Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra dějin umění Obor: dějiny výtvarných umění. Profesor František Kovárna

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra dějin umění Obor: dějiny výtvarných umění

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Profesor František Kovárna Výtvarná teorie 1928–1938

Olomouc 2011

Autor: Jiří Koukal Vedoucí práce: Prof. PhDr. Milan Togner

Palacky University Olomouc Philosophical Faculty Departement of Art History Branch: History of Fine Arts

FINAL THESIS Professor František Kovárna Art Theory 1928–1938

Olomouc 2011

Author: Jiří Koukal Thesis supervisor: Prof. PhDr. Milan Togner

Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou práci vypracoval samostatně na základě uvedené literatury a Pramenů.

V Olomouci dne 2. ledna 2011

……….……………………………… Jiří Koukal

Poděkování Za inspirativní rady a čas, který mi ochotně věnovali, děkuji: Polaně Bregantové, Viktoru Debnárovi Martině Flekačové, Tomáši Fomínovi, Petře Hečkové Anděle Horové, Ivovi Maršákovi, Ivě Mrázkové, Rostislavu Šváchovi, Tomáši Winterovi, a rodině.

Obsah I

ÚVOD..................................................................................................................................................................... 6

II

FRANTIŠEK KOVÁRNA 1905-1952 ............................................................................................................... 8

III

VÝTVARNÁ TEORIE A KRITIKA 1928–1938 ............................................................................................. 33

IV

ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 60

V

PRAMENY........................................................................................................................................................... 62

VI

LITERATURA..................................................................................................................................................... 63

VII BIBLIOGRAFIE .................................................................................................................................................. 66 VIII SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH ............................................................................................................... 137 IX

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA................................................................................................................................... 138

X

SUMMARY ....................................................................................................................................................... 153

XI

ANOTACE ........................................................................................................................................................ 154

I

ÚVOD

Když mi profesor Togner navrhnul, abych v diplomové práci zpracoval život a dílo uměleckého teoretika, kritika a historika umění Františka Kovárny, netušil jsem, jak zajímavé téma mi nabízí. Kromě toho jsem byl zaskočen, neboť po několika letech studia dějin umění jsem slyšel o Kovárnovi poprvé. Přestože napsal značné množství kritik, studií a monografií a v českém dějepise umění mu v mnohém náleží prvenství, zůstává František Kovárna dosud poněkud opomíjenou osobností. Domnívám se, že lze nalézt tři okruhy důvodů, proč tomu tak je. První a nejvýznamnější je fakt, že v poúnorové totalitní společnosti nutně nevybylo pro vzdělaného, čestného a kriticky uvažujícího člověka dost životního prostoru, a tak musel stejně jako stovky dalších odejít do exilu. Inscenovaný proces, ve kterém jej v nepřítomnosti odsoudili k trestu smrti, nenechal nikoho na pochybách, že profesora Kovárnu a jeho vědeckou práci není vhodné příliš zmiňovat. Pro případné badatele zároveň

Kovárnova

emigrace

dodnes

znamená

praktické

problémy,

spojené

s nedostatkem kvalitních informací o jeho osudu v zahraničí. Šíře intelektuálních zájmů Františka Kovárny, vyvolávající obdiv, ale i obavy, působí zároveň jako druhý důvod, proč se jeho dílem dosud nikdo soustavně nezabýval. Nevynikal jen jako teoretik a historik, ale napsal také několik beletristických knih a divadelních her. Pracoval jako redaktor a překladatel, politicky se angažoval. Množství aktivit, vztahů a osobnostních vrstev se vzpírá jednoduchému zařazení a snad budí i dojem Kovárnovy přelétavosti. Možnost a potřeba studovat jeho dílo z pohledu různých vědních oborů (historie, dějiny umění, literární věda) dosud každého od učinění prvního badatelského kroku spíše odradila. Zmíněné okruhy problémů formovaly také tuto práci. František Kovárna mě zajímá především jako estetik, kritik a historik umění. Až na několik slovníkových hesel chybí dosud jakýkoliv jeho životopis, proto jsem se pokusil ověřit a vyhledat některé základní informace o jeho životě. Práci tak dělím na část biografickou a teoretickou. Životopisná data jsem kromě dostupné literatury čerpal z archivních materiálů. Podařilo se mi přesvědčit pracovníky Památníku národního písemnictví, aby mi zpřístupnili dosud archivně nezpracovanou pozůstalost Františka Kovárny. Ta sloužila jako nejdůležitější pramen této práce. Prostudoval jsem také materiály vztahující se ke studiu a působení Františka Kovárny na Karlově univerzitě, ČVUT a Vysoké škole uměleckoprůmyslové. 6

Kromě toho jsem vyhledal Kovárnovy potomky a příbuzné, kteří mi kromě svých vzpomínek poskytli také dopisy a fotografie z rodinných archivů. Teoretická část práce pak souvisí s možným třetím důvodem nevelkého zájmu o Kovárnovo dílo. Jeho postoj vůči modernímu meziválečnému umění je docela osobitý. Na první pohled se tak může zdát, že umění příliš nerozuměl, neboť nedokázal náležitě ocenit nejnadanější tvůrce své doby, kteří tradičně zaujímají čestná místa v dějinách českého výtvarného umění. Nachází ale takové hodnocení opodstatnění? V rozmezí let 1928 až 1938 se pokusím sledovat vznik a vývoj jeho názorů a chci také ukázat, které problémy řešil a jaká kriteria uplatňoval na uměleckou tvorbu. K časovému vymezení jsem musel přistoupit s ohledem na značné množství dostupného materiálu a souvislostí, které je nutné prostudovat k náležitému pochopení následujících období Kovárnovy teoretické a kritické činnosti. Přesto však není zcela nahodilé. Roku 1928 se František Kovárna jako šéfredaktor ujal Volných směrů a začal nekompromisně seznamovat umělecký svět se svými postoji. Také rok 1938 lze považovat za určitý mezník v jeho životě, neboť po sedmi letech skončil jako výtvarný referent Pražských novin a spoluzaložil slavný Kritický měsíčník. Vybraná dekáda tak umožňuje nahlédnout především vznik jeho metody.

7

II

FRANTIŠEK KOVÁRNA 1905-1952

Sedmnáctého září roku 1905 se v Krpech u Mělníka narodil Marii a Janovi Kovárnovým jejich čtvrtý potomek – František.1 Mlynář Jan Kovárna byl zručný řemeslník a snad i jeho šikovné ruce vzbudily u synů později zájem o výtvarné umění.2 Františkův bratr Václav vystudoval v Praze malbu na Akademii výtvarných umění u profesorů Vlaha Bukovace a Karla Krattnera. 3 Jako malíř se ale neprosadil a rodiče se proto snažili alespoň svého mladšího syna nasměrovat na profesní dráhu bankovního úředníka. 4 František však brzy objevil své literární nadání a naděje rodičů tak zůstaly zapomenuty. Poté co mezi lety 1911 a 1916 vychodil dvoutřídní obecnou školu, nastoupil František Kovárna na gymnázium v Mladé Boleslavi, kde získal široké jazykové vzdělání. 5 Kromě klasických jazyků se zde vyučovala francouzština, italština, němčina a angličtina (sám se naučil také rusky).6 Zejména románské jazyky a literatura učarovaly mladému Kovárnovi natolik, že se později rozhodl pro jejich další studium na Karlově univerzitě. Ještě na mladoboleslavském gymnáziu začal psát své první básně a povídky. S kamarády tehdy obdivovali a s oblibou po paměti recitovali dekadentní poezii Karla Hlaváčka a S. K. Neumanna.7 Básnicky pak debutoval v Apollonu a ve Studentském časopise, do něhož

1

František Kovárna měl bratra Václava a tři sestry – Marii (provdanou Maršákovou), Otýlii (provdanou Deylovou) a Lidku (provdanou za historika umění Rudolfa Roučka). Rodina po první světové válce přesídlila do Lysé nad Labem a otec Jan vedl hostinec v Jiřicích. 2

Své Výtvarné epištoly (1941) věnoval Kovárna otci: „Otci, od něhož jsem se učil kráse hmot a radosti z jejich obrábění.“ 3

Václav Kovárna (1896–?), malíř a profesor kreslení na gymnáziu v Třebíči. Na pražské Akademii studoval v letech 1916–1922. Ze zajetí během první světové války se vrátil psychicky labilní. Viz Prokop Toman (ed.), Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 1947, s. 546. 4

Památník národního písemnictví, fond František Kovárna (dále jen PNP, FK), karton č. 2, nejstarší rukopisy – poznámky datované 1930. 5

Na gymnáziu tehdy vyučovali mimo jiné literární historici Zdeněk Kamper a Ferdinand Strejček. Roku 1919 na gymnáziu maturoval významný český historik a básník Zdeněk Kalista. 6

PNP, FK, karton č. 1, osobní doklady – gymnaziální vysvědčení.

7

PNP, FK, karton č. 2, nejstarší rukopisy.

8

tehdy přispívali například Jiří Voskovec nebo Jiří Frejka, výtvarnou kritiku zde vedl Jaromír Pečírka.8 Snad díky naskytnuvší se možnosti bydlet u sestry Marie v pražských Dejvicích, přestoupil František Kovárna ve školním roce 1922–1923 na gymnázium v Praze 3, které bylo však záhy zrušeno. Maturitní zkoušku tak nakonec skládal roku 1924 na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici. Příchod do Prahy umožnil začínajícímu básníkovi přivydělávat si příležitostnými referáty pro Československou samostatnost.9 Psal zejména o literárním dění na stránkách francouzských a italských časopisů a později mu zde pravidelně vycházely také fejetony a sloupky.10 O letních prázdninách 1924 se František Kovárna vydal na studijní cestu po Itálii, navštívil Terst, Benátky, Florencii, Řím, Neapol a pravděpodobně také Milán.11 Ve vsi Poggio a Caiano ho ve svém domě vlídně přijal spisovatel, malíř a výtvarný teoretik Ardengo Soffici, v Castiglioncellu pak obávaný kritik a esejista Giovanni Papini, bývalí významní představitelé florentské skupiny futuristů, sdružené kolem časopisu Lacerba.12 O literatuře, fašismu a budoucnosti umění hovořil mimo jiné také se spisovateli Francescem Florou nebo Enricem Peou.13 Své zážitky a postřehy z těchto diskusí Kovárna potom ještě dlouho rozvíjel v článcích a studiích o italské literatuře, kterými přispíval do časopisů Host, Kmen nebo Literární svět.14 Ve dvacátých letech pak také přeložil několik novel slavného dramatika a pozdějšího nositele Nobelovy ceny Luigiho Pirandella.15 Po návratu z Itálie nastoupil František Kovárna v listopadu roku 1924 do prvního semestru svých vysokoškolských studií na pražské filozofické fakultě. Tehdy se spřátelil s budoucím literárním kritikem Václavem Černým, který na seznámení vzpomíná ve svých Pamětech: 8

František Kovárna, Šel jsem sít červený jetel…, Studentský časopis II, 1922–1923, č. 9–10, s. 285– 286. – Idem, Strom, Apollon I, 1923–24, č. 3, s. 54. 9

Noviny se roku 1924 přejmenovaly na Národní osvobození.

10

Vstup do novinářského prostředí mohl Kovárnovi zprostředkovat švagr, působící jako sportovní redaktor a dopisovatel. 11

PNP, FK, karton č. 1, korespondence – pohlednice z Říma, z 2. 8. 1924.

12

Zuzana Šebelová, Italský literární futurismus mezi avantgardou a tradicí (dizertační práce), Ústav románských jazyků a literatur FF MU, Brno 2009, s. 40–43. 13

Několik Italů, Apollon II, 1924–1925, č. 3, s. 45–47, č. 4, s. 62–64.

14

Dnešek italské literatury, Host IV, 1924–1925, s. 310–311.

15

Luigi Pirandello, Sirný dým, 1927. – Idem, Jeden, nikdo, sto tisíc, 1929.

9

Čekáme před okénkem tři, a ti dva v živém hovoru, zřejmě krajané, vyrozuměl jsem, že spolu nedávno maturovali na mladoboleslavském gymnáziu, k zápisu jde jen ten menší z nich, černý chasníček velkých jiskrných očí a vášnivých gest, druhý, právník a kliďas, ho doprovází: a baví se o literatuře, jména a tituly jim od úst zrovna prší, ani slůvko mi neušlo, jeden uveřejnil, zdá se, už básničku, druhému otiskli kdesi článek, to jsou přece ti, po jejichž společnosti toužím, skromně, ale žádostivě jsem se k hovoru obou „arrivovaných literátů“ přidal, byli překvapeni, ale projevili se vlídně, a vycházeli jsme do radostného pražského dopoledne už jako přátelé. A měli jsme jimi zůstat až do smrti. Menší se jmenoval František Kovárna… 16 Několika málo slovy se zde Černému podařilo vystihnout nejvýraznější Kovárnovy rysy, pro které ho občas lidé mylně považovali za „Taliána“.17 Byl malé postavy, měřil jen 157 centimetrů a jeho „velké jiskrné oči“ dávaly tušit prudkou a vznětlivou povahu vášnivého kuřáka, debatéra a mladého spisovatele, 18 jenž právě vydal první a poslední číslo svého literárního sborníku Strom.19 Z Kovárnova seznamu přednášek je patrné, že byl nejprve rozhodnutý věnovat se románským jazykům a literatuře. Čtyři roky navštěvoval přednášky a semináře profesora Binda Chiurla, věnované současné italské literatuře. Francouzskou literární historii tehdy přednášeli F. X. Šalda a Václav Tille, filologii pak Maxmilian Křepinský. Na bohemistice poslouchal Miloslava Hýska, Jana Jakubce, Františka Pastrnka, Emila Smetánku a Jaroslava Vlčka. Z ostatních seminářů si vybral přednášky pozitivisticky orientovaných filozofů Františka Krejčího a Josefa Krále, ale i Jana Blahoslava Kozáka, myšlenkově spjatého s protestantismem a americkým pragmatismem. Dále přednášky Břetislava Foustky věnované sociologii, kurz experimentální psychologie Františka Šerackého a především přednášky z estetiky Otakara Zicha.20

16

Václav Černý, Paměti I 1921–1938, Praha 1994, s. 79.

17

František Kovárna, Fr. Kovárna nechce, avšak přece píše několik řádek o sobě, Literární noviny I, 1927, č. 3, s. 5. 18

Kovárnova prudká povaha a zvýšená citlivost mohla být jitřena také Basedowovou nemocí, kvůli níž nebyl odveden k povinné vojenské službě. PNP, FK, karton č. 1, dopis o léčení nemoci, ze 17. 11. 1927. 19

Do sborníku přispěli básněmi například A. M. Píša nebo Zdeněk Kalista, ilustrovali jej Václav Kovárna, Karel Votlučka a také Pravoslav Kotík. Viz František Kovárna (ed.), Strom, Praha 1924. 20

Archiv Univerzity Karlovy, Fond filozofické fakulty, katalogy studentů 1924–1930, František Kovárna.

10

Právě Otakar Zich a F. X. Šalda měli na mladého Františka Kovárnu patrně nejvýraznější vliv. Vážil si jich nejen pro jejich vědecký a kritický odkaz, ale cítil se s nimi spřízněný také pro jejich podvojný osud umělce a vědce. V Zichově nekrologu k tomu píše: Hodnota Zichovy estetiky je nemyslitelná bez Zicha umělce. Umění nedovolovalo, aby připustil dogma, aby přijal konstrukce čistě teoretické, umění ho vedlo, aby jako estetik myslil jen v těsné souvislosti s uměním…, (…), Tomu, kdo chtěl být zasvěcen, byly Zichovy dveře vždycky otevřeny, v názoru, že i věda, má-li být vědou, musí být tvorbou.21 Šaldovi pak Kovárna věnoval několik článků, kde vyzdvihuje zejména jeho rozbíhavý zájem, všestranné působení a snahu o souborné pochopení kultury jako celku.22 Zcela souzní s jeho pojetím kritiky jako umění svého druhu a s požadavkem tvořivé osobnosti, která si dle své citlivosti a spíše intuitivně utváří vlastní kritickou metodu.23 V tomto ohledu lze Kovárnu považovat za Šaldova dychtivého následovníka, což mu již v roce 1928 vytýká Ladislav Štoll v polemice nad článkem Zrcadlo desítiletí:24 Co bych chtěl však zdůraznit, je to, že omyl celého Kovárnova článku a jemu podobných spočívá ve způsobu boje, jejž Kovárna převzal od F. X. Šaldy, který nazírá život očima individuálního heroismu… Dnes je však nutno psát, či lépe vidět jinak, než jak vidí Šalda, protože s těmi jeho zbraněmi už hřmotí šosák a člověk schopný úskoku, jehož Fr. Kovárna není schopen, pročež již předem prohrává. 25 Po ještě gymnaziální románové prvotině Živí a mrtví vyšel Kovárnovi v dubnu 1926 soubor povídek Bojácní a rváč, který byl literárním světem vesměs přijat jako trochu

21

František Kovárna, Učitel a přítel, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 168, 24. 7., s. 3.

22

František Kovárna, Šalda výtvarný kritik, Kmen I, 1926–1927, č. 12, s. 294–295. – Idem, Šaldova osobnost ve výtvarné kritice, Volné směry XXV, 1927–1928, s. 270–272. – Idem, F. X. Šalda a výtvarné umění, Listy pro umění a kritiku V, 1937, č. 9–10, s. 202–205. – Idem, Šalda a výtvarné umění, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 81, 7. 4., s. 5. 23

F. X. Šalda, Kritika patosem a inspirací, in: Jan Mukařovský (ed.), Boje o zítřek, Praha 1948, s. 164– 177. 24

František Kovárna, Zrcadlo desítiletí, Signál I, 1928–1929, č. 8–9, s. 209–212.

25

Ladislav Štoll, Před vlastním prahem, Signál I, 1928–1929, č. 8–9, s. 213–214.

11

naivní, nicméně slibný nástup talentovaného autora.26 Pod vlivem bratra se již tehdy Kovárna zajímal o výtvarné umění. Obcházel výstavy a psal si pro sebe jejich kritiky, jen aby si procvičil schopnosti vidění a literárního přepisu vizuálního dojmu.27 Tak se snad na první výstavě „Sociální skupiny HO-HO-KO-KO“ v Domě umělců (Rudolfinu) seznámil s Karlem Holanem a jeho druhy.28 Pravoslavu Kotíkovi a Miloslavu Holému poté v umělecké revui Veraikon věnoval některé ze svých prvních výtvarně kritických studií.29 Celoživotní přátelství s Karlem Holanem dalo kromě příznivých článků a monografií členů Sociální skupiny (Pravoslav Kotík 1937, Karel Kotrba 1939, Miloslav Holý 1940) vzniknout dvěma portrétům, které Holan daroval novomanželům Františkovi a Jarmile Kovárnovým k jejich sňatku dne 22. prosince 1928.30 Rok 1928 byl pro Františka Kovárnu významný i v mnoha dalších ohledech. Poprvé navštívil Paříž, kde se spřátelil s mladými španělskými malíři Hernadem Viñesem, Franciscem Borèsem a Murcienem Floresem, kteří zrovna vystavovali na salonu Nadnezávislých (Salon des Surindépendants).31 Také dopsal svou plamennou řeč pro tvořivost a proti rozumu – Jedna a jedna jsou tři, ale především přerušil studium, aby se mohl věnovat redaktorské práci pro časopisy Signál a Volné směry. Revue Signál vznikla v únoru 1928 jako tiskový orgán skupiny D-blok (Dnešní blok), kterou po svém rozchodu s Osvobozeným divadlem založil Jiří Frejka jako opoziční platformu vůči Devětsilu.32 Kovárna do časopisu přispíval spíše obecně kulturními 26

Marie Pujmanová-Hennerová (rec.), František Kovárna: Bojácní a rváč, Tribuna VIII, 1926, č. 110, 9. 5., s. 6. – A. N. *Arne Novák+ (rec.), František Kovárna: Bojácní a rváč, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 264, 26. 5., s. 7. – Julius Fučík (rec.), Originalita čistoty, Rudé právo VII, 1926, č. 140, 13. 6., s. 3–4. 27

PNP, FK, karton č. 2, nejstarší rukopisy – poznámky datované 1930.

28

Výstava probíhala od 25. 3. do 13. 4. 1925 v prostorách Krasoumné jednoty a v referátech kritiků (K. Teige, J. Čapek, J. Pečírka) zaznamenala úspěch. Viz Dagmar Mazancová, Nová skupina a Sociální skupina HO-HO-KO-KO (dizertační práce), Ústav dějin umění FF UK, Praha 2010, s. 48–49. – František Kovárna, Před obrazy Karla Holana, Dílo XXXIV, 1945–1946, s. 269. 29

František Kovárna, Syntetik, Veraikon XI, 1925, s. 99–104. – Idem, Tvárný unanimismus, Veraikon XII, 1926, s. 43–48. 30

Osobní sdělení Jitky Turkové, z 18. 11. 2009. Obrazy jsou dnes v majetku potomků Františka Kovárny. S budoucí manželkou Jarmilou Valeškovou (1907–?), absolventkou Státní školy knihovnické v Praze, se Kovárna seznámil nejspíš na filozofické fakultě, kde roku 1927 společně poslouchali přednášky z literární vědy. 31

-rna *František Kovárna+, Poznámky z Paříže, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 293–296. – Idem, Setkání se Španěly, Svobodné slovo II, 1946, č. 35, 10. 2., s. 2. 32

Skupina D-blok vznikla koncem roku 1927 a vedle členů souboru Dada (E. F. Burian, Jiří Frejka, herci Jarmila Horáková, Stanislav Neumann, Lola Skrbková, Jiřina Šejbalová, architekt, grafik, jevištní a kostýmní výtvarník František Zelenka) zde působili také hudební teoretik Mirko Očadlík, divadelní a

12

úvahami a referáty o současném literárním dění. Výtvarnému umění zde věnoval pouze stať O výtvarné kritice a o výtvarnou kritiku, kde s přehnanou lehkostí a bez ohledů účtuje se všemi dodnes významnými teoretiky (Karel B. Mádl, Josef Čapek, Vincenc Kramář, Antonín Matějček, Karel Teige). Úzkým sítem Kovárnovy kritiky prošli pouze Miloš Jiránek, F. X. Šalda, Václav Nebeský a V. V. Štech.33 Článek však překvapivě nevzbudil výraznou odezvu, trefně reagoval pouze tehdejší výtvarný referent Signálu Karel Šourek: „Kovárna jde na celou otázku úžasně povrchně a často neinformovaně, nechápaje smysl kritického díla vůbec a některých jednotlivců zvlášť…“34 Nejen Šourka proto velmi překvapilo, když relativně nezkušený Kovárna záhy přijal místo šéfredaktora prestižních Volných směrů. Revue Devětsilu reagovala poznámkou: Volné směry, vetchý časopis mánesáckých starodružiníků, se omlazuje: na místo opičích žláz implantován do redakce tohoto listu čiperný F. Kovárna. (…), V rozhledu v každém čísle potírá naivně p. Kovárna moderní umění a věnuje specielně mnoho vybraných lichotek K. Teigemu. Jako celek poskytují V. s., redigované p. Kovárnou, tristní a dojemnou podívanou.35 Autor kousavé poznámky se ve svém postřehu docela nemýlil, „čiperný“ Kovárna hned v prvním

květnovém

čísle

otiskl

stať

Surrealism

a

malířství,

kde

tvůrčí

metodu surrealismu přirovnává k „prázdnému gestu eunucha“.36 Následně věnuje množství prostoru svým kritikám výstav Šímy, Štyrského a Toyen a často velmi osobně laděným polemikám s Karlem Teigem.37 Kromě toho se však Kovárnovi podařilo časopis

filmový kritik Artuš Černík, básníci Jindřich Hořejší, Václav Lacina, právník a příležitostný satirik Jiří Mašek a samozřejmě František Kovárna. Snažili se organizovat divadelní představení, výstavy a koncerty, plánovali také rozsáhlou publikační činnost. Patrně v této společnosti se Kovárna spřátelil se slavnou herečkou Xenou Longenovou, kterou před její tragickou smrtí v květnu 1928 portrétoval Karel Holan. Skupinou D-blok se zabývá: Andrea Jochmanová, Kontexty české divadelní avantgardy a tvorba režiséra Jiřího Frejky ve dvacátých letech XX. století (dizertační práce), Ústav pro studium divadla a interaktivních médií FF MU, Brno 2006, s. 237–238. 33

Srovnej František Kovárna, O výtvarné kritice a o výtvarnou kritiku, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 34– 37. – Idem, Krize výtvarného umění III, Československá republika CCLII, 1931, č. 173, 26. 7., s. 5–6. 34

K. Š. *Karel Šourek+, Pro domo mea, Signál I, 1928–1929, č. 5, s. 156–157.

35

–s, Volné směry…, ReD II, 1928–1929, s. 71–73.

36

František Kovárna, Surrealism a malířství, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 26–29.

37

-rna, Josef Šíma, Aventinská mansarda, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 32–33. – Idem, Štýrský a Toyen, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 2, s. 66. – Idem, Poetismus a malířství, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 120–121. – Idem, Karel Teige: Sovětská kultura, Volné směry XXVI, 1928– 1929, č. 4, s. 124. – Idem, Teige o Špálovi. Stavba č. 2, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 178– 179.

13

zkvalitnit a oživit množstvím drobných výtvarných kritik, recenzí a poznámek. Během dvouletého působení zde publikoval studie o Slavíčkovi, Kubištovi, Špálovi a Piskačovi a přeložil několik článků od zahraničních teoretiků. 38 Zorganizoval také anketu k desátému výročí republiky, kde významným osobnostem kulturního života položil otázku: „Co bylo potřeba a co jsme zapomněli udělat v minulém desetiletí a k jakým novým úkolů nás zavazuje současnost?“39 Výtvarná kritika a redakční práce Kovárnu nadchly a zcela pohltily, mnoho času na vlastní uměleckou tvorbu mu proto nezbývalo.40 Uvědomil si, že se chce výtvarné estetice věnovat důkladněji a v podzimním semestru 1929 tak začal studovat dějiny umění, aby si doplnil znalosti. Všeobecné dějiny umění poslouchal u profesora Vojtěcha Birnbauma, jenž vedl také seminář zaměřený na pražské středověké stavby. 41 Antonín Matějček mu vedle všeobecných dějin umění přednášel dějiny umění devatenáctého a dvacátého století. Univerzitní přednášky Kovárna doplňoval četbou francouzských a německých teoretiků moderního umění (Adolf Basler, Pierre Courthion, Carl Einstein, Franz Landsberger, Julius Meier-Graefe, Maurice Raynal, André Salmon), o nichž pak příležitostně referoval ve Volných Směrech. V. V. Štech tehdy pro Mánes připravoval monografii Antonína Slavíčka k dvacetiletému výročí malířovy smrti. Pro množství jiných povinností však nebyl schopen rukopis včas dokončit a nemalý úkol tak přenechal Františku Kovárnovi, jenž měl původně do knihy přispět pouze studií o impresionismu.42 Když Kovárna v lednu 1931 práci o Slavíčkovi obhájil jako svou disertaci, nebyl již členem Mánesa ani redaktorem Volných směrů. Na mimořádném valném shromáždění S. V. U. Mánes 25. listopadu 1930 totiž proběhlo kontroverzní vyloučení tzv. Holanovy skupiny (Karel Holan, Miloslav Holý, Jiří Kodl,

38

V Kovárnově pozůstalosti se z doby jeho působení ve Volných směrech dochovala korespondence obsahující mimo jiné také dopisy Hanse Tiezeho a Edvarda Muncha. PNP, FK, karton č. 1, korespondence. 39

Odpovídali: Vojtěch Birnbaum, Josef a Karel Čapkové, Karel Kramář, Arne Novák, Jiří Mahen, Max Švabinský, Václav Vilém Štech, Jan Thon. Viz Anketa Volných směrů, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 7–8, s. 181–198. Rukopisy odpovědí jsou dochovány v Kovárnově pozůstalosti. PNP, FK, karton č. 1, korespondence. 40

Roku 1932 vyšla Kovárnova básnická sbírka Na břehu, po zbytek třicátých let se pak věnoval převážně výtvarné teorii a kritice. 41

Archiv Univerzity Karlovy (dále jen AUK), Fond filozofické fakulty UK, katalogy studentů 1929–1930, František Kovárna. 42

*nepodepsáno+, Z nakladatelství Mánesa, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 11, s. 276. – František Kovárna, Antonín Slavíček, Praha 1930.

14

Karel Kotrba, Pravoslav Kotík, Václav Vilém Štech). Spolkové vedení (především Emil Filla, Karel Dvořák, Otakar Novotný, Josef Gočár) se k tomuto kroku odhodlalo pro trvající osobní a názorové rozepře s Karlem Holanem, který nevybíravě kritizoval způsob hospodaření a politickou orientaci spolku.43 František Kovárna, toho času na studijní cestě po Nizozemí,44 reagoval na vyloučení svých přátel dopisem, v němž shrnul důvody své rezignace a poprvé výrazněji osvědčil svůj nesmlouvavě polemický charakter: Nesouhlasím s vyloučenými členy ve všech jejich názorech uměleckých a lidských, jsem namnoze i jejich odpůrcem, ale důvod k tomu, abych vystoupil z Mánesa a vzdal se Volných směrů, dává mi metoda, jakou bylo vyloučení provedeno. Je znám například můj vztah k panu doktorovi V. V. Štechovi, vztah, který není ve všem pozitivní, ale nemohu souhlasit, aby byl takto vylučován ze spolku člen, který zde byl dvacet let, aby byl vylučován v době své nepřítomnosti a aby mu nebyla poskytnuta možnost obhajoby před tváří členstva. Použití této metody zaráží mne i u ostatních vyloučených. Vím, že byli ve spolku opozicí, sám jsem přesvědčen, že kde není opozice, tam nastává zbahnění…45 Po úspěšné obhajobě dizertační práce absolvoval Kovárna rigorózní zkoušku z dějin umění a estetiky u profesorů Birnbauma, Matějčka a Zicha. V únoru pak s drobnými obtížemi složil u profesorů Foustky a Kozáka také rigorózní zkoušku z filozofie a 7. března 1931 tak mohl být slavnostně promován na doktora.46 V dubnu si na pražském Smíchově pronajali s manželkou svůj první byt. 47 Žili tehdy z Kovárnova platu tajemníka Klubu Za starou Prahu, kde redigoval klubový věstník.48 Poté v květnu přijal místo

43

Srovnej Miloš Jirko, Hlasy z bouře pod Šítkovskou věží, Literární noviny V, 1930–1931, č. 1, s. 1–2. – Lenka Bydžovská, Emil Filla a spolek Mánes na přelomu dvacátých a třicátých let, Umění XXXVI, 1988, č. 3, s. 247–255. 44

Kovárna v Nizozemí navštívil Haarlem, Leiden, Haag, Amsterdam, Delft, Wijwik, Utrecht. Kromě množství starých mistrů, viděl rozsáhlou sbírku moderního malířství (Van Gogh, Picasso, Mondrian) mecenášky a teoretičky Helene Kröller-Müllerové. PNP, FK, karton č. 1, rukopisné poznámky o cestě do Nizozemí. 45

Citováno podle: Josef Protiva (režie), Hlas F. K., dokumentární film ČT, Praha 1994. (Miloslav Holý zde čte z dopisu Františka Kovárny. Originál dopisu se nepodařilo dohledat.) 46

AUK, Dizertace Pražské univerzity 1882–1953 I., Protokol o přísných zkouškách k dosažení hodnosti doktorské, 1931, s. 138, č. 1696, František Kovárna. 47

Bydleli v suterénu domu Na Hřebenkách 1262 a později v ulici U Nesypky 8.

48

V Klubu Za starou Prahu Kovárna působil od konce roku 1930 do 1. 1. 1932.

15

výtvarného referenta v Československé republice, kam pravidelně přispíval do roku 1938, kdy noviny přestaly vycházet. 49 Relativní dostatek volného času umožnil Kovárnovi přes léto dokončit knihu Současné malířství, v níž osvědčil nejen dobré znalosti aktuální literatury, ale i živé zkušenosti výtvarného kritika.50 Načrtl zde svou koncepci dvou základních malířských tendencí, které vymezil podle jejich vztahu k předmětnému zobrazování. Vedle Kramářova Kubismu a Nebeského Umění po impresionismu jde v českém dějepise umění o vůbec první pokus o širší shrnutí a reflexi moderních malířských směrů. Na pozadí estetických problémů, které sledoval v Současném malířství, pak Kovárna interpretoval život a dílo Vincence Beneše, a sice v monografii k jeho padesátým narozeninám.51 Na rozdíl od vrstevníka Emila Filly opustil Vincenc Beneš kubismus a přiklonil se k širokému proudu smyslového realismu, jenž hledal východisko v „klasických hodnotách oblečených do moderního hávu“.52 Tím byl Kovárnovi názorově velmi blízký a není vyloučené, že některé Benešovy postoje Kovárnu přímo ovlivnily.53 Zajímavý a trefný je v tomto ohledu také postřeh Zdeňka Kalisty, jenž

49

V říjnu 1932 se Československá republika přejmenovala na Pražské noviny.

50

František Kovárna, Současné malířství, Praha 1932. – Oldřich Blažíček (rec.), O posledních malířských směrech, jejich krizi a knize Fr. Kovárny, Studentský časopis XII, 1932–1933, č. 1, s. 24–25. – Štěpán Jež (rec.), František Kovárna: Současné malířství, Lumír LVIII, 1931–1932, č. 9–10, s. 533– 534. – A. M. *Antonín Matějček+ (rec.), F. Kovárna, Současné malířství, Umění VI, 1933, č. 8–9, s. 426– 427. – Karel Šourek (rec.), Nepochopení stylu, Čin IV, 1932–1933, s. 441–443. 51

František Kovárna, Vincenc Beneš, Praha 1933.

52

Vojtěch Lahoda, Proměny realismu a kubismu v malířství dvacátých a třicátých let, in: Vojtěch Lahoda – Mahulena Nešlehová et al., Dějiny českého výtvarného umění IV/2, Praha 1998, s. 112. 53

V pozůstalosti Františka Kovárny se dochoval rukopis Vincence Beneše, ve kterém vzpomíná a představuje své umělecké názory: „Mám hrůzu z dekorativnosti – temperament to nezachrání. (…), Ozřejmilo se mi tajemství neutrálních tónů, jež umožňují sílu barevné gradace a dávají teprve vyznít barevnému akordu v obraze, proti němuž je plošné potkávání barev vždy více méně pestrým kobercem, kde barva nenese, nezní, nemluví, jen zdobí – dekoruje. (…), Terén se prohýbá, jakoby se teprve tvořil, řeka teče, stromy jsou košaté, obilí se vlní, nebe je živé – ne tupá plocha a za horami na obzoru není konec, ale otvírá se do nekonečna další svět. Jak směšné by bylo při takovéto práci přizpůsobovat se anebo jen myslit na požadavky uměleckých dogmatiků, kteří mohou namítnout, že toto není nic nového. Ale co je nové? Vždyť skoro všechno umění za moderní dnes prohlašované jsou mimo nejvlastnější kubismus (který je však jen úzkou formovou specializací) – většinou paběrky všech možných uměleckých epoch minulosti – tedy eklekticismus. Nemám dogmat, nemám zařaďovací škatulky s etiketou. Jediný požadavek a zákon: organická čistota formy obrazu.“ Kovárna si rukopis patrně vyžádal jako podklad pro svůj článek o Benešovi, který vyšel v Salonu roku 1930. Viz František Kovárna, Vincenc Beneš, Salon IX, 1930, č. 6, s. 14–18. – PNP, FK, karton č. 1, rukopis Vincence Beneše.

16

v recenzi básnické sbírky Na břehu, přirovnává Kovárnovo vidění světa k obrazům Marca Chagalla či Pravoslava Kotíka.54 Na podzim 1932 přijal František Kovárna nabídku profesora Vojtěcha Birnbauma a stal se asistentem na Ústavu a Semináři dějin umění. Práce asistenta nebyla zvlášť náročná, ani zajímavá, jak si Kovárna stěžoval v jednom z dopisů bratrovi: Dnes už to ale tak je, že si člověk musí vykoupit vlastní chvíle vcelku otravnou prací. U mne to není jiné. Teď např. píšu celé dny v ústavě lístky do kartotéky, měřím, kolik cm je fotografie široká a kolik vysoká. Jistě to není práce zajímavá, ani důmyslná, aby k ní bylo třeba mít víc než obecnou školu. Ale přece jsem tam spokojen. Frekvenci mám také rozbitou, pro sebe mohu začít pracovat vlastně až večer. Musím si ubrat spánku a sedět do dvou hodin, ale nemohu si ani ráno příliš přispat, protože musím obejít všechny výstavy a teď jich je zde jako hub.55 Přes zmiňované výhrady si však Kovárna mohl v univerzitním prostředí a v blízkosti profesora Birnbauma důkladně rozšířit své uměleckohistorické vzdělání a s ním vstřebat i některé metodologické podněty vídeňské školy dějin umění.56 Zcela jistě pod vlivem svého učitele změnil názor na možnost vývoje uměleckých forem, již dosud zatvrzele odmítal.57 Kromě práce asistenta a výtvarného referenta Kovárna také překládal58 a psal hesla o výtvarném umění pro dodatky Ottova slovníku naučného59 a

54

„…verš Kovárnův vykazuje neobyčejně bohatou věcnou představivost. Dovede shrnout v jediném dechu tolik pevných, v nejužším smyslu slova substantivních postřehů, že sotva stačíte sledovat. Než nejde u Kovárny o prostou poesii živě viděných hmotných skutečností: Měl-li bych srovnávati jej s určitým výtvarnickým zjevem, paralelizoval bych jeho básnickou práci patrně s obrazy Marca Chagalla či spíš s poněkud zmenšeným Chagallovým českým pendantem, Pravoslavem Kotíkem, s nímž nemýlím-li se, váže Kovárnu určité umělecké přátelství.“ Václav Hrbek *Zdeněk Kalista+ (rec.), František Kovárna: Na Břehu, Lumír LVIII, 1931–1932, č. 9–10, s. 529. 55

Dopis bratru Václavovi, z 12. 3. 1934, z rodinného archivu potomků Františka Kovárny.

56

F. K., Přednáška o metodě dějin umění, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 259, 4. 11., s. 5.

57

Od svého působení na Ústavu a Semináři dějin umění Kovárna příležitostně cituje práce Franze Wickhoffa, Aloise Riegla a také Maxe Dvořáka. Viz například František Kovárna, Umění jako projev ducha, Rozhledy VI, 1937, č. 3, s. 19–20. 58

Vicki Baumová, Lidé v hotelu, Praha 1933.

59

Do Ottova slovníku naučného napsal Kovárna pod zkratkou „-rna“ mimo jiné tato hesla: Výtvarná kritika, Novoplasticismus, Prager Secession, Kazimir Malevič, Luigi Russolo, Pietro Marussig, Filip Andrej Maljavin, André Lhote, Otakar Lebeda, Jaroslav Šmidra. Fulltextově nalezeno v digitální verzi Ottova slovníku, http://www.cotoje.cz, vyhledáno 22. 12. 2010.

17

Enciclopedii Italianu.60 Spřátelil se tehdy také s doktorkou Alžbětou Birnbaumovou, se kterou se znal již z Klubu za starou Prahu, a se šlechticem Christianem ze SalmReifferscheidtu, vídeňským posluchačem Josefa Strzygowského, u něhož starohrabě připravoval rigorózní práci o moravských rotundách. 61 Doktorka Birnbaumová a Christian ze Salm-Reifferscheidtu se později stali kmotry Kovárnových dětí – Marie a Jana.62 Velkostatkář, sběratel a historik umění Christian ze Salm-Reffifferscheidtu pak Františka Kovárnu a jeho rodinu finančně podporoval během nacistické okupace. 63 Na počátku třicátých let seznámil Karel Kotrba Františka Kovárnu s mladým sochařem Karlem Lidickým. Ten se roku 1932 účastnil soutěže na pomník Jana Husa v Hlinsku. Protože však nezvítězil a cítil se ukřivděný, řekl o tom Kovárnovi, který se společně s V. V. Štechem do Hlinska vypravil. Poté napsal velký článek do Činu, kde mimo jiné zkritizoval odbornou porotu, v níž zasedali Antonín Matějček, Ladislav Kofránek a Jaromír Krejcar: „…povolaní pánové předpokládali, že hlinskému vkusu lépe vyhoví práce, kterou nelze vinit z uměleckých aspirací. Nemám totiž odvahu připisovat jim, že rozhodli podle svého vkusu, i kdyby byli přimhouřili obě oči s důvěrou, že Hlinsko daleko a Pán Bůh vysoko.“64 O problematiku pomníku, spojovanou s otázkou monumentality, se poté Kovárna dlouhodobě zajímal, podobně jako mnozí teoretici a architekti třicátých a čtyřicátých let.65 Jako žák F. X. Šaldy a Vojtěcha Birnbauma vlastně navazoval na úvahy svých učitelů, kteří se „morem pomníkovým“ také zabývali.66 Vedle Karla Lidického se Kovárna přátelil s malířem Jaroslavem Šmidrou a dalšími mladými absolventy Akademie 60

Údaj o příspěvcích do Enciclopedia Italiana di scienze, lettere ed arti lze najít ve zprávě o Kovárnově habilitační žádosti, konkrétní hesla se však nepodařilo dohledat. AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, Zpráva a návrh komise o habilitační žádosti dr. Frant. Kovárny pro obor estetiky, z 26. 11. 1934. 61

Petr Tomášek, Sběratel, umělecký historik a šlechtic Christian ze Salm-Reifferscheidtu, in: Jiří Kroupa – Michaela Šeferisová Loudová – Lubomír Konečný (ed.), Orbis artium. K jubileu Lubomíra Slavíčka, Brno 2009, s. 739–753. – Přátelství s Christianem ze Salm-Reifferscheidtu zmiňuje Kovárna také ve svých Dopisech mrtvému příteli (1946). 62

Marie Kateřina Kovárnová (17. 4. 1936 – 10. 4. 2002) a Jan Tomáš Kristian Kovárna (23. 11. 1939 – 17. 7. 2000) AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, křestní listy dětí. 63

PNP, FK, karton č. 1, osobní doklady – přiznání majetku z let 1939–1945.

64

František Kovárna, Odpovědné a neodpovědné poroty, Čin III, 1931–1932, č. 24, s. 561. – Idem, K černé historii pomníků na venkově, Československá republika CCLIII, 1932, č. 30, 4. 2., s. 5. 65

Srovnej Rostislav Švácha, Architektura čtyřicátých let, in: Rostislav Švácha – Marie Platovská et al., Dějiny českého výtvarného umění V, Praha 2005, s. 63–69. – Tereza Petišková, Monumentální umění čtyřicátých let, in: ibidem, s. 197–205. 66

F. X. Šalda, Mor pomníkový, in: idem, Hájemství zraku. Stati o výtvarném umění, Praha 1940, s. 52– 54. – Vojtěch Birnbaum, Pomníky, in: idem: Listy z dějin umění, Praha 1947, s. 238–255.

18

výtvarných umění, jimž na podzim roku 1933 pomohl v Topičově salonu zorganizovat a ideově zastřešit výstavu Nezávislých. Skupinu tvořili sochaři Karel Lidický, Václav Blažek, Komárek, malířka Julie Zemanová-Procházková a malíři Jaroslav Šmidra, Václav Karel, František Žváček a Jaromír Wíšo.67 Následovaly ještě dvě společné výstavy roku 1935 (obě u Topiče), kde se připojili Emil Kotrba, Stanislav Ulman, Zdeněk Kremlička a pozdější významný představitel slovinského surrealismu Stane Kregar. 68 Název skupiny, jež nechtěla být skupinou, patrně odkazoval na salon Nadnezávislých, který Kovárna navštívil za svého pařížského pobytu. Zároveň sděloval, že umělci „chtějí dát impulz k svobodnější formě výtvarného života právě jen pořádáním výstav, kde každý mluví a odpovídá jen za sebe“.69 Skupina tak manifestovala Kovárnův postoj ke zbytnělým spolkům a módním -ismům, jež ubíjejí jedinečné osobnosti nejen mladých umělců. Představovala také jeho odmítání surrealismu a výtvarných proudů směřujících k abstrakci. „Mladé umělce, kteří vystavují v Topičově saloně, sdružuje prozatím nejvíc to, s čím nesouhlasí. Všichni se totiž snaží překonat soběstačnost výtvarných prostředků a právem hledají po mementu nadrealismu něco víc než výtvarný obsah.“70 Jindřich Chalupecký k výstavě poznamenal: Mladí lidé, většinou ještě neopustivší Akademii, kteří nyní vystupují pod titulem Nezávislých, ulpívají už jenom na formáliích předvčerejších věr. Stojí za stejnými zásadami jako Beneš a Holan, ale jestliže Beneš ještě je přirozeným členem oné duchovní situace, kterou byly dány, a jestliže Holan mohl se opřít alespoň o její poslední doznívání a v něm nalézt – při náležité skromnosti – své životní bezpečí, tito lidé situují svou malbu v dokonalé duchovní prázdnotě. Jsou mezi nimi dojista talenty, takový Šmidra a Karel, ale jakékoliv jejich uplatnění a rozvoj je dokonale znemožňován naprostou jejich izolací ode všech živých idejí. Pokud se týče titulu Nezávislých a spojené s ním myšlenky protestovat proti politizaci uměleckého života spolkovými organizacemi: bylo by bývalo nutno, aby byla tato instituce vytvořena vskutku bez závislosti, také bez závislosti na snaze udělat skupinu reprezentující určitý směr, v tomto případě vysloveně reakční ideologii.71

67

-rna+, Výstava Nezávislých, České slovo XXV, 1933, 24. 9., s. 9.

68

F. K., Nezávislí, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 33, 8. 2., s. 4.

69

František Kovárna, Nezávislí, Československá republika CCLIV, 1933, č. 239, 17. 10., s. 5.

70

F. K., Několik mladých, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 274, 28. 11., s. 5.

71

Jindřich Chalupecký, První výstava Nezávislých: Topič, Čin V, 1933–1934, s. 359–360.

19

Potřeba hájit vlastní názor na problémy současného umění, a především snaha teoreticky podložit a zdůvodnit malířskou nutnost iluzivního předmětného zobrazování, nabídla Kovárnovi nosné téma habilitační práce. Nazval ji Malířství ornamentální a obrazové a pokusil se v ní nalézt výtvarnou funkci předmětu.72 Metodologicky vyšel mimo jiné z (proto)strukturální estetiky Otakara Zicha a pravděpodobně také zúročil některé podněty Pražského lingvistického kroužku, o čemž svědčí jeho přednáška Otázky současného malířství, kde již o výtvarném umění uvažuje v pojmech funkce a znaku a uplatňuje literární teorii aktualizace.73 V listopadu roku 1934 doporučila habilitační komise pro obor estetiky (profesoři Antonín Matějček, Václav Tille, Josef Král, Zdeněk Nejedlý, Josef Šusta) Kovárnovu práci do dalšího habilitačního řízení se závěrem: Z vylíčení Kovárnovy kritické a vědecké činnosti je zjevno, že dospěl k estetice po mnoHostranném studiu vědy literárněhistorické a umělecko-dějezpytné. Seznámil se tak důvěrně s látkou, jež tvoří z velké části podklad myšlení a bádání obecně estetického. Osvojil si dokonalou znalost metody srovnávací, ocenil význam empirie i získal nemalého cviku kritického; hlavním ziskem bylo však poznání, že estetika přestává být v dnešním stadiu svého vývoje vědou obecnou, statickou a systematickou, nýbrž že se stává vědou specializující se v rámci teorie umění na obory zvláštní, lnoucí těsně k jednotlivým oblastem umění.74 V lednu Kovárna podstoupil kolokvium, zodpovídal převážně otázky týkající se polarity ve vývoji literatury, výtvarného umění i divadla. 75 Komise shledala jeho odpovědi za „vesměs uspokojivé“ a doporučila pokračování habilitačního řízení. Ke zkušební přednášce navrhl Kovárna tři témata: Estetický rozbor zátiší, Vztah 72

František Kovárna, Malířství ornamentální a obrazové, Praha 1935.

73

František Kovárna, Otázky současného malířství, samostatný otisk přednášky proslovené v Umělecké besedě v dubnu 1932, s. 120–127. 74

AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, Zpráva a návrh komise o habilitační žádosti dr. Frant. Kovárny pro obor estetiky, z 26. 11. 1934. 75

Otázka Antonína Matějčka zněla: Polarita ve vývoji výtvarného umění (prehistorické umění, antické umění, středověk a renesance). Václav Tille zkoušel polaritu v literatuře a divadle (stylizace v klasicismu, přísloví – lidové písně, francouzský – ruský román, způsob hry Comédie franҫaise – Moskevští). O polaritu, jež může být podle funkcí umění různá a fenomén odklonu starých mistrů od smyslovosti, na nějž Kovárna ve své habilitační práci narazil, se zajímal Zdeněk Nejedlý. Josef Král položil otázku týkající se sociologie umění a problémů obecné estetiky. AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, Protokol o habilitačním kolokviu p. PhDr. Františka Kovárny, z 31. 1. 1935.

20

architektury a umění ornamentálních, Estetika obecná a estetiky speciální se zvláštním zřetelem k estetice výtvarné.76 Zkoušející si vybrali jeho Estetický rozbor zátiší a výsledkem byli „úplně spokojeni“.77 Následně navrhli, aby byla Františku Kovárnovi udělena venia docendi pro obor estetiky. Pouze profesor Josef Král podal separátní votum, ve kterém žádal, aby se kandidátův obor vymezil přesněji na „estetiku se zřetelem k výtvarným uměním“, neboť se Kovárna dosud nezabýval dějinami estetiky ani problémy obecné estetiky.78 Přestože se k votu připojilo ještě několik dalších profesorů (F. Lexa, J. Bidlo, V. Vojtíšek a Janko), sbor se po debatě usnesl, že venia docendi budou Františku Kovárnovi udělena pro obor estetiky.79 Usnesení sboru poté 26. dubna 1935 potvrdil ministr školství a již na podzim téhož roku mohl Kovárna vypsat svou první přednášku: Impresionismus ve výtvarném umění a literatuře – estetický rozbor.80 Před tím však ještě stihl napsat monografii Ludvíka Kuby81 a v létě podniknout studijní cestu do Francie a Belgie.82 Navštívil Štrasburk, viděl rozsáhlý soubor Maurice Utrilla v Antverpách a Světovou výstavu v Bruselu.83 V Paříži pak s Francouzi oslavil

76

AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, Návrh tří přednášek na zkoušku.

77

V upravené podobě vyšla pravděpodobně tato přednáška v Kvartu. Viz František Kovárna, Studie o zátiší, Kvart III, 1937, č. 1, s. 14–23. 78

AUK, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, č. j. 2452/F. f. 1934/35, z 16. 3. 1935, Separátní votum profesora Krále. 79

AUK, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, č. j. 3591/F. f. 1933/34, z 22. 3. 1935, Zpráva děkana Františka Lexy o průběhu habilitačního řízení PhDr. Františka Kovárny. 80

Kovárna přednášel v Estetickém semináři, nicméně až do uzavření vysokých škol byl nadále zaměstnán jako asistent na Ústavu a Semináři dějin umění. AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, č. j. 42.047/35-IV/3, z 26. 4. 1935, Ministerský výnos o habilitaci Františka Kovárny. – Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v zimním běhu 1935–1936, Praha 1935, s. 39. 81

František Kovárna, Ludvík Kuba, Praha 1935.

82

Studijní cesta trvala od 29. června do 15. srpna a od Národní banky si na ni Kovárna vypůjčil 4000 Kč. AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, č. j. 3059/F. F. 1934/35, z 21. 6. 1935, Osvědčení děkana filozofické fakulty o vědecké cestě docenta Františka Kovárny do Francie a Belgie. 83

Dobrou představu o Kovárnově studijní cestě poskytuje množství vtipných fejetonů a reportáží, kterými přispíval do Pražských novin. Viz František Kovárna, Mlčení na břehu Rýna, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 164, 18. 7., s. 2. – Idem, V štrasburské katedrále, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 170, 25. 7., s. 2. – Idem, Zemí plnou úsměvů, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 170, 25. 7., s. 2. – Idem, Pařížský regionalismus, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 178, 3. 8., s. 3. – Idem, Pointa v architektuře, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 179, 4. 8., s. 6. – Idem, V Bois de Boulogne, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 181, 7. 8., s. 3. – Idem, 14. červenec, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 185, 11. 8., s. 5. – Idem, Chvíle shledání, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 186, 13. 8., s. 3. – Idem, Versailles, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 189, 16. 8., s. 4. – Idem, Pařížští šoféři, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 190,

21

14. červenec a obdivoval rozsáhlou retrospektivní výstavu italského umění, která všudypřítomnými italskými prapory a reprodukcemi Tizianovy Flory proměnila město nad Seinou v politický manifest latinity. V německém vlaku pak Kovárnu naopak děsily obrazy ilustrovaných časopisů, plné silných a zdravých Seveřanů a nordických kněžen s tradičními copy. Na nádraží v Norimberku byla uniforma na uniformě, reprezentativní milicionér v černém stejnokroji a s lebkou se zkříženými hnáty na čepici odpovídal na pozdravy oficiálním způsobem, který se při rychlosti podobá odhánění mouchy. Viděl jsem dva mládence, kteří se i při dohánění vlaku drželi pod paží, což byl jasný důkaz německého smyslu pro kamarádství a zároveň počátek vojenského kolektivismu.84 Zhoršující se mezinárodní situace měla obecně vliv také na Kovárnovo uvažování o výtvarném umění. Jeho posun od zkoumání funkce jednotlivých výtvarných prvků k fungování uměleckého díla jako celku v kontextu určité sociální struktury ale nelze vykládat pouze z dobové duchovní atmosféry. Důležitým faktorem byla nepochybně blízkost Jana Mukařovského na pražské stolici estetiky, osiřelé po smrti Otakara Zicha. 85 Navíc se Kovárna z pozice kritika dlouhodobě zajímal o institucionální a mocenské

17. 8., s. 3. – Idem, Kočky a jiné věci, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 191, 18. 8., s. 3. – Idem, S ptačí perspektivy, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 193, 21. 8., s. 3. – Idem, Rozloučení s Paříží, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 195, 23. 8., s. 3. – Idem, Na bleším trhu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 197, 25. 8., s. 3. – Idem, Podoby, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 198, 27. 8., s. 3. – Idem, Západ nebo Východ?, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 199, 28. 8., s. 3. – Idem, Pařížské noci, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 200, 29. 8., s. 3. – Idem, Italské umění v Paříži, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 206, 5. 9., s. 4. – Idem, Od Cimabua k Tiepolovi I, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 211, 11. 9., s. 4. – Idem, Od Cimabua k Tiepolovi II, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 214, 14. 9., s. 4. – Idem, Staré umění v Bruselu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 217, 18. 9., s. 4. – Idem, Nové italské umění, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 221, 22. 9., s. 5. – Idem, Bruselská výstava impresionismu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 222, 24. 9., s. 5. – Idem, Utrillo v Antverpách, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 226, 28. 9., s. 5. – Idem, Nové umění v Bruselu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 229, 3. 10., s. 4. 84

František Kovárna, Cesta Německem, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 158, 11. 7., s. 3.

85

Jan Mukařovský byl 31. 7. 1934 jmenován mimořádným profesorem estetiky se zřetelem k literatuře na Komenského univerzitě v Bratislavě, nicméně měl stálé bydliště v Praze a na pražské stolici estetiky nadále přednášel jako soukromý docent. Viz Jan Havránek, Jan Mukařovský a Karlova univerzita, in: Dušan Prokop (ed.), Acta Universitatis Carolinae Philosophica et Historica V, 1990, s. 9– 33.

22

poměry tehdejší české výtvarné scény. 86 Proto nepřekvapí, když ve své úvodní přednášce o francouzském impresionismu zdůrazňuje vztah umění a společnosti: Umění totiž není nějakou samostatnou a od sociální struktury společnosti oddělenou výspou, ani v těch chvílích, kdy hlásá l´artpourartismus. Na tuto okolnost musí myslit stejně dějiny umění jako estetika a nalézt si metodu, kterou by se dala zachytit souvislost umělecké a sociální struktury.87 Promýšlením funkčních vztahů mezi umělcem, jeho dílem, divákem a společností dospěl Kovárna koncem třicátých let k představě výtvarné vědy, jež by vznikla aplikací strukturálního uvažování na dějiny umění.88 Dosud nekriticky, ale přesto hodnotově strukturované dějiny umění by tak mohly vyjít z pociťované metodologické krize a získat pevnější základ.89 Kromě již zmiňovaného impresionismu vedl Kovárna na filozofické fakultě v letech 1935 až 1939 předměty: Estetická výchova (1936–1937), Francouzská estetika nové doby (1937), Umělecké estetiky výtvarné (1937–1938), Výtvarné metody (1938–1939), Umění a pospolitost (1939).90 Od podzimního semestru 1938 začal přednášet také na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT, kde pro obor učitelství kreslení na středních školách vyučoval předmět nazvaný Praktická estetika. 91 Z fragmentů dochovaných přednášek je patrné, že se jako pedagog snažil studentům

86

Například František Kovárna, Umění a publikum v Praze, Československá republika CCLII, 1931, č. 202, 30. 8., příloha Nedělní čtení, s. 1. – Idem, Krize výtvarného umění I, Československá republika CCLII, 1931, č. 161, 12. 7., s. 7. – Idem, Causa Mánes, Přítomnost X, 1933, č. 26, s. 416. 87

PNP, FK, karton č. 2, přednášky – Impresionismus I (rukopis), s. 3.

88

PNP, FK, karton č. 2, Úvod k výtvarné vědě (rukopis), z 4. 6. 1938, 15 stran.

89

PNP, FK, karton č. 2, přednášky – Umění a pospolitost (rukopis), z 10. 11. 1939, s. 7.

90

Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v zimním běhu 1935–1936, Praha 1935, s. 39. – Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letním běhu 1936, Praha 1936, s. 39. – Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v zimním běhu 1936–1937, Praha 1936, s. 40. – Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letním běhu 1937, Praha 1937, s. 39. – Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v zimním běhu 1937–1938, Praha 1937, s. 42. – Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letním běhu 1938, Praha 1938, s. 40. – Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v zimním běhu 1938–1939, Praha 1938, s. 41. – Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letním běhu 1939, Praha 1939, s. 40. – Seznam přednášek, které se budou konat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v zimním běhu 1939–1940, Praha 1939, s. 42. 91

Dějiny umění na škole tehdy přednášel Zdeněk Wirth a dějiny architektury Oldřich Stefan. Viz Program na studijní rok 1938/39 (České vysoké učení technické), Praha 1938, s. 74.

23

předvést metodický postup, spočívající v neustálém cizelování a přeformulovávání dočasných pracovních hypotéz, znovu rozbíjených novými otázkami. Komplikovaná a precizní pojmová práce – odkaz profesora Zicha vedla Kovárnu místy až na hranu srozumitelnosti.92 Jeho vědecký profil tak nápadně kontrastuje s bezprostředním a uvolněným esejistickým stylem, jakým se prezentoval jako spisovatel a kritik. V lednu 1938 začal vycházet Kritický měsíčník – revue pro literární a uměleckou kritiku, redigovaný docentem románských literatur Václavem Černým. Výtvarné referáty a kritiky na stránkách měsíčníku od počátku obstarával František Kovárna, s nímž pak jádro redakce utvářely většinou samé vynikající osobnosti tehdejšího intelektuálního života: mimo jiné například básníci František Halas, Josef Hora, filozofové Robert Konečný, Václav Navrátil a Jan Patočka 93, ale také literární teoretici Vojtěch Jirát a Karel Polák. Snažili se navázat na Šaldovu kritickou práci a etablovat kritiku jako nezávislou tvůrčí a vědeckou disciplínu: Neboť v dané chvíli u nás tento smysl kritiky ohrožen byl. Byl ohrožen tím okamžikem, kdy se literatura rozškoličkařila a kdy si jakýchkoliv pár mládenců, přísahajících na jakýkoliv cizí nezažitý ismus a shluklých, aby ze spojené prostřednosti udělali sílu, mohlo být jisto, že si s bezpečnou jistotou u nás opatří „une critique de soutien“ tj. sežene „kritika“, jenž jim odměnou za titul „teoretika“ bude dělat hlásnou troubu. (…), Na tato nebezpečí bylo opravdu možné úspěšně reagovat jen tím, že se kritika povznesla nad zájmy denní, osobní, stranické a podnikatelské a že odborně zpoctivěla svoji práci, že zvědečtěla, usilujíc o odpovědný soud a objektivně platné poznání.94 Přestože Kovárna v Kritickém měsíčníku referoval převážně o aktuální odborné literatuře, výstavách a veřejných uměleckých soutěžích, neměl strach v prvním protektorátním čísle reagovat na Mussoliniho urážlivý projev adresovaný okupovanému Československu.95 Motivy rétoriky a pathosu, kterými charakterizoval italskou povahu,

92

Například dobová recenze: „Nejednomu čtenáři bude se Kovárnovo habilitační filozoficko-estetické pojednání zdát málo srozumitelné.“ Štěpán Jež (rec.), František Kovárna: Malířství ornamentální a obrazové, Lumír LXI, 1934–1935, č. 2, s. 123. 93

Patočka věnoval Kovárnovi strojopisy dvou svých přednášek. PNP, FK, karton č. 4, Sokrates, Platon.

94

Václav Černý, Paměti II (1938–1945), Brno 1992, s. 21–22.

95

-rna, Rozdíly duší, Kritický měsíčník II, 1939, č. 4, s. 191–192.

24

poté rozvedl v samostatnou studii Česká střízlivost a český pathos.96 Studie vyšla jako první a programový sešit knihovny Svazky, kterou Kovárna v souvislosti s Kritickým měsíčníkem založil u nakladatele Václava Petra. V nové a otřesné politické situaci viděl příležitost k reflexi opomíjených hodnot a chtěl tak využít „ovzduší pathosu“, k podpoření české vzdělanosti proti „myšlenkové hypnóze“.97 Mezi prvními Svazky vyšly vesměs eseje jeho přátel: Rasismus, jeho základy a vývoj (Václav Černý), O divadlo vskutku národní (Jiří Frejka), Sokrates, vychovatel národa (Růžena Vacková), Česká vzdělanost v Evropě (Jan Patočka), ale okruh autorů se postupně rozšiřoval a do konce roku 1942 měly Svazky již osmdesát čísel. 98 V atmosféře národního ponížení vydal Kovárna také „slabikář české výtvarné řeči“ – knihu Zemi milované… Mánesův odkaz národu.99 Ta [kniha – pozn. J. K.] není určena jen umělcům a výtvarné obci. Zmínil jsem se, že byl jedním z Mánesových pramenů český jazyk. Toto zasnoubení slova a obrazu, které pokračuje a vplývá do Alšova Špalíčku, je něčím zvláštním a naším. Troufám si říci, že je právě z tohoto důvodu Aleš a Mánes poměrně nepřístupný pohledu a poznání cizinců. (…), Opakuji, neznají výtvarnou knihu, která je monumentálním uměním lidu a kterou si vytvořili oba básníci-malíři, synové malého národa… Ne monografie, ale kniha zpěvů výtvarného básníka našeho lidu, kniha zpěvů měkkého lyrismu i zpěvů odhodlaného hrdinství, zpěvů o rytmickém soužití českého člověka s českou zemí.100 Pro mánesovskou publikaci je charakteristické Kovárnovo chápání výtvarného umění jako jazyka svého druhu. Předpokládal, že výtvarné umění na území Čech bylo historicky dvojjazyčné a že právě část Mánesova díla inspirovaná lidovým uměním a slovesností zakládá českou výtvarnou mateřštinu. Potřeba prověřit a ohledat tradici českého výtvarného umění badatelsky zavedla Františka Kovárnu ke studiu malířství 19. století, kterému se pak věnoval během okupace. Již roku 1940 vydal jako třiačtyřicátý Svazek studii České malířství let devadesátých, nicméně jeho hlavním zájmem zůstávala rozsáhlá

96

František Kovárna, Česká střízlivost a český pathos, Praha 1939.

97

-rna, Nová knihovna Svazky, Kritický měsíčník II, 1939, č. 7, s. 332–333.

98

Viz Černý (pozn. 94), s. 98.

99

František Kovárna (ed.), Zemi milované… Mánesův odkaz národu, Praha 1939.

100

Mánesův odkaz národu *rozhovor s Františkem Kovárnou o připravované knize+, Národní práce XV, 1939, č. 206, 30. 7., s. 10.

25

monografie našeho výtvarného umění 19. století, připravovaná pod názvem O výtvarnou mateřštinu. Kovárna ji nedokončil, ale rukopis s rozvržením kapitol se částečně dochoval v jeho pozůstalosti.101 Nadále také věnoval kritickou pozornost současnému umění a především jeho společenskému a institucionálnímu prostředí.102 Některé takové analýzy a drobnější postřehy poté shrnul v knize Výtvarné epištoly, ve které se příčiny pociťované umělecké krize snažil vyčíst z civilizačních a sociálních proměn.103 Uzavření vysokých škol v listopadu 1939 a snížená aktivita výtvarné scény za protektorátu, znamenaly pro Kovárnu více času a možnost zhodnotit dosavadní znalosti a zkušenosti. Po monografii věnované předčasně zemřelému příteli Karlu Kotrbovi (1939) připravil ve značném tempu studie o malířích Josefu Holubovi (1940), Miloslavu Holém (1940), Vojtěchu Sedláčkovi (1940), Františku Kavánovi (1941) a sochaři Františku Bílkovi (1941).104 V únoru 1940 potřebovalo ministerstvo školství a národní osvěty obsadit post komisaře pavilonu Protektorátu Čechy a Morava pro XXII. benátské bienále. 105 Ministerský předseda F. Karas navrhl Františka Kovárnu, argumentoval, že Kovárna umí dobře italsky a prokazuje „značnou činnost vědeckou i výtvarně kritickou“.106 Výstavní komise ministerstva školství pak prosadila námět pavilonu – česká krajina a český venkovský lid.107 Kovárna sám měl možnost k tématu vybrat reprezentativní umělce a

101

V úvodu knihy O sebeurčení našeho malířství Kovárna píše: „Stručněji zde říkám, k čemu jsem došel v souboru studií o našem 19. století, jež jsem napsal za války a mohl z nich tehdy otisknout jen dvě ukázky, jednu ve Volných směrech a jednu v Díle. Jako knihu je vydám, až ještě odpadnou trochu od srdce a získám víc klidu k provedení posledních korektur.“ Kniha měla mít dvanáct kapitol nazvaných: 1. O smysl 19. století, 2. Naše výtvarné začátky, 3. Úloha lidového umění, 4. Naše výtvarná mapa, 5. Na mapě Evropy, 6. Budování výtvarných tradic, 7. Hledání obecenstva, 8. Jednotlivci, skupiny, generace, 9. Historismus, realismus, naturalismus, 10. Komorní a monumentální umění, 11. Výtvarné umění a národní kultura, 12. Periodizace. Viz František Kovárna, O sebeurčení našeho malířství, Praha 1948, s. 5. – PNP, FK, karton č. 2, O výtvarnou mateřštinu (rukopis), datován 12. 7. 1942 – 8. 10. 1943, 227 stran. 102

Například František Kovárna, Umělec našeho věku, Dílo XXX, 1939–1940, s. 223–228. – Idem, Před tváří obecenstva, Dílo XXXI, 1940–1941, s. 41–44, 85–101. 103

František Kovárna, Výtvarné epištoly, Praha 1941.

104

František Kovárna, Karel Kotrba, Praha 1939. – Idem, Malíř Josef Holub, Kralupy nad Vltavou 1940. – Idem, Miloslav Holý, Praha 1940. – Idem, Vojtěch Sedláček, Praha 1940. – Idem, František Kaván, Praha 1941. – Idem, František Bílek, Praha 1941. 105

Veronika Wolf, Čeští a slovenští umělci na Bienále v Benátkách 1920–1970, Olomouc 2005, s. 189– 213. 106

Ibidem, s. 189.

107

Ibidem, s. 190.

26

jejich díla. Stěžoval si však, že téma neodráží dost široce českou kulturu a nejlepší práce některých umělců mu neodpovídají, přimlouval se také za mladé umělce a vystavení grafiky.108 Nakonec vybral práce malířů Vincence Beneše, Bohumíra Dvorského, Karla Holana, Jana Kojana, Ludvíka Kuby, Vlastimila Rady, Jana Slavíčka, Vladimíra Sychry a sochařů Jana Laudy, Karla Lidického a Karla Pokorného. 109 Před odesláním do Benátek byla kolekce vystavena v poslanecké sněmovně, kde ji mimo jiné zkontrolovali zástupci berlínského ministerstva propagandy. Neměli námitek, a František Kovárna tak mohl počátkem května odcestovat do Itálie, kde strávil asi měsíc. 110 V dubnu 1942 dostal Kovárna místo asistenta na pražské Uměleckoprůmyslové škole, která za okupace částečně suplovala úlohu uzavřené Akademie výtvarných umění, 111 jeho aktivní podíl na výuce ovšem zůstává otázkou. Přestože je v letech 1942 až 1947 na škole vedený jako asistent, v německy pečlivých seznamech zaměstnanců chybí jakékoliv údaje o jeho přednáškové činnosti.112 Navíc se neúčastnil žádné ze schůzí pedagogického sboru, ve kterém výuku dějin umění a estetiky zastávali Jaromír Pečírka a Václav Nebeský. Stále více času Kovárna trávil v osadě Bezmíř na Benešovsku, kde si roku 1939 vystavěl rodinný domek podle návrhu přítele – architekta Karla Honzíka.113 Když byl po heydrichiádě v létě 1942 úředně zastaven i Kritický měsíčník, přesunul se Kovárna do Bezmíře s celou rodinou a do Prahy dojížděl. Protože vyrůstal na vesnici, péče o zahradu, ovocné stromy, včelíny a rybníček s kapry mu nečinila velké starosti a drobné hospodářství umožňovalo zpestřovat dětem přídělový jídelníček. Navíc nebyli Kovárnovi

108

Ibidem.

109

Ibidem, s. 193–198.

110

-rna, Zahájení XXII. Biennale, Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 261, 26. 5., s. 4. – PNP, FK, karton č. 1, pohled z Říma, z 27. 5. 1940. 111

Martina Pachmanová – Markéta Pražanová (eds.), Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze: 1885–2005, Praha 2005, s. 57–58. 112

Archiv hlavního města Prahy, fond Vysoká škola umělecko-průmyslová, inv. č. 367, karton 50, Všeobecné personální věci UPŠ 1941–1945, č. j. 2548/1942, Verzeichnis aller and der Schule im Schuljahre 1942/43 bediensteten Personen. 113

„Na Bezmíři se už pracuje. Už týden je tam tatínek. Zatím se kopají základy a láme kámen. Starostí mám nad hlavu. (…), Neuhodí-li přílišné zimy, budeme brzy připraveni ke stavbě. Myslím, že to bude také dost hezké, třebas malé. Žádná vila, spíše chalupa nebo něco jako viniční domek. Je to snad bláznovství, ale nyní jsem rád. Vždyť všechno kolem vypadá čím dál tím hůře, bez útočiště v samotě to snad ani vůbec nepůjde. Marunka si teď pořád hraje na architekta Honzíka, který nám dělal návrh, kreslí domeček nebo jej staví z kostek.“ Dopis bratru Václavovi, z 2. 2. 1939, z rodinného archivu potomků Františka Kovárny.

27

v domku na kraji malé vesnice příliš na očích a mohli tak i drobně pomáhat odbojářům.114 Ústraní Bezmíře při svých návštěvách ocenili také profesor Antonín Matějček a doktor Jaroslav Pešina. 115 Ve vesnici oblíbený František Kovárna se tehdy spřátelil také s baronkou Sidonií Nádhernou,116 která pod tíhou okolností obývala statek v nedalekých Voračicích.117 Klid na psaní a přemýšlení, poetika kraje a blízkost přírody probudily v Kovárnovi spisovatele, jímž chtěl snad před lety být. „Své“ Bezmíři věnoval stejnojmenný soubor lyrických próz, a z pohádek, které vymýšlel dětem, utvořil sbírku Království kamenného obra.118 Snaha pochopit davovou psychologii nacismu, jež poblouznila nejen Kovárnova německého kamaráda, dala vzniknout bolestné knize Listy mrtvému příteli.119 Na výtvarné umění Kovárna však také docela nezapomněl, vedle již zmiňované knihy o našem umění 19. století se rozhodl napsat dějiny českého moderního malířství. Látku si rozvrhl do tří svazků nazvaných Pokolení let devadesátých, Pokolení čisté výtvarnosti a Pokolení obratu. Nejlépe se orientoval právě v nejmladší generaci, a proto snad právě jediné Pokolení obratu rozepsal. Nedatovaný strojopis s korekturami, označený Kovárnou jako prozatímní text, se dochoval v jeho pozůstalosti.120 Po skončení války se František Kovárna ihned zapojil do budování „nového životního slohu“.121 Začal znovu psát do obnoveného Kritického měsíčníku a angažoval se také politicky jako člen ústředního výboru České strany národně sociální. Pravidelně přispíval do týdeníku Svobodný zítřek a stranického Svobodného slova. Na filozofické fakultě vypsal v červnu 1945 přednáškový cyklus nazvaný Přestavba společnosti a

114

Kovárnovým švagrem byl ing. Jaroslav Fukátko, významný člen odbojové organizace – Petiční výbor Věrni zůstaneme. Viz Černý (pozn. 94), s. 140–141. 115

Viz Turková (pozn. 30).

116

Baronka Sidonie Nádeherná z Borutína (1885–1950), vzdělaná mecenáška a organizátorka kulturního života. Na zámku ve Vrchotových Janovicích ji navštěvovali například Rainer Maria Rilke, Karl Kraus, Adolf Loos, Karel Čapek nebo Max Švabinský. 117

Viz Turková (pozn. 30).

118

František Kovárna, Bezmíř, Praha 1940. – PNP, FK, karton č. 5, Království kamenného obra (strojopis). 119

František Kovárna, Listy mrtvému příteli, Praha 1946.

120

PNP, FK, karton č. 5, Pokolení obratu (strojopis), 94 stran.

121

František Kovárna, Socialismus a národní kultura, Praha 1946, s. 6.

28

výtvarné umění.122 Od září pak na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT vyučoval výtvarnou estetiku pro obor učitelství kreslení a výtvarná výchova na středních školách.123 Zároveň se zde projednával návrh na jeho jmenování mimořádným profesorem.124 K tomu však nedošlo – patrně s ohledem na připravovaný vznik pedagogické fakulty se samostatným ústavem estetiky, na který byl Kovárna jmenován řádným profesorem dne 3. září 1947.125 Na podzim 1947 poté vypsal přednášky: Estetická výchova, Výroba a architektura, Malířství a sochařství, Teorie výtvarné výchovy a lidovýchovy, Seminář výtvarné estetiky.126 Tehdy již Kovárnovi bydleli na nábřeží v rohovém domě s výhledem na Pražský hrad.127 Naproti přes ulici žil jejich přítel sochař Karel Lidický, se kterým se Kovárna vídal také na pedagogické fakultě, kde Lidický vyučoval modelování. Právě u Lidického pak Kovárna objednal portrétní busty svých rodičů, jež vznikly během několika sezení na jaře 1946.128 Na další z blízkých přátel manželů Kovárnových vzpomíná literární historička a dcera Egona Hostovského Olga Hostovská-Castiellová: Když jsme se po válce, kterou jsme s maminkou strávily v Opočně, přestěhovaly koncem léta 1946 zpátky do Prahy, byla jsem z počátku velice nešťastná. Bydlely jsme první rok v podnájmu v dosti stísněných poměrech a já se cítila opuštěná, chyběli mi přátelé a připadala jsem si jako „plivanec v moři“. Maminky se ujala stolní společnost, jíž tehdy vévodil Václav Černý a která se scházela vždy v sobotu 122

Na jaře 1946 přednášel Kovárna na filozofické fakultě předmět Kompozice výtvarného díla a na podzim Výtvarné typy. Následujícího roku již žádné přednášky nevypsal kvůli „zaneprázdnění přednáškami a budováním Ústavu estetiky na pedagogické fakultě“. AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, č. j. 4638/F. F. 1946/47, z 5. 5. 1947, 123

Kovárna vedl předměty: Výtvarná estetika I–IV; Seminář výtvarné estetiky II, III; Seminář současného umění (pro IV. ročník studia). Viz Program na školní rok 1945–46 (ČVUT), Praha 1945, s. 58, 64–66. – PNP, FK, karton č. 2, Současné české umění (rukopis přednášky), 14 stran. 124

AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, č. j. 1194/F. F. 1945, z 28. 8. 1945, Kovárnův dopis děkanovi. 125

AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, č. j. 55/F. F. 1947/48, z 20. 9. 1947, Ministerské oznámení o jmenování řádným profesorem estetiky pedagogické fakulty UK. 126

Seznam přednášek na Univerzitě Karlově v zimním běhu 1947–1948, Praha 1947.

127

V ulici Trojická č. p. 387/2 bydleli od února 1946.

128

Busty Marie a Jana Kovárnových jsou dnes v majetku blízkých příbuzných Františka Kovárny. Kromě bust a již zmiňovaných portrétů od Karla Holana, vlastnili manželé Kovárnovi také díla Miloslava Holého, Karla Kotrby, Vilmy Vrbové-Kotrbové, Ludvíka Kuby, Vojtěcha Sedláčka, Vincence Beneše, Jana Kojana a Jiřího Karse. PNP, FK, karton č. 1, osobní doklady – pojistná smlouva, z 8. 9. 1947.

29

odpoledne postupně v několika vinárnách, mj. u Paukertů nebo u Ježíška. K pravidelným stolovníkům tehdy patřili malíři Ferdiš Duša a František Kobliha s dcerou Hankou, manželé Hellmuthovi, Bohumil (Bouša) Novák s manželkou, mácholog Karel Janský, básník a lékárník Jaroslav Bednář, právník a příležitostný satirik Jiří Mašek s manželkou Růženou (která před válkou šila pro divadlo V+W), krásná Anička Obrtelová a také manželé Kovárnovi.129 Únorové dny roku 1948 znamenaly pro Františka Kovárnu konec nadějí na socialistickou přestavbu společnosti, v níž obecná vzdělanost, kultura a morálka budou hrát nejdůležitější roli. Právně nepodložené, ale o to mocnější Akční výbory Národní fronty, vznikající od 20. února pod kontrolou komunistické strany ve všech institucích, továrnách a obcích, začaly „očišťovat“ veřejný život od nepohodlných lidí a politických odpůrců. Písemné rozhodnutí o okamžitém zproštění všech funkcí na filozofické fakultě obdržel Kovárna 3. března 1948.130 Následovalo jeho vyloučení ze Syndikátu československých spisovatelů, na nějž vzpomíná ve svých pamětech Václav Černý: Na tom čtvrtečním sedění syndikátního výboru obce československých spisovatelů „vyakčnili“ pak ti akční výborové, ustavení de facto na kulturně-propagačním oddělení Ústředního výboru KSČ, Peroutku, Ivana Herbena, Bedřicha Fučíka, Josefa Knapa, Františka Kovárnu, A. C. Nora, Edvarda Valentu, Bohuslava Brouka, (…), to vše za trvajícího předsednictví a předsedání Františka Halase, opařeného, oněmělého. Byla to němota strachu, zvlášť odporně bylo pociťováno, že se ani slůvkem nezastal přítele pradávného, Kovárny. (…), Kovárna svoje pohanění nesl strašlivě těžce, Halasovým chováním byl zasažen v srdci a nervech, na schůzi výboru po vynesení ortelu se přihlásil ještě o slovo, jímž přijímal svoje vyloučení jako nutnost, které se nevzpírá, jako nevyhnutelný osud poraženého. Chtěl tím do jisté míry ukonejšit pomstychtivost svých nepřátel, mínil smířlivým projevem odvést pozornost od své osoby a získat pár hluchých dnů nezájmu o sebe, během nichž utekl do ciziny. K tomu byl odhodlán od první chvíle a jeho útěk byl problém nemalý, neboť utíkal se ženou a dvěma drobnými dětmi, Maruškou a Janáčkem. Byl nesmírně sklíčen představou křivd, které by ho doma čekaly od lidí vlastní krve, měl je za naprosto nesnesitelné a neskonale trýznivější než ústrky, které mu emigrace

129

Osobní sdělení Olgy Hostovské-Castiellové, z října 2010.

130

AUK, FF, Personálie profesorského sboru, karton 33, inv. č. 397, č. j. 3451/F. F. 1947/48, z 3. 3. 1948, Oznámení děkana o rozhodnutí zmocněnce Akčního výboru NF.

30

slibovala od lHostejných cizinců, věděl, že nebude moci setrvat ani na vysoké škole, kde by ho až do vyhlazení pronásledovala nenávist Mukařovského, (…). Kovárna za sebou nechával všechno, ale činil to příliš bolestně, odtažitě a odloučit se nedovedl, urvané srdce nechával doma, odnášel si jen cukající krvavý zbyteček, nač by ještě chvilku dýchal. Byl jsem ustrnulým svědkem jeho posledních dnů u nás, vídali jsme se denně, znal jsem i den jeho odchodu, sobotu 20. března 1948, viděl jsem den před jeho odchodem v jeho bytě v Trojické mezi čtyřma očima záchvat jeho fyzického zoufání, vidím jej a slyším dodnes. Znám Tvoje skutečné vrahy, Františku Kovárno! Do smrti na Tebe budu vzpomínat, druhu mých nejkrásnějších literárních chvil.131 K samotnému přechodu státních hranic se Kovárnovi kvůli nejrůznějším komplikacím dostali o něco později – 11. dubna 1948.132 V exilu Kovárna příležitostně přednášel na Masarykových kolejích v Ludwigsburgu. Z německého uprchlického tábora poté odcestoval do Paříže, kde v roce 1949 vydával s Janem Čepem bulletin Tchécoslovaquie libre. Stýkal se a spolupracoval s národně socialistickými politiky Jaroslavem Stránským, Ivanem Herbenem a Hubertem Ripkou.133 V komunistickém Československu byl mezitím v inscenovaném procesu se skupinou „Choc a spol.“ odsouzen k trestu smrti. Státní prokuratura jej mimo jiné vinila ze spolupráce na vraždě majora Augustina Schramma a přípravy vražd generála Ludvíka Svobody a plukovníka Bedřicha Reicina. 134 Na podzim 1951 se Kovárnovi přestěhovali do New Yorku, kde bydleli ve čtvrti Queens. František Kovárna zde založil ochotnické divadlo a věnoval se psaní divadelních her a esejů. 135 Připravoval také své paměti, ale 19. června 1952 předčasně zemřel na srdeční infarkt. Stihl tak napsat jen úvod a několik málo listů poslední šesté kapitoly: 131

Václav Černý, Paměti III (1945–1972), Brno 1992, s. 197–198.

132

Na útěk z Československa vzpomíná jeho přímý účastník a Kovárnův synovec Ivo Maršák (*1925), žijící dnes ve Spojených státech: „František byl poměrně dost známý a populární profesor, protikomunista a bylo by to bývalo pro ně něco, kdyby Kovárna řekl něco dobrého o komunismu. Místo toho utekl přes tzv. železnou oponu, což bylo několik kilometrů bez obyvatel, miny, mašínkvéry atd. Přes což jsme utekli přes noc, jestli se správně pamatuju, 11. dubna 1948. Měli jsme profesionální průvodce, jinak by takový přechod nebyl možný. Stříleli sice po nás, ale všechno dobře dopadlo.“ Citováno z dopisu obdrženého od pana Maršáka dne 18. 12. 2009. 133

Viktor A. Debnár, František Kovárna – zapálený vyslanec své vlasti, Literární noviny XVI, 2005, č. 21, s. 11. 134

Národní archiv, fond Státní prokuratura Praha, sp. zn. Spt 49/48, z 25. 10. 1948, obžaloba skupiny Choc a spol., s. 1–6. Dokument je dostupný na internetových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů v dokumentačním projektu popravených z politických důvodů 1948–1989, http://www.ustrcr.cz/cs/slavoj-sadek, vyhledáno 2. 1. 2011. 135

Viz Debnár, (pozn. 133).

31

Čím jsme mohli být, to je patrně vskutku naše otázka, otázka těch, kdo jsou rozdrceni, ať se vzepřeli nebo přikrčili. Roku 1939 mi bylo 34 let, dnes je mi 45. Bilance deseti, jedenácti let? Na chvíli příkladem těch, kdo tušili nebo cítili příchod hrůzy. A dál? Nelámu hůl, ale sotva co se stane, když se mi už vůbec příležitost nevrátí. Vidím, jak mi nejvíc záleží už jen na tom, abych vychoval děti a jim uchránil příležitost. Mně stačí, když jim tuto možnost usnadním. Stačí? Myslím, že ne. Byl bych rád, aby mne děti, až dorostou, nesoudily podle náznaků a trosek, které snad najdou, nebo podle toho, že nenajdou nic. Chtěl bych, aby viděly, a skrytě toužím, aby také uznaly, že jsem mohl něčím být…136

136

František Kovárna, Fragment pamětí, Sklizeň I, 1953, č. 12, s. 2.

32

III VÝTVARNÁ TEORIE A KRITIKA 1928–1938 Východiska Roku 1928 přijal František Kovárna nabídku redigovat Volné směry a započal tak svou životní cestu výtvarného kritika. Karel Srp k tomu poznamenává: „Po několikaletém pasivním období se do čela našeho nejoficiálnějšího výtvarného časopisu dostal teoretik, který si troufl vystoupit s pevněji formulovaným programem.“137 Nezbývá než souhlasit, nicméně nabízí se otázka, jak ke svému programu nebo postoji k výtvarnému umění Kovárna dospěl, zvláště když se do té doby věnoval převážně literatuře. 138 Za klíčový text, který může objasnit jeho teoretická východiska, lze považovat publikaci Jedna a jedna jsou tři s podtitulem Proti rozumu a pro tvořivost.139 Ve svém „quijotovském tažení proti rozumu“ se zde Kovárna snaží ozřejmit svůj pohled na život jako tvoření. 140 Instrumentální rozum je mu „bohem dneška a epidemií našeho staletí“, neboť ve snaze vytvořit ráj na zemi mechanizuje život člověka, jehož smyslem má být naopak tvořivé sebeuskutečňování osobnosti. Rajského klidu a rovnováhy se rozum snaží dopracovat „sestrojením a seskupením skutečnosti“. Taková skutečnost je však „mrtvá“, zabil ji odborník – vědec, který své parciální poznatky prohlásil za obecné zákony. „Přichází totiž živou a souvislou skutečnost měřit metrem, kterým měřil mrtvoly a mrtvé výseky světa, jež se vytržením ze souvislosti staly pouhým mechanismem.“141 Proti neplodnému teoretikovi staví Kovárna prostého člověka, realizujícího se prací a bezprostředně se třísnícího životem. Tvůrčí činnost tak nevyhrazuje pouze umělcům, podle Kovárny rostou její metafyzické kořeny

137

Karel Srp, Situace českého dějepisu umění ve dvacátých letech, in: Rudolf Chadraba – Josef Krása – Rostislav Švácha – Anděla Horová et al., Kapitoly z českého dějepisu umění II, Praha 1987, s. 91. 138

Dopouštíme se zde určitého zjednodušení. František Kovárna o výtvarném umění příležitostně psal od roku 1925, soustavně se jím však začal zabývat až pod vlivem svého angažmá ve Volných směrech. Ke studiu dějin umění u Vojtěcha Birnbauma a Antonína Matějčka nastoupil v podzimním semestru 1929. 139

František Kovárna, Jedna a jedna jsou tři. Proti rozumu a pro tvořivost, Praha 1929. (dokončeno v prosinci 1928) 140

G. *František Götz+, Quijotovské tažení proti rozumu (rec.), Národní osvobození VI, 1929, č. 337, 8. 12., s. 4. 141

Viz Kovárna (pozn. 139), s. 117.

33

z existenciálního osamění, které člověk překonává „osobním imperialismem“.142 Ten je snahou promítnout své já do okolí a rozšířit tak prostor, který zaujímáme – zanechat po sobě co nejtrvalejší stopu. Z toho plyne i jeho destruktivní povaha, ve víře v osobní jedinečnost ničí již stvořené, aby mohl po svém odpovědět na elementární životní otázky. Skepse rozumu pak tento osobní imperialismus podvrací a odvádí od činu k trávení a zažívání cizí tvorby degradujíc tak člověka na zvíře.143 Umělci jsou podle Kovárny zvlášť citliví a umí se na skutečnost dívat bezpojmově, intuitivně: „Malíř však musí vědět, vlastně to ani neví, ani to necítí, je mu to prostě životně dáno, že borovice je sice strom, ale také není strom a je borovice, a není borovice, ale tato borovice, na kterou se dívá a která se dívá na něho.“144 Tvar pak vzniká jako výsledek střetnutí umělcovy duše s beztvarou hmotou skutečnosti.145 Dobovým recenzentům vadil především básnicky exaltovaný a pojmově neujasněný charakter textu, nicméně Kovárna patrně nechtěl ani nemohl podat své myšlenky formálně korektním způsobem, neboť by se do jisté míry stal terčem vlastní kritiky. 146 Dnešní čtenář by mohl knize vytýkat spíše nepůvodnost myšlenek, odvozených z dobově vlivných autorů a filozofických směrů. Jde především o intuitivismus Henriho Bergsona, který nacházel ve dvacátých letech v českém univerzitním prostředí nemalou odezvu.147 Inspiroval mimo jiné i umělce a kritiky Josefa Čapka, F. X. Šaldu, Františka Žákavce a S. K. Neumanna a tak samozřejmě vplynul do tehdejšího myšlení, že dnes není možné s jistotou určit, jak důkladně jej František Kovárna znal. Nepochybně četl Komiku charakteru, ale bergsonismus vstřebával také zprostředkovaně pod vlivem F. X. Šaldy a

142

Ibidem, s. 96.

143

Ibidem, s. 97–98.

144

Ibidem, s. 60.

145

Ibidem, s. 26.

146

Václav Černý, František Kovárna: Jedna a jedna jsou tři (rec.), Plán I, 1929–1930, s. 733–734. – L. Š. *Ladislav Štoll+, František Kovárna: Jedna a jedna jsou tři (rec.), Signál II, 1929–1930, č. 13, s. 4. – jv. *Jindřich Vodák+, Filozof a reportér (rec.), České slovo XXII, 1930, č. 12, 14. 1., s. 4. – J. L. F. [Josef Ludvík Fischer+, Nové knihy (rec.), Index II, 1930, s. 38–40. – Antonín Matěj Píša, Studie a traktát (rec.), Sever a východ VI, 1930, s. 97–99. 147

Bergsonův Le Rire (česky jako Komika charakteru) přeložil Josef Bartoš již roku 1916. O tři roky později vyšla v překladu Ferdinanda Pelikána a Františka Žákavce L’Évolution créatrice (česky jako Vývoj tvořivý).

34

blízkého přítele Václava Černého.148 Z Henriho Bergsona Kovárna vytěžil především obecné ontologicko-noetické založení svých prací. Představu, že ke skutečnosti neustálého proudu života lze přistupovat dvěma způsoby – vědecky, intelektuálně, anebo umělecky, intuitivně. Intelekt poznává a odráží vnější materiální svět, zjednodušuje a usměrňuje mnohotvarý proud reality, aby s ní tak mohl podle svých záměrů manipulovat. Oproti tomu intuice umožňuje bezprostřední vhled do vnitřní skutečnosti v jejím dění a proměnlivosti.149 Kritiku rozumové skepse, která odvrací od činu a vede tak k netečnosti a ztrátě niternosti, důkladně rozvinul již Søren Kierkegaard ve své Současnosti,150 některé jeho myšlenky mohl Kovárnovi zprostředkovat Tragický pocit života Miguela de Unamuna, z nějž Kovárna vedle Šaldy čerpal také svou tezi o osobním imperialismu.151 Důraz na tvůrčí osobnost, která se v suverénní víře v osobní jedinečnost otiskuje do vnějšího světa a dává tak vzniknout tvaru, lze nalézt v mnoha Šaldových statích.152 Množství shodných názorů a témat nabízí také článek Emila Filly Cesta tvořivosti z roku 1916, který přetiskly Volné směry v počátcích Kovárnovy redakce – a je pravděpodobné, že v něm mladý teoretik nalezl odpovědi na některé své otázky. 153 Způsob Kovárnova uvažování se pohybuje v dobovém polaritním subjekt-objektovém schématu, tak jak o něm hovoří například Karel Srp: Subjekt-objektová vazba patřila k nejběžnější polaritě, jejíž základní obsah pro dějepis umění formulovala na přelomu století vídeňská škola. U nás ji najdeme ve většině dobových textů jak výtvarníků (Kubišta, Gutfreund, Filla), tak teoretiků a kritiků, (…). Zmíněná polarita bývala chápána co nejobecněji a do jisté míry, protože nebyla formulována na filozofickém základě, představovala jeden z nejzjednodušenějších pohledů na svět, jenž tehdy panoval. 154

148

Viz Barbora Hebelková, Vliv Henri Bergsona na tvorbu Václava Černého (diplomní práce), Katedra filozofie FF MU, Brno 2008. – František Kovárna (rec.), Kniha o dnešním romantismu, Host VIII, 1928– 29, s. 175–179. 149

Srovnej Katharine Everett Gilbertová – Helmut Kuhn, Dějiny estetiky, Praha 1965, s. 449.

150

Søren A. Kierkegaard, Současnost, Praha 1969.

151

Srovnej Miguel de Unamuno, Tragický pocit života. V lidech a národech, Praha 1927. – František Kovárna, Dvě knihy F. X. Šaldy, Signál I, 1928–1929, č. 6–7, s. 161–166. 152

F. X. Šalda, Osobnost a dílo, in: Jan Mukařovský (ed.), Boje o zítřek, Praha 1948, s. 30–35. – Idem, Tvůrčí činy, in: ibidem, s. 148–154. 153

Emil Filla, Cesta tvořivosti, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 125–170.

154

Karel Srp, Vincenc Kramář, O obrazech a galeriích, Umění XXXIII, č. 3, 1985, s. 276.

35

V Jedna a jedna jsou tři tak můžeme nalézt polarity: subjekt × objekt, pohyb × klid, tvořivost × rozum, smyslovost × abstrakce, organičnost × mechanizace, plodnost × neplodnost, potřísněnost × čistota, osobnost × odbornost. Přičemž je patrné, že Kovárna stojí vždy na straně subjektu a své polaritní pojetí reflektuje a považuje za adekvátní, jak dokládá například ve větě: „Řekl jsem už, že čistota a nečistota, dobro a zlo, bolest a radost, štěstí a neštěstí a všechen dualismus života je pouze otázkou polarizace. Vždycky týž magnet se dvěma póly.“155 Osobnost × ismus S vědomím těchto východisek můžeme nyní sledovat, jaký postoj Kovárna zaujímal vůči dobovému umění. Jako začínající výtvarný teoretik měl paradoxně jen omezenou znalost výtvarného dění a dějin, ale naopak se velmi dobře orientoval v historii moderní literatury.156 Proto se nejprve zaměřoval spíše na obecnější estetické otázky, pramenící také z vlastní spisovatelské zkušenosti. Velkou bolest mu tehdy působil tzv. vývojový názor, jenž podle něj pomáhal teoreticky legitimizovat průměrnou a netvořivou uměleckou produkci. Proti ní stavěl geniálního (plodného) jednotlivce. Kontrast jednotlivce a kolektivu, mající myšlenkové pozadí v dobových politických diskusích, otevřel Kovárnovi otázku stylu. Jak smířit požadavek kolektivní stylovosti a jedinečné originality? Formulaci a řešení těchto problémů nabídl v programovém článku Osobnost, jímž se uvedl jako šéfredaktor Volných směrů.157 Aby charakterizoval současnou situaci, podává nejprve stručný přehled dosavadních výtvarných snah, počínaje impresionismem. Ten chápe jako zlomové oživení forem, které mají přirozenou tendenci se zpožďovat za plynulým tokem života. Z toho vyvozuje oprávněnost uměleckých revolucí nesených novým cítěním a vztahem ke skutečnosti. Podstatou impresionismu je podle Kovárny touha po objektivitě viděné skutečnosti, která však nakonec osobní anarchií vede ke zdůraznění subjektivního dojmu a nálady, čímž připravuje půdu k novému zlomu. „Zde už totiž nebyla dvojí skutečnost, skutečnost vnějšího světa viděného a skutečnost vidícího malíře, zde už zůstaly jenom malířovy nálady,

155

Viz Kovárna (pozn. 139), s. 24.

156

V recenzi Kovárnova Současného malířství na to poukazuje Karel Šourek: „V době, kdy Kovárna objevoval ne zákony výtvarného umění, ale teprve jeho jména, byly mu svěřeny Volné směry a monografie o Slavíčkovi. (…) Kovárnovi byly tedy svěřeny úkoly skoro monumentální…“ Viz Šourek, (pozn. 50), s. 442. 157

František Kovárna, Osobnost, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 17–24.

36

stavební hmota zmizela a s ní i možnost skutečné tvorby, která je možná pouze v střetnutí obou skutečností.“158 Nastupující kubismus zavrhl smyslovou důvěru v náladovostí znehodnocenou skutečnost a proti materialistickému a citovému impresionismu postavil skutečnost idealistickou, intelektuální. Tato polarita pak podle Kovárny zakládá dva hlavní směry současného výtvarnictví, neboť tíha první světové války způsobila opět příklon k impresionistické smyslovosti a vitalitě. Význam války pro výtvarné umění Kovárna zdůraznil již ve své rané studii o Pravoslavu Kotíkovi: Toho [primitivismu – pozn. J. K.] příčinou byla opět válka, která člověka civilizovaného a obklopeného sloužícími věcmi strhla blíž k hmotě, kde bylo se mu spokojiti s ukojením nejprimitivnějších potřeb, současně jej uvědomujíc o hmotné závislosti. Fyziologický primitivismus stal se výrazem uměleckého materialismu, neboť umělec propaloval se k hmotě, právě k hmotě, nevšímaje si podružných detailů.159 Poválečnou atmosféru sytila podle Kovárny kolektivní touha po řádu, která se ve výtvarném umění projevila dvěma způsoby – negativní „hromadností“ a pozitivní vůlí ke stylu. Hromadnost charakterizuje jako kolektivní eklektické exploatování cizích idejí, Pramenící také z vývojového názoru nesprávně aplikovaného na umění: Zapomínalo se a někdy se už vůbec zapomnělo, že „vývoj“ je vlastně pomocný pojem, kterým chceme zavést do řady uměleckých děl vytvořených od minulosti až po naši dobu časové seřazení. Umělecké formy byly pak podle „vývojového“ názoru seřazeny do vývojové souvislosti, s níž byly pak teoreticky vysvětlovány různé ismy vzniklé svrchu zmíněným eklekticismem.160 Věnujme nejprve ještě trochu prostoru kritice hromadnosti a „ismů“ – uměleckých směrů, za nimiž se skrývají nedostatečně tvořiví umělci, kteří jen rozmělňují jedinečnou cizí zkušenost.161 Tento názor nebyl tehdy nikterak ojedinělý, velmi podobně jej formuloval například Václav Nebeský, podle nějž „umění končí tam, kde začíná tak zvané ‚hnutí umělecké‘“, které se stalo „útulkem všech nemohoucích a chudokrevných, kteří sami

158

Ibidem, s. 17.

159

Kovárna Syntetik (pozn. 29).

160

Viz Kovárna (pozn. 157), s. 20.

161

František Kovárna, K otázce tradice, Volné směry XXV, 1927–1928, s. 274.

37

nemají co říci“.162 Zároveň varoval před modernistickým akademismem, neboť mezi „nejlepšími malíři“ (Picasso, Matisse, Derain, Rouault) nenalezl pojítek ukazujících na společnou tendenci. Podobné myšlenky nacházely odezvu také v okruhu autorů D bloku, jak naznačuje komická konfrontace ismu a kýče v podání E. F. Buriana a Jiřího Frejky. 163 Dialog částečně zaznamenal a komentoval Edmond Konrád: Ismus, pociťovaný jako recept, šablona, záminka, „ismus… škatulka na konzervovaný mozek…“, (…), „Umění patří všem, všem, všem… Nevěříme umělcům, jejichž umění nepatří lidem, ale soukromému spolku zaklínačů hadů…“ Přežili jsme za dvacet let tolik zaklínačských spolků a tolikráte měli jsme příležitost zdůrazňovati toto stanovisko, že je nám zadostiučiněním, vidět je hájeno nejblíže příštími. Ode chvíle, co byl vynalezen ismus, bylo to tak přes míru zneužito, že je dnes výbojem odříci se jeho výbojnosti, zlacinělé ve frázi nakladatelských prospektů, „zatímco se kdesi vyvíjí něco, čemu se rádo s opovržením říká kýč“, (…), „Co je artismus? Artismus je těžké umění… Krájíte chleba brouskem? Ne… brousek, třeba si s ním brousíte nůž, není na krájení. Ismus je teprve brousek, který se nesmí zaměňovat s uměním.“ Teprve ostří osobnosti [zvýraznil J. K.] krájí chléb bytí…, (…), „Tak zvané školy a ismy jsou vlastně tou nejdokonalejší konzervatoří“. 164 Také Kovárna staví proti hromadnosti ismů osobnost – umělce, který se nesnaží konstruovat formy z cizích forem, ale autentickým názorem umí ztvárňovat prožívanou vnější skutečnost. Vstupuje tím do obrazu a právě tato metafyzická přítomnost osobnosti v tvaru je podmínkou velkého umění.165 Umělecké dílo je tak v ideálním případě petrifikací smyslové skutečnosti, vypovídající především o autorově způsobu uchopování a vztahování se k této skutečnosti, na něž má vliv jeho celkové duchovní ustrojení.166

162

Václav Nebeský, Na okraj dní, Volné směry XXV, 1927–1928, s. 232–233.

163

Konfrontace ismu a kýče proběhla na úvod Večera skladeb E. F. Buriana 19. října 1927 v Umělecké besedě. 164

Edmond Konrád, Útěk od ismu, Cesta X, 1927–1928, č. 5, s. 82–83.

165

„Jeho *malířovo – pozn. J. K.] oko vnímá barvy, jež ruka zapisuje na plátno, už tím vstupuje do obrazu, který měl být pouhou podobou přírody, jeho osobnost, jejíž účast se stupňuje lidskou neschopností pochopit věc mimo sebe a nadto ještě smyslovou podstatu zkušenosti.“ František Kovárna, Cesta impresionismu, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 133. 166

Řečeno terminologií fenomenologie: Kovárnovi nejde o umělecké dílo jako vyjevení věci o sobě a struktury nezjevného, nýbrž o vztah předmětného obsahu jevení k intencionálnímu a jedinečnému prožitku tohoto jevení.

38

Nyní se můžeme vrátit k „vývojovému názoru“, který Kovárna v humanitních vědách odmítá. Jeho skepse roste z kritiky pozitivismu a v zásadě pracuje s argumenty tak, jak je formuloval F. X. Šalda v přednášce Dvojí dějepisectví. 167 Pozitivismus chce pracovat pouze s fakty, ale nereflektuje, že tzv. fakta jsou znečištěna osobními sklony historika a jejich příčinné spojení je konstruováno subjektivně a výběrově. Tím se pozitivistický badatel nedobrovolně stává básníkem nebo filozofem.168 Je-li příčinné schéma libovolnou konstrukcí, pak z něj nelze vyvozovat zákonitosti pro další vývoj, a to zejména na poli umění, které je jen důsledkem antropologicky konstantního „osobního imperialismu“. Vedle Šaldy a Croceho se zde Kovárna blíží uvažování V. V. Štecha, jenž také neguje časovost ve prospěch absolutních tvůrčích individualit. 169 S položením veškerého důrazu na jednotlivce se přirozeně nabízí otázka, jak vysvětlit umělecké styly minulosti. Aby jednotlivé a rozdílné osobnosti mohly tvořit kolektivní styl, musely by sdílet totožně hodnotově strukturovaný svět, který se do artefaktů promítá. „Šťastné doby stylu“ totiž charakterizuje „cosi člověku nadřazeného a objektivně platného pro všechny oblasti“, tedy určité symbolické univerzum, jímž může být například „legenda, náboženství nebo světový názor“.170 Doba moderního relativismu tento objektivní podklad postrádá, ale Kovárna nevylučuje společenskou revoluci, ve kterou patrně i věří. Přeměna stylu předpokládá, že dříve byla celá společnost přeorána něčím, co zasáhlo všechny oblasti lidské společnosti, co stmelilo rozklad, kterým umíral styl minulý. Teprve po takovém přeorání a stmelení společnosti možno očekávat ve výtvarné oblasti zrození stylu. 171 Zobecněním těchto poznatků dostáváme Kovárnovu představu nespojitých epoch: V kontinuálním plynutí bytí vyvstávají a zase mizí jednotlivé kultury, jež jsou časoprostorovým a ideovým rámcem uměleckého tvoření. Přechod ze starého a 167

F. X. Šalda, Dvojí dějepisectví, Zápisník I, 1928–1929, s. 54–62, 90–103.

168

František Kovárna, Na kraj Faureových dějin, Volné směry XXVI, 1928–29, s. 310. – Idem, Na okraj Pekařova smyslu českých dějin, Signál I, 1928–1929, č. 10, s. 264. 169

„Neboť pokrok není hodnota výtvarná, jeho důležitost se zmenšuje, jakmile jde o věci trvale lidské, o stále hodnoty, v nichž je element vývoje, pokroku a časovosti jenom podkladem a schránou vlastního duchovního obsahu. Obyčejně pracují s pojmem pokroku ti, kdož jsou neschopni pochopit kvalitu výtvoru.“ – V. V. Štech, Smysl a metoda dějin výtvarného umění, in: idem, Pod povrchem tvarů, Praha 1941, s. 14. 170

Viz Kovárna (pozn. 50) s. 16.

171

Ibidem, s. 9.

39

vyčerpaného ideového rámce do nového probíhá revolučním způsobem.172 Předává se sice technická úroveň civilizace, ta je ale v umělecké oblasti zanedbatelná, neboť důležité jsou především myšlenky a cítění, ze kterých může za vhodných hospodářských a sociálních podmínek vyrůst styl. Ve snaze utéct od hromadnosti a obhájit osobnost Kovárna připravil umění o jeho dějiny. Zcela se tak rozchází s vývojovými koncepcemi vídeňské školy dějin umění, jak je formulovali např. Franz Wickohoff nebo Alois Riegl.173 To neušlo Vincenci Kramářovi, který si s mladým adeptem dějin umění vyměnil několik polemických statí, kde poukázal na

slabá

místa

jeho

hlediska. 174

Jejich

rozepři

vyvolal

Kramářův

článek

Věcnost a abstraktnost současného umění, o němž se Kovárna kriticky rozepsal v Československé republice.175 Na základě svého pojetí stylu Kovárna interpretoval Picassův kubismus jako čistě osobní experiment, který ve své epigony rozmělněné podobě dal vzniknout pouze aplikovanému ornamentu. 176 Navíc nazval místy paranoidního Kramáře „vyznavačem laické církve bez náboženství, který užívá slova ‚pokrok‘ jako uměleckého kritéria“.177 Kramář v reakci označil Kovárnovu metodu „poetizujícího kritika a kritizujícho poety“ za ahistorickou a čistě estetickou. 178 Pro kterou mu uniká „vývojový význam“ Picassova umění, jenž postavil tvorbu na nový základ. „Absolutní atomismus“ Františka Kovárny totiž vidí historii jako pouhou řadu izolovaných jevů a nedokáže vysvětlit jejich souvislost, přestože „sebevětší a seberázovitější mistři souvisí vnitřně se svým prostředím a navazují na práci četných, mnohdy dávných předchůdců“ a přehodnocuje se v nich práce mnoha staletí „vlivem jejich

172

Srovnej Thomas Samuel Kuhn, Struktura vědeckých revolucí, Praha 1997.

173

Je možné a pravděpodobné, že František Kovárna na přelomu dvacátých a třicátých let práce historiků umění vídeňské školy neznal. Přednášky Vojtěcha Birnbauma poslouchal pouhé dva semestry – o Birnbaumově vlivu tak lze hovořit spíše až od podzimu 1932, kdy se Kovárna stal jeho odborným asistentem. 174

Vincenc Kramář, Odpověď pp. Kolmanu-Cassiovi, Josefu Čapkovi a Frant. Kovárnovi, Volné směry XXIX, 1932, č. 1, kulér na začátku čísla, s. 4–7, kulér na konci čísla, s. 9–15. – František Kovárna, Doslov ke sporu s Vincencem Kramářem, Literární noviny V, 1930–1931, č. 19, s. 7. – Vincenc Kramář, Poznámka k doslovu Fr. Kovárny v č. 19, Literární noviny V, 1930–1931, č. 21, s. 4. 175

Vincenc Kramář, Věcnost a abstraktnost současného umění, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 9, s. 206–215. – F. K., O Picassa a kubismus, Československá republika CCLII, 1931, č. 177, 31. 7., s. 5. 176

Měl na mysli především puristické (ne)pochopení kubismu jako povrchové stylizace a rozšíření dekorativního fazetování v uměleckém průmyslu art deca. 177

Viz Kovárna (pozn. 175).

178

Viz Kramář, Odpověď pp. Kolmanu-Cassiovi, Josefu Čapkovi a Frant. Kovárnovi, s. 7.

40

zvláštního vnitřního ústrojenství“.179 Pokrok tak neznamená považovat novější díla za dokonalejší starších, nýbrž jejich relativní umístění ve vývojovém řetězci tvárných problémů. Kovárna zná jen absolutní individualistický atomismus nebo Slohovost založenou na kolektivitě. Podle Kramáře však Evropě obecná stmelující idea chybí od doby, kdy si rozum vybojoval svobodu, a historie přesto ukazuje, že tím „nebyla zrušena možnost vzájemného ovlivnění, společné práce a vývoje“.180 Porozumění novým tvůrčím činům se šíří od individua k individuu a omezuje se nejprve na malý kruh dostatečně inteligentních a citlivých následovníků. To, že se někteří epigoni zachytí jen na povrchu, nesnižuje hodnotu díla původních tvůrců, jehož vývojový význam vyjevuje až budoucnost. Vidět však v této kubizující dekoraci a ornamentu jediný účin Picassova kubismu na veřejnost může jen ten, kdo buď nenalézá v jeho díle než dekoraci, nebo v zajetí Slohu (sic) vyrostlého z všeobecné ideje je úplně nepřístupný skutečnostem, že jsou tu malíři tvořící v plnosti záměrů Picassových, jako např. Braque nebo Filla, a že celá, skutečně avantgardní malba včetně surrealismu, básnící tvary v irreálním prostoru, děkuje za svou existenci tvůrčímu činu Picassovu, kterým naše umění bylo osvobozeno od konvenčního pojetí obrazu napodobujícího neb stylizujícího přírodní tvary v jejich hmotné souvislosti.181 V recenzi knihy Současné malířství vytýkal Kovárnovi v podstatě totéž i Karel Šourek, který se nejspíš nemýlil, když si povšiml, že Kovárna nezná Umění jako projev ducha Maxe Dvořáka.182 Nemůže tak pochopit a vysvětlit koexistenci umění nového a starého, neboť „…nový styl bude vždy zprvu výrazem duchovního ústrojenství několika málo lidí – dostatečně citlivých a typických současně, aby předjímali a uskutečňováním spoluurčovali duchovní potřeby širších celků“.183 Kovárna ze svého „kvantitativního hlediska“ nerozlišuje dostatečně tvůrčí přínos a styl se pak snaží vymezit absolutně a časově. Místo toho by měl hledat společného jmenovatele v „hierarchii tvůrčích duchů doby“.184

179

Ibidem, s. 10.

180

Ibidem, s. 11.

181

Ibidem, s. 14.

182

Viz Šourek, (pozn. 50), s. 443.

183

Ibidem, s. 444.

184

Ibidem, s. 443.

41

Antonín Matějček vnímal Kovárnův „široký rámec“ bez hierarchie naopak jako přínosný a svého studenta se zastal: Dosud chyběla nám však kniha, která by shrnula v rámci nejširším umělecké dění našeho století, stavíc se na objektivní, nadstranické stanovisko a měříc stejně mnohotvárným

a

různosměrným

proudům

nedávné

umělecké

minulosti

i přítomnosti. Takovou knihu nemohl psát historik, jehož látka dožaduje se časového odstupu, který dosud neprošel, ale knihu tu nemohl psáti ani kritik zaujatý bojovně pro ten který směr a proto náchylný k subjektivnímu zkreslení obrazu celkového.185 Moderní malířství jako atomismus odpoutaných vůlí I my se nyní podívejme na Kovárnovu koncepci moderního umění, tak jak ji představil v diskutované knize Současné malířství a následně precizoval v slovníkovém hesle Výtvarné umění ve XX. století.186 Přes svou popisnost shrnuje následující text základní pojmosloví, s nímž Kovárna na počátku třicátých let operoval. Umožňuje nám tak zachytit způsob, jakým si pro orientaci redukoval komplexnost některých výtvarných směrů a problémů. Počátky moderního malířství hledal František Kovárna v impresionismu, který mu byl vztažným pojmem, vůči němuž pak vymezoval a hodnotil ostatní výtvarné směry. Protože měl tendenci připisovat impresionismu obecnější charakteristiky moderny 19. století, považoval jej za poslední „životní styl“, jehož ideový základ nadále trvá. Stylovost impresionistů rostla ze sdílené panteistické víry v přírodu.187 Ve své touze po objektivní povaze přírody, vyšli malíři do plenéru a vzdali se všech jiných než vizuálních zkušeností. Stali se tak „odborníky“, ze svých obrazů odstranili architektonickou liniovou kompozici a sochařskou modelaci, aby vystačili jen s barevnou skvrnou.188 Tím rozbili

185

A. M. *Antonín Matějček+ (rec.), F. Kovárna, Současné malířství, Umění VI, 1933, č. 8–9, s. 426– 427. V citovaném textu je patrné rýpnutí do „zaujatého kritika“ Vincence Kramáře, který své poslední slovo ve sporu o „vyznavačství“ otiskl ve zvláštní brožuře O objektivitě, věnované „mladým historikům umění.“ Viz Vincenc Kramář, O objektivitě, Brno 1937. 186

Viz Kovárna (pozn. 50), s. 157. – Idem, heslo: Výtvarné umění ve XX. století, in: František Páta – Josef Páta – Jaroslav Prokeš et al., Dvacáté století. Co dalo lidstvu. Výsledky práce lidstva XX. věku, VII. svazek – Z duševní dílny lidstva, Praha 1934, s. 540. 187

František Kovárna, Cesta impresionismu, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 114–138.

188

Pojem „odbornictví“ příležitostně užívá také Václav Nebeský. Srovnej Václav Nebeský, Umění po impresionismu, Praha 1923, s. 61.

42

komplexnost obrazového celku, ale zároveň dobyli nový pohled na barevnou rozmanitost přírody. Přestože se ještě snažili vytvářet iluzi, nechtěli již vyprávět, neboť narace s nutnou účastí paměti přesahuje zrakový smysl. Umění tím nabylo „lyričnosti“, jež se v sochařství pozitivně projevuje například v intimní plastice, ale monumentální tvorbě možnosti naopak ubírá.189 Ve své až pozitivistické tvůrčí cestě za objektivní skutečností si však impresionisté nevšimli, že malují jen svůj dojem. Vlastně plynule přešli k subjektu, opačnému pólu svého usilování, což mělo zásadní význam pro veškeré následující umění. Proti spíše okamžikovému a instinktivnímu impresionismu reagovali pointilističtí malíři intelektualizací dojmu podle zákonů optiky. Malířský rukopis nahradila zmechanizovaná tečka podložená architektonickou kompozicí. O rehabilitaci tvaru se – každý po svém – snažili Renoir a Cézanne, jenž podrobil oko kontrole intelektu a z barvy vydobyl obrazovou kompozici a plastiku. Podobně i Gauguin rozpoznal nebezpečí čisté zrakovosti, „…která ničí někdejší komplexnost malířské řeči schopné vyjadřovat celého člověka, nejen viděné a cítěné, ale i myšlené, a zatlačuje malíře i diváka na úzké pole estetiky.“190 Gauguin tak snil o vzkříšení symbolu a obnovení lidské osobnosti, rozdělené pásy odborných zájmů. Dospěl však jen k individuálnímu dekorativnímu stylu, neboť nemohl uniknout osudu příliš specializované doby. První světová válka rozděluje umění 20. století na dvě periody. V předválečném období žije naděje na vznik obecného stylu, přestože se postimpresionistické formy ve Francii a Německu velmi odlišují. Ve Francii se vyvíjí fauvismus v plošnou a vědomě dekorativní formu. Nezajímá ho prostor ani plastika, nechce vytvářet iluzi, nýbrž evokovat předmět v mezích čistě výtvarného myšlení – prostřednictvím barev, linií a tvarů. Užívá zjednodušení, zkratky a deformace jako vítaných prostředků k zvýšení „sugestivní síly evokace“.191 Němečtí expresionisté se snaží o totéž, ale nezůstávají smysloví a překračováním mezí malířské odbornosti rehabilitují obsah. Výtvarné prostředky slouží jejich subjektivnímu a pesimistickému mysticismu. Zejména mnichovská skupina Der Blaue Reiter věří v symbolickou nosnost výtvarných prostředků a Kandinský i Klee docházejí až k „absolutnímu malířství“.192

189

Viz Kovárna, heslo: Výtvarné umění ve XX. století, (pozn. 186), s. 544.

190

Ibidem, s. 540.

191

Viz Kovárna (pozn. 50), s. 122–125.

192

Ibidem, s. 157. – Idem, heslo: Výtvarné umění ve XX. století, (pozn. 186), s. 549–550.

43

Otázku prostoru a plastiky čistě výtvarných prostředků v obraze, nadhozenou Cézannem a zanedbanou fauvismem, řeší kubismus. Obraz má být autonomním předmětem, nemá vytvářet iluzi ani evokovat něco ze skutečnosti – vše, co by mohlo rušit čistě estetické vnímání, musí z obrazu vymizet. Tím však kubisté popírají existenci obrazu jakožto obrazu, který není možný bez minimální dávky iluzivnosti. „Důsledky radikálního

popírání

nejen

ilusionismu,

ale

i obrazu,

musily

by

vést

nutně

k ornamentálnímu umění, které nemá obrazových závazků.“193 Svým předznamenáním mechanického tvaru měla kubistická „intelektuální lyrika“ velký vliv na futurismus, konstruktivismus, purismus a aplikované umění, kde se tvar stává čirou abstrakcí a ornamentem. Rozvíjení „čisté výtvarnosti“ přerušila válka.194 Otřesně odhalila existenci vnějšího světa a vzbudila obecný zájem o obsah. Nastal rozmach expresionismu s jeho vírou v metafyziku, vznikl nihilistický dadaismus, ale i vitalismus, hledající útěchu v blízké skutečnosti. Z touhy po obsahu vyrostl také surrealismus, jehož malířská forma vychází z literárních kořenů a z teorie freudismu. Ve snaze uniknout před intelektem čisté výtvarnosti se snažil svůj obsah čerpat z podvědomí. Právě pro svou vědomou vůli však intelektu neunikl a stal se pouhou „intelektualizovanou mystikou“.195 Surrealismem pak končí malířská linie, „jež se stále víc odpoutávala od předmětu v nepřezkoušené víře v čistou výtvarnost“.196 Proti ní stojí jednotlivci, kteří se předmětnosti nevzdali. Před válkou především Modigliani, Soutine, Rouault, Utrillo, dále na instinkt spoléhající „subjektivní realisté“ jako Vlaminck nebo Segonzac.197 Z poválečných výtvarných proudů

193

Viz Kovárna, heslo: Výtvarné umění ve XX. století, (pozn. 186), s. 552.

194

Pojem „čisté výtvarnosti“ má u Františka Kovárny užší obsah, než jaký mu dává Vojtěch Lahoda v příslušné kapitole Dějin českého výtvarného umění. Kovárna rozuměl „čistou výtvarností“ především kubismus a umělce, kteří se ve snaze o vlastní „odbornost“ snažili oprostit malbu od „literárnosti“. To je vedlo k opouštění předmětného zobrazování, neboť věřili v estetickou nosnost samotných výtvarných prostředků. Vojtěch Lahoda pod pojem „čisté výtvarnosti“ slučuje jak pozdní formy kubismu, tak i smyslový realismus. Kovárna naopak oba proudy důsledně rozlišuje a klade proti sobě. Srovnej Lahoda (pozn. 52), s. 101–103. 195

Viz Kovárna (pozn. 50), s. 157.

196

Viz Kovárna, heslo: Výtvarné umění ve XX. století, (pozn. 186), s. 556.

197

Kovárna patrně znal tyto umělce především ze dvou velkých pražských výstav uskutečněných v roce 1931: Umění současné Francie (SVU Mánes, 1931) a Výstava Pařížské školy (Umělecká beseda, 1931). Viz František Kovárna, Pařížská škola, Československá republika CCLII, 1931, č. 122, 24. 5., s. 6. – František Kovárna, Francouzské umění. Od fauvismu k nadrealismu, Československá republika CCLII, 1931, č. 127, 31. 5., s. 7.

44

jsou to pak neoklasicismus, nová věcnost, italská skupina Novecento a samozřejmě také Sociální skupina HO-HO-KO-KO.198 Roku 1931 tedy Kovárna konstatoval chaos výtvarných směrů a jednotlivců, kteří zatím nemohou dosáhnout jednotného stylu, neboť postrádají sdílenou víru v nadřazenou ideu. Zároveň podle důvěry v „nosnost výtvarných prostředků“ rozlišil dvě obecné malířské tendence. Radikální linii „čisté výtvarnosti“, zabývající se analýzou syntaxe malířského jazyka, jež se často blíží k „dekorativnosti“ a v krajních polohách až k bezpředmětnosti a „nesdělitelnosti“. A na druhé straně linii „vyjadřovací“, která přes svůj „lyrismus“ užívá předmět jako nutný konvenční prostředek umožňující sdělení. Není příliš složité domyslet si, jakou linii ve své víře v příchod jednotící stylové syntézy Kovárna vyzdvihoval. Napoví i jeho poznámka o rozhovoru s francouzským básníkem a kritikem umění Andrém Salmonem: V soukromých hovorech naznačil Salmon, že se v Paříži něco děje. Říkal tomu ději „revize hodnot“. Je na prvý pohled zvláštní, že tato revize hodnot přichází teprve nyní, kdy mají snad všechny nejdivnější experimenty volnou cestu. Ale tato revize přichází. Má dvě příčiny. Jednu ideovou, druhou hmotnou. Přestala kupovat Amerika snobistická a naivní…, (…), Druhá příčina je hlubší, vyčerpala se nejen koupěchtivost Ameriky, ale i umění vyčerpalo všechny možnosti: zkusilo malovat jen smyslovou barvou, zkusilo malovat jen objemy a prostorovými vztahy, zkusilo malovat jen bezpředmětný vnitřní obsah. Pociťuje se potřeba syntézy: seřadit znovu všechny prvky a podřídit je cíli. Jinak by netrvalo dlouho a umění by přestalo být uměním. Ale nejsem tak skeptický, vím, že pro život platí Galileovo: A přece se točí. Na čas se snad může vysilovat reakcí a návraty, jak se už děje v Paříži, kde mladí hledají na př. Renoira nebo cestu k impresionismu, ale syntéza přijde, neboť smrt malířství, to by vlastně znamenalo amputovat člověku jeden orgán duše. 199

198

Viz Kovárna (pozn. 50), s. 169.

199

František Kovárna, Poučení André Salmona, Československá republika CCLII, 1931, č. 145, 21. 6., s. 7.

45

Otázky současného malířství Své námitky vůči bezpředmětnému malířství Kovárna pregnantně shrnul v přednášce Otázky současného malířství, proslovené v Umělecké besedě v dubnu 1932.200 Malíři „ornamentální větve“ ve své odborné snaze o „čistou výtvarnost“ přeceňují hmotné působení výtvarných prostředků, ale „trombon ještě není hudbou“.201 Nutným předpokladem této teze a celého Kovárnova argumentu je bezděčná premisa, že malíři tvoří, aby komunikovali s divákem. Touto svou aspirací se vědomě vydělují od řemeslníků – například malířů pokojů. Barevná hmota nátěru sice působí sama o sobě esteticky a umožňuje tak vznik estetického objektu, ten je ale zcela závislý na subjektu vnímatele a jeho ničím nepoutaných asociacích. Na obraze, z něhož autor vyloučil předmět, vnímáme barvu na ploše plátna stejně, jako vnímáme ornament na látce, má tedy „nižší estetické působení“. Z faktu tohoto nižšího estetického působení ovšem nevyplývá, že neexistuje onen rozdíl mezi barvou hmotnou a mezi barvou odhmotněnou tvůrčím procesem, mezi barvou, která je jen barvou, a mezi barvou, která je už znakem [zvýraznil J. K.] a podkladem čehosi nehmotného.202 Kovárna argumentuje poznatkem psychologie percepce, že totiž vnímání pracuje s faktorem figury a pozadí. Barvu si nelze představit nezávisle na nějakém podkladu a vstup předmětu do obrazu tak umožňuje „odhmotnění“ a s ním i „vyšší estetické působení“. Nyní je snad už funkce [zvýraznil J. K.] předmětu v obraze jasnější a je snad patrno, že je to prostředek, který umožňuje změnit hmotnost výtvarných prostředků, který odpoutává hmotu výtvarných prostředků od plátna, aby se stal sám jejich podkladem, a umožňuje tak vyšší stupeň estetického působení.203

200

Viz Kovárna, Otázky současného umění (pozn. 73).

201

Srovnej -rna, Dva útoky na moderní umění, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 304–306.

202

Viz Kovárna, Otázky současného umění (pozn. 73), s. 122.

203

Ibidem, s. 125.

46

Vyšším stupněm estetického působení myslí Kovárna obrazovou „iluzi“ nebo „evokaci“, jež hraje roli interpretačního rámce. Předmět v obraze existuje jako konvence umožňující komunikaci, ale i osobitou uměleckou deformaci. Předmět v obraze nám bezesporu představuje konvenci, tu nejméně deformovanou složku obrazu, ale jen na podkladě této konvence mohou existovat deformace. Když předmět z obrazu vymýtíme, a zůstanou-li v obraze jen deformace, mizí napětí, z něhož se právě rodí odhmotnění výtvarných prostředků, a vzniká konvence. Tím si vysvětlíme, jak bezpředmětný obraz klesá z vyjadřovací polohy do polohy ornamentu.204 Využití literární teorie aktualizace spolu s pojmy funkce a znaku činí tuto přednášku zvlášť zajímavou. Přes určitou neobratnost a neujasněnost jde v českém kontextu o jeden z prvních pokusů o aplikaci strukturalistické metody na výtvarné umění. 205 Kovárnu nepochybně ovlivnilo jeho studium u profesora Otakara Zicha a snad i některé práce členů Pražského lingvistického kroužku, ve svých četných novinových a časopiseckých recenzích je však nikde nereflektuje. Z hlediska estetického rozpracoval Kovárna otázku abstraktního a předmětného malířství ve své habilitační práci. Malířství ornamentální a obrazové Habilitační spis Františka Kovárny – Malířství ornamentální a obrazové s podtitulem Příspěvek k určení výtvarné funkce předmětu – je možné vnímat jako završení jeho dosavadní výtvarně-kritické činnosti a teoretické zdůvodnění názorových pozic. Spis vlastně přímo navazuje na knihu Současné malířství, kde Kovárna dospěl k otázce nosnosti

výtvarných

prostředků.

Vzhledem

k důrazu

na

estetické

působení

samostatných výtvarných prvků rozlišil dvě hlavní tendence moderního malířství. Formálně analytickou linii čisté výtvarnosti a obsahovou linii, která se navrací k syntéze v obrazovém předmětu. V závěrečné kapitole knihy pak načrtl úkol, jenž „pořád ještě čeká na svého estetika“. Bude nutno prozkoumat funkci předmětu v obraze, vyšetřit, proč se barva, linie, tvar, objem a prostor tak dlouhá století vázal na předmět. Není to úkol snadný, ale

204

Ibidem.

205

Jan Mukařovský rozšířil svůj zájem o estetiku výtvarných umění nepatrně později. Viz Jan Mukařovský, Dialektické rozpory v moderním umění, Listy pro umění a kritiku III, 1935, č. 11–12, s. 344–357.

47

bez tohoto zjištění nelze dost dobře uvěřit potřebě čisté výtvarnosti, ani nutnosti rehabilitace předmětu v obraze. (…), Dále se dojde až ke kořenům výtvarného pudu, které dnešní šetření vidí ve dvojklanné lidské potřebě, jednak v potřebě ozdoby a jednak v potřebě symbolu. A provedeme-li od tohoto Adama a Evy rodokmen dějinami umění, ujasní se nám především evropský pojem obrazu a evropský pojem ornamentu, shledá se bez pochyby, že předkem obrazu je Adamův symbol a nikoliv Evina ozdoba…206 Kovárnův zájem o funkci předmětu v obraze tedy vyplývá ze snahy teoreticky dokázat, že tradice předmětného zobrazujícího malířství ve 20. století nekončí a oproti malířství ornamentálnímu (nefigurativnímu) nabízí potenciálně hlubší estetický zážitek. Vedle toho se také pokusil odstranit určitou statičnost strukturalistického pohledu na výtvarné umění a pod vlivem Vojtěcha Birnbauma a metodologických předpokladů dějin umění zanesl do svého modelu vývojovou dynamiku. Skepse vůči technicistní civilizaci a osobní pojetí umělecké tvorby však Kovárnovi bránily souznít s avantgardní představu pokroku. Proto uzavřel vývojové dění a obrazové řady mezi dva póly – ornamentální a obrazový, čímž přímo navázal na starší práce Wilhelma Worringera a V. V. Štecha.207 Existence malířství ornamentálního a obrazového je podle Kovárnova mínění obecně přijímána, ale neproblematizována. Studium abstrahovaných výtvarných prvků (barva, linie, tvar) tak jak jej provedla například Fechnerova experimentální psychologie, nepřineslo totiž žádné poznatky, které by toto dělení opravňovaly. Osvětlilo jen ornamentální povahu prvků, společnou oběma oblastem. Z toho Kovárna vyvozuje potřebu studovat prvky tak, jak je podává zkušenost, tedy v jejich celku – předmětu, neboli „neabstrahované sloučenině“. Předmět je dosti naivně vymezen jako: „obraz své přírodní předlohy, který jako jev estetický nezabírá jen obrazy fyzických předmětů vnějšího světa, jeho rozsah zahrnuje i všechny obrazy individualit světa organického“.208 Dodejme, že obrazovým předmětem tedy může být vše, co je pojmově uchopitelné a věcně zobrazitelné. Předmět sám zároveň nemůže sloužit jako rozlišovací kritérium obrazu a ornamentu, neboť existuje i tzv. naturalistický ornament, jenž obsahuje předmět a stojí tak na půl cesty mezi oběma oblastmi. Nelze tedy hovořit o dvou vzájemně nezávislých

206

Viz Kovárna, (pozn. 50), s. 178–181.

207

Wilhelm Worringer, Abstrakce a vcítění. Příspěvek k psychologii stylu, Praha 2001. – Václav Vilém Štech, O projevu formou výtvarnou, Praha 1915. 208

Viz Kovárna (pozn. 72), s. 15.

48

větvích umění, nýbrž naopak o dynamické výtvarné oblasti ovládané dvěma póly. Tato polarita pak umožňuje sledovat výtvarnou funkci předmětu, jež by v případě důsledného oddělení obou oblastí nijak patrná nebyla. Ideálním útvarem obrazového pólu je maximálně živý a odhmotněný obraz. „Obraz v psychologickém smyslu je otisk přírodní předlohy, získaný z vnějšího světa smyslovou zkušeností. Umělec jej z názorné představy tvorbou promítá do vnějšku a petrifikuje splněním určitých hmotných podmínek.“209 Proti němu stojí na ornamentálním pólu zákony lidské tvorby vůbec: rytmus, proporcionalita, symetrie, které člověk vtiskuje výtvarným prvkům sám od sebe, neboť je jimi jako součást přírody nadán. Polaritu tedy mimo jiné charakterizuje pnutí mezi obrazovou individualizací jedinečného zážitku (subjekt) a ornamentální schematičností obecných zákonů (objekt). Kovárna poté sleduje jednotlivé poměry obrazových pólů a jejich působení na „obrazec“, výchozí bezpředmětný útvar ornamentálního pólu. K zpředmětnění obrazce dochází asociací a projekcí, kdy tvůrce k náhodnému obrazci cosi přidá, aby alespoň částečně fixoval svůj určitý dojem.210 Dává tak obrazci význam a vytváří z něj nositele pojmu. Pro svou jednoducHost a opakovatelnost může vzniklý symbolický obrazec nést i kolektivně sdílený význam a sloužit jako písmo. Umění pojmového symbolu je charakteristické zejména pro starověký Egypt, Orient, ale i pro umění prvních křesťanů. V umění klasického Řecka se obrazec (předmět) účastí zrakového nazírání stává typem. Ze zákonů ornamentálního pólu ustupují do pozadí rytmus a symetrie, ale silně se naopak prosazuje proporcionalita. Rovnováha polarity nazírání a ornamentálních zákonů působí esteticky zvlášť silně a v minulosti vedla ke snahám o kanonizaci antického ideálu. 211 Oproti tomu barokní umění usiluje o uplatnění obou pólů nespojitě, bez smiřování polarity, z čehož Pramení jeho patos. Zajímá se o hmotu, ale zároveň nerespektuje její látkový styl, jak to nejlépe ilustruje barokní freska, opticky spojující fiktivní obraz se skutečným architektonickým rámcem.212

209

Ibidem, s. 20.

210

„Divák spojoval obrazec nebo jeho článek asociací s nějakým jevem vnějšího světa. Vlnovka mu např. mohla připomenout hada. Že se tak skutečně dálo, dokazuje nádoba z majetku Národního muzea vykopaná v Podbabě. Můžeme ji zde uvést jako doklad tohoto asociačního procesu. Ke třem kolmým čárám jsou přidány po obou stranách nahoře i dole dvě lomené linie ukončené drápky a dojmu zvířete je dosaženo.“ Viz Kovárna (pozn. 72), s. 26. 211

Ibidem, s. 38.

212

Ibidem, s. 41.

49

Z předchozích tezí je zřejmé, že Kovárna své pojmové porozumění dějinám umění čerpal z vžitých polaritních vazeb, které lze stopovat ve velmi obecné linii: Birnbaum, Bergson – Wölfflin – Aristoteles.213 Vedle předpokladatelného Birnbaumova vlivu můžeme tak ještě konstatovat již zmíněné Kovárnovo ovlivnění bergsonismem, patrné v jeho raném vyznání Jedna a jedna jsou tři. Cyklickému pojetí vývoje, jež vyplývá z Birnbaumova „barokního principu“,214 se Kovárna velmi přiblížil v závěru svého demonstrativního výzkumu vlastního polaritního modelu. Na příkladu Monetových Leknínů ukazuje, že jakmile „fluktuace živosti“ subjektivního nazírání dosáhne vrcholu, obrazová iluze jako petrifikované nazírání přestává existovat. Z barevných skvrn, které měly pouze nosnou funkci, se stávají skvrny skutečné a celek zcela přechází k ornamentálnímu pólu. „V dosažení jednoho tkví tedy přechod k zásahu druhého pólu. Toto zjištění souhlasí se zkušenostmi dějin umění, které nalézají výtvarné řady směřující v proměnách dynamických zásahů obou pólů od obrazce k obrazu a od objektivity k subjektivitě.“215 Kovárna tedy podobně jako jeho učitel pracuje s myšlenkou cykličnosti vývoje forem. Vojtěchu Birnbaumovi tvoří subjektivní formy baroka poslední etapu každého vývoje a u Františka Kovárny končí vývojová řada dosažením maximální živosti subjektivního nazírání. Následně Kovárna zkoumá působení předmětu na jednotlivé obrazové složky. Ověřuje a uplatňuje premisu strukturalismu, tedy že celek je více než suma částí. Na příkladech z dějin umění postupně sleduje vztah předmětu k barvě, linii, světlu, prostoru a pohybu. Všímá si, že ve vztazích dochází k proměnám strukturální povahy výtvarných prvků. Předmět je „odhmotňuje“ a poutá k nim „mimovýtvarné kvality“. Nejlepší příklad tohoto jevu může podat Rembrandt. V řadě od drážďanského obrazu Saskie v klobouku, kde má světlo zvlášť naturalistický charakter (protože jde o intimní obraz, v němž nemohlo být využito dramatických možností světla, jindy zdůrazňujícího dějové vrcholy), přes Noční hlídku až k Židovské nevěstě a vlastním podobiznám z posledních let, světlo se stále více odhmotňuje, ale v úplně opačném smyslu, než pod vládou čistého nazírání. Ztrácí právě svou fyzioplastičnost

213

„Birnbaum tradičně ztotožňuje, stejně jako Wölfflin, objektivitu s hmotou (tj. s renesancí, tektonickým principem) a subjektivitu s formou (tj. barokem, atektonickým pojetím architektury).“ Viz Srp (pozn. 137), s. 78. 214

Srovnej Vojtěch Birnbaum, Barokní princip v dějinách architektury, in: Vojtěch Birnbaum, Listy z dějin umění, Praha 1947, s. 209–237. – Viz Srp (pozn. 137), s. 78. 215

Viz Kovárna (pozn. 72), s. 50.

50

a stává se ideoplastickým, dáváme-li tomuto pojmu správný význam, podložený nevyhnutelnou názorností výtvarného umění. Nakonec zde už není tvar, linie je zbavena významu hranice a zbývá tu jako v přímém nazírání pouze předmět zbavený lokality a světlo. Barevné skvrny na jedné straně naznačují reziduum předmětu a na druhé straně nesou světlo jako prvek naprosto ideoplastický a neodpovídající žádné formě skutečného světla, jehož obraz může nalézt nazírající oko v přírodních předlohách. Ale všimněme si, že i zde, kdybychom odstranili pod barevnými skvrnami negativně existující předmět, klesnou skvrny do plochy. 216 Fiktivní mimovýtvarné kvality Pramení z diváckých asociací. Ty samozřejmě vzbuzuje již nepředmětný obrazec, ale nemůže je fixovat a ponechává je subjektivnímu kolísání. Kovárna tak polemizuje s Kandinského představou barevného klavíru. 217 Argumentuje, že zrak jako simultánní smysl nevnímá podle časové následnosti a není vázán pořadím podobně jako sluch v hudbě. Barvou probouzené asociace tak můžou mít zcela odlišný charakter v závislosti na nahodilém pořadí, v jakém divák jednotlivé obrazové složky vnímá. Různost asociací (stoupání či klesání) při odlišeném východisku sledování totožných linií Kovárna demonstruje na optickém klamu Poggendorfovy figury. 218 Asociační kolísání odstraňuje právě předmět, jenž dává asociacím směr ve smyslu autorova subjektivního názoru. Uveďme ještě příklad žluti, kterou Kandinský při své charakterizaci barev uvádí jako barvu pozemskou, na rozdíl od modře, která je prý barvou oblohy. Ukažme, jak lze poměr barev úplně obrátit. Užije-li malíř žluti jako barvy stromu, vzbudí asociace tísnivé, užije-li jí však v obraze jako barvy květu, může být jásavým tónem barevné harmonie. Modř stane se velmi pozemskou barvou, použije-li se jí jako charakteristiky sametového šatu smyslného ženského typu. V tomto usměrnění může dokonce působit eroticky. Její mimovýtvarná kvalita je ovšem petrifikována nejen předmětem, který ji nese, ale i vztahem k působení jiných, stejně petrifikovaných mimovýtvarných kvalit.219

216

Ibidem, s. 69–70.

217

Srovnej Wassily Kandinsky, O duchovnosti v umění, Praha 1998, s. 45–49.

218

Viz Kovárna (pozn. 72), s. 76.

219

Ibidem, s. 104–105.

51

Závěrečným krokem Kovárnovy analýzy je zjištění dvou významových rovin obrazového umění. Estetické působení obrazce vzniká zákonitostí vztahů a vzájemným napětím mezi skutečnými prvky v jejich první významové rovině. Druhá, fiktivní významová rovina vzniká jejich odhmotněním, které působí předmět – nosný bod obrazové fikce. Ze skutečných barev, linií a tvarů tak vznikají prvky fiktivní jako prostor, světlo, pohyb, vzduch… Předmět zároveň poutá mimovýtvarné kvality a uvnitř druhé významové roviny způsobuje rozmanité napětí mezi složkou autorských fiktivních prvků a diváckými asociacemi. Záměrnou a budovanou fiktivnost považoval Kovárna za výchozí a podstatnou složku malířství, bezpředmětnou malbu proto vnímal jakou pouhý hmotný nosič optických dat, jenž sice vzbuzuje estetické zaujetí, ale pouze na jednodušší škále libost-nelibost. Funkční a sociologická výtvarná kritika Ve stejné době jako Malířství ornamentální a obrazové formuloval Kovárna také heslo „Výtvarná kritika“ pro dodatky Ottova slovníku naučného.220 Pokusil se nejen vymezit výtvarnou kritiku jako rovnocennou disciplínu vůči dějinám umění a estetice, ale zároveň

ji

originálně metodologicky roztřídil. Kritiku

obecně definuje jako

intelektualizaci zážitku z výtvarného díla. Podle zaměření analýzy na zážitek samotný nebo jeho původce, totiž výtvarné dílo, rozlišuje oblast estetiky od dějin umění. Samotná kritika se liší od dějin umění svým úkolem posuzovat ještě neukončenou výtvarnou řadu. Estetika pak usiluje o poznání obecných zákonitostí uměleckého tvoření, zatímco kritika je připoutána jen ke konkrétnímu případu estetického zážitku. Výtvarná kritika je tak vlastně vědou svého druhu, neboť spolu s intuitivním chápáním vyžaduje také analytické schopnosti a umění přeložit estetický zážitek do pojmové roviny. Podle převládajícího zřetele estetického nebo dějinného lze výtvarnou kritiku rozdělit na dvě oblasti – kritiku subjektivistickou, jež kritéria hodnocení čerpá z jedinečného díla, a kritiku objektivistickou, soudící dílo ze srovnání a vřazení do časové souvislosti. Subjektivistickou (estetickou) větev kritiky Kovárna chronologicky rozdělil na kritiku dogmatickou,

kritiku

individuálně

psychologickou,

kritiku

dojmovou

čili

impresionistickou a kritiku funkční. Dogmatickou kritiku časově spojil s klasicismem a jeho normativními požadavky. Následující období realismu a romantismu charakterizuje

220

-rna, heslo: Kritika výtvarná, in: Bohumil Němec (ed.), Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému, díl III, sv. 2., Praha 1935, s. 896–898.

52

kritika individuálně psychologická, snažící se vysvětlit a hodnotit dílo z psychologie jeho tvůrce. Impresionistický kritik naopak hledá svá kritéria pouze v intenzitě vlastního zážitku bez ohledu na autora uměleckého díla. Poslední varianta – kritika funkční: „…je odrazem skladebných aspirací dneška, jež se projevily, buď různosměrně, v životě stejně jako ve vědě a filozofii. Jako současné skladebné aspirace je i tato výtvarněkritická metoda ve stavu formace. Snaží se v podstatě nalézt objektivní pohled bez návratu k estetickému dogmatu. Chce měřit dílo dílem samým podle toho jak plní funkci, k níž je zaměřeno“.221 Proti

individuálně

psychologické

metodě

stojí

na

objektivistickém

křídle

(komparativní model dějin umění) čistě popisné vynesení děl na časovou osu podle následnosti. S myšlenkou vývoje vzniká kritická metoda dobově psychologická, vysvětlující jednotlivé dílo jako produkt doby. Přetěžování vývojové myšlenky vede ke kritice směrově dogmatické, pracující s předpokladem jednosměrného vývoje. Taková kritika pak domýšlí neúplnou vývojovou řadu a rozlišuje umělecká díla na vývojově pokročilá anebo

zaostalá. Protějškem

esteticko-funkční

kritiky je pak ještě

nepropracovaná kritika sociologická: „V sociologické výtvarné kritice půjde o funkční chápání souvislosti mezi dobou a umělcem, mezi dobou a uměleckým dílem. Pokusy o tuto formu, která je rovněž odrazem současné skladebné vůle, jsou prozatím poutány směrově dogmatickou metodou s jejím radikálním uplatněním vývojové myšlenky“.222 Výtvarná věda Naznačené představy funkční a sociologické výtvarné kritiky Kovárna rozvedl v druhé polovině třicátých let na projekt výtvarné vědy. Ten lze však pouze částečně rekonstruovat z jeho poznámek a přednášek, neboť přestože ze svých metodologických úvah těžil jako esejista a kritik, žádnou z nich nepublikoval. Významný je v tomto ohledu zejména jeho rukopis z června 1938 nazvaný „Úvod k výtvarné vědě“, dochovaný v pozůstalosti.223 Jde o metodologický úvod a první kapitolu zamýšlené knihy, která měla navázat na Malířství ornamentální a obrazové a „doplnit tak dřívější poznatky na

221

Ibidem, s. 897.

222

Ibidem.

223

PNP, FK, karton č. 2, Úvod k výtvarné vědě (rukopis), z 4. 6. 1938, 15 stran.

53

celou výtvarnou oblast“.224 S konceptem výtvarné vědy Kovárna operoval také ve dvou dochovaných přednáškách z cyklu Umění a pospolitost, jež do uzavření vysokých škol vedl na filozofické fakultě v podzimním semestru 1939.225 Dějiny umění se podle Kovárny nacházejí již delší dobu v metodologické krizi, pohlížejí totiž na umění s předpokladem, že bylo vždy uměním. Nevznikly zájmem o pojmy v čase, ale neproblematicky vyšly z nabízející se látky a ve svém vývojovém schématu musely občas pracovat pouze s tím, co se zachovalo. Dějiny umění chápaly prostě umění jakožto samostatnou činnost, jako proud postupující časem – proud tvarů, z nichž jeden rodí druhý a další. Filozoficky je to důsledek pozitivismu a důsledek oněch estetických názorů, jež se domnívaly estetickou stránkou vystihnout problém umění vůbec. (…), Umění je sice vždy uměním, ale jeho životní vztahy se mění, vedle funkce estetické a umělecké, a neříkám musí, ale může plnit ještě jiné úkoly. (Alšovo – Nechci prospět umění, ale uměním prospět vlasti.) A díváme-li se na umění dob, kdy mělo umění jinou funkci, stejně – nemůžeme ono umění postihnout – vlastně estetickému předsudku své doby – umění je umění – podřizujeme i jiné epochy, pokřivujeme dějiny. (…), Proto se rýsuje na obzoru výtvarná věda s několika pomocnými obory.226 Výtvarná věda jako syntéza estetiky a dějin umění pracuje na půdorysu strukturálního myšlení a zkoumá synchronní funkční vztah umění a společnosti, respektive historicitu estetického faktu, jenž vzniká ze vztahů mezi tvůrcem, jeho dílem a divákem. Prvním metodickým krokem Kovárnova „Úvodu k výtvarné vědě“ je výzkum toho, na co se v minulosti vztahoval hodnotící pojem výtvarné umění a jak v průběhu dějin měnil svůj obsah.227 Protože Kovárna knihu o výtvarné vědě patrně nikdy nedopsal, je nutné hledat výtěžek jeho metody například v článku Výtvarné umění, publikovaném ve třetím ročníku Kritického měsíčníku.228 Kovárna se v něm snaží ukázat, že dějiny umění umožňují podstatně širší představu a pojem výtvarného umění, než jak tento pojem vnímají umělci a jejich publikum ve dvacátém století. Od renesance sleduje zrod umělecké osobnosti a s tím i postupné zužování výsostné umělecké oblasti na malířství, 224

Ibidem, s. 5.

225

PNP, FK, karton č. 2, přednášky – Umění a pospolitost (rukopis), z 3. 11. a 10. 11. 1939, 8 stran.

226

Ibidem, s. 6–7.

227

PNP, FK, karton č. 2, Úvod k výtvarné vědě (rukopis), z 4. 6. 1930, s. 6–8.

228

František Kovárna, Výtvarné umění, Kritický měsíčník III, 1940, č. 9, s. 393–401.

54

které oproti architektuře a uměleckému průmyslu pro svou neslužebnost nejlépe vyhovuje jako nosič jedinečného výrazu. Z toho Kovárna vyvozuje potřebu obnovit odloženou, ale širší a základní vrstvu „výtvarné řeči“ a znovusjednotit umění se životem. Pro Kovárnovo strukturalistické uvažování je charakteristické právě vnímání výtvarného umění jako jazyku sui generis, majícího vrstvu individuální – básnickou, ale také obecnější vrstvu kolektivně sdílených významů. Jazykem, jehož všichni potřebujeme, je ve výtvarné oblasti právě onen způsob myšlení, které vylučovalo vítězství obrazu, a básnickým jazykem je obrazový způsob myšlení, ten druh výtvarné řeči, kterým k nám mluví osobnost médiem zobrazovaného světa. Nuže, pak se výtvarnému umění přihodilo to, že mu z celé výtvarné řeči zbyl jenom básnický jazyk. A ten básnický jazyk visí ve vzduchu, chybí mu substrakce jazyka nás všech, která nám zajišťuje cestu k němu a jemu naši účast.229 Dunění plechového kohouta Vedle problémů estetických věnoval Kovárna pozornost také sociální respektive sociologické rovině výtvarného umění a tvoření. V sérii článků nazvané Krize výtvarného umění se pokusil vymezit nejpalčivější problémy výtvarné kultury první republiky.230 Konstatuje, že obraz v našem prostředí z krize nikdy nevyšel, a proto se nad tím již jen málokdo pozastavuje. Příčinou jeho živoření je absence výtvarné kultury a tradice. Češi se jako mladý národ „zvídavých samouků“ neustále snaží „dohánět Evropu“ a odsuzují se tak k věčnému epigonství. Může za to také geografická poloha Československa, které leží v centru Evropy, obklopené velkými národy s nepřetržitou a dlouhou tradicí. Místo organické tvorby se tak u nás věnujeme spíše mechanickému přejímání. „Těmito větami nechci hájit a žádat postavení čínských zdí na hranicích vlasti, ale naznačit nebezpečnou situaci plechového kohouta na věži, který se sice otáčí po větru nebo v průvanu doby, ale může svým plechem dunět jen na prázdno a nikdy nezazpívá.“ 231 Umělcům se vytratil zákazník a tvoří tak jen pro výstavy, kde se anonymní, nevzdělané a

229

Ibidem, s. 400.

230

František Kovárna, Krize výtvarného umění I, Československá republika CCLII, 1931, č. 161, 12. 7., s. 7. – Idem, Krize výtvarného umění II, Československá republika CCLII, 1931, č. 168, 21. 7., s. 5. – Idem, Krize výtvarného umění III, Československá republika CCLII, 1931, č. 173, 26. 7., s. 5–6. – Idem, Krize výtvarného umění IV, Československá republika CCLII, 1931, č. 179, 2. 8., s. 6–7. 231

Viz Kovárna, Krize výtvarného umění I (pozn. 230).

55

snobské publikum rádo spokojí s pouhým „překladem“. Velký díl viny na tom nese kritika, povinná odhalovat prameny laciné české inspirace. Ta však trpí nedostatkem osobností a oproti kritice literární ji charakterizuje „svépomoc, nahodilost a ochotnictví“.232 Problémem jsou také zbytnělé umělecké spolky oplývající velkou kulturněpolitickou mocí. Organizace v nich nabývá většího významu než umění a mnohdy i uvnitř svých hranic ubíjejí mladé talenty, znemožňujíce jim umělecké hledání.233 Dosud jsme nechali hovořit Františka Kovárnu spíše v rovině teorie, která by měla prokazovat svou šíři a nosnost bez ohledu na historické pozadí vlastního vzniku. I přes nárok na obecnost vznikaly však jeho názory a postoje na podkladě konkrétní zkušenosti, a tak v nich lze jednoduše tušit jednotlivce, se kterými Kovárna polemizoval. Například Emila Fillu považuje za „typický zjev našeho přejímání“,234 který se „vzdává osobnosti a stává se služebníkem cizího názoru“.235 Je „malířem pro malíře“,236 jenž „příliš technicky dovede a zároveň příliš teoreticky ví“.237 Přijal kubistickou estetiku jako vyznání: „Je-li Picasso církev, je Filla sekta a v tom je opět kus osudu naší země.“238 Protože Filla nemá tvůrčí schopnost prožitku, přijal i prvky Picassova světa a před skutečností se zavírá do laboratoře.239 V jeho díle tak nejde o vlastní výraz a zážitek, „ale opět jenom o formální aplikaci a o práci překladatelskou smyslem, původem a dosahem“.240 Podobně Kovárna vytýká také Františku Muzikovi, že se ve svých kresbách omezuje na spojování přejímaných prvků od de Chirica, Ernsta, Picassa a Archipenka. 241 Rozhodně největší emoce však v Kovárnovi budil Karel Teige – „ideolog progresismu za každou cenu“,242 který „dovede hlásat a nedovede vidět“.243 Druhý manifest poetismu a jeho pasáž

232

Viz Kovárna, Krize výtvarného umění II (pozn. 230).

233

Viz Kovárna, Otázky současného umění (pozn. 73), s. 127.

234

František Kovárna, Virtuózní kreslíř, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 37, 12. 2., s. 5.

235

F. K., V cizím zrcadle, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 201, 29. 8., s. 5.

236

-rna, Z výstavy Mánesa, Večerník Práva lidu XL, č. 264, 13. 11., s. 4.

237

Viz Kovárna (pozn. 234).

238

František Kovárna, Jenom malíř, Československá republika CCLIII, 1932, č. 127, 29. 5., s. 7.

239

-rna, Práce malířovy laboratoře, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 112, 11. 5., s. 4.

240

F. K., Život v překladu, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 86, 12. 4., s. 5.

241

F. K., Montáž vlivů, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 43, 19. 2., s. 5.

242

F. K., Suchá destilace, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 36, 12. 2., s. 5.

243

-rna (rec.), Karel Teige: Sovětská kultura, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 124.

56

věnovanou malířství Kovárna kritizoval nedlouho po svém nástupu do redakce Volných směrů.244 Nemohl souhlasit s představou dějin malířství jako emancipačním bojem za neutilitárnost a svobodu estetických hodnot, neboť tato myšlenka předpokládá „vývojový názor“. Středověcí umělci tak netvořili pod útlakem a v závislosti na církvi, nýbrž v souvislosti s dobovým duchovním životem stejně jako kteříkoliv umělci kdykoliv jindy. Podobně i (civilizační) vynález fotografie nezměnil jádro výtvarného umění, i když malířství negativně ovlivnil. „I nadále trvají ony smyslové záchvěvy, jež umělecké dílo probouzí v diváku, jež vznikly snad až fyziologickým stykem umělce s tvořeným dílem a které nelze nahradit mechanickými a strojovými výrobky, nechce-li se dojít k uměleckoprůmyslnictví, jemuž je Teige v důsledcích své teorie i praxi (Typomontáže k poslední sbírce básní Konst. Biebla) až nebezpečně blízko.“245 Teigeho koncept malířství jako symfonie barev spolu s odosobněnou mechanickou reprodukcí připravují podle Kovárny umění o jeho smyslovou podstatu, která je „hlouběji pod smyslovostí barev“. V recenzi výstavy Štyrského a Toyen pak Kovárna dodává: „… na vrub snahy naprosto vylučující z obrazu prostor nutno přičíst okolnost, že obrazy artificielismu nejsou už obrazy, ale plošné a plochové dekorace opřené jednak o dekorativnost japonského umění a výrazově příbuzné s Kandinským, orfismem a směry, jež se snaží vyvolávat z barvy pouze účin hudební.“246 Ze stejných pozic kritizoval Kovárna také tvůrčí metodu surrealismu, který vnímal jako obdobu a pokračování posledních stadií expresionismu, reprezentovaných například tvorbou Paula Kleea. Když po válce nevznikl očekávaný nový společenský řád, utekli zklamaní umělci k sobě samým – od skutečnosti do snů. Jako teoretický základ se k tomu dobře hodila Freudova psychoanalýza, která je však podle Kovárny přeexponována a na sublimaci pohlavního pudu převádí i to, co mu nepatří.247 Surrealisté sice jako celá poválečná generace touží po obsahu, ale ústupem do nitra zbavují tvorbu zákonitosti objektivní skutečnosti a jejich metaforické kombinace tak mají jen subjektivní, libovolnou povahu a hodnotu. Mýlí se především v tvůrčí metodě psychického automatismu, jež má jen pramálo společného se skutečným podvědomím a snem a slouží jen jako vědomé dráždidlo. 244

Karel Teige, Manifest poetismu, ReD I, 1928, č. 9, s. 326–328. – -rna, Poetismus a malířství, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 120–121. 245

Viz -rna (pozn. 244), s. 120.

246

-rna, Štýrský a Toyen, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 2, s. 66.

247

František Kovárna, Surrealism a malířství, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 26.

57

Nutno však odporovat oné uspávající, všechnu aktivitu ohromující tvůrčí dispozici, která vylučuje všechno ztvárňování objektivního světa, z něhož nás zavádí do hloubek podvědomí. Ovšem tyto hloubky podvědomí jsou velmi problematické, protože se tu podvědomí vyvolává vědomě, což je pochod, který se z obou stran kříží a poráží. V surrealistickém tvůrčím procesu, pokud vychází z podvědomí za účasti intelektu a vědomí, možno bez trestu a kontroly konstruovat a předstírat mořské a závratné hloubky intuice. Surrealismem vyloučila by se z evropské duše schopnost ztvárňovací a tvar, protože tvar možno tvořit pouze z hmoty života, neboť je otázka, je-li ještě tvorbou lov asociací, které nejsou vedeny zákonitostí (leda jen zákonitostí osobní a ta má často blíž k anarchii, svévoli, ne-li už k prázdnému gestu eunucha), uspořádaných v podvědomí příliš řídkou sítí předrážděného intelektu.248 V recenzích výstavy Poezie 1932 pak Kovárna své výhrady i argumenty vesměs opakuje. Poukazuje na značnou závislost českých umělců na zahraničních vzorech, ovšem s výjimkou Josefa Šímy a pro „větší samostatnost invence“ také Toyen a Štyrského.249 Zároveň dodává, že směrová manifestace přichází pozdě a umělecká kvalita nijak nesouvisí s přihlášením se k nejpokrokovějšímu proudu.250 Pozoruhodné je zejména Kovárnovo hodnocení tvorby Josefa Šímy, které si i přes zřejmý surrealistický rodokmen velmi cenil. Melancholicky vážný Preislerův žák se totiž nevzdával předmětnosti a obsah svých děl čerpal spíše z kolektivního než individuálního podvědomí. Podle Kovárny Šíma dovedně balancuje na hranici ornamentu a neztrácí zájem o mimovýtvarný obsah.251 Neexperimentuje pro malířskou neschopnost, ale řeší vlastní otázky, jež nejsou jen parafrází cizích problémů – je tvůrce, nikoliv překladatel.252 Ze starší „generace čisté výtvarnosti“, kam Kovárna řadil malíře Osmy a Skupiny výtvarných umělců, vyzdvihoval proti Fillovi a Kubištovi především Vincence Beneše a Václava

248

Špálu,

kteří

jsou

„smyslově

založení“.253

Na

rozdíl

od

ostatních

Ibidem, s. 28–29.

249

F. K., Cizí hosté v Mánesu, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 269, 16. 11., s. 4–5. – Idem, České umění v Mánesu, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 279, 27. 11., s. 4. 250

-rna, Poezie 1932, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 276, 23. 11., s. 4.

251

-rna, Malířská poezie, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 117, 18. 5., s. 4. – Idem, Poetizace obrazu, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 5, s. 6. 252

František Kovárna, Josef Šíma, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 281, 6. 12., s. 4.

253

F. K., Vincenc Beneš, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 15, 19. 1., s. 4.

58

postimpresionistických malířů umí vyjít do přírody – nejsou programově „ateliéroví“.254 Nebojí se přijímat cizí vlivy, ale nečiní tak mechanicky a zachovávají si osobní výraz. Špála tak řeší „Československou výtvarnou otázku“, neboť v souvislosti s aktuálními výtvarnými myšlenkami zhodnocuje dědictví „kolektivního výtvarného smyslu“.255 Jako dobrý příklad syntézy francouzských vlivů a středoevropské tradice uvádí Kovárna také malířské dílo Otakara Kubína a Jiřího Karse.256 Tím se vracíme zpět k základům jeho teoretického a kritického postoje. Veškerý důraz klade na svobodné a osobní sebevyjádření umělce, který je ovšem vázán odpovědností ke skutečnosti, jež jako nutná konvence umožňuje komunikaci. Neustálá avantgardní snaha bořit a vynalézat nový a tedy nekonvenční obrazový jazyk je podle Kovárny samoúčelná, neboť zaměňuje prostředek za cíl. Jazyková proměna nachází opodstatnění pouze tehdy, řeší-li potřebu sebevyjádření. Čeští avantgardní umělci jen houfně a mechanicky přijímají nový, ale již hotový jazykový systém.

254

PNP, FK, karton č. 2, Přednáška při zahájení výstavy obrazů Václava Špály v Sobotce (strojopis), z 28. 8. 1937, s. 5. 255

Ibidem, s. 13.

256

František Kovárna, Tradice v nesnázích, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 208, 7. 9., s. 4.

59

IV ZÁVĚR Pokusili jsme se nahlédnout život a předválečné teoretické dílo Františka Kovárny. Podařilo se zmapovat jeho pedagogické působení na pražských vysokých školách a také některé osobní vztahy k umělcům, výtvarným teoretikům či osobnostem kulturního života. V pozůstalosti se kromě množství důležitých archiválií objevila část jeho univerzitních přednášek a především dvě připravované práce syntetického charakteru – O výtvarnou mateřštinu (české umění 19. století) a Pokolení obratu (české meziválečné umění). Další studium těchto souborů může nepochybně přinést důležité poznatky nejen o Františku Kovárnovi, ale také o dobovém stavu uměleckohistorického poznání. Bohužel se také ukázalo, že všichni Kovárnovi potomci žijí v zahraničí a část jeho díla vzniklá v emigraci zůstává prozatím ztracená. Pro kusé informace se tak životopisná část diplomové práce omezuje na dobu do roku 1948. Teoretická část umožnila sledovat východiska a vývoj názorů Františka Kovárny. Z univerzitních pedagogů jej v začátcích nejvíce ovlivnil F. X. Šalda, jehož pojetí kritiky a umělecké tvorby si Kovárna zcela osvojil. Kromě Šaldova školení jej formovalo přátelství se členy Sociální skupiny HO-HO-KO-KO a myšlenkově blízko měl také k Vincenci Benešovi a V. V. Štechovi. S Vojtěchem Birnbaumem a ideovým dědictvím Vídeňské školy se důkladněji seznámil až po roce 1932, kdy se stal asistentem na Ústavu a Semináři dějin umění. Zároveň pod vlivem Otakara Zicha a snad i Jana Mukařovského vstřebával strukturalistické pojmosloví a způsob uvažování. V habilitační práci se pokusil zkombinovat a využít obě metodologické vrstvy proti avantgardním idejím uměleckého pokroku a bezpředmětného malířství. Od poloviny třicátých let se zabýval problematikou centra a periferie, vlivu a národnosti v umění. Zajímal se o fungování uměleckého díla ve společenském kontextu a pociťovanou metodologickou krizi dějin umění se pokusil řešit projektem výtvarné vědy. Z dosavadního studia vyplynulo několik témat a otázek, které bude třeba ještě promyslet. V polovině dvacátých let měl František Kovárna blízko k brněnské Literární skupině a je pravděpodobné, že ve svých začátcích ideově vyšel právě z tohoto prostředí. Prvotní utváření estetických kriterií a kritické metody na literárním základě jej patrně později vedlo k zdůrazňování komunikativní funkce výtvarného díla a rychlému přijetí 60

strukturalistické metody. Nabízí se tak zajímavá možnost porovnat estetiku Kovárnovu s výtvarně teoretickými pracemi Jana Mukařovského. Nosným tématem je také Kovárnův trvalý zájem o problematiku monumentu a kolektivně sdílených hodnot a významů. Dále je třeba prostudovat jeho vztah k teoretikům životního slohu (Karel Honzík, Bohuslav Brouk, Ladislav Žák) a především způsob, jakým se mu hodnotová a politická orientace vepisovala do výtvarných úvah.

61

V

PRAMENY

Archiv hlavního města Prahy  Fond Vysoké školy umělecko-průmyslové, inv. č.: 181, 182, 183, 184, 185, 186, 301, 342, 367.

Archiv Univerzity Karlovy  Dizertace Pražské univerzity 1882–1953 I.  Fond filozofické fakulty, katalogy studentů 1924–1930.  Fond filozofické fakulty, Personálie profesorského sboru, inv. č. 397.  Fond pedagogické fakulty, Personálie profesorského sboru, složka profesora Kovárny.  Seznamy přednášek 1935–1948.

Masarykův ústav a Archiv akademie věd  Fondy Vojtěcha Birnbauma, Eugena Dostála, Albíny Dratvové, Miloslava Valoucha.

Památník národního písemnictví  Fond Františka Kovárny, kartony 1–8.

62

VI PŘEHLED LITERATURY Vojtěch Birnbaum, Listy z dějin umění, Praha 1947. Jiří Brabec (ed.), Slovník zakázaných autorů 1948–1989, Praha 1991. Bohuslav Brouk, Zde trapno existovat, Brno 2008. Lenka Bydžovská, Emil Filla a spolek Mánes na přelomu dvacátých a třicátých let, Umění XXXVI, 1988, č. 3, s. 247–255. Benedetto Croce, Brevíř estetiky, Praha 1927. Václav Černý, Paměti I 1921–1938, Praha 1994. Václav Černý, Paměti II (1938–1945), Brno 1992. Václav Černý, Paměti III (1945–1972), Brno 1992. Viktor A. Debnár, František Kovárna – zapálený vyslanec své vlasti, Literární noviny XVI, 2005, č. 21, s. 11. Katharine Everett Gilbertová – Helmut Kuhn, Dějiny estetiky, Praha 1965. Petra Hečková, Vojtěch Birnbaum a jeho stanovisko ve vědeckém sporu „Orient oder Rom“ (dizertační práce), Katedra dějin umění FF UP, Olomouc 2009. Jan Havránek, Jan Mukařovský a Karlova univerzita, in: Dušan Prokop (ed.), Acta Universitatis Carolinae Philosophica et Historica V, 1990, s. 9–33. Barbora Hebelková, Vliv Henri Bergsona na tvorbu Václava Černého (diplomní práce), Katedra filozofie FF MU, Brno 2008. Josef Hiršal, Vínek vzpomínek, Praha 1991. Ivo Hlobil, Vojtěch Birnbaum – život a dílo v dobových souvislostech, in: Vojtěch Birnbaum, Vývojové zákonitosti v umění, Praha 1987, s. 379 – 417. Anděla Horová, K pojetí vývoje v českém dějepisu umění 30. let, Estetika XXII, 1985, s. 158– 169.

63

Anděla Horová, Fillovo pojetí dějin umění ve třicátých letech, Umění XXXVI, 1988, s. 256– 259. Anděla Horová, Paradoxy abstrakce třicátých let, in: Hana Rousová (ed.), Linie, barva, tvar v českém výtvarném umění třicátých let (katalog výstavy), Galerie hlavního města Prahy, Praha 1988, s. 126–128. Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995. Pavel Janoušek (ed.), Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Praha 1999. Andrea Jochmanová, Kontexty české divadelní avantgardy a tvorba režiséra Jiřího Frejky ve dvacátých letech XX. století (dizertační práce), Ústav pro studium divadla a interaktivních médií FF MU, Brno 2006. Wassily Kandinsky, O duchovnosti v umění, Praha 1998, s. 45–49. Søren A. Kierkegaard, Současnost, Praha 1969. Jiří Kocian, Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948, Brno 2002. Vincenc Kramář, O objektivitě, Brno 1937. Thomas Samuel Kuhn, Struktura vědeckých revolucí, Praha 1997. Vojtěch Lahoda – Mahulena Nešlehová et al., Dějiny českého výtvarného umění IV/2, Praha 1998. Dagmar Mazancová, Nová skupina a Sociální skupina HO-HO-KO-KO (dizertační práce), Ústav dějin umění FF UK, Praha 2010. Václav Nebeský, Umění po impresionismu, Praha 1923. Martina Pachmanová – Markéta Pražanová (eds.), Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze: 1885–2005, Praha 2005. Jan Mukařovský (ed.), Boje o zítřek, Praha 1948. Jan Mukařovský, Dialektické rozpory v moderním umění, Listy pro umění a kritiku III, 1935, č. 11–12, s. 344–357. Jan Mukařovský, Studie I, Praha 2007. Bohumil Němec (ed.), Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému, díl III, sv. 2., Praha 1935. 64

František Páta – Josef Páta – Jaroslav Prokeš et al., Dvacáté století. Co dalo lidstvu. Výsledky práce lidstva XX. věku, VII. svazek – Z duševní dílny lidstva, Praha 1934. Karel Srp, Vincenc Kramář, O obrazech a galeriích, Umění XXXIII, č. 3, 1985, s. 276. Karel Svoboda, Česká estetika po Hostinském, Naše věda XVI, 1935, č. 1, s. 1–9. F. X. Šalda, Hájemství zraku. Stati o výtvarném umění, Praha 1940. Zuzana Šebelová, Italský literární futurismus mezi avantgardou a tradicí (dizertační práce), Ústav románských jazyků a literatur FF MU, Brno 2009. Václav Vilém Štech, O projevu formou výtvarnou, Praha 1915. Václav Vilém Štech, Pod povrchem tvarů, Praha 1941. Rostislav Švácha – Marie Platovská et al., Dějiny českého výtvarného umění V, Praha 2005. Prokop Toman (ed.), Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 1947. Petr Tomášek, Sběratel, umělecký historik a šlechtic Christian ze Salm-Reifferscheidtu, in: Jiří Kroupa – Michaela Šeferisová Loudová – Lubomír Konečný (ed.), Orbis artium. K jubileu Lubomíra Slavíčka, Brno 2009, s. 739–753. Miguel de Unamuno, Tragický pocit života. V lidech a národech, Praha 1927. Winter Tomáš (ed.), Zajatec kubismu: Dílo Emila Filly v zrcadle výtvarné kritiky 1907–1953, Praha 2004. Veronika Wolf, Čeští a slovenští umělci na Bienále v Benátkách 1920–1970, Olomouc 2005. Jan Zábrana, Celý život I, Praha 1993.

Dokumentární film Josef Protiva (režie), Hlas F. K., dokumentární film České televize, Praha 1994.

65

VII BIBLIOGRAFIE Bibliografie Františka Kovárny je řazena chronologicky a v rámci jednotlivých let abecedně podle periodik. Jsou v ní zahrnuty Kovárnovy bibliografie sestavované Ústavem pro český jazyk a také Ústavem pro dějiny umění. Osobně jsem excerpoval Volné Směry z let 1928–1931 a Československou republiku (Pražské noviny) z let 1931– 1938. Zařadil jsem také články, na které jsem během bádání náhodou natrefil.

1922 Studentský časopis Šel jsem sít červený jetel… *báseň+, Studentský časopis II, 1922–1923, č. 9–10, s. 285–286.

1923 Apollon Strom *báseň+, Apollon I, 1923–1924, č. 3, s. 54. Zahrádka *báseň+, Apollon I, 1923–1924, č. 5–6, s. 100. Jiřímu Wolkerovi *báseň+, Apollon I, 1923–1924, č. 7, s. 119. Dvě písně o slávě života a smrti – Souhvězdí matky; Červencová noc *básně v próze+, Apollon I, 1923–1924, č. 14, s. 237. Etický prvek v umění *glosa – k básním Aloise Böhma a Míly Neumanna+, Apollon I, 1923– 1924, č. 21–22, s. 343–344.

Studentský časopis Nezemřela matka Tvá *báseň+, Studentský časopis III, 1923–1924, č. 3, s. 85.

66

1924 Apollon Několik Italů *zpráva – o autorově setkání s italskými spisovateli a malíři+, Apollon II, 1924– 25, č. 3, s. 45–47, č. 4, s. 6–64.

Československá samostatnost Česká literatura v cizích revuích *zpráva+, Československá samostatnost I, 1924, č. 1, 1. 2., s. 7. Strach z potištěného papíru *zpráva – o novém časopise Italia letteraria+, Československá samostatnost I, 1924, č. 1, 1. 2., s. 7. Významná premiérara v Comédie Française *zpráva – o hře Le tombeau sous l‘arc de Triomphe Paula Raynala], Československá samostatnost I, 1924, č. 6, 7. 2., s. 6. Valdés předsedou Atenea *zpráva+, Československá samostatnost I, 1924, č. 9, 10. 2., s. 7. Ze Španělska *zpráva+, Československá samostatnost I, 1924, č. 13, 14. 2., s. 6. Nové francouzské revue *zpráva+, Československá samostatnost I, 1924, č. 19, 20. 2., s. 5. Z cizích divadel *zpráva+ Československá samostatnost I, 1924, č. 23, 24. 2., s. 5. Stendhalův deník *zpráva+, Československá samostatnost I, 1924, č. 35, 7. 3., s. 6.

Host Sulle origini della letteratura cecoslovacca moderna *referát – o stejnojmenné studii Bartoše Vlčka+, Host IV, 1924–1925, s. 190–191. Dnešek italské literatury *článek+, Host IV, 1924–1925, s. 310–311.

Národní osvobození Nové francouzské časopisy *zpráva+, Národní osvobození I, 1924, č. 67, 8. 4., s. 5. Naši v cizině *zpráva+, Národní osvobození I, 1924, č. 67, 8. 4., s. 5. Automobil a koalice čili pomsta zlostného výměnkáře *kurzivka+, Národní osvobození I, 1924, č. 227, 18. 9., s. 6.

67

Pramen Noc na vsi *báseň+, Pramen V, 1924–25, č. 3, s. 112. Povídka o dvou slepcích *povídka+, Pramen V, 1924–25, č. 8, s. 308–316.

Strom Večer, Strom I, č. 1, Praha 1924, s. 28–29. První kapitola z románu *próza+, Strom I, č. 1, Praha 1924, s. 54–57.

1925 Cesta Oráč a žhář *povídka+, Cesta VIII, 1925–1926, č. 20, s. 310–311, č. 21, s. 331–334, č. 22, s. 342, 344, č. 23, s. 364–367.

Host Idealistický dynamism *referát – Francesco Flora: Dal romanticismo al futurismo], Host V, 1925–1926, s. 83–85. Rváč *povídka z knihy Bojácní a rváč+, Host V, 1925–1926, s. 110–113. La Fiera Letteratura *zpráva+, Host V, 1925–1926, s. 217. Giovanni Papini *článek+, Host V, 1925–1926, s. 245–247. Účtování s futurismem *článek+, Host V, 1925–1926, s. 305–307.

Národní osvobození Československo a Itálie *zpráva – o literárních stycích obou zemí+, Národní osvobození II, 1925, č. 105, 17. 4., s. 4. Báňská Bystrica *fejeton+, Národní osvobození II, 1925, č. 199, 17. 4., s. 1–2. O lidech, zvířatech i věcech *fejeton+, Národní osvobození II, 1925, č. 210, 2. 8., s. 2. Kremnica [fejeton], Národní osvobození II, 1925, č. 226, 19. 8., s. 1–2. Živel *fejeton+, Národní osvobození II, 1925, č. 249, 11. 9., s. 1–2. Stromy, lidé a ovoce *fejeton+, Národní osvobození II, 1925, č. 305, 7. 11., s. 1–2. Croce a fašismus *zpráva – o provolání italských nefašistických intelektuálů+, Národní osvobození II, 1925, č. 336, 8. 12., s. 3. 68

Pramen Vrah našel hodinky *povídka+, Pramen VI, 1925–1926, č. 4–5, s. 171–178. Jaroslav Maria: Itálie *referát+, Pramen VI, 1925–1926, č. 10, s. 344–345.

Právo lidu Bezedné oči *báseň+, Právo lidu XXXIV, 1925, č. 31, 6. 2., s. 1. Dosti Wolkera [glosa], Právo lidu XXXIV, 1925, č. 41, 18. 2., s. 2. Čas *fejeton], Právo lidu XXXIV, 1925, č. 48, 26. 2., s. 1–2. Hnědou brázdu vláčí… *báseň+, Právo lidu XXXIV, 1925, č. 69, 22. 3., s. 2. Ahasver *báseň+, Právo lidu XXXIV, 1925, č. 243, 18. 10., Obrazová příloha, pl. 1. Žaludové eso *povídka+, Právo lidu XXXIV, 1925, č. 272, 22. 11., Obrazová příloha, pl. 1–2.

Sever a východ Žízeň *báseň+, Sever a východ I, 1925, č. 5, s. 112. Příchod jara *báseň+, Sever a východ I, 1925, č. 7, s. 172. Dvéře třetího poschodí *próza+, Sever a východ I, 1925, č. 9–10, s. 218–221.

Topičův sborník Chaplin a Fairbanks *článek+, Topičův sborník XIII, 1925–1926, sv. 3, s. 117–119. Sergej Jesenin [nekrolog], Topičův sborník XIII, 1925–1926, sv. 4, s. 184–185.

Veraikon Syntetik *článek – Pravoslav Kotík+, Veraikon XI, 1925, s. 99–104.

1926 Knižní publikace Bojácní a rváč, Praha 1926. Živí a mrtví, Praha 1926.

Host Italské glosy *zpráva+, Host VI, 1926–1927, s. 25. Hřích *povídka+, Host VI, 1926–1927, s. 64–73.

69

Kmen Itálie *zpráva+, Kmen I, 1926–1927, č. 1, s. 25. Česká literatura v Italii *zpráva], Kmen I, 1926–1927, č. 1, s. 25. Giovanni Papini: Hotový člověk *referát+, Kmen I, 1926–1927, č. 1, s. 28–29. Vsevolod Ivanov: Podivuhodná putování krejčího Fokina; Stalo se na řece Tun *referát+, Kmen I, 1926–1927, č. 1, s. 29. Jižní Amerika *zpráva+, Kmen I, 1926–1927, č. 2, s. 55. Itálie *zpráva+, Kmen I, 1926–1927, č. 2, s. 59. Česká literatura v Italii *zpráva+, Kmen I, 1926–1927, č. 2, s. 59. Bartoš Vlček: Povídky z Itálie *referát+, Kmen I, 1926–1927, č. 2, s. 60. Itálie *zpráva+, Kmen I, 1926–1927, č. 3–4, s. 97–98. Itálie *zpráva+, Kmen I, 1926–1927, č. 5, s. 129. Česká literatura v Italii *zpráva+, Kmen I, 1926–1927, č. 6, s. 156. Itálie *zpráva+, Kmen I, 1926–1927, č. 7, s. 179. Anatole France: Zločin Sylvestra Bonnarda *referát+, Kmen I, 1926–1927, č. 7, s. 181. Od smyslů k visi [studie – Karel Matěj Čapek-Chod], Kmen I, 1926–1927, č. 8, s. 198–200. K. H. Mácha: Cesta do Itálie *referát+, Kmen I, 1926–1927, č. 8, s. 205. Itálie *zpráva+, Kmen I, 1926–1927, č. 9, s. 227. Šalda výtvarný kritik *článek – k 60. narozeninám F. X. Šaldy+, Kmen I, 1926–1927, č. 12, s. 294–295. Rok italské literatury *článek+, Kmen I, 1926–1927, č. 12, s. 301–303.

Národní osvobození Chvála stáří *fejeton+, Národní osvobození III, 1926, č. 12, 12. 1., s. 1–2. V studeném pásmu *úryvek z knihy Bojácní a rváč+, Národní osvobození III, 1926, č. 24, 24. 1., příloha Hodina, č. 4, s. 2. Slepý harfeník *kurzivka+, Národní osvobození III, 1926, č. 58, 27. 2., s. 4. Tvář *kurzivka+, Národní osvobození III, 1926, č. 61, 2. 3., s. 4. Chvála deště *kurzivka+, Národní osvobození III, 1926, č. 64, 5. 3., s. 4. Zrcadlo [kurzivka], Národní osvobození III, 1926, č. 69, 10. 3., s. 5. Koupel [kurzivka], Národní osvobození III, 1926, č. 75, 16. 3., s. 4. Někdo umřel *kurzivka+, Národní osvobození III, 1926, č. 82, 23. 3., s. 4. 70

Šedesátiny Benedetta Croceho *článek+, Národní osvobození III, 1926, č. 83, 24. 3., s. 3. Znamení jara různá a divná *fejeton+, Národní osvobození III, 1926, č. 106, 17. 4., s. 1–2. Porcelán [kurzivka], Národní osvobození III, 1926, č. 127, 9. 5., s. 4. Důvěra *kurzivka+, Národní osvobození III, 1926, č. 132, 14. 5, s. 4. Tanec [kurzivka], Národní osvobození III, 1926, č. 134, 16. 5., s. 5. Myš *kurzivka+, Národní osvobození III, 1926, č. 149, 1. 6., s. 4. Polabí *kurzivka], Národní osvobození III, 1926, č. 171, 23. 6., s. 4. Do města vzpomínek *fejeton+, Národní osvobození III, 1926, č. 174, 26. 6., s. 1–2. Tuláctví *kurzivka+, Národní osvobození III, 1926, č. 179, 1. 7., s. 4. Potopa světa *fejeton+, Národní osvobození III, 1926, č. 192, 16. 7., s. 1–2. Sen [kurzivka], Národní osvobození III, 1926, č. 200, 24. 7., s. 4. Sirény *báseň+, Národní osvobození III, 1926, č. 208, 1. 8., příloha Hodina, č. 31, s. 2. Opět *fejeton+, Národní osvobození III, 1926, č. 211, 4. 8., s. 1–2. O návratu *kurzivka+, Národní osvobození III, 1926, č. 284, 16. 10., s. 4. Kouzelná láhev *povídka+, Národní osvobození III, 1926, č. 312, 14. 11., příloha Hodina, č. 46, s. 2. Luigi Pirandello [studie], Národní osvobození III, 1926, č. 342, 14. 12., s. 3. Rozhovor s Pirandellem [interview], Národní osvobození III, 1926, č. 343, 15. 12., s. 2.

Právo lidu Dívka *báseň+, Právo lidu XXXV, 1926, č. 51, 28. 2., Obrazová příloha, pl. 3.

Sever a východ Alej *báseň+, Sever a východ II, 1926, č. 3, s. 71.

Veraikon Tvárný unanimismus *článek – Miloslav Holý+, Veraikon XII, 1926, s. 43–48.

71

1927 Host Zavražděný vrah *úryvek z chystané knihy Černý snář+, Host VII, 1927–1928, s. 46–50. O abstrakci [studie – Francesco Flora], Host VII, 1927–1928, s. 90–91. Káťa *úryvek z chystaného románu Stínohra+, Host VII, 1927–1928, s. 97–100. Od abstrakta k smyslnosti [studie – Edgar Allan Poe], Host VII, 1927–1928, s. 243–246.

Literární noviny Fr. Kovárna nechce, avšak přece píše několik řádek o sobě *konfese+, Literární noviny I, 1927, č. 3, s. 5. Výstavy *referát – Kotík, Holý, Holan, Kotrba+, Literární noviny I, 1927, č. 3, s. 6.

Literární rozhledy Vzácné jubileum *článek – k 30. narozeninám Konstantina Biebla+, Literární rozhledy XII, 1927–1928, č. 6, s. 225–226, 228.

Literární svět Italské dvacáté století – Novecentismo *článek+, Literární svět I, 1927–1928, č. 1, s. 7. Krize italského románu *glosa+, Literární svět I, 1927–1928, č. 2, s. 8. Italské poznámky *článek+, Literární svět I, 1927–1928, č. 5, s. 8. Na okraj italské literatury *článek+, Literární svět I, 1927–1928, č. 9, s. 6.

Národní osbobození O tom plagiátu *polemika+, Národní osvobození IV, 1927, č. 43, 13. 2., s. 4.

Národní práce Otto Guttfreund [nekrolog], Národní práce III, 1927, č. 39, 29. 9., s. 2. Slovinské moderní malířství *referát+, Národní práce III, 1927, č. 40, 29. 9., s. 2. Jaroslav Hněvkovský *referát+, Národní práce III, 1927, č. 41, 13. 10., s. 2–3. Zdeněk Kratochvíl *referát+, Národní práce III, 1927, č. 42, 20. 10., s. 2. Výstava S. V. U. Mánes *referát+, Národní práce III, 1927, č. 43, 27. 10., s. 3. 72

Výstava grafické skupiny Holar *referát+, Národní práce III, 1927, č. 44, 3. 11., s. 2–3. Výstava Františka Gellnera *referát+, Národní práce III, 1927, č. 45, 10. 11., s. 3.

Pramen Usměvavý Daniel *povídka+, Pramen VII, 1927–1928, č. 8–9, s. 194–199, č. 10–12, s. 243–251. Na okraj Brevíře estetiky a Baroka Benedetta Croce *esej+, Pramen VII, 1927–1928, č. 11–12, s. 300–301.

Reflektor Město v naftových plamenech *román+, Reflektor III, 1927, č. 2, s. 7–10, č. 24, s. 14–16.

Rozpravy Aventina K. M. Čapek-Chod * stručný rozbor díla+, Rozpravy Aventina III, 1927–1928, č. 5, s. 52–53. Dvakrát s Čapkem-Chodem *vzpomínkové vyprávění +, Rozpravy Aventina III, 1927–1928, č. 5, s. 53. Italský přehled *literární aktuality z italského tisku+, Rozpravy Aventina III, 1927–1928, č. 6–7, s. 82. Osobnost epická *článek – Josef Holeček+, Rozpravy Aventina III, 1927–1928, č. 14, s. 167– 169.

Tvar Přítelkyně bláznova *úryvek z chystané knihy Černý snář+, Tvar I, 1927, č. 8, s. 156–158.

Volné směry Šaldova osobnost ve výtvarné kritice *studie+, Volné směry XXV, 1927–1928, s. 270–272. K otázce tradice *polemika – Václav Rabas+, Volné směry XXV, 1927–1928, s. 273–274.

73

1928 Český svět Deset let výtvarného umění, Český svět XXV, 1928–1929, 28. 10., s. 110–111.

Host V. H. Brunner [nekrolog], Host VIII, 1928–1929, s. 24. Zdeněk Kalista: Italský skicář *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 44–45. Můj přítel pavouk *próza+, Host VIII, 1928–1929, s. 109–112. Pravdivost a pravda *článek – Jaroslav Durych], Host VIII, 1928–1929, s. 114–118. Josef Rybák: Pole a lesy *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 119. Karel Konrád: Dinah *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 141–142. Auguste Rodin: Umění *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 142–143. Crémieux o italské literatuře *článek – Benjamin Crémieux+, Host VIII, 1928–1929, s. 145– 149. Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 164–165. Emil Saudek: Pod oblohou Otokara Březiny *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 165. Václav Prokůpek: Baba; Život koně *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 165. Kniha o dnešním romantismu *článek – Václav Černý: Ideové kořeny současného umění+, Host VIII, 1928–1929, s. 175–179. Dreiserova Americká tragedie *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 188–189. Pantělejmon Romanov: Rus *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 220–221. Jiří Mahen: Nejlepší dobrodružství *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 221–222. Miloslav Nohejl: Ohnivý červenec *referát+, Host VIII, 1928–1929, s. 222. Kniha o Hradčanech *referát – Čeněk Chýský: Pražský hrad a Chrám sv. Víta+, Host VIII, 1928– 1929, s. 223.

Kmen Benedetto Croce *referát – Benedetto Croce: Barok; Brevíř estetiky+, Kmen II, 1928–1929, č. 1, s. 10–11. Sto let Manzoniho „Snoubenců“ *článek+, Kmen II, 1928–1929, s. 40–41. 74

Lidové noviny O výčepech *sloupek+, Lidové noviny XXXVI, 1928, č. 81, 14. 2., s. 1–2.

Národní osvobození Mužská důstojnost *článek+, Národní osvobození V, 1928, č. 64, 4. 3., příloha Rodina a domácnost, č. 20, s. 1. Ještě k „Mužské důstojnosti“ *k polemice nad sloupkem], Národní osvobození V, 1928, č. 133, 13. 5., příloha Rodina a domácnost, č. 20, s. 1. Episoda s nepřítomným autorem *kurzivka+, Národní osvobození V, 1928, č. 144, 24. 5., s. 4. Stínohra *úryvek románu+, Národní osvobození V, 1928, č. 8, 1. 8., literární příloha Hodina, č. 2, s. 1.

Nová svoboda Bohumil Kubišta *nekrolog+, Nová svoboda V, 1928, č. 51, 12. 12., s. 811–813.

Právo lidu Naše kyselost *fejeton+, Právo lidu XXXVII, 1928, č. 294, 13. 12., s. 3–4.

Rozpravy Aventina Itálie *zpráva – o literární situaci po vítězství fašismu+, Rozpravy Aventina IV, 1928–1929, č. 21, s. 212. Josef Holeček *článek+, Rozpravy Aventina IV, 1928–1929, č. 26, s. 259–260, č. 27–28, s. 273– 274.

Rudé právo Předehra *próza+, Rudé právo IX, 1928, č. 61, 11. 3., příloha Dělnická besídka, nestránkováno.

Sever a východ Proměny *báseň+, Sever a východ IV, 1928, s. 63. Impresionista a romantik *článek – Karel Sezima], Sever a východ IV, 1928, s. 276–280.

75

Signál Hádání o román *polemika – Bedřich Václavek+, Signál I, 1928–1929, č. 1, s. 16–18. Jan Weiss *zpráva+, Signál I, 1928–1929, s. 31. O výtvarné kritice a o výtvarnou kritiku *článek+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 34–37. Thomas Hardy *článek+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 42–43. Massimo Bontempelli *článek+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 53–54. V. Raffel: Pathetické povídky; Tělové povídky *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 61. Lev Blatný: Housle v mrakodrapu *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 61. Jiří Wolker: Dílo *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 61. Karel Nový *referát – Karel Nový: Městečko Raňkov; Samota Křešín+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 62. Ivan Olbracht *referát – Ivan Olbracht: O zlých samotářích; Devět veselých povídek+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 62. Albert Vyskočil: Básníkova cesta *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 62–63. Nepochopení stylu *referát – Eduard Kučera: Stobarevná duha+, Signál I, 1928–1929, č. 2, s. 63. Čestmír Jeřábek: Svět hoří *referát+, Signál I, 1928–1929, s. 63. Zápisky z mrtvého domu *invektiva – Karel Čapek+, Signál I, 1928–1929, č. 3, s. 89–91. Hledá se viník *poznámka+, Signál I, 1928–1929, č. 3, s. 90–91. Bedřich Václavek: Od umění k tvorbě *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 3, s. 92. Helena Dvořáková: Mámení *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 3, s. 93. Viktor Dyk: Inter arma *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 3, s. 94. Jaroslav Durych: Vzpomínky z mládí *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 3, s. 94. Karel Sabina: Duchovný komunismus *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 3, s. 95. Arthur Holitscher: Neklidná Asie *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 3, s. 95–96. Proč právě Švejk? *studie+, Signál I, 1928–1929, č. 4, s. 100–103. Viktor Dyk potvrzuje hodnotu Švejka *poznámka+, Signál I, 1928–1929, č. 4, s. 126–127. Hans Sachs: Šprýmy a masopustní hry *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 4, s. 127. Dvě knihy F. X. Šaldy *referát – František Xaver Šalda: Nesmrtelnost básnického díla; O nejmladší poesii české+, Signál I, 1928–1929, č. 6–7, s. 161–166. Fedinova města a roky *referát – Konstantin Fedin: Města a roky], Signál I, 1928–1929, č. 6– 76

7, s. 181–183. Baťa estetickým teoretikem *poznámka+, Signál I, 1928–1929, č. 6–7, s. 200. Sherwood Anderson: Temný smích *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 6–7, s. 203–204. Dílo Prospera Meriméea *referát – Prosper Merimée: Kronika vlády Karla IX.; Novely], Signál I, 1928–1929, č. 6–7, s. 205–206. Zrcadlo desítiletí *článek+, Signál I, 1928–1929, č. 8–9, s. 209–212. Politik a literatura *poznámka+, Signál I, 1928–1929, č. 8–9, s. 248. Šaldův zápisník *poznámka+, Signál I, 1928–1929, č. 8–9, s. 248–249. Na okraj Pekařova smyslu českých dějin *článek+, Signál I, 1928–1929, č. 10, s. 262–264. Několik knih *referát+, Signál I, 1928–1929, č. 10, s. 274–277.

Volné směry Osobnost *článek+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 17–24. Surrealism a malířství *článek+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 26–29. Josef Šíma, Aventinská mansarda *referát – Josef Šíma, Karel Teige+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 32–33. Karel Krattner, Krasoumná jednota *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 33–35. J. U. V., Obecní dům *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 35. Hippolyt Taine *poznámka+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 35–38. Dr. V. Kramář o moderní galerii *referát – Vincenc Kramář: Dnešní kulturní reakce a Moderní Galerie], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 38. Zdeněk Nejedlý *referát – Bedřich Bělohlávek: Padesát let Zdeňka Nejedlého+, 1928–1929, Volné směry XXVI, č. 1, s. 38. Dürerova Růžencová slavnost *poznámka+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 38. České umění v L’art Vivant *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 38–39. Hilbertovi [polemika – Jaroslav Hilbert], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 1, s. 39. Štýrský a Toyen *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 2, s. 66. Willi Nowak, Krasoumná jednota *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 2, s. 67. O Chaplinovi *referát – Henry Poulaille: Charles Chaplin], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 2, s. 67. La Légende et la vie d’Utrillo *referát – Francis Carco: La Légende et la vie d’Utrillo], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 2, s. 67. Francouzské malířství, Piere Courthion *referát – Pierre Courthion: Panorama de la peinture 77

franc̨aise contemporaine], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 2, s. 67–68. Krasoumná jednota *referát – Vilém Riedel+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 3, s. 86. K otázce pražských pomníků *poznámka+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 3, s. 93. Sokol a umění *poznámka+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 3, s. 93. Japonské masky *článek+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 116–117. Poetismus a malířství *polemika – Karel Teige], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 120– 121. Šalda, Nesmrtelnost *referát – František Xaver Šalda: O tzv. nesmrtelnosti díla básnického+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 121–122. Honzl o ruském divadle *referát – Jindřich Honzl: Moderní ruské divadlo+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 122–123. Ivan Meštrovič *referát – Branko Lazarevič: Tři jihoslovanské nejvyšší hodnoty+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 123–124. Karel Teige: Sovětská kultura *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 124. L’Art Francais, La Sculpture *referát – A. H. Martinie: L’Art Francais Depuis Vingt Ans, La Sculpture], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 4, s. 124. Rakouská výstava *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 175–176. Pravoslav Kotík *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 176. Josef Zamzal, Krasoumná jednota *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 176–178. Slovanská epopej *poznámka+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 178. Teige o Špálovi. Stavba č. 2 [polemika], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 178–179. Eugen Dostál, Umělecké památky Brna *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 179–180. Maurice Raynal, Peinture en France *referát – Maurice Raynal: Anthologie De La Peinture En France De 1906 a Nos Jours], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 180. Gothard Jedlicka, Albrecht Dürer *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 5–6, s. 180. Kubištova výstava v Ml. Boleslavi *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 7–8, s. 231–232. Jan Zrzavý *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 7–8, s. 232–233. Karel Boháček *nekrolog+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 7–8, s. 233. Jan Kojan *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 7–8, s. 233. Kupkova monografie *referát – Emmanuel Siblík: Franc̨ois Kupka], Volné směry XXVI, 1928– 1929, č. 7–8, s. 234–236. 78

Sborník architektury *referát – Jaromír Krejcar: L’architecture contemporaine en Tchécoslovaquie+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 7–8, s. 236. Jak se dnes maluje *referát – Charles Moreau-Vauthier: Comment on peint aujourd’hui+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 7–8, s. 236. Příklad tvůrčí vůle *studie – Bohumil Kubišta+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 9, s. 247–252. Výstava Lva Šimáka *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 9, s. 260. Josef Dobrovský *referát – Arne Novák: Josef Dobrovský+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 9, s. 264. Pierre Courthion, Delacroix *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 9, s. 264. Na kraj Faureových dějin *článek+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 10–12, s. 310–318. Výstava U. B. *referát – mimo jiné Vojtěch Sedláček, Jaroslav Riedl, Václav Rabas, Josef Čapek, Lev Šimák, Ludo Fulla, Vlastimil Rada+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 10–12, s. 319. Výstava Bohumila Kubišty v Aventinu *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 10–12, s. 319. Moravec a Ullrych, Řeka Otava *referát+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 10–12, s. 319– 320. Vincenc Kramář o Galerii Společnosti *referát – Vincenc Kramář: Případ obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 10–12, s. 320– 327. Bedřich Piskač *nekrolog+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 10–12, s. 333. Otázka pomníku *poznámka+, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 10–12, s. 333–336. Kritik Mrkvička *polemika], Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 10–12, s. 340.

1929 Knižní publikace Jedna a jedna jsou tři. Proti rozumu a pro tvořivost, Praha 1929.

Lidové noviny Na břehu *báseň+, Lidové noviny XXXVII, 1929, č. 394, 7. 8., s. 1.

79

Národní osvobození Cesta do Roudnice [fejeton], Národní osvobození VI, 1929, č. 187, 10. 7., s. 1–2. Drážďany I *fejeton+, Národní osvobození VI, 1929, č. 211, 3. 8., s. 1–2, č. 214, 6. 8., s. 1–2. Divák a obraz *kurzivka+, Národní osvobození VI, 1929, č. 215, 7. 8., s. 4. O jedné živnosti [kurzivka], Národní osvobození VI, 1929, č. 219, 11. 8., s. 12. Pod černou hřívou *báseň+, Národní osvobození VI, 1929, č. 281, 13. 10., literární příloha Hodina, č. 42, s. 1.

Plán Bendova Zrada vzdělanců [glosa – Julien Benda: Zrada vzdělanců+, Plán I, 1929–1930, s. 668– 671.

Právo lidu Stručně o knihách *referát – Pantělejmon Romanov: Rus+, Večerník Práva lidu XVIII, 1929, č. 198, 29. 8., příloha Co život dává, s. 2. Listonoši *sloupek+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 7, 8. 1., s. 5. Ukradená koroptev *fejeton], Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 22, 25. 1., s. 3–4. Počasí *sloupek+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 81, 5. 4., s. 5. O spaní a spáčích *fejeton+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 92, 18. 4., s. 3–4. Knoflík do límce *sloupek+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 103, 1. 5., s. 29. O kohoutech[sloupek], Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 108, 8. 5., s. 4. O dětech a dospělých *fejeton+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 121, 24. 5., s. 3–4. Milenci ve vlaku [sloupek], Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 131, 5. 6., s. 5. Peníze *fejeton], Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 137, 12. 6., s. 3. Zrcadlo a fotografie [sloupek], Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 144, 20. 6., s. 6. O výkladech a výkladních skříních *fejeton+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 153, 2. 7., s. 3. Harmonika na stráni *sloupek+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 166, 18. 7., s. 5. Ve znamení kyselých okurek *sloupek+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 170, 23. 7., s. 5. Louky a senoseč *fejeton+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 172, 25. 7., s. 3. Zájezdy a výlety *sloupek+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 178, 1. 8., s. 5. Obchod s uměleckým zbožím *fejeton+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 182, 6. 8., s. 3. 80

Bouře *sloupek+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 186, 10. 8., s. 5. Srpnové večery *sloupek+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 199, 24. 8., s. 5. Brambory v ohni pečené *sloupek+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 202, 29. 8., s. 5. Ulice malého města *fejeton+, Právo lidu XXXVIII, 1929, č. 209, 6. 9., s. 3–4. Kterak pan Alois Kuře umíral *povídka+, Večerník Práva lidu XVIII, 1929, č. 16, 19. 1., příloha Zábavná chvíle, s. 1. Balada sesterská *báseň+, Večerník Práva lidu XVIII, 1929, č. 34, 9. 2., příloha Zábavná chvíle, s. 1.

Volné směry Lyrická transpozice *článek – Václav Špála+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 1, s. 1–10. Carlo Carra *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 1, s. 32. Výstava Podob Ad. Hoffmeistera *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 1, s. 32–33. Kaethe Kollwitzová *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 1, s. 33. Julius Mařák a jeho škola *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 1, s. 33. Kulturní dům v Brně *poznámka+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 1, s. 36. Musaion *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 1, s. 36. W. Uhde o Picassovi a francouzské tradici *referát – Wilhelm Uhde: Picasso et la tradition française+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 2, s. 62–63. Auguste Rodin: Umění *referát +, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 2, s. 63–64. Lekcionář Arnolda Míšenského *referát – Antonín Friedl: Lekcionář Arnolda Míšeňského. Jeho vztah k malířské škole řecko-italské+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 2, s. 64–65. Panu Mrkvičkovi *polemika+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 2, s. 65. Dnes *článek+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 3, s. 79–89. Loosova kniha Řeči do prázdna *referát – Adolf Loos: Řeči do prázdna+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 3, s. 91–92. Vasariho životopisy *referát – Giorgio Vasari: Životopisy umělců, překlad Otto Girgal+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 3, s. 92–93. Cesta impresionismu *článek+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 114–138. Hagen v Praze *referát – výstava vídeňského spolku Hagen+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 139. Poznámka z Drážďan *poznámka – o návštěvě moderního oddělení drážďanské galerie+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 139–141. 81

Citový život Pavla Gaugina *referát – Jean Dorsenne: Citový život Pavla Gaugina+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 142. Sborník Umělecké besedy *referát – sborník Život VIII+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4– 6, s. 143–144. V. H. Brunner *referát – Josef Kaplický (ed.): V. H. Brunner], Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 144–146. Duhamel o umění a lidu *referát – Georges Duhamel: Cesta do Moskvy], Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 146–147. Vlaminckovy Nebezpečné zákruty *referát – Maurice de Vlaminck: Tournant Dangereux: Souvenirs De Ma Vie], Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 147–148. Kostel na dědině a v městečku *referát – Bohumil Vavroušek: Kostel na dědině a v městečku+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 148–149. Franc̨ois Crucy: Les Breughels *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 4–6, s. 149–150. Antonín Slavíček *studie – z monografie Dílo Antonína Slavíčka+, Volné směry XXVII, 1929– 1930, č. 10, s. 217–225. Bedřich Piskač *článek+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 10, s. 226–232. Pražská secese *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 10, s. 237. Lyonel Feininger *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 10, s. 237. Výstava Umělecké besedy *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 10, s. 237–239. F. Muzika *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 10, s. 239. Z výstav *referát – Výstava židovského umění; Antonín Pelc; Vojtěch Sedláček; Josef Lada; Rudolf Kremlička+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 11, s. 273–274. Kosmova kronika *referát – Kosmova kronika, grafická úprava Karel Svolinský+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 11, s. 276. Willy Nowak *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 289. Lev Šimák a V. V. Novák *referát+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 289. Z výstav J. V. U. *referát – František Kaván, Jan Kojan], Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 289–290. České umění v Benátkách *poznámka+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 290–292. Poznámky z Paříže *referát – pařížské výstavy+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 293– 296. Pascin [nekrolog], Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 301. 82

Monografie o Picassovi *referát – André Level: Picasso+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 301–302. Životopis Eduarda Maneta *referát – Albert Flament: La Vie De Manet], Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 302–303. Umění před Kolumbem *referát – Adolphe Basler – Ernest Brummer: L’Art Precolombien], Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 303–304. Dva útoky na moderní umění *referát – Camille Mauclair: La Farce de l’art vivant; Adolf Basler – Charles Kunstler: La Peinture indépendante en France+, Volné směry XXVII, 1929– 1930, č. 12, s. 304–306. Kvart [polemika – Karel Honzík+, Volné směry XXVII, 1929–1930, č. 12, s. 306.

1930 Knižní publikace Antonín Slavíček, Praha 1930.

Eva Poznámka k výstavě Mánesa *referát+, Eva III, 1930, č. 1., s. 27.

Literární noviny Doslov ke sporu s Vincencem Kramářem *polemika+, Literární noviny V, 1930–1931, č. 19, s. 7.

Právo lidu Dostaveníčko *fejeton+, Právo lidu XXXIX, 1930, č. 108, 8. 5., s. 3. Zaskočení světem dospělých [kurzivka], Právo lidu XXXIX, 1930, č. 110, 10. 5., s. 5. Počátek prázdnin *kurzivka+, Právo lidu XXXIX, 1930, č. 168, 19. 7., s. 5. Nevýhoda vlasatých *kurzivka+, Právo lidu XXXIX, 1930, č. 171, 23. 7., s. 5. Návštěva uměleckých výstav *článek+, Večerník Práva lidu XVIII, 1930, č. 6, 9. 1., s. 3. Vybrané listy Antonína Slavíčka *referát+, Večerník Práva lidu XVIII, 1930, č. 168, 24. 7., s. 4.

Salon Vincenc Beneš, Salon IX, 1930, č. 6, s. 14–18.

83

Volné směry Jaroslav Veris [kritika], Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 26. Fillovy Otázky a úvahy *referát+, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 27–28. Dvě knihy o Gočárovi *referát+, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 28–29. Vlastní životopis Celliniho *referát+, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 29–31. Jaroslav Čermák *referát+, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 31. Kniha o Bonnardovi *referát+, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 31–32. Životopis Monticelliho *referát+, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 32. Karel Honzík, Moderní byt *referát+, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 32–34. Publikace o V. H. Brunnerovi *referát+, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 34–35. Praha *referát – Cyril Merhout], Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 37. Mezinárodní spoje Č. S. R. *referát+, Volné směry XXVIII, 1930–1931, č. 1, s. 37–39.

1931 Knižní publikace Bohumil Havlasa *předmluva+, in: Bohumil Havlasa, Tiché vody, Praha 1931.

Almanach Kmene Degasův profil *medailon+, Almanach Kmene 1931–1932, 1931, s. 147–149.

České slovo Rytíři *báseň+, České slovo XXIII, 1931, č. 31, 5. 2., s. 1. Jitřní *báseň+, České slovo XXIII, 1931, č. 36, 11. 2., s. 1. Havraní půlnoc *báseň+, České slovo XXIII, 1931, č. 52, 1. 3., s. 1. Západ *báseň+, České slovo XXIII, 1931, č. 64, 15. 3., s. 2. Boží požehnání *fejeton+, České slovo XXIII, 1931, č. 161, 12. 7., s. 2–3. Můj dvojník s Božím požehnáním *sloupek+, České slovo XXIII, 1931, č. 166, 18. 7., s. 1–2. Srpen *báseň+, České slovo XXIII, 1931, č. 181, 5. 8., s. 1. Jak je dovoleno prodávat knihy čili O jedné nectnosti *sloupek+, České slovo XXIII, 1931, č. 183, 7. 8., s. 8. Poledne *báseň+, České slovo XXIII, 1931, č. 203, 1. 9., s. 1. Den bez polibku *báseň+, České slovo XXIII, 1931, č. 216, 16. 9., s. 1. 84

Československá republika Pařížská škola *referát – výstava+, Československá republika CCLII, 1931, č. 122, 24. 5., s. 6. Pražské výstavy *referát – Josef Lír; Karel Kagan+, Československá republika CCLII, 1931, č. 124, 28. 5., s. 5. Francouzské umění. Od fauvismu k nadrealismu *referát – výstava+, Československá republika CCLII, 1931, č. 127, 31. 5., s. 7. Jan Trampota *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 128, 2. 6., s. 6. Chvála akátů *fejeton+, Československá republika CCLII, 1931, č. 130, 4. 6., s. 1–2. Božena Jelínková-Jirásková *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 130, 4. 6., s. 6. Rakouští umělci *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 133, 7. 6., s. 6. Dryákova monografie *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 134, 9. 6., s. 6. Skythové *referát – výstava slovanských umělců+, Československá republika CCLII, 1931, č. 135, 10. 6., s. 4–5. Národní divadlo a výtvarné umění *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 136, 11. 6., s. 5–6. Přednáška André Salmona *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 139, 14. 6., s. 6. Dva mladí Hlávka – Wiesner *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 142, 18. 6., s. 5–6. Poučení André Salmona *referát – o přednášce André Salmona+, Československá republika CCLII, 1931, č. 145, 21. 6., s. 7. Konec sezony *článek – rekapitulace výtvarného dění+, Československá republika CCLII, 1931, č. 150, 27. 6., s. 5–6. Pařížská grafika *referát – výstava+, Československá republika CCLII, 1931, č. 151, 28. 6., s. 6. Výstava žáků Umělecko-průmyslové školy *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 155, 4. 7., s. 5. Poslední mez *referát – výstava Pařížské školy v Praze a surrealismus], Československá republika CCLII, 1931, č. 156, 5. 7., s. 6–7. August Švagrovský *článek+, Československá republika CCLII, 1931, č. 156, 6. 7., s. 6. Krize výtvarného umění I *úvaha+, Československá republika CCLII, 1931, č. 161, 12. 7., s. 7. Žena na druhém břehu *báseň v próze+, Československá republika CCLII, 1931, č. 161, 12. 7., příloha Nedělní čtení Československé Republiky, s. 3. Umění choromyslných *referát – Jean Vinchon: Umění choromyslných+, Československá 85

republika CCLII, 1931, č. 163, 15. 7., s. 5. Letní výstava Mánesa *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 165, 17. 7., s. 5. Malířství v galerii Mánesa *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 167, 19. 7., s. 6. Krize výtvarného umění II *úvaha+, Československá republika CCLII, 1931, č. 168, 21. 7., s. 5. Z časopisů *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 169, 22. 7., s. 4–5. Noční návštěva *fejeton+, Československá republika CCLII, 1931, č. 171, 24. 7., s. 1–2. Čas žní *báseň v próze+, Československá republika CCLII, 1931, č. 173, 26. 7., příloha Nedělní čtení Československé Republiky, s. 2. Krize výtvarného umění III *úvaha+, Československá republika CCLII, 1931, č. 173, 26. 7., s. 5– 6. Plastika na výstavě Mánesa *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 174, 28. 7., s. 6. Výtvarné umění v časopisech *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 176, 30. 7., s. 5. O Picassa a kubismus [polemika – Vincenc Kramář: Abstraktnost a věcnost současného umění+, Československá republika CCLII, 1931, č. 177, 31. 7., s. 5. Raquel *báseň+, Československá republika CCLII, 1931, č. 179, 2. 8., příloha Nedělní čtení Československé Republiky, s. 1. Krize výtvarného umění IV *úvaha+, Československá republika CCLII, 1931, č. 179, 2. 8., s. 6–7. Výstava české krajiny *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 184, 8. 8., s. 4. Časopisy *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 187, 12. 7., s. 5. Vliv *referát – André Gide: Obrana vlivu+, Československá republika CCLII, 1931, č. 191, 18. 8., s. 6. Musaion 1931 *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 196, 23. 8., s. 6. Meditace z autobusu [fejeton], Československá republika CCLII, 1931, č. 198, 26. 8., s. 1–2. Francouzská kniha o Praze *referát – Jaques Guenne: Prague ville d’arts+, Československá republika CCLII, 1931, č. 199, 27. 8., s. 5–6. Odborné časopisy *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 200, 28. 8., s. 5. Edgar Degas *referát – pařížská výstava a vydání jeho dopisů+, Československá republika CCLII, 1931, č. 202, 30. 8., s. 6. Umění a publikum v Praze [polemika], Československá republika CCLII, 1931, č. 202, 30. 8., příloha Nedělní čtení, s. 1. 86

Před začátkem *článek – bilance uplynulé sezony+, Československá republika CCLII, 1931, č. 203, 1. 9., s. 6–7. Bedřich Mudroch *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 205, 3. 9., s. 5. Konvenční malíř *referát – Miloš Kalina], Československá republika CCLII, 1931, č. 206, 4. 9., s. 5. Padesát let Františka Kysely *článek+, Československá republika CCLII, 1931, č. 207, 5. 9., s. 4– 5. Ve znamení exotů *referát – výstava Umění Tibetu, Mongolska a současné Číny+, Československá republika CCLII, 1931, č. 207, 5. 9., s. 4. Svaz německých grafiků Č. S. R. *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 207, 8. 9., s. 6–7. V časopisech *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 210, 9. 9., s. 4–5. Ilustrace *referát – Antonín Matějček: Ilustrace+, Československá republika CCLII, 1931, č. 214, 13. 9., s. 7. Rys příliš charakteristický *článek – o spolku Myslbek], Československá republika CCLII, 1931, č. 214, 13. 9., Příloha Nedělní čtení, s. 1. Šedesát let Jana Štence *článek+, Československá republika CCLII, 1931, č. 216, 16. 9., s. 6. Karel Tondl *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 219, 19. 9., s. 5. Otázka pomníků *článek – o potřebě sochařských soutěží+, Československá republika CCLII, 1931, č. 220, 20. 9., s. 7. Z orientální cesty *referát – František Karník+, Československá republika CCLII, 1931, č. 221, 22. 9., s. 6. František Kupka *článek – k 60. narozeninám+, Československá republika CCLII, 1931, č. 222, 23. 9., s. 4–5. Umělecký průmysl *referát – výstava členek Kruhu výtvarných umělkyň+, Československá republika CCLII, 1931, č. 225, 26. 9., s. 5. Břetislav Bartoš a Franta Úprka *referát – výstava+, Československá republika CCLII, 1931, č. 226, 27. 9., s. 7. Jan Zrzavý *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 229, 2. 10., s. 5. Slovenské umění v Praze *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 231, 4. 10., s. 7– 8. Krasoumná Jednota v Praze *referát – výstava náčrtů Luise Bouqueta k freskám pro stálé 87

koloniální muzeum v Paříži+, Československá republika CCLII, 1931, č. 235, 9. 10., s. 5. Karel Kotász *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 237, 11. 10., s. 7. O dvou výstavách a regionalismu *referát – výstava Sdružení západočeských výtvarných umělců a výstava akvarelů a kreseb Josefa Hodka a Aloise Moravce+, Československá republika CCLII, 1931, č. 237, 11. 10., s. 7. Za Josefem Hubáčkem *nekrolog+, Československá republika CCLII, 1931, č. 238, 13. 10., s. 5– 6. Z odborné literatury *referát – Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění+, Československá republika CCLII, 1931, č. 241, 16. 10., s. 5–6. Josef Navrátil *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 243, 18. 10., s. 7. Od historické krajiny k počátkům plenéru *referát – výstava české krajinomalby v Rubešově galerii], Československá republika CCLII, 1931, č. 244, 20. 10., s. 6. Grafiky obrazy a řezbářovy sochy *referát – výstava Ferdiše Duši a Josefa Kubíčka+, Československá republika CCLII, 1931, č. 237, 25. 10., s. 6. Posmrtná výstava V. Brázdy *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 251, 28. 10., s. 6. Výstava německých malířek v Praze *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 251, 28. 10., s. 6–7. Čtvrtý svazek Umění *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 254, 1. 11., s. 7. Giorgio de Chirico *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 260, 8. 11., s. 7. Časopisy *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 263, 12. 11., s. 4–5. Malířka *kritika – Julie Mezerová+, Československá republika CCLII, 1931, č. 266, 15. 11., s. 7. Grigorij Musatov *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 268, 18. 11., s. 5. Neplodná tradice *kritika – Bruno Croatto], Československá republika CCLII, 1931, č. 270, 20. 11., s. 5. Kniha o malířské technice *referát – František Petr: Malířské techniky+, Československá republika CCLII, 1931, č. 271, 21. 11., s. 5. Členská výstava Mánesa v Praze *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 272, 22. 11., s. 5–6. Dvě výstavy v Obecním domě pražském *referát – výstava Spolku grafiků Hollar a Sdružení výtvarníků+, Československá republika CCLII, 1931, č. 278, 29. 11., s. 7–8. Dva protiklady *referát – Jindřich Štyrský a Toyen; Otakar Kubín+, Československá 88

republika CCLII, 1931, č. 284, 6. 12., s. 7. Štencova ročenka *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 285, 8. 12., s. 6. Užitá výtvarnost *referát – výstava plakátů Františka Zelenky+, Československá republika CCLII, 1931, č. 286, 9. 12., s. 5. Romantik na prahu Salonu [kritika – výstava L. Hlávky+, Československá republika CCLII, 1931, č. 286, 9. 12., s. 5. Poznámka k nákupu uměleckých děl pro městskou galerii *poznámka+, Československá republika CCLII, 1931, č. 287, 10. 12., s. 5. Prager Secession *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 290, 13. 12., s. 8. Rozhovor o malířských otázkách *rozhovor – s Vlastimilem Radou], Československá republika CCLII, 1931, č. 290, 13. 12., příloha Nedělní čtení, s. 1. Menší výstavy *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 295, 19. 12., s. 6. Čínské umění v Praze *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 296, 20. 12., s. 7. Od postřehu k tvaru *referát – výstava Pravoslava Kotíka+, Československá republika CCLII, 1931, č. 297, 22. 12., s. 5–6. Umění v časopisech *referát+, Československá republika CCLII, 1931, č. 298, 23. 12., s. 5.

Čin Monografie malíře Musatova *referát+, Čin III, 1931–1932, č. 23, s. 545–546. Odpovědné a neodpovědné poroty *článek+, Čin III, 1931–1932, č. 24, s. 558–563. Antonín Slavíček *článek+, Čin III, 1931–1932, č. 29, s. 674–677.

Lumír V krajině dětství *báseň+, Lumír LVIII, 1931–1932, č. 2, s. 95–96.

Panorama Malířské cesty Pravoslava Kotíka *článek+, Panorama IX, 1931–32, č. 11, 173–175.

Právo lidu Bez vůně *báseň+, Právo lidu XL, 1931, č. 16, 18. 1., s. 3. Výstavy – Obecní dům *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 19, 22. 1., s. 3. Výstavy – Rubešova galerie... *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 26, 30. 1., s. 4. Výstavy – Krasoumná jednota... *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 32, 6. 2., s. 4.

89

Výstavy – Galerie Evropa *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 38, 13. 2., s. 4. Výstavy – Alšova síň *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 44, 20. 2., s. 4. Výstavy – Aventinská mansarda *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 50, 27. 2., s. 4. Výstavy – Krasoumná jednota... *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 62, 13. 3., s. 4. Výstavy – Dům Mánesa... *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 68, 20. 3., s. 4. Výstavy – Galerie Evropa *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 80, 3. 4., s. 3. Výstavy– Galerie dr. Feigla *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 85, 10. 4., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 91, 17. 4., s. 4. Výstavy – v Obecním domě *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 98, 24. 4., s. 4. Umění Číny a Japonska *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 103, 1. 5., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 103, 1. 5., s. 4. Výstavy – Budova Mánesa *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 108, 8. 5., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 137, 12. 6., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 143, 18. 6., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 149, 26. 6., s. 4. O knihách *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 165, 17. 7., s. 4. Budova Mánesa *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 165, 17. 7., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 182, 7. 8., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 199, 28. 8., s. 4. Musaion 1931 *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 205, 4. 9., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 211, 11. 9., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 217, 18. 9., 18. 9., s. 4. Výstavy – Krasoumná jednota *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 228, 2. 10., s. 4. Výstavy *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 247, 23. 10., s. 4. Z výstavy Mánesa *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 264, 13. 11., s. 4. Josef Lada *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 270, 20. 11., s. 4. Mladí malíři *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 276, 27. 11., s. 4. Cesty dvou malířů *referát – Pravoslav Kotík; Vlastimil Rada+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 294, 18. 12., s. 4. Umění Číny *referát+, Večerník Práva lidu XL, 1931, č. 300, 25. 12., s. 4.

Salon Mistrovská díla Československých malířů *článek+, Salon X, 1931, č. 5, s. 26, č. 6, s. 27. 90

The Central European Observer A Hundred Years of Czech Art [studie], The Central European Observer IX, 1931, č. 2, 9. 1., s. 18–34.

Život Radovy ilustrace *článek+, Život XI, 1931–1932, s. 84–86.

1932 Knižní publikace Na břehu *básně+, Plzeň 1932. Otázky současného malířství, samostatný otisk přednášky proslovené v Umělecké besedě v dubnu 1932, s. 120–127. Současné malířství, Praha 1932.

České slovo Patalie výtvarné kritiky *článek+, České slovo XXIV, 1932, č. 91, 16. 4., s. 7. Italský malíř o umění, také českém. S Carlem Carrou při černé kávě *článek+, České slovo XXIV, 1932, č. 105, 3. 5., s. 7. Na holubím trhu *sloupek+, České slovo XXIV, 1932, č. 219, 15. 9., s. 1–2. Štechova přednáška o sochařství *referát+, České slovo XXIV, 1932, č. 282, 30. 11., s. 7.

Československá republika Novoroční zastavení *článek+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 1, 1. 1., s. 5–6. Časopisy *referát+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 4, 5. 1., s. 6. Tvář krajiny viděná vzpomínkou *referát – výstava Vlastimila Rady+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 6, 7. 1., s. 5–6. Moravský malíř *referát – výstava k sedmdesátinám Joži Úprky+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 9, 10. 1., s. 7. Sborník k šedesátinám Jana Štence *referát+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 10, 12. 1., s. 6. Dva svazky pražských almanachů *referát+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 13, 15. 1., s. 4–5. 91

Výstava dvou regionálních spolků *referát – výstava Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni a Sdružení Jihočeských výtvarníků+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 15, 17. 1., s. 6–7. Tři výstavy *referát – Schmit, Kopřiva, Drážďanští umělci+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 19, 22. 1., s. 6. Od linie k objemu *referát – výstava Miloslava Holého v Krásné Jizbě+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 21, 24. 1., s. 7. Od vzpomínek k barevným představám *referát – výstava G. Musatova+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 22, 26. 1., s. 6. Milenec hmoty *referát – posmrtná výstava Josefa Hubáčka+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 25, 29. 1., s. 5. Německý expresionismus *referát – výstava Die Brücke ve Feiglově galerii+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 27, 31. 1., s. 7. Improvisace, Československá republika CCLIII, 1932, č. 30, 4. 2., s. 5. K černé historii pomníků na venkově, Československá republika CCLIII, 1932, č. 30, 4. 2., s. 5. Výstava dvou grafiků v Praze, Československá republika CCLIII, 1932, č. 31, 5. 2., s. 5. Výtvarný sborník „Život“, Československá republika CCLIII, 1932, č. 37, 12. 2., s. 6–7. Dílo Antonína Hudečka, Československá republika CCLIII, 1932, č. 39, 14. 2., s. 6–7. Za lyrismem nebo náladou, Československá republika CCLIII, 1932, č. 45, 21. 2., s. 6–7. Popularisace, Československá republika CCLIII, 1932, č. 49, 26. 2., s. 4–5. Tvůrce naší výtvarné mateřštiny, Československá republika CCLIII, 1932, č. 51, 28. 2., s. 6–7. Z časopisů, Československá republika CCLIII, 1932, č. 52, 1. 3., s. 4–5. Dva jihoslované, Československá republika CCLIII, 1932, č. 55, 4. 3., s. 5–6. Karikatura, Československá republika CCLIII, 1932, č. 57, 6. 3., s. 7–8. Linie bez zkušenosti, Československá republika CCLIII, 1932, č. 62, 12. 3., s. 4–5. Malíři fantasie, Československá republika CCLIII, 1932, č. 68, 19. 3., s. 6. Odvaha k upřímnosti, Československá republika CCLIII, 1932, č. 69, 20. 3., s. 7. Tři soubory, Československá republika CCLIII, 1932, č. 74, 26. 3., s. 5–6. Emil Filla padesátníkem, Československá republika CCLIII, 1932, č. 80, 3. 4., s. 6–7. Dílo Rudolfa Kremličky, Československá republika CCLIII, 1932, č. 86, 10. 4., s. 6. Vl. Rada jako ilustrátor, Československá republika CCLIII, 1932, č. 87, 12. 4., s. 6. Malíř českého rokoka, Československá republika CCLIII, 1932, č. 89, 14. 4., s. 5. 92

Hlas barbarů, Československá republika CCLIII, 1932, č. 90, 15. 4., s. 6. Současní italští malíři, Československá republika CCLIII, 1932, č. 92, 17. 4., s. 5–6. Dvě výstavy, Československá republika CCLIII, 1932, č. 94, 20. 4., s. 5. Země české za doby knížecí, Československá republika CCLIII, 1932, č. 96, 22. 4., s. 6. Vyrovnat se s dobou, Československá republika CCLIII, 1932, č. 98, 24. 4., s. 6–7. Jaroslav Veris, Československá republika CCLIII, 1932, č. 100, 27. 4., s. 5. Výstava „Myslbeka“, Československá republika CCLIII, 1932, č. 104, 1. 5., s. 6–7. Typ a charakteristika, Československá republika CCLIII, 1932, č. 106, 4. 5., s. 5. Ruská ikona, Československá republika CCLIII, 1932, č. 115, 14. 5., s. 6. Kus tradice, Československá republika CCLIII, 1932, č. 116, 15. 5., s. 6–7. Abstrakce dojmu, Československá republika CCLIII, 1932, č. 119, 20. 5., s. 5. Českoněmecký malíř, Československá republika CCLIII, 1932, č. 121, 22. 5., s. 7. Malování zábavou, Československá republika CCLIII, 1932, č. 125, 27. 5., s. 6. Jenom malíř, Československá republika CCLIII, 1932, č. 127, 29. 5., s. 7. Za Rudolfem Kremličkou, Československá republika CCLIII, 1932, č. 133, 5. 6., s. 7. Malířský regionalismus, Československá republika CCLIII, 1932, č. 134, 7. 6., s. 6. Alois Dryák, Československá republika CCLIII, 1932, č. 137, 10. 6., s. 4–5. Před koncem sezony, Československá republika CCLIII, 1932, č. 139, 12. 6., s. 6–7. Výtvarná mládež, Československá republika CCLIII, 1932, č. 145, 19. 6., s. 6–7. Dvě výstavy, Československá republika CCLIII, 1932, č. 151, 26. 6., s. 7. Tyrš jako teoretik výtvarného umění, Československá republika CCLIII, 1932, č. 152, 28. 6., s. 6. Dědic tradice *referát – výstava Maxe Švabinského+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 157, 3. 7., s. 7. Kresby z doby národního obrození *referát – výstava+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 162, 10. 7., s. 6–7. Oldřich Koníček *nekrolog+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 172, 22. 7., s. 5. Žijeme 1932 *referát +, Československá republika CCLIII, 1932, č. 174, 24. 7., s. 5–6. Letní výstava Umělecké besedy *referát+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 175, 26. 7., s. 5. Generace Národního divadla, Československá republika CCLIII, 1932, č. 182, 3. 8., s. 5. Kniha o Staronové synagoze *referát], Československá republika CCLIII, 1932, č. 188, 10. 8., 93

s. 5. Reportáž *článek+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 190, 12. 8., s. 4–5. Výstava Julia Mařáka v Litomyšli *referát+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 192, 14. 8., s. 5–6. Prázdninová předsevzetí *článek+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 197, 21. 8., s. 5– 6. Zážitky z dovolené. Opuštěný hřbitov aneb krátká paměť *fejeton+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 201, 26. 8., s. 1–2. Ilustrace k Donu Quijotovi *referát – Gustav Doré+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 203, 28. 8., s. 7. Poslední letní výstava *referát – výstava humoristické kresby K. T. Neumanna], Československá republika CCLIII, 1932, č. 205, 31. 8., s. 5. Zpytování svědomí *článek+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 209, 4. 9., s. 6–7. První výstavy *referát – výstava plakátů W. Rottera, výstava O. Vojty a Z. Pokrupa], Československá republika CCLIII, 1932, č. 212, 8. 9., s. 4. Brněnští v Praze *referát – výstava spolku Aleš+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 215, 11. 9., s. 5–6. Brněnští v Praze *referát – výstava spolku Aleš+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 215, 11. 9., s. 5–6. Z časopisů *referát+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 216, 13. 9., s. 6. Nový typ výstavy *referát – o soukromé výstavě Jana Zrzavého+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 220, 17. 9., s. 5–6. Miloš Jiránek *referát – Jaroslav B. Svrček: Miloš Jiránek+, Československá republika CCLIII, 1932, č. 229, 28. 9., s. 4–5. Dražba uměleckých sbírek biskupa dra. Podlahy *zpráva+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 235, 5. 10., s. 4. Mladí rakouští výtvarní umělci v Praze *referát – výstava v Krasoumné Jednotě+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 235, 5. 10., s. 4. Romantický krajinář *referát – výstava V. Pleiner+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 239, 9. 10., s. 5. Práce Oldřicha Koníčka *referát – posmrtná výstava], Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 241, 12. 10., s. 4. 94

Mladý spolek výtvarnický *referát – výstava Sdružení výtvarníků v Praze], Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 245, 16. 10., s. 5. Grafikova výstava k narozeninám *referát – výstava Antonína Majera+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 248, 20. 10., s. 4–5. Nová oblast grafiky *článek – o fotografii], Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 252, 25. 10., s. 4. Dva architekti *referát – výstava K. Hannauera a J. Hesouna+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 254, 27. 10., s. 4–5. Regionalistický pokus *referát – výstava Jana Hály+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 256, 30. 10., s. 6. První fotografický soubor *referát – výstava fotografií Josefa Sudka+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 257, 1. 11., s. 4. Malířčin debut *referát – výstava Běly Kašparové+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 258, 3. 11., s. 4. Přednáška o metodě dějin umění *referát – přednáška Vojtěcha Birnbauma+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 259, 4. 11., s. 5. Sochařovy šedesátiny *článek – k narozeninám Františka Bílka+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 263, 9. 11., s. 4. Kreslíř, který je vlastně sochařem *referát – výstava kreseb Emanuela Frinty+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 266, 12. 11., s. 4–5. Výstava díla Mikuláše Alše *referát+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 267, 13. 11., s. 4. Cizí Hosté v Mánesu *referát – výstava Poezie 1932], Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 269, 16. 11., s. 4–5. Novinové kresby *referát – výstava kreseb Jana Rambouska+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 270, 17. 11., s. 4. K soutěži na dvacetikorunu [glosa], Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 274, 22. 11., s. 5. Za K. B. Mádlem *nekrolog+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 276, 24. 11., s. 5. České umění v Mánesu *referát – výstava Poezie 1932], Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 279, 27. 11., s. 4. Štechova přednáška v pražské Umělecké Besedě *referát+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 279, 27. 11., s. 4–5. Tři výstavy *referát – výstava kreseb F. Pavelky, výstava L. Hlávky a J. Fialy+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 284, 3. 12., s. 4. 95

Soubory dvou malířů *referát – výstava Bedřicha Feigla, Václava Rabase+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 285, 4. 12., s. 5. Sovětská architektura *referát – výstava+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 287, 7. 12., s. 4. Výstava českých Němců *referát – výstava spolku Prager Secession], Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 288, 8. 12., s. 5. Výstava krajin *referát+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 289, 10. 12., s. 5. Výstava Jednoty *referát+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 292, 14. 12., s. 5. Václav Špála v Krásné Jizbě *referát +, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 296, 18. 12., s. 5–6. O krajinářství a jednom z mnohých *referát – výstava O. Sedloně+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 302, 25. 12., s. 5. Z architektova malířského zápisníku *referát – výstava obrazů Vlastislava Hofmana], Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 304, 29. 12., s. 5. Výstava staropražského samotáře *referát – výstava Jana Minaříka+, Pražské noviny CCLIII, 1932, č. 306, 31. 12., s. 5.

Právo lidu Malíř moravského Slovácka, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 7, 8. 1., s. 4. Umění provincie v Praze, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 13, 15. 1., s. 4. Malíř – proletář, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 19, 22. 1., s. 4. Dvě různorodé výstavy, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 25, 29. 1., s. 4. Němečtí malíři, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 31, 5. 2., s. 4. Malíř nálad, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 37, 12. 2., s. 4. Kniha o Praze, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 43, 19. 2., s. 4. Příklad svobody, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 49, 26. 2., s. 4. Karikatura, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 55, 4. 3., s. 4. Dva umělci z Moravy, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 61, 11. 3., s. 4. Odvaha k upřímnosti, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 67, 18. 3., s. 4. Epická kresba, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 77, 31. 3., s. 4. Malíř silné vůle, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 82, 6. 4., s. 4. Italští malíři, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 88, 13. 4., s. 4. Malířská dvojice, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 94, 20. 4, s. 4. Dvě výstavy, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 100, 27. 4., s. 4. Ruská ikona, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 106, 4. 5., s. 4. 96

Práce malířovy laboratoře, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 112, 11. 5., s. 4. Malířská poezie, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 117, 18. 5., s. 4. Českoněmecký malíř, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 123, 25. 5., s. 4. Několik mladých, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 135, 8. 6., s. 4. Líbivé obrázky, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 141, 14. 6., s. 4. Budoucí městská galerie, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 147, 22. 6., s. 4. Generace Národního divadla, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 153, 29. 6., s. 4. Rozený grafik, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 159, 7. 7., s. 4. Praha v moderním malířství, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 176, 27. 7., s. 4. Kresby Josefa Mánesa, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 182, 3. 8., s. 4. Výstavy v Litomyšli, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 188, 10. 8., s. 4. Kniha o českém umění, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 193, 17. 8., s. 4. Francouzský ilustrátor, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 199, 24. 8., s. 4. Před výtvarnou sezonou, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 205, 31. 8., s. 4. Drobné výstavy, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 211, 7. 9., s. 4. Brno se představuje, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 217, 14. 9., s. 4. Německý měšťák v karikatuře, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 223, 21. 9., s. 4. O Miloši Jiránkovi, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 229, 28. 9., s. 4. Sdružení výtvarníků, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 235, 5. 10., s. 4. Malíř a grafik, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 241, 12. 10., s. 4. Výstava dvou architektů, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 247, 19. 10., s. 4. Král Karel IV. Rozuměl lépe výstavbě měst než moderní urbanisté, Právo lidu XLI, 1932, č. 253, 26. 10., s. 3. Fotografie se stává uměním, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 253, 26. 10., s. 4. Kreslíř ženského těla, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 264, 9. 11., s. 4. Umělec, kterého stále neznáme, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 270, 16. 11., s. 4. Poezie 1932, Večerník Práva lidu XLI, 1932, č. 276, 23. 11., s. 4.

Rozhledy Fielding z příběhu nalezencova *článek+, Rozhledy I, 1932, č. 12, s. 92. Conradova „Náhoda“ *článek+, Rozhledy I, 1932, č. 16, s. 119–120.

97

1933 Knižní publikace Vincenc Beneš, Praha 1933.

České slovo Souborná výstava Karla Holana *referát+, České slovo XXV, 1933, č. 214, 12. 9., s. 7. Slovenští cikáni *sloupek+, České slovo XXV, 1933, č. 217, 15. 9., s. 1–2. Dva krajináři *referát+, České slovo XXV, 1933, č. 218, 16. 9., s. 8. Dílo Vincence Beneše. K jeho výstavě v Mánesu *referát+, České slovo XXV, 1933, č. 221, 20. 9., s. 7. Výstava Nezávislých *referát+, České slovo XXV, 1933, č. 225, 24. 9., s. 9.

Kvart O malířství nefigurativním, Kvart I, 1933–1934, č. 4, s. 11–16.

Magazin Družstevní práce Vitalistický malíř *poznámka – o výstavě Vincence Beneše+, Magazin Družstevní práce I, 1933–34, č. 5, s. 158–159.

Panorama K Pelcovým karikaturám *článek+, Panorama XI, 1933, č. 2, 33–36.

Pražské noviny Novoroční výtvarná úvaha I, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 1, 1. 1., s. 5. Novoroční výtvarná úvaha II, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 4, 5. 1., s. 4. Pohled do výstavy Mánesa, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 10, 12. 1., s. 4. K umístění Smetanova pomníku, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 13, 15. 1., s. 5. Padesátiny Vincence Beneše, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 19, 22. 1., s. 5. Druhý díl výstavy Mikuláše Alše, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 21, 25. 1., s. 4. Ženy a výtvarné umění, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 25, 29. 1., s. 5. Sběratelova sbírka, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 28, 2. 2., s. 4. 98

Rozpor talentu a charakteru, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 31, 5. 2., s. 5. Nová sbírka monografií, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 35, 10. 2., s. 4. Virtuosní kreslíř, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 37, 12. 2., s. 5. Ženská malba, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 39, 15. 2., s. 4. Jeden z mladších malířů, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 40, 16. 2., s. 4. Montáž vlivů, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 43, 19. 2., s. 5. Německá malířka, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 44, 21. 2., s. 4. Belgické umění v Praze, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 49, 26. 2., s. 5. Romantismus minulosti, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 53, 3. 3., s. 4. Epigonství jako program, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 55, 5. 3., s. 5. Německá grafika z Československa, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 61, 12. 3., s. 5. Barokní plastika, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 67, 19. 3., s. 5. Pozdní debut, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 69, 22. 3., s. 4. Slovenské umění v Praze, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 73, 26. 3., s. 6. České zátiší XIX. století, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 85, 9. 4., s. 5. Výstava karikatury, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 91, 16. 4., s. 5. Nadrealistický malíř, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 96, 23. 4., s. 5. Nový umělecký obchod v Praze, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 100, 28. 4., s. 4. Mistři barbizonští, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 102, 30. 4., s. 5. Žáci Nejedlého, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 108, 9. 5., s. 4. Mladý malíř, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 111, 12. 5., s. 4. Dva Jihoslované, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 112, 13. 5., s. 5. Goyova grafika, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 113, 14. 5., s. 5. Skutečná karikatura, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 114, 16. 5., s. 4. Členská výstava „Myslbeka“, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 117, 19. 5., s. 4. První pohled do jubilejní výstavy Umělecké Besedy, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 119, 21. 5., s. 5. Dvě výstavy, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 120, 23. 5., s. 4. Kreslíř idyly, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 121, 24. 5., s. 4. Úsilí o vzestup, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 125, 28. 5., s. 5. Nekrolog o biskupu Podlahovi, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 127, 31. 5., s. 4. Grafikův debut, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 128, 1. 6., s. 5. 99

Jihoslovanský sochař, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 131, 4. 6., s. 5. Vídeňský malíř, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 134, 9. 6., s. 4. Umělecká Beseda po válce, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 136, 11. 6., s. 5. Mladý Jihoslovan, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 140, 17. 6., s. 4. Skupina výtvarných umělců z Brna, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 142, 20. 6., s. 4. Stavitel svatovítské katedrály zemřel, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 147, 27. 6., s. 5. Grafikova výstava, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 149, 29. 6., s. 5. Dnešní tvář Umělecké Besedy, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 151, 2. 7., s. 5. Výročí smrti Mikuláše Alše, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 156, 9. 7., s. 5. O tvář Republiky, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 160, 14. 7., s. 4. Slovenské národní muzeum v Turčanském sv. Martině, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 169, 25. 7., s. 4. Galerie v Turč. Sv. Martině, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 170, 26. 7., s. 4. Moderní galerie I, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 174, 30. 7., s. 5. Moderní galerie II, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 180, 6. 8., s. 5. Moderní galerie III, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 184, 11. 8., s. 4. Muzeum v Báňské Bystrici, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 186, 13. 8., s. 5. Moderní galerie IV, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 187, 15. 8., s. 5. Kremnické muzeum, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 191, 20. 8., s. 5. Muzeum v Rimavské Sobotě, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 193, 23. 8., s. 4. Výstava dánské grafiky v Košicích, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 195, 25. 8., s. 4. Východoslovenské muzeum v Košicích, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 196, 26. 8., s. 4. Za Adolfem Loosem, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 197, 27. 8., s. 5. Moderní galerie V, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 200, 31. 8., s. 5. Moderní galerie VI., Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 202, 2. 9., s. 4. Moderní galerie VII., Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 203, 3. 9., s. 5. Moderní galerie VIII., Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 205, 6. 9., s. 4. Moderní galerie IX., Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 206, 7. 9., s. 4. Městský krajinář, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 210, 12. 9., s. 4. Za krajinou a idylou, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 214, 16. 9., s. 4. Max Švabinský šedesátníkem, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 215, 17. 9., s. 4. Vitalistický malíř, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 221, 24. 9., s. 4. 100

Monografie o Vincenci Benešovi, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 225, 30. 9., s. 4. Lidové malby na skle, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 227, 3. 10., s. 5. Studie o L. Procházkové, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 229, 5. 10., s. 4. Německý karikaturista mezi námi, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 237, 14. 10., s. 5. Nezávislí, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 239, 17. 10., s. 5. O místo Smetanova pomníku, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 244, 22. 10., s. 4. O Myslbekovo muzeum, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 246, 25. 10., s. 4. Lidový humor v kresbě, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 247, 26. 10., s. 4. Akvarely, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 251, 1. 11., s. 4. Na hranicích sdělitelnosti, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 253, 4. 11., s. 4. Bulharský malíř, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 254, 5. 11., s. 5. Intimní projev, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 260, 12. 11., s. 5. Šedesátiny Stanislava Lolka, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 261, 14. 11., s. 4. Grafický projev, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 263, 16. 11., s. 4. Zakladatelé Jednoty výtv. Umělců, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 265, 18. 11., s. 4. Malíř, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 272, 26. 11., s. 5. Krajinářské schéma, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 280, 6. 12., s. 4. Ve znamení sexu, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 284, 10. 12., s. 5. Starý malíř, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 286, 13. 12., s. 4. Výstava krajek, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 288, 15. 12., s. 4. Mezi grafikou a literaturou, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 289, 16. 12., s. 4. Malíř Černého moře, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 290, 17. 12., s. 5. Výtvarníci ze studentské kolonie, Pražské noviny CCLIV, 1933, č. 296, 24. 12., s. 5.

Přítomnost Causa Mánes *dopis+, Přítomnost X, 1933, č. 26, s. 416.

Salon Malíř Vincenc Beneš, Salon XII, 1933, č. 8, s. 6–8. Malíř Karel Holan, Salon XII, 1933, č. 10, s. 6–7.

101

1934 Knižní publikace Malířství ornamentální a obrazové, Praha 1934.

Dvacáté století heslo: Výtvarné umění ve XX. století, in: František Páta – Josef Páta – Jaroslav Prokeš et al., Dvacáté století. Co dalo lidstvu. Výsledky práce lidstva XX. věku, VII. svazek – Z duševní dílny lidstva, Praha 1934, s. 530–566.

Kalendář česko-židovský František Kovárna, Alfréd Justitz, Kalendář česko-židovský LIV, 1934–1935, s. 60–67.

Literární noviny Okřídlený zrak *referát – Marc Chagall], Literární noviny VII, 1934–1935, č. 1, s. 5. Raoul Duffy *referát – výstava+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 1, s. 5. Za románskou mírou *referát – výstava Otakara Kubína+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 2, s. 5. Malíř a prostředí *referát – výstava Alfreda Justitze+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 3, s. 6. Hugo Boettinger [nekrolog], Literární noviny VII, 1934–1935, č. 3, s. 6. Jan Slavíček *referát – výstava+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 4, s. 6. Jan Zrzavý *referát – výstava+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 4, s. 6. Výtvarné umění. Regionalismus *referát – výstava Sdružení jihočeských výtvarníků – Jan Kojan], Literární noviny VII, 1934–1935, č. 5, s. 6. Honoré Daumier. Litografie *referát – výstava francouzské grafiky+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 5, s. 6. Potřeba galerijního plánu *článek+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 7, s. 6. Pokles obrazotvornosti a proměna kresby *článek+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 8, s. 6. Výtvarné umění *referát – o současných pražských výstavách+, Literární noviny VII, 1934– 1935, č. 9, s. 8. Výtvarné umění *referát – o současných pražských výstavách+, Literární noviny VII, 1934– 102

1935, č. 10, s. 8. Výtvarné umění *referát – o státních cenách za výtvarné umění a výstavě bulharských umělců+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 11, s. 7. První dějiny našeho umění *referát – Československá vlastivěda, Díl VIII, Umění+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 12, s. 4. Výtvarné umění *článek – Jakub Obrovský+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 12, s. 8. Výtvarné umění *referát – o současných pražských výstavách+, Literární noviny VII, 1934– 1935, č. 14, s. 6. Výstava Vlastislava Hofmana *referát+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 15, s. 7. Francouzské sochařství *referát – o výstavě v pražském Belvederu+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 15, s. 8. Výtvarné umění *referát – o současných pražských výstavách+, Literární noviny VII, 1934– 1935, č. 16, s. 7. Zrcadlo našeho sochařství *článek+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 17, s. 7. Italské umění v Paříži *referát+, Literární noviny VII, 1934–1935, č. 18, s. 7.

Magazin Družstevní práce Pravoslav Kotík. Proslov k zahájení Kotíkovy výstavy *proslov – z 12. 1. 1935 v Krásné jizbě Družstevní práce+, Magazin Družstevní práce II, 1934–1935, č. 9, s. 275–278. Emanuel Frinta [proslov – z 9. 2. 1935 v Krásné jizbě Družstevní práce+, Magazin Družstevní práce II, 1934–1935, č. 10, s. 306–307. Jubileum Uměleckoprůmyslového musea *poznámka+, Magazin Družstevní práce II, 1934– 1935, č. 10, s. 312–314.

Panorama K výstavě akvarelů Miloslava Holého *poznámka+, Panorama XII, 1934, č. 8, 127–128.

Prager Presse Tintennächte *báseň – přeložil Paul Eisner+, Prager Presse XIV, 1934, Bilderbeilage – Die Welt am Sonntag, č. 12, 25. 3., s. 3.

103

Pražské noviny Velká výstava skla, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 2, 4. 1., s. 4. Oskar Kokoschka v Praze, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 5, 7. 1., s. 5. O italské grafice, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 9, 12. 1., s. 4. Nový výtvarný časopis, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 11, 14. 1., s. 5. Sběratel, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 15, 19. 1., s. 4. Německý malíř, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 17, 21. 1., s. 5. Nové číslo Života, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 17, 21. 1., s. 5. Výstava Umělecké Besedy, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 19, 24. 1., s. 4. Malířovy kresby, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 24, 30. 1., s. 4. V otcově stínu, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 30, 6. 2., s. 4. Malířka, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 33, 9. 2., s. 4. Polská grafika, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 34, 10. 2., s. 4. Malíř Justitz zemřel, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 35, 11. 2., s. 5. Mariny, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 37, 14. 2., s. 4. František Kadlík, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 38, 15. 2., s. 4. Hledají se mecenáši, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 41, 18. 2., s. 5. Kars opět v Praze, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 44, 22. 2., s. 4. Výtvarné umění v provincii, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 52, 3. 3., s. 5. Malíř vkusu a konvence, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 53, 4. 3., s. 5. Náš případ, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 55, 7. 3., s. 7–8. Soukromé malování, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 58, 10. 3., s. 4. Malíř a osud, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 62, 15. 3., s. 3. Nová typografie, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 63, 16. 3., s. 4. Thiele, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 65, 18. 3., s. 5. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 67, 21. 3., s. 4. Výtvarná provincie, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 71, 25. 3., s. 3. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 76, 31. 3., s. 4. Dva současníci, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 77, 1. 4., s. 5. Malíř samouk, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 79, 5. 4., s. 4. Technika jako cíl, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 82, 8. 4., s. 5. 104

O novém díle K. J. Dientzenhofera, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 84, 11. 4., s. 4. Grafické listy z Podkrkonoší, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 87, 14. 4., s. 4. Osobní výboj, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 88, 15. 4., s. 5. Umění nápovědi, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 89, 17. 4., s. 4. Výstavní přehled, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 97, 26. 4., s. 4. Jarní výstava v Berlíně, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 104, 5. 4., s. 5. Polská užitá grafika, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 105, 6. 5., s. 5. Jubilejní aukce, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 107, 9. 5., s. 5. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 111, 13. 5., s. 5. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 112, 15. 5., s. 5. Monografie o F. T. Šimonovi, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 115, 18. 5., s. 4. Za Zdenkou Braunerovou, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 120, 25. 5., s. 7. Výstava spíše prodejní, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 122, 27. 5., s. 5. Výtvarná Francie z konce století, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 124, 30. 5., s. 4. Těžká otázka portrétu, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 125, 31. 5., s. 5. Za V. Birnbaumem, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 127, 3. 6., s. 5. O krasoumnou jednotu, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 134, 12. 6., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 137, 15. 6., s. 4. O moderní galerii, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 139, 17. 6., s. 2. Výtvarná mládež na Akademii, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 140, 19. 6., s. 4. Studie a reprodukce, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 148, 28. 6., s. 4. Kniha o Jindřichu Pruchovi, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 151, 3. 7., s. 4. Životopis a katalog, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 157, 11. 7., s. 4. Venkov se mění, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 159, 13. 7., s. 3. Výtvarný sborník, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 162, 17. 7., s. 4. Alšův Špalíček v novém vydání, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 163, 18. 6., s. 4. Učitel a přítel, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 168, 24. 7., s. 3. Československé umění v Paříži, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 173, 29. 7., s. 4. Pozor na pomníky, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 177, 3. 8., s. 4. Styl do nového ročníku, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 180, 7. 8., s. 4. Sborníček k padesátinám, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 181, 8. 8., s. 4. Kniha o zahradách, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 183, 10. 8., s. 3. 105

Předčasná monografie, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 188, 17. 8., s. 4. Periodická publikace uměleckohistorická, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 191, 21. 8., s. 4. Kritika služebná, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 195, 25. 8., s. 5. Vzpomínka na Miloše Jiránka, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 196, 26. 8., s. 2. Miloš Jiránek o českém umění, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 201, 1. 9., s. 2. Kniha o polském malíři, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 203, 4. 9., s. 4. Kresby v dětské knížce, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 207, 8. 9., s. 4. Studentská zastaveníčka, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 207, 8. 9., s. 3. Slabikář umění, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 208, 9. 9., s. 3. Ročník Života, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 208, 9. 9., s. 5. Dva katalogy Daumierových výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 209, 11. 9., s. 4. Ve znamení Platona, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 211, 13. 9., s. 4. Malíř nervů a smyslů, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 234, 11. 10., s. 5. Regionální umění, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 236, 13. 10., s. 4. Hudba v barvách a tvarech, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 238, 16. 10., s. 4. Jihoslovanští umělci, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 239, 17. 10., s. 4. Výstava soukromé sbírky, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 240, 18. 10., s. 4. Akvarely, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 244, 23. 10., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 248, 27. 10., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 249, 28. 10., s. 6. Přehled filosofie v Československu, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 251, 31. 10., s. 4. Za alegorií a romantikou, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 251, 31. 10., s. 4. Čapkovy obálky, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 252, 1. 11., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 254, 4. 11., s. 5. Dohánění minulosti, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 255, 6. 11., s. 4. Útěk od tvaru, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 258, 9. 11., s. 4. Radost v barvách a liniích, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 264, 16. 11., s. 4. Básník barev a tvarů, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 268, 21. 11., s. 4. Krajový malíř, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 270, 23. 11., s. 4. Otakar Kubín, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 274, 28. 11., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 277, 1. 12., s. 4. Maďarské dějiny umění ve službách revizionismu, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 280, 5. 12., 106

s. 4. Za H. Boettingerem, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 285, 12. 12., s. 4. Temperament a kultura, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 287, 14. 12., s. 4. Dílo a nesplacený dluh, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 291, 19. 12., s. 5. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 295, 23. 12., s. 4–5. Přehled výstav, Pražské noviny CCLV, 1934, č. 296, 25. 12., s. 5.

1935 Knižní publikace Ludvík Kuba, Praha 1935.

Hollar O grafice Rudolfa Kremličky, Hollar XI, 1935, s. 119–128.

Literární noviny Belgické léto *článek – Světová výstava v Bruselu], Literární noviny VIII, 1935–1936, č. 3, s. 5, s. 7. Dítě a výtvarná výchova *článek+, Literární noviny VIII, 1935–1936, č. 7, s. 8. Jubilejní soubor *referát – výstava Václava Rabase], Literární noviny VIII, 1935–1936, č. 8, s. 8. Výstava a výtvarné ticho *článek – o úbytku pražských výstav+, Literární noviny VIII, 1935– 1936, č. 14, s. 8, č. 15, s. 8.

Magazin Družstevní práce Jiří Krejčí *studie+, Magazin Družstevní práce III, 1935–1936, č. 2, s. 46–47.

Ottův slovník naučný nové doby heslo: Kritika výtvarná, in: Bohumil Němec (ed.), Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému, díl III, sv. 2., Praha 1935, s. 896–898.

Panorama K výstavě Ladislava Sutnara v KJ *článek+, Panorama XIII, 1935, č. 10, s. 158–159.

107

Právo lidu Výstava J. Krejčího *referát+, Právo lidu XXXXIV, 1935, č. 65, 17. 3., s. 9. Severské umění *referát – Světová výstava v Bruselu ], Právo lidu XXXXIV, 1935, č. 190, 16. 8., s. 6. Současné umění v Bruselu *referát – Světová výstava v Bruselu], Právo lidu XXXXIV, 1935, č. 195, 22. 8., s. 6. Impresionismus v Bruselu *referát – výstava+, Právo lidu XXXXIV, 1935, č. 206, 4. 9., s. 6. Soubor Maurice Utrilla… *referát – výstava v Antverpách+, Právo lidu XXXXIV, 1935, č. 207, 5. 9., s. 6.

Pražské noviny Až k nesdělitelnosti, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 2, 3. 1., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 10, 12. 1., s. 4. Skutečný regionalismus, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 14, 17. 1., s. 4. Mladý kritik *referát – Rudolf Rouček+, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 16, 19. 1., s. 4. Zrcadlo za věcmi, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 17, 20. 1., s. 5. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 21, 25. 1., s. 4. Dílo a práce, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 30, 5. 2., s. 4. Nezávislí, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 33, 8. 2., s. 4. Max Liebermann zemřel, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 35, 10. 2., s. 4. Život a tvar, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 37, 13. 2., s. 4. Francouzská grafika, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 39, 15. 2., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 42, 19. 2., s. 5. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 43, 20. 2., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 45, 22. 2., s. 4. Technický fond, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 50, 28. 2., s. 4. Černošská plastika, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 54, 5. 3., s. 4. Herbert Masaryk, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 56, 7. 3., s. 10. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 57, 8. 3., s. 5. Známé tváře, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 59, 10. 3., s. 6. Dobový ilustrátor, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 61, 13. 3., s. 5. 108

Umění z našich kořenů, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 66, 19. 3., s. 4. Dojem a emoce *referát – výstava Jiřího Krejčího+, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 68, 21. 3., s. 4. Ženské výtvarné práce, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 74, 28. 3., s. 4. Malíř romantismu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 76, 30. 3., s. 4. V. V. Štech padesátníkem, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 77, 31. 3., s. 5. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 80, 4. 4., s. 5. Stará kultura na rozcestí, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 83, 7. 4., s. 4. Brněnští v Praze, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 86, 11. 4., s. 4. Bulharské umění v Praze, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 88, 13. 4., s. 4. Dědictví historismu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 94, 20. 4., s. 4. Rukopis štětce ve francouzském malířství, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 95, 21. 4., s. 5. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 96, 24. 4., s. 5. Ruské umění, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 101, 30. 4., s. 4. Malíř Ostravska, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 103, 3. 5., s. 5. Minulost v duši, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 108, 9. 5., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 112, 14. 5., s. 4. Dva soubory, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 113, 15. 5., s. 4. Dvě jubilejní výstavy, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 115, 17. 5., s. 5. Za novým ornamentem, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 116, 18. 5., s. 4. Tasovské akvarely, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 122, 25. 5., s. 4. Francouzské umění ve státní galerii, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 124, 28. 5., s. 5. Kresby z Brna, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 125, 29. 5., s. 4. Protichůdce impresionismu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 128, 1. 6., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 130, 4. 6., s. 4. Vlastimil Hofman, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 131, 5. 6., s. 4. Štefánikův pomník pro Bratislavu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 133, 7. 6., s. 4. Mladí v rozpacích, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 134, 8. 6., s. 4. První pohled, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 135, 9. 6., s. 5–6. Polské Pomoří, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 139, 15. 6., s. 4. Dětské kresby a plastiky, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 140, 16. 6., s. 5. Na dětský motiv, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 145, 23. 6., s. 5. 109

Rodin, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 148, 27. 6., s. 4. O Pražský Salon, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 149, 28. 6., s. 4. Příležitostná studie, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 151, 2. 7., s. 5. Obtíže mladých, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 155, 6. 7., s. 5. Cestovní horečka, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 156, 9. 7., s. 4. Gotika česká i cizí, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 156, 9. 7., s. 5. Cesta Německem, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 158, 11. 7., s. 3. Výtvarný slovník, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 159, 12. 7., s. 4. Obraz české architektury, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 160, 13. 7., s. 4. Mlčení na břehu Rýna, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 164, 18. 7., s. 2. Prémie Umělecké Besedy, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 164, 18. 7., s. 4. Z časopisů, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 165, 19. 7., s. 4. Studie o českém baroku, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 167, 21. 7., s. 5. Bourdelle, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 168, 23. 7., s. 4. V štrasburské katedrále, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 170, 25. 7., s. 2. Zemí plnou úsměvů, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 170, 25. 7., s. 2. Protichůdci okamžiku, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 170, 25. 7., s. 4. Pařížská škola v sochařství, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 171, 26. 7., s. 4. Podněty malířů, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 173, 28. 7., s. 5. Co říká francouzské sochařství nám, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 176, 1. 8., s. 4. Pařížský regionalismus, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 178, 3. 8., s. 3. Pointa v architektuře, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 179, 4. 8., s. 6. V Bois de Boulogne, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 181, 7. 8., s. 3. O výstavu českého sochařství, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 185, 11. 8., s. 4. 14. červenec, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 185, 11. 8., s. 5. Chvíle shledání, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 186, 13. 8., s. 3. Versailles, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 189, 16. 8., s. 4. Pařížští šoféři, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 190, 17. 8., s. 3. Kočky a jiné věci, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 191, 18. 8., s. 3. Za Paulem Signacem, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 192, 20. 8., s. 4. S ptačí perspektivy, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 193, 21. 8., s. 3. Rozloučení s Paříží, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 195, 23. 8., s. 3. 110

Na bleším trhu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 197, 25. 8., s. 3. Podoby, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 198, 27. 8., s. 3. Západ nebo Východ?, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 199, 28. 8., s. 3. Pařížské noci, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 200, 29. 8., s. 3. Italské umění v Paříži, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 206, 5. 9., s. 4. Od Cimabua k Tiepolovi I, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 211, 11. 9., s. 4. Od Cimabua k Tiepolovi II, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 214, 14. 9., s. 4. Staré umění v Bruselu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 217, 18. 9., s. 4. Nové italské umění, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 221, 22. 9., s. 5. Bruselská výstava impresionismu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 222, 24. 9., s. 5. Utrillo v Antverpách, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 226, 28. 9., s. 5. Nové umění v Bruselu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 229, 3. 10., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 232, 6. 10., s. 4. Živočišné ženství, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 233, 8. 10., s. 4. Výstava Jednoty, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 234, 9. 10., s. 4. Styl, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 234, 9. 10., s. 4. Život, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 234, 9. 10., s. 4. Výtvarný slovník, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 234, 9. 10., s. 4. Prameny, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 235, 10. 10., s. 4. Fotografie, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 237, 12. 10., s. 4. Za Celdou Kloučkem, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 241, 17. 10., s. 4. Aktuální Daumier, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 248, 19. 10., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 249, 26. 10., s. 4. Přehled výstav, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 250, 27. 10., s. 4. Romantismus v krajině, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 251, 30. 10., s. 5. Slovník českoslov. Výtvarných umělců, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 262, 13. 11., s. 4. Jubileum, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 265, 16. 11., s. 4. Návrat, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 268, 20. 11., s. 4. Výstava tkanin, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 270, 22. 11., s. 4. Ve stínu padesátníků, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 271, 23. 11., s. 4. Sochařství vede, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 273, 26. 11., s. 4. Několik mladých, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 275, 28. 11., s. 5. 111

Malířská idyla, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 277, 30. 11., s. 4. Obraz jako bibelot, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 278, 1. 12., s. 4. Soubory, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 282, 6. 12., s. 5. Otázka uměleckého průmyslu, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 284, 8. 12., s. 5. Demokratizace strojové výroby, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 287, 12. 12., s. 4. Grafická skříň, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 289, 14. 12., s. 4. Výstava čtyř, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 290, 15. 12., s. 5. Českoněmecké umění, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 297, 24. 12., s. 4. Několik cizinců, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 298, 25. 12., s. 5. Křehká idyla, Pražské noviny CCLVI, 1935, č. 297, 28. 12., s. 4.

1936 Knižní publikace K. M. Čapek-Chod, Praha 1936.

Literární noviny Bedřich Feuerstein *článek+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 1–2, s. 12. Studie o Grecovi *referát+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 3, s. 6. Z výtvarného života *referát+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 4, s. 5. Poetizace obrazu *referát – výstava Josefa Šímy+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 5, s. 6. Miloš Jiránek. Odvaha k upřímnosti *referát – Ladislav Jiránek (ed.): Miloš Jiránek. Literární dílo+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 7–8, s. 6. Osud ornamentu *článek+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 12, s. 6. O pořádání výstav *článek+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 15, s. 2. Výstava francouzského malířství *referát+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 16, s. 8. Virtuosní malování *článek+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 17, s. 5. Výstava „50. Let Mánesa“ *referát+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 18, s. 4. Veřejný úkol *článek – o veřejných úkolech+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 19, s. 8. Václav Tille na univerzitě *článek+, Literární noviny IX, 1936–1937, č. 20, s. 1–2.

112

Právo lidu Z letního zápisníku, Právo lidu XXXXV, 1936, č. 245, 21. 10., s. 3, č. 246, 22. 10., s. 3.

Pražské noviny Typografie jako umění, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 5, 6. 1., s. 5. Keramika, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 6, 7. 1., s. 4. Experimenty, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 10, 11. 1., s. 5. Realismus v českém umění, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 13, 15. 1., s. 4. Kulturní hospodářství, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 12, 14. 1., s. 4. Monografie Van Gogha a Gaugina, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 19, 22. 1., s. 5. Mladý tradicionalista, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 22, 25. 1., s. 5. Soubor kreseb, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 28, 1. 2., s. 5. Vkus a intelekt, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 29, 3. 2., s. 4. Regionalisté bez regionalismu, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 30, 4. 2., s. 4. Taneční výstava, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 32, 6. 2., s. 4. O Daumierovi, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 36, 11. 2., s. 4. Malíř a sochař, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 41, 17. 2., s. 4. Českoněmecká grafika, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 43, 19. 2., s. 4. Satira a humor, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 47, 24. 2., s. 4. Finské umění, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 48, 25. 2., s. 4. Veraikon…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 48, 25. 2., s. 4. Malířčin soubor, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 49, 26. 2., s. 4. Výtvarný sborník, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 52, 29. 2., s. 5. Nejmladší, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 53, 2. 3., s. 4. Ostravští, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 56, 5. 3., s. 4. Dva mladí, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 60, 10. 3., s. 4. Novoromantismus, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 66, 17. 3., s. 4. Černobílá krajina, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 68, 19. 3., s. 4. Dvě výstavy, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 71, 23. 3., s. 4. Život…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 73, 25. 3., s. 4. Výtvarná výchova, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 73, 25. 3., s. 4. 113

Výstava jen zajímavá, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 74, 26. 3., s. 4. Kresba proti barvě, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 75, 27. 3., s. 4. Exotik českého romantismu, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 76, 28. 3., s. 5. Život…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 80, 3. 4., s. 4. Změněná Moderní galerie, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 84, 8. 4., s. 4. Vědecký svět…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 84, 8. 4., s. 4. Člověk a krajina, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 86, 10. 4., s. 3. Bulharští malíři, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 89, 15. 4., s. 4. Monografie o Myslbekovi, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 90, 16. 4., s. 4. Uměleckoprůmyslová soutěž, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 102, 30. 4., s. 4. Lolek, Feuerstein a Folkmann, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 112, 13. 5., s. 4. Dva debuty, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 115, 16. 5., s. 5. Na motiv dítěte, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 116, 17. 5., s. 5. Bez metody, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 118, 20. 5., s. 4. Sochařský soubor, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 119, 21. 5., s. 5. Technika a model, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 124, 27. 5., s. 4. Na cestě k člověku, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 125, 28. 5., s. 5–6. Posmrtný soubor, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 126, 29. 5., s. 4. Mladí Francouzi, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 127, 30. 5., s. 4. Rokoková idyla, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 128, 31. 5., s. 6. Rumunská malířka, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 129, 3. 6., s. 4. Pražská nocturna, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 132, 6. 6., s. 5. Charakter a kultura, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 141, 17. 6., s. 4. Výstava pragensií, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 142, 18. 6., s. 4. Anglické umění, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 144, 20. 6., s. 4. Patetický úkol, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 147, 24. 6., s. 4. Veřejná plastika, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 151, 28. 6., s. 4. Zatím jen temperament, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 156, 7. 7., s. 4. Švýcarská grafika, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 164, 16. 7., s. 4. Výtvarná výchova, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 165, 17. 7., s. 3. Nový stavitel hradu, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 168, 21. 7., s. 4. K Jiránkově výstavě, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 173, 26. 7., s. 5. 114

Do nového ročníku, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 176, 30. 7., s. 4. Výtvarný slovník, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 178, 1. 8., s. 4. Retrospektivní výstavy, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 180, 4. 8., s. 4. Studie o Brandlovi, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 204, 2. 9., s. 4. Českoněmecké dorozumění mezi vojáky, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 204, 2. 9., s. 2. Krása rovin, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 204, 2. 9., s. 5. Procházka na kole, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 20, 6. 9., s. 6. Urzidilův Hollar, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 209, 8. 9., s. 4. Knížka o Renoirovi, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 210, 9. 9., s. 4. Kaván sedmdesátníkem, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 212, 11. 9., s. 3. O restaurování obrazů…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 214, 13. 9., s. 5. Strašidla mezi námi, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 217, 17. 9., s. 5. Úvod do sezony, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 221, 22. 9., s. 4. Kořist očí a temperamentu, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 222, 23. 9., s. 4. Kremace a umění, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 225, 26. 9., s. 4. Z drobných výstav, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 226, 27. 9., s. 5. Malířka a sochařka, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 230, 3. 10., s. 5. Francouzský plakát, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 232, 6. 10., s. 4. Mezi teorií a tvorbou, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 234, 8. 10., s. 5. Život…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 234, 8. 10., s. 5. Pět ženských souborů, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 235, 9. 10., s. 4. Na cestě k sobě, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 237, 11. 10., s. 5. Tři malíři a sochařka, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 239, 14. 10., s. 4. Tvář erotiky, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 243, 18. 10., s. 5. Omlazená skupina, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 245, 21. 10., s. 4. Volné směry…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 249, 25. 10., s. 5. Návštěva z Rakouska, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 250, 27. 10., s. 4. Van Goghovy dopisy, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 251, 28. 10., s. 4. Mimo dobu, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 255, 3. 11., s. 4. Posmrtný soubor, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 256, 4. 11., s. 4. Pro laiky, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 260, 8. 11., s. 5. Aukce Jeřábkovy umělecké síně, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 264, 13. 11., s. 3. 115

Topičův salon…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 264, 13. 11., s. 3. Nový vítr v Mánesu, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 265, 14. 11., s. 4. Feuersteinův sborník, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 266, 15. 11., s. 5. V. členská výstava sdružení Myslbek…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 267, 17. 11., s. 4. Výstava Jednoty, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 268, 18. 11., s. 4. V síni Elánu…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 269, 19. 11., s. 4. Tři soutěže, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 271, 21. 11., s. 4. V Uměleckoprůmyslovém museu…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 272, 22. 11., s. 4. Výstava literární, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 273, 24. 11., s. 4. Od smyslů k smyslu, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 276, 27. 11., s. 4. Naši grafikové, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 278, 29. 11., s. 5. Jestřábkova aukční síň…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 280, 2. 12., s. 4. Prameny do nového ročníku…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 280, 2. 12., s. 4. Soutěž na Smetanův pomník…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 281, 3. 12., s. 4. Dojem a vzpomínky, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 282, 4. 12., s. 3. Josef Šíma, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 284, 6. 12., s. 5. Osud motivu, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 286, 9. 12., s. 4. Rubešova galerie…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 287, 10. 12., s. 4. V Umělecko-průmysl. museu…, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 289, 12. 12., s. 4. Úsporné sebehledání, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 290, 13. 12., s. 5. Plenérový realismus, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 290, 16. 12., s. 4. Nedočkavé mládí, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 295, 19. 12., s. 4. Českoněmečtí umělci, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 298, 23. 12., s. 4. Studie o Jiránkovi, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 299, 24. 12., s. 4. O výtvarný dialog, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 300, 25. 12., s. 5. Literární dílo M. Jiránka, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 302, 30. 12., s. 4. Dvě studie, Pražské noviny CCLVII, 1936, č. 303, 31. 12., s. 4.

Rozhledy Česká kniha o Picassovi *referát+, Rozhledy V, 1936, s. 323. Tři svazky Pramenů *referát+, Rozhledy V, 1936, s. 223.

116

Salon Mácha a výtvarné umění, Salon XV, 1936, č. 5, s. 8–9, 36.

Slavische Rundschau Československá vlastivěda, díl VIII., Výtvarné umění v Československu *referát+, Slavische Rundschau VIII, 1936, č. 3, s. 181–185. Tschechoslovakische Kunstliteratur *referát – V. V. Štech: Sochaři pražského baroku+, Slavische Rundschau VIII, 1936, č. 6, s. 399–401.

1937 Knižní publikace Pravoslav Kotík, Praha 1937.

ELK – Měsíčník Evropského literárního klubu In memoriam *poznámka – Václav Tille+, ELK II, 1937, č. 8, s. 3.

Kvart Studie o zátiší, Kvart III, 1937, č. 1, s. 14–23. Nová kresba, Kvart III, 1937, č. 2, s. 115–120.

Literární noviny Předpoklady československého umění, Literární noviny X, 1937–1938, č. 3, s. 8. František Žákavec *nekrolog+, Literární noviny X, 1937–1938, č. 7, s. 3. Posmrtný objev *článek – Mařatkův Myslbek+, Literární noviny X, 1937–1938, č. 9, s. 4. Meditace o baroku *referát – Arne Novák: Praha barokní+, Literární noviny X, 1937–1938, č. 18, s. 3.

Listy pro umění a kritiku F. X. Šalda a výtvarné umění *článek+, Listy V, 1937, č. 9–10, s. 202–205. Lugi Pirandello *článek – k nedožitým sedmdesátinám+, Listy V, 1937, č. 18, s. 412–417.

Lumír 117

O několik jistot *polemika – Emil Filla], Lumír LXIV, 1937–1938, č. 2, s. 67–72.

Pražské noviny Prameny o Picassovi, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 2, 3. 1., s. 4. Výtvarná antologie, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 8, 10. 1., s. 4–5. Posmrtné šedesátiny, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 12, 13. 1., s. 4. Umělecko–prům. muzeum…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 13, 16. 1., s. 4. Malá monografie, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 15, 19. 1., s. 4. Česká hudební společnost…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 18, 22. 1., s. 4. Umění…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 18, 22. 1., s. 4. Výstava Umělecké besedy, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 19, 23. 1., s. 4. Rubešova galerie…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 20, 24. 1., s. 4. Návštěva z Paříže, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 21, 26. 1., s. 4. Vedlejší kolej, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 23, 28. 1., s. 4. Krasoumná jednota…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 24, 29. 1., s. 4. O melodii barvy, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 26, 31. 1., s. 5. Život…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 26, 4. 2., s. 5. O sloučení obrazu a ornamentu, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 32, 7. 2., s. 5. Nadrealismus v grafice, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 33, 9. 2., s. 4. Umělecký kabinet…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 33, 9. 2., s. 4. V síni Elánu…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 35, 11. 2., s. 4. Krasoumná jednota…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 38, 14. 2., s. 5. Stanislav Lolek, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 39, 16. 2., s. 4. Mezi skutečností a metaforou, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 43, 20. 2., s. 4. Monografie o J. Štolovském, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 44, 21. 2., s. 5. Český historický časopis…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 45, 23. 2., s. 4. Prameny do nového ročníku, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 46, 24. 2., s. 4. Síň Elánu…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 46, 24. 2., s. 4. Rubešova galerie…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 46, 24. 2., s. 4. Lumír…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 47, 25. 2., s. 4. Slovensko a Podk. Rus, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 48, 26. 2., s. 4. V Krasoumné jednotě…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 53, 4. 3., s. 4. Čínské umění, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 54, 5. 3., s. 4. 118

Karikaturista malířem, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 56, 7. 3., s. 5. Rubešova galerie…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 60, 12. 3., s. 4. Rubešova galerie…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 60, 12. 3., s. 4. Propagační plakát města Prahy…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 61, 13. 3., s. 4. Brněnské návštěvy, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 62, 14. 3., s. 5. O náhrobku a oltáři sv. Vojtěcha…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 62, 14. 3., s. 5. Podobizny a akvarely, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 63, 16. 3., s. 5. Štefánikův pomník pro Bratislavu, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 63, 16. 3., s. 5. Quido Mánes, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 64, 17. 3., s. 4. Ilustrace, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 65, 18. 3., s. 4. Záslužná práce, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 68, 21. 3., s. 5. Slezský malíř, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 70, 24. 3., s. 4. Aukční síň Z. Jeřábka…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 71, 25. 3., s. 4. V Síni Elánu…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 71, 25. 3., s. 4. Sochařská karikatura, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 72, 26. 3., s. 4. V Jednotě výtvarných umělců…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 72, 26. 3., s. 4. V Krasoumné jednotě, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 72, 26. 3., s. 4. V síni Mánesu…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 73, 27. 3., s. 4. O pomník Vrchlickému, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 74, 28. 3., s. 5. Herecká složka v umění, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 75, 31. 3., s. 5. Fotografové odborníci…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 75, 31. 3., s. 5. Prostřený stůl, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 77, 2. 4., s. 4. Slovinský malíř, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 79, 4. 4., s. 5. Šalda a výtvarné umění, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 81, 7. 4., s. 5. Sbírky Rudolfa II., Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 81, 7. 4., s. 5. O Petřínskou komunikaci, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 83, 9. 4., s. 4. V Hořejšově aukční síni…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 87, 14. 4., s. 4. Malířské pochopení tradice, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 89, 16. 4., s. 4. Francouzské malířství v Mánesu, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 90, 17. 4., s. 4. Rubešova galerie…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 91, 18. 4., s. 5. Ve vleku doby, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 92, 20. 4., s. 4. Za Josefem Mařatkou, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 95, 23. 4., s. 4. 119

Padesátiletý Mánes, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 98, 27. 4., s. 4. Clam–Gallasův palác…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 100, 29. 4., s. 5. Oldřich Koníček, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 101, 30. 4., s. 4. O sochařství doby Lucemburků, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 102, 1. 5., s. 5. V Myslbeku…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 103, 4. 5., s. 5. Výtvarná práce čsl. žen, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 104, 5. 5., s. 4. V Domě uměl. průmyslu…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 104, 5. 5., s. 4. Šedesátiny Vincence Kramáře, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 109, 11. 5., s. 4. Nemocnice v Motole…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 110, 12. 5., s. 4. Jevištní umělkyně, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 111, 13. 5., s. 5. Jubilejní list, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 112, 14. 5., s. 4. Žižkův pomník a veřejné úkoly, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 114, 16. 5., s. 5. Návštěva z Jugoslávie, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 115, 19. 5., s. 5. Mladý slovenský malíř, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 116, 20. 5., s. 4. V Krasoumné jednotě…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 117, 21. 5., s. 4. Bez názoru, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 119, 23. 5., s. 5. O výstavbu Prahy, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 119, 25. 5., s. 5. Čsl. avantgarda, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 122, 27. 5., s. 5. Dvojí Zlín, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 125, 30. 5., s. 5. O metaforu, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 126, 1. 6., s. 5. Nový proud za Slovenska, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 127, 2. 6., s. 4. Ze západu a z východu, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 128, 3. 6., s. 4. V Rubešově galerii…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 130, 5. 6., s. 4. Několik otázek, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 131, 6. 6., s. 5. Výstava 50 let Mánesa, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 133, 9. 6., s. 4. Rekonstrukce obrazu, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 134, 10. 6., s. 4. Oslava Prahy, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 137, 13. 6., s. 5. Podporování vědy v antice, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 137, 13. 6., s. 1. Letní program, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 139, 16. 6., s. 4. České umění bez obecenstva, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 140, 17. 6., s. 1. Aukční síň Z. Jeřábka, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 140, 17. 6., s. 4. Diletant, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 141, 18. 6., s. 4. 120

O Masarykův pomník, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 144, 22. 6., s. 5. V uměleckém kabinetě…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 144, 22. 6., s. 5. Výtvarný konvertita, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 145, 23. 6., s. 4. Od náčrtu k obrazu, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 146, 24. 6., s. 4. Umění ze Spiše, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 147, 25. 6., s. 5. Výtvarný dorost, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 149, 27. 6., s. 5. Officina pragensis, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 156, 8. 7., s. 4. Fotografická reportáž, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 158, 10. 7., s. 4. Změna kursu, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 159, 11. 7., s. 5. Umění a obecenstvo, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 160, 13. 7., s. 4. Řeka, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 165, 18. 7., s. 4. Zlínský salon, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 165, 18. 7., s. 5. Jako na zavolanou, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 168, 22. 7., s. 5. Staré umění na Slovensku, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 170, 24. 7., s. 4. Pomník v antice, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 171, 25. 7., s. 1. Veřejný úkol v novodobé společnosti, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 174, 29. 7., s. 4. Pomník středověku, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 175, 30. 7., s. 1.O reprodukční grafice, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 175, 30. 7., s. 4. Na okraj Pramenů, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 176, 31. 7., s. 4. Matisse v Pramenech, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 179, 4. 8., s. 4. O Mistru Třeboňském, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 182, 7. 8., s. 4. Henri Rousseau v Pramenech, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 183, 8. 8., s. 5. Čapkův humor, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 186, 12. 8., s. 4. Prázdninový pozdrav, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 187, 13. 8., s. 4 O Hollarovi, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 187, 13. 8., s. 5. O půdorys a perspektivu I., Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 189, 15. 8., s. 5. O vlivy a o vlivech II., Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 192, 19. 8., s. 4. V pokolení devadesátníků III., Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 195, 22. 8., s. 5. V cizím zrcadle, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 201, 29. 8., s. 5. V umění po převratu IV., Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 203, 1. 9., s. 4. Tradice v nesnázích V., Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 208, 7. 9., s. 4. Umělecký trh, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 213, 12. 9., s. 5. 121

Zapomenutý malíř, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 225, 24. 9., s. 5. Se smysly dokořán, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 227, 26. 9., s. 5. Svěží debut, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 228, 28. 9., s. 5. Sedm malířů, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 230, 1. 10., s. 4. Případ poučný i výstražný, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 232, 3. 10., s. 4. Podobiznář Prahy, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 233, 5. 10., s. 5. Výtvarnická družina, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 234, 6. 10., s. 4. Reportáž psaná akvarelem, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 236, 8. 10., s. 4. Architekt grafikem, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 238, 10. 10., s. 5. Němečtí expresionisté, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 241, 14. 10., s. 5. Umělecký kabinet…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 243, 16. 10., s. 5. Výstava Jednoty, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 245, 19. 10., s. 5. Předpoklady československého umění, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 253, 28. 10., s. 8. Výtvarné umění na Moravě, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 255, 31. 10., s. 5. Fotografický životopis, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 256, 3. 11., s. 5. Na okraji umění, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 260, 7. 11., s. 6. Švýcarská kniha, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 262, 10. 11., s. 5. Nová ročenka, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 265, 13. 11., s. 5. Maxim Kopf, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 277, 27. 11., s. 5. Z výstav, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 278, 28. 11., s. 4–5. Doslov k jubileu, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 280, 1. 12., s. 5. Kolem Osmy, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 285, 7. 12., s. 5. Vojtěch Eduard Šaff…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 285, 7. 12., s. 5. Další příslib, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 287, 9. 12., s. 5. Výstavní repríza, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 288, 10. 12., s. 5. Oslava sedmdesátin, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 290, 12. 12., s. 5. Hanuš Schwaiger, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 294, 17. 12., s. 5. Rubešova galerie…, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 294, 17. 12., s. 5. Výtvarný kouzelník, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 296, 19. 12., s. 5. Kubínův soubor, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 302, 28. 12., s. 4. Za Frant. Žákavcem, Pražské noviny CCLVIII, 1937, č. 303, 29. 12., s. 4.

122

Rozhledy Jiránkův svazek Pramenů *článek+, Rozhledy VI, 1937, č. 1–2, s. 9–10. Umění jako projev ducha *referát – Max Dvořák+, Rozhledy VI, 1937, č. 3, s. 19–20. Mezi beletrií a monografií *referát – J. Urzidil: Václav Hollar+, Rozhledy VI, 1937, č. 19, s. 144.

Slavische Rundschau Tschechoslovakische kunsthistorische Publikationen *referát – Josef Optitz: Die Plastik zur Zeit der Luxemburger – Prokop Toman: Nový slovník výtvarných umělců+, Slavische Rudschau IX, 1937, č. 4, s. 256–258.

1938 Dílo Sochař K. Kotrba zemřel *nekrolog+, Dílo XXIX, 1938–1939, s. 189–208.

Kritický měsíčník Pěstování iluzí *glosa – o výběru děl pro výstavu československého umění v Moskvě+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 1, s. 47–48. Něco o soutěžích a porotách *článek – urbanismus], Kritický měsíčník I, 1938, č. 2, s. 92–93. Případ nikoliv ojedinělý *referát – o posmrtné výstavě Mařatkově+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 2, s. 95–96. V řečích kolem barokní výstavy… *polemika – o úrovni českého baroka+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 3, s. 144. Galerijní plán *článek – o dobudování Moderní galerie+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 4, s. 187– 188. Kniha o architektuře *referát – Karel Honzík: Architektura jako Fysioplastická tvorba+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 5, s. 236–238. Průhled do nové esejistiky *referát – Josef Čapek: Umění přírodních národů+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 6, s. 273–277. Náš výtvarný barok *článek+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 7, s. 342–349. Dovětek k poznámce o soutěžích *glosa+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 7, s. 352.

123

Hlasy proti vzdělancům *glosa+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 9, s. 460–461. Duchovědy na vedlejší kolej? *glosa+, Kritický měsíčník I, 1938, č. 9, s. 462–463.

Panorama František Kovárna hovoří s V. V. Štechem *interview+, Panorama XVI, 1938, č. 6, s. 172–173.

Pražské noviny Výtvarná situace *úvaha+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 1, 1. 1., s. 8. Gotickým slovem i obrazem *referát – Cesta Karla IV. do Francie], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 8, 11. 1., s. 4. Josef Čapek jako malíř *referát – Jaromír Pečírka+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 9, 12. 1., s. 4. Corot *referát – Anna Masaryková+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 11, 14. 1., s. 4. Novoromantik *referát – Vladimír Pleiner+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 13, 16. 1., s. 4. Vincenc Beneš *referát – Antonín Matějček+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 15, 19. 1., s. 4. Tintoretto *referát – Jaromír Pečírka+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 17, 21. 1., s. 4. O pražskou fakultní nemocnici *článek+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 19, 23. 1., s. 5. Bezvýsledná soutěž *referát – soutěž na druhou budovu Národního muzea+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 22, 27. 1., s. 5. Norbert Grund *referát – Antonín Matějček+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 23, 28. 1., s. 4. Na studii o dějinách uměleckohistorické metody… *referát – Václav Richtr+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 26, 1. 2., s. 5. K jubileu *referát – T. F. Šimon], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 29, 4. 2., s. 5. Výstava mnoha jmen *referát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 30, 5. 2., s. 5. Posmrtný soubor *referát – Josef Mařatka+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 32, 8. 2., s. 5. Nejmladší umění *referát – výstava Hosté 1938 v Umělecké besedě+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 34, 10. 2., s. 4. Suchá destilace *referát – Jindřich Štyrský a Toyen+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 36, 12. 2., s. 5. Potěšující zjev *referát – Václav Richtr+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 37, 13. 2., s. 4. Šedesát let Bohumila Kafky *článek+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 39, 16. 2., s. 4. Matyáš Braun *článek+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 39, 16. 2., s. 4. Opět nová galerie *referát – Galerie Picture], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 41, 18. 2., s. 4. 124

Topičův salon… *referát – Ludvík Vacátko+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 42, 19. 2., s. 5. Umělecká beseda *referát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 43, 20. 2., s. 5. Samouk *referát – Antonín Bloman+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 44, 22. 2., s. 4. Svěží debut *referát – M. Münzerová-Neumannová+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 45, 23. 2., s. 6. Tři soubory *referát – F. Thiele; J. Peschková-Thielová; K. May], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 46, 24. 2., s. 4. Rukopis a plocha *referát – Vojtěch Sedláček+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 47, 25. 2., s. 4. Moravan ze Slovenska *referát – Jaroslav Votruba], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 48, 26. 2., s. 5. Malíř bývalé Prahy *referát – Jan Minařík+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 53, 4. 3., s. 4. Hliněná krajina *referát – F. Charvát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 55, 6. 3., s. 4. Umělecký kabinet Svépomoc… *referát – Max Švabinský a žáci+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 58, 10. 3., s. 4. O aukce *článek+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 59, 11. 3., s. 5. Oslava mecenáše *referát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 60, 12. 3., s. 5. Maďarské tisky *referát – výstava Dílo maďarských tiskařů+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 60, 12. 3., s. 5. Francouzská krajina *referát – výstava ve Feiglově galerii+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 61, 13. 3., s. 5. Fotografie *referát – J. Funke; J. Lehovec; F. Pekař; J. Sudek; J. Štyrský; F. Vobecký+ Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 62, 15. 3., s. 5. Černobílá *referát – výstava grafik v Mánesu+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 62, 15. 3., s. 5. Anglická moderní architektura *referát – časopis Stavba+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 68, 22. 3., s. 4. Okouzlení náznakem *referát – Bedřich Vaníček+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 69, 23. 3., s. 4. Pohled do dílny *referát – Miloslav Holý+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 71, 25. 3., s. 4. Výstava předchůdce *referát – Ludevít Csordák+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 72, 26. 3., s. 5. Českoněmecká umělkyně *Hermína Laukotová+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 78, 2. 4., s. 5. Kvas a touha *referát – Jaroslav Jareš+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 80, 5. 4., s. 4. 125

Pastely a kresby *referát – Karel Špillar+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 81, 6. 4., s. 4. Šedesátiny *referát – Viktor Stretti] , Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 82, 7. 4., s. 5. Život… *referát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 82, 7. 4., s. 5. Několik umělců *referát – skupina Klín+ , Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 84, 9. 4., s. 5. Život v překladu *referát – Emil Filla], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 86, 12. 4., s. 5. Pozdrav Severu *referát – výstava švédského uměleckého průmyslu+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 92, 20. 4., s. 5. Konservativní revolucionáři *referát – výstava Paříž 1938+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 97, 26. 4., s. 5. Nová skupina *referát – Klub výtvarných umělců v Krasoumné jednotě+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 98, 27. 4., s. 5. Tři mladší *referát – F. Kotvald; M. Malina; Solovjev], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 100, 29. 4., s. 5. Malířka *referát – Anna Roškotová+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 101, 30. 4., s. 5. Stylisace krajiny *referát – V. V. Novák+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 106, 6. 5., s. 4. Rukou a okem *referát – František Ženíšek+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 112, 13. 5., s. 5. Cestami smyslů *referát – Oldřich Blažíček+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 115, 17. 5., s. 5. Za Ivanem Mrkvičkou *nekrolog+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 117, 19. 5., s. 5.s Dva soubory *referát – Ernst Neuschul; Ante Trstenjak], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 117, 19. 5., s. 5. Mistr Theodorik [referát – Jan Loriš+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 119, 21. 5., s. 5. O nové pojetí architektury *referát – Karel Honzík+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 121, 24. 5., s. 5. Poznámka k soutěžím *glosa – soutěž o pomník J. Vrchlického+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 123, 26. 5., s. 5. Lužický Srb *referát – Měrčin Nowak+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 127, 1. 6., s. 5. Českoněmecký malíř *referát – Antonín Samz+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 128, 2. 6., s. 4. Tři soubory *referát – V. Trefil; V. Šrůtek; K. Liška+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 129, 3. 6., s. 4. Bezvýsledná soutěž *glosa – soutěž na Masarykův pomník+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 133, 9. 6., s. 5. Srůstání s prostředím *referát – Bohdan Heřmanovský+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 134, 126

10. 6., s. 5. Národní pobožnost *referát – výstava Postavy českých dějin+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 136, 12. 6., s. 5. Pohled do výstavy *referát – výstava Pražské baroko+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 143, 22. 6., s. 4. Praha a malíři *referát – výstava Praha, jak ji vidí naši umělci+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 148, 28. 6., s. 5. Upomínkový předmět *glosa+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 150, 1. 7., s. 5. Černobílá Praha *referát – výstava grafiky+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 152, 3. 7., s. 6. Výstava kreslířů *glosa+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 154, 8. 7., s. 5. Církevní výšivky *referát – výstava+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 160, 15. 7., s. 5. Umělecko-průmyslová škola *referát – výroční výstava+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 161, 16. 7., s. 5. Průmysl a průmyslové školení *úvaha+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 162, 17. 7., s. 5. Umění na Slovensku *referát – výstavy v Košicích+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 178, 5. 8., s. 4. Od barokní výstavy k museu *úvaha+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 182, 10. 8., s. 4. Druhá výstava baroka *referát – výstava Pražské baroko+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 185, 13. 8., s. 5. Za Karlem Kotrbou [nekrolog], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 188, 18. 8., s. 5. Greco a Goya *referát – nové akvizice Státní galerie+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 189, 19. 8., s. 4. Lidový dřevoryt *referát – Ferdiš Duša+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 194, 25. 8., s. 4. Na okraj Štechových dějin umění *referát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 196, 27. 8., s. 5. O švédském stavitelství *referát – časopis Styl+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 197, 28. 8., s. 5. Vyznání a zasvěcení *referát – Josef Čapek: Umění přírodních národů+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 198, 30. 8., s. 5. Ze strany renaissance *referát – Arne Novák: Praha barokní+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 208, 10. 9., s. 5. Podobenství našeho osudu *referát – výstava Náš voják v umění XIX. a XX. století+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 212, 15. 9., s. 5. 127

Česká kresba *referát – Vojtěch Volavka, Ladislav Sutnar], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 213, 16. 9., s. 5. Za hlasem kořenů *úvaha+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 232, 8. 10., s. 4. Viktor Barvitius *referát – Hana Volavková+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 241, 19. 10., s. 4. Nad aukčním seznamem *glosa], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 242, 20. 10., s. 4. Konec diletantismu *referát – sborník Život+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 244, 22. 10., s. 4. Popřevratová galerie *referát – galerie Desideria Boettingra], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 246, 25. 10., s. 4. Goya *referát – Vladimír Novotný+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 247, 26. 10., s. 4. Muzeum v Českých Budějovicích *referát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 249, 28. 10., s. 5. Příspěvek k baroku *referát – sborník spolku Hollar+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 252, 3. 10., s. 4. Knížka důvtipná i vtipná *Bohumil Markalous: Co je umění+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 253, 4. 10., s. 4. Žák Myslbekův *referát – Alois Antoš+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 260, 12. 10., s. 4. Sborník *referát – sborník Výtvarná práce+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 262, 15. 10., s. 4. Dvě knihy *referát – Jarmil Krejcar: Nejnovější zprávy z minulého století; Z křižovatky nad Vltavou, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 263, 16. 10., s. 4. Výtvarné starosti *úvaha+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 265, 18. 10., s. 6. O kritice a kritiku *úvaha+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 269, 23. 10., s. 4. Francouzské umění na naší půdě *referát – Boris Losský+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 270, 24. 10., s. 4. Doba a my *referát – studie Oldřicha Stefana+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 274, 29. 10., s. 4. Prezident a výtvarné umění *článek+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 276, 1. 12., s. 9. O Tyršově domě *referát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 278, 3. 12., s. 4. Pod tíhou osudu [glosa], Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 280, 6. 12., s. 4. Česká malba gotická *referát – Antonín Matějček+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 282, 8. 12., s. 4. Akad. malíř Em. Frinta… *referát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 282, 8. 12., s. 4. Naši grafikové *referát – výroční výstava spolku Hollar+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 284, 10. 12., s. 4. 128

Mladý krajinář *Josef Vacke+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 287, 14. 12., s. 6. Český kraj *referát – stejnojmenná výstava+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 290, 17. 12., s. 6. M. Beránkovi… *referát+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 291, 18. 12., s. 5. Jihočeští *referát – výstava spolku+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 297, 25. 12., s. 7. Dva přátelé *referát – Jan Zrzavý; Adolf Gärtner+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 298, 28. 12., s. 4. Naposled *rozloučení se s čtenáři+, Pražské noviny CCLIX, 1938, č. 301, 31. 12., s. 4.

Rozhledy Umění na Slovensku *referát – o stejnojmenné publikaci+, Rozhledy VII, 1938, č. 1, s. 1–2. Jubileum Štencova Umění *článek+, Rozhledy VII, 1938, č. 1, s. 4. Prameny pokračují *článek+, Rozhledy VII, 1938, č. 4, s. 35.

1939 Knižní publikace Česká střízlivost a český pathos, Praha 1939. Karel Kotrba, Praha 1939. Zemi milované… – Mánesův odkaz národu, Praha 1939.

Dílo Čas nečeká *článek], Dílo XXX, 1939–1940, s. 9–14. Oko jindy a dnes *článek+, Dílo XXX, 1939–1940, s. 41–44. Oslabení hmatu *článek+, Dílo XXX, 1939–1940, s. 98–104. České malířství let devadesátých *článek+, Dílo XXX, 1939–1940, s. 73–77, 169–177. Věci duše zbavené *článek], Dílo XXX, 1939–1940, s. 122–129. Umělec našeho věku *článek+, Dílo XXX, 1939–1940, s. 223–228.

Literární noviny Česká malba gotická *referát – Antonín Matějček+, Literární noviny XII, 1939, č. 1, s. 13. Podobizna neboli tvář duše *článek+, Literární noviny XII, 1939, č. 5, s. 87–88, 93. O české ilustraci *článek+, Literární noviny XII, 1939, č. 8–9, s. 167–170.

129

Kritický měsíčník Z mladých let Karla Škréty… *referát – Vincenc Kramář: Z mladých let Karla Škréty+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 1, s. 45–46. Knížka o malíři Tittelbachovi *referát – Karel Konrád: Malíř Vojtěch Tittelbach+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 1, s. 46. O Státní regulační komisi *glosa+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 1, s. 48. O urbanistickou studijní kancelář *glosa+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 2, s. 94–95. Chrám znovuzrození *referát – František Žákavec: Chrám znovuzrození+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 2, s. 96. O smyslu tradice [esej], Kritický měsíčník II, 1939, č. 3, s. 97–101. Přehlídkou české uměleckohistorické práce… *referát – Zdeněk Wirth+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 3, s. 139–140. Studie o renesanci *referát – O Fillově studii+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 3, s. 144. Básníka „Našich“ Josefa Holečka… *glosa+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 4, s. 190–191. Rozdíly duší *úvaha+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 4, s. 191–192. Slova a myšlení *glosa+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 5–6, s. 262, 264. Alšův Špalíček *poznámka+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 5–6, s. 268. Umění národní a umění lidové *úvaha+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 7, s. 314–321. Nová knihovna Svazky *zpráva+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 7, s. 332–333. Svazky *zpráva+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 8, s. 384. Nad knihou Alšových pohádek *zpráva+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 9, s. 427. Prameny vstupují… *zpráva+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 9, s. 429–430. K příručkám o uměleckém průmyslu *zpráva+, Kritický měsíčník II, 1939, č. 9, s. 431–432.

Národní práce Mánesův odkaz národu *rozhovor – s Františkem Kovárnou o připravované knize+, Národní práce XV, 1939, č. 206, 30. 7., s. 10.

130

1940 Knižní publikace Bezmíř, Praha 1940. České malířství let devadesátých, Praha 1940. Malíř Josef Holub, Kralupy nad Vltavou 1940. Miloslav Holý, Praha 1940. Vojtěch Sedláček, Praha 1940.

Dílo Před tváří obecenstva *článek+, Dílo XXXI, 1940–1941, s. 41–44, 85–101. Kavánovo místo v jeho pokolení *článek+, Dílo XXXI, 1940–1941, s. 234–240.

Kritický měsíčník Sběratelství *článek+, Kritický měsíčník III, 1940, č. 3, s. 139–140. V Akordu č. 4 uvítal… *polemika+, Kritický měsíčník III, 1940, č. 3, s. 141–142. Výtvarné umění *úvaha+, Kritický měsíčník III, 1940, č. 9, s. 393–401. Výtvarná kultura rezignuje [glosa], Kritický měsíčník III, 1940, č. 9, s. 427–428. Nejmladší pokolení hledá se… *glosa+, Kritický měsíčník III, 1940, č. 9, s. 430–431. České poměry *glosa+, Kritický měsíčník III, 1940, č. 10, s. 459.

Lidové noviny Koroptví hejno *sloupek+, Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 81, 15. 2., s. 1–2. Liščí stopa *sloupek+, Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 87, 18. 2., s. 1–2. Borovice [sloupek], Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 149, 23. 3., s. 1–2. Paměť kraje *sloupek+, Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 169, 4. 4., s. 1–2. Zahájení XXII. Biennale *referát+, Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 261, 26. 5., s. 4. Psáno na pařezu *sloupek+, Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 352, 14. 7., s. 1–2. Pod Bílou horou *sloupek+, Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 426, 23. 8., s. 1–2. Umělec ustupuje dílu *úvaha+, Lidové noviny XXXXVIII, 1940, č. 496, 30. 9., s. 3.

131

Panorama Poznámky o ilustraci *článek+, Panorama XVIII, 1940, č. 10, s. 156.

Studentský časopis Dnes se mi dostane Studentský časopis zřídka do rukou… *článek+, Studentský časopis XX, 1940–1941, č. 6–7, s. 166–167.

Volné směry Budování našich výtvarných tradic, Volné směry XXXVIII, 1940, s. 4–8, 17–20.

1941 Knižní publikace František Bílek, Praha 1941. František Kaván, Praha 1941. Výtvarné epištoly, Praha 1941.

Dílo O lidovém umění *článek+, Dílo XXXII, 1941–1942, s. 48–51. Kořeny našeho regionalismu *článek+, Dílo XXXII, 1941–1942, s. 74–79. Budování našich výtvarných tradic *článek+, Dílo XXXII, 1941–1942, s. 48–51.

Kritický měsíčník Detaily v soutěžích *glosa+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 1, s. 46–47. Námět a obecenstvo *článek+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 2, s. 60–63. Starší vědecká a teoretická literatura… *glosa+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 2, s. 88–89. Ani příležitostí, ani přestávkou není doba… *glosa+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 2, s. 95–96. Doslov k jedné poznámce *glosa+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 3, s. 139–140. Poklady národního umění *zpráva+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 4, s. 186–187. Na podobě české knihy… *glosa+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 4, s. 189–190. Na prahu nových cest výtvarných *článek+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 5, s. 215–222. Tři sbírky monografií… *zpráva+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 7–8, s. 289–290. 132

Vlna výtvarného historismu *úvaha+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 9, s. 317–319. Z umělecké Besedy v Praze… *polemika+, Kritický měsíčník IV, 1941, č. 9, s. 322.

Panorama Hajný z Hostišova *fejeton+, Panorama XIX, 1941, č. 6, s. 90–91.

1942 Kritický měsíčník Jarmila Kubíčková: Jindřich Prucha *referát+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 1., s. 31-32. Naděžda Melniková-Papoušková: Putování za lidovým uměním *referát+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 2., s. 59-62. Mezi životem a theorií *referát – V. V. Štech: Pod povrchem tvarů+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 3., s. 73-77. Po studijní výtvarné edici… *glosa – o nedostatku souhrnných publikací o výtvarném umění+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 3., s. 103. Cesta k umění… *referát – stejnojmenná edice+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 3., s. 106-107. Architektura… *glosa – Jan Koula], Kritický měsíčník V, 1942, č. 3., s. 108. Dílo Jana Zrzavého *referát+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 4., s. 137–139. František Kubišta: Bohumil Kubišta *referát+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 4., s. 139–140. Historizace a historismus *úvaha+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 7., s. 217–225. Malé jubileum *článek+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 8., s. 284–285. Vstup do další padesátky Pramenů… *zpráva+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 8., s. 286–287. O české karikatuře XIX. století *referát+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 8., s. 287–288. O pohádku *úvaha+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 9–10., s. 300–306. Karel Šourek: Lidové umění v Čechách a na Moravě *referát+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 9– 10., s. 333–337. Jaroslav Pešina: Česká moderní grafika *referát+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 4., s. 337–338. Technika… *úvaha+, Kritický měsíčník V, 1942, č. 9–10., s. 344–346.

133

1943 Knižní publikace O sochaři Janu Myškovi *úvaha+, in: Pavel Nauman, Pomník kovu trvalejší, Praha 1943, s. 312–319.

Dílo Smysl 19. století [článek], Dílo XXXIII, 1943–1944, s. 46.

1945 Knižní publikace Deset vývojových kreseb prof. Zd. Kratochvíla, Praha 1945. Jan Kojan, Praha 1945. Umění v době Boženy Němcové, in: Hana Veletovská-Humlová (ed.), Z dob Boženy Němcové II, Brno 1945, s. 163–174.

Dílo Před obrazy Karla Holana, Dílo XXXIV, 1945–1946, s. 269–278.

Kritický měsíčník Výtvarné umění jde do budoucna *úvaha+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 1, s. 41–42. Karikaturista František Bidlo *vzpomínka+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 1, s. 44. Výtvarné školení *pojednání+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 2, s. 57–60. Informace znamenají důvěru v soudnost člověka…*glosa+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 2, s. 66. První naše plakáty… *glosa+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 3–5, s. 135–136. Památkovým zákonem *glosa+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 3–5, s. 136. K článku o výtvarném školení *glosa], Kritický měsíčník VI, 1945, č. 6–7, s. 176–178. O plakátech *glosa+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 6–7, s. 182–183. Dvojí výtvarná tvář za války *pojednání+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 8, s. 207–213. Časopisecká a novinářská kresba *glosa+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 8, s. 216. 134

Čestný titul národního umělce *glosa+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 9–10, s. 257–258. Výtvarné poměry *glosa+, Kritický měsíčník VI, 1945, č. 9–10, s. 260.

1946 Knižní publikace Listy mrtvému příteli, Praha 1946. O kulturu v socialismu, Praha 1946. Socialismus a národní kultura, Praha 1946.

Kritický měsíčník Případu Myslbeka… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 1–2, s. 38–39. S institucí národních umělců… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 1–2, s. 48. Případem z pavlače… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 3, s. 72–73. Picassovi… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 3, s. 74. Německé vysoké školy… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 3, s. 76. Úroveň dětské knihy… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 3, s. 77. Chrám svatého Víta… *zpráva+, Kritický měsíčník VII, č. 3, s. 78. České akademii věd a umění… *zpráva+, Kritický měsíčník VII, č. 3, s. 79. Model a umění… *pojednání+, Kritický měsíčník VII, č. 4–6, s. 110–114. Blok výtvarných umělců… *zpráva+, Kritický měsíčník VII, č. 4–6, s. 134–135. Smíšené pocity vzbudila… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 4–6, s. 139–140. Ve vyježděných kolejích… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 4–6, s. 142–143. Výtvarnou událostí… *zpráva+, Kritický měsíčník VII, č. 7, s. 167. Poznámka o naší výtvarné zahraniční politice… *polemika+, Kritický měsíčník VII, č. 8–9, s. 202–204. Mládeži to nejlepší… *polemika+, Kritický měsíčník VII, č. 8–9, s. 205. Volba výtvarných akademiků *polemika+, Kritický měsíčník VII, č. 8–9, s. 206. Ve věci výročních celostátních výstav… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 8–9, s. 207. Město Prahu… *glosa+, Kritický měsíčník VII, č. 17–18, s. 417–418. Nadšení a oslavování *zpráva+, Kritický měsíčník VII, č. 17–18, s. 419–420. Mladému slovenskému umělci… *zpráva+, Kritický měsíčník VII, č. 17–18, s. 421–422. O tvorbu životního slohu *rozbor+, Kritický měsíčník VII, č. 19, s. 425–428. 135

1947 Dílo Cesta k pokolení let devadesátých *článek+, Dílo XXXV, 1947, s. 83–91. Pokolení let devadesátých *článek+, Dílo XXXV, 1947, s. 154–158.

Kritický měsíčník Miroslav Míčko: Malíř svého lidu *referát+, Kritický měsíčník VIII, 1947, č. 5–6, s. 147–148. Archiv nepokládá nikdo… *glosa+, Kritický měsíčník VIII, 1947, č. 5–6, s. 154–155. Jarmila Kubíčková: Čtení o Jindřichovi *referát+, Kritický měsíčník VIII, 1947, č. 7–8, s. 201. Sovětští malíři mezi námi *článek+, Kritický měsíčník VIII, 1947, č. 9–10, s. 211–216. J. B. Svrček: F. X. Šaldy boje a zápasy o výtvarné umění *referát+, Kritický měsíčník VIII, 1947, č. 19–20, s. 472–473. Poznámky ke sjezdu německých spisovatelů *úvaha+, Kritický měsíčník VIII, 1947, č. 19–20, s. 474–476.

1948 Knižní publikace O sebeurčení našeho malířství, Praha 1948.

Kritický měsíčník Antonín Matějček: Antonín Hudeček *referát+, Kritický měsíčník IX, 1948, č. 1–2, s. 36–38. Neznalost ruského umění… *polemika – Arnošt Kolman+, Kritický měsíčník IX, 1948, č. 1–2, s. 38–39. Do kostýmu Sanch Panzy… *polemika – J. Hromádka+, Kritický měsíčník IX, 1948, č. 1–2, s. 40– 41. V. V. Štech: Čtení o Antonínu Slavíčkovi *referát+, Kritický měsíčník IX, 1948, č. 3–4, s. 99–100. Aktuální otázka monumentality… *glosa – výstava Mikoláše Alše+, Kritický měsíčník IX, 1948, č. 3–4, s. 104–105.

136

VIII SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH 1. Marie a Jan Kovárnovi, rodiče Františka Kovárny. Foto: Památník národního písemnictví. 2. František Kovárna jako maturant na Jiráskově gymnáziu v Praze, 1924. Foto: z rodinného archivu potomků. 3. Průkazová fotografie z Kovárnova univerzitního indexu, 1924. Foto: Památník národního písemnictví. 4. Dopis od Edvarda Muncha, který Kovárna obdržel jako redaktor Volných směrů, 1928. Foto: Památník národního písemnictví. 5. Karel Holan, Portrét Františka Kovárny, 1928, olej, rozměry neznámé, v majetku potomků. Foto: z rodinného archivu potomků. 6. Úvodní slovo Františka Kovárny na výstavě Nezávislých (v popředí Socha z pískovce Karla Lidického), patrně 1933. Foto: z rodinného archivu potomků. 7. František Kovárna, kolem roku 1935. Foto: z rodinného archivu potomků. 8. František Kovárna u Karlova mostu, kolem roku 1935. Foto: z rodinného archivu potomků. 9. František Kovárna, kolem roku 1940. Foto: z rodinného archivu potomků. 10. Manželé Kovárnovi s dcerou Marií před rozestavěným domem v Bezmíři od architekta Karla Honzíka, patrně v létě 1939. Foto: Památník národního písemnictví. 11. Dcera Marie s tetou v Bezmíři, patrně v létě 1939. Foto: Památník národního písemnictví. 12. František Kovárna, druhá polovina čtyřicátých let. Foto: z rodinného archivu potomků. 13. František Kovárna mezi kolegy z České strany národně sociální, mezi lety 1945– 1948. Foto: z rodinného archivu potomků. 14. Dopis na rozloučenou před odchodem do exilu, duben 1948. Foto: Památník národního písemnictví. 15. Pohled do zahrady domu v Bezmíři, duben 2010. Foto: Jiří Koukal.

137

IX OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

1. Marie a Jan Kovárnovi, rodiče Františka Kovárny. Foto: Památník národního písemnictví. 138

2. František Kovárna jako maturant na Jiráskově gymnáziu v Praze, 1924. Foto: z rodinného archivu potomků.

139

3. Průkazová fotografie z Kovárnova univerzitního indexu, 1924. Foto: Památník národního písemnictví.

140

4. Dopis od Edvarda Muncha, který Kovárna obdržel jako redaktor Volných směrů, 1928. Foto: Památník národního písemnictví.

141

5. Karel Holan, Portrét Františka Kovárny, 1928, olej, rozměry neznámé, v majetku potomků. Foto: z rodinného archivu potomků.

142

6. Úvodní slovo Františka Kovárny na výstavě Nezávislých (v popředí Socha z pískovce Karla Lidického), patrně 1933. Foto: z rodinného archivu potomků.

143

7. František Kovárna, kolem roku 1935. Foto: z rodinného archivu potomků.

144

8. František Kovárna u Karlova mostu, kolem roku 1935. Foto: z rodinného archivu potomků.

145

9. František Kovárna, kolem roku 1940. Foto: z rodinného archivu potomků.

146

10. Manželé Kovárnovi s dcerou Marií před rozestavěným domem v Bezmíři od architekta Karla Honzíka, patrně v létě 1939. Foto: Památník národního písemnictví.

147

11. Dcera Marie s tetou v Bezmíři, patrně v létě 1939. Foto: Památník národního písemnictví.

148

12. František Kovárna, druhá polovina čtyřicátých let. Foto: z rodinného archivu potomků.

149

13. František Kovárna mezi kolegy z České strany národně sociální, mezi lety 1945– 1948. Foto: z rodinného archivu potomků.

150

14. Dopis na rozloučenou před odchodem do exilu, duben 1948. Foto: Památník národního písemnictví.

151

152

X

SUMMARY

The presented work reflects life and theoretical work of Professor František Kovárna (1905– 1952), who was an art critic, theoretician and historian. He studied art history and aesthetics at the Faculty of Arts of Charles University under Professors Birnbaum, Zich and Matějček and later worked as a professor of aesthetics at the Pedagogical Faculty. He published dozens of studies and monographs about Czech art of the 19th and 20th century, but in 1948 he was forced into exile by the communist regime. Since then his life and work fell into oblivion. We managed to collect all important biographical and bibliographical information as a ground for further research activity. The archival research of Kovarna's estate provided us with a number of important materials. We used them to chart some of Kovarna's personal relationships with artists, art theorists and cultural figures. In addition we discovered two Kovarna's unfinished manuscripts about Czech art of the 19th century and Czech inter-war art. Further study of these files can undoubtedly provide an insight into the contemporary methodology of art history. Unfortunately, it also appeared that all descendants of Frantisek Kovarna live abroad and some of his works created in exile are probably lost. The theoretical part of the thesis attempts to show the development of Kovarna's ideas. From early days of Šalda's influence to mid-thirties as he absorbed the structuralist way of thinking and terminology. Since then he dealt with the issue of center and periphery, and the influence of nationality in art. He was interested in the functioning of art in a social context and perceived methodological crisis of art history.

153

XI ANOTACE Jméno a příjmení: Katedra: Vedoucí práce:

dějin umění Prof. PhDr. Milan Togner

Rok obhajoby:

2011

Název práce:

Profesor František Kovárna (1905–1952) Umělecká teorie 1928–1938

Název v angličtině:

Professor František Kovárna (1905–1952) Art theory 1928–1938

Anotace práce:

Diplomová práce se zabývá životem a teoretickým odkazem profesora Františka Kovárny.

Klíčová slova:

František

Kovárna,

estetika,

výtvarná

kritika,

strukturalismus,

F. X. Šalda, Otakar Zich, Jan Mukařovský, Karel Teige Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině:

This Master thesis attempts to provide a biography and an early art theory of Professor František Kovárna.

František Kovárna, aesthetics, art criticism, strukturalism, F. X. Šalda, Otakar Zich, Jan Mukařovský, Karel Teige

Přílohy vázané v práci:

Obrazová příloha s. 138–152, celkem 15 obr.

Rozsah práce:

154 stran

Jazyk práce:

Čeština

154