Udržitelný rozvoj na místní a regionální úrovni

C2E NET

INTERREG IIIB CADSES

MÌSTO VSETÍN

UDRITELNÝ ROZVOJ NA MÍSTNÍ A REGIONÁLNÍ ÚROVNI Pøíruèka projektu Støedoevropská sí ivotního prostøedí

e

mepco

International advisory centre of municipalities

Udržitelný rozvoj na místní a regionální úrovni Příručka projektu Středoevropská síť životního prostředí

Vsetín, září 2007

Ing. Jiří Trezner, Ing. Stanislav Kocourek, Mgr. Aleš Černotík a kolektiv

Strana 1 (celkem 238)

Všechny zde uvedené texty a návody si můžete vyžádat v elektronické podobě na městském úřadě Vsetín u pana Aleše Černotíka (e-mail: [email protected]). Sem také můžete zaslat své názory, náměty a připomínky k této publikaci. Vydání této publikace je spolufinancováno Evropskou unií a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR v rámci projektu C2ENET. Červenec 2007,  Město Vsetín


Obsah Předmluva ......................................................................................................... 6 1 Projekt C2ENET ......................................................................................... 7 1.1 O projektu C2ENET........................................................................................................ 7 1.2 Informace o projektových partnerech............................................................................ 8 1.2.1 Město Vsetín (vedoucí partner projektu), ČR ................................................................... 9 1.2.2 Svaz měst a obcí České republiky (SMO ČR), Praha, ČR ............................................ 10 1.2.3 Rakouský svaz měst (Österreichischer Städtebund), Vídeň, Rakousko ........................... 11 1.2.4 Maďarská národní asociace místních samospráv, Budapešť, Maďarsko (Települési önkormányzatok országos szövetsége) ........................................................................................ 12 1.2.5 Město Szigetszentmiklós, Maďarsko............................................................................. 13 1.2.6 Město Oradea, Rumunsko............................................................................................. 14 1.2.7 Společnost MEPCO (Mezinárodní poradenské centrum obcí) ......................................... 15

2 Popis projektu C2ENET............................................................................16 2.1 Analýzy – zadání, cíle, výsledky..................................................................................... 19 2.1.1 Analýza evropských požadavků a národní legislativy – nakládání s odpady v EU a seznam předpisů práva ES v oblasti nakládání s odpady ....................................................................... 19 2.1.2 Analýza evropských požadavků a národní legislativy – ochrana ovzduší v EU a seznam a rozdělení předpisů práva ES v oblasti ochrany ovzduší se vztahem k obcím................................. 19 2.1.3 Analýza evropských požadavků a národní legislativy – ochrana vod v EU a seznam a rozdělení předpisů práva ES v oblasti ochrany vodního prostředí se vztahem k obcím .................. 19 2.1.4 Analýza environmentálních dopadů (příklad MěÚ Vsetín) ............................................ 19 2.1.5 Analýza evropských požadavků normy 14001............................................................... 20 2.1.6 Přístup radnice k životnímu prostředí – soubor příkladů ze Vsetína ............................... 20 2.1.7 Analýza požadavků práva ES ve vztahu k obcím pro oblast ochrany ovzduší, ochrany vod a nakládání s odpady................................................................................................................ 20 2.1.8 Přehled environmentálního práva .................................................................................... 21 2.1.9 Analýza národní legislativy – Environmentální profil (příklad MěÚ Vsetín) ................. 21 2.1.10 Metodika k nakládání s odpady vznikajícími činností a provozem MěÚ......................... 21 2.1.11 Metodika kvality a šetrnosti k přírodě na MěÚ Vsetín.................................................. 21 2.2 Pilotní projekty – zadání, cíle, očekávané výstupy ...................................................... 22 2.2.1 Analýza využitelnosti obnovitelných zdrojů energie .......................................................... 22 2.2.2 „Studie – bilance odpadů jako obnovitelných zdrojů energie (OZE) jako součást programu odpadového hospodářství Mikroregionu Vsetínsko“.................................................................... 22 2.2.3 Studie zabezpečení výroby biopaliva ve městě Vsetín ....................................................... 22 2.2.4 Technicko-ekonomická studie instalace kogenerační jednotky v budově Městských lázní Vsetín ..................................................................................................................................... 22 2.2.5 Možnosti využití solární energie na plášti budovy Městského úřadu Vsetín...................... 23 2.2.6 Využití solární energie na ZŠ Ohrada - Vsetín ............................................................. 23 2.2.7 Studie potenciálu pěstování rychle rostoucích dřevin pro energetické účely města Vsetína ... 23 2.2.8 Cost benefit analýza – voda ........................................................................................... 24 2.2.9 Studie – zásobování pitnou vodou ve Vsetíně.................................................................. 24 2.2.10 Optimalizace kanalizační sítě ve Vsetíně ....................................................................... 24 2.2.11 Vyhodnocení dopadu novelizace zákona o vodách po 1. 1. 2008..................................... 24 2.2.12 Standard kvality života na sídlištích - budování dětských hřišť ve městě Vsetíně.............. 25 2.2.13 Studie proveditelnosti k projektu Analytická studie dopravní obsluhy a zátěže města Vsetín z hlediska udržitelného rozvoje.................................................................................................. 26 Strana 3 (celkem 238)

2.3 Pracovní setkání a konference ....................................................................................... 26 2.3.1 Financování a unijní financování projektů obcí zaměřených na odpadové hospodářství ...... 26 2.3.2 Obnovitelné zdroje energie............................................................................................... 27 2.3.3 Management vodního hospodářství.................................................................................. 27 2.3.4 Další setkání pořádaná v rámci projektu C2ENET ..................................................... 27

3 Analýzy legislativy, PPP projekty.............................................................. 28 3.1 Analýzy ............................................................................................................................. 28 3.1.1 Veřejné zakázky a privatizační opatření v obcích podle Smlouvy o založení Evropského společenství................................................................................................................................ 28 3.2 Projekty veřejno-soukromého partnerství (PPP)........................................................ 77 3.2.1 Zónování oblastí ohrožených záplavami – překvapivý příklad partnerství veřejného a soukromého sektoru v Rakousku .............................................................................................. 77 3.2.2 Poznámky ke stavu rozvoje PPP v ČR .......................................................................... 80

4 Výstupy projektu C2ENET, dobré praxe ................................................. 88 4.1 Evropské indikátory udržitelného rozvoje................................................................... 88 4.1.1 Indikátor A. 1 – Spokojenost občanů s místním společenstvím........................................ 90 4.1.2 Indikátor A. 2 – Místní příspěvek ke globálním změnám klimatu................................. 92 4.1.3 Indikátor A. 3 – Mobilita a místní přeprava cestujících ................................................. 92 4.1.4 Indikátor A. 4 – Dostupnost místních veřejných prostranství a služeb............................. 94 4.1.5 Indikátor A.5 – Kvalita místního ovzduší ..................................................................... 95 4.1.6 Indikátor B. 6 – Cesty dětí do školy a zpět .................................................................... 96 4.1.7 Indikátor B. 7 – Udržitelné řízení místní samosprávy a místního podnikání................... 98 4.1.8 Indikátor B. 8 – Zatížení životního prostředí hlukem .................................................... 98 4.1.9 Indikátor B. 9 – Udržitelné využívání půdy................................................................... 99 4.1.10 Indikátor B. 10 – Výrobky propagující trvalou udržitelnost ......................................... 100 4.1.11 Ekologická stopa......................................................................................................... 100 4.1.12 Závěrem ...................................................................................................................... 100 4.2 Obnovitelné zdroje energie a odpadové hospodářství............................................. 101 4.2.1 Odpadové hospodářství v Hradci Králové: Komunitní kompostování.............................. 103 4.2.2 Čelákovice – zkušenosti s odpady v jednom desetitisícovém městě ................................... 109 4.2.3 Vsetín – zkušenosti s obnovitelnými zdroji energie – využití solárních ohřevů teplé vody ve Vsetíně................................................................................................................................... 113 4.2.4 Vsetín – zkušenosti s obnovitelnými zdroji energie – centralizované zásobování teplem ve Vsetíně – historie a současnost ................................................................................................ 125 4.2.5 Projekt Balanced EU .................................................................................................. 128 4.3 Management vodního hospodářství ........................................................................... 129 4.3.1 Údaje o aktuálním vývoji společnosti VaK Vsetín, a.s.................................................. 129

5 Další příklady dobré praxe a inspirace ....................................................136 5.1 Oradea – strategie – projekty....................................................................................... 136 5.1.1 Strategie omezování ztrát v systému dodávek pitné vody................................................. 136 5.1.2 Rozvojová strategie prováděná rozšířením dodávek vody a kanalizační sítě..................... 136 5.1.3 Čerpací stanice............................................................................................................. 137 5.1.4 Distribuční systém pitné vody........................................................................................ 137 5.1.5 Kanalizační systém ...................................................................................................... 137 5.1.6 „Rozšíření vodních a kanalizačních sítí ve městě Oradea“............................................. 138 5.1.7 Řízení ztrát................................................................................................................. 138 5.1.8 Další kroky ................................................................................................................ 138


5.2 Město SZIGETSZENTMIKLÓS .............................................................................. 139 5.2.1 Průzkum sídelního a životního prostředí....................................................................... 139 5.2.2 Zpracování dat z výzkumu .......................................................................................... 141 5.3 Strategická mapa hluku Budapešť a předměstí ......................................................... 153 5.3.1 Problematika ochrany proti hluku................................................................................ 153 5.3.2 Směrnice Evropské unie ke řízení hluku prostředí, relevance nařízení ............................ 154 5.3.3 Důležitost a sociální potřeba strategického mapování hluku........................................... 155 5.3.4 Jaké další možnosti poskytuje Mapování hluku vedením měst a oblastem které připravují mapy hluku ............................................................................................................................ 155 5.3.5 Příprava hlukové mapy ................................................................................................ 157 5.3.6 Výňatky z dokumentace hlukové mapy Szigetzentmiklós ............................................. 158 5.4 Kvalita života na sídlištích – standardy pro kvalitu života....................................... 162 5.4.1 Zadání studie .............................................................................................................. 163 5.4.2 Harmonogram projektu ............................................................................................... 163 5.4.3 Důvod a cíle ................................................................................................................ 163 5.4.4 Popis řešení.................................................................................................................. 163 5.4.5 Dosažené výsledky a následná řešení............................................................................. 166 5.5 Místní agenda 21............................................................................................................ 186 5.5.1 Úvod........................................................................................................................... 186 5.5.2 Komunitní projekty...................................................................................................... 187 5.6 Význam kvality pro efektivní a výkonné fungování samospráv ............................. 201 5.6.1 Proč je toto téma zařazeno v publikaci.......................................................................... 201 5.6.2 Důvody pro zvyšování kvality a efektivnosti.................................................................. 201 5.6.3 Kvalita versus výkonnost .............................................................................................. 202 5.6.4 Cíl veřejné správy......................................................................................................... 204 5.6.5 Jak efektivně řídit - děláme správné věci správně?.......................................................... 204 5.6.6 Pojem kvalita .............................................................................................................. 205 5.7 Inovativní přístupy v řízení – popis metod kvality a výkonnosti............................ 206 5.7.1 Základem je znalost souvislostí a místních podmínek .................................................... 206 5.7.2 Inovace v řízení měst – zkušenosti města Vsetín........................................................... 207 5.7.3 Systém kvality dle ISO ................................................................................................ 208 5.7.4 Model sebehodnocení dle CAF ..................................................................................... 209 5.7.5 Benchmarking a benchlearning ..................................................................................... 211 5.7.6 Příklady projektů benchmarkingu ................................................................................ 212 5.7.7 Procesní řízení, reengineering ........................................................................................ 215 5.7.8 Jak efektivně řídit rozvoj města – aneb uplatněte BSC.................................................. 218 5.7.9 Co je metoda vyvážených ukazatelů (Balanced Scorecard).............................................. 219 5.7.10 Jak metodu uplatnit v samosprávě ................................................................................ 220

6 Závěr .........................................................................................................223 Seznam tabulek..............................................................................................224 Seznam grafů .................................................................................................225 Seznam obrázků.............................................................................................226 Použitá literatura ...........................................................................................227 Internetové zdroje:................................................................................................................. 227 www stránky jednotlivých partnerů projektu: .................................................................... 227 Další zdroje ............................................................................................................................. 228


Předmluva Projekt Central European Environmental Network (C2ENET), který byl zpracován v rámci programu Evropské unie INTERREG III. B, CADSES, končí. A spolu s ním i tříletá práce a spolupráce s našimi partnery projektu, kterými jsou organizace z České republiky, Rakouska, Maďarska ale i Rumunska. Již před vstupem našeho státu do Evropské unie bylo nutno řešit formou legislativních kroků mnoho úseků života společnosti, mimo jiné i životní prostředí a udržitelný rozvoj obcí a měst. Právě tyto oblasti se staly motivem celého projektu. Analýzy, hodnocení dopadů legislativy na činnost obcí, systémové přístupy, studie, projekty, náměty a jejich řešení jsou součástí tématických Readerů, které byly již vydány a hlavně uzavírajícího Final Handbooku, který tímto předkládáme veřejnosti. Na podzim roku 2005, kdy jsme začínali s tímto projektem, neměl nikdo z nás představu o tom, co všechno nás čeká. Věděli jsme co chceme a proč, věděli jsme s kým chceme spolupracovat, ale nikdo z nás nevěděl, co všechno je před námi. Postupem času se měnil i náš pohled na problematiku životního prostředí ve střední Evropě. Po proběhlých konferencích, diskusních fórech a mítincích je zřejmé, že každý z partnerů řeší okruh problémů v rámci legislativy té dané země, volí oddílné postupy, ale to, co je společným a sjednocujícím prvkem je snaha zvýšit kvalitu životního prostředí našich spoluobčanů a zajistit udržitelný rozvoj v obci, městě pro naše budoucí generace. Doufáme, že tato publikace i celý projekt C2ENET může být zdrojem námětů a inspirací pro ostatní města, obce, kraje nejen v České republice, ale i v Evropě. Pokud ano, pak byl naplněn, jak předpokládáme, i smysl Evropské unie jako celku.


1 Projekt C2ENET 1.1

O projektu C2ENET Tato publikace je vydána v rámci projektu „Central Europe Environmental Net“ (zkráceně C2ENET, český název Středoevropská síť životního prostředí) v programu Interreg III B CADSES, priorita 4 Ochrana životního prostředí, hospodaření se zdroji a ochrana před riziky, opatření 4.1 Podpora ochrany životního prostředí a hospodaření se zdroji.

Publikace je členěna na tři hlavní části. V první části (kap. 1 – 2) jsou představeni projektoví partneři a projekt – obecné i konkrétní cíle projektu, předpokládané výstupy z pilotních projektů a ostatní aktivity spojené s realizací. Druhá část (kap. 3) je věnována analýzám legislativy (což byl jeden z cílů projektu) a příkladům PPP projektů, tedy spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Třetí část (kap. 4) obsahuje konkrétní výstupy a příklady projektu C2ENET. Tato část je tématicky členěna dle zadání jednotlivých hlavních aktivit projektu. Partneři projektu doufají, že poslouží dalším městům a organizacím jako příklad dobré praxe a inspirace k naplňování zásad trvale udržitelného rozvoje a zvyšování kvality života. Během doby trvání projektu vyšly již 3 publikace popisující konkrétně aktivity realizované v rámci C2ENET. Tyto publikace jsou zaměřeny na indikátory trvale udržitelného rozvoje, obnovitelné zdroje energie a vodní a odpadové hospodářství. Součástí těchto publikacích jsou i popsány i náměty, jak mohou radnice přistupovat k řešení otázek těchto problémů. Všechny publikace v českém i anglickém jazyce jsou k dispozici ke stažení na

http://www.mestovsetin.cz/vismo/ (odkaz Projekty, složka C2ENET). Popis projektu C2ENET Projekt má za cíl pomoci obcím z nových členských zemí EU při zdolávání existujících problémů v oblasti životního prostředí z technického, finančního a organizačního hlediska. Hlavní témata se zabývají obecnou otázkou udržitelného rozvoje se zaměřením na energetické úspory, odpadové hospodářství, kanalizaci a environmentálního řízení.

Rozpočet projektu: celkový rozpočet (EUR): 826.144,00 ERDF: 540.158,00 Trvání projektu: 05/2005 – 09/2007


1.2 Informace o projektových partnerech − Město Vsetín (vedoucí partner projektu), ČR − Svaz měst a obcí České republiky (SMO ČR), Praha, ČR − − − −

Rakouský svaz měst (Österreichischer Städtebund), Vídeň, Rakousko Maďarská národní asociace místních samospráv, Budapešť, Maďarsko Město Szigetszentmiklós, Maďarsko Město Oradea, Rumunsko


1.2.1 Město Vsetín (vedoucí partner projektu), ČR Vsetín je malé moravské město (má cca 29 tisíc obyvatel) ležící 30 km severovýchodně od Zlína, rodiště známého podnikatele Tomáše Bati. Baťa byl všeobecně vnímán pro své úspěchy v řízení obuvnických firem. Vsetínsko je hornatý region, malebný kraj, přes který teče řeka Bečva. Je zde mnoho historických památek, jako např. dřevěné chalupy nebo vsetínský zámek. Tradiční folklorní písně a tance jsou ve Vsetíně stále velmi populární.

Zapojení do projektu Vsetín je vedoucím partnerem projektu. Je odpovědný za realizaci níže uvedených aktivit: 1) Vstupní analýzy (již realizováno) 2) Pilotní projekty: 2.1: Hodnocení základní sady Evropských indikátorů udržitelného rozvoje (metodika viz první publikace nebo www.timur.cz) 2.2: Jak využívat obnovitelné zdroje energie jako solární technologie, vítr, biomasu, tepelná čerpadla 2.3: Čištění odpadních vod, dodávka čisté vody 2.4: Vsetín – zdravé a udržitelné město 3) Informační kampaň: Výsledky pilotních projektů a setkání pracovních skupin jsou shrnuty do třech publikací. Na konci projektu budou výstupy shrnuty ve finální příručce. Jiné řešené projekty v oblasti životního prostředí Vsetín je velmi aktivní při hledání zdrojů z EU. Jako příklady lze uvést projekt Čistá řeka Bečva řešící odkanalizování řeky Bečvy (110 mil. EUR). V současné době realizujeme stavbu Logistického centra na třídění odpadů (7 mil. EUR). Kontakt: Město Vsetín, Aleš Černotík, Svárov 1080, 755 24 Vsetín, ČR, tel: +420 571 491 111, e-mail: [email protected]


1.2.2 Svaz měst a obcí České republiky (SMO ČR), Praha, ČR SMO ČR je dobrovolnou nepolitickou a nevládní organizací, jehož členy jsou obce v souladu se zákonem o obcích. Členy Svazu je cca 2,5 tisíce obcí, ve kterých žije více než 7 milionů obyvatel. Svaz je partnerem vlády České republiky a parlamentní politické reprezentace a spolupracuje na novelizacích zákonů a připravovaných právních předpisech formou připomínkování návrhů zákonů v oblastech, které mají vliv na fungování místních samospráv. SMO ČR má tři komory – Komoru statutárních měst, Komoru měst a Komoru obcí. Každá členská obec je členem jedné ze tří komor. Svaz výkonně vede Předsednictvo, které politicky reprezentuje všechny tři komory. Předsednictvo má mnoho poradních výborů, které ovlivňují rozhodování ve SMO ČR. Hlavním cílem SMO ČR je podpora společných cílů a práv obcí sdružených ve Svazu. Jedním z nejdůležitějších dlouhodobých cílů SMO ČR je zakotvení organizací zastupující samosprávy do Ústavy ČR nebo jiné primární legislativy. Dalšími cíli je ochrana obecných zájmů a práv obcí jako samosprávných orgánů, hospodářská samostatnost, lobování evropské legislativy ve prospěch místních samospráv, podpora dobrých kontaktů v zahraničí apod. Historie Jedním z hlavních cílů transformace společnosti po listopadu 1989 byla obnova demokratických místních samospráv v souladu s principem právního státu. Několik týdnů poté bylo fungování SMO ČR obnoveno na základě zkušeností místních samospráv z období před 1. světovou válkou. Ty byly započaty na Prvním sjezdu českých měst Království českého v Kolíně v říjnu 1907. Ustavující sněm současného Svazu se konal 16. ledna 1990. Zpočátku Svaz dával důraz na podporu a poradenské aktivity, ale časem nabyla na důležitosti potřeba prosazování zájmů místních samospráv vůči centrálním orgánům státní správy. Zaměření aktivit SMO ČR se tedy upravovalo podle vyvíjejících se priorit. První úspěchy byly dosaženy v průběhu roku 1992, kdy Svaz začal být vnímán jako partner vlády a ostatních úřadů státní správy. Kontakt: Svaz měst a obcí České republiky, 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4, tel: +420 234 709 711, fax: +420 234 709 786, e-mail: [email protected]


1.2.3 Rakouský svaz měst (Österreichischer Städtebund), Vídeň, Rakousko Města a obce významně přispívají k prosperitě regionů. Starají se o školky, domovy důchodců a veřejnou dopravu, zajišťují infrastrukturu v hlavních obytných částech, které využívají obyvatelé regionu, podporují neziskovky a místní podnikatele, podporují místní zdravotnické služby, kulturu, umění a sport a zajišťují zdravé životní prostředí na místní úrovni. Poskytování služeb ve veřejném zájmu Města a obce v Rakousku vykonávají velké množství služeb samy, příp. je zadávají jako zakázku. Rozsah služeb poskytovaných obcemi občanům zahrnuje dodávky pitné vody, kanalizaci, odvoz odpadů, předškolní a školní péči, školní zařízení speciálního charakteru (jsou zřizovateli a provozovateli škol), obecní komunikace a pouliční osvětlení, místní a krajskou veřejnou dopravu, veřejné bazény, hřiště a tělocvičny, zařízení pro volný čas, hasiče, polikliniky, péči o staré a nemocné osoby, podporu asociací a kultury v obci, podporu cestovního ruchu a místního hospodářství. Propojování měst a obcí na národní a mezinárodní úrovni Rakouský svaz měst propojuje 250 měst všech částí Rakouska a spojením federálního hlavního města Vídně, všech hlavních měst spolkových zemí a okresních měst vytváří důležitou síť. Silná města a obce se stabilními politickými, finančními a sociálními podmínkami jsou páteří silné republiky, sociálně vyvážené společnosti a spojené Evropy. Výměna zkušeností Aby bylo možno v Evropě úspěšně lobovat, je nutné mít partnery. Nejlépe se tito partneři hledají tak, že společně pracují na různých projektech. Rakouský svaz měst měl vždy zájem vytvářet administrativní know-how a zavádět jej v rakouských veřejných orgánech na federální, spolkové a místní úrovni, ale také v obecních podnicích, institucích a univerzitách. Know-how Centrum (KTC), které bylo pod Rakouským svazem měst založeno v roce 1990, poskytlo v rámci cca 1000 projektů informace již 3 000 starostů a 20 000 odborníků, zejména ze zemí východní Evropy. Hlavním cílem vždy bylo sdílet informace z obcí a vytvořit živoucí partnerství mezi svazy, městy a obcemi. Mezi roky 1998 – 2005 byl realizován projekt LOGON, který se snažil na obecní úrovni sblížit osm zemí střední a východní Evropy usilující o vstup do EU, Kypr a Maltu. Od roku 2005 funguje síť životního prostředí C2ENET, která podporuje přeshraniční výměnu zkušeností v oblasti ochrany životního prostředí. Kontakt: Rakouský svaz měst, Guido Dernbauer, Rathaus, 1082 Vídeň, Rakousko, tel: +43/1/4000-89992, e-mail: [email protected]


1.2.4 Maďarská národní asociace místních samospráv, Budapešť, Maďarsko (Települési önkormányzatok országos szövetsége) Maďarská národní asociace místních samospráv (TÖOSZ) byla založena v březnu 1989, mezi prvními v Maďarsku. Cílem bylo vytvořit základ pro prosazování zájmů místních samospráv, pomoci ustálení jejich autonomie a účasti na vytváření vhodného sociálního, hospodářského a právního prostředí pro místní samosprávy. Více než 1700 místních samospráv se účastní práce v asociaci a více než polovina populace Maďarska žije v členských obcích TÖOSZ. TÖOSZ se liší od ostatních maďarských zájmových asociací reprezentujících místní samosprávy, protože jejími členy jsou všechny druhy místních samospráv (vesnice, města, města s okresními pravomocemi a okresy). Proto je základní filozofií TÖOSZ upřednostňovat prosazování obecných a společných zájmů místních samospráv. Nicméně to také znamená, že je nutné vzít v úvahu, že se zájmy některých typů místních samospráv liší. Proto komory obcí, měst a okresů mohou fungovat jako nezávislé orgány v rámci společné organizační struktury asociace. Předsednictví, okresní pobočky, radní zodpovědní za různé odborné oblasti, orgán pro starosty a odborná sekce pro veřejnou správu společně pomáhají při zastupování zájmů místních samospráv v TÖOSZ. TÖOSZ je nezávislá organizace. Všechny místní samosprávy, které mají zájem spolupracovat k prosazování výše uvedených cílů, se mohou stát členy TÖOSZ za předpokladu, že přijmou tyto hodnoty: dobrovolnost, právní rovnoprávnost členů, solidaritu, podporu konsenzu, společnou odpovědnost, orientaci na budoucnost, podporu profesionalizace, pozitivní pragmatismus a nezávislost na politice během aktivit organizovaných TÖOSZ. Základními úkoly TÖOSZ jsou zejména: 1. zjišťování, vyjednávání, zprostředkovávání, ochrana a prosazování zájmů 2. podpora fungování místní samosprávy a podpora zvětšování a úspěšného spravování obecního majetku 3. odborná a organizační podpora spolupráce místních samospráv 4. vyjednávání týkající se rozpočtových rozhodnutí Parlamentu 5. poskytování komentářů k návrhům zákonů a právních předpisů na úrovni státu 6. účast na mezinárodní spolupráci místních samospráv, podpora mezinárodních kontaktů mezi členy 7. organizace konzultativních, zájmových a koordinačních fór pro členy 8. podpora informační výměny a vztahů mezi členy 9. pomoc členům při stížnostech a v právních případech Kontakt: TÖOSZ, Budapešť, H-1067. Eötvös u. 10. Poštovní adresa: H-1386 Bp. 62. Pf.: 908, tel.: (36-1)321-2496, fax: (36-1)413-0482, e-mail: [email protected]; www.toosz.hu Strana 12 (celkem 238)

1.2.5

Město Szigetszentmiklós, Maďarsko Město Szigetszentmiklós leží na jihozápadě ostrova Csepel, nedaleko hlavního města. Město je více než 700 let staré. Název města se odvozuje od patrona kostela Svatý Mikuláš; předpona Sziget (což znamená „ostrov“) se vztahuje k zeměpisné poloze, ostrovu Csepel.

Mezi dvěma rameny řeky Dunaj jsou nádherné přírodní zdroje. Z fauny a flory mohou návštěvníci zhlédnout mnohé na Ekologické naučné stezce. Usadily se zde vzácné druhy zvěře a rostlin, což přitáhlo pozornost odborníků a oblast začala být chráněna. Kromě jeskynních jezer jsou obě ramena řeky hodnotná pro rybáře a všechny, kdo provozují vodní sporty. Szigetszentmiklós nabízí aktivní život pro podnikatele, komerční sféru a průmysl. Funguje zde téměř 3000 podniků v oblasti služeb a komerce. V průmyslových parcích Leshegy a ÁTI-Sziget pracují jak národní, tak zahraniční firmy. Během posledních let došlo v životě města k významným změnám. Město by rádo využilo výhod, jako jsou rychlá a pohodlná dosažitelnost a přímé sousedství hlavního města. Výsledkem je, že počet obyvatel rapidně roste (dnes má město více než 27 tisíc obyvatel), kulturní život bohatne a urbanistický vzhled města se pozitivně mění. Standard infrastrukturního vývoje a dopravní dostupnost jsou dobré, sinice pro motorová vozidla M0 zajišťuje přímé napojení mezi dálnicemi M1, M5 a M7. Szigetszentmiklós má aktivní partnerství s Gyergyószentmiklóssalem (RumunskoPensylvanie), Haukipudas (Finsko), Specchia (Itálie), Steinheim (Německo), Busko Zdrój (Polsko), Gorna Orjahovica (Bulharsko) a Kochani (Makedonie). Rozvojové plány vycházejí z dalšího růstu populace a dynamického rozšiřování obytných zón. Kromě infrastrukturních investic a rozvoje institucionálních sítí je v plánu pro rok 2006 vybudování odděleného sběru odpadů. V následujících letech se počítá s dalším vybudováním kanalizace, výstavbou obchvatu a obnovou dunajského ramene u Soroksáru. Na hranicích města je významná památka, 314 m vysoká vysílací stanice Lakihegy, technická vymoženost 20. století, která se nyní stala průmyslovou národní památkou. Starostka města je Dr. Fodor Antalné. Pracovala ve veřejné správě od roku 1967 a díky důvěře veřejnosti je starostkou města Szigetszentmiklós od roku 1994. Kontakt: Město Szigetszentmiklós, Erika Katona, Polgármesteri Hiivatal 2310 Szigetszentmiklós Kossuth L.u.2., Maďarsko, tel: +436305557975, e-mail: katona.erika@szigetszentmiklós.hu


1.2.6 Město Oradea, Rumunsko Město Oradea bylo jako místní samospráva založeno v roce 1870. Magistrát města Oradea je veřejnou institucí se stálým výkonem, která efektivně vykonává rozhodnutí místní rady a řeší problémy místní komunity. Hlavou je starosta, který je zastupován dvěma místostarosty, dále má magistrát tajemníka a vlastní aparát sloužící radě. Organizace a pravidla fungování aparátu rady Oradea podléhají zákonu č. 215/2001, o místní samosprávě, a jsou v souladu s aktuálním právním řádem, na jehož základě rada vykonává své funkce. Za účelem kvalitní organizace a rozvoje aktivit rady a kvůli řešení veřejných záležitostí v zájmu místní komunity je magistrát města Oradea rozdělen do odborů a oddělení, a to podle jednotlivých oblastí, v souladu se specifickými a místními potřebami: -

Místní veřejná správa Místní financování Rozvoj veřejných služeb Bydlení Architektura, urbanismus a katastr - Sociální věci - Informační technologie, lidské zdroje - Ochrana lidských práv Priority místní veřejné správy směřují ke zlepšení života občanů města, infrastruktury, služeb, zlepšení bezpečnosti, prostor pro volný čas a integraci města do regionálních, národních a evropských struktur. Zaměstnanci: 3 hodnostáři; 586 zaměstnanců, z nichž 400 jsou veřejní funkcionáři; 186 smluvních zaměstnanců; 58 z celkového počtu zaměstnanců je ve vedoucích pozicích a 528 úředníků. Nadto město zaměstnává 14 projektových manažerů. Kontakt: City Hall of Oradea, Alida-Maria Dacin, European Integration and Local Development, Piata Unirii No 1-3, Oradea, 410100 Romania, tel: +40723381745, e-mail: [email protected]


1.2.7 Společnost MEPCO (Mezinárodní poradenské centrum obcí) Vážení přátelé, Vztahy české a nizozemské místní správy jsou tradičně velmi dobré. A právě díky tomu se před dvěma lety Svaz města obcí ČR a nizozemská VNG International pustily do společného dobrodružství, které se jmenuje MEPCO. Vznikla nová společnost se sídlem v Praze a s vynikajícími vztahy v regionech. Mladá organizace uspěla a dodržela i svůj závazek nabídnout nové zajímavé produkty určené k dalšímu rozvoji obcí a měst. Z mezinárodního hlediska se MEPCO stalo důležitým mostem, který spojuje odbornost a zkušenosti českých obcí s reformami místní správy v jihovýchodní Evropě, bývalém Sovětském svazu a dokonce v rozvojových zemích. Peter Knip, ředitel VNG International, předseda valné hromady společnosti MEPCO. Společnost MEPCO, s.r.o. byla založena v roce 2004 jako první společný podnik dvou Svazů měst a obcí Evropské Unie: Svazu měst a obcí České republiky (SMO) a dceřiné společnosti holandského svazu měst a obcí (VNG International). Posláním společnosti MEPCO je posilovat účinnost samosprávy, jejích institucí a přidružených společností v České republice formou poskytování poradenských, manažerských a expertních služeb a dále nabídnout České správní know-how na mezinárodním trhu. Zaměstnanci a experti společnosti MEPCO využívají mezinárodně uznávané a podporované postupy a moderní nástroje řízení v oblasti veřejné správy s dalších zemí EU v kombinaci se znalostmi a zkušenostmi z tranzitivního období. MEPCO, s.r.o. bylo aktivně zapojeno na tvorbě klíčových dokumentů pro nové plánovací období EU a vyhodnocování stávajících programů (Národní rozvojový plán 2007 - 2013, Evaluace společného operačního programu, atd.). Společnost MEPCO, s.r.o. aktuálně realizuje tyto projekty: − Modernizace státní správy a samosprávy, přímá podpora vybraných měst a obcí − Metodika čerpání prostředků v novém plánovacím období pro revitalizaci měst a obcí − Příprava kombinovaných investičních a „měkkých“ projektů pro revitalizaci měst a obcí − Mezinárodní rozvojové projekty, technická asistence přistupujícím a rozvojovým zemím − Příprava a realizace seminářů, konferencí, studijních cest a misí, včetně mezinárodních Kontakt MEPCO, s. r. o.: [email protected]; [email protected]; www.mepco.cz Thákurova 1, 160 41 Praha 6, Česká Republika


2 Popis projektu C2ENET Projekt má pomoci obcím z nových členských zemí EU vypořádat se s existujícími problémy v oblasti životního prostředí včetně otázek technických, organizačních a finančních. Hlavním tématem byl udržitelný rozvoj se zaměřením na energetickou účinnost, odpadové hospodářství, vodohospodářství a odpadní vody. V rámci projektu byla provedena analýza příslušné evropské legislativy a série pilotních projektů. Zkušenosti a know-how partnerů budou prezentovány městům a obcím.

Základ a požadavky celého projektu Projekt vznikl na základě spolupráce asociací místních samospráv v regionu střední Evropy (projekt LOGON) a byl výsledkem diskuzí mezi Svazem měst a obcí ČR a městem Vsetín. Vsetín lze považovat za jedno s nejprogresivnějších měst, co se týče zavádění metod řízení v oblasti životního prostředí. Na základě Amsterodamské smlouvy je oblast životního prostředí považována za klíčovou součást udržitelného rozvoje regionu Evropy. Obce ve střední Evropě se však soustředí zejména na svůj hospodářský rozvoj a ne vždy věnují patřičnou pozornost otázkám spojeným s uchováváním životního prostředí. Je proto nutné je vybavit informacemi o příslušné legislativě a poskytnout jim příklady dobré praxe. Pro celý středoevropský region v podstatě platí, že většina právních závazků EU v oblasti životního prostředí se vyjednává na úrovni národních států nebo na úrovni Evropské unie, nicméně praktická odpovědnost za realizaci legislativy leží na obcích. Ty však často mají nejméně informací a jsou nejméně připraveny na uvedená opatření. Svaz měst a obcí České republiky spolu s Rakouským svazem měst provedl v rámci projektu LOGON analýzu vlivu evropské legislativy na obce. Při ní se zjistilo, že je nutné se zabývat 4 oblastmi, které mají výhradní vliv na fungování obcí. Vedle veřejných zakázek, veřejné podpory, sociální a legislativní oblasti je životní prostředí jednou z nich Od roku 1998 byly asociace místních samospráv ve střední Evropě součástí sítě LOGON v rámci programu INTERREG IIIC. V projektu si vyměňovaly informace o zlepšování fungování veřejné správy v různých oblastech života obcí. Jedním z výstupů projektu je důraz na to, že životní prostředí je citlivou oblastí, které se obce musí věnovat.


Cíle, výsledky a obecný dopad projektu Celkovým cílem projektu je pomáhat obcím z nových členských států EU nalézt dobrá řešení pro problémy, se kterými se setkávají při zajišťování naplnění legislativy EU v oblasti životního prostředí. Projekt se bude zabývat zejména těmito otázkami: Jak obce řeší existující technické, organizační a finanční problémy v oblasti životního prostředí v rámci evropské legislativy, vezmou-li se v potaz místní a krajské struktury? Jaká jsou možná řešení, která jsou si podobná a která pro obce s podobnými problémy v oblasti životního prostředí mohou využít? Hlavní vliv bude projekt mít na zvyšování povědomí o environmentální legislativě EU v oblasti CADSES. Projekt však nebude pouze o legislativě, ale také o dopadu vhodných řešení na udržitelný rozvoj a kvalitu života v obcích a městech. V neposlední řadě budou podporovány znalosti o technických, organizačních a finančních nástrojích pomáhajících řešit otázky spojené s životní prostředím.

Cílové skupiny, příjemci Všechna města a obce ve střední Evropě, které musejí ochranu životního prostředí ve svém regionu uzpůsobit legislativě EU, lze považovat za cílovou skupinu projektu. Problém uzpůsobení se legislativě EU v místních podmínkách je významný zejména v malých a středních městech a obcích, které nemají odborný aparát. Z hlediska regionu projekt pokrývá většinu středoevropského regionu – Českou republiku a Maďarsko, které nedávno vstoupily do EU, Rakousko jako stát, který přistoupil v roce 1995 a Rumunsko jako stát, který přistoupil v poslední vlně rozšiřování EU. Proto je zjevné, že projekt má klíčový přeshraniční dopad v celém regionu CADSES. Přímými příjemci jsou vybrané obce a města, které se přímo účastní aktivit asociací měst a obcí v zemích střední Evropy. Město Vsetín jako vedoucí partner projektu lze považovat za jedno z nejaktivnějších českých měst v oblasti udržitelného životního prostředí.


Přehled projektových aktivit 1) Analýzy Příprava zahrnuje 3 stupně – analýzu legislativy EU, analýzu národních legislativ a komplexní analýzu organizačního, finančního a technického dopadu legislativy EU na obce.

2) Pilotní projekty Pět plánovaných studií (ve Vsetíně, v rumunské městě Oradea a v Maďarsku) poslouží jako základ následným investičním akcím, slouží však také k informační výměně (pomocí diseminačních aktivit). Jedna ze studií byla upřesněna na základě výsledků analýzy.

3) Financování investic v oblasti životního prostředí Proběhla tři setkání pracovních skupin k odpadovému hospodářství, energetické účinnosti a odpadním vodám ve městech.

4) Informační kampaň Výsledky analýzy, pilotních projektů a setkání pracovních skupin jsou k dispozici ve třech shrnutích těchto setkání, ve třech manuálech, stanou se základem pro 2 semináře, 1 konferenci a 1 finální příručku. Výsledky byly a jsou též prezentovány na krajských setkáních, předsednictvech asociací, v magazínech asociací a na jejich webových stránkách a na webu projektu LOGON.

Výstupy a výsledky Hlavním výstupem projektu je analýza vlivu aplikace evropských norem v oblasti životního prostředí v zemích účastnících se projektu (tj. analýza EU legislativy a legislativ jednotlivých států v oblasti životního prostředí). Dále byly vydány 3 shrnutí (jedno z každého setkání pracovní skupiny o rozsahu 10 – 15 stran; 60 ks pro každou pracovní skupinu v anglickém jazyce), dále 3 manuály (jeden z každé pracovní skupiny o rozsahu 60 – 80 stran, 1000 ks v anglickém jazyce, 6000 ks na CD v jazycích partnerů projektu), dokumentace pilotních projektů a příručka, která shrnuje výsledky pracovních skupin, seminářů, konference a pilotních projektů (o rozsahu 250 stran, 1000 ks v anglickém jazyce, 6000 ks na CD v jazycích partnerů projektu). Příručka a manuály na CD jsou distribuovány mezi obcemi účastnících se zemí a taktéž budou přístupné na webech účastnících se asociací.


2.1 Analýzy – zadání, cíle, výsledky 2.1.1 Analýza evropských požadavků a národní legislativy – nakládání s odpady v EU a seznam předpisů práva ES v oblasti nakládání s odpady Zpracovaná analýza Ústavu pro ekopolitiku o.p.s. konstatuje, že environmentální právo České republiky na úseku odpadového hospodářství v podstatě kopíruje stávající normy EU, které byly postupně zapracovávány do stávajícího zákona, tzn. zákona č. 185/2001 Sb. Zásadní změnou z hlediska novelizovaného zákona o odpadech je povinnost původce, tj. obce, omezit množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu na minimum.

2.1.2 Analýza evropských požadavků a národní legislativy – ochrana ovzduší v EU a seznam a rozdělení předpisů práva ES v oblasti ochrany ovzduší se vztahem k obcím Zpracována analýza Ústavu pro ekopolitiku o.p.s. konstatuje, že environmentální právo ČR na úseku ochrany ovzduší je taktéž shodné s platnými normami EU, přičemž zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší byl hlavně v letech 2004 a 2005 novelizován až do konečné úpravy, která byla schválena pod číslem 472/2005 Sb.

2.1.3 Analýza evropských požadavků a národní legislativy – ochrana vod v EU a seznam a rozdělení předpisů práva ES v oblasti ochrany vodního prostředí se vztahem k obcím Z hlediska legislativních úprav prošel největšími změnami zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon. Po mnoha úpravách tohoto zákona byla nejzásadnější novela č. 20/2004 Sb., která stanovuje zákonné podmínky pro odběr podzemních vod a vypouštění odpadních vod od 1. 1. 2008, a to v tom smyslu, že povolení vydaná před účinností zákona č. 254/2001 pozbývají k tomuto datu platnost.

2.1.4 Analýza environmentálních dopadů (příklad MěÚ Vsetín) „Environmentální profil Městského úřadu Vsetín“ je dokument popisující přehledně politiku, cíle, významné aspekty a naplňování právních požadavků týkajících se životního prostředí. Cílem tohoto dokumentu je: - demonstrovat odhodlání úřadu chránit životní prostředí; - řešit problémy a otázky týkající se environmentálních problémů vznikajících z činnosti MěÚ nebo služeb;


- zvýšit povědomí o environmentální politice MěÚ, jejích cílech a cílových hodnotách a programech; - dostatečně informovat vnitřní a vnější zainteresované strany o systému environmentálního managementu a environmentálního profilu. 2.1.5 Analýza evropských požadavků normy 14001 V posledních letech se systém kvality dle ISO stal běžným standardem v českých podnicích a stále více se s ním můžeme setkat i v organizacích veřejné správy. Systém je popsán v certifikační normě ISO 9001. Inspiraci pro zvyšování kvality a výkonnosti najdeme v normě ISO 9004. Systém kvality lze zavádět současně se systémem šetrnosti k přírodě dle ISO 14001. Hlavním cílem mezinárodní normy 14001 je podporovat ochranu životního prostředí a prevenci znečištění v rovnováze se sociálními a ekonomickými potřebami. V roce 2004 byla norma 14001:1996 nahrazena normou 14001:2004. Jednotlivé změny popisuje „Analýza evropských požadavků normy 14001“. Na základě této analýzy byly aktualizovány všechny dokumenty úřadu týkající se životního prostředí, tzn. environmentální politika úřadu, Registr environmentálních aspektů, environmentální cíle, environmentální programy. 2.1.6 Přístup radnice k životnímu prostředí – soubor příkladů ze Vsetína Město Vsetín se již mnoho let snaží realizovat řadu aktivit, projektů a činností, které vedou ke zvyšování kvality života našich občanů a okolního životního prostředí. Tato publikace popisuje některé z postupů, které uplatňuje Město Vsetín při řízení města, úřadu a jím zřízených organizací a má s nimi dobré zkušenosti. O tyto zkušenosti by se Město Vsetín chtělo prostřednictvím této publikace podělit jak s laickou tak odbornou veřejností.

2.1.7 Analýza požadavků práva ES ve vztahu k obcím pro oblast ochrany ovzduší, ochrany vod a nakládání s odpady Z hlediska vazby vůči pilotnímu projektu 1.1 se jedná o tyto nejdůležitější oblasti životního prostředí: Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, přejal do národní úpravy požadavky Evropského společenství a je tím pádem kompatibilní, některé aspekty jeho působnosti dost podstatným způsobem zasahují, hlavně před rokem 2008, do ekonomické situace nejen obcí, ale i občanů.


Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, je též kompatibilní a jeho působnost má velký dopad na nakládání s odpady hlavně ve vazbě vůči městům a obcím, které jsou v souladu s tímto zákonem původci odpadů. Důraz je kladen především na snížení množství ukládaného odpadu na skládky komunálního odpadu, tzn. zvýšení podílu recyklace včetně separace biologicky rozložitelných komunálních odpadů a na zpětné využívání odpadů. Zákon č. 472/2005 Sb., o ochraně ovzduší, byl v době svého vzniku již přijímán v prostředí směrnic Evropské unie a jeho základním principem je snižování zátěže ovzduší hlavně z velkých a středních zdrojů znečištění.

2.1.8 Přehled environmentálního práva Předkládáme ucelený přehled environmentálního práva včetně vývoje jednotlivých norem platného k prosinci 2005. Vzhledem k tomu, že právo nejen v Evropské unii, ale i v naší republice prochází kontinuálním vývojem je předložený materiál dokladem o vývoji legislativy.

2.1.9 Analýza národní legislativy – Environmentální profil (příklad MěÚ Vsetín) Environmentální profil MěÚ Vsetín postihuje všechny aspekty a dopady činností této organizace z hlediska životního prostředí. Definuje environmentální politiku města, její aspekty a současně stanovuje postupy k dosažení jasně definovaných cílů.

2.1.10 Metodika k nakládání s odpady vznikajícími činností a provozem Městského úřadu Vsetín Účelem metodiky je stanovit pravidla pro nakládání s odpady a určit odpovědnost za nakládání s nimi. Cílem této metodiky je zajistit nakládání s nebezpečnými odpady takovým způsobem, aby nepoškozovaly životní prostředí, zapojit úřad do systému třídění odpadu a tím snížit množství odpadů ukládaného na skládku. 2.1.11 Metodika kvality a šetrnosti k přírodě na MěÚ Vsetín Účelem metodiky je vytvořit souhrnný popis systému managementu kvality a šetrnosti k přírodě (dále SJEM) dle členění uvedeném v normě ISO 9001:2000 v MěÚ Vsetín, dále stanovení odpovědností a pravomocí za SJEM, organizačního uspořádání, souboru dokumentace a příslušných záznamů SJEM.


2.2 Pilotní projekty – zadání, cíle, očekávané výstupy 2.2.1 Analýza využitelnosti obnovitelných zdrojů energie Zpracovaná studie analyzuje přehled obnovitelných zdrojů energie, stanovuje limity na jejich využívání pro město Vsetín a současně doporučuje a navrhuje další postup ve využití OZE. Efektivně lze ve Vsetíně využít biomasu, geotermální a sluneční energii. Nedílnou součástí všech studií a projektů města Vsetína by ale měly být energetické audity budov, studie efektivnosti využití finančních prostředků – studie proveditelnosti. Uvedená studie je výchozím podkladem pro město Vsetín k využití OZE.

2.2.2 „Studie – bilance odpadů jako obnovitelných zdrojů energie (OZE) jako součást programu odpadového hospodářství Mikroregionu Vsetínsko“ Evropský trend snižování podílu odpadů se promítá do snahy vyčlenit z odpadů podíly, které lze recyklovat popř. využít jako obnovitelné zdroje energie. Tato studie na bázi plánu odpadového hospodářství mikroregionu Vsetínsko hodnotí množství a kvalitu biomasy jako potenciál pro výrobu energie. Celkově lze konstatovat, že město Vsetín má v porovnání s Českou republikou nadprůměrné množství biomasy. Součástí studie je i návrh na efektivní využití odpadní biomasy jako zdroje na výrobu paliva.

2.2.3 Studie zabezpečení výroby biopaliva ve městě Vsetín Z provedené studie lze vyvodit, že pro potřeby navrhovaného projektu je v dopravně dostupné oblasti dostatek potřebné biomasy. Dokonce se dá hovořit i o určité rezervě, ale až ve fázi uzavírání konkrétních smluvních vztahů se ukáže, nakolik jsou tyto optimistické prognózy relevantní. Nejdůležitějším poznatkem je to, že dostatek pilin v regionu umožňuje snížit nutnost výroby biopaliva na polovinu a spalovat tak větší podíl levnější suroviny. 2.2.4 Technicko-ekonomická studie instalace kogenerační jednotky v budově Městských lázní Vsetín Dle zpracované „Technicko-ekonomické studie instalace kogenerační jednotky na zemní plyn v budově Městských lázní (Erding a.s., 2006)“, město připravuje projekt, který sníží finanční náklady na vlastní provoz lázní. Je navržena kogenerační jednotka Tedom Cento T88 SP, která zajistí el. výkon 81 kW a tepelný výkon 132 kW jak pro vlastní potřebu, tak pro případný prodej přebytků el. energie do distribuční sítě. Roční úspora finančních prostředků může dosáhnout 139,- tis. Kč a návratnost realizovaného projektu se pohybuje mezi 6 - 7 lety.


2.2.5 Možnosti využití solární energie na plášti budovy Městského úřadu Vsetín – Svárov 1080 Účelem této studie je posoudit reálnou možnost využití solární energie v souvislosti s uvažovanou rekonstrukcí obvodového pláště budovy. Studie pojednává o návrhu technického řešení využití pro solární výrobu elektrické energie a pro solární výrobu teplé vody. Studie posuzuje pouze návrh systému, který byl ověřen experimentální instalací na fasádě budovy. Instalací tohoto systému bude uspořeno stejné množství elektrické energie jako je množství energie tímto systémem vyrobené. Tímto řešením bude produkce emisí znečisťující životní prostředí snížena asi o 29 tun CO2 za rok. 2.2.6 Využití solární energie na ZŠ Ohrada - Vsetín Studie využití solární energie na základní škole Ohrada byla zadána z důvodu ověření možnosti využití plochých střech na stávajících budovách škol. Životnost ploché střechy v našich klimatických podmínkách je relativně velmi krátká a většinou je výhodnější zaměnit plochou střechu budovy za střechu sedlovou nebo valbovou s tvrdou krytinou. V souvislosti s řešením tohoto problému se rozhodli zástupci Města Vsetína posoudit možnost vybudování sedlové střechy nad jednotlivými pavilóny zároveň s vestavbou.

2.2.7 Studie potenciálu pěstování rychle rostoucích dřevin pro energetické účely města Vsetína Město Vsetín projevilo zájem modernizovat a změnit vlastní výrobu energie a přejít od využívání neobnovitelných zdrojů energie k obnovitelným formám a počítá v této variantě s využitím biopaliv. Studie zabezpečení výroby biopaliva počítá se sortimentem hlavních paliv pro výrobu energií, kterými jsou stabilizované čistírenské kaly z místní ČOV, sypané biopalivo a dřevní odpad. Vzhledem k dispozicím a infrastruktuře města má z hlediska zabezpečení části vlastní produkce biopaliv význam také pěstování energetických plodin. Tato studie se zabývá potenciálem rozvoje fytoenergetiky v rámci Vsetína resp. vlastní produkcí biomasy prostřednictvím pěstování rychle rostoucích dřevin pro energetické účely. Hlavním cílem předkládané studie je informovat o všech současných aspektech pěstování rychle rostoucích dřevin pro energetické účely v podmínkách České republiky a především analyzovat podmínky pro pěstování rychle rostoucích dřevin pro energetické účely Města Vsetína a definovat možnosti pro založení plantáží rychle rostoucích dřevin.


2.2.8 Cost benefit analýza – voda Tyto studie provádí vyhodnocení finanční a ekonomické náročnosti akcí města Vsetína, a to dobudování sítě vodovodů v lokalitách Jasénka, Hrbová a Jasenice – Dlúhé jako posledních lokalit města mimo centrální zásobování občanů pitnou vodou. Druhá studie má vazbu na kanalizační síť ve stejných lokalitách. Celkový objem nákladů se pohybuje okolo 110 mil Kč. Zmíněné studie byly použity jako jedny z podkladů pro Operační program Infrastruktura MŽP ČR.

2.2.9 Studie – zásobování pitnou vodou ve Vsetíně Studie hodnotí vývoj a očekávaný trend zásobování obyvatel pitnou vodou. Specifikuje problémové oblasti a potvrzuje přijatý trend, tzn. optimalizaci využití odběrů pitné vody z vodního díla Stanovnice v Karolince (okres Vsetín) a prameniště Ohrada ve Vsetíně. Zachování a ochrana těchto zdrojů patří mezi priority zásobování pitnou vodou nejen Vsetínska, ale i celého Valašska.

2.2.10 Optimalizace kanalizační sítě ve Vsetíně Tato studie měla za úkol souhrnně zhodnotit stávající stav kanalizační sítě města Vsetína napojené na ČOV Vsetín včetně okrajových částí spolu s prověřením možnosti napojení stávajících urbanizovaných lokalit, kde doposud není dostupná veřejná kanalizace. Zpracovaná studie spojuje vyhodnocení stávajícího stavu kanalizační sítě v urbanizovaných povodích, generel kanalizace města Vsetína a územně plánovací dokumentaci (ÚPD). Pro rozvojové plochy určené k zástavbě bylo navrženo technické řešení odkanalizování v souladu s územně plánovací dokumentací. 2.2.11 Vyhodnocení dopadu novelizace zákona o vodách po 1. 1. 2008 Účelem této studie bylo vyhodnocení bilance čištění OV v lokalitách nepřipojených na veřejnou kanalizaci a modelový návrh řešení způsobu čištění odpadních vod z malých zdrojů znečištění. Na základě přehledu možností zneškodňování odpadních vod pro malé zdroje znečištění jsou připraveny variantní návrhy dle charakteru nemovitostí. Zpracovaná studie je výsledkem snahy o zhodnocení stávajícího a výhledového stavu z hlediska nových trendů odvodnění a čištění OV v urbanizovaných povodích.


2.2.12 Standard kvality života na sídlištích - budování dětských hřišť ve městě Vsetíně v roce 2006 Město Vsetín v rámci místní Agendy 21 a jejich kulatých stolů řeší nejen otázky spojené s ochranou životního prostředí, ale snaží se komplexně definovat udržitelný rozvoj ve městě Vsetíně. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno ke zpracování studie, která řeší umístění dětských hřišť na jednotlivých sídlištích města. Udržitelnost této studie je definována nejen všeobecnými podmínkami pro volnočasové aktivity dětí a jejich rodičů, pobyt v přírodě, komunikace, ale i jako důležitý prvek při prevenci sociálně patologických jevů. Vyjdeme-li nejen z právních, ale hlavně sociálních požadavků stávajícího pohledu na funkci velkých obytných bloků – sídlišť, je jasné, že předložený pasport je podklad pro modelování a zpracování standardů života občanů města Vsetína na sídlištích. Cílem bylo shrnout prvky mobiliáře, které mají vazbu nejen k ochraně životního prostředí, ale i k sociálním aspektům života na sídlištích. Dětská hřiště − Výsledkem je celkový počet a dostupnost pískovišť, hřišť na dané sídliště. − Studie monitoruje všechna hřiště a pískoviště na sídlišti, která jsou osazena hracími prvky dle platných norem. − Studie zjišťuje počty dětí trvale bydlících na sídlišti na jedno pískoviště, hřiště apod. Veřejná zeleň − Výsledkem je celková plocha zeleně a vzrostlých stromů na sídliště v m2 na počet obyvatel v sídlišti. − Tato studie také hodnotí zdravotní stav a věkové složení sídlištní zeleně v jednotlivých sídlištích města. Veřejné osvětlení − Studie zmapovala životnost a stav stožárů veřejného osvětlení na sídlištích, podíl osvětlené plochy k ploše sídliště a rozdělila světelné osvětlení dle výkonu. Městský mobiliář − Na jednotlivých sídlištích byly zjištěny počty laviček a stojanů na jízdní kola na počet obyvatel. Komunikace na sídlištích − Z této studie můžeme získat přehled o místních komunikacích sledovaného sídliště a jejich stavu (rozdělení do 3 kategorií). Strana 25 (celkem 238)

− Na sídlištích jsou dále monitorovány komunikace pro pěší, stav a počet parkovacích míst, stezky pro cyklisty apod. Odpady − Na jednotlivých sídlištích je zmapováno rozmístění nádob na směsný komunální odpad, recyklačních kontejnerů na papír, plasty, sklo, tetrapack a košů na psí exkrementy. 2.2.13 Studie proveditelnosti k projektu Analytická studie dopravní obsluhy a zátěže města Vsetín z hlediska udržitelného rozvoje Předložená studie vychází z analýz města Vsetína zpracovávaných jako indikátory udržitelného rozvoje Evropské unie (A.3 a B.6), dále z obecných podkladů Ministerstva dopravy ČR a Ředitelství silnic a dálnic. Jejím cílem je zhodnotit udržitelnost projektu předkládaného v rámci Operačního programu Infrastruktura Ministerstva dopravy ČR. Tento projekt sestává z jednotlivých studií řešících problematiku dopravy ve městě Vsetíně ve vazbě nejen na ochranu životního prostředí, ale i na její udržitelnost.

2.3 Pracovní setkání a konference Během trvání projektu byla uspořádána 3 velká pracovní setkání. Obsahem těchto setkání byla následující témata: − Financování a unijní financování projektů obcí zaměřených na odpadové hospodářství − Obnovitelné zdroje energie − Management vodního hospodářství

2.3.1 Financování a unijní financování projektů obcí zaměřených na odpadové hospodářství, Vídeň (Rakousko) Tématem tohoto setkání byla zejména tato témata: − Ekologická struktura a cíle managementu odpadu v Evropské unii − Zákonné podmínky a soudní systém managementu odpadu v EU − Strukturální fondy a programy na léta 2007 – 2013 − Současné možnosti financování městských projektů managementu odpadu + Dotace pro management odpadu a vytřídění operací


2.3.2 Obnovitelné zdroje energie, Wels (Rakousko) Tématem tohoto setkání byla zejména tato témata: − Obnovitelné vytápění a ochlazování − Používání pelet − Energetické účinnosti − Seminář „Zelený energetický provoz“ − Konference „Zelená elektrická energie pro Evropu“ 2.3.3 Management vodního hospodářství Tématem tohoto setkání byla zejména tato témata: − PPP – modely v oblasti dodávek pitné vody a nakládání s odpadními vodami − Silné a slabé stránky služeb WGM v oblasti městského vodního managementu − − − −

Směrnice o podzemních vodách a o povodních Směrnice Evropské unie o povodních Evropská Rámcová směrnice o vodách Směrnice 2006/118/EWG o podzemních vodách

2.3.4 Další setkání pořádaná v rámci projektu C2ENET − Energetická účinnost a priority pro místní a regionální samosprávy: přijetí a následné financování prvků liberizace do veřejné správy − Energetická politika EU a využití energií − Zkušenosti z realizace komplexního řešení systému odpadních vod, role soukromého kapitálu v projektech obcí zaměřených na odpadní vody (PPP), významný růst finančního zatížení občanů a místních samospráv během zavádění nových systému čištění odpadních vod a komunikace − Seminář na téma management vodního hospodářství Více informací o těchto setkání a konferecní naleznete na webových stránkách: http://www.mestovsetin.cz/vismo/zobraz_dok.asp?u=18676&id_org=18676&id_ktg=15293&a rchiv=0&p1=&p2=&p3=


3 Analýzy legislativy, PPP projekty V této kapitole jsou popsány analýzy evropské legislativy týkající se problematiky životního prostředí a příklady projektů PPP – spolupráce veřejnoho a soukromého sektoru. Příspěvky byly poskytnuty od odborníků ze všech partnerských zemí zúčastněných v projektu.

3.1 Analýzy 3.1.1 Veřejné zakázky a privatizační opatření v obcích podle Smlouvy o založení Evropského společenství Autor Univ. Doz. Dr. Dr. Alexander Egger Univerzita ekonomiky a obchodu, Vídeň Cíl studie Tato studie se soustředí na roli primárního práva v oblasti veřejných zakázek a na právní problémy spojené s privatizačními opatřeními realizovanými obcemi. Kromě toho se zabývá otázkami soudní ochrany z hlediska dopadů provádění nezákonných výběrových řízení u již existujících projektů zadávání veřejných zakázek a u privatizací. Odborníci z praxe již došli k závěru, že jak zadavatelé, tak zákonodárci zabývající se veřejnými zakázkami nemusí splňovat pouze příslušné směrnice EU. Kromě toho si všichni zúčastnění včetně obcí stále více uvědomují, že některé udělení zakázky musejí místo těchto směrnic nebo kromě těchto směrnic naplňovat také ustanovení primárního práva.

Zadávání veřejných zakázek v primárním právu Důležitost primárního práva pro veřejné zakázky se stále jasněji projevuje zejména v poslední době. Děje se tak hlavně díky žalobám Evropské komise1, jejímu Sdělení z léta roku 20062 a precedenčnímu právu Evropského soudního dvora3 (dále jako ESD, pozn. pekl.).

1

K udělování koncesí v Rakousku doporučujeme XVIII. výroční zprávu monitorování aplikace práva Společenství, COM(2001) 309 final, část I, 108; viz taktéž řízení pro porušení práva před Evropským soudním dvorem v nedávné době. 2 Interpretační sdělení Komise o právu Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek nepodléhajícím nebo částečně nepodléhajícím ustanovením směrnic o veřejných zakázkách, OJ 2006 C 179/2.


Příslušná ustanovení – přehled Primární právo v oblasti veřejných zakázek se může týkat pouze státu, pouze podniků, nebo obou. Následující ustanovení4 se týkají státu jako orgánu5, zejména jako tvůrce zákonů o zadávání veřejných zakázek, a jako zadavatele soukromoprávních aktivit6: − článek 10 Smlouvy o založení ES (dále jako SES, pozn. překl.) (principy rovnosti a efektivity), − článek 12 SES (zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti7), − základní práva - článek 28 SES (volný pohyb zboží), -

článek 43 SES (právo pobytu),

-

článek 49 SES (právo poskytovat služby8),

-

článek 88 SES (zákaz poskytování veřejné podpory),

-

obecné principy práva9,

-

obecné principy rovnosti (princip rovného zacházení10),

-

princip proporcionality.

3

Např. Case C-324/98, Telaustria, [2000] ECR I-10745; Case C-231/03, Coname, [2005] ECR I-7287; viz stanovisko generální advokátky Stix-Hacklové ze 14. září 2006 v Case C-507/03 a v Case C-532/03, Komise vs Irsko, a stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jarabo’s z 8. listopadu 2006 v Case C-412/04, Komise vs Itálie. 4 Bock, Vergaberecht, 201 et seq.; Braun, s. 40 et seq.; Fernández Martín/Stehmann, s. 216 et seq.; Hailbronner, B 2, poznámka 8 et seq.; Trepte, Public Procurement, s. 167 et seq. Zatímco Triantafyllou, Les règles, s. 69, vnímá veřejné zakázky a veřejnou podporu jako rozdílné oblasti práva, považuje hodnocení některých aspektů zadávání veřejných zakázek z hlediska veřejné podpory a práva přípustné. 5

Dauses, C.I, poznámka pod čarou 93; Oliver, Goods, poznámka pod čarou 4.02 et seq. Stolz, s. 31 et seq. 7 Toto ustanovení ve Sdělení z roku 2006 není. 8 Zakázka a koncese na služby v oblasti dopravy podléhají přímo ustanovením hlavy SES o dopravě, jelikož se jich netýká žádné ustanovení sekundární legislativy. Naopak však stavba infrastruktury a služby poskytované uvnitř dopravních prostředků nebo dopravních zařízení, jako je nakládání a vykládání, čištění a catering, podléhají ustanovením týkajícím se svobody poskytovat služby. A naopak viz Case C-410/04, ANAV, rozhodnutí z 6. dubna 2006. (Srovnej Stolz 47 et seq.; Case C-264/03 [2005] ECR I-8831). 9 V rozhodnutí o parkování v Brixenu, Case C-458/03, [2005] ECR I-8585, ESD kromě „ustanovení Smlouvy“ vyjmenovává všechny tyto principy odděleně. 6

10

Např. spojené případy C-285 a 286/99 [2001] ECR I-9233, I-9278 (odst. 76); Případ C-458/03 [2005] ECR I-8585, I-8631 (odst. 52).


Abychom uvedli vše, zmíníme v tomto kontextu také ustanovení týkající se jen podniků. Zatímco místní a regionální orgány jimi mohou také z principu být, týká se jich to pouze za předpokladu, že na sebe převezmou roli poskytovatele na trhu, např. jako uchazeči o veřejnou zakázku při výběrových řízeních. V tomto případě podléhají antimonopolním ustanovení (článek 81 SES) a zákazu zneužití dominantního postavení (článek 82 SES). Zvláštní ustanovení se týkají smluv financovaných prostřednictvím fondů Společenství11. V neposlední řadě primární právo zahrnuje specifická ustanovení týkající se přístupových smluv přijatých v souvislosti s posledními dvěma rozšířeními EU v letech 2004 a 2007.

Zákaz veřejné podpory Zákaz veřejné podpory podle článku 87 Smlouvy o založení ES se stává důležitým v kontextu legislativy o zadávání veřejných zakázek, pokud zakázka (v případě jednotlivé podpory) nebo obecné schéma podpory (v případě režimu veřejné podpory) obsahuje prvky veřejné podpory. Podobně jako v případě směrnic o zadávání veřejných zakázek je praktický dopad zákazu veřejné podpory podmíněn překročením určité částky. V tomto případě však nezáleží na hodnotě udělené zakázky, ale na faktu, že veřejná podpora v rámci legislativy o veřejné podpoře překračuje hranici de minimis12. Výběrová kritéria požadovaná k použití zákazu veřejné podpory jsou naplněna za předpokladu, že schéma podpory dává nějakým způsobem přednost specifickému, např. domácímu13 podniku nebo zvláštní hospodářské aktivitě. Zákaz veřejné podpory zahrnuje diskriminační zacházení poskytnuté zákonodárci nebo jednotlivými zadavateli při zadávání veřejných zakázek a diskriminační zacházení třetími stranami, např. orgány poskytujícími veřejnou podporu. Předpokladem je, že podpora je poskytnuta státem nebo z veřejných rozpočtů14. Ve výsledku lze zákaz uplatnit i vůči soukromým zadavatelům fungujícím v oblastech tzv. sektorů (veřejných služeb)15.

11

Více podrobností viz Zelená kniha COM(96) 583 final, s. 49 et seq. U zemí a oblastí v zámoří se u výzev k předkládání nabídek k veřejným zakázkám, poskytování služeb a výrobků uplatňují zvláštní nediskriminační ustanovení v souladu s článkem 183 (4) SES. 12 Viz Nařízení Komise (EC) č. 1998/2006 z 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis, OJ L 379/5. 13 Týká se směrnice 71/304/EEC používané jako výkladový manuál, viz Guillermin, s. 69 et seq. 14 Více podrobností viz Lipka, s. 100 et seq. K diskuzi případu Case C-482/99 [2002] ECR I-4397o veřejné podpoře jako přídavném faktoru diskriminačního zacházení, viz Arrowsmith, Law, s. 231 et seq. 15 Obecné zahrnutí soukromých poskytovatelů je podpořeno v pracech Dischendorfer/Stempkowski NA50; Pünder, s. 534 et seq.; Hillger, s. 125 s jejich zahrnutím nesouhlasí.


Veřejná podpora udělená v souvislosti s přidělením smlouvy o veřejné zakázce může zohledňovat nejen zadavatele nebo dodavatele, ale také třetí stranu. Proto může projekt výstavby obecní silnice znamenat pro podnik vlastněný obcí výhodu16. To se též týká těch případů, kdy veřejný zadavatel, např. regionální nebo místní orgán nebo jeho společnost, je příjemcem pomoci, ale používá ji ve prospěch třetí strany17. V této souvislosti existují následující situace18: − příliš vysoká úhrada, např. nákup za vyšší než tržní cenu, − diskriminační zacházení, které se objeví při sestavování smlouvy, např. - příliš dlouhé prováděcí lhůty k zajištění spolehlivého plánování na straně dodavatele, -

objednávka služeb nebo zboží, aniž by byly skutečně potřeba19,

-

zvláštní podmínky pro platby20 umožněné zadavatelem dodavateli,

− vybudování infrastruktury21, např. dopravních tras, za účelem naplnění smlouvy, − poskytnutí zaměstnanců22, vybavení nebo výsledků výzkumu a vývoje, bez toho, že by to bylo zohledněno v odměně nebo v odhadu nákladů na studie23. V případě služeb v obecném hospodářském zájmu je nutné dodatečné náklady vyplývající ze závazků veřejné služby hodnotit ve světle legislativy o veřejné podpoře24. To se může týkat poskytování dopravních služeb25 nebo např. sociálních nebo rekreačních služeb (jako např. provozování bazénu26).

16

Co se týče projektů v oblasti infrastruktury, viz D'Sa, s. 146.

17

Co se týče rozdílu mezi finálním příjemcem (recipient, pozn. překl.) a příjemcem (beneficiary, pozn. překl.), viz Dony-Bartholmé, s. 408 et seq. a generální advokát Lagrange v Case 30/59 [1961] ECR 1, s. 85. 18 Co se týče tohoto tématu a obecně, viz Lipka, s. 109 et seq., a Greb/Kaelble, s. 1012 et seq. Rozhodnutí Komise 90/215/EHS z 3. května 1989, OJ 1990 L 114/25 o nákupech realizovaných národními úřady a orgány; IP/96/363 o tunelu pod kanálem La Manche; Case T-14/96 [1999] ECR II-139 o nákupu poukázek veřejným orgánem; Kayser, s. 82. 19 Case T-14/96 [1999] ECR II-139; Case T-158/99 [2004] ECR II-1; Eilmansberger, Überlegungen, s. 385; Greb/Kaelble, s. 1017. Eilmansberger, Subventionierung, s. 82, zdůrazňují že (vyšší) kapacita vyplývající udělení zakázky sama o sobě výhodu neznamená. 20 K zálohovým platbám viz Welter, s. 148 et seq. 21 Rozhodnutí Komise 91/390/EEC z 26. března 1991, OJ L 215/11. Naopak ale stavba infrastruktury, ze které mají užitek všechny podniky v daném regionu, nespadá pod článek 87 (1) SES. 22 Case C-39/94 [1996] ECR I-3547 o způsobu výroby, viz Welter, s. 144 et seq. 23 Viz Dony-Bartholmé, s. 405. 24 Co se týče rozdílných přístupů, viz Bovis, Developing, s. 481 et seq. 25 Case C-280/00, Altmark Trans, [2003] ECR I-7747. 26 Tisková zpráva Komise IP/00/1509.


Při hodnocení diskriminačního zacházení podle článku 87 SES je nutné vzít v úvahu kompenzace za dodatečné náklady vyplývající ze závazku veřejné služby. Ty nelze ospravedlnit uplatněním čl. 86 (2) SES. V rozsudku Altmark Trans Evropský soudní dvůr stanovuje čtyři podmínky, jejichž naplnění nezakládá veřejnou podporu27: 1. převedení závazku veřejné služby, které musí být jasně definováno, na dodavatele, 2. objektivní a transparentní stanovení parametrů pro výpočet kompenzace, 3. omezení kompenzace (nesmí přesáhnout náklady na závazek veřejné služby), 4. určení výše kompenzace na základě konkurenčních podmínek pomocí -

formálního výběrového řízení (princip „nejnižších nákladů“28),

-

specifické nákladové analýzy („přístup hypotetických čistých příjmů průměrného, dobře spravovaného podniku“29).

Jak je patrné z poslední podmínky, aplikace zákonů o veřejných zakázkách může taktéž zasáhnout do oblasti veřejné podpory a způsobit určité „vyjasnění“30. To nutně neznamená, že se využije otevřený postup31. Ale i když není naplněna některá z podmínek, stále zůstává možnost „záchrany“ veřejné podpory. Například lze takovouto podporu ospravedlnit na základě článku 86 (2) SES. U podniků, které zajišťují poskytování služeb v obecném hospodářském zájmu, toto ustanovení funguje jako svým způsobem výjimka z práva Společenství (viz také úvahy týkající se článku 86 SES32). Právo veřejné podpory získává specifickou důležitost v souvislosti s kritérii u aktivit nespadajících přímo pod zadávání veřejných zakázek, např. u sociálních nebo ekologických aspektů. Je diskutabilní, zda trh (cena) pro určité služby vůbec existuje a jak by soulad s těmito kritérii měl být hodnocen. 27

Nález v případu Altmark Trans se týká hlavně interpretace tohoto přestupku (bohužel to však není zmíněno v Kämmererovi a Strategien, s. 33). 28 Meyer, Rechtslage, s. 1019. Co se týká omezení, výhod a nevýhod tohoto postupu, viz H. Cox, s. 49 et seq. 29

Co se týká s tím spojenými obtížemi, viz Dörr, s. 621; Leibenath, s. 1062 et seq.; Sinnaeve, s. 358 a Thyri, s. 128. Co se týká podrobností, viz Koenig, s. 2186 et seq.; Mietzsch, s. 10. Jelikož nelze předpokládat, že budou vzaty v úvahu aktuální průměrné tržní ceny, nelze též apelovat na nižší výkon (jak uvádí Kahl, s. 41). 30

Podle Eilmansberger, Überlegungen, s. 389 et seq., politická rozhodnutí, která neznamenají žádný přestupek vůči legislativě o veřejných zakázkách, též neznamenají porušení pravidel veřejné podpory. Zároveň správně provedená výzva k účasti na veřejné zakázce vyloučí všechny mezistátní důsledky. Jennert, Kriterien, s. 419 zmiňuje, že vynucení objektivního procesu znamená, že se kompenzace přizpůsobí trhu. 31

Viz též Dischendorfer/Stempkowski NA, s. 51. Hillger, s. 116 za tímto účelem zkoumá několik typů postupů. 32 Co se týče této možnosti, viz Bartosch, Kommissionspraxis, s. 300.


Ustanovení týkající se specifických subjektů Některá ustanovení primárního práva se týkají státu pouze pokud funguje jako určitý subjekt, tj. jako veřejnoprávní orgán nebo jako hospodářský provozovatel.

Požadavky na veřejnoprávní orgány Pro stát jako veřejnou instituci vykonávající všechny tři funkce státu vyplývají použitelná soutěžní pravidla z kombinace odkazu k principu loajality na základě článku 10 SES nebo článku 86 (1) SES, a dále z odkazu k antimonopolnímu ustanovení nebo zákazu zneužití dominantního postavení na trhu. V souvislosti se zadáváním veřejných zakázek se to týká legislativních a regulativních pravomocí státu a příkazů vydávaných státními orgány vůči dodavatelům, zejména co se týče jejich aktivity při obecných nebo konkrétních postupech. Nicméně uplatňování těchto ustanovení předpokládá, že subjekty, kterých se daná opatření státu týkají, jsou v podstatě podniky. Právo Společenství33 zakazuje působit jakkoli negativně na soutěž mezi zadavateli a uchazeči o veřejnou nabídku34 prostřednictvím např.: − požadavku, aby zadavatel a / nebo uchazeč35 o zakázku spolupracovali způsobem neslučitelným s antimonopolními ustanoveními36, − upřednostňování pomocí dodavatelských podmínek37 (např. stanovením podmínek daných ve specifikaci smlouvy nebo pomocí finančních pobídek38),

33

Článek 3 g), článek 10 (2) SES ve spojení s článkem 81 nebo článkem 82 SES. Naopak článek 86 SES ve spojení s příslušnými ustanoveními Smlouvy se týká postupů zadávání veřejných zakázek u zadavatelů nebo uchazečů o veřejnou zakázku, kteří jsou veřejnými podniky nebo podniky se specifickými nebo exkluzivními právy, např. podle stupně liberalizace u dodávek energie nebo dopravních společností (Case C-202/88 [1991] ECR I-1223; viz Bach, s. 37 – 57; Guézou, s. 94 et seq.; Götz, Beschaffungsmärkte, s. 39 et seq.; Pernice/Wernicke, poznámka pod čarou 4 k článku 86). 34 Zákaz vydávání pravidel, která mimo jiné umožňují porušovat antimonopolní opatření, nemusí být ve spojení s právem o veřejných zakázkách řešen (generální advokát Tesauro v případu Case C-2/91 [1993] ECR I-5751, I5782; Bauer, Wettbewerbsbeschränkungen, s. 148). 35 Viz všeobecně platné precedenční právo o pravidlech uvalování cel: Joined case 209 – 213/84 [1986] ECR 1425. Srovnej také Bach, s. 25 et seq. 36 Aktivity veřejnoprávních orgánů, které porušují zákaz zneužití dominantního postavení, např. které umožňují, aby zadavatel nebo uchazeč o veřejnou zakázku narušovali efektivní volnou soutěž na příslušném trhu, neporušují legislativu o veřejných zakázkách. Takové skutky zahrnují možnost chovat se nezávisle vůči jiným uchazečům, vůči zadavatelům jako nakupujícím nebo vůči zákazníkům, tj. příjemcům produktů či služeb zadavatele. 37 Co se týče této skupiny případů, viz Joined Cases 209 až 213/84 [1986] ECR 1425; Bach, s. 50 et seq.; Bauer, Wettbewerbsbeschränkungen, s. 132 et seq., zaujímají kritický postoj vůči této kategorii. 38 Co se týče této kategorie, viz Bach, s. 187 et seq., s odkazem na “Kontrakt století” v oblasti energetiky.


− posílení vlivu chování narušujícího volnou soutěž (např. prostřednictvím systémů cel narušujících ustanovení antimonopolních ustanovení39, specifických režimů stanovení cen nebo stanovení lhůt a podmínek40). Požadavky na podniky Antimonopolní ustanovení a zákaz zneužívání dominantního postavení se týká státu pouze v případě, že vykonává funkci podniku. To se děje jen ve výjimečných případech. Je pravdou, že podle širokého funkčního pojetí41 neleží v rámci legislativy o volné soutěži problém v právním statutu instituce náležející státu nebo v povaze jejích cílů42, ale spíše v tom, čím se zabývá43. Přesto precedenční právo soudů Společenství44 jasně stanoví, že statut potenciálního zákazníka výrobku nebo služby, tj. tradiční role zadavatele, je sama o sobě nedostatečná.

Oblast použití Obecné poznámky Kromě výše uvedeného je nutné věnovat pozornost principu, podle kterého mají přednost ustanovení plně harmonizovaných směrnic45. Nicméně pole působnosti 39

Case C-35/96 [1998] ECR I-3851. Evropským soudním dvorem považované jako rozhodující kritérium v Case C-2/91 [1993] ECR I-5751, který se netýká postupu zadávání veřejných zakázek. 41 „Každý podnik vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na statutu a způsobu financování“ se považuje za podnik, Case C-41/90 [1991] ECR I-1979, I-2016 (odst. 21); Case C-55/96 [1997] ECR I-7119, I-7147 (odst. 21). Podle jedné skupiny rozhodnutí se za důležité považuje jednotná organizace zaměstnanců, materiálních a nemateriálních faktorů s určitou předpokládanou stálostí a zaměřením na zisk, přičemž to, zda generuje nebo negeneruje příjmy je v tomto kontextu irelevantní. 42 Case C-218/00 [2002] ECR I-691 o státním orgánu poskytujícím pojištění proti pracovním úrazům. 43 Co se týče těchto aspektů podnikatelského konceptu, viz Schwarze, Adressat, s. 613 et seq. stejně jako Pielow, s. 52 et seq. Co se týče širšího konceptu hospodářské činnosti v oblasti základních práv, viz Case C-157/99 [2001] ECR I-5473, o veřejné péči o zdraví. 44 Case C-35/96 [1998] ECR I-3851; Case T-319/99 [2003] ECR II-357; Case C-205/03 P, FENIN, rozsudek z 11. července 2006. Guézou, s. 86 et seq.; Triantafyllou, Les règles, s. 71. 45 Case 45/87, ECR 4929, týkající se instituce nespadající pod směrnici 71/305/EHP, která žádala posouzení shody s článkem 30 Římské smlouvy. V Case C-360/89 [1992] ECR I-3401, ESD nezkoumal tatáž opatření členského státu u obou režimů, ale rozdílné národní zákony. V Case C-71/92 [1995] ECR I-5923, I-5992 (odst. 54) ESD neanalyzoval předmět v kontextu článku 30 Římské smlouvy kvůli již zjištěnému porušení směrnice 71/305/EHS. V Case C-359/93 [1995] ECR I-157, I-176 (odst. 27) se ESD soustředil na různé aspekty pravidla z hlediska primární a naopak, sekundární legislativy. 40


primárního práva není omezeno na zakázky, které nespadají pod směrnice. Spíše má při zadávání veřejných zakázek primární právo následující funkce: 1. právní základ pro sekundární legislativu Společenství, zejména směrnice o zadávání veřejných zakázek46, 2. východisko pro interpretaci -

sekundární legislativy47, s primárním právem48, a

-

národní legislativy,

zejména

ustanovení

směrnice

svázaných

3. doplňující použití49 -

u zakázek, které nespadají pod směrnice, nebo

-

u zakázek, které přestože pod směrnice spadají, nejsou jimi50 dosud dopodrobna51 harmonizované (např. požadavky na specifikaci výkonu a důkaz finanční a hospodářské kapacity52).

Zde se také objevuje často diskutovaná otázka, zda kromě směrnic by primární právo mělo být aplikováno na neprioritní služby a jakou podstatu by přesně měla tato ustanovení mít53. Přístupu, kdy se kromě směrnic používá i primární právo, se občas říká „dvojitý režim“54. Nejedná se o problém týkající se specificky veřejných zakázek, ale pouze obecného

Při projednání případů Case C-3/88 [1989] ECR 4035, Case C-360/89 [1992] ECR I-3401, a Case C-272/91 [1994] ECR I-1409 zkoumal různou legislativu členských států. 46 Co se týče právního základu směrnic, viz Hailbronner/Weber, s. 73 et seq. 47 V Case C-360/96 [1998] ECR I-6821, I-6864 (odst. 41) ESD odkazuje ke stejným cílům ve směrnici 92/50/EHS a právo poskytovat služby, I-6868 (odst. 62). Case C-21/88 [1990] ECR I-889, I-921 (odst. 17). Prieß, Handbuch, s. 24; Götz, Beschaffungsmärkte, s. 42, s odkazem na precedenční právo. 48 Článek 32 směrnice 2004/18/ES a článek 14 směrnice 2004/19/ES. 49 Viz paralelní soudní řízení: Case C-158/03, OJ 2005 C 330/1; Case C-234/03 [2005] ECR I-9315, ve kterém ESD zkoumal kompatibilitu s právem poskytovat služby. 50 Pro paralelení použití viz: Hailbronner, Neugestaltung, s. 24. 51 Viz precedenční právo k úplné harmonizaci: Case C-246/91 [1993] ECR I-2289; Case C-52/92 [1993] ECR I-2961 Částečná, tj. ne úplná harmonizace; Case 215/87 [1989] ECR 617; Case C-238/89 [1990] ECR I-4827; Case C241/89 [1990] ECR I-4714. Výše uvedené se aplikuje pokud se předpokládá, že všechny nižší aspekty oblasti práva budou regulovány někdy v budoucnu: Case 27/80 [1980] ECR 3839; Case 272/80 [1981] ECR 3277. Co se týče problému obecně, viz Müller-Graff, poznámky pod čarou 15 a 310 k článku 28; Oliver, Goods, poznámka pod čarou 12.108 a 12.112. 52 Joined Cases 27 až 29/86 [1987] ECR 3347. 53 Např. nevyřešený případ Case C-507/03, Komise vs. Irsko, Výkladové sdělení Komise a negativní postoj některých členských států (viz také postřehy Fruhmann, Vergaberegime, s. 261 et seq.).


fenoménu komunitárního práva, tj. implementace sekundární legislativy, jež nebyla plně harmonizovaná. To bylo výslovně potvrzeno ESD55, mezi jiným v případu týkajícím se neprioritních služeb (Contse56). Proto zůstává kromě směrnic platná i legislativa veřejné podpory. Podle názoru autora je tento přístup, též reflektovaný v praxi Komise, právně ospravedlnitelný a vyplývá z předmětu směrnic o zadávání veřejných zakázek, i když se zabývají něčím jiným57. Praktickou důležitost projektů nespadajících pod ustanovení směrnic nelze zejména z hlediska obcí podceňovat. Proto velká část veřejných zakázek nedosahuje limitů daných směrnicí. Dále se jedná o koncese na služby58, které se ve stále větší míře používají v Rakousku, a smlouvy udělené neformálně nebo ústně. Nakonec je nutné primární právo používat u činností zadavatelů a podniků prováděných před zahájením nebo po ukončení zadávání veřejné zakázky59. Obecné principy práva, princip zákazu diskriminace a základní práva na jedné straně tvoří obecná opatření60, k nimž patří i správní praxe61 a právní texty, které se nepoužívají62. Na druhé straně i konkrétní postupy při zadávání veřejné zakázky musejí být v souladu s komunitárním právem63.

54 Fruhmann,

Vergaberegime, s. 262. Case C-359/93 [1995] ECR I-157, a Case C-21/88 [1990] ECR I-889, o volném pohybu zboží. 56 Case C-234/03 [2005] ECR I-9315, I-9332 (odst. 49). 57 Srovnej Triantafyllou, Les règles, s. 69 a 75. Srovnej Case C-94/99 [2000] ECR I-11037, o vztahu mezi zákazem veřejné podpory a směrnicemi, který však ESD rozhodným způsobem neobjasňuje. Co se týká praxe Komise při zkoumání stejných smluv publikovaných podle směrnic o zadávání veřejných zakázek, tj. veřejno-soukromé partnerství v rámci veřejné podpory, viz Rozhodnutí Komise z 2. října 2002, OJ C 309, o Londýnském metru. Samozřejmě se lze shodnout s Arrowsmithovou, Law, s. 224 et seq. v tom, že pokud jsou postupy zadávání veřejných zakázek v souladu se směrnicemi, nezakládají veřejnou podporu (viz též autorčiny postřehy k privatizaci a kritériím Altmark Trans). 58 Koncese na služby jsou ze Sdělení vyloučeny, avšak znovu jsou zmíněny v odst. 1.2. 59 Noch, Aspekte, s. 1061, odkazují na předsmluvní dohody. 60 Case C-264/03 [2005] ECR I-8831, o právu poskytovat služby. 61 Case C-243/89 [1993] ECR I-3353. K článku 28: Mattera, Le marché, s. 240; Müller-Graff, poznámka pod čarou 291 ke článku 28; Wainwright/Melgar, s. 534. 62 Viz trefné poznámky Ricatta, Marchés Publics, s. 4, o postupech týkajících se prozatímního nařízení v Case 45/87 R [1987] ECR 1369. 63 Case 45/87 [1988] ECR 4929; Case C-3/88 [1989] ECR 4035; Case C-243/89 [1993] ECR I-3353; Case C-359/93 [1995] ECR I-157; Case C-328/96 [1999] ECR I-7479, o St. Pölten; Case C-225/98 [2000] ECR I-7445. Viz též předběžná rozhodnutí u Case C-231/03 [2005] ECR I-7287, a Case C-458/03 [2005] ECR I-8585. Obecné informace viz Müller-Graff, poznámka pod čarou 291 k článku 28. 55


Nezbytný předpoklad u základních svobod: význam pro vnitřní trh Podle precedenčního práva ESD64 a Interpretačního sdělení Komise jsou některé zakázky pro provozovatele v jiných členských státech nezajímavé díky tomu, že nejsou příliš ekonomicky přitažlivé. Proto by jejich vliv na základní práva mohl být považován za příliš nejistý a nepřímo by to mohlo znamenat ten závěr, že je lze porušovat. Jinými slovy, základní práva se týkají pouze veřejných zakázek, které jsou relevantní pro vnitřní trh. Je nepodstatné, zda podniky z jiných členských států mají vůbec o určité zakázky zájem. Zde také ESD snižuje význam požadavku přeshraničního prvku, který je předpokladem pro použití základních svobod65. Velká část soudních řízení se týkala pouze národních podniků66. Nezbytný předpoklad významu pro vnitřním trh stanoveném ESD67, a to nejen v oblasti zadávání veřejných zakázek, zavazuje zadavatele k hodnocení každého projektu případ od případu. Z právního hlediska lze příslušné praktické obtíže překonat pomocí obecného ustanovení, např. zavedením některých na sobě nezávislých výjimek68 ve formě de minimis. Nicméně z toho by mohl vyplynout nesprávný výklad precedenčního práva ESD naznačením, že opatření přijatá zadavatelem u jediné dodavatelské smlouvy, ač by měla nízkou cenu, by nemusela spadat pod základní svobody. Zatímco se argument, že limity a specifický režim pro neprioritní služby svědčí o použití základních svobod, zdá jasný, vyvolává zároveň i pochybnosti. Za prvé jej precedenční právo ESD v oblasti primárního práva69 dosud neuznává jako indikativní nebo dokonce jako kritérium. Za druhé to nevylučuje, že i vyloučené postupy zadávání veřejných zakázek mohou mít vazbu na vnitřní trh70. Na první pohled se zdá, že hranice de minimis stanovená ve směrnicích poskytuje východisko pro hodnocení bezvýznamnosti, a tudíž nedostatečný dopad na jednu nebo více základních svobod71. Nicméně tento přístup, který byl též předpokládán Komisí, naráží na obrovské právní námitky. Jelikož předpokládá aplikaci primárního práva, musí být výsledné zákazy zahrnuty v komunitárním právu; Interpretační sdělení Komise nebo

64

Case C-231/03, Corame, [2005] ECR I-7287, I-7316 (odst. 20); Case C-458/03 [2005] ECR I-8585, I-8632 (odst. 54 et seq.); Srovnej Case C-108/98 [1999] ECR I-5219. 65 Srovnej kritiku podle Braun/Hauswaldt, s. 177. 66 Viz např. Case C-324/98 [2000] ECR I-10745; Case C-231/03 [2005] ECR I-7287; but Srovnej Case C-108/98 [1999] ECR I-5219. 67 Case C-69/88 [1990] ECR I-583; Case C-134/03 [2005] ECR I-1167. 68 Frenz, Grundsätze, s. 350 hovoří o minimální hranici; Gabriel s. 1263 et seq. 69 Case C-231/03 [2005] ECR I-7287, Case C-264/03 [2005] ECR I-8831; Case C-234/03 [2005] ECR I-9315. 70 To dokonce připouští šampión této interpretace (Lutz, s. 896). 71 Jennert, Parking Brixen, s. 625. Pro Burgi, Dienstleistungskonzessionen, s. 615, poskytuje hranice zakotvená ve směrnicích východisko pro otázku, zda je potřeba uspořádat výzvu k účasti na veřejné zakázce na úrovni celé EU.


zákony národních legislativ nejsou dostačující. Kromě toho základní svobody neznamenají zrušení výjimky de minimis72. Nicméně uplatnění obecného režimu by též vyvolalo závažné námitky. Proto se přílišné přísnosti tohoto nařízení předchází tím, že se v úvahu berou všechny příslušné aspekty pro hodnocení významu pro vnitřní trh. Jako takové Komise náležitě specifikovala následující faktory: − předmět zakázky (např. veřejné práce, vysoce nákladné dodávky v oblasti dopravy, poskytovatelé mobilních služeb atd.), − hodnota zakázky73, − aspekty související s příslušným sektorem (např. situace na příslušném trhu), a − místo výkonu. To vede k tomu, že čím vyšší je hodnota zakázky nebo čím blíže je při hranici jiného státu EHP, tím vyšší požadavky na transparentnost je nutné splnit74. Interpretační sdělení Komise výslovně neříká, že tyto projekty je nutné z hlediska formálního postupu zadání veřejné zakázky zvažovat na základě nákladů a požadovaného časového rozsahu75. Podle názoru autora je možné tyto podmínky vzít v úvahu; lze to ospravedlnit tím, že se uplatní principy proporcionality76 a subsidiarity77.

Instituce, kterých se to týká: koncept „státu“ Nejen stát ve svém přesně vymezeném významu, a tudíž zejména jeho místní a regionální orgány, ale také instituce k nim přidružené podléhají ustanovením primárního práva týkajícím se státu. Kritéria, která tyto instituce přiřazují k státu nebo místním a regionálním samosprávám, lze vyčíst z precedenčního práva ESD, i když z těch, které se týkají otázek zadávání veřejných zakázek78 méně než z jiných případů. Přesněji řečeno, vytváří se flexibilní systém79. To, co tedy rozhoduje, je rozsah vlivu státu na instituci a to, 72

Toto stanovisko je převzato z Olivera, Reflections, s. 790 et seq. Case C-195/04, Komise vs. Finsko, pokrývá částku přibližně € 170,000.- (zakázka na kuchyňské vybavení); co se týče zakázek pod hranicí stanovenou k vyhlášení zakázky v oblasti stavebnictví, viz Case C-59/00 [2001] ECR I9505, a Case C-264/03 [2005] ECR I-8831. 74 Frenz, Grundsätze, s. 348 a 350; Fruhmann, Vergaberegime, s. 266. 75 Lutz, s. 893. 76 Brown, Transparency, s. 18 et seq. 77 Stanovisko generálního advokáta Sharpstona z 18. ledna 2007 v případu Case C-195/04, Komise vs Finsko, č. 88. 78 Case C-3/88 [1989] ECR 4035; Case C-71/92 [1993] ECR I-5923. Case 45/87 [1988] ECR 4929 o zakázce přidělené zastupitelstvem irské městské části. Case C-59/00 [2001] ECR I-9505 o veřejnoprávním orgánu působícím v oblasti bydlení. 79 Case 31/87 [1988] ECR 4635, 4655 (odst. 12). 73


co se bere v úvahu, není pouze právní stav, ale také aktuální vliv80. Je nutné vzít v úvahu následující faktory81: 1. organizační faktor: -

organizace82 vzniklé ze zákona státu83,

-

nařízení vrcholné exekutivy nebo orgánů84,

-

institucionální kontrola prostřednictvím většinového vlastnictví kapitálu85 nebo hlasovacích práv.

2. funkční faktor -

určení institucionálních cílů, alespoň v širších souvislostech86,

-

podřízenost pravidlům vydaným státními orgány87.

3. finanční faktor -

alespoň částečné financování instituce (ne příslušné veřejné zakázky88) nezávisle na její právní formě (např. prostřednictvím poplatků, které vybírá v zastoupení za zadavatele).

Srovnání s pojetím podniku ve směrnici ukazuje jak podobnosti, tak rozdíly. Stejně jako u sekundární legislativy je příslušná právní forma nepodstatná. Zároveň se toto pojetí uplatňuje též na instituce spadající pod soukromé právo89, např. na zvýhodněné podniky

80

Jedná se o rozsudek ESD o veřejné podpoře, spojené případy Joint Cases 67, 68 a 70/85 [1988] ECR 219, 272 (odst. 37). 81 Co se týče tohoto a následujících argumentů, viz směrnice 2005/81/ES, OJ L 312, kterou se mění směrnice 80/723/EHS, o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř určitých podniků, OJ L 195, článek 2, stanovující pravidla pro předpoklad dominantního vlivu na straně veřejných orgánů. 82 Case 222/82 [1983] ECR 4083, 4124 (odst. 34); Case 78/76 [1977] ECR 595, 612 (odst. 21). 83 Co se týče ustanovení ze zákona, viz Case C-325/00 [2002] ECR I-9977. 84 Case C-305/89 [1991] ECR I-1603, 1639 (odst. 14); Case 249/81 [1982] ECR 4005, 4020 (odst. 15); Case 31/87 [1988] ECR 4635, 4655 (odst. 12). 85 Case C-305/89 [1991] ECR I-1603, 1639 (odst. 14); Joined Cases 67, 68 a 70/85 [1988] ECR 219, 272 (odst. 37). 86 Case 249/81 [1982] ECR 4005, 4020 (odst. 15) 87 Co se týče nařízení stanovených meziministerským výborem, viz Case C-305/89 [1991] ECR I-1603, I-1639 (odst. 14) o veřejné podpoře. Co se týče závislosti na pravidlech veřejné instituce, viz Case C-325/00 [2002] ECR I-9977 88 Co se týče financování prostřednictvím povinných příspěvků, viz Case C-325/00 [2002] ECR I-9977. 89 Case 249/81 [1982] ECR 4005; Case 78/76 [1977] ECR 595, 612 (odst. 21).


oddělené od veřejné správy90. Pojetí státu v primárním právu proto jde nad rámec pojetí podniků ve směrnicích, protože zahrnuje i komerčně aktivní instituce91. Podle výše uvedeného instituce náležející městům a obcím podléhají primárnímu právu.

Výjimky Primární právo se netýká všech typů přidělování veřejných zakázek, protože v některých případech se nelze dovolávat ani primárního práva. Příkladem jsou: 1. obecné výjimky z primárního práva, 2. zvláštní výjimky ze základních svobod, 3. specifické výjimky týkající se základních svobod, 4. specifické možnosti výjimek v rámci legislativy o veřejné podpoře, 5. zvláštní nařízení přijatá u příležitosti rozšíření EU v jednotlivých přístupových smlouvách92.

Obecné výjimky z komunitárního práva Co se týče obecných výjimek, tento text se týká pouze těch pravidel, která jsou důležitá pro obce, a proto se nedotkne např. výjimek v oblasti produktů na obranu země podle článku 296 (1) SES. V poslední době stále více diskutovanou výjimku lze nalézt v článku 86 (2) SES. Toto ustanovení se týká monopolů generujících příjem nebo podniků, které byly pověřeny poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, např. sběrem odpadů93,

90

Co se týče příslušného precedenčního práva, viz případ Case C-243/89 [1993] ECR I-3353, o vícenásobných základních svobodách, Case C-328/96, St. Pölten, [1999] ECR I-7479, o zadání veřejné zakázky, kterou udělila společnost s ručením omezeným plně vlastněná Rakouskou federální republikou. 91 Co se týče aplikace základních svobod na veřejné služby (veřejné podniky, smíšené podniky a podniky fungující v rámci specifických nebo exkluzivních práv), viz Arrowsmith, Law, s. 234. A naopak, viz Marchegiani, Nozione, s. 1265 et seq. a 1290, pro užší definici okruhu podniků, kterých se to potenciálně může týkat. 92 Přístupová smlouva 2003, příloha VI a VII v Přístupové smlouvě Bulharska a Rumunska. 93 Case C-209/98 [2000] ECR I-3743.


dodávkami elektřiny94 a vody95, letiště, letadlová doprava96, výzkum97, ambulantní služby98 a správa trhu práce99. Toto ustanovení se aplikuje, pokud soulad s komunitárním právem ohrožuje právně nebo materiálně realizaci úkolu přiděleného danému podniku100 nebo by nebyl jinak hospodářsky proveditelný či technicky možný101. Podle názoru autora k tomu dochází zřídka, např. pokud výběrové řízení na veřejnou zakázku musí proběhnout tak rychle, že nelze uskutečnit formální výběrové řízení, např. k zajištění dodávek energie či vody102. Jelikož výjimka předpokládá, že zadání specifického úkolu předchází výběrovému řízení, tj. zadání dalšího úkolu, bude zajímat pouze podniky nebo postupitele koncesí, protože jim byl veřejnoprávní úkol svěřen, nicméně méně se bude týkat dodavatelů nebo koncesionářů103. Kromě toho opatření, např. zákon o udělování veřejných zakázek nebo opatření příslušného podniku, nesmí poškodit vývoj na trhu do té míry, která by byla neslučitelná se zájmy Společenství. U veřejných zakázek je to zejména určeno směrnicemi o zadávání veřejných zakázek104 a politikou prosazovanou ES v příslušných dodavatelských sektorech, např. dopravě, poštovních službách nebo energetice. Následkem toho při jakémkoli zvažování105 zájmů Společenství proti zájmům příslušného členského státu, např. při rychlém a spolehlivém zadání veřejné zakázky, se dá předpokládat, že zpravidla dopadne v neprospěch příslušného členského státu. Ve světle přísných podmínek stanovených článkem 86 (2) SES lze očekávat, že praktické dopady tohoto ustanovení na veřejné zakázky zůstanou nepodstatné. Neovlivní to ani

94

Case C-393/92 [1994] ECR I-1477; Commission Decision, OJ L 28/32. Rozhodnutí Komise z 17. prosince 1981, OJ 1982 L 167/39. 96 Case 66/86 [1989] ECR 803, 852 et seq., o letových trasách v obecném zájmu. 97 Case 258/78 [1982] ECR 2015, 2056 et seq. (odst. 9). 98 Case C-475/99 [2001] ECR I-8089. 99 Case C-41/90 [1991] ECR I-1979, I-2016 (odst. 22). 95

100

Case C-67/96 [1999] ECR I-5751. Pouhé komplikované zajištění souladu není dostatečným důvodem (Case 155/73 [1974] ECR 409; Case C-41/90 [1991] ECR I-1979; Srovnej Rozhodnutí Komise z 17. prosince 1981, OJ 1982 L 167/39). 101 Case C-320/91 [1993] ECR I-2533; Case C-157/94 [1997] ECR I-5699; Case C-67/96 [1999] ECR I-5751; Case C-475/99 [2001] ECR I-8089. 102 Naopak Giorello, s. 49 et seq. zůstává co se týče použitelnosti skeptický. 103 Nicméně článek 86 (1) ve spojení s článkem 82 SES lze uplatnit per se u pověření, tj. zadání zakázky nebo přidělení koncese. 104 Co se týče sekundárního komunitárního práva obecně, viz Hochbaum/Klotz, poznámka pod čarou 81 k článku 86. 105 Bach 48; Pernice/Wernicke, poznámka pod čarou 62 k článku 86.


ustanovení článku 16 SES106, které zde občas zmiňujeme, jelikož toto pravidlo je aplikováno nezávisle na článku 86. Na rozdíl od relativně často prezentovaného nepochopení věta v článku 86 (1) nestanovuje výjimku. Spíše mají členské státy zohledňovat primární právo také vzhledem ke specifické kategorii podniku, tj. veřejnoprávnímu podnikům a podnikům, které mají specifická nebo exkluzivní práva107. To se týká obcí kromě jiného ve vztazích k podnikům, kterým byla udělena monopolní nebo územní ochrana. V souvislosti s článkem 82 SES zakazuje článek 86 (1) udělení dominantní pozice vedoucí k jejímu zneužití108.

Zvláštní výjimky u základních svobod Veřejná politika a bezpečnost Výjimky týkající se veřejné politiky a bezpečnosti zahrnuté109 ve všech základních svobodách dokonce dovolují ovlivnění veřejné zakázky, aniž by došlo k diskriminaci, jako např. předem dané datumy provedení dodávek nebo požadavky na údržbu, které znamenají upřednostnění domácích podniků z důvodu jejich zeměpisné blízkosti k místu realizace zakázky110. Kromě toho toto ustanovení umožňuje ospravedlnění např. specifikace výrobku, domácí testování u dodávaných produktů nebo smluvní podmínky preferující domácí produkci111.

106

Toto ustanovení v zásadě zavazuje Společenství a členské státy, aby se postaraly o to, že tyto služby budou fungovat na základě principů a podmínek, které umožňují naplnění jejich poslání. 107 Case C-458/03 [2005] ECR I-8585, I-8631(odst. 51). 108 Reakce Komise na písemný dotaz E-3776/02, OJ C 268E/46. 109 V případě volného pohybu zboží není dáno žádné skutečné, konkrétní a vážné ohrožení jako klíčové pro tuto výjimku. 110 Naopak kritéria jako je zeměpisná blízkost nebo místo působnosti by musely být vyloučeny jako nepřijatelné (Müller-Wrede, Präsenz, 33; srovnej paralelní jednání Case C-158/03, OJ 2005 C 330/1, a Case C-234/03 [2005] ECR I-9315). 111 Nicméně Arrowsmith v Treaty Rules, s. 261, jde v této oblasti mnohem dále a tvrdí, že rozhodnutí ve věci Campus Oil Case 72/83 [1984] ECR 2727 umožňuje preferování domácího dodavatele produkujícího zboží nebo služby životně důležité pro stát. Podle názoru autorky nelze toto rozhodnutí zevšeobecňovat, protože se týkalo jediné rafinerie středně velkého izolovaného členského státu a zdá se, že důležitost ropy byla v tomto případě pro ESD rozhodující [1984] ECR 2751 (odst. 24).


Ochrana zdraví Kromě výše uvedeného lze ospravedlnit postup přidělování veřejné zakázky z důvodu ochrany zdraví112, bez toho, že by mělo dojít k ohrožení veřejného zdraví113. Tato výjimka se nejen rozšiřuje na dodávky (např. lékařských114) výrobků, ale také na veřejné smlouvy na práce a služby. Toto pravidlo může mezi jiným mít jiné praktické důsledky: − specifikace realizace zakázky (např. specifické sanitární normy115), − kritéria a důkaz vhodnosti (např. specifické zdravotní certifikáty), − jasné časové limity na provedení (např. v případě naléhavosti z lékařských důvodů). Výkon úřední moci I když ESD116 uznal použitelnost výjimky při výkonu úřední moci117 také u zadávání veřejných zakázek, je nutné toto omezení interpretovat – stejně jako u jiných výjimek – v úzkém slova smyslu, který reflektuje jak cíle Bruselské úmluvy, tak obecné principy vyplývající z celistvosti národních právních systémů. Takto se tato výjimka týká pouze „přímého a specifického spojení s výkonem úřední moci“118 a je omezena pouze na zcela nejnutnější k zajištění těch zájmů, které toto ustanovení umožňuje členským státům ochraňovat119. Proto nemá převod pravomocí veřejného práva samo o sobě žádný zvláštní statut120. Nicméně nejednotný přístup komunitárního práva může znamenat, že tyto úkony budou spadat pod soukromé právo a jednoduché úkony státní správy budou spadat pod

112

Článek 30 SES pro volný pohyb zboží, článek 46 (1) SES pro svobodu pobytu, článek 56 ve spojení s článkem 46 (1) pro svobodu poskytovat služby (viz též úvodní část 6 směrnice 2004/18/EG) (viz též stanovisko generálního advokáta Mischa v případu Case C-3/88 [1989] ECR 4035, 4051, o postupech zdávání veřejných zakázek).

113

Case 227/82 [1983] ECR 3883; Srovnej Case 53/80 [1981] ECR 409, o pouhé nejistotě, zda jde o ohrožení veřejného zdraví. 114 K těmto výrobkům, viz Case C-324/93 [1995] ECR I-563. 115 Srovnej Case 188/84 [1986] ECR 419. 116 Case C-3/88 [1989] ECR 4035; Case C-272/91 [1994] ECR I-1409; Case C-264/03 [2005] ECR I-8831, o základním uznání této výjimky u pravidla pro zadávání veřejných zakázek u specifických služeb; opačný názor viz Stolz, s. 46. 117 Článek 45 SES pro právo pobytu a článek 45 ve spojení s článkem 55 SES pro právo poskytovat služby. 118 Case 2/74, Reyners [1974] ECR 631, odst. 45; Case C-42/92, Thijssen [1993] ECR I-4047, odst. 8; Case C283/99, Komise vs. itálie [2001] ECR I-4363, odst. 20. 119 Case 147/86, Komise vs Řecko [1988] ECR 1637, odst. 7; Case C-114/97, Komie vs Španělsko [1998] ECR I6717, odst. 34; Case C-451/03, rozsudek z 30. března 2006, odst. 45. 120 Srovnej Bergmann, s. 248.


výjimku121. Totéž se aplikuje u veřejných zakázek, které přesunují příslušné veřejnoprávní úkony na soukromé subjekty, např. ve formě delegování nebo mandátu122. To, že pověřené subjekty samy nefungují jako veřejnoprávní orgány, nezabraňuje výjimky použít. Jelikož výjimka „výkon úřední moci“ je spojena s předmětem přidělené povinnosti123, není podstatné, zda se jedná o delegování nebo mandát124. Z toho, že realizace úkonu je sama o sobě výkonem úřední moci úředního orgánu125, nelze vyvodit žádný předpoklad, jak vyplývá z pověření zastávat stát126 např. při výkonu povinností policie. S tím souvisí přidružené vymáhací pravomoci, jako je právo provádět prohlídky, technické sledování nebo vést občanské registry, což spadá do kompetence obcí127. Tato výjimka proto pokrývá příkazní služby, pokud obsahují pravomoci veřejnoprávních orgánů (např. pravomoc vydat jednostranné rozhodnutí, závazné ustanovení, jako např. stanovení cel nebo vydávání vymahatelných příkazů) nebo pravomoci související s povinným napojením na nebo využíváním určité služby128. Rozhodnutí precedenčního práva ESD o tom, že opatření směřující k přípravě nebo zajištění provádění činností, za něž jsou odpovědné129 daňové orgány, nezbytné předpoklady nesplňují, lze interpretovat v tom smyslu, že nezahrnují prostý výkon úřední moci. To se kromě jiného týká sběru odpadů a dopravy nebo srovnatelných aktivit spojených s dodávkami vody a energie. Nicméně pokud jsou tyto činnosti komplikovaně napojeny na povinnosti veřejnoprávních orgánů, měly by pod výjimku130 též spadat. Například konzultační služby při privatizaci131 veřejnoprávních podniků a prodeji pohledávek (odkup nezaplacených pohledávek) osvobozeny nejsou, protože přímé a specifické napojení na výkon úřední moci v obou případech chybí. Proto výjimka neplatí, pokud se udělená zakázka týká služeb ve veřejném zájmu132, např. zdravotního sektoru133,

121

Při soudním řízení případu Case C-272/91 R [1992] ECR I-457, I-463 et seq. (odst. 22) o dočasných opatřeních ESD identifikuje rozhodující kritérium pro hodnocení činnosti koncesionáře vlastnícího koncesi na loterijní počítačový systém podle toho, zda byla převedena pouze data nebo spíš celková odpovědnost. 122 Naopak, srovnej Case 147/86 [1988] ECR 1637, o činnostech spadajících pod státní kontrolu 123 Viz Flömer/Tomerius 663; Müller-Wrede/Greb, C-84/03, s. 184. 124 Jak argumentuje při jiné příležitosti Jennert, Carbotermo, s. 424; Portz, VergabeR 2006, s. 103. 125 Nicméně to bylo pro Komisi předmětem v případu Case C-3/88 [1989] ECR 4041. Dreher, Partnerships, s. 256 et seq. se s tímto shoduje, přesto však má za to, že závazek uspořádat výzvu k předkládání nabídek principiálně vyvstává pouze v případech delegování, které zahrnuje správní zásah. 126 Kersting/Siems, s. 481. 127 Storr, Public-Public-Partnerships, s. 560. 128 Kersting/Siems, s. 481. 129 Case C-451/03, rozsudek z 30. března 2006, odst. 47. 130 Kersting/Siems, s. 481. 131 Co se týče konzultační dohody pro město Řím, viz odpověď Komise na písemný dotaz E-0963/97, OJ 1998 C 391/31. 132 Storr, Public-Public-Partnerships, s. 560.


vzdělávacích zařízení nebo odborníků134, nebo pokud služba, která má být zakázkou svěřena, má čistě technický charakter135, např. konzultace v oblasti zpracování elektronických dat. Co se týká ambulantních služeb, je zastáván ten názor, že výběrové řízení není potřeba realizovat, protože se nejedná o službu, kterou by bylo možné získat v tržních podmínkách, ale spíše povinnost státu za účelem preventivní zdravotní péče a kontroly ohrožení136. Avšak i tam, kde je tato služba součástí veřejného práva, je nutné ji posuzovat z hlediska komunitárního práva. Proto aby mohly ambulantní služby spadat pod výjimku „výkon úřední moci“, musely by disponovat oficiálními pravomocemi veřejnoprávního orgánu, a nejen poskytovat lékařské služby nebo organizovat převoz pacientů137.

Zaměstnanost ve veřejných službách Výjimka formulovaná v článku 39 (4) SES pro zaměstnanost ve veřejném sektoru, která dokonce umožňuje omezení pro příslušníky daného členského státu138, je pro zadávání veřejných zakázek obcemi pouze okrajově důležitá. V první řadě se týká pracovníků, ne uchazečů o veřejnou zakázku. Za druhé předpokládá, že výběrové řízení je podle úzké interpretace samo o sobě zaměřeno na zaměstnávání ve veřejné správě139, což však nezahrnuje oblast velice důležitou pro obce140 - (sociální) správu příspěvků (peněžní dávky).

133

V tomto případě je nepodstatné, zda zajištění činnosti, např. ambulantních služeb, je pro veřejnoprávní orgány povinné ze zákonů příslušného členského státu. 134 To se týká podrobných definic příslušných profesí jednotlivých členských států. Bez odkazu k přidělení zakázky: Case C-306/89 [1991] ECR I-5863, o odbornících na dopravní nehody; Case C42/92 [1993] ECR I-4047, a Case C-451/03, rozsudek z 30. března 2006, o poradenství v otázkách účetnictví a správy. 135 Case C-3/88 [1989] ECR 4035, 4060 (odst. 13); Case C-272/91 [1994] ECR I-1409, I-1435 (odst. 12). Srovnej s Gézou č. 81. 136 Vrchní soud v Düsseldorfu, příkaz z 5. dubna 2006 – VII-Verg 7/06; srovnej Kersting/Siems, s. 480; Losch, s. 630 et seq.; Weber, s. 791 et seq. 137 Podobně Esch, s. 199. 138 Case 152/73 [1974] ECR 153 a uznané precedenční právo. 139 Například ozbrojené složky, daňové orgány a diplomatické služby lze vyjmout (Sdělení Komise OJ 1988 C 72/2; Wölker/Grill, poznámka pod čarou 161 ke článku 39). 140 Například vzdělávání (Case 66/85 [1986] ECR 2121; Case C-473/93 [1996] ECR I-3207; Case C-290/94 [1996] ECR I-3285), výzkum (Case C-473/93 [1996] ECR I-3207; Case C-290/94 [1996] ECR I-3285), kultura (Case C290/94 [1996] ECR I-3285), veřejné zdraví (Case 149/79 [1982] ECR 1845; Case 307/84 [1986] ECR 1725; Case C473/93 [1996] ECR I-3207; Case C-290/94 [1996] ECR I-3285), veřejná doprava (Case 149/79 [1982] ECR 1845; Case C-473/93 [1996] ECR I-3207; Case C-290/94 [1996] ECR I-3285), dodávky elektřiny, vody a plynu (Case C173/94 [1996] ECR I-3265; Case C-290/94, I-3285) a poštovní, telekomunikační služby a služby vysílání televize a rádia (Case C-290/94 [1996] ECR I-3285).


Ochrana založená na kulturních důvodech Výjimka na ochranu národního kulturního bohatství, které má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu141, se týká pouze postupu přidělování zakázky na výrobky, a tudíž neospravedlňuje preferenci domácích umělců. Vzhledem k právu pobytu a svobodě poskytovat služby je jedinou možností uplatnit rozhodnutí ve věci Cassis, tj. ochrana kulturních hodnot142, nebo důvody vyplývající z realizované politiky v oblasti kultury143. Nicméně tento precedens pouze umožňuje použití opatření bez diskriminace.

Specifické výjimky u základních svobod (mandatorní požadavky, požadavky v obecném zájmu) Kromě obecných výjimek z primárního práva také existují specifické výjimky ze základních svobod: na jedné straně výjimky výslovně zmíněné ve Smlouvě a na druhé straně výjimky (mandatorní požadavky nebo požadavky v obecném zájmu) vyplývající z precedenčního rozhodnutí ve věci Cassis-de-Dijon. Zatímco výslovné výjimky tvoří vyčerpávající seznam, přehled výjimek podle precedenčního rozhodnutí Cassis-de-Dijon je ilustrativní, a proto umožňuje opatření, na jejichž základě je zakázka přidělena, ospravedlnit z různých důvodů144. Nicméně na rozdíl od rozhodnutí v případu Cassis-deDijon výslovné důvody pro výjimku dokonce dovolují při zadávání veřejné zakázky145 diskriminační opatření. Zúžení základních svobod se považuje za ospravedlnitelné, pokud jsou taková opatření v souladu s následujícími požadavky: − nediskriminační použití, − prosazování závazného požadavku (požadavku v obecném zájmu), − vhodnost pro dosažení požadovaného cíle, a

141

Müller-Graff, poznámka pod čarou 68 ke článku 30; Mattera, Le marché, s. 593. Ke článku 28 SES: spojené případy Joined Cases 60 a 61/84 [1985] ECR 2605. 143 Case C-148/91 [1993] ECR I-487; Case C-154/89 [1991] ECR I-659, I-687 (odst. 17); Case C-23/93 [1994] ECR I-4795, I-4832 (odst. 19). 144 K vyčerpávající povaze výjimek: Case 113/80 [1981] ECR 1625; Mattera, Le marché, s. 587; Müller-Graff, pozn. pod čarou 1 k článku 30. Naopak seznam nevyhnutelných požadavků není vyčerpávající (Dauses, C.I, poznámka pod čarou 110; Defalque s. 236; Müller-Graff, poznámka pod čarou 203 ke článku 28; Sack, Regelungen, s. 47). 145 K článku 30 SES a zadávání veřejných zakázek: Case C-21/88 [1990] ECR I-889, I-920 (para. 14); Srovnej též Case 119/78 [1979] ECR 975; Case 113/80 [1981] ECR 1625; Case 96/85 [1986] ECR 1475; Defalque, s. 232. Bohužel precedenční právo postrádá celistvost (viz Oliver, Reflections, s. 805 et seq.). Někdy ESD dokonce vnímá požadavek mít na určitém místě otevřenou kancelář pro veřejnost jako nediskriminační (Case C-158/03, OJ 2005 C 330/1, and Case C-234/03 [2005] ECR I-9315). 142


− respektování principu proporcionality (který je nutný a přiměřený)146. K tomu je nutné zmínit následující příklady z oblasti zadávání veřejných zakázek: zajištění určité úrovně kvality147, technická bezpečnost148, dopravní bezpečnost149, finanční udržitelnost povinností zadavatele150, ochrana životního prostředí151, ochrana zdraví příjemce služby152, ochrana zaměstnanců153 nebo zákazníků zadavatele154 a ochrana sociálně-kulturních specifik155 jako předpoklad činnosti zadavatele, např. u kulturních institucí. Nedávná precedenční rozhodnutí ESD156 přinesla nové výjimky, zejména tzv. „objektivní okolnosti“. Za pomoci příkladu ESD zmiňuje aplikovatelnost „kritéria Teckal“, tj. předpokladů pro kvazi in-house výjimku. Je však nutné zmínit, že na rozdíl od přijetí striktních kritérií vytvořených pro směrnice157 by byly lépe v souladu s primárním právem autonomní předpoklady.

Specifické možnosti výjimek v rámci legislativy o veřejné podpoře Z výjimek ze zákazu veřejné podpory, jak jsou uvedeny ve Smlouvě o založení ES, je nutné zmínit následující alternativy, které mají praktický význam pro získání souhlasu Komise:

146

Case C-158/03, OJ 2005 C 330/1, a Case C-234/03 [2005] ECR I-9315. Bez odkazu k zadávání veřejných zakázek: Case 176/84 [1987] ECR 1189; Case C-353/89 [1991] ECR I-4069, o kvalitě programů rádiového a televizního vysílání; Case C-58/98 [2000] ECR I-7919. 148 Bez odkazu k zadávání veřejných zakázek: Case 241/86 [1987] ECR 2573, o maximální váze dopravních prostředků a vozů na území státu. 149 Bez odkazu k zadávání veřejných zakázek: Case 16/78 [1978] ECR 2293; Case C-193/94 [1996] ECR I-929. 147

150

Bez odkazu k zadávání veřejných zakázek: Case 238/82 [1984] ECR 523, o zdravotních pojišťovacích systémech. Nicméně pravidla nesmí být stanovena tak, aby samostatné náklady znamenaly pro smluvní orgán hlavní účel. 151 Bez odkazu k zadávání veřejných zakázek: Case 302/86 [1988] ECR 460 o systému sběru vratných lahví; Case C2/90 [1992] ECR I-4431. 152 Case C-158/03, OJ 2005 C 330/1, a Case C-234/03 [2005] ECR I-9315, které se hlavně týkají pravidel pro domácí respirační péči. 153

Bez odkazu k zadávání veřejných zakázek: Case 279/80 [1981] ECR 3305. Též zahrnuje ochranu proti nebezpečným dopadům na psychiku pracovníků, např. způsobenou sektami (srovnej Prieß/Pitschas, Vereinbarkeit, s. 150, a Ziekow, Zwecke 77, kteří se ne nutně apelují na veřejnou vyhlášku). 154 Bez odkazu k zadávání veřejných zakázek: Case 120/78 [1979] ECR 649; Case C-3/95 [1996] ECR I-6511, I-6538 (odst. 31), o ochraně zákazníků proti poškození. 155 Bez odkazu k zadávání veřejných zakázek: Case C-275/92 [1994] ECR I-1039, I-1097 (odst. 61). 156 Case C-231/03 [2005] ECR I-7287; Case C-458/03 [2005] ECR I-8585; Hausmann, C-231/03, s. 614 et seq. 157 V tomto bodě je nutné se shodnout s názorem, že ustanovení primárního práva by neměla být přísnější než ustanovení směrnic (Burgi, Dienstleistungskonzessionen, s. 614). Nicméně tento aspekt je nutné vnímat jako odlišný od toho, ze kterých kritérií by se mělo vycházet u kvazi in-house zakázek. Jednoduché převedení výjimky Teckal, viz Brown, C-231/03, NA159. Pro srovnání se soutěžním právem, viz Giorello, s. 39 et seq.


− podpora realizace důležitých projektů obecného evropského významu158, např. nadnárodní infrastruktury nebo výzkumných projektů, − náprava vážného narušení hospodářství některého z členských států159, − podpora záchrany kultury a dědictví160, např. ve prospěch dodavatelů stavějících budovy kulturního významu, umělců vytvářejících nebo předvádějících díla v oblasti aplikovaných umění (např. filmy161, symfonie u příležitosti výročí nebo opery v rámci festivalů) a umělců vytvářejících díla v oblasti vizuálního umění (např. malby nebo památníky). Někdy umožňují obecné režimy pro zadávání veřejných zakázek nebo konkrétní zadání zakázky privilegované přidělení podnikům, které mají sídlo v určitém regionu162 nebo využívají výrobky163 z určité oblasti164. Jelikož základní svobody jsou zpravidla aplikovatelná na přednostní režimy využívané v praxi při přidělování zakázek165, nebudeme se zde detailně zabývat právně a prakticky obtížnou otázkou vymezení mezi volným pohybem zboží a zákazem veřejné podpory.

Zvláštní ustanovení u příležitosti přistoupení nových členských států k EU Legislativa zadávání veřejných zakázek řeší i omezení volného pohybu pracovníků a svobody poskytovat služby s dočasným přesunem pracovníků zavedené v Rakousku vůči některým novým členským státům ve spojení s přistoupením nových členských států v roce 2004 a 2007. Zejména se to týká stavebních prací a služeb166.

158

Článek 87 (3) (b), 1. verze ES Článek 87 (3) (b) 2. verze ES. 160 Článek 87 (3) (d) ES. Například režim veřejné podpory byl u některých plnění ve Francii zrušen, Bull, s. 10-1999, 1.3.42. 159

161

Více podrobností k filmovému sektoru, viz Hancher/Ottervanger/Slot, s. 3-029. Case C-21/88 [1990] ECR I-889, I-922 (odst. 20 et seq.). 163 V souvislosti s místem výroby: případ Case C-21/88 [1990] ECR I-889 v případu Case C-351/88 [1991] ECR I3641, generální advokát Tesauro, I-3652, a ECJ, I-3656f (č. 7) odkazují k závažným zjištěním, která byla učiněna ve výše zmiňovaných soudních řízeních. Srovnej též s Hailbronner/Weber, s. 74. 164 Srovnej Wainwright, Reforms, s. 141. Fernández Martín/Stehmann, s. 226 et seq., interpretují jimi kritizované precedenty ESD v tomto smyslu, přestože na s. 240 taktéž považují přednostní režim jako přestupek vůči článku 87 SES. Case 18/84 [1985] ECR 1339, o daňových výhodách pro publikace tištěné v jednom členském státě; Case 103/84 [1986] ECR 1759, o dotacích na nákup vozidel od domácího výrobce. 165 Naopak viz Fernández Martín, Public Procurement, s. 85. Srovnej také exkluzivní kvalifikaci jako veřejnou podporu podle Fernández Martín/Stehmann, s. 241. 166 Steiff, EU-Osterweiterung, s. 78 et seq. 162


Zvláštní ustanovení příslušných přístupových smluv stanovují omezení dočasného přeshraničního zaměstnávání v některých sektorech služeb (např. stavebních nebo uklízecích) pro pracovníky z Polska, Slovenska, České republiky, Maďarska, Bulharska a Rumunska a dalších států. Jelikož se toto přechodné ustanovení netýká osob samostatně výdělečně činných a nemá žádný vliv na počet vlastníků nebo provozovatelů firmy, dává se přednost i firmám provozovaným několika osobami samostatně výdělečně činnými167. Pokud je zakázka rozdělena na jednotlivé práce nebo sekce tak, aby každou z těchto částí mohla vykonávat jedna osoba, lze zahrnout i firmy s jedním zaměstnancem.

Konkrétní požadavky na postup při zadávání veřejné zakázky Co je zejména nutné vzít v úvahu Našim úvahám budou předcházet tři obecné principy. V první řadě je přímý převod režimu stanoveného směrnicemi do primárního práva vyloučen168. V druhé řadě není možné z primárního práva odvodit jednotný režim v tom smyslu, že stejná ustanovení by bylo možné použít v jakékoli situaci. Spíše stejně jako u směrnic o veřejných zakázkách neplatí pouze výjimky zmiňované výše, ale také rozdělení na stupně169. Sektory tak mohou přijmout flexibilnější režim než je tradiční postup přidělování zakázky170. V třetí řadě mají zcela jistě zákonodárci v oblasti veřejných zakázek a jednotliví zadavatelé zakázek větší volnost jednat v rámci primárního práva oproti tomu, co umožňují směrnice. Primární právo nejen stanovuje nižší míru dohledu171, ale požadavky jako takové jsou méně přísné a podrobné a více obecné172. V současné době patří konkrétní závazky vynucené základními svobodami mezi nejkontroverznější diskutované otázky

167

Co se týče této specifické situace: Pechstein/Kubicki, s. 168, kteří nepojednávají o veřejných zakázkách.

168 To

by odporovalo ustanovením směrnic definujícím jejich rozsah a deklarovaným záměrům legislativců Komise a nutně by to sebou neslo obcházení legislativního procesu. Navíc se argumentuje tím, že to není nutné k naplnění pravidel vnitřního trhu a vzhledem k nepřiměřenému úsilí to není v souladu s principem subsidiarity. Viz stanovisko generální advokátky Stix-Hacklové v případu Case C-231/03, Coname, [2005] ECR I-7304 et seq. (č. 82 et seq.). Pro rozdílný názor též srovnej s Burgi, Dienstleistungskonzessionen, s. 613, a Pijnacker Hordijk/Meulenbelt, s. 127 et seq., a Braun, s. 44 et seq., kteří kritizují stanovisko Komise říkající, že principy rovného zacházení a transparentnosti s jejich pozitivními závazky jsou též použitelné mimo směrnice o veřejných zakázkách. 169

Stanovisko generální advokátky Stix-Hacklové v případu Case C-231/03, Coname, [2005] ECR I-7302 (č. 71); stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jarabo v případu Case C-412/04, č. 61 et seq.; Baldinato, s. 1432; Fruhmann, Vergaberegime, s. 265 et seq. 170

Fruhmann, Vergaberegime, s. 266 fn. 50.

171

Braun/Hauswaldt, s. 178.

172

Brown, C-231/03, NA157 wfr; Burgi, Dienstleistungskonzessionen, s. 613 a 615; Greb, C-458/03, s. 746.


legislativy o veřejných zakázkách173. V každém případě je neoddiskutovatelné174, že z uplatňování ustanovení Smlouvy případ od případu vzniká pro zadavatele právní nejistota.

Procesní požadavky Primární právo má velkou důležitost pro výběr typu a organizaci postupu přidělení zakázky, a tudíž pro podmínky, kterými se řídí účast v takovýchto postupech175.

Závazky vyplývající z legislativy o veřejné podpoře Právo vážící se k veřejné podpoře stanovuje závazky, které jak pro zákonodárce v oblasti veřejných zakázek, tak pro zadavatele176 překračují pouhé stanovené hranice. Tyto závazky mohou ovlivnit jak legislativní proces, tak konkrétní postupy přidělování zakázky a zahrnují požadavek na notifikaci a zákaz udělení podpory. Prvky nové nebo modifikované veřejné podpory obsažené v obecných režimech přidělování nebo konkrétních opatřeních udělováné zakázky musejí být Komisi sděleny (notifikovány, pozn. překl.)177. Po notifikaci je veřejná podpora prozkoumána Komisí. Komise je nadto oprávněna přikázat dočasné zastavení veřejné podpory nebo, pokud už byla podpora udělena, její vrácení. Zákaz implementace uvaluje jak na zákonodárce v oblasti veřejných zakázek, tak na zadavatele povinnost zdržet se přidělení veřejné podpory (povinná čekací doba), dokud jim není dovoleno poskytnout veřejnou podporu vyžadující notifikaci178. Tato povinnost nebýt aktivní může donutit zákonodárce v oblasti přidělování zakázek čekat, dokud 173

V tomto kontextu Jaeckel, s. 269 et seq., zdůrazňuje kompetence členských států a právo jednat, které z toho vyplývá. Pro větší volnost v jednání i přes potenciální použití požadavků vyplývajících z režimů stanovených směrnicemi, viz Arrowsmith, Law, s. 194 et seq. Neumayr, Value, s. 231 et seq., jasně souhlasí, zatímco Cassia, s. 415 má spíše tendenci zdůrazňovat pozitivní jednání. Viz též Stehmann, E 28, poznámka pod čarou 40. 174 Baldinato, s. 1429 a 1431; Frenz, Grundsätze, s. 347. 175 Co se týče hodnocení domnělé diskriminace, viz Case C-94/99 [2000] ECR I-11037, o účasti dotovaného podniku. 176 Jejich seznam je uveden v článku 88 SES a v příslušném Implementačním nařízení (ES) č. 659/1999, OJ L 83/1, ve znění pozdějších předpisů. 177 U veřejné podpory vytvořené pro specifický účel, např. poskytnuté MSP, nebo u veřejné podpory nepřesahující určitou hranici se aplikují specifická ustanovení, která dokonce nevyžadují notifikaci. Tato specifická ustanovení se také týkají zadávání veřejných zakázek. Fischer, Aufträge, s. 10; Lipka, s. 166 et seq. a s. 215, který nicméně tvrdí, že to neodpovídá praktickým potřebám. 178 To vyplývá z článku 88 (3) SES a článku 3 nařízení (EC) No. 659/1999, OJ L 83/1. Viz též Fischer, Aufträge, s. 10; Pünder, s. 530.


nevyprší čekací doba před tím, než uplatní režim přidělení zakázky, nebo nutí zadavatele čekat, než zahájí přidělování, např. než přidělí konkrétní zakázku.

Povinnosti spadající pod základní svobody a obecné principy legislativy Základní práva zákonodárcům v oblasti veřejných zakázek a zadavatelům na jedné straně neumožňují přijmout taková opatření, která převážené upřednostňují domácí podniky179. To, co je zde důležité, není záměr stojící za opatřeními, ale jeho vlastní dopad180. Na druhé straně základní svobody zakazují všechna opatření, která sice bez diskriminace, ale nesouměrně specificky omezují hospodářské aktivity cizích a domácích ekonomických provozovatelů181. Současná precedenční rozhodnutí ESD k použití primárního práva v oblasti veřejných zakázek se soustředí na závazek zajistit rovné zacházení v souvislosti s principem rovného zacházení a principem transparentnosti182. Závazek zajištění transparentnosti se týká otázky, zda a jak projekty vyhlásit a jiných aspektů souvisejících s publikováním a inzerováním výzvy při vyhlášení veřejné zakázky. Ve svém rozsudku k Telaustria ESD zavedl princip „dostatečné úrovně inzerování“183 na straně zadavatele. ESD dále v rozsudku Coname objasnil, že výzva k veřejné zakázce nemusí být nutně vyhlášena184. To znamená, že přímé udělení zakázky, tj. udělení bez inzerce (výzvy k předkládání nabídek) a přímé nasmlouvání určitého podniku může být ve specifických případech přijatelné. Kromě výjimek spadajících pod primární právo musejí být tyto případy též schváleny, zda splňují podmínky pro možnost výjimky ze směrnice o zadávání veřejných zakázek.

179 Co

se týče sektoru veřejných zakázek: Case 31/87 [1988] ECR 4659 (odst. 30); Cassia 433 et seq. Obecně: Case 61/77 [1978] ECR 417; srovnej s Bogdandy, poznámka pod čarou 15 et seq. k článku 12 o principu nediskriminace. 180 Co se týče nediskriminačního principu, srovnej Bogdandy, poznámka pod čarou 15 k článku 12. 181 Zdálo by se, že to se nyní týká i svobody pobytu (Case C-294/00 [2002] ECR I-6515). S tím souhlasí: Stolz, s. 55 et seq.; Tiedje/Troberg, pozn. pod čarou 87 et seq. k článku 43. 182 Case C-324/98 [2000] ECR I-10745; Case C-92/00 [2002] ECR I-5553; Case C-231/03 [2005] ECR I-7287; srovnej též Eilmansberger, Schranken, s. 571; Mameli, s. 88 et seq.; Wainwright, Marchés publics, s. 396. 183 Case C-324/98 [2000] ECR I-10745, I-10794 (odst. 62); srovnej Zelená kniha o partnerství veřejného a soukromého sektoru a právu Společenství o veřejných zakázkách a koncesích, COM(2004) 327, č. 30. 184

Case C-231/03 [2005] ECR I-7287, I-7317 et seq. (odst. 21). Hausmann, C-231/03, s. 613. Podle Lipky, s. 194 et seq., je nutné vybrat typ postupu nabízející nejvyšší úroveň transparentnosti, který je pro zadavatele stále přijatelný. Mattera, La politique communautaire, s. 48 et seq. Arrowsmith, Law, s. 193, se zde shoduje.


Nicméně ESD a Komise dosud nestanovily větší podrobnosti, což zejména ohrožuje právní jistotu185. Není proto zcela jasné – když je nutné informovat – jaké minimální informace by měly být předloženy, v jakých intervalech a jaké prostředky by měly být využity. Pomoc při interpretaci primárního práva a příslušných precedenčních rozsudků poskytuje Interpretační sdělení Komise z léta 2006. To totiž poskytuje informace umožňující rozhodnout, pro jakou skupinu podniků může být zakázka zajímavá: − předmět dodávky, − hodnota zakázky, − aspekty související se sektorem (konkurence a publikační praxe), − místo realizace zakázky. Tyto faktory do velké míry korespondují s těmi, které slouží k určení, zda je zakázka relevantní pro vnitřní trh.

Další možná východiska: − princip, podle nějž podléhají výběrová řízení přezkoumání186, − principy proporcionality a rovného zacházení187, − cíle celého práva Společenství k veřejným zakázkám, jako např. zajištění soutěže a fungování vnitřního trhu, − celkový dopad primárního práva188. Celkově je takový flexibilní systém založen na principu, že čím větší zakázka se uděluje, tím větší musí být rozsah publikování189. Proto jsou publikování v regionálním nebo dokonce místním tisku, veřejná výzva nebo webové stránky zadavatele přiměřenými publikačními médii190. A naopak jednoduchá pasivní reakce ze strany zadavatele na základě iniciativy podnikatele nebo kontaktování určitého počtu potenciálních dodavatelů

185

Co se týče negativních dopadů právní nejistoty, viz Arrowsmith, Law, s. 197, a Pijnacker Hordijk/Meulenbelt, s. 127. 186 Case C-324/98 [2000] ECR I-10745, I-10794 (odst. 62); Jaeckel, s. 270, který se také dotýká intenzity monitoringu. 187Srovnej Interpretační sdělení Komise o koncesích podle práva Společenství, OJ 2000 C 121/19 et seq. 188 Srovnej Brancaccio, s. 781. 189 Frenz, Grundsätze, s. 348 a 350; Fruhmann, Vergaberegime, s. 266. 190 Interpretační sdělení Komise o koncesích podle práva Společenství, OJ 2000 C 121/19 et seq., fn. 50. Mattera, Concessions, s. 282 et seq., např. požaduje, aby kritéria a předmět veřejné zakázky byly specifikovány dostatečně jasně a aby bylo zajištěno uspokojivé inzerování. According to Neumayr, Value, 226 fn. 68 and 232, the Internet is sufficient


se považuje, až na některé výjimky, za nedostatečné191. Zvláštní situace mohou dokonce vyžadovat vyhlášení v rámci EU / EHP, přestože je nelze aplikovat paušálně192. Nicméně zpožděné vyhlášení zakázky193 nebo způsob zveřejnění zakázky elektronicky daný zadavatelem194 může též znamenat diskriminaci nebo alespoň překážky. S ohledem na obsah vyhlášení Komise pouze požaduje, aby byly specifikovány hlavní prvky zakázky. Přestože není povinné využít vzor daný směrnicí, nabízejí vzory maximum informací a mohou být proto vodítkem. Nakonec mohou být časová omezení pro specifikaci zakázky, přijetí žádostí o účast a přijetí nabídek195 důvodem ke znepokojení, zejména pokud – mají-li krátkého trvání – to vede k preferenci domácích podniků.

Požadavky na předmět zakázky Kromě toho primární právo dovoluje zejména u popisu provedení a dalších podmínek smlouvy odvodit požadavky na předmět zakázky. U požadavků na předmět zakázky jsou zejména důležité196 klauzule ve vyhlášení, specifikace a další dokumenty197. Ty musejí být posuzovány s ohledem na základní svobody198, zejména svobodu poskytovat služby199 a volný pohyb zboží200. Proto zakázky na služby, soutěže a veřejné práce spadají principiálně pod ustanovení práva poskytovat služby, zatímco opatření týkající se využitých materiálů, např. technické specifikace

191

Např. Fruhmann, Vergaberegime, s. 263, s odkazem na Interpretační sdělení Komsiez léta 2006. Tomu např. oponuje Pijnacker Hordijk/Meulenbelt, s. 127. Např. viz návrh publikování v Úředním věstníku v Hattig/Ruhland, Dienstleistungskonzession, s. 630. 193 Hailbronner/Weber, s. 74. 194 Arrowsmith, E-Commerce, s. 1453. Členství v podobných elektronickýchplatformách se považuje za přijatelné podle Arrowsmithové, E-Commerce, s. 1474 et seq., vzhledem k tomu, že se liší od požadovaného záznamu v obchodním rejstříku odmítnutém ESD v případu Case C-58/98 [2000] ECR I-7919. Podle názoru autorky soulad s právem Společenství závisí na nezbytných předpokaldech pro členství a jeho důležitost při postupu přidělení zakázky; při tom je však nutné vzít v úvahu možná zpoždění a překážky, zejména přidružené náklady. 195 K článku 28 SES: viz obecný článek 2 (3) (q) Směrnice 70/50/EEC; Hailbronner/Weber, s. 74. Co se týče nikoliv nezbytného překladu nabídky nebo důkazů, jež mají být přiloženy, viz odpověď Komise na písemný dotaz č. 1032/83, OJ C 359/11. Cf. Case C-369/89 [1991] ECR I-2980. 196 Stolz 33 et seq. 197 Case 45/87 [1988] ECR 4929; Case C-243/89 [1993] ECR I-3353; Case C-359/93 [1995] ECR I-157; Case C158/03, OJ 2005 C 330/1; Case C-234/03 [2005] ECR I-9315. Viz též Arrowsmith, Treaty Rules, s. 268 et seq. 198 Viz též Case C-225/98 [2000] ECR I-7445. 199 Dtto. 200 Dauses, C.I, poznámka pod čarou 89; Mattera, Le marché, s. 235 et seq.; Sack, Regelungen, s. 40 et seq. 192


v tendrové dokumentaci, patří pod volný pohyb zboží201. To se týká zejména postupů přidělování zakázek, v nichž původ dodávaného nebo požadovaného výrobku je v kontextu zakázky na veřejné práce nebo služby zvláště důležitý202. Zakázky na finanční služby, jako např. zacházení se státními garancemi, konzultace k umístění podílu státních podniků na kapitálovém trhu nebo hodnocení stížností patří, pokud se soustředí na aktivitu poskytovatele finančních služeb a ne na proces pohybu kapitálu203, pod ustanovení práva poskytovat služby. Požadavky na pracovníky, které dodavatel zaměstná, např. lingvistické znalce204, nebo na pracovní či pobytová povolení, je nutné posuzovat s ohledem na právo volného pohybu pracovníků205. Co se týče podrobného stanovení zakázky, pak kromě zákazu zneužití dominantního postavení je použití primárního práva omezené. To se např. týká plateb na účet, garancí a záruk206, méně výhodných způsobů placení, obtížnějšího přístupu k půjčkám207 a pomoci208 uchazečům z jiných členských států, stejně jako nepřiměřených formalit209. Trvání smluv nebo koncesí je nutné porovnávat se svobodou poskytovat služby210, principem proporcionality, soutěžním právem a právem o veřejné podpoře211. Posledně zmiňované právo taktéž ukládá povinnost zdržet se od takových činností během

201

Case 45/87 [1988] ECR 4929, 4963 (odst. 17), o konkrétní zakázce. Obecně srovnej s Case 155/73 [1974] ECR 409, 428 (odst. 7/8). Co se týče přestupků vůči svobodě poskytovat služby, viz C-225/98 [2000] ECR I-7445. Srovnej Prieß, Handbuch, s. 14. 202 Stolz, s. 12 s tím nesouhlasí s odkazem na dalekosáhlou důležitost opatření, která mají srovnatelný efekt. 203

Viz nedávný případ Case C-452/04, Fidium Finanz, rozsudek z 3. října 2006, který se nicméně týkal třetího státu, a precedens zde citovaný. 204 V Case C-379/87 [1989] ECR 3967 ESD rozhodl, že požadavek na znalost jazyka Gaelic byl vzhledem ke specifickému postavení Irska přijatelný. 205 Case C-243/89 [1993] ECR I-3353, I-3391 (odst. 23). Podle klauzule v upřesnění požadavku byl uchazeč o veřejnou zakázku povinen využít domácí zaměstnance tam, kde to bylo možné. Case C-179/90 [1991] ECR I-5889 se týkal ustanovení, podle nějž vykládku zboží v přístavu musely dělat dvě firmy, z nichž obě musely využívat zvláště dané domácí zaměstnance. 206 Viz Case C-43/95 [1996] ECR I-4461, o občanského procesu, ve kterém se rozhodovalo o poskytování záruk za náklady fyzických a právnických osob z jiného členského státu (netýkalo se postupu přidělování zakázky). Case C-279/00 [2002] ECR I-1425, o požadavku na přijetí garance za domácí úvěrovou společnost. Srovnej též Case C-95/81 [1982] ECR 2187; článek 3 (2) 1. smlouva směrnice 70/32/EEC; Hailbronner/Weber, s. 74. 207 Článek 3 (2) (a) směrnice 71/304/EHS. 208 Článek 3 (2) (a) směrnice 71/304/EHS. 209 Mattera, Le marché, s. 503 et seq. 210 Case C-323/03, rozsudek z 6. března 2006, o dvacetileté koncesi s možným desetiletým prodloužením. 211 Dullinger, s. 3. Teil, 38; Lipka, s. 111 et seq., o trvání ustanovení; Mameli, s. 89; Wainwright, Marchés Publics, s. 396.


výběrového řízení, jejichž povaha nebo rozsah by znamenaly preferování určitého podniku212.

Požadavky na účelnost Požadavky na účelnost, tedy na určení kritérií a dokladů, které je nutné předložit, stejně jako jejich hodnocení, mají být odvozeny od základních svobod a od zákazu zneužití dominantního postavení, zejména ve spojení s principem proporcionality213. Svobodu pobytu nebo právo poskytovat služby214 je nutné aplikovat na opatření zaměřující se na popis firmy, jako např. na kritéria týkající se její technické či hospodářské kapacity215. Zejména následující požadavky na kapacitu podniku216 mohou vzbudit znepokojení: − − − −

zahrnutí v domácím obchodním rejstříku217, bankovní účet v zemi zadavatele218, domácí identifikační číslo219, místní odborné nebo vyšší vzdělání,

− diskriminace zahraničních uchazečů o veřejnou zakázku, co se týče zahrnutí na seznam podniků vyzvaných k účasti na veřejné zakázce popsané v postupu přidělení zakázky nebo během postupu předcházejícímu kvalifikačním kritériím (které jsou, na rozdíl od směrnic, obecně přípustné), a − doklady o tom, že služby byly odevzdané v daném členském státě220, protože zadavatelé jsou v podstatě povinni uznat doklady z jiných členských států221.

212 213

Co se týče přístupu Komise, viz Lipka, s. 192 et seq. Interpretační sdělení Komise; Mameli 89; Frenz, Grundsätze, 349.

214

Srovnej s Arrowsmith, Treaty Rules, s. 258, která motivována ekonomickými úvahami (např. náklady na dopravu, již existujícími hospodářskými vztahy) předpokládá, že domácí podniky preferují domácí produkty. To však nelze uplatnit paušálně. Lze to zjistit tam, kde se zkoumá kompatibilita konkrétního opatření, přestože by široká kritéria, jako je účelnost a potenciální charakter opatření, mohla nepochybně jednoduše vést k tomuto závěru (viz Arrowsmith, Law, s. 184 a 211). 215 Srovnej Case 186/87 [1989] ECR 195. 216 Co se týče podobných forem diskriminace, viz Semler, s. 30. 217 Case C-225/98 [2000] ECR I-7445. Wainwright, Reforms, s. 135 et seq. 218 Poněkud jiné světlo na toto tématu vrhá případ Case C-250/95 [1997] ECR I-2471 tam, kde podnik požaduje příspěvky, pro něž je nutné mít podle zákonů daného členského státu oddělený účet. Viz též článek 3 (3) směrnice 70/32/EHS. 219 Co se týče této formy diskriminace, viz odpověď Komise na písemný dotaz č. 603/93, OJ C 297/36. 220 Viz následující rozsudky mimo sektor veřejných zakázek: Case C-254/97 [1999] ECR I-4809, o požadavku na výzkum prováděný v příslušném členském státě; Case C-204/90 [1992] ECR I-249; Case 15/69 [1969] ECR 363, o spojení výhody s místem, kde probíhá příslušný právní proces. 221 Srovnej Sdělení Komise Regionální a Sociální aspekty, OJ 1989 C 311/7, č. 46.


V některých případech by mohlo být nutné srovnat znalosti získané v jednom členském státě s dříve získanými certifikáty222, přestože to nesmí ukládat povinnost opakovat zkoušky získané v zahraničí223. Pokud žádný podobný postup uznávání neexistuje, je nutné stanovit a zároveň zajistit naplnění jistých kritérií daných precedenčním právem ESD224, které lze aplikovat ve výběrovém řízení. Nicméně zákaz se netýká pouze diskriminace, ale také specifických omezení neznamenající diskriminaci. Mezi jiným se týká požadavků na právní formu nebo sídlo225 uchazeče o zakázku226 nebo omezení pro konsorcia. Omezení účasti na výzvě k přidělení zakázky pro podniky vlastněné veřejnoprávními orgány příslušného členského státu spadají pod svobodu pobytu227. A naopak, požadavek mít kancelář a výrobní prostory na daném území spadá pod svobodu poskytovat služby228. U omezení počtu žadatelů přizvaných k předložení nabídky dokonce Interpretační sdělení Komise z léta 2006 umožňuje losování, i když to podle soutěžního práva229 vzbuzuje výhrady. Otázka, zda podnik obdržel nezákonnou veřejnou podporu, by měla být dotčena při hodnocení účelnosti, tj. během hodnocení ekonomické kapacity, a ne až během fáze hodnocení nabídky230.

Pro Arrowsmith, Treaty Rules, s. 272, je uznání kvalifikace ve spojení se svobodou poskytovat služby primárné důležité. 222 Case C-340/89 [1991] ECR I-2357, I-2383 (odst. 15); Case C-104/91 [1992] ECR I-3003, I-3027 (odst. 10); Case C-319/92 [1994] ECR I-425, I-448 (odst. 27). S odkazem ke svobodě poskytovat služby je nutné dodržet princip dohledu tou zemí, která je sídlem podniku (Tiedje/Troberg, poznámka pod čarou 79 k článku 49). K článku 49: Case C-288/89 [1991] ECR I-4007, o pravidlech přípustnosti; Case C-106/91 [1992] ECR I-3351, I3384 (odst. 30 et seq.). 223 Case C-19/92 [1993] ECR I-1663. 224 Case C-340/89 [1991] ECR I-2357, I-2385 (odst. 22); Case C-104/91 [1992] ECR I-3003, I-3029 (odst. 15). 225

Case 41/84 [1986] ECR 1, o volném pohybu pracovníků; Case C-175/88 [1990] ECR I-1779; Case C-221/89 [1991] ECR 3905; Case C-80/94 [1995] ECR I-2493, o neodpočitatelnosti starých dluhů firem se sídlem v zahraničí. ESD uznává výjimky, pokud se berou v úvahu objektivní rozdíly (srovnej Case 152/73 [1974] ECR 153). Viz též Bock, Vergaberecht, s. 150. 226 Case C-93/89 [1991] ECR I-4569, o povinném založení společnosti podle národních zákonů za účelem obdržení licence. 227 Case C-3/88 [1989] ECR 4035; Case C-272/91 [1994] ECR I-1409. 228 Viz paralelní případy: Case C-158/03, OJ 2005 C 330/1; Case C-234/03 [2005] ECR I-9315. 229 Viz Holoubek, Steuerungsmöglichkeiten, s. 42 et seq. 230 Co se týče tohoto problému v souvislosti se směrnicemi, viz Koenig/Hentschel, s. 292 et seq.


Požadavky na kritéria přidělení zakázky Požadavkům stanoveným primárním právem taktéž podléhá hodnocení nabídek z hlediska jejich formy a obsahu. To se týká výběru a aplikace kritérií, podle kterých je zakázka přidělena231. Následující postupy by porušovaly právo Společenství: − odchýlení se od plánovaného postupu a jeho zrušení232, pokud by to mohlo znamenat preferenci domácího podniku, − záměrné nepozvání potenciálního uchazeče o zakázku, přestože je pro ni vhodný, k účasti na uzavřeném nebo vyjednávaném postupu, − hodnocení domácích nabídek, přestože nebyly naplněny formální požadavky, − hodnocení nabídek, které nejsou v souladu s objektivními podmínkami, − úprava nabídek poté, co byly otevřeny, nebo povolení takových úprav233. Naopak přidělení zakázky uchazeči, který by se zásobil domácími výrobky, samo o sobě neznamená porušení volného pohybu zboží234. Požadavky, které ukládají povinnost mít kancelář a výrobní prostory na určitém území, jsou podmínkami přidělení zakázky, které je nutné zkoumat s ohledem na právo poskytovat služby. Přesto však, třebaže by bylo obtížně to zavést, existuje možnost uplatnit výjimku (co se týče příslušných požadavků, viz příslušná kapitola)235. Pokud není zakázka přidělena podniku, který předložil nejnižší možnou nabídku nebo nabídku ekonomicky nejvýhodnější, vyžaduje to přezkoumání podle zákonů o veřejné

231

Co se týče požadavků k přijetí a hodnocení kritérií, viz paralelní procesy Case C-158/03, OJ 2005 C 330/1, a Case C-234/03 [2005] ECR I-9315. 232 K tomuto a následujícím poznámkám viz Semler, s. 29 et seq. a s. 99. 233 Co se týče těchto povinností, viz Interpretační sdělení Komise o koncesích podle práva Společenství, OJ 2000 C 121/19 234 Co se týče srovnatelné situace, viz posudek generálního advokáta Gulmanna v případu Case C-272/91 [1994] ECR I-1409, I-1423 et seq. Podle Komise byla v tomto procesu sama o sobě dostačující možnost, že by koncesionář, který díky přizvání k předložení nabídky na veřejnou zakázku byl z definice domácím podnikem, použil určité produkty, čímž by vyloučil výrobky cizích výrobců. Argumentovalo se tím, že to bylo zjevné zejména z toho, že smlouvy na dodávky nemohly být přímo uzavřeny s jiným podnikem, než s dodavatelem. Tuto tezi Komise popírá názor přijatý ESD v případu Case 155/73 [1974] ECR 409, 428 (odst. 7/8), podle nějž podnik neporušuje princip volného pohybu zboží pouze tím, že je monopolem. Spíše k tomu dochází jen diskriminací ve prospěch domácích výrobků, tj. tím, že je někdo v tomto směru aktivní. 235 V paralelních procesech Case C-158/03, OJ 2005 C 330/1; Case C-234/03 [2005] ECR I-9315, zkoumal sám ESD otázku toho, zda kritérium bylo vhodné k dosažení cíle a zda neexistovala méně restriktivní opatření, přičemž v této záležitosti aplikovala užší standard.


podpoře236. Pokud postup přidělení zakázky byl diskriminační a nebyl transparentní, může to směřovat k porušení zákazu poskytování veřejné podpory237.

Požadavky na dobu po udělení zakázky Období po udělení zakázky taktéž podléhá primárnímu právu, zejména soutěžnímu právu a principu rovnosti238. To se primárně týká potenciálních změn v podmínkách zakázky, zvláště u předmětu zakázky. Pokud zadavatel dodavateli zaplatí větší cenu, než je specifikována v nabídce, je nutné případ posuzovat s ohledem na právo o veřejné podpoře.

Privatizace a právo Společenství „Privatizace“ je název pro velký počet úkazů, které se od sebe liší jak koncepčně, tak podstatou. Formální privatizace239 nebo organizační privatizace je přeměna závislé (správní) jednotky na nezávislý právní subjekt, tj. společnost vlastněnou obcí. V podstatě je jeden typ privatizace úplnou nebo pravou, skutečnou privatizací240 - ta která se zaměřuje na převod majetku (např. prodej pozemků), a / nebo přesun povinností (jako např. nakládání s odpady241) na soukromé subjekty. Další termín, který se používá, je „funkční privatizace“, což znamená že se převádí pouze provádění úkolů, přičemž odpovědnost zůstává na veřejnoprávním orgánu242. Partnery mohou být soukromé subjekty (původně funkční privatizace) nebo společnosti založené regionálními nebo místními orgány (formální funkční privatizace243). To vše se týká tradičních mechanismů přidělování zakázky prostřednictvím smluv nebo koncesí.

236

Viz úvahy k principům zákazu veřejné podpory. XXVI. Zpráva o soutěžní politice č. 170. Viz též 4. podmínka rozsudku ve věci Altmark-Trans, Case C-280/00 [2003] ECR I-7747. 238 Cassia, s. 443 et seq. 239 K tomuto typu, viz Dreher, Partnerships, s. 246; Eschenbruch, poznámka pod čarou 103 k článku 98; Müller, poznámka pod čarou 26 et seq. k článku 1a; Potacs, Einrichtungen, s. 36; Schimanek, s. 305; Stapenhorst V. Toto v základu odpovídá formální privatizaci. 240 Koenig/Haratsch, s. 1389; Marx, poznámka pod čarou 17 k článku 99; Opitz, Privatisierung, s. 99. Srovnej též Möschel, s. 121. K vymezení konceptu formální privatizace v zákonech o zadávání veřejných zakázek, viz Dreher, poznámka pod čarou 23 et seq. k článku 99; Thieme, poznámka pod čarou 29 et seq. k článku 99. 241 Burgi, Privatisierungsfolgenrecht, s. 603; Potacs, Ausgliederungen, s. 81. 242 Burgi, Privatisierungsfolgenrecht, s. 603; Thieme, poznámka pod čarou 31 k článku 99. Srovnej též s rozdílem k “pověřujícímu modelu”, který je omezen na výkon úkolů, a “transferovému modelu”, který lze srovnat s delegováním (Jasper, Privatisierung, s. 44 et seq.). U obou forem modelu provozovatele a koncese, viz Schimanek, s. 305. Pro Drehera, Partnerships, s. 247, je nepodstatné to, že odpovědnost zůstává veřejnoprávnímu orgánu. 243 Burgi, Privatisierungsfolgenrecht, s. 603; Koenig/Haratsch, s. 1388. 237


Hlavní úvahy Hodnocení privatizačních opatření244, vytvoření odděleného právního subjektu, outsorcing (nemocnice hledající provozovatele diagnostické laboratoře245), zadávání zakázek246 apod. v rámci zákona o zadávání veřejných zakázek musí probíhat na základě posouzení případ od případu. V každodenní praxi obcí se stále více pozornosti věnuje zapojení soukromých partnerů. Proto základem tradiční formy realizace PPP jsou společné organizace řízené obcemi a soukromými subjekty tvořící poloveřejnoprávní subjekty. Následující oddíl se výhradně dotkne otázky veřejných zakázek ve spojení s převodem úkolů na poloveřejnoprávní organizace. Rozhodnutí ESD v případu Stadt-Halle247 omezilo svobodu přesunu povinností na poloveřejnoprávní subjekty, jelikož tento model byl překonán přísnou interpretací kontrolního kriteria. Podle tohoto kritéria by jakákoli forma kapitálové investice soukromého podniku do společného podniku vyloučila dostačující kontrolu ze strany veřejnoprávního akcionáře. ESD založil své zdůvodnění na dvou základech: − různých zájmech zadavatele a soukromého podniku248 a − faktu, že participující soukromý podnik by jinak požíval oproti jiným podnikům konkurenčních výhod. Proto ESD na rozdíl od dalšího rozsudku v případu Parking Brixen vyvrátil další rozdílné interpretace tvrzením, že by bylo nutné se dovolávat ustanovení, včetně příslušného soukromoprávního práva, podle kterých se řídí práva a povinnosti partnerů společnosti. Zatímco tato úzká interpretace ESD vytvořila nové překážky pro velký počet spolupracujících podniků, alespoň na první pohled se zdá, že tím ESD objasnil svůj postoj249. Proto jak vytvoření polveřejnoprávního subjektu, tak převedení úkolů na něj je možné, ale vždy musí být v souladu s ustanoveními o zadávání veřejných zakázek.

244

K terminologii a systematizaci, viz Kämmerer, Privatisierung, s. 38 et seq. Procesy předložené Saarbrückenskému vrchnímu soudu, příkaz z 20. září 2006 – 1 Verg. 3/06. 246 Zatímco zadání zakázky na dodávky energií (viz Baur/Matthey, s. 14 et seq., k různým formám) je druh ousourcingu, zároveň to z pravidla neznamená poskytování služeb třetím stranám. „Dodavatel“ spíše využívá některé služby dodávané soukromým sektorem. Co se týče přechodu od zproštění státu od nutnosti vykonávat určité služby ke službám dodávaným soukromým sektorem, viz Holoubek, Staat, s.518 et seq. a s. 575. 247 Case C-26/03, rozsudek z 11. ledna 2005; potvrzený případem Case C-231/03 [2005] ECR I-7297, odst. 26. 248 To se obecně považuje za kritérium podle Hausmanna/Bultmanna, Entscheidung, s. 380. Fruhmann, C-26/03, 94 v zásadě tvrdí, že zájmy jsou samy o sobě nepodstatné. 249 Brown, C-26/03, NA75; Hausmann/Bultmann, Entscheidung, s. 378; Storr, De-facto-Vergabe, s. 405; Weltzien s. 251. 245


Rozsudek v případu Stadt-Halle byl kritizován, protože: − ESD přijal přísnější interpretaci než v rozhodnutí případu Altmark, který ve všech případech nepožadoval realizaci „výzvy k předkládání nabídek“250, a − ESD nerozhodoval o otázce, zda konflikt zájmů má nějaký vliv na řízení společnosti251. V zásadě je rozhodující, zda určitý druh privatizace obsahuje nebo neobsahuje prvek veřejné zakázky. Pokud ano, vznikají další otázky ke klasifikaci případu podle zákonů o zadávání veřejných zakázek, jako např. k vybrané právní formě privatizace – buď na základě smluvní dohody založené na rozložení rizik, což může zahrnovat smlouvu nebo koncesi252, nebo prostřednictvím správního rozhodnutí nebo právního aktu. V tomto případě jsou směrnice o zadávání veřejných zakázek vyloučeny.

Funkční privatizace: PPP u služeb obecného zájmu Příklad vybraný z precedenčního práva ESD253 Německý okres (správní celek) udělil licence na služby pravidelné autobusové dopravy společnosti Altmark Trans GmBH. To znamenalo závazek veřejné služby, za který Altmark Trans obdržel veřejnou dotaci. ESD se na základě toho, že se příslušné nařízení ES netýká místní veřejné dopravy, zaměřil na zákaz veřejné podpory podle Smlouvy o založení ES. Z rozhodnutí ESD za určitých podmínek nelze uvažovat ani o poskytnutí pomoci (viz text níže). Proto nebylo potřeba uplatnit výjimku. Pro obce získává legislativa veřejné podpory ve spojení s PPP další rozměr, jelikož její ustanovení musejí být naplněna i v souvislosti s funkční privatizací254. Jinými slovy, převod povinností na podnik musí brát kromě legislativy zadávání veřejných zakázek v úvahu také ustanovení o veřejné podpoře stanovené v článku 87 SES a dále. Zejména se to týká udělování dotací podnikům poskytujícím veřejné služby (služby v obecném zájmu)

250

Srovnej Stempkowski, Ende, s. 18. Co se týče této kritiky, viz např. Stempkowski, Ende, s. 17. 252 Srovnej Hattig/Ruhland, Dienstleistungskonzession, s. 629; Thieme, poznámka pod čarou 32 k článku 99. Co se týče koncesí jako příkladu funkční privatizace, viz Dreher, poznámka pod čarou 28 k článku 99. A naopak, Burgi, Privatisierungsfolgenrecht, s. 604, vnímá úplnou privatizaci jako koncesi. Zpravidla to zahrne “modely přímého provozovatele” tam, kde jsou kompenzace placeny uživatelem (viz Jasper, Privatisierung, s. 51 et seq. a s. 177 et seq.). 253 Případ Case C-280/00, Altmark Trans, [2003] ECR I-7747; srovnej s Pospischillem, s. 12 et seq. 254 Giorello, s. 48 ani nezmiňuje legislativu veřejné podpory. Mimochodem je nutné zmínit, že tento sektor je řízen hlavně DG COMP a ne DG MARKT, kde Giorello pracuje. 251


v zastoupení za veřejnoprávní orgán. Příklady se týkají poskytovatelů dopravních služeb a provozovatelů zařízení. To také zahrnuje delegování, resp. delegování s dodatečnými smlouvami, které vyrovnává výhody ve formě majetku jako kompenzaci za předané povinnosti. Pokud příjemce převedených povinností vykonává hospodářskou činnost, považuje se podle komunitárního práva za podnik a jako podnik potenciálně preferovaný naplňuje předpoklad pro použití zákazu veřejné podpory, zejména preferování určitého podniku. Abychom se vyhnuli tomu, že dotace bude posuzována jako veřejná podpora nebo že podobné obecné pravidlo bude interpretováno v režimu veřejné podpory, a tudíž bude muset být už z principu notifikováno Komisí, je možné využít zvláštní příležitost u služeb v obecném zájmu. ESD a Komise nehodnotí kompenzace jako veřejnou podporu, pokud je udělena jen a pouze ve významu veřejné služby, tj. jako kompenzace za výsledné dodatečné náklady255. Za tímto účelem musí veřejnoprávní orgán splnit 4 kritéria, a to podle rozhodnutí ve věci Altmark Trans.

Privatizace s prvkem veřejné zakázky Privatizační případy s prvkem veřejné zakázky je v zásadě nutné posuzovat z hlediska legislativy o zadávání veřejných zakázek. Rozhodující jsou podmínky, podle kterých se používá případ „všezahrnujícího výběrového řízení“256. Typický, praktický příklad je založení společnosti regionálním nebo místním orgánem, která může následně vykonávat povinnosti dříve prováděné outsourcovanou společností (formální privatizace). Přestože to vede k převedení povinností na nyní nezávislou právnickou osobu, jedná se o interní postup, který podobně jako poskytování služeb regionálním nebo místním orgánem257 nepodléhá směrnicím o zadávání veřejných zakázek. Na rozdíl od kvazi in-house zakázky udělené společnosti vlastněné obcí to má za následek pouze „převedení“ smluv258, které již dříve existovaly. Kromě toho vytvoření nové společnosti zadavatelem neznamená povinnost ukončit již probíhající smlouvu259.

255

Jeden příklad z mnoha viz Dörr, s. 619. Dreher, Partnerships, s. 247 et seq. 257 Podobnost zdůrazňuje Stapenhorst VIII; srovnej Marx, poznámka pod čarou 3 k článku 99. 258 Jiný názor viz: Eilmansberger, Schranken, s. 575, který tuto situaci vnímá jako znovuzavedení smluvního vztahu. Přestože je pravda, že „smlouvy“ dříve postrádaly „smluvní“ základ, je též faktem, že tato situace neznamená skutečné nové smlouvy. 259 Hoffer/Barbist, s. 248. 256


Pouhý prodej podniku vlastněného obcí, např. plně vlastněné příspěvkové organizace obce, která obci poskytuje služby, taktéž nespadá pod směrnice, pokud se tato společnost stala dodavatelem (dřívějšího) vlastníka ještě před jejím prodejem. Pokud se tyto postupy týkají pouze vlastnické struktury a dále běží jen existující staré smlouvy260, žádné další zadávání zakázky není nutné provádět; smlouva se spíše jen převede261 a změní se právnická osoba poskytující službu. V této situaci je nepodstatné, zda koupená společnost zůstává právně nezávislá nebo se spojí s kupující společností. Taktéž je jedno, zda jí byly její povinnosti již dříve odňaty na základě přidělení zakázky podle směrnice, např. protože se nepoužila in-house výjimka, nebo jí tyto povinnosti odňaty nebyly proto, že bylo možné použít buď výslovnou výjimku nebo výjimku vyplývající z precedenčního práva ESD, např. jako vlastní poskytování služeb262. Nicméně legislativa o zadávání veřejných zakázek se použije, pokud je vybraná konstrukce, podobně jako v případu Mödling popsaném níže, klasifikovaná jako maskovaná, tj. snahou je obejít zákon, přestože to znamená, že povinnosti již byly v této situaci přesunuty263. Příklad z Rakouska vybraný z precedenčního práva ESD264 V květnu 1999 se město Mödling rozhodlo ke splnění svých povinností v oblasti sběru odpadů využít společnost zcela vlastněnou obcí. V červnu 1999 proto založila společnost Stadtgemeinde Mödling AbfallwirtschaftsGmbH. 15. září 1999 město Mödling uzavřelo zakázku, která měla retrospektivní platnost od července 1999 a stanovovala odměnu pro tuto společnost s ručením omezeným a převod exkluzivní odpovědnosti za sběr a nakládání s odpady na tuto společnost. Dne 1. října 1999 městské zastupitelstvo rozhodlo převést 49 % podílu akcií v této společnosti s ručením omezením na soukromou akciovou společnost a účinně tak učinila 13. října. Společnost začala fungovat dne 1. prosince 1999.

260

Tento druhý aspekt chybí v Arrowsmithové, Delimiting the Scope, s. 199 et seq. se týče této kvalifikace, viz Dreher, poznámka pod čarou 17 k článku 99; Endler, s. 134. Jasper/Arnold, s. 26. Co se týče nepoužití pravidel o zadávání veřejných zakázek, viz Flamme/Flamme/Dardenne, s. 57 et seq. a Casati, Mergers, s. 61, o univerzálním postoupení. 261 Co

262 Nesouhlasné

stanovisko: Arrowsmith, Law, s. 414; Opitz, Privatisierung, s. 106, s ní souhlasí. Srovnej s Prieß, Privatisations, s. 10, který vnímá kvazi in-house udělování zakázek jako osvobozené podle směrnice 93/38/EHS s následnou privatizací dodavatele jako proces a spojuje ji s ustanoveními směrnice. 263 Nesouhlasné stanovisko viz Hertel/Recktenwald, s. 539, kteří chápou založení jakékoli společnosti pouze v rámci komerčního práva, zejména proto, že povinnosti jsou splněny na základě stanov o obchodní společnosti. Způsob argumentace není však u práva o zadávání veřejných zakázek ES přesvědčivý, protože umístění do jakékoli oblasti národního práva nemá v tomto kontextu žádný právní dopad. Co se týče sloučení a akvizic, viz Casati, Mergers, s. 59 et seq. 264 Case C-29/04 [2005] ECR I-9705.


Komise zahájila řízení kvůli porušení legislativy a případ předložila ESD v lednu 2004. ESD vydal rozsudek dne 10. listopadu 2005. Ve svém rozhodnutí vzal ESD v úvahu i okolnosti, ke kterým došlo po převedení povinností týkajících se nakládání s odpady, a kvalifikovala uvedený postup spočívající v níže uvedených třech fázích jako umělý: - založení společnosti plně vlastněné obcí, - uvalení povinností nakládat s odpady na tuto společnost, - převod akcií na soukromý podnik (49 %). ESD proto zkoumal zakázku tak, že vzal v úvahu dokončení jednodtlivých fází a jejich účel. Protože zakázka byla udělena poloveřejnoprávní společnosti, ESD vyvrátil aplikaci kvazi in-house výjimky a rozhodl, že veřejné zadání zakázky stanovené směrnicí 92/50 koordinující postupy při zadávání veřejných zakázek nebyly naplněny a proto byla tato ustanovení porušena. Kromě toho ESD uznal jako rozhodující, že akcie byly převedeny dva týdny po svěření povinností a že provozní fungování podniku začalo až následně.

Oblast uplatnění: hodnocení projektů Aspekt zadávání veřejných zakázek se může objevit, pokud je založení nového podniku nebo převod akcií v již existující společnosti doprovázeno převodem povinností (pokud tyto povinnosti nejsou pouze „přeloženy“ tak, jak byly, z předchozího poskytovatele). To totiž zakládá garanci prodeje a tudíž spadá pod legislativu o zadávání veřejných zakázek265. Aspekt veřejné zakázky existuje, pokud zadavatel při převodu podílu ve společnosti stanoví některá práva nebo stanoví nějaké požadavky týkající se svěřených služeb, jež se následně odrazí v kupní ceně. Je obtížnější hodnotit případy, jako je např. Mödling, kde jsou povinnosti převedeny poté, co je převeden podíl. To v zásadě odpovídá tomu, co bylo nazváno „závislou přechodnou transakcí“266. To znamená, že podnik vlastněný obcí dostane udělenu kvazi in-house zakázku, jejíž akcie jsou následně prodány. Podle názoru autora použití zákonů o zadávání veřejných zakázek závisí na vztahu267 mezi prodejem a svěřením povinností. To znamená, že je nutné objasnit, zda převod povinností a prodej jsou úzce propojeny268. Následující sekce identifikuje kritéria pro 265

Viz též Marx, poznámka pod čarou 19 a 23 k článku 99; Schwartz, PPP, s. 15 wfr; Storr, Public-PublicPartnerships, s. 559. A naopak srovnej s Jasper, Hürden, B V. 266 Schröder, Probleme, s. 1832. 267 Faber, Öffentliche Aufträge, s. 257; Gröning, Partnership, s. 503; srovnej Otting, Privatisierung, s. 13. 268 Frenz, Übertragung, s. 191; Krutisch, s. 650 et seq.


zhodnocení „dvoufázových transakcí“ 269. Tyto požadavky jsou též sledovány, pokud se má částečně privatizovat pouze odnož příspěvkové organizace270. V rozhodnutí v případu Mölding (a nejen v něm) ESD objasnil některé body. Ty umožňují dojít k závěru, že ne každý převod, tj. každé „přeložení“ veřejné zakázky, je škodlivé271 a podléhá právu o zadávání veřejných zakázek272. V první řadě se ESD jasně staví proti „utajování“, a proto výslovně potvrzuje princip založený na prevenci obcházení273 režimu zadávání veřejných zakázek. V tomto spojení ESD odmítá jakékoli dělení na umělé kroky. Proto ESD trvá na celkovém hodnocení všech aspektů. Bylo potvrzeno, že tyto prvky by měly být vnímány jako součást flexibilního systému. Proto je nutné každý případ posuzovat podle vlastní skutkové podstaty274 tak, že se vezmou v úvahu všechny jeho fáze275. Podrobněji řečeno, ESD založil svůj rozsudek na dvou prvcích276: − časová posloupnost a − účel. Co se týká časové posloupnosti, pro ESD byly rozhodující dvě věci. V první řadě zdůrazňoval, že jednotlivé fáze proběhly brzy po sobě; v podstatě byl celý postup realizován jen během několika měsíců. Zejména to, že akcie byly prodány už dva týdny poté, co byly převedeny povinnosti. Za druhé ESD v celém procesu zdůraznil jednu věc: akciová společnost začala fungovat až poté, co byly akcie převedeny. Na rozdíl od občas prezentovaného názoru277 proto ESD stanovil, že časový prvek je rozhodující278. To též znamená nepřímé potvrzení několika rozsudků vynesených 269 270

Jasper/Arnold, s. 26. VK Stuttgart, rozhodnutí z 24. ledna 2001, č. j. 1 VK 34/00 a 1 VK 1/01.

271

Srovnej s Dreher, poznámka pod čarou 24 k článku 99, který tvrdí, že výzva k veřejné zakázce je povinná při převzetí již existující smlouvy. Podle názoru Ottinga, Privatisierung, s. 16, vyžaduje jakýkoli prodej výzvu k veřejné zakázce v případě, že smlouva pokračuje, protože se vždy garantuje určitá forma kompenzace. 272 K této otázce, viz text citovaný Fruhmannem, poznámka pod čarou 156 k článku 6. 273

V případu Case C-29/04 [2005] ECR I-9705, I-9735 (odst. 42) ESD výslovně hovoří o „nástrojích vytvořených za účelem zastřít zakázku”. Hoffer/Barbist, s.247; Jaeger, Public, s. 10; Krutisch, s. 650; Schröder, Probleme, s. 1831. 274 Nesouhlasné stanovisko viz: Wellmann, s. 431, který zmiňuje nebezpečí obcházení pomocí určitého postupu jako odůvodněné. 275 Case C-29/04 [2005] ECR I-9705, I-9735 (odst. 41). Jaeger, Public, s. 10 et seq.; Marx, poznámka pod čarou 23 k článku 99;srovnej s Burgi, Privatisierungsfolgenrecht, s. 605. 276

Klein, s. 29 podobně zastává tento názor. Naopak srovnej s klasifikací přijatou Jasperem/Arnoldem, s. 25.


v Německu, podle nichž to, že prodej akcií byl plánován nebo realizován po roce279 nebo dokonce po šesti letech, samo o sobě nevymazává aspekt veřejné zakázky. Co je zde důležité, je účel celého obchodu a zejména zda je jeho účelem prodej, tj. nepřímé převedení smlouvy280. V tomto případě by byla kvazi in-house výjimka pro převedení na společnost vlastněnou obcí „retroaktivně prohlášena za nezákonnou“281. Totéž se použije, pokud chce zadavatel prodávat nebo pokud se nákup zaměřuje na vytvoření hospodářské výhody pro již existující zakázky uzavřené se smluvním orgánem bez toho, že by mu předcházela výzva k předkládání nabídek282. To se týká i pokračování smlouvy na základě nové ekonomické a finanční báze, např. protože zakázka by byla bez vstupu soukromého subjektu váženě ohrožena283. Podle většiny autorů musí být účel privatizačního procesu hodnocen284 na základě ne subjektivních, ale objektivních okolností v duchu motivace285. Účastnícím se stranám ani nemá být žádný záměr obcházení prokázán286. Nakonec je tedy jasné, že vhodný je funkční přístup287; to, co se hodnotí, není specifická forma, kterou postup má, ale spíše jeho obsah.

Potřeba reagovat: zadávat veřejnou zakázku? Pokud je v privatizačním projektu potvrzen aspekt veřejné zakázky, je nutné objasnit, jaké konkrétní kroky bude použití zákona o veřejných zakázkách znamenat. Pokud ještě nebyly žádné povinnosti svěřeny a pokud se podíl má teprve převádět, může zadavatel oba projekty rozdělit, a tudíž odděleně realizovat. Pokud jsou naplněny všechny ostatní požadavky, bude prvek veřejné zakázky podléhat směrnicím o zadávání veřejných zakázek.

277

Ve prospěch aplikace pouze ve výjimečných případech: Dreher, Partnerships, s. 249; proti aplikaci tohoto kritéria: Bergmann, s. 266 et seq.; Endler, s. 133; Jaeger, Verträge, s. 471; Müller-Wrede, poznámka pod čarou 13 k článku 99. 278 Dietlein, s. 478; Frenz, Übertragung, s. 191; Hoffer/Barbist, s. 247; Krutisch, s. 650; Schimanek, s. 307; Schröder, Probleme, s. 1831. 279 VK Baden-Württemberg, rozsudek z 18. července 2001, č.j. 1 VK 12/01. 280 Case C-29/04 [2005] ECR I-9705, I-9735 (odst. 41). Braun, Ausschreibungspflichtigkeit, s. 661; Dietlein, s. 477; Eggers/Malmendier, s. 781; Hoffer/Barbist, s. 247; Opitz, C-29/04, 53; tomuto kritériu oponuje Jaeger, Verträge, s. 471. 281 Např. Dietlein, s. 478. 282 To zdůrazňuje Opitz, C-29/04, 53. 283 Dietlein, s. 477. 284

Dreher, Partnerships, s. 249 et seq.; Eggers/Malmendier, s. 781; Otting, Privatisierung, s. 14. Pro Millera, Neues, s. 162, by měly být záměry subjektu provádějícího privatizaci rozhodující, pokud chybí úzké propojení. 285 Např. Frenz, Übertragung, s. 192 se též zaměřuje na motivy. 286 To zdůrazňuje Opitz, C-29/04, 53. 287 Podobně viz Brandenburgský vrchní soud, rozhodnutí z 3. srpna 2001, č.j. 3/01.


Pokud jsou povinnosti převedeny ještě před podílem, je navrženo několik možných řešení. Jsou navrženy tři způsoby, tj. − postup v celku, − část zadání veřejné zakázky nebo − prodej akcií (jako postup, k němuž dojde později) jako ty, které spadají do režimu zadávání veřejných zakázek. Další alternativou je požadavek na nutnost nepoužít režim zadávání veřejných zakázek, ale spíše existující zakázku288 rozpustit. Tato interpretační možnost čelí tomu argumentu, že by to ovlivnilo svobodu zadavatele na výběr, kterou i zákony o zadávání veřejných zakázek jako takové respektují. V podstatě zadavateli nemá být bráněno podíl289 prodat. Stále však zůstává možnost rozpustit již existující smlouvu, pokud to z její podstaty vůbec jde, provést plánovaná privatizační opatření a následně zorganizovat výzvu k předkládání nabídek290. Převládá názor, že celý tento proces podléhá režimu zadávání veřejných zakázek, za předpokladu, že tvoří hospodářsky nedělitelný celek291. Rozhodující je, zda hodnota zakázky dosahuje stanovené hranice. Podle názoru autora to platí nezávisle na rozsahu poměrného podílu zakázky na celkové privatizaci. Taktéž je tedy nepodstatné292 zaměření transakce jako takové. To též funguje, pokud převod podniku (jeho akcií) slouží pouze jako kompenzace placená prodávajícím za dodávky, veřejné práce nebo služby vykonávané v zastoupení. Ve skutečnosti se zde uplatňuje široký koncept kompenzací vyplývající ze směrnic o zadávání veřejných zakázek. Použití směrnic na převod akcií společnosti na dodavatele tvoří specifický případ, který je též součástí postupu zadávání veřejné zakázky. Oznámení o zakázce to proto musí obsahovat. Jelikož prodej akcií kombinovaný s převodem povinností vytváří poněkud složitou situaci, je možné aplikovat podmínky pro vyjednávací postup se zveřejněním oznámení293 nebo soutěžní dialog294. Při hodnocení tendrů je tedy kromě toho nutné vzít v úvahu typickou charakteristiku takového smíšeného postupu, protože cena musí být určena na základě převáděného

288 289

Eilmansberger, Schranken, s. 572 et seq. Bergmann, s. 263.

290

Bergmann, s. 269. Dreher, Partnerships, s. 248; Krutisch, s. 650; Schröder, Probleme, 1831. 292 Klein, s. 27 et seq. Srovnej Arrowsmith, Law, s. 411 et seq.; podobně: Gnittke/Siederer 243, kteří se zaměřují na hlavní předmět. 293 Např. protože služby ze své podstaty neumožňují ocenění předem (článek 30 (1) směrnice 92/50/EHS). Klein, s. 30 wfr. 294 Co se týče typů postupů, viz Gröning, Partnership, s. 504; Jaeger, Public, s. 11; Tomerius, s. 734. 291


podílu. Pokud je cena stanovena předem, je rozhodující rozsah nabízené služby. V případě aplikace principu nejnižší ceny se jedná o nejširší rozsah služeb. V kontextu hodnocení je nutné vzít v úvahu pouze zbývající dobu trvání smlouvy295, tedy hodnotu nevykonané části. Je otázkou diskuze, zda celý postup, nebo jen ta jeho část, která odpovídá kvótám soukromého partnera, tvoří základ pro hodnocení296.

Výjimky a omezení Podle interpretace, která nebyla dosud potvrzena ESD, budou podléhat výjimce297 postupy, ve kterých je podíl převáděných veřejnoprávních úkolů proporčně nižší ve srovnání s celkovou činností podniku, na který jsou převáděny. Autor má ten názor, že tento relativizující přístup je přípustný pouze v těch případech, kde to umožňují směrnice o zadávání veřejných zakázek. Použitelnost vždy závisí na hodnotě udělované veřejné zakázky. Podobně se požaduje výjimka u postupů, při kterých je aspekt veřejné zakázky podstatně méně důležitý298. Tato interpretace má ten problém, že může dojít k možnosti obcházení, jelikož vnitřní rovnováhu by mohlo ovlivnit vytvoření odpovídající podoby smlouvy, tj. její vyplnění neveřejnoprávními prvky. Zde též záleží na tom, zda veřejná zakázka jako taková dosahuje či nedosahuje limitů. Obecně směrnice o zadávání veřejných zakázek nenechávají prostor pro pravidlo de minimis299. A naopak by bylo možné ve spojení s privatizačními opatřeními zmínit kvazi in-house výjimku, k čemuž směřuje i rozhodnutí ve věci Mödling ESD. Otázka, zda by celá transakce měla být hodnocena jako smlouva nebo koncese, je nepodstatná vzhledem k tomu, že výjimka je uplatnitelná v obou případech. V případě smlouvy to znamená, že nebude aplikována směrnice 2004/18/ES; v případě koncese na služby to znamená, že není nutné se řídit ani ustanoveními primárního práva.

295

Bergmann, s. 271; Dreher, Partnerships, s. 250; Endler, s. 134; Klein, s. 29. Souhlasné stanovisko: Jaeger, Verträge, s. 472; nesouhlasné: Dietlein, s. 478 et seq.; Dreher, Partnerships, s. 251, s odkazem k bezvýznamnosti kvót pro konsorcia; Endler 134. 297 Ve prospěch této výjimky: Dreher, Partnerships, s. 252; naopak viz Jaeger, Verträge, s. 472 et seq., kteří při hodnocení role orgánu jako zadavatele vyvracejí tuto interpretaci apelováním na princip „všechno nebo nic“. 296

298

Müller-Wrede, poznánka pod čarou 13 k článku 99. Co se týče interpretace, podle níž veřejná zakázka nesmí mít podřízenou důležitost: Schimanek, s. 307; Stemmer/Aschl, s. 294; srovnej s Müller-Wrede, poznámka pod čarou 13 k článku 99.

299


Privatizace bez veřejné zakázky Pouhé organizační změny, jako např. založení podniku, nebo jednoduchý převod majetku, např. prodej společnosti (akcií), nezakládají veřejnou zakázku, ale spíše naopak, a proto se jich netýkají ustanovení směrnice o zadávání veřejných zakázek. Tento názor je prezentován jak v akademické literatuře300 a používá se v praxi, tak jej zejména zastává Komise301. Nicméně to neznamená, že není potřeba naplnit žádná jiná ustanovení práva Společenství302. V tomto kontextu to odkazuje zejména k volnému pohybu kapitálu (kvůli investičním aktivitám podniků), svobodě pobytu a, s ohledem na monopolní postavení veřejnoprávních služeb, svobodu poskytovat služby a zákaz zneužití dominantního postavení. Kvůli úplnosti je zde nutné zmínit, že Komise také z hlediska zákazu poskytování veřejné podpory zkoumá nákupy prováděné státem, např. nákup budov obcemi od soukromých podniků303.

Oblast použití: důležitost Na jedné straně obce různě zasahují do finanční kapacity, know-how a majetku soukromých podniků, tj. za tímto účelem do výběru specifického soukromého partnera304, což vede ke stále většímu počtu PPP. Na druhé straně obce též přímo oslovují jednotlivé podniky, aby je přilákaly na území své obce. Z praxe Komise jsou známy případy jako snaha přilákat Daimler Chrysler305 a Sony306 do Berlína. Někdy veřejnoprávní orgány poskytují zvláštní služby předem, např. zajistí zdarma účelové připojení na železniční nebo tramvajovou síť nebo převedení určité nemovitosti.

300

Viz též Braun, Ausschreibungspflichtigkeit, s. 659; Dreher, Partnerships, s. 247 et seq.; Endler, s. 132; Frenz, Übertragung, s. 187; Fruhmann, poznámka pod čarou 151 k článku 6; Jaeger, Verträge, s. 469; Klein, s. 22 et seq.; Krutisch, s. 650; Lurger, s. 243; Mehlitz, s. 570; Prieß, Handbuch, s. 117 et seq.; Schröder, Probleme, s. 1831; Storr, Public-Public-Partnerships, s. 559; Thieme, poynámka pod čarou 27 k článku 99. Co se týče formální privatizace, viz Dreher, poznámka pod čarou 25 k článku 99. Co se týče hledání partnerů, viz Burgi, Privatisierungsfolgenrecht, s. 605. A naopak, viz (ojedinělý) názor Kerssenbrocka, WuW 2001, s. 122 et seq. 301 Zelená kniha o partnerství veřejného a soukromého sektoru a právu Společenství o veřejných zakázkách a koncesích z 30. dubna 2004, COM (2004) 327 final, č. 65 et seq. 302 Fruhmann, fn. 399 k článku 6, citováno ze Zelené knihy Komise, č. 66 et seq. 303

Rozhodnutí Komise z 14. prosince 2004, OJ 2005 C 247/32. Elsner/Reich-Rohrwig, s. 13. 305 Rozhodnutí Komise z 14. dubna 1992, OJ L 263/15. 306 Rozhodnutí Komise z 23. ledna 1992, OJ 1993 C 216/5. 304


Velmi známý případ se týkal prodeje nemovitosti vlastněné obcí skupině, která byla na oplátku povinna vystavět budovy a pronajmout prostory jinému podniku též skupiny307. K opačné situaci však v praxi dochází také, a to když obecní podnik kupuje nemovitost pro soukromý podnik a pak mu ji pronajímá308. Občas nemovitost kupuje podnik specificky vytvořený několika regionálními nebo místními orgány. Tento podnik hradí zhodnocení nemovitosti a výstavbu budov a pak je prodává soukromým subjektům309. To potvrzuje, že obce často realizují prodej obecního majetku (v praxi většinou nemovitostí nebo podniků), tj. prodej podílu v podniku, který vlastní. Všechny tyto případy mohou vést k tomu, že se objeví otazníky nad zadáváním veřejných zakázek. Nutnost zadávání veřejných zakázek zpravidla vyplývá z rozdílu mezi skutečnou nákupní cenou a tržní hodnotou nebo z toho, že cena zaplacená veřejnoprávním orgánem byla vyšší než ta, kterou obdržel při opětovném prodeji objektu soukromému subjektu. Aby obce a podniky získaly větší právní jistotu, publikovala Komise k této problematice Sdělení310. Tento dokument se výslovně týká jen pozemků a budov a jejich prodeje, nicméně jeho principy se týkají též pronájmu a nájmů311. Kromě toho tyto principy je nutné sledovat při prodeji podílů v podnicích, zejména v případě převodu podílů společností nebo při zakládání nových podniků.

Potřeba jednat: realizace specifických postupů Podle výše zmíněného Sdělení a precedenčního práva ESD312 existují dva postupy, jejichž realizace umožňuje veřejnoprávním podnikům přijmout plánovaná opatření bez toho, aby byly klasifikovány jako veřejná podpora. To by mohlo postavit obec do situace, že se bude snažit vyhnout právním následkům spojeným se zákazem poskytování veřejné podpory, jako např. povinnosti orgánu poskytujícího podporu zdržet se a s tím souvisejícím právem konkurentů preferované strany vynutit si zákaz. Konkrétněji, veřejnoprávní orgány mají následující dvě alternativy: − bezpodmínečný nabídkový postup nebo − nezávislý odborný posudek.

307

Rozhodnutí Komise z 17. července 1996, Malakoff Mainz, OJ L 283/43. Rozhodnutí Komise z 3. března 1999, Landesentwicklungsgesellschaft Thüringen, OJ C 280/8; Rozhodnutí Komise z 9. dubna 2002, OJ 2003 L 66/16. 309 Rozhodnutí Komise z 12. července 2000, Scott Paper, OJ 2002 L 12/1. 310 Sdělení Komise o veřejné podpoře při prodeji pozemků a budov veřejnými orgány, OJ 1997 C 209/3. 308

311

Sdělení Komise z 3. března 1999, Landesentwicklungsgesellschaft Thüringen, OJ 1993 C 280/8; Koenig/Kühling/Ritter, poznámka pod čarou 119; Lübbig/Martín-Ehlers, poznámka pod čarou 196 et seq. 312 Case C-390/98, Banks [2001] ECR I-6117.


Zatímco Komise dala najevo, že preferuje nabídkový postup, nelze to vykládat tak, že preferuje závaznou právní formu313. Třetí možný způsob by byl prodej na burze cenných papírů; tento přístup Komise již akceptovala314.

Nabídkový postup Nabídkový postup se zvláště hodí pro netržní služby, protože přispívá k identifikaci příslušného trhu315 - jinak není v podstatě možné nebo je velice těžké stanovit indikátory. V souladu se Sdělením a praxí Komise vyvstávají následující podmínky a transakční fáze316. Jelikož postup musí být transparentní a otevřený všem subjektům, je povinné inzerování. Dostatečné úrovně inzerce je dosaženo, pokud všichni potenciální uchazeči mají možnost si výzvy všimnout. Za tímto účelem je nutné opakovaně inzerovat po dobu alespoň dvou měsíců v národním tisku a specializovaných médiích317. Naopak je nedostatečné pouze kontaktovat několik potenciálních uchazečů318, protože žádný uchazeč nesmí mít přednost319 a protože je zakázáno sdělovat fakta zvyšující hodnotu majetku pouze jednomu uchazeči320. Kromě toho uchazeči, kteří projeví zájem, musí mít dost času ke zvážení vlastní hodnoty majetku321. Co se týče obsahu, legislativa o zadávání veřejných zakázek vyžaduje „bezpodmínečnost“. To na jedné straně znamená, že se nesmí požadovat převzetí určitého majetku nebo pokračování specifických aktivit. Zvláštní požadavky jsou přípustné, pokud všichni potenciální kupující jsou ve stejné pozici, ve které by mohli (nebo nemohli) podmínky splnit. Navíc požadavky spojené s regionálním plánováním a ochranou životního prostředí jsou též přípustné. Na druhé straně z toho lze usuzovat, že kupujícím může být kdokoli.

313

Kritéria pro preferenci nabídkového postupu Komisí: Greb/Kaelble, s. 1015. XXIII. Zpráva o soutěžní politice (1993), č. 403; Kristoferitsch, s. 429. 315 Koenig/Pfromm, s. 377 et seq. 316 XXIII. Zpráva o soutěžní politice (1993); Eggers/Malmendier, s. 785; Lübbig/Martín-Ehlers, poznámka pod čarou 162. 317 Publikování pouze ve dvou nadregionálních denících příslušného členského státu již bylo ohodnoceno jako nedostatečné (Rozhodnutí Komise z 11. dubna 2000, Centrale di Latte di Roma, OJ 2000 L 265/15). 318 Rozhodnutí Komise z 30. ledna 2002, Gothaer Fahzeugtechnik, OJ L 314/62; Rozhodnutí Komise z 22. července 1998, Société de Banque Occidentale, OJ 1999 L 103/19. 319 Dreher, PPP-Ausschreibung, s. 131. 320 Rozhodnutí Komise z 22. července 1998, Société de Banque Occidentale, OJ 1999 L 103/19. 321 Rozhodnutí Komise z 22. července 1998, Société de Banque Occidentale, OJ 1999 L 103/19. 314


Je otázkou, zda nejvyšší nabídka – a ne nabídka poskytující nejlepší hodnotu – je pro naplnění veřejnoprávních úkolů rozhodující322. Posledně jmenované bylo kritizováno, že se zaměřuje na minimalizaci veřejných zdrojů nebo na nejvyšší cenu za převáděný majetek323. Stejně to dokazuje i rozhodnutí ve věci Altmar Trans, které uvedené požaduje („nejnižší dodatečné financování od veřejnoprávních orgánů“). Nicméně podle názoru autora by tento rozsudek měl být interpretován tak, že důležité jsou náklady, nikoli cena. Informování neúspěšných uchazečů a publikování výsledků zadání se výslovně nepožaduje324. Postup zadávání je nedělitelný, a proto musí pokrýt všechny prvky zakázky. To však nevylučuje rozdělení rizik do separátních podílů, např. na stavby a provoz325. Jelikož nejsou pro nabídkový postup stanoveny žádné zvláštní typy postupů, doporučuje se následovat ty, které jsou stanoveny zákony o zadávání veřejných zakázek. V principu je možný otevřený, uzavřený a vyjednávaný postup s publikováním výzvy, protože pouze tyto tři odpovídají požadavkům na transparentnost podle legislativy o veřejné podpoře326. Někteří sice namítají, že vyjednávaný postup je vhodný pro projekty PPP, jelikož ostatní typy mají příliš nepružné požadavky na specifika poskytované služby a soutěžní dialog není vhodný vůbec a není pravděpodobně dost otevřený na to, aby se našlo ideální řešení327. Jiní zase podtrhují výhody využití soutěžního dialogu, protože není nutné specifikovat ani způsob provedení nebo funkční požadavky. Každopádně poskytuje více flexibility328. Nadto soutěžní dialog umožňuje realizaci kontaktní fáze, která je v jiných postupech nazývaná technický dialog a v jiných postupech partnerům striktně neumožňuje účast na výběrovém řízení.

Nezávislé odborné hodnocení Druhou alternativou je nechat si provést nezávislé odborné hodnocení. Sdělení k tomu obsahuje podrobné informace, zejména co se týče osob, kterým může být tento úkol svěřen, tržní ceny a použité metody. Například když se určuje tržní cena, je nutné zvážit zvláštní požadavky kupujícího; určitá odchylka od hodnoty stanovené odhadcem je též přípustná. Pokud byl majetek získán veřejnoprávním orgánem již dříve, neměla by tržní

322

Eggers/Malmendier, s. 784; Koenig/Kühling, Diskriminierungsfreiheit, s. 782. Dreher, PPP-Ausschreibung, s. 131 et seq. 324 Tím argumentuje Dreher, PPP-Ausschreibung, s. 130. 325 Dreher, PPP-Ausschreibung, s. 124 et seq. 326 Koenig/Kühling, Diskriminierungsfreiheit, s. 786. 323

327 328

Dreher, PPP-Ausschreibung, s. 127 et seq. Více podrobností viz Kus, Verfahrensart, s. 863.


cena stanovena níže než byly základní ceny v období alespoň tří let po získání majetku, pokud nezávislý odhadce neurčil, že došlo k obecnému poklesu tržních cen. Praxe ukazuje, že Komise dokonce prověřuje hodnocení odborníků, zejména k objasnění, zda byly použity obecně přijatelné tržní indikátory a hodnotící normy. Normy Sdělení je nutné modifikovat k hodnocení podniků a účastníků. Přestože zde se často používá zhodnocení kapitálových příjmů329, zcela jistě podléhá chybám. Obecně se odhad zdá být nejvhodnější u nemovitostí, kvůli nižším nákladům a nepříliš velké časové náročnosti330.

Přístupy u dalších případů Ve všech dalších případech, kromě výjimek podléhajících např. de minimis, musí být projekt notifikován jako veřejná podpora (režim). To může být nutné v následujících případech: − nebylo využito žádné z výše uvedených alternativ, − jednotlivé požadavky nebyly splněny, např. zakázka byla udělena jednomu uchazeči vybranému bez výběrového řízení nebo mu byly uděleny výjimečné podmínky, ve srovnání s tím, kdyby se prodej realizoval soukromému subjektu331. Nicméně veřejnoprávní orgány mohou mezitím některé aktivity realizovat i během řízení o veřejné podpoře; obec tak může zbourat budovu snižující hodnotu majetku, protože to nevytváří žádnou výhodu pro kupujícího332. Příklad vybraný ze zavedené praxe Komise333 Nizozemská obec ležící blízko německých hranic měla od počátku 90. let minulého století naději, že obnoví své zanedbané centrum. Koncem 90. let získala pozemky od šesti stavebních firem. Během času se těchto 6 společností spojilo, aby vytvořilo projekt sestávající z výstavby 58 bytů a 11 komerčních budov. Obec odepsala dohodu o spolupráci s těmito firmami a poskytla jim finanční podporu, která měla pokrýt předpokládané ztráty. Komise obdržela stížnost v únoru 2004. Po výměně dopisů s Nizozemím, které se touto otázkou zabývalo, bylo v září 2005 zahájeno řízení o veřejné podpoře.

329

Pro více podrobností viz Koenig, Beteiligung, s. 206 et seq. Např. Klein, s. 24. 331 XXIII. Zpráva o soutěžní politice (1993); Lübbig/Martín-Ehlers, poznámka pod čarou 162. 332 Koenig/Kühling, Grundstücksveräußerungen, s. 413. 333 Rozhodnutí Komise z 4. dubna 2006, projekt Marktpassageplan v Haaksbergenu, OJ L 307/207. 330


Mezitím Komise zkoumala převod pozemků zdarma na developery. Jelikož obec měla získat pozemky zpět zdarma poté, co by byl projekt dokončen a jeho hodnota by byla přiměřená, nemohla být v tomto případě prokázána veřejná podpora. Naopak Komise však kvalifikovala jako veřejnou podporu slíbený grant a částečný předpoklad závazku pokrýt náklady, které by mohly vyplynout z nároků na uhrazení škod ze zákona o regionálním plánování. Tato opatření by však byla v souladu se Společným trhem pouze pokud by nebyly překročeny náklady skutečných ztrát.

Provádění a soudní ochrana Dopady na již existující spolupráci V současnosti stále diskutovanější otázka se týká dopadů, jaké by porušení práva Společenství mohlo mít na jíž uzavřené smlouvy. Důvodem zájmu334 je proto nebezpečí pro již existující zakázky. Zde se speciálně jedná o možné dopady dočasného zastavení rozhodnutí o zadání zakázky kontrolním orgánem, např. příslušným úřadem na ochranu veřejných soutěží. To je nutné odlišit od dopadů rozsudků ESD v řízení o předběžné otázce a v řízeních o porušení. Podle článku 2 (6) Opravné směrnice jsou dopady činností kontrolních orgánů zabývajících se udělováním veřejných zakázek k hodnocení „smluv uzavřených po jejím přidělení“ stanoveny národní legislativou335. Nicméně článek 2 (6) Opravných směrnic zahrnuje speciální ustanovení, které lze uplatnit pouze v rámci směrnic. Podle názoru autora je nutné vyloučit jakékoli zobecnění na zakázky nepodléhající směrnicím, protože Opravné směrnice mají pouze omezený dopad i na zakázky spadajíc pod směrnice336 Nadto by se pozornost měla věnovat precedenčnímu právu ESD u řízení o porušení (viz podrobněji níže). Podobný problém se týká rozhodnutí ESD v předběžných otázkách, jelikož ty jsou účinné ex tunc337, pokud ESD výslovně neomezí jejich dočasný dopad338. Následkem toho se opatření přijatá členskými státy, která nejsou v souladu s interpretací, dostávají do konfliktu s právem Společenství. To by mohlo znamenat, že je nutné předejít nesouladu s 334

Müller, C-84/03, s. 252. Öhler, Rechtsschutz, s. 178; Schenk, s. 103 et seq. 336 Spojené případy Joined Cases C-20 a 28/01 [2003] ECR I-3609, I-3644 (odst. 39) o udělování zakázek podle směrnic. 335

337

Borchardt, poznámka pod čaru 61 k článku 234; Dauses, s. 149; Gaitanides, poznámka pod čarou 94 k článku 234. Case 61/79 [1980] ECR 1205; spojené případy Joined Cases C-270 a 271/97 [2000] ECR I-929. 338 Co se týče požadavků podle precedenčního práva ESD, viz Egger, Wirkungen, s. 528 et seq.


právem a tudíž by se např. již uzavřené smlouvy mohly dostat do situace, že je třeba se jich „zbavit“ nebo je nechat automaticky ukončit.

Prohlášení o porušení Nejjasnější vzkaz precedenčního práva ESD o potenciální povinnosti vyplývající z práva Společenství zasáhnout do již existujících smluv lze nalézt v řízeních o porušení. Starší precedenční právo339 umožňuje dovozovat základní povinnost na straně členského státu zasáhnout do již existujících smluv. To podporuje to, že ESD v případu walonských autobusů rozhodl, že řízení o porušení vedené po provedení zakázky, nemůže nahradit škody340. ESD zde zkoumal povinnost zasáhnout, přestože zakázka již byla ukončena. V novějších případech precedenčního práva se ESD341 stereotypně odvolává k povinnosti, aby neúspěšný členský státu přijal opatření vyplývající z rozsudku. Tato opatření musí být realizována okamžitě a musí být splněna v co nejkratším čase342. Zde vyvstává zásadní otázka, jakých druhů smluv se tato povinnost může týkat. Je neoddiskutovatelné, že povinnost je třeba splnit v případě, že příslušná smlouva je stále platná343. ESD to považuje za samozřejmé, pokud zakázka ještě není dokončena; jinými slovy, porušení končí poté, co smlouva vyprší344. V zásadě toto precedenční právo pokrývá všechny smlouvy, jejichž platnost dosud nevypršela, tj. které stále běží. ESD jako takovou dokonce kvalifikoval smlouvu na zavádění dopravního systému k elektrárně, přestože 85 % z ní již bylo realizováno345. Právní situace je jednoznačnější u smluv na služby a u koncesí na služby, zejména pokud se rozhodující moment, tj. konec platnosti doby stanovené Komisí odůvodněném stanovisku, které vydala, objeví v průběhu platnosti smlouvy, jak rozhodl ESD346 u smlouvy o nakládání s odpady.

339

Case C-87/94 R [1994] ECR I-1395, I-1406 (odst. 37). Case C-328/96 [1999] ECR I-7479, I-7526 (odst. 79) o povinnosti zrušit smlouvy, pokud to je rozumně možné. Srovnej s Öhler, Vergaberecht, s. 777, který uvádí závažné důvody pro povinnost zrušit smlouvy; naopak, viz Öhler, Rechtsschutz, s. 265. 340 K tomuto Öhler, Vergaberecht, s. 777, zakládají své argumenty na Case C-87/94 R [1994] ECR I-1395, I-1404 (odst. 31). Oprávněný nesouhlasný názor odkazuje na stejná řízení: Mattera, bus wallons, s. 170 et seq. 341 Case C-126/03 [2004] ECR I-11197, I-11218 (odst. 26); Case C-414/03, OJ 2005 C 106/7, odst. 11. 342 Case C-278/01 [2003] ECR I-14141, I-14177 (odst. 27) a precedenční právo zde citované. 343 Spojené případy Joined Cases C-20/01 a C-28/01 [2003] ECR I-3609, I-3643 (odst. 34 – 37). 344 Case C-125/03, OJ 2004 C 262/10, odst. 13. 345 Case C-394/02 [2005] ECR I-4713, I-4739 (odst. 19). 346 Case C-125/03, OJ 2004 C 262/10; Case C-414/03, OJ 2005 C 106/7, odst. 7.


Právní situaci lze též lehce posoudit, pokud se jedná pouze o rozhodnutí přidělit smlouvu, a ne o zakázku samotou. V tomto kontextu je důležité, že právní základ, např. právní nebo správní úkon, je stále platný347. Obecné závěry Následující klíčové závazky se tedy týkají dosud realizovaných smluv: − zadavatel nesmí požadovat splnění podepsané, dosud však nerealizované části smlouvy348. Pokud to zadavatel odmítne splnit, podnik, který projeví zájem, např. neúspěšný uchazeč, musí mít možnost prosadit svá práva před soudem (např. pomocí soudního příkazu), aby zabránil realizaci smlouvy. − zadavatel, stejně jako orgány pověřené dohledem, jsou povinny ukončit349 nebo zrušit350 smlouvu, alespoň pokud ESD rozhodl v řízení o porušení, že k porušení ve skutečnosti došlo351. Totéž by se týkalo předběžného řízení a obecně nezávisle jakéhokoli rozsudku ESD352. Aby byly naplněny cíle práva Společenství, je nutné národní zákony interpretovat v souladu s právem Společenství, zejména s ohledem na princip účinnosti. Pokud je tato interpretace nedostatečná nebo má jen omezenou platnost, nesmí zadavatelé a dohlížecí orgány, kteří jsou povinni naplnit právo Společenství, brát na vědomí příslušné podstatné a procedurální překážky. Tak zadavatelé vykonají353 svá práva, tj. mohou trvat na svém právu odvolat se a odstoupit od smlouvy, pokud je to požadováno354.

347

Case C-525/03 [2005] ECR I-9405. Wilhelm, Sieg, s. 84 et seq., který se specificky odkazuje k rakouskému právu. Dischenhofer/Öhler, CS 53, uvádějí závažné důvody pro povinnost na straně členského státu, která se zdá pochopitelná ve spojení s řízením o porušení. Sovnej s Öhlerem, Rechtsschutz, s. 264 et seq. 349 Bohne/Heinbuch, s. 496. 350 Heuvels, Richtlinienverstoß, s. 33. 351 Horn, s. 670. Srovnej s Bitterichem, Bestandsschutz, s. 166 et seq., který předpokládá, že povinnost ukončit smlouvu existuje, pokud Komie požadovala její ukončení v prvním řízení o přerušení. 352 Bitterich, Kündigung, s. 1849. 353 Case C-328/96 [1999] ECR I-7479, I-7526 (odst. 79). Bitterich, Kündigung, s. 1846; Öhler, Vergaberecht, s. 777; co se týče odlišného názoru, viz Dischenhofer/Öhler, CS 53. Srovnej s Eilmansbergerem, Schranken, s. 573. 354 Co se týče této situace, viz Griller, Vergabeverstöße, s. 8. Öhler, Vergaberecht, s. 778, omezuje příslušné povinnosti na nenaplněné smlouvy. Bohužel se právo odstoupit podle článku 339 BVergG 2006 (Federální zákon o veřejných zakázkách) omezuje na nezákonné nebo ilegální skutky. 348 Např.


Teoreticky může porušení práva Společenství znamenat různé právní dopady nebo povinnosti, které bude třeba vykonat: − nevhodnost (anulování) ex lege, nebo − povinnost ukončit smlouvu, a to buď ex tunc nebo ex nunc, nebo musí smlouva nabýt platnost s budoucím datem (prohlášení o omezení smlouvy). Pokud byla smlouva anulována, vzniká problém se zrušením smlouvy. Jelikož v této oblasti neexistují žádná ustanovení komunitárního práva, je nutné se řídit národními zákony členských států, např. restitučními nebo občanskoprávními řády355.356 I když je na místě vzít v úvahu i dobrou víru357, je to možné jen pokud ji lze legitimně předpokládat. Jakkoli je nutné brát v úvahu princip právní jistoty a proporcionality, v podstatě to nebrání ukončení smlouvy358. Tato povinnost by se ukázala jako nepřiměřená pouze pokud by neexistovaly žádné jiné, stejně efektivní a méně restriktivní způsoby, jak porušení odstranit. Přesto je pochybné, zda lze z toho dovozovat, že ukončení ex nunc stačí pro pokračování smluvního vztahu359. Komise byla spokojena se zrušením víceletých smluv, nicméně k tomu došlo až poté, co uplatnila obrovský tlak tím, že iniciovala řízení podle článku 228 SES360. Smlouvu je proto možné naplnit před tím, než ukončení nabyde účinnosti – např. v případě Möldingu se jednalo o více než 7 let.

Soudní ochrana v kontextu privatizace Problém ochrany práv též vzniká, pokud privatizační opatření porušují zákony veřejné podpory. Kromě ochrany práv, kterou na evropské úrovni zajišťují Komise, Soud první instance a ESD, musejí ochranu zajišťovat i národní zákony. Některé nároky spadající pod restituční a občanská řády361 lze odvodit z přímo použitelného ustanovení článku 88 (2) SES o povinnosti členského státu ochránit práva jednotlivců proti porušení zákazu realizace veřejnoprávními orgány362.

355

Viz Wilhelm, Vertragsabschluß, s. 383. Konstatuje se, že nelze činit závěry z rozsudku v případu Case C-81/98 [1999] ECR I-7671, I-7710 (odst. 49 et seq.) o tom, že odstoupení od smlouvy a neúspěšná transakce v kontextu řízení o přezkoumání jsou samy o sobě vyloučeny (Schramm, s. 17). 357 Viz též Schenk, s. 104 et seq., který tvrdí, že smlouva musí být zrušena, pokud neúspěšný uchazeč věděl o porušení, které odporuje legitimní domněnce o dobré víře. 358 Niestedt NA169; Williams, Remedying, NA115 et seq. 359 Viz též Eilmansberger, Schranken, s. 574. 360 Spojené případy Joined Cases C-20 a 28/01 [2003] ECR I-3609 a příslušné řízení o finanční pokutě (Case C503/04 dosud nerozhodnutý případ), a Case C-29/04 [2005] ECR I-9705. 361 Lipka, s. 244; Th. Jaeger, s. 655 et seq. Co se týče omezení a vyloučení nároků, viz H.Seidel, s. 154 et seq. 362 Viz pouze případ Case C-354/90 [1991] ECR I-5505 et seq. 356


3.2 Projekty veřejno-soukromého partnerství (PPP) 3.2.1 (Zónování oblastí ohrožených záplavami) – překvapivý příklad partnerství veřejného a soukromého sektoru v Rakousku Dr. Heinz Stiefelmeyer, Federální ministerstvo zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodohospodářství Úvod Poté, co Rakousko muselo v roce 2002 čelit ničícím záplavám, přišly další velké záplavy v roce 2005 a 2006. Celkové ztráty z pojistného plnění se v roce 2005 blížily 100 milionům Euro a hospodářské ztráty pro zemi byly okolo 560 milionů Euro. Tyto částky nebyly tak vysoké jako ztráty z roku 2002, kdy rakouské hospodářství utrpělo škody ve výši přibližně 3 miliardy Euro a zhruba 400 milionů Euro bylo vyplaceno na pojistném plnění. Ve světle těchto devastujících událostí však tato čísla dokazují, že je potřeba pro problém poskytování pojištění najít zevrubné společné řešení, při němž ponesou společnou odpovědnost soukromé pojišťovací společnosti, ti, kdo rozhodují a stát. Proto Federální ministerstvo zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodohospodářství (v Rakousku má zkratku BMLDUW, pozn. překl.) spolu s asociací Rakouských pojišťovacích společností (VVO) vytvořilo národní zónovací systém pro oblasti ohrožené přírodními katastrofami se speciálním důrazem na potenciální povodně (tzv. HORA). HORA přispívá ke zlepšení povědomí o případném riziku u obyvatelstva, a to také pomáhá prevenci možných budoucích rizik. Internetový přístup na digitální mapu rizikových oblastí HORA je zdarma (viz www.hochwasserrisiko.at).

Model veřejno-soukromého partnerství (PPP) Po dlouhých přípravných pracech se Federální ministerstvo zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodohospodářství (BMLFUW) a Asociace rakouských pojišťovacích společností (VVO) dohodly, že v Rakousku společně vytvoří zónovací systém všech oblastí ohrožených záplavami a přírodními katastrofami. Existuje společný zájem o vytvoření volně přístupného systému, s jehož pomocí lze záplavy a další přírodní katastrofy v Rakousku rychle identifikovat a tyto informace zveřejnit. Z dlouhodobého hlediska by pak mělo být možné vyhnout se ztrátám způsobeným přírodními katastrofami (jako záplavami) zavedením příslušných opatření, např. v oblasti územního plánování, stavebních regulací a obecně při prevenci škod. Systém se přizpůsobuje současnému stavu, zejména v oblasti geoinformačních systémů a geodetických dat. Je v zásadě založen na pravděpodobnostních metodách a není proto schopný nahradit nebo fungovat jako náhražka plánů / map míst ohrožených povodněmi


nebo jinými katastrofami. Zejména nemá sloužit k tomu, aby bylo možné vůči správním orgánům nebo jiným orgánům státní správy uplatňovat nebo vymáhat starší nároky a nikdy nemůže nahradit tolik potřebné posouzení místních rizik nebo hodnocení historie či budoucnosti. Předmětem smlouvy mezi BMLFUW a VVO je realizace projektu „Zónování oblastí ohrožených povodní“ (HORA). Cílem projektu HORA je identifikovat oblasti, kterým hrozí záplavy, jež poskytnou informace o třicetileté, stoleté a dvousetleté vodě na říčních sítích, to vše zaznamenané v měřítku 1: 500 000 na celkové délce povodí více než 26 000 km. Výsledky jsou k dispozici na otevřeném, volně přístupném systému, který je každému k dispozici zdarma. Kromě toho se shromažďují a aktualizují co nejnovější data. Další přístupná data o přírodních katastrofách se budou do systému urychleně integrovat za předpokladu, že budou k dispozici elektronicky. BMLFUW na sebe vzalo odpovědnost za zajištění příslušných odborníků, kteří budou schopni do systému zahrnout data federálních a regionálních úřadů a zajistí odhad nákladů na externí služby. V případě realizace projektu se VVO zavázalo nést náklady, zejména ty, které se týkají kalkulace záplavových zón pro říční síť v dané délce, a těch, ze kterých se sestaví hydrologický počítačový model. S ohledem na objem nákladů, které VVO kryje, předloží cenovou nabídku v momentě, kdy budou k dispozici předpokládané náklady. Dále byl vytvořen řídicí výbor, který rozhodl o všech podstatných obsahových, finančních a organizačních otázkách projektu a skládal se ze dvou zástupců z BMLFUW (odbor vodohospodářství) a z VVO. Řídicí výbor se rozhodoval na konsenzuální bázi a navrhl organizaci projektu, jeho strukturu a časovou posloupnost v souladu s požadavky kladenými na projekt, navrhl rozpočet a technický obsah dodávky. Co se týče poradenství a podpory u právních a technických otázek, které by mohly vyvstat během některé z fází projektu, se zvláště požadovalo zahrnutí odborníků z různých regionálních a správních orgánů a úřadů a z oblasti pojišťovnictví. Smlouvu může ukončit kterýkoli z partnerů, zejména v případě, že je ohrožena řádná realizace projektu. Smluvní strany se zavazují nenabízet jakékoli přímé či nepřímé výhody třetím stranám, ani přijímat dary pro sebe nebo jiné, a to přímo nebo nepřímo, nebo získat, resp. nechat si slíbit jiné takové výhody, pro sebe či pro jiné, které by bylo možné považovat za protiprávní jednání nebo úplatek.

Závěr Základním zjištěním ze záplav z roku 2002, které vyplynulo ze studie „Rizika záplav“ („FloodRisk“, pozn. překl.) bylo, že kromě toho, že je nutné lidi o záplavách více


informovat, určit limity aktivních opatření ochrany proti rizikům a upravit využití ohrožených oblastí, bude do budoucna hrát větší roli „rizikové partnerství“ mezi státem, pojišťovacími společnostmi a jednotlivci. HORA hraje při této spolupráci důležitou část a je celoevropsky unikátním projektem spolupráce státu a soukromého sektoru a zářným příkladem veřejno-soukromého partnerství v Rakousku. Příjemci spolupráce týkající se poskytování důležitých informací např. o riziku zaplavení jednotlivých domů nebo průmyslových podniků, infrastruktury apod., budou občané této země. Kromě toho, že pomocí digitální mapy ohrožení, která také slouží jako první zhodnocení záplavového rizika, získají jednoduché a rychlé informace o některém ze záplavových rizik, lze tento nástroj použít k optimalizaci a stanovení priorit požadovaných ke kontrole povodní v obcích, zemích a na úrovni federálního státu. Pro BMLFUW není projekt klíčový jen z hlediska komunikace o rizicích, ale také reflektuje vedoucí roli Rakouska v oblasti vodohospodářství jako takového. HORA překračuje některé části rámcové směrnice o vodách Evropské unie, o které se v současnosti diskutuje a která vyžaduje větší informovanost obyvatel. Od začátku roku 2003 spolupracují hlavní partneři BMLFUW a VVO s mnoha externími partnery (Geoforschungszentrum Potsdam, Bauhaus Universität Weimar, SwissRe, MunichRe, AON R¨ck, ZAMG, GBA a mnoho dalších). Chtějí tak v Rakousku zajistit otevřenou platformu pro rizikové zónování a nástroj k mapování. V současnosti jsou k využití veřejnému a soukromému sektoru zdarma přístupné rizikové oblasti, kde hrozí záplavy a zemětřesení. S rozšířením pro bouřky a krupobití se počítá v roce 2007. Hlavní princip spolupráce v rámci projektu HORA leží ve vytvoření výhodných podmínek pro každého partnera. Data do systému většinou vkládají veřejné instituce, náklady vývoje nesou soukromníci. Výsledky projektů HORA jsou každému k dispozici k budoucímu využití, a to díky partnerství v projektu HORA (využití dat se respektuje). Projekt HORA je v současnosti nejsofistikovanějším realizovaným nástrojem zónování a mapování rizik v Evropě, který pokrývá celou zemi a je využíván veřejností i soukromníky.


3.2.2 Poznámky ke stavu rozvoje PPP v ČR Ing. Miroslav Kos, CSc., HYDROPROJEKT CZ a.s., Praha Miroslav Kos, 51 let, je předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové společnosti HYDROPROJEKT CZ a.s., Praha. Od skončení VŠCHT Praha, fakulty technologie vody a ochrany prostředí, katedry technologie vody v roce 1979, pracuje v HYDROPROJEKTU. Více než 18 let pracoval ve vývojovém a výzkumném oddělení jako procesní inženýr. Od roku 2001 je generálním ředitelem HYDROPROJEKT CZ a.s. Změnil manažerské přístupy ve společnosti, snaží se rozvinout znalostní management. Nejlepší systém řízení je podle jeho názoru systém „První mezi rovnými“. Je členem státní zkušební komise VŠCHT pro vědecké hodnosti, členem AČE ČR a IWA, předsedou redakční rady časopisu SOVAK. Věnuje se rozvoji kvalitních inženýrských služeb v oboru vodovodů a kanalizací v ČR.

Úvod Mělo se toho podle původních očekávání dost změnit, ale opak je pravdou – tak by se dalo charakterizovat období po přijetí legislativního rámce pro veřejné zakázky a koncese v loňském roce jako nezbytná a přímá podpora formy spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Co vyvolává aktuální stav váhání nad projekty označované jako PPP? Na poměrně jednoduchou otázku je možné hledat odpověď v sáhodlouhých analýzách, které se dotknou všech rozhodujících faktorů pro přípravu projektů PPP. Nehodlám se zabývat posledními známými a publikovanými skutečnostmi mající povahu analýz a odůvodnění tohoto stavu, ale pokusím se prezentovat názor vyplývající z poznání této formy spolupráce z praxe okolních zemí, kde mám možnost se setkávat s projekty tohoto druhu v rámci aktivit společnosti Hydroprojekt CZ a.s. Konstatuji aktuálně obecnou bezradnost v oblasti PPP v ČR, rozčarování z největšího projektu tohoto typu spolupráce v ČR (mýtný systém) a ochladnutí aktivit i v oboru vodovodů a kanalizací, ve kterém pracuji, a to vlivem stanoviska EU k provozním smlouvám na provozování vodohospodářské infrastruktury měst a obcí (rámec schvalování OP Životní prostředí). Synergie je základní podmínkou vzniku projektu vhodného pro metodu PPP, přičemž jsou jasné 2 podmínky: spolupráce kombinuje přednosti dvou odlišně se chovajících sektorů, tzn. musí existovat synergie dělby kompetencí a rizik, spolupráce je u projektů investiční povahy nezbytně dlouhodobá (synergie po dlouhou dobu existence projektu).


Princip PPP může být použit pouze v případě, že výsledný ekonomický přínos spolupráce veřejného a soukromého sektoru bude vyšší než ekonomický přínos při doposud uplatňovaném způsobu zabezpečení služby veřejným sektorem. Nejedná se tedy o porovnání hotovostních nákladů veřejného sektoru, ale o posouzení výsledné ekonomické hodnoty (celkové náklady veřejného sektoru + náklady ušlé příležitosti + cena rizik převzatých soukromým sektorem). Mimo tento základní rámec projektů PPP, který je spíše rámcem cílovým (viz dále), fungují i další formy projektů PPP, které se však bohužel u nás po přijetí legislativního rámce v roce 2006 nerozvíjí, a to ke škodě obou stran. Rok od přijetí podmínek pro fungování spolupráce veřejného a soukromého sektoru jsme se soustředili pouze na nejsložitější formu spolupráce, která vyžaduje velmi dokonalou přípravu podmínek pro vznik klasického PPP a zcela jsme ponechali stranou ostatní formy. Proto si dovolím znovu připomenout i jiné typy PPP projektů.

Různorodost spolupráce v rámci PPP Existuje mnoho druhů spolupráce veřejného a soukromého sektoru, které lze rozdělit do pěti tříd vzhledem ke stupni odpovědnosti přenesené na soukromého poskytovatele, k velikosti požadovaných investic nebo k délce kontraktu: 1. koncesní smlouvy, 2. smlouvy o výstavbě infrastruktury a s ní spojené poskytování služeb, 3. leasingové (nájemní) smlouvy, 4. provozní smlouvy zahrnující i údržbu infrastruktury, 5. smlouvy o podpoře poskytovaných služeb. Leasingové a koncesní smlouvy se často spojují do třídy „přenesené smlouvy o poskytování služeb“. V případě, že vlastnictví je převedeno na soukromého poskytovatele, nejedná se už o spolupráci, ale o celkovou nebo částečnou privatizaci (smíšená společnost). Nejedná se však o smíšenou společnost tak, jak ji známe z české praxe v oblasti vodovodů a kanalizací, kde pojem „smíšená společnost“ prezentuje vlastnictví infrastruktury a provozování této infrastruktury je zabezpečováno stejným subjektem. Koncesní smlouvy se v ČR doposud vyskytují ojediněle, prakticky neexistují, přestože příslušná legislativa je již více než rok k dispozici.


Obrázek 1: Délka smluv x zodpovědnost soukromého subjektu

Obrázek 2: Příklady PPP projektů Typ kontraktu

Plátce poskytované služby

1

Koncese

Konečný uživatel

2

BOT (Build Operate Transfer)

Veřejný subjekt

3

Nájem

Konečný uživatel

4

Provoz

Veřejný subjekt

5

Podpora služeb

Veřejný subjekt

Podívejme se na některé formy spolupráce v rámci PPP. Smlouvy o podpoře poskytovaných služeb Při tomto typu spolupráce zajišťuje soukromý poskytovatel za úplatu veřejnému subjektu pracovní a technickou podporu. To znamená, že poskytuje své know-how bez přebírání provozních zodpovědností za fungování služeb, které zůstávají ve správě veřejného subjektu. Smlouvy o podpoře jsou například ideálním řešením, pokud si veřejný subjekt přeje svěřit soukromému poskytovateli pouze řízení (nikoliv zabezpečování) již existující služby, bez požadavku na investice do nového vybavení. Veřejný subjekt může v rámci tohoto


smluvního vztahu převést určitou podpůrnou činnost na soukromý subjekt, například v oblasti kontroly kvality, vybírání klientů nebo komunikaci v rámci poskytovaných služeb. Smlouvy se zatím vyskytují minimálně, přitom jsou právě tím prvním a nejvhodnějším stupněm pro nasazení PPP.

Smlouvy o provozu a údržbě V tomto případě soukromý poskytovatel zodpovídá za nepřetržité poskytování dílčí služby a její údržbu v rámci určité geografické oblasti a na předem určeném stupni zodpovědnosti. Za těchto okolností může soukromý poskytovatel získat pravomoc i nad zaměstnanci zodpovědnými za služby, kteří pracují pro veřejný subjekt. Veřejný subjekt soukromého provozovatele odměňuje za poskytované služby. Tato odměna může být závislá na předem určených a měřených hodnotách výkonu. Tento typ smlouvy se obvykle používá k zajištění podpůrných služeb pro hlavní zabezpečovanou službu (např. předání likvidace kalů na ČOV). Jiný název pro tento druh služeb je outsourcing. Vyskytují se velice často, neprůhledné je stále jejich zadávání a prodlužování smluv. Obecně se soudí, že jsou díky způsobu zadávání zneužívány a jsou pro veřejný sektor nevýhodné.

Smlouvy o výstavbě infrastruktury a s ní spojené poskytování služeb Tyto smlouvy jsou obzvláště vhodné, pokud si veřejný subjekt přeje svěřit vybudování části infrastruktury a poskytování nové nebo rozšíření stávající veřejné služby specializovanému poskytovateli. Typy smluv:

Připrav a postav (DB = Design - Build) Jedná se o nejnižší formu spolupráce veřejného a soukromého sektoru. V ČR jsou bohužel minimálně využívány, snad i díky nesprávnému pochopení zákona o zadávání zakázek. Tento způsob nejnižší formy spolupráce je skutečně vstupní branou k PPP. V oblasti investic je pro něj používána pravidla smluv podle tzv. Yellow Book FIDIC. Dodavatel zajišťuje investorovi současně s výstavbou díla i s tím spojené služby, jako jsou stavební povolení, posudek EIA, povolení k provozu díla, realizační dokumentace, vlastní výstavba a provedení zkušebního provozu a následné předání investorovi. Tato forma je v nových státech EU velmi často využívána při projektech s podporou EU a je skutečnou přípravou na vyšší stupně PPP.

Navrhni, Postav, Provozuj (DBO = Design - Build - Operate)


Veřejný subjekt pověří soukromého poskytovatele projektovou přípravou, stavbou a souvisejícím poskytováním služby na předem určenou konečnou dobu, přičemž nové zařízení (infrastruktura) zůstává ve vlastnictví veřejného subjektu. Rizika spojená s navržením a spravováním zařízení zůstávají pouze na soukromém poskytovateli, který je odměňován veřejným subjektem. Od předchozího případu se liší pouze provozováním díla po určitou dobu. Způsob předání díla není v rámci smlouvy dohodnut a je předmětem dalších jednání. Obvykle ústí do privatizace díla.

Postav, Provozuj, Převeď (BOT = Build - Operate - Transfer) Soukromý poskytovatel přebírá zodpovědnost za navržení, financování, stavbu a provoz rozsáhlejšího zařízení v průběhu daného období. Za to je odměňován veřejným subjektem, který se například může zavázat odebírat produkci tohoto nového zařízení. Od doby uvedení zařízení nebo infrastruktury do provozu po dobu trvání smlouvy platí veřejný subjekt náklady na provoz, veškeré finanční náklady a odpisy. Po skončení smlouvy předává soukromý poskytovatel této služby zařízení nebo infrastrukturu veřejnému subjektu do jeho vlastnictví. Jedná se o jedny z nejsložitějších případů PPP, pokud nejsou dobře připraveny ústí často do soudních sporů. Tento typ smlouvy je především vhodný tam, kde se rozvojové projekty veřejného subjektu týkají pouze jednoho určitého zařízení (úpravna vody, rozvodny elektrické energie, mýtný systém atd.) a kde je nutné daný projekt rychle realizovat. Pro veřejný subjekt je výhodné odsunutí plateb do budoucna, ale nevýhodná následná koncentrace plateb soukromému subjektu do kratšího období.

Podmínky úspěšnosti PPP Ať už byla použita jakákoliv metoda kontraktu, úspěch spolupráce veřejného a soukromého sektoru nebo privatizace závisí na důvěře mezi veřejným subjektem a soukromým poskytovatelem. Pokud takovýto vztah má být vytvořen, musí být splněno několik podmínek.

Stabilní transparentní systém zaručující rovnost Klíčová je perfektní příprava projektu. Odhaduje se, že minimálně 3 roky by měly být věnovány přípravě projektů PPP na úrovni regionálních investic. Právní prostředí musí být dostatečně stabilní, transparentní a jeho chování předpověditelné: musí existovat odpovídající právní a daňový systém, řešení sporů, ochrana duševního a soukromého vlastnictví, atd. Toto vše musí být zakotveno při přípravě projektu do smluvních podmínek.


Výběrovým procesem, který zaručuje největší transparentnost a rovnost, je veřejné výběrové řízení. Všeobecně platí, že čím více je prostředí konkurenční a transparentní, tím je zvolená nabídka kvalitnější. Vybírání nabídek musí být založeno na předem stanovených hodnotících kritériích, která jsou objektivní a měřitelná. Stejný systém musí být použit i pro prodlužování existujících smluv. Porušení smlouvy musí být chápáno jako jednoznačný důvod pro okamžité vypovězení smlouvy a zahájení nového výběrového řízení.

Politická vůle Politická vůle se mění a může měnit, a to i v krátkém horizontu. Projekty PPP proto musí být nastaveny a připraveny tak, aby spolupráce veřejného a soukromého sektoru byla naplánována, projednána a přijata s tím, že případná změna politické vůle nezpůsobí jejich kolaps. Předem musí být zhodnoceny pozice celé řady subjektů a jednotlivců: veřejného sektoru, uživatelů, zákazníků, občanů, vedoucích pracovníků zodpovědných za službu před spoluprácí investorů a dodavatelů. K sladění těchto často odlišných zájmů je potřeba politická vůle. Ta může být vyjádřena na národní úrovni, nicméně musí být přítomna i na krajské nebo obecní úrovni. Musí být zajištěno sdílení zodpovědností státu, obce a soukromého subjektu. Musí být vyjasněna otázka finanční podpory od státu při řešení různých problémových situací.

Ekonomická schůdnost Pouze rovnováha mezi riziky a přenosem zodpovědnosti zajišťuje finanční schůdnost projektu a úspěch spolupráce veřejných a soukromých subjektů. Proto je nutné předem vytvořit studii ekonomické situace a celkovou vizi projektu, pokud má být projekt ekonomicky schůdný. Kromě toho je také třeba určitá pružnost při realizaci smlouvy, především v oblasti cen (reakce na měnící se vnější podmínky). Tato schůdnost je také závislá na dostatečné vnímavosti na změnu podmínek, která může soukromému poskytovateli při vykonávání jeho úkolů přinést nezanedbatelný prospěch. Veřejný subjekt se zaměřuje na určení hodnotících kritérií a regulaci projektu. V neposlední řadě, vzhledem k často poměrně dlouhé době amortizace infrastruktury je oprávněná dlouhodobá spolupráce veřejného a soukromého subjektu hlavně v případě, kdy jsou investice hrazeny soukromým poskytovatelem. Přístup k dlouhodobým půjčkám je proto klíčovým faktorem úspěchu takovýchto projektů. Pozor ale na to, zda investice soukromého subjektu je marginální investicí v rámci projektu. Občas se stává (nedokonale připravený či manipulovaný projekt), že přes minimální investici se soukromý sektor dostává k velice lukrativním profitům, aniž převzal zásadní rizika projektu.


Dosažená finální pozice veřejného a soukromého subjektu v projektu PPP musí být vyvážená z dlouhodobého hlediska. To, že se nám to ne vždy podařilo, ukazuje dosavadní stanovisko orgánů EU k existujícím provozním smlouvám na provozování vodohospodářské infrastruktury, které jsou označeny za nevyvážené a EU odmítá poskytování dotačních prostředků do takto nastavených smluvních vztahů s poukazováním na možnost převodu dotačních prostředků do zisků privátního provozovatele a jeho nízkou účast na rizicích při existenci dlouhodobých provozních smluv.

Sociální oprávněnost Spolupráce mezi veřejným subjektem a soukromým poskytovatelem může uspět pouze tehdy, pokud je tato skutečnost přijata spotřebitelem, jehož spokojenost je hlavním cílem projektu. Dva důležité prvky musí být vzaty v úvahu: kvalita a cena služby. Aby bylo přistoupení soukromého poskytovatele služby oprávněné, musí přinést zlepšení kvality služeb, zatímco cena za službu musí být udržena na sociálně přijatelné úrovni.

Kontrola úkolů svěřených soukromému poskytovateli Spolupráce soukromého a veřejného sektoru nezbavuje veřejný subjekt jeho privilegií. Naopak, veřejný subjekt si udržuje těsnou kontrolu nad vykonáváním cílů uložených soukromému poskytovateli, především díky kontrolním orgánům a technickým a ekonomickým plánům. Kromě toho je soukromý poskytovatel povinen podávat veřejnému subjektu pravidelné detailní zprávy, které popisují kvalitu služeb zákazníkům a dopad na životní prostředí. Ty jsou pak vyhodnocovány podle výkonnostních ukazatelů, společně definovaných veřejným subjektem a soukromým poskytovatelem. Závěry z projednání jsou dostupné všem uživatelům služby (občanům). Negativní hodnocení cílů definovaných v technických a ekonomických plánech je nejfrekventovanějším důvodem pro ukončení smluvního vztahu.

Jak dále s PPP Věřím, že především koncesní projekty mají své oprávnění v rámci PPP a jsou to projekty s budoucností. V jejich případě musíme však zcela převzít zkušenosti ze zahraničí, případně zhodnotit i naše zkušenosti (televizní licence x digitalizace TV apod.). Přitom je překvapivé, že relativně méně rozvinuté země jsou mnohem úspěšnější právě v oblasti koncesních projektů. Zadaly je obvykle jednoduše a s plným předáním rizik soukromému Strana 86 (celkem 238)

subjektu. V ČR bychom se měli soustředit na standardní projekty typu DB nebo BOT. Jednoznačně v nich zaostáváme ze evropskou praxí, mnohé investiční projekty ve vodohospodářské infrastruktuře s podporou EU jsou např. na Slovensku řešeny právě touto metodou. Myslím, že jejich rozvoji v ČR brání nedostatečná informovanost investorů, že je možné použít zadání veřejné zakázky metodou podle pravidel Yellow Book FIDIC, a tak část odpovědnosti přenést na soukromý subjekt. Máme sice na vládní úrovni připraveny tzv. pilotní projekty PPP, ale jejich příprava prokazuje, že nebudou impulsem pro rozvoj této metody v ČR, spíše se obávám opačného efektu. Dal bych přednost jednodušším formám u menších projektů, které budou pak časem následovány teprve rozsáhlými projekty. Ing. Miroslav Kos, CSc., HYDROPROJEKT CZ a.s., Táborská 31, 140 16 Praha 4 e-mail: [email protected]


4 Výstupy projektu C2ENET, dobré praxe 4.1 Evropské indikátory udržitelného rozvoje Sada Společných evropských indikátorů udržitelného rozvoje (dále jen ECI – z anglického European Common Indicators) na místní úrovni vznikla z iniciativy Evropské komise. Její vznik proběhl ve dvou fázích – teoretické přípravě a pilotním testováním. Cílem iniciativy je podporovat místní úřady v práci, která směřuje k udržitelnosti a poskytuje srovnávací informace o pokroku v oblasti trvalé udržitelnosti po celé Evropě. Indikátory umožňují vidět problematické oblasti a ukázat cestu k jejich nápravě. Uplatnění jednotné sady zvolených měřítek umožní mimo jiné posoudit, jak si daná obec vede ve srovnání s jinými a usnadňuje poznání jejích silných a slabých stránek. Místní úřady po celé Evropě jsou nabádány, aby se zapojily do iniciativy sledování přijetím společných evropských měřítek s tím, že dojde k jejich integraci do současných systémů řízení samosprávy. Místní úřady by se také měly aktivně podílet na dalším rozvoji tohoto souboru dobrovolně přijatých měřítek po dobu trvání testovacího období. Především sami obyvatelé měst a obcí získávají průběžné informace o vývoji klíčových aspektů ekonomického, sociálního a environmentálního rozvoje bydliště. Mohou sledovat důsledky rozhodování v místní politice a argumentovat pak ve prospěch svých oprávněných zájmů a také se účinně podílet na rozhodování. Poznávají některé silné a slabé stránky místa, ve kterém žijí a pokud hledají místo ke spokojenému životu, mohou podle zveřejněných výsledků hodnocení vybraných ukazatelů vybrat obec nebo město, která vyhovuje jejich nárokům a představám o spokojeném a zdravém životě. Zastupitelé získávají zpětnou vazbu úspěšnosti komunální politiky.

Řada indikátorů vyhodnocuje subjektivně vyjádřenou spokojenost obyvatel s vývojem ve vybrané oblasti, politici tak v některých případech mohou posoudit priority svých voličů. Mohou se „pochlubit“ výsledky svých vlastních aktivit a činů pro místní udržitelný rozvoj. Kromě magistrátu města využívají dosažené výsledky ze sledování indikátorů trvalé udržitelnosti také například městská policie, dopravní podnik, jednotlivé školy či další organizace. Výsledky ze sledování ukazatelů mohou být použity i v případě podání žádosti o finanční podporu z fondů Evropské unie. Do iniciativy ECI je v tomto okamžiku zapojeno více než 160 měst převážně z členských zemí Evropské unie, včetně 19 měst a jednoho mikroregionu v České republice. Metodickou podporu pro sledování ECI indikátorů v ČR poskytuje iniciativa TIMUR363 (www.timur.cz). Město se tak stává součástí této sítě, která umožňuje srovnávat s pomocí 363

TIMUR - Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj. Byla vytvořena v roce 2002. Jejím posláním je podpora udržitelného rozvoje měst, obcí a jejich sdružení v ČR a zavádění místních indikátorů udržitelného rozvoje.Vznikla jako volné sdružení nestátních neziskových organizací a partnerských měst. Založily ji tři organizace: Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., REC Česká republika a Agentura Koniklec.


indikátorů své výsledky s ostatními městy. K tomuto srovnání je ale nutno přistupovat opatrně, neboť města mají odlišné výchozí geopolitické podmínky a charakteristiky. Srovnání je možné uplatňovat především ve skupinách měst obdobné velikosti, proto je velkou výhodou sady ECI, že stanovuje standard pro sledování udržitelnosti v rámci celé Evropy s velkým počtem zapojených měst. Důležitější než srovnání je ale opakované sledování stejných měřítek v rámci zapojených měst, které umožní odhalit vznikající pozitivní nebo negativní trendy. Pokud se setkáme s nějakým problémem, indikátor nám může pomoci určit, kterou cestu zvolit pro jeho řešení. Obecným předpokladem úspěšného zapojení dané obce je zájem představitelů města (ať už zástupců samosprávy či státní správy) o problematiku indikátorů a objektivního hodnocení rozvoje města a kvality života jeho občanů. Jedná se o dobrovolnou aktivitu, a proto její úspěch závisí na vstřícném přístupu zainteresovaných lidí. Nesmí chybět ani ochota získané informace volně šířit. A to i v případě, že neposkytnou o městě a práci jeho správců zcela lichotivý obrázek. U dosud zapojených měst ČR ale platí pravý opak – výsledky dosud sledovaných ukazatelů jsou vesměs lepší než u jejich západoevropských protějšků. Jednou z důležitých vstupních podmínek pro úspěch dlouhodobého sledování a hodnocení indikátorů je podpora zastupitelstva. Proto se preferuje politické schválení přistoupení k iniciativě Zastupitelstvem a/nebo Radou města. Tomu obvykle předchází několik jednání zástupců TIMUR s představiteli města, představení měřítek a iniciativy a příprava důvodové zprávy pro zastupitelstvo. Součástí usnesení zastupitelstva o přistoupení k TIMUR je zpravidla určení odpovědné osoby v rámci úřadu, určení počtu sledovaných měřítek a termínu pro jejich vyhodnocení a následné prezentace voleným zástupcům města. Zavedení a sledování indikátorů závisí nejen na osobní odpovědnosti představitelů města, ale klade určité nároky na čas a lidskou kapacitu, zejména pracovníků několika vybraných odborů města (životní prostředí, rozvoj, školství a kultura). Znamená i pokrytí nákladů spojených se sledováním a vyhodnocováním dat a zveřejňováním získaných informací. Zatím se ukazuje, že řada evropských ukazatelů přináší výsledky, které by město dříve či později stejně pořizovalo za jiným účelem (hluková studie, studie mobility, atd.) nebo data již průběžně sleduje (imisní situace). V letech 2002 až 2003 probíhal pilotní projekt na zavádění Společných evropských indikátorů místního udržitelného rozvoje, který vedl k zapojení dvou českých měst – Vsetína a Hradce Králové. V roce 2004 se zapojila další města – Svitavy a Krnov a mikroregion Záhoran. V roce 2005 se iniciativa úspěšně rozšiřovala o další partnerská města (Chrudim, Kladno, Mladá Boleslav, Třebíč, Příbram, Velké Meziříčí, Děčín, Kopřivnice).


Sada společných evropských indikátorů první generace obsahuje celkem deset indikátorů, či tématických oblastí. V loňském roce, při vyhodnocení první fáze indikátorů, byl navíc navržen jedenáctý ukazatel – ekologická stopa.

Přehled Společných evropských indikátorů Tabulka 1: Přehled Společných evropských indikátorů A. 1 A. 2 A. 3 A. 4 A. 5 B. 6 B. 7 B. 8 B. 9 B. 10

Spokojenost občanů s místním společenstvím Místní příspěvek ke globálním změnám klimatu Mobilita a místní přeprava cestujících Dostupnost místních veřejných prostranství a služeb Kvalita místního ovzduší Cesty dětí do školy a zpět Nezaměstnanost Zatížení životního prostředí hlukem Udržitelné využívání půdy Výrobky propagující udržitelnost Ekologická stopa

4.1.1 Indikátor A. 1 – Spokojenost občanů s místním společenstvím Kvalita života občanů je důležitou součástí udržitelné společnosti. Znamená možnost žít v takových podmínkách, které zahrnují bezpečné a cenově přijatelné bydlení, dostupnost základních služeb (školství, zdravotnictví, kultura, atd.), zajímavou a uspokojující práci, kvalitní životní prostředí a reálnou možnost účastnit se místního plánování a rozhodování. Názor občanů na tyto otázky představuje důležité měřítko celkové spokojenosti s daným místem, takže je to důležitý indikátor místní udržitelnosti. Indikátor vyčísluje spokojenost občanů s životem v obci (městě), stejně jako spokojenost s různými rysy fungování obce (města) či s kvalitou veřejných služeb. Naplňování indikátoru se provádí pomocí dotazníkového šetření reprezentativního vzorku občanů obce nebo města. Reprezentativní vzorek občanů obce (města) se vybere z registru obyvatel (starší než 18 let, více osob ve vzorku by nemělo bydlet v jedné domácnosti). K distribuci dotazníků se v ideálním případě používá proškolených osob (studentů, důchodců…), kteří nejen vyplňují s vybranými občany dotazník přímo, ale zároveň kontrolují vpisované údaje. Další možností je distribuce poštou nebo pomocí obecního nebo městského zpravodaje, avšak návratnost i kvalita dat je nízká. Velikost reprezentativního vzorku závisí na velikosti obce (města) a pohybuje se v rozmezí od 700 do 1000 respondentů.


Graf 1: Výsledky indikátoru A1 – Spokojenost občanů – rok 2006 Výsledky indikátoru A. 1 jako celek pro město Vsetín Spokojenost občanů s místním společenstvím

Velmi nespokojen

2,40% 0,24%

Mírně nespokojen

13,90% 8,07% 51,00% 52,08%

Mírně spokojen 33,30% 39,61%

Velmi spokojen 0%

10%

20%

30%

2005

2006

40%

50%

60%

Srovnání výsledků s jinými městy ČR Tabulka 2: Srovnání výsledků s jinými městy ČR Jak jste spokojen s (0 – nejnižší, 10 – nejvyšší):

mezilidskými vztahy v obci? možnostmi provozovat své záliby a koníčky? základními veřejnými službami? kvalitou okolního životního prostředí? možnostmi zaměstnání ve vašem městě? možnostmi účastnit se místního plánování?

Vsetín

Mladá Boleslav

Pelhřimov

6,84 7,14 6,77 7,34 4,41 5,38

6,12 6,34 6,51 5,70 6,58 5,12

6,79 7,09 7,00 7,50 5,69 5,69


Tabulka 3: Srovnání výsledků s jinými městy ČR Vyjádřete spokojenost s (0 nejnižší, 10 nejvyšší):

Zdravotnické služby Mateřské a základní školy Městská hromadná doprava Městský úřad Technické služby

Vsetín

Mladá Boleslav

Pelhřimov

7,11 7,54 6,30 6,93 6,64

6,66 7,27 6,60 6,40 6,86

7,22 7,40 6,41 6,92 7,56

Výsledky tohoto indikátoru jsou názorným příkladem zpětné vazby pro místní samosprávu, která pozná názory občanů na stav města a na kvalitu života v něm. Do dotazníkového průzkumu lze vložit další otázky na témata, která odrážejí aktuální dění a problémy ve městě.

4.1.2 Indikátor A. 2 – Místní příspěvek ke globálním změnám klimatu Tento indikátor je shodný s emisemi CO2 produkovaných na jednoho občana (celkové množství a změna vzhledem k referenčnímu roku). Metodika je již zpracována ovšem dosud nebyla použita.

4.1.3 Indikátor A. 3 – Mobilita a místní přeprava cestujících Cílem indikátoru je zjišťovat jednak čas strávený cestováním, počet každodenních cest obyvatel města, celkovou průměrnou denní vzdálenost na osobu na druh cesty a způsob dopravy a v neposlední řadě také druh cesty a druh dopravy. Naplňování indikátoru se provádí stejným způsobem jako u indikátoru číslo A. 1 – tj. pomocí dotazníkového šetření reprezentativního vzorku občanů obce nebo města. Standardizovaný dotazník pro tento indikátor je jednodušší než u hodnocení spokojenosti občanů a zahrnuje pouze 3 otázky. Z hlediska úspory finančních nákladů je výhodné obě dotazníkové šetření spojit, což se prakticky osvědčilo při sledování indikátoru ve třech pilotních městech Vsetín, Chrudim a Hodonín v roce 2004. Nejdůležitějším ukazatelem, na který je brán ohled je podíl tzv. tvrdé dopravy (zejména automobilové) k dopravě měkké (cyklistická doprava, MHD, pěší doprava). Všeobecně se traduje, že na počátku osmdesátých let dvacátého století byl tento poměr v českých městech 20:80 ve prospěch měkké dopravy. Trendem je snaha o snižování podílu tvrdé dopravy – ekologicky nešetrné. V praxi se však naneštěstí děje opak – pokračuje nárůst automobilizace a především objemu tvrdé dopravy.


Graf 2: Podíl dopravy ve Vsetíně Podíl dopravy ve Vsetíně (září 2006) 50,00% 40,00%

39,40% 29,40%

30,00% 24,20%

20,00% 6,60%

10,00% 0,40%

0,00%

Taxi

Motocykl

0,00% Pěšky

Osobní auto

Na kole

Hromadná doprava

Z výsledků zkoumání vyplývá podíl 70,2 procent pro měkkou dopravu a podíl 29,8 procent pro dopravu tvrdou. Z toho plyne, že ve městě Vsetín se uplatňuje vyšší procento ekologicky šetrné dopravy. Přesto zde existuje poměrně vysoké zatížení životního prostředí používáním osobních automobilů. Pro srovnání z hlediska poměru dopravy udávají evropská města, která rovněž uvedené indikátor sledují, následující údaje poměru mezi tvrdou a měkkou dopravou. Údaje jsou uváděny v procentech: Oslo [N] 43:57, Maribor [SLO] 57:43 nebo Bristol [GB] 58:42.

Graf 3: Indikátor A3 Doprava po městě A.3 Meziroční srovnání dopravy po městě Vsetín osobním automobilem a pěšky (v % celkového počtu cest)

2006 2005 2004 0

10

20 Osobní automobil

30

40

50

Pěšky


Výsledky indikátoru nacházejí v praxi českých a moravských měst široké využití. Umožňují lepší plánování spojů MHD a zkvalitnění veřejné dopravy z hlediska časového rozložení spojů a většího komfortu cestování. Ve většině pilotních městech plánují radnice na základě tohoto indikátoru dále rozvíjet cyklostezky a činit opatření na podporu ekologických forem dopravy. Město získává detailní přehled o způsobu přepravy svých občanů. Indikátor poskytuje kvalifikované argumenty pro volené představitele města. Některé parametry indikátoru lze srovnat s vyššími úrovněmi (ČR, EU). Pokud hodnotíme použití dopravních prostředků, Vsetín si stojí velmi dobře. Na rozdíl od jiných evropských měst preferuje spíše ekologicky šetrnější typy dopravy.

4.1.4 Indikátor A. 4 – Dostupnost místních veřejných prostranství a služeb Dostupnost je definována jako bydlení ve vzdálenosti 300 metrů od veřejných prostranství nebo služeb. Veřejná prostranství jsou definována jako veřejné parky, zahrady či otevřená prostranství, které slouží pouze chodcům nebo cyklistům, vyjma zelených dopravních ostrůvků nebo dělících pásů a hřbitovů (kromě případů, kdy místní samospráva připustí jejich rekreační funkci, případně přírodní, historický nebo kulturní význam); nezastřešená sportovní zařízení, bezplatně přístupná veřejnosti; soukromá prostranství (zemědělské plochy, soukromé parky), bezplatně přístupná veřejnosti.

Základní služby jsou definovány jako: − − − − −

primární zdravotnické služby veřejnosti, linky hromadné dopravy s minimální frekvencí alespoň po část pracovního dne, veřejné školy, obchody se základními potravinami a obchody s čerstvým ovocem a zeleninou, služby sběru separovaného odpadu a nádoby na separovaný odpad.

Nejúčinnější metoda pro naplnění indikátoru A.4 je použití geografických informačních systémů (GIS). Pro vyčíslení indikátoru je nutné znát počty osob v jednotlivých označených objektech.


Dostupnost základních služeb (v %) Tabulka 4: Dostupnost základních služeb (v %) – Vsetín 2004

2005

2006

-

30,80

31,53

Linky městské hromadné dopravy

87,50

88,80

90,30

Veřejné školy

46,80

46,50

33,16

Obchody se základními potravinami a pečivem

82,80

85,90

85,50

Primární zdravotnické služby

Přístup občanů k veřejným prostranstvím a základním službám je nezbytný pro kvalitu života a životaschopnost místní ekonomiky trvale udržitelné komunity. Základní služby v blízkosti bydliště také významně snižují potřebu cestovat. Nesplněné základní požadavky na zásobování potravinami a poskytování základní zdravotní péče vede k neuspokojování sociálních potřeb. Nedostatek obchodů s čerstvým ovocem a zeleninou v určité části města je znakem společenského vyřazení a také ohrožuje zdraví. Vyřazení představuje také chybějící hromadná doprava, pro ty, kteří jsou na ní závislí. Díky získaným údajům lze ve městě optimalizovat rozmístění nádob pro recyklovaný odpad, zastávky městské hromadné dopravy nebo ovlivňovat existenci obchodů či zdravotnických ordinací. Dále lze získané informace využít jako podklad pro urbanistické, dopravní a jiné studie.

4.1.5 Indikátor A.5 – Kvalita místního ovzduší Špatná kvalita ovzduší narušuje lidské zdraví, ale také kvalitu života. Dýchání zamořeného vzduchu může způsobit celou řadu zdravotních problémů, od astma až po rakovinu. Nepřímo mohou škodliviny v ovzduší způsobit ztrátu místní pracovní síly a zvýšené lékařské výdaje, stejně jako ztrátu produktivních a ochranných ekosystémů. Čisté ovzduší je tedy základním faktorem trvalé udržitelnosti. Řízení kvality ovzduší zahrnuje hodnocení jeho kvality a přípravu na zavádění programu či plánu, který určí opatření či projekty, které je potřebné přijmout k dosažení mezních hodnot v oblastech, kde jsou překračovány. Sledovanými látkami, u kterých se zjišťoval počet překročení imisních limitů za rok byl: oxid siřičitý (SO2), oxid dusičitý (NO2), prachové částice (PM10), oxid uhelnatý (CO) a ozón (O3).


Průměrná roční koncentrace škodlivin ve Vsetíně Graf 4: Průměrná roční koncentrace PM10 a SO2 v období 1995-2005 (ug/m3) Průměrná roční koncentrace PM 10 a SO2 v období 1995-2005 (ug/m3)

90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 95

96

97

98

99 PM 10

00

01

02

03

04

05

SO2

Data o kvalitě ovzduší jsou ve srozumitelné formě přístupná veřejnosti. Indikátor odráží i malé změny v kvalitě místního ovzduší. Sledují se hlavní znečišťující látky místního ovzduší, reagující na různé zdroje znečištění ve městě (doprava, lokální topeniště, spalování odpadů a další). Existuje zde možnost srovnání měst z hlediska kvality ovzduší.

4.1.6 Indikátor B. 6 – Cesty dětí do školy a zpět Podle metodiky Společných evropských indikátorů je hlavním cílem tohoto indikátoru zjištění, který způsob dopravy převažuje u dětí při jejich cestě z domova do školy a zpět. Cílovou skupinou jsou žáci základních škol, výběr je možné rozšířit i na mateřské školy. Sledování indikátoru lze rozdělit na letní a zimní období a kromě způsobu dopravy je možné sledovat i další parametry (vzdálenost bydliště od školy, důvod cesty autem, bezpečnost cesty, problematická místa atp.). Indikátor se sleduje pomocí dotazníkového šetření, které na rozdíl od indikátorů A1 a A3 probíhá přímo ve školách. Standardizované dotazníky dané evropskou metodikou lze doplnit o místně specifické otázky, podle požadavků města či zástupců škol. Šetření se provádí buď ve všech základních (a event. mateřských) školách ve městě a ve všech třídách, nebo v reprezentativním vzorku. Před vlastním šetřením je vhodné uspořádat setkání se zástupci škol, kde je jim objasněn cíl a smysl šetření a způsob jeho provedení. Následně jsou dotazníky rozdány žákům, kteří je buď vyplní sami (II. stupeň), nebo spolu s rodiči či


třídním učitelem (I. stupeň). Výsledky jsou vloženy do počítačové databáze a vyhodnoceny. Zadávání může probíhat v rámci výuky výpočetní techniky ve školách.

Způsob dopravy Graf 5: Způsob dopravy Způsob dopravy do školy, Vsetín, 2004, 2006 80,0% 70,0%

68,8% 61,3%

60,0% 50,0% 40,0% 26,3% 30,0%

22,4%

20,0% 6,8% 10,8% 10,0%

2,0% 0,6%

0,0% Pěšky

Na kole

MHD

2004

Autem

2006

Výsledky indikátoru lze využít např. při rozhodování o procesu optimalizace sítě základních škol ve městech, pro posilování hlídek Městské policie (na přechodech apod.) a při plánování školních spojů MHD. Indikátor může poskytnout vodítko pro rozhodování o prioritách při rekonstrukcích a výstavbě nové dopravní infrastruktury. V Hradci Králové došlo na základě jeho výsledků k výstavbě nové kruhové křižovatky s přechody na jednom z nejnebezpečnějších míst ve městě, dále k vyznačení nových přechodů přes frekventované komunikace a k dostavbě chodníků a úpravě přechodů pro chodce. Ve Vsetíně vedlo zjištění, že malé procento žáků dojíždí do základních škol na jízdním kole k instalaci bezpečnostních stojanů na jízdní kola u všech základních škol. V rámci indikátoru B. 6 bylo zjišťováno, jak děti vnímají svou cestu do školy a zpět. Výsledky jsou následující (jedná se o výsledky dosažené ve Vsetíně):


Graf 6: Pocit bezpečnosti při cestě do školy Považuješ svou cestu do školy za bezpečnou?

ne 29%

ano 71%

Z pohledu bezpečnosti cesty do školy ve Vsetíně vnímá téměř tři čtvrtiny dětí svou cestu jako bezpečnou. Ty děti, které svou cestu do školy za bezpečnou nepovažují, nejčastěji uváděly důvod absence přechodů (32 % dotázaných). Dalším typickým důvodem, který ohrožuje bezpečnost dětí při jejich cestě do školy je rušný provoz (30 %).

4.1.7 Indikátor B. 7 – Udržitelné řízení místní samosprávy a místního podnikání Tento poměrně jednoduchý indikátor sledoval podíl malých a středních podniků v dané obci či městě, které jsou certifikovány podle systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí. V současné době byl však ze Společné sady Evropských indikátorů vypuštěn a nahrazen indikátorem Nezaměstnanost. Město Vsetín počítá s tím, že ještě v letošním roce provede první šetření v rámci indikátoru Nezaměstnanost. Výsledky jsou vázány na úzkou spolupráci s místním úřadem práce.

4.1.8 Indikátor B. 8 – Zatížení životního prostředí hlukem Hluk z vnějšího prostředí může mít vliv na lidské zdraví a pohodu. Udržitelná společnost by měla občanům zabezpečit hlavní městské funkce jako je bydlení, práce a mobilita, aniž by je vystavovala „obtěžujícímu“ působení hluku. V rámci tohoto indikátoru se sledují následující ukazatele: a) podíl obyvatel města vystavených dlouhodobě vysoké hladině hluku z vnějšího prostředí, b) hlukové hladiny ve vybraných oblastech obce (použít místo a), pokud údaje pro a) nelze získat), c) existence a stupeň uplatňování akčního protihlukového plánu.


Zatížení obyvatel hlukem, především z dopravy, představuje dnes v českých a moravských městech jeden z nejvýznamnějších problémů životního prostředí. Detailní znalost této zátěže poskytuje argumenty pro nápravná opatření a jejich identifikaci. Vsetínská radnice v rámci projektu C2ENET a v souladu s Indikátorem B. 8 – Zatížení životního prostředí hlukem, nechala vypracovat unikátní hlukovou mapu. Reagovala tak na požadavky občanů zabývat se zvýšenou hlukovou hladinou v některých částech Vsetína. Mapa, jejíž součástí je i návrh a modelace protihlukových opatření a jejich dopad na okolí, je tak prvním důležitým krokem k řešení tohoto problému.

4.1.9 Indikátor B. 9 – Udržitelné využívání půdy Tento indikátor se týká udržitelného rozvoje, obnovy a ochrany půdy a lokalit ve městech a obcích. Expanze měst vede k rozšiřování příměstských oblastí na úkor nedotčené půdy a oblastí zeleně. V mnoha evropských a českých městech se objevuje trend v opouštění využitých a kontaminovaných půdních ploch. Udržitelné využívání půdy znamená efektivní užívání půdy ve městě prostřednictvím cíleného rozvoje města, s minimalizací záboru u zemědělské a nedotčené půdy a zvyšováním podílu rozvinutých oblastí území pomocí obnovy a zušlechťování. Jednotlivé údaje není jednoduché získat, neboť kategorie využívání půdy jsou odlišné od kategorií uvedené v územním plánu. Přesto některé z nich (uměle vytvořené plochy nebo zvláště chráněné území) lze z těchto dokumentů získat. Ostatní jevy jsou sice ve městě průběžně zaznamenány, avšak většinou neexistuje jejich podrobná evidence. Pro získaní uvedených dat je nutné spojit výzkumy v terénu, kde se jednotlivé informace o území získají, s prostředím GIS, ve kterém se údaje zpracovávají. Jedná se o indikátor, který je důležitým mapovým a datovým podkladem pro přípravu projektů řešících neudržitelné využívání půdy, je podkladem pro aktualizaci nebo zpracování územních plánů.

Graf 7: Podíl zvláště chráněných území (%) – česká města Rozloha ZCHÚ ve městě 18,0% 16,0%

15,7%

14,0% 12,0% 10,0% 7,2%

8,0% 6,0% 4,0% 2,0%

0,1%

0,0%

0,0%

Krnov

Hradec Králové

Svitavy

0,0%

Vsetín

Chrudim


4.1.10 Indikátor B. 10 – Výrobky propagující trvalou udržitelnost Tento indikátor byl zcela vypuštěn a již se nepočítá s jeho sledováním. 4.1.11 Ekologická stopa Ekologická stopa stanovuje množství přírodních zdrojů, které jednotlivec, instituce nebo firma, město, region nebo celý stát spotřebují v daném roce. Ve Vsetíně se hodnotí: -

ekologická stopa celého města, ekologická stopa úřadu, ekologické stopy základních škol.

Město Vsetín mělo ekologickou stopu v roce 2004 ve výši 3,80 gha/osobu. To představuje 76 % národního průměru ČR. Stopa města Vsetína činila 109 178 gha. Údaj o ekologické stopě můžeme srovnat s dostupnou biologickou kapacitou, která činí v průměru ČR 2,8 gha/osobu. Vsetín tedy vytváří deficit o velikosti 136 %. Největším podílem se na ekologické stopě podílí spotřeba energií. 4.1.12 Závěrem Jaké jsou přínosy sledování evropských indikátorů udržitelného rozvoje pro obec a jaké jsou pro samotného občana? Obec tím, že přistoupí k hodnocení evropských indikátorů získá: − objektivní hodnoty kvality života v obci, sloužící k přípravě rozvojových a strategických plánů, územně plánovací dokumentace, − systém, na jehož základě je možné stanovit priority, v případě delšího sledování trendy vývoje, − argumenty ve vztahu k občanům, − podklady pro žádosti, granty – zvýší jejich důvěryhodnost, − vyloučí empirické a subjektivní hodnocení problémů občanů, − srovnání s obcemi v Evropě.


Občan tím, že přistoupí k hodnocení evropských indikátorů získá: − jistotu, že obec chce pracovat objektivně, bez lokálních a jiných zájmů, − důkaz o zájmu obce spravovat věci veřejné transparentně, − jistotu, že obec zajímá občan.

4.2 Obnovitelné zdroje energie a odpadové hospodářství Co jsou to obnovitelné zdroje energie Z hlediska udržitelného rozvoje jsou obnovitelné zdroje energie (dále jen OZE) jediným východiskem, tak jako byly po celou dobu existence lidstva, kromě posledních zhruba dvou set let. Fyzikální omezení a limity této planety jiné možnosti dlouhodobě prakticky vylučují, nehledě na to, jak si kdokoli z nás představuje udržitelný rozvoj či kvalitu života. Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou sice všeobecně považovány za východisko z globálních problémů souvisejících se změnami klimatu, avšak v současné době se v ČR podílejí na tuzemské spotřebě primárních energetických zdrojů pouze necelými 2 % a na tuzemské spotřebě elektřiny necelými 3%. Naše republika proto nebude mít v EU jednoduchou situaci, protože se podepsáním Přístupové smlouvy k EU zavázala k dosažení 8% podílu elektřiny z OZE na tuzemské spotřebě elektřiny do roku 2010. Například ve srovnání s rokem 1990 se u nás sice snížily emise nejvýznamnějšího skleníkového plynu C02 o více než 22 %, ale přesto byly např. v roce 2002 měrné emise C02 na jednoho obyvatele ČR 12,6 t, zatímco v EU 8,9 t. Nízký podíl OZE je výsledkem nejen výchozí nepříznivé situace po roce 1989, ale i dosavadního selhání politiky v oblasti podpory environmentálně příznivých energetických technologií. V úlohách manažerského rozhodování se nejprve stanoví cíle, kterých se má dosáhnout, a potom se hledají prostředky, jakými těchto cílů dosáhnout. K ohodnocení kvality tohoto procesu slouží kritéria hodnocení. Takže pokud chceme nezávislé a úsporné státní energetické hospodářství, musíme najít a vytvořit takové systémové nástroje státu, tedy daně a zákony, abychom toho dosáhli. Překážky vyplývají především ze současného pojetí Státní energetické koncepce ČR (SEK) a s ní související legislativy, cenové politiky v oblasti paliva energie a daňové politiky. Kromě toho je možné najít překážky ekonomické (související s financováním projektů a dostupností kapitálu), technické, informační a další.


Tabulka 5: Druhy obnovitelných zdrojů energie Druh obnovitelných zdrojů energie Elektřina (GWh) Větrná energie

Tepelná energie (PJ)

4

---

Vodní energie (pod 10 MW)

750

---

Vodní energie (nad 10 MW)

1 165

---

Solární tepelné systémy

---

0,4

Fotovoltaické systémy

0,03

---

Geotermální energie

---

0,2

Energie biomasy

420

22

Biopaliva motorová

---

2,5

2 339

25,1

CELKEM

Podíl OZE na hrubé spotřebě elektřiny (cca 67 000 GWh ročně) je 3,5 %. Podíl OZE na spotřebě PEZ (cca 1 700 PJ ročně) je 2,2 %.

Evropská energetická politika se již několik let snaží ctít tři základní priority: obnovitelné zdroje, energetickou efektivnost a bezpečnost zásobování energií. Zásadní legislativní stimuly na evropské úrovni představují např. Směrnice: 2001/77 ES, o podpoře elektřiny z OZE na jednotném trhu; 2003/30 ES, o podpoře využití biopaliv nebo jiných obnovitelných paliv pro dopravu; 2003/96/ES, o zdanění energetických produktů a elektřiny; 2002/91/ES, o energetické náročnosti budov; návrh Směrnice o účinnosti konečné spotřeby energie a o energetických službách. K celkovému trendu může přispět též Směrnice o podpoře kogenerace a v návrhu je Směrnice o výrobě tepla z OZE.

Přehled obnovitelných zdrojů energie v ČR Přestože OZE mohou v současné době konkurovat klasické energetice jen velmi málo, mají díky řadě zvládnutých technologií své opodstatnění. V podmínkách ČR lze využívat zejména sluneční energii, energii vody, větru a biomasy a energii okolního prostředí.

Energie Slunce - sluneční teplo, ohřev vody a vzduchu Energie Slunce je v ČR využívána zejména v aktivních solárních systémech s kapalinovými plochými kolektory, které slouží především k přípravě teplé užitkové vody v rodinných


domech, v zemědělství a ve službách a k ohřevu vody v bazénech. V mnohem menší míře jsou využívány i pro přitápění nebo jako zdroj pro dlouhodobou akumulaci tepla. Teplovzdušné kolektory se většinou využívají pro sušení v zemědělství a v menší míře k přitápění v budovách. V roce 2000 byly v ČR v provozu sluneční kolektory o celkové ploše maximálně 100 000 m2. Při průměrné roční výrobě 380 kWh/m2 lze celkovou roční výrobu tepla odhadnout na 38 000 MWh, tj. 0,139 PJ.

4.2.1 Odpadové hospodářství v Hradci Králové: Komunitní kompostování Ing. Daniel Jeřábek, TS HK Ing. Pavla Finfrlová, náměstek primátora HK Historie kompostování rostlinné biomasy v Hradci Králové sahá do poloviny devadesátých let, kdy bylo zavedeno zpracování materiálu pocházejícího z činnosti správce veřejné zeleně. Prioritním cílem bylo vyrobit tzv. „zelený kompost“, jehož prostřednictvím bude zajištěno doplňování organické hmoty na plochy veřejné zeleně. Systém recyklace organické hmoty se tak stal nedílnou součástí péče o veřejnou zeleň ve městě. Za tímto účelem zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve kterém je implementována Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999, o skládkování odpadů, ukládá v § 10 povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a v § 10a odst. 2 umožňuje obcím zavést systém komunitního kompostování jako opatření pro předcházení vzniku odpadů a současně využít zelený kompost k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce. Statutární město Hradec Králové zahájilo implementaci výše uvedených principů do strategického plánu města, ve kterém byl v rámci globálního cíle „Rozvíjet environmentálně efektivně fungující město v souladu s principy udržitelného rozvoje“ definován i specifický cíl „Snížit množství skládkovaných biologicky rozložitelných odpadů“. V akčním plánu na roky 2005 – 2006 pak byl stanoven specifický cíl „Zavést separaci a zpracování biologicky rozložitelného odpadu“. V návaznosti na výše uvedené programy byl zahájen pilotní projekt komunitního kompostování, který se v 1. etapě zaměřil na školská zařízení zřizovaná městem. V rámci environmentální výchovy byly do základních škol umístěny kompostéry i compostainery a do mateřských škol compostainery. Tímto způsobem bylo v roce 2006 - 2007 vybaveno 28 mateřských a 18 základních škol. Žáci se v těchto školách přímo účastní separace rostlinné biomasy, která je částečně ukládána do kompostéru a zbytek do svozové nádoby – compostaineru. V kompostéru mohou děti sledovat biodegradační procesy, testovat biologicky rozložitelné sáčky a v praxi poznávat průběh kompostování až po konečný výstup.


2. etapou bylo zavedení svozu rostlinné biomasy z domácností. Tímto úkolem byla pověřena příspěvková organizace TECHNICKÉ SLUŽBY HRADEC KRÁLOVÉ. Hlavním důvodem pro pověření právě této organizace bylo především to, že Správa městské zeleně Technických služeb (SMZ TSHK) má dlouholeté zkušenosti se zpracováním rostlinné biomasy a disponuje vlastním technickým a technologickým vybavením. SMZ TSHK zpracovává rostlinnou biomasu již od poloviny devadesátých let. Zpracováván je především materiál, který pochází z činností souvisejících s péčí o cca 500 ha veřejné zeleně v Hradci Králové. Ročně je pak na kompostárně zpracováváno cca 5 000 t rostlinné biomasy. Z toho zhruba 3 700 t pochází z veřejné zeleně a 1 300 t ze svozu z domácností a sběrných dvorů. Od roku 2001 byla SMZ TSHK postupně vybavována vlastní technikou pro zpracování rostlinné biomasy na kompostárně. Základem technického vybavení střediska kompostárny je drtič Doppstadt AK 330, rotační síto Pezzolato a čelní nakladač UNK 320. Ke svozu rostlinné biomasy ze sběrných dvorů je používán ramenový nosič kontejnerů a ke svozu z domácností Mercedes Benz Press. Svoz rostlinné biomasy z domácností byl zahájen na jaře 2006 a byl zaváděn postupně po jednotlivých městských částech. Pro tento svoz byly vytipovány oblasti s velkým podílem rodinných domů, tedy s předpokladem produkce rostlinné biomasy ze zahrad. Do projektu byly zařazeny ty domácnosti, které používají standardní 120 l nádobu na svoz komunálního odpadu. Těmto domácnostem byla nabídnuta účast na separaci rostlinné biomasy prostřednictvím propagační kampaně ve veřejných sdělovacích prostředcích, internetu a v neposlední řadě donáškou informačních letáků do každé domácnosti v cílové oblasti. Registrace účastníků je možná jak písemnou či telefonickou formou, tak i zejména prostřednictvím internetové přihlášky. Pro tento účel byla vytvořena databáze účastníků, která po elektronické registraci automaticky generuje účastnickou smlouvu. Na základě této smlouvy získává účastník zápůjčku compostaineru k vytřídění rostlinné biomasy a jejímu předání k dalšímu zpracování. Tento způsob registrace byl využit převážnou většinou účastníků projektu. Compostainery Strana 104 (celkem 238)

jsou účastníkům zapůjčovány bezplatně. Stejně tak i svoz je bezplatný. Každý účastník má v domácnosti k dispozici dvě svozové nádoby – jednu na komunální odpad a druhou na rostlinnou biomasu. Do projektu komunitního kompostování se již zapojilo 1832 domácností z 8 městských částí, 28 mateřských a 18 základních škol. Následující tabulka ukazuje zájem domácností v jednotlivých čtvrtích: Tabulka 6: Zájem domácností o kompostování Lokalita

Celkový počet domácnosti

Počet registrovaných

regist./cel. počet dom.

Termín zahájení svozu

Malšovice

979

621

63.43%

4. 4. 2006

Malšova Lhota

192

126

65.63%

5. 4. 2006

1000

487

48.70% 27. 7. 2006

Svinary

247

120

48.58%

4. 4. 2007

Roudnička

193

83

43.01%

2. 4. 2007

Třebeš Slezské městí Slatina

369

159

43.09%

6. 4. 2007

565

152

26.90% 21. 5. 2007

195

84

43.08% 22. 5. 2007

3740

1832

Nový HK

Celkem

Před-

48.98%

Celkový počet domácností představuje ty domácnosti, které byly pro projekt vytipovány a které byly vyzvány prostřednictvím informačního letáku. Průměrný zájem domácností o svoz rostlinné biomasy je téměř 50 %. Větší procento účastníků je v oblastech, kde byl svoz zahájen nejdříve. Informace o zkušenostech se svozem se předávají mezi sousedy a počet registrovaných tak v průběhu času stoupá. Dá se předpokládat, že stoupne i množství svezené biomasy. V r. 2006 bylo z domácností svezeno 404,5 t rostlinné biomasy, ze sběrných dvorů 647,5 t a ze školních zařízení 39 t. Za I. pololetí 2007 to bylo z domácností 285 t, ze sběrných dvorů 343 t a ze školních zařízení 30 t. Svoz rostlinné biomasy je organizován ve 14 denním cyklu od dubna do prosince. V jarních a podzimních měsících jsou organizovány mimořádné svozy z důvodu většího množství materiálu. Kvalita, resp. čistota rostlinné biomasy vytříděné v domácnostech je určitě nejpozitivnější zkušeností z celého projektu. Nekompostovatelné příměsi tvoří zanedbatelnou složku méně než 0,1 %. To umožňuje zpracovávat svezenou rostlinnou biomasu bez předchozího předtřídění a současně dává předpoklad kvalitnímu výstupu. Hlavní příčinou velmi


zodpovědného přístupu hradeckých občanů při třídění materiálu je – dle našeho názoru – především adresnost tohoto projektu, kdy každý účastník cítí odpovědnost za obsah vlastní svozové nádoby. Schematická mapka ukazuje městské části, které jsou již zařazeny do projektu komunitního kompostování – svozu rostlinné biomasy z domácností. Obrázek 3: Městské části HK zařazené do projektu komunitního kompostování jsou vyznačeny barevně

V roce 2006 Statutární město Hradec Králové vynaložilo na tento projekt prostřednictvím Technických služeb Hradec Králové 3 632 tis. Kč a v I. pololetí 2007 činily náklady 2 152 tis. Kč. Náklady v prvních letech významně ovlivňuje pořizovací cena compostainerů. Provozní náklady na jeden compostainer včetně zpracování rostlinné biomasy činily za první rok 3 263,- Kč. V prvním pololetí 2007 poklesly náklady na jeden compostainer na 1 786,- Kč. V dalších letech dojde k dalšímu poklesu nákladů o pořizovací cenu compostaineru (1033,- Kč/1 ks vč. DPH). Vzhledem k pozitivním zkušenostem se svozem rostlinné biomasy z domácností bylo do akčního plánu Statutárního města Hradce Králové již zahrnuto rozšíření tohoto projektu prakticky do všech městských částí, s výjimkou centra města, kde je minimální podíl rodinných domů. Plánované rozšíření projektu do dalších městských částí ukazuje následující tabulka.


Tabulka 7: Harmonogram projektu ČASOVÝ HARMONOGRAM PROJEKTU: Tabulka č. 1: Svoz rostlinné biomasy z městských částí HK 2007 I.

2008 II.

pololetí pololetí

2009

I.

II.

I.

II.

pololetí

pololetí

pololetí

pololetí

1 Rozšíření svozu: a) Třebeš, Roudnička, Svinary b) Slezské Předměstí, Slatina 2 Rozšíření svozu: a) Pražské Předměstí, Březhrad b) Kukleny, Plačice c) Svobodné Dvory, Plotiště, Plácka d) Pouchov, Věkoše, Piletice, Rusek

Celý projekt se setkal s velmi kladným ohlasem, a to jak u účastníků svozu, tak i ostatních občanů z cílových oblastí, kteří by proces zavádění komunitního kompostování rádi urychlili. Provozovatel svozu rostlinné biomasy – TECHNICKÉ SLUŽBY HRADEC KRÁLOVÉ – hodnotí tento projekt shodně s jeho účastníky, zvláště pokud se týče kvality a čistoty sváženého materiálu. K tomuto výsledku přispěla především: 1. Propagační kampaň, kdy v informačním letáku bylo přesně specifikováno, co do compostaineru patří a co nikoliv. DO COMPOSTAINERU PATŘÍ POUZE: - listí, tráva, drny se zeminou; - zbytky rostlin, kořeny, natě, listy a plody zeleniny atp.; - spadané ovoce; - kousky větví keřů a stromů, nasekané, nastříhané či zpracované štěpkovačem;


- zbytky ovoce a zeleniny tepelně neupravené. DO COMPOSTAINERU ZÁSADNĚ NEPATŘÍ: - tekuté zbytky jídel, oleje; - živočišné zbytky jako maso, kůže, kosti, exkrementy zvířat, uhynulá zvířata atp.; - pařezy; - biologicky nerozložitelné materiály a všechny ostatní látky (kameny, železo, plasty…). 2. Adresnost účastníků projektu. Svoz rostlinné biomasy byl testován i ve vybrané zahrádkářské kolonii, kde se negativně projevila anonymita prostředí a podíl nekompostovatelných příměsí tvořil více jak 20 %. Zavedení systému komunitního kompostování ve Statutárním městě Hradec Králové přispělo nejen k větší spokojenosti jeho občanů, ke snížení množství biologicky rozložitelných odpadů v komunálním odpadu, ale i ke snížení počtu černých skládek a neoprávněného ukládání rostlinné biomasy na veřejná prostranství. Současně se omezilo znečišťování ovzduší spalováním rostlinných zbytků. Celý projekt má pak pozitivní dopad na život občanů ve městě, a to jak z hlediska ekologického, estetického, tak i výchovného.

O Hradci Králové

Město Hradec Králové leží v nejvýznamnějším prostoru České kotliny, na soutoku řek Labe a Orlice. Rozkládá se v tzv. Královédvorské kotlině, která je geomorfologicky součástí Východolabské tabule. Krajinný charakter území je převážně rovinatý s průměrnou nadmořskou výškou 235 m n. m. Statutární město Hradec Králové patří svou velikostí i významem mezi nejdůležitější centra osídlení v České republice. Je sídlem Královéhradeckého kraje. Má výrazně diferencovanou odvětvovou a oborovou strukturu. Z hlediska struktury osídlení je Hradec Králové spolu s Pardubicemi jedním z jádrových měst sídelní aglomerace regionálního až nadregionálního významu. K 1. 1. 2007 zde trvale žilo 94 255 obyvatel. Správní obvod města Hradec Králové jako obce s rozšířenou působností představuje 81 obcí a jako obce s pověřeným obecním úřadem 39 obcí. Správní území města má rozlohu 105,6 km2 a je rozděleno na 21 katastrálních území. Město má velmi dobré urbanistické řešení. Je přitažlivou lokalitou pro bydlení, nákupní příležitosti, kulturní a společenské vyžití. Hradec Králové je centrem administrativy a správy, sídlem poboček řady bank, finančních institucí, střediskem kultury, školství, vědy a duchovního života. Hradec Králové je významným regionálním dopravním uzlem a přirozeným spádovým střediskem severovýchodních Čech. Strana 108 (celkem 238)

4.2.2 Čelákovice – zkušenosti s odpady v jednom desetitisícovém městě Ing. Josef Šalda, člen zastupitelstva města Čelákovice Čelákovice zatím třídí nejlépe: „Nemyslíme si, že fungující odpadový systém spadne z nebe“ Na webových stránkách našeho města www.celakovice.cz je hrdý odkaz „My třídíme nejlépe“. Skrývá se pod ním vysvětlení, co je odpad, jeho jednotlivé druhy, způsoby třídění a další podrobné informace pro obyvatele našeho města. Ano, Čelákovice již podruhé vyhrály středočeskou krajskou soutěž ve třídění odpadu a výše uvedený odkaz je jen špičkou ledovce snahy a několikaleté práce, která vedla k tomuto výsledku. Když se ujala v závěru roku 1990 vedení města první samospráva, byla situace v nakládání s odpadem svízelná. Vedle svozu komunálního odpadu na skládku a občasné možnosti stavebníků zajistit si odvezení valníku stavební sutě na skládku, neexistovala žádná možnost pro likvidaci komunálního nebo jiného odpadu, který se nevešel do běžné odpadní nádoby. Okolí města bylo zaneřáděné černými skládkami, jejichž množství bylo umocněno i tím, že se v okolí města nachází několik chatových kolonií, kam vozy sběru komunálního odpadu nezajížděly vůbec. Prvním úkolem, který dostaly Technické služby, jejichž zřizovatelskou funkci převzalo město, bylo vyčistit okolí města od černých skládek. Tento úkol se zdál nekonečný, neboť i přes mnohá zlepšení se černé skládky vytvářely znovu a znovu. Ukazovalo se, že je třeba vytvořit takový systém, který by občany motivoval k odvozu odpadu na předem určené místo a byl pro ně i ekonomicky akceptovatelný. Výhodou bylo, že představitelé města i jeho odborní pracovníci mohli vidět, jak systémy likvidace odpadů od občanů fungují v okolních státech, např. v Rakousku nebo ve Švýcarsku. Zejména návštěva Švýcarska v polovině 90. let přinesla cenné poznatky, včetně psychologie řadového občana ve vztahu k třídění, ze kterých se čerpá dodnes. Naši hostitelé nám tehdy řekli: „Nemyslete si, že fungující systém nám spadl z nebe. Své občany jsme museli k třídění odpadu 20 let vychovávat a činíme tak průběžně i nyní.“ Podle jejich slov jednak existují nový vývoj a trendy, ale vyrůstá i nová generace, které se musí principy správného nakládání s odpady dostat tzv. pod kůži. Zatím si u nás nedokážeme představit propagační nebo informační materiály typu „odpadový“ stolní kalendář na běžný rok obsahující přesný harmonogram svozu zbytkového komunálního odpadu ve městě se 17 000 obyvateli, který má na každý týden místo fotografie návod na likvidaci určitého druhu odpadu. Snahou však je, aby i v Čelákovicích byla v každém vydání měsíčníku Zpravodaje města dodávaného do čelákovických domácností věnována část k odpadovému hospodářství. Na základě zahraničních i tuzemských zkušeností jsme postupně vybudovali odpadový dvůr, na který občané mohou bezplatně odložit veškerý komunální odpad, včetně toho nebezpečného, a tam jej roztřídit (netýká se stavební sutě). Hleděli jsme na to, aby i občaStrana 109 (celkem 238)

né pracující mimo město mohli v podvečerních hodinách služeb odpadového dvora využít, proto je otevřen kromě pondělka celý týden až do pozdních odpoledních hodin. Vedle pravidelného provozu odpadového dvora uskutečňuje město dvakrát ročně o sobotách „výpravu za odpadem mezi občany“. Na předem určených a avizovaných lokalitách jsou v sobotu dopoledne rozmístěny kontejnery na několik druhů odpadů včetně obsluhy, která určuje a kontroluje správnost třídění odpadu. Tato služba je vhodná zejména na tzv. velkoobjemový odpad – odkládání starého nábytku apod. Další arénou je odpad, který slouží jako výchozí surovina – vedle kovů zejména papír a sklo. Ačkoli v posledních 15 letech stouplo množství odpadového papíru i skla kvůli nižšímu počtu zálohovaných lahví a většímu množství periodického tisku, propagačních letáků a papírového obalového materiálu v ČR vůbec, tradiční pobočky Sběrných surovin z měst téměř vymizely. Jednak přestávaly být ekonomicky rentabilní, ale také majitelé nemovitostí, kde byly sběrny umístěny, hledali lepší uplatnění. Souběžně s tím začaly konkurenční firmy umisťovat ve městech kontejnery na odpadový papír a sklo. I naše město v minulém desetiletí na tuto službu přistoupilo a využívá ji dodnes. Sběrné suroviny zde před několika lety ukončily provoz a jedinou komerční firmou zabývající se výkupem odpadu se stala pobočka podniku Kovohutě se zaměřením na kovový odpad. Samostatnou kapitolou jsou pak plasty tvořící stále výraznější podíl na komunálním odpadu (zejména nápojové obaly). V krátké době se ukázalo, že hlavně PET lahve mohou být docela zajímavou surovinou pro další zpracování. V Čelákovicích jsme tedy začali s jejich sběrem ve druhé polovině 90. let. Otázku, jak začít, vyřešil nápad tehdejších pracovnic odboru životního prostředí městského úřadu – začněme ve školách! Po vtipné propagaci se začalo soutěžit, která třída nasbírá nejvíce PET lahví a vydávaly se soutěžní kupony, tzv. peťoury. V Městském domě dětí a mládeže se následně uskutečnila „pouť“, na které byla soutěž vyhodnocena a předány ceny. Souběžně s akcí ve školách byly ve městě rozmístěny první kontejnery na PET lahve a začal tak sběr od občanů. V prvním roce se sebralo cca 8 tun PET lahví, avšak po několika letech jsme dosáhli roční výše cca 80 tun. Když si představíme, že jedna 1,5 litrová PET láhev váží cca 40 g, sebralo se okolo 2 mil. ks těchto lahví. To ale také znamenalo, že nastaly potíže s tříděním PET lahví pro účely dalšího odbytu – za účelem dalšího zpracování a ekonomicky přijatelného odbytu bylo třeba PET lahve vytřídit na čiré a barevné a slisovat je do balíků. Zpočátku se to dělalo ručně, jedinou mechanizací byl jednoduchý lis. Při menším množství se jednalo o práci nárazovou, pro kterou byli využíváni pracovníci Technických služeb, jednu dobu dokonce byli na třídění nasazování občané odsouzeni k alternativním trestům. Množství odpadů však směřovalo k tomu, aby byla instalována dotřiďovací linka včetně výkonného lisovacího zařízení. Linka má kapacitu 200 t/rok při jednosměnném provozu. Za účelem využití kapacity linky vznikla spolupráce s některými okolními obcemi a jejich plastový odpad se začal třídit v Čelákovicích. V regionu, ze kterého se svoz odpadů provádí, je cca 70 000 obyvatel. Strana 110 (celkem 238)

Uvedením dotřiďovací linky do provozu došlo následně ke změně způsobu sběru plastového odpadu. Nyní se v Čelákovicích sbírá a třídí veškerý plastový odpad včetně tetrapakových nápojových obalů, čemuž se přizpůsobila i osvětová kampaň. Přestože by provoz linky mohl být i třísměnný – třídicí linka je plně využita a zájem z okolních spádových obcí je velký – určité omezení však přináší velikost sběrného dvora, který slouží více účelům a musí zejména pokrývat potřeby města a jeho občanů. V současné době projde třídicí linkou ročně cca 400 tun plastových odpadů, z čehož se vytřídí cca 200 tun PET lahví, 50 tun dalších plastů a zbylých 50 tun odpadu skončí na skládce. Jde jednak o plasty, které nelze použít jako surovinu pro další zpracování (novodur apod.) a o plasty silně znečištěné, příp. ostatní odpad. V poslední době se šíří i sběr elektrotechnického odpadu. Občané na odpadový dvůr odkládají televizory, ledničky, počítače apod., celkem 9 druhů komodit. Tento odpad pak smluvně zajištěné firmy zdarma odvážejí k další likvidaci, resp. k demontáži a vytřídění dále využitelných komponent, zejména kovů. Nezanedbatelnou stránkou odpadového hospodářství s rozvinutým tříděním odpadů je jeho ekonomické stránka. Některý vytříděný odpad lze zpeněžit, za některý je nutno naopak platit (jedná se zejména o nebezpečný odpad). Tržby z řady komodit nejsou nijak závratné a ceny často kolísají. Zatímco v době cenové konjunktury některých zajímavých vytříděných odpadů je zájem privátních firem o odpad nevídaný, v době poklesu cen zájem odpadá a vytříděný odpad přestávají odebírat a občas je nutno jej odvézt na skládku zlikvidovat. To má nepřímý dopad v případě, že neexistují dostatečné skladové kapacity, a zároveň to má negativní vliv na to, jak veřejnost vnímá problematiku třídění. K té se tato informace dostává zkreslená – např., že vytříděný odpad se stejně vždy odveze na skládku. Velice těžko se pak vyvrací, že se nejedná o ojedinělou, objektivními okolnostmi krátkodobě vynucenou situaci; navíc tuto „antikampaň“ často i nepřímo podporují sdělovací prostředky poskytováním neúplných nebo neobjektivních informací. Odborní pracovníci města odhadují, že odpadové hospodářství města je z 1/3 dotováno z rozpočtu města. Zda je to hodně nebo málo, je otázkou stanovení priorit. Jsou města, která před časem rozhodla, že občané nebudou za likvidaci odpadu platit žádný poplatek. I když s vybíráním plateb za odvoz komunálního odpadu to není vzhledem k migraci obyvatel a platební nekázni některých z nich nikterak jednoduché, jsme toho názoru, že co je zdarma, toho si lidé příliš neváží. Je potřeba, aby si veřejnost uvědomovala cenu za likvidaci odpadu a tříděním byla motivována ke snižování nákladů. Zatím se můžeme pyšnit, že jsme ve třídění odpadů nejlepší, ale i to se může změnit v návaznosti na kriteriích hodnocení. Důležitější než první místo však bude skutečnost, zda se podaří množství vytříděného odpadu stále zvyšovat a tím šetřit surovinové zdroje naší planety.


Komunální sféra by i přes uvedené negativní jevy a vynaložené prostředky neměla na třídění odpadů rezignovat. Naopak – je potřeba vést nepřetržitou informační kampaň. Při naší exkurzi ve Švýcarsku jsme od kolegů slyšeli: „Nemyslete si, že to u nás bylo jednoduché. Občany jsme k třídění vychovávali 20 let a činíme tak stále“. A proto i my dále pracujeme. Tabulka 8: Některé technické a ekonomické údaje odpadového hospodářství města Čelákovice 2006 Množství odpadu odvezeného běžnými odpadovými nádobami:

Tun / rok

Papírový odpad

207

Skleněný odpad

133

Nebezpečný odpad shromážděný na odpadovém dvoře

15,5

Elektrotechnický odpad

2,9

Akumulátory

10,3

Monočlánky

0,7

Velkoobjemový odpad

279

Bioodpad

635

Tabulka 9: Rámcové finanční náklady odpadového hospodářství města Čelákovice za rok 2006 mil. Kč Tříděný odpad

1,187

Provoz sběrného dvora

2,475

Směsný odpad (domácnosti)

4,885

Smetky z čištění města

0,456

Likvidace černých skládek

0,051

Likvidace nebezpečného odpadu

0,164

Nákup nádob na tříděný sběr

0,178

Příjmy od občanů

4,284

Příspěvek od firmy EKOKOM

0,878

Příjmy za vytříděný odpad

2,1

Uvedené finanční náklady i příjmy jsou pouze orientační – další náklady jsou rozpuštěny v režii příspěvkové organizace města Technické služby, která naopak inkasuje i příjmy za některý vytříděný odpad. Příjmy za vytříděné PET lahve pokrývají při stávajících výkupních cenách náklady na provoz třídicí linky.


O Čelákovicích Město Čelákovice se nachází na břehu řeky Labe, necelých 30 km severovýchodně od centra hl. města Prahy. Má cca 10 500 obyvatel. Rozvoj města do dnešní podoby nastal po roce 1873, kdy byla zprovozněna železniční trať do Prahy, důležitá dopravní tepna mezi Prahou, Středním Polabím a východními Čechami. Čelákovice leží nedaleko dálnice Praha - Hradec Králové a rychlostní silnice Praha - Mladá Boleslav, což z města dělá satelit hlavního města Prahy – většina obyvatel dojíždí do hlavního města za prací nebo studiem. Přesto je ve městě několik významných strojírenských podniků (výroba obráběcích strojů), barevné metalurgie a výroby CD nosičů. Více než polovina bytů má tzv. sídlištní charakter. Ve městě probíhá v současné době intenzivní bytová výstavba. Vnitřní část města je zásobována teplem z centrálních kotelen, celé město je vybaveno rozvodem topného plynu. Ve městě jsou zastoupeny všechny druhy školských zařízení: mateřské a základní školy, gymnázium, odborná technická a průmyslová škola a České manažerské centrum. Pro další rozvoj osobností dětí a mládeže slouží Dům dětí a mládeže a Základní umělecká škola. Město je zřizovatelem knihovny, muzea a kulturního domu. Ve městě jsou dva stadiony, tenisové kurty a další sportoviště. Na severním břehu řeky Labe se rozkládá velký komplex lesů. V současné době probíhá v Polabí výstavba cyklostezek, některé z nich protínají i Čelákovice.

4.2.3 Vsetín – zkušenosti s obnovitelnými zdroji energie – využití solárních ohřevů teplé vody ve Vsetíně První instalací solárního systému na ohřev vody v budovách města je „Úprava ohřevu teplé vody v budově Měststkého úřadu Vsetín“ (kromě demonstračních projektů „Slunce do škol“). Na střechu budovy městského kina bylo osazeno celkem sedm vakuových trubkových kolektorů s přímým průtokem typu Viessmann Vitosol 200 D30, rozdělených na dva samostatné hydraulické okruhy. Solární okruhy jsou připojeny prostřednictvím deskového výměníku tepla typu Vitotrans 100 na sekundární okruh rozvodů teplé vody. Zde je nainstalován primární zásobníkový ohřívač teplé vody Vitocell 100 o objemu 300 litrů vody, který je dále propojen s akumulačním ležatým zásobníkem ohřáté vody o objemu 4000 litrů. Primární solární okruh je poháněn solární čerpací jednotkou Viessmann. Veškerá regulace je ovládána regulátorem. Základní technické parametry realizovaného systému:

instalováno 7 ks solárních panelů Vitosol 200 D30; celkem vyrobeno tepelné energie k 20. 6. 2005 2 529,733 kWh; Zařízení je v provozu celkem 160 dnů (889 hodin); Teplota kolektorů (20. 6. 2005 v 11hodin) 66,8oC; Strana 113 (celkem 238)

Teplota vody v solárním zásobníku 56,2oC; Celkem úspora energie proti stejnému období roku 2004, nepřepočítaná dle denostupňů (údaje nejsou k tomuto dni k dispozici) je celkem dle fakturačních údajů dodavatele tepla, kterým je Zásobování teplem Vsetín, a.s. 69,24 GJ; Celková roční úspora předpokládaná energetickým auditem je cca 177 GJ/rok. Instalací solárního systému podle projektové dokumentace byla získána úspora provozních nákladů ve výši cca 36 000,- Kč za rok. V roce 2006 v rámci projektu IIIA byly na základních a mateřských školách instalovány solární panely na ohřev TUV. Celková předpokládaná úspora energií na 3 základních a 5 mateřských školách je cca 120 MWh/rok.

Energie Slunce - výroba elektřiny Fotovoltaické systémy se v ČR zatím používají jen ojediněle a jejich přínos k celkové energetické bilanci je v současnosti velmi malý. Jejich využívání je v počátcích svého možného vývoje, tedy ve fázi demonstračních projektů a zvyšování povědomí. Do konce roku 2002 byly v ČR instalovány fotovoltaické systémy s výkonem přibližně 0,2 MW. Soukromí investoři se až na výjimky zaměřovali na malé ostrovní systémy. V posledních dvou letech bylo instalováno několik větších fotovoltaických systémů připojených k rozvodné síti, tzv. síťových fotovoltaických systémů. Pro odhady se používá hodnota roční sumy globálního záření; průměr pro celou ČR je přibližně 1081 kWh/m2. Fotovoltaický systém s instalovaným výkonem 1 kW je schopen v podmínkách ČR dodat ročně 800 až 1 000 kWh elektřiny.

Využití fotovoltaik ve Vsetíně Zatím jedinou instalací fotovoltaického systému, který instalovalo město Vsetín na budovách ve své správě je solární fotovoltaický systém umístěný na budově hájovny „Na Novém světě“ v Semetíně, kde má sídlo „Terénní vzdělávací středisko Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO)“. Je instalovaný na šikmou střechu budovy a připojený k elektrické rozvodné síti 230VAC. Fotovoltaické pole má rozměry 654/1310/40 má výkon 1400 Wp. Kromě toho byly fotovoltaické systémy instalovány i na všech základních školách ve Vsetíně v rámci projektu Ministerstva životního prostředí ČR „Slunce do škol“.


Obrázek 4: Fotovoltaický systém umístěný na budově EVVO s výkonem 1400 Wp

Energie větru Povětrnostní podmínky ČR umožňují ekonomicky výhodné využití větrné energie na dobrých lokalitách, které se nachází zejména v horských oblastech s nadmořskou výškou obvykle 500 m n. m. Rozvoj větrných elektráren je však ovlivňován jednak požadavky na ochranu přírody a jednak nepříznivými povětrnostními podmínkami (námrazou, bouřkami, srážkami), které silně omezují provoz elektráren v největrnějším období roku. V nižších nadmořských výškách je až na výjimky roční průměrná rychlost větru nízká, kolem 2 až 4 m/s. Výše uvedený poměrně úspěšný vývoj je však dílem několika posledních let. Příčinou neutěšené situace, která panovala na poli větrné energetiky začátkem nového tisíciletí, kdy původní instalovaný výkon klesl na téměř polovinu, byla špatná příprava projektů. Instalovaný výkon českých větrných elektráren činil v roce 2004 celkem 9 879 kW. Maximální celkový objem výroby ve všech provozovaných větrných elektrárnách lze nyní při střízlivém odhadu ročního využití 15 % (asi 1314 h/rok) odhadnout na 12981 MWh za rok. Vzhledem k údajům hydrometeorologického ústavu a větrné mapy České republiky není Vsetínsko v lokalitě vhodné pro provozování větších zdrojů elektrické energie vyráběné větrnými elektrárnami. Energie biomasy V přírodních podmínkách ČR lze využívat biomasu: odpadní, tj. rostlinné odpady, lesní odpady, organické odpady z průmyslové výroby, odpady ze živočišné výroby a komunální organické odpady, záměrně produkovanou k energetickým účelům, tj. energetické plodiny, fytomasu.


V ČR se biomasa nejčastěji spaluje, zejména lokálně, v individuálních kotlích. Z údajů je patrná ekonomická výhodnost spalování dřeva. Rozšířené je také využívání kotlů o výkonu nad 100 kW pro průmyslové aplikace nebo pro systémy centrálního zásobování teplem. Anaerobní metanová fermentace se v ČR využívá zejména ke stabilizaci čistírenských kalů a pro využití tepla v technologických procesech. Kromě toho se používá při čištění průmyslových odpadních vod a při získávání skládkového plynu. Komunální odpad se při výrobě bioplynu zatím neuplatňuje, ačkoliv v zemích EU se jeho využití intenzivně rozvíjí. Bioplynové stanice realizované u nás mají v tomto směru spíše pilotní charakter a jsou zaměřeny především na zvířecí fekálie. Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze - Ruzyni a na dalších pracovištích se v různých stanovištních podmínkách ověřují netradiční plodiny, které produkují vysoké množství biomasy z 1 ha. Ověřování jednoletých a vytrvalých plodin pro energetické účely na zemědělských půdách probíhá od roku 1996 formou přesných pokusů. V rámci schváleného projektu „Logistické centrum odpadů Mikroregionu Vsetínsko“ se počítá s výrobou biopaliva ve fermentačních kontejnerech. Základní komponenty biopaliva: biomasa, kaly z čistíren odpadních vod a dřevní štěpka. Cílem je spalovat biopalivo a tím pádem částečně nahradit zemní plyn. Zařízení na využití biomasy není doposud v budovách ve správě města instalováno

Energie vody Vodní elektrárny se na celkovém instalovaném výkonu v ČR podílejí přibližně 17% a na výrobě elektřiny necelými 4%. Technicky využitelný potenciál našich řek činí 3 380 GWh/rok, z toho potenciál využitelný v malých vodních elektrárnách (MVE) je 1570 GWh/rok. Potenciál současně využitý v MVE je přibližně 700 GWh/rok, tj. asi 45 %. (Česká republika se nachází na rozvodí tří moří a pramení zde řeky.) Vývoj výstavby MVE v ČR v uplynulém období ilustruje následující tabulka. Dokládá vzestupný trend výstavby MVE po roce 1990, avšak pokles zájmu o MVE v posledních pěti letech, jehož příčinou bylo i postupné obsazování výhodnějších lokalit.


Tabulka 10: Vývoj výstavby MVE v ČR Rok

Počet

do 1930 1980 1985 1990 1995 2000 2001

11 000 135 250 900 1 200 1 352 1 380

Instalovaný Roční výroba výkon (MW) (MWh) 150 200 000 10 30 000 20 80 000 65 170 000 200 500 000 268 660 000 275 710 000

V katastru města není možno instalovat nový významný zdroj výroby elektrické energie z vody. Ve městě jsou 2 vodní elektrárny, které provozují soukromí vlastníci.

Energie prostředí, geotermální energie, tepelná čerpadla Primární zdroje tepla pro využití energie prostředí a geotermální energie v ČR představuje "suché" zemské teplo hornin (zemní "suché" vrty), podzemní voda (vrty, studnice, zavodněné šachtice starých důlních děl), půdní vrstva (zemní kolektory) a vzduch. V lokalitách s největší hustotou zemského tepla v ČR (například na Ostravsku nebo v okolí obce Boží Dar v Krušných horách) je tepelný tok až 90 mW/m2. Pro úplnost je nutné dodat, že v lokalitách ležících v prvním ochranném pásmu lázní a minerálních vod (například v Karlových Varech) je absolutní zákaz provádění vrtů a čerpání podzemních vod. Ve druhém ochranném pásmu lázní a minerálních vod lze vrtat pouze s písemným povolením inspektorátu lázní a zřídel (ČIL) při Ministerstvu zdravotnictví ČR. Ve třetím ochranném pásmu je ohlašovací povinnost ČIL při vrtu do hloubky nad 30 m. V těchto lokalitách je využití zemského tepla hlubinnými vrty nemožné a nebo obtížné. Ze zařízení pro využití uvedené energie jsou na našem trhu nejběžnější kompresorová tepelná čerpadla (KTČ), která používají pístové i rotační kompresory zahraniční provenience. Mohou být dodávána se spalovacím nebo elektrickým motorem. Parametry jsou obvykle uváděny podle požadavků normy EN255.


Tabulka 11: Přehled tepelných čerpadel všech typů instalovaných v ČR Nárůst počtu Zvýšení výkonu Počet celkem (ks/rok) (kW/rok) (ks) 1990 12 162 12 1991 10 150 22 1992 19 260 41 1993 22 330 63 1994 20 260 83 1995 32 432 115 1996 50 675 165 1997 85 1 275 250 1998 175 2 630 425 1999 280 4 480 705 Zdroj: Geomédia, s.r.o. Rok

Výkon celkem (kW) 162 312 578 908 1 168 1 600 2 275 3 550 6 180 10 660

Pro chod tepelných čerpadel se u nás využívají zvýhodněné sazby za elektřinu. Pro domácnosti je to sazba D55 (C55), v níž jsou oproti klasickému elektrickému vytápění výrazně sníženy měsíční paušální platby a cena 1 kWh a je prodloužena doba nízkého tarifu z 20 h na 22 h denně. Díky této sazbě klesají provozní náklady i na ostatní elektrické spotřebiče v rodinných domech.

Využití tepelných čerpadel ve Vsetíně Tento systém vytápění se ve Vsetíně používá u mnoha rodinných domků. Jednou z instalací tepelného čerpadla v budovách ve správě Města Vsetín je tepelné čerpadlo systému země – voda v budově Hájovny „Na Novém světě“ v Semetíně, kde má sídlo „Terénní vzdělávací středisko EVVO“. Hlavním zdrojem tepelné energie pro vytápění objektu je tepelné čerpadlo. Jako bivalentní zdroj tepla slouží vestavěný elektrický teplovodní kotel o výkonu 3-6-9 kW. Zdroj tepla je zabezpečen potřebnou regulační technikou, která je dodávkou tepelného čerpadla. Pro ohřev TUV bude použit dvouplášťový zásobník o objemu 300 litrů teplé užitkové vody. Základní parametry tepelného čerpadla, na které byl vypracován projekt ústředního vytápění, jsou následující: 1. Výkon při 0°C / 35°C minimálně 10,7 kW (dle EN 255) 2. Příkon cca 2,2 kW 3. Maximální výstupní teplota 65°C Další instalace tepelného čerpadla využívajícího rozdílu teplot odpadních vod je použita v Městských lázních Vsetín.


V současné době se buduje v rámci projektu „Podnikatelský inkubátor Vsetín, Maštaliska“ tepelné čerpadlo odebírající nízkopotencionální teplo z 12 vrtů o hloubce cca 100 m. Předpokládaný výkon je 255 MW/h/rok na vytápění a 50 MW/h/rok na ohřev teplé vody.

Současný stav provozovaných systémů CZT na území města Vsetína Společnost Zásobování teplem Vsetín, a. s. provozuje ve Vsetíně 2 soustavy centrálního zásobování teplem (CZT město Vsetín, CZT průmyslový areál Jasenice) a 3 lokální zdroje tepla (Hrbová, Rokytnice a Stavařov). V CZT město Vsetín je hlavním zdrojem teplárna Jiráskova se dvěma plynovými kotli a dvěma kogeneračními jednotkami. Špičkovým a doplňkovým zdrojem je výtopna Ohrada s pěti plynovými kotli, z nichž 3 mají dvoupalivový systém. Soustava CZT město Vsetín s instalovaným tepelným výkonem 153 MW tak představuje 21 km tepelných rozvodů, 28 centrálních výměníkových stanic a 112 domovních předávacích stanic. V CZT Jasenice, které je součástí společnosti Zásobování teplem od roku 2000, je hlavním zdrojem parní uhelná kotelna se dvěma kotli na uhelný prach a centrální výměníkovou stanicí a jako špičková a záložní slouží plynová kotelna MZT se dvěma kotli Součástí CZT Jasenice s instalovaným tepelným výkonem 40 MW je 2,1 km teplovodních rozvodů a 4,1 km rozvodů páry. Roční objem prodaného tepla za celou společnost činí cca 500 tis. GJ, z toho bytové odběry představují cca 300 tis. GJ. Tabulka 12: Prodej tepla v GJ ve Vsetíně (Zásobování teplem Vsetín, a.s.) CZT město Rok

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Byty [GJ] 410 055 401 882 378 568 405 605 383 678 387 693 352 504 318 038 343 554 329 568 326 334 301 987 292 605

Ostatní (občanská CZT průmyslový vybavenost, prů- areál Jasenice [GJ] mysl) [GJ] 188 527 168 101 215 278 229 469 209 899 171 558 96 756 85 536 97 183 91 738 114 492 114 186 113 727

190 000 180 000 180 000 160 000 144 000 137 000 124 000 108 500 104 510 82 500 90 200 87 300 83 600

Celkem [GJ]

788 582 749 983 773 846 795 074 737 577 696 251 573 260 512 074 545 247 503 806 531 026 503 473 489 932


Budoucnost teplárenství bude ovlivňována zejména: úplnou liberalizací energetického trhu a globalizací světové ekonomiky; mezinárodními úmluvami o ochraně planety (snižování emisí skleníkových plynů, atd.); legislativou a energetickou politikou zemí EU (podpora využívání obnovitelných a netradičních energetických zdrojů, podpora kombinované výroby elektřiny a tepla, atd.). Důsledkem těchto vlivů bude zejména další intenzifikace a racionalizace teplárenství, integrace dodávek tepla jako služby do celých balíků služeb (spolu s dodávkami elektřiny, vody, komunikačních a informačních služeb, atd.). Ve zvýšené míře bude využíváno obnovitelných zdrojů energie, kogenerace, akumulace, měření a regulace. Nové systémy budou provozovány při nižších teplotách a tlacích, budou celkově flexibilnější, jejich doby výstavby či likvidací budou podstatně zkráceny. Budoucnost teplárenství lze charakterizovat slovy intenzifikace a zvyšování kvality. Do budoucna bude zapotřebí učinit v Jasenicích zásadní rozhodnutí co se týče stávajícího uhelného zdroje obj. 35, tj. řešit otázku jeho ekologizace, doplnění o kotel na spalování obnovitelných zdrojů energie nebo o kogeneraci. Lokální soustavu CZT Jasenice lze za jistých okolností rovněž propojit se soustavou CZT město.

Aktivity v úsporách energií Jestliže se hovoří o využití alternativních energií, pak je nutné hodnotit i energetickou náročnost např. staveb. V současné době se město připravuje na revizi stávajících, platných energetických auditů. S ohledem na stále rostoucí ceny energií, kdy nelze očekávat jakýkoliv klesající trend, se energetické úspory začínají výrazně promítat do ekonomiky organizací a návratnost vložených finančních prostředků se stává „dohlednou“. a) Energetické projekty na základních školách Realizace prvních demonstračních projektů zahrnujících komplexní energetickou modernizaci budov proběhly v ZŠ Rokytnice a ZŠ Luh podle energetických auditů zpracovávaných pracovníky České energetické agentury. Rekonstrukce zahrnovaly zateplení obvodového pláště budov kontaktním systémem, kde tepelným izolantem byl polystyren tloušťky 50 a 60 mm. Stavební práce proběhly v roce 1993. V následujících letech pokračovaly izolace jak fasád, tak stropů na ZŠ Ohrada a ZŠ Sychrov a na mateřských školách Sychrov, Rokytnice, Benátky a Na Kopečku. Součástí návrhů byly i výměny oken, které se postupně realizují.


b) Energetické audity V roce 2000 byly vypracovány první energetické audity zejména na školské budovy a v následujících letech se pokračovalo dále na dalších budovách v majetku města. Doporučení z energetických auditů se postupně realizují.

Připravované projekty a realizace obnovitelných zdrojů energie ve městě Vsetín Solární energie Solární teplo pro přípravu TUV V roce 2007 se očekává dokončení instalace solárních panelů na ohřev TUV na budovách škol a mateřských školek s celkovým výkonem 102 MWh/rok, který vytvoří úsporu energie ve výši 117,6 MWh/rok a snížení produkce CO2 ve výši 30 tis kg/rok.

Fotovoltaické panely – výroba elektrické energie V roce 2006 byly zpracovány Studie využití solární energie na plášti budovy MěÚ Vsetín – Svárov 1080 a Studie využití solární energie na ZŠ Ohrada. Tyto studie zjistily možnost realizace, která by měla vést k řešení zateplení budovy MěÚ Vsetín a produkci významného množství elektrické energie a jejího případného prodeje do rozvodné sítě (výkupní cena pro tuto energii je ERÚ stanovena na 13,2 Kč/kWh) Tepelná čerpadla V roce 2007 bude dokončen projekt „Podnikatelský inkubátor Vsetín, Maštaliska“, včetně instalace tepelných čerpadel o výkonu 255 kWh/rok pro vytápění a 50 kWh/rok pro ohřev TUV (systém země-voda) pro krytí spotřeby objektu. Dle Studie využití obnovitelných zdrojů energie ve městě Vsetín (Ing. Holub, 2005) jsou navržena tepelná čerpadla pro ZŠ Luh (650 kW) a ZŠ Ohrada (530 kW), jejichž realizace je však podmíněna realizací úsporných energetických opatření dle energetických auditů těchto budov. Odhadované celkové náklady jsou ve výši 56 mil Kč. Biomasa Pro následující rok je plánována v rámci schváleného projektu „Logistické centrum odpadů Mikroregionu Vsetínsko“ výroba biopaliva na bázi čistírenských kalů, kde základními komponenty je biomasa, kaly z ČOV a dřevní štěpka. Na základě spolupráce mezi městem Vsetín a Zásobování teplem Vsetín, a. s. bude toto palivo spalováno v nově rekonstruované kotelně s plánovaných výkonem 3,62 MW pro spalování biomasy (12 tis. t/rok) a doplňujícím zdrojem bude spalování 7,7 t uhlí/rok. Zdroj bude napojen na CZT a dojde k úspoře ve spotřebě fosilních paliv pro přípravu


tepla. Plánovaná výroba tepla z biopaliva je ve výši 88 tis. GJ/rok a elektrické energie 1920 MWh/rok. Do budoucna město uvažuje s výstavbou bioplynové stanice pro zpravování odpadů z živočišné výroby (odhadované množství 10 tis. t/rok) a využití získaného bioplynu pro výrobu tepla i elektrické energie (výkupní cena elektrické energie z bioplynu 2,98 Kč/kWh). Pro udržitelnou dopravu je možné také uvažovat o výrobě biopaliva z odpadních olejů, biomasy a dalších zdrojů, kdy tato technologie již funguje ve městě Güssing, se kterým má město Vsetín uzavřenou smlouvu o vzájemné spolupráci. Vodní energie Ačkoliv dle již zpracovaných studií není město Vsetín vhodným místem pro uplatnění vodních elektráren, prověří město možnost užití nových typů malých vodních elektráren, které pracují na jiných než klasických principech. Energie větru Také větrná energie není doporučeným zdrojem obnovitelných zdrojů energie pro Vsetínsko, ale lze uvažovat o investici do větrných elektráren v jiných, příhodnějších oblastech. Tento obnovitelný zdroj bude významně podporovaným ze strany státu (výkupní cena elektrické energie z tohoto zdroje je 2,46 Kč/kWh).

Spolupráce města a účast na dalších projektech -

-

spolupráce se společností PORSENNA, o.p.s. a účast v projektu MODEL, který se týká energetického managementu ve městech a obcích; spolupráce se společností SEVen, o.p.s. a účast v projektu BALANCE, který se týká udržitelné energetiky města a jejího vyhodnocení v rámci mezinárodního srovnání a stanovení tzv. European energy award (hodnocení EEA); spolupráce s ostatními městy prostřednictvím Národní sítě zdravých měst a přenos dobrých příkladů a zkušeností z praxe.

Městské energetické a poradenské středisko (MEPS) Městské energetické a poradenské středisko (MEPS) České energetické agentury (CEA) ve Vsetíně poskytuje bezplatné poradenství pro občany, zástupce státní správy, podniky a drobné podnikatele v oblasti úspor energie a zlepšování životního prostředí. Poradenské středisko nabízí zájemcům o tuto problematiku nad rámec svých bezplatných konzultací i možnost bezplatného vypracování energetického průkazu rodinného domu. Strana 122 (celkem 238)

Podmínkou je nutnost vyplnit dotazník o technickém řešení zmiňované stavby. Podle těchto nezbytných údajů budou vypočítány tepelně technické vlastnosti obvodových konstrukcí i s teoretickou roční spotřebou tepla na vytápění. Provedeno bude také porovnání vytápění různými druhy paliv, tepelnými čerpadly, kondenzačními plynovými kotli apod. Každý, kdo vyplní tento technický dotazník, obdrží energetický štítek navržený tak, aby jednoduše a úsporně obsahoval nejdůležitější data z pohledu energetické náročnosti budovy. Jedná se o obdobu štítku, běžně uváděného u elektrospotřebičů, klasifikovaných do kategorií A až G (od úsporných po neúsporné). Každý si potom sám může snadněji a přesněji vyhodnotit, jak hospodárně svůj dům vytápí. Obdržené údaje povedou k ekonomickým úvahám, jak postupovat při hledání možných úspor ve vytápění celého objektu a napomohou při rozhodování, která rentabilní stavební opatření za tímto cílem uskutečnit. Graf 8: Počet návštěv a konzultací v Městském energetickém poradenském středisku Počet návštěv a konzultací MEPS od ledna 2005 do května 2006 12

11 11 10

9 9

8

8

8

8

8

7

7

7

6

6

6

6

6

6

6

6

5 5 4

3 3 2 1 0 I.05

II.05

III.05

IV.05

V.05

VI.05

VII.05 VIII.05

IX.05

X.05

XI.05

XII.05

I.06

II.06

III.06

IV.06

V.06

Záměry do budoucna Dne 31. 3. 2006 navštívili zástupci našeho města v čele s panem starostou v rámci projektu C2ENET město Güssing. Město Güssing leží ve spolkové zemi Burgenland (hlavní město Eissenstadt). Celkový počet obyvatel je okolo 11 000 včetně integrovaných obcí. Před patnácti lety, na základě bilance a hledání priorit, stanovila zdejší radnice strategický plán tak, aby založila nejen nosný image regionu, ale hlavně vytvořila pracovní příležitosti v nejzaostalejším, především agrárním regionu Rakouska. Koncepci tvořila základní filosofická myšlenka – proč využívat paliva a suroviny ze zahraničí, když lze mnohem efektivněji využívat zdejší – obnovitelné zdroje energie s tím, že finanční prostředky zůstanou v regionu. Z tohoto důvodu bylo založeno Evropské centrum obnovitelných energií, které se především soustředilo na projekty s důrazem na využití místních, dostupných zdrojů energie, hlavně biomasy a současně byly realizovány projekty ve spolupráci s TU Vídeň. Strana 123 (celkem 238)

Během krátké návštěvy byly shlédnuty tyto technologické celky: − spalovna štěpky (spalováním štěpky a drtin z buku a dubu je zajišťován výkon elektrárny 2 MW výroby elektřiny a 4,5 MW (16 TJ) výroby tepla. Princip je založen na zplyňování dřevní hmoty s následným dospálením; − výroba bionafty z použitých rostlinných olejů (z řepkového oleje a zbytkových olejů např. po fritování je vyráběna katalytickou reakcí bionafta, a to vytěsněním glycerínu (jako pojidla) metanolem. Celková produkce je 8500 t bionafty. Jedná se o bezodpadovou technologii (1:1) vzhledem k tomu, že vzniká jako vedlejší produkt glycerin a odfiltrované hrubé části jsou zkrmovány v živočišné výrobě nebo spalovány; − Bioplynová stanice Strem, která využívá potenciál biomasy z okolní krajiny v celkovém množství 11 tis. tun. Vyrobený bioplyn je jímán do zásobníků a spalován s tím, že se celkově vyrobí hodinově 500 kW (dostatečné pro 1200 domácností) elektrické energie a 600 kW tepla (vytápí 40 domů). Během listopadu 2006 byla uzavřena mezi Městem Vsetín a EEE Güssing Dohoda o kooperaci pro síťová partnerství, o spolupráci při využívání obnovitelných zdrojů energie a posilování regionálního hospodářského potenciálu zúčastněných regionů. Partneři se zavázali spolupracovat hlavně v těchto oblastech: − příprava společných projektů, které budou financovány z národních i nadnárodních programů; − realizace výzkumných projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie a rozvoje území; − příprava a provádění konferencí, seminářů a workshopů; − výměna knot-how v oblasti obnovitelných energií; − iniciování pilotních projektů a rozpracování úspěšných konceptů; − vypracování celkových energetických koncepcí regionů; − vybudování centra pro obnovitelné energie u každého kooperačního partnera; − posílení malých a středních podniků stejně jako posílení inovací. Tato dohoda je podkladem pro účast v projektu CIRCE, který vyhlašuje rakouská Obchodní komora ve Vídni. Podle vzoru Güssingu město Vsetín přijalo nového pracovníka na pozici „manažer centra obnovitelných energií“.


4.2.4 Vsetín – zkušenosti s obnovitelnými zdroji energie – centralizované zásobování teplem ve Vsetíně – historie a současnost Historie dálkového vytápění ve Vsetíně Vznik centralizovaného zásobování teplem (dále CZT), jinak řečeno „dálkového vytápění“ nebo podle nynější terminologie též „teplárenství“, lze ve městech obdobné velikosti jako je Vsetín zaznamenat v šedesátých letech minulého století. Rozvoj CZT byl vyvolán budováním panelových sídlišť a nástupem ušlechtilých paliv (topných olejů a později i zemního plynu). V rámci této etapy vznikaly soustavy se sídlištními kotelnami případně výtopnami. Následující 70. a 80. léta lze charakterizovat jako éru sídlištních výtopen, které se vyznačovaly celkovým technickým zaostáváním, projevujícím se absencí prvků měření a regulace, zachováváním technologie klasických předávacích stanic a pokračováním ve výstavbě sítí v kanálovém provedení. V roce 1992 byla založena akciová společnost Zásobování teplem Vsetín, která vznikla v první vlně kupónové privatizace privatizací majetku Bytového podniku Vsetín a části majetku podniku MEZ Vsetín. Tato společnost získala do majetku zařízení pro výrobu a rozvod tepla s celkovým instalovaným výkonem zdrojů zhruba 170 MW (včetně v roce 1992 dokončeného nového kotle o výkonu 58 MW) s roční výrobou tepla téměř 700 tis. GJ. Se vznikem nové společnosti byla zahájena postupná rekonstrukce a modernizace stávající technologie výroby tepla a rozvodů tepla. Cílem bylo propojit primární rozvody jednotlivých lokálních výtopen v celém městě a vytvořit jednu soustavu s hlavním zdrojem – výtopnou MEZ a sezónním (špikovacím) zdrojem – výtopnou Ohrada. Dále zavést jednotný regulační systém na zdrojích a jednotlivých výměníkových stanicích, který by zajišťoval bezobslužný provoz výměníkových stanic. Podle konkrétních podmínek byly postupně rušeny uhelné kotelny, které byly přebudovány na výměníkové stanice. Uhelné zdroje v lokalitách mimo dosah sítí CZT byly plynofikovány. V rámci takto stanovených cílů bylo postupně realizováno: − − − − −

Odstavení uhelné výtopny Luh II v roce 1992. Odstavení uhelné kotelny Rybníky – Astra v roce 1993. Plynofikace uhelné kotelny Hrbová v roce 1996. Odstavení uhelné kotelny Luh 3 v roce 1997. Připojení 9 bytových domů v centru města (lokalita Trávníky) k CZT a odstavení 9 uhelných kotelen v roce 1996 (realizováno ve spolupráci s městem Vsetín). − Připojení 14 bytových domů v centru města (lokalita „Stará kolonka“) k CZT a odstavení 14 uhelných kotelen v roce 1997 (realizováno ve spolupráci s městem Vsetín). − Rekonstrukce a modernizace všech centrálních výměníkových stanic v soustavě CZT.


Lze konstatovat, že v roce 1997 byly všechny zdroje tepla provozované společností Zásobování teplem Vsetín plně plynofikovány. Z lokálního hlediska znamenala tato skutečnost značný přínos pro kvalitu ovzduší ve městě Vsetíně, kterou pocítili a ocenili všichni obyvatelé, zvláště pak v samém centru města (viz graf na další stránce). Situaci odstavování lokálních kotelen, které výrazně zhoršovaly kvalitu ovzduší ve městě, zobrazuje následující mapa části města Vsetín. Kroužek s číslem vyjadřuje rok a umístění lokální kotelny. Pokud kotelna vytápěla více jak jeden bytový dům, je tmavě vyznačena plocha, kterou zrušená kotelna dálkově vytápěla. Obrázek 5: Mapa zrušených lokálních kotelen

V následujícím grafu je zobrazen vliv rušených lokálních kotelen na kvalitu ovzduší ve městě (prach – PM 10, oxid siřičitý – SO2).


Graf 9: Průměrná roční koncentrace PM 10 a SO2 Průměrná roční koncentrace PM 10 a SO2 v období 1995-2005 (ug/m3)

90,0 80,0 70,0

PM 10

60,0

SO2

50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 95

96

97

98

99

00

01

02

03

04

05

Výkony v GJ pro „CTZ město“ (zahrnuje síť bývalého bytového podniku a podniku MEZ Vsetín) a „CTZ Jasenice“ zobrazuje následující tabulka a graf. Tabulka 13: Prodej tepla v GJ

Rok

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

CZT město CZT Jasenice CZT průmysloOstatní Byty (občanská vyba- vý areál Jaseni[GJ] venost, průmysl) ce [GJ] [GJ] 410 055 188 527 190 000 401 882 168 101 180 000 378 568 215 278 180 000 405 605 229 469 160 000 383 678 209 899 144 000 387 693 171 558 137 000 352 504 96 756 124 000 318 038 85 536 108 500 343 554 97 183 104 510 329 568 91 738 82 500 326 334 114 492 90 200 301 987 114 186 87 300 292 605 113 727 83 600

Celkem Celkem [GJ] 788 582 749 983 773 846 795 074 737 577 696 251 573 260 512 074 545 247 503 806 531 026 503 473 489 932


Graf 10: Grafické zobrazení prodeje tepla v GJ v celém městě Vsetíně 900 000 800 000 700 000 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

4.2.5 Projekt Balanced EU Město Vsetín jako první v České republice prostřednictvím projektu C2ENET zahájilo práce na projektu BALANCED EU, což je projekt srovnání energetické výkonnosti evropských měst. Tento projekt je podporován Evropskou unií. Poprvé jsme se s prezentací seznámili na konferenci v Innsbrucku na WGM v rámci C2ENET. V příloze tohoto handbooku uvádíme povinná data nutná pro přihlášení a účast v tomto projektu.


4.3 Management vodního hospodářství 4.3.1 Údaje o aktuálním vývoji společnosti VaK Vsetín, a.s. Úvodem Společnost Vodovody a kanalizace Vsetín, a.s. vznikla v prosinci roku 1993 privatizací. Podstatnou část akcií vlastní obce a města okresu Vsetín, kde je její hlavní působnost.

Výroba a dodávka pitné vody V roce 2006 byla průběžně zabezpečena výroba i stabilní dodávka pitné vody všem smluvním partnerům. K ojedinělým a krátkodobým výpadkům docházelo pouze při haváriích a následných opravách na vodovodní síti a přípojkách. V roce 2006 bylo provedeno celkem 324 oprav vodovodních řadů a přípojek. Hlavním výrobním zdrojem pitné vody je Úpravna vody Karolinka, jejíž podíl na celkové výrobě je 60 %. V roce 2006 proběhl zkušební provoz a v prosinci byla uvedena do trvalého provozu stavba „Prameniště Rožnov pod Radhoštěm – obnova jímání technologického zařízení“. V závěru roku byla zahájena stavba „Rekonstrukce a automatizace provozu vodního zdroje a čerpací stanice Vsetín – Ohrada“.

Tabulka 14: Výroba vody ve zdrojích společnosti v letech 2004 – 2006: Hlavní zdroje ÚV Karolinka ÚV Valašské Meziříčí ČS Vsetín - Ohrada ČS Rožnov pod Radhoštěm ČS Kelč Hlavní zdroje celkem Malé zdroje celkem Celkem za společnost

Podíl v % 2005 56,8 9,2 22,3

Výroba vody v tis. m3 2004 2005 2006 5 133 4 511 4 875 524,5 728 654 1 449,9 1 775 1 498

2004 61,4 6,3 17,4

1 049,0

720

888

12,5

9,1

10,9

27,1 8 183,5 174,5 8 358,0

26 7 760 181 7 941

27 7 942 200 8 142

0,3 97,9 2,1 100,0

0,3 97,7 2,3 100,0

0,3 97,5 2,5 100,0

2006 59,9 8,0 18,4


Tabulka 15: Počet poruch na vodovodech vodovodní řady vodovodní přípojky Ostatní (elektro, silnoproud+slaboproud) celkem

2004 174 137 193 504

2005 221 163 181 565

2006 203 121 162 486

výměny vodoměrů

3 323

3 864

3 911

Roční přehled o provozu vodovodů Počet zásobovaných obyvatel vzrostl oproti roku 2005 o 785 a počet vodovodních přípojek o 629. V roce 2006 bylo vyrobeno o 2,5 % pitné vody více než v předcházejícím roce, objem fakturované vody včetně vody předané vzrostl o 1,8 %. Objem nefakturované vody se mírně zvýšil o 0,5 % na 21,5 %, podobně i ztráty vody v trubní síti z 16,4 % na 17 %. Poklesla spotřeba domácností, specifická spotřeba vody na obyvatele a den je 87,5 l.

Tabulka 16: Přehled o provozu vodovodů v letech 2004 - 2006 měrná 2004 Ukazatel jednotka počet obyvatel zásobovaných vodou* obyvatel 104 386 počet obcí zásobovaných vodou počet 52 počet vodovodů* počet 52 délka vodovodní sítě km 729 počet vodovodních přípojek ks 17 842 délka vodovodních přípojek km 218 počet osazených vodoměrů ks 17 772 počet vodojemů ks 78 3 akumulační objem vodojemů* m 42 929 kapacita zdrojů podzemní vody* litrů/s 184 počet úpraven pitné vody* počet 16 kapacita úpraven pitné vody litrů/s 280 3 voda vyrobená celkem tis m 8 358 voda předaná tis m3 1 334 3 voda fakturovaná přímo odběratelům (vodné) tis m 5 240 z toho fakturované domácnostem tis m3 3 571

2005

2006

103 473 53 53 739 18 256 223 18 192 78 42 929 184 3 345 7 941 1 140 5 137 3 404

104 258 52 52 739 18 885 229 18 773 78 42 929 184 3 345 8 142 1 222 5 167 3 329

* v roce 2004 došlo ke změně metodiky majetkové a provozní evidence dle zákona o vodovodech a kanalizacích


Graf 11: Vyrobená voda a počet napojených obyvatel

Graf 12: Vývoj specifické spotřeby vody 200 180

48

46

44

46

45

45

48

54

120

54

61

71

140

100

96

91

94

92

92

94

90

87

40

90

60

91

80

101

litrů / osobu a den

160

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

20 0

domácnosti

ostatní


Kvalita pitné vody Kvalita pitné vody byla kontrolována průběžně při výrobě i distribuci podle „Programu odběru vzorků“. Nejstabilnější jakost pitné vody je v největších zdrojích společnosti Úpravně vody Karolinka a prameništi Vsetín – Ohrada a v Úpravně vody Rožnov pod Radhoštěm. Distribuční síť, která je napojena na Skupinový vodovod Stanovnice dodává pitnou vodu s téměř 100 % zabezpečením ukazatelů jakosti. Ojedinělé závady zejména v ukazatelích zákalu a železa jsou většinou spojeny s prováděnými opravami vodovodní sítě, poklesy tlaku anebo delší dobou zdržení pitné vody v koncových místech sítí. V případě nálezu nevyhovujících ukazatelů jsou prováděna nápravná opatření – odkalování sítě, úprava dávek desinfekce a následná kontrola. Obsah dusičnanů v hlavních zdrojích společnosti je trvale pod doporučenou hodnotou 15 mg/l. (tzv. kojenecká voda). Pouze u čtyř lokálních vodovodů (Kladeruby, Vysoká, Lhota u Choryně a Kunovice) je tato hodnota mírně překročena.

Odvádění a čištění odpadních vod V průběhu roku 2006 byly převzaty do provozování a zkušebního provozu kanalizační sítě a objekty ČOV, čerpacích stanic a dešťových zdrží, vybudovaných v rámci projektu Čistá řeka Bečva.

Odvádění odpadních vod Středisko kanalizací provozuje kanalizační sítě v 5 městech a 10 obcích okresu Vsetín. Délka provozované kanalizační sítě se zvýšila o 162 km (z toho projekt Čistá řeka Bečva 159 km), střediska kanalizací provozují celkem 399 km kanalizačních sítí, 111 km kanalizačních přípojek, které odvádí odpadní vody od 87 549 obyvatel. Pro zjištění technického stavu stávajících kanalizací byl proveden monitoring kanalizačních sítí vlastním kamerovým vozem v délce 32 km. Zvýšil se rozsah zaměřených kanalizačních sítí na 348 km, což představuje 87 %.


Oprava a údržba kanalizací Tabulka 17: Oprava a údržba kanalizací kanalizační řady, šachty čištění přípojek délka čištěné kanalizace (km) délka monitorované kanalizace (km) počet hotovostních zásahů délka provozované kanalizace (km)

2004 114 278 22,2 12 35 234

2005 72 253 13,5 55,1 40 237

2006 99 404 15,5 112 28 399

Čištění odpadních vod V roce 2006 provozovala společnost 13 čistíren odpadních vod (ČOV), z toho 3 ČOV ve velikostní kategorii nad 10 000 ekvivalentních obyvatel (EO). Pět ČOV je v majetku společnosti (Vsetín, Zašová, Kelč, Babice, Hutisko-Solanec), druhým významným vlastníkem je Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko (Velké Karlovice, Halenkov, Valašské Meziříčí, Zubří, Lidečko, Hovězí). V průběhu roku nebyly překročeny emisní limity znečištění v čištěných a vypouštěných odpadních vodách a jejich kvalita odpovídala požadavkům vodohospodářských rozhodnutí. Celoroční množství vyčištěných a vypuštěných odpadních vod bylo o 9,6 % vyšší než v roce 2005, podíl fakturovaných vod činil 50 %. V závěru roku byly do zkušebního provozu uvedeny nové stavby projektu Čistá řeka Bečva - ČOV Lidečko a Hovězí a rekonstruované ČOV Valašské Meziříčí, Zubří, Halenkov a Velké Karlovice.

Tabulka 18: Kanalizace a ČOV – vybrané technologicko provozní údaje Ukazatel

měrná jedn.

počet obyvatel napojených na veřejnou kanalizaci počet z toho čistírnami odpadních vod počet počet čistíren odpadních vod počet kapacita čistíren odpadních vod m3/den délka stokové sítě (bez přípojek) km počet kanalizačních přípojek ks délka kanalizačních přípojek km

2004

2005

2006

80 161 80 161 12 43 148 234 8 049 102

80 569 80 569 12 43 148 237 8 186 104

87 549 87 549 13 39 477 399 8 899 111


množství odpadních vod vypouštěných do veřejné kanalizace (fakturovaných) množství čištěných odpadních vod poplatky za vypouštění odpadních vod do vodních toků kaly produkované z ČOV (sušina)

tis. m3

5 580

5 408

5 326

tis. m3

9 645

9 717

10 648

tis. Kč t/rok

942 1 285

572 1 466

519,5 1 485

14,0

140

12,0

120

10,0

100

8,0

80

6,0

60

4,0

40

2,0

20

0,0

tisíce obyvatel

miliony m3

Graf 13: Množství čištěných odpadních vod a počet obyvatel napojených na kanalizaci

0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Množství čištěných odpadních vod Počet obyvatel napojených na veřejnou kanalizaci

Laboratoře Laboratoř společnosti je akreditovaná Českým institutem pro akreditaci (ČIA) jako zkušební laboratoř 1441 s číslem osvědčení 558/2006, platnost do 30. 11. 2007. Laboratoř provozuje systém jakosti podle normy ČSN EN ISO/IEC 17025:2005. Pro matrici pitná, povrchová a odpadní voda je laboratoř akreditována pro zkoušky v rozsahu základního chemického, mikrobiologického a hydrobiologického rozboru. Ostatní zkoušky (speciální organická a anorganická – těžké kovy, PAU, těkavé organické látky a jiné), náročné na technické a přístrojové vybavení, jsou zabezpečovány u externích laboratoří s příslušným oprávněním. V roce 2006 bylo celkem odebráno a analyzováno 2 104 vzorků pitné vody, surové vody a vzorků z technologické kontroly výroby, což představuje 16 789 jednotlivých laboratorStrana 134 (celkem 238)

ních stanovení. Na úseku kontroly čištění odpadních vod bylo odebráno 2 057 vzorků, ve kterých bylo provedeno 11 929 jednotlivých laboratorních stanovení.

Tabulka 19: Investice v roce 2006 – použití investičních prostředků účel použití (tis. Kč) investiční akce a rekonstrukce majetku pořízení dopravních a mechanizačních prostředků nákup strojní techniky laboratorní a měřící přístroje výpočetní technika pozemky celkem

2004 41 372 5 148

2005 116 717 2 892

2006 56 528 7 332

910 86 2 119 345 49 980

3 837 0 301 92 123 839

193 0 986 0 65 039


5 Další příklady dobré praxe a inspirace 5.1 Oradea – strategie – projekty 5.1.1 Strategie omezování ztrát v systému dodávek pitné vody Cílem monitorování vodních ztrát je jejich omezení na přijatelnou technickou a hospodářskou úroveň (ztráty pod 15 % znamenají obrovské náklady). Omezení ztrát znamená nárůst objemu využitelné pitné vody, což umožňuje rozšířit dodavatelskou vodovodní síť s cílem pokrýt dodávkami větší oblast. Tato strategie byla použita u všech projektů obnovy veřejné vodovodní sítě.

Životní prostředí a strategie ochrany kvality vody − zlepšení kvality dodávané pitné vody a vody vypouštěné prostřednictvím vybavení příslušných laboratoří a s jejich akreditací, − ochrana řeky Crisul Repede přesměrováním odpadních vod vypouštěných do dešťové kanalizace do nových domácích kanalizací, − ochrana půdy a zajištění kanalizace pro všechny odpadní vody ve znečištěné oblasti. Strategie kvality služeb − přístupnost a transparentnost vůči zákazníkům, − poskytování slev na měřiče záznamů a možnost placení účtů, − zlepšení kvality služeb realizací několika provozních opatření v souladu s normami ISO 9001, ISO 14001 a OH SAS 18001. 5.1.2 Rozvojová strategie prováděná rozšířením dodávek vody a kanalizační sítě Kapacita dodávek pitné vody byla spočtena na úroveň spotřeby cca 480 l na osobu a den. Poté, co byl realizován program obnovy druhotné sítě pitné vody a přípojných měřidel, průměrná spotřeba výrazně klesla. V současnosti se pohybujeme v průměru okolo 170 l na osobu a den. Díky výše uvedenému a také kvůli omezení vodních ztrát jsme se v produkci vody dostali do kladných čísel. Abychom na této úrovni zůstali, sestavila společnost strategii, jež by měla přilákat nové zákazníky. Vodohospodářská společnost Oradea bude jako regionální provozovatel koordinovat rozšíření veřejných dodávek vody a kanalizační síť pomocí projektů rozvoje infrastruktury


veřejných služeb. Ty budou financovány z nevratných dotací poskytnutých Evropskou unií.

5.1.3 Čerpací stanice Celková čerpací kapacita: 2 100 l / sek. V rámci druhé fáze Programu rozvoje obecních služeb (MUDP II) se podařilo zajistit vybavení pěti čerpacích stanic novými elektrickými pumpami, které jsou monitorovány a řízeny jednotkou řízenou dispečerem. Ten neustále dohlíží nad funkčními parametry čerpacích stanic (tlak, proud, hladina vody v zásobnících, dávkování chloru) a pokud je to potřeba, dává příkazy k modifikaci parametrů.

5.1.4 Distribuční systém pitné vody Pomocí programu MUDP II se nám podařilo obnovit distribuční systém pitné vody (132 km druhotných sítí, 42,5 km hlavních sítí a 77 plně automatizovaných přetlakových vodáren), monitorování distribučních sítí a měření u domů zákazníků (2 581 měřičů vybavených čtecími daty připojených na přípojky domů). V období let 2007 – 2010 budou vyměněny staré pouliční azbestovo-betonové sítě (161 km) spolu se souvisejícími olověnými napojeními (9 867 přípojek), to vše v rámci projektu za 37 756 186 Euro. Domy budou vybaveny připojovacími měřidly, tak aby byl zajištěn přenos informací na centrální jednotku s dispečerem, aby bylo dosaženo centralizovaného počítačového monitorování dat za účelem vyúčtování služeb.

5.1.5 Kanalizační systém Program ISPA se ve městě Oradea právě realizuje V roce 2001 vodohospodářská společnost obdržela dotaci na projekt „Obnova kanalizačního systému a čističky v Oradei, Rumunsko“, který má tři hlavní cíle: − obnovu kanalizace v Oradei v délce 60,68 km, tj. 130 ulic, − obnova Oradey v místě 1,5 km dolů po řece na pravém břehu řeky Crisul Repede, − technická podpora realizace projektu a dohledu na pracemi. Práce se realizují v letech 2004 – 2008.

Výsledky projektu ISPA


− zajištění odvádění odpadních vod ve městě Oradea, − omezení obrovského znečištění řeky Crisul Repede, − omezení úrovně znečištění vnitřních povrchových vod, − − − −

zlepšení účinnosti čističky odpadních vod, zlepšení technických postupů v čističce, omezení provozních nákladů, zajištění odvádění odpadních vod pocházejících z Oradei a okolních obcí, které patří k metropolitní oblasti.

5.1.6 „Rozšíření vodních a kanalizačních sítí ve městě Oradea“ Aby byly zajištěny dodávky vody a kanalizace pro všechny obyvatele města Oradea, financovala vodohospodářská společnost projekt s výše uvedeným tématem. Práce jsou právě probíhají a jsou schváleny na tyto technické a hospodářské indikátory: investiční hodnota 48 823 034 Euro, rozšíření vodní sítě 108,27 km, rozšíření domácí kanalizační sítě 140,704 km, rozšíření dešťové kanalizace 99,582 km, zajištění výroby 5 500 připojení a 7 800 nových připojení.

5.1.7 Řízení ztrát Pro vaši informaci: − po obnově distribuční vodovodní sítě (175 km) v rámci programu MUDP II klesly ztráty vody o 10 %, − obnovou azbestovo-betonové sítě (116 km) se očekává další 10 % úspora ztrát vody, − identifikací a odříznutím falešných zákazníků ztráty klesly o 0,5 % − automatizace a počítačové monitorování distribučního systému vedlo k eliminaci velkých rozdílů v tlaku vody a v souladu s tím k redukci počtu škod. 5.1.8 Další kroky − obnova přibližně 100 km distribuční sítě z litého železa, která už přesáhla předpokládanou životnost. Po realizaci tohoto projektu se předpokládá další pokles ztrát o 10 %. − do roku 2010 výměna 10 000 přípojných měřidel třídy B za nové, třídy C, − zavedení matematického modelu za účelem hydraulické optimalizace sítě, − rozdělení systému do různých sektorů, zaměřených na


-

omezení počtu zákazníků, na které dopadalo programové nebo náhodné přerušení dodávek vody,

-

zajištění hydraulické rovnováhy sítě využívající automatické armatury na základě analýz vycházejících z matematických modelů.

5.2 Město SZIGETSZENTMIKLÓS 5.2.1 Průzkum sídelního a životního prostředí Analyticko pilotní projekt Dle 6. enviromentálního akčního programu EU, jehož jedním z hlavních cílů je správa ochrany životního prostředí a zdraví, je nezbytné k lepší kvalitě života přispívat pomocí integrovaného přístupu soustředícího se na urbanizované oblasti. Dále je cílem přispívat k vyšší úrovni kvality života a sociálního blaha obyvatel tím, že znečištění životního prostředí nezvyšuje škodlivé působení na lidské zdraví a životní prostředí a v podpoře udržitelného urbánního rozvoje. Kvůli změnám v lidských zvycích a kultuře je náš životní prostor stále více odtržený od přírody a je víc a víc směřuje do měst a obcí. Proto by snaha o zlepšení zdraví a životního prostředí měla být primárně zacílena na urbánním prostředí. V souladu s 6. environmetálním akčním programem provedlo město Szigetszentmiklós v rámci projektu C2ENET výzkum mezi svými obyvateli. S použitím informací z výzkumné analýzy bylo cílem výzkumu bylo precizněji určit budoucí environmetílní úkoly a investice, stejně jako zlepšit kvalitu životního prostředí obyvatel v souladu s jejich potřebami. Tak mohou principy Místní Agendy 21 obstát a mohou vést k realizaci urbánních pravidel, která jsou otevřenější než ta současná. Stejně tak mohou vést ke zvýšení aktivit občanských a nevládních organizací a celkově k posílení odborného veřejného názoru. K položení základů koncepce urbánního rozvoje města se v roce 2003 uskutečnil dotazníkový výzkum mezi obyvateli města Szigetsenmiklós. Během této studie město provedlo další výzkum rozsahu a umístění nezákonných skládek na správním území města. Dotazníkové výzkumy z roku 2003 byly v historii města Szigetszentmiklós akcí nemající dříve obdoby a pro vedení města otevřely nové způsoby shromažďování informací o urbánním rozvoji a plánování. Význam výzkumu provedeného v roce 2006 v rámci projektu C2ENET spočíval v tom, že upozornil obyvatele města na důležitost environmetálních záležitostí, a zároveň umožnil konstruktivní spoluúčast obyvatel na zavádění cílů, jak by mělo vypadat životní prostředí v jejich přímém okolí. Díky výzkumu se otevřely možnosti ke specifikaci


environmetálních úkolů městské společnosti založené na přímých názorech obyvatel a k přípravě příslušných investičních plánů. Na základě reakcí na dotazy, které byly početně omezeny a jako takové tedy nemohly zcela pokrýt celý systém oblasti životního prostředí, jsme formulovali cíle které slouží následujícím účelům: − formulace vize komunity do budoucna, kterou všichni podporují; − rozlišení a klasifikace klíčových problémů, a realizace okamžitých možných opatření tma, kde se vyžaduje okamžité řešení, − společensky orientovaná analýza místních událostí, vývoj strategie služeb které si vzájemně odpovídají, − příprava akčního plánu který spoléhá na zkušenosti a doporučení různých místních skupin, − rozsáhlá mobilizace společenských zdrojů, − zvýšení podpory pro aktivity konané v rámci města, zvyšování podpory pro rozvojové potřeby a limity města. Tyto skupiny otázek jsme se dotazovali: − činnost obce v oblasti veřejných služeb, − doprava, − − − − − − − −

zařízení péče o děti a podmínky péče, veřejná prostranství, kulturní a sportovní možnosti, kvalita ovzduší, kvalita vody, likvidace odpadních vod, zdroje energie, hospodaření s odpady, pořadí priorit zadaných úkolů.

Vedení města obdrželo v reakci na dotazníky velké množství dat. Počet dotazníků, které byly dostupné v místních novinách (Kisváros) a na internetu, získaných do konce uzávěrky, byl 600; 592 z nich mohlo být hodnoceno.


5.2.2 Zpracování dat z výzkumu Během výzkumu odpovídaly následující skupiny respondentů:

Graf 14: Skupiny respondentů 1

Studenti

9

Penzisté

83

Zaměstnaní

500

Muži

245

Ženy

347 0

100

200

300

400

500

600

Počet odpovědí

Graf 15: Skupiny respondentů 2 V ě k o v á s tru k tu ra re s p o n d e n tů M éně než 2 5 le t 18%

N a d 5 0 le t 19%

2 5 - 5 0 le t 63%


Graf 16: Skupiny respondentů 3 Respondenti podle místa bydliště 7%

3%

9%

23%

Óváros Lakótelep Bucka Duna-part Felsıtag Lakihegy

25% 33%

Jednu otázku z celkového počtu 32 dotazů, na které jsme se ptali, bychom měli zdůraznit. Ta podává vyčerpávající přehled environmetálních úkolů, které obyvatelé považují za nejdůležitější. Řešení kterých následujících úkolů považujete za nejvíce naléhavé. Seřaďte podle důležitosti, přičemž nejnaléhavější by měla být první položka na vašem seznamu. Respondenti seřadili úkoly následovně: − výstavba a obnova silnic, − − − − − −

rozvoj veřejné dopravy, zamezení nezákonné likvidace odpadu, výstavba cyklostezek, rozvoj kanalizační sítě, úklid zeleně, tvorba nových zelených ploch, sběr tříděného odpadu, rozvoj zpracování odpadu,

− výstavba hlukových bariér. Nejdříve bychom zmínit odpovědi na tyto otázky podle toho, jak vnímají pořadí ženy a muži


Tabulka 20: Priority mužů a žen Pořadí důležitosti mezi ženami 1. výstavba a oprava silnic 2. rozvoj veřejné dopravy 3. výstavba cyklostezek 4. zamezení nezákonné likvidace odpadu úklid zeleně, tvorba nových zelených ploch 6. rozvoj kanalizační sítě 7. sběr a zpracování tříděného odpadu 8. výstavba hlukových bariér 5.

Pořadí důležitosti mezi muži výstavba a oprava silnic rozvoj kanalizační sítě zamezení nezákonné likvidace odpadu úklid zeleně, tvorba nových zelených prostorů výstavba cyklostezek rozvoj veřejné dopravy výstavba hlukových bariér sběr a zpracování tříděného odpadu

Dotazovaní obyvatelé, muži i ženy, považují za nejdůležitější výstavbu a opravu silnic. Výstavba nových a oprava stávajících silnic je obecně základním předpokladem civilizované dopravy bez nehod. Navíc může být výstavbou kvalitních cest s dobře navrženou strukturou redukován hluk a znečištění ovzduší. Celkově byl obyvateli našeho města hodnocen rozvoj veřejné dopravy jako druhý v pořadí. V tomto ohledu měli ale muži a ženy rozdílné názory. Zatímco ženy hodnotily tuto záležitost jako druhou nejpodstatnější, muži ji zařadili jako šestou v pořadí. Nejpravděpodobnějším důvodem je, že v našem městě používá veřejnou dopravu více žen než mužů. Navíc se ženy více zajímají o kulturní dopravu studentů. Potřeba rozvíjet veřejnou dopravu by se měla brát v úvahu podle většiny ohlasů. Rozvoj veřejné dopravy je úkolem a v zájmu všech měst a obcí v metropolitní oblasti hlavního města. V jiných evropských zemích existují mnohé projekty, které zahrnují opatření na pomoc zvýšení přitažlivosti a efektivnosti veřejné dopravy. To vyžaduje výstavbu nové a renovaci staré infrastruktury, zlepšování stávajících částí, lepší uspořádání a komplexní řízení dopravy.

Možná opatření v rámci veřejné dopravy: − “Horizontální“ opatření, např. řízení dopravy, veřejné vzdělávání, integrované plánování, reorganizace městských částí (včetně přeuspořádání ulic), dotýkající se většiny způsobů dopravy. − Je nutné integrované plánování. Např. veřejné budovy a kanceláře, které Strana 143 (celkem 238)

zaměstnávají velké množství zaměstnanců, by měly být navrhovány tam, kde lze jednoduše dojít pěšky nebo dojet na kole. − Koncept “nového města” také vybízí k rozvoji míst poblíž železnice a tras veřejné dopravy. − V EU je dobrou praxí vybízet a podporovat pěší a cyklisty. Musí se budovat cyklostezky a chodníky pro chodce, dále je nutné vytvářet možnosti pro odstavení a úschovu kol (částečně v blízkosti stanic veřejné dopravy a veřejných budov). − Existují příklady kdy zaměstnanci městských úřadů dostanou jízdní kola, aby byli příkladem pro obyvatele. − Použití relevantních opatření při řízení dopravy je také možné (např. obousměrný provoz pro cyklisty v jednosměrných komunikacích). Výsledkem je více volného prostoru pro dopravu, zatímco chodci a cyklisté se mohou pohybovat bezpečněji. − Je nutné spustit programy na pomoc veřejné dopravě. − Mnohá města zavedla flexibilní provozní metody (např. sdílení taxi a autobusů, sdílení aut pro dojíždění – carpooling, pozn. překl.) na podporu skutečné bezpečnosti a zvýšení úrovně pohodlí veřejných služeb. − Spolu se zavedením “carpoolingu” jsou lidé povzbuzováni k tomu, aby sdíleli svá motorová vozidla s jinými občany, pokud je to možné. − Infrastrukturní opatření jsou též nezbytná ke snížení vlivu motorových vozidel. Vyrovnáním jízdních pruhů a využíváním kruhových objezdů lze snížit znečistění vzduchu a zatížení hlukem a zvýšit bezpečnost, zatímco kapacita pro přístup motorových vozidel zůstane zachována. − Příslušný rozvoj veřejných prostor se může stát jedním z klíčových úkolů dopravní politiky, protože možnosti parkování znatelně dělí dopravu. Zároveň má parkování mnoho environmetálních vlivů a významně ovlivňuje veřejnou dopravu, cyklisty a chodce.

Třetím nejnaléhavějším úkolem je podle dotazovaných zamezení nelegálním černým skládkám odpadu. Ženy tento úkol zařadily jako 4. v pořadí a muži jako 3. Vysvětlení rozdílných názorů je to, že muži mnohem častěji projíždějí autem nebo na kole nebo jen procházejí oblastmi, které jsou méně frekventované a tím pádem jsou vhodné pro černé skládky.


Nelegální skládky představují pro obyvatele zdravotní nebezpečí, způsobují znečištění půdy a spodních vod a znečišťují ovzduší zápachem. Ničí pocit pohodlí obyvatel města a ukazují negativní obraz města jeho návštěvníkům. V Szigetzentmiklósi byly provedeny mnohé výzkumy ohledně černých skládek. Podle těchto průzkumů je odhadované složení nelegálního odpadu 90% stavební suť a 10% domovní odpad. Odstranění znečištění mnohdy vyžaduje mechanizaci, nicméně v některých lokalitách lze stejného výsledku dosáhnout ručně, navíc to mnohdy mohou provést nevládní organizace za široké účasti obyvatel. Zkušenosti ukazují že pravidelný sběr odpadu nemůže odstranit nelegální skládky, a proto je důležitá i náležitá osvěta a kampaň vedoucí k zastavení výskytu černých skládek. Po odstranění černých skládek je potřeba udržovat na těchto místech čistotu. Formulace základních principů musí začít vzdělávací fází, zároveň je však nutné náležitě formovat i vnímání sociálních skupin dospělých. Za optimálních okolností se může obojí vzájemně posilovat. Místní elektronická a tištěná média musí ve formování povědomí hrát širší úlohu a rovněž je třeba posílit dohled nad veřejnými prostory. Za recyklaci odpadu vyprodukovaného ve městě nenese přímou odpovědnost město a jeho úkolem není ani budování recyklačních míst, nicméně protože si své postavení uvědomuje, musí plánovat budoucí cíle v oblasti recyklace odpadu vyprodukovaného v místě jeho správy. Mimo sběr tříděného odpadu musí být vytvořeny předpoklady pro správu a recyklaci stavební suti a kompostovatelného odpadu. Město Szigetzentmiklós má schválený program správy odpadu. Úkoly tohoto programu a jejich zavádění jsou informacemi veřejného zájmu. Výstavba cyklostezek byla dotazovanými hodnocena jako 4. v pořadí. Ženy považovaly vybudování cyklostezek za důležitější než muži. Tento rozdíl může být nejpravděpodobněji vysvětlen rozdílnými způsoby dopravy obou skupin. Výstavba cyklostezek ve vztahu k veřejné dopravě je v zásadě velmi důležitým úkolem. Motorová doprava je mnohdy příliš hustá proto, že lidé mají tendenci jezdí autem, i když jedou jen nakoupit do blízkého obchodu. Jízda na kole už není kvůli husté dopravě a vysoké rychlosti vozidel bezpečná (což způsobuje nedostatečné řízení dopravy) a v předchozích desetiletích byla ve městě odsouvána do pozadí. To dobře odráží nutnost vytvořit podmínky nezbytné pro bezpečnou jízdu na kole. Cyklostezky se velice osvědčily jak ve městě, tak i mezi přilehlými městy a obcemi.


Rozvoj kanalizační sítě byl dotazovanými hodnocen jako 5. v pořadí. Poměr bytů vybavených kanalizačním zařízením vody je u nově budovaných bytů mezi 96 – 97 %. Výsledkem programu budování veřejné kanalizace ve městě Szigetsenmiklós v oblasti přístupu nově budovaných bytů ke kanalizaci zapříčinilo nárůst vysoce přesahující průměr v okrese nebo v okolí. Poměr počtu bytů na 1km kanalizace je vyšší než průměr v oblasti. To ale není důvod k uspokojení, protože z celkového počtu 96 – 97 bytů na km je jen 50 skutečně na systém napojených. Kvůli tomu dochází k vážnému znečišťování; více než 460 m3 odpadních vod z domácností se vypouští do okolních půd a vod. Většina obyvatel to považuje za nízké pokrytí kanalizační sítí.

Úklid zeleně a tvorba nových zelených ploch byla dotazovanými uvedena jako 6. v pořadí. Szigetzentmiklós je město s malebným přírodním okolím, nicméně kvůli stavu půdy a uspořádání současných zelených ploch má ovzduší znečištěno prachem. Západní a severo-západní větry vanou volně směrem k městu a cestou nabírají prach z půdy na polích, což běžně způsobuje malé i vetší prašné bouře. Prach a saze z motorové dopravy mohou filtrovat zelené rostliny. Ovzduší je též silně znečištěno prachem v oblasti “Bucka”, kde se vzduchem víří jemný písek. Je třeba ucelených plánů, které vezmou v potaz polohu zelených oblastí, které efektivně filtrují vzduch a zadržují víření prachu. Zásadní pro vytvoření krásného a zdravého města je participace členů komunity. Ti primárně určují formulaci, rozvoj a údržbu estetické podoby města. Proto je nezbytná podporovat dobře informovanou komunitu.

7. v pořadí je sběr tříděného odpadu a rozvoj jeho zpracování. To, že tato záležitost byla hodnocena jako 7. v pořadí, neznamená, že není důležitá. Naopak, znamená to, že snaha řešit tento úkol je již na cestě. I přes uvedený výsledek je mnoho těch, kteří nejsou se současnou situací spokojení. Počet sběrných dvorů je nedostatečný, frekvence svozu odpadu je nedostatečná, rozsah sběru tříděného odpadu není adekvátně organizován. Obyvatelé města požadují služby na vyšší úrovni, než momentálně dostávají.


Vezmeme-li v úvahu výše zmíněné, musí být sběr tříděného odpadu v závislosti na předchozích zkušenostech a pozorováních organizován způsobem umožňujícím snadný přístup do sběrných dvorů s odpovídající sběrnou kapacitou a způsobem umožňujícím flexibilitu v dopravě odpadu. Rovněž se musí zvětšit rozsah tříděného odpadu. V souvislosti s plánem správy odpadů je požadavkem a úkolem řešit sběr a zpracování kompostovatelného odpadu, sběr kovů a sběr a zpracování stavební suti. Zvětšení současných možností sběru nebezpečného odpadu z domácností je rovněž úkolem do budoucna. Budování hlukových bariér, které bylo na seznamu zvláštním tématem, bylo hodnoceno jako 8. v pořadí. Snižování hluku pomocí hlukových bariér je ve městě z důvodu jeho stavební struktury velice komplikované. Hluk, nejvíce rušivý faktor, je velice těžko měřitelný a ovladatelný, zároveň však představuje jeden z největších problémů životního prostředí. V květnu 2007 byla nakreslena hluková mapa metropolitní oblasti Budapešť, včetně města Szigetszentmiklós. Její schválení bude probíhat až do uzavření projektu C2ENET. Hluková mapa pokrývá nejdůležitější dopravní trasy města, což zároveň umožňuje odhad rozsahu znečištění ovzduší.

Shrnutí vyhodnocení dotazníku pro obyvatele, úkoly Odpovědi na konkrétní otázky které byly kladeny obyvatelům, jejich charakteristika a související doporučení jsou spolu s příslušnými počty otázek k dispozici níže. 1. V závislosti na věkovém rozložení respondentů lze říct, že většina respondentů se řadí do středního věku (25-50 let) a že počet mladších nebo starších je zhruba stejný. To znamená, že lidé aktivně pracující středního věku jsou těmi, kdo jsou schopni nejpravděpodobněji formulovat svůj názor. 2. Podstatná část obyvatel Szigetszentmiklóse má pocit, že možnosti ve městě a jeho okolí budovat kariéru a žít jsou dobré. Je zřejmé, že většina z nich pracuje v Budapešti nebo okolních městech a obcích, přesto je Szigetsyentmiklós ekonomicky dynamickým městem, které se stále intenzivněji rozvíjí. (Přirozeně to všechno má zvyšující se negativní vliv na životní prostředí). Ti, kdo jsou nejvíce spokojeni s možnostmi uplatnění, jsou středního věku a bydlí v nových čtvrtích. To naznačuje, že v tomto ohledu je studie pozitivní. 3. To však určitě není případ veřejných služeb. Relativně málo dotázaných si myslelo, že veřejné služby jsou vynikající; většina je pokládá za přiměřené. Na základě odpovědí, představují mladí lidé a lidé středního věku a ti kteří žijí v oblasti Óváros (historickém centru) nejspokojenější skupinu. Mnoho z nich je toho názoru, že vedení města odvádí přiměřenou práci. Na druhou stranu je i mnoho stížností. Ty by měly být hodnoceny individuálně a na základě toho by měly být podniknuty Strana 147 (celkem 238)

příslušné kroky. 4. Otázky týkající se životního prostředí byly nejčastěji zodpovězeny těmi, kdo žijí v obytných zónách Lakótelep (33 %). Počet respondentů z oblastí Óváros a Bucka je relativně stejný (23 – 25 %). Počet respondentů z části při Dunaji, Felsötag a Lakihegy byl spíše menší, což může být způsobeno tím, že místní noviny Kisváros (Malé Město) byly kvůli distribučním problémům špatně distribuovány. (Pro příště by měly být informace do těchto oblastí doručovány pečlivěji.) 5. Na základě odpovědí jsou nejpoužívanějšími formami dopravy autobusy a osobní automobily. Místní vlaky rovněž hrají důležitou úlohu. Bohužel jízdní kola jsou používána jen zřídka. Počet chodců a těch, kdo používají místní vlaky, je zhruba stejný. Mnoho respondentů uvádí (především muži), že používají svá auta pro přepravu kvůli pohodlí. Lidé středního věku používají jako dopravní prostředek především osobní auta. Podle průzkumu většina obyvatel mladších 25 let používá k dopravě především autobusy. Dle odpovědí respondentů ze všech městských částí je počet uživatelů aut vysoký. Cyklisté pocházejí spíše z Óváros, Lakótelep (obytná čtvrť), Bucka. Takřka polovina respondentů především středního věku by jezdila na kole, pokud by byly vybudovány stezky a odstavná místa pro kola. Rovněž by byli ochotni nechat doma svá auta, pokud by se zlepšila kvalita veřejné dopravy. Cyklostezka by měla být vybudována jak v rámci města, tak i mezi okolními obcemi. 6. Většina respondentů není spokojena s možnostmi parkování. Jedná se především o lidi středního věku, aktivně zaměstnané. Podle místa bydliště jsou nespokojeni především obyvatelé Lakótelep, Bucka a Dunajské části. Zejména následující stížnosti je třeba zdůraznit: − parkování je nedostačující především kolem institucí, veřejných budov, nákupních center, jako je třeba potravinářský obchod CBA, tržiště, pošta, kancelář starosty, školy atd. − je mnoho míst na kterých není označeno rezervované stání pro tělesně postižené. Funkčně navržené parkovací plochy by také mohly sloužit k oddělování dopravy. Na základě toho je třeba vytvářet kvalitně navržená parkoviště. 7. Většina respondentů je nespokojena s kvalitou veřejné dopravy. Pokládají vozy za přeplněné a nepohodlné, a myslí si že jsou pravidelné problémy s dodržováním jízdního řádu, což neumožňuje cestujícím bezpečně plánovat denní program. Únosná veřejná doprava je důležitá součást městské struktury. To zajišťuje dostupnost zboží, služeb, zaměstnání a zábavy. Pokud v první řadě a hlavně město charakterizuje hustá zástavba, potom je druhá v pořadí doprava. Ta má rozhodující


vliv na životní prostředí, zdraví obyvatel a celkovou kvalitu života ve městě. Časté dopravní komplikace vadí mobilitě a způsobují nárůst nákladů a znečištění ovzduší. Podle očekáváni EU by měla být koncipována udržitelná městská doprava, jejímž hlavním účelem by mělo být vytvoření co nejefektivnějšího dopravního systému s ohledem na životní prostředí. Tento systém by měl být schopen uspokojit potřeby všech obyvatel města. 8. Otázka č.10. se zabývá cestovními návyky dětí. Odpovědi na tuto otázku také odhalují, že většina jich dochází do škol nebo školek pěšky, případně dojíždí autem. To potvrzuje také to, že veřejná doprava není plně rozvinutá a měla by se rozšířit a zlepšit. 9. Zavedení školních autobusů by vítala většina obyvatel. Nejen že by byl tento způsob dopravy pro děti bezpečnější, ale zároveň by pomohl snížit soukromou automobilovou dopravu a zátěž přetížené veřejné dopravy. Poptávka po službách školního autobusu je stejná ve všech částech města. 10. Dopravní hluk je v Szigetzentmiklósi vnímán spíše pozitivně. Většina obyvatel bydlí v klidném tichém prostředí a hluk z dopravy je vůbec neruší. Určitá data z některých oblastí města ale zdůrazňují, že obyvatelé některých obytných čtvrtí považují dopravu za hlučnou a rušivou. Strategická mapa z roku 2007 stanovila úroveň hluku na různých veřejných silnicích a zároveň byla na základě příslušných modelů vytvořena mapa konfliktních míst. Na základě této mapy budou prováděna měření ke snížení úrovně hluku. Zpracování hlukové mapy je prvním krokem k zastavení znečištění hlukem. Zároveň je nutné hlukovou mapu stále aktualizovat. 11. Obyvatelé považují většinu dětských školek za přeplněné. Takřka 78,6% lidí ve věku 25 – 60 let uvedlo, že jsou se školkami a školami nespokojeni. Nejnespokojenější jsou obyvatelé oblastí Óvaáros a Lakótep, nicméně poměr názorů obyvatel jiných částí města je takřka stejný. 12. 43,2 % respondentů je nespokojených s okolím škol a školek a je toho názoru, že odpočinkové plochy a hřiště jsou zastaralé a nebezpečné. Školky a školy by se měly stát součástí posouzení z hlediska jejich nedostatků a nestejnoměrného rozložení. Pořadí nutného rozvoje by mělo být určeno na základě těchto hledisek. 13. Jen 4,4 % respondentů si myslí, že městská hřiště jsou snadno dostupná a náležitě vybavená a umístněná ve zdravém prostředí. Zbytek respondentů je ke stavu hřišť spíše kritická. Na základě toho by měla být hřiště opravena a jejich využití by se mělo regulovat. To bude vyžadovat zapojení nevládních sociálních organizací. 14. Téměř 70 % respondentů si myslí, že velikost a rozsah pásů zeleně je příliš malý a požaduje další vytváření parků a vysazování stromů. Obyvatelé Óváros, Lakihegy, a Lakótelep jsou ve svých názor je nejjednoznačnější. V Szigetzentmiklósi není


neobvyklé, že na jedné straně silnic jsou udržované parky a zahrady a na druhé zanedbaná prašná hlína vířená větrem. Charakter půdy na ostrově Csepel je takový, že i slabý vítr víří jemný prach, jehož koncentrace v ovzduší může být zdraví nebezpečná. Snížení prašnosti lze dosáhnout jen rozšiřováním zelených ploch. Aby se omezila prašnost pozemků kolem asfaltových komunikací, měly by být navrhovány se zelení nebo štěrkovým zásypem. Kvalita vzduchu by se měla zlepšovat uvědomělou výsadbou stromů a lesů. Pro zlepšení kvality obytného a pracovního prostředí jsou potřeba pobídky a sociální spolupráce. 15. Mokřiny dunajského ramena Ráckeve jsou prohlášeny za přírodní rezervaci známou po celé Evropě. Naučná stezka vytvořená v těchto mokřinách je chloubou města Szigetzentmiklós. Podstatná část obyvatel – 14,3 % (cca 4000 lidí vezmemeli v potaz celkový počet obyvatel) dosud nikdy tuto přírodní památku nenavštívilo. Výjimečné kvality dunajského ramene Ráckeve mohou hodně nabídnout; tu však nelze plně využít vzhledem k hustotě zástavby na březích řeky. Až na pár výjimek považuje většina obyvatel města přístup k břehům řeky za nemožný a je nutné poznamenat, že dosud neexistuje záměr na využití tohoto přírodního bohatství. Naučná stezka vytváří podmínky pro mnoho aktivit v přírodě, ale jen lidé, kteří žijí blízko, jsou jejími častými návštěvníky. Na základě těchto připomínek by měla být naučná stezka intenzivněji udržována. 16. Většina respondentů si myslela, že oddechový park města je nedostatečně využíván. Obyvatelé považují park za zastaralý a neudržovaný a využívaný jen pro hrstku aktivit. 3,6 % respondentů uvedlo, že park je hlučný a nejlepší by bylo jej zavřít. 17. V souvislosti s dalším rozvojem parku si většina lidí myslí, že park by měl zůstat volně přístupný a měl by být přizpůsoben volnočasovým a sportovním aktivitám. Mnoho obyvatel má za to, že by měl být dějištěm sportovních a kulturních aktivit, na které by se mělo vybírat vstupné. Ze zisku by se pak měl park udržovat. Z důvodu různých názorů na využití parku by v souvislosti s rozvojovými projekty měla být zpracována studie, na jejímž základě by byl zpracován návrh. 18. Většina respondentů si myslí, že za zhoršením kvality ovzduší stojí vyšší počet aut a zmenšující se zelené plochy. Mnozí požadují okamžitý zásah. Především obyvatelé oblastí Óváros, Bucka, Felötag a Lakótelep se vyjadřovali ke zhoršení kvality ovzduší. V roce 2003 byl Inspektorátem ochrany životního prostředí zpracován program měření znečištění ovzduší pro celou metropolitní oblast Budapešti. Na základě závěrů tohoto programu je v Budapešti a okolí ovzduší dominantně znečišťováno dopravou, zatímco průmyslové emise se v porovnání s předchozími lety značně omezily. Doprava způsobuje většinu emisí NOx, CO benzenu, rakovinotvorných uhlovodíků, a prachu. Emisní limity NO2 jsou


překročeny kolem většiny tranzitních komunikací a dálnic. Většina stacionárních zdrojů znečištění ovzduší odpovídá domácím normám stanoveným v rámci EU. Z pohledu znečištění ovzduší se zdá velmi důležité, že Szigetzentmiklós leží na ostrově. Vlivy obou ramen řeky není možné ignorovat. Emise znečištění mezi oběma břehy mohou způsobit za bezvětří i smog. Proto také ministerstvo pro ochranu životního prostředí provádí čtyřletá měření, v rámci něhož se znečištění měří každých 24 hodin. Tato měření mohou tvořit základ budoucích opatření. Silnice pro motorová vozidla M0 a předpokládaná výstavba dálnice M0 může být zdrojem dalších negativních efektů, které mohou kvalitu ovzduší zhoršit, což ale lze snížit výsadbou pásu stromů podél celé šířky ostrova. 19. Mnoho obyvatel si stále myslí, že znečištění životního prostředí průmyslovou výrobou je stále velké a přispívá k celkovému znečištění, a to více než doprava. Tyto názory jsou zajímavé proto, že když obyvatelé přemýšlejí o znečistění ovzduší na ostrově Csepel, stále berou v potaz vliv ropné rafinerie teplárny Százhalombatta a závodů umístněných v Budapešti. Na místě bývalé továrny na automobily Csepel a na okraji města povoluje vedení města pouze technologie a investice ohleduplné k životnímu prostředí. 20. Obyvatelé města mají za to, že počet dopravních nehod ve městě je průměrný. Obecný názor je, že citlivým řízením dopravy lze nehodám předcházet. Tento názor sdílí obyvatelé různých částí města. Mnoho obyvatel namítá, že v některých oblastech jezdí auta příliš rychle, protože policie nekontroluje rychlost ani v nejrušnějších dopravních uzlech. Nebezpečí dopravních nehod navíc posiluje nedostatek parkovacích míst v ulicích a nízký počet odpovídajících dlážděných chodníků. 21. Zdroje pitné vody jsou hodnoceny obyvateli jako odpovídající. Až na zápach po chlóru hodnotí kvalitu vody jako dobrou. S ohledem na své zvyky však většina obyvatel pije balenou vodu. 22. Část dunajského ramene Ráckeve u města Szigetzentmiklós je vhodná pro vodní sporty. Ale tato možnost nebyla městem po desetiletí dostatečně využívána. 75,5 % respondentů středního věku si myslí že tato oblast je k vodním sportům vhodná. 60 – 70 % obyvatel města by hlasovalo pro to, aby byly tyto aktivity umožněny. Možnosti a vlivy vodních sportů by se měly prozkoumat. 23. Většina populace má za to, že kanalizační systém je odpovídající, ale celkem 30,3 % se vyjádřilo v tom smyslu, že nemá ke kanalizaci přístup. Vypouštění odpadních vod mimo kanalizaci způsobuje znečištění půdy a spodních vod, proto je výstavba a rozšiřování kanalizace a s ní souvisejících služeb jedním z hlavních úkolů. 24. 85% respondentů odpovědělo na otázku „Jaký způsob vytápění používáte?“, že používá buďto plynové nebo dálkové vytápění. To znamená, že vytápění přispívá Strana 151 (celkem 238)

k znečistění ovzduší města jen velmi omezeně. Ale růst cen energií může způsobit to, že tradiční paliva jako dřevo a uhlí se mohou v dlouhodobějším horizontu být znovu původcem znečištění ovzduší 25. 2,1 % respondentů používá obnovitelné zdroje energie. Tyto možnosti by se měly dále rozšiřovat, pokud se změní současná výběrová řízení a současně bude možné využít prostředků EU. V současnosti neexistuje stimulující systém, který by dostatečně motivoval k používání obnovitelných zdrojů energie. Pokud uvážíme, že kvalita ovzduší na ostrově Csepel musí být chráněna před dalšími ohroženími, mohly by v budoucnu hrát obnovitelné zdroje velmi důležitou roli. Obecně vzato by problematika energií měla být podrobněji sledována. Programy související s energiemi obvykle obsahují následující: − organizaci obsáhlých energetických auditů, kontrolu spotřeby a emisí CO2 a výzkum skutečných možností úspory energie a CO2, − bezplatné poradenské služby, informace a školení, zvyšování veřejného povědomí a získávání minimálních fondů na průmyslové podniky. − výstavba kombinovaných tepláren a elektráren, podpora regionálního vytápění, − výzkum obnovitelných zdrojů energie: využití solárních článků zabudovaných do energeticky pasivních domů, používání biopaliv, spalování odpadu, bioplyn a tepelná čerpadla, − k tomu, aby byly preferovány energie ohleduplné k životnímu prostředí, by bylo užitečné změnit tarify, používat náhrady a finanční pobídky na úsporu energií a podporu výroby obnovitelných energií, − podpora úspory energií: energeticky úsporné stavby a přestavby (především ve veřejných institucích), používání kompaktních zářivek, modernizace pouličního osvětlení atd. 26. Většina respondentů je spokojena s odvozem domovního odpadu. 3,8 % shromažďuje a pálí odpad na svém pozemku. Tento způsob likvidace odpadu ale představuje zdravotní riziko především ve vnitřních částech města. Dalším rozvojem sběru odpadu a příslušných opatření by mělo dojít k zákazu tohoto způsobu likvidace odpadu (sběr kompostovatelného odpadu). 27. 2,4 % respondentů ví něco o třídění odpadu, ale není jisté, zda tomu tak skutečně je. Většina respondentů má možnost odpad třídit, ale hlavním problémem pro ně zůstává, že odpad musí být dopraven do sběrného dvora autem, navíc bývají kontejnery často přeplněné. Na základě těchto poznatků je potřeba dále rozvíjet sběr tříděného odpadu. 28. Sběrné dvory jsou budovány jen v nově stavěných obytných zónách, a proto pro 65 % respondentů jsou vzdáleny více než 1000 m. Uvítali by, pokud by se sklo a


papír sbíraly zabalené. 29. Mimo nově stavěné obytné čtvrti by měla by být vytipována nová místa k zajištění optimální vzdálenost pro sběr odpadu. 30. Mimo sběr a zpracování současných druhů odpadů by se mělo pamatovat také na další typy odpadu. Takřka 38 % respondentů by uvítalo, pokud by pro sběr zvláštního odpadu byl vyhrazen více než jeden sběrný den ročně. To by mohlo vést ke snížení nelegálních skládek. Momentálně 2,4 % obyvatel odkládá svůj odpad na ulici (!). Otázkou proto zůstává jaký typ organizační struktury a obecních vyhlášek zajistí takové zacházení s odpadem, aby ulice zůstaly čisté.

Ke zlepšení kvality životního prostředí v Szigetszentmiklósi je třeba nových řešení a cílených reakcí na neustále se měnící okolnosti. Je naším zájmem zajistit, aby byly jednotlivé části města atraktivní, zdravé a kvalitní, aby umožňovaly radostný život a rozvoj společnosti i obchodu. Proto je nutné vyvinout praxi, která bude nejlépe použitelná na místní úrovni a která může být skutečně realizována, pro niž již existují zdroje. Tyto změny v Szigetszentmiklósi do různé míry již začaly a nebo právě probíhají.

5.3 Strategická mapa hluku Budapešť a předměstí 5.3.1 Problematika ochrany proti hluku Je obecně známo, a platí to pro většinu evropských zemí, že analýze problémů způsobených hlukem a návrhům souvisejících opatření se nevěnuje dostatek pozornosti. Ochranu před hlukem a otřesy stěžují následujícími faktory: − neexistence obsáhlého zobrazení stavu hluku ani definice chráněných, nebo naopak hlučných oblastí (měření jsou drahá a můžou být interpretována v určitém čase a místě měření); − není stanovena forma dokumentace, která by umožnila prezentovat aktuální stav hluku vzhledem k jiným specializovaným oblastem (stavebnictví, plánování dopravy, plánování měst, ochrana prostředí, zdravotní péče atd.); politická rozhodnutí též nejdou správným směrem; − neexistuje metodologie pro výzkum a zobrazení konfliktních situací a postižené populace; − co se týče investičních projektů, v současné době není dostupná rychlá a spolehlivá informační služba, která by umožnila předvídat rozsah změn v hluku v prostředí po uskutečnění investiční akce, Strana 153 (celkem 238)

− je tedy logické, že stav hluku v prostředí nelze brát v potaz preventivně během plánování města, dopravy, nebo využití pozemků. 5.3.2 Směrnice Evropské unie ke řízení hluku prostředí, relevance nařízení Když v roce 1996 příslušný výbor Evropské unie publikoval takzvanou „Zelenou knihu“ o strategii hluku v obcích, která obsahovala přehled aktuálních přijatých opatření a následných výsledcích, uznala tak v podstatě méně než odpovídající politiku EU v boji proti hluku a z toho plynoucích nedostatků. Bylo konstatováno, že dosud dodržované regulativní principy, podle nichž byl hluk v prostředí považován za místní problém, se kterým se musí vypořádat všechny členské státy po svém, vedly v Evropě ke zvýšení úrovně znečistění hlukem. Po této sebekritice navrhl tento dokument nutné kroky, které by mohly akumulované problémy řešit. Tento balík opatření také obsahoval ustanovení k tvorbě rámcového nařízení obsahujícího povinné požadavky na správu hluku v prostředí. 25. června 2002 byla přijata směrnice 2002/49/ES Evropského parlamentu a zastupitelstva, která byla publikována 18. července 2002. Nejdůležitější součásti tohoto nového regulačního rámce bylo, že zaprvé po členských státech požadovala zpracování strategických hlukových map, a to podle definované sady kritérií: − měst a jejich metropilitních oblastí, − nejrušnějších, nejdůležitějších veřejných silnic, − nejrušnějších, nejdůležitějších železničních tratí,

− nejrušnějších, velkých letišť na jejich území. Tyto mapy jsou vytvořeny ve vztahu ke kategoriím využívání pozemků a jejich sensitivity a zohledňují postiženou populaci. Zobrazují: − současné problémy způsobené již existujícími hodnotami (všechny dopravní a průmyslové zdrojové skupiny hluku), − konfliktní situace – rozsah přesahujících limitů,

− velikost populace ovlivněné těmito přesahujícími hodnotami K řešení aktuálního problému by měl být vypracován takzvaný „akční plán“ řešení všech stávajících kritických situací. Metoda se týká budování strategie na evropské úrovni, která umožní úspěšný boj se znečištěním hlukem. Strana 154 (celkem 238)

Stejně tak jako v Evropě i v Maďarsku nejsou dosud používané metody vhodné k tvorbě úspěšné, ucelené strategie, ale uvedený rámec opatření snad poskytne řešení.

5.3.3 Důležitost a sociální potřeba strategického mapování hluku Důležitost a sociální potřeba strategického mapování hluku: − jeho zpracováním bude vytvořena databáze, která může poskytnout ucelený přehled situace hluku v prostředí v mapované oblasti, která by měla naopak umožnit zobrazení úspěšné strategie redukce hluku, − to zajistí že obyvatelé budou informování o stavu hluku v prostředí, − nejen že budou dostupná důvěryhodná data v rozsahu hlukových hodnot, klasifikace hodnot, ale také jakým způsobem je ovlivněna populace; − ti, kdo rozhodují, kteří jsou odpovědní za rozvoj nebo provoz oblasti (např. magistrát města), budou mít přístup k informacím, jež jim umožní brát v potaz i aspekty hluku v prostředí, − urbanisté a dopravní inženýři budou mít v průběhu investičních a plánovacích projektů nástroj, který jim poskytne spolehlivé informace na hluk prostředí s ohledem k očekávanému dopadu plánovaných změn, a to současně v průběhu specializovaného plánování. To jim zpětně umožní efektivně uplatnit hlediska stavu hluku v prostředí, − strategická mapa hluku představuje nejen současnou situaci, ale umožňuje zobrazit budoucnost – i dlouhodobé vlivy regionálního plánování v nejoptimálnější podobě pro všechny zúčastněné;

− Evropská Unie usiluje o podporu a řešení problémů redukce hluku v prostředí na úrovni obce. Podpora ve formě dotací je přístupná jen pokud je vhodnou formě a v souladu s požadavky na jednotnou evropskou dokumentaci zdokumentováno, že problémy byly

zkoumány a že byla přijat koncepční plán k jejich řešení. 5.3.4 Jaké další možnosti poskytuje Mapování hluku vedením měst a oblastem které připravují mapy hluku Základní mapa Vstupní data, která jsou v první řadě nezbytná k přípravě mapy hluku, tvoří trojrozměrná mapa, protože šíření hluku od zdroje k bodu jeho zjištění je široce ovlivněno topografickými atributy terénu, stavebním prostředím a mnoha dalšími objekty (hlukové bariéry, ploty atd.). Základní mapu tvoří generátor hlukové mapy, který ji připravuje pro vstup do počítačového programu provádějící výpočet hluku. Tato mapa je také užitečná pro různé další aplikace, mimo jiné:


− výstavba (protože všechny stavby jsou uváděny včetně jejich popisných čísel, orientačních domovních čísel, údajů o výšce stavby, kategorii plošného využití atd.), − plánování dopravy (síť silnic je nedílnou součástí mapy), − zobrazení sítě veřejných služeb, − zobrazení volebních území, − zobrazení hustoty obydlení atd. Hluková mapa tvoří základ mapy znečistění hluku Dokončená mapa hluku obsahuje všechny datové soubory nezbytné k zmapování hluku v geografickém informačním systému (GIS) (topografický reliéf území, data o dopravě a populaci). Tato sada informací, je mimo jiné užitečná i při určení dalších vlastností ochrany prostředí. Na základě tohoto vyvinul WÖLFEL (výrobce IMMI softwaru pro výpočet mapy hluku) metodu výpočtu založenou na výše zmíněných údajích, která může modelovat znečištění ovzduší určité oblasti s použitím základních vstupních dat. (Samozřejmě je nutné zadat i další parametry – např. směr větru a jeho sílu – které jsou specifické pro šíření znečistění ovzduší.) Protože data o dopravě nezbytná k přípravě hlukové mapy jsou dána již v počátcích, není nutné je zadávat znovu. S použitím těchto dat program automaticky spočítá emise znečištění ovzduší způsobené dopravou. Pokud je nutné vzít v potaz další zdroje (ať už lineární nebo bodové), program to též umožňuje. Výpočty znečištění ovzduší provádí program IMMI v souladu s TA Luft 2002, který odpovídá německé legislativě. Tento proces výpočtu zohledňuje oproti programům momentálně používaným v Maďarsku topografický reliéf a hustotu osídlení dané oblasti (model Lagrange.)

Sledování stavu hluku a znečištění ovzduší životního prostředí Data používaná pro výpočty jsou součástí systému a po zadání se nemění. Není tedy nutné je zadávat znovu během dalších výpočtů týkajících se verzí stavu hluku. Současně je možnost: − vložit nové zdroje, − vložit upravené změny nebo sloučené změny, které jsou zatím ve fázi návrhu,


− vložit změněné charakteristiky zdrojů (např. rychlost dopravy, kvalitu povrchu

silnice atd.) Výsledkem výše zmíněného − se stav životního prostředí se, navržená opatření mohou být realizována rychle (a za minimálních nákladů). Např. čas a náklady zpracování místního výzkumu se dramaticky snižují. − je jednoduché zvolit optimální řešení odpovídající změnám ve znečištění oblasti (což umožňuje optimalizaci), − je možné zohlednit nejen změny v rozsahu znečištění, ale také změny v číslech populace ovlivněné znečištěním (což dříve nebylo možné).

5.3.5 Příprava hlukové mapy Hluková mapa Budapešti a dalších 22 měst byla připravena ve shodě s příslušnými zákony a technickými specifikacemi. Konsorcium utvořené pro tento úkol zahrnovalo společnosti a experty, jejichž společná zkušenost nemá v Maďarsku obdoby. Účastníky byli odborníci zodpovědní za hlukové mapy měst a dálnic Southamptonu a Portsmouth a hlukové mapy Bruselu, Brém a Hamburku, stejně jako takřka všichni maďarští odborníci, kteří se v současnosti podíleli na mapování hluku měst a urbanizovaných oblastí. Práce byly dohlíženy projektovým manažerem, který byl také zodpovědný za záruku kvality a hladký průběh toku dat a informací. Každý měsíc se konala jednání o součinnosti a byly podávány zprávy o postupu. Výsledek může být spravován v rámci geo-informačního systému, rovněž je postaráno o synchronizaci s počítačovými systémy hlavního města. Model obsahuje charakteristiky emisí hluku sítě veřejných silnic, železnice, továren a letišť (jednotný a odpovídající příslušným zákonům) ve větším detailu, než původně požadovala tendrová nabídka. Čas poskytnutý na zmapování hluku je velmi krátký, proto nebylo možné založit výpočty jen na čtyřech licencích, které byly uvedeny ve výběrovém řízení. Aby mohly být výpočty provedeny, poskytnul WÖLFEL (výrobce softwaru IMMI) a Lërmkontor GmbH (oba členové konsorcia), 30-30 vysokokapacitních počítačů (spolu s licencí programu IMMI).


Obrázek 6: Zkoumané továrny v Budapešti a její aglomeraci:

5.3.6 Výňatky z dokumentace hlukové mapy Szigetzentmiklós Obecné údaje Název města: Szigetzentmiklós Administrativní zařazení: město Identifikační číslo města: 28954 Statistický kód mikroregionu: 4307 Plocha 4576 (ha) Počet obyvatel: 26362 Počet obytných budov: 9854 Szigetzentmiklós leží v jižní části aglomerace.

Celková data považovaná za důležitá z hlediska hlukové mapy: Dopravní zařízení: Po dostavbě silnice pro motorová vozidla M0 obtékající Budapešť má město přímý přístup k budapešťské části dálnic M1, M7 a M5. Rozvoj současných příměstských železničních linek vytvořil úzké propojení s Budapeští, které bylo posíleno výstavbou dálnice Csepel v roce 1930. Ta umožňuje přímý přístup do Strana 158 (celkem 238)

hlavního města. Dnes je Budapešť za 20min dosažitelná autobusem a jinými prostředky veřejné dopravy. Mezinárodní letiště Ferihegy je dosažitelné za 25min, autem zatímco veřejné letiště Tököl, kde přistávají soukromá letadla s přednostní autorizací, je jen 5km od města. Franco přístav Csepel, umístněný 7 km od města, poskytuje spojení prostřednictvím lodní dopravy, ale je zde také přístav pro jachty vzdálený 3 km. V nedávných desetiletích došlo k velkému rozvoji města, mezi jiným byly postaveny silnice, dlážděné chodníky a veřejné prostory. Velmi významným úkolem v urbanistickím rozvoji města je rozvoj infrastruktury. V souladu se schváleným zónovacím plánem byla u silnice pro motorová vozidla M0 vytvořena průmyslová a podnikatelská zóna. Zdroje průmyslového hluku: Jediná průmyslová továrna je v provozu jen ve dne. Emise hluku z továrny nejsou zdrojem rušení obytných budov v bezprostředním dosahu průmyslové části. S ohledem k výše zmíněnému nebyly provedeny žádné další analýzy emisí hluku z továrny.

Aspekty vyhodnocení dokončených map hluku. Veřejná silniční doprava Csépi utca, İsz utca, Gyári Út, Bajcsy Zsilinszky utca, Határ út, Tököli utca, Ifjúsági út, Bercsényi utca, Petıfi Sándor utca, Szilágyi Lajos utca, Lenin utca, Horgász utca, Rév utca, Dunaharaszti út, Csepeli Út, Széchenyi utca, İsz utca, dálnice M0.

Hodnoty hluku u železnice. V Szigetsentmiklós není žádná železnice.

Výsledky mapy hodnot hluku: Zhodnocení Lden veřejných cest: Závažné hodnoty hluku: Csépi utca, İsz utca, Gyári út, Bajcsy Zsilinszky utca, Határ Út, Ifjúsági út, Bercsényi utca, Petıfi Sándor utca, Szilágyi Lajos utca, Horgász utca, Rév utca, Dunaharaszti út, Csepeli út, Széchenyi utca, İsz utca, dálnice M0.


Příznivé hodnoty hluku: Tököli utca, Zhodnocení Lnoc veřejných cest: Závažná hodnota hluku: Csépi utca, Gyári út, Bajcsy Zsilinszky utca, Bercsényi utca, Petıfi Sándor utca, Csepeli Út, Výsledky konfliktní mapy Zhodnocení Lden veřejných cest podle vedoucích hodnot a konfliktů: Závažný konflikt (vyšší než 5dB) − Bajcsy-Zsilinszky utca − Csépi út

Závažný konflikt (vyšší než 10dB) − Csepeli út (až do Rákoczu utca) − Bercsényi utca (mezi Petöfi utca a Rákóczi utca)

Zhodnocení Lnoc veřejných cest podle směrnice hodnot a konfliktu Závažný konflikt (vyšší než5dB) − Bajcsy-Zsilinszky utca − Csépi út

Závažný konflikt (vyšší než 10dB) − Csépi út − Bercsényi út


Celkové vyhodnocení expozice – ve dne, v noci a podle typů zdroje hluku Tabulka 21: Veřejná silnice

Szigetszentmiklós ve Lden dneby day

číslo

Obytné stavby

733

>63

procento (%) v poměru k Počet obyvatel celkové populaci 4666

Szigetszentmiklós v Lnoc noci

číslo

Počet obyvatel

Obytné stavby

529

3300

>55

18 procento (%) v poměru k celkové populaci 12

Celkové shrnutí vyhodnocení situace hluku Hodnoty hluku hlavních silnic Szigetszentmiklós jsou vysoké částečně kvůli dopravě, která projíždí z M0 silnice pro motorová vozidla na ostrov, a částečně kvůli vnitřní dopravě. Počet obyvatel vystavený vážnému zdroji hluku není s ohledem k velikosti populace vysoký. Po zohlednění názorů orgánu ochrany životního prostředí byly plány změněny a poté byly dokončené strategické hlukové mapy schváleny zastupitelstvem města Budapešť a reprezentativními orgány měst účastnících se projektu. Poté, co bylo rozhodnutí schváleno, můžou všichni obyvatelé vidět schválené strategické mapy hluku na následující webové stránce: http://terkep.budapest.hu/website/zajterkep_html/zaj_index.htm Poslední fáze bude sestávat z přípravy akčních plánů založených na strategických mapách hluku, jejichž zavedení může významně přispět ke snížení úrovně hluku.


5.4 Kvalita života na sídlištích – standardy pro kvalitu života Město Vsetín se snaží od roku 1999 nalézt cestu ke zvyšování kvality života ve městě a postupnými kroky dochází i k jejímu naplňování. V roce 1999 byla zahájena kampaň místní Agendy 21, o rok později se město zapojilo do projektu „Zdravé město“. V následujících letech byly podniknuty kroky ke zlepšení nejen funkce úřadu (ISO 9001, ISO 14001, sledování kvality úřadu pomocí Benchmarkingu, projekt CAF), ale i vůči veřejnosti a občanům (projektové řízení jako pomoc nevládním organizacím, sledování Indikátorů udržitelného rozvoje – ECI, pokračování v projektu Zdravé město – MA 21). Jako poslední prostředek ke zlepšení a zvýšení kvality schválilo Zastupitelstvo města Vsetína na svém zasedání dne 22. 6. 2004 Strategickou mapu města Vsetína a následně Strategický plán města Vsetína, který je řešen formou Balanced Scorecard, tzn. vyvážené sledování stanovených měřítek včetně cílových hodnot a přijímání účinných opatření. K tomuto tématu se zastupitelstvo vrátilo dne 2. 11. 2004, 29. 3. 2005 a 28. 3. 2006, kdy uložilo odboru životního prostředí v rámci projektu C2ENET zpracovat metodiku měřítka 4.1. Index kvality života na sídlišti. Důvodem pro vznik projektu tedy byla potřeba vytvořit základy pro sjednocení a následný systém vyhodnocení a monitorování kvality života na sídlištích, následné vyhodnocení a přijetí opatření k nápravě havarijních stavů jednotlivých atributů na sídlištích a současně jejich aktualizace. Proto byl zastupiteli města Vsetína definován index kvality života jako stěžejní prvek strategického plánu města Balanced Scorecard. Studie a její metodika indexace byla zvolena tak, aby ji mohly využívat jak malé obce, tak města a kraje, aby byly sladěny priority a cíle v jednotlivých oblastech rozvoje, aby bylo možné přehledně sledovat efektivnost vynaložených finančních prostředků, které mohou být do jednotlivých složek rozděleny. Projekt je inovativní ve smyslu, že o podobném záměru se již mnoho let v České republice uvažovalo, ale dosud žádné z měst, obcí či krajských úřadů nenašlo cestu takový projekt realizovat. Tím vyžaduje vyšší náklady v realizační etapě projektu. Dá se předpokládat, že realizace tohoto projektu podpoří vlnu modernizace jednotlivých sektorů veřejné správy a povede k účelnosti při vytváření rozpočtových položek pro zvýšení kvality života ve městech a obcích. Při využití metodiky v celorepublikovém měřítku dojde ke stanovení strategických cílů a plánů v rámci celé ČR. Cílem projektu je implementace metodiky do činnosti úřadu, snaha o zkvalitnění veřejné správy tak, aby odpovídala mezinárodním standardům komunitního plánování (Plán zdraví a kvality života) a současně slouží k zpracování plánu zlepšování činnosti městského úřadu hlavně z hlediska efektivního využívání finančních prostředků.


5.4.1 Zadání studie Vypracování studie Technickými službami Vsetín pod názvem „Standardy kvality života na sídlištích“ pro výpočet indexu kvality života na sídlištích, monitoring a určení jeho dílčích složek. − Pasport zeleně. − Pasport místních komunikací. − Pasport kanalizačních vpustí. − Pasport veřejného osvětlení. − Zpracování studie „Standardy života na sídlištích ve Vsetíně“ (včetně místních částí) na základě podkladů z let 2005 a 2006, na základě dopravních, demografických studií apod. 5.4.2 Harmonogram projektu − − − − −

leden – srpen 2006 – zpracování jednotlivých pasportů; srpen 2006 – zpracování metodiky studie; září – říjen 2006 - vyhodnocení, doladění a úprava studie; březen – srpen 2007 – zhotovení metodické příručky a prezentace; září 2007 – prezentace studie a její metodiky na závěrečné konferenci projektu C2ENET ve Vsetíně.

5.4.3 Důvod a cíle Hlavním důvodem pro vytvoření studie a vypracování jednotlivých pasportů včetně jejich vyhodnocení byla především absence systému pro kontrolu, vzájemnou provázanost a shodu jednotlivých odborů města při správě a údržbě majetku – správa majetku, finanční, životní prostředí, investice atd. 5.4.4 Popis řešení V realizační části 1. etapy projektu, která probíhala v období 22. 1. 2006 až 31. 07. 2006, dodavatel provedl zpracování jednotlivých pasportů. Na jednotlivých pasportech se podíleli jak projektant a referent Technických služeb Vsetín, s.r.o., tak asistenti, kteří po týdenním základním proškolení následně sbírali v terénu dle předem stanoveného plánu jednotlivá data a jejich charakteristické hodnoty dle stanovených požadavků. V dalším průběhu 1. etapy byla takto získaná data přenášena do elektronické podoby v prostředí programu GiSel, který byl vybrán a nainstalován u zpracovatele z důvodu datové kompatibility se softwarem užívaným městem Vsetín. Takto bylo docíleno vzájemného propojení, okamžité vizualizace jednotlivých pasportů a jejich atributů po síti


v celém úřadu města Vsetína a v budoucnu následné výměně dat mezi městem a TS. Tímto byla vytvořena komunikační infrastruktura pro příslušné komunikační kanály a technologické zázemí. Pasportům se Technické služby intenzivně věnovaly již v předchozím roce a to především u těch atributů, které jsou pracovně významné pro jejich činnost. Jednalo se hlavně o monitorování jednotlivých odpadových nádob ve městě a přilehlém okolí, zmapování svozových tras a jejich časového harmonogramu. Po zadání studie a jednotlivých pasportů bylo nutné shromáždit veškerá data o jednotlivých atributech jak z technických služeb tak jednotlivých odborů města. Všechna tato data, která byla nutná k vytvoření indexu kvality života na sídlištích, byla až dosud zpracovávána ručně, a proto se musela převést do samostatných pasportizačních vrstev a k nim posléze připojovat zjištěné charakteristiky bodu daného atributu. Samotný převod z papírové formy do elektronické byl velmi zdlouhavý, neboť současně probíhala aktualizace v terénu nebo za přítomnosti vedoucích pracovníků jednotlivých provozů a jejich zaměstnanců. Jednalo se předením o převod pasportu veřejného osvětlení, dětských hřišť a sportovišť, městského mobiliáře a kvality komunikací. Data v písemné tabulkové podobě, která jsme získali z odborů města Vsetína jako data citlivá, jsme zapracovali do výsledných tabulek indexu, které byly důležité pro výpočty hodnot indexace samotných atributů – počet obyvatel na bytovou jednotku, dělení věkové kategorie dětí na jednotlivá sídliště. V druhé etapě projektu jsme se zaměřili na vypracování metodiky Standardy života na sídlišti. V této fázi došlo k bližší spolupráci s odborem životního prostředí města Vsetína a dalšími odpovědnými odbory. Byly stanoveny oblasti zájmu monitoringu a hodnocení pro závěrečnou indexaci zvolených atributů. Byly hodnoceny tyto oblasti a jejich atributy: 1. Komunikace, parkování, stezky pro cyklisty 1.1 Místní a obslužné komunikace 1.2 Komunikace pro pěší 1.3 Parkovací stání - zastavěná plocha 1.4 Parkovací stání - počet na bytovou jednotku 1.5 Stezky s prvky pro cyklisty 2. Odpady 2.1 Komunální odpad 2.2 Recyklovatelný odpad - kompletní recyklační hnízda 2.3 Odpadkové koše 2.4 Koše na psí exkrementy


3. Veřejná zeleň 3.1 Kvantita zeleně 4. Veřejné osvětlení 4.0 Počet svítidel 4.1 Pokrytí sídliště - podíl osvětlené plochy k ploše sídliště 4.2 Výkon svítidla 4.3 Stav stožáru 5. Dětská hřiště a sportoviště 5.1 Pískoviště 5.2 Sportoviště 5.3 Dětské hřiště 3-12let 5.4 Dětské hřiště 9-16let 6. Městský mobiliář 6.1 Počet obyvatel na počet laviček 6.2 Počet míst na kola (ve stojanu) u veřejných budov Je pravděpodobné, že metodika dozná v průběhu roku jisté úpravy, doplnění a vylepšení tak, aby stále odpovídala potřebám města Vsetína a tím se odbouralo hodnocení a sledování strategických cílů v „papírové“ formě, která se stává k tomuto účelu časově náročnou až nepřehlednou. Pro kalibraci výpočtového modelu byly využity jak vstupní údaje uvedené ve studii (především aktuální hodnoty jednotlivých ukazatelů v prvním pololetí roku 2006, resp. roku 2005) a dále některé hodnoty vycházející z praxe dalších měst nebo z legislativy. Vyhodnocení většiny kritérií je dáno skutečností, že požadovaná hodnota je "čím větší, tím lepší" (tzn. cílem je maximalizace hodnoty) a vypočítá se jako poměr hodnoty ve sledovaném roce ku požadované hodnotě. V případech některých kritérií je tomu naopak (1.3, 2.3, 2.4, 4.2, 6.1) a vyhodnocení kritérií je dáno převráceným poměrem současné a požadované hodnoty. Výpočet vlastního indexu je pak proveden následovně: váha kritéria x (hodnota v posuzovaném období / požadovaná hodnota) [%] Výsledné stanovení hodnoty indexu je možno založit jak na procentuelním, tak na bodovém ohodnocení. Důležitější je však stanovit váhy jednotlivých kritérií tak, aby


jednotlivé oblasti byly v indexu rovnoměrně zastoupeny. Z hlediska běžnějšího použití ponecháváme výsledné hodnocení v procentech Předmětná území pro potřeby vyhledávací studie a rozdělil na celkem 10 lokalit. Tyto plochy jsou graficky vymezeny jak elektronicky v zadaných pasportech, tak ve studii „Standardy života na sídlišti“. 5.4.5 Dosažené výsledky a následná řešení Následující grafy slouží jako pomůcka pro vyobrazení propojení pasportů a indexace zadané studie k vyhodnocování jednotlivých atributů. Tyto hodnoty jsou ve spojení s pasporty, které jsou celému městskému úřadu Vsetín online okamžitě k dispozici a je možné s nimi snadno a rychle pracovat bez náročných vyhledávání v archivech.

Komunikace, chodníky, parkování, stezky pro cyklisty Místní a obslužné komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně k místní dopravě na území obce, je určena k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a její bezpečnosti Graf 17: Místní a obslužné komunikace


Graf 18: Místní a obslužné komunikace – investice 2007

Komunikace pro pěší, bezbariérovost je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně k místní dopravě na území obce, je určena k užití chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a její bezpečnosti Graf 19: Komunikace pro pěší


Graf 20: Komunikace pro pěší – investice 2007

Parkovací stání – zastavěná plocha a počet na bytovou jednotku je stavebně a provozně vymezená plocha, místní nebo účelové komunikace a nebo samostatná místní nebo účelová, komunikace určena ke stání silničního motorového vozidla Graf 21: Parkovací stání

Doporučení:


Na tuto problematiku město Vsetín vypracovalo studii „Doprava v klidu„ se zaměřením na parkovací místa v jednotlivých sídlištích s následným doporučením vyřešení problematických míst. Stezky s prvky pro cyklisty je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně cyklistům, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a její bezpečnosti Graf 22: Cyklostezky


Obrázek 7: Pasport místních komunikací - atribut chodníky –chodník levý na ulici Družby, Vsetín


Odpady – dostupnost odpadů komunálních, recyklovatelných, košů Komunální odpad veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, pro kterou nejsou právními předpisy stanovena zvláštní pravidla nebo omezení, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Komunální odpad je též odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů Recyklovatelný odpad Za recyklovatelný odpad můžeme považovat vše, co se dá druhotně využít – pro město Vsetín to jsou : sklo, starý papír, tvrzený plast, plasty a plastové obaly Graf 23: Dostupnost komunálního a recyklovatelného odpadu

Doporučení: Vzhledem k výstavbě nového Logistického centra na odpady navrhujeme sjednotit místa na nádob ve všech sídlištích, tzv. hnízda a vylepšit jejich přístupnost k jejich vývozu a to hlavně z dopravního hlediska, aby se zlepšila kvalita úrovně čistoty na sídlištích.


Odpadkové koše nádoby rozmístěné na území města a v jeho městských částech. Slouží výhradně k ukládání drobného příležitostného odpadu (obaly z občerstvení, použité jízdenky apod.) Koše na psí exkrementy nádoby rozmístěné na území města a v jeho městských částech. Slouží výhradně k ukládání psích exkrementů v papírových recyklovatelných sáčcích.

Graf 24: Počet košů odpadkových a na psí exkrementy

Doporučení: Navrhujeme řešit problematiku košů na odpadky - jejich rozmístění a volbu druhu antivandal, hlavně v centru města a na turisticky frekventovaných místech. Košů na psí exkrementy je nedostatek na všech sídlištích, především na Hrbové a Jasence.


Obrázek 8: Pasport odpadových nádob - atribut popelnice sídliště Trávníky, Vsetín


Veřejná zeleň Kvantita zeleně Veřejná zeleň – ucelené soustavy stromů, keřů a travnatých ploch; zejména sady, parky, zahrady, menší sadovnicky upravené plochy, lesoparky a zeleň sídlištní, ojediněle rostoucí stromy a keře na veřejně přístupných místech bez ohledu na druh pozemku dle katastru nemovitostí; Kvalita – velmi dobrá

zeleň kvalitní, nová, dosazovaná

Kvalita – dobrá

zeleň přeschlá částečně udržovaná, málo obnovovaná

Kvalita – havarijní

zeleň stará, proschlá, ohrožující okolí – nutná obnova Graf 25: Kvantita zeleně

Doporučení: Dle tabulek vyplývá, že kvantita zeleně je v poměru k dostupnosti a ploše vyhovující, navrhujeme dle zjištění v terénu rozšíření indexace o atribut 3.2. Kvalita zeleně a rozpočtová opatření zaměřit na zmlazování dřevin a řešit problém neuspokojivého stavu zeleně ve svažitém terénu, jehož údržba je složitá. Zmlazováním dřevin řešit postupnou regeneraci všech sídlišť.


Obrázek 9: Pasport veřejné zeleně – plochy a kód porostu sídliště Trávníky


Veřejné osvětlení Veřejné osvětlení – svítidla určená k osvětlení místních komunikací a veřejných ploch Pokrytí sídliště Výkon svítidla Graf 26: Počet a výkon svítidel

Doporučení: V rámci celoroční údržby veřejného osvětlení TS Vsetín se provádí výměna stávajících zářivek za úsporné a ekologické dle rozpočtových opatření. Počet jednotlivých stožárů a jejich rozmístění se jeví v tuto chvíli jako dostatečné. Graf 27: Stav stožáru


Doporučení: Dle tabulek indexace vyplývá, že životnost většiny stožárů je od 35 let a více, proto je nutné provést rozpočtová opatření na jejich postupnou výměnu. Navrhujeme provést studii „Regenerace veřejného osvětlení na sídlištích“, která by řešila etapy postupné výměny a regenerace VO. Obrázek 10: Pasport veřejného osvětlení – sídliště Trávníky


Dětská hřiště a sportoviště Pískoviště – ohrazené místo s pískem pro hraní dětí Sportoviště – volný prostor doplněný sportovními hracími prvky Graf 28: Dostupnost pískovišť a sportovišť

Doporučení: Dostupnost pískovišť a sportovišť je vyhovující a dostatečná, je potřeba se zaměřit na vyřazení pískovišť v těsné blízkosti na jednom prostoru v souvislosti s počtem dětí. Dětské hřiště 3 -12let prostranství doplněno hracími prvky určenými pro děti od 3 do 12 let Dětské hřiště 9 -16let prostranství doplněno hracími prvky určenými pro děti od 9 do 16 let Vyhovující dětské hřiště, pískoviště, sportoviště dětské hřiště, pískoviště, sportoviště, které bylo rekonstruováno roku 2003 nebo je osazeno hracími prvky dle nové normy


Graf 29: Dostupnost dětských hřišť

Doporučení: Také dostupnost dětských hřišť dle věkových kategorií je vyhovující, ale z práce v terénu vyplývá, že životnost hracích prvků je alarmující a nevyhovující současným normám. Proto navrhujeme rozšířit indexaci o 5.5. Kvalita dětských hřišť a v dalších letech sledovat postupnou regeneraci na jednotlivých sídlištích. Dále navrhujeme pokračovat v obnově dětských hřišť a výměně hracích prvků.


Graf 30: Nevyhovující dětská hřiště dle věkových skupin


Obrázek 11: Pasport dětských hřišť – DH Trávníky


Městský mobiliář Počet obyvatel na počet laviček Lavička – je určená k odpočinku a k posezení Počet míst na kola (ve stojanu) u veřejných budov Stojany na kola – celokovový pevně upevněný kombinovaný stojan k odložení jízdního kola s možností vlastního uzamčení Graf 31: Počet obyvatel na lavičku a místo ve stojanu na kola


Obrázek 12: Pasport veřejné zeleně – plochy a kód porostu


Přehled výchozích podkladů Podkladem k provedení pasportů, metodiky a k analýze výsledků byly: − katastrální mapa území města Vsetín v digitální podobě, poskytnutá investorem − letecký snímek území města v digitální podobě − poskytnutá citlivá data statistiky městského úřadu − podklady o vymezení hranic jednotlivých sídlišť v elektronické podobě − − − −

konzultace s pracovníky PORSENNA o.p.s konzultace s pracovníky Městského úřadu Vsetín, odboru životního prostředí výsledky kontrolních dnů se zástupci zadavatele Města Vsetín a tajemníkem města prohlídka terénu před a v průběhu vytváření metodiky a jednotlivých pasportů

Většinu podkladů pro metodický postup bylo však nutné vytvořit samostatně (např. stanovení atributů, jejich vzájemné vyhodnocení k získání výsledných hodnot, stanovení metody vizualizace, stanovení cílů a projektů, editační systém, atd.). Náročnost správy dat (plnění a aktualizace) bylo nutné řešit vhodným způsobem – jednoduchá a přehledná editace dat spolu se stálým proškolováním zodpovědných pracovníků v oblasti pasportů a předání metodiky do správy daného úřadu

Krátkodobé cíle (období 11/2006 – do závěrečné konference 17. září 2007) − monitorování stavu vybavenosti a stavu životního prostředí na jednotlivých sídlištích a přijetí opatření ke zvýšení kvality. − zapracování cílových hodnot jako podklad při vytváření rozpočtu města na rok 2007 − zavedení dat z dalších odborů města – především doplnění pasportů veřejné zeleně − analýza a zpracování pasportu a jeho propojení s plánovací dokumentací − zapojování pracovníků při přípravě strategií a plánů, návrhů procesů a při hledání možností a uplatňování zlepšování např. pomocí porad, intranetu, připomínkovacího řízení. Dlouhodobé cíle − vytvoření přehledného systému pro sledování plnění a efektivity strategií, plánů a koncepcí (zejména pro státní správu a samosprávu); − vytvoření metodiky pro uplatňování a propojení metod modernizace veřejné správy ( Balanced ScoreCard, benchmarking aj.) v praxi;


− vytvoření nástroje pro efektivní řízení úřadu skrze sledování příspěvku jednotlivých odborů i pracovníků k naplňování vize a strategie rozpočtu − nastavení efektivního mechanismu pro průběžné sledování a vyhodnocování projektové kapacity území; − mapování, sběr připomínek a vyhodnocování inovativních řešení a aktivit, které se v praxi osvědčily. Souhrnné zhodnocení Pozitivní ovlivnění přinesla zejména poptávka ze strany zadavatele, město Vsetín, který hledal vhodný nástroj pro vyhodnocování opatření ke zkvalitnění života na sídlištích a optimalizaci vynaložených rozpočtových prostředků. Tato metodika je v plné míře inovativní. Nebyl nalezen žádný obdobný systém, který by umožnil výše zmíněné funkce. Je řada programů pro monitorování a databáze, ale žádný ze systémů nedokáže propojit zmonitorovaná území s vyhodnocením kvality o hodnoty života s vynaloženými finančními prostředky a sloužit tak cílovým skupinám – od pracovníka konkrétního oddělení na městském úřadu, přes vedoucího odboru, tajemníka, ale i pracovníka vybraného odboru či mezinárodní instituce, který sleduje naplňování strategií v praxi až po požadavky z řad veřejnosti. Plnění, získávání dat a jejich průběžná správa je časově i odborně náročná. Práce na programování a vylepšování tohoto typu informačního systému nikdy nekončí.

Doporučení Doporučení − v maximální možné míře využívat moderní informační systémy, digitalizaci dat a zejména vzájemně propojovat získaná data − využitelnost studie by se neměla omezit pouze na město Vsetín, nástroj je tedy nutné šířeji popularizovat a představovat v rámci odborných akcí a konferencí a v tisku − zpřístupňovat data pro řízení a zkvalitnění postupu − rozšíření jednotlivých atributů k vyhodnocení kvality života v jednotlivých městech a jejich srovnání vždy za dva roky a jejích vzájemná výměna poznatků, komunikace prostřednictvím www stránek − otevřeně komunikovat s veřejností


5.5 Místní agenda 21 5.5.1 Úvod Trendy rozvoje lidské společnosti ukazují v globálním měřítku na neudržitelnost dosavadních přístupů k lidským činnostem – nadměrné čerpání přírodních zdrojů, nadměrná produkce odpadů a znečištění všeho druhu v omezeném prostředí planety Země, řízení založené na rozhodování jednotlivců nebo malých skupin, nerespektování ekologických zákonitostí, důraz na zvyšování materiální úrovně života, a to jen pro určitou část lidstva. Problémy, které vznikly díky těmto zažitým přístupům, ohrožují již podstatně existenci lidského společenství a mají velký dopad na zdraví ekosystémů, zdraví společnosti i zdraví jednotlivců. Pozornost věnovaná trendům vývoje ukázala, že ekologické problémy jsou ruku v ruce s problémy sociálními a ekonomickými. Problémy jsou již tak zjevné, že se jimi zabývají na globální úrovni vrcholné orgány a organizace po celém světě. První snahy řešit tyto problémy vznikaly již v 701. letech 20. století. Stále častěji se mluví o tom, jak dosáhnout udržitelného rozvoje (anglicky sustainable development) v globálním měřítku. Zástupci místních úřadů celého světa se snaží naplňovat principy udržitelného rozvoje, proto také jedním z dokumentů, přijatých na Konferenci OSN o životním prostředí, konané v roce 1992 v Rio de Jančáru, byla tzv. Agenda 21, která rozpracovává principy udržitelného rozvoje v globálním měřítku do jednotlivých problémových oblastí a obrací se na regionální a místní správy s výzvou, aby, - za účasti veřejnosti – vypracovaly vlastní strategie udržitelného rozvoje – tzv. místní Agendy 21. V následujícím textu si ukážeme, jakou cestu zvolilo město Vsetín v implementaci principů udržitelného rozvoje a realizace úkolů realizovaných v rámci procesu místní Agendy 21.


Obrázek 13: Implementace principů udržitelného rozvoje

5.5.2 Komunitní projekty Projekty podpory zdraví WHO Systémový přístup k podpoře zdraví využívá světová zdravotnická organizace WHO a další instituce při tvorbě programů, které cílevědomě umisťují svou působnost do sociálního prostředí, kde lidé žijí nebo pracují. Jde o programy podpory zdraví uskutečňované ve společenství obce/města, podniku, školy, mateřské školy. Pro jejich zaměření na přirozená společenství se jim říká komunitní programy. Komunitním programům jsou společné dva hlavní úkoly:

− vytvářet podmínky pro zdravé fungování komunity (např. podmínky pro výuku ve škole, pro pracovní proces v podniku atd.) − učit zdravému způsobu života a dovednostem zdraví podporujícího chování. V kontextu výše uvedeného by měla být velká pozornost věnována komunitám, ve kterých lze efektivně realizovat podporu zdraví. Tento postup se snaží prosazovat Světová zdravotnická organizace (WHO) jako globální garant podpory zdraví. Projekt ZDRAVÉ MĚSTO WHO (WHO Healthy Cities Project) Mezinárodní Projekt Zdravé město probíhá pod patronací OSN – WHO. V Evropě je do Projektu zapojeno 1300 Zdravých měst ve 30 zemích. V ČR je Projekt realizován certifikovanou asociací WHO – Národní síť Zdravých měst ČR


Projekt ŠKOLA PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ (ŠPZ) Projekt WHO určený pro základní a mateřské školy; Koordinátorem Projektu v ČR je Státní zdravotní ústav. Projekt je podporován ze strany Zdravých měst ČR Projekt ZDRAVÉ PRACOVIŠTĚ Projekt WHO určený pro podniky/firmy; Koordinátorem Projektu v ČR je Národní síť podpory zdraví na pracovišti ČR. Projekt NEMOCNICE PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ Projekt WHO určený pro zdravotnická zařízení; Koordinátorem Projektu v ČR je Ministerstvo zdravotnictví ČR. Projekt "Bezpečná komunita WHO " (WHO Safety Community Project) Komplexní postup proti úrazům ve městě, obci nebo mikroregion Co se týče podpory neziskového sektoru, z výše uvedených komunitních projektů, jenž se všechny řeší na území města Vsetín v různém stádiu pokročilosti, týká se podpory neziskového sektoru projekt Zdravé město a projekt Bezpečná komunita.

Projekt Zdravé město Vsetín Projekt Zdravé město je mezinárodním projektem OSN – WHO „Zdraví 21“, kde „zdraví“ je stavem celkové fyzické, duševní a sociální pohody a ne pouze absencí nemoci nebo tělesné slabosti. Projekt je zaměřen na komplexní přístup ke zdravotní prevenci. Měřítkem úspěšnosti projektu Zdravé město Vsetín jsou nejen údaje zdravotnické statistiky, ale také spokojenost obyvatel a jejich aktivní účast v projektu. Projekt Zdravé město je chápán jako souhrn podnětů veřejnosti a doporučení odborníků pro dlouhodobý trvale udržitelný rozvoj města. Každé město, které je do projektu zapojeno, zpracovává místní Plán zdraví a kvality života (dále jen Plán zdraví), ve kterém jsou vedeny také všechny ostatní aktivity realizované či požadované k realizaci. Plán zdraví je přehledem záměrů, které by podle názoru veřejnosti a odborníků měly být postupně naplněny, aby bylo město možné označovat jako „Zdravé město“. Cílem je hledat prostřednictvím Plánu zdraví cestu k podpoře zdraví, udržitelného rozvoje a kvality života v místních podmínkách města i regionu. Plán zdraví je dlouhodobým plánem (horizont 2015), který je postupně rozpracováván do akčních plánů. Je průběžně vyhodnocován za účasti veřejnosti a nejméně jednou ročně aktualizován.


Cíle projektu: − Vytvořit základnu pro zdravý a bezpečný domov pro všechny obyvatele města cestou zlepšování podmínek pro zdravý život − Zapojit občany do péče o své zdraví a motivovat je ke zdravému životnímu stylu − Poskytnout praktické poradenství pro zdravý způsob života − Příznivě ovlivnit životní styl − − − −

Zdravotní prevence Aktivní a kvalitní využití volného času Přenos zkušeností a informací se ostatními Zdravými městy Koordinace již probíhajících aktivit

− Vzdělávání pro organizátory akcí se záměrem zvýšení kvality těchto akcí − Propagace Projektu Zdravé město Vsetín Řídícím orgánem projektu je komise pro Zdravé město a Místní agendu 21 jmenovaná městskou radou. Její předsedkyní je pracovnice vsetínského domu dětí a mládeže Simona Hlaváčová. Koordinací projektu je za město Vsetín pověřena Společnost pro komunitní práci Vsetín o.p.s. zastoupená ředitelem Ing. Pavlem Pelcem. Koordinátorem projektu na území Vsetína je Ing. Petr Kozel. Politikem projektu Zdravé město ustanoveným zastupitelstvem je JUDr. Lubomír Gajdušek, místostarosta města Vsetína.

Projekt má 2 hlavní oblasti a následující části: Oblast realizační − Tvorba Akčního plánu zdraví a kvality života města Vsetín − Realizace kampaní a dílčích akcí Akčního plánu zdraví Oblast prezentační − Konference pro výměnu příkladů dobré praxe mezi Zdravými městy − Praktická výměna know-how se Zdravými městy Ad a) tvorba Akčního plánu zdraví a kvality života města Vsetín Tvorba plánu probíhá na periodických projednáváních za účasti politiků, odborníků, zástupců nevládních organizací a veřejnosti, následnou realizace, vyhodnocování a aktualizace Akčního plánu zdraví provádí jednotliví nositelé aktivit. V roce 2002 byl takto vytvořen za účasti několika partnerů a pod patronací města Plán zdraví a kvality života pro město Vsetín. Zpracování tohoto plánu zdraví bylo podpořeno získáním dotace z Národního programu zdraví (Projekty podpory zdraví).


V roce 2003 a 2004 bylo navázáno stejným způsobem na zpracovaný Plán zdraví a kvality života. V létě roku 2005 založilo město Vsetín Společnost pro komunitní práci, o.p.s. (dále jen SPKP), za účelem podávání, resp. koordinace projektů města i neziskových organizací. Na tuto společnost tvořenou projektovými managery přešlo řešitelství projektů města, kterými byly všechny žádosti ze strukturálních fondů a iniciativ EU, projekt podpory zdraví – Bezpečná komunita Vsetín 2005, Místní Agenda 21 ve Vsetíně aj. Od roku 2006 přebírá SPKP i nositelství projektu Zdravé město Vsetín. V roce 2005 již SPKP připravila plán zdraví a kvality života pro rok 2005, dále i pro rok 2006 a v současnosti se připravuje plán zdraví a kvality života pro rok 2007. Všechny aktivity projektu jsou již samozřejmě provázány se strategickými dokumenty města, zejména s mapou strategických indikátorů tvořenou dle metody Ballanced scorecard.

Ad b) Realizace kampaní Jedná se o realizaci kampaní, které vychází z metodiky Národní sítě zdravých měst a dalších kampaní, které si město Vsetín vytváří na základě vlastní vnímané potřebnosti dané sociologií města. Výčtem se jedná o povinné kampaně: − 30 dní pro neziskový sektor – 1 měsíc - vždy únor, od r. 2006 říjen − Den Země – 22. 4. − Den bez tabáku – 31. 5. − Dny bez úrazu – 1 týden v červnu − Evropský týden mobility / Evropský den bez aut: 16. - 22. 9. − Dny zdraví – 1 týden v říjnu a vlastní kampaně: − Den seniorů – 1 den koncem září − Bariéry v nás a kolem nás – 1 den kolem poloviny září Nově se město Vsetín v roce 2005 připojilo k mezinárodní kampani pro boj s chudobou, která je v České republice reprezentována kampaní: − Česko proti chudobě – kontinuálně dle významných událostí v daných letech K realizaci kampaní probíhá také celá řada podpůrných akcí a aktivit jako jsou četná dotazníková šetření, která se vztahují tematicky buď ke kampaním jako je např.


dotazníkové šetření o spokojenosti uživatelů s veřejnou dopravou (k Evropskému týdnu mobility), dále dotazníkové šetření o příčinách úrazů ve městě Vsetíně (ke Dnům zdraví a Dnům bez úrazu), anebo dotazníková šetření k vybraným bodům z Akčního plánu zdraví a kvality života, které jsou rovněž konány v rámci kampaní. Pořádají se také četné vzdělávací akce k podpoře jednotlivých témat kampaní, jako jsou např. nádorová onemocnění, protikuřácká poradna, zdravá výživa, domácí násilí, plánování rodičovství, semináře pro organizátory akcí atd.

Ad c) Konference pro výměnu příkladů dobré praxe mezi Zdravými městy Každý rok organizuje Zdravé město Vsetín konferenci pro účastníky Národní sítě zdravých měst na vybrané téma z oblasti podpory zdraví, kde prezentuje své zkušenosti a úspěchy v rámci tématu konference. O konference konané ve Vsetíně je tradičně velký zájem a účastní se jich vždy přes 50 účastníků ze všech částí České republiky, ale i zahraniční hosté.

Ad d) Praktická výměna know-how se Zdravými městy Každý rok si také úspěšný žadatel vyměňuje své zkušenosti v rámci projektu Zdravé město s jinými zvolenými Zdravými městy přímo návštěvou v daném městě, kde probíhá doprovodný program ve formě návštěv různých zařízení a výměny zkušeností a informací.

Projekt Bezpečná komunita Vsetín Společnost pro komunitní práci Vsetín získává opakovaně grant od Ministerstva zdravotnictví ČR na realizaci projektu Bezpečná komunita ve Vsetíně. Cílem tohoto projektu je preventivními aktivitami zvýšit informovanost cílových skupin a změnit postoj a aktivizovat tyto cílové skupiny v problematice ochrany zdraví a prevence úrazů. V důsledku projektu pak dochází ke snížení množství závažných úrazů, kterým lze předcházet dodržováním základních pravidel bezpečnosti, včasnou opravou komunikace a důsledným informováním o rizicích spojených s nepoužíváním ochranných prostředků. Akce realizované v rámci bezpečné komunity ročně osloví několik tisíc občanů a hrají podstatnou úlohu na poli prevence a předcházení úrazům a nemocem ve Zlínském kraji. Proto je důležitá realizace projektu bezpečné komunity jako jednoho z dlouhodobě působících preventivních prvků, který svou činností navazuje na snahu města Vsetín o zlepšení situace v oblasti úrazovosti . V projektu jsou opakovaně realizovány preventivní aktivity jako jsou víceleté akce kampaň Na kolo jen s přilbou, osvětová akce Den s integrovaným záchranným systémem,


statistické sledování úrazovosti, ale i jednorázové akce jako např. kampaň Pásovec, kampaň proti domácímu násilí a mnohé další akce. Obrázek 14: Projekt Bezpečná komunita Vsetín

Projekt udržitelnoího rozvoje OSN Místní Agenda 21 (MA 21) Proces Místní agendy 21 je mimořádný svým rozsahem a autoritou. Je realizován pod mandátem schváleným OSN, kdy místní úřady celého světa se zapojují do tohoto procesu. V roce 2001 to bylo již 6.300 municipalit ve více než 100 různých zemích světa, z toho v Evropě se ke kampani udržitelných měst podporujících MA 21 přihlásilo 1.300 měst s celkem 100. mil. obyvateli. MA 21 je nástroj pro uplatnění principů udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni. Je to proces, který prostřednictvím zkvalitňování správy věcí veřejných, strategického plánování (řízení), zapojování veřejnosti a využívání všech dosažených poznatků o udržitelném rozvoji v jednotlivých oblastech zvyšuje kvalitu života ve všech jeho aspektech a směřuje k zodpovědnosti občanů za jejich životy i životy ostatních bytostí v prostoru a čase.


MA 21 je strategický a akční plán rozvoje určitého místa (obce, okresu, regionu), který obsahuje principy udržitelného rozvoje. Proces vedoucí k zajištění dobré a udržitelné kvality života a životního prostředí na daném předem vymezeném území. Základem je spolupráce všech sektorů společenského života – nevládních neziskových organizací, radnice, podnikatelů, škol a vzdělávacích zařízení, kulturních, sociálních, zájmových a profesních institucí, v neposlední řadě občanů. Každý přispívá dle svých možností, zkušeností a dovedností. Důležitý je předpoklad, že každý umí něco, co může vždy nabídnout, ať pracuje kdekoliv. Lidé by však měli o sobě vědět, poznávat tradice, ale i současná místa, kde žijeme, a musí nás bezpodmínečně zajímat budoucnost, v jaké budou žít příští generace. Podstatou je vyrovnat a sladit naše sny s principy trvalé udržitelnosti. Kvalita MA 21 se měří kriterii, která jsou stanoveny ve 4 kategoriích A až D a předstupní kategorii „Zájemci“. Kritéria MA 21 byla ustanovena pracovní skupinou pro MA 21 Rady vlády pro udržitelný rozvoj usnesením ze dne 14. dubna 2004. Vedoucím této skupiny a tudíž i celkovým garantem byl ustanoven ministr pro místní rozvoj. V pracovní skupině jsou zástupci ústředních orgánů státní správy, koordinátoři sítě Zdravých měst a místních Agend 2 v obcích a regionech, zástupci Národní sítě Zdravých měst ČR, akademické sféry a nestátních neziskových organizací. V současné době známe čtyři úrovně praktikování MA 21. Úroveň „Zájemci“ v sobě zahrnuje spíše deklaratorní kritéria, která prokazují chuť a zájem celý proces spustit. Následující úrovně D, C, B, A vyjadřují do jisté míry dosaženou kvalitu celého procesu. Každá úroveň obsahuje daný soubor kritérií. Úrovně na sebe vzájemně navazují. Nevylučuje se však možnost splnit kritérium vyšší úrovně v předstihu. V současné době jsou v nejvyšší dosažené kategorii, kategorii B, dvě města, Chrudim a Vsetín.

MA 21 ve Vsetíně Proces MA 21 na území města Vsetína má již dlouhou tradici. Začal v polovině 90. let minulého století z iniciativy aktivních občanských sdružení v čele se Sdružením pro výchovu a vzdělávání Ledňáček. Byť se jednalo o iniciativu „zdola“, měla celá záležitost od počátku fungování velkou podporu radnice, která vyústila ve zřízení koordinačního místa v rámci městského úřadu a v roce 2004 pak je založena samotná obecně prospěšná společnost - Společnost pro komunitní práci Vsetín o.p.s., která nyní koordinuje drtivou většinu komunitní práce na území města. Proces MA 21 je v našem města chápán jako součást celosvětového projektu Zdravé město a je jeho integrální součástí, můžeme říci že projekt Místní agenda 21 je realizována pomocí metodiky Zdravého města, ale též naopak. Vzhledem k podobnosti aktivit ve strategických materiálech místní Agendy 21 a projektu Zdravé město došlo v roce 2004 ke sjednocení těchto 2 projektů do 1 velkého páteřního celku. Strana 193 (celkem 238)

Stěžejním dokumentem je pak vytvářený Akční plán zdraví a kvality života, který odráží skutečné potřeby a přání našich obyvatel, obsahuje soubor aktivit, odpovědné činitele a je u něj sledováno plnění i úspěšnost. Vzniká komunitně-expertním systémem, jehož základem jsou veřejná projednávání nejčastěji formou tzv. kulatých stolů. Podněty z nich vzešlé jsou doplněny o expertní pohled, ale též o výsledky různých anket, dotazníkových šetření, kampaní atd. Plán zdraví navazuje na schválení realizace projektu MA 21 na území města Zastupitelstvem Města Vsetína ze dne 27.4.1999 a dále na schválení strategického plánu ekonomického rozvoje města Vsetín ze dne 20.10.1997. Plán zdraví slouží jako podklad pro strategický rozvoj města a rozvíjí komunitní základ ve spolupráci města a mnoha místních aktivit. Odborným konzultantem při zpracování Plánu zdraví byla asociace Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM ČR), jejímž přidruženým členem je město od roku 2001. Obrázek 15: Místní Agenda 21 ve Vsetíně

Kriteria MA 21 ve Vsetíně Kvalita procesu Místní agendy je klasifikována na základě realizace začlenění dle kriterií MA 21. Město Vsetín realizuje kriteria MA 21 z vlastního rozhodnutí ZM ze dne 14. 9. 2004 a využívá k tomu neoficiální metodiku stanovenou pracovní skupinou při Radě vlády pro udržitelný rozvoj. Na základě plnění jednotlivých kriterií postoupilo Město Vsetín


v roce 2006 spolu s městem Chrudim jako první do kategorii B. Tato pozice byla také obhájena prezentací a diskuzí před Pracovní skupinou Rady vlády pro udržitelný rozvoj.

Projekt Místní agenda 21 se v současnosti skládá z realizace následujících aktivit: A) Aktivizační programy − Akce na zapojování veřejnosti – kulaté stoly, veřejná slyšení, dotazníková šetření, komunitní kampaně − Dětský parlament − Aktivity pro zlepšení kvality životního prostředí a života občanů B) Vzdělávací aktivity − Osvětové a vzdělávací akce pro veřejnost − Celostátní konference pro odbornou veřejnost, zejména z řad měst a obcí sdružených v Národní síti zdravých měst − Výukové a vzdělávací programy pro školy a školská zařízení C) Monitorovací aktivity − Dodržování a sledování cílů podle indikátorů Českého ekologického úřadu – kriteria MA 21 − Sledování sady indikátorů trvale udržitelného rozvoje TIMUR D) Publikační aktivity Publikační činnost o projektu a o jeho odborných tématech − Přístup radnice k životnímu prostředí, − Přístup radnice k uchovávání a šetrnému využívání zdrojů, − Přístup radnice k podpoře neziskového sektoru)


Obrázek 16: Místní Agenda 21 ve Vsetíně

E) Podpůrná projektová činnost Místní Agenda ve Vsetíně byla základem dalším projektům a aktivitám. Mezi nejdůležitější zařazujeme Zdravé město Vsetín, Komunitní plánování sociálních služeb, Vsetínská síť dobrých škol aj. Ocenění vsetínské MA 21 Projekt místní Agendy 21 ve Vsetíně byl několikrát ohodnocen významnými oceněními: − 2. místo v soutěži „O lidech s lidmi“; − cena za místní demokracii v prvním ročníku za místní Agendu 21 − cena za místní demokracii v druhém ročníku za Dětský parlament; − cena NIKY za místní Agendu 21 a aktivity pro děti a mládež; − zvláštní ocenění Ramira Cibriána za práci Dětského parlamentu. Projekt „Charta pro občana“, Sigma OECD, Ministerstvo vnitra ČR Pilotní projekt „Charta pro občana“ připravil k realizaci Odbor modernizace veřejné správy na základě zájmu samospráv zjištěného v průběhu roku 2005 při tematicky zaměřených seminářích na oblast zvyšování kvality v organizacích územní veřejné správy. Projekt se realizuje v rámci programu SIGMA (společný program Evropské komise a Organizace pro hospodářský rozvoj a spolupráci - dále jen "OECD"), který je koncipován


jako expertní pomoc kandidátským zemím při přípravě na vstup do Evropské unie a klade si za cíl podpořit zejména aktivity zaměřené na reformu státní správy, snahy o zlepšení managementu a kontroly veřejných financí a boj proti podvodům). Vedoucí projektu je Dr. Elke Löffler z Velké Británie a Prof. Salvador Parrado ze Španělska. Oba lektoři mají zkušenosti s implementací modelu v několika členských zemích EU: Velká Británii, Španělsko a Francie. Co je charta občana? Charta pro občana je veřejný závazek služby, jehož splnění může uživatel očekávat. Cílem projektu je tedy pomoci organizacím lépe rozumět potřebám občanů, reagovat na jejich očekávání a zároveň vykonávat svou práci kvalitněji a efektivněji. V důsledku je cílem charty zkvalitnit výkon správních činností a veřejných služeb na těch pracovištích, která přicházejí bezprostředně do styku s občany. Chartu může zpracovat poskytovatel kterékoliv služby s cílem seznámit občana – uživatele především se způsobem, jakým bude služba poskytnuta, co je uživateli garantováno, co se stane, pokud garantované závazky poskytovatele nebudou dodrženy, apod. Základní specifikace Charty: Charta je veřejný dokument, který stanoví jednak standardy služby, které klienti mohou od organizace očekávat, jednak komunikační kanály pro přijímání reklamací. Charty služeb mají za cíl zajistit, aby se organizace − − − −

zaměřili na klienty řídili očekávání klientů měřili a hodnotili výkony iniciovali zlepšování výkonů

Každá charta má svoje klíčové prvky: − Standardy: závazek zajistit takovou úroveň a kvalitu služby, na jakou mají uživatelé právo − Informace: jasné vymezení toho, kdo má na službu nárok, kdy a kde je služba dostupná a vymezení případných požadavků např. dokladů, které uživatel musí předložit − Možnost reklamace: jak podat reklamaci a jaké odškodnění očekávat v případě, že poskytovatel služby nedodrží standardy, k nimž se zavázal.


Pro definici kvality poskytovaných služeb pak platí, že je obtížné takovou kvalitu definovat, ale snadno se pozná, když žádná není.

Každá charta má svoji strukturu: Dokument charty obsahuje: základní údaje o úřadu nebo organizaci, údaje o tom, komu je poskytovaná služba určena, označení budovy, místnosti, hodiny určené veřejnosti, závazné lhůty a standardy kvality, informace o pracovnících, jaké nutné údaje musí poskytnout organizaci uživatel služby, informace o způsobu řešení případných problémů. Vsetínská charta pro občana: Ve Vsetíně zpracovává chartu pro občana v rámci projektu Společnost pro komunitní práci Vsetín o.p.s. na poskytovanou veřejnou službu administrace grantových schémat na zvýšení kvality života občanů města prostřednictvím aktivit neziskového sektoru.

Obnova města – koncept respektující udržitelný rozvoj Situaci Vsetína (městského centra) z hlediska jednotlivých pilířů udržitelného rozvoje:

Enviromentální pilíř: Vsetín je dle indikátorů TIMUR jediné město v ČR, kde je z každého místa maximálně 300 metrů do veřejné zeleně. Rozloha kvalitní veřejné zeleně (Panská zahrada, nábřeží Bečvy, park na Horním náměstí) je oproti rozloze městského centra, které je naopak jedno z nejmenších i ve srovnání s ostatními městy ČR, až neúměrně velká.

Sociální pilíř: hlavní příčiny soc. exkluze jsou dle Fakulty sociálních studií obecně 3: bydlení, zaměstnání a doprava. Z komunitního plánování soc. služeb plyne absolutní nedostatek bytů v centru jak pro rodiny, sociální byty, prostory pro NNO atd. Funguje tu černý trh s byty, kdy ani movitý klient přes realitní kancelář není schopen sehnat byt! To způsobuje odchod lidí ze Vsetína, zejména mladých lidí – konflikt se strategickým plánem, který prioritně chce řešit zachování počtu obyvatel Vsetína. Děje se však opak a nejsou podnikány rozhodné kroky pro změnu současné situace. Doprava – diskriminace pěší dopravy – jako jediné město nemá Vsetín jedinou ulici vyhrazenou pouze pro pěší. Z náměstí se nenápadně stává parkoviště. MHD na hlavním náměstí je charakteristické pro města kolem 5 000 obyvatel.


Ekonomický pilíř: v zemích západní Evropy je vysoký podíl zaměstnanosti ve službách – Velká Británie až 60%. Principem je, že se nespoléhají na velké průmyslové zóny, které neřeší nezaměstnanost jako celek, ale poskytují práci pouze některým segmentům pracovního trhu a neřeší také kvalitu života obyvatel v centru, jenž je dána zejména službami. Opět stejný problém viz. sociální pilíř – dnes není kde v centru služby rozvíjet.

2 paradoxy Vsetína z hlediska UR: Ve Vsetíně jinde zanedbaný enviromentální pilíř v centru města zabraňuje v rozvoji pilíři sociálnímu a ekonomickému, které strádají. Vsetín má nedostatek prostor pro bydlení, podnikání, jinou činnost a právě volná, nevyužitá a neurčitá prostranství a proluky způsobují nevzhlednost centra města.

Koncept obnovy měst je nejlepším případem předcházení negativních jevů jako je výstavba satelitů kolem měst a suburbanizace. Oba dva případy vylidňují centra měst, ničí životní prostředí, zvyšují dopravu, odcizují města sociologicky a ve vylidněných centrech narůstá také kriminalita.

Satelity kolem městského centra na příkladu Vsetína: pro plánovaných 280 domů v satelitech by bylo nutno jen na komunikace zpevnit plochu cca 10 fotbalových hřišť. To by znamenalo úbytek zemědělské půdy, zvýšení odtoku dešťové vody, stavby na okraji města jsou trvale více ochlazovány a tudíž mají trvale vyšší tepelné ztráty, dojížďka do centra zvyšuje dopravní náklady a vyvolá růst dopravy. Naproti tomu výstavba a dostavba, „obnova“ center měst představuje nejlevnější, nejefektivnější a také nejvíce šetrný přístup k životnímu prostředí, má však komplexní účinek, dostavění proluk zlepší obraz města, zatraktivní centrum a zároveň šetří energii, neboť holé zdi proluk jsou tepelné zářiče, vytvoří prostor pro terciér, drobné podnikání v přízemích domů v centru a podle teorie dopravní redukce „vrátí centrum města chodcům.“

Celý koncept dopravy je stavěn tak, aby zamezil dopravní indukci, kterou je jednoznačně postižen Vsetín. Doprava je řešena parkovišti ve vnitroblocích a rozloha městského centra ve Vsetíně je tak malá, že není třeba aby autobusy zajížděly až na náměstí. Průjezdnost náměstí je rovněž prokazatelně pro náměstí ztrátová, to proto že ubírá z nabídky služeb i oddychových, které vytěsňuje doprava. Co se týče ekonomického potenciálu města, pak ekonomické teorie tvrdí jednoznačně, že nabídka předchází poptávku. Názorný příklad je Kodaň v 60 letech 20století. Nebylo tam nic, zdůvodňovali to zimou, investovali do rozvoje a dnes je tam pravý opak, vyhlášené centrum. Podobně


tak Bratislava, před 7 lety hlavní náměstí úplně bez lidí, investovali do výstavby a obnovy a dnes pravý opak, z Vídně se jezdí do Bratislavy na kafe. Celý koncept dále pracuje s principem bezbariérovosti a umožňuje vypořádat se starou zátěží, tzn. ve Vsetíně například likvidace „Velkých schodů“ a opičí dráhy u DK, „sourampí“ obchodního domu Jednota, popř. dalších.

Tyto závěry jsou výsledkem spolupráce realizátora studií s předními odborníky z Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty sociálních studií, grant „systémové hledisko na cestě k udržitelnému rozvoji“ a mnohých dalších převzatých z literatury viz. brožura z grantu.

Ostatní aktivity Společnosti pro komunitní práci Vsetín o.p.s. v rámci MA 21 − Zabezpečování informačního servisu (např. vedení databáze cca 150 organizací, monitoring a e-informování o možnostech získávání finančních prostředků, o vzdělávacích akcích apod.) − Poskytování bezplatného poradenství v oblasti administrativní, právní, ekonomické a zejména projektové tj. pomoc se sestavováním projektů a žádostí o dotace ze všech dostupných dotačních titulů − Zpracovávání projektů a žádostí o dotaci včetně příloh ze všech dostupných domácích i zahraničních zdrojů, zejména strukturálních fondů EU neziskovým organizacím ve městě − Zpracování vlastních projektů SPKP na podporu neziskového sektoru:


5.6 Význam kvality pro efektivní a výkonné fungování samospráv 5.6.1 Proč je toto téma zařazeno v publikaci Z hlediska udržitelného rozvoje je nutné na místní úrovni vyvažovat všechna důležitá rozhodnutí, činnosti a koncepce z ekonomického, environmentálního a sociálního hlediska. Aby to bylo možné, je nutné, aby samosprávné úřady znaly a respektovaly principy udržitelného rozvoje. V rámci projektu C2ENET byly v první publikaci s názvem „Přístup k životnímu prostředí – studie Vsetín“364 popsány náměty, jak mohou radnice přistupovat k těmto otázkám. Není však možné, aby radnice na jedné straně tvrdily, že udržitelný rozvoj či problémy životního prostředí jsou jejich prioritou a současně se chovaly byrokraticky, pracovaly neefektivně a nevýkonně, odváděly nekvalitní práci, plýtvaly zdroji atd. Modernizace veřejné správy ve smyslu efektivní, výkonné a kvalitní práce je tak důležitou podmínkou udržitelnosti. V rámci projektu C2ENET je problematika kvality, výkonnosti a efektivnosti samospráv v návaznosti na udržitelný rozvoj řešena v rámci pilotního projektu 2.4. s názvem "Vsetín - zdravé a udržitelné město". V následujících kapitolách jsou popsány zkušenosti s metodami kvality, efektivnosti a výkonnosti. Je čerpáno nejen ze zkušeností českých, ale také maďarských, rakouských a slovenských měst. To, co je v kapitolách uvedeno, není teorií ale aplikovanou praxí ve městě Vsetín nebo na jiných evropských radnicích. V ČR je použit takzvaný smíšený model výkonu státní správy. To znamená, že samosprávné úřady zabezpečují výkon samosprávy na svém území a současně přenesený výkon státní správy ve svém správním obvodu. Město Vsetín zabezpečuje výkon samosprávy pro své občany – cca 29 tis. Přenesený výkon státní správy zajišťuje pro 32 obcí a pro celkem cca 69 tis. občanů. O to více je téma kvality, výkonnosti a efektivnosti v podmínkách ČR aktuální.

5.6.2 Důvody pro zvyšování kvality a efektivnosti Pojmy kvalita, ISO, benchmarking, BSC a podobně se používají v průmyslu i v celé podnikatelské sféře již několik desetiletí. V posledních letech se začaly tyto metody ve větší míře uplatňovat i ke zlepšování činností a zvyšování výkonnosti ve veřejné správě. Využívání těchto metod může být motivováno nebo zdůvodněno například: - odpovědností vůči mandátu, který starosta, hejtman, radní získali ve volbách; - snahou hledat cesty, jak efektivně řídit úřad a rozvoj města; - hledáním nástroje pro zvyšování kvality života občanů a pro získání zpětné vazby, zda jsou občané spokojeni, to vše v rámci zásad udržitelného rozvoje; 364

Lze ji získat na http://www.mestovsetin.cz/vismo/ (odkaz Projekty EU, složka C2ENET).


- úsilím zvyšovat výkonnost a kvalitu práce úřadu; - snahou zmapovat potřeby a přání občanů; efektivní oboustrannou komunikací s občany; - úsilím o posílení věrohodnosti města a regionu pro čerpání prostředků z EU a státu; - potřebou vytvářet nekorupční, tvůrčí a partnerské prostředí; - kvalitnější a výkonnější péčí o majetek, řízení investic a nákupů; - zájmem získávat pravidelně výsledky, které lze diskutovat s občany; - získáním nástroje k řízení rizik, využívání možných příležitostí a znalostí. Samozřejmě ideální situace nastává, když jsou tyto metody použity jako prostředek pro zvyšování kvality života občanů. Pro poskytovatele veřejných služeb mohou být nástrojem pro zvyšování kvality, efektivnosti a výkonnosti poskytovaných služeb. O tom hovoří více následující kapitola.

5.6.3 Kvalita versus výkonnost Kvalita365 a výkonnost jsou „spojené nádoby“. Tlačit jen na výkony bez porozumění širších souvislostí a vazeb může vést k nízké kvalitě služby, mnoha stížnostem, nespokojenosti zákazníků …. a dalším a dalším problémovým situacím. Proto je vhodné, když při optimalizaci kterékoli veřejné služby hodnotíme dosahované výsledky alespoň podle těchto kritérií: - kvalita pro zákazníka této služby (zahrnuje dostupnost včetně časové) - výkonnost veřejné služby - náklady vynaložené na tuto službu. Čtvrtým kritériem je spokojenost zákazníků (a spokojenost zaměstnanců). Přičemž je jasné, že výkony / náklady = produktivita. Při posuzování těchto čtyř kritérií (kvalita - výkony - náklady - spokojenost) je třeba brát v úvahu, že cílem veřejné správy je zvyšovat kvalitu života občanů (viz kap. 6.4). V této publikaci se budeme jen krátce věnovat vztahu kvality, výkonů a nákladů poskytované veřejné služby. Pokud někoho zajímá také vliv spokojenosti, jsou tyto vztahy popsány v publikaci „Měření spokojenosti v organizacích veřejné správy – soubor příkladů“366. Vztah kvalita – výkony – náklady zobrazuje následující tabulka.

365

Definice pojmu kvalita viz kapitola 5.8 Ministerstvo vnitra ČR – viz http://www.mvcr.cz/odbor/moderniz/public.html

366 Vydalo


Tabulka 22: Vztah kvalita – výkonnost – náklady veřejné služby Příklady vztahu Ideální situace Příklady stanovení cílů: cíl 1 nebo cíl 2 nebo cíl 3 atd. negativní vývoj nebo atd. krize

kvalita ↑ ↑ 0

výkony ↑ ↑ 0 0 ↑↑ mnoho dalších kombinací 0 ↓ 0 ↓ mnoho dalších kombinací ↓ ↓

náklady ↓ 0 ↓ ↑ 0 0 ↑

Ideální stav je, když se všechna 3 kriteria zlepšují. Cílem je zlepšit alespoň jedno z kritérií. Negativní vývoj je, když se zhoršuje 1 nebo více kritérií. To, co je zde uvedeno, vypadá velmi jednoduše. V praxi to však nese mnoho problémů, například: a) v samosprávných úřadech je často špatnou praxí, že se ani jedno z těchto kritérií dostatečně neměří (nebo nesleduje). b) nebo se měří (např. náklady) na úrovni úřadu a ne na úrovni jednotlivé služby. K dostatečnému sledování nákladů je potřeba zavést manažerské účetnictví a jasně definovat jaké informace, jak často a proč potřebuji. Tuto situaci ve sledování může výrazně zlepšit promyšleně vybudovaný systém finanční kontroly dle zákona o finanční kontrole. Často se tento systém omezí jen na provádění auditů. Nestal se tak mostem ke skutečnému controllingu, který je odvozen od strategie a postihuje všechny potřebné vazby. c) neměří se výkonnost procesů (veřejné služby) a výkony jednotlivých pracovníků. Nejsou stanoveny cílové hodnoty výkonnosti a nejsou propojeny s odměňováním nebo jsou stanoveny naprosto nekonkrétně. K výkonnostním parametrům řadíme např. počet úkonů na pracovníka, počet vedených spisů na pracovníka, počty rozhodnutí na pracovníka, počty investic atd. Většinou u žádného pracovníka nevystačíme s jedním parametrem. Je třeba mít více výkonnostních parametrů. Velkým problémem je, jak nastavit hranice výkonu. Velkou pomocí je, pokud provádíme benchmarking. d) kvalita je často naprosto „přehlížena“ nebo je na kvalitu pohlíženo jen jako na dostupnost služby. Je to mimo jiné dáno tím, že nejsou vymezeny kvalitativní znaky jednotlivých služeb (dostupnost časová i místní, spolehlivost hodnocená např. pomocí počtu zrušených rozhodnutí, způsob přijetí a zacházení, komunikace, kompetentnost zaměstnanců, vhodnost prostředí a vybavení atd.).


e) pokud se měří náklady – výkony – kvalita, nehledá se vliv těchto parametrů na spokojenost zákazníků/občanů. Nebo jsou sice měřeny, ale nejsou provázány s vizí a strategiemi (cílem veřejné správy). 5.6.4 Cíl veřejné správy Nejčastěji proklamovaným cílem samospráv je zvyšování kvality života svých občanů. Zvyšovat kvalitu života však není na této planetě možné neomezeně. Existují limity, které slušní političtí představitelé respektují. Ty byly definovány ze strany OSN v roce 1992367 jako zásady udržitelného rozvoje. Cílem veřejné správy je zvyšovat kvalitu života občanů při respektování zásad udržitelného rozvoje a současně zvyšovat výkonnost a kvalitu úřadem poskytovaných veřejných služeb.

5.6.5 Jak efektivně řídit - děláme správné věci správně? Princip „dělat správné věci správně“ (v materiálech OSN je uváděn pod názvem „Good governance“ - „dobré vládnutí“). Snahou veřejné správy je naučit se dělat správné věci (zvyšování kvality života při respektování udržitelného rozvoje) správným způsobem (kvalitně, efektivně a včas). Stejné principy můžeme nalézt v novém stylu řízení veřejného sektoru – new public management368. Jde o modernizaci a změnu pravidel chování veřejného sektoru. K tomu má pomoci přenášení pozitivních zkušeností z managementu privátních institucí a zvýšený důraz na efektivitu práce. V podmínkách ČR je uplatňování těchto přístupů stále ještě možno považovat za inovativní. Mantinely (rámec) zlepšování tvoří respektování zásad udržitelného rozvoje, systémový přístup, partnerství, komunikace s občany, znalost místních možností, zdrojů a podmínek a zapojování veřejnosti do rozhodování, což je obsahem „Místní Agendy 21“ (MA 21). Na principech MA 21 je postaven projekt „Zdravé město“ nebo principy komunitního plánování (např. sociálních služeb). Dále je důležité znát své možnosti, zdroje a místní podmínky a dodržovat etické principy (poctivost, otevřenost, průhlednost, nekorupčnost, …).

367

v dokumentu Agenda 21

368

Viz zpráva OECD z roku 1997 (World Bank, 1996)


5.6.6 Pojem kvalita Na závěr této kapitoly uvedeme pro úplnost ještě definici pojmu kvalita: Kvalita ve veřejné správě se nejčastěji definuje jako „…míra naplňování oprávněných požadavků zákazníků na požadovanou veřejnou službu nebo občanů na kvalitu života v dané obci, regionu či kraji“, přičemž: -

-

-

zákazníci (například žadatelé na úřadě, účastníci správního řízení atd.) očekávají, že jejich žádost nebo potřeba služby bude vyřízena rychle, bez právních a jiných nedostatků, v požadovaném standardu; občané očekávají, že dojde ke zvyšování kvality života v jejich obci, kraji nebo regionu; veřejné služby jsou služby poskytované ve veřejném zájmu; oprávněnost nebo neoprávněnost požadavků zákazníků je v řadě případů dána zákonnými normami nebo pomocí standardu (např. žádosti o výplatu sociální dávky nemůže být vyhověno z důvodu nesplnění podmínek nebo část zdravotní péče je hrazena pacientem, protože je nadstandardní); oprávněnost nebo neoprávněnost požadavků občanů na kvalitu života je limitována oprávněností požadavků ostatních občanů, finančními a ostatními zdroji, které jsou k dispozici, zákonnými normami a zásadami udržitelného rozvoje (v každé obci nemůže být škola, nemocnice, pověřený úřad III. stupně atd.).


5.7 Inovativní přístupy v řízení – popis metod kvality a výkonnosti 5.7.1 Základem je znalost souvislostí a místních podmínek Každý starosta města, hejtman kraje, tajemník či ředitel úřadu by asi chtěl, aby jeho město, kraj nebo úřad dosahovaly vynikajících výsledků. Například: kvalitní cesty a dopravní obslužnost, výbornou síť škol, sociálních či zdravotnických zařízení, výkonný a efektivní úřad, zvyšující se kvalitu života pro své občany atd. …. a hlavně mít spokojené občany. Co je však základem k dosažení vynikajících výsledků? Cesta k tomu je znalost souvislostí (vazeb). Vědění o souvislostech je třeba položit jako neotřesitelný základ a za směrnici pro řízení, zlepšování, prosazování změn a inovací, dosahovaní stanovených cílů. V české veřejné správě jsou považovány za inovativní tyto přístupy při řízení města a úřadu: -

kvalitně, efektivně a výkonně řídit město, úřad a městské organizace, usilovat o kvalitu života při respektování udržitelného rozvoje, zapojovat veřejnost do rozhodovacích procesů, uplatňování komunitního plánování a podobné přístupy, transfer metod z podnikatelské sféry nebo zahraniční veřejné správy.

Žádnou „zázračnou či osvědčenou“ metodu není možné uplatnit bez znalosti místních podmínek. Kombinujte metody – přináší to užitek! Je celá řada metod a nástrojů, které se s úspěchem používají v podnikovém sektoru a jsou přenositelné do praxe veřejné správy. Uplatňování těchto metod, které se osvědčily v podnicích, je také jedním z hlavních principů nového stylu řízení veřejného sektoru – new public management. V rámci zemí EU prováděla EIPA369 výzkum zkušeností s modelem CAF a dalšími metodami kvality. Z této studie z tabulky č. 2 plyne následující pořadí současného a budoucího používání nástrojů řízení kvality a výkonnosti v organizacích veřejné správy (v průzkumu se objevilo celkem 23 různých metod či nástrojů pro zvyšování kvality a výkonnosti).

369

Evropský institut pro veřejnou správu: www.eipa.nl


Tabulka 23: Pořadí používání metod a nástrojů kvality v rámci EU Použití před nebo Předpokládané pouPoužívaný nástroj či metoda kvali- současně s CAF žití v budoucnu ty pořadí dle četnosti použití ISO 9001 s certifikací i bez ní 1. 8.-9. Šetření spokojenosti zákazníků 2. 2. Externí či interní audity 3. 6. Šetření spokojenosti zaměstnanců 4. 1. Projektové řízení 5. 5. Balanced Scorecard 6. 4. Z výzkumu plyne, že většina organizací uplatňující CAF používá nebo plánuje i jiné metody kvality. Současně je zřejmé, že šetření spokojenosti370 zákazníků i spokojenosti zaměstnanců se umístili na předních místech – vlastně na prvním (použití před CAF) a druhém místě (z hlediska předpokládaného použití v budoucnosti). 5.7.2 Inovace v řízení měst – zkušenosti města Vsetín Na čem je vlastně založen přístup města Vsetína? Od roku 2001 se snažíme kvalitně řídit náš úřad a inspirovat se přitom normami ISO 9001 a 14001 a dalšími metodami kvality. Naši příručku kvality a šetrnosti k přírodě je možné si vyžádat k elektronickému zaslání. O našem procesním přístupu vydalo ministerstvo vnitra případovou studii s názvem „Řízení procesů výkonu státní správy“ – lze ji získat na Ministerstvu vnitra ČR, odboru modernizace veřejné správy371. Zde také v roce 2004 vyšla publikace „Benchmarking ve veřejné správě“, na které jsme se podíleli a v roce 2004 publikace „Měření spokojenosti v organizacích veřejné správy“. Loni v létě vydalo Informační středisko Národní politiky jakosti publikaci s názvem „Jak efektivně uplatnit CAF v samosprávných úřadech“ – lze ji získat v Informační středisku NPJ372. Publikovali jsme informace o našem postupu uplatňování BSC a prezentovali náš přístup na mnoha konferencích. Náš přístup zobrazuje následující obrázek. Jistě je celá řadu úřadů a dalších organizací ve veřejné správě, které řadu aktivit a činností dělají mnohem lépe než my. Na naší straně je však značná „konkurenční výhoda“ – pracujeme totiž vytrvale, systematicky, sdílíme naše dobré postupy a současně se učíme od druhých, máme nastaveny cíle a cílové hodnoty a monitorujeme náš postup. Výše uvedené mluví zejména o systémových předpokladech. Pomohlo nám to však udělat fakticky něco více pro spokojenost našich zákazníků/občanů? Dokázali jsme realizovat nebo alespoň zahájit hmatatelné a významné projekty v oblasti životního prostředí? Na 370

více viz „Měření spokojenosti v organizacích veřejné správy“ http://www.mvcr.cz/odbor/moderniz/public.html nebo na. http://www.mestovsetin.cz/vismo/ (složka Publikace). 372 lze získat na www.npj.cz nebo na. http://www.mestovsetin.cz/vismo/ (složka Publikace). 371


tyto otázky lze odpovědět, že ano. Náš úspěch či neúspěch měříme pomocí souboru vyvážených ukazatelů (metoda BSC). Některé z našich výsledků byly již publikovány v rámci projektu C2ENET v publikaci „Přístup k životnímu prostředí – studie Vsetín“. Lze ji získat http://www.mestovsetin.cz/vismo/ (složka C2ENET).

5.7.3 Systém kvality dle ISO Co je systém kvality dle ISO? Systém kvality dle ISO lze zjednodušeně nazvat systémem kontrol a prevencí. V posledních letech se systém kvality dle ISO stal běžným standardem v českých podnicích a stále více se s ním můžeme setkat i v organizacích veřejné správy. Systém je popsán normou ISO 9001. Inspiraci pro kvalitu a výkonnost najdeme v normě ISO 9004. Systém kvality lze zavádět současně se systémem šetrnosti k přírodě dle ISO 14001. Vsetín má od roku 2003 certifikovaný integrovaný systém řízení dle ISO 9001 a 14001. Pokud se rozhodneme zavést systém řízení dle ISO, čeká nás velké množství práce. Pro Vsetín bylo hlavním přínosem udělání si pořádku ve všech činnostech, založení pevné základny pro procesní přístup, zahájení systematického zlepšování. To se projevilo v hospodárnějším nakládání s rozpočtem a majetkem města. Co nazývá norma jako úspěšné řízení? Úspěšné vedení a fungování organizace (u nás úřadu) vyžaduje, aby byla řízena systematickým a jasným (tedy i protikorupčním) způsobem. Úspěch (u města spokojení občané s kvalitou života) může být výsledkem zavádění a udržování takového systému řízení, jehož cílem je neustálé zlepšování efektivnosti a účinnosti činnosti (u úřadu výkonu státní správy a plnění úkolů samosprávy) organizace (úřadu) a to na základě toho, že jsou respektovány potřeby zainteresovaných stran (občan, dodavatelé a partneři, stát, příroda). Norma ISO vychází z těchto osmi zásad kvalitního řízení: 1. Zaměření na zákazníka/občana 5. Systémový přístup k řízení 2. Vedení a řízení zaměstnanců 6. Neustálé zlepšování 3. Zapojení (angažovanost) zaměstnanců 7. Přístup k rozhodování zakládající se na faktech 4. Procesní přístup 8. Vzájemně prospěšné dodavatelské (a partnerské) vztahy


5.7.4 Model sebehodnocení dle CAF Co je CAF? Když jsme poprvé uslyšeli, že se v ČR připravuje používání „kaf“ a že některé krajské úřady budou „kafisté“, mysleli jsme si: „A co má být? U nás taky pijeme kafe!“ Od té doby uplynuly 4 roky a model CAF uplatňuje v ČR více než 50 organizací veřejné správy…. Vsetín provádí sebehodnocení dle CAF od roku 2003. Co tedy zkratka CAF znamená?

C A F

The Common Assessment Framework = Společný rámec pro hodnocení

CAF je cesta k efektivnímu, kvalitnímu či výkonnému úřadu či jakékoli organizaci veřejného sektoru. CAF je také cesta k úřadu „dobré služby“. Tedy k výkonnému úřadu, který má spokojené zákazníky, občany, ale také zaměstnance. Proč? Je to tím, že model CAF: - Je společný (Common) nástroj pro inovace a zlepšování (kvality, efektivnosti a výkonnosti úřadu, stejně jako spokojenosti jeho zákazníků) všech druhů organizací veřejného sektoru v rámci celé EU. - Je sebehodnotící (Assessment) metodou – umožňuje provést bodové hodnocení dosahovaných cílů (výsledků), které úřad dosahuje k občanům/zákazníkům (např. jejich spokojenost), k zaměstnancům (produktivita, spokojenost atd.), k výsledkům vlivu na životní prostředí a vlivu na společnost, ke klíčovým výsledkům výkonnosti. Stejně tak umožňuje provést i hodnocení předpokladů pro dosahování těchto výsledků. - Je rámcem (Framework) pro efektivní, kvalitní, výkonné vedení a řízení úřadu, pro strategické i operativní plánování, pro řízení lidských zdrojů, řízení partnerství a zdrojů, procesů, inovací i změn. CAF je také rámcem pro hledání a dosahování klíčových cílů (výsledků). Jak je model sestaven? Model je založen na provedení sebehodnocení devíti kritérií. Těchto 9 kritérií tvoří rámec modelu CAF. Pět z nich se týká předpokladů pro dosahování výsledků (tedy jak musíme řídit, jak uplatňovat strategii, jak motivovat a řídit zaměstnance, jak pracovat se zdroji a budovat partnerství, jak řídit procesy). Čtyři kritéria se týkají dosahování samotných cílů (výsledků) vůči zákazníkům/občanům, zaměstnancům, vlivu na společnost a životní prostředí, klíčové výsledky výkonnosti úřadu.


Jednotlivá kritéria se skládají ze subkritérií (těch je celkem 27) a ty z jednotlivých příkladů otázek (indikátorů). Model má cca 250 příkladů (otázek). Model je zobrazen na následujícím obrázku. Obrázek 17: Zobrazení modelu CAF

„Inovaci a učení se“ je třeba chápat zvláště ve smyslu učení se od druhých – tedy benchmarking nebo benchlearning. Jak se CAF uplatňuje? Kdo CAF nejčastěji používá? V ČR je nejvíce používán samosprávnými úřady (městské/krajské). CAF je však navržen k použití ve všech částech veřejného sektoru, je aplikovatelný na národní, krajské i místní úrovni. Národní politika jakosti vydala k uplatňování metodiky v samosprávných úřadech publikaci „Jak efektivně uplatnit CAF v samosprávných úřadech – soubor příkladů“ (www.npj.cz). Jaké jsou nejčastější problémy při uplatňování modelu CAF? Byť se uvádí, že model poskytuje jednoduchý, relativně snadno použitelný rámec, vyskytuje se při jeho používání v samosprávných úřadech řada problémů, například: - Nejasnost, zda se hodnotí město/kraj nebo úřad (lépe začít úřadem). - Vedení úřadu není ochotno vytvořit podmínky pro přípravu a provedení sebehodnocení, případně pro realizaci akčního plánu, který vyplyne z hodnocení. - Tlak vedení na dosažení vyššího hodnocení za každou cenu (přece si „netrhneme ostudu“). - Neexistence jasné vize.


- Neproběhne dostatečné proškolení koordinátora CAF nebo týmu, nepochopení otázek, nepochopení některých pojmů. Naprosté nepochopení smyslu přezkoumání. - Něco se dělá, ale není důkaz. Přesto hodnotitelé přiřadí vyšší známku. - Jakékoli srovnávání je vydáváno za benchmarking. - Tvrzení, že popisovat procesy není třeba – vše je v zákonech. - Skoro nic se neměří, pokud se měří, není jasné, zda jde o klíčové procesy nebo cíle (výsledky). - Neměří se postup k udržitelnosti nebo ke kvalitě života - Neměří se spokojenost občanů/zákazníků, ani spokojenost zaměstnanců.

Jak sebehodnocení provádět? Zkušenosti ukazují, že vhodnější je uplatňovat CAF „odzadu“, tj. od výsledků k předpokladům. Pro vyjasnění toho, co lze považovat za klíčové cíle (výsledky), je vhodné uplatňovat BSC. Postup sebehodnocení upravuje metodika. Sebehodnocení provádí tým pracovníků úřadu, který byl k tomu předem dostatečně vyškolen, a po jeho ukončení se sestavuje za účelem zlepšování „akční plán“. Vsetín hodnocení každoročně opakuje.

5.7.5 Benchmarking a benchlearning Co je benchmarking Vsetín je zapojen do několika benchmarkingových nebo benchlearningových projektů. Benchmarking je porovnávání své organizace s jinými za účelem nalezení dobré praxe. Je to metoda zlepšování pomocí učení se od druhých. Cílem je naučit se tuto dobrou praxi od druhých místo toho, abychom ji složitě vymýšleli či draze nakupovali od poradenských firem. Vhodným používáním benchmarkingu se proto můžeme vyhnout mnoha chybám, nebudeme vymýšlet vymyšlené, můžeme se rychleji rozvíjet, zlepšovat, šetřit peníze atd. Benchmarking pomůže také ověřit si, zda cíle, které zastupitelé či vedení radnice požaduje po úřadu, jsou nastaveny správně. Jak se liší benchmarking od běžného porovnávání? Jde o aktivní porovnávání s odvozením ponaučení - z výsledků se formulují podněty pro další činnost a rozvoj. Protože jde o porovnávání s jinými, což může být citlivé, je důležité dohodnout se s ostatními na etickém kodexu benchmarkingu. Cyklus benchmarkingu Schematicky je možné benchlearning nebo benchmarking zobrazit čtyřkrokovým cyklem, který vypadá takto:


Obrázek 18: Zobrazení cyklu a projekt benchlearningu Plánujte (co, jak, kdy, s kým provádět)

Zaveďte (nejlepší postupy přizpůsobené pro váš úřad)

Projekt benchlearningu

Cyklus benchlearningu

Shromážděte a porovnejte (zajímavé postupy a výsledky)

Analyzujte (oblasti pro učení se, výsledky a oblasti pro zlepšování)

Kde uplatnit benchmarking? Benchmarking je uplatnitelný jak ve strategické rovině (strategický benchmarking), tak v operativní rovině (procesní nebo výkonový benchmarking), současně je možné jej uplatnit i uvnitř úřadu (porovnávání mezi odbory). Klíčové však je porovnávat to, co zajímá občany. Zejména jde o kvalitu života daného města, regionu, kraje a o spokojenost občanů s kvalitou života. Pro své přednosti byl benchmarking zvolen jako jedna z klíčových metod pro zlepšování veřejné správy v rámci EU. Další informace o benchmarkingu lze získat v publikaci „Benchmarking ve veřejné správě“, kterou vydalo Ministerstvo vnitra ČR. 5.7.6 Příklady projektů benchmarkingu Projekt „Cena a výkon“ V letech 2000 až 2002 byl v ČR realizován projekt "CENA A VÝKON", který se týkal oblasti svozu a likvidace komunálního odpadu v 6 statutárních městech. Projekt „Benchmarking v oblasti rozšířené působnosti obcí 3. typu“ a „Benchmarkingová iniciativa“ V roce 2003 byl zahájen projekt benchmarkingu výkonu státní správy, do kterého se zapojilo 49 měst v ČR. Projekt probíhal v letech 2003 – 2004. Města byla rozdělena do pěti skupin podle velikosti. Na tento projekt navázala v roce 2005 „Benchmarkingová iniciativa 2005“, která vznikla jako dobrovolné, neformální sdružení obcí s rozšířenou působností. Města tak mohla i po skončení projektu "Benchmarking v oblasti rozšířené působnosti obcí 3. typu" navázat na jeho výstupy a dále pokračovat ve vybraných agendách pře-


nesené, ale také nově samostatné působnosti, hledat dobré praxe, vzájemně vyměňovat své zkušeností a učit se tak od druhých. Kromě pěti skupin měst podle velikosti byla také nově vytvořena pracovní skupina „Finance“. Počet porovnávaných agend je 57.

Z hlediska výkonu státní správy v oblasti životního prostředí jsou řešeny tyto agendy: Vodohospodářské řízení Lesní hospodářství Odpady Ochrana ovzduší Zemědělský půdní fond Ochrana zvířat proti týrání

Myslivost Rybářství Veterinární péče Ochrana přírody a krajiny Životní prostředí celkem

Příklad grafického znázornění jedné z agend životního prostředí Na následujícím obrázku je vizualizace výsledků deseti měst zařazených do skupiny B (v této skupině je velikostně zařazen také Vsetín) v konkrétním ukazateli: počet provozovatelů středních zdrojů znečištění ovzduší. Ukazatel se počítá jako počet provozovatelů zdrojů znečištění na počet km čtverečních správního obvodu. Z grafu je patrné, že nejvíce zdrojů znečištění na km2 je ve správním obvodu města č. 56. Město Vsetín (č.19) patří mezi města, kde je počet zdrojů znečištění na km2 nízký. Tento konkrétní ukazatel je třeba posuzovat v kontextu ostatních ukazatelů týkajících se ochrany ovzduší. Obrázek 19: Počet provozovatelů středních zdrojů na počet km čtverečních správního obvodu


Příklad mezinárodního benchlearningu: "CAF Regional Benchlearning Project" V listopadu 2004 bylo na 43. schůzce státních tajemníků zodpovědných za veřejnou správu v Evropské unii přijato rozhodnutí vyzkoušet použití metody CAF jako benchlearningového nástroje. Ihned poté se rozeběhla příprava tzv. "CAF Regional Benchlearning Project", do kterého se zapojily 4 sousedící země – Rakousko, Slovensko, Maďarsko a ČR. Přestože účast v projektu nebyla podporována ani zdroji Evropské unie ani zdroji jednotlivých zúčastněných zemí, podařilo se shromáždit dostatečný počet zájemců a vytvořit 4 pracovní skupiny z obdobných typů úřadů. Jednou ze skupin byla i skupina měst, složená z českého Vsetína, slovenského Martina a mad'arské Šoproně. Základním rámcem pro projekt byl model CAF. Města se porovnávala navzájem v přístupu a výsledcích v jednotlivých kritériích modelu CAF. Životního prostředí se týká zejména kritérium 8. – Vliv na společnost a životní prostředí. Během projektu byly na jednotlivých jednáních odsouhlaseny dobré praxe uvedené v tabulce 5. U všech měst byl následně zaznamenán přístup k dohodnutým námětům na dobrou praxi pomocí těchto značek:  Uplatňováno před začátkem projektu benchlearning  Bude nebo již je uplatňováno na základě benchlearningu  Není a nebude uplatňováno Tabulka 24: Vyhodnocení dohodnutých námětů na dobrou praxi týkajících se životního prostředí Dobrá praxe benchlearning Kritérium 4.6 – Správa budov a majetku Vybudovat systém kvality dle ISO 9001 případně dle ISO 14001 Stanovit ukazatele pro monitoring majetku a budov Snadný přístup pro občany: Bezbariérový přístup do budov úřadu, informační centrum pro občany nebo klientské centrum Využívání zdrojů státu a EU (úspory energií, podnikatelský inkubátor, čištění odpadních vod,…) Kritérium 8.1 – vliv na společnost Využívat Akční plány k dosahování výsledků v sociální oblasti (např. MA 21, Komunitní plánování) Rozvíjet partnerství k poskytování sociálních služeb Kritérium 8.2 – vliv na životní prostředí Vybudovat systém šetrnosti k přírodě dle ISO 14001 nebo EMAS Využívat Evropskou sadu indikátorů udržitelného rozvoje, případně indikátor Ekologická stopa Řídit strategii města pomocí metody vyvážených ukazatelů (BSC) Strana 214 (celkem 238)

Martin

Šopron

Vsetín























































Třídit na úřadě a ve městě odpad Provazovat cíle této oblasti s rozpočtem, akčními plány a strategiemi města













5.7.7 Procesní řízení, reengineering Procesní přístup O potřebě řídit jakoukoli organizaci „procesně“ se v poslední době často hovoří. Procesní přístup je pro organizace obecně užitečný. Jako jeden ze základních přístupů je zahrnut do většiny metod zlepšování: − jeden z druhů benchmarkingu je procesní; − v modelu CAF a v EFQM je obsažen v kritériích předpokladů; − v ISO je procesní přístup jedním z osmi základních principů; − v BSC je procesní přístup zahrnut zejména do perspektivy interních procesů; − reengineering je zjednodušeně přestavba procesů od základu; − Místní Agenda 21 je nástroj pro uplatnění principů udržitelného rozvoje a současně je procesem, který zvyšuje kvalitu života ve všech jeho aspektech atd. A jak lze definovat proces? Následující definice je převzata z normy ISO 9000: „Proces je soubor vzájemně souvisejících nebo vzájemně působících činností, který přeměňuje vstupy na výstupy“. O procesním přístupu se dočteme toto: „Požadovaného výsledku se dosáhne mnohem účinněji, jsou-li činnosti a související zdroje řízeny jako proces.“ Obrázek 20: Schéma procesu Příležitosti pro měření, benchmarking, zlepšování

Chyba!

ZDROJE Požadavky Vstup zákazníka/ občana

Výstup Výsledek procesu

Spokojenost zákazníka/ občana

Postup procesu (např. ve formě procesní mapy)


Procesní přístup znamená pohlížet na město (úřad) jako na systém vzájemně provázaných procesů. Proces je definován jako soubor činností, které přeměňují vstupy na výstupy za pomoci zdrojů. Tento pohled umožňuje najít kritická místa v rámci jednotlivých procesů, které snižují výkonnost, najít méně výkonné procesy a zlepšit odpovědnost pracovníků za jednotlivé části procesů. Model, který popisuje procesní přístup, je zobrazen na následujícím obrázku. Obrázek 21: Procesní přístup – příležitosti pro benchmarking

Rozdělení procesů Procesy můžeme rozdělit na hlavní, řídící a podpůrné. Hlavní procesy jsou ty, které nesou přidanou hodnotu nebo se přímo týkají zákazníků či občanů. U krajských a obecních úřadů je možné rozdělit hlavní procesy na dvě skupiny - na procesy přeneseného výkonu státní správy a na procesy výkonu samosprávy. Snahou radnic je, aby výsledky procesů byly co nejlepší. Bez získávání zpětné vazby od zákazníků/občanů, ale není zřejmé, zda výsledky jsou kladně či záporně vnímány – zda jsou občané a zákazníci spokojeni. Ve výrobních podnicích máme obvykle dlouhé procesy začínající marketingem, podpisem smlouvy, nákupem materiálu atd. …a končící distribucí hotového výrobku a následnými Strana 216 (celkem 238)

službami. Proces je dlouhý a často prochází celým závodem. Ve veřejné správě a zejména v samosprávě při výkonu státní správy je situace jiná – mnohé procesy jsou velmi krátké a začínají a končí u jednoho úředníka nebo v rámci jednoho odboru (například rozhodnutí o poskytnutí dávky, vydání živnostenského listu, registrace vozidla, …). Navíc jsou jednotlivé kroky procesu popsány zákony a jinými předpisy. Používání benchmarkingu umožňuje nastavit hranice výkonu pro jednotlivé procesy. Další informace je možné získat v publikaci „Řízení procesů výkonu státní správy“, kterou vydalo MV ČR. Lze získat na http://www.mestovsetin.cz/vismo/ (složka Publikace).

Je reengineering zázračným lékem? Cílem reengineeringu by mělo být dosažení změny, která přinese výrazně vyšší výkonnost, kvalitu nebo efektivitu a v ideálním případě také spokojenější zákazníky a občany. V praxi se můžete setkat s tím, že někdo uvádí, že provedli úspěšně reengineering úřadu či jiné instituce. Když se začnete vyptávat, zjistíte, že na základě analýzy procesů, provedené poradenskou firmou (často jde o 1. zakázku poradenské firmy ve veřejné správě) nebo s využitím benchmarkingu sloučili nebo rozdělili několik odborů, převedli organizační složku mimo úřad, začali používat outsourcing (v podstatě zajišťování vybraných služeb dodavatelsky), popsali procesy, odstranili duplicity…. Tím vším „ušetřili“ několik pracovníků. Zjistíte, že pod pojmem „reengineering“ správným způsobem uplatnili procesní přístup, klasický cyklus zlepšování PDCA nebo zavedli dobré praxe získané z benchmarkingu. Co je tedy reengineering? Pro naše potřeby použijeme upravenou definici od autorů této metody (Hammer, Champy)373: „Reengineering znamená zásadní přehodnocení a radikální rekonstrukci procesů organizace veřejné správy (například úřadu) tak, aby mohlo být dosaženo dramatického zdokonalení z hlediska kritických měřítek výkonnosti, jako jsou náklady, kvalita služby a rychlost“. Sami autoři protkali definici velmi silnými přívlastky, jako je „zásadní“ a „radikální“. Z toho jednoznačně plyne, že reengineering není nic pozvolného, ale že se jedná o zásadní skokovou změnu. Změnu k lepšímu. Slovy autorů „dramatické zdokonalení“. A to je jeden z problémů reengineeringu – tento namáhavý skok ne vždy končí zlepšením. Je-li firma v zoufalé situaci (věřme, že to není případ organizací veřejné správy), může být reengineering jedinou možnou metodou, jak firmu zachránit. Proto je tato metoda spíše

373

Hammer, Champy: REENGINEERING – Radikální proměna firmy. Praha Management Press, 2000


vhodná pro podnikatelskou sféru, včetně podniků ovládaných státem, kraji či obcemi. Případně pro totální přestavbu části veřejného sektoru. Vsetín si prvky reengineeringu vyzkoušel v roce 2005 při radikální změně správy majetku a investic (převod na založenou organizaci). 5.7.8 Jak efektivně řídit rozvoj města – aneb uplatněte BSC Zmatek ve strategiích – běžná praxe v ČR Chceme-li opravdu výkonně řídit úřad či jakoukoli organizaci, aplikujme správným způsobem metodu Balanced Scorecard (zkráceně BSC). Nezbytnou podmínkou však je neochvějná podpora vedení. Proč? Metoda řeší strategickou i operativní rovinu řízení (to ale není až tak nic mimořádného) a pomocí souboru vyvážených ukazatelů je úsilí organizace nasměrováno stanoveným směrem (to už významné je). Jen tam, kde je veškeré úsilí směřováno jedním směrem, se mohou vykonat skutečně velké věci. Tuto již tisíce let starou poučku o dosahování stanovených cílů však málo organizací veřejného sektoru dokáže v praxi uplatňovat. V běžné praxi často nejsou vyjasněny priority, strategie „se navzájem požírají“ (odporují si). To je ve veřejné správě velký problém (viz následující obrázky). Neefektivnost způsobí i další faktory. Někde není jasné, co je považováno za úspěch nebo jaké jsou cílové hodnoty. Jinde opakovaně upřednostňují naléhavé, ale někdy nedůležité věci. Místo prevence se provádí „hašení požárů“ a řada dalších problémů. V tom všem by nám správně uplatněná metoda BSC měla pomoci. Obvyklý stav měst v ČR je situace, kdy si jednotlivé koncepce a strategie přijaté na úrovni města odporují. Nejsou ve shodě se strategickým plánem. To má samozřejmě velmi negativní vliv na výkony úřadu, příspěvkové či jiné organizace města. Jednotliví vedoucí a pracovníci postupují podle svých „resortních“ koncepcí. Odmítají akceptovat požadavky svých kolegů (hájící své „resortní“ koncepce), protože by se dostali do rozporu se svými „resortními“ koncepcemi. Tak se například může stát, že odbor sociálních věcí postupuje dle koncepce romské integrace, ale ta je v rozporu s koncepcí prevence kriminality (kterou hájí odbor školství). Přitom obě koncepce byly v minulosti schváleny zastupitelstvem a jsou v rozporu se strategickým plánem (vzniklým později), který tuto problematiku řeší jinak. Problém „požíraní strategií“ (protichůdnost, vzájemné odporování) je znázorněn na následujícím obrázku. V odstranění tohoto nešvaru může BSC výrazně pomoci.


Obrázek 22: Úrovně řízení města či kraje a odporující si strategie a koncepce

Úroveň: zastupitelstvo a rada města Úroveň: vedení města Úroveň: vedoucí odborů, ředitelé organizací Úroveň: pracovníci

Dílčí koncepce je již na úrovni zastupitelstva či rady v rozporu se strategickým plánem. To zcela logicky na nižších úrovních působí zmatek – jednotlivé dokumenty se nepodporují nebo si dokonce odporují. To se promítá do aktivit, činností, struktury … Důsledkem je: nízká výkonnost, kvalita, vyšší náklady!

Na následujícím obrázku je graficky zobrazeno sesouhlasení dílčích koncepcí se strategickým plánem a zrušení nepotřebných nebo přežitých dokumentů. Výkonnost, kvalita, efektivnost se výrazně zlepší. Obrázek 23: Správně: Dílčí koncepce jsou na všech úrovních v souladu se strategií Dílčí koncepce je na úrovni zastupitelstva či rady v souladu se strategickým plánem.

Je-li strategie správně uplatněna, jsou aktivity, procesy, plány, struktura na nižších úrovních s ní v souladu. Čili nižší úrovně podporují strategii na úrovni města. To má výrazně kladný vliv na výkonnost, efektivnost, kvalitu atd.

Tímto byla vysvětlena jedna ze silných stránek správně uplatněné metody BSC – zajištění podpory strategií ze všech úrovní organizace. 5.7.9 Co je metoda vyvážených ukazatelů (Balanced Scorecard) Autoři metody jsou Kaplan a Norton. Metoda vznikla v USA a je používána nejen v USA, ale i v Evropě, a to s velkými úspěchy v podnicích i veřejné správě. Název metody se do češtiny buď nepřekládá vůbec nebo se setkáme s názvy „Metoda vyvážených ukazatelů“ nebo „Metoda vyváženého úspěchu“ a podobně.


Jádrem metody BSC je soubor vyvážených indikátorů. Před uplatněním metody BSC je třeba si vyjasnit vizi a strategické priority. Úkolem metody není stanovit vizi a strategie, ale zajistit jejich naplnění. Logiku metody BSC vysvětluje následující obrázek. Obrázek 24: Metoda BSC pro organizace veřejného sektoru Víme, co chtějí občané? Co musíme udělat, aby byli spokojení? Cyklus zlepšování strategického plánování

Perspektiva učení se a růstu Co všechno se musíme naučit, abychom to zvládli?

Občanská (zákaznická) perspektiva

VIZE

Jaké zdroje musíme zajistit, aby byli občané spokojeni? Finanční perspektiva

STRATEGIE

Perspektiva interních procesů

Jakými procesy zajistíme spokojenost občanů a dostatek zdrojů?

Na vizi a jednotlivé strategie města, kraje nebo úřadu pohlížíme ze čtyř perspektiv, které musí být vyváženy. Nejprve si musíme vyjasnit, zda známe potřeby a očekávání naších občanů či zákazníků. Zkrátka, zda víme, co chtějí. S tím souvisí zjištění, co je třeba udělat, aby byli spokojeni. Tyto a podobné otázky patří do občanské/zákaznické perspektivy. Další skupina témat se týká finančních věcí. Jaké zdroje (finanční, lidské, budovy, vybavení …) potřebujeme, abychom naplnili svoji vizi (a strategie) a současně uspokojili zákazníky/občany? Dále je třeba identifikovat systém procesů, kterými zajistíme dostatek zdrojů a spokojenost zákazníků/občanů. Důležité je nezapomínat na růst a učení se. Tedy vyřešit, co se musíme naučit, abychom vše zvládli. 5.7.10 Jak metodu uplatnit v samosprávě Metoda umožní vytvoření přehledné strategické mapy na jedné straně A4. Nahoře strategické mapy je vize města. Pokud má vedení představu o vizi a směřování (v tomto může


velmi pomoci uplatnění Místní Agendy 21), je třeba říci, jakým způsobem chce oné vize dosáhnout, tedy jaké stanovuje strategie (priority - druhá řada oválů). Strategická témata jsou sycena perspektivou občana a zákazníka. Zde se vyskytují témata jako jsou motivující pracovní příležitosti, dostupné služby a péče, možnosti pro zdravý životní styl, odpovídající bydlení, prevence a bezpečnost atd. Aktivity pro občany/zákazníky je třeba financovat, a tak na perspektivu občana navazuje perspektiva finanční. V ní se setkáme s tématy spojenými se zajišťováním financování pro nadřazenou perspektivu. Veškeré dosud popsané aktivity jsou zajišťovány perspektivou interních procesů. Nic z dosud uvedeného není možné realizovat bez lidí, jejich rozvoje a příslušných technologií – to řeší perspektiva učení se a růstu. Pro každý ovál je vytvořen určitý počet měřítek (indikátorů), která zachycují pozitivní, případně negativní vývoj úspěšnosti daného tématu. K měřítkům se stanovuje jednoznačná metodika. Počet měřítek závisí na místních podmínkách (za přiměřený lze u města považovat 25 až 35 měřítek). Používají se i dosud nepostižené, tzv. měkké faktory (spokojenost, kvalita apod.), které jsou pro jednotlivé občany často důležitější, než tabulky vykazující plnění rozpočtu. Vzniklou tabulku měřítek potom nazýváme Balanced Scorecard. Strategická mapa města Vsetín, soubor měřítek a další informace byly popsány v publikaci „Přístup k životnímu prostředí – studie Vsetín“ (viz http://www.mestovsetin.cz/vismo/ (složka C2ENET).

Co nám tento přístup přinesl – hlavní přínosy pro úřad? Přínosy můžeme rozdělit do 3 hlavních oblastí: (1) vícezdrojové financování – čerpání dotací EU; (2) zapojování veřejnosti do rozhodování, zlepšování služby pro občany (zákazníky); (3) efektivní fungování úřadu.

Zabezpečování vícezdrojového financování – čerpání prostředků z EU a státu Radnice a její partneři se snaží využívat každou příležitost pro vícezdrojové financování a pro získávání znalostí pro „dobré vládnutí“. Každá koruna, která do regionu přiteče, zvyšuje kvalitu života našich lidí. Níže jsou uvedeny projekty v oblasti životního prostředí, na kterých se město podílí v roce 2006: - Čistá řeka Bečva (v rámci ISPA): Odkanalizování a budování čističek v rámci Mikroregionu Vsetínsko. Realizační část projektu bude letos dokončena. Na přípravě projektu se pracuje od roku 2001. Celkové náklady projektu na území mikroregionu jsou cca 38 mil. EUR, na území města cca 3 mil. EUR.


- Logistické centrum odpadů (v rámci Operačního programu Infrastruktura): Vybudování nového centra pro třídění odpadů, kompostárny a technologie pro výrobu pelet. Náklady projektu cca 7 mil. EUR. Výstavba bude zahájena na podzim 2006. - Projekt C2ENET (Interreg CADSES) a další menší projekty (dopravní studie, regenerace sídlišť, projekty v oblasti Místní Agendy 21 atd.) K nejvýznamnějším projektům v roce 2006 mimo oblast životního prostředí patří vybudování Podnikatelského inkubátoru Maštaliska (3,6 mil EUR), výstavba 2. etapy průmyslové zóny Bobrky, vybudování metropolitní sítě města atd. Zapojování veřejnosti do rozhodování, zlepšování služby pro občany Díky Místní Agendě 21 (viz www.ma21.cz) a projektu Zdravé město (viz www.nszm.cz) uplatňujeme systematický přístup k práci s veřejností, kvalitě života a udržitelnému rozvoji. V rámci těchto projektů vznikl Dětský parlament, byl vypracován a každoročně je aktualizován „Akční plán zdraví a kvality života“, byly schváleny „Aalborgská charta“ a „Evropská sada indikátorů“, vznikla městská o.p.s. pro podporu NNO. V rámci projektu Zdravé město probíhají kampaně jako 30 dní pro NNO, Den Země, Dny bez úrazu, Den bez tabáku, Týden mobility, Dny zdraví a celá řada dalších aktivit.

Efektivní fungování úřadu (vyšší „přidaná hodnota“ pro město a region) Zavedení ISO 9001 a 14001, metody CAF i benchmarking umožnily procesní pohled na řízení úřadu, možnost kvalitnější a výkonnější péče o majetek, řízení investic a nákupů, za stejný objem peněz zajistit více aktivit, zlepšení strategického plánování, lepší motivování našich pracovníků, odměňování na základě plnění výkonnostních parametrů. Aktivně hledáme „další inspiraci pro zlepšování“ – v rámci CAFu, benchmarkingu i Evropské sady indikátorů máme možnost výměny „dobrých praxí“ s jinými organizacemi.


6 Závěr Mohu-li závěrem zhodnotit projekt C2ENET, pak pro ty, kteří stáli u jeho zrodu a následné realizace, byl zdrojem poznání a příležitostí k výměně zkušeností. V takovém rozsahu, jak byl tento projekt koncipován je ovšem důležité mít k dispozici kvalitní a kvalifikovaný tým spolupracovníků včetně zkušených zahraničních partnerů, kteří „táhnou za jeden provaz“. Jak partneři, tak pracovníci města Vsetína odvedli velký kus práce, za což jim patří poděkování. Během realizace projektu (od roku 2005) se vyskytly logicky i problémy, které se ovšem podařilo překonat. Přesto musím jeden jmenovat, protože jsme za něj jako Lead Partner nesli zodpovědnost, a to je proplácení uznaných nákladů EU. Doufám, že v případě budoucích projektů se podaří nalézt rychlé a spolehlivé mechanizmy, které zajistí více klidu všem partnerům. Na úplný závěr mi dovolte, abych poděkoval zvláště: − rakouskému svazu obcí a hlavně panu Mgr. Guido Dernbauerovi – za flexibilitu, trpělivost a šťastnou ruku při výběru témat mítinků a konferencí − maďarskému svazu obcí za šíření dobré praxe po Maďarsku − SMO ČR za šíření dobré praxe po ČR − zástupcům města Szigetszantmiklós za kvalitně připravenou konferenci a vřelou pohostinnost, zvláště pak panu Imre Házimu za nadšení a urputnost při řešení problémů města Szigetszantmiklós − zástupcům města Oradea za snahu řešit systémově problematiku životního prostředí a energetiky města − firmě MEPCO za přípravu, zpracování a zahraniční administraci projektu − bývalému panu tajemníkovi MěÚ Vsetín panu Ing. Milanovi Půčkovi, MBA za neoblomnou důslednost při kontrole naplňování aktivit a čerpání rozpočtu − odborným a specializovaným firmám střední Evropy za náměty (inovativní postupy) a pomoc při řešení složitých témat − a hlavně svým spolupracovníkům: Ing. Stanislavu Kocourkovi za dohled nad rozpočtem projektu (už vím, že není bezedná studna) a schopnost komunikovat se zahraničím, Mgr. Aleši Černotíkovi za stoický klid i ve vypjatých situacích a vlastní administraci projektu, Ing. Ivaně Holé za pomoc při presentacích a Ing. Jindře Tesařové za energický přístup k energetice a Společnosti pro komunitní práci Vsetín za pomoc při problémech s administrací projektu Děkuji ještě jednou vše a věřím, že společně nalezneme možnosti, jak spolu nadále spolupracovat.


Seznam tabulek Tabulka 1: Přehled Společných evropských indikátorů.......................................................... 90 Tabulka 2: Srovnání výsledků s jinými městy ČR.................................................................... 91 Tabulka 3: Srovnání výsledků s jinými městy ČR.................................................................... 92 Tabulka 4: Dostupnost základních služeb (v %) – Vsetín ..................................................... 95 Tabulka 5: Druhy obnovitelných zdrojů energie ................................................................... 102 Tabulka 6: Zájem domácností o kompostování .................................................................... 105 Tabulka 7: Harmonogram projektu......................................................................................... 107 Tabulka 8: Některé technické a ekonomické údaje odpadového hospodářství města Čelákovice 2006.................................................................................................................. 112 Tabulka 9: Rámcové finanční náklady odpadového hospodářství města Čelákovice za rok 2006...................................................................................................................................... 112 Tabulka 10: Vývoj výstavby MVE v ČR................................................................................. 117 Tabulka 11: Přehled tepelných čerpadel všech typů instalovaných v ČR........................... 118 Tabulka 12: Prodej tepla v GJ ve Vsetíně (Zásobování teplem Vsetín, a.s.) ..................... 119 Tabulka 13: Prodej tepla v GJ .................................................................................................. 127 Tabulka 14: Výroba vody ve zdrojích společnosti v letech 2004 – 2006: .......................... 129 Tabulka 15: Počet poruch na vodovodech............................................................................. 130 Tabulka 16: Přehled o provozu vodovodů v letech 2004 - 2006 ........................................ 130 Tabulka 17: Oprava a údržba kanalizací ................................................................................. 133 Tabulka 18: Kanalizace a ČOV – vybrané technologicko provozní údaje ........................ 133 Tabulka 19: Investice v roce 2006 – použití investičních prostředků ................................ 135 Tabulka 20: Priority mužů a žen .............................................................................................. 143 Tabulka 21: Veřejná silnice....................................................................................................... 161 Tabulka 22: Vztah kvalita – výkonnost – náklady veřejné služby ....................................... 203 Tabulka 23: Pořadí používání metod a nástrojů kvality v rámci EU .................................. 207 Tabulka 24: Vyhodnocení dohodnutých námětů na dobrou praxi týkajících se životního prostředí............................................................................................................................... 214


Seznam grafů Graf 1: Výsledky indikátoru A1 – Spokojenost občanů – rok 2006..................................... 91 Graf 2: Podíl dopravy ve Vsetíně .............................................................................................. 93 Graf 3: Indikátor A3 Doprava po městě .................................................................................. 93 Graf 4: Průměrná roční koncentrace PM10 a SO2 v období 1995-2005 (ug/m3) .............. 96 Graf 5: Způsob dopravy ............................................................................................................. 97 Graf 6: Pocit bezpečnosti při cestě do školy............................................................................ 98 Graf 7: Podíl zvláště chráněných území (%) – česká města................................................... 99 Graf 8: Počet návštěv a konzultací v Městském energetickém poradenském středisku .. 123 Graf 9: Průměrná roční koncentrace PM 10 a SO2............................................................... 127 Graf 10: Grafické zobrazení prodeje tepla v GJ v celém městě Vsetíně............................ 128 Graf 11: Vyrobená voda a počet napojených obyvatel......................................................... 131 Graf 12: Vývoj specifické spotřeby vody................................................................................ 131 Graf 13: Množství čištěných odpadních vod a počet obyvatel napojených na kanalizaci134 Graf 14: Skupiny respondentů 1.............................................................................................. 141 Graf 15: Skupiny respondentů 2.............................................................................................. 141 Graf 16: Skupiny respondentů 3.............................................................................................. 142 Graf 17: Místní a obslužné komunikace ................................................................................. 166 Graf 18: Místní a obslužné komunikace – investice 2007.................................................... 167 Graf 19: Komunikace pro pěší................................................................................................. 167 Graf 20: Komunikace pro pěší – investice 2007 ................................................................... 168 Graf 21: Parkovací stání............................................................................................................ 168 Graf 22: Cyklostezky ................................................................................................................. 169 Graf 23: Dostupnost komunálního a recyklovatelného odpadu ......................................... 171 Graf 24: Počet košů odpadkových a na psí exkrementy ...................................................... 172 Graf 25: Kvantita zeleně ........................................................................................................... 174 Graf 26: Počet a výkon svítidel ................................................................................................ 176 Graf 27: Stav stožáru................................................................................................................. 176 Graf 28: Dostupnost pískovišť a sportovišť ......................................................................... 178 Graf 29: Dostupnost dětských hřišť ....................................................................................... 179 Graf 30: Nevyhovující dětská hřiště dle věkových skupin ................................................... 180 Graf 31: Počet obyvatel na lavičku a místo ve stojanu na kola ........................................... 182


Seznam obrázků Obrázek 1: Délka smluv x zodpovědnost soukromého subjektu ......................................... 82 Obrázek 2: Příklady PPP projektů............................................................................................. 82 Obrázek 3: Městské části HK zařazené do projektu komunitního kompostování jsou vyznačeny barevně ............................................................................................................. 106 Obrázek 4: Fotovoltaický systém umístěný na budově EVVO s výkonem 1400 Wp ..... 115 Obrázek 5: Mapa zrušených lokálních kotelen ...................................................................... 126 Obrázek 6: Zkoumané továrny v Budapešti a její aglomeraci: ............................................ 158 Obrázek 7: Pasport místních komunikací - atribut chodníky –chodník levý na ulici Družby, Vsetín.................................................................................................................... 170 Obrázek 8: Pasport odpadových nádob - atribut popelnice sídliště Trávníky, Vsetín ..... 173 Obrázek 9: Pasport veřejné zeleně – plochy a kód porostu sídliště Trávníky.................. 175 Obrázek 10: Pasport veřejného osvětlení – sídliště Trávníky.............................................. 177 Obrázek 11: Pasport dětských hřišť – DH Trávníky ........................................................... 181 Obrázek 12: Pasport veřejné zeleně – plochy a kód porostu .............................................. 183 Obrázek 13: Implementace principů udržitelného rozvoje ................................................. 187 Obrázek 14: Projekt Bezpečná komunita Vsetín................................................................... 192 Obrázek 15: Místní Agenda 21 ve Vsetíně ............................................................................. 194 Obrázek 16: Místní Agenda 21 ve Vsetíně ............................................................................. 196 Obrázek 17: Zobrazení modelu CAF ..................................................................................... 210 Obrázek 18: Zobrazení cyklu a projekt benchlearningu....................................................... 212 Obrázek 19: Počet provozovatelů středních zdrojů na počet km čtverečních správního obvodu................................................................................................................................. 213 Obrázek 20: Schéma procesu ................................................................................................... 215 Obrázek 21: Procesní přístup – příležitosti pro benchmarking........................................... 216 Obrázek 22: Úrovně řízení města či kraje a odporující si strategie a koncepce ................ 219 Obrázek 23: Správně: Dílčí koncepce jsou na všech úrovních v souladu se strategií ...... 219 Obrázek 24: Metoda BSC pro organizace veřejného sektoru.............................................. 220


Použitá literatura 1. ŘÍZENÍ PROCESŮ VÝKONU STÁTNÍ SPRÁVY (PŘÍPADOVÁ STUDIE VSETÍN). MVČR Praha 2004, ISBN: 80-239-4098-8 2. JAK EFEKTIVNĚ UPLATNIT CAF V SAMOSPRÁVNÝCH ÚŘADECH – SOUBOR PŘÍKLADŮ. Praha 2005. 3. MĚŘENÍ SPOKOJENOSTI V ORGANIZACÍCH VEŘEJNÉ SPRÁVY – SOUBOR PŘÍKLADŮ, MVČR Praha 2005, ISBN: 80-239-6154-3 4. SPOLEČNÉ EVROPSKÉ INDIKÁTORY, TECHNICKÁ ZPRÁVA. Evropská komise, únor 2000. 5. EIPA (European Institute of Public Administration) – studie. Study on the use of the Common Assessment Framework in European Public Administrations. Květen 2005 6. BENCHMARKING VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ. Praha: MVČR 2004, ISBN: 80-239-3933-5 7. Kaplan, Norton.: BALANCED SCORECARD. Praha: Management Press 2002 8. Kolektiv autorů: PŘÍSTUP RADNICE K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ – soubor příkladů ze Vsetína, Vsetín: Město Vsetín, 2005 9. Příručka pro mapování kvality Místních Agend 21, Praha: MŽP, 2005 10. Kolektiv autorů: APPROACH TO ENVIRONMENT – CASE OF VSETIN. (v rámci projektu C2ENET), Vsetín: Město Vsetín, 2006 Část z výše uvedené literatury je možné získat na http://www.mestovsetin.cz/vismo/ (složka publikace).

Internetové zdroje: EVROPSKÉ SADY INDIKÁTORŮ: www.timur.cz EVROPSKÝ INSTITUT PRO VEŘEJNOU SPRÁVU: www.eipa.nl NÁRODNÍ INFORMAČNÍ STŘEDISKO PRO PODPORU JAKOSTI: www.npj.cz NÁRODNÍ SÍŤ ZDRAVÝCH MĚST: www.nszm.cz VZDĚLÁVACÍ CENTRUM PRO VEŘEJNOU SPRÁVU ČR, O.P.S.: www.vcvscr.cz MĚSTO VSETÍN – PUBLIKACE: http://www.mestovsetin.cz/vismo/ (složka C2ENET).

www stránky jednotlivých partnerů projektu: Město Vsetín, www.mestovsetin.cz Svaz měst a obcí České republiky, www.smocr.cz Rakouský svaz měst, www.staedtebund.gv.at Maďarská národní asociace místních samospráv, Budapešť, www.toosz.hu Město Szigetszentmiklós, Maďarsko, www.szigetszentmiklos.hu Město Oradea, Rumunsko, www.oradea.ro Společnost MEPCO (Mezinárodní poradenské centrum obcí), www.mepco.cz


Další zdroje Arrowsmith, Sue, Some Problems in Delimiting the Scope of the Public Procurement Directives: Privatisations, Purchasing Consortia and In-house Tenders, PPLR 1997, 198. Arrowsmith, Sue, E-Commerce Policy and the EC Procurement Rules: The Chasm between Rhetoric and Reality, CMLR 2001, 1446. Arrowsmith, Sue, The Law of Public and Utilities Procurement, 2nd ed., 2005. Arrowsmith, Sue, The Application of the E.C. Treaty Rules to Public and Utilities Procurement, PPLR 1995, 255. Bach, Albrecht, Wettbewerbsrechtliche Schranken für staatliche Maßnahmen nach europäischem Gemeinschaftsrecht, 1992. Baldinato, Massimo, Breve nota alla sentenza Coname: alcune interessanti affermazioni della Corte di giustizia sull’applicazione del principio di trasparenza negli appalti pubblici, Rivista Italiana di Diritto Pubblico Comunitario 2005, 1426. Bartosch, Andreas, Die Kommissionspraxis nach dem Urteil des EuGH in der Rechtssache Altmark – Worin liegt das Neue?, EuZW 2004, 295. Bartosch, Andreas, Schnittstellen zwischen öffentlicher Auftragsvergabe und europäischem Beihilferecht, WuW 2001, 673. Bauer, Lukas, Das Ende der In-House-Vergabe, ZVB 2005, 264. Bauer, Günther, Wettbewerbsbeschränkungen durch Staaten? Die Verantwortung der Mitgliedstaaten der Europäischen Gemeinschaft für den Wettbewerb im Gemeinsamen Markt, 1990. Baur, Jürgen F./Matthey, Philip, Rechtliche Anforderungen an die Vergabe von EnergiesparContracting-Aufträgen, 1998. Bergmann, Tina, Die Vergabe öffentlicher Aufträge und das In-house-Geschäft, 2005. Bitterich, Klaus, Kein „Bestandsschutz“ für vergaberechtswidrige Aufsichtsmaßnahmen nach Art. 226 EG, EWS 2005, 162.

Verträge

gegenüber

Bitterich, Klaus, Kündigung vergaberechtswidrig zu Stande gekommener Verträge durch öffentliche Auftraggeber, NJW 2006, 1845. Bock, Christian, Das europäische Vergaberecht für Bauaufträge, 1993. Boesen, Arnold, Vergaberecht (quoted with margin notes of the relevant articles of the German Competition Law), 2000. Bogdandy, Armin v., Kommentar zu Art. 12 (quoted with margin notes), in: Grabitz, Eberhard/Hilf, Meinhard (ed.), Das Recht der Europäischen Union, loose-leaf collection (27th supplementary leaflet). Bohne, Jochen/Heinbuch, Holger, Die Dienstleistungskonzession als Privatisierungsmodell in der kommunalen Abwasserversorgung, NVwZ 2006, 489.


Borchardt, Klaus-Dieter, Kommentar zu Art. 234 (quoted with margin notes), in: Lenz, Carl Otto (ed.), EG-Vertrag, 3rd ed., 2003. Bovis, Christopher H., Developing Public Procurement Regulation: Jurisprudence and its Influence on Lawmaking, CMLRev 2006, 461. Brancaccio, L., Il diritto comunitario si applica anche agli appalti sottosoglia, Remarks on C59/00, Diritto Pubblico comparato ed europeo 2002, II, 777. Braun, Christian, Ausschreibungspflichtigkeit des Verkaufs von Gesellschaftsanteilen, VergabeR 2006, 657. Braun, Christian/Hauswaldt, Christian, Vergaberechtliche Wirkung der Grundfreiheiten und das Ende der Inländerdiskriminierung? – Zugleich eine Anmerkung zum EuGH-Urteil Coname, EuZW 2006, 176. Braun, Peter, A Matter of Principle(s) – The Treatment of Contracts Falling Outside the Scope of the European Public Procurement Directives, PPLR 2000, 39. Brown, Adrian, Transparency Obligations under the EC Treaty in Relation to Public Contracts that Fall Outside the Procurement Directives: A Note on Case C-231/03, PPLR 2005, NA153. Brown, Seeing Through Transparency: The Requirement to Advertise Public Contracts and Concessions under the EC Treaty, PPLR 2007, 1. Burgi, Martin, Die Vergabe von Dienstleistungskonzessionen: Verfahren, Vergabekriterien, Rechtsschutz, NZBau 2005, 610. Burgi, Martin, Kommunales Privatisierungsfolgenrecht: Vergabe, Regulierung und Finanzierung, NVwZ 2001, 601. Casati, Claus, Mergers & Acquisitions in den Fängen des Vergaberechts, RPA 2001, 58. Cassia, Paul, Contrats publics et principe communautaire d'égalité de traitement, RTDE 2002, 413. Cox, Helmut, Öffentliche Dienstleistungen künftig im obligatorischen Ausschreibungswettbewerb? Zur Initiative der Europäischen Kommission zur Ausschreibungspflicht bei öffentlichen Dienstleistungskonzessionen, in: Ausschreibungswettbewerb bei öffentlichen Dienstleistungskonzessionen, 2003, 43. D'Sa, Rose M., When is Aid not State Aid?: The Implications of the English Partnerships Decision for European Competition Law and Policy, ELR 2000, 139. Daniele, Luigi, Non-Discriminatory Restrictions to the Free Movement of Persons, ELR 1997, 191. Dauses, Manfred, C.I, Warenverkehr, Grundregeln (quoted with margin notes), in: Dauses, Manfred (ed.), Handbuch des EU-Wirtschaftsrechts, loose-leaf collection (5th supplementary leaflet). Dauses, Manfred, Das Vorabentscheidungsverfahren, 2nd ed., 1995.


Defalque, Lucette, Les restrictions quantitatives et les mesures d'effet équivalentes, in: Commentaire Megret, Vol. 1, 2nd ed., 1992, 201. Dietlein, Johannes, Anteils- und Grundstücksveräußerungen als Herausforderung für das Vergaberecht, NZBau 2004, 472. Dischendorfer, Martin/Stempkowski, Martin, The Interplay Between the EC Rules on Public Procurement and State Aid, PPLR 2002, NA47. Dischenhofer [recte: Dischendorfer], Martin/Öhler, Matthias, Case C-81/98: The Ability to Challenge the Contract Award Decision under Community Law, PPLR 2000, CS 54. Dony-Bartholmé, Marianne, La notion d'aide d'état, CDE 1993, 399. Dörr, Oliver, Infrastrukturförderung (nur) nach Ausschreibung?, NZBau 2005, 617. Dreher, Meinrad, Kommentar zu § 99, 100 (quoted with margin notes), in: Immenga, Ulrich/Mestmäcker, Ernst Joachim (ed.), Gesetz gegen Wettbewerbsbeschränkungen, 3rd ed., 2001. Dreher, Meinrad, Public Private Partnerships und Kartellvergaberecht – Gemischtwirtschaftliche Gesellschaften, In-house-Vergabe, Betreibermodell und Beleihung Privater, NZBau 2002, 245. Dreher, Meinrad, Die beihilfenrechtliche PPP-Ausschreibung, ZWeR 2005, 121. Dullinger, Kurt, Ausgliederung und Gesellschaftsgründungen im Bereich der Abfallwirtschaft aus Sicht des EU-Vergaberechts (2. Teil), ÖGZ 2001/6, 27., and (3. Teil), ÖGZ 2001/8, 33. Egger, Alexander, Die Beschränkung der zeitlichen Wirkungen Vorabentscheidungsverfahren, Österreichisches Anwaltsblatt 2001, 528.

von

Urteilen

in

Eggers, Carsten/Malmendier, Bertrand, Strukturierte Bieterverfahren der öffentlichen Hand – Rechtliche Grundlagen, Vorgaben an Verfahren und Zuschlag, Rechtschutz, NJW 2003, 780. Eilmansberger, Thomas, Vergaberechtliche Schranken von Ausgliederungen und Privatisierungen, JBl 2001, 562. Eilmansberger, Thomas, Die Bedeutung der Subventionierung von Auftraggebern und Bietern im Vergabeverfahren, RPA 2004, 78. Eilmansberger, Thomas, Überlegungen zum Zusammenspiel von Vergaberecht und Beihilfenrecht, WuW 2004, 384. Elsner, Bernt/Reich-Rohrwig, Johannes, PPP und Gesellschaftsrecht, ecolex 2005, 10. Endler, Jan, Privatisierungen und Vergaberecht, NZBau 2002, 125. Esch, Oliver, Öffentliche Aufgabendurchführungsübertragung als ausschreibungspflichtige Beschaffung von Marktleistungen am Beispiel rettungsdienstlicher Leistungen, VergabeR 2006, 193. Eschenbruch, Klaus, Kommentar zu § 98 (quoted with margin notes), in: Niebuhr, Frank/Kulartz, Hans-Peter/Kus, Alexander/Portz, Norbert, Kommentar zum Vergaberecht, 4. Teil des GWB, 2000.


Faber, Angela, Öffentliche Aufträge an kommunalbeherrschte Unternehmen – in-house-Geschäfte oder Vergabe im Wettbewerb?, DVBl 2001, 248. Fernández Martín, José Maria, The EC Public Procurement Rules, 1996. Fernández Martín, José Maria/Stehmann, Oliver, Product Market Integration versus Regional Cohesion in the Community, ELR 1991, 216. Fischer, Hans Georg, Öffentliche Aufträge im Spannungsfeld zwischen Vergaberecht und europäischem Beihilfenrecht, VergabeR 2004, 1. Flamme, Philippe/Flamme, Maurice-André/Dardenne, Claude, Les marchés publics européens et belges, 2005. Flömer, Volker/Tomerius, Stephan, Vergaberechtsvorbehalt?, NZBau 2004, 660.

Interkommunale

Zusammenarbeit

unter

Frenz, Walter, Ausschreibungspflicht bei Anteilsveräußerungen und Enkelgesellschaften – In-HouseGeschäfte nach den Urteilen Bari und Carbotermo, NJW 2006, 2665. Frenz, Walter, Allgemeine Grundsätze des Vergaberechts – Das EuGH Urteil ANAV/Comune di Bari, EWS 2006, 347. Frenz, Walter, Ausschreibungspflicht einer Übertragung von Gesellschaftsanteilen?, DÖV 2002, 186. Fruhmann, Michael, Kommentar zu § 6 (quoted with margin Schramm/Aicher/Fruhmann/Thienel, Bundesvergabegesetz 2002, 2005.

notes),

in:

Fruhmann, Michael, Das Vergaberegime des EG-Vertrags, ZVB 2006, 261. Gabriel, Marc, Die Kommissionsmitteilung zur öffentlichen Auftragsvergabe außerhalb der ECVergaberichtlinien, NVwZ 2006, 1262. Gaitanides, Charlotte, Kommentar zu den Art. 226, 234 sowie 242, 243 (quoted with margin notes), in: Groeben, Hans v. d./Schwarze, Jürgen/Bardenhewer-Rating, Angela (ed.), Kommentar zum Vertrag über die Europäische Union und zur Gründung der Europäischen Gemeinschaft, 6th ed., 2003-2004. Giorello, Marco, Gestions in-house, entreprises publiques et marchés publics: la Cour de justice au croisement des chemins du marché intérieur et des services d’intérêt économique général, RDUE 2006, 23. Gnittke, Katja/Siederer, Wolfgang, Ausschreibungspflichten im gemischtwirtschaftlichen Entsorgungsunternehmen, ZVgR 2000, 236.

Zusammenhang

mit

Götz, Walter, Öffentliche Beschaffungsmärkte und Europarecht: Die Transparenz- und Teilnahmebestimmungen der Vergaberichtlinien in der Rechtsprechung des Europäischen Gerichtshofes, 1999. Greb, Klaus, Anm. zu C-438/03, VergabeR 2005, 745. Greb, Klaus/Kaelble, Hendrik, Die beihilfenrechtliche Unwirksamkeit der De-facto-Vergabe öffentlicher Aufträge über Marktpreis, WuW 2006, 1011. Strana 231 (celkem 238)

Griller, Stefan, Qualifizierte Vergabeverstöße gegen das Vergaberecht – Der Fall St. Pölten, ecolex 2000, 4. Gröning, Jochem, Public Private Partnership unter den Gemeindewirtschafts- und Wettbewerbsrechts, ZIP 2001, 497.

Zwängen

des

Vergabe-,

Guézou, Olivier, Droit communautaire des marchés publics – Principes des traités, Fasc. 42, JurisClasseur Contrats et Marchés Publics (08, 2006). Guillermin, Guy, La Réglementation Communautaire des Marchés Publics, 1988. Hailbronner, Kay, B 2, Marktfreiheiten und Vergaberichtlinien, in: Grabitz, Eberhard/Hilf, Meinhard (ed.), Das Recht der Europäischen Union, Bd. IV Sekundärrecht, B. Öffentliches Auftragswesen (ed. Hailbronner, Kay), loose-leaf collection (25th supplementary leaflet). Hailbronner, Kay, Die Neugestaltung des Vergabewesens durch die Europäische Gemeinschaft, in: Ipsen, Jörn (ed.), Öffentliches Auftragswesen im Umbruch, 1997, 19. Hailbronner, Kay/Weber, Claus, Die Neugestaltung des Vergabewesens durch die Europäische Gemeinschaft, EWS 1997, 73. Hattig, Oliver/Ruhland, Bettina, Die Rechtsfigur der Dienstleistungskonzession, NZBau 2005, 626. Hausmann, Friedrich Ludwig, Anm. zu C-231/03, VergabeR 2005, 612. Heidenhain, Martin, Rechtsfolgen eines Verstoßes gegen das Durchführungsverbot des Art. 88 III 3 EG, EuZW 2005, 135. Hertel, Karl-August/Recktenwald, Claus, Die Privatisierung der öffentlichen Entsorgung durch eine gesamtwirtschaftliche Gesellschaft des Handelsrechts und das Vergaberecht, NZBau 2001, 538. Heuvels, Klaus, Fortwirkender Richtlinienverstoß nach De-facto-Vergaben, NZBau 2005, 32. Hillger, Jens, The Award of a Public Contract as State Aid within the Meaning of Article 87 (1) EC, PPLR 2003, 109. Hochbaum, Ingfried F./Klotz, Robert, Kommentar zu Art. 86 (quoted with margin notes), in: Groeben, Hans v. d./Schwarze, Jürgen/Bardenhewer-Rating, Angela (ed.), Kommentar zum Vertrag über die Europäische Union und zur Gründung der Europäischen Gemeinschaft, 6th ed., 2003-2004. Hoffer, Raoul/Barbist, Johannes, Privatisierung und Vergaberecht, ecolex 2004, 246. Holoubek, Michael, Der Staat als Wirtschaftssubjekt und Auftraggeber, VVDStRL, H 60, 2001, 513. Holoubek, Michael, Vergaberechtliche Steuerungsmöglichkeiten bei möglicherweise zu geringem Wettbewerb, in: Oberndorfer/Wolkerstorfer, Der Bauvertrag aus ganzheitlicher Sicht, 2004, 27. Holoubek, Michael, Zuschlagsbekämpfung im Vergaberecht?, ecolex 2000, 10. Horn, Lutz, Verstoß gegen Ausschreibungspflichten: Festgestellte Gemeinschaftswidrigkeiten und Rechtsfolgen für die abgeschlossenen Verträge, VergabeR 2006, 667.


Jaeckel, Liv, Schutzpflichten im deutschen und europäischen Recht, 2001. Jaeger, Thomas, Durchführungsverbot und rückwirkende Beihilfengenehmigung: Eine Kritik der österreichischen Rechtsprechung zu rechtswidrig durchgeführten, mit dem Gemeinsamen Markt zu vereinbarenden Beihilfen, ZfV 2003, 645. Jaeger, Wolfgang, Public Private Partnership und Vergaberecht, NZBau 2001, 6. Jaeger, Wolfgang, Verträge kommunaler Körperschaften sowie ihrer eigenen und gemischtwirtschaftlicher Gesellschaften über Energiebezug und Kartellvergaberecht, in: Büdenbender, Ulrich/Kühne, Gunter/Baur, Jürgen F. (ed.), Das neue Energierecht in der Bewährung; Bestandsaufnahme und Perspektiven, Baur-FS, 2002, 455. Jasper, Jan-Erik, Privatisierung und EG-Vergaberecht, 2001. Jasper, Ute, Neue Hürden für Privatisierungen, Behörden Spiegel-September 2000, B V. Jasper, Ute/Arnold, Hans, Die Ausschreibungspflicht im Fall der „Stadt Mödling“, NZBau 2006, 24. Jennert, In-house-Vergabe nach „Carbotermo“: Bei der kommunalen GmbH möglich, beim Zweckverband nicht?, NZBau 2006, 421. Jennert, Carsten, Vergabefremde Kriterien – keine Beihilfen, sondern gemeinwirtschaftliche Pflichten, NZBau 2003, 417. Jennert, Carsten, Das Urteil „Parking Brixen“: Übernahme des Betriebsrisikos als rechtssicheres Abgrenzungsmerkmal für die Dienstleistungskonzession? – Der EuGH stellt die Kommunen vor die Entscheidung für In-house-Privilegierung oder Beteiligung am Wettbewerb, NZBau 2005, 623. Kahl, Arno, Der weiterentwickelte Ausgleichsansatz in der Daseinsvorsorge, wbl 2003, 401. Kämmerer, Jörn Axel, Privatisierung: Typologie-Determinanten-Rechtspraxis-Folgen, 2001. Kayser, Elke, Nationale Regelungsspielräume gemeinschaftsrechtliche Grenzen, 1999.

im

öffentlichen

Auftragswesen

und

Kerssenbrock, Trutz v., Ist der Verkauf von Geschäftsanteilen oder Aktienmehrheiten kommunaler Stromversorger einem Vergabeverfahren gemäß §§ 97ff GWB zu unterziehen?, WuW 2001, 122. Kersting, Andreas/Siems, Thomas, Ausschreibungspflicht für staatliche Kooperationen?, DVBl 2005, 477. Klein, Sebastian, Veräußerung öffentlichen Anteils- und Grundstückvermögens nach dem Vergaberecht, VergabeR 2005, 22. Koenig, Christian, Die neuen EG-beihilfenrechtlichtlichen Kompensationsmaßstäbe in der Daseinsvorsorge: Das Altmark-Urteil in der Praxis: Nettomehrkosten minus Monopolabschlag?, BB 2003, 2185. Koenig, Christian, EG-beihilfenrechtliche Beteiligung privater Gesellschaften an gemischt öffentlich-privaten Gemeinschaftsunternehmen, EuZW 2006, 203. Strana 233 (celkem 238)

Koenig, Christian/Haratsch, Andreas, Die Ausschreibung von Versorgungsgebieten in der Wasserwirtschaft, DVBl 2004, 1387. Koenig, Christian/Hentschel, Kristin, Beihilfenempfänger als Bieter im Vergabeverfahren, NZBau 2006, 289. Koenig, Christian/Kühling, Jürgen, Diskriminierungsfreiheit, Transparenz und Wettbewerbsoffenheit des Ausschreibungsverfahrens – Konvergenz von EG-Beihilfenrecht und Vergaberecht, NVwZ 2003, 779. Koenig, Christian/Kühling, Jürgen, Grundstücksveräußerungen der öffentlichen Hand, planerischer Wandel und EG-Beihilfenrecht, NZBau 2001, 409. Koenig, Christian/Kühling, Jürgen/Ritter, Nicolai, EG-Beihilfenrecht, 2nd ed., 2005. Koenig, Christian/Pfromm, René, Die Förderlogik des EG-beihilfenrechtlichen Ausschreibungsverfahrens bei PPP-Daseinsvorsorge-Infrastrukturen, NZBau 2004, 375. Kristoferitsch, Hans, Eine „vergaberechtliche Interpretation“ des Bietverfahrens bei Privatisierungen? – Zum Rechtsschutz für unterlegene Bieter in Privatisierungsverfahren, EuZW 2006, 428. Krutisch, Dominic, Materielle Privatisierung – Wann unterliegen Veräußerungen von Geschäftsanteilen dem Vergaberecht?, NZBau 2003, 650. Kus, Alexander, Die richtige Verfahrensart bei PPP-Modellen, Verhandlungsverfahren und Wettbewerblicher Dialog, VergabeR 2006, 851.

insbesondere

Leibenath, Christoph, Gemeinschaftliches Beihilfenrecht und mitgliedstaatliche Finanzierung von Leistungen der Daseinsvorsorge, EuR 2003, 1052. Lipka, Ron, Beihilferechtliche Anforderungen an Vergabeverfahren, 2005. Losch, Interkommunale Zusammenarbeit – Wie weit reicht das Vergaberecht?, VergabeR 2006, 627. Lübbig, Thomas/Martín-Ehlers, Andrés, Beihilfenrecht der EU, 2003. Lurger, Stefan, PPP und Vergaberecht, ecolex 2004, 242. Lutz, Martin, Vergaberegime außerhalb des Vergaberechts?, WuW 2006, 890. Mameli, Barbara, Concessioni e pubblici servizi, RDPC 2001, 63. Marchegiani, Giannangelo, La nozione di stato inteso in senso funzionale nelle direttive comunitarie in materia di appalti pubblici e sua rilevanza nel contesto generale del diritto comunitario, Rivista Italiana di Diritto Pubblico Comunitario 2002, 1233. Marx, Fridhelm, Kommentar zu § 99 GWB (quoted with margin notes), in: Motzke, Gerd/Pietzker, Jost/Prieß, Hans-Joachim (ed.), Beck'scher VOB-Kommentar, 2001. Mattera, Alfonso, L'ordonnance du 22 avril 1994 sur les «bus wallons»: un échec pour la Commission, une victoire pour les marchés publics, RMUE 1994/2, 161.


Mattera, Alfonso, La communication interprétative de la Commission sur les concessions de services d'utilité: un instrument de transparence et de libéralisation, RDUE 2000, 253. Mattera, Alfonso, Le marché unique européen, 2nd ed., 1990. Mattera, Alfonso, De l'arrêt «Dassonville» à l'arrêt «Keck». L'obscure clarté d'une jurisprudence riche en principes novateurs et en contradictions, RMUE 1994/1, 117. Mattera, Alfonso, La politique communautaire des marchés publics: nécessité ou souci de perfectionnisme?, RMUE 1996/4, 9. Mehlitz, Jenny, Der Verkauf von Geschäftsanteilen durch öffentliche Auftraggeber unterliegt nicht dem Vergaberecht, WuW 2001, 569. Meyer, Dirk, Zur Rechtslage des ÖPNV nach dem Altmark Trans-Urteil des EuGH, WuW 2004, 1012. Mietzsch, Oliver, EuGH zum öffentlichen Nahverkehr – mehr Fragen als Antworten, ÖGZ 2003, H 12, 7. Möschel, Wernhard, Privatisierung und öffentliches Vergaberecht, WuW 1997, 120. Müller, Bernhard, Anm. zu C-84/03, ZVB 2005, 251. Müller, Bernhard, Neues zu Auftragsvergaben mit anschließender Privatisierung, RPA 2005, 160. Müller, Theodor, Kommentar zu § 1a (quoted with margin notes), in: Daub, Walter/Eberstein, Hans Herrmann (ed.), Kommentar zur VOL/A, 5th ed., 2000. Müller-Graff, Peter-Christian, Kommentar zu Art. 28 und 30 (quoted with margin notes), in: Groeben, Hans v. d./Schwarze, Jürgen/Bardenhewer-Rating, Angela (ed.), Kommentar zum Vertrag über die Europäische Union und zur Gründung der Europäischen Gemeinschaft, 6th ed., 2003-2004. Müller-Wrede, Malte, Örtliche Präsenz, Ortsnähe und Ortsansässigkeit als Wertungskriterien – eine Verletzung des Diskriminierungsverbotes?, VergabeR 2005, 32. Müller-Wrede, Malte, Kommentar zu § 99 GWB sowie zu § 16 VgV (quoted with margin notes), in: Ingenstau/Korbion, VOB – Teile A und B – Kommentar, 15th ed., 2003. Müller-Wrede, Malte/Greb, Klaus, Anm. zu C-84/03, VergabeR 2005, 184. Neumayr, Florian, Value for money v. equal treatment, PPLR 2002, 215. Niestedt, Marian, Penalities Despite Compliance?, A Note on Case C-503/04, Commission v. Germany, PPLR 2005, NA164. Noch, Rainer, Wettbewerbsrechtliche Aspekte öffentlicher Auftragsvergabe in der Rechtsfindung der Vergabeüberwachungsausschüsse und Gerichte, WuW 1998, 1059. Öhler, Matthias, Rechtsschutz bei der Vergabe öffentlicher Aufträge in der Europäischen Union: Zugleich ein Beitrag zur Durchsetzung des europäischen Gemeinschaftsrechts, 1997. Öhler, Matthias, Vergaberecht: Anfechtbarkeit der Zuschlagsentscheidung und Aufhebung bereits erteilter Aufträge, RdW 1999, 774.


Oliver, Peter, Free Movement of Goods, 4th ed., 2003. Opitz, Marc, Anm. zu C-29/04, VergabeR 2006, 52. Opitz, Marc, Kontraktive Privatisierung und Kartellvergaberecht, ZVgR 2000, 97. Otting, Olaf, Privatisierung und Vergaberecht, VergabeR 2002, 11. Pechstein, Matthias/Kubicki, Philipp, Dienstleistungsfreiheit im Baugewerbe für polnische Handwerker, EuZW 2004, 167. Pernice, Ingolf/Wernicke, Stephan, Kommentar zu Art. 86 (quoted with margin notes), in: Grabitz, Eberhard/Hilf, Meinhard (ed.), Das Recht der Europäischen Union, loose-leaf collection (21st supplementary leaflet). Pielow, Johann-Christian, Grundstrukturen öffentlicher Versorgung: Vorgaben des europäischen Gemeinschaftsrechts sowie des französischen und deutschen Rechts unter besonderer Berücksichtigung der Elektrizitätswirtschaft, 2001. Pijnacker Hordijk, Erik/Meulenbelt, Maarten, A Bridge Too Far: Why the European Commission’s Attempts to Construct an Obligation to Tender Outside the Scope of the Public Procurement Directives Should Be Dismissed, PPLR 2005, 123. Portz, Anm, VergabeR 2006, 96. Pospischill, Martin, Rechtsfolgen des EuGH-Urteils in der Causa Magdeburg für die österreichischen Kommunen, ÖGZ 2003, H 12, 12. Potacs, Michael, Ausgliederungen und Finanzdienstleistungen, in: Potacs, Michael (ed.), Beiträge zum Kärntner Vergaberecht, 2000, 79. Potacs, Michael, Einrichtungen des öffentlichen Rechts im Sinne der Vergaberichtlinien: Unterliegt der Akt der Ausgliederung dem Vergaberecht, in: Rill, Heinz Peter/Griller; Stefan (ed.), Grundfragen der öffentlichen Auftragsvergabe, 2000, 35. Potacs, Michael, Neubestimmung der In-house-Vergabe, ZfV 2005, 513. Prieß, Hans-Joachim, Handbuch des europäischen Vergaberechts: Gesamtdarstellung der EU/EWR-Vergaberegeln mit Textausgabe, 3rd ed., 2005. Prieß, Hans-Joachim, Privatisations and the E.C. Public Procurement Rules, PPLR 1998, 1. Prieß, Hans-Joachim/Pitschas, Christian, Die Vereinbarkeit vergabefremder Zwecke mit dem deutschen und europäischen Vergaberecht, ZVgR 1999, 144. Pünder, Hermann, Die Vergabe öffentlicher Aufträge unter den Vorgaben des europäischen Beihilferechts, NZBau 2003, 530. Ricatte, Jean, Marchés Publics, Gazette du Palais, 1992, No. 94-96, 2. Roth, Peter Michael, in: Bellamy, Christopher et al., European Community Law of Competition, 5th ed., 2001. Sack, Rolf, Staatliche Regelungen sogenannter "Verkaufsmodalitäten" und Art. 30 EG-Vertrag, EWS 1994, 37.


Schenk, Michael, Das neue Vergaberecht: Auslegung und Anwendung am Maßstab des Gemeinschaftsrechts, 2001. Schimanek, Peter, Die Ausschreibungspflicht von Privatisierungen, NZBau 2005, 304. Schramm, Johannes, Anm. zu Rs C-81/98, ZVgR 2000, 13. Schröder, Holger, Vergaberechtliche Probleme bei der Public-Private-Partnership in Form der gemischt-wirtschaftlichen Unternehmung, NJW 2002, 1831. Schwarze, Jürgen, Der Staat als Adressat des europäischen Wettbewerbsrechts, EuZW 2000, 613. Schwartz, Walter, PPP und Vergaberecht, ecolex 2005, 14. Seidel, Holger, Die Auswirkungen des europäischen Beihilferechts auf privatrechtliche Subventionsverträge, 2003. Semler, Franz Jörg, Das Diskriminierungsverbot bei der Vergabe öffentlicher Bauaufträge, dissertation, Munich, 1968. Sinnaeve, Adinda, State Financing of Public Services: The Court's Dilemma in the Altmark Case, European State Aid Quarterly 2003, 351. Stapenhorst, Hermann, Outsourcing und Vergaberecht, VgR 3/97, V. Steiff, Jakob, EU-Osterweiterung, Grundfreiheiten und Vergaberecht, NZBau 2004, 75. Stemmer, Michael/Aschl, Martina, Gründung und Handeln kommunaler Gesellschaften und kommunale Zusammenarbeit unter dem Blickwinkel des Vergaberechts, VergabeR 2005, 287. Stolz, Kathrin, Das öffentliche Auftragswesen in der EG, 1991. Storr, Stefan, Public-Public-Partnerships: Grundfragen gemeinsamer Aufgabenerfüllung durch Gemeinden, wbl 2005, 555. Thieme, Hinrich, Kommentar zu § 99 GWB (quoted with margin notes), in: Bunte, HermannJosef (ed.), Kommentar zum deutschen und europäischen Kartellrecht, 9th ed., 2001. Thyri, Peter, Gemeinwirtschaftliche Dienstleistungsaufträge zwischen Beihilfenanmeldung und Vergabeverfahren – Zur Altmark-Trans-Entscheidung des EuGH, ÖZW 2003, 127. Tiedje, Jürgen/Troberg, Peter, Kommentar zu den Art. 43, 49 und 50 (quoted with margin notes), in: Groeben, Hans v. d./Schwarze, Jürgen/Bardenhewer-Rating, Angela (ed.), Kommentar zum Vertrag über die Europäische Union und zur Gründung der Europäischen Gemeinschaft, 6th ed., 2003-2004. Todino, Mario/Lüder, Tilman, La jurisprudence «Keck» en matière de publicité: vers un marché unique inachevé?, RMUE 1995/1, 171. Tomerius, Stephan, Kommunale Abfallwirtschaft und Vergaberecht, NVwZ 2000, 727. Trepte, Peter-Armin, Public Procurement in the EC, 1993. Triantafyllou, Dimitri, Les règles de la concurrence et l'activité étatique y compris les marchés publics, RTDE 1996, 57.


Wainwright, Richard, Marchés publics. Refonte des directives, RMC 2001, 394. Wainwright, Richard, Legal Reforms in Public Procurement, YEL 10 (1990) 1991, 133. Wainwright, Richard/Melgar, Virginia, Bilan de l'article 30 après vingt ans de jurisprudence: de Dassonville à Keck et Mithouard, RMC 1994, 533. Weber, Martin, Anm., VergabeR 2006, 791. Wellmann, Susanne Rachel, Nochmals: Anforderungen an die Ausschreibung Privatisierungsgestaltungen in der öffentlichen Entsorgungswirtschaft, NZBau 2002, 431.

von

Welter, Erich, Der Staat als Kunde, 1960. Wilhelm, Georg, Bestbieters Sieg im Vergabestreit, 1999. Wilhelm, Georg, Das schale Salz der Vergabegesetze und wie das Salz gesalzen wird – Erzwingbarer Vertragsabschluß mit dem Bestbieter, ecolex 1998, 381. Williams, Rhodri, Remedying a Breach of Community Law, PPLR 2003, NA109. Wölker, Ulrich/Grill, Gerhard, Kommentar zu Art. 39 (quoted with margin notes), in: Groeben, Hans v. d./Schwarze, Jürgen/Bardenhewer-Rating, Angela (ed.), Kommentar zum Vertrag über die Europäische Union und zur Gründung der Europäischen Gemeinschaft, 6th ed., 2003-2004.


Udritelný rozvoj na místní a regionální úrovni Ing. Jiøí Trezner, Ing. Stanislav Kocourek, Mgr. Ale Èernotík a kolektiv Vydalo Mìsto Vsetín, Svárov 1080, CZ 755 24 Vsetín, www.mestovsetin.cz Záøí 2007 © Mìsto Vsetín Vydání této publikace je spolufinancováno Evropskou unií a Ministerstvem pro místní rozvoj ÈR v rámci projektu C2ENET

Udržitelný rozvoj na místní a regionální úrovni

Recommend Documents