Univerzita Palackého v Olomouci. Cyrilometod jská teologická fakulta. Katedra k es anské výchovy. Dagmar Je ková. Studijní obor: Sociální pedagogika

Univerzita Palackého v Olomouci

Cyrilometodějská teologická fakulta

Katedra křesťanské výchovy

Dagmar Ježková Studijní obor: Sociální pedagogika

SMYSL ŽIVOTA SENIORŮ

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Mgr. Mgr. Peter Tavel, Ph.D.

Olomouc 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsou v ní uvedené veškeré zdroje a prameny, ze kterých jsem při psaní bakalářské práce čerpala.

V Olomouci dne 25. 10. 2013 ……………………………………… podpis studentky

Poděkování:

Děkuji tímto Doc. Ing. Mgr. Mgr. Peterovi Tavelovi, Ph.D. za odborné rady a laskavé vedení bakalářské práce. Děkuji své rodině a přátelům za pomoc a podporu. Děkuji i kolegům v zaměstnání za pevné nervy i účastníkům výzkumu, že mi dovolily nahlédnout do svých životních osudů.

OBSAH Úvod ..................................................................................................................................6 TEORETICKÁ ČÁST........................................................................................................8 1 Stáří a stárnutí .................................................................................................................8 1.1 Stáří..............................................................................................................................8 1.2 Stárnutí.........................................................................................................................9 1.2.1 Biologické stárnutí...................................................................................................10 1.2.2 Psychologické stárnutí .............................................................................................11 1.2.3 Sociální stárnutí.......................................................................................................11 2 Senior............................................................................................................................13 2.1 Pojem senior...............................................................................................................13 2.2 Vývojové období seniora ............................................................................................14 2.3 Potřeby seniorů...........................................................................................................15 2.4 Kvalita života seniorů .................................................................................................17 3 Smysl života..................................................................................................................20 3.1 Definice smyslu..........................................................................................................20 3.2 Podstata a význam smyslu života................................................................................21 3.3 Cesta ke smyslu života................................................................................................23 PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................27 4 Výzkum v městě Holešov a okolí ..................................................................................27

4.1 Popis výzkumu ...........................................................................................................27 4.2 Přístup výzkumu.........................................................................................................29 4.3 Souhlas o vykonání výzkumu .....................................................................................29 4.4 Jednotliví respondenti a jejich charakteristika .............................................................30 4.5 Rozhovor s respondenty..............................................................................................31 4.6 Analýza rozhovorů podle výzkumných otázek ............................................................43 4.7 Analýza napříč rozhovory...........................................................................................46 4.8 Závěr výzkumu...........................................................................................................48 Závěr...............................................................................................................................50 Seznam použité literatury a zdrojů ...............................................................................52 Seznam příloh .................................................................................................................56 Příloha P1 – dopis pro respondenty...............................................................................57 Příloha P2 – informovaný souhlas .................................................................................58

Úvod

Pro mou bakalářskou práci jsem si zvolila téma „Smysl života seniorů“. Toto téma jsem si vybrala z důvodu, že mě samotnou velmi zajímalo a senioři jako oblast pracovní je mi blízká a je jedním z povolání, v kterém bych se chtěla uplatnit. Neměla jsem žádná očekávání, ale zároveň jsem se těšila, jak budou probíhat mé návštěvy u respondentů. Součástí této práce bylo prováděno šetření v přirozeném domácím prostředí seniorů. S těmito lidmi jsem strávila spoustu času v jejich domácnosti, tj. v jejich přirozeném prostředí, i několik hodin a troufám si říci, že díky své snaze co nejvíce jim aktivně naslouchat, jsem dokázala získat jejich důvěru a oni mi za to na oplátku otevřeli svá srdce, abych mohla poznat jejich život, ale i trápení, bolest a mnohdy i osamění, která s sebou dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a přibývající věk ruku v ruce přinášejí. Smysluplnost života má vliv na psychické, ale i na fyzické zdraví. Lidé, kteří mají pochybnosti o smysluplnosti svého života a jednání, mají i výrazně vyšší míru uzavírání se do sebe. Životní smysl nebo smysl v životě je pojem znovu uvedený do moderního lékařství, psychologie a psychoterapie a to hlavně V. E. Franklem. Smysluplnost života může být otřesena zvláště v pozdním stáří, ať už při jednostranném zájmu o pouhou zabezpečenost, uspokojení základních potřeb, či pod tlakem tragických životních událostí a v situaci prožívaného utrpení. Když člověk necítí užitečnost pro druhé, shází mu komunikace a běžné denní radosti nemá důvod k zvládání mnohdy závažných obtíží. Zajímalo mě do jaké míry vnímají senioři svůj život jako smysluplný.

Cílem mé bakalářské práce je objasnit důvody proč někdo nenachází smysl ve svém životě a naopak jaký smysl v životě senioři mají a proč zrovna tento smysl a za jakých podmínek. Zjistit smysl jejich života, to v jakém žijí prostředí, s kým se stýkají a jak vyplňují svůj volný čas. V teoretické části budu popisovat stáří jako takové, jeho znaky a změny, které přináší. Také stárnutí, které souvisí s jeho odlišnostmi. Rozdělení stárnutí na biologické, psychologické a sociální. V druhé kapitole se zabývám pojmem senior, vývojovými obdobími seniora jako je rané stáří a pravé stáří. Dále upozorňuji na potřeby seniorů, do kterých zařazuji fyziologické potřeby, potřeby jistoty a bezpečí, sociální potřeby, potřeba

6

autonomie a seberealizace. Popisuji také kvalitu života seniorů, jak je definována a co všechno zahrnuje. V poslední teoretické části se zabývám pojmem smysl života, co tím rozumíme a jak ho definujeme a chápeme. Neopomíjím ani podstatu a význam smyslu života, kde se zabývám otázkou smyslu života a to, že člověk by měl vnímat vyšší smysl ve svém životě. Také upozorňuji na téma cesty ke smyslu života, v čem spočívá svoboda člověka, jaký život je smysluplný. Vysvětluji zážitkové, tvůrčí a postojové hodnoty. V praktické části popisuji výzkum na téma „smysl života seniorů“. Vybrala jsem si kvalitativní přístup formou přímého pozorování a polostrukturovaného rozhovoru, který jsem prováděla v městě Holešov a okolí. Na tento výzkum jsem si vybrala šest respondentů v jejich přirozeném domácím prostředí. Popisuji jejich smysl života, to v jakém žijí prostředí, s kým se stýkají a jak tráví svůj volný čas. „Každý z nás stojí před úkolem najít smysl svého života – navzdory přítomnosti smrti, tělesným i duševním bolestem, promarněným příležitostem a neutišitelné touze po milovaném, navždy ztraceném člověku. Terapii přitom připadá jen relativně skromná úloha. S její pomocí se lze pokusit osvobodit pacienta natolik, že je pak schopen v sobě smysl života sám nalézt. (…) Kromě milostných problémů a problémů v zaměstnání se hodně lidí musí vyrovnávat právě s všudypřítomnými pocity nedostatku štěstí a s prázdnotou. Takoví lidé mají všechno, ale přesto cítí, že nic z toho je nemůže skutečně učinit šťastnými. Tento pocit zřídka klame, neboť je to skutečně tak. Životu nemůže propůjčit trvalý smysl nic, co přichází zvenčí. Smysl života i štěstí musíme hledat ve svém nitru. Otázka po smyslu života je existenciální otázkou, možná existenciální otázkou v pravém slova smyslu, sahající dále a hlouběji než jakákoli psychoterapie či medikamentózní léčba.“ 1

1

YOVELL, Y., Nepřítel v mém pokoji a jiné příběhy z psychoterapie, s. 38

7

TEORETICKÁ ČÁST

1 Stáří a stárnutí Stáří tak jak ho známe je „takové, jaké je“, ale představa toho, co to je být starý, co je to stáří, je opravdu jiná a může být docela protichůdná, a to nejen ze smyslu historie, ale i aktuálně. Vždyť i v průběhu života se jeden jediný člověk dívá na stáří různýma očima, rozdílně je přijímá a hodnotí. Každá společnost si vytvářela speciální pojetí stáří, od něhož bylo pak odvíjeno také konkrétní sebepojetí starých lidí.

1.1 Stáří „Jsem si velice dobře vědom toho, že jsem opravdu starý. Ve svém nitru zůstávám však v mnoha ohledech stále stejným člověkem, ani starým, ani mladým.“2

Stáří má své znaky, které vidíme na venek. Nelze je zakrýt a ani přehlédnout. Dokonce i v průběhu života se jeden jediný člověk dívá na stáří různýma očima, rozdílně je přijímá a hodnotí. Stáří je přirozené období lidského života, které vztahujeme také k ostatním životním obdobím: k dětství, mládí, k době zralosti. Marie Vágnerová stáří charakterizuje jako „poslední etapu života, fázi, která bývá označována jako postvývojová, protože již byly realizovány všechny latentní schopnosti vývoje.“3 Kdy je vlastně člověk starý? Tato otázka se

určitě honí hlavou každému z nás. Stáří se může stát skutečným neštěstím pro jednotlivce a jeho rodinu. Na druhé straně známe přece také starce činorodé a produktivní do vysokého věku, setkáváme se s roztomilými babičkami a starými dámami plnými osobního kouzla a optimismu. Jenomže ti z obrazu stáří v obecném povědomí jaksi vypadli, a proto se nemůžeme divit, že současný obsah pojmu „být starý“ je pro začínající penzistku či penzistu skutečně těžko přijatelný. Když se cítíme dobře, tak přece ještě nejsme staří i když je nám třeba 60. Nebo ano? Ostatně člověk na pokraji své důchodové kariéry je opravdu

2

ROGERS, C.R., Způsob bytí, s. 74.

3

VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II, s. 299, původně S-H a v něm původně Bromley.

8

někdo jiný než ten, který za patnáct až dvacet let bude svým zevnějškem tvořit viditelný a „hrůzu nahánějící“ obraz stáří pro ty mladší. Stáří je výsledkem celoživotního vývoje. Je charakteristické ubývající plodností, snižováním pohybových a kognitivních schopností a úbytkem dalších tělesných funkcí. Vyznačuje se rovněž přibýváním stařeckých chorob, jako jsou rakovina, kardiovaskulární onemocnění nebo demence.4 Není nutně synonymem nemoci, i když se ve stáří skutečně více stůně. Změn, které stáří přináší, je hodně a jejich důsledky mají různou povahu. V konečném důsledku však vždy vedou ke změnám životního stylu, přístupu k životu, potřebám a očekáváním. Při práci se seniory je potřeba tuto skutečnost respektovat a proto více než v jiných případech uplatňovat individuální přístup k těmto jednotlivcům. Dle MUDr. Tošnerové je stáří proces přirozených a předvídatelných změn, jež se vyznačuje značnou variabilitou v typech a rychlosti. Změny se týkají fyzického vzhledu, energetického stavu, duševních schopností a též i společenského života. Komplexně jsou většinou osob vnímány jako ztráty.5

1.2 Stárnutí Obecně lze říci, že stárnutí je série změn, která se specificky projevuje na těle i na duši. Je třeba důrazně odlišovat tzv. fyziologický typ stárnutí od patologického. Fyziologické stárnutí je normální součástí života, zákonitou epochou ontogeneze. Někteří lidé však stárnou tak rychle, že se jeví předčasně zestárlí. Předčasné patologické stárnutí lze hodnotit především empiricky, neboť vyčerpávající odborné definice není známá. Termín patologické stáří je však používán ještě v jiném významu. V kontrastu ke stáří fyziologickému, tedy přiměřenému a převážně „zdravému“, se termín patologické používá pro stáří nemocemi výrazně sužované. Pavel Mühlpachr uvádí, že „stáří je obecným označením pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů modifikovaných dalšími faktory (především chorobami, životním způsobem a životními podmínkami) a je spojeno s řadou významných změn sociálních (osamostatňování dětí, penzionování a jiné změny sociálních

4

Srov. ANTEBI, A. Modelové organismy stárnutí. In P. Gruss (Eds.), Perspektivy stárnutí, s. 77.

5

Srov. TOŠNEROVÁ, T. Jak si vychutnat seniorská léta, s. 14

9

rolí). (...) Stárnutí je celoživotní proces, jehož involuční projevy se stávají zřetelnějšími zhruba od přelomu 4. a 5. decenia, a to v závislosti na náročnosti prostředí.“6 Stárnutí a stáří je spojeno s postupným ubýváním sil, změnami fyzickými viditelnými na pohled a změnami skrytými v těle a v orgánech i změnami psychickými. A pokud se na člověka podíváme jako na celek, nastávají také změny v sociální oblasti. Podle Hocmana je stárnutí „ubývání tělesných i duševních sil, zpomalování chemických procesů v organismu, změny ve všech orgánech, vráskovatění pokožky, šedivění vlasů, snižování ostrosti smyslů, větší náchylnost k nemocem. V živém těle nastává v průběhu stárnutí velice mnoho změn, a to na úrovni molekulární, buněčné, tkáňové i na úrovni celého organismu.“7 Stárnutí se považuje za problém psychologicko-technologický, nýbrž se posuzuje zejména z hlediska společenského a etického. Spočívá v charakteristice současné společnosti za juvenilní, když se úctě a obdivu těší hlavně mládí, síla, výkon. Staří lidé jako součást populace se znevažují, staví se na okraj zájmu, v extrémní poloze dochází až k jejich odmítání.

Stárnutí probíhá na biologické, psychologické a sociální úrovni.

1.2.1 Biologické stárnutí Biologické stárnutí označuje změny organismu, které probíhají na fyziologické úrovni. Změny postihují tělesné tkáně a orgány, avšak neprobíhají u každého jedince stejně, jsou determinovány genetickými dispozicemi a životním stylem. Jednotlivé systémy v těle zaznamenávají zpomalení a oslabení dřívějších funkcí a pokles biologických adaptačních mechanismů. Pacovský rozlišuje tři typy funkčních změn: -

úbytek funkcí na úrovni molekulární, tkáňové, orgánové a systémové

-

vyčerpání buněčných rezerv, které se projevují při reakci na zátěžovou situaci

-

zpomalení většiny funkcí8

Dochází také k involučním změnám smyslového vnímání. U zraku se projevuje zhoršení akomodace (schopnost zaostřit na různé vzdálenosti), zrakové ostrosti a barvocitu. Staří lidé špatně rozlišují modrou a zelenou barvu, u světlých barev je rozlišovací schopnost 6

MÜHLPACHR, P., Gerontopedagogika, s. 18

7

HOCMAN, G., Stárnutí: Co víme o tom, co nás nemine, s. 6

8

Srov. PACOVSKÝ, V., Proti věku není léku? Úvahy o stárnutí a stáří, s. 19

10

lepší. 9 Druhým nejvýraznějším znakem slábnutí smyslů je zhoršení sluchu. Sluch, stejně jako zrak, slábne již v průběhu dospělosti a řada padesátiletých lidí má alespoň za určitých okolností horší sluch. Zhoršení je způsobeno zvápněním (artrózou) kostí středního ucha, což má vliv na přenos zvuku, především vysokofrekvenčního.

1.2.2 Psychologické stárnutí Psychologickým stárnutím můžeme rozumět přístup ke stáří z hlediska jednotlivce a psychologických změn jeho vnímání, myšlení, prožívání a chování. Jedná se především o změny v oblasti poznávacích procesů (pokles aktivační úrovně, smyslového vnímání a s tím spojené orientace, paměťových kompetencí a učení, intelektových schopností), regulačních procesů (labilnější emoční prožívání a reaktivita, pokles aktivní vůle a naopak zbytnění vůle pasivní v podobě zarputilosti a často nesmyslného ulpívání), ale také o změny

osobnosti (puntičkářství, opatrnost, nerozhodnost, úzkostnost, nespokojenost,

egocentrismus, prohloubená introverze či vztahovačnost). V pozdních fázích životního cyklu pak můžeme hovořit o změnách v psychice člověka, které souvisejí především s prohlubováním závažnosti některých chronických onemocnění, celkovým poklesem výkonu organismu, nesoběstačností a s tím vším související změnou způsobu života, v neposlední řadě pak přípravou na smrt. „Efekt životní dráhy člověka se uplatňuje ve stáří silnější měrou než v předchozích etapách životního cyklu. Ve stáří mají psychické schopnosti a vlastnosti ještě větší rozptyl než v předchozích etapách; je to důsledek zvýrazněné individualizace a vlivu životních zkušeností.“10

1.2.3 Sociální stárnutí Nejčastější změnou v životě člověka ve starším věku je odchod do důchodu (sociální událost), respektive dosažení důchodového věku, atomizace rodiny, ztráta partnera. Syndrom prázdného hnízda – odchod dětí z domu, může být vnímáno jako pocit náhlé osamělosti, postihuje více ženy, hůře se s tím vyrovnávají, a to může vyústit v určité psychické poruchy (deprese, úzkost, neklid, nespokojenost, zahořklost, stěžování, výčitky).

9

Srov. KALVACH, Z., kolektiv, Geriatrie a gerontologie, s. 47

10

KALVACH, Z., kolektiv, Geriatrie a gerontologie, s. 108

11

Odchodem dětí z domova se manželé ocitají sami jeden s druhým. Začíná hledání nového způsobu manželského života bez dětí, nové rovnováhy. Změna může partnery sblížit a upevnit jejich vztah nebo naopak zhoršit. Ztráta rodičovské role bývá kompenzována rolí prarodiče. Ve věku kolem 50 let člověk dosáhne pracovního a profesionálního vrcholu, zbývá mu však ještě 10-20 let práce. Nastává hledání nových aktivit, sledování změn v oboru. Před vlastním odchodem obavy ze sociálního vyloučení, pocit ztráty, pro člověka je to nelehké období a musí se vyrovnat s existující změnou. „Sociální stáří je dáno změnou rolí, způsobu života i změnou ekonomického zajištění.“11 Velký vliv na dosavadní způsob života mají i změny komunikačních schopností. Zhoršení komunikačních schopností je důsledek zejména snižování výkonnosti zraku a sluchu. Člověk má vždycky, tedy i ve stáří určité možnosti. Měl by zůstat aktivní, protože to, co se nepoužívá, chátrá. Měl by využít své pozdní svobody ke kvalitnímu životu. Měl by vědět, že svým chováním i svou vizáží se stává modelem stáří pro druhé. Měl by vědět, že nemůže žádat nemožné. A především by měl svým každodenní životem dokazovat sobě i okolí, že přijal odpovědnost za své stáří. Sociální stáří můžeme obecně rozdělit na první a druhý věk, tj. období vzdělávání se a produktivity, a na věk třetí a čtvrtý, který se nese ve znamení zklidnění životního tempa.12

11

MÜHLPACHR, P., Gerontopedagogika, s. 19

12

Srov. KALVACH, Z., kolektiv, Geriatrie a gerontologie, s. 47

12

2 Senior

2.1 Pojem senior Vymezení pojmu senior není jednoznačné. Existují různá přiřazení pro označení takového jedince.

Nejčastějšími výrazy jsou: - starší člověk, - starý člověk, - přestárlý člověk, - důchodce, - penzista, - jedinec s označením 60 +, - jedinec kategorie III. či IV. věku, - geront, aj. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: Důchodce: - osoba pobírající důchod, - penzista. Senior: - starší ze dvou lidí stejného jména, zpravidla otec (x junior), - nejstarší člen v nějaké společnosti, stařešina, nestor, - sportovec starší věkové třídy (x junior). „Pro označení člověka žijícího v období stáří nacházíme v odborné literatuře různé pojmy. Gerontologie pracuje nejčastěji s pojmem „geront“, v psychologické literatuře se používá pojem „senescent“, jinde se hovoří o „starých“ nebo o „důchodcích“. Zejména označení „starý“ má negativní citový náboj – jeho nevhodnost kritizovaly i materiály OSN při příležitosti Mezinárodního roku starších lidí.“13

13

PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R., Gerontagogika, s. 78

13

2.2 Vývojové období seniora Erikson charakterizuje období stáří z hlediska vývojového úkolu, který má člověk v tomto období splnit. Označuje ho pomocí vyjádření konfliktu dvou protikladných aspektů, které se ve stáří objevují - integrity a zoufalství. Starý člověk se má zaměřit na to, aby vnímal svůj život jako dobře prožitý a smířil se s tím, jaké udělal v životě chyby, s tím, co by nyní třeba i změnil. 14

Prvním obdobím je rané stáří, které se vymezuje od 60 do 75 let. V tomto období je hlavním vývojovým úkol dosažení integrity v pojetí vlastního života. Podmínkou dosažení je: -

pravdivost k sobě samému

-

smíření se s vlastním životem

-

stabilizace a generalizace postoje k životu, což umožňuje nadhled

-

kontinuita (vlastní život jako součást generační posloupnosti).

„Určení věkové hranice stáří je především konvencí a sociálním konstruktem, který vznikl z potřeb administrativy sociálního státu.“15

Druhým obdobím je pravé stáří, které se vymezuje od 75 let a více. V tomto období je důležitá kvalita života a sní související subjektivní pocit pohody, který může být individuálně rozdílný. Obecně platí, že kvalita života spíše klesá. Úkolem pravého stáří je udržení přijatelného životní stylu ( udržení autonomie proti bezmocnosti a závislosti, udržení sociálních kontaktů a vztahů proti izolaci a osamělosti, udržení sebeúcty). Vyskytují se zde typické situace dané pro toto období: -

nemoc a úmrtí partnera, přátel (20 – 25 % starších seniorů pravděpodobně žije v sociální izolaci)

-

zhoršení zdravotního stavu, úbytek fyzických a psychických kompetencí (pouze 51% lidí nad 75 let soběstační)

-

ztráta jistoty a soukromí (domov důchodců, LDN)

K problematice přesného vymezení stáří se vyjadřuje i Stuart-Hamilton, který říká, že neexistuje jediné spolehlivé měřítko stárnutí – většina gerontologů ale z praktických

14

Srov. ERIKSON, E. Životní cyklus rozšířený a dokončený, s. 128

15

VOHRALÍKOVÁ, L., RABUŠIC, L., Čeští senioři včera, dnes a zítra, s. 6

14

důvodů označuje za počátek stáří věk 60 až 65 let. V tomto věku je již dobře patrné oslabení celé řady fyzických a psychických procesů.16

2.3 Potřeby seniorů Americký psycholog Abraham H. Maslow vytvořil hierarchické uspořádání lidských potřeb, zobrazované ve tvaru pyramidy. Obecně přitom platí, že uspokojení nižších potřeb je nutné pro uspokojení potřeb vyšších. 17 Potřebou se tedy nerozumí pouze něco, co člověku chybí, ale také a hlavně to, k čemu jedinec skrze ni směřuje. Potřeba je určitá síla, která člověkem hýbe a posunuje ho směrem ke člověku, předmětu nebo činnosti. Potřeba je projevem bytostného přání. 18 Potřeby jsou jednou ze základních otázek vztahu člověka k sobě, k životu a ke svému prostředí. Ale také naopak, kdy potřeby jsou výrazem nároků prostředí na člověka. Potřeby jsou základní motivační silou v chování člověka, pomáhají udržet rovnováhu nejen uvnitř organismu, ale i rovnováhu mezi člověkem a prostředím. Potřeby přispívají k adaptaci člověka na změny prostředí a naopak potřeby člověka prostředí mění.

Jako první bych zmínila fyziologické potřeby, které jsou základní, prvotní a přirozené. Zde patří: -

dýchání,

-

výživa

-

vyměšování

-

spánek a odpočinek,

-

pohyb a chůze

-

hygiena

-

správná teplota

-

zdraví, tišení bolestí

-

fyzické kontakty

16

Srov. STUART-HAMILTON, I., Psychologie stárnutí, s. 20

17 WIKIPEDIE: 18 Srov.

Potřeba [online] 2010, [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné na:

PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi, s. 36

15

Potřeba jistoty a bezpečí je u seniorů obzvláště důležitá.

Můžeme zde zahrnout: -

potřebu ekonomického zabezpečení

-

potřebu fyzického bezpečí

-

potřebu psychického bezpečí

Se sociální potřebou souvisí, podle Vágnerové i potřeba sociálního kontaktu. Avšak velké množství nových vztahů stojí v protikladu k potřebě soukromí a samoty. Se sociálními kontakty a vztahy úzce souvisí potřeba komunikace.19 Ta bývá ve stáří narušena změnami smyslového vnímání, úbytkem kognitivních funkcí i případným neurologickým onemocněním.20 Můžeme zde zahrnout: -

potřebu informovanosti

-

potřebu náležet k nějaké skupině

-

potřebu lásky

-

potřebu vyjadřovat se a být vyslechnut

Potřeba autonomie - uznání, ocenění a sebeúcty (uznání sebe sama, snaha neudělat ostudu, potřeba úspěchu, poznání a intimity). Autonomie je definována jako schopnost vést život podle vlastních pravidel. Být autonomní znamená zůstat pánem svého chování a způsobu života.21 Potřeba seberealizace je dána touhou nalézt smysl života. Starý člověk je postaven do situace, kdy musí hledat nový způsob seberealizace. Pokud již není schopen seberealizace ve svém věku, zdůrazňuje aspoň své dřívější životní úspěchy. Potřeba seberealizace je tak uspokojována přinejmenším v rámci vzpomínek. Kdybych chtěla použít určité nadřazenosti a přirovnání, řekla bych, že staří lidé již nemají své „vysoké domy životních potřeb“, jako je to u dospělých. Starým lidem stačí

19

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II. - dospělost a stáří, s. 77

20

Srov. SURÁ, Z., Komparace každodenního života seniorů v sociálních zařízeních a přirozeném domácím

prostředí. Brno: Lékařská fakulta MU, 2008. Diplomová práce. 21

Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi, s. 16

16

malé, ale účelné „domky“ s pevnými základy tělesných potřeb – zdraví. V těchto pomyslných domcích, budou sice důležité místnosti, kterým se starý člověk rád vyhýbá např. tělocvična, koupelna. Jiné místnosti obývá rád a často: kuchyni s jídelním stolem, toaletu, ložnici a pohodné křeslo, ze kterého je dobře vidět televizi či pohyb na silnici.

2.4 Kvalita života seniorů Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je kvalita života definována jako jedincova percepce jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o velice široký koncept, multifaktoriálně ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí.22 Smyslem existence člověka se čím dál víc stává život sám. Kvalita života je složitý a velmi široký pojem. Dotýká se pochopení lidské existence, smyslu života a samotného bytí. Zahrnuje hledání klíčových faktorů bytí a sebepochopení. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další podmínky pro zdravý a šťastný život člověka. Komplexní pohled na život postihuje jak vnější podmínky, tak i vnitřní rozměry člověka. Ve společnosti dochází k výrazným strukturálním změnám, a to ve prospěch seniorů. Stárnoucích a starých lidí postupně přibývá, což nezůstává bez odezvy ze strany odborníků a jejich snahy o zkoumání všech aspektů života této věkové skupiny.

Zaujal mne příběh jednoho starého muže. „Co je to kvalita života? Otázka, na kterou jistě není pouze jedna správná odpověď. Každý člověk má jiné priority, jiný žebříček hodnot. Ale pokud mohu mluvit za sebe a myslím si, že i za většinu populace nejen mé věkové kategorie, je to především schopnost být soběstačný. Začneme- li od bazálních lidských potřeb, které jsou jaksi posunuty na okraj, protože jsou až příliš samozřejmé, jako například dojít si sám na toaletu, sám se napít, najíst, umýt se, obléci se, obout si boty. Pokud tyto schopnosti máme, stáváme se „kvalitní součástí“ lidské populace, pokud máme dostatečné zázemí, nadání, inteligenci, můžeme vystudovat základní, střední, vysokou školu, získat titul, nastoupit do zaměstnání a vydělávat peníze. Poté si postavit dům, vzít si

22

Srov. VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P., Kvalita života, s. 11

17

životního partnera, zplodit děti a zasadit strom. Tomu by se jinak dalo říci, žít „kvalitní život“. Co se však stane, když nás postihne vážná nemoc? Postupně se vše zboří jako domeček z karet. Vzhledem ke stálým zdravotním problémům a absenci v práci ztratíme zaměstnání, tím značnou část příjmu do rodinného rozpočtu, nezvládáme splácet hypotéku na dům, nemůžeme koupit dětem stejně hodnotné dárky jako minulá léta, manželce působíme trápení a starosti a i když víme, že za to vlastně nemůžeme, že nemoc zaklepala zrovna na naše dveře, stále si připadáme vinni. Přemýšlíme o jiném způsobu, jak ukončit tyto problémy. Selhali jsme. Chtěli jsme mít vše pod kontrolou a tak dlouho se nám dařilo. Proč zrovna já? Postupně ztrácíme schopnost obstarat si bazální potřeby, hygienu, místo pohodlného křesla v kanceláři nám jako poduška slouží plena značky Abena, manželčino kuchařské umění už oceňujeme jen ze zvyku a také proto, že zastíráme, že je to pro nás jako kus bláta, že necítíme chuť jak stárneme, že jediné, co cítíme, je bolest. Bolest a hořkost nad tím, co se nám stalo, že se někde stala chyba, že se někdo nahoře přepočítal, že my jsme se měli dožít toho, jak budeme nadávat na nízké důchody, na poplatky u diabetologa, že jsme se chtěli strkat v supermarketu o zlevněné zboží, že jsme si chtěli užít čestného místa v MHD, když jsme to doteď byli my, kdo místa na sedění opouštěl. Ale co to, najednou je vše jinak. Dovolená v Dominikánské republice se nekoná. Ležíme na lůžku a myšlenky běží jedna za druhou. Myšlenka, poslední a jediný pozůstatek po bytosti, které se říká člověk. O čem si to pořád šeptají, vědí více než já? A jak se tváří? Nechci, aby mě litovali. Nikdy jsem nechtěl, aby mě někdo, kdokoliv, litoval. Chtěl bych něco udělat, chtěl bych jim něco říci. Chci říci, že to zvládnu, že jsem statečný a ať jsou taky stateční. Ale jsem statečný? Chtěl bych se projet na kole, nebo si zaběhat. Chtěl bych zajít s kamarády na fotbal, potom sednout do hospody na jedno a povykládat o tom bouráku, co se mi blýská v garáži. Mám ho ještě? Chtěl bych se podívat ještě jednou k Viktoriinu jezeru, tam se nám všem tak líbilo. Chtěl bych ještě syna, svoje holky mám rád, miluji je, ale ještě toho syna bych si přál, naučil bych ho vše, co umím. A koně, koně bych si koupil. A projel bych se po stráni za domem, letěl by jako šíp, a na všechno bych zapomněl, jen vítr by mi čechral vlasy. A já bych se k němu přitiskl a on by mi rozuměl, on by mlčel, ale rozuměl. Proč mi nikdo nerozumí? A proč se na mě tak zvláštně dívají?

18

Zítra jim řeknu, že si koupím koně.“23

23

ETERNITY: Co pro mě znamená kvalita života [online], 2009.



19

[cit. 20. 3. 2013]. Dostupné na:

3 Smysl života

„Co zde rozumíme „smyslem" - Hledání smyslu spočívá za prvé ve svobodě člověka, v jeho otevřenosti; za druhé v rozdílné hodnotě věcí; za třetí v neustálé změně situací - Je člověk opravdu svobodný? - Život je tvůrčím úkolem - Svoboda a následky předchozích rozhodnutí“24 Spousta lidí začne dříve či později přemýšlet o tom co vlastně chtějí a jak najít to své štěstí. Je snad smysl života to, že jsme se náhodou narodili, půlku života promrhali tím, že jsme se těšili až začneme skutečně žít, pak nás čeká těžká práce, abychom zlepšili své životní podmínky a uspokojily své potřeby, měli děti a o ty se postarali, zhruba v 70 až 80 letech zemřeli a pak již nikdy neexistovali? Možná ano, možná ne.

3.1 Definice smyslu Nějakou jednotnou definici smyslu života hledáme těžko. Vycházím z toho, že to, proč žijeme, je důležité hledat sám v sobě, v lidech a věcech kolem nás, ve štěstí, když si můžeme říct, že máme někoho rádi a on nám svou lásku oplácí, že stále něco nového poznáváme, že pomůžeme napravit třeba zdevastovanou přírodu, která nám někdy krutě oplácí naši lhostejnost, že pomůžeme ostatním, že... atd. Zkrátka žít a nechat žít. Termín smysl jsme si zvykli používat takovým způsobem, jenž je každému pochopitelný. Existence člověka je smysluplná, pokud obsahuje nějakou náplň, účely nebo cíle, pro něž stojí za to žít. Lidé si potřebují ve svém životě stanovovat cíle, plánovat, utvářet si svoji budoucnost.25 Tavel uvádí přehled některých definic smyslu života: - „Smysl je stav, kdy má člověk životní cíle, pocit směru, pořádku a důvodu k existenci. (G. T. Reker) - Smysl života je individuální konstruovaný kognitivní systém, který dává životu 24

LÄNGLE, A., Smysluplně žít. Aplikovaná existenciální analýza, s.7

25

Srov. RABAN, M., Duchovní smysl člověka dnes: od objektivního k existenciálnímu a věčnému, s. 174

20

osobní hodnotu. (P. T. P. Wong) - Smysl života je mentální reprezentace možných souvislostí mezi věcmi, událostmi a vztahy. (H. Baumeister) - Smysl života je individuálně vytvářený systémový regulátor lidského konání intrapsychického složení, kterým jednotlivec připisuje podstatný, existenční význam vlastnímu bytí, druhým a světu, v souladu s vyznávanými hodnotami. Intrapsychický v daném případě znamená, že smysl života je vytvářen integrací kognitivních emočních a motivačních, resp. volních potenciálů člověka, k nimž patří schopnost poznávat sebe, porozumět druhým, hledat optimální řešení, dále pak pohoda, sebekontrola, účinnost, plánování událostí, vyhledávání cílů, zvládání náročných životních situací a podobně. (D. Kováč)“26 Halama chápe smysl života v ontologickém přístupu jako „nejvyšší integrující základnu osobnosti, tj. jako základní životní orientaci, životní úlohu, světonázor, interpretaci světa a života ve všeobecnosti.27 Smysl v životě můžeme podle Rabana popsat také jako „potřebu orientace v mezních situacích, na které stále znovu narážíme na naší cestě životem. Ještě doplňuje, že stále jsme vyzíváni k rozhodování o dalším směřování naší cesty. Přitom nacházíme svou volbu na základě hodnot, za pomoci naší schopnosti hodnotit, která je neoddělitelně spojena s naším lidstvím. 28 Když známe smysl našeho života je náš život plný harmonie a dostatku.

3.2 Podstata a význam smyslu života Podstatu smyslu života chápu jako to, co je třeba, aby si jedinec uvědomil ve své snaze dosažení daného smyslu a významem smyslu života již chápu jako interakci jedince a společenství, ve kterém se orientuje ve směrnici definovaných či předurčených cílů. Frankl zdůrazňuje, že nelze říci nikomu jinému, co je smyslem, tedy podstatou jeho života. Je možné ale ukázat, že vlastní život má smysl a nepřestane jej mít za žádných okolností. Nalézat ho pro sebe musí každý sám.29 26

TAVEL, P., Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla, s. 98

27

Srov. HALAMA, P., Zmysel života z pohľadu psychologie, s. 8

28

Srov. RABAN, M., Duchovní smysl člověka dnes: od objektivního k existenciálnímu a věčnému, s. 174

29

Srov. LUCASOVÁ, E., I tvoje utrpení má smysl, s. 174

21

„Člověk nehledá ve svém snažení jen „pro co“, nýbrž také „k čemu“. Touží po tom, aby to co vykonal, nakonec nebylo nadarmo“30 Člověk je dle Frankla především bytost hledající smysl svého života. To, čím je člověk do hloubi své duše naplněn, není ani vůle k rozkoši, ani vůle k moci, ale je to vůle ke smyslu. Proto člověk hledá a naplňuje smysl, ale také se setkává s jinými lidmi, zamilovává se. To vše dává člověku důvod ke štěstí a k rozkoši. Na druhou stranu čím víc se člověk snaží o rozkoš nebo o štěstí, tím více se mu ztrácí. Štěstí musí člověk nechat přijít samo. 31 Otázku smyslu neklade člověk životu, ale život člověku. Člověk by se neměl tázat, co je smyslem jeho života, ale vzít vážně konkrétní otázky, které mu klade v každé chvíli život. Pravou odpovědí na tyto otázky je jen odpovědnost za vlastní život ve zcela konkrétních situacích a jimi daných úkolech.32 Franklova logoterapie spatřuje podstatu a smysl lidské existence právě v odpovědnosti. Pokud člověk začne být skeptický v otázkách po smyslu života, měl by vědět, že pevným bodem, na kterém se dá vše postavit, je on sám. 33 "Hledat smysl existence znamená tedy předně se v tomto chaosu vůbec orientovat a pak vymýšlet a vytvářet cesty, jak se z něho dostat. Kdyby měly trendy pokroku jít i nadále jako doposud, dosáhli bychom posléze toho, že by lidstvo ve svém celku znalo "vše", ale každý jedinec by byl sám pro sebe zase tam, kde byl, než proces dějin civilizace započal."34 Raban uvažuje, že smysl celku světa je pro člověka uchopitelný jen tehdy, když jej převyšuje. Pak může člověk svůj život, ale i sám sebe vnímat jako něco cenného a hodnotného. Svou myšlenku potvrzuje názorem Längeho, že člověk, který takto vnímá svůj život i sebe, se pak snaží ono hodnotné a smysluplné proměnit ve skutek. Dále mluví o tom, že konečný účel života ale nemůžeme racionálně pochopit ze své pozice, když nás přesahuje.35 Přesto je však důležité vyšší smysl ve svém životě vnímat. Dle Frankla má v životě smysl mnoho věcí, dobrých i špatných. Hovoří například o práci, lásce, ale také o utrpení. Utrpení má pro člověka význam v tom, že člověka činí bohatšího a mocnějšího. Utrpení dává životu formu a nemůžeme ho od života oddělit stejně jako smrt. Frankl také hovoří o třech skupinách hodnot, které dávají životu smysl. Jedná se o hodnoty

30

LUCASOVÁ, E., Logoterapie ve výchově, s. 206

31

Srov. FRANKL, V. E., Psychoterapie pro laiky, s. 11

32

Srov. FRANKL, V. E., Člověk hledá smysl - úvod do logoterapie, s. 72

33

Srov. TAVEL, P., Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla, s. 41

34

MACHOVEC, M., Smysl lidské existence, s. 10

35

Srov. RABAN, M., Duchovní smysl člověka dnes: od objektivního k existenciálnímu a věčnému, s.174

22

tvůrčí, zážitkové a postojové. Postojovým hodnotám dává největší důležitost a říká, že bez tvůrčích i zážitkových hodnot se člověk obejde a že k tomu, aby našel smysl života, mu stačí pouze ty postojové.36 Carl Gustav Jung jako příklad výrazné osobnosti uvádí Ježíše Krista, který byl ďáblem uváděn na poušti k pokušení. Ježíš ale poslouchal hlas ve svém nitru a šel za svým posláním. Dobrovolně se vydal do spárů smrti, jelikož věděl, že je jeho jednání správné a naplní se smysl jeho života.37

3.3 Cesta ke smyslu života Každý člověk si volí svou cestu, kterou půjde a věří, že je to ta správná. Ke smyslu vedou tři hlavní cesty: zážitkové hodnoty, tvůrčí hodnoty, postojové hodnoty; vyrovnání se s nezměnitelným utrpením. Svoboda člověka spočívá v tom, že má značný počet vnějších možností a vlastních způsobů chování. Svoboda je však spjata s úkolem. Ten spočívá v nalezení toho, podle čeho se člověk může při svém rozhodování orientovat.38 Opravdovému rozhodnutí předcházejí dva kroky: -

informace: člověk musí získat vědomost, poznat stav věcí, musí mu být jasné, o čem se rozhoduje a které možnosti volby existují.

-

hodnocení: získané informace se vzájemně porovnávají podle jejich hodnoty vlastní a hodnoty užitné.

Z těchto obou kroků pak vyplývá věcně zaměřená orientace jakožto vodítko pro rozhodnutí. Existují ovšem i jiné možnosti orientace jako je náboženství, ideologie, skupinové názory, filozofické soustavy. Smysluplný život neznamená nic více ani nic méně než z okolností a možností dané situace uskutečnit to nejlepší možné. Ale víme co je nejlepší? V životě může být mnoho hodnotného, a tak se ptáme, jak se člověk v této matoucí hojnosti má zorientovat a dospět tak ke smysluplnému žití?39 Je proto zvláštní Frankovou zásluhou, že jako první shrnul ony možnosti, které svou hodnotou mohou být zdrojem smyslu. Frankl popisuje tyto tři „hlavní

36

Srov. FRANKL, V., Lékařská péče o duši: základy logoterapie a existenciální analýzy, s 172

37

Srov. JUNG, C. G., Duše moderního člověka, s. 62

38

Srov. LÄNGE, A., Smysluplně žít. Aplikovaná existenciální analýza, s. 22

39

Srov. LÄNGE, A., Smysluplně žít. Aplikovaná existenciální analýza, s. 23

23

cesty ke smyslu“ ve svých knihách. Protože jsou pro smysluplné utváření života – zvlášť tehdy, kdy člověk v zoufalství smysl hledá – velkou pomocí. 40 Zážitkové hodnoty. Život je možno prožívat jako smysluplný, když dokážeme v jeho pestrosti mnohotvárnosti, souměrnosti vnímat něco krásného. Již to jej naplňuje smyslem. Věnujeme-li se kráse věcí, nemusíme přitom na smysl ani pomýšlet. Stačí se jen dívat¨okolo sebe, sama příroda je toho ukázkou. A nemusí to být jen příroda i lidské výtvory, setkávání s druhými, což je nejhlubší zážitková hodnota. Tímto do sebe ze světa přijímáme něco hodnotného a skrze to se obohacujeme. Závisí to jako vždy, když jde o smysl, stejně tak na hodnotě věcí jako na člověku, který s nimi vstupuje do vztahu a věnuje se, vydává se jim. Tvůrčí hodnoty. Člověk prožívá svůj život jako smysluplný i tam, kde tvořivě působí na svět. Zde jde o vytvoření díla nebo vykonání činu. V této souvislosti Frankl jednou napsal: „V tomto ohledu nezanikne žádná velká myšlenka, i kdyby nikdy nevstoupila ve známost a kdyby si ji člověk „vzal s sebou do hrobu“.41 Jeho vnitřní příběh se nikdy neodehrává „nadarmo“, i kdyby si jej nikdo nepovšiml a nemohl z něho udělat román. V lidském tvoření nejde ani tak o velkolepost výtvoru, jako spíš o angažovanost tvůrce. Největším dílem, na kterém stále pracujeme, je zvládání života. Jde tu o situace, kdy člověk přispívá k uchování nějaké hodnoty či k podpoře nějaké myšlenky svým činem, svým rozhodnutím, svým statečným odhodláním. Postojové hodnoty. Pro bezvýchodné, osudově svízelné životní situace je člověk od přírody špatně vyzbrojen. Není divu, že je zvlášť těžko zvládáme. Pomysleme jen, jak je nesnadné vyrovnat se se smrtí člena rodiny nebo s diagnózou nevyléčitelné nemoci. Na druhé straně však vždy vídáme lidi, kteří dokáží s obdivuhodnou suverenitou zvládat rány osudu a těžká utrpení. Největší nebezpečí v souvislosti s ranami osudu je možná v tom, že člověk druhotně upadne do trudomyslnosti, která vyplývá z toho, že si stále představuje, co vše by mohlo, být jinak, krásnější a lepší, kdyby mu jen ten osud nepřinesl… Protože utrpení patří do důvěrné oblasti člověk, neměl by jej užívat k tomu, aby si hrál na hrdinu. V utrpení jde totiž především o to, aby zůstal člověk sám sebou.42

40

Srov. LÄNGE, A., Smysluplně žít. Aplikovaná existenciální analýza, s. 26

41

LÄNGE, A., Smysluplně žít. Aplikovaná existenciální analýza, s. 28

42

Srov. LÄNGE, A., Smysluplně žít. Aplikovaná existenciální analýza, s. 29

24

„Smysl může nalézt každý člověk bez ohledu na svůj inteligenční kvocient a věk, pokud je schopen činit rozhodnutí, i kdyby to byla rozhodnutí prostá a nijak senzační, která zvenčí možná nejsou vůbec patrná. Nepotřebuje k tomu ani svých pět smyslů, neboť orgán smyslu je vnitřní cit pro to, co je správné – to, co nazýváme svědomím.“43 Hledání smyslu života není nepodobné tápání v temnotách, pokusme se však alespoň nastínit cesty, kudy bychom se mohli při jeho hledání ubírat. Jsou snad tyto cesty pro všechny lidi pevně vymezeny, nebo se při pátrání po smyslu života na počátku své životní poutě lidé rozchází do různých směrů? Na čem záleží, abychom na konci svého bádání alespoň poodhalili smysl naší existence? Je možné v půli cesty se obrátit a vydat se jiným směrem? Jsme vůbec schopni během svého relativně krátkého života dojít až na konec, nebo uvázneme vyčerpaní v půli cesty, která nikdy nekončí a neustále se svažuje kamsi do neznáma? Má cenu se otázkou smyslu života vůbec zabývat? Jistě ano. Vědomost, že nejsme nepotřební, nás činní spokojenými. Možná se vyplatí přestat se za něčím neustále honit, zastavit se ve svém střemhlavém letu životem a zamyslet se nad tím, co na naší rodné Zemi vůbec hledáme a co si od našeho omezeného pobytu na této planetě slibujeme. V první řadě se těžko vůbec někdo může smířit s konstatováním, že život se prostě jednoho okamžiku zastaví, jako kdyby ho náhle někdo utnul, přestane existovat a pak, pak už prostě z logického hlediska nic není a ani to nic už ne, protože nemáme možnost zaregistrovat, že právě něco skončilo. Smrt je evidentně nepochopitelná stejně jako tajemství vzniku života a světa vůbec a stejně obtížné je i najít důvod naší existence. Mnozí ho hledají v rozličných náboženstvích, která se otázkou smyslu života a života posmrtného zabývají. Někteří tak dochází k přesvědčení, že smysl života nalezli, otázkou však je, zda je toto poznání objektivní a nijak nezkreslené jejich dosavadním životním stylem. Možná by vám pak někdo položil otázku: "Jaký je smysl vašeho života poté, co jste dospěl k tajemství lidské existence? Stáváte se snad nesmrtelným a setrváváte v nějakém stavu blaženosti pramenícím z absolutního poznání?" Těžko vysvětlit, jaký účel by měl takovýto stav, jaké opodstatnění bychom mohli nalézt pro naši další existenci, když už jsme k smyslu našeho života dospěli. Právě proto nám snad nikdy není souzeno smysl života objevit. Možné je také, že náš úkol nespočívá v bezútěšném tápání po smyslu života, ale spíše v tom, abychom během našeho života něco vykonali, snad něco pro druhé, stejně jako například Faust, který v práci pro ostatní lidi 43

LÄNGE, A., Smysluplně žít. Aplikovaná existenciální analýza, s. 44

25

nachází své vykoupení. Nebo také polomytický král Gilgameš, který po několika neúspěšných pokusech o získání nesmrtelnosti spatřuje svou věčnost v práci, kterou po sobě zanechal. Snad je touha po nalezení smyslu života jen nějakou poruchou myšlení, která se rozvinula u inteligentních bytostí, za které se považujeme, a vše je ve skutečnosti bezúčelné. To jen člověk se ve všem snaží najít řád a marně se trápí mnoha filozofickými otázkami, které jsou stejně bezúčelné jako všechno ostatní. Možná také dosud nejsme natolik inteligentní, abychom tyto otázky vyřešili. Definovat vyšší smysl našeho života je prakticky nemožné, nezbývá nám tedy nic jiného, než smysl života hledat v lidech a věcech kolem nás, v prostém lidském štěstí a v těch vzácných okamžicích lidského života, kdy můžeme tvrdit, že jsme opravdu šťastní. Každý člověk je šťastný, když se mu podaří něco, co si přál, nebo se něco nového naučí, a tak se můžeme tedy domnívat, že smysl lidského života spočívá v neustálém objevování něčeho nového, v intenzivním hledání a zachycování nových poznatků. 44 „Bez pevného bodu v budoucnosti má jedinec pocit prázdnoty a bezsmyslnosti bytí a nemůže vůbec existovat.“45 „Smysl života se stává předmětem mnoha teoretických, výzkumných a klinických studií, které zdůrazňují význam smysluplnosti v plnohodnotném a kvalitním životě člověka.“46

44

SLOHOVÉ PRÁCE Z ČESKÉHO JAZYKA: Smysl života [online], 2007 [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné na:

45

TAVEL, P., Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla, s. 28 – 29.

46

TAVEL, P., Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla, s. 15.

26

PRAKTICKÁ ČÁST

4 Výzkum v městě Holešov a okolí

4.1 Popis výzkumu Cílem výzkumu bylo stručně popsat život seniorů a hlavně zjistit jejich smysl života. Výzkumné šetření probíhalo ve městě Holešov a jeho okolí. První bylo zúčastněné, přímé pozorování, druhou pak polostrukturovaný rozhovor s respondenty. Respondenty jsem zběžně znala ze svého okolí a zkusila jsem je oslovit. Přišli mi hodně uzavření. Samozřejmě, že někteří odmítli, ale ta část respondentů o kterých jsem si myslela, že nebudou reagovat vůbec k mému překvapení souhlasila. Pozorování bylo prováděno v rámci osobních návštěv a schůzek s respondenty, které jsem si předem dohodla. Pomohlo k seznámení se s prostředím a zjištění fungování jejich života. Výhodou byla skutečnost přímého zapojení do chodu jejich života a získání pohledu na danou problematiku z praktické stránky. Byla jsem vtažena do veškerých činností prováděných respondenty, a to mi umožnilo nahlédnout do jejich každodenní pracovní náplně. Švaříček popisuje zúčastněné pozorování jako „dlouhodobé, systematické sledování probíhajících aktivit přímo ve zkoumaném terénu s cílem objevit a reprezentovat sociální proces a život.“47 Přímým pozorováním pak nazývá to, kdy se „badatel účastní zkoumaného jevu přímo v čase jeho průběhu.“48 Jak uvádí Švaříček „prostřednictvím rozhovoru jsou zkoumáni členové určité specifické sociální skupiny s cílem získat stejné pochopení jednání událostí, jakým disponují členové dané skupiny.“ 49 Dále pak rozhovor umožňuje zachytit výpovědi a slova v jejich přirozené podobě. Rozhovoru byla dána přednost před dotazníkem. V určitých výzkumech se může dotazník jevit jako efektivnější metoda, rychlejší, přesnější, výhodnější. S přihlédnutím na 47

ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol., Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, s.143

48

ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol., Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, s.145

49

ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol., Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, s.159

27

strukturu respondentů se pro tento výzkum jevila jako prospěšnější metoda rozhovoru. I přesto nastalo pár situací, kdy respondenti přesně nerozuměli danému vyjádření, a bylo proto nutné jej popsat jiným způsobem. Otevřené otázky byly sestaveny pro všechny respondenty s ohledem na jejich situaci. „Pomocí otevřených otázek může badatel porozumět pohledu jiných lidí, aniž by jejich pohled omezoval pomocí výběru položek v dotazníku.“ 50 Jak již bylo výše zmíněno, ve skutečnosti byly v případě potřeby mírně upraveny s ohledem na vnímání a vyjadřovací schopnosti respondenta. Význam otázky však vždy zůstal zachován. Strukturovaný rozhovor obsahuje řízené otázky, jejich přesné pořadí a formulace jsou sestaveny předem s účelem, aby tazatel co nejméně ovlivňoval kvalitu rozhovoru. U nestrukturovaného rozhovoru jsou otázky připraveny pouze rámcově, ale s jasným záměrem získání odpovědi na určitou otázku a určitého cíle. Zvláštní formou je tzv. narativní rozhovor, který je veden snahou tazatele přimět respondenta k vyprávění za pomoci vhodných otázek, narážek o jevu, který je středem našeho zájmu. Výhodou nestrukturovaného rozhovoru je pružnost, je přizpůsobován různým lidem i situaci, proces rozhovoru je spoluvytváření tazatelem i respondentem. Výsledky tohoto výzkumu se však obtížněji zpracovávají.

Polostrukturovaný rozhovor jako mezistupeň mezi strukturovaným a nestrukturovaným rozhovorem je nejrozšířenější metodou, považovanou za jeden z ideálních nástrojů kvalitativního výzkumu. Tazatel sice stanoví závazný seznam či tematické zaměření otázek, ale jejich pořadí a formulace nemusí nezbytně dodržovat, může přecházet i do volného rozhovoru. Takto čas pro rozhovor využije účinněji, může respondenta více motivovat a klást mu doplňující otázky. Výhodou je vyšší přesnost a snadnější srovnávání získávaných informací. 51 Využití této podoby rozhovoru jsem považovala za vhodnější. Využila jsem možnost volné a přirozené komunikace a možnost využít i otázek doplňujících. Respondenti mohli hovořit o tématech, která pro ně byla zásadní, aniž by byl narušen původní záměr rozhovoru. Nevýhodou bylo vzhledem k průchodu emocí udržet tempo rozhovoru, bylo pro

50

ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol., Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, s.159

51

Srov. MIOVSKÝ, M., Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu, s.

28

mě velmi náročné citlivě vracet respondenty zpět k tématu. Některé informace mne velmi zaskočily, nebylo snadné, nedat příliš najevo pohnutí. Obtížný byl i záznam informací, který jsem prováděla písemně, což přinášelo místy zdržení.

4.2 Přístup výzkumu Rozhodla jsem se pro kvalitativní přístup a metody zejména s ohledem na cíl výzkumu, který mapuje zcela subjektivní kategorie (postoje, hodnoty, smysl života) a povaze zkoumaného souboru (málo prozkoumaná, nejednotná skupina jedinců). Hendl uvádí, že kvalitativní výzkum umožňuje hlubším náhledem do případu nezůstat na povrchu, zohledňuje souvislosti, místní podmínky a situaci. 52 Dle Gavory kvalitativní výzkum umožňuje výstižný a podrobný popis s významem sdělovaným zkoumanou osobou. Pro lepší porozumění a popis je nezbytný užší kontakt s osobami, jež jsou zkoumány, spolu se snahou o reflexi situací, v nichž se nacházejí. Hlavním cílem je porozumění člověku a jeho vlastnímu náhledu na situaci, respekt k jeho jedinečnosti. Na rozdíl od výzkumu kvantitativního, výsledky kvalitativního výzkumu nelze zobecnit.53 Miovský upřesňuje, že kvalitativní přístup je „přístupem využívajícím principů jedinečnosti a neopakovatelnosti, kontextuálnosti, procesuálnosti a dynamiky a v jeho rámci cíleně pracujeme s reflexivní povahou jakéhokoli psychologického zkoumání.“ 54

4.3 Souhlas o vykonání výzkumu Samotnému výzkumu předcházelo zaslání dopisu (viz příloha P1), ve kterém jsem požádala o účast ve výzkumu, jehož cíl jsem ozřejmila spolu s údaji o své osobě. Na základě souhlasu, který zmíněné tři ženy a tři muži vyslovili, jsem je osobně kontaktovala po zaslání dopisu a požádala je, aby navrhly termín a místo pro realizaci výzkumného rozhovoru. Všichni navrhli, aby rozhovor byl veden u nich doma, tedy v jejich přirozeném prostředí. Zde byl předán podklad pro informovaný souhlas (viz příloha P2), ve kterém byl opět vysvětlen účel a průběh výzkumu s následným zpracováním dat, spolu s možností srozumitelného zodpovězení všech otázek a s právem na odstoupení od výzkumu. Všem 52

Srov. HENDL, J.,Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace, s.

53

Srov. GAVORA, P., Úvod do pedagogického výzkumu, s.

54

MIOVSKÝ, M., Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu, s. 18

29

respondentům byla zaručena anonymita, proto jsou v textu jiná jména. Rozhovory jsem zaznamenávala do záznamového archu vedeného rozhovoru, věnovala jsem se i projevům emocí. S respondenty jsem vedla polostrukturovaný rozhovor, otázky byly kladeny v pořadí a formulaci vycházející z kontextu situace a na základě výpovědí.

4.4 Jednotliví respondenti a jejich charakteristika K výzkumu jsem si vybrala 6 respondentů z města Holešov a okolí a ty tvořily 3 ženy a 3 muži.

Stručná charakteristika respondentů:

-

Paní Ludmila, 65 let, 3 děti, zdravotní stav v normě, stará se o svého manžela, který trpí Alzheimrovou chorobou, jejím koníčkem a útěk od všedních starostí je práce na zahradě všeho druhu, bydlí v rodinném domě o který se teď stará, nikdy nepracovala – žena v domácnosti, původním povoláním zahradnice.

-

Paní Miroslava, 74 let, má problémy se srdcem a tlakem, malá pohyblivost pravé ruky, žije sama, manžel zemřel, děti žijí v zahraničí, stále má úsměv na tváři, ale je zahloubaná do sebe, bydlí v rodinném domě, na výpomoc k ní chodí paní z charity, pracovala jako učitelka na 1. stupni základní školy.

-

Paní Zdeňka, 72 let, žije s manželem, děti nemá, trpí cukrovkou. Dlouhá léta byla uzavřená do sebe. Jejím koníčkem je vážná hudba, bydlí v bytě 2+1, pracovala jako kuchařka v závodě a zároveň vaření je její vášeň.

-

Pan Josef, 81 let, vitální a usměvavý pán, rád jezdí na kole a chodí na houby, je svobodný, bezdětný, bydlí v malém rodinném domě, pracoval jako účetní, život si užívá všemi směry.

-

Pan Leopold, 76 let, má nemocné koleno, chodí o holi, na pohled velmi uzavřený a nemluvný, jeho koníčkem byli a jsou karetní hry, má ženu a 1 dítě, bydlí v bytě 2+1, pracoval v armádě.

-

Pan Jaroslav, 62 let, bývalý alkoholik, tráví čas doma u křížovek, nemá ženu ani děti, bydlí v bytě 1+1, jeho povoláním bylo stolařství, poté co přestal pít se věnuje stolařině nadále.

30

4.5 Rozhovor s respondenty

Rozhovor byl zaměřen na tyto výzkumné otázky: - smysl jejich života, -to v jakém žijí prostředí, - s kým se stýkají - a jak vyplňují svůj volný čas.

Paní Ludmila Přemýšlela jste někdy nad tím, jaký má Váš život smysl? „ No to víte, že ano, vlastně přemýšlím pořád. Hlavně v noci, když nemůžu spát, a to je docela často (úsměv). A taky i přes den, když si najdu chvilku na svou oblíbenou zahradu…tam se mi myšlenky jen hrnou. Někdy bych ani přemýšlet nechtěla, chtěla bych to zastavit. Ale nejde to. (odmlka). Víte, když jsem byla mladé děvče, tak jsem měla ideální život, rodiče mě zaopatřili, našla jsem si nejhezčího a nejpracovitějšího chlapce ze vsi, který o mě pečoval (nemusela jsem nikdy pracovat, manžel to nechtěl) a byla jsem šťastná. Nic mi nechybělo. Máme tři zdravé děti…a pak přišla rána v podobě manželovi nemoci. Někdy si říkám, že to tak mělo být. Život má dvě strany mince. Půl života jsem byla nejšťastnější žena, ne že bych teď nebyla šťastná…ale už tak nějak jinak. Teď přišla na řadu ta druhá strana mince…teď se musím starat já, teď přišla řada na mě…Takže, jaký má můj život smysl? No asi je to láska, kterou mi dávali a teď ji dávám já, jak jen můžu. Ne, že bych neuměla milovat, ale nedávala jsem svou lásku tak moc najevo. Neuměla jsem to. Můj smysl života je tu být co nejdéle a milovat mé nejbližší a postarat se o ně.“ Kdo je pro Vás ve Vašem současném životě největší oporou? „Jsou to mé děti a vnuci. Kdybych je neměla, tak už by mi nezbývala žádná síla. Víte, postarat se o manžela je někdy velmi vyčerpávající, jezdím s ním po různých vyšetřeních, pořád na něco čekáme a vlastně nic nevíme…někdy mi přijde, že můj muž ani nemocný není, normálně se bavíme a smějeme, ale jindy…(pláč)... Má opora jsou mí nejbližší.“

31

Co Vám Vaše životní situace přinesla dobrého? „Určitě pokoru. Předtím jsem si byla vším moc jistá, nepřemýšlela jsem nad tím co by se mohlo stát, žila jsem si svůj sen. Měla jsem všechno, co jsem potřebovala. Teď je to jiné. Naučila jsem se skromnosti a pokoře.“

A co Vám naopak vzala? Co Vám chybí? „No je to těžké…ale určitý druh svobody. Byla jsem zvyklá vždy mít to co chci, a jít si kam chci. Teď se musím postarat o manžela, ne že bych to nedělala ráda, to ne. Miluji svého manžela nadevše a udělala bych pro něj co bych mohla. A vždy jsem pro něj dělala, co jsem mu na očích viděla. Ale když tu tak s Vámi sedím a povídáme si, tak mi to všechno dochází. Vzalo mi to mé přátele…už si nemůžu jen tak zajít k někomu na návštěvu, když si potřebuji popovídat. To je teď u mě vyjímečná situace…to se stane tak dvakrát do roka, když to nějak zařídím. Prostě si to nemůžu dovolit. A někdy mi to moc chybí. Proto se upínám tak na svoji zahradu. Je to moje klidné místo, kde se vracím myšlenkami zpět. Chybí mi si někam vyjít a pobavit se a na chvíli se odtrhnout od reality.“

Věříte v Boha? „Víte, nikdy jsem nebyla věřící…ale v něco věřím a to něco mi stále dodává sílu, možná, že je to Bůh, nevím, ale cítím, že nejsem sama.“ O čem byste mohla říci, že dává Vašemu životu smysl? „Je to má práce, kterou nechávám za sebou a to, když vidím úsměv na tváři, pohlazení a poděkování za to co dělám. Ať už je to práce o manžela nebo na zahradě. Cítím, že je mi nesmírně vděčný. A když pracuji na zahradě a pak vidím, že je to k něčemu, že mé děti a vnuci si pochutnají rádi na čerstvém ovoci nebo jim upeču oblíbený koláč, tak jsem šťastná. Dělám to ráda, i když je to někdy opravdu těžké. Ale úsměvy mé rodiny mi nikdo a nic nenahradí.“

Co dalšího je pro Vás důležité? „Je to zdraví. Když nás tak náhle přepadla manželova nemoc, začala jsem si zdraví více vážit. Před tím, jsem si zdraví nějak neuvědomovala, nic nám nebylo, ani v rodině nebyli žádné závažné nemoci. Prostě neměla jsem důvod se nějak bát. A právě manželova nemoc mi otevřela oči. Od té doby, si vážím víc zdraví a děkuju, že tady můžeme ještě být.“

32

Pro co stojí za to žít? „Pro ty nezapomenutelné okamžiky, které nás v životě potkávají. Pro mě to bylo, požádání o mou ruku, narození mých dětí a trávení času s mou rodinou, která zahrnuje tolik krásných a nezapomenutelných okamžiků a vzpomínek.“ Existuje podle Vás něco, co má v životě skutečnou hodnotu? „No to víte, že ano. Pro mě to nejsou peníze a ani materiální věci. I když se s nimi žije možná snáze a lépe. Ale je to pro mě pocit naplnění, který jsem dostala v podobě rodiny, kterou mám. Také v pocitu souznění, který cítím, když mě navštíví mé děti a vnuci a povídáme si spolu a je nám dobře. Skutečná hodnota spočívá v pocitu štěstí. To víte, starý člověk přes den jen stále přemýšlí a už pro něj nejsou důležitější věci než tyto.“ Jste spokojená s tím, čeho jste doposud dosáhla? „Ano, snažila jsem se celý život být pro manžela a děti dobrou ženou a matkou. I když jsem byla taková dalo by se říct „panička“, protože jsem nikdy nemusela pracovat, ráda jsem chodila do společnosti a bavila se. Ale nikdy jsem nezapomínala na dobré mravy a na svou rodinu. Nikdy jsem je neopomíjela a ani nedávala ničemu přednost před ní.“ Jaký je smysl Vašeho života? „Být nadále dobrou ženou a matkou.“ Myslíte si, že se Vám daří naplňovat smysl života, tak jak by jste chtěla? „Doufám, že ano. (úsměv). „

Paní Miroslava Přemýšlela jste někdy nad tím, jaký má Váš život smysl? „Beru život, takový jaký je. Bývala jsem učitelkou dětí na prvním stupni základní školy a mým úkolem je bylo něco naučit, něco jim dát, aby byly lepšími lidmi. Teď když vidím, co je okolo mě za mládež, tak tomu opravdu nerozumím. Děvčata jsou vulgární ani nepozdraví starší osobu a chlapci jsou obvykle schovaní někde za rohem s cigaretou v ruce. Teď když už jsem stará, tak nemám co moc na práci, tak hodně času trávím u okna pozorováním lidí a vidím mnoho věcí. Můj smysl života byly děti, ať už ve škole nebo ty moje (úsměv). 33

Myslím, že jsem se vždy snažila jim dát jen to dobré a hlavně je pochopit a naslouchat jim. Ale teď nevím, jaký má můj život smysl…snad sedět u toho okna a pozorovat jak se všechno mění a uvědomit si, co jsem mohla udělat lépe.“ Kdo je pro Vás ve Vašem současném životě největší oporou? „Je to Bůh. Obracím se k němu stále a promlouvám s ním a ptám se ho na rady. Už jsem tady úplně sama. Děti vyrostly, šly na dobré školy a dostaly výborné práce v zahraničí. Moc mi chybí, i když zavolají, není to jako kdybych je měla u sebe a mohla je obejmout. Oporu mám jen v Bohu. Kdybych ho neměla tak už bych tu nechtěla ani být…Jaroslav (manžel) mi odešel před 5 lety a teď je tu takové ticho a prázdno, nemám s kým si promluvit…snad jen s paní z charity, která mi dováží obědy a přijde se na mě podívat.“

Takže věříte v Boha? „Ano. Vždy jsme byli rodina věřících. Moje maminka s tatínkem mě pokřtili a ukázali mi cestu jak s ním mluvit a obracet se na našeho pána. Je pravda, že mě nenutili, říkali mi, abych se sama našla a rozhodla v co chci a nechci věřit. Ale přišlo mi to jako správné…už když jsem byla malá, tak jsme chodívali v neděli do kostela a cítila jsem se tam dobře a měla jsem to tam ráda. A to mi zůstalo dodnes.“ Co Vám Vaše životní situace přinesla dobrého? „Uspokojení, že jsem v mém povolání dala dětem vše co jsem mohla a že jsem udělala správný krok stát se učitelkou. Také, že jsem dobře vychovala své děti a ty jsi našly práci, která je baví a mají ji rády. I to, že jsem byla dobrou ženou, snad někdy přísnou, ale spravedlivou. A když jsem zůstala sama, tak to člověka naučí spolehnout se jen sám na sebe.“

A co Vám naopak vzala? Co Vám chybí? „Chybí mi povyk okolo mě, ruch, smích, pláč i to jak se někdo umí rozzlobit. Ten klid okolo mě je někdy hlučnější než jakékoli neposedné dítě. Vzalo mi to můj smysl života. Být sama je hrozné a prázdné…(odmlčení). Vzalo mi to mé štěstí, které jsem pociťovala v mém naplnění života…mé děti jsou pryč a můj muž taky. Proč jsem tu zůstala sama? Na to se ptám i Boha a vím, že to má nějaký důvod…uvědomit si různé věci…“

34

A mohla byste říci, že aspoň něco dává Vašemu životu smysl? „Je to naděje, kterou mám. Že se věci nějakým způsobem pohnou a změní. A možná čekání na to, kdy budou mít děti dovolenou a zase za mnou přijedou na delší dobu. To je jediné na co se vždy velmi těším a třeba tu jednou zůstanou.“

Co dalšího je pro Vás důležité? „Udělat je šťastné, aby neztrácely optimismus a vždy všechno vyřešily v klidu a pohodě. I když já jsem někdy nešťastná, nikdy bych jim nedala záminku, aby si to o mě mysleli. Já musím být ta, co je podrží a dá jim sílu jít dál. Vím, že to tak být nemá, že i já bych měla ukázat, že jsem slabá. Ale nemůžu…jsem matka.“ Pro co stojí za to žít? „Jestli myslíte zrovna teď, tak já jen žiju s myšlenkou, že zase spatřím děti i s vnuky. Mám dvě děti, dceru Marušku a syna Josefa. Je to už to jediné pro co žiju. Ale když si shrnu svůj život, tak stál za to, pro co by měl člověk žít. Nikdy nevíte, co Vám připraví. Jsou to šťastné chvíle plné očekávání a i někdy smutné, ale když máte po boku někoho s kým to sdílíte. Tak se z toho stanou vzpomínky o kterých si po letech budete vyprávět. My s manželem jsme si vždycky sedli do křesla s teplým čajem a vzpomínali jsme, někdy jsme si i poplakali, ale byli jsme spolu a to bylo to teplo domova.“ Existuje podle Vás něco, co má v životě skutečnou hodnotu? „Prožít život s tím koho milujete a on miluje Vás.“ Jste spokojená s tím, čeho jste doposud dosáhla? „Ano, jsem. I když někdy, jak sedávám u mého okna a pozoruji, tak mě přepadají myšlenky nato, co jsem mohla udělat lépe.“ Jaký je smysl Vašeho života? „Můj smysl života odešel před pěti lety a děti tu také nejsou. Snažím se nějak zabavit a jediné co mi zbývá je čekání, to je teď můj smysl života, čekat až něco přijde…a vysvobodí mě z toho ticha.“

35

Myslíte si, že čekání je správné naplnění smyslu života, tak jak by jste chtěla? „Není, kdybych si mohla vybrat, tak bych chtěla, aby děti žily tady v České republice, abychom se mohli navštěvovat, já bych pohlídala vnuky a bylo by dobře. I když mám nějaké zdravotní potíže, není to tak strašné. Vždy každého vítám s úsměvem.“

Paní Zdeňka Přemýšlela jste někdy nad tím, jaký má Váš život smysl? „Přemýšlela jsem moc dlouho, snad až přespříliš. Vždy jsem se ptala proč tady vůbec na tom světě jsem, když mi Bůh nedovolí mít děti. Byla jsem hodně uzavřená do sebe. Do svých 46 let jsem stále doufala a nepřestala mít naději. Ale pak jsem zjistila jaké mám v životě místo. Vždy mě bavilo vařit, ať už pro druhé nebo doma. U vaření jsem si vždy odpočala, nepřemýšlela jsem. Měla jsem velké štěstí, že jsem potkala mého muže Františka. On byl vždy klidný a pomáhal mi, říkal, že mě má rád ať se stane cokoliv. Mým údělem bylo vařit pro druhé a tím jim dělat radost a hlavně, že byli spokojení. Vždycky se říkávalo, že láska prochází žaludkem. A vařit, to jsem teda uměla (úsměv). A stále umím.“ Kdo je pro Vás ve Vašem současném životě největší oporou? „Můj muž František. Býval strojní inženýr, takže práce měl opravdu hodně. Snažila jsem se o něj vždy dobře postarat. Byl a je to pro mě pracovitý a hrdý muž. Spolu jsme prošli těžkými chvilkami. Měl to se mnou těžké, mívala jsem hodně často deprese a návaly smutku a pláče a on to se mnou vždy vydržel. Nemůžu ani víc říct, kdo by byl pro mě větší oporou než můj muž.“ Co Vám Vaše životní situace přinesla dobrého? „Řekla bych, že probuzení ze snu a pochopení, pro co tady jsem. Pochopila jsem, že nesmím truchlit pro to, co nemám, ale mám se radovat, pro to co mám a musím o to pečovat, abych to neztratila. Dostala jsem novou příležitost a naději.“

A co Vám naopak vzala? Co Vám chybí? „…vzala mi spoustu času, spoustu času, který jsem trávila tím, že jsem se stále trápila tím, proč nemůžeme mít dítě…bralo mi to síly, ale ne jen mě, ale i mému Františkovi. Byla jsem sobecká a myslela jen na sebe…teď už mi nechybí nic. Vím, že to tak má být…“ 36

Věříte v Boha? „Ano, celé ty roky jsem se k němu modlila. A i když to dopadlo tak jak to dopadlo, nepřestala jsem věřit. Nakonec mi ukázal cestu.“ O čem byste mohla říci, že dává Vašemu životu smysl? „ Je to vaření. Už mi je 72 let, ale cítím se pořád dobře. Ráda vařím a ví to i mé okolí. Dokonce si u mě nechávají navařit na různé oslavy a akce, což mě vždycky potěší. Hlavně, když jim chutná. A tím, že přijdou i podruhé tak vím, že svoji práci dělám opravdu dobře.“

Co dalšího je pro Vás důležité? „Že mám zdravého manžela a můžeme spolu trávit společné chvíle. Rádi posloucháme vážnou hudbu. Když jsem měla to svoje těžké období, tak jsem manžela zanedbávala. Nikam jsem nechtěla chodit, skoro ani na procházky. A nikdy mi to nevyčetl. Ani jednou. Vím, že se musel cítit moc slabě a nevěděl co má dělat. Ale pomohl mi. A od té doby mu to všechno vynahrazuju. Někdy si spolu zajdeme i do divadla.“ Pro co stojí za to žít? „Pro život. Přináší i těžké zkoušky. Ale když dostaneme život, tak je to dar a nesmíme jím jen tak mrhat.“ Existuje podle Vás něco, co má v životě skutečnou hodnotu? „ Láska. Bez lásky člověk uvadá. A ta láska může být jakákoli. I třeba k jídlu (smích). „ Jste spokojená s tím, čeho jste doposud dosáhla? „Nevím jestli jsem něčeho dosáhla. Ale jsem spokojená s tím, jak to všechno dopadlo, že jsem znovu vstala, udělala krok a vzala svou příležitost, kterou jsem dostala.“ Jaký je smysl Vašeho života? „Dělat vařením dobré skutky, také můj muž a naše společné chvíle.“ Myslíte si, že se Vám daří naplňovat smysl života, tak jak by jste chtěla? „Teď už ano“

37

Pan Josef

Přemýšlel jste někdy nad tím, jaký má Váš život smysl? „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, žil jsem si po svém a ještě pořád žiju (smích). Dělám věci, tak jak na ně mám chuť. Ráno vstanu a když mám chuť jít ven, tak jdu a když ne, tak prostě sednu k dobré knížce a čtu si (úsměv). Nikdy jsem se neoženil, neměl jsem potřebu založit rodinný život. Lákaly mě jiné věci, poznávat svět a zjišťovat informace. Být si svým pánem. Když jsem měl chuť na ženy tak jsem prostě vyrazil na taneček do společnosti a to víte, že se nějaká našla. Byl jsem štramák a bavič. Ničeho jsem se nebál (úsměv). Prožil jsem život, tak jak jsem si přál a nikdy jsem se necítil sám. Nepřemýšlím nad tím jaký má můj život smysl, žiju ho.“ Kdo je pro Vás ve Vašem současném životě největší oporou? „ Je to můj kamarád Jarda. Žena mu zemřela na rakovinu a teď je sám. Docela často spolu podnikáme výlety na hřiby a povídáme si. A když nerostou, tak se jen tak sejdeme, dáme si po štamprličce a zasmějeme se. Jarda je můj nejlepší přítel, nikdy mě neodsuzoval za to jaký vedu život, protože věděl, že já takový život chci a že jsem šťastný. Je ode mě o deset let mladší a přesto si rozumíme. Můžu se na něj spolehnout. „ Co Vám Vaše životní situace přinesla dobrého? „Poznání a dobrodružství. Víte, pracoval jsem jako účetní v jedné větší firmě a slušně jsem si vydělával, takže jsem mohl cestovat a podnikat výlety. Nejradši to mám ale tady u nás v česku. Je tu nádherně. Miluju lesy a přírodu vůbec. Taky jsem hodně jezdíval na kole. I dokonce dnes si na něj sednu (smích)…sice jen na nákup, ale přece. Zažil jsem toho spoustu. A za to jsem rád.“

A co Vám naopak vzala? Co Vám chybí? „Nevzala mi vůbec nic. Jsem spokojený. Jen…že ten život, tak rychle utekl. A možná, že mi chybí mládí…člověk si ani neuvědomuje, co mu život nabízí a když je mladý, může dělat cokoliv.“

38

Věříte v Boha? „ Ne. Nevěřím, víte…nikdy jsem asi nepotřeboval věřit. Věřil jsem ve své sny…a ty jsem si splnil.“ O čem byste mohl říci, že dává Vašemu životu smysl? „Můj elán…pořídil jsem si před 50ti lety malý domeček a v něm žiju dodnes. Mám malou zahrádku, kde jsem si nasadil trnky a meruňky. Těším se pokaždé na úrodu a na slivovičku, kterou vypálím. To co dělám je pro mě smyslem mého života. To co dělám, si dělám pro radost. Užívám si každý den. V mládí jsem cestoval a jezdil na výlety, bavil se v dobré společnosti, poznával přátelé a ženy. A dnes zase chodím na hřiby, starám se o úrodu, pozvu Jardu na návštěvu a je mi dobře.“

Co dalšího je pro Vás důležité? „Být zdravý a stále se usmívat a radovat se ze života. Víte, kdybych byl nějak nemocný, tak to je ouvej…to bych se moc trápil, to by pro mě skončilo všechno. Věřím totiž v to, že jsem se narodil, abych si ten můj život pořádně užil a nikdy mě nic netrápilo ani zdraví. A doufám, že tak i dožiju.“ Pro co stojí za to žít? „óóóó no přece pro toto všechno (smích), život je tak nádherný…“ Existuje podle Vás něco, co má v životě skutečnou hodnotu? „Zdraví a nezapomenutelné zážitky, které nosím v srdci.“ Jste spokojený s tím, čeho jste doposud dosáhl? „To víte, že ano. Jsem spokojený. Až budu umírat, tak s úsměvem na rtech a budu děkovat za to, že jsem to všechno mohl prožít a být tu.“ Jaký je smysl Vašeho života? „Zůstat tu co nejdéle a těšit se z toho co ještě mohu prožít. I když je mi už 81, cítím se velice dobře.“

39

Myslíte si, že se Vám daří naplňovat smysl života, tak jak by jste chtěl? „Zatím se mi dařilo a daří vše, tak jak jsem chtěl. Jsem spokojený. Tak jak říká Mark Twain: Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.“

Pan Leopold Přemýšlel jste někdy nad tím, jaký má Váš život smysl? „Pokaždé, když jsem byl nasazen na nějaký úkol jsem přemýšlel pro co tady jsem a kam se můj život ubírá. Měl jsem strach, obrovský strach, který jsem nesměl dát najevo. Nikdo si neumí představit jak to vypadá v boji. Mým úkolem bylo chránit nás všechny kluky co jsme tam byli a zachraňovat nějakým způsobem životy. Nebývali jsme povoláni na takovéto úkoly často, ale když už nějaký takový přišel, tak to ve vás něco zanechalo. Pořád se to vracelo. Mým úkolem bylo chránit naše životy. A teď, teď už jen odpočívám.“ Kdo je pro Vás ve Vašem současném životě největší oporou? „Je to moje žena Anička. Pokaždé jsem na ni myslel, jen na ni a dodávala mi sílu. Neopustila mě a je stále se mnou. Pro ženu je to těžké mít za manžela vojáka, stále není doma a má o něj strach, že zemře a jen čeká. Čekání je dlouhé. A Anička to vydržela. Je moje největší opora a moje štěstí. Stará se o mě, když teď nemůžu moc chodit a já jsem jí za to vděčný. Co Vám Vaše životní situace přinesla dobrého? „Odvahu nebát se ničeho. Odvahu v sebe samotného. Taky uvědomění co je na světě důležité a hlavně přinesla mi moji ženu. Potkali jsme se náhodně v nemocnici, když jsem šel na rutinní kontrolu, byla zdravotní sestra a od té doby jsme spolu.“

A co Vám naopak vzala? Co Vám chybí? „Vzala mi spoustu běžně stráveného času. Času s mojí rodinou, kterou jsem vídal málo a teď už tu nejsou…(odmlčení) A taky kamarády, kteří už se se mnou nevrátili…někdy si vzpomenu na společně strávené chvíle, s klukama jsme hrávali poker a dost se nasmáli…to bylo to jediné, čím jsme se bavili a zapomínali…Ale nic mi nechybí.“ 40

Věříte v Boha? „Ano, častokrát jsem se modlíval a prosil ho, aby nám pomohl.“ O čem byste mohl říci, že dává Vašemu životu smysl? „Je to moje žena Anna, už mi na ničem jiném nezáleží.“

Co dalšího je pro Vás důležité? „Pohoda a klid. To, že nic neslyším a nikdo po mě nic nechce, je balada pro mé srdce.“ Pro co stojí za to žít? „Pro ten okamžik, kdy se vrátíte domů a můžete obejmout, toho koho milujete a víte, že tu sním ještě můžete být. Jsem rád, že už jsem v důchodu. Protože až teď si můžu plně vychutnat můj domov.“ Existuje podle Vás něco, co má v životě skutečnou hodnotu? „Síla víry, když věříte, tak se Vám to splní.“ Jste spokojený s tím, čeho jste doposud dosáhl? „Nevím, bylo toho tolik co jsem udělal špatně, ale i dobře…ale opravdu nevím…nedokážu o tom rozhodnout…“ Jaký je smysl Vašeho života? „Odpočívat, dělat radost ženě, trávit společný čas dokud to půjde, zahrát si karty (úsměv).“ Myslíte si, že se Vám daří naplňovat smysl života, tak jak by jste chtěl? „Kdybych měl zdravé koleno, šlo by to snáze, ale myslím, že teď už se mám dobře a život dožívám v pohodě a klidu. Takže ano.“

Pan Jaroslav Přemýšlel jste někdy nad tím, jaký má Váš život smysl? „Bavila mě práce s dřevem od mala, chtěl jsem jednou být stolářem a to se mi splnilo. Ale nevážil jsem si své práce tak jak bych měl. S kamarády jsem chodil po hospodách a 41

tancovačkách až se mi to vymklo kontrole a já začal pít hodně. Z práce mě vyhodili a já pil ještě více. Došlo to až tak daleko, že jsem sedl za volant a málem zabil dítě. V ten okamžik jsem věděl, že takto žít dál nemohu a musím s tím něco dělat. Šel jsem se léčit a život mi dal druhou šanci, kterou jsem již nezahodil. Dělat stolařinu tak jak ji nejlépe umím a vidět ocenění v druhých očích.“ Kdo je pro Vás ve Vašem současném životě největší oporou? „Nemám ženu ani děti a za to si můžu sám. Byl jsem jedináček, takže nemám ani nikoho z rodiny. Oporu získávám ve své práci a doufám, že mi ruce budou ještě chvíli sloužit.“ Co Vám Vaše životní situace přinesla dobrého? „Ponaučení a uvědomění. Taky zkušenost s alkoholem. Už vím, že tak bych žít nechtěl.“

A co Vám naopak vzala? Co Vám chybí? „Vzala mi všechno…(odmlčení a smutek)…vzala mi mou práci, mou šanci najít si ženu a mít rodinu. Vzala mi všechen krásný čas, který jsem mohl využít jinak. Ale vím, že si za to všechno můžu jen já sám.“

Věříte v Boha? „Nevěřil jsem…ale začal jsem věřit.“ O čem byste mohl říci, že dává Vašemu životu smysl? „Je to má práce, bavím se tím. Mám garáž, kde jsem si zařídil dílnu. Sem tam někomu vyrobím skříň nebo stolek. U práce zapomínám na špatné věci.“

Co dalšího je pro Vás důležité? „Zůstat střízlivý, síla odhodlání.“ Pro co stojí za to žít? „Nevím, já jen přežívám. Je to hloupé to takto říct, ale kdyby nebylo mé práce, tak nevím co bych dělal. Je to to jediné co mě drží.“

42

Existuje podle Vás něco, co má v životě skutečnou hodnotu? „Přátelství. Bylo to pro mě vždy to nejdůležitější. Svou chybou jsem o všechny přátele přišel.“ Jste spokojený s tím, čeho jste doposud dosáhl, že jste to nevzdal a bojoval? „Bohužel ne, kdybych nezačal a uvědomil si to dříve, než jsem do toho spadl, tak bych byl spokojený. Ale teď ne!“ Jaký je tedy smysl Vašeho života? „Má práce.“ Myslíte si, že se Vám daří naplňovat smysl života, tak jak by jste chtěl? „Zatím mám dost práce, lidi jsou spokojení. Myslím si že ano. Kdybych si však mohl vybrat, tak mým smyslem života by bylo úplně něco jiného.“

4.6 Analýza rozhovorů podle výzkumných otázek Křivohlavý zmiňuje slovo smysl jako vyjádření, účelu, záměru, směru či důležitosti určité věci, hodnoty. Právě hodnoty spolu s přesvědčením jsou základními zdroji smyslu života, pro každého z nás mají odlišný význam, liší se i náročností. Odvíjí se nejen od toho, jak jsme ochotni, ale zejména jak jsme schopni bojovat s nesnázemi a překročit vlastní zájmy. 55

Z hlediska okruhu otázek smyslu života Paní Ludmila odpovídala na otázku jaký má její život smysl „být tu co nejdéle a milovat mé nejbližší a postarat se o ně“. Ale na otázku co dává jejímu životu smysl odpověděla: „ je to má práce, kterou nechávám za sebou“. Celkovým smyslem jejího života je „být nadále dobrou ženou a matkou“. Paní Miroslava odpovídala na otázku jaký má její život smysl „…nevím, jaký má můj život smysl…snad sedět u toho okna a pozorovat jak se všechno mění a uvědomit si co jsem

55

KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie smysluplnosti existence : Otázky na vrcholu života, s.158

43

mohla udělat lépe“. A na otázku co dává jejímu životu smysl odpověděla „naděje“. Paní Mirka tvrdí, že její smysl života odešel před pěti lety, což byl její manžel a jediné na co myslí a co jí zbývá je čekání. Pro paní Zdeňku má její život smysl tím, že může vařit pro druhé a tím jim dělat radost. A co dává jejímu životu smysl opět odpovídala, že vaření. A smyslem jejího života je „dělat vařením dobré skutky, také můj muž a naše společné chvíle“. U pana Josefa je to naprosto jiné, nepřemýšlí o tom jaký má jeho život smysl, ale jak říká žije ho. A elán je to co dává jeho životu smysl. Jeho pravým smyslem života je „zůstat tu co nejdéle a těšit se z toho co ještě mohu prožít…“. Pan Leopold svůj život strávil u armády a tedy jeho smyslem života bylo chránit sebe a ostatní. Teď považuje odpočinek jako smysl jeho života. O tom, co dává jeho životu smysl se vyjádřil, že je to jeho žena Anna. A jeho smyslem života je odpočívat a dělat radost ženě a třeba si i zahrát jeho oblíbené karty. Panu Jaroslavovi život přichystal těžkou zkoušku, kterou zvládl a vrátil se ke stolařině, která jediná je jeho smyslem života.

Z hlediska okruhu otázek, to v jakém žijí prostředí Paní Ludmila žije v rodinném domě s manželem a nikdy nestrádala po finanční ani po emoční stránce. Má 3 děti. Měla všechno co si kdy přála. Milující rodinu i přátele. Teď ji zatěžuje nemoc manžela, se kterou se musí vypořádat. Naučila se pokoře a skromnosti a však chybí ji určitý druh svobody. Paní Miroslava taktéž bydlí v rodinném domě, ale sama. Manžel jí zemřel a děti bydlí v zahraničí. Sem tam ji chodí navštěvovat paní z charity, která ji vozí obědy a pomůže s některými pracemi. Paní Miroslava se uzavírá do sebe a obrací se k Bohu. Je spokojená, že ve svém povolání udělala to nejlepší co mohla, ale chybí ji ruch okolo ní. Tíží ji samota. Paní Zdeňka žije s manželem v bytě 2+1. Děti nemá. Dlouhé léta se kvůli tomu trápila a byla uzavřená do sebe. Mívala často deprese a návaly smutku a modlila se k Bohu. Teď je ráda, že neztratila svého muže a může s ním trávit společné chvíle. Pan Josef žije v malém domě, nikdy se neoženil a nemá žádné děti. Žil rušným životem, plném dobrodružství, výletů a poznání. Teď se stará o svůj domek a zahradu a stýká se jen se svým kamarádem Jardou, se kterým rád chodí na houby a nebo si jen tak povídají. Je spokojený a jediného čeho lituje, je že život je moc krátký. 44

Pan Leopold bydlí s ženou v bytě 2+1, má jedno dítě. Pracoval v armádě. Teď žije klidným životem. Důležitá je pro něho rodinná pohoda,klid a víra. Rád odpočívá. Stará se o něj jeho žena. Pan Jaroslav bydlí v bytě 1+1, nemá ženu ani děti. Nemá moc přátel, spíše jen známé. Hodně času tráví sám se svou prací.

Z hlediska okruhu otázek s kým se stýkají Paní Ludmila tráví svůj čas veskrze jen s manželem. Děti i s vnoučaty chodí na návštěvy přes víkendy a za to je ráda. Ale někdy přes týden, když je sama tak ji přejde stesk. Byla zvyklá trávit svůj čas i s přáteli, kterých už teď moc nemá. Je vyjímka, že si někdy někam vyjde. Paní Miroslava se s nikým nestýká, nevychází z domu. Jen někdy na zahradu. Přátele co měla buď nežijí a nebo taky tráví čas doma kvůli nemoci. Koho považuje za svého přítele je Bůh. Často se k němu obrací a promlouvá. Na návštěvy k ní dochází paní z charity a to jen pro splnění svých povinností. Bohužel nemá dost času si s ní déle povykládat, má na starosti i jiné klienty. Paní Zdeňka je nejraději se svým manželem, s kterým si ráda povídá a vaří pro něj. Taky je nejčastěji ve styku se svými sousedy a zákazníky pro které vaří. A jak říká jsou už to její dobří přátelé, kteří ji vždy potěší. Pan Josef žije sám, ale jak říká vlastně sám vůbec není. Necítí to tak. Když zajede do obchodu, tak hned potká nějaké známé a zavykládá se. Říká, že má hodně známých s kterými si povykládá a zavzpomíná. Ale nejčastěji tráví čas se svým nejlepším kamarádem Jardou. Pan Leopold se už s nikým moc nestýká, snad když ho přijde někdo navštívit. A nebo když přijede na návštěvu dcera. Sám má problémy s kolenem a tak ho to obtěžuje při chůzi. Je rád, že může být nejčastěji v blízkosti své ženy. Pan Jaroslav se nestýká s nikým kromě svých klientů. Ale na druhou stranu i s nimi si rád popovídá.

45

Z hlediska toho jak vyplňují svůj volný čas Paní Ludmila tráví svůj volný čas na zahradě. Pěstuje bylinky, sadí zeleninu a opečovává ovocné stromy. Je to pro ni odpočinek od všedních starostí. Paní Miroslava tráví svůj čas posedávání u svého okna a pozorováním dění okolo sebe. Taky promlouvá k Bohu a modlí se. Paní Zdeňka ve svém volném čase ráda poslouchá vážnou hudbu u které si odpočine, taky s manželem někdy vyrazí do divadla a jejím opravdu velikým koníčkem je vaření. Pan Josef si vyplňuje svůj volný čas dobrou knížkou, taky se rád projede na kole, zajde do lesa na procházky, stará se o svoji zahradu a hlavně rád je se svým kamarádem Jardou s kterým se spolu zasmějí. Pan Leopold tráví svůj volný čas jen doma odpočinkem. Poslouchá hudbu, podívá se na televizi a nebo si rád zahraje karty. Pan Jaroslav vyplňuje svůj volný čas jen prací. Je to jeho koníček a baví ho to.

4.7 Analýza napříč rozhovory Tento krok umožňuje ukázat podobnosti a rozdílnosti jednotlivých respondentů a může přinést velmi zajímavé výsledky. Analýza napříč rozhovory také umožňuje odhalit a vyzdvihnout témata, která se v jednotlivých rozhovorech objevila okrajově nebo jen náznakově a v kontextu jiných vystupujících témat nebyla tak důležitá. Na jedné straně hledám spojitosti mezi jednotlivými významovými celky, a na straně druhé jsem zkoušela spojovat jednotlivé významové fráze, které tvořily jednotlivé body celkových témat.

Prvním tématem jsem si zvolila víru, která byla v otázkách položena jen zlehka a přitom měla veliký dopad na smysluplnost života respondentů. U paní Ludmily víra byla ta, která jí dodávala sílu pokračovat dál a nevzdávat se „… v něco věřím a to něco mi stále dodává sílu, možná je to Bůh, nevím, ale cítím, že nejsem sama.“

To samé jsem

zaznamenala u paní Miroslavy, která je věřící a víra je to jediné k čemu se obrací ve chvílích samoty. Její největší oporou je Bůh. „Je to Bůh. Obracím se k němu stále a promlouvám s ním a ptám se ho na rady.“ I paní Zdeňka, která i když prožívala velmi těžké období nepřestala věřit. Víra ji dovedla ke správnému smyslu života. „…celé ty roky jsem se k němu modlila. A i když to dopadlo tak jak to dopadlo, nepřestala jsem věřit. „ 46

Také pan Leopold se svou vírou zvládl těžké zkoušky, které pro něj život přichystal a víra ho vždy přivedla domů. „…častokrát jsem se modlíval a prosil ho, aby nám pomohl.“ Pan Josef věří ve své sny, které si splnil a jeho život tak byl dobrodružnější. U pana Jaroslava víra vždy nehrála roli v jeho životě, ale postupem času a zkušenostmi, kterými si prošel začal věřit.

Vyjádření: Respondenti opakovaně dávali najevo své vzájemné propojení a vztah k víře. Z mého hlediska je pro výše zmíněné důležité v něco věřit, aby si nepřipadali v danou chvíli na své starosti sami. V celkové analýze víra představuje zásadní dílek mozaiky. U respondentů vede víra k chápání a přijímání situací takových jaké jsou. Víra jako lidský čin znamená pro respondenty spolehnutí se, důvěrné přiblížení. Je to vztah, který je navzájem otevřený, ve kterém je minimum obranných postojů a minimum nedůvěry.

Jako druhé téma jsem si zvolila druh původního povolání. Jak jsem později zjistila v nepřímo položených otázkách hrál vztah druhu původního povolání a mírou smysluplnosti života ve stáří velkou roli. U paní Ludmily, která nikdy nepracovala, protože nemusela se její původní povolání projevilo až v důchodě, kdy onemocněl její manžel a ona zůstávala sama doma. Začala se starat o svou zahradu a tím našla svůj smysl bytí. Paní Miroslava bývala učitelkou na prvním stupni základní školy a smyslem jejího života bylo něco děti naučit, dát jim něco ze sebe, aby se stali lepšími lidmi. Bohužel po úmrtí a odchodu dětí z domu se její smysl života vytratil a ona se uzavírá do sebe. Paní Zdeňce její povolání zachránilo „život“. Trpěla samotou a tím, že nemůže mít děti. Smysl života se jí vrátil, až když se vrátila ke svému vaření, které jí obohacuje život. Pan Josef, jako účetní si vydělával slušné peníze a tím si splnil své sny, které byly a jsou smyslem jeho života. U pana Leopolda to nebylo vůbec snadné. Jeho práce u armády byla těžká na psychiku a teď se to na něm odráží. Je více uzavřený do sebe a je vděčný za klid a odpočinek, který může trávit se svou ženou. Povolání pana Jaroslava dostalo do těžké životní zkoušky. Jako stolař si dobře vydělával a s penězi, které měl propadl alkoholu. Až později si uvědomil co dělá špatně. Ale jeho práce byla zase ta, která ho zachránila a dala mu smysl jeho života.

Vyjádření: Míra smysluplnosti ve stáří ke vztahu k původnímu povolání se objevila u čtyř z šesti respondentů. Paní Miroslava bohužel už nevidí žádný smysl ve svém povolání. Nikoho okolo sebe nemá, komu by ho mohla předat. Druh původního povolání ke vztahu míře smysluplnosti vede ke změně vnímání sebe sama i okolního světa ústící v mnohem 47

větší akceptaci a empatii. Projevuje se větším pochopením a schopností přijmout sebe sama s větší láskou.

4.8 Závěr výzkumu Celkově můžu říct, že smysluplnost života ve stáří patří mezi nejvýznamnější faktory. Jedná se o respondenty, kteří žijí ve svém domácím prostředí a míra smysluplnosti života ve stáří podle mého šetření závisí na prostředí, v němž senioři žijí, jejich soběstačnosti a také na původním povolání dotazovaných. Senioři, kteří nevnímají svůj život jako smysluplný, mají horší rodinné vztahy, postrádají pěkné zážitky a více se uzavírají do sebe. Z mého šetření vyplývá, že většina dotazovaných vnímá svůj život jako naplněný smyslem a nejsou významné rozdíly mezi muži a ženami. Ztrátou smyslu života v domácím prostředí jsou ohroženi pouze senioři žijící osaměle. Senioři, kteří prožívají svůj život jako smysluplný se neuzavírají tolik do sebe jako ostatní. U jedné respondentky jsem zaznamenala, že svou existenci prožívá již jako sotva smysluplnou, je ve svém životě nespokojená a nešťastná i když se stále usmívá a nevidí žádný smysl v jeho pokračování. Ztráta smyslu života znamená neschopnost člověka najít a realizovat nějaké hodnoty a zaujmout pozitivní postoj ke konkrétním událostem. Takový člověk postrádá hlavní motivační sílu v životě a chuť žít. Dále jsem zjistila, že existuje významný vztah mezi druhem původního povolání a mírou smysluplnosti ve stáří. Povolání těžké na psychiku ovlivní velmi člověka na celý život. Mezi další faktor, který se jevil jako optimistický ke smysluplnosti života seniorů byla víra ať už v Boha nebo něco jiného. Když měli respondenti víru, tak neztráceli životní elán a naději. Senioři nepovažují za nejdůležitější skutečnosti spojené se stářím jako takové, ale postoj, který k těmto skutečnostem zaujmou, způsob jak se k nim postaví. Senioři při hledání smysluplnosti v životě mohou spíše zhodnotit, co dobrého vykonali a prožili, jaké jsou požadavky jejich všedního dne, ale je možné je i pobídnout do budoucnosti. Starému člověku zůstávají dosažené zážitky i zkušenosti a jsou nezměnitelnou součástí jeho života. "Životní integrita se projevuje pocitem životního naplnění a pochopení smyslu života. Je spjatá s pocitem vděčnosti vůči lidem, kteří mu dali smysl. Je to moudrost spojená s hlubokým porozuměním sobě i druhým. Stáří je životní etapa, kdy máme možnost připravit

48

se na smrt a zemřít s dobrým pocitem toho, co jsme v životě vykonali.Můžeme pak umírat se sebeúctou navzdory prohrám, neúspěchům a nenaplněným snům." 56

56

JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M., Reminiscence. Využití vzpomínek při práci se seniory, s. 15

49

Závěr

Bakalářská práce byla zpracována do čtyř kapitol. Cílem mé práce bylo objasnit důvody proč někdo nenachází smysl ve svém životě a naopak jaký smysl v životě senioři mají a proč zrovna tento smysl a za jakých podmínek. Zjistit smysl jejich života, to v jakém žijí prostředí, s kým se stýkají a jak vyplňují svůj volný čas. Jaký vliv má víra a původní povolání na smysluplnost života. První kapitola nás seznámila se stářím jako takovým, s jeho znaky a změnami, které přináší. Dále jsem v této kapitole popisovala stárnutí, které souvisí s jeho odlišnostmi. Rozdělení stárnutí na biologické, psychologické a sociální. V druhé kapitole jsem se zabývala pojmem senior, vývojovými obdobími seniora jako je rané stáří a pravé stáří. Dále jsem upozorňovala na potřeby seniorů, do kterých jsem zařadila fyziologické potřeby, potřeby jistoty a bezpečí, sociální potřeby, potřebu autonomie a seberealizace. Popisovala jsem také kvalitu života seniorů, jak je definována a co všechno zahrnuje. V poslední třetí kapitole jsem představila pojem smysl života, co tím rozumíme, jak ho definujeme a chápeme. Neopomíjela jsem ani podstatu a význam smyslu života, kde se zabývám otázkou smyslu života a to, že člověk by měl vnímat vyšší smysl ve svém životě. Také jsem upozorňovala na téma cesty ke smyslu života, v čem spočívá svoboda člověka a jaký život je smysluplný. Vysvětlovala jsem zážitkové, tvůrčí a postojové hodnoty. Ve čtvrté a praktické části jsem popisovala výzkum na téma „smysl života seniorů“. Vybrala jsem si kvalitativní přístup formou přímého pozorování a polostrukturovaného rozhovoru, který jsem prováděla v městě Holešov a okolí. Na tento výzkum jsem si vybrala šest respondentů v jejich přirozeném domácím prostředí. Popisovala jsem jejich smysl života, to v jakém žijí prostředí, s kým se stýkají a jak tráví svůj volný čas. Má bakalářské práce umožňuje nahlédnout do života seniorů v různém věkovém rozpětí, s různou životní minulostí a strávit s nimi trochu času, za který jsou vděčni. „Smysl pro svůj život musí člověk toliko vynalézt. Lidé neobjevují nějaký metafyzický smysl vlastní existence. Spíše smysl pro svůj život konstruují, vynalézají ho. Smysl lidského života je jen kreativní odpovědí jednotlivce na absolutní absenci smyslu světa. Člověk se ponoří do sebou vytvořeného smyslu života, aktivně se v životě angažuje, čímž reaguje na zmiňovanou absenci smyslu a další existenciální záležitosti – smrt, vrženost do života, izolaci a možnost svobodné volby. Zdá se, že my lidé jsme tvorové hledající smysl. 50

Jedním z našich hlavních úkolů je vymyslet si smysl dostatečně silný, aby byl odůvodněním života a vykonal ošidný manévr popření našeho osobního autorství tohoto smyslu.“57

57

YALOM, I. D., Chvála psychoterapie, s. 132

51

Seznam použité literatury a zdrojů

ANTEBI, A. Modelové organismy stárnutí. In P. Gruss (Eds.), Perspektivy stárnutí. 1. vydání. Praha: Portál, 2009. 222 s. ISBN 978-80-7367-605-6. ERICKSON, E.H. Životní cyklus rozšířený a dokončený. 2. vydání. Praha: Lidové noviny, 1999. 128 s. ISBN 80-7206-291-X. FRANKL, V.E. Člověk hledá smysl:Úvod do logoterapie. 1. vydání. Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, 1994. 86 s. ISBN 80-901601-4-X.

FRANKL, V. E. Lékařská péče o duši. Základy logoterapie a existenciální analýzy. 1. vydání. Brno: Cesta Brno, 2006. 237 s. ISBN 80-7295-085.

FRANKL, V. E. Psychoterapie pro laiky. 1. vydání. Brno: Cesta, 1998. 158 s. ISBN: 8085319-80-2.

GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vydání. Brno : Paido, 2000. 206 s. ISBN 80-85931-79-6. HALAMA, P. Zmysel života z pohl'adu psychológie. Bratislava: SAP, 2007. 223 s. ISBN 978-80-8095-023-1.

HENDL, J. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2.

HOCMAN, G. Stárnutí (co víme o tom, co nás nemine), 1. Vydání, Praha: AVICENTRUM, 1985. 107 s.

JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. Využití vzpomínek při práci se seniory. 1. vydání. Praha: Portál, 2010. 152 s. ISBN 9788073675813.

52

JUNG, C. G. Duše moderního člověka. 2. vydání. Brno: Atlantis, 2008. 390 s. ISBN 807108-213-9

KALVACH, Z. a kolektiv. Geriatrie a gerontologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence : Otázky na vrcholu života. 1. vydání. Praha : Portál, 2006. 204 s. ISBN 80-247-1370-5. LÄNGLE, A. Smysluplně žít. Aplikovaná existenciální analýza. Brno: Cesta Brno, 2002. 80 s. ISBN 80-7295-037-1.

LUCASOVÁ, E. I tvoje utrpení má smysl. 1. vydání. Brno : Cesta, 1998. 191 s. ISBN 8085319-79-9.

LUCASOVÁ, E. Logoterapie ve výchově. 1. vydání. Praha : Portál, 1997. 207 s. ISBN 807178-180-0.

MACHOVEC, M. Smysl lidské existence. 2. vydání. Praha: Akropolis, 2004. 127 s. ISBN 97880-7304-143-4.

MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vydání. Praha: Grada, 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4.

MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 203 s. ISBN 978-80-210-5029-7.

PACOVSKÝ, V. Proti věku není léku?: Úvahy o stárnutí a stáří. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1997. 124 s. ISBN 80-7184-486-1. PETŘKOVÁ, A., ČORNANIČOVÁ, R. Gerontagogika. 1. vydání. Olomouc: UP, 2004. 92 s. ISBN 80-244-0879-1.

53

PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi: praktická informace pro ty, kdo doma pečují o staré lidi, i pro sociální a zdravotnické pracovníky. 1. vydání. Praha: Portál, 1998. 156 s. ISBN 80-7178-184-3. RABAN, M. Duchovní smysl člověka dnes: od objektivního k existenciálnímu a věčnému. 1. vydání. Praha : Vyšehrad, 2008. 394 s. ISBN 978-8070219-331.

ROGERS, C. R. Způsob bytí. 1. vydání. Praha: Edice Spektrum, 1998. 292 s. ISBN 807178-233-5.

STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2. SURÁ, Z. Komparace každodenního života seniorů v sociálních zařízeních a přirozeném domácím prostředí. Brno: Lékařská fakulta MU, 2008. Diplomová práce. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vydání. Praha: Portál, 2007. 340 s. ISBN 978-80-7367-313-0. TAVEL, P. Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla. Přel. Jakub Florian, Jitka Habernalová 1. vydání. Praha : Triton, 2007. 303 s. ISBN 978-80-7254-915-3.

TOŠNEROVÁ, T. Jak si vychutnat seniorská léta. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2009. 239 s. ISBN 978-80-251-2104-7. VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 143 s. ISBN 80-210-3754-7.

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5. VOHRALÍKOVÁ, L., RABUŠIC, L. Čeští senioři včera, dnes a zítra. Praha: VÚPSV, Výzkumné centrum Brno, 2004. 90 s. ISBN 80-239-4218-2.

54

YALOM, I.D. Chvála psychoterapie: otevřený dopis nové generaci psychoterapeutů a jejich pacientů. Praha: Portál, 2004. 244 s. ISBN 80-7178-894-5.

YOVELL, Y.: Nepřítel v mém pokoji a jiné příběhy z psychoterapie. Praha: Portál, 2005. 382 s. ISBN 978-80-7367-812-8.

Internetové zdroje: WIKIPEDIE: Potřeba [online] 2010, [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné na: ETERNITY: Co pro mě znamená kvalita života [online] 2009, [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné na: SLOHOVÉ PRÁCE Z ČESKÉHO JAZYKA: Smysl života [online] 2007, [cit. 20. 3.2013]. Dostupné na:

55

Seznam příloh Příloha P1: dopis pro respondenty Příloha P2: informovaný souhlas

56

Příloha P1 – dopis pro respondenty

Vážená paní, pane, dovoluji se na Vás obrátit se žádostí o poskytnutí rozhovoru v souvislosti se zamýšleným výzkumem, jež budu realizovat v rámci své bakalářské práce s názvem „Smysl života seniorů.“ Zajímá mě váš pohled na svět a životní hodnoty, to jak trávíte svůj volný čas a co Vás naplňuje. Vy i vaši blízcí jste procházeli řadou nelehkých období, kdy jste si kladli mnoho otázek, zamýšleli se nad životem a jeho smyslem. Cílem mé práce je zjistit jak staří lidé vnímají svůj život, co je pro ně smyslem a jestli vůbec svůj život spatřují jako smysluplný. Pokud budete tak laskaví a mé prosbě vyhovíte, ráda se s Vámi setkám ve Vámi určeném termínu a čase.

Předem Vám děkuji za Vaši vstřícnost a ochotu

Dagmar Ježková

57

Příloha P2 – informovaný souhlas

Já, ……..………………………… (jméno a příjmení respondenta) dobrovolně souhlasím s provedením rozhovoru s Dagmar Ježkovou (tazatelkou), který bude sloužit jako podklad k zpracovávané bakalářské práci na téma „Smysl života seniorů“. Tazatelka mě informovala o účelu a průběhu výzkumu a následném zpracování získaných dat, která budou pro účely bakalářské práce zpracována anonymně. Byl/a jsem seznámena s tím, že od výzkumu mohu v jeho průběhu kdykoliv odstoupit. Před zahájením výzkumu jsem dostal/a možnost položit jakoukoliv otázku a položené otázky mně byly srozumitelně zodpovězeny.

Tímto uděluji souhlas s realizací výzkumu

V Holešově, dne……………….…..

Podpis……………….…..

58