1 Pojetí obchodního práva a jeho vztah k občanskému právu

POSTUPOVÁ ZKOUŠKA OBCHODNÍ PRÁVO

Obsah

Obsah Obsah ........................................................................................................................................................... 2 1 Pojetí obchodního práva a jeho vztah k občanskému právu...................................................................... 3 2 Prameny obchodního práva včetně pramenů komunitárních, zvláštnosti aplikace a interpretace ustanovení převzatých z evropského práva ....................................................................................................................... 4 3 Obchodní zákoník – předmět úpravy a struktura ..................................................................................... 6 4 Věcná, osobní a časová působnost obchodního zákoníku ......................................................................... 7 5 Pojem a druhy živností, provozování živnosti průmyslovým způsobem ...................................................... 8 6 Podmínky a překážky provozování živnosti .............................................................................................10 7 Vznik změna a zánik živnostenského oprávnění ......................................................................................11 8 Odpovědný zástupce při provozování živnosti.........................................................................................12 9 Povinnosti a postihy .............................................................................................................................13 10 Podnikání a podnikatel .........................................................................................................................16 11 Podnikání zahraničních osob .................................................................................................................17 12 Neoprávněné podnikání a jeho důsledky v soukromém právu..................................................................20 13 Obchodní podnik a obchodní jmění; podnik ve smyslu evropského práva .................................................23 14 Principy teorie firemního práva..............................................................................................................25 15 Obchodní firma a její ochrana ...............................................................................................................27 16 Povinnosti podnikatele při vedení účetnictví ...........................................................................................28 17 Účetní závěrka a její ověření v českém a evropském právu .....................................................................30 18 Pojem, vývoj, funkce a části soutěžního práva .......................................................................................34 19 Nekalá soutěž ......................................................................................................................................36 20 Dohody narušující soutěž (kartelové právo) ...........................................................................................39 21 Zneužití dominantního postavení, spojování soutěžitelů ..........................................................................41 22 Veřejné podpory a jejich vztah k soutěžnímu právu ................................................................................44 23 Komunitární soutěžní právo ..................................................................................................................45 24 Jednání podnikatele .............................................................................................................................46 25 Statutární orgán...................................................................................................................................47 26 Zastupování podnikatele při právním jednání .........................................................................................49 27 Pojem obchodního rejstříku a jeho vedení..............................................................................................52 28 První a jedenáctá evropská směrnice a judikatura ESD k nim ..................................................................54 29 Subjekty, organizační složky podniků a údaje zapisované do obchodního rejstříku....................................61 30 Principy a právní význam zápisů v obchodním rejstříku ...........................................................................62 31 Pojem a druhy obchodních závazkových vztahů .....................................................................................63 32 Právní úprava obchodních závazků a její povaha ....................................................................................65 33 Uzavírání obchodních smluv (včetně veřejného návrhu)..........................................................................66 34 Obchodní veřejná soutěž ......................................................................................................................67 35 Veřejné zakázky a způsoby jejich zadávání ............................................................................................68 36 Způsoby zadávacích řízení ....................................................................................................................69 37 Orgán dohledu nad veřejnými zakázkami a jeho působnost ....................................................................70 38 Ručení.................................................................................................................................................72 39 Bankovní záruka...................................................................................................................................73 40 Smluvní pokuta ....................................................................................................................................74 41 Uznání závazku ....................................................................................................................................75 42 Způsob plnění závazku .........................................................................................................................76 43 Místo a doba plnění závazku .................................................................................................................77 44 Odstoupení od smlouvy a odstupné.......................................................................................................78 45 Započtení pohledávek...........................................................................................................................79 46 Podstata, předmět a účinky promlčení ...................................................................................................80 47 Promlčecí doba a její běh......................................................................................................................81 48 Zákonná odpovědnost za vady plnění ....................................................................................................82 49 Záruční odpovědnost za vady plnění......................................................................................................83 50 Vady plnění a jejich druhy ....................................................................................................................84 51 Rozsah práv z odpovědnosti za vady a jejich uplatňování........................................................................85 52 Prodlení a jeho následky.......................................................................................................................86 53 Podmínky vzniku obecné odpovědnosti podnikatele za škodu ..................................................................87 54 Škoda a její reparace............................................................................................................................88 55 Evropské právo průmyslového vlastnictví ...............................................................................................89 56 Ochranné známky a ochranné známky Společenství ...............................................................................90 57 Průmyslové vzory a průmyslové vzory Společenství ................................................................................92 58 Označení původu a zeměpisná označení ................................................................................................95 59 Vynálezy a užitné vzory ........................................................................................................................96

2

Postupová zkouška - obchodní právo

1 Pojetí obchodního práva a jeho vztah k občanskému právu Obchodní právo – nelze je nazývat právním odvětvím, přesnější je ho chápat jako speciální soubor právních norem vytvořený v rámci soukromého práva upravující tři základní okruhy otázek (§ 1/1 Obch.z.): 1) postavení podnikatele 2) obchodní závazkové vztahy 3) některé další vztahy s podnikáním související Všechny tyto tři okruhy otázek sledují společnou funkci – ulehčovat obchodní styk a zajišťovat jeho bezpečnost. Ad. 1) postavení podnikatele – zahrnuje především úpravu obecných otázek, jako je vymezení podnikání a podnikatele, jednání podnikatele, vymezení obchodního majetku a obchodního jm ění, úprava obchodní firmy, ale i úpravu obecných otázek týkajících se obchodních společností a družstev (jejich založení, vznik, vnitřní organizaci, řízení, ale i jejich zrušení a zánik) Ad. 2) obchodní závazkové vztahy – jejich vymezení je obsaženo v § 261 Obch.z. a patří sem … a) vztahy mezi podnikateli, jestliže se týkají jejich podnikatelské činnosti, b) vztahy mezi státem a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb, c) další vztahy např. mezi zakladateli obch. spol. a družstev, mezi jejich společníky, ze smlouvy o prodeji či nájmu podniku, z burzovních obchodů, ze smlouvy o běžném účtu, z bankovní záruky aj. Ad. 3) další vztahy s podnikáním související – sem se řadí zpravidla úprava hospodářské soutěže, účetnictví podnikatelů, či obchodního rejstříku obchodní právo zahrnuje i některé veřejnopr. normy Vztah k občanskému právu – obchodní právo je právem zvláštním k právu občanskému. Občanské právo je obecným základem obchodního práva, na něm je obchodní právo postaveno jako soubor speciálních norem stanovících odlišnosti od občanskoprávní úpravy. V zákonné úpravě je vztah obchodního a občanského práva vymezen v § 1 odst. 2. Obchody – skutečnosti, které vyžadují ochranu Subjektivní právo přechází na objektivní právo Velmi silně postaveno na dispozitivních normách – celá třetí část obchodního zákoníku. Tak se objevuje otázka, proč do flexibilního práva se vnucují přece jen nějaké kogentní normy: případ, kdy by tržní systém mohl selhávat – třeba případ povinnosti písemné smlouvy u běžného účtu. Otázka hospodářské soutěže – pokud chci svobodný obchod, musí být ochrana hospodářské soutěže. Typická vlastnost obchodního práva je pružnost, ochrana, zvyklosti, kratší promlčecí a prekluzivní lhůty – právní jistota. Subjektivní a objektivní vymezení obchodního práva: Obchodní právo je podmnožinou pozitivního práva. Existuje tam, kde je trh a obchod. Odborníci se shodují, že obchodní právo není odvětví práva – stojí vedle občanského práva a používá jeho instituty – počítání času apod.. Klade se důraz na jednotu práva soukromého. V obchodním zákoníku – obchodní rejstřík – regulace státu podnikatelů ⇒ právo veřejné, i když jinak je to právo soukromé. Obchodní zákoník není totožný s pojmem obchodní právo. Vztahy upravené obchodním zákoníkem – obchodníci i obchody. České obchodní právo je právo smíšené – vedle práva obchodníků (podnikatelů) i právo obchodů (obchodně-závazkové vztahy). §262 – volba práva – pokud si účastníci dohodnou. § 262 (1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Předmětem obchodního práva: 1) obchodníci – podnikatelé (obchodní společnosti a družstva) 2) soutěžní právo

www.LucieMarakova.com

3/96

Prameny obchodního práva včetně pramenů komunitárních, zvláštnosti aplikace a interpretace ustanovení převzatých z evropského práva

3) obchody – obchodně-závazkové vztahy 4) cenné papíry a obchodování s nimi …Dále otázky konkurzu a obchodního rejstříku – veřejné právo. Vztah práva obchodního a občanského: Rakouský obchodní zákoník (u nás platil do 50. let) - §1 – není-li ustanovení obchodního práva, použijí se obchodní zvyklosti a pokud nejsou, tak občan. Platný obchodní zákoník tvrdí: § 1 Rozsah působnosti (1) Tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související. (2) Právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon. Tudíž nejprve se použije občan a až potom obchodní zvyklosti. Právní úprava obchodního zákoníku je zvláštní úprava práva občanského (nikoliv občanského zákoníku). Určité úpravy občanského zákoníku mají zvláštní povahu obchodního zákoníku (spotřebitelské smlouvy). Obchodní zákoník je někdy obecnou normou občanského (likvidace společnosti). §261 odst. 6) – pokud existují mezi podnikateli smlouvy, které nenajdeme v obchodním zákoníku, použijeme typ z občanského zákoníku, ale v ostatních otázkách uplatníme ustanovení z obchodního zákoníku: §261 (6) Smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákonem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona o kupní smlouvě; při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí zboží postavení kupujícího. Rozdíl mezi obchodním a hospodářským právem – hospodářské právo je právní regulace zásahů státu. (i podnikání státních subjektů kromě třeba ochrany hospodářské soutěže).

2 Prameny obchodního práva včetně pramenů komunitárních, zvláštnosti aplikace a interpretace ustanovení převzatých z evropského práva O českém právním systému a obecně i o celém kontinentálním právu lze říci, že se jedná o psané právo, protože za prameny práva považuje (na rozdíl od angloamerického právního systému) téměř výhradně psané právní normy – tedy obecně závazné právní normy (zákony). Obchodní právo však za prameny práva považuje i normy vzniklé živelně, nezávisle na orgánech státu (obchodní zvyklosti, dobré mravy hospodářské soutěže). Obchodní zákoník vymezuje prameny obchodního práva v § 1/2 v návaznosti na vymezení samotného obchodního práva v § 1/1. § 1/1 Obchodní právo – soubor norem upravující a) postavení podnikatele, b) obchodní závazkové vztahy a c) další vztahy s podnikáním související § 1/2 Prameny obchodního práva – tyto právní vztahy se řídí především obchodním zákoníkem, nelzeli je tak řešit, řeší se podle občanského práva, nelze-li je řešit ani tak, řeší se podle obchodních zvyklostí a není-li jich, tak podle zásad, na kterých spočívá tento zákon (tzn. Obch.z.). Máme-li to shrnout, lze tedy říci, že prameny obchodního práva jsou: 1) Obchodní zákoník (č. 513/1991 Sb.) 2) Další speciální právní předpisy doplňující obchodní zákoník - Živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb.) - Zákon o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb.)

4


- Zákon o ochraně hospodářské soutěže (č. - Zákon o cenných papírech 143/2001 Sb. – nahradil původní č. 63/1991 - Zákon o BCP Sb.) - Zákon o bankách - Zákon o účetnictví (č. 563/1991 Sb.) - Zákon o ČNB - zákony upravující cenné papíry - Zákon - Zákon o pojišťovnictví směnečný a šekový - zákony upravující ochranu průmyslového - Zákon o dluhopisech vlastnictví a) zákony upravující práva na označení - Zákon o ochranných známkách - Zákon o ochraně označení původu b) zákony upravující práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti - Zákon o ochraně průmyslových vzorů - Zákon o užitných vzorech …a další - Zákon o vynálezech a průmyslových vzorech 3) Občanský zákoník 4) Obchodní zvyklosti a dobré mravy hospodářské soutěže 5) Obecné právní zásady – zásady na kterých spočívá Obchodní zákoník 6) Právo Evropských společenství – na základě vstupu do EU u nás bude evropské právo přímo aplikovatelné Naopak za pramen obchodního práva se nedá považovat pro svou nejednotnost a nedostatečnou rozvinutost soudní rozhodovací praxe (judikatura). Obecně: - Pozitivní právo - Obchodní zvyklosti a dobré mravy hospodářské soutěže - Judikatura – nemá význam, jen judikatura ústavního soudu a evropského soudu - Komunitární právo Pramenem není: - Interní normativní akt (autonomní právo – stanovy a podobné společenstevní dokumenty) Největší význam kromě obchodního a občanského zákoníku – živnostenský zákon, ochrana hospodářské soutěže, CP, zákon směnečný a šekový, zákon o konkurzu a vyrovnání, zákony o bankách, pojišťovnictví, není zákon o průmyslovém vlastnictví (ale o ochranných známkách apod.) Obchodní zvyklosti Nepsaná pravidla, která mají zpočátku smluvní podstatu a později přerůstají do vztahů i jiných osob. Setkáme se s nimiž v §1, §730 – závazkové vztahy v mezinárodním obchodu, §264 – pomoc zvyklostí z hlediska interpretace, §415 – příklad při koupi zboží. § 264 (1) Při určení práv a povinností ze závazkového vztahu se přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem. (2) Obchodní zvyklosti, ke kterým se má přihlížet podle smlouvy, se použijí před těmi ustanoveními tohoto zákona, jež nemají donucující povahu. Příklad francouzského práva – obchodní zvyklost koupi dřeva – koupím-li si kmen v celku a při rozřezání zjistím, že není OK, je to můj problém. §44 – jednání nekalé soutěže musí být v rozporu s dobrými mravy. Dobré mravy stejně tak jako zásady nikde nejsou uvedeny – je to přirozené nikoliv pozitivní právo. • Zásada poctivého obchodního styku • Smluvní volnost • Zásada ochrany slabšího (nejen spotřebitel, ale i menšinoví společníci) • Zásada zákazu zneužití menšiny proti většině • Zásada profesionality odborné péče Právo komunitární Volný pohyb osob zboží a kapitálu. Primární Sekundární komunitární právo – nařízení (platí bezprostředně – nevyžaduje provedení) a směrnice (směrnice vyžaduje provedení). Zvláštnosti transponovaných ustanovení – musí být interpretována v duchu směrnice. Předběžná otázka – právo vznést dotaz na soudce ohledně správné interpretace.


5/96

Obchodní zákoník – předmět úpravy a struktura

3 Obchodní zákoník – předmět úpravy a struktura Předmět úpravy obchodního zákoníku je vymezen hned v jeho § 1/1, kde jsou vymezeny tři základní okruhy, které jsou předmětem úpravy obchodního zákoníku. Jsou to: 1) postavení podnikatele 2) obchodní závazkové vztahy 3) některé další vztahy s podnikáním související Ad. 1) postavení podnikatele – zahrnuje především úpravu obecných otázek, jako je vymezení podnikání a podnikatele, jednání podnikatele, vymezení obchodního majetku a obchodního jm ění, úprava obchodní firmy, ale i úpravu obecných otázek týkajících se obchodních společností a družstev (jejich založení, vznik, vnitřní organizaci, řízení, ale i jejich zrušení a zánik) Ad. 2) obchodní závazkové vztahy – jejich vymezení je obsaženo v § 261 Obch.z. a patří sem a) vztahy mezi podnikateli, jestliže se týkají jejich podnikatelské činnosti, b) vztahy mezi státem a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb, c) další vztahy např. mezi zakladateli obch. spol. a družstev, mezi jejich společníky, ze smlouvy o prodeji či nájmu podniku, z burzovních obchodů, ze smlouvy o běžném účtu, z bankovní záruky aj. d) vztahy vzniklé při zajišťování závazků z výše uvedených vztahů e) podle § 262 se úpravou obchodních závazkových vztahů řídí i další vztahy, pokud si to smluvní strany spolu písemně dohodnou Ad. 3) další vztahy s podnikáním související – sem se řadí zpravidla úprava hospodářské soutěže, účetnictví podnikatelů či obchodního rejstříku apod. Struktura obchodního zákoníku – (viz. ÚZ) obchodní zákoník se dělí na tři základní resp. čtyři části: část první – obsahuje obecná ustanovení - hlava I. – vymezuje základní pojmy (podnikání, podnik a obchodní jmění, obchodní firma, jednání podnikatele aj.) - hlava II. – upravuje podnikání zahraničních osob - hlava III. – obsahuje úpravu obchodního rejstříku - hlava IV. – obecně upravuje účetnictví podnikatelů - hlava V. – pojednává o hospodářské soutěži část druhá – upravuje obchodní společnosti a družstva (jejich založení, vznik, vnitřní organizaci, řízení, ale i jejich zrušení a zánik) část třetí – upravuje obchodní závazkové vztahy - hlava I. – obsahuje obecná ustanovení (vznik, zánik a zajištění závazků, započtení, prodlení, promlčení apod.) - hlava II. – obsahuje ustanovení o jednotlivých typech závazkových vztahů (kupní smlouva, smlouva o úvěru, smlouva o dílo, smlouva o běžném účtu aj.) - hlava III. – obsahuje zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu část čtvrtá – obsahuje pouze ustanovení společná, přechodná a závěrečná Ustanovení částí 1., 2. a 4. jsou, pokud z textu ustanovení nevyplývá jinak, ustanovení dispozitivní, ustanovení 3. části jsou rovněž dispozitivní s výjimkou ustanovení taxativně uvedených v § 263, která jsou kogentní (tzn. že se od nich nelze např. dohodou stran odchýlit). Předmětem jsou obchodníci a obchody. V současnosti se spojuje s pojmem podnikatel. Obchodní zákoník - 513/1991. Vymezení předmětu úpravy: §1 odst. 1) definuje, co upravuje obchodní zákoník: §2 odst. 2) vymezuje podnikatele. Chápeme podnikatele v širším pojetí – obchodníci i výrobci. Ne všechno, co se týká podnikatelů je upraveno v obchodním zákoníku. Jádrem je úprava obchodních společností. Pokud budeme hovořit o obchodech – obchod je právní skutečnost (především smlouva); pokud hovoříme o obchodně-závazkových vztazích = určitá nedobrá cesta. Co se týče regulace obchodně-závazkových vztahů - §§261 – 262… vztahy mezi podnikateli (subjektivní pojetí). Bez ohledu na účastníky = absolutní obchody – některé bankovní smlouvy (§261 odst. 3): (3) Touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy

6


a) mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka, b) mezi zakladateli družstva a mezi členem a družstvem, jakož i mezi členy družstva navzájem, pokud vyplývají z členského vztahu v družstvu, jakož i ze smluv o převodu členských práv a povinností, c) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování (§ 642) a dále z úplatných smluv týkajících se cenných papírů, d) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716), e) z bankovní záruky (§ 313), z cestovního šeku (§ 720) a slibu odškodnění (§ 725), f) mezi společností nebo družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem, g) mezi zakladateli a správcem vkladu.

4 Věcná, osobní a časová působnost obchodního zákoníku Obecně je působnost obchodního zákoníku vymezena hned v jeho § 1/1 podle kterého obchodní zákoník upravuje a) postavení podnikatele, b) obchodní závazkové vztahy a c) další vztahy s podnikáním související (úprava hospodářské soutěže, obchodní rejstřík aj.) Konkrétně je působnost obchodního zákoníku vymezena zejm. v jeho § 261 podle kterého obchodní zákoník obligatorně upravuje (věcné hledisko): a) vztahy mezi podnikateli, jestliže se týkají jejich podnikatelské činnosti, b) vztahy mezi státem (samosprávnou územní jednotkou či státní organizací) a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb, c) další vztahy vyjmenované v odst. 3 (§ 261) např. mezi zakladateli obch. spol. a družstev, mezi jejich společníky, ze smlouvy o prodeji či nájmu podniku, z burzovních obchodů, ze smlouvy o běžném účtu, z bankovní záruky aj. d) vztahy vzniklé při zajištění závazků vzniklých z těchto výše uvedených právních vztahů Podle obchodního zákoníku se však mohou řídi i další právní vztahy i přes to, že se na ně působnost obchodního zákoníku podle § 261 obligatorně nevztahuje (osobní hledisko): a) strany si mohou písemně dohodnout, že jejich závazkový vztah se bude řídit obchodním zákoníkem b) stejně tak i vztahy vzniklé při zajištění takovýchto závazků se mohou řídit obchodním zákoníkem, pokud s tím osoba poskytující zajištění projeví souhlas či pokud o tom v době vzniku zajištění ví Z hlediska časového je pro posouzení toho, zda se vztahy mezi účastníky řídí podle obchodního zákoníku, rozhodující povaha účastníků při vzniku závazkového vztahu. zvolí.

Věcně – na vztahy mezi podnikateli, na absolutní obchody a na případy, kdy si to účastníci

Osobní – na podnikatele, absolutní obchod – kdokoliv ⇒ další osoby, které vstupují do absolutních obchodů, dotčení v rámci hospodářské soutěže atd. Časová – nesmí působit retroaktivně (novelizace bývají spojeny s přechodnými ustanoveními), časová působnost bývá spojována s tím, že je zde nějaký prostor pro přizpůsobení.


7/96

Pojem a druhy živností, provozování živnosti průmyslovým způsobem

5 Pojem a druhy živností, provozování živnosti průmyslovým způsobem Záležitostmi souvisejícími s živnostenským podnikáním, tzn. obecně pojmem živnostenského podnikání, jeho druhy, podmínkami a překážkami provozování a dalšími věcmi s tím souvisejícími (např. kontrolou apod.) se zabývá a upravuje je Živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb.) Živnostenské podnikání (živnost) lze definovat stejně jako podnikání obecně tedy jako

soustavnou činnost, provozovanou samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Rozdíl, mezi nimi je v tom, že aby podnikání bylo

živností, musí se řídit Živnostenským zákonem živnost je tedy užší než podnikání obecně Živnostenský zákon nevyjmenovává konkrétně činnosti které jsou živnostenským podnikáním, ale naopak – činnosti, které jsou živností, vymezuje negativně, tzn. výčtem činností, které živnostenským podnikáním nejsou např. - svobodná povolání (lékaři, advokáti, tlumočníci, auditoři, burzovní makléři aj.) - tzv. státní monopoly (činnost zákonem vyhrazená státu) - peněžnictví a pojišťovnictví - pořádání her a loterií - odvětví tzv. prvovýroby (zemědělství, hornictví, výroba a rozvod elektřiny či plynu) - různé další činnosti (výroba léčiv, provozování drah, telekomunikace, provozování pohřebišť aj.) Činnost (odpovídající definici) z působnosti Živnostenského zákona nevyňatá a nikde neupravená tedy živností je z tohoto hlediska lze Živnostenský zákon považovat za obecnou úpravu podnikání. Druhy živností – Živnostenský zákon třídí živnosti dvojím způsobem: 1) Podle způsobu vzniku živnostenského oprávnění a) ohlašovací – při splnění daných podmínek smějí být provozovány na základě prostého ohlášení b) koncesované – smějí být provozovány pouze na základě vydané koncese 2) Pode předmětu podnikání (upravoval § 32 Žz, ale ten je již vypuštěn) - obchodní (koupě-prodej, provozování čerpacích stanic, provádění dražeb) – malo a velko - výrobní (zahrnují výrobu a následný prodej výrobků a jejich opravu) - poskytující služby (např. oprava a údržba věcí, přeprava, ubytování, hostinská činnost aj.) Ad. 1a) živnosti ohlašovací - řemeslné – jsou uvedeny v příloze č. 1 Žz a podmínkou pro jejich provozování je odborná způsobilost, spočívající v dosažení příslušného vzdělání v oboru či odpovídající praxi event. v kombinaci obojího (hostinská činnost, oprava vozidel, pekařství, truhlářství aj.) - vázané – jsou uvedeny v příloze č. 2 Žz a podmínkou pro jejich provozování je odborná způsobilost spočívající vedle dalšího zejm. ve složení příslušné odborné zkoušky (revize elektrických či plynových zařízení, nakládání s nebezpeč. chemikáliemi, zeměměřictví a další.) - volné – pro jejich činnost není stanovena podmínka odborné způsobilosti a na rozdíl od ostatních živností, byly donedávna volné živnosti definovány negativně. Novela Žz z roku 1999 však zmocnila vládu k vydání nařízení, které stanoví okruh volných živností – 140/2000 Ad. 1b) živnosti koncesované – jsou uvedeny v příloze č. 3 Žz a k jejich provozování je obecnou podmínkou vedle odborné způsobilosti zejm. spolehlivost (tu lze chápat jako kvalifikovanou bezúhonnost), kterou lze vyžadovat v oborech, kdy zákazník podstupuje zvýšené riziko jestliže využívá služeb živnostníka (silniční doprava, činnosti spojené se zacházením se zbraněmi aj.) Provozováním živností průmyslovým způsobem Živnostenský zákon rozumí provozování takových činností, kdy 1) tato činnost v rámci výrobního procesu v sobě zahrnuje více dílčích činností, které samy o sobě naplňují znaky živnosti, 2) existuje vnitřní organizační struktura podniku živnostníka oddělující od sebe… a) jednotlivé dílčí výrobní práce (podle profesí), a… b) výrobní práce od řídicích a obchodních prací. Obě uvedené podmínky musí být splněny kumulativně. Zjednodušení pro podnikatele v tomto případě spočívá v tom, že podnikatel nepotřebuje pro každou dílčí činnost zvláštní živnostenské oprávnění a není zároveň třeba dokazovat odbornou způsobilost – podnikatel odpovídá za odbornou způsobilost osob, které u něho uvedené činnosti uskutečňují. Vznik živnosti provozované průmyslovým způsobem – rozhoduje o tom živnostenský úřad na návrh

8


podnikatele (po předložení dokladů o tom, že navrhovaná činnost splňuje oba požadované předpoklady) Oprávnění pak zahrnuje oprávnění k provozování všech činností směřujících ke vzniku konečného výrobku (pokud některá z těchto činností vyžaduje koncesi, může ji podnikatel provozovat pouze bylali mu koncese udělena). Seznam všech těchto živností vymezujících dané oprávnění je potom přílohou průkazu živnostenského oprávnění k živnosti provozované průmyslovým způsobem. Při následné změně výše uvedených požadovaných znaků je podnikatel povinen tyto změny nejpozději do jednoho měsíce oznámit živnostenskému úřadu. Dříve se tomuto druhu živností říkalo živnosti tovární nebo také provozování živnosti po továrensku. Živnost = živnostenský zákon: §2 Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Rozsah živnostenského oprávnění vyplývá z živnostenského listu (koncesní listiny). Je důležitý, protože se spoustou činností souvisí další činnosti. V §3 a 4 je vymezeno negativně. 3 skupiny – něco vymezeno státu, typy svobodných povolání (lékaři apod.), specifika upraveny zvláštními předpisy. Cíl: eliminovat činnosti, které jsou formou nevhodné pro regulaci živnostmi (pak se na ně vztahuje obchodní zákoník anebo se dostanou do situace, kdy je právo nereguluje – sexuální služby ☺ - není zakázaná, ale není regulovaná). Druhy živností: 1) ohlašovací – drtivá většina: ty, kde s jejich ohlášením je spojen vznik oprávnění, pokud jsou splněny podmínky (podle listiny – každý má právo svobodně podnikat – ohlašovací živnosti - absolutní výkaz svobody); má to samozřejmě výjimku (ty osoby, které musejí být zapsány do OR – potřebují oprávnění, ale nejsou zapsány…) a) řemeslné §20 – v příloze 1 je potom seznam živností, ještě potřebujeme nařízení vlády, abychom si udělali představu, co se pod těmi řemeslnými živnostmi vlastně skrývá. - musíme splnit všeobecné a zvláštní podmínky b) vázané §23, 24 – příloha 2, obsahově příloha 2 nařízení (zase všeobecné a zvláštní podmínky – musíme mít kvalifikovanější osvědčení) c) volné - původně byly chápány jako subsidiární, ale rozbujel se folklór vymýšlet jakékoliv živnosti (nařízení vlády vymezilo náplně těch živností volných a pokud ty znaky nesplníme, máme smůlu); 2) koncesované – oprávnění až nabytím právní moci správního rozhodnutí o udělení koncese; §26, 27 – opět pojmově; k jejich provozování je třeba souhlas podle zvláštního zákona Ještě existuje dělení na maloobchod a velkoobchod, výrobu a služby § 33 Všeobecné ustanovení (1) Maloobchodem se pro účely tohoto zákona rozumí nákup a prodej zboží za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli. (2) Velkoobchodem se pro účely tohoto zákona rozumí nákup a prodej zboží za účelem jeho prodeje k další podnikatelské činnosti. Podmínky jsou všeobecné a zvláštní Provozování živnosti průmyslovým způsobem – navazující činnosti - §7a ⇒ 2 podmínky, které musejí být splněny najednou: § 7a Provozování živnosti průmyslovým způsobem (1) Živnost je provozována průmyslovým způsobem, jde-li o činnost a) zahrnující v rámci jednoho pracovního procesu více dílčích činností, které samy o sobě naplňují znaky živnosti, b) využívající organizačního oddělení výkonu dílčích prací, postupů nebo úkonů, zejména od řídicích a obchodních prací, a členění těchto prací, postupů nebo úkonů podle jednotlivých profesí. Může to navrhnout podnikatel, ale živnostenský úřad to může zavrhnout (ne, že by to podnikání vadilo, ale nesouhlasí s prováděním průmyslovým způsobem.


9/96

Podmínky a překážky provozování živnosti

6 Podmínky a překážky provozování živnosti Podmínky i překážky pro provozování živnosti, jsou stejně jako další záležitosti související s živnostenským podnikáním (druhy živností, kontrola apod.) upraveny zejm. Živnostenským zákonem č. 455/1991 Sb. Živnostenské podnikání (živnost) lze definovat jako soustavnou činnost, provozovanou samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Obecně může podle Žz, splní-li další podmínky, provozovat živnost jak fyzická, tak i právnická osoba a to jak se sídlem (či s bydlištěm) v ČR, tak i v zahraničí. Všechny v zásadě za stejných podmínek – pouze u zahraničních osob, předkládají-li určité doklady, se vyžaduje jejich úřední překlad a ověření a dále pokud taková osoba v zahraničí nepodniká, musí mít k provozování živnosti povolen pobyt na území ČR (viz § 5 Žz).

Podmínky pro provozování živnosti

1) Všeobecné – tzn. ty, které musí splnit každý živnostník (ten, kdo chce živnostensky podnikat) - viz § 6 Žz a) dosažení věku 18 let b) způsobilost k právním úkonům c) bezúhonnost – tzn. že osoba nesmí být odsouzena - nepodmíněně na dobu min. 1 roku pro úmyslný trestný čin - pro jakýkoliv (úmyslný či nedbalostní) tr. čin, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním d) bezdlužnost – tzn. že osoba nemá vůči státu daňové nedoplatky (doklad vystavuje příslušný FÚ) U právnické osoby musí tyto podmínky splňovat její odpovědný zástupce. 2) Zvláštní – spočívají v odborné či jiné způsobilosti, které je třeba splnit k provozování konkrétní živnosti – týká se to u ohlašovacích živností se pouze živností řemeslných a vázaných a dále živností koncesovaných netýká se to tedy ohlašovacích živností volných (viz § 7 Žz). Novela Žz z roku 1999 zavedla, že u vybraných činností musí být předpoklad odborné způsobilosti splněn nejen u samotného živnostníka, ale i u fyzických osob, které skutečný výkon těchto činností zajišťují.

Překážky pro provozování živnosti

Samotný Žz (§ 8) vyjmenovává jako překážky k provozování živnosti pouze … 1) překážky související s konkursem (obecně 3 roky po zrušení konkurzu); pokud by byl konkurs zrušen proto, že podnikatel není v úpadku – je tato překážka také zrušena 2) zákaz činnosti uložený soudem či správním orgánem (ve stejném či příbuzném oboru) – toto už živnostenský úřad zrušit nemůže. Další omezení vyplývají z úprav v jiných zákonech, např. … 1) omezení vyplývající z úpravy obchodních společností v Obch.z. – zákaz konkurence (např. pro

společníky v.o.s., pro jednatele s.r.o. a další)

2) pracovněprávní omezení určitých skupin zaměstnanců (vyplývající ze zák. práce, zák. o střetu zájmů, zák. o soudech a soudcích aj.) např. pro zaměstnance orgánů st. správy, soudů, státních zastupitelství, Policie, BIS aj. 3) zákaz konkurence podle zák. práce (po dobu trvání zaměstnaneckého poměru) 4) různá další omezení osob, které by mohly zneužít informací nabytých v souvislosti s výkonem své funkce či svého zaměstnání pro svůj osobní prospěch a to ke škodě svého zaměstnavatele Živnostenský zákon je veřejnoprávní úprava ⇒veřejnoprávní požadavky na podnikatele. Živnostník nemusí živnost provozovat sám, ale může mít odpovědného zástupce (když nemá tu potřebnou kvalifikaci). Splnění podmínek se posuzuje jak při vzniku, tak kdykoliv v průběhu. Živnost může provozovat jako PO, tak FO. Po vstupu do EU se srovnaly podmínky pro tuzemce a cizozemce, kde je jediná neadekvátnost v trvalém pobytu (a povolení pobytu) – výhodu mají azylanti a ti, kteří mají statut uprchlíka.

10


7 Vznik, změna a zánik živnostenského oprávnění Obecně lze živnostenské podnikání (živnost) definovat jako soustavnou činnost, provozovanou samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Vznik živnostenského oprávnění – podmínky vzniku živnostenského oprávnění a tedy práva

podnikat jsou různé podle toho o jaký druh živnosti se jedná – jde-li o živnost ohlašovací či koncesovanou. Živnosti ohlašovací – právo podnikat vzniká již ohlášením živnostenskému úřadu, předpokladem je však splnění zákonných podmínek a to jak všeobecných, tak i zvláštních (nejsou-li tyto podmínky splněny, živnostenské oprávnění nevznikne). Živnostenský list má proto povahu pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní. Živnosti koncesované – právo provozovat koncesovanou živnost vzniká právní mocí rozhodnutí o udělení této koncese. Zahraničním osobám a českým právnickým osobám vzniká živnostenské oprávnění až jejich zápisem do obchodního rejstříku (i když jim byly živnostenský list či koncesní listina vydány dříve) – zakladatelé právnických osob a zahr. osoby musí ohlásit živnost či požádat o vydání koncese ještě před zápisem na rejstříkovém soudu. Ohlášení živnosti či žádost o koncesi se provádí na místně příslušnému živnostenskému úřadu a musí obsahovat: a) informace týkající se příslušné osoby - jméno a příjmení, bydliště, RČ, informace o zákazu či překážkách provozování činnosti apod. (právnická osoba uvede to samé o svém stat. orgánu a o sobě uvede dále svůj název a sídlo), to samé odpovědném zástupci (bude-li) b) identifikační číslo (bylo-li přiděleno), místo a předmět podnikání

c) provozovnu d) datum zahájení event. ukončení činnosti e) zaměstnance, jedná-li se o živnost provozovanou průmyslovým způsobem …apod.

Přílohou ohlášení živnosti či žádosti o koncesi dále musí být výpis z TR, doklad o odborné způsobilosti, doklad o zaplacení správního poplatku, výpisy z OR (je-li tam podnikatel zapsán), čestné prohlášení odpovědného zástupce, že funkci přijímá a další. Průkazem živnostenského oprávnění poté může být buď: Živnostenský list – vydá ho ŽÚ do 15 dnů od ohlášení; nemá-li ohlášení všechny náležitosti, 1) vyzve do 15 dnů k jejich odstranění; nesplňuje-li žadatel podmínky, vydá deklaratorní rozhodnutí, že oprávnění nevzniklo. Do jeho vydání jej nahrazuje stejnopis ohlášení s potvrzením o jeho doručení ŽÚ Koncesní listina – vydá ji ŽÚ na základě pravomocného rozhodnutí o udělení koncese; pokud 2) žadatelem předložená žádost má vady vyzve do 30 dnů ŽÚ žadatele aby vady v přiměřené lhůtě (min. 15 dní) odstranil, pokud tak neučiní, řízení zastaví. Do jejího vydání ji nahrazuje pravomocné rozhodnutí, jímž byla koncese udělena. Pokud vydání koncese vyžaduje povolení jiného orgánu, předkládá mu žádost ŽÚ. Zánik živnostenského oprávnění – živnostenské oprávnění zaniká: 1. smrtí podnikatele nepokračují-li v živnosti dědicové (do ½ roku musí získat vlastní živnostenské oprávnění) či zánikem právnické osoby 2. uplynutím doby (pokud ŽL či KL jsou vydány na dobu určitou) 3. rozhodnutím ŽÚ (pokud podnikatel již nesplňuje dané podmínky, nastanou-li překážky, požádá-li o to sám podnikatel) Změny – všechny změny týkající se živ. oprávnění musí podnikatel nahlásit do 15 dní příslušnému ŽÚ.


11/96

Odpovědný zástupce při provozování živnosti

8 Odpovědný zástupce při provozování živnosti Obecně lze živnostenské podnikání (živnost) definovat jako soustavnou činnost, provozovanou samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku.

Podmínky pro provozování živnostenského oprávnění (viz ot.č. 6) jsou stanoveny tak, že je mohou splňovat pouze fyzické osoby. FO (vždycky) jejímž prostřednictvím může podnikatel provozovat svoji živnost §11. Zákon odlišuje, kdy je obligatorní (FO, která nesplňuje podmínky odbornou kvalifikací, PO, organizační složka zahraniční PO) a kdy fakultativní (může si rozhodnout kdokoliv). Chce-li živnostensky podnikat právnická osoba, musí tak činit prostřednictvím fyzické osoby – odpovědného zástupce (odpovědného zástupce však může mít i osoba fyzická). Odpovědný zástupce pak odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů. Odpovědný zástupce musí být v smluvním poměru k živnostníkovi. Aby fyzická osoba mohla být odpovědným zástupcem při provozování živnosti, musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky pro provozování živností (viz ot.č. 6) - nesmí u ní nastat překážky pro provozování živnosti (viz ot.č. 6) - nesmí mu být zrušeno živnostenské oprávnění ve stejném či příbuzném oboru (1 rok zpět) - nesmí být v kontrolních orgánech příslušné osoby (např. v dozorčí radě apod.) - nesmí vykonávat tuto funkci pro více než dva podnikatele Odpovědného zástupce musí mít: a) Právnická osoba – do funkce ustaví člena statutárního orgánu, pokud splňuje dané podmínky b) Organizační složka zahraničního podniku – do funkce odpovědného zástupce ustaví vedoucího organizační složky, pokud splňuje dané podmínky c) Fyzická osoba, která nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti (viz ot.č.6), nemá plnou způsobilost k právním úkonům nebo nemá bydliště v ČR Ustanovení odpovědného zástupce - u ohlašovacích živností oznamuje podnikatel do 15 dnů ŽÚ - u koncesovaných živností je předkládá ŽÚ ke schválení V případě že odpovědný zástupce přestane vykonávat funkci nebo přestane splňovat podmínky, musí podnikatel do 15 dnů ustavit odpovědného zástupce nového. ŽÚ může na dobu nezbytně nutnou (max. 6 měsíců) povolit provozování živnosti bez odpovědného zástupce (nemůže-li tím dojít k ohrožení životů a zdraví lidí). Způsob ustanovení závisí na způsobu vzniku živnosti. Povinnost odpovědného zástupce – odpovídá podnikateli za řádný provoz živnosti a za dodržování všech předpisů, které se na živnost vztahují. Odpovědný zástupce je ve smluvním vztahu a v rámci tohoto vztahu je možné jej odměňovat či po něm chtít náhrady. Aby bylo omezeno – 1 FO může být odpovědným zástupcem jen u 2 osob.

12


9 Povinnosti a postihy Povinnosti podnikatele při provozování živnosti jsou upraveny ve třetí části živnostenského zákona

nazvané „Rozsah živnostenského oprávnění“. Tyto povinnosti (které jsou veřejnoprávní povahy) směřují zejm. k ochraně spotřebitele a tvoří tedy jakýsi zárodek spotřebitelského práva (zákon o ochraně spotřebitele byl schválen až rok po Žz). Mezi tyto povinnosti patří např.: o zajištění účasti odpovědného zástupce na provozování živnosti (pokud odp. zástupce je) o pro účely doručování písemností viditelně označit (jménem a IČ) místo podnikání a sídlo o zajistit, aby na provozovně byla osoba se znalostí českého či slovenského jazyka o vydat zákazníkovi doklady o prodeji zboží o pro účely kontroly mít v provozovně průkaz o živnostenském oprávnění o pro účely kontroly mít v provozovně doklady prokazující způsob nabytí prodávaného zboží aj. Za porušení těchto a dalších povinností upravuje Žz kromě universální sankce spočívající v odnětí živnostenského oprávnění také systém různých pokut podle závažnosti provinění. Fyzická osoba může být sankcionována i podle trestního zákona (tr. čin neoprávněného podnikání). Neoprávněné podnikání – provozování činnosti, která je předmětem živnosti, bez živnostenského oprávnění event. v době pozastavení provozování živnosti – podle toho, jedná-li se o neoprávněné provozování činnosti volné, řemeslné či vázané nebo koncesované hrozí fyzické i právnické osobě podle závažnosti různé výše pokut (u pr.os až 1 mil. Kč, u fyz.os. až 200 tis. Kč) Jiné porušení povinností – poruší-li podnikatel jiné povinnosti podle Žz hrozí mu podle závažnosti provinění pokuta až do výše 100 tis. Kč resp. 1mil.

Provádění kontrol a ukládání sankcí

Provádění kontrol – k provádění kontrol, zda jsou splněny podmínky provozování živnosti, jsou oprávněny příslušné živnostenské úřady, ke kontrole mohou být však přizváni i zástupci dalších orgánů (rovněž podnikatel je oprávněn přizvat ke kontrole třetí osobu). V případě zjištění nedostatků vyzve ŽÚ podnikatele, aby v přiměřené lhůtě tyto nedostatky odstranil Ukládání pokut – v případě zjištění porušení povinností u osoby provozující živnostenskou činnost jsou živnostenské úřady oprávněny k ukládání pokut a to ve lhůtě do 1 roku, co se o porušení povinnosti dozvědí, nejpozději však do pěti let od porušení povinnosti. Systém živnostenských úřadů je upraven zákonem o živnostenských úřadech – živnostenské úřady jsou obecní, krajské a ŽÚ ČR Provozovna - prostor v němž je provozována živnost (může to být i stánek či pojízdná prodejna) musí být však způsobilá k provozování živnosti (podle zvl. předpisů) a živnostník k němu musí mít vlastnické či užívací právo - musí být zvenčí viditelně a trvale označena obchodním jménem a IČ Pro každou provozovnu musí být ustanovena osoba odpovědná za její činnost. Živnostník může provozovat i více provozoven. ⇒ řídí se veřejnoprávními i soukromoprávními normami ⇒ živnostenský zákon, zákon na ochranu spotřebitelů, obchodní a občanský zákoník, ostatní zvláštní předpisy ŽZ: § 17 (3) Podnikatel je povinen zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování živnosti podle zvláštních předpisů,29b)byla řádně označena a aby pro každou provozovnu byla ustanovena osoba odpovědná za činnost provozovny. § 31 Povinnosti podnikatele (1) Podnikatel, který provozuje živnost prostřednictvím odpovědného zástupce (§ 11), je povinen zajistit jeho účast při provozování živnosti v potřebném rozsahu.


13/96

Povinnosti a postihy

(2) Podnikatel je povinen pro účely doručování písemností podle odstavce 16 viditelně označit obchodní firmou, popřípadě názvem, nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem objekt, v němž má místo podnikání, liší-li se od bydliště (§ 5 odst. 2), sídlo a zahraniční osoba organizační složku podniku, pokud ji zřizuje. Podnikatel je povinen na žádost živnostenského úřadu prokázat vlastnické nebo užívací či jiné obdobné právo k objektu nebo prostorám, v nichž má na území České republiky místo podnikání, liší-li se od bydliště (§ 5 odst. 2), sídlo a zahraniční osoba organizační složku podniku. (3) Podnikatel je povinen zajistit, aby na provozovně, ve které je prodáváno zboží nebo poskytována služba, a nemá-li provozovnu, v místě podnikání, sídle nebo v místě organizační podniku složky zahraniční osoby byly kontrolnímu orgánu na jeho žádost a ve lhůtě jím stanovené k dispozici doklady prokazující způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu používaného k poskytování služeb. … (9) Podnikatel je povinen zajistit, aby v provozovně určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého jazyka nebo slovenského jazyka. Pokud má živnostenský úřad pochybnosti, může zkoumat splnění této podmínky pohovorem, při kterém posuzuje, zda je tato osoba schopna plynně a jazykově správně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života a podnikání a zda umí ústně sdělit obsah textu z denního tisku. (10) Podnikatel odpovídá za to, že jeho zaměstnanci prokázali splnění podmínky bezúhonnosti, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis podmínku bezúhonnosti zaměstnanců vyžaduje. (11) Podnikatel a fyzické osoby provozující činnost, která je předmětem živnosti, osoby jednající jejich jménem a odpovědný zástupce jsou povinni pracovníkům živnostenského úřadu prokázat totožnost. (12) Provozování živnosti lze přerušit nejdéle na dobu 2 let. Hodlá-li podnikatel přerušit provozování živnosti na dobu delší než 6 měsíců, je povinen tuto skutečnost předem písemně oznámit živnostenskému úřadu. … (17) Podnikatel je povinen vydat na žádost zákazníka doklady o prodeji zboží a o poskytnutí služby. Na dokladu musí být uvedeno označení podnikatele obchodní firmou, popřípadě názvem nebo jménem a příjmením, a identifikačním číslem, datum prodeje zboží nebo poskytnutí služby, druh zboží nebo služby a cena, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. (18) Podnikatel je povinen na žádost živnostenského úřadu sdělit, zda živnost provozuje, a doložit doklady prokazující provozování živnosti. (19) Podnikatel odpovídá za to, že jeho zaměstnanci splňují způsobilost pro výkon povolání stanovenou zvláštními právními předpisy, znalost bezpečnostních předpisů a předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví. Vyžaduje-li to povaha práce nebo jiné činnosti, odpovídá i za to, že se zaměstnanci opakovaně účastní prohlídek podle zvláštních právních předpisů33) (20) Podnikatel, který připravuje mládež na povolání, je povinen řídit se zvláštními právními předpisy.23d) (21) Podnikatel je povinen při provozování živnosti dodržovat povinnosti vyplývající z tohoto zákona a zvláštních právních předpisů. Porušení sleduje ŽÚ i ČOI - neoprávněné podnikání (se špatným živnostenským listem či bez něj, stejně tak, když má pozastaveno) ⇒ sankce jsou pokuty Trestní zákon: § 118 Neoprávněné podnikání (1) Kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, a) používá-li k činu uvedenému v odstavci 1 jiného jako pracovní síly, nebo

14


b) získá-li takovým činem značný prospěch. Další delikty z živnostenského zákona: HLAVA III PORUŠENÍ JINÝCH USTANOVENÍ ZÁKONA § 65 (1) Živnostenský úřad může uložit podnikateli pokutu až do výše 100 000 Kč, jestliže podnikatel: a) neustanoví v případech, kdy je k tomu povinen, odpovědného zástupce pro živnost koncesovanou nebo nepředloží jeho ustanovení ke schválení živnostenskému úřadu nebo neoznámí ukončení jeho funkce odpovědného zástupce, b) nedodržuje podmínky stanovené pro provozování živnosti koncesované, c) porušuje povinnosti stanovené pro provozování živnosti zvláštními právními předpisy. d) předloží nepravdivé prohlášení. (2) Živnostenský úřad může uložit podnikateli pokutu až do výše 1 000 000 Kč, jestliže podnikatel porušuje povinnosti stanovené v § 31. (3) Živnostenský úřad může podnikateli uložit pokutu až do výše 50 000 Kč, jestliže podnikatel: a) neustanoví v případech, kdy je k tomu povinen, odpovědného zástupce pro živnost ohlašovací nebo neoznámí jeho ustanovení živnostenskému úřadu nebo neoznámí ukončení jeho funkce odpovědného zástupce, b) neoznámí zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně živnostenskému úřadu. (4) Živnostenský úřad může podnikateli uložit pokutu až do výše 20 000 Kč, jestliže podnikatel: a) neohlásí živnostenskému úřadu, že ustanovil odpovědného zástupce, ač k tomu nebyl povinen, b) neoznámí změny nebo doplnění údajů obsažených v ohlášení nebo v žádosti, na jejímž základě bylo rozhodnuto o udělení koncese. (5) Živnostenský úřad může uložit odpovědnému zástupci za porušení povinností, vyplývajících pro něj z tohoto zákona, pokutu až do výše 50 000 Kč. (6) Živnostenský úřad může uložit osobě, která nesplní povinnost uloženou tímto zákonem, nejde-li o podnikatele, pokutu až do výše 10 000 Kč. (7) Živnostenský úřad může uložit podnikateli, který oznámil přerušení provozování živnosti podle § 31 odst. 12 a začal živnost opětovně provozovat před uplynutím lhůty, aniž by oznámil tuto skutečnost předem písemně živnostenskému úřadu (§ 31 odst. 13), pokutu až do výše 10 000 Kč. (8) Živnostenský úřad uloží za souběžné porušení zákona touž osobou projednané ve společném řízení sankci podle ustanovení vztahujícího se na porušení nejpřísněji postižitelné.


15/96

Podnikání a podnikatel

10 Podnikání a podnikatel Oba pojmy, jak podnikání tak i podnikatel, jsou jako základní pojmy obchodního práva definovány hned v úvodu Obchodního zákoníku v § 2. § 2 Podnikání (1) Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku Podnikání – soustavná činnost, provozovaná samostatně podnikatelem, jeho vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku pět, resp. šest kumulativních znaků podnikání 1) Soustavnost – musí se jednat o pravidelnou či opakovanou činnost (nemusí být nepřetržitá – i sezónní podnikání je podnikáním) 2) Samostatnost – jen ten, kdo příslušnou činnost provozuje, sám rozhoduje o jejím způsobu, rozsahu, době a místě výkonu apod. 3) Vlastním jménem – osoba jedná pod svým jménem a přímením či pod obchodní firmou pod nimiž je registrována (nejedná tedy jménem jiné osoby) 4) Na vlastní odpovědnost – osoba sama odpovídá za případné porušení závazků či právních předpisů, za výsledek své podnikatelské činnosti, event. za způsobenou škodu 5) Za účelem dosažení zisku – není rozhodující, zda zisk byl skutečně dosažen; stačí, když je pouze záměrem a motivem podnikatele

6) Činnost musí být provozována podnikatelem Podnikatel – Obchodní zákoník definuje čtyři typy osob, které považuje za podnikatele, jsou jimi…

1) Osoby zapsané v obchodním rejstříku – do obchodního rejstříku se zapisují: a) obchodní společnosti a družstva b) další právnické osoby o nichž to stanoví zákon (banky, burzy apod.) c) zahraniční osoby, které zde chtějí podnikat (fyzické i právnické vč. org. složek) d) fyzické osoby podnikatelé - s výnosy přes 120 mil za dvě po sobě následující úč. obd. - provozující živnost průmyslovým způsobem - o kterých to stanoví právní předpis - které o to požádají (s bydlištěm v ČR nebo v EU) 2) Osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění – živnostenský list či koncesní listina 3) Osoby podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění (podle zvl. předpisů) – sem patří zejm. tzv. svobodná povolání provozovaná podle zvl. zákonů (lékaři, advokáti, tlumočníci, auditoři, burzovní makléři aj.) 4) Fyzické osoby provozující zemědělství zapsané do evidence (podle zvl. předpisu) – jedná se o samostatně hospodařící rolníky (řadí se sem i hospodaření v lesích a na vodních plochách) podle zákona o soukromém podnikání občanů Podle těchto vymezení jsou podnikateli tedy i ty právnické osoby, které sice vznikají bez podnikatelského cíle (a nemají tudíž předmět podnikání, ale předmět činnosti), ale zapisují se do obchodního rejstříku. Pouhý fakt, že jsou zapsány v obchodním rejstříku z nich činí podnikatele ve smyslu obchodního zákoníku. Stejná kritéria jako u živnostníka. Je tady však jeden znak zdůrazněn: je to to oprávněné podnikání: § 3a Neoprávněné podnikání (1) Povaha nebo platnost právního úkonu není dotčena tím, že určité osobě je zakázáno podnikat nebo že nemá oprávnění k podnikání; tím není dotčen § 49a občanského zákoníku. (2) Osoba, která uskutečňuje činnost, k níž se podle zvláštních právních předpisů vyžaduje ohlášení nebo povolení, bez takového ohlášení nebo povolení, a osoby, které takovou činnost uskutečňují jménem jiné osoby anebo na její účet, odpovídají za škodu tím způsobenou; tím není dotčena jejich odpovědnost podle zvláštních právních předpisů. Sem také spadají všechny činnosti, které se neprovozují podle živnostenského zákona – zemědělská výroba, svobodné povolání atd…

16


§ 2 Podnikání (2) Podnikatelem podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. § 23 Zahraniční osoby, které mají právo podnikat v zahraničí, se pokládají za podnikatele podle tohoto zákona. Místo podnikání – ObZ a OZ: § 2 Podnikání (ObZ) (3) Místem podnikání fyzické osoby je adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Podnikatel je povinen zapisovat do obchodního rejstříku své skutečné místo podnikání. Sídlem organizační složky podniku (§ 7) se rozumí adresa jejího umístění. § 19c (OZ) (1) Při zřízení právnické osoby musí být určeno její sídlo. (2) Sídlo musí být určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat. - hledí se na tu realitu § 266 (5) Je-li podle této části zákona rozhodné sídlo, místo podnikání, místo závodu nebo provozovny anebo bydliště strany smlouvy, je rozhodné místo, které je ve smlouvě uvedeno, dokud změna není oznámena druhé straně. - smlouva je pro nás svatá

11 Podnikání zahraničních osob V současné koncepci obchodního práva je uplatňována zásada rovných podmínek pro podnikání – zahraniční osoby mohou tedy na území ČR podnikat v zásadě za stejných podmínek jako české osoby. Tato koncepce vychází z čl. 26 LZPS, podle kterého „…každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost…“, přičemž podmínky a omezení může stanovit pouze zákon. Podle Obch.z. musí být všechny zahraniční osoby (jak fyzické, tak i právnické) zapsány v obchodním rejstříku a podnikat mohou tedy v rozsahu zapsaného předmětu podnikání oprávnění podnikat jim vzniká zápisem do obchodního rejstříku – zápis je konstitutivní (to neplatí pro fyz. osoby z EU) Za podnikání samo o sobě nemůžeme však považovat prosté uzavírání smluv nebo plnění závazků zahraniční osobou. Zahraniční osobou se rozumí: - fyzická osoba s bydlištěm mimo území ČR - právnická osoba se sídlem mimo území ČR Právní způsobilost zahraničních osob – způsobilost jiné než fyzické osoby se řídí právem státu podle něhož byla tato osoba založena (včetně jejích vnitřních pr. poměrů a ručení členů či společníků za její závazky). Majetková účast v české právnické osobě – zahraniční osoba se může jako společník podílet (i výlučně) na založení české právnické osoby či se účastnit ve společnosti již založené. Potom má v této souvislosti stejná práva a povinnosti jako české osoby. Založena však může být právnická osoba pouze podle českého práva (změna oproti dřívější úpravě). Ochrana majetkových zájmů zahraničních osob – v souladu s ustanovením čl. 11 LZPS je vyvlastnění majetku (nejen zahraniční osoby) možné pouze a) ve veřejném zájmu, b) neze-li výsledku dosáhnout jinak, c) na základě zákona a d) za náhradu. Vedle samotného vyvlastnění majetku platí stejné podmínky i pro pouhé omezení vlastnického práva.


17/96

Podnikání zahraničních osob

Obch.z. u zahr. osoby dále blíže stanovuje podmínky poskytnuté náhrady – náhrada kumulativně musí … 1) být poskytnuta bez prodlení, 2) odpovídat plné hodnotě majetku v době, kdy bylo vyvlastnění provedeno, 3) být volně převoditelná do zahraničí v cizí měně. Ochrana majetkových práv zahraničních osob je upravena rovněž v dvoustranných mezinárodních smlouvách o ochraně investic. Pokud tyto smlouvy obsahují jinou úpravu než je v právním řádu, má úprava v těchto smlouvách obsažená přednost před zákonem – vyplývá mj. z čl. 10 Ústavy. Přemístění sídla – Obchodní zákoník umožňuje, aby právnická osoba založená v zahraničí podle cizího práva přemístila své sídlo do ČR a naopak. Podmínkou je, že to musí umožňovat uzavřené a pro ČR závazné mezinárodní smlouvy (dříve platilo, že to musí být připuštěno právním řádem státu v němž

má daná právnická osoba dosud své sídlo)

Při přemístění nejde o založení nové právnické osoby, právnická osoba bude pokračovat v podnikání pouze s novým sídlem v tuzemsku nebude už považována za zahraniční osobu, ale za českou právnickou osobu. Přemístění je účinné ode dne jeho zápisu do obchodním rejstříku. Vnitřní poměry a vztahy dané právnické osoby se však i po přeložení sídla řídí právním řádem státu, podle něhož byla tato osoba založena. Ručení společníků vůči třetím osobám však nesmí být nižší než platí v českém právu. HLAVA II PODNIKÁNÍ ZAHRANIČNÍCH OSOB DÍL I ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ § 21 (1) Zahraniční osoby mohou podnikat na území České republiky za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby, pokud ze zákona nevyplývá něco jiného. Zahraniční osobou rozumíme: (2) Zahraniční osobou se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České Republiky. Českou právnickou osobou pro účely tohoto zákona se rozumí právnická osoba se sídlem na území České Republiky. Není rozhodující státní občanství – bydliště nelze ztotožňovat s trvalým pobytem. U PO se nerozlišuje kdo ji založil či podle jakého práva. (3) Podnikáním zahraniční osoby na území České Republiky se rozumí pro účely tohoto zákona podnikání této osoby, má-li podnik nebo jeho organizační složku umístěnou na území České Republiky. Sídlo je tedy v zahraničí, ale podnik či organizační složka je u nás. Znakem organizační složky je, že nemá zde právní subjektivitu. Ta subjektivita je v zahraničí (judikát 10 cno 1995 –procesní způsobilost má zahraniční právnická osoba, nikoliv její organizační složka). (4) Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České Republiky vzniká ke dni zápisu této osoby, popřípadě organizační složky jejího podniku, v rozsahu předmětu podnikání zapsaném do obchodního rejstříku. Návrh na zápis podává zahraniční osoba. Aby mohla provozovat činnost, musí být zapsána. (5) Ustanovení odstavce 4 se nevztahuje na fyzické osoby s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, které podnikají na území České republiky. - výjimka – budou se tedy zapisovat, až na ně dolehne odpovědnost, která je předpokládaná u našich FO. Za podnikání se nepovažuje prosté uzavírání smluv. § 22 Právní způsobilost, kterou má jiná než fyzická zahraniční osoba podle právního řádu, podle něhož byla založena, má rovněž v oblasti českého právního řádu. Právním řádem, podle něhož byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní právní poměry a ručení členů nebo společníků za její závazky. Respektujeme právní řády jiných zemí. Zpravidla si k řešení záležitostí sjednáváme odborníka na obchodní právo dané země. Jiná než fyzická neznamená bezpodmínečně PO, máme spoustu zemí a v nich různé statuty různých osob.

18


§ 23 Zahraniční osoby, které mají právo podnikat v zahraničí, se pokládají za podnikatele podle tohoto zákona. DÍL II MAJETKOVÁ ÚČAST ZAHRANIČNÍCH OSOB V ČESKÝCH PRÁVNICKÝCH OSOBÁCH § 24 (1) Zahraniční osoba se může podle ustanovení tohoto zákona za účelem podnikání podílet na založení české právnické osoby nebo se účastnit jako společník nebo člen v české právnické osobě již založené. Může také sama českou právnickou osobu založit nebo se stát jediným společníkem české právnické osoby, pokud tento zákon jediného zakladatele nebo jediného společníka připouští. (2) Právnická osoba může být založena pouze podle českého práva. Bývalo možno založit podle jiných právních řádů. Nebyla ale stanovena žádná přechodná opatření, takže máme různě založené dcery. (3) Ve věcech uvedených v odstavci 1 mají zahraniční osoby stejná práva a povinnosti jako české osoby. Je zde specifická ochrana majetkových zájmů: DÍL III OCHRANA MAJETKOVÝCH ZÁJMŮ ZAHRANIČNÍCH OSOB PŘI PODNIKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE § 25 (1) Majetek zahraniční osoby související s podnikáním v České republice a majetek právnické osoby se zahraniční majetkovou účastí podle § 24 odst. 1 může být v České republice vyvlastněn nebo vlastnické právo omezeno jen na základě zákona a ve veřejném zájmu, který není možno uspokojit jinak. Proti takovému rozhodnutí lze podat opravný prostředek u soudu. (2) Při opatřeních uvedených v odstavci 1 musí být poskytnuta bez prodlení náhrada odpovídající plné hodnotě majetku dotčeného těmito opatřeními v době, kdy byla uskutečněna, která je volně převoditelná do zahraničí v cizí měně. (3) Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, nejsou dotčeny. DÍL IV PŘEMÍSTĚNÍ SÍDLA § 26 (1) Právnická osoba založená podle práva cizího státu za účelem podnikání, která má sídlo v zahraničí, může přemístit své sídlo na území České republiky, jestliže to umožňuje mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv. To platí i pro přemístění sídla české právnické osoby do zahraničí. (2) Přemístění sídla podle odstavce 1 je účinné ode dne jeho zápisu do obchodního rejstříku. (3) Vnitřní právní poměry právnické osoby uvedené v odstavci 1 se i po přemístění jejího sídla do tuzemska řídí právním řádem státu, podle něhož byla založena. Tímto právním řádem se řídí i ručení jejích společníků nebo členů vůči třetím osobám, které však nesmí být nižší, než stanoví české právo pro tutéž nebo obdobnou formu právnické osoby. (4) Přemístění sídla právnické osoby z České republiky do zahraničí nebo ze zahraničí do České republiky je přípustné také v případech a za podmínek stanovených právem Evropských společenství či zvláštním zákonem. Sídlo tedy může být přesouváno tam i zpět. Právní poměry a vztahy ve společnosti se budou řídit státem založení, i otázky ručení, ale ručení (judikát – 1923 – požadavek na základní kapitál) společníků a ZK vůči třetím osobám však nesmí být nižší než platí v českém právu.


19/96

Neoprávněné podnikání a jeho důsledky v soukromém právu

12 Neoprávněné podnikání a jeho důsledky v soukromém právu Listina základních práv a svobod v čl. 26 uvádí, že každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Základním znakem podnikání je jeho oprávněnost. Neoprávněné podnikání znamená v zásadě podnikání bez oprávnění či překračování podnikatelské aktivity. Princip neoprávněného podnikání – nelze činit rozdíl mezi osobami oprávněně a neoprávněně podnikajícími co se týče obligačních důsledků ⇒ každé jednání je v podstatě platné. Neplatnost nemůže namítat ani jedna z osob, ale pokud by neoprávněný podnikatel vyvolal tzv. podstatný omyl. Jde o neplatnost relativní – ochrana dobré víry. (tedy závisí na tom, jestli je ten omyl vyvolán úmyslně)

Obecná úprava neoprávněného podnikání je v §§ 3a, 4 Obch.z.: § 3a Neoprávněné podnikání (1) Povaha nebo platnost právního úkonu není dotčena tím, že určité osobě je zakázáno podnikat nebo že nemá oprávnění k podnikání; tím není dotčen § 49a občanského zákoníku. (2) Osoba, která uskutečňuje činnost, k níž se podle zvláštních právních předpisů vyžaduje ohlášení nebo povolení, bez takového ohlášení nebo povolení, a osoby, které takovou činnost uskutečňují jménem jiné osoby anebo na její účet, odpovídají za škodu tím způsobenou; tím není dotčena jejich odpovědnost podle zvláštních právních předpisů. §4 Ustanoveními tohoto zákona se řídí i vztahy jiných osob než podnikatelů, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní zákon. § 49a (Občanského zákoníku) Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní. termín "povaha" (§ 3a odst. 1) znamená to, že např. kupní smlouva uzavřená osobou nemající živnostenské oprávnění bude platnou obchodní kupní smlouvou a bude se řídit obchodním zákoníkem, jestliže vadou právního jednání byl právě a pouze nedostatek živnostenského oprávnění smluvní strany. Právní povahou úkonu je třeba rozumět také jeho právní kvalifikaci, zejména zda se řídí obchodním zákoníkem, popř. jiným právním předpisem. Právní jednání, k němuž dochází při neoprávněném podnikání je platné – neplatnost z tohoto důvodu nemůže namítat nejen osoba neoprávněně podnikající, ale i druhá strana právního vztahu. Neoprávnění podnikání – řeší, jaké právní důsledky pro právní jednání má skutečnost, že určitá osoba podniká neoprávněně – osoba podniká bez oprávnění – podnikání jí bylo zakázáno (např. zákaz činnosti rozsudkem soudu, pozastavení živnosti rozhodnutím živnostenského úřadu) – osoba sice oprávnění k podnikání má, ale její činnost rozsah takového oprávnění překračuje K § 3a odst. 2 ObchZ: Neoprávněné podnikání může způsobit škodu. Odpovědnost za ni by bylo možno vyvodit z obecné úpravy. Paragraf 373 an. ObchZ. se vztahuje pouze na škodu vzniklou z porušení obchodních závazků a prostřednictvím § 757 ObchZ také na škodu vzniklou porušením jiných povinností stanovených obchodním zákoníkem. Povinnost získat podnikatelské oprávnění však vyplývá z veřejnoprávních předpisů a jednání popsanému v § 3a odst. 1 ObchZ je tedy spíše než porušením povinnosti stanovené obchodním zákoníkem porušením povinnosti stanovené zvláštním zákonem (např. živnostenský zákon). Odpovědnost upravená občanským zákoníkem je subjektivní.

20


Veřejnoprávní předpisy jen zřídkakdy upravují povinnost k náhradě škody způsobené neoprávněným podnikáním. V novém § 3a proto dochází k doplnění úpravy a nedovolené podnikání napříště založí povinnost k náhradě škody i podle obchodního zákoníku. Zde zkoumaný odstavec je tedy jednou ze zvláštních úprav odpovědnosti za škodu v obchodním zákoníku. Ustanovení § 373 an. bude v souladu s § 757 na tuto odpovědnost obdobně aplikovatelné. Skutková podstata odpovědnosti je široká, protože do okruhu odpovědných subjektů neřadí jenom toho, kdo nemá potřebné oprávnění, tedy neoprávněného podnikatele, ale také všechny osoby, které jím byly použity bez ohledu na to, zda jednaly jménem neoprávněného podnikatele nebo jménem vlastním na jeho účet. V praxi může nastat situace, kdy jménem neoprávněného podnikatele nebo na jeho účet jednala osoba, která sama podnikatelské oprávnění má. Odpovědnost za škodu vznikne i takovéto osobě. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně budou v tomto případě odpovědné obě osoby neoprávněný podnikatel i jeho přímý či nepřímý zástupce, bude se jednat o solidární společný závazek (§ 383 ObchZ). Na podnikatele, kteří obstarávají určité činnosti pro jiné podnikatele, ustanovení zřejmě směřuje především. Jejich povinnost ověřit oprávnění k podnikání u svého zákazníka je možno považovat za součást jejich odborné péče. Předpokladem vzniku odpovědnosti však také je, že i další osoba uskutečňující neoprávněné podnikání pro jiného tak činí ve smyslu § 2 odst. 1, že tedy její činnost splňuje znaky podnikání. Jakákoli činnost neuskutečňovaná vymezeným způsobem totiž není podnikáním a nepodléhá ani režimu ohlášení či povolení. Zákonnou formulaci by bylo možno chápat jako absolutní objektivní odpovědnost, protože zkoumané ustanovení neformuluje žádný liberační důvod. Tento závěr však není zcela jednoznačný, protože by bylo možno také aplikovat § 374 stanovící okolnosti vylučující odpovědnost, v důsledku čehož by se jednalo o objektivní odpovědnost s možností liberace. Pro rozsah a způsob odpovědnosti bude aplikovatelná obecná úprava (§ 373 an. ObchZ) Neoprávněné podnikání podle Živnostenského zákona Neoprávněným podnikáním je provozování činnosti, která je předmětem živnosti, bez živnostenského oprávnění pro tuto živnost. Za neoprávněné podnikání se považuje i jednorázové a nahodilé provozování živnosti po dobu jejího pozastavení podle § 58 odst. 2 až 4 (Žz). Výše pokuty pro právnickou osobu je stanovena v závislosti na tom, o jakou živnost se jedná (živnost volná – až do 500 tisíc Kč; živnost řemeslná nebo vázaná – až do výše 750 tisíc Kč; živnost koncesovaná – až do výše 1 milion Kč). Výše pokuty pro fyzickou osobu je stanovena v závislosti na tom, o jakou živnost se jedná: (živnost volná - až do výše 50 tisíc Kč; živnost řemeslná nebo vázaná - až do výše 100 tisíc Kč; živnost koncesovaná - až do výše 200 tisíc Kč). Při určení výše pokuty, jak u právnických, tak u fyzických osob, se přihlíží zejména k rozsahu, závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Ustanovení trestního zákona týkající se stíhání fyzických osob pro neoprávněné podnikání zůstávají výše uvedenými ustanoveními nedotčena. § 118 trestního zákona: Neoprávněné podnikání (1) Kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, a) používá-li k činu uvedenému v odstavci 1 jiného jako pracovní síly, nebo b) získá-li takovým činem značný prospěch. K vymezení pojmu „značný prospěch“ je možné použít § 89 trestního zákona - nejméně 500 000 Kč, „větší rozsah = 50 000Kč. Ustanovení § 118 mělo do 30.6.1990 název" Nedovolené podnikání", od 1.7.1990 má název "Neoprávněné podnikání". Základní skutková podstata se současně k 1.7.1990 změnila a částečně se přizpůsobila nové ekonomické situaci. Původní skutková podstata postihovala jakékoliv nedovolené podnikání provozované ve větším rozsahu, současná skutková podstata jakoby zužuje možnost postihu na skutky spočívající v poskytování služeb nebo provozování výrobního nebo jiného výdělečného podnikání.


21/96

Neoprávněné podnikání a jeho důsledky v soukromém právu

Listina základních práv a svobod v čl.26 uvádí, že každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Toto ustanovení Listiny je současně i základní interpretační pomůckou při posuzování, zda může být v určitém případě naplněna skutková podstata trestného činu podle §118 tr. zákona. Skutková podstata trestného činu neoprávněného podnikání vyžaduje současné naplnění znaků spočívajících v: a) v poskytování služeb nebo provozování výrobní nebo jiné výdělečné činnosti b) ve větším rozsahu c) v neoprávněnosti takové činnosti Pojem podnikání je použit v názvu trestného činu neoprávněného podnikání a jako znak skutkové podstaty uvedeného trestného činu je speciálně definován. Podnikání je definováno v § 2 odst.1 obchodního zákoníku jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Naproti tomu je ve skutkové podstatě tento pojem zúžen na tři možné okruhy podnikání a to: a) poskytování služeb nebo b) provozování výrobní činnosti c) provozování jiné výdělečné činnosti K naplnění znaků trestného činu neoprávněného podnikání dle 118 odst. 1 trestního zákona je zapotřebí, aby šlo o jednání pro společnost nebezpečné a tuto nebezpečnost je třeba prokázat. Nestačí jen určitý administrativní nedostatek spočívající v tom, že určitá osoba nemá v pořádku listiny prokazující oprávněnost podnikat. Neoprávněnost podnikání proto bude nutno zkoumat zejména z hledisek, zda podmínky a omezení dané určitými zákony byly porušeny natolik, aby podnikání mělo charakter neoprávněnosti. Neoprávněné je podnikání nejen tehdy, jestliže někdo podniká např. bez živnostenského oprávnění, které se prokazuje buď živnostenským listem, nebo koncesní listinou, nebo aniž by splnil podmínky pro výkon advokacie, což se prokazuje osvědčením České advokátní komory v Praze o zapsání v seznamu advokátů ČAK apod., ale i tehdy, když podnikatel překračuje rozsah např. živnostenského oprávnění. Jestliže takové jednání podnikatele, kterým překračuje rozsah svého živnostenského oprávnění, dosahuje stupně nebezpečnosti pro společnost odpovídajícího přibližně podnikání bez oprávnění, pak jde též o neoprávněné podnikání ve smyslu tohoto ustanovení. Je zde ovšem pomíjena ta skutečnost, že celá řada živností má charakter pouze ohlašovací (tedy ne schvalovací) a u těchto živností nejsou požadovány nějaké zvláštní podmínky nebo nejsou stanovena zvláštní omezení. U takovéhoto podnikání bude jen těžko možné dovodit neoprávněnost, pokud bude provozováno pouze při nedostatku formálních dokumentů, protože oprávněnost k podnikání plyne přímo z Listiny základních práv a svobod. Nedostatek formálního charakteru, ale může být přestupkovým jednáním. Ke znaku ve větším rozsahu: rozhodující tu je, že musí jít o činnost srovnatelnou s výkonem zaměstnání, provozovanou s cílem získat trvalý zdroj finančních příjmů. Proto musí jít o soustavnou činnost provozovanou takřka po "živnostensku". Nezáleží však na tom, zda jde o hlavní zdroj obživy pachatele nebo zda svou činnost provádí vedle jiného zaměstnání. Pachatelem může být pouze fyzická osoba, neboť trestní zákon nezná trestní odpovědnost právnických osob. Navíc se vyžaduje, aby šlo o osobu, která poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, tedy aby šlo o faktického podnikatele. Právnická osoba, ani osoba, která je za ni odpovědná, pokud právnická osoba překročí hranice oprávněného podnikání, nemůže být postižena pro tento trestný čin. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, který musí zahrnovat všechny znaky tohoto trestného činu.

22


13 Obchodní podnik a obchodní jmění; podnik ve smyslu evropského práva Obchodní podnik

Obchodním podnikem, v zákoně nazývaném pouze podnikem, se rozumí vše, co v souladu s vůlí podnikatele tvoří organizovaný celek, vytvořený podnikatelem k účelům svého podnikání jedná se o soubor hmotných, nehmotných i osobních složek podnikání. hmotná složka – budovy, stroje, materiál apod. (movitý a nemovitý majetek) nehmotná složka – majetková práva, nehmotné statky a jiné hodnoty (know-how, ochr.zn. apod.) osobní složka – podnikatel, řídící zaměstnanci, ostatní zaměstnanci V právním smyslu se jedná o věc, a to o věc hromadnou, která může být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů – lze ji koupit a prodat, zastavit, lze ji použít jako vklad společníka do obchodní společnosti apod.

Odštěpný závod – organizační složka podniku

§ 7 Organizační složka podniku (1) Odštěpný závod je organizační složka podniku, která je jako odštěpný závod zapsána v obchodním rejstříku. Při provozování odštěpného závodu se užívá obchodní firmy (§ 8) podnikatele s dodatkem, že jde o odštěpný závod. (2) Obdobné postavení jako odštěpný závod má i jiná organizační složka podniku, jestliže zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku. (3) Provozovnou se rozumí prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení. Součástí, resp.určitou částí podniku (jeho organizační složkou) je odštěpný závod. Jedinou podmínkou, aby organizační složka byla odštěpným závodem je to, aby si ji podnikatel nechal jako odštěpný závod zapsat do obchodního rejstříku (zápis je konstitutivní). Protože podnik sám je pouze předmětem právních vztahů a nikoliv jejich subjektem, nemá ani odštěpný závod jako pouhá část podniku právní subjektivitu. To zda určitou část podniku si nechá podnikatel zapsat jako odštěpný závod záleží výlučně na jeho rozhodnutí – není ani podmínkou, aby se jednalo o místně odloučenou organizační složku. To samé platí i o organizační složce, která není odštěpným závodem, pokud zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku (např. pobočky zahr. bank apod.) Provozovna – prostor v němž je provozována určitá podnikatelská činnost.

Obchodní jmění

Je nutno rozlišovat čtyři pojmy – obchodní majetek, obchodní jmění, čistý obchodní majetek a vlastní kapitál. Obchodní majetek – u fyzické osoby se jím rozumí majetek sloužící k podnikání, u právnické osoby veškerý majetek (majetek = věci, pohledávky, jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty) Obchodní jmění – vedle souboru obchodního majetku jej tvoří také závazky – u fyzické osoby závazky vzniklé v souvislosti s podnikáním, u právnické osoby veškeré závazky Čistý obchodní majetek (dříve čisté obchodní jmění) – obchodní majetek po odečtení závazků Vlastní kapitál – tvoří ho vlastní zdroje financování obchodního majetku podnikatele (v rozvaze se vykazuje na straně pasiv) §6 (1) Obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouží nebo je určen k jeho podnikání. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek. (2) Pro účely tohoto zákona se soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli, který je fyzickou osobou, v souvislosti s podnikáním označuje jako obchodní jmění (dále jen "jmění"). Jměním podnikatele, který je právnickou osobou, je soubor jeho veškerého majetku a závazků. (3) Čistým obchodním majetkem je obchodní majetek po odečtení závazků vzniklých podnikateli V souvislosti s podnikáním, je-li fyzickou osobou, nebo veškerých závazků, je-li právnickou osobou.


23/96

Obchodní podnik a obchodní jmění; podnik ve smyslu evropského práva

(4) Vlastní kapitál tvoří vlastní zdroje financování obchodního majetku podnikatele a v rozvaze se vykazuje na straně pasiv. … tohle všechno platí podle českého obchodního zákoníku = chápeme ho jako věc, pasivní objekt V evropském komunitárním právu chápeme podnik jako dynamiku, aktivní subjekt, nikoliv jako věc. Judikáty evropského soudního dvora se shodly na tom, že podnikem je každá entita vykonávající hospodářskou činnost bez ohledu na formu (právní status) a způsob financování.

Podnik ve smyslu evropského práva

V evropském komunitárním právu je podnik chápán spíše ve smyslu ekonomicko-organizačním za jeho pojmové znaky se považuje 1) jednota – organizační, rozhodovací,… 2) jím uskutečňovaná ekonomická aktivita (nezávisle na právní formě) Podnikem v tomto smyslu může být i skupina společností, která nemá právní subjektivitu x pro společnosti je naopak v evr.pr. charakteristická a) pr. subjektivita a b) lukrativní cíl (zisk) Podnik v českém obchodní právu: §5 (1) Podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. Součástí této definice nejsou závazky! Právní definice: (2) Podnik je věc hromadná. Na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu. Tím není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. ⇒ hmotné, nehmotné věci, pracovněprávní vztahy, další právní vztahy atd. Podnik tedy můžeme převést jako celek, ale některé věci musím převádět pro ně vlastním způsobem. Z nehmotných věcí sem budou patřit zvláště práva (licenční, práva k pohledávkám, jiné majetkové hodnoty – goodwill, obchodní tajemství, kvalifikace zaměstnanců). Důležitý je společný cíl podnikání – jeden druh činnosti a jeden podnikatel ⇒ otázka, jestli je možné vlastnit více podniků = odpověď na to dal zákon o konkurzu a vyrovnání: § 4b (ZoKV) Byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu1e) proto, že cena věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku nepřevyšuje výši splatných závazků patřících k podniku,1b) je správce podniku povinen bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik. ⇒ směrodatné bude, zda-li povede zvlášť účetnictví pro tato dva podniky. Pokud se tedy dá účetnictví oddělit, můžeme podnik i snadno prodat.

24


14 Principy teorie firemního práva Pojem firemního práva pochází z rakouského obchodního zákoníku. U nás dochází v současné době k návratu k této terminologii a dosavadní pojem „obchodní jméno“ je nahrazován pojmem „obchodní firma“ (jejich společným rysem je, že se jedná o nehmotné statky náležející do oblasti průmyslového práva). Obchodní firma (firma) = název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku podnikatelé nezapsaní do obch. rejstříku firmu nemají. Ve firemním právu se obecně uplatňuje několik zásad, které více či méně přebírá i naše stávající právní úprava: 1) Firemní povinnost – zákon ukládá podnikatelům zapsaným do OR povinnost mít firmu (podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou). 2) Zásada výlučnosti (nezaměnitelnosti) – nesmí být zapsána firma stejná nebo zaměnitelná s firmou již zapsanou. Nová firma se musí lišit od všech existujících a již zapsaných v obchodním rejstříku (tím je zaručena možnost identifikace podnikatele a ochrana dříve zapsaných obchodních firem). Nestačí odlišení pouze dodatkem. 3) Zásada pravdivosti a přiměřenosti – znění firmy musí odpovídat skutečnosti, firma nesmí obsahovat nic nepravdivého či přehnaného. Do této zásady patří i povinnost uvádět dodatek o nástupnictví a jméno nástupce v nové firmě. 4) Zásada jasnosti firmy – ve firmě by nemělo být obsaženo nic, co by mohlo znejasnit majitele či předmět podnikání (je úzce spojena se zásadou pravdivosti a přiměřenosti). 5) Zásada jednotnosti firmy – podnikatel může mít pouze jednu firmu – jeden podnikatel může podnikat pouze pod jedinou obchodní firmou. 6) Princip firemní přísnosti či volnosti – záleží na přísnosti podmínek pro vytvoření nové firmy – u nás je vytváření firmy poměrně volné (právnické osoby jsou pouze povinny připojit firemní dodatky). Společné rysy (základy) prolíná se 14. a 15. otázka. Návrat 1.1.2001, kde se na rozdíl od obchodního jména vrací obchodní firma. §8 – 12. DÍL III OBCHODNÍ FIRMA §8 (1) Obchodní firma (dále jen "firma") je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. (2) Na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení o firmě; právní úkony je povinen činit, je-li fyzickou osobou, pod svým jménem a příjmením, a je-li právnickou osobou, pod svým názvem. U svého jména a příjmení nebo názvu může podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy soutěže; takový dodatek nebo označení není firmou a je chráněn právem proti nekalé soutěži. § 11 (1) Kdo zdědí podnik nebo jej nabude smlouvou, může podnikat pod dosavadní firmou s nástupnickým dodatkem, jen má-li k tomu výslovný souhlas zůstavitele nebo dědiců nebo právního předchůdce. (2) Je-li podnikatelem fyzická osoba, která změnila své jméno, může používat ve firmě i své dřívější jméno s dodatkem obsahujícím nové jméno. (3) Firma právnické osoby přechází na nástupnickou právnickou osobu s podnikem, zaniká-li původní právnická osoba bez likvidace a nástupnická právnická osoba firmu převezme. Má-li nástupnická právnická osoba jinou právní formu, musí být změněn dodatek v souladu s její právní formou. (4) Převod firmy bez současného převodu podniku je nepřípustný. Převod firmy je možný i při převodu části podniku, bude-li podnikatel zbývající část provozovat pod jinou firmou nebo tato část zanikne likvidací. (5) Je-li součástí firmy právnické osoby jméno společníka nebo člena, který přestal být jejím společníkem nebo členem, může právnická osoba užívat dále jeho jméno jen s jeho souhlasem. V případě smrti nebo zániku společníka


25/96

Principy teorie firemního práva

nebo člena se vyžaduje jeho předchozí souhlas anebo souhlas dědice nebo právního nástupce. (6) Firmy podnikatelů, jejichž podniky příslušejí k témuž koncernu (§ 66a odst. 7), mohou obsahovat shodné prvky, obsahují-li dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou-li dostatečně navzájem rozlišitelné. Obchodní firma je užší znak – vážeme k zápisu podnikatele do obchodního rejstříku (pokud není zapsán, nemá obchodní firmu). Podnikatelé nezapsaní do OR Ti, co nejsou v OR činí úkony pod svým jménem a příjmením u kterého mohou být dodatky. Nesmí působit klamavě. Ochrany jména je možné podle zásad nekalé soutěže. Není chráněn podle zásad ochrany obchodní firmy (není právo přednosti – absolutní právo). Z hlediska obsahového členíme obchodní firmu na: a) Osobní – většinou ta jména (Jan Novák) b) Věcná – vystihuje podnikání (Česká spořitelna) c) Fantazijní – nemá žádný vztah ani k osobě ani k podnikání (Mabis) d) Smíšená – kombinace předchozích (Minařík Konzultex) Firma se tvoří z kmene a dodatku (ty mohou být povinné – právní forma; či dobrovolné – u FO – Jan Novák, pohřební služba). §9 (1) Firmou fyzické osoby musí být vždy její jméno a příjmení (dále jen "jméno"). Firma fyzické osoby může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo druhu podnikání. Dodatek může být povinný i u FO, pokud by byli 2 podnikatelé stejného jména. Zásady tvorby obchodní firmy: 1) nezaměnitelnost (výlučnost) – nevyplývá přímo z §10 odst.1, ale je třeba dovodit výkladem; nepostačí k odlišení jen jiná právní forma u stejného kmenového jména; odpadla možnost odlišení sídlem (toto neplatí u FO podnikatele, pokud je zde místo dostačujícím odlišujícím znakem) § 10 (1) Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek označující právní formu. U fyzické osoby postačí zpravidla k odlišení uvedení jiného místa podnikání. Má-li fyzická osoba stejné jméno s jiným podnikatelem působícím v témže místě, je povinna doplnit ve firmě údaj o jménu dostatečně odlišujícím dodatkem ve smyslu § 9 odst. 1. (2) Podniká-li více osob pod společným jménem bez založení právnické osoby, jsou tyto osoby povinny splnit závazky vzniklé při tomto podnikání společně a nerozdílně. Společné jméno není firmou. 2) obchodní firma by neměla působit klamavě a neměla by působit na větší očekávání 3) zásada pravdivosti 4) zásada jasnosti 5) zásada jednotnosti – vychází se z toho, že podnikatel podniká pod jednou firmou 6) i požadavky dobrých mravů a jiných předpisů … objektivní právo Subjektivní práva: Poskytnutí licence k užívání firmy (zdědění firmy je možno – nástupnický dodatek – zachovává charakter původního jména, ale vyjadřuje, že nejde o původní firmu; u žen je možno původní a nové sňatkem získané jméno; je možné převést část podniku s názvem, pak ten zbytek už jméno používat nemůže; jsou přípustné shodné prvky v rámci koncernu, pokud jsou rozlišitelné)

26


15 Obchodní firma a její ochrana Pojem obchodní firma pochází z rakouského obchodního zákoníku. U nás dochází v současné době (novelou z r. 2000) k návratu k této terminologii a dosavadní pojem „obchodní jméno“ je nahrazován právě pojmem „obchodní firma“. Obchodní firma (firma) = název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku podnikatelé nezapsaní do obch. rejstříku firmu nemají. Takto zapsaný podnikatel je pak povinen činit právní kroky pod svou firmou. Podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku – úprava obchodní firmy se jich netýká, ale i oni musí činit právní úkony výhradně - svým jménem a příjmením (fyzické osoby) - svým názvem (právnické osoby) U svého jména a příjmení či názvu mohou tito podnikatelé užívat odlišující dodatek či označení, které však musí splnit dvě podmínky 1) nesmí působit klamavě 2) jeho užívání musí být v souladu s pr. předpisy i dobrými mravy soutěže Takový dodatek není firmou a je chráněn právem proti nekalé soutěži. Obchodní firma fyzické osoby – vždy jí musí být jméno a příjmení (kmen), navíc může být doplněna rozlišujícím dodatkem odlišujícím osobu podnikatele či druh podnikání. Tyto dodatky mohou být… a) osobní – např. akademický titul, vyjádření rodiné vazby apod. b) věcné – blíže označující druh podnikatelské činnosti c) místní – vyjadřující místo podnikání d) fantazijní – nejsou uvedeny, ale v praxi se připouští Obchodní firma právnické osoby – vždy je jím název pod kterým jsou tyto osoby zapsány v obchodním rejstříku. Součástí jejich firmy je rovněž kmen (může být osobní – např. jméno zakladatele, věcný – dle předmětu podnikání či fantazijní) a povinný dodatek označující jejich právní formu. Pro obchodní firmu existují různá omezení (nesmí být např. použita slova banka, burza apod., obchodní firma nesmí být v rozporu s dobrými mravy atd.) Přechod obchodní firmy – získá-li někdo podnik (děděním či smlouvou) může podnikat pod dosavadní firmou pouze za splnění dvou podmínek 1) má-li k tomu výslovný souhlas (zůstavitele, dědiců či právního předchůdce) 2) k firmě musí být připojen tzv. nástupnický dodatek Převod obchodní firmy bez současného převodu podniku je nepřípustný. K převodu firmy však stačí převod alespoň části podniku, pokud zbývající část podniku bude podnikat pod jinou firmou, či pokud zanikne likvidací. Zaniká-li právnická osoba bez likvidace – přechází její obchodní firma na nástupnickou právnickou osobu, pokud ji tato převezme (pokud má jinou právní formu, musí být v tomto smyslu změněn dodatek obchodní firmy). Je-li součástí firmy právnické osoby jméno společníka, který přestal být společníkem, může být jeho jméno užíváno nadále pouze s jeho souhlasem. Ochrana obchodní firmy – Obch.z. poskytuje obchodní firmě speciální ochranu tím, že zakotvuje skutkovou podstatu neoprávněného užívání obchodní firmy. Postižený se může po neoprávněném uživateli domáhat 1) aby se rušitel příslušného jednání zdržel a odstranil závadný stav, 2) přiměřeného zadostiučinění – satisfakce (může být i v penězích), 3) náhrady škody, 4) vydání bezdůvodného obohacení. Soud může dále přiznat oprávněnému právo na zveřejnění rozsudku a to na náklady povinného. Podnikatel musí činit právní úkony pod svou obchodní firmou. §9 (1) Firmou fyzické osoby musí být vždy její jméno a příjmení (dále jen "jméno"). Firma fyzické osoby může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo druhu podnikání. (2) Firmou obchodní společnosti nebo družstva a dalších právnických osob, které vznikají zápisem do obchodního rejstříku, je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. Firmou právnické osoby, která se zapisuje do obchodního rejstříku na základě zvláštního právního předpisu a která vznikla


27/96

Povinnosti podnikatele při vedení účetnictví

před tímto zápisem, je její název. Součástí firmy právnických osob je i dodatek označující jejich právní formu. Obchodní firma - FO – podnikatel zapsaný do obchodního rejstříku, musí být jméno a příjmení, nepřichází v úvahu zdrobněliny a přezdívky. Dodatek může být uveden i před jménem. Obchodní firma – PO – název zapsaný v obchodním rejstříku. PO, které nevznikají zápisem, pak je obchodní firma jejich název. Rozhodující je zápis do OR ⇒ je zásadní používat i zkratky ve správném tvaru (s.r.o. či spol. s r.o.). FO nezapsaná má jméno a příjmení a může mít dodatek, není chráněno ustanoveními o obchodní firmě. U FO zapsané jde o jméno a příjmení, může mít dodatek, je ale chráněno ustanoveními o obchodní firmě, tudíž absolutně. Ochrana obchodní firmy § 12 (1) Kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy, může se proti neoprávněnému uživateli domáhat, aby se takového jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále může požadovat vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích. (2) Byla-li neoprávněným užíváním firmy způsobena škoda, lze se její náhrady domáhat podle tohoto zákona. (3) Soud může účastníku, jehož návrhu bylo vyhověno, přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění. Je to absolutní ochrana, je chráněn ten, kdo zapsal do OR jako první. Je třeba žalovat na změnu obchodní firmy, nikoliv na ukončení podnikání – velmi důležité! Dále samozřejmě je možno žalovat na vydání bezdůvodného obohacení.

16 Povinnosti podnikatele při vedení účetnictví V obchodním zákoníku jsou pouze dva paragrafy týkající se účetnictví podnikatelů (§§ 39 a 40). Zvláštním zákonem je zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb. Tento zákon stanoví v souladu s právem Evropských společenství rozsah a způsob vedení účetnictví a požadavky na jeho průkaznost.

Osoby, na které se tento zákon vztahuje (účetní jednotky):

1) právnické osoby, které mají sídlo na území ČR, 2) zahraniční osoby, pokud na území ČR podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů, 3) organizační složky státu, 4) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku, 5) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 15 mil Kč, 6) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí, 7) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity podle zvláštního právního předpisu, pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdružení je osobou uvedenou v bodech 1) až 6) nebo 8), 8) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis. Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. (§ 2 – předmět účetnictví) Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (účetní období).

Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců a buď se shoduje s kalendářním rokem nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených 12 měsíců. (viz blíže § 3) § 4 zákona o účetnictví upravuje, odkdy dokdy jsou povinny jednotlivé účetní jednotky vést účetnictví – tak např. právnické osoby se sídlem v ČR a organizační složky státu jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti na území ČR.

28


Účetní jednotky mají (podle § 4):

1) povinnost dodržovat při vedení účetnictví zejména směrné účtové osnovy, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky 2) povinnost vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek 3) povinnost vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů (jednotlivé účetní záznamy mohou být seskupovány do souhrnných účetních záznamů – např. účetní doklady, účetní zápisy, účetní knihy aj.) 4) povinnost vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny 5) povinnost vést účetnictví v českém jazyce Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Tím se však nezbavuje účetní jednotky odpovědnosti za vedení účetnictví.

Další povinnosti stanovené pro účetní jednotky v § 6, 7 a 8:

musí zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví účetními doklady musí zaznamenávat účetní případy v účetních knihách musí inventarizovat majetek a závazky jsou povinny sestavovat účetní závěrku jako řádnou, popřípadě jako mimořádnou nebo mezitímní o mají povinnost vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky o jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů Část druhá zákona o účetnictví upravuje rozsah vedení účetnictví (účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v plném rozsahu, pokud zákon nestanoví jinak – viz § 13a), účetní doklady (průkazné účetní záznamy), účetní zápisy a účetní knihy. o o o o

Mezi další povinnosti vyplývající ze zákona pro účetní jednotky patří:

1) způsoby oceňování (část čtvrtá) – účetní jednotky jsou povinny oceňovat majetek a závazky způsoby podle ustanovení tohoto zákona 2) inventarizace majetku a závazků (část pátá) – účetní jednotky jsou povinny prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků po dobu pěti let po jejím provedení aj. 3) úschova účetních záznamů (část šestá) 4) účetní záznam (část sedmá) a jeho průkaznost povinnosti týkající se účetní závěrky (viz otázka č. 17)

Zákon 563/1991 o účetnictví a novela z 437/2000 Sb., která vypustila účetní ustanovení z obchodního zákoníku. Velmi důležité jsou prováděcí předpisy. Účetnictví – systém evidence ekonomických událostí vyplývající z ekonomické činnosti účetních jednotek, kde cílem je podávat věrný a poctivý obraz. Funkce účetnictví a) Nástroj řízení podniku - zjišťování stavu hospodářství b) Důkazní prostředek c) Statistické účely a informace pro investory § 2 Předmět účetnictví (ZoÚ) Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Účetní jednotky si nemusí účtovat samy, tím se však nezbavují povinnosti vedení účetnictví. §5 (1) Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu. (2) Pověřením podle odstavce 1 se nezbavuje účetní jednotka odpovědnosti za vedení účetnictví. Při vedení je povinnost dodržovat účetní metody a označení položek. (směrné účtové osnovy, označování položek, účetní metody a obsahové vymezení položek závěrky). Účetní povinnosti: - věrný (aby odpovídal skutečnosti) a poctivý (použití způsobem, který vede k dosažení věrnosti)


29/96

Účetní závěrka a její ověření v českém a evropském právu

§7 (1) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Vliv evropského práva 4. směrnice – účetnictví některých právních forem obchodních společností; 7. směrnice konsolidace; 8. směrnice – o schvalování osob k auditu. Nařízení 1606/2002 o uplatňování IAS – bezprostředně platné – některé subjekty mají povinnost podle IASu účtovat. Společnosti, které mají kótované CP na evropském trhu mají povinnost účtování IAS, stejně tak k tomu přistoupila většina bank. Od 1.1.2004 zrušeno rozlišování mezi podvojným a jednoduchým účetnictvím.

17 Účetní závěrka a její ověření v českém a evropském právu Účetní závěrku upravuje část třetí zákona o účetnictví. Účetní jednotky sestavují v případech stanovených tímto zákonem účetní závěrku. Účetní závěrka je nedílný celek a tvoří ji: a) rozvaha (bilance), b) výkaz zisku a ztrát, c) příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku a ztrát Účetní závěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Účetní závěrka musí dále obsahovat: a) jméno a příjmení, obchodní firmu nebo název účetní jednotky, b) identifikační číslo, pokud je má účetní jednotka přiděleno, c) právní formu účetní jednotky, d) předmět podnikání nebo jiné činnosti, případně účel, pro který byla zřízena, e) rozvahový den, f) okamžik sestavení účetní závěrky, a musí k ní být připojen podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky; připojením uvedeného podpisového záznamu se považuje účetní závěrka za sestavenou. Účetní jednotky sestavují účetní závěrku v plném nebo zjednodušeném rozsahu. Nestanoví-li zákon jinak, ve zjednodušeném rozsahu mohou sestavit účetní závěrku účetní jednotky, které nejsou povinny mít účetní závěrku ověřenou auditorem s výjimkou akciových společností, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu. Ad. e) Rozvahový den = účetní jednotky sestavují účetní závěrku k rozvahovému dni, kterým je den, kdy uzavírají účetní knihy. Řádnou účetní závěrku sestavují účetní jednotky k poslednímu dni účetního období a v ostatních případech sestavují mimořádnou účetní závěrku. Účetní jednotky jsou povinny uvádět v účetní závěrce informace podle stavu ke konci rozvahového dne. V případech, kdy to vyžadují zvláštní právní předpisy, účetní jednotky sestavují účetní závěrku v průběhu účetního období i k jinému okamžiku než ke konci rozvahového dne (mezitímní účetní závěrka). Účetní jednotky sestavují rozvahu tak, aby počáteční zůstatky účtů, které obsahuje rozvaha, jimiž se otevírá účetní období, navazovaly na konečné zůstatky rozvahových účtů, jimiž se bezprostředně předcházející období uzavřelo; to platí i pro podrozvahové účty. Informace v účetní závěrce musí být spolehlivé, srovnatelné, srozumitelné a posuzují se z hlediska významnosti. Ověřování účetní závěrky auditorem

Řádnou a mimořádnou účetní závěrku jsou povinny mít ověřenu auditorem:

a) akciové společnosti, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň jedno ze tří uvedených kritérií: 1. aktiva celkem více než 40 mil Kč 2. roční úhrn čistého obratu více než 80 mil Kč

30


3. průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období více než 50 b) ostatní obchodní společnosti a družstva, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň dvou ze tří kritérií uvedených výše (bod 1 až 3) c) účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis (aj. – viz § 20) Výjimka, kdy není povinnost mít ověřenou účetní závěrku auditorem: v průběhu konkursu (§ 20 odst. 2). Výroční zpráva – účetní jednotky (uvedené v § 20 odst. 1 písm. a) až d)) jsou povinny vyhotovit výroční zprávu, jejímž účelem je uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji jejich výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení (blíže § 21). Způsoby zveřejňování Z účetních jednotek jsou povinny účetní závěrku i výroční zprávu, vyžaduje-li její vyhotovení zákon nebo zvláštní právní předpis, zveřejnit ty, které se zapisují do obchodního rejstříku nebo ty, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis. Účetní jednotky zveřejňují účetní závěrku v rozsahu, v jakém jimi byla sestavena. Účetní jednotky uvedené v § 20 zveřejňují účetní závěrku i výroční zprávu po jejich ověření auditorem a po schválení k tomu příslušným orgánem podle zvláštních právních předpisů, a to ve lhůtě do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek. Účetní jednotky jsou povinny zveřejnit i zprávu o auditu a informaci o tom, ze zveřejňované účetní záznamy nebyly případně schváleny k tomu příslušným orgánem (účetní jednotky, které mají povinnost ověřování podle § 20, nesmí zveřejnit informace, které předtím nebyly ověřeny auditorem, způsobem, který by mohl uživatele uvést v omyl, že auditorem ověřeny byly). Účetní jednotky, které se zapisují do obchodního rejstříku, zveřejňují účetní závěrku a výroční zprávu jejich uložením do sbírky listin do obchodního rejstříku podle zvláštního právního předpisu. Konsolidovaná účetní závěrka – rozumí se tím účetní závěrka sestavená a upravená metodami konsolidace podle tohoto zákona (metoda plné konsolidace, poměrné konsolidace a metoda konsolidace ekvivalencí – protihodnotou). Konsolidovaná účetní závěrka musí být ověřena auditorem (blíže § 22). Evropské účetní právo - je nedílnou součástí práva společností - základem evropského účetního práva je bilanční právo (právní úprava účetní závěrky) - prvopočátky bilančního práva (co do přístupu k informacím) obsahovala již první směrnice - jádro evropského účetního práva nicméně tvoří tři směrnice, které harmonizují právní předpisy členských států týkající se účetních závěrek, konsolidovaných účetních závěrek a ověřování účetních závěrek – čtvrtá směrnice (stanovena zásada jasnosti a přehlednosti, zásada věrného a pravdivého obrazu), sedmá a osmá směrnice Osmá směrnice předepisuje, jaké osoby mohou ověřovat účetní závěrky, avšak stanoví jen málo požadavků na průběh samotného ověřování (stanoví pouze povinnost zápisu do příslušné evidence a povinnost odborné péče). Dne 16. března 2004 publikovala Evropská komise návrh nové směrnice Evropského parlamentu a Rady o ověřování roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky a o změnách směrnic Rady. Nová směrnice by měla nahradit dosavadní osmou směrnici – návrh předpokládá, že členské státy, tedy i ČR, budou povinny přizpůsobit právní úpravu nové směrnici do 1.1.2006. V předpokládaném návrhu jsou přebírány základní požadavky na všeobecné i odborné vzdělání. Návrh stále rozlišuje auditory a auditorské společnosti. Ověřování účetní závěrky bude i dále předepsáno ustanoveními čtvrté a osmé směrnice. Kapitola II. návrhu směrnice obsahuje požadavky na výkon profese auditora, průběžné vzdělávání a vzájemné uznávání. Kapitola III. je zvláštní pozornost věnována seznamu auditorů a auditorských společností. Potřebné údaje o zapsaných osobách bude možno zjišťovat z elektronicky vedeného seznamu. V kapitole V. návrhu směrnice se upravují zásady výkonu povolení auditora a povinnost mlčenlivosti a zachovávání tajemství; též jsou tu stanoveny požadavky na nezávislost auditora a auditorské společnosti. Kapitola VI. návrhu směrnice pojednává o zásadách auditu a o výroku auditora. Návrh směrnice předpokládá, že ověřování účetních závěrek bude probíhat podle Mezinárodních standardů pro audit.


31/96

Účetní závěrka a její ověření v českém a evropském právu

V kapitole VII. návrhu směrnice jsou vymezeny požadavky na systém zabezpečení kvality. Tento systém musí být nezávislý na auditorech a auditorských společnostech a musí být podroben veřejnému dozoru. V kapitole VIII. návrhu směrnice se ukládá členským státům vybudovat takový vyšetřovací a sankční systém, který by odhaloval vadně provedený audit, odstraňoval by vady a zabraňoval by vadnému provádění auditu. V kapitole IX. návrhu směrnice se ukládá členským státům vytvořit účinný veřejný dozor nad auditory a auditorskými společnostmi vzhledem k tomu, že samospráva se v této oblasti neosvědčila. Kapitola X. návrhu směrnice upravuje jmenování a odvolání auditora a pravidla komunikace mezi auditorem a jím auditovaným podnikem. Kapitola XI. návrhu směrnice stanoví zvláštní pravidla pro audit podniků veřejného zájmu (tj. podnik, jenž z důvodu charakteru své činnosti, velikosti nebo počtu zaměstnanců má značný veřejný význam). Kapitola XII. návrhu směrnice pojednává o internacionálních aspektech auditu, zejména o připuštění auditorů z třetích zemí k auditu ve státech ES a o jejich registraci na základě vzájemnosti, a dále stanoví pravidla spolupráce s orgány dozoru třetích zemí. Účetní závěrka – soubor výkazů a přílohy. § 18 Účetní závěrka (1) Účetní jednotky sestavují v případech stanovených tímto zákonem účetní závěrku. Účetní závěrka je nedílný celek a tvoří ji a) rozvaha (bilance), b) výkaz zisku a ztráty; Fond národního majetku České republiky, Pozemkový fond České republiky a státní fondy výkaz zisku a ztráty nesestavují, c) příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v částech uvedených pod písmeny a) a b), zejména naplněním § 7 odst. 3 až 5 a § 19 odst. 5; příloha obsahuje též informace o výši splatných závazků pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, o výši splatných závazků veřejného zdravotního pojištění a o výši evidovaných daňových nedoplatků u místně příslušných finančních orgánů. Účetní závěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Akciové společnosti mají povinnost vést účetnictví v plném rozsahu. Povinnost auditu: § 39 (Obchoz) (1) Obchodní společnosti a družstva musí mít účetní závěrku i výroční zprávu ověřenu auditorem podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu. (2) Podnikatel je povinen připravit a poskytnout auditorovi všechny účetní záznamy a vysvětlení potřebná k ověřování podle odstavce 1. (3) Náklady spojené s auditorskou činností hradí podnikatel, jehož účetní závěrka se ověřuje. § 20 Ověřování účetní závěrky auditorem (zákon o účetnictví) (1) Řádnou a mimořádnou účetní závěrku podle tohoto zákona, s výjimkami uvedenými v odstavcích 2 a 3, jsou povinny mít ověřenu auditorem z účetních jednotek podle § 1 odst. 2 a) akciové společnosti, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka (§ 18 odst. 3) ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň jedno ze tří uvedených kritérií: 1. aktiva celkem více než 40 000 000 Kč; aktivy celkem se pro účely tohoto zákona rozumí úhrn zjištěný z rozvahy v ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3, 2. roční úhrn čistého obratu více než 80 000 000 Kč; ročním úhrnem čistého obratu se pro účely tohoto zákona rozumí výše výnosů snížená o prodejní slevy a dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená dvanácti, 3. průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období více než 50, zjištěný způsobem stanoveným na základě zvláštního právního předpisu,12)

32


b) ostatní obchodní společnosti a družstva, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka (§ 18 odst. 3) ověřuje, a účetního období bezprotředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň dvou ze tří kritérií uvedených v písmenu a) bodech 1 až 3; v případě družstva se zaměstnancem podle písmene a) bodu 3 rozumí i pracovní vztah člena k družstvu, c) účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. b), které jsou podnikateli, a to za podmínek podle písmene b), d) účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) za podmínek podle písmene b), e) účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis. (2) Účetní jednotky uvedené v odstavci 1 nejsou povinny mít auditorem ověřenu účetní závěrku sestavenou v průběhu konkursu, a to po dobu nepřetržitě po sobě jdoucích 36 kalendářních měsíců, počínaje prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni, kterým nastaly účinky prohlášení konkursu, s výjimkou účetní závěrky sestavené k rozvahovému dni, k němuž se uzavírají účetní knihy podle § 17 odst. 2 písm. j). (3) Účetní jednotky uvedené v odstavci 1 nejsou povinny mít auditorem ověřenu mimořádnou účetní závěrku sestavenou k rozvahovému dni, k němuž se uzavírají účetní knihy podle § 17 odst. 2 písm. h) nebo i), s výjimkou případů, kdy se rozvahový den, k němuž se uzavírají účetní knihy podle § 17 odst. 2 písm. i) shoduje s rozvahovým dnem, k němuž se uzavírají účetní knihy podle § 17 odst. 2 písm. j). 254/2000 – Zákon o auditorech HLAVA IV PRÁVA A POVINNOSTI AUDITORŮ A AUDITORSKÝCH SPOLEČNOSTÍ § 14 (1) Auditor je povinen při poskytování auditorských služeb jednat čestně a svědomitě, dodržovat auditorské směrnice a profesní předpisy, zejména etický kodex. (2) Auditor není oprávněn nařizovat změny a opravy údajů vykázaných účetní jednotkou. (3) Při provádění auditu je auditor povinen ověřit, zda a) účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky a je v souladu s právními předpisy nebo Mezinárodními účetními standardy1a) a b) výroční zpráva je v souladu s účetní závěrkou nebo konsolidovaná výroční zpráva je v souladu s konsolidovanou účetní závěrkou. Výroky: bez výhrad, s výhradou, odmítnutí výroku, záporný výrok. Auditorem může být FO i PO. Povinnost zveřejnit mají ti, kteří se zapisují do OR a ti, o kterých to stanoví zvláštní zákon.


33/96

Pojem, vývoj, funkce a části soutěžního práva

18 Pojem, vývoj, funkce a části soutěžního práva Soutěžní právo je soubor právních norem vytvářející a) předpoklady pro rozvoj hospodářské soutěže b) účinné prostředky pro její ochranu (a čistotu) Soutěžní právo je vymezeno především negativně – zakazuje určité jednání a stanoví sankce má určité veřejnoprávní prvky – je to proto, že se zde nejedná pouze o izolovaný dvojstranný vztah dvou soutěžících, ale dotýká se bezprostředně i dalších osob – spotřebitelů. Vývoj – brzy po r. 1989, kdy stát přestal centrálně řídit celé národní hospodářství, vznikla potřeba, aby stát vytvořil prostor pro rozvoj hospodářské soutěže a zabezpečil její čistotu. Proto již v lednu 1991 byl schválen zákon na ochranu hospodářské soutěže (nahrazen byl v r. 2001 zákonem novým) a v Obchodního zákoníku došlo k úpravě nekalé soutěže. Ale například již i zákon o cenách z r. 1990 obsahoval některá ustanovení soutěžního práva. Funkce – funkce soutěžního práva je v zásadě dvojí: 1) zabezpečit podmínky proti omezení soutěže, 2) vytvořit nástroje eliminující nekalou soutěž, …někdy se jako další funkce soutěžního práva uvádí ještě… 3) ochrana proti manipulování spotřebitelem

Podle těchto funkcí (těch základních dvou) se i soutěžní právo dělí na dvě základní části a to: 1) právo postihující nekalou soutěž – úprava je obsažena především v obchodním zákoníku 2) právo proti omezování soutěže – úprava je obsažena především v zák. na ochranu hosp.soutěže HLAVA V HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ DÍL I ÚČAST NA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽI § 41 Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen "soutěžitelé"), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. § 42 (1) Zneužitím účasti v hospodářské soutěži je nekalé soutěžní jednání (dále jen "nekalá soutěž") a nedovolené omezování hospodářské soutěže. (2) Nedovolené omezování hospodářské soutěže upravuje zvláštní zákon. § 43 (1) Pokud z mezinárodních smluv, jimiž Je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, nevyplývá jinak, nevztahuje se ustanovení této hlavy na jednání v rozsahu, v jakém má účinky v zahraničí. (2) Českým osobám jsou, pokud jde o ochranu proti nekalé soutěži, postaveny na roveň zahraniční osoby, které v České republice podnikají podle tohoto zákona. Jinak se mohou zahraniční osoby domáhat ochrany podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, a není-li jich, na základě vzájemnosti. ⇒ podstatou je existenční ochrana konkurence; zájem na tom je zájmem veřejným, zatímco zájem na kvalitě soutěže je zájmem soukromým Hospodářská soutěž je spojena se vznikem obchodu. Existuje na stránce nabídky i poptávky. Pokud nabídka převyšuje nad poptávkou, je to pro soutěž lepší, vytváří to tlak. Definice hospodářské soutěže neexistuje, ale z hlediska právního je podstata v: 1) identita předmětu (relevantní trh) 2) pluralita osob 3) zápas o předmět soutěže Právo hospodářské soutěže je přímá regulace, jejíž podstata je vytvořit zábrany proti omezování hospodářské soutěže a zakázat nekalosoutěžní praktiky. Cílem soutěže je zničit druhého soupeře, na čemž koneckonců není nic špatného, pokud ho chceme zničit z hlediska společenského přijatelnými praktikami.

34


Historie a) v pozdní říši římské edikt o cenách (protiinflační) b) staročínský zákoník c) byzantská říše a regulace monopolů d) středověk – cechy a regulace trhů e) regulace nekalé soutěže – postaveno na základě jednání (generální klauzule), které je v rozporu s dobrými mravy (ve Francii si už pomáhali náhradou škody) f) 1896 v Německu – kasuistický výčet (žádná generální klauzule) už měla nekalosoutěžní zákon g) 111/1927 i u nás, to bylo potom nahrazeno občanským zákoníkem, kde bylo kvalifikováno vědomé jednání v rozporu s dobrými mravy a náhrada škody h) Pařížská unijní úmluva 1883 – článek 10 BIS - ochrana proti nekalé soutěži i) Kartelová ochrana je spojena především s USA j) 1934 kartelová problematika i u nás; novodobá úprava až 1991, kde přechází nekalá soutěž do obchodního zákoníku a a navíc je přijat zákon na ochranu hospodářské soutěže EU – ochrana zajišťována přímo smlouvou o založení evropského společenství – články 81,82; pak také nařízení rady 1/2003; 139/2004 – spojování soutěžitelů Části a funkce soutěžního práva - ochrana kvality soutěže §44 - §54 (soukromoprávní) - ochrana soutěžního prostředí – zvláštní zákon (veřejnoprávní) … i regulace veřejných podpor (protože podpora znevýhodňuje soutěžitele) Zákon na ochranu hospodářské soutěže (řeší výrobky a služby – říká jim zboží) - dohody soutěžitelů - zneužívání postavení soutěžitele (ů) - spojování soutěžitelů § 1 Předmět zákona (1) Tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen "zboží") proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen "narušení") a) dohodami soutěžitelů ( § 3 odst. 1 ), b) zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo c) spojením soutěžitelů. (2) Tento zákon dále upravuje postup při aplikaci článků 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen "Smlouva") orgány České republiky a některé otázky jejich součinnosti s Komisí Evropských společenství1) (dále jen "Komise") a s orgány ostatních členských států Evropských společenství při postupu podle Nařízení Rady (ES) o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy1a) (dále jen "Nařízení"). (3) Na soutěžitele, kteří na základě zvláštního zákona nebo na základě rozhodnutí vydaného podle zvláštního zákona poskytují služby obecného hospodářského významu,1b)se tento zákon vztahuje, jen pokud jeho uplatnění neznemožní poskytování těchto služeb. Oblast subsidiárního použití – je třeba články 81 a 82 aplikovat stejným způsobem. Evropská komise může delegovat řešení problematiky na úřad pro hospodářskou soutěž. Dohody dělíme na horizontální a vertikální Test účinku – zdali je aplikovatelné; osobní působnost – mluvíme o soutěžitelích, nikoliv o podnikatelích ⇒ blíží se to evropskému pojetí (nejen tedy podnik a podnikatel). Soutěžitelé jsou tedy FO i PO a jejich sdružení a sdružení jejich sdružení. U sdružení se nejvíce očekává problematické jednání. Relevantní trh = předmět (obdobná kvalita a cena), okruh působnosti (odlišitelný trh), čas Zákon na ochranu hospodářské soutěže se nevztahuje na nekalou soutěž a oblast zemědělství.


35/96

Nekalá soutěž

19 Nekalá soutěž Nekalá soutěž, resp. právo postihující nekalou soutěž je vedle práva proti omezování soutěže jednou ze základních částí soutěžního práva. Právo postihující nekalou soutěž postihuje takové jednání, které může zkreslit výsledky hospodářské soutěže v důsledku nekalé soutěže může v hospodářské soutěži uspět ten co by tam jinak neobstál a naopak, ten co by obstál tam uspět nemusí. Nekalá soutěž je v Obchodním zákoníku upravena jednak generální klauzulí (obecnou definicí nekalé soutěže) a dále jednotlivými skutkovými podstatami, které však představují příkladný nikoliv uzavřený výčet jednání, které lze za nekalou soutěž považovat. Generální klauzule – (§ 44/1) „…nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v

rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům…“ k tomu aby jednání bylo možné kvalifikovat jako nekalou soutěž, musí toto jednání kumulativně splňovat tři kritéria 1) musí jít o jednání v hospodářské soutěži, 2) jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže právo nekalé soutěže je vázáno na etické normy a obchodní zvyklosti, 3) jednání musí být objektivně sto, přivodit újmu jiným soutěžitelům či spotřebitelům.

Jednotlivé skutkové podstaty

1) Klamavá reklama – šíření údajů, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a přivodit tím jednomu subjektu prospěch na úkor újmy subjektu jiného (může se jednat i o pravdivý údaj, který za daných okolností může druhého uvést v omyl). 2) Klamavé označování zboží a služeb – označení, které je způsobilé vyvolat mylnou domněnku o tom, že zboží pochází z určitého státu, oblasti, místa či od určitého výrobce nebo, že vykazuje určité znaky (opět se nemusí nutně jednat o nepravdivé označení, ale může jít i o pravdivé, které za daných okolností může druhého uvést v omyl). Klamavé označení však není užívání názvu, který se již všeobecně vžil k označení určitého druhu zboží (např. hořické trubičky), ledaže by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o jeho původu (např. „pravé“ či „původní“ atp.) 3) Vyvolání nebezpečí záměny – rozlišuje tři skutkové podstaty: a) užití firmy či názvu užívaného po právu jiným soutěžitelem, b) užití zvláštních označení podniku, výrobků či obchodních materiálů podniku (obaly, katalogy aj.), c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů, výkonů apod. - všechny musí být navíc způsobilé vyvolat nebezpečí záměny, jedná se o objektivní

odpovědnost

4) 5) 6)

7)

36

(oprávněný nemusí prokazovat zavinění) kdy se posuzuje objektivní zaměnitelnost Parazitování na pověsti jiného (podniku, výrobků, služeb) – využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného s cílem získat pro výsledky svého podnikání prospěch, jehož by podnikatel jinak nedosáhl. Podplácení – nabídka prospěchu adresovaná jinému soutěžiteli (jeho pracovníkovi) s cílem získání výhody na úkor dalších soutěžitelů Zlehčování – rozšiřování nepravdivých informací o jiném soutěžiteli (event. i pravdivých způsobilých však přivodit újmu). Nepatří sem však oprávněná obrana (byl-li soutěžitel k tomu donucen zlehčováním jiného) – sem však patří pouze uvádění pravdivých údajů nikoliv již nepravdivých. Srovnávací reklama – jakákoliv reklama, která identifikuje jiného soutěžitele či jím nabízené výrobky či služby. Srovnávací reklama je přípustná pouze za splnění určitých podmínek: a. není klamavá, b. srovnává jen zboží sloužící stejnému účelu, c. objektivně srovnává jen podstatné a relevantní znaky (může mezi ně patřit i cena), d. nevede k vyvolání nebezpečí záměny, e. nezlehčuje nepravdivými údaji jiného soutěžitele (resp. jeho podnik, zboží, služby, činnost apod.) f. zboží chráněné označením původu srovnává pouze se zbožím s tímtéž označením původu


g. nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti jiného soutěžitele (s jeho ochr.zn., firmou apod.) h. nenabízí zboží jako napodobení či reprodukce zboží chráněného ochr.zn., jménem či firmou 8) Porušování obchodního tajemství – neoprávněné sdělení obchodního tajemství (využitelného v soutěži) třetí osobě, pokud se o něm informující dozvěděl na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli či jednáním v rozporu se zákonem. 9) Ohrožování zdraví a životního prostředí – jednání jímž soutěžitel zkresluje podmínky hosp. soutěže tím, že na trh úmyslně uvádí výrobky (či provádí výkony) jež ohrožují zdraví či ŽP, aby získal prospěch na úkor jiných soutěžících či spotřebitelů.

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Soukromoprávní prostředky ochrany – osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena mohou

po rušiteli požadovat … 1) aby se rušitel příslušného jednání zdržel a odstranil závadný stav, 2) přiměřené zadostiučinění – satisfakci (může být i v penězích), 3) náhradu škody, 4) vydání bezdůvodného obohacení. V určitých případech (§ 44 – 47 a § 52) se toho, aby se rušitel zdržel určitého jednání či aby odstranil závadný stav, může domáhat také právnická osoba hájící zájmy soutěžitelů či spotřebitelů. Jedná se o případy - jednání v rozporu s dobrými mravy (generální klauzule) - klamavá reklama - klamavé označení zboží a služeb - vyvolání nebezpečí záměny - ohrožování zdraví a ŽP Pokud se v těchto uvedených případech domáhá práva spotřebitel, je na rušiteli, aby prokázal, že se uvedeného jednání nedopustil (výši způsobené škody, rozsah újmy či výši bezdůvodného obhacení musí vždy prokazovat spotřebitel) Z veřejnoprávních sankcí lze jako ochranu před nekalou soutěží uvést úpravu obsaženou v a) živnostenském zákoně – kdy ŽÚ může zrušit živnostenské oprávnění pokud podnikatel porušil podmínky stanovené koncesní listinou, živnostenským zákonem či zvláštními předpisy (nekalá soutěž může být podřazena právě pod tyto zvláštní předpisy) b) trestním zákoně - § 149 trestný čin nekalé soutěže – vymezení je však velmi obecné (odkazuje na předpisy upravující soutěž a na její zvyklosti) těžko aplikovatelné -

spadá do odpovědnostního práva, civilní delikty ale může spadat i do trestního v minulosti se netýkalo práv spotřebitelů § 52 – Občanský zákoník (3) Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. § 42 – Obchodní zákoník (1) Zneužitím účasti v hospodářské soutěži je nekalé soutěžní jednání (dále jen "nekalá soutěž") a nedovolené omezování hospodářské soutěže. (2) Nedovolené omezování hospodářské soutěže upravuje zvláštní zákon. Už se podařilo zapracovat i ochranu spotřebitele. Obsahuje generální klauzuli (§44) a skutkové podstaty jednotlivých ⇒ smíšená princip. Dále máme speciální úpravu třeba v zákoně o ochraně spotřebitele. Dále máme speciální zákon o regulaci reklamy. Také trestně právní ochrana – Trestní zákon §149. § 149 Nekalá soutěž Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. Jsou to delikty objektivní povahy – nepožaduje se zavinění. Zavinění se nedokazuje, pokud není požadavek na přiměřené zadostiučinění (tady bude hodnoceno, jestli je to úmyslně a či ne, od toho se zadostiučinění bude odvíjet).


37/96

Nekalá soutěž

Subjekty nejsou jen podnikatelé, ale i stát, svobodně podnikající umělci, pomocné osoby, spotřebitelé. Podmínkou je účast podnikatelských prvků ⇒ půjde o soutěž. Jde o faktický stav. Zase je zde relevantní trh… viz minulé otázky a soutěž. Hájit zájmy soutěžitelů mohou podle občanského zákoníku různé právnické osoby. DÍL II NEKALÁ SOUTĚŽ § 44 Základní ustanovení (1) Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje. ⇒ 3 konkrétní znaky, které všechny musí být splněny 1) musí jít o jednání hospodářské soutěže – třeba při jednání s odběrateli (není to charakteristické právní jednání) 2) musí být v rozporu s dobrými mravy – dobré mravy soutěže jsou odlišné od společenstevních dobrých mravů; je to věc judikatury; před válkou – mravní názory, obyčeje, uzance atd., kterou účastníci zachovávají ⇒jde o faktickou morálku 3) musí být sto jednotlivě přivodit újmu – jedna z nejklíčovějších = musí být alespoň způsobilé = ohrožovací delikt (musí ohrozit toho soutěžitele), nemusí fakticky způsobit škodu, stačí že ohrozí. Nejvíce případů stojí a padá s tímto znakem, že jednání není schopno jej splnit. Nejlepší je, když účastník začne řešit dříve, než k újmě dojde. Generální klauzule se doplňuje se speciálními skutkovými podstatami a pokud to sice bude mít znaky speciální, ale ne té generální, tak je to smůla, ale není to nekalá soutěž. (2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména: a) klamavá reklama, b) klamavé označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, h) porušování obchodního tajemství, i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Aktivně legitimován je ten, kdo: § 53 Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. § 54 (1) Právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v § 48 až 51 uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. Pasivně legitimován – každá PO či FO, která se nekalosoutěžně chovala. Budou to řešit krajské soudy. Důkazní břemeno je v některých případech přeneseno na rušitele. Je zde zákaz souběžných žalob (žaloby jsou přípustné jen do doby zahájení), pokud se účastníků přihlásí víc, jsou vedlejší. Atributy: - klamavost - nebezpečí záměny

38


20 Dohody narušující soutěž (kartelové právo) Právo proti omezování soutěže je vedle nekalé soutěže, resp. práva postihujícího nekalou soutěž, jednou ze základních částí soutěžního práva. Právo proti omezování soutěže je u nás upraveno především zákonem na ochranu hospodářské soutěže, který její omezování (či ohrožování) spatřuje především ve třech oblastech možného chování soutěžitelů a to jsou: 1) dohody soutěžitelů (různé kartelové dohody), 2) zneužití dominantního postavení soutěžitele, 3) spojením soutěžitelů (různé fúze). Dozor nad dodržováním povinností (nad chováním) soutěžitelů provádí Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Ten kromě a) dozoru nad chováním soutěžitelů a zveřejňování návrhů na povolení výjimek, také b) vydává závazná rozhodnutí, c) vede kartelový rejstřík, d) uděluje pokuty, atp. Některá řízení zahajuje Úřad na ochranu hospodářské soutěže i ze svého vlastního podnětu. Ad. 1) Dohody soutěžitelů – obecně jsou zakázány jakékoliv dohody mezi soutěžiteli, které mohou vést k narušení hospodářské soutěže (pokud není stanovena výjimka buď zákonem nebo rozhodnutím Úřadu pro ochranu HS). Výslovně (příkladným výčtem) jsou v zákoně vyjmenovány některé takové dohody: a) určení ceny – nejčastější předmět protisoutěžních dohod b) výlučné dohody omezující vstup nových subjektů na trh c) rozdělení trhu (ať již teritoriální či výrobkové) vede k monopolizaci d) vázané plnění – např. zakoupení určitého výrobku je vázáno na zakoupení ještě dalšího s tím nesouvisejícího výrobku e) různé podmínky (diskriminace) jednotlivých soutěžitelů při shodném či srovnatelném plnění f) skupinový bojkot určitého soutěžitele, který není účastníkem určité dohody dalších soutěžitelů Zákaz dohod se nevztahuje na všechny účastníky, ale pouze na účastníky působícími: 1) na stejné úrovni trhu (horizontální dohody) jejichž společný podíl na trhu převyšuje 10 %, a na 2) na různých úrovních trhu (vertikální dohody) jejichž společný podíl na trhu převyšuje 15 % V pochybnostech se má za to, že se jedná o horizontální dohodu. HLAVA II DOHODY NARUŠUJÍCÍ SOUTĚŽ §3 (1) Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen "dohody"), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné,4)pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. 1) dohody mezi soutěžiteli – jakákoliv jednání, kde je vyjádřena vůle subjektů určitým způsobem dále jednat (není důležité, aby jednání bylo totožné!). Může to být třeba setkání ředitelů na obědě (rozhodně nenajdeme podepsanou smlouvu – stačí gentlemanská dohoda, konkludentní jednání… judikát evr. soudu říká, že dokonce stačí výměna informací). 2) rozhodnutí jejich sdružení – nenajdeme zápis z jednání – jsou to různé akty směřující dovnitř či vystoupení ve sdělovacích prostředcích. Sdružení mohou mít různé formy ani nemusí mít právní subjektivitu. Jednání musí směřovat ke všem členům a musí obsahovat unifikaci jednání 3) jednání ve shodě – „sladěné praktiky“ – určitý koordinovaný postup, kterým se nahrazují rizika soutěže mezi soutěžiteli. Všichni účastníci jednají vědomě (s cílem třeba snížit ceny vstupů a podobně); od tohoto je třeba odlišit paralelní jednání ⇒ když zvýší ceny jeden, tak ho všichni následují. Generální klauzule – dohody, které by mohly vést k omezení hospodářské soutěže jsou omezené a neplatné. Mohou nastat pouze ty výjimky, kdy zákon stanoví jinak, či ÚHOS jednání povolí.


39/96

Dohody narušující soutěž (kartelové právo)

Musí nastat materiální podmínky - alespoň ohrožení hospodářské soutěže a pak se z toho vyvozuje absolutní neplatnost. Další podmínkou je o, aby se dohody účastnila většina na trhu, měla by znemožňovat konkurenci uvnitř kartelové dohody a musí být výhodná pro všechny. Zákon vymezuje typická omezení (skutkové podstaty): (2) Z dohod zakázaných podle odstavce 1 jsou zakázány zejména dohody, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o a) přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách, od toho se liší tzv. doporučené ceny b) omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic, c) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů, d) tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí, tzv. vázané (ultimační) obchody e) uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodněni, diskriminace f) tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu (skupinový bojkot). (3) Týká-li se důvod zákazu jen části dohody, je zakázána a neplatná jen tato část. Pokud však z povahy dohody, jejího obsahu, účelu nebo z okolností, za nichž k ní došlo, vyplývá, že ji nelze od ostatního obsahu oddělit, je zakázaná a neplatná celá dohoda. (4) Zákaz podle odstavce 1 se nevztahuje na dohody, které a) přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a), c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody. Bagatelní dohody – jsou to výjimky (typické je, že nepřekročí určité procento na relevantním trhu). §6 (1) Zákaz dohod podle § 3 odst. 1 se nevztahuje na a) horizontální dohodu, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 10 %, b) vertikální dohodu, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 15 %, c) dohody odbytových organizací a sdružení zemědělských výrobců o prodeji nezpracovaných zemědělských komodit.3a) (2) Vynětí ze zákazu dohod podle odstavce 1 se netýká těchto dohod, i když splňují podmínky stanovené v odstavci 1 a) horizontální dohody o přímém nebo nepřímém určení cen nebo o rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů, b) vertikální dohody o přímém nebo nepřímém určení cen kupujícímu pro další prodej zboží nebo o poskytnutí kupujícímu pro tento další prodej úplné ochrany na vymezeném trhu, c) jednotlivé dohody, které jsou součástí souboru dohod ohledně stejného, srovnatelného nebo zaměnitelného zboží, pokud 1. společný podíl účastníků dohod tvořících soubor, u nichž se alespoň na jedné straně účastní stejný soutěžitel, na relevantním trhu přesahuje procentní hranice stanovené v odstavci 1, nebo 2. souborem vertikálních nebo smíšených dohod je přístup na relevantní trh soutěžitelům, kteří nejsou účastníky těchto dohod tvořících soubor, omezen a hospodářská soutěž na tomto trhu je podstatně narušena kumulativním účinkem paralelních sítí podobných vertikálních nebo smíšených dohod uzavřených pro distribuci stejného, srovnatelného nebo zaměnitelného zboží. ÚHOS – rozhodnutí mají deklaratorní účinky.

40


Komunitární právo: nový institut – během řízení mohou účastníci navrhnout závazky odstranění závadného stavu (když uznají kartelovou dohodu). Předpokládá to vlastní iniciativu. Leniency – zvláštní program, který je aplikován na základě sdělení předsedy úřadu. Je slíbena beztrestnost soutěžiteli, který se přizná ⇒ práskač. Je to frekventované, ten první má vyhráno, zbytek je v průseru. Úřad může po uzavření znovu zahájit řízení jen pokud se zásadně změnily podmínky. K zákonu jsou vyhlášky (je jich asi 8) § 26 Zmocňovací ustanovení (1) Úřad ze zákazu podle § 3 odst. 1 prováděcím právním předpisem povolí další obecné výjimky pro určité druhy dohod, jestliže zjistí, že narušení soutěže, ke kterému by obecná výjimka vedla, je převáženo výhodami pro jiné účastníky trhu, zejména pro spotřebitele. (2) Úřad rozhodnutím vůči jednotlivému soutěžiteli výhody obecné výjimky odejme, pokud by v důsledku vývoje na trhu dohoda podléhající obecné výjimce nesplňovala podmínky stanovené v § 3 odst. 4. (3) Podrobnosti o náležitostech návrhu na povolení spojení stanoví Úřad prováděcím právním předpisem.

21 Zneužití dominantního postavení, spojování soutěžitelů Ad. 2) Zneužití dominantního postavení – za dominantního soutěžitele se považuje takový soutěžitel, jehož tržní síla mu umožňuje chovat se nezávisle na ostatních soutěžitelích. Za zneužití takového postavení je považováno např. vynucování nepřiměřených podmínek, dlouhodobé nabízení zboží za nepřiměřeně nízké ceny apod. Ad. 3) Spojení podniků soutěžitelů (vč. založení nového společného podniku, či kontroly jednoho podniku nad druhým apod.) – v případě že obrat takto spojovaných podniků přesahuje stanovený objem, podléhá jejich spojení povolení Úřadu na ochranu HS.

Sankce při porušení předpisů na ochranu HS

Zákon o ochraně HS opravňuje Úřad na ochranu HS k uložení pokut za porušení zákazů či nesplnění povinností podle tohoto zákona a to až do výše 10 mil (nebo 10 % zisku) Pokuty lze uložit do do 3 let od okamžiku, kdy se o porušení povinností Úřad dozvěděl, nejpozději však do 10 let, co k takovému porušení došlo (pokuty jsou pak příjmem st. rozpočtu). To, že se někdo dostane do dominantního postavení samo o sobě není problémem, ale zvyšuje to odpovědnost. Chování, které by za normálních okolností bylo přípustné může být najednou problémem a zneužitím. HLAVA III DOMINANTNÍ POSTAVENÍ A JEHO ZNEUŽÍVÁNÍ § 10 (Definice) (1) Dominantní postavení na trhu má soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (společná dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Otázka je, čím se liší dominance od dohod narušujících soutěž (sladěné praktiky)… dělítkem je ta tržní síla a aktivní chování (ale jinak je odlišení nejednoznačné). Viz Oskar Vodafone – tady, kdyby se Oskar snažil sebevíc, ET s TM ho prostě nepustili. (2) Tržní sílu podle odstavce 1 Úřad posuzuje podle hodnotového vyjádření zjištěného objemu dodávek nebo nákupu na trhu daného zboží (tržní podíl) dosaženého soutěžitelem nebo soutěžiteli se společnou dominancí v období, které je zkoumáno podle tohoto zákona a podle dalších ukazatelů, zejména podle hospodářské a finanční síly soutěžitelů, právních nebo jiných překážek vstupu na trh pro další soutěžitele, stupně vertikální integrace soutěžitelů, struktury trhu a velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů. (3) Nebude-li pomocí ukazatelů podle odstavce 2 prokázán opak, má se za to, že dominantní postavení nezaujímá soutěžitel nebo soutěžitelé se společnou dominancí, kteří ve zkoumaném období dosáhli na trhu menší než 40 % tržní podíl. Evropská judikatura říká, že nad 75% tržního podílu se má za to, že je to dominance, nad 40% spíše ano, mezi 30 – 40% je to otázka, pod 30% nee.


41/96

Zneužití dominantního postavení, spojování soutěžitelů

§ 11 (1) Zneužívání dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů je zakázáno. Zneužitím dominantního postavení je zejména a) přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění, b) vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí, c) uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni, d) zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelů, e) dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže, f) odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé, kteří přitom neprokáží, že takové spoluužívání není z provozních nebo jiných důvodů možné anebo je od nich nelze spravedlivě požadovat; totéž přiměřeně platí pro odmítnutí přístupu jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu k využití duševního vlastnictví nebo přístupu k sítím, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud je takové využití nezbytné pro účast v hospodářské soutěži na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé nebo na jiném trhu, g) přímé nebo nepřímé požadování peněžních nebo nepeněžních plnění za vstup do evidence soutěžitele v postavení odběratele za umístění zboží v provozovně soutěžitele v postavení odběratele, nebo přímé či nepřímé požadování zvláštních slev a finančních zvýhodnění v souvislosti s otevřením provozovny nebo pořádáním různých prodejních akcí soutěžitelem v postavení odběratele. (2) Zjistí-li Úřad v řízení ve věcech podle odstavce 1, že došlo k zneužití dominantního postavení, tuto skutečnost v rozhodnutí uvede a tímto rozhodnutím takové jednání do budoucna zakáže. (3) V řízení podle odstavce 2 může Úřad uložit, aby účastníci splnili opatření, která společně navrhli, jsou-li dostatečná pro ochranu hospodářské soutěže a odstraní-li se jejich splněním závadný stav. Jestliže Úřad neshledá taková opatření dostatečnými, důvody písemně sdělí soutěžitelům a pokračuje v řízení; jinak uloží splnění těchto opatření a řízení zastaví. (4) Opatření podle odstavce 3 mohou účastníci řízení písemně navrhnout Úřadu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil výhrady k jejich jednání; k pozdějšímu podání nebo změnám navržených opatření přihlédne Úřad jen v případech hodných zvláštního zřetele. Účastníci řízení jsou svým návrhem vázáni vůči Úřadu i mezi sebou navzájem, popřípadě vůči třetím osobám, a od podání návrhu do rozhodnutí Úřadu podle odstavce 3 nesmějí postupovat způsobem, který je předmětem výhrad Úřadu. (5) Úřad nemůže vydat rozhodnutí podle odstavce 3, jestliže zneužití dominantního postavení mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. (6) Po zastavení řízení podle odstavce 3 může Úřad znovu zahájit řízení a vydat rozhodnutí podle odstavce 2, jestliže a) se podstatně změnily podmínky, které byly pro vydání rozhodnutí podle odstavce 3 rozhodné, b) soutěžitelé jednají v rozporu s uloženými opatřeními, nebo c) rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivých nebo neúplných podkladů, údajů a informací.

42


Spojování soutěžitelů – úřad má kontrolovat spojování, aby nedocházelo ke vzniku monopolů. HLAVA IV SPOJOVÁNÍ SOUTĚŽITELŮ § 12 Vymezení pojmů (1) Ke spojení soutěžitelů dochází přeměnou6) dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů. (2) Za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona se považuje i nabytí podniku7) jiného soutěžitele nebo jeho podstatné části smlouvou. (3) Za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona se rovněž považuje, jestliže jedna nebo více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují již alespoň jeden podnik, anebo jestliže jeden nebo více podnikatelů získá možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiný podnik, zejména a) nabytím účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů, nebo b) smlouvou nebo jinými způsoby, které jim umožňují určovat nebo ovlivňovat soutěžní chování kontrolovaného soutěžitele. (4) Spojením podle odstavce 3 je i vznik společné kontroly nad soutěžitelem (dále jen "společně kontrolovaný podnik"), který dlouhodobě plní všechny funkce samostatné hospodářské jednotky. (5) Vznik společné kontroly nad společně kontrolovaným podnikem, jehož účelem je koordinace soutěžního chování osob jej kontrolujících, kteří zůstanou na trhu i nadále nezávislými soutěžiteli, se posuzuje jako dohoda soutěžitelů podle hlavy druhé. (6) Za spojení soutěžitelů podle odstavce 2 se nepovažuje kvalifikovaná účast banky v právnické osobě vzniklá splacením emisního kurzu akcií započtením pohledávky banky za touto právnickou osobou, pokud je tato kvalifikovaná účast držena po dobu záchranné operace nebo finanční rekonstrukce této právnické osoby nejdéle po dobu 1 roku. Za spojení soutěžitelů podle odstavce 2 se rovněž nepovažuje, jestliže soutěžitelé, jejichž podnikání zahrnuje obchodování s cennými papíry, získají přechodně, nejvýše na dobu 1 roku, podíly jiného soutěžitele za účelem jejich prodeje, pokud nevykonávají hlasovací práva spojená s těmito podíly s cílem určit nebo ovlivnit soutěžní chování kontrolovaného soutěžitele. Na žádost banky nebo soutěžitele, který je obchodníkem s cennými papíry, Úřad může lhůtu 1 roku přiměřeně prodloužit. (7) Za spojení soutěžitelů podle odstavce 2 se rovněž nepovažuje přechod některých působností statutárních orgánů soutěžitelů na osoby vykonávající činnost podle zvláštních právních předpisů, např. likvidátora8) a správce konkursní podstaty.9) § 13 Spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu Spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu, jestliže: a) celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 250 milionů Kč, nebo b) čistý obrat dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky 1. v případě spojení podle § 12 odst. 1 alespoň jedním z účastníků přeměny, 2. v případě spojení podle § 12 odst. 2 nabývaným podnikem nebo jeho podstatnou částí, 3. v případě spojení podle § 12 odst. 3 soutěžitelem, nad jehož podnikem je získávána kontrola, nebo 4. v případě spojení podle § 12 odst. 4 alespoň jedním ze soutěžitelů vytvářejících společně kontrolovaný podnik je vyšší než 1 500 000 000 Kč a zároveň celosvětový čistý obrat dosažený za poslední účetní období dalším spojujícím se soutěžitelem je vyšší než 1 500 000 000 Kč. Návrh podávají všichni soutěžitelé, ÚHOS v řízení vydá rozhodnutí (třeba i notifikaci – když zjistí, že to nepodléhá) na které mohou podávat soutěžitelé námitky.


43/96

Veřejné podpory a jejich vztah k soutěžnímu právu

22 Veřejné podpory a jejich vztah k soutěžnímu právu -

Obchodní právo po vstupu do EU čl. 87 odst.1 – smlouva o založení ES subjekt – stát, orgán veřejné správy, samospráva, veřejné korporace podpora nejsou jen peníze (daňové úlevy…) - musí být přímo nebo nepřímo zatíženy veřejné rozpočty - musí ovlivňovat obchod mezi členskými státy (nezasahuje do tzv. bagatelních případů) - musí hrozit narušení hosp. soutěže (evropská komise by měla odůvodnit, v čem spatřuje ohrožení) - podnik získá něco, co by za normálních okolností nezískal (musí ho zvýhodňovat) - slučitelné podpory - obecné - čl. 87 odst.2 (sociální povaha, při katastrofách – povodně, zemětřesení; podpory pro zaostalé části Německa – bývalá NDR) - na základě rozhodnutí rady (na návrh komise) – čl. 87 odst. 3 (při hosp. rozvoji určité oblasti, odstraňování určitých poruch…) - čl. 88 – komise sleduje podpory v členských státech a doporučuje státům postup (zrušení podpory, úprava podpory) – pokud se nepodvolí – až u soudního dvoru - prováděcí nařízení rady z 1999 – komise má být informována sama (iniciativa státu) vnitrostátní úprava - 215/2004 (účinnost vstup ČR od EU) – procedurální úprava - definuje systém kontroly ÚOHS, práva a povinnosti poskytovatele a příjemce veřejné podpory Veřejné zdroje je pojem širší než státní zdroje! Článek 87 odst. 1 smlouvy o ES – definice veřejné podpory: podpora z veřejných prostředků, která může narušit nebo narušuje hospodářskou soutěž a zároveň zvýhodňuje podnik v rámci EU ⇒ je to komunitární. Subjekt: - stát - orgán veřejné správy - samospráva - veřejné korporace Podpora nemusí spočívat v tom, že se přímo poskytnou nějaké peníze, ale třeba v tom, že stát dělá někomu ručitele, daňové úlevy ⇒ výsledkem je, veřejné rozpočty musí být přímo či nepřímo zatíženy. Dalším znakem je ovlivnění obchodu ⇒ nevztahuje se na tzv. bagatelní případy, zejména lokální záležitosti. Evropská komise musí uvádět alespoň stručný důvod, proč daný případ ohrožuje. Podmínkou je, že soutěžitel získává něco, co by za normálních okolností nezískal. Dělíme je do: - obecně slučitelné – čl. 87 odst. 2 smlouvy o založení (týkají se věcí sociální povahy (třeba novomanželské půjčky), podpory určené k náhradě škod způsobenými pohromami, podpora určitých částí spolkové republiky Německo. - Slučitelný způsob, ale komise to musí určit (třeba větší projekt, rozvoj hospodářských činností, rozhoduje o tam rada (komise), přijaté kvalifikovanou většinou Komise podle čl. 88 zkoumá režimy podpor existujících v těchto státech. Pokud komise zjistí, že podpora není slučitelná, rozhodně, že to stát musí zrušit či jinak uvést do snesitelného stavu. Prováděcí nařízení rady – zde jsou stanovena pravidla. Máme zákon na regulaci veřejné podpory – víceméně procedurální Poskytovatel je ten, kdo poskytuje a příjemce je ten, v jehož prospěch bylo plnění vydáno. Úřad pro hospodářskou soutěž je regulátorem, pozorovatelem, vykonává dohled nad plněním minulých rozhodnutí, vede evidenci. Evropská komise jedná ve věcech oznámené podpory, ve věcech nedovolené podpory ⇒ ten, kdo může rozhodovat je evropská komise a úřad je jen takovým poslem.

44


23 Komunitární soutěžní právo Obecně lze soutěžní právo rozdělit na dvě části a to 1) právo proti omezování soutěže a 2) nekalou soutěž, resp. právo upravující a postihující nekalosoutěžní jednání. Předmětem regulace evropského soutěžního práva jsou především jednání, která mohou ovlivnit soutěž na společném evropském trhu jedná se tedy především o právo proti omezování soutěže. Cíle evropské úpravy jsou zejména ochrana před nežádoucí státní intervencí a na druhé straně také ochrana před protisoutěžním jednáním samotných podniků. Působnost evropského soutěžního práva je v zásadě trojí a to územní, osobní a věcná. 1) Územní – působí proti omezování soutěže na společném trhu, lze je ale použít i proti jednání subjektů se sídlem v třetích státech, jestliže účinky jejich jednání působí i v rámci společenství. 2) Osobní – většina norem je přímo aplikovatelná a jejich adresáty jsou jednak členské státy, jednak podniky (event. sdružení podniků) se sídlem ve společenství, ale i podniky se sídlem v třetích státech, jestliže účinky jejich jednání působí i v rámci společenství. 3) Věcná – úprava je zaměřena především proti a) kartelům b) zneužívání dominantního postavení c) vytváření fúzí d) podpoře podnikání ze strany státu Ad. a) Kartely – jsou považovány za neplatné, pokud nejsou povoleny rozhodnutím Komise, která může udělit výjiku kartely vyňaté ze zákazu nesmějí být zakázány ani národními právními řády (zásada přednosti evropského práva). K rozhodování a udělování sankcí je oprávněna pouze Komise, pravomoci orgánů členských států jsou omezené. Ad. b) Zneužívání dominantního postavení na trhu – je zakázáno absolutně, sankce stanoví jednotlivé národní právní řády. Prameny evropského soutěžního práva: 1) primární (zakladatelské smlouvy evropských společenství) 2) sekundární (nařízení, směrnice, rozhodnutí a oznámení Komise) 3) rozhodování ESD 4) mezinárodní smlouvy Oproti tomu právo nekalé soutěže není upraveno primárními prameny evropského práva, hlavní úpravou je směrnice o klamavé reklamě, jejímž účelem je ochrana spotřebitele. Směrnice je jen rámcová a upravuje především vynucovací mechanismus (právo podat žalobu a právo vydat předběžné opatření). Členským státům je uloženo předcházení škodám způsobených klamavou reklamou. Shrnutí výše uvedených otázek. Rozdíl od vnitrostátní úpravy spočívá v tom, že účinky se musí projevovat na území více států unie. Existují směrnice, které se dotýkají částí nekalé soutěže. Základem jsou články 81 - 86 Úprava je zaměřena: - proti kartelům – čl. 81b – některé kartely jsou povolené - proti zneužívání dominantního postavení – čl. 82 – vymezeno rozhodnutí evropské komise (postavení, které umožňuje jednat bez ohledu na ostatní) ⇒ pokud jde o výjimky, jsou svěřeny národním úřadům (ÚHOS) - proti spojování soutěžitelů - nařízení rady - 139/84; spojení mohou být neslučitelná s trhem nebo se nařídí nějaké opatření k oslabení - zadávání veřejných zakázek – č. 87 a 88 Evropské právo proti nekalé soutěži (není ucelená právní systematika) ⇒ sjednocování úpravy ochrany spotřebitelů. Směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států (upravující klamavou reklamu). Směrnice upravující televizní reklamu.


45/96

Jednání podnikatele

24 Jednání podnikatele Jednání podnikatelů se musí dít pod obchodní firmou nebo pod jiným předepsaným označením (u nezapsaných podnikatelů). Zastoupení může být - smluvní - z rozhodnutí soudu - zákonné cílem jednání je vznik, změna nebo zrušení právních povinností vůle – zrod - projevení přičitatelnost – úzce souvisí s protiprávním jednáním - má za následek vznik odpovědnosti právnické osoby Podnikatelem může být FO i PO, podle toho se jednání liší. Jednání FO – hranice pro způsobilost k právním úkonům = zletilost (svým způsobem určitá fikce), plná způsobilost až věkem 18ti let, ale §12 odst. 1 (ŽZ) umožňuje s odpovědným zástupcem provozovat živnost. § 12 (1) Jménem a na účet fyzické osoby, která z důvodu nedostatku věku nebo rozhodnutí soudu nemá plnou způsobilost k právním úkonům, může být živnost provozována se souhlasem soudu, navrhne-li to její zákonný zástupce. Živnost ohlásí nebo o koncesi požádá jménem zastoupeného zákonný zástupce. (2) Zákonný zástupce ustanoví odpovědného zástupce podle § 11 se souhlasem soudu.28a) FO nemusí vykonávat sama – může za ni jednat zástupce. DÍL IV JEDNÁNÍ PODNIKATELE § 13 (1) Je-li podnikatelem fyzická osoba, jedná osobně nebo za ni jedná zástupce. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. (2) Ustanovení tohoto zákona o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele. (3) Vedoucí organizační složky podniku (§ 7 odst. 1 a 2), který je zapsán do obchodního rejstříku, je zmocněn za podnikatele činit veškeré právní úkony týkající se této složky. (4) Je-li podnikatelem právnická osoba, je vázána vůči třetím osobám jednáním uskutečněným jejím statutárním orgánem nebo likvidátorem, i když překročil rozsah jejího předmětu podnikání, ledaže jde o jednání, které překračuje působnost, kterou tomuto orgánu svěřuje nebo dovoluje svěřit zákon. (5) Omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu právnické osoby vyplývající ze stanov, společenské smlouvy či jiného obdobného dokumentu nebo z rozhodnutí orgánů právnické osoby není možno uplatňovat vůči třetím osobám, i když byla zveřejněna. PO je jakousi fikcí, musí za ni jednat FO. Venkovní projev vůle, kde vůle je třeba usnesení valné hromady, cílem jednání je vznik, změna nebo zánik právních vztahů. Je ještě třeba rozlišovat projev vůle dovnitř (obchodní vedení) a ven (právní jednání). § 20 (Občanského zákoníku) (1) Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). (2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě, jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.

46


§ 13 (Obchodního zákoníku) (1) …Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. … je zde generální oprávnění pro statutární orgán Zde je nesoulad s první směrnicí o obchodních společnostech (připouští, že orgány mohou být nejrůznějšího charakteru a že nemusí být jenom jeden). Přičitatelnost – úzce souvisí s protiprávním jednáním, které má za následek vznik odpovědnosti PO. Jinak řečeno, jednání které FO je přičitatelné PO, aby PO odpovídala za způsobenou škodu (třeba). § 420 (Občanského zákoníku) (2) Škoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. ⇒ vedle jednání přímého, vedle zastoupení je ještě přičitatelnost

25 Statutární orgán Protože právnická osoba je pouze určitá právní konstrukce (určitá fikce) musí jejím jménem jednat vždy určitá fyzická osoba – její statutární orgán. Sstatutární orgán je tedy součástí právnické osoby

(je jejím pojmovým znakem). Statutární orgán projevuje při jednání přímo vůli právnické osoby nikoliv svou (tzn. že právnická osoba přímo jedná statutárním orgánem) jednání právnických osob prostřednictvím statutárního orgánu tedy odpovídá u fyzických osob jednání osobnímu. Rozsah jednatelského oprávnění vyplývá z § 20 Obč.z. podle kterého statutární orgán u právnické osoby jedná ve všech věcech jedná tedy v plném rozsahu právní subjektivity, rozsah jeho oprávnění je v zásadě neomezený (a neomezitelný). Právnická osoba je vůči třetím osobám vázána i takovým jednáním statutárního orgánu, kterým tento orgán překročil rozsah jejího předmětu podnikání (pokud nejde o jednání, které překračuje působnost, kterou tomuto orgánu dovoluje zákon). Rovněž omezení jednatelského oprávnění, vyplývající ze stanov, zakládací listiny apod., není možné uplatňovat vůči třetím osobám a to ani tehdy, pokud byla zveřejněna (např. n OR). Kdo je statutárním orgánem stanoví společenská smlouva, zakládací listina nebo zákon (u obchodních společností a družstev to stanoví obchodní zákoník) 1) v.o.s. – všichni společníci (pokud společenská sml. nestanoví, že je jím pouze jeden či pouze někteří z nich) – je jediná, která může mít více statutárních orgánů 2) k.s. – všichni komplementáři (tj. neomezeně ručící společníci), jedná se o kolektivní orgán, pokud ze spol. smlouvy nevyplývá něco jiného, může jednat každý z komplementářů samostatně 3) s.r.o. – jednatelé (jako kolektivní orgán), je-li jich více, může jednat každý samostatně, pokud spol. smlouva nestanoví něco jiného 4) a.s. – představenstvo (každý člen samostatně, není-li stanoveno jinak) 5) družstvo – představenstvo (nevyplývá-li ze stanov něco jiného jedná navenek předseda nebo místopředseda) Zápis v OR – statutární orgán musí být zapsán v obchodním rejstříku, tento zápis má však pouze deklaratorní význam, oprávnění statutárního orgánu jednat vzniká okamžikem jeho zvolení. Dobrá víra v OR – jedná-li někdo s osobou zapsanou do obchodního rejstříku jako se statutárním orgánem, ačkoli on již stat. orgánem není, a jedná-li v dobré víře v obchodní rejstřík, bude takové jednání společnost zavazovat. Likvidace má za následek, že zaniká působnost dosavadního stat. orgánu a tato působnost přechází na likvidátora (ten nejedná ve všech věcech, ale pouze ve věcech týkající se likvidace). Statutární orgán je součástí PO a až na výjimky nemá právní subjektivitu (komplementář), rozsah oprávnění nelze navenek omezit (pouze dovnitř). Kdo je statutární orgán vyplývá ze zákona, smlouvy nebo zakládací listiny.


47/96

Statutární orgán

Zápis do OR může mít konstitutivní (zápis = vznik PO) či deklaratorní účinky (zvolení člena představenstva) ⇒ než dojde ke změně v OR můžeme jednat na základě průkazu jiným způsobem (zápis z jednání představenstva apod.). § 13 (Obchodní zákoník) (4) Je-li podnikatelem právnická osoba, je vázána vůči třetím osobám jednáním uskutečněným jejím statutárním orgánem nebo likvidátorem, i když překročil rozsah jejího předmětu podnikání, ledaže jde o jednání, které překračuje působnost, kterou tomuto orgánu svěřuje nebo dovoluje svěřit zákon. Zase je zde rozpor s evropskou směrnicí, aby společnost nebyla vázána jednáním překračujícím, ale za předpokladu, že ta druhá osoba nemohla nevědět, že jde o překročení pravomocí. Není to tedy v rozporu, ale naše úprava je přísnější. Toto jednání musíme odlišit od způsobu jednání. Pokud statutární orgán není představován jednou osobou, ale je to kolektivní orgán, je třeba tušit způsob jednání, který také bývá zapsán v OR (většinou to bývají 2, ale ze zákona může člen představenstva jednat samostatně). Do doby zápisu jednají i osoby nezapsané. Tady je právě velmi důležité získat ten důkaz. Chrání to právní jistotu, když je hodně zápisů konstitutivních, ale vzhledem k nemožnosti zapisovat změny v reálném čase, došlo ke změnám. Statutární orgány jednotlivých obchodních společností: VOS - §85 (ObchZ) § 85 (1) Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci. Společenská smlouva může stanovit, že statutárním orgánem jsou pouze někteří společníci nebo jeden společník. (2) Je-li statutárním orgánem více společníků, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Omezit jednatelské oprávnění statutárního orgánu může jen společenská smlouva. Takové omezení je však vůči třetím osobám neúčinné. KS - §101 § 101 (1) Statutárním orgánem společnosti jsou komplementáři. Pokud ze společenské smlouvy nevyplývá něco jiného, je každý komplementář oprávněn jednat jménem společnosti samostatně. SRO - §133 § 133 (1) Statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů. Je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak. (2) Omezit jednatelská oprávnění může pouze společenská smlouva, stanovy nebo valná hromada. Takové omezení je však vůči třetím osobám neúčinné. (3) Jednatele jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob. AS - §191 § 191 (1) Představenstvo je statutárním orgánem, jenž řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem. Představenstvo rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny do působnosti valné hromady nebo dozorčí rady. Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, za představenstvo jedná navenek jménem společnosti každý člen představenstva. Členové představenstva, kteří zavazují společnost, a způsob, kterým tak činí, se zapisují do obchodního rejstříku. (2) Stanovy, rozhodnutí valné hromady nebo dozorčí rady mohou omezit právo představenstva jednat jménem společnosti, avšak tato omezení nejsou účinná vůči třetím osobám. DRUŽSTVO - §243 § 243 Představenstvo (1) Představenstvo řídí činnost družstva a rozhoduje o všech záležitostech družstva, které nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny jinému orgánu.

48


(2) Představenstvo je statutárním orgánem družstva. Likvidátor § 70 (3) Jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci § 72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a z jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor.

26 Zastupování podnikatele při právním jednání Podnikatelé (ať již fyzická či právnická osoba) mohou obecně činit právní úkony buď přímo (tzn. samotnou FO či stat.org. u PO) nebo nepřímo prostřednictvím zástupce. Přímé jednání – statutární orgán či fyzická osoba projevují přímo vůli podnikatele. Jednání v zastoupení (nepřímé jednání) – zástupce projevuje při jednání svou vlastní vůli, ale činí tak jménem a na účet zastoupeného (event. svým jménem, ale vždy na účet zastoupeného). Tten, kdo vůli projevuje, není vázán důsledky tohoto projevu. Nepřímé jednání (jednání v zastoupení) lze členit podle toho, co je titulem (důvodem) zastoupení a to na… 1) zastoupení zákonné a) vedoucí organizační složky (§ 13/3) b) osoba pověřená při provozování podniku určitou činností (§ 15) c) za právnickou osobu též její pracovníci či členové (§ 20/2 Obč.z.) Ad. a) vedoucí organizační složky – musí být zapsán v OR, pak je oprávněn za podnikatele činit všechny úkony týkající se této organizační složky. Ad b) osoba pověřená při provozování podniku určitou činností – je zmocněna k těm úkonům, ke kterým při této činnosti obvykle dochází (překročí-li pravomoci je jejím jednáním podnikatel vázán, jen pokud třetí osoba nevěděla či nemohla vědět o takovém překročení pravomocí). Ad. c) pracovníci či členové právnické osoby (§ 20/2 Obč.z.) – pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech nebo pokud je to vzhledem k pracovnímu zařazení obvyklé. 2) zastoupení smluvní – vzniká na základě smlouvy (dohodou) mezi zástupcem a zastoupeným a lze je rozdělit dle dvou titulů a) dohoda o plné moci (podle § 31 Obč.z.) b) prokura (podle § 14 Obch.z.) Ad. a) dohoda o plné moci – v plné moci, což je doklad pro třetí osobu, že dohoda o plné moci byla uzavřena, uvede zmocnitel rozsah oprávnění v jakém je zmocněnec za zmocnitele oprávněn jednat. Ad b) prokura (tzv. obchodní plná moc) – prokurou zmocňuje podnikatel písemně prokuristu ke všem úkonům, k nimž dochází při provozu podniku. Není v ní však zahrnuto zcizování a zatěžování nemovitostí (pokud to není v udělení prokury výslovně uvedeno). Prokuru může udělit pouze podnikatel zapsaný v OR (její udělení je účinné až od zápisu v OR) a může ji udělit pouze fyzické osobě (event. i více fyzickým osobám – pak jednají buď samostatně, nebo všichni společně, nebo společně alespoň dva z nich). !!! Odvolání prokury je účinné již jejím samotným odvoláním – výmaz z OR je pouze deklaratorní !!! Zvláštní případ (ani přímé ani nepřímé) představuje tzv. nezmocněné jednatelství (§ 16), kdy za podnikatele jedná osoba, která k tomu nemá žádné oprávnění, ale její jednání přesto podnikatele zavazuje. Musí být však splněny dvě podmínky: 1) k jednání musí dojít v provozovně podnikatele, a … 2) třetí osoba nemohla vědět, že jednající osoba k tomu nemá oprávnění. Další zvláštní případy zastoupení: - žaloba o náhradu škody proti statutárnímu orgánu – u s.r.o. ji podává společník, u a.s. akcionář - jednání zakladatelů společnosti před jejím vznikem (stat. org. musí toto jednání do 3 měs. schválit) ⇒ Teorie rozlišuje přímé (subjekt jedná jménem zastoupeného na jeho účet) a nepřímé zastoupení (subjekt jedná svým jménem na účet zastoupeného). Dále smluvní zastoupení (právní skutečností, která rozhoduje vznik zastoupení je smlouva - §31 n.) a zákonné zmocnění (vyplývá


49/96

Zastupování podnikatele při právním jednání

přímo ze zákona nebo na základě rozhodnutí státního orgánu a pro tyto případy se nevystavuje žádná plná moc ⇒ není třeba demonstrace plné moci vůči třetím osobám). Zastoupení na základě plné moci § 31 (Občanský zákoník) (1) Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. (2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc. (3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně. (4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu. Pokud zmocněnec překročí oprávnění, měl by zmocnitel přistoupit k opatření, pokud tak neučiní, je chráněna dobrá víra třetích osob. § 33 - smluvní (1) Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil. (2) Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním. (3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla. § 26 - zákonné Pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně jejich zákonní zástupci. § 15 (Obchodního zákoníku) (1) Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. (2) Překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odstavce 1, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. (3) Zmocnění podle odstavce 1 nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Zmocněnec však může po smrti podnikatele činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. § 20 (Občanského zákoníku) (1) Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). (2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě, jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět. ⇒ v obchodním zákoníku je úprava volnější, protože říká, kdo byl pověřen ⇒ nemusí tady být žádný závazkově-právní vztah jak požaduje občanský zákoník. Zákonné zastoupení je rozptýleno do různých ustanovení obchodního zákoníku (§64 – před vznikem, §131a – žaloba společníka pro náhradu škody apod.)

50


Prokura – zahrnuje všechny úkony s výjimkou zcizování (prodej a darování, nepočítá se sem nabývání ⇒ prokurista může pro podnikatele nemovitost nabýt, ale nemůže ji pro podnikatele prodat, pokud není výslovným projevem vůle ta prokura rozšířena) a zatěžování nemovitostí (věcná břemena). - prokura vyhovuje zvláštní plné moci ⇒ zvl. Plná moc může být nahrazena prokurou. Prokura se zapisuje do OR ⇒ může ji udělit jen podnikatel, který se zapisuje do OR. - liší se názory na deklarativní či konstitutivní účinek zápisu prokury do OR. § 14 Prokura (1) Prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Prokuru lze udělit jen fyzické osobě. (2) V prokuře není zahrnuto oprávnění zcizovat nemovitosti a zatěžovat je, ledaže je toto oprávnění výslovně v udělení prokury uvedeno. (3) Omezení prokury vnitřními pokyny nemá právní následky vůči třetím osobám. (4) Více osobám lze prokuru udělit tak, že jsou k zastupování a podepisování oprávněny každá samostatně, nebo tak, že je přitom třeba souhlasného projevu vůle všech prokuristů nebo alespoň dvou z nich. (5) Prokurista podepisuje tím způsobem, že k firmě podnikatele, za kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis. (6) Udělení prokury je účinné od zápisu do obchodního rejstříku. Byla-li prokura udělena více osobám, musí návrh obsahovat i určení, zda každý prokurista může jednat samostatně, popřípadě kolik prokuristů musí jednat společně. (7) Prokura nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Po smrti podnikatele však může prokurista činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření, a je povinen podat neprodleně návrh na zápis tohoto omezení prokury soudu (§ 27 odst. 1). Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může prokurista činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. § 13 (3) Vedoucí organizační složky podniku (§ 7 odst. 1 a 2), který je zapsán do obchodního rejstříku, je zmocněn za podnikatele činit veškeré právní úkony týkající se této složky. § 13a Obchodní listiny (1) Každý podnikatel je povinen na všech objednávkách, obchodních dopisech a fakturách uvádět údaj o své firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle; podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku též údaj o tomto zápisu, včetně spisové značky, a podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku též údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni. Údaj o výši základního kapitálu lze v těchto listinách uvádět, jen jestliže byl zcela splacen. Toto už zastoupením není, ale je třeba to zmínit = nezmocněné jednatelství. Má to ochranu třetích osob, ale i ochranu podnikatele. § 16 Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna. Toto všechno je hmotněprávní zastoupení, zatímco procesněprávní zastoupení je v občanském soudním řádu: § 21 (1) Za právnickou osobu jedná a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně. Je zde rozpor – Za PO…


51/96

Pojem obchodního rejstříku a jeho vedení

27 Pojem obchodního rejstříku a jeho vedení - prameny – v obch. zákoníku (§ 27 – 38l) – v novele 216/2005 + další paragrafy - prováděcí předpis 250/2005 – vyhláška (o závazných formulářích…) - OSŘ - § 200a – 200dc - zveřejnit X uveřejnit - § 769 obch. – zveřejnit obch. věstníkem, uveřejnit jakoukoliv formou - obchodní věstník – 503/2000 – nařízení vlády - pojem - § 27 odst. 1 – veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích, ale nemusí to být vždy nutně podnikatelé. - má se vést v elektronické podobě (nutno začít až po 31.12.2006) § 27 (1) Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů nebo organizačních složek jejich podniků, o nichž to stanoví zákon. Obchodní rejstřík je veden soudem určeným k tomu zvláštním právním předpisem (dále jen "rejstříkový soud"). Podle novely: § 27 1) Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Obchodní rejstřík je veden v elektronické podobě. 2) Obchodní rejstřík vede k tomu zvláštním právním předpisem určený soud (dále jen "rejstříkový soud"). 3) Rejstříkový soud vede pro každého zapsaného podnikatele, organizační složku podniku, podnik zahraniční osoby anebo jeho organizační složku zvláštní vložku, ledaže zákon stanoví jinak. Součástí obchodního rejstříku je sbírka listin. 4) Rejstříkový soud zveřejní zápis do obchodního rejstříku, jeho změnu či výmaz, jakož i uložení listiny do sbírky listin bez zbytečného odkladu po zápisu, ledaže právní předpis ukládá tuto povinnost někomu jinému. Zveřejňované údaje rejstříkový soud nejpozději do jednoho týdne ode dne zápisu oznámí také příslušnému daňovému orgánu, orgánu státní statistiky a orgánu, který vydal průkaz živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění. - význam – pro třetí osoby (informační charakter) - za PO je oprávněna jednat pouze osoba zapsaná - novela 216/2005 – za správné údaje je odpovědný navrhovatel (už nemá odpovědnost rejstříkový soud) – údaje musí odpovídat skutečnosti – změny musí ohlásit - rejstříkový soud může vyzvat k nápravě – pokud to neudělá, může to skončit až zrušením zápisu Novelou se posílila odpovědnost podnikatele za správnost a úplnost zápisu. Porovnává se, jestli je důležitější zájem o rychlosti zápisu či o korektnosti. Novela posunula hranici mezi těmito skupinami požadavků ne prospěch rychlosti. Odprostila soudy od povinnosti přezkumu údajů ⇒ údaje teoreticky nemusejí být správné. Podnikatel nese odpovědnost, že návrhy na zápisy předkládá v správně, a že jsou aktuální ⇒ odpovědnost, aby oznámil změny. Pokud jiné orgány zjistí, že zde nesrovnalosti jsou ⇒ rejstřík má právo zahájit ex offo řízení o pouhé deklaratornosti údajů. Speciální postup se týká záležitostí, které zákon přikazuje, tam rejstříkový soud vyzve podnikatele k nápravě, a pokud ta se nestane může být společnost až zrušena. Sbírka listin – zakladatelské dokumenty, listiny týkající se orgánů společnosti, dokumenty o hospodaření společnosti a zprávy auditorů, dokumenty související se zrušením společnosti, fúze, převody jmění společníků, rozdělení společnosti, rozdělení soudů, listiny osvědčující správnost některých úkonů. Podpisové vzory statutárního orgánu a osob jednajících za statutární orgán, ale otázkou je, k čemu že tam jsou. Další listiny se vztahují k zahraničním podnikům a jejich organizačním složkám. Rozlišují se podniky z EU a podnikatelé, kteří jsou mimo tento prostor. Podnikatel má povinnost předložit listinu ve dvojím vyhotovením. Pokud ve sbírce listin chybí některá z listin, pak je povinností soudu vyzvat podnikatele, aby tam listinu doplnit.

52


- vedení OR - částečně upravené v OSŘ - vede ho rejstříkový soud (místní a věcná příslušnost) - místní – tam, kde je sídlo podnikatele (u cizince tam, kde je podnik nebo org. složka) - věcně – krajský soud - řízení o zápisu do OR - nesporné řízení - řízení návrhové (zásadně návrhové – výjimečně ex offo) - novela – rozhodovací charakter soudu se změnil v charakter registrační (limitace přezkumu oproti předešlé úpravě) - návrh podává pouze zapisovaná osoba (výjimka –pokud osoba nesplní do 15 povinnost zápisu, může navrhnout i osoba, jež na tom má právní zájem) - není možno vzít zpět návrh na zápis pokud je to jen úkon deklaratorní povahy (u konstitutivní povahy lze vzít zpět) - osoby, které se zápis týká, nejsou účastníky řízení (novela) – vyžaduje se jejich souhlas či odmítnutí Podání návrhu Novela přinesla změny – návrh se může podat pouze na formuláři – vyhláška 250/2005 (jsou dostupné na www.justice.cz/ms). Existují výjimky, které by se do formulářů nevešly – osoby veřejného práva, státní PO atd., v podstatě jsou to všechny PO, které mají zvláštní úpravu. Tady se povoluje forma klasického podání. Soud není oprávněn požadovat další listiny a formuláře ⇒ posuzuje to omezeně, dále nemá právo požadovat doplnění a opravu chyb. Teď soud buď zápis provede či ho odmítne ⇒ztrácí se spolupráce soudu s podnikatelem Seznam listin potřebných k provedení zápisu: - čl. 37 – podnikatel musí doložit živnostenské oprávnění Rozhodovací fáze Formálně se nerozhoduje usnesením, ale vyšší soudní úředník provedení uskuteční ⇒ bez soudního rozhodnutí zapíše. Důvodem odmítnutí je především: - nedostatek aktivní legitimace podnikatele - nedostatek ve způsobu podání návrhu (nepodá na formuláři) - nedostatek náležitostí předepsaných právními předpisy - nesrozumitelnost či neurčitost - pro chybějící povinné listiny - pokud navrhovaná firma nebude dostatečně odlišná od firmy již zapsané Navrhovatel může k dokázání některých skutečností použít notářský zápis, v tomto případě notář přebírá odpovědnost a rejstříkový soud už nepřezkoumává podání (změny v orgánech společnosti apod.). nepřezkoumávají se rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů. Soud má povinnost provést zápis ve lhůtě stanovené zvláštní úpravou a pokud úprava není, tak do 5ti pracovních dnů od podání. Pokud soud nerozhodne o zápisu do 10ti dnů, je zde právní fikce, že je zapsáno. Rejstříkový soud je povinen oznámit zúčastěným stranám do 3 dnů zapsané skutečnosti.


53/96

První a jedenáctá evropská směrnice a judikatura ESD k nim

28 První a jedenáctá evropská směrnice a judikatura ESD k nim www.europa.ev.int 1. SMĚRNICE RADY č. 68/151/EHS o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmu společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstravce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření upravuje 3 základní okruhy otázek (4 oddíly – 14 článků): I. oddíl – obchodněprávní publicitu vybraných forem společností II. oddíl – jednání jménem společnosti III. oddíl – neplatnost společnosti IV. oddíl – obecná ustanovení - ustanovení čl. 1 vymezuje okruh společností, na něž jsou členské státy povinny směrnici aplikovat (většina kapitálových společností) ČR je povinna aplikovat ji na spol. s r.o. a a.s. I. část – obsahuje PRAVIDLA OBLIGATORNÍ PUBLICITY -

-

-

-

54

vypočítává údaje a dokumenty, které musejí společnosti, na něž se směrnice vztahuje, publikovat (čl.2) a způsob, jakým tak musejí činit (čl. 3a, 4) zahrnuje jednak publicitu skrze ústřední registry (v ČR obchodní rejstřík) a navazující národní úřední věstníky (v ČR obchodní věstník), ale také prostřednictvím údajů povinně uváděných ve veškerých obchodních listinách (čl.4) důležitou součástí jsou ustanovení o ochraně dobré víry třetích osob jednajících v důvěře ve zveřejněné údaje povinně publikované údaje jsou také informace o tom, zda osoby oprávněné jednat jménem společnosti mohou činit právní úkony samy, anebo společně s dalšími osobami rozsudek ESD z 12.listopadu 1974 ve věci C-32/74, Friedrich Haaga GmbH • závěr soudu: i když je ustanovení v množném čísle, je třeba jej vztáhnout na případy, kdy jménem společnosti může jednat jen jedna osoba i v tomto případě musí být zveřejněn údaj o tom, že zapsaná jediná osoba jedná samostatně, ačkoliv tato skutečnost jednoznačně vyplývá z národního právního řádu a jeví se ve světle jeho ustanovení jako automatická a zcela evidentní • důvodem je ochrana zájmů osob z jiných členských států, které se společností mohou vstupovat v kontakt, aniž znají ustanovení práva, jímž se společnost řídí. • otázku interpretace položil ESD Spolkový soudní dvůr ve sporu se společností Friedrich Haaga GmbH se sídlem ve Stuttgartu, která se odmítla podřídit požadavku rejstříkového soudu a uvést v zápisu do obch.rejstříku údaj o tom, že bude-li mít společnost jediného jednatele, jediný jednatel jedná jménem společnosti samostatně. Společnost se domnívala, že zápis takové skutečnosti je nadbytečný, neboť z ustanovení platného německého práva i z logiky věci jednoznačně plyne, že má-li společnost jediného jednatele, jedná jménem společnosti samostatně. ESD dospěl k opačnému závěru argumentoval rostoucí intenzitou obchodu mezi jednotlivými členskými státy a požadavkem právní jistoty také ve vztahu k zahraničním partnerům zapsaných společností. Po třetích osobách nelze spravedlivě požadovat plnou znalost právního řádu jiného členského státu, resp. obchodních zvyklostí, jež se v něm uplatňují. obligatorní publicita se týká také účetních závěrek společností požadavky na publicitu jejich a dalších listin z této oblasti upřesňuje a doplňuje 4. a 7. směrnice ustanovení čl. 6 písm. a) první směrnice – zavazuje členské státy upravit odpovídající sankce pro případ, že požadované účetní dokumenty nebudou včas uloženy do sbírky listin. rozsudky ESD: ze dne 15. ledna 2002 ve věci C-182/00, Lutz GmbH, ve kterém ESD zamítl žádost zemského soudu ve Welsu meritorně posoudit soulad úpravy obligatorní publicity kapitálových společností v první a čtvrté směrnici o právu společností s primárním evropským právem


•

-

-

-

-

-

rozpor namítala rakouská společnost s ručením omezeným v reakci na usnesení, kterým ji rejstříkový soud vyzval, aby pod pohrůžkou uložení pokuty ve výši 10 tis. ATS ve stanovené lhůtě vložila do sbírky listin účetní závěrku, jak ukládají příslušná ustanovení rakouského práva, harmonizovaná s citovanými komunitárními předpisy. • Soud dospěl k závěru, že v dané otázce vykonával národní soud výlučně správní agendu, aniž rozhodoval ve sporném řízení. ze dne 4. prosince 1997 ve věci C-97/96, Verband deutscher Daihatsu-Handler versus Daihatsu Deutschland GmbH. ESD v něm konstatoval, že s ustanovením čl. 6 první směrnice se neslučuje taková národní úprava, jež přiznává právo navrhnout postih pro porušení publicity účetních dokumentů výlučně společníkům, věřitelům, popř. podnikovým radám. • Spor mezi Svazem německých obchodníků s automobily zn. Daihatsu a jejich výhradním dovozcem do SRN, spol. Daihatsu Deutschland GmbH. Společnost od r. 1989 neplnila zákonnou povinnost zveřejňovat výsledky svého hospodaření, svaz se proto domáhal aplikace příslušných sankčních ustanovení. Amtsgericht v Kempenu žádost zamítl s poukazem na úpravu § 335 německého obch.z., podle něhož mohli návrh podat pouze společníci, věřitelé či podniková rada dotčené společnosti. Odvolací soud v Krefeldu rozhodnutí potvrdil. Teprve Vrchní zemský soud v Dusseldorfu řízení přerušil a vyžádal si stanovisko ESD. ESD se musel vypořádat s námitkou Spolkové vlády, podle níž mohlou ustanovení první směrnice sloužit pouze ochraně společníků a věřitelů. ESD dospěl k jednoznačnému závěru, že pojem „třetích osob“ není možné omezovat na věřitele společnosti. V reakci na další otázku vznesenou národním soudem ESD konstatoval, že ustanovení nemá bezprostřední účinek v horizontálních vztazích, žadatelé se tedy až do doby změny německého práva nemohou dovolávat přímo textu směrnice. prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/58/ES byla provedena podstatná NOVELIZACE I. části novela zásadně změní způsob vedení obchodních rejstříků v členských státech Evropské unie, včetně ČR spočívá v modifikaci čl. 3 – zejména v nově doplněných pododstavcích druhého a třetího odstavce ustanovení ukládají členským státům povinnost zajistit počínaje 1. lednem 2007 plnou elektronizaci vedení obchodních rejstříků o orgány vedoucí OR v členských státech EU budou od tohoto data povinny přijímat podání jak v listinné, tak pouze v elektronické podobě. o osoby zapsané do OR budou moci volit, zda zákonem požadované údaje, resp. dokumenty doručí k zápisu, resp. k uložení do sbírky listin v tištěné formě, anebo výlučně elektronicky o směrnice umožňuje, aby členské státy pro některé formy společností listinnou podobu zcela vyloučily. veškerá podání doručená po 1. lednu 2007 budou rejstříkové orgány obligatorně vést a archivovat výlučně v elektronické podobě tištěný OR přestane existovat, listinná podání budou automaticky převáděna do elektronického formátu a poté zřejmě skartována automatická konverze tištěných podání učiněných do 31.12. 2006 do elektronické podoby nebude nutná, provede se pouze ad hoc u těch listin, o jejichž elektronickou kopii někdo požádá. o směrnice umožňuje, aby členské státy omezily právo na vydání elektronické verze stanovením doby, která nesmí uplynout mezi okamžikem doručení příslušné listiny a datem doručení žádosti o pořízení její elektronické kopie – tato doba však musí činit nejméně 10 let o kdyby tedy ČR stanovila lhůtu na uvedené hranici, požádá-li kdokoliv 1.1.2007 o vydání elektronických kopií např. účetních závěrek uložených do sbírky listin, bude oprávněný k vedení OR nucen žádosti vyhovět co do listin uložených po 1.lednu 1997. napříště tedy získá kdokoliv možnost vyžádat si v kterémkoliv členském státu EU na dálku a v elektronické podobě úřadní doklad o existenci či neexistenci určité skutečnosti zapsané, rest. nezapsané do OR tohoto státu. čl. 3 odst.4 první směrnice – pojednává o publikaci skutečností zapsaných do obchodního rejstříku v národním věstníku modifikovaná dikce směrnice výslovně opravňuje členské státy k nahrazení národního věstníku elektronickou obdobou téhož


55/96


tento požadavek již ČR splňuje (§§ 1 a 7a Obchodního věstníku-n.v. č. 503/2000, ve znění n.v. č. 408/2003 Sb) - dále se novela významně dotkla č. 3 odst.5 – ukládá vázat účinky materiální publicity u elektronicky vedených národních věstníků, resp. systémů je nahrazujících, již v okamžiku elektronického zveřejnění o již od tohoto okamžiku se tedy podnikatel bude moci dovolat zveřejněných skutečností ve vztahu ke třetím osobám o tím není dotčeno pravidlo, podle něhož zápis nelze namítat před 16. dnem po dni zveřejnění, jestliže třetí osoba prokáže, že o zveřejnění nemohla vědět. - nový čl. 3a – jazykový režim o členské státy budou nadále oprávněny požadovat, aby byl obchodní rejstřík veden a podání aby byla činěna v úředním jazyku tohoto státu o vedle toho budou členské státy povinny umožnit, aby společnosti zakládaly do OR a publikovaly dokumenty též v cizím jazyku o soulad jazykových mutací bude prověřovat rejstříkový orgán o elektronická dostupnost zapsaných a zveřejněných skutečností bude obligatorní pro všechny jazykové verze dodané podnikatelem - čl. 4 – členské státy jsou povinny zajistit, aby podnikatelé, na něž se směrnice vztahuje, uváděli stanovené údaje nejen na listinách, nýbrž též na dokumentech zpracovávaných elektronický – stejný požadavek se bude týkat jejich webových stránek o tedy i na webových stránkách budou podnikatelé povinni po 1.1.2007 uvádět údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle. II. část – JEDNÁNÍ JMÉNEM SPOLEČNOSTI o

-

-

56

včetně úkonů učiněných před jejím vznikem (čl. 7) na rozdíl od platné úpravy v § 64 ObchZ nestanoví čl. 7 první směrnice lhůtu, během které musí společnost schválit úkony učiněné jejím jménem před zápisem do obchodního rejstříku naopak připouští, aby jednající osoby, je-li jich více, dohodou vyloučily solidaritu odpovědnosti a jiným způsobem mezi sebou rozdělily odpovědnost za vzniklé závazky podle čl. 8 se společnost od okamžiku splnění náležitostí povinné publicity statutárních orgánů či jejich členů nemůže dovolávat vad jejich volby či jmenování, ledaže společnost prokáže, že třetí osoby o vadách věděly o ustanovení promítá do českého práva § 27 odst.6 ObchZ, jeho znění dikci směrnice nicméně neodpovídá o směrnice předně váže princip publicity na zveřejnění zápisu, nikoliv zápis sám, kromě toho vyjasňuje otázku důkazního břemene o z § 27 odst. 6 ObchZ jednoznačně neplyne, kdo by měl znalost třetích osob prokazovat. čl. 9 odst.1 – pomohl odstranit projevy tzv. doktríny ultra vires, podle níž společnost není vázána úkony učiněnými mimo rámec předmětu její činnosti či jejího podnikání. rozsudek ESD – ze dne 16. prosince 1997 ve věci C-104/96, Cooperatieve Rabobank „Vecht en Plassengebied“ BA versus Erik Aarnoud Minderhoud • ESD v něm vyslovil názor, že citované ustanovení nebrání členskému státu, aby autonomně upravil otázku platnosti právních úkonů učiněných členy orgánů společnosti, při kterých došlo ke konfliktu zájmů mezi nimi a společností, jejímž jménem tito členové jednali. • ke sporu došlo mezi spol. Cooperatieve Rabobank… a Erikem Aarnoudem Minderhoudem, správcem konkursní podstaty společnosti Medasafe BV. Společnost Rabobank financovala holdingovou společnost Hollland Data Groep BV, pět společností ovládaných touto holdingovou společností a také zmíněnou společnost Mediasafe BV. Správce konkursní podstaty zpochybnil smlouvu o vzájemných zápočtech pohledávek uzavřenou mezi žalobcem a ostatními společnostmi včetně Mediasafe. Mediasafe přitom byla založena společností Holland Data Groep a nadací STichting Neiuwegein. Ve smlouvě se společností Rabobank se všechny subjekty na straně druhé prohlásily solidárně zavázanými za závazky vůči protistraně. V den prohlášení konkursu na majetek společnosti Mediasafe vykazoval její účet u Rabobank aktivní zůstatek ve výši HFL 447 117,60. Rabobank nicméně informovala správce to tom, že na základě zmíněné dohody navrhuje učinit zápočet proti pasivním saldům ostatních smluvních stran. Po provedeném zápočtu by výše zůstatku poklesla na cca HFL 67 tis. Správce namítl neplatnost ujednání, přičemž vycházel


z ustanovení článku 2:256 nizozemského občanského zákoníku o neplatnosti úkonů učiněných zástupcem, jehož zájmy kolidují se zájmy zastoupeného , a z obdobného ustanovení statnov společnosti. Soud první instance v Utrechtu mu dal za pravdu, odvolací soud rozsudek potvrdil. Teprve Nejvyšší soud řízení přerušil a vznesl dotaz k ESD, nakolik je zmíněná úprava slučitelná s ustanovením čl. 9 odst.1 první směrnice. ESD jednoznačně konstatoval, že posuzovaný článek dopadá pouze na omezení způsobilosti společnosti, jak ji národní úprava rozděluje mezi její příslušné orgány, a nezahrnuje problemtiku zájmové kolize, v níž se ocitá statutární orgán či jeho člen vůči společnosti z důvodů osobních okolností na jeho straně. Zajímavé je, že ve své argumentaci vyšel ESD mj. z návrhu ustanovení 5. směrnice, která nakonec nebyla přijata. Dokonce v době formulace rozsudku bylo její schválení velmi nejisté. rozsudek má praktické dopady i na tuzemskou úpravu české právo nekoncipuje jednatelské oprávnění statutárního orgánu společnosti či jeho člena jako oprávnění zástupce o ustanovení § 22 odst. 2 Obč Z, jež řeší problematiku kolize zájmů mezi zastoupeným a jeho zástupcem odobně jako nizozmské právo, se nicméně na vztah společnost-statutární orgán, resp. Jeho člen použije analogicky, jak plyne z judikátu Nejvyššího soudu ČR. - podle čl. 9 odst.2 směrnice, je společnost vázána i jednáními statutárního orgánu či jeho člena, jež překračují omezení plynoucí ze stanov nebo z rozhodnutí příslušného orgánu společnosti. o To platí i tehdy, byla-li omezení zveřejněna – promítnutí do § 13 odst.5 ObchZ III. část – NEPLATNOST SPOLEČNOSTI (čl. 11) - zakazuje členským státům konstruovat aboslutní nebo jen relativní neplatnost společnosti jednou zapsané do obchodního rejstříku - připouští pouze, aby byla společnost zruena s likvidací, je-li dán některý z důvodů taxativně vymezených v ustanovení čl. 11 odst.2 - v českém právu se odráží v § 68a ObchZ - rozsudky ESD: ze dne 13. listopadu 1990 ve věci C-106/89, Marleasing SA versus La Comercial Internacional de Alimentacion SA. • Závěr ESD: v souladu s požadavkem restriktivní interpretace musí být ustanovení čl. 11 odst.2 písm. b) první směrnice vykládáno tak, že pod pojmem „předmět podnikání (činnosti) společnosti“ je třeba rozumět výlučně ten předmět podnikání/činnosti, který má společnost uveden v zakládacím dokumentu, resp. Ve stanovách. Společnost proto nemůže být zrušena z důvodu, že v právu či veřejném pořádku odporuje její skutečný předmět činnosti či podnikání, neshoduje-li se s předmětem v uvedeném smyslu • Ustanovení § 98a odst.2 písm.b) ObchZ připouští také výklad odlišný – nesprávně potom vyznívá text oficiálního překladu, zmiňuje-li výslovně „skutečný předmět podnikání“ takový překlad odporuje zmíněné judikatuře a navíc nemá oporu např. v anglickém textu směrnice. • Spor vznikla mezi společností Marleasing SA jako žalobcem a několika žalovanými společnostmi, mezi nimiž figurovala také společnost La Comercial Internacional de Alimentacion SA. Společnost La Comarcial byla založena ve formě a.s. 3-mi zakladateli, mj. společností Barviesa SA, která do zakládané společnosti vložila většinu svého majetku. Žalobce se jako věřitel spol. Barviesa SA domáhal prohlášení neplatnosti spol. LaComercial. Namítal, že jediným důvodem jejího založení a následné existence byla snaha zakladatelů poškodit věřitele spol. Barivesa. Požadavek se opíral o ustanovení španělského občanského zákoníku, podle něhož je neplatný právní úkon postrádající řádnou kauzu. Španělsko v té době nepromítlo do svého práva úpravu neplatnosti společnosti z první směrnice. Španělský soud prvního stupně Juzgado de Primera Instancia předložil ESD v souladu s čl. 234 SES dotaz, nakolik je třeba jednotlivé položky ve výčtu přípustných důvodů prohlášení neplatnosti společnosti uvedeném v čl. 11 směrnice interpretovat restriktivně a nakolik lze tomuto ustanovení přiznat bezprostřední účinky v případě, že s ním španělské právo dosud není v souladu. ESD dospěl k závěru, že ustanovení má přímý účinek, musí však být v zájmu právní jistoty třetích osob vykládáno způsobem co nejvíce zužujícím. Ze dne 20. září 1988 ve věci C-136/87, Ubbink Isolatie BV versus Dak-en Wandtechniek BV


57/96


•

Zde ESD ovšem zdůraznil, že ustanovení o neplatnosti společnosti se uplatní právě jen tehdy, jestliže byly splněny náležitosti publicity ve smyslu části I první směrnice. Nepoužijí se, byly-li předmětné právní úkony učiněny jménem spol.s r.o., jejíž existenci nestvrzuje zápis do obchodního rejstříku, neboť nedošlo k naplnění předpokladů její inkorporace v souladu s ustanoveními národního práva • ustanovení o neplatnosti společnosti nechrání dobrou víru třetích osob v existenci společnosti, nevychází-li z pdajů zpsaných do obchodního rejstříku a řádně zveřejněných. • Do nizozemského obchodního rejstříku byla zapsána v.o.s. s názvem Ubbink Isolatie BV i.o. (s.r.o. v procesu zakládání). Jako s.r.o. však tento útvar zapsán nebyl, neboť nedošlo k naplnění předpokladů zápisu takové společnosti. Pod názvem Ubbink Isolatie BV (tj. bez dodatku i.o.) společnost přesto uzavřela smlouvu se spol. Dak-es Wandtechniek BV. Ta následně od smlouvy odstoupila a partnera zažalovala z titulu odpovědnosti. Žalovaný namítl, že s.r.o. pod tímto názvem neexistuje, a domáhal se nedostatku pasivní legitimace. Soud první instance rozhodl, že společnost nelze prohlásit za neexistující pouze s odvoláním na skutečnost, že nebylyl dodrženy předpoklady jejího vzniku. Mimo jiné s dovoláním na ustanovení čl. 182 odst. 1 druhé knihy nizozemského občanského zákoníku dovodil, že dokud nedojde ke zrušení společnosti nebo jejímu prohlášení za neplatnou, je třeba vycházet z toho, že platně vznikla. Odvolací instance názor soudu prvního stupně povrdila. Nejvyšší soud dospěl k názoru, že ustanovení je třeba vykládat konformně s ustanoveními první směrnice, řízení proto přerušil a otázku předložil k posouzení ESD. Ten konstatoval, že účelem první směrnice není umožnit třetím osobám, aby spoléhaly na zdání vyvolané orgány či zástupci „společnosti“ ohledně její existence, neslučuje-li se toto zdání s informacemi zapsanými do národního veřejného seznamu vytvořeného v souladu s ustanoeními směrnice. Pravidla týkající se neplatnosti společnosti, obsažená v části III. , proto lze použít, jen byly-li třetí osoby uvedeny v přesvědčení, že společnost existuje, na základě údajů zveřejněných podle části I téže směrnice. 11. SMĚRNICE RADY Č. 89/666/EHS o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu - skládá se ze 4 oddílů,18 článků: I. oddíl - Pobočky společností jiných členských států II. oddíl - Pobočky společností třetích zemí III. oddíl - Uvedení poboček ve výroční zprávě společnosti IV. oddíl - Přechodná a závěrečná ustanovení - doplňuje ustanovení první směrnice o publicitu poboček společností, na něž se vztahuje první směrnice, na území jiných členských států, a to stejným způsobem, který stanoví čl. 3 první směrnice - čl. 2 odst.1 – obs. výčet údajů, které se povinně zapisují a zveřej. ve státu sídla pobočky - písmeno g) ve vazbě na čl. 3 – zahrnuje účetní dokumenty v rozsahu stanoveném čtvrtou a sedmou směrnicí - písmeno b) v odst.2 – zakladatelské dokumenty včetně jejich pozdějších změn - výčty je třeba považovat za taxativní jak plyne z rozsudku ESD: ze dne 30. září ve věci C-167/01, Kamer Van Koophandel en Fabieken voor Amsterdam versus Inspire Art Ltd. • ESD dovodil, že 11. směrnice mj. sleduje účel odstranit překážky svobodě usazování se. Tento účel by byl zmařen, kdyby členské státy mohly neomezeně vznášet další požadavky na publicitu společností z jiných členských států, které na jejich území hodlají působit skrze pobočku. • Strany vedly spor o to, nakolik je čl. 43 a 48 SES slučitelné, ukládá-li hostitelský členský stát pseudozahraničním společnostem povinnosti, jež v konečném důsledku stírají důvody jejich založení podle zahraničního práva a stavějí je naroveň domácím obchodním společnostem • Předmětem sporu se stala ustanovení nizozemského zákona o formálně zahraničních společnostech(WDBV). Ustanovení čl. 1 WFBV obsahuje deinici formálně zahraniční společnosti. Rozumí jimi kapitálové společnosti založené podle jiného práva než holandského, které vykonávají činnost zcla nebo téměř zcela v Holandsku, aniž mají jakoukoliv reálnou vazbu na stát, jehož právem se řídí. Navazující ustanovení ukládají

58


-

-

takovým společnostem povinnosti, jež by jinak podle práva státu založení neměly. Důležitá povinnost plyne formálně zahraniční společnosti z čl. 4 WFBV. Bez ohledu na úpravu státu založení musí splacený základní kapitál společnosti činit alespoň částku předepsanou pro nizozemské společnosti s r.o. (18 tis. Euro). Nejméně v této výši musejí formálně zahraniční společnosti udržovat částku vlastního kapitálu. Nesplní-li společnost tuto povinnost, stíhá její jednatele solidární odpovědnost za závazky společnosti. • Společnost Inspire Art byla založena jako private limited liability company by shares, se sídlem v UK, podle anglického práva. Jejím zakladatelem a jediným jednatelem byl nizozemský občan s bydlištěm v Den Haagu. V r. 2000 zahájila společnost prodej uměleckých předmětů v Holandsku, a to skrze svou pobočku v Amsterdamu. Za tím účelem požádala o zápis do obchodního rejstříku u obchodní komory v Amsterdamu, avšak bez firemního dodatku, jež by signalizoval, že se jedná o formálně zahraniční společnost ve smyslu čl. 1 WFBV. Otán příslušný k vedení OR, obchodní a průmyslová komora v Amsterdamu, považovala dodatek za nezbytný, mj. s odvoláním na skutečnost, že se na zápis dodatku do rejstříku vážou důležité povinnosti plynoucí z čl. 2-5 WFBV. Komora proto podala proti společnosti žalobu u Knatongerecht Amsterdam. Domáhala se nápravy údajně protiprávního stavu. Společnost namítla, že nesplňuje předpoklady čl. 1 WFBV, zápis její pobočky do obchodního rejstříku je proto úplný. V opačném případě se domáhla, aby soud shledal, že ustanovení WFBV odporují čl. 43 a 48 SES. Nizozemský soud předložil případ ESD. Dotázal se, nakolik lze dát straně žalované za pravdu. také zde je třeba zmínit rozsudek Friedrich Haaga GmbH (viz 1.směrnice), podle něhož musí zápis v obchodním rejstříku státu sídla obsahovat i informace, které zcela evidentně plynou z národního práva čl. 4 – dovoluje členským státům, ve kterých má pobočka sídlo, aby u dokumentů uvedených v čl. 2 odst. 2 písm.b) (zakladatelské listiny a jejich pozdější změny) a v čl. 3 (účetní doklady) požadovaly publikaci v úředním jazyku tohoto státu s tím, že překald bude úředně oveřen • z toho a contrario plyne, že jiné údaje mohou být publikovány v úředním jazyku státu, ve kterém má sídlo společnost čl. 5 – dopadá na případy, kdy v jednom členském státu působí více organizačních složek podniku téže zahraniční společnosti. čl. 6 – klade další požadavky na obsah obchodních listin používaných organiz. složkou. II. Část (7 – 10 článek) stanoví pravidla publicity organizačních složek podniku společnosti, které se neřídí právem žádného členského státu EU čl. 12 – zavazuje členské státy k přijetí a vynucování odpovídajících sankcí společnostem, na něž se směrnice vztahuje, za neplnění povinností, jež z ní plynou čl. 14 – vyjímá z dosahu směrnice banky a další finanční instituce, pro něž platí zvláštní komunitární úprava tato směrnice byla v ČESKÉM PRÁVU transponována do § 27a odst. 3 a 4, § 27c, § 28 odst.3 a 4 ObchZ v § 27c se umožňuje pro případ, že zahraniční společnost zřídí v ČR více poboček, ukládat všechny listiny ve sbírce jenom jedné z nich podle volby zahraniční osoby. x čl. 5 a 9 odst. 2 směrnice však dovolují takto postupovat jen u zakladatelských a účetních dokumentů.

Souhrn: 68/151/EHS o koordinaci ochranných opatření společníků obchodních společností. První směrnice pojednává o publicitě poboček a obchodních společností. Cílem je zajistit celoevropský přístup k informacím (měla 1 novelu) a celkově předmět úpravy má 3 podbody: a) obchodně-právní publicita vybraných forem společností – směrnice určuje dokumenty a údaje, které musí jednotlivé společnosti publikovat a způsob, jakým ty dokumenty a údaje musí publikovat. Ústřední registr státu + zveřejňování věstníky a vedle toho je zmiňována otázka obchodních listin §13a - otázka je, zda osoby oprávněné jednat mohou činit úkony samy – judikát z 1974 C3274 ⇒ směrnice hovoří o tom, že by v rejstřících měly být vyznačovány osoby oprávněné jednat, ale i pro případ, kdy je oprávněna jednat jen jedna osoba, mělo by zde být uvedeno, že jedná samostatně.


59/96


Publicita se týká i účetních závěrek společností – judikát 1997 C9796 – spor německých obchodníků s automobily Daihatsu a jejich dovozci 1 . Dokumenty by měly být v jazyce země o kterou se jedná, ale přikládané dokumenty mohou být i v jiných jazycích. b) jednání jménem společnosti – v době formálního „nevzniku“ společnosti ⇒ před vznikem společnosti, ale po jejím založení. Směrnice nestanovuje povinnosti jako u nás, ale umožňuje, aby si společnost stanovila rozmezí v jakém budou jednotliví „jednatelé“ jednat 2 . Odstranění doktríny ultra vires – společnost je vázána i takovými jednáními svých jednatelů, kteří vybočili ze své pravomoci, pokud o tom ta třetí osoba nevěděla, ale my máme tvrdší ochranu, u nás je to závazné vždy. Tady máme zase judikát C104/96 – ESD připustil v členských státech upravit vztahy mezi jednateli a společností, jejíž jménem bylo jednáno. c) neplatnost společnosti – článek 11 – je zakázáno konstruovat absolutní či jen relativná neplatnost zapsané společnosti a připouští se pouze zrušení s likvidací, pokud je dán jeden z taxativně stanovených důvodů v odst. 2 tohoto článku. Důvody – v našem §68a: 1) nebyla uzavřena smlouva 2) předmět podnikání je nedovolený 3) minimální splacení vkladů apod. Judikát ESD C106/89 – předmět podnikání ten, co je uveden v zakládacím dokumentu (stanovách). Společnost nemůže být zrušena, že se skutečný předmět podnikání neshoduje s právem, pokud zapsaný předmět podnikání ve stanovách je OK ⇒ problém je v zapsané předmětu činnosti. C136/87 – ustanovení o neplatnosti se užijí jen tehdy, pokud byly splněny všechny podmínky publicity ⇒ jestliže bylo zapsáno a zveřejněno. Cílem našeho státu bylo aplikovat na s.r.o. a a.s., ale fakticky zavazuje většinu společností a družstva. Jedenáctá směrnice 89/666/EHS o zveřejňování poboček společností řídící se právem jiného členského státu. Cílem je odstranit překážky svobody usazování se se zdůrazněním principu publicity. Judikát C167/01 důvodem bylo, že by měly být uváděny taxativní výčty údajů a dokumentů s cílem odstranit překážky usazení stanovováním dalších a dalších požadavků ⇒ rozsah daný směrnicí by neměl být nafukován a rozšiřován členskými státy. Mělo by zde být jednatelské oprávnění, právní forma, obchodní firma, účetnictví, podmínky zrušení. Upravují jinak obchodní rejstříky. Zápis v domovském státu je hlavní informační pomůckou. Z článku 4 vyplývá, že dokumentace má být v jazyce státu usazení spolu úředním ověřením překladu zakladatelských listin. Zbytek může být v jazyce domovského státu, odsud jsou vyňaty pobočky bank a finančních institucí, které mají vlastní úpravu.

1

Dovozce neplnil informační povinnost a vznikla otázka, kdo má právo se domáhat splnění informační povinnosti. ESD konstatoval, že je směrnici třeba vykládat v širším rozsahu ⇒ mohou se domáhat nejen věřitelé. 2 Do 3 měsíců po založení je potřeba schválit úkony, které se v mezidobá staly – u nás.

60


29 Subjekty, organizační složky podniků a údaje zapisované do obchodního rejstříku Zápisy budeme členit na zápisy povinné a dobrovolné. Dobrovolně jakýkoliv podnikatel, povinně podle §34: obchodní společnosti a družstva automaticky, ostatní jen, pokud to stanoví právní předpis. Dále ze zapisují zahraniční osoby podle §21 odst. 4. a ostatní podnikatelé, kteří provozují živnost průmyslovým způsobem a kteří splňují limity pro ověření závěrky auditorem. Zapisuje se odštěpný závod, jiná organizační složka o které je stanoveno (zákonem), že se zapisuje, organizační složka zahraniční osoby. Odštěpný závod a organizační složka – místo, předmět činnosti, VEDOUCÍ. Zahraniční složka – diferencovaná úprava pro členy EU a jiných států. Zapisují se sem další údaje, které souvisí se životem společností (zániky, fúze apod.) Obchodní rejstřík je veřejný seznam do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se zákonem stanovených subjektů. Tyto subjekty jsou uvedeny v § 3 Obch.z. – do OR se podle tohoto ustanovení zapisují 1) obchodní společnosti a družstva 2) jiné pr.osoby o nichž to stanoví zákon (např. st. podniky, SCP, FNM ČR, ČKA aj.) 3) zahraniční osoby, které zde chtějí podnikat (s výjimkou fyz. osob z EU) 4) fyzické osoby podnikatelé a) jejichž výše příjmu dosáhla za dvě po sobě jdoucí úč. období v průměru částku 120 mil. b) provozující živnost průmyslovým způsobem c) o nichž to stanoví zvláštní předpis d) které o to požádají Do OR se zapisují také organizační složky podniků, a to v několika případech (§ 7 Obch.z.): 1) Odštěpný závod – jedná se o organizační složku podniku, která je jako odštěpný závod zapsána v OR odštěpný závod mohou zřídit pouze osoby zapsané v OR. Zapisuje se pod obchodní firmou podnikatele ke které je připojen dodatek, že jde o odštěpný závod (nemusí jít o místně odloučenou org. složku, záleží výlučně na podnikateli, zda si nechá určitou část podniku zapsat do OR jako odštěpný závod). 2) Jiná org. složka – jestliže tak stanoví zákon. To jsou např. … a) Organizační složky podniku zahraniční osoby – pokud zahraniční osoba chce prostřednictvím takové organizační složky podnikat v ČR (stanoví Obch.z.) b) Pobočky zahraničních bank – (stanoví zákon o bankách) aj. Údaje zapisované do OR lze rozdělit na 1) údaje obecné (zapisované u všech subjektů) a 2) údaje zvláštní (zapisované pouze u určité skupiny subjektů). Ad. 1) Údaje zapisované u všech subjektů: • obchodní firma • jméno a bydliště statutárních orgánů a jak jednají • IČO • informace o odšť. závodu (vč. jména a bydliště • předmět podnikání vedoucího) • jméno a bydliště prokuristy a jak jedná … • právní forma právnické osoby

Ad. 2) Údaje zapisované pouze u některých subjektů:

• v.o.s. – jména a bydliště společníků • k.s. – jména a bydliště společníků, určení komplemantářů a komanditistů; výše vkladu • s.r.o. – jména a bydliště společníků; výše vkladů; výše zákl. kapitálu • a.s. – výše zákl. kapitálu; rozsah jeho splacení; počet, druh, forma a jmen. hodnota akcií • družstva – výše zapisovaného zákl. kapitálu; výše zákl. členských vkladů • st. podnik – zakladatel; kmenové jmění Změna zapisovaných skutečností – obchodní zákoník vyžaduje aby změny byly do OR uváděny bez zbytečného odkladu (snaha o maximální soulad mezi zápisem a skutečností) – soud může podle OSŘ zahájit řízení o zápisu změny i bez návrhu.


61/96

Principy a právní význam zápisů v obchodním rejstříku

30 Principy a právní význam zápisů v obchodním rejstříku Principem ovládajícím zápisy do obchodního rejstříku je především princip publicity, který lze dále rozdělit na: 1) princip formální publicity, a … 2) princip materiální publicity – ten se dále dělí na … a) v pozitivním smyslu b) v negativním smyslu Princip formální publicity – spočívá v tom, že obchodní rejstřík je přístupný každému, že každý má právo do něho nahlížet a pořizovat si z něho kopie a výpisy. Rejstříkový soud vydá každému na požádání úředně ověřený opis zápisu či listiny uložené ve sbírce listin, příp. též potvrzení o tom, že určitý zápis v OR je či není uveden apod. Princip mater. publicity – obecně spočívá v tom, že stav zapsaný v OR bude vůči tomu, kdo jedná v důvěře zápis v OR, považován za skutečný platný právní stav. Tento princip má dvě stránky – pozitivní a negativní. Pozitivní stránka – spočívá v tom, že skutečnosti zapsané v OR jsou vůči třetím osobám účinné až okamžikem jejich zveřejnění v obchodním věstníku (může to však být i dříve či později) • dříve – bude-li prokázáno, že třetí osoba o zápisu věděla • později – prokáže-li třetí osoba, že ve lhůtě do 16 dní od zveřejnění o tomto zveřejnění vědět

nemohla (pobyt v nemocnici apod.)

Negativní stránka – chrání dobrou víru v pravdivost zápisu v OR - spočívá v tom, že proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v OR, nemůže osoba již se zápis týká namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti Právní význam zápisů v OR – zápisy provedené v OR mohou mít buď konstitutivní či deklaratorní význam. Konstitutivní zápisy mají vždy za následek vznik, změnu či zánik určitých práv a povinností. Jako příklad konstitutivních zápisů lze uvést: 1) vznik a zánik obchodních společností a družstev 2) udělení prokury 3) zvýšení či snížení základního kapitálu u a.s. 4) oprávnění zahraniční osoby podnikat v ČR 5) zápis vedoucího organizační složky 6) zápis likvidace – působnost stat. orgánu přechází na likvidátora aj. Všechny zápisy, které nemají konstitutivní význam, mají význam pouze deklaratorní a je s nimi spojen pouze účinek materiální publicity (tedy nikoliv vznik, zánik či změna práv a povinností). Z deklaratorních zápisů lze uvést např. 1) změnu ve statutárním orgánu společnosti 2) změnu v předmětu podnikání 3) zápis exekuce na obchodní podíl společníka v s.r.o. aj. Samotné řízení o zápisu do OR probíhá podle OSŘ – zahajuje se na návrh (výjimečně i bez návrhu má-li se uvést do souladu zápis v OR se skutečným stavem), soud poté zkoumá, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady k provedení zápisu a následně rozhodne usnesením (ve výroku musí být uveden den zápisu).

62


31 Pojem a druhy obchodních závazkových vztahů Vedle postavení podnikatele a úpravy jednotlivých obchodních společností a družstev a některých dalších vztahů souvisejících s podnikáním (úprava OR, úprava hospodářské soutěže) představuje úprava obchodních závazkových vztahů jednu ze základních oblastí upravenou obchodním zákoníkem. Obchodně závazkový vztah – širší než jen smlouvy. Je upraveno také v OZ §488 OZ, který vůbec definuje závazkový právní vztah: § 488 Závazkový právní vztah (OZ) Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Ten vztah je strukturovaný (chvíli jsme v postavení dlužníka a chvíli věřitele – povinnost součinnosti, potvrzení o splacení dluhu). Závazek = obligace, může být jednotlivý závazek, ale může být chápáno jako závazkový vztah (právě ta strukturovaná záležitost). Obligace je minimálně dvoustranný právní vztah, kdy důvodem vzniku jsou právní skutečnosti. Zvláštnosti – pro závazková právní vztahy platí občanský zákoník a obchodní zákoník si upravuje odlišnosti. Výlučně je postavena úprava spotřebitelských smluv. Obchodní závazkové vztahy – jejich vymezení je obsaženo v § 261 Obch.z. a patří sem… a) vztahy mezi podnikateli, jestliže se týkají jejich podnikatelské činnosti, b) vztahy mezi státem (nebo územní samospr. jednotkou – obce, kraje) a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb, c) další vztahy např. mezi zakladateli obch. spol. a družstev, mezi jejich společníky, ze smlouvy o prodeji či nájmu podniku, z burzovních obchodů, ze smlouvy o běžném účtu, z bankovní záruky aj. d) vztahy vzniklé při zajišťování závazků z výše uvedených vztahů e) podle § 262 se úpravou obchodních závazkových vztahů řídí i další vztahy, pokud si to smluvní strany spolu písemně dohodnou Z toho, co bylo výše řečeno, lze obchodní závazkové vztahy rozdělit na tři základní druhy a sice na 1) relativní, 2) absolutní a 3) fakultativní. Relativní obch. závazkové vztahy – vztahy, které mají obchodní povahu jen v závislosti na povaze subjektů. Sem tedy patří a) vztahy mezi podnikateli, jestliže se týkají jejich podnikatelské činnosti, b) vztahy mezi státem (či úz. samospr. jed.) a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. Absolutní obch. závazkové vztahy – vztahy, které mají obchodní povahu a řídí se obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu jejich účastníků. Sem patří pouze vztahy taxativně uvedené v Obchodním zákoníku. Jsou to např. vztahy mezi zakladateli obch. spol. a družstev, mezi jejich společníky, ze smlouvy o prodeji či nájmu podniku, z burzovních obchodů, ze smlouvy o běžném účtu, z bankovní záruky aj. Fakultativní obch. závazkové vztahy – vztahy, které se podle obchodního zákoníku řídí pouze na základě shodně projevené vůle jejich účastníků. Takový projev vůle musí mít písemnou podobu a nesmí se jím zhoršit právní postavení účastníka, který není podnikatelem (spotřebitele). Obchodní zákoník definuje do 2 základních skupin – relativní a absolutní obchody – subjektivní pojetí ⇒ relativní vymezení obchodních vztahů (ten samý závazkový vztah mezi nepodnikatelskými subjekty už nebude obchodním zákoníkem upraveno). § 261 To jsou ty subjekty; (1) Tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při Pokud by v průběhu jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich došlo ke změně podnikatelské činnosti. statusu, stejně to (2) Touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo zůstává v režimu samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské ObchZ činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání


63/96

Pojem a druhy obchodních závazkových vztahů

smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb. Absolutní obchody – bez ohledu na subjekty se řídí obchodním zákoníkem. (3) Touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy a) mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka, b) mezi zakladateli družstva a mezi členem a družstvem, … c) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování (§ 642) a dále z úplatných smluv týkajících se cenných papírů, d) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716), e) z bankovní záruky (§ 313), z cestovního šeku (§ 720) a slibu odškodnění (§ 725), f) mezi společností nebo družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem, g) mezi zakladateli a správcem vkladu. (4) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců. (5) Při použití této části zákona podle odstavců 1 a 2 je rozhodující povaha účastníků při vzniku závazkového vztahu. … § 262 (1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. (2) Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu. (3) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pro něž si strany zvolily použití tohoto zákona podle odstavce 1, jestliže osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí touto částí zákona. (4) Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách 3 , zneužívajících klauzulích 4 a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku . Rozhraní mezi obchodním a občanským zákoníkem – smlouvy, které nejsou upraveny v obchodním zákoníku a jsou upraveny občanském zákoníku se řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku (třeba převody nemovitostí), ale budou se řídit jen smluvním typem, zbytek závazkového vztahu bude regulován obchodním zákoníkem. ⇒ odpovědnost za škodu apod. ⇒ vzniká trochu schizofrenní vztah. Výjimkou je směnná smlouva = obchodní zákoník a přiměřeně ustanovení o kupní smlouvě.

3 4

Výsledek je určen předem a nezáleží na dohodě Jednání v rozporu s dobrými mravy, které způsobuje nerovnováhu právech a povinnostech

64


32 Právní úprava obchodních závazků a její povaha 1) zásada smluvní volnosti 2) obchodní zvyklosti 3) zneužití práva Právní úprava obchodních závazků resp. obchodních závazkových vztahů je nejkomplexněji upravena v obchodním zákoníku, konkrétně v jeho III. části. Ta je dále rozdělena na tři hlavy – 1. hlava – obsahuje obecná ustanovení (uzavírání smluv, zajištění a zánik závazku atp.) 2. hlava – obsahuje ustanovení o jednotlivých smluvních typech a závazkových vztazích jimi založených (kupní smlouva, smlouva o dílo, mandátní smlouva, atd.) a dále upravuje dva typy vztahů vzniklých z jednostranného právního úkonu (cestovní šek a slib odškodnění) 3. hlava – obsahuje zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy z mezinárodního obchodu Převážná většina ustanovení upravujících obchodní závazkové vztahy v obchodním zákoníku jsou ustanovení dispozitivní povahy. Výjimky, tzn. ustanovení kogentní, jsou taxativně vymezeny v § 263 a jsou to ustanovení a) taxativně vyjmenovaná číslem paragrafu a příp. jeho odstavce, dále… b) základní ustanovení o jednotlivých typech závazkových vztahů, a … c) ustanovení předepisující právnímu úkonu písemnou formu. Pro úpravu obchodních vztahů je v obchodním zákoníku vyjádřena důležitá zásada podle které

„…nelze-li některé otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského, nelze-li je řešit ani tak, posoudí se podle obchodních zvyklostí…“

Byť je úprava některých obchodních závazkových právních vztahů v obchodním zákoníku hodně podrobná nemůžeme asi o žádném z upravovaných vztahů 100% říci, že by se jednalo o absolutně komplexní právní úpravu určitého typu právního vztahu, na který by se vztahovala jen a pouze úprava obchodního zákoníku, ale vždy se na ně vztahuje i úprava práva občanského (min. o počítání času). - Komplexní úpravě se však úprava některých závazkových vztahů hodně blíží, např. … - obchodní veřejná soutěž - veřejný návrh na uzavření smlouvy - ručení aj. - O dílčí úpravě mluvíme tehdy, kdy v obchodním zákoníku je upravena část příslušného závazkového vztahu a ve zbytku se použijí ustanovení občanského zákoníku, např. … - smluvní pokuta - započtení pohledávek aj. - Jsou však i právní vztahy, které nejsou v obchodním zákoníku upraveny vůbec a pro jejich posouzení se použijí jen ustanovení občanského zákoníku, např. … - zástavní právo k pohledávce aj. Obchodní závazkové vztahy do značné míry upravují také obchodní zvyklosti. Ty lze rozdělit na obchodní zvyklosti a) použitelné přímo ze zákona – obecně (tzn. celostátně) zachovávané v určitém obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy či se zákonem b) použitelné na základě smlouvy – nemusí být obecně zachovávané, smlouva na ně však s dostatečnou určitostí musí odkazovat a nesmí být v rozporu s kogentními


65/96

Uzavírání obchodních smluv (včetně veřejného návrhu)

33 Uzavírání obchodních smluv (včetně veřejného návrhu) Oferta a akceptace. Odlišnosti od občanského zákoníku 272 – forma Odlišné prvky při jednání o smlouvě (důvěrné informace) Smluvní typy a inominátní smlouvy. Dohoda budoucí smlouvy Zvláštní ujednání obchodních smluv – obchodní zvyklosti a obchodní podmínky ⇒ část smlouvy vtělená do obchodních podmínek; rozdíl mezi všeobecnými a jinými podmínkami, vykládací pravidla Formulářové smlouvy Smíšené, závislé a nezávislé smlouvy Veřejný návrh – kontraktační proces a k čemu se tento návrh používá. Pro vznik má význam, který z akceptantů byl první. Obchodní zákoník obsahuje pouze některá ustanovení týkající se uzavírání obchodních smluv, nikoliv tedy komplexní úpravu této oblasti. Z toho důvodu pro uzavírání obchodních smluv platí obecně úprava obsažená v občanském zákoníku s odchylkami a doplňky podle obchodního zákoníku. Uzavírání smluv obecně se skládá ze dvou fází – 1) návrhu smlouvy (oferty) a 2) jeho akceptace. Návrh smlouvy – je upraven v Obč.z. a je to „…projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jestliže je

určen jedné nebo více určitým osobám, jestliže je dostatečně určitý a jestliže z něho vyplývá vůle navrhovatele být vázán v případě přijetí…“

- jedná se o jednostranný právní úkon, který se stává účinným okamžikem jeho dojití adresátovi - pokud návrh není adresován určitým osobám není sice návrhem ve smyslu Obč.z., ale může být veřejným návrhem podle Obch.z. (viz níže)

Zrušení, odvolání a zánik návrhu

Zrušení návrhu – návrh lze zrušit, pokud projev o jeho zrušení dojde adresátovi dříve nebo nejpozději společně s vlastním návrhem; zrušit lze i neodvolatelný návrh Odvolání návrhu – návrh lze odvolat i po jeho dojití adresátovi, avšak nejpozději do doby, než je uzavřena smlouva (musí adresátovi dojít dříve než adresát odešle přijetí návrhu) Odvolat nelze návrh a) u kterého ještě neuplynula lhůta stanovená pro jeho přijetí b) u kterého je jeho neodvolatelnost výslovně vyjádřena Zánik návrhu – návrh nepůsobí časově neomezeně, i když není zrušen či odvolán může zaniknout jestliže: a) nebyl-li ústní návrh přijat ihned b) pokud z jeho obsahu nevyplývá, že má působit delší dobu) c) došel-li navrhovateli projev o odmítnutí návrhu d) uplynula-li lhůta stanovená pro jeho přijetí, jinak lhůta přiměřená Přijetí návrhu (jeho akceptace) – jednostranný právní úkon vyjadřující souhlas s obsahem návrhu Lze je učinit 1) výslovně prohlášením (ústním či písemným) 2) konkludentně – jednáním ze kterého lze dovodit souhlas s návrhem 3) provedením určitého úkonu (odesláním zboží, zaplacením kupní ceny apod.) Může být odvoláno pokud odvolání dojde navrhovateli dříve nebo nejpozději společně s přijetím; účinnost nastává dojitím přijetí navrhovateli Forma smluv – obchodní právo je v zásadě neformální, smlouvám tedy není až na výjimky předepsána písemná forma. Tyto výjimky jsou 1) stanoví-li tak zákon (např. smlouva o nájmu či provozu dopr. prostř.aj.) 2) stanoví-li tak dohoda účastníků – tohle má občanský zákoník! 3) projeví-li jeden z účastníků vůli uzavřít smlouvu písemně Obsah smluv – smlouva upravená jako smluvní typ v Obch.z. musí obsahovat její podstatné části; strany však mají možnost uzavřít i smlouvu v Obch.z. výslovně neupravenou tzv. nepojmenovanou. Doplnění obsahu smlouvy – strany se mohou také dohodnout, že určitá nepodstatná část smlouvy bude stranami smluvena dodatečně, nebo že chybějící obsah smlouvy bude stanoven soudem či jinou třetí osobou.

66


Část obsahu obchodní smlouvy si mohou smluvní strany dohodnout také odkazem na obchodní podmínky. Ty mohou být buď všeobecné (vypracované odbornými či zájmovými organizacemi – stačí se na ně odkázat) nebo jiné (ty musí být stranám známy nebo musí být přiloženy ke smlouvě). Veřejný návrh na uzavření smlouvy – jedná se o jednostranný projev vůle směřující k uzavření smlouvy, který je určen neurčitým osobám. Odvolání veřejného návrhu – navrhovatel může veřejný návrh odvolat. Musí tak však učinit před jeho přijetím a způsobem stejným, jakým byl veřejný návrh zveřejněn. Přijetí (akceptace) veřejného návrhu – smlouva na základě veřejného návrhu je uzavřena s osobou, která v souladu s veřejným návrhem a ve lhůtě jím stanovené (není-li, tak ve lhůtě přiměřené) oznámí jako první navrhovateli, že návrh přijímá a navrhovatel jí následně uzavření smlouvy potvrdí (navrhovatel je povinen bez zbytečného odkladu uzavření smlouvy potvrdit). Stanoví-li to výslovně veřejný návrh, může být smlouva uzavřena se všemi osobami, které veřejný návrh přijaly (akceptovaly) ve lhůtě v něm určené. Úprava veřejného návrhu na uzavření smlouvy v obchodním zákoníku má komplexní povahu a ustanovení, která ji upravují mají kogentní charakter.

34 Obchodní veřejná soutěž Podobný institut upravuje i občanský zákoník. Představuje zvláštní způsob uzavírání obchodní smlouvy – vyhlašovatel vyzývá neurčité osoby (kdy jejich okruh může být obecně vymezen) k podání návrhů na uzavření smlouvy. Jejím účelem je zajistit výběr nejvhodnějšího návrhu. K platnému vyhlášení soutěže (kumulativně) ... 1) musí být písemně vymezeny podmínky soutěže, a zároveň ... 2) musí být jejich obsah uveřejněn vhodným způsobem. Podmínky musí obsahovat: - předmět smlouvy - zásady smlouvy na kterých vyhlašovatel trvá - způsob a lhůtu pro podávání návrhů - lhůtu pro oznámení vítězného návrhu Vyhlašovatel nemůže podmínky soutěže dodatečně měnit (či soutěž zrušit) pokud si toto právo a způsob jakým tak může učinit předem nevyhradil (předem = v původně uveřejněných podmínkách). Předložení návrhu – do soutěže lze zahrnout jen návrhy, které … 1) svým obsahem odpovídají zadaným podmínkám 2) které byly vyhlašovateli předloženy ve stanovené lhůtě Odvolání či změna předloženého návrhu – odvolat či změnit lze návrh obecně pouze ve lhůtě stanovené v podmínkách pro předložení návrhů. Jde-li pouze o opravu chyb vzniklých při vyhotovování návrhu, lze je (pokud to podmínky nevylučují) opravit i po této lhůtě. Podmínky však mohou stanovit, že návrh již nelze po jeho podání odvolat (ani změnit) či naopak, že jej lze odvolat (či změnit) i po uplynutí lhůty stanovené pro podání návrhů. Výběr návrhu – z předložených návrhů vyhlašovatel musí vybrat nejvhodnější, pokud si případné odmítnutí všech návrhů v podmínkách nevymínil. Pokud v podmínkách není uveden způsob výběru nejvhodnějšího návrhu, vybere si vyhlašovatel návrh, který mu nejvíc vyhovuje. Oznámení vítězného návrhu – přijetí vybraného návrhu oznámí vyhlašovatel způsobem a ve lhůtě stanovené v podmínkách. Pokud oznámí přijetí návrhu až po stanovené lhůtě, má vítěz právo sdělit vyhlašovateli bez zbytečného odkladu, že odmítá smlouvu uzavřít. Smlouva pak nevznikne. Oznámení neúspěšným účastníkům – Vyhlašovatel je po skončení soutěže povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět ty účastníky, kteří v soutěži neuspěli, že jejich návrhy byly odmítnuty. Náhrada nákladů – podmínky mohou stanovit, že účastníci soutěže mají právo na náhradu nákladů spojených s účastí v soutěži. Jinak nárok na jejich náhradu nemají. Úprava obchodní veřejné soutěže v obchodním zákoníku má komplexní povahu a ustanovení, která ji upravují mají kogentní charakter.


67/96

Veřejné zakázky a způsoby jejich zadávání

35 Veřejné zakázky a způsoby jejich zadávání -

40/2004, ale už byl 6x novelizován Okruh povinných osob Postup při jejich zadávání Druh zadávacích řízení Význam a podstata úpravy – eliminace zneužívání veřejných prostředků ⇒ nejlevnější a nejlepší návrh (zábrana korupce) dohled

Zákonem 40/2004 Sb. se vytvořil nový legislativní rámec pro regulaci smluv na práce, dodávky a služby zadávané orgány náležející k centrální vládě a regionálním a místním úřadům, veřejnými a poloveřejnými a soukromými subjekty působícími ve vodním hospodářství, energetice a dopravě. Právní úprava vychází především z principu slučitelnosti s právem ES. Uplatnění tohoto principu přispěje k větší transparentnosti zadávacího řízení a k omezení skryté diskriminace některých uchazečů a zájemců o veřejné zakázky při rozhodování o výběru nejvhodnější nabídky. Předmět právní úpravy náleží do působnosti ES. V právu ES již existuje rozsáhlá úprava materiální i procesní stránky regulace veřejných zakázek, což je oblast významná pro jednotný trh. Jedním ze základních principů tohoto trhu je, že všechny firmy musejí mít stejnou možnost získat veřejné zakázky, tj. zakázky, zadávané veřejnými zadavateli a subjekty působícími ve vodním hospodářství, energetice a dopravě. Komunitární instituce se rozhodly pro plnou a účinnou soutěž v oblasti veřejných zakázek jako nástroj ekonomického růstu EU. K tomuto účelu vytvořily komunitární legislativní rámec pokrývající smlouvy na práce, dodávky a služby zadávané jak tradičními kontrahujícími orgány (orgány náležející k centrální vládě a regionálním a místním úřadům), tak veřejnými, poloveřejnými a soukromými subjekty působícími ve vodním hospodářství, energetice a dopravě. Vedle koncepčních a organizačních dokumentů (Bílá kniha EK z roku 1985, kapitola II. Veřejné zakázky, Bílá kniha EK z roku 1995, kapitola 12 Veřejné zakázky a Zelená kniha EK o veřejných zakázkách z roku 1996) jde především o Smlouvu o založení Evropského společenství (dále jen "Smlouva"). Smlouva se o veřejných zakázkách výslovně nezmiňuje. Veřejné zakázky jsou však regulovány obecnými pravidly Smlouvy a principy z nich vycházejícími. K obecným pravidlům pro tuto oblast náleží: - zákaz diskriminace z důvodů státní příslušnosti (čl. 12 Smlouvy), - zákaz kvantitativních omezení dovozu a vývozu, jakož i veškerých opatření s rovnocenným účinkem (čl. 28 až 31 Smlouvy), - svoboda podnikání a usazování (čl. 43 a násl. Smlouvy), - volné poskytování služeb (čl. 49 a násl. Smlouvy), Zákon o veřejných zakázkách (ZVZ) upravuje (§ 1):

a) okruh právnických a fyzických osob, které jsou povinny zadávat veřejné zakázky podle tohoto zákona, b) postup při zadávání veřejných zakázek, c) druhy zadávacích řízení, d) veřejnou soutěž o návrh, e) dohled nad zadáváním veřejných zakázek.

Zadavatel je osoba, která veřejnou zakázku zadává. Vymezení okruhu zadavatelů zákonem je rozhodujícím pro určení, zda zakázka má být zadána v zadávacím řízení. Zadavatel je subjekt, který veřejnou zakázku zcela nebo zčásti financuje, tudíž který vydává finanční prostředky, zpravidla veřejné. Zákon vymezuje tři okruhy zadavatelů (§ 2): a) veřejný zadavatel, kterým je 1. Česká republika (za kterou jednají její organizační složky státu) 2. státní příspěvkové organizace, 3. územní samosprávný celek, resp. jejich městský obvod nebo část a jimi řízené a zřizované příspěvkové organizace 4. FNM ČR, Pozemkový fond ČR, státní fond, ČNB, Český rozhlas, ČT, ČKA, zdravotní pojišťovna, dobrovolný svazek obcí atd. (viz § 2)

68


b) jiná právnická nebo fyzická osoba, zadává-li zakázku na dodávky, služby nebo stavební práce, která je z více než 50% financována veřejným zadavatelem, c) podnikatel, jestliže je ovládán veřejným zadavatelem, nebo jehož podnikání je podmíněno udělením oprávnění, které mu poskytuje zvláštní nebo výhradní práva, a vykonává některou z činností uvedených v § 3 ZVZ. Zadavatelem v odvětvích vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací se rozumí kterýkoli zadavatel uvedený v § 2, který vykonává některou z činností taxativně vypočtených v tomto ustanovení. Zákon se v případě těchto zadavatelů vztahuje pouze na zadávání nadlimitních veřejných zakázek. Výjimky, kdy se ZVZ nevztahuje na zadávání zakázek jsou stanoveny v §§ 4 a 5 (jedná se o oblasti ochrany utajovaných skutečností, obrany a bezpečnosti státu, finanční služby spojené s cennými papíry, transakce ČNB, služby poskytování rozhodčích a smírčích služeb, ustavování znalce, tlumočníka atd.). Veřejnou zakázkou je: a) zakázka na dodávky (§ 7 – předmětem je koupě věcí movitých i nemovitých včetně koupě zboží na splátky, nájmu zboží atd.), b) služby (§ 8 – negativní definice – veřejnou zakázkou na služby je vše, co není dodávkou nebo stavebními pracemi), c) stavební práce (§ 9 – provedení nové stavby, stavební změny dokončené stavby, udržovací práce na stavbě, odstranění stávající stavby aj.), jejímž zadavatelem je osoba uvedená v § 2 a u níž předpokládaná cena předmětu veřejné zakázky přesáhne 2 mil. Kč. Charakteristickým rysem, který odlišuje veřejnou zakázku od jiných zakázek je, že je povinností jejího zadavatele, aby ji zadal v zadávacím řízení podle zákona. Rozhodující pro určení, zda zakázka musí být zadána podle zákona, je osoba zadavatele. Teprve na dalším místě je skutečnost, zda konkrétní zakázka není ze zadávání vyjmuta vzhledem k zvláštnímu důvodu (např. bezpečnosti, obrana apod.). Povinnost zadavatele zadat zakázku v zadávacím řízení je znakem, který odlišuje veřejnou zakázku od jiných zakázek. Nadlimitní veřejná zakázka – rozumí se tím zakázka, u níž předpokládaná cena předmětu veřejné zakázky dosáhne anebo přesáhne finanční limity uvedené v § 14 odst. 2 a 3 – jsou pro ně závazné směrnice ES (a rovněž finanční limity jsou převzaty ze směrnic ES). Veřejné zakázky, které nedosahují finančních limitů stanovených v § 14 odst. 2 a 3, jsou podlimitní a zadávací směrnice ES se na ně nevztahují (jsou regulovány národní úpravou). 36 Způsoby zadávacích řízení Zadavatel je povinen zadat nadlimitní i podlimitní veřejnou zakázku (tedy nad 2 mil Kč) v zadávacím řízení: a) otevřené zadávací řízení, ve kterém mohou podat nabídku všichni dodavatelé, kteří mají zájem („otevřené řízení“) – je to v podstatě ekvivalent veřejné obchodní soutěže b) užší zadávací řízení, ve kterém mohou podat nabídku pouze zadavatelem vybraní zájemci („užší řízení“) – minimálně 5 a maximálně 20 účastníků Rozdíl mezi otevřeným a užším zadávacím řízením je ve způsobu, kterým jsou obě řízení oznamována a kdo se jich může účastnit. Další dva postupy mohou být použity jenom za splnění podmínek přísně stanovených v zákoně. c) jednací řízení s uveřejněním, ve kterém nabídku podávají pouze vybraní zájemci, kteří jsou poté zadavatelem vyzváni k jednání – zadavatel takto postupuje, resp. pokračuje v případě, že v otevřeném nebo užším řízení nebyly podány žádné vhodné nabídky a to tak, že uchazeči, kteří v těchto řízeních podali nabídky, jsou vyzváni k jednání o podmínkách uzavření smlouvy. Zadavatel může k tomuto řízení přistoupit také ve výjimečných případech stavebních prací nebo služeb, kdy povaha rizik s nimi spojených neumožňuje stanovit cenu předmětu předem nebo kdy se jedná o stavební práce prováděné pouze pro účely výzkumu a vývoje a nelze je využít za účelem dosažení zisku nebo k pokrytí nákladů výzkumu a vývoje. d) jednací řízení bez uveřejnění, ve kterém zadavatel přímo vyzve k jednání jednoho nebo více dodavatelů – toto řízení je velice striktně omezeno. V tomto řízení nepodávají vyzvaní zájemci nabídku, ale zadavatel s nimi místo toho přímo vyjedná smluvní podmínky a až poté následuje uzavření smlouvy. Jedná se o případ, kdy v předchozím otevřeném nebo užším řízení nebyly podány žádné nabídky a nebyly přitom změněny zadávací podmínky,


69/96

Orgán dohledu nad veřejnými zakázkami a jeho působnost

v naléhavých případech z důvodu krizového stavu (např. povodně), kdy není možno veřejnou zakázku zadat v jiném zadávacím řízení Rozhodujícím podkladem pro nabídku je zadávací dokumentace (§ 48), kterými ZVZ souhrnně označuje dokumenty, kterými zadavatel specifikuje předmět veřejné zakázky a v nichž si klade podmínky a požadavky na její realizaci. Každý uchazeč podává pouze jednu nabídku a žádná fyzická nebo právnická osoba se nemůže účastnit jednoho zadávacího řízení víc než jednou. Pro nabídky je vyžadována písemná forma. Značný důraz je věnován kvalifikaci zájemců a uchazečů a kritériím jejich hodnocení. Pro urychlení a zjednodušení zadávacích řízení se zavádí seznam kvalifikovaných dodavatelů veřejných zakázek (§ 76) – vede jej MMR. Hodnocení kvalifikace uchazečů a zájemců není totožné s postupem pro hodnocení zadávacího řízení, ale zásadním způsobem ho ovlivňuje a patří nesporně k nejdůležitější části zadávacího procesu. Na základě posouzení a hodnocení včas došlých nabídek zadavatel je povinen vybrat nejvýhodnější nabídku na základě kritéria ekonomické výhodnosti nabídky a nejnižší nabídkové ceny. Základním

kritériem zadání veřejné zakázky je tedy ekonomická výhodnost nabídky nebo nejnižší nabídková cena. V členských zemích EU preferuje vyhodnocení zakázek pouze podle ceny.

Zadavatelé tady budou muset zajistit možnost účasti uchazečů ze všech členských zemí EU. Uzavření smlouvy je poslední stadiem a navazuje na rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky vybranému uchazeči nebo zájemci, avšak jedině v případě, že nebyly ve lhůtě 15 dnů podány námitky proti rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky.

37 Orgán dohledu nad veřejnými zakázkami a jeho působnost §94 zákona 40/2004 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže – může vydávat předběžné a nápravné opatření. Nová úprava dohledu nad zadáváním veřejných zakázek je součástí procesu sbližování národní právní úpravy s právní úpravou ES v dané oblasti, a v podstatě je transformací směrnice Rady č. 89/665/EEC a 92/13/EEC do právního řádu ČR. Účel zákona úzce souvisí s výše uvedeným předmětem právní úpravy. Nicméně nejde pouze o vytvoření právního rámce pro autoritativní zjišťování, zda postup zadavatelů byl či nebyl v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a přijetí potřebných nápravných opatření. Zákon v podstatě sleduje stejné obecné cíle jako je hmotněprávní úprava procesu veřejného zadávání, k nimž náleží snaha zajistit rovný a nediskriminační přístup uchazečů k veřejným zakázkám, zefektivnit státní nákupy racionální alokací veřejných prostředků výběrem z nejvhodnější nabídky na základě otevřené a spravedlivé soutěže a dohled nad transparentností postupů zadavatelů s cílem omezovat rizika podvodů a korupce ve státní správě. Předmětem dohledu je výlučně kontrola postupů zadavatelů, tudíž nikoliv kontrola soukromých individuálních postupů uchazečů o veřejnou zakázku, i když je samozřejmé, že těmito postupy se orgán dohledu při výkonu své pravomoci může a zpravidla též bude zabývat (např. zda byly řádně prokázány kvalifikační předpoklady). Výkon dohledu podle tohoto zákona, stejně jako doposud, se svěřuje Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „orgán dohledu“), přičemž nejsou dotčena oprávnění jiných orgánů veřejné správy, které vykonávají kontrolu zadávání veřejných zakázek podle zvláštních právních předpisů, např. působnost Nejvyššího kontrolního úřadu podle § 3 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb. "vykonává kontrolu zadávání státních zakázek". Orgán dohledu: a) vydává předběžná opatření, b) rozhoduje o tom, zda zadavatel při zadání veřejné zakázky postupoval v souladu s ZVZ, c) ukládá nápravná opatření a sankce, d) kontroluje úkony zadavatele při zadávání veřejných zakázek podle zvláštního právního předpisu, e) plní další úkoly, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

Část sedmá, hlava II ZVZ upravuje smírčí řízení a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

70


Smírčí řízení

Kterýkoliv dodavatel, který má nebo měl zájem na získání určité nadlimitní veřejné zakázky a kterému v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele působícího v odvětvích vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací vznikla nebo hrozí vznik škody, může podat písemnou žádost o smírčí řízení Evropské komisi nebo orgánu dohledu (ten žádost neprodleně postoupí Evropské komisi). Zvýšený důraz na neformální řešení sporů vzniklých při zadávání veřejných zakázek je v souladu se stávajícím trendem v členských státech EU, které, vycházejíce ze specifik veřejného zadávání, se snaží řešit problémy již u zadavatele v průběhu zadávacího řízení.

Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele

Řízení se zahajuje na písemný návrh stěžovatele nebo z vlastního podnětu orgánu dohledu (objektivní lhůta tří let). Pojem "úkon zadavatele" zahrnuje širokou škálu opatření (úkonů) zadavatele v celém procesu veřejného zadávání, od stanovení podmínek veřejné zakázky v soutěžních podkladech po vyhlášení výsledků veřejného zadávání. Stěžovatelem se rozumí kterákoliv osoba, která má zájem na udělení veřejné zakázky a domnívá se, že úkonem zadavatele učiněným v průběhu zadávání veřejné zakázky byl porušen zákon, v jehož důsledku byl nebo mohl být poškozen. Tyto skutečnosti musí stěžovatel v návrhu doložit. K podání návrhu na přezkum je legitimována každá fyzická nebo právnická osoba ve smyslu právním, jež prokáže, že má zájem na získání zakázky. Vždy však stěžovatel musí před podáním návrhu využít neformálního způsobu vyřízení namítaných skutečností přímo u zadavatele. Z návrhu musí být patrné, kdo jej činí, které věci se týká, v čem je spatřováno porušení ZVZ a čeho se navrhovatel domáhá. S podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele je navrhovatel povinen složit na účet orgánu dohledu kauci ve výši 1% z nabídkové ceny navrhovatele, nejvýše však 1 mil Kč. Účastníkem řízení je vždy zadavatel a v řízení zahájeném na návrh též navrhovatel.

Předběžné opatření

V souladu s požadavky čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 89/665/EEC je ustanovení § 100, podle níž je povinností členských států zajistit, aby orgán dohledu byl vybaven pravomocí vydávat v době co nejkratší prozatímní opatření s cílem nápravy údajného porušení zákona zadavatelem, zabránit dalšímu poškozování zájmů účastníků zadávacího procesu, včetně možnosti pozastavit zadávací postup nebo jakékoliv opatření zadavatele. Orgán dohledu může na návrh navrhovatele nebo z vlastního podnětu před skončením řízení vydat předběžné opatření, kterým uloží zejména: a) zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, b) zadavateli pozastavit zadávací řízení, nebo c) zákaz plnění z uzavřené smlouvy, a to na dobu v předběžném opatření uvedenou, nejdéle však do rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí orgánu dohledu Shledá-li orgán dohledu před uzavřením smlouvy, že zadavatel úkonem učiněným při zadávání veřejné zakázky nesplnil povinnost nebo porušil zákaz stanovený tímto zákonem, uvede tuto skutečnost písemně v rozhodnutí. Současně zadavateli uloží opatření k nápravě, zejména zrušení rozhodnutí zadavatele o přidělení zakázky, jestliže takový úkon podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit stanovení pořadí úspěšnosti nabídek. Součástí rozhodnutí orgánu dohledu je uložení sankce podle § 102. V § 102 jsou definovány správní delikty a sankce, resp. pokuty za správní delikty. Proti rozhodnutí vydanému orgánem dohledu je možno podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Správní orgán může uložit opakovaně pokutu (až do výše 100 tisíc Kč) právnické nebo fyzické osobě, pokud nepředloží ve stanovené lhůtě podklady a pravdivé informace potřebné pro přezkoumání úkonů zadavatele, resp. pokud ztěžuje postup řízení zejména tím, že se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánů atd. (§ 104 ZVZ). Společná ustanovení o výkonu dohledu – v § 106 (ochrana obchodního tajemství), § 107 (užití správního řádu – stanovena subsidiarita užití správního řádu) a § 108 (uveřejňování pravomocného rozhodnutí orgánu dohledu – Sbírka rozhodnutí orgánu dohledu v oblasti zadávání veřejných zakázek a na internetových stránkách orgánu dohledu).


71/96

Ručení

38 Ručení §303 - §312 Podstata – zajišťovací instrument Vznik ručení – je chápáno jak jednostranný právní úkon, aspoň tak to chápe zákon, ale bez součinnosti by to stejně asi nemělo smysl Akcesorita a subsidiarita ručení Charakteristika jednotlivých vztahů (ručitel vs. Věřitel, ričitel vs. Dlužník apod) Ručení (§ 303 an.) lze obecně definovat jako právní vztah mezi věřitelem a ručitelem, jehož obsahem je závazek ručitele uspokojit pohledávku věřitele pokud ji neuspokojí sám dlužník. Úpravou obsaženou v Obch.z. (komplexní úprava) se ručení řídí vždy, jde-li o zajištění závazků z obchodních závazkových vztahů (podle § 261/1-3) a to bez ohledu na to, kdo je ručitelem. Tam kde si strany (podle § 262) dobrovolně dohodly úpravu vztahů obch. zákoníkem se touto úpravou řídí i ručení pouze pokud a) s tím ručitel projeví souhlas, nebo… b) v době vzniku ručení ručitel ví, že zajišťovaný závazek se řídí obchodním zákoníkem

Vznik ručení:

1) ze zákona (např. ručení společníků v.o.s., ručení za závazky při prodeji podniku aj.) 2) na základě písemného prohlášení ručitele (jednostranný právní úkon) – z prohlášení musí být patrné kdo je ručitelem, věřitelem a dlužníkem i zajištěná pohledávka Ručit lze i pouze za část závazku, za závazek vzniklý v budoucnu či za závazek jehož vznik je vázán na splnění nějaké podmínky. Ručením lze zajistit i závazek neplatný pro nedostatek způsobilosti dlužníka pokud o této skutečnosti ručitel v době vzniku ručení věděl. Je-li ručitelů více, ručí solidárně tzn. každý za celý závazek. Povinnost ručitele uspokojit pohledávku vzniká: 1) je-li závazek splatný, a zároveň… 2) jestliže dlužník nesplnil závazek ani v přiměřené lhůtě poté, co k tomu byl věřitelem vyzván. Podmínka vyzvání nemusí být splněna jestliže - věřitel nemůže výzvu uskutečnit, nebo - je nepochybné, že dlužník závazek nesplní (konkurz) Práva ručitele vůči věřiteli: - požadovat sdělení aktuální výše zajištěné pohledávky - uplatnit všechny námitky, ke kterým je oprávněn i dlužník (vč. započtení pohledávky dlužníka vůči věřiteli) - použít k započtení své pohledávky vůči věřiteli - jestliže zaplatí – požadovat po věřiteli všechny doklady a pomůcky, které věřitel má, k uplatnění nároku vůči dlužníkovi ručitel se stává ve vztahu k dlužníkovi jeho novým věřitelem Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí dlužníka, má dlužník právo uplatnit vůči ručiteli všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, upozorní-li na ně ručitele bez zbytečného odkladu. Zánik ručení: - zánikem zajištěného závazku (ručení má akcesorickou povahu) s výjimkou, když… o k zániku závazku dojde pro nemožnost plnění dlužníkem, lze-li splnit ručitelem o k zániku závazku dojde kvůli zániku právnické osoby jež je dlužníkem - dohodou věřitele s ručitelem - splynutím věřitele s ručitelem v jednu osobu Při postoupení zajištěné pohledávky přechází práva z ručení na postupníka okamžikem, kdy je postoupení oznámeno či prokázáno ručiteli. Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením jeho práva vůči dlužníkovi.

72


39 Bankovní záruka Kvalifikovaný ručitel podle zákona o bankách. Prohlášení té banky má mnohem větší relevanci než obyčejný ručitel. Společné ručení bank. Vztah věřitel banka, banka a dlužník apod. Způsob zániku = záruční listina Bankovní záruka (§ 313 an.) je zvláštní druh ručení (ručení = právní vztah mezi věřitelem a ručitelem, jehož obsahem je závazek ručitele uspokojit pohledávku věřitele pokud ji neuspokojí sám dlužník).

Ručitelem může v tomto případě být pouze banka (event. jiná osoba podle zákona o bankách). Vznik bankovní záruky – BZ vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že za podmínek v záruční listině stanovených (např. předložení určitých dokumentů apod.) uspokojí věřitele do výše stanovené částky, pokud dlužník nesplní svůj závazek vůči věřiteli. Předmět bankovní záruky – bankovní zárukou lze zajistit i nepeněžitou pohledávku, plnění banky je však vždy peněžité (BZ je zajištěn případný peněžitý nárok věřitele vůči dlužníkovi – např. náhrada škody, smluvní pokuta apod.). Povinnost banky plnit – vzniká za podmínek stanovených záruční listinou - vzniká na písemnou výzvu věřitele - není nutno vyzývat nejprve dlužníka (není-li v záruční listině stanoveno něco jiného) - je-li plnění podmíněno předložením určitých dokumentů, musí být předloženy spolu s výzvou nebo bezprostředně poté - banka může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, které záruční listina připouští (nemůže tedy např. uplatnit námitky, které by byl vůči věřiteli oprávněn uplatnit dlužník apod.) Povinnost dlužníka vůči bance - dlužník je v případě plnění banky věřiteli povinen zaplatit bance to, co banka podle své povinnosti ze záruční listiny plnila. Vůči bance nemůže dlužník uplatnit námitky, které by měl vůči věřiteli, jestliže smlouva mezi jím a bankou neobsahovala povinnost banky tyto námitky zahrnout do záruční listiny. Potvrzení jinou bankou – v případě potvrzení bankovní záruky jinou bankou má věřitel právo volby, vůči které bance svoji pohledávku uplatní. Ochrana dlužníka – zákon stanoví povinnost věřitele vrátit dlužníkovi plnění, které obdržel z bankovní záruky a na které neměl vůči dlužníkovi nárok, a spolu s tím i povinnost nahradit způsobenou škodu. Práva a závazky ze záruční listiny jsou samostatně převoditelné. Jestliže však je věřitel oprávněn uplatnit svá práva z BZ jen nesplní-li dlužník svůj závazek, může věřitel svá práva z BZ postoupit pouze společně s pohledávkou vůči dlužníkovi zajištěnou touto BZ. Na bankovní záruku se jinak použijí přiměřeně ustanovení o ručení, vztah mezi bankou a dlužníkem se řídí podle ustanovení o smlouvě mandátní.


73/96

Smluvní pokuta

40 Smluvní pokuta Úprava dvojího druhu = OZ i ObchZ = speciální Nenaplňuje uhrazovací funkci, ale spíše prevence. Vznik je spojen s ujednáním ve smlouvě Odpovědnostní princip – ObchZ vychází z absolutní odpovědnosti na rozdíl od OZ. Otázkou je výše smluvní pokuty. Moderační právo soudu – soud může upravit výši Vztah smluvní pokuty a náhrady škody. Kdy se hradí ještě vedle náhrady škody ⇒ zase závisí na smluvním ujednání § 300 Okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. § 301 Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl. § 302 Odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty. Obecně je smluvní pokuta upravena v Občanském zákoníku (§ 544 an.) s tím, že určité odchylky od této úpravy stanoví Obchodní zákoník (§ 300 an.). Podstatou smluvní pokuty je povinnost zaplatit určitou částku, kterou si strany sjednaly pro případ, že bude porušena smluvní povinnost. Na rozdíl od občanskoprávní úpravy, kde podmínkou smluvní pokuty je zavinění, se podle obchodněprávní úpravy jedná o absolutní objektivní odpovědnost (dohodou stran je možné sjednat

odlišnou úpravu).

Dohoda o sjednání smluvní pokuty - musí být vždy písemná - musí obsahovat výši smluvní pokuty či způsob jejího určení Funkce smluvní pokuty – smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody, přičemž však ke vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu není samotný vznik škody nutný (stačí nesplnění povinnosti). Proto strana, která má právo na smluvní pokutu nemůže z téhož důvodu požadovat zároveň náhradu škody a to ani kdyby vzniklá škoda byla vyšší než smluvní pokuta (dohodou stran je možné sjednat

odlišnou úpravu).

Moderační právo soudu (ius moderandi) – na rozdíl od občanskoprávní úpravy může v obchodních závazkových vztazích soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit a to až na úroveň skutečně vzniklé škody, která do doby soudního rozhodnutí vznikla v důsledku porušení povinnosti na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Náhradu škody, která vznikla později, je poškozený oprávněn požadovat až do výše smluvní pokuty podle obecného ustanovení o náhradě škody (§ 373 a násl. Obch.z.).

74


41 Uznání závazku Podstatou a funkcí je prodloužení promlčecí doby a nemusím prokazovat existenci. Zejména §323 ObchZ, ale §407 odst. 2, 3, 4, což je úprava nezávislá v OZ. § 323 (1) Uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. (2) Za uznání nepromlčeného závazku se považují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3. (3) Uznání závazku má účinky i vůči ručiteli. Uznání závazku (§ 323) jako způsob zajištění závazku dlužníkem spočívá v tom, že uznáním závazku dlužník zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že závazek v době uznání trval (případné prokázání opaku je na dlužníkovi). Uznat lze i závazek promlčený, přičemž to, že došlo k jeho promlčení, nemusí být dlužníkovi nutně známo. Podmínky uznání závazku 1) musí jít o závazek dostatečně určitý (tzn. musí být jednoznačně identifikovaný resp. identifikovatelný) 2) uznání musí mít písemnou formu Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Za uznání závazku se považuje i hrazení úroků či částečné plnění (tento způsob se však nevztahuje na promlčené závazky) = konkludentní uznání Uznání závazku má účinky i vůči ručiteli.


75/96

Způsob plnění závazku

42 Způsob plnění závazku §324 – 355 ObchZ 1) existuje několik způsobů a komu přísluší právo volby 2) důsledky pozdního a vadného plnění 3) podmínky vzájemných závazků 4) předmět plnění – individuální a konkrétní plnění 5) částečné plnění 6) možnosti započtení 7) plnění třetí osobou 8) kdy se plní třetí osobě Zánik závazku splněním (§ 324 an.) je nejčastější a nejběžnější způsob, jakým k jeho zániku dochází. Splnění závazku = právní úkon, kterým osoba povinná poskytuje věřiteli předmět plnění, který je obsahem jejího závazku. Závazek zaniká, je-li věřiteli splněn řádně a včas (řádně = po stránce místní a věcné, včas = po stránce časové). Opožděné plnění – závazek jím zaniká za předpokladu, že mezitím nezanikl jiným způsobem (např. odstoupení věřitele od smlouvy, uplanutím času u fixních závazků apod.) Vadné plnění – pokud závazek nezanikl odstoupením věřitele od smlouvy z důvodu vadného plnění, nemá vadné plnění za následek zánik závazku, ale změnu jeho obsahu; závazek zanikne až uspokojením nároků věřitele vzniklých z vadného plnění Místo plnění – nestanoví-li smlouva či povaha závazku místo plnění, určuje je subsidiárně obchodní zákoník, a to pro … - nepeněžité závazky 1) dle smlouvy 2) dle povahy závazku 3) zákonem, dle jednotlivých smluvních typů 4) místem provozovny dlužníka, vznikl-li závazek v souvisl. s provozem 5) sídlem či místem podnikání dlužníka (dluhy odnosné) - peněžité závazky 1) dle smlouvy 2) místem provozovny věřitele, vznikl-li závazek v souvisl. s provozem a bude-li zároveň věřitelem poskytnuto protiplnění 3) dle banky, kde má věřitel účet 4) sídlem či místem podnikání věřitele (dluhy donosné) Mají-li si strany plnit současně, může se splnění domáhat jen ta strana, která již plnění poskytla či je připravena plnit. Má-li jedna strana plnit dříve, může své plnění odepřít až do doby, kdy jí bude dostatečně zajištěno splnění závazku druhou stranu (platí v případě, kdy se stane dostatečně zřejmým, že druhá strana nebude schopna poskytnout plnění). Alternativní plnění – lze-li závazek splnit několika způsoby, má právo výběru dlužník (smlouvou lze určit i jinak). Pokud si jedna strana způsob plnění vybere a svou volbu oznámí straně druhé, nelze ji již bez souhlasu druhé strany měnit. Má-li dlužník více závazků stejného druhu, je plněním hrazen závazek, který dlužník určí. Neurčí-li, tak ten nejdříve splatný. Při peněžitém plnění závazek nejhůře zajištěný, přičemž nejdříve se úhrada přiřadí (započte) k úrokům a až následně k jistině. Částečné plnění – pokud částečné plnění neodporuje povaze závazku, lze plnit i po částech. Plnění třetí osobou – jestliže plnění není vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, je věřitel povinen přijmout plnění i od třetí osoby Kvitance – dlužník je oprávěn po věřiteli požadovat potvrzení o vyrovnání svého závazku Doba plnění – může být stanovena ve prospěch dlužníka, či věřitele, nebo obou

76


43 Místo a doba plnění závazku §335 – 343 Místo je odlišné u peněžitého a nepeněžitého plnění. Je třeba odlišovat zákonné a smluvní doby.

Donesná doba, plnění před lhůtou,

§ 340 (1) Dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě. (2) Není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán. § 341 Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil dobu plnění, a neurčí-li ji v přiměřené době, určí dobu plnění soud na návrh věřitele s přihlédnutím k povaze a místu plnění, jakož i k důvodu, proč bylo určení doby plnění přenecháno dlužníkovi. § 342 (1) Nevyplývá-li ze smlouvy nebo z ustanovení tohoto zákona něco jiného, je rozhodující úmysl stran projevený při uzavření smlouvy nebo povaha plnění pro určení, zda doba plnění je stanovena ve prospěch obou stran, nebo jen ve prospěch jedné z nich. (2) Je-li doba plnění stanovena ve prospěch dlužníka, před touto dobou není věřitel oprávněn požadovat plnění, avšak dlužník je oprávněn plnit svůj závazek. (3) Je-li doba plnění stanovena ve prospěch věřitele, je před touto dobou věřitel oprávněn požadovat plnění, ale dlužník není oprávněn plnit svůj závazek. (4) Je-li doba plnění stanovena ve prospěch obou stran, není před touto dobou věřitel oprávněn požadovat plnění a dlužník plnit svůj závazek. § 343 Splní-li dlužník peněžitý závazek před stanovenou dobou plnění, není oprávněn bez souhlasu věřitele odečíst od dlužné částky úrok odpovídající době, o kterou plnil dříve. Doba plnění – může být stanovena ve prospěch dlužníka, či věřitele, nebo obou Místo plnění – nestanoví-li smlouva či povaha závazku místo plnění, určuje je subsidiárně obchodní zákoník, a to pro - nepeněžité závazky 1) dle smlouvy 4) místem provozovny dlužníka, vznikl-li 2) dle povahy závazku závazek v souvisl. s provozem 3) zákonem, dle jednotlivých smluvních typů 5) sídlem či místem podnikání dlužníka (dluhy odnosné) - peněžité závazky 1) dle smlouvy 3) dle banky, kde má věřitel účet 2) místem provozovny věřitele, vznikl-li 4) sídlem či místem podnikání věřitele (dluhy závazek v souvisl. s provozem a bude-li donosné) zároveň věřitelem poskytnuto protiplnění Mají-li si strany plnit současně, může se splnění domáhat jen ta strana, která již plnění poskytla či je připravena plnit. Má-li jedna strana plnit dříve, může své plnění odepřít až do doby, kdy jí bude dostatečně zajištěno splnění závazku druhou stranu (platí v případě, kdy se stane dostatečně zřejmým, že druhá strana nebude schopna poskytnout plnění). Alternativní plnění – lze-li závazek splnit několika způsoby, má právo výběru dlužník (smlouvou lze určit i jinak). Pokud si jedna strana způsob plnění vybere a svou volbu oznámí straně druhé, nelze ji již bez souhlasu druhé strany měnit. Má-li dlužník více závazků stejného druhu, je plněním hrazen závazek, který dlužník určí. Neurčí-li, tak ten nejdříve splatný. Při peněžitém plnění závazek nejhůře zajištěný, přičemž nejdříve se úhrada přiřadí (započte) k úrokům a až následně k jistině.


77/96

Odstoupení od smlouvy a odstupné

44 Odstoupení od smlouvy a odstupné §344 – 351 §355 – odstupné Rozlišení mezi podstatným a nepodstatným porušením smlouvy. Je otázka jak to poznáme – obecný návod, proto je ideální podstatné porušení do smlouvy rovnou definovat. Rozdíly od OZ, kde se smlouvy ruší od počátku Odstupné a jeho podstata Úprava odstoupení od smlouvy (§ 344 an.) obsažená v Obchodním zákoníku je komplexní úpravou, úprava občanského zákoníku se pro obchodní závazkové vztahy nepoužije. Od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo Obchodní zákoník. Smluvní ujednání o odstoupení od smlouvy není nijak omezeno, lze je sjednat i rozdílně pro jednotlivé smluvní strany. Zákonné odstoupení od smlouvy je v obchodním zákoníku upraveno jednak obecně a dále také u některých smluvních typů zvláštní úpravou (ta bude mít v takových případech oproti obecné zákonné úpravě přednost). V obecné úpravě spojuje obchodní zákoník právo odstoupit od smlouvy s prodlením (jak dlužníka, tak i věřitele). V obou případech se rozlišuje zda prodlení znamená podstatné či nepodstatné porušení smluvních povinností. Podstatné porušení smlouvy – takové porušení smlouvy, u kterého lze předpokládat, že strana která smlouvu porušila věděla (či mohla vědět) již v okamžiku jejího uzavření, že v případě takovéhoto jejího porušení nebude mít druhá strana zájem na plnění povinností ze smlouvy vyplývajících. Při podstatném porušení smlouvy je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, pokud to straně, která je v prodlení, oznámí bez zbytečného odkladu. Neodstoupí-li takto od smlouvy má právo na odstoupení způsobem stanoveným pro nepodstatné porušení smlouvy. Při nepodstatném porušení smlouvy může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud strana, která je v prodlení nesplní svou povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která jí k tomu byla poskytnuta. Pokud strana, která je v prodlení oznámí druhé straně, že svou povinnost nesplní, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit ihned. Pro odstoupení od smlouvy jak při jejím podstatném, tak i při jejím nepodstatném porušení je v obchodním zákoníku společná úprava a to … 1) oprávněná strana nemůže odstoupit, byla-li jí doručena zpráva o splnění povinnosti 2) týká-li se prodlení pouze části závazku, je možno odstoupit jen ohledně této části 3) u smluv s dílčím plněním lze od smlouvy odstoupit pouze ohledně toho dílčího plnění s nímž je dlužník v prodlení 4) při odstoupení smlouva zaniká okamžikem doručení odstoupení druhé straně 5) fixní smlouva zaniká okamžikem prodlení (není třeba od ní odstupovat) 6) má-li být povinnost splněna až v budoucnu, lze od smlouvy odstoupit pokud… - strana povinná prohlásí, že povinnost nesplní - z chování strany povinné lze dovodit, že povinnost nesplní a neposkytne na vyzvání ani dostatečnou jistotu 7) odstoupením zanikají ex nunc všechna práva a povinnosti smluvních stran s výjimkami stanovenými smlouvou či Obch.z. (náhrada škody, smluvní pokuta apod.) 8) strana, která před odstoupení přijala plnění druhé strany, je povinna ho vrátit (peněžité plnění i s úroky); strana, která od smlouvy odstoupila, má nárok na náhradu nákladů spojených s vrácením plnění Odstupné – peněžitá částka, jejímž zaplacením je jedna či druhá strana oprávněna zrušit uzavřenou smlouvu. Pro možnost zániku závazku tímto způsobem musí být splněny některé předpoklady: 1) ujednání o zrušení smlouvy zaplacením odstupného musí být uvedeno ve smlouvě samé 2) ve smlouvě musí být uvedena výše odstupného K samotnému zániku závazku dochází až okamžikem kumulativního splnění dvou předpokladů a to … 1) oznámením druhé straně, a … 2) faktickým zaplacením odstupného Oprávnění zrušit tímto způsobem uzavřenou smlouvu nemá strana, která již přijala či poskytla byť jen částečné plnění.

78


45 Započtení pohledávek §580 – 581 OZ a 358 – 364 ObchZ - podmínky a důsledky - důsledky započtení je zánik ⇒ jednostranné a smluvní započtení - omezení při započtení – zejména u bank, ale je dispozitivní Započtení je jedním ze způsobu zániku závazků a to v případě, kdy se vzájemně kryjí pohledávky dlužníka a věřitele. Úprava započtení pohledávek je obecně upravena v Občanském zákoníku (§ 580 an.), dílčí úpravu obsahuje rovněž Obchodní zákoník (§ 358 an.). Započtení vzájemných závazků a pohledávek je možné provést buď dohodou stran, nebo jednostranným právním úkonem. Započtení dohodou stran – dohodou stran lze započítat jakékoliv vzájemné závazky a pohledávky (i ty které teprve vzniknou). Jednostranné započtení – aby byla pohledávka způsobilá k započtení jednostranným aktem, musí splnit určité podmínky: 1) musí jít o pohledávky stejného druhu (peníze proti penězům) 2) pohledávky musí jít uplatnit u soudu 3) promlčené pohledávky lze započíst pouze tehdy, jestliže byly způsobilé k započtení ještě před tím, než k promlčení došlo 4) proti pohledávce splatné nelze započítat pohledávku nesplatnou (to neplatí proti pohledávce dlužníka, který není schopen plnit své peněžité závazky) 5) započtení nesmí být vyloučeno dohodou stran aj. Další omezení započitatelnosti upravuje obchodní zákoník v těchto případech: a) vklady na účtech může banka použít k započtení pouze tehdy, vznikla-li její pohledávka ze smlouvy o vedení těchto účtů b) peněžité pohledávky v různých měnách lze započítat pouze tehdy, jedná-li se o volně směnitelné měny – rozhodný je kurz deviza střed platný 1) ke dni, kdy se pohledávky potkaly a … 2) v místě sídla strany, která započtení provedla c) byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení pouze pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli a kterou má vůči poslednímu věřiteli Další omezení zápočtů závazků a pohledávek (a to i dohodou účastníků) upravuje např. zákon o konkursu a vyrovnání – v konkursu není možné podle § 14 ZKV započítat pohledávky proti majetku patřícímu do podstaty.


79/96

Podstata, předmět a účinky promlčení

46 Podstata, předmět a účinky promlčení §387 – 408 ObchZ Podstata a funkce Důsledky promlčení Splnění není bezdůvodného obohacení (otázka čím se to odlišuje do prekluze) Práva z OZV a jaké to mí účinky ve vztahu k plnění a promlčení § 387 (1) Právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. (2) Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. ODDÍL 2 ÚČINKY PROMLČENÍ § 388 (1) Promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. (2) I po uplynutí promlčecí doby může však oprávněná strana uplatnit své právo při obraně nebo při započtení, jestliže: a) obě práva se vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným na základě jednoho jednání nebo několika souvisejících jednání, nebo b) právo mohlo být použito kdykoli před uplynutím promlčecí doby k započtení vůči nároku uplatněnému druhou stranou. § 389 Jestliže dlužník splnil svůj závazek po uplynutí promlčecí doby, není oprávněn požadovat vrácení toho, co plnil, i když nevěděl v době plnění, že promlčecí doba již uplynula. § 390 Jestliže se promlčí právo uskutečnit právní úkon, účinky tohoto právního úkonu nenastanou vůči osobě, která namítne promlčení. Právní úprava promlčení obsažená v Obchodním zákoníku (§ 387 an.) představuje komplexní úpravu a obsahuje výhradně kogentní ustanovení. Podstata promlčení spočívá v tom, za kumulativního splnění dvou podmínek a sice 1) marného uplynutí promlčecí doby a 2) uplatnění námitky promlčení dlužníkem zaniká nárok k uplatnění práva u soudu (zaniká jeho vynutitelnost). Promlčené právo samo o sobě nezaniká (zaniká pouze nárok), ale zůstává oslabené jako tzv. naturální obligace. Proto v případě plnění dlužníka na promlčenou pohledávku nejde o plnění bez právního důvodu a dlužník je nemůže požadovat zpět jako bezdůvodné obohacení. Oprávnění vznést námitku promlčení se nelze platně vzdát a není možná ani dohoda, že se určité právo nepromlčuje důsledek kogentnosti příslušných ustanovení. Předmětem promlčení jsou všechna práva z obchodních závazkových vztahů (např. právo na plnění, právo učinit určitý právní úkon apod.) s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Výjimečně se právo jeho neuplatněním v určené lhůtě nepromlčuje, ale zaniká – prekluze práva (prekluze práva není upravena v Obch.z., proto se na obchodní závazkové vztahy použijí ustanovení Obč.z. - § 583) – např. právo na koupi najaté věci (§ 491 Obch.z.) Účinky promlčení liší se podle toho, zda jde a) o právo na plnění, nebo b) o právo uskutečnit určitý právní úkon. Ad. a) Právo na plnění – právo nemůže být přiznáno soudem (či rozhodcem), pokud dlužník promlčení namítne; námitka však musí být vznesena až po uplynutí promlčecí doby. I po uplynutí promlčecí doby může však oprávněná strana toto své promlčené právo ještě uplatnit při obraně nebo započtení jestliže 1) se obě práva vztahují k téže smlouvě (či k smlouvám spolu souvisejícím), a zároveň … 2) mohlo-li být promlčené právo před promlčením použito k započtení nároku uplatněného druhou stranou. Ad. b) Právo uskutečnit určitý právní úkon – vůči osobě, která námitku promlčení vznese, je takový právní úkon neúčinný.

80


47 Promlčecí doba a její běh Obecně §391 – 408 ⇒ součást OZ. 4 roky, ale existují zvláštní dílky dané ObchZ nikoliv subjekty Zajistit prodloužení a uznání závazku Stavení promlčení – kdy a za jakých podmínek k tomu dochází Právní úprava promlčení vč. úpravy promlčecí doby a jejího běhu obsažená v Obchodním zákoníku (§ 387 an.) představuje téměř komplexní úpravu a obsahuje výhradně kogentní ustanovení. Obecná promlčecí doba stanovená Obch.z. je 4 roky. Ta platí není-li pro jednotlivá práva stanovena promlčecí doba jiná – zvláštní. Zvláštní promlčecí doba může být jak kratší – 1 rok (např. u práva vůči dopravci ze škody na dopravovaných věcech či u práva ze škody z opožděného doručení zásilky) nebo delší – 10 let (např. objektivní lhůta u práva na náhradu škody) Promlčecí dobu nelze stanovit dohodou stran s výjimkou u smlouvy o smlouvě budoucí, týkající se … 1) práva na určení obsahu budoucí smlouvy soudem (nebo jinou osbou), a … 2) práva na náhradu škody způsobenou nesplněním závazku uzavřít budoucí smlouvu. - v těchto případech je stanovena promlčecí lhůta 1 rok, ale dohodou stran ji lze prodloužit i zkrátit. Prodloužení promlčecí lhůty – strana vůči níž se právo promlčuje (strana povinná) může písemným prohlášením adresovaným straně oprávněné promlčecí dobu prodloužit a to i opakovaně. Takové prohlášení lze učinit i před tím, než promlčecí lhůta vůbec začala běžet. Je otázkou, zda lze promlčecí dobu prodloužit i poté, co promlčení nastalo. Prodloužení promlčecí lhůty je možné také uznáním závazku (ať již písemnou formou či konkludentně – částečným plněním či placením úroků). Uznáním závazku počíná běžet nová promlčecí lhůta a to lhůta obecná 4-letá (i když původní promlčecí lhůta byla vzhledem k charakteru závazku pouze 1-letá). Maximální doba na kterou lze promlčecí lhůtu prodloužit a tedy maximální možná promlčecí lhůta podle Obch.z. činí 10 let od doby, kdy začala promlčecí lhůta běžet poprvé (námitku promlčení však nelze uplatnit v již zahájeném řízení) Bylo-li právo pravomocně přiznáno později než 3 měsíce od ukončení uvedené 10-ti leté lhůty, lze toto rozhodnutí vykonat (provést exekuci) bylo-li řízení o výkonu rozhodnutí zahájeno nejpozději do 3 měs. od právní moci rozsudku.

Běh promlčecí lhůty

Počátek běhu promlčecí lhůty – lze obecně rozlišit podle toho zda se jedná o … a) právo vymahatelné u soudu – zde počíná promlčecí době běžet dnem, kdy mohlo být právo u soudu prvně uplatněno b) právo uskutečnit právní úkon – zde počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy mohl být tento právní úkon prvně učiněn Vedle těchto obecných pravidel obsahuje pro celou řadu případů Obch.z. zvláštní ustanovení upravující počátek běhu promlčecí doby např. právo na splnění závazku – den splatnosti, právo na peněžní prostředky uložené na b.ú. – den zániku smlouvy o jeho vedení, právo vzniklé porušením povinnosti (např. smluvní pokuta) – dnem porušení povinnosti atd. Stavení promlčecí lhůty – promlčecí lhůta přestává běžet pokud věřitel učinil právní úkon považovaný za uplatnění práva (podání žaloby, doručení návrhu na zahájení rozhodčího řízení druhé straně apod.). Nerozhodl-li soud ve věci samé, platí že promlčecí lhůta nepřestala běžet (skončila-li v průběhu řízení či má-li skončit do 1 roku od skončení řízení prodlužuje se na 1 rok od skončení řízení), přiznal-li soud žalobci právo, končí promlčecí lhůta uplynutím obecné maximální 10-leté promlčecí doby. Konec promlčecí lhůty – o konci promlčecí doby platí obecná úprava počítání času obsažená v Obč.z.


81/96

Zákonná odpovědnost za vady plnění

48 Zákonná odpovědnost za vady plnění Odpovědnost za vady plnění se vztahuje především ke kupní smlouvě, u které je také v Obch.z. nejpodrobněji upravena. U dalších smluvních typů (u smlouvy o dílo) je úprava obdobná a v mnohém na úpravu u kupní smlouvy odkazuje. Obecně může mít právní odpovědnost za vady plnění dvojí, resp.trojí charakter: 1) Zákonná odpovědnost za vady – prodávající odpovídá jen za vlastnosti zboží v okamžiku jeho prodeje (včetně vad které se navenek projeví až později). 2) Záruční odpovědnost za vady (smluvní záruka či záruka za jakost) – prodávající se smluvně zaváže, že zboží si zachová po určitou dobu (tzv. záruční dobu) určité své vlastnosti. 3) Kombinace obou způsobů – úprava odpovědnosti za vady plnění obsažená v Obch.z. je právě touto kombinací obou uvedených způsobů.

Zákonná odpovědnost za vady plnění

I když odpovědnost za vady plnění obsažená v Obch.z. je kombinací zákonné a záruční odpovědnosti, základem je odpovědnost zákonná. Podle její zákonné úpravy odpovídá prodávající za vady ve dvou případech: 1) jde-li o vadu, kterou má zboží v okamžiku, kdy přechází nebezpečí škody na kupujícího – vada se však může projevit i později (v době prodeje nemusí být vadou zjevnou). 2) jestliže vada byla způsobena porušením povinností prodávajícího – zahrnuje i vady, které vzniknou až po přechodu nebezpečí škody na kupujícího. V obou těchto případech je prokázání splnění uvedených podmínek na kupujícím. Liberace – odpovědnost prodávajícího je objektivní, nikoliv však absolutní – obchodním zákoníkem jsou dány dva liberační důvody, které vylučují odpovědnost prodávajícího: 1) vady zboží byly způsobeny použitím takových surovin při výrobě, které si za tímto účelem dodal sám kupující – pokud prodávající zároveň nemohl při vynaložení veškeré odborné péče nevhodnost surovin odhalit nebo na to kupujícího upozornil a ten i přesto trval na jejich použití. 2) kupující o vadách zboží věděl, nebo s přihlédnutím k okolnostem vědět musel – pro posouzení je rozhodující doba uzavření smlouvy (např. upozornil-li prodávající kupujícího při uzavírání smlouvy na vady zboží či jedná li se prodej partiového zboží apod.). Tento liberační důvod však nelze použít v případech, kdy se vady týkají vlastností, které zboží dle smlouvy mělo mít. Uvedené liberační důvody se týkají vad jakosti a provedení, pokud jde o vady právní, jsou liberační důvody v Obch.z. stanoveny zvlášť, jsou rovněž dva a jsou to: 1) kupující v době uzavření smlouvy o právu třetí osoby věděl (zde nestačí, že podle okolností o takovém právu vědět musel) 2) prodávající byl podle smlouvy povinen postupovat podle pokynů předaných kupujícím – tím kupující převzal povinnost ověřit si právní stav sám, a pokud ji řádně nesplnil, nese si důsledky. Ve všech uvedených případech musí existenci liberačních důvodů prokazovat prodávající, jestliže se chce své odpovědnosti za vady zprostit. Kupující je na druhou stranu povinen si zboží co nejdříve prohlédnout a zjištěné vady bez zbytečného odkladu oznámit (notifikační povinnost). Právo z vad nemůže být kupujícímu soudem přiznáno, pokud vady neoznámí prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, co … a) je zjistil b) je zjistit měl, při prohlídce, kterou měl udělat (vady zjevné) c) mohly být zjištěny při vynaložení veškeré odborné péče - max 2 roky (skryté vady)

82


49 Záruční odpovědnost za vady plnění Vůle prodávajícího zaručit se za vady plnění. Délka a rozsah odpovědnosti, jak je formulována liberace. Odpovědnost za vady plnění se vztahuje především ke kupní smlouvě, u které je také v Obch.z. nejpodrobněji upravena. U dalších smluvních typů (u smlouvy o dílo) je úprava obdobná a v mnohém na úpravu u kupní smlouvy odkazuje. Obecně může mít právní odpovědnost za vady plnění dvojí, resp.trojí charakter: 1) Zákonná odpovědnost za vady – prodávající odpovídá jen za vlastnosti zboží v okamžiku jeho prodeje (včetně vad které se navenek projeví až později). 2) Záruční odpovědnost za vady (smluvní záruka či záruka za jakost) – prodávající se smluvně zaváže, že zboží si zachová po určitou dobu (tzv. záruční dobu) určité své vlastnosti. 3) Kombinace obou způsobů – úprava odpovědnosti za vady plnění obsažená v Obch.z. je právě touto kombinací obou uvedených způsobů.

Záruční odpovědnost za vady plnění

Záruční odpovědnost za vady plnění představuje doplněk odpovědnosti zákonné. Její podstatou je závazek prodávajícího, že zboží bude po určitou dobu (záruční dobu) způsobilé ke smluvenému či obvyklému účelu, nebo že si zachová smluvené či obvyklé vlastnosti záleží zásadně na vůli prodávajícího, zda smluvní pokutu poskytne. Základní podmínky pro vznik záruční odpovědnosti jsou dvě: 1) písemný projev vůle prodávajícího, a… 2) stanovení délky záruční doby Ad.1) Písemný projev vůle – může být obsažen buď ve smlouvě (dvoustranné ujednání) nebo může mít formu jednostranného prohlášení (záruční list). Za převzetí záruční odpovědnosti se považuje také vyznačení délky záruční doby, doby trvanlivosti či použitelnosti zboží na jeho obalu. Ad. 2) Délka záruční doby – záruční doba začíná běžet ode dne vyznačeného ve smlouvě (či v záručním listě) jinak ode dne dodání zboží. Nemůže-li kupující užívat zboží pro jeho vady, záruční doba se o odpovídající dobu prodlužuje. Rozsah odpovědnosti – pro rozsah záruky je rozhodující obsah smlouvy či prohlášení prodávajícího, vymezen může být různými způsoby např. … - vlastnostmi, které zboží po dobu záruční lhůty má mít - záruka se může vztahovat na všechny vlastnosti které má zboží mít podle Obch.z. tzn. především v množství, jakosti, provedení a obalu jež určuje smlouva, neurčuje-li tak… - jakost a provedení podle účelu smlouvy nebo podle účelu obvyklého, event. podle vzorku či předlohy - balení obvyklé nebo nezbytné k ochraně zboží (zjednodušeně „obvyklý účel a vlastnosti“) - stanovení vlastností na které se záruka nevztahuje, s tím že ostatní vlastnosti má mít zboží podle Obch.z. Není-li rozsah stanoven platí rozsah podle Obch.z. Liberace – odpovědnost prodávajícího je objektivní, nikoliv však absolutní – obchodní zákoník stanoví liberační důvod, který vylučuje odpovědnost prodávajícího a tím je … - skutečnost, že vady byly způsobeny vnějšími událostmi (živelní událost či poškození kupujícím) a to až po přechodu nebezpečí škody na kupujícího (přičemž tyto události nezpůsobil prodávající). Existenci liberačních důvodů musí prokazovat prodávající


83/96

Vady plnění a jejich druhy

50 Vady plnění a jejich druhy Kupní smlouva. Podstatou je závazek prodávajícího splnit řádně. Vady se liší na vady faktické /kvantitativní a kvalitativní Vady zjevné a skrytí Liberace Závazek obecně zaniká, je-li splněn věřiteli řádně a včas. Vykazuje-li plnění určité vady, nejedná se o plnění řádné nýbrž o plnění vadné. Poskytnutí vadného plnění nemá za následek zánik závazku, ale změnu jeho obsahu závazek pak zanikne až uspokojením nároků věřitele vzniklých z vadného plnění; to neplatí odstoupí-li věřitel z důvodu vadného plnění od smlouvy (v takovém případě závazek zaniká). Úprava vad plnění je v Obch.z. nejpodrobněji upravena u kupní smlouvy. U dalších smluvních typů (např. u smlouvy o dílo) je úprava obdobná a v mnohém na úpravu u kupní smlouvy odkazuje.

Druhy vad 1) faktické – kdy dodané zboží neodpovídá smlouvě či obchodnímu zákoníku. Tyto vady se mohou

týkat:

a) množství – je-li dodáno méně zboží než je dokladováno, jedná se o částečné plnění; zbytek plnění musí být dodán včas, jinak se prodávající dostává do prodlení b) jakosti a provedení (jakost = vlastnosti významné pro užívání věci; provedení = vnější podoba věci) – není-li zboží dodáno v jakosti a provedení stanoveném smlouvou; pokud je smlouva nestanoví, tak v jakosti a provedení odpovídající účelu smlouvy nebo účelu obvyklému (event. podle vzorku či předlohy) c) obalu, příp. jiného opatření vztahujícího se k přepravě – není-li stanoveno ve smlouvě, musí odpovídat způsobu obvyklému pro příslušné zboží, event. způsobu nutnému k ochraně zboží d) druhu zboží (je dodáno jiné zboží) – pokud prodávající sdělí, že dodává jiné zboží a kupující to akceptuje, nejedná se o vadné plnění (jedná se o změnu obsahu závazku) e) dokladů nutných k užívání zboží – jedná se pouze o doklady, které jsou nutné k užívání zboží (např. návod k použití) nikoliv o doklady nutné k převzetí zboží 2) právní – jedná se o případy, kdy je zboží zatíženo právem třetí osoby. To může spočívat např. v tom, že … a) třetí osoba je vlastníkem zboží – to neplatí, pokud kupující nabyl vlastnické právo od nevlastníka (pro nabytí vlastnického práva od nevlastníka se posuzuje, zda kupující věděl nebo vědět měl, že prodávající není vlastníkem a že není oprávněn zboží prodat) b) na zboží vázne věcné právo třetí osoby – např. zástavní právo c) právo třetí osoby z průmyslového či duševního vlastnictví – za podmínky, že právo třetí osoby požívá právní ochranu podle právního řádu státu, kde má sídlo … i. prodávající, nebo… ii. kupující, za předpokladu, že prodávající věděl (či musel vědět), že zboží je tam takto chráněno O právní vadu se nebude jednat v případě, kdy kupující o zatížení zboží právem třetí osoby věděl a vyslovil s ním souhlas.

Další třídění vad

Podle možné zjistitelnosti vad lze vady dále členit na … - vady zjevné - vady skryté Obchodní zákoník sice uvedená označení nepoužívá, ale fakticky takové rozlišení provádí

84


51 Rozsah práv z odpovědnosti za vady a jejich uplatňování §436 – 442 – souvisí s podstatným porušením smlouvy a jejími důsledky. Pro určení rozsahu práv z odpovědnosti za vady je podstatné, jakým způsobem byla poskytnutím vadného plnění porušena smlouva – obchodní zákoník z tohoto hlediska rozlišuje porušení smlouvy podstatným způsobem a porušení smlouvy nepodstatným způsobem. Není přitom rozhodné, jedná-li se o zákonnou odpovědnost za vady či o záruční odpovědnost za vady, zákonná úprava platí pro oba případy (pokud se strany nedohodly jinak). Podstatné porušení smlouvy – takové porušení smlouvy, u kterého lze předpokládat, že strana, která vadné plnění poskytla, již v okamžiku uzavření smlouvy věděla (či podle okolností mohla vědět), že v případě poskytnutí takto vadného plnění nebude mít druhá strana na takovémto vadném plnění zájem. Nepodstatné porušení smlouvy je vymezeno negativně – případy porušení smlouvy, které nejsou porušením podstatným. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy je nepodstatné. Rozsah práv z odpovědnosti za vady (nároky z vad zboží) při podstatném porušení smlouvy – kupující může a) požadovat dodání náhradního zboží výměnou za zboží vadné, požadovat dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad b) požadovat opravu zboží, jde-li o vady opravitelné c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny d) odstoupit od smlouvy Volbu mezi uvedenými nároky má kupující, avšak jednou provedená volba je pro něj již potom závazná. Následná změna volby je možná pouze ve dvou výjimečných případech a to … - zvolil-li si kupující opravu zboží a ukáže-li se, že vada je neopravitelná, či opravitelná s nepřiměřenými náklady, může kupující požadovat dodání náhradního zboží (pokud to oznámí prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl o neopravitelnosti vady) - neodstranil-li prodávající vady zboží ani v přiměřené dodatečné lhůtě (či oznámil-li kupujícímu, že je neodstraní), může kupující od smlouvy odstoupit nebo požadovat přiměřenou slevu Výše uvedené nároky má kupující však pouze za předpokladu, že je oznámí prodávajícímu spolu s včas zaslaným oznámením vad nebo bez zbytečného odkladu poté. Neučiní-li tak, má nároky z vad jako při nepodstatném porušení smlouvy. Rozsah práv z odpovědnosti za vady (nároky z vad zboží) při nepodstatném porušení smlouvy – kupující může a) požadovat dodání chybějícího zboží b) požadovat odstranění dalších vad zboží (opravou, dodáním náhradního zboží, i právní vadu) c) požadovat slevu z kupní ceny Volbu mezi uvedenými nároky má kupující, avšak jednou provedená volba je pro něj již potom závazná. Následná změna volby je možná pouze tehdy, požadoval-li kupující odstranění vad a prodávající je neodstranil ani v přiměřené dodatečné lhůtě. Kupující má pak právo požadovat slevu. Oznámil-li kupující prodávajícímu svůj úmysl odstoupit od smlouvy, v případě neodstranění vady v přiměřené lhůtě, může v takovém případě při neodstranění vady od smlouvy odstoupit. Vedle výše uvedených nároků má kupující i právo na náhradu škody vzniklé v důsledku vadného plnění event. právo na smluvní pokutu je-li sjednána.


85/96

Prodlení a jeho následky

52 Prodlení a jeho následky Prodlení dlužníka a prodlení věřitele + právní následky Prodlení je stav, do kterého se dostane dlužník, jestliže nesplní své závazky řádně a včas prodlení dlužníka nastává a) neposkytne-li dlužník plnění včas, tzn. v dohodnuté či stanovené lhůtě - toto prodlení skončí pozdním poskytnutím plnění (které je bez vad) b) dlužník poskytne sice plnění včas, ale toto plnění není řádné, tzn. že plnění se neuskutečnilo v místě plnění nebo nebylo bez vad Dlužník, však není v prodlení, je-li v prodlení věřitel v prodlení může být i věřitel. Ten se dostává do prodlení jestliže a) nepřevezme řádně nabídnuté plnění (nezáleží z jakých důvodů), nebo … b) neposkytne součinnost nezbytnou k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek (např. u smlouvy o dílo) Jak prodlení dlužníka, tak i prodlení věřitele nastává objektivně, bez ohledu na zavinění.

Prodlení dlužníka

Prodlení dlužníka končí a) poskytnutím řádného plnění b) zánikem závazku jiným způsobem (např. odstoupením od smlouvy) c) prodlením věřitele Následky prodlení dlužníka: 1) věřitel může trvat na řádném splnění závazku (nestanoví-li zákon jinak - např. fixní sml.) 2) věřitel má právo požadovat náhradu škody (pokud prodlení nebylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost) 3) věřitel má právo odstoupit od smlouvy (pokud tak stanoví smlouva či zákon) 4) věřitel má právo požadovat smluvní pokutu (byla-li pro tento případ sjednána) 5) na dlužníka přechází nebezpečí škody na věci, s jejímž předáním věřiteli je v prodlení (škoda = ztráta, zničení, poškození či znehodnocení), ledaže byla způsobena věřitelem nebo by k ní došlo i při splnění povinnosti dlužníka (liberační důvody) 6) u peněžité pohledávky má věřitel právo požadovat úroky z prodlení

Prodlení věřitele

Následky prodlení věřitele (jsou obdobné jako následky prodlení dlužníka): 1) nenastává prodlení dlužníka (event. zaniká, nastalo-li již) 2) dlužník má právo požadovat splnění povinností věřitele (např. poskytnout potřebnou součinnost) 3) dlužník má právo požadovat náhradu škody (pokud prodlení nebylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost) 4) dlužník má právo odstoupit od smlouvy (pokud tak stanoví smlouva či zákon) 5) dlužník má právo požadovat smluvní pokutu (byla-li pro tento případ sjednána) 6) na věřitele přechází nebezpečí škody na věci, s jejímž převzetím od dlužníka je v prodlení (škoda = ztráta, zničení, poškození či znehodnocení), ledaže byla způsobena dlužníkem resp. jeho porušením povinností (liberační důvod)

86


53 Podmínky vzniku obecné odpovědnosti podnikatele za škodu §373 – 386 – schéma škody: Škoda Porušení povinnosti Příčinná souvislost Liberační důvody

Škoda = majetková újma, která lze vyčíslit v penězích a též v penězích (popř. i naturálně) nahradit. Obecně lze rozlišit dva druhy škody a to 1) škodu skutečnou a 2) ušlý zisk. Škoda skutečná = majetková újma spočívající ve zmenšení majetku existujícího před porušením povinnosti (škoda na věci, ztráta majetkového práva, marně vynaložené náklady apod.) Ušlý zisk = majetková újma spočívající v tom, že poškozená osoba nezíská to, co by získala, kdyby nenastala škodná událost (to co by se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí) Smyslem úpravy této oblasti je a) ochrana majetku a náhrada majetkové újmy b) předcházení vzniku škod oznamovací povin. x zakročovací povin. (potenciálního škůdce) (potenciálního poškozeného)

Podmínky vzniku odpovědnosti za škodu: 1) vznik škody 2) porušení povinnosti ze závazkového vztahu 3) příčinná souvislost 4) neprokázání liberačního důvodu Úprava náhrady škody v Obch.z. je založena na principu objektivní odpovědnosti, tedy odpovědnosti za výsledek - nevyžaduje se zavinění odpovědné osoby. Na druhou stranu se však osoba, která škodu způsobila může zprostit odpovědnosti prokázáním některého z liberačních důvodů. Liberačním důvodem je existence překážky, která brání osobě povinné ve splnění povinností a která … 1) nastala nezávisle na vůli povinné osoby, 2) v době vzniku závazku byla nepředvídatelná, 3) pro osobu povinnou byl její vznik neodvratitelný, 4) nevznikla v době, kdy strana povinná již byla v prodlení, 5) nevznikla z hospodářských poměrů osoby povinné … a to vše splněno kumulativně. Okolnosti vylučující odpovědnost (liberační důvody) lze ve smlouvě upravit odchylně (např. i jako subjektivní odpovědnost apod.) Vedle těchto okolností vylučujících odpovědnost Obchodní zákoník stanoví, že za určitých podmínek poškozená strana nemá nárok na náhradu škody (většinou jde o případy, kdy mezi vznikem škody a porušením povinnosti chybí příčinná souvislost), což nastane když … - nesplnění povinností bylo způsobeno jednáním poškozeného - část škody byla způsobena nesplněním povinností poškozeného, stanovených právními předpisy za účelem předcházení škodám - škoda vznikla v důsledku toho, že poškozený nesplnil povinnost škodu odvracet (zakročovací povin.) - škoda vznikla tím, že poškozená strana odstoupila od smlouvy a nevyužila včas možnosti uzavřít smlouvu náhradní Pokud ve zvláštních ustanoveních nestanoví Obch.z. jinak, hradí se skutečná škoda i ušlý zisk s výjimkou škody tzv. nepředvídatelné (tj. škody, kterou nemohla strana v době vzniku závazkového vztahu jako důsledek nesplnění svých povinností předpokládat). Způsob náhrady škody - primárně v penězích - je-li to možné, obvyklé a požádá-li o to poškozený, lze i uvedením v předešlý stav (tzv. naturální restituce) Nároku na náhradu škody se nelze vzdát předem (tzn. před porušením povinnosti); soud nemůže náhradu škody snížit. Odpovědnost podnikatele za škodu – úprava v Obč.z.


87/96

Škoda a její reparace

Pro celou oblast soukromého práva je obecnou úpravou úprava obecné odpovědnosti za škodu obsažená v občanském zákoníku a platí tedy i pro podnikatele. Důležitá jsou zejm. ustanovení … - o obecném předcházení hrozícím škodám (§ 415 – každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a živ. prostředí) - o zvláštních případech odpovědnosti 1) škoda způsobená okolnostmi majícími původ v povaze přístroje použitého při plnění závazku, 2) škoda způsobená provozem dopravních prostředků, 3) škoda způsobená na vnesených nebo odložených věcech, … a další …

54 Škoda a její reparace §379 – rozsah náhrady škody – škoda skutečná, ale i náhrada zisku Peníze, ale i restituce (pokud je to možné a účelné) Nelze se nároku na náhradu škody vzdát předem. § 379 Nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči. § 380 Za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany. § 381 Místo skutečně ušlého zisku může poškozená strana požadovat náhradu zisku dosahovaného zpravidla v poctivém obchodním styku za podmínek obdobných podmínkám porušené smlouvy v okruhu podnikání, v němž podniká. § 382 Poškozená strana nemá nárok na náhradu té části škody, jež byla způsobena nesplněním její povinnosti stanovené právními předpisy vydanými za účelem předcházení vzniku škody nebo omezení jejího rozsahu. § 383 Je-li k náhradě škody zavázáno několik osob, jsou tyto osoby povinny škodu nahradit společně a nerozdílně a mezi sebou se vypořádají podle rozsahu své odpovědnosti. § 384 (1) Osoba, které hrozí škoda, je povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření potřebné k odvrácení škody nebo k jejímu zmírnění. Povinná osoba není povinna nahradit škodu, která vznikla tím, že poškozený tuto povinnost nesplnil. (2) Povinná strana má povinnost nahradit náklady, které vznikly druhé straně při plnění povinnosti podle odstavce 1. § 385 Odstoupila-li poškozená strana při porušení smluvní povinnosti druhé strany od smlouvy, nemá nárok na náhradu škody, která vznikla tím, že nevyužila včas možnosti uzavřít náhradní smlouvu k účelu, k němuž měla sloužit smlouva, od které poškozená strana odstoupila. § 386 (1) Nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. (2) Náhradu škody nemůže soud snížit.

88


55 Evropské právo průmyslového vlastnictví Co je v evropě předmětem ochrany. Pařížská unijní úmluva, existují směrnice a nařízení. Ale patenty jsou teritoriální ⇒ pokud chceme ochranu všude, měli bychom to všude přihlásit ⇒ společenství se snažilo ulehčit ⇒ 1883 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví. Umožnila zachování priority. Zásadní dohoda byla uzavřena na půdě WTO – dohoda o obchodních aspektech duševního vlastnictví – nejmodernější pramen – upravuje potírání výrobkového pirátství a obchodu s padělaným zbožím. V EU se nepodařilo vytvořit komunitární patent, ale komunitární ochranná známky prošla. Známky upraveny 441/2003 Sb., Komunitární právo 40/94 o známce společenství, mezinárodní úmluvy – pařížská unijní úmluva, madridská dohoda o mezinárodním zápisu ochranných známek. Národní známky (podle výše uvedeného); mezinárodní známky (získáme způsobem zápisu podle madridské dohody, zapisuje se v Ženevě, ale podává se u nás jedna mezinárodní přihláška (tam si řekneme, do kterých všech státech) s tím, že podmínka je, aby bylo alespoň podáno u nás). Komunitárná známka – princip – jedna přihláška, jedno řízení, jedna ochrana. Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu 5 . Největší problém je, že funguje na principu všechno nebo nic ⇒ kterýkoliv stát to může zablokovat a riziko, že se to stane je poměrně vysoké. Ale máme možnost konverze. Známky platné před vstupem do EU ⇒ všechny mají prioritu 1.5.2004 ⇒ okamžikem přístupu ⇒ známka prioritně mladší může napadat starší CTM známku. Na rozdíl od známky název místa, lokality, oblasti odkud pochází výrobky, jejichž kvalita je dána tímto prostředím. Označení původu – výroba, zpracování musí být jen v tom místě, ale u zeměpisného označení stačí, když se v tom místě děje alespoň jedna z těchto věcí. 452/2001 – v podstatě vychází z nařízení rady ES, ale na rozdíl od naší úpravy se vztahuje jen na zemědělství a nevztahuje se na vína a lihoviny ⇒ konec označení původu v Čechách. Viz následující otázky…

5

OHIM


89/96

Ochranné známky a ochranné známky Společenství

56 Ochranné známky a ochranné známky Společenství Neexistuje zákon na ochranu průmyslového vlastnictví – na každou věc je zvláštní zákon. 441/2003 – Definice a předmět ochrany ochranné známky, práva z ochranné známky, uskutečnění převodů. Mezinárodní zápis, úřad průmyslového vlastnictví a jeho kompetence Ochranné známky obecně spadají do problematiky práv k nehmotným statkům (tj. právo duševního resp. intelektuálního vlastnictví včetně vlastnictví průmyslového).

Ochranné známky

Ochranná známka = označení, tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku či jeho obalu (příp. jejich kombinací), určené k rozlišení výrobků nebo služeb (pocházejících od různých výrobců) a zapsané do rejstříku ochranných známek (rejstřík ochr. známek u nás vede Úřad průmyslového vlastnictví). Přihlašovatelem je podnikatel (fyz. či pr. osoba), který může podat u Úřadu přihlášku pro výrobky a služby, které jsou předmětem jeho podnikání. Okamžikem podání takové přihlášky … 1) vzniká přihlašovateli právo přednosti – proti každému, kdo podá později přihlášku shodné či zaměnitelné ochr.zn. 2) zahajuje se řízení o zapsání ochr.zn., které má dvě fáze – I. veřejné řízení a II. námitkové řízení Ad. I. Veřejné řízení – v něm Úřad přihlášku přezkoumá, neobsahuje-li všechny předepsané náležitosti, vyzve přihlašovatele k jejich doplnění. Nedoplní-li je navrhovatel, Úřad přihlášku zamítne, je-li v pořádku, zveřejní ji ve Věstníku Úřadu (tímto zveřejněním veřejné řízení končí) Ad. II. Námitkové řízení – proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku lze do 3 měsíců od zveřejnění podat u Úřadu námitky (kdo - přihlašovatel s dřívějším právem přednosti, majitel shodné či zaměnitelné všeobecně známé ochr.zn., a další) Úřad námitky přezkoumá a seznámí s nimi navrhovatele. Zároveň ho vyzve, aby se k námitkám ve lhůtě (min. 10 dní) vyjádřil. Poté Úřad jeho vyjádření přezkoumá a dojde-li k závěru, že zápisem ochr.zn. do rejstříku nedojde k zásahu do zákonem chráněných práv třetích osob, známku do rejstříku zapíše (délka ochrany = 10 let, i opakovaně). Zápisem se přihlašovatel stává majitelem ochranné známky a má výlučné právo své výrobky a služby, pro které je známka zapsána, touto známkou označovat. Včetně označení ®. NAŘÍZENÍ RADY č. 40/1994 o OCHRANNÉ ZNÁMCE SPOLEČENSTVÍ - v preambuli je uvedeno, že je vhodné podporovat ve Společenství harmonický rozvoj hospodářských činností a trvalý a vyvážený rozmach dotvořením vnitřního trhu, který řádně funguje a nabízí podmínky obdobné těm, jež existují na trhu vnitrostátním - byl jím zřízen Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) se sídlem ve španělském Alicante. o provádí zápisné řízení a zápis ochranné známky Společenství a od r. 2003 i zápisné řízení a zápis vzoru Společenství o úřední jazyky: angličtina, francouzština, italština, němčina a španělština - čl. 1 – ochranná známka Společnství má jednotnou povahu, má stejné účinky v celém Společnství o může být zapsána, převedena, lze se jí vzdát, být zrušena nebo prohlášena za neplatnou... - čl. 4 – ochrannou známkou Společenství může být jakékoliv označení schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku aj. - majiteli ochranné známky Společenství mohou být tyto FO nebo PO, včetně veřejnoprávních subjektů: 1. státní příslušníci členských států, 2. státní příslušníci jiných států, které jsou stranami Pařížské úmluvy nebo Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, 3. státní příslušníci států, které nejsou stranou Pařížské úmluvy, mají-li bydliště či sídlo nebo skutečnou průmyslovou či obchodní pobočku na území ES nebo státu, který je stranou Pařížské úmluvy, 4. státní příslušníci jiného státu nebo uvedeného výše v bodě 3., který není stranou Pařížské úmluvy nebo Dohody o zřízení Světové obchodní organizace...

90


ochranné známky Společenství lze nabýt zápisem do rejstříku vedeného Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu - z ochranné známky Společenstí vzniká podle čl. 9 jejímu majiteli výlučné právo - majitel je oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat bez jeho souhlasu v obchodním styku: a) označení totožné s ochrannou známkou Společenství pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka Společenství zapsána, b) označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou Společenství a totožnosti nebo podobnosti výrobků či služeb označených ochrannou známkou Společenství a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnoti, včetně nebezpečí asociace mezi označením a ochrannou známkou, c) označení totožné s ochrannou známkou Společenství nebo jí podobné pro výrobky či služby, které nejsou pdobné těm, pro které je ochranná známka Společenství zapsána, pokud jde o ochrannou známku, jež má v rámci Společenství dobré jméno, a pokud by užívání tohoto označení bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti či dobrého jména ochranné známky Společenství nebo jim bylo na újmu. Přihláška ochranné známky Společenství se podává podle volby přihlašovatele: 1. u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu 2. u ústředního úřadu průmyslového vlastnictví členského státu nebo u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu – přihláška takto podaná má stejné účinky, jako by byla podána ke stejnému dni u Úřadu pro harmonizaci. - nařízení také upravuje: absolutní a relativní důvody pro zamítnutí zápisu, účinky ochranné známky Společenství, užívání ochranné známky Spol., ochr. znám.Spol. jako předmět vlastnictví, přihlášky ochr.zn.Spol., uplatňování seniority národní ochran, zápisné řízení, vyjádření třetích stran, námitky, zpětvzetí, omezení a změnu pihlášky, zápis, dobu platnosti, obnovu a změnu známky Spol., vzdání se, zrušení a neplatnost známky Spol., odvolání aj. - novelizace tohoto nařízení – nařízení Rady č. 1992/2003 o umožňuje se přistoupení ES k Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek přijatém v Madridu r. 1989. - rozhodnutím Rady z r.2003 se schvaluje přistoupení ES k tomuto Protokolu, umožňují v rámci jednoho řízení mezinárodní zápis ochranné známky na základě podání přihlášky k zápisu ochranné známky Společenství atd. - poslední novela z r. 2004 – upravuje problematiku insolvenčních řízení ve vztahu k ochranné známce Společenství o dle nové úpravy může být ochr.zn.Spol. zahrnuta do insolvenčního řízení pouze tehdy, pokud toto řízení bylo zahájeno v tom členském státě, na jehož území má dlužník těžiště svých zájmů o upravuje nově i problematiku rešerší, zveřejnění přihlášky, výmaz zápisu a odvolání rozhodnutí o nově se zavádí institut dělení přihlášky a dělení zápisu a upravují se některá pravidla zápisného řízení. - vazba na ochr.zn.S. je obsažena i v § 49-51 zákona č.441/2003 Sb., o ochranných známkách o přihláška ochr.zn.S. může být podána v ČR u Úřadu průmyslového vlastnictví, který vyznačí na přihlášce den jejího podání a do 14 dnů ji předá Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu. -


91/96

Průmyslové vzory a průmyslové vzory Společenství

-

-

-

-

dnem území o o

1.května 2004 se účinky dříve zapsaných ochranných známek Společenství rozšířily na ČR a ostatních nově přistoupivších států příloha II Smlouvy o přistoupení obsahuje doplnění nařízení č. 40/1994 stanoví, že nové absolutní důvody uvedené v čl. 7 odst.1 nařízení, nemohou být důvodem pro odmítnutí zápisu ochr.zn.S. podané před 1.5.2004 držitelé starších práv nabytých v dobré víře v novém členském státě před 1.5.2004 mohou podat ve lhůtě 3 měsíců námitky proti zápisu ochr.zn.S. podaných v době 6-ti měsíců před 1.5.2004. majitel ochr.zn.S. má od 1.5.2004 na území ČR stejná práva vůči narušitelům, jako měl dosud v ostatních státech EU o nemůže je však uplatnit vůči užívání, k němuž došlo před 1.5.2004. vlastník národní ochranné známky, jejíž přihláška byla podána v dobré víře před přístupem ČR k EU, popřípadě dovozuje právo přednosti z doby před přístupem ČR k EU, má právo žádat, aby bylo zakázáno v ČR užívání ochranné známky S., jejíž účinky byly rozšířeny na území ČR na základě přístupu ČR k EU, jestliže: a) ochranná známka S. je shodná s takovou národní ochrannou známkou a výrobky nebo služby, pro něž jsou obě známky zapsány, jsou shodné, b) z důvodu shodnosti či podobnosti takového národní ochranné známky s ochrannou známkou S. a shodnosti či podobnosti výrobků či služeb, na něž se ochranné známky vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace s národní ochrannou známkou, nebo c) ochranná známka S. je shodná s takovouto národní ochrannou známkou nebo je jí podobná, přičemž výrobky či služby, na něž se ochranné známky vztahují, nejsou shodné nebo podobné.... vlastník národní ochranné známky může za porušení svých práv požadovat náhradu škody, která mu vznikla užíváním známky S. na území ČR.

57 Průmyslové vzory a průmyslové vzory Společenství 207/2000 – definice institutu průmyslových vzorů (novost řešení), co chrání a princip přihlášek Průmyslové vzory obecně spadají do problematiky práv k nehmotným statkům (tj. právo duševního resp. intelektuálního vlastnictví včetně vlastnictví průmyslového). Tato práva k nehmotným statkům se dělí na … - Práva autorská (vč. práv k výkonu výkonného umělce) = práva k individuálním výsledkům tvůrčí lidské činnosti jejich subjektem mohou být pouze fyz. osoby (spadají do obč. práva) - Průmyslové vlastnictví = průmyslová práva k výsledkům tvůrčí činnosti, která postrádají individuální povahu. Průmyslová práva se dále dělí na … 1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti – kde je předmětem ochrany tvůrčí intelektuální činnost člověka, sem patří … I. Vynálezy II. Užitné vzory III. Průmyslové vzory IV. Zlepšovací návrhy + některé další (topografie polovodičových výrobků, biotechnologické vynálezy aj.), někdy sem bývá řazeno i obchodní tajemství 2) Práva na označení – kde je předmětem ochrany označení, které slouží k odlišování subjektů nebo výrobků či služeb na trhu, sem patří … I. Právo na ochranu obchodní firmy II. Právo na ochranu označení původu a zeměpisného označení III. Ochranné známky IV. Právo na ochranu doménových jmen Průmyslové vzory – vztahují se k designérství Průmyslový vzor = rozumí se jím vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména v jeho liniích, obrysech, barvách, tvaru, struktuře nebo materiálu a to buď výrobku samotného nebo jeho zdobení. Původcem průmyslového vzoru je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí činností. On (nebo jeho právní

92


nástupce) má právo podat přihlášku k jeho registraci u Úřadu průmyslového vlastnictví registrací u Úřadu je založena ochrana průmyslového vzoru. Prům.vzor je způsobilý ochrany je-li nový a má-li individuální povahu. Novost – musí být absolutní, nelze chránit průmyslové vzory, které se již v minulosti objevily na veřejnosti (na výstavě, užívání v obchodě apod.) Individuálnost – celkový dojem se musí lišit od dojmů, které vyvolaly průmyslové vzory zveřejněné před podáním přihlášky Okamžikem podání přihlášky k registraci průmyslového vzoru u Úřadu průmyslového vlastnictví… 1) vzniká přihlašovateli právo priority – proti každému, kdo podá později přihlášku shodného či zaměnitelného prům.vzoru 2) zahajuje se řízení o zapsání prům.vzoru – Úřad přihlášku podrobí průzkumu nejen z hlediska splnění formálních požadavků, ale i vč. splnění podmínek zápisu prům.vzor (novosti a individuálnosti) – poté buď přihlášku zamítne či rozhodne o ochraně prům.vzoru a zapíše jej do rejstříku Délka ochrany = 5 let, i opakovaně, max 35 let; rozsah ochrany – je dán vyobrazením prům. vzoru, jak je zapsán v rejstříku Zápisem se z původce prům.vzoru stává jeho vlastník, který má právo jej užívat, bránit třetím, aby ho užívaly, poskytnout jeho užívání jinému, převést na jiného apod. NAŘÍZENÍ RADY č. 6/2002 o (PRŮMYSLOVÝCH) VZORECH SPOLEČENSTVÍ - v preambuli – rozdíly mezi právními předpisy upravujícími (průmyslové) vzory mezi členskými státy brání hospodářské soutěži ve Společenství a narušují ji. - na rozdíl od domácího obchodu s výrobky zahrnujícími (průmyslový) vzor a o soutěže mezi nimi je obchodu a hospodářské soutěži v rámci Společenství bráněno a jsou narušovány množstvím přihlášek, orgánů, postupů, právních předpisů, vnitrostátně omezených výlučných práv a kombinovaných správních výdajů, které s sebou nesou pro přihlašovatele vysoké náklady a poplatky. - čl. 3 – (průmyslovým) vzorem se rozumí vzhled výrobku jako celku nebo jeho části vyplývající z jeho znaků, zejména z linií, obrysů, barev, tvaru, struktury povrchu, materiálu výrobku jako takového a nebo jeho dekoru. - výrobkem – se rozumí jakýkoliv průmyslově či řemeslně vyrobený předmět včetně součástek určených pro sestavení do jednoho složeného výrobku, obal, úprava, grafické symboly a typografické znaky, avšak s výjimkou počítačových programů - složeným výrobkem – se rozumí výrobek sestávající z více součástí, které mohou být nahrazeny, takže výrobek může být rozebírán a opět sestavován. - podle čl. 1 odst.2 a 3 je (průmyslový) vzor chráněn: a) nezapsaným (průmyslovým) vzorem S., je-li zpřístupněn veřejnosti způsobem stanoveným nařízením, nebo b) zapsaným (průmyslovým) vzorem S., je-li zapsán způsobem stanoveným nařízením. - průmyslový vzor S. má jednotnou povahu - má stejné účinky v celém S: může být zapsán, převeden, lze se ho vzdát, může být zrušen nebo prohlášen za neplatný a jeho užívání může být zakázáno pouze pro území celého S. - (průmyslový) vzor je chráněn právem k (průmyslovému) vzoru, jestliže je nový a má inidividuální povahu - čl. 5 – průmyslový vzor je považován za nový, pokud nebyl zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor: a) v případě nezapsaného prům.vzoru S přede dnem, kdy byl prům. vzor, poprvé zpřístupněn veřejnosti b) v případě zapsaného prům. vzoru S přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo, přede dnem vzniku práva přednosti. - průmyslový vzor se pokládá za shodný, jestliže se jeho znaky liší jen v nepodstatných podrobnostech - čl. 6 – prům. vzor má individuální povahu, pokud se celkový dojem liší od celkového dojmu vyvolaného u uživatele prům. vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti: a) v případě nezapsaného prům. vzoru S přede dnem, kdy byl prům. vzor, poprvé zpřístupněn veřejnosti, b) v případě zapsaného prům. vzoru S přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo přede dnem vzniku práva přednosti.


93/96

Průmyslové vzory a průmyslové vzory Společenství

-

-

-

-

-

94

při posuzování individuální povahy se bere v úvahu míra volnosti původce vzoru při vývoji prům. vzoru. čl. 11 – prům. vzor je chráněn právem k nezapsanému prům. vzoru po dobu 3 let ode dne, kdy byl prům. vzor poprvé v rámci S zpřístupněn veřejnosti o zpřístupněný veřejnosti = byl zveřejněn nebo jinak oznámen, vystavován, obchodně použit či jiným způsobem uveden ve veřejnou známost tak, že během obvyklých obchodních činností mohly tyto události vejít ve známost v odborných rkuzích činných v rámci S a specializovaných v daném oboru o nezpřístupněný veřejnosti = byl sdělen pouze třetí osobě pod výslovnou nebo mlčky předpokládanou podmínkou jeho utajení. na základě zápisu u Úřadu pro harmonizaci je prům. vzor chráněn právem k prům. vzoru S po dobu 1 či více období 5-ti let ode dne podání přihlášky o majitel práva může nechat dobu ochrany obnovit na jedno nebo více období pěti let až do celkové doby 25 let ode dne podání přihlášky. nařízení dále upravuje: právo k prům. vzoru S, účinky práva k prům. vzoru S, prohlášení neplatnosti prům. vzoru S, prům. vzory S jako předměty vlastnictví, přihlášku prům. vzoru S, zápisné řízení, vzdání se a neplatnost prům.vzoru S, řízení u Úřadu pro harmonizaci vnitřních trhů, příslušnost a řízení ve věcech žalob týkajících se prům. vzorů S aj. Smlouva o přistoupení obsahuje ustanovení ve vztahu k prům. vzoru S a jeho dopadu na nové členské státy zejména úpravu vztahů mezi národními zapsanými prům. vzory a vzory S přihláška prům. vzoru S nesmí být zamítnuta na základě důvodů uvedených v čl. 47 odst.1 nařízení, pokud se tyto důvody staly použitelnými pouze v důsledku přistoupení nového členského státu přihlašovatel nebo majitel staršího práva v novém členském státě se může bránit užívání prům. vzoru S na území, kde je starší právo nabyté v dboré víře chráněno o za starší se považuje právo nabyté nebo přihlášené před 1.5.2004, nikoliv právo skutečně starší.


58 Označení původu a zeměpisná označení 452/2001 – označení původu – zeměpisný název k označení druhu určitého zboží Hmotněprávní podmínky, rozdíl od zeměpisného označení. Průběh zápisu a jeho účinky + mezinárodní zápis Označení původu obecně spadá do problematiky práv k nehmotným statkům (tj. právo duševního resp. intelektuálního vlastnictví včetně vlastnictví průmyslového). Tato práva k nehmotným statkům se dělí na … o Práva autorská (vč. práv k výkonu výkonného umělce) = práva k individuálním výsledkům tvůrčí lidské činnosti jejich subjektem mohou být pouze fyz. osoby (spadají do obč. práva) o Průmyslové vlastnictví = průmyslová práva k výsledkům tvůrčí činnosti, která postrádají individuální povahu. Průmyslová práva se dále dělí na … 1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti – kde je předmětem ochrany tvůrčí intelektuální činnost člověka, sem patří … V. Vynálezy VI. Užitné vzory VII. Průmyslové vzory VIII. Zlepšovací návrhy + některé další (topografie polovodičových výrobků, biotechnologické vynálezy aj.), někdy sem bývá řazeno i obchodní tajemství 2) Práva na označení – kde je předmětem ochrany označení, které slouží k odlišování subjektů nebo výrobků či služeb na trhu, sem patří … I. Právo na ochranu obchodní firmy II. Právo na ochranu označení původu a zeměpisného označení III. Ochranné známky IV. Právo na ochranu doménových jmen

Označení původu

Označení původu = rozumí se jím název určitého území (oblasti, místa či země) používaný k označení zboží za kumulativního splnění dalších podmínek a to, že … - zboží pochází z tohoto území, - vlastnosti zboží jsou dány zvláštním zeměpisným prostředím, - výroba takového zboží probíhá ve vymezeném prostředí. Ochrana označení původu je založena na registračním principu a spočívá v registraci označení v rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví. Tento zápis však nezakládá výlučné právo jednoho subjektu užívat příslušné označení (i další výrobci z dané oblasti mohou užívat shodné označení). Řízení o zapsání označení původu do rejstříku Žádost o zápis označení původu může na Úřad průmyslového vlastnictví vedle jednotlivých osob (FO či PO) podat také sdružení výrobců či zpracovatelů. Spolu s žádostí je žadatel povinen předložit výpis z příslušné evidence (např. z OR), který osvědčuje, že žadatel má provozovnu ve vymezeném území. Pokud žádá o zápis označení původu pro zemědělské či potravinářské výrobky, musí doložit také tzv. „specifikaci“ charakterizující příslušný výrobek (účelem specifikace je stanovení standardů, které musí zboží, které má být opatřeno označením původu, splňovat). Splní-li žádost předepsané náležitosti, Úřad označení původu zapíše do rejstříku. Délka ochrany = neomezená Osobou, která má právo zapsané označení původu užívat a umisťovat na zboží jehož se označení týká, není jen osoba, která požádala o zápis označení do rejstříku, ale každý, kdo splní požadavky zákona.


95/96

Vynálezy a užitné vzory

59 Vynálezy a užitné vzory 527/1990 Vynálezy jsou chráněny patenty, podmínky pro vynález, účinky, pokud je patent uveden (účinky vůči třetím osobám), licence a nucená licence 478/1992 Definice užitného vzoru a forma přihlašování Užitné vzory obecně spadají do problematiky práv k nehmotným statkům (tj. právo duševního resp. intelektuálního vlastnictví včetně vlastnictví průmyslového). Tato práva k nehmotným statkům se dělí na … - Práva autorská (vč. práv k výkonu výkonného umělce) = práva k individuálním výsledkům tvůrčí lidské činnosti jejich subjektem mohou být pouze fyz. osoby (spadají do obč. práva) - Průmyslové vlastnictví = průmyslová práva k výsledkům tvůrčí činnosti, která postrádají individuální povahu. Průmyslová práva se dále dělí na … 1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti – kde je předmětem ochrany tvůrčí intelektuální činnost člověka, sem patří … I. Vynálezy II. Užitné vzory III. Průmyslové vzory IV. Zlepšovací návrhy + některé další (topografie polovodičových výrobků, biotechnologické vynálezy aj.), někdy sem bývá řazeno i obchodní tajemství 2) Práva na označení – kde je předmětem ochrany označení, které slouží k odlišování subjektů nebo výrobků či služeb na trhu, sem patří … I. Právo na ochranu obchodní firmy II. Právo na ochranu označení původu a zeměpisného označení III. Ochranné známky IV. Právo na ochranu doménových jmen

Užitné vzory

Užitný vzor = rozumí se jím technické řešení, které je nové, průmyslově využitelné a přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti novost – není-li příslušné technické řešení součástí stavu techniky (stav techniky = vše co bylo zveřejněno před dnem podání přihlášky zápisu užitného vzoru k Úřadu průmyslového vlastnictví). průmyslová využitelnost – může-li toto technické řešení být opakovaně využíváno v hosp. činnosti přesah rámce pouhé odborné dovednosti – míra tvůrčí činnosti původce však nemusí dosahovat úrovně vynálezecké výše, jak je tomu u vynálezů. Jinak jsou vynálezům užitné vzory hodně podobné, někdy se o nich hovoří jako o tzv. „malých vynálezech“. Původcem užitného vzoru je ten kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí činností. On (nebo jeho právní nástupce) má právo podat přihlášku k jeho registraci u Úřadu průmyslového vlastnictví registrací u Úřadu je založena ochrana užitného vzoru. Původce má však právo na původcovství (být uváděn jako tvůrce). Okamžikem podání přihlášky k registraci užitného vzoru u Úřadu průmyslového vlastnictví… 2) vzniká přihlašovateli právo priority – proti každému, kdo podá později přihlášku stejného technického řešení 3) zahajuje se řízení o zapsání užit.vzoru – Úřad přihlášku podrobí průzkumu pouze z hlediska splnění formálních požadavků a poté buď přihlášku zamítne či rozhodne o ochraně užit.vzoru a zapíše jej do rejstříku (podmínky Úřad zkoumá až v event. řízení o výmazu užit.vzoru z rejstříku). Délka ochrany = 4 roky, lze prodloužit 2x o 3 roky max 10 let Zápisem se z původce užit.vzoru stává jeho majitel, který má právo jej užívat, poskytnout jeho užívání jinému, převést na jiného apod.

96

1 Pojetí obchodního práva a jeho vztah k občanskému právu

Recommend Documents