Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky
SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK VE ZDRAVOTNICTVÍ SOCIAL WORKER IN PUBLIC HEALTH Bakalářská diplomová práce
Romana Schneeweissová
Vedoucí bakalářské diplomové práce: PhDr. Naděžda Špatenková, Ph.D. Olomouc 2012
Autorské prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.
Romana Schneeweissová
V Olomouci dne 26. 03. 2012
OBSAH Úvod .............................................................................................................. 4 1 Sociální pracovník ...................................................................................... 6 1.1 Sociální práce....................................................................................... 8 1.2 Role sociálního pracovníka................................................................ 10 1.3 Kompetence sociálního pracovníka ................................................... 12 1.4 Činnosti sociálního pracovníka.......................................................... 15 1.5 Vzdělání sociálního pracovníka ......................................................... 18 2 Sociální pracovník ve zdravotnictví ......................................................... 23 2.1 Zdravotnictví...................................................................................... 24 2.2 Propojení zdravotně sociální péče ..................................................... 26 2.3 Role sociálního pracovníka ve zdravotnictví ..................................... 31 2.4 Kompetence sociálního pracovníka ve zdravotnictví ........................ 35 2.5 Činnosti sociálního pracovníka ve zdravotnictví ............................... 36 2.6 Klienti sociálního pracovníka ve zdravotnictví ................................. 39 3 Zdravotně sociální pracovník ................................................................... 44 3.1 Činnosti zdravotně sociálního pracovníka ......................................... 45 3.2 Vzdělání zdravotně sociálního pracovníka ........................................ 47 4 Analýza pracovního místa ........................................................................ 51 4.1 Cíl šetření ........................................................................................... 52 4.2 Metody a techniky ............................................................................. 53 4.3 Zkoumaný soubor .............................................................................. 55 4.4 Sběr a analýza dat .............................................................................. 55 4.5 Výsledky šetření ................................................................................ 56 4.6 Diskuze .............................................................................................. 60 Závěr ............................................................................................................ 62 Seznam použité literatury a dalších zdrojů .................................................. 64 Přílohy.......................................................................................................... 71 Seznam příloh .............................................................................................. 72
3
ÚVOD Propojení zdravotní a sociální péče není širokou veřejností v současné době považováno za aktuální téma. Na základě demografického vývoje, vzrůstající průměrnou délkou života a s tím spojený zvyšující se počet občanů potřebujících zdravotní i sociální péči budeme zřejmě brzy svědky i celospolečenské diskuze o tomto problému. V odborné veřejnosti je problém diskutován již několik let. Praktických výstupů z této diskuze je však stále velmi málo. Nadále přetrvává resortní oddělení zdravotní a sociální péče. Každý z těchto systémů se na občana dívá jiným prizmatem (pacient versus klient), je legislativně rozdílně ukotven, je financován z jiných zdrojů a schází vzájemná koordinace jejich činností. Cílem bakalářské diplomové práce je reflektovat provázanost mezi sociální a zdravotnickou sférou a pokusit se o legitimizaci sociální práce ve zdravotnictví, identifikaci nástinu role a kompetencí sociálního pracovníka a jeho postavení v multidisciplinárním týmu, včetně legislativní úpravy sociální práce ve zdravotnictví v České republice. Při popisu postavení sociálního pracovníka v multidisiciplinárním týmu zmíním koncept sociálního lůžka, čímž mimo jiné legitimizuji sociální práci ve zdravotnictví. Dále definuji sociálního pracovníka a sociálního pracovníka ve zdravotnictví, který dle získané odborné způsobilosti k výkonu povolání může být nazýván i zdravotně sociálním pracovníkem. Popíši role, které při výkonu své profese sociální pracovník i zdravotně sociální pracovník zaujímá. Vymezím kompetence, které jsou sociálnímu pracovníkovi i sociálnímu pracovníkovi ve zdravotnictví přisuzovány a od nich se odvíjející činnosti v těchto povoláních. Čtenáře seznámím se základní legislativou, se kterou se setkává sociální pracovník ve zdravotnictví a s jeho nejčastější klientelou. V práci se zaměřím i na vzdělání sociálního pracovníka a zdravotně sociálního pracovníka a uvedu aktuální nabídku vysokoškolského vzdělání v tomto oboru. Jakým způsobem jsou role, kompetence a činnosti sociálního pracovníka ve zdravotnictví propojeny s praxí, ukážu v praktické části své bakalářské diplomové práce. Teoretickou část propojím s praxí pomocí případové
4
studie analýzy pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka v jedné z fakultních nemocnic v České republice. Sociální pracovník ve zdravotnictví je v České republice relativně mladý pojem, přesto chci touto bakalářskou diplomovou prací prokázat jeho potřebnost a nezastupitelnost v tomto resortu.
5
1 SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK Jedním z klíčových pojmů mé bakalářské diplomové práce jsou pojmy sociální pracovník a sociální práce. V této kapitole formuluji jejich obsah a dále popíši role kompetence a činnosti sociálního pracovníka. Jejich vymezení mi poskytne východisko pro následné definování sociálního pracovníka ve zdravotnictví a pojmu zdravotně sociální pracovník.
Sociální pracovník podle definice Nizozemské asociace sociálních pracovníků (NOW), kterou uvádí P. Navrátil, pomáhá lidem, kteří se ocitli v problémové situaci a ve spolupráci s jeho sociálním prostředím se je snaží řešit. Cílem této pomoci je zlepšení podmínek, za kterých jedinec sociálně funguje. Sociální pracovník je tedy pracovník, který se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí (sociálního fungování). Současně však autor poukazuje na to, že termín sociálního fungování není úplně jednoznačný a může být v rámci různých paradigmat sociální práce pojímán jinak.1
Jako realizátora úloh sociální práce jako praktické činnosti vymezuje sociálního pracovníka T. Hangoni.2 Sociální práci pak v souladu s V. Novotnou a V. Schimmerlingovou můžeme popsat jako metodu sociální pomoci lidem (jednotlivcům, skupinám, komunitám), kteří se ocitli v sociálně problémové nebo krizové situaci. Sociální práce podle zmiňovaných autorek pomáhá překonávat obtížné situace a pomáhá řešit konflikty občanů nebo skupin v jejich sociálním prostředí na základě znalosti příčin poruch a selhání.3 Sociální pracovník je právě tím prvkem sociální práce, prostřednictvím kterého se sociální práce dostává ke klientovi, resp. klientům. Je důležitým nástrojem sociální práce, neboť
1
NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman, 2001, s. 12. HANGONI, T. Sociální pracovník. In: ONDRUŠOVÁ, Z. Základy sociálnej práce. Brno: MSD, 2009. s. 45. 3 NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha: Katedra sociální práce a vzdělávání dospělých Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1992, s. 17-23. 2
6
je to on, kdo je hlavním činitelem, od kterého se odvíjí intervenční působení ve vztahu ke klientovi a do značné míry také úspěšnost celé intervence.4 Z výše uvedeného pojetí P. Navrátila je zřejmé, že jedním z cílů sociální práce, resp. sociálního pracovníka je pomoc. Proto povolání sociálního pracovníka řadíme mezi pomáhající profese. Spolu s lékaři, zdravotními sestrami, pedagogy, pečovatelkami, psychology pomáhají druhým lidem.5
Prizmatem
profesionální
aktivity
vymezuje
sociálního
pracovníka
G. Hermanová, která ho popisuje jako odborníka, který se snaží svou profesionální pomocí zlepšit kvalitu života, mezilidské vztahy a postoj jedince ke společnosti.6 Apel na profesionalitu sociálního pracovníka klade i O. Matoušek7 a P. Navrátil, kteří shodně předkládají definici sociální práce podle Americké národní asociace sociálních pracovníků (NASW): „Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám nebo komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl.“8 Definicí kruhem bychom se pak mohli dostat až ke konstatování, že „sociální práce je prostě to, co dělají sociální pracovníci“ a že sociální pracovníci dělají sociální práci.9
Podmínky, nároky a požadavky pro výkon povolání sociálního pracovníka vymezuje a legislativně zakotvuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. V § 110 tohoto zákona se uvádí, že předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost. Odbornou způsobilostí se zde rozumí především
4
HANGONI, T. Sociální pracovník. In: ONDRUŠOVÁ, Z. Základy sociálnej práce. Brno: MSD, 2009. s. 45. 5 KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997. s. 14. 6 HERMANOVÁ, G. Sociální pracovník ve zdravotnictví. In: Zdravotnictví a sociální práce. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007. s. 5. 7 MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. s. 184. 8 NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman, 2001, s. 12. 9 HANVEY, PHILPOT, (1996:1). Cíl sociální práce. In: NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman, 2001, s. 10-11.
7
vzdělání, které je nezbytné pro výkon této profese.10 Podrobněji o těchto aspektech pojednává kapitola 3.
Nejen v dikci tohoto zákona, ale i laickou veřejností bývá uplatnění sociálního pracovníka viděno především v sociálních službách. To ale není jediná oblast, ve které může sociální pracovník působit. Akční pole sociálního pracovníka je mnohem širší. Jednou z těchto oblastí je právě i zdravotnictví, jak je o tom pojednáno v dalších kapitolách mé bakalářské diplomové práce.
Na základě výše uvedených definic lze konstatovat, že je to právě sociální pracovník, který je hlavním činitelem sociální práce, pomocí kterého se sociální práce dostává ke klientovi. Při pomoci v jeho nepříznivé životní situaci, čerpá z poznatků mnoha vědních disciplín (např. sociologie, psychologie, pedagogiky, právních věd11) a musí splňovat zákonem dané požadavky.
1.1 Sociální práce
Sociální práci lze vymezovat nejen jako praktickou činnost, jak bylo uvedeno v předcházející kapitole, ale také jako společenskovědní obor12. Obě vymezení mají komplementární charakter, na což poukázala již M. Krakešová, nestorka sociální práce v České republice.13 S ohledem na téma, zaměření a charakter své bakalářské diplomové práce se však zaměřím pouze na sociální práci jako praktickou činnost.
O. Matoušek uvádí, že jedna z prvních definic sociální práce jako praktické činnosti byla formulována již v roce 1927. Sociální práce byla popsána jako 10
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. §110. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. s. 192. 12 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008. s. 200-201. 13 KRAKEŠOVÁ, M. Výchovná sociální terapie - I. díl. Praha: Organizační a tiskové oddělení ministerstva práce a sociálních věcí ČSR, 1973. s. 10. 11
8
snaha o zlepšení hospodářských, existenčních, právních a zdravotních poměrů lidí, kteří nejsou schopni se hájit samostatně.14 Tato definice redukovala klienty sociální práce na ty, kteří se nemohli sami hájit. S postupným rozvojem sociálního státu došlo k rozšíření spektra klientů, ale také problémů a oblastí působení sociální práce.
Ve Slovníku sociální práce je sociální práce ve své praktické činnosti formulována jako „odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů (chudoby, zanedbávání výchovy dětí, diskriminace určitých skupin,
delikvence
mládeže,
nezaměstnanosti
a
jiné)“.15
Později
O. Matoušek tuto definici doplnil o zmínku, že sociální práce podporuje co nejdůstojnější způsob života u klientů, kteří jsou společensky neuplatnitelní.16 Takto definovaná sociální práce reflektuje její poslání v odstraňování nepříznivé situace klienta. Primárně však odstraňuje důsledky, nikoliv příčiny.
Jiné možné vymezení sociální práce v podání výše zmiňovaného autora O. Matouška bylo již prezentováno v předchozí kapitole. V definici, která tam byla citována, poukazoval O. Matoušek na sociální práci jako profesionální aktivitu. Také Z. Havrdová chápe sociální práci jako činnost, která je profesionální aktivitou. Vytváří podmínky pro rozvoj a efektivnější využití zdrojů jednotlivce, skupin, komunit a společnosti. Používá k tomu nástrojů
analýzy,
komunikace
a realizace
či
změn
legislativních
a společenských podmínek. Cílem je ochránit a posílit hlavně znevýhodněné a ohrožené skupiny a jednotlivce ve společnosti.17 Toto vymezení sociální práce
je
mimo
jiné
zajímavé
zmínkou
o
změně
legislativních
a společenských podmínek. Tedy o pojetí sociální práce jako o aktivním činiteli společenských změn a jedním z nositelů společenské progrese.
14
MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. s. 124. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008. s. 200-201. 16 MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. s. 11. 17 HAVRDOVÁ, Z. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999. s. 154. 15
9
Na preventivní činnost sociální práce poukazuje také R. Vlček a uvádí definici, která byla přijata na konferenci Mezinárodní federace sociálních pracovníků v roce 1988. Takto pojatá sociální práce se snaží problémy, které vznikly z konfliktů jednotlivce či společenských institucí upravit nebo jim předejít. Záměrem sociální práce je zlepšit kvalitu celé společnosti. R. Vlček dále uvádí definici Mezinárodní federace sociálních pracovníků z roku 2000, která vymezuje sociální práci jako podporu sociální změny, řešení problémů v mezilidských vztazích, jejich delegování na lidi, aby se osvobodili a tak rostl jejich blahobyt.18
Preventivní, ale i represivní činnost sociální práce zdůrazňuje P. Mühlpachr. Cíl sociální práce vidí v úsilí k zachování integrity člověka. Sociální práce by podle něj měla podporovat jedincův pozitivní pohled na společnost, na její instituce, práci apod.19 Jako přínosná se mi jeví autorova myšlenka o působení sociální práce na člověka k zachování dobrého vztahu ke společnosti. Sociální práci, tak obohacuje i o sociologický rozměr.
Z výše uvedeného vyplývá, že jedna z prvních definic sociální práce z roku 1927 je i po více než 80 letech nadále aktuální a obsahově pravdivá. Můžeme tedy syntézou výše uvedených definic popsat sociální práci jako praktickou činnost, která poskytuje sociální pomoc, předchází, předvídá, odhaluje sociální problémy a pozitivně napomáhá důstojnému životu všech občanů se zaměřením na znevýhodněné jedince či skupiny.
1.2 Role sociálního pracovníka
Pojem role vymezil M. Nakonečný jako očekávání, které v dané situaci na jedince klade jeho sociální okolí. Je to něco vyžadovaného, s čím se jedinec může identifikovat nebo naopak pociťovat nátlak
18 19
VLČEK, R. Sociální pracovník a právo. Ostrava: Knižní Expres, 2008. s. 13. MÜHLPACHR, P. Úvod do studia sociální práce. Bratislava: MSD, 2008. s. 28.
10
či manipulování.20 Záleží tedy na tom, v jakém rámci se sociální pracovník s klientem setkává, v jakém zařízení či organizaci se tento kontakt odehrává, jaký problém bude s klientem řešit a jakými prostředky, jaké si stanoví cíle a jaká je konkrétně jeho náplň pracovní činnosti apod.
I. Řezníček např. popisuje role, které sociální pracovník vykonává při své profesionální činnosti, následovně21: •
pečovatel nebo poskytovatel služeb,
•
zprostředkovatel služeb,
•
cvičitel (učitel) sociální adaptace,
•
poradce nebo terapeut,
•
případový manažer,
•
manažer pracovní náplně,
•
personální manažer,
•
administrátor,
•
činitel sociálních změn.
Podobně jako I. Řezníček vymezuje role sociálního pracovníka také P. Mühlpachr22 i Z. Ondrušová, která navíc ještě přidává role23: •
mediátora,
•
zmocněnce,
•
terapeuta,
•
poradce,
•
advokáta.
V obdobných intencích popisuje role sociálního pracovníka také R. Vlček a dále rozšiřuje spektrum těchto rolí ještě o role24: •
úředníka,
20
NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. Praha: Nakladatelství Academia, 2009. s. 123. ŘEZNÍČEK, I. Metody sociální práce. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. s. 5758. 22 MÜHLPACHR, P. Úvod do studia sociální práce. Bratislava: MSD, 2008. s. 54-55. 23 ONDRUŠOVÁ, Z. Základy sociálnej práce. Brno: MSD, 2009. s. 128-129. 24 VLČEK, R. Sociální pracovník a právo. Ostrava: Knižní Expres, 2008. s. 16. 21
11
•
vědce,
•
pedagoga,
•
psychologa.
Sociální pracovníci vykonávají ve své profesionální činnosti mnoho rolí, které se vzájemně prolínají. I když má každá role jiný obsah, nelze je identifikovat jako samostatné a oddělené činnosti. Sociální pracovník je integruje ve své praktické činnosti a ty se tak prolínají a navazují na sebe. S ohledem na konkrétní situaci některé z nich mohou dominovat.
1.3 Kompetence sociálního pracovníka
Kompetence označují rozsah působnosti, souhrn oprávnění a povinností, které jsou sociálnímu pracovníkovi svěřeny k výkonu jeho povolání.25 Z. Mlčák rozděluje profesní kompetence v sociální práci z hlediska rozhodujících pracovních oblastí do tří skupin26: 1. Kompetence ve vztahu ke klientům (jednotlivce, skupiny, komunity, společnosti). 2. Kompetence ve vztahu k pracovní organizaci a pracovnímu týmu. 3. Kompetence ve vztahu k systému sociálních služeb.
Vychází tak z určitého základního pojetí profesních kompetencí sociálních pracovníků – tedy z hlediska jejich rozhodující struktury i oblasti uplatnění. Autor upozorňuje, že v sociální práci (jakož i v dalších pomáhajících povoláních) se na rozdíl od jiných profesí do kompetencí promítá celá osobnost pracovníka se všemi významnými subsystémy (poznávání, temperament, charakter, motivace). Za primární považuje vědomosti, 25
NEDĚLNÍKOVÁ, D.(ed.) a kol. Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce [online]. 2007 [cit. 2011-12-15]. s. 15. Dostupné z:
26 MLČÁK, Z. Kompetenční přístup a jeho aplikace v sociální práci. In: MLČÁK, Z. (ed.) Profesní kompetence sociálních pracovníků a jejich hodnocení klienty. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2005. s. 43.
12
schopnosti a dovednosti i hodnoty z hlediska kvality i kvantity pracovní výkonnosti.27 Toto pojetí koresponduje i s přístupem K. Kopřivy, který poukazuje na to, že nejvýznamnějším nástrojem pracovníků v pomáhajících profesích (tedy i sociálních pracovníků) je právě jejich osobnost.28 Přehledně můžeme základní pojetí profesních kompetencí sociálního pracovníka prezentovat pomocí obrázku č. 1.
Obr. 1 Základní pojetí profesních kompetencí (Zdroj: Mlčák, 2005, s. 44)
O. Matoušek předkládá formulaci žádoucích kompetencí sociálního pracovníka dle americké Rady pro vzdělávání v sociální práci29: 1. Uplatňovat dovednost kritického myšlení. 2. Pracovat v souladu s etickými principy sociální práce. 3. Být schopen profesionálního přístupu ke klientovi.
27
MLČÁK, Z. Kompetenční přístup a jeho aplikace v sociální práci. In: MLČÁK, Z. (ed.) Profesní kompetence sociálních pracovníků a jejich hodnocení klienty. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2005. s. 43. 28 KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997. s. 14. 29 MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. s. 15.
13
4. Rozumět různým formám a způsobům utlačování, znát strategie, jimiž se dá dosahovat sociální a ekonomické spravedlnosti. 5. Mít znalosti z historie i současnosti sociální práce. 6. Efektivně využívat svého potenciálu při práci se specifickými problémy a s cílovou skupinou. 7. Znát všechny činitele, determinující vývoj a osobu jedince. 8. Analyzovat vliv sociální politiky na klienty i sociální pracovníky a organizace poskytující sociální služby. 9. Umět navrhnout výzkumnou studii a implementovat výsledky relevantních výzkumů do praxe. 10. Umět zhodnotit vlastní činnost i činnost jiných subjektů. 11. Dokázat komunikovat s různými typy klientů, kolegů a s veřejností. 12. Poskytovat v oblasti vlastní specializace poradenské a supervizní činnosti. 13. Umět pracovat ve struktuře organizace a systému poskytování sociálních služeb a dokázat prosazovat nutné změny.
Z. Havrdová reflektuje při vymezování kompetencí sociálního pracovníka šest základních kategorií kompetencí30: •
rozvíjení účinné komunikace – umět aktivně naslouchat, vytvářet podmínky
pro
důvěru
a
otevřenost,
schopnost
efektivně
komunikovat s klienty dětmi, motivovat je ke spolupráci a ke změně; •
schopnost orientovat se v potřebách a možnostech klientů a jejich okolí a vymezit s nimi oblast a plán spolupráce;
•
schopnost identifikovat silné a slabé stránky (rozvojové potenciály) klienta a jeho sociálního okolí a podporovat jejich sebeúctu, soběstačnost a využívání vlastních možností – podporovat a pomáhat k soběstačnosti (pomáhat, aby si pomohli sami);
•
poskytování služeb klientům – nabízet, poskytovat a pomáhat klientům přijmout přiměřenou podporu, ochranu i kontrolu; znalost
30
HAVRDOVÁ, Z. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999. s. 45-46 .
14
metod a systému služeb a schopnost je správně používat ve prospěch klienta; •
přispívání k práci dané instituce – odpovědně pracovat, hodnotit a zlepšovat účinnost služeb, efektivně využívat zdrojů;
•
neustále a průběžně odborně růst, dále se vzdělávat, využívat supervize, umět si zorganizovat práci a čas, spolupracovat v týmu atd.
Kompetence sociálního pracovníka se budou odvíjet od rolí, které sociální pracovník aktuálně „hraje“. Současně kompetence specifikují činnosti, které sociální pracovník právě vykonává. Vzájemnou návaznost rolí, kompetencí a činností ilustruji na obrázku č. 2. Činnosti sociálního pracovníka vymezím v následující kapitole.
Role sociálního pracovníka
Kompetence sociálního pracovníka
Činnosti sociálního pracovníka Obr. 2 Role, kompetence, činnosti sociálního pracovníka (Zdroj: autorka)
1.4 Činnosti sociálního pracovníka
O. Matoušek spatřuje činnosti sociálního pracovníka v poskytování sociální pomoci a to jak jednotlivcům, tak i rodinám, skupinám, komunitám.
15
Při poskytování pomoci by měl sociální pracovník usilovat o zlepšení životních podmínek klienta, o jeho uplatnění ve společnosti i o jeho zpětnou integraci.31
P.
Navrátil
v této
souvislosti
zmiňuje
Thompsona,
který předkládá výčet činností, které jsou v sociální práci běžné. Řadí sem32: •
hodnocení potřeb klienta a jeho životních okolností;
•
poskytování nebo zprostředkování služeb, které mají pomoci zabezpečit identifikované potřeby;
•
realizaci podpůrných aktivit na úrovni individua, rodiny, skupiny nebo komunity při zvládání problémů;
•
hodnocení stupně a povahy ohrožení, kterým je klient vystaven;
•
navrhování, realizace a hodnocení ochranných plánů;
•
zajišťování posudků pro jednání soudů;
•
spoluúčast v multidisciplinárních týmech;
•
zastupování a mediace;
•
navrhování a realizace preventivních opatření;
•
naplňování zákonem daných povinností.
Pochopitelně, že tento výčet činností zdaleka není úplný a vyčerpávající. Naopak - svým způsobem je značně zobecňující. Kromě toho mohou být některé aktivity vykonávány i jinými, než sociálními pracovníky, takže se do určité míry kryjí s činnostmi jiných profesí.33 Podle T. Hangoniho vykonává sociální pracovník následující činnosti34: •
předchází vzniku nepříznivých sociálních událostí;
•
hledá příčiny sociálních problémů a pomáhá při jejich řešení;
•
napomáhá zlepšování vztahu mezi klientem a jeho sociálním okolím;
•
zaměřuje se na ty, kteří se nemohou zapojit do běžného života;
•
motivuje klienta k pro-sociálnímu chování;
31
MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. s. 10. NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman, 2001, s. 11. 33 NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman, 2001, s. 11. 34 HANGONI, T. Sociální pracovník. In: ONDRUŠOVÁ, Z. Základy sociálnej práce. Brno: MSD, 2009. s. 46-47. 32
16
•
pomáhá klientovi orientovat se v systému nových informací;
•
motivuje klienta ke vzdělávání a aktivnímu společensko-kulturnímu životu;
•
spolupodílí se na rozvíjení a zlepšování schopnosti klienta řešit vlastní situaci;
•
spolupracuje s jinými odborníky za účelem poskytnutí komplexní pomoci;
•
zaznamenává a uchovává informace o konkrétních sociálních událostech.
R. Vlček shrnuje odborné činnosti sociálního pracovníka takto35: •
sociálně-správní a sociálně-právní činnosti;
•
zabezpečení sociální diagnostiky;
•
poskytování sociální prevence a sociálně-právní ochrany;
•
obnova a zlepšení psychosociální způsobilosti klientů;
•
zpracování sociálních analýz a koncepcí;
•
uplatnění supervize;
•
řízení sociálních institucí;
•
organizování sociálního výzkumu a využití vědecké činnosti k rozvoji sociální práce.
Legislativně jsou činnosti sociálního pracovníka stanoveny zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 109 tohoto zákona sociální pracovník36: •
vykonává sociální šetření;
•
zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče;
•
35 36
poskytuje sociálně právní poradenství;
VLČEK, R. Sociální pracovník a právo. Ostrava: Knižní Expres, 2008. s. 18-19. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. § 109.
17
•
realizuje analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti;
•
zajišťuje odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence;
•
včetně depistážní činnosti (aktivní vyhledávání klientů sociálním pracovníkem37);
•
zajišťuje krizovou pomoc;
•
poskytuje sociální poradenství a sociální rehabilitaci;
•
zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje;
•
koordinuje poskytování sociálních služeb.
Činnosti sociálního pracovníka jsou v kontextu tohoto zákona pojímány jako aktivity, jimiž se zajišťuje pomoc osobám v nepříznivé sociální situaci a musí být vykonávány v souladu se základními zásadami uvedenými v § 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. „Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvání nebo prohlubování nepříznivé sociální situaci a posilovat jejich sociální začleňování.“38
1.5 Vzdělání sociálního pracovníka
Sociální práce jako profese se začíná formovat na přelomu 19. a 20. století. Dříve sociální pracovník pracoval na platformě dobrovolnosti a charitativní péče. S profesionalizací sociální péče je spojeno i první systematické vzdělávání sociálních pracovníků. Nejprve se tak dělo formou přednášek
37
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 55. 38 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. § 2.
18
či kurzů. V roce 1911 založila A. Masaryková Sociologickou sekci při Svazu vysokoškolského studentstva, kde vedla přednášky i praktické semináře. V roce 1917 pořádala Česká zemská komise pro péči o mládež desetidenní kurz pro poskytování sociální péče. Institucionalizace sociální práce začala zřízením Ženské vyšší školy pro sociální péči, která byla později přejmenována na Vyšší školu sociální péče.39 První absolventi ukončují studium a nastupují do praxe v roce 1920. To je rok, kdy hovoříme o vzniku povolání sociálního pracovníka jako profesionální činnosti.40 Po roce 1989 se sociální práce začala prosazovat i jako studijní obor na vysokých školách. Cílem bylo připravit odborníky schopné profesionálně řešit sociální problémy, které se v minulém režimu nevyskytovaly nebo byly tabuizovány.
Postupně
se
vzdělávání
sociálních
pracovníků
stává
neodmyslitelnou součástí tohoto povolání, protože se neustále zvyšuje počet uživatelů
sociálních
služeb
i
diverzifikace
v činnosti
sociálního
pracovníka.41
Sociální pracovník pro výkon svého povolání musí splňovat odbornou způsobilost. Tato je dána § 110, odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů42: a) vyšší odborné vzdělání v oborech zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost; b) vysokoškolské
vzdělání
získané
studiem
v
bakalářském,
magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku;
39
MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. s. 123. VRTIŠKOVÁ, M. Teorie a metody sociální práce. Brno: Tribun EU, 2009. s. 27. 41 KREJČÍKOVÁ, J. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách. In: Zdravotnický a sociální pracovník v praxi. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007, s. 28. 42 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. § 110, odst. 4. 40
19
c) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů ve výše uvedených oblastech v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe v délce trvání nejméně 5 let při vysokoškolského vzdělání mimo oblasti uvedené v písmenu a) a b); d) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin, praxe v trvání nejméně 10 let, za podmínky středoškolského maturitního vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním, ukončeného nejpozději 31. prosince 1998.
Vysokoškolské vzdělání je sociálním pracovníkům v současné době nabízeno
na
několika
vysokých
školách,
a
to
jak
v prezenční,
tak kombinované formě studia. Jedná se o tříleté bakalářské studium, čtyř až pětileté magisterské studium, navazující magisterské studium v délce dvou nebo tří let a tříleté doktorské studium. Studijní obory se většinou objevují s názvy Sociální práce, Sociální pedagogika či Sociální politika nebo jejich kombinace.43 V uvedených formách a typech je studium nabízeno na těchto veřejných univerzitách a fakultách: •
Univerzitě Karlově v Praze44 - Pedagogická fakulta, Filozofická fakulta, Fakulta humanitních studií, Husitská teologická fakulta a Evangelická teologická fakulta.
•
Masarykově univerzitě v Brně45 - Pedagogická fakulta, Filozofická fakulta, Fakulta sociálních studií.
•
Univerzitě
Palackého
v Olomouci46
-
Filozofická
fakulta,
Pedagogická fakulta, Cyrilometodějská teologická fakulta.
43
KREJČÍKOVÁ, J. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách. In: Zdravotnický a sociální pracovník v praxi. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007, s. 33-34. 44 Univerzita Karlova v Praze [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 45 Masarykova univerzita v Brně [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 46 Univerzita Palackého v Olomouci [online]. 2011 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z:
20
•
Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích47 - Pedagogická fakulta, Zdravotně sociální fakulta, Teologická fakulta.
•
Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem48 - Fakulta sociálně ekonomická.
•
Ostravské
univerzitě
v Ostravě49
-
Filozofická
fakulta,
Pedagogická fakulta, Fakulta sociálních studií. •
Univerzitě v Hradci Králové50 - Pedagogická fakulta, Ústav sociální práce.
•
Slezské univerzitě v Opavě51 - Fakulta veřejných politik.
•
Západočeské univerzitě v Plzni52 - Pedagogická fakulta.
•
Univerzitě Pardubice53 - Fakulta zdravotnických studií.
•
Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně54 - Fakulta humanitních studií.
Vysoké školy neuniverzitního typu nabízí obory související s poskytováním sociálních služeb např. na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, s.r.o.55 nebo na Vysoké škole Karlovy Vary, o.p.s.56.
Pro absolventy vysokých, vyšších nebo středních škol nesociálních studijních programů jsou různými vzdělávacími institucemi poskytovány
47
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 48 Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem [online]. 2008 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 49 Ostravská univerzita v Ostravě [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 50 Univerzita v Hradci Králové [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 51 Slezská univerzita v Opavě [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 52 Západočeská univerzita v Plzni [online]. 2011 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 53 Univerzita Pardubice [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 54 Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně [online]. 2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: 55 Pražská vysoká škola psychosociálních studií [online]. 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: 56 Vysoká škola Karlovy Vary [online]. 2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z:
21
akreditované kvalifikační kurzy. V rámci celoživotního vzdělávání mohou poskytovat specializační vzdělávání pro výkon sociálního pracovníka i další subjekty.57
Sociální pracovníci by se měli i nadále vzdělávat a neustále kultivovat svoje profesní a odborné kompetence (tzv. celoživotní učení). V § 111 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů se dokonce stanoví povinnost zaměstnavatele zabezpečit sociálnímu pracovníku další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok. Tímto si sociální pracovník obnovuje, upevňuje a doplňuje svoji kvalifikaci. Mezi formy dalšího vzdělávání patří specializační vzdělávání, které navazuje na získanou odbornou způsobilost, účast v akreditovaných kurzech, odborné stáže v zařízení sociálních služeb, účast na školících akcích.58
57
KREJČÍKOVÁ, J. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách. In: Zdravotnický a sociální pracovník v praxi. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007, s. 36-37. 58 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. § 111.
22
2 SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK VE ZDRAVOTNICTVÍ Sociální pracovník nemusí vykonávat svou činnost pouze v sociálních službách. Akční pole sociální práce je mnohem širší a rozmanitější. Jednou z oblastí, kde se mohou - a měli by - sociální pracovníci uplatnit, představuje právě
zdravotnictví.
I.
Kuzníková dokonce podotýká,
že v našem zdravotnictví existuje dlouholetá tradice sociální práce.59 Sociální práce jako institucionálně organizovaná původně vznikala v chudobincích a městských špitálech.60 Pravděpodobně to souvisí s historickým vývojem sociální práce u nás, s původním propojením zdravotně
sociální
péče
a
nemalou
zásluhu
má
bezpochyby
i Československý červený kříž a odkaz Alice Masarykové.61
Interdisciplinární rozměr (včetně zdravotnické způsobilosti) v činnosti sociálního pracovníka vyzdvihovala již M. Krakešová, která vymezovala sociálního pracovníka jako „praktického odborníka, který má dospělému klientu pomoci řešit svým vedením jeho problém na úrovni poznatků dnešní psychologie, sociologie a psychiatrie a na úrovni vědomostí ze zdravotních a
četných
jiných
přilehlých
oborů.“62
Má to
své opodstatnění,
protože sociální problematika je velmi často spojena s nemocností, tělesnými, smyslovými nebo duševními vadami.63
Úkoly sociální práce ve zdravotnictví vychází z poslání sociální práce jako takové. Role, kompetence a činnosti sociálního pracovníka ve zdravotnictví tak vzájemně souvisejí s činnostmi sociálního pracovníka, jak jsou vymezeny v předcházející kapitole. I. Kuzníková vidí smysl sociální práce ve zdravotnictví zejména v pomoci klientovi/pacientovi odstranit či alespoň zmírnit důsledky nemoci. Pomoc 59
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 20. 60 MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. s. 95. 61 Vznik ČSČK a co mu předcházelo [online]. ČESKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ. 2009 [cit. 201202-28]. Dostupné z: 62 KRAKEŠOVÁ, M. Výchovná sociální terapie - I. díl. Praha: Organizační a tiskové oddělení ministerstva práce a sociálních věcí ČSR, 1973. s. 143. 63 TOMEŠ, I. a kol. Vzdělávací standardy v sociální práci. Praha: Sociopress, 1997. s. 67.
23
sociálního pracovníka ve zdravotnictví se nezaměřuje pouze na osobu klienta/pacienta, ale i na jeho rodinu a širší sociální okolí. Termín klient/pacient
ilustruje
situaci
paralelního
vztahu
mezi
subjektem
a objektem dané služby. Tedy na jedné straně sociální pracovník – klient, na straně druhé zdravotní pracovník – pacient. Aktivity sociálního pracovníka jsou tak spíše administrativní, i když by mohly mít např. i terapeutický charakter.64
Odbornou ve
způsobilost
zdravotnictví
může
k výkonu sociální
činnosti pracovník
sociálního získat
pracovníka absolvováním
akreditovaného kvalifikačního kurzu v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně65. Toto centrum získalo od Ministerstva zdravotnictví České republiky jako jediné akreditaci pro výuku této specializace. Kurz sestává z teoretické a praktické části, která probíhá na akreditovaných pracovištích Fakultní nemocnice Brno, Olomouc a Praha. Obsah kvalifikačního kurzu tvoří sociální důsledky vybraných klinických onemocnění, právní problematika a systém veřejného zdravotnictví.66 Po absolvování tohoto kurzu je sociální pracovník kompetentní k výkonu činnosti ve zdravotnictví.67
2.1 Zdravotnictví
Nezainteresovanému čtenáři by se mohlo zdát, že propojení sociální práce a zdravotnictví je poněkud neobvyklé. Zdravotnictví je přece doménou zdravotnických, nikoliv sociálních pracovníků. V předchozí kapitole bylo 64
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 18-19. 65 Národní centrum je pověřenou organizací MZ ČR. [online]. NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ. 2011 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z:// 66 Nabídka vzdělávacích akcí 2012, Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, Brno: 2012. s. 96. 67 KREJČÍKOVÁ, J. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách. In: Zdravotnický a sociální pracovník v praxi. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007, s. 37.
24
ovšem poukázáno na to, že sociální práce ve zdravotnictví má své opodstatnění a také určité historické kořeny.
Zdravotnictví můžeme spolu s M. Potůčkem vymezit jako soubor institucí, poskytujících kvalifikovanou péči o zdraví.68 Zasazuje je do širšího celospolečenského kontextu jako profesionální segment sféry péče o zdraví. Podle H. Janečkové a H. Hnilicové se zdravotnictví zabývá prevencí a prodlužováním života, posilováním zdraví a výkonnosti jedinců.69 Podobně na zdravotnictví nahlíží také V. Vurm, který poukazuje na to, že se zdravotnictví zabývá prevencí, podporou zdraví a prodlužováním života, prostřednictvím celospolečenského úsilí. Cílem je vést co nejdelší, kvalitní a zdravý život.70 K. Ivanová popisuje cíle zdravotnictví takto71: •
Prevence chorob a poranění, podpora a udržování zdraví.
•
Úleva od bolesti a strádání způsobených nemocí.
•
Péče o nemocné a jejich uzdravování.
•
Péče o ty, kdo nemohou být uzdraveni.
•
Odvracení předčasné smrti a zajištění klidného umírání.
Právě v „péči o ty, kdo nemohou být uzdraveni“ vidíme konkrétní obrysy sociální práce ve zdravotnictví, ale i v ostatních segmentech nachází sociální pracovník reálně své uplatnění. Pokud klient/pacient nemůže být zcela uzdraven, sociální pracovník ve zdravotnictví může nabídnout podpůrnou péči vycházející z chápavého, empatického vztahu. Stejnou péči mohou potřebovat i jeho příbuzní, kteří jsou často zoufalí, bezradní a nemusí přesně
68
POTŮČEK, M. Zdravotnictví. In: KAPR, J., LINHART, J., FISCHEROVÁ, V., VODÁKOVÁ, A. Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. s. 31. 69 JANEČKOVÁ, H., HNILICOVÁ, H. Úvod do veřejného zdravotnictví. Praha: Portál, 2009, s. 12-13. 70 VURM, V. a kol. Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. Praha: Triton, 2007. s. 11-13. 71 IVANOVÁ, K.. Základy etiky a organizační kultury v managementu zdravotnictví. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. s. 173-174.
25
vědět, jak se mají zachovat.72 V tomto kontextu může klient/pacient současně potřebovat, jak péči zdravotní tak i sociální.
2.2 Propojení zdravotně sociální péče
Pomoc člověku je náplní sociální i zdravotní péče. Oba druhy činností, jak je uvedeno v předcházející kapitole, by měly být při poskytování péče o klienta/pacienta ve specifické situaci (např. umístění v hospicovém zařízení) propojeny a ve vzájemné provázanosti.
Pojem sociální péče je definován v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů v § 38. Službami sociální péče se rozumí pomoc osobám při zajištění fyzické i psychické soběstačnosti. Hlavní prioritou je umožnit jedinci zapojit se do běžného života a zabezpečit mu důstojné prostředí a důstojné zacházení s ním.73
Zdravotní péče je zakotvena v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, kde § 2, odst. 4 vymezuje zdravotní péči poskytovanou fyzickým osobám, jako soubor činností a opatření, které jsou vykonávány za účelem předcházení, odhalení či odstranění nemoci; udržení nebo zlepšení zdravotního stavu; udržení a prodloužení života nebo zmírnění utrpení; pomoci při reprodukci a porodu a posuzování zdravotního stavu. Za výkon zdravotní
péče
se
dále
považují
zdravotní
výkony
prováděné
zdravotnickými pracovníky (např. preventivní, diagnostické, léčebné, apod.). Druhy poskytované zdravotní péče jsou uvedeny taktéž v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování,
72
PŘIDALOVÁ, M. Sociální práce v paliativní péči – český kontext. In: STUDENT, J. Ch., MÜHLUM, A., STUDENT, U. Sociální práce v hospici paliativní péče. Jinočany: H&H Vyšehradská, 2006. s. 11-12. 73 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. § 38.
26
ve znění pozdějších předpisů v § 5 a jedná se o neodkladnou, akutní, nezbytnou a plánovanou péči.74
Zdravotní péči poskytovanou ve zdravotnických zařízeních rozděluje V. Vurm na75: a)
ambulantní, kam patří např.: •
ordinace praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost;
•
gynekologické ordinace;
•
zubní ordinace;
•
ordinace odborných specialistů.
b)
lůžkovou, kam řadí např.: •
nemocnice;
•
odborné léčebné ústavy (např. psychiatrické léčebny, lázeňské léčebny, léčebny pro dlouhodobě nemocné apod.).
Jak upozorňuje N. Špatenková, dochází v mnoha institucích k propojení sociální a zdravotní péče. I primárně zdravotnické instituce, jako jsou právě výše zmíněné nemocnice nebo odborné léčebné ústavy, mohou poskytovat i péči sociální. A naopak - i v primárně sociálních institucích může být poskytována mimo jiné také zdravotní péče.76
Prostoupení zdravotní
a sociální péče, resp. zdravotních a sociálních služeb je tedy zřejmé, avšak toto konstatování zůstává v praxi mnohdy nenaplněno a to především v důsledku převládající administrativní práce a resortismu zdravotní a sociální péče, jak jsem popsala v úvodu této kapitoly. Existuje sice doporučení ministerstva zdravotnictví k přijetí sociálního pracovníka do zaměstnaneckého poměru v daném zdravotnickém zařízení podle počtu lůžek. Na základě tohoto doporučení by měl být jeden sociální pracovník 74
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. § 2, odst. 4; § 5. 75 VURM, V. a kol. Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. Praha: Triton, 2007. s. 31-32. 76 ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 71.
27
na a) 350 akutních lůžek, b) 100 chronických lůžek typu LDN (léčebna dlouhodobě nemocných), c) 50 psychiatrických lůžek.77 I. Kuzníková uvádí, že v roce 2010 činil celkový počet lůžek ve zdravotnických zařízeních v České republice 84 665. Celkový počet sociálních pracovníků pracujících ve zdravotnictví činil v témže roce v přepočtu 386,89. Na jednoho sociálního pracovníka v lůžkových zdravotnických zařízeních připadlo v průměru 218, 8 lůžek. Autorka v této souvislosti konstatuje, že zaměstnávání sociálních pracovníků a sociálních pracovníků ve zdravotnictví se do značné míry odvíjí od postoje a benevolence managementu těchto zařízení, protože právě management zdravotnického zařízení musí rozhodnout, zda bude z rozpočtu nemocnice financovat i sociální služby či nikoliv.78 Aktuální stav zdravotní a sociální péče, které fungují víceméně nezávisle a odděleně od sebe, můžeme demonstrovat na obrázku č. 3.
Obr. č. 3 Nepropojenost zdravotní a sociální péče (Zdroj: autorka)
Nepropojenost zdravotní a sociální péče vytváří řadu problémů nejen ve financování, ale také v efektivním poskytování kvalitní a kvalifikované péče pacientům/klientům. Zdravotní péče spadá do resortu Ministerstva zdravotnictví České republiky a je hrazena ze zdravotního pojištění. 77
DOSTÁLOVÁ, O., ŠIKLOVÁ, J. Sociální práce v paliativní medicíně. In: VORLÍČEK, J., ADAM, Z. Paliativní medicína. Praha: Grada Publishing, 1998, s. 418. 78 KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 21.
28
Sociální služby patří pod Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a jsou placeny z dotací státu, krajů a obcí a z tzv. příspěvků na péči, které získávají osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Současný ministr práce a sociálních věcí J. Drábek v této souvislosti uvádí, že „zhruba 30 procent pacientů zůstává ve zdravotnických zařízeních, protože pro ně není vhodná sociální péče. V domovech a ústavech je pak čtvrtina lidí, kteří by potřebovali péči zdravotnickou. Nepropojení zdravotní a sociální péče je řadu let celkem oprávněně kritizováno.“79
Spolupráce mezi zdravotní a sociální péčí by měla mít spíše podobu kooperace a vzájemné spolupráce, jak to ilustruje obrázek č. 4.
Obr. č. 4. Propojenost zdravotní a sociální péče (Zdroj: autorka)
Problém propojení zdravotní a sociální péče by mělo vyřešit memorandum o spolupráci na změnách v nynější síti zdravotnických a sociálních služeb, které podepsali stávající ministři zdravotnictví L. Heger a práce J. Drábek dne 29. 4. 2011. Hledání modelu optimálního propojení zdravotní a sociální péče začalo v červenci 2011 a bude trvat do konce roku 2013. Mělo by se mimo jiné přesně určit, kde je hranice mezi zdravotní a sociální péčí a z jakého systému se má vlastně péče platit. Ministerstvo zdravotnictví
79
Heger a Drábek hledají model sítě sociálních a zdravotních služeb [online]. ČTK. 2011[cit. 2012-01-30]. Dostupné z:
29
České republiky by mělo v rámci tzv. zefektivnění systému v plánu zrušit cca 6200 nemocničních lůžek.
Polovina z nich by se měla přeměnit
na tzv. lůžka sociální.80 Tato sociální lůžka představují určitý druh sociální služby ve zdravotnickém zařízení. Jsou určena pro osoby, které nepotřebují akutní péči, ale zdravotní stav jim neumožňuje obejít se bez pomoci druhých a potřebují zajistit sociální služby. Pobyt na sociálním lůžku může trvat tři měsíce až rok, resp. trvá do chvíle, než pacient odejde do nějakého sociálního zřízení nebo bude propuštěn do domácí péče, kde bude mít zajištěny potřebné služby.81
Koncepce sociálního lůžka je dalším důkazem oprávněnosti sociální péče ve zdravotnictví.
Optimální by ovšem bylo, pokud by došlo alespoň k částečnému průniku zdravotní a sociální péče, jak to znázorňuje obrázek č. 5.
Obr. č. 5. Průnik zdravotní a sociální péče (Zdroj: autorka)
Právě průnik obou resortů představuje ideální prostor pro sociální pracovníky ve zdravotnictví, resp. zdravotně sociální pracovníky.
80
Heger a Drábek hledají model sítě sociálních a zdravotních služeb [online]. ČTK. 2011 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: 81 CICHÁ, M., DORKOVÁ, Z. Návaznost zdravotní a sociální péče v teorii a praxi. In: Sborník konference Politiky a paradigmata sociální práce. Co jsme zdědili a co s tím uděláme. Zlín: Fakulta humanitních studií Univerzity Tomáše Bati, 2011, s. 43.
30
Sociální pracovník může mimo jiné obohatit zdravotní péči o 82: •
humanizaci instituce, ve které působí;
•
poskytování a vyhledávání informací nezbytných pro klienta;
•
poskytování či vyhledávání informací, které klient potřebuje;
•
motivaci klientů k tomu, aby byli spoluzodpovědní za řešení své životní situace;
•
předcházení a pomoci při řešení konfliktních situací;
•
poskytnutí zpětné vazby klientům i ostatním pracovníkům instituce;
•
poskytování sociální opory klientům;
•
zapojení o péči o klienta jeho sociální okolí;
•
poradenskou činnost.
Také I. Úlehla uvádí, že sociální péče se svým celostním přístupem k pacientovi podílí na obohacení zdravotní péče. Komplexní pohled na člověka v kontextu jeho prostředí a sociálních vazeb je zcela odlišný od čistě zdravotního pohledu na pacienta. Autor si klade otázku, jestli člověku stačí pouhé podání léku, ať již ve formě léčiva, slova či operace.83
2.3 Role sociálního pracovníka ve zdravotnictví
Role sociálních pracovníků ve zdravotnictví se odvíjí od jejich zařazení do organizační struktury příslušného zdravotnického zařízení84 a také od různorodé typologie klientů/pacientů daného zařízení, jimiž jsou občané různého věkového složení, s různým zdravotním onemocněním či postižení, které lze dále rozdělit na akutně a chronicky nemocné.85
82
ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 72. 83 ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. s. 109. 84 KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 22. 85 ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 75.
31
Klienti/pacienti s akutním nemocněním jsou obvykle hospitalizováni krátkodobě, např. z důvodu plánované operace. Jejich zdravotní stav se zpravidla rychle zlepšuje a mohou se relativně brzy vrátit k běžnému způsobu života a výkonu všech svých sociálních rolí, které před hospitalizací zastávali. Sociální pracovník ve zdravotnictví pomáhá klientovi/pacientovi vyrovnat se se změnou prostředí, s tím, že je odloučen od rodiny, pomáhá mu zmírnit obavy o jeho zdraví a poskytuje mu poradenství v této kritické situaci. Kontakt sociálního pracovníka s klienty/pacienty akutně nemocnými je z podstaty jejich onemocnění krátkodobý.86 Sociální pracovník ve zdravotnictví v takovém případě může vykonávat např. roli „poradce“ a „psychologa“, jak na to poukazuje I. Kuzníková. Klienti/pacienti se
sociálním
s chronickým pracovníkem
onemocněním v dlouhodobém
mohou
být
naopak
kontaktu.
K.
Ivanová
a N. Špatenková v této souvislosti uvádějí pojem „akceptace ztráty“, kdy se nemocní lidé musí smířit s tím, že již nikdy nebudou úplně vyléčeni. Mají sníženou kvalitu života a mnoho z nich je vystaveno riziku náhlého úmrtí. Klient/pacient i jeho sociální okolí musí přijmout realitu, ztrátu jako neměnný fakt.87 J. Křivohlavý poukazuje na odchylky chování chronicky nemocných klientů/pacientů od chování jinak zdravých lidí. Odchylky se projevují nejen v jejich vnitřním prožívání, ale i v jejich sociálním životě.88
Sociální
pracovník
ve
zdravotnictví
klientovi/pacientovi
při vyřešení této situace může poskytnout nejen sociální poradenství, ale i „hmatatelnou“ pomoc. Může se jednat o poskytnutí nebo zajištění stravy, poskytnutí ubytování a další pomoc při uplatňování jeho práv a oprávněných zájmů a při obstarávání jeho osobních záležitostí.89 Sociální pracovník
se
tak
dostává
do
role
86
„zprostředkovatele
služeb“
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 57. 87 IVANOVÁ K., ŠPATENKOVÁ, N. Funkcionální ztráta. In: ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 64. 88 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002. s. 130. 89 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. § 43, 44, 45, 46, 47.
32
a „organizátora“, jak je lze interpretovat dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Řešení těchto nepříznivých situací klientů/pacientů a jejich rodin vyžaduje spolupráci sociálního pracovníka ve zdravotnictví s představiteli různých profesí.90 To do značné míry odkazuje na víceoborový charakter péče o klienty/pacienty. Sociální pracovník ve zdravotnictví se tak podle I. Kuzníkové stává nedílnou součástí multidisciplinárního týmu pečujícího o
klienta/pacienta.
Zde
zastává
další
nezastupitelné
role
–
roli
„koordinátora“ a roli „manažera“. Multidisciplinární tým představuje mezioborovou spolupráci svých členů, kdy každý má svou specifickou roli.91 I. Vlček vidí také smysl multidisciplinárního týmu v myšlence vzájemné kooperace zástupců jednotlivých profesí.92 Ti vnáší do týmu své specifické znalosti a zkušenosti. Jedná se např. o profese soudců, psychologů, lékařů, nelékařských zdravotnických pracovníků, pedagogů, advokátů a dalších osob či institucí.93 Propojení spolupráce v sociální práci ve zdravotnictví, jejímž výsledkem je multidisciplinární tým, znázorňuji na obrázku č. 6. Aktéři spolupráce jsou94: •
sociální pracovník;
•
klient/pacient;
•
další fyzické či právnické osoby stojící mimo zdravotnické zařízení;
•
interdisciplinární
tým
(mezioborová
spolupráce
v péči
o klienta/pacienta s jasně vymezenými kompetencemi v rámci daného zdravotnického zařízení).
90
VLČEK, R. Sociální pracovník a právo. Ostrava: Knižní Expres, 2008. s. 123-125. KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 25. 92 Pojetí multidisciplinárního týmu se shoduje s výsledky případové studie v kapitole 4. 93 VLČEK, R. Sociální pracovník a právo. Ostrava: Knižní Expres, 2008. s. 124-125. 94 KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 23-24. 91
33
Sociální pracovník
Interdisciplinární tým
Multidisciplinární tým
Spolupracující organizace mimo zdravotnické zařízení
Klient/pacient
Obr. 6 Propojení spolupráce sociální práce ve zdravotnictví (Zdroj: upraveno dle Kuzníková, 2011, s. 24)
Postavení
sociálního
pracovníka
v
multidisciplinárním
(primárně
zdravotnickém) týmu není vůbec jednoduché. Na jedné straně je zřejmá a uvědomovaná potřeba takovýchto pracovníků ve zdravotnických zařízeních. Na druhé straně není postavení sociálního pracovníka (ať už v pozici sociálního pracovníka ve zdravotnictví či zdravotně sociálního pracovníka) v multidisciplinárním týmu dostatečně vyjasněno. I. Kuzníková v této souvislosti poukazuje na to, že často dochází k problémům ve vzájemné komunikaci mezi jednotlivými členy multidisciplinárního týmu a při vymezování kompetencí a pracovních náplních. Komplexní péče v medicíně vyžaduje nevyhnutné propojení spolupráce celého odborného týmu, do kterého patří i sociální pracovník. Sociální pracovník by měl být respektován zdravotnickými a dalšími profesionály. Aby tomu tak bylo, musí pracovat na dobrých pracovních vztazích a mít jasně vymezenou svoji pozici.95
95
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 23.
34
Lze tedy konstatovat, že zatímco např. psychologové si své rovnocenné postavení v multidisciplinárním týmu již vybojovali, sociálního pracovníka ve zdravotnictví tento „boj“ teprve čeká.96
I přes výše uvedené problémy s rovnocennou pozicí, je přítomnost sociálního pracovníka ve zdravotnictví v
multidisciplinárním týmu
nezpochybnitelná a nezastupitelná. To je další z důkazů legitimního postavení sociální práce ve zdravotnictví.
2.4 Kompetence sociálního pracovníka ve zdravotnictví
N. Špatenková poukazuje na to, že „aby mohl sociální pracovník vykonávat svoji roli kompetentně, měl by být k jejímu výkonu dobře teoreticky i prakticky připraven, měl by splňovat jisté kvalifikační předpoklady pro výkon tohoto povolání. Jde o požadavky na to, co by měl sociální pracovník ve zdravotnictví znát, co by měl umět a jaký by měl být.“97 Kompetence sociálního pracovníka ve zdravotnictví nastínila konkrétně např. D. Godová. Vychází přitom ze stejné koncepce jako J. Křivohlavý98 tedy uceleného a sofistikovaného pohledu na člověka. Respektuje jedince jako bytost, která integruje bio-psycho-sociální složky. Autorka poukazuje na význam sociálního pracovníka přímo v ústavním zařízení. Uvádí, že právě sociální pracovník má nezastupitelné místo při efektivním působení a ovlivňování klienta/pacienta a potažmo jeho rodiny i v domácím prostředí rodiny či komunity. Právě do jeho kompetencí spadají dále např. záležitosti týkající
se
právních,
finančních
a
jiných
situací
souvisejících
s pomocí při řešení složitých sociálních problémů klienta.99
96
ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 16. 97 ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 76. 98 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2009. s. 40. 99 GODOVÁ, D. Úloha sociálního pracovníka v ústavním zařízení. In: Zdravotnictví a sociální práce. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007. s. 35.
35
V. Marková na základě „Analýzy činností sociálních pracovníků ve zdravotnictví v České republice“, kterou provedla Česká asociace sester100, odhalila nedostatky v náplni práce a činnostech sociálních pracovnic.101 A vzhledem k tomu, že „profesionální činnost sociálního pracovníka je dána jeho kompetencemi“, tvrdí, že je nezbytné tyto kompetence posílit.102
Z výše uvedeného lze vyvodit, že kompetence sociálního pracovníka ve zdravotnictví vycházejí přirozeně z jeho odborných kompetencí jako sociálního pracovníka, které jsou zasazeny do zdravotnického rámce. Současně však V. Marková upozorňuje na to, že zdravotnictví, resp. daná zdravotnická instituce nepředstavuje jediný rámec, v němž se sociální pracovník bude pohybovat. Smysl sociální práce spatřuje v ochraně slabých jedinců a vytvoření účinné sociální sítě.103
2.5 Činnosti sociálního pracovníka ve zdravotnictví
Sociální pracovníci ve zdravotnických institucích se angažují především v diagnostické a terapeutické fázi péče o pacienta a poté zejména ve fázi přípravy pacienta a jeho sociálního okolí na návrat ze zdravotnického zařízení (tzv. proces plánovaného propouštění pacientů104).105
100
Česká asociace sester je odborná stavovská dobrovolná, nezisková, nepolitická organizace s právní subjektivitou. O společnosti, víte co je Čas? [online]. ČESKÁ ASOCIACE SESTER. 2008 [cit. 2012-01-20]. Dostupné z: 101 MARKOVÁ, V. Sociální práce jako nedílná součást léčebné a ošetřovatelské péče. In: Cesta k modernímu ošetřovatelství: recenzovaný sborník příspěvků z konference/Fakultní nemocnice v Motole a Ústav ošetřovatelství UK 2. LF a FN Motol, 2010, s. 129-132. 102 MARKOVÁ, V. Zdravotně-sociální pracovník v Motole. Florence, 2007, roč. 3, č. 3, s. 113-114. ISSN 1801-464X 103 MARKOVÁ, V. Sociální práce jako nedílná součást léčebné a ošetřovatelské péče. In: Cesta k modernímu ošetřovatelství: recenzovaný sborník příspěvků z konference/Fakultní nemocnice v Motole a Ústav ošetřovatelství UK 2. LF a FN Motol, 2010, s. 132. 104 Plán propouštění vychází z individuálních potřeb klienta/pacienta a je vypracován před jeho propuštěním z ústavní péče. Na jeho skladbě by měli s pacientem/klientem spolupracovat všichni specialisté, kteří mají jeho stav hodnotit. (MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008. s. 135).
36
Těžiště činností sociálního pracovníka ve zdravotnictví je převážně v poskytování a zprostředkování informací. Pomáhá klientům/pacientům při styku s jinými institucemi vně dané zdravotnické instituce. Činnosti mohou spočívat v poskytování informací a vyplňování žádostí o umístění106: •
v domovech pro seniory,
•
v ústavech sociální péče,
•
v rehabilitačních zařízeních,
•
zajištění pečovatelské služby klientům po propuštění do domácího ošetřování, o něž se nemůže nebo není schopna postarat nejbližší rodina.
I. Kuzníková poukazuje na to, že sociální pracovník ve zdravotnictví je nejčastěji v kontaktu s institucemi, které jsou např.107: •
úřady práce,
•
obecní úřady,
•
správa sociálního zabezpečení,
•
Policie České republiky,
•
soudy,
•
praktičtí lékaři,
•
organizace poskytující služby sociální péče,
•
organizace poskytující služby zdravotní péče,
•
organizace zajišťující terénní služby zdravotně sociální péče,
•
organizace zajištující služby sociální prevence.
V praxi sociální pracovník ve zdravotnictví vykonává většinou na základě informací ošetřujícího zdravotnického personálu tyto činnosti108: •
kontaktují klienta/pacienta;
105
ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 74. 106 ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 75. 107 KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 25. 108 ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 74.
37
•
shromažďují údaje o anamnéze klienta/pacienta a informace z jeho rodinného prostředí;
•
vyhotovují a archivují záznamy o datu typu provedené intervence a dalších plánovaných postupech.
D. Godová uvádí specifické činnosti sociálního pracovníka ve zdravotnictví, kterými jsou109: •
stanovení sociální diagnózy;
•
plán sociální terapie a její realizace;
•
participace na adaptačním procesu;
•
terapie;
•
participace na odchodu klienta ze zdravotnického zařízení;
•
spolupráce s rodinou;
•
spolupráce s orgány místní správy a samosprávy, tj. se sociálním prostředím.
Podobně vymezuje činnosti zdravotně sociálního pracovníka I. Kuzníková, která akcentuje činnosti, jako jsou110: •
řešení situace akutně hospitalizovaných klientů;
•
sociální pomoc klientům, kteří jsou nejen chronicky nemocní;
•
sociální prevence - depistáž;
•
stanovení sociální anamnézy a prognózy s cílem začlenit klienta zpět do jeho sociálního prostředí;
•
aplikace metod sociální práce, hlavně u individuální práce s klientem, s rodinou či skupinou.
Všechny uvedené činnosti konvenují s rolí, respektive s kompetencí sociálního pracovníka ve zdravotnictví.111 Tedy činnosti, které vedou 109
GODOVÁ, D. Úloha sociálního pracovníka v ústavním zařízení. In: Zdravotnictví a sociální práce. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007. s. 35-38. 110 KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 47-48.
38
od depistážní činnosti (včetně sledování, jestli se rodinný příslušník v důsledku nemoci svého blízkého sám neocitnul v nepříznivé sociální situaci), přes činnosti poradenské (např. v průběhu nemoci) po činnosti zajištující pomoc při jeho sociálním začlenění (např. po skončení nemoci). Činnost sociálního pracovníka ve zdravotnictví se tedy neomezuje jen na dobu, kdy je klient ve zdravotnickém zařízení. Naopak, může začínat právě až po jeho propuštění ze zdravotnického zařízení, resp. krátce před tím, kdy již začíná být zřejmé, že u daného konkrétního pacienta převažuje potřeba sociální péče nad péčí zdravotnickou. Blíže se této problematice propojení zdravotní a sociální péče věnuji v kapitole 2.2 této bakalářské diplomové práce.
2.6 Klienti sociálního pracovníka ve zdravotnictví
Cílovou skupinou klientů sociálního pracovníka ve zdravotnictví jsou obvykle pacienti zdravotnických zařízení. Jak ale bylo uvedeno v předchozí kapitole, nemusí tomu tak být za všech okolností.
I. Kuzníková uvádí, že mezi nejčastější typy klientů sociálního pracovníka ve zdravotnictví patří112: •
Senioři se sníženou soběstačností – jedná se hlavně o seniory, u kterých následnou péči není schopna zajistit rodina a senior (člověk ve věku 65 let a více)113 se o sebe nezvládne sám postarat. Zde se sociální pracovník ve zdravotnictví snaží např. zabezpečit umístění klienta do některého z lůžkových zařízení následné péče, domu s pečovatelskou službou popř. se mu snaží zajistit pečovatelskou
službu
domů
111
(ta
může
být
v řadě
případů
Činnosti vymezené v této kapitole se téměř shodují s výsledky případové studie v kapitole 4. 112 KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 59-62. 113 MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 14.
39
nedostačující), podává informace o možnostech podání žádosti do domova pro seniory či o důchodovém zabezpečení. •
Pacienti s onkologickým onemocněním – u těchto klientů je velmi důležitá především psychická, resp. psychosociální opora. Průběh zhoubného nádorového onemocnění se často mění a klient v důsledku onemocnění potřebuje nejen onkologickou léčbu nebo léčbu na jiných klinikách, pokud jim už není poskytována péče paliativní, ale právě i psychosociální péči. Lidé s onkologickým onemocněním (ale i jejich rodiny) se totiž potýkají nejen s problémy zdravotními a psychickými, ale i sociálními. A zde je pomoc sociálního pracovníka ve zdravotnictví nezastupitelná.
•
Těžce nemocní – do této kategorie spadají hlavně klienti po vážných úrazech či nehodách. Změna na zlepšení jejich zdravotního stavu bývá často minimální. Změna zdravotního stavu u nich bývá často nevratná.
•
Gynekologicko-porodničtí a novorozenečtí klienti – nezletilé matky; svobodné matky samoživitelky; matky, které se zříkají narozeného dítěte; drogově závislé matky; ženy, které chtějí rodit „utajeným porodem“ apod. Sociální pracovník ve zdravotnictví pak úzce spolupracuje např. s oddělením sociálně právní ochrany dětí; s kojeneckými ústavy apod. Zajišťuje například agendu týkající se osvojení dítěte, klientkám poskytuje sociální poradu a pomoc při řešení jejich sociální situace atd.
•
Dětští pacienti – u těchto pacientů bývá často sociální pracovník ve zdravotnictví kontaktován v souvislosti se zanedbáváním, zneužíváním či týráním dítěte nebo v souvislosti s podezřením na tuto okolnost. Opět by pak měl být v úzkém kontaktu s oddělením sociálně právní ochrany dětí a dalšími institucemi, např. Fondem ohrožených dětí114. Sociální pracovník ve zdravotnictví také pomáhá
114
Fond ohrožených dětí je občanské sdružení na pomoc týraným, zanedbávaným, zneužívaným, opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem. Založení a poslání. [online]. FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ. 2012 [cit. 2012-01-19]. Dostupné z:
40
a poskytuje poradenství rodičům dětí dlouhodobě těžce zdravotně postižených a handicapovaných. •
Klienti závislí na návykových látkách – jedná se o klienty, kteří jsou většinou hospitalizováni v psychiatrických léčebnách za
předpokladu
dobrovolné
detoxikace.
Sociální
pracovník
ve zdravotnictví může pomoci tohoto klienta motivovat k léčbě a abstinenci a společně s ním hledat způsob integrace do běžného způsobu života. •
Komunita – zde můžeme zařadit problémy nejrůznějších minorit, konkrétně třeba cizinců, závislých, mladých lidí. Jedná se např. o realizaci zdravotně sociální prevence, prostřednictvím spolupráce s úřady. Sociální pracovník ve zdravotnictví by měl mít nezkreslenou představu o situaci v komunitě, měl by znát vztahy a hierarchii uvnitř v komunitě a měl by být schopen pracovat bez předsudků. Činnost s těmito klienty bude především edukační, výchovná, preventivní a poradenská.
•
Klienti bez domova – jednání s těmito klienty bývá mnohdy velmi obtížné – nejsou dostatečně motivováni spolupracovat, mohou se projevovat agresivně a být tzv. nepřizpůsobiví. Může jít o (současné, minulé, příp. budoucí) pacienty psychiatrických oddělení, kožních klinik či interních oddělení. Sociální pracovník ve zdravotnictví pak zabezpečuje např. vystavení osobních dokladů klienta, pomáhá vyřizovat žádosti, například žádosti o invalidní důchod, o poskytnutí sociálních dávek, o umístění v zařízeních pro lidi bez domova, v zařízeních následné péče či domova důchodců.
•
Klienti poskytující sexuální služby – do této skupiny spadají především osoby provozující prostituci. Tato sféra může být úzce propojena s problematikou drogově či jinak závislých, s obchodem s „bílým masem“, pohlavně přenosnými chorobami, s nechtěným těhotenstvím apod. Sociální pracovník ve zdravotnictví za těchto
41
okolností poskytuje např. psychosociální facilitaci, angažuje se v preventivní i poradenské oblasti.
Klientelu sociálního pracovníka ve zdravotnictví mohou tvořit také: •
Klienti
v hospici
–
tuto
kategorii
klientů/pacientů
tvoří
klienti/pacienti nacházející se v nesnadném, většinou i posledním úseku svého života.115 Hospicová péče zahrnuje lékařskou, ošetřovatelskou i rehabilitační činnost.116 Sociální pracovník v tomto zařízení poskytuje především informační a poradenskou službu. Informuje žadatele o přijetí či nepřijetí a domlouvá podmínky nástupu do zařízení. Hlavní náplní jeho práce je kontakt s pacientem a jeho rodinou. Nabízí podpůrnou péči, identifikuje a posuzuje konkrétní problémy a sociální, finanční a praktické potřeby klienta/pacienta.117 •
Klienti se zdravotním postižením – mezi zdravotně postižené klienty se např. řadí zrakově postižení, lidé s postižením sluchu, tělesně postižení, lidé se závažnými civilizačními a obdobnými interními nemocemi, lidé s mentálním postižením, lidé s duševním onemocněním.118 Sociální pracovník ve zdravotnictví této skupině klientů může nabídnout služby týkající se prevence zdravotního postižení
a
odstraňování
nebo
zmírňování
jeho
důsledků
(např. poradenství, poradenství a právní pomoc, rehabilitace, pracovní uplatnění, sociální pomoc).119
Klientela sociálních pracovníků ve zdravotnictví je značně různorodá. Rozmanité je i věkové složení klientů, kde horní i dolní věková hranice není
115
SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce Hommo, 2003. s. 15. Hospicová péče. [online]. SDRUŽENÍ PRO PODPORU DOMÁCÍ PÉČE A HOSPICOVÉHO HNUTÍ. 2011 [cit. 2012-01-19]. Dostupné z://<www.hospice.cz/slovnikpojmu/> 117 STUDENT, J. Ch., MÜHLUM, A., STUDENT, U. Sociální práce v hospici paliativní péče. Jinočany: H&H Vyšehradská, 2006. s. 11-14. 118 NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál, 2000. s. 16. 119 ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 85. 116
42
nijak omezena. Stejně tak i sociální postavení klientů může být pestré a neomezuje se jen na určitou sociální skupinu. Konkrétní skupina klientů se odvíjí především od typu zdravotnického zařízení, ve kterém sociální pracovník působí.
43
3 ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK Specifikum sociální práce ve zdravotnictví je dáno především tím, že se sociální práce realizuje ve zdravotnickém prostředí, které je upraveno zvláštní legislativou. Stěžejní právní normy týkající se činnosti zdravotně sociálního pracovníka jsou uvedeny v Příloze č. 1.
Další specifikum sociální práce ve zdravotnictví spočívá v tom, zda by měl mít sociální pracovník ve zdravotnictví současně i „zdravotnické“ vzdělání, resp. zda by měl mít způsobilost k výkonu zdravotnického pracovníka dle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu
nelékařských
zdravotnických
povolání
k výkonu
činností
souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů, nebo zda je postačující jeho odbornost dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Do jisté míry se od toho odvíjí i to, do kterého resortu pak takový pracovník vlastně patří. Zda spadá do resortu Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky nebo Ministerstva zdravotnictví České republiky.120
I. Kuzníková upozorňuje na to, že v praxi je možné se setkat i se situací, kdy všeobecné sestry – tedy odborný nelékařský personál – vykonávají „sociální práci“, přestože jejich vzdělání samozřejmě není v souladu s předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka vymezenými § 109 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné stanovuje odbornou způsobilost k výkonu povolání
sociálního
pracovníka
při
ve zdravotnických zařízeních ústavní péče.
poskytování
sociálních
služeb
121
Tato diskuze posléze vyústila ve snahu vytvořit plně akreditovaný studijní obor v souladu s legislativami obou ministerstev, který dostal název 120
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 27. 121 KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 20.
44
zdravotně sociální pracovník. Cílem bylo získat absolventy oboru, kteří budou disponovat kompetencí a způsobilostí pro výkon nelékařského zdravotnického povolání a kompetencí sociálního pracovníka v resortu práce a sociálních věcí v souladu s legislativou Ministerstva zdravotnictví České republiky, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, včetně dodržení minimálních standardů vzdělávání v sociální práci.122 O vzdělání zdravotně sociálního pracovníka bude podrobněji pojednáno v kapitole 3.2.
V zákoně č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu
nelékařských
zdravotnických
povolání
k výkonu
činností
souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů je zdravotně sociální pracovník definován v § 10, odst. 2 takto: „za výkon povolání zdravotně sociálního pracovníka se považuje činnost v rámci preventivní, diagnostické a rehabilitační péče v oboru zdravotně sociální péče. Dále se zdravotně sociální pracovník podílí na ošetřovatelské péči v oblasti uspokojování sociálních potřeb pacienta.“123
3.1 Činnosti zdravotně sociálního pracovníka
Činnosti sociálního pracovníka ve zdravotnictví jsou specifikovány vyhláškou č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška říká, že sociální pracovník ve zdravotnictví vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále bez odborného dohledu a bez indikace zahrnuje činnosti dle § 9124: •
sociální prevenci, včetně depistážní činnosti, která je zaměřena na cílené a včasné vyhledávání jedinců, kteří se v důsledku své
122
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 28. 123 Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů. §10 odst. 2. 124 Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. § 9.
45
nemoci nebo nemoci svých blízkých mohou ocitnout nebo se již ocitli v nepříznivé sociální situaci; •
sociální šetření u pacientů a posouzení jejich životní situace ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům. Podle potřeby objektivizuje rozbor sociální situace pomocí návštěvní služby v rodinách, dále na základě spolupráce s orgány veřejné správy, dalšími subjekty a pomocí zjištěných skutečností zpracovává zprávu o posouzení životní situace pacienta;
•
sestavení plánu psychosociální intervence do životní situace pacienta, včetně rozsahu, druhu a potřeby sociálních opatření a ve spolupráci s dalšími zdravotnickými pracovníky tato opatření zrealizuje;
•
sociálně-právní poradenství ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům;
•
účast při integraci pacientů, kteří takovou pomoc potřebují v důsledku chybějících fyzických, psychických nebo sociálních schopností nebo v důsledku narušených sociálních vztahů či jiných překážek do společenského prostředí. K aktivní účasti na této integraci získává pacienty a jejich sociální okolí;
•
aktivní účast na přípravě a organizaci rekondičních pobytů;
•
podílí se na přípravě propuštění pacientů, včetně zajištění další péče a služeb;
•
provádění odborného poradenství v sociální oblasti v případě úmrtí pacientů či zabezpečení činností spojených s úmrtím osamělých zemřelých pacientů.
Zasazením činností zdravotně sociálního pracovníka do legislativního rámce můžeme
opět
spatřovat
legitimizaci
profese
zdravotně
sociálního
pracovníka.125
125
Činnosti vymezené v této kapitole se téměř shodují s výsledky případové studie v kapitole 4.
46
3.2 Vzdělání zdravotně sociálního pracovníka
Zdravotně sociální pracovník by měl kromě odborné způsobilosti v oblasti sociálních práce disponovat i znalostmi z oblasti zdravotnictví.126 Proto, když byla u nás identifikována potřeba těchto odborníků, začali koncem minulého století na vysokých školách vznikat akreditované pětileté studijní obory sociální práce se zdravotnickým zaměřením. Jako první se tento obor začal studovat na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Nejprve byla součástí Pedagogické fakulty a od akademického roku 1991/1992 se stala samostatnou fakultou.127 Další vysokou školou, která začala nabízet zdravotně sociální vzdělání od roku 1993, byla Zdravotně sociální fakulta Ostravské Univerzity v Ostravě. Zde byla zahájena výuka tříletého bakalářského studijního oboru Sociálně zdravotní a geriatrická péče. Od roku 1995 otevřela magisterské studium oboru Sociální práce se zdravotnickým profilem. V dubnu 2008 byl schválen vznik nové Fakulty sociálních studií, jejímž základem se stala Katedra sociální práce Zdravotně sociální fakulty. Postupně se Zdravotně sociální fakulta specializující se na vzdělávání zdravotnických profesí transformovala do současné podoby Lékařské fakulty Ostravské univerzity v Ostravě.128
Momentálně se studijní obor zdravotně sociální pracovník či jeho obdoba vyučuje na čtyřech veřejných vysokých školách a jedné soukromé. Obor je nabízen pouze v bakalářském typu studia, v prezenční tříleté formě studia. Najdeme jej na těchto univerzitách a fakultách:
126
ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 77. 127 Historie a profil fakulty. [online]. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. 2012 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z:// 128 Historie Lékařské fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. [online]. OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ. 2012 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z://
47
•
Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích129 - Zdravotně sociální fakulta, studijní obor - Rehabilitační – psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory.
•
Ostravské univerzitě v Ostravě130 - Fakulta sociálních studií, studijní obor - Zdravotně sociální péče.
•
Univerzitě Pardubice131 - Fakulta zdravotnických studií, studijní obory - Prevence, náprava a terapie zdravotní a sociální problematiky
dětí,
dospělých
a
seniorů;
Zdravotně-sociální
pracovník. •
Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně132 - Fakulta humanitních studií, studijní obor - Zdravotně sociální pracovník.
•
Pražské vysoké škole psychosociálních studií, s.r.o.133 – studijní obor - Zdravotně sociální péče.
Etablování programu zdravotně sociálního pracovníka na vysokých školách v České republice je dalším nesporným důkazem legitimizace sociální práce ve zdravotnictví.
Vzdělávání zdravotně sociálního pracovníka je stanoveno zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů.134
129
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 130 Ostravská univerzita v Ostravě [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 131 Univerzita Pardubice [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: 132 Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně [online]. 2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: 133 Pražská vysoká škola psychosociálních studií [online]. 2010 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: 134 Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů.
48
Uvedený zákon uvádí v §10 odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotně sociálního pracovníka absolvováním135: a) akreditovaného zdravotnického bakalářského nebo magisterského studijního oboru sociálního zaměření; b) nejméně tříletého studia v oborech sociálního zaměření na vyšších odborných školách nebo vysokých školách a akreditovaného kvalifikačního kurzu zdravotně sociální pracovník; nebo c) specializačního studia v oboru zdravotně sociální péče po získané odborné způsobilosti všeobecné sestry podle § 5 tohoto zákona.
Sociální pracovník se po ukončení studia automaticky nestává zdravotně sociálním pracovníkem. Dle § 72 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů každý nelékařský zdravotnický pracovník tedy i zdravotně sociální pracovník si musí po absolvování studia požádat o vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Akreditovaným zařízením, které bylo pověřeno Ministerstvem zdravotnictví České republiky zabezpečením profesního registru, je Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně.136 Prostřednictvím tohoto centra si žadatel podá žádost o vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a centrum žádost postoupí Ministerstvu zdravotnictví České republiky. Dle výše uvedeného zákona § 67, tak může učinit do 18 měsíců ode dne získání odborné způsobilosti. K žádosti je nutné doložit doklady o získání vzdělání v oboru. V případě, že pracovník nezažádá do 18 měsíců po získání odborné způsobilosti, musí dále k žádosti přiložit i doklady o výkonu zdravotnického povolání za posledních deset let, doklady o vzdělávacích aktivitách 135
Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů. § 10. 136 Národní centrum je pověřenou organizací MZ ČR. [online]. NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ. 2012 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z://
49
v určitém počtu kreditů nebo doklad o složení zkoušky, kterou lze nahradit výkon povolání. Osvědčení se nově vydává dle č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů na deset let.
Následně
je automaticky zařazen do Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a získává označení „Registrovaný/á" a postupuje i do vyšší platové třídy.137
Zdravotně sociální pracovník by se stejně jako sociální pracovník měl neustále vzdělávat a to i po získání vysokoškolského diplomu. Jednou z možností je např. absolvování akreditovaných kvalifikačních kurzů, aktivní či pasivní účast na odborných konferencích, přednášková a publikační činnost.
Cílem vzdělávání zdravotně sociálního pracovníka je prohlubování jejich kompetencí, zlepšování jejich schopnosti přiměřeně reagovat na současné potřeby klientů a přispívat k rozvoji a stabilizaci své organizace. Neméně důležité je i přínos vzdělávání k osobnímu profesionálnímu růstu zdravotně sociálního pracovníka.138
137
Národní centrum je pověřenou organizací MZ ČR. [online]. NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ. 2012 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z:// 138 KREJČÍKOVÁ, J. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách. In: Zdravotnický a sociální pracovník v praxi. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007, s. 38.
50
4 ANALÝZA PRACOVNÍHO MÍSTA Zdravotně sociální pracovník pro výkon svého povolání musí disponovat kompetencemi pro oblast sociální i zdravotní. Zároveň musí získat vzdělání odpovídající legislativním normám obou resortů. Pro lepší pochopení a uchopení prezentované problematiky jsem se rozhodla pro ilustrativní popis a specifikaci pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka. Zpracovala jsem analýzu pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka v jedné
z velkých
zdravotnické
fakultních
zařízení
mi
nemocnic
umožnilo
v České
přístup
republice.
k interním
Dané
materiálům
za předpokladu anonymity zařízení i zaměstnanců. Ve své práci budu tuto podmínku respektovat a konkrétní informace, které by mohly odhalit identitu, nebudu uvádět. Daná fakultní nemocnice doposud nemá toto pracovní místo popsáno, nemohla jsem tedy prezentovat hotovou analýzu pracovního místa, ale musela jsem si vytvořit analýzu vlastní. Proto jsem oproti původnímu záměru ryze teoretické práce zařadila do své bakalářské diplomové práce i tuto empirickou část. Výstupy z této analýzy budou postoupeny
kompetentním
pracovníkům
zdravotnického
zařízení
k dispozici.
Analýza pracovního místa podle J. Koubka poskytuje obraz práce na pracovním místě a tím generuje představu o pracovníkovi, který bude místo zastávat. Při analýze pracovního místa jde o proces zjišťování, zaznamenávání a evidování poznatků o úkolech, metodách, kompetencích, spolupráce, odpovědnosti a vazeb na jiná pracovní místa a o stanovení podmínek, za nichž se práce vykonává.139
139
KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů: základy moderní personalistiky. Praha: Management Press, 2010. s. 43.
51
4.1 Cíl šetření
Cílem mého šetření je popis a specifikace pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka v konkrétní fakultní nemocnici. Vycházím přitom z praktických činností, znalostí a dovedností stávajících zdravotně sociálních pracovníků zaměstnaných v daném zařízení. Předchozí pasáže mé bakalářské diplomové práce představují vymezení rolí, kompetencí a
činností
sociálního
pracovníka
a
také
sociálního
pracovníka
ve zdravotnictví, včetně jeho spolupráce v rámci multidisciplinárního týmu a také požadavky na jeho vzdělávání. Toto vše by se následně mělo odrazit v analýze pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka konkrétní fakultní nemocnice.
Fakultní nemocnice byla vybrána z toho důvodu, že v tak velkém zařízení je relativně početné zastoupení sociálních pracovníků, než v menších nemocničních zařízeních. I. Kuzníková uvádí, že je na managementu daného zdravotnického zařízení, zda zdravotně sociálního pracovníka zaměstná či nikoliv resp. zda bude z rozpočtu nemocnice poskytovat i služby sociální. Jak je uvedeno v kapitole 2.2, neexistuje legislativní předpis, který by nařizoval managementu zdravotnického zařízení zaměstnat zdravotně sociálního pracovníka.140 Sociální pracovníci by zde měli splňovat způsobilost k výkonu jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví, což koresponduje právě s profilem zdravotně sociálního pracovníka dle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů.141 V koncepci našeho zdravotnictví by měli být zdravotně sociální pracovníci ve fakultních nemocnicích vedeni jako jiný odborný zdravotnický personál, 140
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 20-21. 141 Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů.
52
financovaný ministerstvem zdravotnictví, který svou činností podléhá náměstkovi pro ošetřovatelskou péči.142 A proto by bylo optimální, aby pracovník na této pozici splňoval nároky na zdravotně sociálního pracovníka.
4.2 Metody a techniky
Pro zpracování analýzy pracovního místa byla zvolena metoda případové studie. Obecně lze případovou studii definovat jako kvalitativní výzkum jednoho případu – jedné situace, jednoho člověka, jednoho problému.143 Ke sběru dat jsem zvolila dvě techniky: analýzu dokumentů a dotazník. Analýzu dokumentů popisuje M. Disman jako „analýzu dokumentů, které nebyly vytvořeny za účelem výzkumu.“144 Na základě analýzy interní dokumentace pracovní náplně zdravotně sociálního pracovníka v tomto zařízení, organizačního řádu a poznatků prezentovaných v teoretické části bakalářské diplomové práce jsem se rozhodla vypracovat popis a specifikaci pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka v daném zařízení. Druhou technikou použitou pro zjišťování potřebných informací byl použit dotazník. V této technice odpovídá respondent písemně do předloženého formuláře.145
142
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 22-23. 143 OLECKÁ, I., IVANOVÁ, K. Případová studie – Staronová metoda ošetřovatelského výzkumu. In: BUŽGOVÁ, R. (ed.) a SIKOROVÁ, L. (ed.). Ošetřovatelský výzkum a praxe založená na důkazech. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, 2010. s. 71. 144 DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Regleta, 2002. s. 124. 145 DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Regleta, 2002. s. 124.
53
Při sestavování dotazníku jsem vycházela z analýzy pracovního místa prezentované J. Koubkem. Autor vymezuje dva problémové okruhy146: 1. otázky týkající se pracovních úkolů a podmínek, kam zařazuje následující okruhy: a)
kdo práci vykonává, jaký je její přesný název a pracovní funkce,
b)
jakou povahu má daná práce a co vyžaduje,
c)
způsob, jakým se práce provádí,
d)
kdy se úkoly vykonávají,
e)
komu je pracovník odpovědný,
f)
jaký je vztah pracovního místa k dalším místům v organizaci,
g)
jaké jsou normy výkonu, co je to standardní výkon,
h)
jaké jsou obvyklé pracovní podmínky.
2. otázky týkající se pracovníka, které jsou formulovány následovně: a)
fyzické předpoklady,
b)
duševní požadavky,
c)
dovednosti,
d)
vzdělání a kvalifikace,
e)
pracovní zkušenosti,
f)
charakteristika osobnosti.
Uvedené okruhy otázek jsem rozpracovala do dotazníku, který je součástí této bakalářské diplomové práce jako Příloha č. 2. Dotazník obsahuje uzavřené, polootevřené i otevřené (volné) otázky, na které respondenti odpovídali. Kombinací technik analýzy dokumentů a dotazníku jsem získala potřebné množství validních informací pro sestavení případové studie analýzy pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka.
146
KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů: základy moderní personalistiky. Praha: Management Press, 2010. s. 71-73.
54
4.3 Zkoumaný soubor
Při výběru výzkumného souboru byla použita metoda totálního výběru vzorku. Při této metodě je výzkumný soubor tvořen všemi možnými prvky. V našem případě je výzkumný soubor tvořen malým počtem prvků a provedení totálního výběru je možné a výhodné.147 Počet respondentů byl limitován počtem zdravotně sociálních pracovníků Sociálního oddělení Fakultní nemocnice XY, kterých bylo celkem šest. Účast respondentů byla dobrovolná, ale pracovníci se do šetření ochotně zapojili všichni a dotazníky vyplnili.
4.4 Sběr a analýza dat
Sběr dat jsem prováděla osobně na pracovišti sociálních pracovníků ve Fakultní nemocnici XY v měsících leden – únor 2012. Dotazníky byly anonymní, aby nedocházelo k nežádoucímu zkreslování údajů. Návratnost dotazníků byla 100 %.
Informace týkající se obsahu práce to je její charakteristiku, popis pracovních činností a kompetencí jsem primárně čerpala z interních dokumentů Fakultní nemocnice XY – provozního a organizačního řádu, směrnice o poskytování sociálních služeb a pracovní náplně. Dané informace jsem porovnávala s informacemi z dotazníků a navzájem vypovídaly totéž. Do výsledného popisu a specifikace pracovního místa zdravotně sociálního
pracovníka jsou
dané
informace zpracovány
v kategoriích: charakteristika práce, povinnosti, vztah k ostatním místům a bezprostředně nařízená funkce.
Informace týkající se pracovních podmínek a pracovníka jsem čerpala z dotazníků. Odpovědi jsem porovnávala a většinou byly identické nebo 147
MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006. s. 131.
55
se navzájem doplňovaly. Rozpor nebyl zjištěn u žádné z odpovědí. Do výsledného popisu a specifikace pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka jsou dané informace zapracovány v těchto oddílech: vybavení, pracovní podmínky, rizika, vzdělání, duševní požadavky a charakteristiky osobnosti, fyzické požadavky.
4.5 Výsledky šetření Výsledkem šetření je následující analýza pracovního místa.148
Popis a specifikace pracovního místa
Název organizace: Fakultní nemocnice XY
Pracovní místo: Zdravotně sociální pracovník
Charakteristika práce: Provádění složitých zdravotně-sociálních činností bez odborného dohledu. Provádění sociálního šetření u klientů/pacientů a posouzení životní situace klienta/pacienta ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům. Zajišťování zdravotních podmínek a pomůcek pro klienty/pacienty, příprava klientů/pacientů pro ústavní péči a pro zařízení sociální intervence. Zajišťování sociálně-právního poradenství ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům za využití údajů ze zdravotnické dokumentace, lékařských a sesterských vizit. 148
KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů: základy moderní personalistiky. Praha: Management Press, 2010. s. 73-74.
56
Povinnosti: Vykonává činnosti v souladu s platnou legislativou. Pracuje v souladu s právními předpisy, směrnicemi a standardy zdravotnického zařízení. Zahajuje kardiopulmonální resuscitaci a postupuje dle platné metodiky zdravotnického zařízení. Dbá na dodržování hygienicko-epidemiologického režimu v souladu se zvláštními právními předpisy. Dodržuje etický kodex zdravotnických pracovníků, respektuje práva nemocných a chartu práv dětí. Zdokonaluje své znalosti formou soustavného vzdělávání. Dodržuje zásady bezpečnosti práce. Vede zdravotně sociální dokumentaci a další dokumentaci vyplývající ze zvláštních právních předpisů. Pracuje s informačním systémem zdravotnického zařízení. Provádí psychosociální intervenci podle individuálních potřeb klienta/pacienta. Hodnotí sociální situaci klienta/pacienta a v jeho zájmu jedná a koresponduje se státními orgány a ostatními subjekty poskytujícími sociální služby nebo pomoc. Podává návrhy na umístění v ústavech sociální péče a v zařízeních následné zdravotní péče. Provádí sociální prevenci, včetně depistážní činnosti, zaměřenou na cílené a včasné vyhledávání jedinců, kteří se v důsledku své nemoci nebo nemoci blízkých osob mohou ocitnout nebo se již ocitli v nepříznivé sociální situaci. Provádí sociální šetření u klientů/pacientů a posouzení životní situace klienta/pacienta ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům - o zjištěných skutečnostech zpracovává zprávu o posouzení životní situace klienta/pacienta. Sestavuje plán psychosociální intervence do životní situace klienta/pacienta, včetně rozsahu, druhu a potřeby sociálních opatření. Zajišťuje sociálně-právní poradenství ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům. Napomáhá integraci klientů/pacientů, kteří takovou pomoc potřebují v důsledku chybějících fyzických, psychických nebo sociálních schopností, narušených sociálních vztahů nebo jiných překážek, do společenského prostředí. Podílí se na přípravě propuštění pacientů, včetně zajištění další péče a služeb. V případě úmrtí pacientů provádí odborné poradenství v sociální oblasti. U osamělých zemřelých klientů/pacientů zajišťuje záležitosti spojené
57
s úmrtím.
Poskytuje
sociální
poradenství
a
pomoc
rodičům
handicapovaných dětí, spolupracuje se státními orgány při zajištění ochrany a práv dětí týraných, zanedbávaných a zneužívaných. Osamělým matkám poskytuje sociální poradu a pomoc při řešení jejich sociální situace, opuštěným dětem zajišťuje ve spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dětí jejich umístění v náhradní rodinné péči. Podílí se na praktickém vyučování studentů VOŠ a VŠ. Respektuje kooperativní vazby a zásady týmové práce, loajálnost k organizaci a zvyšování firemní kultury. Minimalizuje dopady na životní prostředí (třídění odpadů, šetření energií apod.). Absolvuje pravidelné zdravotní prohlídky dle přidělené kategorie práce zdravotnického pracoviště.
Vybavení: Počítač + monitor s připojením na internet, pevná telefonní linka, mobilní telefon, fax, multifunkční zařízení (kopírka, scanner, tiskárna), kopírovací zařízení, kalkulačka.
Bezprostředně nadřízená funkce: Vedoucí sociálního oddělení.
Vztah k ostatním pracovním místům: Konzultuje s ostatními zdravotně sociálními spolupracovníky sociálně zdravotní problematiku. Úzce spolupracuje se zdravotnickými pracovníky, jako jsou například staniční sestra, lékaři, traumatolog, psychiatr, diabetolog, psycholog, právník apod.
Pracovní podmínky: Budova se nachází v areálu nemocnice. Dostatečně prostorná kancelář. V kanceláři dobré osvětlení, teplota v zimě i v létě dobrá, v oknech žaluzie. Kancelář je uklizena denně. Hlučnost a prašnost z venkovních prostor minimální.
58
Rizika: Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebyla vyhodnocena žádná rizika. Možnost verbálního útoku ze strany klienta.
Vzdělání: Vyšší odborná škola nebo vysoká škola bakalářského nebo magisterského studia
v akreditovaném
studijním
programu
sociálního
zaměření.
Specializační vzdělávání v příslušném oboru dle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.
Požadovaná praxe: Není vyžadována.
Duševní požadavky a charakteristiky osobnosti: Vysoký stupeň komunikačních dovedností. Znalost způsobu efektivní komunikace, komunikačních stylů, zvládnutí technik asertivního chování. Schopnost empatie. Schopnost komunitního plánování, kooperativního chování a motivování. Smysl pro pečlivost, vytrvalost a samostatnost v rozhodování. Základy duševní hygieny - schopnost zvládat stres a relaxovat.
Fyzické požadavky: Nejsou specifikovány žádné fyzické požadavky. Pozn.: Tato práce je příležitostně fyzicky náročnější z důvodu častého docházení za klienty. Většinou se docházení uskutečňuje pěšky a proto je náročnější na fyzickou připravenost pracovníka.
59
Datum zpracování: 25. 01. 2012
Zpracovala: Romana Schneeweissová
4.6 Diskuze
Případová studie analýzy místa zdravotně sociálního pracovníka Fakultní nemocnice XY potvrdila základní výstupy vyplývající z teoretické části a koresponduje s nimi v těchto bodech:
1. Lze identifikovat role, které zdravotně sociální pracovník zastává a konstatovat, že se shodují s teoretickým vymezením v kapitole 2.3. 2. Činnosti zdravotně sociálního pracovníka jsou shodné s teoretickým vymezením uváděných autorů, nebo jak je vymezuje platná legislativa. 3. Zdravotně
sociální
pracovník
je
nedílnou
součástí
multidisciplinárního týmu a spolupracuje se zástupci ostatních profesí. 4. Nároky kladené na výkon této profese splňuje v současné době pět ze šesti pracovnic (83 %). Jedna pracovnice, která je ve zkušební době, si doplňuje potřebnou kvalifikaci. Dvě (33 %) zaměstnankyně splňovaly profesní požadavky již při nástupu do zaměstnání, tři si ji doplnily od přijetí. V souvislosti se vstupem absolventů zdravotně sociálních oborů na trh práce lze předpokládat, že se počet plně kvalifikovaných uchazečů o toto zaměstnání bude zvyšovat.
Jsem si vědoma limitů metody případové studie, která nevytváří obecně platnou analýzu pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka. Pro závazně platnou analýzu bych musela své závěry ověřit v dalších
60
zdravotnických zařízeních. To by však přesahovalo rámec a cíle mé bakalářské diplomové práce.
61
ZÁVĚR
Sociální pracovník je laickou veřejností stále spojován především s výkonem činností v sociálních službách. Oblast jeho uplatnění je však daleko širší. Cílem mé bakalářské diplomové práce bylo vymezení sociálního pracovníka, jeho rolí, kompetencí, činností a oblasti jeho vzdělávání. Na tytéž aspekty jsem se zaměřila také u sociálního pracovníka ve zdravotnictví. Dalším z cílů bylo reflektovat prostupnost zdravotní a
sociální
péče,
která
se
odvíjí
od
komplexního
přístupu
ke klientovi/pacientovi. Čerpala jsem z několika zdrojů publikačních, časopiseckých či internetových. Úvodní kapitola pojednává o sociálním pracovníkovi, kterého jsem charakterizovala jako hlavního činitele sociální práce. Sociální práce se s jeho pomocí dostává ke klientovi. Při definici sociálního pracovníka je akcentován multidisciplinární rozměr jeho práce. Při pomoci v klientově nepříznivé životní situaci čerpá sociální pracovník z poznatků několika vědních disciplín (např. medicíny, psychologie, sociologie). Sociální pracovník se dostává při výkonu svého povolání do mnoha rolí. Přesto, že jsou mnohdy obsahově různorodé, v praxi je nelze vnímat izolovaně a jsou navzájem provázány. Role částečně determinují pravomoci a oblast působnosti sociálního pracovníka, tedy jeho kompetence. Ty jsem kategorizovala a vymezila. Kapitola je ukončena vzděláváním sociálního pracovníka, kde jsem mimo jiné uvedla i legislativní normy, které musí pro výkon svého povolání splňovat. Ve druhé kapitole „Sociální pracovník ve zdravotnictví“ jsem se věnovala pojmu zdravotnictví a vymezila jeho cíle. V subkapitole propojení zdravotní a sociální péče jsem upozornila na problémy spolupráce, pramenící z přísného resortního pojetí obou oblastí. Jejich vzájemná koexistence je však v současnosti nezpochybnitelná. Dokazuje to např. koncept sociálního lůžka, který představuje propojení a legitimizaci sociální péče s péčí zdravotní. Ve stanovení rolí sociálního pracovníka ve zdravotnictví jsem analyzovala také jeho postavení v multidisciplinárním týmu.
62
Kooperace sociálního pracovníka ve zdravotnictví s jinými odborníky v tomto týmu, opět legitimizuje jeho práci v oblasti zdravotnictví. Dále se zde zabývala činnostmi sociálního pracovníka ve zdravotnictví, identifikací institucí, se kterými spolupracuje a popisem širokého spektra možných klientů. Třetí a poslední teoreticky zaměřená kapitola se věnuje specifickému pojmu zdravotně sociální pracovník, jeho činnostem a vzdělávání. Kapitolu jsem obohatila o aktuálně nabízené vysokoškolské obory se zdravotně sociálním zaměřením, včetně vysoké školy, fakulty, typu, formy a konkrétního názvu studijního oboru. Ve čtvrté kapitole jsem propojila teoretické poznatky s praxí. Vypracovala jsem analýzu pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka v jedné z fakultních nemocnic v České republice. Výsledný popis a specifikace pracovního místa má formu případové studie, u které jsem si vědoma jejich limitních závěrů. Abych mohla analýzu pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka vydávat za obecně platnou, musela bych své závěry ověřit u dalších zdravotnických zařízení. To by však přesahovalo rámec i ambice mé bakalářské diplomové práce. Ty byly dány jejími cíly, jejichž naplnění vyústilo v jednoznačný závěr nutnosti a oprávněnosti postavení sociální práce ve zdravotnictví.
Na závěr bych uvedla tvrzení P. Vepřeka, který se dané problematice věnuje několik let. Sice není moc optimistické, ale plně koresponduje s výstupy mé bakalářské diplomové práce: „Všem by se nám lépe žilo, stonalo, pracovalo i umíralo v schengenském prostoru zdravotně-sociálního systému s jedněmi pravidly a jedněmi daty.“149
149
VEPŘEK, P. Jak rozbourat zeď mezi sociálním a zdravotním systémem? [online]. Sdružení Občan. 2011 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z:
63
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ
[1]
CICHÁ, M., DORKOVÁ, Z. Návaznost zdravotní a sociální péče v teorii a praxi. In: Sborník konference Politiky a paradigmata sociální práce. Co jsme zdědili a co s tím uděláme. 1. vyd. Zlín: Fakulta humanitních studií Univerzity Tomáše Bati, 2011, s. 41-47. ISBN 978-80-7318-994-5
[2]
DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Dotisk 3. vyd. Praha: Regleta, 2002. 374 s. ISBN 80-246-0139-7
[3]
GODOVÁ, D. Úloha sociálního pracovníka v ústavním zařízení. In: Zdravotnictví
a
sociální
práce.
1.
vyd.
Praha:
Institut
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007. s. 34-41. ISBN 978-80-87023-03-7
[4]
HANGONI, T. Sociální pracovník. In: ONDRUŠOVÁ, Z. Základy sociálnej práce. 1. vyd. Brno: MSD, 2009. s. 45-66. ISBN 978-807392-109-5
[5]
HAVRDOVÁ, Z. Kompetence v praxi sociální práce: metodická příručka pro učitele a supervizory v sociální práci. 1. vyd. Praha: Osmium, 1999. 167 s. ISBN 80-902081-8-5
[6]
HERMANOVÁ, G. Sociální pracovník ve zdravotnictví. In: Zdravotnictví
a
sociální
práce.
1.
vyd.
Praha:
Institut
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007. s. 5-10. ISBN 978-80-87023-03-7
64
[7]
IVANOVÁ, K. Základy etiky a organizační kultury v managementu zdravotnictví. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 240 s. ISBN 80-7013442-9
[8]
JANEČKOVÁ,
H.,
HNILICOVÁ,
H.
Úvod
do
veřejného
zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Portál, 2009, 294 s. ISBN 978-8073675-929
[9]
KAPR, J., LINHART, J., FISCHEROVÁ, V., VODÁKOVÁ, A. Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 116 s. ISBN 80-85850-03-6
[10]
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 2. vyd. Praha: Portál, 1997, 147 s. ISBN 80-7178-150-9
[11]
KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů: základy moderní personalistiky. 4. vyd. Praha: Management Press, 2007, 399 s. ISBN 978-80-7261168-3
[12]
KRAKEŠOVÁ, M. Výchovná sociální terapie - I. díl. 1. vyd. Praha, Organizační a tiskové oddělení ministerstva práce a sociálních věcí ČSR. 1973. 159 s.
[13]
KREJČÍKOVÁ, J. Vzdělávání pracovníků v sociálních službách. In: Zdravotnický a sociální pracovník v praxi. 1. vyd. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2007, s. 28-40. ISBN 978-80-87023-04-4
[14]
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 3. vyd. Praha: Portál, 2009. 279 s. ISBN 978-80-7367-568-4
65
[15]
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0
[16]
KUZNÍKOVÁ, I. a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 212 s. ISBN 978-80-247-3676-1
[17]
MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 328 s. ISBN 978-80-2473148-3
[18]
MARKOVÁ, V. Sociální práce jako nedílná součást léčebné a ošetřovatelské péče. In: Cesta k modernímu ošetřovatelství: recenzovaný sborník příspěvků z konference/Fakultní nemocnice v Motole a Ústav ošetřovatelství UK 2. LF a FN Motol. 2010, s. 127132
[19]
MARKOVÁ, V. Zdravotně-sociální pracovník v Motole. Florence, 2007, roč. 3, č. 3, s. 113-114. ISSN 1801-464X
[20]
MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2. vyd., Praha: Portál, 2008, 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0
[21]
MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2
[22]
MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-7178-473-7
[23]
MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 332 s. ISBN 80247-1362-4
[24]
MLČÁK, Z. (ed.). Profesní kompetence sociálních pracovníků a jejich hodnocení klienty. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2005, 350 s. ISBN 80-736-8129-3
66
[25]
MÜHLPACHR, P. Úvod do studia sociální práce. 1. vyd. Brno: MSD, 2008. 100 s. ISBN 978-80-7392-070-8
[26]
NAKONEČNÝ,
M.
Sociální
psychologie.
2.
vyd.
Praha:
Nakladatelství Academia, 2009, 498 s. ISBN 978-80-200-1679-9 [27]
NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 165 s. ISBN 80-903070-0-0
[28]
NEDĚLNÍKOVÁ, D. (ed.) a kol. Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce [online]. OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ [cit. 2012-02-29]. Dostupné z WWW: http://projekty.osu.cz/metakor/dok/met_prirucka_tsp.pdf
[29]
NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 160 s. ISBN 80-7178-197-5
[30]
NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. 1. vyd. Praha: Katedra sociální práce a vzdělávání dospělých Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1992, 128 s. ISBN 80-7066-483-5
[31]
ONDRUŠOVÁ, Z. Základy sociálnej práce. 1. vyd. Brno: MSD, 2009. 139 s. ISBN 978-80-7392-109-5
[32]
OLECKÁ, I., IVANOVÁ, K. Případová studie – Staronová metoda ošetřovatelského výzkumu. In: BUŽGOVÁ, R. (ed.) a SIKOROVÁ, L. (ed.). Ošetřovatelský výzkum a praxe založená na důkazech. 1. vyd.
Ostrava:
Ostravská
univerzita
v
Ostravě,
Fakulta
zdravotnických studií, 2010. s. 70-75. ISBN 978-80-7368-694-9 [33]
ŘEZNÍČEK, I. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s. ISBN 80-85850-00-1
67
[34]
STUDENT, J. Ch., MÜHLUM, A., STUDENT, U. Sociální práce v hospici paliativní péče. 1. vyd. Přel. M. Zikmund. Jinočany: H&H Vyšehradská, 2006. 161 s. ISBN 80-7319-059-1
[35]
SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. 5. vyd. Praha: Ecce Hommo, 2003. 150 s. ISBN 80-902049-4-5
[36]
ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 200 s. ISBN 978-80-247-2624-3
[37]
ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 74 s. ISBN 80-244-0318-8
[38]
TOMEŠ, I. a kol. Vzdělávací standardy v sociální práci. 1. vyd. Praha: Sociopress, 1997. 334 s. ISBN 80-902260-3-5
[39]
ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 128 s. ISBN 80-86429-36-9
[40]
VLČEK, R. Sociální pracovník a právo. 1. vyd. Ostrava: Knižní expres, 2008, 159 s. ISBN 978-80-7347-030-2
[41]
VORLÍČEK, J., ADAM, Z. Paliativní medicína. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998, 480 s. ISBN 80-7169-437-1
[42]
VRTIŠKOVÁ, M. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2009. 210 s. ISBN 978-80-7399-877-6
[43]
VURM, V. a kol. Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. 125 s. ISBN 978-80-7254997-9
68
Právní normy
[44]
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
[45]
Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti
k výkonu
nelékařských
zdravotnických
povolání
k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů [46]
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů
[47]
Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů
Elektronické zdroje
[48]
Česká asociace sester: www.cnna.cz
[49]
Český červený kříž: www.cervenykriz.eu
[50]
Fond ohrožených dětí: www.fod.cz
[51]
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno: www.nconzo.cz
[52]
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: www.jcu.cz
[53]
Masarykova univerzita v Brně: www.muni.cz
[54]
Ostravská univerzita v Ostravě: www.osu.cz
[55]
Pražská vysoká škola psychosociálních studií: www.pvsps.cz
[56]
Sdružení občan: www.sdruzeniobcan.cz
[57]
Slezská univerzita v Opavě: www.slu.cz
[58]
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem: www.ujep.cz
[59]
Univerzita Karlova v Praze: www.cuni.cz
[60]
Univerzita Palackého v Olomouci: www.upol.cz
69
[61]
Univerzita Pardubice: www.upce.cz
[62]
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně: www.utb.cz
[63]
Univerzita v Hradci Králové: www.uhk.cz
[64]
Vysoká škola Karlovy Vary: www.vskv.cz
[65]
Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí: www.hospice.cz
[66]
Sdružení Občan: www.sdruzeniobcan.cz
[67]
Západočeská univerzita v Plzni: www.zcu.cz
[68]
Zdravotnické noviny: www.zdn.cz
Ostatní
[69]
Nabídka vzdělávacích akcí 2012, Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, Brno: 2012. 169. ISBN 97880-7013-542-6
[70]
Provozní a organizační řád Sociálního oddělení Fakultní nemocnice XY. Interní dokument Fakultní nemocnice XY. 2010. Veřejně nedostupný dokument.
[71]
Směrnice o poskytování sociálních služeb ve Fakultní nemocnici XY. Fakultní nemocnice XY. 2008. Veřejně nedostupný dokument.
[72]
Pracovní náplň zdravotně sociálního pracovníka. Interní dokument Fakultní nemocnice XY. 2010. Veřejně nedostupný dokument.
70
PŘÍLOHY
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 – Stěžejní právní normy sociálního pracovníka ve zdravotnictví
Příloha č. 2 – Dotazník k analýze pracovního místa
Příloha č. 1
Stěžejní právní normy sociálního pracovníka ve zdravotnictví
Legislativa v rámci sociálních služeb: •
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů
Legislativa v rámci zdravotnictví: •
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti
k výkonu
nelékařských
zdravotnických
povolání
k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, ve znění pozdějších předpisů •
Zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů
•
Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.
•
Vyhláška č. 586/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů
Ostatní legislativa: •
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů
•
Listina základních práv a svobod, č. 2/1993 Sb.
Příloha č. 2 Dotazník k analýze pracovního místa
1. Co je základním účelem vaší práce?
2. Jaké bylo vaše předchozí zaměstnání? Pokud to bylo u jiné organizace, uveďte její název
3. Na jaké pracovní místo očekáváte, že budete povýšen/a?
4.
Jestliže
pravidelně
řídíte,
kontrolujete
nebo
spolupracujete
s ostatními, uveďte názvy jejich pracovních míst:
5. Jestliže řídíte a kontrolujete ostatní, označte činnost, která v tomto ohledu tvoří náplň vašich povinností. Vzdělávání pracovníků Přidělování úkolů Rozvoj pracovníků Rozmísťování pracovníků Usměrňování pracovníků Hodnocení pracovníků Povyšování pracovníků Odměňování pracovníků Kontrolní činnost Propouštění pracovníků Jiné (uveďte)……….
6. Jak byste popsal/a úspěšné provádění a výsledky vaší práce?
7. Pracovní povinnosti: popište stručně, CO děláte, a pokud je to možné, i JAK to děláte. Označte ty povinnosti, které považujete za nejdůležitější a/nebo nejobtížnější. a) Denní povinnosti
b) Periodické povinnosti (uveďte, zda se vykonávají týdně, měsíčně, čtvrtletně atd.):
c) Povinnosti vykonávané nepravidelně:
8. Nejvyšší dosažené vzdělání, které jste měl/a při nástupu na toto pracovní místo: Základní Vyučení/absolvování příslušné zkoušky Úplné střední všeobecné Úplné střední odborné Vyšší odborné Pomaturitní studium Bakalářský stupeň vysokoškolského vzdělání Magisterský/inženýrský stupeň vysokoškolského vzdělání Doktorský stupeň/postgraduální vzdělání
Vzdělání jsem absolvoval/a v oboru (název studijního oboru či zaměření):………………………………………………………………
Absolvované akreditované kurzy:……………….……………………
9. Uveďte současné nejvyšší dosažené vzdělání: Základní Vyučení/absolvování příslušné zkoušky Úplné střední všeobecné Úplné střední odborné Vyšší odborné Pomaturitní studium Bakalářský stupeň vysokoškolského vzdělání Magisterský/inženýrský stupeň vysokoškolského vzdělání Doktorský stupeň/postgraduální vzdělání
Vzdělání jsem absolvoval/a v oboru (název studijního oboru či zaměření):………………………………………………………………
Absolvované akreditované kurzy:……………….……………………
10. Délka praxe, kterou jste měl/a v době, kdy jste byl/a zařazen/a na toto pracovní místo:
11. Dovednosti: Uveďte všechny dovednosti požadované k výkonu vašeho pracovního místa:
12.
Vybavení:
vybavení/zařízení? Ano Ne
Vyžaduje
vaše
práce
používání
nějakého
Jestliže ano, uveďte název a označte, zda je používáte zřídka, příležitostně nebo často: Vybavení/zařízení
Používám jej:
dopište
13.
Fyzické
zřídka
požadavky:
příležitostně
Označte
všechny
často
fyzické
požadavky
vyžadované vaším pracovním místem a uveďte, zda jsou na vás kladeny nikdy, příležitostně nebo často. Fyzické požadavky Nevhodná
nebo
nepřirozená
pracovní doba Přílišné pracovní tempo Terénní práce při práci s klienty Jiné/uveďte:
nikdy
příležitostně
často
14. Emocionální požadavky: Označte všechny emocionální požadavky kladené na vás vaším pracovním místem a uveďte, zda jsou na vás kladeny nikdy, příležitostně nebo často. Emocionální požadavky
nikdy
příležitostně
často
Kontakt s veřejností Kontakt s klienty Práce
s klienty
se
závažným
onemocněním Práce se zdravotně postiženými klienty Kontakt s rodinnými příslušníky klienty Intenzivní dozor Stresující termíny Nepravidelný rozvrh činností Práce o samotě Přílišné cestování Jiné/uveďte:
15. Fyzikální prostředí: označte, zda považujete následující fyzikální podmínky vaší práce za špatné, dobré či vynikající. Fyzikální prostředí Osvětlení Větrání Teplota Komfort a vybavení Jiné/uveďte:
špatné
dobré
vynikající
16. Podmínky, pokud jde o prostředí: Označte nepříjemné podmínky, za nichž musíte vykonávat svou práci, a uveďte, zda existují nikdy, příležitostně či často. Podmínky
nikdy
příležitostně
často
Prach Špína Teplo Chlad Kouř Výpary Zápach Hluk Vlhkost Jiné/uveďte:
17.
Zdraví
a
bezpečnost:
Označte
nežádoucí
faktory
zdraví
a bezpečnosti, jimž jste vystaven/a při výkonu své práce, uveďte, zda se vyskytují zřídka, příležitostně, často či nikdy. Zdraví a bezpečnost Verbální
nikdy
příležitostně
často
napadení
klientem Fyzické napadení klientem Stalking Vyhrožování Vydírání Jiné/uveďte:
Tento vyplněný dotazník bude sloužit pouze pro potřeby mé bakalářské diplomové práce, nebude nikde zveřejněn ani poskytnut třetím osobám.
Zpracováno dne: ………………………..
ANOTACE
Jméno a příjemní autora: Romana Schneeweissová Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta Název bakalářské diplomové práce: Sociální pracovník ve zdravotnictví Vedoucí práce: PhDr. Naděžda Špatenková, Ph.D. Počet znaků: 82 070 Počet příloh: 2 Počet použitých zdrojů: 72
Klíčová slova: sociální pracovník, sociální pracovník ve zdravotnictví, zdravotně sociální pracovník, sociální práce, role sociálního pracovníka ve zdravotnictví, kompetence sociálního pracovníka ve zdravotnictví, činnosti sociálního pracovníka ve zdravotnictví, vzdělávání sociálního pracovníka ve zdravotnictví.
Anotace: Cílem bakalářské diplomové práce je reflektovat provázanost mezi sociální a zdravotnickou sférou a pokusit se o legitimizaci sociální práce ve zdravotnictví, identifikaci nástinu role a kompetencí sociálního pracovníka ve zdravotnictví a jeho postavení v multidisciplinárním týmu, včetně legislativní úpravy sociální práce ve zdravotnictví v České republice. První kapitola vymezuje pojmy sociální práce, sociální pracovník a popisuje role, kompetence, činnosti a vzdělávání sociálního pracovníka. Druhá kapitola se zabývá vymezením správné definice sociálního pracovníka ve zdravotnictví a definuje působiště jeho práce. Také je zde legitimizována sociální práce ve zdravotnictví a identifikovány role, kompetence a činnosti sociálního pracovníka ve zdravotnictví. Třetí kapitola je zaměřena na činnosti a vzdělání zdravotně sociálního pracovníka. Závěrečnou kapitolu tvoří případová studie, jejímž výstupem je popis a specifikace pracovního místa zdravotně sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení.
Key words: social worker, social worker in public health, social worker in terms of health, social work, a role of the social worker in public health, competences of the social worker in public health, activities of the social worker in public health, educational process of the social worker in public health.
Annotation: The aim of this bachelor thesis is to reflect on the interconnection between social and medical spheres and to attempt to legitimize the social work in public health, to identify the role and competences of a social worker in public health as well as his status in a multi-disciplinary team including the legislative norm of social work in public health in the Czech Republic. The first chapter deals with the terms of social work, social worker and describes the roles, competences, activities and the educational process of a social worker. The second chapter is dedicated to defining of a proper definition of a social worker in public health and also defines his place of work. I also tried to legitimize the social roles in public health and to identify the roles, competences and activities of a social worker in public health. The third chapter is focused on activities and the educational process of a social worker in terms of health. The last chapter is represented by a case study, the outcome of which is a description and specification of a working post of a social worker in terms of health in a medical facility.
