Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie
Alkohol a uţivatelé Nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ Fénix Alcohol and users of Low-threshold facilities for children and young people Fénix
Bakalářská práce
Markéta Hovorková
Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Mgr. Pavel Kliment, Ph.D.
Olomouc 2015
Autorské prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem pouţila.
V Olomouci …………………………. …................................................ Vlastnoruční podpis
Poděkování Dovoluji si tímto poděkovat PhDr. Mgr. Pavlu Klimentovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce a podnětné připomínky. Také děkuji pracovníkům NZDM Fénix za spolupráci a pomoc při realizaci výzkumného šetření.
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 6 1
2
3
4
VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ..................................................................... 8 1.1
Alkohol ............................................................................................................... 8
1.2
Alkoholický nápoj .............................................................................................. 8
1.3
Závislost na alkoholu ......................................................................................... 9
PŮSOBENÍ ALKOHOLU NA LIDSKÝ ORGANISMUS .................................... 12 2.1
Vliv alkoholu na tělesné zdraví člověka .......................................................... 13
2.2
Vliv alkoholu na duševní zdraví člověka ......................................................... 15
SOCIÁLNÍ ASPEKTY UŢÍVÁNÍ ALKOHOLU................................................... 17 3.1
Alkohol a rodina ............................................................................................... 17
3.2
Alkohol a zaměstnání ....................................................................................... 18
3.3
Alkohol a doprava ............................................................................................ 18
3.4
Alkohol a trestná činnost .................................................................................. 19
ALKOHOL U MLADISTVÝCH ............................................................................ 21 4.1
5
4.1.1
Vliv rodiny ................................................................................................ 22
4.1.2
Vliv vrstevníků ......................................................................................... 23
PREVENCE ............................................................................................................ 24 5.1
6
7
Rizikové faktory rozvoje závislosti .................................................................. 22
Sluţby sociální prevence .................................................................................. 26
NÍZKOPRAHOVÁ ZAŘÍZENÍ .............................................................................. 27 6.1
Historie nízkoprahových zařízení .................................................................... 27
6.2
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ ......................................................... 28
6.3
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ Fénix ............................................... 30
6.3.1
Poslání ....................................................................................................... 31
6.3.2
Hlavní cíl................................................................................................... 31
6.3.3
Cílová skupina .......................................................................................... 31
6.3.4
Nabízené sluţby a aktivity ........................................................................ 31
VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ......................................................................................... 33 7.1
Výzkumná otázka ............................................................................................. 33
7.2
Hlavní cíle ........................................................................................................ 33
7.3
Dílčí cíle ........................................................................................................... 33
7.4
Hypotézy .......................................................................................................... 34
8
9
7.5
Operacionalizace .............................................................................................. 34
7.6
Metodologie výzkumu ..................................................................................... 36
7.6.1
Dotazníkový formulář ............................................................................... 36
7.6.2
Výběr výzkumného souboru ..................................................................... 36
7.6.3
Sběr dat v terénu ....................................................................................... 37
7.6.4
Realizace výzkumného šetření.................................................................. 37
VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ............................................................ 39 8.1
Vyhodnocení hypotéz....................................................................................... 39
8.2
Výsledky šetření zaměřené na mnoţství konzumace alkoholických nápojů ... 43
8.3
Shrnutí výsledků zjištěných výzkumným šetřením.......................................... 45
DISKUZE ................................................................................................................ 47
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 48 ANOTACE ..................................................................................................................... 50 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................................ 51 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 55
ÚVOD V dnešní společnosti je velmi často diskutována otázka poţívání alkoholu či jiných návykových látek u dětí, mladých či dospívajících lidí. Společnost se snaţí nabídnout dětem a dospívající mládeţi hodnoty, které budou během ţivota vyznávat, vytváří hodnotový ţebříček, budují si vlastní názory, a díky tomu tak mohou utvářet svoji kompletní osobnost. Při socializaci se však velmi často setkávají s různými negativními vlivy, coţ můţe mít dopad na jejich další ţivot. Na téma uţívání návykových látek bylo provedeno také několik studií a výzkumů, jako je například Mezinárodní studie ESPAD. Tato studie probíhá kaţdé čtyři roky jiţ od roku 1995 v několika evropských zemích, coţ ukazuje na neustálou aktuálnost této problematiky. Studie probíhá také v České republice (drogy-info.cz [on-line], 2015). Nejvíce dostupnou a pravděpodobně i nejrozšířenější návykovou látkou u nás je alkohol. Setkáváme se s ním všude okolo sebe, jeho uţívání je v naší společnosti velmi zakořeněné a společnost je k uţívání alkoholických nápojů tolerantní. Zcela běţné jsou televizní reklamy na alkohol, cena například piva je v restauracích či obchodech mnohdy niţší neţ cena nealkoholického nápoje. Jako téma bakalářské práce jsem si zvolila právě problematiku uţívání alkoholických nápojů dětmi a dospívajícími. Pracuji v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládeţ a problematika alkoholu je mezi našimi uţivateli aktuální. Často o svých zkušenostech mezi sebou hovoří a překvapilo mne, v jakém věku uţ mají moţnost pít alkoholický nápoj. Hlavním cílem této práce bude tedy zmapovat a popsat zkušenosti s uţíváním alkoholu na straně uţivatelů Nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ Fénix v obou pobočkách, coţ jsou města Hranice a Lipník nad Bečvou. V teoretické části nejprve vymezím některé základní pojmy, které se vztahují k problematice, jako je alkohol, alkoholický nápoj či závislost na alkoholu. Dále popíši působení alkoholu na lidský organismus, neboť zdravotní rizika uţívání alkoholu jsou často podceňována a mladí lidé si neuvědomují, jaké rozsáhlé důsledky můţe tento fakt mít. Neméně důleţité jsou také sociální aspekty uţívání alkoholu. Dopad uţívání alkoholických nápojů můţeme pozorovat ve všech sférách jedincova okolí. 6
Dále se pokusím popsat rizika a rizikové faktory, které mohou vést k uţívání alkoholu právě u mladistvých a dospívajících. Vzhledem k tomu, ţe jsem svou práci zaměřila na preventivní sociální sluţbu, vysvětlím pojem prevence a její základní členění a v krátkosti představím preventivní programy. Šestá kapitola bude jiţ zaměřena na popis a principy poskytování sociálních sluţeb Nízkoprahovými zařízeními. Dále bych čtenáře této práce seznámila s konkrétním Nízkoprahovým zařízením pro děti a mládeţ Fénix (zkratka NZDM), ve kterém bude realizován výzkum pro účely této práce. Popíšu zde veřejný závazek, cílovou skupinu či nabídku sluţby. Praktická část bude zaměřena na samotné výzkumné šetření. Vymezím zde cíle výzkumu, hypotézy, které budou následně ověřovány, a popíši metodologické řešení problému. Poté shrnu nejdůleţitější výsledky získané šetřením mezi uţivateli NZDM Fénix. V poslední kapitole zhodnotím získaná data. Výsledky výzkumného šetření pak poslouţí pracovníkům v zařízení, aby získali lepší náhled na problematiku poţívání alkoholu u svých uţivatelů a aby jejich preventivní aktivity byly co nejúčelnější.
7
1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ V první kapitole povaţuji za důleţité alespoň rámcově vymezit některé pojmy, které se budou v této práci vyskytovat. Jedná se například o pojem alkohol, alkoholický nápoj či závislost na alkoholu. Důvodem je lepší pochopení celé problematiky, kterou se budu v této práci zabývat.
1.1 Alkohol Název tohoto slova pochází z arabského al-ka-hal, které v překladu označuje zvláštní, jemnou látku. Po chemické stránce se jedná o čirou, bezbarvou tekutinu s charakteristickým zápachem a palčivou chutí s bodem varu 77 oC a bodem tuhnutí 130 o
C, jejíţ chemická značka je C2H5OH neboli etylalkohol (Skála, 1988, s. 9).
Alkohol neboli etanol vzniká biochemickými procesy kvašením z jednoduchých cukrů obsaţených v ovoci nebo z polysacharidů z obilných zrn nebo brambor (Marádová, 2006, s. 10). Podle Mühlpachra (2008, s. 81) se jedná o drogu jiţ s tisíciletou tradicí, která je však podceňována a společností v podstatě schvalována. Popíjení alkoholu je ritualizováno, pouţívá se ve formě přípitků při různých oslavách. Často je chování toho, kdo alkohol odmítne, povaţováno za patologické. Také Vágnerová (2002, s. 290) uvádí, ţe alkoholické nápoje jsou často konzumovány ritualizovaně, například formou přípitků na oslavách. Jedná se o dlouholetou tradici a společnost je k uţívání alkoholických nápojů poměrně tolerantní. Alkohol je povaţován za takzvanou drogu průchozí. Znamená to, ţe určitá část dětí, které tuto látku okusí, z ní pak přechází k jiným, většinou látkám nebezpečnějším. Toto riziko je vyšší, čím dříve dítě alkohol okusí (Mühlpachr, P., 2008, s. 82). Jak uvádí Válková a Šedivý (1988, s. 22) je alkohol pro člověka poţivatelný jen zředěný v podobě alkoholického nápoje.
1.2 Alkoholický nápoj Podle Zákona České národní rady o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi v § 1 odst. 2 se uvádí, ţe za alkoholické nápoje lze povaţovat lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více neţ 0,75 objemového procenta 8
alkoholu. Zákon o ochraně před alkoholismem také vymezuje tři druhy alkoholu. Mezi tyto druhy patří piva, která mají 1,5 –5% alkoholu, vína s objemem alkoholu 7 –18% a lihoviny nebo koncentráty, které mají procentuální zastoupení alkoholu 22,5 a více %. Podávání, prodávání těchto alkoholických nápojů či jiné umoţňování jejich poţívání osobám mladším osmnácti let upravuje § 4 odst. 1 písm. a) stejného zákona - Zákon ČNR č. 37/1989 Sb. (pravnipredpisy. cz [on-line], 2015). Z výše uvedeného je zřejmé, ţe v České republice je zákonem dána hranice osmnácti let. Po dosaţení tohoto věku je moţno beztrestně podávat a poţívat alkoholické nápoje. „Koncentrace alkoholu v různých nápojích je rozdílná, pro člověka je ale rozhodující, kolik čistého alkoholu se dostává do těla. Stejný obsah alkoholu /20 g/ má půldeci lihoviny /např. vodka 40 %, nebo dvě deci vína či půllitr 12 stupňového piva/.“ (Jurková, 1987, s. 4).
1.3 Závislost na alkoholu Jako alkoholismus neboli závislost na alkoholu bývá označována nadměrná konzumace alkoholických nápojů. Tento termín poprvé pouţil švédský lékař Magnuss Huss v roce 1849. Aţ o sto let později, hlavně díky Světové zdravotnické organizaci, začal být alkoholismus povaţován za medicínský problém (Popov in Kalina, 2003, s. 151). Existuje mnoho definic alkoholismu. „Velmi obecně lze konstatovat, že alkoholik je člověk, jehož pití působí potíže jemu samému, jeho nejbližšímu okolí i společnosti. Alkoholová závislost vzniká tehdy, jestliže spotřeba alkoholu u jedince překračuje míru, kterou toleruje jeho okolí i společnost a jeho spotřeba je tak velká, že poškozuje jeho zdraví, vztahy s okolím i společností.“ (Sochůrek 2009, s. 112). Neţ se však jedinec stane na alkoholu závislým, prochází několika fázemi, které mají své určité příznaky. Nejznámější je proces rozvoje závislosti na alkoholu podle E. M. Jellinka (Skála, 1988, s. 42 - 44): První vývojové stádium je nazváno jako počáteční – alkohol přináší pocit dobré nálady, dávky alkoholu se postupně zvyšují, jedinec si na alkohol zvyká, frekvence pití alkoholu je častější. Alkohol je sice drogou, ale nedochází k opíjení, pouze k podnapilosti. Tolerance na alkohol se zvyšuje.
9
V pojetí J. Skály (1988, s. 6) se jedná o konzumenty. Alkoholický nápoj pijí jen pro tekutinu a chuť. Většinou se do této skupiny zařadíme jiţ v průběhu dětství či mladistvého věku. Dospělý konzument pije vhodný alkoholický nápoj ve vhodném čase a ve vhodném věku. Můţe se jednat například o skleničku piva po obědě. Dojde k uspokojení chuti, ale vzhledem k tomu, ţe poţil zanedbatelné mnoţství alkoholu, které zdravé játra dokáţou rozloţit zhruba během jedné hodiny, alkohol se v krvi téměř neobjeví a nemůţe tak ovlivnit nervovou činnost. Do této skupiny lze zařadit malé procento muţů, značné procento ţen, ale bohuţel i velké procento mládeţe. Mládeţ by však měla do osmnácti let věku zůstat v kategorii abstinentů, přesně tak, jak ukládá náš zákon, coţ se ale v praxi bohuţel neděje. Tomuto způsobu uţívání alkoholických nápojů říkáme úzus neboli konzum (Řehan, 1994, s. 10). Druhé vývojové stádium, takzvané varovné – zde jiţ dochází u jedince k občasné opilosti, často vyhledává společnost těch, kteří také pijí. Ke konzumaci alkoholu pobízí i ostatní. Postupně se také zvyšuje tolerance na alkohol, jedinec snáší větší mnoţství alkoholu a nezřídka dochází k tomu, ţe začíná pít tvrdý alkohol (lihoviny). Jaroslav Skála (Skála, 1988, s. 6) označuje jedince v tomto stádiu jako pijáky. Ti uţ od poţití alkoholického nápoje poţadují jiţ víc neţ jen chuť, neberou jej jako zdroj tekutiny. Očekávají alkoholovou euforii, která se projevuje příjemnou změnou nálady, obveselením. Tito lidé pijí pro odstranění duševního napětí či problémů, očekávají úlevu a zapomnění. Zde pak můţe započít cesta, která můţe vést aţ k závislosti jedince na alkoholu. V tomto stádiu se dá jiţ hovořit o abúzu neboli naduţívání alkoholických nápojů. Jedná se o abúzus občasný, který je tradičně spojován s obecně uznávanými příleţitostmi, například svatba, Silvestr, a podobně. Dále rozlišujeme abúzus pravidelný či periodický spojený s ustálenými sociálními zvyklostmi (např. pravidelná návštěva přátel) nebo se můţe jednat o samotářské víkendové popíjení (Řehan, 1994, s. 10 - 11). Třetí vývojové stádium, stádium rozhodné – jedinec se stává na alkoholu víceméně závislým. Objevují se takzvaná „okénka“, kdy si jedinec nepamatuje vše, co se událo v době, kdy pil. Často jiţ dochází k tomu, ţe piják přestává mít nad svým pitím
10
kontrolu. Objevují se problémy, které jej donutí delší či kratší dobu abstinovat. Vinu za své pití svaluje na své okolí, zároveň je svým okolím za pití kritizován. Čtvrté stádium, nazváno jako stádium konečné – člověk je na alkoholu zcela závislý, poţívání alkoholických nápojů mu působí problém v některé z oblastí jeho ţivota (tělesné či duševní zdraví, společenské vztahy, rodina). Pije alkohol denně, je to pro něj jiţ droga, bez které nemůţe být. Výrazným znakem tohoto stádia je sníţení tolerance na alkohol, člověk se opije častěji a rychleji neţ dříve a také při nevhodné příleţitosti. Opilost můţe trvat i několik dní, často začíná pít jiţ od rána. V tomto stádiu se jiţ mohou dostavovat příznaky alkoholických psychóz (například delirium tremens). Naduţívání alkoholických nápojů lze v tomto stádiu označit jako systematický abúzus, coţ představuje změněný ţivotní styl, kde vedle jiných běţných činností je samozřejmé i denní či obdenní nadměrné uţívání alkoholických nápojů. Toto můţe probíhat jak společensky tak samotářsky (Řehan, 1994, s. 10 - 11).
11
2 PŮSOBENÍ ALKOHOLU NA LIDSKÝ ORGANISMUS Jak je uvedeno níţe, uţívání alkoholických nápojů se odráţí jak na tělesném, tak na duševním zdraví člověka. Závaţné následky se mohou objevit v obou sférách lidského zdraví. V této kapitole tedy popíši vliv alkoholu právě na tělesné i duševní zdraví člověka, jeho vstřebávání do organismu a jeho následné vylučování. Za důleţité povaţuji také charakterizovat míru navozené opilosti vzhledem k mnoţství alkoholu v krvi, které se vyjadřuje v jednotce nazvané promile. Alkohol se do lidského organismu můţe dostat několika způsoby. Kůţí i dechem se do těla dostane jen velmi nepatrné mnoţství. Nejpřirozenějším způsobem je konzumace ústy. Ústní sliznicí se však alkohol do krevního řečiště nevstřebává. Zhruba 20% se vstřebává sliznicí ţaludku, 80% se vstřebá sliznicí tenkého střeva, přičemţ záleţí také na koncentraci alkoholických nápojů, i na jiných látkách obsaţených v alkoholickém nápoji. Význam hraje také fyzický a psychický stav člověka (Skála, 1988, s. 9 - 10). Jak uvádí Pischl (Pischl, 1997, s. 164) je maximální koncentrace alkoholu v krvi dosaţeno zhruba hodinu po konzumaci. U jedince, který není závislý na alkoholu, je alkohol metabolizován především v játrech jaterními enzymy. Určité malé mnoţství alkoholu, jedná se zhruba o 5 – 10 %, je z těla vyloučeno nezměněno močí, v potu a je vydýcháno. Vylučování alkoholu z těla není stálé, kolísá. Důleţitým faktorem je tělesná hmotnost jedince, dále pak velikost tukové tkáně. Z tohoto důvodu mají většinou ţeny v porovnání s muţi vyšší koncentraci alkoholu v krvi při stejném mnoţství vypitého alkoholického nápoje, neboť mají větší podíl tukové tkáně na hmotnosti neţ muţi. Fyzická námaha ani léky nemají na vylučování alkoholu z těla vliv (Skála, 1988, s. 11). Mnoţství alkoholu v krvi se nejčastěji uvádí v promilích, coţ vyjadřuje, ţe jedna promile alkoholu v krvi odpovídá jednomu gramu čistého alkoholu v jednom litru krve. V jiných částech organismu, například v mozku, je mnoţství alkoholu stejné, ale v tukových tkáních je alkoholu méně. Mnoţství alkoholu v krvi můţe být také nepřímým ukazatelem navozené míry opilosti u jedince, protoţe míra opilosti je závislá na mnoţství alkoholu v krvi (alkotest.cz [on-line], 2015).
12
Podle mnoţství promilí v krvi můţeme rozlišit tato stádia opilosti (alkoholik.cz [online], 2015): První stádium je uváděno v rozmezí 1-1,5 ‰. Toto stádium se projevuje spokojeným, sdílným, veselým výrazem v obličeji, typická je výřečnost, smích, rozpustilost, přátelskost, pocit sebejistoty. Takový člověk se cítí lépe, téměř bezstarostně. Druhé stádium opilosti je uváděno v rozmezí 1,5-3 ‰. Člověk v této fázi bývá nekritický, netaktní, křičí, zpívá, nedbá na své okolí, projevuje se impulsivně. V obličeji dochází ke zčervenání, většinou také stoupá tep (tachykardie), pohyby jsou neuspořádané, nekoordinované, člověk v tomto stavu například poráţí sklenice na stole, chůze je vrávoravá, jeho vidění je rozdvojené. Třetí stádium opilosti je jiţ s obsahem alkoholu v krvi. 3‰ a více. Jiţ se projevuje únava, ospalost, dochází ke zvracení, obličej bledne. Takto opilý jedinec můţe zemřít i při zcela bezvýznamných situacích, které by ve střízlivém stavu zcela bez problémů a hravě zvládl - například můţe dojít k utonutí v louţi vody. Při vysokých dávkách alkoholu dochází k narkotickému efektu, který se projevuje bezvědomím, necitlivostí, inkontinencí (pomočení, pokálení). Tep je slabý, zpomaluje se dýchání, rozšířené zornice nereagující na osvit. V nejhorším případě dochází aţ k zástavě dechu.
2.1 Vliv alkoholu na tělesné zdraví člověka I při malých dávkách alkoholu uţívaného pravidelně nebo častěji dochází o poškození organismu člověka. V dnešní době není rozdíl mezi společenskými vrstvami a pije se všude. Příleţitost k pití se najde vţdy (Šedivý, Válková, 1988, s. 95). Účinky alkoholu se liší u kaţdého člověka. Mezi krátkodobé patří oslabení pozornosti, zhoršená výslovnost, sníţená koordinace pohybů, která pak můţe mít za následek především úrazy. Dochází ke sníţené schopnosti přemýšlet, zhorší se paměť, jedinec má zarudlé oči, můţe dojít k poruchám vidění. Ţaludeční potíţe mohou vyústit aţ ve zvracení (Marádová, 2006, s. 10 - 11). K somatickým poškozením způsobených nadměrnou konzumací alkoholu dochází u téměř všech částí lidského organismu (Popov in Kalina, 2003, s. 154).
13
Dlouholeté poţívání alkoholických nápojů poškozuje hlavně játra, dále srdeční sval, svaly kosterní, poškozuje nervový i zaţívací systém (Drtilová, Koukolík, 1994, s. 96). Játra jsou nadměrným pitím poškozována nejvíce, neboť z největší části odbourávají alkohol z těla. Jejich poškození se projevuje nejčastěji jaterní cirhózou, která končí smrtí. U pijáků dochází také ke změnám na srdci, které je zbytnělé a musí vykonat mnohem více práce, tím dochází k většímu zadýchávání a nesnáší dobře velkou námahu (Skála, 1988, s. 30 - 31). Nadměrné popíjení alkoholu poškozuje také trávení a zaţívací systém. Pijáci často trpí vředovou nemocí. Dochází ke změně ţaludečních šťáv, čímţ dojde také ke změnám na ţaludeční a střevní sliznici. Později můţe dojít aţ k nechutenství provázenému zácpou či průjmem (Skála, 1988, s. 29). Na alkohol je ovšem nejcitlivější nervový systém. Dochází k poškození mozku, oslabení paměti, v pokročilejším stádiu závislosti na alkoholu dochází k zánětům nervů. Tento problém se odráţí také v jednání člověka, jeho psychice a společenských vztazích (Skála, 1988, s. 30 - 31). K tomuto uvádí také Šedivý a Válková ve své publikaci, ţe i nepříliš velké mnoţství alkoholu konzumované pravidelně několik let významně zvyšuje riziko rakoviny hltanu, úst, hrtanu, jícnu a s velkou pravděpodobností i rakoviny konečníku a tlustého střeva (Šedivý, Válková, 1988, s. 99). Plně byl prokázán také negativní vliv uţívání alkoholu matkou v době těhotenství. Jedná se o tzv. fetální alkoholový syndrom (zkratka FAS), kdy dochází k poškození plodu v průběhu nitroděloţního vývoje. Jedná se o závaţné somatické a psychické poškození plodu. Můţe dojít k postiţení růstu, poškození centrálního nervového systému a typický je také vzhled obličeje, na kterém jsou patrné různé anomálie. Typické jsou úzké oční štěrbiny, antimongoloidní postavení očí, nízko poloţené uši nebo široký nízký nosní můstek (Sovinová, Csémy, s. 54, 2003). Také Kvapilík a Svobodová (s. 130, 1985) uvádějí, ţe domněnka o nepříznivém účinku uţívání alkoholických nápojů v průběhu těhotenství je jiţ velmi stará, dokonce jiţ ve starověku byly vydávány zákony, které měly zabránit početí dítěte v alkoholovém opojení.
14
2.2 Vliv alkoholu na duševní zdraví člověka Lidé závislí na alkoholu trpí nejčastěji alkoholickými psychózami. Mezi nejznámější patří: Delirium tremens – vyskytuje se po několikaletém naduţívání alkoholu, nejčastěji u pijáků lihovin, ale můţe se objevit i po abúzu piva či vína. Riziko vzniku zvyšuje horečnaté onemocnění, vynucená abstinence nebo zranění. Nejtypičtějším příznakem jsou halucinace, které jsou nejčastěji zrakové a tělové. Velmi typickým je také třes celého těla, zvýšená teplota a zrychlený tep, střídání nálad od strachu a úzkosti aţ po euforii. Můţe se objevit také epileptický záchvat. Nemocný je dezorientován místem a časem, nikoliv vlastní osobou. Delirium trvá dva aţ pět dní, v některých případech můţe i déle. Projevy se mohou zmírňovat pozvolna nebo je zakončení kritické v podobě dlouhého spánku. Ztráta paměti na tento stav je spíše částečná (Skála, 1988, s. 31). Amnestický syndrom – dříve známý pod pojmem Korsakovova (alkoholická) psychóza, vzniká při dlouhodobé konzumaci alkoholu, často navazuje na delirium tremens. Postiţena je vštípivost paměti, nemocný si pak výpadky paměti nahrazuje různými konfabulacemi. Tato psychóza se někdy upravuje, častěji ale vyúsťuje v alkoholickou demenci (Skála, 1988, s. 32). Alkoholická demence – projevuje se sníţením intelektových schopností. Jedinec se není schopen naučit nové poznatky a těţko se orientuje v pro něj neznámém prostředí. Její výskyt byl zaznamenán u dlouholetých pijáků piva a také u osob, jejichţ somatický stav je ještě relativně dobrý. Projevuje se častěji u ţen neţ u muţů (Skála, 1988, s. 32). Psychotická porucha s halucinacemi – uváděna také jako alkoholická halucinóza, projevuje se sluchovými halucinacemi, nemocný se probouzí v noci a halucinuje strašidelné jevy. Po probuzení si je vědom, ţe se jednalo o halucinace. Převládá úzkostlivá nálada, bolesti hlavy, nespavost. Tento stav můţe trvat týdny i měsíce (Skála, 1988, s. 32). Alkoholická ţárlivost – při chronickém alkoholismu, jde o dlouhodobé onemocnění s bludy vztahovačnosti, ţárlivosti. Prognóza nemoci je v případě abstinence dobrá (Mühlpachr, P., 2008, s. 86). Dipsomanie – pravděpodobně jedno z nejtěţších onemocnění způsobené chronickým alkoholismem. Charakteristické jsou záchvatové stavy, silná úzkost, impulzivní jednání, 15
velká touha po droze. Jedinec je schopen abstinovat, i kdyţ tento stav provází psychomotorický neklid, labilita, nechuť k práci, celkové napětí. Po poţití alkoholu však následuje okamţitě těţká intoxikace, která je provázená ztrátou sebekontroly jedince (Mühlpachr, P., 2008, s. 86).
16
3 SOCIÁLNÍ ASPEKTY UŢÍVÁNÍ ALKOHOLU Závislost na alkoholu sebou nenese pouze rizika poškození fyzického či psychického zdraví, jak bylo popsáno výše, ale týká se jistě i sociálního okolí jedince. Uţívání alkoholických nápojů se odráţí v různých oblastech ţivota jedince, v této práci popíši ty nejtypičtější. Jedná se o rodinu, zaměstnání, problémy uţívání alkoholu v dopravě, a také vliv uţívání alkoholu na páchání trestné činnosti.
3.1 Alkohol a rodina Jedinec, který je závislý na alkoholu, ničí svou rodinu materiálně, sociálně i psychicky. Dochází k narušení mezilidských vztahů, ztrácejí svou roli, prestiţ, úctu. Závislí lidé bývají afektivně výbušní a agresivní jak verbálně, tak fyzicky. Chovají se bezohledně k dětem i partnerovi. Postupně dochází aţ k vyhasnutí emocí, k odcizení, osamělosti. Přítomnost alkoholika v rodině způsobuje stres a můţe dojít aţ k rozpadu rodiny. Další moţností je, ţe alkohol funguje jako obranný prostředek v zátěţi a paradoxně udrţuje rodinu pohromadě. V neposlední řadě můţe dojít vlivem sociálního učení k tomu, ţe začínají pít i ostatní členové rodiny. Důsledkem je velmi rychlý úpadek celé rodiny (Vágnerová, 2002, s. 293 - 294). Závislý člověk není schopen plnit ani svou rodičovskou roli. Můţe ovlivňovat jak psychický stav svého dítěte, které můţe trpět nějakou formou deprivace, tak i jeho fyzický stav. Rodina můţe ekonomicky strádat, coţ se můţe odrazit v nedostatečné či nesprávné výţivě dítěte, případně zanedbáním v oblasti hygieny (Vágnerová, 2002, s. 294 - 295). Děti, které vyrůstaly v rodině alkoholika, si pak nesou tuto zkušenost i do dospělosti. Podle Woititzové platí pro dospělé děti alkoholiků tato obecná tvrzení (Woititzová, 1998, s. 21): Nejsou si jisty tím, jaké chování je normální. Mají problém při dotahování úkolů do konce. Berou se velice váţně, mají problém s posouzením sama sebe, které bývá většinou nelítostné. Mají problém s důvěrnými vztahy. Neustále vyţadují pochvalu a ujištění.
17
Jsou impulzivní, neuvaţují o moţných důsledcích svého chování, coţ pak vede k vnitřnímu chaosu.
3.2 Alkohol a zaměstnání Jedinec, který je závislý na alkoholu, v práci podává horší pracovní výkon. Často bývá nespokojený, nervózní, nepodává dobrý pracovní výkon, ale nevidí problém ve své osobě, vinu svaluje na ostatní. Případnou nespokojenost nadřízených povaţuje za neopodstatněnou, myslí si, ţe není hodnocen spravedlivě. Vzhledem k opilostem můţe docházet i k nepravidelné docházce do zaměstnání, čímţ většinou dochází k nezaměstnanosti a ztrátě profesní role (Vágnerová, 2002, s. 293). Také Skála uvádí příznaky toho, ţe jedinec - zaměstnanec má problémy s pitím. Jedná se zejména o kocovinu v práci po předcházejícím nadměrném uţití alkoholu, zvýšená nervozita, odkládání záleţitostí, zarudlé nebo zakalené oči, třes rukou, vyhýbání se spolupracovníkům nebo přecitlivělost na názory o pití. Velkým problémem je v zaměstnání také zvýšené riziko úrazovosti (Skála, 1988, s. 17).
3.3 Alkohol a doprava Jak uvádí Zákon o silničním provozu č.361/2000 Sb., platí v České republice nulová tolerance alkoholu jak u řidiče motorového vozidla, tak u cyklisty nebo jezdce na zvířeti. Podle zákona řidič nesmí (dopravni-pravo. cz [on-line], 2015): poţít alkoholický nápoj nebo uţít návykovou látku během jízdy – je zcela zakázáno popíjet alkoholický nápoj během jízdy, i kdyby se alkohol během jízdy nestihl vstřebat do krve řidiče. Nesmí tedy popíjet alkoholický nápoj i v případě, ţe by měl v plánu ukončit jízdu ještě předtím, neţ by byl poţitý alkohol schopen ovlivnit jeho jednání. Toto jednání samotné netvoří skutkovou podstatu ţádného přestupku, ale pokud řidič bezprostředně po poţití alkoholického nápoje pokračuje v jízdě, dopouští se jednání (a zároveň přestupku) uvedeného v následujícím bodě. řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po poţití alkoholického nápoje nebo uţití návykové látky – platí obdobně to, co bylo uvedeno výše. Řídit nemůţe řídit vozidlo ani v případě, kdy sice bezprostředně před jízdou poţil alkoholický nápoj, ale alkohol ještě nezačal působit. Nelze tedy po poţití alkoholu vozidlo ani přeparkovat, byť alkohol ještě nezačal na jedince působit, 18
takové jednání by totiţ bylo také v rozporu se zákonem. Prokazování takového jednání je ale poměrně obtíţné, protoţe vyţaduje důkaz o tom, ţe řidič bezprostředně před jízdou poţil alkoholický nápoj. řídit vozidlo nebo jet na zvířeti v takové době po poţití alkoholického nápoje nebo uţití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem – tento zákaz je v praxi porušován nejčastěji. Porušení tohoto zákazu můţe zaloţit přestupkovou i trestní odpovědnost. K prokázání tohoto jednání stačí provést u řidiče zkoušku na přítomnost alkoholu v krvi s pozitivním výsledkem. Alkohol se z těla odbourává pomalu, je tedy nutné počítat se zbytkovým alkoholem v krvi i následující den po popíjení alkoholických nápojů. Pokud řidič poţije alkoholický nápoj a řídí pod vlivem alkoholu, je jeho jízda agresivnější, má tendenci přeceňovat své řidičské schopnosti a také dochází k výraznému ovlivnění periferního vidění. To se při zvyšující se hladině alkoholu v krvi sniţuje a řidič není schopný vnímat celý prostor před sebou (ibesip.cz [on-line], 2015). Také Skála (Skála, 1988, s. 26) uvádí, ţe u jedince, který poţil alkohol, je narušeno i takzvané hloubkové vidění, které je důleţité pro správný odhad vzdálenosti a rychlosti protijedoucích vozidel. Řidič pod vlivem alkoholu není schopen současně vnímat více jevů, u takových řidičů dochází snadněji k oslnění, neboť jsou citlivější na světlo. Zároveň si ale opilý řidič neuvědomuje přeceňování svých schopností, nevnímá ani pocity únavy, ospalosti či bolesti, které by ve stavu střízlivosti registroval, a ty by ho donutili zastavit a odpočinout si.
3.4 Alkohol a trestná činnost Jak uvádí Sochůrek (Sochůrek, 2009, s. 123) alkohol se častěji podílí na více trestných činech neţ nealkoholové drogy. Pod vlivem alkoholu se mění také chování člověka. Dochází často ke ztrátě sebeovládání, odstranění zábran i neadekvátnímu reagování na podněty okolního prostředí. Proto je intoxikace alkoholem příčinou mnoha trestných činů (Vágnerová, 2002, s. 295).
19
Fišer uvádí, ţe nejvýznamnější skupinou lidí, kteří se pod vlivem alkoholu chovají rizikově, jsou mladí lidé opíjející se na různých alkoholových večírcích (Fišer, 2009, s. 9). Toto potvrzuje také Válková a Šedivý ve své publikaci. Uvádí, ţe trestné činnosti pod vlivem alkoholu se velmi často dopouští lidé do třiceti let věku. Pod vlivem alkoholu se trestné činnosti dopouští také mladiství, nejčastěji se jedná o násilné trestné činy (Šedivý, Válková, 1988, s. 119). Obecně se pod vlivem alkoholu nejčastěji páchají trestné činy proti ţivotu, zdraví, svobodě a lidské důstojnosti ve formě násilných trestných činů, které se projevují agresivitou, pudovým chováním a jsou doprovázené emocemi. Dále se jedná o útoky proti majetku, coţ jsou například krádeţe. Početnou skupinu tvoří trestná činnost na úseku dopravy (Šedivý, Válková, 1988, s. 119). Nejedná se ale vţdy o páchání trestné činností tím jedincem, který poţil alkoholický nápoj. Podle § 218 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, je stanoven trest odnětí svobody aţ na jeden rok osobě, která soustavně nebo ve větší míře podává alkoholické nápoje osobám mladším osmnácti let (pravnipredpisy. cz [online], 2015).
20
4 ALKOHOL U MLADISTVÝCH V této kapitole budou popsány rizika uţívání alkoholických nápojů mladistvými, a také různé vlivy a faktory, které mohou toto uţívání ovlivnit. Společnost a zákon se snaţí ochránit mladé lidi před uţíváním alkoholu. Zákonem povolený věk se liší v různých státech a nejčastěji se pohybuje v rozmezí 18 –21 let. Důvodem je mimo jiné to, ţe mladí lidé jsou po stránce tělesné i dušení ještě nezralí. Výzkumem bylo prokázáno, ţe při hladině 0,8‰ je u nich vliv alkoholu stejný jako u dospělých jedinců při hladině alkoholu 1,5‰ (Skála, 1988, s. 92). Poţívání alkoholu symbolizuje pro mladé lidi vstup do světa dospělých. První zkušenosti s alkoholem přichází hlavně v pubertě, kdy je rodiče vybídli k tomu, aby si s nimi připili při nějaké příleţitosti rodinné oslavy nebo jim dovolili napít se piva. I kdyţ zpočátku není chuť alkoholického nápoje přitaţlivá, dochází k touze dopřát si alkohol co nejčastěji, obzvlášť pokud je nabízen na znamení přízně či za odměnu. S popíjením alkoholu mladými lidmi se lze setkat v různých vrstvách společnosti, není výsadou jen těch znevýhodněných (Ühlinger, Tschui, 2009, s. 45). Jak uvádí Karel Nešpor (Nešpor, 2007, s. 52), působení návykových látek – tedy i alkoholu, má u dětí a dospívajících svá specifika, která shrnul do několika bodů: Závislost se u dětí a dospívajících vytváří mnohem rychleji neţ u dospělých, můţe vzniknout i během několika měsíců. Z důvodu niţší tolerance je zde vyšší riziko těţkých otrav, dospívající mají méně zkušeností a větší sklon k riskování, proto jsou častým důvodem úmrtí úrazy, otravy a násilné příčiny. U dětí a dospívajících, kteří zneuţívají či jsou závislí na návykových látkách, lze pozorovat zřetelné zaostávání v psychosociálním vývoji, alkohol narušuje vytváření sítí mozkových buněk, které probíhá právě v období dospívání, coţ následně vede k znevýhodnění těchto jedinců. Experimentování s návykovými látkami vede k větším problémům v různých oblastech ţivota, jako například rodina, škola, páchání trestné činnosti. Recidivy bývají časté, dlouhodobá prognóza můţe být však příznivější, důvodem je přirozený proces zrání.
21
Alkohol je tedy pro děti a dospívající mnohem nebezpečnější neţ pro dospělé, neboť váţně poškozuje vyvíjející se orgány (Marádová, 2006, s. 10).
4.1 Rizikové faktory rozvoje závislosti Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují formování vztahu mladého člověka k pití alkoholu. Skála uvádí (Skála, 1988, s. 93), ţe důleţitou skutečností je výchova v rodině. Rodiče by měli vytvářet zdravé rodinné prostředí a nevystavovat děti konfliktům plynoucích s nadměrného pití alkoholu (Šedivý, Válková, 1988, s. 100). Rodiče si často ani neuvědomují, co mohou svým jednáním dětem způsobit. Děti své rodiče často napodobují a na alkohol si zvykají jako na nezbytnou součást ţivota (Svobodová, Vodráţka, 1979, s. 23). Z výše uvedeného vyplývá, ţe důleţitý je vliv především rodiny. Nezanedbatelný vliv má však také skupina vrstevníků a prostředí školy. Tyto faktory se však často navzájem prolínají, nepůsobí pouze osamoceně. Neúspěchy ve škole mohou negativně ovlivnit atmosféru v rodině. Totéţ platí i naopak, ţe špatná atmosféra v rodině se ve většině případů promítne do školních výsledků. Často se stává, ţe špatné rodinné vztahy můţe dospívající jedinec kompenzovat v patologicky závadné partě. Jak je tedy vidět, spousta rizikových sociálních faktorů se prolíná a popsání všech moţných vlivů je prakticky nemoţné (Záškodná, 2004, s. 42). Toto potvrzuje také Vašutová (2005, s. 210), která uvádí dvě skupiny faktorů, které mohou mít vliv na uţívání alkoholických nápojů mladistvými. Jedná se o sociální a psychologické faktory. Příkladem sociálních faktorů je vliv rodičů, sourozenců, kamarádů uţívajících alkohol, a také vliv neutěšeného rodinného prostředí. Mezi psychologické faktory lze zahrnout malou sebedůvěru, nízké sebeocenění, větší potřeba společenského ocenění ze strany vrstevníků či tendence k impulzivnímu a vzpurnému chování. 4.1.1
Vliv rodiny
Rodina je pro mladého člověka základní přirozená sociální skupina, která má rozhodující význam pro jeho růst a vývoj. Prostřednictvím rodinné atmosféry spoluvytváří postoj k různým rizikovým faktorům, jakým je také uţívání alkoholických nápojů. Ovlivňuje vývoj člověka, a také jeho způsoby řešení různých stresových
22
a zátěţových situací (Záškodná in Pavelová, Tkáčiková in Truhlářová, Smutek, s. 137, 2006). Rodina má rozhodující vliv také na mravní vývoj jedince. Rodiče by měli jít svým chováním, osobním ţivotem a vztahem ke společnosti příkladem svým dětem. Pokud rodina neplní své funkce, jsou zde větší předpoklady ke vzniku rizikového chování (Galbavý in Truhlářová, Smutek, s. 95, 2006). 4.1.2
Vliv vrstevníků
Vliv vrstevnické skupiny narůstá a největší vliv se projevuje právě v období dospívání. Mladý člověk se snaţí uvolnit se z vlivu dospělých a chce být sám zodpovědný za své chování a za své činy (Pavelová, Tkáčiková in Truhlářová, Smutek, s. 136, 2006). Vliv vrstevnické skupiny v období dospívání potvrzuje také Elliott (Place, Elliott, s. 14, 2002) a uvádí, ţe pokud přizpůsobení se vrstevnické skupině vyţaduje účastnit se různých nebezpečných či nezákonných aktivit, je velmi pravděpodobné, ţe mladý člověk tomuto vlivu podlehne, čímţ se však vystavuje poměrně velkému riziku. Závislost na alkoholu se u mladých lidí vytváří mnohem snadněji a brzy, v období dospívání nemají tak velké zábrany a jednodušeji podléhají různým vlivům okolí (Kvapilík, Svobodová, s. 84, 1985).
23
5 PREVENCE V této kapitole vymezím pojem prevence a její dělení a pokusím se čtenáře seznámit s různými sluţbami sociální prevence dle zákona č. 108/2006 Sb, Zákon o sociálních sluţbách. Termín prevence je původem z latinského „praeventia a znamená opatření učiněné předem, včasnou ochranu nebo obranu“ (Kachlík, 2011, str. 72). Prevence se nejčastěji dělí na prevenci primární, sekundární a terciální. Primární prevence se zaměřuje na populaci, která ještě není problémem zasaţena. Hlavním cílem je zabránit prvnímu kontaktu s drogou nebo alespoň jej co nejvíce oddálit. Primární prevenci můţeme dělit na: nespecifickou: zaměřuje se na posilování osobnosti, rozvoj sociálních dovedností a podporu zdravého ţivotního stylu. specifickou: je zaměřená na určité a konkrétní problémy, například oblast návykových látek a závislostí. Dále můţe být prevence také všeobecná, coţ znamená, ţe je zaměřená na většinu populace, selektivní, ta uţ je zaměřená na určitou specifickou skupinu populace, například děti alkoholiků a indikovaná, která se nachází jiţ na hranici sekundární prevence (Švec, Jeřábková, Tesařová, 2007, s. 16). Matoušek (2005, s. 274) charakterizuje primární prevenci jako určitou podobu preventivního programu, který je zacílen na ty, u kterých lze nějaké ohroţení předpokládat, ale riziko nemělo ještě negativní důsledky. Sekundární prevence je zaměřena na problémové uţivatele návykových látek, cílem je zamezit rozvoji problému s drogou, který se uţ vyskytl (Švec, Jeřábková, Tesařová, 2007, s. 16 - 17). Terciální prevence se jiţ zaměřuje na závislé jedince, snaţí se zamezit dalšímu rozvoji a škodám způsobených problémem závislosti. Cílem zde můţe být jak snaha navrátit jedince zpět do společnosti, tak také „bezpečné“ uţívání drog (Švec, Jeřábková, Tesařová, 2007, s. 17).
24
Nešpor zdůrazňuje zvláštnosti prevence v jednotlivých věkových kategoriích (Nešpor, 1992, s. 3 - 4). V období od narození do jednoho roku ţivota je důleţitá prevence citové deprivace, neboť dítě je téměř ve všem závislé na dospělém člověku, nejčastěji matce. Ve věku od jednoho roku do tří let začíná být myšlení dítěte zaměřeno víc na sebe, prosazuje svou vůli. Ve výchově je tedy důleţité ocenit snahu o prosazení, zároveň však upozornit na to, ţe existují i určitá omezení. Období předškolního věku je charakteristické zvědavostí, zkoumáním okolí, děti pronikají do širšího světa mimo rodinu. Je vhodné začít vést děti ke zdravému stylu ţivota. Ve věku od sedmi do dvanácti let je potřeba v tomto pokračovat. Důleţité je podávat dětem konkrétní informace, vše srozumitelně vysvětlovat. V období puberty (zhruba 13 – 22 let) je prevence důleţitá hlavně z toho důvodu, neboť v tomto věku by mohlo dojít k rychlému vytvoření návyku. V pubertě dochází u mladého člověka k velkému mnoţství změn jak tělesných, tak i duševních. Při prevenci je důleţitý vliv vrstevníků, záleţí však na tom, jaké názory a postoje lidé kolem mladého člověka preferují. Dospělý by měl působit jako opora a zdroj informací, vhodné je však, aby si mladý člověk na argumenty přišel sám a nebyly mu pouze předkládány. Principy a preventivní programy se nejčastěji rozdělují do pěti skupin, a to: 1) Předškolní programy pro děti – jejich cílem je připravit děti na povinnou školní docházku, motivovat je ke vzdělání, podpořit ve schopnosti soustředit se. Často jsou nabízeny dětem z ohroţených rodin, výuková zátěţ je minimální. 2) Programy určené rodičům – jde převáţně o programy terapeutických či poradenských sluţeb, které jsou poskytované rodičům tzv. rizikových dětí. 3) Programy vázané na školu – mají formu výchovně – vzdělávacích programů
nebo
preventivních
projektů,
které
se
snaţí
předcházet
a minimalizovat sociálně patologické jevy. 4) Vrstevnické programy – mohou je organizovat školy, spolky dětí a mládeţe a také organizace, které pracují přímo s rizikovou mládeţí. Mohou mít podobu poradenství či nabídky volnočasových aktivit. 25
5) Programy podporující pracovní uplatnění – tyto programy organizuji Úřady práce formou profesního poradenství (individuální nebo skupinové besedy) na školách nebo nabídkou různých rekvalifikačních kurzů. 6) Komunitní programy – jedná se především o programy organizované v místě, v malém regionu, často nabízejí skupinám rizikové mládeţe smysluplné vyuţití volného času (Matoušek, Kroftová, 2003, s. 268 - 284).
5.1 Sluţby sociální prevence V České republice existují různé druhy sociálních sluţeb zaměřených na prevenci. Dle Zákona č. 108/2006 Sb, Zákon o sociálních sluţbách, § 53 jsou sluţby sociální prevence definovány takto: „Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“ (zakonyprolidi.cz [on-line], 2015). Konkrétně se jedná o tyto sluţby sociální prevence: ranná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické sluţby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ, noclehárny, sluţby následné péče, sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy a sociální rehabilitace (zakonyprolidi.cz [on-line], 2015).
26
6 NÍZKOPRAHOVÁ ZAŘÍZENÍ V následující kapitole se pokusím charakterizovat sociální sluţbu Nízkoprahové zařízení, historii jejího vzniku, nabízené činnosti a aktivity a představím konkrétní Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ, ve kterém bude realizována empirická část této práce.
6.1 Historie nízkoprahových zařízení Nízkoprahová zařízení u nás vznikla v devadesátých letech minulého století. Sociální sluţby nízkoprahových zařízení jsou určeny především pro děti a mladé lidi, kteří jsou ohroţeni sociálně neţádoucími jevy nebo v takovém prostředí ţijí (drogy, rasismus). Vytváří se zde podmínky pro navazování kontaktu, pro sociální začlenění a pozitivní změnu v ţivotním stylu cílové skupiny, poskytují se různé informace, podává odborná pomoc a podpora (Truhlářová, Smutek, 2006, s. 210). Termín nízkoprahovost je pro veřejnost nejasný, často se význam plete s pojmem bezbariérový. Neznalost nebo nepochopení významu můţe vést k nálepkování a někdy lze vysledovat také předsudky ze strany sociálního okolí (Truhlářová, Smutek, 2006, s. 211). Jedlička k tomu uvádí (Jedlička a kol., 2004, s. 376), ţe tyto pojmy si mohou být blízké, v obou případech se jedná o vyjádření respektu k určitým specifickým potřebám jedinců. Nízkoprahovost tedy znamená poskytnutí sluţby (pomoc, péče, intervence) tak, aby byla moţná její maximální přístupnost a fyzická dostupnost. Poskytovat takovou sluţbu znamená sledovat, vyhodnocovat a následně odstraňovat technické, psychologické a sociální bariéry, které by mohly bránit cílové skupině ve vstupu do prostoru zařízení nebo vyuţít nabízené sluţby. Nízkoprahové sluţby zahrnují širokou škálu metod, přístupů či strategií. Nejčastěji se s nimi setkáváme ve formě streetworku (terénní práce), coţ je práce s klienty v jejich přirozeném prostředí, dále v kontaktních centrech, která pracují převáţně s drogově závislými jedinci či prostituty, a v neposlední řadě to jsou nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ se zkratkou NZDM (Jedlička a kol., 2004, s. 385 - 386). Sociální a sociálně pedagogická práce můţe mít různé podoby. Soustředí se na aktivní vyhledávání a navázání komunikace s určitými cílovými skupinami (Jedlička a kol., 27
2004, s. 386). Cílem můţe být nejen navázání vztahu a udrţení ţádoucího sociálního kontaktu jako základu pro budoucí řešení problémů, ale také ukázat mladým lidem, ţe zájem či odborná pomoc dospělých nemusí být pouze omezením či dozorem v jejich ţivotě. To je však moţné pouze díky variabilitě postupů a prostředků, a také s velkým prostorem pro samostatná rozhodnutí, které odborný pracovník činí (Jedlička a kol., 2004, s. 386 - 387).
6.2 Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ Sociální sluţba, o které se jedná v této práci, je tedy sluţba sociální prevence nazvaná Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ. Zákon č. 108/2006 Sb. zákon o sociálních sluţbách, tuto sluţbu definuje v § 62 následovně: „Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně.“ (zakonyprolidi.cz [on-line], 2015). Vyhláška 505/2006 Sb. konkretizuje základní činnosti, které nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ poskytují. Jedná se tedy o tyto činnosti: „výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti“ - Jedlička (Jedlička a kol., 2004, s. 387) tyto činnosti charakterizuje jako jednání směřující k aktivizaci způsobu ţivota klientů a osvojení si vědomostí a návyků, které následně povedou ke změnám v rizikových způsobech dosahování cílů. Pod tento bod spadají následující činnosti: o „zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity, o pracovně výchovná činnost s dětmi, o nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, o zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání“ (mpsv.cz [on-line], 2015). „zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:
28
o aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí, sociálně terapeutické činnost: o socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a o sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob“ „pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí“ o
„pomoc při vyřizování běžných záležitostí,
o
pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob“ (mpsv.cz [on-line], 2015).
S tím souvisí také rozdělení těchto činností v rámci dobré praxe v zařízeních. Takové dělení je často uváděno ve statistikách a evidenci činnosti zařízení, která pak ukazují efektivitu jednotlivého programu. Jedná se o (Racek, Herzog in Klíma, 2009, s. 325 327): pobyt v zařízení – někdy nazýváno také poskytnutí prostoru, vytvoření příleţitosti ke kontaktní práci, sociální sluţby – tyto můţeme rozlišit na: o kontaktní práce – kontakt s klientem, který má pomoci získat důvěru, podmínky pro rozvíjení kontaktu, naučit klienta vyuţívat sluţbu, má nejčastěji podobu rozhovoru, o situační
intervence
–
sociálně
pedagogická
práce
v situacích
s výchovným obsahem, vznikají v průběhu sluţby, pracovník zasahuje vhodnou formou mezi uţivatele sluţby a snaţí se zdůraznit výchovný efekt situace, o informační servis klientovi – pracovník podává uţivateli specifické informace na základní instrumentální témata nebo specifická témata podle poţadavku klienta, o poradenství – řešení aktuálních problémů a zvyšování kompetence uţivatele problémy řešit, obsahuje vyhodnocení situace, nabídku rady, informací a řešení, 29
o krizová intervence/pomoc v krizi – rozsah intervence je závislý na kvalifikovanosti pracovníka, řeší se krizová situace vzniklá v ţivotě uţivatele, můţe mít formu pozorování chování, rozhovor, případně doprovod k odborníkovi, o zprostředkování dalších sluţeb – dojednání návazné sluţby či doprovod a pomoc při jednání v takém zařízení o kontakt s institucemi ve prospěch klienta – intervence realizovaná pracovníkem u institucí navazující péče se souhlasem klienta nebo i za jeho přítomnosti o případová práce o skupinová práce/práce se skupinou – časově a prostorově ohraničená aktivita pro skupinu klientů o práce s blízkými osobami – poradenství, informační servis pro blízké osoby klienta, pouze však se souhlasem klienta preventivní a pedagogické výkony – programy vytvořené dle specifických potřeb cílové skupiny v dané lokalitě, například distribuce letáků, nácvik specifických dovedností, doučování a mimoškolní příprava volnočasové aktivity – vyplnění volného času klientů, jsou prostředkem k sociální práci, iniciovat je mohou samotní klienti jen pod dohledem pracovníků. „Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež realizují službu tak, aby byla umožněna maximální dostupnost, tedy ve snaze odstranit časové, prostorové, psychologické a finanční bariéry, které by bránily cílové skupině vyhledat prostory zařízení či využít nabídky poskytovaných služeb“ (Pojmosloví, 2008, s. 5).
6.3 Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ Fénix Konkrétní zařízení, kterého se týká tato práce, je Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ Féníx, jejímţ provozovatelem je Charita Hranice. Charita v Hranicích byla zřízena olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, jedná se o organizaci římskokatolické církve s vlastní právní subjektivitou. Od 1. srpna 1999 je registrována u Okresního úřadu v Přerově jako nestátní neziskové zdravotnické zařízení a od 1. července 2007 u Krajského úřadu Olomouc jako poskytovatel sociálních sluţeb dle zákona o sociálních sluţbách. K 1. lednu 2009 došlo ke sloučení Charity 30
Hranice a oblastní Charity Lipník nad Bečvou, čímţ se rozšířila působnost na celý hranický děkanát (Výroční zpráva 2013, Charita Hranice). 6.3.1
Poslání
Poslání kaţdého zařízení je vţdy velmi specifické a individuální, prezentuje sluţbu před veřejností, proto jej uvádím v plném znění: „Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Fénix je ambulantní sociální služba poskytovaná dětem a mládeži z Hranic, Lipníku nad Bečvou a okolí. Předchází možnému sociálnímu vyloučení a vzniku či rozvoji rizikového chování. Poskytuje potřebné informace, pomoc a podporu v nepříznivé životní situaci“ (Metodické pokyny NZDM Fénix, interní směrnice 2014). 6.3.2
Hlavní cíl
Hlavním cílem je omezení působení patologického vlivu prostředí na děti a mládeţ, tím pak postupně sniţovat moţnou kriminalitu u dětí a mládeţe. Dále zařízení podporuje sociální začlenění uţivatelů do společnosti, chrání uţivatele před sociálním vyloučením a snaţí se tak zlepšit kvalitu jejich ţivota. 6.3.3
Cílová skupina
Cílovou skupinou zařízení jsou děti a mládeţ ve věku od 7 do 20 let z Hranic, Lipníku nad Bečvou a okolí, které jsou ohroţeny sociálně patologickými jevy, mohou se u nich projevovat známky rizikového chování či na ně působí nepříznivé sociální situace. Do cílové skupiny patří také děti a mládeţ, které neumí nebo jim není umoţněno přiměřeno vyuţívat svůj volný čas, tráví jej hlavně na ulici, a tím je narušen jejich sociální vývoj (Metodické pokyny NZDM Fénix, interní směrnice 2014). V zařízení pracuje pět pracovníků na plný pracovní úvazek. Jedná se o vedoucí sluţby, která je odpovědná řediteli Charity Hranice. Vykonává také funkci sociálního pracovníka. Dále zde působí další sociální pracovník a tři pracovníci v sociálních sluţbách. Všichni se podílí na chodu sluţby a pracují dle metodických pokynů zařízení (Metodické pokyny NZDM Fénix, interní směrnice 2014). 6.3.4
Nabízené sluţby a aktivity situační intervence – sociálně pedagogická práce v situacích s výchovným obsahem
31
informační poradenství – poskytování specifických informací (škola, rodina, vztahy, právní normy, rizika uţívání návykových látek, bezpečný sex…..) krizová intervence případová práce – plánovaná dlouhodobá individuální práce s uţivatelem skupinová práce – cílená aktivita ve skupině práce s blízkými osobami – poradenství a informační servis pro osoby blízké uţivatelům sluţby volnočasové aktivity - pravidelné (hudební, výtvarné, sportovní,…) - nepravidelné (besedy, sportovní turnaje, výlety, návštěvy center pro mládeţ) (hranice.charita.cz [on-line], 2015)
32
7 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ Záměrem této práce je zmapování podoby jednání a chování uţivatelů NZDM Fénix v oblasti konzumace alkoholických nápojů a poté navrhnout moţná řešení, která by poslouţila pracovníkům v zařízení pro další práci se svými uţivateli. Ráda bych se tedy ve svém výzkumu zaměřila na konkrétní zařízení. Jedná se o Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ Fénix (dále pod zkratkou NZDM Fénix) a na uţivatele této sociální sluţby. Uţivateli této sociální sluţby jsou děti, které ve svém ţivotě zaţívají nepříznivé sociální situace, mohou být ohroţeny sociálně patologickými jevy nebo se u nich projevují známky rizikového chování. K cílové skupině patří také děti a mládeţ, které neumí nebo nemohou adekvátně vyuţívat svůj volný čas a tráví jej převáţně na ulici, čímţ je narušen jejich sociální vývoj. Do cílové skupiny zařízení spadají děti ve věku 7 – 20 let, proto se ve své práci zaměřím právě na tuto věkovou kategorii.
7.1 Výzkumná otázka Výzkumná otázka: Zjistit podobu chování v oblasti konzumace alkoholu mezi uţivateli NZDM Fénix. Dále by mne zajímala frekvence uţívání alkoholu, v jakém věku poprvé okusili alkoholický nápoj, jaké mnoţství alkoholu vypijí při jedné příleţitosti, míru navozené opilosti či jaký druh alkoholického nápoje preferují.
7.2 Hlavní cíle C1: Zjistit frekvenci konzumace alkoholu mezi uţivateli NZDM Fénix. C2: Zjistit míru navozené opilosti. C3: Zjistit věk prvního uţití alkoholického nápoje. C4: Zjištěné výsledky porovnat mezi chlapci a dívkami.
7.3 Dílčí cíle DC1: Zjistit mnoţství konzumace alkoholu v závislosti na typu alkoholického nápoje. DC2 : Zjistit důvod konzumace alkoholických nápojů.
33
7.4 Hypotézy Hypotéza 1: Chlapci mají vyšší frekvenci uţívání alkoholických nápojů za posledních 30 dní neţ dívky. Hypotéza 2: Míra navozené opilosti je vyšší u chlapců neţ u dívek. Hypotéza 3: Předpokládám, ţe chlapci – uţivatelé NZDM Fénix okusili alkohol v mladším věku neţ dívky – uţivatelky NZDM Fénix. Hypotéza 4: Uţivatelé NZDM Fénix preferují konzumaci piva a vína oproti konzumaci tvrdého alkoholu. Hypotéza 5: Předpokládám, ţe důvodem uţívání alkoholických nápojů u uţivatelů NZDM Fénix je nenaplněný volný čas, nuda.
7.5 Operacionalizace Hypotéza 1: Chlapci mají vyšší frekvenci uţívání alkoholických nápojů za posledních 30 dní neţ dívky. Hypotéza číslo jedna bude následně ověřována v dotazníku pomocí otázek, které se týkají období, kdy uţivatelé poţili alkoholický nápoj. Jedná se o otázku číslo 4. Frekvence uţívání alkoholických nápojů = četnost uţití alkoholického nápoje za uplynulých 30 dní. Potvrzení hypotézy bude realizováno porovnáním výsledků odpovědí mezi chlapci a dívkami. Hypotéza se potvrdí, pokud uţivatelé - chlapci ve většině případů odpoví na otázku číslo 4 takovými moţnostmi, kde je uvedeno častější uţití alkoholického nápoje za uplynulých 30 dní neţ dívky. 34
Většina = alespoň 50% respondentů muţského pohlaví – uţivatelé NZDM Fénix. Hypotéza 2: Míra navozené opilosti je vyšší u chlapců neţ u dívek Hypotéza číslo dva bude následně ověřována v dotazníku pomocí otázek, které se bude týkat míry opilosti u uţivatelů. Jedná se o otázku číslo 9. Potvrzení hypotézy bude realizováno porovnáním výsledků odpovědí u chlapců a u dívek – uţivatelů sociální sluţby. Hypotéza bude potvrzena v případě, ţe většina chlapců odpoví moţností 5 a více na grafické škále u otázky číslo 9. Většina = alespoň 50% respondentů muţského pohlaví – uţivatelé NZDM Fénix Hypotéza 3: Předpokládám, ţe chlapci – uţivatelé NZDM Fénix okusili alkohol v mladším věku neţ dívky – uţivatelky NZDM Fénix. Hypotéza číslo tři bude následně ověřována v dotazníku pomocí otázky, která se bude týkat věku, kdy poprvé ochutnali alkoholický nápoj. Jedná se o otázku číslo 3. Potvrzení hypotézy bude realizováno srovnáním odpovědí mezi chlapci a dívkami. Pokud většina chlapců uvede niţší věk prvního poţití alkoholického nápoje neţ dívky, bude hypotéza potvrzena. Většina = alespoň 50% respondentů muţského pohlaví – uţivatelé NZDM Fénix. Hypotéza 4: Uţivatelé NZDM Fénix preferují konzumaci piva a vína oproti konzumaci tvrdého alkoholu. Hypotéza číslo čtyři bude následně ověřována v dotazníku pomocí otázek, které se týkají druhu alkoholického nápoje, který uţivatelé konzumují. Jedná se otázku číslo 5. Pokud většina uţivatelů NZDM Fénix uvede jako odpověď moţnost b) nebo c), bude hypotéza potvrzena. Většina = alespoň 50% respondentů – všichni uţivatelé NZDM Fénix. Hypotéza 5: Předpokládám, ţe důvodem uţívání alkoholických nápojů u uţivatelů NZDM Fénix je nenaplněný volný čas, nuda.
35
Hypotéza bude následně ověřována v dotazníku pomocí otázek, které se týkají důvodu uţití alkoholického nápoje. Jedná se o otázku číslo 11. Pokud většina uţivatelů uvede jako odpověď variantu a), bude hypotéza potvrzena. Většina = alespoň 50% ze všech respondentů.
7.6 Metodologie výzkumu Pro svůj výzkum jsem zvolila kvantitativní metodu výzkumu. Kvantitativní přístup předpokládá měřitelnost, uspořádanost či tříditelnost fenoménů sociálního světa, které podrobuje předmětu zkoumání. Analýzu provádí různými statistickými metodami, které mají ověřit platnost představ o výskytu nějakých charakteristik (Reichel, 2009, s. 40). 7.6.1
Dotazníkový formulář
Výzkum bude realizován pomocí dotazovací techniky, konkrétně bude pouţit písemný anonymní dotazník. Jedná se o velmi rozšířenou a téměř tradiční techniku písemného dotazování (Reichel, 2009, s. 118). Tuto techniku povaţuji v tomto případě za optimální. V dotazníku nebudou poţadovány ţádné osobní údaje, neboť se jedná o citlivé téma. Tím bude dosaţena anonymita respondentů, která by v případě pouţití jiné techniky nebyla moţná zajistit. Dotazník se skládá celkem z deseti otázek. První dvě otázky jsou uzavřené dichotomické. Dalších šest otázek je uzavřených výběrových a dotazují se na četnost a mnoţství konzumace alkoholu. Jedna otázka má podobu numerické škály a týká se míry navozené opilosti. Poslední otázka je polozavřená a měla by přiblíţit důvod konzumace. Na devět otázek mohli respondenti vybrat pouze jednu odpověď, jen u poslední otázky bylo moţno vybrat několik variant. Pouţitý dotazníkový formulář je uveden v příloze. 7.6.2
Výběr výzkumného souboru
V rámci svého výzkumu jsem oslovila uţivatele NZDM Fénix, chlapce i dívky. Za základní soubor bude povaţován počet všech uţivatelů NZDM Fénix, kteří mají se zařízením uzavřenou dohodu o poskytování sociální sluţby, coţ je 97 uţivatelů.
36
Vzhledem k tomu, ţe zařízení poskytuje svým uţivatelům moţnost vyuţívat sluţbu anonymně, není znám ani přesný věk uţivatelů. Z toho důvodu budou dotazovaní uţivatelé ve věku 7- 20 let, neboť toto odpovídá cílové skupině zařízení. Aby bylo moţné porovnávat dosaţené výsledky mezi chlapci a dívkami, bylo nutné zajistit stejný počet respondentů obou pohlaví. Vyhledala jsem počet chlapců, kteří mají uzavřenou dohodu o poskytování sociální sluţby se zařízením. Jedná se o 54 chlapců. Dívek s platnou dohodou o poskytování sluţby je v zařízení 43. Pro účely této práce byla zvolena forma losu k tomu, aby byl vybrán stejný počet dívek, jako je počet chlapců. Prostým náhodným výběrem jsem ze všech chlapců, kteří mají uzavřenou smlouvu se zařízením, vylosovala 43 těch, kteří budou osloveni. V rámci výzkumného šetření bylo tedy osloveno 43 dívek a 43 chlapců, kteří mají uzavřenou dohodu o poskytování sluţby v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládeţ, celkem tedy 86 respondentů. 7.6.3
Sběr dat v terénu
Sběr dat bude probíhat v obou pobočkách Nízkoprahového zařízení Fénix, coţ je pobočka v Hranicích a pobočka v Lipníku nad Bečvou. Před samotnou realizací výzkumu jsem se dotazovala uţivatelů, zda by byli ochotni takový výzkum podstoupit a poţádala jsem je o spolupráci. Byli ujištěni o anonymitě údajů, které v rámci výzkumu poskytnou. Dále jsem jim vysvětlila účely, pro které je výzkum zpracováván. O spolupráci jsem poţádala také pracovníky NZDM v přímé péči. Ti jsou v kaţdodenním kontaktu s uţivateli sluţby. Přislíbili pomoc v distribuci i ve sběru dotazníků a v případě nutnosti a zájmu pomoci uţivatelům s vyplněním dotazníků. 7.6.4
Realizace výzkumného šetření
Samotná realizace výzkumného šetření probíhala v obou pobočkách NZDM Fénix. Oslovila jsem přítomné uţivatele, kteří mají uzavřenou smlouvu se zařízením, a poţádala je o vyplnění dotazníku. Znovu jsem jim vysvětlila, za jakým účelem dotazník vyplňují, a ujistila jsem je, ţe dotazník je anonymní, nemusí jej podepisovat a ţe všechny informace budou pouţity pouze pro účely mé bakalářské práce. Nesetkala jsem se s odmítnutím spolupráce, všichni oslovení uţivatelé sluţby dotazník chtěli vyplnit.
37
Ve většině případů poţádali uţivatelé o pomoc při samotném vyplnění dotazníku. Mladší uţivatelé vyplňovali dotazníky ve skupinkách vţdy za pomoci pracovníka přítomného na denní sluţbě. Pracovník zodpovídal uţivatelům případné otázky, které se týkaly vyplňování údajů do dotazníku. Bylo rozdáno celkem 86 dotazníků. Podařilo se mi oslovit všechny uţivatele, kteří mají platnou smlouvu se zařízením, neboť se jedná o pravidelné návštěvníky sluţby. Po zodpovězení všech otázek v dotazníku odevzdali takto vyplněné dotazníky pracovníkům, čímţ byla zaručena stoprocentní návratnost.
38
8 VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ V této kapitole se budu věnovat výsledkům kvantitativního výzkumu, který byl realizován v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládeţ Fénix v Hranicích a v Lipníku nad Bečvou. Získané výsledky jsem pro lepší přehlednost zpracovala do tabulek či grafů. V tabulkách jsou uvedeny počty odpovědí na kaţdou z alternativ u jednotlivé otázky v dotazníku. Tyto získané údaje jsou následně převedeny také na procentuální zhodnocení. Na základě těchto výsledků budou stanovené hypotézy potvrzeny nebo vyvráceny. Dotazníky byly zpracovány v textovém editoru Word. Proběhla vizuální a logická kontrola vyplněných dotazníků, všechny dotazníky byly vyplněny řádně, správně a úplně, nebylo tedy nutné ţádný z dotazníků vyřadit. Všichni respondenti odpověděli na otázku, která se týkala toho, zda někdy uţ ochutnali alkoholický nápoj, kladně, takţe ani z tohoto důvodu nebylo nutné dotazník z vyhodnocování výsledků vyřazovat.
8.1 Vyhodnocení hypotéz V následujícím oddíle se budu věnovat vyhodnocení výsledků a následnému potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz. Hypotéza 1: Chlapci mají vyšší frekvenci uţívání alkoholických nápojů za posledních 30 dní neţ dívky. Tab. č. 1 – Jak často jsi pil(a) alkoholický nápoj za posledních 30 dní?
chlapci
Ani jednou 1x -2x 3x – 5x 6x – 9x 10x – 19x 20x a více
počet 4 12 16 7 2 2
dívky % 9,3 27,91 37,21 16,28 4,65 4,65
počet 23 11 6 2 0 1
celkem % celkem 53,49 27 25,58 23 13,95 22 4,65 9 0 2 2,33 3
% 31,4 26,74 25,58 10,47 2,33 3,49
Jestliţe se podíváme na výsledky shrnuté v tabulce číslo 1, můţeme z těchto údajů vyčíst, ţe za posledních 30 dní neuţilo alkoholický nápoj více neţ 50% ze všech dívek 39
– uţivatelek NZDM Fénix. U chlapců je tento počet mnohem niţší, pouze 9% z nich uvedlo, ţe za uplynulých 30 dní neuţilo ţádný alkoholický nápoj. I v následujících oddílech si můţeme všimnout, ţe počet dívek, které poţily alkoholický nápoj, není vysoký a s přibývající četností uţití alkoholického nápoje v průběhu měsíce jejich počet klesá. U chlapců je největší zastoupení odpovědi „3x – 5x“, jedná se o zhruba 37% ze všech odpovědí. Pokud tedy srovnáme odpovědi dívek a chlapců, můţeme konstatovat, ţe hypotéza číslo 1 byla potvrzena. Hypotéza 2: Míra navozené opilosti je vyšší u chlapců neţ u dívek. Tab.č. 2 – Jak silně býváš opilý(á), kdyţ piješ alkoholický nápoj?
chlapci
dívky
celkem
míra opilosti 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
počet 1 3 1 3 11 10 1 8 3 2
% 2,33 6,98 2,33 6,98 25,57 23,26 2,33 18,6 6,98 4,64
počet 4 5 1 20 9 2 1 1 0 0
% 9,3 11,63 2,33 46,51 20,93 4,64 2,33 2,33 0 0
celkem 5 8 2 23 20 12 2 9 3 2
% 5,8 9,3 2,33 26,74 23,26 13,95 2,33 10,47 3,49 2,33
Při ověřování této hypotézy mohli respondenti v dotazníku u otázky číslo 9 vybírat ze škály moţností, kdy číslo 1 odpovídalo tomu, ţe účinek alkoholu na sobě nepocítili, číslo 5 jiţ značilo navození takové opilosti, kdy docházelo k problémům s chůzí a mluvením a číslo 10 znamenalo, ţe po poţití alkoholického nápoje došlo aţ ke zvracení a k tomu, ţe si respondent nepamatoval, co se dělo. Při pohledu na tabulku je zřejmé, ţe počet chlapců, kteří jako svou odpověď uvedli číslo 5 a více, je vyšší, neţ počet dívek, které takto odpovídaly. Chlapců, kteří uvedli míru navozené opilosti 5 a více je přibliţně 81%, naproti tomu dívek, které takto odpovídaly je pouhých 30%. Z výsledků lze potvrdit hypotézu číslo 2, která předpokládala, ţe míra navozené opilosti u chlapců je vyšší neţ u dívek.
40
Hypotéza 3: Předpokládám, ţe chlapci – uţivatelé NZDM Fénix okusili alkohol v mladším věku neţ dívky – uţivatelky NZDM Fénix. Tab. č. 3 – Kolik ti bylo let, kdyţ jsi poprvé ochutnal(a) alkoholický nápoj?
chlapci počet 5 21 10 5 2
Méně neţ 7 let 7 – 10 let 11 – 12 let 13 – 15 let 15 let a více
dívky % 11,62 48,84 23,26 11,63 4,65
počet 0 14 17 10 2
celkem % 0 32,56 39,53 23,26 4,65
celkem 5 35 27 15 4
% 5,81 40,7 31,4 17,44 4,65
Z výsledků získaných při výzkumné šetření je patrné, ţe chlapci získali první zkušenost s konzumací alkoholu nejčastěji ve věku 7 - 10 let. Tuto variantu zvolilo necelých 49 % chlapců ze všech dotázaných. Celkově se dá říci, ţe do věku 12 let poprvé ochutnalo alkohol téměř 84% dotázaných chlapců. Překvapivé je také to, ţe pět respondentů z řad chlapců uvedlo jako odpověď variantu, ţe poprvé ochutnali alkoholický nápoj ve věku niţším neţ 7 let. U dívek byla nejčastější variantou odpovědi moţnost 11 – 12 let. Do věku 12 let tedy mělo první zkušenost s alkoholem 72% dívek. Oproti chlapcům ţádná z dívek neuvedla první konzumaci ve věku niţším neţ 7 let. Rozdíl mezi chlapci a dívkami není tedy aţ tak propastný, i přesto se má hypotéza potvrdila. První zkušenost s alkoholickými nápoji mají chlapci v niţším věku neţ dívky. Hypotéza 4: Uţivatelé NZDM Fénix preferují konzumaci piva a vína oproti konzumaci tvrdého alkoholu. Graf č. 1 – Jakému alkoholickému nápoji dáváš přednost, kdyţ piješ? 40 35
34
33
30 25
19
20 15 10 5 0 pivo (i ochucené)
víno
tvrdý alkohol
41
Hypotéza číslo 4 předpokládá, ţe uţivatelé NZDM Fénix preferují konzumaci piva a vína oproti konzumaci tvrdého alkoholu. Z pohledu na graf číslo 1 je zřejmé, ţe u uţivatelů opravdu převládá konzumace piva a vína nad konzumací tvrdého alkoholu. Pivo preferuje téměř 34 uţivatelů, víno pak 33. V celkovém součtu se jedná o téměř 78% uţivatelů, kteří konzumují pivo nebo víno. Jen 19 uţivatelů uvedlo, ţe preferují konzumaci tvrdého alkoholu, coţ je 22% ze všech zúčastněných uţivatelů. Z těchto výsledků vyplývá, ţe hypotéza číslo 4 byla potvrzena. Hypotéza 5: Předpokládám, ţe důvodem uţívání alkoholických nápojů u uţivatelů NZDM Fénix je nenaplněný volný čas, nuda. Graf č.2 – Jaký je důvod toho, ţe se napiješ alkoholického nápoje? 35 31 30 25 20 20 15 15
13 11
11
10 5
2
0 z nudy
zapomnění zvědavost kamarádi pijí víc se bavit, uvolnění na problémy také užít si zábavu
jiné
Z grafu číslo 2 jasně vyplývá, ţe důvodem poţívání alkoholických nápojů u uţivatelů NZDM Fénix je nuda a nenaplněný volný čas. Tato varianta odpovědi byla zvolena 31x, coţ odpovídá 36% ze všech odpovědí. Druhou nejčastěji volenou variantou odpovědi byla ta, ţe důvodem poţívání alkoholických nápojů je vliv kamarádů, kteří alkohol pijí také. Tato moţnost byla uţivateli zvolena 20x, coţ odpovídá 23% z celkového počtu respondentů. Tyto odpovědi potvrzují vliv party a kamarádů jako rizikového faktoru uţívání alkoholického nápoje. Hypotéza číslo 5 byla tedy také potvrzena.
42
Mezi jinými moţnostmi se objevil jako důvod poţívání alkoholických nápojů lepší výdrţ při sexu, coţ povaţuji za zajímavost a oceňuji otevřenost respondentů. Další důvod byl podle jednoho z respondentů to, ţe pije alkoholický nápoj při příleţitosti svých narozenin.
8.2 Výsledky šetření zaměřené na mnoţství konzumace alkoholických nápojů Při zjišťování podoby chování v oblasti konzumace alkoholických nápojů u uţivatelů NZDM Fénix mě zajímalo také to, v jakém mnoţství konzumovali alkoholický nápoj při poslední pijácké epizodě. Povaţovala jsem za důleţité zjistit také tuto informaci, neboť mě zajímalo, zda u nich dochází ke konzumaci vyšších dávek alkoholu při jedné příleţitosti. Otázky v dotazníku byly rozděleny podle druhu alkoholického nápoje, který byl konzumován naposledy. Jednalo se o pivo, víno a tvrdý alkohol. Tab. č. 4 – Kdyţ jsi naposledy pil(a) pivo, kolik přibliţně jsi vypil(a)?
počet Nepiji pivo Méně neţ 0,5 l 0,5 – 1 l 1,5 – 2 l Více neţ 2 l
%
27 23 18 9 9
31,4 26,74 20,92 10,47 10,47
V tabulce číslo 4 jsou vyhodnoceny odpovědi, které se týkaly mnoţství konzumace piva při poslední pijácké epizodě. 31% respondentů uvedlo, ţe pivo vůbec nepije. Méně neţ 0,5l, neboli méně neţ 1 lahev piva vypilo při poslední konzumní epizodě téměř 27% respondentů a téměř 21% respondentů vypila maximálně 1 litr, coţ odpovídá dvěma lahvím piva. Větší mnoţství vypitého piva přiznalo shodně 10% respondentů v kategorii „1,5l – 2l“ a v kategorii „více neţ 2l“. Z výsledků je zřejmé, ţe u uţivatelů NZDM Fénix, nedochází nadměrnému poţívání piva.
43
Tab. č. 5 – Kdyţ jsi naposledy pil(a) víno, kolik přibliţně jsi vypil(a)?
počet Nepiji víno Méně neţ 2 dl 2 – 4 dl 5 – 7 dl Více neţ 7 dl
%
33 15 21 11 6
38,37 17,44 24,42 12,79 6,98
U otázky, která zjišťovala mnoţství vypitého vína při poslední pijácké epizodě, vyšlo najevo, ţe 38% uţivatelů NZDM Fénix víno vůbec nepije. Toto zjištění povaţuji za překvapivé. Pokud však ke konzumaci vína dojde, téměř 25% dotázaných uţivatelů uvedlo, ţe při jedné konzumní epizodě vypijí 2 – 4 dl vína. Poměrně dost uţivatelů – téměř 13% ze všech respondentů uvedlo, ţe vypije více neţ 0,5 litru vína, coţ odpovídá uţ téměř celé lahvi. Z výsledků lze odvodit, ţe v případě pití vína při jedné příleţitosti dochází k navození poměrně vysoké míry opilosti. Tab. č. 6 – Kdyţ jsi naposledy pil(a) tvrdý alkohol, kolik přibliţně jsi vypil(a)?
počet
%
Nepiji tvrdý alkohol Méně neţ 2 malé panáky
45 13
52,33 15,12
1 – 2 velké panáky 3 – 5 velkých panáků Více neţ 5 velkých panáků
12 8 8
13,95 9,3 9,3
Tabulka číslo 6 shrnuje výsledky pití tvrdého alkoholu při poslední pijácké epizodě. Můţeme si všimnout, ţe více neţ 50% ze všech uţivatelů NZDM Fénix uvedlo, ţe tvrdý alkohol vůbec nepijí. Toto také potvrzuje mou hypotézu číslo 4, ve které jsem předpokládala, ţe uţivatelé NZDM Fénix preferují pití piva a vína před pitím tvrdého alkoholu. Zde se můţeme pouze domnívat, proč tomu tak je, důvodem můţe být například horší dostupnost tvrdého alkoholu z důvodu větší finanční nákladnosti. Dále je z výsledků zřejmé, ţe pokud tvrdý alkohol pijí, mnoţství vypitého alkoholu při jedné příleţitosti se nejčastěji pohybuje do 0,5 dl vypitého alkoholu, coţ odpovídá mnoţství menšímu neţ 2 malé panáky. Tuto odpověď uvedlo zhruba 15% uţivatelů. V těsném 44
závěsu, téměř 14% uţivatelů uvedlo, ţe při poslední konzumní epizodě vypilo 1 – 2 velké panáky tvrdého alkoholu. V posledních dvou kategoriích, kdy uţ se jedná o poměrně velké mnoţství vypitého alkoholu, uvedlo 9% uţivatelů, ţe vypilo 3 – 5 velkých panáků a shodně tak i u moţnosti „více neţ 5 velkých panáků“.
8.3 Shrnutí výsledků zjištěných výzkumným šetřením V tomto oddíle se pokusím shrnout získaná data z výzkumného šetření. Všichni respondenti odpovědi na otázku, zda jiţ někdy pili alkoholický nápoj kladně, tudíţ všichni mohli být zařazeni do výzkumného šetření. Zajímavým zjištěním bylo, ţe 5% ze všech uţivatelů poprvé okusilo alkoholický nápoj ve věku niţším neţ je 7 let. Nejvíce uţivatelů – téměř 41% získalo tuto první zkušenost ve věku 7 – 10 let a 31% z nich ve věku 11 – 12 let. Pouhých necelých 5% uţivatelů uvedlo, ţe svou první zkušenost získali aţ po patnáctém věku ţivota. To dokazuje, ţe první zkušenosti s poţitím alkoholu se objevují u uţivatelů NDZM v poměrně nízkém věku. Výsledky týkající se konzumace alkoholických nápojů za uplynulých 30 dní nám ukazují, ţe více neţ 31% uţivatelů v tomto časovém horizontu alkoholický nápoj vůbec neuţilo, coţ povaţuji za překvapující výsledek. Odpovědi „1x – 2x“ se objevily u 29% uţivatelů a odpovědi „3x – 5x“ u přibliţně 26% uţivatelů. Vyšší frekvenci uţití alkoholického nápoje „6x – 9x“ se objevilo u 10% uţivatelů, uţití 10x a více za posledních 30 dní uvedlo přibliţně jen 6% uţivatelů. Dle předpokladů převaţuje u uţivatelů uţívání piva a vína oproti uţívání tvrdého alkoholu. Pravděpodobným důvodem by mohla být lepší cenová dostupnost piva či vína oproti tvrdému alkoholu. U výsledků týkajících se míry navozené opilosti je znatelné, ţe se uţivatelé často opíjejí tak, ţe uţ u nich dochází k problémům s chůzí či mluvením. Nemusí však zároveň dojít k poţití velkého mnoţství alkoholu, jak dokazují výsledky získané při dotazování na poslední konzumní epizodu. Téměř 48% uţivatelů při poslední konzumní epizodě nevypilo více jak 1 litr piva, coţ odpovídá dvěma lahvím. I při konzumací vína vypilo maximálně 4 dl téměř 42%
45
uţivatelů. Co se týká tvrdého alkoholu, ten není naštěstí aţ tak oblíbený. Necelých 30% uţivatelů uvedlo, ţe nevypilo víc jak 2 velké panáky, coţ je zhruba 1 dl nápoje. Toto zjištění potvrzuje to, ţe uţívání alkoholu mladistvými je velkým rizikem, neboť vyvíjející se organismus nedokáţe účinně alkohol z těla odbourat. I malé mnoţství dokáţe v těle vyvolat otravu (Marádová, 2006, s. 10). Důvodů, proč je alkoholický nápoj uţíván, je jistě mnoho. V dotazníkovém šetření bylo na výběr několik moţností, a také měli uţivatelé moţnost napsat i jiný důvod, neţ byl v dotazníku nabízen. V tomto výzkumu vyšlo najevo, ţe největší část uţivatelů (36%) sáhne po alkoholickém nápoji jen tak z nudy. Dalším důvodem bylo to, ţe pijí i ostatní kamarádi, coţ je potvrzením toho, ţe na mladého člověka silně působí jeho vrstevníci a parta, ve které se pohybuje. Jako třetím nejčastějším důvodem je zvědavost, následovaná očekáváním, ţe díky alkoholu se respondenti lépe baví a dokáţou si více uţít zábavu.
46
9 DISKUZE Výsledky výzkumného šetření mezi uţivateli sociální sluţby Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ Fénix ukázalo, ţe s konzumací alkoholu mají své zkušenosti jiţ v poměrně nízkém věku. Cílová skupina NZDM Fénix jsou děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Výsledek šetření prokázal, ţe nejčastějším důvodem poţívání alkoholických nápojů je jejich nenaplněný volný čas a nuda. Z tohoto je zřejmé, ţe hlavním a nejdůleţitějším způsobem, jak proti tomuto bojovat, je prevence. Nešpor a Csémy shrnuli pravidla prevence do několika bodů. Důleţité tedy je umět dítěti naslouchat, získat si jeho důvěru, umět s ním informačně hovořit o problematice alkoholu či drog, snaţit se posílit sebevědomí dítěte. Samozřejmostí je pomoci dítěti přijmout takové hodnoty, které mu usnadní alkohol či drogy odmítat, a také pomoci mu ubránit se nevhodné společnosti. Velice důleţité je předcházet nudě (Nešpor, Csémy, 2003, s. 51). Preventivní působení je důleţité hlavně v rodině, kdy rodiče mohou být vzorem pro své dítě. Děti z NZDM Fénix však pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí, kde mohou být ovlivněny patologickými jevy. Často se jim podpora v rodině nedostává, trpí citovou nebo i finanční nouzí. Zde tedy přichází moţnost preventivně působit právě v NZDM. Uţ samotné dochází do klubu je pozitivum, neboť zde se mohou naučit adekvátně trávit svůj volný čas a předcházet tak nudě či pobytu jen tak na ulici. Nabídka aktivit NZDM Fénix je široká, přes různé sportovní, výtvarné či outdoorové aktivity aţ po preventivní akce a besedy. Pracovníci mohou tedy zorganizovat preventivní besedy na dané téma, kde se uţivatelé mohou dozvědět spoustu informací. Další moţností je pracovat s dítětem individuálně. Pokud si dítě k pracovníkovi vybuduje důvěru, lze s ním na toto téma hovořit zcela otevřeně, vhodně argumentovat a předkládat mu potřebné informace či jej nechat jen tak vypovídat v bezpečném prostředí.
47
ZÁVĚR Empirický výzkum této práce se zabýval problematikou uţívání alkoholu mezi uţivateli sociální sluţby Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ Fénix v obou pobočkách zařízení, coţ jsou pobočky ve městě Hranice a Lipník nad Bečvou. Hlavním cílem bylo zmapovat a popsat zkušenosti s uţíváním alkoholu na straně uţivatelů tohoto zařízení. Do výzkumu bylo zapojeno 86 respondentů ve věku 7 – 20 let, coţ odpovídá cílové skupině zařízení. V teoretické části jsem čtenářům nejdříve vyloţila základní pojmy, které se vztahují k celé problematice. V jednotlivých kapitolách jsem popsala účinky uţívání alkoholu na lidský organismus, zmínila jsem také, jaký můţe mít vliv uţívání alkoholu na sociální okolí jedince. Dále jsem svou práci zaměřila na charakteristiku preventivních sociálních sluţeb v České republice a v závěru teoretické části jsem čtenářům přiblíţila konkrétní zařízení, ve kterém probíhalo výzkumné šetření. Na teoretickou část navazuje část empirická. V empirické části jsem popsala výzkumný soubor, metodu i samotnou realizaci výzkumu a následně také vyhodnocení výsledků. Po vyhodnocení výsledků šetření vyplynulo, ţe všichni oslovení uţivatelé NZDM Fénix mají jiţ první zkušenosti s alkoholickými nápoji za sebou, v mnoha případech v poměrně nízkém věku. Alkoholické nápoje uţívají pravidelně, často proto, ţe se nudí, anebo popíjejí alkohol pod vlivem svých kamarádů. Lze si také všimnout, ţe uţívání alkoholických nápojů je častější u chlapců neţ u dívek, také navozená míra opilosti je u chlapců vyšší. Zjištěné výsledky výzkumu byly prezentovány pracovníkům v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládeţ Fénix. Tyto výsledky nyní poslouţí jako podklad pro další práci a mohou pracovníky inspirovat v jejich dalších preventivních aktivitách. Ty mohou být nyní přesněji specifikovány a zaměřeny na konkrétní oblast. Na tento provedený výzkum by bylo vhodné navázat a pokusit se mezi uţivateli zjistit, zda by bylo moţno najít jinou alternativu, jak trávit volný čas a předcházet nudě tak, aby nedocházelo k experimentování s alkoholem z důvodu nenaplněného volného času.
48
Dále by bylo zajímavé zmapovat, jakým způsobem alkoholické nápoje získávají, zda je pro ně snadno dostupný. Výsledky výzkumu dokazují aktuálnost problematiky uţívání alkoholických nápojů mezi dětmi a mládeţí. Tato problematika je často podceňována a ustupuje do pozadí za problematiku uţívání nelegálních drog. U dětí, které navštěvují pravidelně NZDM Fénix lze konstatovat, ţe prevence by měla být o to důraznější, neboť v mnoha případech se můţe jednat o jediné místo, kde mohou získat potřebné informace, prostor k seberealizaci a vyjádření vlastních postojů či názorů, neboť ve svých rodinách tuto moţnost a podporu nezískají.
.
49
ANOTACE Příjmení a jméno autora: Markéta Hovorková Název katedry a fakulty: Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého Název bakalářské práce: Alkohol a uţivatelé Nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ Fénix Počet znaků: 74 719 Počet příloh: 1 Počet pouţitých zdrojů: 42 Klíčová slova: alkohol, Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ, prevence, uţivatelé, závislost Key words: alcohol, Low-threshold facilities for children and young people, prevention, users, dependence Anotace: Předmětem této bakalářské práce bylo zmapovat a popsat zkušenosti s uţíváním alkoholu na straně uţivatelů Nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ Fénix. Teoretická část se zabývá vymezením základních pojmů, dále působením alkoholu na lidský organismus, uţívání alkoholu u mladistvých, a také představením sluţeb sociální prevence. Empirická část práce je zaměřena na výzkumné šetření mezi uţivateli Nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ Fénix v oblasti konzumace alkoholických nápojů a následné vyhodnocení získaných údajů. Výzkum prokázal aktuálnost dané problematiky u uţivatelů této sociální sluţby. Annotation: The subject of this thesis was to explore and describe the experiences with alcohol use on the user of Low-threshold facilities for children and young people Fénix. The theoretical part deals with the definition of basic concepts, as well as the effects of alcohol on the human body, alcohol use in adolescents, as well as the introduction of social prevention services. The research is focused on research among users Lowthreshold facilities for children and young people Fénix in alcohol consumption and subsequent evaluation of the data obtained. Research has demonstrated the topicality of the issue for users of social services.
50
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. Alkohol za volantem. [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné z http://www.dopravnipravo.cz/alkohol-za-volantem/ 2. Alkohol za volant rozhodně nepatří. [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné z: http://www.ibesip.cz/cz/ridic/zasady-bezpecne-jizdy/alkohol-za-volant-rozhodnenepatri 3. Alkotest. [online]. [cit. 2015-03-01]. Dostupné z: http://www.alkotest.cz/index.php/zajimavosti 4. CSÉMY, Ladislav. NEŠPOR, Karel. Alkohol drogy a vaše děti. Jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. Páté revidované vydání. Praha: Sportpropag, 2003. 5. CSÉMY, Ladislav. SOVINOVÁ, Hana. Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. 6. Česká asociace streetwork o.s. 2008. Pojmosloví Nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ. Praha. [online]. [cit. 2015-02-23] Dostupné z: http://www.streetwork.cz/images/download/Pojmoslovi_text.pdf 7. DRTILOVÁ, Jana, KOUKOLÍK, František. Odlišné dítě. Praha: Vyšehrad, 1994. 8. ELLIOTT, Julian; PLACE, Maurice. Dítě v nesnázích: prevence, příčiny, terapie. Praha: GradaPublishing, 2002. 9. FIŠER, Bohumil a kol. Prevence škodlivých účinků konzumace alkoholu. Praha: Potravinářská komora ve vydavatelství Enigma, 2009. 10. Charita Hranice. [on-line], [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://www.hranice.charita.cz/sluzby/nizkoprahove-zarizeni-pro-deti-amladez-fenix/ 11. JEDLIČKA, Richard et al. Děti a mládež v obtížných životních situacích. Nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. Praha: Themis, 2004. 12. JURKOVÁ, Svatava. Alkohol, kouření. Kroměříţ: Okresní kulturní středisko, 1987. 51
13. KACHLÍK Petr: Mapování drogové scény, aktivit a úrovně protidrogové prevence na Masarykově univerzitě. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 14. KALINA, Kamil a kol. Drogy a drogové závislosti, meziooborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 15. KLÍMA, Petr, a kol. Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. Praha: Česká asociace streetwork, 2009 16. KVAPILÍK, Josef, SVOBODOVÁ, Alena. Člověk a alkohol. Praha: Avicenum, 1985. 17. MARÁDOVÁ, Eva. Prevence závislostí. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 18. MATOUŠEK, Oldřich, KODYMOVÁ, Pavla, KOLÁČKOVÁ, Jana. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. 19. MATOUŠEK, Oldřich., KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003. 20. Metodické pokyny NZDM Fénix, interní předpisy. 2014. 21. MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie pro sociální pracovníky. Brno: MSD, 2008. 22. NEŠPOR, Karel. Prevence problémů působených alkoholem a drogami u mládeže. Praha: Sportpropag, 1992. 23. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2007. 24. Opilost – stádia, příznaky, počet promile alkoholu v krvi. [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné z: http://www.alkoholik.cz/zavislost/psychika_a_telo/opilost_stadia_priznaky_pocet_prom ile_alkoholu_v_krvi.html 25. PISCHL, Josef. Vyrábíme ušlechtilé destiláty. Praha: Ivo Ţelezný, 1997. 26. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009.
52
27. ŘEHAN, Vladimír. Závislost na alkoholu a jiných drogách – psychologický přístup. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994. 28. SKÁLA, Jiří. …až na dno!? 4. vydání Praha: Aviceum, 1988. 29. SOCHŮREK, Jan. Úvod do sociální patologie. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2009. 30. SVOBODOVÁ, Alena, VODRÁŢKA, Rudolf. Mládež a alkohol. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1979. 31. ŠEDIVÝ, Václav, VÁLKOVÁ, Helena. Lidé, alkohol, drogy. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1988. 32. ŠVEC, Jakub, JEŘÁBKOVÁ, Simona, TESAŘOVÁ, Veronika. Jak se bránit drogám a předcházet závislostem. Praha: Projekt Odyssea, 2007 33. TRUHLÁŘOVÁ, Z., SMUTEK, M. Riziková mládež v současné společnosti. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. 34. ÜHLINGER, Claude, TSCHUI, Marlyse. Když někdo blízký pije. Praha: Portál, 2009. 35. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2002. 36. VAŠUTOVÁ, Maria: Pedagogické a psychologické problémy v dětství a dospívání. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. 37. Vyhláška č. 505/2006 Sb. [online]. [cit. 2015-02-01]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/11911/vyhlaska_505-2006.pdf 38. WOITITZOVÁ, Janet Geringer. Dospělé děti alkoholiků. Praha: Columbus, 1998. 39. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/1961/140961/Sb_140961_------_.php 40. Zákon ČNR č. 37/1989 Sb. [online] [cit. 20014-12-30] Dostupné z: http://www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/1961/140961/Sb_140961_-----_.php
53
41. Zákon č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních sluţbách. [online]. [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108 42. ZÁŠKODNÁ Helena: Závislosti na drogách. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004.
54
PŘÍLOHY Příloha č.1 – Dotazník pro uţivatele NZDM Fénix Ahoj, chtěla bych Tě poprosit o vyplnění krátkého dotazníku. Všechny získané informace budou pouţity pouze pro účely mé bakalářské práce. Nemusíš se bát, dotazník je zcela anonymní, nemusíš uvádět své jméno. Předem Ti děkuji za Tvůj čas, ochotu a upřímnost. Markéta H.
1. Jsem: a) Dívka b) Chlapec 2. Ochutnal(a) jsi někdy v ţivotě alkoholický nápoj? a) Ano b) Ne Pokud jsi na tuto otázku odpověděl moţností „NE“, nemusíš jiţ pokračovat ve vyplňování dotazníku. 3. Pokud ano, kolik Ti bylo let, kdyţ jsi poprvé ochutnal(a) alkohol? a) Méně neţ 7 let b) 7 – 10 let c) 11 – 12 let d) 13 – 15 let e) 15 a více 4. Jak často (pokud vůbec) jsi pil/a alkoholický nápoj za uplynulých 30 dní? a) Nikdy b) 1x – 2x c) 3x – 5x d) 6x – 9x e) 10x – 19x f) 20x a více 5. Jakému alkoholickému nápoji dáváš přednost, kdyţ piješ? a) Nikdy nepiji alkohol b) Pivo (i ochucené) c) Víno d) Tvrdý alkohol (např. slivovice, vodka, apod.)
55
6. Kdyţ jsi naposled pil(a) pivo, kolik přibliţně jsi vypil(a)? a) Nepiji pivo b) Méně neţ 1 lahev (tzn. méně neţ 0,5 litru) c) 1-2 lahve (0,5 aţ 1 litr) d) 3-4 lahve (1,5 aţ 2,0 litry) e) Vice neţ 4 lahve (vice neţ 2 litry) 7. Kdyţ jsi naposled pil(a) víno, kolik přibliţně jsi vypil(a)? a) Nepiji víno b) Méně neţ 1 sklenku (tzn. méně neţ 2 decilitry) c) 1-2 sklenky (2 aţ 4 decilitry) d) 3-4 sklenky (asi 5 aţ 7 decilitrů) e) Celou lahev (vice neţ 7 decilitrů) 8. Kdyţ jsi naposledy pil(a) tvrdý alkohol, kolik přibliţně jsi vypil(a)? a) Nepiji tvrdý alkohol b) Méně neţ 2 malé „panáky“ (tj. méně neţ 0,5 deci) c) 1 aţ 2 velké panáky (0,5 aţ 1 deci) d) 3 aţ 5 velkých panáků (tj. 1,5 aţ 2,5 decilitru) e) Vice neţ 5 velkých panáků (tj. více neţ 2,5 dcl) 9. Jak silně býváš opilý(á), kdyţ piješ alkoholického nápoje? Zaznač na škále od 1 do 10 (1 = vůbec, 5 = problém s chůzí a mluvením, 10= nepamatuji se, co jsem dělal/a) 1
2
3
4
5
6
7
□ □ □ □ □ □ □
8
9
10
□ □ □
10. Jaký je důvod toho, ţe se napiješ alkoholického nápoje? (můţeš uvést více variant) a) Z nudy, nemám co dělat b) Chci zapomenout na problémy a starosti c) Ze zvědavosti d) Kamarádi pijí také e) Chci se víc bavit, víc si uţít zábavu f) Cítím se víc uvolněně g) Jiný důvod (napiš jaký)…..……………………………………………
56
