Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

Sociální poradenství v exekučním řízení

Social counseling in enforcement proceedings

Bakalářská diplomová práce

Vendula Jíchová Vedoucí práce: Mgr. Pavel Veselský, PhD. Olomouc 2013

Autorské prohlášení Prohlašuji tímto, že jsem tuto bakalářskou práci na téma Sociální poradenství v exekučním řízení vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.

V Olomouci, dne 10.11.2013

Vendula Jíchová

2

Obsah Úvod

5

1

Poradenství

6

1.1

Vymezení a charakteristické rysy poradenství

7

1.2

Sociální poradenství

8

1.2.1 Formování sociálního poradenství

9

1.3

Definice a principy sociálního poradenství

10

1.4

Teorie a metody používané v poradenství

12

2

1.5. Poradenský team

13

Sociální poradenství v exekučním řízení

14

2.1

Důsledky nesplaceného dluhu

14

2.2

Vývoj exekucí v České republice

16

2.3

Význam sociálního poradenství v exekučním řízení

18

2.3.1 Cíle poradenství

19

2.4

Podstata exekučního řízení

20

2.5

Obrana povinného

22

2.5.1 Návrh na zastavení exekuce

23

Řešení exekuce

26

2.6.1 Odklad exekuce

26

2.6.2 Splátkový kalendář a přiměřenost exekuce

28

Rozpočet domácnosti

29

2.6

2.7

Praktická část

33

1

Cíl výzkumu

34

2

Metody zpracování a analýza dat

34

3

Charakteristika vzorku respondentů

35

3.1

Základní údaje o výzkumném vzorku

36

3.2

Průběh rozhovorů

38

3.3

Etická dimenze problému

39

4

Interpretace dat

39

4.1

Základní povědomí o závazku

40

4.2

Hospodaření s domácím rozpočte m

43

3

4.3

Využívání zdrojů v oblasti regulace příjmů a výdajů

45

4.4

Okolnosti a preference finančního vzdělávání

50

Závěr

53

Seznam použité literatury

58

Příloha

61

Anotace

65

4

Úvod Tato práce se zabývá problematikou dluhového poradenství se zaměřením na exekuční řízení jako samostatné odnože sociálního poradenství. Jejím cílem je vymezit základní rámec činnosti sociálního pracovníka při poskytování této služby veřejnosti. Jedná se o aktuální téma, neboť v současnosti se Česká republika potýká se vzrůstající zadlužeností domácností. Ke specifickému zaměření na sociální poradenství v exekučním řízení mě přivedla zkušenost ze studijní praxe. Během několika dní strávených na pracovišti specializované poradny pro dlužníky jsem vypozorovala, že většina klientů s exekucemi přichází do poradny s jasnou zakázkou, a to oddlužením. Z oddlužení se stal trend, neboť je mnohdy prezentováno jako jediné řešení dluhových problémů, jako obrana před exekutory. Ne všichni dlužníci však do procesu oddlužení vstupují s poctivým záměrem, což se může v důsledku vymstít, neboť pravidla pro podání insolvenčního návrhu jsou přísná a jasně stanovená. Oddlužení by mělo řešit především případy krajní předluženosti, nikoliv případy, kdy se dlužník snaží vyhnout exekuci. Dlužník by měl exekuci přijmout, jelikož jde o zákonný důsledek nesplaceného dluhu vůči věřiteli. Měl by se proto snažit dluh uhradit, neboť jen tak se poučí do budoucna. Smyslem práce je představit možnosti, jak lze klienta exekučním řízením provázet a pomoci mu postupně dostát všem jeho závazkům. Současně je ovšem nutné klienta motivovat k osvojení správných návyků v oblasti hospodaření s domácím rozpočtem, protože jen tak může obstát v reálném životě. Exekuční právo pamatuje i na přechodně tíživé životní situace, do kterých se dlužník může dostat, a tak v následujících kapitolách nastíním, jaké možnosti postupu práce se nám v tomto kontextu nabízí. Měli bychom klienty vést k odpovědnosti za své závazky a zvyšovat jejich platební morálku, poněvadž nezmění-li se dlužníkovo myšlení a schopnost nakládat s penězi, může v dluhové pasti opakovaně uvíznout.

5

V práci se snažím postupovat od obecného vymezení poradenské činnosti přes sociální poradenství jako základní metodu sociální práce. Předkládám základní definice, principy a věnuji se i výchozím teoriím a metodám. Poté se již konkrétněji zabývám vymezením dluhu, analýzou příčin jeho vzniku, růstu zadluženosti a jejich následků, abych tak mohla plynule přejít k významu poradenství v exekučním řízení a jeho cílům. Cíle poradenství však nelze docílit bez znalosti podstaty exekučního řízení, a proto se věnuji i možnostem řešení jednotlivých situací a na závěr předkládám hospodaření domácnosti s exekucí a jejím rozpočtem, což je základní esence dluhového poradenství.

1.

Poradenství

Poradenská činnost je služba rozšířená v mnoha oblastech života. Poradcem může být advokát i finanční specialista. V této práci se zaměřím na poradenství v tzv. pomáhajících profesích, které se od předchozích uvedených profesí liší tím, že je založeno na adekvátním poradenském vztahu mezi klientem a poradcem. Základy poradenství můžeme hledat již v počátcích lidstva, jelikož dle Schavela vznik poradenské činnosti anticipovala výchova, kterou autor chápe jako způsob předávání poznatků a zkušeností o světě a člověku.1 Píše, že: „Tam, kde je výchova, je i vedenie a kde je nedostatek skúsenosti, tam prichádza ke slovu rada“.2 Je nutné rozlišovat mezi raděním a poradenstvím, poněvadž radění můžeme vnímat jako

aktivní

sociální

člověka

angažovanost

(laické

poradenství),

avšak

profesionální poradenství vyhledáváme v situacích, kde se ostýcháme s problémem svěřit blízkým osobám nebo pochybujeme o jejich odborných kompetencích. Samotný pojem poradenství je odvozen od slova radit a implikuje mylnou představu, že poradce je zde od toho, aby dával hotové rady a znal řešení každého problému. Z Gaburova pohledu by však poradce měl být jen katalyzátorem, který

1

SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s. 10. 2 tamtéž, s. 10.

6

pomáhá klientovi redukovat emocionální napětí, hledat možnosti řešení problému a pochopit kauzalitu jednání.3 Z hlediska historické geneze lze dle Košča identifikovat čtyři úrovně poradenské činnosti4: •

„radenie ako interindividuálná komunikácia človeka s človekom, jednotlivcom a skupinou,

•

poradenská činnost ako rola v spoločenstve,

•

poradenská činnost ako aspekt a funkcia rozvinutých moderných profesií,

•

poradenstvo ako samostatná, špecializovaná a profesionálná činnost.“

Z uvedeného vyplývá, že se poradenství rozvíjelo tak, jak rostly nároky na jednotlivce. Smyslem poradenství tedy je pomoci člověku aktuálně se zorientovat v čím dál složitějších požadavcích společnosti.5

1.1

Vymezení a charakteristické rysy poradenství

V předchozí kapitole jsem uvedla rozdíl mezi laickým poradenstvím (raděním) a poradenstvím jako profesionální činností. Nyní se zaměřím na to, jak je chápán samotný pojem poradenství. Koščo charakterizuje poradenství jako: „…komplexný a multidisciplinárny systém špeciálnych služieb (ekonomických, sociálnych, pedagogických, zdravotníckych, psychologických, informačných a pod) na pomoc pri zabezpečovaní vývinových potrieb človeka, aby mohol optimálne využívať podmienky poskytované spoločnosťou a efektívne riešiť úlohy a roly, náročné a tranzitné situácie, krízy a konflikty, rozvíjať svoju individualitu v priebehu celej svojej životnej cesty.“6

3

GABURA, J. Sociálne poradenstvo. 1. vyd. Bratislava: Občanské sdruženie Sociálna práca, 2005. s. 10 – 11.

4

KOŠČO, J. A KOL. Poradenská psychológia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství v Bratislavě, 1987. s 8-10. 5 SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s.. 10-11. 6 KOŠČO, J. A KOL. Poradenská psychológia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství v Bratislavě, 1987. s. 45.

7

Přistoupíme-li k poradenství z komplexního hlediska, dospějeme pak k následujícím charakteristickým rysům, které dle Schavela s Oláhem platí i pro sociální práci jako obor a to 7: •

interdisciplinární charakter (na teorii a praxi se podílí více vědních oborů)

•

institucionalizovaný charakter (odehrává se v různých institucích)

•

multisférový charakter (není jen individualistické)

•

profesionalizovaný

charakter

(je

vykonáváno

vzdělanými

odborníky) •

procesuální charakter (není jednorázové, ale zaměřuje se na problémy kontinuálně, tedy odehrávající se v čase)

•

personalistický charakter (problém vnímá v rámci osobnosti jako celku)

•

biodromální charakter (pomoc nabízí ve všech etapách života člověka)

•

formativní a rozvíjející charakter (poradenství jako součást výchovy a seberozvíjení).

Uvedené rysy odráží skutečnost, že se poradenství zaměřuje na široké spektrum problémů a není v možnostech jednotlivce, aby pojal kvantum vědomostí z každého oboru. V praxi tak nacházíme poradenství ve školství (např. pedagogicko-psychologické poradny), poradenství ve zdravotnictví (poradny pro matku a dítě), profesní poradenství, církevní poradny aj. Gabura v této souvislosti hovoří o poradenských systémech.8

1.2

Sociální poradenství

Pro ucelení tématu uvedu, co je míněno sociálním poradenstvím a zmíním se i o průběhu jeho formování. Přehledně sociální poradenství vymezuje Gabura, který vychází z myšlenky, že člověk je bytost sociální a každá sociální zkušenost se podílí na 7

SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s.13. 8 GABURA, J., PRUŽINSKÁ, J. Poradenský proces. s. 14.

8

formování jeho osobnosti a z předpokladu, že většina kolizí má sociální kořeny pramenící z interakce s druhými lidmi. Dále zdůrazňuje, že se sociální poradenství zaměřuje na řešení problémů v kontextu jedince a jeho sociálního prostředí a nikoliv na osobnost, její intrapsychické problémy a konflikty. Hovoříme pak o poradenství socioprocesu a psychoprocesu. Cílem sociálního poradenství je zajistit optimální fungování klienta při výkonu různých sociálních rolí.9 1.2.1 Formování sociálního poradenství10 Na následujících řádcích se zmíním o tom, jak se sociální poradenství formovalo v závislosti na proměnách a potřebách společnosti. Sociální poradenství jako metoda sociální práce se formovalo až na přelomu 19. a 20. století spolu s rozvojem sociální práce jako samostatné vědní disciplíny. U zrodu stáli odborníci z různých vědních oblastí, jako je medicína, pedagogika, sociologie a psychologie, kteří hledali řešení problémů svých klientů i nad rámec vlastních oborů. Rozvoj sociální práce výrazně ovlivnila 1. světová válka, kdy byly zakládány specializované poradny, které měly za cíl řešit aktuální problémy té doby, např. poradny pro matky s dětmi, aby se snížila kojenecká a dětská úmrtnost, sociálně zdravotní protituberkulózní poradny či poradny pro volbu povolání, aby se snížila rostoucí nezaměstnanost. Poradenství se stalo ve třicátých letech 20. století nejširším polem působnosti sociálních pracovnic. Většinou byly poradny zřizovány dobrovolnickými spolky, ale postupně se převáděly do působnosti veřejného sektoru a v roce 1932 existovaly poradny již skoro ve všech okresech. Po druhé světové válce přebírá dominantní úlohu v oblasti sociálních služeb stát. Po roce 1989 se objevují nové sociální problémy, které byly doposud neznámé nebo okrajové. Dochází k sociální anomii a je nutné hledat nové 9

GABURA, J. Sociálne poradenstvo. 1. vyd. Bratislava: Občanské sdruženie Sociálna práca, 2005. s. 26 – 27. 10

MATOUŠEK, O., Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 118 – 153.

9

přístupy. Masivně narůstá počet nestátních organizací a novinkou je dobrovolnictví. Vznikají organizace sdružující instituce stejného typu a jednou z nich je i Asociace občanských poraden. Tyto organizace se stávají partnery státní správy při tvorbě zákonů, standardů a pravidel akreditace sociálních služeb. Popis rozsahu historického vývoje poradenství není primárním tématem této práce, blíže odkazuji na práci slovenského autora J. Košča.11

1.3

Definice a principy sociálního poradenství

Dále se zaměřím již konkrétně na definici sociálního poradenství spolu s jeho principy, neboť to, jakým způsobem chápeme podstatu sociálního poradenství, se odráží v celé naší praxi a ovlivňuje vztah s klienty. Zákon každému garantuje právo na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování.12 V § 37 zákona o sociálních službách se dále hovoří o základním a odborném sociálním poradenství. Základní poradenství poskytuje potřebné informace přispívající k řešení nepříznivé sociální situace. Poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb a poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit. Odborné sociální poradenství je poskytováno s ohledem na konkrétní potřeby klienta v poradnách různého zaměření a zahrnuje i sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. V zákoně se uvádí, že součástí odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek. 11

KOŠČO, J. A KOL. Poradenská psychológia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství v Bratislavě, 1987. s.11. 12 § 2 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

10

Přehlednou definici sociálního poradenství podává např. Paulík, který jej v rámci komplexu sociálních služeb chápe jako13: •

poskytování informací

•

pomoc prosazovat práva a zájmy klientů

•

výchovně

vzdělávací

a

aktivizační

služby

osobám

v nepříznivé situaci aktivně hledajícím řešení. Gabura o soc. poradenství píše jako o nástroji, který: „…pomáha človeku rozhodovať sa, konať spôsobom, ktorý je zmysluplný, konštruktívny a spoločensky užitočný. Umožňuje napĺňať sociálne potreby ľudí, ktorí sa často cítia ohrození, izolovaní, nepochopení …“14 Matoušek označuje za poradenství v užším slova smyslu: „ …poskytování informací, které si klient vyžádá a jež potřebuje k řešení svého problému.“ Za nejnáročnější cíl pak považuje, aby: „ …klient získal nový pohled na sebe a na druhé lidi i potřebné nové dovednosti.“ 15 Z výše uvedeného vyplývá, že sociální pracovník má v procesu sociálního poradenství významné místo, neboť má za úkol zapojit klienta do aktivní participace na řešení problému, nikoliv jej situovat do pasivní role. Oláh a Schavel ve své práci uvádějí Scherpnerovy principy soc. poradenství, které uvedené dokreslují a to16: • akceptovat jiné bez toho, abychom se s nimi identifikovali • vytvářet pozitivní atmosféru a vztah důvěry • individualizovat a respektovat autenticitu klienta • zvolit tempo přiměřené klientovi • pomáhat klientovi hledat konstruktivní řešení

13

PAULÍK, K. Vybrané poradenské a psychoterapeutické směry. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2009, s. 12. 14 GABURA, J. Sociálne poradenstvo. 1. vyd. Bratislava: Občanské sdruženie Sociálna práca, 2005. s. 27. 15 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2.vyd. Praha: Portal, 2008. s. 142. 16 SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s. 37.

11

• neimponovat rychlými návody • stanovovat realistické cíle • motivovat klienta • stávat se postupně nepotřebným.

1.4

Teorie a metody používané v poradenství

V poradenství, stejně jako v psychoterapii můžeme vycházet z různých teoretických přístupů. V publikacích se setkáváme s odlišným dělením i počtem předkládaných směrů. Kratochvíl dělí směry na tři hlavní odlišné orientace, a to: dynamické, kognitivně-behaviorální a humanistické.17 Tyto základní směry doplňuje přístup eklektický, integrativní a syntetický.18 Jak vysvětluje Gabura: „Metodologicky čistý dynamický prístup nie je typický pre sociálne poradenstvo, ale sociálny poradce môže účinne využívať niektoré jeho prvky pri práci s klientom.“19 Jako klíčové se v poradenství jeví využití kognitivně-behaviorálního přístupu, neboť učí překonávat potíže nácvikem žádoucího chování a myšlení během relativně krátké doby. V behaviorální oblasti se jedná o změnu klientova dysfunkčního chování a v kognitivní jde o změnu dysfunkčních kognitivních schémat. Obě sféry nelze pojímat odděleně, a tak došlo k integraci obou původně samostatných směrů.20 Humanistický směr vnímá člověka jako aktivní bytost s potenciálem vlastního růstu. Zaměřuje se na rozvoj jeho prožívání, vlastních možností a naplňování životního smyslu.21 Typickým představitelem je C. Rogers a jeho terapie zaměřená na člověka.22

17

KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 5.vyd. Praha: Portál, 2006. s. 16.

18

tamtéž, s. 107. GABURA, J. Sociálne poradenstvo. 1. vyd. Bratislava: Občanské sdruženie Sociálna práca, 2005. s. 20. 20 MOŽNÝ, P., PRAŠKO, J. Kognitivně – behaviorální terapie. Úvod do teorie a praxe. Praha: Triton, 1999. s. 35 an. 21 KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 5.vyd., Praha: Portál, 2006. s. 16. 22 tamtéž, s. 53 an. 19

12

K volbě metod práce s klientem Novotná a Schimmerlingová trefně píše, že bychom se při výběru měli řídit charakterem problému a nikoliv přizpůsobovat problém metodě. Pracovník by měl disponovat znalostí širokého spektra metod práce s klientem, protože jen tak může pružně reagovat na potřeby klienta. Mnohé metody a postupy mohou být kombinovány. Znalost různých metod sociální práce umožňuje lepší orientaci v problému klienta, neboť pracovník snáze pronikne do hloubky prezentovaných obtíží.23 Inspirativní výčet metod užívaných v poradenství nabízí publikace Poradenský proces od Gabury a Pružinské, kdy jako základní metodu každého poradenství uvádí informaci.24 Výstižné je i Drydenovo mínění, že někteří klienti budou od poradenského procesu očekávat naučení konkrétních technik, jak se vypořádat s problémem a pro jiné bude prioritní zase vztah.25

1.5

Poradenský team

Na závěr této kapitoly se zmíním o významu teamové práce, která je vzhledem k provázanosti sociálních problémů s dalšími obory obligátní. Schavel s Oláhem za team považují jednotku tvořenou vzájemně se doplňujícími členy z různých souvisejících oborů, kteří směřují ke společnému cíli. Mezi členy dochází ke vzájemné výměně interakci a závislosti. Všichni mají stejně delegované pravomoci a odpovědnost za dosahování konečného cíle. Bezchybnou spolupráci a efektivitu zajišťuje koordinátor teamu. Teamová práce poskytuje komplexnější pohled na problém klienta a umožňuje efektivnější intervenci. Schavel s Oláhem

23

NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V. Sociální práce její vývoj a metodické postupy. Dotisk, Praha: Univerzita Karlova, 1992. s. 68. 24 GABURA, J., PRUŽINSKÁ, J. Poradenský proces. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. s. 63 an. 25 DRYDEN, W. Poradenství. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. s. 38.

13

uvádí, že teamová práce je spíše ojedinělá. Jednou z příčin může být nedostatečná kooperace mezi státní správou a soukromým sektorem.26 Od obecného vymezení poradenství jako aktivní výměny informací, zkušeností a názorů sloužících k řešení určitých životních situací jsme se dostali ke konkrétním definicím sociálního poradenství a zákonnému ukotvení, které předkládá sociální poradenství nejen jako proces sloužící k předání informací, ale také jako výchovně vzdělávací a aktivizační službu, z čehož budu v následujících řádcích vycházet. Představila jsem i základní teorie a metody poradenství a zdůraznila jsem význam teamové práce, která by se měla stát nepsaným pravidlem běžné praxe.

2 Sociální poradenství v exekučním řízení V návaznosti na úvodní kapitolu představím problematiku sociálního poradenství v exekučním řízení. Poradenství v exekučním řízení je součástí sociálního poradenství pro zadlužené klienty. Dluhové poradenství by měli poskytovat dobře vyškolení sociální pracovníci, neboť kvalitní poradenská praxe vyžaduje znalosti nejen z oblasti sociální práce, ale i z občanského soudního řádu, občanského zákoníku, insolvenčního zákona a exekučního řádu. Tyto znalosti je nutné průběžně aktualizovat a rozšiřovat. Jak jsem psala výše v úvodu, i exekučním řízením lze klienta účinně provázet a postupně dostát všem jeho závazkům. V následujících řádcích uvedu stručný přehled možných postupů práce s klientem, na kterého je nařízena exekuce.

2.1.

Důsledky nesplaceného dluhu

Pro lepší vhled do celé problematiky nejprve vymezím dluh a následky jeho nesplacení. Definice dluhu se v odborných publikacích neuvádí, ale při jeho vymezení můžeme vycházet ze zákona, neboť dluh je představován závazkem a 26

SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s. 183-186.

14

s tímto pojmem operuje občanský zákoník. Závazkový vztah definuje konkrétně ustanovení § 488 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Jedná se o právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost závazek splnit. Důsledky neplacení dluhů mohou mít různý dopad, neboť záleží na tom, zda se jedná o prodlení jedné splátky či více závazků současně. V úvahu musíme brát i časové hledisko, tzn. platební neschopnost krátkodobého nebo dlouhodobého rázu. Pokud jde o prodlení jedné či dvou splátek, úrok z prodlení není vysoký. Přechodnou neschopnost splácet můžeme řešit např. prodejem postradatelného vybavení domácnosti či půjčkou od rodiny. V žádném případě by si dlužník neměl sjednávat další úvěr. Po celou dobu je nutné s věřitelem komunikovat a pokusit se na přechodné období vyjednat nižší splátky nebo přímo jejich odklad.27 V případě dlouhodobého prodlení, kdy je dlužník průběžně písemně upozorňován a vyzýván na povinnost závazek splatit, je nutné počítat s tím, že věřitel přistoupí k soudnímu či mimosoudnímu vymáhání pohledávky.28 Mimosoudní vymáhání je zajišťováno inkasními agenturami, které využívají rozmanité praktiky. Od 1. 1. 2013 je dle ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) zakázáno všem těm, kteří nejsou ze zákona pověření výkonem soudního rozhodnutí nebo exekucí, používat různé tvary slov odvozených od slova exekuce nebo výkon rozhodnutí pod pokutou až 200 000,-Kč, neboť tak docházelo k zastrašování dlužníků a poškozování exekutorského stavu. Soudnímu vymáhání zpravidla předchází předžalobní upomínka dlužníkovi, aby zaplatil. Nestane-li se tak, věřitel podá žalobu, na základě které soud rozhodne v jeho prospěch rozsudkem, v němž dlužníka poučí o možnosti následné exekuce, neuhradí-li svůj dluh. Není-li zaplaceno ani na základě tohoto rozsudku soudu, může se věřitel obrátit na konkrétního exekutora a podat exekuční návrh. Pokud se tak stane, je nutné připočítat ke 27

SYROVÁTKOVÁ, Š., MACHALÍČEK, J., CHRISTOVÁ, J. Dluhová problematika. Dodatek k 1. vyd. Plzeň: Člověk v tísni, 2008. s. 61. 28

tamtéž, s. 61.

15

vzrůstajícímu dluhu a úrokům z prodlení i veškeré soudní poplatky, náklady advokátů a náklady exekuce. V případě výkonu soudního rozhodnutí – exekuce na zaplacení peněžité částky, mohou být následky neplacení dluhů následující:29 •

blokace účtu a uspokojení dluhu z prostředků na tomto účtu (přikázání pohledávky)

•

srážky ze mzdy a jiných příjmů

•

prodej movitých věcí a nemovitosti

•

postižení podniku

•

správa nemovitosti

•

zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech

•

pozastavením řidičského oprávnění.

K tomu všemu se často přidávají psychické problémy, narušení rodinných vztahů, pracovní problémy (lidé stále častěji vyhledávají nelegální zaměstnání), potíže s bydlením a výjimkou není ani alkoholismus či sebevražedné pokusy a dokonané sebevraždy.

2.2.

Vývoj exekucí v České republice

Aby byl výklad problematiky komplexní, pojednám i o vývoji exekucí. Exekuční proces je v mnoha ohledech nepříjemnou záležitostí, avšak jak dokládá historický vývoj, exekuce je pro řádný chod společnosti nutná. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád) je součástí českého právního řádu od roku 2001. Před tímto rokem oprávněné zájmy věřitelů hájil mnohdy zdlouhavý a ne příliš efektivní soudní výkon rozhodnutí podle Občanského soudního řádu, který nahradil starý říšský exekuční řád. Již za dob Rakousko-Uherska se exekuce prováděly stejně jako dnes na žádost oprávněné osoby. Ve 2. pol. 20. st. začalo být na exekuce nahlíženo jako na nežádoucí jev, a proto byly na dlouhou dobu odsunuty do pozadí, neboť se předpokládalo, že se změnou a vývojem 29

KASÍKOVÁ, M. a kol., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 381.

16

společnosti vzroste uvědomění občanů a ti budou své závazky plnit dobrovolně. Do roku 1989 byl výkon rozhodnutí dostačující, neboť všichni občané pracovali, závazky byly nízké a dařilo se je tak uspokojovat srážkami ze mzdy. Tržní rozvoj v 90. letech 20. století však přináší vzrůstající zadluženost, neboť dochází jednak k rozmachu podnikatelské činnosti, ale i rozvoji spotřebitelského zadlužování. Výkon rozhodnutí byl v těchto letech zdlouhavý a vymahatelnost nízká, a tak došlo v roce 2001 k zavedení exekutorství jako svobodného právnického povolání, což vedlo k výraznému posílení vymahatelnosti práva.30 Ze statistik Exekutorské komory ČR vyplývá, že v roce 2011 bylo nařízeno celkově 936 219 exekucí. V porovnání předchozím rokem 2010 stoupl počet exekucí o víc jak 230 000.31 V roce 2012 poklesl celkově počet exekucí jen o 13%.32 Očekávání ze šedesátých let 20. století o rozvoji lidského uvědomění a dobrovolném plnění závazků se nenaplnila. Uvádí se následující příčiny zadlužení: snadná dostupnost úvěrových produktů, manipulativní marketingové strategie, růst životní úrovně, změna názorů na zadluženost, změna životního stylu a preferencí.33 Další dělení nabízí Schavel, Drexler a Lekárová, kteří uvádí, že v praxi se dělí příčiny zadlužení na strukturální a individuální. Mezi strukturální příčiny řadí nezaměstnanost, úroveň dosaženého vzdělání, nedostatečný příjem, úraz, rozvod aj. příčiny, které leží vně a nelze je tak snadno ovlivnit. Individuální příčiny pak zahrnují problémy ležící uvnitř rodiny jako neschopnost efektivně hospodařit s příjmem, který má k dispozici, bezhlavé nakupování bez racionálního podkladu, bezhotovostní platby kartou aj. Rodina nedokáže dlouhodobě plánovat své výdaje.34 30

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. s. 5 an. http://www.ekcr.cz/1/aktuality-pro-verejnost/587-statistiky-exekuci-za-rok-2011-15-032012?w= , ze dne 26.7.2012. 32 http://www.mesec.cz/aktuality/exekuci-bylo-mene-rekordman-jich-mel-209/, ze dne 3.9.2013. 31

33

SYROVÁTKOVÁ, Š., MACHALÍČEK, J., CHRISTOVÁ, J. Dluhová problematika. Dodatek k 1. vyd. Plzeň: Člověk v tísni, 2008. s. 8. 34

SCHAVEL, M., DREXLEROVÁ, B., LEKÁROVÁ, L. Zadlženosť a psycho-sociálna pomoc rodinám so sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/sociálna práca. 2009. č. 2, s. 70.

17

Nutné je také zmínit, že: „Ojedinelé nie sú nákupy, ktoré majú emocionálny podtón a slúži ako kompenzácia. Niektorí členovia rodiny takto radi kompenzujú svoje pocity menejcennosti, manželské problémy a iné. Okrem kompenzačného charakteru môžu mať mnohé nákupy aj demonštratívny charakter, kedy sa člen rodiny snažia takýmto spôsobom dosiahnuť určitý štatút.“ 35 Z výše uvedeného vyplývá, že zjištění příčin zadlužení je nutností, neboť jedině tak můžeme zvolit adekvátní metodu práce s klientem.

2.3.

Význam

sociálního

poradenství

v exekučním

řízení Význam sociálního poradenství nejlépe vystihnou následující zkušenosti odborníků z praxe. Sociální pracovnice Kallová, říká: “Nejtěžší je to, že často přichází řešit vlastní zadlužení pozdě. Dělají „mrtvého brouka“ v očekávání, že to je správná taktika. Nakonec je však doženou penále, exekuce, soudní poplatky, případně finanční odměna firmě vymáhající pohledávku, což je stojí více, než kdyby problém řešili včas“.36 Dluhová poradkyně Jindráková dodává, že: „Při práci s cílovou skupinou lidí ohrožených sociálním vyloučením musíte pracovat s tím, že si peníze půjčují a půjčovat budou. Jejich situace je k tomu donutí. Proto mi přijde smysluplné poskytovat lidem dluhové poradenství“.37 Význam poradenství v této fázi zadluženosti spatřuji ve vedení klienta k odpovědnosti za své závazky a přijetí důsledků svého jednání, kterým je exekuce. Dlužník by měl přijmout fakt, že dluhy je nutné zaplatit. Exekuci ze své podstaty nelze vnímat jako špatnou, i když se jedná o citlivý zásah do dlužníkova soukromí, neboť je to zákonem předpokládaný postup, jak se

35

SCHAVEL, M., DREXLEROVÁ, B., LEKÁROVÁ, L. Zadlženosť a psycho-sociálna pomoc rodinám so sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 70-71. 36 KOPŘIVOVÁ, J., Člověk v tísni realizuje terénní sociální práci jako účinnou variantu dluhového poradenství. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 11. 37 KOPŘIVOVÁ, J., Člověk v tísni realizuje terénní sociální práci jako účinnou variantu dluhového poradenství. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 12.

18

věřitel může domoci svého práva a jako takový by měl být respektován a prezentován. 2.3.1. Cíle poradenství Při stanovování cílů vycházíme z rozsahu, charakteru a příčin problémů klienta. Obecně se v sociální práci hovoří o tom, že bychom neměli stanovovat cíle, kterých nemůžeme dosáhnout. Jako jeden z hlavních cílů dluhového poradenství, který je často kladen na první místo, se uvádí, že bychom měli zbavit jednotlivce či rodinu dluhů.38 Mnohdy je to běh na dlouhou trať s mnoha překážkami. Z tohoto důvodu se mi jeví vhodné nestanovovat tento cíl jako prioritu naší spolupráce, protože od nás klient bude očekávat zázraky. Navrhovala bych hovořit nejprve o podchycení dluhů, snažit se zmírnit dopady exekuce a následně stanovit tyto cíle, jak je definují Schavel s Oláhem39: •

zamezit tvorbě nových dluhů

•

naučit rodinu efektivně hospodařit

•

vytvářet příznivé podmínky pro sociální vazby členů rodiny

•

zaangažovat všechny členy rodiny na připravovaných změnách.

Abychom těchto cílů dosáhli, měli bychom preferovat a zabezpečit40: •

systematickou

a

dlouhodobou

spolupráci

s jednotlivcem/rodinou jako celkem •

terénní sociální práci

38

SCHAVEL, M., DREXLEROVÁ, B., LEKÁROVÁ, L. Zadlženosť a psycho-sociálna pomoc rodinám so sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 72. 39 SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s. 69. 40 tamtéž, s. 70.

19

•

komunikaci

s věřiteli,

exekutory

a

jinými

zainteresovanými subjekty •

teamovou

spolupráci,

tzn.

zainteresování

dalších

odborníků.

2.4.

Podstata exekučního řízení

Abychom v dluhovém poradenství dosáhli stanovených cílů, je třeba si osvojit základní informace o exekučním řízení. Úvodem této kapitoly je nutné nejprve vymezit, kdo je to exekutor a co je to exekuce. Exekutor je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, aby vykonával exekuční činnost, a to za úplatu jako soukromý podnikatel. Jeho úkony se považují za úkony soudu, odtud plyne zákonné označení „soudní exekutor.“41 Pojem exekuce se používá v souvislosti s výkonem exekučních titulů. Exekučním titulem může být vykonatelné rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu (finanční úřad, zdravotní pojišťovna, přestupková komise aj.), notářský nebo exekutorský zápis, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek nebo ukládají povinnost, která nebyla povinným subjektem splněna ve stanovené lhůtě dobrovolně.42 Exekuční řízení se zahajuje na návrh oprávněného, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul.43 A nyní již k exekučnímu řízení, které je zahájeno dnem, kdy návrh došel exekutorovi. Od 1.1.2009 lze návrh podávat pouze k exekutorovi. Výběr exekutora je výlučnou věcí oprávněného a soud je povinen se touto volbou řídit.44 V praxi je často diskutována otázka vynaložených cestovních nákladů, když je exekutor a jeho sídlo příliš vzdáleno místu dlužníkova pobytu, avšak 41

KASÍKOVÁ, M. a kol., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti(exekuční řád). 1.vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 1-3. 42 KASÍKOVÁ, M. a kol., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 135 an. 43 tamtéž, s. 130-131. 44 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 79-80.

20

volba exekutora je nezpochybnitelné právo věřitele. Námitky proti neúčelně vynaloženým cestovním nákladům se od 1.1.2013 promítly do novely exekučního řádu, a to tak, že dlužník hradí cestovní výdaje jen do výše 1500,-Kč za jednu cestu a výdaje tuto částku přesahující hradí věřitel.45 Po dojití exekučního návrhu ho exekutor předloží spolu s exekučním titulem do 15 dnů soudu a požádá o udělení pověření k provedení exekuce. Exekutor může začít provádět exekuci až poté, co mu je doručeno pověření k provedení exekuce. Soud vydá pověření, aniž by stanovil, jakým způsobem má být provedena. Volba způsobu provedení náleží exekutorovi, který poté, co mu bylo doručeno pověření, posoudí, jakým způsobem bude exekuci provádět a vydá exekuční příkaz.46 Způsob provedení exekuce volí exekutor v exekučním příkazu na základě informací, které o povinném a jeho majetku zjistí. Prostřednictvím exekučního příkazu musí exekutor zajistit dostatek majetku, aby bylo možné uspokojit nároky věřitele. V jednom exekučním příkazu může zvolit více způsobů provedení exekuce, nepostačuje-li jeden. Mohou však být vydány i postupně jednotlivě. V zájmu rychlosti exekučního řízení není proti exekučnímu příkazu přípustný žádný opravný prostředek. Třetí osoby se exekučnímu příkazu, který postihuje jejich majetek, k němuž mají výlučné právo, mohou bránit tzv. excindační (vylučovací) žalobou.47 Od 1. 1. 2013 je upraven postup exekutora poté, kdy je soudem pověřen provedením exekuce tak, že nejpozději s prvním exekučním příkazem exekutor povinnému doručí vyrozumění o zahájení exekuce, exekuční návrh, kopii exekučního titulu a výzvu k dobrovolnému splnění povinnosti ve lhůtě 30 dnů od doručení. Zároveň ho poučí o možnosti podat ve stejné lhůtě návrh na zastavení exekuce. Mezi okamžikem pověření exekutora vedením exekuce a doručením vyrozumění o zahájení exekuce povinnému může vzniknout časový úsek trvající pár dní i týdnů, kdy v této fázi 45

KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 494. 46 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 200-206. 47 Tamtéž, s. 200-206.

21

exekutor zjišťuje majetek povinného.48 Po uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění exekutor exekuci podle exekučního příkazu provede. Po doručení vyrozumění již povinný nesmí nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetkem ve společném jmění manželů, snižovat jeho hodnotu a to bez ohledu na výši pohledávky. Cílem je přimět dlužníka, aby dostál své povinnosti vůči věřiteli. Výjimku tvoří běžná obchodní činnost a uspokojování základních životních potřeb, udržování a správa majetku.49

2.5.

Obrana povinného

Představila jsem základní průběh exekučního procesu, a tak mohu přistoupit k možnostem obrany povinného, neboť účinné provázení klienta exekučním řízením tyto znalosti vyžaduje, a to zejména v případech, kdy byla exekuce nařízena neoprávněně. Při neoprávněně nařízené exekuci skýtá obrana povinného možnost podat návrh na zastavení nařízení exekuce. Oprávněně nařízenou exekuci by klient měl přijmout a co nejdříve řešit např. plným uhrazením, prodejem nepostiženého majetku nebo splátkami. Klienti, kteří se na poradce obrací s žádostí o radu v okamžiku, kdy je jim doručeno vyrozumění o zahájení exekuce, se pokouší za každou cenu bránit, protože se bojí, aby jim neuplynula lhůta pro odvolání. Proti pověření vydávanému soudem od 1.1.2013 již není odvolání přípustné, neboť zákonodárce sloučil odvolání a návrh na zastavení exekuce tak, že napříště lze veškerou obranu uplatnit jen v rámci návrhu na zastavení exekuce.50 Z poradenského hlediska je nutné vědět, že ochrana povinného tím však snížena není, neboť dřívější odvolací námitky lze projednat i v řízení o zastavení exekuce. Poradce by měl znát lhůty a pravidla pro podání návrhu na zastavení, zmapovat situaci klienta a na základě tohoto vyhodnocení se rozhodnout, kdy je vhodné návrh na zastavení exekuce podávat, aby zbytečně 48

KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 3. vyd, Praha: C.H.Beck, 2013, s. 261-266. 49 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 165-175. 50 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 340.

22

nezahlcoval soud balastní agendou a klientovi nedával plané naděje. Klient často po podaném návrhu tíhne k neplacení dluhu v naději, že je věc vyřešena, zatímco mu dluh narůstá a situace se zhoršuje. Neúspěch v řízení navíc klientovi navyšuje dluh o povinnost uhradit oprávněnému náklady právního zastoupení v řízení o zastavení exekuce. Všechny dluhové poradny, které jsem během studia i práce na mém výzkumu navštívila, disponovaly odborně připravenými šablonami, do kterých dle kontextu situace doplňovaly potřebné náležitosti k podání návrhu na zastavení exekuce. V některých obtížnějších případech situace vyžaduje klienta odeslat do právní poradny nebo k advokátovi, obzvláště, je-li zde podezření na zjevně neoprávněnou exekuci vyžadující erudovanou procesní obranu. 2.5.1. Návrh na zastavení exekuce Nyní již věcně k jednotlivým pravidlům a lhůtám pro podání návrhu na zastavení exekuce. Ustanovení § 55 exekučního řádu, které upravuje návrh na zastavení exekuce se díky novele č. 286/2009 Sb. významně změnilo a dává exekutorovi pravomoc, aby v nesporných případech mohl vydat usnesení o zastavení exekuce. Do té doby o zastavení exekuce rozhodoval výhradně soud. Po novele zůstává rozhodovací pravomoc soudu pouze ve sporných věcech, které předkládá exekutor soudu až po předchozím zjištění stanoviska všech účastníků. 51 Další významné změny přinesla poslední novela exekučního řádu provedená s účinností od 1.1.2013 zákonem č. 396/2012 Sb., kdy byly zavedeny nově dva režimy návrhu na zastavení exekuce. Povinný je při podání tohoto návrhu omezen těmito lhůtami 52: a)

Návrh na zastavení exekuce podaný ve lhůtě uvedené dle §46

odst. 6 exekučního řádu, který je možno podat do 30 dnů od doručení vyrozumění o zahájení exekuce a v podstatě se jím nahrazuje dřívější 51

KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 340. 52 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 339 an.

23

institut odvolání proti usnesení o nařízení exekuce. Je-li podán, nelze do pravomocného rozhodnutí soudu o tomto návrhu exekuci provést, nebrání však vydávání exekučních příkazů postihujících majetek povinného pro případ, že návrhu nebude vyhověno. b)

Běžný návrh na zastavení exekuce, který se vztahuje na

případy, kdy důvody pro zastavení exekuce nastaly až později v průběhu exekuce. Zde je 15 denní lhůta, která začíná běžet okamžikem, kdy se povinný o důvodu dozvěděl. V takovém případě je třeba, aby v návrhu uvedl okolnosti, za nichž se o důvodu dozvěděl a z nichž vyplývá, že byl návrh podán včas. Návrh se podává k pověřenému exekutorovi, který jej ve lhůtě 15 dnů pošle dalším účastníkům s výzvou, aby se vyjádřili, zda se zastavením exekuce souhlasí. Nevyjádří-li žádný z účastníků ve stanovené lhůtě nesouhlas se zastavením, vydá exekutor po uplynutí lhůty k vyjádření usnesení o zastavení exekuce, ve kterém rozhodne i o nákladech oprávněného a exekuce. V opačném případě, když některý z účastníků s návrhem na zastavení nesouhlasí, předloží exekutor spis exekučnímu soudu, který ve věci rozhodne. Po dobu rozhodování soudu může exekutor provádět všechny úkony směřující k provedení exekuce. Zjevně opožděný nebo neúplný návrh exekutor odmítne. Aby byl návrh na zastavení exekuce úplný, pak musí být jednak včasný a musí obsahovat obecné náležitosti podání podle § 42 odst. 4 občanského soudního řádu, který říká, že z návrhu musí být patrné, komu je podání určeno, kdo je činí, které věci se týká, co se jím sleduje, musí být podepsáno a datováno. Dále musí být naplněn, některý z níže uvedených důvodů, pro které lze exekuci zastavit, a to53: a) exekuční titul, pro který byla exekuce nařízena, nebyl v době nařízení po stránce formální nebo materiální vykonatelný54

53

§ 268 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Blíže viz. Winterová, A. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 3.vyd. Praha: Linde, 2007, s. 782 – 787. 54

24

b) exekuční titul byl po nařízení exekuce zrušen nebo se stal před nařízením/nebo po nařízení exekuce v důsledku jiného rozhodnutí či právní skutečnosti neúčinným c) zastavení exekuce navrhl oprávněný (kdykoliv poté, co bylo vydáno pověření i bez udání důvodu) d) exekucí jsou postiženy věci, které jsou dle § 321 a 322 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) z výkonu rozhodnutí vyloučeny a ohledně nich soud exekuci zastaví (např. věci nezbytné k podnikání, věci nezbytně nutné k uspokojování základních potřeb povinného, snubní prsteny) e) není zjištěn žádný majetek povinného nebo je jeho hodnota nedostačující ke krytí nákladů exekuce a jeho realizace by vedla ke zvýšení nákladů, které nemohou být z výtěžku kryty (princip procesní ekonomie) f) na základě pravomocného rozsudku o excindační žalobě bylo rozhodnuto, že exekuce postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí dle § 267 OSŘ a soud pro tento majetek exekuci zastaví (např. majetek nespadající do společného jmění manželů, majetek nabytý před manželstvím, dary, restituce) g) exekuce bude zastavena, pokud po vydání exekučního titulu zaniklo právo jím přiznané jinak než vynucením povinnosti v rámci exekuce, kdy zánik práva se prokazuje v nalézacím řízení (např. započtením pohledávky, dohodou účastníků, splněním vymáhané povinnosti) h) dále situace, kdy je exekuce nepřípustná z jiných důvodů, které nejsou uvedeny v jiných ustanoveních upravující zastavení exekuce a kdy jde o okolnosti, které jsou v rozporu se zásadami, na nichž je exekuce založena. Exekuce může být dle shora uvedených důvodů § 268 OSŘ zastavena zcela nebo z části nebo co do některého způsobu provedení exekuce.55 Návrh na zastavení exekuce by měl poradce sepisovat pouze tehdy, existujíli výše uvedené důvody a k prokázání uvedených tvrzení je nutné doložit i 55

KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 344.

25

listinné důkazy. V ostatních případech je třeba zvažovat možný odklad exekuce, prodej majetku nebo splátkový kalendář, o kterém pojednám v následující kapitole.

2.6.

Řešení exekuce

Jak jsem nastínila výše, v případě oprávněně nařízené exekuce je nutné ji začít co nejdříve řešit, aby dlužná částka a její příslušenství zbytečně nenarůstaly do závratných výšin. Nařízení exekuce není otázka jednoho týdne, ale zpravidla uběhne několik měsíců, někdy i let, než se věřitel rozhodne postoupit věc soudu. Nejprve věřitel kontaktuje dlužníka několika upomínkami, nereaguje-li, podá žalobu. Během nalézacího řízení i po vydání rozsudku má klient možnost dluh uhradit, takže exekuce přichází na řadu až jako poslední možnost, jak se věřitel může domoci svých práv. Po tak dlouhé době, kdy dlužník neplnil svůj závazek, je dlužná částka navýšena o různá příslušenství, jako jsou úroky, výdaje za advokáta, soudní poplatky aj. Spoléhat na to, že věc bude promlčena nebo se sama nějak vyřeší, je absurdní. Veďme klienty k tomu, aby před exekutorem nestrkali hlavu do písku a snažili se exekuci co nejrychleji řešit. Konstruktivní řešení exekuce z pohledu dlužníka jsou dvě, a to odklad exekuce a splátkový kalendář. 2.6.1. Odklad exekuce56 Situace, kdy se člověku přihodí vážný úraz, následkem čehož přijde o zaměstnání, k tomu je zadlužený u několika věřitelů a zrovna se mu narodilo dítě, je děsivá, ale není neřešitelná. Exekuční řád pamatuje na tyto tíživé situace a dává povinnému možnost podat návrh na odklad exekuce. Důvody, pro něž lze exekuci odložit a jejich podrobnosti upravuje § 266 občanského soudního řádu. Podle odstavce prvního soud může výkon rozhodnutí na návrh povinného odložit tehdy, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl

56

KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 224 an.

26

mít pro něho nebo pro jeho rodinu zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu vážně poškozen. Jako důvod pro odklad nelze namítat

okolnosti

trvalého

charakteru,

např.

několik

let

trvající

nezaměstnanost. Během odkladu exekutor posečká v provádění exekuce a nečiní úkony, které by vedly bezprostředně k vynucení povinnosti uložené exekučním titulem. Smyslem tohoto institutu je reagovat a předcházet nepříznivým osobním, sociálním a ekonomickým důsledkům exekuce na povinného a jeho rodinu. Návrh na odklad lze podat až po vydání pověření a podává se u exekutora. Legitimován k návrhu na odklad je pouze povinný. Bez návrhu může provedení exekuce odložit soud v případě, lze-li očekávat, že bude exekuce zastavena. Odklad se může týkat celé exekuce nebo jenom části. Během odkladu nesmí povinný nakládat se svým majetkem. Návrh musí obsahovat všechny povinné náležitosti, které blíže specifikuje § 42 odst. 4 OSŘ, musí být srozumitelný a určitý. K návrhu je třeba připojit i důkazní listiny prokazující obsažená tvrzení. Návrh, který je neúplný a nelze kvůli tomu o něm rozhodnout, exekutor odmítne. Tímto odmítnutím není povinný nijak poškozen, neboť může podat návrh nový. Okamžikem doručení návrhu na podatelnu exekučního úřadu, přestává exekutor činit úkony směřující k jejímu provedení, ale nadále činí úkony zjišťovacího charakteru. Pokud by se jednalo o návrh, který je zjevným bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva, nebo by návrh obsahoval stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto, exekutor může v provádění exekuce pokračovat. Za bezúspěšné uplatňování práva je považováno i opakované podávání neúplného a nesrozumitelného návrhu na odklad a je třeba, aby klient a poradce tuto skutečnost vzali do úvahy. Nevyhoví-li exekutor návrhu na odklad do 7 dnů, postoupí jej k projednání exekučnímu soudu, který je povinen o něm do 15 dnů rozhodnout. V usnesení o odkladu musí exekutor nebo soud uvést dobu, po kterou se exekuce odkládá. Po uplynutí této lhůty se nevydává žádné usnesení o

27

pokračování v exekuci a exekutor z úřední povinnosti pokračuje v úkonech k provedení exekuce. Z výše uvedeného je patrné, že pokud povinný má zájem exekuci řešit, avšak přechodně není schopen plnit, dá se navrhnout její odklad a předejít tak nepříznivým důsledkům. K odložení však musí být vážné důvody, na jejichž odstranění je povinný aktivně zainteresován. 2.6.2. Splátkový kalendář a přiměřenost exekuce Na úvod je nutné vysvětlit, že žádný právní předpis neukládá exekutorovi povinnost povolit povinnému splátkový kalendář a nárok na splátkový kalendář proto není právně vynutitelný. Přistoupení na splátkový kalendář je tedy ze strany exekutora vstřícným krokem. Jak jsem uvedla výše, exekuci lze provést jen způsoby, které stanovuje výčet ustanovení § 59 exekučního řádu. Volba způsobů náleží zásadně exekutorovi. S ohledem na přiměřenost exekuce, musí exekutor zajistit majetek povinného ve výši, která je dostačující k pokrytí vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce včetně pravděpodobného příslušenství a nákladů, které vzniknou v dalším průběhu exekuce. Postihne-li exekutor majetek v širším rozsahu, má povinný možnost podat návrh na částečné zastavení exekuce. Není však v rozporu se zákonem, když exekutor postihuje majetek povinného v o něco větší, než zcela nezbytné míře, neboť nelze zcela přesně odhadnout, jaký výtěžek ten který ze zvolených způsobů přinese a jaké náklady s ním budou spojeny.57 Určitá „rezerva“ je tedy na místě. Kasíková k tomu říká, že: „Riziko neblahých důsledků razantního majetkového postihu zde povinného postihuje zcela legitimně, neboť je to v první řadě on, kdo porušil svoji povinnost plnit oprávněnému podle exekučního titulu“.58 S úmyslem chránit práva povinného stanovila novela č. 286/2009 Sb. exekutorům v případě exekuce pro zaplacení peněžité částky povinnost 57

KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd, Praha: C.H.Beck, 2010, s.256-258. 58 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 257.

28

preferovat prioritní způsoby provedení exekuce, a to přikázání pohledávky, srážky ze mzdy a jiných příjmů a exekutorské zástavní právo. Nepostačují-li tyto způsoby provedení exekuce k uhrazení vymáhané pohledávky, jejímu příslušenství, nákladů oprávněného a exekuce, zvolí exekutor způsob provedení prostřednictvím prodeje movitých věcí a nemovitostí či podniku.59 Je namístě podotknout, že i v případě dlužné částky 50 000,- Kč lze přistoupit přímo k prodeji nemovitosti, není-li možné srážet ze mzdy nebo jiného příjmu či uspokojit dluh z prostředků na účtu nebo by jimi byla exekuce prováděna neúměrně dlouho.60Tento postup se zdá být tvrdý a amorální, avšak je nutno si uvědomit, že oprávněnému bylo exekučním titulem přiznáno právo na jednorázové zaplacení v řádu dnů, zatímco provedení exekuce prodejem nemovitosti trvá třeba rok. O splátkový kalendář postačí zažádat neformální cestou, mnoho exekutorských úřadů má na svých internetových stránkách elektronický formulář, kde stačí zadat základní údaje o dlužníkovi, spisovou značku exekuce a navrhnout výši splátky. Na základě jednoho exekučního titulu může být vymáháno více peněžitých a nepeněžitých povinností současně a exekutor tak používá tolik způsobů provedení exekuce, kolik typů povinností vymáhá.61

2.7.

Rozpočet domácnosti

Výše jsem uvedla výčet postupů, které lze při práci s klientem v exekuci uplatnit a právě na některou z možných variant by měla úzce navazovat nebo jí dokonce předcházet již několikrát zmiňovaná tvorba rozpočtu domácnosti.

59

§ 58 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti ve znění pozdějších předpisů 60 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 257. 61 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s 258.

29

Každého klienta, který navštíví dluhovou poradnu, bychom měli iniciovat k vypracování rozpočtu domácnosti, a to bez ohledu na to, zda se jedná o jedince, který teprve plánuje úvěr nebo o klienta s již nařízenou exekucí. Správně sestavený rozpočet nám poskytne přehled o tom, jak vysoké splátky si můžeme měsíčně dovolit, abychom vyžili a ještě ušetřili do zásoby. U klientů s nařízenou exekucí je víc než nutné, aby došlo ke zvnitřnění správných návyků v oblasti hospodaření s domácím rozpočtem, neboť sejdeli se více rizikových faktorů jako je nezaměstnanost, nemoc či ztráta živitele rodiny, je riziko sociálního vyloučení vysoké. Správným promýšlením výdajů a jejich snižováním se dá sociálnímu vyloučení předcházet, neboť je klient schopen hledat zdroje regulace svých výdajů a vyhodnocovat aktuální potřeby jako nutné nebo zbytné. Poslední dobou se však stále více mezi zadluženými klienty ozývá, že se jim s exekuci nevyplatí pracovat. Ráda bych na konkrétním příkladu demonstrovala, že i se srážkami ze mzdy se dá vyžít, pokud jednotlivec nebo rodina vhodně reguluje tok svých příjmů a výdajů. Vezměme si za příklad čtyřčlennou rodinu, kde má otec čistý příjem 15.000,-Kč a jednu nepřednostní exekuci.62 Odpovědnost za provádění srážek ze mzdy leží vždy na zaměstnavateli povinného. Přesný postup srážek ze mzdy upravuje § 279 odst. 1 OSŘ, který vychází z tzv. třetinového systému. Od čisté mzdy (tzn. po odečtení daní, sociálního a zdravotního pojištění) odečteme nezabavitelnou částku na povinného. Výše základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy, je upravena v nařízení vlády č. 595/2006 Sb., (nařízení o nezabavitelných částkách). Aktuálně je výše nezabavitelné částky rovna 2/3 součtu životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel, tj. 6.064,66-Kč.63 Dále odečteme od čisté mzdy nezabavitelnou částku na manželku, tj. 1.516,16 Kč a na každé dítě rovněž odečteme 1.516,16 Kč. Zbytek čisté mzdy po odečtení uvedených částek 62

Taxativní výčet přednostních pohledávek je uveden v § 279 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 63 § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění; § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění

30

zaokrouhlíme na celé koruny dolů, aby byla částka dělitelná třemi. Upravený základ vydělíme číslem 3 a rozdělíme na třetiny. Každá třetina má jiný režim. Pro nepřednostní pohledávku v našem příkladu se sráží jedna třetina. Pro přednostní pohledávky se srážejí třetiny dvě. Třetí třetina zůstává vždy povinnému.64 Náš výpočet je: 4.386 / 3 = 1.462. Pro nepřednostní exekuci se sráží jedna třetina a v našem případě otci po srážce zůstane částka 13.538,- Kč. Myslím si, že srážka 1.462,-Kč je rozumná výše a není nijak přehnaná, neboť je mnohdy i nižší, než splátky úvěru, pro který byla nařízena exekuce. Jak jsem psala výše, většina zadlužených spoléhá na to, že se jejich situace změní sama od sebe, že někdo přijde a zachrání je. Těmito planými iluzemi živí své naděje a jsou pasivní. Je důležité klienta zaktivizovat, aby svou finanční situaci uchopil pevně do svých rukou. Jen tak lze efektivně spolupracovat a nastavit systém splátek. Prvním krokem je provedení analýzy všech příjmů a výdajů domácnosti. Do sestavy rozpočtu domácnosti je nutné zahrnout všechny příjmy a výdaje, abychom dosáhli co nejpřesnějších výsledků.65 Autoři Slabikáře finanční gramotnosti za příjmy považují jakékoliv hotovostní i bezhotovostní příjmy jedince. Zjednodušeně je dělí na příjmy generované prací, sociální příjmy od státu, příjmy mimořádné a tudíž nepravidelné a příjmy pasivní z pronájmu či dividend. Do kategorie příjmů je nutné zařadit i prostředky získané formou úvěru. Výdaje jsou pak peněžní částky vynaložené na uspokojení potřeb různorodého charakteru. Tyto potřeby jsou neomezené, zatímco příjmy mají omezený charakter. Na stranu výdajů řadíme i úspory a rezervy. Výdaje se dají různě členit, třeba na výdaje za vzdělání a zábavu, bydlení, ochranu života a majetku. Za nejobtížněji sledovanou kategorii lze považovat běžnou spotřebu, neboť všichni členové musí poctivě zaznamenávat každý výdaj, k čemuž výrazně 64

KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 389 – 394. 65

SYROVÁTKOVÁ, Š., MACHALÍČEK, J., CHRISTOVÁ, J. Dluhová problematika. Dodatek k 1. vyd. Plzeň: Člověk v tísni, 2008, s.70.

31

dopomohou účtenky z nákupů. Na tento rituál však stačí pět až deset minut času. 66 Klienti by měli být upřímní, neboť reálný pohled na stav jejich účtů jim může otevřít oči a motivovat je ke změně. Cílem našeho posudku finanční situace je67: •

analýza všech rodinných příjmů

•

nalezení dalších možných zdrojů příjmů (např. dlužníkovy pohledávky, stavební spoření, další zaměstnání nebo změna stávajícího)

•

analýza všech běžných výdajů rodiny

•

nalezení oblasti možných úspor ve výdajích (zbytečné výdaje, např. předražený internet, satelitní televize, paušál za tel. služby, nákupy nicotností).

„Částka, která zbyla po zaplacení základních výdajů, je dále snížena o splátky prioritních dluhů. Výsledná částka pak určuje, kolik peněz dlužníkovi zbylo pro neprioritní věřitele“.68 Z toho vyplývá, že analýza dluhů je dle autorů Dluhové problematiky samostatným krokem odděleným od výdajů. Oproti tomu ve Slabikáři finanční gramotnosti dluhy tvoří samostatnou výdajovou kategorii.69 Oddělení dluhů od výdajů sice poskytne detailní přehled o dluhové situaci pro stanovení únosného splátkového kalendáře, ale dlužník by si měl uvědomovat, že každá splátka závazku je pravidelný měsíční výdaj, se kterým je nutné počítat a nelze je tak fakticky od dalších výdajů vnímat odděleně. Hospodařící jednotka musí mít své příjmy a výdaje pevně ve svých rukou a cíleně je řídit. Jen tak lze dosáhnout vytvoření toho správného rámce pro

66

BALABÁN, Z. (editor). Slabikář finanční gramotnosti. 1. vyd. Praha: COFET, 2009, s. 308 an. 67 SYROVÁTKOVÁ, Š., MACHALÍČEK, J., CHRISTOVÁ, J. Dluhová problematika. Dodatek k 1. vyd. Plzeň: Člověk v tísni, 2008, s.70. 68 Tamtéž, s.71. 69 BALABÁN, Z. (editor). Slabikář finanční gramotnosti. 1. vyd. Praha: COFET, 2009, s. 309.

32

snížení dluhů. Posledním krokem k úspěchu je pravidelnost, pečlivost a vytrvalost.70 Z jednoduchých účetních záznamů za nákupy, bezhotovostní platby aj. jde kontrolovat, zda se daří udržovat efektivní tok výdajů a příjmů a nedochází ke zbytečnému plýtvání peněžními prostředky či přepínání rozpočtu. Na schůzkách s poradcem se mohou měsíční údaje pravidelně konzultovat a analyzovat. Snížení životní úrovně dlužníka by však mělo být pouze přechodné, jako součást dlouhodobé strategie, kterou si jedinec nebo rodina stanoví ke zvýšení příjmů. Skutečným řešením je změna finančního myšlení a hledání příležitostí, jak rozšířit své příjmy, což povede naopak k růstu jedincovy životní úrovně. Součástí strategie by měly být i úvahy o zvyšování kvalifikace, vzdělávání v nových oborech, které jsou z hlediska trhu práce aktuálně perspektivní. Finanční vzdělávání by se mělo stát běžnou součástí života každého člověka, neboť je součástí našeho životního stylu.

Praktická část Jak jsem uvedla v předchozí části mé práce, zadlužených jedinců stále přibývá, proto jsem nejprve chtěla realizovat kvantitativní dotazníkové šetření. Můj záměr však nevyšel, neboť při oslovení několika zařízení specializujících se na dluhové poradenství jsem byla konfrontována s tím, že sesbírat dostatečný počet dotazníků pro mou práci by bylo obtížné. Oslovila jsem celkem pět zařízení, kdy u třech z nich se „z kapacitních důvodů“ nepodařilo navázat bližší spolupráci. Zbývající dvě zařízení byly terénní služby, které argumentovaly tím, že jejich klienti neumí mnohdy číst a psát, tak by jim museli dotazníky nejen předčítat a vyplňovat, ale i vysvětlovat některé dotazy, což je pro ně nemožné. Získaný počet dotazníků by tak byl velmi nízký a neposkytl relevantní data. Z těchto důvodů jsem se rozhodla realizovat šetření kvalitativní. 70

BALABÁN, Z. (editor). Slabikář finanční gramotnosti. 1. vyd. Praha: COFET, 2009, s. 312.

33

1. Cíl výzkumu Výzkumný problém, který zamýšlím zkoumat, je specificky zaměřen právě na ovládání toku příjmů a výdajů jedinců s nařízenou exekucí. O významu hospodaření s rozpočtem domácnosti jsem pojednávala v teoretické části a kladla na něj velký důraz, neboť je při práci s klienty v exekuci stěžejní a účelné naučit jedince či rodinu správně hospodařit. Jak jsem psala v části o cílech dluhového poradenství, Schavel s Oláhem považují učení efektivnímu hospodaření za primární smysl každého dluhového poradenství. Cílem navrhovaného projektu je tedy zmapovat, jakým způsobem prostupuje životem jedinců s nařízenou exekucí hospodaření s jejich příjmy a výdaji a dále zjistit, jaké jsou jejich postoje ke zlepšování svých schopností v oblasti hospodaření. Základní výzkumné otázky, které si ve své práci kladu jsou následující: 1. Mají respondenti přehled o stavu a pohybu svých příjmů a výdajů včetně závazků? 2. Jaké zdroje regulace příjmů a výdajů jedinci s exekucí využívají? 3. Jaký je jejich pohled na zlepšování schopností v oblasti hospodaření s peněžními prostředky a jaké jsou jejich preference v této oblasti? Získané výsledky mohou být využity k zefektivnění poradenské činnosti s klienty v exekuci z hlediska účinnějšího plánování rozpočtu domácnosti, který sehrává v dluhové problematice základní roli jakožto stěžejní nástroj pro snižování zadluženosti. Účelem výzkumu rovněž bude formulovat hypotézy, které by mohly být základem pro další výzkumy v této oblasti.

2. Metody zpracování a analýza dat Jádrem tohoto výzkumu je kvalitativní empirické šetření realizované prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru.

34

Všech dvanáct rozhovorů bylo s ohledem na citlivost tématu anonymních. Původně jsem rozhovory chtěla zaznamenávat na diktafon. Hned ze začátku jsem se však setkala s nesouhlasem většiny oslovených respondentů. Mnoho z nich vedlo spory se svými věřiteli, které jsou vyhrocené a k nahrávání neměli důvěru. I přes anonymnost rozhovoru se obávali, že bude jejich hlas někým rozpoznán. Sdělení, že nahrávka bude využita jen pro účely studijního výzkumu a nebude nikde zveřejňována, oslovení jedinci nepřikládali žádnou váhu a za této podmínky nechtěli s rozhovorem souhlasit. Kvalitativní data z rozhovorů byla proto fixována do záznamového archu. Pro zpracování hovorů bylo užito otevřeného kódování, kdy jsem analyzovanému textu přidělila zvolené kódy. V další fázi jsem jednotlivé kódy zařadila do příslušných kategorií a následně jsem pro účely další analýzy zvolila techniku „vyložení karet.“ Okruh kategorii jsem omezila pouze na ty kategorie, které souvisí s výše uvedenými výzkumnými otázkami a jsou spolu významově spjaté. Dospěla jsem tak k vytvoření základní linie dat, kterou se pokusím v

kapitole čtyři detailněji

interpretovat.

3. Charakteristika vzorku respondentů Kontakt s jednotlivými klienty byl navázán prostřednictvím sociálních pracovnic olomoucké Charity, a to konkrétně střediska pro lidi bez domova Samaritán, terénního programu Vzestupná spirála. Sociální pracovnice oslovovaly klienty s žádostí o účast na mém výzkumu a následně zprostředkovaly setkání na předem dohodnutém místě v centru Olomouce v kavárně Bohemia, neboť v sídle programu Vzestupné spirály toto nebylo umožněno. Takto byly realizovány tři rozhovory. Více účastníků se pracovnicím získat nepodařilo. Jeden kontakt byl zprostředkován díky olomoucké pobočce sdružení Člověk v tísni, avšak nebyl uskutečněn, neboť oslovená žena se v dohodnutou hodinu na setkání nedostavila. Vzhledem k nízkému počtu zprostředkovaných rozhovorů jsem o spolupráci požádala i Exekutorský úřad JUDr. Tomáše Vrány v Přerově. Toto

35

pracoviště jsem volila s ohledem na zázemí úřadu, který má velkou recepci s odděleným proskleným boxem, kde bylo pro rozhovory dostatečné soukromí a prostor. Na tomto pracovišti jsem přímo oslovovala klienty úřadu, kteří přicházeli na uvedenou recepci. Celkem jsem zde oslovila dvacet osob, kdy s rozhovorem souhlasilo devět dotazovaných. Respondenti byli oslovování náhodně, tak jak do sídla úřadu přicházeli. Vždy však byla splněna podmínka exekuce. Mezi oslovenými respondenty byli i klienti z Ostravska a Valašska, výzkumný vzorek tak nebyl omezen pouze na oblast Olomouce a Přerova.

3.1 Základní údaje o výzkumném vzorku Z celkového počtu dvanácti dotazovaných respondentů bylo celkově osm mužů ve věkovém rozptylu 28 až 75 let. Zbývající čtyři ženy jsou ve věkovém rozmezí 46 – 75 let. Respondentka č. 1 je rozvedená žena ve věku 46 let, bez rodinného zázemí. Žije v sociálním bytě. Je vyučená, dlouhodobě bez trvalejšího zaměstnání. V současnosti si přivydělává jako uklízečka. Má celkem čtyři věřitele, z toho dvě exekuce. Dluží na pojistném na veřejné zdravotní pojištění, dvěma telefonním operátorům a nájemné za bydlení. Splácí pouze část svých závazků, avšak zůstatek dluhu nezná. Uvádí příjem okolo 4.000,-Kč. Respondentka č. 2 je vdova ve věku 66 let, starobní důchodkyně. Žije v rodinném domě se snachou a se třemi vnoučaty. Syn je ve výkonu trestu odnětí svobody. Žena má celkem tři úvěry z kreditních karet u nebankovních věřitelů. Je na ni nařízena jedna exekuce. Dluhy vznikly částečně kvůli synovi, který s její kreditní kartou nakládal. Příjem domácnosti se skládá z jejího důchodu 5.400,- Kč a příjmů snachy. Neví, jaká je dlužná částka. Respondent č. 3 je muž, který má 38 let, je rozvedený a bezdětný. Žije sám. Je vyučen zedníkem a podniká ve stavebnictví. Má jeden dluh, a to na veřejném zdravotním pojištění, což je i důvodem exekuce. Uvádí, že dluží

36

pár desítek tisíc korun. Měsíční příjem má dynamický, zhruba okolo 20.000,-Kč. Respondent č. 4 je muž ve věku 33 let. Je svobodný, žije s družkou a dvěma dětmi. Je vyučen a aktuálně v zaměstnaneckém poměru. Má dva závazky, z toho jednu exekuci. Důvody závazků nechce uvádět. O stav dlužné částky se nestará, srážky provádí zaměstnavatel. Měsíční příjem domácnosti uvádí okolo 40.000,-Kč. Respondent č. 5 je muž ve věku 59 let, který bydlí na ubytovně a je dlouhodobě nezaměstnaný. Má základní vzdělání. Dluží zhruba 30.000,-Kč, a to za neuhrazený poplatek za svoz komunálního odpadu a třináct pokut městu Přerov. Měsíční příjem uvádí 3.200,-Kč. Respondentka č. 6 je rozvedená žena ve věku 63 let, která je vyučená chovatelkou drůbeže. Žije sama. Celkově má tři nebankovní věřitele. Dlužnou částku nezná, pouze odhaduje cca. 40.000,- Kč. Má jednu exekuci. Měsíční příjem představuje její starobní důchod, uvádí 7.000,-Kč. Respondent č. 7 je muž ve věku 28 let, který je vyučen a v zaměstnaneckém poměru. Je svobodný, bydlí s družkou. Dluží za neuhrazenou pokutu v městské hromadné dopravě. Z tohoto důvodu na něj byla nařízena i exekuce. Dlužnou částku uvádí 10.000,-Kč. Měsíční příjem domácnosti se pohybuje okolo 20.000,-Kč. Respondent č. 8 je muž ve věku 35 let, který je svobodný a žije s družkou spolu se třemi dětmi. Je vyučen zedníkem a v témže oboru i podniká. Celkově má dva nebankovní věřitele, z toho jednu exekuci. Říká, že se nechal nachytat, neboť dluhy vznikly v době, kdy měl problémy s partnerkou a hodně pil. Uvádí, že dluží více než 100.000,-Kč. Měsíční příjem domácnosti se pohybuje okolo 30.000,-Kč. Respondent č. 9 je muž ve věku 39 let, ženatý a žije s manželkou spolu s jedním dítětem. Má vysokoškolské vzdělání a je zaměstnaný jako obchodní zástupce. Vystřídal různá povolání. Celkově má tři věřitele, z toho jednu exekuci. Výši dluhu uvádí 300.000,-Kč. Ručil svému kamarádovi, který závazek nesplácel. Měsíční příjem se pohybuje okolo 31.000,-Kč.

37

Respondent č. 10 je muž ve věku 75 let, který je ženatý a sice sdílí s manželkou byt, avšak žijí odloučeně. Je vyučen a donedávna si pravidelně přivydělával jako topič. Celkově má dva věřitele a z toho jednu exekuci. Nezná výši svých závazků. Měsíční příjem má okolo 8.400,-Kč. Respondent č. 11 je rozvedený muž ve věku 54 let, který má úplné středoškolské vzdělání, byl mu přiznán invalidní důchod prvního stupně a pracuje jako strážce objektu. V současnosti žije sám. Má jednoho nebankovního věřitele. Pro tento spotřebitelský úvěr vznikla i exekuce. Dluží okolo 150.000,-Kč. Dluh je z doby, kdy byl silně závislý na alkoholu. Nyní úspěšně dva roky abstinuje. Měsíční příjem se pohybuje okolo 17-18 000,- Kč. Respondentka č. 12 je rozvedená žena ve věku 61 let, která má základní vzdělání a žije spolu se synem, který je nezaměstnaný. Celkově má dva věřitele, z toho jednu exekuci. Závazky jsou za neuhrazené splátky plynu a z úvěrů na nábytek. Půjčky na nábytek se jí podařilo konsolidovat do jedné splátky. Dluží okolo 57 000,-Kč. Příjem domácnosti se skládá z jejího starobního důchodu ve výši 10 000,-Kč a synovy podpory.

3.2 Průběh rozhovorů Rozhovory probíhaly v rozmezí od února do dubna roku 2013. Jak jsem psala výše, proběhly buď v centru Olomouce, v kavárně Bohemia nebo na recepci Exekutorského úřadu JUDr. Tomáš Vrány v Přerově. V jednom případě proběhl rozhovor v domácím prostředí, a to u respondentky č. 1. Délka rozhovoru se pohybovala okolo 25 - 40 minut maximálně. U žádného respondenta délka rozhovoru nepřekročila uvedenou hranici. Každý rozhovor byl uvozen krátkým představením mě samotné jako studentky oboru Sociální práce a rovněž jsem všechny respondenty seznámila s tématem mé práce. V případě rozhovoru na exekutorském úřadě jsem se identifikovala všem respondentům občanským průkazem i průkazem studenta, neboť rozhovor

38

probíhal bez předchozí domluvy a na straně respondentů mohlo dojít k pochybnostem o mé důvěryhodnosti. Po tomto představení a vyslovení souhlasu s rozhovorem jsem každý hovor započala úvodní otázkou, která byla jednoduchá a měla vzbudit zájem respondenta o rozhovor. Dále následovaly hlavní otázky, které tvoří jádro výzkumu a pro všechny respondenty byly stejné. Otázky byly připraveny dopředu a byly konstruovány tak, aby jim každý respondent porozuměl a současně ho neomezovaly ve výpovědi. Další doplňující otázky byly kladeny jen, když to bylo důležité pro zodpovězení výzkumných otázek.

3.3 Etická dimenze problému Neopomenula jsem ani řešení etické dimenze problému. Každý respondent vyjádřil ústní souhlas s účastí na výzkumu a byl obeznámen jak s tématem výzkumné práce, tak s možností kdykoliv od rozhovoru odstoupit a možností neodpovídat na dotazy, u kterých tak uzná za vhodné. Rovněž všechny rozhovory proběhly anonymně a nebyla sbírána žádná osobní data, která by vedla k identifikaci jednotlivců.

4. Interpretace dat Na základě výše uvedené analýzy kvalitativních dat získaných z rozhovorů bylo stanoveno pět níže uvedených kategorií, jejichž následná interpretace plynule navazuje na teoretickou část mé práce. Tyto kategorie jsem vymezila následovně: •

Základní povědomí o závazku

•

Finanční rezervy domácnosti s exekucí

•

Využívání zdrojů regulace příjmů a výdajů

•

Okolnosti a preference v oblasti finanční gramotnosti

39

4.1 Základní povědomí o závazku Jak jsem uvedla v kapitole pojednávající o důsledcích nesplaceného dluhu, je závazkový vztah definován ustanovením § 488 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jako vztah mezi věřitelem a dlužníkem, kdy věřitel má právo na plnění od dlužníka a dlužník povinnost tento závazek splnit. Závazek bývá ve většině případů, nehovoříme-li o závazcích vzniklých způsobením škody, vymezen smluvně se všemi patřičnými náležitostmi, které stanovují postup plnění a definují i sankce za nedodržení podmínek. Dlužníkem se klient stává již podpisem smlouvy a nikoliv až absencí první úhrady svého dluhu. Z uvedeného vyplývá, že dlužník je již od prvního okamžiku podpisu smlouvy obeznámen s výší splátek, úroků a dalších poplatků spojených s poskytnutím a vedením půjčky. Na základě těchto podkladů tak zná konečnou výši dlužné částky včetně příslušenství. Přesuneme-li se do fáze, kdy je již dlužník v prodlení se splátkou, tak jak jsem nastínila v kapitole zabývající se řešením exekuce, věřitel kontaktuje dlužníka několika upomínkami, než podá žalobu. I v těchto upomínkách je zmiňována výše dlužné částky a její příslušenství. Výši dlužné částky se může dlužník dozvědět i z žaloby a konečně i z rozsudku soudu. Nemělo by tak dojít k tomu, že konečnou dlužnou částku nezná a pokud se jí nemůže dopočítat, má k dispozici kontaktní údaje na příslušné věřitele a úřady, což dokládá i ukázka výpovědi jednoho z respondentů. Respondent č. 9 uvádí: „Mám ekonomku, ale přesto mi to nešlo spočítat. Zjišťoval jsem si to, volal jsem na úřad, protože jsem chtěl mít přehled.“ I přes výše uvedené argumenty však v praxi často dochází k tomu, že dlužník nemá povědomí o svých závazcích, což potvrzuje i poradce Kalvoda, který říká, že řada klientů má více věřitelů a nepamatují si přesně detaily své dluhové kariéry.71

71

BAJER, P. Občanské poradny chtějí poskytovat komplexní a vysoce odborné dluhové poradenství. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 5.

40

Problém je však ještě složitější, neboť jak vyplynulo z rozhovorů, dlužníci mají tendenci odpovědnost za správu své pohledávky přenášet na druhé, a to i v případech, že svou situaci již řeší a exekuci nebo dluh splácí. Na otázku, jaká je výše dlužné částky, respondentka č. 1 uvedla: „Přesnou výši Vám neřeknu, tu neznám, jen přibližnou. Zhruba to dělá asi 40.000,-Kč + penále. To by Vám řekla spíš Eliška. Každý měsíc docházím za Eliškou do centra a ona mi eviduje splátky. Dávala mi dohromady všechny papíry, tak to ví.“ Ze strany sociální pracovnice v tomto případě dochází k přebírání kontroly nad problémem ve snaze ochránit klientku. Hned v počátku bychom však měli klienta motivovat k aktivnímu zapojení do participace na řešení problému. „Nadměrná kontrola brání rozvoji autonomie. Angažovaný pracovník ji používá v dobré víře, že jde o zájem klientů. Pomáhající pracovník pak zachází i s dospělými jako s dětmi, namísto toho, aby právě naopak i v dítěti dovedl vidět a respektovat autonomního jedince a partnera.“72 Sociální pracovnice může klientce pomoci hlídat splátky, ale měla by jí v prvé řadě učit, jak si je má sama evidovat a vypočítat zbývající dlužnou částku. Pravidelné konzultace by měly být jen kontrolou, zda je klientčin postup správný a evidence bezchybná. Z postoje klientky však vyplývá, že o stavu svých závazků má jen mlhavou představu. Nejedná se však pouze o tuto klientku, ale i další respondenti zaujímají stejný postoj, i když se v jejich podání nejedná o sociálního pracovníka, ale třeba pracovníky exekutorského úřadu. Respondentka č. 2 uvádí: „Nevím, kolik mám ještě zaplatit. Říkali mi ještě tři splátky, ale kolik to dělá? To vám neřeknu.“ A shodně vypovídá i respondent č. 10, když uvádí: „Jeden měsíc splácím tomu a druhý onomu. Tak to mám nastavený, ale kolik dlužím, nevím? To oni mi tady řeknou.“ Tím „oni“ má namysli pracovníky exekutorského úřadu. Respondent č. 10 spoléhá na to, až mu úředník exekutora oznámí, že má doplaceno, pak bude vědět, že má vyhráno. Neví však, kdy přesně to bude. 72

KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006, s. 18.

41

Nemá celou věc pod kontrolou, o čemž vypovídá i fakt, že svým dvěma věřitelům splácí na přeskáčku. V jednom případě je již nařízena exekuce. Pokud by se u tohoto respondenta vyskytla nenadálá situace, která by jeho systém splácení na přeskáčku ohrozila, a on byl v delším prodlení, mohla by druhému věřiteli rovněž dojít trpělivost a přistoupil by k soudnímu vymáhání. Je tedy důležité, aby respondent znal svou finanční situaci z hlediska výše dlužné částky. Jen tak může plánovat své pravidelné splátky reálně a oběma věřitelům platit řádně a včas každý měsíc. Znalost výše všech dluhů je nutným základem analýzy klientovy situace: „Cílem dluhového poradenství je pomoci dlužníkovi nalézt efektivní způsoby řešení jeho dluhové situace. Nástrojem pro dosažení cíle jsou opakované osobní konzultace zaměřené na zmapování všech dluhů, příjmů a výdajů dlužníka a stanovení optimální a reálné strategie pro jednání s věřiteli.“73 U respondenta č. 7 hlídá dlužnou částku životní partnerka. Respondent uvádí: „Schovávám si papírky, ale kolik dlužím? Hlídá mi to přítelkyně.“ Další, respondent č. 4 spoléhá na svého zaměstnavatele.: „Celkovou výši dlužné částky? Nevím přesně. Eviduje to firma, která mi sráží. Musel bych se zeptat.“ Z uvedených záznamů je patrné, že otázka přijetí odpovědnosti za své závazky a finanční plánování jsou důležité aspekty dluhového poradenství, které by neměly být opomíjeny. Klienti by měli být vedeni k této odpovědnosti již v počátku spolupráce, aby došlo k co nejrychlejšímu zvnitřnění správných návyků v hospodaření s domácím rozpočtem. Navrhuji proto ověřit platnost této hypotézy: Včasná motivace klienta v exekuci k přijetí odpovědnosti za jeho závazek vede ke zlepšení platební morálky.

73

SYROVÁTKOVÁ, Š., MACHALÍČEK, J., CHRISTOVÁ, J. Dluhová problematika. Dodatek k 1. vyd. Plzeň: Člověk v tísni, 2008, s 63.

42

4.2 Hospodaření s domácím rozpočtem O významu domácího rozpočtu v dluhovém poradenství jsem pojednávala již v kapitole zabývající se cíli dluhového poradenství a v samostatné kapitole věnované čistě domácímu rozpočtu. Osvěžím proto jen základní údaje. Rozpočtem míníme souhrn příjmů a výdajů za určité období, který při pravidelném sestavování a analýze těchto souhrnů poskytuje efektivní kontrolu nad finanční situací hospodařící jednotky.74 Správně sestavený rozpočet musí počítat s rezervou pro případ vzniku nečekané události, která si žádá mimořádný finanční výdaj. V případě jedince nebo rodiny s exekucí to platí dvojnásobně. V souvislosti s dluhovou problematikou si Schavel, Drexler a Lekárová kladou trefnou otázku, jak je možné, že mnoho rodin s nízkými příjmy, kde je velký počet členů nebo jsou neúplné apod., tak nemají problémy s dluhy? Argumentují tím, že tyto rodiny umí efektivně hospodařit s obnosem, který mají k dispozici. Neschopnost hospodařit s částkou, kterou má rodina na jeden kalendářní měsíc, považují za kámen úrazu. Dodávají, že výdaje mnohých rodin přesahují výši jejich příjmů.75 Tento argument o neschopnosti hospodařit s disponibilní částkou potvrzují i příkladné výpovědi některých respondentů. Respondent č. 9 uvádí: „Na nečekané výdaje mi nezbude nic. Mám příjem 24.000,-Kč a 7.000,-Kč partnerka. Kam peníze jdou, tak to vím přesně. Z toho všeho jde 14.000,-Kč na hypotéku, 6.000,- na nákupy a 7.800,-Kč platím na dítě. K tomu ještě další drobný výdaje a jsem na nule.“ Ve stejné pozici je i respondent č. 8: „Dlužím víc, jak 100.000,- a měsíčně nám z těch 30.000,-Kč zůstalo jen 8.000,-Kč na jídlo. Co to je pro pět lidí? O tom, za co utrácíme, mám jen částečnou představu.“

74

BALABÁN, Z. (editor). Slabikář finanční gramotnosti. 1. vyd. Praha: COFET, 2009, s. 308.

75

SCHAVEL, M., DREXLEROVÁ, B., LEKÁROVÁ, L. Zadlženosť a psycho-sociálna pomoc rodinám so sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 69 – 72.

43

Respondentka č. 12 uvádí: „Záleží na tom, jaké má člověk nároky. Mám důchod těch 10.000,-Kč a k tomu ještě synova sociálka. Nemám ani na kredit. Na jídlo mi zbyde 2.400,-Kč. To víte, vnučce čokoládu koupit musíte.“ Respondentka č. 1 reflektuje: „Zatím nezbylo nic. Mám ráda sladkosti a taky ráda peču. Dalo by se ušetřit, ale nedokážu si odříct, když jdu do obchodu.“ Respondentce č. 2 také nic nezbývá. Uvádí: „Ne, nezbyde mi nic. Dvě stovky si platím to důchodové. Teď to zvedli na tři, abyste měla tu podporu, abyste jí jako dostala. Až to doplatím, budu dávat ty tři stovky, ale jinak pro sebe na ten měsíc nemám nic. Mám důchod po manželovi 5.400,-Kč a nevěsta má rodičovskou a přídavky na děcka. Sociálka ta jí taky hodně pomáhá.“ Z výpovědi respondentky by se dalo usuzovat, že když si platí penzijní připojištění, tak vlastně má rezervní peníze, avšak autoři Slabikáře finanční gramotnosti rozlišují mezi rezervou a úsporami. Úspory definují takto: „Úspory domácnosti jsou tou částí důchodu, která se nevydává na spotřebu, ale představuje kumulované prostředky určené k budoucí spotřebě. Zároveň jsou úspory k dispozici pro národní investice a jsou tak hybnou silou ekonomického růstu.“76 Oproti výše uvedeným ukázkám nyní uvedu výpovědi respondentů, kteří rezervy vytváří. Respondent č. 11 zaujímá následující postoj: „Musí být rezerva. Mám 17 až 18 000,-Kč na měsíc. Bydlím v nájemním bytě a platím měsíčně šest tisícovek. Teď mi zbydou dva až tři tisíce, ale potom, co to doplatím, tak mi zbyde čtyři až pět tisíc.“ Respondent č. 3 v tom má také jasno: „Ano, musím myslet na zadní kolečka. Jinak to nejde. Utratit všechno, to je šílenství. Zhruba mi zbyde do 5 000,Kč. Jak kdy.“

76

BALABÁN, Z. (editor). Slabikář finanční gramotnosti. 1. vyd. Praha: COFET, 2009, s. 308.

44

Respondent č. 7 uvádí: „Když člověk chce, musí mu něco zbýt. Každý měsíc mám 3.800,-Kč do zásoby.“ Respondent č. 4: „ Ano, určitě mi zbyde. Tak alespoň dva tři tisíce. Máme dvě děti a na měsíc asi 40.000,-Kč.“ Respondent č. 10: „Dluhy jsme si nabrali s manželkou, a pak se na mě vykašlala. Všechno hradím sám. Zbudou mně leda dvě stovky.“ Z výpovědi některých respondentů vyplývá to, co výše avizuje Schavel, Drexler a Lekárová. Některý z klientů má jen částečnou představu, za co se peníze utrácí a jiní uvádí, že si uvědomují oblasti, kde by se dalo ušetřit, ale zatím se k tomu neodhodlali. Na těchto aspektech by se dalo pracovat a to např. prostřednictvím různých kognitivně-behaviorálních strategií. Nácvik žádoucího chování a myšlení by nebyl pro poradce časově náročný, neboť právě domácí úkoly, které patří k základním rysům KBT přenášejí velký podíl aktivity a odpovědnosti za průběh na klienta mimo poradcovo působení. Domácí úkoly navíc podněcují větší samostatnost klienta. Je to právě vlastní zkušenost během nácviku, díky níž je klient schopen v případě opakovaného vzniku problémů zvládnout těžkosti vlastními silami.77 Analýza toku příjmů a výdajů by se neměla zlehčovat ani podceňovat, neboť poradci může poskytnout mnoho užitečných informací o zvyklostech rodiny. V dalších možných výzkumech navrhuji ověřit platnost této hypotézy: Absence finančních rezerv u klientů v exekuci je podmíněna nadbytečnými výdaji v oblasti spotřeby.

4.3 Využívání zdrojů v oblasti regulace příjmů a výdajů Analýza rozpočtu domácnosti tak, jak byla popsána v poslední kapitole teoretické části, poskytuje údaje o tom, zda jsou naše finanční prostředky akumulovány pro budoucí spotřebu, nebo tvoříme dluhy. Pokud se ocitáme

77

MOŽNÝ, P., PRAŠKO, J. Kognitivně – behaviorální terapie. Úvod do teorie a praxe. Praha: Triton, 1999, s. 87.

45

v mínusových hodnotách, je nutné některé položky výdajů seškrtat, aby se omezila spotřeba a uvažovat o tom, jak naopak navýšit položky příjmové.78 Na vedení záznamů o příjmech a výdajích mají účastníci rozhovorů rozmanité názory, ale nutnost zvýšit příjmy prostřednictvím zaměstnání si uvědomují, i když k tomu přistupují svébytně. Co se týká redukce výdajů, tak je okruh užitých možností respondentů značně omezený. Uvedené dokreslí následující ukázky výpovědí. Respondent č. 10 uvádí: „K čemu je to dobré? Vedla to asi manželka, já ne. Kupuju levný oblečení a hledám si brigádu. Pracuju pokaždé, když to jde, jako topenář nebo u vzduchotechniky. Loni jsem taky pracoval.“ Respondent č. 7: „Někdo si to asi zapisuje, ale já ne. Pro mě to nemá žádný význam. Snižovat výdaje nemusím. Mám nárazovky. Za týden pořežu dvě auta dřeva motorovkou a mám vydělaný. K tomu ještě výplatu z práce.“ Oba respondenti hledají jediný zdroj, jak zvýšit příjmy v občasných přivýdělcích. V provádění analýzy domácího rozpočtu nevidí žádný přínos, i když jsem kontrovala tím, že brigáda a nárazovky jsou přechodné a některé zbytné výdaje by se daly snížit trvale. Ještě dál jde respondent č. 5: „Ne, nikdy jsem si to nepsal. Na co? Myslíte si, že je kde šetřit, s těma pár korunama? Chodím na jídlo k holce. Jak si mám vydělat, když jsem nemocnej? To jsou hlouposti. Kdyby mi tak sociálka dala víc peněz, bylo by to lepší.“ Výpověď respondenta č. 8 je následující: „Věříte, že si nic nepíšu? Výdaje nesnižuju. Prostě nakupuji a neřeším to. To kdybych měl zapisovat, to by mě porazilo. Člověk na to přijde sám. Nerozmýšláte o tom. Lepší je výdělek bokem. Když pracujete čtyři víkendy po sobě, je to lepší jako práce.“ Respondent říká, že nakupuje a neřeší to. Nepokládá si však otázku, zda to,

78

BALABÁN, Z. (editor). Slabikář finanční gramotnosti. 1. vyd. Praha: COFET, 2009, s. 313.

46

co nakupuje, má skutečně smysl a zda nekupuje věci na základě okamžitého impulsu, než skutečné potřeby.79 I když si respondent č. 8 domácí rozpočet nevede, nepřímo upozorňuje ve své výpovědi na zajímavý aspekt, a to ten, že kdyby si měl zaznamenávat každou drobnou položku, za kterou utratí peníze, bylo by to otravné a ve finále by se možná zděsil výsledné částky. Následující výpovědi potvrzují kladný přínos vedení domácího rozpočtu, ale současně poskytují i podnět k zamyšlení, který vyvolává právě ona „otravná“ pečlivost a nutnost zapisovat každou položku, která ve finále může dlužníka od vedení rozpočtu odradit. Respondent č. 11 uvádí: „Vedl jsem si rozpočet, když jsem byl v péči Elišky. Přiměla mě k tomu právě ona. V začátku mi to pomohlo. Změnilo mi to návyky. Získal jsem přehled o tom, že nakupuji nepotřebné věci, ale později jsem se na to vykašlal. Eliška trvala na tom, abych si zapisoval opravdu všechno a zapisujte si každou roli toaleťáku. Pokaždé jsme se kvůli tomu chytli. Už si to nepíšu. Teď snižuju výdaje tak, že nakupuji ve slevách, ale už jen věci, které potřebuji. Dřív jsem měl taky fušky, když jsem byl zdravý a využíval jsem zúročení vkladů na spoření. Teď jsou ty úroky směšný a taky na to nemám, ale zkouším sázet Sportku. Třeba budu mít někdy štěstí.“ Respondentka č. 1 má následující zkušenost: „Záznamy jsem si vedla v minulosti. Zjistila jsem, že utratím příliš vysoké sumy za jídlo. Nyní už si je nevedu, protože to byla hrozná kontrola. Musela jsem psát každou věc. Jinak se snažím nakupovat ve slevách a chodím do bazaru S.O.S. Šetřím na oblečení, to pořizuju taky v Charitě.“ Stejně tak respondentka č. 12: „Ano, na začátku spolupráce s paní Eliškou jsem začala, ale už jsem skončila. Nechtělo se mi to psát, a když už člověk nemá, kde šetřit, je to k ničemu. Nakupuji levně jídlo. Ráda něco koupím té vnučce. Chtěla bych brigádu, ale jsem po nemoci. Přemýšlela jsem i o sběru papíru.“ 79

BALABÁN, Z. (editor). Slabikář finanční gramotnosti. 1. vyd. Praha: COFET, 2009, s. 313.

47

Tyto výpovědi dokazují, že důsledné trvání na evidenci každého výdaje jsou pro dlužníka důvodem, proč s analýzou rozpočtu brzy končí. I když se doporučuje pečlivost v zápisech, zřejmě je tento striktní postup v začátcích spolupráce spíše kontraproduktivní. Abychom předešli předčasnému ukončení klientova úsilí, navrhovala bych vést klienta k tomu, aby si zaznamenával skupiny výdajů. Může vzniknout např. sběrná skupina potravin a drogerie či ošacení namísto jednotlivých položek. Klient pak z účtenky vyjme pouze ty položky, které do příslušné kategorie nespadají. Takových položek nebude moc, neboť běžně nakupujeme převážně jídlo a drogistické zboží. Bude to pro něj méně obtěžující a až si zvykne, může přistoupit k detailnějším záznamům. Jinou alternativu nabízí následující výpověď respondenta č. 9: „Vím zhruba, kolik můžu utratit týdně, tak si to nepíšu. Propočítal jsem si to a teď si to už jen hlídám, abych ten limit nepřekročil. Běžně nakupuju ve slevách a nastavil jsem si vyšší zálohy na energie, abych nemusel doplácet. I když mám vysokou školu, beru každou práci. Jezdil jsem i kamionem a taky brigády“ U klientů, kteří pravidelné vedení rozpočtu domácnosti odmítají, je možné navrhnout, aby si tuto analýzu provedli pouze na začátku a na konci měsíce, kdy si stanoví finanční rozpočet na jednotlivé týdny, který potom dodržují. Na konci měsíce provedou bilanci. Sice nemají detailní přehled o stavu a pohybu svých příjmů a výdajů, ale lze tím předejít neúměrnému přepínání rozpočtu a naprosté dezorientaci. Respondent č. 4 je ve snižování výdajů důmyslnější a hledá možnosti, jak snížit nutné výdaje i mimo nákupy potravin a oblečení ve slevách. Navíc poukazuje na to, že v případě vícečlenné domácnosti, je těžší oblast výdajů uhlídat: „Peru oblečení v práci. Jezdím firemním autem a také se tam sprchuju. Ano, v minulosti jsem si vedl záznamy, abych měl přehled o tom, kam ty peníze jdou, že neplýtvám jen tak. S dětmi je to už těžší. Mám práci mimo firmu. Mám melouchy a jsem začínající finanční poradce. Ale asi na to nejsem ten správný typ. Nejsem ukecanej. Nemám na to pusu.“

48

Následující ukázka výpovědi respondentky č. 6 je rovněž podnětná: „Všechno si píšu do deníčku, je to zvyk. Píšu to už od roku 1969. Dělala to i moje maminka. Evidovala jsem si výdaje na děti, když byly malé a taky, když se opravoval dům. Říkala jsem si, nakoupím to, to, to a už to bylo špatně, a proto jsem si to začala psát. Nakupuju hodně jídlo ve slevách. Když vidím slevu, jdu a koupím to pro sebe i pro děcka. No a oni pak koupí zase mně. Dřív jsem brigádničila a sem tam ji ještě udělám. Umývala jsem nádobí, a co kluci potřebovali, to jsem v kuchyni udělala. Teď se ty podmínky pro pracující důchodce změnily, tak už by se mi to nevyplatilo.“ Následně byla respondentka dotázána, jak se zaznamenanými výdaji pracuje? „Jdu na nákup a pak si zapíšu, co jsem nakoupila a kolik to stálo. Tak to dělám pokaždé, abych viděla, za co utratím. Je vidět, jak se mění ceny. Každý výdaj si eviduju.“ Na uvedeném příkladu je patrné, že respondentka má dobrý záměr, když si píše, co všechno si nakoupí, ale chybí srovnání výchozích příjmů a celkových výdajů. Zaznamenaná data nepodrobuje analýze a nezná tak rozdíl mezi příjmy a výdaji, který by ji informoval o schodku nebo přebytku, jak jsem popsala výše. Z uvedených výpovědí vyplývá, že za hlavní zdroj snižování výdajů jedinci považují nákupy zlevněného jídla a oblečení. Nabízí se otázka, jestli tak opravdu něco ušetří, neboť marketingové strategie obchodníků jsou postavené právě na slevách. Záběr využívání zdrojů, kterými snižují výdaje je značně omezený a na tento aspekt je důležité se v dluhovém poradenství zaměřit. Je nutné klienty informovat o různých možnostech, jak snižovat výdaje, např. nákupem úsporných žárovek, pořízením levnějšího volání, využíváním MHD namísto auta aj. V oblasti příjmů se postoj respondentů ubírá směrem k melouchům a brigádám. Zde klienti sice reflektují potřebu navyšovat příjmy formou práce, ale jedná se o přechodné příležitosti. Samozřejmě je to lepší, než být nezaměstnaný, ale aby dlužník mohl svoji situace vyřešit, je nutné hledat dostatečný trvalý zdroj příjmu nebo zvažovat rekvalifikaci či doplnění vzdělání.

49

Neopomenutelným faktem jsou zdravotní omezení, která jedince značně oslabují v účasti na trhu práce. Klient se v tomto případě může obrátit na firmy a programy, které jsou zaměřené na zaměstnávání zdravotně znevýhodněných osob. Pokud však klient ví, že je jakkoliv zdravotně nebo věkově omezen a není schopen si najít dostatečný zdroj příjmu k pokrytí svých závazků, není vhodné neúměrně vysoké závazky sjednávat. Rovněž je nutné zjišťovat, zda klienti pochopili podstatu hospodaření s rozpočtem a jeho analýzu. Navrhovala bych ověřit tuto hypotézu: Důsledné lpění na detailním zaznamenávání položek výdajů vede klienta k předčasnému ukončení pravidelného vytváření domácího rozpočtu.

4.4 Okolnosti a preference finančního vzdělávání Finance nás provází celým životem, měli bychom se proto naučit s penězi efektivně hospodařit co nejdříve. Nikdy však není pozdě začít. Respondenti byli během rozhovoru dotazováni, zda by se chtěli účastnit vzdělávací

aktivity

zaměřené

na

zlepšování

schopnosti

v oblasti

hospodaření s domácím rozpočtem, kdyby dostali bezplatnou nabídku a jakou formu by upřednostnili? Odpovědi byly velmi upřímné. Respondentka č. 6: „Myslím, že už to moc nezlepším a neudělám nic, mám už roky. Spíš by mi museli přidat. Kdyby mi to někdo nabídl zadarmo, tak ano. Asi skupinový kurz. Člověk by si mohl porovnat své zkušenosti.“ Respondentka č. 2 uvedla: „Šla bych, ano. Mám ráda lidi, dobré lidi. Řekli bychom si, jak jsme na tom a předali zkušenosti. Kdyby mi někdo vysvětlil, kdo mi dobře půjčí. Nemusela jsem naletět, ale to ne. Už jsem stará, to spíš nevěsta, ta ať gazduje“ Obě respondentky vyjadřují zájem o vzdělávání, ale současně i obavu, z důvodu věku. Haškovcová však o vzdělávání seniorů uvažuje jako o duševním omlazení a neutěšené dychtivosti. Vzdělávání

50

seniorů plní celou řadu významných funkcí. Jako příklad uvedu funkci preventivní, která pozitivně ovlivňuje proces stárnutí a kvalitu života.80 Respondent č. 4: „Zajímám se o finance už teď. Jsem členem ZFP Akademie. Víc mi vyhovují skupinové kurzy. Můžete se zapojit, pobavit, co vás zajímá a zjistit, co druzí. Záleželo by na čase. Jsem moc vytížený.“ Dotazovaný muž vnímá potřebu vzdělávání jako nutnost, a proto již vyvinul úsilí ke zlepšení svých znalostí i finanční situace. Z výpovědí vyplývá, že respondenti přikládají velký význam výměně zkušeností ve skupině. Přímo se nabízí iniciovat vznik svépomocné skupiny, která je právě na vzájemné pomoci a podpoře členů založena. Matoušek přesně vystihuje charakter a poslání svépomocné skupiny, když píše, že: „Členové s. s. si předávají informace, poskytují si emocionální podporu, někdy si poskytují i přímou praktickou pomoc a obhajují společné zájmy vůči jiným organizacím, případně i vůči státu.“81 Svépomocná skupina doplněná účelnými přednáškami z řad odborné veřejnosti na témata z oblasti dluhové problematiky by zde byla přínosná ve všech ohledech. Respondent č. 3 dává přednost spíše individuálnímu získávání znalostí: „Určitě bych se chtěl zlepšit. Záleželo by hlavně na tom, co by tam bylo za lidi. Lepší je, tak jak si povídám s Vámi, jen ve dvou. Kde je moc lidí, tak to nemusím.“ Vnímá potřebu vzdělávání jako přínosnou, ale účast na vzdělávací aktivitě by byly závislá na sympatiích či antipatiích v kolektivu. Respondentka č. 12 uvádí: „ Chtěla bych, ale nevím, jestli už na to nejsem moc stará. Asi bych tam šla. Záleželo by na tom, o čem by to bylo? Chtěla bych ještě něco ušetřit pro vnučku. Raději bych, kde není moc lidí.“ Respondentka rovněž vnímá věk a kolektivní účast jako možnou překážku na cestě ve vzdělávání, ale současně uvádí spoření pro vnučku jako velkou motivaci. Respondent č. 11 ví dokonce, kde konkrétně by se chtěl zlepšit: „Samozřejmě, že chtěl. Z posledního vyúčtování jsem zjistil, že mám velkou 80 81

HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 129. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2.vyd. Praha: Portal, 2008. s. 218.

51

spotřebu vody. Tak třeba jen u tohohle, ale i další věci by mě zajímaly. Kdyby mi to časově vyšlo, tak bych se účastnil, ale spíš takový setkávání jako dosud s Eliškou. Jen individuálně.“ I z této výpovědi je zřejmé, že správná motivace je základním kamenem. Je nutné najít tu pravou hybnou sílu. Nakonečný vymezuje motivaci následovně: „Funkcí motivace je subjektivně účelné zaměření chování jedince, které je spojeno s jeho energetizací (intenzitou) a udržováním, dokud nebude dosaženo původního, nebo náhradního cíle.“82 Jak jsem psala výše, odpovědi byly upřímné a respondent č. 5 uvedl: „Paní, proboha, k čemu by mi to bylo? To je zbytečný. Co chcete zlepšovat s životním minimem? Potřeboval bych víc peněz a ne tohle.“ Nabízí se úvaha, kdyby tento muž vyhrál v loterii a umořil všechny své současné dluhy a ještě mu něco zbylo, zda by byl po celý zbytek života již bez-dlužný a jeho rozpočet stále v kladných číslech? Respondent č. 8 krátce a výstižně sděluje: „Není co zlepšovat. Nepovažuji to za nutné.“ Respondent č. 10 má ve věci také jasno: „Ne, s důchodem nejde líp hospodařit, tak na co bych se vzdělával? Řešením je víc peněz. Nějaké zlepšování a vzdělávání, to není pro mě.“ Respondent č. 7 stručně dodává: „Ani, ne. Dokáži ušetřit. Dvakrát si z výplaty nechám bokem a mám našetřeno. Co je na tom těžkého? To je lenost, co za tím stojí.“ Připisuje význam především psychickým vlastnostem. Díky své pevné vůli spoření zvládá a další potřebu vzdělávání nevnímá jako nutnou. Aktuálně je v oblasti finančního vzdělávání zaměřená pozornost především na žáky a studenty, což potvrzuje i Běhálková: „Je velkým problémem navyšováni finanční gramotnosti celé české populace, jedná se především o finanční záležitost, ale i o efektivitu takové činnosti. Samozřejmě máme informační materiály umístěny např. na krajských úřadech či obcích, což však nedostačuje. V rámci skupiny Ministerstva financí pro finanční 82

NAKONEČNÝ, M. Úvod do psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2003. s 195 an.

52

vzdělávání jsme dospěli k závěru, že je vhodné zaměřit se především na školy a sociální pracovníky.“83 Je ovšem potřeba rozšířit tento rámec zájmu i na další věkové kategorie včetně seniorů. Jak vyplývá z výpovědí, omezení věkem si respondenti uvědomují a vyjadřují obavy, zda se ještě vzdělávat. Z tohoto důvodu navrhuji, aby se přednášky o dluhové problematice rozšířily cíleně do klubů seniorů i domovů pro seniory a do dalších zařízení. Respondenti kladou také důraz na zkušenosti druhých, iniciace vzniku svépomocných skupin se jeví vhodným řešením. Stejně neopomenutelné je však i individuální získávání finančních znalostí, které by se s ohledem na časovou kapacitu poradců mohlo realizovat formou běžné konzultace spolu s informačními brožurami a ukládáním domácích úkolů. Nezbytná je ve všech ohledech především průběžná motivace klienta, která dynamizuje jeho chování. Respondenti vyslovili i potřebu většího množství peněz, kterou považují za nejefektivnější řešení. Jak jsem již výše naznačila, je otázkou, zda by vyšší měsíční příjem byl řešením dlužníkovy situace, když doposud řádně nehospodařil a nemá své výdaje pod kontrolou. Jen cílené a řízené hospodaření dokáže udržet vyrovnaný nebo přebytkový domácí rozpočet. Navrhuji ověřit následující hypotézy: Vliv svépomocné skupiny může významně mobilizovat potenciál dlužníka k řešení jeho situace. Zvýšení příjmů dlužníka bez změny návyků v oblasti hospodaření nemá podstatný vliv na zlepšení situace.

Závěr Jako cíl této práce jsem si stanovila vymezit základní rámec činnosti sociálního pracovníka při poskytování sociálního poradenství klientům 83

BAJER, P. SPES pomáhá zadluženým domácnostem a nabízí finanční poradenství. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s.7-9.

53

v exekučním řízení. Stanoveného cíle bylo dosaženo. V práci bylo představeno sociální poradenství nejen jako způsob poskytování informací a pomoc při prosazování práv a zájmů občanů, ale i jako výchovně vzdělávací a aktivizační služba poskytovaná osobám v nepříznivé sociální situaci aktivně hledajícím řešení. Interdisciplinární a multisférový charakter sociálního poradenství klade na pracovníka vysoké nároky, a proto tento musí být orientován v mnoha souvisejících disciplínách jako je právo, ale například i základy ekonomie. Současně však sociální pracovník musí znát hranice svého oboru a využívat možností teamové spolupráce. Vzhledem k tomu, že cílem dluhového poradenství v sociální práci je nejen zamezit vytváření nových dluhů, ale i naučit rodinu efektivně hospodařit a zaangažovat všechny členy rodiny na připravovaných změnách a postupech, musí být sociální pracovník schopen empatického přístupu, ale i aktivního vedení klienta k přijetí odpovědnosti za své závazky a jeho podpory v nelehké situaci povinného v exekučním řízení. Poradce musí klientovi umět nabídnout základní možnosti obrany proti neoprávněné exekuci, případně zvážit možnosti podání návrhu na odklad exekuce, pomoci se sestavením domácího rozpočtu a vypracováním žádosti o splátkový kalendář. I v případě odkladu exekuce je však třeba klienta aktivizovat a spolupracovat na efektivním hospodaření s rozpočtem domácnosti, aby v okamžiku, kdy pominou účinky odkladu, byl klient připraven exekuci řešit. V kapitole týkající se rozpočtu domácnosti jsem na příkladném výpočtu srážek ze mzdy u čtyřčlenné rodiny s exekucí ukázala, že i v případě exekučních srážek ze mzdy lze s financemi efektivně vyjít, je – li s nimi promyšleně nakládáno. U nízkopříjmových rodin totiž nejsou srážky nikterak vysoké. Dalším účelem práce bylo stanovit hypotézy, které budou základem příštích praktických výzkumů v oblasti dluhového poradenství. Hypotézy byly odvozeny z interpretovaných výsledků kvalitativních rozhovorů, které poskytly odpovědi na výzkumné otázky, jež byly stanoveny v souladu s výše uvedeným cílem celé bakalářské práce.

54

Během rozhovorů bylo identifikováno nejen to, že respondenti mají pouze částečnou představu o stavu svých financí včetně výše jejich závazků, ale vyplynul na povrch další velmi důležitý aspekt, a to ten, že mají tendenci odpovědnost za správu dluhu přenášet na sociálního pracovníka či exekutorského úředníka. Představa o stavu osobních financí se tak vytrácí absolutně, byť v dobré víře, že klient vyhledal pomoc a sociální pracovník mu hlídá splátky. Zajímavý je i fakt, že u některých respondentů přesto, že reflektovali oblasti, kde by se dalo ušetřit, nejsou vytvářeny žádné rezervy. Do opozice se zde staví respondenti, kteří naopak rezervy vytváří, neboť zastávají názor, že utratit každý měsíc všechny příjmy je nerozumné. Kamenem úrazu je právě neschopnost hospodařit s částkou, kterou má rodina či jednotlivec na měsíc k dispozici. Dále bylo zjištěno, že respondenti mají omezený repertoár regulátorů výdajů a z těchto převládají nákupy ve slevách, ale zajímavé je i zjištění, že důsledné trvání sociálního pracovníka na evidenci každého výdaje je v začátcích spolupráce spíše kontraproduktivní, než účinné. Nutností je rovněž ověřit, zda klient sestavující domácí rozpočet provádí jeho analýzu správně a pochopil její smysl, neboť pouhé zaznamenávání výdajů neposkytuje relevantní údaje o výsledku hospodaření. K zamyšlení jsou i postoje respondentů k dalšímu finančnímu vzdělávání, kdy výsledky přinesly dva úhly pohledu. V prvním případě respondenti vidí jako jediné možné řešení dluhů přísun většího množství peněz a vzdělávání nepovažují za nutné. Ve druhém případě naopak respondenti možnost finančního vzdělávání vítají. Zajímavá je i respondenty předkládaná potřeba výměny zkušenosti s lidmi, kteří rovněž prochází exekucí, což může vést k iniciování vzniku svépomocných skupin. Z výsledků výzkumů lze vyvodit, že dluhové poradenství nesmí být poskytováno hluše a nepromyšleně. Poradenská činnost s klientem v exekuci musí vycházet z individuálních potřeb toho kterého případu, což znamená, že je nutné nejprve zjistit důvod klientovy neschopnosti splácet

55

své závazky. Neobvyklá není ani chronická zadluženost, kdy má dlužník několik věřitelů, které není schopen ze svého příjmu uspokojit. Stojí-li za klientovou neschopností splácet špatné finanční návyky, je třeba začít rozpočtový schodek vyrovnávat zmenšením výdajů nebo zvýšením příjmů, aby nedošlo k finančnímu zhroucení a sociálnímu vyloučení. Navrhuji v počátcích spolupráce provádět krátký test prostřednictvím cíleně zaměřených otázek, který povede ke zmapování klientovy situace a jeho návyků. Otázky se mohou týkat těchto témat: 1. Plánování úvěrů – např. jakým způsobem klient plánoval své finanční závazky, bral do úvahy výši příjmu domácnosti, na základě jakých kritérií si vybíral věřitele? 2. Vytváření rezerv – např. zbude klientovi v současnosti rezerva na nečekané výdaje, počítá při plánování výše splátek s rezervou v rozpočtu? 3. Potřebnost předmětu úvěru – např. je opravdu nezbytné předmět úvěru pořizovat, nejedná se jen o uspokojení krátkodobé potřeby, rozhoduje se klient na základě racionální úvahy nebo podle aktuálních emocí? 4. Přehled regulátorů výdajů a navyšování příjmů – jaké regulátory výdajů domácnost využívá, jak navyšují příjmy? Obzvláště v případě regulace dlužníkových výdajů je potřeba jistá dávka kreativity a u klientů, kteří detailní záznamy v oblasti spotřeby vnímají jako obtěžující, navrhuji stanovit pevné týdenní disponibilní částky. Současně navrhuji zadávat domácí úkoly, které klienta aktivizují i mimo setkání s poradcem a prověří klientovy nově nabyté schopnosti. Pro mě osobně byla práce velkým přínosem, neboť jak ze setkání se sociálními pracovníky, tak i s respondenty jsem si odnesla cenné poznatky a utříbila názory na danou problematiku. Finanční gramotnost se do školních osnov teprve zavádí, a proto je především na nás sociálních pracovnících, abychom v klientech probouzeli jejich finanční uvědomění a učili je zodpovědně hospodařit a plánovat jejich finanční budoucnost. Prvním

56

krokem je právě přijetí zodpovědnosti za závazek a tvorba rodinného rozpočtu.

.

57

Seznam použité literatury COFET - BALABÁN, Zdeněk (editor). Slabikář finanční gramotnosti. 1. vyd. Praha: COFET, 2009. 448 s. ISBN: 80-254-4207-4 DRYDEN, Windy. Poradenství-Stručný přehled. 1. vyd., Portál, Praha: 2008. 120 s. ISBN: 80-7367-371-1 GABURA, Ján. Sociálne poradenství. 1. vyd. Občanské sdruženie Socialna práca, Bratislava: 2005, 222 s. ISBN: 80-89185-10-X GABURA, Ján., PRUŽINSKÁ, Jana. Poradenský proces. 1. vyd. Sociologické nakladatelství, Praha, 1995, 147 s. ISBN: 80-85850-10-9 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN: 978-80-87109-19-9 KASÍKOVÁ, Martina a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, 685 s. ISBN: 978-80-7179-582-7 KASÍKOVÁ, Martina a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 658 s. ISBN: 978-80-7400-179-6 KASÍKOVÁ, Martina a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, 960 s. ISBN: 978-80-7400-476-6 KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006, 147 s. ISBN: 80-7367-181-6 KOŠČO, Josef. Poradenská psychológia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství v Bratislavě, 1987, 448 s. 067-371-87 PPS KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5.vyd. Praha: Portál, 2006, 383 s. ISBN: 80-7367-122-0 MATOUŠEK, Oldřich., Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: 2001, Portál, 312 s. ISBN: 80-7178-473-7 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISB: 978-80-7367-368-0 MOŽNÝ, PETR., PRAŠKO, JÁN. Kognitivně – behaviorální terapie. Úvod do teorie a praxe. Praha: Triton, 1999, 304 s. ISBN: 80-7254-038-6

58

NAKONEČNÝ Milan. Úvod do psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2003, 507s. ISBN: 80-200-0993-0 NOVOTNÁ, Věra., SCHIMMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce její vývoj a metodické postupy. Praha: Univerzita Karlova, 1991, 128 s. ISBN: 807066-483-5 PAULÍK, Karel, Vybrané poradenské a psychoterapeutické směry. 1. vyd., Ostrava:2009, Ostravská univerzita, 178 s. ISBN: 978-80-7368-739-7 SCHAVEL, Milan., OLÁH, Michal., Sociálne poradenství a komunikácia. 2.vyd., VŠZaSP sv. Alžběty, Bratislava: 2008, 223 s. ISBN: 80-8068-487-1. SYROVÁTKOVÁ, Štěpánka, MACHALÍČEK, Josef, CHRISTOVÁ, Jana. Dluhová problematika. Dodatek k 1. vyd. Plzeň: Člověk v tísni, 2008, 111 s. ISBN: 978-80-86961-28-6 TRIPES, Antonín. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006, 852 s. ISBN: 80-7179-489-9 WINTEROVÁ, Alena. a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 3.vyd., Praha: Linde, 2007. 1087 s. ISBN: 978-80-7201-647-1. VESELÝ, Jan, RAKOVSKÝ, Adam, HLADKÝ, Jan. Druhé úvahy nad exekučním řádem. Právní Praxe, 2001, č. 8, s. 581-585 SCHAVEL, Milan., DREXLEROVÁ, Barbora., LEKÁROVÁ, Lucia. Zadlženosť a psycho-sociálna pomoc rodinám so sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, 162 s. ISSN: 12136204. KOPŘIVOVÁ, Jana. Člověk v tísni realizuje terénní sociální práci jako účinnou variantu dluhového poradenství. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, 162 s. ISSN: 1213-6204. BAJER, Pavel. Občanské poradny chtějí poskytovat komplexní a vysoce odborné dluhové poradenství. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, 162 s. ISSN: 1213-6204. BAJER, Pavel. SPES pomáhá zadluženým domácnostem a nabízí finanční poradenství. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, 162 s. ISSN: 12136204. http://www.ekcr.cz, (ze dne 26.7.2012) http://www.mesec.cz, (ze dne 3.9.2013) Zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

59

Zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zák. č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti ve znění pozdějších předpisů. Zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění. Zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění.

60

Příloha: Přepis rozhovoru ze záznamového archu Rozhovor č. 4 ze dne 13.2.2013 Tazatel (dále jen „T“): Myslíte si, že je možné žít v dnešní době bez půjček? Respondent (dále jen „R“): Člověk musí mít možnosti v rodině. T: Možnosti v rodině, jak to myslíte? R: Rodiče musí mít peníze. Jinak ne. T: Aha, rozumím. Daří se Vám splácet Vaše závazky? R: Ano, zatím všechny. T: Jaká je celková výše všech Vašich závazků? Myslím tím výši dlužné částky. R: Celkovou výši dlužné částky? Nevím přesně. Eviduje to firma, která mi sráží. Musel bych se zeptat. T: A kolik máte věřitelů? R: Dva, jsou to spotřebitelské úvěry. T: Z toho je kolik exekucí? R: Pouze tady ta jedna, ale brzy jí už snad doplatím. T: Dobře, to Vám přeji. Zbude Vám po uhrazení všech splátek a výdajů na domácnost rezerva na nečekané výdaje? R: Ano, určitě mi zbyde. T: Jak vysoká? R. Tak alespoň dva – tři tisíce. T: A v jakém rozmezí se pohybuje příjem Vaší domácnosti? Mám na myslí všechny příjmy domácnosti včetně např. přídavků na děti či rodičovské. R: Máme dvě děti a na měsíc asi 40.000,-Kč. T: Je dobré slyšet, že se Vám z těch 40.000,-Kč podaří ještě ušetřit. T: Máte přehled o stavu a pohybu všech Vašich výdajů? R: Ano, o všech.

61

T: O každé útratě? R: Snad ano, snažím se. T: To ráda slyším. Evidujete si splátky svých závazků? R: Ne osobně. Jak jsem říkal, dělá to za mě zaměstnavatel. Firma mi sráží, tak to eviduje. Mají za úkol mi srážet. T: A máte přehled o tom, kolik Vám zbývá ještě doplatit? R: Jak jsem říkal, srážky dělá firma. Musel bych se zeptat na firmě. T: Takže aktuálně výši neznáte, ale pokud byste chtěl vědět, kolik ještě dlužíte, obrátíte se na účetní? R: Tak nějak. R: Zajímáte se o možnosti, jak snížit výdaje? R: Ano, určitě. T: A využíváte nějaké možnosti snížení výdajů? R: Peru oblečení v práci. Jezdím firemním autem a také se tam sprchuju. T: To jsou opravdu kreativní a úsporná opatření. Vedl nebo vedete si záznamy o tom, kolik peněz utratíte měsíčně za nákupy? Pokud ano, co Vás k tomu přimělo? R: Ano, v minulosti jsem si vedl záznamy, abych měl přehled o tom, kam ty peníze jdou, že neplýtvám jen tak. S dětmi je to už těžší. T: Takže už v tom nepokračujete? R: Ne, s dětmi to nejde. T: Chápu. Zajímáte se o možnosti, jak zvýšit příjmy Vaší domácnosti? R: Ano. T: A jaké možnosti zvýšení příjmů využíváte? R: Mám práci mimo firmu. Mám melouchy a jsem začínající finanční poradce.

62

T: Aha, dobře. Finanční poradenství, to je zajímavé. Jde Vám to? R: Ano, ale asi na to nejsem ten správný typ. Nejsem ukecanej. Nemám na to pusu. T: Chtěl byste zlepšit své schopnosti v oblasti hospodaření s rozpočtem domácnosti? R: Ano. Zajímám se o finance už teď. Jsem členem ZFP Akademie. T: ZFP Akademie, to neznám. Čím konkrétně se zabývají? R: Mají toho víc. Podívejte se na internet. Jsou to takový semináře. T: Říkáte ZFP Akademie? Dobře, díky. T: A teď se tedy zeptám, pokud byste dostal nabídku účastnit se bezplatně vzdělávací aktivity zaměřené na vzdělávání s domácím rozpočtem, využil byste jí? R: Záleželo by na čase. Jsem moc vytížený. T: Pokud by Vám tedy vyšel čas, skupinový kurz byste navštívil? R: Ano, ale musel bych mít ten čas. T: Kterou formu vzdělávání byste tedy upřednostnil: přednášku, kdy nasloucháte přednášejícímu a na konci máte prostor klást otázky nebo intenzivní skupinový kurz, kdy se můžete aktivně zapojovat do procesu učení a vyzkoušet si osvojované schopnosti či pravidelná individuální kratší sezení s poradcem, kdy diskutujete vše potřebné, co Vás zajímá. Pokud Vás napadá ještě jiná forma, kterou jsem nezmínila a byla by pro Vás přijatelnější, tak ji klidně uveďte. R: Víc mi vyhovují skupinové kurzy. T: Můžete to nějak rozvést? Z jakého důvodu byste jim dal přednost? R: Můžete se zapojit, pobavit, co vás zajímá a zjistit, co druzí T: A teď už jen nějaké doplňující údaje. Jaký je Váš rodinný stav? R: Jsem svobodný.

63

T: Říkal jste, že máte dvě děti a bydlíte s partnerkou? R: Ano, přesně tak. T: Takže je Vaše domácnost čtyřčlenná nebo má ještě nějaké další členy? R: Ne, bydlíme sami. T: Jaký je Váš věk? R: Je mi 33. T: To je tedy vše. Děkuji Vám za rozhovor a přeji, ať vše dobře dopadne.

64

ANOTACE Jméno a příjmení autora: Vendula Jíchová Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta Název

bakalářské

diplomové

práce:

Sociální

poradenství

v exekučním řízení Vedoucí práce: Mgr. Pavel Veselský, PhD. Počet znaků: 100 461 Počet příloh: 1 Počet použitých zdrojů: 33 Klíčová slova: sociální práce, dluhové poradenství, exekuce, domácí rozpočet Anotace: Tato práce se zabývá problematikou sociálního poradenství v exekučním řízení. Teoretická část práce vymezuje jeho základní rámec, nabízí možnosti řešení situací sociálním pracovníkem, aby byl schopen klientovi pomoci, ať už se exekuci hodlá bránit anebo spíše potřebuje provázet v aktivním řešení dluhu. Praktická část vychází z kvalitativních rozhovorů a zkoumá, jakým způsobem prostupuje životem jedinců s nařízenou exekucí hospodaření s jejich příjmy a výdaji a mapuje jejich postoje ke zlepšování svých schopností v oblasti hospodaření. V závěru práce jsou předkládána možná zlepšující řešení.

65

ABSTRACT Name of the autor: Vendula Jíchová Faculty and department: Philosophical fakulty, Department of Sociology Title of the bachelor theses: Social counseling in enforcement proceedings Advisor: Mgr. Pavel Veselský, Ph.D. Number of characters: 100 461 Number of supplements: 1 Number of Sources: 33 Keywords: social work, debt counseling, seizure, household budget Abstract: This work deals with social counseling in enforcement proceedings. The theoretical part defines its basic framework and offers the social worker possibilities, how to deal with situations to be able to help the client, whether he intends to defend rather needs to accompany the active debt solutions. The practical part is based on qualitative interviews and examines how the lives of individuals are permeated with a writ of execution, management of their income and expenditure surveys and their attitudes to improve their skills in economy. The conclusion presents possible improving solutions. .

66