Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

OSOBNÍ ASISTENCE U OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Personal assistance for physically handicapped people

Magisterská diplomová práce

Bc. Petra Nosková

Vedoucí magisterské diplomové práce: PhDr. Eva Klimentová, Ph.D.

Olomouc 2010

PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 25.03.2010

Obsah Úvod ........................................................................................................................ 5 Teoretická část ........................................................................................................ 7 1

2

Osoby se zdravotním postižením.......................................................................... 8 1.1

Charakteristika zdravotního postižení ........................................................................ 9

1.2

Specifické rysy osobnosti jedince s postižením........................................................ 12

1.3

Statistika osob s postižením...................................................................................... 14

1.4

Determinanty života se zdravotním postižením........................................................ 16

1.5

Socializace a sociální integrace osob se zdravotním postižením .............................. 17

Sociální služby a dávky ....................................................................................... 19 2.1

Veřejná správa a občané se zdravotním postižením ................................................. 19

2.2

Legislativní zakotvení sociálních služeb v České republice ..................................... 20

2.3

Standardy kvality sociálních služeb.......................................................................... 22

2.4

Přehled dávek pro osoby se zdravotním postižením ................................................. 23

3

Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením ....................................... 26

4

Pracovní uplatnění osob se zdravotním postižením ......................................... 28

5

Osobní asistence................................................................................................... 32 5.1

Pojetí osobní asistence .............................................................................................. 32

5.2

Osobní asistence ve světě ......................................................................................... 33

5.3

Osobní asistence u nás .............................................................................................. 34

5.4

Formy osobní asistence ............................................................................................ 35

5.5

Předpoklady výkonu osobního asistenta ................................................................... 38

5.6

Průběh výběru a přijímání osobních asistentů .......................................................... 39

5.7

Klient ........................................................................................................................ 40

5.8

Rozdíl mezi osobní asistencí a pečovatelskou službou ............................................ 42

5.9

Rozdíl mezi osobní asistencí a asistentem pedagoga................................................ 44

6

Evaluace sociálních služeb .................................................................................. 46

7

Občanské sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj ................................ 48

Praktická část........................................................................................................ 50 8

Metodologie .......................................................................................................... 51 8.1

Cíl šetření ................................................................................................................. 51

8.2

Volba metodologie ................................................................................................... 51

8.3

Výzkumný soubor .................................................................................................... 52

8.4

Realizace dotazníkového šetření .............................................................................. 52

9

Výsledky šetření................................................................................................... 53

10

Shrnutí dotazníkového šetření .......................................................................... 62

Závěr ..................................................................................................................... 64 Anotace ................................................................................................................. 66 Annotation ............................................................................................................ 67 Seznam použité literatury a ostatních zdrojů ...................................................... 68 Seznam literatury související s tématem .............................................................. 70 Seznam tabulek ..................................................................................................... 71 Přílohy ................................................................................................................... 72 Seznam příloh ............................................................................................................. 73 Příloha č. 1: Smlouva o poskytnutí osobní asistence........................................................ 74 Příloha č. 2: Dotazník pro uživatele osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj ........................................................................................................... 80 Příloha č. 3: Informační leták sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj o poskytované službě osobní asistence ................................................................................................................ 84 Příloha č. 4: Ceník služeb osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj .................................................................................................................... 86 Příloha č. 5: Základní činnosti při poskytování osobní asistence (§ 5 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách) ................................ 88 Příloha č. 6: Žádost o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou ..................................... 89 Příloha č. 7: Přehled služeb sociální péče (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů)...................................................................................................... 91 Příloha č. 8: Standardy kvality sociálních služeb ............................................................. 94 Příloha č. 9: Činnosti pro hodnocení schopnosti zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti a odchylný způsob hodnocení těchto úkonů u osob do 18 let věku (Příloha č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách) ...................................................................................................................................... 95

Úvod „Vadou těla se duše nezohaví, krásou duše se zdobí i tělo.“ (Seneca)

Cílem diplomové práce je zjistit míru spokojenosti uživatelů osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj se sídlem ve Staré Pace. Důraz je kladen na osobní asistenci jako sociální službu pomáhající těmto jedincům při cestě k sebeobsluze a samostatnosti. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá osobami se zdravotním postižením, specifickými rysy osobnosti těchto jedinců, jejich postavením ve společnosti a pracovním uplatněním. V současné době převládá ambivalentní charakter v postoji zdravých k osobám s postižením; na straně jedné hrůza, odpor a na straně druhé soucit. Při setkání s občany s různým typem postižení upadají mnohdy ostatní lidé do rozpaků. K odstranění zbytečných zábran při takových setkáních je dobré znát alespoň základní problematiku a specifika daného typu postižení, řídit se několika užitečnými pravidly. Jedná se přece o zcela normální lidi, je třeba se chovat přirozeně, vyvarovat se projevů soucitu. Všeobecně převládá tendence ke generalizaci, tedy sklonu vidět všechny jedince stejně, bez ohledu na jejich individuální odlišnosti. Významnou změnou v přístupu k jedincům s postižením je přijetí zásady „people first“, což znamená člověk na prvním místě, je přijatelnější mluvit o lidech s postižením, než o postižených. Další těžiště teoretické části práce je přehled dávek pro osoby se zdravotním postižením. Velký důraz zde kladu na příspěvek na péči, který přinesl s sebou zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který nabyl účinnosti od 01.01.2007 a který nahradil do té doby poskytovaný příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu a zvýšení důchodu pro bezmocnost. Příspěvek na péči je určen na financování takových sociálních služeb pro osobu s postižením, jako je právě například osobní asistence, která je tématem předložené práce. V další kapitole se zabývám osobní asistencí, její definicí, náplní, průběhem a typy osobní asistence. Kapitola zaměřená na evaluaci sociálních služeb je oporou praktické části diplomové práce. Objasňuji zde pojem evaluace sociálních služeb a jaké otázky si při hodnocení služeb klást.

5

Poslední kapitola teoretické části pojednává o sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj, které poskytuje osobní asistenci. Je zde nastíněn vývoj a cíle tohoto sdružení a popis poskytované sociální služby, osobní asistence, tímto sdružením. Praktická část navazuje na teoretickou. Cílem empirické části je prostřednictvím dotazníkového šetření zjistit míru spokojenosti uživatelů osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj. Výsledky šetření mohou být oporou pro sdružení, neboť mohou odhalit různé bariéry, nedostatky a poukázat na možné změny v poskytování sociálních služeb tímto sdružením. Toto téma jsem si vybrala na základě praxe na Městském úřadě v Hořicích a ve zmiňovaném sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj. Zde jsem se potkala s mnoha osobami s postižením, které žijí běžný život, mají rodinu, děti a vůbec se nepovažují za jedince s handicapem. Každý den žijí naplno a účastní se různých akcí. Ve většině případů mají své osobní asistenty, kteří jim pomáhají zvládat běžné úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti. Díky asistentům mohou tito lidé běžně fungovat a účastnit se sociálních aktivit odpovídajících jejich věku a zálibám. Osobní asistence je nepostradatelná činnost pomáhající právě osobám s postižením zvládat běžné úkony. V poslední době došlo v České republice k určitému rozšíření této sociální služby, ale i přesto se jedná o činnost velmi nedoceněnou. Veřejnost je dle mého názoru o této službě nedostatečně informována a často ani neví, že v jeho okolí je taková činnost vůbec provozována. Velmi mne překvapilo, že neexistuje aktuální ucelená publikace pojednávající o osobní asistenci. Je to velká škoda, neboť tato služba by mohla pomoci mnoha lidem, kteří o této činnosti nevědí.

6

Teoretická část

1 Osoby se zdravotním postižením V diplomové práci se zabývám osobní asistencí u osob se zdravotním postižením, proto je na úvod nutné přiblížit základní charakteristiky osob se zdravotním postižením a vývoj postojů okolí k těmto jedincům. V průběhu dějin došlo k výraznému zlepšení ve vztahu ze strany státu a lidí vůči osobám se zdravotním postižením. Můžeme to dokumentovat nejen na základě charakteristik a definic osoby s postižením, ale také na postojích k osobám s postižením nebo na podpoře a pomoci osobám s postižením. Vztah společnosti k jedincům s postižením se vyvíjel v závislosti na struktuře společnosti v určité oblasti, dále na stupni myšlení, na morálce a normách společenského života. Nejprve vztah k osobám s postižením určovaly životně existenční zřetele. Snaha o zachování rodiny vedla společnost k tomu, aby se zbavovala jedinců nemocných, neschopných pracovat. To vedlo buď k jejich přímé likvidaci, nebo k jejich vyloučení či opuštění (segregaci). Hovoříme o represivním období. S vlivem křesťanství se začaly měnit postoje k osobám s postižením. Díky křesťanské zásadě o rovnosti všech lidí před Bohem a přikázání lásky k bližnímu bylo přiznáno také osobám s postižením místo ve společnosti. Na druhé straně na konci středověku však bylo často považováno narození dítěte s postižením za boží trest seslaný na rodinu. Takové dítě bylo považováno za méněcenné, dítě ďábla. [Vítková, 2006, s. 26 – 27] Období humanismu a renesance znamenalo změnu vztahu společnosti k osobám s postižením a jejich výchově a vzdělávání. Podle myšlenek J.A.Komenského každý se musí vzdělávat. S prosazením kapitalistické společnosti se osoby s postižením posuzovaly z pohledu schopnosti pracovat. Z tohoto důvodu se začala věnovat velká pozornost rehabilitaci jedinců s postižením. Na přední místo zájmu se dostala jejich profesní příprava. V roce 1913 zřizuje prof. MUDr. Rudolf Jedlička v Praze na Vyšehradě první ústav v českých zemích pro zmrzačelé se školou, dílnami a nemocnicí. Poté byl zřízen Dr. Alicí Masarykovou ústav pro tělesně vadné v Brně na Kociánce. Myšlenku rehabilitační péče v plném rozsahu pak rozpracoval prof. MUDr. Rudolf Jedlička se svými spolupracovníky. [Vítková, 2006, s. 27] Druhá polovina 20. století je poznamenána rozsáhlým integračním procesem, začleňováním dětí a mladistvých s postižením do běžných školských zařízení. Tento trend se projevil i v našem školství a po roce 1989 došlo k legislativnímu umožnění integrovat děti a žáky s postižením do běžných typů škol a školských zařízení. Po roce

8

1992 začala vznikat speciální pedagogická centra, zřizovaná zejména při vybraných speciálních mateřských a základních školách. Současně se rozšířila i nabídka školských zařízení pro jedince s postižením. [Vítková, 2006, s. 29 – 34]

1.1 Charakteristika zdravotního postižení Osoby se zdravotním postižením tvoří svébytnou, vnitřně však velmi diferencovanou skupinu občanů, která má plno shodných charakteristik, které jsou odlišné od občanů bez zdravotního postižení. [Krhutová a kol., 2005, s. 17] Nejběžnějším způsobem vnitřní diferenciace osob se zdravotním postižením je model podle převládajícího zdravotního postižení. Rozlišujeme tak osoby s postižením [Krhutová a kol., 2005, s. 18]: – tělesným, – mentálním a duševním, – zrakovým, – sluchovým, – řečovým, – kombinovaným, – civilizačními chorobami. V této souvislosti se zde budu podrobněji věnovat terminologii vztahující se k problematice postižení. Ještě ve 20. letech 20. století se užívalo pojmů mrzák, mrzáček, zmrzačelý (německy Krűppel) nejen v zákonech, ale i v názvu institucí. Příkladem může být například Jedličkův ústav pro zmrzačelé, Dětský ústav tělesně vadných v Brně. Po roce 1925 se začal tento název nahrazovat termínem tělesně postižený, k prosazení změny názvu však došlo až ve 40. letech 20. století a zejména po 2. světové válce. Ani v současnosti však nejsou diskuse týkající se terminologie jednotné. Vedle užívaného názvu tělesně postižený se stále častěji objevuje označení jedinec s tělesným postižením. Tento termín v sobě obsahuje jednoznačné oddělení mezi osobou a jedním z jejích znaků, zatímco v názvu tělesně postižený to není patrné. Proto se dává přednost užívání označení jedince s postižením, i když z praktických důvodů (kratší název) se často užívá i označení tělesně postižený. [Vítková, 2006, s. 25] V oblasti práce s osobami s postižením se vyskytuje mnoho frekventovaných označení či pojmů. Často hovoříme o poruše, symptomech, syndromech, postižení, handicapu apod. V poslední době vystupuje do popředí nejen u nás, ale i v celém světě,

9

diskuse kolem rozdílného pojímání termínu postižení. Každá země má několik pojetí pojmu postižení, což platí i pro edukaci dětí a žáků se zdravotním postižením. Stále více přichází do popředí myšlenka integrace/inkluze. Školní integrace se dá definovat jako snaha o společné vzdělávání a výchovu osob s postižením a jedinců bez postižení. V zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, v navazujících vyhláškách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a příslušných rámcových vzdělávacích programech se začal jednotně používat termín děti/žáci/studenti se speciálními vzdělávacími potřebami, kam se řadí osoby se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním, sociálním znevýhodněním a jedinci nadaní a mimořádně nadaní. [Vítková, 2006, s. 13 – 16] Od 70. let 20. století sílil v oblasti postižení kritický postoj k terminologii užívané do té doby. Důvodem byla skutečnost, že termíny jako postižení a handicap byly často užívány nejasným způsobem a odrážely lékařský přístup, který nebral v úvahu podmínky, v nichž lidé žijí. V roce 1980 schválila Světová zdravotnická organizace Mezinárodní klasifikaci vad, postižení a handicapů, která přinesla přesnější a zároveň i relativistický přístup.

Tato

klasifikace

rozlišovala

mezi

vadou,

postižením

a handicapem. Poslední revidovaná verze Mezinárodní klasifikace zdravotních stavů a jejich následků přijatá Světovou zdravotnickou organizací přináší podstatnou změnu a používá následující pojmosloví [Matoušek, 2005, s. 90 – 91]: • postižení (impairment) jsou problémy týkající se tělesných funkcí a tělesných struktur; • tyto problémy mohou být příčinou omezení v činnostech (aktivity limitations), na této úrovni je důsledek popisován z hlediska jednotlivce; • mohou být také příčinou omezení ve společenských aktivitách (participation restrictions), čímž jsou označovány důsledky širší, sociální. Všechny tři pojmy by se daly zahrnout pod pojem disability (je možné překládat i jako znevýhodnění), pokud má být vyjádřeno, že z nějakého hlediska představují problém. [Matoušek, 2005, s. 90 – 91] WHO mluví o třech základních kategoriích funkční nedostatečnosti nebo poruchy, které spočívají ve [Novosad, 2009, s. 85]: 1.

snížení zdatnosti (fyzické, mentální, smyslové);

2.

postižení, neschopnosti (pohybu, vnímání, myšlení);

3.

znevýhodnění, handicapu (překážky ve vzdělání, občanském životě apod.) 10

V této souvislosti Novosad cituje zakladatele koncepce české ucelené rehabilitace, prof. Pfeiffera: „Mám-li kratší nohu, jsem-li těžce krátkozraký, chybí-li mi ruka, nebo jsem na vozíku, jsem postižený; ale nemám-li upravenou obuv, berle, korekční brýle, protézu či pro život na vozíku upravené prostředí a jsem tedy omezen v nějakých činnostech, které bych jinak mohl dělat, jsem handicapovaný – tj. znevýhodněný.“ [Novosad, 2009, s. 85] Znamená to tedy, že znevýhodnění vzniká až jako sekundární důsledek postižení v návaznosti na bariéry všeho druhu. Každé postižení působí na člověka určitým způsobem. Těžko říci, zda se dotyčný a jeho rodina smiřuje s postižením lépe, pokud se jedná o postižení vrozené nebo získané. Řada vědeckých publikací uvádí, že se dítě vyrůstající od narození s postižením na něho lépe adaptuje. Naproti tomu člověku, který je doposud zdravý a aktivní, zvyklý na určitý rytmus, se změní od jednoho okamžiku celý život, když je mu diagnostikováno určité postižení. [Krhutová, 2005, s. 23] Významné jsou také důsledky postižení v ekonomické rovině. Samotné zdravotní postižení je finančně nákladné a také dochází ke ztrátě zaměstnání nebo změně zaměstnání. Vše vede k snížení společenského statusu a osobního standardu. [Krhutová, 2005, s. 27] Krhutová ve své knize mluví o čtyřech druzích předsudků vůči osobám se zdravotním postižením [Krhutová, 2005, s. 203]: • Paternalisticko-podceňující: Hlavní roli zde sehrává soucit spojený s charitativním přístupem. Osoby se zdravotním postižením jsou bezmocné a čekají na pomoc druhých. • Odmítavé: Osoby se zdravotním postižením jsou neužitečné, mohou si za to samy, nežily řádným životem. • Protektivně-paušalizující: K zjednodušujícímu a neadekvátnímu náhledu veřejnosti na osoby se zdravotním postižením částečně přispívají některá média, jejichž zpravodajství je zkratkovité a zavádějící. Vzniká tak dojem, že lidé s postižením dostávají nejen důchod, ale i různé dávky a příspěvky. Veřejnost však už není objektivně informována o tom, že tyto dávky a příspěvky jsou nenárokové. • Idealizující (heroizující): Osoby se zdravotním postižením jsou obdařeny rozvojem pozitivních vlastností a zlepšením ostatních funkcí.

11

V této podkapitole jsem vymezila základní pojmy týkající se problematiky osob se zdravotním postižením, jejich nelehké postavení ve společnosti a předsudky vůči těmto osobám.

1.2 Specifické rysy osobnosti jedince s postižením Osobnost člověka, zahrnující celek psychických jevů, je mnohokrát podmíněna a vytváří se v průběhu vývoje jedince pod vnějšími i vnitřními vlivy. Především je osobnost podmíněna biologicky a to tím, že psychické jevy jsou zakotveny v organismu a jsou projevem činnosti nervové soustavy. Odtud pak pramení jedinečnost psychiky určitého jedince. Pokud postižení zasahuje nervovou soustavu (např. dětská mozková obrna), tak tím spíše hraje biologický faktor roli u osoby s postižením. Další vliv v této oblasti má genetická výbava jedince, která ovlivňuje řadu podstatných charakteristik psychiky. Svou významnou úlohu má také celkový tělesný vzhled jedince, neboť hraje mimořádně důležitou roli v sociálních vztazích, které mohou být osobní přitažlivostí či odpudivostí dítěte silně poznamenány. [Vágnerová, 2003, s. 4] Druhým důležitým vlivem pro formování osobnosti je faktor sociální. Člověk jako lidská osobnost se vyvíjí až v kontaktu s ostatními lidmi, především v nejužší rodině, kde rodiče podstatně ovlivňují jeho budoucí, formující se osobnost. Mimořádný význam má také množství a kvalita podnětů, které na jedince v sociálním prostředí působí. [Vágnerová, 2003, s. 4] V neposlední řadě je také důležitým faktorem ovlivňujícím vývoj osobnosti člověka jeho vlastní aktivita, jeho reakce na okolní svět, na vztahy, jeho vlastní činnost, vyvolávající odezvu okolí, jeho prožívání vlastní činnosti i toho, jak na ni okolí reaguje. Tento faktor přispívá k sebeuvědomění, formování představy o sobě, sebehodnocení atd. Zmíněné faktory působí ve vzájemné souvislosti. Pro člověka jsou důležité i základní časové dimenze (minulost, přítomnost, budoucnost). [Vágnerová, 2003, s. 5] Každé postižení působí podle toho, jak postižený své postižení prožívá a jak toto prožívání na něj působí, jaké způsoby řešení své situace nachází a jak tyto způsoby řešení ovlivňují jeho osobnost. Postižení můžeme z hlediska prožívání jedince chápat jako náročnou životní situaci, poněvadž dlouhodobě působí na jedince zatěžujícím vlivem, zvyšuje stres, zhoršuje jeho každodenní situaci, způsobuje řadu konfliktů.

12

Z tohoto hlediska je sekundární, jakým typem postižení jedinec trpí, a i to, jak těžké je jeho postižení. [Vágnerová, 2003, s. 6] Při řešení náročných životních situací lidé většinou využívají techniky, které jsou odvozeny ze dvou základních reakcí. Jedná se o situaci, kdy reakcí je přímá agrese, řešení útokem čili reakce aktivní, druhá reakce je spíše pasivní, únik, znehybnění. V praxi se čisté podoby těchto technik vyskytují spíše vzácně. Mezi techniky aktivního řešení náročné životní situace patří například verbální agrese, upoutávání pozornosti, hledání viníka, identifikace se silnější osobností, kompenzace (vyrovnávání deficitu v jedné oblasti zvýšenou výkonností v oblasti jiné) aj. Mezi únikové techniky řešení náročných životních situací patří například izolace, únik do nemoci, racionalizace, regrese, popření nebo potlačení nepřijatelné skutečnosti atd. [Vágnerová, 2003, s. 6 – 9] Mezi oblasti, které jsou postižením významně ovlivněny, patří [Vágnerová, 2003, s. 10 – 17]:
Poznávací procesy - Představy, které si člověk s postižením vytváří o jevech, nejsou založeny na smyslovém poznání a často fantazijně přesahují reálný stav věcí. Neopomenutelnou roli hraje v této souvislosti jazyk a řeč. Bez dostatečně rozvinuté řeči jedinec není schopen dosáhnout úrovně abstraktního myšlení.
Schopnosti – Tento vliv je nejzřetelnější u vrozených postižení. V této souvislosti můžeme sledovat dvojí vliv postižení. Schopnosti, které se rozvíjejí v součinnosti s určitým druhem smyslového poznání, jsou nerozvinuty nebo rozvinuty méně, pokud chybí některý zdroj podnětů. Vliv opačného směru pak můžeme pozorovat v kompenzačním rozvoji schopností, které souvisí s náhradními způsoby vnímání. U osob s tělesným postižením můžeme často pozorovat mimořádný rozvoj intelektových schopností, vysokou úroveň abstraktního myšlení, které je pro tuto osobu oblastí kompenzace.
Rysy osobnosti – Formování rysů osobnosti chápeme především jako získané dispozice, ovlivněné vnějšími vlivy a formující se v průběhu vlastní aktivity jedince. Rozhodující roli zde hrají okolnosti, v nichž se jedinec v průběhu svého vývoje nachází, náročnost podmínek a požadavků, které jsou na něj kladeny a které jsou využívány. Pro jedince s postižením je náročná již sama základní životní situace především na schopnost adaptace. V této základní situaci se pak formují základní rysy osobnosti jedince s postižením. Většina osob s postižením má společný znak a to, že je každý vtlačován do role postiženého. Jedinec s postižením je zpravidla chápán jako postižený, jeho 13

osobnost je redukována na jeho handicap. Problém je v tom, že toto vnímání existuje nejen na straně zdravých, ale je i přejímáno jedinci s postižením, což může vést k určitým změnám ve struktuře osobnosti a z nich vyplývající reakce a způsoby chování. Často se u osob s postižením setkáváme s obtížemi v sociálním styku, s malou sociabilitou. Také můžeme pozorovat málo aktivní životní styl, sníženou aktivitu a převahu pasivity v chování. Přítomnost postižení, bez ohledu na jeho druh a závažnost, zatěžuje jedince i vzhledem k vytváření obrazu sebe sama, zasahuje do sebehodnocení a často vede ke vzniku pocitů méněcennosti.
Motivace – Dynamizujícím systémem osobnosti jsou procesy motivace. Slouží k uspokojování potřeb člověka. Postižení, které zasahuje do života jedince, ovlivňuje významně možnosti a způsob uspokojování potřeb, má vliv také na aktivity vedoucí k jejich uspokojování. Ovlivňuje také kladení cílů člověka a strategie jejich dosahování. V některých případech působí postižení jako omezení aspirace jednotlivce, jindy je mu spíše stimulací vytyčování si velmi vysokých cílů, které jediné mohou představovat pro jedince překonání životní situace dané postižením. Uspokojování potřeb jedince s postižením není vždy možno dosáhnout pouze jeho vlastní aktivitou, závisí to na typu a stupni postižení. Proto je riziko neuspokojení obecně vyšší než u jedince bez postižení. Postižení působí na osobnost jedince různě, přičemž každý jedinec je svébytné individuum. Každá osoba se bude jinak vypořádávat s postižením, někteří zvolí izolaci od ostatních lidí a jiní zase se svému postižení postaví čelem a snaží se žít plnohodnotný život. Důležitým faktorem ovlivňujícím psychiku jedince s postižením je podpora ze strany rodiny.

1.3 Statistika osob s postižením Přesné údaje o počtu osob se zdravotním postižením neexistují. Tento fakt je dán několika skutečnostmi: neexistuje systém předávání všech relevantních informací mezi zdravotnictvím a sociálními službami; v dostupných statistikách nejsou evidovány všechny druhy postižení; závazná evidence je kvůli ochraně osobních dat zavedena pouze u některých onemocnění, a to především u těch, kde se předpokládá jejich epidemiologický charakter. Jako zdroje informací pro odhady počtu osob se zdravotním

14

postižením lze využívat údaje od institucí, které těmto osobám poskytují sociální péči, služby či pomoc. Další možností je sledování počtu invalidních důchodů či vydaných mimořádných výhod, poskytnuté invalidní důchody se však neevidují ani netřídí podle jednotlivých druhů onemocnění a mimořádné výhody jsou ve většině případů udělovány osobám, u nichž se vyskytuje pohybové postižení a postižení v orientaci. [Matoušek, 2005, s. 89] V roce 2007 provedl Český statistický úřad vůbec poprvé komplexnější průzkum zastoupení osob se zdravotním postižením v české populaci. Z výsledků vyplývá, že z 10,287 milionu obyvatel České republiky tvoří 9,87% osoby se zdravotním postižením. V rámci tohoto výzkumu se pracovalo s následující definicí osob se zdravotním postižením: „Zdravotně postiženou je osoba, jejíž tělesné, smyslové anebo duševní schopnosti či duševní zdraví jsou odlišné od typického stavu pro odpovídající věk a lze oprávněně předpokládat, že tento stav potrvá déle než jeden rok. Odlišnost od typického stavu pro odpovídající věk musí být takového druhu či rozsahu, že obvykle způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatnění dané osoby.“ [Novosad, 2009, s. 17] Z výzkumu vyplynulo, že mezi nejčastější zdravotní postižení osob v ČR patří onemocnění vnitřních orgánů, a to zejména nemoci oběhové soustavy, zhoubné novotvary a nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek. Poté následuje postižení pohybového ústrojí. Při průzkumu bylo rozlišeno šest základních typů zdravotního postižení a jejich zastoupení v české populaci. Jedná se o [Novosad, 2009, s. 17]: – 572 tisíc osob s vnitřním postižením, – 550 tisíc osob s tělesným postižením, – 128 tisíc osob s duševním postižením, resp. psychiatrickým onemocněním, – 107 tisíc lidí s mentálním postižením, resp. mentální retardací, – 87 tisíc osob s postižením zraku, – 75 tisíc osob s postižením sluchu. Z hlediska závažnosti postižení lze říci, že nejčastějším je středně těžké postižení. Z 1 015 548 osob se zdravotním postižením tvoří 418 423 osob právě tuto skupinu postižení. Osob s těžkým postižením je 301 500, s lehkým 188 756 a 103 955 s velmi těžkým postižením. U 2 904 osob nebyla míra postižení určena. [Novosad, 2009, s. 17 – 18] Tato stručná charakteristika vypovídá o tom, že každý přibližně desátý občan ČR má nějaké závažné zdravotní omezení. Zároveň si musíme uvědomit, že podobné 15

statistiky nejsou dosud kompatibilní ani v rámci zemí EU, což bývá ovlivněno tím, že se sestavují z údajů zařízení školských, zdravotnických a sociálních. Proto je lze brát pouze informativně s tím, že osob s postižením může být v populaci ještě více. Každý člověk s postižením je jedinečná osobnost žijící ve specifických podmínkách, což statistiky zachytit nemohou. [Novosad, 2009, s. 18]

1.4 Determinanty života se zdravotním postižením Determinanty ovlivňující život osob s postižením je v podstatě možné rozdělit na subjektivní a objektivní. Většina dále uvedených faktorů či aspektů má smíšený charakter, prolínají se a jejich následky se kombinují. Mezi subjektivní činitele ovlivňující život s postižením patří podle Novosada [2009, s. 18 – 19]: – zdravotní stav a omezení, která z něho vyplývají; – osobnostní rysy jedince dané souhrnem vrozených dispozic i ovlivněné učením; – vlastní sebehodnocení ve vztahu ke zdravotnímu postižení a k reálným možnostem dosahování životních cílů; – schopnost zvládnout nepříznivou životní situaci, která je dána zejména charakterovými vlastnostmi, volní a motivační složkou osobnosti; Mezi objektivní činitele řadíme [Novosad, 2009, s. 19 – 20]: – společenské vědomí, přetrvávající předsudky, postoje k populaci s postižením; – vztahy k lidem, kteří jsou nositeli postižení, a k němu se přidružujícímu stigmatu; Stigmatizace „je „nálepkovitou“ reakcí společnosti, resp. sociálního okolí na odchylku od obecné normy obsahující názor na to, jak má jedinec fungovat a reagovat, čeho má být schopen, jak má vypadat, jak má vnímat, jak se má vyjadřovat nebo jak se má pohybovat a popř. o jaké cíle má usilovat.“ [Novosad, 2009, s. 19] Tento fakt jistě negativně působí na psychiku jedince s postižením. Poradenský pracovník by proto měl pomáhat osobám se zdravotním postižením lépe rozumět sobě samým a rizikům i obtížím vyplývajícím z postižení. Pro jedince se zdravotním postižením je to velmi těžké, cítí se být méněcenný, jeho postižení mu působí ostudu. [Vágnerová 1. část, 2003, s. 20] – stav životního prostředí, který posuzujeme z hlediska:

16

• podílu na četnosti výskytu populace s postižením vlivem stavu životního prostředí a jeho působení na patogenezi člověka, • přímého vlivu na existenci a život těchto lidí (zvláště toxicitu prostředí, změny klimatu, urbanizaci krajiny, vlastní životní prostor a v něm existující technické, dopravní, komunikační či architektonické bariéry); – sociální politiku, tedy vztah státu k osobám s postižením; – vzdělávací politiku, tedy úroveň zprostředkování výchovy, vzdělání a profesní přípravy lidem se zdravotním postižením; – politiku zaměstnanosti, tedy vůli a možnost vytvářet pracovní místa a zabezpečit tak využití nadání a schopností lidí s postižením; – sociální služby, tedy takové služby, které budou adresně, adekvátně, eticky a důstojně uspokojovat potřeby lidí s postižením a kompenzovat tak omezení nebo překážky, jež vyplývají z konkrétního typu zdravotního postižení. „Smyslem soustavné péče o jedince sociálně znevýhodněné kvůli jejich zdravotnímu postižení je vyvážené, kvalifikované a dostatečně citlivé působení na zmíněné determinanty za účelem nápravy společenských vztahů a postojů, omezení stigmatizace i celkových negativních dopadů na cílovou sociální – minoritní – skupinu.“ [Novosad, 2009, s. 20]

1.5 Socializace a sociální integrace osob se zdravotním postižením Mezi důležitý proces, kterým prochází každý jedinec, patří socializace, která má bezpochyby významný vliv na vývoj člověka. U osob se zdravotním postižením hraje socializační proces velmi důležitou úlohu, neboť podporuje osoby se zdravotním postižením v navázání vazeb s jinými lidmi. Socializace je proces utváření osobnosti člověka. Spočívá v osvojování kultury a začleňování jedince do systému společenských vztahů. Primární socializace probíhá v rodině nebo v prostředí, které ji nahrazuje (např. v ústavu). Sekundární socializace probíhá ve výchovných, vzdělávacích, případně dalších institucích a prostředích, do nichž se dítě dostává. [Matoušek, 2008, s. 193] Schopnost socializace je nepochybně multifaktoriální, podílejí se na ní předpoklady určité sociální skupiny, řada individuálních odlišností každého jedince i objektivní aspekty dané stavem společnosti. Z toho vyplývá, že míra socializace není

17

a pochopitelně nikdy nebude u všech znevýhodněných jedinců stejná. Proto rozlišujeme čtyři základní stupně socializačního procesu [Novosad, 2009, s. 21 – 25]: • Integrace je plným začleněním a splynutím osob se zdravotním postižením se společností. Člověk s postižením se plně vyrovnal s důsledky svého zdravotního postižení, popřípadě je dokázal adekvátně kompenzovat. Proces integrace souvisí s rozvojem osobnosti, podnícením psychomotorických schopností

jedinců

se zdravotním

handicapem,

aktivizací

příslušných

kompenzačních mechanismů i s procesem učení. • Adaptace je schopnost osob se zdravotním postižením přizpůsobovat se sociálnímu prostředí, společenským podmínkám. • Utilita označuje sociální zařaditelnost jedince se zdravotním postižením, jehož vývoj je značně omezen. Taková osoba je v mnoha oblastech závislá na jiných lidech a trvale nemůže žít samostatně. • Inferiorita charakterizuje nejnižší stupeň socializace, pro niž je typické sociální vyčlenění ze společnosti. Při uspokojování základních životních potřeb je nutná pomoc druhé osoby. Ideálem je inkluze, což je zahrnutí do společnosti. Integrace i inkluze jsou procesy, jejichž cílem je plnohodnotný společný život osob se zdravotním postižením i zdravých jedinců s respektováním jejich individuálních schopností a možností rozvoje. [Podešva, 2007, s. 13] Všechny čtyři výše uvedené stupně socializace lze považovat za rámcové. Daný stupeň nemusí odpovídat typu nebo stupni postižení, protože záleží na mnoha okolnostech. Určujícími vlivy v socializačním procesu jsou tři faktory: jedinec s postižením, společnost a k jedinci adresované podpůrné programy či stimulační impulzy. [Novosad, 2009, s. 23] Významnou roli ve vztahu k osobám se zdravotním postižením má veřejná správa, která poskytuje těmto jedincům poradenství o možnostech pomoci a poskytuje dávky pro osoby se zdravotním postižením.

18

2 Sociální služby a dávky Jednou z kompenzací omezení osob s postižením jsou sociální služby a dávky, které slouží k sociální a materiální podpoře jedinců s postižením. V roce 2007 došlo k legislativním změnám, kdy od ledna 2007 nabyl účinnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který zabezpečuje základní rámec k zajištění potřebné pomoci osobám, které jsou závislé na pomoci jiné osoby. Díky tomuto zákonu došlo k rozšíření sociálních služeb. Forma služeb jako osobní asistence a pečovatelská služba dovoluje klientům zůstat v jejich přirozeném sociálním prostředí co nejdéle. Krebs ve své knize píše o sociálním zabezpečení jako systémech náhradních zdrojů, které zabezpečují relativní stabilitu a přiměřenou minimální úroveň sociálního zabezpečení a sociální suverenity občanů těmito formami [Krebs, 2007, s. 162 – 163]: – sociálními příjmy (na principu pojištění i prostými dávkami – dlouhodobými i krátkodobými); – sociálními službami (tj. informačními, poradenskými a zprostředkovatelskými sítěmi a navazujícími službami – např. pečovatelská služba aj.). Tato kapitola se zabývá sociálními dávkami a službami a jejich postavení v systému sociálního zabezpečení.

2.1 Veřejná správa a občané se zdravotním postižením V systému sociální pomoci má významnou úlohu veřejná správa, která svými institucemi a činnostmi zajišťuje pomoc i občanům se zdravotním postižením. Těmto jedincům poskytuje především poradenství, sociální dávky a služby. Lidé se zdravotním postižením jsou přirozenou součástí občanů České republiky. Působí na ně stejné události jako na ostatní obyvatele. Lidé se zdravotním postižením tvoří skupinu (minoritu) občanů České republiky, jedná se přibližně o 10% obyvatel ČR. [Krhutová a kol. 2005, s. 5, 9] Bezesporu se každý ve svém životě setkal s osobou se zdravotním postižením. Rozdíl je v tom, že každý z nás tuto problematiku vnímá jinak, každý má jiný přístup. Tento postoj závisí nejen na osobní zkušenosti, ale také na výchově, společenském prostředí, míře informovanosti a dalších faktorech. „Člověk se zdravotním postižením je v obecném povědomí vnímán převážně jako paternalistický objekt sociálního zabezpečení, jako někdo, kdo již z podstaty věci

19

potřebuje jen (!) pomoc, vedení, péči a ochranu, kdo je nemohoucí, závislý a nedokáže si zajistit vlastní obživu.“ [Krhutová a kol., 2005, s. 10] Člověk se zdravotním handicapem obvykle využívá systémů sociální ochrany, pokud ale je tento úhel pohledu jediným, dochází k celkovému zkreslení obrazu o životě a možnostech lidí s postižením jako svébytných osobností schopných aktivně utvářet svůj život. [Krhutová a kol., 2005, s. 10] Z historického hlediska je myšlenka „člověk se zdravotním postižením jako subjekt práv“ nová, v praxi si proráží cestu velmi obtížně, neboť naráží na předsudky, zvyky, neinformovanost atd. [Krhutová a kol., 2005, s. 10] V současné době trend směřuje k posilování pojetí člověka jako subjektu práv, kdy občan si může volit typ služby a poskytovatele. K velkému zlomu došlo v roce 2007, kdy nabyl účinnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné přinesl novou dávku, příspěvek na péči, která slouží právě na úhradu poskytovaných sociálních služeb. Dalo by se říci, že jsou tři typy kontaktu veřejné správy s občany se zdravotním postižením. Tzv. linie prvního kontaktu nastává, když občan s postižením potřebuje vyřídit své osobní úřední záležitosti. Už zde může dojít k řadě neúmyslných nedorozumění pramenících z nedostatečné znalosti charakteristických znaků této minority. Pravděpodobně asi každému se jako první odbor, se kterým bude občan s postižením jednat, vybaví odbor sociální a zdravotní péče obecního úřadu. To je sice pravda, je to důležitý odbor, ale jistě sem patří i matrika, evidence obyvatel, školské odbory aj. Dalším typem kontaktu je např. komunikace s orgány územních samospráv při vypracovávání a realizaci dlouhodobých konceptů týkajících se životních podmínek občanů s handicapem. Třetí typ kontaktu je spojen s nárůstem kvalifikace osob se zdravotním postižením. Jedná se v první fázi o výběrová řízení uchazečů se zdravotním postižením o zaměstnání ve veřejné sféře, popřípadě následné zaměstnání na úřadu. Velmi důležité je zmínit tzv. servisní personál na úřadech, který zabezpečuje chod pro pracovníky veřejné správy. [Krhutová a kol., 2005, s. 11-12]

2.2 Legislativní zakotvení sociálních služeb v České republice Podle mého názoru došlo k výrazné změně v sociální oblasti přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který vešel

20

v účinnost dne 01.01.2007. Spolu s dalšími právními předpisy (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů) přinesl zásadní změnu systému sociální péče. Změna je již patrná z ustanovení § 2 zákona, které stanoví základní zásady poskytování sociálních služeb. Podle tohoto zákona má každá osoba nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Pomoc je směřována tak, aby působila na osoby aktivně, podporovala rozvoj jejich samostatnosti. [§ 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů] Nový zákon o sociálních službách přináší novou klasifikaci sociálních služeb. Sociální služby se podle nové právní úpravy dělí na [§ 32 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů]: • Sociální poradenství může být poskytováno jako základní sociální poradenství nebo odborné sociální poradenství. Základní sociální poradenství jsou povinni zajistit všichni poskytovatelé sociálních služeb a je obsaženo ve všech druzích sociálních služeb. Základní sociální poradenství znamená poskytování potřebných informací o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo způsobech, jak jim předcházet. Odborné sociální poradenství se zaměřuje na specifické potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin. • Služby sociální péče Zahrnují druhy sociálních služeb, které mohou být poskytovány jak v domácím prostředí klientů, tak v zařízeních sociálních služeb. Cílem služeb sociální péče je umožnit osobám v co nejvyšší možné míře se zapojit do běžného života nebo jim zajistit důstojné prostředí a zacházení v případech, kdy to jejich situace vyžaduje. • Služby sociální prevence Cílem je pomoci osobám ohroženým sociálním vyloučením překonat jejich nepříznivou sociální situaci a chránit je tak před vznikem a působením nežádoucích sociálních jevů.

Sociální služby jsou členěny také podle místa jejich poskytování [§ 33 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů]:

21

• Pobytové služby jsou služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. • Ambulantní služby jsou služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. • Terénní služby jsou služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí. Nový zákon o sociálních službách zavádí do této oblasti smluvní princip. Poskytovatel sociálních služeb a zájemce o službu, který potřebuje sociální služby, jsou povinni mezi sebou uzavřít smlouvu o poskytování sociální služby. [§ 91 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů] Jednou z nejvýznamnějších změn, kterou přináší zákon o sociálních službách, a tím bych chtěla ukončit tuto podkapitolu, je koncipování nové sociální dávky – příspěvku na péči, které se budu více věnovat v kapitole „Přehled dávek pro osoby se zdravotním postižením“.

2.3 Standardy kvality sociálních služeb Janoušková uvádí, že „standardy kvality sociálních služeb představují soubor kritérií, jejichž prostřednictvím je definována úroveň poskytování kvality sociálních služeb v oblasti personálního a provozního zabezpečení sociálních služeb a v oblasti vztahů mezi poskytovatelem a osobami.“ [2007, s. 35] Aby uživatelé a jejich rodiny mohli být spokojení s poskytovanými službami a mohli jim důvěřovat, musí být sociální služby poskytovány kvalitně. Měřítkem pro poskytování kvalitních sociálních služeb jsou standardy kvality. [Goldmann, 2006, s. 16] Cíl standardů je zvýšit kvalitu poskytovaných služeb, zajistit ochranu práv a svobod uživatelů sociálních služeb, podporovat rovný přístup (např. ke vzdělání, práci, službám atd.) a plnohodnotný život uživatelů sociálních služeb a tím naplňovat politiku sociálního začleňování, podporovat setrvání člověka nacházejícího se v nepříznivé osobní situaci v jeho přirozeném prostředí, podporovat přirozené zdroje uživatelů služeb, jejich nezávislost a autonomii. [Janoušková, 2007, s. 35] Plnění standardů kvality sociálních služeb se hodnotí systémem bodů. U každého standardu se posuzují jednotlivá kritéria. Důraz je kladen na tzv. zásadní kritéria. Pokud

22

služba nebude splňovat jen jediné zásadní kritérium, znamená to, že standardy kvality nesplňuje a musí zjednat nápravu. [Janoušková, 2007, s. 36]

2.4 Přehled dávek pro osoby se zdravotním postižením V této kapitole se zabývám dávkami a službami pro osoby se zdravotním postižením. Kdyby nebyla možnost různých sociálních služeb a dávek, docházelo by k sociálnímu vyloučení těchto osob. Systém sociálního zabezpečení, ochrany znevýhodněných občanů a sociálních služeb v ČR se skládá ze tří, vzájemně se doplňujících subsystémů [Novosad, 2006, s. 6 – 8]:
sociální pojištění
státní sociální podpora
sociální pomoc, která se realizuje prostřednictvím poskytování sociálních dávek a nebo služeb fyzickým osobám, případně skupinám osob v nepříznivé sociální situaci. Tyto systémy se od sebe liší ve třech hlavních aspektech – jakou sociální situaci řeší, jakým způsobem jsou dávky v jednotlivých systémech financovány a jakým způsobem jsou tyto systémy organizačně zabezpečeny. [Krebs, 2007, s. 163] V rámci systému sociálního pojištění jsou řešeny ty sociální situace, na které se občan může předem připravit formou odložení části své dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté dlouhodobé či krátkodobé sociální situace. V tomto směru jsou již dnes provozovány systémy [Krebs, 2007, s. 163 – 164]: – důchodového pojištění (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů) a penzijního připojištění (zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů); – nemocenského pojištění (zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů). V rámci systému státní sociální podpory jsou řešeny sociální situace, které jsou na základě určitého společenského konsenzu uznány za zřetele hodné, tj. sociální situace, kdy je účelné rodinu, především rodinu s dětmi, podpořit. V tomto směru je v zákoně koncipováno osm základních sociálních dávek, které se v některých případech dále člení v závislosti na konkrétních sociálních situacích. [Krebs, 2007, s. 164]

23

V rámci systému sociální pomoci (péče) se řeší obtížné sociální situace stavu hmotné a sociální nouze. Sociální pomoc vyjadřuje skutečnost, že se občan dostal do situace, kdy není v jeho silách se sám zaopatřit, není sociálně pojištěn a ani nesplnil podmínky vzniku nároku na státní zaopatření. Sociální pomoc se poskytuje v těchto základních formách [Krebs, 2007, s. 165]: – sociální služby, které poskytují především nestátní neziskové organizace, obce a kraje; – sociálně-právní ochrana a dávky sociální pomoci, které poskytuje stát prostřednictvím pověřených obecních úřadů.

Dávky pro osoby se zdravotním postižením jsou upraveny: • ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Výčet dávek: - mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany (§ 31); -

jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek (§ 33);

- příspěvek na úpravu bytu (§ 34); - příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla (§35); - příspěvek na provoz motorového vozidla (§ 36); - příspěvek na individuální dopravu (§ 37); - příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže (§ 45); - příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům (§ 46); - bezúročné půjčky (§ 57). • v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který s sebou přináší novou dávku, příspěvek na péči. Příspěvek na péči je poskytován těm osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Dlouhodobě nepříznivý stav je podle § 3 písm. c) definován jako zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok, a který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost. V prvním roce života na příspěvek na péči není nárok. Je tvořen čtyřmi stupni závislosti, které jsou odstupňované finanční výší 24

a počtem úkonů, které posuzovaná osoba nezvládá, nebo zvládá s dohledem či s pomocí. [zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů] Existence příspěvku na péči má své opodstatnění ve dvou liniích. Souhrnně se jedná o dávku, která umožňuje lidem znevýhodněným financovat zajištění potřebné péče. Příjemce příspěvku si může zvolit, zda o něj bude pečovat fyzická osoba či poskytovatel sociálních služeb. Obě možnosti lze také kombinovat. Příspěvek je pro člověka odkázaného na pomoc druhých možností, jak zůstat v přirozeném sociálním prostředí. Ať už pomoc přichází od rodinných příslušníků, přátel, sousedů nebo od registrovaných poskytovatelů sociálních služeb, není tento člověk nucen odejít do pobytového zařízení (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem apod.) a tím, přes všechnu snahu takových zařízení, ztratit kontakt se svým okolím, opustit důvěrně známá místa a naučit se žít ve zcela jiném prostředí za odlišných podmínek. [Chloupková, In. Janebová a kol., 2008, s. 194]

25

3 Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením Perspektivním přístupem k podpoře osob se zdravotním postižením je ucelená rehabilitace. Podle Světové zdravotnické organizace „je ucelená rehabilitace obnova nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků nemoci či postižení pro život a práci člověka. Jejím cílem je zabezpečit lidem s postižením co nejširší účast na společenském a hospodářském životě a co největší možnou nezávislost.“ [Novosad, 2006, s. 5] Do rámce „ucelené“ rehabilitace patří též poněkud opomíjená habilitace jako proces „prvoutváření“ schopností u osob s vrozeným nebo velmi časně získaným postižením. [Novosad, 2009, s. 91] V současné době začíná být rehabilitace chápána nikoli výhradně jako zdravotnická aktivita ve smyslu fyzioterapie, ale jako interdisciplinární obor, který zahrnuje nejen zdravotnickou, ale také sociálně-právní a pedagogicko-psychologickou péči. Jesenský užívá pro ucelenou rehabilitaci převzatého termínu „komprehenzivní rehabilitace“ a člení ji podle zaměření při plnění úkolů, ale také podle jednotlivých institucí a prostředků, které jsou při ní užívány, na čtyři hlavní složky: rehabilitaci léčebnou, pracovní, sociální a pedagogickou. [Jesenský, In. Matoušek, 2005, s. 92] Novosad uvádí navíc rehabilitaci psychologickou a volnočasovou a jednotlivé složky charakterizuje takto [Novosad, In. Matoušek, 2005, s. 92 – 93]: • Zdravotní

(léčebná)

rehabilitace

zahrnuje

např.

operační

nápravu,

medikamentózní léčbu, fyzioterapii, ergoterapii apod. Léčba se zaměřuje na zmírnění zdravotních obtíží i projevů nemoci nebo postižení. • Psychologická

rehabilitace usiluje např.

o

změnu

v sebehodnocení,

o zvládnutí psychické krize v důsledku změny zdravotního stavu. Může mít formu individuální i skupinové psychoterapie, arteterapie apod. • Pedagogická rehabilitace se koncentruje na oblast výchovy, vzdělávání a přípravy na život a povolání. Mezi její prostředky patří reedukace, kompenzace, vytváření individuálních vzdělávacích plánů a jejich realizace apod. • Pracovní rehabilitace se týká pracovního uplatnění jedince. Jedná se o profesní přípravu, kariérové poradenství,

průzkum trhu pracovních

příležitostí, vytváření a ochranu pracovních příležitostí apod.

26

• Volnočasová rehabilitace se zaměřuje na zájmové, sportovní a kulturní vyžití, sebevzdělávání atd. Cílem sociální rehabilitace je existenční zabezpečení a legislativní ochrana jedince s postižením, jeho začlenění do společnosti, uplatnění osobnostního potenciálu apod. [Matoušek, 2005, s. 97] Trend prosazovaný při poskytování pomoci lidem se zdravotním postižením je pojetí nezávislého života. Cílem je eliminovat závislost těchto osob na sociálních dávkách a přímé sociální pomoci, podpořit jejich vlastní snahu při začleňování do společnosti. To ovšem znamená, že tito lidé budou mít k dispozici širokou nabídku kulturních, sociálních, ekonomických i politických aktivit ve společnosti. [Vágnerová 1. část, 2003, s. 21]

27

4 Pracovní uplatnění osob se zdravotním postižením1 V životě každého člověka je významným mezníkem výběr vzdělávací dráhy a následného pracovního uplatnění. Ne vždy je lehké skloubit zájmy, sklony, přání, dovednosti, psychické a fyzické schopnosti s předpoklady a požadavky, které klade určité povolání. Profesní orientace dětí a dospívajících s postižením zaměřená na řešení otázek volby povolání a jejich budoucího pracovního uplatnění se prolíná celým edukačním procesem již od základní školy. Důležitým kritériem je skloubení vhodnosti povolání s vlastnostmi a schopnostmi jedince s postižením. Rozvoj vzdělávání a rozšiřování možností vzdělávání pro osoby s postižením musí být regulován sociálními a legislativními opatřeními, tedy za spolupráce jednotlivých odborů příslušných ministerstev. [Vítková, 2004, s. 201] Důležitým orgánem, který pomáhá řešit problematiku zaměstnávání osob se zdravotním postižením, je úřad práce. Úřad práce pomáhá osobám se zdravotním postižením při hledání zaměstnání, vede evidenci osob se zdravotním postižením o zaměstnání, přednostně obsazuje volná místa vhodná pro tyto občany právě těmito osobami, zřizuje výcviková střediska, poskytuje poradenské služby, zabezpečuje pracovní rehabilitaci a přípravu pro pracovní uplatnění. (§ 68) Pojem osoba se zdravotním postižením byl do českého právního řádu zaveden zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Předchozí právní úprava užívala dlouhou dobu termíny „občan se změněnou pracovní schopností“ a „občan se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením“. Okruh osob, které jsou považovány za osoby se zdravotním postižením pro účely pracovněprávních předpisů, vymezuje § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Jedná se o fyzické osoby, které jsou: – orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni („osoby s těžším zdravotním postižením“), – orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni, – rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými. Za zdravotně znevýhodněnou osobu podle § 67 odstavce 2 písm. c) se považuje fyzická osoba, která má zachovanou schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo

1

Není-li uvedeno jinak, čerpám v této kapitole ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

28

jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu. Osobám se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. Mezi služby, které by měly zajistit stejné příležitosti osobám se zdravotním postižením jako většinové populaci, patří: • Pracovní rehabilitace (§ 69) je souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. • Příprava k práci (§ 72) je cílená činnost směřující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Tato příprava trvá nejdéle 24 měsíců. • Specializované rekvalifikační kurzy (§ 74), které jsou uskutečňovány za stejných podmínek jako rekvalifikace. • Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna (§ 75) – chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněného pracovního místa poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % osob se zdravotním postižením. • Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (§ 78) se poskytuje zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců. • Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele (§ 81). Povinný podíl činí 4 %. V ČR existují dvě základní formy zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Jedná se o tzv. rozptýlenou zaměstnanost, která je nejvýhodnější, a to zejména pro osoby s lehčím stupněm zdravotního postižení. Druhá forma pracovního uplatnění

29

je v organizacích a subjektech výrobního a službového charakteru, kde podíl pracovníků se změněnou pracovní schopností na celkovém počtu pracovníků činí nejméně 60% (chráněné dílny). [Vítková, 2004, s. 205] V teoretické části práce kladu důraz na problematiku osob se zdravotním postižením. Na úvod seznamuji čtenáře se základní terminologií vztahující se k této oblasti. Následující kapitoly pojednávají o postavení osob se zdravotním postižením ve společnosti, charakteristických rysech těchto jedinců a způsobech kompenzace jejich zdravotního omezení. V současné době existuje celá řada podpůrných opatření pro osoby se zdravotním postižením. Mezi základní možnosti řešení nepříznivé sociální situace lidí s postižením patří sociální dávky a služby. V této souvislosti má bezesporu významnou roli poradenství, které napomáhá těmto osobám orientovat se v jejich aktuální situaci. Abychom osobám se zdravotním postižením pomohli k větší nezávislosti, poskytuje se jim zvýšená ochrana na trhu práce a mají k dispozici mnoho dalších prostředků směřujících k jejich podpoře a samostatnosti. Jednou ze služeb pomáhajících jedinci s postižením při péči o vlastní osobu a soběstačnosti je osobní asistence, která se snaží pomoci klientovi setrvat co nejdéle v jeho přirozeném sociálním prostředí. V následující kapitole se zabývám podrobněji osobní asistencí, která je dalším stavebním kamenem práce.

30

Motto: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ (Marie Montessori)

5 Osobní asistence V předkládané práci se zabývám osobní asistencí u osob se zdravotním postižením. Osobní asistence je jednou ze široké nabídky sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. V České republice se jedná relativně o mladou sociální službu, která si v současné době nachází mnoho svých příznivců. V této kapitole tuto službu detailněji představím.

5.1 Pojetí osobní asistence „Osobní asistence je osobní pomoc se zvládnutím běžných každodenních dovedností a úkonů, které by člověk dělal sám, nebýt zdravotního postižení nebo jiné znevýhodňující okolnosti. Jde o službu návštěvní a terénní, která se poskytuje v přirozeném prostředí klienta bez omezení místa a času, tj. vždy a všude dle jeho potřeb a dohody s ním. Osobní asistence je alternativou pobytu klienta v pobytovém zařízení typu domov/penzion.“ [Hrdá, 2001, s. 10] Hlavním cílem osobní asistence je zachování integrity člověka i přes jeho nemohoucnost, která plyne z postižení, stáří, nemoci nebo jiné příčiny. Důležitou podmínkou je respektování důstojnosti klienta. Osobní asistence má klientovi zabezpečit základní životní potřeby. [Hrdá, 2001, s. 12] Osobní asistence může kompenzovat každé postižení, překážkou není věk ani osamocenost. Poskytovatel osobní asistence prověří klientovu potřebu osobní asistence šetřením v klientově prostředí (domácnosti). Sociální šetření se skládá z rozhovoru, v němž si má klient podrobně představit, tj. od rána do večera, jak bude probíhat jeho každodenní život s osobní asistencí. [Hrdá, 2001, s. 12] Osobní asistence má být poskytována na základě čtyř zásad (tzv. čtyři „D“), které formulovalo hnutí Independent Living [Hrdá, 1996, s. 10]: • Delimitace – osobní asistence není vymezena taxativně určenými výkony, které mají být prováděny v daném čase. • Deprofesionalizace – klient školí své asistenty sám, asistenti nejsou profesionály. • Demedikalizace

–

osoba

se

zdravotním

postižením

se

nepovažuje

za nemocnou osobu a neposuzuje se podle diagnózy (lékařskou pomoc vyhledává člověk s postižením jen v případě zdravotních obtíží).

32

• Deinstitucionalizace – uživatel osobní asistence má možnost žít ve svém bytě a řídit osobní asistenci přímo. Zákon o sociálních službách popisuje osobní asistenci, kterou poskytují právnické osoby. Pokud se tyto osoby zaregistrují, musí splňovat podmínky zákona. Z toho vyplývá, že osobní asistenti musí mít pro svou činnost kvalifikaci a poskytovatel je povinen se řídit standardy kvality sociálních služeb. [§ 88 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů] Základní body, které se vztahují na osobní asistenci, stanovila Pražská organizace vozíčkářů a podle Hrdé [In. Vítková, 2004, s. 191] jsou to:
Osobní asistence je činnost, která nevyžaduje žádné odborné školení asistentů. Pokud je potřebné jakékoliv školení přesahující běžné vzdělání, jedná se o odborný, specifický či jiný druh asistence.
Klient musí být schopen sám se podílet na osobní asistenci, tzn. že každý uživatel služeb osobní asistence musí být schopen organizovat a řídit práci osobního asistenta. Pokud klient není schopen se sám rozhodovat, musí být o něho postaráno jinými instituty péče.
Služby osobní asistence mají klientovi zabezpečit zejména základní životní potřeby (jako např. příjem potravy, toaleta, polohování, hygiena), dále dopomoc při obstarávání domácnosti, při vzdělání a výkonu povolání, při kulturním a sportovním vyžití, při nákupech, pochůzkách apod., to vše jako nutnou kompenzaci zdravotního postižení.
Mělo by to být zabezpečení sociální, potřebné zdravotnické ošetřování musí být zajištěno jinými odborně připravenými osobami. Pro potřeby asistence postačí základní znalosti o první pomoci.

5.2 Osobní asistence ve světě Na konci 60. let 20. století vzniklo v USA hnutí Independent Living. Cílem tohoto hnutí bylo dosáhnout plné rovnoprávnosti zdravých lidí a osob s postižením. Založil ho Ed Roberts spolu se svými přáteli, studenty se zdravotním postižením, na univerzitě v Kalifornii. V roce 1969 vytvořilo hnutí program nazvaný „Strategie nezávislého života“ a začátkem 70. let i první Centrum nezávislého života. Zde byly poskytovány služby lidem s postižením, zejména poradenství a zprostředkování osobní asistence. K hnutí se postupem času přihlásilo mnoho dalších států a vzniklo také Evropské hnutí

33

sebeurčujícího života ENIL. Toto hnutí sdružuje evropská centra, vytváří koordinační a informační síť. [Hrdá, 1996, s. 4] Steven E. Brown, který pracuje ve Světovém institutu zdravotního postižení, shromáždil materiál o sebeurčujícím způsobu života a vyjádřil hlavní zásady hnutí. Sebeurčující způsob života znamená, že lidé s postižením mají možnost rovnocenného výběru v oblasti sociální, politické, ekonomické a kulturní jako osoby bez postižení. [Hrdá, 1996, s. 4] Velkým problémem je vysvětlení pojmu Independent Living. U nás se ujal překlad jednak nezávislý nebo samostatný život. Avšak ani jedno nepodchycuje ten smysl. Proto autorka volí užívání pojmu sebeurčující život, který nejlépe vystihuje tuto problematiku. Každý člověk je svým způsobem závislý na druhé osobě, ale cíle, kam se snažíme dostat, si určujeme sami. [Hrdá, 1996, s. 4 – 5] Velice se mi líbí myšlenka, se kterou autorka pracuje, a tou je, že každá osoba a každé postižení je jiné, tedy každý člověk se zdravotním postižením je jedinečný. [Hrdá, 1996, s. 5] V podstatě to je i logické. Dotyčná osoba se zdravotním postižením svůj handicap prožívá jinak, jinak se s ním vyrovnává ona sama i její okolí.

5.3 Osobní asistence u nás Mezi první organizaci, která u nás začala poskytovat sociální služby od roku 1991, je Pražská organizace vozíčkářů. Toto občanské sdružení vytvořili lidé s postižením a tito lidé zde i pracují a poskytují služby. Výhodou tedy je, že cíle organizace vycházejí přímo z potřeb jejích členů. [Hrdá, 1996, s. 9] Cílem organizace je začlenit osoby se zdravotním postižením mezi ostatní lidi vytvářením stejných příležitostí pro všechny a s přihlédnutím ke zvláštním potřebám jednotlivých skupin. Mezi základní činnosti Pražské organizace vozíčkářů patří poskytování osobní asistence. [Hrdá, 1996, s. 10] První osobou, která v ČR měla osobního asistenta, byl pan Kadlec, který v roce 1989 přijel ze SRN do Hodonína spolu se svým osobním asistentem. V následujícím roce k nám zavítala paní Marry van Dongen a paní Tine Kowenhoven z holandské odnože hnutí Independent Living. S jeho zásadami seznámili členy Pražské organizace vozíčkářů a ti se rozhodli je prosazovat i u nás. [Hrdá, 1996, s. 11] Dalším člověkem, který v Československu žil s osobní asistencí, byla Jana Hrdá. Po smrti své matky začala ve své domácnosti provozovat placenou osobní asistenci

34

pod záštitou Okresního ústavu sociálních služeb. Zajímavé je, že principy, podle kterých provozovala osobní asistenci, byly totožné se zásadami hnutí Independent Living, o kterém paní Hrdá vůbec nevěděla. Paní Hrdá spolu s dalšími kolegy se snažila o rozšíření osobní asistence a o její uzákonění. Počet poskytovatelů rychle narůstal2. [Hrdá, 2001, s. 8] V roce 1991 se konal seminář Independent Living, kde se sešli skoro všichni zástupci sdružení a organizací. Zástupce Pražské organizace vozíčkářů vypracoval projekt osobní asistence, který byl přijat jako experiment a byly na něho dány peníze Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. V roce 1992 začal pro deset vozíčkářů nový život. Jednalo se o lidi s těžkým postižením a osobní asistenti byli z řad jejich přátel. V roce 1993 se zvýšil kvůli velkému zájmu počet uživatelů služeb osobní asistence na třicet. V dalším roce bylo v experimentu již šedesát uživatelů. Aby bylo přidělování počtu hodin osobní asistence objektivní, pracovníci Pražské organizace vozíčkářů vypracovali dotazník, který měl umožnit individuální posuzování potřeb žadatelů. [Hrdá, 1996, s. 11 – 12] Od roku 1994 pořádá Pražská organizace vozíčkářů každoročně seminář, kde hlavním námětem je osobní asistence v souvislosti se současným děním v sociální oblasti. V roce 2002 uspořádala Liga za práva vozíčkářů první setkání poskytovatelů osobní asistence. [Hrdá, 2001, s. 8 – 9] V ČR o osoby s těžkým zdravotním postižením pečují jejich vlastní rodiny, pokud je mají, nebo sociální ústav. Sebeurčující typ osobní asistence znamená, že klient si sám určuje, kdy a jakou pomoc si přeje, díky tomu se cítí být velmi svobodný. V mnoha případech si klient sám vybírá osobní asistenty. [Hrdá, 1996, s. 13 – 14]

5.4 Formy osobní asistence Vynikajícím řešením situace osob se zdravotním postižením je tedy zajištění osobní asistence. Nejpřirozenějšími osobními asistenty v určitém věkovém období osoby se zdravotním postižení jsou rodiče a jiné blízké osoby. Je potřeba podpořit rodiny, aby své členy se zdravotním postižením neumísťovaly do ústavů sociální péče, ale ponechávaly je v domácím prostředí. Cílem je dosažení stavu, kdy se stane osobní asistence a péče o osobu blízkou alternativou k ústavní péči. [Hrdá, 1996, s. 18] 2 V současné době je registrováno v ČR celkem 210 poskytovatelů osobní asistence: Registr poskytovatelů sociálních služeb. [online]. [cit. 11. prosince 2009]. Dostupné na internetu < http://iregistr.mpsv.cz>.

35

Služby osobní asistence mají uživateli zabezpečit základní životní potřeby. Klient musí mít příležitost kombinovat osobní asistenci s dalšími typy sociálních služeb. Rozsah poskytovaných služeb závisí především na stupni zdravotního postižení a skutečných potřebách jedince s postižením. V zásadě se jedná o tři okruhy potřebnosti [Novosad, 2006, s. 13]:  Nárazová celodenní asistence: víkendy, pomoc v nouzi, zástup za pečující osobu apod.  Pravidelná asistence: doprovod a pomoc při pracovních činnostech a společenských i kulturních aktivitách, osobní hygieně, údržbě domácnosti.  Nepřetržitá celodenní asistence: stálá pomoc při všech činnostech i v nočních hodinách. Osobní asistence se podle zaměření dělí na sebeurčující a řízenou, podle určení či relevantnosti pak na všeobecnou a speciální.
Sebeurčující osobní asistence nevyžaduje žádné odborné školení asistentů. Klient má nejvyšší podíl na rozhodování o průběhu služby. Odpovídá plně principům hnutí Independent Living. Klient sám kontroluje kvalitu služeb. Důležitou podmínkou tohoto typu osobní asistence je, aby klient byl schopen vyškolit si osobního asistenta, vést a organizovat jeho práci. Pokud toho není klient schopen, musí být o něho postaráno řízenou osobní asistencí, anebo jinými instituty péče. Většina těchto asistentů nemá tuto činnost jako své hlavní zaměstnání, nýbrž ji dělá v rámci svých volnočasových aktivit při své profesi nebo studiu. [Hrdá, 2001, s. 19, 51] Mezi rizika sebeurčující osobní asistence patří skutečnost, že osobní asistent může být překvapen, jak je tato práce náročná a je při ní potřeba nejen fyzické kondice, ale i vůle, empatie a vytrvalosti. Klient si hledá sám své osobní asistenty, což není vždy jednoduché. Co se týče organizování osobní asistence, také to není snadné, je k tomu potřeba určitých schopností a zkušeností. [Novosad, 2006, s. 14] Mezi hlavní přínosy sebeurčující osobní asistence patří fakt, že klienti i jejich osobní asistenti mohou posouvat své osobní hranice, uplatnit své dovednosti a schopnosti, naučit se rozumět druhým a spolupracovat s nimi, organizovat si čas, hospodařit s penězi aj. [Novosad, 2006, s. 14] Mezi nejčastější cílové skupiny uživatelů sebeurčující osobní asistence podle Hrdé patří [Hrdá, 2001, s. 69]: 36

– lidé, kteří mají problémy s hybností – staří lidé
Řízená osobní asistence předpokládá odbornou způsobilost osobních asistentů. Klienti využívající tento druh osobní asistence potřebují specializovanou pomoc, neorganizují práci osobních asistentů. [Hrdá, 1996, s. 24] Tento typ osobní asistence odpovídá principům hnutí Independent Living jen vzdáleně. Do tohoto typu osobní asistence patří osobní asistence se stálou instruktáží, která je určena lidem s mentálním, kombinovaným, psychickým aj. postižením. Pro klienty této asistence je těžké školit a průběžně navádět osobní asistenty. Je vhodná pro děti i seniory. Dále sem spadá osobní asistence s tlumočením, kterou využívají osoby se sluchovým nebo kombinovaným zrakovým a sluchovým postižením. [Hrdá, 2001, s. 52 – 53] Řízený typ osobní asistence je uveden v § 39 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a poskytuje ji registrovaný poskytovatel, který je povinen splňovat požadavky na standardy kvality sociálních služeb. Uživatelé řízené osobní asistence se dělí podle důvodu řízení služby na dvě skupiny. První tvoří osoby, které potřebují osobní asistenci ke zprostředkování kontaktu s okolím, k doprovodům a k pomoci v neznámém prostředí. Typickými představiteli této skupiny jsou lidé s potížemi s viděním. Druhá skupina je zastoupena osobami, které sice potřebují osobní asistenci k limitním úkonům, ale nejsou z důvodu svého postižení schopny školit a průběžně instruovat své osobní asistenty. [Hrdá, 2001, s. 70]
Všeobecná osobní asistence – lze ji chápat jako širokospektrální činnost, kterou nelze předem exaktně zacílit na dopomoc či podporu v určité oblasti a která pokrývá škálu klientových potřeb, plynoucích jak z jeho běžného denního rytmu a obvyklých aktivit, tak i z aktuální situace nebo jeho momentálních, dopředu neočekávaných potřeb. [Novosad, 2006, s. 15]
Speciální osobní asistence – pro ni je typická zacílenost na určitou činnost, v níž má klient problém a potřebuje pomoc. Do této skupiny patří například [Novosad, 2006, s. 15 – 16]:  Pedagogická (vzdělávací) asistence – asistent pedagoga pomáhá klientovi vzdělávajícímu se ve škole překonávat překážky, které plynou z jeho zdravotního postižení, a funguje i jako pomocník učitele při individuální práci s žákem s postižením. 37

 Pracovní

asistenti

–

asistent

pomáhá

klientovi

při

běžných

sebeobslužných činnostech na klientově pracovišti.  Asistence pro chráněné bydlení – asistent se zaměřuje na klientovu sebeobsluhu a výkon činností, které nemůže klient dělat sám a které souvisejí s chodem jeho domácnosti.  Asistence pro matky s tělesným či jiným postižením – asistent pomáhá matce s péčí o dítě a vyrovnává její funkční omezení.  Prosociální asistence – jedná se o doprovod klienta při společenských a kulturních akcích s cílem umožnit klientovi kontakt se sociálním prostředím a účast na životě společnosti.  Asistence pečujícím – spočívá v přenesení vymezených oblastí péče na asistenta tak, aby se pečující mohli mimo jiné věnovat zaměstnání, odpočinku, vlastním záležitostem, které by jinak nemohli vyřídit.

5.5 Předpoklady výkonu osobního asistenta Aby potencionální zájemce o práci osobního asistenta ji mohl vykonávat, musí splňovat určité požadavky. Doporučuje se, aby potencionální osobní asistenti procházeli psychologickými testy. Zejména je potřeba se vyvarovat sklonům k agresivitě, manipulaci, chorobné závislosti. Osobní asistent by všeobecně měl být schopen empatie, být ochotný, laskavý, vlídný, trpělivý, přizpůsobivý, vynalézavý, zodpovědný, spolehlivý, měl by mít smysl pro humor a schopný učit se neustále něco nového. V případě osobní asistence nejvíce člověku ulehčí umění empatie, které se řídí Kantovským mravním příkazem: „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim!“ [Hrdá, 2001, s. 12] V případě osobní asistence se toto pravidlo ještě rozšíří: „Co byste vy sám chtěl, po čem vy toužíte, umožněte i druhému, třeba i on si to přeje! Ale rozhodně mu to nevnucujte, protože to naopak jeho životní sen být nemusí!“ [Hrdá, 2001, s. 12] Fyzické předpoklady osobního asistenta vycházejí z potřeb klienta, jeho postižení a hmotnosti. Pro výkon sebeurčující osobní asistence se nevyžaduje žádná kvalifikace. [Hrdá, 2001, s. 43 - 44] Hrdá [2001, s. 11 - 12] ve své brožuře uvádí postřehy dlouholeté osobní asistentky o motivaci ke službě. Nevhodnou motivaci rozděluje na různé typy podle charakteru osobních asistentů, což může ve svém konečném důsledku narušit osobnost klienta.

38

-

Typ pečovatelský – zachází s klientem jako se zcela nemohoucím člověkem, který není schopen o sobě rozhodovat. Klientovi říká, jak se má chovat, co má udělat atd. Dochází tak nejen k újmě na klientově psychice, ale asistent tak i vyřazuje z činnosti ty tělesné schopnosti, které je klient i přes své zdravotní postižení ještě schopen používat.

-

Typ ochranitelský – snaží se uchránit klienta téměř od všeho.

-

Typ postižený svou profesí, neschopný se přeorientovat na jinou skupinu obyvatelstva – ve většině případů se jedná o bývalé pedagogické pracovníky, kteří se nedokážou přeorientovat na dospělé lidi. V praxi to vypadá tak, že asistent se klienta ptá, zda si umyl ruce, poplácá ho po ramenou s dodatkem, že dnes byl hodný aj.

-

Typ řešící si své osobní neúspěchy a nízké sebevědomí – tento typ oproti předešlým je komplikovaný, asistent bývá nejistý sám sebou, má nízké sebevědomí. Asistent si tak na klientovi léčí své komplexy méněcennosti.

-

Typ hledající mezi klienty svého partnera – osoba se zdravotním postižením hledá stejně jako jiní lidé lásku a porozumění, proto by nemělo být asistentovo rozhodnutí navázat vážný partnerský vztah s klientem jen dočasného charakteru.

-

Typ hledající sebeuplatnění – v rámci tohoto typu se mísí hned několik typů dohromady, a to typ ochranitelský, pečovatelský a typ řešící si své osobní neúspěchy a nízké sebevědomí. Alarmující je, že právě tento typ se snaží nejvíce uplatnit na poli osobní asistence.

5.6 Průběh výběru a přijímání osobních asistentů Potřeby a požadavky uživatelů osobní asistence jsou různé. Někde dají přednost studentům, kteří vnáší do práce své nové zkušenosti a dovednosti, ale jsou časově omezení, a někde zase spíše berou starší zkušené asistenty, kteří jsou časově neomezení. Jednoduše můžeme říci, že osobním asistentem se může stát kdokoliv, kdo se jím chce stát, kdo vyhovuje klientovi a zároveň výše uvedeným podmínkám a předpokladům. Výběr osobních asistentů si řídí každý poskytovatel podle možností. Hlavní roli zde hraje charakteristika skupiny, které se služba poskytuje, a také cíle, jichž chce poskytovatel dosáhnout. [Hrdá, 2001, s. 14]

39

Osobní asistenti musí před přijetím projít poučením o první pomoci, zacházení s vozíky, popřípadě jiným poučením. Tato pravidla musí být jasná a známá jak osobním asistentům, tak uživatelům. Kromě těchto obecných pravidel si poskytovatel stanovuje další požadavky s cílem vyšší spokojenosti klientely a fungování organizace. Konečným cílem je maximální souhra dvojice osobní asistent-klient, která závisí nejvíce na dobré vůli obou. [Hrdá, 2001, s. 14] Poskytovatel musí umožnit nebo poskytuje osobním asistentům supervizi na základě jejich potřeb a potřeb klientů. Osobní asistenti mají mít díky supervizi nadhled a další zpětnou vazbu, aby mohli hodnotit pokroky. [Hrdá, 2001, s. 15]

5.7 Klient Klientem osobní asistence se může stát jedinec, který nutně potřebuje ke svému životu pomoc druhé osoby. Bez dlouhodobého poskytování pomoci by nepřežil, protože bez pomoci si buďto nedovede udělat tzv. limitní úkony, tj. takové, bez jejichž uspokojování je člověk přímo ohrožen na životě, anebo tzv. podlimitní úkony, tj. takové, bez jejichž uspokojování je člověk ohrožen na životě během několika dní. Důležité je, že sám klient si volí po domluvě s osobním asistentem, při kterém z úkonů použije osobní asistenci. [Hrdá, 2001, s. 17 – 18] Hrdá mluví o klientech osobní asistence podle typu postižení [Hrdá, 2001, s. 18 – 22]: • Tělesné znevýhodnění Lidé s těžkým tělesným postižením, které jim znemožňuje sebeobsluhu a soběstačnost, dávají přednost spíše sebeurčující osobní asistenci. Klienti se liší podle toho, zda své postižení získali v průběhu života, nebo se již s ním narodili. Klienti s vrozeným postižením jsou často schopni neuvěřitelných výkonů v sebeobsluze. Dokážou věci, kterých člověk se zdánlivě stejným, leč v pozdějším věku získaným postižením, vůbec není schopen. Je to tím, že od malička vyrůstali s postižením. Problém tyto osoby mají s organizací svého života, vyrůstali totiž v prostředí, kde se o ně někdo staral spíše jako o objekt (předmět) než subjekt (hlavní činitel). Nutná je trpělivost ze strany osobního asistenta. Osoby se získaným postižením mají většinou zkušenost s vedením domácnosti a samostatným rozhodováním. Musí sice své prostředí a činnosti přizpůsobit svému

40

postižení, ale nemusí se učit základním postojům například při vaření, praní a úklidu. Kámen úrazu je u nich při požádání o pomoc. Bývají příliš autoritativní. Zvláštní skupinu tvoří osoby s degenerativní3 nemocí, kdy tyto osoby měly možnost své dovednosti pomalu přizpůsobovat svým měnícím se schopnostem. Skutečnost, že nemoc postupuje, se odráží na psychice klienta. • Smyslové znevýhodnění Největší důraz při osobní asistenci u klienta s tímto postižením se klade na zprostředkování styku se sociálním prostředím. U osob neslyšících se nejvíce jedná o tlumočení. Cílem je pomoci klientovi s dorozumíváním s většinovou populací. U lidí nevidomých jde o průvodcovství. Největší požadavky jsou kladeny na osobního asistenta při poskytování osobní asistence u osob hluchoslepých. • Mentální a psychické znevýhodnění Lidé s tímto typem postižení patří bohužel mezi společností nejméně přijímanou skupinu. Proto potřebují pomoc při začlenění se mezi ostatní populaci. Lidé s mentálním,

eventuelně

s kombinovaným

postižením

potřebují

podporu

při sebeobsluze, v domácnosti, ale i v zařizování osobních záležitostí. U osob s psychickým postižením je charakteristická kolísavost potřeby osobní asistence. Při záchvatech nemoci je nutná pomoc téměř při všech úkonech. • Další znevýhodnění Zvláštní kategorii tvoří děti s postižením. Asistenti zde většinou pomáhají při školní docházce, občas při volnočasových aktivitách. Nezbytnou součástí osobní asistence u dětí je spolupráce s rodinou, poněvadž ta nejvíce zná potřeby a schopnosti svého dítěte. Do této skupiny patří také staří lidé, kteří často vlivem nějaké nemoci nebo postupně

ztratili

soběstačnost,

a

proto

potřebují

pomoc,

popřípadě

dohled

při sebeobsluze, v domácnosti i při kontaktu s prostředím.

Významnou otázkou je, jaký klient nemá být. Zejména je podstatné se zajímat, zda klient nemá nějakou chorobnou závislost, například na alkoholu nebo na jiných návykových látkách. Klient by neměl být neurotický, podezíravý, prchlivý, hádavý, protivný. Také se vylučují vlastnosti, jako je panovačnost, bezohlednost a hrubost. Důležité je také vyloučit z osobní asistence osoby se sklony k manipulaci, což lze jen 3

Progredující, postupující.

41

těžko odhalit. Po delší době se mohou ukázat další vlastnosti, které by určitě klient mít neměl. Jedná se o sklon k vydírání, k závislosti a nespolehlivost. [Hrdá, 2001, s. 23] Na začátku osobní asistence by osobní asistent měl znát základní klientovu diagnózu, nebo alespoň její příznaky, z nichž vyplývá jeho potřeba pomoci a jež způsobují jeho potíže. Podstatná jsou nebezpečí vyplývající z klientova zdravotního stavu, na která si musí osobní asistent dát pozor. Dobré je vědět, jaké má klient koníčky, co má rád a co naopak nesnáší. Osobní asistent by se měl orientovat v rodinných a dalších důležitých vztazích klienta. Každý osobní asistent je povinen dodržovat mlčenlivost o všech údajích osobního charakteru, které se týkají klienta, jeho rodiny a domácnosti. [Hrdá, 2001, s. 26] Z hlediska potřeby lze klienty rozdělit do dvou skupin: menší část musí mít nepřetržitou čtyřiadvacetihodinovou péči, u většiny klientů je důležité zabezpečit služby několik hodin denně nebo týdně. K první skupině patří lidé po těžkých úrazech nebo s nemocí s následkem kvadruplegie, dále lidé s těžkou mentální nebo psychickou poruchou, u nichž je nutný stálý dohled. Ke druhé patří ostatní, ti nepotřebují pomoc v životně důležitých úkonech. U první skupiny osob je nutné, aby poskytované služby plynule navazovaly. To znamená, že se osobní asistent jednak fyzicky přesvědčí, že někdo přišel a klient nezůstane sám, jednak se postará, aby klient i prostředí kolem něho bylo v pořádku. [Hrdá, 2001, s. 28] Kontrola poskytovaných služeb se provádí několika způsoby. V prvé řadě je sám klient kontrolorem. Až druhým je poskytovatel a další instituce. Především klientova spokojenost je nejlepším ukazatelem dobře odváděné asistentovy práce. [Hrdá, 2001, s. 28]

5.8 Rozdíl mezi osobní asistencí a pečovatelskou službou Často se stává, že lidé zaměňují pečovatelskou službu s osobní asistencí, respektive si myslí, že se jedná o tutéž službu. Rozdílů je však hned několik. Podle Vítkové mezi základní rozdíly patří [2004, s. 193 – 194]: • Procedurální Pečovatelská služba – pečovatelská služba se poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb. Osobní asistence

42

– osobní asistence se poskytuje v prostředí domácím, ale i tam, kde si to klient vyžádá, ve dny pracovní i sváteční, ve dne i v noci. • Provozní Pečovatelská služba – pečovatelská služba potřebuje provozovny (vývařovny, střediska hygieny apod.), v mnoha případech je nutno klienta vozit ke službě, nebo službu ke klientovi; – pečovatelská služba potřebuje technické a materiální vybavení – auta, vany apod. Osobní asistence – poskytování osobní asistence není závislé na provozním zázemí, děje se tam, kde je klient; – při osobní asistenci není podstatou výkonu technické ani materiální vybavení, ale vztah klient – osobní asistent. • Personální Pečovatelská služba – u pečovatelek se nepožaduje odborné školení; – organizačně se jedná o podobnou strukturu jako např. léčebna dlouhodobě nemocných, je tu vrchní sestra, koordinátor, administrativní pracovnice, ekonomický úsek. Osobní asistence – z hlediska odbornosti je rozdíl mezi sebeurčující a řízenou osobní asistencí: při sebeurčující se nepožaduje kvalifikace osobních asistentů, při řízené se požaduje kvalifikace osobních asistentů odpovídající účelu; – z hlediska organizačního je struktura řízení v obou typech jednoduchá: u sebeurčující lze provozovat osobní asistenci bez mezičlánku, u řízené je nutný koordinátor, účetní. Z výše uvedeného je zřejmé, že pečovatelská služba vyžaduje technické a materiální vybavení a její velkou nevýhodou je časová a prostorová omezenost. Z těchto důvodů osoby, které vyžadují pomoc jiné fyzické osoby o víkendech, svátcích, ale i třeba jen v nočních hodinách, volí služby osobní asistence.

43

5.9 Rozdíl mezi osobní asistencí a asistentem pedagoga Asistent pedagoga je určen zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a vyhláškou č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Mezi hlavní činnosti asistenta pedagoga patří pomoc žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky a komunitou, ze které žák pochází. [Podešva, 2007, s. 31] Mezi profesní charakteristiky asistenta pedagoga patří [Novosad, 2006, s. 25]:
pracovní náplní je zprostředkovávat výchovnou a vzdělávací činnost dětem se speciálními vzdělávacími potřebami a případně jim pomáhat při sebeobsluze v době vyučování na základě pokynů pedagogického pracovníka;
poskytuje žákům s těžkým zdravotním postižením podporu ke kompenzaci jejich znevýhodnění při plnění daného vzdělávacího programu;
vzdělávací kurzy pro asistenty pedagoga mohou pořádat akreditovaná školská zařízení i nestátní neziskové organizace. Mezi profesní charakteristiky osobního asistenta patří [Novosad, 2006, s. 26]:
vykonává doprovod dítěte do školy nebo školského zařízení a jeho vyzvednutí po skončení vyučování včetně dalších činností nasmlouvaných se zákonnými zástupci dítěte;
osobní asistence je řádným druhem sociální služby, obsaženým v zákonu o sociálních službách;
osobní asistenci poskytují nestátní neziskové organizace a těmto subjektům může MPSV poskytovat dotace na provoz;
akreditované vzdělávací kurzy pořádají zejména nestátní neziskové organizace. Při práci s dítětem platí, že asistence během školního procesu spadá do kompetence MŠMT ČR, za asistenci mimo školu odpovídá resort MPSV ČR. V tomto smyslu obecně platí, že asistent pedagoga umožňuje dětem se speciálními vzdělávacími potřebami účastnit se aktivně vzdělávacího procesu ve škole nebo jiném školském zařízení. Pokud je u dítěte zvýšená potřeba podpory při lokomoci a sebeobsluze během jeho pobytu ve školském zařízení, je na zvážení ředitele, zda tuto situaci bude řešit zajištěním doplňujících služeb osobní asistence. [Novosad, 2006, s. 26]

44

Následující kapitola ukotvuje empirickou část diplomové práce, vysvětluje pojem evaluace sociálních služeb, která je pro cíl předkládané práce stěžejní.

45

6 Evaluace sociálních služeb Cílem předložené diplomové práce je zjistit míru spokojenosti uživatelů služby osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj se sídlem ve Staré Pace. Proto v této kapitole objasňuji pojem evaluace sociálních služeb a jeho základní souvislosti. Tento oddíl je podkladem pro praktickou část práce. S pojmem evaluace se můžeme v současné době často setkat v profesionální oblasti, v tomto případě v oblasti sociálních služeb, a to v souvislosti s jejich hodnocením. Evaluace v sobě zahrnuje celou škálu hodnotících postupů a oblastí, s cílem posoudit aktivity v profesionální oblasti, kontrolovat dosahování vytyčených cílů, ale také rozvíjet kvalitu služeb a fungování organizací prostřednictvím zpětných vazeb. [Kahánková, In. Janoušková, 2007, s. 197] Evaluace představuje systematický sběr informací. Významným jejím přínosem je fakt, že s pomocí jejího rozmanitého řízení jsou služby pravidelně prověřovány a posuzovány. Tímto způsobem můžeme problémy a nedostatky brzy rozpoznat, současně všechny procesy v organizaci neustále zlepšovat. [Kahánková, In. Janoušková, 2007, s. 197] „Za hlavní kritérium vyhodnocování funkčnosti a efektivity služeb můžeme považovat počet uživatelů, jejich spokojenost se službami, dostatečné informování o službách, zajištění odpovídající kvality služeb, organizační kulturu, zajištění vhodných materiálních podmínek, odborně připravený personál a dostatečné financování provozu zařízení.“ [Topinka, In. Janoušková, 2007, s. 121] K zajištění kvality fungování organizace mohou přispět pravidelné dotazování spolupracovníků, uživatelů služeb, management stížností, kolegiální zpětné vazby. Mezi další metody, které mohou pomoci ke zkvalitnění činností, je řazen deník projektu, supervize, standardy kvality. [Kahánková, In. Janoušková, 2007, s. 205] Uživatelé služby by měli být zahrnuti do sebeevaluace organizace, cíleného dotazování, měli by mít možnost ovlivňovat proces fungování organizace. Jak jsou spokojeni s poskytovanými službami, personálem? V rámci standardů definovaných MPSV ČR je dotazování uživatelů služeb v popředí zájmu. [Kahánková, In. Janoušková, 2007, s. 205 – 206] Výsledky evaluace se zaměřují na spokojenost, změnu u uživatelů služby. Hodnocení výsledků služby je v popředí zájmu evaluace v sociálních službách. Sociální

46

služby byly zřízeny proto, aby prostřednictvím nich bylo dosahováno konkrétních výsledků u klientů. [Kahánková, In. Janoušková, 2007, s. 207 – 208] – Jaké otázky si klást při evaluaci výsledků? Jedná se například o otázky typu [Kahánková, In. Janoušková, 2007, s. 202, 208]: – Dosahuje služba očekávaných změn u uživatelů služby? – V jaké míře dosahuje těchto změn? – Je služba poskytována v lokalitě dosažitelné pro uživatele služby? – Jsou služby časově dostupné pro jejich uživatele? – Jaký význam uživatelé přisuzují službě pro jejich život? – Jsou uživatelé spokojeni s poskytovanou službou? Uživatelé by bezesporu měli být zahrnuti do procesu hodnocení a rozvoje služeb, ovšem je třeba mít na mysli, že důraz na spokojenost uživatele jako výsledek bude jiný u různých typů služeb. Spokojenost může znamenat i problematický koncept například v situacích, ve kterých uživatel čelí nepříznivým sociálním situacím a má se za těchto podmínek ke spokojenosti vyjadřovat. Lze také nalézt další příklad, pokud sociální službu uživatelé navštěvují nedobrovolně z mocenské pozice (například povinnost docházet na Probační a mediační službu). [Kahánková, In. Janoušková, 2007, s. 212] Mezi možné využití závěrů z evaluace výsledků patří podle Kahánkové [In. Janoušková, 2007, s. 212]: – Zjištěné výsledky mohou být využity jako zpětná vazba pro zlepšování intervence, programového plánu v budoucnu. – Na základě zjišťování spokojenosti se projeví nové potřeby ve vztahu ke službám – k plánování, realizaci budoucích aktivit. – Na základě testování zjistíme, že výsledky nejsou uspokojivé, můžeme se zeptat, v čem je problém? Co je třeba zlepšit? Co pro to můžeme udělat v budoucnu – například zvolit individuálnější přístup, zvolit jiné strategie intervence apod. – Výsledky jsou uspokojivé, služba se osvědčila, proto je dobré ji finančně podporovat a rozšiřovat jako příklad dobré praxe. Pokud zjistíme, že se něco daří, zajímá nás, co za tím je, chceme se tyto informace dozvědět pro další využití v praxi. V následující kapitole pojednávám konkrétně o sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj, ve kterém pomocí dotazníkového šetření zjišťuji spokojenost uživatelů s osobní asistencí. 47

7 Občanské sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj4 Občanské sdružení Sportem proti barierám – Český ráj bylo zaregistrováno u Ministerstva vnitra ČR dne 09.05.2006. Hlavní zájmovou činností je podle čl. 3 stanov občanského sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj: 1)

pořádání sportovních a kulturních akcí pro osoby se zdravotním postižením všech věkových kategorií a seniory

2)

pořádání přednášek a besed

3)

provozování denního centra a denního stacionáře pro osoby se zdravotním postižením všech věkových kategorií a seniory

4)

provozování sociální služby – poskytování osobní asistence pro osoby se zdravotním postižením všech věkových kategorií a seniory

5)

provozování chráněné dílny

6)

prodej sportovních náčiní, doplňků a pomůcek – doplňková činnost

Cílem občanského sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj je na základě čl. 2 stanov sdružení vytvoření sportovního centra, odstraňování fyzických a psychických bariér pro osoby se zdravotním postižením všech věkových kategorií a seniory především v mikroregionu Jičínska a Novopacka. Se svojí hlavní činností, to je sportem a pořádáním sportovních akcí, začali členové sdružení už v roce 2001. Sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj vzniklo odloučením od místního sdružení „Život bez bariér“. Sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj dosáhlo v roce 2009 hned dvou uznání. V dubnu získala předsedkyně tohoto sdružení, Ing. Olga Kosejková, ocenění dobrovolníka východních Čech. V prosinci 2009 byla členka a spoluzakladatelka sdružení, Marcela Pelikánová, slavnostně vyhlášena Pečovatelkou roku 2009. Oceněno zde bylo 30 nejlepších pečovatelek z celé ČR a paní Pelikánová byla mezi prvními deseti. Paní Pelikánová již třináct let pečuje o svého těžce postiženého manžela (zakladatele sdružení) a navíc poskytuje osobní asistenci ve sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj. Občanské sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj provozuje tuto sociální službu:
Osobní asistence 4 V této kapitole převážně čerpám z webových stránek občanského sdružení Sportem proti bariérám: [online]. [cit. 11. prosince 2009]. Dostupné na internetu < http://www.spb-cr.cz>.

48

Sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj splnilo úspěšně registraci podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a od 01.01.2007 zajišťuje osobní asistenci všem osobám s handicapem v Nové Pace a okolí v souladu s komunitním plánováním v mikroregionu Novopacka. Poskytuje osobní asistenci dětem na Základní škole Komenského v Nové Pace a také v Pecce, v mateřské školce na Větrově v Jičíně a také mnoha klientům sdružení při sportovních a kulturních aktivitách. Někteří členové reprezentují sdružení na sportovních akcích nejen po celé České republice, ale i v zahraničí. Posledním významným úspěchem byla účast na paralympiádě v Číně, ze které přivezli členové sdružení dvě bronzové a jednu zlatou medaili. Dále sdružení poskytuje osobní asistenci pro seniory, kteří chtějí co nejdéle setrvat v přirozeném prostředí svého domova, kde se cítí dobře. Osobní asistence v tomto sdružení je zajištěna šesti odborně kvalifikovanými osobními asistentkami, které úspěšně absolvovaly akreditovaný kurz. Spolupracují také s řadou dobrovolníků. Každý klient má svou klíčovou osobní asistentku, přičemž v době dovolené, nemoci či zaneprázdněnosti je klientovi k dispozici jiná osobní asistentka. V praxi se tedy může stát, že u klienta se vystřídá několik osobních asistentek. Na základě kontaktování vedoucí sociální oblasti sdružení provede sociální pracovnice šetření, kde s klientem sepíše smlouvu a objednávku, kde je přesně určeno, jaké služby a v jakém časovém intervalu chce klient využívat. V průběhu poskytování služby se rozsah činností může doplňovat. Řada klientů využívá od osobní asistence dovoz obědů, který je brán jako fakultativní úkon, což znamená, že tato činnost je poskytována nad rámec základních činností daných vyhláškou č. 505/2006 Sb. V současné době poskytuje toto sdružení osobní asistenci 23 klientům.

Teoretická část diplomové práce shrnuje poznatky týkající se problematiky osob se zdravotním postižením. K základním nástrojům kompenzujícím postižení jedinců patří sociální dávky a služby. Významnou sociální službou, která pomáhá těmto lidem setrvat co nejdéle v jejich přirozeném sociálním prostředí, je osobní asistence, kterou považuji za stěžejní kapitolu práce. V poslední kapitole pojednávám o sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj, které poskytuje osobní asistenci. Cílem empirické části je zjistit míru spokojenosti uživatelů osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj.

49

Praktická část

8 Metodologie 8.1 Cíl šetření Ve své diplomové práci se zabývám osobní asistencí, tedy jednou ze sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením. Cílem diplomové práce je zjistit míru spokojenosti uživatelů osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj. Výsledky šetření mohou sloužit sdružení jako zpětná vazba, poukázat na různé nedostatky. Oboustranná zpětná vazba je základní podmínkou dobrého fungování každé služby.

8.2 Volba metodologie Pro účely mého šetření jsem se rozhodla zvolit dotazníkové šetření, které je pro zjištění spokojenosti uživatelů služeb osobní asistence dle mého názoru nejvhodnější, jeho výhodou je poměrně rychlé shromažďování dat od velkého počtu respondentů. Dotazníky jsou zcela anonymní. Dotazník pro uživatele osobní asistence, která je poskytována sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj, obsahuje celkem 21 otázek týkajících se míry spokojenosti uživatelů osobní asistence poskytovanou tímto sdružením. Otázky v dotazníku jsou převážně uzavřené s možností výběru jedné odpovědi. Klienti v některých otázkách měli možnost „jiné“ či zdůvodnit svou volbu odpovědi. Dotazník tvoří otázky, které zjišťují: 

spokojenost uživatelů s osobními asistenty;



spokojenost uživatelů s poskytovanou službou;



dostupnost (časovou, místní) této služby pro klienty;



informovanost klientů o této službě.

Na závěr dotazníku mají respondenti možnost vyjádřit své postřehy a návrhy na zkvalitňování stávajících služeb a také vznášet připomínky s ohledem na chybějící služby.

51

8.3 Výzkumný soubor Výzkumný soubor dotazníkového šetření tvoří klienti sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj, kteří využívají sociální službu osobní asistenci. Celkem využívá osobní asistenci 23 klientů. Pro účely výzkumu bylo rozdáno mezi uživateli osobní asistence 23 dotazníků, z toho dvěma nezletilým dětem, s nimiž jsem dotazník vyplňovala za přítomnosti jejich zákonného zástupce (rodiče). Návratnost dotazníků byla díky osobní distribuci 100%.

8.4 Realizace dotazníkového šetření Před samotným dotazníkovým šetřením jsem provedla předvýzkum se čtyřmi uživateli osobní asistence, abych si ověřila srozumitelnost formulovaných otázek a jejich dostatečnost. Na základě zjištěných nedostatků byly otázky opraveny a následně zadány klientům využívajícím osobní asistenci poskytovanou sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj. Po konzultaci se sociální pracovnicí sdružení jsem se rozhodla pro přímé oslovení uživatelů osobní asistence. Hlavním důvodem pro tuto volbu byla skutečnost, že tento druh oslovení zaručí vyšší návratnost, což se i potvrdilo. Dále mne k této volbě vedlo přesvědčení, že v případě, kdy klient nebude mít nikoho, kdo by mu s vyplněním dotazníku pomohl, musel by mu pomoci osobní asistent sdružení, což by mohlo vést ke zkreslení odpovědí. Dotazníkové šetření proběhlo na přelomu měsíců leden a únor 2010. Ke klientům mne vozila jedna z osobních asistentek, ke které mají podle slov sociální pracovnice klienti největší důvěru. Vždy mne krátce představila, a buď mezitím jela k jinému klientovi, nebo na mne čekala v autě. Po krátké instruktáži jsem pokládala jednotlivé otázky klientům a zapisovala si je. Jelikož jsem osobně byla přítomna šetření, propojila jsem je s rozhovorem a mohla jsem si tak udělat ucelený obrázek o klientovi.

52

9 Výsledky šetření K získání dat jsem použila strukturovaný dotazník. Proto jsem se rozhodla pro vytvoření četnostních tabulek ke každé otázce z dotazníku.

Vysvětlivky: AČ

absolutní četnosti

RČ

relativní četnosti

Vyhodnocení otázky č. 1: Je Vám tato služba poskytována osobním asistentem preferovaného pohlaví? Tabulka č. 1: Je Vám tato služba poskytována osobním asistentem preferovaného pohlaví? AČ a) ano

23 100,0%

b) ne Celkem

RČ 0

0,0%

23 100,0%

Všem klientům je služba poskytována osobními asistenty preferovaného pohlaví. Zajímavé je, že ve sdružení poskytují osobní asistenci pouze ženy, proto jsem očekávala, že klienti mužského pohlaví budou spíše preferovat osobního asistenta muže. Výsledky šetření to ale nepotvrdily. Tato skutečnost může být dána tím, že od samého počátku je osobní asistence ve sdružení poskytována ženami, klienti si už na to zvykli a nepokládají to za důležité.

Vyhodnocení otázky č. 2: Vychází Vám sdružení vstříc při volbě osobního asistenta? Tabulka č. 2: Vychází Vám sdružení vstříc při volbě osobního asistenta? AČ a) ano

23 100,0%

b) ne Celkem

RČ 0

0,0%

23 100,0%

V případě požadavků na osobního asistenta ze strany klienta, se snaží sdružení všem klientům vycházet vstříc. Někteří klienti dokonce znají dotyčné osobní asistenty, přímo si řeknou, že chtějí tuto osobu.

53

Vyhodnocení otázky č. 3: Jste spokojen/a s jednáním a chováním Vašeho klíčového osobního asistenta? Tabulka č. 3: Jste spokojen/a s jednáním a chováním Vašeho osobního asistenta? AČ

RČ

a) zcela spokojen/a b) spíše spokojen/a c) spíše nespokojen/a d) nespokojen/a – proč:

16 7 0 0

69,6% 30,4% 0,0% 0,0%

Celkem

23 100,0%

S chováním a jednáním osobního asistenta jsou spokojeni všichni klienti. Nikdo z klientů se nevyslovil ve smyslu, že by mu něco na jednání klienta vadilo.

Vyhodnocení otázky č. 4: Je ze strany osobního asistenta respektováno Vaše soukromí? Tabulka č. 4: Je ze strany osobního asistenta respektováno Vaše soukromí? AČ a) ano

RČ

23 100,0%

b) spíše ano

0

0,0%

c) spíše ne

0

0,0%

d) ne – proč:

0

0,0%

Celkem

23 100,0%

Naprostá většina klientů uvedla, že je ze strany osobního asistenta respektováno jeho soukromí. Podle mého názoru je základem dobře fungujícího vztahu klient – osobní asistent důvěra, která je základem respektu, což se odráží ve spokojenosti klientů.

Vyhodnocení otázky č. 5: Projevuje o Vás osobní asistent zájem a komunikuje s Vámi? Tabulka č. 5: Projevuje o Vás osobní asistent zájem a komunikuje s Vámi? AČ a) ano, vždy

RČ

21

91,3%

b) pouze občas

2

8,7%

c) spíše ne

0

0,0%

d) vůbec ne

0

0,0%

Celkem

23 100,0%

54

Celkem 21 klient uvedl, že osobní asistent o něho projevuje zájem a komunikuje s ním, a jen dva klienti se vyjádřili, že osobní asistent s nimi komunikuje pouze občas. Z rozhovoru vyznělo, že pro uživatele hraje důležitou roli potřeba komunikovat, která se pak celkově odráží v jejich spokojenosti se službou.

Vyhodnocení otázky č. 6: Důvěřujete svému osobnímu asistentovi a můžete se na něj obrátit se svým problémem? Tabulka č. 6: Důvěřujete svému osobnímu asistentovi a můžete se na něj obrátit se svým problémem? AČ a) ano, vždy

RČ

21

91,3%

b) pouze občas

2

8,7%

c) spíše ne

0

0,0%

d) vůbec ne

0

0,0%

Celkem

23 100,0%

Klíčový osobní asistent by si měl získat důvěru klienta, být mu oporou a pomáhat mu dosahovat vytyčených cílů. Celkem 21 klient, tj. 91,3%, svému osobnímu asistentovi důvěřuje, což je velmi příznivý výsledek. Dva klienti se svému osobnímu asistentovi svěří jen občas. Podle mého názoru záleží na typu a závažnosti problému. Osobní asistent si musí plně získat důvěru klienta. Klienti, kteří zvolili v předchozí otázce možnost, že má o ně jejich osobní asistent zájem, komunikuje s nimi, zároveň uvedli, že svému osobnímu asistentovi vždy důvěřují. Pokud osobní asistent s klientem pravidelně komunikuje, vytváří se mezi klientem a osobním asistentem vztah, který je založený na vzájemné důvěře.

Vyhodnocení otázky č. 7: Navštěvuje Vás osobní asistent dle Vašich představ? Nebo byste chtěl/a častěji? Pokud ano, co Vám v tom brání? Tabulka č. 7: Navštěvuje Vás osobní asistent dle Vašich představ? Nebo byste chtěl/a častěji? Pokud ano, co Vám v tom brání? AČ a) vyhovuje mi to tak b) chtěl/a bych častěji – proč: Celkem

RČ

16

69,6%

7

30,4%

23 100,0%

Osobní asistence je poskytována šestnácti klientům podle jejich představ, nepovažují za potřebné něco měnit. Z rozhovoru vyplynulo, že do budoucna ovšem

55

nevylučují, že by potřebné úkony rozšířili. Sedm klientů by osobní asistenci využívalo častěji, neboť jejich zdravotní stav by vyžadoval větší rozsah péče, což si ale především z finančních důvodů nemohou dovolit. Proto v těchto případech osobní asistence zabezpečuje ty nejzákladnější úkony, bez kterých by se klient neobešel.

Vyhodnocení otázky č. 8: Je Váš program utvářen v souladu s Vašimi přáními? Tabulka č. 8: Je Váš program utvářen v souladu s Vašimi přáními? AČ

RČ

21

91,3%

2

8,7%

c) spíše není

0

0,0%

d) není – proč:

0

0,0%

a) ano b) spíše ano

Celkem

23 100,0%

Základem dobře fungujícího vztahu je kromě jiného dohoda. Všichni klienti uvedli, že jejich program je utvářen v souladu s jejich přáními, osobní asistenti jim vycházejí vstříc.

Vyhodnocení otázky č. 9: Chybí Vám v nabídce poskytovaných úkonů osobní asistence nějaké činnosti, které byste uvítal/a? Tabulka č. 9: Chybí Vám v nabídce poskytovaných úkonů osobní asistence nějaké činnosti, které byste uvítal/a? AČ a) ano, které:

RČ 6

26,1%

b) ne

17

73,9%

Celkem

23 100,0%

17 klientů je s nabídkou poskytovaných úkonů spokojeno, nemají potřebu ji nějak rozšiřovat. Šest klientů by uvítalo v nabídce dovoz obědů, který sdružení po domluvě poskytuje, ale jedná se o fakultativní úkon, který není zákonem přímo stanoven. Poskytování této činnosti není ze strany poskytovatele povinností, jedná se o nadstandardní činnost, jejíž zajištění závisí na možnostech poskytovatele. Na základě konzultace se sociální pracovnicí sdružení jsem se dozvěděla, že pět klientů si nechává od osobní asistence vozit obědy a jen tři klienti tuto službu využívají od pečovatelské služby, která tuto činnost má v zákoně stanovenou.

56

Vyhodnocení otázky č. 10: Jakým způsobem jste se dozvěděl/a o osobní asistenci poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj? Tabulka č. 10: Jakým způsobem jste se dozvěděl/a o osobní asistenci poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj? AČ a) rodina, známí

RČ

19

82,6%

b) lékař

0

0,0%

c) úřad

2

8,7%

2

8,7%

d) jiné Celkem

23 100,0%

O možnosti využití osobní asistence jsou klienti nejčastěji informováni prostřednictvím své rodiny a přátel (82,6%), jen dva klienti se o této možnosti dozvěděli přes místní úřad a dva klienti se o této službě dočetli v městském časopise Achát. Během šetření si klienti stěžovali na špatnou informovanost o možných sociálních službách a dávkách. Klienti ani nevěděli, že nějaká taková služba existuje.

Vyhodnocení otázky č. 11: Byl/a jste před uzavřením smlouvy o poskytování sociální služby dostatečně informován/a? Tabulka č. 11: Byl/a jste před uzavřením smlouvy o poskytování sociální služby dostatečně infromován/a?

a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

AČ 21 2 0 0

Celkem

RČ 91,3% 8,7% 0,0% 0,0%

23 100,0%

Všichni klienti uvedli, že byli dostatečně informováni o poskytované službě.

Vyhodnocení otázky č. 12: Víte, jakým způsobem můžete podat stížnost na špatné poskytnutí služby? Tabulka č. 12: Víte, jakým způsobem můžete podat stížnost na špatné poskytnutí služby?

a) ano b) nevím c) mám obavu si stěžovat Celkem

AČ 19 4

RČ 82,6% 17,4%

0

0,0%

23 100,0%

57

Většina klientů (19) ví, jakým způsobem si v případě nespokojenosti se službou mohou podat stížnost. Čtyři klienti neměli tušení o těchto možnostech, což bylo dáno jejich zdravotním stavem.

Vyhodnocení otázky č. 13: Jak dlouho využíváte služeb osobní asistence poskytovaných tímto sdružením? Tabulka č. 13: Jak dlouho využíváte služeb osobní asistence poskytovaných tímto sdružením? AČ

RČ

a) méně než rok

8

34,8%

b) více než 1 rok

5

21,7%

c) více než 2 roky

8

34,8%

d) více než 3 roky

2

8,7%

Celkem

23 100,0%

Osobní asistenci poskytovanou sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj využívá osm klientů méně než rok a stejný počet klientů více než dva roky. Méně respondentů (21,7%) uvedlo, že tuto službu využívá více než jeden rok, a jen dva klienti využívají tuto službu od samého začátku.

Vyhodnocení otázky č. 14: Jste spokojen/a s nabízenými službami? Tabulka č. 14: Jste spokojen/a s nabízenými službami? AČ

RČ

a) zcela spokojen/a

20

87,0%

b) spíše spokojen/a

3

13,0%

c) méně nespokojen/a

0

0,0%

d) nespokojen/a – proč:

0

0,0%

Celkem

23 100,0%

Všichni klienti jsou spokojeni s nabízenými službami sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj. Při hovoru klienti uvedli, že se cítí být v dobrých rukou a mají pocit jistoty, že se mohou na někoho spolehnout.

58

Vyhodnocení otázky č. 15: Je pro Vás osobní asistence poskytovaná tímto sdružením obtížně dostupná? Tabulka č. 15: Je pro Vás osobní asistence poskytovaná tímto sdružením obtížně dostupná? AČ

RČ

a) ano

0

0,0%

b) spíše ano

0

0,0%

c) ne

23 100,0%

d) nevím

0

Celkem

0,0%

23 100,0%

Všech 23 klientů se shodlo na tom, že osobní asistence poskytovaná sdružením Sportem proti bariérám - Český ráj není pro ně obtížně dostupná.

Vyhodnocení otázky č. 16: Je pro Vás tato služba časově dostupná? Tabulka č. 16: Je pro Vás tato služba časově dostupná? AČ 19 4 0 0

a) ano b) spíše ano c) ne d) nevím Celkem

RČ 82,6% 17,4% 0,0% 0,0%

23 100,0%

Osobní asistence všem klientům z hlediska času vyhovuje. Je to i logické, neboť zásadním aspektem této služby je časová neomezenost.

Vyhodnocení otázky č. 17: Myslíte si, že Vám osobní asistence poskytovaná sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj usnadnila život v domácím prostředí? Tabulka č. 17: Myslíte si, že Vám osobní asistence poskytovaná sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj usnadnila život v domácím prostředí? AČ

RČ

a) zcela určitě

20

87,0%

b) velmi často

2

8,7%

c) občas

0

0,0%

1

4,3%

d) neusnadnila – proč: Celkem

23 100,0%

Celkem 22 uživatelů osobní asistence se shoduje v tom, že jim osobní asistence usnadnila život v domácím prostředí. Zajímavé je, že jeden klient uvedl, že mu osobní asistence neusnadnila život v domácím prostředí, neboť ho spíše zpohodlněla. Dříve 59

věděl, že je odkázán sám na sebe, snažil se být soběstačný, ale nyní ví, že když se mu nebude chtít, tak stačí zavolat o pomoc osobní asistentku.

Vyhodnocení otázky č. 18: Co považujete za přednosti/výhody osobní asistence poskytované tímto sdružením? Uveďte. Tabulka č. 18: Co považujete za přednosti/výhody osobní asistence poskytované tímto sdružením? Uveďte. AČ a) vstřícný a přátelský přístup

20

87,0%

2

8,7%

1

4,3%

b) časová a místní neomezenost c) pocit jistoty Celkem

RČ

23 100,0%

20 klientů uvedlo následující odpovědi, které kladně hodnotí osobní asistenci a přístup osobních asistentek a které jsem zahrnula pod kategorii „vstřícný a přátelský přístup“: -

osobní asistence je fajn;

-

těším se, až přijde osobní asistentka, která si se mnou popovídá;

-

osobní asistentky jsou hodné a ochotné;

-

vždy se s nimi domluvím.

Vstřícný přístup je podle mého názoru významným faktorem ovlivňujícím míru spokojenosti uživatelů této služby a tento přístup ze strany asistentek by měl být samozřejmostí. Dva klienti uvedli, že jim nejvíce vyhovuje časová a místní neomezenost, kterou berou jako samozřejmost této služby. Jeden klient uvedl, že výhodou této služby je pro něho pocit jistoty, že se může kdykoliv na svého osobního asistenta obrátit. Pocit jistoty je podle mého názoru pro ostatní klienty také velikým přínosem.

Vyhodnocení otázky č. 19: Co Vám naopak chybí, co byste při poskytování této služby uvítal/a? Uveďte. Tabulka č. 19: Co Vám naopak chybí, co byste při poskytování této služby uvítal/a? Uveďte. AČ

RČ

a) nic mi nechybí, jsem spokojen/a

23

100,0%

Celkem

23

100,0%

60

Naprosto všichni klienti uvedli, že jim v poskytování osobní asistence nic nechybí, že jim to tak vyhovuje. Podle jejich slov je vše založeno na dohodě s osobním asistentem.

Vyhodnocení otázky č. 20: Je pro Vás úhrada za poskytovanou službu přijatelná? Tabulka č. 20: Je pro Vás úhrada za poskytovanou službu přijatelná? AČ a) ano, je odpovídající

RČ

13

56,5%

b) vysoká, ale přiměřená

7

30,4%

c) vysoká, nepřiměřená

3

13,0%

d) je levná

0

0,0%

Celkem

23 100,0%

Úhrada za poskytovanou službu se jeví ve třinácti případech jako odpovídající a v sedmi jako vysoká, ale přiměřená. Pro tři klienty se zdá úhrada za tuto službu vysoká, nepřiměřená. Nikdo z klientů nepokládá tuto službu za levnou.

Vyhodnocení otázky č. 21: Pokud pobíráte příspěvek na péči, který slouží na úhradu poskytovaných služeb, pokryje náklady na osobní asistenci? Tabulka č. 21: Pokud pobíráte příspěvek na péči, který slouží na úhradu poskytovaných služeb, pokryje náklady na osobní asistenci? AČ a) příspěvek na péči nepobírám b) příspěvek na péči pobírám, nestačí na plné pokrytí nákladů spojených s osobní asistencí c) příspěvek pobírám, plně pokryje výdaje spojené s osobní asistencí Celkem

RČ 4

17,4%

12

52,2%

7

30,4%

23 100,0%

Příspěvek na péči, který slouží na úhradu poskytovaných sociálních služeb, pobírá 19 z dotazovaných, přičemž pro 12 z nich výše přiznaného příspěvku plně nepokrývá náklady spojené s poskytovanou osobní asistencí. Sedmi klientům výše příspěvku pokryje výdaje spojené s osobní asistencí, ale dle jejich slov je to dáno tím, že využívají jen potřebné činnosti, i když by vzhledem ke svému zdravotnímu stavu mohli využívat i jiné, ale finanční situace jim to nedovoluje.

61

10 Shrnutí dotazníkového šetření Z dotazníkového šetření a rozhovoru vyplynulo, že klienti využívající osobní asistenci poskytovanou sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj jsou s touto službou a i s osobním asistentem zcela nebo spíše spokojeni. Přesto ale u třech klientů, u kterých se osobní asistentky střídají, došlo na základě rozhovoru k tvrzení, že s přístupem jedné osobní asistentky nejsou zcela spokojeni. Po navázání hlubšího rozhovoru jsem zjistila, že se jedná ve všech případech o jednu a tutéž osobu. Klienti se shodli v tom, že tato osobní asistentka není pečlivá, především při úklidu domácnosti. Nejvíce si stěžovali na neustálý spěch z její strany, což starší lidé nemají vůbec rádi, naopak je to ještě více znervózňuje. Jedna klientka dokonce řekla, že pokud by tuto osobní asistentku nestřídala jiná, tak by tuto službu ukončila. Na můj dotaz, zda informovali sociální pracovnici či to řekli přímo osobní asistence, odpověděli, že to naznačili jiné osobní asistence, která to řekla sociální pracovnici. Sociální pracovnice mi sdělila, že o této skutečnosti ví a snaží se nějak naznačit osobní asistence, aby změnila svůj přístup, ale zatím se to moc nedaří. Každopádně tuto skutečnost chce řešit. Z rozhovoru se sociální pracovnicí vyplynulo, že skoro všechny osobní asistentky tohoto sdružení mají přímou zkušenost se zdravotním postižením, jedna asistentka si tím přímo prošla (byla půl roku upoutaná na vozíku) a většina pečuje o svého člena rodiny, který je postižený. Což je veliká výhoda celého sdružení. Zde vidím možný kámen úrazu, neboť dotyčná osobní asistentka takovéto zkušenosti nemá, nemá potřebnou trpělivost. S tímto problémem úzce souvisí skutečnost, že pro klienty je největší pomoc lidské slovo, popovídání si s osobou, která vyslechne a poradí. Většina klientů při rozhovoru uvedla, že jim osobní asistence pomáhá nejvíce po psychické stránce, což se pak odráží ve fyzické oblasti. Klienti uvádí, že vůbec neměli ani tušení, že nějaká taková služba existuje. Až od známých se o této možnosti dozvěděli. Nejvíce jim na této službě vyhovuje, že je poskytována bez časového omezení. Při dotazníkovém šetření byli často přítomni členové rodiny, kteří uvedli, že si bez osobní asistence nedokážou představit, jak by péči o svého člena zvládali. Jedna dcera klientky dokonce při rozhovoru pravila, že osobní asistence jí „uvolnila smyčku na krku“. Pro rodinu, pokud ji klient má, je to velká úleva, když potřebuje odjet a zjistí, že se má o člena rodiny s postižením kdo postarat. Při dotazníkovém šetření

62

a následném rozhovoru klienti a i jejich přítomní rodinní blízcí uvedli, že osobní asistentku berou jako „člena rodiny“. Při vyplňování dotazníku s klienty a z rozhovoru vyplynulo, že někteří uvažují o následné sociální službě (především domov pro seniory), ale zatím nepodali žádost, chtějí co nejdéle setrvat ve svém přirozeném prostředí, což se jim díky osobní asistenci zatím daří. Klienti si při dotazníkovém šetření často stěžovali na špatnou informovanost o možných službách a dávkách, na které mají nárok. Veškeré informace získali převážně od známých. Klienti jsou nespokojeni s výší příspěvku na péči, který slouží na úhradu za poskytované služby, neboť nepokryje celé jejich výdaje, proto si nemohou nasmlouvat více úkonů, protože jsou finančně omezeni. Tyto dávky nikdy plně nezaplatí poskytované služby, vždy je nutná spoluúčast jedince, příspěvek je pouze přispěním na tu a onu službu. Základem vztahu klient – osobní asistent je důvěra, s čím souhlasí všichni uživatelé osobní asistence. Klienti mají pocit jistoty, když vědí, že v případě potřeby mohou kdykoliv zavolat a osobní asistent neprodleně přijede. To je veliká výhoda osobní asistence a také jeden z důvodů, který hraje velmi důležitou roli při volbě služby, neboť pečovatelská služba sice poskytuje podobné činnosti, ale je časově omezená. Nikdo z dotazovaných neměl žádnou připomínku ani návrh na zkvalitňování poskytované služby. Jak již jsem se zmínila, všichni by jistě uvítali lepší informovanost týkající se této problematiky.

63

Závěr Tématem předkládané diplomové práce je osobní asistence u osob se zdravotním postižením. Cílem práce je zjistit míru spokojenosti uživatelů osobní asistence poskytovanou sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj se sídlem ve Staré Pace. Zdravotní postižení je v současné době velmi frekventovaným tématem, neboť osob s postižením neustále přibývá. Člověk si pak pozdě uvědomuje, co znamená, být zdravý. Bariéra, která osobě s postižením předtím ani jako bariéra nepřipadala, při pohledu „z jiného úhlu“, se mnohdy stává nepřekonatelnou. Podstatnou změnou oproti dřívějšku je skutečnost, že se otázky života osob se zdravotním postižením stávají čím dál tím více veřejnou záležitostí. Veřejnost je tak informována o problémech osob s postižením především díky médiím. V předkládané práci jsem se snažila o ucelený výklad týkající se problematiky osob se zdravotním postižením. K řešení nepříznivé sociální situace osob s postižením slouží především sociální dávky a služby, což je dalším stavebním kamenem práce. Následujícím úsekem práce je kapitola pojednávající o osobní asistenci, která je součástí systému sociálních služeb. V poslední kapitole teoretické části práce popisuji sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj, které poskytuje osobní asistenci. Empirická část práce navazuje na teoretickou a cílem je pomocí dotazníkového šetření zjistit míru spokojenosti uživatelů osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj. Na základě provedeného dotazníkového šetření jsem dospěla k závěru, že všichni klienti jsou s osobní asistencí spokojeni. Za výhody této služby považují klienti především vstřícný a přátelský přístup ze strany osobních asistentů a časovou a místní neomezenost. Většina klientů uvedla, že neměli ani povědomí o této službě. V této souvislosti spatřuji problém nedostatečné informovanosti osob se zdravotním postižením o možných řešeních jejich nepříznivé sociální situace, v podobě například sociálních služeb a dávek. Tuto skutečnost dokumentuje i fakt, že většina klientů se o osobní asistenci dozvěděla od svých známých. Na základě standardů kvality sociálních služeb provádí sociální pracovnice sdružení pravidelné dotazníkové šetření, které je také zaměřeno na spokojenost s poskytovanou službou osobní asistence. Podle slov sociální pracovnice toto šetření není objektivní, neboť klienti mohou mít ostych před osobní asistencí. Snažila jsem se

64

proto tohoto vyvarovat, i když možná míra zkreslení může být dána skutečností, že se ve sdružení angažuji jako dobrovolník, proto jsem s některými klienty přišla dříve do kontaktu. Sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj si získalo mnoho svých příznivců nejen tím, že toto sdružení založily samy osoby se zdravotním postižením a pořádáním různých sportovních akcí, ale i přátelským a vstřícným přístupem a jednáním. Tuto skutečnost dokumentuje 23 klientů využívajících osobní asistenci, což je v porovnání s jinými poskytovateli osobní asistence velký úspěch. V Nové Pace poskytuje osobní asistenci ještě již zmiňované sdružení Život bez bariér, které má pouhé dva klienty. I přes širokou škálu poskytovaných sociálních služeb je jen pár těch, které stejně jako osobní asistence, pomáhají osobě se zdravotním postižením setrvat co nejdéle v jejím přirozeném sociálním prostředí. O přednosti osobní asistence a jejím postupném rozmachu svědčí stoupající počet poskytovatelů této služby a zájemců o ni. Do budoucna si myslím, že tato služba si bude získávat stále více příznivců, neboť se jedná o nepostradatelnou službu pro osoby se zdravotním postižením.

65

Anotace Jméno a příjmení:

Bc. Petra Nosková

Název katedry a fakulty:

Katedra sociologie a andragogiky Fakulta filozofická

Název diplomové práce:

Osobní asistence u osob se zdravotním postižením

Vedoucí diplomové práce:

PhDr. Eva Klimentová, Ph.D.

Počet znaků:

122 216

Počet příloh:

9

Počet titulů použité literatury:

25

Klíčová slova:

handicap, osobní asistence, sociální dávky, sociální služby, ucelená rehabilitace, zdravotní postižení, znevýhodnění

Anotace práce:

Předkládaná diplomová práce se zaměřuje na osobní asistenci u osob se zdravotním postižením. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá problematikou osob se zdravotním postižením, jsou zde uvedeny základní informace o osobní asistenci a poslední kapitola se věnuje sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj, poskytující osobní asistenci. Cílem empirické části je zjistit pomocí dotazníkového šetření míru spokojenosti klientů tohoto sdružení s poskytováním osobní asistence. Výsledky šetření mohou být oporou pro sdružení, neboť mohou odhalit různé bariéry, nedostatky a poukázat na možné změny v poskytování sociálních služeb tímto sdružením.

66

Annotation First name and surname:

Bc. Petra Nosková

Faculty and department:

Department of Sociology and Andragogics Faculty of Philosophy

Title of disertation:

Personal assistance for physically handicapped people

Supervisor of disertation:

PhDr. Eva Klimentová, Ph.D.

Number of letters:

122 216

Number of attachements:

9

Number of sources:

25

Key words:

handicap, personal assistance, social benefits, social services,

coherent

physiotherapy,

physically

handicapped, disadvantaged Annotation:

Submitted dissertation focuses on personal assistance for physically handicapped people. It is divided into theoretical and practical parts. The theoretical part concerns with handicapped people problems, there is mentioned basic information about personal assistance, and the last chapter is devoted to the association “Sportem proti bariérám – Český ráj”, which provides the personal assistance. The aim of the practical part is to establish by means of questionnaire the level of clients’ satisfaction with this service. Results of the research can be support for the association, can discover possible barriers, flaws and can show possible changes in rendering the service of personal assistance by this association.

67

Seznam použité literatury a ostatních zdrojů 1. GOLDMANN, R. a kol. Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín. Univerzita Palackého v Olomouci: Pedagogická fakulta, 2006. ISBN 80-244-1454-6. 2. HRDÁ, J. Osobní asistence, obecné informace o této sociální službě pro občany, kteří potřebují ke svému životu pomoc druhé osoby. Praha: POV, 1996. 3. HRDÁ, J. Osobní asistence, příručka postupů a rad pro asistenty. Praha: POV, 2001. 4. HRDÁ, J. Osobní asistence, příručka postupů a rad pro poskytovatele. Praha: POV, 2001. 5. CHLOUPKOVÁ, S. Jak posuzovat životní situaci klienta v rámci sociálního šetření pro účely rozhodování o příspěvku na péči. In. JANEBOVÁ, R. a kol. Posuzování životní situace v sociální práci. Sborník z konference V. Hradecké dny sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. ISBN 978-80-7041-4194. 6. JANOUŠKOVÁ, K. Metodické a koordinační dovednosti v sociálních službách. Sborník studijních textů pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory pověřené koordinační činností. Ostravská univerzita v Ostravě: Zdravotně sociální fakulta – katedra sociální práce, 2007. ISBN 978-80-7368-229-3. 7. KREBS, V. Sociální politika. Praha: ASPI, 2007. ISBN 80-7357-276-1. 8. KRHUTOVÁ, L. a kol. Občané se zdravotním postižením a veřejná správa. Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1168-7. 9. MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X. 10. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-807367-368-0. 11. NOVOSAD,

L.

Poradenství

pro

osoby

se

zdravotním

a

sociálním

znevýhodněním. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-509-7. 12. NOVOSAD, L. Východiska a principy realizace služeb osobní asistence v ČR. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006. ISBN 80-7372-050-7. 13. PODEŠVA, L. Manuál zaměřený na integraci osob se zdravotním postižením do společnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 97880-244-1629-8.

68

14. VÁGNEROVÁ, M. a kol. Psychologie handicapu 1. část. Handicap jako psychosociální problém. Technická univerzita v Liberci: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky, 2003. ISBN 80-7083-790-X. 15. VÁGNEROVÁ, M. a kol. Psychologie handicapu 2. část. Rodina a její význam pro rozvoj handicapovaného jedince. Technická univerzita v Liberci: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky, 2003. ISBN 80-7083-764-0. 16. VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9. 17. VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-1340. 18. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 19. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 20. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 21. Vyhláška MPSV ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 22. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 23. Vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů. 24. Registr poskytovatelů sociálních služeb. [cit. 2009-12-13]. Dostupný z WWW: . 25. Občanské sdružení Sportem proti bariérám - Český ráj. [cit. 2009-12-14]. Dostupný z WWW: .

69

Seznam literatury související s tématem 1. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-0139-7. 2. GAJDUŠEK, L. a kol. Manuál zaměřený na legislativní otázky ve vztahu k osobám

se

zdravotním

postižením.

Olomouc:

Univerzita

Palackého

v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1637-3. 3. KRÁLOVÁ, J., RÁŽOVÁ, E. Sociální služby a příspěvek na péči 2009/2010. Olomouc: Anag, 2009. ISBN 978-80-7263-559-7. 4. RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. ISBN 80-244-1475-9. 5. SMUTEK, M. Evaluace sociálních programů. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005. ISBN 80-7041-811-7. 6. ÚLEHLA, I. Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. ISBN 80-85850-69-9.

70

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Je Vám tato služba poskytována osobním asistentem preferovaného pohlaví? ................... 53 Tabulka č. 2: Vychází Vám sdružení vstříc při volbě osobního asistenta? ................................................ 53 Tabulka č. 3: Jste spokojen/a s jednáním a chováním Vašeho osobního asistenta? .................................. 54 Tabulka č. 4: Je ze strany osobního asistenta respektováno Vaše soukromí? ........................................... 54 Tabulka č. 5: Projevuje o Vás osobní asistent zájem a komunikuje s Vámi? ............................................. 54 Tabulka č. 6: Důvěřujete svému osobnímu asistentovi a můžete se na něj obrátit se svým problémem? .. 55 Tabulka č. 7: Navštěvuje Vás osobní asistent dle Vašich představ? Nebo byste chtěl/a častěji? Pokud ano, co Vám v tom brání? .................................................................................................................................. 55 Tabulka č. 8: Je Váš program utvářen v souladu s Vašimi přáními? ........................................................ 56 Tabulka č. 9: Chybí Vám v nabídce poskytovaných úkonů osobní asistence nějaké činnosti, které byste uvítal/a? ..................................................................................................................................................... 56 Tabulka č. 10: Jakým způsobem jste se dozvěděl/a o osobní asistenci poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj? ....................................................................................................................... 57 Tabulka č. 11: Byl/a jste před uzavřením smlouvy o poskytování sociální služby dostatečně infromován/a? ................................................................................................................................................................... 57 Tabulka č. 12: Víte, jakým způsobem můžete podat stížnost na špatné poskytnutí služby? ....................... 57 Tabulka č. 13: Jak dlouho využíváte služeb osobní asistence poskytovaných tímto sdružením? ............... 58 Tabulka č. 14: Jste spokojen/a s nabízenými službami? ............................................................................ 58 Tabulka č. 15: Je pro Vás osobní asistence poskytovaná tímto sdružením obtížně dostupná? .................. 59 Tabulka č. 16: Je pro Vás tato služba časově dostupná? .......................................................................... 59 Tabulka č. 17: Myslíte si, že Vám osobní asistence poskytovaná sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj usnadnila život v domácím prostředí? ....................................................................................... 59 Tabulka č. 18: Co považujete za přednosti/výhody osobní asistence poskytované tímto sdružením? Uveďte. ...................................................................................................................................................... 60 Tabulka č. 19: Co Vám naopak chybí, co byste při poskytování této služby uvítal/a? Uveďte. ................. 60 Tabulka č. 20: Je pro Vás úhrada za poskytovanou službu přijatelná?..................................................... 61 Tabulka č. 21: Pokud pobíráte příspěvek na péči, který slouží na úhradu poskytovaných služeb, pokryje náklady na osobní asistenci? ..................................................................................................................... 61

71

Přílohy

Seznam příloh Příloha č. 1: Smlouva o poskytnutí osobní asistence........................................................ 74 Příloha č. 2: Dotazník pro uživatele osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj ........................................................................................................... 80 Příloha č. 3: Informační leták sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj o poskytované službě osobní asistence ................................................................................................................ 84 Příloha č. 4: Ceník služeb osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj .................................................................................................................... 86 Příloha č. 5: Základní činnosti při poskytování osobní asistence (§ 5 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách) ................................ 88 Příloha č. 6: Žádost o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou ..................................... 89 Příloha č. 7: Přehled služeb sociální péče (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů)...................................................................................................... 91 Příloha č. 8: Standardy kvality sociálních služeb ............................................................. 94 Příloha č. 9: Činnosti pro hodnocení schopnosti zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti a odchylný způsob hodnocení těchto úkonů u osob do 18 let věku (Příloha č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách) ...................................................................................................................................... 95

73

Příloha č. 1: Smlouva o poskytnutí osobní asistence

VZOR Smlouva o poskytnutí osobní asistence

Níže uvedeného dne, měsíce a roku u z a v ř e l i 1) Pan (paní) ……..…………..(jméno a příjmení), nar. ………………. (datum narození), bydliště ……………….......………................., rodné číslo …………………., v textu této smlouvy dále jen „Osoba“ zastoupený(á)

a

2)...................................................................................., v textu této smlouvy dále jen „Poskytovatel“

v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, tuto

smlouvu o poskytnutí osobní asistence podle § 39 cit. zák.

(v textu této smlouvy dále jen „Smlouva“):

I. Rozsah poskytování sociální služby

(1) Osoba má právo požádat Poskytovatele o kterýkoliv úkon z těchto základních činností při poskytování osobní asistence podle § 39 zákona o sociálních službách: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně, c) pomoc při zajištění stravy, d) pomoc při zajištění chodu domácnosti, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

74

g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Varianta: (1) Poskytovatel se zavazuje a je povinen poskytovat Osobě doprovázení do školy a zpět.

(2) Kromě činností uvedených v odst. 1 tohoto článku se Poskytovatel zavazuje a je povinen poskytnout Osobě na její požádání následující fakultativní činnosti nad rámec základních činností podle odst. 1 tohoto článku:

Varianty: a) Pomoc s péčí o vlasy (stříhání, barvení, atd.). b) Holení, manikúra, pedikúra (varianta u žen: líčení obličeje pomocí přípravků dekorativní kosmetiky podle požadavků Osoby). c) Přeprava Osoby podle jejích požadavků jejím vlastním osobním vozem (varianta: osobním vozem provozovaným Poskytovatelem).

II. Místo a čas poskytování sociální služby

(1) Služby sjednané v čl. I. Smlouvy se poskytují na území celé ČR.

(2) Služby sjednané v čl. I. Smlouvy se poskytují 24 hodin denně, a to každý den po dobu platnosti Smlouvy. V případě, že pro některý den osoba poskytnutí služby nepožaduje, je povinna tento den oznámit Poskytovateli nejpozději … dní před tímto dnem.

Varianta 1: (2) Služby sjednané v čl. I. Smlouvy se poskytují od 06:00 hodin ráno, do 22:00 hodin večer, a to každý týden vždy od pondělí do pátku po dobu platnosti Smlouvy.

Varianta 2: (2) Služby sjednané v čl. I. Smlouvy se poskytují od 07:00 hodin ráno do 21:00 hodin večer, a to každý den počínaje dnem ……… (včetně), do ………… (včetně). 75

Varianta 3: (2) Služby sjednané v čl. I. Smlouvy se poskytují od 07:00 hodin ráno do 21:00 hodin večer; den (dni), ve kterém (ve kterých) Osoba poskytnutí služby požaduje, je povinna oznámit Poskytovateli nejpozději …. dní před dnem, v kterém o poskytnutí služby žádá.

III. Výše úhrady za sociální službu a způsob jejího placení

(1) Osoba je povinna zaplatit úhradu za jednu hodinu poskytování sociální služby v částce ……..,- Kč.

(2) Činnosti sjednané v čl. I odst. 2 Smlouvy jako fakultativní se poskytují za úhradu nákladů těchto služeb podle vnitřních pravidel Poskytovatele.

(3) Poskytovatel je povinen předložit Osobě vyúčtování úhrady podle odstavců 1 a 2 za kalendářní měsíc, a to nejpozději do …….

(4) Osoba se zavazuje a je povinna platit úhradu zpětně, a to jednou za kalendářní měsíc, nejpozději do patnáctého dne po dni, kdy poskytovatel předložil Osobě měsíční vyúčtování čerpaných služeb.

Varianta 1 (pro případ smlouvy o poskytnutí služby osobní asistence sjednané na dobu kratší než jeden měsíc): (4) Osoba se zavazuje a je povinna platit úhradu zpětně, nejpozději do patnáctého dne po dni, kdy poskytovatel předložil Osobě vyúčtování čerpaných služeb.

Varianta 2: (4) Osoba se zavazuje a je povinna platit úhradu v poslední den poskytování služby osobní asistence v kalendářním měsíci, za nějž se úhrada platí.

(5) Osoba se zavazuje a je povinna platit úhradu v hotovosti v pokladně Poskytovatele.

Varianta 1: 76

(5) Osoba se zavazuje a je povinna platit úhradu převodem na účet Poskytovatele č. 000123-1234567890, vedený u ………. Úhrada musí být připsána na účet Poskytovatele do …….

Varianta 2: (5) Úhrada za fakultativní činnosti je splatná následující den po předání vyúčtování těchto činností.

(6) Přeplatky na úhradách za služby poskytované Poskytovatelem podle této Smlouvy je poskytovatel povinen vyúčtovat a písemné vyúčtování Osobě předat (doručit) nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, za nějž přeplatek vznikl. Poskytovatel je povinen přeplatek vyplatit Osobě v hotovosti (varianta: převodem na účet č. ….) nejpozději ve lhůtě, v jaké je povinen předat (doručit) vyúčtování tohoto přeplatku.

IV. Ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociální služby

Osoba

prohlašuje,

že

byla

seznámena

s

vnitřními

pravidly

Poskytovatele

pro poskytování osobní asistence. Osoba prohlašuje, že vnitřní pravidla jí byla předána v písemné podobě, že tato pravidla přečetla a že jim plně porozuměla. Osoba se zavazuje a je povinna tato pravidla dodržovat.

V. Výpovědní důvody a výpovědní lhůty

(1) Osoba může Smlouvu vypovědět bez udání důvodu. Výpovědní lhůta pro výpověď danou osobou činí ……….. dní (varianta: týdnů, měsíců).

(2) Poskytovatel může Smlouvu vypovědět pouze z těchto důvodů:

77

a) jestliže Osoba hrubě porušuje své povinnosti vyplývající ze Smlouvy. Za hrubé porušení Smlouvy se považuje zejména nezaplacení úhrady za poskytnutí sociální služby za dobu delší než…... ,

b) jestliže Osoba i po opětovném napomenutí hrubě poruší povinnosti, které jí vyplývají z vnitřních pravidel Poskytovatele pro poskytování sociální služby osobní asistence,

c) jestliže se Osoba chová k asistentovi způsobem, jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí.

(3) Výpovědní lhůta pro výpověď danou Poskytovatelem z důvodů uvedených v odst. 2 tohoto článku činí …… dní (týdnů, měsíců) a počíná běžet prvním dnem následujícím po dni, v němž byla tato výpověď Osobě doručena.

VI. Doba platnosti smlouvy

(1) Smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu oběma smluvními stranami.

(2) Doba platnosti a účinnosti smlouvy je sjednána od okamžiku jejího podpisu oběma smluvními stranami do dne ………. Osoba nemůže práva z této Smlouvy postoupit na jiného.

Varianta: (2) Doba platnosti a účinnosti smlouvy je sjednána od okamžiku jejího podpisu oběma smluvními stranami na dobu neurčitou. Osoba nemůže práva z této Smlouvy postoupit na jiného.

VII.

(1) Smlouva je vyhotovena ve dvou exemplářích s platností originálu. Každá smluvní strana obdrží jedno vyhotovení. 78

(2) Smlouva může být měněna nebo zrušena pouze písemně. (3) Smluvní strany prohlašují, že Smlouva vyjadřuje jejich pravou a svobodnou vůli a že Smlouvu neuzavřely v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. (4) Smluvní strany prohlašují, že smlouvu přečetly, jejímu obsahu rozumí a s jejím obsahem úplně a bezvýhradně souhlasí, což stvrzují svými vlastnoručními podpisy.

V …………… dne……………..

……………………………

……………………………

(podpis Osoby)

(podpis Poskytovatele)

79

Příloha č. 2: Dotazník pro uživatele osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj

Dotazník Dobrý den, jmenuji se Petra Nosková a jsem studentkou 2. ročníku navazujícího magisterského studia sociologie-andragogika v profilaci sociální práce na Fakultě filozofické Univerzity Palackého v Olomouci. Do rukou se Vám dostal dotazník, který zjišťuje Vaši míru spokojenosti s osobní asistencí poskytovanou sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj. Dotazník je zcela anonymní a bude použit pouze pro účely mé diplomové práce. Odpovězte laskavě na všechny otázky. Pokud si nejste jist/á, jak na nějakou otázku odpovědět, vyberte prosím odpověď, která se Vám zdá nejvhodnější. Zakroužkujte, prosím, vždy jen jednu z uvedených možností, pokud není uvedeno jinak. V případě zdůvodnění Vaší zvolené odpovědi, či možnosti „jiné“, prosím, rozepište se.

Předem Vám děkuji za spolupráci a čas strávený vyplňováním dotazníku.

Petra Nosková

1. Je Vám tato služba poskytována osobním asistentem preferovaného pohlaví? a) ano

b) ne

2. Vychází Vám sdružení vstříc při volbě osobního asistenta? a) ano

b) ne

3. Jste spokojen/a s jednáním a chováním Vašeho klíčového osobního asistenta? a) zcela spokojen/a

b) spíše spokojen/a

c) spíše nespokojen/a

d) nespokojen/a – proč: ________________

4. Je ze strany osobního asistenta respektováno Vaše soukromí? a) ano

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne – proč: ________________________

80

5. Projevuje o Vás osobní asistent zájem a komunikuje s Vámi? a) ano, vždy

b) pouze občas

b) spíše ne

d) vůbec ne

6. Důvěřujete svému osobnímu asistentovi a můžete se na něj obrátit se svým problémem? a) ano, vždy

b) pouze občas

c) spíše ne

d) vůbec ne

7. Navštěvuje Vás osobní asistent dle Vašich představ? Nebo byste chtěl/a častěji? Pokud ano, co Vám v tom brání? a) vyhovuje mi to tak b) chtěl/a bych častěji – proč: ______________________________________________ ______________________________________________________________________

8. Je Váš program utvářen v souladu s Vašimi přáními? a) ano

b) spíše ano

c) spíše není

d) není – proč: _______________________

9. Chybí Vám v nabídce poskytovaných úkonů osobní asistence nějaké činnosti, které byste uvítal/a? a) ano, které: ___________________________________________________________ b) ne

10. Jakým způsobem jste se dozvěděl/a o osobní asistenci poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj? a) rodina, známí

b) lékař

c) úřad

d) jiné: _____________________________

11. Byl/a jste před uzavřením smlouvy o poskytování sociální služby dostatečně informován/a? a) ano

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne 81

12. Víte, jakým způsobem můžete podat stížnost na špatné poskytnutí služby? a) ano

b) nevím

c) mám obavu si stěžovat

13. Jak dlouho využíváte služeb osobní asistence poskytovaných tímto sdružením? a) méně než rok

b) více než 1 rok

c) více než 2 roky

d) více než 3 roky

14. Jste spokojen/a s nabízenými službami? a) zcela spokojen/a

b) spíše spokojen/a

c) méně nespokojen/a

d)nespokojen/a – proč: ________________

15. Je pro Vás osobní asistence poskytovaná tímto sdružením obtížně dostupná? a) ano

b) spíše ano

c) ne

d) nevím

16. Je pro Vás tato služba časově dostupná? a) ano

b) spíše ano

c) ne

d) nevím

17. Myslíte si, že Vám osobní asistence poskytovaná sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj usnadnila život v domácím prostředí? a) zcela určitě

b) velmi často

c) občas

d) neusnadnila – proč: _________________

18. Co považujete za přednosti/výhody osobní asistence poskytované tímto sdružením? Uveďte. ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ 19. Co Vám naopak chybí, co byste při poskytování této služby uvítal/a? Uveďte. ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ 82

20. Je pro Vás úhrada za poskytovanou službu přijatelná? a) ano, je odpovídající

b) vysoká, ale přiměřená

c) vysoká, nepřiměřená

d) je levná

21. Pokud pobíráte příspěvek na péči, který slouží na úhradu poskytovaných služeb, pokryje náklady na osobní asistenci? a) příspěvek na péči nepobírám b) příspěvek pobírám, nestačí na plné pokrytí nákladů spojených s osobní asistencí c) příspěvek pobírám, plně pokryje výdaje spojené s osobní asistencí

Místo pro Vaše připomínky a náměty: ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________

83

Příloha č. 3: Informační leták sdružení Sportem proti bariérám – Český ráj o poskytované službě osobní asistence

84

85

Příloha č. 4: Ceník služeb osobní asistence poskytované sdružením Sportem proti bariérám – Český ráj

86

87

Příloha č. 5: Základní činnosti při poskytování osobní asistence (§ 5 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Základní činnosti při poskytování osobní asistence se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:  pomoc a podpora při podávání jídla a pití,  pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek,  pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru,  pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík, b) pomoc při osobní hygieně:  pomoc při úkonech osobní hygieny,  pomoc při použití WC, c) pomoc při zajištění stravy:  pomoc při přípravě jídla a pití, d) pomoc při zajištění chodu domácnosti:  pomoc s úklidem a údržbou domácnosti a osobních věcí,  nákupy a běžné pochůzky, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti:  pomoc a podpora rodině v péči o dítě,  pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob,  pomoc

s nácvikem

a

upevňováním

motorických,

psychických

a sociálních schopností a dovedností, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:  doprovázení do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity, na orgány veřejné moci a instituce poskytující veřejné služby a doprovázení zpět, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:  pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů,  pomoc při vyřizování běžných záležitostí.

88

Příloha č. 6: Žádost o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou

89

90

Příloha č. 7: Přehled služeb sociální péče (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) • Osobní asistence (§ 39) je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. • Pečovatelská služba (§ 40) je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje ve vymezeném čase a v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb. • Tísňová péče (§ 41) je terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopnosti. • Průvodcovské a předčitatelské služby (§ 42) jsou terénní nebo ambulantní služby poskytované osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti. Služby mohou být poskytovány též jako součást jiných služeb. • Podpora samostatného bydlení (§ 43) je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. • Odlehčovací služby (§44) jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.

91

• Centra denních služeb (§ 45) poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. • Denní stacionáře (§ 46) poskytují služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. • Týdenní stacionáře (§ 47) poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. • Domovy pro osoby se zdravotním postižením (§ 48) poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. • Domovy pro seniory (§ 49) poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. • Domovy se zvláštním režimem (§ 50) poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobách se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. • Chráněné bydlení (§ 51) je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou

soběstačnost

z důvodu

zdravotního

postižení

nebo

chronického

onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení. • Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče (§ 52) poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují ústavní zdravotní péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení ústavní péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou

92

fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb.

93

Příloha č. 8: Standardy kvality sociálních služeb

Před přijetím zákona o sociálních službách se standardy kvality sociálních služeb dělily na procedurální, personální a provozní. Současná legislativa již nerozlišuje jednotlivé druhy standardů a uvádí následující výčet standardů, jejichž konkrétní obsah vymezují jednotlivá kritéria obsažená ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. [Janoušková, 2007, s. 36] Obsah standardů kvality sociálních služeb podle přílohy 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách: 1.

Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb

2.

Ochrana práv osob

3.

Jednání se zájemcem o sociální službu

4.

Smlouva o poskytování sociální služby

5.

Individuální plánování průběhu sociální služby

6.

Dokumentace o poskytování sociální služby

7.

Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby

8.

Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje

9.

Personální a organizační zajištění sociální služby

10.

Profesní rozvoj zaměstnanců

11.

Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby

12.

Informovanost o poskytované sociální službě

13.

Prostředí a podmínky

14.

Nouzové a havarijní situace

15.

Zvyšování kvality sociální služby

94

Příloha č. 9: Činnosti pro hodnocení schopnosti zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti a odchylný způsob hodnocení těchto úkonů u osob do 18 let věku (Příloha č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

I. Úkony péče o vlastní osobu a) příprava stravy b) podávání a porcování stravy c) přijímání stravy, dodržování pitného režimu d) mytí těla e) koupání nebo sprchování f) péče o ústa, vlasy, nehty, holení g) výkon fyziologické potřeby včetně hygieny. h) vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh i) sezení, schopnost vydržet v poloze vsedě j) stání, schopnost vydržet stát k) přemisťování předmětů denní potřeby l) chůze po rovině m) chůze po schodech nahoru a dolů n) výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení o) oblékání, svlékání, obouvání, zouvání p) orientace v přirozeném prostředí q) provedení si jednoduchého ošetření r) dodržování léčebného režimu

II. Úkony soběstačnosti a) komunikace slovní, písemná, neverbální b) orientace vůči jiným fyzickým osobám, v čase a mimo přirozené prostředí c) nakládání s penězi nebo jinými cennostmi d) obstarávání osobních záležitostí e) uspořádání času, plánování života f) zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku g) obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování) h) vaření, ohřívání jednoduchého jídla 95

i) mytí nádobí j) běžný úklid domácnosti k) péče o prádlo l) přepírání drobného prádla m) péče o lůžko n) obsluha běžných domácích spotřebičů o) manipulace s kohouty a vypínači p) manipulace se zámky, otevírání, zavírání oken a dveří q) udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady r) další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti

Výše příspěvku na péči měsíčně v Kč Věk Stupeň závislosti I. (lehká) II. (středně těžká) III. (těžká) IV. (úplná)

1 – 17 let 3.000,– 5.000,– 9.000,– 12.000,–

18 a více let 2.000,– 4.000,– 8.000,– 12.000,–

Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. – lehká závislost, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti u osoby starší 18 let nebo u osoby do 18 let věku při více než 4 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, ve stupni II. – středně těžká závislost – při více než 18 úkonech u osoby starší 18 let nebo do 18 let věku při více než 10 úkonech, ve stupni III. – těžká závislost – při více než 24 úkonech a u osoby starší 18 let nebo do 18 let věku při více než 15 úkonech a ve stupni IV. – úplná závislost – při více než 30 úkonech a u osoby starší 18 let nebo do 18 let věku při více než 20 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti.

96