Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce
Bc. Barbora Greplová, DiS.
Využití augmentativní a alternativní komunikace při poskytování sociálních služeb osobám se zdravotním postižením v Havířově Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D. 2014
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.
…………………………………………….. Bc. Barbora Greplová, DiS.
Na tomto místě bych chtěla poděkovat paní Mgr. Zdeňce Kozákové, PhD. za obětavost, vytrvalost a povzbuzení, jež provázeli vedení mé diplomové práce. Děkuji také respondentům za čas věnovaný vyplňování dotazníků. Panu Ing. Mgr. Jindřichu Hoňkovi děkuji za umožnění intenzivního studia prostřednictvím pracovního volna. Za trpělivost a oporu děkuji manželovi Tomášovi.
OBSAH Úvod ................................................................................................................................. 3 1
Augmentativní a alternativní komunikace ............................................................ 6 1.1
Terminologické vymezení augmentativní a alternativní komunikace ............. 6
1.2
Formy augmentativní a alternativní komunikace ............................................. 8 1.2.1 Symboly bez pomůcek ......................................................................... 8 1.2.2 Symboly s pomůckami ......................................................................... 9 1.2.3 Využití informačních a komunikačních technologií .......................... 11 1.2.4 Techniky augmentativní a alternativní komunikace........................... 13
1.3
Systémy augmentativní a alternativní komunikace ........................................ 14 1.3.1 Piktogramy ......................................................................................... 15 1.3.2 Makaton .............................................................................................. 17 1.3.3 Bliss .................................................................................................... 19 1.3.4 Znak do řeči ........................................................................................ 20 1.3.5 Alternativní výuka čtení s využitím globální metody ........................ 22 1.3.6 Sociální čtení ...................................................................................... 23 1.3.7 Facilitovaná komunikace .................................................................... 24 1.3.8 ETRAN-N........................................................................................... 25 1.3.9 Bazální stimulace................................................................................ 26 1.3.10 Vizuálně-motorické komunikační systémy ........................................ 28
2
Osoby se zdravotním postižením .......................................................................... 31
3
Sociální služby pro osoby se zdravotním postižením .......................................... 37 3.1
Poskytovatelé sociálních služeb ..................................................................... 37
3.2
Sociální služby pro osoby se zdravotním postižením v Havířově ................. 39 3.2.1 Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ ................................... 39 3.2.2 Centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb SANTÉ ...... 42
4
Využití augmentativní a alternativní komunikace u osob se zdravotním postižením v sociálních službách v Havířově ...................................................... 44 4.1
Metodologie výzkumu.................................................................................... 44 4.1.1 Stanovení cíle výzkumu ..................................................................... 44
4.1.2 Stanovení hypotéz .............................................................................. 47 4.1.3 Metody výzkumu ................................................................................ 47 4.2
Analýza zjištěných dat ................................................................................... 50
4.3
Verifikace hypotéz ......................................................................................... 70
4.4
Závěr výzkumu ............................................................................................... 76
Závěr .............................................................................................................................. 80 Literatura ...................................................................................................................... 82 Seznam zkratek ............................................................................................................. 88 Seznam obrázků ............................................................................................................ 89 Seznam tabulek ............................................................................................................. 90 Seznam grafů ................................................................................................................. 91 Seznam příloh ................................................................................................................ 92 Přílohy ............................................................................................................................ 93
ÚVOD Lidé vstupují do sociálních interakcí, ve kterých se navzájem ovlivňují. Člověk se k druhým lidem vztahuje, tedy vstupuje do interakce s druhými a vytváří, udržuje a pěstuje mezilidské vztahy. Můžeme říci, že komunikace je symbolickým výrazem interakce. Vyjadřuje se pomocí symbolů různé povahy (slova, gesta, akce, písmo, obrázky aj.), které vždy vyjadřují jistý vztah. Při komunikaci člověk sdílí své city, vůli, myšlenky, tedy dává nahlédnout do svého nitra, jak vidí, chápe, jak interpretuje sebe, jiné lidi a vztahy mezi nimi (Hladílek, 2006; Kubová, 1996). Komunikace má velký význam v rozvoji celé osobnosti člověka. Specifickým lidským komunikačním systémem je mluvená řeč. K uskutečnění řeči jsou potřeba jisté kompetence, kupříkladu schopnost ovládání svalů mluvidel pro artikulaci, což je v důsledku některých forem např. tělesného postižení omezeno. Ovšem poruchy komunikace mají i mnoho jiných podob, které již nejsou tak viditelné jako u osob s tělesným postižením, a které mohou být opomíjeny. Zvláště u malých dětí je postižení řeči z počátku málo zřejmé a i přes vědomí důležitosti rané intervence je opoždění řeči někdy přehlíženo. Děti by již v rané fázi vývoje měly obdržet možnost rozhodovat se a rozvíjet svoji vůli prostředky, které jsou pro ně přístupnější než abstraktní a těžce artikulovatelné mluvené slovo (Kubová, 1996). Možnosti v oblasti komunikace jsou dnes již natolik pestré, že jsou schopny reagovat na specifické potřeby osob s komunikačními obtížemi v každé fázi života. Stejně tak potřeba člověka ve sdělování svého vnitřního prožívání druhým lidem rovněž v průběhu života nezmizí. V České republice nejsou známy souhrnné průzkumy ohledně počtu osob s komunikačními obtížemi. Pro základní představu mohou být zmíněny výstupy průzkumů z amerického prostředí. Americká asociace pro řeč a sluch (1991, podle Glennen, 1996b) odhadovala více než dva milióny osob ve Spojených státech, které nebyly schopny komunikovat pomocí řeči, nebo měly vážné komunikační potíže. Výsledky průzkumů také ukázaly, že přibližně 0,3 až 1 procento dětí školního věku byly označeny za nemluvící. Patrně i tato čísla, které ukazují, že lidé s obtížemi v komunikaci mezi námi jsou, pomáhají americké společnosti již delší dobu soustředit svůj zájem na podporu osob s komunikačními obtížemi pomocí augmentativní a alternativní komunikace.
3
Mnoho osob se zdravotním postižením se s komunikačními obtížemi potýká. Zvláště u těžších forem postižení jsou možnosti komunikace osoby značně omezené. Tato skutečnost není ničím objevná. S osobami se zdravotním postižením se dnes lidé stýkají ve společnosti již mnohem více, než tomu bylo dříve. A snad každý si dokáže představit jisté komunikační obtíže, které osoba s nějakým druhem postižení může mít. Nicméně ne vše je takto zřejmé. Kupříkladu osoba s postižením, zdálo by se, že o komunikaci nejeví zájem, žije si svůj vlastní svět a jakoby komunikaci vůbec nepotřebuje, ovšem toto zdání může mnohdy klamat. Prostředky, které ke komunikaci využívá intaktní populace, ji byly předány takovým způsobem, jakým je dle zkušeností byla schopna přijmout. Osoby se zdravotním postižením mají jistá specifika v různých osobnostních rovinách. Je pochopitelné, že mohou informace z okolí přijímat, zpracovávat a interpretovat odlišně. Je tedy vhodné, aby byla těmto osobám nabídnuta možnost přijmout komunikaci způsobem, který pro ně bude z hlediska specifik přijatelnější. Ovšem děje se tomu tak? Nemá zdánlivý nezájem osob s komunikačními obtížemi o komunikaci s okolím původ v tom, že osoba neobdržela možnost takových komunikačních prostředků, které by byla schopna přijmout? Pokud jsme si vědomi faktu, že komunikace je základní lidskou potřebou, prostřednictvím které jsou vyjadřovány přání a potřeby, jsou jistě zmíněné a podobné otázky na místě. Téma augmentativní a alternativní komunikace je zkoumáno především na poli speciálně pedagogickém. Výzkumy jsou prováděny zvláště na školách mezi pedagogy a speciálními pedagogy, případně jinými odborníky, kteří toto téma intenzivněji řeší. Na poli sociální práce se vyskytují výzkumy alternativní a augmentativní komunikace povětšinou kvalitativního rázu. Předložená diplomová práce zabývající se využitím augmentativní a alternativní komunikace při poskytování sociálních služeb osobám se zdravotním postižením v Havířově si klade za cíl zjistit, zda a jak je využívána augmentativní a alternativní komunikace pracovníky sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Práce je členěna do čtyř kapitol. V prvních třech kapitolách je prezentováno teoretické pole zvoleného tématu, na což plynule navazuje kapitola čtvrtá prezentující prováděný kvantitativní výzkum a jeho výstupy. První kapitola je věnována náhradním a podpůrným formám komunikace. Jsou zde představeny formy, techniky a systémy používané pro podporu komunikace osob s komunikačními obtížemi. Ve druhé kapitole 4
je věnován prostor pro základní představení osob se zdravotním postižením. U každého druhu zdravotního postižení je zaměřena pozornost na specifika komunikace a komunikačních obtíží těchto osob. Třetí kapitola se zabývá poskytovateli sociálních služeb,
jenž
působí
v oblasti
města
Havířov
a poskytují
služby
osobám
s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Dále jsou v kapitole rozebírány povinnosti poskytovatelů a standardy kvality sociálních služeb ve vztahu ke zkoumané problematice. Závěrečná kapitola představuje výzkum prováděný na poli využití augmentativní a alternativní komunikace u osob se zdravotním postižením v sociálních službách v Havířově. V závěru výzkumu je diskutováno nad zjištěnými výstupy a jsou navrženy myšlenky k dalšímu studiu tématu.
5
1 AUGMENTATIVNÍ A ALTERNATIVNÍ KOMUNIKACE V úvodní kapitole je možné získat základní povědomí o různých možnostech, které komunikace pro osoby s komunikačními obtížemi skýtá. Nabízí přehled komunikačních forem, technik a systémů, které jsou pro podporu komunikace používány, včetně moderních komunikačních technologií a pomůcek, které jsou v našem prostředí dostupné.
1.1 Terminologické vymezení augmentativní a alternativní komunikace V zahraničí (především v Severní Americe a Severní a Západní Evropě) se oblast augmentativní a alternativní komunikace rozvíjí již od padesátých let minulého století (Vymazalová, 2012). Lloyd (1985, podle Glennen, 1996b; Kantor, 2012a) v roce 1985 stávající terminologii v této oblasti přezkoumal a navrhl sjednocené používání termínu augmentativní a alternativní komunikace. Tento termín byl přijat již v názvu Mezinárodní společnosti pro augmentativní a alternativní komunikaci (ISAAC1), která byla založena v roce 1983. Pojem augmentativní komunikace byl definován jako proces rozšiřování a podpora stávající řečové dovednosti, která ovšem není pro běžné dorozumívání dostatečná a termín alternativní komunikace byl vymezen jako proces poskytující úplnou náhradu chybějící mluvené řeči. Souhrnně tedy můžeme říci, že „augmentativní a alternativní komunikace se pokouší kompenzovat (po určitou dobu nebo trvale) projevy závažných komunikačních poruch“ (Americká asociace pro řeč a sluch, 1989, podle Klenková, 2004, s. 147). Do České republiky začaly postupně přicházet informace o AAK ze zahraničí (zvláště ze zemí Severní a Západní Evropy) až po roce 1989 v době, kdy bylo založeno Sdružení pro augmentativní a alternativní komunikaci (nyní pod názvem SAAK -
1
The International Society for Augmentative and Alternative Communication (ISAAC) v překladu Mezinárodní společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci je nevládní členská organizace pracující na zlepšení kvality života dětí a dospělých s komplexními komunikačními potřebami. Společnost si klade za cíl vytvořit celosvětové povědomí o tom, jak může AAK pomoci jednotlivcům, kteří nekomunikují řečí. Členy ISAAC jsou lidé používající AAK, jejich rodiny, terapeuti, učitelé, studenti, lékaři, výzkumníci, organizace a společnosti, které tvoří komunikační pomůcky. Mezinárodní úřad ISAAC se nachází v kanadském Torontu (ISAAC, 2010).
6
společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci)2 a začala vznikat Speciálněpedagogická centra pro děti a mládež s vadami řeči se zaměřením na AAK3 (Vymazalová, 2012). V terminologii
je
doporučováno
rozlišovat
mezi
pojmy
augmentativní
a alternativní komunikace a systém augmentativní a alternativní komunikace. Termín augmentativní a alternativní komunikace vyjadřuje určitý přístup v komunikaci, jenž je v praxi možné uskutečňovat mnoha různými způsoby (Laudová, 1994, podle Housarová, 2011). Systém augmentativní a alternativní komunikace (systém AAK) již zahrnuje konkrétní síť symbolů, technik, pomůcek, strategií a dovedností, které daná osoba ke komunikaci používá (Vanderheiden, Yoder, 1986, podle Blischak, Lloyd, Fuller, 1997). „Základním cílem AAK je umožnit osobám se závažnými komunikačními poruchami v oblasti řeči a/nebo psaní účinně komunikovat a vzájemně reagovat, a to v takovém rozsahu, aby se mohly zapojit do společnosti stejně jako všichni ostatní“ (Sarah Blackstone, podle Repová, 2010). Používání AAK je podle Sarah Blackstone4 (podle Repová, 2010) zaměřeno na usnadnění mezilidských a společenských styků, zamezení frustrace při neúspěšných pokusech o dorozumění se, podporu vývoje a srozumitelnosti řeči, podporu rozvoje vznikající schopnosti číst a psát, a v neposlední řadě možnost být účasten školních aktivit, získat zaměstnání a žít aktivní život.
2
3
4
Obecně prospěšná společnost „SAAK - společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci“ je přímou nástupnickou organizací občanského sdružení „Sdružení pro augmentativní a alternativní komunikaci“, které vzniklo v roce 1994. SAAK prostřednictvím služby odborného sociální poradenství usiluje o zlepšení dorozumívacích dovedností lidí se závažnou poruchou komunikace, aby se zvýšily možnosti jejich sociální integrace (rozvíjení sociálních kontaktů, zvýšení schopnosti samostatného jednání, uplatňování svých práv). Významným posláním společnosti je také zvyšování informovanosti o možnostech AAK. Ředitelka společnosti Lucie Laudová je jednou z předních českých autorů a odborníků v oblasti AAK (SAAK, 2010/2011). První, dnes velmi významné Speciálně-pedagogické centrum pro děti s vadami řeči se zaměřením na AAK u nás vzniklo v roce 1998 v Praze. Poskytuje odborné služby v oblasti rozvoje a podpory dorozumívání dětí s potížemi v komunikaci, spolupracuje se školami, poskytuje akreditované kurzy, semináře a přednášky, půjčuje a prodává pomůcky a programy na podporu komunikace (SPC pro děti s vadami řeči, 2009/2011). Dr. Sarah Blackstone je bývalou prezidentkou Mezinárodní společnosti pro augmentativní a alternativní komunikaci (ISAAC), nyní je členkou rady ISAAC. Dále je zakladatelkou a členkou představenstva Americké společnosti pro augmentativní a alternativní komunikaci (USSAAC). Přispívá do autorského čtvrtletníku Augmentative Communication News. Je uznávanou autorkou na poli AAK a příjemcem řady ocenění za práci v této oblasti (Augmentative Cummunication, Inc., 20002014).
7
1.2 Formy augmentativní a alternativní komunikace Augmentativní a alternativní komunikace se uskutečňuje pomocí rozdílných symbolů, které nahrazující či podporující mluvenou řeč. AAK se tedy může uskutečňovat ve vizuálně či technicky odlišných formách. Autoři se shodují na základním dělení forem AAK z hlediska potřeby pomůcek ke komunikaci. Obsáhlou skupinu pomůcek ke komunikaci tvoří informační a komunikační technologie, kterým je věnována zvláštní podkapitola. Bondy a Frost (2007) k rozdělení forem AAK přidávají a podrobně popisují dva druhy technik AAK (objasněno níže), které konkrétněji prezentují využití představených komunikačních pomůcek. K technikám AAK se následně váží způsoby výběrů symbolů, které osoba s potížemi v komunikaci k dorozumívání používá.
1.2.1 Symboly bez pomůcek Symboly bez pomůcek využívají různé formy neverbálního sdělení. Gestikulace a řeč těla jsou přirozenými mimoslovními projevy každého jedince, zároveň jsou některá gesta vázána na danou kulturu (přikývnutí u nás znamená souhlas v Řecku nesouhlas) a jiná mohou skrývat více významů, který je pochopitelný z kontextu situace. Rozměr a intenzita gestikulace má rovněž při sdělování svůj význam (Hladílek, 2006). Ačkoli používáme při gestikulaci především ruce, zapojují se i jiné části těla. Kupříkladu natažení paží při žádosti o pomoc, kývání hlavou při souhlasu a nesouhlasu, nebo krčení rameny, když člověk něco neví a podobně. Gesta člověk používá k mnoha sdělením a mnohdy je jejich používání nevědomé. Dobře čitelná jsou gesta spojená s ukazováním na předměty, nebo gesta spojená se sociální interakcí, jako je mávání při pozdravu či loučení (Bondy, Frost, 2007). Manuální gesta a znaky mají zvláště u malých dětí velký komunikační potenciál, snáze se propojí s jejich významem než abstraktní slovní vyjádření. Dítě se učí schopnosti imitace, a pokud jsou gesta a znaky používána společně se slovním vyjádření, připravují dobrou půdu pro propojení významu slova s gestem, porozumění řeči a učení se slovům (Laudová, 2007). Pomocí znaků je možné oproti přirozeným gestům vyjádřit již jakékoli sdělení. Pro některé osoby se stává používání znaků úplnou náhradou řeči, ale znaky jsou hojně 8
využívány k podpoře rozvoje řeči a k podpoře porozumění mluveným slovům. U dětí, u kterých je pravděpodobné, že budou mít nějaké komunikační obtíže, je velmi vhodné začít znakovat velmi brzy. Motoricky je jednodušší znakovat než artikulovat slova (pokud to úroveň motorických schopností osoby dovolí) a zároveň je porozumění manuálním znakům snazší než porozumění mluveným slovům, které jsou poměrně abstraktní. Dítě si může díky znakům brzy osvojit základní komunikační návyky a rozvoj v komunikaci může probíhat snáze a rychleji. Každý znak má přesná pohybová pravidla, avšak pokud si osoba osvojí jakýkoli úmyslný manuální pohyb, a my mu přiřadíme konkrétní význam vždy, když jej použije, osvojuje si dovednost rozumět znaku jako způsobu vyjádření. Tyto fyzické pohyby můžeme dále stimulovat a podporovat komunikační schopnosti osoby (Kubová, Hemzáčková, 2000). Mimika, sdělování výrazem obličeje, má velký význam při komunikaci emočních prožitků. Z obličeje můžeme číst libost či nelibost osoby, strach, překvapení, hněv či radost. Mimikou získává vyjádření mnohem silnější náboj a zároveň je podporováno porozumění našemu sdělení (Hladílek, 2006). Oční kontakt je, aniž se to může na první pohled zdát, důležitý komunikační kanál. Oči dokáží citlivě rozlišovat a účinně poskytovat množství informací. Dlouhý pohled věnujeme osobám, které jsou nám blízké a o jejichž blízkost stojíme, naopak je to u osob nesympatických. Tikání očí může symbolizovat rozrušení. Zaměřujeme pohled, pokud nás něco zajímá, naopak snížením míry očního kontaktu je možno vyjádřit ztrácející zájem. Silný pohled může vyvolat agresi. Je potřeba mít na vědomí, že významy, které pohledům dáváme, nelze zobecňovat. A rovněž je vždy důležité vnímat kontext a celkové rozpoložení člověka. Někdy může být informační hodnota očního kontaktu zavádějící, kupříkladu u pohledu tzv. skrz člověka (Hladílek, 2006).
1.2.2 Symboly s pomůckami Komunikace prostřednictvím symbolů s pomůckami již vyžaduje externí prostředky. V dnešní době je nabízena široká škála pomůcek, které mohou osobě s komunikačními
obtížemi
zprostředkované
počítačem,
komunikaci speciálním
usnadnit
či
zprostředkovat.
Symboly
počítačovým
příslušenstvím
a dalšími
elektrotechnickými pomůckami tvoří specifické skupiny pomůcek využívaných ke komunikaci osob s komunikačními obtížemi, kterým je věnována pozornost v následujících podkapitolách. 9
Za nejvíce názorné symboly s pomůckami, jejichž prostřednictvím je možné se dorozumívat, jsou označovány referenční (zástupné) předměty. Předmět může být (s ohledem na jeho velikost) reálný popřípadě zmenšenina. Použití referenčního předmětu je založeno, zvláště při sdělování činností, na asociaci. Například symbolizuje věc, která se při činnosti používá, a tudíž činnost asociuje (klíče – Pojedeme autem., hrníček – Chci napít., apod.). Využití předmětů je vždy individuální, většinou ty, které daná osoba v průběhu dne používá. Významy předmětových symbolů jsou přiřazovány na základě zkušeností, které osoba s činnostmi má (Bondy, Frost, 2007). Předmět je při komunikaci brán do rukou, může tak být vnímán všemi smysly neboli tzv. multisenzoriálně prostřednictvím
(Kunhartová, předmětů
se
Horvátová, používá
Potměšil,
u osob,
které
2011). nedovedou
Komunikace porozumět
dvojrozměrným symbolům, jako jsou fotografie, obrázky aj. (Kantor, 2012a). Nevýhodou předmětů je zejména jejich nízká praktičnost, neboť nejsou vždy po ruce. Z tohoto důvodu jsou využívány zvláště ve školním a domácím prostředí (Bondy, Frost, 2007). Omezení je rovněž při sdělování abstraktních slov. Pomocí předmětů je možné komunikovat především slova konkrétní (Valenta, Müller, 2009). Jiné pomůcky zobrazující symboly využívané ke komunikaci mohou být fotografie. Na rozdíl od trojrozměrných předmětů jsou tyto dvojrozměrné skladné a lépe přenosné. Dobrým pomocníkem jsou především při komunikaci o konkrétních lidech, místech či předmětech (Bondy, Frost, 2007). Dále jsou kromě klasických obrázků hojně využívány obrázky schematizované, které tvoří slovní zásobu například komunikačního systému Piktogramy (viz níže). Jsou také součástí většiny komunikačních počítačových programů (viz níže). Jednoduché kresby v barevném či černobílém provedení jsou i mezi intaktní populací běžným komunikačním prostředkem tam, kde by slovní vyjádření či popis byly překážkou (na veřejných místech, v nemocnici, v dopravě apod.) (Kantor, 2012a). Abecední symboly skýtají nejširší možnosti v komunikaci, zároveň jsou však velmi abstraktní. Nicméně osoba si nemusí osvojit dovednosti čtení a psaní, aby mohla komunikovat prostřednictvím psaných slov. Slovo může být vnímáno komplexně jako celek, podobně jako obrázek. Tato strategie používání slov ke komunikaci se nazývá sociální čtení (viz níže), avšak možnosti komunikace prostřednictvím této metody jsou omezené (Kantor, 2012a). Uplatňuje se především u názvů, které se často objevují v okolním prostředí, jako jsou názvy obchodů, potravin a podobně (Kubová, 1996). 10
Pokud jsou slova důsledně používána společně s obrazovými symboly, kterým osoba rozumí, může dojít k propojení a porozumění psanému slovu. Při používání jsou kartičky se slovy skladnější než obrázky, však pochopitelně největší výhodou je, že slovům rozumí každý, kdo umí číst (Bondy, Frost, 2007).
1.2.3 Využití informačních a komunikačních technologií5 Informační a komunikační technologie se staly součástí běžného každodenního života široké veřejnosti. S tímto faktem se zvyšuje požadavek na jednoduchost v jejich ovládání, aby byly přístupné široké laické veřejnosti, bez nutnosti speciálních znalostí. Zlepšuje a rozšiřuje se nabídka nových technologií nejen pro intaktní populaci ale i speciálních technologií pro uživatele s různou mírou speciálních potřeb (Zikl a kol., 2011). Osoby s různou mírou pohybového omezení mohou využívat speciálně upravené počítačové (asistenční) příslušenství. Existuje několik typů alternativních klávesnic: klávesnice s velkými tlačítky, s jiným rozmístěním tlačítek, s možností programování tlačítek, silikonové klávesnice, klávesnice senzorové (dotykové) či přímo dotyková obrazovka počítače. Obtíže v jemné motorice rukou je možné kompenzovat alternativní myší v podobě „Joystick“ (pákový ovladač) nebo „Trackball“ (ovládání otáčením usazené koule) (Zikl, 2011). Jistou formou alternativní myši je zařízení „SmartNAV“, které umožňuje ovládat počítač pomocí pohybů hlavy.6 Uživatel má například na čele přilepen reflexní bod, jehož pohyb snímá infračervená kamera a převádí jej na monitor počítače (Vymazalová, 2012). Pro ovládání počítače a jiných technických pomůcek jsou využívány různé modifikace spínačů. Nejde jen o rozdílné velikosti, tvary a umístění spínačů pro ovládání jinými částmi těla (noha, hlava, ústa), ale i variace spínacího rozhraní. Spínač může být založen na vyslání světelného paprsku, výdechu a vdechu, délkou či sílou stlačení, snímáním svalového napětí např. na paži, nebo mrknutím či zavřením oka při snímání oka speciální kamerou (Glennen, 1996a).7 K asistenčnímu 5
6 7
Pod pojmem informační a komunikační technologie (ICT) „chápeme vše, co nám umožňuje zpracovávat informace, komunikovat. Konkrétně se jedná o počítače a jejich programové vybavení, tiskárny, datové projektory, interaktivní tabule, videa, televize, internet, digitální fotoaparáty, digitální kamery apod.“ (Maněnová, Zikl, 2011, s. 9). Uvedené alternativní myši je možné shlédnout v Příloze 1. Různé podoby spínačů je možné shlédnout ve schematickém nákresu v Příloze 2. V Příloze 1 jsou přiloženy fotografie zařízení pro spínání okem „I4Control“ a pro spínání a ovládání dechem „Integramouse“.
11
příslušenství se vztahují i různé typy držáků, opěrky a fixační pomůcky rukou a jiných částí těla, kryty na klávesnice, potisky kláves apod. (Zikl, 2011). Osoby s komunikačními obtížemi mohou dále využívat specifické počítačové programy sloužící přímo ke komunikaci s okolím, nebo k rozvoji komunikace, případně programy usnadňující
manipulaci
s počítačem.
Existuje
mnoho
počítačových
8
komunikačních programů a nově také aplikace do mobilních zařízení. Pro představu různorodosti jejich použití jsou následně některé stručně prezentovány. Komunikační program „Grid Player“ obsahuje soubor tabulek s barevnými symboly, přičemž vybraný symbol je programem napsán na komunikační řádek a přečten. Tento program je navržen pro tablet (Komunikační aplikace pro iPad a iPhone, 2009/2011). Program „Dwell Clicker“ umožňuje práci s myší bez potřeby kliknutí tlačítkem. Výběr se potvrdí automaticky po setrvání na požadovaném místě po určitou individuálně nastavenou dobu (Dwell Clicker, 2009/2011). U dětí je již dlouho hojně využívaný program „Brepta“. Slouží k rozvoji jazyka a řeči pomocí jednoduchých her (přiřazování zvuku k obrázku, zvukové pexeso, slovní fotbal aj.) (Brepta, 2009/2011).
Na konferenci
INSPO 20149 byla v březnu roku 2014 představena česká aplikace pro tablety a chytré mobilní telefony - „VOX komunikátor“. „Aplikace obsahuje bezmála 800 slov rozčleněných do 24 kategorií. Všechna slova lze zobrazit ve třech grafických podobách (symboly, piktogramy, fotografie), v různé velikosti i počtu obrázků (1, 4, 6, 12). Aplikace se vyznačuje širokou škálou možností ovládání včetně přístupu přes externí spínače“ (VOX komunikátor, 2014).10 K používání symbolů ke komunikaci elektronickou i neelektronickou technikou se váží dva způsoby výběru konkrétního symbolu – přímý výběr a skenování. Podrobně je popisuje a vhodně doplňuje ukázkami, možnostmi, výhodami a nevýhodami anglická autorka Sharon L. Glennen (1996a). Při přímém výběru osoba buď ukazuje na zvolený symbol přímo, anebo požadovaný symbol vybere pomocí myši/alternativní myši a stlačí potvrzovací tlačítko prstem, dlaní, či jinou částí těla, pohybem hlavy, dechem, pomůckou apod. Jiným druhem přímého výběru je výběr pohledem např. 8
9
10
Největším zprostředkovatelem komunikačních programů a asistenční technologie v České republice je česká organizace SAAK - společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci, o.p.s. (SAAK, 2010/2011) „Konference INSPO (Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami) se koná od roku 2001 v Kongresovém centru Praha. … Konference usiluje o začlenění lidí se zdravotním postižením do běžného života, informuje je o technických novinkách umožňujících jim lépe se vyrovnat se svým handicapem“ (INSPO, 2014). Ukázka vzhledu komunikačních programů „Grid Player“ a „VOX komunikátor“ v Příloze 3.
12
u komunikačního rámu ETRAN-N (viz níže), nebo pomocí speciálních brýlí, které přenášejí pohyb zornice jako pohyb myši po obrazovce. Druhým způsobem výběru je skenování, které se používá především při výběru symbolu na počítači. Skenování může mít také několik podob. Princip skenování je v automatickém pohybu kurzoru postupně po jednotlivých symbolech uspořádaných v řádcích (lineární skenování) nebo kruhu (cirkulární skenování) a u požadovaného symbolu potvrzení výběru spínačem. Pomyslným kurzorem může být otáčející se ručička podobná hodinám, zvětšení symbolu, podbarvení, podsvícení nebo ozvučení symbolu podle potřeb osoby, která techniku používá. Technika skenování je oproti přímému výběru náročnější, vyžaduje schopnost soustředěného sledování a včasnou reakci při potvrzování. Existuje velké množství technik, způsobů a možností, které AAK poskytuje. Podstatné je vždy nejprve důkladně analyzovat schopnosti a potřeby osoby s komunikačními obtížemi i jejího okolí, aby byl navržený způsob komunikace pro osobu efektivní a vedl k naplnění jejích potřeb a přání. Použití některých speciálních komunikačních pomůcek je u nás oproti zahraničí ještě poměrně vzácné především kvůli jejich nedostupnosti a finanční náročnosti.
1.2.4 Techniky augmentativní a alternativní komunikace Způsoby praktického využití výše popsaných komunikačních symbolů nazývají Bondy a Frost (2007) jako tzv. techniky AAK. Dělí je do dvou skupin podle toho, jaký druh pomůcek je při komunikaci používán. Neelektronické nazývané také „low tech“ techniky již podle názvu ke svému použití nepotřebují elektronické zařízení. Mezi nejvíce využívané netechnické prostředky patří komunikační tabulky a komunikační knihy. Jedná se o kartu nebo soubor karet, na nichž jsou jednotlivé symboly systematicky seřazeny tak, aby je bylo možné snadno vyhledat a použít. Symboly mohou být vytištěné nebo připevněné ke kartě např. suchým zipem pro možnost přemístění, aktualizace apod. (Bondy, Frost, 2007). Komunikační tabulka i kniha je vždy navržena s ohledem na zrakové a motorické možnosti jejího uživatele. Pracuje se s velikostí symbolů, barevným kontrastem a jejich vzájemnou vzdáleností. Pro osoby na vozíku je možné tabulku připevnit na stolek k vozíku, na otočný válec nebo podložku nad zem pro ukazování nohou, jiné osoby využijí tabulku kapesního formátu. Je vhodné zamýšlet se nad praktičností tabulky či knihy, aby ji bylo možné snadno přenášet, a zvláště pak dbát na aktualizaci a doplňování symbolů podle potřeb uživatele 13
(Laudová, 2007). Jinou neelektronickou technikou může být využití fotoalba s fotografiemi kupříkladu blízkých osob, míst, činností (Kantor, 2012a). Toto je využíváno především u dětí k podpoře vyprávění o zážitcích. Dále je možné symboly nosit navlečené na kroužku připevněné k poutku od kalhot, aby byly rychle po ruce. Příklady neelektronických komunikačních technik, aniž si to uvědomujeme, jsou běžně používány, například recept, jídelní lístek, návod na použití, fotoalbum, nebo seznam věcí k nákupu (Bondy, Frost, 2007). Kantor (2012a) k neelektronickým technikám řadí ještě komunikační rámy a facilitovanou komunikaci, při které je pomůckou jiná osoba, jenž poskytuje komunikující osobě fyzickou podporu. O těchto komunikačních prostředcích je podrobněji psáno v následující podkapitole Systémy AAK. Elektronické neboli „high tech“ techniky skýtají v dnešní době velkou spoustu možností, jak komunikaci přizpůsobit potřebám a schopnostem osoby, která potřebuje podporu v komunikaci. Je ovšem důležité si uvědomit, že díky technickým pomůckám není možné rychle a jednoduše řešit všechny komunikační obtíže. Je nezbytné klást důraz v prvé řadě na to, jak je správně použít, aby byly pro osobu s komunikačními obtížemi užitečné. Rovněž se musíme zamýšlet nad vhodnou kombinací využívání technických a netechnických pomůcek, aby bylo možné komunikovat v různých situacích a na různých místech (Laudová, 2007). Mezi elektronické techniky jsou řazeny různorodé spínače a komunikátory, na které je možné nahrát jeden nebo více vzkazů a po stlačení je vzkaz přehrán. Spínače a komunikátory mohou kombinovat jak zvukový tak vizuální výstup. Výhodou zvukového výstupu (se syntetickou nebo digitalizovanou řečí) je, že komunikační partner nemusí být u komunikátoru stále přítomen. Nevýhodou zůstává vyšší finanční zátěž při pořízení technických pomůcek, jejich zranitelnost a náchylnost na selhání na rozdíl od odolnějších neelektronických pomůcek, které lze doma snadno vyrobit. Širokou skupinu elektronických technik tvoří rovněž výše popsané informační a komunikační technologie (Housarová, 2011).
1.3 Systémy augmentativní a alternativní komunikace Systém augmentativní a alternativní komunikace, dle již výše zmíněné definice, jako soubor všech symbolů, pomůcek, technik, strategií a dovedností, slouží k podpoře či plnému nahrazení komunikace osobám, které se z nejrůznějších důvodů nemohou dorozumívat mluvenou řečí, nebo jejich řeč není pro dorozumění dostačující 14
(Vanderheiden, Yoder, 1986, podle Blischak, Lloyd, Fuller, 1997). V této kapitole jsou představeny základní systémy AAK podle klasifikace Zory Janovcové (2010). V českém prostředí se můžeme setkat nejčastěji s komunikačními systémy Piktogramy, Makaton a Znak do řeči, naopak komunikační systém Bliss, který je využíván kupříkladu v prostředí Severní Ameriky, u nás není používán téměř vůbec (Janovcová, 2004, podle Vymazalová, 2012).
1.3.1 Piktogramy Piktogramy jsou jednoduché názorné běžně používané mezinárodní neverbální označení sloužící k lepší orientaci v tištěných materiálech nebo na veřejných budovách a prostranstvích. Umožňují především porozumění či snazší domluvu pokud by neznalost jazyka v cizí zemi byla překážkou, například v nemocnicích, ve veřejné dopravě a podobně. Prostřednictvím piktogramů lze takto kdekoli předávat varování, příkazy, instrukce a to bez vázanosti na řeč či znalosti jazyka (Kubová, 2008). Dle mezinárodních norem definuje Kubová (1996, s. 26) piktogramy „jako vnímatelný útvar, který je vytvořen psaním, kreslením, tiskem nebo jinými postupy. Každý piktogram zastupuje jeden věcný význam a zpodobňuje ho bez vazby na řeč.“ Výhodou piktogramů, jakožto maximálně zjednodušených zobrazení, je srozumitelnost pro všechny věkové kategorie osob různých kultur, národností a postižení. (Bendová, 2008) Existuje více druhů obrazových podob piktogramů i jejich způsobů používání, podle toho kdo soubor vytvořil a přizpůsobil místním potřebám. V České republice je používán soubor piktogramů přejatý ze zemí severní Evropy (Švédsko, Dánsko, Holandsko), které znázorňují osoby, věci, činnosti, představy, vlastnosti, pocity a vztahy (Kubová, 1996).
Obrázek 1: Ukázka věty sestavené z piktogramů (Kubová, 1996, s. 27)
15
Při používání jsou piktogramy rozděleny do tematických celků, které jsou dále řazeny do komunikačních tabulek, sešitů a knih uzpůsobených individuálně pro daného jedince tak, aby mu byla usnadněna manipulace a uměl se ve svém komunikačním prostředku dobře orientovat (Janovcová, 2010). Piktogramy se používají také k označení věcí, nábytku a míst v domácnosti či ve škole. Slouží tak k lepší orientaci v prostoru a usnadňují rozlišení věcí. Dále jsou často využívány ke znázornění sledu činností, návodů a programů, například rozvrh hodin ve škole, návod na přípravu pokrmu, seznam potravin k nákupu, postup sledu činností při mytí rukou, oblékání apod. (Valenta, Müller, 2009). Ukázka možností využití piktogramů viz Příloha 4. Základní doporučení při zavádění piktogramů, které je obecně možné vztáhnout i na zavádění jiných systémů AAK, navrhuje Kubová (1996, s. 26-27) takto: „…je nutné postupovat pomalu, nespěchat. Nové symboly zavádět až tehdy, kdy jsou již bezpečně upevněny symboly předchozí. Nejdůležitější je, aby děti symboly používaly samy od sebe. Těžiště práce není v učení dalších a dalších symbolů, ale v praktickém používání symbolů již naučených.“ „Výuka piktogramů je vždy provázena orální řečí a znakováním a v případě problémů s chápáním obsahu piktogramu se doporučuje spojit piktogram s obrázkem, fotografií či dokonce trojrozměrným předmětem zastupujícím určitou činnost, jev atd.“ (Valenta, Müller, 2009, s. 159). Vždy je potřeba se ujistit, že jedinec pochopil obsah a smysl používání piktogramu, což je možné ověřit při jiné situaci, jestli jedinec používá daný piktogram spontánně, případně zda na naši výzvu použije správný piktogram (Janovcová, 2010).
16
V publikaci Piktogramy Kubová (1997, s. 5) uvádí tři skupiny uživatelů, u kterých by mohl být komunikační systém Piktogramy vhodným komunikačním prostředkem: 1.
„Děti a dospělí s vážným mentálním a současně i tělesným postižením, kteří potřebují: a) znaky a piktogramy jako pomůcku při chápání b) piktogramy pro svůj výrazový projev.
2.
Děti a dospělí s mentálním postižením, kteří rozumějí mluvené řeči, ale jsou tak těžce tělesně postižení, že nejsou sami schopni srozumitelné řeči nebo tvorby znaků.
3.
Děti a dospělí, kteří i přes své mentální a tělesné postižení rozumějí mluvené řeči a jsou schopni používat aproximaci znaků, ovšem potřebují piktogramy jako přídavnou podporu.“
Kubová (1997) zároveň upozorňuje, že při používání komunikačního systému Piktogramy zvláště s osobami s těžkým mentálním postižením je nutné respektovat individuální zvláštnosti každého jedince a piktogramy maximálně přizpůsobit. Existují různé druhy piktogramů. Rozdíly jsou především v názornosti schematického obrázkového symbolu a v barevnosti či kontrastnosti. U nás se hojně používají velmi jednoduché piktogramy převzaté ze zemí Severní Evropy, které bývají součástí i některých počítačových komunikačních programů. Úspěšně jsou využívány také piktogramy obrázkového typu Obrázkové komunikační symboly PCS11 (Janovcová, 2010).
1.3.2 Makaton „Makaton je systémem manuálních znaků a symbolů, čímž představuje komunikační prostředek pro jedince s obtížně srozumitelnou řečí až neschopností verbálního vyjadřování a pomocný prostředek pro osoby s obtížemi v porozumění pojmům“ (Janovcová, 2010, 27).
11
Obrázkové komunikační symboly PCS (Picture Communication Symbols), používané zejména v anglicky mluvících zemích, jsou součástí počítačového programu Boardmaker, který obsahuje přes tři tisíce názorných barevných nebo černobílých symbolů a slouží ke zhotovování a tisku komunikačních tabulek (Janovcová, 2010; Bendová, 2011).
17
Používáním symbolů zároveň se znaky a řečí se uplatňuje multisenzorický (vícesmyslový) přístup v komunikaci, který pozitivně působí na rozvoj mluvené řeči a usnadňuje porozumění pojmům (Kubová, 2008).
Obrázek 2: Ukázka manuálních znaků a příslušných symbolů komunikačního systému Makaton (Valenta, Müller, 2009)
Symboly komunikačního systému Makaton jsou používány především jako podpůrný čili augmentativní prostředek pro rozvoj jazyka a čtení. Některé osoby, kterým grafické zpracování symbolů vyhovuje, využívají symboly jako primární prostředek dorozumívání (Valenta, Müller, 2009). „Slovník Makatonu obsahuje 350 slov, sestavených do osmi stupňů od základních a běžných pojmů až k pojmům obecnějším se stále stoupající náročností. Devátý stupeň slovníku je návrh osobního seznamu slov podle individuálních potřeb každého jedince“ (Janovcová, 2010, s. 28). Jednotlivé stupně slovníku obsahují 35 až 40 slov (Kubová, 1996). Manuální znaky Makatonu byly převzaty ze znakové řeči neslyšících a znakových systémů používaných při vzdělávání neslyšících. Nicméně při znakování se klade důraz především na hrubou motoriku, na rozdíl od znakového jazyka, který hojně využívá také motoriku jemnou. Znaky Makatonu jsou tímto podstatně zjednodušeny, jsou tedy vhodné pro osoby s mentálním postižením, s kombinovaným postižením nebo osoby s těžším postižením horních končetin (Kantor, 2012a). Dle Kubové (2008, s. 241) je možné Makaton nabídnout jako komunikační prostředek pro osoby s následujícími typy postižení: „neslyšící děti a dospělí s mentálním postižením; slyšící děti a dospělí s mentálním postižením, kteří nekomunikují mluvenou řečí a špatně jí rozumějí; děti a dospělí s autismem; děti 18
s problémy artikulace, např. artikulační dyspraxií; jako dočasný stresu zbavující prostředek komunikace během intenzivní výuky mluvené řeči.“ Krejčířová (2011) tuto cílovou skupinu ještě rozšiřuje o děti a dospělé s kombinovaným postižením; děti s postižením při učení významů pojmů a jejich zapamatování; malé neslyšící děti; pro některé osoby s koktavostí, dočasně než léčba přinese výsledky; pro některé osoby po úrazu mozku nebo mozkové mrtvici, které trpí komunikačními obtížemi. „Makatonu se využívá jako prostředku ke komunikaci, jako pomůcky, která napomáhá rozvoji schopnosti vyjadřování, jako podpory nesrozumitelné orální řeči (např. při špatné artikulaci), jako zrakové podpory řeči, jako prostředku dorozumění u jedinců s přechodnými poruchami komunikace, jako podpory řeči u dětí se symptomatickými poruchami řeči“ (Valenta, Müller, 2009, s. 155).
1.3.3 Bliss Komunikační systém Bliss, byl sestaven pro potřebu nemluvících osob s tělesným postižením. Předlohou mu byl systém symbolů vyvinutý Charleses K. Blissem (odtud i název systému), který měl v úmyslu vytvořit univerzální obrázkovou řeč pro snazší dorozumění mezi národy a kulturami (Kubová, 1996). Symboly systému Bliss jsou tvořeny jednoduchými geometrickými tvary. Významy slov se vytváří velikostí, polohou a orientací dvaceti šesti základních geometrických prvků, které lze pak dále sdružovat a vytvářet další významy (Laudová, 2007).
Obrázek 3: Ukázka symbolů systému Bliss složených z významově nosných prvků (Kubová, 1996, s. 21)
Podle posledních záznamů čítá slovník 2300 symbolů (Krejčířová, 2011). Systém se, díky možnému vytváření dalších individuálních pojmů, vyznačuje vysokou 19
flexibilitou. Má logickou stavbu, která umožňuje zachování gramatických pravidel jazyka. Naopak nevýhodou tohoto systému je abstraktnost obrazového zpracování, na rozdíl od piktogramů nebo jiných systémů využívajících konkrétní zobrazení. Pro aplikaci systému Bliss je potřeba znát určitá lingvistická pravidla. Slovní druhy jsou tvořeny tzv. indikátory. Například indikátorem pro sloveso je stříška nad symbolem, tedy ze symbolu pro podstatné jméno „noha“ vzniká přidáním indikátoru sloveso „jít“ (Laudová, 2007). Ukázka tvorby slovesa je zobrazena v Příloze 5. Symboly komunikačního systému Bliss se většinou sestavují do tabulek upravených tak, aby byly v terénu pro komunikaci snadno použitelné. Každý symbol má zároveň nad sebou nápis, což je nezbytné pro dorozumívání s lidmi, kteří systém Bliss neznají. Systém je rovněž možné používat ve speciálních počítačových programech (Klenková, 2004). Poměrně hodně symbolů, především konkrétní slovní zásoby, má piktografickou povahu. Jsou při výuce snáze zapamatovatelné, neboť se podobají konkrétním předmětům. Jiné symboly, vyjadřující představy a nekonkrétní pojmy, jsou již poměrně abstraktní12 (Kubová, 1996). Autoři Valenta a Müller (2009) právě na vysokou abstraktnost symbolů systému Bliss poukazují a upozorňují na zvážení zavádění systému u některých druhů postižení.
1.3.4 Znak do řeči Kubová (1999, s. 6) ve své stejnojmenné knize charakterizuje komunikační systém Znak do řeči jako: „…kompenzační prostředek pro osoby s řečovým postižením. Použitím znaků pomáháme komunikovat formou, která je založena na řeči našeho těla, mimice a na přirozených znacích. Všechny uvedené projevy se používají snadněji než mluvená řeč. … S řečí těla se snadno pracuje a lze ji doplnit přirozenými nebo i přejatými znaky. Přejatými znaky se rozumí znaky, které jsou součástí znakové řeči neslyšících.“13 Je potřeba zdůraznit, že systém Znak do řeči je pouze doplňkovým systémem komunikace. Klade si za cíl usnadnit vzájemné porozumění a podpořit vývoj celkových
12 13
Ukázka konkrétních a abstraktních symbolů komunikačního systému Bliss viz Příloha 5. Dnes se již nepoužívá termín znaková řeč neslyšících, který je nepřesný. Je nahrazen termínem Znakový jazyk (Martinková, 2012). Rozdíly ve významech a terminologický vývoj je popsán v následující podkapitole „Vizuálně-motorické komunikační systémy“.
20
komunikativních schopností osoby s obtížemi v komunikaci a zvláště pak podpořit vývoj řeči. Znak do řeči mluvenou řeč nenahrazuje, pouze ji doplňuje. Oproti tomu Vizuálně-motorické komunikační systémy (viz níže), využívané především menšinovou komunitou Neslyšících, již slouží pro úplnou náhradu mluveného jazyka. Již z názvu systému Znaku do řeči je zřejmé, že znaky jsou vždy doprovázeny orální řečí, respektive řeč je doprovázena znakováním. Znakují se pouze klíčová slova ve větě, přičemž při výuce se používá nejprve jeden znak a postupně se věty prokládají více znaky individuálně podle učenlivosti dítěte. Mluvená řeč je používáním motorických gest zdůrazněna a jednotlivé pojmy jsou pro usnadnění porozumění zviditelněny a zkonkretizovány (Kubová, 1999).
Obrázek 4: Ukázka manuálních znaků komunikačního systému Znak do řeči (Pavelová, Rádková, 1999, s. 29-31)
„Jednotlivá gesta jsou velmi jednoduchá a ilustrativní, respektující individuálně sníženou úroveň motorických, vizuálních i kognitivních funkcí jejich uživatelů“ (Bendová, 2008, s. 46). Celý systém je založen na flexibilitě a otevřenosti. Soubor přirozených znaků se přizpůsobuje individuálním potřebám konkrétního jedince. Nižší standardizovanost odlišuje Znak do řeči od Makatonu, který to v takové míře neumožňuje. Je ovšem potřeba používat vždy stejný znak pro jeden pojem (Valenta, Müller, 2009). Při zavádění a používání systému Znak do řeči se lze řídit pravidly pro používání posunků. Tato pravidla je z velké části možné používat také v Makatonu a ostatních Vizuálně-motorických komunikačních systémech: 1.
„Dospělý provází svoji řeč gestem. Slovo i posunek probíhají současně.
2.
Dospělý mluví a gestikuluje, až se na něj dítě podívá.
3.
Vzdálenost mezi dítětem a dospělým nemá být menší než 50cm a větší než 2m. 21
4.
Obsah posunku je podpořen mimikou.
5.
Dospělý povzbuzuje dítě k napodobení gesta.
6.
Pokud dítě gesto nenapodobuje, vede mu dospělý ruku.
7.
Dítě a dospělý zpočátku gestikulují jen v určité situaci.
8.
Na každé gesto, které dítě provede, dospělý přiměřeně reaguje.
9.
Při výběru posunků má být brán zřetel na schopnost vnímání a motorické vybavení dítěte.
10. Dospělý neustále pozoruje, kdy je gesto nahrazeno řečí“ (Vater a Boudzio, 1996, podle Janovcová, 2010, s. 26-27). Valenta a Müller (2009) poukazují na jisté výhody v používání komunikačního systému Znaku do řeči. V prvé řadě znak vizualizuje orální řeč, která je abstraktnější a celkově složitější než manuální znakování. Zároveň je manuálně jednodušší znakovat než artikulovat mluvená slova. Dítě takto může prožít úspěch v komunikaci, což je pro něj tou nejlepší motivací do dalšího učení. Další významnou předností je, že rozvoj motoriky je provázán se stimulací řečových center, čímž je podporován rozvoj řeči. Znakem do řeči je realizován takzvaný multisenzoriální přístup při učení dětí s mentálním postižením. Znak do řeči je vhodné kombinovat s jinými komunikačními systémy, například obrazovými, aby bylo umožněno co nejlepší pochopení při vzájemné komunikaci a dosažení lepší kvality života (Kubová, 1999).
1.3.5 Alternativní výuka čtení s využitím globální metody Systém Alternativní výuka čtení s využitím globální metody využívá skutečnosti, že osoba s mentálním postižením je schopna lépe vnímat celek než jeho detaily. Rozpoznávání a čtení slov je tedy založeno na vnímání celého slova jako jistého druhu obrázku. Tento princip je snazší než běžná analyticko-syntetická metoda čtení, při které je potřeba nejprve rozlišit jednotlivá písmena, která sama o sobě konkrétní význam nemají (Krejčířová, 2011). Základen výuky jsou obrázky (příp. piktogramy či fotografie) slov předmětů, činností apod., se kterými se osoba setkává, přičemž pod každým obrázkem je slovo výrazně napsané. Osoba si spojuje význam obrázku a zároveň psaného slova s konkrétním předmětem. Je kladen důraz na to, aby bylo slovo napsané jasně, velkými 22
hůlkovými písmeny, jak je možné vidět níže na Obrázku 5Obrázek . Při výuce je možné písmena obtahovat, modelovat, skládat jako puzzle, přiřazovat slova k obrázkům jako pexeso apod. Všechny tyto kreativní hry s obrázky, slovy a jejich písmeny, posilují učení a porozumění významu psaného slova (Kubová, 1996, Krejčířová, 2011).
Obrázek 5: Ukázka alternativní výuky čtení (Kubová, 1996)
Janovcová (2010) uvádí, že se s výukou globální metody čtení začíná obvykle máli osoba osvojeno aktivní slovní zásobu minimálně padesáti slov. Zároveň však poukazuje na poznatky z praxe, při kterých je Globální metoda čtení úspěšně využívána u nemluvících dětí, které mají intelekt v normě a tudíž i bohatou pasivní slovní zásobu, již v předškolním věku.
1.3.6 Sociální čtení Sociální čtení je v tomto kontextu pojímáno jako součást sociálního učení. Při sociálním čtení osoba rozpoznává, interpretuje a reaguje na symboly, slova, piktogramy, a jiná znaková znamení, která se běžně vyskytují v okolním prostředí. Využívají se zvláště slova a symboly, která jsou použitelná v běžném životě, jako jsou například obaly potravin, charakteristické nápisy obchodů, informační piktogramy v obchodních domech či v dopravních prostředcích aj. Z hlediska častého využívání jsou užitečným tématem sociálního čtení také slova časové orientace. Jména denní doby, dní, měsíců, data, nebo i symboly počasí, poskytují osobě jistotu a přehled v celkovém programu dne (Kubová, 1996; Janovcová, 2010). Výuka sociálního čtení probíhá především v prostředí, ve kterém se nacházejí předměty a symboly, které si osoba bude osvojovat. Příhodným prostředím pro rozpoznávání různých druhů potravin k nákupu je přímo obchod. V kuchyni je zase
23
příhodné prostředí pro rozlišování názvů potravin vhodných k přípravě jednoduchého jídla (Valenta, Müller, 2009). Systém Sociální čtení těží především ze skutečnosti, že je v určitých situacích velmi dobře prakticky využitelný (např. při nakupování), zároveň rozšiřuje slovní zásobu o specifická konkrétní slova, usnadňuje celkovou orientaci v životě a přispívá k samostatnosti a nezávislosti (Kubová, 1996). Sociální čtení může být vhodným doplňujícím komunikačním prostředkem pro osoby, které se dorozumívají buď řečí, nebo využívají jiný komunikační systém, ale nejsou schopny osvojit si čtecí dovednosti běžným technickým způsobem ani výše zmíněnou globální metodou (Janovcová, 2010; Krejčířová, 2011).
1.3.7 Facilitovaná komunikace Systém facilitované komunikace je založen na mechanické podpoře ruky osoby s komunikačními obtížemi. Podpora se děje prostřednictvím facilitátora (komunikační partner), který přidržuje prst, ruku, zápěstí nebo paži osobě s komunikačními obtížemi. Podstatou facilitované komunikace je nastavení přiměřeného tlaku proti podporované ruce, čímž je umožněno zjišťovat zpětnou vazbu (protitlak) a následně stimulovat pohyb ruky osoby, která chce něco sdělit např. ukázáním na symbol, slovo, či vyťukáváním písmen na klávesnici apod. Dle autorů má tato metoda i řadu odpůrců s nedůvěřivým postojem, především kvůli možnému ovlivnění komunikace facilitátorem. Z tohoto důvodu je kladen velký důraz na vzájemnou důvěru a souhru obou komunikačních partnerů (Krahulcová, 2002). Cílem facilitované komunikace je podporu ruky postupně omezovat až na co nejmenší potřebnou míru. Přechází se postupně z podpory prstu, přes zápěstí, loket na rameno, případně se facilitátor osoby vůbec nedotýká a podporuje osobu v komunikaci jen svou přítomností (Janovcová, 2010). Podle Kubové (2008) se osoby s mentálním postižením či autismem se často obávají počítače a podpora ruky jim dle jejích zkušeností může pomoci tento strach překonat. Využívá se často u osob s pohybovým či kombinovaným postižením avšak lze metodu facilitované komunikace využít u osob s nejrůznějšími druhy postižení i bez pohybových obtíží.
24
1.3.8 ETRAN-N Komunikační systém využívající pomůcku komunikační rám ETRAN-N je určen především pro osoby s komunikačními obtížemi, které se mohou dorozumívat pouze pohledem očí. ETRAN-N je tabulka vyrobená z průhledného materiálu čtvercového nebo obdélníkového tvaru s otvorem uprostřed, kterým se na sebe komunikační partneři dívají. Na obvod takto připraveného rámu jsou umístěny symboly ke komunikaci (piktogramy, písmena, slova, číslice, barvy aj.) nejlépe do rohů a středů stran rámu. Symboly např. písmena je možné umístit do polí na rámu v přehledných a srozumitelných skupinách, jak je možné vidět na Obrázku 6 níže. Při výběru symbolu komunikující osoba nejprve pohlédne na pole s barevně rozlišenými písmeny a poté pohlédne na barvu, čímž určí písmeno v daném poli. Komunikační partner písmeno přečte a vyčká na potvrzení smluveným znamením např. pohledem nahoru pro souhlas a pohledem dolů pro nesouhlas (Krejčířová, 2011).
Obrázek 6: Komunikační rám ETRAN-N s barevně rozlišenými písmeny a čísly (Krejčířová, 2011, s. 35)
Komunikační rám ETRAN-N může mít dle autorky S. Glennen (1996a) podobu také průhledné tabulky bez otvoru, na které jsou symboly rozmístěny rovnoměrně po celé ploše (srovnání na Obrázku 7 níže). Na tento typ ETRAN-N komunikačního rámu je možné umístit větší množství symbolů. Výběr symbolu je prováděn pohledem komunikující osoby fixovaným na požadovaný symbol, písmeno či slovo, zatímco komunikační partner pohybuje tabulkou tak, až se jejich pohledy střetnou naproti sobě. Symbol je komunikačním partnerem přečten a správnost výběru je komunikující osobou potvrzena smluveným znamením.
25
Obrázek 7: Různé podoby komunikačního rámu ETRAN-N (Glennen, 1996a, s. 67)
V počáteční fázi výuky komunikace prostřednictvím komunikačního rámu ETRAN-N se zvláště u dětí začíná u dvou jednoduchých symbolů. S porozuměním jsou symboly postupně přidávány (Krejčířová, 2011). Ukázky využití komunikačního rámu ETRAN-N viz Příloha 6.
1.3.9 Bazální stimulace „Jedinci s těžkým (zvl. mentálním a tělesným nebo kombinovaným postižením, případně i smyslovým), kteří na mluvenou řeč v podstatě nereagují, nejsou schopni navenek verbalizovat a vyjadřují se pouze svými tělesnými projevy, jsou odkázáni na komunikaci dialogem těla k tělu, tj. bazální formy dialogu, vcítění se“ (Janovcová, 2010, s. 42). Bazální stimulace (bazálně dialogický přístup a komunikace) je tedy používána u dětí a dospělých, kteří se nemohou kvůli svému postižení dorozumívat pomocí žádného jiného systému augmentativní a alternativní komunikace (Kunhartová, Horvátová, Potměšil, 2011). Princip bazální stimulace je založen na podpoře nejzákladnější (bazální) roviny lidského vnímání. Každá osoba vnímá pomocí smyslů jak okolní svět tak sebe sama. Díky vnímání je člověk schopen naučit se pohybovat a komunikovat. Složky pohyb, vnímání a komunikace jsou navzájem propojeny a ovlivňují se, čehož bazální stimulace využívá. Cílenou stimulací smyslových orgánů je tedy možné podporovat vnímání, komunikaci a hybnost uživatelů (Friedlová, 2007). Komunikace probíhá skrze schopnost empatie, vnímání a dekódování tělesných projevů druhého člověka. Vychází se z předpokladu chápání těla jako totálního smyslového orgánu. Při bazální stimulaci je u osoby s postižením prováděna stimulace všech smyslů (komunikačních kanálů) a zároveň probíhá dekódování tělesných projevů osoby za účelem přiřazení významu těmto projevům. Stimulace smyslového vnímání 26
probíhá ve formě: somatické (vnímání vlastního těla pomocí kůže), taktilně haptické (vnímání hmatem, uchopování), vibrační (chvění, hlas, tóny, zvuky pociťujeme na celém těle), vestibulární (vnímání polohy a pohybu těla a hlavy), auditivní (sluchové vnímání), olfaktorické (chuťové a čichové vnímání) a vizuální (aktivní postavení očí, pohyb očí a hlavy, fixace pohledu na předmět) (Janovcová, 2010; Friedlová, 2007; Kunhartová, Horvátová, Potměšil, 2011). Při komunikaci s osobou prostřednictvím bazálního dialogu je podstatné maximálně se přizpůsobit komunikační úrovni uživatele, rozlišit i velmi nepatrné reakce uživatele a vzhledem k okolnostem situace jim přiřadit význam. Odezvou může být kupříkladu změna rytmu dýchání, mrknutí očí, uvolnění či zvýšení svalového tonu, pousmání, blednutí (příklady individuální formy komunikace viz Tabulka 1), čímž osoba sděluje-komunikuje své vnitřní prožitky, libost, nelibost, vzpomínky apod. (Friedlová, 2007)
Tabulka 1: Příklady individuální formy komunikace (Friedlová, 2007, s. 46)
27
Příkladem bazálně dialogického přístupu je tzv. „Dosa – metoda“ nazývaná také „Dosa – pohybová komunikace“. Principem metody je podpora funkčnosti motoriky a zároveň zvědomění účelovosti pohybů. Díky pozitivním tělesným kontaktům je možné u osoby budovat vztah k sobě samému a dále zkvalitňovat a rozvíjet vlastní výrazové prostředky (Valenta, Müller, 2009; Janovcová, 2010). Vhodné prostředí pro bazálně dialogický přístup nabízí tzv. Snoezelen14. Koncept Snoezelen je speciálně upravená místnost s prostředím, které vytváří pocit pohody, uvolnění, zklidnění, ale také aktivizuje, stimuluje, snižuje pocity strachu a úzkosti, vyvolává pocity jistoty a bezpečí (Filatova, Janků, 2010). Místnost je odhlučněná, s přijatelnou teplotou, vybavená relaxačními zónami s pohodlnými sedačkami, polohovacími polštáři, vodními lůžky, předměty pro taktilní stimulaci, s možností barevného tlumeného osvětlení a světelnými efekty (světélkující vlákna, vodní tubusy, zrcadlová koule). Snoezelen místnost by měla nabízet možnost příjemných sluchových vjemů (šumění moře, ptačí zpěv, relaxační hudba), čichových vjemů (aroma lampy, polštářky s kořením) a chuťových vjemů (drobné potraviny) (Valenta, Müller, 2009; Filatova, Janků, 2010). Ukázku Snoezelen místností je možné shlédnout v Příloze 7.
1.3.10 Vizuálně-motorické komunikační systémy15 „Důležitou roli v komunikaci osob se sluchovým postižením hrají vizuálněmotorické komunikační systémy, tedy systémy, které jako prostředek přenosu informace používají specifické vizuálně-pohybové prostředky (tvary, pozice, postavení a pohyby rukou, pozice hlavy, mimiku aj.) vnímané zrakem. Jejich produkce i percepce jsou tak zcela nezávislé na zvukovém kanále, není k nim potřeba používat sluch, a jsou tedy plně přístupné smyslům sluchově postižených“ (Langer, Kučera, 2012, s. 44). Dříve se jako nadřazený pojem pro níže uvedené komunikační systémy Znakový jazyk a Znakovaná čeština (Znakovaný český jazyk) používal termín „Znaková řeč“. Zákon o Znakové řeči č. 155/1998 Sb. byl v roce 2008 novelizován a zároveň přejmenován na Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob č. 155/1998 Sb. V novelizaci zákona byl lingvisticky nesprávný termín Znaková řeč plně
14
15
Termín Snoezelen vznikl ze dvou holandských slov: „snuffen“ - cítit ve smyslu čichových vjemů a „doezelen“ – dřímat, pospávat, pobývat a relaxovat (Filatova, Janků, 2010). Janovcová (2010) řadí Vizuálně komunikační systémy k přehledu jiných specifických komunikací a prostředkům k osvojování řeči.
28
nahrazen termínem Znakový jazyk. Název Znaková řeč u slyšící populace prozatím přetrvává, nicméně nová odborná literatura na nesprávnou terminologii poukazuje a používá již pouze termín Znakový jazyk (Martinková, 2012). Pod souhrnný termín „znakové jazyky“ spadají různé nevokální jazykové systémy, které ke komunikaci používají neslyšící lidé různých národů. Jsou obvykle označované jako přirozené národní znakové jazyky. Pro menšinovou komunitu českých neslyšících je jím český znakový jazyk (Langer, Kučera, 2012). Český znakový jazyk je ukotven v Zákoně o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (Zákon č. 155/1998 Sb., § 4, od. 2), kde je vedle základní definice zdůrazněna plnohodnotnost s mluveným jazykem: „Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém… …má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.“ Znakový jazyk má, na rozdíl od vokálního (audioorálního) mluveného jazyka, vizuálně-motorickou povahu (Langer, 2008). To značí, že jej můžeme „…vnímat zrakem a produkovat ho pomocí vizuálně-pohybových prostředků, to znamená pomocí tvarů a pohybů rukou, jejich postavením, dále prostřednictvím mimiky, pozic hlavy a horní části trupu“ (Pešoutová, 2005, podle Martinková, 2012, s. 83). Langer (2008, s. 16) dělí tyto nosiče významů vizuálně-motorické povahy do dvou skupin: 1) „lexikální významy jsou zpravidla neseny manuálními nosiči (tzv. manuální faktory – místo artikulace, tvar, pozice a pohyb ruky/rukou); 2) gramatické významy jsou převážně neseny nemanuálními nosiči (tzv. nemanuální faktory – mimika, pozice a pohyby hlavy a horní části trupu).“ Znaky znakového jazyka jsou tvořeny různými výrazovými prostředky, které mají vliv na rozlišení znaků podobně jako jednotlivá písmena ve slovech. Pohyby ruky/rukou včetně prstů, jejich postavení a tvar, vzájemné postavení rukou vůči sobě i vůči tělu, stejně tak i umístění znaku vůči tělu a prostoru, společně vytváří jedinečný význam znaku (Růžičková, 1997). Znakový jazyk byl vyvinut speciálně jako plnohodnotný komunikační prostředek pro komunitu Neslyšících. Je srovnatelný s mluveným jazykem, tedy obsahem i provedením je to jazyk složitý a pro osoby s mentálním postižením jako jediný 29
komunikační prostředek nevhodný. Obvykle se využívá, jestliže osoba s mentálním postižením komunikuje prostřednictvím Makatonu a slovník znaků Makatonu již nepostačuje, pak se další znaky doplňují právě ze znakového jazyka. Rovněž, jak již bylo výše zmíněno, se znaky znakového jazyka přejímají pro komunikaci prostřednictvím Znaku do řeči (Kantor, 2012a; Kubová, 1999). Pouhým přehozením dvou slov v názvu vzniká jiný vizuálně-motorický komunikační systém – Znakovaný český jazyk. Oproti přirozenému českému znakovému jazyku je znakovaný český jazyk systém uměle vytvořených manuálních znaků. Vychází ze slovníku znaků českého znakového jazyka a zároveň již respektuje veškerá gramatická pravidla verbálního českého jazyka, včetně všech slovních druhů, pomocných sloves i koncovek slov tvořených prstovou abecedou. Znakový český jazyk, neboli „znakovaná čeština“, vznikl z iniciativy slyšících osob, aby se domluvili s neslyšícími uživateli českého znakového jazyka. Pro slyšící osoby je osvojení znakované češtiny respektující gramatiku češtiny mluvené snazší, neboť u znakového jazyka je potřeba se naučit zcela jiný gramatický systém (Janovcová, 2010; Langer, Kučera, 2012). Znakovaný český jazyk bývá využíván při výuce ve speciálních školách pro osoby se sluchovým postižením nebo při tlumočení televizních pořadů (Janovcová, 2010). Je však potřeba podotknout, že zvládnutí znakované češtiny je pro osoby neslyšící používající běžně český znakový jazyk z důvodu odlišnosti gramatické struktury obou systémů náročné. Největší přínos má především pro osoby nedoslýchavé a osoby postlingválně neslyšící, neboli osoby se ztrátou sluchu až po ukončení vývoje řeči (Langer, Kučera, 2012). Mezi vizuálně motorické komunikační systémy jsou řazeny také prstové abecedy, které mohou mít více podob. Podstatou je znázorňování jednotlivých písmen abecedy pomocí různého postavení prstů na jedné nebo obou rukou. V oblasti AAK se prstové abecedy používají, zvláště pokud pro některé slovo neexistuje konkrétní znak. Typickým příkladem jsou jména osob, u kterých se často používá počáteční písmeno jména (Laudová, 2007).
30
2 OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Kapitola věnovaná osobám se zdravotním postižením představuje klasifikaci druhů zdravotního postižení tak, jak jsou uváděny v současné odborné literatuře. Každý druh zdravotního postižení je charakterizován určitými rysy a rovněž specifika v oblasti komunikace jsou u každého druhu odlišná. Kategorizací zdravotního postižení se zabývá především obor speciální pedagogiky, neboť členění přístupů ve speciální pedagogice vychází z jednotlivých druhů
zdravotního postižení.
Publikace
Speciální
pedagogika
editovaná
M.
Renotiérovou a L. Ludíkovou, poskytuje ucelený přehled v dělení zdravotního postižení, ze kterého bude následně vycházeno (Renotiérová, 2006a). Z důvodu zaměření práce je u jednotlivých kategorií věnována větší pozornost specifikům komunikace a komunikačním obtížím, při kterých je příhodné využití augmentativní a alternativní komunikace. Pro pojmenování osob se zdravotním postižením jsou ve společnosti užívána různá označení, která mohou být více či méně stigmatizující. Mezi odborníky jsou rovněž používány různé názvy především kvůli odlišné terminologii jednotlivých oborů, které se problematikou osob se zdravotním postižením zabývají (zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění, specifické potřeby, speciální vzdělávací potřeby, hendikep aj.). V současné době je v odborné literatuře často užíván termín „zdravotní postižení“, který je rovněž použit pro předloženou práci. Dříve než se budeme zabývat specifiky komunikace, které jsou s jednotlivými druhy zdravotního postižení spojeny, je potřeba upozornit na pozůstatek dříve užívaných pojmů, které se stále v literatuře vyskytují: „postižený“, „postižená osoba“, „hendikepovaný“, „retardovaný člověk“, „zrakově postižení“ apod. Je podstatné si uvědomit, že osoba, která má nějaké specifikum, stále zůstává osobou. Nevhodné způsoby nazývání lidí může osoby stigmatizovat a živit přetrvávající předsudky společnosti (Stejskalová, 2012a). Z hlediska úcty k člověku jako důstojné bytosti není vhodné osobě postižení přivlastňovat takovým způsobem, že budeme osobu nazývat pouze jejím postižením, nebo toto specifikum zdůrazňovat přídavným jménem před slovem „osoba“. Při pojmenování je vhodné používat označení „osoba“, „člověk“ na prvním místě a konkretizaci „s postižením“ připojit pokud je to nezbytně nutné až na místě druhém. 31
Z hlediska přístupů ve speciální pedagogice uvádí Renotiérová (2006a) následující kategorizaci osob se zdravotním postižením: osoby se zrakovým postižením, osoby s pohybovým postižením, osoby s řečovým postižením, osoby se sluchovým postižením, osoby s mentálním postižením, osoby s poruchami chování, osoby se specifickými poruchami učení a chování, osoby s vícenásobným postižením. Osoba se zrakovým postižením má obtíže spojené se zrakovým vnímáním i po optimální korekci své zrakové vady nebo poruchy. „Zrakové postižení lze definovat jako absenci nebo nedostatečnost kvality zrakového vnímání“ (Ludíková, 2006a, s. 192). Osoba se zrakovým postižení může mít obtíže v komunikaci, avšak tyto obtíže jsou spojeny především s výslovností. U dítěte se zrakovým postižením, které se učí mluvit, se objevuje opoždění v řeči a potíže v artikulaci, neboť chybí zraková percepce pro učení nápodobou a chybí artikulační vzor (Růžičková, 2007). Avšak všechny tyto obtíže postupně mizí nebo jsou sníženy na takovou úroveň, že podpora mluvené řeči pomocí AAK není potřeba. Pro čtení a psaní osob se zrakovým postižením slouží speciální typ písma v tzv. reliéfní hmatové podobě – Braillovo písmo16. Dále jsou osobami se zrakovým postižením využívány nejrůznější technické pomůcky a počítače s hlasovým výstupem a speciální programy usnadňující práci na počítači (Stejskalová, 2012b). Dále jsou představeny specifika osob s tělesným postižením (s pohybovým postižením). Tělesným postižením se rozumí „převažující nebo trvalé nápadnosti v pohybových schopnostech, které mají značný vliv na kognitivní, emocionální a sociální výkony“ (Gruber, Lendl, 1999, podle Kantor, 2012b, s. 49). Osoby s tělesným postižením mají potíže s nosným a pohybovým ústrojím, což zahrnuje vady jak kostí, kloubů, šlach a svalů, tak vady cévního zásobení nebo poškození nervového ústrojí, které se projevují potížemi v hybnosti (Renotiérová, 2006b). Snížená pohybová schopnost má za důsledek redukci výkonu běžných aktivit, nebo částečnou až úplnou imobilitu. Pokud jsou postiženy svaly potřebné ke tvorbě řeči (např. svaly artikulační) schopnost artikulace je snížena nebo až znemožněna. V tomto případě se augmentativní nebo alternativní komunikace stává příhodným prostředkem dorozumívání osoby s tělesným postižením (Hanáková, 2012b). Nejčastějším příkladem pohybového
16
Braillovo písmo využívá zápis veškerých písmen, číslic a dalších značení pomocí 6 bodů uspořádaných do dvou tříbodových sloupců. Tímto způsobem lze vytvořit 64 kombinací jednoho až šesti bodů. K vytvoření textu v Braillově písmu slouží Pichtův psací stroj nebo braillské tiskárny (Stejskalová, 2012b).
32
postižení, které rovněž v různé míře postihuje řeč, je dětská mozková obrna (DMO)17. Při dětské mozkové obrně je v různé míře postižena celá svalová soustava, nebo její části. Při zasažení svalů mluvních orgánů není schopnost řeči v některých případech možná, přičemž intelekt osoby může být v normě (Renotiérová, 2006b). Osoby s narušenou komunikační schopností (s řečovým postižením) mohou mít řeč v různé míře postiženu dočasně nebo trvale. Narušení komunikační schopnosti (běžně používaná zkratka NKS) je buď získané v průběhu života, nebo může být vadou vrozenou. Obor, který se narušením komunikační schopnosti zabývá, se nazývá logopedie (Ludíková, 2002). Narušení komunikační schopnosti můžeme rozdělit do následujících desíti oblastí podle symptomu (příznaku), který je pro dané narušení nejtypičtější (Lechta, 2006, podle Hanáková, 2012a): vývojová nemluvnost (dysfázie), získaná orgánová nemluvnost (afázie), získaná neurotická nemluvnost (mutismus), narušení článkování řeči (dyslálie, dysartrie), narušení plynulosti řeči (balbuties), narušení grafické stránky řeči (dyslexie), narušení zvuku řeči (rinolalie, palatolalie), poruchy hlasu (dysfonie), symptomatické poruchy řeči (NKS doprovázející jiné dominující postižení), kombinované vady a poruchy řeči. Přístupy v podpoře osob s jednotlivými druhy NKS jsou různé. Dle druhu a míry narušení komunikační schopnosti se osoba stýká s odborníky na poli medicínském, logopedickém, speciálně pedagogickém, psychologickém, sociálním apod. Pro úspěšnost v komunikační terapii je vždy důležitá vzájemná spolupráce odborníků, kteří s osobou s NKS a její rodinou na možnostech terapie a podpory komunikace spolupracují. U osob s NKS má podpora dorozumívání právě pomocí prostředků augmentativní a alternativní komunikace významné místo. Osoby se sluchovým postižením rovněž představují nehomogenní skupinu, jejíž různorodost je dána hloubkou a strukturou sluchové vady, dobou, kdy k postižení došlo, celkovým rozvojem osobnosti a podmínkami, ve kterých probíhala raná intervence osoby. Pokud má osoba sluchové postižení, neznamená to, že se nemůže dorozumívat mluvenou řečí, závisí to právě na výše zmíněných faktorech. Ovšem pokud dojde ke ztrátě sluchu u dítěte v raném věku, je zbaveno možnosti dorozumívat se mluvenou řečí. Pro osoby se sluchovým postižením, které nemají možnost komunikace řečí, je 17
Dětská mozková obrna je „porucha hybnosti a vývoje hybnosti na základě raného poškození mozku před porodem, při porodu nebo v nejranějším dětství (nejčastěji je vznik limitován věkem 1 roku)“ (Renotiérová, 2012b).
33
přirozené dorozumívat se prostřednictvím vizuálně motorického komunikačního systému – znakovým jazykem (Souralová, Langer, 2006). Osoby s mentálním postižením se vyznačují „snížením rozumových schopností (vzniklé v dětském vývoji) s následným snížením adaptace na okolní prostředí. Dané nedostatky v adaptaci se přitom mohou týkat … například učení, řeči, sociálních schopností atd.“ (Müller, 2011, podle Pastieriková, 2012, s. 8). Dle Pastierikové (2012) zahrnuje termín mentální postižení osoby s mentální retardací a také osoby nacházející se v hraničním pásmu mentální retardace18. Ne příliš šťastnou ale stále využívanou klasifikací mentální retardace je členění dle inteligenčního kvocientu (IQ) na lehkou (IQ 50-69), středně těžkou (IQ 35-49), těžkou (IQ 20-34) a hlubokou mentální retardaci (IQ nižší než 20).19 Stanovení IQ informuje o celkové rozumové úrovni jedince, avšak neříká nic o kvalitativních zvláštnostech inteligence konkrétní osoby, nelze tedy před poznáním osoby diagnostickou hodnotu přeceňovat (Švarcová, 2011). Výskyt komunikačních obtíží u osob s mentálním postižením stoupá s hloubkou postižení a u těžkých forem mentálního postižení je, dalo by se říci, roven 100% (Kubík, Housarová, 2004). Následně jsou uvedeny některé charakteristiky, které se u osob s mentálním postižením z hlediska komunikace v různé míře vyskytují. Pokud se řeč rozvíjí, je ve většině případů ve vývoji opožděná a je obvykle narušena po obsahové i formální stránce. Objevuje se nedostatečná schopnost porozumění, hodnocení a rozhodování. Obtíže jsou patrné rovněž v artikulaci a rozvoji fonematického sluchu20 (Valenta, Krejčířová, 1992, podle Pastieriková, Regec, 2012). Z hlediska hloubky postižení se vývoj řeči v určité fázi zastaví. Některé osoby dosáhnou schopnosti rozlišování slov a používání jednoduchých vět, u jiných osob se komunikace pohybuje na úrovni hlasových projevů, pudových a afektivních reakcí (Pastieriková, Regec, 2012). Pro osoby s mentálním postižením je podstatná především konkrétní realita, tedy pojmenovávání konkrétních předmětů, osob, jevů a událostí. Používání a porozumění 18
19
20
„Mezi mentální retardací a průměrnou inteligencí se nachází početná skupina lidí, které nemůžeme zařadit mezi osoby s mentální retardací, avšak kteří nedosahují ani v nejlepším případě průměrné mentální úrovně. ... Jde především o jedince výchovně a duševně zanedbané, s poruchami vědomí, s ADHD, s neurotickými projevy apod.“ Hraniční pásmo mentální retardace je učeno inteligenčním kvocientem 70-85 (Pastieriková, 2012, s. 8). Pro úplnost zmíněné klasifikace jsou stanoveny ještě kategorie jiná mentální retardace, u které není stanovení stupně mentální retardace snadné z důvodu přidruženého jiného postižení a nespecifikovaná mentální retardace, která se používá v případech, kdy je přítomno snížení rozumových schopností, ale pro výše uvedené zařazení není dostatek potřebných informací (Švarcová, 2011). Fonematický sluch zahrnuje schopnost rozlišovat jednotlivé fonémy – nejmenší součásti zvukové stránky řeči (Pastieriková, Regec, 2012).
34
adjektivům (vlastnostem a kvalitám substantiv) je z hlediska hloubky postižení mnohem více omezené (Kubík, Housarová, 2004). Specifické poruchy komunikace se objevují u osob s poruchami autistického spektra (běžně používaná zkratka PAS)21. „Problémy se pohybují od totálního mutismu, kdy se řeč vůbec nevyvinula nebo vymizela, až po stav, kdy dítě mluví téměř bez přerušení, má bohatou slovní zásobu, ale jeho řeč není smysluplná“ (Pastieriková, Regec, 2012, s. 67). Častým projevem osob s PAS je echolálie (opakování slyšeného), která přetrvává až do dospělého věku. Charakteristické je i vytváření neologismů a vnímání věcí velmi realisticky. Osoby s PAS mají rovněž obtíže ve vnímání komunikace jako nástroje, kterým lze jinému člověku něco sdělit, či obecně jako nástroje k ovlivňování věcí. Smysl komunikace ve vyjadřování potřeb a přání se musí teprve učit (Pastieriková, 2012). Bondy a Frost (2007) uvádějí, že prostředky AAK u osob s PAS, které nemluví, mohou redukovat frustraci a působit preventivně na problémové chování. Neboť osoby s PAS přirozeně nevnímají komunikaci, jako prostředek sdílení vnitřního prožívání, mohou vyjadřovat nespokojenost nebo rozrušení chováním, které je označováno za problémové. Dlouhodobým systematickým vedením se tyto osoby učí sdělit své prožívání, potřeby a přání prostřednictvím forem AAK. U osob s vícenásobným postižením (kombinovaným postižením), jak již z pojmenování vyplývá, se objevuje v různé formě a míře kombinace dvou či více výše zmíněných postižení. Můžeme zde zařadit například dětskou mozkovou obrnu, autismus, Downův syndrom, hluchoslepou, Edwardsův syndrom, fetální alkoholový syndrom, aj. (Kunhartová, Horvátová, Potměšil, 2011). Pro dosažení co nejvyššího stupně socializace osoby s vícenásobným postižením je významná spolupráce řady odborníků a využití různých přístupů včetně augmentativní a alternativní komunikace, neboť se u těchto osob velmi často objevují obtíže v oblasti komunikace. Prostřednictvím augmentativní komunikace jsou podporovány určité předpoklady pro vyžití orální řeči, které jsou nedostačující. Osoby s vícenásobným postižením mnohdy nemohou využívat orální řeč, je tedy vhodné využití alternativních komunikačních systémů (Ludíková, 2006b). 21
Zda lze poruchy autistického spektra řadit k mentálnímu postižení je předmětem diskuzí. U poruchy autistického spektra (jiné používané termíny – autismus, pervazivní vývojová porucha) se jedná o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, jejíž příčina není doposud známa. Je charakteristická tím, že osoba nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. U osob s PAS se objevují poruchy v oblasti komunikace, problémy v sociálních vztazích a stereotypní projevy (Pastieriková, Regec, 2012).
35
K uváděné klasifikaci osob se zdravotním postižením jsou dle Renotiérové (2006a) řazeny i osoby s poruchami chování a osoby se specifickými poruchami učení a chování. U těchto osob se vyskytují obtíže spojené s jinými oblastmi než s komunikací. Pro účely práce tedy není potřeba bližší specifikace.
36
3 SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Následující kapitola slouží k představení oblastí sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením, které se tématu této práce jistým způsobem dotýkají. Důležitý rozměr je vnímán v pojímání sociálních služeb zákonem o sociálních službách a příslušnou vyhláškou. Zde jsou popsány povinnosti poskytovatelů sociálních služeb a standardy kvality sociálních služeb, ve kterých se nachází ukotvení všech podstatných prvků kvalitní sociální služby a nemálo z nich se týká komunikace s uživatelem služby, tedy oblasti, která nás pro účely práce zajímá. Zaměření výzkumu práce je soustředěno na oblast města Havířova, ve kterém působí dvě organizace poskytující sociální služby osobám se zdravotním postižením, jež jsou představeny ve druhé podkapitole.
3.1 Poskytovatelé sociálních služeb „Sociální službou je činnost, kterou zabezpečují poskytovatelé sociálních služeb na základě oprávnění dle zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách ... Zaměřují se na zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti života lidí.“ Poskytovatelem sociální služby je tedy pouze právnická či fyzická osoba, která je zapsána v registru poskytovatelů sociálních služeb, má tedy k této činnosti podle zmíněného zákona oprávnění (Registr poskytovatelů sociálních služeb, 2014). Zákon (č. 108/2006 Sb., § 88) mimo jiné vymezuje také povinnosti poskytovatelů sociálních služeb. Některé povinnosti se přímo dotýkají komunikace a porozumění. Poskytovatelé jsou podle zákona povinni informovat o své službě takovým způsobem, aby byl srozumitelný pro všechny osoby. Dále mají informovat uživatele služby rovněž srozumitelným způsobem o povinnostech vyplývajících ze smlouvy, způsobu poskytování služby a platbách za služby. Povinností je rovněž zpracování vnitřních pravidel sociální služby (pravidla zajištění poskytované služby, uplatnění oprávněných zájmů, podávání a vyřizování stížností) srozumitelným způsobem pro všechny osoby.
37
Bližší specifikace povinností poskytovatelů sociálních služeb jsou popsány v kritériích jednotlivých standardů kvality sociálních služeb22. Standard jednání se zájemcem o sociální službu obsahuje, mimo již zmíněná písemně zpracovaná vnitřní pravidla, kritérium o projednávání požadavků, očekávání a osobních cílů uživatele služby s poskytovatelem. Při uzavírání smlouvy by měl poskytovatel postupovat tak, aby osoba rozuměla obsahu a účelu smlouvy. Povinnost individuálního plánování sociální služby spočívá ve společném plánování vývoje služby a průběžném hodnocení naplňování osobních cílů uživatele. Informovanost ohledně podávání stížností na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby uživatelem zahrnuje také „jakou formou stížnost podat, na koho je možno se obracet, kdo bude stížnost vyřizovat a jakým způsobem“ (Vyhláška č. 505/2006 Sb., Příloha 2). Z formulací povinností poskytovatelů sociálních služeb a standardů kvality sociálních služeb je zřejmé, že je kladen důraz na porozumění mezi tím, kdo službu poskytuje a tím kdo ji přijímá nebo případně bude přijímat. Je možné namítnout, že ne vždy jde porozumění dosáhnout, i když ze strany poskytovatele pro to byly učiněny různé kroky. Tato věta si na svou námitku v podstatě sama odpověděla. Pokud existuje ze strany poskytovatele a jednotlivých pracovníků konkrétní „snaha“ o porozumění si s uživateli služby, nebo potenciálními uživateli, která může mít mnoho podob a způsobů, je to v podstatě to důležité co je příhodné udělat. Naopak pokud existuje jistý stereotyp, že překážky v porozumění si s uživatelem služby, jsou u některých osob tak veliké, že snaha by již byla zbytečná, bylo by jistě vhodné se nad oprávněností tohoto stereotypu zamyslet. Pokud poskytovatel hlásá individuální přístup k uživatelům služeb a respektuje odlišnosti každé osoby, jistě by se tento postoj měl dotýkat všech rovin lidské osoby.
22
„Standardy kvality sociálních služeb jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personálního a provozního zabezpečení sociálních a v oblasti vztahů mezi poskytovatelem a osobami“ (Zákon č. 108/2006 Sb., § 99, od. 1). Mezi standardy kvality sociálních služeb reagující na potřebu rozvíjení efektivní komunikace patří především: „3. Jednání se zájemcem o sociální službu; 4. Smlouva o poskytování sociální služby; 5. Individuální plánování průběhu sociální služby; 7. Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby; 12. Informovanost o poskytované sociální službě“ (Vyhláška č. 505/2006 Sb., Příloha 2).
38
3.2 Sociální služby pro osoby se zdravotním postižením v Havířově V Havířově jsou služby pro osoby se zdravotním postižením podle registru poskytovatelů sociálních služeb23 poskytovány různými druhy sociálních služeb. Avšak většina z nich mají cílovou skupinu osob se zdravotním postižením uvedenu jako sekundární a dle osobní konzultace se ve skutečnosti s touto cílovou skupinou nesetkávají téměř vůbec. Jsou to například různé sociální služby pro seniory, které ve svých stanovách uvádějí jako cílovou skupinu mimo jiné také osoby se zdravotním postižením, avšak reálně se stýkají pouze s cílovou skupinou seniorů. Z tohoto důvodu zůstávají pro účely této práce vyčleněny dvě organizace s působností v Havířově, jež se primárně zaměřují na poskytování sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením, kterými jsou Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ a Centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb SANTÉ.
3.2.1 Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ (dále také Poradenské středisko) je příspěvkovou organizaci Sociálních služeb města Havířova. Je poskytovatelem třech sociálních služeb: odborného sociálního poradenství, odlehčovacích služeb a služeb rané péče. Služba odborného sociálního poradenství je poskytována rodinám s dětmi a mladým dospělým se zdravotním postižením (mentálním, tělesným, kombinovaným, osobám s autismem a s narušenými komunikačními schopnostmi v důsledku uvedeného zdravotního postižení) do věku 26 let (Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ – Odborné sociální poradenství, 2014). Základní a odborné poradenství je poskytováno ve třech okruzích. V prvé řadě poskytuje přehled v sociálních dávkách, službách a v oblasti vzdělávání podporující integraci do běžných škol. Dále je to poradenství v oblasti volnočasových aktivit pro děti a mladé lidi se zdravotním postižením, zahrnující také pořádání akcí pro děti, mladé dospělé a jejich rodiny. Hlavní oblastí, které je věnována v odborném sociálním poradenství pozornost, jsou zařízení (výchovná a vzdělávací zařízení, sociální služby) a rodiny, které potřebují poradenství v oblasti narušených 23
„Krajský úřad vede registr poskytovatelů sociálních služeb…, do kterého zapisuje poskytovatele sociálních služeb, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci,…“ (Zákon č. 108/2006 Sb., § 85, od. 1).
39
komunikačních schopností či poruch chování v souvislosti se zdravotním postižením. Poradci se s rodinami stýkají buď v prostorách Poradenského střediska, nebo v přirozeném prostředí dítěte - doma, ve škole, nebo v zařízení, které dítě nebo mladý dospělý navštěvuje. Služba je poskytována bezplatně (Průvodce vnitřními pravidly OSP, 2012). V průvodci vnitřními pravidly Poradenského střediska je zdůrazněn hlavní cíl odborného sociálního poradenství: „…poskytnutí všech informací klientovi, které povedou k řešení jeho obtížné životní situace a následně k samostatnosti v rozhodování, jak svou situaci řešit tak, aby služby přestal potřebovat anebo aby je využíval jen v nezbytně nutném rozsahu“ (Průvodce vnitřními pravidly OSP, 2012, s. 2). Dílčí cíle specifikují zaměření práce na integraci24, tedy začleňování dětí s postižením do běžných škol (příp. škol speciálních) a do společnosti. Podpora samostatnosti rodin při používání speciálních programů a metod v oblasti komunikace. A v neposlední řadě je cílem odborného sociálního poradenství působení na širokou veřejnost formou osvěty problematiky osob se zdravotním postižením (Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ – Odborné sociální poradenství, 2014). Poradenské středisko dále poskytuje odlehčovací služby, jejichž posláním je „poskytovat rodinám úlevu od stálé, dlouhodobé péče o děti či mladé dospělé se zdravotním postižením, o něž je jinak pečováno v přirozeném sociálním prostředí a předcházet tak umisťování dětí a mladých dospělých se zdravotním postižením do rezidenčních (pobytových) služeb“ (Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ – Odlehčovací služby, 2014). Služba je poskytována rodinám s dětmi od 2 let a mladým dospělým do 26 let. Pracovníci k dětem a mladým lidem s postižením (mentálním, tělesným, kombinovaným a osobám s autismem) přistupují partnerským přístupem, podporují je v samostatnosti, v rozhodování, vyhledávají příležitosti k začleňování mezi vrstevníky
a
v přirozeném
společenském
prostředí
usilují
o rovný
přístup
k příležitostem. Pro rodiny jsou pořádány společenské akce, které umožňují setkávat a sdílet se s ostatními rodinami, podporovat se navzájem a předávat si potřebné informace a zkušenosti (Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ – Odlehčovací služby, 2014). 24
„Integraci ve vztahu k jedincům se speciálními potřebami je možné chápat jako jistý stav soužití osob se speciálními potřebami a intaktní společností při akceptování přijatelné míry konfliktnosti. Integrační přístup znamená akceptování aktuálního stavu jedince a současně realizaci opatření, jež umožňují jeho rovnoprávné postavení s ostatními lidmi“ (Jesenský, 1995, podle Ludíková, 2002, s. 11).
40
Služba je nejčastěji poskytována v terénu v běžném společenském prostředí, nebo v domácím prostředí uživatele služby. V ambulantní formě služby jsou v průběhu každého týdne v prostorách Poradenského střediska nabízeny kroužky (výtvarný, hudebně dramatický a rukodělný). Intenzitu služby si každý uživatel stanovuje sám dle jeho potřeb a přání. Při zahájení poskytování služby je podle časových možností určen klíčový pracovník, který se s uživatelem pravidelně stýká. Klíčový pracovník je zodpovědný za naplňování a aktualizaci individuálního plánu uživatele služby. Při společně tráveném čase pracovník vytváří prostor pro příjemný rovnocenný partnerský vztah a vede uživatele k naplňování uživatelem zvolených cílů. Činnosti při odlehčovacích službách jsou různorodého typu, od doprovodů do škol či jiných zařízení, přes sociálně terapeutické, výchovně vzdělávací a aktivizační činnosti, až po zájmové a volnočasové aktivity v běžném sociálním prostředí a pořádání společenských akcí (Průvodce vnitřními pravidly, 2013). Třetí službou nabízenou Poradenským střediskem je raná péče. Podle Zákona o sociálních službách je raná péče především terénní služba „poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu“ (Zákon č. 108/2006 Sb., § 54, od. 1). Raná péče je určena rodinám s dětmi s postižením (mentálním, tělesným, kombinovaným) a úzce se specializuje na děti s autismem a děti s potížemi v oblasti dorozumívání. Služba je poskytována především v domácím prostředí rodiny, tam kde se dítě cítí bezpečně. Pracovník naslouchá potřebám rodiny, citlivě na ně reaguje a vybízí rodinné příslušníky ke spolupráci na komunikační terapii. Aktivně je zapojuje do probíhajících aktivit (Gwóźdźová, 2009). Úkolem služby rané péče je podporovat začleňování dětí se zdravotním postižením do vzdělávacích zařízení běžného typu, pomáhat rodině nalézat své silné stránky a aktivně je využívat, předcházet umisťování dětí do rezidenčních zařízení a v neposlední řadě přispívat ke změně přístupu společnosti k rodinám s dětmi se zdravotním postižením. Poskytování služby je bezplatné (Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ – Služby rané péče, 2014). Pozitiva Poradenského střediska pro rodinu a dítě „RaD“ jsou shledávány v návaznosti poskytovaných služeb. Při ukončení poskytování služby rané péče mohou rodiny v případě zájmu využívat dále služeb odborného sociálního poradenství jak v prostorách poradenského střediska tak především ve školských zařízeních do kterých dítě nastupuje. Dítě má možnost pokračovat v osobnostním rozvoji a v rozvoji 41
komunikace s podporou pracovníka, kterého již zná a ke kterému má důvěru. Pracovník je také podporou pedagogickým pracovníkům, poskytuje jim odborné konzultace a metodické vedení v používání podpůrných či náhradních komunikačních prostředků (Gwóźdźová, 2009).25
3.2.2 Centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb SANTÉ Centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb SANTÉ (dále také SANTÉ) od roku 1979, kdy poskytovalo Ústav sociální péče pro mládež s mentálním postižením, postupně procházelo změnami (Historie, 2014). V současné době nabízí SANTÉ ambulantní služby ve třech střediscích a jednu pobytovou službu. Ambulantní služby mají podobu denního stacionáře a pobytová služba je službou chráněného bydlení. „Posláním příspěvkové organizace SANTÉ – centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb je poskytování kvalitních sociálních služeb lidem s mentálním postižením tak, aby mohli i při jejich užívání vést co nejsamostatnější život“ (Historie, 2014). Denní stacionář v Havířově – Podlesí (poskytuje výchovně vzdělávací a aktivizační činnosti dětem i dospělým (od 3 do 64 let) se středně těžkým až těžkým stupněm mentálního postižení, případně v kombinaci s tělesným či smyslovým postižením. Pracovníci si kladou za cíl respektovat individualitu každého uživatele a poskytovat přiměřenou podporu (včetně podpory dorozumívání), aby vedla k samostatnosti uživatele a mohl získané znalosti a dovednosti uplatnit v běžném životě (Denní stacionář, 2010-2014). Cílovou skupinou Stacionáře Lipová jsou pouze dospělé osoby od 19 do 50 let s lehkým až středně těžkým mentálním postižením, případně v kombinaci s tělesným či smyslovým postižením. Zaměření služby je na rozvoj a udržení schopností a dovedností uživatele pro začlenění do společnosti a podporu uživatele v aktivním prožívání dne (Stacionář Lipová, 2010-2014). Denní stacionář MIKADO navštěvují rovněž dospělé osoby s lehkým až středně těžkým stupněm mentálního postižení, popřípadě kombinovaného s tělesným či smyslovým postižením. Uživateli mohou být osoby až do věku 64 let. Cíle služby spočívají v rozvoji a udržování soběstačnosti, pracovních dovedností a návyků 25
Více o Poradenském středisku pro rodinu a dítě „RaD“ je možné se dočíst na internetových stránkách Sociálních služeb města Havířova www.ssmh.cz.
42
uživatele, aby je mohl uplatnit v běžném životě. Služba nabízí zájmové aktivity pro podporu seberealizace a aktivně je také podporována samostatnost uživatele ve volbě (MIKADO, 2010-2014). Služby denních stacionářů uvádí základní činnosti v rozsahu stanoveném Zákonem o sociálních službách (Zákon č. 108/2006 Sb., § 46, od. 2): “pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.” Druhým typem služby, kterou centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb SANTÉ poskytuje, je chráněné bydlení. Chráněné bydlení je pobytová služba určená osobám, které mají sníženu soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, chronického nebo duševního onemocnění a které potřebují pomoc jiné osoby. Může mít formu skupinového nebo individuálního bydlení (Zákon č. 108/2006 Sb., § 51, od. 1). Služba chráněného bydlení si klade za cíl, že uživatel dokáže vykonávat obvyklé domácí práce, zvládne hospodařit s penězi, zapojí se do společenského života (např. kultura, sport, jednání na úřadech apod.), bude provozovat základy etikety (dodržování soukromí, zvaní přátel na návštěvu apod.). O službu může zažádat dospělá osoba s lehkým až středně těžkým postižením (případně s přidruženým tělesným či smyslovým postižením) ve věku od 19 do 45 let a může být poskytována až do 64 let věku uživatele (Chráněné bydlení, 2010-2014). Od července roku 2013 do června 2015 je ve službě chráněného bydlení realizován projekt „Transformace zařízení Santé (Havířov)“. V rámci projektu jsou podporovány transformační aktivity zahrnující zvláště analýzu současného stavu organizace, analýzu potřeb všech 28 uživatelů chráněného bydlení a přípravu, motivaci, vzdělávání a supervize všech devíti zaměstnanců služby (Transformace zařízení Santé, 2013).26
26
O Centru ambulantních a pobytových služeb SANTÉ je možné se dočíst více na jejich internetových stránkách http://www.sante-havirov.cz/.
43
4 VYUŽITÍ AUGMENTATIVNÍ A ALTERNATIVNÍ KOMUNIKACE U OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH V HAVÍŘOVĚ Kapitola zabývající se využitím augmentativní a alternativní komunikace u osob se zdravotním postižením v sociálních službách v Havířově předkládá charakteristiku procesu a zjištěné výstupy kvantitativního výzkumu, který byl ve zkoumané oblasti realizován. V úvodu je představena metodologie výzkumu zahrnující rozbor cílů, stanovení hypotéz a zvolení metod výzkumu. Dále kapitola obsahuje analýzu zjištěných výzkumných dat dle jednotlivých výzkumných otázek, následně jsou získaná data použita pro verifikaci stanovených hypotéz a vyvozeny závěry.
4.1 Metodologie výzkumu V následující podkapitole jsou představeny a definovány prvky přípravy předloženého výzkumu. Nejprve je představen a rozebrán hlavní výzkumný cíl, na který navazují dílčí cíle výzkumu. Následně jsou stanoveny hypotézy reagující na poznatky z oblasti zájmu o předložené téma. Poté jsou charakterizovány jednotlivé výzkumné metody, které byly při zpracovávání výzkumu použity.
4.1.1 Stanovení cíle výzkumu Z hlediska symbolického cíle se v rámci předloženého výzkumu zamýšlím nad následujícími myšlenkami. Celý proces poskytování sociální služby směřuje k cíli služby. Uživatel služby má být aktivním aktérem při směřování k cíli, veškeré kroky aktivizace pro úspěšnost při směřování k cíli se dějí na základě vzájemného vztahu s pracovníkem utvářeného vzájemnou komunikací. Pracovník přistupuje k uživatelům služeb na základě rovnosti a zároveň individuality každé osoby. Ke každému uživateli přistupuje se stejným záměrem a zároveň hledá možnosti jak se naladit na specifika jednotlivých uživatelů. Pracovník má zájem o porozumění si s uživatelem s komunikačními obtížemi a hledá způsoby a jednotlivé kroky jak vzájemného porozumění dosáhnout. 44
Pracovníci poskytující služby osobám se zdravotním postižením potřebují podporu v jejich náročné práci. Při časovém, fyzickém i psychickém vypětí, které provází jejich každodenní práci je velkou posilou podpora jak samotných pracovníků mezi sebou, vedoucích pracovníků a stejně tak je důležitá podpora zvenčí formou nabídek vzdělávacích seminářů a kurzů, na témata se kterými se ve své práci denně setkávají. Komunikace s uživateli služeb provází pracovníky stále, a pokud při ní nedochází ke vzájemnému porozumění, nemusí také dojít k potřebnému navázání vztahu s uživatelem a společné směřování k cíli služby může být ohroženo. Vhodná osvěta různých způsobů a možností, které augmentativní a alternativní komunikace přináší, může být v tomto směru pracovníkům pracujícími s osobami s komunikačními obtížemi významnou pomocí. Je vnímána potřeba důkladnější propagace pozitivních možností, které AAK pro osoby s komunikačními obtížemi nabízí. Pracovník by v prvé řadě měl vidět a zažít co mu AAK přináší, aby uvěřil v možnou realizaci této nabídky při své náročné a vyčerpávající práci a aby pocítil potřebu se v oblasti AAK dále vzdělávat. Zároveň je vnímána potřeba většího počtu odborníků, kteří se zavádění AAK věnují a předávají potřebné informace dostupně přímo v sociálních službách a jiných organizacích pracujících s osobami s komunikačními obtížemi. Pracovník sociálních služeb má při komunikaci s uživateli různé potřeby odvíjející se od rozmanitých podmínek, ve kterých pracuje a se kterými do práce vstupuje. Pro instituce poskytující vzdělávání v AAK je důležitá identifikace skutečných potřeb a potíží pracovníků při komunikaci s osobami s komunikačními obtížemi, aby na ně mohli při přednáškách a praktických ukázkách efektivně reagovat a umožnit účastníkům školení snazší přenesení AAK do jejich konkrétního pracovního dne. Důkladnější osvěta AAK může proniknout do povědomí široké veřejnosti a díky ní může společnost přijmout AAK jako přirozené doplnění a nahrazení slovní komunikace a lépe reagovat při interakci s člověkem používajícím AAK. Zároveň člověk, který používá AAK není omezen pouze na komunikaci s úzkým okruhem lidí své rodiny a pracovníků v sociální službě, kteří odhadují jeho přání, neboť jej dobře znají. Zvětšují se možnosti komunikace s širším společenským prostředím. Vyjití ze sociální izolace do společenské inkluze je jednou z hlavních filozofií sociální praxe. 45
Pro aplikační cíl vidím jako podstatné uvědomění si důležitosti zabývat se formami komunikace s uživateli služeb s komunikačními obtížemi přímo při poskytování služby. Významné je také uvědomění si překážek, které pracovníkům brání se komunikací s uživateli více zabývat, a uvědomění si potřeb, které pracovníci pracující s osobami s komunikačními obtížemi při dorozumívání mají, což může podpořit zefektivnění práce výukových subjektů pro výuku metod AAK. Důležité je rovněž zamýšlet se nad zájmem vedoucích pracovníků sociálních služeb o nacházení způsobů využití AAK ve své organizaci a jejich motivací k vyhledávání a nabízení vzdělávání v AAK svým pracovníkům. Předložená práce může přispět k redukci předsudků a ostýchavosti společnosti vůči osobám s komunikačními obtížemi. Dále může také podpořit smýšlení lidí směrem k tomu, že se stane běžné pomoci osobám s komunikačními obtížemi vyjádřit své potřeby a přání, navodit nebo usnadnit jejich porozumění s okolím, což přispívá k větší psychické pohodě osoby, její rodiny i jejího okolí. Poskytovatelům sociálních služeb může
práce
pomoci
ke
zkvalitnění
poskytování
sociální
služby
osobám
s komunikačními obtížemi a podpořit naplňování standardů souvisejících s komunikací s uživatelem služby. Uvědomění si potřebnosti AAK může přispět k naplnění smyslu v náročné práci, kterou pracovníci sociálních služeb vykonávají, s čímž rovněž souvisí zefektivnění a zkvalitnění jejich práce. Poznávací cíl práce byl postaven na analýze informačního kapitálu v oblasti AAK a poznání každodenní praxe využívání AAK pracovníky sociálních služeb v Havířově pracujících s osobami s komunikačními obtížemi. Hlavní cíl výzkumu zní: Zjistit zda a jak je využívána augmentativní a alternativní komunikace pracovníky
sociálních
služeb
v Havířově,
kteří
poskytují
služby
osobám
s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Pro bližší specifikaci výzkumu byly vytýčeny dva parciální cíle: 1. Zjistit informovanost o augmentativní a alternativní komunikaci u pracovníků sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. 2. Zjistit potřeby z hlediska používání augmentativní a alternativní komunikace pracovníků sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. 46
Představený poznávací cíl hlavní a specifikované parciální cíle budou dále naplňovány prostřednictvím stanovení a verifikace odpovídajících hypotéz.
4.1.2 Stanovení hypotéz Vědecká hypotéza tvoří podstatu kvantitativního výzkumu. Vyjadřuje vždy vztah mezi dvěma proměnnými, je to tvrzení o rozdílech, vztazích nebo následcích dvou jevů. Takto formulovaná vědecká hypotéza se nazývá věcná. Při provádění výzkumu se usiluje o falzifikaci hypotézy, tedy o hledání usvědčení o její neplatnosti. Pokud se hypotézu falzifikovat nepodaří, přijímáme ji tím způsobem, že její tvrzení připouštíme. Nemůžeme tvrdit, že je jednou pro vždy dokázána, neboť v budoucnosti mohou nastat fakta, která s ní nebudou slučitelná (Chráska, 2007). Pro zjišťování vztahů ve výzkumu byly stanoveny následující věcné hypotézy: H1
Zaměstnanci sociálních služeb pracující (převážně) s dětmi s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení používají více prostředků augmentativní a alternativní
komunikace
než
zaměstnanci
sociálních
služeb
pracující
s dospělými osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. H2
Pracovníci,
kteří
jsou
více
informovaní
o augmentativní
a alternativní
komunikaci, uvádějí méně překážek při jejím používání, než pracovníci, kteří jsou informovaní méně. „Aby bylo možné věcné hypotézy ověřovat (testovat) pomocí statistických metod, převádějí se na tzv. statistické hypotézy. Statistické hypotézy jsou hypotetická tvrzení o vztazích mezi jevy vyjádřená ve statistických termínech.“ Statistickou hypotézu alternativní, která tvrdí že mezi proměnnými vztah je, ověřujeme vždy proti nulové hypotéze, neboli tvrzení, že mezi proměnnými, které zkoumáme, vztah není. Pokud se ukáže, že je možné nulovou hypotézu odmítnout, je přijata hypotéza alternativní (Chráska, 2007, s. 69). Uvedené věcné hypotézy byly podrobeny ověřování se všemi potřebnými náležitostmi popsanými níže v podkapitole 4.3 Verifikace hypotéz.
4.1.3 Metody výzkumu Předložený výzkum je kvantitativního charakteru. Při kvantitativním výzkumu je podstatou zjišťování vztahu mezi dvěma či více proměnnými. Na základě teorie 47
vztahující se k tématu jsou stanoveny hypotézy, které jsou prostřednictvím získaných dat testovány (Chráska, 2007). Pro sběr dat byla zvolena empirická metoda dotazník, která může být definována kupříkladu jako „způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí“ (Gavora, 2000, podle Chráska, 2007, s. 163). Z hlediska zaměření výzkumu na zjišťování informovanosti a potřeb pracovníků sociálních služeb ve vztahu k AAK byla tato metoda shledána jako vhodná. Dotazník byl sestaven z 16 otázek, u kterých byly předepsány možnosti pro výběr odpovědi, případně pokud to styl otázky vyžadoval, byl přidán volný řádek pro odpověď vlastní. V čele dotazníku byla uvedena informace o způsobu vybírání odpovědí zaškrtnutím pouze jedné možnosti. Pokud bylo možné zvolit více odpovědí, vždy byla tato informace součástí konkrétní otázky. Vyplňování dotazníků bylo anonymní. V jedné organizaci byly dotazníky vyplněny pracovníky na počkání a hned vráceny. Ve druhé organizaci byly dotazníky po domluvě předány vedoucímu pracovníkovi organizace a po dohodnuté době byly v organizaci připraveny k vyzvednutí. Vzor dotazníku je přiložen v Příloze 8. Pro analýzu dat byla použita statistická metoda „test nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční tabulku“, která je využívána kupříkladu „v případech, kdy rozhodujeme, zda existuje souvislost (závislost) mezi dvěma pedagogickými jevy, které byly zachyceny pomocí nominálního27 (popř. ordinálního) měření“ (Chráska, 2007, s. 76). Předložená práce si klade za cíl vyzkoumat jevy na poli pracovníků sociálních služeb ve městě Havířov, kteří pracují s osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Zmíněnému zacílení se vztahuje technika skupinového výběru zkoumaného vzorku (Chráska, 2007). Podle registru sociálních služeb byly nejprve vybrány všechny organizace se sídlem v Havířově, které uvádějí svoji cílovou skupinu uživatelů (nebo jednu ze svých cílových skupin) osoby se zdravotním postižením. Každá vybraná organizace byla následně telefonicky zkontaktována a cílová skupina sociální služby byla ověřena. Mnohé z nich měly cílovou skupinu osob se zdravotním postižením uvedenu jako sekundární. Dle jejich slov se primárně zaměřují kupříkladu na cílovou skupinu seniorů a osoby se zdravotním postižením v evidenci uživatelů
27
Při nominálním měření, označovaném také jako klasifikace, se určité charakteristiky (jevy) označují například čísly, ovšem bez kvantitativního významu, tzn. že s nimi jako s čísly nelze počítat. Poté je možné počítat již s četnostmi (množstvím) těchto označení v jednotlivých kategoriích (Chráska, 2007).
48
nemají. Z tohoto důvodu byly organizace z výzkumného souboru vyřazeny. K požadovanému výzkumnému souboru byli přiřazeni dva poskytovatelé sociálních služeb, kteří potřebám výzkumu odpovídali: Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“
a Centrum
ambulantních
a pobytových
služeb
SANTÉ28.
Dále
bylo
komunikováno s vedoucími pracovníky těchto organizací o záměru výzkumu, cílech, užitečnosti výstupů pro organizaci samotnou a požádáno o spolupráci na výzkumu. Obě tyto organizace souhlasily. Výběr zaměstnanců v organizaci byl podmíněn zákonem o sociálních službách, tzn. těch pracovníků, kteří jsou podle zákona oprávněni tuto službu vykonávat, především z hlediska požadované odborné způsobilosti (Zákon č. 108/2006 Sb.). Z tohoto důvodu do výběru vzorku nespadají např. techničtí nebo ekonomičtí pracovníci pracující ve vybraných organizacích. V Poradenském středisku pro rodinu a dítě „RaD“ působí 6 interních pracovníků, kteří s osobami se zdravotním postižením přímo pracují. Všech 6 pracovníků se do výzkumu prostřednictvím vyplnění anonymního dotazníku zapojilo. V Centru ambulantních a pobytových služeb SANTÉ je, podle organizační struktury organizace a jednotlivých zaměstnaneckých pozic, 36 pracovníků, pro které je práce s osobami se zdravotním postižením hlavní náplní práce (Organizační struktura organizace,
2010-2014).
Tištěné
dotazníky
byly
distribuovány
pracovníkům
prostřednictvím statutárního zástupce organizace, u nějž byly posléze vyplněné dotazníky vyzvednuty. Výzkumu se v této organizaci zúčastnilo 31 pracovníků. Celková návratnost dotazníků z předpokládaných 42 byla 37, což odpovídá 88 procentům. Při zpracovávání dat z dotazníků neunikly pozornosti podobnosti, které obsahovaly jisté skupiny dotazníků. Při předávání dotazníků k vyplnění byl podrobně vysvětlen smysl a cíl výzkumu a byla poskytnuta plná důvěra. Je bráno v potaz, že data z anonymních dotazníků mohou provázet jisté nepřesnosti (nepochopení otázky respondentem, skupinové vyplňování dotazníků na poradách aj.), které tato metoda nemůže nikdy plně redukovat.
28
Obě tyto organizace jsou blíže charakterizovány v kapitole č. 3 výše v této práci.
49
4.2 Analýza zjištěných dat V následující podkapitole je prezentován přehled zjištěných dat podle jednotlivých otázek v dotazníku. Odpovědi na otázky jsou sestaveny do tabulek. Četnosti jednotlivých odpovědí jsou dobře pozorovatelné na přiložených sloupcových grafech. První položka dotazníku má za úkol poskytnout přehled o pracovních pozicích respondentů. Počet zaměstnanců na jednotlivých pracovních zařazeních je sepsán do Tabulky 2 a znázorněn příslušným Grafem 1. Z hlediska zaměření výzkumu byli vybráni a osloveni pracovníci, kteří se v sociálních službách setkávají s uživateli služeb a přímo s nimi pracují. 1. Jaké je Vaše pracovní zařazení v zaměstnání? výběr odpovědí četnost relativní četnost Pracovník v sociálních službách 23 62% Sociální pracovník 6 16% Vedoucí pracovník 4 11% Pedagogický pracovník 1 3% Speciální pedagog 2 5% Jiné: vychovatel 1 3% Celkem 37 100% Tabulka 2: Pracovní zařazení respondentů
1. Jaké je Vaše pracovní zařazení v zaměstnání? 100% 80%
62%
60% 40% 16%
20%
11%
3%
5%
3%
Pedagogický pracovník
Speciální pedagog
Jiné: "vychovatel"
0% Pracovník v sociálních službách
Sociální pracovník
Vedoucí pracovník
Graf 1: Pracovní zařazení respondentů
Nejvíce zaměstnanců (zúčastněných respondentů), kteří pracují v přímém kontaktu s uživateli služeb se zdravotním postižením, je na pozici pracovníka v sociálních službách - 23 pracovníků (62%). Tato skutečnost je na poli sociálních služeb obvyklá zvláště u kapacitně větších typů zařízení, jako je například jedna ze 50
zkoumaných služeb Denní stacionář. Druhou již méně početnou skupinu 6 respondentů (16%) tvoří sociální pracovníci. Na vedoucích pozicích poskytovaných služeb jsou 4 oslovení respondenti (11%), dále 2 respondenti (5%) jsou speciální pedagogové, 1 pedagogický pracovník (3%) a 1 pracovník (3%) své zařazení specifikoval pozicí vychovatele. Další dotazníková otázka zkoumá, jakým uživatelům pracovníci služby poskytují. Četnost dětským a dospělých uživatelů je podkladem pro ověřování, zda existuje ve zkoumané oblasti rozdíl při práci s dětskými uživateli a s uživateli dospělými. Níže přiložená Tabulka 3 a Graf 2 prezentují, s jakou věkovou skupinou uživatelů respondenti pracují. 2. S jakými uživateli ve Vašem zařízení pracujete? výběr odpovědí četnost relativní četnost Jen s dětmi a mladými lidmi (do 18 let) 2 5,41% Spíše s dětmi a mladými lidmi 5 13,51% Spíše s dospělými (nad 18 let, včetně) 7 18,92% Jen s dospělými 23 62,16% 37 100% Celkem Tabulka 3: Četnost dětských a dospělých uživatelů
2. S jakými uživateli ve Vašem zařízení pracujete? 100% 80%
62,16%
60% 40% 20%
5,41%
13,51%
18,92%
0% Jen s dětmi a mladými lidmi (do 18 let)
Spíše s dětmi a mladými lidmi
Spíše s dospělými (nad 18 let, včetně)
Jen s dospělými
Graf 2: Četnost dětských a dospělých uživatelů
Téměř dvě třetiny respondentů (62,16%) pracuje pouze s dospělými uživateli. Dále uvedlo 7 pracovníků (18,92%), že se při práci setkává spíše s dospělými, 5 pracovníků (13,51%) spíše s dětmi a mladými lidmi a 2 pracovníci (5,41%) pracují jen s dětmi a mladými lidmi do 18 let. Velký počet respondentů pracujících s dospělými uživateli služeb odpovídá velkému zaměstnaneckému zázemí Centra ambulantních a denních sociálních služeb SANTÉ, které své služby soustředí na dospělé uživatele, 51
zároveň má více oddělených pracovišť a vysokou denní kapacitu služeb. Oproti tomu Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“, které se zaměřuje především na děti a mladé dospělé se zdravotním postižením, má z charakteru poskytovaných služeb pouze 6 interních pracovníků, kteří se s uživateli stýkají ve větších časových intervalech (viz výše v předchozí kapitole). Pro účely výzkumu zaměřeného na využití augmentativní a alternativní komunikace je dále podstatné rozlišit právě ty respondenty, kteří se při práci s uživateli s komunikačními obtížemi setkávají. Pokud je zkoumáno, nejen obecné povědomí, ale i konkrétní obtíže, se kterými se při používání AAK v praxi potýkají, budou pro verifikaci hypotézy významní právě tito pracovníci. 3. Setkáváte se při své práci s uživateli s komunikačními obtížemi (nekomunikují mluvenou řečí nebo jejich řeči není rozumět)? výběr odpovědí četnost relativní četnost Ano, s mnoha. 11 29,73% Spíše ano, s několika. 18 48,65% Spíše ne, jen výjimečně. 8 21,62% Ne 0 0% Celkem 37 100% Tabulka 4: Uživatelé s komunikačními obtížemi
100%
3. Setkáváte se při své práci s uživateli s komunikačními obtížemi (nekomunikují mluvenou řečí nebo jejich řeči není rozumět)?
80% 60% 40%
48,65% 29,73% 21,62%
20% 0% 0% Ano, s mnoha.
Spíše ano, s několika.
Spíše ne, jen výjimečně.
Ne
Graf 3: Uživatelé s komunikačními obtížemi
Polovina dotázaných (48,65%) uvedla, že se s uživateli s komunikačními obtížemi při své práci stýká, volbou: „Spíše ano, s několika“. Téměř třetina respondentů (29,73%), pracuje s mnoha uživateli s komunikačními obtížemi. Zbývajících 8 respondentů (21,62%) zmínilo, že se s uživateli s komunikačními obtížemi stýká jen 52
výjimečně. Můžeme si povšimnout podstatné skutečnosti, že žádný ze třiceti sedmi respondentů neuvedl, že se s uživateli s komunikačními obtížemi nesetkává vůbec. Tento fakt vedle již výše zmíněných může rovněž vyzdvihnout důležitost zkoumaného tématu. Otázka č. 4 tázající se na využití podpory porozumění při komunikaci s uživateli má za úkol obsáhnout různé formy augmentativní a alternativní komunikace ovšem bez nutnosti hlubší znalosti těchto forem AAK. Lidé přirozeně používají různé druhy podpory komunikace, aniž by měli znalost o AAK. U této otázky bylo možné zvolit více odpovědí. 4. Jakou podporu porozumění při styku s uživatelem s komunikačními obtížemi používáte? výběr odpovědí
četnost
33 Přirozená gesta, mimiku, oční kontakt Fotografie, obrázky 30 Reálné předměty 24 Konkrétní systémy AAK 19 Technické komunikační pomůcky (komunikátory, spínače) 1 Speciální počítačové programy a příslušenství 9 Jiné: tablet 1 Nepoužívám žádnou podporu při dorozumívání 1 s uživatelem s komunikačními obtížemi. S uživateli s komunikačními obtížemi nepřicházím do styku. 0 Celkem odpovědí 118 Celkem odpovídalo 36 pracovníků Tabulka 5: Podpora porozumění při styku s uživatelem s komunikačními obtížemi
relativní četnost 89,19% 81,08% 64,86% 51,35% 2,70% 24,32% 2,70% 2,70% 0%
53
4. Jakou podporu porozumění při styku s uživatelem s komunikačními obtížemi používáte? 100%
89,19% 81,08%
80% 64,86% 60%
51,35%
40% 24,32% 20% 2,70%
2,70%
2,70%
Konkrétní Technické Počítače a systémy komunikační příslušenství AAK pomůcky
Jiné: tablet
Žádnou
0%
0% Gesta, Fotografie, Reálné mimika, obrázky předměty oční kontakt
S těmito uživateli nepracuji
Graf 4: Podpora porozumění při styku s uživatelem s komunikačními obtížemi
Nejpoužívanější formou podpory porozumění při komunikaci s uživateli s komunikačními obtížemi jsou podle odpovědí respondentů formy neverbální komunikace – přirozená gesta, mimika a oční kontakt. Tuto formu podpory uvedlo téměř 90 procent pracovníků (89,19%). Jen o něco méně uváděli respondenti využití fotografií a obrázků (81,08%). Dále jsou pracovníky hojně využívány také reálné předměty (64,86%) a polovina dotázaných (51,35%) uvedla, že používá přímo konkrétní systémy AAK. Čtvrtina dotázaných pracovníků (24,32%) používá pro podporu porozumění s uživatelem služby s komunikačními obtížemi speciální počítačové programy a příslušenství. Využití informačních a komunikačních technologií a speciálního příslušenství pro podporu komunikace je uživatelům a pracovníkům stále více přístupné. Využití tabletu pro podporu komunikace specifikoval ve volné odpovědi 1 pracovník (2,7%) a rovněž 1 zmínil použití technických komunikačních pomůcek (komunikátory, spínače). Pouze 1 respondent (2,7%) uvedl, že při dorozumívání s uživatelem s komunikačními obtížemi nepoužívá žádný druh podpory. Pokud bychom se nad získanými daty chtěli více zamyslet, můžeme si položit otázku, do jaké míry může být použití přirozených gest, mimiky a očního kontaktu pro podporu komunikace s osobou s komunikačními obtížemi vědomé, či nevědomé, záměrné, či nezáměrné.
54
Položka dotazníku č. 5 je směřována k informovanosti o pojmu augmentativní a alternativní komunikace jako takovém a zároveň informovanosti ohledně kategorizace v AAK. 5. Víte, co znamená pojem augmentativní a alternativní komunikace (neboli náhradní a podpůrná komunikace, běžně používaná zkratka AAK)? výběr odpovědí četnost relativní četnost Ano, vím, co znamená pojem AAK, a vím, co do AAK patří.
34
91,89%
Ano, vím, co znamená pojem AAK, ale nevím, co do AAK patří. Ne, neměl/a jsem prozatím možnost se s AAK setkat. Celkem Tabulka 6: Informovanost o pojmu AAK
1 0 35
2,70% 0% 95%
5. Víte, co znamená pojem augmentativní a alternativní komunikace (neboli podpůrná a náhradní komunikace, běžně používaná zkratka AAK)?
100%
91,89%
80% 60% 40% 20% 2,70%
0%
0% Ano, vím, co znamená pojem AAK, Ano, vím, co znamená pojem AAK, a vím, co do AAK patří. ale nevím, co do AAK patří.
Ne, neměl/a jsem prozatím možnost se s AAK setkat.
Graf 5: Informovanost o pojmu AAK
Převážná většina dotázaných pracovníků (91,89%) podle nabízených možností ví, co znamená pojem AAK a ví, co do AAK patří. Ukazuje to na poměrně značnou informovanost o tomto pojmu i jeho klasifikaci. Nicméně uvedená otázka je poměrně obecná a nedává prostor vlastnímu vyjádření k pojmu. O konkrétních informacích, které jednotliví respondenti o AAK mají, tyto data nevypovídají. Druhou z uvedených možností označil 1 respondent (2,7%). Podle nabídky znění druhé odpovědi má jisté znalosti ohledně pojmu AAK, ale neví, co AAK zahrnuje. Nikdo z odpovídajících neuvedl, že se s AAK prozatím nesetkali. Na uvedenou otázku odpovědělo 35 (95%) ze 37 respondentů.
55
Následující Tabulka 7 a Graf 6 znázorňují četnost odpovědí na otázku č. 6 o prvním
setkání
se
s pojmem
augmentativní
a alternativní
komunikace.
Z celkového počtu odpovědí je možné si povšimnout, že několik lidí zvolilo odpovědí více i přesto, že tato otázka na možnost zvolení více odpovědí neupozorňovala. Získaná data tedy poskytují spíše přehled o tom kde, či s kým, pracovníci téma AAK řeší. 6. Odkud jste se o AAK poprvé dozvěděl/a? výběr odpovědí četnost Na vzdělávacím kurzu/semináři 16 Dočetl/a jsem se o AAK v rámci samostudia 6 Od spolupracovníků 19 Od uživatelů 1 Ve škole 10 Jinde: 0 Nesetkal/a jsem se s tímto pojmem. 0 Celkem odpovědí 52 Celkem odpovídalo 36 pracovníků Tabulka 7: První setkání s pojmem AAK
relativní četnost 43,24% 16,22% 51,35% 2,70% 27,03% 0% 0%
6. Odkud jste se o AAK poprvé dozvěděl/a? 100% 80% 60%
51,35% 43,24%
40% 27,03% 16,22%
20%
2,70%
0%
0%
Jinde
Nesetkal/a jsem se s AAK
0% Kurz/ seminář
Samostudium
Od Od uživatelů spolupracovníků
Ve škole
Graf 6: První setkání s pojmem AAK
Téma AAK je u tohoto výzkumného vzorku řešeno především mezi samotnými spolupracovníky, jak uvedlo 19 respondentů (51,35%), což může poukazovat například na schopnost týmové spolupráce pracovníků, kteří svou práci v kolektivu sdílejí a řeší způsoby a možnosti poskytování služeb uživatelům. Na vzdělávacím kurzu/semináři se o AAK dovědělo 16 pracovníků (43,24%). Oblast AAK skýtá poměrně velké množství metod jak působit při podpoře komunikace. Různé způsoby zahrnují odlišné postupy, 56
pravidla a doporučení. Pokud chce pracovník komunikaci u uživatele služby rozvíjet co nejvíce účelně a efektivně, jsou pro něj informace nabyté od odborníků, kteří se oblastí AAK dlouhodobě prakticky zabývají, téměř nezbytností. Další respondenty vybrané odpovědi jsou: setkání s pojmem AAK ve škole, jež zvolilo 10 pracovníků (27,03%), setkání s AAK v rámci samostudia, kterou zvolilo 6 pracovníků (16,22%) a od uživatelů se o AAK dověděl 1 z odpovídajících pracovníků (2,7%). Otázka č. 7 je zaměřená na informovanost prostřednictvím účasti na vzdělávacím kurzu či semináři zaměřeného na augmentativní a alternativní komunikaci. 7. Účastnil/a jste se vzdělávacího kurzu/semináře zaměřeného na AAK? výběr odpovědi četnost relativní četnost Ano 18 48,65% Ne 19 51,35% Celkem 37 100% Tabulka 8: Účast na kurzu/semináři zaměřeného na AAK 7. Účastnil/a jste se vzdělávacího kurzu/semináře zaměřeného na AAK? 100% 80% 60%
48,65%
51,35%
Ano
Ne
40% 20% 0%
Graf 7: Účast na kurzu/semináři zaměřeného na AAK
Účast na kurzu či semináři zaměřeného na AAK je u zkoumané výzkumné slupiny pracovníků sociálních služeb téměř poloviční. Uvedeným způsobem bylo vzděláváno 18 pracovníků (48,65%) a 19 pracovníků (51,35%) prozatím ne. Zjištěná data můžeme porovnat s otázkou č. 16, která se táže na potřeby pracovníků při používání AAK. Z jejích odpovědí vidíme, že 15 pracovníků vnímá jisté nedostatky ve znalostech z této oblasti a vzdělávací kurz či seminář uvádí jako vhodnou pomoc pro svou další práci. Položkou dotazníku č. 8 je zjišťováno, zda se pracovníci účastnili přednášky o AAK v rámci povinného vzdělávání pro jejich profesi. Kvalifikační kurz pro 57
pracovníky v sociálních službách ukotvený ve Vyhlášce č. 505/2006 Sb. zahrnuje různá témata ze sociální oblasti tak, aby poskytl člověku minimální potřebnou odbornou způsobilost pro výkon pracovníka pracujícího v sociálních službách. V obecné části kurzu je uveden obsah jednoho z hlavních tematických okruhů zahrnující: „základy komunikace, rozvoj komunikačních dovedností, asertivita, metody alternativní komunikace“ (vyhláška č. 505/2006 Sb., § 37, od. 2, písm. b). Téma AAK je zahrnuto do minimálního vzdělání pro výkon pracovníka pracujícího v sociálních službách. Obory středních, vyšších odborných a vysokých škol, které připravují pracovníky pro sociální oblast, se v nabídce odborných předmětů z části liší. Téma AAK může být více či méně, příp. jen okrajově zahrnuto do různých oblastí vzdělávání v sociální práci, závisí na zaměření předmětů, jejich obsahové stránce, či pojetí předmětu vyučujícím. 8. Absolvoval/a jste přednášku o AAK v povinném vzdělávání pro Vaši profesi (SŠ, VOŠ, VŠ, kurz pro pracovníky v sociálních službách)? výběr odpovědí četnost relativní četnost Ano 22 59,46% Ne 15 40,54% Celkem 37 100% Tabulka 9: Účast na přednášce o AAK v rámci povinného vzdělávání
8. Absolvoval/a jste přednášku o AAK v povinném vzdělávání pro Vaši profesi (SŠ, VŠ, kurz pro pracovníky v sociálních službách)? 100% 80% 60%
59,46% 40,54%
40% 20% 0% Ano
Ne
Graf 8: Účast na přednášce o AAK v rámci povinného vzdělávání
Více než polovina dotázaných (59,46%) uvedla účast na přednášce o AAK při povinném vzdělávání pro profesi kterou vykonávají. Odpověď o neabsolvování přednášky vybralo 15 pracovníků (40,54%). U volby odpovědi na předloženou otázku může hrát roli časový odstup, kvantita a kvalita informací o AAK, které byly v rámci 58
vzdělávání případně prezentovány. Kladně odpovídající pracovníci obdrželi zřejmě informace, které se do jejich paměti určitým způsobem zapsaly. Otázka č. 9 o doplňování vzdělání v AAK samostudiem byla cílena na samostudium dobrovolné. i přesto, že dobrovolnost není u otázky explicitně vyjádřena, toto pochopení znění otázky umožňuje. Dobrovolné samostudium předpokládá zájem o studovanou oblast. Pracovníkovi nestačí informace, které mu byly zprostředkovány povinným studiem, lektorem, spolupracovníky, apod. Zájem o kvalitní poskytování sociální služby může mít podobu v dobrovolném samostudiu, čtení odborné literatury, článků, sledování nových trendů a technologií, které výzkum v oblasti přináší. Samostudium může být příkladem dobré praxe poskytování sociálních služeb. 9. Doplňujete si vzdělání v AAK samostudiem (odborná literatura, články, sledování nových trendů a technologií)? výběr odpovědi četnost Ano 26 Ne 11 Celkem 37 Tabulka 10: Samostudium v oblasti AAK
relativní četnost 70,27% 29,73% 100%
9. Doplňujete si vzdělání v AAK samostudiem (odborná literatura, články, sledování nových trendů a technologií)? 100% 80%
70,27%
60% 40%
29,73%
20% 0% Ano
Ne
Graf 9: Samostudium v oblasti AAK
Dle výše zobrazené Tabulky 10 a Grafu 9 můžeme vidět, že 26 respondentů (70,27%) si doplňuje vzdělání v AAK samostudiem a 11 respondentů (29,73%) si informace v oblasti AAK tímto způsobem nedoplňuje. Zájem o samostudium v oblasti AAK je, s ohledem na časové možnosti a náročnost práce respondentů, u výzkumného souboru pracovníků poměrně velký.
59
Následující Tabulka 11 a Graf 10 otázky č. 10 poskytují přehled o tom, zda respondenti vnímají na svém pracovišti prostor pro řešení aktivního využívání prostředků AAK. Představy o řešení tématu mohou být různé. Od běžného sdílení se mezi spolupracovníky až po systematické vedení při zavádění a používání AAK, konzultování na poradách, nebo s kvalifikovanými odborníky. 10. Řešíte na Vašem pracovišti aktivní využívání prostředků AAK? výběr odpovědí četnost relativní četnost Ano 33 89,19% Ne 3 8,11% Nevím 1 2,70% Celkem 37 100% Tabulka 11: Řešení využívání prostředků AAK na pracovišti
10. Řešíte na Vašem pracovišti aktivní využívání prostředků AAK? 100%
89,19%
80% 60% 40% 20%
8,11%
2,70%
0% Ano
Ne
Nevím
Graf 10: Řešení využívání prostředků AAK na pracovišti
Aktivní využívání prostředků AAK je podle 33 pracovníků (89,19%) na pracovišti řešeno. Pouze 3 pracovníci (8,11%) zmínili, že téma AAK se na jejich pracovišti neprobírá. Jeden pracovník (2,7%) dle volby odpovědi neví, zda je využívání AAK na pracovišti řešeno. Získaná data neposkytují rozlišení do jaké míry je debata nad aktivním využíváním prostředků AAK na pracovišti vedena. Nicméně je zřejmé, že využívání AAK není individuální záležitost a pouhé přesvědčení pracovníků, ale má potřebný týmový charakter. Další dotazníková otázka č. 11 zkoumá osobní postoj pracovníků vůči podpoře komunikace prostřednictvím augmentativní a alternativní komunikace. Vnímání člověka zahrnuje několik ovlivňujících faktorů, ať už to je informační kapitál, který o dané věci má, či podmínky, ve kterých se nachází, nebo osobní přesvědčení vztahující 60
se k dané věci. Souhrn zmíněných faktorů se může promítnout do uvedených odpovědí, které respondenti u předložené otázky vybírali. 11. Jak v prostředí, ve kterém pracujete, vnímáte podporou komunikace pomocí AAK? výběr odpovědí Vnímám AAK jako velmi potřebnou pro mou každodenní práci s uživateli. Vnímám AAK jako důležitou, ale nemám čas se jí zabývat. Vnímám AAK jako důležitou, ale nevím, jak ji použít při každodenní práci. Nevím, neměl/a jsem prozatím možnost AAK vyzkoušet. Myslím si, že AAK není tak důležitá, abych se jí zabýval/a. Jiný podnět, který mě k této otázce napadá: "Vím, že metoda AAK je pro některé naše uživatele důležitá. V mé skupině ji nepotřebuji používat." Celkem Tabulka 12: Vnímání podpory komunikace pomocí AAK na pracovišti
četnost 27 3 2 4 0
relativní četnost 72,97% 8,11% 5,41% 10,81% 0%
1
2,70%
37
100%
11. Jak v prostředí, ve kterém pracujete, vnímáte podporou komunikace pomocí AAK? 100% 80%
72,97%
60% 40% 20%
8,11%
5,41%
10,81% 0%
2,70%
Myslím si, že AAK není tak důležitá, abych se jí zabýval/a.
Jiný podnět (text v tabulce)
0% Velmi potřebná
Důležitá, ale nemám čas se jí zabývat
Důležitá, ale neumím ji použít
Nevím, neměl/a jsem prozatím možnost AAK vyzkoušet.
Graf 11: Vnímání podpory komunikace pomocí AAK na pracovišti
Vnímání podpory komunikace pomocí AAK jako velmi potřebné pro každodenní práci pracovníků s uživateli služeb značně vyčnívá nad ostatními zvolenými možnostmi. Odpověď uvedlo 27 respondentů (72,97%). Část respondentů (10,81%) neví, neboť neměli možnost AAK prozatím vyzkoušet. U jiné odpovědi, kterou zvolili 3 z dotázaných (8,11%), pracovníci vnímají AAK jako důležitou, ale z důvodu nedostatku času se jí nemohou více zabývat. Další 2 pracovníci (5,41%) rovněž vnímají AAK jako důležitou, ale již neví, jak ji mají při každodenní práci použít. Tento bod dotazníku poskytoval možnost připojení jiného podnětu, který pracovníka v souvislosti s otázkou napadl. V tomto bodě jeden respondent (2,7%) 61
uvedl: „Vím, že metoda AAK je pro některé naše uživatele důležitá. V mé skupině ji nepotřebuji používat.“ Následující 2 otázky zjišťují informovanost ohledně jednotlivých systémů augmentativní a alternativní komunikace. Z hlediska znalosti systémů AAK je možné rozlišit dva hlavní stupně. Teoretická znalost systémů AAK je zkoumána otázkou č. 12 (Tabulka 13, Graf 12). Otázka následující se již ptá po praktické znalosti systémů AAK. U obou otázek bylo možné vybrat více odpovědí a zároveň byla poskytnuta příležitost k případnému doplnění prostředku AAK, který v nabídce nebyl uveden. 12. Které systémy a programy AAK znáte? relativní výběr odpovědí četnost výběr odpovědí četnost Makaton 26 70,27% Sociální čtení Piktogramy 37 100% Globální metoda čtení Znakový jazyk 14 37,84% Znak do řeči Bazální stimulace 20 54,05% Bliss Komunikační rám ETRAN-N 0 0% Jiné: VOKS Facilitovaná komunikace 9 24,32% Neznám žádný Celkem odpovědí Celkem odpovídalo Tabulka 13: Informovanost o systémech AAK
četnost 10 6 4 4 1 0 131 37 prac.
relativní četnost 27,03% 16,22% 10,81% 10,81% 2,70% 0%
12. Které systémy a programy AAK znáte? Neznám žádný
0% 2,70%
Jiné: VOKS Bliss
10,81%
Znak do řeči
10,81% 16,22%
Globální metoda čtení
27,03%
Sociální čtení
24,32%
Facilitovaná komunikace ETRAN-N
0% 54,05%
Bazální stimulace
37,84%
Znakový jazyk
100%
Piktogramy
70,27%
Makaton
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Graf 12: Informovanost o systémech AAK
62
Znalost Piktogramů jako komunikačního systému uvedlo všech 37 respondentů (100%). Toto zjištění odpovídá zmínkám v odborné literatuře, které rovněž systém Piktogramy označují za nejrozšířenější prostředek augmentativní a alternativní komunikace. Piktogramy jsou společností dobře přijímány, jsou součástí mnoha míst, kde usnadňují komunikaci všem lidem. Jsou považovány za přirozenou součást života. Dále jsou stručně představeny ostatní zjištěná data: komunikační systém Makaton zná 26 pracovníků (70,27%), 20 pracovníků Bazální stimulaci (54,05%) a 14 pracovníků Znakový jazyk (37,34%). Teoretickou znalost ohledně Sociálního čtení má dle odpovědí 10 pracovníků (27,03%), Facilitovanou komunikaci zná 9 pracovníků (24,32%), o Globální metodě čtení má znalost 6 pracovníků (16,22%) a znalost Znaku do řeči a stejně tak komunikačního systému Bliss uvedli 4 pracovníci (10,81%). Jeden respondent (2,7%) využil možnosti doplňkové odpovědi, ve které uvedl znalost „Výměnného obrázkového komunikačního systému – VOKS“. Komunikační rám ETRAN-N neuvedl žádný z respondentů. Tento systém je využíván především v zahraničí. Nikdo z dotázaných neuvedl, že nezná žádný ze systémů. Větší či menší informovanost v tomto ohledu mají všichni dotázaní respondenti. Otázka č. 13 je zaměřena na praktické poznání systémů augmentativní a alternativní komunikace. Při praktickém používání systému AAK disponuje pracovník oproti znalosti teoretické daleko hlubšími vědomostmi, které skrze nové zkušenosti dále prohlubuje. Nicméně pokud pracovník systém AAK běžně používá, nemůžeme rovněž předpokládat, že již žádnou podporu nepotřebuje. Proces učení používání AAK stejně jako mnohé další procesy provázející sociální práci bývají nazývány tzv. „nikdy-nekončící“. 13. Vyberte všechny systémy AAK, které při práci s uživateli s komunikačními obtížemi používáte? relativní výběr odpovědí četnost výběr odpovědí četnost Makaton 14 37,84% Globální metoda čtení Piktogramy 33 89,19% Znak do řeči Znakový jazyk 5 13,51% Bliss Bazální stimulace 7 18,92% Jiné: "fotografie, obrázky" "manuální znaky" Komunikační rám ETRAN-N 0 0% "jednoduché manuální znaky" Facilitovaná komunikace 1 2,70% Sociální čtení 7 18,92% Žádný systém nepoužívám Celkem odpovědí Celkem odpovídalo Tabulka 14: Používání systémů AAK
četnost 4 0 0 3 1 75 37 prac.
relativní četnost 10,81% 0% 0% 3x 2,7% 2,70%
63
13. Vyberte všechny systémy AAK, které při práci s uživateli s komunikačními obtížemi používáte? Žádný systém nepoužívám
2,70%
Jiné: "jednoduché manuální znaky"
2,70%
Jiné: "manuální znaky"
2,70%
Jiné: "fotografie, obrázky"
2,70%
Bliss
0%
Znak do řeči
0% 10,81%
Globální metoda čtení
18,92%
Sociální čtení
2,70%
Facilitovaná komunikace
0%
Komunikační rán ETRAN-N
18,92%
Bazální stimulace
13,51%
Znakový jazyk
89,19%
Piktogramy
37,84%
Makaton
0%
20%
40%
60%
80%
100%
Graf 13: Používání systémů AAK
Praktické používání systémů AAK pracovníky zpočátku kopíruje znalost jednotlivých systémů AAK. Systém Piktogramy používá 33 (89,19%) respondentů, 14 respondentů (37,84%) používá komunikační systém Makaton a 7 respondentů (18,92%) využívá Bazální stimulaci a stejný počet Sociální čtení. Znakový jazyk je využíván 5 pracovníky (13,51%), Globální metoda čtení 4 pracovníky (10,81%) a 1 pracovník (2,7%) uvedl, že při své práci s uživateli používá Facilitovanou komunikaci. Z nabízených možností nejsou pracovníky tohoto výzkumného vzorku používány systémy Znak do řeči, Bliss a Komunikační rám ETRAN-N. Jiné formy augmentativní a alternativní komunikace doplnili 3 respondenti do nabízené kolonky „Jiné“. Dva z nich uvedli používání (jednoduchých) manuálních znaků a jeden doplnil používání fotografií a obrázků. Další otázka č. 14 vybízí k vyznačení překážek, se kterými se respondenti při používání augmentativní a alternativní komunikace setkávají. Přehled zjištěných překážek je sepsán do níže uvedené Tabulky 15 a Grafu 14. Získaná data rovněž slouží k verifikaci
výzkumné
hypotézy
H2,
kterou
je
ověřována
souvislost
mezi
informovaností pracovníků o AAK a množstvím uváděných překážek při jejím používání. 64
Výběr odpovědí u této otázky poskytl různorodou nabídku možných obtíží, se kterými by se mohli pracovníci v praxi potýkat. Vychází z osobní zkušenosti a dlouhodobého pozorování zkoumané oblasti. Je pochopitelné, že nelze obsáhnout všechny případné potíže. Při položení otevřené otázky by byly jistě uvedeny i obtíže jiné. Sdělit vlastí zkušenost s překážkami při používání AAK bylo zde umožněno u volby „jiné“. Přestože bylo u této otázky možné vybírat více odpovědí, velká část respondentů této příležitosti nevyužila. 14. Setkáváte se při používání AAK při komunikaci s uživateli služeb s nějakými překážkami? relativní graf výběr odpovědí četnost četnost 1 2,70% A Nedostatek informací, případně neznalost AAK. 3 8,11% B Nedostatek informací o tom, jak je možné jednotlivé systémy použít v praxi. Neměl/a jsem zatím možnost vidět, 1 2,70% C jak může být používání AAK uživateli prospěšné. 0 0% D Nedostatek času na přípravu pomůcek ke komunikaci. Používání některých systémů AAK vyžaduje více času 7 19% E na interakci s jedním uživatelem, který nemám. 9 24,32% F Pasivita uživatelů při komunikaci. 1 2,70% G Nedostatek materiálního zajištění potřebného k AAK. Nedostal/a jsem prozatím možnost účastnit se vzdělávacího 3 8,11% H semináře/kurzu zaměřeného na AAK od zaměstnavatele. Absolvování vzdělávacího semináře/kurzu o AAK je pro mě finančně 2 5,41% I náročné. 0 0% J Absence člověka se zkušenostmi s používáním AAK v našem zařízení. 0 0% K Špatná zkušenost s používáním AAK. 12 32,43% L Nepociťuji žádnou překážku. 1 2,70% M Jiné: "nedostatečná praxe zaměstnanců při využívání AAK" 5 13,51% N AAK při své práci nepoužívám. Celkem odpovědí 45 Celkem odpovídalo 37 prac. Tabulka 15: Překážky při používání AAK
65
14. Setkáváte se při používání AAK při komunikaci s uživateli služeb s nějakými překážkami? pozn. - texty odpovědí viz tabulka č.15 20% 40% 60% 80% 100%
0% A B C D
2,70% 8,11% 2,70% 0% 19%
E
24,32%
F G H I J K
2,70% 8,11% 5,41% 0% 0% 32,43%
L M
2,70% 13,51%
N
Graf 14: Překážky při používání AAK
Z uvedené Tabulky 15 a Grafu 14 je dobře patrné, které odpovědi jsou respondenty vybírány častěji. Následně je poukázáno na některé z nich. Poměrně překvapivé zjištění je, že třetina dotazovaných (32,43%) při používání AAK při komunikaci s uživateli služeb žádnou překážku nevnímá. Poskytování sociálních služeb osobám se zdravotním postižením vyžaduje jistě velké úsilí a ne vždy se daří směřovat k cíli poskytování sociální služby přímo. Uvedený předpoklad je obsažen při využívání různých metod práce včetně podpory komunikace prostřednictvím AAK. Výsledek zkoumání, ač je pozitivní, vybízí k zamyšlení nad mírou preciznosti výběru odpovědí na tuto otázku. Mezi překážky, které byly vybírány častěji, patří pasivita uživatelů při komunikaci, kterou zvolilo 9 pracovníků (24,32%). Pokud se uživatel služby projevuje pasivně, je pro pracovníka jistě velmi těžké ve svém úsilí vytrvat i přes téměř „neviditelné výsledky“. Následně 7 pracovníků (19%) vnímá nedostatek času, který vyžadují některé druhy systémů. Jeden respondent (2,7%) zastávající pozici vedoucího pracovníka, vidí obtíž v nedostatečné praxi zaměstnanců při využívání AAK. Žádný z respondentů i přes možné obtíže neuvádí špatnou zkušenost s používáním AAK, což je jistě pozitivní zjištění. Dále 5 respondentů (13,51%) u této otázky uvedlo, že AAK při své práci nepoužívají. Z tohoto důvodu nebudou data zmíněných 5 respondentů pro verifikaci druhé hypotézy zahrnuty. 66
Poslední 2 výzkumné otázky sledují potřeby pracovníků v oblasti používání AAK, které jsou již naplněny a potřeby, které pracovníci vnímají a naplněny prozatím nejsou. U obou následujících otázek bylo rovněž možné zvolit více odpovědí. Otázka č. 15 se ptá, zda existuje něco, co pracovníkům při používání AAK pomáhá. 15. Existuje něco, co Vám při používání AAK pomáhá? graf
výběr odpovědí
četnost
relativní četnost
A
Morální podpora spolupracovníků, „nejsem na to „sám/sama“.
15
40,54%
B
Aktivní podpora spolupracovníků, učí mě prakticky, jak AAK používat.
14
37,84%
C
Dostatek materiálního zajištění potřebného k AAK.
11
29,73%
D
Znalosti ze školení, semináře, či kurzu o AAK.
7
19%
E
Pozorování jiných pracovníků při používání AAK.
13
35%
F
Dostatek času na intervenci s jedním uživatelem.
7
18,92%
G
Aktivní zájem uživatele s komunikačními obtížemi o komunikaci.
9
24,32%
H
Pozitivní příklad dorozumění se s uživatelem pomocí AAK.
6
16,22%
I
Nepociťuji žádnou pomoc.
1
2,70%
J
Jiné:
0
0%
K
AAK při své práci nepoužívám.
1
2,70%
Celkem odpovědí
84
Celkem odpovídalo
37 prac.
Tabulka 16: Co při používání AAK pracovníkům pomáhá
15. Existuje něco, co Vám při používání AAK pomáhá? pozn. - texty odpovědí viz tabulka č.16 0%
20%
40%
29,73%
C
19%
D
35%
E
18,92%
F
24,32%
G
16,22%
H
K
100%
37,84%
B
J
80%
40,54%
A
I
60%
2,70% 0% 2,70%
Graf 15: Co při používání AAK pracovníkům pomáhá
67
Nejčastější volenou odpovědí na zmíněnou otázku byla morální podpora od spolupracovníků (40,54%). Téměř stejný počet pracovníků (37,84%) zvolilo možnost aktivní podpory spolupracovníků, neboli praktické rady o používání AAK. Tato skutečnost může rovněž, jak již bylo výše zmíněno, vypovídat kupříkladu o týmové spolupráci na pracovišti. Pro 13 respondentů (35%) je pomocí pozorování jiných pracovníků při používání AAK a 11 (29,73%) uvedlo dostatek materiálního zajištění potřebného k AAK. Oproti předchozí otázce, ve které 9 dotázaných (24,32%) zvolilo obtíže spojené s pasivitou uživatelů, zde uvádí rovněž 9 pracovníků (24,32%) pomoc v aktivním zájmu uživatelů s komunikačními obtížemi. Aktivní zájem uživatele může být pro pracovníka v jeho úsilí dobrým motivačním prvkem. Jinou formou pomoci, které si je vědomo 7 respondentů (18,92%), mohou být znalosti nabyté na školení, semináři, či kurzu o AAK. Rovněž 7 pracovníkům pomáhá dostatek času na intervenci s jedním uživatelem, při které může komunikaci aktivně rozvíjet. Časová tíseň je velká bolest některých sociálních služeb. Pokud nastavení sociální služby dostatečný čas na intervenci umožňuje, je to nepochybně, jak pro pracovníka, tak pro uživatele, významný krok k dobré praxi. Používání AAK, zvláště pak některé formy, vyžaduje čas na přípravu, čas na navázání vztahu, čas na vyjádření se, čas na výběr symbolu, čas na porozumění, čas na reakci aj. Podpora pracovníka v podobě dostatku času na intervenci má v poskytování sociální služby významné místo. Několik respondentů dostatek času zaslouženě ocenilo. Pokud zkoumáme Tabulku 17 s odpověďmi a příslušný Graf 16 dále, 6 pracovníkům (16,22%) je podporou pozitivní příklad dorozumění se s uživatelem pomocí prostředků AAK. Pouze 1 z dotázaných (2,7%) nepociťuje při používání AAK pomoc žádnou a 1 respondent uvedl, že AAK při své práci nepoužívá. Poslední dotazníková otázka č. 16 plynule navazuje na předchozí a doplňuje tak celistvost potřeb pracovníků o to, co by při používání AAK pracovníkům pomohlo. Získaná data z uvedené otázky mohou být inspirativní nejen pro subjekty zabývající se školením metod augmentativní a alternativní komunikace, ale také pro vedoucí pracovníky zkoumaných sociálních služeb či pro samotné respondenty.
68
16. Co by Vám při používání AAK pomohlo? četnost
relativní četnost
Morální podpora spolupracovníků, „nejsem na to „sám/sama“.
6
16,22%
Aktivní podpora spolupracovníků, učí mě prakticky, jak AAK používat.
11
29,73%
Dostatek materiálního zajištění potřebného k AAK.
4
10,81%
Školení, seminář, kurz o AAK.
15
41%
Pozorování jiných pracovníků při používání AAK.
7
19%
Dostatek času na intervenci s jedním uživatelem.
11
29,73%
Aktivní zájem uživatele s komunikačními obtížemi o komunikaci.
6
16,22%
Pozitivní příklad dorozumění si s uživatelem pomocí AAK.
3
8,11%
Jiné:
0
0%
AAK pro svou práci nepotřebuji.
3
8%
graf
výběr odpovědi
A B C D E F G H I J
Celkem odpovědí Celkem odpovídalo Tabulka 17: Co by při používání AAK pracovníkům pomohlo
16. Co by Vám při používání AAK pomohlo? pozn. - texty odpovědí viz tabulka č.17 20% 40% 60%
0%
100%
29,73%
B
10,81%
C
41%
D
19%
E
29,73%
F
16,22%
G
8,11%
H
J
80%
16,22%
A
I
66 37 prac.
0% 8%
Graf 16: Co by při používání AAK pracovníkům pomohlo
Nejčastější vyjádřenou potřebou u zkoumané skupiny respondentů je potřeba školení, semináře, kurzu o AAK. Poptávka po dalším vzdělávání není zanedbatelná. Téměř polovina respondentů (41%) by uvítala školení, seminář či kurz zaměřený na AAK. Tato skutečnost je jistě pro výše zmíněné subjekty významnou informací. Jiná nabízená odpověď byla dostatek času na intervenci s jedním uživatelem služby, který by ze zkoumaného souboru uvítalo 11 pracovníků (29,73%). U předchozí otázky je potřeba času blíže popsána. Aktivní podporu spolupracovníků uvedlo také 11 respondentů (29,73%). Vzájemná pomoc a podpora v týmu může utvářet jeden ze základů tvorby dobré praxe. Dalších 7 dotázaných (19%) by ocenilo možnost pozorování jiných 69
pracovníků při používání AAK, 6 respondentů (16,22%) vidí potřebu v aktivním zájmu uživatele služby a morální podpora spolupracovníků by pomohla také 6 respondentům. Potřebu materiálního zajištění potřebného k AAK uvedli jen 4 respondenti (10,81%). Při porovnání získaných dat s výzkumem popisovaným Editou Beerovou v periodiku Speciální pedagogika z roku 2005, můžeme v oblasti dostupnosti prostředků AAK a materiálního zajištění pozorovat jistý pokrok. Výzkumem bylo tehdy shledáno, že největší překážkou je právě nedostatek metodických materiálů pro aplikaci prostředků AAK. Dostupnost pomůcek je nyní oproti popisovaným skutečnostem z roku 2005 o něco dále. Přesto stále nejsou naše podmínky pro AAK srovnatelné s podmínkami v zahraničí, ve kterém se oblast AAK rozvíjí již řadu desítek let (Beerová, 2005). Dle vybíraných odpovědí ještě zbývá zmínit potřebu pozitivního přikladu porozumění si s uživatelem služby pomocí AAK, kterou uvedli 3 pracovníci (8,11%). Závěrem 3 pracovníci podotkli, že AAK pro svou práci nepotřebují. Data získaná z 16 dotazníkových otázek umožnili nahlédnout do praxe pracovníků v sociálních službách pro osoby se zdravotním postižením v Havířově. Přiblížili nám znalosti, které pracovníci ve zkoumané oblasti augmentativní a alternativní komunikace mají a zároveň z jakých zdrojů jim byly zmíněné informace zprostředkovány. Předloženým výzkumem byly objasněny některé obtíže, s nimiž se pracovníci na poli AAK potýkají. Pracovníci rovněž získali příležitost zprostředkovat jiným subjektům významné informace o potřebách souvisejících s používáním AAK, tj. předat náměty, které jim v používání AAK pomáhají a současně poskytnout přehled oblastí, které by mohly používání AAK podpořit.
4.3 Verifikace hypotéz V následující kapitole jsou stanovené výzkumné hypotézy podrobeny ověřování verifikaci. Ke každé hypotéze přísluší okruh dotazníkových otázek se získanými daty, která jsou sepsána do tabulek a následně podrobena statistickému testování. Posléze je výsledek testování porovnán z hlediska příslušných statistických hypotéz a vůči výzkumné hypotéze je vyloveno stanovisko.
70
Verifikace hypotézy H1 V prvé řadě je uvedeno znění hypotézy H1 a pro testování jsou vymezeny příslušné statistické hypotézy nulová H10 a alternativní H1a: H1
Zaměstnanci sociálních služeb pracující (převážně) s dětmi s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení používají více prostředků augmentativní a alternativní
komunikace
než
zaměstnanci
sociálních
služeb
pracující
s dospělými osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. H10 Četnost prostředků augmentativní a alternativní komunikace, které používají zaměstnanci sociálních služeb pracující s dětmi s komunikačními obtížemi v důsledku
zdravotního
postižení
a četnost
prostředků
augmentativní
a alternativní komunikace, které používají zaměstnanci pracující s dospělými osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení, je stejná. H1a Četnost prostředků augmentativní a alternativní komunikace, které používají zaměstnanci sociálních služeb pracující s dětmi s komunikačními obtížemi v důsledku
zdravotního
postižení
a četnost
prostředků
augmentativní
a alternativní komunikace, které používají zaměstnanci pracující s dospělými osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení, se liší. Výzkumná hypotéza H1 zahrnuje předpoklad o využití většího množství prostředků AAK pracovníky, kteří pracují s dětmi s komunikačními obtížemi, oproti pracovníkům pracujícím s dospělými uživateli z této oblasti. Pro ověření hypotézy H1 je zkoumána souvislost mezi proměnnou „stáří uživatele služby“ a proměnnou „četnost využívaných prostředků AAK“. K proměnné vyjadřující stáří uživatelů služeb, se kterými respondenti pracují, se vztahuje otázka dotazníku č. 2 (viz Tabulka 3). Přehled četností pracovníků, kteří pracují s dětskými nebo dospělými uživateli, je uveden v Tabulce 18. Stáří uživatelů služeb, se kterými respondenti pracují. uživatelé služeb četnost stáří uživatelů četnost Jen děti a mladí lidé (do 18 let) 2 děti 7 Spíše dětmi a mladí lidé 5 Spíše dospělí (nad 18 let, včetně) 7 dospělí 30 Jen dospělí 23 Celkem odpovídalo 37 pracovníků Tabulka 18: Stáří uživatelů služeb, se kterými respondenti pracují
relativní četnost 18,92% 81,08% 100%
71
Druhou proměnnou sloužící k verifikaci hypotézy H1 je četnost prostředků augmentativní a alternativní komunikace využívaných pracovníky při práci s uživateli s komunikačními obtížemi. V Tabulce 19 je představeno shrnutí četností pracovníků, kteří využívají různé množství prostředků AAK. Četnost prostředků AAK využívaných pracovníky při práci s uživateli s komunikačními obtížemi. četnost prostředků AAK četnost pracovníků relativní četnost žádný prostředek AAK 0 0% 1 prostředek AAK 1 2,70% 2 prostředky AAK 5 13,51% 3 prostředky AAK 3 8,11% 4 prostředky AAK 4 10,81% 5 prostředků AAK 9 24,32% 6 prostředků AAK 5 13,51% 7 prostředků AAK 6 16,22% 8 prostředků AAK 1 2,70% 9 prostředků AAK 3 8,11% Celkem odpovídalo 37 pracovníků 100% Tabulka 19: Četnost využívaných prostředků AAK
Byly započteny odpovědi všech 37 pracovníků, neboť každý z nich uvedl alespoň jeden prostředek AAK, který využívá, a zároveň dle otázky č. 3 (viz Tabulka 4) všichni pracovníci uvedli, že se s uživateli s komunikačními obtížemi při své práci stýkají. Přestože 8 respondentů uvedlo, že se s těmito uživateli stýká jen výjimečně, každý z nich zmínil několik prostředků AAK které využívá. Nebyl tedy důvod je z tohoto zkoumání vyčlenit. Z obou přehledně sepsaných proměnných je sestavena kontingenční tabulka sloužící k verifikaci hypotézy H1 (Tabulka 20). Kontingenční tabulka pro verifikaci hypotézy H1 uživatel četnost prostředků AAK, které pracovníci při práci s uživateli používají s komunikačními 1 pr. 2 pr. 3 pr. 4 pr. 5 pr. 6 pr. 7 pr. 8 pr. 9 pr. obtížemi děti 0 0 0 2 1 1 1 1 1 dospělí 1 5 3 2 8 4 5 0 2 celkem 1 5 3 4 9 5 6 1 3 Tabulka 20: Kontingenční tabulka pro verifikaci hypotézy H1
celkem 7 30 37
Testování hypotézy H1 oproti příslušné nulové hypotéze H10 bylo provedeno na hladině významnosti α=0,05 (5%). Uvedená kontingenční tabulka obsahuje 8 stupňů volnosti. Kritická hodnota testového kritéria chí-kvadrát pro hladinu významnosti 5% a pro 8 stupňů volnosti je χ=15,507. 72
Po provedení testu nezávislosti chí-kvadrát pro příslušnou kontingenční tabulku byla zjištěna hodnota χ=9,692. Výsledná hodnota testování je nižší než odpovídající kritická hodnota na hladině významnosti 5%. Tato skutečnost nás opravňuje k odmítnutí hypotézy alternativní H1a a k přijetí nulové hypotézy H10, která tvrdí, že mezi zkoumanými jevy není statisticky významná souvislost. Hypotézu alternativní H1a pro tyto zkoumané jevy odmítáme. Závěrem můžeme konstatovat, že na zkoumaném souboru pracovníků se předpokládaná souvislost dle výzkumné hypotézy H1 nepotvrdila. Z hlediska znění hypotézy H1 můžeme říci, že zaměstnanci sociálních služeb v Havířově, kteří pracují převážně s dětmi s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení, používají srovnatelné množství prostředků augmentativní a alternativní komunikace, jako zaměstnanci pracující s dospělými osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Verifikace hypotézy H2 Výzkumem byla dále ověřována souvislost mezi informovaností o AAK a množstvím překážek při používání AAK. Pro tento vztah byla stanovena hypotéza H2 a odpovídající statistické hypotézy nulová H20 a alternativní H2a určené k ověřování: H2
Pracovníci,
kteří
jsou
více
informovaní
o augmentativní
a alternativní
komunikaci, uvádějí méně překážek při jejím používání, než pracovníci, kteří jsou informovaní méně. H20 Množství překážek při používání augmentativní a alternativní komunikace, které uvádějí pracovníci více informovaní o augmentativní a alternativní komunikaci a pracovníci méně informovaní o augmentativní a alternativní komunikaci, je stejné. H2a Množství překážek při používání augmentativní a alternativní komunikace, které uvádějí pracovníci více informovaní o augmentativní a alternativní komunikaci a pracovníci méně informovaní o augmentativní a alternativní komunikaci, se liší. K hypotéze H2 přísluší proměnná „informovanost pracovníků o augmentativní a alternativní komunikaci“, ke které se vztahují otázky dotazníku č. 5, 7, 8, 9, 10, 12 a 13. Uvedené otázky se zabývají informovaností o pojmu AAK, účastí na kurzu, přednášce v rámci vzdělávání či samostudiu o AAK, řešením problematiky AAK na pracovišti a teoretické i praktickém poznání jednotlivých systémů AAK. Přehledné 73
shrnutí odpovědí na zmíněné otázky je uvedeno v tabulce v Příloze 9. Tyto otázky byly podrobeny analýze a u každého respondenta byl dle jeho odpovědí stanoven tzv. stupeň informovanosti. Stupeň informovanosti závisí od kladných odpovědí na otázky č. 5, 7, 8, 9, 10 a od množství odpovědí na otázky č. 12 a 13. Přehled a zhodnocení stupně informovanosti u jednotlivých respondentů, v rozmezí 5-10 bodů menší informovanost a 11-16 bodů větší informovanost, je uveden v Tabulce 21. V následující Tabulce 22 je provedeno shrnutí počtu respondentů, kteří jsou o AAK informováni více a počtu těch, kteří jsou informováni méně. Hodnocení informovanosti pracovníků o AAK Hodnocení informovanosti resp. Hodnocení informovanosti resp. stupeň stupeň č. informovanosti méně (5-10) více (11-16) č. informovanosti méně (5-10) více (11-16) 1. 11 17. 13 2. 6 18. 8 3. 11 19. 7 4. 11 20. 10 5. 16 21. 9 6. 9 22. 5 7. 11 23. 7 8. 10 24. 10 9. 11 25. 8 10. 15 26. 7 11. 12 27. 5 12. 13 28. 4 13. 6 29. 8 14. 8 30. 8 15. 8 31. 8 16. 10 32. 12 celkem 21 11 Tabulka 21:Hodnocení informovanosti pracovníků o AAK Informovanost pracovníků o AAK informovanost četnost respondentů relativní četnost více informovaní 11 29,73% méně informovaní 21 56,76% celkem 32 86,49% Tabulka 22: Informovanost pracovníků o AAK
Druhou proměnnou sloužící k ověřování hypotézy H2 je „četnost překážek při používání AAK“. Zda se pracovníci potýkají s nějakými překážkami při používání AAK při komunikaci s uživateli služeb bylo sledováno dotazníkovou otázkou č. 14. Podrobný soupis překážek v používání AAK uváděných pracovníky je sepsán v Tabulce 15 v předchozí podkapitole. Výběr odpovědí na tuto otázku zahrnoval vedle nabídky různých obtíží rovněž odpověď pro respondenty, kteří AAK případně při své práci 74
nepoužívají. Zmíněnou volbu uvedlo 5 ze všech 37 odpovídajících respondentů. Z tohoto důvodu nebyla získaná data z jejich odpovědí k analýze proměnných a následné verifikaci hypotézy H2 přiřazena. Níže přiložená Tabulka 23 obsahuje souhrn četností respondentů přiřazený k příslušnému počtu překážek, které uváděli. Četnost překážek při používání AAK četnost překážek četnost respondentů relativní četnost žádná překážka 9 24,32% 1 překážka 19 51,35% 2 překážky 3 8,11% 3 překážky 0 0% 4 překážky 1 2,70% celkem 32 86,49% Tabulka 23: Četnost překážek při používání AAK
Pro testování hypotézy H2 byla z výše uvedených proměnných sestavena kontingenční tabulka (Tabulka 24). Kontingenční tabulka pro verifikaci hypotézy H2 informovanost pracovníků
četnost překážek, při používání AAK žádná překážka
1 překážka
2 překážky
3 a více překážek
více informovaní 4 7 0 0 méně informovaní 5 12 3 1 celkem 9 19 3 1 Tabulka 24: Kontingenční tabulka pro verifikaci hypotézy H2
celkem 11 21 32
Verifikace hypotézy H2 byla provedena na hladině významnosti α=0,05 (5%). Kontingenční tabulka pro testování hypotézy H2 obsahuje 3 stupně volnosti. Kritická hodnota testového kritéria chí-kvadrát pro 3 stupně volnosti a hladinu významnosti 5% odpovídá χ=15,507. Byl proveden test nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční tabulku k verifikaci hypotézy H2. Výsledná hodnota testového kritéria chí-kvadrát dosahuje hodnoty χ=9,692. Při porovnání shledáváme výslednou hodnotu testování nižší než příslušnou kritickou hodnotu odpovídající kontingenční tabulky. Můžeme tedy v důsledku testování na hladině významnosti 5% alternativní hypotézu H2a odmítnout a zároveň přijmout odpovídající hypotézu nulovou H20, jejíž tvrzení deklaruje, že mezi množstvím překážek při používání AAK, které uvádějí pracovníci více informovaní o AAK a které uvádějí pracovníci méně informovaní o AAK není statisticky významná souvislost. 75
Dle
zjištěných
informací
a výstupů
testování
můžeme
konstatovat,
že
předpokládaná souvislost mezi informovaností o AAK a uváděným množstvím překážek v používání AAK pro zkoumaný soubor pracovníků, kteří pracují v sociálních službách v Havířově s osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení, se nepotvrdila.
4.4 Závěr výzkumu Teoretický vhled do tématu augmentativní a alternativní komunikace ozřejmil pestrost možností, které augmentativní a alternativní komunikace skýtá a rovněž širokou škálu jejích potenciálních uživatelů. Teď již zůstává na lidech ve společnosti a příležitostech, které jsou vytvářeny, zda a jak se tyto dva světy potkávají. Jedněmi z průvodců na cestě mezi světem AAK a světem osob s komunikačními obtížemi mohou být pracovníci poskytující těmto osobám sociální služby. Pro zmapování tématu AAK u pracovníků poskytujících služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního znevýhodnění ve městě Havířově byl prováděn kvantitativní výzkum. Hlavním cílem prováděného výzkumu bylo zjistit, zda a jak je využívána augmentativní a alternativní komunikace pracovníky sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Výzkumem byla úžeji zkoumána informovanost o augmentativní a alternativní komunikaci u pracovníků sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Dále byly blíže zjišťovány potřeby pracovníků sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení z hlediska používání augmentativní a alternativní komunikace. Specifikovanému výzkumnému souboru odpovídalo celkem 42 pracovníků sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují sociální služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Dobrovolného, anonymního dotazníku se z celkového osloveného počtu účastnilo 37 pracovníků. Pracovníci získali díky dotazníku možnost předat podstatné informace ohledně jejich zakotvení a struktury informovanosti o AAK, rozsahu jejího využívání a rovněž o potřebách a obtížích, se kterými se při používání AAK potýkají. Z přehledů výsledků odpovědí na jednotlivé otázky je možné pozorovat významné i překvapivé výstupy, které mohou být 76
organizacím poskytujícím vzdělávání v oblasti augmentativní a alternativní komunikace podnětné pro směřování přednášek a osvěty o AAK. Z výsledků verifikace stanovených výzkumných hypotéz je patrné, že obě předpokládaná hypotetická tvrzení, vzešlá z pozorování a praktických zkušeností, se pro zkoumaný výzkumný soubor nepotvrdila. V prvé řadě byla předpokládána souvislost mezi pracovníky, kteří v rámci zkoumané oblasti pracují především s dětmi a pracovníky, kteří pracují s dospělými uživateli ve vztahu k množství používaných prostředků
augmentativní
a alternativní
komunikace.
Hypotetické
tvrzení,
že
zaměstnanci sociálních služeb pracující (převážně) s dětmi s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení používají více prostředků augmentativní a alternativní komunikace než zaměstnanci sociálních služeb pracující s dospělými osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení, se pro stanovený výzkumný vzorek pracovníků nepotvrdilo. Druhým předpokladem, který byl podroben ověřování, byl vztah mezi informovaností pracovníků o AAK a množstvím překážek při používání AAK, které tito pracovníci uvádějí. Tvrzení, že pracovníci, kteří jsou více informovaní o augmentativní a alternativní komunikaci, uvádějí méně překážek při jejím používání, než pracovníci, kteří jsou informovaní méně, se rovněž nepotvrdilo. Z analýzy odpovědí na otázky týkající se informovanosti o AAK, byla zjištěna poměrně bohatá informační základna u jedné skupiny zaměstnanců ze zařízení poskytující sociální služby dospělým osobám s komunikačními obtížemi a zdravotním znevýhodněním. Tito pracovníci se setkali s problematikou AAK jak při povinném vzdělávání pro jejich profesi, tak na vzdělávacím kurzu, či semináři o AAK a většina pracovníků uvedla i samostudium v této oblasti. Mnoho pracovníků zná teoreticky několik systémů AAK, používány jsou dle zjištěných dat v převážné většině piktogramy, což odpovídá znalostem o značném rozšíření tohoto systému. v českém prostředí je dnes již rozšířen a využíván systém Makaton, který uvedla menší polovina odpovídajících respondentů. Jiné systémy jsou používány jen několika pracovníky. Z celkového množství kladných odpovědí zasahujících do informovanosti o AAK vyplývá pozitivní zpráva o průniku tématu AAK do řad pracovníků sociálních služeb v Havířově. Dobrá teoretická znalost tématu může být výstupem probíhající transformace jednoho ze zkoumaných poskytovatelů, či rovněž průniku tématu do povinného vzdělávání v sociální oblasti dle zákona o sociálních službách. Z dobrých teoretických základů může vyrůst při vzájemné podpoře i dobrá praxe. Pro ucelení 77
obrazu o průniku problematiky AAK do každodenního života pracovníků by stálo za pozornost hlubší a konkrétnější zkoumání praktického využití AAK. Práce zaměstnanců při poskytování sociálních služeb je bezpochyby náročná. Pracovníci jsou dennodenně konfrontováni se situacemi dohody na směřování poskytování služby uživatelům. Při jednání s uživateli a zvláště pak uživateli s komunikačními obtížemi je pro vzájemnou dohodu nutno vynaložit jisté úsilí. Pracovník je konfrontován i se situacemi, ve kterých k dohodě z různých důvodů nedochází. Přesto, že se pracovník setkává při práci s různými obtížemi, velká část respondentů u dotazu na překážky, které se při používání AAK vyskytují, odpověděla, že žádné překážky nepociťuje. Zde se můžeme pozastavit nad až neuvěřitelně pozitivním naladění odpovídajících pracovníků, při takto náročné práci. Přes širokou škálu nabízených překážek a zároveň s možností dopsání odpovědi „Jiné“ zmínili někteří z respondentů pouze nízký počet překážek v používání AAK při komunikaci. V odborné literatuře, v rámci osvěty, i v oblasti vzdělávání, je kladen důraz na důležitost
včasné
intervence
augmentativní
a alternativní
komunikace
u dětí
s předpokladem budoucích komunikačních obtíží. Za několik let dobré praxe s AAK je na základě včasné intervence znám pozitivní přínos pro osobu s komunikačními obtížemi. Tato skutečnost může vznést myšlenku zaměření tématu AAK především na děti a mladé lidi, přičemž přínos pro osoby dospělé zůstává za tímto trendem mírně v pozadí. Na základě prováděného výzkumu pro oblast sociálních služeb v Havířově bylo zjištěno, že množství používaných prostředků AAK nezávisí na tom, zdali pracují s dětmi a mladými lidmi, či zdali pracují s dospělými osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Pro to, aby bylo možné tomuto zjištění přičítat podstatnější hodnotu, bylo by potřebné mít srovnatelné množství respondentů z obou porovnávaných skupin. v tomto případě bylo respondentů pracujících s dospělými daleko více než respondentů pracujících s dětskými uživateli. Z hlediska potřeb pracovníků při používání AAK s uživateli služeb byla věnována pozornost otázkám, co pracovníkům při používání AAK při jejich práci pomáhá, a poté co by jim ještě v této oblasti pomohlo. Přirozenou lidskou potřebou je odstraňování překážek, které člověka potkávají. Výše již byly zmíněny překážky, se kterými se pracovníci při používání AAK potýkají a které můžeme rovněž zařadit k jejich potřebám. Výstupy výzkumu poukazují na důležitost týmové spolupráce a vzájemné podpory. Potřeba podpory od spolupracovníků jak morální tak aktivní, potřeba příkladu 78
používání AAK od spolupracovníků byla respondenty uváděna jako nejčastější mezi tím, co již při práci zaměstnancům pomáhá. Do budoucna by mnoho pracovníků uvítalo další vzdělávání v podobě kurzu či semináře o problematice AAK a znovu poukazují potřebu vzájemné pomoci a podpory mezi spolupracovníky. Význam vzájemného sdílení a podpory mezi pracovníky se u prováděného výzkumu objevil i u prvního kontaktu s tématikou AAK. Nejvíce respondentů se poprvé s AAK setkalo právě od spolupracovníků. Neméně respondentů se s problematikou AAK setkalo prvně na vzdělávacím kurzu či semináři o AAK. Pro vzdělavatele v oblasti augmentativní a alternativní komunikace je tato skutečnost pozitivním zjištěním, že pracovníci navštěvují kurzy a semináře o AAK a informace zde nabyté předávají dál ve svých týmech.
79
ZÁVĚR Předložená diplomová práce s tématem „využití augmentativní a alternativní komunikace při poskytování sociálních služeb osobám se zdravotním postižením v Havířově“ poukázala na rozmanitost prostředků, systémů a přístupů, které augmentativní a alternativní komunikace nabízí, představila osoby, pro které mohou být koncepty AAK prospěšné, často až zásadní pro možnost vztahovosti k druhým lidem a prožívání vnitřního naplnění a seznámila nás se zaměřením a zázemím organizací, které poskytují sociální služby osobám se zdravotním postižením v Havířově. Analýza odborné literatury byla následně použita pro realizaci kvantitativního výzkumu s cílem zjistit zda a jak je využívána augmentativní a alternativní komunikace pracovníky sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Blíže byla výzkumem u zmíněných pracovníků zjišťována informovanost o augmentativní a alternativní komunikaci a rovněž jejich potřeby z hlediska používání augmentativní a alternativní komunikace. Téma augmentativní a alternativní komunikace není u pracovníků, kteří mohou tuto problematiku při své práci využívat, již tématem neznámým. Ačkoli v západních zemích má oblast AAK již dlouholetý přínos pro osoby s komunikačními obtížemi a v české společnosti je zkušenost AAK značně menší, můžeme si povšimnout značného pokroku v informovanosti v posledních letech. Dalo by se říci, že tak, jak proniká transformace různými sociálními službami, postupně pozitivně ovlivňuje i jednotlivé oblasti poskytování sociální služby. Prováděný výzkum na poli sociálních služeb v Havířově poskytujících služby osobám se zdravotním postižením předkládá výstupy, které se k směřování ke kvalitně poskytované službě jen přidávají. Přestože výstupy předloženého výzkumu nelze plně zobecnit a můžeme s nimi pracovat především v oblasti města Havířova, mohou nám přiblížit některé styčné body pracovního
života
pracovníků
v sociálních
službách
a využití
augmentativní
a alternativní komunikace. Ze zjištěných informací prováděného výzkumu můžeme vyzdvihnout důležitost vzájemné podpory a pomoci mezi samotnými spolupracovníky v oblasti využívání AAK. Dále bylo pro zkoumaný soubor respondentů vyzkoumáno, že množství využívaných prostředků augmentativní a alternativní komunikace nezáleží na tom, zdali pracovníci poskytují služby dětem a mladým lidem nebo zdali je poskytují dospělým uživatelům. Rovněž došlo ke zjištění, že množství překážek, se kterými se 80
pracovníci při praxi potýkají, nezávisí na míře jejich informovanosti o problematice AAK. Při dalším zkoumání tématu by bylo přínosem hlouběji proniknout do praktického využívání AAK pracovníky při své práci. Konkrétní příklady praxe, jak dobré tak chvil náročnějších, by bylo vhodným doplněním a ucelením otázky „Jak je využívána augmentativní a alternativní komunikace pracovníky sociálních služeb v Havířově, kteří poskytují služby osobám s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení“. U tohoto zkoumání by bylo vhodné zamyslet se nad otázkami z oblasti, jak je poměrně široká teoretická základna o zkoumaném tématu uváděna do konkrétního setkání pracovníka s uživatelem. Pozitivní výstupy co se překážek v používání AAK týče, mohou přinášet otázky do jaké míry se zjištěná poměrně dobrá informovanost o AAK setkává s konkrétními interakcemi mezi pracovníky a uživateli. Pokud je míra potkávání se teorie s praxí nízká, nízký může být i výskyt překážek na tomto poli. Nejen předložená fakta a výstupy výzkumu, ale i zamyšlení se nad těmito otázkami, je věřím pro vás čtenáře přínosné.
81
LITERATURA Augmentative Communication, Inc. [online]. c2000-2014 [cit. 2014-4-1]. Dostupné z: http://www.augcominc.com/index.cfm/acn.htm Beerová, E. (2005). Aktuální stav užívání prostředků augmentativní a alternativní komunikace. Speciální pedagogika, č. 2, s. 104–113. Bendová, P. (2008). Prostředky augmentativní a alternativní komunikace u osob s tělesným a kombinovaným postižením. In Ludíková, L. (Ed.), Specifika komunikace osob se zdravotním postižením (s. 43–48). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Bendová, P. (2011). Speciální software v edukaci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. In Zikl, P. a kol. Využití ICT u dětí se speciálními potřebami (s. 67–89). Praha: Grada Publishing. Blischak, D. M., Lloyd, L. L., Fuller, D. R. (1997). Terminology issues. In Lloyd, L. L., Fuller, D. R., Arvidson, H. H. (Eds.). Augmentative and alternative communication : a handbook of principles and practices (s. 38–42). Needham: Allyn and Bacon. Bondy, A., Frost, L. (2007). Vizuální komunikační strategie v autismu. Praha: Grada Publishing. Brepta. SPS pro děti s vadami řeči [online]. c2009/2011 [cit. 2014-3-27]. Dostupné z:
Denní stacionář. SANTÉ – Centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb [online].
c2010-2014
[cit.
2014-4-8].
Dostupné
z:
http://www.sante-
havirov.cz/cs/denni-stacionar.html Dwell Clicker. SPS pro děti s vadami řeči [online]. c2009/2011 [cit. 2014-3-27]. Dostupné z: http://www.alternativnikomunikace.cz/stranka-dwell-clicker-62 Filatova, R., Janků, K. (2010). Snoezelen. Frýdek-Místek: Tiskárna Kleinwächter. Friedlová, K. (2007). Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Praha: Grada Publishing. Glennen, S. L. (1996a). Augmentative and alternative communication systems. In Glennen, S. L., Decoste, D. C. (Eds.). The handbook of augmentative and alternative communication (s. 59–96) [online]. [cit. 2014-3-26]. Dostupné z: http://www.google.cz/books?id=ylHxZMRseFgC&printsec=frontcover&hl=cs#v= onepage&q&f=false
82
Glennen, S. L. (1996b). Introduction to augmentative and alternative communication. In Glennen, S. L., Decoste, D. C. (Eds.). The handbook of augmentative and alternative communication (s. 3–20) [online]. [cit. 2014-4-3]. Dostupné z: http://www.google.cz/books?id=ylHxZMRseFgC&printsec=frontcover&hl=cs#v= onepage&q&f=false Gwóźdźová, L. (2009). Služba rané péče rodinám s dětmi s narušenými komunikačními schopnostmi – využití programů AAK v rodinách. In Rovné příležitosti v edukaci osob se speciálními potřebami. Sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí (s. 46–49). Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě. Hanáková, A. (2012a). Komunikace a osoby s narušenou komunikační schopností. In Regec, V., Stejskalová, K. et al., Komunikace a lidé se specifickými potřebami (s. 103–122). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Hanáková, A. (2012b). Komunikace a osoby s tělesným postižením. In Regec, V., Stejskalová, K. et al., Komunikace a lidé se specifickými potřebami (s. 171–186). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Historie. SANTÉ – Centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb [online]. c2010-2014, poslední revise 2.1.2014 [cit. 2014-4-8]. Dostupné z: http://www.sante-havirov.cz/cs/historie.html Hladílek, M. (2006). Úvod do sociální a pedagogické komunikace. Praha: Vysoká škola Jana Amose Komenského. Housarová, B. (2011). Alternativní a augmentativní komunikace. Liberec: Technická univerzita v Liberci. Chráska, M. (2007). Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada Publishing. INSPO 2001-2009. INSPO – Konference o technologiích pro osoby se specifickými potřebami [online]. [cit. 2014-4-11]. Dostupné z: http://www.inspo.cz/inspo-2001-2009 ISAAC - International Society for Augmentative and Alternative Communication [online]. 2010 [cit. 2014-4-2]. Dostupné z: https://www.isaac-online.org/english/about-isaac/ Janovcová, Z. (2010). Alternativní a augmentativní komunikace, Brno: Masarykova univerzita.
83
Kantor, J. (2012a). Prostředky augmentativní a alternativní komunikace u osob s tělesným a kombinovaným postižením. In Ludíková, L., Kozáková, Z. a kol. Specifika komunikace s osobami se speciálními vzdělávacími potřebami (s. 16– 36). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Kantor, J. (2012b). Základy somatopedie. In Ludíková, L., Kozáková, Z. a kol. Základy speciální pedagogiky (s. 49–58). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Kategorie alternativní myši. PETIT [online]. c2009 [cit. 2014-4-13]. Dostupné z: http://www.petit-os.cz/poloh_zariz.php Klenková, J. (2004). Alternativní a augmentativní komunikační systémy. In Vítková, M. (Ed.), Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální (s. 147–152). Brno: Paido. Komunikační aplikace pro iPad a iPhone. SPS pro děti s vadami řeči [online]. c2009/2011 [cit. 2014-3-27]. Dostupné z: http://www.alternativnikomunikace.cz/clanek-komunikacni-aplikace-pro-ipad-aiphone-47-318 Krahulcová, B. (2002). Komunikace sluchově postižených. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Krejčířová, O. a kol. (2011) Alternativní a augmentativní komunikace v praxi sociálních pracovníků sociálních služeb. Vsetín: Vzdělávací a komunitní centrum Integra Vsetín. Kubík, T., Housarová, B. (2004). Narušená komunikační schopnost u mentálně postižených. In Houdek, L. (Ed.), Česká logopedie 2003 (s. 85–98). Praha: Galén. Kubová, L. (1996). Alternativní komunikace, cesta ke vzdělání těžce zdravotně postižených dětí. Praha: Tech-Market. Kubová, L. (1997). Piktogramy - metodická příručka. Praha: Tech-Market. Kubová, L. (1999). Textová část. In Kubová, L., Pavelová, Z., Rádková, I., Znak do řeči (s. 5–19). Praha: Tech–Market. Kubová, L., Hemzáčková, K. (2000). Alternativní a augmentativní komunikace, využití poznatků z Dánska. In Houdek, L. (Ed.), Česká logopedie 1999 (s. 87–92). Praha: Makropulos. Kubová, L. (2008). Používání alternativních a augmentativních komunikačních systémů v naší republice při výchově a vzdělávání dětí, žáků a studentů a komunikačními problémy. Speciální pedagogika, č. 3, s. 240–246.
84
Kunhartová, M., Horvátová, I., Potměšil, M. (2011). Podpora komunikačních schopností dětí s kombinovaným postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Langer, J. (2008). Komunikace s osobami se sluchovým postižením prostřednictvím znakového jazyka. In Ludíková, L. (Ed.), Specifika komunikace osob se zdravotním postižením (s. 13–26). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Langer, J., Kučera, P. (2012). Komunikace s osobami se sluchovým postižením. In Ludíková, L., Kozáková, Z. a kol. Specifika komunikace s osobami se speciálními vzdělávacími potřebami (s. 37–53). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Laudová, L. (2007). Augmentativní a alternativní komunikace. In Škodová, E., Jedlička, I. (Eds.), Klinická logopedie (s. 561–577). Praha: Portál. Low Tech communication Tools. Asistive technology [online]. [cit. 2014-4-28]. Dostupné z: http://mariaslump.weebly.com/low-tech-communication-tools.html Ludíková, L. (2002). Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Ludíková, L. (2006a). Speciální pedagogika osob s postižením zraku. In Renotiérová, M., Ludíková, L. a kol., Speciální pedagogika (s. 191–208). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Ludíková, L. (2006b). Speciální pedagogika osob s vícenásobným postižením. In Renotiérová, M., Ludíková, L. a kol., Speciální pedagogika (s. 303–306). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Maněnová, M., Zikl, P. (2011). Využití ICT učiteli. In Zikl, P. a kol. Využití ICT u dětí se speciálními potřebami (s. 9–15). Praha: Grada Publishing. Martinková, E. (2012). Komunikace a osoby se sluchovým postižením. In Regec, V., Stejskalová, K. et al., Komunikace a lidé se specifickými potřebami (s. 73–102). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. MIKADO. SANTÉ – Centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb [online]. c2010-2014 [cit. 2014-4-8]. Dostupné z: http://www.sante-havirov.cz/cs/mikado.html Organizační struktura organizace. SANTÉ – Centrum ambulantních a pobytových sociálních
služeb
[online].
c2010-2014
[cit.
2014-4-10].
Dostupné
z:
http://www.santehavirov.cz/USoubory/Organiza%C4%8Dn%C3%AD%20sch%C 3%A9ma%202013%20duben.png 85
Pastieriková, L. (2012). Základy psychopedie. In Ludíková, L., Kozáková, Z. a kol. Základy speciální pedagogiky (s. 7–24). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Pastieriková, L., Regec. V. (2012). Komunikace a lidé s mentálním postižením. In Regec, V., Stejskalová, K. et al., Komunikace a lidé se specifickými potřebami (s. 47–72). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Pavelová, Z., Rádková, I. (1999). Grafická část. In Kubová, L., Pavelová, Z., Rádková, I., Znak do řeči (s. 20–86). Praha: Tech–Market. Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ – Odborné sociální poradenství. SSMHsociální služby města Havířova [online]. [cit. 2014-4-7]. Dostupné z: http://www.ssmh.cz/index.php?kategorie=20&clanek=20 Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ – Odlehčovací služby. SSMH- sociální služby města Havířova [online]. [cit. 2014-4-7]. Dostupné z: http://www.ssmh.cz/index.php?kategorie=23&clanek=41 Poradenské středisko pro rodinu a dítě „RaD“ – Služby rané péče. SSMH- sociální služby města Havířova [online]. [cit. 2014-4-8]. Dostupné z: http://www.ssmh.cz/index.php?kategorie=22&clanek=37 Průvodce vnitřními pravidly. SSMH- sociální služby města Havířova [online]. květen 2012 [cit. 2014-4-8]. Dostupné z: http://www.ssmh.cz/dokumenty/Prvodce_vnitnimi_pravidly.pdf Průvodce vnitřními pravidly OSP. SSMH- sociální služby města Havířova [online]. 1.9.2012 [cit. 2014-4-7]. Dostupné z: http://www.ssmh.cz/dokumenty/Prvodce_vnitnimi_pravidly_OSV1.pdf Registr poskytovatelů sociálních služeb [online]. [cit. 2014-4-8]. Dostupné z: http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION_ID=1396979018330_1 Renotiérová, M. (2006a). Speciální pedagogika – teoretická východiska. In Renotiérová, M., Ludíková, L. a kol., Speciální pedagogika (s. 9–30). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Renotiérová, M. (2006b). Speciální pedagogika osob s postižením hybnosti. In Renotiérová, M., Ludíková, L. a kol., Speciální pedagogika (s. 209–240). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Repová, H. (2010). Odpověď na dotazy k závěrečné práci [online]. 27. dubna 2010; [cit. 2013-11-21]. Osobní komunikace. Růžičková, M. (1997). Učíme se českou znakovou řeč. Praha: Septima. 86
Růžičková, V. (Ed.) (2007). Integrace zrakově a kombinovaně postižených žáků. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. SAAK – společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci, o.p.s. [online]. c2010/2011 [cit. 2014-4-2]. Dostupné z: http://www.saak-os.cz/ Souralová, E., Langer, J. (2006). Speciální pedagogika osob s postižením sluchu. In Renotiérová, M., Ludíková, L. a kol., Speciální pedagogika (s. 175–190). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. SPS pro děti s vadami řeči [online]. c2009/2011 [cit. 2014-3-27]. Dostupné z: http://www.alternativnikomunikace.cz/stranka-co-nabizi-nase-spc-19 Stacionář Lipová. SANTÉ – Centrum ambulantních a pobytových sociálních služeb [online].
c2010-2014
[cit.
2014-4-8].
Dostupné
z:
http://www.sante-
havirov.cz/cs/stacionar-lipova.html Stejskalová, K. (2012a). Běh přes překážky, aneb předsudky a stereotypy ovlivňující komunikaci s osobami se zdravotním postižením. In Regec, V., Stejskalová, K. et al., Komunikace a lidé se specifickými potřebami (s. 35–46). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Stejskalová, K. (2012b). Komunikace a osoby se zrakovým postižením. In Regec, V., Stejskalová, K. et al., Komunikace a lidé se specifickými potřebami (s. 123–170). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Švarcová, I. (2011). Mentální retardace: vzdělání, výchova, sociální péče. Praha: Portál Transformace zařízení Santé (Havířov). Centrum podpory transformace [online]. 18.9.2013 [cit. 2014-4-8]. Dostupné z: http://www.podporatransformace.cz/?p=30 Valenta, M., Müller, O. (2009). Psychopedie. Praha: Parta. VOX komunikátor. Hlasem přes bariéry [online]. [cit. 2014-3-27]. Dostupné z: http://www.voxkom.cz/ Vyhláška kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Vyhláška č. 505/2006 Sb. v účinném znění ke dni 1. ledna 2007. Vymazalová, E. (2012). Alternativní a augmentativní komunikace. In Regec, V., Stejskalová, K. et al., Komunikace a lidé se specifickými potřebami (s. 187–204). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Zákon č. 155/1998 Sb., ve znění novely č. 384/2008 ze dne 23. září 2008. Zákon o sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 1. ledna 2007. Zikl, P. (2011). Speciální hardware. In Zikl, P. a kol. Využití ICT u dětí se speciálními potřebami (s. 49–60). Praha: Grada Publishing. Zikl, P. a kol. (2011). Využití ICT u dětí se speciálními potřebami. Praha: Grada Publishing.
87
SEZNAM ZKRATEK aj.
a jiné
apod.
a podobně
atd.
a tak dále
např.
na příklad
příp.
případně
tj.
to je
tzn.
to znamená
tzv.
tak zvaně
zvl.
zvláště
AAK
augmentativní a alternativní komunikace
DMO
dětská mozková obrna
ICT
informační a komunikační technologie
INSPO
Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami (konference)
IQ
inteligenční kvocient
ISAAC
The International Society for Augmentative and Alternative Communication
NKS
narušená komunikační schopnost
PAS
poruchy autistického spektra
PCS
Picture Communication Symbols
RaD
Rodina a Dítě
SAAK
Společnost pro augmentativní a alternativní komunikaci
SPC
speciálně-pedagogické centrum
SŠ
Střední škola
USSAAC United
States
Society
for
Augmentative
and
Alternative
Communication. VOŠ
Vyšší odborná škola
VŠ
Vysoká škola
88
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Ukázka věty sestavené z piktogramů ........................................................... 15 Obrázek 2: Ukázka manuálních znaků a příslušných symbolů komunikačního systému Makaton ............................................................... 18 Obrázek 3: Ukázka symbolů systému Bliss složených z významově nosných prvků.... 19 Obrázek 4: Ukázka manuálních znaků komunikačního systému Znak do řeči .............. 21 Obrázek 5: Ukázka alternativní výuky čtení .................................................................. 23 Obrázek 6: Komunikační rám ETRAN-N s barevně rozlišenými písmeny a čísly ........ 25 Obrázek 7: Různé podoby komunikačního rámu ETRAN-N ......................................... 26
89
SEZNAM TABULEK Tabulka 1:
Příklady individuální formy komunikace .................................................. 27
Tabulka 2:
Pracovní zařazení respondentů .................................................................. 50
Tabulka 3:
Četnost dětských a dospělých uživatelů .................................................... 51
Tabulka 4:
Uživatelé s komunikačními obtížemi ........................................................ 52
Tabulka 5:
Podpora porozumění při styku s uživatelem s komunikačními obtížemi .. 53
Tabulka 6:
Informovanost o pojmu AAK .................................................................... 55
Tabulka 7:
První setkání s pojmem AAK .................................................................... 56
Tabulka 8:
Účast na kurzu/semináři zaměřeného na AAK.......................................... 57
Tabulka 9:
Účast na přednášce o AAK v rámci povinného vzdělávání ...................... 58
Tabulka 10: Samostudium v oblasti AAK ..................................................................... 59 Tabulka 11: Řešení využívání prostředků AAK na pracovišti ...................................... 60 Tabulka 12: Vnímání podpory komunikace pomocí AAK na pracovišti ...................... 61 Tabulka 13: Informovanost o systémech AAK ............................................................. 62 Tabulka 14: Používání systémů AAK ........................................................................... 63 Tabulka 15: Překážky při používání AAK .................................................................... 65 Tabulka 16: Co při používání AAK pracovníkům pomáhá ........................................... 67 Tabulka 17: Co by při používání AAK pracovníkům pomohlo .................................... 69 Tabulka 18: Stáří uživatelů služeb, se kterými respondenti pracují .............................. 71 Tabulka 19: Četnost využívaných prostředků AAK ...................................................... 72 Tabulka 20: Kontingenční tabulka pro verifikaci hypotézy H1 .................................... 72 Tabulka 21: Hodnocení informovanosti pracovníků o AAK......................................... 74 Tabulka 22: Informovanost pracovníků o AAK ............................................................ 74 Tabulka 23: Četnost překážek při používání AAK........................................................ 75 Tabulka 24: Kontingenční tabulka pro verifikaci hypotézy H2 .................................... 75
90
SEZNAM GRAFŮ Graf 1:
Pracovní zařazení respondentů ....................................................................... 50
Graf 2:
Četnost dětských a dospělých uživatelů ......................................................... 51
Graf 3:
Uživatelé s komunikačními obtížemi ............................................................. 52
Graf 4:
Podpora porozumění při styku s uživatelem s komunikačními obtížemi....... 54
Graf 5:
Informovanost o pojmu AAK ........................................................................ 55
Graf 6:
První setkání s pojmem AAK......................................................................... 56
Graf 7:
Účast na kurzu/semináři zaměřeného na AAK .............................................. 57
Graf 8:
Účast na přednášce o AAK v rámci povinného vzdělávání ........................... 58
Graf 9:
Samostudium v oblasti AAK.......................................................................... 59
Graf 10: Řešení využívání prostředků AAK na pracovišti ........................................... 60 Graf 11: Vnímání podpory komunikace pomocí AAK na pracovišti ........................... 61 Graf 12: Informovanost o systémech AAK .................................................................. 62 Graf 13: Používání systémů AAK ................................................................................ 64 Graf 14: Překážky při používání AAK ......................................................................... 66 Graf 15: Co při používání AAK pracovníkům pomáhá................................................ 67 Graf 16: Co by při používání AAK pracovníkům pomohlo ......................................... 69
91
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Ukázky pomůcek asistivní technologie – alternativní myši ........................ 93 Příloha 2: Spínače – různé podoby ............................................................................... 94 Příloha 3: Komunikační program Grid Player pro komunikaci pomocí tabletu a VOX komunikátor pro komunikaci pomocí chytrého telefonu ................ 95 Příloha 4: Možnosti využití piktogramů ....................................................................... 96 Příloha 5: Ukázky symbolů komunikačního systému Bliss – tvorba slovesa, konkrétní a abstraktní pojmy ....................................................................... 97 Příloha 6: Ukázky využití komunikačního rámu ETRAN-N ....................................... 98 Příloha 7: Ukázky Snoezelen místností ........................................................................ 99 Příloha 8: Dotazník pro sběr dat k výzkumu .............................................................. 100 Příloha 9: Souhrnná tabulka otázek k informovanosti pracovníků o AAK ................ 105
92
PŘÍLOHY Příloha 1: Ukázky pomůcek asistivní technologie – alternativní myši (Kategorie alternativní myši, 2009)
Optima Joystick
Big Track (Trackball)
SmartNAV
Integramouse
I4Control
Příloha 2: Spínače – různé podoby (Glennen, 1996a, s. 77-78)
Příloha 3: Komunikační program Grid Player pro komunikaci pomocí tabletu a VOX komunikátor pro komunikaci pomocí chytrého telefonu (Komunikační aplikace pro iPad a iPhone, 2009/2011; VOX komunikátor, 2014)
Příloha 4: Možnosti využití piktogramů (Kubová, 1997)
Příloha 5: Ukázky symbolů komunikačního systému Bliss – tvorba slovesa, konkrétní a abstraktní pojmy (Kubová, 1996; Laudová, 2007)
Příloha 6: Ukázky využití komunikačního rámu ETRAN-N (Low Tech communication Tools, 2014; Krejčířová, 2011, s. 37)
Příloha 7: Ukázky Snoezelen místností (Filatova, Janků, 2010, s. 17, 21)
Příloha 8: Dotazník pro sběr dat k výzkumu Vážená respondentko, vážený respondente Ráda bych Vám představila krátký dotazník a požádala o jeho vyplnění. Získané informace budou sloužit jako podklad pro výzkum k diplomové práci se zaměřením na využití augmentativní a alternativní komunikace pracovníky sociálních služeb v Havířově s osobami s komunikačními obtížemi v důsledku zdravotního postižení. Vyplněním dotazníku významně přispějete ke zdaření výzkumu, jehož výstupy Vám mohou být ve Vaší další práci užitečné. Dotazník je anonymní. Po úspěšném obhájení mé práce, ráda nabídnu Vaší organizaci výstupy a podněty, které z tohoto výzkumného projektu vzejdou. Děkuji za Vaši spolupráci a přeji mnoho zdaru ve Vaší práci, Barbora Greplová.
Prosím označte křížkem vždy jednu z možností, pokud není uvedeno jinak. 1. Jaké je Vaše pracovní zařazení v zaměstnání: (pokud zastáváte více pozic, vyberte tu, která ve Vaší práci časově převládá)
Pracovník v sociálních službách
Sociální pracovník
Vedoucí pracovník
Pedagogický pracovník
Speciální pedagog
Jiná: ………………………………………
2. S jakými uživateli ve Vašem zařízení pracujete?
Jen s dětmi a mladými lidmi (do 18 let)
Spíše s dětmi a mladými lidmi
Spíše s dospělými (nad 18 let, včetně)
Jen s dospělými
3. Setkáváte se při své práci s uživateli s komunikačními obtížemi (nekomunikují mluvenou řečí nebo jejich řeči není rozumět)?
Ano, s mnoha.
Spíše ano, s několika.
Spíše ne, jen výjimečně.
Ne.
4. Jakou podporu porozumění při styku s uživatelem s komunikačními obtížemi používáte? (je možné zvolit více odpovědí)
Přirozená gesta, mimiku, oční kontakt
Fotografie, obrázky
Reálné předměty
Konkrétní systémy AAK
Technické komunikační pomůcky (komunikátory, spínače)
Speciální počítačové programy a příslušenství
Jiné: …………………………………………………………………………………
Nepoužívám žádnou podporu při dorozumívání s uživatelem s komunikačními obtížemi.
S uživateli s komunikačními obtížemi nepřicházím do styku.
5. Víte, co znamená pojem augmentativní a alternativní komunikace (neboli podpůrná a náhradní komunikace, běžně používaná zkratka AAK)?
Ano, vím, co znamená pojem AAK, a vím, co do AAK patří.
Ano, vím, co znamená pojem AAK, ale nevím, co do AAK patří.
Ne, neměl/a jsem prozatím možnost se s AAK setkat.
6. Odkud jste se o AAK poprvé dozvěděl/a?
Na vzdělávacím kurzu/semináři
Dočetl/a jsem se o AAK v rámci samostudia
Od spolupracovníků
Od uživatelů
Ve škole
Jinde: ……………………………
Nesetkal/a jsem se s tímto pojmem.
7. Účastnil/a jste se vzdělávacího kurzu/semináře zaměřeného na AAK?
Ano
Ne
8. Absolvoval/a jste přednášku o AAK v povinném vzdělávání pro Vaši profesi (SŠ, VOŠ, VŠ, kurz pro pracovníky v sociálních službách)?
Ano
Ne
9. Doplňujete si vzdělání v AAK samostudiem (odborná literatura, články, sledování nových trendů a technologií)?
Ano
Ne
10. Řešíte na Vašem pracovišti aktivní využívání prostředků AAK?
Ano
Ne
Nevím
11. Jak v prostředí, ve kterém pracujete, vnímáte podporu komunikace pomocí AAK?
Vnímám AAK jako velmi potřebnou pro mou každodenní práci s uživateli.
Vnímám AAK jako důležitou, ale nemám čas se jí zabývat.
Vnímám AAK jako důležitou, ale nevím, jak ji použít při každodenní práci.
Nevím, neměl/a jsem prozatím možnost AAK vyzkoušet.
Myslím si, že AAK není tak důležitá, abych se jí zabýval/a.
Jiný podnět, který mě k této otázce napadá: …………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………
12. Které systémy AAK znáte? (je možné zvolit více odpovědí)
Makaton
Piktogramy
Znakový jazyk
Bazální stimulace
Komunikační rám ETRAN-N
Facilitovaná komunikace
Sociální čtení
Globální metoda čtení
Znak do řeči
Bliss
Jiné: …………………………………………………………………………………
Neznám žádný.
13. Vyberte všechny systémy AAK, které při práci s uživateli s komunikačními obtížemi používáte: (je možné zvolit více odpovědí)
Makaton
Piktogramy
Znakový jazyk
Bazální stimulace
Komunikační rám ETRAN-N
Facilitovaná komunikace
Sociální čtení
Globální metoda čtení
Znak do řeči
Bliss
Jiné: ……………………………………………
Žádný systém nepoužívám
14. Setkáváte se při používání AAK při komunikaci s uživateli služeb s nějakými překážkami? (je možné zvolit více odpovědí)
Nedostatek informací, případně neznalost AAK.
Nedostatek informací o tom, jak je možné jednotlivé systémy použít v praxi.
Neměl/a jsem zatím možnost vidět, jak může být používání AAK uživateli prospěšné.
Nedostatek času na přípravu pomůcek ke komunikaci.
Používání některých systémů AAK vyžaduje více času na interakci s jedním uživatelem, který nemám.
Pasivita uživatelů při komunikaci.
Nedostatek materiálního zajištění potřebného k AAK.
Nedostal/a jsem prozatím možnost účastnit se vzdělávacího semináře/kurzu zaměřeného na AAK od zaměstnavatele.
Absolvování vzdělávacího semináře/kurzu o AAK je pro mě finančně náročné.
Absence člověka se zkušenostmi s používáním AAK v našem zařízení.
Špatná zkušenost s používáním AAK.
Nepociťuji žádnou překážku.
Jiné: …………………………………………………………………………………
AAK při své práci nepoužívám.
15. Existuje něco, co Vám při používání AAK pomáhá? (je možné zvolit více odpovědí)
Morální podpora spolupracovníků, „nejsem na to „sám/sama“.
Aktivní podpora spolupracovníků, učí mě prakticky, jak AAK používat.
Dostatek materiálního zajištění potřebného k AAK.
Znalosti ze školení, semináře, či kurzu o AAK.
Pozorování jiných pracovníků při používání AAK.
Dostatek času na intervenci s jedním uživatelem.
Aktivní zájem uživatele s komunikačními obtížemi o komunikaci.
Pozitivní příklad dorozumění se s uživatelem pomocí AAK.
Nepociťuji žádnou pomoc.
Jiné: …………………………………………………………………………………
AAK při své práci nepoužívám.
16. Co by Vám při používání AAK pomohlo? (je možné zvolit více odpovědí)
Morální podpora spolupracovníků - „nejsem na to „sám/sama“.
Aktivní podpora spolupracovníků - učí mě prakticky, jak AAK používat.
Dostatek materiálního zajištění potřebného k AAK.
Školení, seminář, kurz o AAK.
Pozorování jiných pracovníků při používání AAK.
Dostatek času na intervenci s jedním uživatelem.
Aktivní zájem uživatele s komunikačními obtížemi o komunikaci.
Pozitivní příklad dorozumění se s uživatelem pomocí AAK.
Jiné: …………………………………………………………………………………
AAK pro svou práci nepotřebuji.
Děkuji za Vaši ochotu a čas.
Ráda odpovím, na Vaše případné dotazy. Kontakt: [email protected]
Příloha 9: Souhrnná tabulka otázek k informovanosti pracovníků o AAK
otázka
Informovanost pracovníků o AAK výběr odpovědí
5. ...co znamená pojem alternativní a augmentativní komunikace...
Ano, vím, co znamená pojem AAK, a vím, co do AAK patří.
34
Ano, vím, co znamená pojem AAK, ale nevím, co do AAK patří.
1
Ne, neměl/a jsem prozatím možnost se s AAK setkat.
0
Ano Ne Ano Ne Ano 9. ...samostudium… Ne Ano 10. …řešení využívání prostředků AAK Ne na pracovišti… Nevím Makaton Piktogramy Znakový jazyk Bazální stimulace Komunikační rán ETRAN-N Facilitovaná komunikace 12. ...teoretická znalost systémů AAK... Sociální čtení Globální metoda čtení Znak do řeči Bliss Jiné: Neznám žádný Makaton Piktogramy Znakový jazyk Bazální stimulace Komunikační rán ETRAN-N Facilitovaná komunikace 13. …praktické používání systémů AAK… Sociální čtení Globální metoda čtení Znak do řeči Bliss Jiné: Žádný systém nepoužívám 7. ...vzdělávací kurz/seminář zaměřený na AAK... 8. ...přednáška o AAK v povinném vzdělávání pro profesi…
četnost
18 19 22 15 26 11 33 3 1 26 37 14 20 0 9 10 6 4 4 1 0 14 33 5 7 0 1 7 4 0 0 3 1
