JÁKOB A JEHO VZTAH S BOHEM ÚČEL KÁZÁNÍ: Následovat Hospodina a držet se ho tak, jak to dělal i Jákob. HOMILETICKÁ MYŠLENKA: Jákob nebyl ospravedlněn na základě svých dobrých skutků, ale skrze darovanou Boží milost. Nebyl bez hříchu, ale ve svém životě hledal Hospodina, který ho vedl a postupně proměňoval (posvěcoval).
A. ÚVOD Praotec Jákob. Jedna z nejvýznamnějších biblických postav. Celý Boží lid se po něm jmenuje (Izrael, toto jméno dostal od Hospodina, se kterým statečně bojoval). I stát Izrael se po něm jmenuje... Položme si otázku. Byl Jákob ospravedlněn (před Bohem) na základě činění dobrých skutků či poslušnosti Božího zákona anebo tomu tak bylo na základě Bohem darované milosti? Existují různé teologické názory na tuto věc, potažmo na porozumění otázky spasení ve Starém a Novém Zákoně. Jedni tvrdí, že ve Starém zákoně tomu bylo skrze dodržování Božích přikázání, avšak jiní, že to vždy bylo jedině skrze Boží darovanou milost. Podívejme se na Jákoba trochu zblízka na konkrétní biblická místa...
B. STAŤ I. JÁKOB JE VYVOLEN BOHEM. JE VYMODLENÝ. JE TO SYN ZASLÍBENÍ. Hospodin si Jákoba zamiloval, což v biblické řeči znamená, že si ho vybral/vyvolil... Mal. 1:1-2 1Výnos. Hospodinovo slovo k Izraeli prostřednictvím Malachiáše. 2 Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Ptáte se: Jak jsi nám prokázal lásku? Což nebyl Ezau Jákobův bratr, je Hospodinův výrok, a přece jsem si Jákoba zamiloval, Stejně tak Nový zákon hovoří o věřících jako o těch, kteří jsou Bohem vyvoleni... Ř. 8:28-30 28Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. 29Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. Stránka 1 z 7
Jákob je vymodlené dítě... Gen. 25:20-21 20Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Paddanaramu, sestru Aramejce Lábana. 21Izák naléhavě prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin se dal pohnout jeho prosbami a jeho žena Rebeka otěhotněla. Je to syn zaslíbení... Ř. 9:8-16 8To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení. 9Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: ‚V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.‘ 10A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka; 11ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení, 12ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. 13Jak je napsáno: ‚Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.‘ 14Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne! 15Mojžíšovi říká: ‚ Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ‘ 16Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.
Jákob (a stejně tak mi my) se stal Božím dítětem na základě Boží, ničím nezasloužené milosti (je to dar). Pro to, aby se stal Božím dítětem neudělal Jákob vůbec ale vůbec nic, pouze to přijal... Bůh si nás zamiloval a to je důvod k veliké vděčnosti, radosti a uctívání Boha.
II. JÁKOBOVI JDE O SPRÁVNÉ VĚCI (O BOŽÍ POŽEHNÁNÍ), ALE JEHO PROSTŘEDKY/METODY CHVÁLYHODNÉ NEJSOU.
A. Jákobovi šlo o Boží požehnání v jeho životě a to je velmi pozitivní. Nejsem si vědom žádné jiné biblické postavy, u které by to bylo tak markantní... O Jákobovi je v Gen. 25:27 řečeno, že byl „bezúhonným mužem“ (EP, v ČSP „mírným“). Je to první biblická zmínka o Jákobovi poté, co se narodil. Stejné hebrejské slovo (adjektivum, TÁM) je užito na jiném místě při charakteristice Joba (Job 1:1, 1Byl muž v zemi Úsu, jménem Jób. Tento muž byl bezúhonný (TÁM) a přímý, bohabojný a odvracející se od zlého.) Stránka 2 z 7
Určit konkrétní význam slova v daném kontextu bývá často velmi složité a i proto se někdy kvalitní biblické překlady do moderních jazyků mohou různit. Ať už přesně porozumíme významu Jákobovy „bezúhonnosti“ jakkoli, zcela jistě se jedná o pozitivní hodnocení, se kterým nás Písmo seznamuje hned na počátku Jákobovy dospělosti. Jákob velice touží po Hospodinově požehnání, což také vypovídá o jeho víře v Hospodina. Kdyby v Hospodina nevěřil, tak by ani neusiloval o jeho požehnání... Jákob byl Hospodinovým cestám vyučen od svého otce Izáka a matky Rebeky. Přestože je Jákob „bezúhonný“, tak jedná, jak jedná... Gen. 25:29-34 29Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. 30Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. 31Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. 32Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? 33Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. 34Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím. Prodal prvorozenství za kus žvance (čočky???) a pohrdl Bohem. My, humanističtí, liberální lidé moderní západní civilizace „posedlí“ kultem lidských práv bychom bez meškání odsoudili Jákoba, že podvedl svého bratra, a litovali bychom chudáka Ezaua. Písmo nám však dává jiné hodnocení. Je to Ezau, který je hodnocen negativně, neboť pohrdl Božím požehnáním (tudíž samotným Bohem!). On byl v linii Božího zaslíbení (Abraham, Izák), ale bylo mu přednější okamžité uspokojení jeho vlastních biologických potřeb - jak příznačné i pro naši moderní dobu, že ano? Hodnoty naší společnosti podporují soběstředné uspokojování vlastních potřeb namísto sebezapírání a přemáhání při dodržování vyšších morálních a duchovních norem. Znamená to snad, že je v pořádku způsob Jákobova jednání, kdy využil fyzické vyčerpanosti svého bratra? To rozhodně ne a je to také vidět, jak dále Hospodin s Jákobem jednal a přísně ho vychovával... Jde ale o to, co je pro nás prioritou. Následování Hospodina celým (byť neproměněným/hříšným) srdcem anebo dodržování nějakých pravidel?
B.
Stránka 3 z 7
Obdobná situace nastává, když Izák před svojí smrtí uděluje požehnání svým synům a Jákob se převleče za Ezaua, aby získal požehnání prvorozeného. Byť se Jákob obává, že by na sebe mohl uvést Hospodinovo prokletí (Gen. 27:12), tak přesto jde a předstírá svého bratra. Jákob vskutku toto požehnání obdrží, čímž se dále naplňuje Boží slib, že starší z bratří (Ezau) bude sloužit tomu mladšímu (Gen. 25:23). Bůh si ve svém svrchovaném plánu používá různé cesty k dosažení svých cílů. Jako velice zvláštní nám pak musí připadat Izákova reakce, když za ním po události s krádeží požehnání pro prvorozeného Jákob znovu přichází kvůli cestě k Lábanovi, bratrovi Rebeky, a Izák mu opět žehná! Boží myšlení je opravdu naprosto jiné než lidské. Gen. 28:1-5 1Izák si pak zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: Neber si ženu z dcer kenaanských. 2Hned odejdi do Paddan-aramu do domu Betúela, otce tvé matky, a odtamtud si vyber ženu, z dcer Lábana, bratra tvé matky. 3A Bůh Všemohoucí tě požehná, rozplodí tě a rozmnoží, a staneš se shromážděním národů; 4 a dá ti požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu s tebou, abys získal do vlastnictví zemi svého putování, kterou Bůh dal Abrahamovi. 5Izák pak Jákoba propustil a on odešel do Paddan-aramu k Lábanovi, synu Aramejce Betúela, bratra Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky. Bůh sám se Jákobovi na této cestě zjevuje ve snu, kde vidí žebřík do nebe a po něm sestupují a vystupují andělé Boží (Gen. 28:12) a Hospodin se setkává s Jákobem a přímo s ním promlouvá: Gen. 28:13-15 13Vtom nad ním stál Hospodin a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. 14Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozhojníš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém semeni budou požehnány všechny čeledi země. 15A hle, já jsem s tebou. Budu tě chránit, kamkoli půjdeš a přivedu tě zpět do této země, protože tě neopustím, dokud nevykonám to, co jsem ti řekl.
Jaký je Bůh naprosto úžasný. On s námi nejedná podle našich vin a hříchů, ale podle svého zaslíbení!, podle toho, jestli ho chceme následovat! Není udivující jenom Izákova reakce na Jákobovu lež, kdy předstíral svého brata, aby získal požehnání prvorozeného, ale je to i Hospodinova reakce, kdy Hospodin jedná s Jákobem nikoliv na základě jeho skutků, ale na základě Boží svrchované milosti, na základě toho, že Jákob je Božím synem, synem zaslíbení a to nemůže zrušit ani Jákobovo morální selhání. Stránka 4 z 7
Bůh neschvaloval Jákobovo lstivé jednání, jak uvidíme za chvíli, ale Jákobovo lstivé jednání nemělo přímý vliv na jeho pozici Božího syna. TOTO JE NEZASLOUŽENÁ BOŽÍ MILOST! Ef. 2:8-9 8Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -- je to Boží dar; 9není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Ř. 9:8 8To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení. Gal. 4:28 28Vy však, bratři, jste jako Izák dětmi zaslíbení.
Jákob velmi usilovně toužil po Božím požehnání, a byť byl ochoten k jeho dosažení použít i morálně špatného jednání (hřích), tak mu Bůh přesto stále žehnal a vedl ho. To je Boží milost, kdy Bůh s námi nejedná na základě našich činů, ale na základě svého rozhodnutí. Znamená snad Boží milost, abychom mohli bez rozpaků hřešit? Naprosto ne! Ř. 6:1 1Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? 2Naprosto ne!
III. HOSPODIN NA JÁKOBOVI PRACUJE A POSTUPNĚ HO PROMĚŇUJE (POSVĚCUJE). Hospodin koho miluje, toho přísně kárá (Heb. 12:5-7)... To je hluboká duchovní pravda, kterou všechny Boží děti zakoušejí ve svých životech. Pokud by ji nezakoušeli, tak to jsou nemanželské děti (Heb. 12:8)... Jákob na vlastní kůži zakusil to, co sám provedl svému otci a bratru - podvod. Pro Lábana, svého strýce, pracoval sedm let za Ráchel, kterou moc miloval, ale po svatební noci zjistil, že dostal jinou ženu, její starší sestru Leu (Gen. 29:21-30). To muselo být ale probuzení??? To je ale výchova? Těžko obviňovat Boha, že by Jákobovi nějak nadržoval... Nyní musel až do konce svého života žít s ženou, o kterou nestál... Myslím si, že je lepší Boha poslouchat, než jím být vychováván. Co myslíte, pánové? :-) Nakonec po dvaceti letech služby u Lábána se vrací domů s velikou rodinou a velikými stády dobytka a ještě před tím než se setká se svým bratrem Ezauem, se kterým se usmíří, tak zažije „zápas s Hospodinem“ Stránka 5 z 7
Gen. 32:25-33 25Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky. 26Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil. 27Pak muž řekl: Pusť mě, neboť vyšla jitřenka. Jákob odpověděl: Nepustím tě, pokud mi nepožehnáš. 28I řekl mu: Jaké je tvé jméno? Odpověděl: Jákob. 29Nato řekl: Tvé jméno již nebude Jákob, ale Izrael. Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstál jsi. 30Jákob se ještě vyptával: Oznam mi prosím své jméno. On řekl: Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu tam. 31Jákob to místo pojmenoval Peníel, neboť řekl: Viděl jsem Boha tváří v tvář a můj život byl zachráněn. 32Vycházelo mu slunce, když procházel Penúel; ale byl kulhavý kvůli své kyčli. 33Proto synové Izraelovi až dodnes nejedí šlachu, která je nad kyčelním kloubem, protože udeřil Jákoba do kyčelního kloubu, do té šlachy. I v tomto svém „zápasu s Hospodinem“ žádá Boží požehnání... Takový byl Jákob... Bez touhy po Božím požehnání si ho lze jen těžko představit. :-) Jákob od okamžiku početí v lůně své matky (Gen. 25:22) po celý svůj život bojoval s Bohem i s lidmi a přesto ho Bůh nikdy neopustil. Bůh dokonce hodnotí jeho zápasy tak, že v nich obstál! Bohu jde o naše srdce, o to, jestli ho milujeme a ne o to, jak moc či jak málo hřešíme (hřešíme všichni! i ti, o kterých si myslíme, že nehřeší...). Bůh byl pastýřem celého jeho života a dopřál mu pokojné stáří i pokojnou smrt... To je Boží milost. Gen. 48:15, 16 15Potom Josefovi požehnal a řekl: Bůh, před nímž chodili moji otcové Abraham a Izák, Bůh, který je mým pastýřem od počátku až do tohoto dne, 16anděl, který mě ochraňoval ode všeho zlého, ať požehná tyto chlapce, ať je v nich jmenováno jméno mé a jméno mých otců Abrahama a Izáka. Ať se velice rozmnoží v zemi. Gen. 49:33 33Když Jákob dokončil příkazy svým synům, vtáhl nohy do postele, skonal a byl připojen ke svému lidu
Hospodin na Jákobovi pracoval (proměňoval ho), byť byl jeho synem. Boha nemůže vůbec obvinit z toho, že by Jákobovi nějak nadržoval... Vidíme jak Boží milost (synovství, zaslíbení, požehnání), tak i Boží svatost (káznění a výchova).
C. ZÁVĚR I. Stránka 6 z 7
Uvěřit v Boha je dar, je to Boží milost, nelze si to nijak zasloužit a toto je evangelium křesťanů. Spasení (spravedlnost před Bohem) je jedině a pouze skrze víru v Ježíše Krista, Božího Syna. Jákob touží po Božím požehnání (tím pádem po Bohu samotném) a je ochoten pro to udělat téměř cokoliv. Tímto je nám velkým příkladem. Bůh ve své svrchované moci a milosti Jákoba nezavrhuje ani, když pro získání Božího požehnání používá morálně pochybné nebo dokonce i špatné metody (podvod na svého otce předstíráním, že je Ezau). Stále mu však žehná, vede ho, chrání a přísně vychovává, neboť je Božím synem. Byť je Jákob Božím synem, tak jeho motivy a charakter potřebují očištění, proměnu. To je přesně to, co Bůh dělá i s námi, svými dětmi, které musí přísně vychovávat, abychom se zbavovali smrtelné nákazy hříchu a více a více se podobali jeho Synu Ježíši Kristu.
II. Bůh nás volá, abychom ho následovali a to takoví, jací jsme. Jsme povoláni do vztahu s Bohem a to takoví, jací jsme. Bůh nás, své děti, miluje a nenechá nás ve stavu, jací jsme, ale mocí Ducha svatého a Božího slova nás postupně proměňuje do podoby Pána Ježíše Krista. Amen.
Stránka 7 z 7
