UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
MANUÁL základních postupů jednání při kontaktu s osobami s poruchami komunikace Eva Rádlová
Olomouc 2007
Oponent: prof. PaedDr. Libuše Ludíková, CSc.
1. vydání © Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko, 2007 ISBN 978-80-244-1634-2
2
Obsah:
Úvod ………………………………………………………………………..…… 4 1. Co je to logopedie ………………………………………………….….. 6 2. Kdy hovoříme o narušení komunikační schopnosti ……………..…. 9 3. Jaké základní okruhy narušení komunikační schopnosti dnes rozlišujeme ……………………………………………………... 12 4. Co je dnes úkolem a náplní profese logopeda ……………...……. 13 5. Kde hledat pomoc pro člověka s narušenou komunikační schopností……………………………………………..………......…. 15 . 6. Koktavost – otázky a odpovědi …………………………………...…16 Co je dobré si pro setkání s člověkem, který koktá, zapamatovat ……... 33 Použitá a doporučená literatura ……………………..………………...….. 35
3
Úvod Vážení přátelé, předkládáme Vám materiál, ve kterém si klademe za cíl nabídnout čtenáři
prvotní
orientaci
ve
vybraných
otázkách
dotýkajících
se komunikace osob s narušenou komunikační schopností. Narušená komunikační schopnost (dále také NKS) je jedním ze základních termínů dnešní logopedie, vědního oboru, který má svou bohatou historii a zejména v posledních desetiletích se dále prudce rozvíjí. Je nasnadě, že tento text nemůže vyčerpávajícím způsobem obsáhnout celou problematiku sledované oblasti; to nelze vzhledem k jejímu rozsahu. Cílem nabízeného textu tedy zdaleka není předložit vyčerpávající popis všech typů narušení komunikační schopnosti, se kterými se můžete při kontaktu s řečově handicapovanými jedinci setkávat. Dotýkáme se pouze vybraných témat a okruhů. Předkládaný materiál považujeme za úvodní. Proto zůstává otevřený s možností dalšího rozšiřování a doplňování, a to zejména na základě Vašich reakcí a případných námětů. Předkládaný materiál koncipujeme jako reakci na možné eventuality, se kterými se při kontaktu s Vašimi klienty setkáváte. Proto
zde
uvádíme
základní
informace
z oblasti,
která
se
bezprostředně dotýká možných obtíží Vašich klientů. V úvodních kapitolách označení
narušená
teoretického
rámce.
považujeme za nezbytné, zasadit
komunikační Proto
se
schopnost snažíme
do
potřebného
zorientovat
čtenáře
v následujících otázkách:
Co je to logopedie? (kapitola 1) Kdy hovoříme o narušení komunikační schopnosti? (kapitola 2) Jaké základní okruhy NKS dnes rozlišujeme? (kapitola 3) Co je dnes úkolem a náplní profese logopeda? (kapitola 4) Kde hledat pomoc pro člověka s narušenou komunikační schopností? (kapitola 5)
4
Jistá specifika lze sledovat v komunikaci každého z nás. Každý
člověk
je
z hlediska
svých
komunikačních
schopností
neopakovatelnou individualitou. Jak už bylo naznačeno výše, pole působnosti dnešních logopedů je velmi široké, což odpovídá rozmanitosti typů i projevů případných obtíží v komunikaci člověka. V důsledku této pestrosti a rozrůzněnosti není orientace na poli dnešní logopedie nikterak snadná. Proto jsme se rozhodli věnovat převážnou část předkládaného textu snaze napomoci těm, kteří se budou profesně setkávat s lidmi s problémem koktavosti. Fenoménu koktavosti (balbuties) se podrobněji věnujeme v kapitole poslední:
Koktavost – otázky a odpovědi (kapitola 6)
Protože
si v tomto materiálu klademe za
k odstranění bariér v komunikaci komunikační
schopností,
uvádíme
cíl přispět
s osobami s narušenou v
textu
konkrétní
příklady
a odpovědi na otázky, které si při kontaktu s řečově handicapovaným partnerem, tedy i v případě Vašich pracovních kontaktů s klienty, můžete klást. Pro zájemce zařazujeme také četné odkazy na další užitečné informační a studijní zdroje.
Doufáme, že Váš čas, který věnujete studiu předkládaného textu, nebudete po jeho přečtení ani zdaleka pokládat za ztracený, a získané informace Vám budou přínosem nejen ve Vaší práci.
5
1
Co je to logopedie? Snahy vymezit logopedii doprovází formování tohoto mladého
vědního oboru od samého počátku. Logopedie se utváří až v první polovině 20. století. V r. 1924 definoval ve Vídni logopedii lékař-foniatr Fröschels jako lékařskou vědu. U nás pak o něco později také lékařfoniatr Sovák ji vymezil jako obor speciálně pedagogický. (Klenková 2006). Slovo logopedie vzniklo spojením řeckých výrazů logos (slovo, řeč) a paideia (výchova). Tak bychom jednoduše mohli chápat logopedii jako výchovu řeči. Zhruba půlstoletý vývoj různých názorů na logopedii přinesl s sebou také formulaci různých definic oboru. Na úvod zařazujeme definici jedné z nejuznávanějších osobností dnešní logopedie u nás, Viktora Lechty (1990, s. 15): Pro zájemce: logos – „…ústřední pojem řec. a helénistické filoz.: slovo, řeč, výrok, zákon, myšlení, pojem, rozum; u Herakleita všeobecný základ světa, zákon veškerého dění; v Novém zákoně slovo Boží jako prostředek mezi Bohem a světem.“ (KOLEKTIV AUTORU 2001, s. 465) Pozor!
Nepleťmě
si
logopedii
s logoterapií,
psychoterapeutickou
metodou, která je využívána při hledání smyslu pacientova života za pomoci jeho biografie.
„Logopédia … je špeciálnopedagogická veda. Zaoberá sa výchovou
osob
s narušenou
komunikačnou
schopnosťou
a prevenciou tohoto narušenia.“ Logopedie je oborem interdisciplinárním. Logoped proto spolupracuje s odborníky jiných oborů z oblasti medicíny nebo společenských věd. Ve snaze prospět řečově handicapovanému člověku profituje ze spolupráce s foniatry, otorinolaryngology, pediatry, neurology, plastickými chirurgy, stomatochirurgy a dalšími. Využívá výsledků spolupráce s odborníky z oblasti fonetiky, lingvistiky, psycholingvistiky, psychologie, sociologie, pedagogiky...
6
Definice logopedie
Z medicínských oborů je logopedii nejbližší foniatrie. Příklad: Před začátkem jakékoliv hlasové terapie, před zařazením hlasových cvičení, hodnotí logoped situaci společně s foniatrem. Spolupracuje i
s dalšími
odborníky
a
inspiruje
se
poznatky
z oblasti
otorinolaryngologie, fyziologie, neurologie, fyziky, akustiky, psychologie, hlasové pedagogiky i dalších. Zkušený logoped zasahuje do kvalit lidského hlasu vždy na základě znalosti principů respirace, fonace a rezonance. S přehledem se orientuje v anatomii a fyziologii orgánů podílejících se na tvorbě hlasu. Logoped může subjektivně hodnotit hlasové charakteristiky projevující se při komunikaci a zpěvu. Velmi záleží na jeho zkušeném sluchu a zraku. Pozoruje svalstvo krku, mimické a břišní svalstvo i celkové chování mluvčího.
Dnes můžeme logopedii nahlížet jako autonomní (samostatný) vědecký obor, který se nadále vyvíjí a emancipuje. Tento proces je stále provázen diskusemi týkajícími se především vymezení předmětu logopedie, jejího postavení v systému kooperujících vědních disciplín a trendů dalšího vývoje. (Lechta in Škodová, Jedlička a kol. 2003). O logopedii uvažujeme samozřejmě také jako o studijním oboru a profesi. V České republice se logopedie studuje v rámci speciální pedagogiky na Pedagogických fakultách. Pro zájemce: Jediné neučitelské studium logopedie mohou zájemci navštěvovat na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jedná se o jednooborové neučitelské studium s názvem Logopedie. Pozor! - nikoliv klinická! Klinickým logopedem se logoped stává po složení testace v oboru klinická logopedie. Učitelské studium logopedie nalézáme v nabídce Pedagogických fakult v kombinaci oborů se speciální pedagogikou, které se mění s aktuální nabídkou jednotlivých fakult.
7
V definicích logopedie nacházíme celou řadu pojmů, kterým se budeme věnovat v dalších částech textu. Jedná se např. o termíny: •
komunikace,
•
řeč,
•
mluva,
•
jazyk,
•
jazykové roviny,
•
narušení komunikační schopnosti,
•
logopedická prevence.
Pro zájemce: Zájemci mohou sledovat aktuální dění na poli logopedie také v kontextu aktivit zájmových a profesních organizací u nás i ve světě:
Asociace klinických logopedů České republiky (AKL ČR); http://www.klinickalogopedie.cz
Logopedická společnost Miloše Sováka (LSMS); http://lsms.ora.cz
Slovenská asociácia logopédov (SAL)
International Association of Logopedics and Phoniatrics (I.A.L.P.;Mezinárodní společnost pro logopedii a foniatrii); http://www.ialp.info/
Comité Permanent de Liaison des Ortophonistes-Logopèdes de l'Union Européenne (CPLOL; Stálá styčná logopedickortofonická komise Evropské Unie; anglicky LCSTL - Standing Liaison Committee of EU Speech and Language Therapists – Logopedists)
American Speech-Language-Hearing Association (ASHA); http://www.asha.org/
8
2
Kdy hovoříme o narušení komunikační schopnosti? Komunikační schopnost člověka, lidská komunikace, zahrnuje
všechny procesy a funkce související s expresí a porozuměním
Narušení komunikační schopnosti
mluvené i psané formě řeči. Komunikaci v nejširším slova smyslu chápeme jako výměnu informací, sdělování, dorozumívání. Jak již bylo řečeno, základním úkolem logopeda je zajistit
Zajištění komunikace
komunikaci. Ten soustředí svou pozornost na oblast verbální, neverbální a též grafické komunikace. V kostce sumarizovat jak komunikační schopnost člověka hodnotit, čeho si všímat a co nepřehlédnout není snadné. Všímáme si projevů verbální i neverbální komunikace, posuzujeme řečovou recepci a expresi. Při sledování úrovně komunikační schopnosti jedince lze zohlednit hned několik hodnotících hledisek. Je možné se soustředit
Úrovně komunikační schopností
na hledisko vývojové. V tom případě je možno srovnávat dosaženou úroveň komunikačních schopností s rámcovou vývojovou normou. Zjištěné skutečnosti následně zohledníme během cíleného rozvoje komunikačních schopností v jednotlivých složkách jazyka. A zde se nabízí hodnocení úrovně jazykových rovin (viz jazykové roviny). Základním východiskem při sledování komunikačních schopností komunikačního partnera je dozajista jeho schopnost manifestovat zvolený komunikační záměr. Chceme-li pochopit obsah termínu narušení komunikační schopnosti (dále také NKS), musíme nejprve diferencovat termíny, které s komunikační schopností člověka úzce souvisejí. Sám čtenář jistě cítí, že při užívání označení jako řeč, mluva nebo jazyk, může docházet k překrývání významů, případně k záměnám. Mluvíme-li o vnitřní řeči, ta plyne tak, jak nám myšlenky plynou hlavou. Vysokou výpovědní hodnotu má také řeč těla. Pokud myšlenky převedeme do zvukové podoby, zvukově je realizujeme, produkujeme mluvu.
9
Narušení komunikační schopnosti
Definic jazyka pak nacházíme celou řadu. Pro naši základní potřebu lze vymezit jazyk jako soustavu komunikačních prostředků sdílených určitou skupinou lidí. Pro zájemce: Existence jazyka nemusí být vázána pouze na formu mluvenou slyšenou. Kolem nás existují i jazyky vizuálně motorické, které se „ukazují a vidí“. Jedná se samozřejmě o jazyky znakové, které jsou užívány v intrakulturní komunikaci neslyšících. V podobném duchu můžeme
i náplň práce
dnešního logopeda chápat v širším kontextu. Jeho snaha zajistit komunikaci také není vázána pouze na zvukovou podobu komunikace. Logoped volí takovou formu a komunikace, která odpovídá aktuálním možnostem člověka.
Z hlediska jazykových rovin rozlišujeme čtyři úrovně jazyka. V rovině foneticko-fonologické si všímáme zvukové stránky řeči. Lexikálně-sémantická rovina zahrnuje informace o schopnostech jedince v oblasti aktivní a pasivní slovní zásoby. Všímáme si porozumění významu slov v různých kontextech i jejich užívání v komunikaci. V rovině morfologicko-syntaktické lze posuzovat schopnost jedince tvořit a užívat gramatické kategorie jazyka a též jeho schopnosti spojovat jazykový materiál. Pragmatická rovina jazyka pak odráží schopnost mluvčího zužitkovat v sociálních kontaktech s okolím to, co si již v komunikaci osvojil. Způsobilost jedince v této jazykové rovině má výrazný vliv na výsledek jeho snahy úspěšně projevit svůj komunikační záměr. Příklad: Kačenka je integrována v běžné základní škole. Trpí dětskou mozkovou obrnou
v kombinaci
s lehkou
vadou
sluchu
v současnosti
dobře
kompenzovanou výkonnými sluchadly, není schopna verbálního projevu. Ve spolupráci s logopedkou byla pro komunikaci Kačenky s okolím zvolena
komunikační
tabulka
obsahující
dnes
už
několik
set
komunikačních symbolů s popisem, kombinace piktogramů a fotografií. Logopedka tak docílila zajištění komunikace pro Kačenku, která se dnes
10
Definic jazyka
v tabulce orientuje poměrně snadno a rychle. Komunikační tabulka je pro Kačenku vhodná také pro svou mobilitu.
Termín narušení komunikační schopnosti má charakter zastřešující. Jeho zavedením se projevila snaha o upřesnění už dříve užívaných termínů poruchy a vady řeči. Zohledněna je tak možnost narušení ve všech složkách komunikační schopnosti člověka. K zapamatování: V moderní
logopedii
užíváme
označení
narušení
komunikační
Pamatuj
schopnosti. Užívání tohoto termínu aktuálně odpovídá komplexnímu a širokému pojetí dnešní logopedie. Rozdílnost pojmů vada, porucha, narušení vnímají dnes nejen lidé stižení řečovým handicapem. Označení narušení v sobě nese možnost úpravy, zlepšení stavu způsobeného případným postižením komunikační schopnosti člověka.
„Komunikační schopnost jednotlivce je narušena tehdy, když
Definice
některá rovina (nebo několik rovin současně) jeho jazykových projevů působí interferenčně vzhledem k jeho komunikačnímu záměru. Může jít o foneticko-fonologickou, syntaktickou, morfologickou, lexikální, pragmatickou rovinu nebo o verbální i nonverbální, mluvenou i grafickou formu komunikace, její expresivní i receptivní složku.“ (Lechta in Klenková 2006, s. 54) K zapamatování: Logoped vždy posuzuje narušení komunikační schopnosti v nejširším kontextu osobnosti daného jedince. Konkrétní projevy narušení v komunikaci jedince klade do souvislosti se vzděláním i jazykovým prostředím, ve kterém jedinec žije. Posuzuje narušení z hlediska způsobu narušení komunikace a také podle toho jak se narušení projevuje v čase. Snaží se určit příčiny NKS, hodnotí NKS z hlediska projevů.
11
Pamatuj
3 Jaké základní okruhy narušené komunikační schopnosti dnes rozlišujeme? V moderní
logopedii
diferencujeme
deset
základních
okruhů narušení komunikační schopnosti. Jedná se o tzv. symptomatickou klasifikaci podle Lechty (1990, 2003). Za
Základní narušené okruhy komunikační schopnosti
symptomatickou je tato klasifikace označována z toho důvodu, že vymezuje jednotlivé typy NKS na základě projevu, který je pro daný typ narušení nejcharakterističtější. Výčet deseti okruhů zde uvádíme pouze pro úplnost. Účelem
tohoto
textu
je
„pouhý“
úvod
od
logopedické
problematiky. Z hlediska rozsahu předkládaný text neumožňuje charakteristiku jednotlivých typů NKS věnovat. Na tomto místě je nutno ještě podotknout, že ve výčtu jednotlivých okruhů narušení komunikační schopnosti nezáleží na pořadí: 1) vývojová nemluvnost (vývojová dysfázie); 2) získaná orgánová nemluvnost (afázie); 3) získaná psychogenní nemluvnost (mutismus); 4) narušení zvuku řeči (rinolálie, palatolálie); 5) narušení plynulosti řeči (tumultus sermonis, balbuties); 6) narušení článkování řeči (dyslalie, dysartrie); 7) narušení grafické stránky řeči, 8) symptomatické poruchy řeči; 9) poruchy hlasu; 10)kombinované vady a poruchy řeči. Příklad: Ve vývoji komunikační schopnosti jedince existují období, ve kterých se v projevu dítěte manifestují prvky, které zdánlivě připomínají narušené komunikační schopnosti. Za narušení je však nepovažujeme, protože se jedná o jevy fyziologické. Tak jako je přirozené nemluví-li dítě mladší jednoho roku, považujeme též za přirozenou nesprávnou výslovnost některých hlásek během vývoje artikulace.
12
Okruhy narušení komunikační schopnosti
Příklad: Tříletá Anežka ještě nedokáže vyslovit hlásku „L“. To pokládáme za jev naprosto přirozený, fyziologický. Hláska „L“ je hláskou artikulačně náročnou. Její vzorec se ve výslovnosti dětí upevňuje jako jeden z posledních. Mluvidla malé Anežky nejsou v tomto věku pro výslovnost této artikulačně náročné hlásky dostatečně obratná. Dítě ještě nemá v dostatečné míře zafixovánu výslovnost hlásek artikulačně méně náročných, jejichž upevnění ve výslovnosti předchází úspěšné artikulaci hlásky „L“ (hlásky T,D). Také Anežčiny schopnosti sluchové diferenciace nejsou dostatečně vyzrálé. Při poskytnutí odpovídajících podmínek pro správný vývoj řeči se malá Anežka jistě postupně naučí vyslovovat všechny hlásky.
4
Co je dnes úkolem a náplní profese logopeda? „Základní úloha poslání logopeda na prahu třetího tisíciletí –
logoped má zajistit komunikaci.“ (Peutelschmiedová in Vitásková, Peutelschmiedová 2005, s. 129) Úlohou logopeda je tedy zajistit dorozumívání, které podle potřeb a možností člověka s případným komunikačním handicapem nemusí probíhat jen mluvenou řečí. V této souvislosti je třeba zmínit logopedii alternativní a augmentativní (AAK). Aternativní komunikační systémy se využívají jako náhrada řeči mluvené. Augmentativní (augmentare – z lat. rozšiřovat) systémy komunikace podporují stávající, avšak pro efektivní dorozumívání nedostatečné, komunikační schopnosti. Příklad: Saša má 12 let. Je středně mentálně retardovaná. Používá slova máma, táta, jméno svého bratra a několik dalších slov, která zdánlivě nenesou význam, podle kontextu však znamenají ahoj, díky, všímej si mě, apod. Saša velmi dobře komunikuje očima, mimikou, gesty, celým tělem. Učí se číst globální metodou. Umí už přečíst okolo dvou set slov. S maminkou píše a maluje deník („Saša je nemocná.“, „Saša pouští draka.“) Pro slova, která umí přečíst, zvládá užívat znak. Používá komunikační tabulky, které nosí stále při sobě.
13
Náplň profese logopeda
Jako východisko pro reflexi osobnosti a pojetí profese logopeda může posloužit (volně přeložené) vymezení jeho působnosti podle International Association of Logopedics and Phoniatrics (I.A.L.P.), ve kterém se uvádí, že základním úkolem logopeda je zajištění
prevence,
logopedické
intervence,
organizace
péče
a studium poruch lidské komunikace. Pro zájemce: V zahraničí se pro označení logoped užívá např. Speech Pathologist, Speech-Language Pathologist, Speech-Therapist, Language-Therapist, Speech-Language Therapist a další. U nás vstoupilo do povědomí veřejnosti zejména označení klinický logoped nebo školský logoped (viz kap.5)
Důležitou oblastí působení dnešního logopeda je také logopedická prevence. V širokém pojetí logopedie jako výchovy řeči to v praxi znamená osvětové působení zacílené na nejširší populaci ve směru maximální snahy předcházet vzniku narušení komunikační schopnosti. Bohužel realizace, forma ani způsob této činnosti logopeda není aktuálně v našich podmínkách dořešena. Specifickou skupinou osob, pro které logoped hledá možnosti logopedické prevence, je populace nějakým způsobem riziková ve smyslu případného vzniku narušení komunikační schopnosti. Taková rizika můžeme shledat u dětí předčasně narozených nebo dětí s nízkou porodní váhou, u osob s různým typem postižení nebo nemoci, u hlasových profesionál, kuřáků a dalších. Logopedická prevence prolíná také prací logopeda s člověkem, který už trpí některým z typů narušení komunikační schopnosti. Také zde hledá logoped možnosti prevence případného zhoršování stavu postiženého podle aktuální situace.
14
Logopedická prevence
K zamyšlení: Příprava na profesi logopeda nikdy nekončí. Kvalitní logoped "na sobě nepřestává pracovat". Dál se vzdělává, orientuje se v novinkách z oblasti
K zamyšlení
diagnostiky i terapie. Neustále hledá nové možnosti práce, interakce s klientem. Stále je „ve střehu“, aby nepřehlédl nějaký důležitý detail v komunikaci svého klienta. Současně však nezapomíná, že méně bývá někdy více. Snaží se být kreativní a hledá inspiraci v různých oblastech života. Uvědomuje si, že obor prezentuje především vlastním příkladem. To vše (a ještě víc) nejlépe ve spolupráci s kolegy z oboru.
5
Kde hledat pomoc pro člověka s narušenou komunikační schopností? Aktuální stav poskytování logopedické péče v České republice
není zcela přehledný. Organizace a poskytování logopedické péče jsou v působnosti tří resortů, resortu ministerstva zdravotnictví, resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a resortu ministerstva práce a sociálních věcí.
Logopedickou péči poskytují
různě handicapovaným také charitativní organizace, různá sdružení a spolky. Logopedi tak působí i v nestátním sektoru. Kde tedy dnes nalezneme pomoc a radu pro člověka s narušenou komunikační schopností? V resortu zdravotnictví působí logopedi:
V soukromých
logopedických
ambulancích
(nalezneme
i několik státních logopedických ambulancí),
na foniatrických klinikách a odděleních,
na neurologických klinikách a odděleních,
na geriatrických klinikách a odděleních (dřívější léčebny dlouhodobě nemocných),
v léčebnách, rehabilitačních ústavech a stacionářích.
15
Pomoc člověku s narušenou komunikační schopností
Pro zájemce: V logopedických ambulancích poskytují logopedickou péči odborníci s vysokoškolským vzděláním. Je na klientovi, aby se informoval, co je v té které logopedické ambulanci hrazeno pojišťovnou a co si bude hradit sám. To samozřejmě závisí na pojišťovně, se kterou má ambulance uzavřenu smlouvu a klient je u ní pojištěn.
V resortu školství pracují logopedi:
V mateřských školách pro děti se speciálními výchovněvzdělávacími potřebami,
v základních školách pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami,
speciální třídy logopedického typu při běžných mateřských školách,
v pedagogicko-psychologických poradnách (PPP),
ve speciálně pedagogických centrech (SPC).
Pro zájemce: Děti a žáci s narušenou komunikační schopnosti mohou navštěvovat logopedické třídy při běžných mateřských školách, mateřské školy logopedické a základní školy logopedické. Také děti a žáci se smyslovým, tělesným nebo rozumovým postižením trpí narušenou komunikační schopností. Logopedi působí také ve školách pro děti a žáky s těmito typy postižení.
V rámci působnosti resortu práce a sociálních věcí se můžeme s logopedy setkat (nejedná se bohužel o pravidlo):
6
v ústavech sociální péče,
ve střediscích rané péče.
Koktavost – otázky a odpovědi Koktavost je komplikovaný a tíživý typ narušení komunikační
schopnosti zasahující do mnoha oblastí života toho, kdo koktá i jeho
16
koktavost
blízkých. Fyzické a emocionální aspekty koktavosti mohou být natolik významné a současně různorodé, že se jejich účinek na formování a bytí toho, kdo koktá,
zrcadlí v realizaci osobních, vzdělávacích,
profesních i sociálních aktivit a cílů. Koktavost je problém, který vyvolává beznaděj nejen v člověku, který se s ním potýká, ale také v jeho nejbližších. Ti, kteří se potýkají s problémem koktavosti, bývají často vystaveni pocitům selhání a porážky. Přesto mnozí z nich na svůj řečový problém nerezignují, naopak jsou schopni vynaložit značné úsilí, projevovat obrovskou sebekázeň a sebekontrolu. Pro zájemce: V důsledku různých pojetí a názorů na příčiny vzniku koktavosti, neexistuje jednotná definice, která by byla všeobecně přijímána. Aktuálně nejužívanější definicí v české balbutiologii je definice slovenského logopeda,Viktora Lechty (2004, s. 16):
Definice koktavosti „Jde o syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících
na
mluvení,
který
se
nejnápadněji
Definice koktavosti
projevuje
charakteristickými nedobrovolnými specifickými pauzami narušujícími plynulost procesu mluvení a tím působícími rušivě na komunikační záměr.“
Balbutiologie je podoborem logopedie, který vznikl v důsledku šíře problematiky koktavosti balbuties (z lat. balbutire – koktat)
Jak označovat člověka, který koktá? V naší odborné literatuře nacházíme koktavost nejčastěji pod heslem balbuties (čteme balbucies). V cizích jazycích pak nalézáme ekvivalentní termíny stuttering (am. angl.), stummering (brit. angl.), Stottern (něm.), Bégaiement (fr.), zaikanie (rus.), jąkanie (pol.), zajakovosť (slov.).
17
Bablutiologie
Nevýhodou českého slova koktavost je poněkud hanlivé zvukomalebné zabarvení, které mnohdy už samo o sobě nastavuje emoce namířené vůči takto řečově handicapovaným do ne příliš pozitivní a lichotivé roviny. Český termín koktavost umožňuje vytvořit pro označení člověka s touto řečovou poruchou pouze zpodstatnělé přídavné jméno koktavý. Hovoříme pak o koktavém člověku, koktavém dítěti. To však neodpovídá ve světě přijímanému pojetí těch, kteří koktají. Koktavost zde není chápána jako to, čím tito lidé jsou, ale jako to, co dělají. Proto můžeme zejména v anglosaské literatuře číst převážně o těch, kteří koktají, nikoliv o koktavých. V našich podmínkách můžeme tuto drobnou, ovšem podstatnou nuanci, vyřešit tím, že při označování toho, kdo koktá, užíváme označení balbutik.
Kdo jsou lidé, kteří koktají? Problém kategoriemi.
koktavosti
Člověk,
který
nalézáme koktá,
napříč žije
v
všemi
věkovými
různých
sociálních
i ekonomických podmínkách, vyznává různá náboženství, má libovolnou barvu pleti. Podle různých statistických údajů tvoří balbutici 1,5 – 4 % populace. Pro zájemce: "Koktavost je zřejmě stará jako lidstvo samo." Zmínky o ní nacházíme v těch nejstarších historických pramenech. Nalezen byl dokonce egyptský hieroglyf znázorňující koktavého člověka (okolo 2000 před n. l.). (Lechta 2004) Problém koktavosti je v historii i dnes spojován s nejedním slavným jménem. V souvislosti s projevy koktavosti najdeme zmínky o Mojžíšovi, Aristotelovi, Demosthenovi, ale také o Charlesi Darwinovi, Isaacu Newtonovi, Winstonu Churchillovi nebo třeba Bruce Willisovi.
Více
informací o celebritách, které se potýkali nebo potýkají s problémem koktavosti http://www.mnsu.edu/dept/comdis/kuster/famous/famouspws.
18
Statisticky i empiricky se více balbutiků vyskytuje mezi muži. Nedokážeme vysvětlit přesný důvod této skutečnosti. Nejčastěji zvažované příčiny souvisejí se specifiky mozkové činnosti. Odborná literatura uvádí, že 70 – 80 % všech případů koktavosti vzniká v předškolním věku. Dostupné údaje o počtu dospělých balbutiků se značně různí a navíc mohou být poměrně snadno zpochybněny. Obecně se údaje o četnosti výskytu koktavosti pohybují okolo jednoho procenta v populaci.
Proč se někteří lidé potýkají s problémem koktavosti? Koktavost
je
dnes
považována
za
komplikovaný
biopsychosociální problém. Hledání příčin koktavosti je spojeno se staletími úsilí lékařů, psychologů i logopedů, které zatím bohužel nevedlo k uspokojivému
a celkovému vyřešení tajemství příčiny
vzniku koktavosti. Spolehlivě příčinu koktavosti dodnes neznáme. Pátrání po příčinách vzniku koktavosti s sebou přináší v podstatě
nepřetržitý
tok
nově
vznikajících
teorií
koktavosti.
Důsledkem toho je pak existence příliš velkého množství různorodých terapeutických postupů. Tak jako dnes jen těžko dokážeme podrobně uvést všechny v minulosti zvažované příčiny koktavosti, bylo by poměrně obtížné jmenovitě uvést všechny terapeutické postupy, které kdy byly v souvislosti s úpravou koktavosti aplikovány. S neznalostí příčiny vzniku koktavosti souvisí i podstatná skutečnost, kterou je třeba si uvědomovat. Že totiž i ta sebe úspěšnější terapie pracuje pouze s příznaky koktavosti. Proto je na místě brát v potaz možnost recidivy koktavosti nebo její občasné projevy. Často se také setkáváme s podobnými zkušenostmi balbutiků, kteří i po překonání problému koktavosti žijí s určitými pocity řečové úzkosti. S takovými pocity se musejí vyrovnávat po celý život nebo v některých jeho etapách.
Za překonané dnes považujeme pojetí koktavosti jako pouhé funkční neurózy řeči. K aktuálně nejčastěji zvažovaným příčinám
19
náleží přesněji neurčená dispozice, dědičnost a organické změny mozku. V současném pojetí není koktavost vyvolána jedinou příčinou, ale kombinací více faktorů. Příklad: Jako příčina vzniku koktavosti u dětí je často uváděno nesprávné výchovné působení v různých variantách, a že jich není málo. Nežádoucí výchovné postupy zajisté neprospějí při rozvoji osobnosti žádnému dítěti. Pokusme se však vliv užívání takovýchto postupů uvést na pravou míru za pomoci příkladu: „Zacházíte-li s nožem, můžete se říznout do prstu. Nůž způsobí řeznou ránu a vyvolá bolest. Sůl vetřená do rány bolest prodlouží nebo zvýší, ale sůl přitom není příčinou poranění. Stále jsme ještě nenalezli „nůž“ způsobující koktavost, ale víme něco o „soli“, která koktavost udržuje, zhoršuje nebo stupňuje. Skutečně se zaměříme více na to, co koktavost zhoršuje než na to, čím a jak vzniká. To, co známe, můžeme nějak ovlivňovat a měnit.“ (Conture 1994, s. 30)
Jak poznám, že mluvím s člověkem, který koktá? Přesto, že názory na problematiku koktavosti se různí, na čem se většina autorů shodne je skutečnost, že nenajdeme dva stejné balbutiky. Koktavost je totiž nepředvídatelná, nestálá a velmi variabilní z hlediska projevů. Z moha různých podob a projevů koktavosti si Projevy koktavosti
můžete všimnout např. následujících: -
Příznaky koktavosti v řeči balbutika nejsou zdaleka jen ony známé křeče obvykle na začátku slov a vět, které se projevují jako trhané opakování hlásek a slabik nebo tlačení a napínání.
-
Křeče mluvidel může balbutik překonávat za pomoci tzv. embolofrázií. Jedná se o slovní vmetky, vsuvky. Mohou mít podobu hlásek, slabik nebo slov (hmm, jo, no, apod.)
-
Tenze se projevuje i ve formě svalového napětí na hrdle balbutika, ve tváři, případně i v celkovém postoji.
-
Koktaví lidé si svůj problém v řeči uvědomují a mnohdy se řečovým kontaktům vyhýbají. Postoj k verbální komunikaci je často celkově negativní. Přichází strach z řeči, tzv. logofobie.
20
Ani tento strach před řečí ale není nikterak "jednoduchý" a může znamenat, že balbutik je v souvislosti s jakoukoliv verbální komunikací váhavý, nejistý, pociťuje rozpaky a stud, nevěří si, obává se verbálně vyjádřit jakýkoliv svůj názor. -
Někdy může mluvit balbutik příliš rychle, jako by se snažili říci vše dříve, než se zakoktá. V okamžiku, kdy má promluvit, dostaví se pocit časové tísně. Hektika v projevu balbutika se objeví také v důsledku strachu z pomlk v řeči. Protože má balbutik potíže při "nastartování řeči", bojí se jejího přerušení.
-
Způsob koktání balbutika, se kterým se setkáte, s sebou může nést různé mimovolní pohyby, nepotřebná gesta, která se objevují, když právě koktá nebo se snaží svým potížím vyhnout.
-
Balbutici se někdy snaží svou koktavost skrývat Používají při tom různé vyhýbavé taktiky, slovní opisy nebo odklady. Tak např. proto, aby se neprojevila jejich koktavost odpoví i na otázku, na kterou nepochybně znají odpověď, pouze „nevím“.
-
Každý balbutik zná svou obávanou hlásku, proto může používat náhradní slova nebo např. předstírá zaneprázdnění, když má před sebou řečový výkon, kterého se obává. Bohužel vyhýbavé taktiky koktavému aktuálně pomohou, ale do budoucna zvyšují strach a celkové obtíže mají tendenci spíše narůstat.
-
V řeči balbutika si můžete všimnout pomlk, tichých pauz, které bývají nápadné a nesprávně umístěné. Pomlka se může objevit i uvnitř slova, všimnete si pauzami přerušovaných slov. Uprostřed výpovědi může po pauze následovat úplný slovní zvrat v podobně začátku výpovědi jiné, na tu původní nenavazující. Všimnout si můžete i oprav výpovědi.
-
Mnoho
koktavých
má
potíže
s udržením
přirozeného
zrakového kontaktu. Když s někým hovoří, nedokáží se mu dívat do očí nebo oči odvrací, když koktají nebo projev koktavosti očekávají. To samozřejmě působí při komunikaci
21
rušivě. Můžete si všimnout i dalších rušivých příznaků jako je různé mrkání, přešlapování, opakované upravování oblečení, účesu, sahání si na krk, nafukování nosních chřípí a vůbec celkového motorického neklidu a napětí, které se zpravidla balbutik snaží různými způsoby uvolnit. -
Výrazné mohou být projevy vegetativní – např. zčervenání nebo projevy neurotické – např. tiky.
-
Mnozí koktaví mají obtíže s vyslovením svého jména a často v této souvislosti prožívají opakující se pocity selhání. Tím se problém ještě prohlubuje a strach z vyslovení vlastního jména, které druzí vyslovují naprosto automaticky a bez zaváhání, dál roste.
-
Hodně koktavých má problém s telefonováním. Hovor po telefonu vyžaduje okamžité reakce, krátké, jasné a definitivní odpovědi. Není možné pomoci si gesty a mimikou. Telefon nedovoluje žádné vytáčky, vyhýbavé chování nebo taktiky.
Mám přizpůsobovat člověku, který koktá, své chování? Jak mám mluvit? Chování při komunikaci s koktavým člověkem není třeba nijak zvlášť měnit oproti tomu, co je pro váš projev přirozené. Chovejte se ke koktavému člověku tak, jako k ostatním. Nelitujte jej, nevytvářejte skleníkové prostředí. Snažte se působit vyrovnaně a klidně, nepodléhejte pocitům trapnosti. Nedokončujte za koktavého člověka věty. Nechejte balbutika „svobodně koktat“. V tomto ohledu je jistě dobré obrnit se trpělivostí, nespěchat. Někdy
není
snadné
nepodlehnout
pocitům
netrpělivosti
a nervozity, ale je na místě na tom pracovat, tak abychom případnou netrpělivost a nervozitu dokázali skrýt tak, aby nebyla v žádném ohledu patrná a koktavého člověka nestresovala. Není třeba mluvit zpomaleně, není třeba přehnaně artikulovat. Jen
bychom
tak
svého
komunikačního
a vystavovali pocitům ponížení.
22
partnera
stresovali
Mohou být lidé, kteří koktají, neurotičtí nebo úzkostní? Ještě než odpovíme na položenou otázku, neodpustíme si uvést výstižnou odpověď autorky, jejíž zájem o problematiku koktavosti je dlouholetý, na otázku zda se liší koktavé dítě něčím od těch druhých: „Dalo by se říci: ano, liší – svou neschopností komunikovat vždy a za všech
okolností
přiměřeně
svým
přáním
a
potřebám.“
(Peutelschmiedová 2000, s. 19) Je pravděpodobné, že člověk, potýkající se často se stresujícími situacemi, které souvisí s projevy koktavosti, může už být v důsledku takové zátěže neurotický. Důležité je však zdůraznit, že neurotické chování je důsledkem koktavosti, nikoliv že člověk koktá, protože je neurotik. Balbutik se může jevit také jako člověk zvýšeně úzkostný. Pokud si uvědomíme, že je v podstatě permanentně vystaven psychické zátěži i v takových situacích, které nejsou v každodenním životě nijak nezvyklé (představení, neočekávaná setkání se známými na ulici, nákupy, telefonování...), budou nám projevy úzkosti jako následek takové zátěže přidat naprosto přirozené. Koktavost v životě člověka však zajisté neznamená, že by byl psychicky labilnější nebo nervóznější než druzí.
Existují obecně platné situace, které zhoršují projevy koktavosti? Každý balbutik má své „lepší a horší dny“. Není však nikterak snadné odhalit mechanismus střídání „lepších a horších“ dnů. Každý balbutik je také schopen uvést faktory, které jeho koktavost zhoršují. Může se jednat o činitele související s určitými, zejména zátěžovými situacemi, osobami. Tak např. projevy koktavosti v řeči se u některých balbutiků v případě rozrušení zhorší, jindy působí stav vzrušení přesně opačně.
Obecně platí, že zátěžové životní situace projevy koktavosti zhoršují. Někteří balbutici (a projevy jejich koktavosti) jsou citliví na
23
změny počasí, klimatu, ročních období. Obecně negativní vliv má také jakékoliv tabuizování řečového problému. Specifickým problémem balbutiků je telefonování. Anonymita „na druhém konci drátu“ nepomáhá. Balbutik je do telefonu nucen vyjádřit se bez odkladu, rychle, jasně, nemůže si pomoci mimikou a gesty. Kde hledat pomoc pro člověka s koktavostí? Balbutik se v průběhu života často setkává s mnoha odborníky i více či
méně poučenými laiky z řad svých přátel nebo dobrých
známých, kteří se mu snaží nabídnout prostředky ke zvládnutí jeho problému. Největší část zodpovědnosti na cestě k úpravě projevů koktavosti však vždy spočívá na jeho vlastních bedrech. Sám se musí postavit svému problému čelem a pomoc hledá především u sebe. Učí se poznávat sám sebe, projevy své řečové plynulosti, rozebírá situace, ve kterých koktá i ty, ve kterých mluví bez potíží. Pomoc a podpora ze strany rodiny a přátel balbutika je samozřejmě cenným faktorem při úpravě koktavosti. Důležitá je především víra v jeho úspěch a vědomí, že změna je realistická, žádoucí a možná v kterémkoliv věku. Hledá-li balbutik pomoc odborníka, měl by to být zejména logoped se zkušeností s úpravou koktavosti, nikoliv (i když to bude znít jakkoliv slibně) s jejím odstraněním. Stále je třeba mít na vědomí, že příčinu koktavosti spolehlivě neznáme, proto jsou při úpravě koktavosti potlačovány "pouze" její příznaky. I při sebe úspěšnější terapii je třeba, aby byl klient seznámen s možností recidivy projevů koktavosti tak, aby to nevnímal jako selhání své nebo logopedovo, ale pouze jako nutnost přítomnosti permanentního terapeutického servisu pro jeho potřebu. Jednou z možností jak posílit případný terapeutický účinek úpravy koktavosti a vůbec podpořit socializaci člověka s problémem koktavosti, je účast na setkáváních svépomocné (nebo také podpůrné) skupiny. Balbutik zde má možnost diskutovat s těmi, kteří procházejí nebo prošli stejnými nebo podobnými zkušenostmi jako on.
24
Může sdílet své pocity a myšlenky, poskytnout nebo hledat radu tam, kde nalézá porozumění na základě spojujících zážitků. Posiluje své sebevědomí, má možnost mluvit před skupinou lidí v různých sociálních situacích. Nalézá pomoc a oporou a současně se může stát důležitým článkem pomoci a podpory pro druhé. Součástí programu takových skupin bývají pravidelná přátelská setkání a besedy se zainteresovanými odborníky. V Čechách byl vznik takové skupiny inspirován existencí svépomocných a podpůrných skupin na mnoha místech USA. V roce 1998 tak vzniklo Občanské sdružení Balbus, které je dobrovolným nezávislým společenstvím lidí, jejichž aktivita vychází ze společných zájmů týkajících se problému koktavosti.
Balbus, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, Žižkovo nám. 5, 772 00 Olomouc http://www.volny.cz/balbus/
Pro zájemce: odkazy na webové stránky organizací balbutiků
www.volny.cz/balbus - Občanské sdružení BALBUS je dobrovolné nezávislé sdružení členů na základě jejich společného zájmu o řečovou poruchu
http://www.stutterisa.org/
-
ISA,
- koktavost
International
Stuttering
Association, Mezinárodní asociace balbutiků
http://www.stuttering.ws/
- ELSA,
European
League of
Stuttering Associations, Evropská liga asociací balbutiků
http://www.nsastutter.org/
-
NSA,
National
Stuttering
Asscoiation, Národní asociace balbutiků (USA)
http://www.stuttersfa.org/
- SFA, Stuttering Foundation of
America, Nadace amerických balbutiků
http://www.bvss.de/ - BVSS, Bundesvereinigung StottererSelbsthilfe e.V., Německá asociace balbutiků
25
Pro zájemce: použité a doporučené zdroje CONTURE, E. G. Koktavost a vaše dítě. Olomouc: Votobia, 1994. (Příručka pro rodiče dětí předškolního věku, které koktají, vyšla z aktivity společnosti Stuttering Foundation of America. Český překlad vznikl zásluhou logopedky Alžběty Peutelschmiedové, docentky Pedagogické Fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jejíž péče a zájem projevovaný problematice koktavosti a balbutikům je dlouholetý.
FRASER, M. Svépomocný program při koktavosti. Praha:
Portál, 2000. (Cílem publikace je pomoci těm, kdo koktají. Cílovou skupinou jsou dospělí balbutici. Jedná se o svého druhu ojedinělou publikaci, která vyšla nejen ve Spojených státech. Čtenář zde nachází konkrétní návodné kroky pro úpravu
koktavosti.
Celá
kniha
působí
velmi
osobitým
empatickým dojmem. Hlavní autor knihy i další, kteří se na přípravě publikace podíleli, jsou totiž nejen předními odborníky na poli
balbutiologie, ale současně také lidmi s vlastním
prožitkem koktavosti.)
MURRAY, F. P.; EDWARDS S. G. Příběh
jednoho koktavého. Brno: Paido, 2006. (Novinka na českém trhu, která je určena všem, kteří koktají. Cenné podněty nabízí text i odborníkům pomáhajících profesí a všem, kteří se s těmi, kdo koktají, setkávají. Kniha předkládá poznatky, postřehy a zkušenosti odborníka s vlastními prožitky koktavosti.
LECHTA, V. Koktavost. Komplexní přístup.
Praha: Portál, 2004. (Přední slovenský odborník předkládá čtenáři odbornou publikaci zásadního významu. Čtenář má k dispozici kompletní přehled aktuálních poznatků týkajících se fenoménu koktavosti.
PARENT, R. Jak žít s koktavostí. Praha:
Grada Publishing, 1998. (Publikace je určena dospělým a dospívajícím balbutikům. Obsahuje popis technik plynulosti řeči, včetně popisu jednotlivých etap jejich nácviku i podporu
26
v podobě popisu postojů, které je vhodné ve vztahu řečovým problémům těch, kdo koktají, zaujímat.
PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Čtení o koktavosti.
Praha: Portál, 1994. (Publikace je vhodná pro nepoučené laiky i všechny, kteří hledají základní informace o koktavosti. Čtenář zde nalézá stručný přehled základních údajů i rady, jak mluvit s člověkem, který koktá.)
PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Koktavý žák ve
škole. Olomouc: PdF UP, 2000. (Jedná se o vysokoškolská skripta určená především budoucím učitelům, kteří se mohou při výkonu své profese setkávat s dětmi, které koktají. Větší část textu je zpracována formou otázek a odpovědí.)
Existují obecně platné situace, ve kterých balbutik nekoktá? U většiny balbutiků platí, že nekoktají při zpěvu. Obecně také pomáhá rytmus, sborové mluvení, mluvení v zástupné roli, také vzrušení někdy způsobí, že balbutik nekoktá. I zde však platí pravidlo individuality. Někteří balbutici nekoktají po několika sklenkách alkoholu, u jiných naopak nastane zhoršení stavu. Balbutici nekoktají při rozhovoru v cizím jazyce. Také nekoktají při bezhlasém šepotu, protože nastavení a činnosti hlasivek při šepotu
nedovoluje vznik
křečí v hrtanu.
Čeho se člověk, který koktá, při řeči obává? Z čeho má strach? Strach z koktání a následná snaha mluvit za každou cenu bez potíží způsobí, že koktavý nemluví plynule. Člověk, který koktá, se dostává do začarovaného kruhu. „Čím více člověk koktá, tím více se bojí určitých slov a situací. Čím více se bojí, tím více koktá. Čím více koktá, tím více bojuje. Čím více bojuje, tím více je trestán a tím více jeho strach narůstá.“ (Van Riper in Fraser 2000, s. 21).
27
Jak si představit účinek strachu na řeč člověka, který koktá? Fraser (2000) užívá k objasnění toho, jak působí strach na řeč koktavého, někomu, kdo nekoktá, velmi výmluvného příměru. Vyzývá jej, aby si představil, že má „plynule“ přejít dlouhé prkno široké asi 30 cm, které leží na zemi. Pak si má představit tutéž situaci s tou změnou, že prkno leží na vysoké zídce. Prkno je třeba přejít i přes pocity obav z pádu. Je zřejmé, že v takové situaci, už chodec prkno přejde jen s těží „plynule“. Zde nalézá autor analogii s problémem člověka, který koktá. Ten je fyzicky vybaven k plynulé řeči, v důsledku strachu a násilné snahy o řeč bez potíží však nakonec plynule nemluví.
Jaké strategie užívá člověk, který koktá k tomu, aby se vyhnul zakoktání? Mnozí balbutici se snaží být za každou cenu připraveni vyhnout se všem situacím, ve kterých cítí nebezpečí projevu koktavosti. Můžeme tak v jejich chování sledovat celou řadu vyhýbavých taktik. Mohou to být různé změny v kvalitě řečového projevu – např. změna řečového tempa, zrychlená řeč, změna výšky hlasu. Může jít o vyhýbání se společenským kontaktům, vyhýbání se činnostem, které způsobují koktavému obzvláště potíže – např. telefonování. Balbutik se snaží vyhnout zakoktání mnohdy za každou cenu. Např. i tak, že předstírá nedoslýchavost.
Příklad: Aby se koktavý vyhnul obávaným slovům, utíká se k synonymům, opisům a vytáčkám. Pro dospělého balbutika se takové řečové chování stává standardní metodou úniku před vadou řeči. Jeden koktavý doznal, že se naučil celý slovník, aby měl synonyma vždy pohotově po ruce. (Bluemel in Fraser 2000, s. 76)
Co jsou to tzv. druhotné (sekundární) symptomy koktavosti? Jedná se o fyzické příznaky, které se pojí s řečovými blokádami balbutika. Balbutik pohybuje nosním chřípím, dělá
28
všemožné grimasy, popotahuje se za ušní lalůčky, dotýká se opakovaně různých částí těla, špulí rty, zakrývá si ústa rukou, pohybuje hlavou, podupává nebo přešlapuje z nohy na nohu, mrká očima, ťuká prsty, atp. Pomáhá si tak překonat blokádu v řeči nebo se jí snaží vyhnout.
Příklad: „John měl ve zvyku prudce zaklonit hlavu, při čemž obracel oči v sloup a svalstvo krku se napínalo. Jeho tváře se při pokusech promluvit zkroutily do násilné grimasy. Z blokády se pokoušel uvolnit záškuby hlavou. Svou koktavost pak doprovázel ještě různými pohyby těla.“ (Sheehan in Fraser 2000, s. 69)
Proč člověku, který koktá, nikdy nedávat rady typu … „pořádně se nadechni, dýchej klidně“? „Nejlepší kontrola dechu je automatická, ne vědomá… Dýchání by mělo probíhat relativně automaticky a nezáměrně, obecně řečeno, čím měně pozornosti mu věnujete, tím lépe.“ (Luper in Fraser 2000, s. 128). Je sice pravda, že klidný a přirozený dech podporuje plynulé mluvení. Stejně tak naopak platí, že balbutik, který mluví klidně, pomalu a měkce, podporuje správný průběh dýchání. Pokud bychom však, snad i v dobré víře, narušovali komunikaci koktavého člověka podobnými doporučeními, riskujeme nejen to, že jej od mluvení odradíme
a
otrávíme
jej,
ale
především
zvyšujeme
napětí
v komunikaci. Řeč vyžaduje jen velmi málo dechu a dýchání probíhá v podstatě
automaticky.
Pokud
se
snažíme
dýchání
vědomě
kontrolovat, vystavujeme se nebezpečí toho, že naše dýchání bude nepřirozené, začneme lapat po dechu, bude se nám dostávat do plic příliš mnoho vzduchu, což způsobí hyperventilaci a napětí dál poroste. Člověku, který koktá tak naše rady nepomohou, ale naopak uškodí.
29
Co to znamená, když balbutik mluví o pocitech viny, které souvisí s jeho řečovými problémy? Pocity viny způsobené především vlivem řečového handicapu na okolí člověka, který koktá, se postupně vynořují u mnoha balbutiků. Abychom lépe pochopili, odkud mohou takové pocity pramenit, uveďme za všechny alespoň jeden ilustrační příklad z knihy Příběh jednoho koktavého.
Příklad: „Má matka byla pyšná žena, celkem oblíbená svými přáteli a blízkými lidmi. Často se strachovala a byla citlivá na kritiku. Osud jí na bedra naložil velkou zodpovědnost. Když se dnes podívám zpět, zachovala se v tak složité situaci výborně. Mnoho žen by to nezvládlo. Podporovala mě mnoha činy, z nichž některé jsem dokázal ocenit až mnohem později. Jsem jí nesmírně vděčný. Když jsme si jednou vyjeli na lodi, jedna žena, která mě slyšela koktat, se mé matky zeptala, co s tím dělá. Mnoho let poté se mi přiznala, že chtěla ze smutku skočit přes palubu. Tenkrát té ženě neodpověděla, ale já jsem asi tušil, jak jí je. Tato a podobné zkušenosti ve mně začaly vzbuzovat pocit viny, který postupem času začne pociťovat každý koktavý a kterého se člověk jen těžko zbavuje.“ (MURRAY; EDWARDS 2006, s. 10)
Je koktavost průvodním jevem mentální retardace? Nikoliv. Toto tvrzení lze podpořit výsledky výzkumů, jejichž autoři sledovali vztah mezi výskytem koktavosti a IQ. Někteří dokonce zastávají názor, že inteligentnější děti jsou ke vzniku koktavosti náchylnější (Hartz in Lechta 2002). To samozřejmě neznamená, že bychom se nemohli setkat s mentálně retardovaným člověkem, v jehož řeči se objevují příznaky koktavosti. Pokud se zaměříme na výskyt koktavosti u mentálně retardovaných z hlediska formy mentální retardace, patrně nejčastěji bychom nalezli její příznaky v projevu lidí s Downovým syndromem. U mentálně retardovaných osob má koktavost také zřejmě často
30
orgánový podklad. I zde platí, že s úbytkem IQ, se s projevy koktavosti setkáváme vzácněji. (Lechta 2002)
Je koktavost proměnlivá v čase? V souvislosti s touto otázkou je podstatné uvědomit si nekonstantnost a různorodost příznaků koktavosti. Ze zkušenosti balbutiků víme, že se u nich střídají lepší a horší dny nebo se také objeví delší časové úseky bez projevů koktavosti. Stejně tak citlivá je tato otázka ve vztahu k možným recidivám projevů koktavosti. V souvislosti s těmito skutečnostmi musí logoped postupovat velmi citlivě při vyjádření prognózy dalšího vývoje projevů poruchy v řeči koktavého člověka. Také balbutik musí být seznámen s možností zvratů v projevu koktavosti v jeho řeči z hlediska časového. Počítat musí i s případným návratem nežádoucích příznaků koktavosti v
řeči i po delším
časovém období bez nich.
Může člověk, který koktá, kontrolovat svůj řečový problém svou vůlí? Řeč člověka stiženého koktavostí není kontrolovatelná jeho vůlí. Manifestujme to opět na zkušenosti balbutika prezentované v knize Příběh jednoho koktavého: „Ve snaze koktavost odstranit mi často radili, abych se před tím, než něco řeknu, nadechl a abych si rozmyslel, co chci vlastně říct. Pamatuji si, že oceňovali, když jsem nezakoktal, a když ano, tak jsem byl najednou „špatný chlapec“. Můj bratr si myslel, že jsem mohl přestat kokta, kdykoliv jsem chtěl. Nevyčítám mu, že si to myslel, když mě slyšel mluvit plynule ke zvířatům, ale koktat v rozhovoru s lidmi.“ (MURRAY, EDWARDS 2006, s. 14).
Je možné se problému koktavosti definitivně zbavit? Někdy se stává, že s objevením nové terapie, mluví koktavý plynuleji. Často se však ale potom zjistí, že zlepšení bylo pouze
31
dočasné. Perspektivy řečových problémů balbutika nelze předvídat. S plynoucím časem se mohou komunikační schopnosti člověka, který koktá, upravovat a zlepšovat. Stejně tak mohou ale projevy koktavosti v řeči člověka, který jednou koktvostí trpěl, podléhat opakujícím se recidivám. Pro zájemce: V kontextu změn problému koktavosti v souvislosti se stárnutím se mezi balbutiky v zahraničí traduje výmluvný příběh. Jde o „… van Riperův (balbutik nazývaný "papežem balbutiků") příběh z mladých let, jak potkal starého farmáře v kukuřičném poli. Farmář prý mluvil plynule, ale v jeho řeči prý přesto byly náznaky koktavosti. Van Riper se ho zeptal, jestli koktal. Farmář mu odpověděl: „Jo, chlapče, koktal jsem tak, že jsem se celý třásl, pohazoval jsem hlavou a poskakoval jsem, ale dnes jsem na to už moc starý.“ (MURRAY, EDWARDS 2006, s. 119)
Charles Van Riper – přední balbutiolog s vlastním prožitkem koktavosti. Existují profese, ve kterých se člověk s koktavostí nemůže uplatnit? Ani v tomto případě není možné dát jednoznačnou odpověď. Samozřejmě i zde je vše velmi individuální. Ve světě je běžné, že balbutici zastávají také profesi řečového terapeuta, logopeda. I u nás lidé se zkušeností koktavosti působí v různých sférách. Neexistují zde žádná
obecně
platná
doporučení.
Stává
se,
že
balbutici,
kteří zastávají takové profese, ve kterých musí mluvit, mluví lépe. Příklad: „V době, kdy jsem zahajoval svou kariéru logopeda, stal jsem se, jak přátelsky říká má žena a moje děti, „profesionálním balbutikem“. Tehdy jsem mimochodem zaznamenal, že když má žena někomu řekla – „Hugo je svou profesí koktavý“ – byla ona osoba poněkud zmatena a reagovala slovy: „On koktá?“ nebo „Proč o tom mluvíte?“ Podstata je v tom, že jsme byli velmi otevření, co se mé koktavosti týkalo. Velmi brzy jsem poznal, že tento postoj je důležitou složkou terapie. (Gregory in Fraser 2000, s. 144)
32
Co je dobré si pro setkání s člověkem, který koktá, zapamatovat:
Neexistují dva stejní lidé, kteří koktají. Může se stát, že to, co plynule hovořící člověk považuje za pomoc, nemusí člověk, který koktá, jako pomoc vnímat. Co pomůže jednomu koktavému, nemusí prospět druhému.
Lidé, kteří koktají, se mnohdy mluvení vyhýbají. Proto mohou mít obecně méně zkušeností z komunikačních kontaktů.
Omezená možnost plynule se domluvit s okolím může být natolik frustrující, že se člověk stává velmi uzavřeným. Může pak také svůj řečový problém vnímat jako velmi těžký.
Jakékoliv
tabuizování
řečových
problémů
spojených
s koktavostí situaci zhoršuje!
Člověka, který koktá, nelitujeme, ani se komunikaci s ním nevyhýbáme.
Neexistují dva lidé, kteří by koktali stejným způsobem. Projevy koktavosti se také mění v čase.
Při komunikaci s lidmi, kteří koktají, je třeba vystupovat klidně od samého zahájení kontaktu. Pro člověka, který koktá, bývá totiž
často
prvním
obtížným
momentem
v komunikaci
s partnerem, představit se.
Je třeba si uvědomit, že člověk, který koktá, potřebuje naši podporu i příklad pro přijetí svých nedostatků bez toho, že by byly jakkoliv zdůrazňovány.
Nesnažme
se
být
k projevům
koktavosti
našeho
komunikačního partnera přehnaně citlivý. On sám se mnohdy snaží o totéž tak, aby dosáhl nenucenosti ve vztahu ke svým řečovým obtížím. To často vede k tomu, že méně koktá.
Při komunikaci s člověkem, který koktá, se snažíme nedávat najevo žádné rozpaky ani spěch. Váš neklid a nevyrovnanost při komunikaci s balbutikem často zhorší projevy koktavosti.
Lidé, kteří koktají, mají potíže s navázáním a udržením zrakového kontaktu. Odvrací oči od posluchače zejména ve chvíli, kdy zrovna koktají. Osvojit si schopnost dívat se svému
33
komunikačnímu partnerovi do očí je však pro koktavého člověka velmi důležitá. Snažme se proto, abychom ani my, při komunikaci s balbutikem, neodvraceli pohled ani ve chvílích projevů jeho koktavosti.
Lidé, kteří koktají se během terapie snaží dosáhnout toho, aby se za svůj handicap nestyděli. Komunikujme s nimi proto přirozeně a bez rozpaků.
Lidé, kteří koktají, si zasluhují náš respekt a naši pozornost také proto, že: –
Jsou mnohdy schopnosti vložit do procesu úpravy svých řečových obtíží nemalé úsilí.
–
Podstatná složka koktavosti nám zůstává, jako lidem bez řečového problému, většinou skryta. Jedná se především
o
neustále
posilovaný
strach
z řeči
a následné vyhýbavé strategie v chování, které ubírají člověku, který koktá, největší část energie. –
Lépe můžeme pochopit pocity vyvolané řečovým problémem koktavosti.
–
Lépe pak pochopíme podstatu koktavosti.
34
POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA FRASER, M. Svépomocný program při koktavosti. Praha: Portál, 2000. KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha: Grada Publishing, 2006. LECHTA, V. Koktavost, komplexní přístup. Praha: Portál, 2004. LECHTA, V. Logopedické repetitórium. Bratislava: SPN, 1990. LECHTA, V. Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha: Portál, 2002. MURRAY, F. P., EDWARDS, S.G. Příběh jednoho koktavého. Brno: Paido, 2006. PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Aktuální problémy balbutioloigie. Olomouc: PdF UP, 2000. PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Čtení o koktavosti. Praha: Portál, 1994. PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Etiologie a terapie koktavosti. Olomouc: PdF UP, 1994. PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Koktavý žák ve škole. Olomouc: PdF UP, 2000. ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. A KOL. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003. VITÁSKOVÁ, K., PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Logopedie. Olomouc: PdF UP, 2006.
35
PROFIL AUTORKY Mgr. Eva Rádlová, Ph.D. Od roku 2001 postupně pracovala jako student interní formy doktorského studia na Katedře speciální pedagogiky PdF UP v Olomouci. Od r. 2004 zde působí jako odborná asistentka. Náplní její seminární a publikační činnosti je především oblast logopedie a surdopedie.
[email protected] E-mail: Telefon: 585 635 323 adresa pracoviště: Katedra speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Žižkovo nám. 5 771 40 Olomouc Od roku 2004 se rovněž podílí na vzniku a činnosti Střediska rané péče Tamtam pro rodiny dětí se sluchovým a kombinovaným postižením v Olomouci, kde působí jako vedoucí střediska a poradce rané péče. Středisko rané péče Tamtam pro rodiny dětí se sluchovým a kombinovaným postižením Olomouc, AB Centrum, Kosmonautů 8, 772 54 Olomouc, e-mail:
[email protected], tel. 723 862 419, více informaci na: www.tamtam-praha.cz
36
Mgr. Eva Rádlová, Ph.D.
MANUÁL základních postupů jednání při kontaktu s osobami s poruchami komunikace Odpovědná redaktorka Mgr. Lucie Loutocká Technická redakce Jana Hájková Návrh obálky Tomáš Adámek – aplika print, Okružní 452, 755 01 Vsetín Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.upol.cz/vup e-mail:
[email protected] Olomouc 2007 1. vydání Neprodejné ISBN 978-80-244-1634-2
37
