UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE
Dagmar BAŤOVÁ
Základní zdroje a příčiny migrace žadatelů o azyl v České republice
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Robert Stojanov
OLOMOUC 2006
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a veškeré použité prameny jsem uvedla v seznamu literatury.
V Olomouci 1. května 2006
………………………………… podpis
2
Touto cestou bych chtěla poděkovat Mgr. Robertu Stojanovovi, že mi umožnil podílet se na projektu „Zdroje a příčiny příchodu osob z oblastí původu do azylové infrastruktury
České republiky“, jehož zadavatelem je Správa uprchlických zařízení Miniserstva vnitra
ČR. Dále pak Mgr. Kristýně Křížové za konzultace při zpracování analýzy rozhovorů a Michaele Pokrupové za pomoc při získávání rozhovorů.
3
Vysoká škola: Univerzita Palackého
Fakulta: Přírodovědecká
Katedra: Geografie
Školní rok: 2004/2005
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU)
pro Dagmar Baťovou obor
Mezinárodní rozvojová studia
Název tématu: Základní zdroje a příčiny migrace žadatelů o azyl v České republice
Zásady pro vypracování:
1. Vymezení základních termínů 2. Migrační pohyby 2.1. Stručný popis migračních pohybů ve světě od roku 1990 2.2. Migrační pohyby do České republiky od roku 1990 3. Právní normy 3.1. Mezinárodní 3.2. České 4. Základní zdroje a příčiny migrace ve světě 5. Imigrační politika České republiky 6. Azylanti a žadatelé o azyl v České republice 6.1. Nejčastější země původu 6.2. Charakteristika podle dalších kritérií 7. Motivace k migraci – sociologický výzkum 7.1. Rozdělení do základních kategorií 7.2. Rozdělení dle národnosti 8. Závěrečné vyhodnocení výzkumu
Rozsah grafických prací: Rozsah průvodní zprávy: 10 000 – 12 000 slov
Seznam odborné literatury: Čepelka, Č., Jílek, D., Štruma P., Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. Brno: Masarykova univerzita. 1997. Castles, S., Miller, M. J., The age of migration, New York: Palgrave Macmillan. 2003. Slavíková, K., Předpisy o cizincích a uprchlících. Praha: Linde Praha, 1996. Šisková, T., Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál. 2001. Český statistický úřad. Cizinci v České republice. Praha: Scientia. 2003. Český statistický úřad. Cizinci v České republice. Praha: Scientia. 2004. Parnwell, M. Population Movements and the Third World. Routledge, London and New York 1993.
Vedoucí bakalářské práce: Robert Stojanov
Datum zadání bakalářské práce: 19. 5. 2005 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2006
L.S
................................................ Vedoucí katedry
V Olomouci
dne
19. 5. 2005
.......................................................... Vedoucí bakalářské práce
Obsah 1. Úvod....................................................................................................... 7 2. Metodologie.................................................... .......................................9 3. Vymezení základních termínů............................................................. 12 4. Migrační pohyby................................................................................... 14 5. Stručný popis migračních pohybů ve světě od roku 1990.................16
6. Migrační pohyby do České republiky od roku 1990..........................19
7. Právní normy.................................................................................. ......22 7.1. Mezinárodní právní normy..................................................... 22 7.2. České a evropské právo.......................................................... 23
7.3 Migrační politika České republiky.......................................... 25
8. Žadatelé o azyl a azylanti v České republice...................................... 27
8.1. Vývoj počtu žadatelů o azyl a azylantů.................................. 27
8.2. Azylové řízení.........................................................................27 8.3. Azylová zařízení..................................................................... 29 8.4. Žadatelé o azyl a azylanti ve statistikách................................30 9. Realizace výzkumu............................................................................... 33 9.1. Poznatky z geografické analýzy............................................. 33 9.2. Analýza rozhovorů..................................................................34 9.3. Shrnutí výzkumné části.......................................................... 41
10. Závěr.................................................................................................... 43 11. Summary............................................................................................. 44 12. Rejstřík................................................................................................ 46 13. Použitá literatura................................................................................ 47 Přílohy........................................................................................................50
6
1. Úvod Předmětem této bakalářské práce je migrace žadatelů o azyl do České republiky. V minulém roce uplynulo teprve patnáct let od doby, kdy zde první uprchlík požádal o
azyl. Téma uprchlictví je ožehavé v České republice stejně jako v celé tzv. západní
civilizaci. Informace o těchto lidech jsou často zkreslovány médii a následně využívány
politiky v předvolební rétorice. Velká část populace zaměňuje pojmy cizinec, azylant,
žadatel o azyl a uprchlík. Můžeme se tak setkat s názorem, že Česká republika přiznává
příliš mnoho azylů, čímž ohrožuje své zájmy. Takové názory nejčastěji plynou
z neznalosti, neboť azylanti se podílí na počtu u nás legálně pobývajících cizinců pouze setinami procenta. Mnoho obyvatel bohatých zemí si jistě klade otázku proč tito lidé opouští své domovy a podstupují často neúměrně velká rizika, aby dosáhli svého cíle. Odpovědi nám však mohou poskytnout jen lidé s touto zkušeností. Hlavním cílem práce není pouze zachytit nejvýznamnější zdrojové země, ze kterých k nám přicházejí žadatelé o azyl respektive azylanti. Ale také příčiny a okolnosti jejich příchodu. Zmiňuje rovněž legislativu a imigrační politiku, které mohou ovlivnit
rozhodnutí migranta zvolit tu či onu cílovou zemi. Práce se však nesnaží za každou cenu
najít objektivní řešení, spíše jde o okolnosti odchodu a subjektivní vnímání důvodů k němu. Tato práce si neklade za cíl suplovat práci orgánů, které se podílejí na azylovém
řízení. Zjištění objektivních příčin bychom mohli označit za téměř nemožné. Navíc by bylo
eticky zpochybnitelné, neboť by bylo nutné narušovat soukromí osob, které by v dobré víře, že jim nic nehrozí, poskytli informace.
Tato bakalářská práce má dvě části. V první teoretické části jsou vymezeny
termíny, které jsou použity. Dále jsou nastíněny možnosti klasifikace migračních pohybů a teoretické přístupy k nim. Práce se též zabývá procesem migrace po roce 1990 a to jak ve světě tak na našem území. Zařazena byla také kapitola Právní normy, která se zabývá mezinárodními
právními závazky v oblasti uprchlictví a českými a evropskými právními normami, jenž se
této problematiky dotýkají. V podkapitole Migrační politika jsou naznačeny přístupy k otázce imigrace z hlediska politických nástrojů.
Kapitola Žadatelé o azyl a azylanti v České republice se zabývá vývojem počtu
těchto osob na našem území, azylovým řízením a azylovým zařízením. Obsahuje také 7
podkapitolu Žadatelé o azyl a azylanti ve statistikách, která odpovídá na otázku zdrojových zemí těchto imigrantů.
V druhé části je zpracována praktická část s názvem Realizace výzkumu –
příčiny a zdroje migrace žadatelů o azyl. V níž je vysvětlen způsob výběru respondentů. Následuje stručná geografická analýza a charakteristika těchto osob. A dále pak analýza rozhovorů. Kapitolu uzavírá stručné shrnutí tohoto krátkého výzkumu. Práce dále obsahuje krátkou geografickou analýzu zvoleného regionu, která je zaměřena na jevy, které mohou ovlivňovat migrační proudy. K práci jsou přiloženy grafy, mapa azylových zařízení a další přílohy.
8
2. Metodologie Teoretická část
V teoretické části této práce byla využita jak analýza dat z tištěných publikací, tak
analýza dat, která jsou dostupná pouze v elektronické podobě. V druhém případě šlo
především o oficiální stránky státních a nestátních institucí. V prvé řadě bylo využito
informací z oficiálních stánek státních orgánů jako jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo vnitra a jeho Odbor pro azylovou a migrační politiku, dále pak Správa
uprchlických zařízení a Český statistický úřad, jenž vydává statistická data o cizincích v České republice i v tištěné formě. Tato data jsou však publikována s více než ročním
zpožděním. Dále jsou zde zpracovány informace z webových stránek organizací, které se migrací zabývají, jsou to: Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) a
Konzorcium organizací pracujících a uprchlíky v České republice. Dále pak články v elektronické formě, které jsou v jiné podobě nedostupné. Mezi publikace, které byly použity, patří monografie a sborníky věnující se migraci, knihy věnující se problematice uprchlictví v právním rámci a již zmiňované publikace Českého statistického úřadu. 1
Teoretická část je tak převážně kompilací informací z předchozí analýzy.
Výzkumná část
Výzkumná část se zabývá především příčinami migrace žadatelů o azyl a
azylantů. Dále se věnuje jejich očekáváním do budoucna, respektive jejich přáním a také
vnímáním systému azylového řízení a zařízení. Tato část práce má formu kvalitativního
sociologického výzkumu, tzn. bylo využito částečně standardizovaných rozhovorů, které se uskutečnily v rámci výzkumného projektu „Zdroje a příčiny příchodu osob z oblastí
původu do azylové infrastruktury České republiky“. Tato bakalářská práce tak využívá také konceptualizace a geografické analýzy vzešlé z tohoto projektu. Pokud využíváme metodologie kvalitativního výzkum, je nutné si odpovědět na otázky: kdo? jak? kým? kde? Odpověď na první otázku zní žadatelé o azyl. Původním Tyto publikace jsou však svým názvem velmi matoucí, neboť v knize Cizinci v České republice 2005, jsou nejnovější data z roku 2004 a ne z roku 2005, jak by se dalo očekávat. 1
9
záměrem bylo najít respondenty i mezi azylanty, ale to se ukázalo jako velmi problematické kvůli navázání kontaktu. Jedinou schůdnou možností by bylo kontaktovat tyto osoby přes organizace, které jim poskytují poradenské služby, ale ty kontakty neposkytují z etických důvodů. Všechny osoby byly v ekonomicky aktivním věku. Protože k nám přichází poměrně hodně cizinců z bývalého Východního bloku, zaměřila jsem se na tuto skupinu. Ta by byla i přes toto vymezení velmi široká, proto jsem se rozhodla zaměřit na cizince přicházející z postsovětské Střední Asie (Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán). Země Střední Asie jsou politicky poměrně nestabilní a můžeme předpokládat příchod lidí z konkrétních politických důvodů. K této skupině byl připojen Afghánistán, který byl zasažen válkou a je také stále velmi politicky nestabilní. Nakonec bylo zařazeno i Mongolsko, které je oproti předchozím zemím poměrně stabilní, ale objevují se zde jiné velmi závažné problémy, které by mohli lidi podněcovat k odchodu, jako jsou například problémy environmentálního charakteru. Počet respondentů z jednotlivých zemí byl stanoven podle proporčního zastoupení mezi žadateli o azyl z jednotlivých zemí, kteří zažádali o azyl mezi lety 2000 a 2005. Snahou bylo dodržet genderovou vyváženost, tedy mít přibližně stejný počet respondentek a respondentů. Tento poměr je mezi žadateli sice jiný, ale jde o to spíše ukázat, jestli je jiný pohled na příčiny odchodu mezi muži a ženami, než simulovat sociální skupinu žadatelů o azyl, jak by tomu bylo v případě využití dotazníků. Všechny rozhovory proběhly v azylových zařízeních. Bylo uskutečněno deset rozhovorů, z nichž sedm bylo zaznamenáno autorkou práce a tři vyškolenou kolegyní. Na začátku byl komunikační partner seznámen s výzkumem a jeho záměrem. Většinou byly rozhovory zaznamenávány na diktafon. Pokud si to respondent nepřál, byly prováděny pouze zápisky. Taková situace nastala pouze v jednom případě. Důležitým
bodem při sběru rozhovorů byl odstup od azylového řízení, což v praxi znamená
distancovat se od azylového řízení takovým způsobem, aby byl respondentům
srozumitelný. Můžeme totiž předpokládat, že žadatelé o azyl přizpůsobují své výpovědi
v azylovém řízení tak, aby zvýšili šanci na získání azylu. Tuto možnost potom nelze plně vyloučit ani při výzkumu. Z toho vyplývá i volba otázek. V rozhovorech byly pokládány otázky na téma:
domova, země původu, rodiny, zaměstnání, vzdělání, stylu života, udržování kontaktu s domovskou zemí, způsobu odjezdu a jeho okolností, způsobu získávání informací o zemi, do které chtějí přijet, místa, kde by si přáli žít, azylové zařízení a přání a sny. V žádném rozhovoru nebyla položena otázka na příčiny odchodu přímo. (Příloha 1) 10
Při analýze byla pozměněna jména respondentů, aby nemohlo dojít k jejich
identifikaci. Bylo využito Demuthovo rozdělení migrace na čtyři fáze, které je popsáno v kapitole Klasifikace migračních pohybů. Mimo to byla zpracována i část, která se věnuje
přáním žadatelů o azyl.
11
3. Vymezení základních termínů V této práci je použito množství termínů, které mohou být nazírány různě. Některé se také významově překrývají, proto je dobré je vymezit. Obecně se tato práce zabývá migrací obyvatel. V dnešní době neexistuje jedna obecně uznávaná definice, kterou by používaly všechny organizace a instituce zabývající se migrací. Demuth například migraci odvozuje od migranta. „Migrace je děj, který vzniká, když se migranti pohybují z jednoho geografického bodu do jiného geografického bodu“ (Demuth, 2000: 26). Termín migrace je tedy spojen s termínem migrant. Vesměs neexistuje jednotná definice migranta, což vede k problémům při srovnávání statistik z jednotlivých států světa. Organizace Spojených národů (OSN) tedy doporučuje definovat jako dlouhodobého migranta osobu, která překročila hranice státu, ze kterého pochází a v hostitelské zemi setrvala na dobu nejméně 12 měsíců (Kaczmarczyk, Okólski, 2005: 4). Podle směru migrace a místa, ze kterého je migrant popisován, pak rozlišujeme imigranta (synonymem přistěhovalec) a emigranta (vystěhovalce). Pokud se v této práci mluví o migrantech, jsou jimi myšleni migranti definovaní OSN. Cizinec je pojem obsahem srovnatelný s výrazem migrant, ale podstatně přesněji definován, neboť jde o právní výraz. „Za cizince se ze zákona považuje osoba, která nemá české státní občanství (resp. ani jedno z jejích státních občanství není české)“ (ČSÚ,
2005a: 19).
Často používaným termínem je slovo uprchlík. Definice uprchlíka vychází
z Ženevské úmluvy (viz kapitola Mezinárodní právní normy) Je však problematické mluvit o uprchlících jen v takto specifickém smyslu slova, protože rozhodování o udělení statutu uprchlíka je v mnoha aspektech problematické. Proto je tento pojem používán pro označení příslušníka uprchlické populace. Uprchlická populace zahrnuje osoby, které žádají o postavení uprchlíka (tedy žadatelé o azyl), uznané uprchlíky a jejich rodiny (Freiová, 2001: 20). Uprchlíci mohou na našem území stejně jako v dalších státech požádat o azyl. „Azyl je útočiště, útulek, pobyt poskytovaný státem cizímu státnímu příslušníku stíhaného v jiném státě z důvodů politických nebo ideologických...“ (Klimeš, 2002: 51). Tato instituce už existuje tisíce let. Dnes je zakotvená v legislativách států a mezinárodních smlouvách. Lidé, kteří žádají o azyl jsou nazýváni žadateli o azyl. „Žadatel o azyl je
cizinec, který podal žádost o udělení azylu podle zákona č. 325/1999 Sb. (zákon o azylu) 12
nebo cizinec, který podal včas žalobu proti pravomocnému rozhodnutí ministerstva vnitra ve věci azylu. Jako na žadatele o azyl se také pohlíží na osobu, která projevila úmysl požádat o azyl a dosud s ním nebyla sepsána žádost o azyl“ (ČSÚ: 2005b). Pokud tato
osoba získá azyl stává se azylantem. „Cizinec, kterému byl na území ČR udělen azyl podle zákona č. 325/1999 Sb. (zákon o azylu). Azylant je osobou s trvalým pobytem na
území ČR, o které se předpokládá, že na území chce zůstat. Azylant nemá aktivní ani
pasivní volební právo a nevztahuje se na něj branná povinnost, jinak má být brán naroveň občanovi ČR“ (ČSÚ, 2005a).
Posledním pojmem je bezpečná země. Tímto termínem je označována stát, kde byl uprchlík v bezpečí před pronásledováním a může tam být přijímajícím státem navrácen. (Jílek, 1997: 81)
13
4. Migrační pohyby Klasifikace migračních pohybů
Jak již bylo řečeno pojem migrace nikdy nebyl jednotně definován. Zachycení
tohoto dynamického fenoménu je složité. Často totiž odráží hlavně současnou situaci a tak
v teoriích, které se o to pokouší, často reflektuje paradigmata doby jejich vzniku.
Migrace má tři základní aspekty: prostor, čas a motivaci (nebo také účel).
Nejzákladnější rozdělení rozlišuje migrační pohyby dlouhodobé a krátkodobé, stálé a přechodné, podle vzdálenosti na mezinárodní a vnitrostátní, dobrovolné a nucené, nebo také dělení na legální a nelegální (Skeldon, 1997: 57). Přechody mezi jednotlivými formami jsou však velmi časté. Například stanovit pevnou hranici mezi dobrovolným a
nuceným odchodem je velmi problematické. Pokud si například představíme situaci, kdy lidé odcházejí z vesnice do města, protože nejsou schopni se uživit zemědělstvím a hrozí jim hladovění, je nesmírně obtížné se přiklonit jen k jedné variantě (Parnwell, 1993: 24). Dalším typ dělení se odvíjí od směru migrace. Pak mluvíme o migraci „východ-západ“ a „jih-sever“ (Demuth, 2000: 27).
Pokud se podíváme na migraci z hlediska motivů a příčin je často zmiňováno
Demuthovo schéma, které primárně dělí migraci na dobrovolnou a nedobrovolnou. A dále pak pod dobrovolnou zahrnuje: migraci za prací, migraci studentů a výzkumné pobyty,
řetězovou migraci, která je podmíněna rodinnými vazbami, a migraci za zvýšením
životního standardu. Nedobrovolnou migraci Demuth dělí na migraci podmíněnou činností
člověka a environmentálními vlivy. Mezi migraci, která má souvislost s environmentálními
vlivy patří především: migrace v důsledku: sucha a hladomoru, povodní a sopečné činnosti. Migraci podmíněnou činností člověka dále rozděluje na migraci v důsledku: chudoby,
strachu a z důvodů, které jsou uvedeny v Ženevské úmluvě, porušování lidských práv a občanských válek (Demuth, 2000: 35). (Příloha 2)
Demuth se také věnuje migraci jako procesu a ten dělí na čtyři fáze. První fází je
rozhodování se o odchodu. Mnohdy k odchodu vede kombinace důvodů, nikoli jeden silný důvod. Demuth také upozorňuje na spíše subjektivní vnímání důvodů k odchodu jedince. Druhou fázi, kterou je samotná cesta, velmi ovlivňují současné možnosti rychlého transportu. Třetí fází je příchod, vstup do země a případné odmítnutí hostitelskou zemí. Rozlišuje legální vstup a vstup, který nebyl dokumentován, což zahrnuje i vstup uprchlíků. 14
Poslední fází je pobyt, usídlení, integrace, na kterou má vliv například nálada ve společnosti, do které se cizinec snaží začlenit (Demuth, 2000: 30-50).
Teoretické přístupy k fenoménu migrace První teorii zabývající se migrací zformuloval v roce 1885 geograf E. G.
Ravenstein. Stanovil jedenáct zákonů, kterými se migrace řídí. (Příloha 3) Migrace podle
Ravensteina znamená život a pokrok, zatímco usedlý způsob života stagnaci. Jako hlavní příčinu migrace pak vidí ekonomické důvody. Jeho teorie se však týká spíše vnitřní migrace, i když zde najdeme i prvky, které lze využít při analýze mezinárodní migrace (Skeldon, 1997: 19). Na Ravensteina o osmdesát let později navázal Everett Lee, který rozdělil faktory, které ovlivňují migraci. Tento dualistický přístup vidí příčiny migrace v souhrnu „push faktorů“, které nutí lidi odcházet z místa jejich bydliště. Nejčastěji uváděnými motivy jsou přelidnění a nezaměstnanost. Na druhé straně stojí „pull faktory“, které přitahují lidi do míst imigrace, jako jsou lepší životní úroveň, pracovní příležitosti apod. (Castels, Miller, 1993: 20). Teorie „pull-push“ odráží dobu neoklasické ekonomie. Tento neoklasický přístup také zdůrazňuje rozhodnutí jedince na základě racionálního porovnání nákladů a přínosů. Takový jedinec by se tedy měl rozhodnout pro tu „nejlepší“ zemi. Proti této teorii však stojí praxe, která ukazuje, že ti nejchudší z neméně rozvinutých oblastí
neodcházejí. Mnohem častěji migrují příslušníci střední třídy z oblastí procházejících
ekonomickými a sociálními změnami. A důvodem příchodu do konkrétní země často nebývá kalkul, ale například kulturní nebo koloniální vazby mezi státy (Skeldon, 1997: 22) V současné době se odborníci na migraci, ať už jsou to historikové, antropologové, sociologové nebo geografové, shodují, že rozhodování migrantů je velmi
ovlivněno tzv. právě historickou zkušeností, stejně jako postoji rodiny, případně komunity (Castels, Miller, 1993: 24).
15
5. Stručný popis migračních pohybů ve světě od roku 1990 Období kolem roku 1990 patří mezi přelomové roky téměř pro celý svět. Ale změny, které se udály, se dotkly nejvíce Evropy. Došlo k pádu komunismu, což vedlo k velkým geopolitickým změnám. Rozpad SSSR, válka na Balkáně a též rozpad
Československa vedl ke změnám v tradičních vzorcích evropské migrace.
V roce 1990 se odhady počtu migrantů ve světě pohybovaly kolem 154 milionů osob, v roce 2000 se tento odhad pohyboval již kolem 175 milionů osob. V procentuálním
vyjádření však tato čísla nejsou až tak šokující. Mezi lety 1990-2000 došlo k zvýšení počtu
migrantů pouze o 1,3 %. Tento nárůst však proběhl hlavně v rozvinuté části světa, kde je
předpokládaný nárůst až 20,6 milionů, zatímco v rozvojových oblastech byl zaznamenám nárůst pouze o 0,3 milionu. V současné době tvoří migranti přibližně 2,9 % všech lidí na světě (IOM, 2005a: 379-388). Mezi tradičně imigratské země patří Austrálie, Kanada, Nový Zéland a Spojené státy americké. Všechny tyto státy zaznamenaly výrazné zvýšení počtu cizinců. Spojené
státy jako největší příjemce migrantů musí čelit také velkému náporu ilegální migrace.
Odhady zprávy IOM mluví o 7 milionech nelegálních imigrantů na území USA a předpokládají, že 4,8 milionů z nich tvoří Mexičané (IOM, 2005a: 379-388). Pro tyto státy byla v minulosti zdrojovou oblastí migrace hlavně Evropa. Tento trend však vymizel. Dnes tvoří většinu imigrantů lidé z Karibské oblasti, Latinské Ameriky a Asie. Tato migrace má především charakter ekonomický. Lidi láká vysoká životní úroveň a možnost pracovního uplatnění, ale také například možnost seberealizace, kterou nenacházejí ve svých domovských zemích postižených chudobou, stagnací nebo přelidněním. USA, Kanada a Austrálie si přílivem migrantů udržují vysoké tempo populačního růstu, který jinak ve vyspělých zemích stagnuje (Kaňáková, 2002: 121). Dalším velkým příjemcem imigrantů je Evropa. Ještě v 19. století byly v Evropě velmi silné emigrační proudy. V současné době se z hlediska migrace Evropa dělí na západní a „ transformující se.“ Mezi země které se transformují patří celý Východní blok.
Zatímco západní Evropa je téměř čistým příjemcem migrantů, ve většině transformujících se zemí výrazně převažuje emigrace nad imigrací. Obecně se však v evropském měřítku, co se týče migrace, dá jen těžko generalizovat. Ale některé společné znaky najdeme. Ve většině zemí migrantů přibývá, ale tento přírůstek je mírný. Dochází k výkyvům, ale ty se 16
dají označit za dočasné. Jsou tu charakteristické geografické odchylky v načasování, míře a směru u změn počtu cizinců (Salt, 2005: 12-13). Mezi významné migrační proudy můžeme označit návrat etnických Němců z východní Evropy do Německa, který začal již v roce 1985. Velký vliv na migraci v Evropě měl také rozpad bývalé Jugoslávie. Mezi lety 1990 až 1994 odešlo každoročně z těchto zemí kolem půl milionu lidí. Ovšem jen málo z těchto lidí dostalo azyl. Většina z nich byla ponechána v zemích, kde žádali o azyl z humanitárních důvodů a později byli repatriováni (IOM, 2005a: 384-386). Asi nejvýznamnějším proudem v bývalém Východním bloku po pádu
komunismu byl návrat etnických Rusů do Ruska. Tito lidé, případně jejich rodiče či prarodiče odešli z vlastního Ruska do jiných částí SSSR. Dnes se však v nově vzniklých republikách setkávají s útiskem, diskriminací nebo nenávistí ze strany většinového obyvatelstva, a tak pokud mohou, odcházejí. V Rusku se však také necítí „jako doma“, a tak někteří z nich pokračují dále do střední nebo západní Evropy (IOM, 2005a: 386-387).
Z Asie v roce 2000 pocházelo asi 33,9 milionů migrantů. Největšími příjemci migrantů na tomto kontinentě jsou arabské státy, které těží ropu. Patří sem: Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty, kde se migranti podílí 68 % na celkové populaci. Dříve do těchto zemí přicházeli lidé především z jiných arabských států, dnes jsou to lidé především z Bangladéše, Indie, Pákistánu, ale také Jižní Koreje, Filipín, Thajska, Srí Lanky a Indonésie. Tuto migraci ovlivnila na počátku 90. let invaze
Iráku do Kuvajtu, kdy během prvních čtyř měsíců invaze opustily Irák, Kuvajt a Saúdskou Arábii více než 2 miliony lidí. V současné době můžeme pozorovat výrazný nárůst počtu žen, které do tohoto regionu přijíždějí za prací (IOM, 2005a: 389-391).2 Dalšími velkými příjemci migrantů jsou: Hongkong, Singapur, Japonsko, Malajsie, Jižní Korea a Taiwan. Tyto státy poptávají hlavně nekvalifikovanou pracovní sílu, kterou využívají v průmyslu (IOM, 2005a: 389-391).3 V roce 2000 se Afrika podílela na počtu migrantů ve světě 16,3 miliony (to je asi 9 %), což je pokles oproti roku 1970 kdy pocházelo z Afriky 12 % všech migrantů. Pro Afriku je typická vysoká vnitrokontinentální migrace a vysoký počet uprchlíků, kteří tvořili v roce 1990 33 % migrantů v regionu. V roce 2000 došlo k poklesu podílu uprchlíků na 22 %, který je způsoben rozsáhlými dobrovolnými repatriacemi a ukončením některých
dlouhodobých konfliktů. Pro severní část kontinentu je typická migrace do Evropy nebo do
2
Zde pak pracují především ve službách, jako pomocnice v domácnosti nebo jako zdravotní sestry. Velká část tohoto proudu se odehrává jako smluvní migrace. V zemích původu migrantů existují takzvaná náborová centra a ta zajistí všechnu potřebnou dokumentaci. 3
17
států produkujících ropu.4 V západní části Afriky je nejcharakterističtější migrace za prací na plantážích a největším příjemcem je Pobřeží slonoviny, kam přijíždějí lidé hlavně z Burkiny Faso a Mali (IOM, 2005a: 392-393).5 Africká migrace je považována za nejméně zdokumentovanou. Proto nelze například blíže specifikovat jak je vázána na období sucha, hladomory, ekologickou devastaci nebo občanské války. Mezinárodní a mezikontinentální emigrace je spojena s bývalými koloniálními mocnostmi. V tomto proudu bychom mohli nalézt mnoho vzdělaných lidí, kteří však mají doma problém se uplatnit a proto odcházejí. „Brain drain“, neboli odliv mozků, je velkým problémem tohoto kontinentu, ale jeho rozsah můžeme pouze odhadovat z počtů evidovaných imigrantů ve vyspělých zemích (IOM, 2005a: 392393). Dalším regionem, kde poklesl počet mezinárodních migrantů je Latinská Amerika. V roce 1990 byl počet lidí z tohoto kontinentu, kteří žijí dlouhodobě mimo svou vlast, 7 milionů, v roce 2000 už jen 5,9 milionů. Největší část migrantů z tohoto regionu odchází do USA, dále pak do Kanady. Největší podíl na této migraci mají Mexičané, jejichž počty prudce stoupají a to i mezi nelegálními migranty. Počet uprchlíků je v této oblasti poměrně nízký, neboť většina konfliktů z minulosti dozněla a dochází k dobrovolným repatriacím a to především v oblasti Střední Ameriky. Ve 20. století byla nejdůležitější imigrační zemí Latinské Ameriky Venezuela a Argentina. Argentina byla nejčastějším cílem migrantů z Brazílie, Chile a Uruguaje. Venezuela zase přitahovala hlavně cizince z tzv. andských států, speciálně pak ze sousední Kolumbie (IOM, 2005a: 392-393). Z Karibské oblasti, kde žije tradičně mnoho přistěhovalců a je zde celkově větší mobilita obyvatel, odcházejí obyvatelé především do USA. Největším producentem migrantů je v této oblasti Kuba, Dominikánská republika, Jamajka a Haiti (IOM, 2005a: 392-393).
4
Mnoho Tunisanů a Egypťanů pracuje v Libyi, avšak tato migrace je velmi závislá na mezinárodních vztazích. 5 Zde pracují hlavně na kakaových a kávových plantážích nebo jako pomocnice v domácnosti. Častým cílem migrantů je taky Jižní Afrika, kam lidé přijíždějí za prací v těžebním průmyslu.
18
6. Migrační pohyby do České republiky od roku 1990 V posledních 150 letech na našem území silně převažovala emigrace nad imigrací, ale dnes je situace poněkud jiná. Do naší republiky přicházejí ročně miliony
cizinců. Například v roce 2002 překročilo státní hranice České republiky v obou směrech 196 milionů cizinců (Drbohlav, 2004: 13). Dřívější trendy migrace byly stejné v celém regionu střední a východní Evropy. Je obecně známo, že většina lidí migrovala na západ. Jen málo lidí, kterým se podařilo se na západ dostat, se také vrátilo. A pokud se podíváme na migraci v rámci tzv. Východního bloku můžeme ji označit za zanedbatelnou (Kaczmarczyk, Okólski, 2005: 5). Po změně režimu v roce 1989 došlo na našem území k výrazným změnám. Ty se projevily mimo jiné „otevřením hranic“. Naše republika se musela v tomto směru vyrovnat především s nedokonalou legislativou. Velmi rychle jsme se stali zemí tranzitní a
imigrační. Drbohlav v souvislosti s migrací do České republiky mluví o třech nejvýznamnějších „pull faktorech“ a těmi jsou: geografické, politické a ekonomické
(Drbohlav, 2004: 5). Česká republika je jediným státem střední a východní Evropy s tzv.
dlouhodobou pozitivní bilancí pracovní migrace na západ. A i nadále počet imigrantů pomalu stoupá, zatímco počet emigrantů je téměř roven nule (Okolski, 2004: 45). Drbohlav rozděluje dobu po roce 1990 z hlediska migrace na 4 období. První je
od roku 1990 do roku 1992, kdy Česká republika podstupuje přechod od centrálně
plánované ekonomiky k ekonomice liberální. Migrační mechanismy byly teprve vytvářeny odpovědnými orgány, legislativou a specifickými programy. Druhým je období mezi lety 1993 až 1996, kdy země prošla poměrně úspěšně transformací a podle ekonomických parametrů se stala jednou z nejúspěšnějších ve střední a východní Evropě. V této době začíná příliv ekonomických migrantů. Mezi lety 1997 a 1999 stanovuje Drbohlav třetí období, kdy došlo k ekonomické nerovnováze a následně se vláda pokusila bojovat s nepříznivou ekonomickou situací a nastartovat ekonomiku. Problémy se objevily jak na makroekonomické úrovni tak na mikroekonomické. Snížil se životní standard, reálné mzdy atd. V této době začíná být migrační politika restriktivnější a je snížen počet lidí, kteří sem přicházejí za prací. Poslední etapa začíná v roce 2000. Ekonomická situace se začíná zlepšovat a kompetentní instituce se začínají více věnovat otázce mezinárodní migrace. 19
Jsou přijaty nové zákony, imigrační politika je stále restriktivní. Počet legálních migrantů však opět stoupá (Drbohlav, 2004: 43-44). Již od roku 1990 tedy na našem území plynule roste počet osob, které jsou označovány jako cizinci s trvalým nebo přechodným pobytem nad 90 dnů. V roce 1990
bylo v České republice zaznamenáno 35 198 těchto cizinců, v roce 2004 to bylo již 254 294 cizinců, což je sedminásobné zvýšení (ČSÚ, 2005a). Tento nárůst byl mírně
přerušen pouze v roce 2000 a to lze přičíst na vrub změně legislativy, která přinesla zpřísnění vstupního a pobytového režimu, „takže byla některá ustanovení tohoto zákona zmírněna novelou platnou od 1. července 2001 a došlo k výraznému úbytku cizinců v ČR,
který byl kompenzován až na konci roku 2002“ (ČSÚ, 2004: 21).
Pokud bychom chtěli obecněji charakterizovat migraci do České republiky, je
nutné na začátku uvést, že silně převládá migrace ekonomická, označovaná také jako pracovní. Například počet žadatelů o azyl je oproti ekonomický migrantům téměř zanedbatelný. Česká republika regionálně vede v počtu zahraničních živnostníků a
pracovníků. V roce 2002 to bylo okolo 150 000 osob, které většinou přišly ze Slovenska, Ukrajiny a Vietnamu (Kaczmarczyk, Okólski, 2005: 10). I když se v mezinárodní migraci často hovoří o trendu feminizace, přichází obecně do České republiky méně žen za prací,
naopak více jich přichází za účelem sloučení rodiny, studia, nebo imigrace z humanitárních důvodů (Drbohlav, 2004: 26-27). Nejvíce cizinců zůstává na území Prahy. Například v roce 1995 tvořili cizinci údajně 9-11 % její celkové populace (Okolski, 2004: 42). Jestliže se podíváme na migraci z hlediska nejčastějších státních občanství shledáme, že mezi cizinci na našem území je nejčastější ukrajinské státní občanství (78 263 osob), dále slovenské (47 352 osob), vietnamské (34 179 osob), polské (16 265 osob), ruské 14 743 osob) atd. V současné době můžeme hovořit o poklesu a stabilizaci počtu Poláků a Slováků, zatímco počet Vietnamců a Ukrajinců stále stoupá (Drbohlav , 2004:
19). Je zajímavé, že Ukrajinci tvoří i největší část žadatelů o azyl, v roce 2005 to bylo 33 %, následováni byli Číňany (15 %) a Slováky (9 %) (ČSÚ, 2005b).
Česká republika zaznamenala nejvyšší počet žadatelů o azyl, ze všech zemí
střední a východní Evropy, a to 63 000 mezi lety 1996 a 2003. V tomto období byl počet žadatelů o azyl např. v Maďarsku zažádalo pouze 45 000 osob, v Polsku 35 000 osob a na Slovensku jen 33 000 osob (Kaczmarczyk, Okólski, 2005: 10).
V poslední řadě je také potřeba se zmínit o nelegální migraci na naše území. Ze
statistického hlediska se využívá dvojích čísel, odhadů a počtů „prokázaných“ tzn.
zadržených migrantů. Počet zadržených migrantů v poslední době prudce kolísal. V roce 2000 to bylo 55 075 osob, v roce 2003 to bylo 13 515 osob a o rok později došlo opět 20
k nárůstu na 27 391 osob. Mezi zadrženými jsou nejčastěji Rusové (36 %), Číňané (9 %), Ukrajinci ( 8 %) Gruzíni (5 %), Poláci (5 %), Němci (4 %) a Moldavané (3 %). Nejčastěji bývá nelegálně překročena naše hranice s Rakouskem (ČSÚ, 2005b).
21
7. Právní normy 7.1. Mezinárodní právní normy Uprchlictví, azyl a migrace jako pojmy mají mezinárodní charakter a význam, proto byly ukotveny v mezinárodních úmluvách, jenž se věnují této specifické problematice. První mezinárodní smlouvou, která je ve vztahu k uprchlíkům zmiňována je
Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948, která o azylu hovoří ve svém článku 14
(INFO OSN, 2005: 3). Podle tohoto článku má na azyl právo každý, ale nelze ho
uplatňovat ve vztahu k nepolitickým trestným činům a jinému jednání, které odporuje
OSN. Nejdůležitějším mezinárodním dokumentem, který upravuje status uprchlíků je Ženevská úmluva z roku 1951, která přesně definuje pojem uprchlík, jeho práva,
povinnosti a princip non refoulment, který říká, že „žádný smluvní stát nevyhostí
jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či
osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k
určité společenské vrstvě či politického přesvědčení“ (Slavíková, 1996: s. 83) (UNHCR, 2001a). Termín uprchlík je vymezen třemi klauzulemi. A to klauzulí inkluzivní (článek
1A), která říká: že uprchlík je ten, kdo „vzhledem k opodstatněnému strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k sociální skupině nebo pro politické názory se nachází mimo zemi své příslušnosti a vzhledem k tomuto
strachu nemůže či nechce využít ochrany této země, nebo kdo bez příslušnosti se nachází
mimo zemi svého dřívějšího stálého bydliště a v důsledku takových událostí nemůže nebo nechce se tam ze strachu vrátit“ (SUZ, 2005a). Dále klauzulí exkluzivní (článek 1F), která vymezuje, komu status uprchlíka nemůže být přiznán. Jsou to osoby, u kterých máme vážný důvod se domnívat, že se „dopustila zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto zločinech; se dopustila vážného nepolitického zločinu mimo zemi svého azylu dříve,
než jí bylo povoleno se tam usadit jako uprchlík; je vinna činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Spojených národů.“ Poslední je klauzule cesační (1C), která stanovuje, kdo již nebude považován za uprchlíka. Jde například o lidi, kteří se zapojili do programu 22
dobrovolné repatriace nebo osoby, které získaly nové státní občanství atd. (UNHCR, 2001a). V době kdy byla Ženevská úmluva přijata, „se očekávalo, že uprchlické vlny opadnou, ale nestalo se tak, a proto byl přijat doplněk Ženevské úmluvy tzv. Newyorský
protokol, který zrušil časové ohraničení v úmluvě uvedené... tedy, že příčinou útěku mohou být jen události vzniklé po 1. lednu 1951“ (Freiová, 1993: 8-9). Newyorský protokol, přesněji protokol o postavení uprchlíků, byl přijat OSN dne 31. ledna 1967 (SUZ, 2005a). Mezinárodní ratifikaci obou právních dokumentů provedl tehdejší prezident
ČSFR Václav Havel dne 7. října 1991. Česká republika závazky přijala a byly publikovány ve Sbírce zákonu 6.8.1993 (Freiová, 2001: 10). Tyto dokumenty jsou všeobecně uznávány jako nejvýznamnější mezi dokumenty upravujícími uprchlickou otázku. Na druhou stranu jsou velmi kritizovány, protože odráží dobu, ve které vznikly a nedokáží reflektovat současnou situaci. Mnoho kritiků také zmiňuje, že úmluva se nezabývá správními normami, takže nelze zajistit stejné podmínky při procesu uznávání statutu uprchlíka. Ač existuje mnoho výzev k zaktualizování Ženevské úmluvy, obecně se nepředpokládá, že by k něčemu takovému došlo. Za současné mezinárodněpolitické situace není možné dojít k takovému konsenzu, aby mohla být přijata úmluva takového významu. Mezi další úmluvy, které se nějak dotýkají situace uprchlíků ve světě patří:
Úmluva proti mučení či jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984, Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti uzavřená v New Yorku v roce 1954, Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, Úmluva o právech dítěte z roku 1989 atd. (OPU, 2006a) (UNHCR, 2001b).
7.2. České a evropské právo
Česká republika prošla velkými změnami, které se týkaly mimo jiné vstupu do
Evropské unie a tyto změny se také odrazily v právním řádu.
Mezi základní zákonné normy, které se týkají obecně pobytu cizinců na našem
území patří Listina základních práv a svobod, kde je právo na azyl zakotveno v čl. 43,
zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců ve znění pozdějších úprav a zákon č. 325/1999 Sb. o azylu (KOPU,2006)(SUZ, 2005a).
Zákon o pobytu cizinců „stanoví podmínky vstupu cizince na území České
republiky, jeho pobytu na něm a vycestování z území a vymezuje působnost Policie České 23
republiky, Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí v této oblasti státní správy... Cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky...
Tento zákon se nevztahuje na cizince, který požádal Českou republiku o ochranu formou
azylu a azylanta, pokud azylový zákon nestanoví jinak“ (zákon č. 326/1999 Sb.).
„Zákon o azylu upravuje podmínky vstupu a pobytu cizince, který projeví úmysl
požádat Českou republiku o ochranu formou azylu na území České republiky, a pobyt
azylanta na území, jakož i průběh řízení o udělení azylu či odnětí azylu, informace o
právech a povinnostech účastníků řízení o udělení azylu nebo o odnětí azylu a azylantů,
působnost Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Policie
České republiky v této oblasti státní správy. Zákon také definuje státní integrační program
a upravuje pobyt cizinců v azylových zařízeních“ (zákon č. 325/1999 Sb.). Aby byl azyl
udělen musí být u žadatele o azyl prokázán některý důvod pro udělení statutu uprchlíka,
který stanovuje Ženevská úmluva. Realita bývá často složitější, a tak náš právní řád zakotvuje v již zmiňovaných zákonech ještě další mechanismy ochrany pro cizince a to je: azyl za účelem sloučení rodiny, humanitární azyl, který bývá nejčastěji udělen ze zdravotních důvodů a tzv. subsidiární formy ochrany, kterými jsou: vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a tzv. překážky vycestování. A nakonec také
dočasnou ochranu, kterou upravuje zákon č. 221/2003 Sb. (IOM, 2005b).
Azylanti jako ostatní cizinci, mají právo po pěti letech trvalého pobytu na našem
území žádat o české občanství, jehož nabývání a pozbývání řeší zákon č. 40/1993 Sb. Tito
žadatelé také nesmí být v posledních pěti letech pravomocně odsouzeni pro úmyslný
trestný čin a musí prokázat znalost českého jazyka (ČSÚ, 2005a: 19-21).
Jak již bylo zmíněno, některé úpravy v českém právu souvisejí se vstupem do
Evropské unie. Česká republika musela projít tzv. procesem harmonizace s evropským právem. Tento proces byl velmi náročný, protože evropské právo zavádí nové pojmy, například Nařízení Rady a Směrnice (ES), které jsou pro náš právní sytém nové. Jedním z významných dokumentů, který byl přijat je „Nařízení Rady (ES)
č.343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanovují kritéria pro určení členského státu odpovědného za posouzení žádostí o azyl, podané státním příslušníkem třetí země v
jednom z členských států“ (SUZ, 2005a). Označovaný také jako Dublin II, neboť nahradil Úmluvu o určení státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl, podané státním
příslušníkem třetího státu na území členských států Evropských společenství, přijatou v Dublinu dne 15. 6. 1990 (Dublinská úmluva - Dublin I) (MVČR, 2005a). S „Dublinem
II“ také souvisí Nařízení Rady (ES) č. 343/2003, které stanovuje kritéria a mechanismy pro určování členského státu odpovídajícího za přezkoumání žádosti o azyl podané v
24
jednom z členských států státním příslušníkem třetí země a systém EURODAC, který
slouží k porovnávání otisků prstů, zřízený na základě Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000 ze
dne 11. prosince 2000. Tato daktyloskopická databáze napomáhá tomu, aby nedocházelo k tzv. asylum shopping, tedy k situaci, že žadatelé o azyl podávají žádost v několika
členských zemích (SUZ, 2005a).
7.3. Migrační politika České republiky Právní normy, které upravují migrační politiku, jsou především nástrojem státu k regulaci imigrace, eliminace jejích negativních aspektů a využití těch pozitivních. Například k zaplnění určitých mezer na trhu práce, ať už by šlo o vysoce kvalifikované pracovníky nebo o zaměstnance v tak zvaných 3D oborech (difficult, dangerous, dirty) (Sládková, 2005: 6). Migrační politika je pak výsledkem všech předpisů a opatření, které se nějakým způsobem dotýkají života migrantů v hostitelské zemi. Patří sem například: právní předpisy upravující vstup a pobyt cizinců na území národních států včetně pasové a vízové politiky, právní předpisy v oblasti azylové politiky, předpisy o nabývání a pozbývání občanství, právní předpisy týkající se zaměstnávání cizinců, právní předpisy o svobodném a nezávislém podnikání cizinců, předpisy v oblasti sociálního a zdravotního zabezpečení, v oblasti nabývání nemovitostí a bydlení, přístupu ke vzdělání a přípravě na povolání, právní předpisy v oblasti národní a menšinové politiky národních států, právní předpisy zaručující rovnost příležitostí a mezinárodní dohody ať už bilaterálního či multilaterálního
charakteru (Horáková, 2000: 3). Migrační politiky tak mohou být rozděleny do tří oblastí: „I. Politiky a nástroje přijímané národními státy k posílení kontroly migračních toků (včetně přílivu osob hledajících azyl) a hledání efektivních opatření v boji s nelegální migrací. II. Politiky a nástroje, jejichž cílem je zlepšení integrace imigrantů do hostitelských zemí. III. Mezinárodní spolupráce při tvorbě nástrojů přijímaných na bilaterální a regionální úrovni s cílem zlepšit řízení migračních toků“ (Horáková, 2000: 5).
Často se také setkáváme s rozdělením migračních politik ve zjednodušené formě
na: diskriminační model, asimilační model a multikulturní (pluralitní) model (Drbohlav, 2001: 25). Toto rozdělení se však týká hlavně integrační strategie přijímající společnosti.
Musíme také brát v potaz, že téměř žádný z těchto modelů nenajdeme ve světě v čisté formě. A ani Česká republika se prozatím k žádnému nepřiklonila.
25
Česká republika na své migrační politice stále pracuje a současnou dobu můžeme
označit za období hledání. Neboť je novým členem Evropské unie, která je často v tomto
ohledu nazývaná „pevnost Evropa“, zároveň však České republika i celá Evropská unie určité vrstvy imigrantů potřebuje. Krokem, který má ukázat, jaké jsou priority v migrační politice státu, bylo
nastartování pilotního projektu „Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“, jehož realizátorem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Prozatím je tento projekt otevřen pro občany Běloruska Bulharska, Chorvatska, Kanady, Kazachstánu, Moldávie a Srbska a Černé Hory, dále pak absolventům českých vysokých škol (s rokem ukončení 1995 nebo
později) a středních škol (s rokem ukončení 2000 nebo později). Projekt bude postupně otevírán pro občany dalších států. Nejdůležitějším kritériem pro vstup do projektu je minimálně středoškolské vzdělání. Největší výhodou pro účastníky tohoto projektu je možnost žádat o trvalý pobyt už po strávení dva a půl roku v České republice (IOMMPSV, 2005). Projekt má také mnoho kritiků. Ti poukazují především na výběr zemí a podporu odlivu mozků ze zemí, které jsou nebo budou do projektu zařazeny.
26
8. Žadatelé o azyl a azylanti v České republice 8.1. Vývoj počtu žadatelů o azyl a azylantů První uprchlíci respektive žadatelé o azyl přišli na naše území počátkem 90. let, tedy po pádu komunismu. Dříve byla téměř jakákoliv migrace znemožněna komunistickým režimem, neboť hranice bývalé ČSSR byly velmi přísně hlídány. Také tato země nebyla příliš atraktivní pro imigranty. Již v roce 1990 však požádalo o azyl 1602 osob, z nichž přibližně 67 % přišlo z Rumunska. Pro tehdejší úřady to byla nová situace. Začali se budovat první přijímací a ubytovací zařízení pro tyto lidi. Od té doby kolísá počet žadatelů o azyl od 841 v roce 1992 po 18 094 v roce 2001. Přičemž výkyv v roce 2001 je přičítán především změně legislativy. V tomto roce požádali o azyl především osoby ze zemí odkud k nám nejčastěji
přicházejí migranti za prací, ať už nelegální nebo legální. Šlo v prvé řadě o migranty z Ukrajiny (4 418 osob), Moldavska (2 459 osob), Rumunska (1 848 osob), Vietnamu
(1 525 osob), Gruzie (1 305 osob), Číny (1 290 osob) a Arménie (1 021 osob) (ČSÚ,2003:
78-79). Do 30. 9. 2005 na území České republiky požádalo o azyl 80 384 osob (ČSÚ,
2005b). V roce 2004 byl pak zaznamenám významný pokles žadatelů o azyl. Jako hlavní příčina je uváděn především vstup České republiky do Evropské unie a aplikace Dublinského systému (ČSÚ, 2005a). (Příloha 5) Při porovnání můžeme zjistit, že v zásadě počty žadatelů o azyl nekorespondují
s počty osob jímž byl azyl udělen. (Příloha 6) Celkem byl azyl v České republice udělen 2 736 osobám. V současné době má 1 724 osob platný status azylanta, což je přibližně 0,6 % ze všech cizinců, kteří na našem území pobývají legálně (ČSÚ, 2005b).
8.2. Azylové řízení
Azylové řízení, kterým procházejí žadatelé o azyl zajišťuje Odbor azylové a
migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky (dále OAMP). „Odbor vykonává
zákonem vymezenou působnost v oblasti mezinárodní migrace, azylu a ochrany cizinců či osob bez státní příslušnosti. Do kompetence odboru dále spadá problematika ochrany
státních hranic, vstupu a pobytu cizinců na území České republiky a koordinace
schengenské spolupráce. Odbor je gestorem za oblast integrace azylantů a aktivně se podílí
na integraci cizinců“ (MVČR-OAMP, 2005a). Samotné azylové řízení provádí Oddělení
27
azylového řízení OAMP a jeho detašovaná pracoviště: Balková, Bělá-Jezová, Červený Újezd, Havířov, Kostelec nad Orlicí, Vyšní Lhota a Zastávka u Brna.
Ve správním řízení jsou především zjišťovány příčiny odchodu cizince ze země
původu. V procesu řízení jsou využívány informace o zemích původu, které jsou čerpány z různých zdrojů a je ověřována jejich věrohodnost. Některé tyto zdroje jsou veřejně přístupné na internetu „přes databáze ECOINET Rakouského centra pro výzkum a dokumentaci v oblasti zemí původu a azylu (ACCORD) a REFWORLD Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Další informace jsou získávány od
různých státních orgánů ČR, zejména Ministerstva zahraničních věcí ČR, dále v rámci
spolupráce s partnerskými úřady a organizacemi v zahraničí a na jednáních v orgánech Evropské unie. Mezi nejvíce používané zdroje popisující otázky dodržování lidských práv a politických a občanských práv a svobod patří například výroční zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA o dodržování práv a o svobodě vyznání; příručky o zemích Ministerstva vnitra Velké Británie; dokumenty Organizace spojených národů, zejména Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), Amnesty International a Human Rights Watch. Ve velké míře jsou také využívány informace z domácího i zahraničního
tisku a televize a internetového zpravodajství (BBC, CNN) či různých odborných periodik“ (MVČR-OAMP, 2005a).
Žadatel o azyl by měl do devadesáti dnů od zahájení správního řízení obdržet
rozhodnutí o své žádosti, v případě nutnosti ale může být toto období prodlouženo. O tomto prodloužení je pak cizinec vyrozuměn. „Rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení žadateli. Cizinecká policie tento den vystaví cizinci výjezdní příkaz. Proti pravomocnému rozhodnutí ministerstva vnitra lze podat žalobu ke krajskému soudu místně příslušnému podle místa hlášeného pobytu
cizince v době podání žaloby. Žalobu lze podat ve lhůtě 15 či 7 dní (ve vyjmenovaných případech) a má odkladný účinek“ (MVČR-OAMP, 2005a). „V případě zamítnutí žaloby má cizinec právo podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně“ (MVČR-OAMP, 2005a). Tato kasační stížnost má také odkladný účinek. V případě zamítnutí může cizinec podat novou žádost za dva roky od ukončení
předchozího azylového řízení, „pouze v případě hodném zvláštního zřetele může ministerstvo tuto lhůtu prominout“ (MVČR-OAMP, 2005a).
Žádost o udělení azylu nemůže být vyřízena kladně pokud je žadatel občanem Evropské unie. Taková žádost je označována jako žádost nepřípustná. V některých
případech může být provedeno tzv. zrychlené řízení. Tento typ řízení bývá nejčastěji
28
prováděn: v případě, že cizinec pochází z tzv. bezpečné země původu, uvádí ve své žádosti pouze ekonomické důvody, zničil, poškodil nebo padělal dokumenty, které mají být
využity ve správním řízení, uvádí v nové žádosti o azyl převážně stejné skutečnosti jako v žádosti staré, nebo uvádí falešné údaje, snaží se uniknout pouze stavu všeobecné nouze,
případně pokud mohl nalézt bezpečí v jiné části státu. V zrychleném řízení je rozhodnutí vydáno do 30 dnů (MVČR-OAMP, 2005a). „Řízení o udělení azylu nemusí být ukončeno pouze rozhodnutím ve věci, ale
také zastavením řízení. Ministerstvo řízení zastaví, pokud například žadatel o udělení azylu
vzal žádost o udělení azylu zpět, dále jestliže se žadatel o udělení azylu bez vážného důvodu opakovaně nedostavuje k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci a na základě dosud zjištěných skutečností nelze
rozhodnout nebo když žadatel o udělení azylu v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu nebo se o neoprávněný vstup na území jiného státu pokusil. Řízení se zastavuje i v případě tzv. nepřípustných žádostí“ (MVČR-OAMP, 2005a).
8.3. Azylová zařízení Žadatelé o azyl a případně i azylanti, kteří nemají kde bydlet jsou umisťováni do azylových zařízení. Tato azylová zařízení dělíme na tři typy: přijímací střediska, pobytová střediska a integrační azylová střediska. (Příloha 4) Pobytem v přijímacím středisku musí projít každý žadatel o azyl. V dnešní době jsou v provozu 2 přijímací střediska: Vyšní Lhota a Praha-Ruzyně. V případě nutnosti
může být téměř okamžitě zprovozněno také přijímací středisko v Červeném Újezdu. Tato střediska mají několik funkcí: poskytují ubytování a stravu, klient může vyhledat sociální,
právní, psychologické, zdravotní a výchovné poradenství, je tu také zahájena vstupní procedura. Ta se skládá z identifikace cizineckou policií, zahájení azylového řízení a
kompletní zdravotní prohlídky. Žadatelé o azyl podstoupí v přijímacím středisku také karanténní opatření, tudíž není dovoleno ze střediska volně odcházet. Pobyt ve středisku by měl také pomoci žadateli se zorientovat v novém prostředí (SUZ, 2005b). Požádat o azyl je možno také v záchytných zařízeních pro cizince v Balkové, Velkých Přílepech, Poštovné a Bělé pod Bezdězem (ČSÚ, 2004: 60). V těchto zařízeních mohou cizinci požádat o udělení azylu nejpozději do sedmi dnů ode dne, kdy je o této možnosti informuje policie (SUZ, 2005b). Po ukončení vstupní procedury mohou žadatelé bydlet buď soukromě, nebo mohou využít služeb pobytových středisek. Pobytová střediska poskytují podobné zázemí 29
jako střediska přijímací. Azylanti však mají možnost volného pohybu, který upravuje
zákon o azylu. V České republice se nachází 10 pobytových středisek: Bělá pod
Bezdězem, Červený Újezd, Zastávka u Brna, Kostelec nad Orlicí, Havířov, Bruntál, Kašava, Stráž pod Ralskem, Seč a Zbýšov, která se interně dělí na prvoinstanční a
druhoinstanční. V prvoinstančních zařízeních jsou umístěny osoby, které čekají na
rozhodnutí o své žádosti. V druhoinstančních zařízeních potom ti žadatelé, kteří již obdrželi zamítavé rozhodnutí ve věci své žádosti a podali žalobu. Toto dělení je také odvislé od přítomnosti Odboru azylové a migrační politiky, ten je přítomen
v prvoinstančních zařízeních, kde je nutný častější kontakt s žadateli.
Třetím typem azylového zařízení jsou azylová integrační střediska, kde jsou umístěni azylanti, kteří nemají jinou možnost ubytování. Bydlí zde na základě smlouvy o ubytování. Bydlení v azylových integračních střediscích si azylanti sami hradí. Tento druh ubytování je přechodný. Azylant odchází pokud si sám najde byt, nebo je mu nějaký byt
nabídnut v rámci Státního integračního programu. V České republice jsou v současnosti provozována 4 integrační azylová zařízení: Hoštka, Jaroměř, Předlice a Zastávka u Brna (SUZ, 2005b).
8.4. Žadatelé o azyl a azylanti ve statistikách Statistiky vedené o žadatelích o azyl a azylantech jsou poměrně podrobné a jsou snadno dostupné. Tudíž není problém pro kohokoliv vyhledat si nejčerstvější data o této skupině osob žijících na našem území. Zároveň je to dobrý zdroj pro zjišťování zdrojových zemí, ze kterých žadatelé o azyl do naší azylové infrastruktury přišli a dalších informacích o těchto lidech.
V roce 2004 pocházela největší část žadatelů z Evropy a to 67,8 %. Žadatelé
z Asie přestavují 27,7 %, z Afriky 3,3 %, z Ameriky pak pouze 0,2 %. (Příloha 7) Pokud se na tuto situaci podíváme z hlediska státních občanství žadatelů o azyl, shledáme, že
nejčastěji o azyl v České republice žádají občané Ukrajiny, kteří v roce 2004 podali 1600
nových žádostí a tvoří tak 29 % všech žadatelů. Další velmi početnou skupinou jsou Rusové (1 498 žádostí). U této skupiny migrantů je třeba mít na paměti, že zahrnují i
žadatele z Čečenska, což se odráží na počtu udělených azylů. Dále jsou to Vietnamci (385 žádostí), Číňané (324), Bělorusové (226 žádostí), Gruzínci (201 žádostí) atd. (Příloha 8) Celkem v roce 2004 požádalo o azyl v České republice 5 459 osob (ČSÚ, 2005a: 58-85).
Největší počty azylů byly uděleny občanům z Rumunska, celkem 474 azylů. Většina z těchto azylů byla udělena na počátku 90. let. Byl to důsledek velkého přílivu 30
osob z této země. V roce 1991 požádalo o azyl 325 Rumunů, což byla téměř polovina všech žádostí v tomto roce (ČSÚ, 2001: 45). Od začátku roku 1998 bylo přiznáno právo na azyl pouze jednomu žadateli z Rumunska. Další azyly byly uděleny hlavně občanům Ruska, Afghánistánu, Běloruska, Arménie atd. (Příloha 9), což poměrně odpovídá i trendu poslední doby, kdy v roce 2004 bylo přiznáno 140 azylů, z toho 45 občanům Ruska, 29 občanům Běloruska, 10 občanům Kazachstánu, 9 občanům Arménie, 7 občanům Afghánistánu, 5 občanům Ukrajiny atd. (Příloha 10) Nejvíce neudělených azylů v I.
instanci řízení bylo zaznamenáno mezi občany Ukrajiny (1 877), Vietnamu (415), Ruska
(356), Číny (308), Gruzie (250), Běloruska (240) atd. (Příloha 11) Celkem bylo v roce 2004 vydáno v I. instanci 4 165 rozhodnutí znějících „azyl neudělen“ (ČSÚ, 2005a: 5885). Pokud se na statistiky podíváme z hlediska poměru mezi ženami a muži, zjistíme, že ženy tvoří pouze 36,3 %. (Příloha 12) U státních občanství, kde silně převažují ženy, většinou přišlo velmi málo lidí. Tudíž není možné zde hledat například souvislost mezi
emancipací žen v té které zemi a počtem žadatelů u nás. Jde například o Eritreu a Mauricius, kde z každé země přišla jedna žadatelka, nebo o Turkmenistán odkud v roce 2004 přišlo 5 lidí a 3 z nich jsou ženy, což znamená 60% podíl na počtu turkmenských žadatelů. Je ovšem zajímavé, že u azylantů je oproti žadatelům podíl žen o něco vyšší, je to 41,5 %. Nejvyrovnanější podíl žen a mužů je mezi nově příchozími ve věkové skupině do 15 let. Pak podíl vychází přibližně 2 muži na jednu ženu a tento rozdíl se opět ztrácí u věkové skupiny od 45. roku života. Pokud jde o skupinu do 15 let je odpověď poměrně jasná, přicházejí většinou s rodiči a ti berou všechny své děti, tudíž je poměr podobný jako
v celkové populaci lidí. Po které častěji migrují muži. Můžeme však jen hádat proč, je-li to
tím, že nejsou tak vázáni k místu, více riskují a angažují se, a proto musí vyhledat útočiště v jiné zemi nebo jen častěji odcházejí za lepším a počítají, že pokud vše vyjde, jak
plánovali, přivezou i své rodiny. A otázkou je samozřejmě také, co se změní po 45. roku, že se opět podíl mužů a žen poměrně srovnává (ČSÚ, 2005a: 70-72). (Příloha 13) Velmi zajímavou skupinou mezi žadateli o azyl jsou mladiství a nezletilí bez doprovodu. V roce 2004 přišlo 91 osob, které spadají do této skupiny. Z toho bylo 7 do 15 let a 84 do 18 let. Největší počet těchto příchozích tvořili Bangladéšané (33 osob), dále Vietnamci (15 osob) a Rusové (9 osob) (ČSÚ, 2005a: 80). Podle statistik většina žadatelů dává přednost pobytu ve střediscích 62,8 %, před soukromou adresou 31,5 % osob. Což vyplývá ze složitosti administrativy. Pro žadatele o azyl je jednodušší být zaregistrován v pobytovém středisku, kde stačí prodlužovat propustku. 5,7 % žadatelů spadá u místa pobytu do kolonky ostatní, což jsou především 31
lidé, kteří jsou v nemocnicích, věznicích a zařízeních pro zajištění cizinců (ČSÚ, 2005a: 73-74). (Příloha 14)
Velká část žadatelů o azyl po čase samozřejmě využívá možnosti požádat o české
státní občanství. Od roku 2000 tak bylo české občanství uděleno 290 osobám, z toho 72 Arménům, 29 Vietnamcům, 26 Rumunům, 22 Bosňákům atd. (ČSÚ, 2005a: 85).
32
9. Realizace výzkumu Při realizaci výzkumu bylo požito proporčního zastoupení žadatelů o azyl od roku 2000. U respondentů z Afghánistánu byl zvolen o něco nižší počet především kvůli klesající tendenci příchodů z této země, u mongolských příchozích naopak došlo k mírnému nadhodnocení kvůli mírně se zvyšujícímu trendu. Celkem bylo získáno deset použitelných rozhovorů, které byly sesbírány od listopadu 2005 do března 2006.
Vývoj počtu žadatelů o azyl ze zvoleného regionu 2000-2005 Země původu 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Celkem Afghánistán 1121 Kazachstán 103 Kyrgyzstán 52 Mongolsko 67 Tádžikistán 3 Turkmenistán 6 Uzbekistán 7
356 133 50 134 6 4 34
27 66 59 79 2 1 84
50 47 80 81 2 1 75
15 44 138 123 6 30
2 33 35 119 1 32
1 571 426 414 703 14 18 262
% 46,1 % 12,5 % 12,2 % 20,6 % 0,4 % 0,5 % 7,7 %
Předpoklad Uskutečněný počtu počet rozhovorů respondentů 3-4x 3 1-2x 2 1-2x 1 2-3x 3 0 0 0 0 1-2x 1 Zdroj: MV ČR, 2005b
9.1. Poznatky z geografické analýzy V rámci výzkumného projektu „Zdroje a příčiny příchodu osob z oblastí původu
do azylové infrastruktury České republiky“ byla vypracována podrobná geografická
analýza, která zachycuje současnou situaci v regionu postsovětské Střední Asie a Mongolska. Tato analýza se zabývala historií regionu, její současnou ekonomicko sociální situací, environmenálními podmínkami a to s ohledem na možné příčiny migrace. Za nejčastější důvod odchodu z těchto zemí bychom mohli považovat důvody ekonomické. I když se v současné době ekonomická situace zlepšuje, především v Kazachstánu a Uzbekistánu, jsou zde mzdy stále velmi nízké a nezaměstnanost vysoká. Průmyslová výroba a zemědělství v současné době upadají. Dalšími faktory je špatný sociální systém, nedostatečná zdravotní péče atd. To vše vede k nízké životní úrovni obyvatel (Kopeček, Siwek, Stojanov, 2005: 66). V oblasti se zhusta objevují etnické a náboženské konflikty mezi občany jednotlivých států. Zmiňované náboženské konflikty jsou pak většinou vázány na etnickou skupinu. Nejtypičtější jsou rozmíšky mezi většinovým obyvatelstvem a Rusi, kteří jsou jiné národnosti, a navíc i jiného vyznání než majoritní obyvatelstvo. Tyto spory vedou 33
logicky k odchodu příslušníků této menšiny. Podobným případem jsou i Němci a Ukrajinci, kteří hojně region opouštějí (Kopeček, Siwek, Stojanov, 2005: 62). Pronásledování radikálních náboženských skupin vládami v tomto regionu pramení hlavně ze snahy upevnit si vlastní moc (Kopeček, Siwek, Stojanov, 2005: 87). Celý region, s výjimkou Mongolska, je politicky velmi nestabilní. Režimy jsou
autoritářské a pronásledování opozice či jejích přívrženců je mnohdy považováno za legitimní způsob jak si udržet moc. Takové způsoby jednání vedou samozřejmě
k omezování lidských práv, které se například v Afghánistánu projevilo nelegálním věznění obyvatel. (Kopeček, Siwek, Stojanov, 2005: 65) Závažným problémem
je environmentální
degradace.
V Uzbekistánu
a
Kazachstánu je to vysychání Aralského jezera. Kazachstán navíc sužuje radioaktivní znečištění v okolí Semipalatinsku. Kyrgyzstán se potýká se suchy, záplavami a sesuvy. Afghánistán taktéž ohrožují sucha a země je těžce zasažena deforestrací. Mongolsko musí
čelit suchům a mnohé problémy způsobuje i nadměrná pastva dobytka. Všechny tyto jevy se zpětně promítají do ekonomické situace. A často také vedou k migraci. Například
v Mongolsku díky suchům dochází k migraci z venkova do měst (Kopeček, Siwek, Stojanov, 2005:10-12, 63-64). Většina těžkostí těchto zemí souvisí s politickou situací, jejíž další vývoj je těžko předvídatelný. Proto také nelze předpovídat k jakým změnám v trendech migrace z tohoto regionu by vedly případné politické převraty.
9.2. Analýza rozhovorů Základní charakteristika komunikačních partnerů Alena - z Uzbekistánu, vyznává pravoslaví, národností Ruska, má jednoho syna, Taškent Brigita - z Kyrgyzstánu, má dvě dcery a muže, přišli všichni, národností Kyrgyzska, Biškek Cyril – z Kazachstánu, přišel s manželkou, dcera zůstala v Kazachstánu, muslim, Kazach, Böget Daniela – z Kazachstánu, 2 synové, jeden studuje v Praze, druhý je postižený žije s ní v azylovém zařízení, Ruska Alamata Filip – z Mongolska, dvě dcery, žena, Mongol, Ulánbátar Gita – z Mongolska, sama, buddhistka, Mongolka, Chovd Hynek – z Mongolska, má syna, buddhista, Mongol, Ulánbátar Irena – z Afghánistánu, jeden syn, muž, oba přišli s ní, Turkmenka, muslimka, Mahmanah 34
Jan – z Afghánistánu, muslim – sunnita, Kábul Karel – z Afghánistán, muslim, z Kábulu, jeho rodina žije v Německu
Rozhodování Vnímání své země (push faktory): Pokud respondenti vzpomínají na domov jako takový, vzpomínají převážně
pozitivně. Většina říká, že žili doma poměrně klidně než přišel „problém“. Výjimkou jsou respondenti z Afghánistánu, kteří sice také vzpomínají na domov v dobrém, ale rozhovor se hned stočí na to, jak válka poničila jejich zemi. Většina nenachází žádné podobnosti mezi životem v zemi původu a v tom, jak lidé žijí v České republice. Otázka: Co byste mi řekl/ a o místě odkud pocházíte?
„Kábul je velké město. Kábul je hezký. Dobré město, dobré počasí...“ „No, líbilo se mi tam počasí, protože tam teplo, tam zima nic a léto to je horko, tam kolik...Tam je 50 stupňů a zima tak 10 stupňů, 8 stupňů. Počasí pěkné. Moc bylo zeleniny, to tam bylo u nás, protože tam bylo slunce, teplo, teplé počasí...“
„Já bych řekla, že Kyrgyzstán je moc krásná země. Je tam moc dobrých lidí, žijí tam nejen Kyrgyzové, ale i Rusové.“ „Lidí tam máme málo, dva a půl milionu lidí... ale velký místo a málo lidí. Tam je moc krásný přírody...“
Problémy, které se objevují v jejich zemích, většinou vyplynuly až při bližší otázce, málokterý z partnerů o nich začal mluvit sám. Výjimkou byl pan Jan, který vidí negativně jak minulost, tak budoucnost Afghánistánu a o všem začal mluvit ještě dříve než jsem se zeptala: „V Afghánistánu 18 let válka, válka, válka, válka, válka, válka a teď taky válka. Teď taky válka. Moje země měla dříve problém s komunisty, s Rusi, komunistická armáda, byla v mojí zemi, ano? A pak americká armáda v mojí zemi! To taky problém. Ne, pravda, to je taky problém, protože pro mě je to jedno Amerika nebo Rusko. Proč? Protože to je moje země. To je pravda, Afghánistán je moje země. Proč je v mojí zemi zpátky válka, válka,
válka, válka...Proč? To říkají v televizi, v rádiu, to je všechno politika. To je všechno film. O Afghánistánu a Talibanu, o Afghánistánu a Al Kajda, o Talibanu, o teroristech.“
35
Politické problémy:
Pokud se v rozhovorech stočila řeč na politické problémy jednotlivých zemí,
mluvilo se nejčastěji o korupci, strachu, o tom jak policie přišla domů nebo do práce a odvedla je atd. „To nevidět lidi na tu demonstraci, protože to co jim nelíbí se, protože to je strach, kdyby to tak udělali to by bylo špatné pro ty lidi. Lidi mají strach, oni vůbec nic neřeknou. Já
můžu trochu říct, protože jsem venku z toho státu, ale kdybych tam měla žít, taky bych neřekla vůbec nic“ „Ano, jistě, když nás začali pronásledovat a posílat na nás policii... domů k nám chodili. Vzali mě z práce.“ „To je všechno diskriminace i korupce...“ „... Lidi se bojí otevřeně...“ „Mluvit?“ „Mluvit a teďko tam hůř.“ „Už vím jaké to tam je. Afghánistán je nebezpečná země, pořád ještě neklidná, s bombami, jsou tam pořád Talibánci... takže je ještě neklidná.“
Nacionální problémy: Otázka konfliktů s národnostním podtextem se objevila u dvou respondentek, u paní Aleny a u paní Daniely. Obě se v zemích odkud přišly k nám, narodily, ale byly stejně vnímány jako cizinky, protože patří k ruské menšině.
„Já vám řeknu to je tam, kde já jsem měla život, to je Uzbekistán, já jsem tam byla taky
cizinka. Protože já jsem nebyla muslimka, protože já křesťanka. A to je cizinka. A jak vám
řeknu, to je další země, do které přijedu, budu taky cizinka. Taky v Rusku, tam budu taky cizinka, protože mám uzbecký pas. No, to je... (povzdechnutí)“ „Manžel byl průvodčí,ale musel z práce odejít, protože nabírali mladé Kazachy. Tak to bylo na plakátě napsáno.“
Útoky byly často směřovány na jejich děti.
„Ano, řekli, co to jak, on není jako ostatní, on je světlý.“ „Měli jste s tím hodně problémy?
Vyhrožovali vám?“ „Ano, ano..“
„Velmi často jsme museli měnit školu pro syna...“ „Bili staršího syna...“
Náboženské problémy: V několika případech se objevila v odpovědích otázka pronásledování na základě víry. Většinou to bylo jako součást ostatních problémů. 36
„Uzbekistán to je muslimská země, To je špatné... Ne, ne, ne, to je u nás... muslimové chodí do svojí školy a křesťané do svojí školy, my se nesměšujeme, to je to, co není správné, to není zas tak...“ Pouze pan Cyril to vidí jako hlavní problém, proč musel odejít. Pan Cyril poměrně přísně dodržuje náboženská přikázání, a proto se stal terčem útoků. „My jsme přijeli z náboženských důvodů. Nazývali nás tam wahábisty a tak dále... Já jsem říkal, že jsem přijel kvůli tomu, že nás utiskují z náboženských důvodů. Já jsem muslim, já vyznávám náboženství islám...“ Pan Jan se stal obětí útoků, protože jeho žena byla šíitka, takže ho považovali za stoupence této větvě islámu a obvinili ho podle jeho slov ze spolupráce s Iránem. „Ano, to sem slyšel. Nebyl soud, ty jsi agent Iránu, pracuješ pro prezidenta Iránu.“
Nedostatečné sociální zabezpečení: Většina respondentů se snažila vyhnout ekonomickému hodnocení své země nejspíše z obavy, aby nebyli nařčeni z toho, že jsou „ekonomickými uprchlíky.“ Při podrobnějším rozebírání většina z nich připustila problémy, které souvisely například s nezaměstnaností. Paní Alena na otázku: „Byl tam velký problém s nezaměstnaností?“
říká: „Ano, ty byly problémy, to byly velké problémy...“ Později zmiňuje, že peníze, které vydělala na obživu nestačily. Pan Filip zmiňuje problémy v práci, ale vyhýbá se upřesnění. Dalším problémem byla zdravotní péče a vůbec péče o postižené. Paní Daniela zmiňuje, že nebylo vhodné zařízení, kde by se postarali o jejího syna, proto s ním musela být doma a nemohla pracovat. A lékaři mu neposkytli přiměřenou péči. Paní Daniela také zmínila, že by její starší syn nemohl v Kazachstánu dále studovat. V rozhovoru s panem Janem byly zmíněny problémy s infrastrukturou, která podle něho stále není obnovena v dostatečné míře. „Ano. Ta elektrika to je problém, a normální voda není... Nemáš vodu, nemáš elektriku... Ale všichni říkají, že je všechno v pořádku... Ne, elektrika ne, ne voda, ne ulice, tam není kde spát... (ukazuje, že lidé spí na ulicích)“
Environmentální problémy: Pouze ve dvou případech byly zmíněny problémy s životním prostředí. Prvním byl zmíněn při hovoru s slečnou Gitou, která mluví o nedostatku vody ve stepi. A druhým
je útržek z hovoru s panem Janem, který říká, že lidé vykáceli všechny stromy v Kábulu,
protože nebyl plyn ani elektřina a nebylo tak na čem uvařit.
37
Vnímání České republiky před příchodem(pull faktory):
Překvapivým zjištěním bylo, jak málo toho respondenti věděli o České republice
než do ní dorazili. V podstatě žádný respondent neuvedl, že by nějak aktivně vyhledával informace. Dva respondenti, shodou okolností z Mongolska, sdělili, že viděli Českou
republiku ve filmu.
„U nás starý český filmy. Já už odmala vím. Český dobrý.“
Dva respondenti uvedli, že se dostali k informacím o České republice přes
příbuzné, byli jimi opět respondenti z Mongolska: „Bratr byl tady v brněnské, jo vysoká škola, končil... Potom jsem měl hodně informací, víš.“
A paní Alena si pamatovala, co se o České republice, tehdy ještě spíše Československu,
učili ve škole.
„Ze školy, my jsme měli zeměpis a všechno jsme si říkali i o Čechách, všechno jsme si říkali... Na televizoru ukazovali, co to je za zem...“
Většinou šlo pouze o předpoklady. Nejtypičtější je odpověď paní Brigity na
otázku „Věděli jste už něco o České republice?“
„Tam v Kyrgyzstánu? Ne, jak jsme přijeli sem a pak jsme viděli ten les“
„...Jak k tomu došlo, když jak říkáte ,jste toho o České republice moc nevěděli?“
„My jsem doufali, že Česko je více demokratické než Kyrgyzstán. Ani Polsko... Nevím, nás
napadlo, že v Česku budeme bydlet klidně a spokojeně.“
Rozhodovací proces: V průběhu rozhodování byly mezi žadateli o azyl, kteří nám poskytli rozhovor, velké rozdíly. Dá se zde zachytit několik aspektů: délka rozhodovacího procesu, využití rad, možnost si vybrat kam pojedu a také vliv okolí. Co do délky rozhodování najdeme oba extrémy. Například pan Filip se rozhodl o odjezdu dávno, ale trvalo devět let než se mu to podařilo uskutečnit. Naopak paní Irena
říká: „Ne, když začaly u manžela problémy... museli jsme rychle odjet z Afghánistánu...“ Podobně odpovídá i paní Brigita na otázku: Bylo to rychlé rozhodnutí? „Ano, rychlé. Nevybírali jsem...“
O odchodu se respondenti nejčastěji radili s rodinnými příslušníky nebo kamarády.
„Ona (matka respondentky) tomu říkala, že hledala a ona říkala, že je třeba odjet..“ „Před mým příchodem sem přijel můj kamarád, on už tady nějakou dobu žije, on získal pozitiv... A on nám poradil, abysme přijeli a tak dále a tak dále.“ 38
Nebo se neradili. Nejčastěji protože, jak říkají, nebyl čas se dlouze rozhodovat. Otázka: Radili jste se s někým? „Ne. My jsme se tak rozhodnuli s manželem a pak jsme vzali děti a pryč.“ Dva z respondentů sdělili, že neměli možnost si vybrat kam pojedou. Víceméně neměli možnost ovlivnit, kam dojedou, takže u nich v podstatě žádný proces rozhodování o cílové zemi neproběhl. Oba tito respondenti využili služeb převaděčů. Někteří z dotazovaných také zmínili, že z jejich země odešlo v poslední době více
lidí. Paní Alena například řekla: „Já vím, měla jsem moc kamarádů a kamarádek, všichni
odešli...“ „Všichni sem?“ „Někdo do Ruska, někdo do Čech, kdo jak... kdo jak mohl.“ To samozřejmě může celý proces ovlivnit.
Cesta V druhé fázi migrace, kterou je cesta migranta, můžeme najít zajímavé aspekty.
Šest z respondentů využilo na cestě do České republiky letadlo, zbytek pak využil nejčastěji vlak. Takže můžeme prohlásit, že moderní trendy v dopravě na dlouhé vzdálenost se promítají i v migraci uprchlíků.
Vstup do hostitelské země
Sedm z desítky tázaných přišlo do České republiky na turistická víza, pouze tři
překročili hranice s převaděči. Takže můžeme předpokládat, že představa všichni uprchlíci jsou nelegální migranti, je mylná. Demuth dělí vstupy za prvé na: legální, za druhé na: nezdokumentované a uprchlické (Demuth: 2000: s. 40-45). Zde však realita ukázala, že
velká část uprchlíků neboli žadatelů o azyl překročila naše hranice zcela legálním způsobem.
Azylové řízení a zařízení
Tato část analýzy odpovídá v Demuthově dělení migrace čtvrté fázi, kterou je
pobyt. Ten je ve výpovědích spojen jak s pocitem bezpečí a klidu, tak rozhořčením
z azylového řízení.
Rozhoření z azylového řízení je dvojí, prvním je pocit zklamání ze negativního
rozhodnutí žádosti o azyl: „Víte co, já nevím, jak... když ministerstvo dává ty pozitivy... já nevím, jak to dělají. Já to vůbec neznám... Já tady dostávám negativ a já vidím například lidi z nějaké jiné země, kde není žádná válka... Tak ti lidi dostávají například pozitiv a já sama dostávám negativ.“ 39
Druhým je velmi dlouhý průběh řízení. Slovo čekání se objevilo ve velké části rozhovorů.
„Proč já tady čekám, čekám, čekám, čekám, čekám, čekám, čekám...“ S azylovým zařízením jsou žadatelé vcelku spokojeni. „Tak tady jako hotel, všechno v pořádku, na den třikrát, oběd, večeře, snídaně... tady moc dobře.“
„Přijel jsme do České republiky a to je pravda, já jsem už první den byla u doktora..“ „Dostáváme nějaké peníze, nám to stačí, můžeme si něco koupit... Žijeme tu normálně.“ V rozhovorech se objevují výhrady k některým stránkám života v azylovém zařízení, ale žádná z nich se neopakovala. Paní Daniela zmínila, že syn se bojí potmě, ale
má slíbenou lampičku. Panu Karlovi vadí, že je ze zařízení daleko do města. Slečně Gitě připadá zařízení smutné. Pan Filip by potřeboval sunar pro svou malou dcerku, ale protože už měla rok, tak takovou stravu již nemůže dostat. Paní Ireně chybí soukromí atd. Život v České republice však stále vnímají jako dobrý.
„Teďka jde můj kluk do školy a jde zpátky a já nemám strach, že se mu něco stane... U nás v Afghánistánu jdou děti do školy a ne každé se vrátí.“ „Když jsem žili tam, ale tady je nejvíc líp, tady je nejvíc normální, že když tady budeme žít, tak jsme spokojení.“
Přání
Většina žadatelů o azyl si přeje především klid. Často se v rozhovorech objevuje
sousloví „normální život“, což respondenti charakterizují jako stav, kdy mají kde bydlet, mají práci a děti mohou chodit do školy. Velmi typickou je odpověď paní Ireny, na otázku kde by chtěla žít: „Mě je to jedno, kde bych žila, mě jen vadí (záleží), abych dostala nějaký
papír, já bych chtěla, aby nás Česká republika pochopila a opravdu nám pomohla... Já
bych chtěla, aby to, co jsem viděla já a můj manžel, tak aby to neviděl můj kluk. Já chci, aby normálně šel do školy, dokončil školu, stal se normálním člověkem, který může
pracovat a nemít strach.“ V odpovědích se samozřejmě také objevují zmínky, že by žadatelé chtěli získat
azyl. Pan Cyril například říká: „Už jsem zde čtyři měsíce. Chtěl bych samozřejmě získat azyl. Chtěl bych zde žít. No, nevím, jak pořídím...“
Zajímavé jsou preference místa, kde by chtěli respondenti žít v případě, že by
dostali azyl. Často se objevují odpovědi, že je jim jedno, kde budou žít, hlavně když tam bude klid. 40
„Mě to vůbec nevadí, jestli zůstaneme ve Stráži nebo v Praze nebo v Brně. Opravdu je mi to jedno.“ Někteří žadatelé naopak vědí téměř přesně, kde by se chtěli usadit. „V Brně. V nějakém moravském městě.“ „Chce bydlet v Praze“ „... Nechtěli bychom bydlet v... ne v Praze, ale vedle, protože v Praze je moc hlučno. Moc aut, tramvají, lidí...“
9.3. Shrnutí výzkumné části Analýza těchto deseti uskutečněných rozhovorů ukazuje, že není možné najít jednu příčinu migrace. Potvrzuje se tak teorie, že téměř vždy jde o souhrn faktorů. U některých osob se objevily problémy se zaměstnáním, a to jak s jeho získáním, tak se schopností se uživit. S tím byl také v některých případech spojen problém, jak získat peníze na odchod. Žádná z osob však neuvedla, že by hladověla, nebo žila nějakým způsobem na hranici chudoby. Někteří respondenti naopak sdělili, že měli lepší postavení než lidi v jejich okolí. V otázce ekonomických důvodů pro odchod tedy není žádný vzorec, který by se opakoval.
U rodin, které přišly i s dětmi se velmi často ukazuje, že jedním z důležitých
faktorů bylo přání lepšího života pro děti. Ve dvou případech to byly právě děti, které byly napadány za svou ruskou národnost. Motiv lepšího a klidnějšího života se však opakuje téměř u všech respondentů. S tím je spojena dobrá práce, možnost studovat, zdravotní péče, ale také to, že je nebude nikdo napadat (ani slovně) a nebude možné, aby se stali oběťmi zvůle policie.
Větší část žadatelů o azyl, kteří poskytli rozhovor, vstoupila na území České
republiky legální cestou. Mnohdy navštívili Prahu a před vypršením víza požádali o azyl. Zbylá část překročila hranice s pomocí převaděčů.
Většina respondentů žije na území České republiky více než rok, přesto zůstávají
v azylových zařízeních a jsou ochotni respektovat pravidla, která jsou určena pro pobyt v těchto zařízeních. Jako problém však vidí dlouhé čekání, které je spojeno s azylovým
řízením.
Kromě afghánských respondentů, kteří mají vzpomínky na válku, jsou výpovědi velmi podobné. Respondenti viděli problémy ve své zemi a neviděli jiné východisko než odejít. Rodina je v tom podpořila, a tak odešli. Zajímavé bylo, že několik respondentek prohlásilo, že se vůbec nezajímají o politickou situaci ve své zemi. Tedy politická situace 41
se do jejich rozhodnutí odejít nemusela promítnou, nebo jen skrze životní podmínky v jejich vlasti. Můžeme se domnívat, že by výpovědi byly podobné i z dalších zemí.
Odpovědi byly častokrát více ovlivněny rodinným stavem než tím, kdo v zemi původu žadatelů o azyl vládne. Můžeme tak tvrdit, že příčiny pro odchod jsou velmi subjektivní. Po uskutečnění rozhovorů může také vyvstat otázka, do jaké míry byly tyto výpovědi pravdivé a jestli měli respondenti potřebu svůj příběh přibarvit. Není možné na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Vše opět závisí na subjektivních pocitech, tentokrát
tazatele. Domnívám se, že velká část dotazovaných odpovídala tak, jak si na události vzpomíná. Mnoho respondentů mělo potřebu některé události vyzdvihnout, ale odlišné
vnímání reality mezi lidmi je přijímáno jako běžné. Nelze tedy takové výpovědi označit jako lživé. Pouze jeden z rozhovorů se výrazněji dotkl politické situace v domovské zemi. Naopak překvapivé by mohlo být, že žadatelé o azyl, se kterými byl uskutečněn rozhovor, kladli vedle bezpečí důraz především na sociální jistoty.
42
10. Závěr Migrace je stejně dynamickým jevem jako dění ve světě, které odráží. Pokud bychom chtěli zachytit objektivně všechny příčiny, které k migraci vedou, bylo by nutné vytvořit teorii, která by mohla vysvětlit veškeré dění v tomto světě. To nelze. Není proto ani možné jednoduše migraci vysvětlit. Neboť pokud začneme příliš zobecňovat, vytratí se realita. Lze pouze hledat trendy, které jsou platné v určitém období.
Vysvětlovat migraci žadatelů o azyl je ještě těžší, neboť je častěji než například
migrace za prací ovlivněná subjektivním vnímáním ohrožení a strachu, který tito lidé mají. Je také problematické přimět tyto osoby, aby pochopily, že výzkumník, který se jich ptá na důvody odchodu, jejich zemi původu, rodinu, zaměstnání atd., není úředník, který by mohl
ovlivnit jejich řízení. Proto není nikdy zcela možné vyloučit, že to co člověk vyslechl, nemusí být zcela pravdivé.
Tato práce tak tedy jen mohla nastínit, jaké jsou možné důvody příchodu do České
republiky. Jaké faktory mohly mít na tento příchod vliv a jak vnímají svou situaci ti, co už tu jsou. Bylo uskutečněno pouze deset rozhovorů, ale i v nich se dají nalézt motivy, které se opakují: hledání bezpečného místa a klidné a spokojené budoucnosti daleko od dřívějšího života.
43
11. Summary Migration of asylum seekers is quite a new phenomenon in the Czech Republic. This thesis tries to answer the questions about this particular migrant group’s causes and resources of migration The first group of asylum seekers came to the Czech Republic in 1990. It was the group of Romanians. Since the year 1990 more than 80.000 refugees have come here to ask for asylum. There has been mostly east-west migration here. In 2004 the most numerous group was Ukrainian (29 % of all asylum seekers in this year), Russian, Vietnamese, Chinese and Byelorussian asylum seekers. This also corresponds with labour migration in our republic. But only 2.736 asylums weer were given by the year 2005. The most rejections (rejected requests) were among the peoples ( lidi jedne země) from the Ukraine, Viet Nam, Russia, China and Georgia. There was used a method of semistructured interview in the research. Ten interviews had been done with asylum seekers from Central Asia (Afghanistan, Kazakhstan, Kyrgyzstan, Uzbekistan) and Mongolia. This region has been politically very fragile and therefore the political reason for leaving the home country here was very likely to occur. Because of that probability it was choosen. We asked questions about homeland, making decision to leave country, what and who they had to left, what they like or dislike about the Czech Republic and about home country and so on. The analysis of interviews shows us how difficult causes of migration are. We can find political, national, religious, social and environmental causes, but not a single one prevails. There always is the motive of looking for either standart/better life, safe place or social security here.
Key words: asylum
seeker, causes of migration, Czech Republic, Central Asie,
migration
44
Migrace žadatelů o azyl je v České republice poměrně novým jevem. Tato bakalářská práce se pokouší odpovědět na otázky o příčinách a zdrojích migrace této konkrétní skupiny migrantů.
První skupina žadatelů o azyl přišla do České republiky v roce 1990, byla to
skupina lidí z Rumunska. Od roku 1990 již přišlo více než 80 000 uprchlíků, kteří zde požádali o azyl. Převažuje zde migrace z východu na západ, největší skupinou žadatelů o azyl v roce 2004 tak byli Ukrajinci (29 % ze všech žadatelů o azyl v tomto roce), Rusové,
Vietnamci, Číňané a Bělorusové, což v podstatě kopíruje imigraci za prací u nás. Od roku 1990 do roku 2004 bylo v České republice uděleno pouze 2 736 azylů. Nejvíce zamítnutých žádostí je mezi Ukrajinci, Vietnamci, Rusy, Číňany a Gruzíny.
Ve výzkumu byly požity polostrukturované rozhovory. Bylo provedeno deset rozhovorů s žadateli o azyl ze Střední Asie (Afghánistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Uzbekistán) a Mongolska. Tento region byl zvolen kvůli své politické nestabilitě, neboť se dají předpokládat politické (ne jen ekonomické) důvody migrace. Byly kladeny otázky na téma: země původu, rozhodování ji opustit, co nebo koho bylo nutné opustit, co se jim líbí
nebo nelíbí na České republice, co se jim líbí nebo nelíbí na zemi odkud pocházejí atd.
Analýza rozhovorů ukázala jak složité jsou příčiny migrace. Zaznívaly politické, národnostní, náboženské, sociální i environmentální důvody k odchodu, ale žádný z nich nepřevažoval. V mnoha rozhovorech se objevoval motiv hledání normálního nebo lepšího života, bezpečného místa a lepšího sociálního zabezpečení.
Klíčová slova: žadatelé
o azyl, příčiny migrace, Česká republika, Střední Asie,
migrace
45
12. Rejstřík Afghánistán
10, 31, 33-36, 38, 40, 41
Afrika
16-18, 30
Asie
16, 17, 30
-Střední Asie
10, 33
dobrovolná repatriace
17, 18, 23
dočasná ochrana
24
Dublin II
24
EURODAC
25
Evropa
16, 17, 19, 20, 26, 30
Karibská oblast
16, 18
Kazachstán
10, 26, 31, 33, 34, 37
Kyrgyzstán
10, 33-35, 38
Latinská Amerika
16,18
Mongolsko
10, 33, 34, 38
Uzbekistán
10, 33, 34, 36, 37
vízum za účelem strpění
24
Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků
26
Východní blok
10, 16, 17, 19
Ženevská úmluva
22-24
46
13. Použitá literatura CASTLES, Stephen, MILLER, Mark J. The age of migration, International Population Movements in the Modern World. New York: Palgrave Macmillan, 2003. 338 s. ISBN 0-582-23960-5 Český statistický úřad (ČSÚ). Cizinci v České republice 2001. Praha: Scietia, 2001. 183 s. ISBN 80-7223-652-0 Český statistický úřad (ČSÚ). Cizinci v České republice 2003. Praha: Scietia, 2003. 229 s. ISBN 80-250-0201-2 Český statistický úřad (ČSÚ). Cizinci v České republice 2004. Praha: Scietia, 2004. s. 6092. ISBN 80-250-0858-4 Český statistický úřad (ČSÚ). Cizinci v České republice 2005. Praha: Scietia, 2005a. 217 s. ISBN 80-250-1085-6 Český statistický úřad (ČSÚ). Cizinci v České republice [online]. c2005b. [cit. 17.11.2005] Dostupné z:
DEMUTH, Andreas. Some Conceptual Thoughts on Migration Research. In Theoretical and Methodological Issues in MIgration Research. Aldershot: Ashgate, 2000. s. 21-58. ISBN 1 840014 557 9 DRBOHLAV, Dušan. Mezinárodní migrace obyvatelstva-pohyb i pobyt (Alenka v kraji divů). In Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001. Část I. Multikulturalita a migrace v dnešním světě. s. 17-30. ISBN 80-7178-648-9 DRBOHLAV, Dušan. Migration Trends in Selected Applicant Countries Volume II – The Czech Republic [online]. 2004 [cit 2005-9-10]. Dostupné na: . FREIOVÁ, Michaela. Uprchlická otázka a my. Praha: Občanský institut, 2001. 43 s. ISBN 80-900190-6-4. HORÁKOVÁ, Milada. Srovnávací analýza migračních politik, Vstupní anylýza [online]. c2000. [cit. 18.10.2005]. Dostupné z: . Informační centrum OSN v Praze (INFO OSN). Všeobecná deklarace lidských práv [online]. c2005. [cit. 24.4.2006]. Dostupné z: < http://www.osn.cz/dokumenty-osn/> International Organization for migration (IOM). Doma v České republice: Rady pro život v České republice [online]. c2005b. [cit.15.4.2006]. Dostupné z: International Organization for Migration (IOM). World migration 2005 – Costs and Benefits. Geneva: 2005a. 494 s. ISBN 92-9068-209-4 47
International Organization for Migration, Ministerstvo práce a sociálních věcí (IOMMPSV). Legální migrace- otevřená šance [online]. poslední revize 9.9.2005. [cit. 28.10.2005]. Dostupné z: . IVANČIČOVÁ Věra, KŘÍŽ Karel, SLÁDKOVÁ Lucie. Imigrace do České republiky (Co s tím má a může dělat stát? Proč nefunguje imigrační projekt MPSV?) [online]. 21.4.2005 [cit. 28.10.2005]. Dostupné z: . JÍLEK, Dalibor. Hmotně a procesně právní závazky mezinárodního práva uprchlického. In Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 262 s. ISBN 80-210-1493-8 KACZMARCZYK Pawel, OKÓLSKI, Marek. Internal Migration in Central and Eastern Europe – Current and Future Trends. [online] nedatováno [cit. 10.12.2005] Dostupné z: < www.un.org/esa/population/publications/ittmigdev2005/P12_Kaczmarczyk&Okolski.pdf 2005-11-23>. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. Praha: SPN-Pedagogické nakladatelství, a.s., 2002. 862 s. ISBN 80-7235-023-4 KAŇÁKOVÁ, Naděžda. Globální aspekty migrace. Český statistický úřad. Demografie. 2002, roč. 44, č. 2, s. 119-124 ISSN 0011-8265 Konzorcium organizací pracujících s uprchlíky v České republice (KOPU ČR). Uprchlíci. [online] nedatováno. [cit. 1.2.2006]. Dostupné z: <www.upchlici.ecn.cz>. KOPEČEK, Vincent, SIWEK, Tadeusz, STOJANOV, Robert. Zdroje a příčiny příchodu osob z oblastí původu do azylové infrastruktury České, Průběžná zpráva z řešení projektu za rok 2005. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. 87 s. Ministerstvo vnitra České republiky-Odbor azylové a migrační politiky (MVČR-OAMP). Azyl a migrace – o přemásťování obyvatel, přistěhovalectví, hledání útočiště a začleňování cizinců v naší zemi. [online]. c2005a. [cit. 28.10.2005]. Dostupné z. . Ministerstvo vnitra České republiky-Odbor azylové a migrační politiky (MVČR-OAMP). OAMP - statistiky uprchlíků. [online]. c2005b. [cit. 28.10.2005]. Dostupné z. .
OKOLSKI, Marek. The Effects of Political and Economic Transition on International Migration in Central and Eastern Europe. In International migration Prospects and policies in global market. Oxford university Press, 2004. s. 33-58 ISBN 0-19-926900-9 Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Evropská unie. [online] c2005a [cit. 1.2.2006]. Dostupné z: <www.opu.cz>. Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Právo. [online] c2005b [cit. 1.2.2006]. Dostupné z: <www.opu.cz>.
48
PARNWELL, Mike. Population Movement and Third World. London: Routledge, 1993. 157 s. ISBN 0-415-06953-X SALT, John. Current Trends in International Migration [online]. 2001. [cit. 10.10.2005]. Dostupné z: . SKELDON, Ronald. Migration and Development, A Global Perspective. Harlow: Longman, 1997. 253 s. ISBN 0-582-23960-5 SLAVÍKOVÁ, Květa. Předpisy o cizincích a uprchlících. Praha: Linch Praha a. s. Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví, 1996. 190 s. ISBN 80-7201-044-1 Správa uprchlických zařízení MV ČR (SUZ).Content. [online]. poslední revize 1.1.2005a [cit. 17.11.2005]. Dostupné z: . Správa uprchlických zařízení MV ČR (SUZ). Charakteristika azylových zařízení. [online]. poslední revize 1.1.2005b [cit. 17.11.2005]. Dostupné z: . Správa uprchlických zařízení MV ČR (SUZ). Mapa azylových zařízení. [online]. c20042005. [cit. 11.11.2005]. Dostupné z: <www.suz.cz> Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Úmluva o právním postavení uprchlíků. [online]. c2001a [cit. 13.10.2005] Dostupné z: <www.unhcr.cz>. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Ochrana uprchlíků. [online]. c2001b [cit. 24.4.2005] Dostupné z: <www.unhcr.cz>. Zákon o azylu. [online] c2005 [cit. 1.2.2006]. Dostupné z: <www.opu.cz>. Zákon o pobytu cizinců. [online] c2005 [cit. 1.2.2006]. Dostupné z: <www.opu.cz>.
49
Přílohy
50
Seznam příloh 1. Otázky pokládané při rozhovorech 2. Rozdělení migrace podle příčin -Demuth 3. Ravensteinovi zákony migrace 4. Mapa azylových zařízení 5. Vývoj počtu žadatelů o azyl 1990 – 2005 (do 30. 9.) 6. Vývoj počtu udělených azylů 1990-2005 (do 30. 9.) 7. Žadatelé o azyl podle kontinentů za rok 2004 8. Žadatelé o azyl – nejčastější státní občanství za rok 2004 9. Přiznané azyly podle státního občanství do roku 2004 10. Azyly udělené v roce 2004 11. Zamítnuté žádosti o udělení azylu za rok 2004 12. Podíl žen mezi žadateli o azyl v roce 2004 13. Věková struktura žadatelů o azyl v roce 2004 14. Žadatelé o azyl podle místa pobytu k 31. 12. 2004
51
Příloha 1: Otázky pokládané při rozhovorech • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Odkud jste přišel/a? Jaké to tam bylo? Vyprávějte o vaší zemi. Jak vypadalo místo kde jste žil/a? Bydlel jste tam od narození? Je v něčem podobné místu, kde žijete teď? Jak jste doma žili? Kolik vás doma žilo? Jakou jste měl/a práci? Studoval/a jste? Co dělal váš partner/ka? Co jste doma musel/a nechat? Koho jste musel/a opustit? Jak vypadal váš domov, když jste ho opouštěl/a? Co bylo pro vaše pro vaše bydliště typické? Bylo tam i něco zvláštního? Čím se lišilo? Jak jste se rozhodoval/a opustit svou zemi? Proč jste byl/a nespokojený/á? Jak byste popsal/a situaci ve vaší zemi? Kdy jste se rozhodoval/a? Co bylo tou poslední kapkou? S kým jste se radil/a? Co říkali na odjezd vaši blízcí? Váhal/a jste? Jel/a jste s někým blízkým? Přijel někdo za vámi? Přál/a byste si aby přijel někdo z vašich blízkých za vámi? Kde chcete žít? Proč jste si vybral/a Českou republiku? Měl/a jste obavy z odjezdu? Je to tu takové jak jste si představoval/a? Jaká máte přání/sny? Co vám v azylovém zařízení nejvíce chybí? Jak se zde cítíte? Stýská se vám?
52
Příloha 2: Rozdělení migrace podle příčin -Demuth
MIGRACE Dobrovolná – Pracovní migrace – „Nepravá migrace“ (studentské praxe, výzkumné pobyty...) – Řetězová migrace (podmíněná rodinnými vazbami) – Migrace za lepší životní úrovní
Nedobrovolná
– Environmentální příčiny – Sucho/Hladomor – Záplavy – Vulkanická činnost
– Zapříčiněná člověkem – Chudoba – Strach, obavy – Dle Ženevské úmluvy – Občanské války - Etnické a náboženské - Boj o moc
– Porušování lidských práv - Perzekuce ze strany státu -z politických důvodů - z národnostních důvodů - z náboženských důvodů - z rasových důvodů - z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině
Zdroj: Demuth, 2000
53
Příloha 3: Ravensteinovi zákony migrace • Většina migrantů se stěhuje pouze na krátké vzdálenosti. • Migrace postupuje krok za krokem. • Migranti, kteří se stěhují na velké vzdálenosti, obvykle odcházejí spíše do velkých center průmyslu a obchodu. • Každá migrace vyvolá migraci, která kompensuje její důsledky. • Lidé z měst migrují méně, než lidé z venkova. • Ženy během života migrují více než muži, kteří však při migrování více riskují.
• Většina migrantů jsou dospělí, celé rodiny se stěhují řidčeji.
• Velká města rostou díky imigraci spíše než kvůli přirozenému přírůstku obyvatel. • Objem migrace se zvyšuje s rozvojem průmyslu a zdokonalující se dopravou. • Hlavní migrační proudy jsou z venkovských oblastí do center průmyslu a obchodu. • Hlavní příčiny migrace jsou ekonomického charakteru. Zdroj: Skeldon, 1997
Příloha 4: Mapa azylových zařízení
Zdroj: SUZ, 2004-2005 54
30 54
22 07 11 87 14 17 22 11 21 09 40 85
16 02 22 26 84 1
10 000
54
72
20 87 88
15 000
59
20 000
84 84 11 40 0
18 09 4
Příloha 5: Vývoj počtu žadatelů o azyl 1990 – 2005 (do 30. 9.)
5 000
0 1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
Zdroj:ČSÚ, 2005a
77 6
Příloha 6: Vývoj počtu udělených azylů 1990-2005 ( do 30. 9.)
800
600
17 0
14 2
20 8
83
10 3
13 3 79
78
16 2 96
30
59
200
11 6
25 0
25 1
400
0 1990
1993
1996
1999
2002
30.9.2005
Zdroj:ČSÚ, 2005a
55
Příloha 7: Žadatelé o azyl podle kontinentů za rok 2004
Evropa 3697
Asie 1511 Afrika 178 Am erika 10
Zdroj:ČSÚ, 2005a Příloha 8: Žadatelé o azyl – nejčastější státní občanství za rok 2004 (země, ze kterých přišlo nad 50 osob) Ukrajina Rusko Vietnam Čína
Bělorusko Gruzie Kyrgyzstán Slovensko Mongolsko Moldavsko Arménie Bulharsko Nigérie
Zdroj:ČSÚ, 2005a Příloha 9: Přiznané azyly podle státního občanství do roku 2004 (nad 40 udělených azylů)
Rumunsko Rusko Afghánistán Bělorusko Arménie Sovětský svaz Vietnam Irák Ukrajina Bulharsko Jugoslávie Bosna a Hercegovina
Zdroj:ČSÚ, 2005a 56
61 50
Nigérie
64
Alžírsko
5 41 356 08 50 0 3 3 0 5 2 24 14 11 11 108 68
Bulharsko
Arménie
Mongolsko
Kyrgyzstán
Slovensko
Moldavsko
Bělorusko
Gruzie
Čína
Rusko
Vietnam
1
Ukrajina
Rusko Bělorusko Kazachstán Arménie Afghánistán Ukrajina Gruzie Irák Kyrgyzstán Írán Vietnam Súdán Čína Srí Lanka bez státní Jugoslávie Moldavsko Myanmar Turecko Uzbekistán Kongo Nigérie nezjištěno
Příloha 10: Azyly udělené v roce 2004
(podle státního občanství)
50 40 30 20 10 0
Zdroj:ČSÚ, 2005a
Příloha 11: Zamítnuté žádosti o udělení azylu za rok 2004 (státní občanství s více než 50 odmítnutými)
7 87
Zdroj:ČSÚ, 2005a
57
Příloha 12: Podíl žen mezi žadateli o azyl v roce 2004
ženy 34,3%
muži 65,7%
Zdroj:ČSÚ, 2005a Příloha 13: Věková struktura žadatelů o azyl v roce 2004 Rozdělení žadatelů o azyl podle věku v době zahájení řízení (rok 2004)
Age distribution of asylum-seekers; 2004
60 55
Muži
Ženy
50 45
Věk
40 35 30 25 20 15 10
5 0
200
150
100
50
0
Počet osob
50
100
150
Zdroj:ČSÚ, 2005b Příloha 14: Žadatelé o azyl podle místa pobytu k 31. 12. 2004
ostatní 6% soukromá adresa 32% azylová zařízení 62%
Zdroj:ČSÚ, 2005a 58
