Zastírání pracovněprávních vztahů a jeho právní postih

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obchodněprávní studia Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Zastírání pracovněprávních vztahů a jeho právní postih

PETR KALÁB

2015/2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Zastírání pracovněprávních vztahů a jeho právní postih“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Petr Kaláb

2

Poděkování Děkuji JUDr. Jaroslavu Stránskému Ph.D. za odborné vedení a rady, které mi poskytnul při tvorbě této bakalářské práce a dále děkuji Ing. Michalu Kubíkovi za poskytnutí prezentací z mezinárodní konference „Nelegální zaměstnávání a trh práce v ČR“.

3

Abstrakt Tato bakalářská práce se zaměřuje z pohledu pracovního práva na problematiku zastírání pracovněprávních vztahů a jeho právní postih. Úvodní část je věnována pojmu závislá práce a stěžejním je vymezení závislé práce a jejích definičních znaků. Dále je věnována pozornost nelegální práci a zastírání existence základního pracovněprávního vztahu, možným důsledkům pro zaměstnance i zaměstnavatele a právnímu postihu. Rozebrána je působnost jednotlivých kontrolních orgánů a na závěr jsou zhodnoceny výsledky a účinnost kontrolní činnosti.

Klíčová slova Závislá práce, znaky závislé práce, nelegální práce, kontrola nelegální práce, postih nelegální práce.

Abstract This bachelor thesis focuses on the perspective of labor law on the issue of disguising of labor relations and its legal sanction. The introductory part is devoted to the notion of dependent work and the most important is the definition of dependent work and its defining signs. Further attention is paid to the illegal work and disguising existence of an employment relationship, the potential consequences for employees and employers and legal sanctions. Further on is analyzed the competence of individual supervisory authorities and finally the results and the effectiveness of control activities are evaluated.

Keywords Dependent work, signs of dependent work, illegal work, control of illegal work, sanctions illegal work.

4

Obsah: Úvod.................................................................................................................................... 6 1

Závislá práce ............................................................................................................... 8 1.1

Vymezení závislé práce ...................................................................................... 9

1.1.1 1.2

Legislativní vývoj ....................................................................................... 9

Definiční znaky závislé práce ........................................................................... 11

1.2.1

Nadřízenost zaměstnavatele a podřízenost zaměstnance .......................... 12

1.2.2

Výkon práce jménem zaměstnavatele ....................................................... 14

1.2.3

Výkon práce podle pokynů zaměstnavatele .............................................. 14

1.2.4

Osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele ............................. 15

1.3

Podmínky výkonu závislé práce ....................................................................... 15

2

Nelegální práce ......................................................................................................... 17

3

Zastřený pracovněprávní vztah ................................................................................. 18

4

3.1

Důvody zastírání pracovněprávního vztahu ...................................................... 19

3.2

Způsoby zastírání výkonu závislé práce ........................................................... 20

3.3

Důsledky zastřených pracovněprávních vztahů ................................................ 21

3.3.1

Pro zaměstnavatele.................................................................................... 21

3.3.2

Pro zaměstnance........................................................................................ 21

Kontrola a postih nelegální práce.............................................................................. 23 4.1

Kontrolní orgány ............................................................................................... 23

4.1.1

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce .......................... 23

4.1.2

Úřad práce České republiky ...................................................................... 24

4.1.3

Celní úřad .................................................................................................. 25

4.2

Průběh kontroly nelegální práce ....................................................................... 26

4.3

Postih nelegální práce ....................................................................................... 28

4.3.1

Sankce ve správním řízení ........................................................................ 28

4.3.2

Sankce v daňovém řízení .......................................................................... 29

4.3.3

Sankce v trestním řízení ............................................................................ 30

4.3.4

Další možnosti postihu .............................................................................. 31

4.4

Projekt „Efektivní systém rozvoje zaměstnanosti, výkonu komplexních kontrol a potírání nelegálního zaměstnávání v ČR“ ...................................................... 31

4.5

Zhodnocení kontrolní činnosti .......................................................................... 33

Závěr ................................................................................................................................. 36 Seznam použitých pramenů .............................................................................................. 38

5

Úvod Podle dlouhodobých statistik patří Česká republika počtem podnikatelů ke špičce v Evropské unii.1 Za tímto na první pohled příznivým údajem se ale může skrývat společensky negativní jev. Tímto jevem je zastírání pracovněprávních vztahů, který je pro neodbornou veřejnost znám spíše pod názvem „švarcsystém“. Pravděpodobnost setkání se s tímto jevem je v životě každého z nás vysoká, ať už v pozici zaměstnance či zaměstnavatele nebo v rámci svého blízkého okolí. Toto téma je díky vývoji právních předpisů a judikatury neustále aktuální. Je také politicky velmi citlivé a tak postoj státu k této problematice nebyl doposud zcela jednoznačný, bez ohledu na politickou orientaci vlád. Nedávné změny právní úpravy, které přinesly razantní přístup kontrolních orgánů ke kontrolám a následnému postihu nelegální práce, vyvolaly rozporuplné reakce odborné i laické veřejnosti. Zastřené pracovněprávní vztahy se tak stávají nekonečným předmětem společenských diskusí a sporů, ve kterých se lze setkat s názory požadujícími striktní zákaz tohoto jevu, poukazujících na jeho negativní ekonomické a sociální důsledky, ale také s názory, ve kterých zaznívají návrhy na jeho toleranci či legalizaci. Tyto hlasy naopak argumentují přínosem ve formě vyšší flexibility pracovního trhu a poukazují také na to, že v případě vymýcení tohoto jevu nelze odhadnout dopad na nezaměstnanost a s ní souvisejících vyšších nákladů státu na podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky. S tímto negativním jevem se lze bohužel setkat také ve státní správě a veřejnoprávních institucích či státních podnicích, což zajisté není dobrým signálem pro soukromý sektor a je tak podlamován v současnosti státem veřejně deklarovaný zájem na potírání zastřených pracovněprávních vztahů, jakožto výkonu nelegální práce. Cílem této bakalářské práce je popsat přístup pracovního práva k případům, kdy strany předstírají uzavření jiného, než pracovněprávního vztahu, ačkoli mezi nimi ve skutečnosti dochází k výkonu závislé práce. Dále vymezit pojem a definiční znaky závislé práce a v návaznosti pak pojem nelegální práce. Následně také popsat PETRÁŇOVÁ, M. V počtu podnikatelů patříme v Unii ke špičce. Statistika&My [online]. Český statistický úřad, 2015, č. 9 [cit. 27. 3. 2016]. 1

6

možné důsledky zastírání existence základního pracovněprávního vztahu pro zaměstnance i zaměstnavatele a jeho právní postih. V této souvislosti pak rozebrat působnost jednotlivých kontrolních orgánů, výsledky a také účinnost kontrolní činnosti. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se zabývá problematikou závislé práce a jejího vymezení, které je stěžejním předpokladem pro určení, zda se jedná o zastřený pracovněprávní vztah, jenž je považován za nelegální práci. Je zde zmíněn legislativní vývoj definice závislé práce a rozebrány jednotlivé definiční znaky a podmínky výkonu závislé práce. Druhá a třetí kapitola se zaměřuje na nelegální práci a zastřený pracovněprávní vztah. Popisuje důvody, které vedou k jeho vzniku, způsoby jakými je subjekty prováděn a důsledky, které ze zastřeného pracovněprávního vztahu plynou pro zaměstnance a zaměstnavatele. Čtvrtá kapitola se zabývá kontrolou a postihem nelegální práce a jednotlivými kontrolními orgány. Pozornost je věnována také průběhu kontroly nelegální práce a zmíněna jsou zde oprávnění inspektorů a povinnosti kontrolovaných osob a jejich postih v souvislosti s porušením těchto povinností. Dále je popsán následný možný právní postih související s výkonem nelegální práce. Výsledky kontrolní činnosti jsou uvedeny v souvislosti s projektem „Efektivní systém rozvoje zaměstnanosti, výkonu komplexních kontrol a potírání nelegálního zaměstnávání v ČR“, v jehož rámci byly prováděny kontroly v minulých letech a v následném zhodnocení kontrolní činnosti jsou popsány zkušenosti a poznatky z kontrol prováděných inspekcí práce. Informace použité ke zpracování této bakalářské práce pocházejí z odborné literatury, právních předpisů, judikatury, právních informačních systémů, odborných článků, publikací a internetových zdrojů vztahujících se k předmětné problematice. Při tvorbě této bakalářské práce je použita převážně deskriptivní metoda.

7

1

Závislá práce

Právo na práci je jedním z nejdůležitějších sociálních práv obsažených v Listině základních práv a svobod. Toto právo zaručuje každému právo získávat prostředky pro uspokojování svých životních potřeb svobodně zvolenou prací bez ohledu na to, zda ji vykonává formou závislé (nesamostatné) práce, nebo formou samostatného podnikání.2 Potřeba vymezení hranice mezi závislou a samostatnou prací vyvstává z důvodů, které lze rozčlenit do několika rovin. Za nejvýznamnější lze považovat rovinu sociální a ekonomickou. Ze sociálního hlediska je vymezení závislé práce, která je předmětem pracovního práva, důležité z důvodu ochrany zaměstnanců jakožto slabší smluvní strany.

Tato

ochrana

je

zaměstnancům

poskytována

prostřednictvím

pracovněprávních norem a je v zájmu společnosti, aby se této ochrany dostalo bez rozdílu každému, kdo vykonává závislou práci. Vedle sociální roviny je důležitý také ekonomický aspekt. Mezi závislou a samostatnou prací totiž existuje významný rozdíl v úrovní zdanění a zatížení odvody pojistného na zdravotní, nemocenské, důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Pokud je výkon závislé práce smluvními stranami zastírán za účelem vyvolat zdání, že se jedná o samostatnou práci a eliminovat tak tento finanční rozdíl, může mít toto jednání významný negativní fiskální dopad. Rozdílnou úrovní zdanění a odvodů pojistného může také docházet mezi podnikateli, kteří výkon závislé práce svých zaměstnanců zastírají vztahy jinými a těmi, pro které vykonávají závislou práci zaměstnanci ve standardně a otevřeně uzavřených pracovněprávních vztazích, k narušení hospodářské soutěže.3 Vymezení hranice mezi výkonem závislé a samostatné práce se tak stává základním předpokladem pro zodpovězení otázky, zda se mezi smluvními stranami v souvislosti s charakterem vykonávané práce jedná o vztah pracovněprávní, nebo zda se jedná o vztah obchodněprávní či občanskoprávní. Právní řád sice ponechává BEZOUŠKA, P. Závislá práce. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 16, s. 579. STRÁNSKÝ, J. Pojem závislá práce a jeho význam pro vymezení předmětu pracovního práva. In: Hrabcová, E. (ed.). Pracovní právo 2012 – Závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 24 [cit. 12. 3. 2016]. 2 3

8

smluvním stranám možnost volby, a je na jejich svobodné vůli, jakou smluvní úpravu pro svůj vztah použijí, ale jedná-li se o závislou práci, tak dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) platí, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy.4 Základní pracovněprávní vztahy jsou pouze pracovní poměr a pracovní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Za závislou práci se rovněž považuje výkon agenturního zaměstnání, tj. situace, kdy agentura dočasně přiděluje na základě dohody s uživatelem svého zaměstnance k výkonu práce pro tohoto uživatele.5 Za závislou práci ale nelze považovat práci pro rodinný závod. Podle ustanovení § 700 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“) se za rodinný považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo aspoň s jedním z manželů i jejich příbuzné až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagření až do druhého stupně, a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Přičemž na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu, nikoli tedy jako na osoby vykonávající závislou práci. Avšak na druhou stranu nic nebrání tomu, aby pokud je smluvní vůle stran, byl i v takovém případě uzavřen pracovněprávní vztah.6

1.1 Vymezení závislé práce 1.1.1

Legislativní vývoj

V českých právních dějinách bylo vymezení výkonu závislé práce poprvé výslovně definováno v zákoníku práce, účinném od 1. 1. 2007. Definice obsažena v ustanovení § 2 odst. 4 tehdy zněla: „Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů Ustanovení § 3 zákoníku práce. BĚLINA, M.; DRÁPAL, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 34. 6 Tamtéž 4 5

9

zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.“. Definice tak v podstatě shrnovala znaky závislé práce, které vyplynuly z dřívější judikatury.7 Definice svým obsahem celkem devíti znaků příliš široce vymezovala výkon závislé práce a byla odborníky označována za problematickou. Zároveň bylo upozorňováno, že dochází k záměně skutečných identifikačních znaků závislé práce s jejími důsledky, resp. podmínkami, za nichž je vykonávána. Díky vysokému počtu definičních znaků docházelo taktéž k aplikačním nejasnostem, jelikož nebylo zřejmé, zda pro určení výkonu závislé práce musí dojít ke kumulativnímu naplnění všech znaků, či některé znaky nejsou svojí povahou rozhodující.8 Z těchto důvodů byla legální definice závislé práce změněna novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 365/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012. Úprava spočívá v rozdělení předchozí definice do dvou odstavců, přičemž v odstavci 1 jsou vyjádřeny znaky závislé práce a v odstavci 2 podmínky jejího výkonu. V současnosti je tak legální definice závislé práce obsažena v § 2 odst. 1 zákoníku práce a je definována jako práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Podmínky výkonu závislé práce udává odst. 2 § 2 tak, že závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Ovšem ani tuto změnu nelze považovat, dle odborné literatury, za správnou a např. Štefko uvádí: „Pojem závislá práce by neměl být vymezen v podobě legální definice, byla-li již zvolena tato cesta, pak zjednodušováním definice hrozí, že se tato definice stane příliš širokou, definicí vše zahrnující.“.9 Popř. Bělina konstatuje:

ŠTEFKO, M. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013, s. 82. 8 STRÁNSKÝ, Pojem závislá práce a jeho význam pro vymezení předmětu pracovního práva, op. cit., s. 29. 9 ŠTEFKO, op. cit., s. 86. 7

10

„Dle našeho názoru rozlišení znaků závislé práce a podmínek jejího výkonu, tak jak je provedla novela č. 365/2011 Sb. problematiku definice závislé práce spíše zatemňuje.“.10 Naopak Stránský změnu právní úpravy definice hodnotí pozitivně: „Platnou právní úpravu základních definičních znaků závislé práce lze po posledních provedených změnách hodnotit jako poměrně kvalitní. Jednotlivé znaky vystavěny způsobem, který odráží určitá teoretická východiska a snese porovnání s přístupy, které volí judikatura Evropského soudního dvoru, Mezinárodní organizace práce, jakož i zákonodárci jiných států Evropské unie.“.11 Dále podle Stránského by definice závislé práce „v ideálním případě měla nabízet demonstrativní výčet hlavních ukazatelů závislé práce tak, aby jednak nebránila případnému zohlednění znaků jiných a jednak nenutila rezignovat na případnou ambici identifikovat závislou práci i tam, kde některý ze znaků nebyl rozpoznán.“.12 Nejvyšší správní soud shrnul relevantní aktuální i minulou právní úpravu, včetně posouzení dostupné odborné literatury a doposud známé judikatury a k výkladu pojmu závislé práce ve svém rozsudku uvádí: „Pojem závislá práce tak musí být vykládán tak, aby obsáhl veškeré formy zastřených pracovních vztahů, stejně jako práci vykonávanou bez náležité protihodnoty, např. práci "na zkoušku" nebo práci vykonávanou pod hrozbou násilí či jiné újmy. Zároveň však nesmí tento pojem zcela ztratit obrysy, aby správní orgány nezaměňovaly závislou práci s ryze obchodními vztahy, s nefalšovaným samostatným podnikáním nebo s upřímnou mezilidskou výpomocí, ať již v podobě úsluhy blízkému člověku či nezištné laskavosti.“.13

1.2 Definiční znaky závislé práce V definici závislé práce uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce jsou uvedeny čtyři znaky, kterými jsou: BĚLINA; DRÁPAL a kol., op. cit., s. 33. STRÁNSKÝ, J. Základní identifikační znaky závislé práce. In: Žatecká, E. et al (eds.). Cofola 2012. Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity 17. - 19. 5. 2012 v Brně [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 1700 [cit. 12. 3. 2016]. 12 STRÁNSKÝ, Pojem závislá práce a jeho význam pro vymezení předmětu pracovního práva, op. cit., s. 38. 13 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013 - 35. 10 11

11



nadřízenost zaměstnavatele a podřízenost zaměstnance



výkon práce jménem zaměstnavatele



výkon práce podle pokynů zaměstnavatele



osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele

Definiční znaky nadřízenost zaměstnavatele a podřízenost zaměstnance spolu s výkonem práce podle pokynů zaměstnavatele mohou vyvolat polemiku, zda v mnoha případech a aspektech nedochází k jejich vzájemnému splynutí do jednoho znaku.14 Dalším (v zákoně výslovně neuvedeným) znakem závislé práce, který dovodil Nejvyšší správní soud ve své dřívější judikatuře je dlouhodobost či soustavnost. Lze souhlasit s argumenty autorů odborného článku15 věnovanému tomuto znaku, že soustavnost výkonu práce je obvyklou, nikoli však vždy nezbytnou charakteristikou závislé práce. Nejvyšší správní soud se v pozdějším rozsudku při zachování platnosti dřívějších judikaturních závěrů o soustavnosti jako znaku závislé práce s autory v podstatě taktéž shodnul.16 Přítomnost tohoto znaku je Nejvyšším správním soudem dovozena z gramatického vyjádření ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce, kde se uvádí, že práce „je vykonávána“ (vid nedokonavý).17 Aby se jednalo o výkon závislé práce, musí být definiční znaky splněny kumulativně a nelze se odchýlit od kogentní právní úpravy. Bližší specifikace jednotlivých znaků není zákonem dále stanovena. 1.2.1

Nadřízenost zaměstnavatele a podřízenost zaměstnance

Tento znak je základním definičním znakem závislé práce. Zaměstnavatel je oprávněn řídit a organizovat činnost zaměstnance, provádět kontrolu, určovat čas a místo výkonu práce atd. Dalším významným prvkem tohoto znaku je také zahrnutí

BĚLINA, M. a kol. Pracovní právo. 6., doplněné a podstatně přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 142. 15 Viz STÁDNÍK, J.; KIELER, P. Nejvyšší správní soud – nelegální práce a koncentrace řízení. Práce a mzda. 2012, č. 7, s. 42. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 16 Viz STÁDNÍK, J.; KIELER, P. Závislá práce a odměna jako její znak. Práce a mzda. 2014, č. 5, s. 37. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 17 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013 - 35. 14

12

zaměstnance do organizační struktury zaměstnavatele. Skutečnost, že je práce vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi smluvními stranami, ji odlišuje od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů. Dominantní postavení zaměstnavatele je vymezeno právním rámcem pracovněprávních smluv. Mimo tuto právní závislost bývá uváděna i ekonomická či hospodářská závislost, kterou lze nalézt i v některých zahraničních právních úpravách. Naší právní úprava s tímto termínem nepracuje, ale lze se s ním setkat v judikatuře Ústavního a Nejvyššího správního soudu.18 Nejvyšší správní soud vykládá ve svém rozsudku19 znak nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenost zaměstnance jako vztah, jež vyplývá z osobní (ekonomické či jiné) závislosti zaměstnance na zaměstnavateli a pomáhá při odlišení závislé práce od mezilidské výpomoci. Podřízenost zaměstnance vůči zaměstnavateli považuje Nejvyšší správní soud za subjektivní kategorii. Zásadním je, zda sám zaměstnanec vnímá své postavení jako podřízené a z tohoto důvodu respektuje pokyny zaměstnavatele. Pro objektivní prokázání tohoto subjektivního znaku musí správní orgán zkoumat, zda je dána osobní závislost na zaměstnavateli a co je její příčinou. „… pobírání odměny představuje typickou skutečnost, která závislé postavení zaměstnance na zaměstnavateli věrohodně prokazuje. Podmínkou samozřejmě je, aby odměna tvořila (ne nutně jediný, ale ekonomicky významný) zdroj zaměstnancových příjmů - poskytnutí drobné protihodnoty např. v podobě daru je běžným zvykem i v případě jednorázové mezilidské výpomoci.“20 Skutečnost, že se někdo rozhodne pracovat dobrovolně a bez nároku na peněžité plnění, jen proto, že sám chce, ho svým způsobem vůči osobě zadávající mu úkol osvobozuje. Práci tak nekoná na základě rozhodnutí jiné osoby, ale v důsledku svého vlastního vnitřního příkazu a zůstává tak podřízen sám sobě. Výkon práce není v tomto případě projevem dispoziční pravomocí nadřízeného a nejedná se tedy o práci v podřízenosti vůči jinému.21

BĚLINA; DRÁPAL a kol., op. cit., s. 31-33. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013 - 35. 20 Tamtéž 21 STRÁNSKÝ, Pojem závislá práce a jeho význam pro vymezení předmětu pracovního práva, op. cit., s. 31. 18 19

13

K tomu Nejvyšší správní soud v rozsudku konstatuje: „Platí tedy, že když určitá osoba vykonává danou činnost pro jinou osobu dobrovolně a zároveň s vědomím, že protistraně nevzniká závazek poskytnout jí jakoukoliv protihodnotu (resp. nepodaří-li se prokázat opak), půjde zpravidla o přátelskou výpomoc či dobrovolnickou činnost.“.22 Mezi dalšími skutečnostmi, které způsobují zaměstnancovu podřízenost vůči zaměstnavateli, bývá také příslib uzavření pracovněprávního vztahu v budoucnu – tzv. „práce na zkoušku“ nebo také specifické příčiny jako např. strach, vydírání apod.23 1.2.2

Výkon práce jménem zaměstnavatele

Tento pro posouzení závislé práce důležitý definiční znak, v jehož rámci zaměstnanec nekoná práci, ani na trhu neposkytuje služby svým jménem,24 výstižně rozebírá v rozsudku Nejvyšší správní soud, kde uvádí, že „v tomto znaku se koncentruje hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli, neboť zaměstnavatel poskytuje pro práci svůj kapitál, hmotné i nehmotné prostředky, vytváří pro ni předpoklady a nese riziko neúspěchu, zaměstnanec však nemůže jednat na svůj účet a získávat ze své práce jiné ekonomické výhody než ty, jež mu poskytuje zaměstnavatel. Doplňkovým hlediskem může být i to, zda se osoba jeví jako zaměstnanec z pohledu třetích osob.“.25 1.2.3

Výkon práce podle pokynů zaměstnavatele

Definičním znakem výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele je uveden způsob, jakým zaměstnavatel vykonává svoji řídící pravomoc vůči zaměstnanci. Výslovné uvedení tohoto znaku se může jevit jako nadbytečné, jelikož oprávnění zaměstnavatele vydávat pokyny lze dovodit z jeho nadřízeného postavení vůči zaměstnanci. Míra intenzity tohoto definičního znaku závisí na povaze vykonávané práce, jelikož existuje celá řada kreativních profesí, u kterých je naopak vyžadována vysoká míra samostatnosti a osobního tvůrčího přístupu. Taktéž je potřeba zmínit, Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013 - 35. Tamtéž 24 ŠTEFKO, op. cit., s. 163. 25 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013 - 35. 22 23

14

že tento znak může být obsažen i v jiných formách smluvních vztahů, jako např. ve smlouvě o dílo, tudíž se nejedná o spolehlivý ukazatel při posouzení, zda se jedná o závislou práci. Nejvyšší správní soud k tomuto znaku uvádí: „Zaměstnanec také vykonává práci podle zaměstnavatelových pokynů - jestliže by plnil zadání samostatně a druhá strana by nebyla oprávněna mu průběžně zadávat jednotlivé úkoly a kontrolovat jejich plnění, jednalo by se spíše o vztah zadavatele zakázky a samostatného podnikatele, který ji pro něj plní. Skutečností osvědčující řídící pravomoc zaměstnavatele může být též určování a vykazování pracovní doby.“.26 1.2.4

Osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele

Základním prvkem pracovněprávního vztahu je osobní rozměr vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zaměstnanec je povinen vykonávat práci výlučně osobně a není mu umožněno nechat se zastoupit jinou osobou. Nejvyšší správní soud se k tomuto znaku vyjadřuje takto: „Zaměstnanec dále musí práci vykonávat osobně - pokud by používal k plnění úkolů další osoby (např. v době své nemoci), nutně by se vytratil prvek osobní závislosti na zaměstnavateli a šlo by spíše o obchodní vztah, kdy jedna strana poptává u druhé službu či dílo a nezáleží jí na tom, kdo službu provede nebo dílo vytvoří.“.27

1.3 Podmínky výkonu závislé práce Jsou-li při posouzení výkonu práce splněny současně všechny znaky závislé práce a jedná se tak o závislou práci, musí být dle ustanovení § 2 odst. 2 zákoníku práce závislá práce vykonávána:

26 27



za mzdu, plat nebo odměnu za práci



na náklady a odpovědnost zaměstnavatele



v pracovní době



na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013 - 35. Tamtéž

15

Striktní oddělení podmínek, za kterých má být práce vykonávána, a definičních znaků závislé práce umožňuje v případech, kdy není shledána některá z podmíněných okolností výkonu práce, učinit i přes tuto skutečnost závěr, že se jedná o závislou práci.28 Podmínka úplatnosti závislé práce není na rozdíl od zahraničních právních úprav a mezinárodních dokumentů českou právní úpravou považována za definiční znak závislé práce, což lze hodnotit pozitivně, jelikož tak kontrolní orgány nemusejí vždy prokazovat poskytnutí odměny a lze tak postihnout výkon závislé práce, za nějž není účelově sjednána odměna. V důsledku judikatury Nejvyššího správního soudu je ale této podmínce opět v některých případech přisuzován význam znaku závislé práce, tak jako tomu bylo v předchozí právní úpravě platné do konce roku 2011.29 Mezi další podmínky náleží povinnost zaměstnavatele nést veškeré náklady související s výkonem práce, jako jsou např. pracovní nástroje a pomůcky, prostředky zajišťující ochranu a bezpečnost při práci či poskytnutí cestovních náhrad, přičemž není zpravidla možné, aby tyto náklady přenášel zaměstnavatel na zaměstnance. Taktéž není možné, aby zaměstnavatel přenášel na zaměstnance riziko spojené s výkonem závislé práce, přičemž zaměstnanec není povinen se finančně podílet na plnění zaměstnavatelových úkolů a riziku podnikání.30 Dále zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobí třetí osobě při plnění pracovních úkolů, nebo v jejich souvislosti. Vznikne-li zaměstnanci škoda při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s nimi, pracovním úrazem či nemocí z povolání, tak za tuto škodu odpovídá zaměstnanci zaměstnavatel. Podmínka výkonu závislé práce na pracovišti zaměstnavatele a v pracovní době je díky institutům flexibilní pracovní doby a výkonu práce z domova při rozpoznávání závislé práce upozaďována.

STRÁNSKÝ, J. a kol. Zákoník práce s podrobným praktickým výkladem pro širokou veřejnost. Praha: Sondy, 2012, s. 19. 29 Viz STÁDNÍK, J.; KIELER, P. Závislá práce a odměna jako její znak. Práce a mzda. 2014, č. 5, s. 37. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 30 ŠTEFKO, op. cit., s. 178. 28

16

2

Nelegální práce

Nelegální práce ve smyslu nelegálního zaměstnávání je celosvětově rozšířeným jevem, který významně poškozuje veřejné rozpočty a má negativní dopady do sociální oblasti. Stát tak v důsledku neodvedených daní a plateb do sociálního systému přichází ročně o miliardy korun a taktéž dochází ke zneužívání sociálních dávek. Nelegální zaměstnanci jsou mnohdy nuceni pracovat za nízkou mzdu a ve špatných

pracovních

podmínkách,

bez

možnosti

domáhat

se

ochrany

prostřednictvím pracovněprávních předpisů. V nemoci či ve stáří pak v důsledku nízkých či nulových odvodů na sociální a zdravotní pojištění nejsou dostatečně zajištěni. Mezi oblasti, kde dochází k nejčetnějšímu výskytu nelegálního zaměstnávání, patří stavebnictví, stravování a pohostinství a taktéž velkoobchod a maloobchod. Jako nelegální práci označujeme dle platné právní úpravy výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, a dále výkon práce cizincem bez či v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání, zaměstnaneckou kartou, modrou kartou nebo bez platného povolení k pobytu.31 Výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah může mít podobu bezesmluvní práce, tzv. „práce na černo“, nebo se může jednat o zastřený výkon závislé práce, kterému se bude podrobněji věnovat následující kapitola. Případy bezesmluvní práce, tzn. výkonu závislé práce bez platně uzavřené pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, bývají zaměstnavateli vysvětlovány při kontrolách tak, že zaměstnanec je v práci první den, nebo že se jedná o práci na zkoušku. Bezesmluvní práce je pro kontrolní orgány obtížně prokazatelná, jelikož kontrolované osoby často uvádí, že se mezi nimi nejedná o výkon závislé práce zcela beze smlouvy, ale o výkon práce na základě ústně uzavřené dohody, přičemž tato argumentace bývá soudy akceptována.32

§ 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti. BUKOVJAN, P. Nelegální práce vs. nedodržení předepsané formy. Práce a mzda. 2014, č. 10, s. 42. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 31 32

17

3

Zastřený pracovněprávní vztah Za zastřený pracovněprávní vztah, pro který se ve společnosti vžilo označení

„švarcsystém“ či „zaměstnání na živnostenský list“, je označován vztah, v jehož rámci vykonává jedna osoba pro osobu druhou práci za takových okolností a podmínek, které vypovídají o tom, že jde o závislou práci, ale v rozporu s ustanovením § 3 zákoníku práce, podle nějž může být závislá práce vykonávána výlučně jen v pracovněprávním vztahu (pokud není upravena jinými právními předpisy), byl tento vztah založen a označen nikoli jako pracovněprávní, nýbrž jako vztah jiný, nejčastěji obchodněprávní. Smluvní strany, mezi nimiž dochází k výkonu práce, předstírají, že nejsou zaměstnavatelem a zaměstnancem, nýbrž dvěma podnikateli, mezi kterými existuje obchodněprávní vztah, v jehož rámci jeden z nich jako fyzická osoba (osoba samostatně výdělečně činná, která je zpravidla držitelem živnostenského oprávnění) vykonává práci pro druhého.33 Pro právní posouzení tohoto stavu je podstatné ustanovení § 555 občanského zákoníku, ve kterém je uvedeno, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu a má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Veřejností a médii často používané označení pro tento způsob výkonu nelegální práce „švarcsystém“ vzniklo v 90. letech 20. století, podle příjmení průkopníka tohoto způsobu zaměstnávání v tehdejším Československu, podnikatele Miroslava Švarce. V rozhovoru s novináři Švarc připisuje začátek systému ke skutečnosti, kdy jako živnostník (vyučený tesař) nesměl před listopadem 1989 nikoho zaměstnat z důvodu neslučitelnosti s tehdejší ideologií: „Ano, já vlastně systém zaměstnávání na smlouvu o dílo nevymyslel. To nebyl žádný můj vynález, jen jsem po revoluci stále pokračoval v tom, k čemu jsem byl nucen ještě za předchozího režimu.“.34 A dále uvádí: „Mělo to výhody, nepotřeboval jsem třeba žádné administrativní síly.“.35 Díky této výhodě a také nulovým odvodům na

STRÁNSKÝ, Pojem závislá práce a jeho význam pro vymezení předmětu pracovního práva, op. cit., s. 31-32. 34 Viz ŠTĚTKA, J. Ten, který rozjel švarcsystém a skončil na dlažbě. Ekonom [online]. Economia, publikováno 12. 6. 2012 [cit. 20. 3. 2016]. 35 Tamtéž 33

18

pojištění tehdejší firma Švarc s.r.o. dosáhla v podnikání náskok a úspěch, jelikož mohla pracovníkům dávat vyšší odměny a zároveň v soutěžích předkládat nejvýhodnější cenové nabídky. Tímto způsobem získala dělníky i zakázky z širokého okolí. Úspěch však netrval věčně a Miroslav Švarc byl v roce 2000 odsouzen za neplacení pojistného za zaměstnance ke třem letům vězení.36

3.1 Důvody zastírání pracovněprávního vztahu Nejčastějším motivem, který vede zaměstnavatele a zaměstnance k zastírání pracovněprávního vztahu, je snaha o finanční úsporu, která souvisí s rozdílnými daňovými náklady a povinnostmi odvodů pojistného na zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které jsou mezi výkonem závislé a nezávislé práce. Odvody na sociální pojištění patří v ČR k jedněm z nejvyšších na světě.37 Úspora zaměstnavatele na sociálním a zdravotním pojištění činí cca 1/3 mzdových prostředků, jelikož zaměstnavatel nemusí ze svých prostředků odvést za zaměstnance na pojistném na sociální zabezpečení 25 % a na veřejné zdravotní pojištění 9 % z hrubé mzdy zaměstnance. Finanční

úspora

zaměstnance,

pokud

pracuje

v rámci

zastřeného

pracovněprávního vztahu jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jako „OSVČ“), spočívá v úspoře na dani z příjmů. Sazba daně z příjmů u OSVČ a zaměstnance sice činí u obou 15 %, ale zaměstnanci je daň vypočtena ze „superhrubé“ mzdy (daňový základ navýšený o platbu zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění) a zaměstnanec tak odvede na dani celkem cca 20 % z výdělku. Jako OSVČ má dále možnost uplatnění výdajového paušálu, jehož sazba činí podle vykonávané profese 30 % - 80 %, přičemž mu žádné (či pouze minimální) náklady v souvislosti s výkonem závislé práce nevznikají.38 Dalším podstatným důvodem je požadavek zaměstnavatelů na větší flexibilitu pracovních sil a mít tak možnost rychle reagovat na aktuální ekonomickou situaci Viz ŠTĚTKA, op. cit. Viz Odvody na sociální zabezpečení jsou v Česku jedny z nejvyšších na světě. NašePeníze.cz [online]. Tiscali Media, publikováno 28. 2. 2014 [cit. 20. 3. 2016]. 38 Viz BLAHOVÁ, R. Srovnání OSVČ a zaměstnance. Portál.pohoda.cz [online]. Stormware, publikováno 27. 7. 2015 [cit. 20. 3. 2016]. 36 37

19

nebo sezónní výkyvy v činnosti zaměstnavatele. OSVČ naopak oceňují větší míru smluvní svobody, než jakou by měli v pozici zaměstnance a také možnost svobody vlastního uvážení, jakým způsobem se zajistí ve stáří či nemoci.39 Mezi další motivy zaměstnavatelů patří snížení administrativy spojené se zaměstnaneckou agendou a s ní souvisejícím rizikem sankcí souvisejících s opomenutím případných legislativních změn a v neposlední řadě snaha vyhnout se ochraně pracovních práv, kterou zaměstnancům poskytuje zákoník práce.

3.2 Způsoby zastírání výkonu závislé práce Za účelem zastření skutečné povahy vykonávané práce využívají smluvní strany širokou škálu opatření, která slouží ke snížení její zjistitelnosti. Při prokazování výkonu nelegální práce tak často bývá pro kontrolní orgány problém s prokazováním skutkového naplnění legální definice výkonu závislé práce. V praxi tato snaha má nejčastěji podobu úprav textů smluvní dokumentace, kde mezi zaměstnavatelem a spolupracujícími osobami („odběratelem“ a „dodavatelem“), bývá formálně sjednána možnost pracovníka, nechat se při plnění smlouvy zastoupit, právo poskytovat výrobky či služby jiným subjektům, právo pracovníka odmítnout objednávku, povinnost pracovníka v provozovně objednatele výsledky své činnosti pouze předávat (nikoliv vykonávat celou činnost), pohyblivé odměňování v závislosti na množství poptávané činnosti v konkrétním měsíci nebo nájemní smlouva na pracovní nástroje, pracovní prostory a ochranné pomůcky. Mezi dalšími faktickými opatřeními bývá také, že pracovníci navazují simulovaně obdobný styl spolupráce s více objednateli, např. uzavřou rámcově smlouvy o dílo či jednotlivé smlouvy s více objednateli. Další opatření spočívá ve formálním ukončení spolupráce s pracovníkem, a že po určitou dobu pracovník formálně pracuji pro jiného objednatele. Dále také v odděleném vedení dokumentace týkající se zaměstnanců a dokumentace týkající se spolupráce se zaměstnanci, v prostorovém oddělní práce zaměstnanců a pracovníků do různých prostor, minimalizace pracovníkům zapůjčených nástrojů či pracovních pomůcek.

LAZAREVIČ, A. Naštvaný živnostník: Švarcsystém mi dává svobodu, stát potíráním přijde o peníze. Měšec.cz [online]. Internet Info, publikováno 27. 6. 2014 [cit. 20. 3. 2016]. 39

20

Dalším propracovaným opatřením zastírajícím závislou práci bývá založení právnické osoby pracovníkem s tím, že za něj formálně v rámci obchodněprávního vztahu plní zadané úkoly. V případě kontroly je pak argumentováno tím, že se nejedná o závislou práci, jelikož tuto práci nevykonává fyzická osoba.40

3.3 Důsledky zastřených pracovněprávních vztahů V důsledku zastřených pracovních vztahů dochází k porušování rozumného uspořádání společenských vztahů. Podnikatel je zvýhodněn oproti ostatním členům společnosti tím, že zkracuje stát o daňové příjmy, jež by mohly být po právu rozděleny ve prospěch ostatních členů společnosti a tímto jednáním tak činí újmu každému členu společnosti.41 Rozdíl v průměrných odvodech mezi OSVČ hlavní a zaměstnancem je poměrně výrazný. OSVČ hlavní odvádí na daních z příjmů zhruba 32 % toho, co zaměstnanec, na zdravotním pojištění v průměru 56 % a na sociálním pojištění platí 47 % toho, co zaměstnanec.42 3.3.1

Pro zaměstnavatele

Důsledky, které vyplývají pro zaměstnavatele ze zastírání pracovněprávního vztahu, mohou být kromě právního postihu, kterému bude věnována následující kapitola, také v podobě vyšší fluktuace zaměstnanců a z toho pramenící neloajality pracovníků vůči zaměstnavateli. Z těchto důvodů není také pro zaměstnavatele výhodné investovat prostředky do vzdělání a rozvoje zaměstnanců. 3.3.2

Pro zaměstnance

Úspora na daních a vyšší míra smluvní svobody je u OSVČ vykoupena ztrátou široké škály záruk a jistot, které zaměstnancům vyplývají ze zákoníku práce a dalších předpisů týkajících se sociálního zabezpečení. OSVČ tak například nemá nárok na placenou dovolenou, nárok na náhradu mzdy při pracovní neschopnosti v prvních třech týdnech nemoci, nárok na příplatky za práci přesčas, v noci nebo ve ŠTEFKO, op. cit., s. 241. Tamtéž, s. 233-234. 42 Viz MORÁVEK, D. Jak se to má opravdu s odvody OSVČ a zaměstnanců? Připravili jsme velké srovnání. Podnikatel.cz [online]. Internet Info, publikováno 28. 5. 2015 [cit. 20. 3. 2016]. 40 41

21

svátek či nárok na náhradu škody aj. Významným negativem je také nejistota pracovního místa. Zaměstnavatel může spolupráci s OSVČ ukončit na základě smluvního ujednání bez udání důvodu a bez nároku na odstupné. Dalším negativním prvkem je přenesení administrativní zátěže ze zaměstnavatele na zaměstnance a z toho plynoucích finančních nákladů a rizik. Zaměstnanci hrozí za výkon nelegální práce taktéž právní postih v podobě pokut. Jako podstatné důsledky lze vnímat rozdíly v dávkách nemocenského pojištění, nižší podporu v nezaměstnanosti a nižší výplatu starobního důchodu.43 Porovnáme-li tedy mezi sebou zaměstnance v pracovním poměru a OSVČ v zastřeném pracovněprávním vztahu, tak rozdíl v jejich právech a sociálních jistotách je mezi nimi nesrovnatelný.

Viz SOVOVÁ, E. Spočítáno: Tisíce živnostníků dostanou v důchodu pouhou almužnu. iDnes.cz [online]. Mafra, publikováno 20. 5. 2015 [cit. 20. 3. 2016]. 43

22

4

Kontrola a postih nelegální práce

Kontrola výkonu nelegální práce a s ní spojené oprávnění a povinnosti dozorového orgánu a jim odpovídající práva a povinnosti subjektu, vůči němuž je dozor vykonáván, případně i třetích osob je upravena v zákonech, které upravují instituty správního dozoru, a to v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) a v zákoně č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“). Postup při provádění kontrol je subsidiárně upraven v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).44

4.1 Kontrolní orgány Kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti vykonávají kontrolní orgány uvedené v ustanovení § 125 zákona o zaměstnanosti. Těmito orgány jsou Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce, v rozsahu stanoveném v ustanovení § 126 odst. 4 zákona o zaměstnanosti. Dále také celní úřady a generální ředitelství Úřadu práce a krajské pobočky Úřadu práce v rozsahu uvedeném v ustanovení § 127 zákona o zaměstnanosti. 4.1.1

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce

Za obecné dozorčí orgány ve věcech ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek lze z hlediska rozsahu kontrolního oprávnění považovat orgány inspekce práce, kterými jsou Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce. Tyto orgány inspekce práce byly zřízeny a jejich činnost je upravena zákonem o inspekci práce. Nadřízeným orgánem Státního úřadu inspekce práce je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. V čele úřadu stojí generální inspektor. Podřízenými orgány úřadu jsou jednotlivé oblastní inspektoráty práce, kterých je celkem osm a v čele každého z nich stojí vedoucí inspektor. Svojí činností každý oblastní inspektorát pokrývá dva kraje (vyjma hlavního města Prahy a Středočeského kraje). Tímto

BĚLINA, M. a kol. Pracovní právo. 6. doplněné a podstatně přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 422. 44

23

rozdělením je zajištěna činnost Státního úřadu inspekce práce na celém území České republiky.45 Působnost orgánů inspekce práce v oblasti kontrolní činnosti spočívá v kontrole povinností, které pro kontrolované osoby vyplývají ze zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti a z předpisů upravujících bezpečnost práce. Zaměření kontrolní činnosti orgánů inspekce práce je možné dovodit z ustanovení § 3 zákona o inspekci práce a ustanovení § 125, resp. § 126 zákona o zaměstnanosti.46 Orgány inspekce práce jsou oprávněny vyžadovat odstranění zjištěných nedostatků a ukládat pokuty. Kontrolní činnost inspekce práce je prováděna skupinami inspektorů ve třech oblastech. První skupina je tvořena inspektory pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu vybraných technických zařízení. Druhá skupina inspektorů se zabývá pracovněprávními vztahy a pracovními podmínkami. Třetí skupina inspektorů zaměřená na kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem o zaměstnanosti, zejména na kontrolu nelegálního zaměstnávání, vznikla od 1. 1. 2012 v souvislosti s převedením kontrolních kompetencí od Úřadu práce České republiky. Orgány inspekce práce spolupracují, a to zejména v oblasti kontroly umožnění výkonu nelegální práce, s jinými správními orgány (finanční úřad, Policie ČR, živnostenský úřad, ČSSZ, zdravotní pojišťovny), a to jednak ve fázi samotné kontroly, tak ve fázi následující po kontrolním zjištění či po pravomocném rozhodnutí o uložení sankce.47 4.1.2

Úřad práce České republiky

Úřad práce České republiky (dále jen Úřad práce ČR) byl zřízen a jeho činnost upravuje zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky. Nadřízeným orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Úřad práce ČR tvoří generální

Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí práce za rok 2014 [online]. Státní úřad inspekce práce, 2016 [cit. 15. 3. 2016]. 46 STÁDNÍK, J.; KIELER, P. Kontrolní činnost orgánů inspekce práce. Práce a mzda. 2013, č. 7, s. 32. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 47 Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí práce za rok 2014, op. cit. 45

24

ředitelství, krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu. Součástí krajských poboček jsou kontaktní pracoviště. V čele Úřadu práce ČR stojí generální ředitel. V čele krajské pobočky je ředitel. V čele kontaktního pracoviště krajské pobočky je ředitel nebo vedoucí.48 Úřad práce ČR provádí kontrolu dle § 127 zákona o zaměstnanosti v oblasti plnění dohod o poskytování hmotné podpory na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpory na rekvalifikaci nebo školení a plnění cílených programů celostátního charakteru. Dále kontroluje výše průměrného měsíčního čistého výdělku v rozsahu potřebném pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci. 4.1.3

Celní úřad

Celní úřad je základní výkonnou jednotkou Celní správy ČR, ve které jsou soustředěny všechny její základní činnosti. Celní správa ČR spadá pod ministerstvo financí a tvoří ji Generální ředitelství cel s pozicí správního úřadu s celostátní působností, dále 14 krajských celních úřadů, včetně jejich územních pracovišť, a Celní úřad Praha Ruzyně. Celní správa ČR je bezpečnostním sborem a její činnost je součástí systému celního dohledu nad zbožím v rámci jednotného celního území Evropské unie, přičemž do její působnosti také spadá kontrola nelegálního zaměstnávání cizinců.49 Celní správa ČR má oprávnění k provádění kontroly na úseku zaměstnanosti v rozsahu práce cizinců a v souladu s povolováním jejich práce na základě zákona č. 17/2013 Sb., o Celní správě České republiky, zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) a zákona o zaměstnanosti. Celní správa tak kontroluje zaměstnavatele, zda plní všechny zákonné povinnosti související se zaměstnáváním cizinců ze zemí EU i mimo EU. Kontrola celního úřadu je zakončena protokolem o výsledku kontroly, který je následně postoupen příslušnému oblastnímu inspektorátu práce k dalšímu využití.50

Úřad práce České republiky: O úřadu práce České republiky [online]. Integrovaný portál MPSV, 2016 [cit. 15. 3. 2016]. 49 Celní správa České republiky [online]. Generální ředitelství cel, 2012 [cit. 15. 3. 2016]. 50 STÁDNÍK; KIELER, Kontrolní činnost orgánů inspekce práce, op. cit. 48

25

4.2 Průběh kontroly nelegální práce Na rozdíl od běžných kontrol prováděných inspekcí práce, kde bývá obvykle termín kontroly kontrolovanému subjektu oznámen předem s výzvou k součinnosti, případně s upozorněním na kontrolovanou oblast, musí být kontroly zaměřené na nelegální zaměstnávání náhlé a neočekávané, aby nemohlo dojít k zahlazení nelegálního jednání. Kontroly jsou konány skupinou nejméně dvou inspektorů a podle okolností i za účasti ozbrojených složek státu, jako např. Cizinecké policie, Celní správy ČR, popř. Policie ČR. U náročnějších kontrol prováděných zejména u větších zaměstnavatelů, kde lze předpokládat větší počet pracovníků, případně cizinců nebo rozsáhlý objekt s možnostmi úniku, se dopředu vypracovává kontrolní plán, který určuje postavení jednotlivých zúčastněných složek v rámci kontrolní skupiny. 51 Kontrolu zahajuje inspektor předložením průkazu inspektora, který je současně i pověřením ke kontrole. Inspektor je oprávněn zahájit kontrolu nejen za přítomnosti člena statutárního orgánu kontrolované osoby, či zástupce kontrolované osoby, ale taktéž zaměstnance kontrolované osoby, spolupracujícího rodinného příslušníka nebo jiné fyzické osoby, která vykonává nebo zabezpečuje činnost, která je předmětem činnosti kontrolované osoby. O zahájení kontroly musí být informován pouze příslušný odborový orgán, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jestliže u kontrolované osoby působí.52 Dále je inspektor oprávněn v souvislosti s výkonem kontroly vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor, které vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s kontrolou. Výjimkou je obydlí kontrolované osoby, do nějž je možné vstoupit jen tehdy, je-li užívané k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti nebo v případě, kdy se mají prostřednictvím kontroly odstranit pochybnosti o tom, zda je obydlí užívané k těmto účelům a nelze-li dosáhnout splnění účelu kontroly jinak. Na zdraví a životu

KAPOUN, R. Aktuální průvodce problematikou nelegálního zaměstnávání pro podnikatele. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství ANAG, 2012, s. 29. 52 Ustanovení § 7 zákona o inspekci práce. 51

26

nebezpečných místech může inspektor vykonávat kontrolu jen za doprovodu osoby určené kontrolovanou osobou.53 Inspektor je také oprávněn požadovat prokázání totožnosti fyzických osob přítomných na místě kontroly. Neprokáže-li se fyzická osoba, která se zdržuje na pracovišti kontrolované osoby a koná práci, občanským průkazem nebo cestovním dokladem, může jí být uložena pokuta až 200 000 Kč.54 Důležitým oprávněním inspektora pro získání objektivních informací souvisejících s vykonávanou kontrolou je možnost dotazovat se zaměstnanců kontrolované osoby bez přítomnosti dalších osob. Zaměstnanci tak nemusejí mít při dotazování obavy z negativních reakcí zaměstnavatele na jejich výpověď. Inspektor je oprávněn požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby, přičemž v odůvodněných případech může inspektor zajistit i originály těchto podkladů. Mezi další oprávnění inspektora patří možnost pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy, v adekvátní míře a po projednání s kontrolovanou osobou užívat technických prostředků kontrolované osoby a vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly.55 Povinností kontrolované osoby je umožnit inspektorovi výkon kontroly, poskytnutí součinnosti a vytvoření podmínek pro její výkon. Dále je na žádost kontrolujícího a ve lhůtě jím určené, povinna podat písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou. Za nesplnění výše uvedených povinností může být kontrolované osobě uložena pokuta až 500 000 Kč.56 Nelze-li zajistit součinnost potřebnou k výkonu kontroly kontrolovanou osobou, je tuto součinnost povinna poskytnout povinná osoba. Za povinnou osobu je považována osoba, která je přítomna na místě kontroly a kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či

Ustanovení § 7 zákona o kontrole (kontrolní řád). Ustanovení § 139 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti. 55 Ustanovení § 8 písm. c) zákona o kontrole (kontrolní řád). 56 Ustanovení § 15 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona o kontrole (kontrolní řád). 53 54

27

využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela.57 Za neposkytnutí součinnosti může být povinné osobě uložena pokuta až 200 000 Kč58. Další povinností zaměstnavatele je mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu.59 Tato povinnost nemusí být splněna, pokud zaměstnavatel oznámil okresní správě sociálního zabezpečení nástup zaměstnance do zaměstnání a byla mu tím založena účast na nemocenském pojištění. Tuto povinnost nemůže zaměstnavatel přenést na zaměstnance.60

4.3 Postih nelegální práce 4.3.1

Sankce ve správním řízení

Sankce, jež může uložit inspekce práce za výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah, jakožto nelegální práce, upravuje ustanovení § 139 a § 140 zákona o zaměstnanosti. Fyzické osobě, která vykonává nelegální práci, může být za tento přestupek uložena pokuta do výše 100 000 Kč. Pokud fyzická osoba umožní výkon nelegální práce, hrozí jí pokuta do výše 5 000 000 Kč. Umožnění výkonu nelegální práce právnickou osobou, nebo podnikající fyzickou osobou je správním deliktem, za nějž jí může být uložena pokuta až do výše 10 000 000 Kč. Pokud ale právnická osoba prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila, tak za tento správní delikt neodpovídá.61 Minimální výše sankcí není v současnosti zákonem stanovena. Od počátku roku 2012 minimální výše pokuty za umožnění výkonu nelegální práce u právnických osob a podnikatelů činila 250 000 Kč a od svého zavedení byla výše této pokuty objektem kritiky a diskusí.62 Kritika se týkala zejména omezení správního uvážení kontrolního orgánu a jeho možnosti rozlišit výši sankce podle závažnosti jednotlivých deliktů. V praxi tak měla v mnoha případech udělená Ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) zákona o kontrole (kontrolní řád). Ustanovení § 15 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona o kontrole (kontrolní řád). 59 Ustanovení § 136 zákona o zaměstnanosti. 60 Viz MACHÁČKOVÁ, H. Kopie pracovních smluv a dohod na pracovišti. Zpravodaj [online]. 2016, č. 1, s. 4 [cit. 15. 3. 2016]. 61 Ustanovení § 141 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. 62 Viz KOLMAN, P. Boj proti švarcsystému: "less is more". Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 9, s. 326-328. 57 58

28

pokuta, byť v minimálně možné výši, pro další činnost pokutovaných likvidační důsledky. Tato sporná dolní hranice pokuty byla zrušena nálezem Ústavního soudu63 pro rozpor nejen s Listinou základních práv a svobod České republiky, ale i s Dodatkovým protokolem č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Již před tímto nálezem Ústavního soudu měl zákonodárce v úmyslu dolní hranici pokuty snížit novelou zákona64 na 50 000 Kč, ale v důsledku nálezu Ústavního soudu nebylo možné tuto změnu provést a doposud tak v zákoně minimální výše pokuty uvedena není.65 V současnosti je v praxi inspekcí práce ukládána minimální výše pokuty za umožnění výkonu nelegální práce 50 000 Kč. 4.3.2

Sankce v daňovém řízení

Zastřené pracovněprávní vztahy mohou být také postihnuty správcem daně, přičemž se zde neuplatňuje pojem závislá práce, ale pojem závislá činnost. Na závislou činnost, jak je pojímána zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), nelze pohlížet stejně jako na závislou práci dle norem pracovního práva. Platí, že závislá práce podle zákoníku práce je vždy též závislou činností pro účely daně, ale nemusí tomu tak být naopak. Jestliže správce daně v důsledku daňové kontroly a prokázání zastřeného pracovněprávního vztahu překlasifikuje vztah spolupracujících osob na vztah závislé činnosti, doměří odběrateli práce - zaměstnavateli ve smyslu legislativní zkratky uvedené v ustanovení § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmu, daň z příjmů ze závislé činnosti, kterou byl jako zaměstnavatel povinen srážet z poskytnuté odměny zaměstnanci. Pro výpočet daně ze závislé činnosti považuje správce daně vyplacenou odměnu zaměstnanci za jeho čistý příjem a pro účely výpočtu daně jej dopočítá do hrubého příjmu. Doměrek daně z příjmů ze závislé činnosti bude následně navýšen dle § 251 a 252 zákona č. 280/2009 Sb., daňový

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13. Zákon č. 136/2014 Sb. 65 Viz PRŮŠOVÁ, A. Nelegální zaměstnávání a jeho postih aneb kolik tedy hrozí? Právní prostor [online]. Atlas consulting, publikováno 15. 4. 2015 [cit. 15. 2. 2016] 63 64

29

řád, ve znění pozdějších předpisů o příslušenství daně, tj. penále z doměřené částky daně a úroku z prodlení.66 4.3.3

Sankce v trestním řízení

I přes skutečnost, že nelegální práce není dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) trestným činem, je možné v jejím důsledku trestný čin spáchat. Mohlo by se zde jednat o naplnění skutkové podstaty § 241 trestního zákoníku, a to neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby.67 Za nesplnění této povinnosti zaměstnavatelem nebo plátcem ve větším rozsahu, za což je považována částka ve výši nejméně 50 000 Kč,68 hrozí trest odnětí svobody až na tři roky nebo zákaz činnosti. Při částce ve výši nejméně 500 000 Kč je možné uložit fyzické osobě trest odnětí svobody na jeden až pět let nebo peněžitý trest a při částce ve výši nejméně 5 000 000 Kč trest odnětí svobody na dva až osm let. Právnické osobě, jejíž jménem nebo v jejímž zájmu, nebo v rámci jejíž činnosti byl trestný čin spáchán, je možné uložit trest dle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Podle tohoto zákona může být uložena poměrně široká škála trestů, např. peněžitý trest, uveřejnění rozsudku, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, zákaz přijímání dotací a subvencí, zrušení právnické osoby či propadnutí majetku. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlíží soud k povaze a závažnosti trestného činu, k poměrům právnické osoby a dalším skutečnostem.69 O trestný čin by se také mohlo jednat v případě prokázání hrubé nedbalosti členům orgánů společnosti v souvislosti se zanedbáním kontroly zákazu nelegální práce. Pokud by společnost byla sankciována za umožnění výkonu nelegální práce, mohly by být členové orgánů trestně odpovědní za spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle ustanovení § 221 trestního

ŠUBRT, B.; TREZZIOVÁ, D. Závislá práce, nelegální práce a "švarcsystém" od 1. 1. 2012 - II. část. Práce a mzda. 2012, roč. 60, č. 1, s. 24. 67 Tamtéž 68 Viz PURÝ, F. Zkrácení daně jako trestný čin. Daňaři online [online]. Wolters Kluwer ČR, publikováno 1. 10. 2005 [cit. 20. 3. 2016]. 69 Ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. 66

30

zákoníku.70 Za tento přečin může být v případě způsobené škody ve výši nejméně 500 000 Kč uložen trest odnětí svobody až na šest měsíců nebo zákaz činnosti a v případě způsobené škody ve výši nejméně 5 000 000 Kč trest odnětí svobody až na tři roky. 4.3.4

Další možnosti postihu

Úhrada pokuty za umožnění výkonu nelegální práce může také představovat škodu, která vznikla podílníkům společnosti. Podílníci společnosti by v tomto případě mohli požadovat po orgánech společnosti náhradu škody v civilním řízení.71 Dále by mohlo dojít Správou sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnou k doměření sociálního a zdravotního pojištění. Celkově by doměřené pojistné za společnost a zaměstnance činilo 45% z vyplacené odměny do maximální výše vyměřovacích základů, přičemž pozdní úhrada by byla sankcionována vyměřením penále za každý den prodlení ve výši 0,05% dlužné částky. Vzhledem ke skutečnosti, že pojistné lze doměřit zpětně za 10 let, by se tak v součtu mohlo jednat o poměrně významný ekonomický zásah do hospodaření dotčených osob.72

4.4 Projekt „Efektivní systém rozvoje zaměstnanosti, výkonu komplexních kontrol a potírání nelegálního zaměstnávání v ČR“ V roce 2011 byla Státním úřadem inspekce práce zahájena realizace projektu s názvem „Efektivní systém rozvoje zaměstnanosti, výkonu komplexních kontrol a potírání nelegálního zaměstnávání v ČR“, financovaného z prostředků EU a státního rozpočtu ČR. Cílem tohoto projektu bylo připravit a realizovat soubor metodických, organizačních a provozních opatření vedoucích v maximální možné míře k omezení nelegálního zaměstnávání občanů ČR i cizích státních příslušníků a prohloubení spolupráce v rámci celého resortu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Partnery projektu se staly Úřad práce ČR a Česká správa sociálního zabezpečení. Stěžejní aktivitou projektu bylo provádění a zefektivnění

RECMAN, J. Mají se pokut za švarcsystém obávat i personální manažeři? Epravo.cz [online]. Epravo.cz, publikováno 6. 6. 2012 [cit. 20. 3. 2016]. 71 Tamtéž 72 PŘIKRYL, J. Systém, který přináší nemalý prospěch, ale i nemalá rizika. Právní rádce. 2013, roč. 21, č. 2, s. 49-50. 70

31

komplexních kontrol zaměřených na odhalování nelegální práce, převzatých v souvislostí s přechodem kontrolní působností v oblasti zaměstnanosti od Úřadu práce. Na pracovištích inspekce práce byly pro tento účel zřízeny specializované útvary na kontrolu nelegálního zaměstnávání a pro zvýšení operativnosti provádění kontrol byli inspektoři vybaveni mobilními kancelářemi (osobní vozidla vybavená výpočetní a kancelářskou technikou).73 V prvních dvou letech projektu (2012-2013) byly kontroly prováděny s velkou intenzitou a zaměřením na co nejvyšší počet subjektů, jelikož bylo potřeba v počáteční fázi nastartovat kontrolní mechanismy, které do té doby nebyly primárním zájmem kontrolních orgánů. Od roku 2014 se v kontrolní činnosti začaly projevovat nové přístupy v organizaci kontrol, jednání kontrolovaných osob a taktéž změny legislativy. V následujícím období tak došlo k posunu od plošných kontrol k co nejefektivnějším cíleným kontrolám, na základě předcházejícího důkladného monitoringu vytipovaných pracovišť. Dále došlo k rotaci inspektorů mezi okresy a provádění kontrolních akcí většími týmy inspektorů. Tato opatření se následně projevily ve vztahu k efektivitě kontrol a úspěšnosti prokazování nelegální práce jako účinné. Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti zavedených kontrolních mechanismů kontrolní činnosti došlo také ke snižování počtu kontrol a inspektorů.74 V období od 1. 1. 2012 do 20. 11. 2015 bylo v rámci projektu provedeno 95 664 kontrol nelegálního zaměstnávání občanů ČR a cizinců. V roce 2012 bylo provedeno 35 557 kontrol a v roce 2013 bylo provedeno 36 101 kontrol počtem cca 340 inspektorů. V roce 2014 proběhlo 15 911 kontrol a v roce 2015 proběhlo 8 095 kontrol, přičemž počet inspektorů klesl na 200 inspektorů. Těmito kontrolami bylo v období od 1. 1. 2012 do 20. 11. 2015 v souvislosti s nelegálním zaměstnáváním uloženo 3 330 pokut v celkové výši 699 154 800 Kč a zjištěna nelegální práce

KUBÍK, M. Kontroly nelegálního zaměstnávání jsou prioritou. Práce a sociální politika [online]. 2014, roč. 11, č. 3, s. 7 [cit. 15. 3. 2016]. 74 MACÍČEK, J. Nové přístupy ke kontrolám nelegálního zaměstnávání. Práce a sociální politika [online]. 2015, roč. 12, č. 9, s. 7 [cit. 15. 3. 2016]. 73

32

12 264 osob, přičemž se jednalo o 6 717 občanů ČR, 1 108 občanů ostatních zemí EU a 4 439 cizinců.75 Další aktivity projektu byly zaměřeny na osvětu a prevenci v oblasti nelegálního zaměstnávání a pracovních podmínek a předpisů. Partner projektu Úřad práce ČR realizoval tuto aktivitu činností pracovního týmu poradců prevence nelegálního zaměstnávání Úřadu práce ČR s primárním úkolem poskytovat poradenské služby a odbornou pomoc uchazečům o zaměstnání, kteří jsou ohroženi rizikem nelegální práce.76 Realizace projektu byla v souladu s nastavením projektu ukončena k 31. 12. 2015. Po skončení projektu nadále pokračují orgány inspekce práce v kontrolní činnosti samostatnými kontrolami v optimalizovaném režimu.

4.5 Zhodnocení kontrolní činnosti Potírání nelegální práce je dlouhodobě jednou z kontrolních priorit Státního úřadu inspekce práce i celého resortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Kontroly zaměřené na odhalování nelegální práce jsou spolu s prováděním prevence mezi uchazeči o zaměstnání důležitým prvkem při potírání nelegálního zaměstnávání. Při kontrolách inspekce práce dochází také ke konzultační a poradenské činnosti a zaměstnavatelé tak mnohdy využívají kontrolu jako návod pro svoji další činnost a vytýkané nedostatky obratem odstraní. Pozitivně je také kontrola přijímána zaměstnavateli, kteří předpisy dodržují a pro něž zaměstnavatelé, kteří umožňují výkon nelegální práce, představují nekalou konkurenci. Naopak s negativními reakcemi se inspektoři setkávají ze strany kontrolovaných osob, kterým hrozí sankce za nedodržování předpisů. Tyto osoby se mnohdy chovají agresivně, neposkytují součinnost, jsou nedosažitelné nebo se pokoušejí mařit výkon kontroly či následné správní řízení.77 Pozitivně se při kontrolách projevilo zrušení vysoké spodní hranice pokuty za umožnění výkonu nelegální práce a správní orgán tak má možnost při stanovení Zdroj: Státní úřad inspekce práce – data prezentovaná na mezinárodní konferenci „Nelegální zaměstnávání a trh práce v ČR“ konané v Praze 24. - 25. 11. 2015. 76 KUBÍK, op. cit. 77 Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí práce za rok 2014, op. cit. 75

33

výše pokuty užít správního uvážení a postupovat tak v souladu se zásadami správního trestání. Zároveň toto zrušení mělo vliv na snížení negativních reakcí kontrolovaných osob při kontrolách, či rizika korupčního jednání. Při kontrolách se také potvrzuje důležitost spolupráce inspekce práce s dalšími složkami státní správy a vzájemné výměny informací. Výsledky kontrolní činnosti inspekce práce jsou také využity pro další postupy těchto orgánů vůči osobám umožňujících výkon nelegální práce. Velmi pozitivně je také inspektory hodnocena spolupráce s ozbrojenými složkami (Policie ČR, Celní správa ČR), jejichž přítomnost při kontrole zvyšuje autoritu i bezpečnost inspektorů, popř. napomáhá zabránit úniku nelegálně zaměstnaných osob z kontrolovaného pracoviště.78 Jako velice negativní jev v souvislosti s kontrolou nelegální práce inspekce práce vnímá stále častější užití dohod o provedení práce, které jsou uzavírány i v případech, kdy by bylo zcela na místě uzavření pracovní smlouvy, a na práce, které jsou hlavním předmětem činnosti zaměstnavatele. U těchto dohod bývají sjednány odměny nižší než 10 000 Kč, které nezakládají zaměstnavatelům povinnost odvodů na zdravotní a sociální pojištění a také je prakticky nemožné kontrolovat skutečně odpracovanou dobu. V praxi se tak inspektoři setkávají s pracovním poměrem u malých zaměstnavatelů spíše už jen výjimečně. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou také často uzavírány pouze účelově, ve snaze zakrýt výkon bezesmluvní práce a bývají sepisovány až při příchodu inspektorů.79 Kontroly prováděné v oblasti nelegální práce se primárně nezaměřují na odhalování zastřených pracovněprávních vztahů, ale jejich cílem je kontrola všech forem nelegální práce. Pokud se kontrolované osoby odvolávají na obchodní nebo občanskoprávní vztah s osobami, které pro ně vykonávají práci, nebo bylo-li upozornění na výkon zastřeného pracovního vztahu uvedeno v podnětu ke kontrole, musí být tyto skutečnosti v souvislosti s výkonem nelegální práce kontrolu prošetřeny. Mnoho podnětů ke kontrole, mnohdy i anonymních, se často ukáže jako Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí práce za rok 2014, op. cit. 79 Viz STUCHLÍKOVÁ, L. Inspektor práce: Podvodů se smlouvami přibývá, změňme zákon. Aktuálně.cz [online]. Economia, publikováno 20. 6. 2015 [cit. 15. 3. 2016]. 78

34

neprokazatelných, či motivovaných konkurenčním bojem nebo osobními spory se snahou poškodit kontrolované osoby.80 Podíl zastřených pracovněprávních vztahů se ukazuje v celkovém počtu zjištěných nelegálně pracujících osob jako poměrně nízký. V roce 2014 činil cca 4,7 %, v roce 2013 cca 6,2 % a v roce 2012 cca 10 %. Z pohledu inspekce práce je tak jev zastírání pracovněprávního vztahu vnímán v oblasti nelegální práce jako okrajový. Svoji pozornost chce inspekce práce zaměřit hlavně na ty případy zastírání pracovněprávního vztahu, kdy je zaměstnanec nucen k uzavření obchodního vztahu za situace, kdy by pro něj byl pracovněprávní vztah výhodnější. Jedná se tak nejčastěji o méně kvalifikované manuální práce, které nemají zcela evidentně charakter podnikatelské činnosti. Naopak při posuzování pracovních činností, které lze bez pochyby vykonávat jako podnikatelskou činnost (např. odborné řemeslné profese, finanční poradci, účetní, realitní makléři atd.) a není shledáno podezření na porušování daňových zákonů, má inspekce práce za to, že by mělo být respektováno právo smluvních stran na smluvní volnost.81

Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí práce za rok 2014, op. cit. 81 Tamtéž 80

35

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo popsat přístup pracovního práva k případům, kdy strany předstírají uzavření jiného, než pracovněprávního vztahu, ačkoli mezi nimi ve skutečnosti dochází k výkonu závislé práce. V první kapitole byla popsána problematika závislé práce a jejího vymezení. Byl uveden legislativní vývoj definice závislé práce, přičemž se ukázalo, že mezi odborníky existují rozdílné názory na současnou podobu legální definice závislé práce. Jednotlivé znaky závislé práce byly rozebrány v souvislosti s judikaturou Nejvyššího správního soudu, který mj. dovozuje za další znak také soustavnost. Dále byla věnována pozornost podmínkám výkonu závislé práce, přičemž se ukázalo, že jedné z podmínek, a to úplatnosti závislé práce, je v některých případech přisuzován judikaturou význam znaku závislé práce, který měla tato podmínka v předchozí právní úpravě. V této kapitole se ukázal stěžejní význam a také složitost nalezení hranice mezi závislou a samostatnou prací, které je důležité pro určení, zda se jedná mezi subjekty o zastřený pracovněprávní vztah či vztah jiný. Pro jeho posouzení je tak nutné, aby kontrolní orgány v jednotlivých případech vždy velmi pečlivě posuzovaly všechny okolnosti, za nichž je práce vykonávána. Druhá a třetí kapitola se věnovala vymezení pojmu nelegální práce se zaměřením na zastírání existence pracovněprávního vztahu. Byly zde popsány důvody, které zaměstnavatele a zaměstnance vedou k zastírání pracovněprávního vztahu a také způsoby, jakými je v praxi zastírán. Hlavním důvodem se zde jeví finanční úspora zaměstnavatele na pojistném, které musí odvádět za zaměstnance. Zaměstnanec v pozici OSVČ má možnost úspory na daních. Možné důsledky zastřených pracovněprávních vztahů se ukázaly jako negativní pro všechny subjekty, z nichž nejvíce postiženým je zaměstnanec, který v pozici OSVČ ztrácí širokou škálu sociálních jistot a ochrany poskytovaných pracovněprávními předpisy. Kontrole a postihu nelegální práce se věnovala čtvrtá kapitola, ve které byla rozebrána působnost jednotlivých kontrolních orgánů, z nichž hlavní místo zaujímají orgány inspekce práce. Následně byl popsán průběh kontroly nelegální práce, přičemž byla zmíněna také oprávnění inspektora a povinnosti kontrolované

36

osoby. Zde je potřeba upozornit, že za nesplnění těchto povinností při kontrole, hrozí kontrolované osobě a i přítomným osobám postih ve formě vysokých pokut. Následný právní postih související s prokázaným zastřeným pracovněprávním vztahem byl rozdělen na sankce v různých typech řízení. Jako problematická se ve správním řízení ukázala v minulosti stanovená vysoká minimální výše pokuty za umožnění výkonu nelegální práce. Kontrolní činnost v oblasti nelegálního zaměstnávání byla od roku 2012 v souvislosti s přechodem kontrolní působnosti v oblasti nelegálního zaměstnávání z Úřadu práce ČR na Státní úřad inspekce práce, realizována v rámci projektu „Efektivní systém rozvoje zaměstnanosti, výkonu komplexních kontrol a potírání nelegálního zaměstnávání v ČR“. Výsledky kontrolní činnosti byly uvedeny v souvislosti s tímto projektem. Na závěr byla na základě roční souhrnné zprávy o výsledcích kontrol za rok 2014 provedených inspekcí práce zhodnocena kontrolní činnost. Pozitivně je hodnoceno zrušení vysoké spodní hranice pokuty za umožnění výkonu nelegální práce a spolupráce s dalšími složkami státní správy. Kontroly také v mnoha případech plní funkci osvěty. Za nejpalčivější problém v oblasti nelegálního zaměstnávání v současnosti inspekce práce považuje vzrůstající uzavírání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr na úkor pracovních poměrů, jež by měly být primárně preferovanou formou pracovněprávního vztahu. Z pohledu inspekce práce je podle výsledků kontrol nelegální práce zastírání pracovněprávních vztahů mezi zjištěnými osobami konajících nelegální práci spíše okrajovým jevem. Je tak otázkou, v jaké míře tyto nízké hodnoty vypovídají o skutečném stavu výskytu tohoto jevu ve společnosti, a zda v kontextu s nárůstem využívání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nedochází k odklonu k jiným formám výkonu nelegální práce, nebo zda statisticky nízký poměr zastoupení výskytu zastřených pracovních vztahů mezi zjištěnými osobami konajícími nelegální práci nepoukazuje spíše na to, že výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah dokáží subjekty lépe zastírat a pro orgány inspekce práce se tak stává tento společensky negativní jev velmi obtížně prokazatelný.

37

Seznam použitých pramenů Odborná literatura 1. BĚLINA, M. a kol. Pracovní právo. 6. doplněné a podstatně přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 464 s. ISBN 978-80-7400-283-0. 2. BĚLINA, M.; DRÁPAL, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 1610 s. ISBN 978-80-7400-290-8. 3. KAPOUN, R. Aktuální průvodce problematikou nelegálního zaměstnávání pro podnikatele. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství ANAG, 2012, 102 s. ISBN 97880-7263-755-3. 4. STRÁNSKÝ, J. a kol. Zákoník práce s podrobným praktickým výkladem pro širokou veřejnost. Praha: Sondy, 2012, 584 s. ISBN 978-80-8684-45-3. 5. ŠTEFKO, M. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013, 280 s. ISBN 978-80-87146-72-9. Odborné články 6. BEZOUŠKA, P. Závislá práce. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 16, s. 579583. 7. BUKOVJAN, P. Nelegální práce vs. nedodržení předepsané formy. Práce a mzda. 2014, č. 10, s. 42. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 8. KOLMAN, P. Boj proti švarcsystému: "less is more". Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 9, s. 326-328. 9. KUBÍK, M. Kontroly nelegálního zaměstnávání jsou prioritou. Práce a sociální politika [online]. 2014, roč. 11, č. 3, s. 7 [cit. 15. 3. 2016]. ISSN 0049-0962. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/17521/PSP_03_14_web.pdf 10. MACÍČEK, J. Nové přístupy ke kontrolám nelegálního zaměstnávání. Práce a sociální politika [online]. 2015, roč. 12, č. 9, s. 7 [cit. 15. 3. 2016]. ISSN 00490962. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/21818/PSP_09_15_web. pdf 11. MACHÁČKOVÁ, H. Kopie pracovních smluv a dohod na pracovišti. Zpravodaj [online]. 2016, č. 1, s. 4 [cit. 15. 3. 2016]. Dostupné z: http:// www.suip.cz/_files/suip-a81501774e4c6eebd59bd4404f7c6c18/zpravodaj_1_ 16.pdf 12. PŘIKRYL, J. Systém, který přináší nemalý prospěch, ale i nemalá rizika. Právní rádce. 2013, roč. 21, č. 2, s. 49-50. 13. STÁDNÍK, J.; KIELER, P. Nejvyšší správní soud – nelegální práce a koncentrace řízení. Práce a mzda. 2012, č. 7, s. 42. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016].

38

14. STÁDNÍK, J.; KIELER, P. Kontrolní činnost orgánů inspekce práce. Práce a mzda. 2013, č. 7, s. 32. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 15. STÁDNÍK, J.; KIELER, P. Závislá práce a odměna jako její znak. Práce a mzda. 2014, č. 5, s. 37. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 16. STRÁNSKÝ, J. Pojem závislá práce a jeho význam pro vymezení předmětu pracovního práva. In: Hrabcová, E. (ed). Pracovní právo 2012 – Závislá práce a její podoby [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 22-41 [cit. 12. 3. 2016]. ISBN 978-80-210-6084-5. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/ sborniky/pracpravo2012/files/PracovniPravo2012.pdf 17. STRÁNSKÝ, J. Švarcsystém a jeho právní postih. Statutární zástupce firmy, 2012, roč. 1, č. 3, s. 8 – 13. ISSN 1805-2118. 18. STRÁNSKÝ, J. Základní identifikační znaky závislé práce. In: Žatecká, E. et al (eds.). Cofola 2012. Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity 17. - 19. 5. 2012 v Brně [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 1687-1702 [cit. 12. 3. 2016]. ISBN 97880-210-5929-0. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2012/ sbornik-cofola-2012.pdf 19. ŠUBRT, B.; TREZZIOVÁ, D. Závislá práce, nelegální práce a „švarcsystém“ od 1. 1. 2012 - I. část. Práce a mzda. 2011, roč. 59, č. 12, s. 16-22. 20. ŠUBRT, B.; TREZZIOVÁ, D. Závislá práce, nelegální práce a "švarcsystém" od 1. 1. 2012 - II. část. Práce a mzda. 2012, roč. 60, č. 1, s. 18-28. Elektronické prameny 21. BLAHOVÁ, R. Srovnání OSVČ a zaměstnance. Portál.pohoda.cz [online]. Stormware, publikováno 27. 7. 2015 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http:// portal.pohoda.cz/pro-podnikatele/chci-zacit-podnikat/srovnani-osvc-a-zamestn ance/ 22. Celní správa České republiky [online]. Praha: Generální ředitelství cel, 2012 [cit. 15. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.celnisprava.cz/cz/o-nas/Documents/ brozura-CS.pdf 23. LAZAREVIČ, A. Naštvaný živnostník: Švarcsystém mi dává svobodu, stát potíráním přijde o peníze. Měšec.cz [online]. Internet Info, publikováno 27. 6. 2014 [cit. 20. 3. 2016]. ISSN 1213-4414. Dostupné z: http://www .mesec.cz/clanky/nastvany-zivnostnik-svarcsystem-mi-dava-svobodu/ 24. MORÁVEK, D. Jak se to má opravdu s odvody OSVČ a zaměstnanců? Připravili jsme velké srovnání. Podnikatel.cz [online]. Internet Info, publikováno 28. 5. 2015 [cit. 20. 3. 2016]. ISSN 1802-8012. Dostupné z: http:// www.podnikatel.cz/clanky/jak-se-to-ma-opravdu-s-odvody-osvc-a-zamestnanc u-pripravili-jsme-velke-srovnani/

39

25. Odvody na sociální zabezpečení jsou v Česku jedny z nejvyšších na světě. NašePeníze.cz [online]. Tiscali Media, publikováno 28. 2. 2014 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.nasepenize.cz/odvody-na-socialni-zabezpecenijsou-v-cesku-jedny-z-nejvyssich-na-svete-12080 26. PETRÁŇOVÁ, M. V počtu podnikatelů patříme v Unii ke špičce. Statistika&My [online]. Český statistický úřad, 2015, č. 9 [cit. 27. 3. 2016]. ISSN 1804-7149. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2015/09/v-poctupodnikatelu-patrime-v-unii-ke-spicce/ 27. PRŮŠOVÁ, A. Nelegální zaměstnávání a jeho postih aneb kolik tedy hrozí? Právní prostor [online]. Atlas consulting, publikováno 15. 4. 2015 [cit. 15. 2. 2016]. ISSN 2336-4114. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/ pracovni-pravo/nelegalni-zamestnavani-a-jeho-postih-aneb-kolik-tedy-hrozi 28. PURÝ, F. Zkrácení daně jako trestný čin. Daňaři online [online]. Wolters Kluwer ČR, publikováno 1. 10. 2005 [cit. 20. 3. 2016]. ISSN 2464-6873. Dostupné z: www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d9929v12806-zkrac eni-dane-jako-trestny-cin/?search_query=$index=867 29. RECMAN, J. Mají se pokut za švarcsystém obávat i personální manažeři? Epravo.cz [online]. Epravo.cz, publikováno 6. 6. 2012 [cit. 20. 3. 2016]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/maji-se-pokut-zasvarcsystem-obavat-i-personalni-manazeri-83435.html 30. Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí práce za rok 2014 [online]. Státní úřad inspekce práce, 2016 [cit. 15. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.suip.cz/_files/suip-026cb2f8c1dcae021423a0495cc50 4e5/rok_2014.pdf 31. SOVOVÁ, E. Spočítáno: Tisíce živnostníků dostanou v důchodu pouhou almužnu. iDnes.cz [online]. Mafra, publikováno 20. 5. 2015 [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/penze-zivnostnici-versus-zamestnanci-dht-/ penze.aspx?c=A150518_165042_penze_sov 32. STUCHLÍKOVÁ, L. Inspektor práce: Podvodů se smlouvami přibývá, změňme zákon. Aktuálně.cz [online]. Economia, publikováno 20. 6. 2015 [cit. 15. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.suip.cz/_files/suip-dae99520eaf83881451768e 47d8b5c3f/zpravodaj_1_15.pdf 33. ŠTĚTKA, J. Ten, který rozjel švarcsystém a skončil na dlažbě. Ekonom [online]. Economia, publikováno 12. 6. 2012 [cit. 20. 3. 2016]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-52306170-ten-ktery-rozjel-svarcsyste m-a-skoncil-na-dlazbeN 34. Úřad práce České republiky: O úřadu práce České republiky [online]. Integrovaný portál MPSV, 2016 [cit. 15. 3. 2016]. Dostupné z: http://por tal.mpsv.cz/upcr/oup

40