Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsaný dne 25. listopadu 2010 v Praze
N á v r h
U S N E S E N Í Senátu Parlamentu České republiky k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsaný dne 25. listopadu 2010 v Praze
Senát Parlamentu České republiky s o u h l a s í s ratifikací Protokolu k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsaného dne 25. listopadu 2010 v Praze.
Předkládací zpráva pro Parlament České republiky
Dne 25. listopadu 2010 byl v Praze podepsán Protokol k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu (dále jen „Protokol“). Návrh na jeho sjednání byl schválen vládou České republiky jejím usnesením č. 390 ze dne 24. května 2010. Protokol mění Dohodu o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsanou v Praze dne 11. října 2004, publikovanou pod č. 93/2005 Sb. m. s. (dále jen „Dohoda“). Dohoda umožňuje mladým lidem z obou států uskutečnit střednědobý poznávací pobyt na území druhé smluvní strany (včetně možnosti absolvování krátkodobého studijního programu) a v jeho průběhu vykonávat pracovní činnost, a získat tak finanční prostředky ke krytí části nákladů spojených s pobytem. Nový Zéland je turisticky velmi přitažlivou zemí a ze strany české mládeže jsou možnosti, které Dohoda nabízí, hojně využívány. Kromě Dohody s Novým Zélandem má Česká republika uzavřenu podobnou Dohodu s Kanadou (Dohoda mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže, podepsaná v Ottawě dne 23. listopadu 2006, publikovaná pod č. 74/2007 Sb. m. s.). Cílem Protokolu je zjednodušení dosavadních podmínek pobytu na území druhé smluvní strany a výhodnější úprava podmínek pro získání víza podle této Dohody (mj. zvýšení věkového limitu). Navrhovaná úprava obsahuje: 1. zrušení omezení maximální doby, po kterou je možné pracovat u jednoho zaměstnavatele (v Dohodě jsou uvedeny 3 měsíce), a umožnění výkonu pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele po dobu celého ročního pobytu (platí ovšem nadále zákaz trvalého zaměstnání); 2. prodloužení doby možného studia ze tří na šest měsíců a zrušení omezení, podle nějž se účastník programu může zapsat do maximálně jednoho vzdělávacího nebo studijního kurzu; 3. zvýšení věkového limitu účastníků programu ze 30 na 35 let; 4. zrušení podmínky trvalého pobytu (v Dohodě je stanoveno, že žádost o vízum mohou podat pouze občané České republiky s trvalým pobytem v České republice v době podání žádosti, resp. občané Nového Zélandu s trvalým pobytem na Novém Zélandu) – nyní bude podmínkou pouze občanství daného státu. Sjednání Protokolu navrhla novozélandská strana. Česká strana postupovala při jednáních, která proběhla korespondenční cestou (mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí a obchodu Nového Zélandu), v souladu se schválenou směrnicí pro expertní jednání, která byla projednána ve vnitroresortním a meziresortním připomínkovém řízení a schválena ministrem zahraničních věcí. Navrženy byly v souladu s výsledkem meziresortního připomínkového řízení drobné změny legislativně-technického charakteru a ve směrnici předvídaná úprava závěrečných ustanovení, novozélandská strana na tyto změny přistoupila. Obecné zrušení věkového omezení, které uplatňovalo Ministerstvo vnitra jako doporučující připomínku, pro novozélandskou stranu není akceptovatelné, jelikož se jedná o pracovní pobyty mládeže.
1
Protokol bude mít v České republice charakter prezidentské smlouvy, neboť mění Dohodu, která je prezidentského charakteru, přestože má na výslovnou žádost novozélandské strany vnější atributy smlouvy vládní. Navrhovaná úprava se dotýká práv a povinností osob ve smyslu čl. 49 písm. a) Ústavy ČR a rovněž se týká věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, ve smyslu čl. 49 písm. e) Ústavy ČR. Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem a dalšími součástmi právního řádu České republiky, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Je rovněž v souladu s právem EU. Sjednání a provádění Protokolu si nevyžádá zvýšené požadavky na státní rozpočet. Nebude mít dopad na životní prostředí, na rovnost mužů a žen, na podnikatelské prostředí ani na pracovní trh (očekává se větší nárůst zájmu českých občanů o pobyty na Novém Zélandu než novozélandských občanů o pobyty v České republice). Protokol bude provádět Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem vnitra.
K obsahu Protokolu: K článku 1 Toto ustanovení mění podmínky pro vydání víza podle Dohody (článek 1 Dohody). Původně byl kromě občanství České republiky vyžadován ještě trvalý pobyt na území České republiky v době podání žádosti. Protokol tuto druhou podmínku odstraňuje. Ve svém druhém odstavci pak článek 1 Protokolu rozšiřuje maximální věk žadatele pro podání víza ze třiceti let na třicet pět let. K článku 2 Článek 2 Protokolu mění článek 4 Dohody, přičemž odstraňuje omezení maximální doby, po kterou je možné pracovat u jednoho zaměstnavatele (v Dohodě jsou dosud uvedeny tři měsíce), a tak umožňuje výkon pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele po dobu celého ročního pobytu (platí ovšem nadále zákaz trvalého zaměstnání). Dále dochází k prodloužení doby možného studia ze tří na šest měsíců a ke zrušení omezení, podle nějž se účastník programu může zapsat do maximálně jednoho vzdělávacího nebo studijního kurzu. Podle Protokolu je možné se zapsat i do více kurzů. K článku 3 Článek 3 mění článek 5 Dohody, který upravuje podmínky pro vydání víz občanům Nového Zélandu (zrcadlově k článku 1 Dohody, který upravuje podmínky pro vydání víz občanům České republiky). Recipročně odstraňuje pro žadatele z Nového Zélandu podmínku trvalého pobytu na území Nového Zélandu, postačuje občanství Nového Zélandu. Ve svém druhém odstavci pak článek 3 Protokolu rozšiřuje maximální věk žadatele pro podání víza opět recipročně ze třiceti let na třicet pět let.
2
K článku 4 Článek 4 mění článek 8 Dohody, který zrcadlově upravuje možnosti zaměstnání a studia pro občany Nového Zélandu. Opět odstraňuje omezení maximální doby, po kterou je možné pracovat u jednoho zaměstnavatele (v Dohodě jsou dosud uvedeny tři měsíce), a tak umožňuje výkon pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele po dobu celého ročního pobytu (platí ovšem nadále zákaz trvalého zaměstnání). Dále dochází k prodloužení doby možného studia ze tří na šest měsíců a ke zrušení omezení, podle nějž se účastník programu může zapsat do maximálně jednoho vzdělávacího nebo studijního kurzu. Podle Protokolu je možné se zapsat i do více kurzů. K článku 5 Článek 5 standardně upravuje vstup v platnost Protokolu. České straně se podařilo prosadit znění, podle nějž Protokol vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po obdržení pozdějšího z oznámení stran o splnění vnitrostátních právních podmínek nezbytných pro vstup v platnost. Novozélandská strana preferovala vstup v platnost dnem doručení pozdější nóty o splnění vnitrostátních právních podmínek, což ovšem zejména z publikačních důvodů nebylo pro českou stranu přijatelné.
V Praze dne Předseda vlády
3
