Vzd!lávací program Bezbariérová komunikace s osobou se zdravotním postižením
2. Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením
P#íru$ka u$itele
Kolektiv autor! projektu
CZ.1.07/1.1.07/02.0123
! 2012
OBSAH 1. Úvod ................................................................................................................................. 2 2. Charakteristika vzd!lávacího modulu ............................................................................. 4 3. Tematické celky vzd!lávacího modulu ............................................................................ 5 3.1 P"ístup ke komunika#ním partner!m se zdravotním postižením ............................................. 5
a. Metodická #ást .................................................................................................................. 5 b. Teoreticko-odborná #ást .................................................................................................. 15 3.2 Specifika komunikace s osobami s pohybovým postižením .................................................. 23
a. Metodická #ást ................................................................................................................ 23 b. Teoreticko-odborná #ást .................................................................................................. 33 3.3 Specifika komunikace s osobami se zrakovým postižením .................................................... 39
a. Metodická #ást ................................................................................................................ 39 b. Teoreticko-odborná #ást .................................................................................................. 49 3.4 Specifika komunikace s osobami se sluchovým postižením .................................................. 56
a. Metodická #ást ................................................................................................................ 56 b. Teoreticko-odborná #ást .................................................................................................. 67 3.5 Specifika komunikace s osobami s mentálním postižením .................................................... 74
a. Metodická #ást ................................................................................................................ 74 b. Teoreticko-odborná #ást .................................................................................................. 84 3.6 Specifika komunikace se seniory ....................................................................................... 92
a. Metodická #ást ................................................................................................................ 92 b. Teoreticko-odborná #ást .................................................................................................. 99 4. Rejst#ík pojm% .............................................................................................................. 103 5. P#ílohy .......................................................................................................................... 104
P"íru#ka u#itele
1
3. TEMATICKÉ CELKY VZD&LÁVACÍHO MODULU 3.1 P#ístup ke komunika$ním partner%m se zdravotním postižením a. Metodická $ást
T
ento tematický celek tvo"í úvod do problematiky zásad komunikace s osobami se zdravotním postižením (OZP). Zam%"uje se na obecné principy komunikace s OZP, na p"iblížení problematiky p"edsudk! a stereotyp!, které ve spole#nosti dlouhodob% p"etrvávají. Usiluje o zvýšení reálného pov%domí o schopnostech, možnostech, pocitech a pot"ebách OZP a p"isp%ní k jejich pozitivnímu vnímání spole#ností.
Cíle Žák po absolvování tematického celku: "
vysv%tlí vliv prvního dojmu, p"edsudk! a stereotyp! na komunikaci,
"
rozpozná stigmatizující p"ívlastky,
"
vyjád"í své názory, dojmy a pocity z p"íb%h! ze života osob se zdravotním postižením,
"
navrhne "ešení situací, které jsou ovlivn%ny p"edsudky.
Orienta$ní rozsah výuky "
3 vyu#ovací hodiny
Téma: První kontakt s OZP
1.
Motivace
2.
U#ební text: 1. P"edsudky a stereotypy Cvi#ení: 1. Muži a ženy
Téma: P#edsudky v%$i OZP 4.
U#ební text: 2. Mediální obraz OZP – 4. První dojem
5.
Cvi#ení: 2. Výb%rové "ízení
"
3.
2."vyu&ovací"hodina
1."vyu&ovací"hodina"
Téma: P#edsudky obecn!
3."vyu&ovací"hodina"
Rámcový scéná# výuky
6.
Cvi#ení: 3. Z denního tisku
7.
U#ební text: 5. Sociální vnímání OZP – 6. Všeobecní zásady komunikace s OZP
8.
Cvi#ení: 4. Fotografie
9.
Shrnutí, reflexe
Pom%cky "
Pracovní sešit žáka, psací pot"eby, papíry (A1), fixy
P"íru#ka u#itele
5
Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením
P"ístup ke komunika#ním partner!m se zdravotním postižením
1. hodina: Téma - P#edsudky obecn!
!
MOTIVACE
Tenkrát ... Bylo mi jednadvacet a m%l jsem pocit, že život je prost% skv%lý. M%l jsem holku, m%l jsem kamarády, m%l jsem všechno, co jsem pot"eboval. Bezstarostný, báje#ný život. A pak b%hem vte"iny bylo po všem. Zapíjeli jsme s kamarády nové auto. No, nové auto, stará ojetina to byla, ale my jsme m%li d!vod k oslav% a o to p"ece šlo. Když jsme to po"ádn% zapili, tak se kousek svezeme, ne? Jenom kousek, co by se mohlo stát? Jenže stalo se ... Pak už si nic nepamatuji ... vlastn% ano, pamatuji. Ale nejrad%ji bych na to všechno zapomn%l. Vymazal to z pam%ti. Jenomže to nejde. A já s tím musím žít. Pamatuji si strašný náraz, všude plameny, slyším k"ik. Pak n%kdo rozbíjí okno a tahá m% z auta pry# a potom … potom už nic. To, že v tom aut% z!stal m!j kamarád, že tam uho"el, to jsem se dov%d%l až za hodn% dlouho. Jsem t%lesn% postižený. Invalidní. Nedávno jsem si v n%jaké chytré knize p"e#etl, že slovo invalidní znamená znehodnocený, slabý, neplatný. Jo, tak p"esn% tak se n%kdy cítím. P"esn% tak. Máte pocit, že se lituji? Vždy; si za to p"ece m!žu sám! A máte pravdu! I moje žena mi to n%kdy "íká. Ano, moje žena. Ta holka, co se mnou tenkrát chodila, tak se mnou z!stala a nakonec si m% i vzala. Hrome, te= když se na to tak dívám, vždy; já m%l p"i té sm!le i po"ádnou kliku. Mám ženu, máme krásný byt, chceme mít dít%. >lov%k by "ekl, že vedu normální život. Ale jo, když jsem doma nebo se svými p"áteli, kte"í v%dí, co se mi stalo, tak ano, mám pocit, že vedu normální život. M!žu se s nimi v pohod% bavit a nemusím mít pocit, že si m% prohlížejí, že zkoumají, jak vypadám. Jen v kruhu svých blízkých zapomínám na to, že nemám prsty na ruce, že mám celé t%lo jednu velkou popáleninu, že chodím o holi, a to jenom po byt%, jinak musím na vozíku. Prost% mám pocit, že toto oni ne"eší. Nevidí to postižení, vidí m%. M%, normálního #lov%ka. Ale já p"ece jsem normální #lov%k! Jenom v jiném t%le. Prost% už neská#u p"es kaluže, to je všechno. Jenomže život není jenom „doma“. Život je i tam venku a já ho musím žít i tam. A tam si p"ipadám jako jedno velké NIC. Tehdy se víc než kdy jindy cítím znehodnocený, slabý, neplatný. Lidi na m% koukají, d%ti si ukazují. Úpln% cítím ty jejich up"ené pohledy, namí"ené ukazová#ky, slyším to jejich „maminko, podívej se!“. Pravda, to je v tom lepším p"ípad%. Horší je, když z druhých cítím n%co jako znechucení, nebo co já vím, co to je. Jako bych byl nakažlivý. P"iznám se, že v té chvíli ostatní lidi nemám rád. Nechci s nimi být, nechci se s nimi bavit, mluvit s nimi. Tak se s nimi nebavím. Koukám vy"ídit, co pot"ebuji, a jdu pry#. No, abych byl up"ímný, tak popoháním svou ženu, aby rychle vy"ídila, co pot"ebujeme, a jdeme pry#. Žít s t%lesným postižením, to je jedna v%c. >lov%k se s tím d"ív nebo pozd%ji n%jak popasuje a když má kolem sebe ty správné lidi, tak to jde. No, docela to jde. Ale popasovat se s okolním sv%tem, který ve vás nevidí normálního #lov%ka, ale jenom „toho postiženého“, to už je jiná. Ale takový je život. Nevyzpytatelný, nespravedlivý, nep"edvídatelný, nem%"ící stejn%, nekon#ící americkým happy-endem.
Autor tohoto skute#ného p"íb%hu popisuje své pocity ve vztahu k t%lesnému postižení, které získal následkem vážné autonehody. Popisuje zde i to, jak vnímá své okolí (na jedné stran% to vlastní, d!v%rn% známé, na stran% druhé to cizí). Zejména se pak dotýká reakcí okolí na svou situaci, na sebe sama.
6
Rozd%lte žáky do dvou skupin, p"i#emž úkolem první skupiny bude zamyslet se nad tím, kdy autor hodnotí svou situaci pozitivn%, optimisticky. Kdy se on sám cítí být „normální“? Za jakých okolností? Co k tomu p"ispívá? Úkolem druhé skupiny bude p"emýšlet o p"esném opaku. Kdy se autor cítí „postižený“? A co je pro n%ho horší, vlastní postižení nebo to, jakým zp!sobem je vnímán okolím? Pro# tomu tak je? Spole#n% by se pak všichni žáci m%li zamyslet nad tím, co lze ud%lat pro to, aby se lidé mající jakékoliv zdravotní postižení cítili hlavn% jako LIDÉ (bez nálepky „postižení“). Žáci nech; se pokusí zodpov%d%t také otázku - #ím to je, že na lidech se zdravotním postižením je mnohdy tím prvním, co upoutá, práv% ono postižení? 10 minut
!
U'EBNÍ TEXT ŽÁKA
1.
P#edsudky a stereotypy
P#edsudky Máme-li v!#i n%komu p"edsudky, znamená to, že v!#i n%mu poci;ujeme ur#ité negativní emoce, p"isuzujeme mu záporné vlastnosti, zaujímáme v!#i n%mu odmítavý postoj, aniž bychom doty#ného blíže poznali. Zpravidla tak #iníme na základ% neov%"ených, od jiných lidí p"ejatých názor! a informací. P"edpojatost, zaujatost, p"edsudek bývá pov%tšinou považován za projev negativních emocí k n%komu nebo n%#emu. S p"edsudky se nerodíme, p"edsudk!m se u#íme. Na jejich vzniku se podílí rodinná výchova, postoje našich p"átel, kamarád! a známých. Jsou p"edsudky, které nás ovlivGují po celý život (odmítáme na nich cokoli m%nit), a jsou p"edsudky, které se u nás uplatní slab%ji a lze je snadno zm%nit vysv%tlením. P#edsudek: p"edpojatost, názorová strnulost, emo#n% nabitý, kriticky nezhodnocený úsudek a z n%j plynoucí postoj, názor p"ijatý jedincem nebo skupinou. Stereotypy Stereotyp chápeme jako šablonu, pomocí níž t"ídíme jednotlivé události, v%ci, osoby apod. do p"íslušných kategorií, p"i#emž slovem kategorie ozna#ujeme soubor našich p"edstav o typických vlastnostech dané události, v%ci, osoby apod. Stereotypy nevznikají pouze na základ% naší vlastní zkušenosti. P"ebíráme je také od druhých, z médií apod. Stereotypy samy o sob% nejsou špatné. UsnadGují nám zpracování nep"eberného množství informací, které denn% získáváme. Nežádoucími (špatnými) se stávají až tehdy, když si na základ% ojedin%lé vlastní zkušenosti nebo zkreslených nedostate#ných údaj! od druhých utvo"íme negativní názor nebo postoj v!#i jiným lidem, zpravidla z jiných sociokulturních skupin. Stereotyp: p"edstava, názor a postoj, který ur#ití jednotlivci #i skupiny osob zaujímají k jiným skupinám nebo k sob% samým (autostereotypy). Je východiskem pro vznik p"edsudku.
P"íru#ka u#itele
7
Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením
Kategorie p#edsudk% v%$i lidem s postižením "
Paternalistické a podceGující p"edsudky: na jedince s postižením se pohlíží jako na ty, kte"í si zaslouží nejen charitativní p"ístup, ale také politování a soucit.
"
Odmítavé a degradující p"edsudky: na osoby s postižením se pohlíží jako na neproduktivní jedince, kte"í parazitují na sociálním systému.
"
Protektivn%-paušalizující p"edsudky: na ob#any se zdravotním postižením je pohlíženo jako na ty, kte"í mají celou "adu neoprávn%ných nebo nezasloužených výhod.
"
Idealizující (heroizující) p"edsudky: dokázat žít se zdravotním postižením je bráno jako hrdinství, n%co obdivuhodného.
# CVI'ENÍ 1.
Muži a ženy
Pracovní(list( Co je typické pro muže? Co je typické pro ženy?
20 minut Pom.cky
Papíry (A1), fixy
Postup((
Rozd%lte t"ídu do dvou skupin. P"edejte každé skupin% papír a fix a seznamte je se zadáním. První skupina má za úkol debatovat o typických vlastnostech muž!, druhá o typických vlastnostech žen. Ob% skupiny po"ídí písemný zápis a poté zvolí svého mluv#ího, který bude výsledek debaty prezentovat. Následuje diskuse o tom, které charakteristiky jsou považovány za typicky mužské a typicky ženské. Které stereotypy žáky roz#ilují? Cílem cvi#ení je uv%domit si, co jsou to p"edsudky a stereotypy, co je jejich p"í#inou. Toto shrnutí si žáci zapíší do pracovních sešit!.
3ešení(
P"edsudek je fixovaný, p"edem zformovaný postoj k n%komu nebo n%#emu. OvlivGuje naše chování a jednání bez ohledu na individualitu nebo povahu druhého. Stereotyp je p"edjímaná myšlenka, která p"ipisuje jisté vlastnosti nebo role všem #len!m ur#ité skupiny. Váže se k #innostem, které nejsou založeny na znalostech, ale na obrazech, které si #lov%k sám vytvo"í nebo které mu byly vštípeny. Vznik p"edsudk! a stereotyp! ovlivGuje: rodinná výchova, sociální prost"edí, média, zkušenosti, individuální postoje (osobnostní faktory), špatná informovanost, spole#enské normy, vzd%lání apod. Muži a ženy se liší ve zp!sobu uvažování, "ešení problém! #i prožívání r!zných situací, vyznávaných hodnotách apod. N%které zažité názory však spadají do kategorie p"edsudk! a stereotyp!. Nap"íklad: Na rodi#ovskou by m%ly nastupovat spíše ženy. Domácí práce by m%la d%lat žena. Muž musí finan#n% zajistit rodinu. Chlapi nebre#í.
8
b. Teoreticko-odborná $ást
P)ÍSTUP KE KOMUNIKA'NÍM PARTNER*M SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Klí&ové" pojmy: disabilismus, diskriminace, empatie, haló efekt, norma, osoba se zdravotním postižením (oficiální zkratka OZP), první dojem, p@edsudky, respekt, sociální percepce, stereotypy 1.
P#edsudky a stereotypy
P#edsudky Máme-li v!#i n%komu p"edsudky, znamená to, že v!#i n%mu poci;ujeme ur#ité negativní emoce, p"isuzujeme mu záporné vlastnosti, zaujímáme v!#i n%mu odmítavý postoj, aniž bychom doty#ného blíže poznali. Zpravidla tak #iníme na základ% neov%"ených, od jiných lidí p"ejatých názor! a informací. P"íklad: P"edstavte si, že vaše milovaná babi#ka kdysi dávno za mlada zažila nep"íjemný incident se sousedovic klukem, nyní již také ve v%ku seniora. A protože to celou dobu vnímá (ta vaše babi#ka) jako n%co moc špatného, také o tom tak mluví. No a vy, milující vnuci, jste pohoršeni tím, co vám babi#ka o tom sousedovic pacholkovi vypráví. Sice ho moc neznáte, ale na základ% babi##iny negativní zkušenosti a jejího postoje k n%mu jste i vy za#ali v!#i n%mu poci;ovat totéž (a#koli vám nikdy nic špatného neud%lal). Prost% ho nemáte rádi a rozhodn% si o n%m nemyslíte nic dobrého. Stru#n% "e#eno, jste v!#i n%mu p"edpojatí. Ale poj=me ješt% dál. Cestou ze školy potkáváte jiného pána, který je však nápadn% podobný tomu, o kterém již byla "e# (je p"ibližn% stejn% starý, stejn% se obléká, má stejnou vycházkovou h!l). No a co ud%láte? Zpravidla ho zhodnotíte stejn% jako toho vašeho souseda. Problém nastane tehdy, když vám vaše p"edpojatost uzav"e mysl p"ed dalšími fakty, které by mohly vnést do dané situace nové, pozitivní sv%tlo. Tzn. že byste se od n%koho mohli dov%d%t (pokud byste samoz"ejm% byli ochotni poslouchat), že ten váš soused se sice kdysi dávno nepohodl s vaší babi#kou, ale jinak je to výborný #lov%k. P"edpojatost, zaujatost, p"edsudek bývá pov%tšinou považován za projev negativních emocí k n%komu nebo n%#emu. Mohou ale p"edstavovat i kladný postoj. Když nap"íklad matka miluje své dít% natolik, že absolutn% nep"ipouští, že by mohlo d%lat n%co špatného. Pro svou zaujatost, p"edpojatost nevidí pravou skute#nost. S p"edsudky se nerodíme, p#edsudk%m se u$íme. Podle "ady studií d%ti do 3 až 4 let p"edsudky neznají. Na jejich vzniku se podílí rodinná výchova, postoje našich p"átel, kamarád! a známých. Jsou p"edsudky, které nás ovlivGují po celý život (odmítáme na nich cokoli m%nit), a jsou p"edsudky, které se u nás uplatní slab%ji a lze je snadno zm%nit vysv%tlením. P#edsudek: p"edpojatost, názorová strnulost, emo#n% nabitý, kriticky nezhodnocený úsudek a z n%j plynoucí postoj, názor p"ijatý jedincem nebo skupinou. (PRQCHA, 2004) Stereotypy Naše vnímání okolního sv%ta je ur#ováno celou "adou stereotyp!. Stereotyp chápeme jako šablonu, pomocí níž t"ídíme jednotlivé události, v%ci, osoby apod. do p"íslušných kategorií, p"i#emž slovem kategorie ozna#ujeme soubor našich p"edstav o typických vlastnostech dané události, v%ci, osoby apod. Stereotypy nevznikají pouze na základ% naší vlastní zkušenosti. P"ebíráme je také od druhých, z médií apod.
P"íru#ka u#itele
15
Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením
Stereotypy samy o sob% nejsou špatné. UsnadGují nám zpracování nep"eberného množství informací, které denn% získáváme. Díky stereotyp!m nemusíme (ani nejsme schopni) analyzovat každou situaci, událost, v%c nebo osobu ve všech jejich souvislostech a pohlížet na to #i ono kriticky a nep"edpojat%. Každou novou informaci jednoduše porovnáme se situací, kterou jsme již zažili nebo ji zprost"edkovan% známe od n%koho jiného a následn% za"adíme do našeho již existujícího systému hodnot, p"i#emž ur#ujícím je to, co obvykle vnímáme jako dobré - nedobré, p%kné - nep%kné, správné - nesprávné, podstatné - nepodstatné apod. Jen si p"edstavte, že slyšíte v rádiu debatu týkající se t"eba toho, jaké jsou typické vlastnosti nás >ech!. No a hned tam padne i zmínka o tom, že typickým pro >echy je jejich smysl pro humor. Pokud byste tuto informaci zpracovávali bez p"edpojatosti, museli byste dát dohromady všechny >echy a u každého zjistit, jak na tom s tím smyslem pro humor je. Ale vy p"ece takto postupovat nem!žete. Vy si pouze vybavíte, že jste dosud kolem sebe m%li samé veselé a bodré spoluob#any a s úsm%vem si "eknete „ano, je to tak“ a tím to pro vás kon#í. Stereotypy se stávají nežádoucími (špatnými) tehdy, když si na základ% ojedin%lé vlastní zkušenosti nebo zkreslených nedostate#ných údaj! od druhých utvo"íme negativní názor nebo postoj v!#i jiným lidem, zpravidla z jiných sociokulturních skupin. P"íklady negativních stereotyp!: " " " " "
Romové necht%jí pracovat, cht%jí pobírat sociální dávky. Matky pe#ující o malé d%ti budou v zam%stnání hodn% chyb%t, protože d%ti bývají #asto nemocné. Lidé nad 50 let jsou k ni#emu, pro zam%stnavatele jsou neperspektivní. Lidé se zdravotním postižením nejsou tolik inteligentní. P"ist%hovalci nám berou práci.
Pokud si dlouhodob% a #asto opakujeme podobné výroky, aniž bychom se nad nimi kriticky zamysleli (nelze plošn% tvrdit, že každá matka s malými d%tmi bude v práci #asto chyb%t), #ili pokud si nebudeme uv%domovat, že každé takovéto automatické tvrzení má své meze a nedostatky, dostaneme se do situace, kdy se každý podobný negativní stereotyp stane sou#ástí našeho uvažování a hodnocení, a co víc, dostane punc nezpochybnitelnosti a stane se p#edsudkem. A pak „slyšíme a vidíme“ jen to, co chceme, resp. to, co potvrzuje naše „úsudky“ a rozhodn% „nechceme slyšet a vid%t“ to, co by nám naše zažité názory narušilo. J. Pr!cha (2004) o stereotypech "íká: „Potíže spojené se stereotypy a p"edsudky pramení z toho, že
obsahují zevšeobecGující hodnocení a jsou velice stabilní. To znamená, že nositel p"edsudku vztahuje ur#ité hodnocení na všechny p"íslušníky ur#itého etnika, národa #i rasy, aniž by posuzoval jednotlivce podle reálných charakteristik…k zm!nám v p#edsudcích dochází velmi omezen% a jen za ur#itých, v reálné spole#nosti t%žko dosažitelných podmínek.“ Stereotyp: p"edstava, názor a postoj, který ur#ití jednotlivci #i skupiny osob zaujímají k jiným skupinám nebo k sob% samým (autostereotypy). (PRQCHA, 2004) Rozdíl mezi p#edsudkem a stereotypem P"edsudek se v%tšinou váže na ur#itý postoj, který do zna#né míry ovlivGuje to, jak s t%mi, v!#i nimž p"edsudky chováme, jednáme. Stereotyp je p"edjímaná myšlenka, která p"ipisuje jisté vlastnosti všem #len!m ur#ité skupiny a je východiskem pro vznik p"edsudku.
16
Kategorie p#edsudk% v%$i lidem s postižením (NOVOSAD, 2011) "
Paternalistické a podce6ující p#edsudky: pro tuto kategorii je typický názor, že lidé s postižením nejsou schopni sami posoudit, co je pro n% dobré, žádoucí a v reálu dosažitelné. Ti, kte"í „trpí“ tímto p"edsudkem, se stylizují do role „ochránc! a pe#ovatel!“. Na jedince s postižením #asto pohlíží jako na ty, kte"í si zaslouží nejen charitativní p"ístup, ale také politování a soucit.
"
Odmítavé a degradující p#edsudky: d%lí lidskou spole#nost na ty „normální“, kte"í pracují a platí dan% (tudíž neparazitují na sociálním systému), jsou užite#ní a produktivní. Naproti tomu stojí skupina „zdravotn% postižených“, kte"í jsou neproduktivní, zbyte#ní, svými požadavky naopak sociální systém zat%žují (práv% na úkor t%ch „normálních“). Na samotné zdravotní postižení je zde pohlíženo jako na trest. Jediný, kdo m!že za zdravotní postižení, je postižený sám (nedodržoval lé#bu, pracoval tak, jak nem%l, zbyte#n% riskoval, "ídil opilý apod.).
Z výše uvedených typ! p"edsudk! se rekrutuje výrazn% vyhrocený postoj, tzv. disabilismus. Je pro n%ho charakteristický paušalizující p"edpoklad, že #lov%k s postižením bude více mén% neschopný a závislý na pomoci druhých. "
Protektivn!-paušalizující p#edsudky: na ob#any se zdravotním postižením je pohlíženo jako na ty, kte"í mají celou "adu neoprávn%ných nebo nezasloužených výhod, nap"íklad vyhrazená parkovací místa, r!zné finan#ní p"ísp%vky #i úlevy.
"
Idealizující (heroizující) p#edsudky: dokázat žít se zdravotním postižením je bráno jako hrdinství, n%co obdivuhodného. U t%chto p"edsudk! p"evládá iracionalita a emocionalita nad skute#nými fakty.
2.
Mediální obraz osob se zdravotním postižením Dnešní média nejsou pouhými prost"edky ší"ení informací. Mají také obrovskou moc ovlivGovat, mnohdy dokonce spoluutvá"et názory ve"ejnosti na tu #i onu problematiku.
Lidé se zdravotním postižením jsou v médiích velmi #asto prezentováni jako ti, kdo od státu nebo ostatních sob%sta#ných lidí pot"ebují finan#ní pomoc nebo r!zné výhody. Ve"ejnost je pak vnímá a priori ve vztahu k jejich nedostatk!m - je t"eba jim pomáhat, nebo; jsou to lidé slabí a nemohoucí postarat se sami o sebe. Nevnímá je jako aktivní #leny spole#nosti, nevidí to, co mohou a dokážou d%lat, vidí omezení, hendikepy, problémy, závislost na ostatních. P"edstavte si, že sledujete ve#erní zpravodajství a z úst moderátor! slyšíte sd%lení typu … i t%lesn%
postižení mohou na nov% otev"ené sportovišt% … nevidomí rodi#e vychovávají zdravou hol#i#ku … d%ti ze základní školy kreslily spole#n% s d%tmi sluchov% postiženými ... Jaké informace jste se na základ% t%chto sd%lení dozv%d%li? Že „zdravé“ d%ti kreslily spole#n% s t%mi „postiženými“? Zd!razGuje se zde postižení coby to hlavní, ur#ující. Na druhou stranu to, že se jedná v obou p"ípadech o d%ti, jaksi zapadá. Ale pro# ta pot"eba rozlišovat a dávat nálepky - ty jsi zdravý, ty nemocný, ty jsi normální, ty jiný? >asto jsou medializované také p"íb%hy, kdy je lidem s postižením n%jak ublíženo - jsou okradeni, podvedeni #i jinak poškozeni (nap". krádež speciáln% upraveného auta #i invalidního vozíku, lstivé vylákání pen%z). Ve"ejnost pak na základ% t%chto p"íb%h! pohlíží na tyto lidi jako na naivní chudáky, kte"í jednoduše „nalet%li“, nebo také jako na ty, kte"í si neváží toho, co „zdarma“ dostali. Média už ale v souvislosti s t%mito p"íb%hy neinformují o tom, že finan#ní p"ísp%vky, které #lov%k s postižením obdržel na zakoupení nap"íklad zdravotní pom!cky, zdaleka nepokryjí celkové náklady, a už v!bec na n% nemá nárok každý.
P"íru#ka u#itele
17
Vzd lávací program Bezbariérová komunikace s osobou se zdravotním postižením
2. Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením
Pracovní sešit
Kolektiv autor! projektu
CZ.1.07/1.1.07/02.0123
! 2012
Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením
1 . P $ í s t u p k e k o m u n i k a% n í m p a r t n e r & m se zdravotním postižením
Tenkrát ... Bylo mi jednadvacet a m#l jsem pocit, že život je prost# skv#lý. M#l jsem holku, m#l jsem kamarády, m#l jsem všechno, co jsem pot%eboval. Bezstarostný, báje&ný život. A pak b#hem vte%iny bylo po všem.
Zapíjeli jsme s kamarády nové auto. No, nové auto, stará ojetina to byla, ale my jsme m#li d!vod k oslav# a o to p%ece šlo. Když jsme to po%ádn# zapili, tak se kousek svezeme, ne? Jenom kousek, co by se mohlo stát? Jenže stalo se ... Pak už si nic nepamatuji ... vlastn# ano, pamatuji. Ale nejrad#ji bych na to všechno zapomn#l. Vymazal to z pam#ti. Jenomže to nejde. A já s tím musím žít. Pamatuji si strašný náraz, všude plameny, slyším k%ik. Pak n#kdo rozbíjí okno a tahá m# z auta pry& a potom … potom už nic. To, že v tom aut# z!stal m!j kamarád, že tam uho%el, to jsem se dov#d#l až za hodn# dlouho. Jsem t#lesn# postižený. Invalidní. Nedávno jsem si v n#jaké chytré knize p%e&etl, že slovo invalidní znamená znehodnocený, slabý, neplatný. Jo, tak p%esn# tak se n#kdy cítím. P%esn# tak. Máte pocit, že se lituji? Vždy( si za to p%ece m!žu sám! A máte pravdu! I moje žena mi to n#kdy %íká. Ano, moje žena. Ta holka, co se mnou tenkrát chodila, tak se mnou z!stala a nakonec si m# i vzala. Hrome, te* když se na to tak dívám, vždy( já m#l p%i té sm!le i po%ádnou kliku. Mám ženu, máme krásný byt, chceme mít dít#. +lov#k by %ekl, že vedu normální život. Ale jo, když jsem doma nebo se svými p%áteli, kte%í v#dí, co se mi stalo, tak ano, mám pocit, že vedu normální život. M!žu se s nimi v pohod# bavit a nemusím mít pocit, že si m# prohlížejí, že zkoumají, jak vypadám. Jen v kruhu svých blízkých zapomínám na to, že nemám prsty na ruce, že mám celé t#lo jednu velkou popáleninu, že chodím o holi, a to jenom po byt#, jinak musím na vozíku. Prost# mám pocit, že toto oni ne%eší. Nevidí to postižení, vidí m#. M#, normálního &lov#ka. Ale já p%ece jsem normální &lov#k! Jenom v jiném t#le. Prost# už neská&u p%es kaluže, to je všechno. Jenomže život není jenom „doma“. Život je i tam venku a já ho musím žít i tam. A tam si p%ipadám jako jedno velké NIC. Tehdy se víc než kdy jindy cítím znehodnocený, slabý, neplatný. Lidi na m# koukají, d#ti si ukazují. Úpln# cítím ty jejich up%ené pohledy, namí%ené ukazová&ky, slyším to jejich „maminko, podívej se!“. Pravda, to je v tom lepším p%ípad#. Horší je, když z druhých cítím n#co jako znechucení, nebo co já vím, co to je. Jako bych byl nakažlivý. P%iznám se, že v té chvíli ostatní lidi nemám rád. Nechci s nimi být, nechci se s nimi bavit, mluvit s nimi. Tak se s nimi nebavím. Koukám vy%ídit, co pot%ebuji, a jdu pry&. No, abych byl up%ímný, tak popoháním svou ženu, aby rychle vy%ídila, co pot%ebujeme, a jdeme pry&. Žít s t#lesným postižením, to je jedna v#c. +lov#k se s tím d%ív nebo pozd#ji n#jak popasuje a když má kolem sebe ty správné lidi, tak to jde. No, docela to jde. Ale popasovat se s okolním sv#tem, který ve vás nevidí normálního &lov#ka, ale jenom „toho postiženého“, to už je jiná. Ale takový je život. Nevyzpytatelný, nespravedlivý, nep%edvídatelný, nem#%ící stejn#, nekon&ící americkým happy-endem.
"
3
!
U'EBNÍ TEXT
1.
P$edsudky a stereotypy
P$edsudky Máme-li v!&i n#komu p%edsudky, znamená to, že v!&i n#mu poci(ujeme ur&ité negativní emoce, p%isuzujeme mu záporné vlastnosti, zaujímáme v!&i n#mu odmítavý postoj, aniž bychom doty&ného blíže poznali. Zpravidla tak &iníme na základ# neov#%ených, od jiných lidí p%ejatých názor! a informací. P%edpojatost, zaujatost, p%edsudek bývá pov#tšinou považován za projev negativních emocí k n#komu nebo n#&emu. S p%edsudky se nerodíme, p%edsudk!m se u&íme. Na jejich vzniku se podílí rodinná výchova, postoje našich p%átel, kamarád! a známých. Jsou p%edsudky, které nás ovliv9ují po celý život (odmítáme na nich cokoli m#nit), a jsou p%edsudky, které se u nás uplatní slab#ji a lze je snadno zm#nit vysv#tlením. P$edsudek: p%edpojatost, názorová strnulost, emo&n# nabitý, kriticky nezhodnocený úsudek a z n#j plynoucí postoj, názor p%ijatý jedincem nebo skupinou. Stereotypy Stereotyp chápeme jako šablonu, pomocí níž t%ídíme jednotlivé události, v#ci, osoby apod. do p%íslušných kategorií, p%i&emž slovem kategorie ozna&ujeme soubor našich p%edstav o typických vlastnostech dané události, v#ci, osoby apod. Stereotypy nevznikají pouze na základ# naší vlastní zkušenosti. P%ebíráme je také od druhých, z médií apod. Stereotypy samy o sob# nejsou špatné. Usnad9ují nám zpracování nep%eberného množství informací, které denn# získáváme. Nežádoucími (špatnými) se stávají až tehdy, když si na základ# ojedin#lé vlastní zkušenosti nebo zkreslených nedostate&ných údaj! od druhých utvo%íme negativní názor nebo postoj v!&i jiným lidem, zpravidla z jiných sociokulturních skupin. Stereotyp: p%edstava, názor a postoj, který ur&ití jednotlivci &i skupiny osob zaujímají k jiným skupinám nebo k sob# samým (autostereotypy). Je východiskem pro vznik p%edsudku. Kategorie p$edsudk& v&%i lidem s postižením $
Paternalistické a podce9ující p%edsudky: na jedince s postižením se pohlíží jako na ty, kte%í si zaslouží nejen charitativní p%ístup, ale také politování a soucit.
$
Odmítavé a degradující p%edsudky: na osoby s postižením se pohlíží jako na neproduktivní jedince, kte%í parazitují na sociálním systému.
$
Protektivn#-paušalizující p%edsudky: na ob&any se zdravotním postižením je pohlíženo jako na ty, kte%í mají celou %adu neoprávn#ných nebo nezasloužených výhod.
$
Idealizující (heroizující) p%edsudky: dokázat žít se zdravotním postižením je bráno jako hrdinství, n#co obdivuhodného.
Pracovní sešit
4
Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením
2.
Mediální obraz osob se zdravotním postižením Dnešní média nejsou pouhými prost%edky ší%ení informací. Mají také obrovskou moc ovliv9ovat, mnohdy dokonce spoluutvá%et názory ve%ejnosti na tu &i onu problematiku.
Lidé se zdravotním postižením jsou v médiích velmi &asto prezentováni jako ti, kdo od státu nebo ostatních sob#sta&ných lidí pot%ebují finan&ní pomoc nebo r!zné výhody. Ve%ejnost je pak vnímá a priori ve vztahu k jejich nedostatk!m - je t%eba jim pomáhat, nebo( jsou to lidé slabí a nemohoucí postarat se sami o sebe. +asto jsou medializované také p%íb#hy, kdy je lidem s postižením n#jak ublíženo - jsou okradeni, podvedeni &i jinak poškozeni (nap%. krádež speciáln# upraveného auta &i invalidního vozíku, lstivé vylákání pen#z). Ve%ejnost pak na základ# t#chto p%íb#h! pohlíží na tyto lidi jako na naivní chudáky, kte%í jednoduše „nalet#li“, nebo také jako na ty, kte%í si neváží toho, co „zdarma“ dostali. Takto zkratkovité, neobjektivní zpravodajství (mnohdy vytržené z širšího kontextu) rozhodn# nep%ispívá k bo%ení zažitých p%edsudk!, které u široké ve%ejnosti stále existují.
3.
Diskriminace osob se zdravotním postižením
P%edsudky, stereotypy, negativní smýšlení o lidech vyzna&ujících se jakoukoli odlišností (nejen t#lesnou), &asto umoc9ované negativním mediálním obrazem, se mohou v kone&ném d!sledku projevit jako nežádoucí spole&enský jev, který ozna&ujeme diskrimina%ním chováním. O diskriminaci hovo%íme tehdy, když je s &lov#kem majícím jakékoli postižení zacházeno odlišn#, nevýhodn#, nerovnoprávn# (ve srovnání s &lov#kem bez postižení). Diskrimina&ní chování je takové, které omezuje, staví p%ekážky tam, kde by v!bec nemusely být. S p%ekážkami a omezeními tohoto charakteru se lidé se zdravotním postižením nejednou musejí potýkat tém#% ve všech sférách života. Jedná se o diskriminaci v p%ístupu k zam#stnání, ke vzd#lání, ale také v p%ístupu k bydlení, doprav#, kultu%e a podobn#. Dalším negativním spole&enským jevem, se kterým se lidé se zdravotním postižením nez%ídka musejí vypo%ádat, je šikana. Ob#tí šikany jsou &asto d#ti, které jsou pro své zdravotní postižení mnohdy okolím vnímány jako slabé, neschopné se bránit, a stávají se tak „vhodným“ objektem agrese a manipulace.
4.
První dojem
Setkáme-li se s n#kým poprvé, zam#%í se naše vnímání na celkový vzhled doty&ného. Vnímáme jeho vn#jší upravenost, stavbu t#la, rysy v obli&eji, ale také jeho chování - je-li klidný, pohodový nebo naopak plachý &i pánovitý. To vše pak ovliv9uje komunikaci a utvá%ení vzájemných vztah!. První dojem, který si o druhém vytvo%íme (v pom#rn# krátkém &ase), bývá zpravidla silný a obtížn# se m#ní. Do prvního dojmu se promítá fakt, že máme sklon pozitivn#ji hodnotit ty, kte%í nám svými projevy, svým chováním p%ipomínají nás samotné. N#kte%í lidé jsou nám od prvního pohledu sympati&t#jší než ti druzí a i tato skute&nost hraje svou roli p%i utvá%ení prvního dojmu. >íká se, že první úsudek o druhých si ud#láme v prvních t%iceti vte%inách setkání. První dojem je založený na tom, co vidíme, slyšíme a cítíme.
5
Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením
Empatie Být empatický znamená být schopen vcítit se do druhého &lov#ka. Je to schopnost, se kterou se rodíme. Ve vztahu k lidem se zdravotním postižením je empatie zvlášt# zapot%ebí. Lidé mající zdravotní problém vidí spoustu situací odlišným zp!sobem. Mezilidská komunikace je vždy dílem obou komunika&ních partner!. D!ležitý tedy není pouze p%ístup partnera bez postižení, p%estože práv# od n#ho se o&ekává notná dávka empatie, porozum#ní a taktu. Stejn# d!ležitý je i p%ístup druhého komunika&ního partnera, v našem p%ípad# &lov#ka se zdravotním postižením.
# CVI'ENÍ 1.
Muži a ženy
Co je typické pro muže? Co je typické pro ženy?
"
7
2.
Výb rové $ízení
P%edstavte si, že jste %editelem (%editelkou) prosperující firmy a pot%ebujete p%ijmout novou pracovní posilu na pozici asistentka %editele. Vaše požadavky jsou: vzd#lání v oboru, perfektivní znalost obsluhy PC, aktivní znalost alespo9 jednoho cizího jazyka. Do výb#rového %ízení se p%ihlásily tyto uchaze&ky: 1.
Absolventka vysoké školy ekonomického sm#ru, výborná znalost administrativních &inností, ú&etnictví, státní zkouška z jazyka anglického a n#meckého, velmi pokro&ilá úrove9 obsluhy PC, v#k 25 let. Tato dívka má viditelné postižení v obli&ejové &ásti (popáleniny následkem autonehody).
2.
Absolventka obchodní akademie, dostate&ná znalost administrativních &inností, komunikativní znalost jazyka anglického, dobrá obsluha PC, velmi atraktivní dívka, v#k 18 let.
3.
Absolventka st%ední ekonomické školy, dlouhodobá praxe v oboru, matka dvou malých d#tí ve v#ku 5 a 7 let, výborná znalost administrativních &inností, komunikativní znalost jazyka anglického, pokro&ilá úrove9 obsluhy PC, v#k 40 let.
Koho byste p%ijali?
"
Pracovní sešit
8
