Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 6. schůze

10. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 6. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

10. funkční období Těsnopisecká zpráva 6. schůze

Pořad 6. schůze 1. 2. 3. 4. 5.

6. 7.

8. 9. 10.

Senátní tisk č. 30 – Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala dne 12. února 2015 Evropský senátní tisk č. K 002/10 – Sdělení Komise Roční analýza růstu 2015 Evropský senátní tisk č. K 003/10 – Sdělení Komise Investiční plán pro Evropu Evropský senátní tisk č. N 005/10 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro strategické investice a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 Senátní tisk č. 384 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny článků Stanov Světové organizace cestovního ruchu a Stanovy Světové organizace cestovního ruchu Senátní tisk č. 20 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 331 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 292 – Petice pro korunu Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Science centra a jejich význam pro rozvoj ČR" Návrh na zrušení usnesení Senátu přijatých podle §1 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů

1

10. funkční období Obsah 6. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 25. února 2015 ........................................................ 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................. 1 1.

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala dne 12. února 2015 (senátní tisk č. 30) ....................................................................................... 2 Ministr ČR Jiří Dienstbier ....................................................................... 2 Senátor Václav Hampl ........................................................................... 3

2.

Sdělení Komise Roční analýza růstu 2015 (evropský senátní tisk č. K 002/10) ............................................................................ 4 Ministr ČR Jiří Dienstbier ....................................................................... 4 Senátor Lumír Aschenbrenner ................................................................ 5

3.

Sdělení Komise Investiční plán pro Evropu (evropský senátní tisk č. K 003/10) ............................................................................ 6 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ....................................... 6 Senátor Luděk Jeništa ........................................................................... 8 Senátor Tomáš Jirsa ............................................................................. 9 Senátor Václav Hampl ........................................................................... 9 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 10 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 11 Senátor Lumír Aschenbrenner .............................................................. 13 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ..................................... 13 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ..................................... 15 Senátor Luděk Jeništa ......................................................................... 16

4.

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro strategické investice a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 (evropský senátní tisk č. N 005/10) ................................................................................ 16 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ..................................... 16 Senátor Luděk Jeništa ......................................................................... 18 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 20 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 20 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 21 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 22 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 23 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ..................................... 25 Senátor Luděk Jeništa ......................................................................... 27 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 27

I

5.

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny článků Stanov Světové organizace cestovního ruchu a Stanovy Světové organizace cestovního ruchu (senátní tisk č. 384) .......... 28 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ..................................... 28 Senátor Karel Kratochvíle .................................................................... 29

6.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 20) ....................................................... 30 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 30 Senátor Jiří Vosecký ........................................................................... 32 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 32 Senátor Antonín Maštalíř ..................................................................... 33 Senátor Jaroslav Zeman ...................................................................... 34 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 35 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 36 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 37 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 37 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 37 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 38 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 38 Senátor Peter Koliba ........................................................................... 40 Senátor Jiří Hlavatý ............................................................................ 40 Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 42 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 42 Senátor Jaroslav Palas ........................................................................ 43 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 43 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 45 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ............................... 46 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 46 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 46 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 46 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 47 Senátor Jiří Hlavatý ............................................................................ 48 Senátor Peter Koliba ........................................................................... 48 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 48 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 49 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 51 Senátor Jiří Vosecký ........................................................................... 53 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 54

7.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 331) ..................................................... 54 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 54

II

8.

Petice pro korunu (senátní tisk č. 292) ........................................ 55 Senátor Jaromír Jermář....................................................................... 55 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 56 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 56 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 57 Jan Zahradil ...................................................................................... 57 Jan Gregor ........................................................................................ 59 Jiří Havlíček ....................................................................................... 60 Mojmír Hampl .................................................................................... 62 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 64 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 65 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 65 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 66 Senátor Jiří Oberfalzer ........................................................................ 67 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 69 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 69 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 70 Jan Zahradil ...................................................................................... 71 Senátor Jaromír Jermář....................................................................... 73 Senátor Jaromír Jermář....................................................................... 73

9.

Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Science centra a jejich význam pro rozvoj ČR" ........................... 74 Senátor Jaromír Jermář....................................................................... 74

10.

Návrh na zrušení usnesení Senátu přijatých podle §1 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů ..................................................................... 75

III

Těsnopisecká zpráva z 6. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 25. února 2015

(Jednání zahájeno v 10.05 hodin.) Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 6. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Prosím vás, abyste se všichni dostavili do Jednacího sálu, a prosím vás, abyste všichni ukončili rozhovory a posadili se na svá místa. (Tato moje prosba směřuje i k panu Eybertovi a k panu Šestákovi.) Včera odpoledne jsme jistě všichni byli šokováni tragickou událostí, ke které došlo v Uherském Brodě. Osm obětí brutálního vraha ukončilo tragicky své životy. Chci vás poprosit, abychom minutou ticha uctili památku těchto osmi obětí. (Přítomní povstávají.) Děkuji vám. (Přítomní usedají.) Dnešní schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru - podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 4. února 2015. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Zuzana Baudyšová, Zdeňka Hamousová, Veronika Vrecionová, Ivo Bárek, Ivo Valenta, Petr Bratský, Jaromír Strnad, Dagmar Terelmešová, Radek Sušil, Petr Vícha, Jozef Regec, Zdeněk Brož, Patrik Kunčar a Daniela Filipiová. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. Připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. A nyní - podle § 56 odst. 4 - určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 1 registrováno 60 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 31, pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pan senátor, předseda klubu Jan Veleba se hlásí... Je to omyl? Tak je to omyl, děkuji. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek. 1

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 6. schůze Senátu. Organizační výbor na svém včerejším jednání doporučil plénu Senátu na žádost ministrů vyřadit z pořadu 6. schůze Senátu senátní tisky č. 341, 14 a 3. Zároveň doporučil zařadit na pořad schůze senátní tisk K 005/10; a senátní tisk 331, jehož projednání bylo odročeno do 1. února letošního roku. Takto upravený návrh pořadu vám byl rozdán na vaše lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Není tomu tak. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu pořadu schůze tak, jak byl Organizačním výborem navržen. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 2 registrováno 61, kvorum 31. Pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen, takže pořadem této schůze se budeme také řídit. Nyní projednáme 1. Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala dne 12. února 2015 (senátní tisk č. 30) Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 30, s informací vystoupí ministr Jiří Dienstbier, kterého prosím, aby se ujal slova. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dne 12. února proběhlo neformální jednání Evropské rady. Delegaci České republiky vedl tradičně předseda vlády České republiky. Před jednáním se uskutečnila tradiční koordinace států Visegrádské čtyřky, přičemž panovala obecná shoda na postupu u všech klíčových témat jednání Evropské rady. Jedním z témat Evropské rady byla Ukrajina. Vzhledem k aktuální situaci byla značná část diskuse věnována konfliktu na Ukrajině a možnému dalšímu vývoji. Přímo z Minsku dorazili do Bruselu kancléřka Merkelová a prezident Hollande. Hostem úvodní části zasedání byl také ukrajinský prezident Porošenko. Všichni tři Evropskou radu informovali o výsledcích mírových jednání a o dohodě, která vymezila konkrétní kroky, na nichž je mírové jednání založeno. Nejaktuálnější a nejpalčivější body představují klid zbraní, odsun těžkých zbraní, obnovení ukrajinské kontroly nad hranicí s Ruskem. O naplnění dohody se musí zasadit všechny strany konfliktu včetně ruské federace. Představitelé členských států na Evropské radě zdůraznili nutnost detailně monitorovat implementaci dohody. Diskuse o změně sankčního režimu na tomto jednání neproběhla. Toto téma bude součástí strategické diskuse o vztazích s Ruskem na březnové Evropské radě, která by měla proběhnout ve dnech 19. a 20. března. Nejpozději v březnu se nejvyšší představitelé členských států Evropské unie k situaci na Ukrajině vrátí a zhodnotí také implementaci nové Minské dohody. Dalším tématem jednání neformální Evropské rady byl boj proti terorismu. Evropská rada schválila společné prohlášení hlav států a vlád v boji proti terorismu. Prohlášení tematicky pokrývá tři oblasti – opatření k zajištění bezpečnosti občanů, opatření směřující k prevenci radikalizace a ochraně hodnot a spolupráci se třetími zeměmi. Implementace opatření obsažených v deklaraci bude zhodnocena na Evropské radě v červnu. Silně rezonovala především potřeba schválit směrnici Evropské unie týkající se jmenné evidence cestujících.

2

Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz zopakoval závazek Evropského parlamentu dospět k dohodě do konce roku 2015 a také fakt, že Evropský parlament tuto otázku propojuje s postupem při sjednávání nové úpravy nakládání s osobními údaji. Představitelé členských států se dohodli na posílení ochrany vnějších hranic EU. V diskusi nikdo nezpochybnil stávající vnitřní fungování schengenského prostoru, jehož zachování zůstává českou prioritou. Dalším tématem byla hospodářská a měnová unie. Debata o prohlubování měnové unie se omezila na prezentaci předsedy Evropské komise Jeana-Claude Junckera, který zdůraznil potřebu provádění strukturálních reforem podle každoročních doporučení Evropské komise a Rady. Předseda Eurogroup pan Dijsselbloem informoval o průběhu jednání ministrů financí eurozóny v otázce řeckého dluhu. Řecký premiér Tsipras následně doplnil svůj pohled na věc a apeloval zejména na poskytnutí dostatečného časového prostoru k dalším jednáním. Dále se o tématu na Evropské radě nediskutovalo. Otázka řeckého dluhu byla postoupena na úroveň ministrů financí eurozóny. Hlubší debatu o prohlubování hospodářské spolupráce v eurozóně pak očekáváme na Evropské radě v červnu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 30/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, kterého prosím o jeho vystoupení. Senátor Václav Hampl: Děkuji. Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Moje zpráva bude stručná. Výbor pro záležitosti EU projednal informaci od Úřadu vlády, která byla více méně v podobných konturách, jako jsme slyšeli teď. Trochu jsme se zabývali otázkou, zda doporučit Senátu přijmout k tomuto nějaké meritorní usnesení ve smyslu podpory některých principů, ať už jde o Ukrajinu nebo o situaci s Řeckem. Nakonec jsme dospěli k názoru, že vzhledem k tomu, že šlo o neformální jednání, výstupy nejsou patřičně formalizovány v tuto chvíli a současně ve velmi dohledné době, jak už o tom byla řeč, lze očekávat formálnější, formální výstupy tohoto druhu, ke kterým by pak bylo vhodné nějaké stanovisko zaujmout, tak v tomto případě evropský výbor navrhuje vzít tuto informaci na vědomí. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, děkuji za vaši zpravodajskou zprávu a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že jak pan předkladatel, tak pan zpravodaj nechtějí ještě využít možnosti vystoupit se závěrečným slovem, a tudíž budeme hlasovat v návrhu tak, jak jej přednesl pan zpravodaj senátor Václav Hampl. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvorum 31. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj, pan senátor Václav Hampl, a připomenul, že usnesení zní: bereme na vědomí informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala dne 12. 2. 2015. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. V hlasování č. 3 registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodaji.

3

Dalším bodem je 2. Sdělení Komise Roční analýza růstu 2015 (evropský senátní tisk č. K 002/10) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 2/10 a K 2/10/01. Prosím pana ministra Jiřího Dienstbiera, aby nás seznámil s těmito materiály. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, Roční analýza růstu pro rok 2015 je dokumentem, zahajujícím v pořadí již pátý cyklus koordinace hospodářských politik členských států EU, tak zvaný Evropský semestr. S nástupem nové Komise došlo k obsahové změně roční analýzy růstu. Byl snížen počet priorit a změnilo se jejich zaměření. Pro rok 2015 Komise vytyčila následující tři hlavní pilíře politiky EU: koordinovaná podpora investic, urychlení provádění strukturálních reforem a provádění odpovědné fiskální politiky. Pokud jde o podporu investic, státy by měly upřednostňovat výdaje spojené s investicemi a růstem, vytvářet prostředí umožňující investice soukromého sektoru a získávat více investic z fondů EU. Toto úsilí má doplnit tak zvaný Junckerův investiční balíček. V oblasti provádění strukturálních reforem je na úrovni EU kladen důraz na prohlubování vnitřního trhu se zbožím a službami, vytvoření digitálního vnitřního trhu a energetické unie. Co se týče odpovědné fiskální politiky, při snižování dluhů je potřeba vycházet ze situace v konkrétní zemi. Státy, které si to mohou dovolit, by se dle Komise měly zaměřit na stimulaci růstu. Uvedené priority by měly členské státy zohlednit při přípravě rozpočtů a politickém rozhodování na národní úrovni. Členské státy včetně ČR dlouhodobě poukazovaly na nedostatečnou míru ztotožnění se s reformami. V reakci na to Komise navrhuje zjednodušení procesu Evropského semestru. Hlavními změnami jsou dřívější vydání a diskuse k analýze Komise hodnotící situaci v každém členském státě a také dřívější vydání návrhů každoročních specifických doporučení. Vláda podporuje vytyčené tři pilíře ekonomické a sociální politiky EU. Souhlasí s potřebou zajistit koordinovaný postup na úrovni EU i členských států tak, aby byl maximálně podpořen žádoucí výsledek. Pro Českou republiku jsou důležitými tématy investice a zaměstnanost, vnitřní trh včetně digitálního jednotného trhu a energetická unie. Návrhy na zlepšení Evropského semestru vnímá vláda pozitivně. Oceňuje, že tak zvaný Country report bude přeložen již tento pátek 27. února a bude k němu umožněna diskuse. Vzniká tak zde prostor pro národní parlament, aby se k analýze, ze které vychází návrh doporučení, vyjádřil. Pozitivní změnou v harmonogramu Evropského semestru je i dřívější předložení návrhů specifických doporučení, které je plánované na 19. května a opět tak umožní větší zapojení zainteresovaných subjektů včetně národních parlamentů. Co se týče přípravy národního programu reforem na rok 2015, tak v rámci Evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik tento národní program předkládá každoročně vláda Evropské komisi.

4

Roční analýza růstu 2015 je dokumentem zahajujícím v pořadí již – pardon, sáhl jsem po jiném listu papíru. Omlouvám se. Práce na přípravě národního programu reforem pro rok 2015 již byly zahájeny. V minulém týdnu proběhla série tematických diskusí za účasti zástupců Parlamentu ČR, hospodářských a sociálních partnerů, územní samosprávy, akademické sféry a další zainteresované veřejnosti. První konsolidovaná verze Národního programu reforem 2015 bude k dispozici počátkem března. Schválení materiálu vládou je plánováno na polovinu února. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 2/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Lumír Aschenbrenner: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo Senátu, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jak již zde zaznělo, projednávaný materiál především identifikuje hlavní priority pro oživení evropské ekonomiky. Ty tři pilíře, tak jak zde zazněly, je to strukturální reforma, fiskální odpovědnost a podpora investic. Podpoře investic se věnují následující dva body našeho jednání blíže. Výbor se tiskem zabýval na svém jednání na schůzi 17. ledna, pardon, 13. ledna a zaujal k němu následující usnesení: přijímá ke Sdělení Komise Roční analýza růstu 2015 doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. II. Doporučuje Senátu, aby se ke Sdělení Komise Roční analýza růstu 2015 vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. III. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera. IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Tolik prozatím z mé strany. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám a předpokládám, že předkladatel i pan zpravodaj nemají zájem vystoupit. Nemají, takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak byl přednesen panem zpravodajem a jak je nám k dispozici v písemném tisku. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. V hlasování č. 4 registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i panu zpravodaji. Dalším tiskem, který do určité míry navazuje na předešlý tisk, je

5

3. Sdělení Komise Investiční plán pro Evropu (evropský senátní tisk č. K 003/10) Materiály jste obdrželi jako senátní tisk K 3/10 a K 3/10/01. (K přicházející ministryni Šlechtové: Dobrý den.) Prosím nyní paní ministryni Karlu Šlechtovou, kterou mezi námi vítám, která zastoupí ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámila s tímto materiálem. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Já bych vás ráda seznámila s materiály pana ministra financí. Jsou to další 2 body, které se týkají v podstatě oba dva Junckerova balíčku. V úvodu mi dovolte sdělit, že včera jsem se s panem ministrem Babišem setkala s panem eurokomisařem a místopředsedou Evropské komise, panem Katainenem, se kterým jsme i toto téma debatovali, já se k tomu vyjádřím v průběhu úvodní řeči. Ohledně materiálu Sdělení Komise Investiční plán pro Evropu, jak bylo avizováno, pan předseda Evropské komise, pan Juncker, v létě 2014 v Evropském parlamentu avizoval, že chce, aby cílem jeho nové Komise bylo oživit investice a růst v Evropské unii. V této souvislosti předložila Evropská komise na konci listopadu 2014 tzv. Investiční plán pro Evropu, který je znám také pod pojmem tzv. Junckerův balíček. Jeho cílem je podpořit investice v Evropské unii, které v roce 2013 byly o 15 procent nižší než před vypuknutím hospodářské krize v roce 2008. Návrh Evropské komise stojí na 3 pilířích. Ty 3 pilíře jsme včera debatovali i s panem Katainenem. Já vám následně sdělím i výstupy naší debaty. Ten první pilíř je zřízení Evropského fondu pro strategické investice, což je předmětem i dalšího bodu projednávání zde v Senátu. Dalším pilířem je vytvoření důvěryhodného seznamu projektů pro Junckerův balíček. A další pilíř je zatraktivnění Evropy pro investice, zejména odstranění regulačních překážek. Ten první pilíř představuje Evropský fond pro strategické investice, který by měl být zřízen v rámci skupiny Evropské investiční banky. Měl by v letech 2015 – 2017 mobilizovat až zhruba 315 miliard euro. Fond bude vytvořen prostředky ve výši 5 miliard euro poskytnutými ze strany Evropské investiční banky a zárukou rozpočtu Evropské unie ve výši 16 miliard. Dohromady se tedy jedná o 21 miliard euro. Projekty budou financovány výhradně negrantovými nástroji financování. Půjde především o využití finančních nástrojů. Těchto celkových 21 miliard euro má být základem pro l5násobný pákový efekt, který návrh Evropské komise - je předpokládány. 21 miliard eur záruk by mělo přilákat významné soukromé investice, celkem vygenerovaný objem investic by měl dosáhnout až zmiňovaných 315 miliard euro. V lednu 2015 Evropská komise představila návrh nařízení, ve kterém upřesnila podmínky pro financování a výběr projektů Junckerova balíčku. Návrh nařízení předpokládá vytvoření poradenského centra, které by poskytovalo při přípravě projektů. Návrh je nyní projednáván v přípravných orgánech Rady Evropské unie a očekává se, že fond zahájí svou činnost ve 2. polovině tohoto roku. Ten druhý pilíř, který představuje seznam projektů, znamená to, že členské státy, včetně samozřejmě naší země, připravily již předběžný seznam projektů, které by mohly být z daného evropského fondu financovány. V tom předběžném seznamu projektů, který byl připraven pod vedením ministerstva

6

financí, samozřejmě za spolupráce všech ostatních resortů, na základě meziresortní spolupráce, tvoří více než 40 projektů za Českou republiku. Nejsilnější jsou zastoupeny projekty v sektorech energetiky i dopravy. Investice na tyto projekty by mohly v těchto letech 2015 – 2017 přesáhnout až 6 miliard euro. Seznam projektů byl připravován ve velmi krátkém termínu a ještě před prezentací investičního plánu, z tohoto důvodu se nyní i aktualizuje, a aktualizuje se i na základě včerejších informací, které byly zpřesněny panem eurokomisařem. Já vám je zde právě oznámím. Ten Junckerův balíček bude směrován především na privátní sektor. Státní správa, resp. veřejná správa, se bude moci účastnit tohoto Junckerova balíčku prostřednictvím tzv. PPP projektů. Jinak v podstatě veřejná správa se tohoto Junckerova balíčku účastnit nemůže. Toto byla otázka, která byla vyjasněna včera s panem eurokomisařem Katainenem. Ten třetí pilíř připravuje souhrn opaření, která mají být realizovaná s cílem podpořit využití investičního potenciálu Evropské unie. Mezi hlavní opatření se řadí realizace strukturálních reforem v členských státech, revize regulatorního rámce v Evropské unii a zlepšení prostředí pro podnikání, dokončení vnitřního trhu v oblasti energií a digitální infrastruktury. Vláda České republiky podporuje diskusi o podpoře investic v Evropské unii. Vytvoření fondu je pouze jedním z kroků. Evropská unie by podle naší vlády v této souvislosti měla diskutovat zejména otázky s regulatorním rámcem v Evropské unii a s dokončením vnitřního trhu. Za hlavní investiční nástroj Evropské unie naše vláda považuje politiku soudržnosti, resp. kohezní politiku České republiky. Já bych zde ráda zmínila, že i včera jsme s panem eurokomisařem debatovali, že Junckerův balíček nesmí v žádném případě konkurovat operačním programům, kohezní politice a všemu, co zde již v České republice je nyní nastaveno, a to jak dokončování programového období 2007 – 2013, tak začínající programové období 2014 – 2020. Česká republika v souvislosti podporovala diskusi o maximálním využití zdrojů alokovaných na období 2007 – 2013, kterou i investiční plán zmiňuje. V této souvislosti se podařilo do závěrů Evropské rady v prosinci dostat text, na základě kterého bude Evropská komise ve spolupráci s členskými státy hledat řešení vedoucí k maximálnímu využití prostředků na období 2007 – 2013. Samozřejmě naše vláda se zabývala i otázkou, zda zmiňovaný 15násobný pákový efekt není příliš optimistický. Záleží zde na typu projektů a na zájmu soukromých investorů v členských státech. Investiční plán také navrhuje navýšení využití finančních nástrojů v operačních programech v období 2014 – 2020. Tato otázka byla debatována a vyjednávána s Evropskou komisí při zpracovávání a vyjednávání dohody o partnerství a operačních programů, kde Česká republika počítá s tím, že finanční instrumenty, finanční nástroje budou mnohem více využity v programovém období 2014 – 2020. Samozřejmě ve stávajícím období 2007 – 2013 je využívalo především pouze MPO, tzv. seed fond a další, a Státní fond rozvoje bydlení na oblast bytové politiky v gesci ministerstva pro místní rozvoj. Já bych tímto ukončila úvodní slovo a děkuji za případné dotazy či podněty. Samozřejmě schválení. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní ministryně. A prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je

7

VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K003/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Luděk Jeništa: Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé dámy, kolegové. Já děkuji paní ministryni, že nás tady vlastně velmi dobře obšírně seznámila s tímto sdělením, které se nazývá Investiční plán pro Evropu. Jak už bylo řečeno, tento bod navazoval na bod předchozí. A protože Investiční plán pro Evropu má jako stěžejní bod zřízení nového Evropského fondu pro strategické investice, tak se tady tím budeme zabývat trošičku v obecnější rovině, protože dalším bodem jednání dnešního pléna je právě návrh nařízení na zřízení tohoto Evropského fondu pro strategické investice, kde se jím budeme zabývat trochu podrobně. Protože paní ministryně tady řekla prakticky všechno o tomto sdělení, já bych se tedy věnoval víceméně návrhu našeho usnesení. My jsme si vyžádali stanovisko ještě hospodářského výboru a musím říct, že jsme se s tímto stanoviskem celkem jednoznačně ztotožnili. Pouze jsme v bodě II., bod 3, doplnili, nebo tímto bodem jsme doplnili toto stanovisko, kde jsme víceméně trochu vyzvali vládu, aby zahájila intenzivní práce na detailnějším rozpracování projektů způsobilých pro financování z tohoto fondu, protože i sám náměstek ministerstva financí Gregor říkal, že toho času na nějaké rozpracování a detailnější práci na těch projektech bylo opravdu málo a že tyto práce budou v této době zintenzivněny tak, aby i u nás vznikly projekty, které budou odpovídat těm podmínkám fondu a které by mohly být potom díky tomuto fondu realizovány. Jak tady říkala paní ministryně, je třeba zdůraznit jednu věc. My jsme poměrně dost zvyklí na fondy, které vlastně dávají peníze pro realizaci projektů. Tento fond bude trochu jiný. Je to fond víceméně garanční, který bude mít trošku jiné nástroje. Ty nástroje budou možná jako úvěr, i když tam samozřejmě ten pákový efekt je celkem minimální nebo malý, ale budou to formy, jako jsou bankovní záruka, můžou to být i formy, jako je třeba nákup projektových dluhopisů. Tyto formy se u nás zatím prakticky ještě nikdy nepoužily. Ale v rámci těchto strategických investic v Evropě by mohly být využity a může se třeba stát , že fond nakoupí některé rizikovější projektové dluhopisy. Takže to je potřeba zdůraznit, že to nejsou klasické fondy, které budou vydávat finance na investice. V našem návrhu usnesení jsme se víceméně ztotožnili s pozicí vlády, zdůraznili jsme tam, že je třeba stanovit jasná objektivní kritéria pro výběr projektů, to považujeme za velmi důležité. Co se toho výběru týká, tam se o tom budeme ještě bavit určitě v tom dalším bodu, který se týká samotného fondu. Upozorňujeme tam také, že ten předpokládaný pákový efekt 1:15 je víceméně orientační a bude opravdu záležet, jakým způsobem se zejména ty soukromé investice zmobilizují a půjdou do některých těchto projektů. Také jsme samozřejmě vyjádřili... Nebo já to teď ani nebudu říkat, protože o tom budeme mluvit v tom dalším bodě, kde vlastně k naplnění toho fondu dochází k určité realokaci prostředků z některých dalších projektů nebo programů, jako je Horizont 2020 nebo CEF, ale to bude asi víceméně v programu toho dalšího bodu. Takže já vás nyní žádám, abyste podpořili návrh usnesení, který schválil VEU na 5. schůzi konané dne 26. ledna, kdy výbor přijal ke Sdělení Komise Investiční plán pro Evropu doporučení, které je přílohou usnesení, které máte na

8

stole. Doporučuje Senátu PČR, aby se ke Sdělení Komise Investiční plán pro Evropu vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Určuje zpravodajem mě a pověřuje předsedu výboru, senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil Tomáš Jirsa. Prosím. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Byť to souvisí jenom okrajově s projednávaným tématem, já bych využil přítomnosti paní ministryně a řekl bych osobní zkušenost s čerpáním evropských peněz, což je vaše doména, o které publikujete ty poměrně alarmující zprávy, kolik nedočerpáme. Já začínám 21. rok jako starosta malého městečka. Čerpám celých těch 21 let dotace, protože stát je dává, dává je Evropská unie. Prostě ty podmínky pro čerpání dotací se neustále komplikují a zhoršují a zpřísňují. Já bych vám mohl dávat desítky příkladů, že téměř nejde čerpat. Ale neumíme s tím nic dělat. Dám vám je kdyžtak osobně, nechci ostatní zdržovat. Ale je to prostě pořád komplikovanější a komplikovanější. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl. Senátor Václav Hampl: Děkuji. Já celkem plně souhlasím s navrženým usnesením. Pochopitelně, hlasoval jsem pro něj ve výboru. Chtěl jsem nicméně využít této příležitosti k tomu upozornit na jeden aspekt toho investičního programu. My jsme o tom včera také hovořili s místopředsedou Katainenem. Musím říct, že pro mě jeho odpověď nakonec nebyla zcela uspokojivá na ten problém. A to je sice následující. To jsou prostředky, které mají pomoci investovat soukromým subjektům. Lze tedy čekat, že ty, které na to budou mít jakousi finanční sílu, tak budou spíše ne úplně malé firmy, ne úplně malí investoři. My tu narážíme na potenciální problém z mého pohledu, že velká část našeho průmyslu jsou dcery zahraničních matek, potažmo prostě firmy, které de facto svá hlavní sídla mají v jiných zemích. Opakovaná zkušenost je, že takové ty investice s větší přidanou hodnotou do výzkumu, do vývoje apod., mají sklon dělat spíš v těch svých domácích zemích než v naší zemi. Já považuji za jisté riziko tohoto investičního plánu, že tento efekt může být tímto ještě posílen. Takže my bychom se pak dostávali do trochu schizofrenní situace, že na jednu stranu dáváme poměrně hodně společných evropských peněz na to, aby se regiony trochu vyrovnaly ekonomicky, na druhé straně možná jiným nástrojem budeme možná podporovat, teď přiznávám, že je to trochu jako slyšení trávy růst, je to jisté riziko, neříkám, že je to věc, která je hotová, že ve skutečnosti zase tu poměrně velkou heterogenitu ekonomickou můžeme podporovat. Upozorňuji na to jako na jisté riziko. Myslím, že by bylo dobře, aby to nezapadlo. Nenabízím žádné řešení, nevím ho. Ale pokud by na to nějaká reakce mohla být, byl bych rád. Děkuji.

9

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Přihlásil se pan senátor Miloš Vystrčil, prosím. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já mám k tomu materiálu také několik připomínek. Na úvod ale ještě velmi stručně k té nediskusi, která tady byla k bodům č. 1 a 2. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě pan premiér se prezentace těchto bodů neúčastní, tak potom jsem si sám vyzkoušel, že něco tady říkat nebo klást nějaké dotazy je celkem bezvýznamné, nebo k ničemu nevede, takže nedivme se, že k bodům č. 1 a 2 opozice nevystupuje, neboť tady nemá odpovídajícího partnera. Co se týká nyní toho bodu č. 3. První věc, kterou trochu naznačila ve vystoupení paní ministryně, která mě tam zaujala, je odhad multiplikačního efektu 1:15, že každé investované euro přinese 15 eur investovaných nebo vygenerovaných ze soukromé či jiné sféry. Já bych měl dotaz, byť paní ministryně už vlastně odpověděla, že to úplně neví, ale přesto by mě zajímalo, jakým odhadem kvalifikovaným, předpokládám, se došlo k tomu číslu 15. Proč to není třeba 13, nebo 17. Ale proč je to zrovna 15. Jediná věta, kterou jsem se tam dozvěděl, je, že se vycházelo ze zkušeností, které lze vysledovat při výpočtu multiplikačních efektů, které byly zaznamenány v případě využití prostředků z evropských fondů. Takže v tom okamžiku kladu otázku, jaký je ten multiplikační efekt, který byl vypočítán v rámci Evropské unie při využívání evropských fondů. A potom speciálně by mě zajímaly multiplikační efekty, které byly vypočítány pro Českou republiku pro jednotlivé operační programy. Velmi rád bych to slyšel. Jsem přesvědčen, že to číslo 15 není. Řekl bych, že dokonce někde je to číslo menší než 1. Ale to je otázka, která by mě velmi zajímala, protože poněkud někdo říká, že je to číslo 15, a říká, že vychází ze zkušenosti při čerpání evropských fondů, tak mě zajímá, jaké je to číslo pro Evropskou unii jako celek, a potom, jaké je to číslo pro Českou republiku, zejména potom pro jednotlivé operační programy. Druhá věc, která je tam zmiňovaná, tady se dostávám k další… To je moje chyba, že jsem si toho nevšiml, ale OV, bod č. 4, na který se několikrát pan zpravodaj odkazoval, zařadil na jednání dnešního Senátu teprve včera. Ten bod č. 4 je N005/10 – návrh nařízení Evropského parlamentu, který má asi 45 stránek. Tak, jak my máme všechno na poslední chvíli, a to si dovolím tedy tady kritizovat, zároveň přiznávám svou chybu, že jsem na to nevystoupil při schvalování programu. Já nepovažuji za slušné a korektní, že ten bod č. 4 byl zařazen včera do programu dnešního jednání. Bavíme se "pouze" o využití 315 miliard euro. Myslím si, že by si to možná zasloužilo více času než těch 20 hodin, které jsme dostali, nebo kolik, na to, abychom si to nařízení nebo návrh nařízení Evropského parlamentu prostudovali. Ale je vidět, že skutečně nám osud Evropské unie a využití těch prostředků leží na srdci, a tak jsme to s lehkým srdcem včera zařadili do programu, a máme to tady dneska, můžeme o tom, předpokládám, všichni připravení jednat. Já se tedy vrátím k tomu, že mně z těch materiálů, které jsem měl dostatečně dopředu a mohl jsem si je prostudovat, není jasné, jaká organizační struktura a kteří lidé budou rozhodovat o tom, které projekty jsou ty správné, které projekty nejsou ty správné, kdo je bude hodnotit, kdo bude v centru pro investice, pro investiční poradenství, kdo tam bude ředitelem, jak ředitel nebo někdo jiný bude určen, jak tam bude zastoupena Česká republika, jaký na to budeme mít vliv, jestli už je centrum pro investiční poradenství v provozu, v případě, že je v provozu… - teď někdo mě tady zezadu ruší… Takže jestli je to

10

centrum pro investiční poradenství v provozu. Jestliže je v provozu, kde má sídlo, kde má pobočky, zda tam máme nějaké zastoupení a jak to vlastně celé vypadá. Úplně nejkrásnější potom je příloha č. 4 materiálu K003/10, Sdělení Komise Investiční plán pro Evropu, kde je napsáno, že do poloviny roku 2015 na úrovni EU vznikne transparentní seznam projektů, který se bude v průběhu času vyvíjet. Takže podle toho, jak jsme my tady školeni, tak transparentní seznam projektů vypadá tak, že je k dispozici, že se na něj můžeme podívat. Moje otázka tedy zní, jestli už je někde vyvěšen, transparentně, seznam projektů za všechny státy Evropské unie, které jsou do toho plánu navrženy, jestli se na něj můžeme podívat, jestli tam můžeme nalézt, kdo projekty navrhl, jaká je jejich předpokládaná výše atd. To je moje první otázka. A ta souvisí s tím druhým, že je tam napsáno, že do poloviny roku 2015, tedy teoreticky jsou ještě 4 měsíce času, ale je tady napsáno, že na zvláštní internetové stránce lze v reálném čase, to by mě zajímalo, co je to ten reálný čas, sledovat pokrok týkající se investičního plánu. Takže se ptám, jestli ta internetová stránka je už zřízená, co to je ten reálný čas. Jestliže není, kdy bude zřízena, co tam bude moci býti sledováno, jakým způsobem. To jsou věci, které se týkají tohoto bodu. Znovu opakuji, že se k těm 21 miliardám euro, což vychází zhruba 1 Kč na každého člena nebo občana Evropské unie, přidá nějakých dalších 295 nebo kolik miliard euro a následně budou realizovány projekty, které mají potom pomoci evropské ekonomice s tím, že na závěr chci upozornit, že vzniká tím pádem dle mého názoru další paralelní struktura ke standardnímu rozdělování peněz a standardnímu investování v rámci státních rozpočtů s tím, že podle informací, které dneska já mám k dispozici, ta struktura není ani transparentní, ani nějakým způsobem, řekněme, z pozice státu, resp. například v Senátu lehce kontrolovatelná. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji za vystoupení. Pro objektivitu musím uvést – zaprvé, že předseda vlády tady, pokud se nepletu, minule byl, při předkládání zpráv týkajících se evropské agendy. Zadruhé chci připomenout, že materiál nám byl rozeslán v předstihu. Já sám jsem se s ním seznámil, protože jsem včera také jednal s panem místopředsedou Evropské komise. Usnesení senátního výboru, odborného výboru, je z 26. ledna letošního roku. Takže to jenom v návaznosti na kritickou připomínku pana senátora, že byl nedostatek času. Pokračuje rozprava. Vystoupí paní kolegyně Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážení přítomní. Já bych chtěla samozřejmě poděkovat paní ministryni za to, že nás tady seznamuje velmi stručně s tím, co by mělo tedy nastat. Já se touto problematikou musím také zabývat jako 1. místopředsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Projednáváme tuto problematiku částečně nebo z velké části rovněž opakovaně, téměř každý týden. Tady je celá řada prostředků, které tedy bychom měli rozdělit, managovat, spolufinancovat. Musíme si uvědomit, což je pro mě tedy velký problém, a bylo by dobré, kdybyste se k tomu mohla, paní ministryně, vyjádřit, že tady do té oblasti, kdy dostaneme velké prostředky, musí ovšem přijít celá řada prostředků, tedy obrovská částka z veřejných výzkumných zdrojů nebo z veřejných zdrojů,

11

pardon. Kofinancování je poměrně nákladná záležitost, s kterou se na příští léta z hlediska ministerstva financí asi bude muset počítat. Já bych se tady chtěla ještě zastavit u jedné věci a zeptat se na ni. Ten výběr těch projektů, už to tady bylo zmíněno, je strašně důležitá záležitost. Protože těch projektů bude tolik, a tak, jak jsem viděla některé harmonogramy, které jsou vypsané, tak to prakticky bude probíhat každý 3. měsíc nový program, nebo ještě více, tak kdo to vlastně bude managovat, kde je ta kapacita těch lidí, kteří to budou tedy hodnotit, kde jsou tedy ti experti, kteří budou ty projekty posuzovat. Já jsem slyšela, nevím, jestli je to pravda, že to musí být stabilní lidé někde, v nějaké instituci. Tudíž třeba na ministerstvu průmyslu a obchodu, to vypadá, že to bude, že tam bude nějakých 300 lidí, kteří to budou hodnotit, aniž by v podstatě například té problematice třeba skutečně rozuměli. Ne všemu budou rozumět. Tam nastává takový problém, jestli tedy bude připuštěno to, aby ti externí posuzovatelé potom ty projekty mohli posoudit. Takže to je otázka, kdo, s jakou kapacitou a jak dobře ty projekty bude vybírat. Protože to nejsou jenom peníze z Evropské unie, ale jsou to peníze, obrovské částky, i z veřejných zdrojů, které do těch projektů půjdou. Další problém je tam ten, že tak, jak jste se i zmínila, je to vlastně otevřeno především pro průmyslovou sféru nebo pro soukromou sféru. Pokud tedy, já mluvím za vědu, výzkum a inovace, tato průmyslová sféra si má zadávat pouze smluvní výzkum u veřejných výzkumných institucí. To se samozřejmě liší od toho, co bylo předtím, protože předtím tady bylo to partnerství a ty peníze na ten projekt přicházely i na naše výzkumné instituce, vysoké školy apod. To se teď říká, že to nebude možné, a přitom jste to také zmínila. To si myslím, že, nevím, jestli je tady nějaká možnost nějakého vyjednání nebo nastavení těchto podmínek, jak to vlastně bude fungovat. Protože, myslím si, že to je v neprospěch těch inovací a toho, co z toho má vzniknout, že ty veřejné výzkumné instituce tady budou dělat nějaký smluvní výzkum. To oni totiž nebudou chtít dělat, nebudou to dělat pořádně a myslím si, že z toho nebude ten výsledek, jako když to byly partnerské instituce. My tady máme agenturu, kterou jsme zřizovali velmi nákladně, která má obrovský význam, ať už funguje dobře, nebo špatně, je to Technologická agentura. Technologická agentura přidělovala projekty pro průmyslovou sféru a veřejné výzkumné instituce ve spolupráci. Tam není jasná také ta role této agentury, vzhledem k ministerstvu průmyslu a obchodu, jak vlastně tady využije se potenciál obrovského množství lidí, kteří pro Technologickou agenturu pracují. Rovněž je tady rozsáhlá diskuse o tom, jak prostředky, které ta Technologická agentura dostává a které se v podstatě vyplácí, si osobně já myslím, tak že by jí měly být nějakým způsobem odebrány, což by vlastně tedy úplně zničilo podporu těch veřejných výzkumných institucí. Dále je tady problém, že velmi málo těch projektů, alespoň tak, jak jsem byla informována, které tedy budou přidělovány nějakým systémem na ministerstvu průmyslu a obchodu, nejsou prakticky pro Prahu. Vůbec nejsou pro Prahu, za což se bojovalo. Pro Prahu se podařilo získat jinými cestami velmi malé množství prostředků. Některé budovy tady v Praze chátrají, a stavějí se přitom centra, která nemají dostatečné lidské kapacity, kde v různých lokalitách, myslím si, že pokud se staví v Brně, v Plzni, je to v pořádku, je to v pořádku samozřejmě i jinde, ale abychom za každou cenu hledali každé malé město, kde by se zase měly peníze užívat z hlediska toho, že mají jít do regionů, tak si myslím, že tady

12

je velká chyba, že se nepodaří víc peněz dostat do – ať už je to průmyslová, nebo neprůmyslová sféra, taky do Prahy. To je tak asi zatím všechno. Myslím si, že v budoucnosti těch otázek bude hodně, ale jestli byste se k některým z nich mohla vyjádřit. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní prosím, aby vystoupil pan senátor Lumír Aschenbrenner. Senátor Lumír Aschenbrenner: Dobrý den, ještě jednou. Možná, že v rámci toho, jak snadno se vymyslí 315 miliard, je to maličkost, ale já bych vás chtěl upozornit na jednu zdánlivou maličkost, kterou máte v těchto podkladech. Například náklady dodatečné na vytvoření evropského centra pro investiční poradenství – doporučení 110 milionů euro. Já si myslím, že to je typické fungování Evropské unie, že tyto náklady určitě nebudou poslední dodatečné náklady, které se tady objeví. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Táži se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní předkladatelka, paní ministryně, bude reagovat. Takže prosím, aby se ujala slova. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. V některých vašich vystoupeních se míchá kohezní politika, příprava na programové období 2014 – 2020 a absolutně to nesouvisí s Junckerovým balíčkem. Nicméně já se pokusím odpovědět na vše, co zde padlo, alespoň poznámky, které jsem si napsala. Pan senátor Jirsa ohledně stálých přísnějších podmínek ohledně čerpání, ano, je to pravda. Tady bych ráda zmínila, já jsem to tady zmiňovala, už když jsem zde byla poprvé, tady je nutné si uvědomit, že Česká republika se úplně neukázala jako ten opravdu dobrý partner Evropské komise při čerpání evropských fondů za nejen programové období 2007 – 2013, ale i za programové období 2004 – 2006. Evropská komise na programové období 2014 – 2020 vydala nejpřísnější nařízení, které v podstatě dosud členské státy obdržely. Jenom ukázkou může být, že Evropská komise nám trošičku „diktuje“, kam peníze mají jít. To nařízení obsahuje tzv. 11 tematických cílů. Dokonce nám diktuje i podíly těch peněz té alokace, kterou my jsme získali. Tady se pohybujeme v řádech 650 miliard euro… pardon, korun, ne euro. Korun. To by byl možná celý rozpočet Unie. S tím, že Evropská komise nám dokonce říká, že například na první 4 tematické cíle, což je podpora podnikání, inovace, výzkum – musí jít až 50 procent celkové alokace. Česká republika je zhruba na 56 procentech, což já považuji za velmi nízké, a budu se modlit opravdu celou dobu, že my v podstatě naplníme tu tematickou koncentraci. Ke každému tomuto tematickému cíli Komise dala tzv. kondicionalitu, to znamená předběžnou podmínku, která má zhruba 4 nebo 5 subkritérií. To znamená, například u inovací Evropská komise požaduje, aby existovala národní inovační strategie. Ona existuje. Žádají ji na úrovni regionů. To jenom ukázka strategií. Co se týká legislativy. Asi všichni víte a slyšeli jste problematiku služebního zákona, kterou Komise zahrnuje jako součást kondicionality u tematického cíle č. 11, což patří k veřejné správě. Mohla bych jmenovat mnoho dalších.

13

Nařízení Evropské komise pro 2014 – 2020 je nejpřísnější ze všech 3 programových období. To jenom k tomu, že zde padlo, že opravdu ty podmínky jsou přísnější. Nicméně tady bych ráda zmínila, že ministerstvo pro místní rozvoj jako národní orgán pro koordinaci se snažilo napsat metodiky pro řídící orgány v takové formě, aby tak složité nebyly, naopak aby byly jednoduše aplikovány v naší zemi. Co se týká pana senátora Hampla, kde jste sdělil, že matky firem jsou v zahraničí, a otázka samozřejmě podmínek a kritérií, které musí být dány, ano, my tady trochu zabíháme i do dalšího bodu, o kterém mluvil i pan zpravodaj, ale já to sdělím zde ve svém závěrečném slovu. V podstatě platí to, co jsem zde sdělila, a tím odpovím možná i na mnoho otázek. Junckerův balíček směřuje především na privátní sektor. Ne na veřejný sektor. Tady je nutné, abychom toto všichni vzali za své. Tak to prostě je. Veřejný sektor se dostane do Junckerova balíčku pouze prostřednictvím PPP projektů. Jinak to opravdu nepůjde. Co se týká pana senátora Vystrčila, jak se přišlo k těm 315 miliardám euro, já jsem zmiňovala i ve své úvodní řeči, že i pro vládu je to velice optimistické. Můžeme i s kolegy z ministerstva financí se domnívat, že ten pákový efekt nebude 1:15, ale může být mnohem nižší, ale toto je otázka, kde opravdu uvidíme. Tady opravdu my nejsme schopni říct, jestli to bude 315, nebo třeba pouze 60 miliard euro. Ve srovnání na vaši otázku, operační programy, resp. kohezní politika a generování eur. Před 2 lety jsme si nechali udělat studii, že 1 investované euro jako členský příspěvek ze strany České republiky vůči Unii přináší 3 eura zpátky v rámci operačních programů. Já osobně bych chtěla tuto studii nechat aktualizovat, abych viděla i po ukončení programového období 2007 – 2013, jak to bylo za celé programové období. Ještě bych ráda upozornila, že těch 315 miliard jsou vygenerované, to není budget, to není rozpočet. Ten rozpočet je 21 miliard. Tam se očekává přesně to, co říkal pan senátor, že za 1 investované euro v podstatě vznikne 15násobek přidané hodnoty. Ale v tuto chvíli hodnocení Evropské komise je samozřejmě nejenom na základě České republiky, ale zapojení všech. Tady si musíme uvědomit, že čeští plátci jsou na tom mnohem lépe než Česká republika, takže samozřejmě ta čísla vycházejí především z nich. Na otázku, kdo bude hodnotit, a sběr projektů. Zde jsem již říkala, že sběr projektů se shromažďuje na ministerstvu financí, kde se nyní ten seznam projektů aktualizuje, protože i to, že v podstatě veřejná správa nemá možnost žádat o Junckerův balíček, tak nám to samozřejmě může omezit i stavbu dálnic, kde jsme počítali, že by ten Junckerův balíček se dal využít, případně vysokorychlostních vlakových nějakých připojení apod. My nyní tento seznam aktualizujeme, počítáme, že za ČR bude hotov do konce března. Podílejí se na něm samozřejmě všechny resorty i partneři, včetně sociálních a hospodářských partnerů. Toto je odpověď na seznam. Co se týká toho, kdo to bude hodnotit. Dotazovali jsme se na to včera i pana místopředsedy Evropské komise Katainena. Ptali jsme se i na to, jestli to bude hodnotit Evropská komise nebo vůbec kdo. Hodnotit bude skupina lidí, která se v podstatě bude skládat z odborníků právě na klíčové projekty, které by mohly být financovány z Junckerova balíčku. Tito lidé by měli být najati Evropskou investiční bankou a "palec" bude dávat Evropská investiční banka, pod kterou vlastně tento Junckerův balíček celkově vzniká.

14

Paní senátorka Syková mluvila především o operačních programech, ne úplně o Junckerově balíčku. Nicméně já vám odpovím, pokud se mohu, pane předsedo, stručně zmínit i o operačních balíčcích. Předseda Senátu Milan Štěch: Samozřejmě. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Co se týká TAČR. Začnu u Technologické agentury České republiky. Nyní se projednává, a je to v podstatě jedna z otevřených otázek u služebního zákona, zapojení TAČR jako zprostředkujícího subjektu do operačního programu Podnikání a do operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Tato otázka vzhledem k tomu, že TAČR není součástí služebního zákona, je vyloučena. Nicméně nyní MPO i MŠMT bude, jak předpokládám, a jedno memorandum už je hotové, si zpracují memorandum "nějaké" dohody právě s TAČR, kde TAČR se dá využít právě v rámci jednotlivých investic. Agentura je samozřejmě důležitá, s tím počítáme. To, že není pod služebním zákonem, se stalo v minulosti, stejně jako se to stalo s CzechInvestem nebo úřady regionálních rad. Co se týká investic do výzkumu, vývoje a inovací. Evropská komise v podstatě v rámci programového období 2014 – 2020 požaduje, aby investice byly značné. Je to jedna z podmínek, jak jsem zde zmiňovala, že když nám Komise diktuje, kam to má jít, tak nám v podstatě říká, i kolik peněz, jaký procentní podíl celkové naší alokace by kam mělo jít. Operační program na výzkum, vývoj a vzdělávání dostává dost vysokou částku, a operační program na MPO, operační program Podnikání, inovace pro konkurenceschopnost, v podstatě na podnikové inovace, protože rozdělujeme podnikové inovace a výzkumné inovace, výzkumné inovace jsou v operačním programu výzkum, vývoj a vzdělávání, tak v podstatě operační program MPO je jeden z nejvýše alokovaných programů kromě integrovaného regionálního operačního programu. Čili tady očekáváme značný zájem. Veřejné instituce se samozřejmě mohou hlásit jako žadatelé do operačních programů. Nicméně, jak jsem zmiňovala, pokud se vrátím k otázce Junckerova balíčku, tak je to především privátní sektor. Co se týká ještě vašeho komentáře ohledně Prahy, nízká alokace. To je také z důvodu – a ráda bych to zde zmínila, protože tyto dotazy na mě chodí celkem často – Praha je součástí více rozvinutého regionu podle nařízení. Nařízení se skládá z méněrozvinutých regionů a z vícerozvinutých regionů. Praha dostala takovouto alokaci právě proto, že už dotahuje jednotlivá kritéria, kde by mohla být čistě rozvinutým regionem, a tak je možné, že za pár let si Praha na peníze již nesáhne, protože splní stanovená kritéria. Tolik jenom odpověď na vaši otázku. Je to dáno veškerým vyhodnocením a v podstatě stavem ekonomickým i hlavního města Prahy. Myslím, že jsme všichni bojovali za to, aby Praha vůbec měla operační program. Také se mohlo stát, že ho mít nebude, Evropská komise ho původně vůbec nechtěla. Podařilo se nám vyjednat s Komisí i v rámci dohody o partnerství, že tento program existuje, stejně jako existuje operační program výzkum, vývoj a vzdělávání, kde Komise měla také mnoho připomínek. Tímto bych uzavřela své úvodní slovo. Na dotazy ohledně Junckerova balíčku jsem vám odpověděla. A v dalším bodě budeme právě řešit vznik toho fondu, o kterém zde také bylo hovořeno. Děkuji.

15

Předseda Senátu Milan Štěch: Paní ministryně, také děkuji za podrobné odpovědi. A ptám se zpravodaje, zda si přeje vystoupit na závěr proběhlé rozpravy? Ano, pane kolego, máte slovo. Senátor Luděk Jeništa: Jenom zrekapituluji, že v rozpravě vystoupili čtyři senátoři a jedna senátorka. Nebyl více méně zpochybněn návrh usnesení. A jak tady řekla paní ministryně, na některé dotazy, které tady zazněly, bude ještě podrobněji odpovězeno v následujícím bodě, kterým je vlastně samotné zřízení Evropského fondu pro strategické investice. Nyní bych si dovolil navrhnout hlasování o předloženém usnesení. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, a můžeme opravdu přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Luděk Jeništa, jak je uvedeno v tisku č. K 003/10/02. A jenom znovu připomenu, že to je usnesení výboru z 26. ledna 2015. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Aktuálně bylo přítomno 63, kvorum 32, pro návrh se vyslovilo 52, proti jeden. Návrh byl schválen. Děkuji paní ministryni i panu zpravodaji. Přistoupíme nyní k projednání dalšího bodu, který navazuje na právě projednaný bod, a to je 4. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro strategické investice a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 (evropský senátní tisk č. N 005/10) Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 005/10 a č. N 005/10/01. Prosím opět paní ministryni Karlu Šlechtovou, která zastoupí pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámila s těmito materiály. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, ráda bych zde nyní představila materiál, který se právě týká vytvoření samotného fondu, což je, jak jsem zmiňovala, jeden z tří klíčových pilířů. Jenom abychom rozuměli těmto dvěma materiálům. Minulý materiál se týkal sdělení Komise vůbec o vzniku jakéhosi Junckerova balíčku, co znamená, kam mají směřovat investice, kdo o něj bude moci požádat, jak to bude vyřešeno na úrovni EU a na úrovni členského státu. Nyní tento bod se týká jednoho ze tří pilířů, o kterých jsem hovořila, a to je vytvoření samotného fondu pro strategické investice, jak zde bylo zmíněno již v minulém bodu. Evropská rada projednala v prosinci 2014 opatření na podporu investic v EU a ve svých závěrech vyzvala Evropskou komisi ke zřízení Evropského fondu pro strategické investice. Komise byla dále vyzvána, aby předložila legislativní návrh, který by Rada a Evropský parlament měly schválit do poloviny roku 2015. Návrh nařízení k vytvoření tohoto fondu upravuje především zřízení a fungování daného fondu – on se jmenuje Evropský fond pro strategické investice, zřízení Evropského poradenského centra pro investice, které bude sloužit jako poradní podpora k identifikaci, přípravě a implementaci projektů a technickou 16

podporu financování projektů v EU z Junckerova balíčku, vytvoření a fungování tzv. záručního fondu jako ochranu rozpočtu EU nenadálými požadavky. A tím posledním bodem, který je upraven v tomto návrhu nařízení, je vytvoření Evropského seznamu investičních projektů. Evropský fond pro strategické investice bude zřízen v rámci skupiny Evropské investiční banky a měl by mobilizovat již zmiňovaný, vygenerovaný 315 mld. euro. Fond bude tvořen zárukou rozpočtu EU, jak jsem zmínila i v minulém bodě, ve výši 16 mld. eur, 5 mld. eur bude dáno ze strany Evropské investiční banky. Tady znovu jenom zmiňuji, že tento fond bude opravdu obrátkovým fondem, kde se očekává právě využívání finančních nástrojů v rámci vložených prostředků. Těchto 21 mld. eur by mělo být právě základem pro vygenerování několikanásobného pákového efektu. Jak jsme se zde pobavili, může to být 315 mld., nicméně v rámci záruk by se měla vygenerovat výše zhruba 60 mld. euro a přilákat samozřejmě další významné soukromé investice. Co se týče seznamu projektů. ČR, stejně jako ostatní členské státy EU, vytvořila předběžný seznam projektů, které by mohly být financovány z tohoto fondu. V předběžném seznamu projektů mají nejsilnější zastoupení projekty, které se týkají především energetiky. Dohromady jsme předběžně sestavovali seznam s více než 40 projekty. Investice, které jsou předloženy ČR, se nyní budou aktualizovat i z toho důvodu právě proto, že tyto investice budou směrovány převážně na privátní sektor. ČR při přípravě těchto projektů spolupracovala samozřejmě s členskými státy V4. My s nimi máme uzavřené dohody na mnoho témat, a toto je jedním z nich. Tato skupina společně prezentovala i několik svých projektů. ČR je např. zapojena do výstavby Severojižního plynového koridoru spolu s Polskem, Slovenskem, Maďarskem a Chorvatskem, v jehož rámci jsme identifikovali dva projekty na území ČR. Ministerstvo financí ve spolupráci s ostatními rezorty aktualizuje seznam těchto projektů, který by měl být hotov do konce března letošního roku. Návrh nařízení je od 19. ledna intenzívně projednáván nově ustavenou pracovní skupinou, jejímž cílem je posoudit návrh přijmout pozici Rady a případně dojednat kompromis s Evropským parlamentem. Jednání této pracovní skupiny by měla přinést nové detailnější informace k návrhu celého nařízení. Návrhem nařízení se zabývala Rada ECOFIN na svém zasedání, naposledy 27. ledna, kdy proběhla úvodní výměna názorů. Na zasedání dne 17. února byla Rada informována o aktuálním stavu projednávání a 10. března by měla Rada schválit obecný přístup. Politické dohody s Evropským parlamentem by mělo být dosaženo v květnu. ČR podporuje cíl návrhu, tzn. přijmout na národní a evropské úrovni opatření, která přispějí ke zvýšení investic, což se následně promítne do vyššího ekonomického růstu a přispěje i k tvorbě pracovních míst. Podle ČR je hlavním předpokladem pro dlouhodobou stimulaci investic v EU vytvoření příznivého investičního prostředí. Můžeme samozřejmě hodnotit, že k tomu může přispět i tzv. Junckerův balíček. Podle ČR se mezi hlavní investiční nástroje EU řadí také politika soudržnosti, kohezní politika, o které jsem hovořila. A chtěla bych zde opravdu zmínit, že se snažíme a komunikujeme s Evropskou komisí i s Evropskou investiční bankou, že projekty, které půjdou do Junckerova balíčku, v žádném případě neohrozí a nenaruší ani naše tržní prostředí v ČR a nebude suplovat 17

právě kohezní politiku a samozřejmě operační programy. Tady musí zapracovat Evropská komise, aby nastavila jasná pravidla právě využitím Junckerova balíčku na národních úrovních, protože sami víte, jak dlouho trvalo nastavení programového období 2014 – 2020 a nemůžeme mít další dva roky na nastavení pravidel pro Junckerův balíček, to opravdu musí jít velice rychle. Vytvoření daného fondu podle ČR představuje pouze jeden pilíř podporující investice v EU. ČR také vítá, že tento fond je pouze doplňkovým nástrojem k již existujícím programům EU a aktivitám Evropské investiční banky. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní ministryně. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 005/10/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa, jehož opět žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Luděk Jeništa: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Nyní se tedy dostáváme ke stěžejnímu pilíři předcházejícího bodu, a to je zřízení Evropského fondu pro strategické investice. Děkuji paní ministryni za seznámení s tímto bodem a jenom bych si ji dovolil doplnit v některých detailech. Samotný návrh tohoto nařízení sestává více méně z pěti bodů. Stěžejní oblastí je vytvoření fondu, pak je tam vytvoření Centra pro investiční poradenství. To je ten bod, o kterém už tady bylo hovořeno, který vlastně přináší dodatečné náklady na jeho provoz. Pak je to vytvoření záručního fondu, dále vytvoření transparentního seznamu investičních projektů, a nedílnou součástí potom také musí být hodnocení, to znamená podávání zpráv, jak se vlastně realizace a funkčnost tohoto fondu v průběhu měsíců vyvíjí. Co se týče samotného vytvoření Evropského fondu pro strategické investice už tady bylo několikrát řečeno, že by měl být nástrojem pro mobilizaci více než 300 mld. eur v příštích třech letech, prosím vás, je to pro léta 2015 – 2017. Co se týče správy tohoto fondu, tak správa tohoto fondu by měla být následující: O obecném zaměření fondu, pravidlech financování, pravidlech investování, rizikovém profilu, strategii a rozdělování aktiv bude rozhodovat tzv. řídící výbor v souladu s politickými směry Komise. Dokud budou jedinými přispěvateli do fondu Evropská investiční banka a Komise, bude počet členů a hlasů přidělován podle výše příspěvků a všechna rozhodnutí budou přijímána na základě konsenzu. Až se připojí další přispěvatelé, počet členů a hlasů zůstane úměrný jejich příspěvkům. Tomuto řídícímu výboru bude odpovídat tzv. investiční výbor, který bude posuzovat konkrétní projekty a schvalovat podporu z fondu, nezávisle na jakýchkoliv geografických nebo odvětvových kvótách. Výbor bude tvořit 6 nezávislých expertů na trh a výkonný ředitel bude mít na starosti běžný provoz fondu. Toto je představa, jak by měl fungovat Evropský fond pro strategické investice. Co se týče Evropského centra pro investiční poradenství, mělo by vzniknout jako součást Evropské investiční banky a bude sloužit jako poradní podpora k identifikaci, přípravě a implementaci projektů a jako technická podpora financování projektů. Tam už jsme říkali, že vznik a provoz tohoto Centra pro investiční poradenství vyžádá dodatečné náklady ve výši 110 mil eur.

18

Co se týče záručního fondu, momentálně návrh počítá s částkou 8,11 mld. eur. Osm miliard je právě záruční fond, 111 milionů jsou právě náklady na provoz poradenského centra, kde se počítá 10 mil eur v roce 2015 a 20 mil eur v každém následujícím roce. Co se týče momentálně alokovaných rozpočtových prostředků ve výši 8 mld. eur, ty by měly být zajištěny více méně v rámci víceletého finančního rámce na roky 2014 – 2020, přičemž 6 mld. má být získáno realokací z podokruhu 1A. Tam vidíme trošičku malinký problém z našeho hlediska, protože v tomto podokruhu 1A dotkne se to právě programu Horizont 2020 a programu CEFF, kde by mělo být realokováno zmíněných 6 mld. My to potom v usnesení také víceméně zdůrazňujeme, o tom se zmíním později. Co se týče transparentního seznamu, tak návrh stanoví, že Evropská komise a Evropská investiční banka vytvoří a budou šířit pravidelné informace o aktuálních a budoucích investicích, podporujících cíle EU. Členské státy provedou totéž na národní úrovni. Seznam bude pravidelně aktualizován, aby měli investoři při rozhodování k dispozici spolehlivé a aktuální informace. Společná pracovní skupina komise a Evropské investiční banky již vybrala zhruba dva tisíce potenciálních projektů v hodnotě 1,3 bilionů eur, přičemž tady píší, že 500 miliard eur by mohlo být investováno již v následujících třech letech, což je poměrně velmi optimistické nazírání. Jak už jsem říkal, důležitou součástí potom také návrhu nařízení je hodnocení a přezkum operací v evropském fondu pro strategické investice, kde by se po nějaké době v pravidelných intervalech mělo hodnotit, jak fond funguje, jak je efektivní a jakým způsobem záměr mobilizace soukromých investic probíhá, jestli se to daří. A v případě, že se to dařit nebude, tak samozřejmě přistoupit na některá opatření. Já nyní přejdu k našemu usnesení. Ještě bych chtěl předeslat, že my jsme 11. února schválili usnesení, a to jak tady pan předseda senátor Hampl avizoval, po jednání s místopředsedou Evropské komise se tam objevily ještě některé takové řekl bych nesrovnalosti, nebo věci, se kterými jsme nebyli zcela spokojeni, tak jsme si dovolili ještě na včerejší schůzi první usnesení revokovat, nikoliv však se záměrem jeho změny, ale se záměrem doplnění jednoho jediného bodu, který se právě týká zejména toho programu Horizont 2020, který v sobě obsahuje právě prostředky na základní výzkumu. My bychom byli rádi, kdyby prostě tou realokací z tohoto programu tyto prostředky na základní výzkum nebyly pokud možno nijak dotčeny. Takže vy máte na stole poslední usnesení, které v prvním bodě revokuje původní usnesení a přijímá usnesení nové – kdy říkám je změněno pouze o jeden bod. Tento bod najdete v II. bod 4, kde výbor pokládá za zásadní, aby v průběhu vyjednávání o návrhu tohoto nařízení bylo zajištěno, že pokles prostředků programu Horizont 2020 se pokud možno nedotkne prostředků určených k financování základního výzkumu. Jinak v tom usnesení vyjadřujeme víceméně také pozici vlády. V obecné rovině se podporuje zřízení tohoto fondu. Trochu tak zdůrazňujeme se znepokojením nárůst dodatečných prostředků na zřízení centra poradenského a doufáme, že tyto dodatečné finanční prostředky budou poslední, i když jisti si tím nejsme. A chtěl bych zdůraznit, že tam opakovaně konstatujeme, že pro Českou republiku představují hlavní zdroj veřejných investic právě evropské strukturální investiční fondy, které bychom měli v následujícím období ještě lépe využívat, než tomu bylo v období minulém.

19

Takže si vás dovolím požádat o schválení usnesení ze schůze konané 24. února, která jednak revokuje původní usnesení, přijímá usnesení, které je přílohou, doporučuje Senátu, aby se vyjádřil ve smyslu tohoto návrhu usnesení, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu senátora Václava Hampla, aby předložil usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji za podrobnou zprávu, pane zpravodaji a otvírám rozpravu. Pan senátor Václav Hampl, připraví se pan senátor Jiří Čunek. Senátor Václav Hampl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Děkuji moc panu zpravodajovi za podrobný referát. Jál bych si dovolil ještě stručně okomentovat nově evropským výborem navržený bod, který se týká právě Horizontu 2020. Ono už to tu do značné míry zaznělo, ale já bych ještě jenom doplnil genezi toho. V navrženém usnesení vidíte bod 3, který mluví o tom, že odebrání prostředků na investiční program právě z prostředků Horizontu 2020 je minimálně, když nic jiného, tak velmi špatný signál. Potřebujeme-li někde vzít peníze, pojďme je vzít z vědy a přitom, jaksi na slovní úrovni se podpora vědy a vzdělanosti – všichni to berou tak, že je to v tom, ono se té Evropě pomůže prostě jít dopředu, a tak. Čili v tomto smyslu to je špatný signál. Je na jednu stranu pochopitelné do jisté míry, že tomu tak je, protože evropské peníze jsou vlastně jedny z mála prostředků, které z hlediska Evropské komise nejsou rozobálkovány pro jednotlivé země a tudíž nemají silnou obranu Evropské rady, aby se na ně stálo. Nicméně to nic nemění na tom, že jako dobrý signál to není. My jsme o tom mluvili právě na včerejším jednání ráno s místopředsedou komise Katainenem, a to je v podstatě to, co teď vidíte v novém bodě 4 – to je výsledek debaty s ním, respektive v podstatě je to jako jeho přístup k možnému řešení problému, protože on říká – a má pravdu podle mě – že Horizont 2020 obsahuje celou řadu věcí, které se financují od úplně základního výzkumu až po ty části výzkumu, které už jsou na hranici faktického rozjetí nějaké nové věci, kdy prostě místo pro rizikový kapitál je velmi logické. A on říká, že by stál o to, aby se prostředky, když už se budou brát z Horizont 2020, aby se vzaly spíše z této částky a předaly se do investičního fondu, což je v podstatě de facto forma rizikového kapitálu a tedy logicky to tam pasuje. A jaksi druhá stránka téže mince by byla, že tím bychom částky, které se bez veřejného financování neobejdou, nejsou vhodné pro investiční kapitál, tak ty aby zůstaly v rámci Horizontu 2020 jakž takž uchráněny. Evropský výbor – a já jsem za to rád – jaksi přijal tu strategii, tento úmysl vyjádřený představitelem komise podpořit a výsledkem je toto navržené usnesení. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, za objasnění problému a nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Navázal bych na pana kolegu. Faktem je, a to především připomínám vystoupení paní kolegyně senátorky Sykové, faktem je, že byl v minulém období, nebo v minulých obdobích, dokonce i v tom předstrukturálním, žádné peníze na základní výzkum v zásadě nešly. Všechno šlo jenom na aplikovaný výzkum, to znamená, že podpora Horizontu 2020 s tím, aby finanční prostředky zůstaly tak jak tam byly alokovány, tak si myslím, že je velmi dobrá, takže jsem velmi rád

20

za usnesení výboru, ale rád bych ještě navázal – nebo připomněl jednu věc, a to, jestli tady řekněme dneska už ve druhém nebo třetím bodu mluvíme o Evropském fondu strategické investice, tady by bylo dobře mluvit také o tom, jestli tento fond už letos vlastně má začít pracovat a je navázán na Evropskou investiční banku. Všichni asi víme tím pádem, o co se jedná, to znamená, Evropská investiční banka poskytuje projekty, tedy finanční prostředky s celkem dobrou úrokovou sazbou na podporované projekty Evropskou unií, aby nám bylo sděleno – a bohužel dneska tady nebude pan ministr Mládek. Já se tedy ptám paní ministryně, kdo z naší strany v zásadě bude operovat tento program – teď myslím ve smyslu správy a podpory. Asi logické by bylo, kdyby to bylo ministerstvo, ať už samo nebo přes CzechInvest, ale v každém případě má-li to mířit k našim podnikatelům, převážně, tak není dost dobře možné kromě několika velikých podniků, které mají své zástupce v Bruselu, aby ostatní podnikatelé byli zpraveni o tom, jak si sáhnout na tyto peníze. To si myslím, že pro nás je celkem důležité. Já už nechci nabourávat nějak toto usnesení, že bych tam dal dodatek. Myslím si, že to je důležitá věc, smluvní orgán je zřízený, to znamená nejlépe CzechInvest, který bude směrovat žádosti a naše podnikatele instruovat o tom, jak do tohoto fondu oni mohou – jak mohou dosáhnout na peníze z tohoto fondu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a prosím o vystoupení kolegyni Sykovou. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážení přítomní. Já se musím také ještě k tomu vyjádřit, i když velmi krátce. Myslím, že tady zazněly velmi dobré připomínky dnes k tomu a jsem za to velmi ráda. Hlavně bych chtěla znovu opakovat záležitost otázky základního výzkumu, který tady není tolik podporován, nebo neplánuje se z hlediska EU tak velká podpora a je tady i omezení Horizontu 2020. Já jsem vždycky velký podporovatel inovací a myslím si, že tyto programy jako je Evropská unie nám nařizuje svým způsobem nebo jak jsou dohodnuty, jsou v pořádku. Na druhé straně si myslím, že národní politika se teď musí obrátit k tomu, abychom prostě věci, které nejsou pokryty tady z těch zdrojů anebo nebudou dostatečně pokryty, abychom se na ně teď soustředili více. Tady už dlouho se říká o navýšení prostředků na výzkum vůbec a na základní výzkum také, a tudíž tedy by měla souběžně tady se všemi těmito, bych řekla novými nástroji, se zamýšlet nad tím, jak navýšíme prostředky na základní výzkumy, jak navýšíme prostředky grantovým agenturám, jak navýšíme institucionální prostředky výzkumným institucím a podobně. To si myslím, že je legitimní požadavek. Bez toho bychom zase za několik let sice možná tady zvýšili počet inovací, ale na druhé straně bychom měli daleko horší základní výzkum, a to si určitě nepřejeme, protože to je otázka celých generací tuto věc obnovit na evropskou úroveň. Takže jenom bych paní ministryni požádala, aby tomu věnovali velikou pozornost, protože to se netýká tedy prostředků Evropské unie, ale samo současně s tím by tyto otázky měly být dofinancovány samozřejmě z národních zdrojů, a tak. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. Hlásí se pan senátor Miloš Vystrčil.

21

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážená kolegyně, kolegové. Já jsem se během jednání snažil aspoň trošku prokousat tím návrhem, který dneska probíráme, byť tím neříkám, že jsme ho neměli k dispozici delší dobu, ale že bude dnes návrh zařazen na jednání, bylo rozhodnuto včera, po 16.30. Když teď se vrátím k některým věcem, které jsem říkal a na které paní ministryně neodpověděla, já si uvědomuji, že její pozice není jednoduchá, ale já otázky zopakuji. První věc, která mi pořád není jasná, co mám rozumět pod transparentním seznamem projektů. Teď jsem v návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady nalezl, že Komise a Evropská investiční banka budou podněcovat vytvoření transparentního seznamu. Tak já nevím, co to je "podněcování vytvoření transparentního seznamu". Jinými slovy, já teď upozorním na jednu věc a ona to není úplná legrace a já nechci provokovat ani říkat věci, jenom abych někoho naštval, ale všimněte si toho úžasného rozdílu nároku na transparentnost a přístupnost k informacím z hlediska přístupu národního, kdy se bavíme naprosto vážně a někteří z nás, kteří se odváží ozvat, tak jsou různě osočováni, o registru smluv, o kontrolách NKÚ, o zveřejňování veřejnoprávních smluv, o zveřejňování všech smluv nad 500 tisíc, atd., a když ten návrh nařízení, tak tam například k investicím za miliardy euro má přístup pouze Evropský parlament nebo Evropská komise – ředitel má povinnost odpovědět do pěti týdnů, a to pouze pokud ho požádá Evropská komise apod. A že by se evropský občan mohl zeptat, jak to vypadá s vlastním projektem a jak to vypadá s jeho financováním, to ani vůbec nikoho nenapadne. A nám to připadá naprosto normální, za chvíli návrh podpoříme, protože my jsme někde jinde než Evropská komise, tam se přece nic stát nemůže, tam je to všechno v pořádku, tam nám bohatě stačí, když nám jednou za půl roku, resp. za rok Evropská banka podá informaci o tom, jak nakládala s našimi prostředky, kterých bude zpočátku 15 miliard euro – pouze 15 miliard euro. Takže znovu se ptám, jak to je s transparentností, kde budou projekty vyvěšeny, jestli bude mít zprávy o jejich financování, jak jsou financovány, jak bude zveřejněn záměr realizace, atd. atd., nebo kdy se to bude domlouvat. Druhá moje otázka se týká, nebo podotázka, se týká ještě toho, jak je to s tou zvláštní internetovou stránkou, jestli bude anebo nebude, kdy bude atd. Třetí věc je, že jsem pochopil, že buď byla, nebo bude podepsána dohoda mezi Evropskou komisí nebo EU a Evropskou investiční bankou. Takže moje otázka zní, jestli existuje návrh textu dohody nebo jestli text je někde dohledatelný, jestli bude zveřejněný, a potom, že k té dohodě budou postupně přistupovat členské státy. Takže mě zajímá, jestli Česká republika počítá s tím, že k dohodě přistoupí, jestliže ano, kdo o tom bude rozhodovat, že k dohodě EU a Evropské investiční banky přistoupíme, kdo o tom bude rozhodovat, kdo bude rozhodovat o tom, kolik tam přineseme peněz, atd. To jsme tady také neslyšeli. Protože dneska se zatím bavíme o dohodě, kterou pouze bude podepisovat, nebo už podepsala Evropská unie s Evropskou investiční bankou. Jinak já velmi děkuji – prostřednictvím pana předsedajícího – panu kolegu Jeništovi za to, co nám říkal, ale jednu věc neřekl přesně. Pokud nedojde v rámci řídícího výboru ke konsensu, tak je tam potom odstavec, že se rozhoduje prostou většinou. A pak je tam ještě další odstavec, který říká, že jakékoli rozhodnutí může zavetovat Evropská investiční banka, nebo ho může zavetovat Evropská komise. Takže vlastně pokud Evropská komise nechce, nebo Evropská investiční 22

banka nechce, tak se prostě žádný projekt nezrealizuje. Tak to je a tak to tam je napsáno. Zatím to tady nezaznělo. To je další věc, která tam je. Jinak souhlasím s tím, co tady říkal pan kolega Hampl, že je to takové zvláštní. Protože zatímco tady ten program bych řekl, že spíše vede k nějaké podpoře pólu růstu, nebo budování pólu růstu, tak zase kohezní politika vede k vyrovnávání rozdílů, tak je to takové zvláštní, je to trochu proti sobě. Paní ministryně říká, že to nemáme spojovat, tak asi nezbude, než zkusit to nespojovat. Pak tady mám ještě jednu otázku, jestli tady administrativa spadá pod nějakého eurokomisaře či eurokomisařku, protože zase v tom návrhu není napsáno, kdo určí, kdo bude členem řídícího výboru, kdo bude případně jeho předsedou, kdo bude členem investičního výboru, případně kdo tam bude komu velet, kteří to budou lidé, kdo o tom bude rozhodovat. Když se řekne Evropská komise, tak kdo to je, ta Evropská komise. A to už se ani neptám na to, jestli příjmy těchto lidí budou transparentní, budou dostupné, všichni budeme vědět, kolik co stálo, nejlépe on-line, protože tak se to po nás dneska na úrovni obcí, které mají 200 - 300 - 400 obyvatel, samozřejmě požaduje a všechno ostatní je potom považováno za nějaký projev řekněme netransparentního, případně nečistého hospodaření. Takže tolik ode mě. Na závěr ještě jednou – velmi vás prosím, zkuste si to přečíst a zkuste si porovnat ty nároky, které dneska klademe na naše řekněme instituce, které hospodaří s veřejnými prostředky, a na to, jakým způsobem přistupuje Evropská komise a Evropská unie ke kontrole ničeho jiného, než zase veřejných prostředků. Rozdíl je diametrální a je úplně fascinující, že my na něj přistupujeme, aniž bychom po těch institucích, které vznikají, existují, nebo mají vzniknout, v podstatě alespoň vyžadovali totéž. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den, vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já jsem tady vydržel výjimečně, většinou tu nevydržím. Vždycky když projednáváme evropské tisky, tak přemýšlím, jaký jednací jazyk je v Senátu. Na první pohled vypadá, že to je čeština, mluví se tady česky, ale si musím složitě předkládat, o čem je tady vlastně řeč. Protože ten evropský jazyk je pro mě - natož pro občana, který to poslouchá zvenku, musí být úplně nepochopitelný, ten vůbec netuší, o čem to je. Co mě zaujalo, že k tomu prvnímu bodu ani eurofilové nevystoupili, ačkoliv byl asi tak tisícinásobně důležitější, než jsou tyto body. Takže já zkusím některé věci přeložit do češtiny. Paní ministryně už to tady naznačila. Diktát EU ve vztahu ke služebnímu zákonu – "když nebudete hodní a nenapíšete tam to, co my chceme, zejména aby platy úředníků byly srovnatelné s platy bruselských úředníků, tak vám nic nedáme". My bohužel nemáme tu sílu, jestli třeba v Rumunsku – jestli někdo tady má analýzu všech služebních zákonů ve 27 zemích, jestli všechny splňují požadavky, které na nás klade Evropská unie. Myslím, že ne. Ale nemám sílu, abych to hledal, abych se v tom hrabal. Vytvoření fondu jsem pochopil – že nejdůležitější je vytvoření centra pro investiční poradenství. Což je skoro vždycky u evropských tisků, že musí vzniknout nějaká další instituce, do které můžeme uklidit některé další politiky za peníze, které sebereme nejlépe někomu jinému. Ale když si vezmu tu ambiciózní částku 315 miliard eur, že tam bude nakonec, věříte tady snad někdo tomu, že

23

tam budou? Nebudou tam samozřejmě. Nikdy tam nebudou. Budou tam ty, co se seberou někde jinde, protože to nadšení rychle vyprchá. Protože my už jsme tady měli tolik takovýchto různých programů a "dohoníme, předhoníme, zahoníme, vyhoníme", a vždycky to skončilo stejně. Když ten první nevyšel, tak jsme vymysleli nějaký jiný. Investiční výbor o šesti nezávislých expertech si opravdu nedovedu úplně představit, ale nijak zvlášť mě to netrápí. Pokud jde o peníze, co chtějí sebrat, protože žádné ještě nemají, takže je chtějí sebrat někde jinde, z toho Horizontu – vy to tady někdo znáte, já nevím, co je Horizont 2020, mně to nic neříká, za horizont nevidím, tak přece ty se tam bohatě vrátí – snad, když tam bude 350 miliard eur, tak vůbec nebude problém tam dát ještě trojnásobně do toho Horizontu zpátky. Asi bude, asi se to tam nikdy nevrátí. Takže když to já řeknu česky, tak si myslím, že to je další zoufalý pokus Evropské unie něco vytvořit, něco podpořit, a skončí jako všechny ostatní. Pokud vím, tak EU velmi nerada podporuje jakékoli soukromé – teď otočila. Mě teď velmi zaujalo, a znovu to připomenu, že do nedávna policie stíhala zastupitele, kteří úmyslně rozdělovali zakázky na menší, to byl trestný čin. Dnes to je obrovský prapor Evropské unie – je potřeba rozdělovat zakázky na menší, aby si na ně mohli sáhnout i menší. Ne ty Strabagy a Eurovie, ale ti menší podnikatelé. Takže takhle se plácáme z rohu do rohu, ale mezi tím je situace ve světě k tomu prvnímu bodu. K tomu ale nikdo nediskutoval. Já jsem nedávno dostal dopis, a trošku jsem se pobavil, od bývalého ministra Cyrila Svobody, na téma blackout, kde tak nenápadně vyhrožuje primátorovi, že pokud nebudeme připraveni na třínedělní nebo měsíční blackout, tak nám může hrozit trestní stíhání, protože dovedete si představit, co se stane, když nebude proud ne jednu hodinu, jeden den, ale třeba měsíc nebo 14 dní. Zkuste si domyslet, co se bude dít. To si nikdo moc neumí představit. Takže možná, že by byly vhodné nějaké dotace na generátory. Ve Spojených státech skoro každý má doma generátor, kdyby byl blackout, tak si zapne generátor a aspoň mu jdou základní funkce, protože vám nepůjde topení, nepůjde nic, když ho nebudete mít, už není žádná membrána v karmě. Prostě okamžitě, když bude mínus 10 stupňů, tak si představte situaci, když nepůjde proud. A my se tady zabýváme věcmi, bez kterých bychom se podle mě obešli. Vůbec se nebere v úvahu, že máme nějaké priority, nebo jednotlivé země, každý má jiné priority, to není tak úplně stejné. Samozřejmě západní Evropa má už dálnice postavené, tak je teď nepreferuje. Ale zato preferuje přeškolování, proškolování a takové ty měkké projekty, kam většinou tečou peníze do kanálu proudem, žádný efekt z toho není. Mě pobavilo, jak jste říkala, paní ministryně, že investovali nějak a jedno euro přinese čtyři eura. To už jsem slyšel mockrát, tři eura, že jedna koruna investovaná do sportu přinese čtyři koruny zisku. Z čehož jsem usoudil, že kdyby dvě se daly zpátky do sportu a dvě do zdravotnictví, tak máme skoro vystaráno. To jsou vždycky takové zvláštní propočty. Ale ony nikdy úplně přesně nevycházejí. Já se můžu zmínit o tom, k čemu mám blízko, to je tzv. ITI, česky řečeno "ítý", všichni o tom mluví - a nikdo to neviděl. My jsme z toho naprosto zoufalí. Teď je po volbách. Teď pořád platíme nějakým agenturám statisíce za to, že nám všechno sepisují. Ale já bych potřeboval peníze na obyčejné trolejbusy. Dejte mi pokoj! Dejte mi peníze, abych mohl koupit 20 trolejbusů. A ostatní věci si udělám sám, já už na to nikoho nepotřebuji. Ale to zrovna – sakra – nebude. Potřeboval bych peníze na zimní stadion, ten zrovna – kurňa – není. Ale oni mi je nabízejí na něco, co já vůbec nepotřebuji. Jak jsme posedlí tím čerpáním – čerpání je oblíbené, čerpadla, musíme čerpat, ať to stojí, co to stojí, a hlavně, ať je z toho, 24

co je z toho, hlavně když jsme to všechno vyčerpali!!! Nebylo by třeba lepší, podobně jako v České republice, nechat obcím peníze místo dotací, které se kradou, se kterými se švindluje. Toto bude totéž. Tam uvidíte, jak se politici namočí s těmi firmami a zjistí se, že se dalo nějaké velké firmě, protože politik seděl, a byl to nezávislý expert – co tam zrovna seděl a byl namočený v té firmě – a oni mu slíbili, jako bývalému kancléři Schröderovi, že pak bude u nich zaměstnaný, až udělají ty strategické investice. Takže když to zkrátím, já si myslím, že to je jedna z dalších cest do pekel a kdyby se Unie místo toho věnovala deregulacím, kdyby neotravovala podnikatele, podniky a firmy dalšími a dalšími regulacemi, tak by nepotřebovali žádné peníze, oni by si už poradili sami. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ještě se někdo hlásí do diskuse? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní ministryně bude reagovat na diskusi. Prosím. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení senátoři, pokusím se tady reagovat opět na vše. Doufám, že mi nic nevypadne. Některé věci jsou spolu spojené. Začala bych asi od pana senátora Kubery. Myslím, že to bude asi nejjednodušší. Těch 315 miliard euro, řekla jsem a je také zmiňováno, že je to optimistický odhad, který považuje i česká vláda za optimistický. Myslím, že budeme rádi, když se dostaneme třeba na částku 60 miliard. Je to odhad Evropské komise. A ještě chci říct, není to fixní částka. Jedná se o vygenerovanou věc. Jedná se o vygenerované peníze z původních 21 miliard. Bavíme se o tom, že do fondu bude vložena částka 5 miliard z EIB a zbytek z EU resp. Evropské komise. Co se týká vašeho vystoupení nebo komentáře ke služebnímu zákonu, zmínila bych tady pouze tři věci. Služební zákon – jsme jediná země, která ho donedávna neměla přijatý. EK požadovala po ČR již zhruba 12 let, abychom ho měli. ČR ho nepřijala. Tím jsme trošku nahráli i EK, protože nám to vrací tím, že v ČR je velká fluktuace státních zaměstnanců. Zaměstnanců na úrovni krajů i na úrovni obcí. EK se opravdu zlobí, že naši lidé odcházejí. Pak se nevymění know how. To se týká především lidí, kteří implementují evropské fondy. Nicméně, služební zákona je vládou schválený. Je schválen Parlamentem ČR a je platný a účinný od ledna 2015. Zbylá část, která dosud není účinná, bude účinná od 1. 7. 2015. Toto je velký úspěch naší vlády; této vlády i vás všech, kteří zde sedíte a souhlasili jste s tímto zákonem. Protože jsme splnili to nejklíčovější, co EK po nás požadovala. Nyní samozřejmě v našich rukou je zpracování všech prováděcích dokumentů. Ty se nyní zpracovávají. Chtěla bych zde ještě zmínit, že to není tak, že co je ve "služebáku", nám nadiktovala EK. "Služebák" se napsal na národní úrovni a s EK se diskutovalo o jednotlivých pasážích. Co v něm je, za to si můžeme sami. Co v něm není, za to si také můžeme sami. My s EK v této chvíli opravdu komunikujeme o posledních zbylých otázkách, které se týkají, a teď sdělím slovo, které jste několikrát opakoval, pane senátore, k čerpání evropských prostředků. To se týká především nastavení systému odměňování zaměstnanců, kteří budou pod služebním zákonem. A další věci, které jsou už techničtějšího rázu, např. EK se moc nelíbí, že např. kabinety ministrů by neměly být pod služebním zákonem, protože tam se jedná zhruba o 20, někde o 30 lidí, a EK nechce, když odejde ministr, aby odešel celý kabinet. Protože jsou to parlamentní zpravodajové, jsou to lidé, kteří znají resort. Naopak

25

dost vyjednáváme s komisí a nepřistupujeme na vše co, co EK chce. Tady u této věci jsme se nakonec s komisí předběžně dohodli, že budeme mít pouze počet osob v rámci kabinetu ministrů, kteří budou spadat jakýmsi způsobem do režimu služebního zákona. Další věc, kterou bych ráda zmínila ohledně služebního zákona. Je na velice nadějné cestě, že nebude blokačním instrumentem pro schvalování programů, což je pro naši zemi opravdu velice klíčové. Zbývají tam otázky technického rázu. Co se týká služebního zákona. Hovořil jste o tzv. ITI. O tom ČR ví zhruba půl roku. ČR má nyní 7 ITI. Jsou součástí i Dohody o partnerství. Je to povinný integrovaný nástroj, který si naše země vybrala jako nástroj, kterým naplníme povinných 5 % udržitelného městského rozvoje. Mohli jsme jít jinou cestou. Ale schválilo se, že bude 7 ITI; původně 6, pak 7. Kraje chtěly, aby každý kraj měl svou. To nedopadlo. Kraje mají další krajská místa tzv. Ipro U. Co se týká vašeho rozhořčení ohledně tohoto nástroje, tak jednak vše je komunikováno s ministerstvem pro místní rozvoj, který to nastavilo, už existuje metodika tohoto nástroje. Další věc je, že jsem sama několikrát říkala a sdělovala, že je nutné také usilovat o individuální projekty. Nejenom jako součást ITI. To je nutné si uvědomit. Obce nebo města nemohou žádat jenom přes integrovaný nástroj. Mají šanci na individuální projekty, takže to nezavírejme tím, že všechno musí být pod integrovaným nástrojem. To opravdu ne. Jestli dovolíte, přešla bych k panu senátorovi Vystrčilovi, který měl mnoho komentářů. Já se nyní pokusím reagovat i na to, co jsem evidentně opomněla v předchozím materiálu. Transparentní seznam. Seznam se na úrovni ČR teď dává dohromady a aktualizuje se. To jsem zmínila několikrát. A následně se pošle na EK a samozřejmě na EIB. Očekávám, že z naší strany samozřejmě bude veřejný, a to samé očekávám od EK, EIB, která zveřejní celý seznam. Sami si to píšou v nařízeních. Takže tady si myslím, že z české strany bude maximálně vyžadováno zveřejnění celkového seznamu za všechny členské země. To je k transparentnímu seznamu. Co se tká poradenského centra. V podstatě bude poradenské centrum sloužit k dotazům. Tady padaly dotazy, k čemu vlastně bude sloužit. Bude sloužit k dotazům a samozřejmě k pomoci budoucím žadatelům; nebo spíš privátní sféře nebo PPP projektů, aby se jim pomohlo v podstatě sáhnout na Junckerův balíček. Na otázku, zda existuje již dohoda mezi EK a EIB, tak neexistuje. Protože se čeká i na schválení nařízení, které vám vlastně dnes předkládáme. S tím, že následně počítáme, že dohoda mezi EK a EIB bude uzavřena. Co se týká toho, co jsem měla říct, ale já to neřekla, abychom nespojovali Junckerův balíček a kohezní politiku. Já jsem řekla, že Junckerův balíček, a je to v zájmu vás všech; mě i všech ostatních – nesmí konkurovat operačním programům. Protože pak se dostaneme do situace, že projekty, které budou financovány z Junckerova balíčku, budou mít naprosto jiná pravidla. Mohou narušit tržní sílu v rámci sféry vývoje, výzkumu anebo i v privátní sféře, a pak přijde další žadatel, který peníze získá jako dotaci na pomalu to samé. Já jsem pouze sdělila, že Junckerův balíček nesmí konkurovat. ČR se musí opravdu zasadit o to, aby nekonkuroval operačním programům resp. kohezní politice i dalším fondům. Myslím, že jsem vyčerpala vše. Ještě dotaz pana senátora Čunka. Kdy jste se ptal, kdo bude spravovat fond na straně ČR. Tady očekáváme i na základě nynější debaty, ale i na základě aktualizovaného seznamu. že MF dá návrh na vládu ČR, která následně rozhodne. 26

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní ministryně. Táži se zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím. Senátor Luděk Jeništa: Děkuji za slovo. Ještě bych se vyjádřil k některým dotazům, jak tady padly. Co se týče generování 1:15, podle informací tam EIB vychází z nějakých statistických údajů o investicích mimo EU, kde údajně dochází ke generování až v poměru 1:18. 1:20. Proto je tam nějaký tento poměr 1:15, ačkoliv i MF se zdá příliš optimistický. Co se týče dotazů pana Vystrčila. Víte, my jsme teď ve fázi, kdy by se dalo říct, že projekt teprve vzniká. Takže hrubé obrysy se teprve zjevují a funkčnost konkrétní ještě samozřejmě není dána. Bylo zde řečeno, že až v květnu by mělo dojít k nějaké politické dohodě na tomto projektu, na vzniku toho fondu. Bylo řečeno, že zde bude řídící výbor, který zpočátku bude víceméně z EK a z EIB, kde i ČR má své zástupce. Poté to bude samozřejmě záležet na výši příspěvků. I Česká republika může přispívat z veřejných prostředků teoreticky, mimo ty realokace, což ovšem samozřejmě nepředpokládám. A co se týká investičního výboru, který bude sestaven z 6 odborníků pro investiční záležitosti, tak samozřejmě je otázka, kdo tam bude mít své zástupce. Nikde samozřejmě není řečeno, že tam nemůžeme mít i my svého zástupce, ale to samozřejmě je potom otázka dalších jednání. Jinak jako komunální politik se musím připojit k názoru pana senátora Kubery, že kdyby to bylo jenom trochu možné a alokované prostředky strukturálních fondů se rozdělily třeba podle rozpočtového určení daní mezi kraje, města a obce, tak asi by to bylo nejlepší řešení pro nás, ale bohužel, takto optimističtí nejsme. Jinak bych chtěl poděkovat velmi paní ministryni a vyjádřit potěšení, že zde zastupovala pana ministra financí. Dovoluji si navrhnout hlasování o usnesení. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji vám, pane zpravodaji za souhrn diskuse. My opravdu můžeme přistoupit k hlasování. Aktuálně je nás přítomno 59, kvorum pro přijetí je 30. Zopakuji, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Jeništa a jak je uvedeno v tisku č. N005/10/03, který byl dnes ráno v té aktuální podobě s malou změnou rozdán. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 6, registrováno 61, kvorum pro přijetí 31. Pro návrh 50, proti 2, návrh byl schválen. Děkuji paní ministryni a děkuji i zpravodaji. A my se nyní vystřídáme. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Tak, dobrý den i ode mě. Nyní projednáváme bod, kterým je

27

5. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny článků Stanov Světové organizace cestovního ruchu a Stanovy Světové organizace cestovního ruchu (senátní tisk č. 384) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 384 a uvede ho opět paní ministryně pro místní rozvoj, Karla Šlechtová. Paní ministryně, máte slovo. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Vážený paní senátorko, předsedající, vážení senátorky a vážení senátoři. Nyní se jedná o bod ministerstva pro místní rozvoj, takže opravdu nyní se jedná o můj bod. Já bych vás ráda stručně informovala, proč předkládáme tento materiál a co je jeho cílem. Vláda České republiky dne 27. října 2014 schválila Vládní návrh na přijetí změn článků Stanov Světové organizace cestovního ruchu a na ratifikaci stanov Světové organizace cestovního ruchu. Jedná se o změnu mezinárodní smlouvy, tedy nelegislativní materiál. Schválení těchto stanov a zmíněných článků se řídí ústavními předpisy každého členského státu. V rámci meziresortního připomínkového řízení, které bylo ukončeno 1. 10. 2014, nebyly vzneseny žádné zásadní připomínky a materiály, je předkládán bez rozporu. Materiál byl schválen vládou České republiky, poté postoupen do Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací změn těchto článků a současně k vyslovení souhlasu s ratifikací stanov a dříve již přijatých změn. Dne 9. prosince VZVOB a dne 16. prosince VHZD odsouhlasily vládní návrh a doporučily Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci. Po vyslovení souhlasu PČR navrhujeme předložit materiál k ratifikaci prezidentem republiky. Já bych zde zmínila pár slov, o co se vůbec jedná, co to je ta Světová organizace cestovního ruchu. Minulý týden na mé pozvání přijali účast v České republice na jednom z veletrhů cestovního ruchu právě zástupci této světové organizace, kteří v podstatě se snaží koordinovat cestovní ruch na celé zeměkouli, když to tak mám říct. Byli velice potěšeni přístupem České republiky, kdy jsem jim osobně sdělila nový přístup ministerstva pro místní rozvoj k celkové agendě cestovního ruchu. Shodli jsme se až ta, že jsou velice potěšeni, a dokonce by byli rádi, kdyby i Česká republika byla jakýmsi koordinátorem pro střední a východní Evropu v oblasti cestovního ruchu. Jejich přítomnost v podstatě přijal výkonný předseda této organizace do České republiky a ředitelka jednoho odboru, považuji za velice významný a dobrý signál pro naši zemi. Světová organizace cestovního ruchu je mezinárodní mezivládní organizací se sídlem v Madridu ve Španělsku. Stanovy organizace vstoupily v platnost dne 2. ledna 1975 a v roce 1976 ke stanovám přistoupila již tehdejší ČSSR. Česká republika se jako suverénní stát stala řádným členem organizace sukcesí 1. ledna 1993. V roce 2003 proběhla transformace organizace na specializovanou agenturu OSN, a to je právě Světová organizace pro cestovní ruch. Základním posláním této organizace je podpora a rozvoj cestovního ruchu vzhledem k jeho přispění k ekonomickému rozvoji, mezinárodnímu porozumění, míru, blahobytu a všeobecnému respektování lidských práv a základních svobod.

28

Já bych zde ráda zmínila, že v podstatě ze strany České republiky je nutné avizovat, že v budoucích letech očekáváme velký nárůst a zájem a vytvoření také pracovních míst právě v oblasti služeb. Jedním z těch hlavních instrumentů pro vznik nových pracovních příležitostí bude určitě oblast cestovního ruchu jako takového. Mluvím o hoteliérství, o poradenství, o průvodcovství apod. Jako gestor podle kompetenčního zákona ministerstvo pro místní rozvoj samozřejmě podporuje spoustu organizací v oblasti cestovního ruchu, průvodcování, nabízení různých služeb. Domnívám se, že ratifikace této smlouvy a jejích článků bude dobrý krok pro naši zemi, jako signál právě vůči této organizaci a mezinárodním úmluvám. Zmínila jsem, že sdělím, čeho se ty změny této smlouvy a vůbec předkládaného materiálu týkají. Změny článků stanov této organizace jsou reakcí na změny, kterými organizace prochází, a odráží reálné potřeby organizace. Jejich účelem je zabezpečení efektivního fungování této organizace a rozšíření jazykové diverzity organizace. Ty změny se týkají názvu organizace, která se stala v roce 2003 specializovanou organizací OSN, úpravy v členství a v kompetencích přidružených členů, účasti přidružených členů na zasedáních valného shromáždění a výkonné rady, zavedení i čínského jazyka jako jednoho z oficiálních jazyků organizace, možnosti znovujmenování generálního tajemníka organizace na 4leté období pouze jednou a sestavování rozpočtu organizace v jednotné měně – euro. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 384/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec, který je omluven, zastoupí ho pan senátor František Bublan. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 384/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan senátor Hajda. Dnes ho zastoupí paní senátorka Vrecionová. Naopak, takže, pane senátore, pojďte… Takže je to jinak, pánové se dohodli. Dohodli jste se, že vystoupí pan senátor Karel Kratochvíle. Prosím, máte slovo, pane senátore. Musíte nás včas upozornit na změny. Děkuji. Senátor Karel Kratochvíle: Děkuji, paní předsedající. Já mám vyjádření VHZD. Je to 19. usnesení k Vládnímu návrhu, kterým se předkládá PČR vyslovení souhlasu s ratifikací změny článků Stanov Světové organizace cestovního ruchu a Stanovy Světové organizace cestovního ruchu. Senátní tisk č. 384. Po úvodním slově předkladatelky Kláry Dostálové, 1. náměstkyně pro místní rozvoj ČR a po zpravodajské zprávě Veroniky Vrecionové a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci a) změn článků Stanov Světové organizace cestovního ruchu, b) Stanov Světové organizace cestovního ruchu, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Veroniku Vrecionovou, kterou nyní zastupuji, III. pověřuje předsedu výboru, senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost.

29

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se pana senátora Bublana, nechce vystoupit. Děkuji vám, pane kolego. Já nyní otevírám obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí. Takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že se tedy není k čemu vyjádřit. A budeme tedy hlasovat tak, jak nás seznámil pan zpravodaj. Já vás svolám. Senát dává souhlas k ratifikaci a) změn článků Stanov Světové organizace cestovního ruchu, b) Stanov Světové organizace cestovního ruchu. Aktuálně je přítomno v sále 60 senátorek a senátorů. Kvorum pro přijetí je 31. Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro, ruku nahoru a tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování č. 7 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31, pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a já děkuji paní navrhovatelce a děkuji i zpravodajům. A já poděkuji i paní ministryni. Děkujeme za vaši účast v Senátu. Na shledanou. Naše schůze pokračuje. Následujícím bodem je 6. Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 20) Tento návrh senátního návrhu Škromach. Pane kolego, máte slovo.

zákona

uvede

navrhovatel

Zdeněk

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolte, abych uvedl poměrně jednoduchou, ale zdá se, velmi diskutovanou změnu zákona. Obsahem tohoto návrhu zákona je zrušení tzv. karenční doby a opětovné vyplácení náhrady mzdy zaměstnancům ve výši 60 procent průměrného denního ho výdělku i v prvních 3 dnech nemoci. Jenom možná pro srovnání – výše náhrady v jiných zemích Evropské unie, výše náhrady neklesá pod polovinu výdělku, naopak, spíše činí i 70 a více procent. S 60 procenty patříme spíše k nižší polovině států. Nedomnívám se proto, že bychom v době prvních 3 dní nemoci měli klesnout s náhradou výdělku pod 60 procent. Tady bych ještě rád připomenul, že v době, kdy vznikl nový zákon o nemocenském pojištění, tak základní pojistné bylo 69 procent. Následně potom úpravami dalších vlád došlo k tomu, že se nemocenská snížila z 69 na 60 procent, a tudíž samozřejmě pokud by měla být jiná sazba v prvních 3 dnech nemoci, pak bychom se ale asi zřejmě museli vrátit i k základní sazbě nemocenského pojištění, tzn. vrátit ji zpátky na těch 69 procent, protože pak by měla smysl i ta snížená sazba v prvních 3 dnech nemoci. Tady je potřeba říct, že ke zrušení karenční doby se zavázala i vláda i vláda ve svém programovém prohlášení. I když to podmiňuje tedy dosažením dohody v tripartitě. Předpokládám samozřejmě, že na základě tohoto návrhu

30

bývá zákona, a já doufám, že jej pustíte k dalšímu projednávání, se k němu samozřejmě vyjádří i sociální partneři, vyjádří se k němu i tripartita. Karenční doba byla zavedena poprvé v roce 2008 a hned v tom samém roce Ústavní soud tuto karenční dobu zrušil. Ústavní soud ji shledal protiústavní s odůvodněním, že karenční doba znamená porušení pojistných principů, neboť zaměstnanec v prvních 3 dnech nemoci zůstává bez prostředků, zatímco jeho povinnost platit pojistné zůstává nedotčena. Následně s účinností nového zákona č. 187/2009 Sb., o nemocenském pojištění, který platil k 1. lednu 2009, a znovu právní úpravou hmotné zabezpečení zaměstnanců v prvních dnech dočasné pracovní neschopnosti, byla do našeho právního řádu bohužel opět vrácena. Vláda pana premiéra Nečase postupovala tedy po roce 2009 tak, aby redukovala odvody nemocenského pojištění. Od ledna 2009 povinnost odvodu nemocenského pojištění zaměstnanců nebyla vůbec. Jen zaměstnavatel odváděl 2,3 procenta, což je snížení oproti 3,3 procentům, které zaměstnavatel odváděl předtím. Tady je potřeba říct, že tím vznikl příjem zaměstnavateli, a když se podíváme na historický vývoj, tak v zásadě se dá i dneska konstatovat, že díky tomu snížení, které už bylo v tom původním návrhu zákona o nemocenském, který byl schválen ještě v dobách sociálně demokratických vlád, tak realita je taková, že zaměstnavatelé šetří více než 10 miliard korun ročně, a vyplácejí na nemocenském, tedy na těch náhradách, vyplácejí něco kolem 4 miliard. Takže čistý příjem pro zaměstnavatele, to zvýhodnění, je kolem 6 až 7 miliard korun ročně. To je odpověď na otázku, kde zaměstnavatelé na to vezmou, protože původní návrh zákona samozřejmě s tímto opatřením počítal. Tady je potřeba taky reagovat na některé otázky, které se v té souvislosti objevují, a tj., že je nemocenská zneužíván. Já chci jenom konstatovat, a myslím, že s tím mám zkušenosti i z mé praxe, že samozřejmě o tom, kdo je, nebo není nemocen, rozhoduje lékař. Já si nedovolím hodnotit, a myslím si, že nikdo z nás, protože je to skutečně pravomoc jedině a pouze lékaře. To, jak do toho mohou vstupovat zaměstnavatelé nebo ČSSZ, to je kontrola dodržování léčebného režimu. Tady samozřejmě ten nový zákon dal možnosti jak zaměstnavatelem, tak České správě, efektivně kontrolovat, zda ten člověk, který je regulérně uznán nemocným lékařem, dodržuje také léčebný režim. Nedodržení léčebného režimu znamená nejenom to, že ten člověk přijde o nemocenskou do budoucna, tedy od té doby zjištění, ale i zpětně, vlastně od počátku nemoci. Víte, že i v minulosti jsme tady řešili např., jestli tam má být např. výpovědní důvod apod., ale to jsou věci, které jsou dál. Daleko výraznější dopady, jak se ukazuje i z různých studií a různých pojednání, které se kolem toho vedou, způsobuje to, že lidé nemoc přechází. Důsledky a dopady toho přecházení a náklady na následnou léčbu si dovolím tvrdit, že jsou výrazně vyšší než náklady na placení prvních 3 dní nemoci. Navíc argument, který možná platil ještě v dobách před rokem 89, že lidi houfně využívají nemocenskou k tomu, aby si pracovali na zahrádkách, stavěli domky a chaty apod., dneska neplatí. Já jsem přesvědčen o tom, a myslím si, že každodenní praxe i každého z nás v terénu ukazuje naopak, že lidé mají obavu z toho, že práci ztratí. Proto taky, a to je taky jeden z důvodů, proč mnohdy ani na nemocenskou nenastupují, a třeba i s banálním onemocněním, ovšem infekčního charakteru, jako je třeba chřipka apod., nejenom že ohrožují spoluzaměstnance, ale ohrožují

31

samozřejmě každého člověka, kterého potkají po cestě do zaměstnání, pokud jsou nemocní a k tomu lékaři nejdou. O finančních dopadech bychom samozřejmě tady mohli hovořit. Ty dopady tady jsou jednoznačné. Samozřejmě u dlouhodobé nemoci ty dopady jsou ještě výraznější. Jenom pro porovnání, nechal jsem si v parlamentním institutu udělat takový přehled toho, jak vlastně vypadá Evropská unie z toho pohledu karenční lhůty, to znamená prvních dnů nemoci, jestli skutečně jaksi je to obvyklé, nebo neobvyklé. Tak, jak to vychází, tak fakticky v těch asi 12 zemích Evropské unie žádná karenční lhůta, to znamená žádné první 3 dny neplacené, nejsou. V 11 je to podobně jako v České republice – 3, 2 nebo 1 den. Nejvíce z toho vyniká Irsko, které má prvních 6 dnů. Ovšem tam potom bychom zase museli brát do úvahy ta procenta, která dostávají zaměstnanci z tohoto systému. Ta jsou výrazně vyšší než v České republice. Takže bych vás chtěl požádat, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, abyste tento návrh zákona propustili do dalšího projednávání, protože rozhodovat o tom, zda s tím Senát souhlasí, nebo nesouhlasí, budeme vlastně až v dalším čtení. V tuto chvíli by se otevíral prostor pro projednání v rámci výborů, kterým bude tento zákon určen. Chci samozřejmě říct, že během toho, protože vstoupil v účinnost i zákon o státní službě apod., tak samozřejmě ve spolupráci i s legislativním odborem bude možnost a prostor v rámci výborů provést i některé legislativní úpravy tohoto zákona, tak, jak to čas ukazuje a jak vývoj jde rychle kupředu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. OV určil zpravodajem pro 1. čtení pana senátora Jiřího Voseckého. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Vosecký: Dobrý den, paní předsedkyně, vážené dámy a pánové. V podstatě návrhem usnesení je pustit tento návrh do 2. čtení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám. Posaďte se ke stolku zpravodajů a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí paní senátorka Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové. Ráda bych vás požádala o podporu tohoto senátního návrhu zákona, protože jsem byla jednou z těch, která je mezi předkladateli, a to z důvodu, které už tady víceméně vysvětlil pan senátor Škromach. Ale přesto bych to chtěla ještě zopakovat a myslím si, že není pochyb o tom, že ta změna zákona, kterou byl zrušen nárok na náhradu mzdy či platu v prvních 3 dnech pracovní neschopnosti, tedy byla zavedena ta karenční doba, byl prosazen jako součást úsporných opatření na straně veřejných rozpočtů. Dalším argumentem pro tuto úpravu bylo tvrzení o údajném zneužívání pracovní neschopnosti ze strany zaměstnanců. Nejsem proti racionalizaci hospodaření, ani proti zpřísnění pravidel hry, pokud jsou potřebné. Ale zvolené prostředky v tomto případě podle mého názoru nebyly správné. Věc má nejen sociální aspekty, ale i rovinu zdravotnickou, jak už tady bylo řečeno, proto se k tomu vyjadřuji. Zákon, který fakticky motivuje zaměstnance, aby nemoc řádně neléčil, nebo aby kvůli nemoci čerpal dovolenou, nejen, že není rozumný, ale ve

32

výsledku je i kontraproduktivní. Podporuje totiž vznik jiných nákladů v oblasti sociální a zdravotní péče, kterými jsou zatěžovány veřejné rozpočty. Chápu, že zástupci zaměstnavatelů na úrovni tripartity zrušení karenční doby nepodpořili. Z jejich pohledu je každý okamžitý výdaj navíc špatný. Dopady na veřejné rozpočty v sociální a zdravotní oblasti se jich týkají pouze nepřímo a v delším časovém horizontu. Ve skutečnosti je ale pro zaměstnavatele také výhodnější, pokud umožní, aby i krátkodobé onemocnění bylo adekvátně léčeno. Předchází se tím nejen poškození zdraví jednotlivců, u nichž onemocnění již propuklo, ale i dalšímu šíření onemocnění na pracovištích, snižování výkonnosti ostatních zaměstnanců, prodlužování období zvýšeného výskytu některých onemocnění respiračních a alimentárních. Nebudu dlouho hovořit, myslím si, že bychom se s tím ztotožnit měli. Nemůžeme se totiž jako zákonodárci řídit jenom přáními a domněnkami zaměstnavatelů. Naši voliči od nás očekávají, že budeme brát v úvahu právě delší časový horizont a širší souvislosti pravidel, která schvalujeme. Žádám vás proto, abyste zaujali obdobně racionální postoj a podpořili další projednávání předloženého návrhu tohoto senátního návrhu zákona. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Antonín Maštalíř. Senátor Antonín Maštalíř: Děkuji za slovo, vážení paní místopředsedkyně Senátu, pane místopředsedu Senátu, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych se v rozpravě i já vyjádřil k senátnímu návrhu tisku č. 20, tj. návrhu senátora Zdeňka Škromacha a dalších, kterým by se měla změnit některá ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, vč. dalších souvisejících předpisů, a podpořil jej. Zatím obecně platí, že první 3 dny nemoci nemá zaměstnanec nárok na žádnou náhradu. Následující dobu do 14 dnů hradí nemocenskou zaměstnanci zaměstnavatel a při další nemoci ji pak zaměstnanci vyplácí stát z pojištění. Tato problematika je v současné době velmi diskutovaná a zvláště nyní, kdy většina pracujících bojuje o vyšší mzdy, lepší pracovní a sociální podmínky a i o práci jako takovou v období složité mezinárodní situace. Ano. Jedná se zde v poslední době tak hojně o diskutovaný problém zrušit zpátečnický právnický úzus, tj. institut tzv. 3denní karenční doby, kdy zaměstnanci v případě nemocenské nikdo neplatí ani mzdu, či její náhradu. V čem já vidím zpátečnický až neúčinný a neaktuální tento zákon? S přijetím tohoto paskvilu jsme vlastně za Nečasovy vlády sami popřeli tehdy pokrokový a moderní zákon k ochraně zaměstnanců před nemocí přijatý ještě v roce 1920. Vždyť zaměstnanec první 3 dny zůstával bez finančních prostředků, přestože musí platit některé poplatky za zdravotní služby a zdravotnické úkony. Ještě že je dneska již odzvoněno regulačním poplatkům za návštěvy u lékaře. Také nyní se tyto nenadálé situace živelně řeší různě. Především například krátkodobou dovolenou, kdy je to ale zase špatně. Tato má sloužit zaměstnanci jako dovolená na zotavenou k regeneraci zaměstnancových pracovních sil, a to pokud možno uceleně, a ne kouskovaně, když se pak její účel míjí účinkem. A stejně to nestačí. Do práce se zaměstnanec vrací nedoléčený, osláblý, s relativní možností, že nakazí i ostatní spolupracovníky, například v poslední době tak alarmující chřipkou, která každoročně chronicky se k nám neustále vrací a stále v rafinovanějších formách. A stát – namísto toho, aby z této situace se poučil –

33

tak přešlapuje na místě a zabředává se tak do stále větších sociálních a s tím i souvisejících ekonomických problémů. Takže vidíme všichni, že cesta, po které se naši předchůdci v této oblasti při bezhlavém šetření bez předcházející solidární ekonomické analýzy vydali, nebyla správná a adekvátní výsledky se také nedostavily. Nyní půjde o to rychle tento stav napravit a srovnat krok s moderní politikou sociálního státu. Při zamyšlení se nad těmito problémy a konfrontacemi, jak to funguje v praxi a v reálném životě, jsem v posledních 2 měsících navštívil u nás na Ostravsku okruh 3 podniků. Velkých. Z oblasti těžkého průmyslu, který má více než 5 tisíc zaměstnanců. Střední strojírenský podnik, který má 250 zaměstnanců, a 2 malé podniky, které mají do 25 zaměstnanců, jsou z oblasti služeb a zahradnictví a stavební výroby. Po konzultacích s jejich personality a sociálně právními útvary jednoznačně vyplynul na povrch fakt, že před těmito problémy nezavírají oči a řeší je mnohdy netradičně mimo prostor vymezený regulemi zákona. Ale vždy v rámci právního rámce. V praxi to funguje například tak, že firmy dorovnávají zaměstnancům rozdíl mezi nemocenskou a výplatou do plné výše. Jedná se v podstatě o takový benefit firmy pro dobré zaměstnance. Nebo například, pokud to charakter práce dovoluje, tak firmy zaměstnancům po podobou nemoci vytváří podmínky pro tzv. domácí práce, takže improvizačním metodám se meze nekladou. Samozřejmě tyto různé formy mohou působit i negativně, například tzv. absenční bonus, což v praxi znamená, že lidé za každou cenu chtějí chodit do práce, i když jsou mnohdy nemocní, a bojí se tak třeba při absenci ztráty zaměstnání. Z této ministatistiky mi pak jednoznačně vyplývá, že nazrála doba a není nač čekat se změnou příslušných právních norem. Jak se tedy k tomuto celospolečenskému sociálnímu problému je potřeba postavit a jaké zaujmout stanovisko? Je třeba maximálně využít i podpory našeho premiéra Bohuslava Sobotky a opřít se i o vstřícnost odborářů, kteří prosazují úhradu prvních 3 dnů nemocenské ve výši 20 procent. Já sám osobně se jednoznačně přikláním k názoru, že první 3 dny nemocenské by měl zaměstnancům hradit stát, který je garantem spravedlivé sociální politiky v moderním demokratickém státě 21. století. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore, a rozprava dále pokračuje. Slovo má pan senátor Jaroslav Zeman, prosím. Senátor Jaroslav Zeman: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych navázal na svého předřečníka a plně s ním souhlasím. Pokud stát bude mít mezi prioritami platit nemocenskou od 1. dne zaměstnancům, tak ať to platí ze svého. Každý zaměstnanec a zaměstnavatel odvádí sociální i zdravotní. Takže ať ten stát to vrátí zpátky tomu, kdo to zaplatil. Proč to přenášet na zaměstnavatele? Když pominu nějaké automaty, je nemocný dělník na stroji, musím za něj sehnat jiného dělníka, platím toho, co je doma, a platím ještě za něj náhradu. Takže pokud stát to bude mít takto nastavené, tak ať to zase hradí z těch prostředků, které se na to vyberou. Děkuji vám.

34

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore, s přednostním právem má slovo pan předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové. Já bych vás také chtěl požádat, abyste pustili tento návrh do dalšího projednávání. A jenom několik poznámek. Nebudu se vracet k tomu, co bylo, to už prostě nezměníme. Ale chtěl bych říci, že skutečně ten stav, když se podíváte, jaký je, tak není úplně jednoznačný. Na jedné straně nemocnost klesla, ale to vykazované číslo je velmi pofidérní, velmi nejisté. Je potřeba vzít v úvahu, jaké situace a jaký stav vlastně v této oblasti v reálném životě nastal. Tady bylo řečeno, že někteří zaměstnavatelé, kteří mají dobré klima ve firmě a velmi stojí o své zaměstnance, aspoň o to gró zaměstnanců, hledají cestu, jak to zkompenzovat. A musím říct, že zaměstnanci to velmi oceňují. Je to ve firmách, kde neexistuje takový ten antagonistický stav, kde prostě to klima se podařilo vytvořit, že ti lidé s tou firmou cítí. To si myslím, že je také to umění ty lidi získat pro tu firmu, protože pak s ní cítí v dobrém i ve zlém. Prosím vás, je naprosto jasné, že enormně narostl zejména u té středně příjmové skupiny stav, že když už nemohou, a potom většinou v začátku přecházení té nemoci, že oni potom čerpají řádnou dovolenou. To je další faktor, že my tím vlastně snižujeme objem té dovolené, která by měla být na rekondici, na tu rehabilitaci pracovní síly. Pak tady máme firmy, organizace, a není jich málo, oni o tom moc nepíší, ale mají to v rámci programu právě začleňování do společnosti a takové té sociální zodpovědnosti podniků, které používají systém, který je na západě v těch zemích právě velmi rozšířen, kde mají nějakou dobu bez zajištění, a to je systém sick day. Když se na to podíváte, tak my jsme tady vlastně tou legislativou vytvořili jakousi různo-vrstevnou společnost, kde máme firmy, které to dávají někde v rámci možností, které jsou dané zákony jako formou odměn. Pak tu máme skupinu, která používá sick day. Pak tu máme zaměstnance, kteří nedostanou nic. Většinou jsou to zaměstnanci, kteří na nás koukají, a mně už někteří z nich řekli, když já jsem hlasoval proti tomu zákonu, že jsme arogantní, že jsme arogantní, že nevidíme, že jejich situace je taková, že pro ně výpadek v měsíci – 3 dnů příjmu – je vážný sociálně-ekonomický problém. Když se nad tím zamyslíte, tak myslím, že mají pravdu. Samozřejmě nám připomenou: Vy to neřešíte. Vy prostě 3 dny si marodíte, nebo 5 dnů, a máte 100 procent, protože to tak je, protože kdybychom se na to podívali, tak těch nemocenských tady v Parlamentu asi najdeme hodně málo. Takže je potřeba se snést na zem, vzpomenout si, když nám bylo třeba 20 let a začínali jsme, kdybychom v té situaci dneska měli živit a financovat své rodiny, že bychom taky možná na tu politiku nahoru se dívali kritičtěji, než se díváme, protože samozřejmě říkáme, že třeba ti lidé nemají všechny ty informace, jak musíme pracovat, jakou zodpovědnost bereme, co to stojí nervů, ale na druhou stranu je potřeba, a já prostě se snažím z toho vycházet a snažím se vás o tom přesvědčit, vycházet z toho obyčejného lidského přesvědčení a potřeb, které oni mají proto, aby mohli své rodiny zajistit. Z tohoto pohledu si myslím, že skutečně 3 dny výpadku je poměrně dost. Samozřejmě je to pojištění, to pojištění se platí pro ty účely, ty peníze jsou k dispozici. A jde o to, to, co říkal kolega Zeman, je to o té dohodě, aby to pojištění, které bude, odpovídalo tomu, co je potřeba vyplácet. Nebo když to pojištění bude nižší, tak část z toho musí přejít na zaměstnavatele.

35

A to je o společenské dohodě. Jestli snížíme pojištění nebo resp. necháme nízké pojištění, které máme, a bude to vyplácet zaměstnavatel, nebo pojištění se mírně vrátí zpátky – neříkám, aby se vrátilo na úroveň, kde bylo před několika lety – a bude to vyplácet stát, ale určitě bychom neměli být tak povrchní, promiňte mi to slovo, možná až z pohledu občanů arogantní, že si nechceme uvědomit, že pro příjmově slabší skupiny a skupiny, které mají hodně vyživovacích povinností, je to docela vážný problém. A když je potom nějaká nemoc a ještě má být propad finančních příjmů, a ten je, protože i nemocenská je daleko nižší, než jsou průměrné výdělky, to přece všichni víme, ta není u nás nijak vysoká, tak to skutečně vážný sociální problém je. Chtěl bych vás na závěr ještě jednou poprosit – pusťme to do dalšího jednání, pojďme o těchto věcech diskutovat, zkusme prověřit i objem nastavení pojištění, jestli tedy má být nebo nemá být vyšší, jaký tam má být podíl zaměstnavatelů, a určitě tím nechceme naše zaměstnavatele likvidovat. Nakonec já vím, že velká část zaměstnavatelů, podnikatelů, se s tím prostě umí vypořádat. A dneska si myslím, že už nástroj, když je to dobrá firma, že lidé jsou rádi, že tam mohou pracovat, tady funguje a myslím si, že není potřeba používat žádné donucující prostředky v podobě, že lidé nebudou mít peníze, aby si rozmysleli, jestli půjdou marodit. Myslím si, že to na začátku 21. století neodpovídá stavu, ve kterém jsme, resp. tomu, že si říkáme, že jsme vyspělá společnost. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane předsedo. Slovo má nyní pan senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Právě dnes k tomuto tématu vyšla zajímavá zpráva, kterou jste možná někteří viděli i na Seznamu. Ornella Muti, známá italská herečka, dostala od soudu pokutu a odešla dokonce i s podmíněným trestem. Zaujalo mě, za co taková herečka dostává pokutu. Bylo tam řečeno, že povečeřela s Putinem, tak z a to to nebylo. Ale ona dala přednost večeři s Putinem, tedy s prezidentem Putinem, místo toho, aby šla do zaměstnání a hrála v divadle, kde měla nějaké angažmá. Ona ho zrušila s tím, že tam poslala falešnou neschopenku. A soud to vyhodnotil tak, že za tuto falešnou neschopenku jí dal takový trest. Ona tento trest samozřejmě nastoupit asi nemusí, když zaplatí, jak tam píší, zhruba 28 tisíc nebo 30 tisíc eur pokuty. To souvisí s naším tématem, že lidská společnost "holt" je taková, že si nemůže nikdo z nás dělat co chce a musí být pod určitým tlakem. S tímto tématem souvisí také jiná věc, kterou jsme udělali, ale se kterou ne příliš, řekl bych napříč stranami nesouhlasíme, a to je např. zrušení povinnosti zaplatit určitý poplatek za pobyt v nemocnici, protože jsme-li v nemocnici, šetříme nějaké finanční náklady, minimálně na jídlo atd. doma, takže všichni to chápeme. A především vezmeme-li si statistiku, tak ve chvíli by lidé měli platit nějakou částku v nemocnici, tak chuť nemocných zůstávat v nemocnici byla podstatně menší, než teď. Tato statistika je neúprosná a svědčí proti našemu špatnému rozhodnutí v této věci. Co tady k tomu říct? Určitě to, co tady bylo řečeno ze strany předřečníků o tom, že zaměstnanec si platí pojištění, zaměstnavatelé také platí. To všechno je pravda, ale jakým způsobem tedy zamezíme tomu, aby ti, kteří chtějí zneužívat nemocenské, jako např. Ornella Muti, tak jak to chceme udělat? Určitě musíme přijít s něčím jiným, než s tímto, protože předkladatel tohoto tisku, pan senátor Škromach, přitom, jaké úspory zaměstnavatelé získali,

36

nedořekl, podle mne, nebo zapomněl doříci to, že zaměstnavatelé snížení získali na základě toho, že platí první dny nemocnosti. To tady řečeno nebylo, nebo jsem to neslyšel. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Bylo to řečeno. Senátor Jiří Čunek: Tak se omlouvám, já jsem to tedy asi nepostřehl, ale nebylo řečeno, kolik oni ušetřili, ale kolik vyplatili, to jsem se nedozvěděl. V každém případě si myslím, že se nemocnost u nás snížila o 1,5 %. Nechal jsem si udělat z benchmarkingu, tedy z porovnání analýzu, jak to bylo na úřadě, a jistě to není nic, co by nekorespondovalo s jinými úřady. Není to závratné procento. Nemocnost u nás činí zhruba 4 % a snížila se na 2,5 %, právě asi díky těm prvním dnům. Je jistě možné, že někteří to nahrazují tím, že si vezmou dovolenou atd., to jistě pravdou je. Ale uvítal bych, kdyby skutečně zaměstnavatelům stát první tři dny zaplatil, pak tento návrh má smysl. Když byla zavedena tato karenční doba, stát to jistě vyhodnotil tak, že o kolik sníží zaměstnavatelům povinnost platit nemocenskou, tak asi to bude ta částka, kterou oni zase musejí na druhou stranu vyplatit právě svým zaměstnancům. Tady bych to tedy viděl tak, že ano, chceme-li to udělat, tak ať to udělá stát a najde tyto prostředky a nevezme to zaměstnavatelům jen tak. To je první věc. Pokud bychom o tom měli mluvit, tak si myslím, že návrh zákona by měl říct, že první tři dny pak zaplatí stát, nebo se to udělá nějak jinak. Já sám bych se spíš přimlouval za to, aby zaměstnavatel i zaměstnanec byli nějakým způsobem sníženi v povinnosti platby nemocenské, tedy nemocenského pojištění, motivováni k tomu, aby první tři dny, samozřejmě zhruba v průměru, atd., byli započteni do snížení, ale zároveň by to byla motivační složka, aby jí nevyužívali, protože zaplatí-li nám někdo a neplatíme to my, tak úspora nikdy není tak velká. Když se projdete po chodbách Senátu v době, kdy Senát nezasedá, a je tady pár lidí, tak mně se stává velmi často, že trvale zhasínám v místech, kde se svítí naprosto zbytečně a nikdo tam v odpoledních a večerních hodinách nechodí. Totéž se stává na úřadě, kde pracuji, tedy na radnici. Je to proto, že kdybychom to platili ze svých prostředků, tak motivace doma je zcela jiná. Tady musíme najít také motivaci pro to, aby zaměstnanci, kteří chtějí zneužívat proti poctivým zaměstnancům, řekněme to, jak nastavíme nebo spíš zrušíme karenční dobu, tak jak to udělat. Z tohoto pohledu mi připadá tento návrh nedopracovaný. Nemám samozřejmě nic proti tomu, aby zaměstnanec, který skutečně je nemocen, první tři dny nepobíral plat, ale tento způsob se mi zdá nedopracovaný, takže navrhuji, aby se návrh tohoto zákona vrátil předkladateli k dopracování. Děkuji. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan kolega Miloš Vystrčil. Prosím, máte slovo.

37

Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pan kolega Čunek mě předešel, takže jeho návrh na dopracování už mohu pouze zopakovat, s tím, že si také dovolím několik slov, několik komentářů. Jsem přesvědčen, že pokud děláme nějaké opatření a chceme někde změnit zákon, tak bychom měli dělat nějaký součet toho, jaké to bude mít dopady. A v tomto případě, kromě toho, že by zaměstnavatel platil i první tři dny nemocenské, tak by to potom znamenalo minimálně v části firem to, že by se musela buď snížit průměrná mzda, nebo by se zvýšil počet nezaměstnaných, protože zkrátka zaměstnavatel dneska s tím, že bude vyplácet mzdu ty první tři dny, nepočítá, a pokud někdo na něj tento náklad naloží, bude to muset nějak řešit. A nemůže to řešit jinak, než tak, že následně peněz, které může na mzdy vyplatit, je nějaké množství a on potom musí buď propouštět, nebo snižovat mzdu. To znamená, že je to tak a je třeba s tím také počítat, pokud by to samozřejmě nebylo tak, že by první tři dny na svá bedra převzal stát, což zase podle nikoliv propočtů a nikoliv tvrdých dat, ale slov, která tady říkal pan předkladatel, by neměl být žádný problém, neboť stát daleko více ušetří než vydá zaměstnavatel za první tři dny platby nemocenské, protože to, co stojí zdravotní péče díky tomu, že dneska se první tři dny nemocenské neplatí, je jen zlomkem toho, co se vydá na léčbu. A tuto léčbu platí stát, že stát na to peníze vlastně má. To jsou slova pana Škromacha. Nechápu tedy, proč by to měl platit zaměstnavatel, když stát daleko více získá na zdravotním pojištění, resp. nevydá, jak jsme tady slyšeli a jak jsme tady o tom byli opakovaně přesvědčování. Nechápu tedy, když zaměstnavatel bude vydávat za první tři dny nemocenské svoji platbou a stát bude ještě více, než on vydá, získávat, proč by to stát nemohl zaplatit. Z toho mi plyne jediná věc, a to je to, že to je návrh nepromyšlený a populistický, možná je to pro to, že někdo chce kandidovat na prezidenta a chce se zalíbit většině lidí, protože většině lidí se líbí, když mají možnosti případně větší, než je měli dneska. A některým lidem se líbí, když se nedodržuje koaliční smlouva. Mám tady koaliční smlouvu mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017 (ukazuje ji). A v této koaliční smlouvě kromě jiného je také věta, že pokud na tom bude dosaženo dohody v tripartitě, kam patří i zaměstnavatelské svazy, obnovíme výplatu nemocenské v prvních třech dnech nemoci. Já nevím o tom, že by zaměstnavatelské svazy a zaměstnavatelé s tímto souhlasili. Pokud jsem něco přehlédl, tak se dopředu, prostřednictvím paní předsedající, pane předkladateli, omlouvám. Dopracování je podle mne jediné rozumné možné řešení. Přijetí tohoto návrhu znamená příklon k populismu a příklon k tomu, stavět se do hezké a líbivé pozice, byť vlastně na tom může většina poctivých a normálně fungujících lidí doplatit. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego. Obecná rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Radko Martínek. Prosím. Senátor Radko Martínek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, já se v této záležitosti cítím podjatý, protože asi o mně víte, že jsem prodělal transplantaci ledviny a naneštěstí – od jiných šťastnějších jsem dotáhl pobyt v nemocnici na 93 dny, takže myslím, že mohu o této věci hovořit zcela zasvěceně. Dokud to totiž nepoznáte na své vlastní výplatní pásce,

38

tak se o tom pěkně mluví, ale v okamžiku, kdy potom se dostáváte do situace, kdy tyto instituce skutečně používáte, tak je to trošku složitější. On vůbec celý náš systém je založený na to, aby ho nikdo nezneužil, a to se týká jak sociálního systému, tak zdravotního systému. A potom vytváříme takové byrokratické překážky, že ten, který pomoc skutečně potřebuje, se k ní buďto nedopracuje, anebo se dopracuje s takovými problémy, že ho to mnohdy totálně znechutí. A mluvím, jak říkám, jak o sociální oblasti, tak o zdravotní oblasti. Problém Ornella je úplně jednoduchý. Jak tomu zabráníme, na to není třeba se ptát, udělejme to jako v Itálii – jestli někdo podá nějakou falešnou zprávu, že je nemocen, tak ať je za to odsouzen a dostane pořádný trest. Ale my to přece nemůžeme řešit tak, že raději postihneme ty poctivé, ty, kteří jsou skutečně nemocní, abychom náhodou nemuseli tady řešit tento problém. Vím, že je to těžké po tom toho člověka takovýmto způsobem postihovat, ale myslím si, že lepší opravdu je, aby orgány, které to mají činit, činily to, co mají, to znamená, že jestliže někdo poruší zákon, tak ať je za to potrestán. Mnozí asi vědí, a ze sociální demokracie určitě, že já mám například ke zdravotním poplatkům zásadně jiný vztah než většina sociálních demokratů, protože sám zase na své kůži mohu říct, na výplatních páskách a na placení v nemocnicích, že placení za pobyt v nemocnici je ten nejmenší problém nemocného. To byla ta nejmenší částka, kterou jsem platil. Ale právě nemocenská je problém, který člověka skutečně tíží. A není to jenom o těch tzv. chřipkách, jak se o nich pořád mluví, to znamená, že ti lidé mají krátkodobou nemocnost a zneužívají neschopenek. Tak za prvé bychom měli udělat něco pro to, aby lékaři, kteří dávají neschopenky jak na běžícím pásu, byli za to také příslušným způsobem "vyznamenáni", a potom to nebudeme muset řešit, nebo aspoň ne v takovém masovém měřítku, jako teď. Ale druhá věc je, že chronicky nemocní, jako jsem např. já, jaké máme nemoci, tak nemohu říct, jestli nebudu zítra v nemocnici. A ujišťuji vás, že ti, kteří mají podobnou nemoc jako já, tak se těší do práce, chtějí pracovat. A když potom následně, co já vím, dva měsíce pracují a pak jdou zase na týden si lehnout do nemocnice, a v mém případě nic jiného v zásadě nezbývá, když na vás někdo "zachrchlá", dostanete nějakou chřipku, protože beru prášky proti imunitě, takže průběh je pak tím pádem podstatně horší než u normálního člověka. A tak se to u takového člověka točí pořád dokolečka. Myslím si, že návrh zákona je zcela určitě správný. Je samozřejmě otázka a je třeba to dojednat, ale kvůli tomu to nemusíme vracet zpátky, jestli se do návrhu dostane, že tři dny bude platit stát, anebo je bude platit zaměstnavatel. Osobně si myslím také, že by to měl platit stát, a ne zaměstnavatel, a nevidím moc důvodů pro to, proč by to měl platit zaměstnavatel, když každý z nás si platí zdravotní pojištění, tak proč by se to nemělo platit z tohoto a mělo se to platit z nějakých jiných peněz. Ale takovýchto příkladů je zase víc, první pomoc atd., ale do toho se nechci dostávat, když z nemocenského pojištění se neplatí to, co si všichni myslíme, že z něj máme mít placeno. Já zcela určitě podporuji tento návrh zákona, byl bych rád, kdyby tento zákon byl brzy přijat. A ty, kteří ho zneužívají, řešme tak, jak máme, to znamená dle zákona. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Peter Koliba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

39

Senátor Peter Koliba: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Velice pozorně jsem vyslechl návrh pana místopředsedy Senátu senátora Zdeňka Škromacha a nezbývá mi z mého pohledu lékaře přiklonit se k panu senátoru Čunkovi s tím, že osobně si myslím, že by se tento návrh měl přece jenom přepracovat. Pro úplnou objektivitu, abyste posoudili celou situaci: Tato karenční doba vedla k tomu, že ubylo nejenom nemocenských, ale ubylo takových těch banálních nemocenských. Víme dobře, že celá řada zaměstnanců si vezme dovolenou, i když budou mít nemocenskou placenou od prvního dne, protože jsou zodpovědní nebo určitým způsobem přistoupí k tomu, že prostě nechtějí marodit. Nebudu se nyní bavit o těch, kteří to nějak zneužívají, ale když tato karenční doba nebude, a zrovna případ chřipky má i druhou stránku věci. Všichni, kteří budou mít zvýšenou teplotu, okamžitě nastoupí k doktorovi. Absolutně si nedovedu představit pozici praktických lékařů, kteří budou zavaleni obrovským množstvím – je tady celá řada lékařů mezi námi v Senátu – takže určitě mi to potvrdí; celou řadu i nadbytečných vyšetření. S každou chřipkou skutečně každý pacient nastoupí i na tři dny, na pět dnů, na sedm dní, prostě nastoupí k lékaři, aby mu nemocenskou vypsal. V praxi to vypadá, že většina těch léků na chřipku dneska není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, jako lékaři to všichni víme a pacienti si to stejně hradí sami. Jenom přibude množství pohybujících se lidí v hromadných dopravních prostředcích, kteří za lékařem půjdou, kdežto v dnešní době v podstatě na chřipku existuje stejně – buď je to sedm dní s léčbou, nebo týden bez léčby. Jiná otázka je komplikace chřipky, jiná otázka jsou vážné nemoci, jiná otázka jsou operace. Nechci se tím nikoho dotknout. Osobně nejsem proti myšlence v podstatě hradit z pojištění náhrady, dávat skutečně z toho, co platíme, aby se to nepřenášelo na zaměstnance. Ale mělo by to být také v tomto návrhu zákona, který přednesl pan místopředseda, a to jsem jednoznačně neslyšel. Takže já bych doporučoval přepracovat tento návrh. Skutečně se zamyslet z mnoha dalších jiných aspektů nad touto otázkou a případně podložit to určitými objektivními analýzami, které by posunuly toto řešení. Otázka je i výše úhrady toho, kolik dostáváme v době pracovní neschopnosti, to je to, o čem mluvil pan kolega také, to už je zase jiná otázka. Takže myslím si, že by se tady tento návrh zákona měl posoudit daleko komplexněji. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji, pane senátore a nyní má slovo pan senátor Jiří Hlavatý, prosím. Senátor Jiří Hlavatý: Dobrý den, paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Můj předřečník byl lékař, a já si dovolím vystoupit jako zaměstnavatel. V současné době jako zaměstnavatel mohu říci jedno, že hlavní starost, kterou mi dneska máme, je starost o zaměstnance. To znamená mít opravdu kvalitní zaměstnance – a teď mluvím o dobrých zaměstnancích – a těm dobrým zaměstnancům maximálně pomáhat. Je to podle mě dneska absolutně nezastupitelná role zaměstnavatele a zcela plně nahrazuje jakékoliv odborové organizace, nebo nakonec i stát. To, co tady říkám, jsou moje životní zkušenosti a opravdu si za tím stojím. Je řada firem, které jsou dneska i finančně vyčerpány.

40

A když já uvedu příklad starosti o naše zaměstnance, tak jsou to rehabilitace, které jsou zadarmo, je to firemní školka, kde se platí 1.200 – 1.300 korun za dítě, kde ředitelka bydlí v mateřské školce, takže prakticky pracuje od rána do večera, protože tam musí být flexibilní pracovní doba podle potřeb našich zaměstnanců. Je to další veliký příspěvek, který máme, a to je bankovní fond, protože jak všichni tady víme, a o tom se vůbec nemluví, o bankovních poplatcích, nemluví se vůbec o úrocích, o výši úroků. Dneska jsou všechny banky nacpané penězi, banky nevědí, co mají dělat s penězi a přitom půjčují – teď nemluvím o těch nebankovních organizacích, mluvím o bankách – půjčují za 8, za 7, za 10 procent. Já toto všechno považuji za lichvářské úroky, takže my máme banku pro naše zaměstnance, máme ji už 20 let a i v dobách, kdy úroky byly ještě větší, zaměstnanec neplatí nic. Neplatí úrok žádný – nula. Je to péče o tohoto zaměstnance, protože my si dobrých zaměstnanců musíme vážit. Je tam pak ještě další taková věc – zrekonstruovali jsme nádhernou horskou chatu ve Špindlerově Mlýně, poplatky ani neznám, jestli je to pět stovek za noc, tři stovky za noc včetně veškerého komfortu, který tam je, včetně toho, že si mohou vařit a postarat se o děti a o všechno. Takže z toho, o čem tady teď mluvím, tak z toho jednoznačně vyplývá, že zaměstnavatelé dneska, aby měli dobré zaměstnance, protože bez nich nemohou existovat, se daleko více, každý rok víc a víc starají o zaměstnance. Z toho vyplývá nesmyslnost toho, aby dále stát první tři dny nebo jak tady bylo řečeno, dál přesunoval na zaměstnavatele. Ještě bych si tu dovolil jednu věc opravit. Tady se stále mluví o třech dnech, které by měl platit zaměstnavatel – v návrhu. Jde o karenční dobu a ta karenční doba nejsou žádné tři dny, to jsou tři směny. To je velké nedorozumění, které tady je. Já mám na mysli tři směny, protože je to vlastně limitováno – zaměstnané hodiny jsou limitovány 24 hodinami. Z toho samozřejmě vyplývá první tři dny, každý den 8 hodin, ono je to 7,5 hodiny placených, ale u nás – my máme 2.200 zaměstnanců, z toho 1.700 zaměstnanců dělá na nepřetržité provozy. Takže nepřetržité provozy jsou 12 hodin denně, z toho je placených 11,5 hodiny, takže to jsou pracovní intervaly. Takže se velice často stává, že první tři dny v podstatě jsou 11,5 hodiny krát tři dny a vychází to na nějakých 34,5 hodin, neplacených je 24, takže on těch 10 hodin dostane zaplaceno od zaměstnavatele. Je potřeba na tyto věci, jak se říká, upozornit a trošku se jim věnovat. Já mám kamaráda, když tady byl můj předřečník lékař, mám taky kamaráda lékaře a mám jich asi víc a jeden má chirurgickou ambulanci. Ten mi jenom oznámil, že do 14 dnů potom co byly zrušeny poplatky pro lékaře, tak o 100 % se mu naplnila víc čekárna. Takže dělal si ze mně legraci, jestli mu nepomůžu zafinancovat ještě jednu čekárnu, aby měli pacienti kam chodit. V praxi je to samozřejmě i tak, že rodiče, kteří mají děti, tak pak je to o tom, že je to posazené všechno na ošetřování dětí, které platí stát. Hledají se samozřejmě cesty všelijaké. Já jsem strašně moc proti administrativě, jsem strašně moc proti byrokracii, takže když tady bylo řečeno, je potřeba, aby se to nezneužívalo, je potřeba nastavit kontrolní mechanismy, aby první tři dny a další dny se nezneužívala nemocenská. Co to znamená? Znamená to další týmy lidí, kteří budou kontrolovat zneužívání, je to házení všechno na nás, jako na firmu, která si bude najímat externí lidi, kteří budou dohlížet na veškerou činnost? Budeme to vyhodnocovat, povedeme o tom evidenci, budeme se soudit pak následně ještě. Já jsem si dovolil toto své vystoupení na základě říkám – opakuji znova – mých zkušeností a jedno z toho vyplývá: Pokud nám stoupnou jednoznačně vyšší náklady obecně v rámci toho, kolik utržíme, jaké máme náklady, z toho vyplyne 41

zisk, pokud náklady nám stoupnou, samozřejmě zisku bude méně, nebudou peníze na další rozvoj, nebo peníze na další investice. Nikde jinde se to nemůže projevit, bude se to prostě krátit. Teď nemluvím o té připomínce, která tady byla ještě řečena k tomu, že pak firma řekne, ale já potřebuji, abychom se rozvíjeli, takže musíme snížit mzdy. Já řeknu obecně – u většiny zaměstnavatelů dneska je největší starost to, jak zvýšit mzdy lidem, ale současně zaručit růst a stabilitu firmy. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má paní kolegyně Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Milada Emmerová: Vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní. Původně jsem k tomu nechtěla hovořit, protože jsem podepsaná pod tímto návrhem a tím dávám najevo, že tedy souhlasím s tím, jako lékařka, aby se lidem neubližovalo, abychom lidi léčili a chtěli je uzdravit. To je první hledisko, který by každý správný lékař měl mít na mysli. Z toho i vyplývá to, že se mi tedy těžko chápe, když jsme zavedli takový dokonalý systém, nejpokrokovější systém veřejné zdravotní pojištění; a samozřejmě i sociální pojištění, proč budeme modifikovat a poškozovat člověka, který onemocněl a prostě ho de facto nějakými finančními újmami trestal. To se týká samozřejmě i poplatků. Poplatky neměly žádný regulační charakter. A co se týká poplatků za hospitalizaci, budiž, to měl být určitý kompromis, nicméně o délce hospitalizace rozhoduje lékař, i nemocného do nemocnice posílá. Neboli toto všechno, pokud jde o zodpovědné lékaře, si musíme uvědomit. Já jsem tedy zásadně pro to, aby se tato věc projednávala, protože pro lidi v našem státě, v nichž tři čtvrtiny nedosáhnou na průměrnou mzdu, představuje tento třídenní deficit velmi značnou újmu. A aby čerpali dovolenou a vlastně rozbourali sociální život nebo sociální poměry ve své rodině – a týká se to hlavně dětí, tak to si také nemůžeme dovolit. Takže já bych byla pro, abychom dále tuto myšlenku prosazovali, neodkládali a právě je to předmětem druhého čtení a projednávání ve výborech, aby se dohodlo, z jakých prostředků se to bude hradit, ale je to nesmysl. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já v podstatě po vystoupení kolegyně Emmerové už bych nemusel býval mluvit, protože myslím, že 90 % toho, co chci říci, řekla za mě. Všichni víme to, že nějakých 25 tisíc – 26 tisíc průměrný plat je chimérou. Dostává ho hodně málo lidí, valná většina lidí má problémy vůbec se mzdou, kterou dostává, uživit sebe a uživit rodinu. Z toho důvodu celá řada nemocných buď přechází nemoc anebo čerpá dovolenou na to, aby se léčila v této době, nicméně dovolenou má mít člověk na zotavenou, nikoliv na to, aby ji čerpal na svoje léčení. Všichni víme, že cena léků není právě malou položkou i při takových onemocněních. Padlo tady už několikrát – a já to podtrhuji znovu – jestliže stát vybírá peníze na sociální služby, na sociální platby a zdravotnictví, tak ať to je skutečně použito na takovéto platby a ty tři dny nemocným hradí stát. Já vím, že tady pan Hlavatý dlouho vyprávěl o všech možných výhodách, které pro pracující má, co všechno beru. To všechno kvituji s povděkem, nicméně je to přece jenom si myslím trošku o něčem jiném než to, o čem tady mluvíme.

42

Já myslím, pokud to pošleme do druhého čtení, že ve druhém čtení se dá napravit celá řada byť i nějakých pochybení nebo implementovat své názory, a to je důvod, proč pro propuštění do dalšího čtení návrh zákona podpořím. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego a nyní má slovo pan senátor Jaroslav Palas, prosím, pane senátore, máte slov. Senátor Jaroslav Palas: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové. V žádném případě nehodlám vystupovat proti tomuto návrhu zákona, respektive proti této novele, nicméně musím upozornit i na určitou statistiku, se kterou jsem se setkal ve významné firmě významného zaměstnavatele v našem okrese, v mém volebním obvodě, kde, jak jistě víte, okres Bruntál má jednu z nejvyšších nezaměstnaností, procento nezaměstnanosti v této republice. V době kdy zavedli na Slovensku první tři dny neplacené nemocenské, tak klesla v podniku, ve filiálce podniku, který má sídlo v mém okrese, nemocnost na 2 %. U nás, kdy první tři dny prostě byly hrazeny v té době ještě, bylo to před zavedením tohoto institutu, který se touto novelou má zrušit, byla nemocnost v této firmě 12 %. Filiálka této firmy na Slovensku byla v Nových Zámcích, kde každý ze zaměstnanců má záhumenek… Má tam rajčata, papriku, které musí sklízet v době vegetace, nicméně přestal tento institut tím, že zavedli tři dny neplacené, skutečně to šlo na 2 %. Já jsem se po těch letech této firmy zeptal, jaký dopad tento institut měl. Oni v té době dávali bonusy, platili lidem rehabilitace, dávali jim zadarmo lístky na plavecké bazény – to nepomáhalo. Nemocnost byla 12 %. Takže já chci upozornit na to, že skutečně tento institut má jakýsi regulační význam a potlačuje návštěvu ordinací. Když jsem hovořil s obvodními lékaři teď v tuto dobu, co si o tom myslí, co si myslí o této novele z pohledu jejich budoucí práce, tak mi jednoznačně řekli, že se jim naplní ordinace a že neschopenky prostě budou psát, když tam přijdou pacienti nachlazeni, s teplotou, tak neschopenku prostě napíšou. Takže chci jen upozornit na to, že jakýsi regulační význam to má. Nejsem ten, který vystupuje proti tomuto návrhu, spíše bych uvítal, že každý senátor má pole neorané ve svém volebním obvodu z toho pohledu, aby se v tomto volebním obvodu, v každém volebním obvodu tvořily nové příležitosti, nová pracovní místa. Spíše tam bychom měli upřít své síly. Takže já se k tomuto návrhu nepřipojím – nepřipojím se k těm, kteří tady navrhovali stažení a dopracování. Jsem na vážkách, jaký postoj v tuto chvíli zaujmout. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji, pane senátore a nyní s přednostním právem pan předseda Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Tak asi je dobře, že diskutujeme o tomto návrhu, o tomto problému, protože se dotýká prakticky většiny občanů, nebo se může dotýkat prakticky většiny občanů. Já bych chtěl říci na úvod, že tím, že se budou nebo nebudou plnit ordinace – nezlobte se, ale zejména od lékařů bych čekal, že zazní, že buď nemoc je, nebo nemoc není. Buď nemoc je, nebo není. A pokud chceme ekonomickými nástroji řešit jaksi fyzickou a duševní stránku člověka, tak si myslím, že nejdeme správnou cestou.

43

Proto mi dovolte – já jsem se snažil v prvním vystoupení mluvit tak, aby to bylo korektní, abychom se nenapadali, abychom se nějak neuráželi, ale bylo tady vystoupení, které označilo tento návrh za populistický návrh, a proto musím drobet také tu rétoriku změnit, protože bychom asi vůči občanům, které zastupujeme, vypadali jako ovečky, které jdou na porážku a nemají k tomu co říci. Pokud tady někdo používá příklad Ornelly Muti, tak je to právě ten projev určité arogance. Protože ti, o kterých my mluvíme, to jsou lidé, kteří mají průměrné a podprůměrné výdělky, o které nám jde. Ti prostě se budou cítit přirovnáním k této celebritě samozřejmě uraženi. Život není o celebritách. Možná, že v některých částech naší země se tak někdo cítí, ale já si myslím, že drtivá většina řeší problém z měsíce na měsíc a nemá takové finanční rezervy, jako mají některé celebrity… Co se týká toho, co tady také zaznělo, a to považuji za velice neseriózní, že když se u nás řeší nějaký problém, který de facto je problémem společenským a sociálním, tak se hned použije takové to kladivo, že to povede k tomu, že se sníží mzdy anebo se navýší počet nezaměstnaných. To je také projev arogance. Protože když by se někdo seriózně podíval na naši produkci a ziskovost našich odvětví, samozřejmě ne všechna jsou na tom tak dobře, tak naše mzdy jsou v porovnání k okolnímu světu pořád enormně nízké. Nejvyšší komparativní výhoda českých firem a českých zaměstnavatelů je nízká mzda. A upozorňuji, že někdo může použít, že máme vysoké sociální náklady. Tou celou množinou jsou jednotkové náklady práce. A ty jsou pořád poměrně nízké. Nakonec se podívejte, jak rapidně rychle se zvyšují mzdy v Číně, protože ještě před několika lety nám Čína byla dávána jako příklad, respektive jako zdvižený prst, že nás převálcuje, protože má nízké náklady. Dneska tam rapidně narostla minimální mzda a další věci, protože pokud chtějí v Číně udržet sociální stabilitu, což je zájmem celého světa, tak musí také politiku nízkých mezd opustit a musí spoléhat na to, že Čína nebude žít jenom z exportu, ale že také bude žít z poptávky a vnitřní spotřeby, protože jinak by to nemohla ekonomicky dlouhodobě ustát. Takže to je tato věc. Já jsem také zaznamenal diskusi, a mrzelo mě to, od nového prezidenta Hospodářské komory, kdy asi byl donucen zaujímat nějaké stanovisko k návrhu na těch 7 dní svátků, že by měly být dny, kdy se nebude v supermarketech prodávat, tak také použil strašák, že budou nižší výdělky. Těm lidem, kteří prodávají v supermarketech, které tady tvoří takové zisky, které většinou tečou ven, se nestydí vyhrožovat ještě snížením mezd, které tam jsou. Přitom objemy prodaného zboží tam samozřejmě budou plné. Co by měly dělat – chudáci - velkomarkety v Německu, Rakousku a v dalších zemích, kde mají zavřeno 52 neděl v roce! O těch se u nás vůbec nejedná. Vůbec nejedná! U nás se jedná o 7 svátků. To jsou neseriózní argumenty. Jak v této společnosti můžeme nastolit nějakou atmosféru rozumné komunikace a hledání nějakého společného národního zájmu, když takhle neseriózně se tady argumentuje! K tomu, co tady říkal pan kolega Hlavatý. Já jsem jeho firmu – je to asi tři, čtyři roky zpátky – navštívil a můžu potvrdit, že jsem tam slyšel od zaměstnanců chválu. Chválu, že o firmu se starají, že zaměstnanci tam mají dobré zajištění, že to funguje. Ale mohu vám říci, že toto jsem slyšel tak ve dvou firmách. A už jsem jich navštívil desítky nebo stovky. Nejsou všechny firmy v této republice stejné. Nejsou. Ale my tady nejsme kvůli jedné firmě nebo dvěma firmám. My jsme tady kvůli tomu celospolečenskému. My jsme tady i kvůli firmám a zaměstnancům, kteří pracují v jiném prostředí. A tak jako u panovníků se stává, že osvícený 44

panovník má následovníka, který je špatný, tak to může být i v těch firmách. To nikdo nikdy nevíme. Takže ano, samozřejmě dobré příklady zveřejňovat a chválit, a já to rád činím, ale na druhou stranu jsou rozdílné praxe. Pak tady zaznělo, že by bylo dobré, aby první tři dny stát platil. To je potřeba zvážit. Když dneska máme stav, že první tři dny se neplatí a 4. až 14. den platí zaměstnavatel, tomu byly nastaveny tyto odvodové poměry, tak samozřejmě aby první tři dny platil stát, by bylo asi nesmyslné. Musela by se provést nějaká korekce v tom přesunu, ale to můžeme provést v dalším čtení, respektive třeba i v Poslanecké sněmovně, ale udělejme to tady. Ale na druhou stranu musím říci, že se velmi výrazně snížily odvody pojištění. Že se velmi výrazně snížily odvody pojištění, a to je potřeba vzít v potaz, aby bylo jasné, jak to bylo. Protože původně záměr, když se to projednávalo, byl konstruován jinak a nakonec výsledek byla nějaká společenská dohoda. Takže já se nebráním tomu, porovnat v dalším průběhu projednávání výše odvodů a výše dnů, které budou placeny, ale na druhou stranu si myslím, že není možné první tři dny dát státu a pak 4 – 14 nechat podnikatelům a pak zase stát, že to musí mít nějakou logiku. Ale to je spíš na podrobné projednávání. Takže já jenom chci znovu požádat, abychom to pustili do dalšího projednávání, abychom to neodsunovali. Protože když to odsuneme, tak samozřejmě tím je dán jasně zájem - ať se raději řekne "já jsem proti proto a proto", ať jsou kostky vrženy, ať se o každém ví, kdo má jaký postoj, ale v každém případě si myslím, že bychom to měli projednávat dál a vzít v potaz i ekonomické nákladové faktory. Ty si myslím, že musí být čitelné a na to je dost času v druhém čtení, případně v dalším projednávání. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane předsedo. Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Paní předsedající, dámy a pánové, debata se nám rozdělila na dva tábory. Jeden tábor je zásadně proti, jeden tábor je zásadně pro. Já jsem do toho tábora zásadně proti, promiňte, zásadně pro. (Pobavení v sále.) Z toho prostého důvodu, protože tento zákon má za cíl ochránit lidi, kteří jsou opravdu nemocní. Je logické to, že v každém systému se najde určité procento lidí, kteří systém zneužívají. Obvykle to bývá mezi 4 – 6 procenty. Jsou nastaveny mechanismy, jakým způsobem se dají podchytit tito lidé, kteří systém zneužívají. Jsou nastaveny i sankce. O tom se tady v podstatě nebavíme. Spíš vycházíme z toho, že tyto tři dny, tak jak jsou nastavené, nutí lidi, aby bagatelizovali svoje nemoci. Protože těžko rozeznáte chřipku, když nejste lékař a bolí vás hlava, bolí vás celé tělo, řeknete si "to je chřipečka, koupím si Coldrex", je to vynikající věc, všecko vás přestane bolet, budete vynikající z toho. A výsledkem je, že po určité době zjistíte, že to není chřipečka, že je to něco úplně jiného, a ta nemoc jako taková potom má jiný průběh. Zažil jsem dokonce v práci, kdy jsme paní museli poslat domů. Ona říkala: Já nemůžu jít domů. Ale ona byla tak nemocná, že nám tam nakazila další lidi a potom následek byl daleko větší, než když se člověk opravdu začíná léčit. A my to tady zase řešíme, jako kdybychom měli dvě různé kapsy. Když se to zaplatí z tohoto systému, tak tam nemáme peníze. Když se to dostane do systému, kdy člověk bude v nemocnici, tak tam peníze máme. Ale pořád jsou to jedny peníze v tomto státě, které nějakým způsobem přerozdělujeme a my místo toho, abychom snížili nebezpečí, že se nám tady věci budou komplikovat, že se dostaneme do situace, kdy člověk skončí jakoby s chronickým onemocněním, tak řešíme tři dny a

45

řešíme to, z čeho to zaplatíme, ale už nikdo nepočítá následky, které z toho vzniknou, které totiž jdou z jiného soudečku. Takže já se přiznám, že podporuji tento návrh. Notabene nikdo si znovu neuvědomuje, že už Ústavní soud ve svém nálezu řekl, že by první tři dny měly být hrazeny, neboť takto je nastavené pojištění. Že také nemáme žádné první tři dny výluky v měsíci, že neplatíme pojištění. Takže použijme selského rozumu a nehledejme zbytečné důvody, proč věci nejdou, kdo bude nastavovat kontrolní mechanismy. Ony jsou nastaveny. O tom, že máme mezi námi spoluobčany, kteří systém zneužívají, to víme také. Tak se snažme ho udělat tak, aby těch 95 % občanů nedoplácelo na těch 5 %. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Dalším přihlášeným je paní kolegyně Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, vím, že se tady už opakujeme. Ale teď zazněla zásadní věc. Nevím, jestli někdo z vás se postaví před občany a řekne, že to není správně a že to tedy nepodporuje. Tak to veřejně řekněte, že to nepodporujete a že by lidé neměli mít v prvních 3 dnech nemocenské pojištění! Já se totiž domnívám, že argumenty, které jsou tady uváděny, že se tím něco ušetří, nebo že to budou hlavně zneužívat a že bude u doktorů moc lidí, tak to se mi, já to zkracuji, už je hodně pokročilá doba, tak to se mi opravdu nelíbí! Protože si myslím, že to zneužívat nebudou, že stejně dostávají méně peněz. A stejně ti, kteří budou moci do práce jít nebo třeba pracovat z domova atd., tak to stejně nebudou zneužívat. Vždycky se najde samozřejmě pár lidí, kteří to zneužijí. Stejně dostávají málo peněz. A i to méně peněz je pro určitou skupinu obyvatel docela podstatná věc. Když to půjde, tak do práce chodit budou, a budou ležet třeba v noci atd. A to, že by chodily šílené davy k lékařům obvodním a že ti by s tím měli problémy, tak tenhle argument se mi opravdu vůbec nelíbí! Obvodní lékaři jsou tam proto, aby péči zajišťovali. Když to nebudou stačit, tak jich bude víc. Ale tohle si opravdu nemyslím, že je takový problém to udělat. Obvodní lékař, když má někdo chřipku, teplotu a teče mu z nosu a má červené oči, tak to stojí obvodního lékaře 5 minut… Tohle nepovažuji také za argument, kterým to můžeme zdůvodňovat. Všichni tady ještě možná vystoupíme na podporu, nebo proti. Ale myslím, že by bylo opravdu zvláštní, i vzhledem k Ústavnímu soudu, jak se vyjádřil, kdybychom tady vlastně co nejdříve nenapravili situaci, která tady existuje. Děkuji. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Děkuji. Za prvé bych – prostřednictvím paní předsedající – chtěl vyřídit panu předsedovi Štěchovi, že je vidět, že je tak sebestředný coby odborář, že nepochopil určitou nadsázku. Především příklad ukazoval na to, že i v takovém případě se lidé uchylují k nějaké nepoctivosti. Myslím, že u nás v ČR nemají lidé problém s tím, ať už je to skupina středně či 46

vícepříjmová. Ale jakmile nastane skutečný problém s jejich zdravím či se zdravím jejich blízkých, tak neřeší to, že k nějakému odborníkovi přijedou o 30 km dál anebo o 100 km dál. To víme všichni a známe to tak i na sobě… Takže tady jde jenom o to, a já hrdě říkám, ano, jsem proti tomuto návrhu, protože on je z mého pohledu naprosto nedokonalý a nesystémový. Protože, jak již jsem řekl, nejde o to, že bychom chtěli někomu něco vzít. Ale jde o to, abychom budovali systém, který nebude zneuživatelný. A podle všech statistik, které máme, a ty jsou jednoznačné, nad tím se nedá vůbec nějak diskutovat, je, že zkrátka se snížila po návrhu nemocnost. To je jedna věc. Jde jenom o to, abychom vyřešili problém, kdo to zaplatí, když se řeklo, že vám snížíme placení o tolik… Abych nemluvil jaksi o někom jiném, tak já, díkybohu, a skutečně si toho vážím, ani vlastně nevím, kde mám zdravotní kartu, protože jsem několik desítek let nebyl nemocen. Až na jeden příklad, který řeknu. A už vůbec jsem nikdy nebyl v nemocnici. A jsem za to vděčný. Ale když jsem byl vicepremiérem, tak jednou jsem měl skutečně velké horečky, a zcela normálně, protože jsem nemohl pracovat, tak jsem odešel k lékaři a byl jsem na nemocenské. A pak jsem se dočetl, že jsem snad byl jediný, po mnoha letech, a z vás, zákonodárců, teď tedy myslím krátkodobou nemoc, to se netýká dlouhodobých nemocí. Takže mně připadá takové chování naprosto přirozené a normální, že když nepracuji, protože nemohu, tak jsem na nemocenské nebo si vezmu dovolenou. Ale jde spíš o to, abychom opravdu, když už návrh tady dáváme, tak abychom se potom nenechávali okopávat v PS, že tedy návrh je nedokonalý. Ať je se vším všudy propracovaný. A to je důvod, proč tady proti návrhu vystupuji. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Radko Martínek. Senátor Radko Martínek: Děkuji. Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Mám pocit, že tady mateme pojmy. Hovoříme tady o tom, jestli to má platit zaměstnavatel, nebo stát. Proč tady ale vůbec mluvíme o státě? Přece každý z nás platí nemocenské pojištění. Každý podnikatel platí za nás nemocenské pojištění. Jestli se tedy zavedou první 3 dny placené, tak to přece nebude platit stát, ale bude se to platit ze zdravotního pojištění, nikoliv ze státních peněz. Myslím, že je zcela nutné, aby pojišťovny přijali svou zodpovědnost. Jasné je, že jestli bude někdo švindlovat jednou u doktora, tak to doktor asi těžko pozná. Ale jestli bude švindlovat desetkrát, nebo jak tady kolega Palas říkal, že když bude sklizeň okurek a on bude doma, tak samozřejmě na to už systémy jsou, jakým způsobem tyhle lidi postihnout. Já jsem opravdu přesvědčen o tom, že zaměstnavatelé by to neměli platit, protože pro to není jediný důvod. Každý zaměstnavatel za svého zaměstnance řádně odvádí peníze. Řekněme si to zase na rovinu, proč vznikl nový návrh. Protože si s tím státní úředníci potažmo ti, co zastupují stát ve zdravotních pojišťovnách, nevěděli rady, tak udělali jednoduchou věc. Hodili to na podnikatele, tzv. jim snížili pojištění – a starejte se vy, podnikatelé… Ale proč by se o nemocnost měli starat podnikatelé? Od toho jsou tady přece instituce úplně jiné. A ať dělá každý svou práci. Potom bychom tady nemuseli být a nemuseli bychom řešit věci, že když si celý život platíme, třeba kolega Čunek má obrovské štěstí, já mu k tomu gratuluji, že toho nemusel využívat; ale v jeho případě kór. On celý život platí, a nemalé peníze, a v okamžiku, kdy jednou onemocní, tak

47

proč by ausgerechnet takoví lidé nemohli dostat pojištění z toho pojištění, které nashromáždili za celou dobu pojištění těch 3 dnů. Jenom proto, že vedle toho je nějaký výtečník, který prostě zneužívá zdravotního pojištění. To nepovažuji ani za rozumné a ani za správné. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Jiří Hlavatý. Prosím. Senátor Jiří Hlavatý: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, ve svém vystoupení jsem ještě zapomněl na jednu věc. Nechal jsem si od naší personalistky, která vede evidenci pro 2200 lidí udělat statistiku od roku 2006 do roku 2014, která se týká pracovní neschopnosti. V roce 2008 tři kalendářní dny začaly být neplacené. A dále pak placeno státem. Čili rok 2008 byl rozhodující rok, kde to končilo. My jsme měli v roce 2006 průměrnou pracovní neschopnost 8,13. V roce 2007 pak 9,28. V roce 2008 – 8,27. V roce 2009 se tři dny přestaly platit. Tak jsme měli najednou 5,9. Pak jsme měli 4,8 a 4,6. Prakticky poloviční pracovní neschopnost. K tomu snad ještě jednu malinkou poznámku. Kdo to řekne lidem? Lidem to řeknu já. Každým okamžikem stojím před stovkami lidí, abych jim řekl, že tuto pracovní neschopnost, nevidíme žádný důvod, abychom ji platili my, jako zaměstnavatelé. Ale aby ji platila státní instituce. To je všechno. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Peter Koliba. Prosím. Senátor Peter Koliba: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Já bych skutečně jenom doplnil, že tento předložený návrh není z pohledu komplexnosti zcela vyhovující, protože celou otázku je třeba řešit komplexně. Proto se přikláním opět k tomu, aby se doplnil. A zcela fakticky je potřeba rozlišovat mezi termínem zdravotní pojištění a sociální pojištění. Upozorňuji na to. Tady se ty termíny bohužel zaměňují. Prosím vás, pokud k tomu diskutujeme, ať je to věcné a faktické. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, slovo má nyní pan senátor Miloš Vystrčil, prosím. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já také k tomu tématu ještě pár poznámek. První je reakce na pana předsedu Štěcha. Populistický česky znamená líbivý, nebo druhý možný výklad je bezohledně zaměřený na efekt. Já jsem řekl, že ten návrh je populistický proto, že ti, co ho předkládali, aspoň to tak na mě působí, ví, že zaměstnanců je více než zaměstnavatelů, a spoléhají na to, že zaměstnanci, pokud jim to nebude vysvětleno, a já doufám, že se nám to alespoň částečně podaří, vydělají na tom, když zaměstnavatel, a zaměstnavatel podtrhuji, bude platit i první 3 dny nemocenské. Že zapomenou na to, pokud zaměstnavatel bude platit i první 3 dny nemocenské, kromě těch dalších 11, nebo 7, jak to vezmeme, že zároveň se může, a to je druhá věc, kterou jsem tady říkal, může, podtrhuji stát, že omezí investice, naruší stabilitu firmy, propustí některé zaměstnance nebo sníží mzdy. Protože tak to zkrátka je. Pokud on chce fungovat, tak se někde potom s tou zátěží, která tady vzniká navíc pro

48

toho zaměstnavatele, musí vypořádat. Jinými slovy – v tom součtu vůbec nemusí být pro zaměstnance výhodné, aby zaměstnavatel platil i ty první 3 dny nemocenské. Já proto, abych mohl reagovat na paní profesorku Sykovou, nepodporuji, aby zaměstnavatel platil i první 3 dny nemocenské. Pokud se máme bavit o tom, že v tuto chvíli jsou problémy s přecházením nemocí a dalšími, tak se o tom bavme v úrovni, kterou řeší stát, resp. státní instituce, která zajišťuje zdravotní péči, případně sociální dávky apod. Protože ten návrh toho zákona nic takového neobsahuje, proto vstřícně jsem se připojil k návrhu pana senátora Čunka, aby byl v tomto směru dopracován, resp. přepracován. To znamená, nikdo tady neříkal, že ho zamítá. Prosím, aby takto s těmi reakcemi těch oponentů bylo nakládáno, a nebyli označováni za ty, kteří nechtějí a je jim jedno, jak kdo je v prvních 3 dnech nemoci zabezpečen. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Ještě jednou dobrý den v tomto kolokviu, kde je tolik lékařů, že zlí jazykové tvrdí, že se jmenujeme nemocnice ve Valdštejnské zahradě, ne na kraji města, se velmi těžko oponuje. Jenom pár poznámek k tomu, co tady zaznělo. První, musíme trestat ty lékaře, kteří dávají neschopenky tak nějak jako ledabyle. To je sice hezké, ale žijeme v amerikanizovaném světě a právníci už také pochopili, že se dají vydělávat poměrně slušné peníze na tom, že lékař nepoznal zánět slepého střeva, také jsem si naivně myslel, jak je to jednoduché, co to musí být asi za lékaře, než mi odborníci vysvětlili, že jsou fáze zánětu slepého střeva, které se poznávají opravdu, ale opravdu těžko. Takže vinit lékaře, že dá, nebo nedá, to jenom do chvíle, že tam člověk přijde s kašlíčkem, on mu nedá neschopenku, protože se mu zdá, že je simulant, a ono z toho vznikne něco velmi vážného a ten člověk zemřel a pak vidíte tu estrádu právníků a náhrad a nemocnice, ať platí, protože logicky ti příbuzní vždycky mají pocit, že někde lékař něco zanedbal. To je první věc. Druhá věc – dvakrát tady zaznělo, že mnoho lidí nedosáhne na průměr, a vypadá to, že ten průměr bude asi špatně, když na něj tolik lidí nedosáhne. Ten průměr je dobře. Ale právě proto, že to je průměr, tak na něj nemůžou všichni dosáhnout. Všichni po tom touží. Když se k němu přiblíží, tak se zase zvýší ten průměr a zase tatáž skupina na něj nedosáhne, protože to počítání těch průměrů je o něco složitější. Tím vás tady nechci zdržovat. Kdo to zaplatí? Ono je to jedno, kdo to zaplatí. Když to bude platit zaměstnavatel, co udělá? Místo zvýšení platu o 3 procenta je zvýší jenom o 2, a tu rezervu si nechá na to placení té nemocenské. To je jedna z variant. Druhá varianta – pár lidí propustí, aby mu to vycházelo, ale ta tradiční varianta je, že to dá do nákladů a zvýší cenu svých výrobků, kterou zase zaplatí potom ti spotřebitelé, protože nikdo jiný než ten spotřebitel tady na konci není. Když to zaplatí stát, tak je to také dobrá varianta, ale aby to mohl zaplatit, tak musí zvednout nemocenské pojištění, a to už je ta metoda, kde už to hraničí s tím populismem, který si často lidé neuvědomují. Vezmu ti stovku, 30 Kč ti dám na stravenku a ty mě budeš volit, protože ti něco dávám. Že mezi tím se 70 Kč někam ztratilo, toho už si nikdo nevšimne. Ale ten úplně největší problém našeho zdravotnictví, a nejenom našeho, je ten, že my pořád léčíme. Ale my neuzdravujeme. Protože ta technologie už je tak dokonalá, že jdete na nějakou kontrolu, třeba že vás bolí tady kloub, oni vás

49

prdnou na magnetickou rezonanci, a v tu ránu netušíte, jaké všechny nemoci máte. V minulosti lidé žili s těmi nemocemi, ani o nich kolikrát nevěděli, že mají skoliózu, vůbec jim to nepřišlo. Sportovali. Dneska je to jinak. Dneska prostě jdeme a necháme se zkoumat. A oni nakonec vždycky vyzkoumají, podezřívám například u těch bypassů, abych se vyjadřoval, bypass se to jmenuje, že jo? To už je takový hit, že skoro bypass, to je skoro jisté, když budete říkat, že vás tady bolí, že na něj půjdete. Že existuje dohazování si různým specialistům, je zcela evidentní. V míře nebývalé si dohazuje jedna skupina lékařů, kteří dělají to, si dohazuje svým... Zarazilo mě, že vláda nepřijala to, že budou moci nadále ty farmaceutické firmy zvát ty lékaře na Kanáry apod. To jsem vůbec nechápal, při tom dnešním boji s tou korupcí, že to vládou neprošlo, aby to nemohli dělat, takže to budou dělat. Jednou jsem byl u lékaře, on tam měl asi 20 razítek. Já jsem říkal: Prosím tě, na co tady máš tolik razítek? Já jsem myslel, že razítka už… To měl od těch jednotlivých firem, tam už na tom razítku byl přesně ten lék. On tam jenom dal to správné razítko a tento lék předepsal. To se děje v míře nebývalé. Proto to zdravotnictví samozřejmě potom stojí tolik peněz, potom se tady trápíme. Já jsem vždycky říkal: Nejlepší je nemarodit. To, co tady říkal pan senátor Hlavatý, to přesně potvrzuji. Já mám tady jinou statistiku, tu tady budeme mít za chvíli. Já jsem si ji taky dělal, jak marodí kuřáci a nekuřáci ve firmě. Můžu vám říct, že je to naprosto dramatické. Nevím, čím to je. Jediné, čím si to umím vysvětlit, tak my, jak máme dehet na těch plících, tak když nastane nějaká inverze, tak to pálí ten dehet a napálí to plicní sklípky. Kdežto u těch nekuřáků to jde rovnou na ty plíce a už chrchlají a už jsou v tom. Ta statistika dopadla dramaticky. Ti nekuřáci marodí – a marodí mnohem víc než ti kuřáci. Nechte si udělat kdokoli takovouto statistiku. Proč to je, to nechci… To je legrace, jestli je to tímhle, nebo není. Ale prostě je to tak. To, že lidé toho zneužívají, samozřejmě… Lidé, když budou mít možnost si prodloužit dovolenou o 3 dny placené, tak to prostě část lidí udělá. A to, jak tady bylo řečeno, že nemůžeme trestat tu většinu kvůli té menšině, která dělá něco špatně, to kdyby tomu tak bylo, tak tady nemáme co přijímat. My bychom v podstatě žádné zákony nepotřebovali, nebyly by žádné karuselové obchody, podvody s DPH… Takový svět prostě není. Člověk má tu vlastnost, že když někde najde skulinku, tak tu skulinku využije. A to není žádná česká specialita. My si pořád myslíme, že jsme tady nějaká zvláštnost. Opakuji znovu, to, co se v Čechách rozkrade v korunách, se v Evropské unii rozkrade v eurech. Akorát se v českých novinách o tom nepíše. Tam jsou aféry úplně jiné, než jsou tady. My tady z toho jsme nadšeni, jakou tady máme úžasnou aféru, protože tam o těch se tady nepíše, protože to zase pro českého čtenáře třeba není zajímavé. Takže já bych skončil tím, lepší je opravdu moc nemarodit a doktory jenom zdálky a uctivě zdravit, jinak se k nim vůbec nepřibližovat. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, táži se, zda se ještě někdo hlásí do tak bujné rozpravy? Není tomu tak, rozpravu tedy uzavírám. Nyní mám za povinnost se zeptat pana navrhovatele, Zdeňka Škromacha, zda si přeje vyjádřit se k rozpravě? Je tomu tak, pane kolego, máte slovo. Rozprava skončila, ano. Slovo navrhovatele k rozpravě.

50

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já se pokusím aspoň krátce reagovat na proběhlou rozpravu. Musím říct, že tady padla slova jako komplexně apod. Když chci něco zabít, tak řeknu, že chci komplexní návrh. Já jsem si žádný takový titul nedělal. Komplexně se nemocenská řešila v roce 2005 – 2006, když jsme schvalovali ve vládě nový zákon. Já si dovolím tvrdit, že o tom vím docela dobře, protože jsem u toho vzniku jako ministr byl. Vím velmi dobře taky, jaké se dělaly kompromisy. Tady je potřeba říct zásadní věc, která tady zaznívala. Myslím si, že o tom hovořil pan senátor Vystrčil, když pominu jeho osobní napadání, tak neposlouchal dostatečně dobře. Ano, bylo v té době rozhodnuto nebo dohodnuto (i v rámci tripartity a sociálních partnerů), že první 2 týdny, a to jenom pracovní dny, to tady bylo správně řečeno, bude hradit zaměstnavatel. Aby to mohl hradit, tak se mu sníží odvod pojistného. Mimochodem dneska zaměstnanec neplatí na nemocenskou žádné pojištění, platí jej jenom zaměstnavatel. To uspořené pojistné, které tenkrát bylo dohodnuto, bylo dáno prakticky indexem 2,5. Vycházelo se z toho, co budou muset být nutné náklady, ale pro jistotu se šlo na index asi 2,5. To je to, co už jsem tady říkal, že je to přibližně 10 – 11 miliard korun, které díky tomu snížení pojistného zaměstnavatelé ušetřili, a každým rokem šetří. Zároveň na druhé straně vyplácejí, pro pana kolegu Vystrčila, prosím, kdyby zhlédl a naslouchal, protože už jsem to tady říkal, je to asi 4 miliardy, které vyplácí. Takže 6 miliard korun oproti tomu stavu, který v té době před zavedením tohoto zákona byl, zaměstnavatelé ve svých rozpočtech šetří. Kdybychom porovnali evropské země z ohledu toho, po jakou dobu zaměstnavatelé vyplácejí nemocenskou, tak Česká republika patří mezi země, kde to je nejkratší doba. Jsou země, kde to je i několik měsíců, několik týdnů, pardon. Ale z tohoto pohledu je potřeba taky říct, že když hovoříme o tom využívání, a já si nedovolím tvrdit, že jsme národ podvodníků, zlodějů, tak, jak tady tvrdili, bohužel, někteří kolegové, ano, určitě, všude se najde někdo, kdo podvádí, určitě se najde někdo, kdo využívá systém, ale nedovolil bych si tvrdit, že jsou to všichni občané této země. A samozřejmě, když si vzpomeneme na doby, kdy nemocenskou platila Česká správa, kdy byl placen každý kalendářní den, čili i soboty a neděle, ta situace taková byla a páni doktoři a další si to určitě pamatují, tak samozřejmě v té době bylo výhodné se nechat uznat, nebo být nemocný, začít v pátek a skončit v neděli příští týden, protože to bylo 9 pracovních dnů, nebo 9 dnů, které jste dostali jako nemocenskou. A to bylo výrazně víc než to, co jsem vydělal většinou v práci. Ta změna byla jednoznačná. A prosím, tady ještě si řekněme jednu věc, že samozřejmě v té době bylo poměrně velmi rozšířené zneužívání i ze strany zaměstnavatelů, kdy prostě řekli zaměstnancům: Nemáme práci, jděte na nemocenskou a máte to líp zaplacené, než když já vás budu platit tady. Řekněme si, že ten nový systém, tak, jak byl, byl dohodnut velmi složitě, nebylo to jednoduché, ale do toho systému potom následně byly vneseny prvky, které samozřejmě ten systém vychylovaly. Když si vzpomeneme, tak ano, bylo zavedeno, že první 3 dny budou neplacené, ale zároveň bylo zavedeno, že nikoli prvních 14 dnů, ale prvních 21 dnů bude platit zaměstnavatel. A to jsem nezaregistroval tady od kolegů a kolegyň, kteří tady hájí zájmy údajně zaměstnavatelů, že by tady vykřikovali. Naopak. Jejich vlády to tenkrát zavedly. Takže sice první 3 dny byly neplacené, ale k tomu jim přidali další týden placení ze strany zaměstnavatele. A přitom se nezměnilo pojistné. 51

Takže teď ale naopak došlo k tomu, že ten třetí týden se zrušil, a od roku 2013 platí zaměstnavatele opět pouze prvních 14 dnů. A tady, jak bylo jasně řečeno, jsou to pracovní dny. První 3 dny už se ale nevrátily placené, tak, jak to bylo v tom původním návrhu zákona. Ještě jednou znova pro zopakování, v původním návrhu zákona, kde se domlouvalo snížení pojistného, v těch limitech, tak jak byly a jak jsou dodnes, tak bylo v těch dalších dnech 69 procent. Dneska je to 60 procent. Tohle všechno když dohromady spočítáme, tak prostě i ty první 3 dny jsou velmi výhodné pro zaměstnavatele. A děkuji panu kolegovi, který tady pracuje ve firmě, která má sociální program pro zaměstnance. Já si myslím, že je dobře, aby zaměstnavatelé, a to byl i účel, byli zainteresováni na tom, aby nemocnost ve firmách byla co nejnižší. Na druhé straně ale nevidím řešení nemoci tím, že odradíme lidi, aby vůbec šli k lékaři, i když skutečně nemocní jsou. Zaregistroval jsem pana kolegu Čunka, který tady momentálně... A, je tady! Ten říkal: Já jsem v životě nemocný nebyl. Tak jako nebyl, no. Asi jsem to nezažil. Já jsem teď jenom během té debaty tady zaregistroval na internetu reakce lidí, kteří reagují na tu debatu tady, říkají: Vy žijete asi v jiném světě. Ti lidé, kteří tvrdě pracují a skutečně onemocní, tak si nemohou dovolit pracovat i v té nemoci. Oni opravdu musí na tu nemocenskou, pane senátore, prostřednictvím řídící, jít. Musí za těch 60 procent být doma. A to není žádná sranda. Takže jestliže tady pan senátor Vystrčil označuje za populismus to, že chceme, aby lidé za svoje pojistné, které je za ně odváděno, nebo které odvádějí, dostali alespoň adekvátní náhradu, v době, kdy mají zvýšené náklady, tím, že si musí platit doplatky na léky apod., tak to není žádný populismus. Populismem možná bylo to odpuštění pojistného zaměstnavatelům v daleko vyšší míře, než která odpovídala těm skutečným nákladům, které s tím zaměstnavatelé dneska mají. Chápu, že samozřejmě se s tím někdo ztotožní, někdo ne, a ještě když porovnáme ty systémy i se zahraničním, znova opakuji. V naprosté většině evropských zemí zaměstnavatelé platí prvních několik týdnů, dokonce i nějaký ten měsíc. To je naprosto zavedená praxe. A pro porovnání ovšem je potřeba si říct, jaká je výdělková úroveň v Česku, jaká je výdělková úroveň v Německu, v Rakousku, ale i v dalších zemích. Má to svoji logiku. Bylo by to na dlouhou debatu. Já jsem doufal, že využijeme toho, že přikážeme do výboru a budeme věnovat podrobné diskusi další čas, kdy samozřejmě tyto argumenty jsou k dispozici, a já věřím, že i příslušné orgány státní správy ještě dodají další dodatky. Já budu rád, když se tím bude zabývat znova i tripartita. Možná ještě poznámka, ten zákon, když byl zaváděn, tak vybral zaváděn i v tom smyslu, že to pojistné nebo ta náhrada, kterou platí zaměstnavatel, byla dána jako základ. A umožňoval a umožňuje v zásadě sjednávat v kolektivních smlouvách vyšší plnění, což je obvyklé ve většině těch zavedených evropských zemí, kde tyto systémy platí už celá desetiletí. Tam dokonce někde není výjimkou, že za nemocenskou lidé dostávají až 100 procent, díky tomu, že zaměstnavatel se rozhodne, že jim to bude platit. A to není o ničem jiném. My tady máme pořád pocit, že musíme lidi trestat, že je musíme trestat. Myslím si, že pan kolega Čunek je toho vzácným příkladem. Prostě je potřeba lidi trestat za to, že vůbec pomyslí na to, že by mohli být nemocní. Místo toho, abychom je zajistili. A mnozí lidé se existenčně dostávají do takových problémů, že už nevědí, jak tu situaci řešit. Ti, kteří jsou často nemocní, a nikoli proto, že by chtěli být nemocní, ale prostě proto, že reálně nemocní jsou, tak dneska mají velké problémy. První 3 dny z hlediska financí jsou určitě důležité, ale jejich výdaje jsou daleko vyšší. 52

Nebudu se vracet k poplatkům, protože to je věc… Tu kapitolu máme za sebou. Řešíme tady tuto věc. Jenom chci zdůraznit, že v koaliční smlouvě je, že budou zavedeny, ano, mají o tom jednat, samozřejmě, koaliční partneři. Ať o tom jednají. Tento návrh jim ten prostor dává. Naopak iniciuje tu možnost, aby o tom jednali. Nakonec potom rozhodnutí může být v tom závěrečném hlasování, kdy na základě i těch stanovisek sociálních partnerů se můžou poslanci a senátoři rozhodnout. Ale jen tak mimochodem, jsme zvoleni za své programy, a ty - ať už jako poslanci, tak stejně jako senátoři, jsme povinni tady prosazovat. A toto je jeden z programových cílů, ke kterým, myslím si, že se zavázaly i jiné politické strany. Já věřím, že, vážené kolegyně, senátorky a senátoři, tento návrh pustíte k tomu, aby mohl být projednán alespoň ve výborech. Pak se rozhodneme, co s ním dál uděláme. Případně, jestli změníme i parametry, které jsme nastavili jako vstupní. Děkuji za pozornost a za pochopení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji panu navrhovateli. Nyní dostane prostor pan zpravodaj, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě a seznamte nás s hlasováním, prosím. Senátor Jiří Vosecký: Dobrý den, paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Takže v diskusi vystoupili 2 senátorky, 12 senátorů a 8 senátorek a senátorů 2x. Jsou 2 návrhy na usnesení. První návrh nebo poslední jako návrh byl návrh pana senátora Čunka, vrátit senátní tisk č. 20 k přepracování. Pak je tady původní návrh na usnesení pustit senátní tisk č. 20 do 2. čtení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Tak, budeme hlasovat. Já vám děkuji, pane senátore, také si vás dovolím asi odhlásit, byla dlouhá diskuse. Takže vytáhněte si své karty. Zatím si vytáhněte karty a znovu vás přihlásím. Tak. A znělka přijde teď. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh vrátit navrhovateli návrh zákona k dopracování. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 28. Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 8 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30, pro vyslovilo 23, proti bylo 27. Návrh nebyl přijat. Takže my pokračujeme v hlasování, vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. OV navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu senátního zákona byl VZSP. Prosím, máte ještě někdo jiný návrh, jakému výboru by měl být tento zákon svěřen? Není tomu tak. Takže tak budeme hlasovat. Prosím už bez fanfáry, jsme tady všichni, jak jsme byli. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona, nechť zdvihne ruku, ještě jednou. Spouštím hlasování. Kdo jste pro, ruku nahoru a tlačítko ANO. Tak ještě jednou... Pořád běží hlasování, tlačítko ANO a ruku nahoru, kdo jste pro. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování č. 9 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31, pro vyslovilo 39, proti bylo 7. Návrh byl přijat. Já ukončuji projednávání tohoto bodu, děkuji panu navrhovateli, zpravodaji, i za tu debatu. A prosím vás, máme polední přestávku. Sejdeme se za hodinu, v 15.15 hodin.

53

(Jednání přerušeno v 14.15 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.16 hodin.) Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážení senátoři a senátorky, pokud mě slyšíte v přilehlých sálech, prosím, dostavte se do Jednacího sálu, abychom mohli zahájit odpolední jednání. Děkuji za pochopení. (Senátoři přicházejí – po skončené polední přestávce - do Jednacího sálu.) Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych zahájil dnešní odpolední jednání, a sice bodem 7. Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 331) Senát 3. prosince 2014 odročil projednávání tohoto senátního návrhu zákona o 60 dnů. Tato lhůta uplynula a vracíme se k projednávání. O slovo se hlásí pan senátor Miroslav Nenutil s procedurálním návrhem. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, ctění kolegové, mé vystoupení bude krátké, protože vás chci požádat o odročení projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona o 30 dnů. Pro vaši informaci: Pozměňovací návrh je téměř hotový, ale vzhledem k tomu, že jde o poměrně zásadní změnu, v případě, že bude přijat do exekučního řádu, za předkladatele bychom byli rádi, kdybyste se s tímto pozměňovacím návrhem měli možnost po delší dobu seznámit. Proto navrhuji, abychom projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona odročili o 30 dnů. Děkuji vám za pochopení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Je to procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy. Budeme hlasovat v tuto chvíli o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Nenutil. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 10 se z 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme projednali tento bod. A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, kterým je

54

8. Petice pro korunu (senátní tisk č. 292) Tento tisk jste obdrželi pod č. 292. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Jermáře. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 292/2. Petici dále projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jana Hajdu. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 292/1. Podle § 142a odst. 2 při zahájení projednávání petice podle odst. 1 oznámí předsedající jméno toho, kdo zastupuje petiční výbor. Taková osoba má právo na přístup do Jednacího sálu a právo vystoupit v rozpravě k projednávané petici, a to nejvýše dvakrát a vždy nejvýše na 10 minut, nestanoví-li Senát jinak. V tomto případě to je pan Jan Zahradil, který je uveden v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Dovolte mi, abych ho zde přivítal. Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. V této chvíli jde o náměstka ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, náměstka ministra financí Jana Gregora a viceguvernéra České národní banky Mojmíra Hampla. Navrhuji o všech navržených hlasovat zároveň, pokud k tomu není námitka. V sále je v tuto chvíli přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 11 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce stran dotčených peticí. A nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátorovi Jaromíru Jermářovi. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Petice pro korunu byla v Senátu přijata 21. května 2014 a počet podpisů pod touto peticí dosáhl 41 380. Výbor projednával tuto petici na své 23. schůzi dne 5. června 2014 a následně 9. června 2014 odeslal žádost o stanovisko výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a toto stanovisko jsme obdrželi v červenci 2014. Veřejné slyšení výboru se konalo 11. listopadu 2014. Na veřejném slyšení dostali slovo jak zástupci petentů, tak i osoby, které oni si doporučili do programu, a také zástupci dotčených institucí nebo organizací. Dne 19. listopadu 2014 jsme požádali opět o stanovisko výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, o takové stanovisko, které by sloužilo k připravení návrhu usnesení pro plénum Senátu. Toto stanovisko jsme obdrželi 4. prosince 2014.

55

Na 3. schůzi výboru dne 8. ledna 2015 byl schválen návrh pro usnesení pléna. Tento návrh pro usnesení pléna máte jako tisk č. 292/2. Nebudu číst usnesení výboru, ale jenom přečtu návrh usnesení pro plénum: Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky: Senát Parlamentu České republiky I. bere na vědomí petici č. 4/14 obsaženou v senátním tisku č. 292; II. konstatuje, že občané, kteří se v referendu většinově vyjádřili ke vstupu do Evropské unie, znali závazky ze vstupu plynoucí, z nichž jedním bylo přijetí euro. 80 % exportu České republiky jde do zemí EU a vlastní měna není vzhledem k měnícímu se kurzu vždy výhodná. Přínos členství ČR v EU činí 333 mld. Kč, představuje 72 tisíc pracovních míst a zároveň, že by bylo bez členství v EU jeho HDP ročně o 2 % nižší, což by způsobilo vyšší nezaměstnanost. Odhady byly zveřejněny Úřadem vlády ČR; III. z důvodu výše uvedeného podporuje stanovisko vlády k přijetí eura za předpokladu, že Česká republika začne plnit stanovené ekonomické ukazatele v konvergenčním programu, a to zejména ty, které se týkají zadluženosti ČR a za předpokladu, že to bude pro ČR výhodné. (To je z usnesení hospodářského výboru.). IV. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice navrhuje, aby v usnesení bylo, že petice č. 4/14 "Petice pro korunu" (senátní tisk č. 292) je částečně důvodná. Z referenda vyplynulo většinové vyjádření podpory občanů ke vstupu do EU, včetně závazků z toho plynoucí. Je však zřejmé, že přijetí eura je tak významným krokem, který by ještě měl být diskutován na poli odborném i veřejném, a to v souladu s vývojem ekonomické situace v ČR. Tolik návrh usnesení pro dnešní plénum Senátu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore a zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A dále uděluji slovo zpravodaji výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátorovi Janu Hajdovi. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Děkuji, pane místopředsedo. Chtěl bych jenom říci, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení, které přednesl pan zpravodaj. Přitom se domnívám, že jsme velice zodpovědně s Úřadem vlády vyhodnotili dosavadní přínos ČR ke vstupu do EU, a hodnotili jsme to především, pokud se týká okolních států, např. Slovenska a dalších, které přijaly euro, že mají díky tomu mnohem lepší, ekonomicky dynamičtější rozvoj než České republiky. Dále jsme hodnotili to, že vláda postupuje velice uvážlivě. Řekla, že pravděpodobně v tomto období vstup nebude, že se musí nastartovat ekonomický růst. A proto se domnívám, že i tato petice je velice předčasná, že to všichni budeme hodnotit v určitém daném okamžiku, kdy dozrají podmínky. A samotný výbor konstatuje, že přijímat nějaké záměry mimo toho, co už proběhlo, je předčasné. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. (O slovo se hlásil senátor Grulich.) Zeptám se pana senátora Grulicha, zda si přeje vystoupit nebo má nějakou poznámku? Senátor Tomáš Grulich: Chci vystoupit. Místopředseda v rozpravě?

Senátu

Zdeněk

56

Škromach: Ale

předpokládám,

že

Senátor Tomáš Grulich: Ano, v rozpravě. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobře, ale rozpravu jsem ještě neotevřel. Nebyl jsem si jist, zda nejde o nějaký procedurální návrh. Myslím, že by nejdříve měli vystoupit zástupci petentů, jak bývá obvyklé, a určitě pak, pane senátore, budete první v pořadí za prvními aktéry. Děkuji. Nyní tedy otevírám rozpravu. Jak jsem měl signalizováno, přejí si vystoupit zástupci petentů i dotčených stran. Slovo samozřejmě dostává pan Jan Zahradil. Prosím, máte slovo. Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, mám dnes možnost před vámi vystoupit v poněkud netradiční roli. Myslím, že mě zdáte v jiných rolích, tak dnes tady vystupuji jako předseda petičního výboru "Petice pro korunu". Myslím, že je to shodou okolností docela příhodný čas vzhledem k tomu, co se zrovna teď kolem jednotné evropské měny děje v souvislosti s Řeckem a jakým způsobem se odhalují další a další strukturální vnitřnosti konstrukce jednotné měny, která, jak se stále více ukazuje, zdaleka není dokonalá. Nicméně k petici samotné mi dovolte napřed několik čísel. Tato petice odstartovala 29. března 2014, probíhala střídavě ve všech krajských městech a v řadě bývalých okresních měst. Skončila předáním do Senátu 21. května 2014, byla přijata, zaregistrována. Podpisy nicméně docházely i potom, jakkoliv se k nim už nedalo přihlédnout. Nyní jako konečný počet uvádíme 40 497 fyzických podpisů, dále 24 133 podpisů on-line, ke kterým samozřejmě Senát přihlédnout nemohl. A pro zajímavost: Facebooková skupina této petice má v tuto chvíli 67 870 členů, a je velmi pravděpodobné, že pokud bychom s peticí pokračovali i po datu 21. května 2014, získali bychom do dnešního dne ještě řádově více podpisů. Pokud jde o vztah české veřejnosti k euru a pokud lze soudit z řady průzkumů veřejného mínění provedených v minulých měsících nejrůznějšími agenturami, existuje výrazně většinová část české veřejnosti, která má na přijetí eura kritický názor. Procento populace, které přijetí eura v ČR úplně nebo spíše odmítá, se podle průzkumů celkem setrvale pohybuje mezi 70 a 80 %, což je natolik silný názor, byť zatím jenom vyjádřený v průzkumech, který podle nás nelze přehlížet. Petice – a to chci zdůraznit – nezpochybňuje členství ČR v EU, nezpochybňuje výsledek referenda z června 2003, jimž byl vstup ČR do EU ratifikován, nezpochybňuje závazky Českou republikou v této smlouvě učiněné. Nicméně obsahuje požadavek, který se týká otázky přijetí eura v ČR a žádá jeho právní modifikaci, tedy žádá vládu o vyjednání výjimky z přístupové smlouvy, konkrétně z článku 4 přístupové smlouvy, a žádá také, aby tomu předcházelo jednorázové speciální referendum. Jde tedy o to, aby se z povinnosti ČR přijmout v blíže nedefinované budoucnosti jednotnou evropskou měnu stala "pouhá" možnost. Jde o změnu právního stavu, petice nijak nevylučuje případné přijetí eura, pokud k tomu bude splněn požadavek souhlasu veřejnosti v jednorázovém speciálním referendu. Proč jsme formulovali tento požadavek? Proto, že k tomu podle našeho názoru existují věcné i právní důvody. Jde především o to, že podmínky fungování zóny jednotné měny se od našeho vstupu do EU natolik změnily právně i věcně, že by z toho pro ČR v případě přijetí eura vyplynuly zcela nové závazky, které v době našeho vstupu vůbec neexistovaly. Dokonce bych si troufl tvrdit, že podmínky přístupové smlouvy byly de facto pozměněny. A proto se

57

domníváme, že je zcela oprávněné podrobit náš závazek vstupu do eurozóny novému hodnocení, resp. možnému přehodnocení. Hovořil jsem tady o změnách. Dovolím si jmenovat tři změny, které jsou podle mne klíčové. První změnou je tzv. evropský stabilizační mechanismus, lidově řečeno Euroval, tedy záchranný fond finanční pomoci pro země platící eurem, který byl založen na základě změny článku 136 Smlouvy o fungování EU. Tam se objevil nový odstavec, který umožnil vlastně obejít zákaz tzv. bailoutu, tedy pomoci státům, které se ocitnou v potížích. Tady se vytvořila možnost uzavřít smlouvu vně právního rámce EU, tedy mezivládní smlouvu, což se stalo v březnu 2011, a to pro země, které by se přidaly do zóny jednotné měny, by znamenalo přijmout také určité finanční závazky podle tohoto mechanismu. Pro ČR by to např. znamenalo, že by spolu s eurem přijala závazek ručit za dluhy rozpočtově neodpovědných států až do výše 350 mld. Kč. Nebudu tady teď detailně rozebírat mechanismus výpočtu tohoto závazku, je poměrně složitý, ale můžeme se k tomu samozřejmě dostat v diskusi. Česká republika tento mechanismus schválila, protože nechce blokovat vůli jiných členských zemí k těmto závazkům, ale to neznamená, že jej máme automaticky akceptovat. A právě tento nový závazek podle našeho názoru dává možnost přehodnotit náš původní smluvní závazek. To tedy byla první změna. Druhá změna je tzv. fiskální pakt neboli compact, což je mezivládní dohoda o právně vymahatelné rozpočtové kázni signatářských zemí. V podstatě jde o vytvoření rozpočtové unie. A je tady také založena určitá možnost finančních sankcí pro země eurozóny, které by překročily dané parametry. Jde např. o to, že roční strukturální deficit nesmí překročit 0,5 % HDP. Země, které mají celkový dluh výrazně pod 60 % HDP, by mohly mít schodek až 1 %. A tato řekněme dluhová brzda by byla automaticky zavedena do národních ústav podle principů navržených Evropskou komisí, a Evropský soudní dvůr by dostal pravomoci rozhodnout o pokutách pro rozpočtově nedisciplinované země až do výše 0,10 % HDP, což v případě ČR by opět znamenalo řády miliard korun. Jinými slovy: Česká republika by se v případě vstupu do zóny jednotné měny zavázala v souhlasu s vlastním sankcionováním, pokud její vláda, ať už z jakéhokoliv důvodu, by překročila stanovené parametry státního rozpočtu, tedy onen strukturální deficit. Je to další nepřímý finanční závazek, který dříve neexistoval. A teď úplně nechám stranou problematickou metodiku výpočtu tohoto strukturálního deficitu, protože na tu existují různé metodiky, a těmito různými metodikami lze dospět také k různým číslům, takže je to tak trochu subjektivní věc. A k poslednímu závazku. Vedle evropského stabilizačního mechanismu a vedle této fiskální unie nebo fiskálního kompaktu. Tady máme bankovní unii, což je v podstatě další evropeizace v tomto případě národních bankovních systémů a také evropeizace jejich případných problémů. Tato bankovní unie má celou řadu aspektů, celou řadu nástrojů. To, co je z našeho pohledu zajímavé, je sdílení závazků a rozdělení nákladů mezi jednotlivé členy, tedy, zdůrazňuji, opět vytvoření dalších dříve neexistujících závazků, potenciální výše, jdoucí opět do desítek miliard korun. Já bych v této souvislosti zmínil usnesení vlády ze dne 9. 2. 2015, která, pokud jsem správně informován, schválila doporučení neusilovat za současných podmínek o vstup do bankovní unie, o vstup České republiky do bankovní unie. 58

Zdůvodnila to tím, že vlastnická struktura českých bank je z 96 % zahraniční, že drtivá většina těchto bank podniká prostřednictvím dceřiných společností svých mateřských společností, že český bankovní sektor je dlouhodobě nejziskovější v EU a má jako jeden z mála v EU více vkladů než úvěrů a vyplývá z toho, že máme zdravý a prosperující bankovní systém a že je třeba minimalizovat rizika pro střadatele, že se vklady v českých bankách stanou pohodlným finančním polštářem pro zahraniční mateřské společnosti. Já s tímto stanoviskem vlády zcela a naprosto souhlasím, a myslím, že to je jasný důkaz, že před přihlášením se, před případným přihlášením se k bankovní unii musí mít Česká republika jasno ohledně vstupu do eurozóny. Na závěr tohoto úvodního slova mi dovolte zabývat se jednou námitkou, která tady často zaznívá, tedy že návrh na výjimku, trvalou výjimku, pokud jde o přijetí eura, nebo na referendum, je neproveditelný, protože by bylo třeba změnit naši přístupovou smlouvu. K tomu by bylo potřeba souhlasu všech účastníků, a to že je reálně nedosažitelné. Já myslím, že lze očekávat v blízké budoucnosti, možná ve vzdálenější budoucnosti nové otevření evropských smluv, ať již v souvislosti s vyjednáváním třeba s Velkou Británií o nových podmínkách jejího členství nebo s vyjednáváním s Řeckem o dalších parametrech různých záchranných balíčků. A koneckonců i v Evropském parlamentu teď běží iniciativa – je to písemné prohlášení, které vyzývá Radu a komisi, aby iniciovaly změnu smluv, které z dosavadních povinností přijmou euro učiní, řekněme, pouhou možnost. Pokud by se podařilo nashromáždit více než nadpoloviční většinu podpisů všech europoslanců, pak by se tím Evropská rada a Evropská komise musela zabývat. To je tedy stručný úvod k Petici pro korunu. Chtěl bych Senátu poděkovat za to, že mě vyslechl. Věřím, že Senát se zachová tak, jak je jeho ústavní role v Ústavě ČR kodifikována, tedy jako jakási pojistka proti překotným, zbrklým změnám, že se zachová jako strážce stability a kontinuity a že v tomto směru také adekvátně zareaguje na předloženou Petici pro korunu a přijme k tomu příslušné usnesení. Prozatím vám, dámy a pánové, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Dále jsou přihlášeny dotčené organizace. Vystoupil by pan náměstek Jan Gregor – je-li přítomen... (Ano, je přítomen.) Připraví se pan náměstek Jiří Havlíček a pan viceprezident Mojmír Hampl. Pane náměstku, máte slovo. Jan Gregor: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi krátce vystoupit za ministerstvo financí. Tak jak už zaznělo od mého předřečníka, tak podmínkami vstupu České republiky samozřejmě byla přístupová smlouva, ze které vyplývá automatický legislativní závazek vstoupit, až tedy Česká republika naplní podmínky a až eurozóna bude připravena, do systému jednotné měny. S tímto vědomím podpořilo vstup do EU v roce 2003 77 % voličů. Rád bych v úvodu rovněž zdůraznil, že České republice z členství v EU vyplývají poměrně velké finanční výhody v podobě tzv. čisté pozice vůči rozpočtu Evropské unie. Ta za 10 let členství v EU přesáhla 400 miliard českých korun v čistém vyjádření. Pokud očistíme to, co platíme do rozpočtu EU a to, co naopak získáváme. Ve světle této částky se osobně domnívám, že je třeba vnímat to, co by nás reálně stálo finální členství v eurozóně, což je zhruba přímý závazek do systému OSN v řádu 50 miliard korun. Čili bude se to v té době pohybovat někde

59

okolo desetiny částky kumulativních výhod, které ČR prozatím z členství v EU měla. Samozřejmě už také zaznělo od mého předřečníka, že podmíněný závazek bude přesahovat nebo dosahovat řádu stovek miliard korun. Aktuálně odhadujeme, že by to mohlo být zhruba na úrovni 391 miliard českých korun, a to samozřejmě za předpokladu, že by se v eurozóně dělo něco dramatického. Co se týče české ekonomiky, ta samozřejmě jako malá otevřená ekonomika – a ta otevřenost narůstala během našeho členství v EU, aktuálně poměr HDP – vývozu HDP překračuje 80 %, takže by se opticky mohlo jevit, že vstup do eurozóny je výhodný. Nicméně s ohledem na situaci, kterou pravidelně vláda vyhodnocuje ve spolupráci s Českou národní bankou, není na stole doporučení vstoupit do eurozóny, je to tedy tím prosincovým materiálem z loňského roku, kdy vláda vyhodnocuje plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. A co je důležité – stupeň ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou, a toto je vnímáno i s ohledem na stupeň konvergence České republiky k průměru EU. Vláda je připravena se aktuálně v rámci svého programového období soustředit na dosažení, nebo na obnovení ekonomického růstu a právě na konvergenci, která v posledních letech ustala a jako taková bude pokračovat v pracích na přípravě pro vstup do eurozóny. Nicméně blízký vstup není možné v nejbližší době očekávat. Jak už jsem říkal, je to legislativní povinnost, podle mého názoru není moudré usilovat o trvalou výjimku. Fakticky Česká republika disponuje nástroji pro to, aby časování vstupu do eurozóny přizpůsobila svým reálným možnostem, takže určitě nás Evropa nemůže donutit, abychom splnili všechna kritéria vstupu a hlavně abychom vstoupili do mechanismu ERM. Takže si myslím, že cíl této petice umíme naplnit i v rámci legislativy, ve které se aktuálně pohybujeme. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane náměstku. Jako další vystoupí pan náměstek Jiří Havlíček. Prosím, pane náměstku, máte slovo. Jiří Havlíček: Děkuji, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych také já přispěl do diskuse v otázce eura z pohledu ministerstva průmyslu a obchodu a jeho působnosti. Do budoucna je pro Českou republiku z ekonomických důvodů přijetí eura velmi důležité. Jak už zde bylo zmíněno, 63 % našeho exportu jde do eurozóny a 80 % do zemí EU. Dále je naše ekonomika silně provázána s Německem a s celou eurozónou. To znamená, že naši exportéři obchodují převážně v eurech, což je v současné době spjato s vyššími transakčními náklady a kurzovým rizikem. Pro exportéry a ekonomiku by přijetí eura bylo významnou výzvou a příležitostí, jak upevnit své postavení mezi ostatními zeměmi eurozóny. Pokud jde o výhody eura z pohledu ministerstva průmyslu a obchodu. V prvé řadě je výhodou, že by došlo k odstranění kurzového rizika, které je pro ekonomiky, jako je Česká republika, velmi významné. Podniky totiž čelí riziku nepředvídatelných výkyvů měnového kurzu, které musí zohledňovat ve svém plánování a proti nimž se musí nákladně zajišťovat. Po zavedení eura tyto komplikace odpadnou, čímž se český podnikový sektor zbaví jedné konkurenční nevýhody oproti podnikům ze zemí eurozóny. Rovněž by došlo ke snížení transakčních nákladů, které jsou spojeny s výměnou měny za jinou a týkají se nejen subjektů, obchodujících se zahraničím, ale také cestujících

60

jednotlivců. Úspora transakčních nákladů by byla okamžitým a trvalým přínosem pro Českou republiku. Přistoupení ke společné měně s sebou také nese větší zapojení do jednotného trhu. Za prvé. Se zapojením do širšího evropského finančního trhu se otevírají nové investiční možnosti pro domácí investory, kteří by mohli prosperovat s větší diverzifikací. Za druhé. Denominace zboží a služeb v jednotné měně vede ke snadnějšímu porovnání cen mezi jednotlivými státy. Přijetí eura by tak zatraktivnilo zemi pro investory a znamenalo by rozšíření podnikatelských příležitostí. Členství v eurozóně by rovněž zvýšilo jistotu pro dlouhodobé investice, protože nízká a stabilní inflace je předpokladem pro nízké a stabilní úrokové sazby. Pro podnikání v České republice, především pak pro jeho jádro, kterým je zpracovatelský průmysl, by přijetí eura znamenalo značnou stabilizaci ekonomického prostředí. Bylo by velkou výhodou, kdyby podnikatelské subjekty fungovaly v ekonomice, kde se platí jednou ze dvou hlavních světových rezervních měn. Na druhou stranu samozřejmě vyvstává otázka, za jakých podmínek, s jakými riziky a rovněž při jakém kurzu by bylo euro nakonec přijato. Pokud jde o finanční přínosy zavedení eura, zde bych rád odkázal na vládní analýzu: ekonomické vyhodnocení členství České republiky v Evropské unii po deseti letech alternativní scénáře a kvantifikace, která byla zpracována k výročí vstupu České republiky do EU v roce 2014. Dovolte mi také zmínit průzkum Svazu průmyslu a dopravy České republiky a České spořitelny z dubna loňského roku, podle kterého jsou více než tři čtvrtiny tuzemských podnikatelů přesvědčeny, že Česká republika by dříve či později euro přijmout měla. Hlavními důvody, které firmy uvádějí, jsou především exportně orientovaná ekonomika a firmy, z nichž řada už nyní euro používá při obchodování, takže by se jim snížily transakční náklady. Čtvrtina podnikatelů soudí, že včera bylo pozdě, tedy že Česká republika již euro měla mít, skoro 30 % je pro jeho přijetí v roce 2018 až 2020; a zhruba 22 % se domnívá, že země by měla na euro přejít po roce 2020. Nyní bych se rád věnoval výhodám přijetí eura pro spotřebitele, protože jsme si vědomi některých negativních nálad ve společnosti, pokud jde o euro a nepříliš pozitivně vyznívající průzkumy veřejného mínění z nedávné doby, myslím že zde zmínil i zástupce petičního výboru pan Zahradil. Ministerstvo průmyslu a obchodu dbá na to, aby při přijetí eura byly minimalizovány veškeré negativní dopady na obyvatele a především na spotřebitele, protože přijetí eura má pro spotřebitele následující výhody. Samozřejmě při cestování do zahraničí, při nákupech zboží či služeb v cizině po přijetí eura, a to i přes internet bude snazší porovnat si různé cenové nabídky a zvolit si tak cenově nejvýhodnější nákup. Samozřejmě snadná srovnatelnost cen zvýší sebejistotu spotřebitele na trhu. Zvýšení konkurenčního tlaku na soutěžitele působící na trhu, a to jak na výrobce, tak na distributory nebo na konečné prodejce, a to díky možnosti širšího výběru zboží a služeb na trhu a jednoduchého porovnání nabízených cen. Vyšší míra konkurence přispěje k uplatňování pro spotřebitele příznivějších cen. Samozřejmě vnímáme také obavy spotřebitelů ze zdražení či ztížené orientace v duálním označování cen, které se mohou ukázat jako oprávněné. K těmto jevům může docházet i přes veškerá připravená opatření jako je dlouhodobé duální označování cen zboží a služeb před i po dni zavedení eura, monitorování cen státními orgány a nestátními organizacemi zveřejňování neukázněných obchodníků, či dokonce zákaz zvyšování cen ze zákona.

61

Za tímto účelem bude třeba správně načasovat informačně vzdělávací kampaň, která seznámí spotřebitele mimo jiné i s opatřeními chránícími před nežádoucími dopady. Pokud jde o zmíněné nevýhody pro spotřebitele, tak tyto musí být řešeny skrze přijatá legislativní a dozorová opatření, aby bylo v maximální možné míře zamezeno zvyšování cen a nedocházelo tak k nekalým obchodním praktikám. Tato opatření by měla být součástí včas zpracované a vládou schválené koncepce ochrany spotřebitelů v procesu zavádění eura. Při jejím zpracování bude možné využít již připravené starší dokumenty, například zavedení pravidla přepočtu, zaokrouhlování a zarovnávání peněžních částek při zavedení eura. Důležitou roli v ochraně zájmů spotřebitelů bude zcela jistě hrát i angažovanost samotných zákazníků, kteří mohou odhalit porušování předpisů a neodůvodněné zvyšování cen, informovat o tom dozorový orgán, kterým bude Česká obchodní inspekce a především nekupovat v obchodech, ve kterých se k nim nebudou obchodníci chovat korektně. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tolik stručně ke stanovisku ministerstva průmyslu a obchodu k projednávané problematice. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane náměstku. Jako další se připraví pan viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. Prosím, pane viceguvernére, máte slovo. Mojmír Hampl: Dobrý den, vážený pane přesedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Děkuji moc za Českou národní banku za pozvání na tuto odpolední debatu. Jsem rád za to, že jsme slovo dostali. Moje role je tady dnes – oproti mým dvěma předřečníkům - na jednu stranu jednodušší, na jednu stranu složitější. Jednodušší v tom, že já nezastupuji úřad, který nakonec o vstupu či nevstupu do eurozóny rozhodne. O tom rozhodne politická elita, tak je to nastaveno, je to realita, která platí. Je to na druhou stranu obtížnější pro mě proto, že často v diskusi slyším, že je to Česká národní banka, která by do té debaty o přijetí či nepřijetí eura vlastně ani neměla zasahovat a že nemá mandát v debatě vystupovat, protože vstup do eurozóny, přijetí či nepřijetí eura se bytostně týká jejích kompetencí, a tím pádem je Česká národní banka definičně v konfliktu zájmů. Musím říci, že s tímto argumentem nepříliš souhlasím, protože kdyby platil, pak by také platilo, že o společné zemědělské politice můžou debatovat všichni s výjimkou ministerstva zemědělství, nebo o společném daňovém základu všichni s výjimkou ministerstva financí. Česká národní banka je tou institucí, která vykonává měnovou politiku v danou chvíli v dané měnové zóně, která se jmenuje Česká republika. A proto myslíme, že také máme jisté oprávnění do té debaty vstoupit; třeba jen svým názorem. Pokud bych měl shrnout pozici do jedné věty, řekl bych, že pokud něco platí pro měnovou politiku po roce 1989 obecně, pak to, že této zemi sloužila dobře. Sloužila jí dobře, působila stabilizačně, nikoli destabilizačně; a koneckonců důsledkem stabilizační a stabilizující měnové politiky v celém posttransformačním období je to, že Česká republika má nejnižší průměrnou míru inflace ze všech zemí, s kterými má smysl srovnávat se v tom transformujícím se prostoru. A faktickým důsledkem toho také je, a to všichni víte a vidíte, že na rozdíl od mnoha jiných zemí okolo čeští občané nikdy neměli tendenci ani spořit v jiných měnách, ani si půjčovat v jiných měnách, ani uzavírat mezi sebou jako

62

domácnosti transakce v jiných měnách. To zdaleka neplatí pro posttransformační Evropu. Jinými slovy – kdybych měl říci jednu větu za nás, neopravujme to, co je, to, co není pokažené. Pokud něco není pokažené, není třeba to opravovat a mohu-li být o něco víc sentimentální při příležitosti pozvání, kterého si opravdu vážím, tak bych řekl, že to, že měnová politika na území, na kterém žijeme, dlouhodobě nebyla pokažena, přestože se odehrávala tady, na tomto místě. Důkazem toho je, že jsme, přátelé, jediná země z celého bývalého prostoru Rakouska-Uherska, která drží ten monarchistický název měny koruna nepřetržitě – nepřetržitě – od roku 1892! Víc než 120 let. A jsme jediná země, která ji drží do této chvíle a jediná, která za celou dobu název měny nezměnila, přestože je to název změny monarchistický, nikoli republikánský. A žádná z těch totalit, které tady byly, neměly sebemenší tendenci měnit název měny, což něco říká o měnové stabilitě na tomto území a o tom, co měnová politika tady dlouhodobě činí. A já si myslím, že činí dobře, stabilizuje. Samozřejmě na tom všem, co říkám, nic nemění fakt, že se občas o měnové politice vedou zjitřenější debaty. Teď zrovna jsme v jedné takové etapě. Ale to je jenom malá výchylka, to není podstata té věci. Podstata věci je, že měnová politika slouží dobře a myslím, že na základě konzervativních tradic českého peněžnictví jsme byli schopni dosáhnout toho, kvůli čemu dnes řada členských zemí eurozóny do eura vstupovala. Jedním z naprosto nezpochybnitelných výsledků eura je, že inflace v zemích eurozóny proti minulosti je nižší a méně proměnlivá. To je naprostá pravda. Ovšem přidaná hodnota tohoto je strašně malá pro konzervativní zemi, která byla schopna nízké a velmi málo proměnlivé inflace dosahovat sama, bez toho, aby musela kupovat měnovou politiku zvenčí, bez toho, aby k tomu potřebovala Bundes banku nebo aby k tomu potřebovala ECB. To je obrovský rozdíl mezi námi a řadou zemí, které v euru jsou a které nebyly schopny se koneckonců, a to vidíte v dennodenní praxi, vyrovnat se ztrátou měnového tlačítka. Jako stoupenec autonomní měnové politiky, koneckonců asi nečekáte od zástupce centrální banky něco jiného, musím říct, že jsem za jednu věc rád. Jsem rád, že debata o euru se za posledních 8 – 9 let vyvinula. Vyvinula se z debaty-nedebaty, z toho, že euro je věcí, o které se nedebatuje a o které se diskuse nevede, která je a priori osudovou nutností, tak se euro stalo něčím jiným. Stalo se předmětem diskuse, předmětem volby, předmětem vážení nákladů a výnosů, předmětem skutečné disputace. Myslím, že to je obrovský posun, tak jak sleduji debatu za posledních 8 až 9 let, a já za sebe říkám, že to považuji za posun pozitivním směrem pro celou Českou republiku, ať už ta debata nakonec dopadne jakkoli. Musím reagovat na to, co zaznělo v úvodních příspěvcích. Já jsem též přesvědčen o tom, že ani za stávajícího právního vztahu prakticky neexistuje možnost, jak danou členskou zemi donutit, aby plnila kritéria a donutit k tomu, aby do eurozóny vstoupila. Koneckonců klasickým příkladem tohoto typu je Švédsko, které záměrně nemá výjimku na zavedení eura, neplní záměrně některá kritéria, nevstoupilo do mechanismu směnných kurzů a do eurozóny nevstupuje, ani neaspiruje na tuto věc. Řeklo by se – porušuje smlouvy, Švédsku to nikdo nevyčítá. Čili z mého pohledu platí to, co říkal kolega náměstek Honza Gregor, právní stav je takový, že když země nechce, tak prakticky neexistuje nástroj na to, jak ji například donutit vstoupit do mechanismu směnných kurzů ERM II. 63

Jako ekonom moc dobře chápu, že v malé a vysoce exportně zaměřené ekonomice existuje velká poptávka po kurzové stabilitě, tak jak bylo řečeno ve vystoupení pana náměstka Havlíčka. Nicméně dodávám k tomu jako makroekonom též, že ani kurzová stabilita není opět zadarmo, že to není něco, co se dá vzít a nic za to nezaplatit. Kurzová stabilita znamená, že mikroekonomické náklady, které se setřesou z části podnikatelského sektoru, se stanou v nějakém období makroekonomickými náklady, které může nést celá ekonomika nebo veřejné rozpočty. Koneckonců v té zjitřené situaci v eurozóně vidíte, jak makroekonomické náklady můžou vypadat a jak může být nesmírně obtížné se s nimi popasovat. A k tomu dodám svoji poslední poznámku, eurozóna, věřte nebo ne, v měnových dějinách je opravdu unikát. V měnových dějinách je opravdový unikát situace, kdy vzniká nejdříve měnová unie a neexistuje k ní stát. Většinou, tak jak měnové dějiny ukazují, je nejdříve nějaký státní útvar, stát a k němu potom vzniká měna. Ta cesta obráceně je nová, novátorská. Je neprověřená těmi špatnými časy, resp. my ji teď těmi špatnými časy prověřujeme. A jak bude tento experiment nakonec zapsán v učebnicích měnové teorie a měnové praxe, je otevřená otázka. A proto bych velmi podpořil to, co zaznělo i v úvodních vystoupeních k tomu, jak se tato měnová myšlenka vyvíjí, a vyvíjí se velmi radikálně, a mění se půl rok po půl roku, a měl by samozřejmě úměrně tomu odpovídat i vývoj domácí diskuse v zemích, které v eurozóně nejsou, ale zavázaly se, že jednou euro přijmou. Děkuji moc ještě jednou za pozornost a za pozvání. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane viceguvernére. Do rozpravy se hlásí pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, milé kolegyně a kolegové, tak už jsem se konečně dočkal. Dovolte mi nejdřív vyjádřit, že jsem hrdý na Českou národní banku. Já jsem připravil spolu s klubem nový návrh usnesení vzhledem k tomu, že se domníváme, že usnesení, které tady bylo předneseno a které máte v ruce dokonce neodpovídá ani obsahu petice, neodpovídá ani tomu, na co se petice ptá. Dovolte mi, abych vám přednesl návrh usnesení klubu ODS. Senát Parlamentu ČR po projednání "Petice pro korunu" konstatuje, že načasování přijetí eura musí být v době prokazatelné vzájemné výhodnosti pro Českou republiku a ostatní státy eurozóny. Myslím si, že není jenom na našem rozhodnutí, ale samozřejmě i na rozhodnutí té druhé strany. Přijetí eura musí předcházet jednorázové referendum, protože od doby vstupu České republiky do EU se podmínky výrazně změnily. Evropská unie prochází dlouhodobou krizí eurozóny a nelze odhadnout, zda vstup dalších států krizi ještě neprohloubí. Za druhé. Vstup do eurozóny je podmíněn na účasti v evropském záchranném mechanismu, dále tzv. fiskálním paktu a tzv. bankovní unii. Při vstupu ČR do EU výše uvedené instituce neexistovaly. Toto usnesení máte k dispozici a prosím o jeho schválení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se s přednostním právem hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

64

Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, vážení hosté, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, já jsem nepochopil, a ať mi to asi bude vysvětlováno jakkoli, proč tato petice se v tuto dobu konala, proč ji tady musíme projednávat, ale budiž, asi chyběla jiná politická témata, která by upozornila veřejnost, že některé politické subjekty tady ještě existují. Ale domnívám se, že na toto téma dnes diskutovat není až prioritní náš úkol. Když se člověk podívá, jestli přijetí eura by nám pomohlo nebo nepomohlo, skutečně odpověď asi jednoznačně nenajdeme, neboť my – myslím si, že správně – se srovnáváme hodně se Slovenskem, Slovensko euro přijalo a k překvapení – dneska má, zdá se, dynamiku lepší než my a projevuje se to i vcelku pozitivně v životní úrovni, jak ukazují měřitelné ukazatele. My euro nemáme, také jsme vcelku krizi přečkali, nebyli jsme ti nejhorší, ale přece jenom Slovensko nás dohnalo. Já se domnívám, že to není eurem, že to není korunou, že to je především nakládáním českých vlád v posledních zhruba pěti šesti letech. Ale to vím, že asi se mnou všichni souhlasit nebudou. Já bych chtěl jenom říci, že pokud se ČNB bude chovat tak, jak se chová zhruba rok a provádí intervenci proti koruně, tak si myslím, že pomůže urychlit názor občanů, že by bylo přece jenom dobré euro přijmout. Musím říci, že se cítím být především zástupcem občanů. Je mi smutno, když si stále více čeští lidé v zahraničí připadají jako občané nějaké druhé kategorie. Protože my jsme se už výkonnostně ekonomicky přiblížili západní části Evropy, když posledních 6 let dynamika klesla nebo se zastavila. Ale co se týče kupní síly, tak jsme skutečně chudí příbuzní, protože ČNB umělým udržováním nízké kupní síly koruny vůči zahraničí nás do této situace dostává. Sdílím prakticky obdobný názor jako prezident republiky, předchozí prezident Václav Klaus. A je mi s podivem, že ekonomové, kteří se hlásí k liberální tržní ekonomice, provádějí intervence, které podle mého názoru nejsou tím liberálním prvkem. Samozřejmě, že najdou plno argumentů teoretických, kdy budou tvrdit, že to co dělají, je moudré. Mám podezření, že je to moudré a výhodné jenom pro určité skupiny v naší zemi, ale že to není v žádném případě dobré pro občany. Absolutně nevěřím tomu, a také to potvrdil průzkum mezi podnikateli, že zásah, který prováděli proti koruně, pomohl udržet nějakou stabilitu nebo vyšší zaměstnanost. To, podle mě, vůbec není pravda. Akorát, že vůči zahraničí jako občané jsme prostě chudší. Pokud se ČNB takto bude chovat, myslím, že lidé budou hodně přemýšlet o tom, že by možná euro mělo být dřív, než skutečně příprava probíhá. Myslím, že to není téma dne a že do roku 2020 nikdo nenavrhne, aby se česká měna, česká koruna zrušila, abychom přešli na euro. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Jako dále se s přednostním právem hlásí pan ministr Jiří Dienstbier… Ne, nevyužívá svoje právo, dobrá. Pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo, já musím říct, že projev pana viceguvernéra jenom symbolizuje aroganci stávajícího vedení ČNB. Vy se tady dovoláváte jakýchsi tradic, a toho, že ČR je prostor s nejmenší inflací v rámci Evropy, a sami děláte všechno pro to, aby inflace byla co největší. Jestli tady nějaká zásluha je, tak to není určitě stávajícího složení ČNB.

65

Prostě systém, kdy vy z jedné strany vykládáte o tržním hospodářství, a na druhé straně děláte všechno proti tomu, aby tržní hospodářství mohlo normálně fungovat, tzn. i parita koruny např. vůči euru, tak vy děláte všechno pro to, aby právě koruna tady zanikla co nejdřív. Protože vy jste okradli všechny z nás, co tady sedíme, žádný z ekonomických ukazatelů, který pořád demonstrujete, se neukázal, a vytváříte tady prostor jenom pro to, jak už tady bylo řečeno, že čeští občané se cítí jako žebráci ve vztahu k ostatním zemím, např. vůči Slovákům. A jestli chcete něco podporovat speciálně, tak můžete pokračovat takhle dál. Protože ještě uděláte takové dva zásahy, jaké jste udělali, a myslím, že příznivců euro tady bude celá republika. Vy se tady dovoláváte monarchistických tradic a vykládáte, jak je skvělé, že máme korunu do dneška od rakouské monarchie. Já bych si vám dovolil připomenout, vážený pane viceguvernére, že tradicí koruny a monarchistické koruny od Rakousko-Uherska až doposud bylo to, že celý národ, celé generace se tady učily jedné ekonomické zásadě. Jestli si chci něco pořídit, tak musím spořit. A vy s tou vaší politikou učíte a dlouhodobě podporujete to, aby nejenže český národ nespořil, ale hlavně, aby se zadlužoval. Komu to slouží, tak to zcela zřejmé a zcela jasné. Systém, kdy vy říkáte, že jsme národ ubohých střadatelů – to je opravdu mimořádné. A nakonec po tom, co jste tady dneska předvedl, se není ani co moc divit, že tohle říkáte, když děláte kroky, které děláte. Vy teď normálně tvrdíte, že vaše experimenty nebudou stát nic. A vysloveně děláte to, co je základní poučka, která by se neměla dělat a kterou učí všechny absolventy ekonomie hned v prvních hodinách, tzn., když někdo tiskne nekryté peníze, tak je to špatně. A to děláte přesně vy, tady tím, co jste dělali. A ještě je otázka, jaký efekt za to zaplatíme až v tom konci, až celá tady tato záležitost a váš experiment skončí, tak jakým způsobem zaplatíme za tento váš experiment. Protože potom, ne teď, ale potom už to nebude zadarmo! Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych reagovat na požadavek, který je jednak vyjádřen v petici, kterou projednáváme a dále v návrhu usnesení senátorského klubu ODS. Nakonec není nic divného na tom, že požadavky jsou stejné, neboť jak tady naznačoval pan předseda Štěch, petice byla součástí předvolební kampaně ODS před volbami do Evropského parlamentu. Vidím určité pokrytectví v požadavku na konání jednorázového referenda. Požaduje to ODS, která zuřivě bojuje proti schválení ústavního zákona o celostátním obecném referendu. Myslím si, že je možné se bavit o tom, že v této věci se může konat referendum. Ale myslím, že v tom případě bude schváleno napřed obecné referendum a následně podle podmínek ústavního zákona o obecném referendu, na základě petice občanů ČR se takové referendum případně uskuteční. Já jsem to označil za pokrytectví právě proto, že si nemyslím, že by se politici měli schovávat za referendum. Politici mají rozhodovat a měli by nechat na občanech, v kterých případech si svojí peticí referendum vynutí. To je spíš obecná poznámka k požadavku na účelové jednorázové referendum. Myslím, že by ODS měla akceptovat, že nepodpoří-li nebo nebude-li

66

přijata obecná úprava referenda, tak není možné dosáhnout ani konání referenda v této věci, protože nevidím šanci, že by pro to mohla být ústavní většina v obou komorách Parlamentu ČR. Co se týče samotného požadavku na změnu podmínek členství ČR v EU, tedy na sjednání výjimky z povinnosti přijmout euro jednak platí to, co tady zaznělo – jak od náměstka ministra financí, tak od viceguvernéra ČNB, že už dnes jsou podmínky nastaveny tak, že prakticky nikdo nemůže ČR donutit, aby k nějakému konkrétnímu datu přijala euro. Souhlasím i s tím, co je vyjádřeno jak v návrhu usnesení výboru, tak v návrhu usnesení, které tady předkládá klub ODS, a to, že máme načasovat přijetí eura, aby to bylo výhodné jak pro ČR, tak i pro samotnou eurozónu. Tedy až v případě oboustranné připravenosti. Neznamená to však, že bychom měli rezignovat na ambici přijmout jednotnou měnu, a tady bych dokonce souhlasil s tím, co tady konstatoval zástupce petentů pan Zahradil, že Senát by měl být garantem určité stability a kontinuity. Já ovšem stabilitu a kontinuitu vidím také v kontinuitě zahraniční evropské politiky a dodržování mezinárodních smluv. Včetně smluv, které tvoří primární právo EU. Včetně toho, že budeme směřovat k jednotné měně. To já považuji za stabilitu a kontinuitu. Z důvodů, které jsem tady uvedl, souhlasím i s usnesením, které nám tady garanční výbor navrhuje. Já ho samozřejmě podpořím. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, nejdřív technická poznámka k otázce vznesené panem předsedou Milanem Štěchem. My to tady projednáváme prostě proto, že takto máme nastavena pravidla pro projednávání peticí, a sice když petice mají více než 10 tis. petentů, pak musí Senát projednat tu petici na plénu. Že je to s odstupem dosti historicky devalvujícím, to si uvědomuje samozřejmě každý z nás, zkrátka ale tu povinnost splnit musíme. Možná je to i důvod k tomu, abychom se zamysleli nad tím, zda tyto parametry nejsou až příliš nízké, zda by přece jenom pro plénum nemělo být to kvorum významně vyšší. Veřejné slyšení k tomuto tématu už v Senátu proběhlo, mělo reprezentativní zastoupení a bylo nesmírně zajímavé. Toto dnešní projednávání je samozřejmě hubenější s ohledem na to, jak jedná Senát při projednávání petic na plénu, takže sám lituji toho, že jsme nemohli hromadně absolvovat to původní veřejné slyšení, kde bylo mnohem víc zástupců odborné veřejnosti a byli zde i ekonomové ze Slovenska. Pokud jde o samotný požadavek na referendum o přijetí eura, tak já si myslím, že ten požadavek je tak obyčejně selsky logický. My jsme dělali jednorázové referendum o přijetí přístupové smlouvy. Přístupová smlouva byla schvalována občany v situaci, kdy existovala maastrichtská kritéria a kdy tato kritéria byla neobejitelná, to znamená, nebylo možné prohřešovat se na makroekonomice jednotlivých států, nebylo možné lhát Evropské unii o tom, jaké máme reálné ekonomické výsledky, a také neexistovala kolektivní odpovědnost za nezodpovědné. To si připomeňme. Maastrichtská kritéria ukládala dokonce významné pokuty těm státům, které se prohřeší proti parametrům inflace, nezaměstnanosti a růstu hrubého domácího produktu, a jestli mě paměť nešálí a neručím za její úplnost, tak jediná země, která tuto pokutu zaplatila, bylo Portugalsko. Ve chvíli, kdy se do podobných obtíží dostala Francie a Německo,

67

proběhlo operativní jednání Evropské rady, na kterém se usnesly členské země, že ta kritéria zmírní, to znamená, že už to hlídání měny nebude tak přísné. Cílem bylo, aby Německo a Francie nemusely zaplatit tu pokutu. A to už je pro mě první krok určité nedůvěry k tomu, jak EU zachází s malými, méně významnými členy a jak se řídí de facto diktátem nebo řekněme vlivem, raději vlivem silných evropských zemí, což donedávna byla Francie a Německo, ale dneska už je to téměř jenom Německo. Díky tomu, že silného prezidenta Sarkozyho vystřídal slabý prezident Hollande, dneska už vlastně jenom statuje u aktivit Angely Merkelové. To je ovšem k jinému tématu… Od okamžiku, kdy přestala platit maastrichtská kritéria, se staly ještě další dvě věci. Byl zde přijat euroval, fiskální pakt a evropské země se zavázaly pro členství v eurozóně k dalším povinnostem, a sice k povinnostem přispívat na prohřešky těch, kteří byli méně zodpovědní. V přímém přenosu sledujeme, co se dneska děje při vyjednávání s Řeckem. Nezávidím řecké vládě, která vyhrála tím, že de facto přesvědčila občany, že nedopustí, aby došlo k plnění povinností plynoucích z mezinárodních smluv a ze závazků eurozóny, a teď čelí samozřejmě jednání s ministry financí členských evropských zemí, tedy eurozóny, které ovšem tak úplně z toho tak nadšené nejsou, že by se Řecko ze svých povinností vyvázalo. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho se tento hnilobný proces potáhne. A má vlastně jenom dvě možná vyústění. Jedno je, že tedy eurozóna udělá to, co měla udělat dávno, to znamená, takového člena, který neplní podmínky, a dokonce zalhává skutečnost, načas vyřadit nebo řekněme pozastavit jeho členství, nechci mluvit o vyloučení, ale prostě nějakým způsobem ho nenechat dále kazit celkové výsledky eurozóny. To je jedna možnost. A druhá možnost je, že se tedy všichni dohodnou, že to za Řecko zaplatí. Máme tady ale další kandidáty na to, aby za ně někdo zaplatil jejich hospodářské prohřešky. Je tady také na místě otázka, že by některé země vůbec měly přehodnotit, zda je pro ně výhodné být členy eurozóny. Italské hospodářství se vyznačovalo tím, že všechny svoje problémy řešilo devalvací v minulosti. Proto si ještě vzpomeneme my staršího data narození, kolik tam stály obyčejné věci, kolik milionů lir apod. To byl výsledek postupných devalvací, inflace jak na obrázcích, přesto italská ekonomika fungovala skvěle. Dneska má potíže, protože je svázána tou měnou. Já chci říci ale to hlavní, že totiž podmínky pro členství v eurozóně se výrazně změnily, a jestliže přijmeme nového člena s tím, že vstoupí do této výlučné společnosti za podmínek, které v té době platily, pak si myslím, že je slušnost říci, jestliže se ty podmínky zásadně změnily, a já musím říct, že zhoršily, protože vytvořily větší povinnosti a závazky těm, kteří jsou zodpovědní, pak je třeba se jich na tuto dílčí věc znovu zeptat. Nemůžeme se stále odkazovat na to, že jsme schválili v referendu o přístupové smlouvě také závazek, že euro přijmeme. My musíme o této dílčí věci nechat lid rozhodnout znovu, jinak ho podvádíme. Takže dovolte, abych se vyslovil na podporu té petice a na podporu návrhu usnesení našeho klubu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

68

Senátor Václav Hampl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane předsedo, vážení hosté, dámy a pánové, když se dívám na podstatu petice, kterou projednáváme, tak je to fakticky výzva vládě, aby vyjednala trvalou výjimku z povinnosti přijmout euro. Nicméně celkem je asi jasné, že v tuto chvíli v kontextu toho, co se děje v Řecku, se Syrizou apod., tak zrovna není na euro úplně nejšťastnější doba, ale mně připadá, že jsme tady slyšeli poměrně přesvědčivou argumentaci od náměstka ministra průmyslu a obchodu, že vlastně poměrně velmi dlouhodobé nepřijetí eura je možné i bez vyjednání nějaké výjimky, jak ukazuje příklad Švédska. Fakticky nás nelze donutit k tomu, abychom euro přijali, pokud nebudeme chtít, nebo dokud nebudeme chtít. Na druhou stranu si myslím, jestli to dobře vnímám, vyjednání takové trvalé výjimky by znamenalo naše definitivní přibouchnutí k tomu euro, a i kdyby nakrásně někdy v budoucnosti se to ukázalo být super výhodné, a to zase je myslím velmi snadno představitelný scénář, tak by už nikdo nemusel zase chtít nám ta dvířka pootevřít. Takže mně ve skutečnosti nevýhody vyjednání trvalé výjimky převažují nad výhodami vyjednání trvalé výjimky. Pokud jde o to načasování nebo o argumentaci, až to pro nás bude výhodné, já tedy nejsem ekonom, neříkám, že tomu rozumím, ale svědomitě se snažím s experty, ekonomy o tomto mluvit. A velmi mi z toho vychází, že ve skutečnosti rozhodnout, kdy přesně to je opravdu výhodné a kdy už to zase tak výhodné není, je fakticky hrozně těžké a prostě výhody a nevýhody je hrozně těžké zvážit a ve finále je to hodně politické rozhodování. Myslím si, že argumentace podnikatelů, lidí zodpovědných za provoz podniků je v tomto docela výmluvná, ostatně zase, mohu-li, partikulární, ale přesto výrazná zkušenost ze sektoru vysokých škol, kde jsem léta působil, tam prostě také výhody eura myslím pro ekonomický provoz by byly poměrně výrazné. Pokud jde o referendum, tady jenom bych si dovolil upozornit na to, co je myslím všem zřejmé. U referenda strašně moc záleží na tom, jak přesně bude položena otázka. Jedna věc je, jestli se budeme ptát: Dobře, před léty jsme schválili přístup k EU, teď se ptáme, jestli chceme euro. Anebo jestli se budeme ptát: Milí občané, chcete, aby ČR ustoupila od závazku, který na sebe závazně a dobrovolně přijala? To jsou dvě velmi různě formulované otázky vlastně ale na tu stejnou věc a troufnu si predikovat, že výsledek referenda by byl při takto odlišně postavené otázce velmi dramaticky rozdílný. A mimochodem, já tedy bych se přimlouval pro tu druhou formulaci. Tam o to de facto jde, že jsme dobrovolně a závazně přijali nějaký závazek, a nyní tedy říkáme: situace se změnila, tak ho nechceme naplnit. A já myslím, že v Řecku v současné době vidíme, jak ošklivě vypadá, když země nechtějí naplňovat závazky, které na sebe dobrovolně přijaly ve vážné věci. A nevím, jestli bychom náhodou nevypadali stejně s tím vyjednáváním té výjimky. Takže bych si dovolil v tom být trošku opatrný. A možná z toho vyplývá, že můj osobní názor je, že bych žádnou výjimku nevyjednával. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já nevím… Já myslím, že všichni bychom si asi tady přáli, aby se na celém světě platilo jednou měnou, asi nejlépe, aby to byla česká

69

koruna, ale to tak zkrátka není a ani to není možné. A pokud se dneska bavíme o našem slibu v nějakém okamžiku přijmout euro, tak si myslím, že je potřeba si položit otázku, co je a co není fér a co je a co není slušné, protože v případě eura to není jen o tom, že se změnily podmínky, ale je to také o tom, že je tady nějaký způsob chování EU v historii. A ten způsob chování, já se k tomu za chvilku dostanu, jednoznačně, pokud se chceme chovat k našim občanům fér a pokud chceme k našim občanům být slušní, nás vede k tomu, že my bychom měli navrátit právo rozhodnout, zda chtějí, anebo nechtějí euro. Opakuji, říkám navrátit, protože v okamžiku, kdy to právo měli a oni se rozhodli, že euro chtějí, tak měli nějaké povědomí o chování EU. A čeho se dočkali? Maastrichtská kritéria – schválena, nedodržována! Fiskální pakt – schválen, nedodržován! Pakt stability a růstu – schválen a nedodržován! Co dělá EU? My jsme dostali nějakou možnost čerpat evropské peníze na základě operačních programů. Mluvila o tom paní kolegyně ministryně pro místní rozvoj Šlechtová, a chovali jsme se jinak, než jsme slíbili. Následně EU v Dohodě o partnerství na roky 2014-2020 nám k čerpání dala kondicionality; podmínky toho, za kterých nám případně peníze vyplatí. Jinými slovy vám říká, jim říká: Pokud se nebudete chovat, jak my chceme a jak jste nám slíbili, my vám ty peníze nedáme. A navrácení práva našim občanům rozhodnout o tom, zda chtějí, nebo nechtějí euro, je jenom o tom, že vlastně se chováme úplně stejně. Říkáme: Vy jste říkali, že se k nám nějak budete chovat, že budete dodržovat vyrovnané rozpočty, že budete dodržovat parametry vzhledem k HDP atd., inflační apod., a nyní tomu tak není! A po nás chcete, abychom přesto drželi své sliby. Je to stejné, jako kdybychom se domluvili všichni, že se bude jezdit vpravo, pak polovina začala jezdit vlevo, a po nás se pořád chtělo, abychom jezdili vpravo, i když proti nám jede auto. To je přece nesmysl! Tak to nemůže fungovat! Takže v tomto okamžiku si myslím, že je naprosto v pořádku, pokud se pokusíme, pokud se pokusí naše vláda, pokud ji v tom podpoříme, vyjednat trvalou výjimku a navrátit našim občanům právo se rozhodnout v daném okamžiku, až to bude aktuální, zda chtějí, nebo nechtějí euro. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Já jenom předestírám, zda ještě budou chtít vystoupit páni náměstci. Samozřejmě předpokládám, že pan předkladatel a zástupce petentů určitě vystoupí, ale pokud by chtěl ještě vystoupit někdo další, tak samozřejmě je to možné, ale prosím přihlaste se. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane místopředsedo. Dneska ta Evropa – já tady jsem celou dobu, jinak tady nebývám – mě zaujalo pár věcí. Pan předseda se pozastavil nad tím, že projednáváme petici. Já jsem známý přítel petic v uvozovkách. Vzpomínám si na některé, které jsme tady projednávali. Namátkou, zasypávali jsme tady asi šest hodin důl Frenštát, pak jsme tady řešili dlouhodobě lýkožrouta a kamzíky, pak jsme také tady dělili či nedělili dvě školy tuším v Jablonci nebo někde, prostě věci, které vůbec Senátu nepřísluší, a všechno je to jenom v tom, že jsme kdysi dali do jednacího řádu, že stačí 10 tisíc podpisů na to, abychom petici mohli projednávat! Když tam dáme 500 tisíc, tak tady tolik petice nebude. Ale mě zaujali dva Hamplové, tady mluvili. Omlouvám se, že se jmenují stejně. Mojmír Hampl říkal, že nelze zemi donutit k přijetí eura. On tady nebyl

70

totiž na těch bodech, které jsme měli dnes, kdy bylo jasně předvedeno, k čemu všemu nás může unie donutit, když například nepřijmeme služební zákon v podobě, v jaké si unie přeje, tak nedostaneme žádné peníze – například. Samozřejmě nás může donutit i k přijetí eura, když na to přijde. Stačí, když si vymyslí nějaké tvrdé sankce. Vzpomeňme si na opakovaná referenda, která už tady byla. Ale já mám jinou jednoduchou otázku. Je v tomto sále někdo, kdo věří tomu, že prodloužení pomoci Řecku povede ke kýženým výsledkům? Je tady někdo takový? Jsem přesvědčen, že není, protože zjevně nepovede! Je to jenom kupování si času a odkládání problému, který se ale bude čím dál více vyhrocovat! Stejně tak není žádná šance, a to možná by mi někdo odpověděl z MF, ty naše dluhopisy a dluhy se zřejmě, kdybychom přistoupili k euru, nějakým způsobem převedou na eura, že? Jinak by to asi být nemohlo, kdybychom jinou měnu neměli. Jestli by to bylo výhodné, nebo nevýhodné, to nevím. Pak že nás tady okradla ta naše Česká národní banka, to nevím. Jenom připomenu, že když se argumentuje Slovenskem, tak tam je dvojnásobná nezaměstnanost než v ČR! To jenom, abychom měli také jiná fakta než jenom vyprávění o tom, jak jsme na tom my a jak jsou na tom oni. Že v Řecku je jeden z velkých problémů, a tomu já dobře rozumím, že když se přejde z drachmy na euro, tak samozřejmě ceny vypadají – ono i v Německu, když jedete do Německa, tak ceny vypadají velmi sympaticky. Taková nějaká vestička za 10 eur, to vypadá dobře, protože tam je to psychologické. Deset je jiná číslovka než sto. A ne každý umí bleskově, kór když je to takový přepočet s nějakými haléři 27,50, tak ono se neříká 27, to se říká 25, aby se to lépe počítalo, protože ty drobné, to nějaké nebereme. Říká se, hele, to docela jde, to koupíme… To je jenom takový jeden technický problém. Ale kde se nacházíme, to si pořád neuvědomujeme. My jsme v úplně jiné situaci, než jsme kdykoliv v minulosti byli! Kvantitativní uvolňování, to se mi hrozně líbí, ten termín. Já ho přeložím do češtiny – to je neuvážené tištění dalších a dalších peněz! K jakým koncům to povede? Už mnohokrát byla položena otázka: Může někdy ČR splatit svůj dluh? No přece nemůže! Nikdo na této zemi není schopen splatit svůj dluh! Protože dluhy jsou tak obrovské, že není žádný ekonomický způsob, kterým by dluhy bylo možné zlikvidovat. Bohužel je jenom jediný, po kterém nebude věřitelů, ani dlužníků, a to je válka - a té bych se dočkat nechtěl! Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Z náměstků se nikdo nehlásí, takže zeptám se pana Zahradila, zda si přeje vystoupit na závěr rozpravy. Přeje si vystoupit. Prosím, máte slovo. Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající, ještě jednou za slovo. Dámy a pánové, děkuji všem, kdo přispěli do této debaty. Já jsem ty příspěvky velice pozorně poslouchal, obzvláště s velkou pozorností jsem poslouchal příspěvky z Ministerstva financí ČR a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Nevím, jestli to byl jenom můj dojem, ale v každém případě můj dojem je, že existuje jistý rozdíl, jisté odstínění mezi těmito dvěma ministerstvy a že MF je přece jenom o něco zdrženlivější ve svém vztahu k jednotné měně než MPO. Má to asi svou logiku, ostatně pokud se nemýlím, bylo to MF, které doporučilo, aby ČR prozatím nevstupovala do bankovní unie. Některé argumenty, které tady zazněly, mi přece jenom ale dovolte okomentovat. Zaznělo tady několikrát, že občané, kteří se v referendu většinově

71

vyjádřili ke vstupu do EU, znali závazky ze vstupu plynoucí. A já říkám, že je neznali, protože je prostě znát nemohli. Závazky, které tehdy neexistovaly, znát nemohli, nemohli znát evropský záchranný mechanismus, nemohli znát fiskální pakt a nemohli znát bankovní unii, protože to jsou závazky, které jsou teprve několik let staré, takže je znát nemohli a právě tyto závazky, jak jsem zdůvodnil v úvodním slově, jsou tím rozhodujícím faktorem, pro který já se domnívám, že by bylo záhodno dát občanům ČR ještě jednou slovo, pokud jde o jednotnou měnu. Nemyslím si, na rozdíl od pana senátora Dienstbiera, že je v tom nějaké pokrytectví. Jestliže jsme uspořádali speciální jednorázové referendum o vstupu do EU, tedy o přístupové smlouvě, pak samozřejmě o změně nějakého závazku ve vztahu k ČR, pokud jde o tuto přístupovou smlouvu, by mělo být postupováno stejně, měl by být použit stejný nástroj, tedy opět jednorázové speciální referendum, a já v tom nevidím žádný rozpor, nevidím v tom žádný problém a rozhodně v tom nevidím žádné pokrytectví. Zaznělo tady zcela správně, že 80 % exportu ČR jde do zemí EU, 63 % jde do eurozóny. To je samozřejmě pravda, a já se ptám, co z toho plyne? I jiné země, které nejsou součástí eurozóny, obchodují s eurozónou a drtivá většina jejich exportu jde do zemí EU. I od zástupce MPO tady zaznělo, že ty firmy, ti exportéři, kteří jsou závislí na vývozu, tak dávno vedou své účetnictví v eurech. Takže to pro mě není rozhodující argument pro zavedení eura v ČR. A dovolte mi ještě, abych se přece jenom trochu ohradil proti jednomu argumentu, který tady zazněl, a to je ten již opakovaně jmenovaný průzkum Svazu průmyslu a dopravy, který je tady interpretován tak, jako že 3/4 českých podnikatelů chtějí euro co nejdříve nebo jsou pro zavedení eura. Já si troufám říci, že Svaz průmyslu a dopravy není jedinou zájmovou organizací, která zastupuje české podnikatele, českou ekonomiku, že tady máme i jiné organizace, máme tady Hospodářskou komoru ČR, máme tady Agrární komoru ČR, máme tady Svaz zaměstnavatelů, máme tady také osoby samostatně výdělečné činné – několik set tisíc, kteří tedy, aspoň já se domnívám, nejsou ve své drtivé většině organizováni nikde, a mezi těmi, pokud se nepletu, průzkum nikdo neprováděl. Takže vydávat Svaz průmyslu a dopravy, který samozřejmě sdružuje největší korporace a nejsilnější podniky, za nějaký reprezentativní názor české podnikatelské sféry, to myslím, že opravdu správné není, a myslím si, že to tak ani není! A nemyslím si, že, když to hodně přeženu, deset největších korporací a jejich názor má být tím určujícím faktorem k tomu, zda přijmeme, anebo nepřijmeme euro, protože koneckonců žije tady také několik milionů důchodců a žije tady celá řada, několik milionů zaměstnanců, kteří jsou závislí na mzdě. A myslím, že závazky, které by na ČR dopadly v případě přijetí eura, pocítí také tito lidé! Potom mi ještě dovolte jednu poznámku směrem k panu předsedovi Štěchovi a koneckonců ještě také k panu senátoru Dienstbierovi, kteří tady uštědřili té petici takovou výtku, že byla politicky pokryta jednou politickou stranou. To je samozřejmě pravda, ale já jsem dva měsíce ty podpisy opravdu fyzicky sbíral na náměstích, a mohu vás ubezpečit na základě hovorů s těmi lidmi, že tu petici podepisovali lidé v podstatě bez rozdílu věku, bez rozdílu sociální struktury a bez rozdílu stranické příslušnosti nebo politických sympatií. Byl to opravdu průřez odleva doprava a byl to průřez jak věkově, tak sociálně celou společností. Takže to, že to zorganizovala jedna politická strana, je jedna věc. To, že se tomu dostalo, řekl bych, docela významné a reprezentativní podpory průřezově celou společností, je druhá věc.

72

Chtěl bych na závěr možná ještě rozptýlit obavy pana senátora Hampla, že trvalá výjimka nám zabouchne dveře vůbec k tomu, abychom mohli někdy v budoucnu euro přijmout. Já jsem se pokusil ve svém úvodním slově zdůraznit, že tomu tak není, že opravdu tady jde o změnu právního stavu, jde tady o tu povinnost, kterou v tuto chvíli máme, a jde o to, abychom ji překlopili na možnost, tedy na to, že můžeme, ale nemusíme. A myslím, že to je proveditelné. A k tomu, zda můžeme, nebo nemůžeme oddalovat náš vstup do eurozóny na dobu, kdy se nám to bude hodit, nebo zda ho můžeme oddalovat v případě potřeby navždycky, to je jistě otázka do diskuse. Teoreticky to možné je. Zaznělo tady několikrát, že bychom mohli následovat švédského přístupu. Já tady jenom dodávám, že Švédsko uspořádalo referendum o vstupu do eurozóny. To referendum dopadlo negativně pro euro a Švédsko tedy svoji povinnost odtlačilo dále od sebe v čase do budoucnosti, do blíže neurčené budoucnosti. Švédsko na druhou stranu je země bohatá, je to země, která v HDP na hlavu vysoce převyšuje evropský průměr, je to země, která přispívá do evropského rozpočtu, je to čistý plátce a já na základě praktických zkušeností s fungováním evropských struktur se přece jenom obávám, že jednání a nakládání s takovou zemí je kvalitativně poněkud odlišné, než nakládá se zemí, která je pouze čistým příjemcem v tuto chvíli z peněz z evropského rozpočtu. Takže tahle paralela tady tak úplně přesně neplatí. Domnívám se, že by bylo záhodno tu povinnost překlopit na možnost, tedy vyvázat se z té povinnosti a domnívám se, že referendum je k tomu zcela adekvátním nástrojem právě proto, že na základě referenda jsme do EU vstoupili. To je z mé strany všechno, dámy a pánové. Já vám děkuji za pozornost, děkuji za korektní diskusi a samozřejmě budu s napětím očekávat výsledky vašeho hlasování. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Protože už se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a požádal bych pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a samozřejmě, aby tedy nám zopakoval návrh na usnesení nebo na ta usnesení, o kterých budeme hlasovat. Senátor Jaromír Jermář: V obecné rozpravě vystoupil dvakrát zástupce petentů pan Zahradil, vystoupili také zástupci dotčených institucí, to znamená Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, Ministerstva financí ČR a ČNB a ze senátorů vystoupilo celkem osm senátorů. Nebudu rekapitulovat jednotlivá vystoupení, protože jste je zde slyšeli. Pouze bych uvedl, že pan senátor Grulich zde přednesl návrh usnesení klubu ODS, které zde také přečetl a máte ho i na svých lavicích, a na jeho podporu pak vystoupili ještě další tři senátoři z ODS. Takže máme zde dvě usnesení. To znamená, to první, se kterým jsem vás seznámil v úvodu – tisk 292/2, což je společný návrh usnesení hospodářského výboru a školského a petičního výboru. Záleží na nás, o kterém usnesení budeme hlasovat nejdříve. Myslím si, že je to vcelku jedno, tak já navrhuji, ať hlasujeme o návrhu usnesení klubu ODS. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Nejdříve myslíte? Senátor Jaromír Jermář: Ano. Myslím, že to je jedno.

73

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobře. Pokud není námitek, tak můžeme přistoupit k hlasování podle toho, jak navrhl pan zpravodaj. (Znělka.) Takže v tuto chvíli budeme hlasovat… Já dám čas, aby ještě kolegové a kolegyně doběhli na svá místa a stačili se zaregistrovat. (Předsedající – před zahájením hlasování – vyčkává na příchod některých senátorů do Jednacího sálu.) V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu, který předložil pan senátor Grulich, aby bylo jasné, o čem hlasujeme. Dostali jste ho písemně na svoje stolky. Myslím si, že už všichni, kdo chtějí hlasovat, jsou na svých místech. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 12 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26, pro vyslovilo 16, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat. Takže nyní, pokud pan zpravodaj souhlasí, budeme hlasovat o návrhu výboru, tak, jak byl předložen, a tak, jak jej máte v podkladech. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 13 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26, pro vyslovilo 31, proti bylo 6. Návrh byl přijat. Děkuji panu zpravodaji, děkuji zástupci petentů, panu Zahradilovi. Děkuji i zástupcům ministerstev a České národní banky. Tím končím projednávání tohoto bodu. Jako další bod máme 9. Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Science centra a jejich význam pro rozvoj ČR" Usnesení VVVK s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Nyní bych tedy požádal pana senátora Jaromíra Jermáře, jakožto zpravodaje VVVK, aby nás seznámil s návrhem na konání veřejného slyšení Senátu. Zároveň bych požádal intenzivně diskutující pány senátory z pravého spektra, kdyby mohli buď tedy jít diskutovat do kuloáru, nebo případně abychom slyšeli pana senátora, co nám řekne. Takže, prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Takže ještě jednou hezké odpoledne. Tento bod, myslím si, že nemusí být dlouhý. Jedná se o to, že vám předkládáme návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu, to znamená vyšší formu veřejného slyšení, než je veřejné slyšení výboru, na téma "Science centra a jejich význam pro rozvoj ČR". Abych zde hovořil o významu těchto vědeckých center, která se zaměřují dlouhodobě na popularizaci vědy a techniky, myslím si, že je úplně zbytečné. Já bych vás jenom seznámil s návrhem tohoto usnesení výboru, máte ho před sebou, kde součástí jeho je to usnesení Senátu k návrhu na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Science centra a jejich význam pro rozvoj ČR".

74

Znělo by, že Senát I. svolává na úterý 17. března 2015 od 9.30 hodin do Jednacího sálu Valdštejnského paláce veřejné slyšení Senátu podle § 144 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, na téma "Science centra a jejich význam pro rozvoj ČR", II. projedná otázky a zve k vystoupení, a teď tam máte program, kdo všechno by zde vystoupil, III. samozřejmě součástí usnesení je i to, že zve k účasti a případnému vystoupení v rozpravě opět osoby, které máte v usnesení uvedeny – myslím si, že je zbytečné, abych je tady uváděl, IV. stanovují se podmínky, to znamená řečnická doba, diskusní příspěvek – jak dlouhý. Já bych vás požádal o podporu tohoto usnesení, aby veřejné slyšení na toto téma mělo vyšší formu a bylo právě veřejným slyšením Senátu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Nyní tedy můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl navrhovatel. Pokud není námitek? V sále je přítomno… Já ještě zazvoním pro jistotu. A budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl pan navrhovatel. V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 23. Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Děkuji, hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 14 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24, pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji, pane senátore a zpravodaji. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. A máme tady poslední bod našeho dnešního jednání, a tím je 10. Návrh na zrušení usnesení Senátu přijatých podle §1 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů Na minulé schůzi Senátu jsme schválili novelu jednacího řádu Senátu. Součástí této novely bylo i začlenění některých pravidel pro jednání Senátu, která Senát v minulosti schválil svým usnesením v souladu s § 1, odst. 2 našeho jednacího řádu. Proto navrhuji, abychom přijali usnesení Senátu, kterým zrušíme tato, v tuto chvíli již nadbytečná, usnesení. Návrh tohoto usnesení vám byl rozdán na lavice. Otevírám k tomuto návrhu rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. A můžeme přistoupit k hlasování. Nyní tedy budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak vám byl rozdán na lavice.

75

V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro hlasování je 24. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 15 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24, pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji, tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Já vám všem děkuji za účast na dnešním jednání a všem, kteří vydrželi až do konce, přeji šťastnou cestu! Končím jednání dnešní schůze Senátu. (Jednání ukončeno v 16.59 hodin.)

76

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 10. funkční období - 6. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY