Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

Vzdělávání sociálních pracovníků v Pardubickém kraji Training of Social Workers in the Pardubice Region Bakalářská diplomová práce

Autor: Romana Trávníčková Studijní obor: Sociální práce Vedoucí práce: Mgr. Silvie Zdražilová

Olomouc 2011

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucí bakalářské diplomové práce samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Jevíčku dne 1. března 2011

........................................................... Romana Trávníčková

2

ANOTACE Teoretická část bakalářské diplomové práce je zaměřena na vzdělávání dospělých a další systematické vzdělávání, jehož součástí je i celoživotní vzdělávání sociálních pracovníků, vycházející zvláště ze zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. V této části práce se věnuji vývoji vzdělávání sociálních pracovníků a nutným předpokladům pro výkon povolání sociálního pracovníka. Dále je zde poskytnut základní přehled informací o vzdělavatelích a vzdělávacích programech pro sociální pracovníky v Pardubickém kraji. Výzkumná část bakalářské diplomové práce mapuje postoje sociálních pracovníků městských úřadů v Pardubickém kraji k vlastní odborné připravenosti. Tato část práce je také zaměřena na získání orientace v současné nabídce a poptávce v oblasti celoživotního vzdělávání sociálního pracovníka. Závěr práce je věnován zhodnocení výzkumu, jehož výsledky ukazují, že sociální pracovníci považují nabídku vzdělávání za dostačující a mají zájem prohlubovat svoje znalosti a celoživotně se i nadále vzdělávat.

ANNOTATION The theoretical part of this bachelor thesis concentrates on education of adults and other methodical education, the part of which is also lifelong learning of social workers; this results particularly from Act no.108/2006 Coll. about social services. I follow educational development of social workers and necessary conditions for profession of a social worker in my work. Furthermore a basic overview of information on educators and educational programs for social workers in district of Pardubice is provided here. The research part of this thesis maps attitudes of municipality social workers in the district of Pardubice to their professional readiness. This part of work is also focused on obtaining an overview of current offer and demand in the field of social worker lifelong learning. The conclusion of the work presents research evaluation, results of which show that social workers are satisfied with offer of education, and that they are interested in deepening their knowledge and in further lifelong learning.

3

OBSAH ÚVOD

6

I. TEORETICKÁ ČÁST

7

1. Vzdělávání dospělých

7

1.1 Další systematické vzdělávání

9

2. Vzdělávání sociálních pracovníků

12

2.1 Vývoj vzdělávání sociálních pracovníků

12

2.2 Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka

13

3. Vzdělávání pracovníků sociálních odborů městských úřadů

17

4. Akreditace vzdělávacího zařízení

20

5. Akreditace vzdělávacího programu

22

6. Akreditovaná vzdělávací zařízení

25

6.1 Centrum celoživotního vzdělávání MARLIN

25

6.2 Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR

28

6.3 Dr. Ing. Jiří Staněk – vzdělávací zařízení

31

6.4 Vzdělávací agentura IPSUM

34

6.5 Vzdělávací společnost CENTRUM ANDRAGOGIKY

35

II. VÝZKUMNÁ ČÁST

39

7. Cíle a východiska empirického výzkumného šetření

39

7.1 Formulace a stanovení hypotéz

39

7.2 Metoda sběru dat

40

7.2.1 Struktura dotazníku

40

7.2.2 Charakteristika dotazníkových položek

41

7.3 Charakteristika výzkumného vzorku a vlastní realizace výzkumu

41

7.4 Přehled výsledků empirického výzkumného šetření

42

7.4.1 Analýza výsledků dotazníkového šetření, posouzení platnosti stanovených hypotéz 7.5 Závěr výzkumného empirického šetření

4

42 56

ZÁVĚR

58

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

60

SEZNAM POUŽITÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

61

ELEKTRONICKÉ ZDROJE

61

PŘÍLOHY

62

5

ÚVOD Aktuálnost problematiky dalšího vzdělávání sociálního pracovníka a rovněž zákonem stanovená způsobilost k výkonu sociální práce mě vedla k výběru tématu pro moji bakalářskou práci, jejímž obsahem bude teoretická a výzkumná část. Hlavním cílem mojí práce bude zjistit nabídku a poptávku v oblasti dalšího vzdělávání sociálního pracovníka, které je dáno zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Vzhledem k tomu, že sociální oblast je oblastí značně rozsáhlou, rozhodla jsem se, že svoji práci, a to zvláště výzkumnou část, budu směřovat na sociální pracovníky sociálních odborů městských úřadů v Pardubickém kraji. Sama pracuji na sociálním odboru Městského úřadu v Moravské Třebové jako sociální pracovnice dávek pomoci v hmotné nouzi a vím, že daná problematika je složitější o to, že na pracovníky odborů městských úřadů se rovněž vztahuje zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a i podle tohoto zákona je pracovník „úředník“ městského úřadu povinen se vzdělávat a prohlubovat si kvalifikaci. První část bakalářské práce bude zaměřena na vymezení základních pojmů v oblasti vzdělávání, dále v oblasti sociální práce a v neposlední řadě také v oblasti státní správy. Dále

se budu věnovat formám a způsobům vzdělávání, které probíhá především

prostřednictvím akreditovaných vzdělávacích zařízení. Jedná se

o stručný popis

vzdělávacích zařízení, agentur a institucí celoživotního vzdělávání působících v Pardubickém kraji. Rovněž nastíním stručný obsah některých jejich vzdělávacích programů. Při zpracování první části bakalářské práce budu

vycházet z literatury

související s danou tématikou, z právního ukotvení – zákonů, vyhlášek a internetových zdrojů. Druhá část bakalářské práce bude založena na výzkumu, který má odpovědět na otázku, zda nabídka vzdělávacích institucí je schopna uspokojit poptávku sociálních pracovníků na jejich potřeby v oblasti dalšího vzdělávání.

6

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH „Poznání a vzdělanost představují první předpoklad sebeuvědomování lidí jako svébytných

myslících

a

cítících

bytostí

schopných

dalšího

zdokonalování,

individuálního i společenského rozvoje.“1 Náš nejvýznamnější pedagog, „učitel národů“, J. A. Komenský ve své Všenápravě a Vševýchově přichází již v té době s nadčasovým projektem – s využitím současné terminologie bychom řekli – celoživotního vzdělávání, zdůrazňujícím nepřetržitelnost, permanentnost vzdělávacího procesu. Integrující charakter má Komenského poučka, že pro zdárnou činnost je vždycky zapotřebí tří podmínek: „Umět – chtít – moci“. 2 První dvě charakteristiky, kvalifikace a energetizace, tedy Komenského UMĚT a CHTÍT jsou vysloveně subjektivního charakteru. UMĚT předpokládá požadovanou míru vědomostí, schopností, dovedností a zkušeností. CHTÍT – představuje osobní nasazení člověka, tedy jeho energetizaci, kterou lze vyjádřit uplatněním a rozvíjením potenciálu člověka v zájmu jeho osobních i skupinových cílů. MOCI je již subjekt objektovou kategorií, poněvadž jeho realizace závisí nejen na subjektu samém, ale zároveň na prostředí, v němž člověk může uplatnit své ambice, potřeby, zájmy, aspirace a využít k tomu svého potenciálu. Je zřejmé, že pouze soulad všech tří charakteristik dává šanci na reálné uplatnění člověka.3 Člověk se učil vždy, i jako dospělý, protože musel reagovat na své vlastní biologické a vývojové změny, také na měnící se společenské situace. Největší nutnost učení vzniká v období společenských změn a krizí. Dříve byla institucionální podpora tohoto učení spíše výjimkou. V současné době stále více roste potřeba lidí podílet se na dalším vzdělávání, a tím také roste hodnota a prestiž vzdělání. Vzdělávání dospělých je 1

2

3

BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 13 BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 14 BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 16,17

7

chápáno jako součást celoživotního vzdělávání a učení se. Vzdělávání dospělých se stalo součástí personální politiky v organizacích a je zaměřeno především na získávání kvalifikací a kompetencí.4 Podle Beneše je vzdělávání dospělých organizovaná, cílevědomá a instituciovaná pomoc dospělému člověku nebo skupinám lidí, při zvládání určitých problémů pomocí učení či uspokojení potřeby po poznání. Vzdělávání dospělých lze chápat jako nabídku, kterou dospělý využije podle svých potřeb, dospělého spíše doprovází a nezahrnuje veškeré učení dospělého.5 Vzdělávání dospělých je součástí celoživotního učení, které zahrnuje veškeré formální i neformální činnosti související s učením, realizuje se průběžně s cílem dosahovat zdokonalování znalostí, dovedností a odborných předpokladů, vede k trvalému rozvoji lidského potenciálu. Umožňuje jednotlivcům získávat veškeré znalosti, dovednosti, hodnoty porozumění, které budou potřebovat v průběhu celého života, a aplikovat je se sebedůvěrou, tvořivostí a uspokojením ve všech rolích, okolnostech a prostředcích.6 Pojem vzdělávání dospělých vznikl z pojmu lidová výchova a zahrnuje všeobecné kulturní, odborné a občanské vzdělávání. Další vzdělávání a vzdělávání dospělých bývá označováno za dva rovnocenné pojmy, které ale označují dvě rozdílné oblasti, jednou je oblast dalšího odborného vzdělávání a druhou oblast všeobecného kulturního a zájmového vzdělávání.7 Barták ve své knize Profesní vzdělávání dospělých rozlišuje tyto formy vzdělávání:8 1. formální vzdělávání je hierarchicky strukturované, chronologicky navazující institucionalizované vzdělávání, které vede k získání příslušného stupně vzdělání a je ukončeno výučním listem, vysvědčením, nebo diplomem. Realizuje se ve vzdělávacích institucích, jejíchž funkce, cíl, obsah, prostředky a způsoby hodnocení jsou definovány a legislativně vymezeny. Typickou formální vzdělávací institucí je škola. Zvláštní formu 4 5 6

7 8

BENEŠ, M.: Andragogika - teoretické základy. 2. vyd. Praha: 2003, s. 19-31 BENEŠ, M.: Andragogika - teoretické základy. 2. vyd. Praha: 2003, s. 19 BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 7 BENEŠ, M.: Andragogika - teoretické základy. 2. vyd. Praha: 2003, s. 26 BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 7, 8

8

představuje distanční vzdělávání, multimediální forma řízeného studia, která poskytuje nové vzdělávací příležitosti a podpůrné vzdělávací služby pro zpravidla samostatně studující dospělé účastníky, kde hlavní odpovědnost za průběh a výsledky vzdělávání spočívají na studujících. Základními znaky distančního vzdělávání jsou: 

velká volnost v přístupu ke vzdělávání, podmíněná prostorovým oddělením učitele, studujícího a individuálním stanovením rychlosti osvojování učiva,



zásadní význam individuálního studia, přičemž kurikulum je založeno převážně na osobním výběru účastníka,



systematická příprava a účelná distribuce studijních materiálů, prováděna hromadnou formou,



využití technických komunikačních spojení k předávání poznatků a ke komunikaci mezi studujícími a vzdělávací organizací.

2. neformální vzdělávání se realizuje zpravidla vně formálního vzdělávacího systému, v

zaměstnavatelských organizacích, vzdělávacích institucích, kulturních zařízeních,

nadacích, apod. Nevede k ucelenému školskému vzdělání a je zaměřené na určité skupiny populace, 3. informální vzdělávání představuje mimoinstitucionální vzdělávání, v podstatě spontánní proces získávání vědomostí, osvojování dovedností a postojů z každodenních zkušeností, pracovního a sociálního života z prostředí, kontaktů. Je to vzdělávání neorganizované, nesystematické a nekoordinované.

1. 1. Další systematické vzdělávání

„Požadavky na znalosti a dovednosti člověka v moderní společnosti se neustále mění a člověk, aby mohl fungovat jako pracovní síla, byl zaměstnatelný, musí své znalosti a dovednosti neustále prohlubovat a rozšiřovat. Vzdělávání a formování pracovních schopností se v moderní společnosti stává celoživotním procesem.“9

9

KOUBEK, J.: Řízení lidských zdrojů – Základy moderní personalistiky. 4. vyd. Praha: Management Press Praha, 2009 s. 252

9

Další vzdělávání je komplexní systém institucionálně organizovaných i individuálních vzdělávacích aktivit, které nahrazují, doplňují, nebo jinak obohacují počáteční vzdělání dospělých osob, které záměrně rozvíjejí svoje znalosti a dovednosti, hodnotové postoje, zájmy a jiné osobní a sociální kvality, potřebné pro plnohodnotnou práci i mimopracovní život. Součástí dalšího vzdělávání je další profesní vzdělávání, bez ohledu na to, kdo jej poskytuje, zda jde o vzdělávání formální, neformální či informální, dále občanské vzdělávání, periodická školení a rekvalifikační vzdělávání.10 Výše uvedené pojmy blíže vysvětluje Barták ve své knize Profesní vzdělávání dospělých. Další profesní vzdělávání, je odborné vzdělávání poskytované osobám, které dokončily řádné odborné vzdělávání v průběhu počátečního cyklu. Zahrnuje kvalifikační vzdělávání, periodická školení a rekvalifikační vzdělávání.11 Občanské vzdělávání, zaměřené na formování vědomí, práv a povinností osob v jejich roli občanů, způsobilých odpovědně a účinně tyto role naplňovat. Zahrnuje vzdělávání ve veřejných otázkách, orientované na uspokojování společenských potřeb a zájmů občanů, na zdokonalování života, jejich společenství a na vytváření skupinové integrity.12 Koubek rozlišuje tři oblasti rozvoje pracovních schopností člověka:13 1. oblast všeobecného vzdělávání, ve které dochází k formování základních a všeobecných znalostí a dovedností, prostřednictvím nich člověk může žít ve společnosti. Na ně pak navazují a rozvíjejí se pracovní schopnosti, jde spíše o sociální rozvoj jedince,

10

11

12

13

BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 7 BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 9 BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 9 KOUBEK, J.: Řízení lidských zdrojů – Základy moderní personalistiky. 4. vyd. Praha: Management Press Praha, 2009 s. 255-257

10

2. oblast odborného vzdělávání je procesem přípravy na povolání, formování specifických, na určité zaměstnání orientovaných znalostí a dovedností. Do této oblasti je možno zahrnout základní přípravu na povolání, doškolování, prohlubování kvalifikace, 3. oblast rozvoje je zaměřena na získání palety znalostí a dovedností, než jaké jsou nezbytně nutné k vykonávání současného zaměstnání. Systematické vzdělávání je neustále se opakující cyklus, který vychází ze zásad politiky vzdělávání, sleduje cíle strategie vzdělávání a

opírá

se o vytvořené organizační

předpoklady vzdělávání.14 Rozlišujeme následující fáze v rámci systematického vzdělávání, kterými jsou fáze identifikace potřeby vzdělávání, fáze plánování, fáze vlastního vzdělávání – použitelnost a účinnost metod vzdělávání a do poslední fáze patří vyhodnocování výsledků vzdělávání a účinnost vzdělávacího programu.15 Vzdělávání pracovníků je především činností personální a jeho hlavním úkolem je formování pracovních schopností pracovníků tak, aby pokud možno co nejvíce vyhovovaly požadavkům pracovního místa.

Dále sem můžeme zařadit zvyšování

použitelnosti pracovníků, tzv. flexibilita, kdy pracovník je schopen ovládat dovednosti jiného pracovního místa. Do organizovaného vzdělávání pracovníků lze také zařadit rekvalifikační

procesy. Přizpůsobování pracovních schopností nových pracovníků

specifickým požadavkům daného pracovního místa. V současné době jsou stále více do formování pracovních schopností zahrnuty i osobnostní charakteristiky pracovníka, které vedou k motivaci, odrážejí se ve vztazích na pracovišti, v individuálním a kolektivním výkonu.16

14

15

16

KOUBEK, J.: Řízení lidských zdrojů – Základy moderní personalistiky. 4. vyd. Praha: Management Press Praha, 2009 s. 259 KOUBEK, J.: Řízení lidských zdrojů – Základy moderní personalistiky. 4. vyd. Praha: Management Press Praha, 2009 s. 261-274 KOUBEK, J.: Řízení lidských zdrojů – Základy moderní personalistiky. 4. vyd. Praha: Management Press Praha, 2009 s. 253-254

11

2. VZDĚLÁVÁNÍ SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ Na počátku této kapitoly bych se ráda pozastavila u definice sociální práce. „Sociální práce jako obor je aplikovaná věda, která zkoumá komplexní souvislosti mezi intrapsychickými, interpersonálními, skupinovými a společenskými procesy a způsoby jejich ovlivnění legislativními, organizačními, komunikačními a vztahovými prostředky, s cílem zlepšit životní pohodu všech lidí.“17 Na sociální práci můžeme nahlížet také z jiného úhlu pohledu a to více praktického. „Sociální práce jako činnost je profesionální aktivita, která vytváří podmínky pro rozvoj a lepší využití zdrojů jednotlivce, skupin, komunit a společnosti využíváním prostředků analýzy a komunikace, profesionálním utvářením a usnadňováním vzájemné interakce a realizací a změnou legislativních a společenských podmínek, s cílem ochránit a posílit zejména znevýhodněné a ohrožené skupiny a jednotlivce ve společnosti.“18 2. 1. Vývoj vzdělávání sociálních pracovníků Lidé pomáhající druhým v obtížné životní situaci nejsou v naší kultuře s křesťanskožidovskými kořeny pouze novodobou záležitostí. Pomoc bližním je však více chápána jako dobročinnost, nejedná se o systematickou činnost, případně o možné povolání. Pomoc potřebným se ještě v 19. století odehrávala na úrovni dobrovolnictví. S profesí sociálních pracovníků se můžeme setkat na počátku 20. století. „Obrození“ profese sociálních pracovníků se v naší novodobé historii datuje k počátku devadesátých let. Neznamená to, že by tato profese zcela zanikla, byla však přerušena kontinuita vysokoškolského vzdělání sociálních pracovníků od dob „první republiky“ a poválečného období. Sociální pracovníci tak mohli dosáhnout vzdělání maximálně na úrovni tehdejšího pomaturitního „nástavbového studia“, což odpovídalo zhruba dnešnímu vyššímu odbornému studiu. Mezi prvními bylo otevřeno vysokoškolské studium v Praze a Brně. V současné době lze obor sociální práce studovat na řadě, jak státních, tak soukromých vysokých škol. Pouhé vystudování vysokoškolského oboru či vyšší odborné školy neznamená v tomto oboru definitivní tečku za vzděláním 17 18

HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999, s. 154 HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999, s. 154

12

jednotlivých sociálních pracovníků. Vzhledem k rychle se rozvíjejícímu oboru sociální práce a měnící se legislativě je velmi důležité průběžné celoživotní vzdělávání. Navíc vzhledem k obsáhlosti oblasti sociální práce je potřebné následné vzdělávání ve specializaci jednotlivých profesionálů.19 2.2 Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka Každé povolání je možno chápat jako souhrn společensky užitečných činností daných mírou dělby práce a realizovatelných na trhu práce, vykonávaných speciálně připravenými pracovníky.20 Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendu včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odbornou činnost v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytuje krizovou pomoc, sociální poradenství a sociální rehabilitace.21 Havrdová v knize Kompetence v praxi sociální práce předkládá okruh činností, které vykonává sociální pracovník na různých úrovních odbornosti:22 1. sociálně-správní činnost, do této činnosti patří poskytování finanční a věcné podpory a pomoci v systému sociálního zabezpečení, 2. sociálně-právní poradenství, představuje pomoc jednotlivcům, rodinám, skupinám a komunitám v orientaci v legislativě, 3. sociální diagnostika, je sledováním a rozpoznáváním sociálních problémů, potřeb jednotlivců, skupin a komunit, 4. sociální prevence a ochrana má za úkol omezit rizika vzniku a zhoršení sociálních problémů, včetně jejich vyhledávání,

19

KVĚTENSKÁ, D.: Úvod do sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007, s. 27,28 BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 9 21 § 109 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 22 HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999, s. 153 20

13

5. sociální intervence jako soubor odborných činností vedoucích k obnově a zlepšení psychosociálního fungování jednotlivce, rodiny, skupiny a komunity, k lepšímu využití různých zdrojů a k vyvolání žádoucí sociální změny ve společnosti, 6. sociální koncepce zahrnuje vytváření a realizaci sociálních programů a sociálního plánování, 7. supervize vede k podpoře profesionálního fungování a dalšího rozvoje sociálních pracovníků, 8. sociální management - řízení sociálních organizací a týmů, 9. výzkum v sociální práci – vyhodnocování účinnosti různých sociálně-politických opatření, 10. vědecká činnost – rozvoj teorie a metodologie sociální práce, 11. vzdělávání a další vzdělávání odborníků v sociální práci. Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je jednak způsobilost k právním úkonům, dále bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost, kterou rozumíme splnění jednoho z následujících vzdělávacích programů:23 

vyšší odborné vzdělání získané absolvováním akreditovaného vzdělávacího programu a to v oborech zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociálně právní činnost, charitní činnost,



vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku,



absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech výše uvedených a to v rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání v oblasti studia, která není uvedená v předchozím bodě, nebo nejméně 10 let, za podmínky středního vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním, ukončeného nejpozději 31. prosince 1998.

23

§ 110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

14

Zaměstnavatel je povinen zabezpečit sociálnímu pracovníku další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci. Další vzdělávání se uskutečňuje na základě akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů udělené MPSV, MV a MŠMT na vysokých školách, vyšších odborných školách a ve vzdělávacích zařízeních právnických a fyzických osob. Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, které další vzdělávání pořádalo. 24 Mezi formy dalšího vzdělávání patří:25 

specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka,



účast v akreditovaných kurzech,



odborné stáže v zařízeních sociálních služeb,



účast na školících akcích.

Pokud hovoříme o vzdělávání sociálních pracovníků, nelze opomenout existenci tzv. minimálních standardů vzdělávání v sociální práci, které zpracovala Koordinační rada pro minimální standardy v roce 1993. Tyto standardy jsou součástí stanov Asociace vzdělavatelů v sociální práci a jejich účelem je vymezit obsah studia sociální práce v podobě minimálního souboru studijních předmětů, které by umožnily školám a katedrám sociální práce získání akreditace, která je jakousi zárukou dobré výuky. Absolventi studia sociální práce by měli mít znalosti z psychologie, sociologie, práva, sociální politiky, sociální filozofie, teorie řízení a metodologie výzkumu, komunikační a psychosociálně terapeutické dovednosti, organizační schopnosti, způsobilost jak individuální tak i skupinové práce s klientem. Rovněž by měli být schopni provádět komunitní sociální práci a věnovat se výzkumu.26

24 25 26

§ 111 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů § 111 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů HAVRDOVÁ, Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999, s. 143,144

15

Vztah sociálního pracovníka ke svému povolání a odbornosti je také upraven etickým kodexem sociálních pracovníků České republiky. Podle tohoto etického kodexu sociální pracovník dbá na udržení a zvyšování prestiže svého povolání, snaží se o udržení a zvýšení odborné úrovně svojí práce. Celoživotní vzdělávání a výcvik jsou pro sociálního pracovníka základem k udržení určité úrovně odborné práce. Při své práci využívá znalosti a dovednosti svých kolegů a jiných odborníků a rovněž se snaží své znalosti a dovednosti předávat dále.27

27

http://socialnirevue.cz/item/eticky-kodex-socialnich-pracovniku-ceske-republiky – 16. 8. 2010

16

3. VZDĚLÁVÁNÍ

PRACOVNÍKŮ

SOCIÁLNÍCH

ODBORŮ

MĚSTSKÝCH ÚŘADŮ Jak jsem již v úvodu bakalářské práce uvedla, na sociální pracovníky městských úřadů se rovně vztahuje zákon o úřednicích územních samosprávných celků, ve kterém je rovněž upravena povinnost vzdělávání. Úředník je definován v § 2 odst. 4 zákona o úřednících jako zaměstnanec územního samosprávného celku podílející

se na výkonu správních činností zařazených do

obecního úřadu, do městského úřadu, do magistrátu statutárního města nebo do magistrátu územně členěného statutárního města, do úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města, do krajského úřadu, do Magistrátu hlavního města Prahy nebo do městské části hlavního města Prahy.28 Veřejná správa jako základní institut správního práva, zahrnuje činnosti směřující k plnění cílů veřejných, ale i soukromých. Můžeme v rámci veřejné správy rozlišovat např. správní činnosti ve smyslu činnosti administrativní, činnosti organizační, plánovací, kontrolní, řídící apod. Pod pojmem veřejná správa si také můžeme představit určitý druh činnosti (spravování) nebo organizační jednotku (úřad), která veřejnou správu vykonává.29 Vzdělávání zaměstnanců veřejné správy je rovněž celoživotním procesem a je nedílnou součástí personální politiky moderní veřejné správy. Vznikající vzdělávací instituce pro veřejnou správu vytváří školící programy, které jsou zaměřeny na nové poznatky z oboru i na všestranný rozvoj osobnosti. Vzdělávání vede nejenom k získávání nových poznatků, znalostí a dovedností, ale také k systém musí být schopný působit na změnu podmínkách. Úkolem

„socializaci“ zaměstnanců. Vzdělávací chování zaměstnanců v měnících se

vzdělávacího systému je pomáhat zaměstnancům porozumět

novým programům a úkolům, osvojovat si nové pracovní postupy a vykládat a aplikovat nové právní a vnitřní předpisy.30 28

29 30

§ 2 odst. 4. zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů,ve znění pozdějších předpisů HENDRYCH, D., Správní věda – teorie veřejné správy. 3. vyd., Praha 2009, s. 13 – 17 HENDRYCH, D., Správní věda – teorie veřejné správy. 3. vyd., Praha 2009, s. 169 - 170

17

Cílem vzdělávání úředníků je rozvoj jejich kompetencí za účelem soustavného zlepšování jejich výkonností při plnění povinností, úkolů a cílů dané instituce. Vzdělávání představuje soubor na sebe navazujících znalostí, schopností a dovedností, využitelných a potřebných při výkonu povolání a poslání.31 Zvyšování kvalifikace v rámci úřadu i mimo úřad je cílevědomý proces a probíhá prostřednictvím pravidelných odborných školení, která jsou zaměřena na měnící se legislativu, vyhlášky a normy. Seminářů a porad, které jsou předpokladem růstu úředních kompetencí, vztahují se k aktuálním problémům správní praxe, jednání s veřejností. Samostatným studiem odborné literatury související s výkonem příslušné agendy, konzultacemi s kolegy, cíleným pozorováním činností a chování ostatních pracovníků úřadu při výkonu úředních činností. Vzděláváním se na školách, studijních pobytech a odborných stážích, atd.32 Vzdělávání úředníků bychom mohli rozdělit na:33 1. vstupní vzdělávání, které zahrnuje znalost základů veřejné správy, základní dovednosti a návyky potřebné pro výkon správních činností, znalosti základů užívání informační technologie, základní komunikační, organizační a další dovednosti vztahující se k jeho pracovnímu zařazení, 2. průběžné vzdělávání zahrnuje prohlubující, aktualizační a specializační vzdělávání zaměřené na výkon správních činností, včetně získávání a prohlubování jazykových znalostí, 3. zvláštní

odborná způsobilost zahrnuje souhrn znalostí a dovedností

nezbytných pro výkon dané činnosti, má obecnou a zvláštní část. V obecné části je nutno prokázat znalosti ze základů veřejné správy, zákona o obcích, zákona o krajích atd. Ve zvláštní části to jsou znalosti nezbytné k výkonu konkrétních správních činností.

31

32

33

KRAJÁČ, P.: Úvod do řízení lidských zdrojů. 1.vyd, Praha: Institut pro místní správu, Praha 2005,s. 64 KRAJÁČ, P.: Úvod do řízení lidských zdrojů. 1.vyd, Praha: Institut pro místní správu, Praha 2005,s. 62, 63 § 18 - § 21 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů,ve znění pozdějších předpisů

18

Vysoká odbornost úředníků je předpokladem pro kvalitní výkon veřejné správy. Zákoník práce rozlišuje dva základní druhy profesního vzdělávání a to prohlubování kvalifikace a

zvyšování

kvalifikace. Prohlubování kvalifikace je výkonem práce, kterým si

zaměstnanec prohlubuje, udržuje a obnovuje kvalifikaci, kterou již má a která slouží k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Naproti tomu zvyšováním kvalifikace si zaměstnanec rozšiřuje kvalifikaci, nebo získává kvalifikaci novou. Jedná se většinou o studium při zaměstnání. Vzdělávání úředníků podle zákona o úřednících je specifickým způsobem prohlubování kvalifikace.34 Barták35 definuje kvalifikaci jako

komplex schopností nezbytných k úspěšnému

zastávání určité funkce nebo souboru funkcí

a k dosahování žádoucí výkonnosti.

Zahrnuje osobní iniciativu, volní vlastnosti, motivovanost, ochotu přijímat rizika, apod. Územní samosprávný celek je povinen zpracovat se zaměstnancem individuální plán vzdělávání úředníka, který musí obsahovat časový rozvrh prohlubování kvalifikace úředníka v rozsahu nejvýše 18 pracovních dnů po dobu následujících tří let.36

34

KOROTVIČKOVÁ, M., KUBÍNKOVÁ, M., ONISKO, J., SAMEK, V., Zákon o úřednících územních samosprávných celků. Sondy, s.r. o, Praha 2002, s. 68, 69. 35 BARTÁK, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 9 36 KOROTVIČKOVÁ, M., KUBÍNKOVÁ, M., ONISKO, J., SAMEK, V., Zákon o úřednících územních samosprávných celků. Sondy, s.r. o, Praha 2002, s. 72

19

4. AKREDITACE VZDĚLÁVACÍHO ZAŘÍZENÍ Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR rozhoduje o udělení akreditace vzdělávacích zařízení a o udělení akreditace vzdělávacího programu, pro účely zajištění vzdělávacích kurzů a kvalifikačních kurzů a dalšího vzdělávání sociálních pracovníků.37 Písemná žádost o akreditaci se podává ministerstvu a žádost obsahuje:38 

oprávnění ke vzdělávací činnosti podle zvláštního právního předpisu,



přehled o dosavadní činnosti žadatele o akreditaci,



název, druh, formu, obsah a časový rozsah vzdělávacího programu, který žadatel hodlá uskutečňovat,



doklad o materiálním a technickém zabezpečení vzdělávacího programu,



seznam fyzických osob, které se budou podílet na vzdělávání, a doklady o jejich odborné způsobilosti nebo osvědčení o uznání odborné kvalifikace,



formu

osvědčení

o

absolvování

vzdělávacího

programu

s

uvedením

identifikačních údajů vzdělávacího zařízení, identifikačních údajů o osobě, která vzdělávací program absolvovala, a datum vydání osvědčení. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR zřizuje jako svůj poradní orgán akreditační komise k posouzení žádosti o udělení akreditace a k posouzení návrhu na odejmutí akreditace. Členy akreditační komise jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí. Složení akreditační komise, způsob jednání, vnitřní organizaci a důvody pro odvolání jejího člena stanoví statut a jednací řád, které vydává ministerstvo. Na základě posouzení skutečností uvedených v žádosti o akreditaci zpracuje akreditační komise stanovisko k žádosti o akreditaci, které ve lhůtě 60 dnů od posledního dne kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla tato žádost podána, předloží ministerstvu. Ministerstvo rozhodne o akreditaci ve lhůtě 30 dnů po obdržení stanoviska komise, při rozhodování přihlíží ke stanovisku akreditační komise. Akreditace se uděluje na dobu 4 let, je nepřevoditelná a nepřechází na právního nástupce. Ministerstvo kontroluje činnost akreditovaných vzdělávacích zařízení při uskutečňování akreditovaných programů a jestliže zjistí nedodržování vzdělávacího programu nebo vzdělávací zařízení nesplňuje

37 38

§ 117 a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů § 117 a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

20

podmínky, za nichž mu byla akreditace udělena, rozhodne o odejmutí akreditace. Akreditované vzdělávací zařízení vede evidenci vydaných osvědčení. Ministerstvo zveřejňuje v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam akreditovaných vzdělávacích zařízení s jejich vzdělávacími programy, dobu, na kterou byla akreditace udělena, a seznam vzdělávacích zařízení, kterým byla akreditace odejmuta.39 Rozlišujeme akreditace udělené Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy. Jak již bylo v předchozím textu uvedeno, tak typickým vzdělávacím zařízením je škola. Na celoživotním vzdělávání dospělých se ale podílejí i další instituce, jsou to jak fyzické i právnické osoby.

39

§ 117 odst. b, c, d, e zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

21

5. AKREDITACE VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU Interaktivní přehled vzdělávacích programů v rámci celoživotního vzdělávání v sociální oblasti je umístěn na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a jeho cílem je vytvoření databáze co největšího počtu aktivit celoživotního vzdělávání v sociální oblasti. Tato databáze by měla poskytnout základní a transparentní přehled informací o vzdělavatelích a vzdělávacích programech pro sociální pracovníky. Zejména pak kontakty

na vzdělavatele, názvy a zaměření vzdělávacích programů, údaje o

udělené akreditaci atd.40 Vzdělávací program představuje komplexní popis uceleného vzdělávání a je definován

následujícími 15ti parametry, které je možné nalézt na internetových

stánkách Ministerstva práce a sociálních věcí.41 Typem vzdělávání rozumíme specializované profesní vzdělání a obecné vzdělání. Specializované profesní vzdělání představuje např. odbornou způsobilost, prohlubovací a aktualizační profesní kurzy. Obecné vzdělání je rozvoj dovedností, postojů, schopnost seberealizace, sebeovládání, komunikace, kreativita, řešení stresových situací atd. Oblast vzdělávání vychází z potřeb pracovníků, zjištěných prostřednictvím analýzy, průzkumu, tedy zpětných, ať už formálních nebo neformálních vazeb. Úroveň vzdělávání rozlišujeme základní „pro začátečníky“, označované jako vstupní vzdělávání, a „pro pokročilé“, označované jako pokračující, rozšiřující, prohlubující nebo aktualizační vzdělávání. Forma vzdělávání je prezenční a kombinovaná. Cíl vzdělávání rozlišujeme jeden hlavní a několik dílčích cílů, jejichž naplnění přispívá k cíli hlavnímu. Cíl by měl být objektivně hodnotný, přiměřený a konkrétní. Rozlišujeme dva základní typy hlavních cílů vzdělávání a to: transfer znalostí a rozvoj dovedností. Stanovení cílové skupiny se

pro účely akreditačního řízení Ministerstva práce a

sociálních věcí ČR řídí ustanoveními § 117a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších

předpisů. K rozlišení cílových skupin příslušného

vzdělávacího programu, pro které byl program akreditován, dojde tak, že na konci čísla akreditace v rozhodnutí o akreditaci budou uvedeny zkratky cílových skupin. Obsah vzdělávání by měl stavět na znalostech a dovednostech cílové skupiny. Obsah 40 41

www.mpsv.cz/cs/1095-21. 7. 2010 www.mpsv.czs/files/clanky/3497/pruvodce070710.pdf. -21. 7. 2010

22

vzdělávacích programů pro

vzdělávání cílové skupiny „sociální pracovníci“, není

přesně stanoven ustanovením zákona, měl by však u obecných témat reflektovat souvislosti s předpoklady výkonu povolání uvedené cílové skupiny. Rozsah vzdělávacího programu je stanoven jen rámcově, jednotkou rozsahu je vyučovací hodina. Vzdělávací program má stanovenou obsahovou strukturu, rozsah a časový plán. Program je rozdělen do bloků a každý blok by měl mít úvod, vlastní obsah a závěrečné shrnutí. Minimální rozsah jednodenního vzdělávacího programu je 5, maximální 8 vyučovacích hodin. Použité vzdělávací metody je nezbytné v průběhu vzdělávacího bloku střídat a kombinovat, užívat vizualizace, pomůcek, názorné příklady, skupinovou práci, případové studie a další metody, které dávají účastníkům možnost aktivního zapojení. Školící materiály a pomůcky by měl obsahovat každý vzdělávací program. Jedná se o učební texty, cvičení, případové studie, testy, lektorské poznámky, power-pointové prezentace atd. K žádosti o

akreditaci vzdělávacího

programu, kde je uvedeno použití vlastních učebních textů, je nutné přiložit ukázku učebního textu v tištěné i elektronické verzi. Specifikace materiálně technického zabezpečení, to znamená prostory, ve kterých bude vzdělávací program realizován, včetně případného vybavení daných prostor. Ověřování znalostí a dovedností je nutné u vzdělávacích programů v rozsahu větším než 6 vyučovacích hodin. Ověření lze provést řadou způsobů, formálně i neformálně. Formálními způsoby mohou být např.: výstupní test, písemné zpracování zadaného tématu a jiné. V případě vzdělávacích programů kratších než 6 vyučovacích hodin není nutné ověření znalostí. Postačuje požadavek 100% účasti na vzdělávacím programu, reflexe získaných znalostí, dovedností účastníků a reflexe programu učiněna lektorem. Osvědčení musí po obsahové stránce obsahovat název vzdělávací instituce, číslo akreditace vzdělávací instituce a vzdělávacího programu, jméno a příjmení, titul účastníka vzdělávání, datum a místo narození účastníka, číslo osvědčení, název vzdělávacího programu, rozsah vzdělávacího programu a termín realizace, podpis oprávněných osob, razítko a datum. Vzdělávací program by měl obsahovat popis monitorování vzdělávacího procesu a hodnocení vlastní činnosti vzdělávací instituce ve vztahu k realizaci akreditovaných vzdělávacích programů. Jeho výstupy budou např. prezenční listiny podepsané účastníky, vyplněné formuláře zpětných vazeb a jejich vyhodnocení, hodnocení průběhu a výsledků

vzdělávacího programu lektory a organizátory, sebehodnocení skupiny

lektorů. Formuláře zpětných vazeb by měly být přiměřeně detailní, s uzavřenými i 23

otevřenými otázkami a prostorem pro náměty na zkvalitnění programu. Pro každý vzdělávací program jsou definovány minimální požadavky na garanta a lektory. Úkolem garanta je ručit za odbornost vzdělávacího programu, tj. odbornost obsahu a lektorů. Minimálními požadavky na garanta jsou bezúhonnost, ukončené VŠ, VOŠ nebo SŠ, profesní zkušenosti v sociální oblasti a zkušenosti s lektorskou činností.42

42

www.mpsv.czs/files/clanky/3497/pruvodce070710.pdf - 21. 7. 2010

24

6. AKREDITOVANÁ VZDĚLÁVACÍ ZAŘÍZENÍ Vzhledem k tomu, že je moje bakalářská práce zaměřena na vzdělávání sociálních pracovníků městských

úřadů

v Pardubické kraji, rozhodla jsem se pro stručnou

charakteristiku následujících vzdělávacích zařízení. Nejedná se o všechna vzdělávací zařízení, ale pouze o výběr těch, která mají svoji nabídku nejrozšířenější, jsou to vzdělávací zařízení, která sama aktivně spolupracují nejen s Městským úřadem v Moravské Třebové, ale i s dalšími městskými úřady v Pardubickém kraji. Většinu informací o těchto vzdělávacích zařízeních jsem čerpala z jejich internetových stránek, z interních materiálů každého zařízení poskytnutých na základě telefonického nebo osobního kontaktu. 6.1 Centrum celoživotního vzdělávání – MARLIN MARLIN, s. r. o., centrum celoživotního vzdělávání působí na trhu vzdělávání již od roku 1994, jeho hlavní náplní činnosti je tvorba a realizace vzdělávacích a poradenských programů. Centrum celoživotního vzdělání

MARLIN nabízí poměrně rozsáhlé

portfolium nabídky, což odpovídá širokému spektru klientů. Do nabídky patří zvláště zakázkové programy pro firemní klientelu, rekvalifikační programy pro uchazeče o zaměstnání, rekvalifikační programy pro pracovníky v sociálních službách a řada dalších. Hlavním cílem vzdělávacího centra je nabízet prvotřídní kvalitu a spolehlivost. Dokladem toho je certifikát systému řízení jakosti ISO 9001 : 2000, jehož držitelem je již od roku 2003.43 V oblasti lidského kapitálu nabízí tyto činnosti:44 1. posouzení interpersonálních vztahů, 2. analýza vzdělávacích potřeb, 3. nastavení vzdělávacího systému společnosti,

43 44



interní vzdělávání,



externí vzdělávání,



příprava individuálních vzdělávacích plánů pro vytypované pracovníky,



příprava a realizace vzdělávání pro všechny úrovně managementu,

http://www.marlin.eu/vzdelavani-2/ - 7. 8. 2010 http://www.marlin.eu/docs/MARLIN_Bulletin_predstaveni.pdf – 29. 4. 2010

25



příprava a realizace vzdělávání výkonných pracovníků,



odborná příprava firemních lektorů,

4. příprava a realizace výběrových řízení s využitím Centra bilanční diagnostiky, 5. poradenství. Mezi prioritní činnosti společnosti patří:45 1. vzdělávání, do kterého můžeme zařadit rekvalifikace (profesní, počítačové, sociální, ekonomické, technické) a vzdělávací kurzy, které vychází z aktuálních potřeb trhu práce a jsou zaměřeny na dílčí oblast dané problematiky, 2. poradenství, a to v oblasti pracovní diagnostiky a psychologického poradenství, pomoci při výběru nových zaměstnanců, realizace výběrového řízení s využitím Assessmentcentra, individuálního koučování managementu, přípravy uchazečů o zaměstnání dle potřeb konkrétní firmy. Společnost nabízí unikátní způsob práce – systemické koučování, které je postaveno na novém vnímání role klienta a role pracovníka a jejich společné práce. Systemické koučování umožňuje zplnomocňování klienta, zvyšuje šance na úspěch, vytváří prostor pro seberealizaci, napomáhá dalšímu rozvoji jednotlivců a firemních systémů. Systemické koučování je prostředek k dosažení maximálních výkonů cestou otevírání vlastních zdrojů a to jak v rámci skupiny, tak i individuálních prací s jednotlivci.46

Ve spektru činností společnosti je i supervize – týmová i individuální. Supervize má několik základních přínosů pro organizace a jejich pracovníky:47

45 46 47



přispívá k vyjasnění poslání pracoviště a celé organizace,



přispívá k prevenci zahlcenosti a přepracovanosti,



přispívá k prevenci syndromu vyhasnutí pracovníků,



přispívá k účinnějšímu zacházení s vlastními zdroji pracovníků.

http://www.marlin.eu/docs/MARLIN_Bulletin_predstaveni.pdf – 29. 4. 2010 http://www.marlin.eu/docs/MARLIN_Bulletin_predstaveni.pdf – 29. 4. 2010 http://www.marlin.eu/docs/MARLIN_Bulletin_predstaveni.pdf – 29. 4. 2010

26

V nabídce společnosti je také poradenská činnost zaměřena na analýzu osobních zdrojů. Jedná se o bilanční diagnostiku – o použití psycho-diagnostické metodologie pro zjištění osobnostních vlastností jednotlivých pracovníků, výkonových schopností, výkonové a pracovní motivace, odolnosti vůči stresu, volby strategie, zvládání stresu, komunikačních dovedností a asertivního jednání při skupinových i individuálních modelových situacích, zvládání zátěžových situací zaměřených především na sledování reakcí na stres, případně dalších faktorů dle pracovní pozice. Na základě těchto informací je každému stanovena vlastní vzdělávací cesta, která reaguje na zjištěný potenciál, aby jej co nejvíce využila a rozšířila.48 Vzdělávání pro pracovníky v pomáhajících profesích Centrum celoživotního vzdělávání MARLIN si uvědomuje důležitost systematického vzdělávání pracovníků v pomáhajících profesích. Vzdělávání v této oblasti musí být celoživotním procesem získávání teoretických vědomostí a praktických dovedností. Sociální práce se neustále vyvíjí a to na základě potřeb konkrétních cílových skupin, vyvíjejí se nové formy i metody, nové typy sociálních služeb a sociálních činností. Z tohoto důvodu nabízí vzdělávací centrum ucelený, ale stále flexibilní systém školících akcí a akreditovaných vzdělávacích programů, které pomohou jednotlivým pracovníkům k upevnění a doplnění odborné kvalifikace.49 Centrum celoživotního vzdělávání Marlin, s. r. o., má akreditaci MPSV pod číslem 2007/105-I

a pro sociální pracovníky uskutečňuje více než 80 vzdělávacích

programů, kterými jsou např:50 Prevence vyhoření úředníků ve státní správě - cílem je dovědět se něco nového o sobě a své práci, naučit se lépe hospodařit se svou energií, zlepšit své prožívání každodenního stresu a zátěže a umět sledovat svůj psychický stav, účinně a rychle relaxovat,

48 49 50

http://www.marlin.eu/docs/MARLIN_Bulletin_predstaveni.pdf – 29. 4. 2010 http://www.marlin.eu/nabidka-vzdelavani-pro-pracovniky-v-pomahajicich-profesich/ - 7. 8. 2010 http://www.marlin.eu/aktualni-prehled-modulovych-programu/ - 7. 8. 2010

27

Komunikační dovednosti - rétorika v praxi - cílem kurzu je osvojení si profesionálních dovedností při komunikaci, jak klást otázky, umění naslouchat a působit na podvědomí komunikačního partnera, Asertivní chování a jednání - cílem kurzu je naučit se zvládat kritiku, asertivně řešit problémy, ocenit sebe i druhé a nenechat sebou manipulovat, naučit se čelit nepříjemným situacím, Úvod do komunikace s problémovými klienty - cílem je naučit se rozpoznat základní typy klientů, osvojit si zásady jednání a komunikace s tzv. problémovými klienty, klasifikace jednotlivých osobnostních typů klientů a jejich rozpoznání, strategie jednání s konkrétními typy klientů s problémovým chováním, Úvod do muzikoterapie - cílem je seznámení sociálních pracovníků s využitím hudby k terapeutickým a vzdělávacím účelům v rámci aktivizačních činností s klienty, teoretické základy muzikoterapie, hudební nástroje s přirozeným laděním a jejich užití, hudebně pohybové techniky, receptivní muzikoterapie, práce s hlasem, praktické ukázky, nácvik, Komunikační dovednosti a zvládání psychické zátěže v krizových situacích - cílem je osvojit si dovednosti pro zvládání zátěžových situací, naučit se aktivně používat techniky zvládání psychické zátěže, osvojit si komunikační dovednosti v obtížných životních situacích, uvědomit si vlastní copingové strategie a míru odolnosti vůči stresu. 6.2. Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR, o. p. s., je nevládní, nezisková vzdělávací společnost pro místní a regionální správu a další instituce veřejného a neziskového sektoru, která byla založena v roce 1991. Řídícím orgánem je správní rada složená ze zástupců ministerstev, Asociace krajů ČR, Svazu měst a obcí a odborníků na veřejnou správu. Společnost je akreditována u Ministerstva vnitra podle zákona číslo 312/2002 Sb., pod číslem AKI./I-12/2002, u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pod číslem jednacím 33 410/2005-25 a u Ministerstva práce a sociálních věcí pod číslem 2007/098-I. Každoročně společnost

proškolí cca 22 000 účastníků v 650 - 700

vzdělávacích kurzech a seminářích. Od vzniku společnosti bylo proškoleno více než

28

220 000 účastníků. Náklady společnosti jsou více než 95% pokryty příjmy z vlastní činnosti, zbytek tvoří dotace ze státního rozpočtu. Svoji činnost vzdělávací centrum realizuje prostřednictvím profesionálního týmu interních a externích lektorů a konzultantů. Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR má svoji řídící a koordinační část v Praze a síť 11 regionálních poboček po celé ČR (Sokolov, Plzeň, České Budějovice, Liberec, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Středočeská pobočka v Praze). Ve společnosti pracuje celkem 32 pracovníků. Posláním Vzdělávacího centra pro veřejnou správu ČR je plnit významný úkol při poskytování vědomostí, prohlubování znalostí pracovníků veřejné správy a prostřednictvím školení zajišťovat informovanost o aktuální legislativě v souladu s legislativou EU. Stát je poskytovatelem kvalitních vzdělávacích služeb komplexního rozvoje pracovníků veřejné správy se zřetelem na nové podmínky po vstupu ČR do EU a vystupuje jako organizace reprezentující nové trendy v oblasti rozvoje a modernizace veřejné správy.51 Předmět činnosti:52 1. poskytovat vzdělávací služby k rozvoji samosprávy, místní správy a místních iniciativ, pedagogických a ostatních pracovníků ve školství a dalších cílových skupin veřejného sektoru, 2. poradenství zástupcům místní správy a samosprávy, 3. organizovat odborné semináře, vzdělávací akce a konference, 4. zpracovávat projekty, odborné analýzy, 5. zprostředkovávat výměnu zahraničních zkušeností. Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR se aktivně zapojuje do přípravy a realizace evropských projektů, a to jak projektů financovaných z programu předvstupní pomoci EU, tak i do projektu již financovaných ze Strukturálních fondů EU. Zapojením do projektu přináší i Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR možnost vývoje nových vzdělávacích produktů pro různé cílové skupiny pracovníků veřejné správy a současně také umožňuje vývoj a ověření nových metod např. v oblasti řízení kvality včetně dalších postupů v rámci celkové modernizace veřejné správy. Činnosti realizované v rámci těchto projektů, které zahrnují další odborné aktivity jako např. poradenství a

51 52

http://www.vcvscr.cz/index.php?page=ospolecnosti&action=kdojsme - 4. 8. 2010 http://www.vcvscr.cz/index.php?page=ospolecnosti&action=kdojsme - 4. 8. 2010

29

konzultační činnosti, efektivně doplňují vlastní vzdělávací činnost a praktické zkušenosti získané prostřednictvím těchto aktivit vytvářejí základ pro nové vzdělávací produkty včetně konkrétních postupů dobré praxe a jejich uplatnění při řešení aktuálních otázek z vlastní praxe pracovníků veřejné správy.53 Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR, o. p. s., má akreditaci MPSV pod číslem 2007/098-I a uskutečňuje níže uvedené vzdělávací programy:54 Metody sociální práce - cílem programu je vymezení sociální práce na sociálních odborech, funkce sociální práce, druhy sociálního šetření a význam profesionálního chování, vedení dokumentace v sociální práci, Psychohygiena v práci sociálního pracovníka - cílem kurzu je rozšíření znalostí a dovedností v oblasti mentální hygieny a zvládání stresových situací, i zlepšení v oblasti práce s klientem, nácvik relaxačních technik, informace o odbourávání stresu a stresových reakcí, informace o asertivním chování, informace o komunikaci s problémovým klientem, Sociální šetření a příspěvek na péči - obsahem kurzu je sociální šetření a kontrola využívání příspěvku na péči, kasuistiky, praktické případy a situace při posuzování stupně závislosti, praktické řešení situací (metodické pokyny MPSV), Zákon o pomoci v hmotné nouzi a zákon o životním a existenčním minimu v praxi - cílem semináře je seznámení účastníků s přípravou novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, práce s metodickými pokyny Ministerstva práce a sociálních věcí, zkušenosti s realizací veřejné služby, stanovení částky živobytí pro jednotlivé skupiny osob v hmotné nouzi, sociální práce v systému pomoci v hmotné nouzi, řešení složitých případů posuzování hmotné nouze osoby, Případové konference v praxi - cílem kurzu je seznámení posluchače s relativně bezpečnou a efektivní metodou práce s rodinou, zejména v těch případech, kdy povaha řešeného problému vyžaduje spolupráci více odborníků z pomáhajících profesí a není zcela zřejmý hlavní problém rodiny, metoda případových konferencí je nejlépe využitelná v případech, kdy se jedná o 53 54

http://www.vcvscr.cz/index.php?page=projekty&dest=ustredi&filtr=oprojektech- 4. 8. 2010 http://www.vcvscr.cz/index.php?page=nabidkakurzu&filtr=vyhledat – 4. 8. 2010

30

velmi závažné rozhodnutí, bezprostředně se dotýkající dalšího života některého z členů rodiny, Základy sociální patologie – porucha chování, porucha osobnosti - cílem tohoto vzdělávacího programu je rozšíření znalostí a dovedností v oblasti práce s klientem, zvláště pak s problematickými skupinami klientů, rizikovými klienty, drogově závislými, klienty v duševní krizi, a také rozšíření znalostí v oblasti mentální hygieny a zvládání stresových situací. 6.3 Dr. Ing. Jiří Staněk – vzdělávací zařízení akreditované u MVČR, MŠMT a MPSV Majitel vzdělávacího zařízení, Dr. Ing. Jiří Staněk, přednášel v devadesátých letech na Slezské univerzitě v Opavě obor „Veřejná správa a regionální politika“ ekonomické předměty. Tato činnost ho přivedla k založení vlastního vzdělávacího zařízení v Opavě, které mimo ekonomicky orientovaných kurzů a legislativních seminářů pro veřejnost začalo postupně spolupracovat s místním úřadem práce a předložilo MŠMT projekty rekvalifikací, na které se postupně akreditovalo. Od roku 2000 provádí vzdělávací zařízení ve spolupráci s ÚP Opava rekvalifikační kurzy pro uchazeče o zaměstnání. Jedná se o kurzy s tématikou účetnictví, výpočetní techniky, nespecifické rekvalifikace a poradenství v oblasti motivace. Vzdělávací zařízení je pro danou činnost řádně akreditováno u MŠMT ČR. V roce 2006 se vzdělávací zařízení začalo věnovat především školením v oblasti legislativních novinek (zákoník práce, správní řád, atd.) pro veřejnou správu i firemní sféru ve spolupráci s uznávanými lektory. V květnu 2007 vzdělávací zařízení otevřelo nové, vlastní školící prostory v Ostravě, které umožnily poskytnout posluchačům zkvalitnění služeb. Jedná se konkrétně o klimatizovaný sál s kapacitou 100 posluchačů a tři učebny pro 15 – 50 posluchačů. Od počátku roku 2008 se vzdělávací zařízení úspěšně akreditovalo jako vzdělávací instituce u MVČR s více než 20 novými akreditovanými programy, poskytujícími průběžné vzdělávání nejen úředníkům, ale i ostatním subjektům veřejné správy. Tento výčet ovšem není konečný, jelikož se dané vzdělávací zařízení nadále akredituje na nová témata lektorský sbor o řadu nových kvalifikovaných odborníků.55

55

http://www.drstanek.eu/onas.htm – 6. 8. 2010

31

a rozšiřuje

Vzdělávací zařízení

Dr. Ing. Jiří Staněk

má akreditaci MPSV pod číslem

2010/222-I a uskutečňuje níže uvedené vzdělávací programy:56 Asertivní komunikace na úřadě - záměrem tohoto programu je zvládnout základní principy asertivní komunikace na úřadě, trénink asertivní komunikace v situacích, které účastníci znají ze své praxe, vymezení okruhu problémových lidí a obrana před jejich chováním, přijímání a podávání kritiky, asertivní řešení konfliktů a problémů, Sociální práce v terénu se zaměřením na romskou problematiku - náplní tohoto semináře je sociální práce v terénu, poznání a vymezení specifik romského etnika a úskalí komunikace s romským klientem na úřadě, Sociální práce s rodinnou - tento seminář nabízí pohled na rodinu jako sociální instituci, vymezuje pojetí, funkce a typologie rodiny, vývoj zájmu sociální práce a pomáhajících profesí o práci s rodinou, zásady sociální práce s rodinou s důrazem na neutralitu, zahájení práce s rodinou, návštěva v rodině, struktura rodiny, posuzování její funkčnosti, poruch rodiny ve vztahu k dítěti, poruchy rodičovství, nástroje ke zmapování rodinné situace, techniky přispívající k řešení problému, druhy terapeutické a poradenské práce, seminář je dále zaměřen na rodinu se zanedbávaným, týraným dítětem, rodinu s postiženým dítětem a dospělým, rodinu se členem závislým na návykových látkách, rodinu svobodné matky nebo otce, v rozvodovém řízení, náhradní rodinnou péči atd., Správní řád - seznámení s zákonem č. 500/2004 Sb., s důrazem na problémy z reální praxe, působnost správního řádu a základní činnosti správních orgánů, účastníci řízení, zastoupení, průběh řízení, vydání rozhodnutí a jeho náležitosti, doručování písemností, přezkoumání rozhodnutí atd., Zákon o pomoci v hmotné nouzi - seznámení s zákonem č. 111/2006 Sb., s důrazem na aktuální legislativu a poznatky z praxe, změny po novelách, návaznost na jiné právní předpisy, zkušenosti z reálné praxe, aktuální informace doplněné o výklady MPSV k příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, chyby ve spisové dokumentaci, ochrana osobních údajů,

56

http://www.drstanek.eu/lectures.htm – 6. 8. 2010

32

Psychosociální výcvik pro úředníky ÚSC - obsahem vzdělávacího programu je seznámení s kodexem etiky zaměstnanců ve veřejné správě, s pravidly styku s veřejností a řešení společensky složitých situací, s efektivní komunikací, s významem prvního dojmu, s vyjednáváním a argumentací, s asertivní komunikací, s uměním empatického naslouchání, s asertivním řešením konfliktů a problémů a nácvikem na konkrétních případech, s identifikací různých osobnostních typů, s nácvikem komunikačních dovedností úředníka v jednání s problémovým klientem na konkrétních případech, s identifikací, s druhy a vývojovými fázemi stresu, s projevy, reakcemi, příčinami a stupni stresu, s efektivními technikami prevence a zvládání stresu a jejich využitím v konkrétních situacích, se vztahem mezi stresem a syndromem vyhoření, s duševní hygienou, s relaxačními technikami, Uplatňování základních metod sociální práce v praxi - cílem programu je seznámení účastníků s průběhem sociální práce, podání přehledu základních metod sociální práce, vytýčení rolí a předpokladů sociálního pracovníka, poptávka a nabídka po sociální práci atd., Sociální práce v terénu - úvod do terénní sociální práce zaměřené především na bezdomovce a dlouhodobě nezaměstnané, druhy a příčiny nezaměstnanosti a bezdomovectví, rizikové skupiny, psychické a sociální důsledky nezaměstnanosti a bezdomovectví atd., Ochrana dětí zanedbávaných, zneužívaných a týraných - seznámení se syndromem CAN, vývoj, výskyt a příčiny vzniku syndromu CAN, detekce a diagnostika syndromu, rizikové faktory, formy a projevy syndromu CAN, psychické a fyzické týrání a sexuální zneužívání v jejich aktivní i pasivní podobě, primární, sekundární a terciární prevence, okolnosti a projevy v rodině, vyvolávající podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte, ohlašování syndromu CAN a jeho registrace, základní postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí při zjištění podezření na týrání dítěte. Státní sociální podpora, protidrogová prevence pro veřejnou správu, sociálně právní aspekty postavení seniorů ve společnosti, sociální poradenství, zákon o sociálních službách, problematika domácího násilí, sociálně právní ochrana dětí, povinnosti úředníků ÚSC s důrazem na aktuální poznatky z praxe.57

57

http://www.drstanek.eu/lectures.htm – 6. 8. 2010

33

práva a

6.4 Vzdělávací agentura - IPSUM Vzdělávací agentura IPSUM organizuje semináře a kurzy pokrývající svými tématy všechny oblasti působení veřejné a státní správy. Agentura splňuje podmínky akreditace vzdělávací instituce, a je akreditována Ministerstvem vnitra ČR a Ministerstvem práce a sociálních věcí.58 Vzdělávací agentura IPSUM nabízí vzdělávací akce nejen pro veřejnou a státní správu, ale i pro ostatní subjekty, rovněž semináře připravované na zakázku. Při své činnosti usiluje o to, aby při vzdělávacích akcích byli účastníkům předávány znalosti a zkušenosti prostřednictvím kvalifikovaných lektorů, o kvalitu a aktuálnost nabídky v obsahu i v organizaci při současném respektování profesionální úrovně a komplexnosti nabízených služeb, budovat dlouhodobé vztahy se zákazníky a udržovat profesní partnerství.59 Vzdělávací agentura IPSUM má akreditaci MPSV pod číslem 2009/731-I a uskutečňuje níže uvedené vzdělávací programy:60 Jednání se svízelnými typy lidí v praktických příkladech - rozlišení 7 typů problémových osob, strategie jednání s těmito typy lidí, umění naslouchat, rychle rozpoznat cíl rozhovoru a dovednost zvládat námitky, jednání a přesvědčování, možné chyby při jednání a zvládání vlastní stresové zátěže, Aktualizační seminář k sociálně-právní ochraně dětí - změny v sociálně-právní ochraně dětí, v rodinném právu a související legislativě, Zvládání stresové zátěže - existence různých typů stresu a jeho rozměry, signály stresu – frustrace, adaptace, maladaptace, typové zaměření na stres, vliv výchovy k překonávání překážek, umění se bránit a dovednost překonat různé životní bariéry, umění relaxace,

58 59 60

http://www.ipsum.cz/- 8. 7. 2010 http://www.ipsum.cz/- 8. 7. 2010 http://www.ipsum.cz/podrobne_informace/ - 8. 7. 2010

34

Metody sociální práce - historie, vývoj a současné pojetí sociální práce, význam sociální práce ve státní správě, profesionální chování v práci sociálního pracovníka, funkce sociální práce, druhy a metody sociálního šetření, Komunikace kurátorů při práci s adolescenty - pojem kurátor a jeho povinnosti ze zákona, kdo je dospívající jedinec a vliv nefunkční rodiny na vývoj jedince, znalosti z vedení komunikace a význam sledování kontextu, naslouchání a kladení vhodných otázek k rozvinutí rozhovoru, Asertivita – asertivní chování a jednání v životě úředníka - co je asertivita, jaký význam má asertivní chování v našem životě, znalost vlastních práv a jejich využití v každodenním životě, umění vyjadřovat svá přání, kritiku, umět jí přijímat, zvládání hněvu, význam pozitivního myšlení, Psychohygiena v práci sociálního pracovníka - existence různých typů stresu a jeho rozměry, signály stresu a umění se bránit, dovednost překonat různé životní bariéry a umění relaxace, Zvládání svých emocí při jednání s klientem - emoce a jejich význam pro lidský život, pozitivní a negativní emoce, překonávání stavů úzkosti, strachu či hněvu, význam analyzování konkrétní situace a konfliktu.

6.5 Vzdělávací společnost CENTRUM ANDRAGOGIKY, s. r. o.,

Centrum Andragogiky je vzdělávací institucí, která staví na dlouholetých předchozích zkušenostech v oblasti tvorby a organizování vzdělávání dospělých, jak v oblasti veřejné správy, sféry sociálních a zdravotnických služeb, oblasti školství atd. Je samozřejmě orientována i na oblast soukromého sektoru. Vzdělávací programy jsou akreditovány Ministerstvem vnitra, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Pozornost vzdělávací instituce je také soustředěna na výběr lektorů, kteří své bohaté znalosti a hlavně zkušenosti chtějí a dokáží předat účastníkům kurzů a seminářů. Mezi zákazníky vzdělávací společnosti patří především pracovníci obecních, městských a krajských úřadů, úřadů práce, pracovníci ministerstev a zařízení poskytujících sociální služby.61 61

http://www.vzdelavani-uredniku.cz/ -23. 7. 2010

35

Cílem vzdělávací společnosti pro vzdělávání v sociální oblasti je zajistit pracovníkům z dané oblasti odborné vzdělávání se zaměřením na prohloubení znalostí a dovedností v souladu s požadavky zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Vzdělávací společnost zdůrazňuje individuální přístup ke klientovi, klade důraz na týmovou spolupráci, důraz na interaktivní formy vzdělávání a na působení poradenské podpory a vzdělávacích aktivit odpovídajících skutečným potřebám klienta.62 Nabízené služby:63 

zpracování vzdělávacích programů pro pracovníky v různých typech sociálních služeb a to na základě provedené analýzy potřeb,



pomoc při přípravě a realizaci projektů zaměřených na rozvoj lidských zdrojů,



zpracování projektové žádosti a spolupráce s objednavatelem,



zajištění partnerství v případě účasti Centra andragogiky na odborných aktivitách projektu,



zajištění

dodávky služeb

v

případě realizace vzdělávacích programů

akreditovaných MPSV, 

podpora při řízení projektu, vypracování závěrečné zprávy,



odborné poradenství,



zajištění supervize.

Centrum andragogiky, s. r. o., má akreditaci MPSV pod číslem 2009/062-I a uskutečňuje níže uvedené vzdělávací programy:64 Pravidla šetrné sebeobsluhy - umožnit účastníkům zvládnout jednání osoby, které je poskytována sociální služba z důvodu ohrožení jejího zdraví nebo zdraví jiných osob, První pomoc a zdravotnické minimum - seznámení s první pomocí jak teoreticky, tak i praktickým výcvikem, Psychiatrické minimum - poskytuje základní informace z oborů psychiatrie a psychologie potřebné k práci s psychiatricky nemocnými klienty,

62 63 64

http://www.socialni-prace.cz/- 23. 7. 2010 http://www.socialni-prace.cz/- 23. 7. 2010 http://www.socialni-prace.cz/kurzy – 23. 7. 2010

36

Aktivizační, výchovné a vzdělávací techniky - cílem je seznámit účastníky s možnostmi aktivizace uživatelů sociálních služeb, představit možnosti využití rozmanitých aktivizačních technik a prvků terapií ve vztahu ke specifickým skupinám uživatelů a s možnostmi podpory rozvoje sociálních a pracovních dovedností a celoživotního učení specifických cílových skupin, Základy fyzioterapie - seznámení účastníků s možnostmi fyzioterapie, Využívání kompenzačních pomůcek pro osoby s omezením pohybu - nabídka možností kompenzačních pomůcek pro osoby s omezením pohybu, Specifika práce s klienty s mentálním postižením - prohloubit znalosti a dovednosti účastníků pro práci s uživateli s mentálním postižením, Psychosociální prvky práce s klientem - účastníkům jsou poskytnuty základy poradenství s možnostmi využití prvků při práci s uživateli sociálních služeb, Ergoterapie - prohloubit znalosti a dovednosti účastníků v možnostech aktivizace uživatelů sociálních služeb prostřednictvím prvků ergoterapie, Arteterapie - prohloubit znalosti a dovednosti účastníků v možnostech aktivizace a sebevyjádření uživatelů sociálních služeb prostřednictvím prvků arteterapie, Muzikoterapie - prohloubit znalosti a dovednosti účastníků v možnostech aktivizace a sebevyjádření uživatelů sociálních služeb prostřednictvím prvků muzikoterapie, Zvládání psychické zátěže, syndrom vyhoření, prevence - představit účastníkům metody zjišťování a prevence syndromu vyhoření, Zdravá komunikace - umožnit účastníkům osvojit si pravidla efektivní komunikace v týmu a řešení konfliktních situací, Individuální plánování - seznámit účastníky kurzu s metodami tvorby individuálních plánů v souladu s platnou právní úpravou sociálních služeb a metodami individuální práce s klientem,

37

Péče o osoby se zdravotním postižením v rodině - seznámit účastníky s trendy péče o osoby se zdravotním postižením v rodině a zásadami komunikace s rodinou se zdravotně postiženým členem, Komunikace s klientem s problémovým chováním - umožnit účastníkům osvojit si pravidla efektivní komunikace s klientem s problémovým chováním.

38

II. VÝZKUMNÁ ČÁST 7. CÍLE A VÝCHODISKA EMPIRICKÉHO VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Cílem mého empirického výzkumu bylo zjistit nabídku a poptávku v oblasti vzdělávání sociálních pracovníků. Postoj sociálních pracovníků a jejich nadřízených k odborné připravenosti a sebevzdělávání. Rovněž jakým způsobem a v jakých oblastech se sociální pracovníci vzdělávají. Výzkumné šetření bylo zaměřeno na pracovníky odborů sociálních věcí a zdravotnictví městských úřadů v Pardubickém kraji. Vycházela jsem ze skutečnosti, že sama pracuji na odboru sociálních věcí a zdravotnictví a provedením tohoto empirického výzkumu jsem chtěla zjistit, jaká je situace v dané oblasti na jiných městských úřadech v Pardubickém kraji. 7.1 Formulace a stanovení hypotéz Pro empirické šetření jsem si stanovila následující hypotézy. 1. Hypotéza č. 1 Polovina respondentů (sociálních pracovníků) považuje proces celoživotního vzdělávání

důležitý z důvodu potřeby získávání aktuálních

informací pro výkon sociální práce. 2. Hypotéza č. 2

Na všech městských úřadech Pardubického kraje je každému

soc. pracovníkovi zabezpečeno další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hod. za kalendářní rok. 3. Hypotéza č. 3

Více jak 80% sociálních

pracovníků preferuje odborné

vzdělávací programy akreditované MPSV a MV. 4. Hypotéza č. 4 Více jak 60% sociálních pracovníků hodnotí přínos vzdělávacích programů a jejich využití známkou 2. 5. Hypotéza č. 5

Více jak 50% sociálních pracovníků považuje za efektivnější

odborná školení vícedenní. 6. Hypotéza č. 6 Studium na VŠ – jako jednu z forem celoživotního vzdělávání využívá více jak 20% sociálních pracovníků. 7. Hypotéza č. 7

Více jak polovina sociálních pracovníků považuje nabídku

vzdělávání za dostačující. 8. Hypotéza č. 8 Všichni sociální pracovníci se v posledním roce zúčastnili odborného vzdělávacího programu na téma komunikace a asertivita. 39

9. Hypotéza č. 9 Všichni sociální pracovníci se zúčastnili alespoň jednoho vzdělávacího

programu pořádaného Vzdělávacím centrem pro veřejnou správu

ČR. 10. Hypotéza č. 10 Z iniciativy nadřízeného se vzdělávacích programů zúčastňuje pouze 10% sociálních pracovníků. 7.2 Metoda sběru dat Jako metodu sběru dat jsem použila dotazování. Jako techniku jsem pak zvolila dotazník. Dotazník je jednou z nejpoužívanějších výzkumných technik vůbec. Je využíván zvláště v sociologických, demografických a dalších šetřeních zabývajících se člověkem a společností. Podstatou dotazníku je zjištění dat a informací o respondentovi, ale i jeho názorů a postojů k problémům, které dotazujícího zajímají. Dotazník má stejně jako každá další výzkumná technika, své výhody a nevýhody. Mezi výhody patří např. snadná administrace, je možno oslovit stejnou formou větší počet respondentů, tak získat značné množství dat, získané údaje lze většinou plně kvantifikovat. Mezi nevýhody dotazníků patří např. nutno počítat se subjektivitou výpovědí, dále je možné, že se respondent otázce vyhne, rovněž respondentovi nemusí vyhovovat daná forma dotazování, někdy je respondent nucen zvolit variantu, kterou by jinak nezvolil, respondent může přizpůsobit své odpovědi tak, jak si myslí, že by měl odpovídat.65 7.2.1. Struktura dotazníku Dotazník má tři části, a to část vstupní, hlavní část a závěrečnou část:66 1. ve vstupní části dotazníku jsem respondenty oslovila, představila se, vysvětlila proč mají dotazník vyplnit a k čemu jeho výsledky budou sloužit. Uvedla jsem, že dotazník je anonymní a získané informace nebudou nikomu dalšímu poskytnuty. Ve vstupní části jsou také pokyny, jak dotazník vyplnit,

65

66

SKUTIL, M.,KŘOVÁČKOVÁ, B.: Diplomová práce a empirický výzkum pedagogických jevů. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, s. 21-22 SKUTIL, M.,KŘOVÁČKOVÁ, B.: Diplomová práce a empirický výzkum pedagogických jevů. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, s. 23-24

40

2. hlavní část dotazníku obsahuje samotné otázky, na které jsem chtěla získat odpovědi, 3. v závěrečné části dotazníku jsem respondentům poděkovala za spolupráci a ochotu.

7.2.2 Charakteristika dotazníkových položek Dotazník obsahoval 10 otázek. Použila jsem otázky uzavřené, polouzavřené a otevřené. Uzavřené otázky nabízejí respondentovi varianty odpovědí, z nichž si musí vybrat. Výhodou těchto otázek je snadné vyhodnocení, naopak nevýhodou je, že omezují respondenta ve vyjádření vlastního názoru. Polouzavřené otázky nabízí varianty odpovědí jako otázky uzavřené, ale následně umožňují dovysvětlení. Otevřené otázky neomezují respondenta v jeho vyjádření, ovšem nevýhodou je někdy obtížné vyhodnocení nesourodých odpovědí na tutéž otázku.67 Ve svém dotazníku jsem také použila jednu otázku, kterou lze zařadit do otázek škálových, respondenti odpovídali pomocí numerické posuzovací škály. Respondentům byla nabídnuta řada čísel tvořících škálu, kde na jedné straně je maximum a na druhé straně je minimum. Jednotlivé otázky spolu s možnými variantami odpovědí jsem pro účely mého výzkumu označila jako dotazníkové položky. 7.3 Charakteristika výzkumného vzorku a vlastní realizace empirického výzkumného šetření Empirické výzkumné šetření probíhalo v průběhu měsíce listopadu 2010 na vzorku pracovníků městských úřadů v Pardubickém kraji. Jednalo se celkem o 14 městských úřadů, a to o Městský úřad v Přelouči, Chrudimi, Hlinsku, Holicích, Vysokém Mýtě, Litomyšli, Poličce, Ústí nad Orlicí, Žamberku, Lanškrouně, Moravské Třebové, Králíkách, České Třebové

a

Svitavách. Dotazníky byly rozesílány elektronickou

poštou, vždy vedoucímu odboru sociálních věcí a zdravotnictví příslušného městského úřadu, kteří je dále rozesílali svým podřízeným. Celkem se jednalo o 202 respondentů.

67

SKUTIL, M.,KŘOVÁČKOVÁ, B.: Diplomová práce a empirický výzkum pedagogických jevů. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, s. 23-24

41

Návratnost vyplněných dotazníků činila 45 dotazníků, což znamená, že odpovědělo 22,27% dotázaných. Všechny dotazníkové položky v dotazníku byly plně u všech 45 respondentů zodpovězeny. 7.4 Přehled výsledků empirického výzkumného šetření 7.4.1

Analýza výsledků dotazníkového šetření (uspořádáno podle položek v

dotazníku), posouzení platnosti stanovených hypotéz. Dotazníková položka č. 1 („Považujete celoživotní vzdělávání za důležité z důvodu, že sociální pracovník potřebuje aktuální informace pro výkon sociální práce?“) Hypotéza č. 1 – polovina sociálních pracovníků považuje proces celoživotního vzdělávání důležitý z důvodu potřeby získávání aktuálních informací pro výkon sociální práce. Hypotéza potvrzena nebyla. V této dotazníkové položce jsem zjišťovala názor respondentů na to, zda považují za důležité se i nadále vzdělávat a zdokonalovat. U dané otázky měli respondenti na výběr ze dvou možných odpovědí, z nichž jednou byla možnost „ano“ a v případě nesouhlasu to byla možnost „ne, protože“. Na danou otázku odpovědělo všech 45 respondentů možností „ano“. I když odpověď „ano“ nebylo nutno nijak argumentačně podložit, i přesto tak několik respondentů učinilo.

Jako příklad uvádím několik odpovědí, kterými respondenti odůvodňovali

důležitost celoživotního vzdělávání: „Je to nutnost prohlubovat svoje znalosti a to zvláště proto, že dochází k častým legislativním změnám.“ „Klienti přicházejí se stále novými problémy, a očekávají od nás pomoc nebo alespoň radu.“ „Sociální pracovník by měl mít široký rozhled. Tato práce, stejně jako ostatní pomáhající profese, je vyčerpávající, proto je dobré se zdokonalovat např. v oblasti duševní hygieny, komunikace atd.“

42

Za podstatné považuji zjištění, že všichni respondenti jednoznačně považují získávání aktuálních informací pro výkon sociální práce za důležité. Při stanovení této hypotézy jsem vycházela z toho, že se objeví i takové názory, které se budou opírat nikoliv o celoživotní vzdělávání, ale o dlouholetou praxi v oboru sociální práce. Můj předpoklad byl tedy značně odlišný od zjištěných skutečností. Hodnotím tuto skutečnost pozitivně, je zde patrný velice zodpovědný a uvědomělý přístup všech respondentů k výkonu a důležitosti svojí práce.

50 Počet respondentů 40

100%

30 20 10 0%

0 Odpovědi respondentů

ano

ne

45

0

Dotazníková položka č. 2 („Je na Vašem pracovišti dodržena povinnost zaměstnavatele daná zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kdy zaměstnavatel je povinen zabezpečit sociálnímu pracovníku další vzdělávání v rozsahu

nejméně 24 hod. za kalendářní

rok?“) Hypotéza č. 2 – na všech městských úřadech Pardubického kraje je každému sociálnímu pracovníkovi zabezpečeno další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hod. za kalendářní rok. Hypotéza potvrzena nebyla.

43

Respondenti měli na otázku jednoznačnou možnost odpovědí, buď „ano“ nebo „ne“. V dané otázce jsem vycházela z předpokladu, že pokud je tato povinnost celoživotního vzdělávání daná určitým zákonem, bude dodržena na všech městských úřadech. Kladně na otázku odpovědělo 39 respondentů, což je 86,7 % ze všech dotazovaných a záporně odpovědělo 6 respondentů, což je 13,3 % dotazovaných. Odpověď rovněž nebyla argumentačně podložena. Pro zajímavost bych uvedla doplnění jednoho respondenta, který k dané otázce poznačil, že na jejich úřadě je dodržována i povinnost celoživotního vzdělávání podle zákona o úřednících. Zjištěný výsledek u dané otázky je pro mě poměrně překvapující, pokud budu vycházet z výsledků dotazníkové položky č. 1, ve které všichni respondenti odpověděli jednoznačně „ano“ na nutnost celoživotního vzdělávání, pak jako hlavní faktor nesplnění povinnosti zaměstnavatele dané zákonem č. 108/2006 Sb., vidím právě na straně nadřízených, kteří své podřízené v dalším vzdělávání nepodporují, kteří by asi na důležitost celoživotního vzdělávání pro získávání aktuálních informací pro výkon sociální práce odpověděli „ne“. Dalším důvodem může být nedostatečné uvolnění finančních prostředků.

50 Počet respondentů 40

86,7%

30 20

13,3%

10 0 Odpovědi respondentů

44

ano

ne

39

6

Dotazníková položka č. 3 („Jakou formou se nejčastěji vzděláváte?“) Hypotéza č. 6 – studium VŠ, jako jednu z forem celoživotního vzdělávání využívá více jak 20% sociálních pracovníků. Hypotéza byla potvrzena. Respondentům byla dána možnost dvou odpovědí. První možností bylo studium na vyšších odborných školách a vysokých školách, druhou možností bylo vzdělávání pomocí vzdělávacích programů, a to jak s akreditací tak i bez akreditace. Z dotazníkového šetření bylo zjištěno, že nejčastější formou vzdělávání je vzdělávání prostřednictvím vzdělávacích programů, tuto možnost volilo 34 respondentů, což je 75,6% ze všech dotazovaných, studium na VOŠ a VŠ upřednostňuje 11 respondentů, což je 24,4% dotazovaných. Co mě vedlo k zařazení této otázky? Vycházela jsem ze situace na svém pracovišti, kdy ze 14ti pracovníků odboru v současné době studuje na VŠ 8 pracovníků. Absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin je jednou z podmínek odborné způsobilosti k výkonu povolání sociálního pracovníka.

50 Počet respondentů 40

75,6%

30 20

24,4%

10 0 Odpovědi respondentů

studium VŠ, VOŠ

vzdělávací programy

11

34

45

Dotazníková položka č. 4 („Zúčastňujete se především vzdělávacích programů:“) Hypotéza č. 3 – více jak 80% sociálních pracovníků preferuje odborné vzdělávací programy akreditované MPSV a MV. Hypotéza potvrzena nebyla. Respondenti měli na výběr ze tří odpovědí a to: a) akreditované MPSV, MV b) neakreditované MPSV, MV c) studium na VŠ, VOŠ Odpovědi potvrdily, to co jsem již uvedla v dotazníkové položce č. 3. Především akreditovaných vzdělávacích programů se zúčastňuje 34 respondentů, což je 75,6% ze všech dotazovaných, neakreditovaných vzdělávacích programů se nezúčastňuje žádný respondent a studium na VŠ a VOŠ odpovědělo 11 respondentů, což je 24,4% všech dotazovaných. Výsledek šetření nebyl příliš odlišný od stanovené hypotézy. Do značné míry byl rovněž výsledek šetření ovlivněn třetí možnou odpovědí, a to preferencí vzdělávacích programů v rámci studia na VŠ, VOŠ. Upřednostňování akreditovaných programů je oproti programům neakreditovaným značné a podle mého názoru je to dáno skutečností, že do předpokladů k výkonu sociální práce jsou uznány pouze vzdělávací programy s akreditací MPSV nebo MV. Počet respondentů

50 40

75,6%

30 20

24,4%

10 0

Odpovědi respondentů

0% akreditované MPSV, MV

neakreditované MPSV, MV

studium na VŠ, VOŠ

34

0

11

46

Dotazníková položka č. 5 („Považujete za efektivnější vzdělávací programy:“) Hypotéza č. 5 – více jak 50% sociálních pracovníků považuje za efektivnější odborná školení vícedenní. Hypotéza potvrzena nebyla. Od respondentů jsem se chtěla dovědět, kolikadenní školení považují za efektivnější. Respondentům jsem dala na výběr dvě možnosti. Jednalo se o možnosti „jednodenní“ a „vícedenní“. Z vlastní praxe vím, že vzdělávací zařízení

v oblasti sociální práce

pořádají většinou vzdělávací programy jednodenní v rozsahu 6-8 hodin. Ovšem zúčastnila jsem se i programů vícedenních (většinou 2 dny). Z výsledku šetření je patrno, že za efektivnější považuje 27 respondentů (60%) vzdělávací programy jednodenní a pouze 18 respondentů (40%) vzdělávací programy vícedenní. Výsledky této dotazníkové položky jsou dány zkušeností jednotlivých respondentů. Vždy také záleží na konkrétní vzdělávací instituci v jakém hodinovém rozsahu vzdělávací program proběhne, délka je rovněž ovlivněna rozsahem obsahu. Podle mého názoru je 6ti hodinový vzdělávací program nedostačující, protože se nejedná pouze o přednášku lektora, ale většinou je součástí i diskuse všech zúčastněných na dané téma.

Počet respondentů

50 40

60%

30

40%

20 10 0

jednodenní

vícedenní

27

18

Odpovědi respondentů

47

Dotazníková položka č. 6 („Vzdělávacích programů se zúčastňujete především:“) Hypotéza č. 10 – z iniciativy nadřízeného se vzdělávacích programů zúčastňuje pouze 10% sociálních pracovníků. Hypotéza potvrzena nebyla. Tato dotazníková položka se zaměřuje na zjištění skutečnosti, zda respondenti o odborné vzdělávací programy v oblasti sociální práce projevují zájem z vlastní iniciativy nebo iniciativu ponechávají na svém nadřízeném. Tato otázka patří mezi otázky uzavřené. Respondenti měli na výběr ze dvou variant a to buď „z vlastní iniciativy“ nebo „z iniciativy nadřízeného“. První z nabízených variant zvolilo 31 dotázaných, tj. 69%, druhou variantu vybralo 14 dotázaných, tj. 31%. Pozitivně na mém nepotvrzeném předpokladu hodnotím to, že nejen sami sociální pracovníci, ale také jejich nadřízení, mají zájem na tom, aby se jejich podřízeni nadále vzdělávali. Při stanovení hypotézy jsem rovněž vycházela z vlastní zkušenosti, z praxe, která je na našem městském úřadu. Jak jsem již uvedla, je podle mého názoru nepotvrzení hypotézy bráno spíše pozitivně v tom smyslu, že na jiných městských úřadech v Pardubickém kraji je tato skutečnost jiná. Avšak výsledky šetření dotazníkové položky č. 6 jsou poněkud v rozporu s výsledky šetření dotazníkové položky č. 2. Kdy v prvním případě jsou sociální pracovníci vysíláni z iniciativy svých nadřízených na různé vzdělávací programy a v druhém případě není zcela splněna povinnost zaměstnavatele v oblasti celoživotního vzdělávání sociálního pracovníka podle zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tuto skutečnost je možno si také vysvětlit tím, že další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok není splněno pouze u 6 respondentů z celkového počtu 45 respondentů.

48

50 Počet respondentů 40

69%

30 31%

20 10 0 z vlastní iniciativy

z iniciativy nadřízeného

31

14

Odpovědi respondentů

Dotazníková položka č. 7 („Jsou pro Vás odborné vzdělávací programy přínosné a využijete alespoň část získaných poznatků ve své každodenní praxi?“) Hypotéza č. 4 – více jak 60% sociálních pracovníků hodnotí přínos vzdělávacích programů a jejich využití známkou 2. Hypotéza potvrzena nebyla. V tomto případě se jednalo o otázku škálovací, kdy respondentům byla předložena řada čísel 1 - 5, jež odpovídají různému rozsahu posuzované vlastnosti. Respondenti pak vybrali určitý bod – hodnotu, z předložené škály. Krajní hodnota 1 představovala skutečnost, že všechny poznatky využívám, krajní hodnota 5 znamenala opak – poznatky nevyužívám vůbec. Výsledky šetření ukázaly, že všechny poznatky využívá pouze jeden respondent, tj. (2,2%), hodnotu 2 zvolilo 19 respondentů, tj. (42,2%), za průměrně přínosné považuje vzdělávací programy 22 respondentů, tj. (48,9%), podstatně méně – hodnota 4 byla zvolena 3 respondenty, tj. (6,7%) a žádný z dotazovaných respondentů neohodnotil přínosnost vzdělávacích programů a jejich využití v praxi hodnotou 5. Z výsledků šetření je patrno, že respondenti hodnotí přínos a využití spíše průměrně, tj. známkou 3.

49

Výsledky šetření jsou podle mého názoru do značné míry ovlivněny postojem účastníků vzdělávacích programů, na tom zda oni sami považují svoji účast na daném programu za nutnost. Přínosnost bude také ovlivněna obsahovou náplní programu, pokud si respondenti

ze školení přinesou

nové poznatky z oblasti, ve které pracují, bude

pravděpodobněji pro ně přínosnost vyšší. V opačném případě, pokud jsou stále svým nadřízeným vysílání na obsahově stejné vzdělávací programy, budou svoji účast považovat za ztrátu času. Příčiny bychom mohli najít i na straně přednášejících lektorů, protože v řadě případů se jedná pouze o „teoretiky“ a problematika z praxe jim není tak zcela známa.

50 Počet respondentů 40 42,2%

30

48,9%

20 10 0 Odpovědi respondentů

6,7%

2,2%

0%

jeden

dva

tři

čtyři

pět

1

19

22

3

0

Dotazníková položka č. 8 („Považujete nabídku vzdělávání za dostačující, nebo jsou nějaká témata, která chybí?“) Hypotéza č. 7 – více jak polovina sociálních pracovníků považuje nabídku vzdělávání za dostačující. Hypotéza byla potvrzena. Jednalo se o otázku polouzavřenou, respondenti odpovídali buď : a) ano, nabídku, považuji za dostačující, nebo b) ne, nabídku nepovažuji za dostačující, chybí zejména: V případě druhé odpovědi, bylo nutno doplnění.

50

První variantu odpovědi – ano, nabídku považuji za dostačující zvolilo 39 respondentů, tj. (86,7%), druhou variantu – ne, nabídku nepovažuji za dostačující, zvolilo 6 respondentů, tj. (13,3%). Uvádím odpovědi šesti respondentů, kteří považují nabídku za nedostačující: „Chybí zejména: velice malé množství školení týkajících se dávek pro zdravotně postižené.“ „Chybí zejména: medicínské minimum pro pracovníky s agendou příspěvku na péči.“ „Chybí zejména: nedostatečná nabídka v oblasti domácího násilí, týrání a zneužívaní dětí.“ „Chybí zejména: všechna školení jsou zaměřena na celý zákon, je zapotřebí se zaměřit na jednotlivé části zákona a lépe je propracovat.“ „Chybí zejména: školení v oblasti závislostí (drogy, alkohol, hráčství) je příliš obecné a tím i nedostačující.“ „Chybí zejména: práce se zdravotně postiženými.“ Podle mého názoru je skutečně nabídka vzdělávání dostačující. Pouze 6 respondentů považuje nabídku vzdělávání za nedostačující, jedná se především o sociální pracovníky, kteří pracují se zdravotně postiženými, to znamená pracovníci, kteří mají na starosti vyřizování např. průkazů ZTP, poskytování příspěvků na provoz motorového vozidla, na různé kompenzační pomůcky atd. Pravdou je, že pro tyto pracovníky je nabídka vzdělávání, která by byla zaměřena výhradně na tuto cílovou skupinu, opravdu omezena. Je to také možná dáno tím, že těchto sociálních pracovníků je ve srovnání s pracovníky na příspěvku na péči nebo hmotné nouzi podstatně méně. Tito sociální pracovníci se mohou nadále vzdělávat v oblasti komunikace s klientem, metod sociální práce, psychohygieny atd.

51

50 Počet respondentů 40

86,7%

30 20

13,3%

10 0

ano, dostačující nabídka

ne, nedostačující nabídka

39

6

Odpovědi respondentů

Dotazníková položka č. 9 („Vyberte z nabídky, kterých odborných vzdělávacích programů na daná témata jste se v posledním roce zúčastnil/a. Je možno zvolit i více odpovědí.“) Hypotéza č. 8 – všichni sociální pracovníci se v posledním roce zúčastnili odborného vzdělávacího programu na téma komunikace a asertivita. Hypotéza potvrzena nebyla. Respondentům bylo nabídnuto 17 odborných vzdělávacích programů na různá témata. Cílem bylo zjistit, v kterých oblastech se respondenti nejčastěji vzdělávají. Stanovila jsem rozhodné období a to za poslední rok. Téma komunikace a asertivity ovšem patří k nejčastěji zvoleným vzdělávacím programům, zúčastnilo se ho 27 respondentů, příspěvek na péči – 15 respondentů, práce s klienty s postižením – 14 respondentů, psychohygiena a prevence syndromu vyhoření – 11 respondentů, metody sociální práce – 11 respondentů, sociální práce s rodinou – 11 respondentů, správní řád – 11 respondentů, dítě týrané, zanedbávané a zneužívané – 10 respondentů, hmotná nouze – 10 respondentů,

52

supervize – 8 respondentů, romská problematika – 7 respondentů, zvládání krizových situací a stresové zátěže – 6 respondentů, kompenzační pomůcky – 6 respondentů, sociální práce v terénu – 4 respondenti, muzikoterapie – 3 respondenti, arteterapie – 2 respondenti, ergoterapie – 2 respondenti. Jednou z dalších možností bylo a jiná ......, do kterých měli respondenti možnost dopsat jiné absolvované vzdělávací programy. Jako příklad uvádím: „obec a opatrovnictví, dítě v NRP,

pěstounská péče, aktuální otázky soc. právní

ochrany dětí, datové schránky, speciální techniky soc. terapie, kvalita, kontrola a dostupnost soc. služeb, drogová problematika, etika úředníka, OK systém, sebeobrana, zákon č. 218/2003 Sb., ústavní výchova a její aplikace, teorie Jin-Jang.“ Tuto hypotézu jsem si stanovila na základě osobní zkušenosti, protože na našem městském úřadě každoročně probíhají vzdělávací akreditované programy na toto téma. Pozitivně hodnotím účast na vzdělávacích programech jako je muzikoterapie, arteterapie a ergoterapie. Předpokládala jsem, že těchto programů se asi nikdo z pracovníků městských úřadů nezúčastní, protože jejich využití je zde podle mého názoru nulové.

53

Počet účastí na odborných vzdělávacích programech

2 3

komunikace,asertivity

14

27

8

psychohygiena, prevence syndromu vyhoření metody sociální práce příspěvek na péči

2

hmotná nouze

6

11

sociální práce s rodinou romská problematika správní řád

14

11

sociální práce v terénu dítě týrané, zanedbávané, zneužívané zvládání krizových situací, stresové zátěže práce s klienty s postižením

6 15 10

kompenzační pomůcky arteterapie

4 11

muzikoterapie

10 7

ergoterapie

11

supervize jiné

Dotazníková položka č. 10 („Zúčastnil/a jste se některého vzdělávacího programu níže uvedených vzdělávacích zařízeních? Je možno zvolit i více odpovědí.“) Hypotéza č. 9 – všichni sociální pracovníci se zúčastnili alespoň jednoho vzdělávacího programu pořádaného Vzdělávacím centrem pro veřejnou správu ČR. Hypotéza byla potvrzena. Cílem této dotazníkové položky bylo zjistit, která vzdělávací zařízení v Pardubickém kraji působí, respektive svoje vzdělávací programy nabízí i sociálním pracovníkům v Pardubickém kraji. Do možností odpovědí na tuto dotazníkovou položku jsem zahrnula všechna vzdělávací zařízení, kterým věnuji pozornost v teoretické části mojí práce.

54

Podle mého názoru se jednalo o pět nejvýznamnějších vzdělávacích zařízení. Respondenti měli také možnost zvolit – jiné a doplnit, jimi navštěvované vzdělávací zařízení. Toto vzdělávací zařízení jsem zvolila právě z důvodu, že jeho působnost považuji za největší, zaměřuje se na celou ČR a také nabídka vzdělávacích programů tohoto zařízení je poměrně široká. Vzdělávací programy toto zařízení pořádá pro Pardubický kraj, přímo v Pardubicích nebo v Hradci Králové. Dalším významným vzdělávacím zařízením je Marlin, jehož vzdělávacích programů se zúčastnilo 22 respondentů. S Městským úřadem v Moravské Třebové má vzdělávací zařízení Marlin velice dobrou spolupráci a to, jak v přípravě pořádání svých vzdělávacích programů přímo v budově městského úřadu, tak i nedalekých Svitavách, kde má toto zařízení svoji pobočku. V nabídce – jiné, byla dopsána tato vzdělávací zařízení: OK systém – 2 respondenti Vzdělávací centrum Morava – 9 respondentů TSM, spol. s. r. o., - 3 respondenti Profesim – 4 respondenti Edupol – 2 respondenti Institut komunikace s veřejností – 4 respondenti Noveko - 1 respondent Ostravská univerzita – 1 respondent Instand Praha – 1 respondent Fakta – 2 respondenti Unit Pardubice – 1 respondent

55

Počet účastí na vzdělávacích programech ve vzdělávacích zařízeních 1 Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR Marlin

1 1 2

4

Dr. Ing. Jiří Staněk

2 1

Ipsum Centrum andragogiky

4

OK systém Vzdělávací centrum Morava

3

TSM, spol. s.r.o.

45

9

Profesim Edupol Institut komunikace s veřejností Noveko

2

Ostravská univerzita

0

Instand Praha

4

Fakta Unit Pardubice

0 22

7.5 Závěr výzkumného empirického šetření V samotném závěru mého šetření bych chtěla stručně shrnout výsledky. Stanovila jsem si celkem 10 hypotéz. Na každou hypotézu odpověděla jedna dotazníková položka. Hypotézy číslo 6, 7 a 9 byly potvrzeny. Hypotézy číslo 1, 2, 3, 4, 5, 8, 10 potvrzeny nebyly. Jak jsem již uvedla na počátku výzkumné části mojí bakalářské práce, cílem výzkumu bylo zjistit nabídku a poptávku v oblasti vzdělávání sociálních pracovníků. Postoj sociálních pracovníků a jejich nadřízených k

odborné připravenosti a

sebevzdělávání. Rovněž jakým způsobem a v jakých oblastech se sociální pracovníci vzdělávají. Z výsledků provedeného výzkumu je zřejmé, že všech 45 respondentů, kteří se zúčastnili mého výzkumu má jednoznačně zájem prohlubovat svoje znalosti a celoživotně se i nadále vzdělávat. 56

Na základě tohoto zjištění je možno konstatovat, že poptávka po dalším vzdělávání je ze strany sociálních pracovníků poměrně vysoká. Toto tvrzení je možno podložit i četnou účastí na celé řadě vzdělávacích programů

zaměřených na různá témata. Rovněž

nabídku v oblasti vzdělávání považuje značná část respondentů za dostačující. Jak je z výsledků šetření patrno, tak samotná oblast sociální je v nabídce dostačující, mírné nedostatky lze nalézt v oblasti zdravotní, tj. práce se zdravotně postiženými, zdravotnické minimum atd. Možná, že právě tato oblast dalšího vzdělávání sociálních pracovníků by měla být více rozšířena, už jen proto, že všichni pracujeme na odboru sociálních věcí a zdravotnictví.

57

ZÁVĚR V bakalářské práci jsem převážně shrnula poznatky o vzdělávání dospělých, které je možno rozdělit na formální, neformální a informální. Dále jsem se zabývala dalším systematickým vzděláváním, ze kterého vychází celoživotní a profesní vzdělávání, které je specifické pro určitá povolání. Jedná se většinou o vysoce kvalifikované profese – lékař, právník a lze k nim přiřadit i profesi sociálního pracovníka. Další pozornost jsem věnovala samotnému vzdělávání sociálních pracovníků, včetně vymezení základních pojmů a nastínění dosavadního vývoje vzdělávání v oblasti sociální práce. Podstatná část práce je věnována předpokladům pro výkon povolání sociálního pracovníka, které jsou vymezeny jednak zákonem o sociálních službách, ale také minimálními standardy vzdělávání v sociální oblasti, které jsou součásti stanov Asociace vzdělavatelů v sociální práci a v neposlední řadě etickým kodexem sociálních pracovníků ČR. Působnost sociální práce je poměrně značná, zaměřila jsem se ve svojí práci pouze na sociální pracovníky městských úřadů, na které se rovněž vztahuje zákon o úřednicích územních samosprávných celků, ve kterém je rovněž upravena povinnost vzdělávání. V bakalářské práci jsem se snažila o stručné seznámení se se způsobem udělování akreditací a to, jak vzdělávacím zařízením, tak i vzdělávacím programům.

Dále jsem zvolila pět

vzdělávacích zařízení, která působí v Pardubickém kraji, a stručně je představila a to zvláště prostřednictvím charakteristiky jejich vzdělávacích programů. Výzkumné empirické šetření bylo sestaveno tak, aby mi pomohlo dospět k cíli, který jsem si na počátku bakalářské práce stanovila. Cílem mého empirického výzkumu bylo, zjistit nabídku a poptávku v oblasti vzdělávání sociálních pracovníků. Postoj sociálních pracovníků a jejich nadřízených k odborné připravenosti a sebevzdělávání. Rovněž jakým způsobem a v jakých oblastech se sociální pracovníci vzdělávají. Výzkumné šetření jsem provedla pomocí metody dotazování, techniky dotazníku. Na základě zjištěných výsledků je možno konstatovat, že poptávka po dalším vzdělávání je ze strany sociálních pracovníků značná, rovněž postoj sociálních pracovníků k odborné připravenosti je možno hodnotit kladně, pracovníci vyhledávají převážně vzdělávací programy s akreditací a z výsledků šetření je také patrno, že existuje široká oblast témat, kterých se pracovníci zúčastňují. Také nabídku dalšího vzdělávání považují sociální pracovníci za dostačující. Kladně hodnotím snahu značné části pracovníků vzdělávat se 58

prostřednictvím studia na vysokých školách. Jak je z výsledku výzkumu patrno, téměř polovina pracovníků hodnotí přínosnost vzdělávacích programů a jejich využití v praxi, jako průměrné. Bylo by třeba se v oblasti dalšího vzdělávaní sociálních pracovníků více zaměřit, nikoliv na kvantitu vzdělávacích programů, ale spíše na kvalitu.

59

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARTÁK, J. Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2007. 264 s. ISBN 978-80-86723-34-1. BENEŠ, M. Andragogika – teoretické základy. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 216 s. ISBN 80-86432-23-8. HAVRDOVÁ, Z. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999. 167 s. ISBN 80-902081-8-5. HENDRYCH, D. Správní věda – teorie veřejné správy. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7357-458-1. KVĚTENSKÁ, D. Úvod do sociální práce – pro pomáhající profese. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7041-860-4. KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů. 4. vyd. Praha: Management press, 2009. 399 s. ISBN 978-80-7261-168-3. KRAJÁČ, P. Úvod do řízení lidských zdrojů. 1.vyd. Praha: Institut pro místní správu, 2005. 87 s. KOROTVIČKOVÁ, M., KUBÍNKOVÁ, M., ONISKO, J., SAMEK, V. Zákon o úřednících územních samosprávných celků. Praha: Sondy, 2002. 216 s. ISBN 80-903134-2-6. SKUTIL, M. - KŘOVÁČKOVÁ, B. Diplomová práce a empirický výzkum pedagogických jevů. 1. vyd. Hradec Králové, 2006. 74 s. ISBN 80-7041-428-6.

60

SEZNAM POUŽITÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů,ve znění pozdějších předpisů

ELEKTRONICKÉ ZDROJE http://www.socialnirevue.cz/

http://www.mpsv.cz/ http://www.marlin.eu/ http://www.vcvscr.cz/ http://www.drstanek.eu/ http://www.ipsum.cz/ http://www.ipsum.cz/podrobne_informace/ http://www.vzdelavani-uredniku.cz/ http://www.socialni-prace.cz/

SEZNAM PŘÍLOH Příloha A: Dotazník Příloha B: Vyplněný dotazník respondenta, který se zúčastnil výzkumného šetření

61

PŘÍLOHY Příloha A Vážení kolegové a kolegyně, jmenuji se Romana Trávníčková a pracuji na odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Moravské Třebové. Celoživotní vzdělávání je důležitým předpokladem pro výkon profese sociálního pracovníka. Tato povinnost je nám dána jednak zákonem a také širokým polem působnosti a odbornosti sociální práce. A právě proto jsem se rozhodla zvolit si vzdělávání sociálních pracovníků za téma mojí bakalářské práce. Cílem tohoto dotazníku je zjištění spokojenosti s nabídkou možností celoživotního vzdělávání, a to nejen s obsahem a rozsahem nabízených témat, ale i s formou, s dostupností a s možností využití získaných znalostí. Do celoživotního vzdělávání pro účel moji bakalářské práce zahrnuji zvláště průběžné vzdělávání formou vzdělávacích programů (akreditovaná i neakreditovaná školení), v různých vzdělávacích zařízeních, rovněž také studium na vysokých a vyšších odborných školách. Touto cestou bych Vás chtěla požádat o vyplnění následujícího dotazníku. Chtěla bych Vás také ujistit, že dotazník je anonymní a získané informace budou sloužit pouze k vypracování moji bakalářské práce. Vámi vybrané odpovědi zvýrazněte (barevně, tučně). 1. Považujete celoživotní vzdělávání za důležité z důvodu, že sociální pracovník potřebuje aktuální informace pro výkon sociální práce? a) ano b) ne, protože: ……………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………….. 2. Je na Vašem pracovišti dodržena povinnost zaměstnavatele daná zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kdy zaměstnavatel je povinen zabezpečit sociálnímu pracovníku další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hod za kalendářní rok? a) ano b) ne 3. Jakou formou se nejčastěji vzděláváte: a) studium VŠ, VOŠ b) vzdělávací programy (akreditované, bez akreditace)

62

4. Zúčastňujete se především vzdělávacích programů: a) akreditovaných MPSV, MV b) neakreditovaných MPSV, MV c) studium na VŠ, VOŠ 5. Považujete za efektivnější vzdělávací programy: a) jednodenní b) nebo vícedenní 6. Vzdělávacích programů se zúčastňujete především: a) z vlastní iniciativy b) z iniciativy nadřízeného 7. Jsou pro Vás odborné vzdělávací programy přínosné a využijete alespoň část získaných poznatků ve své každodenní praxi? (ohodnoťte na stupnici 1 až 5) všechny poznatky využívám

1

2

3

4

5 poznatky nevyužívám vůbec

8. Považujete nabídku vzdělávaní za dostačující, nebo jsou nějaká témata, která chybí? a) ano, nabídku považuji za dostačující b) ne, nabídku nepovažuji za dostačující, chybí zejména: ..........................................................................................................................

……………………………………………………………………….. 9. Vyberte z nabídky, kterých odborných vzdělávacích programů na daná témata jste se v posledním roce zúčastnil/a. Je možno zvolit i více odpovědí. a) komunikace, asertivity b) psychohygiena, prevence syndromu vyhoření c) metody sociální práce d) příspěvek na péči e) hmotná nouze f) sociální práce s rodinou g) romská problematika h) správní řád i) sociální práce v terénu j) dítě týrané, zanedbávané, zneužívané k) zvládání krizových situací, stresové zátěže

63

l) práce s klienty s postižením m) kompenzační pomůcky n) arteterapie o) muzikoterapie p) ergoterapie q) supervize r) jiná .................................................... 10. Zúčastnil/a jste se některého vzdělávacího programu níže uvedených vzdělávacích zařízeních ? Je možno zvolit i více odpovědí. a) b) c) d) e) f)

Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR Marlin Dr. Ing. Jiří Staněk Ipsum Centrum andragogiky Jiné ..............................…………..

Děkuji za ochotu a spolupráci.

64

Příloha B Vážení kolegové a kolegyně, jmenuji se Romana Trávníčková a pracuji na odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Moravské Třebové. Celoživotní vzdělávání je důležitým předpokladem pro výkon profese sociálního pracovníka. Tato povinnost je nám dána jednak zákonem a také širokým polem působnosti a odbornosti sociální práce. A právě proto jsem se rozhodla zvolit si vzdělávání sociálních pracovníků za téma mojí bakalářské práce. Cílem tohoto dotazníku je zjištění spokojenosti s nabídkou možností celoživotního vzdělávání, a to nejen s obsahem a rozsahem nabízených témat, ale i s formou, s dostupností a s možností využití získaných znalostí. Do celoživotního vzdělávání pro účel moji bakalářské práce zahrnuji zvláště průběžné vzdělávání formou vzdělávacích programů (akreditovaná i neakreditovaná školení), v různých vzdělávacích zařízeních, rovněž také studium na vysokých a vyšších odborných školách. Touto cestou bych Vás chtěla požádat o vyplnění následujícího dotazníku. Chtěla bych Vás také ujistit, že dotazník je anonymní a získané informace budou sloužit pouze k vypracování moji bakalářské práce. Vámi vybrané odpovědi zvýrazněte (barevně, tučně). 1. Považujete celoživotní vzdělávání za důležité z důvodu, že sociální pracovník potřebuje aktuální informace pro výkon sociální práce? a) ano b) ne, protože: …………………………………………………………………………………….

………………………………………………………………………... 2. Je na Vašem pracovišti dodržena povinnost zaměstnavatele daná zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kdy zaměstnavatel je povinen zabezpečit sociálnímu pracovníku další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hod za kalendářní rok? a) ano b) ne 3. Jakou formou se nejčastěji vzděláváte: a) studium VŠ, VOŠ b) vzdělávací programy (akreditované, bez akreditace) 4. Zúčastňujete se především vzdělávacích programů: a) akreditovaných MPSV, MV b) neakreditovaných MPSV, MV c) studium na VŠ, VOŠ

65

5. Považujete za efektivnější vzdělávací programy: a) jednodenní b) nebo vícedenní 6. Vzdělávacích programů se zúčastňujete především: a) z vlastní iniciativy b) z iniciativy nadřízeného 7. Jsou pro Vás odborné vzdělávací programy přínosné a využijete alespoň část získaných poznatků ve své každodenní praxi? (ohodnoťte na stupnici 1 až 5) všechny poznatky využívám

1

2

3

4

5 poznatky nevyužívám vůbec

8. Považujete nabídku vzdělávaní za dostačující, nebo jsou nějaká témata, která chybí? a) ano, nabídku považuji za dostačující b) ne, nabídku nepovažuji za dostačující, chybí zejména: ...........................................................................................................................

……………………………………………………………………….. 9. Vyberte z nabídky, kterých odborných vzdělávacích programů na daná témata jste se v posledním roce zúčastnil/a. Je možno zvolit i více odpovědí. a) komunikace, asertivity b) psychohygiena, prevence syndromu vyhoření c) metody sociální práce d) příspěvek na péči e) hmotná nouze f) sociální práce s rodinou g) romská problematika h) správní řád i) sociální práce v terénu j) dítě týrané, zanedbávané, zneužívané k) zvládání krizových situací, stresové zátěže l) práce s klienty s postižením m) kompenzační pomůcky n) arteterapie o) muzikoterapie p) ergoterapie q) supervize r) jiná .................................................... 66

10. Zúčastnil/a jste se některého vzdělávacího programu níže uvedených vzdělávacích zařízeních ? Je možno zvolit i více odpovědí. a) b) c) d) e) f)

Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR Marlin Dr. Ing. Jiří Staněk Ipsum Centrum andragogiky Jiné .................................

Děkuji za ochotu a spolupráci.

67