Nelegální práce a její právní postih

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo

Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení

Diplomová práce

Nelegální práce a její právní postih Klára Koudelová 2015/2016

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Nelegální práce a její

právní postih zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ V Brně dne 30. 6. 2016

.…….…………………. Klára Koudelová

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu diplomové práce, JUDr.

Jaroslavu Stránskému, Ph.D., za vstřícný přístup a praktické rady a podněty, které mi byly nápomocny při tvorbě této diplomové práce.

Velké díky pak patří mojí rodině, a to na prvním místě mému příteli za

obrovskou podporu po celou dobu mého studia, za trpělivost a pochopení a v neposlední řadě také za motivaci k sepsání diplomové práce.

Na závěr neopomíjím poděkování těm vyučujícím, kteří mi byli inspirací

v průběhu studia, hnacím motorem a vzorem pro můj budoucí profesní, ale i

osobní, rozvoj. Jmenovitě tak především JUDr. Stanislav Kadečka, Ph.D., JUDr. Dana Šramková, Ph.D., MBA, Ing. Mgr. Radek Ruban, Mgr. Dominik Židek a Mgr. Vojtěch Vomáčka, Ph.D.

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá výkonem nelegální práce a jejím právním postihem.

Práce

nejprve

vymezuje

pracovní

právo

jako

samostatné

soukromoprávní odvětví. Jádrem práce je definování závislé práce a jejích znaků a podmínek, za kterých je vykonávána, a v této souvislosti následná analýza jednotlivých druhů nelegální práce. Práce se dále zaměřuje na kontrolní činnost

správních orgánů při odhalování a prokazování nelegální práce a následné ukládání sankcí za výkon nelegální práce ve správní právu a trestním právu.

Klíčová slova

Nelegální práce, závislá práce, bezesmluvní práce, zastřený pracovněprávní vztah, zaměstnávání cizinců

Abstract This thesis deals with the perform of the illegal work and its legal consequences.

The thesis at first defines the labour law as an separate branch of civil law. The

essence of the thesis is to define dependent work and its signs and the conditions under which is the dependent work performs, and related subsequent analysis of

the different types of illegal work. The thesis i salso focused on control of the administrative authorities while detecting and proving the performance of illegal

work and the subsequent imposition of sanctions under administrative and criminal law for performing illegal work.

Key words

Illegal work, dependent work, non-contractual work, hidden work, employment of foreigners

Obsah Seznam použitých zkratek....................................................................................... 5 Úvod ........................................................................................................................ 6 1.

Pracovní právo jako samostatné odvětví ......................................................... 8

1.1

Vývoj pracovního práva ........................................................................... 8

1.3

Vztah k občanskému právu .................................................................... 10

1.2

2.

1.4

Metoda úpravy .......................................................................................... 9

Specifika pracovního práva .................................................................... 11

Závislá práce .................................................................................................. 13

2.1

Definice závislé práce............................................................................. 13

2.1.1

Znaky závislé práce ......................................................................... 13

2.1.3

Odměna ........................................................................................... 16

2.1.2 2.1.4

2.2 3.

2.3

Podmínky výkonu závislé práce ..................................................... 15

Soustavnost ..................................................................................... 18

Základní pracovněprávní vztahy ............................................................ 19 Agenturní zaměstnávání a dočasné přidělení ......................................... 20

Nelegální práce .............................................................................................. 22

3.1 3.2

Pojem nelegální práce ............................................................................ 22

Bezesmluvní práce ................................................................................. 23

3.2.1

Pojem bezesmluvní práce................................................................ 23

3.2.3

Práce na zkoušku ............................................................................. 26

3.2.2 3.3

Členění bezesmluvní práce ............................................................. 24

Švarcsystém ............................................................................................ 28

3.3.1

Pojem švarcsystému ........................................................................ 28

3.3.3

Důvody zastírání pracovněprávních vztahů .................................... 31

3.3.2 3.3.4

3.4

3.4.1

Obecně k zaměstnávání cizinců ...................................................... 33

3.4.3

Nelegální zaměstnávání cizinců ...................................................... 35

Cizinci s platným povolením .......................................................... 34

3.5

Boj proti nelegální práci ......................................................................... 36

4.1

Ministerstvo práce a sociálních věcí ...................................................... 39

4.3

Úřad práce ČR ........................................................................................ 41

Kontrolní činnost ........................................................................................... 39

4.2 4.4 4.5 5.

Snahy o omezení švarcsystému....................................................... 32

Nelegální zaměstnávání cizinců ............................................................. 33

3.4.2

4.

Problematika švarcsystému ............................................................. 29

4.6

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce ....................... 40

Celní úřady ............................................................................................. 42

Průběh kontroly ...................................................................................... 43 Obtížnost prokazování nelegální práce .................................................. 45

Právní postih nelegální práce ......................................................................... 50

5.1

Správněprávní postih .............................................................................. 50

5.1.1

5.1.2

5.1.3 5.1.4

5.2

Přestupky ......................................................................................... 51

Správní delikty .................................................................................... 54

Shrnutí správních deliktů ................................................................ 54 Správní vyhoštění cizinců ............................................................... 56

Trestněprávní postih ............................................................................... 56

Závěr ..................................................................................................................... 60 Seznam použitých pramenů a literatury ................................................................ 62

Seznam použitých zkratek ČR

Česká republika

KŘ

zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů

OSVČ

Osoba samostatně výdělečně činná

EU

MPSV OZ

Evropská unie

Ministerstvo práce a sociálních věcí

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších

předpisů

SŘ

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

TrZ

Trestní zákoník

SÚIP ZIP

ZoZ ZP

ZPC

Státní úřad inspekce práce

zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších

předpisů

zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších

předpisů

zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky

a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

5

Úvod Tématem mojí diplomové práce je nelegální práce a její právní postih.

Toto téma jsem si zvolila, jelikož je mi blízká oblast pracovního práva a práva sociálního zabezpečení a věnuji pozornost problematickým jevům uvnitř této

oblasti. Zaujala mě především oblast zaměstnanosti, která je svojí povahou poněkud specifická v rámci pracovního práva, a v rámci této oblasti jsem se pro účely své diplomové práce rozhodla zabývat problematikou nelegální práce.

Problematika nelegální práce a nelegálního zaměstnávání je tématem

velmi aktuálním. Zaměstnavatelé napříč odvětvími mají zájem na zaměstnávání

osob tzv. „na černo“ s cílem ušetřit na nákladech za zaměstnance, za které nebudou muset odvádět příslušné platby, ale vyplatí jim odměnu pouze za

odvedenou práci. Do této problematiky spadá také příležitostné zaměstnávání, kdy se zaměstnavateli nevyplatí držet si stálé zaměstnance, za které navíc musí platit odvody.

V současné době je aktuálním tématem především přistěhovalectví a

migrační politika, která se také velmi úzce dotýká problematiky nelegální práce.

Migrace obyvatelstva s sebou přináší potřebu zaopatřit si zaměstnání v cizím státě. Pro cizince však platí ve většině oblastí, pracovní právo nevyjímaje,

specifické podmínky. V oblasti pracovního práva je pak nutné, aby měl cizinec patřičné povolení, aby mohl mít zaměstnán v cizím státě. V opačném případě se bude jednat o výkon nelegální práce.

Práce bude systematicky rozvržena do pěti na sebe navazujících kapitol,

které jsou dále rozděleny na příslušné podkapitoly a oddíly. V první kapitole se pokusím vymezit pracovní právo jako samostatné soukromoprávní odvětví, vyznačující se specifickými znaky, vyčleněné z práva občanského. Ve druhé

kapitole se budu zabývat závislou prací, jejími definičními znaky a podmínkami, za kterých je závislá práce vykonávána, a to proto, abychom se v práci dále mohli zabývat nelegální prací, která by bez závislé práce nemohla existovat. Třetí

6

kapitola bude věnována vymezení nelegální práce oproti závislé práci, budu se zabývat jednotlivým druhy nelegální práce včetně nelegálního zaměstnávání

cizinců, a opatřením v boji proti nelegální práci. Čtvrtá kapitola pak představí kontrolní činnost vykonávanou správními orgány v oblasti nelegální práce,

vymezí tyto orgány, jejich pravomoci a kontrolní postupy. Na konec potom v páté kapitole rozeberu právní postih nelegální práce, a to jak v rámci správního práva

za přestupky a správní delikty, tak i v rámci trestního práva za trestné činy podle trestního zákoníku.

Tato práce má za úkol podat obraz o druzích nelegální práce, způsobech

kontroly a právním postihu nelegální práce. Cílem práce bude analýza právní

úpravy v oblasti nelegální práce v České republice. Představíme si základní právní

předpisy v oblasti nelegální práce, ze kterých budeme v této práci vycházet pro účely vymezení základních pojmů. Pomocí základních pojmů se pak dostaneme

hlouběji k jádru problému nelegální práce. Probereme se tak širokou škálou

různých předpisů, které s nelegální prací nějakým způsobem souvisí. Ať už se bude jednat o předpisy, podle kterých se provádí kontrola nelegální práce, nebo

právní předpisy, podle kterých je nelegální práce postihována. Právní úpravu bude doplněna o judikaturní závěry českých soudů v oblasti nelegální práce.

7

1.

Pracovní právo jako samostatné odvětví

1.1

Vývoj pracovního práva Pracovní právo se vyvinulo uvnitř občanského práva s prvotním úkolem

chránit pracovníky vykonávající námezdní práci proti tvrdým pracovním podmínkám. Tato oblast je nejstarší a zároveň zřejmě také nejdůležitější částí pracovního práva, tvoří jeho jádro a dnes ji označujeme jako individuální pracovní právo.1

Předmětem individuálního pracovního práva jsou vztahy mezi zaměstnanci

a zaměstnavateli vznikající v souvislosti s výkonem závislé práce. Právní úpravu

individuálního pracovního práva nalezneme v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“).2

Postupem času a s vývojem pracovního práva se k tomuto jádru připojily

další dvě oblasti. Jedná se o oblast kolektivního pracovního práva, jejímž předmětem je postavení odborových organizací v pracovněprávních vztazích a

jejich vztahy se zaměstnavateli.3 Kolektivní pracovní právo upravuje po

hmotněprávní stránce zákoník práce a po procesněprávní stránce zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.

Třetí oblastní pracovního práva je oblast zaměstnanosti, jejímž předmětem

je uplatňování pracovní síly na trhu práce. Jedná se o vztahy mezi občany-

zaměstnanci a příslušnými státními orgány, mezi zaměstnavateli a uvedenými

státními orgány a mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Tyto vztahy však

GALVAS, Milan a kolektiv. Pracovní právo. 2., doplněné a přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015. s. 15 1

BĚLINA, Miroslav. Pracovní právo. 6. dopl. a podstatně přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2014. Academia iuris. s. 3 2 3

GALVAS, op. cit., s. 15

8

neupravuje zákoník práce, ale jsou upraveny zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoZ“).4

Pracovní právo je dnes považováno za samostatné soukromoprávní

odvětví, které se vydělilo z práva občanského, tato samostatnost je však relativizována vzájemnými vazbami s ostatními právními odvětvími. Základní principy pracovního práva jsou zakotveny v pramenech ústavního práva, zejména

v Listině základních lidských práv a svobod, konkrétně v její Hlavě čtvrté. Velmi významné jsou vazby s právem sociálního zabezpečení, dále s mezinárodním právem, a to jak veřejným, tak soukromým, a v neposlední řadě také se správním

právem.5 Jednotlivá právní odvětví jsou pak subsystémy jednoho systému, který tvoří právní řád.

1.2

Metoda úpravy

Co se týče metody pracovního práva, je třeba rozlišovat mezi jednotlivými

oblastmi. Individuální pracovní právo a kolektivní pracovní právo jsou upravovány metodou soukromoprávní. Na druhé straně oblast zaměstnanosti je upravena metodou veřejnoprávní a má tak velmi blízko ke správnímu právu, a to

nejen z hlediska metody úpravy, ale také z hlediska subjektů, jejichž vztahy upravuje. Procesní úprava zaměstnanosti je proto správním řízením.6

Přestože některé části pracovního práva jsou klasifikovány jako právo

veřejné a pracovní právo tak vykazuje mnoho zvláštností, zůstává součástí práva

soukromého a musí být považováno za čistě soukromoprávní odvětví.7 Snahy o

rozdělení práva na soukromé, veřejné a pracovní právo, které byly odůvodňovány 4 5 6

BĚLINA, 2014, op. cit., s. 3-4 GALVAS, op. cit., s. 58

BĚLINA, 2014, op. cit., s. 4

STRÁNSKÝ, Jaroslav. Vývoj a postavení pracovního práva jako soukromoprávního odvětví. Brno: Masarykova universita, 2014. ISBN 978-80-210-7500-9. s. 42 7

9

zvláštností

prolínání

soukromoprávní

a

veřejnoprávní

metody

regulace

v pracovním právu, a tudíž nemožností jeho zařazení do soukromého nebo veřejného práva, dnes můžeme považovat za překonané.8

1.3

Vztah k občanskému právu V nedávné době, v souvislosti s rekodifikací občanského zákoníku, který

nabyl ve své nové podobě účinnosti dne 1. 1. 20149, došlo k výrazným změnám

napříč celým soukromým právem, pracovní právo nevyjímaje. Koncepční změny občanského zákoníku bylo třeba promítnout také do pracovněprávní úpravy a vyřešit vztah občanského zákoníku a zákoníku práce.10

Soukromoprávní povaha pracovněprávních vztahů znamená vázanost

ustanovením § 2 OZ, kde je stanovena povinnost vykládat každé ustanovení

soukromého práva ve shodě s ústavním pořádkem11, se zásadami, na kterých spočívá občanský zákoník, a s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání.

Ustanovení § 4 ZP pak stanovuje subsidiaritu občanského zákoníku

v pracovněprávních vztazích, a to vždy v souladu se základními zásadami

pracovněprávních vztahů, které upravuje ustanovení § 1a ZP.12 Až do rekodifikace soukromého práva však výslovná právní úprava podpůrné působnosti občanského

8 9

zákoníku

v zákoníku

práce

chyběla,

vyplývala

ovšem

ze

STRÁNSKÝ, op. cit., s. 38-39

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“)

HŮRKA, Petr. Změny v pracovním právu v souvislosti s novým občanským zákoníkem. Právní rozhledy. Praha: Beck, 2014, roč. 22, č. 7, s. 233-240, ISSN 1210-6410 10 11

Zejména s Listinou základních lidských práv a svobod.

BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. s. 50-51 12

10

závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06, její uplatňování v pracovněprávních vztazích tak bylo běžné i dříve.13

V současné době tak vztah mezi občanským zákoníkem a zákoníkem práce

ovládá pravidlo, podle kterého má zvláštní norma přednost před normou obecnou. Jedná se tedy o vztah obecného a zvláštního předpisu.14

1.4

Specifika pracovního práva Pro vymezení pracovněprávních vztahů oproti jiným soukromoprávním

vztahům můžeme uvést čtyři základní znaky. Prvním z nich je výkon závislé práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, druhým

je skutečnost, že pracovní právo spíše než pracovní smlouvu upravuje vztah na jejím základě vzniklý, třetím pak zvláštní osobní vztah mezi smluvními stranami a čtvrtým možnost zaměstnavatele jednostranně rozhodovat o některých právech zaměstnanců.

Od práva občanského se pracovní právo odlišuje zásadně především

zásahy do smluvních vztahů, kterými je významně omezována smluvní volnost v pracovněprávních vztazích. V první řadě se jedná zejména o veřejnoprávní

omezení, na tomto svojí povahou ochranářském principu stavělo pracovní právo již ve svých počátcích, kdy byla poskytována ochrana zaměstnanci ze strany státu z důvodu jeho slabšího ekonomického postavení oproti zaměstnavateli.15

Častý výskyt kogentních norem v pracovním právu musí být stále vnímán

pouze jako omezení autonomie vůle, nevyplývá z něj veřejnoprávní povaha

pracovního práva, to vzhledem ke své podstatě zůstává soukromoprávním

odvětvím. I v soukromém právu je třeba mít na paměti existenci veřejných zájmů, KOTTNAUER, Antonín. Pracovní právo v praxi: základní pracovněprávní vztahy a rekodifikace. Praha: Leges, 2014. Praktik. s. 28 13 14 15


BĚLINA, 2014, op. cit., s. 6-8

11

které mohou být v souvislosti se vznikem soukromoprávních vztahů dotčeny, v této souvislosti je třeba je chránit.16 Smluvní

veřejnoprávně,

svoboda ale

také

v pracovní

právu

kolektivními

je

ovšem

smlouvami,

omezena které

nejen

omezují

v pracovněprávních vztazích uplatňování individuální vůle, a to opět ve prospěch

zaměstnance. Rozsah omezení smluvní svobody v pracovním právu je tak

významný, že dodnes tvoří jeden ze základních principů pracovního práva.17

Základní a výchozí zásadou soukromého práva zůstává přitom autonomie vůle, nelze ji však považovat za zcela nedotknutelnou a neomezitelnou v odůvodněných případech.18

Veřejnoprávní prvek v oblasti zaměstnanosti spočívá pak zejména v tom,

že dodržování povinností zaměstnavatelů vůči zaměstnancům podléhá kontrole správními orgány, které pak v rámci kontrolní činnosti ukládají zaměstnavatelům

sankce za porušení jejich povinností. Jedná se tak o projev veřejného zájmu na určité podobě průběhu pracovněprávních vztahů.

Podle názoru JUDr. Stránského pak takový právní stav dovoluje

zaměstnancům domáhat se nápravy nikoli typicky soukromoprávní cestou, jak by mělo vyplývat ze soukromoprávní povahy pracovního práva, ale prostřednictvím

správních orgánů s podnětem na provedení kontroly u zaměstnavatele. To má pak negativní důsledek v podobě vnímání zaměstnavatele zaměstnancem nikoli jako smluvního partnera, nýbrž instituce, na jejíž protiprávní jednání si zaměstnanec stěžuje u jiné instituce.19

16 17 18 19

STRÁNSKÝ, op. cit., s. 50

BĚLINA, 2014, op. cit., s. 6-7 STRÁNSKÝ, op. cit., s. 55 Tamtéž, s. 60-62

12

2.

Závislá práce Úkolem této práce je prostřednictvím vymezení pojmu závislá práce

definovat formy nelegální práce a její právní postih. Bez závislé práce by totiž nelegální práce nemohla vůbec existovat.

Předmětem individuálního pracovního práva a zprostředkovaně i

kolektivního pracovního práva je lidská práce, která splňuje zákonem stanovené znaky a naplňuje tak pojem závislá práce.

Hlavním zdrojem příjmů pro uspokojování vlastních potřeb zůstává výkon

závislé práce, ta je předmětem pracovního práva ve formě lidské práce jakožto výrobního faktoru uspokojujícího lidské potřeby v případě, že naplňuje znaky definice závislé práce v zákoníku práce. Předmětem pracovního práva je závislá

práce jako činnost, nikoli výsledek této činnosti. Úkolem pracovního práva je pak optimalizace vztahů vznikajících v souvislosti s výkonem závislé práce. Moderní

pracovněprávní teorie volají po vyšší míře dispozitivnosti pracovněprávních vztahů zejména z pohledu zaměstnavatele.20

2.1

Definice závislé práce Legální definici závislé práce nalezneme v zákoníku práce, a to konkrétně

v ustanovení § 2. Definice obsahuje zvlášť znaky závislé práce (§ 2 odst. 1) a zvlášť podmínky, za kterých je závislá práce vykonávána (§ 2 odst. 1). 2.1.1 Znaky závislé práce Z definice závislé práce v § 2 odst. 1 ZP vyplývají čtyři základní znaky

závislé práce, a to -

20

práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,

GALVAS, op. cit., s. 17-18

13

-

práce jménem zaměstnavatele,

-

osobní výkon práce zaměstnancem.

-

práce podle pokynů zaměstnavatele, Základním kritériem pro odlišení závislé práce od jiných ekonomických

aktivit (např. samostatně výdělečná činnost) je osobní, popřípadě ekonomická závislost zaměstnance na zaměstnavateli. Je vyjádřením vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, ve kterém zaměstnanec vykonává práci podle závazných pokynů zaměstnavatele.

Závislá práce je vykonávána jménem zaměstnavatele, který poskytuje pro

výkon práce svůj kapitál a další prostředky, vytváří pro ni předpoklady a nese riziko neúspěchu. Zaměstnanec nemůže jednat na svůj účet a získávat ze své práce jiné ekonomické výhody než ty, které mu poskytuje zaměstnavatel.

Závislou práci dále charakterizuje nesamostatnost vyplývající z plnění

pokynů zaměstnavatele. V případě, že by se jednalo o samostatný výkon práce, kdy druhá strana by nebyla oprávněna k zadávání úkolů a ke kontrole provedené práce, jednalo by se spíše o vztah zadavatele zakázky a samostatného podnikatele.

Posledním definičním znakem závislé práce je osobní výkon práce, není

možné nechat se při výkonu práce zastoupit další osobou. V opačném případě by se vytratil prvek osobní závislosti na zaměstnavateli a šlo by spíše o obchodní vztah.21

Podmínkou je, aby všechny čtyři výše uvedené definiční znaky byly

splněny kumulativně, při nesplnění této podmínky se nebude jednat o závislou práci.22

21

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 6 Ads 46/2013

ŠUBRT, Bořivoj, Trezziová, Dana. Závislá práce, nelegální práce a „švarcsystém“ od 1. 1. 2012 – I. Část. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 6. 2016]. 22

14

2.1.2 Podmínky výkonu závislé práce Ve druhém odstavci § 2 zákoníku práce jsou pak vymezeny podmínky

výkonu závislé práce, které jsou i nadále považovány za kogentní23, tedy žádnou

z podmínek není možno vyloučit, jinak by se nedalo hovořit o závislé práci. Do 31. 12. 2011 byly podmínky, za kterých má být závislá práce vykonávána,

součástí legální definici závislé práce a byly řazeny mezi znaky závislé práce.24

Takovéto směšování znaků závislé práce a podmínek, za kterých má být závislá práce vykonávána, však teorie i praxe považovaly za nesourodé.

Koncepční novela zákoníku práce tak s účinností od 1. 1. 2012 upravila

legální definici závislé práce tím způsobem, že v prvním odstavci jsou vymezeny

znaky závislé práce a ve druhém odstavci pak podmínky jejího výkonu.25 Změna legální definice závislé práce měla vést především k potírání tzv. švarcsystému (k tomu podrobněji v dalších kapitolách). -

Mezi podmínky závislé práce řadí § 2 odst. 2 ZP výkon práce za mzdu, plat nebo odměnu, na náklady zaměstnavatele,

na odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době,

na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Abychom mohli hovořit o závislé práci, musí být splněna podmínka

vykonávání práce pro jiného, tím se rozumí na náklady a odpovědnost 23


Definice závislé práce v § 2 odst. 4 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2011: „Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.“ 24

Důvodová zpráva k zákonu č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 17. 6. 2016]. 25

15

zaměstnavatele. V případě, že by práce byla vykonávána na vlastní náklady a na

vlastní riziko, jednalo by se o samostatnou výdělečnou činnost, ne o závislou

práci. V této souvislosti je ovšem nutné upozornit na ustanovení § 318 zákoníku práce, ze kterého vyplývá, že ne každá práce konaná pro jiného je závislou prací.

Jedná se o vyloučení základního pracovněprávního vztahu mezi manžely a partnery, tito mohou mít postavení pouze osoby spolupracující.

Co se týče pracovní doby a místa výkonu práce, je zde relativně vysoká

smluvní volnost a zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem může umožnit například práci z domova zaměstnance nebo pružnou pracovní dobu, stále se bude jednat o závislou práci.26

Podmínce výkonu práce za odměnu se budeme podrobněji věnovat

v následujícím oddílu, jelikož v souvislosti s poznatky z literatury a judikatury se domnívám, že si zaslouží zvláštní pozornost. 2.1.3 Odměna Z podmínek výkonu závislé práce vymezených v § 2 odst. 2 ZP vyplývá,

že závislá práce je prováděna vždy za úplatu. Právo zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci je zakotveno již na ústavní úrovni, a to v čl. 28 Listiny základních lidských práv a svobod. Tomuto právu zaměstnance pak odpovídá povinnost zaměstnavatele platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat, která je mu uložena ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) ZP.

Zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu

mzdu, plat nebo odměnu za vykonanou práci.27 Toto ustanovení zpřísňuje ochranu

oproti zákonné úpravě v ZP do 31. 12. 2011 a má historické souvislosti, jelikož za první republiky bylo přípustné, aby se zaměstnanec vzdal hmotných nároků

26 27

GALVAS, op. cit., s. 20 § 346c ZP

16

plynoucích mu z pracovní smlouvy.28 V souladu se současnou právní úpravou

však v případě, že se zaměstnanec vzdá svého práva na odměnu, které mu ze zákona náleží, nepřihlíží se k tomu.29

Přestože odměna nepatří mezi základní znaky závislé práce, její význam je

neopomenutelný v rámci postihování nelegální práce, jelikož právě úplatnost

představuje prokazatelnou závislost zaměstnance na zaměstnavateli a tedy existenci vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jak bylo zmíněno v rámci vymezení

znaků závislé práce. V případě, že je pak práce vykonávána pro jinou osobu

dobrovolně a bez jakékoliv protihodnoty, bude se jednat zpravidla o přátelskou výpomoc či dobrovolnickou činnost. Pro absenci závislosti jedné osoby na druhé nebude možné takovou činnost považovat za závislou práci.30

V citovaném rozsudku ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 6 Ads 46/2013 se

Nejvyšší správní soud zabýval definicí závislé práce a jejím posunem v důsledku

změny právní úpravy k 1. 1. 2012, kdy odměna již není jedním z definičních znaků závislé práce. Ve svém rozhodování pak dochází Nejvyšší správní soud

k závěru, že bez odměny by se nedalo hovořit o závislé práci a podmínce

poskytování odměny za výkon závislé práce tak přisuzuje větší význam, fakticky ji povyšuje na znak závislé práce, za který byla zákonem považována do novelizace zákoníku práce v roce 2012.31

Judikatura tak k odměně nadále přistupuje jako k definičnímu znaku

závislé práce, bez kterého závislá práce neexistuje. Fakticky tak odměna za práci tvoří základní znak závislé práce, přestože legální definice ji za definiční znak závislé práce nadále nepovažuje.

ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2013. s. 171 28 29 30 31

§ 4a odst. 4 ZP

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 6 Ads 46/2013 BĚLINA, 2014, op. cit., s. 142

17

Osobně odklon od původního pojetí odměny jako definičního znaku

závislé práce hodnotím jako nevhodný a nevyhovující pracovněprávní úpravě vzhledem k významu úplatnosti v individuálním pracovním právu. Jak již bylo

uvedeno výše, zaměstnanec se nemůže vzdát práva na odměnu, toto právo je mu nicméně zaručeno již na ústavní úrovni, úplatnost hraje významnou roli ve vymezení závislé práce a současném posouzení nelegální práce. Pro postihování nelegální práce pak bude právě poskytování odměny za vykonanou práci důležitým vodítkem a klíčem k odhalování nelegální práce. 2.1.4 Soustavnost V citovaném rozhodnutí ze dne 13. 2. 2013 odkazuje Nejvyšší správní

soud na svoji předchozí judikaturu, konkrétně na rozhodnutí ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 4 Ads 75/2011, kde došel k závěru, že definičním znakem závislé práce

může být i takový znak, který není výslovně uveden v zákoně, a uvedl tak, že „jedním ze základních pojmových znaků práce je soustavnost“. Nejvyšší správní

soud má za to, že i po novelizaci zůstává dřívější judikaturní závěr o soustavnosti jako znaku závislé práce nadále platný, jak vyplývá již z účelu legální definice

závislé práce, jelikož jednorázová nebo příležitostná práce může jen těžko mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vytvořit vztah závislosti.

Tento znak však musí být aplikován uvážlivě, kontrolní orgán často může

dojít na místě, na základě jednorázové kontroly, k závěrům, které by pak jeho následná důkladná zjišťovací činnost mohla vyvrátit. 32

Dále je pak nutné počítat také s prací, která se ještě soustavnou nestačila

stát. Příkladem může být první den v práci, nebo skutečnost, že práce byla

vykonávána pouze jeden den a následně došlo ke skončení pracovní poměr

například dohodou nebo zrušením ve zkušební době, nebo také možná nárazovost STÁDNÍK, Jaroslav, KIELER, Petr. Nejvyšší správní soud – nelegální práce a koncentrace řízení. Práce a mzda, Praha: Wolters Kluwer, 2012, roč. 60, č. 7, s. 42-45. 32

18

a nahodilost práce konané na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, kdy zaměstnanec vykonává práci například jedenkrát týdně. I přes absenci

znaku soustavnosti se však bude jednat o práci závislou, jelikož jsou naplněny zákonné definiční znaky.

Je tedy zřejmé, že na požadavku soustavnosti nelze bezpodmínečně trvat,

jelikož neodpovídá praktickým zkušenostem. Pokud bychom lpěli na požadavku

soustavnosti jako znaku závislé práce, snížila by se prokazatelnost výkonu závislé práce a v důsledku toho i prokazatelnost práce nelegální.33

2.2

Základní pracovněprávní vztahy Důležité pro vymezení závislé práce je ustanovení § 3 zákoníku práce, kde

je stanoveno, že „závislá práce může být vykonávána výlučně v základním

pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy34. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.“

Dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou dohoda o

provedení práce a dohoda o pracovní činnosti.35 Vzhledem k charakteru těchto dohod a k možnosti uzavřít takovou dohodu na krátkou dobu, třeba i na jeden den, pozbývá v takovém případě znak soustavnosti na významu a i přes jeho absenci se bude jednat o závislou práci.

Zde se tak nabízí otázka, zda by práce vykonávaná na základě dohod o

pracích konaných mimo pracovní poměr měla být nadále považována za závislou

práci. JUDr. Stránský v této souvislosti zmiňuje judikaturní závěry Soudního STÁDNÍK, Jaroslav. Kontrolní činnost inspekce práce v oblasti agenturního zaměstnávání a nelegální práce. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 21. 5. 2016]. 33

Např. zákon č. 234/2004 Sb., o státní službě, ve znění pozdější předpisů, nebo zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů 34 35

§§ 74-77 ZP

19

dvora Evropské unie, ze kterých vyplývá, že vztahy vznikající na základě těchto

dohod by nemusely, nebo dokonce ani neměly být považovány za pracovněprávní.

Krátkodobost, nárazovost a odlišné uplatnění pravidel pracovního práva, typické pro vztahy založené těmito dohodami, volají spíše po občanskoprávní úpravě a vytěsnění těchto vztahů z práva pracovního.36

Abychom tedy mohli považovat práci za závislou, je kromě naplnění

definičních znaků v § 2 zákoníku práce navíc nutné, aby tato práce byla vykonávána pouze v pracovněprávním vztahu, občanskoprávní a obchodněprávní smlouvy jsou pro výkon závislé práce vyloučeny.

2.3

Agenturní zaměstnávání a dočasné přidělení Ve smyslu ustanovení § 307a zákoníku práce se za závislou práci považuje

také agenturní zaměstnávání.37 Jedná se o situaci, kdy je zaměstnavateli, který má postavení uživatele na základě dohody uzavřené mezi ním a agenturou, k výkonu

práce dočasně přidělen zaměstnanec jiného zaměstnavatele, kterým je agentura práce. Zaměstnanec je zavázán vykonávat práci podle pokynů uživatele a na

základě dohody o dočasném přidělení uzavřené mezi uživatelem a agenturou práce, v základním pracovněprávním vztahu je však zaměstnanec k agentuře práce, nikoli k uživateli.38

Koncepční novela zákoníku práce z roku 2012 dále znovu zařadila do

zákoníku práce pod ustanovení § 43a institut dočasného přidělení, kterým je

umožněno, aby kromě agentury práce mohli i ostatní zaměstnavatelé své

zaměstnance dočasně přidělovat jiným zaměstnavatelům. Přidělení zaměstnance

STRÁNSKÝ, Jaroslav. Pojem závislá práce a jeho význam pro vymezení předmětu pracovního práva. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 12. 5. 2016]. 36

37 38


KOTTNAUER, op. cit., s. 309

20

se uskutečňuje na základě dohody o dočasném přidělení, která je uzavírána mezi

zaměstnancem a zaměstnavatelem, který zaměstnance dočasně přiděluje. Aby

byla zajištěna alespoň nejnižší možná ochrana před zneužíváním tohoto institutu, je možno takovou dohodu uzavřít nejdříve 6 měsíců po vzniku pracovního poměru. Dočasné přidělení zaměstnance nesmí být poskytnuto za úplatu.39

39


21

3.

Nelegální práce

3.1

Pojem nelegální práce Zákonnou definici nelegální práce nalezneme v zákoně o zaměstnanosti,

ten ve svém § 5 písm. e) stanovuje, že nelegální práce je

1. výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, nebo

2. pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným

povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou vydanou

podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, nebo v rozporu

s modrou kartou; to neplatí v případě převedení na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce,

3. pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno.

Z výše uvedené definice tak vyplývá, že za nelegální práci v českém

právním řádu považujeme výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah a výkon práce cizincem bez patřičného povolení nebo v rozporu s ním.

22

3.2

Bezesmluvní práce

3.2.1 Pojem bezesmluvní práce Bezesmluvní práce, rovněž označovaná jako „práce na černo“40, je

nelegální prací spadající pod zákonné vymezení v definici podle § 5 písm. e) bod 1 ZoZ, tedy výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah.

Podstatou je výkon práce, která má znaky závislé práce, je prováděn za

úplatu, ovšem bez právního titulu. To znamená, že dochází k výkonu závislé práce, aniž by však byla uzavřena pracovněprávní smlouva nebo některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a neexistuje dokonce ani jiná občanskoprávní či obchodněprávní smlouva.41

Evropská komise vymezila bezesmluvní práci, kterou označuje za práci

nehlášenou, ve svém sdělení ze dne 24. 10. 2007 tak, že se jedná o „jakoukoliv

placenou činnost, která je zákonná, pokud jde o její povahu, avšak není ohlášená orgánům veřejné moci“.42

A právě v tom, že se jedná o práci neohlášenou, tkví jádro problému.

Práce, která není ohlášená, není státem evidovaná, nejsou tak za ni odváděny příslušné platby na dani a na sociálním a zdravotním pojištění podle příslušných

předpisů, to pak v konečném důsledku znamená negativní dopad na ekonomiku státu, jelikož příslušná daň a odvody jsou příjmem státního rozpočtu, aby pak odtud mohly být následně čerpány jako prostředky na sociální zabezpečení.

V neposlední řadě však dopadá také na osobu, která takovou práci

vykonává, jelikož v důsledku toho, že se jedná o práci neohlášenou, ze které MERVARTOVÁ, Jana. Nelegální zaměstnávání. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 12. 5. 2016]. 40

Jako je tomu v případě tzv. švarcsystému, které bude věnována pozornost v následující podkapitole. 41

Evropská komise. Zintenzivnění boje proti nehlášené práci. EUR-Lex. 2008. Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=URISERV:c10166 42

23

nejsou odváděny povinné odvody, bude to pro tuto osobu v budoucnosti

představovat problém například při výpočtu starobního důchodu nebo v případě nemoci, kdy nemůže být zohledněn výkon neohlášené práce.

Přesto však je bezesmluvní práce velmi atraktivní především pro

zaměstnavatele, znamená pro něj minimalizaci nákladů. Zaměstnavatel nemá se

zaměstnancem žádné výdaje navíc, není pro něj administrativní zátěží, neplatí za něj žádné odvody a vyplácí mu pouze tolik, kolik si odpracuje. 3.2.2 Členění bezesmluvní práce černo:

V analýzách Evropské komise se objevuje následující členění práce na

-

neformální dvojí zaměstnání, tzv. moonlighting,

-

neformální příležitostné nebo dočasné práce,

-

neformální výdělečná činnost migrujících pracovníků, domácí práce a práce na částečný úvazek,

tradiční mix práce na černo v malých a rodinných organizačních jednotkách.

Výše uvedené členění charakterizuje práci na černo z pohledu skupin

pracovníků vykonávajících tyto činnosti. Nejvýznamnější jsou první dvě skupiny činností, další tři skupiny se objevují jen v některých zemích a oblastech a se změnou pravidel uvnitř příslušného státu mohou vymizet. 43 Neformální

dvojí

zaměstnávání,

tzv.

moonlighting

je

zřejmě

nejrozšířenějším typem práce na černo. Týká se osob, které pracují jako zaměstnanci nebo OSVČ a k tomu navíc vykonávají druhou, nepřihlášenou

činnost. Tato činnost představuje největší část objemu práce na černo v rámci EU.

43

FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. [Praha: Sondy], 2007. s. 188

24

Z odvětvového hlediska se pak tato nelegální činnost objevuje především ve stavebnictví a ve službách.44

Typicky se tak bude jednat o činnost osoby, která má určitou specializaci,

jako je například zedník, který je zaměstnancem stavební firmy, ve svém volném

čase si však přivydělává navíc na tzv. „fuškách“, kdy provádí práci za úplatu při absenci jakékoliv pracovněprávní, občanskoprávní či obchodněprávní smlouvy.

Neformální výdělečná činnost migrujících pracovníků se týká pracovníků

z méně rozvinutých zemích, kteří přicházejí do ekonomicky vyspělejších států za prací, většinou však bez patřičného povolení. Tato problematika zahrnuje příchod

legálních, avšak i nelegálních migrantů, kteří se dostávají na území daného státu s využitím falešných dokladů nebo prostřednictvím ilegálních převaděčů. Pro

takové osoby je pak nelegální práce jediným východiskem k přežití a kvůli tomuto svému slabému postavení se velmi často dostávají do otrockého postavení vůči zaměstnavateli a dochází k jejich vykořisťování. Většinou se pak jedná o oblasti,

kde je nízká poptávka po práci domácími zaměstnanci, jelikož ti odmítají akceptovat nabízené pracovní podmínky a související mzdu. Takovými oblastmi jsou zejména zemědělství, stavebnictví a některé činnosti ve službách.

Neformální příležitostné, dočasné nebo sezónní práce pak většinou

vykonávají ženy v domácnosti, důchodci, studenti a mladí nezaměstnaní, tedy ekonomicky neaktivní osoby, které uvítají takovou formu menšího přivýdělku.

Jedná se zpravidla o výkon určitého druhu služeb lokálního a příležitostného charakteru, jako je péče o domácnost, hlídání dětí, roznášení nebo prodej drobných předmětů apod.

Domácké práce a práce na částečný úvazek nepředstavují samy o sobě

nelegální práci, ve většině států jsou zákonem upraveny a běžně fungují, ovšem stále je jen velmi nízké procento prací vykonávaných z domu legálně nahlášeno.

Zbylé významnější procento však tvoří právě osoby, které pracují z domu 44

Tamtéž, s. 212-213

25

nelegálně. Nejčastěji vykonávají práci z domu pracovníci z oděvního průmyslu

nebo pracovníci, kteří vykonávají svoji práci na počítači bez vázanosti k pracoviště.45

Tradiční mix práce na černo v malých a rodinných organizačních

jednotkách představuje různé velmi rozdílné multiaktivity, domácí práce, služby turistům, stavební práce, pěstování plodin pro vlastní spotřebu s částečným

prodejem atd. V těchto případech jde především o alternativní zdroje přežití, kdy není dostatek pracovních příležitostí a standartních forem zaměstnání.46 3.2.3 Práce na zkoušku Za bezesmluvní práci se dá považovat také tzv. „práce na zkoušku“, která

má sloužit k ověření, zda zaměstnanec na danou práci stačí a zda pro něj bude vyhovující. K výkonu práce pak dochází bez uzavření pracovní smlouvy nebo

některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Běžnou praxí je zároveň skutečnost, že zaměstnanec nedostane za práci na zkoušku zaplaceno.

Český právní řád práci na zkoušku nezná, za účelem vyzkoušení práce

zaměstnancem zákoník práce obsahuje úpravu zkušební doby, kterou je však možné sjednat pouze v rámci pracovního poměru a za zákonem stanovených podmínek. Práce na zkoušku se nedá považovat za sjednání zkušební doby, a to už primárně z toho důvodu, že žádný pracovní poměr nevznikl.47

Práce na zkoušku naplňuje definiční znaky závislé práce vymezené v § 2

odst. 1 ZP, jelikož se jedná o práci vykonávanou ve vztahu nadřízenosti

zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a je vykonávána zaměstnancem osobně. Úskalím je však ustanovení § 3

ZP, které stanovuje, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním 45 46 47

FASSMANN, op. cit., s. 218 FASSMANN, op. cit., s. 219

JANEČKOVÁ, Eva. Práce na zkoušku [online]. Daňaři online. 2013. [cit. 21. 5. 2016].

26

pracovněprávním vztahu. V případě práce na zkoušku k založení žádného pracovněprávního

vztahu

nedochází,

jelikož

zaměstnavatel

zaměstnancem uzavřenou pracovní smlouvu, ani některou z dohod.

nemá

se

Závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah je

nelegální prací ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 ZoZ. Práce na zkoušku tak může být postihována jako výkon nelegální práce podle příslušných ustanovení ZoZ.

V souvislosti s poskytováním odměny zaměstnanci za práci na zkoušku,

kterou zaměstnavatelé velmi často zkušebním pracovníkům nevyplácejí, je

významný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo

2014/2000, kde bylo judikováno, že „za práci, která byla vykonána, přísluší mzda. … Rozhodující pro poskytnutí mzdy není ani okolnost, zda práce byla

vykonávána ve sjednaném pracovním poměru. Sama okolnost, že nebyla platně

uzavřena pracovní smlouva, totiž ještě neznamená, že zaměstnavateli nemůže

vzniknout povinnost peněžitého plnění vůči fyzické osobě. Není-li totiž platně sjednána pracovní smlouva, ale fyzická osoba již začala pro zaměstnavatele s jeho

souhlasem pracovat (nebo pro něj po formálním zániku pracovního poměru pracovat nepřestala), vznikne tzv. faktický pracovní poměr, tedy právní vztah, v

němž oběma účastníkům vznikají práva a povinnosti posuzované podle zákoníku práce. Protože nejde o pracovní poměr, neplatí pro něj ustanovení o skončení

pracovního poměru, o délce výpovědních dob apod. Fyzické osobě však vždy musí být vydáno bezdůvodné obohacení, které zaměstnavateli vzniklo tím, že přijal od fyzické osoby plnění z neplatného právního úkonu.“

Ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu pak vyplývá, že ačkoli práce na

zkoušku není pracovním právem upravena a její výkon může být kontrolním orgánem po důkladném prošetření všech skutkových okolností označen za

nelegální práci, nemá to vliv na nárok zaměstnance na odměnu za práci vykonanou pro zaměstnavatele.

27

3.3

Švarcsystém

3.3.1 Pojem švarcsystému V souladu se současnou právní úpravou podřazujeme pod vymezení

nelegální práce v § 5 písm. e) bod 1 ZoZ, která je zde definována jako výkon

závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, kromě bezesmluvní práce dále práci vykonávanou v zastřeném pracovněprávním vztahu, pro který se užívá pojem švarcsystém.

„Švarcsystém je označení pro způsob ekonomické činnosti, při které osoby

vykonávající pro zaměstnavatele závislou činnost nejsou jeho zaměstnanci, ale formálně vystupují jako samostatní podnikatelé.“48

Své označení nese švarcsystém podle podnikatele ve stavebnictví

Miroslava Švarce, kterému je přisuzováno, že přišel na počátku 90. let s nápadem,

jak by se dalo ušetřit na sociálním a zdravotním pojištění.49 Podle samotného pana Švarce to však bylo poněkud jinak a nejednalo se o jeho nápad, ale byl to režim a jeho pravidla, který nedovoloval jiný postup.

Když se totiž počátkem roku 1989 rozhodl Miroslav Švarc stát

živnostníkem, nebylo možné, aby měl zaměstnance, jelikož podle tehdejší

ideologie by se v takovém případě jednalo o vykořisťování člověka člověkem. Práce tak byla vykonávána prostřednictvím smluv o dílo. Tímto způsobem však pokračoval ve své činnosti Švarc i po revoluci a právě to se stalo klíčem jeho

úspěchu. Díky tomu, že ušetřil na administrativních výdajích a výdajích na odvody za zaměstnance, získal náskok a dostal se do výhody oproti ostatním podnikatelům na trhu. Postupem času však začalo být jasné, že švarcsystém


Švarcsystém je od roku 2012 nelegální [online]. Magazin.sousede.cz, 19. 1. 2012 [cit. 13. 6. 2016]. Dostupné z: http://magazin.sousede.cz/-Svarcsystem-je-od-roku-2012nelegalni/clanek/id/48 49

28

působí výpadek příjmů státního rozpočtu, a to by mohlo mít velmi vážné následky. Novelou zákona o zaměstnanosti byl tak roku 1992 švarcsystém zakázán.50

3.3.2 Problematika švarcsystému V případě švarcsystému se jedná o faktický výkon závislé práce, kdy však

účastníci předstírají podnikatelskou činnost vykonávanou samostatně, soustavně

svým vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.51 Dochází tak zároveň k umělému navyšování podnikatelských subjektů v ČR.52

Oproti bezesmluvní práci v případě švarcsystému existuje smlouva mezi

subjekty vztahu, jedná se však o smlouvu svojí povahou občanskoprávní nebo obchodněprávní, nikoli o pracovní smlouvu.

V souladu s obecným principem vycházejícím z ustanovení § 555 odst. 1

ObčZ, který říká, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu, bude posuzováno zastírání závislé práce občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouvou.

Pro takovou situaci bude nutné aplikovat ustanovení § 555 odst. 2 OZ,

podle kterého se právní jednání, která má být zastřeno jiným právním jednáním,

posoudí podle jeho pravé povahy. 53 A to na základě projevu vůle jednajícího, kdy je významné, kam právní jednání směřovalo, nikoli jak bylo označeno.54 To

ŠTĚTKA, Jan. Ten, který rozjel švarcsystém a skončil na dlažbě. [online]. Ekonom.cz. 15. 7. 2011 [cit. 13. 6. 2016]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-52306170-ten-ktery-rozjelsvarcsystem-a-skoncil-na-dlazbe 50

PAVLÁTOVÁ, Jarmila. Několik poznámek k vymezení závislé práce a práce nelegální. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 13. 5. 2016]. 51

KOLMAN, Petr. Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2012, roč. 2012, č. 9, s. 326-329. 52 53 54

BĚLINA, 2015, op.cit., s. 30 Tamtéž, s. 127

29

znamená, že na daný vztah se bude pohlížet jako na vztah pracovněprávní, jehož znaky jsou fakticky naplněny, nikoli jako na vztah občanskoprávní či obchodněprávní.55

V ojedinělých případech se může jednat o omyl nebo nesprávné posouzení

podmínek pracovní činnosti. Pokud je ovšem možno zaznamenat větší počet

takových případů, příčinu nebude pravděpodobně možné přisoudit pouhému omylu či neznalosti a bude se jednat o systematické zastírání pracovního poměru.56

Za výkon nelegální práce je švarcsystém považován až od novely zákona o

zaměstnanosti účinné k 1. 1. 201257, kde je nově za nelegální práci považován výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah.58

Do konce roku 2011 byla za nelegální práci považována pouze práce, která

nebyla vykonávána v pracovněprávním vztahu nebo na základě jiné smlouvy, tedy

pouze práce bezesmluvní. Švarcsystém tak za nelegální práci podle staré úpravy považován nebyl, a to z toho důvodu, že v rámci něj je mezi účastníky uzavřena

smlouva, ačkoli se jedná o smlouvu občanskoprávní nebo obchodněprávní.59

Původní ustanovení však hovořilo o smlouvě, nebyla dána podmínka smlouvy pracovněprávní.

STRÁNSKÝ, Jaroslav, Vít SAMEK a Jan HORECKÝ. Nový občanský zákoník a pracovní právo: s praktickým výkladem pro širokou veřejnost. Praha: Sondy, 2014. Paragrafy do kapsy. s. 26 55

PAVLÁTOVÁ, Jarmila. Několik poznámek k vymezení závislé práce a práce nelegální. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 13. 5. 2016]. 56

57

Novelizace byla provedena zákonem č. 367/2011 Sb.

Švarcsystém je od roku 2012 nelegální [online]. Magazin.sousede.cz, 19. 1. 2012 [cit. 13. 6. 2016]. Dostupné z: http://magazin.sousede.cz/-Svarcsystem-je-od-roku-2012nelegalni/clanek/id/48 58


30

3.3.3 Důvody zastírání pracovněprávních vztahů Švarcsystém znamená výhody pro obě strany vztahu. Zaměstnavatel je

zbaven povinnosti odvádět za zaměstnance pojistné na sociální a zdravotní pojištění a platit zaměstnanci náhradu mzdy v době nemoci, jelikož práce není vykonávána na základě pracovní smlouvy a tedy ani v režimu zákoníku práce a jeho ochrany.

Zaměstnanec má možnost odečítat si náklady od daňového základu a není

povinen platit si nemocenské pojištění.60 Jelikož však výkon činnosti nespadá pod zákoník práce, osoba samostatně výdělečně činná nemá nárok na dovolenou, na

příplatky za práci přesčas, doplatky do minimální mzdy, ani na náhradu škody podle ZP.61

Zaměstnavatel zároveň získává výhodu oproti ostatním podnikatelům na

trhu, jelikož výrazně snižuje náklady, které by běžně na zaměstnance a

administrativu s tím spojenou měl. Takové jednání je ovšem považováno za nekalé soutěžní jednání.62

Důvodem pro uzavírání zastřených pracovněprávních vztahů je dle mínění

doc. Pavlátové z Právnické fakulty ZČU v Plzni neúměrné zatížení zaměstnanců sociálními a daňovými odvody oproti zatížení osob samostatně výdělečně

činných. V takovém případě pak výhodnější podmínky z obchodněprávního vztahu svádějí k jejich využití i ve vztahu pracovněprávním, přestože pro ně

nejsou dány zákonné předpoklady. Jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele Švarcsystém je od roku 2012 nelegální [online]. Magazin.sousede.cz, 19. 1. 2012 [cit. 13. 6. 2016]. Dostupné z: http://magazin.sousede.cz/-Svarcsystem-je-od-roku-2012nelegalni/clanek/id/48 60


KOLMAN, Petr. Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2012, roč. 2012, č. 9, s. 326-329. 62

31

je takové obcházení zákona výhodnější, oběma přináší daňovou úsporu, v celkovém důsledku má však tato situace negativní dopad na stav veřejných financí.63

3.3.4 Snahy o omezení švarcsystému Zájem státu na omezení švarcsystému přetrvává od roku 1992, přestože se

v průběhu let právní úprava měnila, snahy o eliminaci tohoto negativního ekonomického jevu tu byly stále.64

Reálné negativní dopady na veřejné rozpočty, pojistné systémy a zájmy

ochrany pracovníků však byly přehlíženy, byla přijímána jen polovičatá řešení,

protože panovalo přesvědčení, že by měl být švarcsystém tolerován, jelikož fakticky snižuje nezaměstnanost.65

V současné době tak stále existují rozporuplné názory a přístupy

k problematice zastřených pracovněprávních vztahů, kdy někteří vyjmenovávají

jeho výhody a považují jej za jev žádoucí a ekonomicky pozitivní, mezi takové osoby patří i Miroslav Švarc navzdory tomu, že díky švarcsystému se koncem 90. let ocitl ve vězení a dnes už nepodniká.66

Faktem zůstává, že švarcsystém, přestože je nedovoleným jednáním,

sankcionovaným jako výkon nelegální práce, nabízí určité výhody oproti výkonu závislé práce v pracovněprávním vztahu. Dokud budou tyto výhody přetrvávat,

bude švarcsystém pro některé zaměstnavatele a zaměstnance stále atraktivním. PAVLÁTOVÁ, Jarmila. Několik poznámek k vymezení závislé práce a práce nelegální. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 13. 5. 2016]. 63

64

ŠTEFKO, op. cit., s. 238


ŠTĚTKA, Jan. Ten, který rozjel švarcsystém a skončil na dlažbě. [online]. Ekonom.cz. 15. 7. 2011 [cit. 13. 6. 2016]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-52306170-ten-ktery-rozjelsvarcsystem-a-skoncil-na-dlazbe 66

32

Právní postih nelegální práce je bezpochyby účinným nástrojem v potírání

švarcsystému, dokud však budou přetrvávat výhody, pro které je švarcsystém stále vyhledávaný, bude jen velmi obtížné proti němu účinně bojovat.

3.4

Nelegální zaměstnávání cizinců

3.4.1 Obecně k zaměstnávání cizinců V souvislosti s migrací obyvatelstva je třeba řešit otázku zaměstnávání

cizinců. Cizinci přicházejí nejčastěji z rozvojových zemí do ekonomicky vyspělejších států, jelikož v jejich zemi není dostatek pracovních příležitostí, a pro zaměstnavatele z ekonomicky vyspělých států je pak atraktivní zaměstnávat tyto osoby, které jsou ochotny pracovat za nižší mzdu než domácí pracovníci.

Cizinci jsou proto najímáni zejména na práce málo kvalifikované, sezónní,

dočasné nebo příležitostné, které jsou vykonávány v nepřehledných a nesnadno kontrolovatelných podmínkách.67

Pro cizince obecně platí poněkud odlišná pravidla ve většině oblastí,

nejinak je tomu i v oblasti pracovního práva. Platí zde určitá omezení, která si

kladou za cíl chránit trh práce před nekontrolovatelným přílivem pracovní síly ze

zahraničí. Jedná se o uplatňování státní politiky zaměstnanosti v ČR s cílem dosažení plné zaměstnanosti a ochrany proti nezaměstnanosti.68

Podmínky zaměstnávání cizinců upravuje částečně zákon o zaměstnanosti

a částečně zákon o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „ZPC“)69.

67 68



Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 69

33

Ve smyslu § 1 odst. 2 ZoPC „se cizincem rozumí fyzická osoba, která není

státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie.“ Zákon o

zaměstnanosti však v § 85 obsahuje zúžení definice cizince, když stanoví, že „pro

účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí podle tohoto zákona se za cizince

nepovažuje občan Evropské unie a jeho rodinný příslušník (§ 3 odst. 2) a rodinný příslušník občana České republiky uvedený v § 3 odst. 3.“

Na osoby, které nejsou cizincem pro účely ZoZ se tak nevztahuje

pracovněprávní úprava zaměstnávání cizinců a k jejich zaměstnávání na území

ČR se nevyžaduje žádné povolení, jelikož mají v právních vztazích upravených ZoZ stejné postavení jako občané ČR. Zaměstnavatel má pouze oznamovací povinnost k příslušné krajské pobočce Úřadu práce.70 3.4.2 Cizinci s platným povolením Cizinec, který není občanem EU ani jeho rodinným příslušníkem, může

být v ČR přijat do zaměstnání pouze v případě, že mu bylo uděleno povolení k pobytu na území ČR a povolení k zaměstnání anebo je-li držitelem platné zaměstnanecké karty nebo modré karty.

Povolení k zaměstnání vydává podle § 89 an. ZoZ krajská pobočka Úřadu

práce na žádost cizince nejdéle na dobou 2 let. Uplynutím této doby zaniká

pracovní poměr cizince. Platnost vydaného povolení však může být na žádost prodloužena, a to i opakovaně. Povolení je vždy vydáváno pro určitý druh práce u

konkrétního zaměstnavatele v daném místě. V souvislosti s vydáváním povolení

k zaměstnání stanoví zákon podmínku, že se musí jednat o ohlášené volné pracovní místo, které nelze obsadit jinak.

Zaměstnanecká karta je vydávána Ministerstvem vnitra ve zvláštním

případech podle § 42g ZPC na základě žádosti o povolení k dlouhodobému

pobytu za účelem zaměstnání v ČR, a to nejdéle na 2 roky. Zahrnuje v sobě jak 70


34

povolení k pobytu, tak povolení k zaměstnání. Na rozdíl od povolení k zaměstnání

však umožňuje změnu zaměstnavatele, změnu pracovního zařazení anebo změnu pracovní pozice.

Modrou kartu vydává Ministerstvo vnitra podle § 42i uvedeného zákona

na žádost pro přechodný pobyt po dobu delší než 3 měsíce a pro pracovní pozici vyžadující vysokou kvalifikaci za stanovených podmínek. Stejně jako zaměstnanecká karta v sobě obsahuje povolení k pobytu i povolení k zaměstnání a umožňuje také změnu zaměstnání.71

Tato právní úprava, vyžadující výše uvedené povolení pro zaměstnávání

cizinců, je nástrojem ochrany pracovního trhu, tak aby nedocházelo k zabírání

pracovních míst cizinci na úkor uchazečů o zaměstnání, kteří nejsou cizinci podle ZoZ. Umožňuje zaměstnávání cizinců pouze na pracovních místech, jež není možné obsadit uchazeči o zaměstnání, kteří nejsou cizinci.72

Ustanovení § 98 ZoZ pak stanoví případy, pro které se nevyžaduje

povolení k zaměstnání, zaměstnanecká, ani modrá karta. Jedná se například o

cizince, kterému byl udělen azyl, o cizince, který je zaměstnán v mezinárodní dopravě, nebo také o cizince, který se na území ČR soustavně připravuje na budoucí povolání.

3.4.3 Nelegální zaměstnávání cizinců V případě, že cizinec potřebné povolení (kartu) nemá nebo práci vykonává

v rozporu s vydaným povolením, jedná se nelegální práci podle § 5 písm. e) bod 2

nebo 3 ZoZ. Takový výkon práce je považován za jev společensky nežádoucí, z toho důvodu právní úprava stanoví sankce jednak pro fyzické či právní osoby,

které výkon nelegální práce umožňují nebo zprostředkují, jednak pro cizince, kteří

71

GALVAS, op. cit., s. 248-252

ČIŽINSKÝ, Pavel. Cizinecké právo: komentář. Vyd. 1. Praha: Linde Praha, 2012, Beckovy komentáře. s. 213 72

35

takovou práci vykonávají. V závažnější formě může být nelegální zaměstnávání cizinců postihováno také v režimu trestního práva.73 Právnímu postihu nelegální práce však bude věnována samostatná kapitola.

Často jsou to pak právě cizinci, kteří z toho důvodu, že jim Úřad práce

potřebné povolení nevydá, vykonávají práci jako osoby samostatně výdělečně činné. Fakticky se pak často jedná o výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah. 74

Cílem zákona o zaměstnanosti pak není postihovat veškerou práci cizinců,

ale práci, kterou cizinci vykonávají bez patřičného povolení nebo v rozporu s ním,

a to za předpokladu, že tato práce naplňuje definiční znaky závislé práce vymezené v zákoníku práce. K posouzení výkonu práce cizincem jako nelegální je třeba, aby práce byla vykonávána soustavně, podle pokynů a za mzdu, plat nebo odměnu.75

3.5

Boj proti nelegální práci Nelegální práce je obecně rozšířena zejména v těch oblastech, kde je

využívána málo kvalifikovaná, sezónní, dočasná nebo příležitostná práce, která je

vykonávaná v nepřehledných a nesnadno kontrolovatelných podmínkách. Typicky se jedná o oblasti s fyzickou náročností a s nízkými odměnami za odvedenou práci, která je zde zpravidla vykonávána v příšerných podmínkách, to platí zejména pro nelegální zaměstnávání cizinců.76

Nelegální práce je fenoménem poškozujícím ekonomiku nejen v ČR, ale i

v ostatních členských zemích EU. Ze statistik vyplývá, že v rámci EU vykonává 73


ŠUBRT, Bořivoj, Trezziová, Dana. Závislá práce, nelegální práce a „švarcsystém“ od 1. 1. 2012 – I. Část. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 6. 2016]. 74 75 76

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 4 Ads 177/2011 ŠTEFKO, op. cit., s. 243

36

nelegální práci 5 % občanů, v rámci ČR pak 7 % občanů, tím se ČR řadí k průměru v oblasti nelegální práce. Celkový podíl tzv. šedé ekonomiky na trhu

práce tvoří přibližně 10 – 15 %. Zaměstnavatelé neodvádějí za osoby vykonávající nelegální práci pojistné na sociální a zdravotní pojištění a stát tak ročně přichází o miliardy korun.77

Využití informačních a komunikačních systémů ve veřejné správě se stalo

nástrojem v boji proti nelegální práci. Jedná se o systém Czech POINT a

informační systémy v oblasti veřejné správy obecně. Czech POINT je součásti

evropského projektu, v rámci kterého funguje program s pracovním názvem „DONEZ“ (docházka nezaměstnaných). Tento program vytipuje nezaměstnané

uchazeče, kteří pobírají dávky pro uchazeče o zaměstnání a existuje u nich podezření, že vykonávají nelegální práci a zneužívají dávek systému, a těm je

uložena povinnost v určených dnech a hodinách se hlásit na pracovištích Czech POINT v místě jejich bydliště. Systém je nastaven tak, aby zasahoval do předpokládané pracovní doby uchazeče a bránil mu tak ve vykonávání nelegální práce.78

Nelegální práce podle § 5 písm. e) ZoZ, tedy výkon závislé práce fyzickou

osobou mimo pracovněprávní vztah, která je představovaná bezesmluvní prací a

zastřenými pracovněprávními vztahy, je v České republice obzvlášť atraktivní, a

to s ohledem na vysoké odvody na sociální zabezpečení, ty jsou totiž v ČR jedny z celosvětově nejvyšších.79 Právě

náklady,

které

vznikají

zaměstnavateli

v souvislosti

se

zaměstnáváním cizinců, jej odrazují od uzavírání pracovních smluv se

zaměstnanci, ale raději pak volí zaměstnávání osob tzv. „na černo“, to znamená KAPOUN, Radek. Aktuální průvodce problematikou nelegálního zaměstnávání pro podnikatele. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, s. 7 77 78

KAPOUN, op. cit., s. 9

Odvody na sociální zabezpečení jsou v Česku jedny z nejvyšších na světě [online]. Naše peníze.cz. 28. 2. 2014 [cit. 20. 6. 2016]. Dostupné z: http://www.nasepenize.cz/odvody-nasocialni-zabezpeceni-jsou-v-cesku-jedny-z-nejvyssich-na-svete-12080 79

37

bez

smlouvy,

anebo

zastíráním

pracovněprávního

vztahu

uzavírání

obchodněprávních smluv. Je přirozené, že zaměstnavatelé hledají cestu jak ušetřit na nákladech za svoji podnikatelskou činnost.

Společným jmenovatelem všech druhů nelegální práce jsou ekonomické

důvody a snaha zaměstnavatelů co nejvíc snížit vlastní náklady. Dokud tedy právní úprava nenabídne zaměstnavatelům výhodnější podmínky v oblasti

zaměstnanosti, nebudou ochotni vzdát se nelegálního zaměstnávání a zaměstnávat osoby v pracovněprávním vztahu. Je potřeba ekonomická motivace nebo zvýšení výhod, které z pracovněprávního vztahu zaměstnavateli poplynou.

38

4.

Kontrolní činnost Pracovněprávní vztahy zahrnují také právní vztahy, které vznikají

v souvislosti s kontrolou dodržování pracovněprávních předpisů. Jedná se o

odvozené pracovněprávní vztahy vznikající v průběhu kontroly, která se realizuje v podobě správního dozoru prováděného orgány veřejné správy. Podle výsledného

kontrolního zjištění pak kontrolní orgán aplikuje nápravné nebo sankční

prostředky v reakci na zjištěný nesoulad mezi skutečným a žádoucím chováním. Pro správní dozor, oproti jiným formám kontrolní činnost, nepřipadá v úvahu uplatnění mimoprávních kritérií, jako je věcná správnost, účelnost, hospodárnost, sociální a ekonomická efektivita či etická pravidla.80

V této práci se však zabýváme nelegální prací a jejím právním postihem,

dále tedy zaměříme pozornost pouze na správní dozor vykonávaný kontrolními orgány v oblasti zaměstnanosti, především v souvislosti s odhalování nelegální práce. Kontrolní činnost v oblasti zaměstnanosti vykonávají podle § 125 ZamZ -

Státní úřad inspekce práce,

-

celní úřady,

-

4.1

oblastní inspektoráty práce, generální ředitelství Úřadu práce, krajské pobočky Úřady práce.

Ministerstvo práce a sociálních věcí Kromě výše uvedených zákonem stanovených kontrolních orgánů

vykonává kontrolní činnost v oblasti zaměstnanosti také Ministerstvo práce a

80

BĚLINA, 2014, op. cit., s. 415, 421

39

sociálních věcí (dále jen „MPSV“), které je vrcholným kontrolním orgánem v pracovněprávní oblasti.81

MPSV je nadřízeným orgánem Státního úřadu inspekce práce (dále jen

„SÚIP“)82 a Úřadu práce České republiky83, řídí a kontroluje činnost podřízených

orgánů. Kromě této supervize dále MPSV posuzuje rizika vznikající v souvislosti

s výkonem nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3 ZoZ a určuje riziková odvětví ekonomických činností, ve kterých se nelegální práce podle výše uvedeného ustanovení vyskytuje.84

4.2

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce Z hlediska rozsahu kontrolního oprávnění má povahu obecného dozorčího

orgánu Státní úřad inspekce práce. Tento orgán byl zřízen zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZIP“), a je podřízený MPSV, v čele stojí generální inspektor. Úřad sídlí v Opavě.

SÚIP je organizačně podřízeno osm oblastních inspektorátů práce, které

jsou vyjmenovány v příloze ZIP. V čele každého inspektorátu stojí jeden inspektor.

Orgány inspekce práce jsou podle § 126 ZoZ oprávněny kontrolovat u

zaměstnavatelů dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů

a z normativních částí kolektivních smluv, jsou dále oprávněny vyžadovat odstranění zjištěných nedostatků a ukládat pokuty.

81

Tamtéž, s. 416

Nadřízenost MPSV výslovně stanovena v § 2 odst. 3, 4 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. 82

Nadřízenost MPSV výslovně stanovena v § 1 odst. 3 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky. 83 84

§ 6 odst. 1 písm. j) ZoZ

40

Inspektoři

mají

oprávnění

vstupovat

do

pracovních

prostor

zaměstnavatelů, vyžadovat informace o zjišťovaných skutečnostech, požadovat předložení příslušných dokladů, vydat rozhodnutí o zákazu práce v případě

protiprávního výkonu apod. O výsledku kontroly sepíše na závěr inspektor protokol.85 V případě nepředložení požadovaných dokladů zaměstnavatelem přímo v průběhu kontroly na pracovišti, je výkon práce považován za nelegální a dodatečné předložení dokladů již nemá na toto posouzení vliv. K tomu se vyjádřil,

dnes již bývalý, ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek v době, kdy zastával úřad ministra tak, že zpětné předkládání dokladů je podle něj nepřípustné, jelikož již v minulosti dávalo prostor pro případné machinace a následné vytváření dosud neexistujících smluv a dohod.86

Inspekci práce nepřísluší suplovat kontrolní činnost jiných kontrolních

orgánů, jako jsou Úřad práce ČR a specializované dozorčí orgány, jejichž činnost

lze označit za speciální, ale výlučnou. Mezi orgány však funguje úzká spolupráce a dochází také ke společným kontrolám zaměstnavatelů. V případě trvalejších

problému, jako je právě kontrola nelegální práce, dochází navíc ke zřízení mezirezortních koordinačních orgánů.87

4.3

Úřad práce ČR Úřad práce ČR je orgánem zřízeným zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu

práce České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Z úvodních ustanovení

zákona pak vyplývá, že Úřad práce je správním úřadem s celostátní působností

podřízený MPSV. Působnost Úřadu práce vykonává generální ředitelství a krajské pobočky úřadu práce. Sídlem Úřadu práce je Praha.

85


KOLAŘÍKOVÁ, Dana. Kontrola legálnosti pracovněprávních vztahů. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 20. 5. 2016]. 86 87


41

Předmětem činnosti Úřadu práce je kontrola dodržování právních předpisů

souvisejících s trhem práce, sociálními dávkami a ochranou zaměstnance při platební neschopnosti zaměstnavatele.88

Zákon rovněž stanoví, že Úřad práce plní úkoly mimo jiné v oblasti

zaměstnanosti, a do 31. 12. 2011 také náležela Úřadu práce hlavní kontrolní práce

v této oblasti, novelou zákona však přešla od 1. 1. 2012 kontrolní pravomoc

v oblasti zaměstnanosti na SÚIP a na oblastní inspektoráty práce.89 V současné době tak Úřad práce nemá pravomoci související přímo s kontrolou nelegální práce, vykonává kontrolní pravomoci svěřené mu § 127 ZoZ.

4.4

Celní úřady Zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění

pozdějších předpisů, byly zřízeny orgány celní správy ČR, kterými jsou Generální ředitelství cel a celní úřady. Jedná se o správní orgány disponující ozbrojeným

bezpečnostním sborem. Generální ředitelství cel je podřízeno Ministerstvu financí, celní úřady jsou podřízeny Generálnímu ředitelství cel.

Generální ředitelství cel je orgánem s celostátní působností, sídlí v Praze.

Celních úřadů máme 15, zřizují se pro každý kraj a k tomu navíc Celní úřad Praha Ruzyně.90

Ve smyslu § 126 odst. 4 ZoZ jsou celní úřady oprávněny kontrolovat, zda

cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě

pracovněprávního vztahu a zda je vykonávána v souladu s vydaným povolením k zaměstnání, zaměstnaneckou kartou nebo modrou kartou, jsou-li vyžadovány. 88

GALVAS, op. cit., s.196

ŠUBRT, Bořivoj a BUKOVJAN, Petr. Přehled přijímaných změn v zákoníku práce, zákoně o zaměstnanosti a dalších souvisejících zákonech. Práce a mzda, Praha: Wolters Kluwer, 2011, roč. 59, č. 10, s. 9-16 89

90

Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky

42

O provedených kontrolách pak celní úřady informují orgány inspekce

práce a v případě zjištění určitých nedostatků jim předává podklady pro zahájení správního řízení o uložení pokuty, jelikož celní úřady nedisponují pravomocí ke

správnímu trestání.91 Uvedené podklady, které opatřil celní úřad v průběhu kontroly, nejsou však důkazním materiálem, na základě kterého bude prokázáno

spáchání správního deliktu. Správní orgány jsou povinny v souladu se zásadou materiální pravdy vést vlastní dokazování, které povede ke zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti.92

4.5

Průběh kontroly Obsahem právních vztahů při výkonu správního dozoru jsou oprávnění a

povinnosti dozorového orgánu a jim odpovídající práva a povinnosti dozorovaného subjektu, případně i třetích osob. Práva a povinnosti stanovují

zvláštní zákony, kterými jsou upraveny instituty správního dozoru, a to ZamZ a ZoIP. Postup pro provádění správního dozoru pak subsidiárně upravuje zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „KŘ“).93

Kontrolní řád nahradil s účinností od 1. 1. 2014 zákon č. 552/1991 Sb., o

státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a stal se novým obecným předpisem

v oblasti kontroly v ČR jako reakce na roztříštěnost a nepřehlednost původní právní úpravy s cílem sjednotit postup kontrolních orgánů.

S účinností od 1. 1. 2014 tak kontrolní orgány postupují podle kontrolní

řádu s dílčími odlišnostmi podle ZIP nebo ZoZ.94

91 92 93

HŮRKA, Petr a kol. Pracovní právo. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015. s. 543

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 4 Ads 177/2011 BĚLINA, 2014, op. cit., s. 422

JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, LIBOSVÁR, Ondřej. Zákon o kontrole. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2014. s. 1-2 94

43

Kontrola je zahajována kontrolním orgánem z moci úřední. Prvním

úkonem, který vede k zahájení kontroly je

1. předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě v místě kontroly, 2. doručení oznámení o zahájení kontroly kontrolované osobě, nebo

3. první kontrolní úkon, který předchází předložení pověření ke kontrole, pokud je provedení tohoto úkonu ke kontrole třeba.95

Dle § 4 KŘ má pověření ke kontrole formu buď písemného pověření

k jednotlivé kontrole, nebo průkazu, stanoví-li tak zvláštní předpis. Tímto zvláštním předpisem je pak v oblasti kontroly nelegální práce ZIP, který ve svém § 7 odst. 2 stanoví, že „průkaz inspektora je dokladem o pověření k výkonu kontrolní činnosti“.

Z výše uvedeného vyplývá, že kontrolovaný subjekt nemusí být o

provedení kontroly předem informován a bylo by to také neúčelné vzhledem k povaze kontrolované činnosti, kterou je nelegální práce, kde by jakékoliv informování předem zhatilo nebo ohrozilo efektivní výkon kontroly. V tom se

kontrola nelegální práce odlišuje od jiných kontrol v oblasti pracovního práva,

jako je například kontrola bezpečnosti práce, kde se zpravidla kontrola oznamuje kontrolovanému subjektu předem.96

Autorský kolektiv v komentáři k zákonu o kontrole v této souvislosti

uvádí, že kontrolní orgán je oprávněn provést kontrolu kdykoliv, i namátkově bez

konkrétního důvodu, jelikož podstatou kontrolní činnosti není primárně uložení sankce, ale ověření skutečného stavu, nelze jej tedy považovat za řízení sankční, ve kterém je od počátku třeba existence důvodného podezření.97

95

§ 5 KŘ

KALVODA, Aleš. Změny v kontrolní činnosti inspekce práce v souvislosti s přijetím kontrolního řádu. Práce a mzda. 2014, č. 6, s. 9–15. 96 97

JEMELKA a kol., op. cit., s. 32

44

Inspektor je povinen předložit kontrolovanému subjektu průkaz inspektora.

V případě že průkaz není předložen, kontrolovaný subjekt nemá důvod s osobou prezentující se jako inspektor práce dále jednat. Naopak je na místě přivolat orgány Policie ČR k vyřešení nejasné situace.98

Oprávnění, která má kontrolní orgán, mají vést k řádnému zjištění

skutečného stavu věci, mezi ně patří právo vstupu a prohlídky věcí, popřípadě

osob, právo na poskytnutí požadovaných informací, právo požadovat předložení nosičů informací, právo zajistit důkazy, včetně případného zákazu určité činnosti za účelem zachování stavu, který má být předmětem dalšího šetření.99

4.6

Obtížnost prokazování nelegální práce

Kontrolní orgány se při výkonu své činnosti v pracovněprávní oblasti,

jejímž cílem je prokazování výkonu nelegální práce, potýkají s obtížností

prokazování skutkového naplnění legální definice závislé práce. Je totiž nutné, aby definiční znaky závislé práce byly naplněny kumulativně, pokud by nebyl

prokázat byť jen jeden ze znaků, není možné, aby kontrolní orgán uzavřel šetření

s tím, že se jedná o výkon nelegální práce. Orgány inspekce práce, na které přešla tato agenda od 1. 1. 2012, jak bylo uvedeno výše, se musejí vypořádat

z důkladným prokázáním skutečného stavu a přednést přesvědčivé argumenty pro své kontrolní závěry v posuzování výkonu nelegální práce.100

Kontrolované osoby často využívají různá opatření, která znesnadňují

zjistitelnost závislé povahy prováděné práce. Úskalím je také fakt, že kontrolní

orgány z kapacitních důvodů konají obvykle pouze jednu kontrolu, při které

98 99

KAPOUN, op. cit., s. 42


STÁDNÍK, Jaroslav. Kontrolní činnost inspekce práce v oblasti agenturního zaměstnávání a nelegální práce. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 21. 5. 2016]. 100

45

nejsou schopny dostatečně zjistit skutkový stav jednoznačně prokazující výkon nelegální práce. To je posíleno zejména tím, že závislá práce je vykonávána

soustavně, tedy dlouhodobě a opakovaně, na základě jedné kontroly se pak těžko zjišťuje opakovanost výkonu práce u kontrolovaných osob. Obtížné je pak rovněž

prokazování odměny za vykonanou práci, která může být vyplácena v hotovosti, pak je třeba kontrolované osoby přistihnou přímo při vyplácení odměny nebo

zajistit, aby jedna ze stran zastřeného pracovněprávního vztahu vyplácení odměny potvrdila.101

Zaměstnavatelé používají při kontrole pro podezření na nelegální práci

nejčastěji výmluvy jako například -

-

v případě osoby, u které je podezření, že vykonává nelegální práci, se jedná o přítele nebo člena rodiny, který pouze vypomáhá bez nároku na odměnu,

pracovník je na pracovišti pouze první den a teprve si zkouší, zda na danou práci stačí (tzv. práce na zkoušku),

osoba, která byla považována za pracující, je pouze návštěvníkem, který si obhlíží pracoviště.102

Povinnost prokázání výkonu nelegální práce pak leží na správním orgánu,

který kontrolu provádí.103 Jelikož kontrolní orgán je správním orgánem a kontrolní

činnost

je

správním

řízením,

má

pro

postup

kontrolního

orgánu nezanedbatelný význam ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní

řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“), které stanovuje, že „správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti“.

101 102 103

ŠTEFKO, op. cit., s. 241-242 KAPOUN, op. cit., s. 43

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 A 45/2001

46

Přesto však správní řízení často provází procesní chyby, zejména při

nedostatečně provedeném prokazování správního orgánu, zejména spokojí-li se správní orgán s nedostatečnými podklady, neprovede důkazy navrhované účastníkem řízení, nevypořádá se s odmítnutím navržených důkazů, ani nevyslechne osoby, se kterými měl být sjednán zastřený pracovněprávní vztah.104 Základním

výstupem

z kontroly je

protokol.105

Zásadní

změnou

v souvislosti s pořizováním protokolu je, že podle nové právním úpravy se

protokol již pouze doručuje kontrolovanému subjektu (§ 12 odst. 3 KŘ), již není povinností kontrolního orgánu seznámit kontrolovaný subjekt s obsahem

protokolu. Tato povinnost stanovená předchozí právní úpravou vedla v minulosti ke snahám kontrolovaných subjektů vyhýbat se kontaktu s kontrolním orgánem, případně k odepírání podpisu stvrzujícího seznámení s protokolem.

Proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole může

kontrolovaný subjekt podat námitky kontrolnímu orgánu. Námitkové řízení probíhá nyní podle kontrolního řádu v jedné instanci, dřívější úprava v ZIP, která byla s účinností kontrolního řádu zrušena, umožňovala řízení ve dvou instancích.106

Námitky musejí splňovat zákonem stanovené náležitosti, aby se jimi

kontrolní orgán zabýval. Námitky tak musejí být podány písemně, musí z nich být

zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují, a musí obsahovat odůvodnění

nesouhlasu s kontrolním zjištěním.107 Podmínkou je také splnění zákonné lhůty

104 105


Náležitosti protokolu stanovuje § 12 odst. 1 KŘ.


§ 13 odst. 2 KŘ

47

k podání námitek podle § 13 odst. 1 KŘ, pokud nebyla v protokolu o kontrole stanovena lhůta delší.108

Vyřizováním doručených námitek probíhá podle postupu stanoveném

v § 14 KŘ. Námitkami se v první řadě bude zabývat příslušný inspektor, který má

možnost námitkám zcela vyhovět ve lhůtě 7 dnů od doručení. V případě, že inspektor námitkám nevyhoví ve stanovené lhůtě, bude se jimi zabývat jeho nadřízená osoba, která námitky vyřídí ve lhůtě 30 dnů (ve zvlášť složitých

případech do 60 dnů) od doručení, a to tak, že jim vyhoví, částečně vyhoví, nebo

je zamítne. Formálně vadné námitky zamítne ihned. Ve smyslu § 18 KŘ je vyřízením námitek kontrola formálně ukončena.

S přechodem kontrolní působnosti v oblasti zaměstnanosti z Úřadu práce

na orgány inspekce práce se zvýšil počet kontrolorů na 400, došlo k lepšímu

materiálnímu vybavení kontrolorů, které spočívá v pořízení nových vozů vybavených moderní výpočetní technikou, což umožňuje rychlejší a efektivnější

komunikaci s ostatními kontrolními orgány a možnost ověření informací přímo v terénu, aby mohlo dojít k ukončení řízení ihned na místě a v případě zjištěných

pochybení byla uložena pokuta. Tyto změny by měly přispět ke zvýšení kvality kontroly.109

V souvislosti s prováděním kontroly u zaměstnavatelů je vhodné zmínit

také sankce, které podle § 15-17 KŘ hrozí kontrolovaným i povinným osobám110

v případě bránění výkonu kontroly, které spočívá v nevytvoření podmínek ke kontrole, neumožnění výkonu oprávnění kontrolního orgánu nebo neposkytnutí

KALVODA, Aleš. Změny v kontrolní činnosti inspekce práce v souvislosti s přijetím kontrolního řádu. Práce a mzda. 2014, č. 6, s. 9–15. 108

KOLAŘÍKOVÁ, Dana. Kontrola legálnosti pracovněprávních vztahů. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 20. 5. 2016]. 109

Povinnou osobou ve smyslu § 5 odst. 2 KŘ je „jiná osoba, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela“. 110

48

potřebné součinnosti. Deliktní jednání kontrolované osoby se považuje za závažnější, a proto jí hrozí pokuta až do výše 500 000 Kč, zatímco povinné osobě hrozí pokuta do výše 200 000 Kč.111

V případě, že kontrolní orgán dospěje k závěru, že byly porušeny právní

předpisy, dochází k zahájení správního řízení o správních deliktech z moci úřední.112


HŮRKA, op. cit., s. 545

49

5.

Právní postih nelegální práce

musí

Nelegální práce jakožto jev nežádoucí a z právního hlediska nepřijatelný být

nejen

aktivně

odhalována

prostřednictvím

správního

dozoru

vykonávaného kontrolními orgány, ale následně také právně postihována podle

příslušných právních norem. Je třeba mít na paměti, že se jedná o společensky velmi nebezpečné jednání, při kterém dochází k obcházení řady dalších zákonů a stát je tak připravován o miliardy korun ročně.

V oblasti nelegální práce se jedná o dva druhy právního postihu, a to

sankce správněprávní, v podobě pokut za přestupky a správní delikty, a sankce trestněprávní.

5.1

Správněprávní postih Legální definice pojmu „správní delikt“ neexistuje, literatura jej vymezuje

zpravidla jako „protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které

ukládá správní orgán trest stanovený normou správního práva.“113 Správní delikty v širším smyslu rozlišujeme podle osoby, která delikt spáchala, na

přestupky, jiné správní delikty fyzických osob a správní delikty právnických osob

a fyzických osob podnikajících. Za správní delikty v užším smyslu pak považujeme správní delikty právnických osob a fyzických osob podnikajících.114

Projednávání správních deliktů v oblasti zaměstnanosti přísluší v prvním

stupni orgánům inspekce práce.115 Rozhodnutí orgánu inspekce lze napadnout odvoláním. V případě, že v prvním stupni rozhodoval oblastní inspektorát práce, o

odvolání rozhodne Státní úřad inspekce práce. V případě, že v prvním stupni

HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy právnické učebnice. s. 422-423 113 114 115

Tamtéž, s. 429

§ 141 odst. 4 ZoZ

50

rozhodoval Státní úřad inspekce práce, o odvolání rozhodne Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rozhodnutí odvolacího orgánu je dále možné napadnout žalobou ve správním soudnictví.116 5.1.1 Přestupky Obecnou úpravu přestupků obsahuje zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích,

ve znění pozdějších předpisů, a je tedy základním pramenem přestupkového

práva. Vedle zákona o přestupcích však nalezneme normy přestupkové práva také ve zvláštních zákonech. Pro oblast zaměstnanosti je tímto zvláštním zákonem zákon o zaměstnanosti.117

Přestupky fyzických osob na úseku zaměstnanosti upravuje ZoZ v § 139

odst. 1, kde vymezuje sedm skutkových podstat přestupku, pro účely této práce a postihu nelegální práce je podstatné, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že -

vykonává nelegální práci,

-

nesplní oznamovací povinnost podle § 87,

-

umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2, nebo umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3,

jako osoba, která se zdržuje na pracovišti kontrolované osoby a koná práci, neprokáže svou totožnost podle § 132.118

Dále se fyzická osoba v postavení zaměstnavatele dopustí přestupku podle

§ 139 odst. 2 tím, že

116 117 118

-

nesplní oznamovací povinnost podle ZoZ a nevede evidenci

-

nemá v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci

stanovenou v ZoZ,

pracovněprávního vztahu podle § 136 odst. 1.119

BĚLINA, 2014, op. cit., s. 420 HENDRYCH, op. cit., s. 429

§ 139 odst. 1 písm. c), d), e), f) a g) ZoZ

51

5.1.1a) Přestupky zaměstnanců

Z ustanovení § 139 odst. 1 písm. c) ZoZ vyplývá, že za nelegální práci

hrozí postih nejen zaměstnavatelům, kteří nelegálně zaměstnávají osoby některým ze způsobů blíže vymezených v kapitole 3. této práce, ale také zaměstnancům, kteří takovou nelegální práci vykonávají. Za výkon nelegální práce hrozí zaměstnanci podle § 139 odst. 3 písm. c) pokuta až do výše 100 000 Kč.

Zároveň se na tyto osoby vztahuje povinnost podle § 132 ZoZ, kde je

stanoveno, že „fyzická osoba, která se zdržuje na pracovišti kontrolované osoby a koná práci, je povinna orgánu kontroly prokázat svou totožnost občanským průkazem nebo cestovním dokladem.“ Jedná se tak o situace, kdy kontrolní orgán

v rámci kontroly u zaměstnavatele s cílem odhalit nelegální práci, požádá zaměstnance o předložení dokladů totožnosti k jejich identifikaci, zaměstnanec

však odmítne. Za porušení této povinnosti mu hrozí pokuta podle § 139 odst. 3 písm. f) až do výše 200 000 Kč.

5.1.1b) Přestupky zaměstnavatelů

Zaměstnavatelům hrozí oproti zaměstnanců mnohem vyšší pokuty, které

mohou být pro ně likvidační.

Za umožnění nelegální práce může zaměstnavatel podle § 139 odst. 3

písm. e) ZoZ dostat pokutu až do výše 5 000 000 Kč.

Na zaměstnavatele se vztahuje povinnost podle § 136 odst. 1 ZoZ mít

v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního

vztahu. V případě porušení této povinnosti pak zaměstnavateli hrozí podle § 139 odst. 3 písm. d) pokuta až do výše 500 000 Kč.

V souvislosti se zaměstnáváním zahraničních osob má zaměstnavatel řadu

oznamovacích povinností podle §§ 86 – 88 ZoZ.

119

§ 139 odst. 2 písm. d) a f) ZoZ

52

První velmi důležitou povinností zaměstnavatele je podle § 86 informovat

příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce o volném pracovním místě, na kterém zamýšlí zaměstnávat cizince. Toto opatření, jak již bylo zmíněno, slouží k ochraně

pracovního trhu a je odrazem zájmu státu na přednostním obsazování pracovních míst vlastními občany

Zaměstnavatel, který příjme do zaměstnání osobu, která není příslušníkem

ČR, ale zároveň u ní nejsou požadována povolení jako u cizince120, má podle § 87 ZoZ povinnost informovat o této skutečnosti příslušnou krajskou pobočku Úřadu

práce, a to nejpozději v den nástupu této osoby k výkonu práce. Dále má povinnost podat Úřadu práce informaci v případě, že zaměstnává cizince s platným povolením a u tohoto cizince nastala skutečnost, v důsledku které již

povolení nepotřebuje. Stejně jako o přijetí zaměstnance ze zahraničí do zaměstnání má pak zaměstnavatel povinnost informovat Úřad práce také o ukončení zaměstnání této osoby. V případě

cizinců

s příslušným

povolením

je

dána

povinnost

zaměstnavatele podle § 88 informovat Úřad práce o tom, že cizinec nenastoupil do zaměstnání, a dále také v případě, že zaměstnání bylo ukončeno před uplynutím doby, na kterou bylo vydáno příslušné povolení.

Ustanovení § 102 odst. 2 ZoZ ukládá navíc zaměstnavateli povinnost

evidence zahraničních osob, které zaměstnává.

Oznamovací a evidenční povinnosti zaměstnavatelů mají sloužit k výkonu

efektivní kontroly kontrolních orgánů zaměstnáváním cizinců na území ČR a snadnějšímu odhalení nelegální práce.

Nesplnění oznamovací nebo evidenční povinnosti zaměstnavatele je pak

sankcionováno podle § 139 odst. 3 písm. c) ZoZ pokutou až do výše 100 000 Kč.

Občan EU, jeho rodinný příslušník, rodinný příslušník občana ČR a cizinci, u kterých se nevyžaduje povolení podle ZoZ. 120

53

5.1.2 Správní delikty

Správní delikty právnický osob a fyzických osob podnikajících upravuje

v oblasti zaměstnanosti § 140 odst. 1 ZoZ, kde vymezuje pět skutkových podstat správního deliktu, pro účely této práce a postihu nelegální práce je podstatné, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že -

umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2, nebo

nesplní oznamovací povinnost podle ZoZ a nevede evidenci stanovenou v ZoZ,

umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3.121

Dále se právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající v postavení

zaměstnavatele dopustí správního deliktu podle § 140 odst. 2 tím, že -

nemá v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu podle § 136 odst. 1.122

Správní delikty právnických osob a fyzických osob podnikající v podstatě

kopírují skutkové podstaty přestupku fyzických osob, samozřejmě s výjimkou přestupků zaměstnanců.

Podstatnou odlišností je pak pouze výše pokuty, která hrozí podle § 140

odst. 4 písm. f) právnickým osobám a fyzickým osobám podnikajícím za umožnění výkonu nelegální práce, její maximální výše je oproti pokutě hrozící fyzickým osobám za přestupek dvojnásobná, tedy až do výše 10 000 000 Kč. 5.1.3 Shrnutí správních deliktů Při ukládání sankcí za správní delikty (v širším smyslu) se přihlédne

k závažnosti deliktního jednání, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho

121 122

§ 140 odst. 1 písm. c), d), e) ZoZ § 140 odst. 2 písm. e) ZoZ

54

následkům a k okolnostem, za kterých byl spáchán.123 Přihlíží se také k poměrům

postihované osoby. Doktrína i judikatura se v tomto ohledu shodují, že pokuta jakožto materiální sankce má reflektovat majetkové poměry postihované osoby.124

Nepřípustné jsou podle judikatury pokuty, jež mají likvidační charakter.125 V této souvislosti byla také ze ZoZ odstraněna spodní hranice sankcí za správní delikty,

jelikož vyvolávala horlivé debaty o likvidačních dopadech v případě, kdy správním orgán je nucen uložit pokutu, která je sice na spodní hranici, ovšem pro postihovaný subjekt je i v této výši likvidační, zpravidla se jednalo o podnikající fyzické osoby.126

Důležitou poznámkou v souvislosti s postihováním nelegální práce je

upozornění na § 12 odst. 1 písm. b) a § 25 odst. 1 písm. b) ZIP. Tato dvě

ustanovení upravují právní postih za nedodržení písemné formy pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Tento postih se pak vztahuje na situace, kdy pracovní smlouva nebo dohoda uzavřena byla, avšak ne písemně, právní jednání tak trpí nedostatkem formy, avšak úmysl uzavřít pracovní poměr tu byl. V takovém případě není možné dělat závěry o výkonu

nelegální práce, jedná se pouze o nedostatek formy právního jednání. Takový závěr vyplývá z rozsudku NSS ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. Ads 52/2014.

V obdobných situacích je však velmi obtížné prokazování, že právní

jednání bylo učiněno ústně s úmyslem uzavřít pracovní poměr a nejedná se tak o

nelegální práci. Kontrolní orgány by proto měly postupovat s velkou pečlivostí a důkladně se zabývat zjištěním skutečného stavu bez důvodných pochybností.

123


KOLMAN, Petr. Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2012, roč. 2012, č. 9, s. 326-329. 124 125

Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 52/13 ze dne 9. 9. 2014

KOLMAN, Petr. Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2012, roč. 2012, č. 9, s. 326-329. 126

55

5.1.4 Správní vyhoštění cizinců V rámci postihování nelegální práce nesmíme opomenout institut, který

zná zákon o pobytu cizinců na území ČR, a tím je institut správního vyhoštění,

kterého se použije v případě cizince, který vykonává na území ČR nelegální práci podle § 5 písm. e) bod 2 nebo 3 ZoZ, tedy bez patřičného povolení nebo v rozporu s ním.

Ustanovení § 118 odst. 1 ZPC říká, že „správním vyhoštěním se rozumí

ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie“. Jedná se tak o nedobrovolné ukončení pobytu

cizince spojené s povinností opustit území. Správní vyhoštění se však považuje za správní opatření, nikoli za sankci či trest.127

5.2

Trestněprávní postih Základním trestněprávním předpisem je zákon č. 40/2009 Sb., trestní

zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TrZ“), na jehož základě jsou postihovány trestné činy. V jeho úpravě můžeme nalézt také několik skutkových podstat trestných činů souvisejících s nelegální prací.

Samotný výkon nebo umožnění výkonu nelegální práce pod žádnou ze

skutkových podstat vymezených v zákoníku práce možné podřadit není, nelegální

práce tak sama o sobě trestnou činností není, avšak její důsledky naplňují skutkové podstaty některých trestných činů.

Jak bylo již několikrát řečeno, nelegální zaměstnávání má především

ekonomické dopady v souvislosti s neodváděním daní a odvodů na sociální

zabezpečení, které jsou příjmem státního rozpočtu. Takové jednání můžeme podle

127

ČIŽINSKÝ, op. cit., s. 199

56

okolností podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu vymezenou v § 240 odst. 1 TrZ, který stanovuje, že „kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na

sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou

povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti“,

nebo pod skutkovou podstatu v § 241 odst. 1 TrZ, který stanovuje, že „kdo ve větším rozsahu nesplní jako zaměstnavatel nebo plátce svoji zákonnou povinnost

odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na důchodové spoření,

pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti“.

Tato ustanovení chrání zájem státu na řádném odvádění povinných plateb,

ke kterému jsou povinni zaměstnavatelé jako plátci příslušných odvodů za zaměstnance. Zaměstnavatel je povinen odvádět za zaměstnance daň z příjmů FO

ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na zdravotní pojištění a pojistné na úrazové pojištění.128

Ke spáchání trestných činů podle § 240 a § 241 TrZ se vyžaduje úmysl,

postačí i prokázání úmyslu nepřímého.129

Obě výše uvedená ustanovení obsahují podmínku nesplnění povinnosti ve

větším rozsahu, tento pojem je třeba vykládat podle finančních hledisek tak, že se

jedná nejméně o 50 000 Kč.130 Následující odstavce obou paragrafů pak stanovují

přísnější sazbu za spáchání činu ve značném rozsahu nebo v případě získání

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. II, § 140-421. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. Velké komentáře. s. 2416, 2445 128 129 130

Tamtéž, s. 2432, 2451 Tamtéž, s. 2430, 2451

57

značného prospěchu, kdy se jedná nejméně o 500 000 Kč, a dále pak za spáchání činu ve velkém rozsahu, kdy se jedná nejméně o 5 000 000 Kč.131

Trestní zákoník obsahuje také skutkovou podstatu trestného činu

neoprávněné zaměstnávání cizinců. Ustanovení § 342 TrZ říká, že „kdo soustavně, opakovaně, za zvlášť vykořisťujících pracovních podmínek nebo ve větším rozsahu neoprávněně zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizince,

který se zdržuje neoprávněně na území České republiky nebo nemá platné povolení k zaměstnání, pokud je podle jiného právního předpisu vyžadováno, bude

potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, propadnutím věci nebo zákazem činnosti“.

Chráněným zájmem je v tomto případě pracovní trh ČR, který je

ohrožován nelegální migrací a s tím souvisejícím nelegálním zaměstnáváním cizinců.132

Za zvlášť vykořisťující podmínky se považují pracovní podmínky, které

zejména ohrožují zdraví a bezpečnost pracovníků a jsou v rozporu s lidskou důstojností. Pro posouzení většího rozsahu této činnosti je rozhodný počet zaměstnaných osob, výše dosaženého zisku, četnost nabírání pracovních sil apod.133

Všechny výše uvedené skutkové podstaty trestných činů (podle § 240, §

241 i § 342 TrZ) může spáchat zaměstnavatel jako fyzická i právnická osoba,

jelikož ve smyslu § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, se uvedená ustanovení použijí i na právnické osoby. V souvislosti

s trestněprávními

sankci je

nutné zdůraznit

zásadu

subsidiarity trestní represe, na základě které lze trestněprávní odpovědnost 131 132 133

ŠÁMAL, op. cit., s. 2434, 2453 Tamtéž, s. 3224 Tamtéž, s. 3226

58

pachatele uplatňovat subsidiárně v krajních případech, až po vyčerpání prostředků podle jiného právního předpisu.134

134

§ 12 odst. 2 TrZ

59

Závěr Tato diplomová práce se zaměřila na problematiku nelegálního

zaměstnávání v České republice. Prvním úkolem bylo vymezit postavení

pracovního práva jako samostatného právního odvětví. Zaměřila jsem se tedy na

vymezení specifik pracovního práva především oproti právu občanskému, ze kterého se pracovní právo postupně vydělilo.

Předmět pracovního práva a stejně tak jádrem práce bylo definovat

závislou práci a její znaky. Touto problematikou se zabývala i judikatura,

rozebrala jsem tak některé judikaturní závěry, které jsou významné pro vymezení

závislé práce a následně pak také pro vymezení práce nelegální, která by bez závislé práce nemohla existovat. Zaměřila jsem se na jednotlivé druhy nelegální práce, vymezila jsem, v čem spočívají a jaká je jejich společenská nebezpečnost.

Následně jsem se zabývala kontrolní činností, kterou provádějí správní

orgány při odhalování nelegální práce. Dospěla jsem k závěru, že odhalování

nelegální práce není pro kontrolní orgány ani zdaleka jednoduchým úkolem. Kontrolované osoby velmi často používají nejrůznější výmluvy a úskoky, znesnadňují kontrolním orgánům jejich práci a snaží se výkon nelegální práce za každou cenu zastřít.

Pro kontrolní orgány je pak prokazování o to obtížnější, když jsou povinny

prokázat skutečný stav podle zásady materiální pravdy, tedy beze všem pochybností o zjištěných okolnostech.

Výkon nelegální práce je pak postihován ve správním právu pokutami za

přestupky a správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob,

v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe se pak na postih zaměstnavatelů užijí i trestněprávní sankce podle trestního zákoníku.

60

Cílem práce bylo seznámit se s problematikou nelegálního zaměstnávání,

analyzovat jednotlivé druhy nelegální práce a právní postih tohoto nežádoucího jednání.

Velmi podnětným zjištěním pro mě bylo, že přestože je švarcstystém jako

zastírání pracovněprávního vztahu považován za výkon nelegální práce, literatura

a odborná veřejnost není v tomto ohledu za jedno a existují rozporuplné náhledy na to, zda je švarcsystém jevem nežádoucím či nikoli. Dospěla jsem díky psaní

této práce k závěru, že zaměstnavatelům není nabízeno příliš výhod v souvislosti

s uzavíráním pracovněprávních vztahů s ohledem na možnosti, které jim nabízí švarcsystém. Právní úprava by se tak měla zaměřit především na vyřešení této otázky, aby se uzavírání pracovněprávní vztahů stalo pro zaměstnavatele atraktivnějším a neuchylovali se tak k praktikám, které jsou považovány za nelegální.

61

Seznam použitých pramenů a literatury Monografie

BĚLINA, Miroslav. Pracovní právo. 6. dopl. a podstatně přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2014. Academia iuris. 464 s. ISBN 978-80-7400-283-0.

BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. 1613 s. ISBN 978-80-7400-290-8.

ČIŽINSKÝ, Pavel. Cizinecké právo: komentář. Vyd. 1. Praha: Linde Praha, 2012, 373 s. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7201-887-1.

FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Sondy, 2007. 358 s. ISBN 978-80-86846-21-7.

GALVAS, Milan a kolektiv. Pracovní právo. 2., dopl. a přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2015. 825 s. ISBN 978-80-210-80-21-8.

HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy právnické učebnice. 826s. ISBN 978-80-7179-254-3.

HŮRKA, Petr a kol. Pracovní právo. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015. 575 s. ISBN 978-80-7380-540-1.

JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, LIBOSVÁR, Ondřej. Zákon o kontrole. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2014. 290 s. ISBN 978-80-7400-271-7

KAPOUN, Radek. Aktuální průvodce problematikou nelegálního zaměstnávání pro podnikatele. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 102 s. 755-3.

ISBN 978-80-7263-

KOTTNAUER, Antonín. Pracovní právo v praxi: základní pracovněprávní vztahy a rekodifikace. Praha: Leges, 2014. Praktik. 368 s. ISBN 978-80-7502-038-3.

STRÁNSKÝ, Jaroslav, Vít SAMEK a Jan HORECKÝ. Nový občanský zákoník a pracovní právo: s praktickým výkladem pro širokou veřejnost. Praha: Sondy, 2014. Paragrafy do kapsy. 125 s. ISBN 978-80-86846-52-1.

62

STRÁNSKÝ,

Jaroslav. Vývoj

a

postavení

pracovního

práva

jako

soukromoprávního odvětví. Brno: Masarykova universita, 2014. 234 s. ISBN 97880-210-7500-9.

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. II, § 140-421. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. Velké komentáře. 2150 s. ISBN 978-80-7400-428-5.

ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2013. 279 s. ISBN 978-80-87146-72-9. Odborné články

HŮRKA, Petr. Změny v pracovním právu v souvislosti s novým občanským

zákoníkem. Právní rozhledy. Praha: Beck, 2014, roč. 22, č. 7, s. 233-240, ISSN 1210-6410

JANEČKOVÁ, Eva. Práce na zkoušku [online]. Danarionline.cz. 1. 8. 2013 [cit. 21. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/docd42536v53567-prace-na-zkousku/?search_query=$issue=1I588

KALVODA, Aleš. Změny v kontrolní činnosti inspekce práce v souvislosti s přijetím kontrolního řádu. Práce a mzda, Praha: Wolters Kluwer, 2014, č. 6, s. 9-15. ISSN 0032-6208.

KOLAŘÍKOVÁ, Dana. Kontrola legálnosti pracovněprávních vztahů. In:

Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova

univerzita,

2012

[cit.

20.

5.

2016].

http://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2012/files/menu1.html

Dostupné

z:

KOLMAN, Petr. Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy, Praha: C.H.Beck, 2012, roč. 2012, č. 9, s. 326-329. ISSN 1210-6410.

63

MERVARTOVÁ, Jana. Nelegální zaměstnávání. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 12. 5. 2016]. Dostupné z:

http://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2012/files/menu1.html

PAVLÁTOVÁ, Jarmila. Několik poznámek k vymezení závislé práce a práce

nelegální. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 13. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2012/files/menu1.html

STÁDNÍK, Jaroslav. Kontrolní činnost inspekce práce v oblasti agenturního zaměstnávání a nelegální práce. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a

její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 21. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2012/files/menu1.html

STÁDNÍK, Jaroslav, KIELER, Petr. Nejvyšší správní soud – nelegální práce a

koncentrace řízení. Práce a mzda, Praha: Wolters Kluwer, 2012, roč. 60, č. 7, s. 42-45. ISSN 0032-6208.

STRÁNSKÝ, Jaroslav. Pojem závislá práce a jeho význam pro vymezení předmětu pracovního práva. In: Pracovní právo 2012 na téma závislá práce a její

podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 12. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2012/files/menu1.html

ŠUBRT, Bořivoj a BUKOVJAN, Petr. Přehled přijímaných změn v zákoníku práce, zákoně o zaměstnanosti a dalších souvisejících zákonech. Práce a mzda, Praha: Wolters Kluwer, 2011, roč. 59, č. 10, s. 9-16. ISSN 0032-6208.

ŠUBRT, Bořivoj, Trezziová, Dana. Závislá práce, nelegální práce a „švarcsystém“ od 1. 1. 2012 – I. Část. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 6. 2016].

64

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. Ads 52/2014

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 6 Ads 46/2013

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 4 Ads 177/2011 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 4 Ads 75/2011 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 A 45/2001 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2014/2000 Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 52/13 ze dne 9. 9. 2014

Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008 Právní předpisy

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů

Zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

65

Ostatní zdroje

Důvodová zpráva k zákonu č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 17. 6. 2016].

Evropská komise. Zintenzivnění boje proti nehlášené práci. EUR-Lex. 2008. Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?uri=URISERV:c10166

Odvody na sociální zabezpečení jsou v Česku jedny z nejvyšších na světě [online]. Naše peníze.cz. 28. 2. 2014 [cit. 20. 6. 2016]. Dostupné z: http://www.nasepenize.cz/odvody-na-socialni-zabezpeceni-jsou-v-cesku-jedny-znejvyssich-na-svete-12080

Švarcsystém je od roku 2012 nelegální [online]. Magazin.sousede.cz, 19. 1. 2012 [cit. 13. 6. 2016]. Dostupné z: http://magazin.sousede.cz/-Svarcsystem-je-odroku-2012-nelegalni/clanek/id/48

ŠTĚTKA, Jan. Ten, který rozjel švarcsystém a skončil na dlažbě. [online]. Ekonom.cz. 15. 7. 2011 [cit. 13. 6. 2016]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c152306170-ten-ktery-rozjel-svarcsystem-a-skoncil-na-dlazbe

66

Nelegální práce a její právní postih

Recommend Documents