Informační systémy
Informační systém • systém umožňující komunikaci a transformaci informací – časově, prostorově i co do formy tak, aby byly lépe využity než v původním stavu (systém, který přidává hodnotu k zpracovávaným či komunikovaným informacím) • speciální typ komunikačního média, jehož cílem je odstranit bariéry v přístupu k informacím • účelové uspořádání vztahů a informačních toků mezi informačními zdroji, lidmi a technologickými prostředky spolu s procesy zpracování a komunikace informací • model reálného světa, jehož základními prvky jsou informace
Typické problémy řešené informačními systémy • potřeba informací (pro poznání, pro rozhodování, pro realizaci určité činnosti) • složitost • znovupoužitelnost • automatizace • komunikace • bezpečnost, spolehlivost, minimalizace rizik…
Obecný model informačního systému
efektor (výstupní prvek) okolí receptor (vstupní prvek)
procesor (zpracovatelský prvek)
paměť
Cíle obecného informačního systému • receptor: získávání informací • paměť: ukládání informací (jejich fixace v prostoru a čase) • procesor: transformace (zpracování) informací • efektor: přenos informací, zpřístupnění informací
Automatizovaný informační systém • informační systém fungující s podporou informačních a komunikačních technologií • díky této podpoře mohou být procesy získávání, zpracování, ukládání a komunikace informací realizovány částečně nebo úplně bez přímé účasti člověka; obvykle jsou doprovázeny i digitalizací datové základny • vzhledem k rychlému pronikání informačních a komunikačních technologií do informační praxe a s tím souvisejícím klesajícím podílem „tradičních“, manuálních informačních systémů toto označení a vyčleňování automatizovaných informačních systémů do zvláštní kategorie v současné době ztrácí na významu • cíl tvorby automatizovaného informačního systému: – definování struktury digitálně uložených dat a vytvoření programu, který bude realizovat požadované činnosti
Prvky informačního systému • subsystém 1 – lidé – tvůrci (autoři) informací – uživatelé informací (klienti) – zpracovatelé, správci, zprostředkovatelé informací
Prvky informačního systému 2 • subsystém 2 – informace a) informace jako ekonomický zdroj - základní typy zdrojů každého ekonomického subjektu: • fyzické – pracovníci, materiál, stroje, zařízení, peníze • nehmotné (ideální, abstraktní pojmy) – data, informace Na rozdíl od ostatních ekonomických zdrojů má informace určitá specifika: • je expanzivní (rozpínavá), omezená pouze časem a kapacitou lidského poznání • její povahou je šíření • spíše se reprodukuje než spotřebovává používáním • může být pouze sdílena, nikoli směňována v transakcích • je komprimovatelná syntakticky i sémanticky
b) informace jako ekonomická komodita („zboží“)
Prvky informačního systému 3 • subsystém 3 – prostředky zaznamenávání, uchovávání, zabezpečení, třídění, vyhledávání a šíření informací – jazyky – informační a komunikační technologie (hardware – počítače a periférie, síťové prvky, software) – pracovní postupy a metody – materiální zabezpečení (budovy, energie,...)
• vstupy (zdroje) – data, informace – požadavky, dotazy
• výstupy – informační služby (informace, odpovědi na dotazy) – informační produkty
Funkce informačního systému • konkrétní procesy podporující základní cíle informačního systému • procesy (činnosti, zpracování): – získávání informací – zpracování informací (evidence, organizace – pořádání, kategorizace, konverze – změna média, třídění, vyhledávání, agregace, odvozování nových informací) – uložení informací (zaznamenávání, shromažďování na nosiči) – přenos informací – zpřístupnění informací (tisk, zobrazení, šíření,…)
zdroj: [1]
Projektování nebo vývoj IS? • fakticky se budeme zabývat spíše vývojem IS – jde o celkový obsah prací při tvorbě IS, nikoliv jen o koncepční práce • pojem projektování zahrnuje spíše koncepční práce (analýza, návrh), nikoliv už ty realizační
Vývoj IS v kontextu problematiky IS • aplikační vrstva IS podniku zahrnuje: – kategorie úloh: vyjadřují podíl standardního aplikačního SW (aplikačních programových balíků) ke specializovanému vývoji aplikací – typy úloh: vyjadřují způsob jejich řešení a provozu vzhledem k jejich určení (na jaké uživatele se orientují), k použitým informačním technologiím, k charakteru aplikačních produktů, k metodikám vývoje, k nárokům na provoz
Kategorie úloh v aplikační vrstvě • způsoby realizace aplikační vrstvy IS: – vývoj specializovaného, jednoúčelového SW podle potřeb zákazníka (bankovní aplikace, armádní projekty, vědecké projekty) – nákup a instalace typového aplikačního SW s minimálními nároky na customizaci (malé projekty, malé firmy,...) – nepotřebují zpravidla speciální metodiky vývoje – komplexní projekty založené na výběru velkých aplikačních SW, jejich customizace, integrace s dalšími IS, implementace chybějících modulů (střední a velké podniky, banky, organizace)
Typy úloh v aplikační vrstvě • liší se podstatnými charakteristikami řízení vývoje a provozu těchto úloh: – MIS – úlohy pro podporu taktického a operativního řízení (všechny oblasti řízení organizace s převažující mírou evidenčních a analytických operací – cílem je zajištěníprodukčních procesů a zdrojů podniku, zpracování požadovaných dokumentů (např. legislativou), zpracování analýz a podkladů pro rozhodování – EIS – úlohy manažerské (komplexní analýzy aktivit podniku podle různých kritérií, s případným využitím MIS a CIS) – DWH – úlohy typu datový sklad (shromažďování z DB ostatních úloh do jednotného prostředí, zpracování analýz i velkého rozsahu i za delší časová období) – EDI – úlohy elektronické výměny dat (zajistit výměnu dat v el. formě s jinými subjekty – použití mezinárodních standardů – objednávky, faktury, bankovní výpisy,...)
Typy úloh v aplikační vrstvě 2 – OIS – úlohy pro podporu kancelářských prací (redukce nákladů na administrativní operace, zvýšení pořádku v administrativě, zrychlení komunikace uvnitř firmy i mimo ni, zlepšení formální úrovně,...) – CAD/CAM – úlohy výrobní (optimalizace řízení výrobních procesů, snižování provozních ztrát a nákladů, zefektivnění výroby, automatizace) – CIS – úlohy zákaznické (zajištění administrativních operací s evidencí spotřebitelů a spotřeby produktů, jako elektřina, plyn, voda, telekomunikační služby, monitorování měřičů, plánování údržby, obnovy,..., fakturace spotřeby, sledování pohledávek, jejich vyhodnocení, vazby na účetnictví, vstupy do MIS,...)
Kategorie úloh a použití metodik vývoje IS • použití odpovídajících metodik vývoje IS je důležité bez ohledu na kategorii úlohy, kam vyvíjený IS spadá: – vývoj IS „na míru“ – metodiky IS je možné použít obecně (neomezeně) – vývoj IS instalací aplikačního balíku – vyžaduje specifické metodiky, konceptuální analýzu oblasti pro nasazení IS je ale třeba provést vždy – vývoj IS kombinací aplikačního balíku s „ruční výrobou“ – převažující způsob realizace IS – zde se uplatní metodika vývoje v nejširším smyslu
Typy úloh a použití metodik vývoje IS • úlohy pro podporu taktického a operativního řízení (MIS) • ostatní typy úloh: – vyžadují speciální metodiky vývoje IS (např. EIS, OIS, CAD/CAM) – představují technologicky specifickou záležitost – použití určité technologie (DWH, EDI) – představují věcně specifickou záležitost – použití obecného obsahového modelu (CIS)
Úlohy na systému • představují charakteristiky IS/IT průřezového charakteru: – úlohy systémových vlastností: • • • • •
zajištění bezpečnosti zajištění spolehlivosti zajištění rychlosti (doby odezvy) zajištění kapacity zajištění pružnosti
– úlohy ekonomicko-organizační: • • • •
zajišťování efektů (ekonomických i „věcných“) řízení nákladů racionalizace věcných (business) a řídících struktur organizování rozvoje IS/IT
– úlohy integrační: • • • •
vnitřní integrace IS/IT (integrace jednotlivých komponent IS/IT) vnější integrace IS/IT (integrace IS/IT s jeho okolím) vertikální integrace IS/IT (integrace IS/IT v různých úrovních řízení) horizontální integrace IS/IT (integrace IS/IT v téže úrovni řízení)
Úlohy systémových vlastností • vztahují se k jednotlivým „vnitřním“ vlastnostem IS • vymezují podstatné a nutné vlastnosti vyvíjeného IS (metodika vývoje IS musí přispět k jejich zajištění) • jsou obsaženy v tom, co tvoří základní principy metod a technik vývoje IS • zajištění těchto vlastností není jen technická, tj. IT záležitost, ale hlavně záležitost obsahu IS a způsobu jeho konstrukce. • základní úkoly, metody a techniky vývoje IS, jež vyplývají z požadovaných systémových vlastností jsou: – zajistit „objektivnost“ obsahu IS (aby dělal to, co je nutné a potřebné, aby poskytoval všechny a jen potřebné informace, aby na vstupu vyžadoval všechna a jen relevantní data) – základní principy: modelování, abstrakce a tři architektury – zajistit „obecnou správnost“ konstrukce IS (aby byl dostatečně pružný, vývojeschopný, přizpůsobitelný změnám technologie (bez ohledu na změny jeho obsahu)
Úlohy ekonomicko-organizační • jsou souhrnným vyjádřením „vnějších“ požadavků na IS – vymezením jeho kontextu • určují IS jeho základní smysl, jeho meze (finanční i věcné) a požadavky/možnosti jeho dalšího vývoje • jsou vyjádřením podstatných vlastností metodiky – určují podstatné faktory ve vztahu k IS, které musí metodika postihovat • tyto vlastnosti metodiky se projevují: – v definovaném životním cyklu IS – ten určuje obsah, návaznosti jednotlivých akcí při vývoji IS (např. že činnosti analýzy vycházejí z úvodní studie, která zkoumá možnosti realizace záměru IS na základě informační strategie, momentálního stavu,..., definuje, kam tyto činnosti směřují: konstrukce, implementace, nasazení,...), vymezuje rámec pro řízení postupu vývoje IS (body – milníky, kam je vhodné nasadit procedury řízení projektu, jakosti, změn) – ve struktuře jednotlivých fází – resp. v tom, co je v nich z hlediska metodiky vývoje IS důležité (jaké jsou činnosti řízení jakosti (zajišťování potřebných efektů), řízení projektu (řízení nákladů s danými zdroji ve smyslu daných cílů), řízení rizik, řízení změn
Úlohy integrační • jsou specifickým pohledem na vlastnosti a okolnosti vzniku a fungování IS/IT • týkají se: – metod a technik, a to v jejich základních vlastnostech – věcná integrace (vnitřní i vnější) je velmi důležitý prvek, s nímž se metodiky vývoje IS musí vyrovnat (to byla mj. jedna z významných příčin vzniku objektového přístupu ve vývoji IS) – metodiky samotné, zejména ve věci vertikální a horizontální integrace – nutnost zajistit příslušné návaznosti činností při vývoji IS ve smyslu věcného obsahu (analýza – konstrukce – implementace,...) i ve smyslu řízení (procedury řízení jakosti jsou častým nástrojem k integraci různých úrovní řízení organizace prostřednictvím IS)
Metodika tvorby IS • Metodika tvorby IS je souhrn – – – – – – – – – –
etap přístupů zásad postupů pravidel dokumentů řízení metod technik a nástrojů,
který pokrývá celý životní cyklus informačních systémů • Metodiky vývoje a provozu IS jsou určeny pro pracovníky podílející se na vývoji IS (dodavatele IS i zákazniky - zadavatele). Určují kdo, kdy, co a proč má dělat během vývoje a provozu IS. Metodika by se měla vztahovat na všechny prvky IS.
Metodiky tvorby IS • Metodiky bývají často i určitým komerčním produktem, který zahrnuje příručky (ať již v tradiční tištěné či elektronické hypertextové podobě) , systém vzdělávacích kursů a školení, konzultační podporu, vzory a předlohy požadovaných dokumentů. šablony pro různé typy projektů, automatizované nástroje. • K základním požadavkům efektivního využiti metodik tedy patří: – jasná deklarace souboru hodnot, na kterých je založena, – definice postupu řešení, aby bylo možné celý proces vývoje IS plánovat, – zohlednění všech faktorů (dimenzemi), které tvorbu a provoz IS ovlivňují – jasná deklarace priority řešení (co a kdy je důležité), – doporučení vhodných metod, technik a nástrojů, které je vhodné využít v jednotlivých fázích řešení.
Metodika vývoje IS a životní cyklus IS • Základním východiskem veškerých úvah v metodikách je představa o struktuře a obsahu tzv. životního cyklu IS. • Od této představy se potom odvíjí a k ní se váže veškerý další obsah metodiky. • Jednotlivé potřebné dokumenty, cíle a specifika řízení, metody, techniky a nástroje jsou metodikou vázány k jednotlivým etapám, fázím a krokům životního cyklu.
Životní cyklus IS
zdroj: [2]
Co by měla metodika stanovit u každé etapy ŽC • Cíl etapy (proč má být etapa provedena a co je jejím výsledkem) • Účel a obsah etapy (popis role etapy v celém vývoji systému, shrnutí činností prováděných v etapě) • Předpoklady zahájení etapy (kdy je možné začít S pracemi v rámci dané etapy) • Kritéria ukončení etapy (kdy je možné prohlásit etapu za ukončenou) • Klíčové výstupy etapy (seznam dokumentů resp. dalších produktů, vyprodukovaných nebo upravených v dané etapě, které musí být schváleny vedením nebo řídící komisí projektu) • Kritické faktory etapy (na co je třeba v etapě dávat největší pozor, faktory, které mohou způsobit problémy při vývoji) • Činnosti etapy (seznam a popis činností, které se v etapě provádějí) • Návaznosti činností v etapě (vymezeni návaznosti a souběžnosti provádění jednotlivých Činnstí etapy)
Co by měla metodika popsat u každé činnosti • cíl činnosti • postup (jednotlivé kroky činnosti) kroky určují, co je třeba udělat v rámci příslušné činnosti, mohou probíhat i opakovaně • vstupy (podklady) z jakých dokumentů a dalších materiálů se v dané činnosti čerpá, na jaké dokumenty se navazuje • výstupy (produkty) jaké produkty a dokumenty se v dané činnosti vytvářejí nebo upravují, případně v členění (pokud v činnosti vzniká, nebo je upravován určitý klíčový dokument): – klíčové dokumenty – ostatní produkty
• zúčastněné role a odpovědnost role, které se v účastni prací dané činnosti, a za co odpovídají • doporučené techniky a nástroje, které se v činnosti používají, jejich možná podpora a ostatní nástroje vývoje IS
Skupiny činností (podprocesy) v ŽC • • • • •
Specifikace požadavků Analýza Návrh Realizace Užití
zdroj: [3]
Literatura • [1] Kučerová, H. Projektování informačních systémů (Sylaby ke kurzu). Praha: VOŠIS, 2007. [on-line] Dostupné na URL: http://web.sks.cz/users/ku/DOKUMENTY/pri_syl. pdf • [2] Řepa, V. a kol. Analýza a návrh informačních systémů. 1. vyd. Praha: Ekopress, 1999. ISBN 8086119-13-0. • [3] Chlapek, D.; Řepa, V.; Stanovská, I. Vývoj informačních systémů (pracovní sešit ke cvičením). Praha: VŠE, 2005. ISBN 80-245-0977-6.
