Únor 2014
Pro potřebu základních organizací KSČM
Vyškov
Obsah Glosa předsedy k aktuálnímu politickému dění ............................................................. 1 OV KSČM Vyškov pro děti ........................................................................................... 1 Marxův kapitál - A ......................................................................................................... 3 Marxův kapitál - B.......................................................................................................... 4 Proč jdou proti národním státům? .................................................................................. 4 Co je a co není socialismus ............................................................................................ 5 Výsměch mezinárodní spravedlnosti.............................................................................. 6 Dvojité růžové brýle ....................................................................................................... 6 Co na to HaNo? .............................................................................................................. 7 Co přinesla katolická církev? ......................................................................................... 8 Glosa předsedy k aktuálnímu politickému dění „Tak nám jmenovali novou vládu,“ zakřičel by zřejmě Švejk. Po vládnutí/nevládnutí kabinetu dnes už bývalého premiéra Jiřího Rusnoka přebírá žezlo člověk, který vzešel z našeho okresu. Z Bohuslava Sobotky, dodnes majícího trvalé bydliště ve Slavkově u Brna, se stal jeden z nejmladších premiérů. Věk však podle mého soudu nehraje až tak zásadní roli. Neschopné mohou být jak mladší, tak starší ročníky narození (ty pak obvykle bývají všehoschopné – viz Václav Klaus a jeho novoroční amnestie). Problém ale tkví v něčem jiném, a to v nejasné představě této vlády, jakým směrem vést tuto zemi. V čele vlády stojí formálně Sobotka, avšak všichni víme, že hlavní slovo bude mít mocný ministr financí Andrej Babiš. Výměnu programu ČSSD za premiérské křeslo zastínili tzv. pučisté svou schůzkou s prezidentem těsně po volbách. Voliči ČSSD tak žili touto kauzou, ale jistě uznáte, že z té se v budoucnu nenajíme a silnice nepostavíme. Přeji proto voličům koaličních stran, aby vláda naplnila to, co jim slibovala před volbami… Doufejme, že jednou z našeho okresu vzejde premiér, který tak skutečně učiní. Filip Zachariaš, předseda OV Vyškov OV KSČM Vyškov pro děti Ani lednové dny nemusí být překážkou pro zábavu těch nejmenších. Důkazem toho byl zaplněný sál Besedního domu ve Vyškově, kam se přišly v maskách berušek, princezen, čertů, baterií, Spider manů bavit děti v doprovodu svých rodičů. V sobotu 25. ledna se totiž konal dětský karneval, který pořádal OV KSČM ve Vyškově ve spolupráci s vyškovským LKŽ a agenturou Vendulka. Nechybělo ani vystoupení nejmladšího ročníku mažoretek, jež má na starosti paní Kubíčková
2
– jedna z organizátorek celé akce. Už dnes se těšíme na další plejádu masek, se kterými se budou moci děti předvést na příštím ročníku karnevalu. F. Z. P. S. Fotky z této akce naleznete na webových stránkách OV KSČM Vyškov – http://www.vyskov.pohled-zleva.cz
Hlas delegátů z OV Vyškov byl na krajské konferenci slyšet Sobota 11. ledna byla pro jihomoravské komunisty pracovní. Do Brna se sjeli delegáti jednotlivých okresů, aby projednali stranický i společenský vývoj v Jihomoravském kraji, zvolili členy do vyšších stranických orgánů, schválili kandidáty do senátních i evropských voleb a určili, kdo Jihomoravský krajský výbor KSČM povede do další konference – tedy následující dva roky. Celkem bylo přítomno 41 delegátů z okresních organizací, přičemž zde byla i celá řada hostů. Vedení strany zde zastupoval 1. místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek. Přítomni byli též poslanci M. Grebeníček, I. Pojezný a V. Adam a senátorka M. Bayerová. OV KSČM Vyškov na krajské konferenci reprezentovali delegáti Marta Grecová, Pavel Herman, Jaroslav Sláma a Filip Zachariaš a hosté Dana Franková, Marcela Jašíčková a Zdeněk Koudelka. Ve zprávě mezi konferencemi zazněly mimo jiné i postřehy ze sjezdu, kde jihomoravská organizace byla jednou z nejvíce početně zastoupených – na sjezd v Liberci bylo vysláno 61 komunistů z jižní Moravy. Zpráva neopomněla ani velmi vydařený výsledek krajských voleb v říjnu 2012, díky kterým zasedá v krajském zastupitelstvu 16 komunistů (vč. Zdeňka Koudelky a Jana Procházky z okresu Vyškov). Samozřejmě nešlo se nezastavit u otázky předčasných parlamentních voleb, kdy na jihomoravské kandidátce došlo k zásahu ústředním výborem. Tento zásah se chystal přímo našeho okresu a vedoucí kandidátky Věry Křivánkové. K tomuto bodu vystoupil s. Sláma. Ve všech ze zmiňovaných voleb dosahoval okres Vyškov nadprůměrných výsledků a řadil se mezi nejlepší v kraji. Zpráva hodnotila i stranické vzdělávání, které se daří zejména díky obětavé práci všech, jež se na něm podílejí, poměrně dobře rozšiřovat. Jen pro informaci v roce 2012 se do ročníku hlásilo 35 posluchačů, z nichž 21 pokračuje v dalším ročníku. Stálým problémem KSČM nejen v Jihomoravském kraji je stárnutí a klesající trend členské základny. I přesto, že bylo přijato od poslední krajské konference 135 členů. Celkem měla KSČM na jižní Moravě ke konci roku 2013 více než 7 tis. členů. Co se ovšem podařilo jako jednomu z prvních krajů v republice, je rozjetí profesionálně vedeného Facebooku, který pomáhá přibližovat politiku strany mladým lidem. Tento informační kanál potřebujeme i v té souvislosti, že počet odběratelů Haló novin je dlouhodobě nízký. U zrodu Facebooku s názvem Jihomoravská KSČM stál mj. i Filip Zachariaš, který přínos této sociální sítě na konferenci též zmínil. Krom Facebooku zazněla pochvala i na jednotlivé okresy, které vydávají své zpravodaje. Tři ze sedmi okresů v Jihomoravském kraji si zvolily do čela nové vedení. Mimo okresu Vyškov to byla Břeclav (Stanislav Šprtel) a v Blansku se do čela okresního výboru probojoval mladý Emil Pernica. Odstupujícím předsedům bylo vysloveno na krajské konferenci poděkování. Jedním z nejdůležitějších okamžiků byla volba kandidátů do senátních voleb. Za obvod č. 57 – Vyškov byl potvrzen Zdeněk Koudelka z Bučovic. OV KSČM Vyškov má také své zástupce v KRK (Dana Franková, která je zároveň členkou ÚRK) a KRoK (Marcela Jašíčková). Vedoucí kandidátkou do Evropského parlamentu za jižní Moravu bude mladá kandidátka Dagmar Švendová. Dalšími návrhy na europoslance, které vzešly z konferencí, byly: Jaromír Kohlíček, Jiří
3
Maštálka, Kateřina Konečná, Věra Klontza-Jalková a Miloslav Ransdorf. Do čela Jihomoravského krajského výboru KSČM byl po odstoupení dalšího kandidáta na tento post – dosavadního předsedy Miroslava Vlašína, zvolen drtivou většinou hlasů krajský zastupitel Pavel Březa. Ten ve své řeči zdůraznil, že se zasadí, krajský výbor maximálně přispěl dobrému výsledku ve volbách letošního roku. Dále slíbil připravovat půdu pro svého nástupce z mladších ročníků. Předseda OV Vyškov v souvislosti s dohadováním o postavení/nepostavení senátorky Bayerové jako kandidátky na Znojemsku ve své řeči upozornil na to, že strana musí vystupovat jednotně a všichni členové by se měli povznést nad osobní animozity a opět začít táhnout za jeden provaz. Připomněl v té souvislosti, k jakým výsledkům dovedly stranické půtky zemanovce i sociální demokraty. Filip Zachariaš, předseda OV Marxův kapitál - A Marxova kniha Kapitál není mrtvá, protože je v současnosti tržní kapitál ještě pořád naživu. Kniha Kapitál je v podstatě rozsáhlý průvodce statistikou, dějinami, filozofií a základem kritiky politické ekonomie. Karel Marx ve svém díle podal do té doby nejlepší analýzu přechodu společnosti od feudalismu ke kapitalismu a hlubokou ekonomickou kritiku kapitalismu, období volné soutěže. Na základě zkušeností analyzuje ekonomický systém odcizující lidi sobě navzájem i světu, v němž jsou zotročeni obludnou mocí bezduchého kapitálu a zboží. Na základě zbožní směny kapitalista a dělník vystupují vůči sobě, jako nezávislí majitelé zboží, jeden jako majitel peněz a výrobních prostředků, druhý jako majitel pracovní síly. Mzdy jsou proto určovány nelítostným bojem mezi kapitalisty a dělníky. Kapitalisté ale nevyhnutelně vítězí, protože mohou bez dělníka přežít déle než dělníci bez nich. Kapitalismus nakonec vede k pokračujícímu „zbídačování“ proletariátu. Nesčetní vědátoři to interpretovali v tom smyslu, že růst prosperity se v kapitalismu dosahuje za cenu absolutního snížení dělnických mezd a životní úrovně. Konkurence kapitálu nutí výrobce investovat víc do „konstantního kapitálu“ (továren a jejich strojového vybavení) a tím i úměrně méně do „variabilního kapitálu“ (mezd). Marx vyjádřil přesvědčení, že právě třídní vědomí je hybnou silou revoluce. Prostředky, jimiž kapitalismus zvyšuje svou produktivitu mrzačí dělníka. Příjmy státu rostou také pouze tím, že víc a více produktů dělníkovy práce jsou dělníkovi odebírány. Zvýšená produktivita snižuje poptávku po pracovní síle a tlačí mzdy dolů, čímž se tendence k nahrazování lidské práce nákladnými stroji zpomaluje. Marx dochází k myšlence, že čím je produktivita práce vyšší, tím větší je relativní početnost průmyslové rezervní armády, tzv. nezaměstnaných. Dodává, že když se lidem podaří získat zaměstnání, tak obava ze ztráty pracovní pozice činí zaměstnance povolnějšími k vykořisťování. Kapitál dále obsahuje rozbor pracovní síly a nadhodnoty. Proniká pod závoj iluzí, které odhalují vykořisťování, z něhož kapitalismus žije. Pokud vytvářejí hodnotu zboží dělníci, proč za práci nedostávají její plnou hodnotu?
4
Na základě teorie nadhodnoty lze vypočítat hodnotu i nadhodnotu, která se ztotožňuje se ziskem kapitalistů a zaměstnavatelů (bank a korporací či samotného státu) a námezdní sílí v podobě zaměstnanců (či daňových poplatníků). Marxisté laici pokládají kapitalisty za přivlastňovatele části výsledku práce, tj. zisku, který náleží dělníkům. Výraz nadhodnota je odborný termín pro rozdíl mezi dvěma cenami: mezi hodnotou práce a mezi produktem práce, tj. hodnotou zboží. Hodnotou zboží se rozumí úhrnné množství práce, které bylo za určitých sociálních podmínek nutné k vyrobení tohoto zboží. Marx učil, že všechny ekonomické hodnoty závisí na práci a musí být měřeny časovými jednotkami za práci, tj. hodinami průměrného řemeslníka. Marxův kapitál - B Marx říká, že v kapitalismu dochází k relativnímu poklesu mezd. A to je prokazatelně pravda: Žádná firma, která dosáhla dvacetiprocentního zvýšení nadhodnoty, ji nepředá celou zaměstnancům ve formě dvacetiprocentního zvýšení mezd. Ať je mzda jakákoliv, vysoká nebo nízká: dělníci se stále více opožďují za kapitálem, bez ohledu na to, kolik aut a mikrovlnných troub si dělníci mohou dovolit. Výši celkových nákladů nutných na reprodukci jednoho dělníka odhadl Marx jako odpovídající zhruba šesti pracovním hodinám za den. Povolí ovšem velkokapitál, aby s prací praštili, jakmile skončí šestá hodina jejich nezbytné práce? V žádném případě. Na svou mzdu musejí pracovat ještě dalších pět šest hodin, čímž vytvářejí nadpráci, která tvoří zisk pro velkokapitál. V roce 1850 pracovní týden v Británii tvořil 60 hodin týdně (30 minut snídaně, 1 hodina oběd), což dohromady činí od pondělka do pátku 12 hodin denní směny včetně 8 hodin v sobotu. Jeden továrník se inspektorovi chlubil, že zkrácením přestávky na jídlo o 10 minut denně by „dostal do kapsy 1000 liber št. ročně.“ Dělník při zvýšené produktivitě své práce vyrábí za hodinu, např. desetkrát více než dříve, tedy že potřebuje na každý kus zboží desetkrát menší pracovní dobu. Nyní je nucen pracovat 12 hodin a vyrábět v těchto dvanácti hodinách 1.200 kusů místo dřívějších 120 kusů. V 70. letech se toho hodně napsalo o nadcházejícím „věku volného času,“ kdy díky automatizaci budeme pracovat čím dál méně. Teoreticky by stroje měly pracovní zátěž dělníka zmenšovat. Marx však tvrdí, že v systému kapitalistické výroby je účinek strojů vesměs zhoubný, i když pro našeho Boháče vysoce blahodárný. V roce 2006 průměrný Britský zaměstnanec odpracoval 80.224 hodin, zatímco v roce 1981 to bylo pouze 69.000 hodin. Pavel Herman, člen OV Vyškov
Proč jdou proti národním státům? Jistě jste si povšimli, že v posledních letech se občas vyskytnou tvrzení, že národní státy jsou překonanou fází vývoje, že jejich zánik je objektivní. Položme si otázku, proč? Nejprve proč národní státy vznikaly a jakou funkci plní. Doba, kdy vůle panovníkova rozhodovala o náboženství poddaných, ba i o jazyku, jímž se v dané feudální říši bude hovořit, skončila a na místě feudálních mnohonárodních či odnárodňovaných území vznikaly moderní státy s jistým prvkem demokracie.
5
Tedy s podílem občanů dané země na směrování státu. Jinak řečeno, takové státy hájily a hájí zájmy obyvatelstva dané oblasti, zpravidla státu, v soupeření či konkurenci s okolním světem. Pokud stát hájí zájmy dané občanské pospolitosti, případně národa, který tu pospolitost tvoří, nemůže proti tomu mít nikdo námitky. Jakmile ovšem staví své úzce národní, státní zájmy proti ostatnímu světu a na úkor jiných, je to špatné. Nikoho nepřekvapí, že USA „hájí své národní zájmy“ třeba i těmi vražednými drony na všemožných místech mimo vlastní území. Kdybychom vyhlašovali, že si nemají co své „národní zájmy USA“ jinde ve světě násilím prosazovat, bylo by u panstva zle. A přitom bychom neřekli nic jiného, než že svoboda jednoho nesmí omezovat svobodu jiných. Tak proč národní zájmy třeba naší republiky prohlašují někteří poutníci do moderního světa jako zastaralé, ba škodlivé? Jednoznačně proto, že se snaží, aby na světě nerozhodovali de facto občané jednotlivých zemí, ale nějaké blíže neorganizované (alespoň oficiálně), nejasné nadnárodní struktury. Nebo po lopatě: má-li vládnout nějaký buržoazní feudál, multimiliardář, aniž by mu jacísi Češi či třeba Rusové, Španělé, a já nevím kdo všechno, do toho mohli mluvit, musí se národní státy, státy v dosavadním smyslu, potlačit. Pak, jakmile se dosáhne kýžená světovláda, si v jednotlivých regionech mohou třeba zpívat národní písničky, provozovat národní tanečky a pěstovat tradiční zvyky a kroje, ale to by bylo všechno, co by ti nadnárodní, nadstátní vládcové plebsu všech národů umožnili. Má-li několik multimiliardářů polovinu světového bohatství, nemusí se obávat, že by tu jednu světovou vládu nepodplatili. Že by dovedně nedokázali využívat rozdílných zájmů jednotlivých částí své říše, dříve národních států, k odvádění pozornosti od hlavního problému společnosti, kterým již je a stále se prohlubuje nepřiměřené okrádání těch, kteří hodnoty vytvářejí těmi, kteří spekulacemi, lichvou a podobnými fintami většinu lidstva vykořisťují, ba doslova ožebračují. Co je a co není socialismus Každému, kdo má alespoň základní přehled o politice, je jasné, že pravicové řeči o údajné totožnosti komunismu (socialismu) s fašismem jsou hloupé. Zatímco socialismus (a v ideálním cíli komunismus) hovoří o sociálněekonomické podstatě uspořádání společnosti, fašismus je prostě jen forma, jakou buržoazie v dané situaci udržuje a zajišťuje svou vládu. Sociálněekonomickou podstatou všech fašistických států je kapitalistické uspořádání. Když je její nadvláda ohrožena, uchýlí se k nějakému Hitlerovi či Pinochetovi. Až se situace uklidní, vrací se k tzv. demokracii. Ono nepravdivé ztotožňování socialismu s fašismem se opírá jen a jen o některé metody, které k prosazení svých představ využívaly některé komunistické strany. Je skutečností, že v řadě případů se socialistické vlády dopouštěly i hrubých chyb právě při prosazování většinově správných cílů. Někdy se to dělo pod tlakem buržoazie domácí i zahraniční, někdy chybným vyhodnocením stavu společnosti, ale vždy se jednalo o pochybení ve formě uplatňování vlády, nikoli v chybném smyslu činnosti státu a jeho řídicích složek. Je také možno věcně prokázat, že každý socialistický stát postupně, byť někdy velmi zvolna, životní úroveň a pracovní podmínky občanů zlepšoval. Naproti tomu v kapitalismu prostě „vznikne“ krize (asi spadne z nebe), která je řešena utahováním opasků pracující většině.
6
Snad poslouží k upřesnění příklad. Po převzetí vládní moci v Německu se nacisté nepustili do potlačení velkoburžoazie, ale opřeli se o její peníze a vliv. Naproti tomu tlak a bezohlednost se obracely proti levicovým stranám, které hájily a hájí většinu občanů, tedy neprivilegované pracující. Socialistické státy postupovaly opačně. S teoretickým zdůvodněním, že výrobní prostředky a přírodní bohatství společnosti nemá patřit jen úzké skupině „úspěšných“, kteří většinou ani nemusí být schopní své majetky sami řídit, ale najímají si za dobrý plat manažery. Tak často naprosto bezpracně nesmírně bohatnou, zatímco ti, kteří každodenní prací nové hodnoty vytvářejí, si utahují opasky, pokud nepřijdou o práci a dokonce i střechu nad hlavou. Socialismus může chyby dřívějších pokusů odstranit, aniž by cokoli měnil na vytčených cílech – všeobecném blahobytu, rovnosti občanů a individuální svobodě. Naproti tomu kapitalismus nemá jinou možnost obrany vykořisťování než demagogii a v krajním případě zmíněný fašismus a války proti slabším soupeřům. Dosud to využíval velmi úspěšně. Výsměch mezinárodní spravedlnosti Když válečná organizace NATO v rozporu s mezinárodním právem bombardovala zbytkovou Jugoslávii tak dlouho, až ji donutila k ústupkům, vytvořily státy NATO pod americkou botou na části území Jugoslávie, v Kosovu a Metohiji, samostatný stát Kosovo. Prý proto, že si to národnostně neslovanské – albánské obyvatelstvo přálo. Nemohu tvrdit, že celý tento válečný zločin (válka bez souhlasu RB) byl veden jen proto, aby si USA mohly v Evropě zřídit nepotopitelnou letadlovou loď jinde než ve starých zemích, kde již místním občanům, ba i vládám pěkně lezli cizí vojáci krkem. Ale už tam ta základna je. To se nelíbilo ani Srbům žijícím v části Kosova jako většinová populace. Když ale začali usilovat o odtržení od albánské většinové části a připojení k Srbsku, mělo a má NATO jiný metr. To prostě nelze. Proč? Protože to nevyhovuje „americkým národním zájmům“. Mezinárodnímu právu to rozhodně neodporuje, protože Kosovo bylo centrem vznikajícího srbského národa a středověkého státu. Ostatně nedotknutelnost evropských hranic států byla zakotvena i v Helsinských dohodách z roku 1975. Prostě nezáleží na tom, co chtějí občané v té či oné zemi. Záleží na tom, co si přeje mezinárodní kapitál. To se netýká jen, ba ani hlavně Kosova. Podívejme se, jak to dopadlo v Iráku, jak v Libyi, Afghánistánu…V poslední době se snaží „udělat americký pořádek“ na Ukrajině. Kdysi se ve filmu Limonádový Joe jeden z hlavních hrdinů vyslovil, že „Co je dobré pro USA, je dobré pro všechny“. Tehdy jsme to brali jako posměšek, dnes se to snaží – ba i za pomoci některých tzv. českých ministrů zahraničí – uplatňovat i vůči našim dřívějším přátelům. (W) Dvojité růžové brýle Socioložka Šiklová se nechala slyšet (PL 14.1.): „Jsme na tom dobře jako nikdy. Lidé vidí zvýšení cen, ale nechápou hlubší důvody.“ Dvojité růžové brýle k tomuto pravicovému třídnímu pohledu si musela paní Šiklová nasadit, aby mohla vážně vyslovit svou tezi.
7
Proč by sociolog z pravé strany spektra, z té bohaté, neměl být spokojený? Snad proto, že v zemi žije více než 30 tisícovek bezdomovců? Nebo proto, že máme dobrých šest set tisícovek nezaměstnaných? Případně z malicherného důvodu, že stát, aby splnil své Ústavou a zákony dané závazky, se rok od roku více zadlužuje? To přece nemá na bankovní konta těch tzv. úspěšných (včetně různých Kožených, Bakalů, Krejčířů, Grossů apod., kterým se daří dobře i na Floridě či v emirátech) žádný vliv. Nesnižuje to dividendy těch zazobaných, neohrožuje to zisky zahraničních firem, kterým každoročně směřuje mimo ČR kolem dvou stovek miliard jen na dividendách. Že hrozí ztráta zaměstnání dalším a dalším tisícovkám zaměstnanců, včetně „Bakalových“ horníků, draze bydlících v „Bakalových“, dříve levných, podnikových bytech? Že platíme za americkou válku v Afghánistánu našim žoldnéřským legionářům víc než policistům a hasičům, kteří chrání tady u nás pořádek, bezpečnost a naše majetky? Že nedávno amnestovaní už zase zaujímají svá místečka v kriminálech? Včetně takových, kteří se tam vracejí za bestiální vraždu? Ale kapitál, kapitalisté a jejich štáby (tedy i někteří sociologové, statistici, novináři), ti si nemohou opravdu na nic stýskat. Peněz dost, zboží až nad hlavu, možnost nejen vycestovat, ale i vyvážet tady u nás vytvořené hodnoty do zahraničí, špičkové služby, včetně zdravotnictví, co víc by si člověk přál? Co na to HaNo? Téměř denně dostáváme četné mailové zprávy o různých nepořádcích, podrazech a prostě úspěších současného systému. Má to ovšem jednu velkou slabinu. Tou je nespolehlivost posílaných informací. V řadě případů jde jen o nedoložené údaje, které jsou převzaté z bulváru, jindy se jedná dokonce o nepravdy. Tak na příklad se šíří různé falešné informace s proticikánským zaměřením o tom, jak je stát zvýhodňuje proti ostatním občanům. Ovšem nejedná se jen o tuto skupinu. Podle mého názoru je nanejvýš potřebné, aby naši členové a sympatizanti byli pravidelně, soustavně a doložitelně informovaní, třeba i o minulých tunelech, tedy o pověstné „dani za demokracii“ dle Jana Rumla. Chtělo by to, aby se alespoň jeden z redaktorů této oblasti soustavně věnoval a zařazoval snad i v pravidelné rubrice prokázané nezákonnosti, zvláště v majetkové oblasti. Jak jsme přišli o zdroje na zdravotnictví, důchody a sociální oblast ukvapenou a ztrátovou privatizací podniků, které dříve vydělávaly na stát. Jak se někdejší státní bohatství přesouvalo a přesouvá do soukromých kapsiček, aby pak chybělo ve státním rozpočtu. Stručně a zapamatovatelně. Protože většina z nás to, co dnes hýbá společností, za týden zapomíná. Bylo by vhodné, aby to bylo připomínáno alespoň tolik jako hříchy socialismu. Je podle mého názoru třeba, aby se občanům připomínaly i staré hříchy, které nám dodnes působí problémy. Třeba ty dárce milionů firmě ODS, vyhozené miliardy v armádních zakázkách či kšeftech v době, kdy lidovci vládli a obchodovali v naší armádě (Kalouskův prodej dnešního Paladia, modernizace tanků T-72), podivné restituce - a to nejen ty knížecí a disidentské - a přemnoho dalšího. Kdo si dnes vzpomene na Helbichy, kteří zdarma poskytovali mercedesy i hlavě našeho státu, aby jim pak policie – snad nechtěně – umožnila svou neodborností útěk za hranice? Kdo připomene neprofesionální postup při zatýkání Krejčíře, momentálně sedícího v base v JAR? Kdo vysvětlí, proč při
8
prodeji Barrandova se zastavěná plocha ohodnotila částkou 0 Kč, ačkoli ji lze prodat metr za několik tisícovek? Kdyby se někdo věnoval této oblasti, shrnutí zjištěného by mohlo být i náplní jistě žádané knihy (podobně jako psal svého času Ravik nebo Labuda a další). Dnes podobnou práci koná řada blogerů, jenže to, co najdeme na webu, nemusí být přesné, není to proto vhodné pro šíření a má to právě pro nedoloženost dokumenty nízkou informační či argumentační hodnotu. Takže. Co kdyby některý z redaktorů sledoval tuto oblast podobně jako spisovatelka a redaktorka Moučková jiskřičky z naší historie? Co přinesla katolická církev? Někdy se stoupenci křesťanské ideologie snaží tvrdit, že křesťanství, ve svých počátcích katolické, přineslo do Evropy kulturní vzestup. Také jsme klamáni tvrzením, že právě ten byl hnací silou a cílem vojenských výbojů do pohanských zemí. Skutečnost je prokazatelně jiná. Jistě nikdo znalý historie nebude lhát, že středověk byl v oblasti kultury pokrokem proti rozvrácenému systému Říše římské a antické kultuře. I ve středověku existovalo otroctví (v USA do roku 1864), rozmohla se negramotnost prostého lidu, zákmity demokracie ze starého Říma nahradilo feudální nevolnictví a náboženství se stalo ideovou zbraní pro podmaňování slabších či méně organizovaných zemí. Polabští Slované neměli na vybranou. Franští vládci pod záminkou boje s pohanstvím nemilosrdně mečem a popravčí sekyrou šířili křesťanskou víru jako ideovou základnu a oporu feudalismu. Když se feudální vlády nechtěly zabývat bojem proti bídě, nemocem a nevědomosti nevolníků, svěřily tyto funkce do rukou katolické církve. Pochopitelně i s hojnými věcnými dary a uzákoněním povinných plateb prostého lidu (desátků) katolickým farám. Církvi se to hodilo. Čím měla větší majetek, čím bylo více institucí pečujících o uvedené oblasti, tím měla větší možnost nabízet, ale i vnucovat svou ideologii, prosazovat kult svých mýtů. Jen malý příklad z Vyškovska. Tak již Václav I. roku 1237 „věnoval“ komendě Řádu německých rytířů Novosedlice (v dnešním Slavkově) Křenovice, Hodějice, Němčany, Heršpice. Samozřejmě nejen s polnostmi, ale i s nevolníky, kteří museli na tento řád dřít. Kde k těmto polím, lesům, osadám a nevolníkům králové přišli? „Vydělali“ si je poctivě svými meči a meči svých družiníků. Na jedné straně pak nevolníky chránili před tím, aby si je nepřivlastnili sousední vládcové, na druhé straně z nevolnické práce bohatli. Feudálové světští i ti církevní. Pro neposlušné či odbojné byly zřízeny hojné mučírny, katovny a šibenice. Pak nevraťte katolíkům majetky, které si poctivě vysloužili za své služby - podporu feudalismu i pozdějších kořistnických vlád.
9
Přejeme všem ženám k mezinárodnímu svátku Pohodu v rodině i v práci, zdraví, dobrou náladu a rozumné představitele země
Telefon 517 348 472, 517 348 861, 725 646 076, e-mail:
[email protected] http://www.vyskov.pohled-zleva.cz; www.kscm-inh.estranky.cz; www.kscm-detkovice.estranky.cz
