Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta. Katedra křesťanské sociální práce. Charitativní a sociální práce

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce

Bc. Naděžda Škrabalová

Způsob poskytování pobytových sociálních služeb a naplňování individuálních potřeb osob s mentálním postižením v závislosti na věku Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Martin Bednář, Ph.D. 2012

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.

V Ponikvi dne 18. dubna 2012 Škrabalová Naděžda

Děkuji Mgr. Martinu Bednářovi, Ph.D., za odborné vedení práce a mnoho cenných rad a podnětů. Rovněž děkuji Dr. Ivo Šelnerovi, MAS za poskytnutí části svého rukopisu k připravované publikaci.

OBSAH ÚVOD......................................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................................... 8 1

2

3

Mentální postižení ............................................................................................................ 8 1.1

Definice ..................................................................................................................... 8

1.2

Stupně postižení........................................................................................................ 8

1.3

Etiologie .................................................................................................................... 9

1.4

Projevy a zvláštnosti osob s mentálním postižením ............................................... 10

1.5

Vývoj pojmů ............................................................................................................ 11

1.6

Edukace ................................................................................................................... 11

1.7

Statistická data ........................................................................................................ 12

Stárnutí ............................................................................................................................ 14 2.1

Příznaky, změny ...................................................................................................... 14

2.2

Podpora seniorů ...................................................................................................... 16

2.3

Demence ................................................................................................................. 16

2.4

Sociální práce a péče o člověka s demencí ............................................................. 18

Sociální služby v ČR ......................................................................................................... 19 3.1

Vývoj........................................................................................................................ 19

3.2

Služby dnes.............................................................................................................. 20

3.3

Cíl sociální práce...................................................................................................... 21

3.4 Domovy pro osoby se zdravotním postižením versus domovy pro seniory a další pobytové služby .................................................................................................................. 21 3.5 4

Důvody pro využívání sociálních služeb .................................................................. 24

Zjišťování a naplňování individuálních potřeb osob s mentálním postižením ................ 25 4.1

Motivace, potřeby ................................................................................................... 25

4.2

Model vrstevníka..................................................................................................... 28

4.3

Princip normality ..................................................................................................... 29

4.4

Ergoterapie.............................................................................................................. 30

4.5

Terapeutické a speciální metody jako možnosti naplňování individuálních potřeb31

PRAKTICKÁ ČÁST - VÝZKUM .................................................................................................... 34 5

6

Metodologie .................................................................................................................... 34 5.1

Účel a cíl výzkumu ................................................................................................... 34

5.2

Výzkumná oblast, výzkumné téma a otázky ........................................................... 35

5.3

Plán výzkumu, časový plán...................................................................................... 36

5.4

Výběr vzorku, operacionalizace .............................................................................. 36

5.5

Metody získávání dat, proces a analýza dat ........................................................... 36

5.6

Omezení výzkumu ................................................................................................... 41

Výsledky výzkumu, získaná data ..................................................................................... 42 6.1

Srovnání 1................................................................................................................ 42

6.1.1

Získaná data .................................................................................................... 42

6.1.2

Shrnutí ............................................................................................................. 51

6.2

Srovnání 2................................................................................................................ 52

6.2.1

Popis současného stavu .................................................................................. 52

6.2.2

Popis minulého stavu ...................................................................................... 58

6.2.3

Shrnutí – změny služby ................................................................................... 65

6.3

Možné změny sociální služby – doporučení, aplikace do praxe ............................. 69

ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 72 Literatura a zdroje ................................................................................................................... 74 Seznam obrázků a grafů .......................................................................................................... 78 Seznam tabulek ....................................................................................................................... 79 Seznam příloh.......................................................................................................................... 80 ANOTACE ................................................................................................................................. 81 PŘÍLOHY................................................................................................................................... 82

ÚVOD Diplomovou práci jsem věnovala oblasti, se kterou se v sociální práci setkáváme a budeme setkávat stále častěji, a to je stárnutí osob s mentálním postižením. Konkrétní stanovené téma je způsob poskytování pobytových sociálních služeb a naplňování individuálních potřeb osob s mentálním postižením v závislosti na věku. V současném světě se život lidí stále prodlužuje. Stáří je velmi významnou životní etapou, která se v některých aspektech velmi odlišuje od života osob v produktivním věku. Věk s sebou přináší nové individuální potřeby jedince. Ve společnosti se o problematice stárnutí hovoří již delší dobu, postupně se zavádí opatření zejména v oblasti ekonomické, která na tento trend reagují. Stárnutí populace se rovněž dotýká sociálních služeb určených seniorům, jejichž počet stále vzrůstá. Domnívám se, že méně pozornosti se však věnuje stárnutí osob se zdravotním postižením. Je přitom evidentní, že jak stárne lidská populace, tak úměrně vzrůstají i počty osob s mentálním, zdravotním, senzomotorickým či jiným znevýhodněním (Krahulcová, 2002, s. 5). Stárnutí se stává častěji skloňovaným tématem nejen u osob bez handicapu, ale i u osob s postižením. Myslím si, že oblast stárnutí osob s postižením si zaslouží rovněž pozornost společnosti. K tomuto tématu mě vedla vlastní zkušenost z práce v pobytové sociální službě – domově pro osoby se zdravotním postižením. Uživatelé služby jsou osoby s mentálním postižením, jejichž průměrný věk je 51 let. Přitom mnoho z nich bylo do zařízení přijato v době, kdy byli ještě děti či mladiství. Přechod klientů s mentálním postižením do seniorského věku s sebou přináší některé nové skutečnosti, které nejsou příliš známé, a na které je nutné upozornit. Během posledních dvou let jsem měla možnost navštívit obdobná zařízení poskytující pobytovou sociální službu osobám s mentálním postižením a zjistila jsem, že se tyto služby od sebe začínají diferencovat právě i věkovou skladbou uživatelů. Samozřejmě si uvědomuji, že odlišnosti rovněž vyplývají z dalších faktorů, jako je počet uživatelů s vysokou či nízkou mírou potřebné pomoci související zejména se zdravotním stavem těchto osob. Zájem o tento nově vznikající trend – stárnutí osob s mentálním postižením, mě vedl k zpracování tohoto tématu. 6

Cílem diplomové práce je popsat základní změny ve způsobu poskytování pobytových sociálních služeb a v naplňování individuálních potřeb osob s mentálním postižením. Výzkum chci zaměřit zejména na změny způsobené stárnutím osob s mentálním postižením. Mým úkolem bude zjistit a následně popsat, jak se změnil způsob poskytování pobytových sociálních služeb a naplňování individuálních potřeb osob s mentálním postižením ve sledované organizaci v souvislosti s dosahováním vyššího věku jejich uživatelů. To znamená, že se pokusím zjistit, jak se poskytovaly sociální služby ve sledované organizaci v době, kdy její cílovou skupinou byli mladiství a mladí dospělí a jak je tomu v současnosti. Budu tak mít možnost porovnat, jak se změnil způsob poskytování sociální služby, v čem je naopak služba stejná či v čem by se změnit měla. Zkusím rovněž srovnat potřeby osob s mentálním postižením v souvislosti s věkem a určit, kdy nejčastěji dochází ke změnám v potřebách těchto osob, jak se tyto potřeby mění, s čím případně změny souvisejí a jak se mění poskytovaná podpora. Nově získané poznatky a závěry z práce – jak teoretické tak praktické, bych chtěla využít ve své praxi. Práce by tak mohla, mimo jiné, rovněž přispět ke změnám sledované poskytované služby, která by se měla měnit s potřebami cílové skupiny. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou, ve které jsem si stanovila za cíl popsat základní poznatky o osobách s mentálním postižením, jejich specifikách a o vývoji společnosti ve vztahu k těmto osobám. Dalšími souvisejícími oblastmi zahrnutými v teoretické části jsou témata – stárnutí osob, zjišťování a naplňování individuálních potřeb a poskytování sociálních služeb. Metoda, kterou použiji pro teoretickou část práce je revize dostupné odborné literatury. Praktická část diplomové práce, která je částí klíčovou, obsahuje informace o samotném kvalitativním výzkumu, informuje o místě, kde byl výzkum realizován, podává zprávu o získaných informacích, analýze a srovnání dat a výsledcích výzkumu. Je v ní využito více metod pro získání informací. Závěr práce je věnován popisu stavu změn ve službě a možným doporučením.

7

TEORETICKÁ ČÁST 1

MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ

První kapitolu věnuji osvětlení základních pojmů, které souvisejí s mentálním postižením. Zmíním zejména základní rozdělení do stupňů, příčiny vzniku či specifika těchto osob. Mentální postižení je jedno z nejfrektovanějších postižení vůbec. Všeobecně se udává výskyt 3-4% mentálně postižených osob v populaci, který stále narůstá. Jenou z příčin nárůstu je lepší lékařská péče, která udrží při životě novorozence, který by v minulosti zemřel. Ale důvodem je i narůstající dynamika vývoje civilizace, která klade stále větší nároky na jedince ve společnosti. Člověk, který by dříve patřil do normy společnosti, dnes spadá pod její hranici. (Valenta M., 2005, s. 237).

1.1 DEFINICE Mentální postižení je souhrnné označení pro vrozené a trvalé omezení adaptačníc h schopností, přesněji to označuje Americká asociace pro mentálně retardované takto: „Jedná se o podstatné omezení stávajícího výkonu vyznačující se podprůměrnou úrovní intelektových schopností se současným omezením v nejméně dvou z následujících adaptačních dovedností

– komunikace,

sebeobsluha, sociální dovednosti, bydlení ve vlastním domě, využití služeb obce, sebeurčení, zdraví a bezpečnost, školní výkon, volný čas a práce“ (Matoušek, 2005, s. 111).

1.2 STUPNĚ POSTIŽENÍ K základním informacím o osobách s mentálním postižením patří i jejich nejčastěji požívané hodnocení – stupeň mentálního postižení. Tento stupeň je vlastně srovnání úrovně mentálně postiženého jedince s normou (psychologická diagnostika inteligence): osoby s lehkým mentálním postižením – dovedou v dospělosti uvažovat na úrovni dětí středního věku, respektují základní pravidla logiky, chybí jim 8

abstraktní myšlení, verbální projevy jsou jednodušší, jsou schopni se učit při respektování jejich možností a v dospělosti jsou schopni dosáhnout určité samostatnosti osoby se středně těžkým mentálním postižením – nerespektují vždy pravidla logiky, uvažování je na úrovní předškolního dítěte, učení je nutné mechanicky podmiňovat a četně opakovat, jsou schopni si osvojit dovednosti zejména v oblasti sebeobsluhy osoby s těžkým mentálním postižením – omezení je na úrovni batolete, špatně artikulují a používají jen několik výrazů a to často generalizovaně, učení vyžaduje dlouhodobé úsilí osoby s hlubokým mentálním postižením – jsou schopni diferencovat známé a neznámé podněty, reagovat na libost či nelibost, nemají základy řeči (Vágnerová, 2004, s. 13-14). U většiny mentálně postižených lze dosáhnout sice pomalého, ale stabilního rozvoje, obvykle lze na konci školního věku odhadnout, na jaké úrovni bude jedinec fungovat i v dospělosti, intelektový vývoj může stagnovat velmi brzo a souvisí s typem postižení, na druhé straně může stagnaci vyvolat nedostatek podnětů a výchovného zanedbávání. Mentálně postižený pak, pokud je ponechán bez dalšího vedení, může ztrácet své dovednosti a návyky (Vágnerová, 2004, s. 15).

1.3 ETIOLOGIE Mentální postižení je vrozené a osoba se již od počátku nevyvíjí standardním způsobem, na rozdíl např. od demence, která vzniká později a je pro ni typický úbytek rozvinutých schopností. Mentální postižení je trvalé, i když v závislosti na etiologii a kvalitě stimulace je možné určité zlepšení (Vágnerová 2004, s. 12). Mentální postižní je multifaktoriálně podmíněné postižení, na jehož vzniku se může podílet jak porucha genetických dispozic, tak nejrůznější exogenní faktory, které poškodí mozek v rané fázi jeho vývoje - prenatální a postnatální vlivy (Vágnerová, 2004, s. 2). Právě schopnosti osob s mentálním postižením jsou závislé i na etiologii, tj. příčině postižení. Nejznámější jsou čtyři varianty: mentální defekt jako následek 9

organického poškození CNS, Downův syndrom, syndrom lomivého X a polygenně podmíněné omezení intelektového vývoje. Stupeň mentálního postižení tedy není vždy jednoznačným vyjádřením o schopnostech a dovednostech osob s mentálním postižením (Vágnerová, 2004, s. 2). Nejčastějším zástupcem v případě změny počtu chromozomů je Downův syndrom - trizonie 21 chromozomu (Vágnerová, 2004, s. 16-18). V ČR se rodí každý rok s tímto postižení 70 dětí. Tito jedinci jsou zpravidla přátelští a jsou schopni dosáhnout netušených výsledků při vhodné podpoře. Jedinci s Williamsovým syndromem (abnormalita 7. chromozomu) mají většinou hudební nadání, jsou schopni vzdělávání a samostatného života s minimální podporou. Sociální interakce a učení se nápodobou či za odměny jsou schopny osoby se Syndromem fragilního X chromozomu nebo se Syndromem Smith-Magenis. Naopak PraderůvWilliho syndrom či Angelmanův syndrom způsobují u jedince poruchy chování, pozornosti, projevy nefunkčních motorických projevů – vkládání věcí do úst, nutkání stále jíst. Tyto osoby mají i sebepoškozujícími tendence a je nutný celodenní dohled nad jejich jednáním (Michalík, 2011, s. 121). Není nutné dále uvádět další typy syndromů, podstatné je uvědomit si, že každý syndrom znamená jiné projevy osoby a není vždy podstatné, v jakém stupni postižení je osoba zařazena. Mnohem důležitější je v tomto případě pracovat s těmito znalostmi a využívat je při práci s osobami s mentálním postižením.

1.4 PROJEVY A ZVLÁŠTNOSTI OSOB S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM U osob s mentálním postižením můžeme obecně shrnout některé zvláštnosti ve vnímání (smyslovém) či poznání (myšlení), jedná se například o zpomalené zrakové vnímání, které není globální, ale postupné, což ztěžuje orientaci v prostředí; dále o neschopnost vnímat všechny detaily; rozlišení předmětu a pozadí a jejich vydělení z kontextu celku; problémem je rovněž odlišné vnímání času a prostoru. Myšlení je zaměřeno na konkrétnost a je nedůsledné, vyjadřování slov řečí je často omezeno problémy se sluchem či artikulací (nerozlišují některé hlásky a mají problémy s tvořením hlásek). Nové poznatky si osvojují pomalu, potřebují opakování, často naučené věci zapomínají, využívají spíše mechanickou paměť, pozornost udrží mnohem kratší dobu. Po stránce emoční mají menší 10

schopnost se ovládat, kladné emoce přenášejí na situace, které znají a umí zvládnout. Zpravidla převládají dva póly – uspokojení či neuspokojení, prožívání s minimálním či maximálním prožitkem, což mnohdy vede i k silným negativním reakcím. Ve volních projevech je typická nerozhodnost, nedostatek vůle, neschopnost samostatně zahájit činnost, impulzivnost, ale i úzkost a pasivita. Z hlediska sexuality má člověk s mentálním postižením stejné potřeby jako zdravý jedinec, často však svoji sexualitu vyjadřují na veřejnosti, což vede k odsuzování těchto osob (Michalík, 2011, s. 122-127).

1.5 VÝVOJ POJMŮ Pojmy a názory na mentálně postižené se měnily se změnami ve společnosti. Původní termíny, vycházející zejména z lékařského prostředí, jako úchyl, debil, imbecil, idiot, dement apod. byly zneužity jako nadávky. Díky humanizaci tyto „nádavky“ původně zastupující zejména stupně mentálního postižení, postupně mizí a na mentálně postižené se společnost dívá prioritně jako na osoby, tzn., používá se pojmu osoba s mentálním postižením. Z toho vychází, že člověk s mentální retardací je v především lidská bytost a až na druhém místě je teprve i postižený. V zahraničí se v současné době rovněž hledá nahrazení termínu mentální retardace, a můžeme se tak setkat pojmy jako jsou vývojové či intelektové poruchy - developmental, intellectual disabilities (Michalík, 2011, s. 113-115).

1.6 EDUKACE Není do dlouho, co se děti s mentálním postižením úředně rozdělovaly na vzdělavatelné a nevzdělavatelné s platností na celý život. Dnes jsou do pravidelné docházky zařazovány děti, které by před pár lety byly tzv. od povinné docházky osvobozeny. U mnoha dětí pak jsou zaznamenán, díky jejich vzdělávání, značné pokroky v tělesném, psychickém vývoji, socializaci či chování (Michalík 2011, s. 13–115). V současné době mohou osoby s mentálním postižením využívat edukaci legislativně zakotvenou (školský zákon a vyhlášky). Předškolním zařízením je 11

mateřská

škola

speciální,

která

plní

funkci

diagnostickou,

reedukační,

rehabilitační či kompenzační. Dalším stupněm je základní škola praktická, která se výrazně neodlišuje od běžné školy, ale klade důraz na praktické zaměření nácviky běžného života.

Speciálně-pedagogické

prostředky jsou výrazně

využívány v základní škole speciální. Pro absolventy speciálních základních škol jsou určeny praktické školy. Avšak dnes již osoby s postižením nemusí využívat „odlišných typů“ škol, ale legislativně je jim umožněno využívat integraci osob s postižením (ne jen mentálním) do běžných škol (Michalík, 2011, s. 137-140). Jen okrajově chci zmínit, že k edukaci je možno využívat i alternativních typů škol. Tyto školy mají často zkušenosti s osobami s mentálním postižením, které běžně integrují do svých škol. Rovněž mají zásluhu na rozvoji některých druhů výchov (např. senzomotorická výchova Montessori), propagaci individualizované výuky (Jenský plán), některé se dokonce výhradně zaměřují na osoby s autismem apod. (Valenta, 2004, s. 126-142). Z hlediska praxe při poskytování sociálních služeb dospělým osobám, musím zmínit, že z těchto škol vzešla řada pomůcek, které je možné využívat k různým nácvikům činností i pro dospělé osoby.

1.7 STATISTICKÁ DATA Závěrem kapitoly zmíním počty osob s mentálním postižením, aby bylo zřejmé, že se nejedná o zanedbatelné množství osob, kterých se problematika týká. Počet osob s mentálním postižením je v ČR, dle výsledků šetření z roku 2007, cca 106 000, z toho s lehkým mentálním postižením 24 tisíc, se středně těžkým 34 tisíc, s těžkým 33 tisíc a s hlubokým (velmi těžkým) postižením je 15 tisíc (Michalík, 2004, s. 40). Věkové rozdělení je pak uvedeno v tabulce č. 1, s. 13. Předpokládám, že tato kapitola dostatečně shrnula základní informace o osobách s mentálním postižením. Další kapitola již bude více věnována stárnutí, které se těchto osob také dotýká.

12

Tabulka 1. Počet občanů s mentálním postižením podle věkového rozmezí Věkové rozmezí

Počet občanů s mentálním postižením

0-14

11604

15-29

22964

30-44

19306

45-59

20302

60-74

13327

75 a více

19012

CELKEM

106699

Zdroj: (Michalík, 2011: 40)

13

2

STÁRNUTÍ

V kapitole jsem se pokusila popsat problematiku stárnutí. Vycházela jsem z dostupné literatury, ve které je však konkrétní oblast stárnutí osob s mentálním postižením velmi málo ošetřená. Často se v literatuře setkáme s obdobím dětství, adolescence a dospělosti u osob s mentálním postižením. Pro oblast stáří pak musíme hledat v kapitolách věnovaným stárnutí běžné populace. Je to způsobeno tím, že se lidé s mentálním postižením v minulosti nedožívali vyššího věku. To, že se s nimi dnes setkáváme, je způsobeno zlepšenou lékařskou péčí, zdravější výživou či životními jistotami, ale i tím, že v Evropě byli tito lidé během II. světové války téměř vyvražděni a dnes se setkáváme až s generací poválečnou (Šelner, 2012, kap. 10). V zahraničních zdrojích můžeme najít některé výzkumy, které se oblastí stárnutí osob s mentálním postižením zabývají, k jejich poznatkům patří údaje, že průměrná délka života osob s mentálním postižením je 66 let. U mladších osob s mentálním postižením se pak předpokládá, že se budou dožívat v průměru 77 let. U osob s Downovým syndromem se život prodloužil na dvojnásobek. (Fisher, 2005). V současné době se uvádí věk 56 let. Stejně jako u běžné populace se vyššího věku dožívají ženy – 67 let než muži – 63let (Faktor, 2005).

2.1 PŘÍZNAKY, ZMĚNY Oblastí stárnutí se zabývá gerontologie, jejímž cílem je udržet duševní zdraví člověka, připravit ho na příchod změn, hledat možnosti participace starých lidí na organizaci společnosti, hledat nové sociální role, které by odpovídal y jejich věku. Proces stárnutí začíná již od narození a odehrává se v průběhu celého života, ale po šedesátém roce života je stárnutí rychlejší. Rozeznáváme stárnutí normální a stárnutí předčasné, které se neprojevuje u zdravých jedinců, ale v důsledku určité poruchy v biologickém vývoji (Čížková, Šimíčková, 2003, s. 131). S procesem stárnutí jsou spojeny typické jevy, jako je pokles tělesné hmotnosti a výšky, ubývání svalové výkonnosti, funkční nedostatečnost srdce při vyšší zátěži, zpomalování reakcí vlivem změn nervového systému, změny na kůži, šedivění vlasů, ztráta zubů apod. Dochází ke snížení zrakové ostrosti, sluchu, 14

čichu a chuti. Starší osoby mají rovněž problémy s termoregulací, poruchami spánku, inkontinencí, proleženinami. U starých lidí vzniká při omezení jejich pohybu velmi rychle a velmi snadno imobilizační syndrom. Při znehybnění dochází k uvolňování vápníku a tím k osteoporóze. Při upoutání na lůžko se přidávají další komplikace, jako je ztížení vyprazdňování, dýchání a krevního oběhu. Jedinci s mentálním postižením vzhledem k prodlužující se délce života čelí stejným chronickým onemocněním jako stárnoucí populace (kardiovaskulární choroby, rakovina, cukrovka, problémy se štítnou žlázou). Nově vzniká potřeba úpravy zraku při refrakční vadě, častou komplikací je pak šedý zákal, který nastupuje rychleji např. u osob s Downovým syndromem. Zhoršení sluchu, které v běžné generaci nastává kolem 70 roků, je u osob s mentálním postižením možno vysledovat již po 50 roku života. Jako hlavní příčina úmrtí se udává onemocnění srdce, plic a rakovina. (Fisher, 2005, s. 2). Po psychické stránce je charakteristické snížení vnímání, zpomalení duševních pochodů, myšlení, paměti, citového prožívání. Zhoršení vnímání znamená změny ve smyslových orgánech, častěji se projevuje zpomalení reakcí, úrazovost, omezení různých činností (zájmů). Velkou změnou je odchod seniora ze zaměstnání, což znamená ztrátu kontaktů, změnu režimu dne a prostředí (Čížková, Šimíčková, 2003, s. 131-147). Většina z uvedených syndromů je stejná i u osob s mentálním postižením, rozdíl je určitě v tom, že běžná osoba se na stáří připravuje, dokáže si budovat nové kontakty, nahradit práci či ekonomicky se zabezpečit. U lidí s mentálním postižením je toto možno uskutečňovat díky podpoře pracovníků. Nelze uvést jednoznačně, kdy začíná vývojové období stárnutí či lze o člověku říci, že je starý, ale obecně se za seniory v posledních letech považuje osoba nad 65 let. Stárnutí osob s mentálním postižením rovněž závisí na etiologii jejich postižení, např. u lidí s Downovým syndromem se projevují známky předčasného stárnutí již ve 40-50 letech, jejich biologický věk může být vyšší než chronologický a značné procento těchto lidé trpí předčasnou demencí (Vágnerová, 2004, s. 26). U osob s mentálním postižením může dojít ve vyšším věku k velmi prudkému zhoršení zdravotního stavu, protože tyto osoby si často neumí stěžovat na to, co je 15

bolí, neumí předvídat, že by jim nějaká bolest mohla způsobit vážné komplikace (Šelner, 2012, kap. 10).

2.2 PODPORA SENIORŮ Senioři, kteří potřebují vzhledem ke svému věku pomoc, mohou využít podpory např. osobních asistentů, pečovatelek, denních stacionářů, denních center pro seniory či vlastní rodiny a zůstat ve svém prostředí. Mohou využívat jak podporu z oblasti sociální, tak zdravotní (ošetřovatelská péče). Bohužel v případě vyšší potřebné pomoci volí často domy s pečovatelskou službou či domovy pro seniory, přitom udržení seniora v prostředí domova by mělo být prioritní. „Cílem programů, které jsou seniorům nabízeny v pobytových službách, má být posílení pocitu hodnoty jejich života, posílení funkčních schopností, podpoření fyzické zdatnosti, pohybových a kognitivních schopností a podpora nejlepší možné kvality života navzdory různým omezením“ (Matoušek, 2005, s. 183-184).

2.3 DEMENCE Díky prodlužování věku se stává, že se stále častěji setkáváme s problémem demence. Nejvýznamnějším projevem demence je úbytek kognitivních funkcí, především inteligence a paměti. Demence je získané postižení a má různou míru progrese. Demence postihuje především starší populaci. Příčinou mohou být důsledky úrazů či degenerativní postižení Alzheimerova typu (Vágnerová, 2004, s. 273). Při demenci dochází k poruše v několika oblastech: kognitivních schopností o poruchy krátkodobé a dlouhodobé paměti – neschopnost se učit něco nového, uchovat si informace, potíže ve vybavování, vedoucí přes produkci vlastní představivosti až po zapomínání vlastního jména o porušení pozornosti – poruchy soustředění o úpadek

myšlení

–

ztráta

flexibility,

neschopnost

plánovat,

organizovat, rozhodovat, úbytek soudnosti 16

o postižení gnostických funkcí – neschopnost rozpoznat známé objekty o narušení orientace – v čase, prostoru, osobách o poruchy řeči – ztráta schopnosti rozumět mluvenému slovu, zpomalení verbálního projevu poruchy emotivity – zhoršování schopnosti kontroly a ovládání vlastních emocí, emoční labilita, citová chudost, redukce zájmů a preference stereotypní rutiny, apatie nápaditost v chování – ztráta iniciativy, neklid, útěky z domova, narušení cyklu dne a noci, úpadek narušených motorických dovedností úpadek osobnosti – není respekt k obvyklému chování, nerozumí sociálním situacím, nedůvěra, sobeckost (Vágnerová, 2004, s. 273-277). Typy demencí: atroficko-degenerativní demence Alzheimerova choroba – nejčastější typ demence, rozvíjí se pomalu, plynule a její následky jsou komplexní. Projevuje se zpočátku nápadnou zapomnětlivostí, ztrátou orientace v čase i prostoru Parkinsonova choroba – zasažena je především dlouhodobá paměť, je zachována soudnost a uvědomění si choroby, typický je sklon k depresi, prodloužení reakcí, omezující jsou i motorické schopnosti sekundární demence ischemicko-vaskulární demence – následek kardiovaskulárních chorob, vzniká náhle, zhoršování má charakter skoků, typický projev je emoční labilita jiné sekundární demence - alkoholová či posttraumatická demence, úrazy, otravy. Průběh demence z pohledu potřebné péče – 4 stádia: lehká demence – zpomalení, apatie, tendence k izolaci – potřeba kontroly a občasné pomoci střední demence – úpadek péče o sebe, orientace v čase – potřeba dohledu a trvalé pomoci

17

těžká demence – dezorientace časem, místem i osobou, bezesmyslné putování – odkázán na péči okolí terminální stadium – ztráta schopnosti jakékoliv aktivity, upoutání na lůžko, závislost na ošetřovatelské péči (Vágnerová, 2004, s. 282-283). Hloubku demence je možno posuzovat podle různých škál a stupnic, které mají společné to, že jak stoupá stupeň demence, vzrůstá nutnost podpory péče o jedince.

2.4 SOCIÁLNÍ PRÁCE A PÉČE O ČLOVĚKA S DEMENCÍ Co se týká podpory péče v domácím prostředí je podobná jako u běžného seniora (denní centra, osobní asistence), v případě vyšší míry potřebné pomoci často tito lidé končí v psychiatrických léčebnách, i když se síť sociálních služeb stále rozvíjí a vznikají oddělení pro osoby s demencí při domovech pro seniory či domovy se zvláštním režimem. Péče o člověka s demencí je velmi náročná, znamená úpravu prostředí, aby bylo bezpečné, snadno dostupné, nevyvolávající agresi. Vhodnými aktivitami jsou činnosti, které senior dělal během života a má je zafixované (žehlení, vaření, zpěv, …). Důvodem, proč se zabývám demencí je, že se tato problematika vzhledem k věku, kterého se osoby s mentálním postižením dožívají, stává pojmem běžným a setkáváme s ní nejen v domovech pro seniory, ale i v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Osobám s demencí je nutno poskytovat vysokou míru podpory a ochrany. Často je však demence spjata s postupy, které vedou k režimovému opatření, což v praxi znamená vznik služeb domovů se zvláštním režimem nebo zvláštních oddělení v rámci zařízení. Zároveň si uvědomuji, že stárnutí

není

synonymem

demence,

ale

s přibývajícím

věkem

roste

pravděpodobnost onemocnění touto chorobou (Ježek, 2011, s. 38).

18

3

SOCIÁLNÍ SLUŽBY V ČR

Jelikož se v práci zabývám pobytovými sociálními službami, musím se alespoň okrajově zmínit o historii pobytových služeb, proměně názorů na ně a jejich budoucnosti. Svůj průřez sociálními službami zaměřuji hlavně na pobytové služby pro osoby s mentálním postižením a seniory.

3.1 VÝVOJ Nejčastější sociální službou poskytovanou v době první republiky byla ústavní péče, což nelze historicky vnímat negativně, jelikož to v této době znamenalo pro osoby chudé, postižené, nemocné či staré velké zlepšení v péči a změnu represivních postojů vůči těmto skupinám lidí v minulosti (Matoušek, 2007, s. 26). V Evropě tento trend vydržel do šedesátých let 20. století, kdy se začaly hledat alternativy institucionální péče. V našem státě však tento trend zachycen nebyl a dovoluji si konstatovat, že jsme tím v této oblasti dodnes poznamenáni. Naopak se u nás začal objevovat trend, kdy stát přebíral zodpovědnost za péči o osoby se zdravotním postižením. Tímto trendem se posílila sociální exkluze osob se zdravotním postižením, které byly, díky umístění v pobytovém zařízení, odříznuti od přístupu ke vzdělání, práci, kultuře a vyloučeni z přirozených sociálních vazeb (Vávrová, 2010, s. 69). Výzkum v práci částečně mapuje situaci v době socialistického státu, takže zmíním pár slovy stav sociálních služeb v uvedeném období. V šedesátých letech byl základním právním předpisem zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, podle něj měly být sociální služby poskytovány občanům, kteří potřebují pomoc společnosti k překonání nepříznivých životních podmínek. Přitom služby byly hlavní prostředek péče o potřebné občany a měly přednost i před

peněžitými

příspěvky.

Tento zákon nedal

možnost

alternativním

poskytovatelům sociálních služeb. Situace byla obdobná i v dalších letech, v roce 1988 a následujících byla sociální péče zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, zajišťována státem, občanům chyběl motivační prvek, aby rozvíjeli svoji aktivitu při řešení své situace. Tento zákon ošetřoval oblast sociálních služeb až do konce roku 2006. I když po roce 1989 začaly neziskové organizace budovat 19

alternativní sociální služby, systémové ukotvení a nastavení koncepce služeb se prosazovaly velmi pomalu (Matoušek, 2007, s. 35-38). Pobytové sociální služby jsou tak dodnes spojeny s pojmem institucionalizace – procesem, ve kterém se jedinec stává závislým na instituci tak, že žije izolovaně od vnějšího světa a ztrácí schopnost se do něj vrátit (Vávrová, 2010, s. 69). Mezi institucionální péči i dnes řadíme domovy pro osoby se zdravotním postižením či domovy pro seniory.

3.2 SLUŽBY DNES Mezi základní změny, kterými musely sociální služby projít, bylo odstátnění, profesionalizace, humanizace, úprava financování apod. Změnily se principy poskytování sociálních služeb – do řešení své situace se zapojují uživatelé, služby fungují na principu partnerství, subsidiarity, rovných podmínek a odpovědnosti. Nový zákon o sociálních službách (108/2006 Sb.) se zakládá na kvalitě služeb, dostupnosti, efektivitě, bezpečnosti a hospodárnosti (Bednář, 2008, s. 78-85). Základním kamenem zákona je ustanovení, že poskytování sociálních služeb musí vycházet z individuálně určených potřeb, musí zachovávat lidskou důstojnost, působit na osoby aktivně, podporovat jejich samostatnost, motivovat je k činnostem,

které

nepovedou

k prohlubování

nepříznivé

situace

(Zákon

108/2006, §2). Základním rozdílem oproti službám poskytovaným v době socialismu je tedy změna od plošného poskytování k individuální pomoci, od pasivního zařazení a přijímání služeb státu k aktivnímu působení a motivování klientů. Klienti se rozhodují o řešení své situace, nerozhoduje se o nich na úřadech, mají nástroj – příspěvek na péči, kterým si služby platí. Zákonem byla zavedena škála poskytovaných služeb, které se dělí na služby sociálního poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Forma poskytování je pobytová, ambulantní a terénní. Každá sociální služba má zákonem nastavenou cílovou skupinu osob, kterým poskytuje sociální služby a kterou si dále specifikuje. Mezi základní druhy služeb sociální péče patří osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem či chráněná bydlení (Zákon 108/2006). 20

V souladu s novým pojetím sociálních služeb se souběžně objevují snahy o transformaci sociálních služeb. Ve vztahu k pobytovým službám je rovněž důležitý proces deinstitucionalizace, díky kterému procházejí tyto služby procesem humanizace a zaměřují se na individuální potřeby osob. Kýženým cílem procesů je poskytování individuálních potřeb v přirozeném prostředí komunity (Vávrová, 2010, s. 73).

3.3 CÍL SOCIÁLNÍ PRÁCE Cílem sociální práce pro osoby s mentálním postižením je v současné době jejich integrace (inkluze) do společnosti. Prvním předpokladem takové práce je samotná přítomnost těchto lidí v běžném prostředí. Dalším cílem je rozvoj jejich schopností a dovednosti, což vede ke snižování poskytované podpory. U dospělých osob s mentálním postižením je hlavní předpokladem sociální práce, že se s nimi jedná jako s dospělými lidmi (Matoušek, 2005, s. 113-114). Cílem sociální práce se seniory je pak udržení kvality jejich života, zlepšení jejich zdravotního a duševního stavu, důležitá je vyváženost poskytované zdravotní a sociální péče.

3.4 DOMOVY PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM VERSUS DOMOVY PRO SENIORY A DALŠÍ POBYTOVÉ SLUŽBY

Jak jsem již zmínila, je domov pro osoby se zdravotním postižením typická pobytová služba pro osoby s mentálním postižením, která se po účinnosti zákona o sociálních službách transformovala nejčastěji z ústavů pro tělesně postiženou mládež, ústavů pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením, ústavů pro tělesně postiženou mládež s více vadami, ústavů pro tělesně postižené dospělé občany, ústavů pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním postižením, ústavů pro tělesně postižené dospělé občany s více vadami, ústavů pro smyslově postižené občany nebo ústavů pro mentálně postižené dospělé občany (Matoušek, 2007, s. 96).

21

Každý druh sociální služby má v zákoně uvedeno, jaké činnosti musí poskytovat, čímž je dána určitá legitimita nároků, nikoliv však jejich rozsah, ten by měl vyplývat z potřeb jednotlivce a být dohodnut ve smlouvě či v individuálním plánu. V domově pro osoby se zdravotním postižením se poskytují tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování poskytnutí stravy pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro hygienu výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti zprostředkování kontaktu se společenským prostředím sociálně terapeutické činnosti pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Při srovnání s domovy pro seniory se domovy pro osoby se zdravotním postižením odlišují povinností zajistit výchovné a vzdělávací činnosti, což rozvádí prováděcí vyhláška (Vyhláška 505/2006, § 14) takto - výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti se poskytují v rozsahu těchto úkonů: pracovně výchovná činnost nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění volnočasové a zájmové aktivity. Při srovnání se seniory se za aktivizační činnost považují: volnočasové aktivity pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností. Na prvním místě jsou umístěny volnočasové aktivity, což při pohledu „života vrstevníka“ nejlépe vystihuje náplň volné části dne seniorů (míněno i osob s mentálním postižením vyššího věku). 22

V případě osob s mentálním postižením bychom prioritně měli uspokojovat pracovně výchovnou činnost. V případě, kdy uživatelé již patří do seniorského věku, je nutné se na tyto úkony dívat zejména již zmíněným pohledem „života běžného vrstevníka“, tj. tyto náplně činností přehodnotit. Dalším pohledem vyvolávající dilema je rovněž stanovení cílové skupiny poskytované služby zákonem, v případě osob se zdravotním postižením je prioritou domova pro osoby se zdravotním postižením snížená soběstačnost z důvodu zdravotního postižení. U domovů pro seniory je to snížení soběstačnosti z důvodu věku. Je však někde stanovena hranice, kdy snížená samostatnost daná věkem a kdy ještě zdravotním postižením? Pro poskytovatele by mělo být tedy zásadní si cílovou skupinu nastavit tak, aby se do služby dostaly osoby, se kterými umí pracovat, pro které má vhodné personální a materiální podmínky. K tomuto je nutno zohlednit věk, který může v široce nastavené cílové skupině vytvořit problémy. Vytvořit podmínky pro malé děti a pro seniory v jedné službě je velmi náročné. Můžeme však opět narazit na určité dilema – jsme domov a pro domov je v běžné společnosti typické, že v něm člověk dožívá do smrti. Pokud si tedy pro osoby mladší stanovím horní hranici pobytu, může to v nás vyvolávat otázku, zda jsme osobě neměli službu poskytovat dále. Pokud se však podíváme na běžnou společnost jiným pohledem – většina dětí z jednoho domova zpravidla sdíleného s rodiči odchází a vytváří si domov jiný nebo přechází do domova svého partnera apod. Tudíž by rozhodnutí stanovit si i horní věkovou hranici neměla být kriticky hodnocena. Další variantou služeb pro osoby s mentálním postižením je jejich umístění v domově se zvláštním režimem. Je to vůbec reálné? V domovech pro seniory se setkáváme s častým jevem (ne vždy kladně hodnoceným) jako je zakládání oddělení pro osoby s demencí či zakládání služby domova se zvláštním režimem při domovech pro seniory. Hlavním důvodem je zejména právě demence osob, která vyžaduje určitá specifika práce a nedá se zvládnout v běžném domově pro seniory. Ale v tomto případě je možné, že se z důvodů změn souvisejících s věkem (míněna demence) budeme s takovými službami setkávat i pro osoby s mentálním postižením. V současné době se s touto registrovanou sociální službou můžeme v rámci ČR setkat, není však běžná – např. v Olomouckém kraji jsem v době psaní práce nezaznamenala žádnou službu domova se zvláštním 23

režimem pro osoby se mentálním postižením, což je zarážející nejen z pohledu zmíněných problémů souvisejících s věkem, ale i vzhledem k současnému využívání služeb domova pro osoby se zdravotním postižením nevhodnou klientelou (psychiatrické poruchy apod.). 1

3.5 DŮVODY PRO VYUŽÍVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V závěru kapitoly jsem se snažila zjistit důvody, které nejčastěji vedou osoby s mentálním postižením vyššího věku k využívání sociální služby domova pro osoby se zdravotním postižením: 1. v zařízení jsou již od svého dětství, tj. žijí zde celý život (40, 50 let…) 2. do zařízení se dostali v pozdějším věku, zejména z těchto důvodů: a) zemřel jeden nebo oba rodiče b) další pobyt v domácím prostředí jim nedovoluje zdravotní stav pečujících osob c) tzv. zabezpečení osoby -

pečující osoby perspektivně zhodnotí, že

vzhledem k jejich vlastnímu věku či zdravotnímu stavu se již nebudou moci v dohledné době o osoby postarat a chtějí osobu zabezpečit 3. příbuzní (zpravidla sourozenci), kteří převzali péči po rodičích, již nezvládají péči o tyto osoby, jelikož se jejich zdravotní stav dále zhoršuje, přidávají se další komplikace – zhoršuje se mobilita, přidává se demence, problémové chování apod. 2 V mnohých případech se jedná nejčastěji o osoby s mentálním postižením, které v běžné společnosti žily. Jejich důvod pro využívání sociální služby je velmi podobný jako důvody seniorů při jejich „odchodu“ do domova pro seniory – nejsou schopni žít samostatně, jelikož jim potřebnou podporu nezajistí osoby blízké či terénní služby.

1

zdroj: vlastní vyhledání v registru poskytovatelů sociálních služeb www.iregistr.mpsv.cz. zdroj: vlastní rozbor důvodů pro využívání služeb z žádosti o poskytnutí sociální služby ve sledované organizaci 2

24

4

ZJIŠŤOVÁNÍ A NAPLŇOVÁNÍ INDIVIDUÁLNÍCH POTŘEB OSOB S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM

V této kapitole bych chtěla poukázat na některé možnosti, jak zjišťovat potřeby osob a uvést některé metody, které pomáhají potřeby osob naplňovat. Mentální postižení představuje omezení a nevýhody pro fungování ve společnosti. Pokud je však člověku s mentálním postižením poskytována odpovídající podpora, může se jeho kvalita života zlepšit (Kořínková, Johnová, Wernerová, Benešová, Schlegelová, 2006, s. 41-42). Přiměřená podpora a zlepšení kvality života by měla být podstatou dnešních sociálních služeb. Naplňování individuálních potřeb uživatelů v sociálních

službách přímo

souvisí

s procesem

individuálního

plánování. Uživatel služby by s pracovníkem měl plánovat průběh poskytování sociální služby s ohledem na osobní cíle a možnosti. Slovo „měl by“ volím záměrně, jelikož jak je uvedeno v knize Individuální plánování – necitlivé, neempatické zkoumání cílů a ambiciózní snaha poskytovatele takové cíle dosahovat, může vést k odporu uživatelů se plánování zúčastnit. Existuje spousta uživatelů, kteří své cíle nemají nebo je nedokážou formulovat a v tomto případě, je nutné se zaměřit na potřeby klienta a z nich vycházet (Bicková, 2011, s. 40-41). V této kapitole se seznámíme s některými možnostmi získávání informací o potřebách uživatelů služeb, které mohou pomoci při naplňování individuálních potřeb u osob s mentálním postižením. Samozřejmě, že nejlepší metodou je metoda, kdy si uživatel sám řekne či rozhodne, jakou podporu potřebuje. Ale vzhledem k cílové skupině uživatelů, se kterou se většina pracovníků domovů se zdravotním postižením setkává, je tato varianta velmi nepatrná.

4.1 MOTIVACE, POTŘEBY U osob s mentálním postižením se často pro zjišťování individuálních potřeb využívají metody, které souvisí s motivací. Slovo motivace je souhrn všech skutečností, které podporují nebo tlumí člověka, aby něco dělal či nikoli. V lidské psychice existují ne vždy zcela vědomé či uvědomované vnitřní hybné síly (Kořínková a kol., 2006, s. 43). Slovo motiv je převzato z latiny a vyjadřuje faktor, který uvádí do pohybu jakoukoliv činnost či proces (Říčan, 2010, s. 96). 25

Motivace staví na dvou základních představách: modelu nedostatku – vychází z pocitu prázdnoty, který touží po naplnění a z pozorování druhých lidí a zvířat; mezi příklady patří potřeba potravy, vzduchu, lačnost po penězích, žízeň po vzdělání, svobodě atd. modelu vybití (přetlaku) – k uspokojení nedochází po nějakém zaplnění, ale tehdy, když organismus ze sebe něco vydá; mezi příklady patří potřeba se odreagovat, vydovádět atd. Psychologie osobnosti mluví o tzv. primárních potřebách fyziologických a psychologických. Primárním motivem můžeme nazvat předmět, který osoba potřebuje, činnost nebo situaci, která osobu uspokojí. S primárními motivy souvisí instinkty, které jsou považovány za vrozený motiv a pudy, které mají navíc příslušné emoce. Základní fyziologické potřeby – primární: jejich uspokojení vede k zachování života jedince jsou zajišťovány instinkty vyskytují se u nižších živočichů jsou ontogeneticky nejpůvodnější. Základní psychologické potřeby pak lze shrnou takto: potřeba sebeprosazení – hájení vlastních zájmů potřeba bezpečí – strach z nemoci, úrazu potřeba společnosti – zábava, navazování společenských styků agresivita – slovní napadání druhých potřeba pečovat o druhé (Říčan, 2010, s. 104-108). Při teorii potřeb není možné opomenout základní hierarchii potřeb podle Maslowa. Potřeby jsou seřazeny podle pořadí naléhavosti a podle pořadí, ve kterém se základní lidské potřeby projevují během vývoje (viz Obr. 1., s. 82). Na prvním místě jsou potřeby, které jsou nezbytné k zachování biologické existence – hlad, žízeň, odstranění bolesti, pokud nejsou uspokojeny, mohou ovládnout prožívání a jednání člověka. Pokud jsou základní potřeby uspokojeny, nastupují potřeby vyšší – pocit bezpečí, potřeba někam patřit a být milován atd. Potřeba seberealizace není soustředění se na sebe, ale naopak – člověk přestává myslet na sebe a zaujme se pro nadosobní cíle (Říčan, 2010, s. 110-112). 26

Motivace a potřeby jsou něco zcela běžného, co si člověk neuvědomuje. Ale pro kvalitní sociální práci, kde je hlavním „předmětem“ práce člověk, je nutné si tyto potřeby druhých uvědomovat. Z uvedeného jasně vyplývá, že každý člověk potřebuje minimálně k životu uspokojení určitých potřeb, ať již je nazveme primárními, základními, pudovými apod. I člověk s mentálním postižením má tyto potřeby. Jejich naplňování závisí především na možnostech klienta související ch s jeho mírou potřebné pomoci. Osoby s nízkou mírou potřebné pomoci mohou své potřeby uspokojovat mnohem lépe a jednodušeji, než osoby s vysokou mírou potřebné podpory. Tato vysoká míra potřebné pomoci může být dána jak zdravotním stavem, tak věkem. Osoby, které jsou zcela závislé na podpoře pracovníků, potřebují naplnit základní potřeby jako jídlo, pití – mít ho dostatek, mít ho kdy potřebuji, takové jaké mi chutná, takové jaké mně neubližuje – nedávím se při jídle, nezhorší mi zdravotní stav. Potřebují nemít strach – nebude se ke mně chovat někdo špatně, ochrání mě pracovníci před agresí ostatních, neupadnu z postele a přitom se dostanu, kam chci, budu mít klid, když ho potřebuji, mohu odpočívat, kdy chci apod. V případě nejvyšších potřeb je u mladších jedinců i v běžné společnosti důležitý pocit smysluplnosti práce, dosažení určitých cílů v oblastech rodiny, práce apod. U lidí vyššího věku jsou vyšší hodnoty spojeny s pocitem naplnění života, vyrovnáváním se s jeho smyslem, se spiritualitou. Mentálně postižený má stejné základní psychické potřeby jako jiní lidé, většinou jsou však v saturaci svých potřeb závislejší na okolí (Vágnerová, 2004, s. 7). Z psychických potřeb ještě Vágnerová uvádí tyto: potřeba stimulace – nezbytný přísun podnětů musí být přiměřený možnostem mentálně postiženého; osoby s mentálním postižením preferují stereotypnější,

jednodušší

a

jednoznačnější

stimulaci;

důležitá

je

srozumitelnost, v opačném případě se dostávají mentálně postižení do situací, kterým nerozumí a jejich obranou pak můžou být afekty vzteku potřeba učení – snaha o pochopení okolí – informací nesmí být mnoho a musí se opakovat, měla by platit jednoduchá pravidla, která pochopí potřeba citové jistoty a bezpečí – jistota daná vztahem s blízkým člověkem nebo stabilitou prostředí je určitým zdrojem rovnováhy k problémům s porozuměním prostředí 27

potřeba seberealizace – nejčastěji na úrovni pozitivní odezvy od ostatních, pochvalou či oceněním, které jim potvrzuje jejich vlastní hodnotu potřeba životní perspektivy – velmi závisí na schopnosti mentálně postiženého chápat pojmy času, minulosti, přítomnost a budoucnosti (Vágnerová, 2004, s. 8). Tyto příklady je možné využít velmi dobře při zlepšení života osob s velkou mírou potřebné pomoci. Na závěr je nutné zmínit, že pokud má být člověk motivovaný, musí porozumět významu činnosti, kterou dělá a pak ji bude vnímat pozitivně. V případě mladších uživatelů je to např. motivace k práci, díky níž si za vydělané peníze může nakoupit zboží, které se mu líbí, jezdit na dovolenou apod. V případě starších osob to může být motivace k udržení stávajících dovedností a nebýt tak zcela závislý na jiných osobách.

4.2 MODEL VRSTEVNÍKA Další metodou, jak zjistit potřeby osob s mentálním postižením, může být srovnání jejich života s životem vrstevníka. Jaký je život vrstevníka žijícího v běžné společnosti a život lidí v zařízení sociálních služeb. Nejčastějšími dotazy, které mohou pomoci při určení oblasti podpory, jsou (Forest, M., Pearpoint, J., nedatováno): Kde bydlí a s kým bydlí? Co dělají během dne? Jak tráví volný čas? Jaké mají přátele? Jaké mají povinnosti? Co dělají doma? Pokud si na otázky odpovíme pohledem běžného vrstevníka a pohledem osoby využívající pobytové služby v zařízení sociálních služeb, odkryje se nám spousta možností a oblastí kam podporu směřovat.

28

4.3 PRINCIP NORMALITY Princip normality pochází již z roku 1959, kdy se stala součástí dánských zákonů, jejím autorem je Bengt Nirje. Myšlenka normality byla postupně dále specifikována a postupně posunuta do dalších států Evropy a Ameriky. Hlavní myšlenkou je umožnit život osobám s mentálním postižením žít jako členové běžné společnosti, odstranit překážky k takovému životu a přitom respektovat jejich specifické požadavky. Jejich základní principy jsou: zachování běžného rytmu dne (a týdne) – dělat podobné věci ve stejnou dobu, oddělovat pracovní týden a víkend normální rutinní život oddělující práci, bydlení, volnočasové aktivity – střídat místa, na kterých se činnosti dějí, s čímž souvisí i vyrovnání se s neočekávanými situacemi prožívání běžného ročního rytmu – práce, dovolená, oslavy, svátky prožít si normální vývojové fáze života – péče významných dospělých v dětství, učení se, budování sebevědomí mladých, získání zkušeností a respektu dospělých, prožití stáří s blízkými lidmi respektování vlastních přání, potřeb a rozhodnutí akceptování života ve světě obou pohlaví – setkávat se s lidmi obou pohlaví, mít možnost navazovat kontakty s opačným pohlavím, mít možnost společně žít mít základní životní (ekonomický) standard – možnost pracovat, mít mzdu, mít výhody jako ostatní mít běžné životní podmínky – stejné bydlení, běžná zástavba nikoliv bydlení s velkým množstvím lidí v nevhodných velkých budovách (Nirge, 1969, s. 20). Zajímavé jsou a podobné jsou i výsledky výzkumu Weigela, který zkoumal očekávání a přání starých lidí s mentálním postižením a došel k závěrům, které se dají využít jako určité vodítko pro sledování potřeb. Sociální kontakty: o udržení intenzivních kontaktů s příbuznými a přáteli o možnost docházet podle zájmu do dílny o mít kontakty mimo zařízení. 29

Bydlení a práce: o zachovat důvěrná místa, která zná o zachovat strukturu dne o zachovat smysluplné zaměstnání o mobilita a nezávislost. Volný čas: o mít možnost déle spát o čas pro koníčky o podpora kreativních aktivit o návštěvy kina, divadla o návštěvy kurzů. Sebeurčení o respektování a zacházení jako s dospělým o být finančně zajištěn o mít možnost mobility o spolurozhodovat o mít pocit užitečnosti Šelner (2010, podle Wiegel, 2003).

4.4 ERGOTERAPIE Ergoterapeuti se při svých hodnoceních zaměřují na schopnost klienta zvládat běžné činnosti. I toto zjišťování může být určitým vodítkem pro zjišťování potřeb klientů s mentálním postižením. Jednoduše bychom mohli popsat, že ergoterapeuti zjišťují schopnosti člověka v užších činnostech soběstačnosti (příjem jídla, koupání,

osobní

hygiena,

oblékáním

použití

toalety,

ovládání

močení

a vyprazdňování stolice, péče o osobní pomůcky) a v širším smyslu soběstačnosti (vedení a údržba domácnosti, hospodaření s penězi, mobilita v komunitě, péče o druhé a domácí zvířata, péče o vlastní zdraví). Velmi podstatné je při hodnocení

a zjišťování podpory posuzování parametrů: důležitosti/významnosti – každý klient přikládá jinou důležitost různým činnostem nezávislosti – může být umožněna použitím správných pomůcek či vhodného prostředí 30

bezpečnosti – vztahuje se k míře rizika kvality provedení – zohledňuje, zda je aktivita provedena efektivně (náročnost, délka trvání) zkušenosti – klient nemusí umět provádět všechny činnosti, jelikož je dělá nebo někdo jiný, např. nepřišije si knoflík (Jelínková, Krivošíková, Šajterová, 2009, s. 148-157).

4.5 TERAPEUTICKÉ A SPECIÁLNÍ METODY JAKO MOŽNOSTI NAPLŇOVÁNÍ INDIVIDUÁLNÍCH POTŘEB

Jako specializované metody při práci s mentálně postiženými je možné využívat tzv. arteterapie, která využívá aplikaci některých z níže uvedených uměleckých aktivit. Dramaterapie jejímž cílem je redukce tenze, rozvoj fantazie, empatie, sebedůvěry, pocit zodpovědnosti či koncentrace. Základním prostředkem je improvizace

umožňující

expresi

aktuálního stavu klienta,

dalšími

prostředky jsou mimická a řečová cvičení, hra rolí, pohyb, pantomima, loutková hra apod. (Michalík, 2011, s. 143-146). Muzikoterapie, která využívá základní prvky, jako je melodie, harmonie, rytmus, tempo, dynamika atd. Muzikoterapie může mít projevy jak aktivní – hra na hudební nástroj, zpěv či projev receptivní, což je vnímání a prožívání hudby. Metodami aktivní muzikoterapie jsou hudební improvizace,

hudební

interpretace,

komponování

hudby,

hudební

vystoupení (Michalík, 2011, s. 146-149). Taneční terapie je úzce spojená s muzikoterapií a dramaterapií. Výtvarná terapie využívá prostředků výtvarného umění jako pomoc při změně chování a myšlení a k vyjádření emocí. Slovesná terapie je prostředek růstu jedince, který využívá knih, filmů, psaní a diskusi řízenou terapeutem. Cílem může být odvrácení pozorností od problémů, vzbuzení nových zájmů, změna postojů a hodnot, socializace, seberealizace apod. (Michalík, 2011, s. 152). Tyto uvedené metody většinou vycházejí z terapeutických škol a zaměřují se na zlepšení narušené vnitřní rovnováhy organizmu nebo jeho narušené rovnováhy 31

s okolím. Další metody pak jsou tzv. metody léčebně-výchovné, které jsou zaměřeny na lidskou činnost, zde můžeme uvést např.: terapii hrou – zejména využívanou u dětí, která je prostředkem poznání světa, nástrojem komunikace, navázání vztahu pracovní a činnostní terapie – jedná se o rukodělné činnosti (práce se dřevem, textilem apod.) nebo o nácviky v oblasti praktického života (péče o domácnost) psychomotorika – vedoucí k podněcování hybnosti (uchopení předmětů, schopnost sedět, stát) terapie s účastí zvířete – nejčastější je využívání koně (hipoterapie) nebo psa (canisterapie). Tyto aktivity spadají převážně od oblasti aktivizace, která je v domovech se zdravotním postižením spjata zejména s volnočasovými aktivitami, vytvářením aktivizačních programů, které zejména navrhují ergoterapeutové či dnes lépe řečeno pracovníci v sociálních službách se zaměřením na nepedagogickou činnost nebo pedagogové volného času apod. Zpravidla do této oblasti patří nabídky sportu, ručních prací či společensko-kulturních aktivit. U klientů ve vyšším věku či s potřebou vysoké podpory jsou tyto aktivity někdy těžko dostupné. Pro tyto osoby je potřebné využívat např. aktivity spojené s tzv. aktivitou mozku – podporovat užívání mozku a jeho rozvíjení, což může být jedna z prevencí demence. Aktivizací je pak vše, co mozek zaměstnává – zpracovávání nových podnětů či využívání známých podnětů jinak. U osob starších či závislejších na péči je možnost si tyto podněty zajistit samostatně velmi komplikovaná a je na personálu, aby tyto podněty klientům nabízel. Možnosti jsou zcela jednoduché a nenáročné. Stačí se v průběhu dne zamýšlet a nabízet místo běžné hygieny relaxační koupele s hudbou, odpočinek v polohovacím křesle na společenské místnosti místo v posteli, odvoz klienta na sociální oddělení pro dopis místo jeho donesení mu na pokoj. Všechny jednoduché činnosti s sebou přinášení pro klienta spoustu nových podnětů, které např. během cesty zařízením uvidí (Medlíková, 2011, s. 17). Obdobné je využití smyslových podnětů na pokojích klientů (vůně, světla, hudba, příjemné materiály apod. (Veřejný ochránce práv, 2009, s. 48-49). Velký přínosem pro aktivizaci a využití času klientů, zejména jejich smyslů, je 32

zřízení speciálního prostředí tzv. snoezelenu, který při vhodném vybavení pomůže k stimulaci všech oblastí základních smyslů – hmatových (vibrační lůžka), zrakových (lampy a promítačky), čichových (éterické oleje), sluchových (relaxační či rytmická hudba), (Tichá, 2011, s. 36-38). Zajímavostí je, že tento druh aktivizace byl dříve pouze v zařízeních určených dětem, teprve v poslední době se tato metoda více dostává i do zařízení s klienty vyššího věku, jelikož její využití je právě u klientů s těžkým postižením. Prostředí v snoezelenu musí být přitažlivé a stimulující tak, aby i ti nejvíce postižení měli zájem po něčem sáhnout či někam si lehnout. Prostředí nabízí mnohostrannou nabídku smyslových dojmů, které mají klienti využívat dobrovolně a rádi (Švarcová, 2003, s. 104). Dalšími podpůrnými metodami, je využívání relaxací, bazální stimulace, rehabilitace. U aktivizace osob s demencí se pracuje s posilováním kapacity paměti, s celoživotně zafixovanými vzorci, zjednodušeným vnímáním, dostatečným množstvím senzorických podnětů. V domovech důchodců se stále častěji využívá reminiscenční neboli vzpomínkové terapie (Müller, 2008, s. 57-58). Důraz na individualitu v sociálních službách znamená, že léčebné přístupy jsou nahrazovány hledáním vhodných individuálních přístupů k lidem a změnou způsobu práce. Individuální přístupy znamenají, že se liší podpora lidem podle postižení, sociální situace, věku či jiných specifických požadavků. Závěrem je nutno zmínit, že všechny procesy zjišťování a naplňování potřeb klientů, způsob práce s klientem, zjišťování jeho schopností a přání jsou v sociálních službách zachyceny v procesu individuálního plánování (Bednář, 2011, s. 33-34).

33

PRAKTICKÁ ČÁST - VÝZKUM 5

METODOLOGIE

Ve své práci využívám kvalitativní výzkum. K výběru tohoto druhu výzkumu jsem se rozhodla proto, že mým úkolem bylo sbírat co nejvíce informací týkající se daného tématu, abych pak mohla vytvářet závěry a případně je aplikovat v praxi. Tento druh výzkumu dává možnost při práci v terénu pružně reagovat a využívat více metod z kvalitativního výzkumu. Jak uvádí Hendl: „Práce kvalitativního výzkumníka je přirovnávána k činnosti detektiva, který hledá a analyzuje jakékoliv informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek.“ (Hendl, 2005, s 60).

5.1 ÚČEL A CÍL VÝZKUMU Ve své práci chci upozornit na to, že otázka stárnutí populace se dotýká i osob s mentálním postižením. Současně chci poukázat na nové potřeby těchto osob a na nutnost změnit způsob poskytování sociálních služeb, metody práce, rozsah i nabídku služeb v pobytových zařízeních. (symbolický cíl) V současné době se hodně mluví o osobách s mentálním postižením a jejich začleněním do společnosti, která pomalu mění svůj přístup k nim. Jedním z pohledů, jak se na osoby s postižením můžeme dívat, je pohled života jejich vrstevníka. To mě vede k otázce: Proč se na osoby s mentálním postižením, které dosáhly vyššího věku, nemáme dívat jako na seniory? Změnily se potřeby těchto osob v souvislosti s dosažením vyššího věku nebo mají osoby s mentálním postižením stále stejné potřeby? (Poznávací cíl). Práce by měla popsat, jakými změnami sledovaná organizace za určenou dobu prošla v souvislosti se stárnutím jejich uživatelů. Současně se pokusím o nastínění možných změn, ke kterým by bylo vhodné v organizaci přistoupit vzhledem ke změně věku uživatelů, aby se sociální služba stala kvalitnější a lépe reagovala na jejich potřeby. (aplikační cíl) Účel výzkumu má vést k poznání, které přispěje k lepšímu porozumění sociálnímu světu, v tomto případě jde o pochopení problematiky stárnutí osob s mentálním postižením. Jednou z kategorií, která je v práci využita, je výzkum popisný, který dává obraz specifických podrobností situace, jevu nebo vztahů. Tento výzkum 34

používá techniky, jako je statistické šetření, terénní pozorování a případová studie (Hendl, 2005, s 38). V práci využívám přístup, jehož základem je případová studie, kdy se sbírá velké množství dat od málo jedinců. Podle sledovaného případu se jedná o studium organizace, procesů jejich změn a adaptace (Hendl, 2005, s. 105). Cíl svého výzkumu mohu spojit s tzv. predikcí, tj. pokusem o předpovězení nějakého fenoménu, na základě informací, které jsou známé. V tomto případě se jedná o předpověď nutnosti změn v sociálních službách pro osoby s mentálním postižením vzhledem k dosahování vyššího věku těchto osob. Z hlediska dělení výzkumu považuji svůj výzkum zařaditelný do kategorie výzkumů aplikovaných, jelikož odpovídá na otázky, které mají bezprostřední význam pro praxi (Hendl, 2005, s 39). Jeho záměrem je zlepšení života osob s mentálním postižením tím, že se reaguje na jejich potřeby související s věkem. Cílem diplomové práce je popsat základní změny ve způsobu poskytování pobytových sociálních služeb a v naplňování individuálních potřeb osob s mentálním postižením. Cíl svého výzkumu chci zaměřit zejména na změny způsobené stárnutím osob s mentálním postižením.

5.2 VÝZKUMNÁ OBLAST, VÝZKUMNÉ TÉMA A OTÁZKY Výzkumná oblast: Stárnutí osob s mentálním postižením. Výzkumné téma: Změny ve způsobu poskytování pobytových sociálních služeb a v naplňování individuálních potřeb osob s mentálním postižením v souvislosti se stárnutím. Výzkumná otázka: Mění se způsob poskytování sociálních služeb a naplňování individuálních potřeb osob s mentálním postižením ve sledované organizaci v souvislosti se stárnutím uživatelů služby? Specifické otázky: Mění se ve stáří potřeby osob s mentálním postižením? Jakých oblastí se změny související s věkem nejvíce dotýkají? Kdy k těmto změnám nejčastěji dochází? Reaguje a přizpůsobuje se sledovaná organizace potřebám uživatelů? Jaké změny poskytovatel v souvislosti se stárnutím osob uskutečnil? Jaké změny by učinit měl?

35

5.3 PLÁN VÝZKUMU, ČASOVÝ PLÁN Časový plán vypadal takto: do ledna 2012 byly zpracovány základní teoretické poznatky, během února pak byla navržena podoba výzkumu, březen byl věnován praktickému výzkumu – získávání dat, rozhovory a v dubnu 2012 se práce zkompletovala.

5.4 VÝBĚR VZORKU, OPERACIONALIZACE Výběr vzorku byl účelový vzhledem k cíli výzkumu organizace, ve které byl prováděn výzkum: Nové Zámky – poskytovatel sociálních služeb, p. o., poskytující službu domova pro osoby se zdravotním postižením – místo poskytování Nové Zámky cílová skupina – osoby s mentálním postižením, uživatelé domova sběr dat se uskutečnil z: o dokumentů zařízení (výroční zprávy, záznamy o činnosti, archivní materiály, …) o osobních spisů uživatelů – spisy z archívu, individuální plány, sociální a ošetřovatelská dokumentace o rozhovorů s uživateli, kteří využívají službu alespoň 20 let a je možno získat od nich informace vzhledem k mentálnímu postižení, vzorek 5 respondentů o rozhovorů s pracovníky, kteří pracující v organizaci více než 20 let, vzorek 5 respondentů o z vlastního pobytu v zařízení. Operacionalizace jakož to vysvětlení pojmů, se kterými jsem v praktické části pracovala, jsou zahrnuty v teoretické části - mentální postižení, stárnutí, individuální plánování apod.

5.5 METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT, PROCES A ANALÝZA DAT Ke svému výzkumu

jsem

použila základní metody:

pozorování, texty

a dokumenty, interview (rozhovor). Získaná data zahrnují přepisy poznámek 36

z pozorování a rozhovorů, deníků, úředních dokumentů, úryvků z knih a časopisů (Hendl, 2005, s 52). Data jsem získala osobně. Základem kvalitativního výzkumu jsou rozhovory s pracovníky a uživateli služby domova. Rozhovory by se daly zařadit do kategorie polostrukturované rozhovory, ale domnívám se, že přesnější je označení v knize Hendla - rozhovor pomocí návodu. Návod v tomto případě představuje seznam témat, které je nutno probrat. Rozhovor je volnější a přizpůsobuje se situaci a odpovědím respondenta, díky tématům (oblastem) se dají data z rozhovoru lépe srovnávat (Hendl, 2005, s. 174). A rozhodně je tento druh rozhovoru vhodnější pro cílovou skupinu osob s mentálním postižením. Po souhlasu statutárního zástupce organizace byly domluveny termíny schůzek se zaměstnanci a klienty, byl jim vysvětlen cíl výzkumu, a poté byli respondenti požádáni o souhlas s rozhovorem. Rozhovory byly zapisovány, podle stanovených oblastí rozebrány a výsledky popsány. Sběr dat z rozhovoru byl dále doplňován pozorováním, studiem dostupných dokumentů a osobní dokumentace uživatelů. Část dokumentů byla vyhledána v archívu, pokusila jsem se získat jak úřední dokumenty, tak ostatní dokumenty jako zápisy ze schůzí, výroční zprávy, vydané předpisy organizace, záznamy o činnosti. Informace, které jsem získala ze studia dokumentů a rozhovorů s uživateli a pracovníky, byly analyzovány (zjišťováno, zda je potřebuji) současně s jejich sběrem (Hendl, 2005, s 50-52), následně byly skládány do celku. Srovnání bylo provedeno na základě stanovených kritérií. Ze získaných informací jsem vyvodila závěr (hypotézu). Metoda pozorování mi pomohla data doplnit či upřesnit. Srovnání dat č. 1 Ve výzkumu jsem postupovala tak, že jako první jsem zjišťovala a popsala průběh doposud poskytované sociální služby u 5 uživatelů ve sledované organizaci. Zaměřila jsem se na jejich potřeby a poskytovanou podporu. Aby bylo možno získaná data porovnat, nastavila jsem kritéria, která jsem pozorovala v různých obdobích života. Při stanovení kritérií jsem využila některé základní činnosti ze zákona o sociálních službách. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, kdy se (časově) výrazně změnily potřeby uživatelů a poskytovaná podpora v souvislosti s jejich stárnutím (dosahováním 37

vyššího věku). Na což navazuje srovnání č. 2 – zda poskytovaná služba reagovala a přizpůsobila se změně potřeb uživatelů nebo na změnu zareagovala jen částečně či vůbec. V této části jsem se pokusila odpovědět na první tři výše uvedené specifické otázky výzkumu: Mění se ve stáří potřeby osob s mentálním postižením? Jakých oblastí se změny související s věkem nejvíce dotýkají? Kdy k těmto změnám nejčastěji dochází? Stanovená kritéria (posuzované činnosti): Strava – schopnost se samostatně najíst. Hygiena a péče o vlastní osobu – schopnost zvládnou péči o tělo. Pracovní terapie – schopnost se zapojit do práce nebo pracovních terapií. Volný čas – zájmy, koníčky, trávení volného času. Společenský kontakt – mít zájem o kontakt s druhými, zapojení do společenských aktivit. Osobní cíle, přání – projevovaná přání, cíle. Specifika a projevy věku – specifika uživatele v uvedeném období a projevy, které mohou souviset s věkem. Časová období života uživatele, ve kterých byla kritéria zjišťována: do 30 let 31 – 50 let 51 – 55 let 56 – 60 let 61 – 65 let (horní hranici určoval současný věk). Jelikož podstatou mé práce bylo zaměření se na vyšší věk osob s mentálním postižením, oblast mladšího věku jsem zahrnula spíše okrajově, naopak vyšší věkové období bylo členěno podrobněji. Data jsem získala z individuálních plánů, sociální a ošetřovatelské dokumentace. Získané

informace

byly

doplněny

rozhovory

s klíčovými

pracovníky

a pozorováním. 38

Uživatelé byli vybráni osobně na základě těchto kritérií: věk nad 50 let, osobní zkušenost s jejich potřebami a viditelné projevy stárnutí (viz Tab. 2). Tabulka 2. Přehled věku uživatelů, u nichž byl popsán průběh sociální služby Uživat el č. Věk

U1

U2

U3

U4

U5

60

56

61

58

65

Zdroj: vlastní výzkum

Srovnání dat č. 2 Následný výzkum navazoval na první a zjišťovala jsem v něm informace (data) o průběhu poskytované sociální služby – od jejich počátků do přítomnosti. Cílem bylo popsat změny, které ve službě nastaly (pokud nastaly) v souvislosti s reakcí na stárnutí uživatelů. Zda služba reagovala a přizpůsobila se změněným potřebám. Tímto srovnáním jsem chtěla odpovědět na další tři výše uvedené specifické otázky: Reaguje a přizpůsobuje se sledovaná organizace potřebám uživatelů? Jaké změny poskytovatel v souvislosti se stárnutím osob uskutečnil? Jaké změny by učinit měl? Oblast zjišťovaných informací a současně i návod rozhovoru (polostrukturovaný rozhovor) byly stanoveny takto: stav klientů – počty, věk, struktura oblast personálního zabezpečení oblast základních potřeb – ubytování, strava, ošetřovatelská péče oblast aktivizace a začlenění – aktivizace, práce, rodina, zájmy sociální práce. Informace o poskytované službě byly čerpány z dostupných dokumentů uložených v příručním archívu organizace (využity dostupné kroniky, záznamy o činnosti organizace – plány investičních činností, příkazy ředitele, zprávy z kontrol, novinové články, záznamy o činnosti brigád socialistické práce, směrnice, stavební deníky apod.) Informace o činnosti uživatelů v dřívější době, jejich

39

potřebách byly čerpány z náhodně vybraných 10 sociálních spisů a 20 výchovných záznamů uložených v příručním archívu organizace. Pět rozhovorů s uživateli služby proběhlo v soukromí kanceláře. Uživatelé byli poučeni o cíli výzkumu, možnosti rozhovor odmítnou nebo jej kdykoliv ukončit. Byli informováni, že údaje z rozhovoru budou ve výzkumu podány anonymně. Všichni s rozhovorem souhlasili. Navození atmosféry nebyl problém, jelikož se v zařízení potkáváme denně. Uživatelé měli možnost volně popsat službu v době svého dětství a dospívání, ale zpravidla jsem musela přistoupit k otevřeným otázkám. Rozhovor byl zapisován. Vzorek uživatelů byl účelově vybrán takto: uživatelé, kteří využívají službu alespoň 20 let a je možno získat od nich informace vzhledem k mentálnímu postižení a úrovni verbální komunikace, výběr jsem provedla osobně (viz Tab. 3). Tabulka 3. Přehled věku a délky využívání sociální služby uživatelů, s nimiž byl uskutečněn rozhovor Uživatel

věk

Doba využívání služby

U1

58

48

U2

55

40

U3

56

42

U4

65

48

U5

61

49

Zdroj: vlastní výzkum

Rozhovory s 5 pracovníky probíhaly v soukromí kanceláře, pracovníci byli dotazováni na daná témata – volně se k nim vyjadřovali, během rozhovoru jsem podávala doplňující otázky, kterými jsem si upřesňovala data získaná z jiných zdrojů. Výběr byl proveden tzv. sněhovou koulí - oslovena byla kolegyně, o které jsem věděla, že pracuje ve službě již 26 let, a která mi doporučila další pracovníky (viz Tab. 4, s. 41).

40

Tabulka 4. Přehled věku a délky pracovního poměru pracovníků, s nimiž byl uskutečněn rozhovor Pracovník

Věk

Délka pracovního poměru

P1

50

26

P2

52

24

P3

56

22

P4

59

25

P5

60

28

Zdroj: vlastní výzkum

5.6 OMEZENÍ VÝZKUMU Uvědomuji si, že výsledek výzkumu může být ovlivněn nedostatkem starších dokumentů nebo nezájmem uživatelů či pracovníků informace sdělovat. Srovnání poskytované podpory může být ovlivněno případnými nekvalitními záznamy v individuálních plánech. Další omezenost týkající se zobecnění výsledků je dána již zaměřením, kdy budu data zpracovávat v jedné organizaci.

41

6

VÝSLEDKY VÝZKUMU, ZÍSKANÁ DATA

V úvodu krátce představím sociální službu, ve které výzkum proběhl. Výzkum byl prováděn v organizaci Nové Zámky – poskytovatel sociálních služeb, příspěvková organizace. Základním předmětem činnosti organizace je poskytování sociálních služeb vymezených v § 48 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů - služba domov pro osoby se zdravotním postižením. Základním posláním organizace je vytvoření podmínek pro důstojný a naplňující život pro dospělé osoby s mentálním postižením, které si vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo sociální situaci nemohou služby zabezpečit za pomoci blízké osoby nebo terénními službami. Zařízení usiluje, aby se uživatelé sociální služby, s přihlédnutím k jejich možnostem a schopnostem, co nejvíce přiblížili k běžnému životu. Cílem služby je rozvoj a aktivizace stávajících individuálních schopností a dovedností uživatelů služby při současném respektování jejich tempa a naplňování jejich individuálních potřeb. Vytváření podmínek pro důstojný život v zařízení a respektující přístup personálu.

6.1 SROVNÁNÍ 1 Průběh poskytované služby – sledování potřeb a poskytované podpory.

6.1.1 ZÍSKANÁ DATA Uživatel U1, 60 let, přijat v roce 1964 ve věku 12 let Od narození byl v ústavní péči, dle zpráv byl vždy velmi „šikovný“, potřeboval minimální podporu zejména v hospodaření s penězi a s oprávněnými zájmy (vyřizování důchodu apod.), nikdy nezvládl základy psaní či čtení, v sebeobsluze byl samostatný až do 55 let, dnes potřebuje podporu a dohled ve více oblastech. Období: do 30 let Strava – schopný se samostatně najíst lžící. Hygiena a péče o vlastní osobu – podpora pouze verbální – nutný dohled. Pracovní terapie – pomáhá při práci na oddělení. Volný čas – zájem o kreslení, poslech a zpěv písní. 42

Společenský kontakt – nebylo zjištěno, rodina bez zájmu. Osobní cíle, přání – procházky, je rád v zájmu druhých osob. Specifika a projevy věku – lítostivost, někdy projevy výbušnosti – chce na sebe upozornit, projevy související přímo s věkem nevysledovány. Období: 31 – 50 let Strava – stravuje se sám, beze změny. Hygiena a péče o vlastní osobu – občas je vlastní péče nedostatečná, potřeba dohledu, pomoc při obouvání. Pracovní terapie – je zařazen do pracovní terapie v parku, k práci je nutné jej neustále motivovat, ale zvládá jízdu s kolečky, sběr odpadků, se zařízením měl tři roky uzavřenu smlouvu o pracovní činnosti, poté byl zařazen do dobrovolné terapie. Volný čas – rád kreslí, vymalovává. Společenský kontakt – rád se zapojuje do všech pořádaných akcí. Osobní cíle, přání – chodit na dlouhé procházky do přírody. Specifika a projevy věku – snižuje se vytrvalost v práci, snížení zájmu o práci. Období 51 – 55 let Strava – stravuje se sám, beze změny. Hygiena a péče o vlastní osobu – beze změn, nutný dohled. Pracovní terapie – stále je zařazen do pracovní terapie v parku, těžší práce zvládá spíše krátkodobě. Volný čas – procházky, vaření, kreslení. Společenský kontakt – pořád se rád zúčastňuje společenských akcí, rád jezdí do kina. Osobní cíle, přání – vycházky, kino. Specifika a projevy věku – potřebuje častější přestávky k odpočinku, je rád chválen, zvýšená emotivnost. Období: 56 – 60 let Strava – je vhodnější mu stravu pokrájet. 43

Hygiena a péče o vlastní osobu – zvládá s menší podporou, nutný dohled nad výběrem oblečení. Pracovní terapie – v pracovní terapii většinu dne prosedí, někdy se krátkodobě zapojí, často potřebuje přestávky. Volný čas – často posedává. Společenský kontakt – vyhledává kontakt skupiny. Osobní cíle, přání – sledovat TV, poslouchat rádio. Specifika a projevy věku – zhoršila se motorika, pohybuje se pomaleji, potřebuje větší podporu v oblasti sebeobsluhy, v posledním období pěti let se zřetelně projevila únava, změna zájmu od aktivních činností k pasivním.

Uživatel U2, 56 let, přijat do zařízení v 1972 (do roku 1977) a následně v roce 1994 (doposud) Od narození pobýval zejména v psychiatrických léčebnách, v období 1977 – 1994 nepobýval ve sledované organizaci, ale v jiných zařízeních, zřejmě z důvodů jeho projevů chování byla místa jeho pobytu měněna, v oblasti sebeobsluhy byl samostatný, ale potřeboval celodenní dohled nad chováním, doposud je schopen si hospodařit s menším obnosem peněz. Kolem 50 roku začíná zřetelnější útlum činorodosti. Období: do 21 let Strava – jí rád, je samostatný. Hygiena a péče o vlastní osobu – zvládá samostatně. Pracovní terapie – práce v pracovní skupině zahrada. Volný čas – poslouchá hudbu. Společenský kontakt – kontakt s rodinou občasný, nemá rád kolektiv. Osobní cíle, přání – nejlépe odejít domů. Specifika a projevy věku – vzhledem k věku hodně zklidněný léky, základní znalosti trivia, orientován v čase. Období 21 – 38 let z důvodů umístění v jiných zařízeních, nebylo možno zjistit dostatek informací. 44

Období: 38– 50 let Strava – samostatnost. Hygiena a péče o vlastní osobu – zvládá sám, občas nutný dohled. Pracovní terapie – pracuje v zahradě, později na základě pracovní smlouvy ve stolářské dílně (2 roky), k práci musí být pobízen, kolem 50 roku se jeho tempo ještě snižuje, souvisle pracuje max. pět minut. Volný čas – rád kreslí, někdy se zapojil do sportovních aktivit. Společenský kontakt – společenské události nevyhledává, pouze udržuje kontakt bratrem, občas jede na dovolenku domů. Osobní cíle, přání – nejraději spí nebo kouří, sleduje televizi. Specifika a projevy věku – po 45 roku je znatelný pokles v oblasti hygieny, začínají problémy s pracovní činností. Období: 51– 56 let Strava – jí lžící, zpomalené tempo. Hygiena a péče o vlastní osobu – nutná podpora při koupání. Pracovní terapie – z pracovní terapie na zahradě odešel, zkoušel další možnosti jako je keramická či svíčkařská dílna, do každé chodí pouze jeden den v týdnu, část dne v dílně prospí. Volný čas – tráví sám na pokoji, případně spí, nemá zájem o jakoukoliv činnost. Společenský kontakt – nevyhledává. Osobní cíle, přání – mít tabák a spát. Specifika, projevy věku – stále výraznější útlum v jakýchkoliv činnostech, zvyšující se míra potřebné podpory, jeho aktivizace je náročná.

Uživatel U3, 61 let, přijat do zařízení v roce 1965 Od svých osmi let byl v ústavní péči, i když jeho babička měla zájem si jej vzít do péče, nebyl jí svěřen, měl bratra, ale ještě v dětství byli odloučeni. Podle zpráv byl spíše tichý, neprojevoval se, časem se stal naopak komunikativní, v dnešní době je komunikace ztížena počínající demencí a špatným sluchem. Období: do 30 let Strava – bez podpory. 45

Hygiena a péče o vlastní osobu – zvládá bez podpory. Pracovní terapie – navštěvuje pracovní terapii v zahradě. Volný čas – procházky po zařízení a okolí. Společenský kontakt – občas jede na výlet. Osobní cíle, přání – nezjištěno. Specifika, projevy věku – nezjištěno. Období: 31 – 50 let Strava – nevyžaduje podporu. Hygiena a péče o vlastní osobu – zvládá bez podpory. Pracovní terapie – navštěvuje pracovní terapii ve skleníku má i pracovní smlouvu, před 50 rokem odchází do svíčkařské dílny, práce pro něj byla již namáhavá. Volný čas – sledování televize, pravidelné obchůzky po zařízení, modlitby. Společenský kontakt – byl jen jednou na výletě, ale dál už jezdit odmítá. Osobní cíle, přání – měl zájem odejít z dílny z důvodu únavy. Specifika, projevy věku – ke konci období je znatelná únava. Období: 51 – 55 let Strava – zvládá lžící s občasnou podporou. Hygiena a péče o vlastní osobu – nutný dohled. Pracovní terapie – navštěvuje svíčkařskou dílnu, pracuje tam dopoledne. Volný čas – návštěvy zaměstnanců v kancelářích, sledování televize, modlitby. Společenský kontakt – nevyhledává společnost. Osobní cíle, přání – chce skončit pracovat v dílně a jít do důchodu, přitom nechce opustit pracovníka z dílny. Specifika, projevy věku – únava, zhoršení pohybu a motoriky. Období: 56 – 61 let Strava – musí být pokrájená, nají se sám lžící. Hygiena a péče o vlastní osobu – je nutná částečná podpora pracovníka, potřebuje pomoc při výběru oblečení. Pracovní terapie – terapii ve svíčkařské dílně navštěvuje cca 2 hodiny denně. Volný čas – tráví ho tím, že navštěvuje zaměstnance a ostatní uživatele. 46

Společenský kontakt – společnost cizích lidí nevyhledává, nezúčastní se žádné akce ani výletu, rodinu nemá. Osobní cíle, přání – zaměřeny na to, mít všeho dostatek a být s pracovníky, které má rád. Specifika, projevy věku – během dne více relaxuje u televize, zpravidla po obědě, zapomíná, což se jeví jako první příznaky demence, začíná mít problémy s chůzí po schodech – potřebuje podporu.

Uživatel U4, 58 let, přijat do zařízení v roce 1965 Od šesti let v ústavních zařízeních, již od mládí projevoval problémové chování, časté pobyty v léčebnách, od mládí kolébavý, nejistý pohyb, který se ve vyšším věku ještě zhoršil. Projevy nevhodného chování pokračují. Období: do 30 let Strava – bez podpory. Hygiena a péče o vlastní osobu – zvládá sám. Pracovní terapie – je rád v parku, ve skleníku. Volný čas – jezdí rád na výlety. Společenský kontakt – společnost vyhledává, ale vzhledem k jeho chování ho ostatní klienti nechtějí přijmout. Osobní cíle, přání – mít návštěvy. Specifika, projevy věku – nejsou zaznamenány. Období 31 – 50 let Strava – jí lžící samostatně. Hygiena a péče o vlastní osobu – zvládá samostatně. Pracovní terapie – navštěvuje pracovní terapii ve skleníku, občas ji vystřídá svíčkařskou dílnou. Volný čas – má rád kávu, cigarety a posezení u televize, rád navštěvuje zaměstnance v kancelářích. Společenský kontakt – občas jede na výlet, těší se na návštěvy sestry. Osobní cíle, přání – mít peníze na kávu a cigarety. Specifika, projevy věku – nebyly zaznamenány, mírné zhoršení pohybu. 47

Období: 51 – 55 let Strava – je jemně krájená, později mletá, někdy se nají sám jindy s podporou pracovníka. Hygiena a péče o vlastní osobu – je nutná podpora pracovníka. Pracovní terapie – navštěvuje občas muzikoterapii. Volný čas – sleduje televizi a poslouchá hudbu. Společenský kontakt – o společenské události nemá velký zájem, pokud se jí zúčastní, zpravidla na ní nevydrží dlouho. Osobní cíle, přání – mít dost cigaret, chtěl by více kontaktů se setrou, později má zájem o zlepšení chůze – nebýt odkázán na vozík. Specifika, projevy věku – asi v polovině období došlo k znatelným projevům způsobených zřejmě degenerací mozku, což ovlivnilo jeho stabilitu, byl odkázán na pohyb na vozíku, počátek inkontinence, začalo se stupňovat nevhodné – rušivé chování. Období: 56 – 58 let Strava – musí být mletá, vzhledem k špatným polykacím reflexům nutná úplná podpora pracovníka. Hygiena a péče o vlastní osobu – nutná úplná podpora, zcela inkontinentní. Pracovní terapie – o návštěvu dílen neprojevuje zájem a vzhledem ke zdravotnímu stavu by to nebylo vhodné. Volný čas – volný čas si neumí zorganizovat, poslouchá televizi nebo rádio, pozoruje okolí. Společenský kontakt – nabídky v zařízení občas využije, potřebuje během akce dohled. Osobní cíle, přání – zaměřeny na udržení stávajícího zdravotního stavu a zbytku schopností. Specifika, projevy věku – došlo k dalšímu zhoršení koordinace pohybů, k upoutání na lůžko, je zasažena krátkodobá paměť, přestal se orientovat v čase, dochází ke zhoršování sluchu, což vede k tomu, že jeho projevy jsou velmi hlasité, nevydrží se delší dobu soustředit.

48

Uživatel U5, 65 let, přijat do zařízení v roce 1964 Do ústavní péče byl odeslán z rodinného prostředí, styk s rodiči udržoval (dovolenky), z počátku měl problémy v chování, později byl považován za „bezproblémového“, byl zařazen od pracovních terapií. Období: do 30 let Strava – přijímá samostatně, podpora směřuje k nácviku správného stolování. Hygiena a péče o vlastní osobu – zvládá samostatně, má rád pořádek. Pracovní terapie – pracuje ve vepříně, někdy vypomáhá na bydlení. Volný čas – rád sportuje a zpívá. Společenský kontakt – návštěvy rodiny cca 3x rok, rád jezdí na výlety. Osobní cíle, přání – kontakt s rodinou. Specifika a projevy věku – projevy související s věkem nejsou. Období: 31 – 50 let Strava – přijímá samostatně. Hygiena a péče o vlastní osobu – hygienu zvládá samostatně. Pracovní terapie – pracuje v parku, později využívá svíčkařskou dílnu, v práci je vytrvalý. Volný čas – aktivně se zapojuje do sportovních činností. Společenský kontakt – koncem období ztráta kontaktu s rodinou, dál využívá pořádaných výletů a rekreací. Osobní cíle, přání – zapojit se do muzikoterapie, jezdit na výlety. Specifika a projevy věku – projevy související s věkem nejsou. Období: 51 – 55 let Strava – přijímá samostatně, používá příbor. Hygiena a péče o vlastní osobu – samostatně se obléká i obouvá, potřebuje částečnou podporu při koupání, samostatně používá WC. Pracovní terapie – muzikoterapie – zpívá, svíčkařská dílna – aktivní činnost. Volný čas – pobyt v parku, vycházky do lesa, sledování TV, poslech rádia, návštěvy kina. 49

Společenský kontakt – návštěvy v obci Mladeč – pěšky, nákupy, návštěvy restaurací, jezdí rád do kina, zúčastňuje se sportovních přeborů, využívá pobyt na rekreaci. Osobní cíle, přání – rád jezdí do kina a má rád vše spojené s hudbou. Specifika, projevy věku – nejsou vážnější problémy, lehké zpomalení tempa, začíná být citlivější – občas se bezdůvodně rozpláče. Období: 56 – 60 let Strava – musí se rozkrájet, používá lžíci. Hygiena a péče o vlastní osobu: – potřebuje podporu při koupání, obouvání a oblékání. Pracovní terapie – svíčkařská dílna – dopolední činnost, později dílna keramická z důvodu bezbariérového přístupu, aktivně již nepracuje, v dílně mívá náhradní činnost. Volný čas – sledování filmů na sále v zařízení, vaření s vychovatelem. Společenský kontakt – zvládá občas výlet organizovaný zařízením s využitím dopravy a invalidního vozíku. Osobní cíle, přání – chodit do dílny. Specifika, projevy věku – v tomto období dochází k prudkému snížení schopnosti se samostatně pohybovat a ke snížení motoriky rukou. Období: 61 – 65 let Strava – trvalá podpora při jídle. Hygiena a péče o vlastní osobu – potřebuje podporu při hygieně. Pracovní terapie – nezúčastňuje se pravidelně žádné terapie, pokud se cítí dobře, je dovezen do keramické dílny na cca 2 hodiny nebo na muzikoterapii – pasivní přístup, občas si kreslí. Volný čas

–

poslech hudby, sledování televize, vycházky na vozíku

s doprovodem. Společenský kontakt: vyhledává sice přítomnost druhých, ale delší akce typu výlety či kina již nezvládá z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. Osobní cíle, přání – občas vyjádří přání poslouchat hudbu. 50

Specifika, projevy věku – vzhledem k zdravotním problémům – pohyb pouze na invalidním vozíku, má problémy s orientací v čase, zhoršila se komunikace, zhoršuje se sluch.

6.1.2 SHRNUTÍ Myslím, že z uvedeného přehledu je patrné, že ke změnám v potřebách osob s mentálním postižením v souvislosti s vyšším věkem dochází. Pokud srovnám získaná data, dá se konstatovat, že k patrné změně v míře poskytované podpory dochází u části uživatelů po 50 věku, teoreticky bych mohla tvrdit, že dochází k prvním znatelným příznakům stárnutí. K výraznějším změnám pak dochází kolem 55 věku. Pokud to srovnám s běžnou populací, tak tam je doba označovaná jako stáří od 65 let. Není možné však stanovit nějakou hranici plošně, jelikož jsou mezi osobami s mentálním postižením stejně jako u běžných seniorů osoby, které jsou ve vyšším věku vitálnější než osoby jiné. O tomto věku hovoří i gerontologové,

kteří

říkají,

že

postižený

je

v 55

letech

srovnatelný

s nepostiženým ve věku 65 let (Šelner, 2012, kap. 10). Jak jsem již v práci uvedla, u osob s mentálním postižením dochází často k velmi prudkému zhoršení stavu, což se dá prokázat i ve výše uvedených datech. Nejvíce zřetelná je změna, a tím i poskytovaná podpora, v oblasti pohybu – zpomalení tempa, podpora při chůzi po schodech, upoutání na invalidní vozík; hygieny – od dohledu přes částečnou až úplnou podporu; a stravování – od samostatnosti přes používání pouze lžíce, krájení stravy, mletí stravy až k podávání stravy do úst. Velmi patrné je postupné ukončování návštěv pracovních terapií – snížení počtu hodin, změna náplně práce v terapiích; větší podíl relaxace a spánku – častější potřeba odpočinku i během dne. Zájmy se soustředí nejvíce na pasivní činnosti jako je sledování televize a poslouchání rádia, snižuje se i zájem o kulturně společenské akce. U některých uživatelů lze vysledovat zvyšující se citlivost. Podpora se nejvíce zvyšuje v oblasti péče o tělo, v oblasti pohybu a umožnění relaxace. Důležitá je podpora zájmů – možnost poslechu rádia a kontaktu s druhými lidmi. Aktivizace se zaměřují na uchování stávající motoriky, vytvoření pomocného systému pro orientaci v čase či prostoru. 51

Je mi známo, že na tak malém vzorku nemohu odvodit obecně věk stárnutí osob s mentálním postižením. Ale to není v mém výzkumu tolik podstatné, jelikož jsem tímto zjištěním chtěla hlavně stanovit určitou orientační hranici, kdy by služba měla reagovat na změny potřeb. A současně jsem chtěla prokázat, že se potřeby osob změnily. Získaná data jsem se pokusila promítnout do grafu (viz Obr. 2, s. 83). Na svislé ose je poskytovaná podpora vycházející z výše uvedených dat uživatelů U1 až U5, zhodnocené podpoře jsem přiřadila, podle svého posudku, hodnoty 0 až 100 (0 = žádná, 25 = částečná, 50 = opakovaná, 75 = převážná, 100 = úplná). Na svislé ose jsou časová období života. V dalším grafu (viz Obr. 5, s. 85) jsem u 2 náhodně vybraných uživatelů do 50 let a 3 náhodně vybraných uživatelů od 51 let srovnala poskytovanou podporu ve 4 základních činnostech (strava, hygiena, pohyb, oblékání) v minutách během dne (údaje jsem získala od pracovníků v přímé ošetřovatelské péči). V grafu posledním (viz Obr. 6, s. 86) jsem ještě u těchto uživatelů srovnala časy, které uživatelé využívají k práci, spánku a relaxaci. Tyto grafy je třeba brát jako podpůrné, jelikož data byla získána od malého počtu uživatelů, ale měly by podpořit moje zjištění ze Srovnání č. 1 a ukázat, v jakých oblastech přibývá potřebná podpora, jaká je struktura dne uživatelů ve vyšším věku, co v ní zabírá nejvíce času. Myslím, že se mi v tomto srovnání podařilo odpovědět na první tři specifické otázky, které jsem si pro toto srovnání stanovila.

6.2 SROVNÁNÍ 2 Aby bylo možné srovnávat data, a popsat změny ve způsobu poskytované sociální služby, je nutné sdělit informace o současné poskytované sociální službě, ve které byl výzkum prováděn a o stavu minulém.

6.2.1 POPIS SOUČASNÉHO STAVU Stav klientů – počty, věk, struktura Okruh osob, kterým je sociální služba určena, jsou muži ve věku od 18 let s mentálním postižením včetně přidružených smyslových nebo tělesných vad, kteří jsou závislí na pomoci jiné fyzické osoby. Služba je poskytována na třech 52

místech – v Nových Zámcích na pobočce v Litovli a Bílsku, kde jsou přijímány i ženy. Celková kapacita zařízení je 165 osob, na Nových Zámcích je v současné době 98 klientů, většina z nich má středně těžké až hluboké mentální postižením včetně přidružených smyslových nebo tělesných vad. Ve svém výzkumu se věnuji pouze místu poskytování v Nových Zámcích. Průměrný věk uživatelů je zde 51 let, nejstarší uživatel má 66 let, rozdělení do věkového rozmezí je uvedeno v tabulce č. 5, s. 53. Tabulka 5. Rozdělení uživatelů do věkových kategorií Věkové

Počet uživatelů

rozmezí

služby

Do 20 let

0

21 – 30 let

1

31 – 40 let

13

41 – 50 let

23

51 – 55 let

20

56 – 60 let

18

61 – 66 let

23

Celkem

98

Zdroj: vlastní výzkum

Počet uživatelů, kteří jsou zcela závislí na pomoci dalších osob (tzv. upoutáni na lůžko – jejich pohyb je umožněn pouze za pomoci upravených lůžek, potřebují podporu při všech úkonech péče) je 9. Uživatelů, kteří potřebují vysokou míru podpory, ale v některých činnostech dokážou být samostatní (stravují se s podporou, jsou schopni ze zdravotního hlediska sezení v křesle či na invalidním vozíku) je 28. Pouze dva uživatelé jsou schopni samostatně navštěvovat nejbližší vesnici Mladeč vzdálenou necelé 2 km. O skladbě uživatelů by mohly vypovídat i počty přiznaných příspěvků na péči uvedené v tabulce č. 6., s. 54. Celkem má příspěvek na péči přiznáno 97 uživatelů z celkového počtu 98 uživatelů. 53

Tabulka 6. Počty uživatelů s přiznaným příspěvkem na péči Stupeň

Počet uživatelů

přiznaného

s přiznaným

příspěvku

příspěvkem

I. stupeň II. stupeň

příspěvku 12 na péči 36

III. stupeň

32

IV. stupeň

17

Celkem

97

Zdroj: vlastní výzkum

Oblast personálního zabezpečení Přímou práci poskytuje v současné době v Nových Zámcích 17 všeobecných sester, 23 pracovníků v sociálních službách se zaměřením na ošetřovatelskou péči, 17 pracovníků v sociálních službách se zaměřením na výchovnou nepedagogickou činnost, 4 sociální pracovníci v přímé péči a 4 administrativní sociální pracovníci. V loňském roce bylo ve službě ještě zařazeno 13 pracovníků jako vychovatelé, od letošního roku došlo k přeměně na pracovníky v sociálních službách se zaměřením na výchovnou nepedagogickou činnost či na sociální pracovníky. Oblast základních potřeb – ubytování, strava, ošetřovatelská péče Služba, ve které byl prováděn výzkum, je umístěna v budově zámku. Vnitřně (provozně) je zámek členěn na část obyvatelnou a část hospodářskou. V budově je výtah. Většina prostor je bezbariérová, mimo část pracovních dílen. Provozně je budova rozdělena na čtyři bydlení. Každé z nich zajišťuje potřeby uživatele spojené s bydlením, stravováním, soukromím, dovednostmi sebeobsluhy a volným časem. V přízemí se nachází jedno ze čtyř bydlení, určené zejména pro uživatele imobilní, v prvním patře jsou v levém křídle umístěné kanceláře a naproti nim se nachází další bydlení. Ve druhém patře jsou umístěna zbylá dvě bydlení. Každé bydlení je vlastně samostatnou jednotkou, i co se týká zaměstnanců. Bydlení se částečně odlišuje prostorovými dispozicemi, skupinou uživatelů a složením 54

pracovního týmu. Ve všech případech se jedná o skupinové bydlení ve dvou až čtyřlůžkových pokojích. Počet obyvatel jednotlivých bydlení: I. bydlení 30, II. bydlení 27, III. bydlení 22, IV. bydlení 19. Vnitřní uspořádání jednotlivých bydlení je obdobné, nachází se zde společné prostory, zpravidla jeden velký „obývací“ pokoj, společná jídelna, společná koupelna a toalety. Pokoje mají různou velikost, v zařízení jsou celkem 3 jednolůžkové pokoje, 2 dvojlůžkové pokoje, 6 třílůžkových a 18 čtyřlůžkových. Žádný pokoj nemá vlastní sociální zařízení. Na pokojích je základní vybavení jako postele, stoly, židle nebo křesla. Uživatelé mají k dispozici uzamykatelnou skříňku. Pokoj mají uživatelé dovybaven vlastním nábytkem nebo drobnými předměty. Společné prostory jsou vybaveny jako běžné obývací pokoje - televize, sedací soupravy, konferenční stolky. Zařízení zajišťuje zdravotní, ošetřovatelskou a rehabilitační péči. Zdravotní péče je zajištěna všeobecnými sestrami nepřetržitě a lékařská péče je zajištěna návštěvami smluvních lékařů. Pomoc a podporu při úkonech péče jako je koupání, oblékání, čištění zubů apod. provádí pracovníci v sociálních službách, výchovné a aktivizační činnosti, podporu sociálního chování, nácviky společenských návyků, sociálně terapeutické činnosti apod. spadají do náplně práce pracovníků v sociálních službách se zaměřením na nepedagogickou činnost. Oblast uplatňování oprávněných zájmů, podporu při jednání s úřady apod. zajišťují sociální pracovníci. Oblast aktivizace a začlenění – aktivizace, práce, rodina, zájmy Aktivizace je uživatelům zajištěna formou skupinových i individuálně zaměřených činností,

které

jsou

realizovány

především v

prostorách

pracoven

a specializovaných dílen. V případě potřeb je podpora uživatelům poskytnuta rovněž na pokojích, na bydleních či v jiných prostorách dohodnutých s uživatelem. Dílny pracovní terapie se zaměřují především na upevnění pracovních návyků a dovedností, v současné době fungují tyto dílny: svíčkařská dílna a dvě zahradnické dílny, keramická, aranžérská a relaxačně muzikální terapie. Hlavní princip dílen je, kromě pracovní činnosti, aktivizace, ale také náhrada za zaměstnání, do kterého by někteří uživatelé, pokud by byli v přirozeném domácím prostředí, docházeli. Do dílny svíčkařské dochází 55

pravidelně 6 uživatelů, další 2 navštěvují dílnu podle zájmu nebo nálady, 2 uživatelé zvládnou se slovní podporou pracovníka vytírání nádob olejem, lámání kostek parafínu, rovnání parafínu do nádob a přenášení nádob, pouze jeden zvládne vkládání knotů. V dílně parkové jsou zařazení uživatelé, kteří mají zájem o práci na zahradě a v parku, jejich náplní je hrabání listí, trávy, okopávání a ošetřování růží, rovněž se starají o obnovu zahradního nábytku – nátěry apod. V dílně je 7 uživatelů, jejich zapojení záleží na charakteru práce, ne všichni jsou schopni vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vykonávat těžší práce spojené s okopáváním apod. Odpolední program dílny je zaměřený spíše na úklid, starost o akvárium, procházky v parku. Pokud bychom zhodnotili schopnost podávat pracovní výkon, jednalo by se pouze o dva uživatele, kteří by byli schopni setrvalejší pracovní činnosti. Dílna skleníková se specializuje na pěstování květin pro aranžérskou dílnu. Náplní práce je příprava půdy (rytí, hrabání, apod.), příprava a výsev květin (předpěstování, pikýrování), zalévání, sklizeň a sušení. 1 až 2 uživatelé zvládnou i těžší práce jako je rytí a hrabání, příprava kompostu. Dílnu navštěvuje 6-7 uživatelů. Dílna aranžérská se zabývá zejména prací s pedikem (pletení nádob, táců apod.), vytváří dekorace pro zlepšení prostředí zámku, využívá i jiné techniky práce jako je drátkování. Uživatelé vykonávají jednoduché práce jako je namáčení pediku, stříhání, barvení, samotné pletení již samostatně nezvládne žádný z uživatelů. Část z uživatelů navléká korálky, kreslí či manipuluje s knoflíky apod., aby si udrželi jemnou motoriku rukou. Dílnu navštěvuje 7 uživatelů v dopoledních hodinách, odpolední činnosti jsou již individuální. Dílna keramická slouží k práci s hlínou, která je vyhledávaným materiálem pro cílovou skupinu uživatelů. Uživatelé si vytváří keramické výrobky. Základní práce spočívá ve válení hlíny, tvarování kuliček či válečků. Tyto jsou základem pro jednoduché výrobky, které po vypálení dále uživatelé natírají barvou. Dílnu dle zájmu navštěvuje cca 7 uživatelů, práci s hlínou však využívají 3-4 klienti. Poslední dílnou, která by se dala nazvat pracovní je dílna dřevařská, kterou navštěvuje 6 klientů, z nichž jsou 3 uživatelé schopni jednodušších prací. Relaxační muzikoterapie nepatří do pracovních dílen, uskutečňuje se na sále, kde uživatelé v křeslech či ve válecích pytlích relaxují při hudbě, někdy je hudba využívána i k zapojení uživatelů – zpěv, bubnování. Využívají ji zejména 56

uživatelé se zhoršeným zdravotním stavem, kteří se již nemohou zúčastnit pracovních terapií. Pro uchování znalostí, případně jejich rozšíření je určena terapie zaměřená na počítání, psaní, čtení, strukturalizaci činností a dále na získávání sociálních dovedností. Zájem o tyto činnosti se spíše snižuje, uživatelé raději volí náhradní činnosti jako je kreslení, povídání apod. Část uživatelů, kteří se neúčastní práce v dílnách, využívá s dohledem pracovníků prostory mimo bydlení, kde se zabývají některými nabízenými aktivitami nebo zde mají prostor pro relaxaci, sledování televize či poslech rádia. Uživatelé mohou rovněž využít účasti na promítání filmů v zařízení, návštěvy kina, pořádání výletů, návštěv hokejových či jiných sportovních zápasů, akcí pořádaných v parku či akcí na pozvání jiných zařízení. Dále existuje kroužek počítače a šachů, který však navštěvují pouze 2 – 3 uživatelé, sportovní kroužek je využíván cca 7 uživateli. Uživatelé se tedy zapojují do přímé práce v rámci možností, spíše sporadicky, a to vzhledem k jejich omezeným motorickým schopnostem. Většina činností je tak vykonávána zaměstnanci dílen. Někteří uživatelé se nezapojují přímo do pracovních aktivit, ale mají k dispozici náhradní činnosti (navlékání korálků, stavění kostek apod.), kterými si upevňují zbylou motoriku. Odpolední program je více individuální a částečně i relaxační – pití kávy, povídání. Zařízení se podařilo najít pro část klientů pracovní uplatnění spolupráci s firmou Trio (chráněná dílna). Dílna se nachází přímo v budově, ale kromě 3 uživatelů Nových Zámků, ji využívají zejména uživatelé z pobočky v Litovli. Kontakty s rodinou jsou v některých případech pouze na úrovní formální – dopis, telefonát, někteří příbuzní navštěvují uživatele v zařízení. Z celkového počtu 98 klientů odjíždí cca 10 klientů na občasné víkendy domů, 10 klientů na nepravidelný týdenní pobyt a 2 klienti jezdí i na dobu delší - cca na měsíc. Již tradicí jsou návštěvní neděle, kdy je zajištěn svoz z vlakového nádraží z důvodu podpory dostupnosti. Neznamená to, že by rodinní příslušníci nemohli jezdit za klienty kdykoliv, ale v návštěvní neděli je přítomno vedení domova a sociální pracovníci. Využívá ji cca 5 rodinných příslušníků. Sociální práce Sociální pracovníci se jako první setkávají se zájemci o službu a následně s uživateli uzavírají smlouvy. Věnují se hospodaření s financemi klientů, jednání 57

s opatrovníky či soudy. Všichni uživatelé Nových Zámků jsou zbaveni způsobilosti k právním úkonům, jejich opatrovníkem je obec – ve 40 případech, zbytek opatrovníků je z řad příbuzných, - bratři, sestry, jelikož některým uživatelům již vzhledem k věku, rodiče zemřeli. Sociální pracovníci podporují stávající vazby s rodinami, zúčastňují se návštěvních neděl, slavení narozenin klientů apod., na sociální oddělení se v letošním roce přesunulo pořádání společenských akcí pro uživatele služeb. Bohužel administrativní práce zabírá sociálním pracovníkům značný podíl jejich činností a není tudíž velká vazba na přímou práci s uživateli.

6.2.2 POPIS MINULÉHO STAVU Stav klientů – počty, věk, struktura Nové Zámky – poskytovatel sociálních služeb, p. o., byl původně koncipován jako pracovně výchovný ústav, který byl otevřen 1. 10. 1964 s kapacitou 190 lůžek pro chlapce od 15 do 25 let. Ze „Seznamu svěřenců ÚSP Nové Zámky“ se dozvídáme o příchodu či odchodu klientů do zařízení. Záznam začíná 12. 10. 1964 nástupem klienta, který měl 17 roků a dodnes v zařízení žije (nyní je mu 65 let). Do konce roku 1964 bylo přijato 27 klientů (dříve označovaných jako „svěřenci“). Další rok bylo přijato 165 klientů, často se jednalo o klienty, kteří přešli z jiných zařízení. Ke konci roku 1965 byl stav 187 klientů, k 31. 12. 1966 byl stav 193 klientů, v letech 70tých se následných se stav klientů pohybuje kolem 200. V uvedeném seznamu je možno zjistit, že prvních 27 klientů přijatých v roce 1964 mělo průměrný věk 19 let, přitom do 20 let jich bylo přijato 19, do 30 let 7 a nad 30 let jeden.3 V dalším roce bylo ze 160 přijatých klientů 150 ve věku do 20 let a jen 10 klientů lehce přesahovalo dvacetiletou věkovou hranici. Průměrný věk byl 16 let. Z kronik se dozvídáme, že věkový limit 25 roků byl již v roce 1975 překročen u 93 klientů, které nebylo možno, z důvodu nedostatku místa, nikam přeložit. V kronice z roku 1964 je složení klientů popsáno takto: „5% debilních, 65% imbecilních, 30% idiotských, z nichž 15% bylo těžkých ležících idiocií.“ Dodnes žije v zařízení 24 uživatelů, kteří nastoupili do služby v letech 1964-65.

3

Zdroj: Vlastní výpočet z knihy Seznam svěřenců

58

Z rozhovorů s pracovníky vyplynulo, že v lech 80 až 90 bylo v zařízení cca 200 klientů, pracovníci se v rozhovorech shodují, že z hlediska potřebné pomoci bylo složení obdobné jako dnes, ale nebylo tolik potřebné pomoci vyvoláno věkem. Oblast personálního zabezpečení Počet pracovníků je v roce 1964 vykazován na 12 klientů a to takto: 1,5 zdravotníka; 1,5 vychovatele; 1 uklízečka a u imobilních byla navíc na 5 klientů 1 zdravotnice. V roce 1966 činil počet pracovníků 44, ale již v roce 1968 se počet pracovníků stabilizoval na 78 (na 198 klientů). Ve skladbě pracovníků převládaly zdravotnické pracovnice (31). Již v roce 1966 o klienty pečovala dětská lékařka, stomatolog a psychiatr. Od počátku se o klienty starali nejen zaměstnanci, ale i 16 sester řádu sv. Františka z Assisi. V roce 1972 a v dalších letech se složení personálu stabilizovalo takto: 21 SZP (střední zdravotní personál), 9 NZP (nižší zdravotní personál) a 7 PZP (pomocný zdravotní personál), 6 pomocnic a zpravidla 10 vychovatelů či instruktorů. Z rozhovorů s pracovníky vyplynulo, že složení personálu bylo v letech 80 až 90 takovéto: na každém ze čtyř oddělení byly obsazeny tyto pracovní pozice – staniční sestra, 1 zdravotní sestra na službu během dne společně se sanitářkou, dále byla na každém bydlení pracovnice úklidu. S klienty vypomáhaly řádové sestry, jejichž odchodem k 1. 7. 1987 byla personální oblast ovlivněna. Na práce v pracovních dílnách byli využívání vychovatelé, kdy každý vedl nějakou pracovní skupinu. Oblast základních potřeb – ubytování, strava, ošetřovatelská péče Obraz o stavu ubytování byl zjištěn nejvíce z rozhovorů, kdy pracovnice č. 2 uvedla, že v 80 až 90 letech bylo 200 klientů rozděleno do 4 bydlení zejména podle stupně jejich postižení a potřebné pomoci. Na 1. bydlení bylo cca 60 klientů, kteří byli schopni práce v pracovních skupinách, na oddělení třetím bylo naopak cca 30 klientů upoutaných na lůžko. Co se týká sociálního zázemí, uvádí pracovnice č. 1, že v koupelnách byly zpravidla 2 vany a dlouhé plechové „koryto“ na umývání, toalet bylo méně a hlavně chyběly toalety pro imobilní klienty, byly nahrazovány WC křesly. Pracovnice č. 3 vzpomínala, že největší pokoj byl pro 18 klientů, postele byly běžně umístěny i v průchozích místnostech a dnešních jídelnách. Kolem stěn byly položeny nízké lavice na sezení. Klienti 59

měli k dispozici zpravidla nemocniční lůžka, která byla později u některých klientů vyměněna za válendy. Uživatel č. 1 si vzpomíná, že žil na pokoji s dalšími 6 uživateli a v dnešních místnostech jídelny a společenské místnosti byly pokoje, dále uvedl, že po 15 hodině, kdy skončily práce v pracovních dílnách, se scházeli ve dvou místnostech, kde se cca 60 klientů věnovalo vyšívání, pletení apod. Na průběh dne uživatel č. 5 vzpomíná takto: „Musel jsem ráno v 5,30 vstát, ustlat si postel, posnídat a jít do práce, někteří uživatelé zůstávali na bydlení a pomáhali řádovým sestrám převlékat postele a tak.“ K záznamům zdravotní či ošetřovatelské péče je těžké se dostat, dostupné jsou zejména

záznamy sociální

a

výchovně

pracovní.

Oblast

ošetřovatelské

dokumentace, jak jsem si v jednom z rozhovorů potvrdila, byla dříve spojena se zdravotní a lékařskou dokumentací a takto je i uložena a prakticky pro nezdravotníky nedostupná. Co se na úseku ošetřovatelské péče zaznamenávalo, se mi podařilo najít v dokumentu Vzorový program pro namátkové neohlášené kontroly z roku 1985, který uvádí, že na úseku ošetřovatelské péče kontroluje fyzický a evidenční stav obyvatel ústavu, vedení knihy hlášení, plnění ošetřovatelského plánu úkolů naordinovaných lékařem, dodržování osobní hygieny, pravidelnost koupání, výměna osobního a ložního prádla, správné rozdělování a podávání stravy zejména u osob vyžadujících zvláštní stravu a osob ležících. Určitým vypovídajícím údajem o vzrůstající zdravotní, lékařské či sociální péči je údaj, kdy ze spisu Záznam o úmrtí klientů se můžeme dozvědět, že za období let 1960-1969 zemřelo 11 klientů v průměrném věku 19 let, v pozdějších letech 1980 - 1989 byl věk 31 a v letech devadesátých 36 let, v posledních 3 letech to byl věk 45 let (viz Tab. 7, s. 61).

60

Tabulka 7. Průměrný věk úmrtí osob s mentálním postižením, které využívali sledovanou službu, podle časového rozmezí Období

Průměrný věk úmrtí

1960 -1970

19

1980 - 1989

31

1990 - 2000

36

2009 - 2011

45

Zdroj: vlastní výzkum

Oblast aktivizace a začlenění – aktivizace, práce, rodina, zájmy Jak již bylo zmíněno, byl ústav koncipován jako výchovně pracovní a z tohoto důvodu se k této oblasti váže celkem dostatek informací, o tom jak pracovní činnost probíhala. V kronice z let 1965 a následujících se uvádí, že pracovní činnost se od roku 1965 zaměřovala na rostlinnou a živočišnou – práce ve skleníku, v pařeništích, v bažantnici, při chovu vepřů a včel. V roce 1968 se vytvořily 4 pracovní skupiny, ve kterých pracovali klienti pod vedením 8 instruktorů a dostávali plat. V roce 1971 se počet pracovních skupin zvýšil na 7. Klienti prováděli úklid části lesa, sběr bylin, přípravu česneku, sklizeň brambor a úklid slámy pro JZD. Získané peníze byly vloženy do dětského fondu v zařízení. V kronice z roku 1975 se uvádí, že klienti se podíleli na těchto činnostech: sušení sena, zavařování jahod, angreštu, jablek, sterilování zelí, dýní a řepy. Z novinových článků se dozvídáme, že klienti pracují na zahradě, vyšívají polštáře a kabelky, zhotovují ozdoby, koberečky, řezbářské práce. (Stráž lidu, 1973). O tři roky později se v článku popisuje, že zde klienti šijí prádlo, provádějí ve vlastní režii údržbářské práce a ve volném čase se v zájmových kroužcích zabývají zpěvem, čtením, hudbou, počítáním, rytmikou, tělovýchovou nebo se mohou zapojit do kroužků na rozvíjení řeči, myšlení, smyslové výchovy, občanské a společenské výchovy. Každý týden se promítají filmy, každé oddělení má svůj televizor,

rádio,

magnetofon

a

gramofon

(NOVÁ

SVOBODA,

1976).

V dokumentech z roku 1981 se dozvídáme, že v pracovně výchovných skupinách 61

je zařazeno 100 klientů, což je ½ z celkového počtu. V různých dokumentech je možno nalézt informace o pomoci klientů v prádelně, údržbě, kuchyni, že existuje ještě zednická skupina apod. Stejně se vyjádřili i pracovníci v rozhovorech, kdy byla zmíněna v 80 až 90 letech zejména práce na zahradě – pěstování ovoce, dýní a následné zpracování (zavařování), práce ve skleníku – pěstování zeleniny, květin. Klient č. 4 si vzpomíná, že existovaly skupiny: „Park, zednická, kotelna, vepřín, kuchyň, prádelna“. Na dotaz, zda se ve skupinách střídali, odpověděl: „Když jsem chtěl změnit skupinu tak jsem něco provedl.“ Respondent č. 2 vzpomíná na sportovní vyžití v parku a přítomnost vojáků, kteří za nimi chodili z protější budovy. Záznam o využívání kroužků a uspokojování zájmů se můžeme dozvědět z dokumentů z roku 1972, kdy se píše o pravidelném týdenním sledování filmů, loutkových estrádách, pásmech árií, táborácích, výstavkách ručních prací, o absolvování 3 zájezdů a záznam o vlastním kulturním vystoupení. Z různých účetních záznamů se dá vyčíst, že se v 70 letech budoval a upravoval bazén v parku zařízení. Opakují se rovněž informace o každoročním pořádání dětských dnů v parku či sáňkování. Z 80 let přibývají informace a rozhovory s pracovníky se potvrzují, že klienti často navštěvovali zařízení v Kokorách a Dřevohosticích, využívali tzv. chatování. Pracovníci uvedli, že na chatování či výlety odjíždělo cca 30 až 50 klientů, rovněž potvrdili informace o kroužcích vyšívání, pletení koberců apod., které ještě v letech 80 nejvíce zajišťovaly řádové sestry. Z návštěvních knih se dozvídáme, že klienti vystavovali každoročně na výstavkách v rámci dnů otevřených dveří své ruční práce, a že o výstavky byl velký zájem, což je dokladováno spoustou zápisů s poděkováním v návštěvní knize (záznam z roku 1976). Z rozhovorů s pracovníky bylo zjištěno, že zájem rodinných příslušníků (zejména rodičů) o návštěvy byl velký, během návštěvních neděl se scházelo ve vestibulu budovy kolem 30 příbuzných (roky 1980-90). Od roku 1992 byly již zájmy klientů uspokojovány v kroužku výtvarném, keramickém, sportovním, hudebně dramatickém, aranžérském, košíkářském, kroužku tkaní, práce s textilem, malbou na hedvábí, sklo, batikováním, kroužek vaření a turistický kroužek. 62

sociální práce Co zahrnovala oblast sociální práce, jsem sledovala v sociálních spisech, kde se např. ze spisu pana XY, který využíval sociální služby v Nových Zámcích od roku 1966 do 1998, dozvídáme, že absolvoval zvláštní školu v oboru zahradnickém a jelikož se ho posudkové komisi nepodařilo umístit nikam do práce, bylo požádáno o jeho umístění v Nových Zámcích: „Komise doporučuje umístění do zaměstnaneckého poměru s tím, že se stane zároveň chovancem.“ Při přijímání klienta se dbalo na to, aby byl odhlášen z předešlého místa pobytu, měl potvrzení o bakteriologickém potvrzení, psychiatrické vysvědčení. Spis dále obsahuje zejména výpočty úhrady za pobyt, příjmy rodičů, žádosti o dovolenku od rodičů pana XY, o přiznání mimořádných výhod, dohodu o pracovní činnosti, seznam majetku. Např. ve spise pana XY nacházíme celkem častou korespondenci mezi sociální pracovnicí a rodiči, která obsahuje informace o tom, jak se klient (tč. desetileté dítě) projevuje, zda se mu nestýská a kdy ho mohou rodiče navštívit v rámci návštěvní neděle, připomínky k poskytované péči či korespondence ohledně výběrů z vkladní knížky. Jako určitá představa o sociální práci v roce 1975 by mohl sloužit vydaný Informátor Okresního ústavu sociálních služeb Olomouc, který byl závazným dokumentem pro zařízení a doporučoval např. - jak vést agendu svěřených věcí do úschovy, upravoval oblast depozit (uložených finančních prostředků a vkladních knížek), postup při úmrtí klienta a uplatňování dědictví. Dále zde najdeme ošetření daně ze mzdy za práci obyvatel v zařízení, což znamená, že se s touto oblastí – placené práce pracovalo. Spíš pro jako potvrzení situace minulých let by se dala citovat věta ze Záznamu z metodické návštěvy Okresního ústavu sociálních služeb, kdy cílem návštěvy bylo: „upozornit vedoucí pracovníky ÚSP na nutnost navrhovat v 18 letech zbavování způsobilosti k právním úkonům.“ Z rozhovorů jsem se dověděla, že byl v organizaci na výše uvedenou agendu pouze jeden sociální pracovník. Výchovná dokumentace, kterou jsem směla možnost projít, byla v letech 1965 – 1976 u všech klientů velmi podrobná a zahrnovala informace jako např. zařazení klientů do výchovných skupin, zařazení do kroužků, záznam o motorice (leží nehybně, pohybuje rukama, nohama, sedí s oporou, …), řeči (mluví jednotlivá 63

slova, tvoří jednoduché věty, …), vadách řeči (koktavost, huhňavost, …), vztah k prostředí (pozoruje prostředí, uchopuje hračky, …), chování a společenské návyky (je krmeno sondou, z láhve, umyje se samo, spí tvrdě, zapojuje se do her, je útočné, …) Toto hodnocení obsahující 105 oblastí bylo posuzováno buď označením plus (+), což znamenalo, že činnost zvládá nebo minus (-), tj. nezvládá. Hodnocení se dělalo 1x ročně v měsíci lednu. K tomuto se přidávala 1x za rok stručná asi pětiřádková zpráva o výsledcích pracovní výchovy. Z roku 1968 je ve složce uložen doplněk k výchovnému záznamu pro dorostové ústavy, který obsahuje hodnocení klienta v oblastech sociálního chování, chování při práci a duševní vlastnosti. Hodnocení znamená jednoslovnou odpověď na předem dané otázky, např. postoj k práci - dobrý, pracovní tempo – dobré. Další záznam z roku 1981 již obsahuje navíc oblast sebeobsluhy a společenských návyků (mytí, čištění zubů, oblékání, zdravení, ale i přišívání knoflíků atd.). V roce 1994 je formulář mírně upraven, v roce 1997 se z výchovného záznamu dozvídáme více informací, využívána je hodnotící škála osobnostního a sociálního profilu, ve které se zjišťuje rozsah v těchto oblastech - samostatnosti, podřídivosti, temperamentu, sexuálního chování, komunikace, pravdomluvnosti, poctivosti oblíbenosti, chování ve skupině, sociální chování, spolupráci, potřeby uplatnění, připravenosti k práci. Pracovníci v rozhovoru uvedli, že docházka do školy byla nahrazována skupinou trivia, kterou vedli vychovatelé, ale přímo s oblastí školství spojena nebyla. Ze záznamu klienta XZ (pobyt 1968 – 1992) je možno si udělat obrázek o jeho zájmech - nacvičuje divadlo, hraje korespondenčně šachy, píše poezii, pracuje v kuchyni, sleduje televizi a poslouchá rádio, rád čte, využívá kroužku trivia. Ale také o jeho činnostech - klient pomáhá jiným dětem při krmení a oblékání. Z jiného záznamů se dále dozvídáme, že u neklidných klientů je využíváno kazajky. Závěrem bych chtěla zdůraznit, že musíme mít na paměti, že v době socialismu nemuselo jít vždy o naplňování potřeb jednotlivce, ale například o naplňování určitých ideálů jako v případě pracovních terapií – zaměstnání všech osob schopných pracovat. Stejně tak při uspokojování zájmů klientů např. tím, že vyšívali, šili tašky apod., by se dalo polemizovat, zda se nejednalo spíše o potřeby jiných osob či potřeby něco vybavit atd. 64

6.2.3 SHRNUTÍ – ZMĚNY SLUŽBY Stav klientů – počty, věk, struktura V oblasti kapacity služby došlo k zřetelnému snížení počtu uživatelů z původních 200 na dnešních 98, tento trend je dál podporován a kapacita bude ještě snižována, výsledkem je určitě větší soukromí uživatelů, možnost lepší individuální práce. Co se týká struktury klientů, je zřejmé, že i v době počátku sociální služby byla určitá část klientů imobilních a potřebovala vysokou míru potřebné pomoci. Tento poměr je v přepočtu na počet klientů srovnatelný, co však není srovnatelné, je počet uživatelů schopných žít jen s malou mírou podpory, čímž je míněno, že dochází do práce, jsou samostatní v pohybu a základní sebeobsluze. V zařízení v současné době žije mnoho klientů, kteří nejsou zcela upoutáni na lůžko, ale potřebují podporu během dne ve více oblastech a nejsou schopni vykonávat těžší práce – více než polovina klientů. O tomto stavu vypovídá i přehled přiznaných příspěvků na péči a vysoký podíl klientů nad 50 let – 61 klientů (viz. Obrázek 3, 4, s. 84). U těchto klientů dochází ke snížení schopností právě vzhledem k věku a s ním spojenými zdravotními problémy – počet diabetiků je 12, počet inkontinentní osob je 45. Pokud jsem se na srovnání počtu diabetiků dotazovala pracovníků, nevzpomněl si nikdo, že by jich v minulosti bylo více, spíše naopak jejich počet přibývá s vyšším věkem. Co se týká inkontinence, během jednoho rozhovoru jsem se dozvěděla, že i dřív byl obdobný počet inkontinentních (avšak v poměru k dvojnásobnému počtu uživatelů), ale zpravidla se současně jednalo o osoby upoutané na lůžko. Inkontinence ovlivněná věkem je tedy něčím novým. Vypovídajícím údajem je rovněž to, že se během 47 let poskytování služby (19652012) zvýšil věkový průměr z 16 let na 51 a zvýšil se i věk úmrtí klientů. Oblast personálního zabezpečení Ošetřovatelskou péči, do které zahrnujeme celkovou péči o osoby upoutané na lůžko, dále dohled a podporu při hygieně, podávání stravy, oblast vyprazdňování, péči o tělo apod., mají většinou v náplni práce pracovníci v sociálních službách se zaměřením na ošetřovatelskou péči a všeobecné sestry, v dobách počátku zařízení spadali pod pojem zdravotničtí pracovníci. Jejich počet se vyvíjí díky změně v potřebách osob, pokud údaje z roku 1965 přepočteme, zjistíme, že byl poměr 1 65

zdravotní pracovník na 8 klientů, v současnosti je to přibližně 1 pracovník v ošetřovatelské péči na 2,5 klienta. V případě vychovatelů byl poměr obdobný - 8 klientů na 1vychovatele, v současné době se v přepočtu dostáváme k číslu 5,8 klientů na 1 pracovníka se zaměřením na výchovnou nepedagogickou činnost. Počet je tedy také vyšší než v roce 1965, ale poměrově je zřetelné, že počet ošetřovatelských pracovníků se navýšil výrazněji, což odpovídá potřebám klientů. V současné době je trendem spíše dál posilovat ošetřovatelskou péči než výchovnou, což vedlo v loňském roce ke zrušení všech pracovních míst vychovatelů a nahrazení pracovníky v sociálních službách se zaměřením na výchovnou nepedagogickou činnost. Rozhodnutí jednak vyplývalo z potřeb organizace – snížení pedagogických pracovníků, ale reagovalo i na stávající stav klientů, kdy při průměrném věku klientů 51 let není výchova prioritním smyslem práce s klienty. Oblast základních potřeb – ubytování, strava, ošetřovatelská péče V oblasti ubytování došlo k výrazným změnám v tom, že některé místnosti, které bývaly využívány jako ložnice se změnily v jídelny či společenské místnosti. Tak má každé bydlení své zázemí a nevyužívá se centrální jídelny jako v době dřívější. Tato struktura bydlení se tak částečně přibližuje vzhledu domova. Snížil se maximální počet klientů na pokojích na 4. Rovněž byly některé prostory upraveny jako dílny, pracovny nebo společenské místnosti. Díky tomu se počet uživatelů během dne na bydlení snižuje (využívají jiné prostory). Změny proběhly rovněž ve vybavení, kdy byly např. válendy nahrazeny vyššími postelemi a u klientů imobilních polohovacími lůžky. Na pokojích jsou uzamykatelné skříňky, rovněž k vanám v koupelnách byly zřízeny sprchové kouty, vybudovány byly toalety pro imobilní uživatele. Nakoupeny byly zvedací přístroje, WC křesla, invalidní vozíky. Neustále se pracuje na úplném odstranění bariér, byl vybudován výtah, nájezdy do zvýšených míst apod. Z dřívějších fotografií je patrno, že klienti byli rozptýleni po celém parku, dnes je spousta laveček umístěna co nejblíže zámku, aby je mohli využít méně pohybliví klienti. Již před delší dobou byl zrušen zahradní bazén a mezi uživateli není projevován zájem o koupání či plavání v bazénu.

66

V oblasti stravování přibývá každoročně počet klientů, kterým musí podávat stravu pracovník, za poslední dva roky se počet zvýšil tak, že se muselo přistoupit k posílení výpomoci dalšími pracovníky na všech 4 bydleních v době podávání stravy. S tím je spojena skutečnost, že se doba podávání jídla zabírá více času. Z prvního srovnání potřeb se dovíme, že s věkem již uživatelé častěji používají k jídlu lžíce a stravu mají krájenou. Obdobně jako při stravě se zvyšuje doba podpory při hygieně, počet klientů, kteří podporu nepotřebují je miziví. V době před 15 lety přitom pracovnice č. 4 vzpomíná, že klienti se po práci v pracovních dílnách šli sami (nebo s dohledem) vysprchovat. V současnosti se z dílny, kterou vede, sprchuje samostatně jeden uživatel. Oblast aktivizace a začlenění – aktivizace, práce, rodina, zájmy Nejvíce viditelná změna poskytované péče je v oblasti výchovné, aktivizační či zájmové činnosti. Ještě v 80 letech bylo 100 klientů (z kapacity 200 klientů) zařazeno v pracovních terapiích, což byla ½ všech klientů. Po roce 2000 došlo k prudkému snížení počtu pracovních terapií (zrušena pomoc v kotelně, kuchyni, prádelně, zrušeny byly skupiny zahrady a vepřína). Důvodem pro zrušení pracovních terapií byla jednak modernizace, např. využívání plynu k topení (místo uhlí). Vznikajícím problémem bylo také naplnit dílny uživateli schopnými pracovat, tento problém se ještě prohloubil při odstěhování části uživatelů na pobočky, část jich sice dál do Nových Zámků dojížděla, ale postupně se jejich počet snižoval. Pokud si uvědomíme, že k výraznému snížení počtu dílen došlo cca před 10 lety, můžeme si spočítat, že v té době již asi čtvrtina uživatelů překonala hranici 50 let. Pokud se týče např. současného využívání dílen, dostáváme se sice k počtu 40 klientů, kteří jsou zařazeni do pracovních terapií, z toho je jen 13 klientů schopno samostatnější či namáhavější práce. Rovněž v pracovních terapiích výrazně pokles požadavek na pracovní výkon uživatelů – práce není zdaleka tak namáhavá jako dříve, kdy uživatelé vozili uhlí či uklízeli les. Jediným pozůstatkem pracovních dílen z minulosti jsou dvě pracovní skupiny věnující se úklidu parku a výsadbě květin. Avšak tyto skupiny nejsou schopny zvládnout veškeré práce v zahradě či parku, naopak jsou spíše doplňkem práce údržbářů či zahradníků. Uživatelé těchto skupin jsou schopni vykonávat soustavnou práci maximálně 2 hodiny dopoledne a hodinu odpoledne a to ještě ne 67

všichni. Potřebují častější přestávky v práci a odpoledne již spíše odpočívají u kávy nebo posedávají na lavečkách. V ostatních dílnách uživatelé při práci zpravidla sedí a jejich fyzický výkon je minimální. Častý motivem, proč klienti využívají pracovních terapií je v současné době jejich zájem vidět jiné osoby (vedoucí dílen, klienty z jiných oddělení), společně si popovídat a posedět u kávy apod. sociální práce Z náplně sociálních pracovníků již naštěstí vymizelo plošné podávání návrhů na zbavování právní způsobilosti, omezování návštěv na určené neděle v týdnu či umístění osob z důvodu potřeby jejich zaměstnanosti. Dnešní sociální práce se více individualizovala, o budoucích klientech se rozhoduje na základě sociálního šetření a rozhodnutí týmu pracovníků. Sociální práce však stále obsahuje velké množství administrativních úkonů. Co se týká podpory přirozených kontaktů, myslím, že čísla vypovídající o počtu opatrovníků klientů z řad obcí či o počtu rodinných příslušníků dojíždějících za klienty, jsou určitým popisem o stavu vazeb k rodinným příslušníkům. Většina klientů již nemá rodiče, a pokud nebyl za doby života rodičů navázán vztah mezi sourozenci, tak ti již po smrti rodičů o klienty nemívají zpravidla velký zájem. Což mě vede k myšlence, že naši uživatelé jsou jako cílová skupina velmi osamocení ve smyslu rodinných vztahů, jelikož pokud jejich rodinné vazby srovnám se seniory, těm je vyplňují děti a vnoučata, kdežto u klientů s mentálním postižením zůstává kruh rodiny často prázdný. Když se zamyslím nad oblastí umírání klientů nebo jejich rodinných příslušníků, musím konstatovat, že pro pracovníky je oblast umírání nová a ne vždy s ní umí pracovat. Musím dát za pravdu Dr. Šelnerovi, který uvádí, že mentálně postižení nejsou často na situaci úmrtí nejbližších přátel či rodičů připraveni, situace je jim zatajována, a když se ji později dozví, jsou dezorientováni (Šelner, 2012, kap. 10). K velkým změnám dochází také v oblasti kontaktů se společností, dříve až hromadně využívané výlety za zábavou či na plesy a sportovní akce se dnes těžce organizují. Na sportovní soutěže se jezdí 2x ročně s 6 uživateli, kteří jsou schopni sportovat, výlety jsou zpravidla organizovány 2x měsíčně, ale jen pro 6 osob (dříve i 30). Stále jsou ještě oblíbené návštěvy tanečních zábav v zařízeních pro 68

ženy, ale počet tanečníků rovněž prudce klesá. Na chatování či tábory se již nejezdí. Začíná se využívat kulturně společenských akcí v zařízení, aby se jich mohlo zúčastnit více klientů. průběh služby Pokud se zamyslím nad průběhem služby v minulosti a dnes musím konstatovat, že došlo k zásadním změnám v oblasti pracovních terapií, které ustupují relaxaci. Rovněž se prudce snížila výchovná činnost vzhledem k věku klientů. Průběh dne klienta v době jeho dospělosti byl naplněn zejména prací a zájmovou činností. U části uživatelů – seniorů je dnes den naplněn sledováním televize, poslouchání rádia, využitím některé z aktivizací či komunikací s okolím. Ze svého pozorování se domnívám, že z pohledu práva na sebeurčení došlo ke změně chování pracovníků ke klientům, jakožto k dospělým a ne jako k dětem. I když se určitě najdou výjimky, které ještě klientům koupí hračky. Domnívám se, že horší je to s přesunem od dospělých k seniorům. Myslím si, že spousta pracovníků si neuvědomuje seniorský věk klientů. V dílnách pracují klienti ve věku nad 60 let, což není někdy obvyklé ani u běžné populace, a to navíc si musíme uvědomit, že je zde předpokládaný desetiletý rozdíl nástupu seniorských projevů. Otázkou je, zda jim to je ku prospěchu, zda to chtějí, zda znají jinou možnost

nebo

zda

nevyužívají

dílny

jen

kvůli

dlouhodobému

vztahu

k pracovníkům či z potřeby odejít z bydlení. Pokud shrnu oblast proměny služby, myslím si, že je možné ve výsledku výzkumu najít odpovědi na další tři specifické otázky. Poslední otázku, jaké změny by poskytovatel ještě měl učinit, se pokusím zodpovědět v poslední podkapitole.

6.3 MOŽNÉ ZMĚNY SOCIÁLNÍ SLUŽBY – DOPORUČENÍ, APLIKACE DO PRAXE Domnívám se, že zkoumaná služba je jakýmsi předvojem budoucnosti obdobných sociálních služeb, kdy uživatelé díky zlepšující se péči stárnou a současně vzrůstá jejich potřebná podpora. Organizace se budou muset začít zabývat otázkami: Kdo bude pracovat v dílnách, čím dílny nahradit, jak se věnovat těm, co zůstanou na bydleních, jak reagovat na zvýšenou potřebu péče? Jistým východiskem může být 69

jistě tzv. omlazování služby, kdy budou do služby přijímány mladší ročníky, a průměrný nižší věk uživatelů bude zachováván. V případě Nových Zámků to vidím jinak. Vzhledem k odlehlosti místa poskytování služby bych se zaměřila spíše na klienty vyššího věku či klienty s vyšší mírou potřebné pomoci, kteří již v takové míře nemají potřebu využívat služby poskytované v městech (obchody, restaurace, sportovní kluby, bazény apod.). Jejich život by se spíše přibližoval životu na vesnici, což v dnešní době část běžných seniorů upřednostňuje, a pro něž by klid, možnost relaxace, procházek či projížděk v parku byl lákavější než život ve městě. Počet dílen by se měl snižovat, jelikož uživatelé nebudou mít o práci zájem nebo jim to nedovolí zdravotní stav a tyto dílny by se měly nahradit skupinami věnujícími se relaxaci, hudbě, čtení, sledování televize, promítání, rozhovorům apod. Organizace by měla využít např. možnosti snoezelenu, reminiscenční terapie, bazální stimulace apod. V tomto smyslu by bylo vhodné najít na zavedení nových metod práce odborníky, kteří vyškolí a povedou ostatní pracovníky. Další možné personální změny by měly směřovat k posilování ošetřovatelské péče a aktivizaci spíše seniorské. Jistě by prospělo vyškolení pracovníků v bazální stimulaci, gerontologii, v péči o osoby upoutané na lůžko či o osoby umírající. Potřeby uživatelů by se měly více srovnávat s potřebami seniorů. Pracovníci by měli podporovat ty aktivity, které člověk zvládá a tlumit ty, které poukazují na jeho nedostatky. Nesmíme zapomínat na to, že člověk, který byl během života vitální, si často tuto vlastnost přenášejí i do stáří a pokud naopak nejevil o dění kolem sebe zájem, rovněž se takto může projevovat ve stáří. Proto je důležité přistupovat ke klientům individuálně, nesnažit se za každou cenu navrhovat nové aktivity, jen aby byl individuální plán pestrý, i když o to klient vlastně nejeví zájem (Šelner, 2012, kap. 10). Uživatelům je potřeba věnovat více času, dát ji prostor, aby si mohli dělat věci sami, i když jim to trvá déle. Uživatelé se stejnou nebo podobnou dobou spánku a denním rytmem by mohli žít společně, aby nebyli rušeni, když jiní odcházejí do práce, aby se na ně nikdo nedíval skrz prsty – jako na ty, co již do práce nemusí a nic nedělají. Určitě by bylo vhodné podniknout některé úpravy budovy ve smyslu úplné bezbariérovosti, možnosti vyjíždět z pokojů i s postelemi, více využívat možností zvedacích zařízení, dovybavit pokoje relaxačními křesly, madly. Posílení 70

soukromí je možné jen snížením počtu klientů na pokojích. Další nutností se jeví nákup automobilu pro přepravu osob na invalidním vozíku. Potřebná je změna povrchu cest v parku, aby jej mohli využívat uživatelé, kteří se pohybují s pomocí invalidního vozíku. Pokud se týká společenských kontaktů, mělo by dojít k posílení kulturněspolečenských nabídek v zařízení, aby byly tyto akce pro uživatele dostupné. Uživatelé mají mít možnost se zúčastnit akcí podle toho, jak a kde jim vyhovují. I když navrhuji různé možnosti, jak reagovat na zvyšující se věk uživatelů služby musím konstatovat, že ideálním řešením by samozřejmě byla transformace služby. V současné době však není bohužel tato záležitost průchodná a je závislá na politické vůli, proto se této možnosti v práci nevěnuji.

71

ZÁVĚR Ve své práci jsem se zaměřila na oblast stárnutí osob s mentálním postižením. V teoretické části jsem z dostupné literatury shrnula poznatky o osobách s mentálním postižením, příčinách vzniku mentálního postižení, rozdělení do stupňů a popsala jsem i specifika těchto osob. V další kapitole jsem se zaměřila na oblast stárnutí osob včetně popisu příznaků a možných komplikací spojených s dosahováním vyššího věku. V kapitole věnované sociálním službám jsem spíše okrajově zmínila vývoj sociálních služeb u nás a současné možnosti, které přinesl nový zákon o sociálních službách. Část práce jsem zaměřila na to, co jsou vlastně potřeby osob, jak je zjišťujeme a jak se u osob s mentálním postižením dají naplňovat. V úvodu praktické části jsem popsala cíl práce, plán výzkumu a využité metody. V první části výzkumu jsem srovnávala potřeby osob s mentálním postižením podle období jejich života. Další část byla zaměřena na sledovanou organizaci, ve které jsem vyhledávala a srovnávala údaje týkající se poskytované sociální služby v době jejího vzniku, v průběhu dalších let a v době současné. Na základě provedeného výzkumu a vlastní praxe můžu konstatovat, že se stejně jako věk běžné populace prodlužuje věk osob s mentálním postižením. Důkazem je stále se zvyšující průměrný věk uživatelů sociální služby či zvyšující se věk, kdy dochází k úmrtí uživatelů. Stárnutí osob s mentálním postižením je velmi podobné stárnutí běžné populace, odlišnost vidím v nástupu prvních projevů stárnutí. Pokud u běžné populace hovoříme o stáří kolem věku 65 let, u osob s mentálním postižením jsem se setkala s věkem o deset let nižším. Pozorovanými projevy stáří byly zejména problémy s mobilitou, s jemnou motorikou, problémy vyvolané změnami mozkové činnosti (demence, poruchy koordinace), další oblastí bylo snížení kvality vnímání (zrak, sluch) a oblast sebeobsluhy. Jako běžní senioři se osoby s mentálním postižením v určitém věku vzdají práce, začnou více relaxovat, potřebují jiné zázemí – pohodlné, bezpečné, bezbariérové atd. Návštěva společenských událostí se pro ně stává často větší fyzickou zátěží než přínosem, upřednostňují sledování televize, poslouchání rádia. Jejich potřeby se mění a současně vzrůstá jejich podpora pracovníky. 72

Ve sledované službě na změny související s věkem částečně zareagovali již v období 80 a 90 let, kdy zrušili většinu pracovních terapií, ve kterých byla vykonávána namáhavá práce. Dalšími změnami, které dále probíhají, jsou úpravy směřující k úplné bezbariérovosti prostředí. Mění se rovněž vybavenost koupelen či pokojů uživatelů. Z potřeb klientů vyplynula i nutnost posilování stavu pracovníků zaměřených na ošetřovatelskou péči, snižování počtu výletů a sportovních akcí a nahrazováním jinými alternativami. Určitě má služba ještě rezervy v oblasti podpory relaxace uživatelů a zavedení nových metod práce. Domnívám se, že jsem cíl své práce naplnila, popsala jsem změny, kterými sociální služba prošla, porovnala jsem potřeby uživatelů v různých obdobích jejich života a poskytla jsem pár rad na možné zlepšení služby, které se dají využít v praxi. Předpokládám, že následující oblast se stane brzy diskutovanou a stárnutím osob s mentálním postižením se začne společnost zabývat stejně, jako se zabývá péči o běžné seniory. Stárnutí osob s mentálním postižením je nový jev a musíme s ním počítat. Na závěr jsem si ponechala zajímavou myšlenku z knihy Kvalita péče o seniory kvalita života ve stáří je podmíněna tím, jak se na něj člověk připravoval během svého života, míněno je zabezpečení finanční – spoření, vzdělání nebo rozvoj nepracovních aktivit (Mátl, Jabůrková, 2007, s. 37). Bohužel musím konstatovat, že tato myšlenka není zcela uplatnitelná u osob s mentálním postižením v pobytových sociálních službách. Kvalita jejich života bude spíše daná tím, jak se naučíme s jejich stárnutím pracovat, jaké najdeme metody práce, jak budeme schopni zjišťovat a naplňovat jejich individuální potřeby.

73

LITERATURA A ZDROJE LITERATURA: Bednář, M. (2008). Plánované změny zákona o sociálních službách a jeho výsledky. In Palščáková, D. (Ed.), Spravedlnost a služby III. (s. 73-86). Olomouc: CARITAS – VOŠs Olomouc. Bednář, M. (2011). Manuál zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Olomouc: CARITAS - VOŠ sociální Olomouc. Bicková, L, et. al. (2011). Individuální plánování. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. Councilman, D. (1999). Caring for adults with mental disabilities [on-line]. Dostupné 5. 4. 2012 z http://www.mainline-rehab.com/staff Čermáková, K., Holečková, M. (2008). Standardy kvality sociálních služeb. Výkladový sborník pro poskytovatele. Praha: MPSV. Čížková, Šimíčková, J., Binarová I., Holásková, K., Petrová, A., Plevová, I., Pugnerová, M. (2003). Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Emerson, E. (2008). Problémové chování u lidí s mentální retardací a autismem. Praha: Portál. Faktor, A. (2005). Growing Older with A Developmental Disability: Physical and Cognitive Changes And Their Implications [on-line]. Dostupné 10. 4. 2012 z http://depts.washington.edu/aedd/growin_older_dd_Factors.html Fisher, K. (2005). Aging with mental retardation: increasing population of older adults with MR requires health interventions and prevention strategies. Geriatrics. 4/1/05,

s.

3

[on-line]

Dostupné

10. 4. 2012

z

http://the-medical-

dictionary.com/mental_retardation_article_1.htm Forest, M., Pearpoint, J. (nedatováno). Nástroje zdravého rozumu: MAPY A KRUHY

pro

inkluzívní

vzdělávání.

[on-line].

Dostupné

10.

2.

2012

z www.kvalitavpraxi.cz/res/data/013/001597.pdf Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. 74

Jelínková, J. Krivošíková, M., Šajterová, L. (2009). Ergoterapie. Praha: Portál. Ježek, M. (2011). Jak se vypořádat s narůstajícím počtem klientů s demencí. Sociální služby, č. 6-7, s. 38. Kalvach, Z. (2004). Respektování lidské důstojnosti. Řízení kvality dlouhodobé péče v ČR. Praha: První dobrá. Kořínková, D., Johnová, M., Wernerová, J., Benešová, K., Schlegelová, A. (2006). Pracovní uplatnění klientů ústavní péče. Praha: Česká unie pro podporované zaměstnávání, QUIP – Společnost pro změnu, Rytmus. Koukolík F., Jirák R. (1999). Diagnostika a léčení syndromu demence. Praha: Grada Publishing. Krahulcová, B. (2002). Postižený člověk v procesu senescence. Praha: Univerzita Karlova. Lewis, B., Hugo, W., Saevar, H., Cornelia, M., Shyam S., Benjamin, M. (1972). Mental Retardation An Atlas of Diseases with Associated Physical Abnormalities. New York: The Macmillan Company. Matoušek O., a kol. (2007). Sociální služby. Praha: Portál. Matoušek., O., Koláčková, J., Kodymová, P. eds. (2005). Sociální práce v praxi. Praha: Portál. Mátl, O., Jabůrková M. (2007). Kvalita péče o seniory. Praha: Galén. Medlíková, J. (2011). Aktivizace všedního dne 1. část. Sociální služby, č. 8-9, s. 43. Medlíková, J. (2011). Aktivizace všedního dne. 2 část Sociální služby, č. 10, s. 17. Michalík J., a kol (2011). Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál Müller, O. (2008) Služby osobám se specifickými potřebami v dospělosti a stáří. In Vašťatková, J. Vyhnálková, (Eds.), P. Moderní trendy ve speciální pedagogice s přesahem do sociální sféry. (s. 53-61). Olomouc: Nakladatelství HANEX. Nirje, B. (1969). The normalisation principle and its human management implications. In Kugel, R. and Wolfesberger, W. (eds.) Changing Patterns in Residential Services for the Mentally Retarded Chapter. Washington, D. C: 75

Presidents Committee on Mental Retardation. [on-line]. Dostupné 25. 11. 2011 z http://www.imamu.edu.sa/topics/IT/IT%206/The%20Normalization%20Principl e%20and%20Its%20Human%20Management%20Implications.pdf Nirge, B. (2009). The Normalization Principle and Its Human management [online]. Dostupné 25. 11. 2011 z http://www.childrenwebmag.com/articles/keychild-care-texts/the-normalization-principle-and-its-human-managementimplications-by-bengt-nirje Říčan, P. (2010). Psychologie osobnosti. Obor v pohybu. Praha: Grada Publishing. Šelner, I. (2012). Zestárnout s mentálním postižením. Nepublikovaný rukopis (rukopis publikace). Švarcová I. (2003). Mentální retardace, Praha: Portál. Tichá, K. (2011). Metoda snoezelen. Sociální služby, č. 8-9, s. 36-38. Valenta, M. (2004). Psychopedie. Praha: PARTA. Valenta M. (2005). Občané s mentální retardací a jinou duševní poruchou In . Kol. autorů. Občane se zdravotním postižením a veřejná správa. (s. 237-253). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Vágnerová, M. (2004). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. Vávrová, S. (2010). Institucionalizace jako překážka sociální inkluze osob se zdravotním postižením. Sociální práce, č. 4, s. 67-75. Veřejný ochránce práv, (2009). Zpráva z návštěv domovů pro osoby se zdravotním postižením. [on-line]. Dostupné 10. 2. 2012 z www.ochrance.cz/ochrana-osobomezenych-na-svobode/zarizeni

DALŠÍ ZDROJE: Internetové stránky organizace. www.novezamky.cz Koutná F. (1973), Oáza pro „věčné děti“, Vlasta ze č. 45, s. 19.

76

NOVÁ SVOBODA (1976). Pravý domov věčných dětí. NOVÁ SVODODA. č. 111, s. 4. Rywiková, B. (1975). Mezi obyvateli Nových Zámků u Litovle. STRÁŽ LIDU, č. 145, s. 3. Vyhláška. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v účinném znění ke dni 10. 4. 2012. Zákon o sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 10. 4 2012. Dochovaná korespondence, záznamy z metodických návštěv, investiční úkol z roku 1960, sociální spisy klientů, výchovná dokumentace klientů, stavební deník od roku 1972 – 1977.

77

SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ Obrázek 1. Pyramida potřeb ................................................................................................... 82 Obrázek 2. Graf poskytované podpory péče u sledovaných uživatelů podle věku ................ 83 Obrázek 3. Graf počtu uživatelů podle věkového rozmezí v roce 1965.................................. 84 Obrázek 4. Graf počtu uživatelů podle věkového rozmezí v roce 2012.................................. 84 Obrázek 5. Graf potřebné délky poskytované podpory pracovníkem v minutách u sledovaných uživatelů – vytvořený z tabulky 8 .................................................................... 85 Obrázek 6. Graf využívání času k spánku, relaxaci a k práci u sledovaných uživatelů v hodinách za den – graf z tabulky 9 .................................................................................... 86

78

SEZNAM TABULEK Tabulka 1. Počet občanů s mentálním postižením podle věkového rozmezí ......................... 13 Tabulka 2. Přehled věku uživatelů, u nichž byl popsán průběh sociální služby ...................... 39 Tabulka 3. Přehled věku a délky využívání sociální služby uživatelů, s nimiž byl uskutečněn rozhovor .................................................................................................................................. 40 Tabulka 4. Přehled věku a délky pracovního poměru pracovníků, s nimiž byl uskutečněn rozhovor .................................................................................................................................. 41 Tabulka 5. Rozdělení uživatelů do věkových kategorií ........................................................... 53 Tabulka 6. Počty uživatelů s přiznaným příspěvkem na péči .................................................. 54 Tabulka 7. Průměrný věk úmrtí osob s mentálním postižením, které využívali sledovanou službu, podle časového rozmezí ............................................................................................. 61 Tabulka 8. Potřebná délka poskytované podpory pracovníkem v minutách u sledovaných uživatelů .................................................................................................................................. 85 Tabulka 9. Využívání času k spánku, relaxaci a k práci u sledovaných uživatelů v hodinách za den .......................................................................................................................................... 86

79

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Obrázky, grafy, tabulky ........................................................................................... 82 Příloha 2: Historické podrobnosti ........................................................................................... 87 Příloha 3: Návodné otázky k rozhovorům ............................................................................... 89 Příloha č. 4 Kazuistiky .............................................................................................................. 90

80

ANOTACE Jméno a příjmení autora: Bc. Škrabalová Naděžda Instituce: Katedra křesťanské sociální práce CMTF UP Olomouc Název práce: Způsob poskytování pobytových sociálních služeb a naplňování individuálních potřeb osob s mentálním postižením v závislosti na věku Konzultant: Mgr. Martin Bednář, Ph.D. Počet stran: 90 Počet titulů použité literatury: 36 Počet dalších zdrojů: 6 Klíčová slova:

mentální postižení stárnutí individuální potřeby poskytovaná podpora sociální služby

Práce se věnuje oblasti stárnutí osob s mentálním postižením jakožto novému fenoménu, se kterým je nutno v sociálních službách počítat. Je nutné, aby sociální služby na tento trend reagovaly a upravily poskytovanou podporu této nově vznikající cílové skupině. Práce na základě výzkumu v organizaci popisuje změnu sociální služby v závislosti na věku jejich uživatelů a hledá další možnosti její proměny. Theme: The method of providing residential social services and meeting the individual needs of people with learning disabilities. The work is devoted to the field of aging peoples with learning disabilities as new phenomenon. The social services must adapt to new changes. They have to change provided support, because people with learning disabilities need to be accepted for their age. 81

PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1: OBRÁZKY, GRAFY, TABULKY Obrázek 1. Pyramida potřeb

transcendence spirituální potřeby seberealizace potřeba naplnit smysluplné cíle estetika potřeba krásy a harmonie poznání dozvídat se nové věci úcta, respekt pocit vlastní hodnoty, respekt druhých přimknutí potřeba někam patřit bezpečí být zajištěn, nemít strach biologické potřeby jídlo, pití, kyslík, odpočinek, sexuální vyžití uvolnění napětí

Zdroj: (Říčan, 2010, s. 111).

82

Obrázek 2. Graf poskytované podpory péče u sledovaných uživatelů podle věku

Zdroj: vlastní výzkum

83

Obrázek 3. Graf počtu uživatelů podle věkového rozmezí v roce 1965

Zdroj: vlastní výzkum

Obrázek 4. Graf počtu uživatelů podle věkového rozmezí v roce 2012

Zdroj: vlastní výzkum

84

Tabulka 8. Potřebná délka poskytované podpory pracovníkem v minutách u sledovaných uživatelů Kritérium/

UŽIVATEL/ VĚK/POPIS POTŘEBNÉPODPORY

poskytovaná

Uživatel

Uživatel

Uživatel

Uživatel

Uživatel

podpora min.

věk 40

Věk 46

Věk 53

Věk 58

Věk 64

Přijímání

Bez podpory

Bez podpory

Částečná

Úplná

Úplná

podpora

podpora

podpora

stravy Podpora

0

0

10

40

55

Hygiena

Bez podpory

Bez podpory

Částečná

Úplná

Úplná

podpora

podpora

podpora

Podpora

0

10

15

60

60

Pohyb

Bez podpory

Bez podpory

Částečná podpora

Úplná podpora

Úplná podpora

Podpora

0

0

5

20

20

Oblékání,

Bez podpory

Bez podpory

Částečná

Úplná

Úplná

podpora

podpora

podpora

10

15

15

svlékání, obouvání Podpora

0

0

Obrázek 5. Graf potřebné délky poskytované podpory pracovníkem v minutách u sledovaných uživatelů – vytvořený z tabulky 8

Zdroj: vlastní výzkum 85

Tabulka 9. Využívání času k spánku, relaxaci a k práci u sledovaných uživatelů v hodinách za den Kritérium/ Čas/hodiny

UŽIVATEL/ VĚK Uživatel

Uživatel

Uživatel

Uživatel

Uživatel

věk 40

věk 46

věk 53

věk 58

věk 64

Spánek a

Spí cca 7

Spí cca 8

Spí i po

Prospí velkou

Spí v noci,

relaxace

hodin

hodin

obědě

část noci i

prospí i část

zpravidla

dne

dne

v křesle u TV Čas/hod.

7

8

10

14

11

Zapojení do

Pracuje na

Navštěvuje

Navštěvuje

O práci ani

Nepracuje,

pracovní

základě

keramickou či

svíčkařskou

terapie

občas projeví

činnosti či

pracovní

košíkářskou

dílnu, práci se

neprojevuje

zájem o

aktivit práci

smlouvy 6

dílnu, cca 5

však věnuje

zájem,

návštěvu

nahrazujícíc

hodin denně,

hodin denně

jen cca 2

vzhledem

muzikoterapie

h

pracuje

hodiny

k zdravotním

samostatně

u stavu není možné jeho zapojení

Čas/hod.

6

5

2

0

0

Obrázek 6. Graf využívání času k spánku, relaxaci a k práci u sledovaných uživatelů v hodinách za den – graf z tabulky 9

Zdroj: vlastní výzkum 86

PŘÍLOHA 2: HISTORICKÉ PODROBNOSTI Budova zámku pochází z druhé poloviny 16. století, kdy byl postaven nevelký renesanční lovecký zámek, na jehož místě v roce 1690 postavili Lichtenštejnové rozsáhlejší barokní zámek. Ve třicátých letech 18. století byl přestavěn a v letech 1813-1820 byl obnoven do klasicistické podoby. Zámek a park pak sloužil především pro pobyt v době lovů a občas též jako letní sídlo. Od konce 19. století byl zámek změněn v kanceláře správy úsovského panství. Administrativním potřebám Lichtenštejnů sloužil až do roku 1945. Od roku 1945 do roku 1953 patřily Nové Zámky lesní správě, potom však tento majetek převzala armáda, které posloužil jako sklady. Od roku 1962 zde pak byla 5. tanková základna Litovel. Později přešly Nové Zámky do majetku ONV Olomouc. Od 1. 1. 2003 je objekt majetkem Olomouckého kraje. Zatím poslední proměnou funkčnosti zámku byla jeho přeměna v pracovněvýchovný Ústav sociální péče pro chlapecký dorost s mentálním postižením zřízený v roce 1964. Ze spisu Investičního úkolu z roku 1960 se dozvídáme, že rekonstrukce objektu je plánována za účelem získání ústavu pro oligofrenní dorost s plánovanou kapacitou 200 míst. Ústav měl být, podle zprávy, určen pro chlapce ve věku 12 až 18 let, případně do 25 let, u kterých jsou rozumové schopnosti tak sníženy, že nejsou schopni samostatného rozhodování, event. existenčního zabezpečení vlastní prací. V odstavci politicko-hospodářské zdůvodnění se dozvídáme něco málo i o situaci v oblasti služeb pro mentálně postižené v roce 1960: „Celý kraj Olomouc má pro péči oligofrenní děti a mládež pouze 1 ústav, a to pro dívky v Kokorách u Přerova, s kapacitou 67 míst. Počet žádostí o umístění oligofrenní mládeže činí ke dni 1. 6. 1960 - 150 žádostí. Další žádosti jsou v okresech budoucího Severomoravského kraje. Počet oligofrenní mládeže, kterou by bylo potřeba v ústavě umístit, je však mnohem vyšší.“ V tomto zdůvodnění se dále uvádí, že se problémem zabývala vláda a svým usnesením č. 409 z roku 1960 uložila úkol umístit v ústavech sociální péče všechnu defektní mládež potřebující ústavní péči, což bylo impulsem pro rekonstrukci objektu v Nových Zámcích pro účely poskytování péče. Z kroniky z roku 1964 se dozvídáme, že „Ústavy sociální péče pro duševně postiženou mládež jsou určeny pro děti a dorost, které pro těžký stupeň duševní 87

vady nelze vzdělávat a připravovat v jiném zařízení pro mentálně postiženou mládež (zvláštní a pomocná škola). Ústavy jsou diferencovány podle věku, ve starších věkových kategoriích i podle pohlaví a stupně mentální retardace.“ Dále je zde uvedeno, že cílem pracovníků bylo “připravit svěřence i přes jejich omezené možnosti k pozdějšímu samostatnějšímu životu ve společenském prostředí“. Z roku 1966 je možná překvapivý záznam, který jsem již nikde později nezaznamenala, že se vedení ústavu již od počátku zabývalo problémem odloučeného místa. A jak situaci vidí v roce 1973 autorka článku v časopise Vlasta: „U vchodu posedávají na kolečkových vozících chlapci, kterým těžké duševní a fyzické poruchy nedovolují chodit. V parku si hrají ti šťastnější, protože se pohybovat mohou, ale ve světě zdravých by nemohli a neuměli žít stejně.“ Dále zmiňuje, že v zařízení pracují zdravotní sestry, vychovatelé a instruktoři a život v ústavu popisuje takto: „V místnosti plné světla seděli kolem stolu chlapci, psali, vyšívali, vázali koberce a každý z nich čekal na pochvalu a pohlazení.“ Zmíněna je práce v sadě, opatrování 10 vepřů, a výnosy z hospodaření, které jsou používány na výlety klientů. Autorka rovněž zmiňuje význam rehabilitačního cvičení. Zajímavá je informace o tom, že na děti nezapomíná pouhých 60% rodičů, kteří přispívají na chod zařízení, jehož provoz stojí 4 a půl milionu korun ročně, což je asi 1300 Kč na dítě (Koutná, 1973, s. 19). V novinovém článku z roku 1975 jsem objevila další zmínky o činnosti v Nových Zámcích, kdy je zmíněn sběr bylin, kaštanů, žaludů pro státní lesy. Popisuje se zde využívání produkce ze zahrady a vepřína pro vlastní spotřebu zařízení (Stráž lidu, 1975). „Historicky“ ještě kapacitu služby, tj. její snížení ovlivnil odchod klientů na pobočky do Bílska (1996) a Litovle (1994), odchod byl pozitivní v mnoha směrech, jednak se odlehčilo kapacitě Nových Zámků, jednak mohla část klientů začít využívat služby ve městě či na vesnici a v rámci cvičných bytů se připravovat na možné osamostatnění. Z druhé strany to byl jeden z milníku velké změny ve struktuře uživatelů – V Nových Zámcích zůstali ti, co potřebovali vyšší míru pomoci či byli věkově starší.

88

PŘÍLOHA 3: NÁVODNÉ OTÁZKY K ROZHOVORŮM Příklad některých použitých otázek v rozhovorech s uživateli či pracovníky: Kolik uživatelů službu využívalo? Jaká byla skladba uživatelů v době X lety, jaká je dnes? Kolik uživatelů bylo na pokojích? Jaká byla struktura uživatelů – podle potřebné péče? Jak vypadlo zázemí – ubytování, vybavenost? Jak vypadal běžný den? Snídaně, oběd, práce, odpočinek? Kdo ve službě pracoval – struktura a počet pracovníků? V čem byla podpora uživatelů největší? Odlišoval se přístup k uživatelům, když byli děti? Jaký je přístup k uživatelům dnes? Jaké byli aktivity klientů, co rádi dělali, kde trávili volný čas? Jak vypadal kontakt s rodinou? Jak vypadal kontakt se společností? Jaká je změna u uživatelů služeb, kteří službu využívají mnoho let – projevuje se na nich nějakým způsobem stáří, jakým? Změnili se jejich potřeby, jak?

89

PŘÍLOHA Č. 4 KAZUISTIKY kazuistika č. 1 Typický příkladem zvyšujícího se věku osob s mentálním postižením dokumentuje žádost zájemce o sociální službu domova pro osoby se zdravotním postižením, kterou organizace nedávno obdržela. Zájemce o službu je člověk s Downovým syndromem, který má 67 let. V minulosti by to byla výjimka, dnes se s těmito případy můžeme setkat častěji. Downův syndrom je dán genetickou podmíněností, která ovlivňuje vývoj již od početí. V mozku těchto osob dochází mnohem dříve, tj. již po 40 roce, k degenerativním změnám obdobným nálezům u Alzheimerovy choroby,

což

znamená

poškození

nervových

buněk

vedoucí

k demenci

(Vágnerová, 2004, s. 17). Osoby s Downovým syndromem se v minulosti dožívaly mnohem nižšího věku a dnes se s nimi můžeme setkat i ve věku mnohem vyšším. kazuistika č. 2 Klient (61let), kterého znám osobně, je v zařízení domova pro osoby se zdravotním postižením od svých 14 let a vždy vynikal tím, že si velmi dobře pamatoval, jak jsou zařízené kanceláře, kdo je v práci a kdo má dovolenou. K jeho typickým rituálům dne patří to, že obchází kanceláře, v každé se rozhlédne a konstatuje, zda je něco nové – pozná, že máte novou tužku, nový účes apod. Rovněž se zeptá na to, zda další den přijdete nebo máte dovolenou, informaci si zapamatuje a po dovolené Vás přijde pozdravit a spočítá, kolik dní jste byl/a doma. V poslední době klient označuje jako nové věci i ty, které máme v kanceláři delší dobu, rovněž se ptá ne to, zda budete mít dovolenku i když je pátek a následuje víkend – o čemž měl v minulosti vždy jasný přehled. S týmem zdravotních pracovníků a lékařem jsme se shodli, že se jedná o projevy stařecké demence. U osob s mentálním postižením je však velmi těžké stanovit hranici, kdy již převládá demence nad mentálním postižením.

90