Týmová spolupráce z pohledu lékařů

SUMMARY: THE TEAM COOPERATION BETWEEN NURSES AND DOCTORS Bártlová S. Recently, the relationships between nurses and doctors have become the centre of attention. On one hand, the existing problems can be expressed as a specific reflection of structural changes in the society; on the other hand, they reflect the changes in the health care system. In the developed countries, the social status of general nurses and doctors has been changing. Nurses obtain higher education and competences and improve their position in the current health care system. The expressions “stressful” or even “conflicting” relationships between doctors and nurses should not be used without a reliable previous empiric research. On the basis of a representative research performed on doctors (in the particular article, performed by doctors), the opinions on the problems of mutual relationships, delegation of the competences and dealing with conflicts of the mutual relationships was searched. In the conclusion of the article, a strategy to support the team cooperation of doctors and nurses was developed (see Appendix). Key words: doctor, nurse, team cooperation, competence, conflict.

O autorce: Doc. PhDr. Sylva Bártlová, Ph.D., Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích,U Výstaviště 26, 370 04 České Budějovice e-mail: [email protected]

126

Týmová spolupráce z pohledu lékařů Zdravotnictví v České republice ≤ I/XIII/2010

Týmová spolupráce z pohledu lékařů Vztah všeobecná sestra – lékař Sylva Bártlová 1. Úvod Otázky týmu patří mezi ústřední otázky péče o zdraví, neboť předmětem péče je člověk a jeho zdraví. Základem organizace zdravotní péče jsou organizační útvary různých podob (např. oddělení, stanice atd.), ve kterých pracují pracovníci jednotlivých specializací a druhů vzdělání stanovených zákonem. Jejich kompetence, vztahy nadřízenosti a podřízenosti, jakož i pracovně-právní vztahy jsou přesně stanoveny. Historicky je dán určitý způsob a podoba vztahů, dále koordinace a komunikace. V současnosti probíhá rozšiřování kompetencí všeobecných sester, delegování specializovaných činností z lékaře na všeobecné sestry. Mění se i vztahy mezi pracovníky různých specializací, rozšiřuje se vzájemná spolupráce. To vše vyžaduje určitý způsob spolupráce, určitý řád. Zajištění kvality současné zdravotní péče však není možné bez týmové spolupráce. Již nestačí přesné fungování normativně stanovené organizace, vytvořené směry komunikace a koordinace. Zvyšuje se potřeba integrace, propojování a návaznost dílčích pohledů a činností. Organizování pracovních týmů znamená seskupování pracovníků do stále nových a měnících se skupin, pomocí kterých se zvládají nové úkoly a funkce, zejména nestandardní interdisciplinární povahy. Role zdravotnického personálu v týmu a především vztahy mezi všeobecnými sestrami a lékaři jsou zejména v posledních letech předmětem zvýšeného zájmu. Existující problémy lze na jedné straně vyjádřit jako specifický odraz strukturálních změn ve společnosti jako celku, na druhé straně jako odraz změn v systému zdravotní péče. Ve zdravotnictví vyspělých zemí dochází ke změně společenského postavení všeobecných sester a lékařů. Všeobecné sestry získávají vyšší vzdělání, kompetence a zvyšují své postavení v systému zdravotní péče.

Bez řádně provedených empirických výzkumů však nelze obecně hovořit o napětí nebo až konfliktnosti ve vztahu lékař – všeobecná sestra. Mezi převážnou většinou lékařů a všeobecných sester jistě existuje co nejtěsnější a nejlepší spolupráce. Určitou konfliktnost ve vzájemných vztazích lze někdy považovat za uměle vytvářenou, vyvěrající z osobnostní charakteristiky jedinců. Vztah mezi všeobecnými sestrami a lékaři je však jen jedním z významných aspektů celkové atmosféry na pracovišti, a bude jistě vyžadovat mnohostranný přístup a výzkum. Cílem našeho výzkumu je odkrýt hlavní oblasti a příčiny problémů ve vztahu všeobecná sestra na jedné straně a lékař na straně druhé, zjistit zda kvalita vztahu všeobecná sestra – lékař v České republice ovlivňuje jejich pracovní spokojenost.

2. Metodika výzkumu V rámci výzkumu bylo v souladu s projektem do výběrového souboru zařazeno 535 lékařů, 537 všeobecných sester a 60 sester pracujících v manažerské profesi. Tito respondenti byli vybráni náhodným výběrem pomoci kvót. Společnou charakteristikou respondentů byla práce v týmech, ve kterých působí více lékařů a všeobecných sester pohromadě. To znamená, že do výběrového souboru byli zařazeni lékaři a všeobecné sestry, zaměstnaní v nemocnicích a odborných léčebných ústavech. Parametry výběrového souboru byly konstruovány na základě údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky při Ministerstvu zdravotnictví ČR (ÚZIS) platných k 31. 12. 2007. V rámci tohoto článku se zaměříme na názory lékařů ve vztahu všeobecná sestra – lékař. Z hlediska pohlaví tvoří soubor 46,9 % lékařů – mužů a 53,1 % lékařek – žen, což odpovídá analogické skladbě lékařů ČR. Z hle-

www.zcr.cz

diska relativních četností činí odchylka výběPracovní vztahy lékařů a všeobecných než 1/10 lékařů (11,2 %) ve všeorového souboru od základního souboru sester byly v rámci výzkumu identifikovány becných sestrách v rámci péče o pacienty 0,4 %, což znamená, že výzkum je reprezenprostřednictvím několika znaků. Bylo zjišťorovnocenné partnery nevidí. Z nich 9,5 % tativní pro lékaře České republiky z hlediska váno, zda si obě skupiny navzájem vyjadřují volí odpověď „spíše ne“, zbývajících 1,7 % pohlaví. Věkové skupiny v kombinaci se skuuznání za práci, zda lékaři vnímají všeobecné tvrdí, že tomu tak určitě není. pinami dle pohlaví jsou ve výběrovém sousestry jako rovnocenné partnery a zda s niLze tedy konstatovat, že naprostá většina boru zastoupeny procentně takto:Ve srovnámi konzultují otázky, týkající se medicínské lékařů České republiky vnímá všeobecné ní s věkovým členěním základního souboru části péče o pacienta a zda je též zapojují do sestry v rámci péče o pacienty jako rovnonepřesahuje odchylka 0,6 %. Lze konstatovědeckovýzkumné činnosti. cenné partnery, jinými slovy, přikládají povovat, že výsledky výzkumu jsou reprezentativOtázka, zjišťující jednání lékařů byla pololání všeobecných sester určitě stejnou důlení pro jednotlivé věkové skupiny lékařů Česžena jako uzavřená v následujícím znění: „Vyžitost jako u svého povolání lékaře. ké republiky. K územnímu, Tabulka 1: Složení výběrového souboru lékařů dle pohlaví a věku Neformální vztahy resp. regionálnímu zařazení lékařů a sester dotazovaných slouží členěŽENY MUŽI Neformální vztahy mezi ní dle krajů ČR, platné od A % ODCHYLKA A % ODCHYLKA lékaři a sestrami a jejich roku 2001. Ve srovnání do 34 let 50 9,3 +0,1 57 10,7 +0,1 úroveň nepochybně ovs členěním základního sou35–44 let 57 10,7 -0,5 67 12,5 -0,1 104 19,4 +0,2 117 21,9 +0,6 livňují vztahy pracovní. boru činí maximální odchyl- 45–59 let 40 7,5 -0,2 43 8,0 -0,2 V rámci výzkumu byly tyka 0,3 %. Lze konstatovat, 60 a více let to neformální vztahy idenže výsledky výzkumu jsou Tabulka II: Složení tifikovány prostřednictvím několika indikátoreprezentativní pro lékaře výběrového souboru lékařů dle krajů rů. Bylo zjišťováno, zda jsou na pracovištích České republiky z hlediska lékařů a všeobecných sester organizována pohlaví, věku a regionu. KRAJ A % ODCHYLKA Analýza získaných údajů společenská setkání, a to jak ve vlastním zaříPRAHA 118 22,1 0,0 ukázala, že z uvedených zení, tak mimo něj. STŘEDOČESKÝ 44 8,2 0,0 hledisek, jimiž je možné daVíce než 2/3 (68,1 %) lékařů uvádějí, že se JIHOČESKÝ 28 5,2 0,0 ný soubor popsat a charaksetkávají se sestrami i mimo pracovní proPLZEŇSKÝ 31 5,8 0,0 terizovat, osvědčují nejlépe středí. Z nich 7,7 % tak činí často, převážná KARLOVARSKÝ 14 2,6 0,0 svou požadovanou diferenvětšina (60,4 %) občas. Zbývající necelá 1/3 ÚSTECKÝ 33 6,2 -0,1 LIBERECKÝ 18 3,4 0,0 ciační funkci základní de(31,9 %) lékařů uvádí, že se mimo pracovní KRÁLOVÉHRADECKÝ 30 5,6 0,0 mografické ukazatele a sice prostředí s všeobecnými sestrami nesetkává. PARDUBICKÝ 20 3,7 -0,1 znaky pohlaví, věku a regioS všeobecnými sestrami se mimo pracovVYSOČINA 20 3,7 -0,3 nální příslušnosti. ní prostředí méně často setkávají nejstarší JIHOMORAVSKÝ 65 12,2 +0,3 Ostatní charakteristiky lékaři (nad 60 let) s nejdelší praxí. Zjištěná OLOMOUCKÝ 35 6,5 +0,2 výběrového souboru lékaskutečnost může být dána jejich životním ZLÍNSKÝ 24 4,5 +0,1 řů nesplňují požadavky na stylem a podmíněna případně zdravotním MORAVSKOSLEZSKÝ 55 10,3 -0,2 reprezentativnost, nicméně stavem. Lékaři středních věkových skupin umožňují jeho popis prose naopak s všeobecnými sestrami scházejí jadřujete všeobecným sestrám uznání za jestřednictvím dalších znaků. Patří mezi ně ročastěji. jich práci ? 1) ano často; 2) ano občas,; dinný stav a znaky, charakterizující lékaře V rámci výzkumu bylo jednoznačně pro3) výjimečně; 4) ne.“ z profesního hlediska. kázáno, že setkávání lékařů a všeobecných Více než 4/5 (80,9 %) lékařů uvádí, že sester mimo pracovní prostředí významně 3.Výsledky sestrám vyjadřují uznání za jejich práci. Menovlivňuje tento vztah. Platí, že lékaři, kteří se Celková charakteristika vztahu lékařů a všeší část (28,2 %) tak činí často, větší část setkávají se všeobecnými sestrami mimo obecných sester byla identifikována pro(52,7 %) občas. Výjimečně vyjádří všeobecpracovní prostředí hodnotí své osobní vztastřednictvím hodnocení celkových vztahů ným sestrám uznání za jejich práci 16,7 % léhy příznivěji (jako výborné nebo velmi dobmezi těmito skupinami na odděleních, kde kařů, zbývajících 2,4 % tak nečiní nikdy. ré) než lékaři, kteří se těchto setkání neúlékaři pracují. Nezbytným předpokladem úspěšné spočastní.Ti naopak významně více hodnotí tyto Téměř 3/5 lékařů (59,8 %) hodnotí vztahy vztahy pouze jako uspokojivé. Zjištění platí lupráce v jakékoliv oblasti je rovnocennost mezi lékaři a všeobecnými sestrami na oddělepro hladinu významnosti = 0,001, hodnota v pracovním vztahu. Tato okolnost byla Chí kvadrát charakteristiky testu nezávislosní jako výborné (14,4 %) nebo velmi dobré v rámci výzkumu lékařů zjišťována prostředti ( 2) = 39,698 při 8 stupních volnosti, což (45,4 %). Další více než 1/3 (34,2 %) označuje nictvím uzavřené otázky následujícího znění: značí silnou souvislost. Vazba mezi setkávávztahy za dobré, 5,6 % se přiklání k hodnocení „Vnímáte všeobecné sestry jako rovnocenné ním lékařů a všeobecných sester mimo pra„uspokojivé. Jen minimum (0,4 %) lékařů hodpartnery při péči o pacienty ? 1) určitě ano; covní dobu a kvalitou jejich vztahu byla pronotí vztahy mezi lékaři a všeobecnými sestrami 2) spíše ano; 3; spíše ne; 4) určitě ne.“ kázána i v případě hodnocení těchto vztahů jako neuspokojivé. Vážený aritmetický průměr Závěry výzkumu v této oblasti jsou poobecně. Rovněž platí, že setkání mimo pramá v případě této pětistupňové škály hodnotu měrně jednoznačné. Téměř 9/10 lékařů covní dobu tyto obecné vztahy pozitivně 2,322, modus i medián mají hodnotu 2. Celko(88,8 %) uvádí, že v péči o pacienta vnímá ovlivňují.Velmi silný je rovněž vliv těchto setvě lze tedy konstatovat, že většina lékařů je se sestry jako rovnocenné partnery. Z nich kání na kvalitu a vzájemnou spolupráci. Platí, vztahy k všeobecným sestrám na oddělení 42,1 % uvádí, že tomu tak určitě je, 46,7 % že lékaři, kteří se setkávají mimo pracovní spokojena a hodnotí je kladně. volí odpověď „spíše ano“. Jen o něco více

www.zcr.cz


127

dobu s všeobecnými sestrami hodnotí svůj vztah z hlediska spolupráce pozitivněji (jako velmi dobrý), zatímco lékaři, kteří tyto vztahy neabsolvují, volí významně více horší hodnocení (dobrý). Zjištění platí pro hladinu významnosti = 0,001, hodnota Chí kvadrát charakteristiky testu nezávislosti ( 2) = 30,224 při 6 stupních volnosti, což značí silnou souvislost. Lze konstatovat, že setkávání lékařů a všeobecných sester i mimo pracovní prostředí pozitivně ovlivňuje jejich pracovní a osobní vztahy na pracovišti. V rámci uvedeného výzkumu bylo proto zjišťováno, jaké faktory nejvíce dle lékařů ovlivňují jejich chování k všeobecným sester, zda existují případy chování lékařů, které mohou u všeobecných sester vyvolávat strach a do jaké míry může toto chování lékařů ovlivňovat kvalitu péče poskytované pacientům. Faktory, které nejvíce ovlivňují vztah či chování lékařů k všeobecným sestrám byly zjišťovány prostřednictvím otázky následujícího znění: „Co nejvíce podle Vašeho názoru ovlivňuje Váš vztah, chování k všeobecným sestrám?“ Lékařům bylo nabídnuto devět různých faktorů, které mohou mít vliv na jejich chování a lékaři každému z nich přisoudili pořadí od 1 do 9 dle důležitosti, kterou danému faktoru přisuzují. Číslo 1 znamenalo největší důležitost, číslo 9 důležitost nejmenší. Pro každý faktor byl vypočítán vážený aritmetický průměr z pořadí, které mu lékaři určili.Tuto veličinu označujeme jako index. Platí, že čím nižší je hodnota indexu, tím větší důležitost lékaři danému faktoru připisují a naopak, nejvyšší hodnota indexu signalizuje jeho nejmenší důležitost. Lékaři jsou jednoznačně toho názoru, že největší vliv na jejich vztah či chování k všeobecným sestrám mají jejich profesionální schopnosti a dovednosti. Tento faktor považují lékaři za nejdůležitější. Velkou důležitost připisují rovněž chování všeobecných sester, jejich osobnostním charakteristikám a vzdělání. Lze konstatovat, že uvedené faktory mají na formování vztahu lékařů k všeobecným sestrám největší vliv. Naopak bez vlivu je pohlaví všeobecné sestry (skutečnost, zda jde o všeobecnou sestru či všeobecného ošetřovatele), fyzická přitažlivost a věk sestry. Tyto faktory dle lékařů ovlivňují jejich chování nejméně. Stanoviska k faktorům, ovlivňujícím chování lékařů k všeobecným sestrám se v jednotlivých skupinách lékařů, diferencovaných dle demografických, sociálních a profesních znaků statisticky významně neliší. Analyzované rozdíly jsou slabé a lze je interpretovat pouze jako tendence.

128


Z tohoto hlediska platí, že lékařky – ženy a lékaři s nejdelší praxí (31 a více let) kladou větší důraz na vzdělání sestry, lékaři muži považují za více důležité vzájemné sympatie, lékařky – ženy naopak připisují

komplikací pacienta vážně ohrozit její pracovní i právní jistoty. Z tohoto důvodu byla problematice kompetencí věnována v rámci našeho výzkumu značná pozornost. Lékaři byli dotázáni, zda pověřují všeobecné sestry

Tabulka III: Faktory ovlivňující chování lékařů k sestrám POŘADÍ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

FAKTOR PROFESIONÁLNÍ SCHOPNOSTI SESTER CHOVÁNÍ SESTER OSOBNOSTNÍ CHARAKTERISTIKY SESTRY VZDĚLÁNÍ SESTER ORGANIZACE PRÁCE NA PRACOVIŠTI SESTER VZÁJEMNÉ SYMPATIE VĚK SESTRY FYZICKÁ PŘITAŽLIVOST SESTRY POHLAVÍ

INDEX 2,375 3,054 3,740 3,816 4,459 5,605 6,655 7,414 7,809

Graf I: Pověřování sester úkony, které patří do kompetence lékařů úkony, které patří do kompetence lékařů, o jaké úkony se nejčastěji jedná a zda respektují její odmítnutí vykonat úkon, který není v její kompetenci. Dále bylo zjišťováno, zda by lékaři předali některé kompetence všeobecným sestrám, a pokud ano, které by to měly být a zda si myslí, že je dána jasně hranice mezi kompetencemi Graf II: Stanovisko lékařů k předání některých jejich všeobecných sester a lékompetencí sestrám kařů. Otázka, týkající se počínání lékařů v případě jejich kompetencí menší důležitost fyzické přitažlivosti. Jiné byla formulována jako uzavřená následujícím tendence nebyly zjištěny. způsobem: „Pověřujete všeobecnou sestru Rozdělení kompetencí úkony, které patří do Vaší kompetence? mezi lékaři a sestrami 1) ano často; 2) ano občas; 3) pouze ojediněČastým důvodem nedorozumění mezi lékale; 4) ne.“ Více než polovina lékařů (57,2 %) uvádí řem a sestrou a příčinou napětí v jejich vztazcela jednoznačně, že žádnými úkony, které hu může být skutečnost, že je všeobecná patří do jejich kompetence, sestry nepověsestra lékařem pověřována úkoly, které neřují. Necelá 1/5 (19,5 %) připouští, že tak činí jsou v její kompetenci. To může vést až k favýjimečně, zbývající cca ¼ (23,2 %) tak činí, tálním důsledkům, neboť provedení léčebnéz nichž většina občas, pravidelně pak jen maho zákroku všeobecnou sestrou mimo její lá část (4,9%). Znamená to, že lékaři v České kompetenci může v případě zdravotních

www.zcr.cz

republice většinou úkony, které patří do jemateriálů (5,8 %), měření krevního tlaku všeobecným sestrám. Převážná většina jich kompetence sestry nepověřují a pokud (4,7 %) a podávání léků (3,5 %). Jiné úkony by(81,5 %) tuto možnost spíše nebo zcela odtak činí, tak je to převážně ojediněle. Jen ly uváděny ojediněle. Patři mezi ně např. cévmítá. Znamená to, že lékaři v České republicca ¼ lékařů sestry úkony, spadajícími do kování, podávání informací pacientům a jejich ce nejsou ve většině případů ochotni předat kompetence lékařů pověřují, z nich většina příbuzným, hodnocení laboratorních výsledněkteré ze svých kompetencí všeobecným tak činí občas, pravidelně pak 5 %. ků, asistování při operacích, při anestézii, prosestrám a chtějí si je v převážné většině zaTestované souvislosti mezi sledovanými vádění očkování, edukace, příprava přístrojů chovat pro sebe. znaky nejsou nikterak výrazné a lze je intera jejich kontrola, sádrové fixace a další. Souvislosti mezi jednotlivými demograficpretovat pouze jako tendence. Vyplývá Z uvedeného vyplývá, že lékaři nejčastěji kými, sociálními a profesními znaky a ochoz nich, že mladší lékaři mají občas sklon popředávají sestrám své kompetence v admitou předat část svých kompetencí všeobecvěřovat některými úkony, které spadají do nistrativní oblasti, často je rovněž pověřují ným sestrám nejsou statisticky významné jejich kompetence všeobecné sestry. Rovněž úkony typu převazů a ošetřování ran a aplia lze je hodnotit pouze jako tendence. u lékařů pracujících v operačních oborech kace infúzí a intravenózních injekcí.Tyto úkoZ nich vyplývá, že větší tendenci předat část jsme tuto tendenci zaznamenali. Zajímavé je ny mimo svou kompetenci vykonávají dle lésvých kompetencí sestrám mají mladší lékaři zjištění, že lékaři, kteří všeobecné sestry těkařů všeobecné sestry nejčastěji. (do 44 let) s menší praxí. Proti tomuto přemito úkony nepověřují, lépe hodnotí své celV souvislosti s kompetencemi lékařů bylo dání mají naopak tendenci zaujímat negativní kové vztahy mezi lékařem a všeobecnou rovněž v rámci výzkumu zjišťováno, zda by stanovisko zejména lékaři pracující na stansestrou. Zjištěné souvislosti ve výdardních ošetřovatelských zkumu jsou však slabé a navíc jsou jednotkách. Celkově však poznamenány nízkým počtem příplatí, že stanovisko lékařů padů v některých polích kontink možnému předání části genční tabulky (u odpovědi „ano“). svých kompetencí všeoDalším z cílů výzkumu bylo zjibecným sestrám je jednotstit, kterými úkony, spadajícími do né a zjištění, formulovaná kompetence lékařů, jsou všeobecpro celý soubor v zásadě né sestry nejčastěji pověřovány. platí i v jeho jednotliOtázka byla položena jako poloových částech členěných tevřená, to znamená, že respondle demografických, sociáldenti vlastními slovy popisovali ních a profesních znaků. uvedené úkony případně mohli jeTi lékaři, kteří by spíše Graf III: Jsou jasně vymezeny hranice jich specifikaci odmítnout. Záronebo určitě předali některé mezi kompetencemi lékařů a sester? veň byla filtrovaná, to znamená, že své kompetence sestrám na ni odpovídali pouze ti lékaři, (N = 99) byli dále dotázáni, kteří často nebo občas všeobecné o jaké kompetence by se sestry takovými úkony pověřují jednalo. Otázka byla tedy (N = 229). Znění otázky bylo náfiltrovaná a byla položena sledující: „Jakými úkony, které jsou jako otevřená, to znamená, ve Vaší kompetenci všeobecné že lékaři vlastními slovy sestry pověřujete? Napište, propopisovali kompetence, sím, nejčastější.“ které by všeobecným sestVětšina lékařů (62,4 %) z těch, rám předali. Znění této kteří na tuto otázku odpovídali otevřené otázky bylo ná(N = 229) využila v tomto případě sledující: „Jaké Vaše kompemožnosti, kterou jim výzkum potence byste všeobecným skytl a odmítli tyto úkony specifisestrám předal/a? Vypište kovat. Jen menší část – 86 (37,6 %) je prosím.“ Graf IV: Existence konfliktů ve vztazích lékařů a sester tyto úkony specifikovala. Z následOdpovědi lékařů na tuné analýzy vyplynulo, že nejčastěji to otázku byly podrobeny jsou všeobecné sestry mimo svou kompelékaři některé své kompetence všeobecným obsahové analýze a následné kategorizaci. tenci pověřovány úkony administrativní posestrám předali. Jinými slovy, lékaři byli požáNa základě realizace těchto kroků lze konvahy (38,4 %), tj. úkony souvisejícími s vededáni o vyjádření, zda dle jejich názoru existustatovat, že lékaři by nejčastěji předali sestním dokumentace, vypisováním žádanek, jí mezi kompetencemi lékařů takové, který rám kompetence, zahrnující úkony administsestavováním výkazů pro zdravotní pojišťovby mohly být předány všeobecným sestrám. rativní povahy (34,3 %). Jedná se o vypisování ny, zpracováváním statistických výkazů, vypiOtázka zjišťující tuto okolnost byla položena nejrůznějších žádanek, statistických hlášení, sováním receptů apod. Mezi úkony nespadajako uzavřená a její znění bylo následující: zpracovávání výkazů pro zdravotní pojišťovjícími do kompetence všeobecných sester se „Předal/a byste některé Vaše kompetence ny, vedení dokumentace apod. Tyto typy úkorovněž často objevují převazy a ošetřování všeobecným sestrám? 1) ano; 2) spíše ano; nů lékaři uváděli nejčastěji. Do kompetence ran (včetně vytahování stehů), které tvoří 3) spíše ne; 4) ne.“ sestrám by lékaři rovněž předali ordinová31,4 % případů a aplikování infúzí či intraveJen necelá 1/5 (18,5 %) lékařů České rení běžných, kontinuálně podávaných léků nózních injekcí (22,1 %). Mezi dalšími úkony publiky se přiklání nebo souhlasí s tím, že by (19,2 %), aplikování infúzí, transfúzí a intravelékaři uváděli odběry krve a biologických některé své kompetence byli ochotni předat nózních injekcí (17,2 %), menší chirurgické

www.zcr.cz


127

zákroky, ošetřování ran či převazy (16,2 %) a aplikování léků, zejména analgetik (11,1 %). Uvedené úkony by lékaři předali do kompetence všeobecným sestrám nejčastěji. Jiné úkony, navrhované lékaři k předání do kompetence sestrám se objevovaly méně často. Patří mezi ně např. cévkování (5,1 %), informování pacientů, sdělování výsledků vyšetření pacientům (5,1 %), zjišťování anamnézy (4,0 %), sledování zdravotního stavu pacienta (2,0 %) a fyzikální vyšetření pacienta (2,0 %). Ojediněle se objevily návrhy na edukaci, aplikaci testu před transfúzí, manuální vybavení stolice, zabezpečení kontaktu s pečovatelskou službou, provádění odběrů, vybavování informovaného souhlasu apod. Celkově však s možným postoupením kompetencí lékařů platí, že lékaři ve velké většině žádnou ze svých kompetencí všeobecným sestrám postupovat nechtějí, stejně jako předat určité úkony, které chtějí provádět sami. Poslední ze sledovaných oblastí v souvislosti s kompetencemi lékařů a všeobecných sester byl názor lékařů na to, zda jsou jasně a zřetelně vymezeny hranice mezi jejich kompetencemi a kompetencemi všeobecných sester. Otázka, zjišťující tuto skutečnost byla formulována jako uzavřená v následujícím znění: „Myslíte si, že jsou jasně dané hranice mezi kompetencemi všeobecných sester a lékařů? 1) ano; 2) ne; 3) nevím.“ Většina lékařů České republiky (3/5, tj. 60,0 %) se domnívá, že hranice mezi kompetencemi lékařů a všeobecných sester jsou jasně a zřetelně vymezeny. Další cca 1/5 (21,7 %) je opačného názoru, to znamená, že tyto hranice za jasné a zřetelné nepovažuje, zbývajících 18,3 % lékařů nemá na tuto záležitost jasný názor a volí odpověď „nevím“. Analýza realizovaná na základě druhého stupně třídění signalizuje odchylky v názorech na tuto otázku u některých skupin lékařů, i když jejich míra není příliš velká. Platí, že lékaři zaměstnaní v akciových společnostech si častěji než ostatní myslí, že nejsou dány jasné hranice mezi jejich kompetencemi a kompetencemi všeobecných sester. Platí to pro hladinu významnosti = 0,01, hodnota 2 = 9,165 při 4 stupních volnosti. Téhož názoru jsou častěji lékaři pracující na ARO (platí pro hladinu významnosti = 0,01, hodnota 2 = 12,046 při 8 stupních volnosti). Byla rovněž prokázána souvislost mezi názorem na jasnou hranici mezi kompetencemi lékařů a všeobecných sester a hodnocením jejich spolupráce. Zjistilo se, že lékaři kteří jsou přesvědčeni o tom, že hranice mezi jejich kompetencemi a kompetencemi všeobecných sester je jasně a zřetelně stanovena, lépe hodnotí své vztahy se sestrami v rámci

126


spolupráce s nimi a častěji je označují jako výborné. Toto zjištění platí pro hladinu významnosti = 0,01, hodnota 2 = 17,136 při 6 stupních volnosti.

Konflikty ve vztazích lékařů a všeobecných sester V rámci uvedeného výzkumu bylo v této souvislosti zjišťováno, zda a jak často se lékaři s konflikty ve vztazích k všeobecným sest-

péči významně častěji volí odpověď „nevím“. Toto zjištění platí pro hladinu významnosti = 0,001, hodnota 2 = 25,033 při 6 stupních volnosti.Větší výskyt konfliktů se všeobecnými sestrami uvádějí rovněž lékaři, působící na anesteziologicko – resuscitačních oddělení a jednotkách intenzívní péče, menší naopak na standardních ošetřovatelských jednotkách. Toto zjištění platí pro hladinu významnosti = 0,01, hodnota 2 = 22,552

Graf IV: Způsob řešení konfliktních situací (v %)t rám setkávají, jaké jsou jejich základní příčiny a jakým způsobem vzniklé konflikty nejčastěji řeší. Otázka, zjišťující existenci konfliktů ve vztazích lékařů a sester byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „Setkáváte se v práci s konflikty mezi lékaři a všeobecnými sestrami ? 1) ano; 2) ne; 3) nevím.“ Více než 2/5 (43,2 %) lékařů České republiky připouštějí, že se v práci vyskytují jejich konflikty se všeobecnými sestrami. Další cca 2/5 (40,4 %) tuto skutečnost nepřipouštějí a uvádějí, že se s konflikty nesetkávají a zbývajících 16,4 % nemá na tuto záležitost jasný názor a volí odpověď „nevím“. Lze tedy konstatovat, že konflikty se všeobecnými sestrami v rámci pracovního procesu připouští necelá ½ lékařů České republiky. Testování realizované na základě druhého stupně třídění identifikovalo některé statisticky významné odchylky v souvislostech mezi výskytem konfliktů mezi lékaři a všeobecnými sestrami na pracovišti a sledovanými demografickými, sociálními a profesními znaky. Bylo zjištěno, že konflikty ve vztazích se významně více objevují mezi lékaři a všeobecnými sestrami, působícími v operačních oborech, naopak lékaři působící v následné

při 8 stupních volnosti. Zjištěné skutečnosti souvisí pravděpodobně s větším počtem krizových situací, vyskytujících se na uvedených pracovištích a tím i větší pravděpodobností výskytu konfliktů. Poměrně silné jsou vazby mezi výskytem konfliktů na pracovišti a hodnocením vztahu mezi lékaři a všeobecnými sestrami. Platí, že ti lékaři, kteří uvádějí, že se u nich na pracovišti konflikty se sestrami nevyskytují, hodnotí významně více své osobní i pracovní vztahy i vztahy ostatních lékařů k všeobecným sestrám jako výborné.V případě, že existenci konfliktů připouštějí, častěji označují tyto vztahy jako dobré a rovněž tedy volí průměrné hodnocení. Uvedené výsledky nám ukazují, že konflikty mezi lékaři a všeobecnými sestrami se více vyskytují v operačních oborech, na anesteziologicko-resuscitačních odděleních a na jednotkách intenzívní péče, méně na standardních ošetřovatelských jednotkách. Výskyt konfliktů na pracovišti rovněž významně souvisí s hodnocením těchto vztahů. Tam, kde se konflikty nevyskytují, jsou vztahy významně více hodnoceny jako výborné, v případě výskytu konfliktu je častěji voleno hodnocení průměrné.

www.zcr.cz

U těch lékařů, kteří uvedli, že se setkávají v rámci pracovního procesu s konflikty (N = 232) bylo dále zjišťováno, jaká je frekvence těchto konfliktů. Otázka byla filtrovaná a byla položena jako uzavřená v následujícím znění: „Pokud se s takovými konflikty setkáváte, uveďte kolikrát“. 1) denně vícekrát; 2) denně maximálně dvakrát; 3) denně jedenkrát; 4) týdně vícekrát; 5) týdně jednou; 6) méně často.“

příčin nevyhověla. Její znění bylo následující: „Jaké jsou z Vašeho pohledu příčiny konfliktů mezi lékaři a všeobecnými sestrami? Můžete zvolit více, maximálně však 3 odpovědi“. Přehled možných příčin konfliktů je uveden v následující tabulce. Hlavní příčiny konfliktů ve vztazích lékařů a všeobecných sester spočívají dle lékařů v pracovních podmínkách. Mezi nejčastěji uváděnými příčinami je pracovní přetížení

Tabulka IV: Příčiny konfliktů mezi lékaři a sestrami PŘÍČINA % PRACOVNÍ PŘETÍŽENÍ 37,4 ÚNAVA,VYČERPANOST Z PRÁCE 33,6 NEDOSTATEK SESTER 29,9 NEVHODNÉ CHOVÁNÍ SESTRY K LÉKAŘI 24,5 OSOBNOSTNÍ RYSY SESTRY 23,6 NEVHODNÉ CHOVÁNÍ K PACIENTOVI 21,7 ADMINISTRATIVNÍ ZÁTĚŽ 20,9 NADŘAZENÉ CHOVÁNÍ LÉKAŘE K SESTŘE 18,3 OSOBNOSTNÍ RYSY LÉKAŘE 17,0 LÉKAŘ SI NEVÁŽÍ PRÁCE SESTER 9,2 LÉKAŘ POVĚŘUJE SESTRU ÚKOLY, KTERÉ NESPADAJÍ DO JEJÍ KOMPETENCE 9,0 12. LÉKAŘ NERESPEKTUJE NÁZORY SESTER NA PÉČI O PACIENTA 8,6 13. NADMĚRNÉ POŽADAVKY NA VÝKON 7,5 14. ZMĚNA VZTAHU MEZI ZDRAVOTNÍKEM A PACIENTEM 2,1 15. NĚCO JINÉHO 0,8 Pozn.: Součet relativních četností převyšuje 100 %, neboť lékaři měli možnost označit až 3 příčiny konfliktů. POŘADÍ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Denně se s konflikty se všeobecnými sestrami na pracovišti setkává cca 1/10 (10,7 %) lékařů, týdně cca 2/5 (40,6 %). Zbývající necelá ½ (48,7 %) lékařů uvádí méně časté konflikty, to je konflikty s nižší než týdenní frekvencí. Znamená to, že frekvence konfliktů mezi lékaři a všeobecnými sestrami na pracovištích není dle lékařů příliš velká, z větší části se vyskytují méně než jednou za týden. Analýzy statisticky významných rozdílů neprokázaly žádné statisticky významné odchylky v názorech jednotlivých skupin lékařů na tuto otázku. Znamená to, že zjištění pro celý soubor jsou podobná i v jeho jednotlivých skupinách. Nutno však podotknout, že aplikace testovacích kriterií byla díky filtrované otázce omezena nízkým počtem případů v některých políčkách kontingenčních tabulek. Klíčovou otázkou související s konflikty na pracovištích mezi lékaři a všeobecnými sestrami je problematika jejich příčin.V rámci našeho výzkumu bylo zjišťováno, co je hlavní příčinou vzniklých konfliktů. Otázka byla položena jako polootevřená s nabídkou 14 možných příčin a s možností uvedení jiné příčiny v případě, že nabízená škála možných

www.zcr.cz

(37,4 %) a únava a vyčerpání z práce (33,6 %). K nim se řadí i nedostatek sester (29,9 %), který s pracovními podmínkami úzce souvisí. Špatné pracovní podmínky způsobené částečně nedostatkem všeobecných sester a vedoucí k pracovnímu přetížení, únavě a vyčerpanosti z práce jsou tedy dle lékařů hlavními příčinami jejich konfliktů. Do druhé skupiny příčin konfliktů řadí lékaři příčiny související s chováním či jednáním všeobecných sester. Patří mezi ně nevhodné chování všeobecné sestry k lékaři (24,5 %), její osobnostní rysy (23,6 %) a nevhodné chování k pacientovi (21,7 %). Tuto příčiny uvádí 20–25 % lékařů. V nadměrné administrativní zátěži spatřuje hlavní příčinu konfliktů cca 1/5 (20,9 %) lékařů. Tato zátěž do značné míry souvisí s pracovními podmínkami, je však specifická svým charakterem. Nejmenší důležitost z hlediska příčin konfliktů připisují lékaři sobě samým, svým osobnostním rysům, svému chování a jednání. Do této skupiny příčin patří nadřazené chování lékaře k všeobecné sestře (18,3 %), osobnostní rysy lékaře (17,0 %), skutečnost, že si lékař neváží práce sester (9,2 %), že je pověřuje úkoly, které nespadají do jejích

kompetencí (9,0 %), že lékař nerespektuje názory všeobecných sester na péči o pacienta (8,6 %) či že má nadměrné požadavky na její výkon (7,5 %). Tuto skupinu příčin konfliktů považují lékaři za méně významnou. Lze tedy shrnout, že hlavní příčiny svých konfliktů se všeobecnými sestrami spatřují lékaři v pracovních podmínkách, konkrétně v pracovním přetížení a únavě a vyčerpanosti z práce, způsobené zejména jejich nedostatkem. Na druhé místo kladou příčiny, vyplývající z chování či jednání všeobecných sester a jejich osobnostních rysů. Příčinám konfliktů, vyplývajícím z osobnostních rysů lékařů, jejich chování a jednání připisují menší důležitost. Aplikované testy statistické významnosti neidentifikovaly v tomto případě statisticky významné odchylky ve výpovědích jednotlivých skupin lékařů Znamená to, že názor lékařů na hlavní příčiny jejich konfliktů se všeobecnými sestrami je v podstatě jednotný. Spolu s příčinami konfliktů mezi lékaři a všeobecnými sestrami byly v rámci výzkumu zjišťovány i názory lékařů na jejich řešení. Lékaři byli dotázáni, jakým způsobem vzniklé konflikty v praxi řeší. Skutečnost byla zjišťována prostřednictvích dvou otázek. První otázka zjišťovala, s kým je konfliktní situace řešena. Otázka byla položena jako uzavřená a její znění bylo následující: „Konfliktní situace mezi Vámi a všeobecnou sestrou nejčastěji řešíte? 1) pouze s konkrétní sestrou; 2) se staniční sestrou; 3) s vrchní sestrou; 4) se svým nadřízeným.“ Situace je v této oblasti naprosto jednoznačná.Více než ¾ lékařů (77,8 %) nejčastěji řeší vzniklý konflikt pouze s konkrétní všeobecnou sestrou a neinformují o něm nadřízené. Dalších 13,7 % uvádí, že vzniklý konflikt řeší se staniční sestrou, 6,0 % vyžaduje řešení na vrchní sestře. Jen 2,5 % řeší konflikt se svým nadřízeným. Na základě tohoto zjištění lze konstatovat, že pokud dojde mezi lékařem a sestrou v rámci pracovního vztahu ke konfliktu, je tento konflikt řešen nejčastěji jen mezi těmito zúčastněnými a jiné osoby nejsou k jeho řešení přizvány. Tato praxe v českém zdravotnictví velkou většinou převládá. Aplikovaná testovací kriteria identifikovala silné vazby mezi způsobem řešení konfliktu mezi lékařem a všeobecnou sestrou a hodnocením vztahu mezi těmito osobami. Jednoznačně platí, že lékaři, kteří řeší vzniklé konflikty pouze s konkrétní sestrou častěji označují své osobní vztahy k nim jako výborné, naopak ti, kteří do řešení zasvětí staniční sestru hodnotí své vztahy k všeobecným sestrám převážně pouze jako dobré. Toto zjištění platí pro hladinu významnosti


127

= 0,001, hodnota 2 = 42,243 při 12 stupních volnosti. Velmi silná je rovněž vazba mezi způsobem řešení konfliktů a hodnocením spolupráce se sestrami. Obecně lze říci, že pokud lékař řeší vzniklý konflikt pouze s konkrétní všeobecnou sestrou, lépe hodnotí svou spolupráci s ní. V případě řešení konfliktu se staniční sestrou je jeho hodnocení spolupráce se všeobecnými sestrami méně příznivé. Zjištění platí pro hladinu významnosti = 0,001, hodnota 2 = 55,423 při 9 stupních volnosti. Z hlediska způsobu řešení konfliktů lze tedy shrnout, že ve velké většině případů řeší lékaři vzniklé konflikty jen s konkrétními všeobecnými sestrami, se kterými konflikt nastal. Pokud lékaři používají tento způsob řešení, jejich vztahy (osobní i pracovní) s nimi jsou z jejich strany hodnoceny jako výborné, pokud řeší konflikty prostřednictvím nadřízené sestry (nejčastěji staniční) pak své osobní i pracovní vztahy k všeobecným sestrám hodnotí horší známkou spíše jako průměrné (dobré). Na způsobu řešení konfliktů je tedy závislá kvalita jejich vztahu. V souvislosti s touto problematikou byli lékaři dotázáni, zda jsou na jejich pracovištích organizována setkání k problematice interpersonálních vztahů. Necelé 3/10 lékařů (29,7 %) uvádí, že na jejich pracovištích jsou organizována setkání k problematice interpersonálních vztahů.Ve zbývajících 70 % pracovišť setkání tohoto typu organizována nejsou. Obdobné vyjádření bylo k organizování pracovních setkání k řešení problémů společně s všeobecnými sestrami. Přibližně cca 2/3 lékařů uvedlo, že setkání tohoto typu na pracovištích organizována nejsou. Posledním ze sledovaných typů setkání bylo organizování pracovních setkání k řešení problémů společně se všeobecnými sestrami. Více než 1/3 lékařů (34,4 %) uvádí, že na jejich pracovištích jsou organizována pracovní setkání k řešení problémů společně se sestrami. Ve zbývajících cca 2/3 případů (65,6 %) setkání tohoto typu na pracovištích organizována nejsou.

4. Diskuse Na základě šetření zjišťujeme, že většina lékařů v České republice hodnotí vztahy, které panují mezi nimi a všeobecnými sestrami na oddělení kladně. Z porovnání s celkovým hodnocením vztahů lékařů a všeobecných sester na oddělení vyplývá, že své osobní vztahy se sestrami hodnotí lékaři pozitivněji než celkové vztahy ostatních lékařů. Neformální vztahy mezi lékaři a všeobecnými sestrami a jejich úroveň nepochybně ovlivňují úroveň jejich pracovních vztahů, což naše šetření potvrzuje. Neformální setkávání léka-

126


řů a všeobecných sester i mimo pracovní prostředí pozitivně ovlivňuje jejich pracovní a osobní vztahy na pracovišti. Platí, že lékaři, kteří se setkávají s nimi mimo pracovní prostředí hodnotí své osobní vztahy příznivěji (jako výborné nebo velmi dobré) než lékaři, kteří se těchto setkání neúčastní. Lékaři jsou jednoznačně toho názoru, že největší vliv na jejich vztah či chování k všeobecným sestrám mají jejich profesionální schopnosti a dovednosti. Tento faktor považují lékaři za nejdůležitější. Velkou důležitost připisují rovněž jejich chování, dále osobnostním charakteristikám a vzdělání. Můžeme říci, že uvedené faktory mají na formování vztahu lékařů k všeobecným sestrám největší vliv. Naopak bez vlivu je faktor pohlaví (skutečnost, zda jde o všeobecnou sestru či všeobecného ošetřovatele), fyzická přitažlivost a věk. Tyto faktory dle lékařů ovlivňují jejich chování k všeobecným sestrám nejméně. Převážná většina lékařů České republiky je přesvědčena o tom, že vztahy lékařů a všeobecných sester mohou ovlivňovat kvalitu péče, poskytované pacientům. V americké studii je uvedeno, že respondenti (1 200 odpovědí sester, lékařů a vedoucích pracovníků) vnímají negativní vliv nevhodného chování mezi lékaři a sestrami na výskyt incidentů a pochybení, na bezpečnost a mortalitu pacientů, kvalitu péče a spokojenost pacientů. Tato zjištění naznačují, že důsledky nevhodného chování mezi lékaři a sestrami sahají mnohem dál, než je pracovní spokojenost, a ovlivňují komunikaci a spolupráci mezi klinickými pracovníky, která také může mít negativní dopad na klinické výsledky (Rosenstein, Ó Daniel, 2005, s. 54–64). Častým důvodem nedorozumění mezi lékařem a všeobecnou sestrou a příčinou napětí v jejich vztahu může být skutečnost, že je sestra lékařem pověřována úkoly, které nejsou v její kompetenci. To může vést až k fatálním důsledkům, neboť provedení léčebného zákroku mimo její kompetenci může v případě zdravotních komplikací pacienta vážně ohrozit pracovní i právní jistoty zdravotní sestry. Z našeho výzkumu jednoznačně vyplývá, že lékaři v České republice většinou úkony, které patří do jejich kompetence, sestry nepověřují a pokud tak činí, tak to převážně v ojedinělých případech. Jen cca ¼ lékařů dotazovaných lékařů uvádí, že pověřují sestry úkony, spadajícími jinak do jejich kompetence, většina z nich tak činí občas, pravidelně to v odpovědích uvádí cca 5 % lékařů. Z následné analýzy výsledků vyplynulo, že nejčastěji jsou všeobecné sestry mimo svou kompetenci pověřovány úkony administra-

tivní povahy tj. úkony souvisejícími s vedením dokumentace, vypisováním žádanek, sestavováním výkazů pro zdravotní pojišťovny, zpracováváním statistických výkazů, vypisováním receptů apod. Mezi úkony nespadajícími do kompetence sester se rovněž často objevují převazy a ošetřování ran (včetně vytahování stehů), aplikování infúzí či intravenózních injekcí. Ti lékaři, kteří by spíše nebo určitě předali některé své kompetence sestrám byli dále dotázáni, o jaké kompetence by se jednalo, uváděli úkony administrativní povahy. Jedná se o vypisování nejrůznějších žádanek, statistických hlášení, zpracovávání výkazů pro zdravotní pojišťovny, vedení dokumentace apod. Tyto typy úkonů lékaři uváděli nejčastěji. Do kompetence všeobecným sestrám by lékaři rovněž předali ordinování běžných, kontinuálně podávaných léků, aplikování infúzí, transfúzí a intravenózních injekcí, menší chirurgické zákroky, ošetřování ran či převazy a aplikování léků, zejména analgetik. Konflikty se všeobecnými sestrami v rámci pracovního procesu připouští necelá ½ lékařů České republiky. Konflikty se více vyskytují v operačních oborech, na anesteziologicko-resuscitačních odděleních a na jednotkách intenzívní péče, méně na standardních ošetřovatelských jednotkách. Výskyt konfliktů na pracovišti rovněž významně souvisí s hodnocením vztahů mezi lékaři a všeobecnými sestrami. Tam, kde se konflikty nevyskytují, jsou vztahy významně více hodnoceny jako výborné, v případě výskytu konfliktu je častěji voleno hodnocení průměrné. Hlavní příčiny svých konfliktů se všeobecnými sestrami spatřují lékaři v pracovních podmínkách, konkrétně v pracovním přetížení, únavě a vyčerpanosti z práce, způsobené zejména nedostatkem všeobecných sester. Na druhé místo kladou příčiny, vyplývající z chování či jednání všeobecných sester a jejich osobnostních rysů. Příčinám konfliktů, vyplývajícím z osobnostních rysů lékařů, jejich chování a jednání připisují menší důležitost. Obdobné výsledky šetření ukázal reprezentativní výzkum sester v České republice, realizovaný v roce 2007, který rovněž uvádí, že nejčastější problémy ve vztahu lékaře a všeobecné sestry pramení z nervozity nebo napětí v jejich jednání, plynoucí z pracovního přetížení. Tuto okolnost zvolila jako hlavní příčinu problému necelá ½ dotazovaných zdravotních sester. Na druhém místě však uvádějí všeobecné sestry výkon činností, spadajících do kompetence někoho jiného. (Bártlová 2007)

www.zcr.cz

V českém zdravotnictví dle vyjádření lékařů převládá řešení konfliktu v rámci pracovního vztahu mezi lékařem a všeobecnou sestrou jen mezi zúčastněnými osobami a jiné osoby nejsou k jeho řešení přizvány. Z našeho výzkumu je zřejmé, že nejsou ve zdravotnických zařízeních příliš organizována setkání k problematice interpersonálních vztahů a setkání k problematice společné komunikace mezi lékaři a všeobecnými sestrami. Rovněž organizování pracovních setkání k řešení problémů společně se zdravotními sestrami uvádí jen 1/3 dotazovaných lékařů.

5. Závěr Měnící se role nemocného vede k tomu, že se mění vztah paternalistický - autoritativní mezi zdravotníkem a pacientem - na vztah partnerský. Tento partnerský vztah se promítá i do vztahu lékař – všeobecná sestra. Vytváří se podmínky pro nové náhledy na roli lékaře a všeobecné sestry a na jinou kvalitu jejich profesionálního chování. Spolupráce lékaře a všeobecné sestry by měla být rovněž na úrovni těchto rovnoprávných vztahů, včetně právní odpovědnosti za prováděné výkony. Kolizím při vzájemné komunikaci je třeba předcházet, a to především tím, že obě strany vztahu budou znát a respektovat svoje práva i povinnosti, a to ještě dříve než budou zdravotní péči poskytovat. Z pohledu lékařů se zdá, že nejsou žádné velké problémy ve vztahu lékař - všeobecná sestra.V našem dalším příspěvku poukážeme

www.zcr.cz

na tuto problematiku z pohledu druhé strany a to všeobecných sester. Můžeme tedy závěrem říci, že vyvážený vztah mezi lékařem a všeobecnou sestrou přispívá i k lepší kvalitě poskytované péče. SOUHRN Vztahy mezi všeobecnými sestrami a lékaři jsou zejména v posledních letech předmětem zvýšeného zájmu. Existující problémy lze na jedné straně vyjádřit jako specifický odraz strukturálních změn ve společnosti jako celku, na druhé straně jako odraz změn v systému zdravotní péče. Ve zdravotnictví vyspělých zemí dochází ke změně společenského postavení všeobecných sester a lékařů.Všeobecné sestry získávají vyšší vzdělání, další kompetence a zvyšují si své postavení v současném systému zdravotní péče. Bez řádně provedených empirických výzkumů nelze všeobecně hovořit o napětí nebo až konfliktnosti ve vztahu lékař –všeobecná sestra. Na základě reprezentativního výzkumu lékařů a všeobecných sester v České republice bylo cílem zjistit názory (v daném článku lékařů) na problematiku vzájemných vztahů, předávání si kompetencí, společně s řešením konfliktů ve vzájemném vztahu. Na závěr článku (viz příloha) je vytvořena strategie k podpoře týmové spolupráce sester a lékařů. Klíčová slova: lékař, sestra, týmová spolupráce, kompetence, konflikt Článek byl zpracován v souvislosti s řešením grantového úkolu IGA MZ ČR č. NS/9604-3.

Literatura: 1. Armstrong, M.: Řízení lidských zdrojů. Praha: Grada Publishing a.s., 2002, 856s. 2. Bártlová,S.: Pracovní vztahy a kompetence všeobecných sester v ČR. Sestra. Praha: 2007, roč.17, č. 3, s. 14–17. 3. Hughes D.: When nurses know best: Some aspects of nurse/doctor interaction in a casualty department. Social Health Illness, 1988,10: 1–22. 4. Institute of Medicine editor. 2000: To eror is human:bulding a safer health system.Washington, DC:National Academie Press, p.5. 5. Joint Commission on the Accreditation of Healthcare Organizations: Healthcare at the crossroads: strategie for addressing the coming nursing crisis. www.jcaho.org/about+us/public+policy+initiatives/health+care+at+the+cross roads 6. Needleman J, et al.: Nurse-staffing levels and the duality of care in hospitále.N Engl J Med, . 2002, 346 (22):1715–22. 7. Rosenstein A. H.: Nurse – Physician Relationships: Impact on Nurse Satisfaction and Retention. American Journal of Nursing, 2002, 102, č 6, s. 26–34. 8. Rosenstein A. H., O Daniel M.: Disruptive behavior and clinical outcomes: Perceptions of nurses and physicians. American Journal of Nursing., 2005, 105, č. 1, s. 54–64. 9. Wicks, D.: Nurses and Doctors at Work.Buckingham:Open UniversityPress.1998.


127

Týmová spolupráce z pohledu lékařů

Recommend Documents