Lokální rozvoj na Šumavě

Lokální rozvoj na Šumavě Závěrečná publikace shrnující výsledky projektu Analýza vývoje Národního parku Šumava za období uplynulých 15 let

RNDr. Radim Perlín Doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc.

Vydala Správa NP a CHKO Šumava v roce 2010

Publikace byla vypracována s podporou projektu Analýza vývoje Národního parku Šumava za období uplynulých 15 let a s podporou výzkumného záměru č. MSM 0021620831 ”Geografické systémy a rizikové procesy v kontextu globálních změn a evropské integrace, podpořeného Ministerstvem výchovy, mládeže a tělovýchovy. Autoři děkují za poskytnutou podporu. Recenzenti: Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc. Centrum pro otázky životního prostředí UK Ing. František Krejčí ředitel Správy NP a CHKO Šumava

Věnováno mé babičce paní Věře Šindelářové roz. Šafhauserové, která svoje dětství a mládí prožila v Kašperských Horách a pro kterou byla Šumava vždy měřítkem krásy a harmonie. Radim Perlín

Lokální rozvoj na Šumavě Obsah

1 2 3 4 5 6 6.1 6.2 6.3 7 7.1 7.2 7.3 7.4 8 8.1 8.2 8.3 8.4 9 9.1 9.2 9.3 10 10.1 10.2 10.3 11 11.1 11.2 11.3 11.4 12 12.1 12.2 13 13.1 4

Předmluva 12 Úvod 14 Aktéři územního rozvoje 16 Historický vývoj 20 Cíle studie 26 Obyvatelstvo, osídlení 30 Vývoj obyvatelstva 30 Migrace obyvatelstva 40 Závěry 44 Bydlení 46 Srovnání úrovně bydlení 46 Srovnání vývoje domovního a bytového fondu v obcích NP a CHKO Šumava a okresech v letech 1991 – 2001 48 Srovnání obcí ležících ve vymezeném území NP a CHKO Šumava 49 Závěry 50 Druhé bydlení v NP a CHKO Šumava 52 Vývoj druhého bydlení 52 Základní regionální charakteristiky druhého bydlení 52 Lokální rozdíly v druhém bydlení 54 Závěry 55 Cestovní ruch a rekreace 60 Cestovní ruch v chráněných územích 60 Šumava – turistický cíl 65 Závěry 74 Doprava v Národním parku Šumava 76 Rešerše dostupných pramenů a literatury 76 Shrnutí zjištěných poznatků 79 Souvislosti a dopady rozvoje cestovního ruchu na území NP Šumava 80 Ochrana kulturního dědictví zájmového území 92 Definice termínu „kulturní dědictví” 92 Kulturní dědictví na Šumavě 92 Kulturní památky regionálního a nadregionálního významu 93 Závěry 94 Občanská vybavenost a technická infrastruktura 98 Přehled dosavadních prací a využitelných databází 98 Závěry 102 Hodnocení ekonomického potenciálu 110 Úvod 110

13.2 13.3 13.4 13.5 14 15 16 17 18 18.1 18.2 18.3 19 19.1 19.2 20 20.1 20.2 20.3 21 21.1 21.2 21.3 21.4 21.5 22 22.1 22.2 23

Metodický postup Výsledky Závěry EX-ANTE Analýza - Ekonomický audit Struktura veřejné správy Daňová výtěžnost obcí Dotační politika Kompetence v oblasti usměrňování lokálního rozvoje Postavení obcí v NP Šumava Územní plán Strategické dokumenty Spolupráce obcí Bilaterální a trilaterální spolupráce Úvod Bilaterální a trilaterální spolupráce Identifikace klíčových témat Hodnocení klíčových témat řešiteli Vyhodnocení klíčových témat ze strany lokálních expertů Rozdíly v hodnocení klíčových témat ze strany řešitelů a lokálních expertů Návrh strategického zaměření Cíl: Spolupráce a podpora aktérů veřejné správy Cíl: Rozvoj lidských zdrojů Cíl: Cestovní ruch Cíl: Doprava na Šumavě Závěrečná poznámka Závěr Operativně institucionální doporučení Rozvojová doporučení Literatura

110 112 116 118 120 124 128 136 140 140 143 146 154 154 155 158 158 161 167 170 170 172 173 174 175 178 178 179 184

5

Lokální rozvoj na Šumavě Seznam tabulek, obrázků a grafů

Seznam tabulek tab. 1 Vývoj podílů regionu Šumava na obyvatelstvu vybraných jednotek tab. 2 Index stáří vybraných územních jednotek tab. 3 Charakteristiky věkového složení obcí regionu Šumava tab. 4 Složení obyvatelstva regionu Šumava a vybraných územních jednotek podle dokončeného vzdělání tab. 5 Složení obyvatelstva obcí regionu Šumava podle dokončeného vzdělání tab. 6 Složení obyvatelstva obcí regionu Šumava podle vybraných národností tab. 7 Podíl věřících obyvatel v regionu Šumava a vybraných územních jednotkách (2001) tab. 8 Podíl narozených v obci trvalého pobytu ve vybraných územních jednotkách tab. 9 Obce regionu Šumava - podíl narozených v obci trvalého pobytu tab. 10 Migrační salda regionu Šumava a vybraných územních jednotek tab. 11 Migrační bilance podle důvodů stěhování (1992-2002) tab. 12 Migrační bilance podle dokončeného vzdělání (1992-2002) tab. 13 Migrační bilance podle věkového složení (1992-2002) tab. 14 Dojížďka do zaměstnání a do škol regionu Šumava tab. 15 Úroveň vybavení některými zařízení občanské a technické infrastruktury tab. 16 Změny občanské vybavenosti a technické infrastruktury obcí NP a CHKO Šumava mezi léty 1991 a 2005 tab. 18 Struktura všeobecné veřejné správy tab. 19 Stanovená výše koeficientů v období podle zákona 243/2000 Sb. tab. 20 Rozdíl daňových příjmů po novele zákona o RUD od 1.1. 2008 tab. 21 Přehled příjmů obcí na území NPŠ tab. 22 Srovnání příjmové části rozpočtu obce Petrovice I (2008) tab. 23 Přehled dotačních prostředků pro obce na území NPŠ za období 1994 - 2006 tab. 24 Podpora prostřednictvím SFŽP pro projekty obcí tab. 25 Rozdělení poskytovaných prostředků podle příjemců tab. 26 Čerpání prostředků v rámci programu INTERREG III A 6

tab. 27 Srovnání intenzity dotačních proudů 1998 – 2006 na území NPŠ a sousedních okresů tab. 28 Vybrané socioekonomické ukazatele tab. 29 Přehled zpracované územně plánovací dokumentace tab. 30 Účast obcí v mikroregionálních svazcích obcí (širší zázemí) tab. 31 Souhrnné hodnocení klíčových témat zpracovateli tab. 32 Klíčová témata v oblasti správy tab. 33 Klíčová témata v oblasti složek přírodního prostředí tab. 34 Klíčová témata v oblasti cestovního ruchu tab. 35 Nejvýznamnější témata tab. 36 Klíčová témata navržená skupinou místních expertů tab. 37 Doplnění témat tab. 38 Základní hodnocení místních expertů tab. 39 Podrobné hodnocení klíčových témat tab. 40 Klíčová témata podle místních expertů tab. 41 Další identifikovaná výrazná témata rozvoje NP Šumava Seznam obrázků obr. 1 Vymezení řešeného území obr. 2 Zaniklá sídla obr. 3 Hustota zalidnění podle obcí obr. 4 Vývoj počtu obyvatel 1950-2001 obr. 5 Index stáří v obcích obr. 6 Vzdělanostní struktura obr. 7 Podíl rodáků obr. 8 Intenzita migračního salda 1992-2006 obr. 9 Vývoj kvality bytového fondu 1991-2001 obr. 10 Změny v počtu potenciálních rekreantů v objektech druhého bydlení obr. 11 Změny počtu potenciálních rekreantů 1991-2005 obr. 12 Potenciál kulturního subsystému cestovního ruchu obr. 13 Typy kulturního subsystému potenciálu cestovního ruchu obr. 14 Potenciál přírodního subsystému cestovního ruchu obr. 15 Typy přírodního subsystému potenciálu cestovního ruchu obr. 16 Typy celkového potenciálu cestovního ruchu obr. 17 Celkový potenciál cestovního ruchu obr. 18 Potenciální rekreační plochy obr. 19 Počet rekreačních a turistických lůžek na km2 obr. 20 Podnikatelská aktivita v cestovním ruchu obr. 21 Zaměstnanost v cestovním ruchu 7

Lokální rozvoj na Šumavě

obr. obr. obr. obr. obr.

22 23 24 25 26

obr. 27 obr. 28 obr. 29 obr. 30

Turisticko-rekreační zatížení území Funkční typologie středisek cestovního ruchu Kapacita a vybavenost lyžařských středisek Lyžařské trasy na Šumavě Počet památek zapsaných v seznamu nemovitých kulturních památek Registrovaná míra nezaměstnanosti v obcích hodnoceného území Typologie územních plánů obcí Dobrovolné registrované svazky obcí Euroregion Bayerischer Wald-Šumava-Mühlviertel

Seznam grafů Graf 1. Vývoj počtu obyvatel v obcích na Šumavě Graf 2. Vývoj počtu domů v obcích na Šumavě Graf 3. Vývoj míry nezaměstnanosti v hodnoceném území

8

9

Lokální rozvoj na Šumavě Seznam spolupracovníků

Hlavní řešitelé

Radim Perlín, Přírodovědecká Fakulta UK, hlavní řešitel projektu, koordinace projektu Ivan Bičík, Přírodovědecká Fakulta UK, koordinace projektu, využití území

Řešitelé

Jan Baxa, Přírodovědecká fakulta UK, nemotorová doprava Zdeněk Čermák, Přírodovědecká Fakulta UK, obyvatelstvo a osídlení Pavel Csank, Přírodovědecká fakulta UK, podnikání, zaměstnanost Dana Fialová, Přírodovědecká Fakulta UK, cestovní ruch a rekreace Tomáš Havlíček, Přírodovědecká fakulta UK, bilaterální a přeshraniční spolupráce Zdeněk Kučera, Přírodovědecká Fakulta UK, přírodní dědictví, kulturní dědictví, Plán péče NP Šumava Silvie Kuldová, Přírodovědecká Fakulta UK, přírodní dědictví, kulturní dědictví Alena Matušková, Západočeská univerzita, Plzeň, občanská a technická infrastruktura Miroslav Marada, Přírodovědecká Fakulta UK, přírodní dědictví, dopravní infrastruktura Marie Novotná, Západočeská univerzita Plzeň, zemědělství Veronika Nožičková, Přírodovědecká fakulta UK, bydlení, druhé bydlení Michal Pokorák, Přírodovědecká fakulta UK, analýza databáze předkladatelů projektů Jindřiška Staňková, Ústav pro životní prostředí PřF UK, turistický ruch a návštěvnost Michal Schneider, Katedra geoinfomatiky PřF UK, analýza snímků Landsat, kartografické podklady Jan Šatra, Přírodovědecká fakulta UK, nemotorová doprava Karel Turek, Přírodovědecká fakulta UK, bydlení, druhé bydlení Petr Zahradník, Česká spořitelna a.s. expert, Socioekonomická analýza regionu CCB a.s. Czech Credit Bureau, IRating obcí

10

11

Lokální rozvoj na Šumavě 1 Předmluva

Tento rozsáhlý text vychází v době horké diskuse o Národním parku Šumava. Dominuje jí otázka kůrovce, který se v posledních letech a zejména měsících na Šumavě velmi rozmnožil a poškodil rozsáhlé části parku. Diskuse jsou často vedeny velmi emotivně a jen zřídka přispívají k hledání konstruktivních řešení. Text, který máte před sebou, má naopak poskytnout objektivní informaci o vývoji parku od jeho vzniku až téměř do současnosti. Vytkl si za cíl předložit informace, které budou obecně použitelné pro rozhodování o dalším směřování parku. Mají to být informace, které jsou „policy relevant”, avšak nikoliv „policy prescriptive”. To znamená, že nechce žádná rozhodnutí předjímat, doporučovat či naznačovat, nýbrž poskytnout takové podklady, aby rozhodnutí mohla být činěna co nejlépe. Materiál předkládá rozsáhlou analýzu vývoje Národního parku Šumava mezi lety 1990 až 2005. 15 let je doba dosti dlouhá na to, aby mohl být zachycen vývoj a jeho nejrůznější trendy. Analýza jasně ukazuje, jak vznik parku a jeho provozování v následujících letech výrazně ovlivnily celé území dnešního Národního parku Šumava i nejblíže přilehlé oblasti. Analýza byla zadána Národním parkem Šumava ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Důležitou roli hrála expertní skupina pro rozvoj v oblasti Šumavy, kterou zřídili společně hejtmani Jihočeského a Plzeňského kraje. Studie byla zadána v roce 2007 a ve výběrovém řízení byl vybrán kolektiv Přírodovědec-

12

ké fakultu UK v Praze, konkrétně katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Práce probíhaly ve spolupráci s celou řadou dalších institucí, zejména rozsáhlá spolupráce probíhala s Českou zemědělskou univerzitou. Na práci se rovněž podíleli místní experti a starostové mnoha obcí. Tato účast lidí, kteří v oblasti parku žijí a pracují, byla mimořádně důležitá. Významnou roli hrál rovněž řídící výbor celého projektu, ve kterém byly zastoupeny obce, vedení Národního parku Šumava, zástupci kraje, regionální rozvojové agentury, experti zejména z Jihočeské univerzity a to celé bylo koordinováno zmíněnou expertní skupinou. Práce byly ukončeny v roce 2008 a poté byl celý materiál velmi důkladně oponován již zmíněnou expertní skupinou, několikrát doplňován a upravován podle četných připomínek. Analýza zmiňuje i hluboké přeměny Šumavy, kterými toto území prošlo za posledních přibližně 60 let. Situace se několikrát dramaticky změnila, nejdříve s začátkem II. světové války a s hromadným vysídlením českého obyvatelstva, potom po válce naopak odešli Němci. Po velmi krátkém poválečném období, kdy se objevili noví obyvatelé z českého vnitrozemím, se téměř celého území zmocnili vojáci a postupně došlo k rozsáhlému vylidnění celého území. Po této stránce není dnešní situace příliš rozdílná ve srovnání s tím co bylo těsně před vznikem parku po pádu totalitního režimu v listopadu 1989. Analýza vývoje parku přináší mno-

ho zajímavých zjištění. Nezakrývá, že v současné době zde existuje celá řada významných problémů, které se jen velmi těžko řeší. Důvodů pro obtíže je jistě mnoho, ale podle mého názoru mezi vůbec nejzásadnější patří nedostatek důvěry a spolupráce mezi obcemi na straně jedné a vedením Národního parku Šumava na straně druhé. Bylo by příliš jednoduché říci: to je v lidech. Samozřejmě, kdyby se park nestaral převážně jen o přírodní prostředí a tomu podřizoval většinu svých aktivit, kdyby na druhé straně obce méně preferovaly krátkodobé zájmy před dlouhodobými perspektivami, kdyby zkrátka lidé byli dokonalí tvorové, jistě by všechno bylo ideální. Jsem však přesvědčen o tom, že mezi důležité příčiny současných sporů zásadních nesouladů, které se projevují v mnoha oblastech, v neposlední řadě v názorech na to, jak je třeba bojovat s kůrovcem, pramení rovněž ve velké míře z institucionálních nedostatků. Zejména mám na mysli náš právní řád, ve kterém jsou v této souvislosti mimořádně důležité dva zákony. Totiž zákon č. 114 o ochraně přírody a krajiny, podle kterého byl park zřízen, a na druhé straně zákon o obcích, které jsou odpovědny a pověřeny pečovat o všestranný rozvoj svého území včetně péče o přírodní a životní prostředí. Možná by se předložené analýzy dalo využít k tomu, aby se důkladně a promyšleně připravil nový zákon, který by byl věnován specificky Národnímu parku Šumava a který by překlenul stávající rozpo-

ry. Předpokladem pro úspěch však není jenom dostatek objektivních a dobrých podkladů, ale především aktivní účast všech hlavních „hráčů” – abych užil terminologie předkládané analýzy – kteří by měli zmíněný zákon připravovat od samého počátku společně. Všichni zúčastnění zástupci vedení obcí, občanů, odborníci ve vedení parku, představitelé podnikatelů a další včetně nevládních organizací by měli pracovat ve vzájemné důvěře a s pocitem, že to co připravují, je skutečně jejich, že výsledkem bude jejich vlastní dílo. Nedovedu si představit, že nějaký jiný přístup a postup by mohl vést k úspěchu. Bedřich Moldan

13

Lokální rozvoj na Šumavě 2 Úvod

Předložená publikace vychází z výsledků projektu Analýza vývoje Národního parku Šumava (NP Šumava) za uplynulých 15 let, který byl zadán Správou NP a CHKO Šumava (dále jen správa NPŠ). Projekt byl zadán a zpracován v letech 2007 2008 a po dokončení byl předložen k odbornému posouzení jak představitelům odborné veřejnosti, tak také představitelům veřejné správy na území NP Šumava. Cílem projektu bylo pokusit se shrnout jednotlivé změny, ke kterým došlo na území NP Šumava po vyhlášení NP v roce 1991 a upozornit na dílčí rozpory nebo problémy, které mohlo vyhlášení a působnost NP přinést. Projekt byl zaměřen jak na hodnocení změn v přírodní sféře, tak i na hodnocení změn v sociálně ekonomickém prostředí. Tato publikace vychází z úplného znění závěrečné zprávy projektu, která je včetně příloh k dispozici na správě NP Šumava jak v tištěné, tak i v digitální verzi. Projekt i postup práce vznikl na základě diskuze pověřeného zpracovatele – Přírodovědecké fakulty UK jak s pracovníky správy Národního parku Šumava, tak také se starosty obcí v Národním parku Šumava a dalšími představiteli veřejné správy i zástupci podnikatelské sféry. Analýza představuje souhrnný kompilační dokument, který se na základě dostupných zdrojů a informací o vývoji na území Národního parku Šumava shrnuje jednotlivé klíčové změny, ke kterým vyhlášením došlo. Právě vznik materiálu na základě kvalitativní analýzy již publikovaných nebo známých výsled-

14

ků a jejich kompilace do jednoho dokumentu je současně předností i problémem tohoto textu. Jako přednost považujeme postavení zpracovatele, týmu převážně Přírodovědecké fakulty UK v Praze, který měl možnost z jistého odstupu a aniž by byl zapojen do běžných rozhodovacích procesů v regionu zhodnotit jednotlivé procesy, trendy a problémy, ke kterým na území NP Šumava došlo a dochází. Výhoda odstupu od každodenních problémů v NP Šumava byla na druhou stranu zatížena neúplným pohledem na některé dílčí problémy a faktory, které také ovlivňovaly vývoj jak přírodní, tak sociální sféry na území NP Šumava. Dalším významným faktorem, který znesnadňuje souvislý monitoring jednotlivých změn na území NP Šumava je obrovská roztříštěnost informačních zdrojů o změnách a procesech, ke kterým na území NPŠ dochází. Na jedné straně je území NP jedinečným a také hojně využívaným územím pro velmi rozmanitou badatelskou činnost v oblasti přírodního prostředí a současně na území NPŠ dochází po pádu železné opony k nárůstu sociálních aktivit obyvatel a návštěvníků a velkému rozvoji mimořádného rekreačního využití krajiny. Rozpor mezi velmi zachovalou přírodní sférou a nutností jejího podrobného poznání a ochrany a požadavky na rozvoj sociálně ekonomických aktivity na území NP Šumava je průvodním jevem celého vývoje NP Šumava od jeho založení. Současné uvolnění hranice v rámci Schengenského prostoru logicky vedlo ke změně

funkce donedávna střežené hranice striktně oddělující obyvatele na obou stranách na prostor setkávání a kontaktů. Předložená publikace je zaměřena na hodnocení především socioekonomických změn na území NP Šumava. Při sledování změn ve vývoji počtu obyvatel, ekonomických činností nebo postavení orgánů veřejné správy je nutné jasně oddělit na jedné straně obecné politické, sociální a ekonomické změny, ke kterým došlo na celém území České republiky a specifické změny, které jsou vyvolány nebo akcelerovány územím NP Šumava. I když je toto oddělení metodicky velmi obtížné, bylo ambicí autorů oddělit oba tyto procesy a pokusit se zařadit jejich příčiny, důsledky a souvislosti do obecného socioekonomického rámce. Cílem publikace je předložit odborné veřejnosti, představitelům veřejné správy, Správě NP Šumava i dalším zájemcům o problematiku Šumavy ucelený pohled na předpoklady a omezení územního rozvoje na Šumavě z pohledu nezávislých vnějších expertů. Autoři jsou si vědomi jednotlivých často protichůdných zájmů aktérů územního rozvoje, ale zachovávají odstup od dílčích nebo partikulárních zájmů územního rozvoje. Autoři také pokládají za nutné zdůraznit, že od počátku zadáními byli velmi dobře vědomi, že území NP Šumava je území v němž se střetávají názory na lokální a regionální rozvoj a ochranu přírody několika skupin aktérů. Jejich zájmy jsou ale velmi odlišné. Jakkoliv dobře řešená

analýza a snaha o objektivní hodnocení vždy naráží na silné odpůrce některých skupin aktérů. S tímto vědomím vznikalo jak zadání publikace tak i její jednotlivé části. Práce sleduje území NP Šumava, které je vymezeno na základě fyzicko-geografických prvků a nesleduje administrativní hranice, za které jsou k dispozici databázové zdroje. Proto řešitelé při hodnocení změny na území NP Šumavy a důsledků vyhlášení NP Šumava v roce 1991 uvažovali jako hlavní řešené území správní obvody obcí, které leží na území buď NP Šumava nebo leží na území CHKO Šumava. Vzhledem k tomu, že ale dopad některých činností nebo aktivit, které se odehrávají na území NP Šumava je v regionálním pohledu mnohem širší, pro některá hodnocení jsme sledovali i širší zázemí Šumavy.

Obr. 1. Vymezení řešeného území.

15

Lokální rozvoj na Šumavě 3

Aktéři územního rozvoje

Již od roku 1991 existuje Národní park Šumava. Od počátku jeho vyhlášení existují velmi rozdílné pohledy na jeho existenci, na funkce, které má na území parku plnit, na metody ochrany přírody v jedinečné Šumavě a v neposlední řadě i na možnosti rozvoje území NP Šumava. Každý aktér lokálního rozvoje, který se k těmto nastíněným problémům vyjadřoval, má na věc rozdílný názor a vyslovené názory nebo stanoviska nepochybně odrážejí pozici a zkušenost diskutujícího. Aktéry definujeme jako jak institucionální tak i jako neformální osobnosti a skupiny, které se vymezují k jednotlivým aspektům lokálního (regionálního) rozvoje (Blažek a Hampl, 2009). Aktéry lokálního rozvoje na území NP Šumava lze rozdělit na několik skupin podle jejich vztahu řešenému problémy a podle způsobu jejich organizace. Na jedné straně existují institucionalizovaní, formální aktéři lokálního a regionálního rozvoje, kam například na území NP Šumava patří Správa NP Šumava nebo představitelé veřejné správy jak na krajské tak i lokální úrovni. Mezi neformální aktéry patří na jedné straně zástupci různých ekologických aktivit, ale také místní podnikatelé, kteří hájí svoje partikulární zájmy v území. Aktéry je také možné podle Blažka a Hampla hierarchicky diferencovat podle jednotlivých řádovostních úrovní od mikroúrovně až po makro (národní) úroveň a podle míry komplexity jejich zájmů od partikulárních, dílčích zájmů až po

16

komplexní zájmy v území. V tomto nadmíru atraktivním území se pohybuje hodně skupin „hráčů” s odlišnými představami o funkcích jak NP, tak i jeho ochranné bariéry CHKO. Těmito hráči máme na mysli zájmové skupiny, které oprávněně v území reprezentují svoje osobní či skupinové cíle a mají zájem na prosazení vlastní vize rozvoje řešeného území. Velmi významným aktérem v území je bezpochyby správa NPŠ a CHKO, která je jednoznačně orientovaná na ochranu přírodních atraktivit, které území charakterizují, logicky je upřednostňuje již ze své funkce a ostatní případné funkce území a jejich prosazování vnímá často jako zásah do vlastního „hájemství”. Je zřetelné, že celkově výrazně „zelená” orientace velké skupiny „hráčů” v území není zcela jednotná a vytváří se dílčí skupiny a jednotlivci a mezi nimi existují určité názorové rozdíly. Výkon činností i vlastní priority Správy NPŠ se nepochybně mění v závislosti na změnách na Ministerstvu životního prostředí a při jisté míře generalizace lze najít paralelu mezi jednotlivými vládami a řediteli Správy NPŠ. První liberální období v 90. letech s relativně slabým resortem ŽP reprezentuje lesnicky orientovaný ředitel Ivan Žlábek (ředitel v období do 2003), sociálně demokratické období vlády může být spojováno s biologicky zaměřeným ředitelem Aloisem Pavličkem (2004 - 2006) a po změně politické orientace vlády dochází také ke změně ředitele Správy NPŠ a do funkce nastupuje ředitel František Krejčí (2006),

který deklaruje svoji otevřenost vůči představitelům obcí. Druhá skupina hráčů v území jsou představitelé organizací a firem pečujících o lesní plochy, které analyzovanému území dominují, a tyto plochy případně obhospodařují. Tato skupina „hráčů” je vzhledem ke státnímu vlastnictví většiny lesů v území poměrně silná a určitými vazbami propojená s těžařskými, zpracovatelskými a dopravními firmami, které představují silnou lobbistickou skupinu v zájmovém území. V prvním období existence NP Šumava by bylo pravděpodobně těžké odlišit první a druhou skupinu „hráčů” v území. Svými záměry se pokouší ovlivňovat způsob řízení a rozhodování vedení NPŠ a formuluje nejviditelnější mediální konflikt Šumavy spojený s řešením kůrovcové kalamity a plošným odumíráním lesů v některých partiích. Třetí skupinu hráčů v území tvoří zastupitelstva a především starostové obcí, které v NPŠ a v omezené míře i širším zájmovém území CHKOŠ reprezentují především zájmy bydlícího obyvatelstva, případně se snaží podporovat některé podnikatelské záměry v území, z nichž by mohly obce vytěžit určité výhody (pracovní místa, investice do infrastruktury, větší přísun turistů atd.). Také zde není tato skupina „hráčů” zcela jednotná, občasné odchylky od jednotného stanoviska reprezentujícího zájmy této skupiny vznikají jako důsledek jednak specifických záměrů obcí (investorů, nebo osob navázaných na jednotlivé typy investorů) a jednak určitou obměnou politické

struktury zastupitelstev a jejich vazeb na možné zdroje peněz především z centra. Typickým přestavitelem konfliktů, které reprezentují tuto skupinu hráčů jsou projekty vedoucí ke zvýšení atraktivity a návštěvnosti některých částí Šumavy (rekreační areál Zvonková, lyžařské sjezdové areály apod.) Čtvrtou skupinu hráčů tvoří vlastní podnikatelé, kteří vytváří relativně nesourodou skupinu jak místních, ale převážně vnějších hráčů s různou intenzitou jak investičních záměrů, tak i schopností je realizovat a kapacity zainteresovat do svých cílů další hráče (především zastupitele obcí). Do této skupiny patří především majitelé jednotlivých hotelů a penzionů nebo majitelé dalších zařízení pro cestovní ruch, kteří navrhují zvýšení kapacity jednotlivých sítí a zlepšení podmínek pro další rozvoj jejich podnikání. Na rozdíl od předcházejících skupin hráčů, tato skupina se zaměřuje na spíše lokální projekty a vytváří a případně i řeší lokální rozpory při budoucím využití území. Bez ohledu na to, zda-li žijí nebo nežijí na území NP, jsou schopni vytvářet významné nátlakové či lobbyistické skupiny. Pátou skupinu hráčů tvoří menší, nicméně lobbisticky dobře fungující skupinky převážně bydlících obyvatel, kteří setrvávají na svých pozemkových a jiných právech a neumožňují jiné funkce území, které by dané obci přinesly celkově významnější hospodářský efekt. Zde máme na mysli především myslivecké organizace propojené s majiteli pozemků, kteří hájí svá

17


práva například proti investicím do lanovky a sjezdovky a tím většího přílivu rekreantů do území apod. Nicméně jejich možnosti ovlivňovat vývoj funkcí v území oproti výše uvedeným či nejmenovaným skupinkám „hráčů” či jednotlivých „hráčů” jsou již poměrně slabší, protože jsou mnohem hůře institucionálně formovány. S touto skupinou se částečně ve svých zájmech překrývá skupina aktérů, kteří v dotčeném území či jeho blízkosti vlastní chalupu či chatu využívanou pro individuální rekreaci. Jejich hlavním cílem je zajištění nerušené rekreace, tedy de facto zachování statu quo. Všechny výše diskutované skupiny aktérů lokálního rozvoje na území Šumavy se zaštitují podobnými nebo podobně formulovanými obecnými cíli. Jedním z nejčastěji uváděných priorit je pro všechny aktéry zajištění „územního rozvoje” (viz citace) nebo podobně formulovaný cíl „rozvoj jednotlivých obcí” nebo zajištění dobrých podmínek pro „život obyvatel v regionu”. I přes podobně formulované cíle rozvoje mají však jednotliví představitelé velmi rozdílné představy o možnostech a podmínkách územního rozvoje na Šumavě. Právě z rozdílného pohledu na dosavadní vývoj a z rozdílně chápaných předpokladů dalšího rozvoje plynou jednotlivé často velmi medializované konflikty mezi představiteli nebo reprezentanty jednotlivých zájmových skupin na Šumavě, které jsou velmi dobře patrné na pravděpodobně nejznámějším šumavském konfliktu, který se týká

18

řešení problému defoliace smrkových porostů a tedy odumírání části lesa a rozšíření kůrovcové kalamity na území NP Šumava. Právě neexistence dlouhodobě stabilní a konsensuální politiky při řešení jednotlivých fází tzv. kůrovcové kalamity a tedy kruciální otázka zda dále napadené a uschlé smrky těžit nebo netěžit je z pohledu celkového rozvoje území NP Šumava a z pohledu rozvoje jednotlivých obcí pouze viditelným ale zástupným problémem za nalezení konsensu v mnohem zásadnějších otázkách budoucího rozvoje území. Proto je i následující publikace věnována postavení jednotlivých aktérů územního rozvoje na Šumavě a pokusu o formování jejich výchozích stanovisek a stejně tak i pokusu o formulování obecnější vize rozvoje celého území. V textu budou dále formulovány pozice a stanoviska jednotlivých aktérů územního rozvoje a pozornost je zaměřena na dva klíčové aktéry, kteří mají za rozvoj území NP Šumava bezprostřední odpovědnost. Jsou jimi na jedné straně obce a v širším slova smyslu veřejná správa na lokální a regionální úrovni a na druhé straně orgány ochrany přírody reprezentovaná na území NP Šumava Správou NPŠ. Právě identifikace klíčových postojů představitelů obou skupin těchto aktérů a současně i analýza jejich legislativního ukotvení stejně jako analýza nástrojů územního rozvoje je stěžejní částí této publikace. Jsme přesvědčeni, že bez jasně formulované a dlouhodobé shody na společných cílech rozvoje

území NP Šumava mezi lokálními a regionálními politiky na jedné straně a představiteli ochrany přírody na straně druhé není možné dlouhodobě zajistit kvalitativní rozvoj území NPŠ Šumava. Obě strany nestojí na rozdílných stranách barikády, jak by se mohlo z některých zkratkovitých mediálních vyjádření v tisku zdát, ale jejich cíl je společný. Bez dlouhodobě udržitelného rozvoje osídlení na Šumavě a tedy bez zajištění dostatečného množství obyvatel, pracovních příležitostí nebo obecněji aktivit nelze splnit potřeby a úkoly ochrany přírodního prostředí. Stejně tak ale platí, že bez respektu ke přírodnímu prostředí na Šumavě a k jeho dlouhodobému zachování se z Šu-

mavy stane banální rekreační oblast a ztratí svoje historicky podmíněné specifické postavení a tedy nebude dostatečně atraktivní i pro další návštěvníky a nebude schopna zajistit udržení nebo dokonce i rozvoj cestovního ruchu na Šumavě. Území NP Šumava nemůže být chápáno jako území pouze s funkcí ochrany jednotlivých biologických druhů a aktivity člověka být vnímány jako něco v zásadě negativního. Ale Šumava není prostorem primárně určeným k ekonomickému rozvoji s minimálními bariérami rozvoje, kde je možné rozvíjet jednotlivé exploatační možnosti využití území s malým ohledem na ochranu původního prostředí.

19


Historický vývoj

Území Šumavy patří mezi oblasti, které bylo osídleno ve středoevropském prostoru relativně pozdě. Přesto i zde dochází k budování prvních trvale obydlených domů již od 15. století a od 17. století můžeme mluvit o souvislém osídlení Šumavy. Jednotlivá sídla vznikala na bázi těžby a primitivního zpracování nerostných surovin o čemž svědčí současné názvy některých obcí. Namátkou je možné vybrat Železnou Rudu nebo Kašperské Hory nebo obce jako jsou Nové Hutě či Nová Pec. Osidlování Šumavy bylo iniciováno především výzvami českých panovníků a současně i poskytováním zvláštních práv těm obyvatelům, kteří se rozhodli kolonizovat tyto hraniční lesy a hory. Se zvyšujícím se počtem obyvatel v zázemí Šumavy s rostoucí potřebou zvyšování zemědělsky využívaného území se také rozšiřuje dřevařství, pastevectví a rolnictví do středních a vyšších poloh Šumavy a tím se také ukotvuje stávající sídelní základna obcí na Šumavě. Obyvatelstvo na Šumavě přicházelo z nejbližšího zázemí i ze vzdálenějších oblastí nejprve podél vodních toků jako přirozených dopravních cest a dále se rozvíjelo podél některých dálkových kupeckých cest. I když hranice mezi českým královstvím a Bavorskem patří mezi historicky nejstabilnější hranice mezi dvěma státními celky v Evropě, přesto tato hranice nepatřila mezi jazykové hranice. Na obou stranách hranice žili v 19. a první polovině 20. století obyvatelé mluvící německy i když příslušeli k rozdílným státním celkům.

20

V období moderních sčítání od druhé poloviny 19. století již byla Šumava plně osídlena a území jednotlivých obcí bylo většinou intenzivně využíváno a hustota osídlení na území Šumavy byla pro současníky nepředstavitelná. Zatímco na konci 19. století žilo na území v 22 obcí, které v současnosti zasahují na území NP Šumava, celkem více než 61 tis. obyvatel, v současnosti žije ve stejně vymezeném území pouze méně než 17 000 obyvatel. Více než trojnásobek obyvatel byl ale v území mnohem více rozptýlen do velkého množství malých sídel. V současnosti je obyvatelstvo koncentrováno do několika největších obcí. Tehdejší hustota zalidnění dosahoval více než 48obyv/km2, zatímco nyní je hustota zalidnění trvale bydlícího obyvatelstva pouze 13 obyv/km2. Hustota zalidnění ale rapidně stoupá především v obou sezónách, kdy se na území NP Šumava pohybuje velké množství návštěvníků a jednotlivé rekreační objekty jsou plně využívány. To dokladuje postupnou změnu funkce území NP Šumava. Na Šumavě také v minulosti existovalo mnohem více sídel s trvale žijícími obyvateli a dále větší množství samot. Největší hustota zaniklých sídel je především na území VÚ Boletice a dále v pohraničním pásu (viz Obr. 2.). Ještě více vyniknou extrémní hodnoty změn počtu obyvatel, pokud porovnáme pouze obce, jejichž celé správní území leží na území NP Šumava. Zatímco v obcích Kvilda, Stožec, Horská Kvilda, Modrava, Prášily, Srní byla hustota

zalidnění v roce 1890 více než 32 obyv/km2, tak v roce 2001 se tento ukazatel pohybuje pouze kolem 2 obyv/km2. Vývoj osídlení na území NP Šumava byl podmíněn dvěma klíčovými faktory. Prvním je proces urbanizace spojený s růstem měst a změny demografického chování populace (přechod od modelu vícečetné domácnosti s několika dětmi na model domácnosti s jedním nebo dvěma dětmi). Tyto změny byly společné pro celý venkovský prostor. Zvýšení hygienické kvality a zlepšení zdravotní péče vedl v druhé polovině 19. století k postupnému nárůstu počtu obyvatel na venkově a tento trend je patrný i na Šumavě. Další obyvatelé již nemohli najít na venkově pracovní uplatnění a tak postupně odchází do měst nebo do zahraničí. Tento trend je dobře

patrný na vývoji počtu obyvatel do roku 1930 s vrcholem v roce 1890, který je zaznamenám ve výsledcích sčítání obyvatelstva. Druhým a mnohem zásadnější změnou byl poválečný odsud sudetských Němců nejen ze zájmového území Šumavy, ale i ze širšího zázemí NP Šumava. Následovalo prakticky hermetické uzavření státní hranice se záměrným nedosídlením některých sídel (spojeným se zánikem sídel a samot) a totální výměnou obyvatelstva, která se promítla do demografické i socioprofesní struktury obyvatel na Šumavě. Tyto změny byly dokumentovány v celé řadě jiných vědeckých studií (Štádler, 1972). Šumava ztratila mezi roky 1930 – 1950 celkem 2/3 svého obyvatelstva. Je možné se domnívat, že vzhledem k odsunu prakticky

ZANIKLÁ SÍDLA !

Obr. 2. Zaniklá sídla.

!

! ! ! ! ! !

! !

! !

! ! !

}

!

!

Zaniklá sídla

! !

Národní park

! ! !

!

!

! !

!

!

!

Chráněná krajinná oblast

!

! !

!

!

! !

Hranice obcí Hranice krajù

! ! ! !! ! ! ! !! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! !! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! !

! ! !

!

!

! !

Státní hranice !

! !

! ! ! !

! !! !

!

! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! !

Zdroj dat: CENIA - Česká informační agentura životního prostředí (http://www.cenia.cz); zaniklá sídla - Zdeněk Kučera

0

10

20 km

!

1:500 000

21


všech obyvatel německé národnosti ztratila Šumava veškeré původní obyvatelstvo a nově byla dosídlena pouze z 1/3 obyvateli mimo jiné i ze slovenského vnitrozemí a repatrianty ze zahraničí. S odsunem sudetských Němců také mizí do té doby významná obytná a hospodářská funkce Šumavy. Po odsunu sudetských Němců a po dosídlení se v roce 1960 stabilizuje počet domů na území 22 obcí zasahujících do NP Šumava z původních téměř 8000 domů na 3300 domů. Zatímco počet obyvatel na území NP Šumava byl v období po odsunu Němců až do současnosti prakticky setrvalý, počet trvale obydlených domů na Šumavě v posledních dekádách od roku 1980 postupně roste, což dokládá zvýšenou investiční aktivitu a to překvapivě i v poslední dekádě komunistické vlády. Vysoká hustota zalidnění trvaObr. 3. Hustota zalidnění podle obcí.

22

le bydlícího obyvatelstva i vysoká hustota domů na území současného NP Šumava je jedním z argumentů pro uvolnění některých restriktivních omezení, které regulují územní rozvoj obcí. Je ale nutné na tomto místě zdůraznit, že vysoký počet obyvatel na Šumavě před více než 100 lety žil prakticky bez použití moderní techniky a energetická náročnost obyvatel v roce 1890 a v současnosti je nesrovnatelná. Zatímco tehdy byl běžným dopravním prostředkem kůň s povozem, domy neměly elektrickou energii a žádné domácí přístroje, současní obyvatelé budou v horském prostředí Šumavy jistě využívat terénních automobilů, sněžných fréz a jiných zařízení na zprůjezdnění cest a energetické vybavení domácností včetně impaktu do krajiny by bylo mnohem vyšší.

Skutečné údaje o počtu trvale bydlícího obyvatelstva však v současnosti nevypovídají o počtu přítomného obyvatelstva na území NP Šumava. Především v obou vrcholech sezóny (zimní a letní) počet návštěvníků Šumavy vysoce převyšuje počet trvale bydlícího obyvatelstva a proto i z vysokého počtu návštěvníků v území plyne relativně vysoká ekologická zátěž území, která je koncentrovaná do několika lokalit. Extrémním případem je v tomto případě především Železná Ruda, která se po roce 1990 profilovala jako centrum zimního sjezdového lyžování a pravděpodobně i díky frekventovanému hraničnímu přechodu i jako místo zábavy pro návštěvníky z obou stran hranice s dalšími doplňkovými službami (tržnice), nebo s poskytování sexuálních služeb a s tím spojenou kriminalitou. V posledních cca 100 letech se výrazně změnila funkce Šumavy. Z původně zemědělské horské oblasti s dominantním pastevectvím a extenzivním chovem dobytka na malých (rodinných) farmách a doplňkovou aktivitou v lesnictví a případně v jednoduché průmyslové výrobě se po roce 1950 Šumava proměnila v částečně uzavřenou oblast bez propagace a s malým a územně velmi omezeným rozvojem cestovního ruchu. Po roce 1990 došlo k další masivní změně funkcí území Šumavy. Na území Šumavy se jednak prosadila intenzivní ochrany nedotčené přírody ovlivněné vysídlením a instalací železné opony a tím i nedotčeností centrálních prostor Šumavy a absencí ja-

kéhokoliv dlouhodobého výzkumu v tomto území (dříve uzavřený vojenský prostor). Současně se Šumava stala jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí cestovního ruchu a to jak domácího, tak i zahraničního. Na rozdíl od jiných území v ČR, kde změna sociálně ekonomických podmínek probíhala postupně a plynule, rychlost těchto změn na území Šumavy vede ke konfliktům mezi jednotlivými aktéry území a jen obtížně dochází ke konsenzu o budoucí funkci území NP Šumava a cestách , jak ji realizovat. Rekreační význam Šumavy již na konci komunistické vlády dobře dokumentuje počet objektů individuální rekreace (OIR), kdy v 22 obcích na území NP Šumava existovalo celkem 1864 individuálních rekreačních objektů, z toho bylo 872 chalup a 992 chat. Dokonce i v 6 obcích (Kvilda, Stožec, Horská Kvilda, Modrava, Prášily, Srní), které leží celou svoji rozlohou na území NP Šumava již v roce 1991 existovalo 206 rekreačních domů

Graf 1. Vývoj počtu obyvatel v obcích na Šumavě.

23


a z toho bylo 175 evidováno jako chalupy a celkem 31 chat. Již v roce 1991 převyšoval počet rekreačních objektů na Šumavě počet trvale obydlených domů. V jádrové oblasti (6 obcí v NP Šumava) byl poměr trvale obydlených domů k rekreačních objektům 195 ku 206, zatímco v celém sledovaném území 22 obcí byl tento poměr 2739 : 1864 ve prospěch trvale obydlených domů. Data ze sčítání v roce 2001 neposkytují reálnou informaci o počtu rekreačních objektů. Po zhodnocení vývoje v letech 1991-2007 by proto bylo vhodné provést v tomto směru odpovídající výzkum včetně analýzy intenzity přeměny OIR na penziony a služby typu „bed and breakfest”.

Graf 2. Vývoj počtu domů v obcích na Šumavě.

24

25


Cíle studie

Na území NP Šumava jak již bylo výše diskutováno existuje střet mezi dvěma koncepcemi rozvoje území. První koncepci můžeme charakterizovat jako ochranářskou koncepci s cílem v maximální míře zachovat a poznávat relativně nedotčené přírodní prostředí a omezovat nebo zabránit jeho dalšímu poškozování sociálně ekonomickými aktivitami. Druhou koncepci můžeme ve zkratce nazvat jako rozvojovou s cílem zajistit sociálně ekonomický rozvoj obcí a obyvatel na území NP Šumava. Obě rozvojové strategie jsou pochopitelně přítomné ve všech územích s velkoplošnou ochranou území, ale právě na území NP Šumava, kde po dobu více než 40 let nebyl přirozený vývoj, tento potenciální konflikt více eskaloval a stal se i předmětem mediální prezentace. Jsme přesvědčeni, že rozvoj území Šumavy nelze chápat v kontextu buď – anebo, tedy v rozporu dvou protichůdných tezí o budoucí funkci území. Rozvoj na území NP Šumava musí probíhat v souladu s principy obou hlavních výchozích tezí. Tedy rozvoj pro obyvatele a návštěvníky Šumavy lze dlouhodobě zajistit jedině v souladu s principem udržitelného rozvoje přírodního prostředí a současně Šumava představuje kulturní krajinu, kde obyvatelé žili a působili více než 400 let a proto je základním předpokladem udržení obou funkcí krajiny aktivní přítomnost bydlících obyvatel a

26

dalších uživatelů území. Při posuzování jednotlivých rozvojových projektů, strategických záměrů nebo cílů na území NP Šumava je nutné prosazovat takové trendy, které povedou ke dlouhodobému a trvale udržitelnému rozvoji celého území i jeho jednotlivých částí. Na výše zmíněném příkladu Železné Rudy lze doložit, jak se proměnila struktura sídla i jeho nejbližšího okolí při rychlé realizaci zdánlivě výhodných investičních nebo podnikatelských nabídek. To co bylo z krátkodobého pohledu v 90. letech výhodné, je z dlouhodobého hlediska jen obtížně přijatelné. Železná Ruda postupně ve prospěch jiných obcí na území NP Šumava ztratila svůj statut střediska v nedotčené přírodě se specifickými možnostmi rozvoje a stala se jedním z tuctových letních i zimních středisek komerční a masové rekreace. Proto při sledování cílů dlouhodobého rozvoje území NP Šumava je nutné vždy důsledně sledovat a hodnotit jak krátkodobé efekty konkrétního rozhodnutí, tak také soulad s dlouhodobými cíli a jejich postupné naplňování. Cílem studie je na základě podrobného studia a využití minulých výzkumů širokého týmu vědeckých pracovníků z různých oborů provést základní inventarizační přehled změn na území NP Šumava s důrazem na změny v socioekonomickém prostředí celého širšího regionu. Na základě těchto změn na území NP Šumava sledovat a identifikovat klíčové aktéry lokálního rozvoje a analyzovat jejich

dlouhodobě sledovaná stanoviska. Následně navrhnout takové kroky, které mohou vést k zajištění rozvoje území NP Šumava nejen v horizontu několika let, ale i pro příští generace. Studie může sloužit jako podklad jak pro pracovníky Správy NPŠ, tak také v ní najdou inspiraci představitelé lokální a regionální veřejné správy na území obou krajů při formování jednotlivých strategických dokumentů dlouhodobého rozvoje. Studie nechce a nemůže nahradit jednotlivé koncepční materiály ať již je to Plán péče NP Šumava nebo například strategické rozvojové dokumenty obou krajů či územní plány krajů – zásady územního rozvoje, ale může sloužit jako základní ideová platforma pro formulaci konkrétních cílů, projektů nebo záměrů, které se mohou ať již bezprostředně nebo zprostředkovaně dotknout území NP Šumava. Při sledování jednotlivých problémů na území NP Šumava je nutné hodnotit změny v celém území z poněkud širšího pohledu. I když správa NP Šumava vykonává svoji působnost na jasně definovaném území NP o rozloze 68 064 ha a na území Chráněné krajinné oblasti Šumava o rozloze 99 624 ha, území NP Šumava je ovlivňováno trendy a procesy, které mají nejméně tři řádovostní úrovně a které se mohou a také zprostředkovaně projevují na území NP Šumava (Hampl 2001). První řádovostní úrovní je sledování makroregionální polohy NP Šumava v celém socioekonomickém, politickém i ekonomickém

systému. Změny na Šumavě jsou nejméně od druhé světové války právě dominantně ovlivňovány procesy, které probíhaly právě na této makro regionální řádovostní úrovni. Odsun sudetských Němců, změna politické orientace a spuštění železné opony nebo naopak otevření celého šumavského prostoru po roce 1990 jsou příklady z nedávné historie. Změna ekonomické polohy a postupné vyrovnávání životní úrovně na obou stranách původní hranice, zvyšování životního standardu nebo nejnověji dopady hospodářské krize na zaměstnanost, jsou faktory, které hrají na makroregionální řádovostní úrovni významnou roli. Tyto faktory je prakticky nemožné z pozice obyvatel nebo institucí veřejné správy na území NP ovlivnit ale pro další vývoj celého sociálně ekonomického prostředí na území NP budou i v budoucnosti tvořit základní věcný rámec. Mezi bezprostřední klíčová rozhodnutí na makroregionální úrovni, která mohou dále ovlivňovat budoucí vývoj území NP Šumava patří také rozhodování o prioritních investicích především do dopravní infrastruktury. Například dokončením dálnice D3 Praha – České Budějovice – Linec se velmi „přiblíží” celá jižní (Lipenská) část NP Šumava a je možné předpokládat, že dále poroste tlak na její využití. Podobnou roli i když méně intenzivní může přinést dokončení 4. železničního koridoru ve stejné trase. Zde se výrazně uplatňuje i faktor otevření kdysi hermeticky uzavřené hranice a změna hrani-

27


ce na prostor setkávání (Dokoupil, 2004). Druhou řádovostní úrovní, která se dotýká celého území NP Šumavy, je mezoregionální úroveň. Na této úrovni pracují v Česku kraje, které jako výkon veřejné správy mohou již zcela konkrétně ovlivňovat další vývoj na území NP Šumava. Na této úrovni jsou přijímány jak politická rozhodnutí ve formě jednotlivých dokumentů krajů, tak také se na této úrovni odehrává rozhodování orgánů státní správy. Především přijímání základních politických dokumentů jednotlivých krajů, mezi které patří jak územní plány kraje, tak také jednotlivé strategické plány kraje, mohou mít pro rozvoj území NP Šumava velký význam, byť se například nemusí týkat pouze vymezeného sledovaného území NP Šumava. Třetí řádovostní úrovní sledování je hodnocení změn lokálního vývoje na mikroregionální a lokální úrovni. Na této úrovni vstupuje do rozhodovacího procesu celá řada lokálních aktérů z veřejné správy, aktivních podnikatelů nebo aktivních obyvatel nebo občanských sdružení, kteří sledují na území NP Šumava svoje partikulární zájmy. Počet rozhodování na této řádo-

28

vostní úrovni je pochopitelně největší, ale jednotlivá rozhodování ztrácejí svůj komplexní charakter, často jsou jednotlivá stanoviska jednotlivých aktérů logicky vzájemně protichůdná. Jedním z velmi významných aktérů na této mikroregionální řádovostní úrovni je Správa NPŠ, která má z dikce zákona zajišťovat a řídit dvě klíčové a mnohými vnímané protichůdné funkce: ochranu přírodního prostředí a regionální a lokální rozvoj. Předložená studie se zaměřuje v prvé řadě na postihnutí změn a trendů na mikroregionální úrovni a snaží se přispět k lepšímu pochopení motivace a cílů rozhodování aktérů především na této lokální a mikroregionální úrovni. Možnost ovlivňování rozhodování je nejsnazší, pochopitelným problémem je velký počet dílčích a často vzájemně bezprostředně nesouvisejících rozhodnutí. Pokud tato studie přispěje ke lepšímu pochopení cílů a motivace rozhodování lokálních a mikroregionálních aktérů a současně umožní i větší (nikoliv absolutní) soulad těchto aktérů při zajišťování dlouhodobého rozvoje, bude cíl studie naplněn.

29


Obyvatelstvo, osídlení

6.1 Vývoj obyvatelstva

I když účelem studie je analyzovat možné dopady existence NP Šumava, tedy za období zhruba 15-ti let, není možné odhlédnout od předchozího vývoje. Sledované území prošlo v uplynulých sto letech poměrně významnými především geopolitickými změnami. Ty se nezanedbatelným způsobem promítají i do současného stavu. Nejvyššího počtu obyvatel dosahoval sledovaný region před 1. světovou válkou (viz tab 1). V tomto období dosahovala svých populačních maxim i většina obcí. I přes populační růst ve druhé třetině 19. stol. a na začátku století dvacátého se podíl na obyvatelstvu žijícím na území dnešního Česka postupně snižoval. Region Šumavy již tehdy představoval území, které relativ-

ně zaostávalo za prudce se rozvíjejícími průmyslovými oblastmi a metropolitními územími. Zásadní zlom ve vývoji obyvatelstva a osídlení přišel s 2. světovou válkou a s následným odsunem obyvatel německé národnosti. Při sčítání obyvatelstva v roce 1950 bylo zaregistrováno pouze 34,5 % stavu z roku 1930, přičemž hlavní fáze znovuosídlení z vnitrozemských oblastí a Slovenska již proběhla před rokem 1950. U sedmi obcí došlo dokonce k poklesu pod 20 % stavu z roku 1930, nejdramatičtěji u Nových Hutí z 1406 na 95 obyvatel a Strážného z 2182 na 245 obyvatel. Negativní dopady pro další vývoj regionu mělo nejen výrazné snížení počtu obyvatel, ale i nárazový charakter dosídlení, při kterém se vytvořila specifická de-

Tabulka 1. Vývoj podílů regionu Šumava na obyvatelstvu vybraných jednotek. 1869 Počet obyv. reg. Šumava index vývoje (%)

1900

1930

1950

1961

1970

1980

1991

2001

75712 83439 78087 26971 24519 23630 22247 22880 23187 x

110,2

93,6

34,5

90,9

96,4

94,1

102,8

101,3

na 3 okresech*

23,8

24,9

24,1

13,9

12,5

12,3

11,2

11,5

11,7

na 3 okr. v obcích do 10 tis. obyv.**

26,4

28,4

27,9

17,4

15,8

16,2

15,8

16,6

16,8

na ČR

1,00

0,89

0,73

0,30

0,26

0,24

0,22

0,22

0,23

x

x

x

x

0,67

0,70

0,70

0,77

0,77

Podíl obyv. Šumavy (%):

na venkovu ČR***

Poznámky: * okresy Č.Krumlov, Prachatice, Klatovy; ** obyv. okresů bez měst Č.Krumlov, Prachatice, Klatovy a Sušice; *** stabilní soubor venkovských obcí vymezený pro sčítání 2001 x údaj není k dispozici, obec neexistovala jako samostatná jednotka Prameny: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, Český statistický úřad, Praha 2006. Statistické lexikony obcí České republiky 1992 a 2005. ČSU

30

mografická, sociální a ekonomická struktura obyvatelstva. Navíc toto přistěhovalé obyvatelstvo se ne vždy ztotožnilo s územím imigrace, charakteristický v tomto období byl velmi vysoký migrační obrat a nízká národnostní a kvalifikační struktura. Problematická regionální identita těchto nových obyvatel se mimo jiné odrážela i v jejich vyšší územní nestabilitě. V osídlení se tyto změny projevily v zániku některých menších osad a v nárůstu koncentrace obyvatel do větších obcí. V letech 1900 i 1930 se v pěti největších obcích koncentrovalo přibližně 40 % obyvatel regionu, v roce 1950 to bylo 43 % a v roce 2001 již 50 % obyvatel. Jestliže chápeme populační velikost sídel jako vyjádření významu jejich

městských funkcí, pak i v tomto směru došlo po 2. světové válce k výrazným změnám. Zatímco v roce 1900 byla v regionu jedna obec s více jak 10 tis. obyvateli, 3 obce v kategorii 5 až 10 tis. a 13 obcí se 2 až 5 tis. obyvateli, v roce 1950 se zde nacházelo jen 5 obcí těsně přesahujících hranici 2 tis. obyvatel. Po roce 1950 dochází v celém regionu k pozvolnému poklesu počtu obyvatel, způsobeném migračním odlivem z ekonomicky neatraktivního periferního pohraničního území. Teprve v průběhu osmdesátých let dochází k určité stabilizaci a posléze k nepatrnému nárůstu počtu obyvatel. Ten lze přičíst v první polovině devadesátých let efektu pádu železné opony a v průběhu celého období po roce 1989

Vývoj obyvatelstva obcí 1950-2001

Obr. 4. Vývoj počtu obyvatel 1950-2001.

Index vývoje, 1950 = 100 < 39,9 40,0 - 59,9 60,0 - 79,9 80,0 - 99,9 100,0 - 119,9 > 120,0

}

pro rok 1950 nejsou údaje Hranice národního parku Hranice obcí Hranice krajù Státní hranice

0 Prameny: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970. Federální statistický úřad 1978.

10

20 km

1:500 000

31


příchodu zahraničních migrantů (Vietnamci, Ukrajinci). Většina obcí v celém období od roku 1950 ztrácela obyvatelstvo, z těch větších došlo k populačnímu nárůstu Volar a v posledním období také u Frymburku, Černé v Pošumaví a Železné Rudě.

6.1.1 Věkové složení

Současná věková struktura sledovaného území je do značné míry ovlivněna událostmi po 2. světové válce. Vlna mladého obyvatelstva, které tehdy do regionu přišlo, se dále reprodukuje a vývoj více méně odpovídá situaci i v dalších pohraničních oblastech České republiky. Index stáří, který vyjadřuje podíl obyvatel 60-letých a starších ku mladému obyvatelstvu do 15-ti let, dosahoval v roce 2001 92 %, což je významně méně než v dalších porovnávaných oblastech, včetně tří šumavských okresů (tab. 2). Mezi roky 1991 a 2001 tento index vzrostl ze 62 % na 92 %, což je

ovšem v kontextu celkového procesu demografického stárnutí české populace a region Šumavy nijak nevybočuje z celostátních trendů. K větším obcím s vyšším podílem starého obyvatelstva patří především Stachy a Zdíkov (hodnoty indexu stáří přes 150 %), naopak k obcím s mladší věkovou strukturou patří Volary, Frymburk a Železná Ruda (hodnoty indexu pod 70 %)

6.1.2 Složení podle dokončeného vzdělání

Vzdělanostní struktura obyvatelstva je závislá na velikosti obce. Proto je vhodné v porovnávaných regionech brát v úvahu především situaci v obcích ve velikosti do 2 tis. obyvatel. Z tab. 4 pak vyplývá, že situace v regionu Šumavy je horší než průměr ČR ale lepší než ve všech obcích ČR do 2000 obyvatel. I vývoj mezi lety 1991 a 2001 odpovídá trendům v porovnávaných územích.

Tabulka 2. Index stáří vybraných územních jednotek. 1991 reg. Šumava

62

92

ČR

85

114

ČR - obce do 2 tis.obyv

98

113

3 šumavské okresy*

X

103

3 šumavské okresy* - obce do 2 tis.obyv.

X

114

Poznámky: Index stáří – podíl obyv. 60+/0-14 let, * okresy Č.Krumlov, Prachatice a Klatovy. x údaj není k dispozici, obec neexistovala jako samostatná jednotka Prameny: Sčítání lidu domů a bytů 1991 a 2001. ČSÚ

32

2001

Tabulka 3. Charakteristiky věkového složení obcí regionu Šumava. Průměrný věk 1991 muži

Index ek. závislosti

2001

ženy

muži

ženy

1991

2001

Index stáří 1991

2001

Černá v Pošumaví

32

35

36

38

58

50

53

78

Frymburk

30

31

34

36

58

42

30

67

Horní Planá

32

35

37

39

69

54

57

101

Přední Výtoň

29

31

32

35

53

38

30

35

Borová Lada

30

30

35

34

54

49

37

72

Buk

36

37

36

38

78

59

78

88

Horní Vltavice

31

35

35

37

53

48

50

76

Kratušín

41

49

43

47

100

63

244

300

Kubova Huť

32

34

36

32

29

46

36

44

Kvilda

31

31

37

39

48

27

38

100

Lenora

33

35

36

37

62

56

63

87

x

x

37

41

87

64

92

112

34

34

36

40

50

49

48

101

Nicov Nová Pec

x

x

36

41

x

55

X

106

Stachy

39

45

40

46

83

71

164

197

Stožec

35

35

36

35

44

49

65

76

Strážný

28

33

34

36

53

43

39

54

Šumavské Hoštice

36

39

36

39

76

46

101

108

Nové Hutě

Volary

31

33

34

36

58

49

43

69

Záblatí

35

35

38

41

58

52

73

120

Zbytiny

31

34

34

41

46

45

38

86

Zdíkov

35

40

38

42

66

52

91

157

Želnava

30

39

34

41

59

46

70

86

Čachrov

38

40

39

39

72

58

120

129

Dešenice

34

36

37

41

59

58

77

108

x

x

39

41

x

34

x

114

Hartmanice

34

36

36

40

64

53

79

104

Horská Kvilda

38

28

32

31

42

67

33

33

Kašperské Hory

32

35

35

39

63

52

57

86

Modrava

41

41

43

45

43

63

129

280

x

x

34

34

x

42

X

63

Rejštejn

44

44

43

48

76

72

222

242

Srní

30

33

36

37

51

45

41

86

Železná Ruda

30

32

34

35

57

39

41

58

Hamry

Prášily

reg. Šumava ČR

x

x

x

x

62

50

62

92

34,6

38,0

37,1

40,3

x

x

85

114

Poznámky: Index ekonomické závislosti – obyv. 0-15 a 60+/15-59 let; Index stáří – podíl obyv. 60+/0-14 let, x údaj není k dispozici, obec neexistovala jako samostatná jednotka Prameny: Sčítání lidu domů a bytů 1991 a 2001. ČSÚ

33


Obr. 5. Index stáří v obcích.

Index stáří podle obcí 2001

Index stáří v %

}

< 59,9 60,0 - 79,9 80,0 - 99,9 100,0 - 119,9 120,0 - 139,9 > 140,0 Hranice národního parku Hranice obcí Hranice krajů Státní hranice Poznámka: Index stáří = obyv.starší 60 let/obyv. mladší 15 let

0

10

20 km

1:500 000

Prameny: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970. Federální statistický úřad 1978.

Tabulka 4. Složení obyvatelstva regionu Šumava a vybraných územních jednotek podle dokončeného vzdělání.

úplné střední s maturitou

vysokoškolské

nezjištěno

základní a neukončené

vyučení a střední odborné bez maturity


vysokoškolské

reg. Šumava

41,4

35,9

17,1

3,7

1,9

29,4

41,1

22,0

4,7 2,6

ČR

33,1

35,4

22,9

7,2

1,4

22,8

38,0

28,4

8,9 1,9

x

x

x

x

x

27,9

43,7

22,1

4,2 2,1

ČR obce do 2 tis. obyv.

nezjištěno


2001


1991

okresy - obce do 2 tis. obyv Č.Krumlov

x

x

x

x

x

31,5

43,0

19,5

3,4 2,6

Prachatice

x

x

x

x

x

29,3

42,9

21,5

4,6 1,7

Klatovy

x

x

x

x

x

29,5

42,9

22,0

4,2

Poznámky: Podíly v % na obyv. starším 15 let x údaj není k dispozici, obec neexistovala jako samostatná jednotka Prameny: Sčítání lidu domů a bytů 1991 a 2001. ČSÚ

34

1,4

Tabulka 5. Složení obyvatelstva obcí regionu Šumava podle dokončeného vzdělání.


vysokoškolské

nezjištěno




vysokoškolské

nezjištěno

Záblatí Zbytiny Zdíkov Želnava Čachrov Dešenice Hamry Hartmanice Horská Kvilda Kašperské Hory Modrava Prášily Rejštejn Srní Železná Ruda Šumava ČR


Černá v Pošumaví Frymburk Horní Planá Přední Výtoň Borová Lada Buk Horní Vltavice Kratušín Kubova Huť Kvilda Lenora Nicov Nová Pec Nové Hutě Stachy Stožec Strážný Šumavské Hoštice Volary

2001


1991

49,1

35,4

12,5

1,6

1,3

31,6

43,8

16,6

3,4

4,6

34,0 42,6 45,5 43,8 45,2 50,0 45,3 32,1 46,5 41,4 x 44,3 X 46,5 32,8 46,9

41,1 34,9 37,9 35,2 36,4 33,9 32,1 32,1 32,6 40,9 x 36,4 x 28,8 35,8 35,9

18,1 15,3 12,8 15,7 14,9 11,9 18,9 28,6 15,5 14,2 x 15,1 x 18,6 23,4 13,9

4,9 4,5 1,9 3,0 3,1 2,8 3,8 7,1 3,1 2,0 x 2,3 x 4,6 5,1 3,3

1,8 2,8 1,9 2,2 0,4 1,4 0,0 0,0 2,3 1,5 x 1,9 x 1,4 2,9 0,0

26,1 32,9 33,0 27,0 34,2 37,7 23,4 18,0 32,5 32,4 37,3 35,9 30,5 28,6 20,8 38,0

43,6 39,8 42,9 43,0 41,7 41,2 38,3 30,3 37,7 43,9 40,0 42,7 47,6 38,7 39,3 41,9

23,2 20,3 18,4 23,9 19,7 15,4 31,9 28,1 21,2 18,3 17,3 16,6 12,2 25,0 29,8 15,3

4,5 4,9 2,4 4,3 3,1 4,1 6,4 22,5 5,3 3,1 1,3 2,8 8,5 6,2 7,9 4,8

2,7 2,1 3,3 1,7 1,3 1,6 0,0 1,1 3,3 2,3 4,0 1,9 1,2 1,4 2,2 0,0

45,9

29,8

19,3

3,6

1,4

29,3

37,6

24,8

7,8

0,6

37,8 52,7 51,4 39,4 40,2 49,0 49,9 x 43,9 42,9 37,6 43,5 x 53,8 37,0 28,3 41,4 33,1

38,7 34,8 37,1 36,9 48,5 32,1 36,7 x 34,4 28,6 32,7 21,7 x 32,2 45,0 36,0 35,9 35,4

18,8 9,2 6,3 18,7 9,3 15,2 10,9 x 15,7 28,6 20,7 32,6 x 11,0 13,4 26,3 17,1 22,9

3,4 1,8 2,2 4,4 1,0 3,6 0,8 x 3,0 0,0 6,4 0,0 x 1,1 3,1 5,1 3,7 7,2

1,2 1,5 3,0 0,6 1,0 0,0 1,7 x 3,0 0,0 2,7 2,2 x 1,9 1,5 4,3 1,9 1,4

28,0 38,0 35,2 27,3 29,4 32,7 35,3 25,7 29,0 34,3 28,5 27,3 28,0 35,4 26,9 21,9 29,4 22,8

42,1 43,8 48,0 42,0 48,6 40,7 44,0 42,9 42,8 22,9 40,6 38,6 35,5 39,7 41,3 35,5 41,1 38,0

23,2 11,8 11,2 23,7 12,8 19,2 14,5 21,9 19,8 28,6 23,4 31,8 25,2 14,3 22,7 32,8 22,0 28,4

3,9 3,0 2,0 5,6 3,7 4,9 1,9 3,8 3,8 14,3 6,6 2,3 8,4 2,5 3,8 6,2 4,7 8,9

2,8 3,4 3,6 1,4 5,5 2,4 4,4 5,7 4,6 0,0 0,9 0,0 2,8 8,0 5,2 3,6 2,6 1,9

Poznámky: Podíly v % na obyv. starším 15 let Prameny: Sčítání lidu domů a bytů 1991 a 2001. ČSÚ

35


Obr. 6. Vzdělanostní struktura.

Podíl osob s vysokoškolským a středoškolským vzděláním s maturitou na počtu osob 15 letých a starších podle obcí 2001

}

Podíl v % < 18,9 19,0 - 21,9 22,0 - 26,9 27,0 - 32,9 > 33,0 Hranice národního parku Hranice obcí Hranice krajů Státní hranice

0 Prameny: Sčítání lidu, domů a bytů 2001. ČSÚ

6.1.3 Národnostní složení

Národnostní složení obyvatel regionu Šumava opět odpovídá charakteru pohraniční oblasti. Ve srovnání s celorepublikovými charakteristikami zde nalézáme o něco vyšší zastoupení německé národnosti související s etnickým složením před rokem 1945 a národnosti slovenské, které se váže na dosidlování pohraničí ve druhé polovině čtyřicátých let (tab. 6). V průběhu devadesátých let se zvyšuje zastoupení obyvatel vietnamské národnosti (významně nad celostátním průměrem) díky atraktivitě příhraničních oblastí pro obchodní podnikání. Z hlediska obcí můžeme hovořit o zvýšené koncentraci

36

10

20 km

1:500 000

obyvatel slovenské národnosti ve Frymburku, Nové Peci a Zbytinách, německé národnosti v Horské Kvildě a vietnamské v Železné Rudě.

6.1.4 Složení podle náboženského vyznání

Podíl obyvatel, kteří se přihlásili k některému z náboženství ve sčítání z roku 2001, je v regionu Šumavy velmi nízký (tab. 7) a to jak ve srovnání s celým Českem, tak i se třemi šumavskými okresy. Tyto rozdíly se ještě prohloubí, pokud použijeme ke srovnání situaci v obcích do 2 tis. obyvatel. Opět se projevuje efekt výměny obyvatel po 2. světové válce.

Tabulka 6. Složení obyvatelstva obcí regionu Šumava podle vybraných národností. 1991 Obec

česká*

2001 slovenská

něm.

rómská

česká*

slovenská

něm

vietn


84,5

14,0

0,6

0,0

87,7

6,2

0,5

0,4

Fryburk

78,8

20,0

0,9

0,0

84,0

12,6

0,7

0,1

Horní Planá

90,0

7,7

0,7

0,8

90,7

4,4

0,6

0,1

Přední Výtoň

85,4

11,5

2,1

0,0

86,5

6,0

4,1

0,0

Borová Lada

86,3

9,5

1,1

0,3

91,2

4,9

0,4

0,0

Buk

97,4

1,7

0,7

0,0

97,9

0,7

0,4

0,0

84,1

12,4

1,3

1,3

87,4

4,4

0,5

2,3

100,0

0,0

0,0

0,0

98,1

0,0

0,0

0,0

Kubova Huť

94,0

4,5

1,5

0,0

96,5

1,8

0,0

0,0

Kvilda

81,7

11,2

2,4

0,0

85,2

9,5

1,2

0,0

Lenora

75,0

15,8

7,2

0,0

81,7

7,4

5,5

0,5

x

x

x

x

91,3

6,5

1,1

0,0

81,4

17,4

0,1

0,0

83,2

10,3

0,5

0,0

x

x

x

x

86,9

1,0

1,0

0,0

Horní Vltavice Kratušín

Nicov Nová Pec Nové Hutě Stachy

97,5

2,2

0,2

0,0

96,7

1,3

0,3

0,0

Stožec

86,3

8,9

1,2

1,8

86,8

1,8

0,9

0,0

Strážný

82,8

13,3

2,9

0,0

86,3

6,3

2,1

0,0

Šumavské Hoštice

97,6

1,1

0,2

0,0

96,0

0,5

0,0

0,0

Volary

87,1

9,8

0,9

1,4

88,1

4,6

0,6

0,6

Záblatí

85,3

13,0

0,3

0,0

90,9

5,1

0,6

0,0

Zbytiny

75,0

22,7

0,6

0,6

78,7

13,3

1,0

0,0

Zdíkov

97,9

1,6

0,2

0,0

95,1

0,9

0,5

0,1

Želnava

82,3

11,3

0,0

0,0

89,3

6,1

0,0

0,0

Čachrov

94,6

3,1

0,2

1,7

95,5

0,4

0,6

0,4

Dešenice

95,7

3,2

0,8

0,0

94,7

2,4

1,4

0,0

Hamry

x

x

x

x

91,6

3,4

1,7

0,0

Hartmanice

87,2

10,5

1,5

0,0

89,9

4,5

1,0

0,0

Horská Kvilda

63,0

3,7

33,3

0,0

78,0

2,0

20,0

0,0

Kašperské Hory

90,6

6,3

0,9

1,3

95,3

3,0

0,7

0,0

Modrava

90,6

3,8

5,7

0,0

93,9

2,0

4,1

0,0

x

x

x

x

95,4

1,5

0,0

0,0

Rejštejn

87,9

3,9

7,2

0,0

83,3

1,9

4,4

0,0

Srní

91,6

7,0

1,2

0,0

91,0

4,4

2,3

0,0

Železná Ruda

94,1

3,5

1,1

0,0

78,7

1,8

1,0

11,8

reg. Šumava

88,8

8,6

1,2

0,5

89,1

4,3

1,0

1,2

94,8

3,1

0,5

0,3

94,2

1,9

0,4

0,2

Prášily

ČR

Poznámky: * česká národnost včetně moravské a slezské; údaje v % x údaj není k dispozici, obec neexistovala jako samostatná jednotka Prameny: Sčítání lidu domů a bytů 1991 a 2001. ČSÚ

37


Tabulka 7. Podíl věřících obyvatel v regionu Šumava a vybraných územních jednotkách (2001). reg. Šumava

28,9

Okresy

ČR

32,2

ČR obce do 2 tis. obyv.

40,6

Okresy - obce do 2 tis. obyv.

Č.Krumlov

30,8

Č.Krumlov

34,8

Prachatice

36,5

Prachatice

43,8

Klatovy

37,7

Klatovy

44,3

Poznámka: údaje v %, x údaj není k dispozici Prameny: Sčítání lidu domů a bytů 2001. ČSÚ

6.1.5 Narození v obci trvalého bydliště

Podíl narozených v obci trvalého bydliště zachycený příslušným sčítáním, je údaj, který vypovídá o územní stabilitě obyvatelstva. Je logické, že tento podíl je v regionu Šumava nízký (tab. 8). V období 1991-2001 došlo ve sledovaném území ve srovnání s ostatními reObr. 7. Podíl rodáků.

giony k vyššímu nárůstu, což nás opravňuje uvažovat o zvyšující se územní stabilizaci obyvatel v regionu Šumava. Rozdíly mezi obcemi regionu (tab. 9) z velké míry souvisejí s jejich polohou, obce ležící při hranicích mají většinou nižší podíl „rodáků” než obce ležící blíže vnitrozemí.

Podíl narozených v obci bydliště 2001

}

Podíl v % < 23,9 24,0 - 32,9 33,0 - 38,6 38,7 - 42,9 > 43,0 Hranice národního parku Hranice obcí Hranice krajů Státní hranice

0 Prameny: Sčítání lidu, domů a bytů 2001. ČSÚ

38

10

1:500 000

20 km

Tabulka 8. Podíl narozených v obci trvalého pobytu ve vybraných územních jednotkách. 1991 reg. Šumava ČR ČR obce - do 2 tis. obyv.

2001

Tabulka 9. Obce regionu Šumava - podíl narozených v obci trvalého pobytu. obec

1991

2001

39,6


32,2

33,8

49,9

52,5

Fryburk

32,4

38,7

x

50,6

Horní Planá

29,1

36,3

33,4

Okresy

Přední Výtoň

20,6

29,0

Borová Lada

22,3

28,9

Č. Krumlov

39,4

43,1

Buk

45,7

45,1

Prachatice

43,9

47,1

Horní Vltavice

32,5

39,2

Klatovy

46,4

49,1

Kratušín

46,8

40,4

Kubova Huť

10,4

23,7

okresy - obce do 2 tis. obyv Č. Krumlov

x

41,8

Kvilda

14,1

20,7

Prachatice

x

48,6

Lenora

36,5

48,2

Klatovy

x

51,1

Nicov

Poznámka: x údaj není k dispozici, obec neexistovala jako samostatná jednotka Prameny: Sčítání lidu domů a bytů 1991 a 2001. ČSÚ

x

45,7

21,7

31,8

x

22,2

Stachy

45,5

49,0

Stožec

10,1

19,2

Strážný

25,1

34,0

Šumavské Hoštice

46,4

52,2

Volary

35,8

44,4

Záblatí

32,3

40,7

Zbytiny

34,3

40,3

Zdíkov

54,6

57,5

Želnava

26,6

32,8

Čachrov

43,5

42,2

Dešenice

34,3

36,0

Nová Pec Nové Hutě

Hamry

x

20,2

Hartmanice

33,6

38,6

Horská Kvilda

33,3

38,0

Kašperské Hory

26,3

39,6

Modrava

22,6

20,4

x

24,4

Rejštejn

28,5

34,4

Prášily

Poznámka: údaje v %, x údaj není k dispozici, obec neexistovala jako samostatná jednotka Prameny: Sčítání lidu domů a bytů 1991 a 2001. ČSÚ

Srní

25,5

27,4

Železná Ruda

18,9

28,4

Šumava

33,4

39,6

49,9

52,5

ČR

39


6.2 Migrace obyvatelstva

Populační vývoj na nižších řádech územních jednotek (mikroregiony, obce) je formován především migrační bilancí - celkovými počty a strukturou přistěhovalých a vystěhovalých. Migrace také hraje důležitou roli jako agregátní indikátor regionálních nerovnováh demografického, sociálního, ekonomického nebo ekologického charakteru. Z celkové bilance vnitrostátní migrace regionu Šumava v letech 1992-2002 je zřejmé, že zatímco v první polovině devadesátých let docházelo k ziskům, po roce 1995 je region migračně ztrátový (tab. 10). Ve svém výsledku je bilance za celé období prakticky nulová. Jak již bylo zmíněno v komentáři k vývoji obyvatelstva, v první polovině devadesátých let se projevuje efekt pádu železné opony s otevřením pohraničního pásma a s atraktivitou přeshraničních vazeb. Záporná migrační salda v následujícím období nejsou vysoká a nemají depopulační charakter. Za celkovou migrační bilancí je ale potřeba vidět rozdílně profilovaná salda z hlediska různých strukturálních charakteristik. Značné rozdíly jsou především ve struktuře migračního salda podle věkových skupin (tab 13). Region Šumavy ztrácí obyva-

40

telstvo v mladém věku, především ve věkové kategorii 20 až 35 let, naopak získává staré obyvatelstvo. Migrace tak přispívá k demografickému stárnutí obyvatelstva ve sledovaném území. Tento charakter věkové struktury migračního salda je však typický pro většinu venkovských oblastí České republiky. Z hlediska vzdělanostní struktury přispívala migrace v období 1992— 2002 především k nárůstu obyvatel se základním vzděláním (tab. 12). Pozitivním jevem je, že nedocházelo k odlivu vysokoškoláků a středoškoláků s maturitou. Ve většině venkovských a periferních regionů Česka dochází k migračnímu úbytku obyvatel s vysokoškolským vzděláním. Migrační důvody zjišťované českou statistikou umožňují identifikovat atraktivitu sledovaného území pro migranty. Migrační bilance za období 1992-2002 vykazuje kladné migrační saldo u zdravotních důvodů a u skupiny důvodů ostatní (tab. 11). Z toho můžeme s určitou mírou pravděpodobnosti usuzovat na atraktivitu území z hlediska kvality životního prostředí. O stavu bytové situace ve sledovaném území nasvědčuje záporné saldo migrace z bytových důvodů.

Tabulka 10. Migrační salda regionu Šumava a vybraných územních jednotek. 1992-95

1996-99

2000-02

1992-2002

Reg. Šumava

225

-121

-133

-29

5 okresů - obce do 2 tis. obyv.*

641

806

628

2075

Č. Krumlov

92

118

-86

124

Prachatice

-59

-262

-68

-389

celkové saldo okresů

Domažlice

-95

321

203

429

Klatovy

318

98

125

541

Tachov

211

-195

-458

-442

Poznámky: jedná se o vnitrostátní migraci; * bilance přes hranice vymezené územím 5 okresů Prameny: Interní údaje ČSU

Tabulka 11. Migrační bilance podle důvodů stěhování (1992-2002). Důvod

Přistěhovalí absol.

Vystěhovalí

podíl (%)

absol.

Saldo

podíl (%)

absol.

region Šumava změna pracoviště

439

7,6

400

6,8

39

přiblížení k pracovišti

260

4,5

289

4,9

-29

41

0,7

48

0,8

-7

zdravotní důvody

studium

505

8,7

282

4,8

223

sňatek

334

5,7

439

7,5

-105

rozvod

122

2,1

158

2,7

-36

bytové důvody

954

16,4

1146

19,6

-192

následování rodinného příslušníka

1672

28,8

1806

30,9

-134

ostatní

1485

25,6

1273

21,8

212

celkem

5812

100,0

5841

100,0

-29

změna pracoviště

2180

7,0

2622

8,5

-442

přiblížení k pracovišti

1141

3,7

1722

5,6

-581

237

0,8

392

1,3

-155

zdravotní důvody

1310

4,2

1152

3,7

158

sňatek

1954

6,3

2492

8,1

-538

rozvod

853

2,7

951

3,1

-98

bytové důvody

5759

18,5

5352

17,3

407

následování rodinného příslušníka

8985

28,8

9500

30,7

-515

Ostatní

8793

28,2

6766

21,9

2027

Celkem

31212

100,0

30949

100,0

263

okresy západního pohraničí*

studium

41


Tabulka 12. Migrační bilance podle dokončeného vzdělání (1992-2002). vzdělání

přistěhovalí absol.

vystěhovalí

podíl (%)

absol.

saldo

podíl (%)

absol.

region Šumava děti do 15 let

1269

21,8

1358

23,2

-89

základní

1380

23,7

1120

19,2

260

střední bez maturity

1617

27,8

1913

32,8

-296

střední s maturitou

1217

20,9

1126

19,3

91

329

5,7

324

5,5

5

5812

100,0

5841

100,0

-29 -78

vysokoškolské celkem

okresy západního pohraničí* děti do 15 let

6801

21,8

6879

22,2

základní

5488

17,6

5215

16,9

273

střední bez maturity

9516

30,5

8416

27,2

1100

střední s maturitou

7141

22,9

7207

23,3

-66

vysokoškolské celkem

2266

7,3

3232

10,4

-966

31212

100,0

30949

100,0

263

Poznámky: jedná se o vnitrostátní migraci, * území vymezené okresy Č.Krumlov, Prachatice, Klatovy, Domažlice, Tachov Prameny: Interní údaje ČSU

Obr. 8. Intenzita migračního salda 1992-2006.

Intenzita migračního salda podle obcí (vnitrostátní migrace na 1000 obyv., roční průměry za období 1992-2002)

Intenzita salda v ‰

}

< -10,10000 -10,0 - -5,1 -5,0 - -0,1 -0,0 - 4,9 5,0 - 9,9 > 10,0

Hranice národního parku

Hranice obcí

Hranice krajů

Státní hranice

0 Pramen: Interní materiály ČSÚ

42

10 1:500 000

20 km

Tabulka 13. Migrační bilance podle věkového složení (1992-2002). Věk

Šumava

okresy západního pohraničí*

přistěhovalí vystěhovalí

saldo

přistěhovalí vystěhovalí

saldo

0-4

576

608

-32

3148

3084

64

5-9

359

429

-70

2147

2244

-97

10-14

354

328

26

1551

1583

-32

15-19

513

515

-2

2703

2450

253

20-24

1009

1163

-154

5723

6096

-373

25-29

647

829

-182

4267

5256

-989

30-34

383

421

-38

2365

2682

-317

35-39

344

336

8

1803

1772

31

40-44

300

260

40

1457

1317

140

45-49

249

228

21

1349

1054

295

50-54

203

159

44

1030

770

260

55-59

166

107

59

876

462

414

60-64

122

91

31

737

433

304

65-69

100

86

14

569

384

185

70-74

115

103

12

476

437

39

75-79

119

69

50

392

301

91

80-84

128

68

60

340

360

-20

85-89

98

30

68

217

207

10

90-94

25

9

16

57

52

5

2

2

0

5

5

0

5812

5841

-29

31212

30949

263

95+ Celkem

Poznámky: jedná se o vnitrostátní migraci, * území vymezené okresy Č.Krumlov, Prachatice, Klatovy, Domažlice, Tachov Prameny: Interní údaje ČSU

43


6.2.1 Dojížďka za prací a do škol

nu Šumava představují subcentra pracovní dojížďky Železná Ruda a Strážný, u většiny obcí regionu ovšem převládá vyjížďka, tedy záporné dojížďkové saldo. Z poloviny obcí vyjíždí za prací více než 50 % jejich ekonomicky aktivního obyvatelstva. Obdobné charakteristiky jsou typické pro řadu venkovských a periferních regionů. Důležitým zjištěním je fakt, že mezi lety 1991 – 2001 nedošlo u regionu Šumava ke zvýšení záporného salda v bilanci dojížďky za prací mimo region.

Dojížďka za prací a do škol je zjišťována při sčítání obyvatel jako překročení hranice obce mezi uvedeným trvalým bydlištěm a místem pracoviště. Celý region Šumava měl v roce 2001 záporné saldo jak podle dojížďky za prací, tak i do škol (tab. 14). Hlavní proudy vyjížďky za prací směřovaly do center pracovních mikroregionů, která leží mimo sledovanou oblast. Jedná se o Č. Krumlov, Prachatice, Vimperk, Sušici a Klatovy. V rámci regio-

Tabulka 14. Dojížďka do zaměstnání a do škol regionu Šumava. dojížďka

vyjížďka

saldo dojížďky

EA zam

prac.př.

-1483

10769

9787

x

12061

11101

za prací

do škol

za prací

do škol

za prací

Do škol

2001

2494

253

3476

1736

-982

1991

X

x

x

x

-960

Poznámka: bilance přes hranice regionu, x údaj není k dispozici, EA - ekonomicky aktivní obyvatelstvo Prameny: Sčítání lidu domů a bytů 1991 a 2001. ČSÚ

6.3 Závěry

Podle analyzovaných ukazatelů se složení obyvatelstva ani charakter osídlení regionu Šumava zásadně neliší od ostatních typově podobných územních celků. Převaha venkovského osídlení a periferní poloha více méně předurčují řadu sledovaných charakteristik. Nejvýznamnější specifickou událostí, která na desetiletí poznamenala vývoj a složení obyvatelstva byl odsun obyvatel německé národnosti po 2. světové válce a následné dosídlení oblasti z vnitrozemí Čech. Tento fenomén se odráží prakticky ve všech sledovaných charakteristikách i na začátku 21. století – od věkového složení obyvatel, přes

44

národnostní strukturu až po podíl narozených v obci. Další událostí, která se alespoň částečně odrazila v některých ukazatelích, byly ekonomické a politické změny po roce 1989. Otevření hranic přispělo k zatraktivnění regionu. Na základě použitých údajů není možně identifikovat žádné významnější negativní dopady vzniku a existence NP Šumava na vývoj obyvatelstva a osídlení v posledním období. Počet obyvatel na území NP Šumava nelze hodnotit na škále málo – mnoho. Klíčovým faktorem pro stabilitu udržitelného rozvoje na území NP Šumava je sledování počtu nikoliv trvale bydlících, ale přítomných

obyvatel, kteří také využívají jednotlivé služby a současně území i zatěžují. Počet přítomného obyvatelstva je také mnohem snadněji regulovatelný a to jak z hlediska přírodní zátěže ve vybraných lokalitách nebo naopak využití současných zdrojů obživy pro místní obyvatele a podnikatele v místě. Počet přítomného obyvatelstva se mění jak v průběhu roku (letní – zimní sezóna), tak také i v průběhu týdne a dokonce i v průběhu

jednoho dne. Správa NPŠ by měla po dohodě s obcemi jasně stanovit jednoznačná kritéria limitní přírodní zátěže nebo kapacitní zátěže na některých vybraných územích s vysokou frekvencí návštěvnosti a současně by měla společně s obcemi podpořit využití území s nižší mírou zátěže nebo podpořit ty aktivity, které vedou k minimální nebo dokonce žádné zátěži pro území, které je z hlediska ochrany přírody mimořádně cenné.

45


Bydlení

Bydlení tvoří jednu ze základních potřeb obyvatelstva a proto je důležité se touto problematikou zabývat. Postupně od pozdního středověku byla celá Šumava kontinuálně osídlena a to včetně nejvyšších poloh, kde existovaly malé lokality, samoty, které byly využívány pro bydlení a extenzivní zemědělskou výrobu. Vzhledem k historickému vývoji na Šumavě obyvatelstvo bylo převážně německé národnosti. V poválečném období bylo řešené území zasaženo vysídlováním německého obyvatelstva a následně pak dosídleno obyvatelstvem, které většinou nemělo k území úzký vztah a často přicházelo ze zcela jiných přírodních podmínek. Vlivem těchto událostí se mnoho míst nepodařilo opět dosídlit a tak došlo postupně k úplnému zániku mnoha horských osad a samot a k rozvratu hospodářského života v těchto oblastech (Bičan, 1990). Část území v blízkosti státní hranice nebyla dosídlena záměrně z důvodu ochrany státní hranice a vybudování prakticky nepřístupného hraničního pásu území. Proto je podstatné zaměřit se na současnost tohoto území z pohledu bydlení a zjistit změny, ke kterým došlo po obnově přístupnosti hraničního pásu a vyšší návštěvnosti celé Šumavy. K analýze územního rozložení a hlavních aspektů bydlení na území NP a CHKO Šumava byla využita data ze sčítání lidu, domů a bytů z let 1991 a 2001. Zpracováním těchto dat byla získána řada ukazatelů týkajících se bydlení a na jejich základě bylo zájmové území

46

hodnoceno. Sledované období pak bylo zvoleno 1991–2001. Sledovaní v jiných časových horizontech není prakticky možné, protože pro něj chybí dostatečně strukturovaná data na úrovni obcí.

7.1 Srovnání úrovně bydlení

Úroveň bydlení lze posuzovat na základě kvalitativních a kvantitativních ukazatelů, resp. parametrů. Z kvalitativních ukazatelů (hodnocení velikosti a vybavenosti bytů) byly použity ukazatele: průměrná výměra obytné plochy na byt v m2 a průměrný počet obytných místností na byt. Z kvantitativních ukazatelů pak byly vybrány ukazatele: průměrný počet osob na byt, průměrný počet osob na obytnou místnost a průměrná výměra obytné plochy na osobu (m2/os). Zvolené základní ukazatele pak byly využity pro vypracování tři srovnávacích ukazatelů: ukazatel kvality bytů (UKB), ukazatel zalidněnosti bytů (UZL) a souhrnný ukazatel úrovně bydlení (SUUB).

Ukazatel kvality bytů UKB

Ukazatel kvality bytů dokumentuje změnu kvality bytového fondu a dokumentuje proměnu bydlení v trvale obydlených bytech. Mezi roky 1991 -2001 došlo k poměrně značné změně ukazatele kvality bydlení. To dokumentuje na jedné straně postupné zastarávání bytového fondu a částečně také rekodifikaci jednotlivých bytů z hlediska jejich zařazení do kategorií a na druhé straně vysokou míru investic do kvality bydlení v některých obcích. Za sledované období měly následu-

jící obce nejprogresivnější vývoj ve vymezeném území: Kratušín (zlepšení o 34,2 %), Prášily (o 21,3 %). Další obce zůstaly za sledované období buď na stejné úrovni nebo se u nich UKB zhoršil. Naopak nejhorší vývoj měly za sledované období obce Modrava (zhoršení o 69 %), Volary (o 68,5 %) a Nová Pec (o 66 %). Možné zdůvodnění zhoršení spočívá v převedení bytového fondu, který patřil do té doby Armádě ČR na obce a změna jeho statutu.

Ukazatel zalidněnosti bytů UZL

Ukazatele zalidněnosti vyjadřuje obsazení bytů trvale bydlícími obyvateli obce. Míra zalidněnosti dlouhodobě klesá s tím jak se mění počet členů rodiny. Po dosažení kritického rámce, za který se obvykle považuje hodnoty mezi

3-4 členy domácnosti na byt, může tento indikátor charakterizovat nízkou obsazenost bytů nebo malý počet členů domácnosti (samostatné osoby v domácnostech). Obvykle se jedná především o starší obyvatele, kteří žijí sami. Změny ukazatele mezi roky 19912001 mohou být způsobeny především demografickým generačním posunem nebo migračními toky. Zvýšení míry obsazenosti je způsobeno především migrací do dosud volných nebo málo obsazených bytů a proto růst v nejprogresivnější obcích Zbytiny (zlepšení o 83 %), Horská Kvilda (o 57,5 %) a Šumavské Hoštice (o 56 %). Naopak nejméně příznivý vývoj z hlediska tohoto ukazatele měly obce Nicov (zhoršení o 52,5 %), Želnava (o 51 %) a Kvilda (o 45,5 %). V případě Kvildy se pravděpodob-

Vývoj ukazatele kvality bytového fondu v letech 1991 – 2001 v řešeném území

Obr. 9. Vývoj kvality bytového fondu 19912001.

Index (1991 = 100 %)

< 39,9 40,0 - 69,9 70,0 - 99,9 100,0 - 129,9 130,0 - 159,9 > 160,0

}


Hranice obcí

Hranice krajů

Státní hranice

zdroj: výpočet autora SLDB 2001, www.czso.cz, říjen 2005 Statistický lexikon obcí České republiky 1992. ČSÚ 1994. Vybrané údaje za základní sídelní jednotky. Okres Prachatice. Federální statistický úřad, Praha, 1992. Vybrané údaje za základní sídelní jednotky. Okres Český Krumlov. Federální statistický úřad, Praha, 1992. Vybrané údaje za základní sídelní jednotky. Okres Klatovy. Federální statistický úřad, Praha, 1992. Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Okres Prachatice. ČSÚ, České Budějovice, 2003. Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Okres Český Krumlov. ČSÚ, České Budějovice, 2003. Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Okres Klatovy. ČSÚ, Plzeň, 2003.

0

10

20 km

1:500 000

47


ně jedná o faktickou změnu funkce bytu, kdy byty, které dříve sloužily k trvalému bydlení jsou nyní využívány především pro rekreaci a jejich majitelé bydlí v jiných obcích.

Souhrnný ukazatel úrovně bydlení SUUB

Tento souhrnný ukazatel vychází z předchozích dvou ukazatelů a nabývá hodnot od 0 do 1000. V hodnotách ukazatele jsou tedy integrovány jak hodnoty kvality bytového fondu tak i hodnoty, které sledují obsazenost jednotlivých bytů. Nejvyšší hodnoty tohoto ukazatele v roce 1991 měly obce Nové Hutě (734), Horská Kvilda (659) a Kubova Huť (652), v roce 2001 pak obce Horská Kvilda (750), Nové Hutě (628) a Kubova Huť (619). Naopak absolutně nejnižší hodnoty v roce 1991 měly obce Zbytiny (249), Lenora (304) a Želnava (314), v roce 2001 pak obce Želnava (144), Modrava (159) a obce Hartmanice a Lenora (obě 238). Co se týče vývoje tohoto ukazatele, tak nejlepší vývoj za sledované období zaznamenaly obce Zbytiny (zlepšení o 16,7 %), Horská Kvilda (o 14 %) a Šumavské Hoštice (o 10 %). Naopak nejméně příznivý vývoj nastal u obcí Želnava (zhoršení o 54 %), Modrava (o 53 %) a Nicov (o 46,5 %). Příčiny jsou jednak ve skutečném zhoršení bytového fondu v jednotlivých obcích, který je dán přirozeným stárnutím bytového fondu, tak i změnou funkčního využití a využití především pro rekreační objekty.

48

7.2 Srovnání vývoje domovního a bytového fondu v obcích NP a CHKO Šumava a okresech v letech 1991 – 2001

Šumava patří mezi periferní oblasti v rámci České republiky. Srovnáním vývoje domovního a bytového fondu za jednotlivé roky lze zjistit, zda se toto obrovské území stává pro lidi více atraktivnějším, tedy že se sem lidé přistěhovávají, nebo zda tato oblast stagnuje nebo dokonce dochází k odlivu obyvatel. Počet trvale obydlených domů i bytů na území NP a CHKO Šumava se zvýšil za sledované období – u trvale obydlených bytů o 6,5 % (přibližně o 500), u trvale obydlených domů o 7 % (přibližně o 300). Pokud by se braly v potaz jen obce ležící v NP Šumava, procentuální vzrůst počtu trvale obydlených domů a bytů by byl za sledované období obdobný – tedy u trvale obydlených bytů okolo 6 % (absolutně vzrůst přibližně o 340) a u trvale obydlených domů o 7,5 % (absolutně přibližně o 200) . Z předcházejících dvou odstavců lze vyvodit příčiny těchto trendů a také důvody, které k tomu mohly vést. Vzrůst počtu trvale obydlených domů a bytů svědčí o tom, že území Šumavy se stává pro lidi více atraktivnějším. Z pohledu geografické polohy leží toto území při západní hranici, čili na konci sledovaného období při hranici s Evropskou unií (EU), který je dnes prostorem „setkávání”. To může být jedna z hlavních příčin, proč se zde počet trvale obydlených domů a bytů zvýšil, neboť lidé očekávali,

že po vstupu České republiky do EU v roce 2004 bude území více atraktivní a bude zde více příležitostí se uplatnit. Důvodů k vývoji tohoto trendu je hned několik. V prvé řadě to může být způsobeno změnou rekreační funkce objektů na obytnou. Dalším důvodem může být koupě domu či bytu v daném území a následné trvalé usazení a zabydlení nově příchozích v této oblasti. V neposlední řadě má vliv výstavba nových domů, kde sice v některých lokalitách může být problém se stavebním povolením, přesto je to ale neoddiskutovatelný důvod vývoje tohoto trendu. Určitě je potřeba také zmínit důvod snížení počtu trvale obydlených domů v okrese Klatovy. Je možné spekulovat, že se jedná o spádovost za trvalým bydlením se orientuje do krajského města Plzně a jeho širšího zázemí z důvodu lepších pracovních příležitostí a tudíž i za vyšším výdělkem. Tento proces se však netýká části okresu Klatovy na území NP a CHKO Šumava.

7.3 Srovnání obcí ležících ve vymezeném území NP a CHKO Šumava

Průzkum vývoje domovního a bytového fondu za sledované období byl proveden i za jednotlivé obce ležící v NP a CHKO Šumava a je tedy účelné se zmínit o nejvýznamnějších závěrech z tohoto průzkumu vyplývajících. Ve většině obcí ležících ve vymezeném území se za sledované období počet domů i bytů zvýšil. To je způsobeno především atraktivitou celého území jak NP Šumava, tak

i jeho širšího zázemí jako důsledek právě vysoké atraktivity území NP. Absolutně se celkový počet domů za sledované období nejvíce zvýšil v obcích Dešenice (o 170), Volary (81) a Stožec (77), celkový počet bytů v obcích Dešenice (193), Volary (154) a Železná Ruda (131). Co se týče trvale obydlených domů, tak absolutně se jejich počet nejvíce zvýšil v obcích Horní Planá (45), Železná Ruda (36) a Volary (30). Počet trvale obydlených bytů se nejvíce absolutně zvýšil v obcích Volary (113), Horní Planá (72) a Frymburk (61). Obec Dešenice leží na severozápadním okraji vymezeného území a je relativně dobře dostupná vlakem a autobusem a je tak dobrým výchozím místem pro turistiku, takže se dá očekávat, že tento nárůst domů a bytů bude způsoben jednak možností vyjížďky z obce do center a zřejmě i nárůstem nabídky turistických a rekreačních možností. Důvody zvýšení nebo naopak snížení počtu bytů i domů ve sledovaném území je možné vidět především v rozdílných strategiích jednotlivých obcí (Železná Ruda x Modrava), v rozdílné poloze vůči hlavním centrům osídlení a mikroregionálním centrům včetně dopravní polohy a také limity nebo naopak možnostmi rozvoje, které vyplývají z postupného zpracování územních plánů. Celkově platí, že na území NP Šumava dochází k mírnému poklesu trvale obydlených domů a bytů především z důvodu jejich převodu mezi objekty individuální rekreace nebo jejich částečnou přestavbou na malé penziony.

49


Výstavba nových bytů je právě na území NP Šumava omezena limity danými striktní ochranou přírody a krajiny. Přesto i na území NP Šumava existují obce, kde dochází ve sledované dekádě 1991 – 2001 k nárůstu počtu domů (Stožec 120 %). Obce, které leží v nejbližším zázemí NP nebo které jsou východiskem pro návštěvu území NP, zaznamenaly v období 1991 – 2001 nárůst počtu jak trvale obydlených domů, tak bytů. (Nová Huť 160 %, Kubova Huť 128 %). To pravděpodobně souvisí i s volnějšími pravidly pro možnost rozvoje obytné funkce v těchto obcích a tím i snadnější možnosti rozvoje těchto obcí, protože zde nedochází ke konfliktu s principy ochrany přírody. Naopak v obcích v širším zázemí NP Šumava, které by mohly do budoucnosti představovat zázemí pro další rozvoj rekreační a turistické funkce Šumavy, se zatím neprojevil efekt velké atraktivity území NP Šumava a dochází v nich spíše k úbytku bytového fondu (Zbytiny pokles o 25 %, Šumavské Hoštice – pokles o 15 %). Zajímavý je svým vývojem také vojenský prostor Boletice. Nachází se zde relativně kvalitní přírodní prostředí a zatím volný nevyužitý prostor. Oboje představuje v budoucnu velký potenciál pro rozvoj individuální rekreace a služeb poskytovaných potenciálním rekre-

50

antům. Tyto skutečnosti podporují příliv trvale bydlícího obyvatelstva a s ním i nárůst počtu trvale obydlených domů.

7.4 Závěry

V souvislosti s bydlením a s výstavbou nových objektů dochází ke zvětšování zastavěného území, což má negativní vliv na přírodní a životní prostředí. Ve vymezeném území se zvyšuje také počet trvale obydlených domů a počet trvale bydlících obyvatel. Dochází tak ke změně využití objektů z rekreačních na obytné. Zvyšuje se i náročnost na vybavenost sídel. V souvislosti s růstem trvale bydlících obyvatel se zvyšuje i množství výfukových plynů z aut a i množství odpadů. Vliv na krajinu je dvojznačný: negativní z pohledu ekologů a ochránců krajiny a na druhé straně pozitivní (údržba krajiny podél sídel, hospodaření a s ním související trvale udržitelný rozvoj krajiny). Trvalé bydlení má tak význam především pro zachování a údržbu původních chalup a hospodaření v kulturní krajině. Ve vymezeném území je významný především vysoký podíl neobydlených bytů v malých sídlech (zvláště v místních částech obcí bez obecního úřadu) a celkově vzrůstající počet neobydlených domů a bytů.

51


Druhé bydlení v NP a CHKO Šumava

NP a CHKO Šumava disponují vhodnými podmínkami pro individuální krátkodobou i dlouhodobou rekreaci, jako je atraktivní přírodní prostředí, čisté životní prostředí, podmínky pro letní i zimní rekreaci, roztroušená sídelní struktura, relativní dobrá dopravní dostupnost od hlavních zdrojových oblastí cestovního ruchu.

8.1 Vývoj druhého bydlení

Vývoj druhého bydlení v této oblasti je zvláště spjat s historickými událostmi, které se odehrávaly v 2. polovině 20. století. Bezprostředně po druhé světové válce došlo vlivem odsunu německého obyvatelstva a následného, jen částečného, znovuosídlení českým a slovenským obyvatelstvem k nedostatečnému využití bytového fondu. Opuštěné venkovské usedlosti, chalupy a jiné objekty, které nebyly zbourány během budování pohraničního pásma a vojenských prostorů nebo úplně nezchátraly, získaly v pozdějších letech rekreační využití. Právě díky chalupaření byla zachována řada architektonicky i historicky cenných objektů a někde i celých sídel (Vágner, Fialová 2004). Další uvolňování bytového fondu probíhalo v období socialismu. Následkem industrializace a vytváření střediskové soustavy obcí odcházelo obyvatelstvo mladšího produktivního věku do měst a střediskových sídel. Po smrti svých rodičů pak začali tito lidé zděděné objekty využívat k vlastní rekreaci. Růst životní úrovně městského obyvatelstva a omezená možnost cestování do zahraničí přiměla obyvatelstvo k hledání jiného způsobu trávení

52

volného času – chataření (Vágner, Fialová 2004). K dynamické výstavbě objektů určených výhradně k rekreaci, tj. chat, docházelo např. na levém břehu nádrže Lipna, ale i v zázemí měst v Pošumaví. Procesy jako chalupaření a zvláště chataření tak vedly k výraznému zintenzivnění rekreačního využívání zájmového území. Objekty druhého bydlení se staly nedílnou a specifickou součástí sídelního systému v tomto regionu.

8.2 Základní regionální charakteristiky druhého bydlení

Z celkového počtu objektů individuální rekreace (OIR) ve sledovaných okresech se necelých 40 % nachází na území obcí ležících v NP a CHKO Šumava. Podíl OIR na úhrnu všech staveb v okresech činí cca 20 % (2005), v zájmovém území v r. 1991 to bylo 51,2 %, do roku 2005 došlo k poklesu podílu o necelých 10 %. Důvodem této změny je pokles absolutního počtu OIR ve sledovaném období o 22,3 % na 3356 OIR (2005). Na lokální úrovni však existují ve vývoji počtu OIR výjimky. Stejné je to také s vnitřní strukturou OIR, na vymezeném území se rekreační chaty podílely na celkovém počtu OIR 68,6 % a chalupy 31,4 % (1991). Dá se předpokládat, že ve sledovaném období došlo ke změnám ve vnitřní struktuře OIR, ale vzhledem k neexistenci novějších dat potřebných k hodnocení tohoto ukazatele je nelze statisticky doložit nebo vyvrátit. Zde je třeba upozornit na skutečnost, že jsou srovnává-

na data z různých zdrojů metodicky odlišně zjišťované. Špatné údaje ze Sčítání 2001 o objektech individuální rekreace (OIR) jsou způsobeny tím, že řada majitelů vlastnictví OIR neuvedla. Rozdílům těchto dat s databází Katastrálního úřadu se vzhledem k funkci území nabízí významný úkol identifikace skutečného stavu OIR na území NP Šumava. V celorepublikovém srovnání vykazují okresy nízkou hustotu OIR (tj. počet OIR vyskytujících se na 1 km2), pohybující se okolo 2 OIR/ km2 (1991, 2005). Ovšem hodnoty počtu OIR připadajících na 100 trvale obydlených domů (TOD) už více upozorňují na význam druhého bydlení ve sledovaném území. Na území obcí NP a CHKO Šumava v r. 1991 převyšoval počet objektů sloužících k rekreaci nad trvale obydlenými domy (105,1 OIR/100 TOD), v souvislosti s poklesem počtu OIR se současná hodnota pohybuje okolo 76 OIR/100 TOD (2005). Je patrné, že i přes pokles OIR má individuální rekreace v zájmovém území stále značný význam. Jedním ze současných trendů v druhém bydlení je změna z rekreačního využívaní OIR na trvalé bydlení (Vágner, Fialová 2004). V případě rekreačních chalup dochází k návratu k původnímu účelu; rekreační chalupy, které prochází touto změnou, zpravidla svým vnitřním vybavením, proporcemi a umístěním uspokojují současné nároky na trvalé bydlení (Vágner, Fialová 2004). Praxe však ukazuje, že ne ve všech případech dochází k faktickému přestěhování 1

celé rodiny z města do OIR. Mezi důvody ovlivňující takové přestěhování patří např. nedostatek kvalitního přírodního prostředí ve městech, nevyhovující stav životního prostředí ve městech, hledání klidu a esteticky hodnotné krajiny aj. V některých případech dochází k přihlášení jednoho člena rodiny k trvalému bydlení, který však objekt využívá pouze v letní nebo prodloužené sezóně, nikoliv celý rok. Důvody takového jednání jsou finanční a legislativně právní. Za OIR se podle zákona1 odvádí třikrát vyšší daň z nemovitosti než u trvale obydlených objektů, podobná situace je i u jiných poplatků vydávaných za údržbu OIR (Vágner, Fialová 2004). Z počtu OIR lze odvodit potenciální počet rekreantů (Vágner, Fialová 2004). Tento údaj však nemá takovou vypovídací hodnotu jako ukazatel vztahující počet potenciálních rekreantů (PR) na 100 trvale bydlících obyvatel (TBO). Hodnota tohoto ukazatele pro všechny 3 okresy se pohybuje okolo 20 PR/100 TBO a pro zájmové území okolo 70 PR/ 100 TBO (2005). Poslední zmíněná hodnota dává představu o potenciálním zatěžování území (např. infrastruktury) zvláště o víkendech a v sezóně, kdy se na tomto území vyskytují zároveň potenciální rekreanti a rezidenti. Podobným ukazatelem, který též dává do relace potenciální rekreanty a místní obyvatelstvo a zároveň vztahuje jejich celkový počet k ploše, je celková zatíženost území (Vágner, Fialová 2004). V zájmovém území se na 1 km2 může v jed-

Zákon, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (MV ČR)

53


nom okamžiku vyskytovat přes 20 PR a TBO, v porovnání s hustotou zalidnění (počet TBO/km2) je tato hodnota téměř dvojnásobná.

8.3 Lokální rozdíly v druhém bydlení

Nejvyšší absolutní počet OIR je v obcích rozkládajících se podél v. n. Lipno (Frymburk 816, Horní Planá 704, Černá v Pošumaví 596), hranice 100 OIR je překročena už jen v obcích Železná Ruda (271) a Čachrov (159), v ostatních obcí dosahuje počet OIR několik desítek (2005). Vnitřní struktura OIR v jednotlivých obcích se liší. Více než 70% podíl na celkovém počtu OIR mají rekreační chaty v obcích podél nádrže Lipno (Černá v Pošumaví a Horní Planá přes 90 %) a obce v zázemí měst Vimperk a Nýrsko (1991). Rekreační chalupy převažují v obcích na území NP Šumava s horským osídlením a roztroušenou sídelní zástavbou (Kvilda, Stožec, Modrava), ale i v obcích v Pošumaví s venkovským osídlením (Zbytiny, Buk, Zdíkov, Šumavské Hoštice, Stachy, Nicov, Hamry). Nejvyšší hustota OIR je v obcích Frymburk (15 OIR/km2), Černá v Pošumaví (12), Horní Planá (7), OIR jsou v těchto obcích soustředěny především na levém břehu v. n. Lipno. Vyšší hodnoty tohoto ukazatele oproti ostatním obcím má obec Železná Ruda (3,4) a několik dalších tradičních center letní i zimní rekreace (Srní, Kašperské Hory). Ostatní obce v zájmovém území vykazují hustotu nižší než 1 OIR/km2.

54

V právě ve výše jmenovitě uvedených obcích se více jak 50 % OIR podílí na úhrnu všech staveb, v případě Černé v Pošumaví a Frymburku je to až 80 % (2005). Výrazně rekreační funkci těchto obcí dokládá také ukazatel uvádějící počet OIR připadajících na 100 TOD: v obcích podél Lipna převyšuje počet OIR 2 – 4krát počet TOD, v obci Horská Kvilda a Srní (obě leží v NP Šumava) připadá na 100 TOD v průměru 140 OIR (2005). V obcích, ve kterých došlo ke snížení počtu OIR a i k výstavbě nových obytných domů, se hodnoty těchto ukazatelů značně změnily a dokládají posílení obytné funkce obce, např. v obci Kubova Huť v r. 1991 připadalo na 100 TOD 111 OIR, v r. 2005 už jen 3 OIR nebo v obci Kvilda se změnil ukazatel z 114 na 15 OIR, podobně je tomu i v obcích Zbytiny, Nicov nebo Horní Vltavice (1991, 2005). Výsledky mohou být ale ovlivněny nejednoznačným vymezením rekreačních objektů a rozdíly mezi deklarovanou a skutečnou funkcí jednotlivých objektů. Je možné předpokládat, že i když je dům/byt zařazen mezi trvale obydlené domy/byty, ve skutečnosti je po převážnou část roku využíván pouze jako rekreační zázemí rodiny. Další ukazatele udávající počet potenciálních rekreantů, jejich zastoupení na jednotce ploše a relace s trvale bydlícím obyvatelstvem korespondují svými hodnotami ve sledovaném období s výše uvedenými skutečnostmi. Ukazatel celkové zatíženosti území v porovnání s hustotou zalidnění ukazuje

u obcí s výrazně rekreační funkcí, jak rozdílný může být počet fakticky přítomného obyvatelstva na jejím území o víkendech a v sezóně v porovnání s obdobím mimo sezónu či během pracovních dní. Hustota zalidnění ve Frymburku je 25 obyv./km2, ale o víkendech a v sezóně může dosáhnout až 100 obyv./km2, velmi podobná situace je i v dalších obcích kolem Lipna. V některých dalších letních a zimních centrech vyskytujících se v zájmovém území je rozdíl těchto hodnot až dvojnásobný (Železná Ruda, Srní). Vysokou celkovou zatíženost území vykazují také obce, ve kterých došlo k posílení obytné funkce (Kubova Huť, Zdíkov), a populačně větší obce (Stachy, Kašperské Hory, Volary). Některé z výše uvedených skutečností jsou graficky znázorněny v kartogramech.

8.4 Závěry

Objekty druhého bydlení se v souvislosti s historickým vývojem zájmového území staly nedílnou součástí jeho sídelního systému. V současnosti se OIR podílejí 40 % na úhrnu všech staveb s lokálními rozdíly ve vymezeném území. Vyskytují se zde oba základní typy OIR: rekreační chalupy i rekreační chaty. Chalupy jsou rozšířeny jak v horských sídlech, v jejich blízkém okolí a na samotách na území NP Šumava, tak ve venkovských obcích zemědělského charakteru v Pošumaví. Největší význam chalupaření spočívá v zachování některých horských sídel a lokalit, kterým v minulosti hrozil zánik, a s tím související péče o samotné objekty (mnohdy architektonicky i historicky velmi cenné) a okolní krajinu. V tomto případě vystupu-

INDEX ZMĚNY POČTU OBJEKTÙ POTENCIÁLNÍCH REKREANTÙ V OBJEKTECH DRUHÉHO BYDLENÍ PŘIPADAJÍCÍ NA 100 TRVALE ŽIJÍCÍCH OBYVATEL V LETECH 1991 - 2005

Obr. 10. Změny v počtu potenciálních rekreantů v objektech druhého bydlení.

}

Index změny počtu objektů potenciálních rekreantů < 20,1 20,1 - 35 35,1 - 55 55,1 - 100 > 100 hodnota neuvedena Hranice národního parku Hranice chráněné krajinné oblasti Hranice obcí Hranice krajů Státní hranice

0 Zdroj dat: DOPLNIT

10

20 km

1:500 000

55


je druhé bydlení jako významný krajinotvorný prvek, který přispívá k zachování a zvýšení estetické hodnoty krajiny. Navíc využívá stávající uvolněný bytový fond, nevytváří výstavbu novou, s níž dochází k extenzivnímu růstu intravilánu, což je možné na chráněném území chápat jako negativní jev. Rekreační chaty jsou oproti chalupám více koncentrovány v oblastech s ideálními podmínkami pro rekreaci především v létě a s dobrým dopravním spojením s hlavními zdrojovými oblastmi. V krajině zpravidla působí jako cizorodý prvek, omezují jeho další rozvoj. Chataření představuje značnou zátěž pro životní prostředí, rezidenty a infrastrukturu v daném území. Největší koncentrace chat a chatových osad je zvláště na levém břehu Lipna. Po pravém břehu vedlo v minulosti pohraniční pásmo, byla to nepřístupná oblast, bez možnosti rozvoje. Dnes patří vzhledem ke špatné dopravní dostupnosti z české strany k periferním územím, s potenciálem pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu ve spolupráci s rakouskými sousedy. Na druhé straně historie přispěla k sukcesi a vytvoření unikátního přírodního prostředí, které by uvažovaným rozvojem rozhodně ztratilo svoje současné hodnoty (Benešová 2005). Druhou oblastí s velkým výskytem chat je obec Železná Ruda a sousední Čachrov. Ve sledovaném období nastaly v některých oblastech zásadnější změny v počtu OIR. K nejvýraznějšímu snížení počtu OIR došlo v ob-

56

cích ležících v zázemí měst Prachatice, Vimperk a Sušice a v řadě dalších obcí v zájmovém území. Využití OIR se mění z rekreačního na trvalé bydlení. V těchto obcích tak dochází k posílení jejich obytné funkce na úkor rekreační. Z takto podaných dat vyplývá, že se lidé stěhují na Šumavu, ale zároveň není možné s jistotou určit, do jaké míry dochází pouze k přihlášení jednoho člena rodiny k trvalému pobytu z důvodů ryze finančních. Statisticky daná obec sice vykazuje zvyšující se počet trvale bydlících obyvatel, ale ve skutečnosti původní režim pohybu a struktura obyvatelstva v obci zůstávají prakticky nezměněny. Obec stále plní rekreační funkci a na vzniklé situaci tratí především její rozpočet: získává výrazně nižší příjmy z daně z nemovitosti za objekt, který je veden jako objekt sloužící k trvalému bydlení, ačkoli je dále využíván k rekreaci, a příjmy ze státního rozpočtu na počet obyvatel přihlášených k trvalému pobytu v obci tento rozdíl nevyrovnávají, protože je přihlášen zpravidla jen jeden člen, nikoli celá rodina. První možnost, tj. stěhování lidí na Šumavu, lze více vnímat jako pozitivní jev: využívá existujícího bytového fondu, na rozdíl od nové výstavby, která rozšiřuje stávající zastavěná území na úkor přírodního prostředí; přílivem mladých rodin s dětmi nebo zralých, vzdělanějších a ekonomicky zajištěnějších obyvatel se zvyšuje socioekonomický status zájmového území; chování rezidentů a rekreantů se liší v intenzitě využívání krajiny (re-

kreant je jejím konzumentem) atd. Ke stěhování se do menších sídel v zázemí větších měst přispívá jejich dobrá dopravní dostupnost, současný stupeň automobilismu, zvětšující se pokrytí různými sítěmi (internet, mobilní operátoři, energie…) a rostoucí vybavenost a kvalita nabízených služeb v dané lokalitě. Náhlé zvýšení počtu stále přítomného obyvatelstva však může v některých obcích (s původní ryze rekreační funkcí) způsobit problémy s občanskou vybaveností přizpůsobenou pro nižší počet obyvatelstva (MŠ, ZŠ, obchody, kapacita veřejných objektů, služeb aj.) a vést k vyšším nárokům i zatížení přírodního prostředí. Nárůst nebo zachování počtu OIR zaznamenaly lokality s širokou škálou možností trávení volného času po celý rok. Tyto podmínky splňuje výhradně oblast Lipenská, která nabízí kombinaci vodní plochy nádrže a horského reliéfu. Její atraktivitu dokazuje nejen nárůst počtu OIR, ale také zájem řady investorů o realizaci projektů v oblasti cestovního ruchu a rekreace. Je třeba si uvědomit, že vedle OIR se zde vyskytují také hotely, penziony a jiné rekreační objekty, k počtu individuálních rekreantů je tak potřeba připočítat také návštěvníky těchto zařízení. Celkový počet potenciálně přítomného obyvatelstva a celková zatíženost území o víkendech a v sezónách je tak mnohem vyšší, než jak uvádí použité ukazatele (s už tak vysokými hodnotami), které počítají pouze s rekreanty objektů druhého bydlení. Posilování rekreační funkce zvyšováním počtu

rekreačních objektů a jejich ubytovací kapacity může v budoucnu vést ke ztrátě atraktivnosti oblasti z důvodu vysoké koncentrace lidí a znečistěného životního prostředí. Kromě pravého břehu vodní nádrže Lipno, který, jak bylo uvedeno výše, představuje potenciální prostor pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace, je podobným a možná i silnějším tlakům vystaven také vojenský prostor Boletice. K jeho větší atraktivitě přispívá lepší dopravní dostupnost, nízká hustota zalidnění, specifické uspořádání sídel po obvodu prostoru a v neposlední řadě neznámost území pro širokou veřejnost. Největší hrozbu pro toto území představuje nekontrolovatelný rozvoj masových forem cestovního ruchu a rekreace, který by mohl zásadně narušit stávající spíše přírodní hodnoty tohoto území. Devadesátá léta 20. století a počátek 21. století je možné označit za „přechodné” období ve vývoji druhého bydlení na Šumavě. Dokazuje to dynamika změn v počtu a lokalizaci OIR v zájmovém území. Mění se zajisté i vnitřní vybavení a způsob využívání objektů, ovšem z dat, které byly k dispozici, nelze tyto změny vyvodit. V oblasti druhého bydlení se objevují nové trendy, např. využívání OIR pro komerční účely (pronajímání), poptávka po apartmánových bytech, zvyšující se zájem cizinců vlastnit2 nebo pronajímat si objekt druhého bydlení, nároky na trávení volného času v okolí OIR aj. (Vágner, Fialová 2004). Výstavba rekreačních objektů už není výhradní záležitostí

2 Vlastnictví nemovitosti cizincem je Česku zatím omezeno devizovým zákonem č. 219/1995 Sb. nabývání nemovitostí v tuzemsku (MV ČR). Zahraniční zájemci o české nemovitosti však zakládají společnosti s ručeným omezením, na které se tento zákon nevztahuje (Vágner, Fialová 2004). 57


jednotlivců a jejich rodin, ale developerských společností a realitních kanceláří, které zrealizují projekt a následně rekreační objekty nebo jejich části prodají nebo různými způsoby pronajímají. Vzhled těchto objektů až na výjimky zpravidla nerespektuje ostatní zástavbu a tradiční šumavskou architekturu a narušuje tak celkovou estetickou hodnotu lokality a okolní krajiny. Druhé bydlení získává nové podoby odlišné svým charakterem od

58

klasického chalupaření a chataření. V jaké intenzitě tyto trendy probíhají na území NP a CHKO Šumava a jaká pozitiva a negativa představují pro toto území, bohužel nelze vzhledem k absenci potřebných dat a hlubšího výzkumu opřeného o podrobnější šetření posoudit. I z těchto důvodů vidíme jako nutnost realizovat terénní šetření mezi majiteli OIR a představiteli obcí s významnou rekreační funkcí.

59


Cestovní ruch a rekreace

9.1 Cestovní ruch v chráněných územích 9.1.1 Úvod

Cestovní ruch se stává na přelomu tisíciletí klíčovým ekonomickým odvětvím, dosahujícím obdobných zisků jako ropný a automobilový průmysl. Podle trendů posledních desetiletí je možné předpokládat, že bude nabývat na intenzitě i v budoucnu. Zákonitě s tímto růstem bude nabývat i škála turistických destinací a produktů. Vedle klasického zájmu o kulturní památky bude vstupovat do popředí zájem o památky technické, dokumentující rychlý pokrok ve dvacátém století. Zejména, vlivem narůstajícího ohrožení původních přírodních biotopů, bude růst zájem o cestování do přírody představované zejména chráněnými územími. Zároveň i samotní aktéři, ve smyslu konzumentů produktů cestovního ruchu, návštěvníci a turisté, se stávají více vzdělanými a sofistikovanými ve svých potřebách, jak v luxusu a rozmanitosti zařízení, která využívají, tak ve smyslu kvality prožitků – hodnotné autentické zkušenosti (vnímání místní kultury, kontaktů s hostitelskou komunitou, znalosti flóry a fauny, příslušných ekosystémů a jejich ochrany aj. - Eeagles 2002, Weawer 1998). Cestovní ruch situovaný do přírodního prostředí je v mnoha oblastech světa podporován a to jednak z důvodů ochrany přírody, ale je také zdrojem příjmů (Hearne, Salinas 2002). Cestovní ruch a rekreace může mít v tomto prostředí

60

mnoho podob, a pokud se jedná o tuto činnost v chráněných územích je potřeba věnovat zvýšenou pozornost jejímu řízení a rozvoji. Rozvojem je míněn udržitelný rozvoj, který deklaruje Agenda 21. Lze jej chápat jako způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby. Konkrétně o tom hovoří „Agenda 21 pro průmysl cestovního ruchu: Směřování k environmentálně udržitelnému vývoji” rozpracovaná pro specifika cestovního ruchu organizacemi WTO a WTTC v roce 1996. Mezi hlavní zásady uvedeného dokumentu patří: cestovní ruch a cestování mohou pomoci lidem v dosažení zdravého a aktivního života v harmonii s přírodou, mohou přispět k zachování, ochraně a regeneraci zemského ekosystému, měly by být založeny na udržitelných vzorcích produkce a spotřeby a ochrana životního prostředí by se měla stát neoddělitelnou součástí rozvoje cestovního ruchu. Rozvoj cestovního ruchu by měl být řízen ve spolupráci s obyvateli dotčených míst, rozhodování v procesu plánování by mělo být realizováno na místní úrovni a rozvoj cestovního ruchu by měl vycházet z poznání a podpory identity, kultury a zájmů místního obyvatelstva. Je třeba vzájemné informovanosti o narušení přírody způsobené návštěvníky. Cestovní ruch by měl plně využít svého potenciálu pro vytváření zaměstnanosti žen s důrazem na místní obyvatelstvo. Bezpodmínečně musí být cestovním ruchem respektovány meziná-

rodní zákony na ochranu životního prostředí. (Agenda, 1997, Pásková, Zelenka 2002). Další rámec představuje mezinárodní výzkumný program pod gescí UNESCO „Člověk a biosféra” (MAB) vyhlášený v roce 1971, studující strukturu a funkce biosféry včetně vlivu člověka na ni. V rámci tohoto programu jsou vyhlašovány biosférické rezervace (Šumava v roce 1990), ve kterých se provádí ochrana genetického fondu, vědecký výzkum sledující využívání přírodních zdrojů, ekologická výchova, monitorování a hospodaření v krajině je propojeno s ochranou životního prostředí. Hlavním cílem je dosažení udržitelné rovnováhy mezi konfliktními cíli ochrany biologické diverzity a podpory rozvoje ekonomiky (např. i možnost zisků realizovaných prostřednictvím cestovního ruchu) a sociální stability místní komunity při současném zachování kulturních hodnot v dané oblasti (Hadley 2002). Cestovní ruch směřující do chráněných území měl a v mnoha případech dosud má masový charakter. Turisté a návštěvníci přicházejí do těchto území, aby pochopili a ocenili hodnoty , díky jimž byla ochrana vyhlášena – tato „značka” je jakousi zárukou kvality této přírodní destinace. Návštěvníci získávají konkrétní osobní prospěch. Reakcí na tento v mnoha projevech nešetrný typ cestovního ruchu bylo vyhlašování národních parků, chráněných krajinných oblastí a dalších lokalit s ochranným statutem, jehož hlavním cílem je uplatnění restrikcí a

regulativů (Papageorgiu 2001). V současnosti je tento starý model ochrany přírody systémem zákazů nahrazován systémem vzdělávání a výchovy (Kurczewski 2001, Staňková 2006), tedy naskýtá se možnost dosahování jedné ze základních funkcí trvale udržitelného cestovního ruchu, funkce vzdělávací. Přesto zůstává nadále hlavním zdrojem konfliktu zájmů základní přístup – ochrana přírodních zdrojů versus rozvoj oblasti. Masový cestovní ruch dokázal zničit již mnoho atraktivních lokalit i se statutem ochran, zároveň však nepřinesl dostatečné zisky ani místnímu obyvatelstvu. Většina takových konfliktů nevzniká přímo na místě chráněného území, ale především mezi chráněnými a přilehlými lokalitami. Chráněná území není možné chápat jako území zakonzervovaná, ale živoucí. Jako území, která pro svou unikátnost a výjimečnost požívají zákonné ochrany, ale ve kterých také žijí lidé, kteří jsou s těmito územími spjati a jsou jejich nedílnou součástí, tvoří s nimi jednotný celek. Dále jsou to pak také návštěvníci tohoto území, kteří musí daná pravidla respektovat, ale zároveň pro ně musí být vytvořeny motivují faktory, aby respektovali limity využití území a zvolený způsob ochrany významných hodnot krajiny.

9.1.2 Dopady cestovního ruchu a jejich monitoring

Dopady cestovního ruchu mají v obecné rovině charakter pozitivní a negativní, stejný dílčí projev

61


Obr. 11. Změny počtu potenciálních rekreantů 1991-2005.

POČET POTENCIÁLNÍCH REKREANTÙ V HROMADNÝCH UBYTOVACÍCH ZAŘÍZENÍCH A V OBJEKTECH DRUHÉHO BYDLENÍ PŘIPADAJÍCÍCH NA 100 TRVALE ŽIJÍCÍCH OBYVATEL

}

Počet potenciálních rekreantů < 23,1 23,1 - 56 56,1 - 111 111,1 - 195 > 195 hodnota neuvedena Hranice národního parku Hranice chráněné krajinné oblasti Hranice obcí Hranice krajů Státní hranice

0 Zdroj dat: DOPLNIT

může mít jiný dopad na každou typovou či konkrétní lokalitu ať již se jedná o oblast poptávky či nabídky. Pozitivní i negativní dopady jsou dále členěny na ekonomické, environmentální a sociální, je možné je různou měrou monitorovat a usměrňovat. V mnoha případech nemá tentýž jev na různé aktéry stejný charakter dopadu. Z pozitivních dopadů je nejlépe monitorovatelná zaměstnanost a finanční zisk (Kušová, Těšitel, Bartoš 2002), ale již i zde je obtížnější sledovat, zda tyto zisky jsou dále reinvestovány v lokalitě, kde vznikly. Toto je klasickým příkladem, kdy v cestovním ruchu nepodniká místní komunita, zisky jsou relokovány a lokalita se dostává do pouhé pozice zdroje. Objektivně velmi obtížně měřitelné jsou

62

10

20 km

1:500 000

pozitivní dopady environmentální a sociální (přispění k ochraně přírodního a kulturního dědictví, rozvoj vzdělanosti, uspokojení rekreačních potřeb...), přesto je nebytné i na základě často měkkých forem výzkumu (dotazníky, řízené rozhovory apod.) tyto dopady sledovat a vyhodnocovat. Negativní dopady tzv. turistického znečištění, které cestovní ruch doprovází, jsou v mnoha případech dobře monitorovatelné a na základě těchto výsledků je potřeba přistupovat k jejich odstranění či alespoň zmírnění. Především masový cestovní ruch přispívá k degradaci území s významnými přírodními a kulturními hodnotami, což může vyústit až ve ztrátu přírodní a kulturní diverzity, vyúsťující až v efekt turistické pasti, kdy cestovní ruch

svými aktivitami znehodnocuje svůj vlastní kapitál (Ceballos-Llascuráin 1996, Pásková, Zelenka 2001). Negativní vliv působí : ● na přírodu – poškození životního prostředí, tlak návštěvníků, znečištění. Konflikty mezi lidskými aktivitami a místní faunou (Bellan 2001) např. vliv na hnízdní predaci některých druhů živočichů, rušení hnízdní doby, ovlivňování rozmnožování a příjmu potravy, změnu vnitrodruhových vztahů apod. (Miller, Hobbs 2000, Tisdell, Wilson 2002). Vliv na flóru především ve zranitelných ekosystémech – sešlap, a to jak pěšími turisty, cyklisty, tak například jízdou na koni či poškození a eroze jízdou na motorkách a terénními vozidly, dále znečištění půdy, vody, produkce odpadů (Farrel, Marion 2001, Priskin 2003). Obnova poškozených ekosystémů závisí na typu stanoviště, kvalitě a typu podloží, půdy a vegetace a mnohdy může trvat několik desítek let (Staňková 2006). ● na místní obyvatele – rušení, poškozování sociálních struktur a běžného způsobu života – riziko vzniku turistického ghetta, vyšší náklady – projev turistické inflace. Nejlépe měřitelné pomocí Doxeyo iritačního indexu (Doxey 1975, Pásková 2003, Nováková 2004) ● na společnost – tlak na zdroje, lobby, možnost výjimek ze zákona apod. Tento vliv je stále častěji předmětem studií, jejichž závěry je možné aplikovat v praxi (Arnberger, Brandenburg, Muhar 2002, Staňková 2006).

9.1.3 Typy udržitelného cestovního ruchu

Potenciálních negativních dopadů a projevů cestovního ruchu, především masového, je známá celá řada. Jako reakce, pod vlivem vzniku pojmu trvale udržitelný rozvoj, vznikla řada pojmů spjatých s cestovním ruchem, které různí autoři vykládají odlišně, lze je však zobecnit. Přírodní cestovní ruch (natural-based tourism) – obecněji se jedná o cestování do relativně nerušených a nepoškozených přírodních oblastí (Gössling 1999). Jedná se o cestovní ruch, u kterého místní obyvatelstvo hraje roli v řízení jeho rozvoje, řízení a plánování, čímž je zajištěno spravedlivé sdílení příjmů generovaných cestovním ruchem. Ten tak přispívá ochraně přírodního zdroje, na němž je závislý. Ekoturismus (ecological tourism) – forma cestovního ruchu, která závisí na existenci a ochraně biologické rozmanitosti a stanovišť. Účastníci jsou motivováni využitím chráněných výtvorů tak, aby nebyly cestovním ruchem nadměrně narušovány. Ekoturismus může mít menší nároky na infrastrukturu a výstavbu nových zařízení nežli tradiční cestovní ruch, je však pro zabránění škod na biologické rozmanitosti přímo závislé na jejím plánování a kvalitním managementu (Morawa 2000, Pásková, Zelenka 2002). Jedná se spíše o formu, kdy turisté přijíždějí do přírody a podílejí se aktivně na její ochraně. Udržitelný cestovní ruch – zahrnuje přímo principy ochrany přírody s rozvojem cestovního ruchu v oblasti.

63


Udržitelný cestovní ruch a ekoturismus nejsou synonyma, jak je často mylně vykládáno. Mnoho forem ekoturismu může být neudržitelných a pokud má ekoturismus přispět k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu v dané oblasti, musí být pečlivě plánován a řízen (Wall 1997). Aby byl cestovní ruch udržitelný, musí respektovat při svém rozvoji únosnou kapacitu daného území, která má tři úrovně: • Únosná kapacita životního prostředí – stupeň zátěže ekosystému, lokality, krajiny, ve které cestovní ruch a jeho aktivity včetně infrastruktury nezpůsobí jejich poškození či ztrátu původních přírodních hodnot. • Kulturní a sociální únosná kapacita – úroveň, za jejíž hranicí působí rozvoj cestovního ruchu a počty turistů a návštěvníků negativně na místní obyvatelstvo a jejich běžný způsob života. • Psychologická únosná kapacita – úroveň, za níž jsou kvality, které turisté a návštěvníci v území hledají (klid a odpočinek, málo dalších lidí, málo známek lidských aktivit) poškozeny rozvojem cestovního ruchu (FNNPE 1993) Udržitelný cestovní ruch v chráněných územích sleduje tři cíle, na které se zaměřuje a které by se měly vzájemně doplňovat a překrývat, jelikož společně vytvářejí celek. Prvním cílem je ochrana životního prostředí, ke které by měl přispívat cestovní ruch dlouhodobě, o němž by měli nejvíce vědět místní obyvatelé, jejichž povědomí a veřejné mínění společně s povědomím turistů a návštěvníků by se

64

mělo stále udržovat a zvyšovat. Druhým cílem jsou cíle sociální. Mezi ně patří spokojenost turistů a návštěvníků, zvýšení životní úrovně, dovedností a schopností místních obyvatel, nabídka alternativ k masovému cestovnímu ruchu a pod. Třetí ekonomický cíl by se měl zasloužit o zlepšení lokálních ekonomik, nabídku lokálního trhu a pracovních příležitostí a generování zvyšování příjmů, které budou investovány do chráněných území a péče o něj (FNNPE 1993, Staňková 2006). V přímé souvislosti s pochopením principů udržitelného rozvoje, stejně tak jako s cíli řady mezinárodních úmluv, existuje několik principů pro chráněná území a místní komunity, které by měli taktéž respektovat aktéři cestovního ruchu: ● chráněná území mohou přežít pouze tehdy, pokud budou vnímána jako území význačných hodnot v nejširším slova smyslu, tak i konkrétně pro místní obyvatele a komunity, ● právo místních obyvatel a komunit musí být respektováno a podporováno tím, že se místní obyvatelé budou podílet na řízení a společné aktivní péči o přírodní zdroje způsobem, který neohrozí ochranářský statut území, ● místní zvyklosti a tradiční využívání zdrojů by měly být, stejně jako kontrolní organismy, zohledněny jako prostředky k ochraně biodiverzity (Beltrán 2000, Staňková 2006). Význam cestovního ruchu a rekreace pro chráněná území zůstává zatím v oficiálních rozvojových do-

kumentech ČR poněkud v pozadí (Koncepce státní politiky cestovního ruchu z roku 1999, Koncepce státní politiky cestovního ruchu na období 2002 – 2006, Sektorový operační program), i když implementace Evropské charty udržitelného cestovního ruchu v chráněných oblastech a podpora ekologicky šetrného cestovního ruchu je zakotvena také ve Státní politice životního prostředí v kapitole Regionální rozvoj, obnova venkova a cestovní ruch (Postup aktualizace...2004). V přípravných materiálech a již v samotné Koncepci státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 –2013 jsou již patrné snahy o nápravu této situace. Výsledkem vyhodnocení celkové analýzy cestovního ruchu v ČR (SWOT) byla ve slabých stránkách, mimo jiné, zmíněna absence koncepčního řízení cestovního ruchu ve velkoplošných chráněných územích. Mezi příležitostmi byla identifikována také zvýšená poptávka po venkovském, ekologickém cestovním ruchu a cykloturistice. Mezi hrozbami se objevuje podcenění lidského faktoru a profesionální přípravy odborníků v oblasti cestovního ruchu, včetně poradenské a vzdělávací činnosti pro začínající podnikatele, podcenění významu koordinace společného postupu státních orgánů, orgánů samosprávy, regionálních rozvojových agentur, regionálních sdružení cestovního ruchu a zájmových profesních sdružení, podcenění významu cestovního ruchu pro rozvoj malého a středního podnikání a tvorba nových pracovních příležitostí v re-

gionech a podcenění péče o přírodní bohatství a krajinný ráz jako podmínky atraktivity území pro cestovní ruch. (Koncepce 2006)

9.2 Šumava – turistický cíl 9.2.1 Vývoj cestovního ruchu na Šumava

Již Rajonizace cestovního ruchu ČSR z roku 1981 (Dohnal a kol. 1985) navazující na Rajonizaci cestovního ruchu ČSSR z roku 1962 vymezuje Šumavu jako oblast cestovního ruchu I. kategorie (celkem 4 kategorie, v první z nich je zařazeno 6 oblastí z celkového počtu 47), které jsou charakterizovány jako oblasti cestovního ruchu s nejkvalitnějšími přírodními předpoklady a podmínkami, se širokým souborem funkcí celostátního a mezinárodního významu a se širokou časovou využitelností. Výrazným faktorem omezujícím rekreační funkci této oblasti byla skutečnost, že velká část patřila do území zvláštních společenských zájmů, což bylo nepřístupné pohraniční pásmo. Existence CHKO a přírodních rezervací nebyla chápána jako překážka rozvoje cestovního ruchu, přes respektování příslušných režimů stanovených pro tato území. Dominantní postavení zaujímala v té době celoroční územně vázaná rekreace, na většině území umožňující dlouhodobou i krátkodobou (do tří dnů) rekreaci, s výjimkou podoblasti Lipno využívané intenzivně k letní rekreaci. Rozhodující úlohu představovala hromadná rekreace s výrazným podílem vázaného cestovního ruchu (podniková rekreace, rekreace

65


ROH). Doplňkovou kapacitu tvořily objekty druhého bydlení – chaty a rekreační chalupy. Byl plánován rozvoj vybavenosti středisek cestovního ruchu: Železná Ruda, Kašperské Hory, Zadov/Churáňov, Stachy, Kvilda s důrazem na výstavbu zařízení hotelového typu. Rozvoj individuální rekreace měl být omezen na přeměnu objektů původního vesnického osídlení na rekreační zařízení. Šumava patřila k velmi oblíbeným cílům cestovního ruchu a uspokojovala stejně jako v současnosti potřeby celoroční rekreace obyvatel Plzeňské a Českobudějovické aglomerace a sezónní rekreace obyvatel aglomerace Pražské. V tomto stavu vstupuje Šumava do devadesátých let, tedy období politických a ekonomických změn, ale též normativních – vyhlášení národního parku. Velký nárůst návštěvnosti je zaznamenán v souvislosti s politickými změnami počátkem devadesátých let a souvisí se zpřístupněním pohraničního pásma, kdy pěší turisté mohli navštěvovat do té doby přírodně atraktivní, komunikacemi vybavené, ale pro veřejnost uzavřené příhraniční prostory. Dalším impulzem pro zvýšení počtu návštěvníků byl rozvoj cykloturistiky, především nasycení trhu horskými koly v druhé polovině devadesátých let. Šumavské mírně zvlněné pláně vybavené cestami s upraveným povrchem, jakožto pozůstatku po vojenských komunikacích, představují ideální terén pro nenáročnou rodinnou cykloturistiku. Tento boom vyvolává v současné době stále vyšší potřebu oddělení

66

tras pro pěší a cykloturisty. Výrazné změny v proudech cestovního ruchu a v požadavcích aktérů cestovního ruchu si vyžádaly přehodnocení celkové situace, především potenciálů území pro další usměrnění rozvoje aktivit spojených s cestovním ruchem a rekreací. V roce 2001 bylo provedeno na základě expertního hodnocení určení potenciálu cestovního ruchu na úrovni obcí ČR (Bína 2001). Potenciál cestovního ruchu byl v tomto případě chápán jako formalizovaný výsledek zhodnocení co možná komplexního okruhu územních podmínek a předpokladů pro další možný rozvoj cestovního ruchu. Územní podmínky a předpoklady cestovního ruchu vytvářejí složitý multidisciplinární systém. Podmínkou pro zkoumání tohoto systému je jeho zjednodušení a rozčlenění na relativně přirozené segmenty. Za tyto segmenty považujeme jednotlivé, v zásadě homogenní aktivity cestovního ruchu – např. cykloturistika, kulturně poznávací turistika, kongresová turistika apod. Celkový potenciál se tak skládá z dílčích, „odvětvových” potenciálů, tj. možností, které v území existují pro provozování konkrétních aktivit cestovního ruchu. Kategorie dílčích potenciálů cestovního ruchu se vyskytují ve třech hlavních formách: a) jako vhodnost krajiny pro určitou aktivitu cestovního ruchu (z logiky věci vyplývá, že jde o takové aktivity, jejichž provádění je v rozhodující míře vázáno na přírodní prostředí); příklady: vhodnost krajiny pro cykloturistiku, pro zimní

sporty, pro horolezectví apod., b) jako určitá relativně fixní danost, která v obci existuje a je atraktivní pro návštěvníky; příklady: kulturně historické památky a soubory, muzea a skanzeny apod.; c) jako kulturní, sportovní a jiné akce, které jsou v obcích pořádány a navštěvují je účastníci (diváci) odjinud. Stupeň rigidnosti a časové neměnnosti potenciálu cestovního ruchu klesá od bodu a) k bodu c). Přírodní podmínky (charakteristiky krajiny, vyjádřené kategorií selektivní vhodnosti) jsou relativně neměnné. Nepříliš snadno se též vytvářejí v obcích nové „kamenné” atraktivity cestovního ruchu (v zásadě to však jde, viz. např. zřizování skanzenů). Naopak poměrně snadno se dá ovlivnit potenciál cestovního ruchu obce tím, že se zde začnou pořádat různé akce a zajistí se jejich širší publicita. Je nutné zdůraznit, že žádný formalizovaný model nemůže postihnout potenciál cestovního ruchu obcí v jeho naprosté úplnosti. Některé autentické místní podmínky pro cestovní ruch, význam mající jevy, vztahy a charakteristiky, stojí pod možným rozlišovacím prahem hodnocených geografických, krajinně-přírodních, kulturně památkových a jiných územních systémů pro území obcí. Tyto atributy nic-

méně mohou významně dotvářet obraz vlastních možností a atraktivit, pro něž se daná obec stává cílem návštěv účastníků cestovního ruchu. Nehmotně a neměřitelně např. působí genius loci určitých míst. Nelze však pominout ani lidský faktor, tj. iniciativu vlastních tvůrců a provozovatelů zařízení a produktů s přímou i nepřímou vazbou na cestovní ruch. V některých případech může být potenciálová podmíněnost některých aktivit cestovního ruchu dokonce úplně překonána. Aktivity cestovního ruchu skladebně vstupují do dvou subsystémů, přírodního a kulturního. Přírodní subsystém zahrnuje aktivity založené na aktivní turistice, rekreaci, poznávání přírody nebo takové, které přírodu využívají jako prostředí pro specializované sportovní činnosti. Kulturní subsystém zahrnuje aktivity vyjádřené cestami za kulturním poznáním či za zábavnými i jinými akcemi. Dále bylo tedy provedeno i členění podle potenciálu jednotlivých subsystémů. Hodnoty dílčích i celkového subsystému pro obce zájmového území jsou znázorněny v následujících kartogramech převzatých z hodnocení potenciálu cestovního ruchu na území ČR (Bína 2001) a doplněny stručným komentářem.

67


Obr. 12. Potenciál kulturního subsystému cestovního ruchu.

(kulturní památky, muzea, lázeňství, kongresy, kulturní, sportovní, církevní akce, veletrhy, místní produkty, příhraniční specifika) � většina území se základním, ojediněle zvýšeným (Stožec) či vysokým (Horní Planá, Volary) potenciálem Zdroj: Bína 2001

Obr. 13. Typy kulturního subsystému potenciálu cestovního ruchu.

� převažuje potenciál příhraničních specifik (Modrava, Železná Ruda, Prášily, …) nebo kulturně poznávací (Volary, Stožec, Srní, …) výjimečně kulturních a sportovních akcí (Horní Planá, Frymburk) a místních produktů (Černá v Pošumaví) Zdroj: Bína 2001

Obr. 14. Potenciál přírodního subsystému cestovního ruchu.

přírodní pozoruhodnosti, vhodnost pro pěší, cyklo, lyžařskou, vodní a venkovskou turistiku, vhodnost pro zimní sporty, rekreaci, horolezectví, závěsné létání, sportovní myslivost a rybolov � na většině území velmi vysoký, při státní hranici vysoký Zdroj: Bína 2001

Nejnovější

68

studií

dokumentující

� na většině území smíšený typ, možné celoroční využití s vrcholem v letní a zimní sezóně, s možností různorodých aktivit Zdroj: Bína 2001

� převažuje přírodní typ celkového potenciálu, nebo smíšený, kulturně vyhraněný typ se zde nevyskytuje vůbec

Obr. 15. Typy přírodního subsystému potenciálu cestovního ruchu.

Obr. 16. Typy celkového potenciálu cestovního ruchu.

Zdroj: Bína 2001

� celkový potenciál na většině území velmi vysoký (Železná Ruda, Modrava, Kašperské Hory, Kvilda, Stachy, Lenora, …), na vnější hranici vysoký, ojediněle výjimečný potenciál (Horní Planá)

Obr. 17. Celkový potenciál cestovního ruchu.

Zdroj: Bína 2001

69


předpoklady (lokalizační a realizační) cestovního ruchu je nová Rajonizace cestovního ruchu České republiky připravená Ministerstvem pro místní rozvoj ČR jako jeden z dílčích úkolů Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2002 – 2006 a zároveň jako podkladový materiál pro obdobný dokument pro období 2007 – 2013. Zároveň s novou rajoniza-

Obr. 18. Potenciální rekreační plochy.

cí byl vytvořen i Atlas cestovního ruchu České republiky (Vystoupil a kol. 2006), ze kterého jsou převzaty následující kartogramy a kartodiagramy, ve výřezu je zobrazeno sledované území, nejmenší jednotku představuje obec. Stav k roku 2005 (v některých případech k roku 2001 – využito dat ze sčítání) dokumentují obr. 18 až obr. 22 se stručným komentářem.

Potenciální rekreační plochy v podstatě syntetickým a přehledným způsobem generalizují vliv celkových přírodních podmínek na současný stav a intenzitu funkčně-prostorového využití území (Mariot 1983) a podávají pohled na souhrnný přírodní potenciál území pro jeho rekreační využití. (udán podíl v %) � sledované území dosahuje maximálních hodnot Zdroj: Vystoupil 2006

Obr. 19. Počet rekreačních a turistických lůžek na km2.

Jedním z ukazatelů realizačních předpokladů, ale také zatíženosti území je hustota lůžek (vypovídá o potenciální hustoty turistického zalidnění) � výrazné zatížení představuje ve své podobě kritickou mez ( Železná Ruda, Stachy, Horní Planá, Černá v Pošumaví a Frymburk) Zdroj: Vystoupil 2006

70

Ukazatelem je počet podnikatelských subjektů na 1000 ekonomicky aktivních. Většina území spadá do první kategorie, která představuje v rámci celého souboru (míněno všech obcí ČR) obce s nadprůměrnou intenzitou podnikatelské aktivity s odchylkou (σ) vyšší jak +1,67 od průměru. Tato intenzita je srovnatelná pouze s obcemi Krkonoš, Česko saským Švýcarskem a několika málo dalšími obcemi. Vyjadřuje jak výraznou ekonomickou aktivitu, kterou zde cestovní ruch hraje. Zdroj: Vystoupil 2006

Obr. 20. Podnikatelská aktivita v cestovním ruchu.

Cestovní ruch je považován za odvětví, které může výrazně přispět ke snížení nezaměstnanosti obyvatelstva. Ukazatelem je podíl EA v odvětví pohostinství a ubytování. Většina území spadá do první kategorie, která představuje v rámci celého souboru (míněno všech obcí ČR) obce s nadprůměrnou intenzitou zaměstnanosti ekonomicky aktivních v pohostinství a ubytovacích zařízeních s odchylkou (σ) vyšší jak +1 od průměru. Odráží atraktivitu území a míru návštěvnosti.

Obr. 21. Zaměstnanost v cestovním ruchu.

Zdroj: Vystoupil 2006

Vyjadřuje intenzitu turistické aktivity v dané destinaci. V nejobecnější poloze ji lze vyjádřit poměrem počtu dvou populací tzv. Defertova funkce, a to populace navštěvující (hosté) a populace navštěvované (domácí bydlící obyvatelstvo). Tato funkce je vyjádřena poměrem počtu turistických lůžek (stálých v hromadných ubytovacích zařízeních i objektech druhého bydlení) ku počtu trvale bydlících obyvatel (obvykle v procentech). Zcela dominantní funkce je představována 201 a více lůžky na 100 trvale bydlících obyvatel � Železná Ruda, Modrava, Srní, Horská Kvilda, Kvilda, Nové Hutě, Stožec, Horní Planá, Černá v Pošumaví, Frymburk, tedy většina obcí nacházejících se na území NP.

Obr. 22. Turistickorekreační zatížení území.


71


Lze konstatovat, že v celém období sledování vývoje moderního cestovního ruchu hraje Šumava velmi významnou roli a náleží k trvale a intenzivně navštěvovaným destinacím. Výraznými mezníky růstu návštěvnosti je vybudování přehradní nádrže Lipno, zpřístupnění pohraničních oblastí a vzrůstající zájem o pobyt v kvalitním přírodním prostředí.

9.2.2 Typy cestovního ruchu realizované na Šumavě

Aktivity cestovního ruchu jsou na území NP Šumava realizovány celoročně s dominantní letní sezónou s vrcholem o letních školních prázdninách a s druhým vrcholem návštěvnosti v zimě v závislosti na délce trvání sněhové pokrývky. Pro cestovní ruch realizovaný v letní sezóně je typické využití ubytovacích kapacit hotelového typu i ubytování v chatových a stanových

Obr. 23. Funkční typologie středisek cestovního ruchu.

táborech lokalizovaných mimo hranice NP. V prostorách NP se pohybují především návštěvníci, kteří se dopravili vlastními automobily a přímo v NP se pohybují pěšky nebo na kole. Jsou rozptýleni po turistických cestách, přesto však dochází ke kumulaci na přírodně nejatraktivnějších místech (Kvilda, Antýgl) a konfliktům při parkování, střetávání pěších a cyklo turistů pohybujících se po stejně značených trasách. Jako pozitivní lze hodnotit existenci „zelených” autobusových linek, které tak omezují alespoň částečně osobní automobilovou dopravu. Návštěvníci jsou převážně jednodenními výletníky, ovšem pokud jsou ubytováni v zázemí NP, jejich návštěva se v prostorách parku během jejich, většinou týdenního pobytu, opakuje. K výhradně letní aktivitě patří sjíždění horního toku Vltavy, kde je regulován pohyb účastníků mimo vlastní koryto Přímo na území NP se nacházejí horská střediska letní a zimní rekreace s kapacitou do 1000 lůžek. V těsném zázemí Železná Ruda s kapacitou přes 4000. Střediska letní rekreace u vody lemují přehradní nádrž Lipno, částečně v CHKO, a představují zdrojovou oblast bezprostředních návštěvníků území v hranicích NP. Nachází se zde i výrazná koncentrace objektů druhého bydlení Zdroj: Vystoupil 2006

72

řeky. Turisté a návštěvníci domácí i zahraniční představují rozmanitou zájmovou, věkovou i vzdělanostní skupinu přijíždějící za účelem rekreačního pobytu v přírodě i za sportovně rekreačními aktivitami. Zahraniční klientela se velmi rozrůstá především vzhledem ke vzniku rekreačních parků za hranicemi NP (obec Lipno). S tím stoupají i nároky na doprovodnou infrastrukturu, na vytvoření atraktivit využitelných při špatném počasí. V zimním období počet návštěvníků na území NP oproti létu klesá. V terénu jsou rozptýleni lyžaři běžkaři, kde je jejich pohyb částečně usměrňován úpravou běžeckých stop (viz Bílá stopa). K výrazné koncentraci však dochází v areálech věnovaných sjezdovému lyžování a snowboardingu. Zde je opět nutné věnovat zvýšenou pozornost osobní automobilové dopravě a doprovodným službám.

Vzhledem k rozdílné výšce, kvalitě a délce trvání sněhové pokrývky hraje i výraznou roli v hydrologických poměrech umělé zasněžování. Zvláště výrazná je koncentrace vyznavačů sjezdového lyžování v Železné Rudě a Churáňově, na hranici NP a ve stále rozšiřovaném areálu Kramolín, který je těsně za hranicí zájmového území. Území Šumavy představuje rekreační zázemí pro obyvatele především Českobudějovické a Plzeňské aglomerace, kteří zde mají situované své objekty druhého bydlení. Jedná se o tradiční objekty druhého bydlení, jako jsou rekreační chalupy lokalizované po celém zájmovém území buď na samotách nebo jako součást původních sídelních lokalit (Vágner, Fialová 2004). Ty jsou většinou využívány celoročně, v letní sezóně o letních prázdninách, v zimě o prázdninách vánočních, jarních a o víkendech. Obr. 24. Kapacita a vybavenost lyžařských středisek.


73


Druhým typem jsou chaty, které se soustřeďují především k Lipenské přehradní nádrži. Jsou využívány převážně v letní sezóně. V posledních letech se začíná rozrůstat počet druhého bydlení apartmánového typu, kdy se jedná o byty v bytových domech rozdílných velikostí. Tento typ je využíván v letní i zimní sezóně domácí i zahraniční klientelou. O jeho rozvoj je velký zájem jak ze strany nabídky (developerů) tak poptávky. Riziko tohoto typu se však již projevilo v zahraničí i v jiných horských regionech a lokalitách v ČR (Kadlecová 2006). Vzhledem k setrvačnosti myšlení turistů je třeba dlouhodobě nabízet na trhu stejné regiony, které by se co nejvíce blížili představám a očekávání (tj. asociaci) turistů. Za tímto účelem vznikly v letech 1998 a 1999 turistické regiony a turistické oblasti. Šumava představuje samostatný region, propagace směrem k zahraniční klientele i oblast propagace směrem k domácím turistům a návštěvníkům naznačuje, že např. v r. 2003 byla Šumava druhou nejatraktivnější oblastí Česka. V roce 2005 a 2006 byla Šumava podle klasifikace Czechtourism první destinací CR v Česku.

9.3 Závěry

Na základě zjištěných informací je možné vyslovit několik doporučení. Lze předpokládat, že jejich realizace by mohla být vzhledem k vcelku pozitivně naladěné veřejnosti kladně přijata a v mnoha případech i vítána. Prezentace ochranářského managementu na území NP, ale i v je-

74

ho zázemí, by se neměla omezovat jen směrem k návštěvnické veřejnosti, ale je vhodné ji směrovat i k místním obyvatelům. Pokračovat v dialogu a využít projevující se pozitivní roviny. Existence NP je vnímána jako potenciál pro rozvoj obcí, který je třeba využít. Jednou z možností je hledat lepší zapojení místních obyvatel do podnikání a služeb v cestovním ruchu, upřednostňovat místní či regionální firmy a podnikatele, používat místní suroviny a kompenzovat tak pociťování růstu životních nákladů v souvislosti s přítomností návštěvníků. Vzhledem k tomu, že dochází k nárůstu subjektivního pocitu rušení intenzitou cestovního ruchu, je zapotřebí se vystříhat dalšího stavebního boomu jak v existujících velkých turistických centrech, tak „na zelené louce”. V případě další výstavby respektovat krajinný ráz, architektonickou a urbanistickou tradici tohoto regionu. Sami aktéři navrhují jistá opatření, kterými je možné předcházet konfliktním situacím a přispět k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu. Jedná se například o zavedení systému poplatků za vstup návštěvníků do NP celkově i jednotlivě do konkrétních oblastí. Regulaci počtu návštěvníků do území přijíždějících podle odhadu únosné kapacity území (ubytovací kapacity, zatížení cest) systémem poplatků za vstup a pobyt. Je vhodné odstupňovat poplatky podle způsobu a délky pobytu (jinak pěší a cyklisty, jinak pro týdenní pobyt a jednodenní návštěvu,...). Dále doporučujeme do

konkrétních míst umožnit jen vstup s průvodcem pro skupiny a jen v určitou denní a roční dobu. V místech vysoké koncentrace cyklistů a pěších na cestách jednoznačně oddělit část cesty pro pěší a část cesty pro cyklisty a opakovaně upozorňovat na dodržování nejvyšší povolené rychlosti u cyklistů a vzájemné ohleduplnosti jedné skupiny návštěvníků ke druhé. Vybudovat systém záchytných parkovišť v místech vzdálenějších od centrální části NP a pohyb návštěvníků do jádrové zóny umožnit pouze ekobusem, pěšky a na kole, aby tak došlo k omezení motorismu na území NP. Lépe a častěji informovat návštěvnickou veřejnost o potřebě nosit si odpadky s sebou a vyhazovat je na místech k tomu určených: v kempech, obcích a turistických centrech zajistit sběr, třídění a odvoz odpadu. Nelze předpokládat pokles zájmu ze strany návštěvníků a turistů o pobyt v NP, proto je vhodné klást nenásilnou formou důraz na vzdělávací funkci cestovního ruchu. NP není v rámci cestovního ruchu enklávou, ale nedílnou součástí celého turistického regionu Šumava. Je tedy přirozené rozvíjet

spolupráci mezi NP, CHKO a podhůřím Šumavy. Řada návštěvníků NP je právě ubytována v zázemí NP, čím je jejich pobyt delší, tím má vyšší ekonomický přínos a při volbě alternativní dopravy do NP nižší negativní dopady vzrůstajícího motorismu. Je však potřeba rozšířit nabídku alternativních programů při nevyhovujícím počasí v nárazníkové zóně. Nalezení základních a klíčových práv a odpovědností všech aktérů je pro aktivní péči a ochranu území rozhodující. Hlavním nástrojem je komunikace a snaha o řešení konfliktních situací diskusí a návrhy variantních řešení. Propagace hodnot chráněného území a šíření poznatků a znalostí o životním prostředí (např. zmíněné vzdělávací funkce cestovního ruchu) a potřeby jeho ochrany mezi širokou veřejností patří mezi nejvýznamnější úkoly Správy NP Šumava. Všichni aktéři v chráněném území by měli být rovnocennými partnery, zahrnutými do rozhodovacího procesu, přičemž práva a znalosti jednotlivých skupin se vztahem k oblasti by měla být zachována a udržována.

75


Doprava v Národním parku Šumava

10.1 Rešerše dostupných pramenů a literatury

Doprava bývá v odlehlých oblastech obecně považována za jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňující stabilitu a rozvoj osídlení a místního podnikání. V rozporu s tímto tvrzením je skutečnost, že pro oblast Šumavy, která je středem zájmu řady i veřejných debat, zatím nebyla zpracována dopravní studie komplexního charakteru. Cílem takové studie by měla být analýza dopravních potřeb významných lokalit v hranicích NP (CHKO) z hlediska objemových i směrových požadavků obyvatel i návštěvníků území a navrhnutí optimálního způsobu zajištění těchto potřeb s přihlédnutím ke koncepci trvalé udržitelnosti. Doprava je totiž nejen důležitým faktorem stabilizace osídlení, ale také pravděpodobně nejsilnějším nástrojem řízení intenzity cestovního ruchu v odlehlejších částech parku. Hlavním okruhem dostupných zdrojů jsou rozmanité strategické koncepce zpracovávané především krajskými úřady Jihočeského a Plzeňského kraje. Pro tyto studie je (až na výjimky) charakteristická jejich malá územní podrobnost. Analýzy se vesměs zabývají charakteristikami kraje jako celku, podrobnější data uvádějí většinou na okresní úrovni, výjimečně za obce. Do tohoto okruhu studií patří např. Sociálně-ekonomický profil Jihočeského kraje – kap. č. 6 Infrastruktura, regionální rozvojová agentura RERA, České Budějovice, 2005, 61 s. nebo Program rozvoje územního obvodu Jihočes-

76

kého kraje, regionální rozvojová agentura RERA, České Budějovice, 2001, 274 s. V rámci druhé jmenované studie byl zpracován Akční plán Programu rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje s Koncepcí rozvoje dopravní infrastruktury, která stanovuje základní priority rozvoje v této oblasti. V současné době je dokončována obdobná Koncepce dopravy Plzeňského kraje. Aktuálním dokumentem je Strategie rozvoje mikroregionu Šumava – západ (Eureon, Praha, 2006, 224 s.) analyzující současné rozvojové záměry na území západočeské Šumavy. Uvedené záměry jsou kriticky zhodnoceny, doplněny a sjednoceny do ucelené koncepce rozvoje mikroregionu. Obdobný dokument za jihočeskou část NP bohužel neexistuje. V poslední jmenované studii je k dopravní infrastruktuře konstatováno, že dopravní dostupnost v současné době rozhodně neodpovídá ideálnímu stavu, velmi potřebná je rekonstrukce komunikací ve správě kraje i komunikací místních, které jsou mnohdy v havarijním stavu. Chybí také řada záchytných parkovišť a odstavných ploch a problémem je také běžná a zimní údržba silnic z důvodu nedostatku finančních zdrojů a moderní výkonné techniky i pro omezení daná zahrnutím území do NP Šumava. Přes patrnou slabou spolupráci obou krajských úřadů v zadávání koncepčních dokumentů pro území Šumavy existuje platforma pro společné řešení problémů, kterou je spojení krajů v rámci jednotky

NUTS II Jihozápad. Pro tyto účely byl kraji zpracován společný Regionální operační program NUTS II Jihozápad na období 2007-2013. V dokumentu je provedena situační analýza (vč. regionální infrastruktury a dostupnosti – kap. 2.2.2) a následně formulovány prioritní osy rozvoje. Osou č. 1 je „dostupnost center” zaměřená na renovaci silnic II. a III. třídy, rozvoj dopravní obslužnosti, místních letišť a komunikací. Ze situační analýzy vybíráme tvrzení, která jsou podstatná pro území Šumavy. Je konstatováno, že „oblast dopravy představuje jednu z priorit regionální samosprávy a tvoří značnou část rozpočtů krajů v rámci NUTS II Jihozápad. Kromě údržby a rozvoje dopravní infrastruktury je značná finanční náročnost spojena se zajištěním základní dopravní obslužnosti” (s. 23). Dále analýza uvádí (s. 24), že „největší význam má na území regionu silniční doprava, která během devadesátých let postupně převzala vedoucí postavení oproti dopravě železniční. Tento trend souvisí s obecnými vývojovými tendencemi, které je možné dokumentovat v celém vyspělém světě. Jeho důsledky ale vedou ke zvýšení negativního vlivu dopravy na obyvatelstvo (emise, hluk).” Dodejme, že také dochází ke zvýšení negativních environmentálních vlivů i na přírodní složky krajiny a že toto tvrzení platí také pro území Šumavy. Individuální automobilová doprava se zde při nedostatečné úrovni obslužnosti veřejnou dopravou rozvíjí jako jediná možná. Platí

také, že typ cestovního ruchu rozvinutý na Šumavě je výrazně spojen s individuální automobilizací. Z hlediska dopravní infrastruktury vyššího hierarchického řádu jsou pro Šumavu podstatné dvě dopravní osy, a sice mezinárodní osa sever – jih (Rostock - Berlín – Praha – České Budějovice – Linec - Rijeka), tvořená silnicí evropské sítě E55 a IV. tranzitním železničním koridorem (železniční trať č. 220) zasahujícím do nejjižnější části Šumavy a osa nadregionálního významu silnice I/4 Praha Strakonice – Strážný (- Pasov). Železniční síť Šumavy vede především okraji CHKO a je převážně jednokolejná, což omezuje propustnost železniční dopravy. Výhody železnice lze spatřovat jednak v relativně menším omezení povětrnostními vlivy v zimě proti silniční dopravě a dále v možnosti kapacitní přepravy jízdních kol. Pro oba tyto argumenty je vhodné železniční dopravu v regionu zachovat a zvyšovat její kvalitu. ROP NUTS II uvádí, že „k největším problémům železnice patří zanedbaný stavebně-technický stav tratí i budov, zastaralost sdělovací a zabezpečovací techniky i systémů řízení provozu. Atraktivitu železnice snižuje i technický stav hnacích a tažených vozidel pro osobní dopravu, neexistence lehkých elektrických a motorových jednotek pro regionální osobní dopravu, nedostatek přestupních terminálů vlak – bus a parkovišť pro zákazníky typu Park & Ride.” (s. 26). V případě Šumavy je nutné zmínit rozvoj cyklodopravy. Zde ROP

77


shledává jako největší problém „souběh cyklistické a automobilové dopravy, což při nárůstu automobilové dopravy nevytváří dobré podmínky pro další rozvoj. Řešením je budování systému cyklostezek oddělených alespoň v exponovaných místech od silniční sítě” (s. 26). V případě NPŠ se navíc jedná o střet cyklistické dopravy s dopravou pěší a o její vysokou koncentraci (např. do oblasti Plání). Datové zdroje týkající se dopravy jsou rovněž poměrně omezené. Kromě jízdních řádů veřejné dopravy patří k nejvýznamnějším Sčítání dopravy, které v pětiletém cyklu provádí na dálnicích, rychlostních silnicích, silnicích I. tříd a dalších vybraných silnicích Ředitelství silnic a dálnic ČR. Část výsledků je dostupná na webových stránkách instituce www.rsd.cz. Ze srovnání výsledků k rokům 1995, 2000 a 2005 vyplývá, že došlo k nárůstu dopravních intenzit ve sledovaném území. Nejzatíženější komunikací v oblasti NP Šumava je silnice č. 4 z Vimperka do Strážného, kde se nachází nejvytíženější hraniční přechod parku. Další centrální databázi spravuje Centrální registr vozidel zřízený pod Ministerstvem vnitra ČR. Na webových stránkách ministerstva jsou přístupná data o počtu, struktuře a stáří automobilů v okresech od poloviny 90. let. Z dat vyplývá, že šumavské okresy patří z hlediska vybavenosti osobními vozy k okresům s nejvyšším podílem osobních vozidel na 1000 obyvatel v republice. Regionální diferenciace s výrazným gradientem slábnoucí

78

automobilizace z JZ na SV Česka existovala již před rokem 1989 a i přes slabší dynamiku růstu automobilizace na Moravě, Slezsku a velkých městech zůstává zachována. Skutečnost, že okresy jihozápadních Čech současně vykazují vyšší stáří vozového parku naznačují, že vysoké vybavení obyvatel osobními automobily je podmíněno spíše nutností zajistit nutnou míru dostupnosti z odlehlých oblastí nežli bohatstvím obyvatel, jak je tomu v jádrových regionech. Starý vozový park ovšem znamená také vyšší produkci zplodin a celkově vyšší environmentální rizika. Pokud skutečně dochází k nahrazování nedostatečné obslužnosti veřejnou dopravou individuální automobilovou dopravou, stává se tzv. optimalizace dopravní obslužnosti zásadním cílem v oblasti dopravy. Podle vývoje výkonů veřejné dopravy v krajích a několika autorovi známých případových studií z jiných regionů je patrné, že k největšímu poklesu obslužnosti autobusovou dopravou došlo v období transformace v nejmenších sídlech a lze předpokládat, že u šumavských obcí tomu nebylo jinak. Je zde navíc skutečnost, že do sídel v dříve nepřístupných oblastech parku nebyla doprava organizována a neexistuje zde tedy jakási „setrvačnost” původního stavu. Z hlediska směrování veřejné autobusové dopravy navíc trvá dostředná tendence, tzn. vedení spojů do center okresů a regionálních center v podhůří. Tangenciální propojení šumavských obcí ve směru SZ – JV, přes krajskou

hranici je tak možné pouze v létě, prostřednictvím turistických cyklobusů. Pokles frekvence vykazuje i železniční doprava.

10.2 Shrnutí zjištěných poznatků

Za nejzávažnější zjištění plynoucí z dostupných studií a dokumentů o řešení dopravy na Šumavě považuje tým řešitelů následující body. V období transformace po roce 1990 došlo k nárůstu využívání individuální dopravy na úkor veřejné hromadné, a to jak při zajištění cest obyvatel regionu, tak cest turistických. K největšímu nárůstu intenzit silniční dopravy došlo v okolí Železné Rudy (mj. přeshraniční cestovní ruch) a v oblasti Lipenské přehradní nádrže (mohutná výstavba nových rekreačních komplexů a letních bytů, rozvoj lyžařského střediska Kramolín). Pro snížení negativních dopadů dopravy na obyvatelstvo a sídla je nutné vybudování obchvatů řady měst (po roce 1989 nevznikl ani jeden, největší investicí do dopravní infrastruktury byla rekonstrukce silnice I. třídy do Strážného). Chybí systém záchytných parkovišť, který by byl zároveň východiskem pro ekologicky šetrný systém turistické autobusové dopravy (pro lyžaře, cyklisty a pěší) po národním parku. Vhodně koncipovaný systém umožní regulaci intenzity cestovního ruchu ve smyslu jeho trvalé udržitelnosti, podpoří disperzi turistů a návštěvníků, a tím i odlehčení přetížených tras a lokalit. Zpracovatelé této analýzy jednoznačně preferují kombi-

novaný způsob dopravy na území NP Šumava a tedy budování rozsáhlejších záchytných nebo odstavných parkovišť mimo území NP nebo mimo exponovaná území v NP a zajištění dopravní dostupnosti i cenných lokalit systémem vzájemně propojených minibusů a cyklobusů v území, které umožní dopravní přiblížení až k nejcennějším lokalitám i pro méně zdatné turisty. Klíčovým faktorem rozvoje tohoto způsobu organizace dopravy je kromě cenové náročnosti především logistické zajištění celého systému tak, aby umožňovalo návštěvníkům pohodlnou a relativně dostupnou dopravu napříč územím NP Šumava. V současné době je již tento systém založen především na bázi nabídky alternativních přístupů na Šumavu a tedy na bázi spojení regionálních center se středisky letní i zimní turistiky a rekreačními centry na Šumavě a vede k omezení intenzity dopravy na přístupových komunikacích. Tento systém je účelné dále rozvíjet a propojit ho především s vnitřním dopravním rekreačním systémem Šumavy. Na území parku byla v uplynulých letech otevřena řada hraničních přechodů pro pěší a cyklisty, neexistuje ovšem společná česko-německá koncepce podpory přeshraničního cestovního ruchu, vč. jeho propagace. Tato spolupráce by mj. vedla k dalším možnostem regulace cestovního ruchu. RRA Šumava připravuje společný management CR ve spolupráci s Bavorskou stranou, který by měl plnit tyto funkce.

79


10.3 Souvislosti a dopady rozvoje cestovního ruchu na území NP Šumava

Šumava představuje již po desítky let tradiční českou rekreační oblast, od roku 1990 zde však prošel cestovní ruch výraznou proměnou. Rostoucí počet návštěvníků, a to nejen v místech zpřístupněných po pádu železné opony, s sebou postupně přináší i některé nové formy turistiky a trávení volného času, které mají, nebo mohou mít, výrazný vliv na celý šumavský region. A to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Vedle tradiční, avšak stále rostoucí pěší a skituristiky (běh na lyžích) jde především o výrazný fenomén cykloturistiky a rozvíjející se sjezdové lyžování. Tyto formy s sebou při masivním rozvoji přinášejí zvýšený tlak na přírodní a životní prostředí, na technickou infrastrukturu, dopravu, služby a zařízení cestovního ruchu. Na druhou stranu se ale s turismem spjatý ekonomický potenciál jeví v mnoha ohledech jako vhodná alternativa vůči možnému rozvoji regionu na bázi jiných typů činností, které v regionu dominovaly do roku 1945 nebo i do roku 1990 a to dokonce aniž by tyto další možnosti do budoucna zásadněji omezil. Jednotlivé výše zmíněné formy turistiky, popř. turismu, se však navzájem liší svými vlastnostmi, které lze vnímat z různých hledisek. Do nich se promítají především různé charakteristiky návštěvníků Šumavy: tedy jejich věk, příjmová skupina, motivace a očekávání a další. Roli ale hraje také mobilita

80

v souvislosti se zvolenou formou turistiky nebo zda návštěvník přijel jako člen malé skupiny vrstevníků, rodiny, nebo širšího kolektivu (např. lyžařský kurz). Obecně lze tedy říci, že z hlediska návštěvníka se jeho aktivity i požadavky liší v závislosti na fázi životního cyklu a na jeho životním stylu. Další rozdíly plynou již přímo z charakteru zvolené formy rekreace. Liší se nejen již zmíněnou prostorovou mobilitou návštěvníků, ale i nároky na technické provedení a vedení turistické infrastruktury v území, včetně úrovně a rozsahu navazujících služeb v jejich zázemí. Všechny tyto rozdíly se pak dále promítají do způsobu, jakým návštěvník užívá i přispívá rozvoji území NP Šumava. A právě zamyšlení nad jednotlivými rozdíly a z nich vyplývajícími souvislostmi se věnuje následující text.

10.3.1 Pěší turistika

Pěší turistika má na území českých zemí již více než stoletou tradici a k Šumavě neodmyslitelně patří. Ačkoli na začátku 90. let se značně rozšířily možnosti zahraniční rekreace, zájem o turistiku na Šumavě dlouhodobě neupadl, k čemuž přispělo i zpřístupnění dříve uzavřeného pohraničního pásma. Do těchto nových a přírodně cenných lokalit se pěší turistika rozšířila jako v té době jediná organizovaná forma individuálního cestovního ruchu u nás. Vzhledem ke své nenáročnosti vystačila s komunikacemi pro svoz dřeva a pro pohraniční stráž. Existence zpevněných lesních cest pro pěší turistiku byl zmírněn dopad na přírodu NP Šumava, nejčastěji

představovaný hlukem, sešlapem vegetačního krytu a produkcí odpadu. Systém turistického značení v terénu i informační systém, zahrnující rozcestníky, informační tabule a vývěsní, ale i volně prodejné mapy, spojený s touto formou se rozvinul bez zásadnějších potíží. Systém je hierarchizovaný, každý rok se přímo v terénu obnovuje jedna jeho třetina, přičemž v případě nutnosti může být pokaždé upraven. Organizační strukturou Klubu českých turistů, jenž celý systém udržuje, se jakékoli změny promítaly do nových vydání turistických map. Příčiny rychlého a úspěšného dobudování infrastruktury pro pěší turistiku lze tedy spatřovat v její relativní materiální nenáročnosti, použití již existujícího konceptu i organizačního zajištění a navázání na již dříve existující systém pěších cest. Z pohledu ekonomického přínosu regionu patřila pěší turistika dlouho mezi poměrně nevýrazné zdroje příjmů. Tato situace se však postupně změnila jednak vlivem rostoucí koupěschopnosti obyvatelstva, jednak vlivem rostoucí nabídky a úrovní poskytovaných služeb. Z tohoto pohledu došlo k pozitivnímu vzájemnému ovlivňování nabídky a poptávky. Vedle tradičního ubytování a polopenze tak turisté, a nejen pěší, vydávají stále více peněz za pohostinství, dopravu a návštěvu pamětihodností. Bohužel i u této tradiční skupiny návštěvníků lze ale zaznamenat nárůst individuální dopravy, a to nejen v souvislosti s příjezdem,

ale stále častěji také v souvislosti s každodenním přibližováním se k výchozím bodům sítě turistických cest. Takovéto návyky pak přispívají k zatěžování některých lokalit dopravním provozem, k nedostatku parkování a bohužel také k suplování úlohy veřejné dopravy, která je následně vzhledem ke špatným ekonomickým výsledkům poměrně omezená a nemůže tedy plnohodnotně plnit svou službu, přinejmenším ne návštěvníkům. V tomto případě se tedy jedná spíše o negativní vzájemné působení nabídky a poptávky. I to je však pochopitelné při zohlednění rozvolněného charakteru šumavské zástavby, tedy i mnoha ubytovacích objektů cestovního ruchu v krajině, což samo o sobě nutně snižuje dostupnost a efektivitu veřejné dopravy. Průvodci divočinou na území NP Šumava V roce 2009 je pro návštěvníky národního parku připraven program vycházek za poznáním těchto zvláště citlivých lokalit. Za přísných a předem daných podmínek se tak budete moci seznámit s tajemstvími ukrytými v šumavské divočině. Připraveny jsou vycházky do hlubokého kaňonu řeky Křemelné, do člověkem opuštěného Vltavského luhu, na nejvyšší vrcholky Šumavy porostlé doposud původními pralesy na Trojmezné a na Smrčině a domov tetřeva nalezneme na Modravských pláních. Nouzová nocoviště Na území NP Šumava vzniklo v roce 2008 v blízkosti červené páteřní turistické trasy celkem 6 nouzo-

81


vých nocovišť, kde lze za podmínek vydaných správou NP Šumava tábořit. Správa NP Šumava tím rozšiřuje možnosti aktivního trávení volného času v přírodě a rozšiřuje pro jednotlivé skupiny turistů a návštěvníků možnosti přenocování na území NP.

10.3.2 Cykloturistika

Od roku 1991, kdy NP Šumava vznikl, došlo nejen na Šumavě k celkovému nárůstu této formy cestovního ruchu, reagující na rostoucí poptávku po nových formách turistiky a také větší, nejen finanční možnosti návštěvníků. Rozvoj cykloturistiky také podpořila rychle se rozvíjející nabídka kvalitních jízdních kol a jejich doplňků a také zájem o nový a aktivní způsob trávení volného času vůbec. Svou roli sehrála i postupná automobilizace veřejnosti, jež usnadnila návštěvníkům parku dovoz vlastních kol bez obtíží spojených s jejich přepravou veřejnou dopravou. Odolnější konstrukce i možnosti odpružení kol postupně vedly k pronikání cykloturistů na pěší cesty, do terénů pro cykloturistiku nepřipravených nebo původně nezamýšlených, v nichž začalo docházet ke vzájemnému ohrožování pěších a cyklistů. Tato situace nastala v důsledku jedné sítě turistických cest pro všechny, původně však pro všechny pěší turisty, neboť cyklotutistika byla v 90. letech relativní novinkou využívající toho, co bylo bez omezení k dispozici. Koncem 90. let již proto byla zřejmá potřeba vymezit jí vlastní prostor a síť značených cest. Předpoklady však nebyly optimální, neboť na nezpevněných

82

cestách by cykloturistika přispívala ke zrychlené erozi, jako například v CHKO Pálava, zatímco na řadě silnic rostlo dopravní zatížení, čímž docházelo spolu s růstem počtu cyklistů k poklesu bezpečnosti silničního provozu. Situace nebyla uspokojivě vyřešena dodnes a současný stav na poli organizace cyklotras a cyklostezek je doposud nejasný. Cykloturistika vystačí s menší hustotou turistických cest v krajině a vyžaduje také jiné normy při tvorbě a údržbě značení. Proto se i Klub českých turistů jako garant značení cyklostezek a cyklotras se pokoušel ve své organizační struktuře přenést tuto agendu z okresní, na krajskou úroveň. Podněty ke zřízení cyklostezek však nejčastěji pocházejí z řad samospráv, které si však stejně jako v případě naučných stezek dlouho neuvědomovaly, že je nutné zajistit i jejich následnou údržbu, včetně finančních prostředků. V případě Šumavy je navíc i významným subjektem, který je odpovědný za zpřístupnění i regulaci částí území, Správa NP Šumava. V republice však vedle sebe dodnes existují dva různé systémy cykloturistického značení na silnici a v terénu. Silniční značení představují žluté tabulky s číslem trasy, značení v terénu představuje obdoba pěšího turistického značení o rozměrech 15x15 cm, žlutými pruhy namísto bílých a stejnou barevnou obměnou v případě směrovek. Ačkoli Šumava je vzhledem ke svým orografickým podmínkám pro cykloturistiku velice vhodná, síť doposud založená na cyklotrasách

spojujících cykloturistiku s jinými způsoby využití týchž komunikací, je však v období turistické sezóny v podstatě nevyhovující. První nová cyklostezka, tedy komunikace určená v létě jen pro cyklisty a oddělující je od ostatního provozu, je plánována mezi Gerlovou Hutí a Srním a stavba jejího prvního úseku, postaveného v roce 2006 v délce 5 km, stála i s točnou autobusu a parkovištěm o 50 místech přes 18 mil. Kč. Při celkové koncepci cykloturistické sítě na území NP i CHKO Šumava je však třeba si připustit, že cykloturisté, stejně tak jako pěší, přijeli trávit dovolenou do přírody a je tedy otázkou, nakolik budou rádi za využívání zmenšených obdob silnic namísto lesních cest nebo cyklostezek vedených paralelně se silnicemi. V budoucnosti jednoznačně doporučuje provést oddělené značení pěších a cyklistických stezek (nikoliv tras na komunikaci) a podle možností ochrany přírody vést tyto směry buď paralelně vedle sebe nebo odděleně podle místních podmínek. Nepovažujeme však za účelné budovat pro cyklisty „malé silnice” s dokonalým povrchem a umožňující rychlou jízdu krajinou. Takové cesty je možné budovat pouze tam, kde by vlivem jízdy na kolech docházelo k zrychlené vodní erozi podkladu. Pokud jde o návaznost na veřejnou dopravu, cykloturistika ztrácí některá omezení jmenovaná v případě pěší turistiky. Cyklisté jsou mobilnější, a proto se snáze dostanou nejen na preferované cyklotrasy, ale také na zastávky veřejné do-

pravy. Mohou ovšem existovat tři zásadní problémy. Jednak jde o již zmiňovaný souběh s automobilovou dopravou, zadruhé jde o to, aby byly autobusy a vlaky schopny přepravy kol v dostatečném počtu a za třetí se jedná o to, aby především autobusové spoje umožňovaly spojení v severozápado-jihovýchodním směru, tedy i napříč krajskou hranicí, jíž návštěvník na rozdíl od objednatele spojů, totiž krajů, v podstatě nevnímá. Za pozitivní lze jistě označit místní systém tzv. zelených linek, rozvážejících návštěvníky na nejpoužívanější výchozí body turistických sítí, a systém Cyklotrans, umožňující dopravu cyklistů i s kolem přímo z Českých Budějovic či Plzně. Z hlediska zázemí cestovního ruchu lze cykloturisty považovat za relativně specifickou skupinu, sestávající nejčastěji z rodin s dětmi, vyžadujících spolu s dosud méně početnou skupinou seniorů hustší síť občerstvení, informačních panelů, více parkovišť v zázemí jednotlivých tras a více kratších tras přes atraktivní lokality. Druhou početnou skupinu tvoří sportovně založení jedinci poměrně široce vymezitelné střední věkové kategorie, kteří s sebou přináší některé nároky: například kvalitu jízdního povrchu, servis a opravu kol, v budoucnu patrně i s dojížďkou za zákazníkem na místo defektu. Otevírá se také možnost doprovodného prodeje doplňků a vybavení. Kromě toho vzniká prostor i pro půjčovny kol a to i s půjčkami na jediný den pro pěší turisty. Tyto možnosti je však třeba vnímat střídmě jako kompo-

83


nentu zvyšující komfort návštěvníků a pouze ve velmi omezené míře mohou také přispívat k prosperitě regionu.

10.3.3 Běžecké lyžování

V tomto případě již patrně nejde o turistiku v pravém slova smyslu spíše o sportovní formu rekreace, nicméně má dlouholetou tradici a je stále nejdostupnějším zimním sportem u nás, a to jak z územního tak ekonomického hlediska. V mnoha ohledech je běžecké lyžování zimní alternativou letní cykloturistiky. Zejména využívá mnoha stejných cest, jež jsou včetně nové cyklostezky na Gerlovu Huť zpravidla upravované sněžnou rolbou. Kromě toho využívá také většinu v zimě obtížně schůdných pěších cest, které někdy bývají upravovány sněžným skútrem. Příkladem takovéto dvojí sezóny mimo Šumavu jsou například Jizerské hory nebo poměrně nově Novobystřicko. Spojení velkého množství cest, byť rozdílné úrovně údržby, do jedné husté sítě umožňuje snadné rozprostření návštěvníků v území a často spolu s jejich doposud nevelkou náročností na prostředí, v němž běžecké lyžování provozují, snižuje nároky na dopravu za vhodnějšími lokalitami. Rostoucí konkurence si však v současnosti vynucuje zvyšování úrovně služeb, tj. zkvalitňování tratí, ubytování, možnosti stravy po cestě, informací apod. Při pokračování tohoto trendu by se však i v tomto odvětví mohly v budoucnu začít výrazněji projevovat koncentrační sklony. Jednotně používané skituristické

84

značení v současnosti v podstatě neexistuje. Klub českých turistů sice používá opět obdobu svého pěšího značení, tentokráte s lemovacími pruhy a směrovkami oranžové barvy, spolu s ostatními orientačními turistickými systémy by však již bylo jeho využití často přebytečné, a tak nejčastěji slouží jen jako doplněk běžného pěšího značení. Jak bylo zmíněno výše, běžecké lyžování dosud v místě nevytváří velkou poptávku po veřejné dopravě, pokud ovšem nejsou cesty nesjízdné například z důvodu posypu. Proto je veřejná doprava častějším dopravním prostředkem spíše na cestě za lyžováním na Šumavu a zpět. To souvisí s větší návštěvou přijíždějících obyvatel z měst hlavně o víkendech. Na tuto poptávku reaguje také Skitrans, obdoba již výše zmíněného systému Cyklotrans, zaměřená na přepravu lyžařů. Zimní sezóna je využitelná také pro obslužnou sféru, například cykloservisy a půjčovny kol. Spojení cyklosortimentu s lyžemi v průběhu zimního období se stalo již běžnou součástí prodejní sítě a v oblasti služeb lze sledovat naprosto shodný trend. Jinak je běžecké lyžování na zázemí téměř nenáročné, snad s výjimkou možnosti občerstvení či oběda v teplém prostředí. Toho lze s výhodou využít při lokalizaci občerstvení či bufetu na křižovatkách frekventovaných běžeckých tras, jako tomu je často například v Krkonoších. V případě spokojenosti zákazníků se tyto často stávají nejen zastávkou, ale i jedním z cílů

cesty, a to i v letním období. Bíla stopa Bílá stopa Šumavy představuje program, který má za cíl postupně usměrňovat využití jednotlivých běžeckých tratí na Šumavě s ohledem na ekologické limity dané statutem NP. Na provozu (vymezení, údržbě a ochraně) jednotlivých tras se podílí více subjektů . Cca 60 % zdrojů kryjí prostředky z veřej-

ných rozpočtů a cca 40 % zdrojů představují privátní prostředky. Je možné tento projekt dále rozvíjet a budovat i alternativní „zelené stopy, cyklostopy, hipostopy” na Šumavě. Stálým problémem a limitem dalšího rozšiřování jednotlivých nabídek jsou především omezené finanční zdroje. Obr. 25. Lyžařské trasy na Šumavě. Pramen: Správa NP Šumava

85


10.3.4 Sjezdové lyžování

Sjezdovému lyžování, snowboardingu a dalším podobným aktivitám jsou vymezeny v NP Šumava především lyžařské areály, kterých je zde celkem deset, a to nejrůznějších kategorií. Zvýšení jejich návštěvnosti předcházela jejich částečná někdy i kompletní modernizace, dnes již dosahující celoevropské úrovně, přestože většina z nich oslovuje spíše rodiny s dětmi nežli opravdové sportovce, a to kvůli kratším sjezdovkám a jejich menší náročnosti. Rozvoj lyžařských areálů odstartoval na konci 90. let zároveň s rozšířením snowboardingu, především u mládeže, a o něco později s rozšířením carvingového lyžování. Oproti běžeckému lyžování se jedná o velmi pohodlné sportovní aktivity, avšak s vyšší finanční náročností. Vývoj cen v šumavských lyžařských areálech odráží také vývoj nabídky jejich služeb i kvality. Lokality sjezdového lyžování vedou k zatěžování přírodního prostředí a to nejen při jejich budování nebo rozšiřování, ale i jejich samotným využíváním, jakým je například individuální automobilová dojížďka ke sjezdovkám z blízkého okolí nebo odběr vody z blízkých vodotečí pro potřeby umělého zasněžování. Vlivem stavby nebo rozšíření sjezdového areálu dochází k velké koncentraci jednotlivých uživatelů, kteří pak vysokou koncentrací vždy představují určitou zátěž pro nejbližší okolí. Zároveň stoupají také nároky na budování doprovodných zařízení, jako jsou parkoviště či čistírny odpadních vod nebo na zimní

86

údržbu komunikací. Sjezdové lyžování je však patrně právě díky své koncentrační povaze jedna z nejlukrativnějších forem turismu u nás a podněcuje budování a rozšiřování dalších funkcí, jakými jsou například restaurační a ubytovací zařízení včetně zvyšování jejich kapacit, i jiné činnosti, jako například ski i autoservisy.

10.3.5 Hipostezky

Novým trendem v cestovním ruchu v Česku, byť zatím spíše doplňkovým vůči všem ostatním, je i návrat k jízdě na koni. Chov koní se stává součástí větších zemědělských farem a na rodiny s dětmi orientovaných rodinných penzionů v podhorských oblastech. Stejně jako jízda na kole se i jízda na koni se střetává na některých místech s pěšími trasami. Jízda na koni a budování hipostezek je však spíše jako doplňkem v regionální nabídce vyžití, protože hipoturistika nemůže pružně reagovat na větší výkyvy v poptávce. Nutné by bylo patrně propojení s prázdninovými kurzy jízdy, nabídka pobytů spojených s hipoterapií pro ústavy z měst a zaměření na rodiny s dětmi. Nové hipostezky jsou zatím převážně na soukromých pozemcích v zázemí chovu koní, dá-li se vůbec o hipostezkách mluvit, a značení pro hipostezky zatím také ještě nevešlo v obecnou známost. V systému terénního značení Klubu českých turistů jej představuje jednoduché barevné kolečko v bílém čtverci 10 x 10 cm. Největší problémy lze nalézt ve střetu cyklistů a koní (hrozí nebezpečné úrazy) a lyžařů a koní (mimo nebezpečí úrazu dochází i k

ničení lyžařské stopy). Na pěších trasách se objevuje největší problém s koňským trusem. Jeho likvidaci by měli mít chovatelé koní ve své zodpovědnosti. Koncepce hipostezek je tedy nasnadě a vhodné se zdá její usměrnění právě do okolí jednotlivých farem nejlépe v zázemí NP, nikoliv uvnitř. Cykloturistické a lyžařské trasy by měly být vedeny mimo nově budované či značené hipostezky, stejně tak by se měl naprosto eliminovat pohyb koní po silnicích druhé a vyšší třídy. Lze využít lesní bahnité cesty, využívané pouze správou lesů, pěšiny, menší cesty, které nevedou přes zvláště chráněná území. Výhodou hipostezek je jejich minimální prvotní i druhotný vliv (není potřeba záchytných parkovišť a příjezdové motorové dopravy, při uvážení, že většina návštěvníků si koně vypůjčuje v ubytovacích zařízeních a nedováží si je) na životní prostředí.

10.3.6 Vodácká turistika

Kromě využití jednotlivých cest pro alternativní způsoby dopravy existuje na území Šumavy velmi intenzivní turistické – vodácké využití vodních toků. Především území horního toku Vltavy nad přehradní nádrží Lipno v letním období je extrémně zatížené a Správa NP Šumava omezuje využití tohoto území v závislosti na stavu a průtoku vody v korytě. Odhaduje se, že v roce 2005 se na tomto úseku v celém letním období plavilo více než 10 000 lodí (cca 20 000 osob) a v roce 2006 celkem 9000 lodí. Toto extrémní zatížení je koncentrováno do velmi krátkého období

července a srpna a ostatní měsíce (květen, červen, září) je intenzita vodní turistiky na Vltavě řádově menší. Jako nejzatíženější období se považují dny okolo státních svátků na počátku července. Pro splouvání Vltavy v úseku Lenora - Soumarský Most - most u Pěkné se stanovuje minimální stav vody, který je vyznačen na nástupním místě Soumarský Most na vodočetné lati červenou ryskou o šíři 2 cm u pravého mostního pilíře. Horní hrana červené rysky odpovídá minimálnímu požadovanému stavu vody: 45 cm. Extrémní koncentrace turistů na relativně malém území vede ke konfliktům s ochranou přírody a krajiny a k extrémnímu zatížení celého území od kapacity tábořišť, přes kapacitu sociálního zázemí, stravování až po sociální konflikty mezi těmi, kteří se touto formou rekreují. Správa NPŠ musí z důvodu ochrany přírody a krajiny jednoznačně redukovat počet návštěvníků - rekreantů na horním toku Vltavy. Původní možnost zákazu splouvání v závislosti na průtoku a výšce hladiny byla nahrazena on-line prováděnou regulací počtu návštěvníků formou povinné registrace splouvání prostřednictvím webového rozhraní Správy NPŠ. Poněkud jiná je situace na horním toku Otavy. Za dobrého vodního stavu je Otava sjízdná od Čenkovy Pily nebo Rejštejna a vodácká turistika prakticky nezasahuje na území NP a CHKO Šumava. Omezení spočívá především v zákazu vstupu na levý břeh řeky, který tvoří hranici I. Zóny NP Šumava.

87


Minimální výška vodního sloupce nebo jiná omezení nejsou stanovena.

10.3.7 Další alternativy využití území NP Šumava

Další možnou zimní aktivitou vhodnou pro podmínky národního parku jsou sněžnice. Možnost zapůjčení sněžnic není zatím příliš častá a když už se naskytne, jedná se o poměrně drahou záležitost. Trasy pro sněžnice mohou kopírovat letní pěší trasy, nebo budoucí hipostezky, neměly by se však příliš mísit s běžeckou stopou, aby nedocházelo k jejímu ničení. Skialpinistické lyžování je zatím drahou, tedy i doposud málo dostupnou záležitostí ve větší části Evropy. Jeho popularita ovšem stoupá a vzhledem k silné členské základně různých šumavských lyžařských klubů, z jejichž řad se skialpinisté často rekrutují, lze čekat změnu i na tomto poli. Koncepce tras pro alpinistické lyžování musí vycházet z možného propojení tras běžeckých (nejvýše druhé kategorie-jiná šířka lyže) a tras sjezdařských, tedy v širším zázemí sjezdařských areálů a vzhledem k tomu, že se jedná o sport v ryzí podobě až adrenalinový, mělo by být zamezeno vstupu alpinistických lyžařů do určitých oblastí. Specifickou formou letních aktivit po zpevněných komunikacích jsou kolečkové brusle. Stejně jako u cyklistiky můžeme sledovat výrazný nárůst této módní sportovní i sportovně-rekreační aktivity v celém Česku. Pro kolečkové brusle (in-line) jsou nejvhodnější perfekt-

88

ní asfaltové povrchy komunikací a za velmi nevhodné lze považovat povrchy štěrkové či panelové nebo povrchy lesních cest. Trasy by měly být tedy spojovány s kvalitními cyklostezkami, případně vymezovány v rámci dosavadních komunikací pro motorová vozidla systémem jednoho odděleného pruhu, avšak jen na komunikacích bez velkého převýšení. S jejich rozvojem lze počítat v zázemí největších koncentrací cestovního ruchu a musí být kladen důraz na půjčovny sportovního zboží. Co se týče vodních tras, rekreačně jsou využívány jen horní toky Vltavy a Otavy, a to jen nemotorovými plavidly. Jedinou výjimkou je Lipenská přehrada, kde funguje mimo převozů i několik málo motorových plavidel. Velmi nevhodnou se jeví doprava motocyklů po celém území NP Šumava, jelikož vykazují v přepočtu na jednoho cestujícího ze všech dopravních prostředků nejvyšší emise CO2, vysokou hladinu hluku a často se jejich terénní úpravy mohou dostat do přírodně cenných území a pohybovat i mimo cesty. Bezbariérová Šumava Na území NP a CHKO Šumava existují speciální trasy pro osoby na vozíku, které jsou popsané na letáku a na webových stránkách Správy NPŠ. Jejich založení a provoz zajistila Správa NPŠ. Přesto se zástupci správy domnívají, že by se problematikou zpřístupňování měly zabývat spíše obecně prospěšné společnosti nebo jiné subjekty sdružující osoby s pohybovým omezením. Jako hlav-

ní problém bránící zpřístupňování území pro osoby na vozíku uvádějí nedostatek času a skutečnost, že se na spravovaném území již nevyskytují další trasy vhodné/uzpůsobitelné pro osoby na vozíku. Správa NP Šumava nikdy nežádala o přidělení grantu na zpřístupňování území pro osoby s pohybovým omezením. Finanční prostředky na vytyčení existujících tras pocházejí z jiných zdrojů. S osobami na vozíku se na území Správy NP Šumava setkávají občas (alespoň jednou měsíčně). Mezi zaměstnanci Správy není osoba na vozíku. Správa NP Šumava zpřístupnila v rámci projektu „Na vozíčku po Šumavě” celkem 5 tras pro vozíčkáře Rokyta – Rechle (6 km), Povydří (7 km), Jezerní slať (1 km), Chalupská slať (1,5 km), Schwarzenberský plavební kanál (5 km). Informace o trasách jsou umístěny na stránkách Správy NPŠ, Šumava pro vozíčkáře a v informačním letáku, který Správa vydává od roku 2000. Leták je doplněn o údaje týkající se bezbariérového ubytování a přístupných informačních středisek Správy NPŠ. Nástupní místa některých z tras jsou v terénu označena dřevěnými informačními tabulemi s logem vozíčkáře, kde je umístěna jednoduchá mapka trasy. Vhodné cesty pro osoby na vozíku vytipovali zaměstnanci správy NP Šumava. Následovala praktická zkouška průjezdu a různých omezení, které se účastnili vždy minimálně dvě osoby na vozíku. Klasifikace tras byla provedena především podle výškového gradientu a kvality povrchu. Další uve-

dené informace vypovídají o délce a charakteru trasy, o existenci bezbariérového WC a parkovišti. Vytváření systému tras pro osoby na vozíku probíhalo v NP Šumava systémem zpřístupnit hlavně nejzajímavější místa. Proto jsou většinou kratší (1-5 km), lineární (tzn. zpátky je možné dostat se pouze tou samou cestou) a na sebe nenavazující.

10.3.8 Závěry

V celkovém regionálním rozvoji Šumavského národního parku je nutné zapojit všechny instituce i jedince. Příkladem může být stav o dvacet let staršího parku Bayerischer Wald za česko-německou hranicí i jiná chráněná území vyspělejších zemí. Cílem rozvoje aktivního trávení volného času na území Národního parku Šumava je snaha vybudování územně rozprostřené sítě kvalitní nabídky pro alternativní letní i zimní možnosti trávení volného času bez velké koncentrace a budování velkých rekreačních středisek. Proto dále doporučujeme orientaci na návštěvníka, který preferuje cykloturistiku, in line bruslení nebo jinou formu aktivní letní turistiky a v zimním období preferuje především běžecké lyžování. Jsme přesvědčeni, že jednotlivé obce v regionu ve spolupráci se Správou NP mohou vymezit dostatečný počet diferencovaných (z hlediska náročnosti a z hlediska délky) tras, které umožní vzájemné spojení jednotlivých lokalit na Šumavě a současně umožní i rozprostření návštěvníků v krajině tak, aby nedocházelo k jejich nad-

89


měrné koncentraci v některých lokalitách. Podporu turistickému ruchu na Šumavě je nutné doplnit o variabilní nabídku využití veřejné dopravy včetně možnosti přepravy lyží nebo kol. Pozitivní nabídka na využití jednotlivých typů veřejné dopravy může být doplňována i některými represivními kroky, které povedou k postupnému omezení individuální automobilové dopravy v jednotlivých střediscích. Především zvýšené nároky na parkování (zábor ploch, koncentrace motorových vozidel) vede ke střetu se zájmy ochrany přírody. Pro rozvoj tohoto typu turistiky je dále nutné budovat dostatečně kvalitní značení pro jednotlivé typy přepravy. Kromě plně funkčního pěšího značení je nutné věnovat velkou pozornost doplňování a zahušťování samostatného značení cyklostezek. Velkou a investičně poměrně náročnou činností je budování oddělených cyklostezek od tras pro pěší a to především na exponovaných územích, kde dochází k opakovaným střetům mezi cyklisty a pěšími. Síť cyklostezek je nutné budovat s důrazem na dvě relativně oddělené potenciální skupiny uživatelů. Na

90

jedné straně to jsou rodiny s dětmi, které preferují krátké a nenáročné trasy s množstvím občerstvení a dalších aktivit a na druhé straně to jsou aktivní turisté, kteří se pohybují na větší vzdálenosti a především v náročnějším terénu. Rozvoj nenáročných forem turisticky dominantně představovaný především letní cykloturistikou a zimním běžkováním s sebou přináší ale také nutnost represe vůči skupinám nebo jednotlivcům, kteří nemají zájem nebo vůli respektovat pravidla pro pohyb v terénu a ochranu jednotlivých lokalit nebo území. Je nutné, aby orgány Správy NPŠ důsledně uplatňovaly například sankce vůči cyklistům nebo běžkařům, kteří vstupují do lokalit, kam není vstup povolen, kteří používají cestu jinak, než k čemu je určena, nebo kteří nerespektují jiná pravidla. Uplatnění represivních kroků musí být na jedné straně důsledné ale současně i dlouhodobé a nesmí být ovlivňováno lokálními nebo individuálními faktory. Represivní kroky musí směřovat stejně tak vůči místním obyvatelům jako vůči návštěvníkům lokality.

91


Ochrana kulturního dědictví zájmového území

11.1 Definice termínu „kulturní dědictví”

Kulturní dědictví lze chápat několika způsoby, přičemž základní póly představuje na jedné straně tzv. „high culture” a na druhé straně vše, co je „kulturního” (tj. antropogenního) původu a je oceněno jako „dědictví”. V textu jsme se zabývali pouze nemovitým kulturním dědictvím pod pojmem „kulturní dědictví”.

11.2 Kulturní dědictví na Šumavě

Vývoj počtu nemovitých kulturních památek na Šumavě prodělal v období po roce 1989 mírný nárůst. Před rokem 1988 bylo v NP a CHKO Šumava 206 nemovitých kulturních památek, v roce 2006 již 293 těchto objektů. Z nich 7 je však zatím pouze navržených, nikoli již zapsaných do seznamu. Počet památek tedy dnes tvoří 142,2 %, resp.138,8 % počtu z roku 1988. Obr. 26. Počet památek zapsaných v seznamu nemovitých kulturních památek.

Nárůst počtu nemovitých kulturních památek lze přičíst jejich zlepšené evidenci díky zpřístupnění pohraničního pásma po roce 1989 a také intenzivnější ochraně a obnově památek (http://www.npsumava.cz, příkladem může být Hartmanická synagoga). Přetrvávajícím problémem je stále nedostatečná propagace památek Šumavy jak v regionu tak i mimo něj. Celkově lze říci, že v CHKO a NP Šumava se nacházejí spíše drobnější solitérní památky (viz databáze nemovitých kulturních památek). Větší koncentrace památek jsou ve větších obcích na okraji CHKO – v Hartmanicích, Kašperských Horách, Vimperku, Sušici a podobně. Památky neznamenají klíčový potenciál rozvoje CHKO a NP Šumava. Vyšší intenzita propagace, ochrany a obnovy památek by měla efekt pouze tehdy, byla-li by tato problematika integrována společně s dal-

Počet památek zapsaných v Seznamu nemovitých kulturních památek Památky

}

0-1 2-5 6-9 10 - 30 více než 30 Hranice národního parku Hranice obcí Hranice krajů Státní hranice

0 Zdroj: evidence Národního památkového úřadu

92

10

1:500 000

20 km

šími oblastmi rozvoje, se kterými souvisí, tj. např. s vytvořením integrovaného dopravního systému pro jejich lepší dostupnost (např. pro unikátní stavby alpských domů), zkvalitněním a rozšířením ubytovacích a stravovacích zařízení a služeb a podobně. Navíc v této oblasti nejsou památky nadregionálního významu (Vystoupil, 2005). Pokud jde o cestovní ruch, větší naději na uplatnění má zimní turistika či měkké formy cestovního ruchu v sezóně letní. Zajímavým kulturním dědictvím na Šumavě jsou městečka s hornickou, hutnickou, sklářskou i dřevařskou tradicí. Hornickou tradici Kašperských Hor připomíná otevřená expozice, zaměřená na těžbu a zpracování zlata. V okolí města se dosud dochovalo velké množství středověkých důlních děl. Oltář v kostele v Dobré Vodě je nostalgickou vzpomínkou na slavnou 600letou historii sklářství na území Šumavy. Sklárny, jichž bylo např. na Šumavě doloženo více než 160, postupně zanikly; v současné době z této tradice zbyla (2007) již jen brusírna skla v Anníně a několik malých dílen. Památkou na dobu sklářů zůstalo jen slovo Hutě v řadě místních jmen. Živá sklářská tradice se udržela v sousedním Bavorsku, kde některé hutě nabízejí turistům možnost bezplatně zhlédnout umění místních sklářů. Oprava některých architektonických památek byla zajišťována také prostřednictvím některých projektů zajišťovaných prostřednictvím RRA Šumava (Program obnovy venkova, apod.)

11.3 Kulturní památky regionálního a nadregionálního významu

Jak ukazuje databáze kulturních nemovitých památek, v CHKO a NP Šumava se nachází velmi rozmanitá struktura památek, z nich velká část leží na několika větvích tzv. Zlaté solné stezky (viz soubor „Zlatá stezka”). Zdání, že Šumava nenabízí nějaký sobě typický druh památek, je na místě až na několik výjimek. Tou první je jedinečný typ lidové architektury – volarský (alpský) dům, jehož lokalizace v rámci celé České republiky se objevuje pouze na malém území v okolí obce Volary (viz soubor „Volarský dům”). Další typickou památkou pro Šumavu jsou technické památky – plavební kanály s mnoha mostky, kolem kterých vedou i naučné stezky. Jde především o Schwarzenberský (u Nové Pece) a Vchynicko-Tetovský kanál (vývěr u Čeňkovy pily). V minulosti sloužily tyto kanály pro splavování dřeva. Regionální význam má hráz největší vodní nádrže v ČR – Lipno. V samotném území CHKO Šumava se nacházejí spíše památky lokálního až regionálního významu jako např. drobná venkovská architektura nebo specifické stavební soubory, jakými jsou volarské (alpské) domy ve Volarech či bývalé královské dvorce (např. Antýgl). V bezprostřední blízkosti hranic sledovaného území leží gotický hrad Kašperk (jehož vlastníkem a provozovatelem je město Kašperské Hory) a cisterciácký klášter Vyšší Brod. Evropský význam má

93


město Český Krumlov, které je od roku 1992 zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Na rozdíl od předchozích dvou historických objektů je však přínos Českého Krumlova pro rozvoj cestovního ruchu v samotném sledovaném území sporný, jelikož město se nachází již poměrně daleko od hranic CHKO Šumava. Území CHKO Šumava svým charakterem vybízí spíše k vícedenním pobytům, nikoli ke krátkodobým (i jednodenním) návštěvám, jak tomu může být v případě městské rezervace Českého Krumlova. Mnoho návštěvníků Českého Krumlova navíc míří cíleně pouze do tohoto místa a zejména v případě zahraničních hostů často nemívá v místě ani vlastní dopravní prostředek, kterým by uskutečnila návštěvu Šumavy. Zmíněné kulturní památky nemohou být samy o sobě generátorem cestovního ruchu v oblasti NP a CHKO Šumava. Toto území nedisponuje ve svých hranicích žádným turisticky tak významným „magnetem” jakým je např. hrad Karlštejn ve středních Čechách. Nepochybný potenciál města Český Krumlov je oslaben jeho vzdáleností (viz výše). Největší význam z hlediska cestovního ruchu ve sledovaném území má krajina jako taková, což mimo jiné dokládá i zahrnutí této oblasti mezi biosférické rezervace UNESCO. Cestovní ruch nelze chápat jako primární důvod pro zvýšenou péči o toto území. Rozvoj cestovního ruchu v určitém místě či oblasti je často pouze sekundárním pro-

94

jevem ocenění výjimečnosti a jedinečnosti určitého místa nebo oblasti, přičemž primární důvody ochrany takového území jsou často jiné. Strategie rozvoje cestovního ruchu v zájmovém území by měla být uvažována v rámci plánů péče o ZCHÚ. Na její formulaci a propagaci by se měla podílet jak Správa NPŠ, tak regionální subjekty.

11.3.1 Vybrané významnější památky

Městské památkové zóny Hořice na Šumavě, Vimperk, Kašperské Hory, Strážov, Sušice Vesnické památkové rezervace (1995) Volary, Stachy, Dobrá (obec Stožec) Vesnické památkové zóny Pernek (obec Horní Planá), Chalupy (obec Stachy) Měšťanské domy ve městech: Vimperk, Sušice, Kašperské Hory (výjimka: Hořice na Šumavě) Volary – venkovské usedlosti (volarský – alpský dům) Venkovské usedlosti Dlouhá Ves, Stachy, Volary, Lenora, Zdíkov Židovské památky: Dešenice – židovská škola Dlouhá Ves, Nýrsko, Sušice – židovský hřbitov Hartmanice, Nýrsko – synagoga Připravované vyhlášení památkových souborů Dlouhá Ves – vesnická památková zóna v minulosti uvažovaná či připravovaná, nevyhlášená Lenora – vesnická památková zóna v návrhu

11.4 Závěry 11.4.1 Klíčové změny po roce 1991

Obdobím degradace a zániku kulturního dědictví v zájmovém území je období do roku 1990. Po tomto datu pominuly širší faktory podmiňující daný stav. Po roce 1991 nastává příznivý obrat v oblasti péče o kulturní dědictví. Na jeho ochraně a obnově se kromě místních občanských sdružení a iniciativ významně podílí i místní samospráva a správa NP a CHKO Šumava (viz výše zmíněný program „Ochrana kulturního dědictví”). V zájmovém území postupně dochází k opravám dříve zanedbaných kulturních památek a to s ohledem na rozvoj (též zahraničního) cestovního ruchu a formování regionální identity místních obyvatel. Svůj význam má i vstup Česka do Evropské unie, snaha o rozvoj přeshraniční spolupráce a využívání dotací z fondů EU (již předvstupních – např. Phare CBC). Pád železné opony v roce 1989 a obnovení normálních přeshraničních vztahů s Německem přinesly nemalý zájem poválečných vysídlenců o osudy nemovitostí a kulturních památek v území, které museli po roce 1945 opustit. Mnozí z nich se spolupodíleli na financování obnovy některých památek (především sakrální architektura) a lokalit (např. památníky zaniklých sídel) jako jednotlivci, nejčastěji však v rámci sdružení a spolků (např. Rotary klub). Tyto aktivity též vý-

znamně přispívají k průzkumu oblastí zaniklého osídlení v místech, která byla kvůli přísně střeženému vojenskému pásmu před rokem 1989 odborníkům a veřejnosti nepřístupná. Státní památková péče v území je prováděna podle novelizovaného Zákona č. 18/2004 Sb. o státní památkové péči. Svůj význam má i přistoupení České republiky k Úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy a Úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy roku 2002. Na území CHKO Šumava představuje rozvojový potenciál krajina jako taková (viz výše – její začlenění do sítě biosférických rezervací UNESCO). Velmi významným dokumentem je Evropská úmluva o krajině, která zdůrazňuje potřebu komplexní péče o kulturní krajinu jako výsledku interakce společnosti a prostředí.

11.4.2 Hlavní trendy 2006-2015

Předpokládáme, že v horizontu deseti let budou i nadále pokračovat započaté trendy v obnově a péči o kulturní dědictví. Předpokládá se rozšíření péče i na větší a významnější objekty (kulturní památky). Úroveň této péče však bude vždy záviset na iniciativě místního obyvatelstva, samosprávy a správy NP a CHKO, případně na jejich spolupráci. Nemalý význam mají i širší (zejm. legislativní) podmínky určované státem. Klíčovou roli by mohla sehrát správa NP a CHKO v rozvoji vztahu obyvatelstva k místní krajině a její ochraně (viz příklad akti-

95


vit správy CHKO Broumovsko). Nejcennější a nejvýznamnější „památkou” sledované oblasti CHKO Šumava je její krajina jako celek. Správa NP a CHKO Šumava ve spolupráci s dalšími klíčovými aktéry v území by měla zajistit především komplexní péči o tuto kulturní krajinu. Péčí o nemovité kulturní památky přispívá k vyšší kvalitě charakteru krajiny a následně i její zvýšené atraktivity pro cestovní ruch. Uvedená doporučení jsou v souladu s účelem zřízení biosférické rezervace. Biosférické rezervace by měly představovat modelová území v managementu krajiny, jak pečovat o krajinu z hlediska trvale udržitelného rozvoje společnosti v prostředí. Takový přístup ke krajině je podpořen již přístupem České republiky k Evropské úmluvě o krajině, v níž se Česká republika jako stát mimo jiné zavazuje k formulaci vlastní krajinné politiky a rozvoji nástrojů ochrany krajiny a jejího plánování.

11.4.3 Návrh soustavy kritérií pro sledování budoucích trendů

Kritéria pro komplexní hodnocení oblasti kulturního dědictví v zájmovém území se nám nepodařilo zjistit. Vymezení a hodnocení stavu kulturního dědictví v určité oblasti je spíše subjektivní záležitostí jedince či lokální/regionální komunity. Do určité míry je možné posuzovat dané změny pomocí podrobných případových mikroregionálních studií v terénu v různých časových

96

horizontech. V rámci takových studií by měly být nejprve vyšetřeny hodnoty a postoje reprezentativního vzorku obyvatel, klíčových aktérů a subjektů (např. i návštěvníků apod.) pohybujících se v území NP a CHKO Šumava, jejich stanoviska ke kulturnímu dědictví, památkám a jejich ochraně, resp. kulturní krajině jako takové. Další možností je mapování změn fyzického prostředí v mikroregionech, zjišťování péče o prostředí, nemovité památky a kulturní krajinu jako celek v intencích opravené/neopravené, udržované/ zanedbané, znečištěné/neznečištěné apod. Výsledek takových studií má ale pouze indikativní význam, protože posuzování prostředí podle výše zmíněných kategorií je vždy subjektivní záležitostí posuzovatele, byť existují určité metodiky posuzování krajinného rázu. Za doplňující indikátor lze považovat sledování změn v počtu a rozsahu soupisů nemovitých kulturních památek. Hlavním ukazatelem změn v dané oblasti je míra propagace a uveřejňování aktivit klíčovými subjekty v zájmovém území. Expertní hodnocení zlepšování fyzického stavu vybraných objektů je pouze druhotným ukazatelem. Především místní obyvatelé by si měli zvolit, co považují za kulturní dědictví v jimi obývané oblasti a jak se budou o toto dědictví starat. Výjimku tvoří státem chráněné památky, jejichž stav je mimo jiné odvislý od širší politiky státu v této sféře.

97


Občanská vybavenost a technická infrastruktura

12.1 Přehled dosavadních prací a využitelných databází

Zpracování části analytické studie zaměřené na rozvoj občanské vybavenosti a na stav vybavenosti technickou infrastrukturou je velmi závislý na dostupnosti jednotlivých datových zdrojů. Informace o struktuře a míře vybavení obcí jednotlivými zařízeními občanské vybavenosti je velmi kusé. Česká statistika neeviduje úroveň vybavení obcí ani základními typy občanské vybavenosti a dostupné jsou pouze informace, které vycházejí buď z místního šetření nebo informace vycházející ze zpráv místních expertů nebo představitelů veřejné správy. Informace o regionálních a lokálních sítích technické infrastruktury jsou dostupné především u jednotlivých správců těchto sítí. Nový zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. stanovuje nově povinnost všem správcům sítí a dalším orgánům státní správy poskytnout tyto údaje úřadu územního plánování, kterým je úřad obce s rozšířenou působností. Tento úřad pak na základě poskytnutých informací, mapových podkladů a dalších podkladů povinně zpracovává Územně analytické podklady, jejichž obsah a struktura je stanovena příslušnou vyhláškou. Tento dokument poprvé zpracovaný v letech 2008 – 2009 umožňuje analyzovat kromě jiného i úroveň vybavení jednotlivých sítí technické infrastruktury v území. V době zpracování studie však tyto podklady k dispozici ještě nebyly, a tak

98

zpracovatelé vycházeli při hodnocení úrovně občanské a technické infrastruktury především z podkladů, které byly zakresleny v jednotlivých územních plánech velkých územních celků a z územních plánů obcí a dalších otevřených zdrojů. Validita těchto dat je vázána k době zpracování dokumentu a zpracování uvedených a využitých podkladů. Pro zpracování byly využity údaje především z následujících dokumentů: • Šumava – územní plán regionu. 1991. Praha: Terplan. 231 s. Schválený usnesením vlády ČR č. 352/1992 ze dne 13. 5. 1992. • Trilaterální koncept rozvoje Šumava/Bayerischer Wald/Mühlviertel. Česká část. 1993. Praha: Terplan a Ministerstvo hospodářství ČR. 205 s. • Územní plán velkého územního celku Klatovy. Původní zpráva – pracovní verze, návrh. 2006. Praha: Atelier Terplan, s.r.o. 187 s. + mapové přílohy. Schválen dne 5. prosince 2006 Zastupitelstvem Plzeňského kraje. • Územní plán velkého územního celku Klatovy. Regulativy územního rozvoje. Veřejně prospěšné stavby. Návrh pracovní verze. 2006. Praha: Atelier Terplan, s.r.o. 16. s. • Územní plán velkého územního celku Jihočeský kraj. Koncept. Cit. Dne 2. 2. 2007. Dostupné z: < http://www.kraj-jihocesky.cz/index.php Některé údaje jsou dále sledovány Českým statistickým úřadem a jeho jednotlivými krajskými pracovišti. Jedná se především o údaje publikované v městské a obec-

Tabulka 15. Úroveň vybavení některými zařízení občanské a technické infrastruktury. Zdrav. Policie zař.

Kanalizace

Vodovod

Plynofikace

1

1

1

0

1

0

0

1

0

1

1

0

1

1

0

1

1

1

1

1

0

1

*

1

1

1

1

0

Horská Kvilda

0

0

1

0

1

0

0

Kašperské Hory

1

1

1

1

1

1

0

Kvilda

1

0

1

0

1

1

0

Lenora

1

*

1

0

1

1

1

Modrava

0

0

0

1

1

1

0

Nicov

0

0

0

0

0

1

0

Nová Pec

1

*

0

0

1

1

0

Nové Hutě

0

0

0

0

0

1

0

Nýrsko

1

1

1

1

1

1

1

Prášily

*

0

0

1

1

1

0

Rejštejn

*

0

0

0

0

1

0

Srní

*

*

1

0

1

1

1

Stachy

1

1

1

0

1

1

0

Stožec

1

*

0

1

1

1

0

Stožec

1

*

0

1

1

1

0

Strážný

1

*

1

1

1

1

1

Sušice

1

1

1

1

1

1

1

Vimperk

1

1

1

1

1

1

1

Volary

1

1

1

1

1

1

1

Železná Ruda

1

1

1

1

1

1

1

Želnava

0

0

0

0

1

1

0

Název obce

Pošta

Škola

Borová Lada

1

*

1

Čachrov

*

1

Hartmanice

*

Horní Planá

1

Horní Vltavice

Poznámky: (ano = 1, ne = 0, * = částečný provoz) Pramen: Obce 2007, Český statistický úřad

ní statistice. Tyto údaje zpravidla pouze sledují existenci jevu (zařízení) v obci bez rozlišení míry využití o další intenzitní charakteristiky nebo o přesnější lokalizaci v místních částech obce. Pro zpracování byly využity : • ČSÚ. Městská a obecní statistika.

Cit. Dne 2. 2. 2007. Dostupné z : http://www.czso.cz/xc/redakce. nsf/i/mesta_a_obce • ČSÚ, krajské správy v Plzni a v Českých Budějovicích: Přehledy vybraných ukazatelů z MOS, leden 2007, data za roky 1991, 2004, 2005.

99


Tabulka 16. Změny občanské vybavenosti a technické infrastruktury obcí NP a CHKO Šumava mezi léty 1991 a 2005. NP Šumava Obec

Ubylo

Přibylo

Čachrov

Veřejná knihovna, ambulantní zařízení

koupaliště-bazén, hřiště s provozovatelem

Hartmanice

pošta, koupaliště-bazén, ambulantní zařízení

muzeum, 2 hřiště s provozovatelem

Horní Planá

knihovna, ambulantní zařízení

sakrální stavba, hřbitov, 2 koupaliště-bazény, 3 hřiště s provozovatelem

Horní Vltavice

2 ambulantní zařízení

Horská Kvilda

kanalizace s napojením na ČOV

Kašperské Hory

ambulantní zařízení, 2 hřiště s provozovatelem

veřejný vodovod, kanalizace, ambulantní zařízení, muzeum, galerie

Kvilda

MŠ, 1.st. ZŠ, 2 ambulantní zařízení, hřiště s provozovatelem

muzeum, koupaliště-bazén

Lenora

Sakrální stavba, hřbitov, 3 ambulantní muzeum, galerie zařízení

Modrava

prodejna smíšeného zboží

Nicov

veřejný vodovod, kanalizace, turistické informační středisko veřejný vodovod, sbor dobrovolných hasičů, sakrální stavba, hřbitov, hřiště s provozovatelem, 3 koupaliště - bazény

Nová Pec veřejná knihovna, sakrální stavba MŠ, koupaliště-bazén 2 ambulantní zařízení Nové Hutě

sakrální stavba, hřbitov

Prášily

pošta, ambulantní zařízení

kanalizace s napoj. na ČOV, veřejná knihovna

Rejštejn

pošta, MŠ, knihovna

hřiště s provozovatelem

Srní

pošta, hřiště s provozovatelem, ambulantní zařízení

3 koupaliště-bazén

Stachy

2 veřejná knihovna, sakrální stavba, hřbitov, 3 ambulantní zařízení

koupaliště

Stožec

hřbitov, hřiště s provozovatelem

Strážný

Sbor dobrovolných hasičů, sakrální stavba, hřbitov, 2 ambulantní zařízení

Volary

redukce MŠ a ZŠ, 7 ambulantních

zařízení

plynofikace, muzeum, galerie, hřiště s provozovatelem

Železná Ruda

2 pošty, ambulantní zařízení, galerie, hřiště s provozovatelem

Želnava

MŠ, knihovna, 3 hřiště s provozovatelem

100

kanalizace s napoj. na ČOV, plynofikace

kanalizace

Tabulka 16. Pokračování. CHKO Šumava Obec

Ubylo

Přibylo

Buk

Knihovna

plynofikace, kanalizace s napoj. na ČOV


hřiště s provozovatelem koupaliště-bazén

Dešenice

pošta, ambulantní zařízení, koupaliště-bazén se správcem

plynofikace, galerie-výstavní síň, hřiště s provozovatelem

Dlouhá Ves

pošta, sakrální stavba, ambulantní zařízení

veřejný vodovod

Frymburk

ambulantní zařízení

3 hřiště s provozovatelem

Hamry

hřiště s provozovatelem, sakrální stavba, hřbitov

Hořice na Šumavě

kanalizace s napojením na ČOV,

Chudenín


kanalizace, plynofikace, MŠ, sakrální stavba

Křišťanov

kanalizace, veřejný vodovod, sakrální stavba, hřbitov

Kratušín


Kubova Huť

kanalizace s napoj. na ČOV, veřejný vodovod, 2 hřiště s provozovatelem, 2 koupaliště

Nýrsko

snížení počtu MŠ (o 2) a poboček knihovny veřejné (o 2), jedno ambulantní zařízení

hřiště s provozovatelem, muzeum

Přední Výtoň

redukce škol (MŠ, ZŠ - l. st.)

6 hřiště s provozovatelem, koupaliště-bazén, 2 hřbitovy

pošta, ambulantní zařízení

plynofikace, koupaliště, hřiště s provozovatelem

Strážov

Sušice

Redukce, pobočka veřejné knihov- galerie, sakrální stavba, 3 hřiště s provony, ambulantní zařízení zovatelem

Šumavské Hoštice

Knihovna

Plynofikace

Svatá Maří

ZŠ l. st.

hřbitov, koupaliště

Vimperk

redukce, hřiště s provozovatelem, ambulantní zařízení

Kanalizace s napojením na ČOV, hřbitov, 2 koupaliště

Záblatí

MŠ, ze ZŠ úplné jen 1. stupeň ZŠ, Kanalizace s napojením na ČOV, plynofikahřiště s provozovatelem, ambuce, 2 koupaliště lantní zařízení

Zbytiny

MŠ, ze ZŠ úplné jen 1. stupeň ZŠ, Kanalizace s napojením na ČOV, plynofikace knihovna, hřiště s provozovatelem, 2 ambulantní zařízení

Zdíkov

ZŠ l, knihovna, 3 ambulantní zařízení

sakrální stavba, hřiště s provozovatelem,

Poznámka: Pokud je uvedena knihovna, je míněna veřejná knihovna nebo její pobočka, pokud je uvedeno muzeum, může se jednat též o výstavní síň, pokud je uvedeno koupaliště, může se jednat i o bazén.

101


Některé další především webové servery umožňují v omezené míře sledovat nebo verifikovat úroveň vybavení jak občanskou vybaveností, tak také technickou infrastrukturou. Pro zpracování byly některé informace čerpány především z následujících serverů: http://www.npsumava.cz/ oficiální stránky Správy NP Šumava http://www.sumavanet.cz/ informační server o aktivitách v regionu http://retour.cz/index.html Šumavská ubytovací kancelář Retour http://www.vuv.cz/iso/ISO1main. asp Výzkumný ústav vodohospodářský http://www.voda.mze.cz/ evidence ISVS, odběry a vypouštění http://www.radiokomunikace.cz/ cs/domacnosti/internet-a-telefonovani/ České radiotelekomunikace www.iri.cz/vuc/klatovy/text/II_ 4CENERGEGIKA.htm Institut regionálních informací, územní plán Klatovy oficiální stránky jednotlivých šumavských obcí Jednotlivé informace pocházejí z oficiálních stránek různých organizací a institucí. Nevýhodou je jejich dílčí charakter (z hlediska počtu položek) a také fakt, že některé instituce si nekladou nárok na úplnost (v rámci jednotlivých položek). Zveřejněná data mají jen informativní charakter, takže soubory nemusí vždy plně odpovídat skutečnému stavu.

102

12.2 Závěry

Trilaterální koncept z r.1993 se v oblasti občanské vybavenosti zabývá školstvím, zdravotnictvím a sociální péčí, v oblasti technické infrastruktury řeší samostatně otázku dopravy včetně dopravní infrastruktury, dále se zabývá energetikou a vodním hospodářstvím. Konstatuje v oblasti předškolní výchovy a zařízení základního školství předimenzovanou kapacitu vzhledem k počtu dětí, přičemž kapacitní rezervy jsou zejména v menších a malých sídlech, u zařízení učňovského školství a škol, které poskytují úplné středoškolské vzdělání s maturitou shledává přetížení kapacit, stejně tak u zvláštních škol. V oblasti zdravotnictví konstatuje nižší kapacitu a nižší hustotu (ve srovnání s průměrem v zemi) ve zdravotnických zařízeních, zejména v okresech Prachatice a Český Krumlov, v pohraničních oblastech shledává uspokojivý stav z hlediska kapacity pouze v Železné Rudě, Srní a obcích kolem Lipenské přehradní nádrže. Kapacita zařízení sociální péče je charakterizována jako odpovídající úrovni ČR s neustálým tlakem na rozšiřování kapacit. Doporučuje věnovat sídlům v oblasti pohraničí pozornost, přímou i nepřímou podporu a vytvářet a podporovat programy sociálního rozvoje obcí. V oblasti energetiky popisuje soustavu stávajících sítí a zařízení pro vedení elektrické energie a hodnotí je jako většinou dostačující, s mírnými rezervami, s rozdílným stavem linek, se značnou potře-

bou finančních prostředků na rekonstrukce a přestavby elektrických rozvodů. Konstatuje nutnost posílení přenosových schopností sítí vysokého napětí zejména v oblasti Lenorska, Volarska, Stašska, Kvildska, okolí Lipna, dále pro Nýrsko a Železnorudsko. Klade důraz na využívání ekologicky vhodných paliv (bioprodukty, dřevní odpad), ušlechtilých energií a využití vodní energie. Zásobování plynem bylo v době vydání dokumentu realizováno v Nýrsku, Železné Rudě a v Sušici. Byl předpoklad realizace vedení Sušice – Kašperské Hory - Stachy – Vimperk. V jihočeské části Šumavy byla cílem plynofikace Volar, Lenory, Stach, Zdíkova a rekreačního prostoru kolem nádrže Lipno. Uvažovalo se o možnostech využití i bavorské a rakouské plynovodní sítě. V oblasti vodního hospodářství byl konstatován význam nádrže Nýrsko pro zásobování pitnou vodou, nedostatečná kapacita ČOV v Nýrsku, rozestavěná ČOV v Kašperských Horách a chybějící ČOV v Hojsově Stráži, Zelené Lhotě, Alžbětíně a Hamrech. V okrese Prachatice byly konstatovány dlouhodobé nedostatky v zásobování vodou některých šumavských obcí (Vimperk a širší okolí), značné ztráty ve vodovodních sítích a rozestavěnost či plány na vybudování ČOV v řadě obcí (např. Strážný, Stožec, Zadov, Kvilda, Horní Vltavice, Lenora, Volary atd.). Na Českokrumlovsku byly konstatovány některé nevyhovující zdroje vodovodů, volná kapacita ČOV ve Frymburku a bu-

dování ČOV v Horní Plané a Černé v Pošumaví. Existovaly návrhy na odkanalizování Alžbětína do ČOV na bavorské straně hranic a naopak posílení dodávek vody do Bayerische Einstein ze Železné Rudy. O využití nových technologií (alternativní zdroje energie, nové technologie při čištění vody) bylo spíše uvažováno v obecné rovině. Byl konstatován nedostatek finančních prostředků na údržbu vodohospodářských zařízení a na výstavbu zejména ČOV. Územní plán regionu Šumava z roku 1991 představuje zajímavou informační základnu, která dokumentuje stav a zanedbanost občanské a technické vybavenosti na konci socialistického období. Dokument konstatuje mimo všeobecnou značnou zanedbanost kvality zařízení občanské vybavenosti ve sledovaném území nesoulad mezi možnostmi využití území a úrovní jeho občanské vybavenosti z hlediska skladby, kapacit i rozložení. Při hodnocení úrovně vybavenosti v roce 2007 je zřetelné, že navzdory velmi špatné situaci ve vybavení jednotlivých obcí v zájmovém území, jsou všechna města v zázemí NP Šumava již plně vybavena všemi sledovanými zařízeními a obce na území NP Šumava nebo v jeho blízkosti vesměs mají vybudovány vodovodní řady, kromě nejmenších z nich (Čachrov, Nicov, Nové Hutě a Rejštejn) jsou také vybaveny kanalizací ukončenou ČOV. Zásobování plynem vzhledem k relativní odlehlosti obcí od hlavních distribučních sítí a také vzhledem k cenně za toto medium na Šumavě není

103


vybudováno. Lze předpokládat, že především s ohledem na poměr výkon/cena a na relativní dostupnost dřevní hmoty, se nebude zásobování plynem v obcích na Šumavě realizovat ani v budoucnosti. Vybavení základními veřejnými (netržními) službami, kam patří školy, pošty, policie a zdravotní zařízení, je závislé především na populační velikosti obcí. Malé obce i obce na území NP nejsou vybaveny těmito zařízeními nebo je zařízení v provozu pouze částečně (např. malotřídka, lékař pouze ve vymezený den v týdnu apod.). Cílem jednotlivých obcí je i nadále posilovat tato zařízení a podílet se na zajišťování provozu těchto zařízení a jako například v případě pošt i politickým tlakem zachovat alespoň stávající síť těchto služeb v regionu.

12.2.1 Klíčové změny, ke kterým došlo na území NP Šumava v období 1991 – 2005

V oblasti základní občanské vybavenosti a technické infrastruktury bylo možné z dat, která sleduje ČSÚ srovnáním databáze MOS z let 1991 a 2005 (pro oblast školství 2004) vyvodit konkrétní změny v jednotlivých obcích (viz tab. 16). Z tabulky vyplývá, že ve sledovaných obcích došlo k určitému úbytku počtu školských zařízení, což souvisí jak s ekonomickými hledisky, tak s populačním vývojem v oblasti. Je to však se zaznamenaným značným úbytkem počtu zdravotnických zařízení jeden z výrazných faktorů, který má

104

negativní dopad na stabilizaci obyvatelstva. Podstatný, ale vzhledem k rozvoji jiných možností komunikace pochopitelný, je úbytek počtu pošt a ve větší míře byly redukovány také veřejné knihovny nebo jejich pobočky. Tržní zařízení, jako jsou obchody, služby, ubytovací a stravovací zařízení, se na území NP Šumava i v obcích, které bezprostředně sousedí s územím NP, rozvíjely po roce 1991 zcela spontánně v souvislosti se skutečnou potřebou trhu na místě. Vzhledem k vysoké intenzitě návštěvnosti a také vzhledem k vysoké atraktivitě území je vybavenost těmito druhy zařízení ve velké škále (cenové i kvalitativní) ve srovnání s ostatními venkovskými územími Česka zcela nadstandardní. Přínos NP a jistá míra regulace těchto zařízení s ohledem na zájmy ochrany přírody a krajiny je nutná především v místech vysoké koncentrace takových aktivit (Železná Ruda). Výraznou změnou v infrastruktuře bylo otevření řady hraničních přechodů, které mají podle svého provozu rozdílnou infrastrukturu a k jejichž zkvalitnění přechodů došlo již na počátku 90. let (Železná Ruda - B. Eisenstein, Strážný - Philippsreut). Nově otevřenými přechody ve sledovaném období jsou: s Rakouskem silniční přechod Přední Výtoň-Guglwald a přechody pro pěší a cyklisty Koranda-St.Oswald, Ježová-Iglbach, Plešné jezero-Holzschlag a se SRN silniční přechody Stožec-Haidmühle, Sv. Kateřina-Neukirchen, pro pěší, cyklisty a lyžaře pak Nové Údolí-Třísto-

ličník, Bučina-Finsterau, Ostrý-Gr. Osser, České Žleby-Bischofsreut, Prášily-Scheuereck, Debrník-Ferdinandstal. Otevření těchto přechodů umožňujících více možností ve využití území však přináší i možné střety s požadavky ochrany přírody a nároky na alespoň elementární infrastrukturu pro více osob, které se v uvedených lokalitách pohybují (informační systém, zachycení a odvoz odpadků, zajištění pitné vody, čištění odpadních vod, alespoň elementární služby). Nové infrastrukturní nároky přinesou v případě realizace i další uvažované přechody, které jsou zatím v návrhu, a to např. železniční přechod v Novém údolí u Stožce a přechody pro pěší Pestřice – Sonnenwald a Nová Pec – Hraničník. Zajímavou aktivitou bylo též zpřístupnění rozhledny na Poledníku. I to však nese s sebou nároky na zatížení území (velké množství turistů). Po přijetí České republiky do Schengenu se funkce hranice mění a její průchodnost i mimo hraniční přechody se dále zvýšila. Přesto na území NP Šumava i z důvodu ochrany přírody a krajiny zůstává možnost přechodu hranice na vybraných cestách a lokalitách. Do nově vzniklé občanské vybavenosti sloužící především návštěvníkům oblasti lze zařadit i informační centra, která byla nově zřízena a vybavena přímo NP Šumava (Kvilda, Svinná Lada, Rokyta, Kašperské Hory, Alžbětín, Idina Pila, České Žleby, Stožec) nebo některými obcemi (Sušice, Hartmanice, Modrava, Vimperk, Železná Ruda, Kašperské Hory aj.). Střediska ekolo-

gické výchovy působí ve Vimperku, Kašperských Horách a na Stožci. V prostoru Šumavy byl vybudován i terénní informační systém, jehož součástí jsou např. samoobslužné IS Bučina s celoročním provozem, informační dvojpanely na hlavních parkovištích v obcích NP a CHKO Šumava, informace na malých parkovištích podél komunikací, výchozí informační body na okraji obcí - Borová Lada, Kvilda, Modrava, informace u přírodních atraktivit - ledovcová jezera, prameny Vltavy, Březník, Roklanský potok, či u vyhlídkové věže Poledník nebo zrekonstruované schwarzenberské hájovny v Březníku. V oblasti byla zmodernizována nebo nově zřízena některá muzea a galerie. Muzeum Šumavy působí v Železné Rudě, Kašperských Horách (zde je dále i muzeum motocyklů) a v Sušici, další muzea jsou ve Volarech, Vimperku, Horní Plané, Dobré Vodě (židovské muzeum dr. Adlera), Lenoře (sklářské muzeum). Rekonstruovány nebo nově zřízeny byly naučné stezky (v NP Medvědí stezka, Povydří, Chalupská slať, Jezerní slať, Tříjezerní slať, Vchynicko–Tetovský plavební kanál, Schwanzenberský plavební kanál, Stožecká skála, Vintířova stezka, stezka Les v okolí Borových Ladů a tzv. Nelesní krajina a Národní park u Kvildy, Keltové na Šumavě – Obří hrad a tzv. Proměna horské smrčiny u Březníku, v CHKO Boubínský prales, Stiferův okruh, Churáňov, Hamižná, Nýrsko, Hamry – Úhlavský Luh, Špičák – Černé jezero, Brčálník, Hornovltavické pastviny, Na soutoku). Nově vznikly venkov-

105


ní expozice – geologická na Rokytě a ve Stožci. Záchranná stanice pro handicapované živočichy působí pod hlavičkou Muzea Šumavy v Kašperských Horách. V odpadovém hospodářství se snížil počet skládek a oficiálně (podle VUV, databáze ISO - http://www. vuv.cz/iso/ISO1main.asp) jsou na sledovaném území provozovány na okrese Klatovy skládky v obci Chudenín a v Hodousicích (část obce Nýrsko) a ÚP VÚC Klatovy počítá s jejich dalším provozováním až do vyčerpání možné kapacity. Dále fungují dvě skládky na okrese Prachatice – Libínské Sedlo, Pravětín a dvě skládky okrese Český Krumlov (Pinskrův dvůr a Větřní – mimo sledovanou oblast). Sledované území je zásobováno elektrickou energií pomocí sítí velmi vysokého napětí 110 V, vysokého a nízkého napětí prostřednictvím ČEZ, Distribuce a.s. (dříve zabezpečovaly distribuci elektřiny energetické závody příslušných krajů). Trasy vysokého vedení vysokého napětí jsou dlouhodobě stabilní a vzhledem k tomu, že zejména v území NP se neplánuje vzhledem k jeho účelu zřízení významná výstavba, je předpoklad, že stávající síť je stabilní a dostatečná v hlavních rysech z dlouhodobého pohledu. Zásobování elektrickou energií totiž vycházelo z předpokladu, že řada objektů v NP a CHKO Šumava přejde na ušlechtilé zdroje energie, tedy i na vytápění elektrickou energií. Vzhledem k jejím zvyšujícím se cenám se tyto předpoklady příliš nenaplňují nebo naplňují jen zvolna. Spíše se jeví do budouc-

106

na ve spotřebě elektrické energie v tomto území jako nejpravděpodobnější stagnace nebo jen mírný nárůst. Perspektivní, ale velice pomalu postupující, se jeví využívání některých alternativních zdrojů energie, které respektují místní zdroje a krajinný ráz. Především využití dřevní hmoty jako zdroje energie a případně vodní energie je na území NP Šumava nebo v jeho okolí perspektivní. Z hlediska zásobování elektrickou energií vymezeného území jsou důležité trafostanice 110/22kV v Sušici a 110/22k v Nýrsku, Vimperk, Volary, Prachatice. U Petrovic je přívod z rozvodny 110/22k Vydra, sloužící k přívodu energie z vodní elektrárny Čeňkova Pila. Uvažuje se o stavbě trafostanice s rozvodnou 110/22 kV v Horní Plané, ve Volarech a Churáňově – Zadově. Perspektivně se dále uvažuje o propojení vedení VVN 110 kV mezi Vimperkem a Sušicí a Vimperkem a Strakonicemi pro zvýšení spolehlivosti a bezproblémové zabezpečování přilehlých oblastí elektrickou energií. Pro předpokládané propojení sítí mezi Sušicí a Vimperkem byly uvažovány dvě trasy - jižní ze Sušice kolem Kašperských Hor a Stach do Vimperka nebo východní kolem Soběšic a Čkyně do Vimperka. Pokud by se realizovala trasa jižní, dotklo by se to sledovaného území, větší pravděpodobnost výstavby je však u trasy východní. Tento záměr má opět i ve schválené verzi ÚP VÚC Klatovy z roku 2006 charakter výhledu stejně tak, jako obdobné plánované vedení Nýrsko

- Kdyně. Výstavba vedení VVN 110 V mezi Strakonicemi a Vimperkem se uvažovaného území dotkne v oblasti Vimperka a Šumavských Hoštic. Náklady na údržbu a nutné opravy elektrických rozvodných sítí jsou díky klimatickým a reliéfovým podmínkám podstatně vyšší než v jiných částech Česka. Na rozvodné síti vysokého napětí 22 kV se neuvažují podstatné změny a drobné úpravy řeší ÚP jednotlivých obcí. V oblasti NP a CHKO Šumava jsou, jak již bylo řečeno, potenciální lokality vodních elektráren, a to Rejštejn, Antýgl a Zelená Lhota. Ve stávajících územních plánech se s jejich využitím nepočítá a filosofie ochrany přírody v tak cenných lokalitách stavby i malých vodních elektráren nepřipouští. Zásobování teplem probíhá prostřednictvím většinou lokálních zdrojů, především na bázi hnědého uhlí. Systémy centralizovaného zásobování už z počátku 90. let fungují ve Vimperku, Volarech, Horní Plané, Nýrsku a Sušici. Obyvatelstvo šumavských obcí by mělo více využívat tradičního topiva - dřevní hmoty, a to za využití moderních technologií spalování jak v centrálních výtopnách, tak i v rodinných domech.

12.2.2 Hlavní trendy v období 2006-2015

Základním trendem při rozvoji technické infrastruktury na území Národního parku Šumava a jeho širšího zázemí bude především snaha o diverzifikaci jak zdrojů energie tak také i diverzifikaci způ-

sobů jejího využití. Možnost rozvoje a modernizace jednotlivých sítí a distribučních zařízení, které spadají do technické infrastruktury, bude i nadále závislá především na majitelích resp. správcích jednotlivých sítí, finančních možnostech a také na zájmu o poskytované služby (poptávka). Obce mohou velmi dobře ovlivňovat budování veřejných vodovodních systémů a podílet se na řešení odkanalizování a následného čištění splaškových vod. Především na podporu investic z veřejných rozpočtů je možné využít dotací či grantových projektů krajů, našich ministerstev či programů EU. Zabezpečení základní technické vybavenosti je nezbytným předpokladem dalšího bezproblémového využívání území lidskou společností, nezajišťuje však samo o sobě rozvoj území. Pro vytápění a ohřev teplé vody je vhodné podporovat v jednotlivých sídlech Šumavy postupný přechod na obnovitelné zdroje energie a preferovat například vysoce účinné fluidní spalování dřevní hmoty v kotlích určených pro jednotlivé domy. Nepovažujeme za efektivní budovat v jednotlivých sídlech na území NPŠ komunální výtopny a zajišťovat zásobování teplem z centrálního (komunálního) zdroje. Stejně nelze předpokládat jak z důvodu relativní odlehlosti a vysokých nákladů na pořízení, tak i z důvodu vysoké ceny široké uplatnění zemního plynu jako topného média v menších obcích a jednotlivých často rozptýlených sídlech na Šumavě.

107


Z hlediska rozvoje občanské infrastruktury považujeme za účelné rozdělit jednotlivá zařízení na dvě relativně oddělené skupiny. První typ představují zařízení, která slouží k zajištění základních služeb a to včetně netržních služeb pro obyvatele obcí a celého regionu. Tato zařízení, bez ohledu na to, zda-li se jedná o zařízení tržní (maloobchod) nebo zařízení ze skupiny netržních provozů (škola, mateřská škola, …) by měla být v území rozmístěna tak, aby i obyvatelé specifických sociálních nebo věkových skupin měli zajištěn přístup k základním službám. Vzhledem k dalšímu populačnímu vývoji budou představitelé obcí na Šumavě nuceni řešit problematiku optimalizace sítě škol, ale je nutné zabezpečení dostupnosti škol pro dětí i z menších sídel (školní autobusy, výjimky pro existenci škol limitovanou minimálním počtem žáků apod.). Dlouhodobým cílem by mělo být přibližovat zaměření středních škol struktuře poptávky po pracovních silách v území, snažit se stabilizovat mladé obyvatele v území včetně možností získat odpovídající vzdělání i zaměstnání v regionu. Dalším úkolem, kde je možné očekávat intervenci veřejné správy, je stabilizace zdravotní péče a zamezení dalšímu úbytku zdravotnických zařízení nebo zajištění zdravotní péče jiným způsobem. Zařízení, která je možné zařadit mezi skupinu vybavení pro cestovní ruch a rekreaci, je možné ovlivňo-

108

vat především nepřímo nebo prostřednictvím dalších dokumentů, jako je územní plán. Cílem veřejné správy na Šumavě by měla být snaha o minimalizaci koncentrace turistů a na ně navazujících služeb pouze v několika málo střediscích letní nebo zimní rekreace. Proto považujeme za účelné, aby se budovala tato zařízení v prostoru předhůří Šumavy (ubytování a další rekreační a zábavní zařízení, sportovní areály, golfová hřiště, squash, bowling apod). Podmínkou pro vymístění těchto aktivit z prostoru NP a CHKO Šumava je zajištění kvalitní a rychlé dopravní dostupnosti do turisticky či sportovně atraktivních lokalit Šumavy (ski-busy, cyklobusy, vlaky, pravidelná veřejná doprava s vysokou frekvencí spojů do atraktivních míst apod.). Veřejná hromadná doprava by měla být dotována z veřejných prostředků tak, aby byli ti, co se ubytují, stravují nebo jinak tráví svůj čas i mimo území NP a CHKO Šumava, zvýhodněni při použití takových spojů na rozdíl od individuální dopravy. Další typy zařízení, která slouží k stravování a aktivnímu trávení volného času, je účelné rozprostřít na území Šumavy tak, aby bylo možné snížit nežádoucí koncentraci turistů pouze v některých oblastech CR. Podpora budování jednotlivých typů aktivit je mimo jiné možná také prostřednictvím fondů EU (regionální operační program, integrovaný operační program).

109


Hodnocení ekonomického potenciálu

13.1 Úvod

Tato kapitola je zaměřena na analýzu vývoje celkové ekonomické situace v území, jež je předmětem hodnocení v rámci celého projektu. Vzhledem k podmínkám, za nichž byl projekt zpracován, nebylo možné pro hodnocení vývoje ekonomické situace ve sledovaném území použít metody potřebné pro adekvátní kvalitativní analýzu. Vyjdeme-li z rozporu mezi existující silnou ochranou přírody v území NP Šumava a přilehlé CHKO a potřebami místních aktérů v oblasti ekonomického rozvoje, je hlavním cílem této kapitoly prověřit, zdali má silná ochrana přírody v daném území závažné dopady na stav a vývoj místní ekonomiky a tím i stabilitu bydlícího obyvatelstva. Téma sporu mezi ochranou přírody a ekonomickým rozvojem je politicky vysoce citlivé a obsahuje řadu potenciálních „trade-offs” spadajících do oblasti normativních soudů a hodnot. Taková „trade-offs” nemohou být objasněna/vyřešena vědeckými metodami. Nicméně vědeckými metodami mohou být předloženy zásadní informace pro potřeby následného politického rozhodování mezi možnými variantami objektivně existujících „trade-offs”. V kontextu přesahu sledované problematiky do oblasti normativních hodnot a zejména vzhledem k velmi omezeným datovým a časovým zdrojům na zpracování této kapitoly, je nezbytné zdůraznit, že níže uvedené výstupy kvantitativního šetření podávají pouze základní ale významné informace o vlivu silně

110

preferované ochrany přírody na ekonomický rozvoj v území NP Šumava a přilehlé CHKO.

13.2 Metodický postup

V časovém rámci, který byl pro tento projekt vymezen, bylo možné uskutečnit pouze kvantitativní analýzu vlivu silné ochrany přírody na ekonomickou situaci v hodnoceném území. Vzhledem ke skutečnosti, že analyzované území svým vymezením neodpovídá vymezení územních jednotek, za která jsou sbírána a publikována data ČSÚ a veřejnými institucemi, čelili autoři mimořádně omezeným datovým zdrojům. Pokud bychom kvantitativní analýzou rozuměli nalezení skutečného efektu (včetně kvantifikace jeho významu) silné ochrany přírody na místní ekonomickou situaci, potřebovali bychom datové zdroje za množství různorodých jevů, navíc ve velmi podrobném teritoriálním členění. Této podmínky však nebylo možné dosáhnout. Alternativou vícenásobných metod meřících vztah mezi mírou ochrany přírody a dosaženou ekonomickou situací (úrovní) je komparace ekonomického vývoje a dosažené situace mezi různými územími s odlišnou mírou (režimem) ochrany přírody. Tato metoda je základním přístupem k hodnocení výše uvedené problematiky. Komparace ekonomického vývoje a dosažené ekonomické situace je však metodou poměrně hrubou a její výsledky lze vnímat pouze jako první krok na cestě k odhalení skutečného dopadu silné ochrany přírody na místní ekonomiku.

Jelikož území NP Šumava resp. CHKO Šumava jde napříč administrativními jednotkami (kraje, okresy, ORP), za které jsou sbírána a publikována data ČSÚ a veřejnými institucemi, bylo nutné jako základní jednotku zvolit obec a data za zájmové území načítat z dat, která jsou dostupná pro jednotlivé obce. Tato skutečnost nakonec vedla k situaci, kdy jediným indikátorem vhodným pro podchycení celkové ekonomické situace v zájmovém území jako celku (popř. v jeho dílčích částech) je registrovaná míra nezaměstnanosti. Autoři zamýšleli použít data vyjadřující ekonomickou výtěžnost území. Vhodnými indikátory by byla data z místních Finančních úřadů, konkrétně data za výnosy daně z příjmu fyzických osob podnikatelů. Tato data lze vygenerovat za jednotlivé obce. Jejich dostupnost je zásadně omezena zákonem a potřebou technického zpracování databází vedených institucemi v gesci Ministerstva financí ČR a v současnosti nejsou i s ohledem na ochranu individuálních údajů veřejně dostupná. Dále bylo zvažováno použití dat za počet registrovaných fyzických osob podnikatelů k platbě DPH. Problém dostupnosti dat je tentýž jako v předchozím případě. Jedinou možností již pak byla data z Registru ekonomických subjektů (RES), nicméně tato data by byla pouze doplňková a jejich přínos vzhledem k registraci jak aktivních, tak i pasivních (spících) ekonomických subjektů a nemožnosti odlišení míry aktivity (plný výkon, doplňko-

vá činnost, občasná činnost) neumožňoval dostatečně přesnou analýzu v úrovni jednotlivých obcí. Jediným použitým indikátorem je tedy registrovaná míra nezaměstnanosti. Zdrojem dat je databáze Ministerstva práce a sociálních věcí, která shromažďuje data z Úřadů práce. Registrovaná míra nezaměstnanosti je definována jako počet registrovaných uchazečů o zaměstnání na příslušném ÚP ku počtu ekonomicky aktivních obyvatel. Počty registrovaných nezaměstnaných jsou měsíčně publikovány. Počet ekonomicky aktivních obyvatel pro úroveň obce je však dostupný pouze ze Sčítání z roku 2001. Hodnota registrované míry nezaměstnanosti za jednotlivé obce tak se vzdáleností od roku 2001 ztrácí část vypovídací hodnoty. Část zkreslení je možné odstranit tím, že hodnotíme větší území celky. Část zkreslení je odstraněna také tím, že hodnota počtu ekonomicky aktivních v obci je po určité době přepočtena na základě jiných dat za obce. Stále se však jedná pouze o odhad. Základem níže provedeného zkoumání je komparace vývoje registrované míry nezaměstnanosti (dále jen RMN) ve dvou vymezených územích. 1. První území je tvořeno všemi obcemi, na jejichž katastru leží alespoň část území NP Šumava a/ nebo alespoň část přilehlé CHKO. Toto území je dále označeno jako „NP+CHKO”. 2. Území „NP+CHKO” zasahuje do pěti různých správních obvodů ORP3. Druhé speciálně vymezené

3

ORP Český Krumlov, Klatovy, Prachatice, Sušice a Vimperk. Území těchto pěti ORP je rozděleno do dvou území, která jsou mezi sebou porovnávána.

111


území představují všechny obce daných pěti ORP, na jejichž území se nenachází ani část NP Šumava a/nebo část přilehlé CHKO. Toto území se dále označuje jako „obce mimo NP a CHKO”. Základem analýzy je tedy komparace RMN ve dvou výše uvedených územích. Za obě výše vymezená území byla spočítána RMN. Data z MPSV umožňují za jednotlivé obce načítat počty registrovaných uchazečů i počty ekonomicky aktivních. Pro podchycení fenoménu sezónního zaměstnávání sledujeme RMN pro jednotlivá čtvrtletí od června 2001 do současnosti (starší data nejsou za obce dostupná). Pro kontextuální posouzení dále přikládáme data za ČR, za celé území všech pěti ORP dohromady a také zvlášť za jednotlivé ORP. Pokud silná ochrana přírody na území „NP+CHKO” závažným způsobem omezuje ekonomický rozvoj, tak by se tato skutečnost měla projevit podstatně vyšší RMN oproti územnímu celku, který se skládá z obcí příslušných ORP, kde není silný režim ochrany přírody ze zákona zaveden. Při této komparaci je nezbytné zohlednit skutečnost, že mikroregionální centra s koncentrací nabídky pracovních míst se nacházejí mimo území NP+CHKO a proto mírně vyšší RMN v NP+CHKO nesignalizuje významný problém. Stejně tak je třeba zdůraznit, že případně odhalená vysoká RMN v „NP+CHKO” oproti „obcím mimo NP a CHKO” nemusí být nutně důsledkem silné ochrany přírody! Proto níže uvedené výsledky pouze ukazují potenciální

112

dopady ochrany přírody na místní ekonomiku. Skutečné dopady lze analyzovat pouze prostřednictvím kvalitativních metod realizovaných dotazníkovým šetřením na místě.

13.3 Výsledky

Hodnocené území spadá do dvou krajů (Jihočeského a Plzeňského), které lze řadit mezi ekonomicky úspěšné. Míra nezaměstnanosti v těchto krajích dosahuje významně nižších hodnot ve srovnání s průměrem ČR. Nicméně oba kraje jsou vnitřně značně heterogenní. Hodnocené území lze svou polohou v rámci obou krajů považovat za periferní s relativně omezeným objemem ekonomických aktivit, přičemž tyto aktivity vykazují velmi specifickou oborovou strukturu. Pokud přejdeme na úroveň okresů, tak pouze okres Český Krumlov vykazuje nadprůměrné hodnoty míry nezaměstnanosti. Okres Prachatice naopak dosahuje výrazně podprůměrných hodnot. Porovnáme-li RMN na území „NP+CHKO” s RMN na území „obce mimo NP a CHKO”, zjistíme několik důležitých skutečností (viz Graf 3.): 1. Míra nezaměstnanosti v „NP+ CHKO” vykazuje velmi vysokou sezónní proměnlivost. Sezónní proměnlivost je několikanásobně vyšší ve srovnání s proměnlivostí na úrovni celé ČR. Stejně tak jsou sezónní výkyvy nesrovnatelně vyšší oproti území příslušných pěti ORP, na kterém není ze zákona zaveden režim silné ochrany přírody. Tato skutečnost jasně dokládá, že na území NP Šumava a příslušné

Graf 3. Vývoj míry nezaměstnanosti v hodnoceném území.

„NP+CHKO“ – obce spadající do NP Šumava a/nebo příslušné CHKO „obce mimo NP a CHKO“ – obce všech pěti ORP (viz pozn. pod čarou č. 1), na jejichž území se nenachází ani část NP a/nebo CHKO Zdroj: Výpočty autorů na základě dat z MPSV ČR.

CHKO je výrazně rozšířen fenomén sezónního zaměstnávání. Sezónní zaměstnávání je často provázeno tzv. „podzaměstnaností”. Jevem, kdy část obyvatelstva nepatří mezi „klasické” nezaměstnané, neboť chtějí pracovat více, než jim umožňuje místní poptávka po práci. Oba fenomény bývají spojeny s relativně nízkým příjmem domácností, jejichž členové jsou jimi postiženi. Sezónní zaměstnávání je důsledkem specifické struktury místní ekonomiky. Velká část sezónního zaměstnávání připadá na lesnictví. Významnou roli patrně hraje i cestovní ruch. Lze předpokládat, že většina sezónních pracovních míst představuje místa pro pracovní sílu s nízkou nebo žádnou kvalifikací. 2. Celé území pěti sledovaných ORP dosahuje podstatně nižších hod-

not RMN oproti průměru ČR. RMN v „NP+CHKO” dosahuje podstatně vyšších hodnot než v „obcích mimo NP+CHKO”, přičemž v zimních měsících vysoce převyšuje průměrnou RMN v ČR. Od roku 2005 lze sledovat konvergenci k hodnotám průměru ČR. Vzhledem k výrazné sezónnosti místní ekonomiky, která se projevuje velmi vysokými sezónními rozdíly v míře nezaměstnanosti a RMN podstatně převyšující jak průměr ČR tak zejména průměr příslušných ORP a okresů, lze konstatovat, že existující stížnosti místních obyvatel na omezení plynoucí ze silné ochrany přírody jsou do značné míry opodstatněné. Otázkou však zůstává, do jaké míry data z MPSV ukazují skutečnou situaci na místním trhu práce

113


a do jaké míry jsou registrovaní uchazeči skutečně nezaměstnaní. Odpověď na tuto otázku lze získat pouze šetřením přímo v zájmovém území. Charakter místní ekonomiky (významný podíl CR, blízkost Rakouska, vysoký podíl malých firem ad.) však signalizuje poměrně vysoký potenciál šedé ekonomiky. 3. V letech 2005 a 2006 dochází v letních měsících k zániku rozdílu mezi „NP+CHKO” a „obcemi mimo NP a CHKO”. Celkově pak dochází ke konvergenci RMN obou sledovaných území k hodnotám průměru ČR. Zánik rozdílu v letních měsících signalizuje jistou sílu ekonomiky v „NP+CHKO”. Pokud však jde zejména o aktivity zaměřené na využití volného času, tak je třeba upozornit, že se tak děje v období velmi silného ekonomického růstu. CR je však značně cyklické odvětví a v období hospodářského útlumu lze pak očekávat opětovné zaostávání „NP+CHKO” oproti „obcím mimo NP a CHKO”, které mají diverzifikovanější ekonomickou strukturu. Obdobné závěry jsou patrné také z následujících obrázků (obrázek 1a, b), kde je zachycena RMN jednotlivých obcích v červnu a prosinci roku 2006. Na první pohled lze vidět vysokou sezónní proměnlivost RMN. V prosinci 2006 dosahuje RMN zejména v obcích, které leží v NP/CHKO Šumava, výrazně vyšších hodnot. Vyšší míra nezaměstnanosti území obcí „NP+CHKO” však není z těchto obrázků tak patrná, a to především v letním období. V zimním

114

období je však rozdíl mezi dvěma sledovanými územími zřejmý, což potvrzuje výraznou sezónnost místní ekonomiky v území, které leží v pásmu NP a CHKO Šumava. V roce 2001 vykazuje územní vzorec RMN obdobný charakter. Nicméně v tomto období je i v letním období patrná podstatně vyšší RMN v obcích „NP+CHKO”. Potvrzuje se tedy určitá konvergence RMN obou sledovaných území v letním období. Nicméně v zimním období dosahuje RMN v území spadajícím do NP a CHKO podstatně vyšších hodnot. Území NP Šumava zasahuje do pěti různých ORP. Uděláme-li stejnou komparaci jako výše v případě jednotlivých ORP, zjistíme významné rozdíly mezi jednotlivými OR.: 4. Problém velmi vysoké sezónnosti ekonomiky v území se silnou ochranou přírody se vztahuje pouze k ORP Český Krumlov, Prachatice a Sušice. V ORP Klatovy a Vimperk jsou na území „NP+CHKO” lokalizovány nejvýznamnější střediska zimního CR. Tato skutečnost signalizuje význam CR pro místní ekonomiku v území NP+CHKO z hlediska stabilní nabídky pracovních míst po celý rok. V tomto kontextu je třeba zdůraznit potřebu rozvoje těch forem CR a jiných volnočasových aktivit, které nevykazují velmi silnou sezónnost (resp. koncentraci do letních měsíců). 5. V případě ORP Klatovy a Vimperk dosahuje RMN v území NP+CHKO po celé období výrazně nižších hodnot ve srovnání s průměrem ČR. Naopak v ostatních ORP dosahuje

RMN v území NP+CHKO po většinu sledovaného období podstatně vyšších hodnot ve srovnání s průměrem ČR. To platí zejména pro

zimní období, kdy RMN v chráněném území přesahuje průměr ČR o několik procent (např. ORP Sušice – o cca. 6 %, ještě v roce 2004 ne-

červen 2001

prosinec 2001

červen 2006

prosinec 2006

Zdroj: Výpočty autorů na základě dat z MPSV ČR.

obr. 27 Registrovaná míra nezaměstnanosti v obcích hodnoceného území

115


celých 18 %). Z celkové úrovně RMN a velikosti sezónních výkyvů lze usuzovat, že případné stížnosti na nedostatek pracovních míst jsou oprávněné pouze v některých částech NP a CHKO. Konkrétně v částech spadajících do ORP Český Krumlov, Prachatice a Sušice.

13.4 Závěry

Vzhledem k časovému horizontu, ve kterém musel být projekt zpracován, nebylo možné uskutečnit potřebná terénní šetření v hodnoceném území. Stejně tak nebylo možno v potřebném územním rozlišení získat adekvátní data za ekonomickou výtěžnost území. Z uvedených důvodů mohla být provedena pouze velmi obecná kvantitativní analýza založená na analýze vývoje registrované míry nezaměstnanosti (jiná data nebyla dostupná – viz metodika) v území správních obvodů pěti ORP, na jejichž území zasahuje NP Šumava. Území daných pěti ORP bylo rozděleno na území, kde je ze zákona uplatňována silná ochrana přírody (území NP Šumava a přilehlé CHKO), a na ostatní území bez silné ochrany přírody. Z komparace vývoje RMN v uvedených územích vyplývá, že ekonomika na území NP a CHKO je výrazně sezónní. V zimních měsících RMN v některých částech NP a CHKO dosahuje téměř dvojnásobných hodnot oproti letním měsícům, přičemž v zimním období výrazně přesahuje celorepublikový průměr. Nicméně v územích, kde jsou lokalizována nejvýznamnější zimní lyžařská centra k takto výrazné sezónnosti

116

nedochází. Nedostatek pracovních míst pro místní obyvatele lze očekávat zejména v částech NP a CHKO, které spadají do ORP Sušice, Prachatice a Český Krumlov. V prvních dvou ORP je RMN v chráněném území podstatně vyšší i v letním období. Potenciální hrozbou pro obce na území NP Šumava je pokračování trendu odchodu kvalifikovaných pracovních sil a mladých obyvatel s potenciálem dalšího vzdělávání mimo region a hlavních center osídlení. Tento potenciální „brain drain” by pro území NP Šumava znamenal především snížení intenzity moderních typů podnikání, nižší míru inovace v jednotlivých nabízených službách a aktivitách a celkové snižování kvality nabízených služeb a tím i příjmů a zprostředkovaně v dlouhodobém pohledu i snižování kvality života v obcích na území NP Šumava. Proto je nutné nabídnout mladým a aktivním obyvatelům s dostatečným potenciálem takové podmínky (pracovní uplatnění, možnosti bydlení,…), které omezí nebo zvrátí tento potenciální trend. Nabídka pro vymezenou skupinu ekonomicky aktivních musí být vedena jak ze strany obcí, tak i ze strany dalších orgánů veřejné správy včetně Správy NPŠ. Dostatek/nedostatek pracovních míst však není jediným kritériem, dle kterého lze posuzovat dopad silné ochrany přírody na místní možnosti ekonomického rozvoje, resp. na možnosti místních aktérů se ekonomicky realizovat. Pokud

je však silná ochrana přírody společenským zájmem (navíc dalece přesahujícím hranice vymezeného území), pak lze právě vysokou nezaměstnanost, resp. nedostatek uspokojivých pracovních míst pro místní občany chápat jako nejzávažnější společenský problém v oblasti se silnou ochranou přírody. Problém vnějšího omezení soukromých ekonomických zájmů lze v tomto kontextu vnímat jako sekundární (tyto zájmy lze realizovat jinde; v místě, kde jejich realizací nedojde k zásadnímu omezení celospolečenských zájmů v oblasti ochrany přírody). Ekonomicky se za uplynulých 15 let na Šumavě změnilo především: 1. struktura ekonomických aktivit ve prospěch služeb a v neprospěch primárního sektoru a řady odvětví zpracovatelského průmyslu a služeb; 2. míra otevřenosti regionální, potažmo „šumavské” ekonomiky, kdy na základě přímé spolupráce podnikatelských subjektů i vzájemného využívání obou stran hranice pro nejrůznější formy trávení volného času, výrazně ovlivnily ekonomické prostředí na Šumavě; 3. výrazně se posílily kvalitativní aspekty ekonomických aktivit ve prospěch udržitelnosti, vysoké přidané hodnoty vyráběných produktů a poskytovaných služeb; období jakéhokoliv vývozu za slabý kurs, kdy bylo výhodné masově vyvážet dřevo, suroviny či málo zpracované polotovary, je nahrazeno výrobou finálních produktů a poskytováním služeb „na klíč”; 4. jedna ekonomická aktivita spe-

cificky ční nad ostatními: cestovní ruch – ve svém komplexu pro řadu šumavských lokalit jediná představitelná ekonomická aktivita při nynější úrovně poptávky a dalším předpokládaném vývoji tržních parametrů a lidských preferencí. Příčiny ekonomických změn v regionu Šumava 1. Návrat do standardnějších politických, společenských a hospodářských podmínek, v kombinaci s využíváním přirozených podmínek geografických. 2. Využití potenciálu daného otevřením hranic po roce 1989 a schopnost komunikovat a spolupracovat, případně se učit a recipročně učit partnery na druhé straně hranice v Rakousku a Německu. 3. Opět „za to může” role trhu a bohatnutí země jako celku; důraz na kvalitu – i když ještě ne všude dostatečně vnímaný (= neexistuje dostatečný tlak ze strany konkurence nebo klientů) – je jedinou možností dlouhodobého přežití. Prosperita ekonomiky se projevuje ve standardizaci všech klíčových ekonomických veličin – makroekonomických i regionálních. Výsledkem je posilující se kurs koruny vůči euro a konvergenční vývoj všech ukazatelů na makroekonomické i regionální úrovni. Jestliže ještě v roce 1993 byl poměr v parametrech životní úrovně mezi Českou republikou a Rakouskem či Německem přibližně 1:4, nyní je to ve vztahu k Rakousku přibližně 1:1,75, vůči Německu pak dokonce „jen” 1:1,4. Jestliže ve stejném období byl podíl průměrných mezd ve vztahu k oběma zemím přibliž-

117


ně 1:10, nyní je to „jen” 1:3,5. 4. Vědomí, že po období zlatokopů přichází do regionu stabilnější a dlouhodobě udržitelnější produkt cestovního ruchu, který bude do budoucna představovat typický příklad středního stavu podnikatelů v šumavském teritoriu.

13.5 EX-ANTE Analýza Ekonomický audit

Zpracování hodnověrné ekonomické analýzy regionu menší velikosti než je kraj je s dostupnou veřejnou datovou základnou prakticky nemožné. Variantou je zřejmě provedení vlastního statistického průzkumu, což je věc časově a personálně značně náročná, má-li se týkat více než 30 zkoumaných obcí a vztahů mezi nimi. Demografické charakteristiky a vztahy na trhu práce a zaměstnanost lze fakticky sledovat až na úrovni obcí, při analýze produkční schopnosti tohoto typu regionu není tento postup korektní. Proto skutečně nejmenší relevantní jednotkou pro vymezení indikátoru HDP a ekonomické struktury je úroveň kraje; delimitace na menší územní celky je pak vždy jen více či méně přesným „odhadem odhadu”. Ekonomická náplň efektů relevantních vůči Národnímu parku Šumava se tak ve studii dotýká přibližně následujících rovin: • v prvé řadě pro využití k turistice a rekreaci (jediný explicitní cíl s ekonomickým obsahem); • implicitně lze ekonomické efekty spatřovat i v případě naplňování vědeckých a výchovných cílů (zejména v podobě indukova-

118

ných výdajů spojených s poskytováním doplňkových služeb); • v daném případě lze považovat za oprávněné podřízení hospodářského využití Národního parku Šumava zachování a zlepšení přírodních poměrů (kupříkladu v souladu s Lisabonskou strategií EU; • ekonomický rozsah činností vedle cestovního ruchu může nalézt uplatnění i v případě vývoje lesního hospodářství a zemědělství (v intencích obecného vývojového trendu těchto sektorů – tedy relativního poklesu jejich váhy na celkové přidané hodnotě) a dřevozpracujícího průmysl, s možností využití aktuálního stavebního a rezidenčního boomu pro rozvoj výroby nábytku. Na straně druhé je patrné, že i při respektování rovnoměrného a udržitelného vývoje ekonomické, sociální a ekologické složky, existuje reálná možnost paralýzy moderních ekonomických aktivit, především v oblasti cestovního ruchu, jednou ze studií vymezených vlivových skupin – rezidentů, bez zájmu dále restrukturalizovat ekonomické aktivity směrem k progresivnějším a prosperujícím, a současně ekologicky šetrným formám turismu a místních řemeslných aktivit (s turismem spojených). Z výše řečeného vyplývá sada čtyř preferovaných ekonomických aktivit, provozovaných na území Šumavy: cestovního ruchu, zemědělství, lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu. Tyto nosné aktivity by měly být podpořeny adekvátně

rozvinutými podnikatelskými službami v širokém spektru, nicméně v dělení na dvě klíčové skupiny: dopravní služby a podpůrné podnikatelské služby.

119


Struktura veřejné správy

Na území NP Šumava je stejně jako v celé republice organizována veřejná správa v dvou oddělených způsobech rozhodování a ve více územně definovaných stupních. Zatímco samosprávné rozhodování ve vlastní samostatné působnosti je v Česku zajištěno (Ústava, hl. VI, čl. 99-106) na úrovni krajů a obcí, tak rozhodování státní sprá-

vy ať již v působnosti samostatných specializovaných úřadů státní správy nebo územně členěných městských úřadů s přenesenou působností státní správy je členěno do celé řady stupňů. Zcela specifickým stupněm jsou pak svazky obcí jako veřejnoprávní korporace, které však nemají nadánu zvláštní pravomoc a které existují i v řeše-

Tabulka 17. Struktura všeobecné veřejné správy. Název obce

název obce s pověřeným Název obce s rozšířenou obecním úřadem POU působností ORP

Hořice na Šumavě

Český Krumlov

Černá v Pošumaví Frymburk

Horní Planá

Český Krumlov

Horní Planá Přední Výtoň

Okres

Kraj

Český Krumlov

Vyšší Brod

Drslavice Kratušín

Prachatice

Záblatí Křišťanov Lenora

Prachatice

Nová Pec Stožec

Volary

Volary Zbytiny

Jihočeský kraj

Želnava Borová Lada Prachatice

Buk Horní Vltavice Kubova Huť Kvilda Nicov Nové Hutě Stachy Strážný Svatá Maří Šumavské Hoštice Vimperk Zdíkov

120

Vimperk

Vimperk

Čachrov Strážíc

Klatovy

Dešenice Hamry Chudenín

Klatovy Nýrsko

Nýrsko Železná Ruda Horská Kvilda Kašperské Hory Modrava

Klatovy Kašperské Hory

Plzeňský kraj

Rejštejn Srní

Sušice

Dlouhá Ves Hartmanice Hlavňovice

Sušice

Prášily Sušice Pramen: Územní členění České republiky, Ministerstvo vnitra ČR

ném území. Na rozdíl od drtivé většiny organizací státní správy a pochopitelně i orgánů samosprávy, které existují v členění, respektující administrativní hranice jednotlivých územních celků, je na Šumavě organizována státní správa na úseku ochrany přírody a krajiny napříč územním členěním a tuto správu vykonává Správa NP Šumava. Územní administrativní struktura Řešené území Národního parku Šumava se rozkládá na území dvou krajů – v Jihočeském kraji a v Západočeském kraji. Změna krajské hranice a stejně tak i odlišné postupy a přístupy při usměrňování územního rozvoje nebo rozdílné uplatňování jednotlivých regionálních programů mohou způsobit obcím, které leží v blízkosti kraj-

ské hranice prakticky ve stejných sociálně ekonomických i obecně geografických podmínkách, velké problémy. Členění všeobecné veřejné správy v obcích zařazených do řešeného území je uvedeno v tab. 17 Jak vyplývá ze schématu, je na Šumavě velmi složitá organizace veřejné správy. Z hlediska rozhodování státní správy na území NP Šumava zasahuje rozhodování celkem 10 obvodů obcí s přenesenou působností, kde jsou vykonávány některé základní kompetence na úseku sociální péče, stavební úřady (kterých ale může existovat větší počet), základní kompetence na úseku ochrany životního prostředí, živnostenského podnikání a další kompetence státní správy. Dále na území Šumavy zasahuje celkem 5 správních obvodů obcí

121


s rozšířenou působností, které vykonávají všeobecnou státní správu a převzaly velkou část kompetencí bývalých okresních úřadů především na úseku životního prostředí, územního rozvoje (územní plánování), sociální péče a v dalších oblastech rozhodování státní správy. Na území Šumavy dále zasahují celkem 3 okresy. I když na okresní úrovni zanikly orgány všeobecné veřejné správy – okresní úřady, dosud na této úrovni existuje velký počet specializovaných orgánů státní správy jako je Pozemkový úřad, Zemědělské agentury, Policie, úřady sociálního zabezpečení nebo třeba soudy. Na území Šumavy, jak již bylo výše uvedeno, také zasahuje území dvou krajů, kde jsou další specializované orgány státní správy a krajský úřad, který vykonává jak samostatnou působnost samosprávy tak i přenesenou působnost rozhodování státní správy, zpravidla v druhoinstančním odvolacím řízení. Na krajské úrovni také existuje například krizové řízení, takže v případě některých krizových situací, které se mohou dotýkat bezprostředně území Šumavy bez ohledu na krajské hranice je nutné zajistit koordinaci rozhodovacích procesů mezi oběma kraji (např. lokální a regionální povodně). Na rozdíl od výše uvedené územní struktury veřejné správy působí jako orgán státní správy

122

Správa NP Šumava napříč administrativním členěním ČR a dokonce i napříč administrativními hranicemi jednotlivých obcí. Její působnost jako jediného orgánu veřejné správy tak může zajišťovat nebo podporovat stejný výkon veřejné správy na území, které je svým charakterem stejné nebo má stejné či podobné vlastnosti. Proto je role Správy NP Šumava nezastupitelná a je významná z hlediska prosazování stejných principů v oblasti ochrany a tvorby přírodního prostředí na území NP Šumava. Tato specifická role Správy NPŠ je však také příčinou celé řady nedorozumění nebo potenciálních problémů, protože jednotlivá odborná pracoviště správy vstupují do správních řízení, které jsou vedeny orgány státní správy ne vždy identicky, jednotlivé požadavky se mohou měnit nebo výklad jednotlivých ustanovení podzákonných norem může být mírně odlišný. Vzhledem k odlišnému rozhodovacímu prostředí pak může být i konzistentní rozhodování Správy NPŠ chápáno jednotlivými dalšími účastníky řízení diferencovaně a může zakládat pocity nejednotného (a tudíž i nespravedlivého) postupu vůči jednotlivým účastníkům řízení v jednotlivých krajích, okresech nebo obcích s rozšířenou působností.

123


Daňová výtěžnost obcí

Podle zákona o rozpočtovém určení daní jsou příjmy obcí tvořeny jednak podílem na výnosu celostátně vybírané daně ve výši 20,59 % Mezi sdílené daně patří DPH, daň z příjmu právnických osob, daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti (zaměstnanci) a daň z příjmu fyzických osob vybíraná srážkou. Rozdělení daně mezi jednotlivé obce je závislé na velikosti obce, kdy jednotlivé obce jsou rozděleny do velikostních kategorií a v každé kategorii je stanoven prostřednictvím koeficientu přepočtený výnos daně na jednoho obyvatele. Vzhledem k rozdílnému výkonu činnosti byly v období 2000 – 2007 nastaveny tyto koeficienty tak, že malé obce byly z hlediska svých příjmů podhodnoceny. To se týká i všech obcí na území NPŠ. Tabulka 18. Stanovená výše koeficientů v období podle zákona 243/2000 Sb. do 100 obyvatel 101 - 200 obyvatel 201 - 300 obyvatel

0,537 0,563

301 - 1 500 obyvatel

0,5881

1 501 - 5 000 obyvatel

0,5977

5 001 - 10 000 obyvatel

0,615

10 001 - 20 000 obyvatel

0,7016

20 001 - 30 000 obyvatel

0,7102

30 001 - 40 000 obyvatel

0,7449

40 001 - 50 000 obyvatel

0,8142

50 001 - 100 000 obyvatel

0,8487

100 001 - 150 000 obyvatel

1,0393

150 001 a výše obyvatel

1,6715

Hlavní město Praha

2,7611

Pramen: Zákon 243/2000 Sb.

124

0,4213

Motivační prvek z hlediska rozdělení daně má představovat třicetiprocentní podíl na výnosu fyzických osob ze samostatně výdělečné činnosti (z podnikání), která se distribuuje obcím podle sídla podnikatele. Daň z nemovitosti vybraná v obci je plně příjmem rozpočtu obce a stejně tak i daň z příjmu právnických osob pokud je plátcem obec. Daň z nemovitosti za pozemky ve vlastnictví státu však stát obcím neplatí a právě na území NP Šumava jsou obce připraveny o výnos daně z nemovitosti z rozsáhlých lesních pozemků, které jsou ve vlastnictví státu. Pro srovnání uvádíme výnos daně z nemovitosti pro obec Paběnice (okres Kutná Hora), který je v roce 2007 140 000 Kč z celého území obce o rozloze 5,98 km2, kde žije celkem 164 obyvatel v celkem 100 domech z toho 64 trvale obydlených a 36 rekreačních objektů. Od roku 2010 platí úprava sazeb daně z nemovitosti, Sazby daně z nemovitosti byly zvýšeny na dvojnásobek částky a jednotlivé obce mají právo dále pomocí stanovených koeficientů tuto sazbu dále upravit. Obce měly povinnost do 30. 11. 2009 rozhodnutím zastupitelstva schválit tyto koeficienty a pokud to neučinily, platí pro následující rok (2010) původní zvýšená sazba této daně. Novela zákona č. 243/2000 Sb., kterou schválil Parlament ČR a který platí od 1. 1. 2008 upravuje tvorbu příjmů obcí na základě podílu na sdílených daní tak, že kromě ukazatele počtu obyvatel vztahuje podíl na celkových příjmech

také v závislosti na rozloze obce a snižuje velikostních kategorií na celkem 5 kategorií a to především v nejmenších velikostních kategoriích, kde rozlišuje pouze kategorii 0 - 300 a velikostní kategorii 301 – 5000. Cílem této změny je navýšit od roku 2008 a další příjmy obcí především v nejmenších velikostních kategoriích.

Zvýšení příjmů obcí na území NP Šumava je uvedeno v tabulce 19. Díky relativně velké rozloze obcí na území NP Šumava dojde v jednotlivých obcích po novele zákona o rozpočtovém určení daní k výraznému navýšení příjmů obcí a to dokonce o několik milionů Kč. Obce na území NPŠ nemají z hlediska příjmů sdílených

Tabulka 19. Rozdíl daňových příjmů po novele zákona o RUD od 1. 1. 2008. Název obce

Borová Lada Horní Planá

Počet obyvatel k 1. 1. 2007

Výměra k.ú. Obce k 1. 1. 2007 (ha)

Sdílené daňové příjmy do 2007 (v tis. Kč.)

Sdílené daňové příjmy od 2008 (v tis. Kč.)

278

6 894,66

1 793

5 041

3 248

Rozdíl daňových příjmů 2008 – 2007

2 213

9 925,85

15 154

19 756

4 602

Horní Vltavice

405

5 879,82

2 729

5 429

2 700

Kvilda

167

4 517,59

1 027

3 205

2 178

Lenora

822

1 779,98

5 538

6 368

829

Nicov Nová Pec Nové Hutě

74

1 377,92

357

1 128

771

590

6 638,22

3 975

7 057

3 081

90

2 324,44

434

1 675

1 241

Stachy

1 214

2 813,21

8 180

9 547

1 368

Stožec

214

10 477,96

1 380

6 311

4 930

Strážný

408

4 963,98

2 749

5 019

2 270

4 041

10 762,58

27 672

32 713

5 041

Želnava

128

1 034,21

787

1 316

528

Čachrov

545

8 818,34

3 672

7 772

4 100

1 124

6 220,73

7 573

10 530

2 957

Volary

Hartmanice Horská Kvilda

70

2 991,41

338

1 859

1 521

1 610

4 412,29

11 025

13 021

1 996

55

8 163,47

265

4 193

3 927

Prášily

155

11 227,85

954

6 280

5 327

Rejštejn

232

3 043,54

1 496

2 934

1 438

Srní

304

3 348,49

2 048

3 545

1 497

2 249

7 981,42

15 400

19 090

3 690

16 988

125 598

114 548

173 790

59 242

Kašperské Hory Modrava

Železná Ruda Obce na území NP

125


daní žádné mimořádné příjmy, které by vyplývaly z jejich polohy nebo z jejich lokalizace na území velkoplošného chráněného území NPŠ. Obce na území NPŠ však mohou podle zákona využívat stanovení některých poplatků, které jsou na území velkoplošných chráněných území stanoveny a

které mohou mít velký vliv na zvyšování příjmů obcí. Na území NPŠ se jedná především o následující příjmy a poplatky, které mohou být z hlediska příjmů obcí významné. Jedná se o tyto poplatky: • příjmy z parkoviště • příjmy z ubytování • pobytové poplatky • poplatek z ubytovacích kapacit

Tabulka 20. Přehled příjmů obcí na území NPŠ. Obec

počet obyvatel 1.1. 2007

Daňové příjmy (2007) v tis Kč

Celkem

Bor. Lada Hor. Planá

Příjmy z CR(2007) v tis Kč

na obyv.

Celkem

na obyv.

% příjmů z CR

Na příjmech celkem

na daňových příjmech

278

2782

10,01

406

1,46

33186

1,22

14,59

2 213

15 590

7,04

1716

0,78

56359

3,04

11,01

H. Vltavice

405

Kvilda

167

1957

11,72

1147

6,87

9600

11,95

58,61

Lenora

822

5 225

6,36

57

0,07

7925

0,72

1,09

4215

7,14

943

1,6

13236

7,12

22,37

Nicov Nová Pec Nové Hutě

74 590

0

0

90

Stachy

1214

7 404

6,1

1521

1,25

25622

5,94

20,54

Stožec

214

1 533

7,16

1148

5,36

9680

11,86

74,89

Strážný Volary Želnava Čachrov Hartmanice H.Kvilda K.Hory Modrava

408

3586

8,79

287

0,7

25348

1,13

8

4041

27511,9

6,81

162

0,04

75353

0,22

0,59

128

822

6,42

27

0,21

1403

1,92

3,28

545

5 397

9,9

92

0,17

1124

7808,89

6,95

0

0

70

341,03

4,87

533

7,62

5972

8,93

156,34

1610

10 759

6,68

326

0,2

76629

0,43

3,03

58

394,44

6,80

671

11,57

11146

61,24

170,2

Prášily

155

1 198

7,73

211

1,36

Rejštejn

232

1602,05

6,91

40

0,17

8851

0,45

2,51

Srní

304

2388

7,86

2280

7,5

45495

5,01

95,48

2249

15847,28

7,05

4652

2,07

67196

6,92

29,36

Žel. Ruda

Pramen: Rozpočtové příjmy obcí podle Lelková 2007

126

Příjmy celkem včetně dotací (v tis Kč)

V dalších standardních obcích ve venkovském prostoru Česka na rozdíl od obcí na Šumavě tvoří tyty nedaňové příjmy a příjmy z poplatků zanedbatelný podíl na rozpočtech obcí. Údaje o daňových příjmech a příjmech z CR vyplývají z jednoznačně stanovené metodiky i když ve výkaznictví jednotlivých obcí jsou i tak rozdíly. Některé další nedaňové příjmy, které mohou pocházet jednak z výnosu hospodářské činnosti a dále z investičních nebo neinvestičních dotací, jsou pak ovlivňovány aktuálními ekonomickými výsledky v roce nebo formou a výši poskytnuté dotace. Ve sloupci Příjmy celkem jsou uvedeny všechny příjmy obce a to včetně nahodilých příjmů v daném rozpočtovém roce 2006. V jiných letech se mohou tyto údaje řádově lišit. Údaje vycházejí z výpovědí starostů (zpracovateli je poskytla paní Lelková, starostka obce Stožec). Pro srovnání s obcemi v regionu Šumava je uveden rozpočet obce Petrovice I, která leží na východním okraji Středočeského kraje u Zruče nad Sázavou v území vnitřní periferie. Obec Petrovice I má srovnatelný počet obyvatel jako například Srní. Na rozdíl od Srní však Petrovice nemají žádné další významné příjmy vyplývající z polohy jako jednoho centra cestovního ruchu, které prakticky zdvojnásobují rozpočet obce. Obce na území NPŠ mohou velmi výrazně právě díky poloze ve vysoce exponovaném území s vysokou intenzitou vztahů čerpat i další

nedaňové příjmy a v případě především malých obcí, mohou tyto příjmy výrazně zvyšovat rozpočty obcí (Srní, Stožec, Horská Kvilda). Pro srovnání lze uvést celkové příjmy podle rozpočtu obce Petrovice I a uvedené celkové příjmy obcí na území NP Šumava. Lze tedy doložit, že obce, které leží na území NPŠ, tedy v území, které je vysoce exponované, mají na rozdíl od jiných obcí ve standardním venkovském prostoru, výrazně vyšší objem příjmů a to jak na hlavu tak i absolutně. Tyto vyšší příjmy jsou však využívány na čerpání, které souvisí s exponovanou polohou jednotlivých obcí a tyto nadstandardní příjmy jsou využity zpětně na investice nebo zajištění provozu služeb pro návštěvníky obcí. Tabulka 21. Srovnání příjmové části rozpočtu obce Petrovice I (2008). PŘÍJMY (v tis. Kč): Sdílené daňové příjmy Pronájem pozemků Za vodu Pronájem rybníků

2812 47 400 92

Pronájem kulturního domu

120

Pronájem místnosti (řidiči)

25

Poplatek za odpady, sklo, plasty

32

Ostatní (poplatky za psy, správní popl.)

21

CELKEM :

3549

Pramen. Rozpočet obce, počet obyvatel 304, celkem 5 místních částí, rozloha 14.89 km2

127


Dotační politika

Jednotlivé subjekty na území NP Šumava mohou čerpat významnou rozvojovou podporu pro svoje aktivity z jednotlivých národních a evropských dotačních titulů. Obce i další subjekty, které leží na území NP nebo CHKO Šumava, mohou především z důvodu zvýšené ochrany přírody a krajiny čerpat prostředky kromě běžných dotačních titulů, které jsou využitelné na území celé ČR z prostředků Státního fondu pro životní prostředí (SFŽP) nebo z titulu polohy na hranici z prostředků EU na Přeshraniční spolupráci - Phare CBS (do 2004), později Interreg IIIA (2004 – 2006) a z Cíle 3 v programovacím období 2007 - 2013. Území NPŠ mohlo v minulém období kromě dotací z Programu obnovy venkova (1994 – 2007) čerpat prostředky především z dotací poskytovaných Státním fondem životního prostředí a dále z dotačních programů, které spravuje samostatně MŽP ČR. Od roku 2004 dále obce mohly čerpat prostředky i ze strukturálních fondů EU v rámci jednotlivých operačních programů. Při podrobnějším studiu poskytovaných dotací pro jednotlivé obce je možné vyjít z databáze SFŽP, která eviduje poskytované dotační prostředky za období od roku 1992, tedy od ustanovení fondu. Od roku 1992 byly subjektům z NP Šumava schváleny dotace z Národních programů ve výši 484 217 397 Kč, z toho bylo 6 akcí již ukončeno (43 679 816 Kč). Z programu OP Infrastruktura bylo od roku 2004 sub-

128

jektům z NP Šumava schváleno 1 949 785 Kč ze SFŽP a 13 892 263 Kč z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). Jak je patrné z tabulky (viz Tabulka 23), objem poskytovaných dotačních prostředků pro jednotlivé obce na území NPŠ se velmi výrazně liší a závisí na přijatých dotačních titulech nebo programech. Absolutně největší podporu v tomto období čerpaly obce Kašperské Hory a Modrava naopak nejmenší podporu čerpal Vimperk a Srní. V obci Vimperk čerpala podporu v řadě projektů Správa NPŠ, nikoliv však vlastní obec Vimperk. V obcí Srní čerpala podporu pouze jedna fyzická osoba. Velikost podpory na obyvatele je dána především velikostí obce. V malých (jako například Modrava) obcích velký objem podpory na obyvatele je způsoben získáním významné dotace na jednu investiční akci. Rozdělení poskytovaných prostředků (viz Tabulka 24) podle příjemců ukazuje, že na území NP Šumava největší objem i počet projektů získaly ve sledovaném území obce následovány Správou NPŠ. Z hlediska objemu poskytovaných dotací jako další významný regionální hráč na území NPŠ je Regionální rozvojová agentura Šumava o.p.s. Nejmenší objem prostředků čerpaly fyzické a jiné právnické osoby. Je nutné ale zdůraznit, že bez ohledu na to, kdo byl příjemcem dotace a tedy do majetku jakého subjektu byla poskytnuta dotace ze SFŽP, se všechny projekty realizovaly na území obcí v NP Šumava.

Tabulka 22. Přehled dotačních prostředků pro obce na území NPŠ za období 1994 - 2006. Rok Dotace 1994 - 1997 ze SFŽP

Půjčka obci

Celkem

Účel dotace

1 298 000

1995

3 200 000

2 130 000

1995

13 371 000

8 034 000

1998

7 914 150

40 144 612

48 058 762 plynofikace CZT

1998 - 2000

20 400 000

5 100 000

25 500 000 biomasa,kotelna

1999 - 2000

1 383 212

3 562 628

383 146

435 333

2001 - 2002

6 000 000

3 104 000

3 000 000

2002

8 192 000

2 442 827

283 800

2002 - 2004

757 300

926 349

0

2003 - 2005

4 500 000

1 660 820

6 160 820 Kanalizace

2003 - 2007

6 034 400

1 508 600

7 543 000 kanalizace, ČOV

2003

16 610 000

4 623 000

2004

11 959 000

200 000

12 159 000 Středisko ekologické výchovy, oprava tur. cest

2004 - 2005

35 000 000

1 000 000


2005

90 000

10000

2004

5 385 094

4 487 579

1 994 479

2004 - 2006

4 635 000 kanalizace,ČOV 0

4 945 840 Kanalizace 818 479 Plynofikace CZT, ochrana stromů

0

1 467 200

1 467 200

82 134 948

6 745 479

2000 - 2005

42 451 000

20 677 000

1 582 000

2001 - 2004

2 464 000 44 915 000

od roku 2001

2002

65 000 000

12 104 000 Ekolog.vytápění na bázi spalování biomasy 10 918 627 Plynofikace ZŠ, kanalizace 1 683 649 tepelná čerpadla


100000 zlepšení ŽP v obci

4 401 600

Souhrn MŽP

5 330 000 ČOV 21 405 000 Ekolog.vytápění na bázi spalování biomasy

148 917 902

Souhrn SFŽP

Nevyřízené žádosti

Podíl obce

3 337 000

2000

Dotace z MŽP

Výše dotace

11 867 152 ČOV 7 336 000 kanalizace, ČOV 237 798 329 64 710 000 Rekonstrukce kanalizace,nové části kanalizace 2 464 000 Částečná kompenzace DN

20 677 000

1 582 000

67 174 000 65 000 000 centrální vytápění na biomasu

635 000

Pozn: Želnava, Nové Hutě, Stachy chybí

635000 Plynofikace v obci Pramen: Lelková 2007

129


Tabulka 23. Podpora prostřednictvím SFŽP pro projekty obcí. Obec

podpora ze SFŽF 1992-2006

Borová Lada

počet obyv, 2007

dotace na obyv. a rok

965 000

278

231

Hartmanice

22 148 320

1 124

1314

Horní Planá

15 315 000

2 213

461

Horní Vltavice

3 944 793

405

649

Horská Kvilda

7 147 374

70

6807

69 842 310

1 610

2892

1 578 000

167

630

425 284

822

34

Modrava

39 292 160

55

47627

Nová Pec

27 140 300

590

3067

8 948 680

155

3849

17 015 130

232

4889

Stachy

4 785 052

1 214

263

Stožec

23 799 197

214

7414

2 571 930

408

420

14 095 227

4 041

233

Kašperské Hory Kvilda Lenora

Prášily Rejštejn

Strážný Volary Železná Ruda

Celkem

25 795 262

2 249

765

284 809 020

15 847

1198

Pramen: Interní databáze SFŽP

Podpora pro jednotlivé projekty v rámci Programu INTERREG III A je stejně jako u jiných typů programů krajně nevyrovnaná. Na území NP Šumava mohly jednotlivé subjekty požádat o dotaci jednak v rámci přeshraniční spolupráce Česko – Bavorsko a dále v menTabulka 24. Rozdělení poskytovaných prostředků podle příjemců. Objem podpory (mil Kč)

počet projektů

obce

456

36

správa NPŠ

325

16

RRA Šumava

66

9

fyzické a právnické osoby

10

16

Pramen: Interní databáze SFŽP, vlastní výpočty

130

ší míře subjekty na jihovýchodním okraji vymezeného území čerpat v rámci programu Česko – Rakousko. Ve sledovaném období 2004 – 2006 tedy po vstupu Česka do EU a ukončení programu Phare CBS, obce a jednotlivé subjekty v obcích na území NP a v jeho nejbližším okolí nebyly v tomto programu příliš aktivní. Největší podpora byla poskytnuta prostřednictvím RRA Šumava pro v rámci Dispozičního fondu Euroregionu Šumava ve výši 58 mil Kč. Tyto prostředky byly dále rozděleny mezi další subjekty včetně těch na území NP Šumava. Dále významným subjektem při čerpání tohoto typu dotace je samotná Správa NP Šumava, která

v rámci programu Česko – Bavorsko čerpala prostředky ve výši 14 217 000 Kč. na vybudování 1. úseku cyklostezky Gerlova Huť - Nová Hůrka - Prášily - Srní, Správa NP Šumava také jako jediný subjekt využila prostředky i v rámci programu Česko – Rakousko a to na vybudování nové stezky na Boubín. Dalším úspěšným žadatelem je Regionální sdružení Šumava, které pořídilo vybavení na úpravu

běžeckých tratí na Šumavě. Obce jako přímý žadatel o tyto prostředky jsou zatím spíše pasivní a využívají pouze menších projektů a také dostupnějších projektů prostřednictvím Dispozičního fondu přes RRA Šumava. V programovém období 2007 – 2013 mohou obce a další subjekty žádat o podporu v rámci Cíle 3 strukturální politiky EU v operačních programech přeshraniční spo-

Tabuka 25. Čerpání prostředků v rámci programu INTERREG III A . Pořadí

Název

Příjemce

Výdaje

Česko – Bavorsko 1

Projekt na prostředky Dispozičního fondu Euroregion Šumava - Euroregion Šumava - jihozápadní Čechy – jihozápadní Čechy pro program Iniciativy Společenství Interreg IIIA v česko-bavorském pohraničí

22 820 660

2

Cyklostezka Gerlova Huť - Nová Hůrka Správa NP a CHKO Prášily - Srní, I. úsek: Gerlova Huť - Nová Šumava Hůrka

14 217 000

3

Pořízení stroje na údržbu lyžařských stop

Regionální sdružení Šumava

9 174 640

4

Na kole po stopách Krále Šumavy

obec Nové Hutě

2 875 070

5

Změna č. 5 Územního plánu sídelního útvaru Železná Ruda a zhotovení Regulačního plánu Železná Ruda, část Špičák

město Železná Ruda

2 500 000

6

Informační kamerový systém

Mikroregion Šumava - Západ

1 980 000

7

Rozvojová strategie Mikroregionu Šumava - Západ

Mikroregion Šumava - Západ

1 392 300

8

Historický výzkum spolužití Čechů, Němců a Židů v oblasti Šumavy a Českého lesa

Památník Hartmanice, občanské sdružení

1 287 000

9

Zázemí pro hipostezky

město Hartmanice

894 000

10

Změna územního plánu města Hartmanice

město Hartmanice

738 046

12

Nové řešení přístupu k vrcholu Boubína

Česko – Rakousko Správa NP a CHKO Šumava

celkem

460 000

58 338 716

Pramen: Iniciativa společenství INTERREG III A, MMR ČR, Praha,, 2006, 72 str.

131


lupráce Česko – Bavorsko a Česko – Rakousko. I když čerpání dosud není ukončeno (stav polovina roku 2009) subjekty na území NP Šumava o podporu prostřednictvím tohoto programu zatím neprojevily zájem. Velmi aktivní obcí v širším zázemí NP Šumava jsou Hartmanice, které úspěšně podaly žádost o celkem 3 projekty Obce a další subjekty na území NP Šumava a v jeho okolí mohou dále žádat po podporu prostřednictvím Iniciativy Leader (od roku 2004) a programu Leader (od roku 2007). Na území NP Šumava nebo v jeho okolí se neustavila žádná aktivní Místní akční skupina, která by byla schopná splnit podmínky programů a požádat o tuto formu podpory. Ustanovená LAG Centrální Šumava (Železná ruda, Prášily Modrava, Srní, Horská Kvilda, Rejštejn, Kašperské Hory, Nezdice, Dlouhá Ves. Sušice, Kvilda, Borová Lada) je pasivní a je označena jako stagnující nebo zanikající MAS (Leader 2009, Budoucnost venkova, MZE ČR, Praha 2009). Při sledování celkového proudu dotačních titulů z národních nebo evropských zdrojů, které jsou poskytovány a evidovány prostřednictvím MF ČR vyplývá, že jednotli-

vé obce na území NPŠ jsou výrazně dotačně aktivní a inkasují ve sledovaném období významně vyšší podíl dotace na obyvatele, než obce, které leží v jejich bezprostředním sousedství. Lze tedy dovodit, že právě obce, díky své poloze v exponovaném územní inkasují větší státní nebo evropskou podporu než jiné obce v méně exponovaném území. Je však také zřejmé, že obce na území NPŠ musí často řešit problémy, které obce v jiném územní neřeší s takovou intenzitou nebo tak často. Vnitřní rozdělení čerpání prostředků je však na území NPŠ velmi diferencované. Ukazuje se, že především větší obce (nutnost spolufinancování), nebo obce, kde je dlouhodobě schopný management, mají možnost zajistit pro svoje spravované území a jednotlivé projekty finanční prostředky. Tato možnost podpory bude i v následujícím období 2007 - 2013 velmi významná a je nutné, aby obce a jednotlivé subjekty na území obce byly velmi dobře metodicky, odborně ale především projektově připraveny na možnosti čerpání prostředků. V této souvislosti je účelná velmi efektivní spolupráce se Správou NPŠ, která může zajistit

Tabulka 26. Srovnání intenzity dotačních proudů 1998 – 2006 na území NPŠ a sousedních okresů. počet obyvatel

Dotace na obyv.

16843

770 619

45,8

Český Krumlov

59569

1 862 023

31,3

Prachatice

51369

2 454 120

47,8

Klatovy

88043

2 996 701

34,0

Pramen: Databáze MF ČR

132

dotace v tis Kč

NPŠ 22 obcí

Tabulka 27. Vybrané socioekonomické ukazatele. po- PO čet 2001 obcí

dotace 98-2005 (v tis)

dotace na obec (v tis.)

dotace na hlavu

Prům. MN do2001 jížďka v min

MN Saldo 2005 MN 05-01

Šumava

22 16843

770 618 35 028 45 753

40 11,11 8,08 -3,03

Český Krumlov

46 59569 1 862 022 40 478 31 258

22 10,90 9,69 -1,21

Prachatice

65 51369 2 454 120 37 755 47 774

23

6,58 5,32 -1,25

Klatovy

98 88043 2 996 701 30 578 34 037

22

7,56 7,94

0,37

Pozn: MN- míra nezaměstnanosti

nebo zprostředkovat pro všechny subjekty na území NPŠ informace nebo znalosti a dovednosti, které jsou vhodné pro snadnější čerpání prostředků. Tato spolupráce se již v podobě jednotlivých školení a kursů začala realizovat. Dobrou socioekonomickou situaci jednotlivých obcí na území NP Šumava dokládá i postupné snižování míry nezaměstnanosti v letech 2001 a 2005 a především rychlejší pokles tohoto ukazatele v obcích na území NP Šumava. V současné době i přes periferní polohu a často argumentovaný nedostatek pracovních příležitostí na území NP Šumava dosahuje míra nezaměstnanosti ve venkovských obcí srovnatelné hodnoty jako v jiných venkovských územích, které ale neleží v takto periferní poloze. Naopak periferní polohu obcí na území NP Šumava dokládá výrazně vyšší časová ztráta dostupnosti regionálních center.

Závěry

Ekonomická situace obcí na území NP Šumava je, jak vyplývá z předchozího hodnocení, výrazně odliš-

ná od situace obcí, které leží mimo území NP. Základní příjmy obcí, které vyplývají z Rozpočtového určení daní, jsou díky celostátní metodě rozdělování příjmů stejné jako u jiných obcí stejné velikosti. Rozdíly v úrovni příjmů tvoří především příjmy, které vyplývají z aktivit v cestovním ruchu až již se jedná o příjmy – poplatky nebo příjmy z hospodářské činnosti jako jsou provozování parkovišť apod. Tyto nedaňové příjmy tvoří u malých obcí dokonce dvojnásobek daňových příjmů. Se stoupající velikostí obce pochopitelně klesá i podíl nedaňových příjmů obce. Stejně tak obce, které leží na území NP Šumava, jsou zvýhodněny při čerpání dalších dotačních titulů ať již z národních zdrojů nebo z fondů EU. Snazší možnost čerpání obcí z jednotlivých národních zdrojů dokládá vyšší čerpání obcí na území NP Šumava ze Státního fondu životního prostředí ve srovnání s obcemi, které leží na území okresů Klatovy nebo Český Krumlov. Stejně tak i vyšší relativní pokles míry nezaměstna-

133


nosti nebo absolutní hodnoty míry nezaměstnanosti na území NP Šumava dokládají, že tento ukazatel na území NP Šumava je srovnatelný i s jinými venkovskými územími v Česku, která neleží v takto periferní poloze s vysokou vzdáleností od regionálních jader. Obce na území NP Šumava jsou dále zvýhodněny i při čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU

134

na období 2007 – 2013. na rozdíl od ostatních obcí, které mohou čerpat prostředky pouze prostřednictvím Programu rozvoje venkova z EAFRD (Evropský zemědělský fond na rozvoj venkova), mohou i velmi malé obce a další subjekty na území obcí čerpat podporu prostřednictvím především Operačního programu životní prostředí. Tuto možnost další obce nemají.

135


Kompetence v oblasti usměrňování lokálního rozvoje

V prostoru NP Šumava a CHKO Šumava dochází ke zdánlivému paradoxu, který je zdrojem mnoha nedorozumění a je jednou z příčin místy napjatého vztahu mezi obcemi (a jejich zástupci) a mezi Správou NPŠ. Jak vyplývá z předcházejícího textu obě instituce (obce i Správa NPŠ) mají kompetence, které směřují k rozvoji svěřeného území a jsou za rozvoj tohoto území odpovědné Jedná se o modelový příklad konfliktu, který se vyskytuje stejně jako na území Šumavy tak i v dalších velkoplošných chráněných územích ovšem s menší intenzitou a týká se pouze jednotlivých dílčích rozhodnutí. Kompetence obce se opírají především o zákon o obcích č. 128/2000 Sb. v platném znění. Podle tohoto zákona a stejně tak i podle předcházející verze zákona obce jako základní jednotky veřejné správy mají (ze zákona) právo usměrňovat územní rozvoj na svém území. Toto právo je výslovně uvedeno v zákoně o obcích v § 2 odst. 2 zákona: „Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.”. Při naplňování tohoto ustanovení obce (stejně jako jakékoliv jiné subjekty územního rozvoje včetně institucí státu) musí respektovat obecně platný právní řád a tedy i respektovat rozhodování orgánů státní správy, které je v souladu se zákony, kterými je toto rozhodování upravováno. Tato pravidla jednoznačně upravuje především § 35 odst. 1 a 3 cito-

136

vaného zákona, který uvádí: „(1) Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon. (3) Při výkonu samostatné působnosti se obec řídí a) při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem, b) v ostatních záležitostech též jinými právními předpisy vydanými na základě zákona.” V této souvislosti je především nutné upozornit na textaci odstavce (1), který upravuje rozsah samostatné působnosti negativně a to tak, že do samostatné působnosti obcí a tedy samosprávy naleží vše, co není dalšími právními předpisy svěřeno jiným institucím. Působnost Správy NP Šumava (stejně tak jako působnost dalších Správ NP a CHKO) je upravena v zákoně č 114/1992 Sb. v platném znění v §78. V tomto ustanovení jsou výslovně uvedeny oblasti působnosti správy jako orgánu státní správy na spravovaném velkoplošném chráněném území, ale současně je v zákoně také explicitně uvedena v odstavci 7 uvedeného § 78 i role správy jako : „Správy plní zároveň úkoly odborných organizací ochrany přírody ve svých územních obvodech. Přitom zejména provádějí potřebné inventarizační přírodovědné

průzkumy, dokumentaci a šetření v ochraně přírody, spolupracují s výzkumnými a vědeckými pracovišti, zajišťují strážní, informační a kulturně výchovnou činnost.”…. Z dikce zákona tedy vyplývá, že role správy NP je dvojí. Kromě jasně definované činnosti státní správy správa také vykonává roli odborné a informační instituce, tedy vstupuje do pozice jednoho z aktérů územního rozvoje a vystupuje jako aktivní subjekt při diskuzích o budoucím využití a budoucím formování území. To v území, které není chráněno jako velkoplošné chráněné území, není možné, tam žádný orgán státní správy nevystupuje s vlastními iniciačními návrhy nebo neprovádí inventarizační nebo výzkumnou činnost. Tato do značné míry dvojí role Správy, jednak jako orgánu státní správy, který posuzuje záměry jiných aktérů územního rozvoje a současně i jako aktivní subjekt, který může vstupovat jako jeden ze subjektů do územního rozvoje, je zdrojem celé řady nepochopení a potenciálních konfliktů mezi jednotlivými subjekty nejen na Šumavě. Pro budoucí vývoj území NP Šumava je nutné ze strany Správy NP Šumava jasně oddělovat a zdůrazňovat rozdílné rozhodování Správy NPŠ jako orgánu státní správy a rozhodování nebo činnosti, které vykonává Správa jako iniciační nebo výzkumné, informační a kulturně výchovné pracoviště. Při rozhodování Správy NPŠ jako orgánu státní správy musí

jednotliví pracovníci Správy zachovávat přísnou neutralitu k území a jednotlivá rozhodnutí musí jasně vycházet z daných obecně platných právních předpisů. Každé rozhodnutí orgánu státní správy musí být jednoznačně zdůvodnitelné a musí být ve vztahu k žadateli neutrální. Rozhodnutí by mělo být dopředu předvídatelné a mělo by být veřejně známé, jaké podmínky nebo jaké povinnosti je nutné splnit, aby žadatel získal kladné rozhodnutí. Při rozhodování státní správy nelze připustit žádný subjektivismus rozhodování a ani preferenci některých typů činností nebo aktivit v území, pokud tato preference nemá oporu v zákonné normě. Správa NPŠ musí trvale komunikovat a vysvětlovat veřejnosti důvody a příčiny, které vedou k tomu či jinému rozhodnutí a musí jednoznačně trvat na respektování pravidel nebo principů, které jsou ze zákona předmětem ochrany nebo zvýšené péče. Právě stabilita rozhodování státní správy, neměnnost stanovisek a předvídatelnost rozhodnutí Správy NPŠ jako orgánu státní správy byla v minulosti relativně nízká. Při rozhodování Správy NPŠ jako orgánu státní správy musí obce a stejně tak i další subjekty jednoznačně respektovat autoritu orgánu státní správy a veřejná polemika o správnosti rozhodování je nadbytečná. Jak vyplývá ze správního řádu, je možné uplatnit odvolání proti rozhodnutí orgánu státní správy a jeho nadřízeného orgánu. U jednotlivých kompetencí státní správy jsou tyto činnosti upraveny individuálně, ale

137


platí, že ve většině rozhodování je Správa NPŠ prvoinstančním orgánem státní správy. Odvolání je možné uplatnit ze dvou odlišných pozic. Věcné připomínky směřují k věcné nesprávnosti rozhodnutí orgánu státní správy, který například nesprávně vyhodnotil jednotlivé podklady nebo nezohlednil některé parametry povolované činnosti nebo aktivity. Nadřízený orgán v takovém případě posoudí odvolání a může buď rozhodnout ve prospěch odvolavatele nebo potvrdit původní rozhodnutí. V druhém případě je možné formulovat odvolání z procesních důvodů a to tehdy, pokud orgány státní správy učinily procesně vadné rozhodnutí nebo nerespektovaly obecně platné právní předpisy jako je správní řád, či speciální zákon upravující jednotlivá pravidla. V takovém případě by měl nadřízený orgán rozhodnutí prvoinstanční zrušit a vrátit věc k novému právně neroz-

138

pornému řízení. Kromě rozhodování však orgány státní správy na úrovni Správy NPŠ musí být současně i partnery při usměrňování územního rozvoje a sledovat rozvoj území a v něm jednotlivé aktivity a poskytovat žadateli maximum dostupných informací a znalostí o území, které by lépe umožnily žadateli nebo uživateli využít území v souladu se svým záměrem a současně i v souladu s principy ochrany a tvorby prostředí. Správa NPŠ by se měla v budoucnosti stát centrem dostupných informací a poradcem všech subjektů na Šumavě (obcí, podnikatelů, návštěvníků) a poskytovat v rámci svého zázemí maximum objektivních a vyvážených informací o území NP a vést trvalou vysvětlovací kampaň, ve které bude zdůrazňovat svojí roli při usměrňování územního rozvoje.

139


Postavení obcí v NP Šumava

Při usměrňování územního rozvoje je nutné sledovat rozhodující kompetence jednotlivých aktérů územního rozvoje. Jedním z klíčových aktérů územního rozvoje jsou obce. Obce mají podle zákona o obcích svěřenou pravomoc v samostatné působnosti rozhodovat o dvou klíčových rozvojových dokumentech. V zákoně o obcích4 svěřuje zastupitelstvu schvalovat jak program rozvoje obce tak také i územní plán obce a regulační plán. V zákoně je uvedeno: „Zastupitelstvu obce je vyhrazeno a) schvalovat program rozvoje obce, b) schvalovat územní plán obce a regulační plán a vyhlašovat jejich závazné části obecně závaznou vyhláškou” Oba výše uvedené dokumenty jsou základními rozvojovými dokumenty pro území každé obce. Obr. 28 Typologie územních plánů obcí.

18.1 Územní plán

Územní plán obce je základním rozvojovým dokumentem, který rozhoduje o funkčním využití území, tedy stanovuje konkrétní funkce a konkrétní regulativy pro každou plochu. Uzemní plán patří mezi jedinečné dokumenty tím, že jeho schválení zastupitelstvem je podmíněno souhlasným výrokem orgánů státní správy. Zastupitelstvo obce tedy nemá autonomní pravomoc rozhodovat o využití území, ale má právo souhlasit s dohodou o využití území, ke které došlo v průběhu zpracování a projednávání územního plánu. V rámci této dohody musí dojít k souhlasnému stanovisku k návrhu řešení především orgánů státní správy. Na území Národního parku Šumava je jedním z dotčených orgánů státní správy také Správa NP Šumava, která se ze zákona vyjadřuje

Územně plánovací dokumentace

}

Územně plánovací dokumentace

dokumenty schválené po roce 1999 dokumenty schválené v období 1993-1998 zastaralé, nedokončené nebo neexistující územní plány


Hranice obcí

Hranice krajů

Státní hranice

0 Zdroj: Evidence územnì plánovací činnosti, Ústav územního rozvoje, Brno, www.uur.cz

4

140

Zákon o obcích (obecním zřízení) č. 128/2000 Sb. v platném znění, § 84, odst. 2 písm a) a b)

10 1:500 000

20 km

k jednotlivým etapám a zpracování územních plánů. Územní plány pro jednotlivé venkovské obce nebo pro obce, které leží v periferních polohách se začaly ve větší míře zpracovávat po roce 1990 a především po roce 1992. Nejstarší dosud platný územní plán v regionu má obec Zbytiny, kde je registrován územní plán z roku 1978. Vzhledem k vývoji legislativy i nárokům na strukturu i obsah územních plánů je možné odlišit 3 základní skupiny. 1. Územní plány zpracovávané a schvalované do roku 1992. Jedná se o skupinu územních plánů, která byla připravována, projednávána a schvalována podle legislativy, která odpovídala období komunistického systému. Je nutné očekávat, že řešení nejen svým obsahem, ale i formální strukturou nebude odpovídat požadavkům současně platné legislativy a tyto územní plány neposkytují obcím nebo jednotlivým investorům v území dostatečnou záruku pro koordinaci dalšího rozvoje. Tyto územní plány nelze považovat za funkční a je nutné doporučit urychlené vypracování nových územních plánů pro řešené území. Do stejné kategorie byly zařazeny nedokončené nebo jenom zahájené územní plány, které nebyly do konce roku 2006 dokončeny nebo obce, které ještě nezahájily přípravu územně plánovací dokumentace. V kartogramu a tabulce jsou tyto územní plány označeny kódem C. 2. Územní plány zpracovávané v období 1992-1998 jsou doku-

menty, které byly připravovány podle výrazně novelizovaných právních předpisů (zákon o územním plánování a stavebním řádu 50/1976 Sb. po novelách 1992 a po zahájení platnosti nových právních předpisů, které jednak výrazně zpřesňují i zpřísňují ochranu přírody a krajiny5 a dále zpřesňují pravidla pro projednávání jednotlivých dokumentů a jasněji vymezují postavení jednotlivých účastníků územního rozvoje v procesu přípravy a projednání územně plánovací dokumentace6. Tento typ dokumentace je již jak z věcného hlediska tak i z procedurálního hlediska relativně moderní a lze ho využít pro usměrňování dalšího rozvoje území obce. Problematická je především relativně dlouhá doba od schválení dokumentu a je nutné předpokládat, že v současnosti celá řada východisek, řešení a navrhovaných aktivit bude zastaralá a nebude odpovídat moderním potřebám územního rozvoje obcí a stejně tak i ochraně přírody a krajiny. Částečně je možné řešit tento problém postupným schvalováním Změn územních plánů v jednotlivých obcích, které reagují na aktuální problémy územního rozvoje obcí. V tabulce i kartogramu jsou tyto dokumenty označeny písm. B. 3. Nejmodernější dokumenty připravované především po další velké novele stavebního zákona v roce 1998 představují již relativně dobrou oporu pro usměrňování územního rozvoje jednotlivých obcí. Tyto dokumenty jsou již připravovány jak z věcného, tak i formálního hlediska podle moderní legislativy

5

Zákon na ochranu přírody a krajiny, zákon o odpadech, zákon na ochranu ZPF, zákon o životním prostředí

6

Především zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 50/1976 ve znění 262/1992 Sb.

141


Tabulka 28. Přehled zpracované územně plánovací dokumentace. rok dokončení Obec

ÚPD

regulační plán

koncept

průzkumy a rozbory

změny UPD (počet)


1998

B

Frymburk

1996

B

Horní Planá

1998

Přední Výtoň

0

Borová Lada

1998

Buk Horní Vltavice Kratušín

3x v roce 98

1998

B

2004

C 4

0

B C

2000

A

0

2005

C

Kubova Huť

2000

A

Kvilda

1997

B

Lenora

1998

B

Nicov

1987

C

Nová Pec

2003

A

Nové Hutě

1996

B

Stachy

0

Stožec

2004

A

Strážný

1992

C

Šumavské Hoštice

2001

C

0

C

Volary

2001

A

Záblatí

1997

B

Zbytiny

1978

Zdíkov

2001

Želnava

2006

A

Čachrov

0

C

Dešenice Hamry

C 2

1998 0

Hartmanice

1998

Horská Kvilda

1997

Kašperské Hory

1994

Modrava

1997

Prášily

1996

Rejštejn

A

B 1997

C B 2

B B

1

B B

0

C

Srní

1998

1

B

Železná Ruda

1997

3

B

Pramen: Portál územního plánování, Ústav územního rozvoje, Brno, www.uur.cz

142

typologie

platné až do konce roku 2006. Především ty z obcí, které provádějí pravidelnou aktualizaci dokumentu formou změn územního plánu mohou jednotlivé dokumenty využívat i v dalším období (označení A). K 1. 1. 2007 vstoupil v platnost nový stavební zákon7. Tento nový stavební zákon jednak mění způsob pořizování územních plánů, kdy výslovně uvádí, že pořizovatelem již nebudou obce, ale úřad obcí s rozšířenou působností (ORP), mění strukturu jednotlivých dokumentů a především mění postup projednávání a schvalování dokumentu. Významnou předností nového stavebního zákona je především jasné vymezení role jednotlivých účastníků územního rozvoje a to včetně vymezení dotčených úřadů státní správy a dále povinnost řešit aktualizaci dokumentace každé 2 roky od jejího schválení. Všechny obce jsou povinny také do 4 let od zahájení platnosti nového stavebního zákona povinny provést aktualizaci svého územního plánu v souladu s platným stavebním zákonem. Tento termín vyprší 1. 1. 2011 a lze předpokládat, že bude prodloužen. Závěrem je možné pouze doporučit zastupitelstvům jednotlivých obcí, které leží v řešeném území, aby pokud nemají aktualizovaný územní plán, okamžitě přistoupili k jeho zpracování nebo aby zahájili jeho nové zpracování v souladu s nově platným zákonem. Při zpracování nových územně plánovacích dokumentů je nutné najít takovou dohodu o budoucím využití území, která umožním jednotlivým obcí zajistit územ7

ní rozvoj obcí a jejich jednotlivých aktivit a současně budou aktivně chráněny dlouhodobé zájmy ochrany přírody a krajiny na Šumavě.

18.2 Strategické dokumenty

Obce schvalují rozvojové programy svého územního obvodu. To je účelné pouze pro větší města, menší obce nemají důvod a ani potřebu zpracovávat, projednávat a následně i schvalovat strategické dokumenty, které řeší rozvoj pouze jedné venkovské obce. Řešení nabízí zpracování rozvojových dokumentů pro více obcí sdružených do svazku obcí. Strategické dokumenty jsou zaměřeny především na rozvoj jednotlivých aktivit, činností na území obce tedy jsou zaměřeny na činnosti, které je účelné rozvíjet nebo které je účelné odstranit nebo redukovat. Na rozdíl od územních plánů není postup zpracování, schvalování a ani zpracování takových dokumentů nijak upravován a jednotlivé svazky obcí – mikroregiony volí takovou formu zpracování, která jim v jejich pozici vyhovuje, nebo kterou jim doporučí zpracovatel dokumentu. Dlouhodobým a hlavním problémem mikroregionálních strategií (je tomu stejně tak i ve svazcích, které leží na v NP Šumava) je malá konkrétnost jednotlivých dokumentů a neexistence definování konkrétních aktivit, konkrétních kroků, které je účelné nebo vhodné v krátké době učinit. Většina strategických dokumentů po obecně pojatá. Po velmi podrobné analytické části se přistupuje

Zákon o územním plánování a stavebním řádu 183/2006 Sb.

143


s větší nebo menší pozorností ke zpracování jednoho z typů shrnutí a třídění problémů (obvyklá je SWOT analýza) a dále následuje již velmi obecná vize případně formulace strategických cílů a následně dlouhodobých cílů nebo opatření, která by měla vést k naplnění strategie. Chybí především jasná identifikace konkrétních aktérů, kteří budou v postupných krocích navrženi a i schopni identifikovaný cíl realizovat a stejně tak obvykle chybí i nástroje pro zpětnou evaluaci dosažených výsledků. Tím není možné ani vyhodnotit úspěšnost strategie. Nekonkrétnost je tedy jedním z klíčových problémů těchto dokumentů. Druhým a velmi významným problémem jsou často pouze formální důvody pro zpracování takového dokumentu. Hlavním, i když neveřejným cílem, je pořízení jednoho z předpokládaných dokumentů, které jsou nebo budou nutné pro získání dotace z fondů EU. Strategie pak slouží pouze k tomu, abychom mohli v příslušném formuláři zatrhnout soulad konkrétní aktivity, na kterou žádáme o dotaci, s dlouhodobými strategickými cíli. Problémem tedy je nedostatek vůle zvolenou a schválenou strategii konkrétně naplňovat. Třetím problémem především mikroregionálních strategií ve venkovském prostoru je nedostatek skutečně mikroregionálních projektů, do kterých se mohou zapojit všechny nebo většina obcí v regionu a které neslouží pouze pro zlepšení prostředí v jedné z obcí mikroregionu. Kromě obligátních cyklos-

144

tezek (často nahrazovaných pouze cyklotrasami) je v českém venkovském prostoru relativně malý počet typových projektů, které je možné uplatnit za účasti a profitu všech obcí. V rekreační oblasti, a tím nepochybně území NP Šumava a jeho zázemí je, je situace snazší, protože přitažlivá krajina a vysoký podíl návštěvníků umožňuji věnovat se v rámci mikroregionálních projektů především propagaci regionu, zvyšování nabídky a zpřístupnění jednotlivých lokalit (v souladu s principy ochrany přírody) a dalším aktivitám, které souvisí s vyšší návštěvnosti jednotlivých lokalit i celého území. Jednotlivé dostupné strategické dokumenty v rámci řešeného území NP Šumava splňují tyto klíčové problémy uplatnění jednotlivých dokumentů. Pravděpodobně nejkomplexnější a také nejrozsáhlejší je strategie rozvoje Mikroregionu Šumava – západ. Tento mikroregion nechal zpracovat v roce 2006 mikroregionální rozvojovou strategii, která na celkem 224 stranách textu a příloh stanovuje strategická východiska pro mikroregion, definuje postavení jednotlivých obcí a dále řeší rozvoj jednotlivých funkčních složek v území jako je dopravní a technická infrastruktura, dále se zabývá problematikou cestovního ruchu, samostatně sleduje možnosti komunikace mezi jednotlivými aktéry územního rozvoje, lidský potenciál a možnost financování rozvojových aktivit i se znalostí možností financování ve finančním období EU 2007-2013. Sledovaný

dokument i přes velmi rozsáhlý text nepřináší pro zúčastněné obce konkrétní návrhy na řešení jednotlivých dílčích problémů nebo možnosti řešení pouze naznačuje. Pro zpracování takto konkrétního rozvojového dokumentu pro jednotlivé svazky obcí je vhodnější použít metodu komunitního plánování a nikoliv expertní způsob zpracování a definovat jednoznačné a dosažitelné konkrétní cíle a tyto cíle také projednat z dalšími potenciálními partnery jako jsou významné orgány státní správy. Dalším uceleným strategickým dokumentem je Strategie rozvoje mikroregionu obcí Lipensko. Dokument byl zpracován v letech 2004 – 2005. Cíle zpracování dokumentu jsou formulovány velmi obecně jako nástroj pro komunikaci jednotlivých obcí a jejich občanů, na identifikaci prioritních oblastí, na které se region má dále zaměřit, na informování místních i dalších podnikatelských subjektů o orientaci regionu a jeho jednotlivých částí. Záměrem je lepší a hlubší ordinace jednotlivých i privátních investic a v neposlední řadě i informovanost úřadu Jihočeského kraje o prioritách rozvoje s cílem umožnit tak pozitivně ovlivňovat rozhodování o využití území na úrovni kraje. V první etapě byla zpracována analytická deskripce regionu s identifikováním klíčových problémů a jejich evaluaci metodou SWOT a doplňková a podrobnější Analýza potenciálu rozvoje cestovního ruchu. Ve strategické části byly stanoveny

dílčí strategické cíle a na ně navazující vize. Celý proces byl ukončen stanovením tří prioritních oblastí rozvoje. Strategická vize regionu Lipenska je zaměřena, jak je zřetelné z polohy regionu, především na rozvoj cestovního ruchu a další doprovodné aktivity a současně ochranu a tvorbu kvalitního přírodního prostředí se vhodně stanoveným mottem „dovolená bez stresu”. Vlastní strategie je pak konkretizována v několika prioritních oblastech. První z nich Konkurenceschopnost a zaměstnanost si stanovila hlavní cíle podpory pro rozvoj lidských zdrojů, podnikatelského prostředí a rozvoje cestovního ruchu. Druhá prioritní oblast Podpora kvality života definuje jako podporované oblasti zajištění a podpora základní vybavenosti území a podporu volnočasových aktivit a kultury. Třetí prioritní oblast Infrastruktura a životní prostředí se zaměřila na dostupnost mikroregionu, na životní prostředí a na informační společnost. Strategie je v základní verzi k dispozici na webových stránkách mikroregionu, její podrobné znění však nebylo na webu zveřejněno. Další mikroregiony, které zasahují na území NP Šumava nemají veřejně prezentované strategické dokumenty a nelze je tedy z této pozice posoudit. Při hodnocení změn, ke kterým došlo na území NP Šumava při zpracování strategických dokumentů, je zřetelné, že jednotlivé obce respektive jejich svazky postupně více nebo méně

145


přesně a konkrétně formulují svoje vlastní rozvojové priority a do budoucnosti je nutné očekávat, že i v dalším období budou stále aktivněji vstupovat do rozhodování o jednotlivých činnostech na území NP Šumava nebo v jeho zázemí. Proto je velmi důležité, aby i Správa NP Šumava hledala aktivní cesty a alternativní možnosti jak vstupovat do jednání a aktivně vystupovat při přípravě jednotlivých strategických dokumentů tak, aby na jedné straně bylo možné umožnit jednotlivým obcím realizovat jejich rozvojové cíle a současně i zajistit aktivní ochranu cenného přírodního prostředí, které tvoří nezpochybnitelné bohatství celého regionu. Dalším cílem by mělo být i rozpracování strategických plánů do formy doporučených cílů a kroků s uvedením výhod a nevýhod při jejich naplňování.

18.3 Spolupráce obcí

Dalším významným faktorem, jak mohou jednotlivé obce spolu navzájem spolupracovat a vyměňovat si jak pozitivní tak i negativní zkušenosti, je spolupráce obcí v jednotlivých mikroregionálních dobrovolných svazcích obcí. Mikroregionální dobrovolné svazky obcí jsou (jak vyplývá ze zákona) veřejnoprávní korporace, které vznikají na bázi dobrovolné spolupráce jednotlivých obcí v regionu. Jejich vystupování vůči veřejnosti, jednání navenek nebo dostupnost jednotlivých podkladových materiálů je zajištěna ve stejném režimu jako u rozhodování obcí. Svazky

146

obcí mohou být tvořeny pouze obcemi. Svazky obcí vznikají především za účelem usměrňování dlouhodobého rozvoje celého řešeného území a koordinace jednotlivých dílčích rozvojových plánů obcí. Na rozdíl od svazků obcí v území také mohou existovat i zájmová sdružení obcí, která jsou tvořena jak obcemi, tak i dalšími právnickými i fyzickými osobami, které mohou do sdružení vstupovat. Sdružení obcí a dalších subjektů se v zásadě chová jako jakýkoliv jiný ekonomický subjekt a to včetně zveřejňování jednotlivých ekonomických výsledků nebo rozhodovacích mechanismů. Pro veřejnost není rozhodování sdružení obcí a dalších právnických a fyzických osob ze zákona přístupné. Sdružení obcí a dalších subjektů vzniká za účelem zajištění jednotlivé investice nebo konkrétní aktivity v řešeném území a nebývá orientováno na celkový rozvoj řešeného území. V následující tabulce jsou uvedeny pouze existující svazky obcí v širším zájmovém území Šumavy. Z hlediska účasti obcí je nejvýznamnějším Regionální sdružení Šumava, ve které participuje (pasivně nebo aktivně) celkem 23 obcí ze zvoleného souboru všech obcí. Dalším z hlediska počtu účastnících se obcí jsou významná sdružení jsou Mikroregion Horní Vltava – Boubínsko (10 obcí) a Mikroregion Šumava – západ, kde participuje celkem 13 obcí z analyzovaného souboru všech obcí. Nejmenším mikroregionem, který v širším zázemí řeše-

Tabulka 29. Účast obcí v mikroregionálních svazcích obcí (širší zázemí). Obec

Mikroregion Horní Vltava – Boubínsko


ano

ano

Mikro- Svazek liregion penských Šumava obcí - západ

Sdružení obcí Centrální Šumava

Mikroregion Šumavské podhůří

Boletice Borová Lada

ano

Buk Čachrov

ano


ano

Dešenice Dlouhá Ves

ano

ano

Drslavice Frymburk

ano

Hamry

ano

Hartmanice

ano

Hlavňovice

ano

ano ano

Horní Planá Horní Vltavice

ano ano

Horská Kvilda

ano ano

ano

Hořice na Šumavě

ano

Chudenín

ano

Kašperské Hory

ano

ano

ano

Kratušín Křišťanov Kubova Huť

ano

ano

Kvilda

ano

Lenora

ano

Modrava

ano ano

Nicov Nová Pec

ano ano

ano

ano

Nové Hutě Nýrsko Prášily

ano

Přední Výtoň

ano ano

pokračování tabulky na následující straně

147


Tabulka č. 29. pokračování Obec

Mikroregion Horní Vltava – Boubínsko


Mikro- Svazek liregion penských obcí Šumava - západ

Rejštejn

ano

ano

Srní

ano

ano

Stachy

ano

Stožec

ano

ano

Strážný

ano

ano

Strážov

ano

Sušice

ano

Sdružení obcí Centrální Šumava

Mikroregion Šumavské podhůří

ano ano

ano

ano

Svatá Maří Šumavské Hoštice Vimperk Volary

ano

Záblatí

ano

ano

Zbytiny

ano

ano

Zdíkov

ano

Železná Ruda

ano

Želnava

ano

ano

ano

Pramen: Regionální informační servis, Centrum regionálního rozvoje ČR, www.risy.cz

ného území pracuje je svazek Mikroregion Šumavské podhůří, který má pouze 3 členy – Stachy, Vacov a Zdíkov. V tak malém počtu členů je obtížné zajistit komplexní rozvoj jednotlivých složek socioekonomické sféry a tento region se nutně z důvodů kapacitních i finančních musí soustředit pouze na menší, nikoliv však méně významné, cíle. Mikroregionální sdružení Horní Vltava-Boubínsko sdružuje celkem 11 obcí, z toho 10 obcí leží v širším zázemí řešeného území. Svazek lipenských obcí sdružuje celkem 13 obcí a 6 z nich leží v řešeném území. Aktivní je v současné době především svazek obcí Šumava

148

západ, jehož členy je celkem 13 obcí. Tento svazek dne 16.3 2007 založil novou vyšší formu spolupráce vznikem Místní akční skupiny MAS Šumava–západ, která vzniká v souladu s Iniciativou EU Leader. Mikroregionální sdružení Centrální Šumava má podle vlastní poněkud chudé webové prezentace pouze 5 členů, zpracovatelům se nepodařilo dohledat strategický dokument svazku a aktivita tohoto svazku, jak vyplývá z prezentace svazku je relativně malá. Počtem velké Regionální sdružení Šumava, které sdružuje celkem 37 členů je zaměřeno spíše na šíření informací a vytváří jakousi

SVAZKY OBCÍ NA ÚZEMNÍ NP A CHKO ŠUMAVA

Obr. 29. Dobrovolné registrované svazky obcí.

rok 2007

}

Mikroregion Šumava západ Mikroregion Horní Vltava-Boubínsko Sdružení obcí Centrální Šumava Svazek lipenských obcí Regionální sdružení Šumava Mikroregion Šumavské podhůří Ostatní obce Hranice národního parku Hranice chráněné krajinné oblasti Hranice obcí Hranice krajů Zdroj dat: Portál regionálních informačních servisů www.risy.cz.

Státní hranice

platformu pro společnou výměnu informací. Zpracovatelům se nepodařilo dohledat další rozvojové priority nebo programy tohoto svazku obcí. Novější forma spolupráce obcí je založena na základě iniciativy LEADER, která se v jednotlivých podobách uplatňuje v Česku již od roku 2004. Iniciativa LEADER se pro programovací období 2007 - 2013 stala jako IV. osa součástí Programu rozvoje venkova financovaného prostřednictvím Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. V rámci Iniciativy/Programu Leader obce v Česku zakládají Místní akční skupiny (MAS), které musí mít nejméně 15 000 obyvatel a maximálně 100 000 obyvatel. MAS vypracovávají Strategický plán Leader, ve které definují svoje rozvojové priority a žádají o pod-

0

10

20

30 km

1:1 000 000

poru na tyto priority. Rozhodování o podpoře – dotaci je pak přenesena na orgány MAS, které sami na základě jednotlivých výzev a v souladu se Strategickým plánem Leader a obecnými pravidly dotace podporu jednotlivým žadatelům – členům MAS, ať se již jedná o obce, zemědělce, podnikatele nebo občanská sdružení. Dotace je poskytována vždy na základě vyhodnocení jednotlivých předložených projektů a nemá charakter nárokové podpory. Obce na území NP Šumava jsou překvapivě při využití této formy podpory velmi pasivní a na rozdíl od jiných obcí ve venkovských regionech Česka buď neustavily nebo nezpracovaly Strategický plán Leader a nepožádaly o tuto formu podpory. Na území NP Šumava existuje pouze LAG Centrální Šumava, která nezpracovala

149


Strategický plán Leader a tedy ani nemohla požádat o podporu jednotlivých aktivit na území své působnosti.

18.3.1 Role Regionální rozvojové agentury

Regionální rozvojová agentura (RRA) Šumava jako nezávislý poradní subjekt byla založena v roce 1996 jako instituce, která se zaměřuje na podporu regionálního rozvoje na Šumavě. Agenturu založilo celkem 40 obcí a působnost agentury byla vymezena původním územím územního plánu velkého územního celku Šumava v okresech Český Krumlov, Prachatice a Klatovy. Hlavní cíle RRA Šumava jsou zaměřeny na : 1. Správu evropských fondů CBC Phare, Interreg III A MIP – Malý infrastrukturní program FMP – Fond malých projektů SFMP – Společný fond malých programů Z těchto prostředků prostřednictvím RRA Šumava bylo od roku 1996 na území Šumavy profinancovala. Celkem 1 mld. Kč. 2. Regionální rozvoj v regionu Rozvojové dokumenty pro obce, projektová činnost pro obce v oblasti strategického plánování a přípravy konkréty a realizace konkrétních projektů a včetně výběrových řízení. Management cestovního ruchu RRA podněcovala vznik zastřešující organizace, po neúspěchu vyplývající z nezájmu nebo malé aktivity subjektů podnikajících v cestov-

150

ním ruchu převzala tuto práci RRA, původně koordinátor pro Czechtourism. V regiony existovaly 3 sdružení podnikatelů v cestovním ruchu, které díky nezájmu podnikatelů postupně zanikly. Role RRA potvrzena Euroregionem a je potvrzena i Jihočeským krajem – smlouva o partnerství – spolupráce s obcemi v okresech Prachatice a Český Krumlov v oblasti cestovního ruchu. V Plzeňským krajem se zatím (2008) nedaří smluvně potvrdit obdobnou formu spolupráce, přesto RRA s krajem spolupracuje. 3. Podporu pro Regionální sdružení Šumava (RSŠ) RRA zajišťuje organizační a řídící servis pro největší sdružení šumavských obcí. Je překvapivé, že ani RSŠ a ani RRA Šumava neuvažují o vzniku MAS pro program Leader. To je možné považovat z dlouhodobého hlediska za omezení rozvoje regionu. 4. Management biosférické rezervace RRA připravuje jako další strategický cíl i aktivity v rámci biosférické rezervace Šumava. RRA Šumava předpokládá, že jednotlivé úkoly biosférické rezervace budou rozděleny především mezi S NPŠ a RRA následovně: a) Věda NPŠ b) Výzkum NPŠ c) Vzdělávání RRA d) Trvale udržitelný rozvoj RRA Regionální rozvojová agentura pracuje jako obecně prospěšná společnost a v orgánech společnosti mají většinu představitelé samosprávy.

V roce 2007 pracovalo v RRA Šumava celkem 11 zaměstnanců. Agentura se soustřeďuje především na zprostředkování jednotlivých dotačních programů a titulů a to jak v rámci přeshraniční spolupráce tak také i v omezené podobě i z fondů EU. RRA se od založení podílela na zpracování následujících dokumentů´: • trilaterální koncept, • ÚPD Šumava, • generel dopravy, • generel energetiky (s podrobností do každé obce), • rozvojový koncept cestovního ruchu na Šumavě, • spolupráce na Programu rozvoje obou krajů, • koncepční práce v oblasti zemědělství, technické infrastruktury, • strategické dokumenty pro svazky obcí a obce, • rozvojový koncept cestovního ruchu na Šumavě, • management cestovního ruchu Šumava z pověření Euroregionu, • připravuje se nový dokument ve spolupráci s Bavorskem. RRA Šumava dále vydává nebo zajišťuje vydávání propagačních materiálů o regionu, které jsou financované ze strany obcí a měst, a provozuje informační kancelář ve svém objektu ve Stachách.

18.3.2 Euroregion Šumava

Poněkud samostatné postavení zaujímá Euroregion Šumava, který na české straně sdružuje celkem 92 obcí ze 4 okresů (Český Krumlov, Prachatice, Domažlice, Klatovy). Euroregion plní jiné funkce než dříve uvedené mikroregionální svazky obcí a je zaměřen především na

přeshraniční spolupráci mezi jednotlivými obcemi, neziskovými organizacemi a obyvateli podél státní hranice. Servis pro Euroregion zajišťuje také RRA Šumava, která je sama velmi často iniciačním orgánem pro jednotlivé aktivity Euroregionu Šumava.

18.3.3 Závěry

Šumavské obce dosud spolupracují pouze na jednotlivých ad hoc projektech. Jednotlivé svazky obcí jsou buď pasivní nebo zaměřeny pouze na část analyzovaného území. RRA Šumava je v rozsahu svých aktivit velmi aktivní a zajišťuje jednak informace a jednak management některých projektů a programů na území Šumavy. Euroregion nesplnil všechna očekávání, která do vzniku této instituce vložili jejich zakladatelé. I přesto je nutné se v dalším období soustředit především na prohloubení meziobecní spolupráce a to ve větším počtu obcí a to i přes krajskou hranici. Dobrým předpokladem pro takovou spolupráci je spolupráce v rámci Regionálního sdružení Šumava. Je možné na této platformě doporučit především vytvoření místní akční skupiny a zapojení nejen obcí, ale i dalších podnikatelů, neziskových organizací aktivistů a pochopitelně i Správy NPŠ do práce v rámci MAS. Klíčovým úkolem MAS je především vypracování socioekonomické strategie rozvoje území a postupná realizace jednotlivých dílčích cílů, které z takové strategie budou vyplývat. Zúčastněné subjekty by měly chápat MAS nikoliv jako

151


nástroj pro získání dotace pro jejich individuální aktivitu, ale jako nástroj pro vzájemnou komunikaci a hledání společných východisek pro dlouhodobý rozvoj celého území.

152

153


Bilaterální a trilaterální spolupráce

19.1 Úvod

Přeshraniční spolupráce představuje pro regionální rozvoj pohraničí po pádu železné opony velkou výzvu (Jeřábek 2004) a nové šance (Jurzcek 1996). Českému pohraničí se díky přeshraniční spolupráci podpořené z programu Phare CBC podařilo na institucionální a částečně také na hospodářské, společenské a kulturní úrovni integrovat do evropských struktur, a to ještě před vstupem Česka do EU. Integrace pohraničí se odehrávala celkem ve čtyřech hlavních fázích přeshraniční spolupráce (Havlíček 2005): a) „spontánní” fáze (1989–1992) iniciovaná „zdola”, b) řízená fáze (1992–1995) podporovaná „shora”, c) evropská fáze (1995–2004) podporovaná především Evropskou unií, d) integrační fáze (2004+) iniciovaná všemi zúčastněnými subjekty. Spontánní fáze byla charakteristická především počátečním nadšením lokálních aktérů z pádu železné opony a aktivity přeshraniční spolupráce se odehrávaly především na obecní, resp. mikroregionální úrovni. Začlenění českého pohraničí do nově vnikajících euroregionů a narůstající význam státních institucí zabývajících se přeshraniční spoluprácí podmínil větší koordinaci, a také finanční podporu této kooperaci. Vstup Rakouska do EU, a tím i rozsáhlejší využívání financí z Evropské unie v rámci programu Phare CBC v Česku, vedl ke zvýšené přeshraniční spolupráci na

154

platformě EU. Poslední integrační fázi po vstupu Česka, Slovenska i Polska do EU charakterizuje, alespoň na jejím počátku, jak institucionální, tak i ekonomická a kulturní přeshraniční kooperace. Při formulování strategie regionálního rozvoje Česka, resp. jeho pohraničí lze vnímat tří hlavní cíle: a) zapojení Česka do evropských struktur, b) stabilizace krajského zřízení c) řešení regionálních disparit (Havlíček 2005). Pro pohraničí byl na nadnárodní úrovni významný program Evropské unie „Phare CBC” resp. „Interreg” a na národní úrovni program „Hranice”. Důležitou platformou pro uplatňování přeshraniční spolupráce a regionálního rozvoje se staly euroregiony. Euroregiony jako nový územní prvek nebyl v první polovině 90. let 20. století příliš přijímán a to hlavně z důvodů nejasně určené obsahové funkčnosti a územního vymezení. Těžiště činnosti euroregionů se postupně přesunulo od organizování drobných akcí převážně kulturního či vzdělávacího charakteru k řešení širších okruhů otázek regionálního charakteru, např. hospodářské spolupráce, životního prostředí, dopravy či cestovního ruchu (Jeřábek 2004). Ovšem v chráněných oblastech (např.) nabývá přeshraniční spolupráce specifické rysy a formy, které jsou odvozeny od rámcových podmínek výjimečnosti daného území. NP a CHKO Šumava k těmto oblastem bezesporu patří. Rovněž je zřejmé, že NP a CHKO Šumava těží

také ze své specifické příhraniční polohy, která v období studené války znamenala uzavření větší části území dnešního národního parku z důvodu vytvoření nárazníkového příhraničního pásma, jež bylo součástí bývalé železné opony.

19.2 Bilaterální a trilaterální spolupráce

Po pádu železné opony a vytvoření NP Šumava dochází k postupným přeshraničním kontaktům do Německa, resp. Bavorska a také do Horního Rakouska. Kromě spontánních kontaktů dochází již roku 1992 k vytvoření tzv. Trilaterálního konceptu rozvoje Bayerischer Wald-Šumava-Mühlviertel (Terplan 1993). Tento koncept vytvářel první rámce možné přeshraniční spolupráce v tomto území a také jmenoval první cíle a pilotní projekty, z nichž některé se také uskutečnily. Přeshraniční spolupráce – Euroregion Šumava K daleko většímu rozvoji přeshraniční spolupráce dochází až vstupem evropských finančních prostředků a zkušeností s bilaterální, resp. trilaterální spoluprací ustanovením nového Euroregionu Bayerischer Wald-Šumava-Mühlviertel v roce 1993. Zájmové sdružení Euroregionu Šumava je dobrovolným sdružením obcí, měst a jejich sdružení a dalších právnických osob příhraničních okresů programově a účelově zaměřeným na mezinárodní spolupráci s městy, obcemi a vyššími správními celky pohraničních regionů východního Bavorska v Německu a Mühlvierte-

lu v Rakousku. Euroregion Šumava tvoří na území ČR okresy Český Krumlov, Domažlice, Klatovy a Prachatice. Toto trilaterální zájmové sdružení měst a obcí zahrnuje oblast Šumavy a jihozápadních Čech, část Dolního Bavorska a Horního Rakouska. Sídlo české části a sekretariát české části euroregionu je v Klatovech. V čele je předsednictvo. Nejvyšším usnášejícím se orgánem je trilaterální schůze euroregionu, ve které jsou zastoupeny výbory všech tří partnerských stran. Schůze euroregionu se konají postupně v jedné ze tří zemí a stanoví základní linii pro přeshraniční spolupráci. Euroregion Šumava zaujímá rozlohu 328 424 ha, z toho připadá na zemědělskou půdu 115 740 ha, na lesní půdu 172 997 ha. Největší rozlohu tohoto euroregionu zaujímají obce okresu Prachatice na jehož ploše se podílí 32,2 % (rozloha obcí náležejících do tohoto okresu činí 105 626 ha). Na druhém místě jsou obce okresu Klatovy (99 685 ha), dále pak obce okresu Český Krumlov (97 496 ha) a nejmenší rozlohu zaujímají obce okresu Domažlice (25 617 ha). Plných 52,7 % plochy euroregionu zaujímají lesy, které mají neustále se zvyšující biologický a klimatický význam. Euroregion a jeho orgány ve své činnosti vychází ze závěrů iniciačních schůzek v Železné Rudě na jaře roku 1991 a v Srní na Šumavě v prosinci roku 1992 a bylo přitom vytyčeno několik základních cílů. Zakladatelé sdružení euroregionu jsou k jeho založení vedeni

155


myšlenkou, že region Šumavy je oblastí specifickou svými přírodními, hospodářskými, kulturními a sociálními podmínkami. Obdobná specifika mají i příhraniční oblasti v sousedních zemích. Myšlenka co nejširší vzájemné spolupráce těchto regionů a jejich přirozeně utvářených částí se samosprávnými prvky a její posilování v budoucnosti je významnou podmínkou pro další rozvoj všech aktivit v daném území, při současném zachování jeho nesporných přírodních a kulturních hodnot. K tomu připravuje a předkládá vládním a územním orgánům státní správy a samosprávy souborné návrhy stanovisek k základním problémům a otázkám komplexního rozvoje dotčeného území. Zakladatelé sdružení jsou si vědomi toho, že k naplnění tohoto cíle je třeba posílit samosprávné funkce daného území, jejichž nositeli jsou zejména obce a města v daném území. Důležitou úlohu přisuzují zakladatelé a členové sdružení spolupráci s nadnárodně významnými institucemi, regionálně významnými tj. krajskými úřady, odbornými a zájmovými institucemi, svazy podnikatelů a finančními ústavy. K hlavním cílům euroregionu patří výstavba infrastruktury přesahující státní hranice a zkvalitnění přeshraniční spolupráce v především v oblastech: ekonomiky a dopravy, zaměstnanosti, cestovního ruchu, zemědělství a lesnictví, ekologie a ochrany přírody, vzdělání, sportu a kultury. Mezi hlavní úkoly euroregionu patří obstarávání národních a mezinárodních dotačních progra-

156

mů, společné přeshraniční plánování a rozvoj, spolupráce a pomoc u projektů s přeshraničním dopadem a také koordinace přeshraničních aktivit. Spolupráce měst a obcí probíhá především prostřednictvím mikroregionů, které jsou součástí Euroregionu Šumava a ten tuto spolupráci zastřešuje svými orgány: valná hromada (všichni členové Euroregionu), předsednictvo (15 zástupců měst a obcí, 2 hejtmani Plzeňského a Jihočeského kraje) a komise. Euroregion Šumava se postupně stává garantem zachování a zlepšení přirozených životních podmínek celé oblasti rozvoje hospodářství, posílení vzájemné spolupráce a koordinace činnosti s dalšími regiony, výstavby infrastruktury přesahující společné hranice regionů, zařazení regionu do aktivit EU. Činnost sdružení by měla vést k prosazování názorů a zájmů obcí a měst v daném regionu, které odpovídají vývojovým trendům oblasti. Hlavním cílem představitelů Euroregionu Šumava je vytvořit ze všech tří sekcí Euroregionu jeden společný celek, který bude mít svou právní subjektivitu a v němž budou vzájemně komunikovat jak česká, tak bavorská a hornorakouská strana Euroregionu. Tyto sekce komunikují již nyní a jejich spolupráce je na dobré úrovni, ale snahou je tuto komunikaci ještě více prohloubit a tím ještě lépe vzájemně propojit všechny části Euroregionu. Se vstupem České republiky do Evropské unie došlo ke zjednodušení procesu realizace zrcadlových

projektů na obou stranách hranic, zjednoduší se proces schvalování v programech a zviditelní se směr finančních toků. Euroregion bude i nadále spolupracovat s kraji a vyhledávat nejvhodnější iniciativy a požadavky svého území, a tím se stane důležitým aktivním prvkem v rozvoji příhraničního území, které bylo v minulosti tolik zanedbáváno. Euroregion Šumava se postupně stává garantem zachování a zlepšení přirozených životních podmínek celé oblasti rozvoje hospodářství, posílení vzájemné spolupráce a koordinace činnosti s dalšími regiony, výstavby infrastruktury přesahující společné hranice regionů, zařazení regionu do aktivit EU. Rozvoj českého pohraničí díky své exponované poloze ve středoevropském kontextu bude

nadále podmiňován evropskými a státními institucemi „shora” a lokálními/mikroregionálními aktivitami „zdola”. V praxi to tedy znamená, že rámcové podmínky budou určovány nadregionálními institucemi v Praze, Bruselu a Berlíně, ale konkrétní regionální rozvoj příhraničních oblastí bude stále více ovlivňován lokálními subjekty. Tím ovšem bude narůstat trend ke stále větší diverzifikaci celého pohraničí. Vstupem Česka do EU byly vytvořeny předpoklady integrace těchto oblastí do širších evropských struktur. Proto vykazují obě strany hranice stejné nadnárodní podmínky pro další rozvoj, což může nadále prohloubit narůstající přeshraniční spolupráci a tím oslabovat bariérový charakter státní hranice (Havlíček 2005). Obr. 30. Euroregion Bayerischer WaldŠumava-Mühlviertel Pramen: Český statistický úřad 2006, (členské obce v Německu – zeleně, v Rakousku - fialově a v Česku - modře).

157


Identifikace klíčových témat

Na základě zpracované podrobné analýzy změn sociálně ekonomických činností a důsledků vzniku NP Šumava je nutné provést základní kvalitativní hodnocení jednotlivých změn a jejich důsledků. Hodnocení bylo provedeno formou dvojího křížového hodnocení jednotlivých změn na území NP a to jinak skupinou řešitelů celého projektu a dále skupinou místních expertů Pro hodnocení klíčových změn využili řešitelé možnosti konfrontovat výsledky hodnocení provedené řešitelským týmem a dále výsledky identifikace klíčových témat pro rozvoj Šumavy místními experty. Místní experti byli nominování Správou NPŠ tak, aby se podle svého uvážení a svých možností mohli účastnit na výběru a hodnocení jednotlivých klíčových témat. Komunikace jak mezi řešiteli, tak také paralelně se skupinou místních expertů probíhala výhradně elektronicky.

20.1 Hodnocení klíčových témat řešiteli

Řešitelský tým provedl na základě expertního posouzení dosavadního vývoje přírodního a socioekonomického prostředí expertní hodnocení významnosti jednotlivých témat/ problémů Šumavy. Toto hodnocení metodicky vychází z upravené metody brainstrormingu, která byla provedena formou e-mailové komunikace členů řešitelského týmu. Každý člen řešitelského týmu bez ohledu na jím řešené téma mohl navrhnout maximálně 5 klíčových témat. Jednotlivé navržené body byly sloučeny podle jejich obsahu a vyřazeny byly stejné nebo

158

podobně formulované problémy a následně byly všechny navržené problémy všemi řešiteli obodovány z hlediska jejich významnosti. Každý řešitel mohl označit jak významná tak i nevýznamná témata. Souhrn bodového hodnocení od 1 – 5 po sloučení do obecnějších tématických oblastí je uveden v následující tabulce.

20.1.1 Analýza výsledků hodnocení

Z tohoto souhrnného hodnocení klíčových témat vyplývá především jasná dominance společného souboru témat souborně označených jako Správa. V souboru navržených klíčových témat z celkem 7 původně definovaných témat řešitelé jako nejvýznamnější označili témata uvedená v tabulce 31. Dalším problémem jsou témata zahrnutá pod pojem přírodní složky. Na rozdíl od hodnocení správy, kde jednoznačně převažovalo hodnocení velkého významu tohoto tématu (viz sloupec Významné), v hodnocení oblasti přírodních složek je již počet vyjádření Významné nižší a vyskytují se i označení o nevýznamnosti uvedeného bodu. Pohled na přírodní složky tedy již není tak jednoznačně vyhraněný a řešitelský tým se neshodl na jednoznačné interpretaci tohoto tématu. Při podrobnějším studiu souboru identifikovaných témat v oblasti přírodní složky, lze konstatovat jednak větší počet původně identifikovaných témat (celkem 12 témat) a také větší rozptyl při označení jednotlivých významných (nebo nao-

Tabulka 30. Souhrnné hodnocení klíčových témat zpracovateli. četnost Věcné oblasti

průměrné body

Významné

Nevýznamné

Významné

Nevýznamné

Bydlení

1

2

5,00

3,00

Cestovní ruch

7

14

3,83

3,40

Dopravní infrastruktura

1

2

4,00

4,00

Ekonomika

5

5

3,25

2,40

Historie

0

7

Obecné problémy rozvoje*

3

1

1,67

5,00

Lidské zdroje

1

2

5,00

2,50

Osídlení

2

5

2,50

3,00

14

6

3,25

3,10

Služby

1

0

3,00

Správa

17

4

2,56

3,33

Technická infrastruktura

0

0

0

0

Komunikace s veřejností

5

0

2,60

0

Zahraniční vztahy

3

7

5,00

2,67

Životní prostředí

5

10

2,38

2,54

Přírodní složky

2,71

Pozn: * Obecné problémy rozvoje jsou tvořeny nezařaditelnými nebo velmi obecnými tématy – problémy, které nenáleží do žádné jiné skupiny témat

Tabulka 31. Klíčová témata v oblasti správy. Název

Oblast

Významné

Nevýznamné

Zamezit častým změnám ve smyslu „k jakému cílovému stavu směřujeme“

Správa

2

0

Vytýčení a uskutečňování základních vizí rozvoje NP

Správa

7

0

Vymezení pravomocí a pravidel jednání pro všechny participanty v území.

Správa

3

1

Tabulka 32. Klíčová témata v oblasti složek přírodního prostředí. Název

Významné

NE

Neexistující koncepce využití resp. ochrany lesů,

2

0

Rozdrobená zonace, která ztěžuje, či v některých případech přímo znemožňuje naplnit cíle NP (převod k přírodnímu vývoji a bezzásahový režim)

2

0

Udržení (podpora) tradičního způsobu využití půdy v krajině

3

1

Nevyjasněná politika vůči kůrovci (kácet x nechat svému osudu)

4

0

159


pak nevýznamných) témat. Při podrobném sledování jednotlivých témat je zřetelné, že není možné označit v této oblasti jedno téma za dominantní. Největší počet hlasů obdrželo téma vztahu k řešení problematiky kůrovce, ale i pro řešitele bylo překvapující, že toto mediálně dominující téma nezískalo při tomto hodnocení vyšší prioritu. Do třetí oblasti, která byla jednotlivými zpracovateli reflektována, patří především tématika cestovního ruchu (CR). V této oblasti se ukázalo krajně nerovnoměrné vyjádření jednotlivých členů řešitelského týmu. Na jedné straně jedna skupina řešitelů označila témata spojené s rozvojem cestovního ruchu na Šumavě za podstatné, další řešitelé se domnívají, že právě problematika CR je na Šumavě přeceňována a tato témata nejsou z hlediska rozvoje NP Šumava chápána jako podstatná. Celkem 7 řešitelů se domnívá, že z původně celkem 11 identifikovaných témat alespoň jedno je podstatné, ale pouze 2 řešitelé označili stejné téma. Naopak téma image Šumavy jako turistického regionu chápe 6 řešitelů jako bezvýznamný. Nesouhlas s tvrzením o image Šumavy jako turistickém regionu na-

vazuje také nesouhlasné i když ne tak významné vyjádření nedostatku spočívající v chybějící regulaci CR resp. konkrétněji regulaci při pořádání sportovních aktivit. Při hodnocení klíčových témat rozvoje Šumavy expertním týmem zpracovatelů je zřetelný důraz na tři klíčové oblasti a to v pořadí: 1. správa 2. přírodní složky 3. cestovní ruch Tyto tři klíčové oblasti považují řešitelé za klíčové i pro další řešení problematiky rozvoje, ale i výzkumu v oblasti NP a CHKO Šumava. Z jednotlivých samostatných témat, které byly řešiteli navrženy v kroku 1, získalo nejvyšší významnost téma neexistence či nejasného vytýčení a dlouhodobé realizace základních koncepčních kroků ze strany Správy NPŠ. Tento výsledek lze interpretovat tak, že problém pro usměrňování rozvoje Šumavy je vnímán jako častá změna koncepčních stanovisek nebo nízká čitelnost dlouhodobé koncepce Správy NPŠ. Výsledek ale nelze interpretovat pouze jako nedostatek nebo odmítnutí či dokonce neexistenci dlouhodobé koncepce rozvoje NP Šumava, ale spíše jako nejasnou interpretaci takto stanovených dlouhodobých cílů.

Tabulka 33. Klíčová témata v oblasti cestovního ruchu.

160

Název

Oblast

významné

nevýznamné

Šumava má dnes image převážně jen turistického regionu,

CR

1

6

Chybějící regulace pořádání sportovních aktivit a akcí

CR

0

3

Neexistující regulace CR

CR

0

3

S tím souvisí i další významné téma z oblasti komunikace s veřejnosti, kde celkem 5 řešitelů označilo jako významný problém malou podporu veřejnosti pro existenci a fungování NP. Veřejnost podle názorů expertního týmu vnímá Správu NP Šumava především jako restriktivní orgán státní správy, který hájí zájmy ochrany přírody především

formou omezování nebo nepovolování jednotlivých aktivit na Šumavě. Jen v menší míře je Správa NP Šumava vnímána jako koncepční instituce, která dlouhodobě ovlivňuje prostředí s cílem trvale udržitelného rozvoje území pro potřeby bydlícího obyvatelstva i četných návštěvníků.

Tabulka 34. Nejvýznamnější témata. Četnost Pořadí

Název

významné

nevýznamné

16


7

0

10

Dosažení větší podpory veřejnosti pro existenci a fungování NP

5

0

21


4

0

30

Nedostatek pracovních příležitostí pro místní obyvatelstvo (celoročních, problém sezónnosti)

4

0

33

Nesoulad mezi cíli NPŠ a požadavky na ekonomickou prosperitu regionu

4

0

20.2 Vyhodnocení klíčových témat ze strany lokálních expertů 20.2.1 Postup práce

Hodnocení klíčových témat se celkem zúčastnilo celkem 17 lokálních expertů, které navrhla a jmenovala Správa NPŠ. Práce s lokálními experty byla rozdělena do tří stejných kroků jako v případě členů řešitelského týmu. V první části mohli lokální experti navrhnout celkem 5 klíčových témat podle svého uvážení, které v současné době jsou pro řešení socioekonomického rozvoje Šumavy podstatné. Z důvodů poněkud

těžkopádné komunikace se podařilo oslovit pouze menší počet expertů a proto lokální experti, kteří reagovali na výzvu, navrhli pouze celkem 11 témat (krok 1), viz Tabulka 35. Proto jsme doplnili takto získaný soubor klíčových témat o ta témata, které jsou podle výsledků práce řešitelského týmu pro další rozvoj Šumavy klíčová, a nechali jsme testovat tyto názory i lokálními experty (viz Tabulka 36.). Lokální experti, kteří měli soubor hodnotit, nebyli informováni o dvojím zdroji původních klíčových témat tak, aby nebyli při svém hodnocení ovlivňováni.

161


Tabulka 35. Klíčová témata navržená skupinou místních expertů. Nevyjasněný vztah obcí k NP Šumava Nekoncepčnost ochrany přírody a bezzásadovosti Politické ovlivňování managementu Ohrožení naplňování kriterií IUCN pro národní parky Posuny v chápání národního parku Přetrvávající právní provizorium vyhlášení NPŠ Ekologická labilita současných lesních porostů Nešťastný způsob medializace problémů Šumavy Málo citlivá personální politika Správy NP a CHKO Šumava Nedostatek spolupráce s obcemi a oběma kraji Na další nepříznivý vývoj Šumavy v obou krajích nedostatečně reagují územní plány

Tabulka 36. Doplnění témat. Vytýčení a uskutečňování základních vizí rozvoje NP Dosažení větší podpory veřejnosti pro existenci a fungování NP Nevyjasněná politika vůči kůrovci (kácet x nechat svému osudu) Nedostatek pracovních příležitostí pro místní obyvatelstvo (celoročních, problém sezónnosti) Nesoulad mezi cílem NPŠ a požadavky na ekonomickou prosperitu regionu Udržení (podpora) tradičního způsobu využití půdy v krajině Konflikt ochrany přírody s ekonomickým rozvojem v oblasti Vymezení pravomocí a pravidel jednání pro všechny participanty v území Nedostatečně zvládnutý management cestovního ruchu Zamezit častým změnám ve smyslu „k jakému cílovému stavu směřujeme“ Rozpor v rozvoji obcí (obytné i ekonomické fce) x ochrany přírody v NP Neexistující koncepce využití resp. ochrany lesů Rozhodnutí o smyslu NP Šumava Slabé či žádné reflektování významných výsledků výzkumu v managementu NP (myšleno v péči o park) Slabá koordinace koncepce, konkrétních opatření i výzkumu se sousedním Bavorským NP Rozdrobená zonace, která ztěžuje, či v některých případech přímo znemožňuje naplnit cíle NP (převod k přírodnímu vývoji a bezzásahový režim)

162

V dalším kroku (2) byli znovu všichni lokální experti osloveni e-mailem s žádostí, aby z takto rozšířeného souboru všech témat identifikovali pouze 3 témata, která bez ohledu na svoji profesi nebo svůj odborný zájem, považují za klíčová a která 3 témata naopak do souboru klíčových témat nepatří a je možné je v dalším hodnocením pominout. Prostřednictvím dvojí výzvy v e-mailu se podařilo oslovit celkem 17 lokálních expertů, kteří toto provedli (krok 2). Jednotlivé odpovědi lokálních expertů většinou komentovaly předložený výběr témat jako vzájemně

propojený systém. Někteří se domnívali, že všechna identifikovaná témata a jsou podstatná a zdráhali se označit témata méně podstatná a celá řada z nich doplnila svoje vyjádření i podrobnějším výkladem a komentářem ke stanovení jednotlivých témat. Při sledování jednotlivých témat z původně identifikovaných klíčových témat je nutné zdůraznit, že tým lokálních expertů identifikoval celkem 27 klíčových témat rozdělených do jednotlivých větších skupin témat problémů – tématických celků takto.

Tabulka 37. Základní hodnocení místních expertů. četnost témat

Významné Nevýznamné

Cestovní ruch

1

0

5

Socioekonomické problémy

3

6

6

Vztah k mediím

1

3

3

Přírodní složky, životní prostředí

8

19

11

Správa NP

7

12

14

Územní plánování, územní rozvoj

2

3

2

Veřejnost

1

2

3

Veřejná správa

3

6

4

Zahraniční vztahy

1

0

3

Jak je patrné z tabulky, rozdělení jednotlivých témat je krajně nevyrovnané. To svědčí především o velkém významu přírodního prostředí a životního prostředí jako klíčového fenoménu Šumavy a dále o velmi diskutabilním postavení správy NP ve vztahu k usměrňování územního rozvoje. Ostatní tématické okruhy, jako je například socioekonomický rozvoj území, nebyly (a to jak řešitelským kolektivem tak také i místními experty) zdůrazňovány jako podstatné. To pokládáme do

značné míry za novou a překvapivou informaci. Drobné rozdíly ve vnímání jednotlivých okruhů témat je možné sledovat pouze u hodnocení problematiky cestovního ruchu, kde místní experti nepovažují tento fenomén Šumavy za tak významný, zatímco řešitelé ho vyhodnotili jako třetí nejvýznamnější okruh. Vlastní hodnocení výsledků a identifikace skutečně problémových témat je uvedeno v následující tabulce.

163


Tabulka 38. Podrobné hodnocení klíčových témat . Hodnocení Poř. Klíčová témata 2 Nekoncepčnost ochrany přírody a bezzásahovosti 12 Vytýčení a uskutečňování základních vizí rozvoje NP

Kod Přír

+++

7

0

správa

+++

5

0

+++

4

0

14 Nevyjasněná politika vůči Přír kůrovci (kácet x nechat svému osudu) 3 Politické ovlivňování managementu

správa

+-

3

3

8 Nešťastný způsob medializace problémů Šumavy

media

+-

3

3

komplex

+-

3

2

10 Nedostatek spolupráce s obce- VS mi a oběma kraji

++

3

1

18 Konflikt ochrany přírody a ekonomickým rozvojem v oblasti

komplex

++

3

1

27 Rozdrobená zonace, která ztěžuje, či v některých případech přímo znemožňuje naplnit cíle NPŠ (převod k přírodnímu vývoji a bezzásahový režim)

Přír

++

3

1

22 Rozpor v rozvoji obci (obytné i ekonomické fce) x ochrany přírody v NP

ÚP

++

3

0

6 Přetrvávající právní provizorium vyhlášení NPŠ

VS

+-

2

3

13 Dosažení větší podpory veřej- Veř nosti pro existenci a fungování NP

+-

2

3

19 Vymezení pravomocí a pravidel jednání pro všechny participanty v území.

správa

+-

2

2

4 Ohrožení naplňování kriterií IUCN pro národní parky

Přír

+-

2

1

7 Ekologická labilita současných lesních porostů

Přír

+-

2

1

5 Posuny v chápání národního parku

Přír

+-

1

3

16 Nesoulad mezi cílem NPŠ a požadavky na ekonomickou prosperitu regionu

pokračování tabulky na následující straně

164

hodnocení Významné nevýznamné

pokračování tabulky 21 Zamezit častým změnám ve smyslu „k jakému cílovému stavu směřujeme“

správa

+-

1

3

24 Rozhodnutí o smyslu NP Šumava

správa

+-

1

1

1 Nevyjasněný vztah obcí k NP Šumava

VS

+-

1

0

17 Udržení (podpora) tradičního způsobu využití půdy v krajině

Přír

---

0

5

20 Nedostatečně zvládnutý management cestovního ruchu,

CR

---

0

5

správa

--

0

4

15 Nedostatek pracovních příležitostí pro místní obyvatelstvo (celoročních, problém sezónnosti)

komplex

--

0

3

26 Slabá koordinace koncepce, konkrétních opatření i výzkumu se sousedním Bavorským NP

zahr

--

0

3

11 Na další nepříznivý vývoj Šumavy v obou krajích nedostatečně reagují územní plány

ÚP

--

0

2

25 Slabé či žádné reflektování vý- správa znamných výsledků výzkumu v managementu NP (myšleno v péči o park)

+-

0

1

23 Neexistující koncepce využití resp. Ochrany lesů,

+-

0

0

9 Málo citlivá personální politika Správy NP a CHKO Šumava

Přír

Hodnotitelé vnímají jednotlivá témata do značné míry podobně. Zatímco některá témata lze podle názoru lokálních expertů jednoznačně vymezit jako problémová, další typy původně identifikovaných klíčových témat lze podle názoru lokálních expertů definovat jako méně podstatné z hlediska celkového rozvoje Šumavy. Všech 27 původně definovaných témat bylo rozděleno na celkem 5 kategorií. Jednotlivé kategorie jsou vymezeny následovně.

Kategorie popis +++ velmi výrazný problém ++ výrazný problém +nejasné vyhodnocení téma tu, pro část respondentů vý razný problém, pro část naopak nejméně významný problém -méně významný problém --nejméně významný problém

165


Tabulka 39. Klíčová témata podle místních expertů. Hodnocení Klíčové téma

Hodn. významné nevýznamné

Nekoncepčnost ochrany přírody a bezzásadovosti

Přír.

+++

7

0


Správa

+++

5

0


Přír

+++

4

0

Vlastní hodnocení klíčových témat je možné sledovat především na souboru intenzivně vnímaných témat. Sem patří dvě klíčová témata z okruhu přírodních složek a to nekoncepčnost ochrany přírody a bezzásahovost a současně i klíčové téma nevyjasněná politika vůči kůrovci. Obě témata popisují podle názoru lokálních expertů klíčové téma pro další rozvoj Šumavy a reflektují velmi bouřlivou a prakticky nikdy neukončenou debatu na toto téma jak mezi odbornou, tak i laickou veřejností. S přístupem k problematice kůrovce a řešení tohoto tématu souvisí i třetí klíčové téma Šumavy a tím je identifikování základních rozvojových vizí NP Šumava a jejich v čase relativní stabilita.

20.2.2 Klíčová témata NP Šumava

• Změny v přístupu ochrany přírody a krajiny a to především změny v přístupu k řešení problematiky kůrovce v I. zónách NP Šumava. • Správa NPŠ neformuluje z celé řady vnitřních i vnějších důvodů jednoznačnou a dlouhodobě prosaditelnou vizi rozvoje přírodního

166

Kod

prostředí (životního prostředí) na Šumavě a tím uvádí v nejistotu další rozhodující aktéry územního rozvoje. V druhém stupni významnosti považuje skupina místních expertů za velmi významné již mnohem heterogenní skupinu témat. Na předcházející soubor témat navazuje především problematika rozdrobené zonace, která dále posiluje význam skupiny témat označených jako přírodní prostředí a jeho jednotlivé složky a bezprostředně stejně jako i předcházející témata upozorňuje na v současnosti nejvíce medializované téma řešení kůrovce na Šumavě (viz Tabulka 40). Další témata již v druhém stupni významnosti odkazují především na komunikaci mezi jednotlivými aktéry místního a regionálního rozvoje a v tom především mezi jednotlivými obcemi a buď statutem ochrany přírody dané z vyhlášeného NPŠ nebo z nedostatečné komunikace mezi jednotlivými orgány veřejné správy. Specifickou pozornost dále vyžaduje dílčí důraz na rozpor mezi na jedné straně požadovaným ekonomickým rozvojem jednotlivých obcí a jednotlivých činností, které se na Šumavě

Tabulka 40. Další identifikovaná výrazná témata rozvoje NP Šumava. Hodnocení Klíčové téma

kod

Hodn.

významné nevýznamné

Nedostatek spolupráce s obcemi a oběma kraji

VS

++

3

1

Konflikt ochrany přírody s ekonomickým rozvojem v oblasti

komplex

++

3

1

Rozdrobená zonace, která ztěžuje, či v některých případech přímo znemožňuje naplnit cíle NPŠ (převod k přírodnímu vývoji a bezzásahový režim)

přír

++

3

1

Rozpor v rozvoji obcí (obytné i ekonomické fce) x ochrany přírody v NP

ÚP

++

3

0

realizují a na straně druhé potřeba zajištění ochrany přírody a krajiny v celém chráněném území. Tento rozpor se projevil jak v hodnocení bodu • Konflikt ochrany přírody a ekonomického rozvoje v oblasti, a stejně tak i v bodu • Rozpor v rozvoji obcí (obytné i ekonomické fce) x ochrany přírody v NP. Z výsledků vyplývá, že skupina lokálních expertů hodnotila celé řešené území dvojím pohledem. Jako nejvýznamnější považují především stávající a již dlouhodobě proklamovaná sporná témata, která se vztahují k rozhodnutí o způsobu a charakteru využití NP a o způsobu hospodaření v lesích NP a CHKO. V druhém stupni významnosti se však již prosazují koncepčněji chápaná témata dalšího využití NP Šumava a nikoliv pouze utilitárně formovaná současná témata.

20.2.3 Další klíčová témata NP Šumava

• Řešení problematiky rozvoje ekonomické vs. ekologické pří-

stupy k území NP Šumava (za respektování základních limitů využití území). • Komunikace mezi obcemi (kraji) a komunikace mezi jednotlivými aktéry na území NP Šumava. Tento text byl v rozpracovanosti jako shrnující názor řešitele předložen opět k veřejné diskuzi týmu expertů, kteří mohli doplnit nebo rozšířit jednotlivé pasáže hodnocení.

20.3 Rozdíly v hodnocení klíčových témat ze strany řešitelů a lokálních expertů

Protože pro vymezení klíčových témat dalšího rozvoje NP Šumava jsme použili podobnou metodiku redukovaného brainstormingu jak pro hodnocení řešitelským kolektivem, tak i pro hodnocení místními experty, je možné oba výsledky do značné míry srovnávat. Srovnání navíc ulehčuje shoda nejvýznamnějších témat, které vymezili řešitelé jako podklad pro diskuzi na úrovni lokálních expertů. Obě skupiny se shodují ve vyme-

167


zení dvou klíčových oblastí. První z nich se týká správy NPŠ a druhý z klíčových okruhů témat se týká řešení problematiky složek přírodního prostředí, především problematiky dalšího způsobu hospodaření v lesních celcích v I. zónách NP Šumava. Zatímco tým řešitelů považuje za nejvýznamnější téma především problematiku organizace a komunikace Správy NPŠ se svým okolím a dalšími subjekty lokálního rozvoje na Šumavě a na druhém místě dlouhodobě aktuální téma řešení kůrovce, tým lokálních expertů hodnotí pořadí obou témat opačně. Za nejvýznamnější považují stále aktuální téma přístupu k hospodaření v lesních pozemcích a způsob řešení ochrany lesa především v I. zónách NP a za významná v druhém pořadí důležitosti považuje tým lokálních expertů problematiku dalšího rozvoje NP Šumava a především možnosti a současně i konflikt mezi ekonomickým a ekologickým rozvojem oblasti. Při evaluaci klíčových témat, které považuje za významné řešitelský tým, došlo k tomu, že i lokální experti považují stejně jako členové řešitelského týmu podobná témata za významná, i když významnost některých témat vidí mírně odlišně. Mezi celkem 6 klíčovými tématy, které identifikovali lokální experti, se objevují celkem 3 témata, která se umístila z hlediska významnosti na prvních 3 místech. Obě skupiny

168

tak velmi podobně hodnotily významnost následujících tří identifikovaných témat • Vytýčení a uskutečňování základních vizí rozvoje NP, • Nevyjasněná politika vůči kůrovci (kácet x nechat svému osudu), • Nesoulad mezi cílem NPŠ a požadavky na ekonomickou prosperitu regionu. Naproti tomu se hodnocení u následujících dvou klíčových témat v hodnocení pracovníků řešitelského týmu a lokálních expertů liší. • Dosažení větší podpory veřejnosti pro existenci a fungování NP, • Nedostatek pracovních příležitostí pro místní obyvatelstvo (celoročních, problém sezónnosti). Zatímco řešitelé projektu považují tato témata za klíčové z hlediska dalšího rozvoje území NP Šumava, členové panelu z řad místních expertů považují tato témata za méně významná nebo zcela bezvýznamná. To je především dobře patrné při hodnocení bodu nedostatek pracovních příležitostí pro místní obyvatele, kde řešitelé považují toto téma za jeden z klíčových problémů a místní experti tento problém nevnímají tak ostře. Je to možné zdůvodnit především rozdílným chápáním problematiky a vlastního pojmu lokálního rozvoje a rozdílného chápání zadání cílů hodnocení a celé této studie jednotlivými hodnotiteli, kteří jsou do určité míry současně i aktéry lokálního a regionálního rozvoje.

169


Návrh strategického zaměření

Návrh strategického zaměření je určen pro všechny aktéry územního rozvoje na Šumavě a jako podklad pro věcnou diskuzi o budoucnosti NP Šumava. Návrh strategií vychází z podrobné analytické části a identifikaci klíčových témat jak týmem zpracovatele, tak také lokálními experty, kteří byli jmenování správou NPŠ. Jednotlivé strategické směry rozvoje jsou navrženy tak, aby jednak řešily hlavní identifikované problémy a současně nabízely alternativní možnosti územního rozvoje nebo rozvoje jednotlivých aktivit na Šumavě. Strategické směry rozvoje nejsou přísně omezeny na aktivity pouze na území NPŠ a nejsou definovány jako nástroje pouze Správy NPŠ. Cílem je nabídnout jednotlivým obcím, svazkům obcí, orgánům státní správy nebo spolkům a sdružením občanů a podnikatelům na Šumavě alternativní objektivní pohled na jednotlivé aktivity na území Šumavy.

21.1 Cíl: Spolupráce a podpora aktérů veřejné správy

Jednou ze základních překážek rozvoje území je nedostatečná spolupráce všech místních aktérů (jak aktérů soukromého sektoru, tak i aktérů veřejné správy) při usměrňování lokálního rozvoje. Jednotliví aktéři místo vzájemně výhodné spolupráce spolu velmi často soutěží nebo vedou mezi sebou souboj o prosazení „svého správného” stanoviska. Tento dlouhodobý a latentní konflikt aktérů rozvoje v území se promítá do všech ob-

170

lastí rozhodování a to i při řešení potenciálních i skutečných typů konfliktů. Je také dobře patrný ve vnímání role Správy NPŠ jednotlivými aktéry lokálního a regionálního rozvoje. Cílovým stavem by měla být schopnost aktérů efektivně sdílet informace, které povedou k rozvoji aktivit v území. Dvě roviny, které vidíme v této problematice, jsou jednak: zlepšení informovanosti obyvatel (především podnikatelů) ve sféře získávání finančních prostředků na drobné podnikání, poradenství v případě cestovního ruchu, popřípadě získávání nových dovedností v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Druhou úroveň této problematiky pak může být nabídka informací pro státní správu, samosprávu apod. Dalším cílem by mělo být zkvalitnění spolupráce mezi kraji (Jihočeský + Plzeňský), která je nyní nedostatečná. Jako první a klíčový program je nutné uvést stabilizaci priorit NPŠ a prosazování dlouhodobé a neměněné politiky Správy NPŠ vůči ostatním subjektům v území. Právě nejistota spojená se změnami konkrétní politiky Správy NPŠ v poslední dekádě a s tím spojené i změny některých přístupů vyvolávají u uživatelů území nejistotu a jsou často příčinou i vzniku zcela nerealistických vyjádření nebo fám na téma národní park. Tato stabilizace politiky NPŠ vůči svěřenému území a všem subjektům je však do značné míry závislá i na stabilizaci ústředních orgánů státní správy a neměnnosti jejich politiky a

požadavků vůči Správě NPŠ. Spolupráce obcí při usměrňování vlastního rozvoje i rozvoje širšího území je v současnosti nedostatečná. Teprve v roce 2007 došlo k založení první Místní akční skupiny (MAS - program EU Leader) na Šumavě, která je ale nyní nefunkční. Proto vidíme jako jeden z programů právě posílení spolupráce obcí. Spolupráci obcí chápeme jako nástroj vzájemného obohacování, předávání zkušeností a především platformu pro formulaci společných stanovisek nebo prostor pro realizaci společných rozvojových programů, které budou ve svém důsledku sloužit obcím na území NP, jejich obyvatelům i návštěvníkům Šumavy. Jako významného iniciátora a účastníka této spolupráce obcí považujeme i Správu NPŠ, která by se neměla vzdávat své koordinační nebo iniciační role a měla by právě prostřednictvím aktivní účasti ve svazku obcí nebo v MAS uplatnit svůj díl odpovědnosti za rozvoj území NP a CHKO. Měla by sloužit i jako komunikační platforma pro obce, které například leží v rozdílných krajích. Klíčovým nástrojem rozvoje jsou kromě územních plánů především strategické dokumenty, které řeší rozvoj jednotlivých činností na Šumavě jako celku. Vzhledem k tomu, že se jedná o území se stejnými nebo obdobnými problémy a možnostmi rozvoje na celém území bez ohledu na administrativní hranice, považujeme za klíčové vypracování jednotné strategie rozvoje Šumavy. Iniciátorem

a nositelem tohoto programu by měly být především obce nebo RRA Šumava za účinné spolupráce krajů a především Správy NPŠ. Cílem strategie je vytvořit a především realizovat soubor opatření, která budou zaměřena na rozvoj jednotlivých činností na Šumavě a která umožní další koordinaci jednotlivých činností v celém funkčně diferencovaném prostoru Šumavy. Dalším a nikoliv bezvýznamným cílem takové strategie je i vytvoření stálé komunikační platformy pro všechny aktivní hráče na poli lokálního rozvoje, ať již se jedná o orgány státní správy, kam patří i Správa NPŠ, nebo o představitele samosprávy, neziskové organizace a aktivisty a i jednotlivé klíčové ekonomické subjekty nebo diskutéry například způsobů hospodaření na lesních pozemcích. Dalším programem, který bude dlouhodobě usměrňovat využití území v jednotlivých obcích na Šumavě je územně plánovací dokumentace. Je nutné přistoupit především k novelizaci nebo novému vypracování územních plánů obcí, které byly zpracovány před rokem 2000 a dále je nutné aktivně vstoupit do postupu projednávání a schvalování Zásad územního rozvoje krajů (nový dokument nahrazující původní územní plán Šumavy). Tento dokument bude v souladu s platnou právní úpravou a pro Šumavu vypracováván odděleně v obou dotčených krajích, ale svým řešením nebo návrhy se bude dlouhodobě podílet na usměrňování územního rozvoje. Opět je mož-

171


né využít prostor zpracování obou krajských dokumentů především jako platformu pro diskuzi o dalším směřování územního rozvoje Šumavy a pokoušet se v souladu s legislativou aktivně vstupovat do řešení a nabízet pozitivní alternativní varianty.

21.2 Cíl: Rozvoj lidských zdrojů

Vzhledem k historickým událostem (odsun Němců a následná řízená i spontánní imigrace Čechů z vnitrozemí) došlo k narušení vztahu obyvatelstva k prostředí. To je také jednou z příčin zhoršení vzdělanostní struktury obyvatelstva na Šumavě a do značné míry i nižší mírou identifikace obyvatel s novým prostředím. Společně s nižší mírou podnikatelských aktivit vedou oba trendy nejen ke zvýšené míře nezaměstnanosti, ale také k vystěhovávání části ekonomicky aktivních obyvatel z této oblasti a jejich částečnému nahrazení především obyvateli vietnamské nebo ukrajinské národnosti (Železná Ruda, Strážný). Proto je nutné dlouhodobě sledovat rozvoj lidských zdrojů, vytvořit podmínky pro zaměstnání místních obyvatel v atraktivních odvětvích vyplývajících z charakteru prostředí. Rozvoj lidských zdrojů by měl napomoci snížit odliv perspektivního obyvatelstva ze Šumavy. Program by měl být zaměřen především na mladší a střední věkové ročníky a s důrazem na zvýšení obyvatelstva se středním a vysokoškolským vzděláním. Cíl rozvoje lidských zdrojů se sna-

172

ží podpořit spolupráci nejen mezi lidmi, ale i mezi lidmi a institucemi a na znovuobnovení spolupráce se zahraničím. Klíčovým programem v této oblasti je posílení spolupráce. Jedná se o spolupráci mezi místními obyvateli navzájem, mezi obyvateli a institucemi, mezi českým obyvatelstvem a zahraničními sousedy, mezi místním obyvatelstvem a příchozími návštěvníky oblasti. Spolupráci chápeme v širším slova smyslu, tedy nejen jako poskytování služby nebo výměnu informací, ale především jako možnost společného rozvoje širšího zájmového území se zohledněním jednotlivých lokálních specifik. Za důležitý nástroj spolupráce je nutné považovat především posílení spolupráce na bázi místních svazků obcí, občanských sdružení a jiných neformálních skupin obyvatel. Naopak za hlavní bariéru spolupráce považujeme hranice na Šumavě a to jak hranice státní, tak stejně i hranice krajské a do značné míry i hranice národního parku. Druhým typem programů zaměřeného na místní obyvatele a další aktéry lokálního rozvoje je posílení vzdělanosti. Cílem programu je zvýšení moderní asertivní komunikace, znalosti jazyků a používání počítačů a internetu pro snadnější komunikaci s úřady, spoluobčany a návštěvníky. Program je zaměřen na obyvatelstvo všech věkových skupin. Snaží se zvýšit kvalifikaci pracovníků v oborech, které jsou na Šumavě poptávány. Cílem programu je po-

sílit znalost jednotlivých nástrojů komunikace mezi skupinami obyvatelstva a to jak z hlediska jejich sociálního nebo profesního statutu, tak i z hlediska jejich odborných nebo občanských zájmů. Program dále nabízí obyvatelům zpřístupnit informace prostřednictvím internetu. Důraz je vhodné klást na spolupráci a to zejména mezi školami a obyvateli či obcemi (aktualizace obecních stránek v rámci školní výuky, předávání zkušeností s počítači mladších starším, poskytování počítačů veřejnosti) a využít škol jako klíčových míst pro kulturní, sociální i vzdělávací (rekvalifikace) práci s dospělými.

21.3 Cíl: Cestovní ruch

Region Šumava disponuje velkým primárním potenciálem cestovního ruchu (CR) ze strany domácích i zahraničních turistů a je zájem o jeho další využívání. V současné době se zde však cestovní ruch rozvíjí převážně živelným, nekoncepčním způsobem a často dochází k významně rozdílným názorům na rozsah a způsob jeho rozvoje mezi jednotlivými aktéry v území (Správou národního parku Šumava, představiteli obcí, soukromými podnikateli a krajskou samosprávou). Bez cíleného a koncepčního rozvoje cestovního ruchu by mohlo v budoucnu dojít k překročení únosné kapacity některých lokálních destinací a následného vyčerpání jejich původního potenciálu a hrozit i postupná ztráta jejich konkurenceschopnosti. Cestovní ruch na Šumavě je proto možné rozvíjet pouze s nezbytným ohledem vůči přírodnímu prostředí, ve

kterém spočívá jedinečnost a zároveň atraktivita území pro turisty a návštěvníky. Cílem spolupráce by měl být návrh programů, které zamezí nekontrolovatelnému rozvoji CR na Šumavě, podpoří spolupráci a komunikaci mezi soukromým a veřejným sektorem a které využijí místního potenciálu. Formulace těchto programů vychází ze současného stavu CR na Šumavě. Roli klíčového aktéra při usměrňování cestovního ruchu na Šumavě mohou sehrát jak Správa NPŠ v rámci své iniciační role tak také i Regionální rozvojová agentura Šumava. Jednak prostřednictvím poskytování informací, zprostředkováním podpory pro jednotlivé projekty a iniciativy nebo sdílením know-how v oblasti cestovního ruchu, rekreace a lokálního rozvoje. Především RRA Šumava již v současné době tuto roli do značné míry plní. Jednotlivé strategické záměry v oblasti cestovního ruchu by bylo vhodné v budoucnosti zaměřit především na programy monitoringu cestovního ruchu, jeho jednotlivých forem a intenzity využití jednotlivých lokalit a struktur návštěvníků včetně prezentace jednotlivých výsledků pro další využití jak orgány veřejné správy tak i jednotlivými podnikateli v oblasti CR. Další typ programů je účelné zaměřit na spolupráci jednotlivých subjektů v oblasti CR především v oblasti destinačního managementu, při spolupráci se zahraničím nebo při spolupráci s dalšími atraktivními domácími destinace-

173


mi (Český Krumlov, Třeboňsko) nebo zahraničími destinacemi CR (především NP Bayerischer Wald a Pasov) např. vytvářením „produktových balíčků” v podobě členěných pobytů v ceněných destinací mimo region jako je Praha, Telč, Český Krumlov a atraktivit Šumavy. Za jeden z klíčových faktorů v dlouhodobém záměru pokládáme přednostní zaměření na rozvoj měkkých a nekoncentrovaných forem CR na Šumavě. Nepovažujeme za účelné budovat v několika menších střediscích rozsáhlejší rekreační a s ním spojené i technické zázemí (Železná Ruda, Churáňov – Zadov, Lipno), ale doporučujeme rozšířit nabídku na výchozí trasy i lokality na více míst na Šumavě a uměle omezovat návštěvnost přetížených center CR a to jak v zimním, tak i letním období. Vzhledem ke konfiguraci terénu i možnostem území NP Šumava, považujeme za výhodné zaměřit se především na pěší, cyklo a případně hipoturistiku a adekvátně tomu v zimním období na zimní turistiku na běžkách. Nepovažujeme za vhodné soustřeďovat velké počty návštěvníků v areálech sjezdového lyžování a koncentrovat tak turistický ruch do několika lokalit s extrémním zatížením prostředí (dopravní zatížení, nutnost budování infrastruktury, zábavní a stravovací průmysl a pod.). To ovšem neznamená, že dosavadní existující areály sjezdového lyžování dostatečně využívají potenciál Šumavy. Při rozvoji jednotlivých měkkých forem turismu považujeme za účelné soustředit

174

se i na spolupráci mezi obcemi a podnikateli v CR v nejbližším zázemí NP a rozšířit tak kapacitu ubytování prostřednictvím alternativních forem ubytování i v obcích a lokalitách v zázemí NPŠ a kvalitním dopravním servisem zprostředkovat dostupnost centrálních částí Šumavy i pro tyto návštěvníky (systém pravidelných – linkových cyklo a ski busů)

21.4 Cíl: Doprava na Šumavě

Hromadná doprava není v řídce zalidněném území rentabilní, existuje jen málo spojů veřejné dopravy, místní spoléhají spíše na individuální automobilovou dopravu. V řadě míst jsou komunikace užívány motoristy i pěšími turisty, jinde pěšími i cykloturisty. Okrajové části území jsou obslouženy lokálními železnicemi, které jsou však především v zimě nespolehlivé (závěje kolejí, zpoždění). V regionu sice existují nové alternativní formy veřejné dopravy, ale přesto existují stále velké problémy v organizaci a návaznosti jednotlivých typů dopravy. Klíčové problémy dopravy a dostupnosti: ● Malé povědomí a využívání ski- a cyklobusů ● Veřejná doprava zatím není alternativou k dopravě individuální, zejména pro turisty ● Chybí návaznost dopravy na odstavná parkoviště ● Chybí návaznost jednotlivých spojů přes hranici krajů ● Slabá provázanost autobusové a železniční dopravy Na Šumavě existuje systém let-

ních cyklo a zimních ski busů. Tento systém představuje alternativu k používání osobních automobilů pro krátkodobé i dlouhodobé návštěvníky Šumavy. Proto by bylo účelné v rámci programu intenzifikace sezónních linek hromadné dopravy posílit tento systém tak, aby umožňoval pravidelné spojení mezi jednotlivými lokalitami uvnitř NP a CHKO a umožňoval i spojení do hlavních výchozích bodů nebo center osídlení, která leží vně tohoto území jako je Český Krumlov, Lipno, Vimperk, Volary, Sušice, Klatovy nebo Nýrsko. Smyslem tohoto programu je optimalizovat lokální hromadnou dopravu tak, aby byla co nejefektivnější alternativou k individuální dopravě po Šumavě a do jisté míry také na Šumavu. Systému by tedy měl nabízet dopravní služby především pro návštěvníky Šumavy, kteří buď odstaví auto na veřejném parkovišti mimo území NP a nebo využijí tento typ dopravy pro vlastní pohyb po rozlehlém území NP. Do systému je možné zapojit také železniční tratě. Klíčovým problémem uplatnění programu je nutnost mezikrajské koordinace a spolupodílení se na financování takového dopravního systému z veřejných rozpočtů. Smyslem programu regulace dopravy, který bezprostředně navazuje na předcházející program, je celoročně omezit časté zajíždění motorizovaných turistů do centrálních částí Šumavy pro většinu návštěvníků a omezit zatížení jednotlivých komunikací a především cílových míst dopravy, tedy jed-

notlivých sídel, která slouží jako východiště pro jednotlivé typy turistiky nebo dalšího využití území. Regulace dopravy by měla mít charakter motivační nikoliv zákazový a vést návštěvníky Šumavy, kteří chtějí k rekreaci využít jedinečných lokalit v celém horském masivu, k odstavení osobních aut vně území NP a CHKO a využití alternativních typů dopravy jako jsou ski – cyklo busy a jiné formy hromadné dopravy. Jednotlivé lokality by v sezóně byly obslouženy „ekobusy” pomocí systému „sběrných míst”. Využití a další rozšíření stávajícího a nedostatečného systému je nutné podpořit také masivní informační kampaní včetně prezentace jednotlivých linek a spojů prostřednictvím tisku, doplnění informačních tabulí a dalšími opatřeními v informačním systému Šumavy. Přesto je nutné spolu s motivačními faktory i využívat vůči nezodpovědným motoristům i represivní nástroje.

21.5 Závěrečná poznámka

Je bohužel skutečností, že většina disponibilní kapacity při usměrňování regionálního rozvoje se věnuje přípravě dokumentů jako jsou strategie nebo jednotlivé programové dokumenty, ale na vlastní realizaci projektů nebo jednotlivých záměrů je již buď málo energie nebo málo prostředků a vůle. Realizace jednotlivých strategických záměrů se setká s úspěchem pouze tehdy, pokud je do celého procesu zahrnuta většina subjektů, je formulována jejich role, společný cíl a navíc mezi nimi existuje prostor pro komunikaci, vzájemnou spolu-

175


práci a ochota se dohodnout. Druhou nepříliš pozitivní zkušeností je nestálost dlouhodobých programů a jejich časté nevyužití nebo znehodnocení při preferenci okamžitých a často i krátkodobých profitů z řešení při zablokování nebo omezení dlouhodobých možností rozvoje. O strategických záměrech platí, že jejich výsledky bude moci posoudit až následující generace.

176

To je bohužel v častém rozporu především s volebním cyklem ať již na komunální, krajské nebo dokonce celostátní úrovni. Nestabilita dlouhodobých programů resp. jejich nedostatečné respektování ze strany jednotlivých představitelů veřejné správy a chyby v prosazování se ukazují jako jeden z klíčových faktorů nerovnováhy na Šumavě.

177


Závěr

Národní park Šumava byl založen v roce 1991. V této studii jsme se pokusili o kritické zhodnocení dosavadního převážně ochranářského pohledu na jeho ekologické funkce a na dopadu na obyvatelstvo, hospodaření a lokální a regionální rozvoj oblasti Šumavy. Skutečnost, že jsme zásadním způsobem nebyli v tomto silně medii diskutovaném území „hráči” ani jen podpořenými výzkumníky se specifickými zájmy, nám umožnilo zachovat si snad ke všem analyzovaným problémům potřebný odstup. Navíc jsme záměrně volili takovou metodu zpracování, kde jsou věcně hodnoceny zjištěné skutečnosti a jejich posuzování na škále kladné - neutrální - záporné ponecháváme na čtenáři či uživateli. Při zpracování jsme se setkali s některými originálními a někdy i problematickými názory na zjišťované skutečnosti a jednotlivé problémy. To, že jsou v této studii uváděny, nemusí znamenat, že zpracovatelé jsou s uvedenými názory ztotožněni či jsou jejich příznivci. Pokládali jsme však za nutné uvést celou škálu existujících názorů na existenci národního parku nebo na jednotlivé aspekty územního rozvoje v tomto území prezentovat. Závěry a doporučení, která vyplývají ze studia existence 15 let Národního parku Šumava a změn na jím spravovaném území (včetně CHKO), jsme rozdělili do dvou celků. Prvním jsou operativně institucionální opatření, druhým pak vlastní rozvojová doporučení.

178

22.1 Operativně institucionální doporučení

1. Dokumentační pracoviště Za klíčové pokládáme založení a pečlivé udržování dokumentačního pracoviště spojeného s knihovnou, které by mělo za povinnost: a) mít k dispozici ke studiu na místě dostupnou dokumentaci, výzkumnou zprávu, článek či knižní publikaci vzniklou s finanční či organizační podporou SNPŠ či MŽP, b) mít za povinnost zajišťovat z dalších periodik, odborných časopisů, výzkumných zpráv co nejširší záběr publikovaných materiálů k regionu, složkám krajiny a regionálnímu rozvoji území, c) tato iniciativa by měla být realizována za pomoci minimálně všech tří stran (české, německé, rakouské), případně i z fondů EU. Uvedené opatření pokládáme za významný krok umožňující jak bezproblémové vyhledávání potřebných zdrojů v nejrůznějších oborech studia zaměřeného na Šumavu, tak také jako minimální požadavek vůči autorům, jejichž výzkum byl podpořen finančně či organizačně SNPŠ či MŽP. Zároveň by taková knihovna měla být zaměřená nejen na badatelské aktivity, ale i pro širší veřejnost a tím naplňovat jeden z cílů další aktivity – totiž výrazné zvýšení komunikace s veřejností ze strany SNPŠ. 2. Organizační oddělení výkonu státní správy a výkonu koncepčních činností na úrovni Správy NPŠ Správa NPŠ vykonává na území NPŠ a CHKO jak ochranu přírody, tak také správu území a tedy i jeho

rozvoj. Je logické, že tyto činnosti jsou poměrně často ve vzájemném protikladu až rozporu. Z tohoto důvodu navrhujeme provést taková organizační opatření v rámci SNPŠ, která by vedla k oddělení těchto dvou klíčových aktivit jak organizačně, tak personálně. Zároveň by bylo vhodné vytvořit/posílit útvar zajišťující komunikaci s veřejností jak ve spravovaném území, tak ve vztahu s médii a širší veřejností Česka i zahraničí.

22.2 Rozvojová doporučení

3. Komunikace s veřejností Komunikace, trvalé kontakty a diskuse s veřejností je základním způsobem jak přesvědčit veřejnost o smysluplnosti Národního parku Šumava a jeho aktivit. Tato komunikace a diskuse by měla mít pokud možno pravidelný charakter, aby zájemci mohli jednání dlouhodobě plánovat a aktivně se jej zúčastnit. Měla by se odehrávat ve třech rovinách: a) se starosty a zastupiteli obcí v NP a CHKO b) s obyvatelstvem bydlícím na území NP a CHKO, kde klíčovou cílovou skupinu budou tvořit jednak podnikatelé a investoři, druhou pak osoby, které jsou z rozhodnutí/ koncepce Správy NPŠ z nějakých důvodů nespokojené a traumatizované. c) s širokou veřejností Česka a zahraničí, pravidelnou komunikací s médii a aktivním vystupováním v nich. Prostředkem pro její zajištění by mělo být nejen doporučené posílení takového oddělení na SNPŠ, ale i vytvoření dokumentačního praco-

viště a knihovny poskytující určitý servis badatelský i informační. 4. Stabilizace pravidel a jejich dlouhodobé prosazování Definování jasných pravidel, která by měla respektovat rozhodnutí a opatření na nichž se Správa NPŠ dohodne s dalšími hráči v území. Pravidla pro správu území by měla vymezit: a) jasně ohraničená a nenarušitelná území se striktními pravidly ochrany přírody na něž se nemohou vztahovat žádné výjimky, b) jasně vymezená území především souvisle zastavěného území obcí (případně jasně vymezeného zastavěného a zastavitelného území podle zákona č. 183/2006 Sb. – stavební zákon), kde SNPŠ umožňuje realizovat aktivity obcí s jasně danými pravidly, co v daném území je možné realizovat a co nikoliv. c) území, v němž mohou hrát roli individuální podnikatelské záměry, jejichž realizace je možná při stanovení určitých podmínek ze strany SNPŠ a jejich naplnění investorem. V této možná nejproblémovější sféře je zapotřebí posuzovat jakékoliv zásahy, změny velice pečlivě a zodpovědně hodnotit a přitom dostatečně pružně. Nabízí se otázka vypracování určitých scénářů řešení podobných a nejčastěji se opakujících problémů, které by byly jasně formulovány a dostupné oboustranně, jak pro SNPŠ, tak pro obce a podnikatele a další „hráče” v území. 5. Přiměřený ekonomický rozvoj obcí Vzhledem k vývoji osídlení a hos-

179


podaření po roce 1948 v horských oblastech Šumavy došlo ke ztrátě hospodářských a obytných funkcí a zániku řady sídel. Je otázkou, jak se postavit ke zbývajícím sídlům. Extrémní snahy o maximální uvolnění podnikání, stejně jako snahy o „vytlačení” zbývajících bydlících obyvatel k zajištění krásného a „zeleného” koutu Evropy pro omezený počet turistů jsou neakceptovatelné. Znamená to tedy umožnit hospodářské fungování současných obcí. Na rozdíl od minulosti nebude aktivní život bydlícího obyvatelstva spojen s primární sférou (zemědělství a lesnictví) doplněné obsluhou slabého cestovního ruchu (jako tomu bylo v minulosti), ale bude spojen s multifunkční krajinou, kde ochrana přírodního prostředí (ekologické funkce) a podstatně rozvinutější a trvale udržitelný cestovní ruch (jiný než v meziválečném období) musí tvořit základní funkce území a poskytovat většinu pracovních příležitostí bydlícímu obyvatelstvu. Tyto funkce budou doplňovat další, z hlediska významu pro obživu a tedy i zachování bydlícího obyvatelstva v území spíše doplňkové funkce lesnické, vodohospodářské, zemědělské či speciální. Proměna funkcí ovšem vyžaduje podporu sociálního rozvoje území především cestou zvyšování vzdělanosti, jazykové vybavenosti a schopnosti komunikace bydlícího a zde pracujícího obyvatelstva. Nové funkce je třeba pokládat pro území Šumavy za významné, neboť budou zajišťovat v nových sociálně ekonomických

180

podmínkách 21. století trvale udržitelný život a kulturní krajinu v části území NPŠ, která je tradiční pro tuto oblast. 6. Hodnocení a sledování celostních problémů a změn Ve výzkumné sféře je z hlediska publikovaných výsledků výzkumu k dispozici o Šumavě poměrně rozsáhlý materiál. Podstatné přitom je, že většina těchto výzkumných výsledků představuje dílčí studie, zaměřené na hodnocení lokálního či mikroregionálního stavu resp. problémů přírodní sféry zaměřené na jednotlivé druhy rostlin, zvířat, vody, rašelinišť, reliéfu apod. Na jednu stranu je to pochopitelné, neboť na těchto dílčích studiích stojí další fáze výzkumu společenstev či stavu a vývoje konkrétních částí krajiny. Podstatně méně výzkumných prací je zaměřeno na studium stavu a změn celých společenstev a krajiny, a téměř nejsou zastoupeny studie relevantně hodnotící interakci a její vývoj mezi přírodní a sociální složkou krajiny Šumavy. A právě takto orientovaný výzkum pokládáme v tak funkčně se proměňujícím a exponovaném území za významný nedostatek. Prakticky chybí seriozní výzkum orientovaný na ekonomické, populační a sociální studie a studie zabývající se dopadem vzniku NPŠ a CHKOŠ na sociální sféru krajiny. Současné problémy v těchto závěrech uváděné, jsou do jisté míry způsobeny podceněním takto orientovaného výzkumu pro podporu/zajištění funkcí Šumavy z hlediska udržitelné-

ho života, ovšem nejen bioty, ale i člověka a jím vytvářených struktur. Právě na podobné jevy a problémy doporučujeme zaměřit i propagaci území Národní parku Šumava. Na území NP Šumava se nyní nachází celá řada lokálních informačních panelů, které znázorňují život člověka v těchto specifických přírodních podmínkách. Dosud však schází jejich propojení do celošumavského systému podpořeného propagačními materiály , mapami, výstavami. Takovéto zaměření lokalit a celého regionu z hlediska dlouhodobé interakce mezi přírodním prostředím a člověkem/společností je realizováno již na více místech v Evropě. Jako příklad lze uvést „muzeum v krajině” v oblasti svatogothardského průsmyku. 7. Formulace cílové vize území NPŠ V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že v odborné literatuře postrádáme významnější diskusi, která by se zabývala otázkou/otázkami spojenými s vizí NPŠ z hlediska cílového stavu chráněné krajiny. NPŠ vznikl jako logická reakce po uvolnění striktního režimu ochrany státní hranice se změnou politických poměrů v Česku k ochraně přírodně unikátních lokalit uprostřed mimořádně hustě zalidněné Evropy. Krajina Šumavy byla charakteristická mimořádně významným a dlouholetým vlivem člověka na přírodní systémy i v extrémních polohách. Tedy šlo převážně o různé typy kulturní krajiny. Otázkou je, ke kterému typu takové či jinak definované

krajiny směřuje funkce NPŠ a jak je taková konečná vize krajiny definovaná, respektive jak jsou definovány cesty umožňující podobné vize dosáhnout. Právě takový typ výzkumu schází a my se domníváme, že by měl být v nejbližší budoucnosti podpořen a od jeho výsledku by se měly odvíjet následné kroky a politika MŽP a SNPŠ. Cílový stav uspořádání krajiny a stejně tak i budoucí stav vztahů mezi přírodním a sociálněekonomických prostředím na Šumavě by měl být velmi zřetelně formulován v budoucím Plánu péče NP Šumava. Za klíčové pro přijetí a akceptování Plánu péče veřejností považujeme jeho srozumitelné formulování a současně i jasné projednání s aktéry lokálního rozvoje na Šumavě, tedy jak s představiteli obcí na Šumavě a představiteli politické reprezentace Jihočeského i Plzeňského kraje, tak také i s významnými podnikateli v CR. Pro budoucí rozvoj Šumavy je nutné na jedné straně najít konsensus mezi všemi těmito skupinami a najít společné nástroje, jak všeobecně vnímaný model budoucího využití NP Šumava zajistit. Jako nepochopení smyslu NP vidíme na jedné straně lpění na často malicherných nebo neodůvodněných detailech ochrany přírody na Šumavě a na druhé straně tlak na nekoordinovaný nebo neusměrňovaný ekonomický rozvoj jednotlivých lokalit nebo činností na Šumavě. Jako naprosto kontraproduktivní je pak mediální souboj jednotlivých převážně politických reprezentantů, kteří na medi-

181


álně vděčném tématu ochrany vs. využití území v NP Šumava se snaží prosadit jednostranně formulovaná stanoviska. 8. Spolupráce s obcemi a jejich svazky K podpoře uvedených cílů je nutná spolupráce Správy NPŠ a dalších aktérů a institucí na území Šumavy. Zde se jeví jako aktuální problém aktivizace spolupráce jednotlivých obcí (resp. jejich zastupitelstev) navzájem a případně i posílení spolupráce na úrovni místních akčních skupin. Pravidelná jednání a komunikace těchto představitelů a SNPŠ by měla vést k lepší spolupráci a odbourávání častých vzájemně apriori odmítavých stanovisek ke klíčovým problémům rozvoje území. Významnou roli při usměrňování lokálního rozvoje plní a v budoucnosti bude dále rozvíjet Regionální rozvojové agentura Šumava, která by měla hrát jak v uvedeném dialogu jednotlivých účastníků, tak pro budoucí rozvoj území i nadále významnou roli. Řešitelský tým na rozdíl od názoru místních představitelů nepovažuje problematiku správy lesa a vymezení bezzásahových zón za primární rozvojový problém. Toto bezpochyby významné téma chápeme především jako dobře viditelný, ale zástupný problém, na kterém je možné prezentovat rozdílné názory, postoje a jehož řešení včetně všech souvisejících otázek (holiny, kvalita nebo degradace lesních půd, ekonomické profity ze zpracování dřeva) je především v rovině úzce odborné.

182

Bohužel dosavadní vývoj v NPŠ prokázal, že odborný problém je možné transponovat na politikum. Na základě postoje k tomuto nepochybně z hlediska rozvoje území Šumavy pouze dílčímu problému, se liší pozice jednotlivých partnerů v dialogu. Tato studie sleduje vzájemnou interakci člověka a přírody a sociální a ekonomické důsledky změn na území Šumavy, ke kterým došlo v posledních 20 letech. Ve studii záměrně nejsou diskutovány změny v přírodní sféře, které jsou na Šumavě viditelné a podrobně dokumentované ve stovkách výzkumných studií, zpráv a vědeckých článků. Především problematika defoliace lesa patří mezi nejfrekventovanější odborná, ale i publicistická témata a je dokonce předmětem diskuze na národní politické úrovni mezi jednotlivými politiky. Jsme přesvědčeni, že konflikty a diskuze o budoucím využití území Šumavy a tedy zjednodušeně problém mezi ochranou přírody na jedné straně a sociálně ekonomickým rozvojem na straně druhé, není možné rozhodnout žádným dostatečně „vědeckým” argumentem nebo výzkumem. Jedná se vždy o primárně politické rozhodnutí, které je nutné provést velmi daleko od konkrétních problémů obyvatel Šumavy, tedy na celostátní politické úrovni. Lokální rozvoj na Šumavě může být úspěšný pouze tehdy, pokud dojde k interakci obou extrémně vyostřených přístupů. Rozvoj Šumavy je možný pouze za předpokladu dlouhodobě udržitelné obyvatel-

nosti a využití území a současně dlouhodobá obyvatelnost a rozvoj Šumavy je možná pouze za předpokladu respektu k mimořádnému přírodnímu prostředí. Jednotlivé rozvojové strategie na Šumavě je navíc nutné vždy posuzovat pouze na základě dlouhodobých cílů a výsledků strategie a nikoliv na základě krátkodobých nebo lokálních priorit.

Věříme, že předložená publikace umožní jednotlivým pozorným čtenářům najít argumenty právě pro takový dlouhodobě udržitelný lokální rozvoj založený na posílení kvalitního přírodního prostředí Šumavy za současného přiměřeného rozvoje sociálně ekonomických aktivit na Šumavě a rozvíjející se partnerské spolupráce obcí, podnikatelů, spolku i obyvatel na Šumavě.

183


Literatura

Agenda 21 for the Travel and Tourism, WTO 1997 ARNBERGER, A., BRANDENBURG, C., MUHAR, A. (eds) (2002): Monitoring and Management of Visistor Flows in Recreantional and protected Areas. Austria: Bodenkultur University Vienna, 455 pp. BELLAN, G. L. (2001): Viewpoint: A review of littoral tourism, sport and leisure activities: censequences on marine flora and fauna. Aquatic Conservation: Marine and freswater Ecosystems, 11, pp. 325 – 333 BELTRÁN, J. (ed.) (2000): Indigenous and Traditional Peoples and protected Areas: principles, guidelines and case studies. IUCN, Gland, Switzerland and cambridge, UK and WWF International, 133 pp. BENEŠOVÁ, K. (2005): Cestovní ruch a rekreace v oblasti Lipenska. Magisterská práce. KSGRR PřF UK. s. 104. BIČAN, J. (1990): Úroveň bydlení. Geografický ústav ČSAV. Brno. BIČÍK,I.,PERLÍN,R.,ŠEFRNA,L.(2001) Rozvoj povodí Kocáby, UK Praha, PřF, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 87 str. ISBN 80238-7322-9 BIČÍK, I, PERLÍN, R. (2006): Strategický plán mikroregionu, metodická příručka pro zájemce o strategické plánování ve venkovských mikroregionech a obcích, Přf UK, Praha, 76. str. (VaV) BÍNA, J. (2001): Hodnocení potenciálu cestovního ruchu na území ČR, Brno, Ústav územního rozoje, MMR ČR, MŽP ČR 23 s. BLAŽEK, J., HAMPL, M. (2009):Types and systems of actors in regional development: their function and regulatory potential, European Spatial Reasearch Policy 2009/1, pp. 75-92 CEBALLOS-LLASCURÁIN, H. (1996): Tourism, ecotourism and protected areas: the state of nature-based tourism around the world and guidelines for its development. IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, UK 301 pp. ČIHAŘ, M. a kol. (2003): Monitoring udržitelného turismu v centrální části Národního parku Šumava. ÚŽP PřF UK, Praha, 20 s a přílohy DAVID, P., SOUKUP, V. (2000) : 555 památek lidové architektury ČR. Kartografie Praha a.s., Praha. DOHNAL, V., KOLÁŘ, O., PŘIKRYL, F., ŘÍMAN, J. (1985): Rajonizace cestovního ruchu ČSR. Merkur, Praha, 167 s. DOKOUPIL, J. (2004): Hranice a hraniční efekt. In: Jeřábek, M., Dokoupil, J., Havlíček, T. a kol.: České pohraničí – bariéra nebo prostor zprostředkování? Academia, Praha, s. 47-58. DOXEY, A: (1975): causation Theory o Visitor-resident Irritants: Methodology and Research Inference, Paper given at San Diego, California, The Travel Research Assotiation conference no. 6, TTRA, s 195 – 198 EAGLES, P.F.J., MCCOOL, S. F., HAYNES, Ch. D. A. (2002): Sustainable tourism in protected areas: guadelines planning and management. IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, UK 183 pp. ERHART, J., ERHARTOVÁ. M.,ZÁLOHA, J. (1984) : Šumava od A do Z.

184

Jihočeské nakladatelství, České Budějovice. 226 s. FARREL, T. A., MARION J.L. (2001): Identifying and assessing ecotourism visitor impacs at eight protected areas in Costa Rica and belize. Environmental Conservation, 28 (3), pp 215 –225 FIALOVÁ, D. (2001): Druhé bydlení a jeho vztah k periferním oblastem. In: Geografie – Sborník České geografické společnosti, 106, 1, s. 36–47 FNNPE (1993): Loving them to Death? Sustainable tourism in Europe´s Nature and National Prks. Grafwnau, Germany, 96 pp. GÖSSLING, S. (1999): Ecotourism: A means to safeguard biodiversity ad ecosystem functions? Ecological Economics, 29, pp 303 – 320 HAMPL, M. (2000): Pohraniční regiony České republiky: současné tendence rozvojové diferenciace. Geografie – Sborník ČGS, 105, č. 1., ČGS, Praha, s. 241-252. HAVLÍČEK, T. (2005): Pohraničí a periferie v regionálním rozvoji: příklad českého pohraničí. Disertační práce. PřF UK Praha. 45 s. + přílohy. HEARNE,R. R., SALINAS Z. M. (2002): The use of choice experiments in the analysis of tourist preferences for ecotourism development in Costa Rica. Journal of Environmental Management, 65, pp 153 –163 HUPKOVÁ, M. (2006): Přeshraniční spolupráce v ORP Sušice. Seminární práce. PřF UK Praha. JEŘÁBEK, M. (2004): Regionální rozvoj českého pohraničí. In: Jeřábek, M., J. Dokoupil, T. Havlíček a kol. České pohraničí – bariéra nebo prostor zprostředkování? Praha, Academia, s. 187-201. JEŘÁBEK, M., J. DOKOUPIL, T. HAVLÍČEK a kol. (2004): České pohraničí – bariéra nebo prostor zprostředkování? Praha, Academia, 297 s. JIŘIČKA, J., PODLEŠÁK, J., eds. (2004): Zapomenuté dědictví. Oprava drobných památek na Šumavě. Správa NP a CHKO Šumava ve Vimperku a Rotary klub Praha, Vimperk, 158 s. JURZCEK, P., ed. (1996): Regionale Entwicklung über Staatsgrenzen. Das Beispiel der Euregio Egrensis. In: Kommunal- und Regionalstudien 23, Kronach, München, Bonn, 148 s. KADLECOVÁ, V. (2006): Nové trendy v druhém bydlení (se zaměřením na rekreační byty). Bakalářská práce. PřF UK Praha,48 s. Koncepce státní politiky cestovního ruchu České republiky (návrh) (2006), MMR ČR Praha KUČERA, Z. (2006): Zanikání sídel v pohraničí Čech po roce 1945. Diplomová práce. UK v Praze, PřF, KSGRR, Praha, 115 s. KURCZEWSKI, R. (2001): Ecotourism in protected areas – chances and threats. Ekológia, Bratislava, 20 (4), 403 – 407 pp. KUŠOVÁ, D., TĚŠITEL, J., BARTOŠ, M. (2002): Podnikání v oblasti cestovního ruchu na Šumavě. Ústav ekologie krajiny, České Budějovice, 24 s. MARIOT, P. (1983): Geográfia cestovného ruchu. SAV, Bratislava, 214 s.

185


MILLER, J. R., HOBBS, N. T. (2000): Recreational trails, human activityand nest predation in lowland riparian areas. Landscapaand Urban planning, 50, pp 227 –236 MELICHAROVÁ, J. (1976) : Šumava. Olympia, Praha. 325 s. MUSIL, F., PLAČEK, M., ÚLOVEC, J. (2005): Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. Libri, Praha, 415 s. MORAWA, Ch. (2000): Sustainable tourism development under the Convention on Biological Diversity. In: Tourism and Environment: The natural, cultural and socio-economic challenges of sustanaible tourism. Environmental encounters, No 43, Riga, pp 63 – 67 NOVÁKOVÁ, E. (2004): Vnímání dopadů cestovního ruchu rezidenty Českého ráje. Magisterská práce. KSGRR PřF UK v Praze, Praha, 108 s. PALOCH, V. (1980) : Městské památkové rezervace. Olympia, Praha. 203 s. PALOCH, V. (1981) : Národní kulturní památky. Olympia, Praha. 220 s. PAPAGEORGIU, K.(2001): A combined park management framework based on egulatryand behavioral strategies: Use of visitirs´ knowledge to assess effectiveness. Environmental Management 28 (1), pp 61 – 73 PÁSKOVÁ, M. (2003): Změny geografického prostředí vyvolané rozvojem cestovního ruchu ve světle kriticko - realistické metodologie. Disertační práce, KSGRR PřF UK v Praze, Praha, 201 s. PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. (2002):Cestovní ruch – výkladový slovník. MMR ČR, Praha, 448 s. PERLÍN R. (1999): Mayors as an actors of local development, In Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae - Geographica , Bratislava, str. 317-323, ISBN 80-223-1503-6 PERLÍN,R.(2005): Spolupráce venkovských obcí - možnost nebo podmínka úspěchu, In: Agrární perspektivy XIV, Česká zemědělská univerzita, Praha ISBN 80-213-1372-2, str. 569-576 (VaV) PERLÍN,R, (2006): Mikroregionální strategie jako nástroj rozvoje venkova v Česku (Microregional strategies as an instrument of rural development in Czechia), in Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae Geographica, Supplementum No. 3 Bratislava, str. 445-455, ISBN 80-2232144-3 PEŠTA, J. (2005): Encyklopedie českých vesnic. Libri, Praha, 439 s. Postup realizace a aktualizace Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR do roku 2006. 2004. MMR ČR PRISKIN, J. (2003): Tourism perceptions of degradation caused by coastal nature-based recreations. Environmental Management, 32 (2), pp 189 – 204 RADOVÁ, J. (2005) : Seznam nejohroženějších a nevyužívaných nemovitých památek v ČR. NPU, Praha. 264 s. STAŇKOVÁ, J. (2006): Vybrané aspekty turistiky a udržitelného rozvoje

186

v Národním parku Šumava a v Národním parku Podyjí z pohledu tří skupin respondentů. Disertační práce, ÚOŽP PřF UK, Praha, 132 s. ŠTÁDLER, V.(1972):Změny v sídelní struktuře Šumavy a Pošumaví, Rigorózní práce, Přf UK, Praha, 208 str. TERPLAN, ed., (1993): Šumava / Bayerischer Wald / Mühlviertel. Trilaterální koncept rozvoje. Praha. TISDELL, C., WILSON C. (2002): Ecotourism for the survival of sea turtles and other wildlife. Biodiversity and Conservation, 11, pp 1521 –1538 ÚLOVEC, J. (2003): Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. 1. díl A–M. Libri, Praha, 504 s. ÚLOVEC, J. (2005): Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. 2. díl N–Ž. Libri, Praha, 761 s. VALENČÍK, M. (2006): Ohrožené památky – kostely, kaple a kapličky v České republice. Baset, Praha, 293 s.) VYSTOUPIL, J. a kol. (2006): Atlas cestovního ruchu České republiky. MMR ČR Praha, ESF MU Brno, 157 s. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. a kol. (2004): Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku. KSGRR PřF UK, Praha, 357 s. Wall, G. (1997): Is ecotourism sustanaible? Enviromental management, 21 (4), pp 483 –491 WEAWER, D.B. (1998): Ecotourism in the Less Developed World. CAB International ZEMÁNEK L. (2003) : Vývoj, stav a perspektivy českého venkova (nejen) z hlediska lokální kultury [disertační práce]. PřFUK, Praha. 234 s.

187

Sborníky z výzkumu na Šumavě - sešit 4 Lokální rozvoj na Šumavě Závěrečná publikace shrnující výsledky projektu Analýza vývoje Národního parku Šumava za období uplynulých 15 let Radim Perlín, Ivan Bičík Sazba: Hana Šustrová Foto na obálce: Hana Šustrová, Pavel Šustr Vydala Správa NP a CHKO Šumava v roce 2010

Lokální rozvoj na Šumavě

Recommend Documents