Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta. Katedra křesťanské sociální práce. Charitativní a sociální práce

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce

Bc. Jana Kubalová

Přijímání dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Hana Šlechtová, Ph.D.

2015

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. ………………………………… Podpis autora práce

Děkuji Mgr. Haně Šlechtové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce a mnoho cenných rad a podnětů. Děkuji všem účastníkům výzkumu za projevení důvěry a poskytnutí informací. V neposlední řadě děkuji své rodině a pracovnímu kolektivu za podporu při studiu a při psaní závěrečné práce.

ÚVOD .................................................................................................................................... 5 KONCEPTUÁLNÍ ČÁST ................................................................................................... 7 1

PRAXE PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU V LEGISLATIVNÍM A INSTITUCIONÁLNÍM KONTEXTU ............................... 8 1.1 LEGISLATIVNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ............................................................. 8 1.2 DĚTI UMISŤOVANÉ DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU ....................... 11 1.3 POŽADAVKY, KRITÉRIA A PODMÍNKY VZTAHUJÍCÍ SE K OSOBĚ PĚSTOUNA NA PŘECHODNOU DOBU ............................................................................................. 13 1.4 SMYSL PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU ............................................... 16 1.5 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉHO STAVU A VÝVOJE SYSTÉMŮ PÉČE O OHROŽENÉ DĚTI VE VYSPĚLÝCH ZEMÍCH ........................................................... 21

2

POSTUP: PŘÍPRAVA A UMISŤOVÁNÍ OHROŽENÝCH DĚTÍ DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU ............................................ 24 2.1 PŘÍPRAVA NA PĚSTOUNSKOU PÉČI NA PŘECHODNOU DOBU .................................. 24 2.2 UMISŤOVÁNÍ OHROŽENÉHO DÍTĚTE DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU .................................................................................................................... 25 2.3 ROLE JEDNOTLIVÝCH SUBJEKTŮ ZAPOJENÝCH DO PROCESU PŘIJÍMÁNÍ DÍTĚTE DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU ..................................................... 28

VÝVOJ NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE A MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI........................................................................ 31 3.1 VÝVOJ NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V ČR ............................................................... 31 3.2 VÝVOJ NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI ........................ 35 VÝZKUMNÁ ČÁST .......................................................................................................... 37 3

4

METODOLOGIE VÝZKUMU............................................................................... 38 4.1 CÍL VÝZKUMU ...................................................................................................... 38 4.2 VÝZKUMNÁ METODA ........................................................................................... 38 4.3 VÝZKUMNÝ SOUBOR ............................................................................................ 39 4.4 VÝZKUMNÁ TECHNIKA ......................................................................................... 40 4.5 REALIZACE VÝZKUMU .......................................................................................... 41

5

VÝSLEDKY A INTERPRETACE DAT ................................................................ 43 5.1 RODINNÉ PROFILY KOMUNIKAČNÍCH PARTNERŮ .................................................. 43 5.2 SPECIALIZACE PĚSTOUNŮ NA PŘECHODNOU DOBU ............................................... 46 5.3 PŘIJÍMÁNÍ OHROŽENÉHO DÍTĚTE .......................................................................... 47 5.4 POSKYTOVANÉ INFORMACE.................................................................................. 49 5.5 VÝVOJ DÍTĚTE ...................................................................................................... 51 5.6 KONTAKT S BIOLOGICKOU RODINOU .................................................................... 51 5.7 POMOC PŘI PROCESU PŘIJÍMÁNÍ DÍTĚTE ................................................................ 52 5.8 DOPAD PŘIJÍMÁNÍ DÍTĚTE DO PPPD NA VZTAHY VE VLASTNÍ RODINĚ A S PŘÍTELI ................................................................................................................. 54

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 55 SEZNAM ZKRATEK ....................................................................................................... 58 BIBLIOGRAFIE ................................................................................................................ 59

ÚVOD Pěstounská péče na přechodnou dobu je aktuálně diskutovaným tématem v oblasti péče o ohrožené děti. Laická i odborná veřejnost se rozchází v názorech na realizovatelnost a smysl této formy náhradní rodinné péče. Od roku 2012 začal v ČR narůstat počet žadatelů (z řad pěstounů) o tuto formu náhradní rodinné péče a následně i počet osob, které byly zařazeny do evidence osob poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu. K nárůstu počtu pěstounů na přechodnou dobu a diskuzi tohoto tématu vedla novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí. V jednotlivých krajích se počet osob v evidenci liší, největší zastoupení mají v současné době v Moravskoslezském kraji, kde jsem směřovala i výzkumnou část své práce. Problematika pěstounské péče na přechodnou dobu je obsáhlá a v našem prostředí zatím do velké míry, vzhledem k svému krátkému trvání, hlouběji neprozkoumaná. Představená práce se proto nezabývá komplexně celou problematikou pěstounské péče na přechodnou dobu, ale jen jedním z procesů, který v rámci této formy náhradní rodinné péče probíhá. Jedná se o proces příjímání ohroženého dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Cílem práce je popsat a analyzovat tento proces na úrovni konkrétních pěstounských rodin na základě kvalitativního výzkumu, formou polostrukturovaných rozhovorů s pěstouny na přechodnou dobu a doplňkově formou pozorování. Diplomová práce se skládá z pěti kapitol. V první kapitole se zabývám praxí pěstounské péče na přechodnou dobu v jejím legislativním a institucionálním kontextu. V této kapitole se věnuji legislativnímu a institucionálnímu ukotvení pěstounské péče na přechodnou dobu, charakteristice dětí, které jsou do pěstounské péče na přechodnou dobu umisťovány. Dále také požadavkům, kritériím a podmínkám vztahujícím se k osobám pěstounů na přechodnou dobu, smyslu pěstounské péče na přechodnou dobu a krátkému exkurzu do zahraničí v rámci jihovýchodní Evropy a evropské unie. Ve druhé kapitole popisuji přípravu žadatelů o pěstounskou péči na přechodnou dobu a proces umisťování ohroženého dítěte do péče těchto pěstounů. Rozebírám zde role a úkoly jednotlivých subjektů, zaangažovaných do procesu umisťování dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu, podle metodiky vydané Krajským úřadem Moravskoslezského kraje. 5

Třetí kapitolu věnuji náhradní rodinné péčí v číslech a statistikách. Plošně jsem se zabývala celou Českou republiku a poté konkrétněji Moravskoslezským krajem. Ve čtvrté kapitole představuji metodologii výzkumu. Cíl svého výzkumu, výzkumnou metodu, výzkumný soubor, operacionalizaci a hlavní a dílčí výzkumné otázky. V poslední, páté, kapitole po představení profilů komunikačních partnerů předkládám analýzu a interpretaci dat, které jsem získala od pěstounů z pěti rodin poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu v rámci polostrukturovaných rozhovorů a pozorování.

6

KONCEPTUÁLNÍ ČÁST

7

1

PRAXE PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU V LEGISLATIVNÍM A INSTITUCIONÁLNÍM KONTEXTU V první kapitole své diplomové práce se budu zabývat praxí pěstounské péče na

přechodnou dobu v jejím legislativním a institucionálním kontextu. Blíže popíši legislativní a institucionální rámec, ze kterého pěstounská péče na přechodnou dobu vychází. Budu se věnovat dětem, které jsou do pěstounské péče na přechodnou dobu umisťovány. Dále také požadavkům, kritériím a podmínkám vztahujícím se k osobám pěstounů na přechodnou dobu a smyslu pěstounské péče na přechodnou dobu. Konec kapitoly věnuji krátkému exkurzu do zahraničí v rámci jihovýchodní Evropy a Evropské unie.

1.1 Legislativní a institucionální rámec Pěstounská péče na přechodnou dobu je legislativně ukotvena v zákoně č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů v účinném znění od 1. 1. 2013, kdy došlo k novelizaci zákona. Níže jsem vybrala podstatné části zákona, které se týkají pěstounské péče na přechodnou dobu a jejího vymezení. Legislativní rámec pěstounské péče na přechodnou je ukotven v § 27a zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí. Odstavec (1) uvádí, že „krajský úřad vede pro účely zajištění pěstounské péče pro dítě na přechodnou dobu evidenci osob, které mohou pěstounskou péči po přechodnou dobu vykonávat.“ Podle odstavce (2) se do evidence osob poskytujících pěstounskou péči po přechodnou dobu „zařazují osoby, které na základě odborného posouzení mají předpoklady pro výkon takové péče o dítě, a to zejména z hlediska krátkodobosti takové péče a péče o dítě krátce po jeho narození.“ Podle odstavce (5) „krajský úřad rozhoduje o zařazení žadatele do evidence uvedené v odstavci 1 a o jeho vyřazení z této evidence nebo o tom, že žadatel do této evidence zařazen nebyl.“ Svěřit dítě do pěstounské péče na základě návrhu OSPOD může podle odstavce (7) „soud, na a) dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat, b) dobu, po jejímž uplynutí může matka dát souhlas k osvojení nebo po kterou může rodič souhlas k osvojení dítěte odvolat, nebo c) dobu do nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tom, že souhlasu rodičů k osvojení není třeba.“ V odstavci (8) je pak stanovena povinnost soudu

8

„nejméně jednou za 3 měsíce přezkoumat, zda důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče, stále trvají.“ Přičemž podle odstavce (9) „Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat nejdéle 1 rok. To neplatí, pokud jsou do pěstounské péče téhož pěstouna svěřeni sourozenci dítěte, kteří byli do této péče svěřeni později, ne však na dobu delší, než po kterou má trvat pěstounská péče podle věty první u sourozence, který byl do pěstounské péče na přechodnou dobu témuž pěstounovi svěřen jako poslední.“ Podle výše uvedeného legislativního vymezení je tedy pěstounská péče na přechodnou dobu specifickou, časově ohraničenou formou náhradní rodinné péče, pro kterou je vytvořena zvláštní evidence pěstounů. Přechodnou dobou se rozumí doba, po kterou rodič ze závažných důvodů dítě nemůže vychovávat. Je zde předpoklad, že po pominutí důvodů se dítě může vrátit zpět do biologické rodiny, případně přejít do pěstounské či osvojitelské rodiny, ve které bude dále vychováváno. Novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ovlivnila mimo jiné i finanční zabezpečení pěstounské péče na přechodnou dobu. Veškeré dávky pěstounské péče novelou přešly ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Co se týká pěstounské péče na přechodnou dobu, je zásadní změnou výše odměny pěstouna, která činí 20 000,- Kč. Tato odměna se vyplácí po celou dobu, kdy je pěstoun zařazen v evidenci, a to i v případě, že aktuálně nepečuje o žádné dítě. Odměna pěstouna je totiž posuzována jako plat a je z ní odváděno pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, pěstoun je tedy ze zákona účasten nemocenského a důchodového pojištění. Je tak brán ohled na náročnost této profesionální pěstounské péče, zvláště na to, že pěstoun poskytující přechodnou pěstounskou péči musí být v pohotovosti přijmout do rodiny téměř jakékoli dítě, což mu brání vykonávat „klasické“ zaměstnání. (Ptáček, Kuželová, Marianov, Uhlíková, Klimeš, Haláskovi, 2011, s. 31) V rámci legislativy je oblast náhradní rodinné péče dále upravena v novém občanském zákoníku, kde podle Cilečkové (2014, s. 62) jsou ve všech formách náhradní rodinné péče včetně osvojení posílena práva na ochranu rodičovství a upřednostněna biologická rodina před rodinou náhradní. Zákon je reakcí na povinnosti, které vyplývají České republice z mezinárodních úmluv a také z úkolů, které si stanovila v Národním akčním plánu k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 20099

2011. Podle občanského zákoníku č. 89/2012Sb. § 960 odstavce (1) mají „rodiče vůči dítěti povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti, s výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví pěstounovi, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak. (2) Rodiče mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak.“ Realizace tohoto práva klade velké nároky, jak na pěstouna, tak na sociálního pracovníka, který s rodinou spolupracuje. Pěstounská péče je chápána jako subsidiární řešení situace dítěte. Je potřeba, aby si dítě zachovalo, udrželo a rozvíjelo rodinné vazby s primární rodinou, do které by se mělo vrátit. (Cilečková 2014, s. 69) Pěstounská péče na přechodnou dobu je krizového a přechodného rázu. Mimo jiné je jejím cílem umožnit rodičům upravit si osobní, rodinné, majetkové, bytové a jiné poměry do takové míry, aby co nejdříve mohli zpět převzít osobní péči o své dítě, případně aby se dítě mohlo dostat do pěstounské či osvojitelské rodiny, a vyhnout se tak ústavní péči. Náhradní rodinná péče by měla mít vždy přednost před péčí ústavní. Institut pěstounské péče na přechodnou dobu dává možnost dítěti trávit určitý čas v náhradním rodinném prostředí u proškolených pěstounů, čímž je možno předejit umístění už tak traumatizovaného dítěte do ústavního zařízení. (Ptáček a kol., 2011, s 26) Další snahy o legislativní změny v oblasti péče o ohrožené děti předškolního věku můžeme najít v usnesení, které vydal Výbor proti mučení a jinému nelidskému, krutému, ponižujícímu zacházení a trestání ze dne 21. 4. 2015. Ve svém usnesení navrhuje Výboru pro práva dítěte, aby byla uzákoněna věková hranice nařizování ústavní péče pro děti minimálně na věk 6 let. Dále navrhuje, aby byl sjednocen systém péče o ohrožené děti pod jeden resort. U dětí starších sedmi let žádá, aby byly vždy prozkoumány podmínky zacházení s dítětem a jeho zájmy. (Výbor proti mučení, 2015, s. 1) Výbor návrh podkládá zjištěním, že Česká republika na rozdíl od jiných států střední Evropy stále nemá legislativně ošetřeno umisťování předškolních dětí do ústavní výchovy. Tento stav odporuje potřebám dětí i mezinárodním dokumentům, které Česká republika přijala. Dále se pak jedná o rozpor s rámcem garantovaných základních práv dětí vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. V odůvodnění svého usnesení uvádí příklady jiných zemí jako je Island, Spojené království či Norsko, kde není legislativně věková hranice ukotvena, ale obecně tam neexistuje umísťování dětí do tří let věku do ústavní péče. V těchto zemích se řídí obecně platnou 10

zásadou, vycházející z mezinárodněprávního principu nejlepšího zájmu dítěte, což je ve správní i soudní praxi všeobecně uznáváno. Dále uvádí praxi zemí bývalého východního bloku, kde taktéž začíná docházet k výslovnému legislativnímu zakotvení zásady zákazu umísťování dětí raného věku do ústavní péče. Jedná se zejména o země jako je Srbsko, Rumunsko i naše sousedy Slovensko a Polsko. V Polsku je tento zákaz dokonce rozšířen, až na věkovou hranici do 10 let dítěte. (Zamboj, 2015, s 4-5) Výše uvedené politické snahy by do budoucna mohly vést k rozšíření pěstounské péče na přechodnou dobu a intenzivnější práci s biologickou rodinou tak aby nemusely být děti předškolního věku umísťovány do kolektivní péče ústavních zařízení.

1.2 Děti umisťované do pěstounské péče na přechodnou dobu Pěstounská péče na přechodnou dobu představuje možnost, jak dítěti zajistit kvalitní péči. Tato péče dítěti naplní uspokojivým způsobem nejen zdravotní a biologické potřeby, ale i mnohé další a oproti ústavní výchově tak zajistí jednoznačně pozitivnější vývojovou i sociální prognózu. Zprostředkování pěstounské péče na přechodnou dobu je důležité zvážit ze tří základních pohledů – možnosti dítěte, žadatele o pěstounskou péči na přechodnou dobu a systému. (Ptáček a kol., 2011, s 34) Níže tedy rozeberu možnosti dítěte tak, aby byla pěstounská péče na přechodnou dobu pro dítě v praxi realizovatelná a smysluplná. Vždy je důležité individuální vyhodnocení situace dítěte a nastínění předpokladu, jak se bude dále situace vyvíjet. Do pěstounské péče na přechodnou dobu je možné umístit dítě, u kterého je předpoklad, že se buď vrátí v dohledné době do původní rodiny, rodiče podepíší souhlas s osvojením, nebo za okolností, kdy je předpoklad dalšího vývoje situace dítěte (např. dítě z babyboxu). Mělo by jít také o dítě, které nevyžaduje neustálý přímý lékařský dohled. Zdravotní stav dítěte by tedy měl být přiměřený možnostem náhradní rodiny. (Ptáček a kol., 2011, s 36) Pěstounská péče na přechodnou dobu je především krizovým řešením pro všechny děti do 18 let, pro které je třeba akutně najít dočasné rodinné prostředí. Přičemž zavedení této formy náhradní rodinné péče prospělo hlavně nejmenším dětem. (Ježková, 2015) První dny po narození dítěte jsou velmi důležité pro jeho další zdravý vývoj. Zákon o SPOD předpokládá podle § 27a odst. 7 písm. b) a c), že PPPD bude zajišťovat zejména péči o nejmenší děti, které čekají na možnost zprostředkování trvalé náhradní rodinné péče. 11

Postup při umisťování opuštěného dítěte z porodnice by měl v první řadě vždy směřovat k volné rodině poskytující pěstounskou péči na přechodnou dobu a posléze až do ústavního zařízení. Rovněž by tato forma péče měla být využívána pro všechny děti, které musí dočasně žít mimo vlastní rodinu, nebo pro které se hledá dlouhodobé řešení jejich situace. (Macela, 2013 s. 4-6) Systém náhradní rodinné péče pouze výjimečně řeší případy skutečně osiřelých dětí, kterým zemřeli rodiče. Ve většině případů se spíše jedná o sociálně osiřelé děti, které mají oba rodiče, nebo alespoň jednoho z nich. Tito rodiče se však o děti nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. Ve všech případech pokud je to možné, bývají děti přednostně svěřovány do péče rodiny nebo osob dítěti blízkých, až druhou variantou je hledání osob z okruhu zájemců o náhradní rodinnou péči. (Bubleová, Vávrová, Vyskočil, Pokorná, 2014 s. 4) Níže uvádím některé typické situace ohrožených dětí, ve kterých je možné využít PPPD podle Macely (2013, s. 6): pečující osoba nemůže dočasně vykonávat péči o dítě; dítě se ocitlo v krizové situaci a čeká se na ujasnění, zda je možný návrat zpět do vlastní rodiny, nebo vyhledání jiné formy náhradní rodinné péče; dítě bylo týráno či zneužíváno a v současné době se pro něj hledá trvalé řešení; rodiče nejsou schopni zvládat výchovu dítěte; dítě, které je rodičem opuštěné, nebo nalezené dítě; rodiče chtějí své dítě svěřit do dlouhodobé náhradní rodinné péče a dosud pro ně nebyla nalezena vhodná náhradní rodina. U novorozenců a kojenců je přijímání jednodušší, pokud nejde o dítě s vážnějším zdravotním stavem, kde je potřeba zaučení odborným zdravotnickým personálem. U starších dětí může být přijímání složitější. Změna prostředí pro dítě znamená rozloučení se s blízkými, změnu určitých denních návyků a způsobu chování. Je důležité, aby byli pěstouni připraveni respektovat počáteční nedůvěru a strach dítěte o sebe a svou budoucnost, které se mohou projevovat agresivitou vůči druhým, nebo naopak vyžadováním ustavičné pozornosti a blízkosti. (Bubleová, Vávrová, Vyskočil, Pokorná, 2014 s. 18-20) Před umístěním do PPPD je nutná důkladná příprava dítěte. Dítě by mělo být informováno o svěření do PPPD přiměřeně svému věku. Jedná se především o úkol pracovníka OSPOD, který s rodinou pracuje a vede spisovou dokumentaci dítěte. Dítě by mělo vědět o důvodech, proč nemůže zůstat ve své rodině. Mělo by být informováno kde a 12

ke komu půjde, jak dlouho to bude trvat a jakým způsobem bude probíhat kontakt s jeho rodinou a blízkými. Pokud je to možné, je vhodné podporovat rodiče v aktivním zapojení, aby sami dítěti vysvětlili nastalou situaci. Čím jasnější představu bude dítě mít, tím jednodušší bude jeho přechod a následná adaptace na prostředí a pěstouny na přechodnou dobu. Je důležité, aby dítě mohlo sdílet s někým své pocity a mělo možnost se k dané situaci vyjádřit. Je dobré, aby si dítě s sebou mohlo vzít své osobní věci, oblíbené hračky a fotografie rodičů a blízkých. Existují různé způsoby, jak dítěti tyto informace zprostředkovat, např. vyprávěním pohádkového příběhu, kreslením, hrou s oblíbenými zvířátky. Vždy je vhodné doplnit tyto informace o fotografie nového prostředí, čímž dítě získá konkrétní představu, která v něm může vzbudit větší zájem. Výjimkou v rámci přípravy jsou případy, kdy je dítě do PPPD svěřeno na základě předběžného opatření soudu ihned po narození. (Zábranská, nedatováno) Podle Zábranské (nedatováno) není možné, aby pěstounská péče na přechodnou dobu plně nahradila roli ústavních zařízení, zvláště u dětí s těžkým zdravotním postižením, výchovnými problémy nebo dětí silně traumatizovaných, kde se vyžaduje vysoká míra odborné péče.

1.3 Požadavky, kritéria a podmínky vztahující se k osobě pěstouna na přechodnou dobu Pěstouni na přechodnou dobu patří do specifické skupiny pěstounů; měli by být odborně připraveni a i po zařazení do evidence supervidováni a dále odborně školeni. Předpokladem pro výkon pěstounské péče na přechodnou dobu je schopnost pečovat a vychovávat dítě krátce po jeho narození a zvládat psychickou zátěž plynoucí z krátkodobosti péče. Důležitá je spolupráce pěstounů na přechodnou dobu s dalšími odborníky, kteří jim i dítěti mohou pomoci zvládat obtížné situace. (Ptáček a kol., 2011, s. 24) Pěstouni na přechodnou dobu musí mít dobré předpoklady a schopnosti pro péči o svěřené dítě a být stabilními osobnostmi s odpovídajícím zázemím. Musí projít přípravou, která by měla obsahovat informace o raném vývoji, péči o dítě, rizicích, psychologických souvislostech výchovy a vývoje a informací z oblasti práva. (Ptáček a kol., 2011, s. 25) Podle Ptáčka a kol. (2011, s. 34) lze osobu poskytující pěstounskou péči na přechodnou dobu chápat jako profesionála vykonávajícího specifickou činnost v oblasti 13

výchovy a péče o ohrožené děti. Z tohoto pohledu jsou na osoby žadatelů kladeny nároky na úrovni: •

životního zabezpečení,

•

osobnostních charakteristik,

•

výchovně zdravotních kompetencí,

•

odborných znalostí. Na žadatele o pěstounskou péči na přechodnou by měla být vztahována přísnější

kritéria než na žadatele o běžnou pěstounskou péči. Zejména z důvodu, že budou intenzivněji spolupracovat s biologickými 1 nebo budoucími rodiči. Musí mít dobré komunikační schopnosti, umět rychleji navazovat vztah k svěřeným dětem. Je také důležité, aby měli uspokojené své rodičovské potřeby, aby se příliš nevázali na přijaté děti. Hlavním kritériem je však pohled na jejich děti, domácnost a dosavadní kariéru. Není vhodné, aby v jejich anamnéze byly drogy, prostituce, kriminalita, alkohol ap. Co se týká partnerských vztahů, neměli by být více než dvakrát rozvedení, jednalo by se totiž o jeden z indikátorů neschopnosti navazovat a udržovat stabilní vztah, a tím i rodinné prostředí. Věkový rozdíl mezi dočasnými a trvalými dětmi by měl být v rozsahu více než deseti let s vyloučením erotických vazeb 2. (Ptáček a kol., 2011, s 34) Na pěstouny na přechodnou dobu by mělo být pohlíženo jako na profesionály vykonávající specifickou činnost v oblasti pomoci ohroženým dětem podílející se na spolupráci s odborným týmem, jenž poskytuje podporu a pomoc dítěti a jeho rodině. Měli by dítěti poskytnout stabilní láskyplné prostředí na určitou přechodnou dobu. Péče pěstounů na přechodnou dobu by měla dítěti začít pomáhat vyrovnávat se s traumaty a ztrátami z minulosti a připravit je na přechod do trvalé péče nebo na návrat do původní rodiny. (Macela, 2013 s. 3) Podle Macely (2013, s. 2-4) je potřeba u PPPD posoudit rodinnou situaci, životní zabezpečení a bydlení, osobnostní charakteristiky pěstouna, jeho zdravotní stav a taktéž podpůrnou síť. Pokud jde o rodinnou situaci, pěstoun by měl žít ve stabilním partnerském svazku, má-li děti měly by být na PPPD rodičů připraveny. Důležité je rovněž zjistit I běžní pěstouni by měli spolupracovat s biologickou rodinou, ale u PPPD se předpokládá, že spolupráce bude daleko intenzivnější. V každém případě se vždy musí vyhodnotit zájem dítěte, vhodnost a typ kontaktu a další perspektiva do budoucna. Každá situace by měla být individuálně posuzována. 2 Je na praxi každého krajského úřadu, aby si stanovil přísnost kriterii výběru a odpovídajícím způsobem prověřil žadatele, u kterých se objeví zátěž v anamnéze. 1

14

kapacitu rodiny věnovat se příchozímu dítěti. Dále se posuzuje charakter a kvalita bydlení, finanční zabezpečení rodiny a její stabilita. V rámci osobních charakteristik se věnuje pozornost osobnostní zralosti, životním zkušenostem se zohledněním věku (28-65), zdravotního stavu, trestní bezúhonnosti. Důraz se klade na dostatečné intelektové schopnosti pro zapojení do spolupráce s dalšími subjekty, vyloučení patologických a psychických poruch osobnosti. Důležitá je trpělivost, motivace, neočekávání vděku od dětí, schopnost předat dítě dál, absence nezpracovaných traumat a ztrát, sebereflexe a schopnost dávat lásku a přijetí. Posuzuje se rovněž podpůrná síť pěstounů, zda se mohou obrátit na rodinu, přátelé, odbornou péči a služby v okolí svého bydliště a schopnost přijetí této podpory. To, co výše popisuji je ideál, který není možné v praxi vždy naplnit vzhledem k nedostatku pěstounů na přechodnou dobu v rámci celé ČR. Proto se objevují i pěstounky na přechodnou dobu (samoživitelky s malými dětmi) bez širší podpůrné sítě, kterým je poté nutné poskytovat intenzivnější podpůrné doprovodné služby. Od pěstounů na přechodnou dobu se očekává absolvování přípravy a znalost témat vazby, projevů poruch attachmentu, terapie, identity, historie dítěte a knihy života. Dále by také měli chápat důvody a smysl PPPD a být připraveni předat dítě dál. Důležitá je i jejich ochota spolupracovat při předávání dítěte s biologickou nebo náhradní rodinou a dalšími odborníky, být schopni přijímat jejich rozhodnutí. Pěstouni by rovněž měli být schopni zaznamenávat a vést pokroky, problémy, potřeby a přání dítěte a umět o nich informovat další odborníky v týmu. Neméně důležitá je i jejich ochota a připravenost se dále vzdělávat a absolvovat supervize. (Macely 2013, s. 5) Vše, co uvádím jsou pouze metodická doporučení, která by v rámci spolupracujícího týmu měla být uplatňována. Tato očekávání mohou být zapracována v rámci přípravy na PPPD pořádané krajským úřadem. Dále v rámci doprovázení rodiny mohou být zakotvena v Dohodě o výkonu pěstounské péče, kterou pěstouni uzavírají s doprovázející organizací. Podle §27a odst 3. písm. f) zákona o SPOD je možná specializace pěstounů na přechodnou dobu. V rámci odborného posouzení žadatelů o PPPD je zvážení cílové skupiny dětí, jimž budou PPPD poskytovat péči. Přílišné zúžení však není možné, protože by se jednalo o rozpor se smyslem PPPD. Každý krajský úřad musí zvážit, pro jaké skupiny dětí potřebuje pěstouny na přechodnou dobu.

15

Pěstouni na přechodnou dobu musí být vždy dostupní a připravení na přijetí dítěte, které se ocitne v krizové situaci. Po přijetí musí dítěti zajistit nepřetržitou péči včetně noční práce (u malých, nemocných či náročnějších dětí). Mohou přijímat i více děti současně (např. sourozenecké skupiny či nezletilou matku s dítětem). Přičemž tyto děti mohou mít nejrůznější problémy, jako abstinenční příznaky, zdravotní obtíže, traumata apod. Musí rovněž počítat s tím, že si řadu věcí pro děti budou muset pořídit sami ze svých zdrojů, jako např. oblečení, výbavičku pro miminka, hračky. (Ježková, 2015)

1.4 Smysl pěstounské péče na přechodnou dobu Jeden z důvodů, který vedl ke vzniku pěstounské péče na přechodnou dobu, byl, aby opuštěné děti nemusely začínat svůj život v kojeneckém ústavu. Zejména tyto děti potřebují stálou přítomnost jedné pečující osoby, která jim poskytuje individuální péči. (Ježková, 2015) Dítě, o které je od narození dobře staráno, zažívá ponoření do „smyslové koupele“. Dítě vnímá teplo matčina těla a její úsměv, slyší ve zvucích, které matka vydává radost a uklidnění. Matka a dítě mezi sebou vytvářejí emocionální pouto. Pro zdravý vývoj dítěte je tento proces velmi důležitý. Matka aktivuje smysly dítěte tím, že se s ním mazlí, krmí ho a chová. Navzájem se na sebe usmívají a častují se mazlivými zvuky. Dítě tak má možnost poznat radost z utváření pouta a vazby na blízkou osobu. Učí se tím, jak má jednat v souladu s ostatními lidmi. Jeho mozek díky této jednoduché společné činnosti může začít tvořit neurologické dráhy důležité pro učení a zdravé sociální vztahy. Během jevu „slaďování“, matka a dítě synchronizují své chování tím, že napodobují a zrcadlí vzájemně své hlasové projevy, oční kontakt, pohyby těla, gesta, spánkový cyklus ad. Slaďování a poskytování pozorné péče přispívá k utužování rodinného pouta vytváření vazby. (Purvis, Cross, Sunshine, 2013 s. 34) Pokud dítě nemá blízkou osobu, která se o něj stará, dotýká se ho a chová ho v náručí, nemůže se naučit utvářet pouto s dalšími lidmi, zpracovávat zrakové počitky, zvuky a vjemy. Pokud všechny tyto základní smyslové počitky chybí, dochází u dítěte k narušení mozkového systému. Izolace působí novorozenci větší újmu než špatné zacházení, brání tomu, aby se obvody v mozku mohly plně rozvíjet. Novorozené dítě, kterému se v prvních týdnech až měsících nikdo nevěnoval, nedotýkal se ho a nemluvil na ně, může utrpět výraznou duševní újmu a mohou se u něho začít projevovat značné poruchy chování. 16

Dětem vyrůstajícím v ústavních podmínkách bez konkrétní osoby, jež jim poskytuje primární péči, mohou zcela chybět dovednosti potřebné k utváření vazby. To poté vede k tomu, že tyto děti nemusí mít představu o základních morálních hodnotách a o tom, že ostatním lidem se neubližuje, protože nebyly nikdy úzce propojeny s jiným člověkem. Nedostaly možnost si uvědomit, že „rodiče na ně reagují pozitivně, tak i já chci reagovat pozitivně na ostatní.“ (Purvis, Cross, Sunshine, 2013 s. 35-36) V Rumunsku v polovině 90. let 20. století žilo v institucionální péči 100 000 dětí a to vzhledem k chudobě, násilí, korupci, nemocem a dědictví komunistického režimu. Za Ceausescova režimu byly zakazovány potraty, přičemž děti, které nemohly žít se svými rodinami, byly umísťovány do velkých kolektivních zařízení, aby byly vychovávány v prorežimním duchu. Jednalo se o velká ústavní zařízení. Od roku 1997 s podporou UNICEF začala v Rumunsku probíhat reforma systému péče o ohrožené děti. V letech 1997 až 2003 vzrostl počet dětí žijících v rodinném prostředí. V letech 2001 až 2003 bylo zavřeno více než 90 velkých institucí a počet center rodinného typu se zvýšil ze 131 na 394, rovněž i počet pěstounů vzrostl z 3,228 na 9,170. (UNICEF, 2012) Výsledky rozsáhlého vědeckého výzkumu prováděného v Rumunsku od roku 2000 americkými pediatry a psychiatry, který stále pokračuje, jasně poukázal na škodlivost institucionální péče pro vývoj dítěte do dvou let. Výzkum hodnotil vývoj dětí žijících v institucionální péči v porovnání s dětmi žijícími v rodinách. Sledovány byly děti z šesti dětských domovů v Bukurešti ve věku od 6 do 31 měsíců. Do institucionální péče byly umístěny v prvních týdnech či měsících svého života bez diagnostikování jakéhokoli postižení. Polovina z těchto dětí byla po prvotním vyšetření svěřena do pěstounské péče, což tvořilo druhý výzkumný vzorek. Třetím vzorkem byly děti žijící ve své biologické rodině. Výzkum přinesl důkazy o existenci citlivého období ve vývoji každého dítěte, kterým jsou první dva roky jeho života. Čím dříve má dítě možnost vyrůstat v prostředí rodiny, tím méně je zasaženo deprivací a jejími následky. Mezi sledovanými dětmi byly pozorovány rozdíly v IQ, řečových schopnostech, schopnosti navazovat citové vztahy a spojitost s pobytem v institucionální péči a pozdější diagnostikou psychiatrické poruchy. Rovněž EEG prováděné v rámci tohoto výzkumu u sledovaných dětí žijících v institucionální péči ukázalo významně nižší výskyt alfa vln (charakteristických pro stav bdělého odpočinku) a naopak vyšší výskyt theta vln (charakteristických pro stres a vzrušení). Toto zjištění naznačuje možnou poruchu zrání mozku. (Nelson, Fox, Zeanah, 17

2014 s. 34–39) Současné trendy se snaží o transformaci péče o ohrožené děti, což v moha zemích vede k rušení ústavní péče u dětí mladších tří let; pěstounská péče na přechodnou dobu je tedy jednou z alternativ, jak zajistit péči o nejmenší děti, které nemohou být se svými rodiči. Pokud jde o Českou republiku, ombudsman (2013 s. 60) ve zprávě z návštěv kojeneckých ústavů došel ke zjištěním: že až 72 % dětí zůstává v kojeneckých ústavech déle než půl roku; dětem je poskytována péče v kolektivech, které přesahují optimální počet 4 dětí na jednu pečující osobu; děti s měnícím se věkem mění skupinu a pečující osobu v ústavu; vzhledem k věkovému rozdělení skupin bývají sourozenci rozdělování a neexistuje žádná garance toho, že po nařízení ústavní péče bude nezletilá matka umístěna společně se svým dítětem; s ohledem na časové možnosti personálu jsou některá doporučení odborníků (psycholog, logoped…) směřovaná ke konkrétním dětem nerealizovatelná; dobrovolné pobyty, které jsou upravovány právními úkoly (dohody, souhlasy), jenž upravují práva a povinnosti dětí, rodičů a zařízení, jsou jen velmi kusé. Podle Klimeše (2013 s. 4) vznikají největší traumata u dětí do věku šesti let. V této době je i největší šance pomoci zpracovat dítěti tato traumata v náhradní rodině. Sanace biologické rodiny by měla proto trvat nejdéle rok, výjimečně dva. Pokud se sanace do roka nepovede, je malá pravděpodobnost, že se to povede druhý rok a prakticky nulová, že se to podaří i v pozdějších letech. Doba nepovedené sanace je dobou, kdy za asistence státního dohledu týráme dítě. Profesionálové by se tedy měli snažit v prvé řadě neškodit dítěti, ale vycházet z jeho nejlepšího zájmu. Je tedy přijatelnější dvakrát ukřivdit dospělému rodiči, než jednou těžce traumatizovat dítě. Z tohoto předpokladu tedy vychází i délka trvání pěstounské péče na přechodnou dobu, tj. doba jednoho roku, kdy se pracuje s biologickou rodinou na možnosti návratu dítěte zpět případně umístění dítěte do pěstounské či osvojitelské rodiny. Podle Matouška a Pazlarové (2010, s. 138) zdůrazňuje mnoho odborníků škodlivý vliv izolace od vnějšího světa a nebezpečí vzniku deprivace nenaplněním základní potřeby dítěte, a to vyrůstat v péči dospělé osoby, která je citově silně angažovaná a má s dítětem stálý kontakt. Traumatické zkušenosti ovlivňují činnost mozku, přičemž následky jsou hluboké a závažné. Na druhou stranu si mozek uchovává schopnost tyto fyziologické změny v pozdějším věku zpracovat a zacelit. Mozek dítěte prochází na počátku jeho života 18

bouřlivým vývojem, což se odvíjí od kvality a kvantity podnětů přicházejících do mozku. Dlouhodobý vývoj mozku a jeho průběžnou činnost ovlivňuje druh a intenzita podnětů (Matoušek, Pazlarová, 2010, s. 146). Věk dítěte a délka trvání traumatu patří mezi klíčové faktory, které ovlivňují následky a možnosti nápravy. To znamená, že čím je dítě menší a čím déle trvá nevhodné zacházení, tím více se následky projeví ve vývoji dítěte a jeho chování a tím delší a složitější bude následná terapie. (Matoušek, Pazlarová, 2010, s. 148) Podle Matouška a Pazlarové (2010, s. 152) potřebuje tedy dítě, které bylo vystavené těžkému zanedbávání a nezájmu ze strany matky v útlém věku, získat zkušenost vřelého pečujícího prostředí, zájmu a podpory ze strany pečující osoby. Na základě výše uvedených důvodů dostávají děti v raném věku přednost při umisťování do pěstounské péče na přechodnou dobu, která supluje rodinné prostředí a nabízí dítěti 24 hodinovou péči jedné osoby. V pěstounské péči na přechodnou dobu vzniká prostor pro sanaci traumat, která si s sebou dítě z biologické rodiny přináší, již zde tedy může započít léčivé působení na dítě. Dále uvádím shrnutí pozitiv pěstounské péče na přechodnou dobu podle Ptáčka a kol. (2011, s 39): •

SCHOPNOST NAVÁZAT VÝLUČNÝ VZTAH K PEČUJÍCÍ OSOBĚ. Je jednoznačně v zájmu dítěte, aby vyrůstalo v rodinném prostředí. Rodina dítěti nabízí možnost učit se vytvářet pevné vazby. Pokud se dítě v raném věku přesvědčí o tom, že vytváření pevné vazby se nevyplácí, ztrácí do budoucna tuto schopnost. Poté je však schopno vytvářet jen pseudo-vazby, které jsou rizikovým faktorem zvláště v období dospívání a dospělosti. Jestliže se dítě naučí vytvářet pevnou vazbu k pečující osobě, je v nutných případech tuto vazbu schopno „překlopit“ na jinou osobu. Pokud je tedy pěstoun na přechodnou dobu na svou roli dobře připraven, velmi dobře děti zvládnou přechod do definitivní rodiny. Při citlivém přístupu a po krátké adaptaci je dítě schopno rychle vytvořit pevnou vazbu v nové rodině.

•

PSYCHOMOTORICKÝ ROZVOJ DÍTĚTE. V pěstounské péči na přechodnou dobu dítě netrpí deprivačními procesy, jimž je vystaveno v ústavní péči. Ve většině případů není pro ohrožené děti zdaleka tolik potřebná odborná zdravotnická péče, kterou jsou schopny poskytnout např. kojenecké ústavy. Pro dítě je daleko 19

důležitější vyrůstat v prostředí, jenž mu umožní pomoci vytváření vazby zdravý psychomotorický rozvoj. •

PREVENTIVNÍ ASPEKT PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU. Pokud dítě, které nemůže vyrůstat ve své původní rodině, není umístěno do ústavní výchovy, ale pobývá celou dobu v kvalitní rodině, nehrozí pro něj tolik riziko vzniku traumatizujících a stigmatizujících prožitků jako u dítěte v ústavní výchově. Dostává možnost lépe rozvíjet své schopnosti, sociální komunikaci a sebedůvěru. Proto zde vzniká daleko vyšší šance, že nezatíží do budoucna společnost svým rizikovým chováním, jež často můžeme pozorovat u dětí, které prošly ústavní výchovou.

•

PŘIJETÍ DÍTĚTE DEFINITIVNÍ RODINOU. Přijetí d ítěte z p ěsto u n sk é p éče na přechodnou

dobu

je

i

pro

definitivní

rodinu

významně

usnadněno.

Psychomotorický rozvoj dítěte odpovídá chronologickému věku, dítě umí vytvářet pevné vazby a navíc mohou přechodní pěstouni předat definitivní rodině zkušenosti s chováním dítěte v rodinném prostředí. Poslední možnost ústavní péče nabídnout nemůže a to z důvodu, že vychovatelé v ústavních zařízeních nemohou pozorovat, jak se dítě chová v rodině. Dítě navíc do budoucna není traumatizováno a stigmatizováno tím, že prošlo ústavní výchovou. Což se projevuje například i v takových detailech, jako je osobní fotoalbum dítěte nebo kniha života, jenž poskytují dítěti informace o jeho vlastní historii. Dítě se umí pohybovat v běžném sociálním prostředí rodiny. Pro definitivní rodinu je proto snazší dítěti porozumět. Při shrnutí pozitiv pěstounské péče na přechodnou dobu si zde dovolím ocitovat i Amaltheu, neziskovou organizaci, která se dlouhodobě věnuje pěstounské péči a sanaci rodin. Tato organizace se ve svém vyjádření k PPPD a jejímu smyslu a podpoře uvedla, že tato forma náhradní rodinné péče dává možnost novorozeným dětem, které nemohou žít ve vlastní rodině, vyrůstat od svých prvních dní v péči jedné pečovatelské osoby. Přináší šanci i pro starší děti, jejichž rodiny si prochází krizí, kdy tyto děti mohou být včas přemístěny do bezpečného prostředí, kde jim pěstouni pomohou zvládnout traumata, která prožívají po odloučení od své rodiny (zachování rodinného prostředí, 24hodinnová péče, stálost jedné pečovatelské osoby). A také přináší šanci biologickým rodičům změnit svou situaci tak,

20

aby mohli dítě převzít zpět do své péče, přičemž pěstouni jsou povinni podporovat kontakt a sounáležitost dítěte s rodiči. (Černá a Svoboda 2015, s. 1)

1.5 Obecná charakteristika současného stavu a vývoje systémů péče o ohrožené děti ve vyspělých zemích Na závěr první kapitoly si dovolím uvést krátký exkurz zahraničních zkušeností v rámci sytému péče o ohrožené děti ve jiných vyspělých zemích, který pro nás může být inspirací i poučením. Celosvětově můžeme sledovat ve vyspělých zemích mix tzv. welfare programů na ochranu dítěte. Z tohoto důvodu je náročné jasně a přehledně rozlišit a kategorizovat jednotlivé modely. V jednotlivých zemích lze pozorovat, že systémy péče o ohrožené děti souvisí s ekonomickou úrovní a investicemi do sociální sféry. (Sychrová, 2012 s. 10) Ze zahraničních zkušeností lze pozorovat, že je pěstounská péče dnes považována za alternativu k péči ústavní, představuje různé formy pomoci dítěti a jeho rodině. Objevují se modely pohotovostní péče pro malé děti, krátkodobé péče v období krize v rodině, střednědobé péče při závažnějších problémech a dlouhodobé péče při nemožnost návratu dítěte do rodiny. (Cantwell, 2005, podle Sychrová, 2012, s. 13-14) V rámci Evropy je preferována pěstounská péče v zemích jako je Velká Británie, Irsko, Holandsko, Rakousko, Švýcarsko a skandinávské země (Gudbrandsson, 2004, podle Sychrová, 2012, s. 13-14). Dále lze sledovat posun v pěstounské péče a směřování k její profesionalizaci. Pěstouni již začínají být bráni jako zaměstnanci, kteří pobírají plat, průběžně se vzdělávají, spolupracují s týmem dalších odborníků a biologickou rodinou. (Sychrová, 2012 s. 13-14) Obecně lze rozlišit dva základní modely podle práce systému směřované k ochraně dítěte nebo podpoře rodiny. Především, pokud dochází k umisťování malých dětí mimo rodinu, je upřednostňována pěstounská péče. Ve spoustě zemí však dále zůstává ústavní péče jako jedna z alternativ. Postupný světový vývoj se přiklání k modelu podpory rodiny, vytváření doprovodných a preventivních služeb a přeměně ústavních zařízení na malé jednotky. (Sychrová, 2012 s. 17)

21

Níže uvádím rozlišení typů pěstounské péče v zemích jihovýchodní Evropy a Evropské unie 3 podle výzkumu Laklija (2011, s. 5-6): a) příbuzenská pěstounská péče b) tradiční pěstounská péče - poskytována dětem bez adekvátní rodičovské péče c) specializovaná/terapeutická pěstounská péče - zaměřena léčebně na děti s vážným emocionálním, duševním či tělesným postižením a problémy s chováním d) profesionální pěstounská péče - pěstouni splňující specifické požadavky, například odborníci z oblasti (sociální práce, sociální pedagogika, psychologie, logopedie, lékařství, atd.), odborný pracovník sociální péče nebo pracovník vyškolený pro poskytování jiných specializovaných služeb e) krizová pěstounská péče - poskytování dočasné péče o dítě, které se ocitne v krizové situaci, do doby než se může navrátit zpět do své rodiny f) respitní pěstounská péče - jedná se o krátkodobé pobyty (víkendu, půldenní pobyt) pro dětí se zdravotním postižením ve specializovaných pěstounských rodinách, s cílem ulehčit jejich biologickým rodinám g) záložní rodiny - poskytují sociální podporu (informační, emocionální apod.) dítěti a jeho biologické rodině v obtížné situaci, která by mohla ohrozit fungování rodiny a blaho dítěte h) „soukromá“ pěstounská péče - biologičtí rodiče si sami najdou pěstounskou rodinu pro umístění svého dítěte nezávisle na systému sociální péče státu s tou podmínkou, že v některých zemích, v závislosti na délce trvání péče, může být požadováno, aby toto oznámili příslušným úřadům sociální péče. Přičemž našemu typu pěstounské péče na přechodnou dobu dle mého názoru nejvíce odpovídá kombinace typů krizové a profesionální pěstounské péče. Vzhledem k tomu, že pěstounská péče na přechodnou dobu je institut krizového charakteru, který je poskytován lidmi, již jsou odborně posuzováni, školeni a za svou práci pobírají plat.

3

Průzkumu se zúčastnili zástupci těchto zemí: Švédsko, Finsko, Nizozemsko, Skotsko, Francie,

Polsko, Maďarsko, Rakousko, Itálie, Slovinsko, Bosna a Hercegovinu a Srbsko. V každé sledované zemi jsou uplatňovány některé z uvedených modelů.

22

Podobnost s českým pojetím systému péče o ohrožené děti lze sledovat podle Sychrové (2012, s. 15) také v praxi rakouské pěstounské péče, kde se snaží spolupracovat s biologickou rodinou a zároveň připouští možnost ústavní péče. Pěstounská péče se tam dělí na krátkodobou a dlouhodobou, přičemž malé děti jsou umisťovány přímo do pěstounské péče, starší děti procházejí krizovými centry, kde stráví krátký čas z důvodu separace dítěte, přípravy na přemístění a navázání spolupráce mezi rodinou, pěstouny a sociálním pracovníkem. Další podobnost s českou pěstounskou péčí na přechodnou dobu pozoruji u modelu Velké Británie a její krátkodobé pěstounské péče. O tento typ pěstounské péče si mohou požádat sami rodiče. Trvá v průměru rok, je využívána v případě krize rodiny, kdy je potřeba vyhodnotit další osud dítěte. Doporučenými intervencemi v rámci sociální práce, které mohou pomoci zkrátit pobyt dítěte v této krátkodobé pěstounské péči je aktivní a cílená práce s rodinou, zprostředkování meziagenturního přístupu, sepsání písemné dohody s rodinou a zajištění kontaktu mezi dítětem a rodinou. Ani tyto cílené intervence však nemusí zaručit zkrácení doby, kterou dítě stráví v péči pěstounů. (Social care institute for excelence, nedatováno)

23

2

POSTUP: PŘÍPRAVA A UMISŤOVÁNÍ OHROŽENÝCH DĚTÍ DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU Ve druhé kapitole své diplomové práce se budu zabývat přípravou žadatelů na

pěstounskou péči na přechodnou dobu. Popíši proces umisťování ohroženého dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Na konci kapitoly se budu věnovat rolím a úkolům jednotlivých subjektů zaangažovaných do procesu umisťování dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu podle metodiky vydané Krajským úřadem Moravskoslezského kraje.

2.1 Příprava na pěstounskou péči na přechodnou dobu Zájemci o přechodnou pěstounskou péči mohou podat žádost o zařazení do evidence na obecním úřadě obce s rozšířenou působností, zde jim také poskytnou všechny potřebné informace. Krajský úřad řídí proces posuzování žadatelů, jehož součástí je i příprava na přijetí dítěte do rodiny. Žadateli o pěstounskou péči na přechodnou dobu je poskytována v této souvislosti poradenská pomoc. U osob žádajících o zařazení do evidence pěstounů na přechodnou dobu se posuzuje bezúhonnost žadatele, jeho manžela, druha, dítěte a jiné osoby, která žije s žadatelem ve společné domácnosti. Dále se posuzuje charakteristika osobnosti žadatele, předpoklady vychovávat dítě, zdravotní a psychický stav, motivace, jež vedla k podání žádosti o svěření dítěte či dětí do pěstounské péče. Další posuzovanou oblastí je stabilita manželského vztahu a rodinného prostředí, případně jiné skutečnosti rozhodné pro svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Důležité je rovněž posouzení schopnosti žadatele pečovat o dítě vyžadující speciální péči a schopnosti spolupráce s biologickou rodinou podle § 27 odst. 1 písm. f) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Poslední požadavek ve velké míře charakterizuje typický znak pěstounské péče na přechodnou dobu. Jedná se o určitou profesionalitu a akcent na návrat dítěte do biologické rodiny či případné předání dítěte do osvojitelské rodiny, nebo do péče dlouhodobých pěstounů. (Ptáček a kol., 2011, s. 28) Podle § 11 bodu 2. a), b) zákona 359/1999, Sb., o sociálně-právní ochraně dětí probíhá příprava na výkon pěstounské péče na přechodnou dobu v delším časovém rozsahu než „klasická“ příprava na pěstounskou péči, a to v celkovém rozsahu nejméně 72 hodin. Přípravu musí rovněž podstoupit i dětí žijící v rodině osob vhodných stát se pěstouny na přechodnou dobu. Příprava dětí se provádí v nezbytném rozsahu přiměřeně k věku dětí a 24

jejich rozumové vyspělosti. Pokud žadatel o pěstounskou péči na přechodnou dobu splní všechna zákonná i osobnostní kritéria, je zařazen do evidence vedené krajským úřadem.

2.2 Umisťování ohroženého dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu V krizových situacích ohrožení dítěte na životě nebo zdraví postupuje orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále již OSPOD) podle §15 a § 16 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. V těchto případech vyhodnocuje pracovnice OSPOD situaci dítěte a vytváří individuální plán ochrany dítěte, dle tohoto plánu postupuje, až po zajištění bezpečí pro dítě. V rámci případové konference by měly být probrány možné způsoby řešení situace dítěte a projednány důvody podání návrhu na svěření dítěte do PPPD. Případová konference se neuspořádává, pokud je její uspořádání nemožné, nebo neúčelné. (Macela, 2013 s. 7-8) Pracovníci OSPODů mají od svého krajského úřadu zpřístupněnou evidenci osob vykonávajících pěstounskou péči na přechodnou dobu. V případě, že se sociální pracovnice OSPOD dozví o dítěti, u kterého by bylo vhodné zajistit pěstounskou péči na přechodnou dobu, projedná to s nadřízeným krajským úřadem. Krajský úřad rovněž zmapuje situaci a zjistí, zda se v evidenci pěstounů na přechodnou dobu aktuálně nachází volná pěstounská rodina. Poté pracovník OSPOD kontaktuje subjekty, jež mají uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče s konkrétními osobami v evidenci a zjistí, zda mohou dítěti PPPD poskytnout. (Ptáček a kol., 2011, s. 26; Macela 2013 s. 6) S pěstouny na přechodnou dobu je nejprve projednána možnost umístění dítěte zpravidla zaměstnancem úřadu nebo doprovázející organizací. Při výběru pěstounů by měla být zachována jejich specializace. Při oslovení mají pěstouni na přechodnou dobu možnost z vážných důvodů přijetí dítěte odmítnout (např. zdravotní důvody, krátký čas na odpočinek apod.). Odmítnutí přijetí dítěte bez závažných důvodů je podnětem pro výpověď dohody o výkonu pěstounské péče pro doprovázející organizaci a může být také důvodem vyřazení z evidence osob poskytujících PPPD krajským úřadem. (Macela, 2013 s. 7) Při řešení situace ohroženého dítěte je také možné dítě svěřit pěstounům na přechodnou dobu, již jsou vedeni jiným krajským úřadem. V takovém případě je však vždy nutné zvážit konkrétní situaci ohroženého dítěte. Posoudit, zda není umístění ve větší

25

vzdálenosti od místa bydliště v rozporu se zájmy dítěte (omezení kontaktu s blízkými a rodinou). (Macela, 2013 s. 7) V případě, kdy se podaří nalézt vhodné a volné pěstouny na přechodnou dobu, je potřeba předat pěstounům základní informace o dítěti. Informace týkající se zdravotního stavu, zájmů a potřeb dítěte z hlediska psychického a fyzického vývoje a také informace o biologické rodině a blízkých. Je důležité pěstouny na přechodnou dobu informovat o jednotlivých členech rodiny a jejich vzájemných vztazích. Pěstouni by měli být seznámeni se stručnou historií dítěte a důvodem, proč musí být umístěno mimo svou rodinu. Tyto informace by měly být uvedeny v individuálním plánu ochrany dítěte (dále již IPOD), který pracovník OSPOD vytvoří ještě před realizovaným přechodem dítěte. (Zábránská, nedatováno) Přechod dítěte do PPPD je nutné probrat s rodiči dítěte. Sociální pracovník OSPOD musí rodičům vysvětlit důvody pro umístění dítěte do PPPD, seznámit je s podmínkami této péče a popsat prostředí, ve kterém bude dítě dočasně žít. Dále se s nimi musí dohodnout na změnách, jež by měly nastat, aby se dítě mohlo do jejich péče vrátit. OSPOD dítěte je povinen poskytovat nebo zprostředkovat poradenství a pomoc rodičům a je rovněž oprávněn uložit rodičům povinnost využití odborné pomoci. (Macela, 2013 s. 8; Zábranská, nedatováno) Sociální pracovnice OSPOD podá návrh k příslušnému soudu na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Návrh obsahuje buď vydání předběžného opatření, nebo meritorní svěření do PPPD. Přičemž je nutné, aby návrh jednoznačně směřoval na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu, což je obsaženo ve výroku soudního rozhodnutí. S ohledem na rychlé řešení situace dítěte rozhoduje soud zpravidla předběžným opatřením dle § 76a občanského soudního řádu. Předběžné opatření trvá tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí. V případech, že dále probíhá soudní řízení ve věci samé a není rozhodnuto, může být předběžné opatření prodlouženo, nesmí však přesáhnout dobu delší šesti měsíců. Dobu trvání předběžného opatření lze jen výjimečně prodloužit, nebylo-li možné v této době skončit důkazní řízení. Po svěření dítěte do PPPD předběžným opatřením je žádoucí dát soudu návrh na zahájení dalšího řízení, které bude směřovat k vydání meritorního rozhodnutí o svěření dítěte do PPPD, nebo pro vydání meritorního rozhodnutí ve věci péče o dítě. PPPD je institut překlenovací, pokud tedy po přezkoumání soud ve spolupráci s OSPOD dospěje k názoru, že dítě může být vráceno do péče svých 26

rodičů či jiných blízkých osob, nebo je již možné dítě svěřit do dlouhodobé náhradní rodinné péče, zruší soud rozhodnutí o PPPD. (Ptáček a kol., 2011, s 26; Macela, 2013 s. 9-10) S pěstouny na přechodnou dobu a svěřeným dítětem spolupracuje místně příslušná sociální pracovnice dítěte a doprovázející sociální pracovnice pěstounů na přechodnou dobu. Pokud se jedná o dítě, jež je vhodné pro umístění do náhradní rodinné péče, vyřizuje OSPOD dítěte náležitosti spisové dokumentace, přičemž některé náležitosti (např. psychologické posouzení, zdravotní zprávu, fotografie dítěte atd.) zajišťují i sami pěstouni. Krajský úřad po nahlášení dítěte do náhradní rodinné péče projedná v poradním sboru vhodné osvojitele/pěstouny pro již konkrétní dítě. Tito pak mají možnost seznámit se se spisem dítěte, s pěstouny na přechodnou dobu a následně i dítětem. Při předávání dítěte do osvojitelské rodiny nebo péče dlouhodobých pěstounů je důležitá vzájemná spolupráce pěstounů na přechodnou dobu a této nové rodiny spolu s OSPOD a doprovázející organizací. V každém případě se musí postupovat individuálně a citlivě s ohledem na potřeby a zájem svěřeného dítěte. (Ptáček a kol., 2011, s. 26) Níže znázorňuji proces přijetí dítěte do PPPD ve zjednodušeném grafickém provedení podle webových stránek Pěstounské péče na přechodnou dobu (nedatováno) 4: TELEFON od OSPODu nebo doprovázející organizace ZHODNOCENÍ podmínky pro přijetí dítěte PŘÍPRAVA na přijetí dítěte Převzetí předběžného opatření Převzetí dítěte

Na výše uvedených webových stránkách upozorňují, že dítě potřebuje při procesu přechodu do PPPD plynule navázat na to, v jakém prostředí se pohybovalo před přijetím. Proto je vždy důležité zvážit, jakým způsobem tuto plynulost zajistit. V rámci tohoto

4

http://www.rpp.cz/inpage/prevzeti-ditete-do-pppd/

27

procesu upozorňují na důležitost zachování informací o původní rodině a spolupráci s OSPOD. (Pěstounská péče na přechodnou dobu, nedatováno)

2.3 Role jednotlivých subjektů zapojených do procesu přijímání dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu Krajský úřad Moravskoslezského kraje vydal metodické doporučení č. 1/2014 k pěstounské péči na přechodnou dobu. V metodickém doporučení vymezil role jednotlivých subjektů spolupracujících s pěstouny na přechodnou dobu. Jedná se konkrétně o tyto subjekty: krajský úřad, OSPOD dítěte, OSPOD pěstounů na přechodnou dobu, OSPOD žadatelů, subjekt doprovázející pěstouny na přechodnou dobu a samotné osoby v evidenci, tzn. pěstouni na přechodnou dobu. Níže uvedu konkrétní úkoly jednotlivých subjektů v rámci procesu přijímání dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Dle metodického doporučení č. 1/2014 k pěstounské péči na přechodnou dobu KÚ MSK jsou úkoly, které zajišťují jednotlivé subjekty, následovné: •

Krajský úřad MSK

Hlavním úkolem krajského úřadu je koordinovat a monitorovat celý proces PPPD v rámci kraje. Spolupracovat s OSPOD dítěte při výběru konkrétních pěstounů na přechodnou dobu. Předávat informace ohledně plánovaného předání dítěte do PPPD doprovázející organizaci vytipovaných pěstounů (telefonicky či emailem) a to včetně kontaktních údajů na OSPOD dítěte. Předávat informace OSPOD dítěte o osobě v evidenci, která může převzít dítě do své péče a kontakt na klíčového pracovníka doprovázející organizace. (Hrbáčková, 2014, s. 4-5) •

Doprovázející subjekt

Jeho úkolem je projednat s pěstouny na přechodnou dobu, zda jsou připraveni přijmout dítě do péče, a to s ohledem na své možnosti, aktuální zdravotní a psychický stav. V případě, že pěstouni mají závažné důvody, proč dítě nemohou přijmout, bezodkladně o tomto informuje krajský úřad a domlouvá další postup. (Hrbáčková, 2014, s. 5)

28

Dále musí s pěstouny dohodnout konkrétní postup při přijímání dítěte do péče, zvláště doprovod pracovníka při převzetí dítěte a informování pěstounů o dokladech, které bude potřeba vyřídit. Mezi další úkoly patří příprava a kontrola potřebných formalit při přebírání dítěte (protokoly o předání dítěte, doklady dítěte atd.). V případě odebírání dítěte přímo z biologické rodiny je účast pracovníka vždy konzultována, pracovník se účastní na výslovné doporučení OSPOD dítěte. (Hrbáčková, 2014, s. 5) Doprovázející subjekt musí nejpozději do jednoho týdne po převzetí dítěte osobně navštívit pěstouny spolu s OSPOD dítěte a spolupodílet se na vytváření individuálního plánu ochrany dítěte (dále IPOD). Součástí společného setkání je také otázka kontaktu biologické rodiny s dítětem v rámci pobytu dítěte u pěstounů na přechodnou dobu. (Hrbáčková, 2014, s. 5) Doprovázející subjekt v rámci celého procesu zajišťuje podporu, vzdělávání a kontrolu výkonu PPPD. Poskytuje nebo zprostředkovává pěstounům a dítěti potřebné služby (období po přijetí dítěte). Zajišťuje intenzivnější doprovázení v závislosti na konkrétních potřebách pěstounů a dítěte. (Hrbáčková, 2014, s. 5) •

OSPOD dítěte

Úkolem OSPOD dítěte je zajistit potřebné formality týkající se rozhodnutí soudu (sepsání návrhu). Po vydání pravomocného rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče pěstounů na přechodnou dobu zasílá rozhodnutí KÚ a OSPODu pěstounů. Informuje pěstouny na přechodnou dobu o místě převzetí předběžného opatření a místě a času převzetí dítěte. (Hrbáčková, 2014, s. 5) OSPOD dítěte se vždy musí účastnit odebírání dítěte z biologické rodiny. Pokud se jedná o přebírání dítěte z jiného prostředí, např. z porodnice, zváží svou osobní účast. Nejpozději do jednoho týdne od umístění dítěte u pěstounů se účastní osobní schůzky s pěstouny a jejich provázející organizací. Smyslem této schůzky je vytvoření IPOD a konzultace případného kontaktu dítěte s biologickou rodinou. (Hrbáčková, 2014, s. 5-6) OSPOD dítěte rovněž poskytuje pěstounům součinnost v případě potíží s vyřizováním průkazu zdravotní pojišťovny (příp. jiné zdravotní dokumentace), dávek a rodného listu. (Hrbáčková, 2014, s. 6)

29

•

Osoby v evidenci (pěstouni na přechodnou dobu)

Jejich hlavním úkolem je osobně převzít dítě, jež jim bylo svěřeno do PPPD. Zajistit přijatému dítěti veškeré zdravotní prohlídky a vyšetření, které navrhne ošetřující lékař. V rámci zdravotních prohlídek musí do 48 hodin po přijetí dítěte rovněž realizovat návštěvu pediatra. (Hrbáčková, 2014, s. 6) Pěstouni na přechodnou dobu musí postupovat vždy v souladu s IPOD, podílet se na jeho tvorbě, vyhodnocování a aktualizaci. Dále musí vést záznamy o průběhu pobytu dítěte ve své péči a to v pravidelných intervalech, minimálně 1 x týdně. Záznamy by měly obsahovat vše, co dítě prožilo, jaké zaznamenalo úspěchy, vývojové změny, kontakty s biologickou rodinou a podstatné události v životě dítěte, které nastaly v době pobytu dítěte v PPPD. Dále také pravidelně pořizují fotodokumentaci svěřeného dítěte a vytváří mu knihu života. Dle situace dítěti vyřizují potřebné doklady a dávky. (Hrbáčková, 2014, s. 6) V rámci procesu přijímání dítěte musí také neprodleně informovat (emailem) svůj OSPOD, že přijali dítě. Informace by měly obsahovat jméno a příjmení dítěte, datum narození, datum svěření do PPPD, pracoviště a jméno pracovníka OSPOD dítěte. (Hrbáčková, 2014, s. 6) Z toho, co jsem výše uvedla, vyplývá, že krajský úřad má vesměs úkoly koordinační a informační. Je důležité, aby měl krajský úřad přehled o pěstounech na přechodnou dobu a jejich možnostech. Subjekt doprovázející pěstouny má na starosti především úkoly vztahující se k doprovázení pěstounů na přechodnou dobu a zajišťování potřebných služeb. Poskytuje pěstounům na přechodnou dobu podporu a pomoc v procesu příjímání dítěte a jeho dalším pobytu u pěstounů. OSPOD dítěte zajišťuje hlavně právní záležitosti týkající se dítěte, které má být svěřeno do PPPD. Dále předává potřebné informace o dítěti pěstounům a doprovázející organizaci, společně s nimi plánuje pobyt dítěte u pěstounů a vytváří nebo aktualizuje IPOD. Úkoly pro pěstouny na přechodnou dobu se týkají především péče o dítě a spolupráce se zainteresovanými stranami.

30

3

VÝVOJ NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE A MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI V této kapitole se budu zabývat náhradní rodinnou péčí v číslech a statistikách. V

první části kapitoly se zaměřím na Českou republiku obecně. Ve druhé části kapitoly se budu věnovat Moravskoslezskému kraji, ve kterém budu v rámci této práce aplikovat svůj výzkum.

3.1 Vývoj náhradní rodinné péče v ČR Podle studie provedené v České republice v roce 2011 bylo důvodem k umístění dětí do jiné formy péče nahrazující péči rodičů nejčastěji nedostatečná péče o dítě a to v 66 %, finanční situace rodiny v 10 %. Dalším důvodem byly také případy, kdy rodiče nezvládali výchovu problémového dítěte a to v 7 % případů. Nejnižší procento potom činily sociální důvody rodiny v 5 % případů. Za jednoznačně oprávněné lze považovat pouze 12 % případů, kdy šlo o umístění dětí z důvodu týrání, výkonu trestu či alkoholismu rodičů. (Ptáček et al., 2011, podle Ptáček, Kuželová, Čeledová, 2011, s 9-10) Graf. č. 1 -Důvody umístění dětí do náhradních forem péče

neodstatečná péče o dítě finanční siutace výchovné problémy dítěte sociální důvody alkohol týrání rodiče ve výkonu trestu

zpracováno dle (Ptáček et al., 2011, podle Ptáček, Kuželová, Čeledová, 2011, s 10)

31

Většina dětí umístěných z výše uvedených důvodů do institucionálních forem péče by mohla při vhodné formě podpory a sociální práce s rodinou žít v původní rodině (Ptáček, Kuželová, Čeledová, 2011, s 11). Šlesingerová (2014, s. 13-15) uvedla ve studii MPSV, že situace v oblasti náhradní rodinné péče v České republice je následovná: Graf č. 2 - Počet podaných žádostí o náhradní rodinnou péči 2000 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Osvojení

790

725

682

673

729

626

PP

612

543

621

703

1152

1756

zpracováno dle (Šlesingerová, 2014, s. 13) Graf č. 3 - Počet dětí v pěstounské péči 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 PP

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

7659

8048

8607

9388

10065

10506

11087

13 314

zpracováno dle (Šlesingerová, 2014, s. 14) 32

Podle Šlesingerové (2014, s. 15) bylo na počátku roku 2013 zařazeno do evidence osob poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu přes 30 rodin, na konci roku počet rodin vystoupal na více než 100 rodin. V říjnu 2014 bylo zařazeno do evidence osob poskytující pěstounskou péči na přechodnou dobu již přes 250 rodin. Rovněž MPSV uvedlo, že během roku 2013 prošlo pěstounskou péčí na přechodnou dobu přes 250 dětí. Graf č. 4 - Počet osob zařazených do evidence osob poskytujících PPPD 300 250 200 150 100 50 0 začátkem roku 2013

koncem roku 2013

koncem roku 2014

zpracováno dle (Šlesingerová, 2014, s. 15) Z ročního výkazu o sociálně právní ochraně dětí za rok 2014 uveřejněného na stránkách MPSV lze vyčíst následující údaje týkající se pěstounské péče na přechodnou dobu v rámci celé České republiky (MPSV, 2014, s. 2-3): Graf č. 5 - Děti umístěné v roce 2014 do některé z forem náhradní rodinné péče 2500 2000 1500 1000 500 0

zpracováno dle (MPSV, 2014, s. 2)

33

Graf. č. 6 - Věk dětí svěřených do PPPD v roce 2014 (celkem 450 dětí) 400 350 300 250 200 150 100 50 0 0-2 roky

3-5let

6-9 let

10-14 let

zpracováno dle (MPSV, 2014, s. 2) Graf. č. 7 - Umístění dětí po odchodu z PPPD v roce 2014 (celkem 180 dětí) 80 70 60 50 40 30 20 10 0 k rodičům

do jiné formy do osvojení ústavní Nabytí NRP zařízení nebo svépravnosti ZDVOP

jiný způsob

zpracováno dle (MPSV, 2014, s. 3) Graf č. 8 - Počet pěstounu na přechodnou dobu sledovaný v rámci roku 2014 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 k 1.1. 2014

přibylo

ubylo

zpracováno dle (MPSV, 2014, s. 3)

34

k 31.12. 2014

V současné době můžeme seznam pěstounů na přechodnou dobu také sledovat na webových stránkách (seznam pěstounů na přechodnou dobu) 5 vedených krajskými úřady celé České republiky. Seznam obsahuje přehled všech krajů s aktuálním počtem pěstounů na přechodnou dobu a jejich kapacitou. V seznamu je uvedeno město, pod které pěstouni spadají, zda jsou aktuálně volní nebo obsazení, na jakou věkovou skupinu dětí jsou zaměření, zda jsou schopni přijmout sourozence či dítě se zdravotním handicapem a poznámka k jejich nastavení. Podle tohoto seznamu je nejvíce pěstounů na přechodnou dobu v Moravskoslezském kraji a nejméně na Vysočině. Podle tohoto seznamu je celkový počet pěstounů na přechodnou dobu 453 s kapacitou pro umístění 564 dětí. Níže uvádím tabulku s přibližným přehledem pěstounů v jednotlivých krajích. 6 Graf č. 9 - Počet pěstounů na přechodnou dobu v jednotlivých krajích v roce 2015 120 100 80 60 40 20 0

zpracováno dle webových stránek (seznamu pěstounů na přechodnou dobu)

3.2 Vývoj náhradní rodinné péče v Moravskoslezském kraji Ve výzkumné části své práce budu vést rozhovory s pěstouny na přechodnou dobu, kteří žijí v Moravskoslezském kraji, proto dále čerpám ze statistických údajů vedených Krajským úřadem Moravskoslezského kraje. 5

https://urad.krolomoucky.cz/pestouni/Lists/Seznam%20pstoun%20na%20pechodnou%20dobu/Vsechny_kraje.aspx?View= %7bD17FA0D2-2BC5-492B-A9A5-067C5BA6510D%7d 6 Vzhledem k vývoji pěstounské péče na přechodnou dobu se tyto čísla mohu průběžně měnit.

35

Podle statistik Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (2014) níže uvádím grafy a tabulky znázorňující vývoj náhradní rodinné péče v Moravskoslezském kraji: Graf č. 10 - Počet dětí umístěných v daném roce do některé z forem náhradní rodinné péče 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

osvojení

71

63

57

75

35

39

31

45

39

44

52

55

30

33

PP

38

33

34

41

33

41

45

55

62

41

50

67

63

76

PPPD

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

7

39

85

zpracováno dle (Statistických údajů KÚ MSK, 2014) Graf č. 11 - Počet žadatelů o náhradní rodinnou péči od roku 2004 do roku 2014 160 140 120 100 80 60 40 20 0

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Osvojení 101

108

109

91

135

92

60

59

65

84

71

PP

83

80

64

61

65

54

64

73

100

130

104

PPPD

0

0

0

0

0

0

0

0

29

73

137

zpracováno dle (Statistických údajů KÚ MSK, 2014)

36

VÝZKUMNÁ ČÁST

37

4

METODOLOGIE VÝZKUMU V předcházejících kapitolách jsem vymezila rámec pěstounské péče na přechodnou

dobu, proces přijímání ohroženého dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu a statistické údaje sledované v rámci náhradní rodinné péče v ČR a Moravskoslezském kraji. Tuto kapitolu věnuji metodologii výzkumu. Představím cíl svého výzkumu, popíši výzkumnou metodu, výzkumný soubor, operacionalizaci a hlavní a dílčí výzkumné otázky.

4.1 Cíl výzkumu Cílem mého výzkumného šetření je zachytit osobní zkušenosti pěstounů na přechodnou dobu, kteří přijímají do své 24 hodinové péče ohrožené děti. Na základě jejich zkušenosti popíši a zanalyzuji proces přijímání ohroženého dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu na úrovni pěstounské rodiny. Výzkum se snaží najít odpověď na otázku: „Jak pěstouni na přechodnou dobu vnímají proces přijímání ohroženého dítěte do své péče, která trvá určitou přechodnou dobu?“

4.2 Výzkumná metoda Ve své diplomové práci jsem pro metodologickou část zvolila kvalitativní výzkum vzhledem k povaze problému a okruhu osob, na které je výzkum zaměřen. Volba kvalitativní metody je vhodná zejména v případech, kdy chceme odhalit podstatu jevů, o kterých toho ještě moc nevíme, a porozumět jim. ,,Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur, nebo jiných způsobů kvantifikace. Může to být výzkum týkající se života lidí, příběhů, chování, ale také chodu organizací, společenských hnutí, nebo vzájemných vztahů.“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 10) V rámci kvalitativního výzkumu jsem vybrala metodu polostrukturovaných rozhovorů. Polostrukturované rozhovory mi umožní porovnání výpovědí všech komunikačních partnerů, což by bylo v rámci rozhovoru volného komplikovanější. Zároveň mi však nezabrání, abych dle potřebnosti mohla reagovat na odpovědi komunikačních partnerů a mohla tak dojít k hlubšímu poznání. Tento typ rozhovoru se 38

podle Hendla (2005, s. 164) vyznačuje „definovaným účelem, určitou osnovou a velkou pružností celého procesu získávání informací.“ V rámci polostrukturovaných rozhovorů se výzkumník přizpůsobuje komunikačnímu partnerovi. Tazateli je pak ponechán prostor pro formulaci otázek i pro určování jejich pořadí. Jasně je zadán pouze seznam témat a otázek, které musí v průběhu rozhovoru zaznít. (Hendl, 2005, s. 164) Pro analýzu a interpretaci získaných dat z polostrukturovaného rozhovoru po jejich přepsání přistupuji ke kódování. Kódování je proces identifikace a systematického označení významových celků podle vytvořených kritérií, provádí se za pomoci přiřazování klíčových slov či symbolů k částem textu (Miovský, 2006, s. 219-220). Následuje editorování, tedy úpravy, doplnění či rozvedení popisu. Cílem editorování je zvýšit plynulost a srozumitelnost textu. (Miovský, 2006, s. 211)

4.3 Výzkumný soubor K výběru výzkumného souboru jsem použila nepravděpodobnostní metodu záměrného (účelového) výběru, která podle Dismana (2002, s. 113) označuje postup, kdy cíleně vyhledáváme účastníky podle jejich určitých vlastností. Kritériem pro můj výzkum bylo, aby pěstouni na přechodnou dobu prošli minimálně dvakrát procesem přijímání ohroženého dítěte do své péče a jejich bydliště bylo v rámci Moravskoslezského kraje. Pracuji v organizaci, která je pověřenou osobou k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, na pozici doprovázejícího sociálního pracovníka rodin, které s naší organizací uzavřely dohodu o výkonu pěstounské péče. Mimo jiné rodiny doprovázím i dvě rodiny poskytující pěstounskou péči na přechodnou dobu. Jako organizace spolupracujeme i s dalšími pověřenými osobami, které rovněž doprovázejí pěstouny na přechodnou dobu. Komunikační partnery pro svůj výzkum jsem tedy oslovila pomocí těchto organizací, rozesláním emailu s prosbou a vysvětlením svého výzkumu. Oslovení pracovníci pověřených organizací můj email přeposlali svým pěstounským rodinám. Poté mě zpět oslovilo pět manželských párů, které měly zájem účastnit se mého výzkumu a odpovídaly mým kritériím.

39

4.4 Výzkumná technika Zpracováním tématu své diplomové práce bych se chtěla dozvědět, jakou zkušenost mají pěstouni na přechodnou dobu s procesem přijímání ohroženého dítěte do své péče. Chci zjistit, jaký pohled na proces přijímání dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu mají samotní pěstouni. Hlavní otázka zní: „Jak pěstouni na přechodnou dobu vnímají proces přijímání ohroženého dítěte do své péče, která trvá určitou přechodnou dobu?“ Odpověď na tuto otázku chci zjistit skrze dílčí výzkumné otázky, které převedu na otázky, jejichž prostřednictvím se daný problém zkoumá a jež budou kladeny přímo komunikačním partnerům. Pro polostrukturovaný rozhovor jsem si sestavila jedenáct opěrných otázek. Při rozhovoru s jednotlivými komunikačními partnery jsem poté v různém pořadí podle plynulosti konverzace tyto níže uvedené otázky a podotázky pokládala; doplňovala jsem je otázkami průběžně vyvstalými na základě výpovědí komunikačních partnerů. •

Jak probíhá přijímání dítěte do péče a jak probíhalo ve Vašem případě? - jaké mají zkušenosti s procesem přijímání dítěte, popis rodiny, připravenost, další subjekty a naplňování jejich rolí

•

Specializujete se na nějakou konkrétní skupinu dětí v rámci PPPD? - smysl a vhodnost specializace, druh specializace

•

Jaké děti jste přijali? - věk, pohlaví, počet, důvod, pro který bylo dítě umístěno do PPPD

•

Získali jste všechny potřebné informace o dítěti? Jaké informace a kdo je poskytl? - kdo poskytl informace - OSPOD, kraj, doprovázející organizace, biologická rodina, lékař - jaký byl obsah informací - zdravotní stav, potřeby dítěte, důvod umístění, biologická rodina, další vývoj situace u dítěte

•

Jak se dítě zprvu projevovalo? Jak se dítě vyvíjelo?

40

- co pěstouni pozorovali - opožděný vývoj, deprivaci, abstinenční příznaky, vývoj v rámci pobytu dítěte v PPPD •

Probíhal kontakt s biologickou rodinou od počátku? Jaký byl jeho vývoj? - kdo zprostředkoval kontakt, kdo vyžadoval kontakt, jak probíhal a jak se vyvíjel, kam směřoval (návrat zpět do rodiny, do péče jiné osoby)

•

S kým při procesu přijímání dítěte do PPPD spolupracujete? - kdo je spolupracujícím subjektem - OSPOD, krajský úřad, doprovázející organizace, biologická rodina, lékaři, dítě

•

Co pro vás bylo při procesu přijímání dítěte nejtěžší? - zda byli připravení na proces, měli dostatek informací či málo času na přípravu na dítě případně na oddech po předchozím dítěti, zda je zatěžuje faktické přebírání dítěte od biologické rodiny/nemocnice/ústavu nebo spolupráce se zúčastněnými subjekty

•

Kdo Vám nejvíce pomohl zvládnout proces přijímání dítěte do PPPD? - OSPOD, KÚ, doprovázející organizace, rodina, přátelé

•

Potřebujete při procesu přijímání dítěte do své péče větší podporu a pomoc? Jakou? - zda potřebovali více informací, času, intenzivnější doprovázení, pomoc při komunikaci s biologickou rodinou, speciální služby

•

Jak proces přijímání dítěte do PPPD zvládali další členové domácnosti, rodiny (děti, partneři, rodiče-babičky, dědečci)? - zda potřebovali čas na seznámení a navázání vztahu s dítětem, po vysvětlení PPPD přijali dítě bez dalších dotazů, potřebovali více informací o situaci

4.5 Realizace výzkumu Výzkum v podobě polostrukturovaných rozhovorů se uskutečnil s komunikačními partnery (vždy s manželskými páry) v jejich domácnostech. Tímto byla pro účastníky výzkumu zaručena nerušená atmosféra a soukromí při rozhovoru. Na začátku rozhovoru jsem jednotlivým komunikačním partnerům připomněla, co je cílem mého výzkumu, kde budou získané informace zveřejněny a k čemu budou sloužit. Rovněž jsem všechny na počátku informovala o dobrovolnosti rozhovoru a možnosti odmítnout zodpovědět položené otázky. Dále jsem je seznámila s údaji, které si o nich povedu (věk, kraj ve kterém žijí, kolik vlastních děti vychovali a jaké děti přijali do PPPD). 41

Vzhledem k tomu, že v Moravskoslezském kraji překračuje počet pěstounů na přechodnou dobu 100 rodin, neměly by tyto informace dané pěstouny identifikovat. Z důvodu zachování anonymity rodin jsem ve výzkumu použila smyšlená příjmení dle abecedy. Po tomto krátkém úvodu jsem získala souhlas k uskutečnění rozhovoru s jednotlivými komunikačními partnery. V rámci rozhovoru jsem hovořila vždy s oběma manželi současně, přičemž vždy odpovídaly spíše ženy a muži je doplňovali, nebo hlídali děti. Každý rozhovor trval cca hodinu až hodinu a půl podle počtu přijatých dětí a zkušeností, které rodina během své praxe získala. V rámci rozhovoru jsem komunikačním partnerům vykala.

42

5

VÝSLEDKY A INTERPRETACE DAT V této kapitole uvádím výsledky výzkumu a analýzu získaných dat. Před samotnou

prezentací analýzou získaných poznatků představuji v první podkapitole rodinné profily komunikačních partnerů. Na základě odpovědí komunikačních partnerů a sledovaného cíle výzkumu jsem vytvořila sedm dalších podkapitol. Všechny podkapitoly souvisí s přijímáním dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Druhá podkapitola se zabývá specializací pěstounů na přechodnou dobu. Třetí podkapitola se věnuje konkrétnímu přijímání dítěte do péče pěstounů. Čtvrtá podkapitola popisuje informace, které pěstouni na přechodnou dobu v rámci procesu přijímání dítěte získávají. Pátá podkapitola se věnuje stavu dítěte a jeho vývoji po přijetí do péče pěstounů. Šestá podkapitola se zabývá kontaktem dítěte s biologickou rodinou a jeho úspěšností pokud je realizován od počátku. Sedmá podkapitola rozebírá, co bylo pro pěstouny v rámci procesu přijímání dítěte nejtěžší a jakou podporu a pomoc potřebují. Poslední, osmá, podkapitola je věnována rodině a přátelům pěstounů při procesu přijímání dítěte.

5.1 Rodinné profily komunikačních partnerů Komunikační partnery mého výzkumného šetření tvoří pět manželských párů, které jsou osobami v evidenci a poskytují pěstounskou péči na přechodnou dobu v rámci Moravskoslezského kraje a minimálně dvakrát prošly procesem přijímání ohroženého dítěte do své péče.

Komunikačními partnery výzkumného šetření jsou následující rodiny: Rodina Adámkových: Manželé ve věku 50 let. Vychovali dvě vlastní děti a pět přijatých dětí svěřených do poručnické péče, tyto postupně dosáhly zletilosti. V současné době žijí s rodinou dvě zletilé děti ve věku 18 a 19 let (jedno vlastní a jedno v poručnické péči). Přijaté dítě studuje na střední škole, kam denně dojíždí, vlastní dítě studuje na konzervatoři, přes týden bydlí na privátu a domů se vrací o víkendech a svátcích. Do péče o přijaté děti jsou zapojování přiměřeně svým možnostem. Koncem roku 2012 byli oba manželé zařazeni do evidence osob poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu. Od konce roku 2012 přijali do pěstounské péče na přechodnou dobu postupně pět dětí. Jako první přijali šestiletou holčičku, která u rodiny strávila necelý rok, po kterém byla svěřena do pěstounské péče. Jako druhé dítě přijala 43

rodina sedmidenního chlapečka, který byl u rodiny do svých sedmi měsíců a poté byl svěřen do adopce. Třetím přijatým dítětem byla čtrnáctiletá slečna, která strávila u rodiny necelé tři měsíce, po kterých byla pro své nezvladatelné chování umístěna do dětského domova a následně na psychiatrické oddělení. Posledními přijatými dětmi byla 16letá slečna se svou 2,5měsíční holčičkou. Nezletilá matka se pod vedením pěstounů dokázala starat o svou dceru necelé čtyři měsíce, poté začala utíkat a péči o dítě odmítla. Dcera nezletilé matky u rodiny strávila 14 měsíců, po této době byla svěřena do pěstounské péče (do jiné rodiny) Rodina Beránkových: Manželé ve věku 43 (pěstounka) a 45 (pěstoun) let. Vychovali dva vlastní syny, kteří studují na vysoké škole. Synové domů dojíždějí nepravidelně o víkendech a svátcích. Do péče o přijaté děti jsou zapojování přiměřeně svým časovým možnostem. Koncem roku 2013 byli oba manželé zařazeni do evidence osob poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu. Od roku 2014 přijali do pěstounské péče na přechodnou dobu postupně tři děti. Ve všech případech šlo o novorozené děti, které rodina přebírala rovnou z porodnice. První novorozený chlapeček strávil u rodiny 3 měsíce, po této době byl svěřen do osvojení. Druhý novorozený chlapeček vzhledem k probíhajícímu šetření biologické rodiny a pokusu o její sanaci, strávil u pěstounů na přechodnou dobu necelých 13 měsíců. Po této době byl svěřen do pěstounské péče, s biologickou rodinou zůstal v kontaktu. Třetí novorozenou holčičku mají pěstouni v péči aktuálně. Rodina Cibulkových: Manželé ve věku 51 (pěstounka) a 53 (pěstoun) let. Vychovali dvě své vlastní děti. Jedno z těchto zletilých dětí s rodinou stále žije ve společné domácnosti a studuje na vysoké škole, kam denně dojíždí. Do péče o přijaté děti je zapojováno minimálně. Koncem roku 2012 byli oba manželé zařazeni do evidence osob poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu. Od začátku roku 2013 přijali do pěstounské péče na přechodnou dobu postupně šest dětí. Jako prvního přijala rodina šestitýdenního chlapce z babyboxu, který byl po půl roce svěřen do osvojení. Druhým přijatým dítětem byla novorozená holčička, která byla po třech měsících svěřena do osvojení. Třetím přijatým dítětem byla opět novorozená holčička, která byla po dvou měsících navrácena zpět do péče své matky. U čtvrtého a pátého dítěte šlo znovu o novorozené holčičky, které byly v obou případech svěřeny po čtyřech měsících do osvojení. Posledním, šestým, dítětem byla 44

novorozená romská holčička, která byla po půl roce svěřena do péče biologické babičky. V době realizace rozhovoru, byla rodina již měsíc a půl bez dítěte. Rodina Číškových: Manželé ve věku 42 (pěstounka) a 44 (pěstoun) let. Vychovali tři vlastní děti, z toho dvě jsou již zletilé a s rodinou nežijí. Jedna ze zletilých dcer má již svou vlastní rodinu. Nejmladší dcera (17 let) s rodinou žije ve společné domácnosti, přes týden je však na internátě, domů jezdí o víkendech a svátcích. Do péče o přijaté děti je zapojována přiměřeně svým možnostem. Koncem roku 2012 byli oba manželé zařazeni do evidence osob poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu. Od začátku roku 2013 přijali do pěstounské péče na přechodnou dobu postupně osm dětí, z toho tři sourozenecké dvojice. Prvním přijatým dítětem byla odložená novorozená holčička, která byla u rodiny necelé čtyři měsíce. Poté přijali postupně sourozeneckou dvojici, desetiměsíční holčičku a její novorozenou sestru, děti byly u pěstounů necelých devět měsíců a poté byly svěřeny biologické babičce. Dalšími přijatými dětmi byli dva chlapečci ve věku tři a čtyři roky, matka sama požádala na OSPODu o pomoc a po čtyřech měsících opět péči o děti převzala. Předposledním přijatým dítětem byla odložená novorozená holčička, která u rodiny strávila pět měsíců a poté byla svěřena do osvojení. Posledními přijatými dětmi, o které rodina aktuálně pečuje, jsou dva chlapci ve věku jeden rok a dva roky. Rodina Dostálových: Manželé ve věku 46 (pěstounka) a 51 (pěstoun) let. Mají čtyři vlastní děti, dvě jsou již zletilé, studují na vysoké škole a dvě na základní škole. Všechny děti zatím s rodinou sdílí společnou domácnost. Zletilé děti bydlí přes týden na kolejích a domů se vrací o víkendech a svátcích. Do péče o přijaté děti jsou zapojováni přiměřeně svým možnostem. Do evidence žadatelů o pěstounskou péči na přechodnou dobu byli oba manželé zařazeni v únoru 2013, od té doby přijali celkem čtyři děti. Jako první dítě přijali na OSPODu od matky čtyřměsíční romskou holčičku, která byla po necelých sedmi měsících svěřena do pěstounské péče. Ostatní děti přebírali v nemocnici bez přítomnosti rodičů. Dvakrát šlo o novorozené chlapečky, chlapci byli po pěti měsících svěřeni do osvojení. Čtvrtým přijatým dítětem byla 4,5 měsíční romská holčička, která byla po necelých devíti měsících svěřena do pěstounské péče. V době realizace rozhovoru, byla rodina již měsíc bez dítěte. 45

5.2 Specializace pěstounů na přechodnou dobu Pěstounská péče na přechodnou dobu je krizového charakteru, to znamená, že pěstouni musí být schopni přijmout dítě, které se aktuálně nachází v krizové situaci, jíž je potřeba řešit. Je na uvážení každého krajského úřadu, pro jaké skupiny dětí pěstouny potřebují. Přílišné zúžení a specializace však nejsou vhodné, pokud není v daném kraji dostatečný počet pěstounů. Moravskoslezský kraj má v současné době ve své evidenci nejvyšší počet pěstounů na přechodnou dobu ze všech krajů ČR. V rámci rozhovoru jsem se tedy snažila od komunikačních partnerů zjistit, zda se v rámci přijímaní dětí specializují na nějakou konkrétní skupinu dětí. Čtyři z pěti komunikačních partnerů, se kterými jsem vedla rozhovor, patřili do první skupiny pěstounů, kteří byli v rámci Moravskoslezského kraje vybráni a zařazeni do evidence osob poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu (konec roku 2012 a začátek roku 2013). Jako první skupina si mohli zvolit přijímanou skupinu ohrožených dětí. Komunikační partneři uváděli, že si sami zvolili věkovou skupinu, což bylo u tří rodin věkové rozhraní 0-6 let a u jedné rodiny 0-3 roky. U tří komunikačních partnerů kraj zvolenou skupinu zachoval (i po přezkoumání situace rodiny po prvním přijatém dítěti). Důvodem pro zachování specializace byly bytové podmínky (nedostatek prostoru a soukromí pro starší děti či sourozenecké skupiny) a rodinná situace (děti v rodině). „... Po prvním dítěti a prošetření naší situace pracovnicí kraje nám tuto skupinu zachovali. Vycházeli z našich zkušeností a bytových podmínek, které by nevyhovovaly starším dětem.“ (Cibulkovi) „...s ohledem na naši rodinu a bytové možnosti. Bydlíme v bytě 3+1 a naše nejmladší dcera měla pět let, když jsme byli zařazeni do evidence.“ (Dostálovi) Naopak rodina, která byla do evidence zařazena na konci roku 2013, si již specializaci zvolit nemohla. Přičemž přiznali, že si v praxi nedovedou úplně přestavit, jaké to bude přijímat starší dítě, specializaci by proto uvítali. „Ne, žádnou specializaci nemáme. Uvítali bychom spíše přijímání dětí mladších dvanácti let.“ (Beránkovi) Dále jsem se snažila zjistit, jestli komunikační partneři specializace vnímají jako vhodné a proč. Všichni komunikační partneři uváděli, že specializace vnímají jako vhodné zejména proto, že se mohou dané skupině dětí více věnovat, více se v dané oblasti vzdělávat, mít k dispozici vhodnou výbavu a prostory. „...Každá rodina má jiné možnosti, 46

ať už z důvodu vybavení domácnosti či výchovných a pečovatelských zkušeností." (Adámkovi) Manželé Cibulkovi při rozhovoru vyslovili i návrh vhodného věkové rozpětí v rámci specializací.„...Jako optimální vnímáme věkové rozpětí 0-6let, 6-12let, 12-18let." Manželé Beránkovi uvedli i možné úskalí specializace, pokud by se věková skupina příliš zúžila, např. jen na novorozence, mohla by se péče o tyto děti stát po čase fyzicky i psychicky náročnou. „...Přijímání stále stejné skupiny dětí je fyzicky i psychicky náročné (např. noční vstávání, přizpůsobování se rytmu dítěte a podobně)."

5.3 Přijímání ohroženého dítěte Do procesu přijímání ohroženého dítěte jsou vždy zapojeny různé subjekty, počínaje pracovníky kraje přes OSPOD dítěte, nemocnice, doprovázející organizaci pěstounů až po biologickou rodinu. Každý ze subjektů má v procesu určený svůj úkol. Pěstouni na přechodnou dobu by tedy na přijímání dítěte neměli být sami. Vzhledem k různým subjektům, které jsou do procesu zapojeny, může faktické přijímání dítěte probíhat na různých místech a během různého časového rozpětí. Při rozhovoru s komunikačními partnery jsem zjišťovala, jak v jejich konkrétních případech proces přijímání dětí probíhal, kdo se ho účastnil a kde došlo k faktickému převzetí dítěte, případně v jakém časovém rozpětí. Všichni komunikační partneři popisovali, že při procesu přijímání dítěte spolupracují s celým týmem lidí, počínaje pracovníky kraje, přes pracovníky OSPOD dítěte, pracovníky nemocnice, až po pracovníky doprovázející organizace, kteří se začali zapojovat do procesu přijímání dítěte po vydání metodiky kraje u posledních případů přijímaných dětí. „...Při procesu přijímání dětí jsme vždy komunikovali s pracovníky krajského úřadu, OSPODem dítěte a u posledních případů i s naší doprovázející pracovnicí...“ (Dostálovi) Jak vyplývá z výpovědí jednotlivých komunikačních partnerů, postup při příjímání dětí se liší podle toho, kde dítě přijímají (nemocnice, pracoviště OSPOD, v domácnosti pěstounů) a kdo je přítomný (pracovník OSPOD dítěte, doprovázející pracovnice, biologičtí rodiče, lékaři). „Pokaždé byl postup jiný, podle toho, z jakého prostředí k nám děti přišly...“ (Číškovi) „...Všechny děti jsme přijímali z nemocnice za přítomnosti OSPOD dítěte, u posledních případů i s asistencí naší doprovázející pracovnice....“ (Cibulkovi) „U každého z pěti zatím přijatých dětí byl postup jiný...“ 47

(Adámkovi) Adámkovi přijímali děti ve věkovém rozpětí 0-17 let a toto přijímání se odehrávalo u každého dítěte na jiném místě s asistencí jiného pracovníka (nemocnice, OSPOD, přivezení dítěte přímo k pěstounům). Při přijímání dětí z nemocnic se ve výpovědích jednotlivých komunikačních partnerů objevuje zmínka rozdílnosti přístupu těchto institucí. Ve všech případech se jednalo o děti do věku maximálně jednoho roku. U takto malých dětí některé z nemocnic vyžadovaly nebo nabízely návštěvu dítěte před přijetím do péče a zacvičení pěstounů při péči o dítě (přebalování, krmení, koupání). Tyto požadavky se odvíjely od zdravotního stavu konkrétního dítěte a pravidel jednotlivých nemocnic. Pouze v případě jedné z nemocnic však bylo toto pravidlo podmínkou propuštění dítěte. U všech takto přijímaných dětí také záleželo na okolnostech případů (délka pobytu dítěte v nemocnici, přítomnost biologické rodiny, čekání na vydání předběžného opatření) a potřeby jednotlivých dětí (např. vyšetření v souvislosti se závislostí matky). „...Některé nemocnice vyžadují, abychom dítě před převzetím navštívili a vyzkoušeli si péči o ně. Vždy je to však individuální dle zdravotního stavu dítěte a nastavených pravidel nemocnice.“ (Cibulkovi) „...Postup přebírání dítěte se lišil podle toho, ze které nemocnice jsme dítě přijímali. V některých nemocnicích po nás vyžadovali zacvičení, přijímání tedy trvalo delší dobu...“ (Dostálovi) „...musela projít různými vyšetřeními, než jsme si ji mohli vzít domu. Dvakrát jsme byli holčičku v nemocnici navštívit....“ (Beránkovi) „...Čekalo se na výsledky testů, protože šlo o novorozeného chlapečka matky, která byla drogově závislá. Dítě jsme měli možnost v nemocnici navštěvovat...“ (Adámkovi). Možnost navštívit dítě ještě před převzetím do péče vnímám jako pozitivní. Pěstouni tak získají možnost seznámení se s dítětem a jeho specifiky a dítě má možnost pomalu se začít navazovat na pečující osobu. Komunikační partneři vyhodnotili jako snazší přijímání novorozených dětí z nemocnice, jako náročnější přijímání dětí od biologických rodičů a svou přítomnost při jejich odebírání. V souvislosti s přebíráním dětí přímo od rodičů si dva z komunikačních partnerů stěžovali na necitlivé postupy pracovníků OSPOD. „...Toto poslední přijímání pro nás bylo nejtěžší, matka na odebrání nebyla připravená, OSPOD nás do odebrání zapojoval, připadali jsme si, jako když krademe děti....Odebírání probíhalo přímo na OSPODu, kde hned následně před matkou probíhalo přebírání dětí, které byly rozděleny mezi několik pěstounských rodin (pěstounů na přechodnou dobu). Pracovnice děti dopředu nepřipravila na odebrání a přechod k nám, tvrdila jim, že půjdou na tábor. Ani rozdělení 48

dětí podle věku nebylo příliš moudré, pracovnice totiž nepřihlížela k náročnosti dětí ani jejich vzájemným vazbám...“ (Číškovi) Také manželé Beránkovi uvedli: „..Rodina byla přesvědčena, že se o dítě zvládnou postarat. Matka se po porodu dozvěděla, že jí dítě odeberou, přičemž si tuto skutečnost nebyla schopna vůbec připustit (omezená svéprávnost). Sociální pracovnice OSPOD odebrala matce dítě přímo z náruče, což bylo provázeno velkým emočním rozrušením. Nikdo jiný z biologické rodiny v danou chvíli nebyl přítomný, pracovnice OSPOD nechtěla čekat.“ V těchto případech je hodně patrná nepřipravenost biologických rodičů a dětí na odebrání, necitlivost pracovníků OSPOD a nejistota pěstounů, jak v těchto případech postupovat. Jedni z komunikačních partnerů, kteří se rovněž účastnili odebrání dítěte biologické matce, měli příznivější zkušenost: „...Pracovnice OSPOD nás matce představila a popsala situaci. Poté jsme se snažili o navázání důvěry a převzetí dítěte. Sdělili jsme matce, že jí dítě nechceme vzít, ale pohlídat do doby, než si vyřeší své záležitosti. Matka toto vysvětlení přijala." (Dostálovi) V tomto případě lze pozorovat, že matka i pěstouni byli na přijetí dítěte připraveni a přechod zvládli bez větších negativních emočních prožitků. Přispět mohla i skutečnost, že se matka již delší dobu ocitala v náročné životní situaci, což si u výše uvedených případů rodiny nepřipouštěly. Šance na návrat dětí zpět k biologickým rodinám byla zvažována u všech výše uvedených případů. Při rozhovorech s komunikačními partnery lze ve všech případech přijímaných dětí pozorovat alespoň částečnou osu celého procesu. Vyhledání konkrétních pěstounů, jejich kontaktování (krajským úřadem, OSPODem nebo doprovázející organizací), připravení na převzetí dítěte (vyhotovení předběžného opatření, domluvení místa a způsobu převzetí dítěte) a faktické převzetí dítěte pěstouny za podpory některého z pracovníků (OSPOD, nemocnice, doprovázející organizace).

5.4 Poskytované informace V rámci procesu přijímání dítěte je důležité nejen samotné převzetí dítěte, ale i předání potřebných informací. Při rozhovoru s komunikačními partnery jsem se proto zaměřila na poskytované informace. Zeptala jsem se, zda rodiny získaly všechny potřebné informace o svěřených dětech? A dále také, o jaké informace šlo a kdo je poskytl? Všichni komunikační partneři uváděli, že u jednotlivých případů získávali informace od subjektů, se kterými u konkrétních případů spolupracovali, tzn. krajský úřad, 49

OSPOD dítěte, lékaři, doprovázející pracovnice, případně členové biologické rodiny. „U dětí přebíraných z porodnice jsme dostali všechny potřebné informace hlavně od lékařů a pracovníků OSPODů dětí. U dětí odebíraných z rodin jsme získávali informace postupně a to od pracovníků OSPODů dětí, doprovázející organizace a případně rodičů.“ (Číškovi) Všichni komunikační partneři se shodovali, že sdělené informace vždy obsahovaly údaje o zdravotním stavu dítěte, důvodu odebrání, situaci biologické rodiny, pokud byla známá a v lepších případech i nástin výhledu do budoucna pro dítě. „U prvních dvou dětí jsme se postupně dozvídali informace o rodině dítěte, důvodu odebrání, zdravotním stavu matky a dítěte. U prvního dítěte nám nastínili také informace o dalším vývoji situace...“(Beránkovi) Komunikační partneři také uváděli, že vždy záleželo na tom, s jakým pracovníkem OSPODu spolupracovali. Spolupráce se poté odrážela v ochotě sdělit požadované informace, v zájmu o plánování dalšího postupu v situaci dítěte a průběžném informování. „U prvního dítěte jsme dostali velmi podrobné a obsáhlé informace od pracovnice OSPOD dítěte, které nám hlavně na začátku hodně pomohly při navazování vztahu s dítětem. U druhého dítěte byly informace jen zevrubné a i spolupráce s OSPOD byla horší...“ (Adámkovi) Nedostatek potřebných informací způsobil v jednom z případů komunikačním partnerům komplikace při péči o dítě. „...nemáme možnost zjistit zdravotní anamnézu biologické rodiny, nebo alespoň matky. ... Lékař dítěte tyto informace vyžadoval pro možnost snazšího diagnostikování dítěte a nastavení léčby, vzhledem k ochraně osobních údajů nám však tyto informace nebyly sděleny. “ (Dostálovi) Přičemž rodina sdělila, že pracovníci OSPOD tyto informace měli. Toto vnímám jako jeden z velkých problémů, který může pěstouny na přechodnou dobu při péči o dítě potkat a kterému by měla být věnována pozornost. Pochopitelnější jsou situace, kdy se jedná o dítě z babyboxu, kde rodiče nejsou uvedeni. V těchto případech je o dítěti známo jen tolik údajů, kolik se rodina rozhodne přiložit k odloženému dítěti. Jedni z komunikačních partnerů také při rozhovoru uvedli, že by uvítali nejen vstupní informace k dítěti, ale i další plánování průběhu pobytu dítěte v jejich péči. „...Uvítali bychom však, kdyby byly informace týkající se plánování vývoje situace dítěte obsáhlejší, případně, aby nás pracovnice OSPOD dítěte průběžně o vývoji situaci informovala.“ (Cibulkovi) To je další věc, která se v praxi jednotlivých pracovníků

50

OSPOD a konkrétních případů dětí liší. Bohužel tento způsob práce s rodinou a dítětem v praxi ještě není plně zakotven.

5.5 Vývoj dítěte Vliv na proces přijímání dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu má i věk a stav dítěte, ve kterém přichází. Proto jsem své další otázky směřovala k projevům dětí po přijetí do rodiny a jejich vývoji v péči přechodných pěstounů. Podle výpovědi jednotlivých komunikačních partnerů se každé dítě projevovalo na začátku jinak, vzhledem k věku, psychickému stavu a prostředí, ze kterého přišlo (drogová závislost rodičů, zanedbání, týrání, mentální zátěž, nikotinová závislost, necitlivé odloučení od blízké osoby). „...Dítě bylo zprvu neskutečně vystrašené, vystresované a bázlivé.... “ (Adámkovi) „...Dítě bylo zprvu hodně plačtivé, často se budilo a vyžadovalo naší stálou pozornost....“ (Beránkovi) „Děti se projevovaly různě, podle toho, v kolika měsících nám byly svěřeny, a podle toho, z jakých podmínek přišly...“ (Dostálovi) Téměř ve všech případech potřebovaly děti hlavně zpočátku zvýšenou péči pěstounů, případně další odborné služby. Všichni komunikační partneři uváděli, že se dětem hodně věnovali, aby dohnaly opožděný vývoj a překonaly svá traumata (šátkování, rehabilitace, zvýšena pozornost, péče, blízkost pečovatelské osoby, zážitek bezpečného mužského prvku v rodině). Po nějakém čase komunikační partneři začali pozorovat změny v chování, překonání traumat a srovnatelný vývoj s vrstevníky. „...S dětmi jsme docházeli na rehabilitace, hodně jsme se jim věnovali. Pokroky jsme viděli každým dnem...“ (Číškovi) Někteří (3) z komunikačních partnerů také uváděli, že u novorozených dětí přijímaných rovnou z porodnice nepozorovali téměř vůbec narušený vývoj. „Všechny děti se vyvíjely v normě, nepozorovali jsme nic zvláštního. Pouze jedno z dětí bylo více plačtivé cca. do svých pěti měsíců....“ (Cibulkovi)

5.6 Kontakt s biologickou rodinou Jedním z úkolů pěstounské péče na přechodnou dobu je zajistit péči o dítě v době, kdy se o něj biologičtí rodiče nemůžou z vážných důvodů postarat. Tuto péči mají poskytovat do doby, než jsou rodiče opět schopni péči o dítě převzít. Přitom jsou pěstouni povinni udržovat sounáležitost dítěte s rodiči. Z těchto důvodů jsem při rozhovoru s 51

komunikačními partnery zjišťovala, zda u svěřených dětí probíhal kontakt s biologickou rodinou od počátku, jaký byl jeho vývoj a kdo jim byl při kontaktu nápomocný. Komunikační partneři téměř shodně uváděli, že kontakty s biologickými rodinami probíhaly v případech, kdy rodiny samy projevily zájem o kontakty s dětmi. „...Na začátku se vždy čekalo, jak se rodina rozhodne. Ve dvou případech na žádost rodiny probíhal od počátku asistovaný kontakt...“ (Dostálovi) Ve všech případech byly kontakty minimálně ve svých začátcích ošetřeny a asistovány doprovázející organizací. „...Rodiče jevili zájem o dítě, kontakt probíhal od začátku až do konce. Kontakt byl nastaven dle IPOD dítěte a asistován naší doprovázející organizací. Doprovázející organizace nám pomohla nastavit pravidla tak, aby byl kontakt bezpečný pro dítě i pro nás...“ (Beránkovi) Při kontaktu s biologickou rodinou komunikačním partnerům ve všech případech pomáhaly jejich doprovázející organizace (podpora, pomoc při nastavování pravidel, komunikaci, asistenci). Z celkového počtu 26 přijatých dětí u sledovaných komunikačních partnerů probíhal kontakt s biologickou rodinou u 13 dětí, z toho 6 dětí se vrátilo zpět k biologické rodině a jedno z dětí zůstalo i po svém svěření do „cizí“ pěstounské péče s rodiči dále v kontaktu. „...Nakonec bylo dítě svěřeno do pěstounské péče, předpokládá se však, že kontakty zůstanou zachovány...“ (Beránkovi)

5.7 Pomoc při procesu přijímání dítěte Přijímání dítěte je jednou ze zatěžujících situací v pěstounské péči na přechodnou dobu. Vyžaduje připravenost, schopnost spolupracovat a orientovat se v situaci. Proto jsem se komunikačních partnerů dotazovala, co pro ně při procesu přijímání dítěte bylo nejtěžší a zda vnímají potřebu větší podpory a pomoci, případně jakou? Výpovědi komunikačních partnerů v tom, co pro ně bylo těžké, se lišily vždy v závislosti na konkrétním případu dítěte, které přijímali. Dva páry komunikačních partnerů uvedly, že pro ně bylo náročné, pokud se účastnily odebírání dětí, které nebylo dostatečně ošetřeno a připraveno, viz výše podkapitola o přijímání ohroženého dítěte (Beránkovi, Číškovi). Další z komunikačních partnerů uvedl, že pro ně byly v některých případech náročné neplánované změny a jednání s nemocnicemi. „Jediné, co nám komplikovalo přebírání, bylo nastavení některých nemocnic a neplánované změny. Například, když jsme již byli nachystáni na převzetí dítěte, ale to se odložilo...“ (Cibulkovi) Dále komunikační partneři vnímali jako náročnou nejistotu a absenci plánování dalšího osudu dítěte „...A 52

nakonec jsme také ani nebyli seznámeni s žádným plánem, co bude s dětmi dále. Podle OSPODu je však situace vyřešena, děti jsou umístěny...“ (Číškovi) Poslední, co zmíním vzhledem k náročným situacím a co už jsem uváděla výše, (podkapitola sdělené informace) je zkušenost jedné z rodin, která zažila komplikace při zjišťování zdravotní anamnézy rodiny svěřeného dítěte (Dostálovi). Při dotazu, co by komunikační partneři při procesu přijímání dítěte potřebovali, uváděli, že vždy záleží na konkrétním případu přijímaného dítěte. U menších dětí přijímaných rovnou z nemocnice většina (3) komunikačních partnerů nepociťovala potřebu větší podpory a pomoci, spoustu věcí si zvládli zařídit sami. „Necítíme potřebu větší pomoci či podpory, u miminek je to vcelku bez problémů. Vzájemně se s manželem podporujeme a zařizujeme vše potřebné, co se týká péče o děti a vyřizování na úřadech....“ (Cibulkovi) U starších dětí dva páry komunikačních partnerů pociťovaly potřebu pomoci při navázání spolupráce se subjekty, které byly do péče o dítě již dříve zapojeny, nebo se kterými je potřeba spolupráci navázat „U větších dětí je důležitá hlavně pomoc při zajištění spolupráce se školou a s případnými dalšími odborníky, kteří s dítětem pracují....“ (Adámkovi) „...Děti často potřebují zajistit péči i jiných odborníků a my musíme vyřídit spoustu úředních záležitostí (dávky, lékaře, školky apod.)...“ (Číškovi) Bez ohledu na věk dítěte vyjadřovali komunikační partneři potřebu dodávání vstupních a průběžných informací o vývoji situace u dítěte a plánování, které by dle komunikačních partnerů měli zajišťovat pracovníci OSPOD dítěte. „...Od OSPODu dítěte tedy potřebujeme vstupní a průběžné předávání informaci o situaci dítěte...“ (Beránkovi) Dále také pomoc při kontaktu s biologickou rodinou, vyřizování potřebné dokumentace (předávací protokoly, dávky, doklady dítěte apod.) a zajištění potřebných služeb (poradenství, hlídání, rehabilitace, vzdělávání), což by zase naopak měla podle komunikačních partnerů zajišťovat doprovázející organizace. „...Od doprovázející organice podporu při procesu přijímání dítěte do naší péče, pomoc při vyřízení potřebné dokumentace, zajištění potřebných služeb pro nás a dítě a pomoc při komunikaci s biologickou rodinou a dalšími institucemi...“ (Beránkovi)

53

5.8 Dopad přijímání dítěte do PPPD na vztahy ve vlastní rodině a s příteli Proces přijímání ohrožených dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu má vliv nejen na samotné pěstouny, ale také na jejich rodinu a přátelé. Přijímání dítěte je časově a emočně zatěžující (příprava na přijetí, vyřizování na úřadech, u lékařů, seznamování a sžívaní jednotlivých členů rodiny). Rovněž povinnost pěstounů zachovávat mlčenlivost o dítěti a jeho rodině může byt pro některé velmi náročná. Pouze jeden z pěti komunikačních partnerů uvedl, že přijímali děti starší šesti let, což mělo vliv na sžívání rodiny a problematičtější zvykání jednotlivých členů rodiny na přijaté děti. „Jak kteří a jak které dítě. ... U miminek a menších dětí je to pro všechny vždy jednodušší, u větších dětí je proces sžívání složitější a trvá déle “ (Adámkovi) Ostatní komunikační partneři uváděli, že přijímali děti ve věkové skupině 0-6 let, které jejich rodina přijala bez větších obtíží. „Rodina zvládá přijímání dětí dobře. Připravovali jsme je na to od začátku, kdy jsme se pro pěstounskou péči na přechodnou dobu rozhodli...“ (Číškovi) Všichni komunikační partneři uváděli, že členové rodiny byli ochotni zapojovat se do péče o svěřené děti. Jedni z komunikačních partnerů k tomuto sdělili, že museli rodinu a přátele spíše brzdit při pomáhání, aby jim a svěřeným dětem příliš nezasahovali do soukromí. „..U širší rodiny a přátel jsme měli spíše problém odmítat pomoc a chránit si své soukromí a soukromí svěřených dětí, všichni byli na děti a jejich osud zvědaví...“ (Beránkovi) Poslední z komunikačních partnerů uvedli, že byli zařazeni do evidence pěstounů přesto, že jejich nejmladší dcera měla teprve 5 let. Po prvním přijatém dítěti, jehož příchod i odchod nejmladší dcera dobře zvládla, v péči pokračují. „..U prvního dítěte jsme se trochu obávali vzhledem k věku naší nejmladší dcery. Zprvu jsme na ní pozorovali, že má strach, zda se pro miminko najde dobrá rodina. Poté, co zjistila, že ano, zvládala další přijímání dětí velice dobře...“ (Dostálovi) Vzhledem k věku vlastních dětí rodina přijímá pouze děti do věku tří let.

54

ZÁVĚR Ve své diplomové práci jsem se zabývala procesem přijímání ohroženého dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. Cílem práce bylo zjistit a vyhodnotit, jak proces přijímání ohroženého dítěte vnímají sami pěstouni na přechodnou dobu. V první kapitole jsem vymezila pěstounskou péči na přechodnou dobu v legislativním a institucionálním kontextu. Popsala jsem, jaké děti potřebují tuto pomoc, kdo a za jakých podmínek jí může poskytovat a jaký je její smysl. Nakonec jsem připojila i několik zahraničních zkušeností. Ve druhé kapitole jsem popsala přípravu a postup při umisťování dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu a role jednotlivých subjektů v tomto procesu. Třetí kapitolu jsem věnovala statistickému vývoji náhradní rodinné péče v České republice a Moravskoslezském kraji. Ve čtvrté kapitole jsem představila metodologii výzkumu a v pátá byla věnována samotnému výzkumu. Provedla jsem pět polostrukturovaných rozhovorů s pěti manželskými páry, které jsou v Moravskoslezském kraji zařazeny do evidence osob poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu. Výzkum přinesl následující výsledky. Pěstouni vnímají proces přijímání ohroženého dítěte do své péče jako týmovou práci, do které je zapojeno několik subjektů současně. Téměř ve všech případech pěstouni popisovali součinnost pracovníků krajského úřadu, OSPOD dítěte, nemocnice a doprovázející organizace, případně biologické rodiny. Čtyři z pěti pěstounských rodin, v nichž jsem vedla rozhovor s pěstouny, patřily do první skupiny pěstounů, kteří byli v rámci Moravskoslezského kraje vybráni a zařazeni do evidence osob poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu (konec roku 2012 a začátek roku 2013). Jako první skupina si tito pěstouni mohli zvolit specializaci. Kromě jedné pěstounské rodiny kraj zvolenou skupinu zachoval. Důvodem pro zachování specializací byly ve většině případů bytové podmínky a rodinná situace. Všichni pěstouni rovněž uvedli, že specializace v rámci pěstounské péče na přechodnou dobu vnímají jako vhodné. Zdůvodňovali to tím, že dané skupině dětí se mohou více věnovat, více se v dané oblasti vzdělávat, pořídit si vhodnou výbavu a prostory. Jedni z pěstounů uvedli i negativum specializace: pokud by byla věková skupina příliš zúžená, mohla by se péče o tyto děti stát fyzicky i psychicky náročnou. Postup při příjímání dětí se lišil podle toho, kde pěstouni dítě přebírali a také toho, kdo byl přítomný. Téměř ve všech případech vyhodnotili pěstouni jako snazší přijímání 55

novorozených dětí z nemocnice, jako náročnější vnímali přijímání dětí přímo od biologických rodičů a svou přítomnost při jejich odebírání z rodiny. V souvislosti s odebíráním dětí přímo z rodiny si ve dvou případech pěstouni stěžovali na necitlivé postupy pracovníků OSPOD. V rámci procesu přijímání ohroženého dítěte a informovanosti uváděli pěstouni, že informace nejčastěji získávali od OSPODu dítěte, lékařů, krajského úřadu a doprovázející organizace, která pomáhala při zjišťování a doplňování informací. Získané informace vždy obsahovaly údaje o zdravotním stavu dítěte, důvodu odebrání nebo umístění do pěstounské péče na přechodnou dobu, situaci biologické rodiny, pokud byla známá a v lepších případech i nástin plánu pro dítě do budoucna. Pěstouni se shodovali, že vždy záleželo na konkrétním pracovníkovi OSPODu dítěte, jeho ochotě sdělit požadované informace a zájmu o plánování dalšího postupu v situaci dítěte. Vývoj a stav dětí se podle výpovědi pěstounů lišil. Záviselo vždy na věku dětí, jejich psychickém stavu a prostředí, ze kterého přišly. Pěstouni uváděli, že po přijetí dítěte do své péče se mu snažili hodně věnovat, aby dohnalo opožděný vývoj a překonalo zažitá traumata. K tomu využívali např. šátkování, rehabilitace, zvýšenou pozornost, péči a blízkost. U týraných děvčátek pomohl i zážitek bezpečného mužského prvku v rodině. Pěstouni uváděli, že po nějakém čase u dětí začali pozorovat změny v chování, překonání traumat a srovnatelný vývoj s vrstevníky. Jedním z hlavních cílů pěstounské péče na přechodnou dobu je návrat dítěte zpět k jeho rodičům po vyřešení závažných důvodů, které jim nedovolují se o dítě starat. Pěstouni uváděli, že kontakty s biologickými rodinami probíhaly, pokud rodiny o děti projevovaly zájem a snažily se vyřešit svou situaci. Téměř ve všech případech byly kontakty minimálně ve svých začátcích ošetřeny a asistovány doprovázející organizací. Z celkového počtu 26 přijatých dětí u sledovaných pěstounů probíhaly kontakty s biologickou rodinou u 13 dětí, z toho 6 dětí se vrátilo zpět k biologické rodině a jedno z dětí je i po svěření do pěstounské péče se svými rodiči dále v pravidelném kontaktu. Náročnost procesu přijímání dítěte do své péče pěstouni vnímali vždy v závislosti na konkrétním dítěti, které přijímali. Pěstouni uváděli, že pro ně bylo náročné, pokud se museli účastnit odebírání dětí přímo z rodiny. Dále uváděli, že pro ně bylo v některých případech náročné jednání s nemocnicemi, OSPODy, přizpůsobování se neplánovaným změnám či absence plánování dalšího osudu dítěte. Jedni z pěstounů také uvedli, že pro ně 56

bylo náročné, že se nemohli seznámit se zdravotní anamnézou rodiny, což později lékařům u jednoho ze svěřených dětí zkomplikovalo diagnostikování a nastavení léčby. V rámci podpory a pomoci při procesu přijímání dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu pěstouni uváděli, že vždy záleželo na konkrétním případu přijímaného dítěte. U menších dětí přijímaných z nemocnice většinou nepociťovali potřebu větší podpory a pomoci, spoustu věcí si zvládli zařídit sami. U starších dětí pociťovali potřebu pomoci při navázání spolupráce se subjekty, které jsou do péče o přijímané děti také zapojovány (např. školky, lékaři apod.). Bez ohledu na věk dítěte vyjadřovali pěstouni potřebu dodávání vstupních a průběžných informací o vývoji situace u dítěte a plánování, které by měli zajišťovat pracovníci OSPOD dítěte. Dále také pomoc při kontaktu s biologickou rodinou, vyřizování potřebné dokumentace a zajišťování potřebných služeb, s čímž by měla pěstounům pomáhat doprovázející organizace. Pěstounská péče na přechodnou dobu může ve velké míře zasahovat do soukromého života rodiny. Do rodiny vstupuje pokaždé jiné dítě v souvislosti s ním i různí pracovníci a biologická nebo náhradní rodina svěřeného dítěte. Pouze jedna z pěti pěstounských rodin uvedla, že přijímali i děti starší šesti let, což v jednom z případů mělo vliv na sžívání rodiny a problematičtější zvykání jednotlivých členů na přijaté dítě. Ostatní pěstouni uváděli, že vždy přijímali děti ve věku 0-6 let. Tyto děti přijali jednotliví členové rodiny bez větších obtíží. Pěstouni také uváděli, že jednotliví členové rodiny byli ochotni pomáhat a zapojovat se při péči o svěřené děti. Jedni z pěstounů uvedli, že naopak museli rodinu a přátelé spíše brzdit při pomáhání, aby jim a svěřeným dětem nezasahovali příliš do soukromí. V jednom z případů byli do evidence osob poskytujících pěstounské péči na přechodnou dobu zařazeni i pěstouni, jejichž nejmladší dcera měla teprve pět let. Po prvním přijatém dítěti, jehož příchod i odchod jejich nejmladší dcera zvládla, v pěstounské péči na přechodnou dobu pokračují. Výsledky výzkumu mohou využít pracovníci působící v oblasti sociálně-právní ochrany dětí nebo zájemci o náhradní rodinnou péči, kteří se chtějí dozvědět více o procesu přijímání ohroženého dítěte do péče pěstounů na přechodnou dobu. V rámci procesu přijímání dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu je důležité, aby si všechny zúčastněné subjekty uvědomily, že je nutná týmová spolupráce. Pěstouni by v tomto procesu neměli zůstat sami. V mnoha případech se jedná o velice křehké osudy rodin a jejich dětí, proto by práce s nimi měla být vždy citlivá a plánovaná. 57

SEZNAM ZKRATEK EEG

Elektroencefalogram

IQ

Inteligenční kvocient

KÚ MSK

Krajský úřad Moravskoslezského kraje

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

OSPOD

Orgán sociálně-právní ochrany dětí

PPPD

Pěstounská péče na přechodnou dobu

58

BIBLIOGRAFIE Monografie 1. Disman, M. (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. 2. Hendl, J., (2005). Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. 3. Hrbáčková, E. (2014). Metodické doporučení č. 1/2014 k pěstounské péči na přechodnou dobu v rámci Moravskoslezského kraje. Ostrava: Krajský úřad Moravskoslezského kraje. 4. Matoušek, O., Plazarová H. (2010). Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál. 5. Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada publish. 6. Ptáček, R., Kuželová, H., Marianov, Z. Uhlíková, P., Klimeš, J., Haláskovi, A. a V. (2011). Pěstounská péče na přechodnou dobu pro nejmenší děti. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. 7. Ptáček, R., Kuželová, H., Čeledová, L. (2011). Vývoj dětí v náhradních formách péče. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. 8. Purvis, K.B., Cross, D.R., Sunshine, W.L. (2013). Dítě v nové rodině. Praha: Grada. 9. Strauss A., Corbinová

J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice:

Albert. Příspěvky v odborných seriálech 1. Cílečková, K. (2014). Změny v náhradní rodinné péči. Sociální práce, roč. 14, č. 2, s. 61-70. 2. Nelson III, C.A., Fox, N.A., Zeanah, Jr., C.H. (2014). Die entscheidenden zwei Jahre. Spektrum der Wissenschaft, Februar, s. 34–39. 3. Sychrová, A. (2012). Pohledy na praxi zahraničních systému péče o ohrožené děti. Aktuální otázky sociální politiky - teorie a praxe, roč. 6, s. 8-19. Legislativní dokumenty 1. Občanský zákoník. Zákon č. 89/2012Sb. v účinném znění ke dni 1.1. 2014.

59

2. Zákon o sociálně právní ochraně dětí. Zákon č. 359/1999 Sb. v účinném znění ke dni 1. 1. 2013. Ostatní prameny 1. Bubleová V., Vávrová, A., Vyskočil, F., Pokorná, P. (2014): Průvodce náhradní rodinnou

péčí

[on-line].

Dostupné

31.8.2015

z:

http://www.nahradnirodina.cz/files/File/Pruvodce/2014_PRUVODCE_NRP.pdf 2. Černá A., Svoboda, D. (2015): Vyjádření Amalthea ke smyslu pěstounské péče na přechodnou

dobu

[on-line].

Dostupné

10.10.2015

z:

http://www.rpp.cz/inpage/pppd-a-amalthea-894/. 3. Ježková, Z. (2015): Každé dítě patří do rodiny, nebo snad ne? [online]. Dostupné 5. 10. 2015 z: http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/-kazde-ditepatri-do-rodiny-nebo-snad-ne-150.html 4. Klimeš J. (2013): Identita dítěte v náhradní rodinné péči (NRP) a kontakt s biologickými

rodiči

[on-line].

Dostupné

27.3.2015

z:

http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/identita_ditete_styk_s_bio_rodici.htm 5. Laklija, M. (2011): Foster Care Models in Europe: results of a conducted survey. [on-line]. Dostupné

10.10. 2015 z: http://www.udomiteljizadjecu.hr/wp-

content/uploads/documents/publikacije/Foster%20care%20models%20in%20Europ e%20-%20results%20of%20a%20conducted%20survey%20%20Maja%20Laklija.pdf 6. Macela, M. (2013): Informace o postupech spojených s umisťováním dětí do pěstounské

péče

na

přechodnou

dobu

[online].

Dostupné

9.4.2015

z:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/14851/umistovani_deti_PPPD.pdf 7. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (2014): Roční výkaz o výkonu sociálněprávní ochrany dětí za rok 2014 [online]. Dostupné 26. 6. 2015 z: http://www.mpsv.cz/cs/7260

60

8. Olomoucký kraj (nedatováno): Seznam pěstounů na přechodnou dobu [online]. Dostupné

7.

10.

2015

z:

https://urad.kr-

olomoucky.cz/pestouni/Lists/Seznam%20pstoun%20na%20pechodnou%20dobu/V sechny_kraje.aspx 9. Ombudsman, Veřejný ochránce práv (2013): Zpráva ze systematických návštěv zdravotnických zařízení, které poskytují péči ohroženým dětem do 3let věku, kojenecké

ústavy

[online].

Dostupné

26.

9.

2015

z

http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2013/NZ-25_2012kojenecke-ustavy.pdf 10. Pěstounská péče na přechodnou dobu (nedatováno): Převzetí dítěte do PPPD. [online]. Dostupné 10. 10. 2015 z: http://www.rpp.cz/inpage/prevzeti-ditete-dopppd/. 11. Scie (nedatováno): Social care institute for excelence [online]. Dostupné 10.10.2015 z: http://www.scie.org.uk/publications/guides/guide07/temporary/. 12. Statistické údaje KÚ MSK (2014): Náhradní rodinná péče – statistika dětí [online]. Dostupné

11.

6.

2015

z

http://verejna-sprava.kr-

moravskoslezsky.cz/assets/socialni_oblast/nahradni-rodinna-pece---statistikadeti_1.pdf 13. Statistické údaje KÚ MSK (2014): Náhradní rodinná péče – statistika žadatelé [online].

Dostupné

11.

6.

2015

z

http://verejna-sprava.kr-

moravskoslezsky.cz/assets/socialni_oblast/nahradni-rodinna-pece---statistikazadatele_1.pdf 14. Šlesingerová, K. (2014): Aktuální situace v oblasti náhradní péče o děti v ČR 17. září

2014

[online].

Dostupné

26.

6.

2015

z

http://informace.nahradnirodice.cz/room/file/prezentace-dopady-novely.pdf. 15. UNICEF (2012): Romania Example: Child Protection within a Family Environment

[online].

Dostupné

29.

http://www2.unicef.org:60090/childfamily/index_24538.html 61

9.

2015

z

16. Výbor proti mučení a jinému nelidskému, krutému, ponižujícímu zacházení a trestání (2015): Usnesení výboru proti mučení z 21. 4. 2015 [online]. Dostupné 7. 10. 2015 z: http://vzd.bible-online.cz/usneseni-vyboru-proti-muceni-tykajici-sepece-o-ohrozene-deti#attachments. 17. Zábranská, M. (nedatováno): Pěstounská péče na přechodnou dobu pohledem pracovnice

OSPOD

[online].

Dostupné

13.4.2015

z:

http://www.cijedite.cz/?nav=temata/jak-to-vidi/jak-to-vidi....html&comment=33 18. Zamboj, L. (2015): Výbor proti mučení a jinému nelidskému, krutému, ponižujícímu zacházení a trestání: Odůvodnění péče o malé děti [online]. Dostupné 7. 10. 2015 z: http://vzd.bible-online.cz/usneseni-vyboru-proti-muceni-tykajici-sepece-o-ohrozene-deti#attachments.

62