212
10. funkční období
212 Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bahrajnského království o letecké dopravě
2016
Návrh usnesení
SENÁTU PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bahrajnského království o letecké dopravě
Senát Parlamentu České republiky dává souhlas
k ratifikaci Dohody mezi vládou České republiky a vládou Bahrajnského království o letecké dopravě
Předkládací zpráva pro Parlament České republiky K návrhu na ratifikaci Dohody mezi vládou České republiky a vládou Bahrajnského království o letecké dopravě (dále jen „Dohoda“) Bahrajnské království (dále také „Bahrajn“) je malý ostrovní stát ležící v jižní části Perského zálivu. Nejbližšími sousedy jsou na jihovýchodě Katar a na západě Saúdská Arábie, s níž je Bahrajn spojen 25 km dlouhým mostem, tzv. Cestou krále Fahda. Bahrajn se skládá z hlavního stejnojmenného ostrova a dalších 32 menších ostrovů. Celková rozloha činí zhruba 700 km2 a počet obyvatel dosahuje asi 1,3 milionu, z čehož Bahrajňané tvoří polovinu. Státní příslušníci jiných států pocházejí v drtivé většině z jižní a jihovýchodní Asie (Indové, Bangladéšané, Pákistánci a další). Převažujícím náboženstvím je islám, oficiálním jazykem arabština, přičemž angličtina je velmi rozšířena. Bahrajn vyhlásil nezávislost dne 15. srpna 1971. V roce 2001 byly podpořeny emírovy snahy přeměnit zemi v konstituční monarchii s voleným parlamentem a nezávislou soudní mocí. Ženy získaly volební právo, došlo k propuštění politických vězňů a na základě změn ústavy z roku 2002 došlo také ke změně formálního názvu země ze Státu Bahrajn na Bahrajnské království. Nyní je tak Bahrajn konstituční monarchií s členy královské rodiny v klíčových vládních funkcích a dvoukomorovým parlamentem. Národní shromáždění se skládá z Poradního sboru jmenovaného králem a Poslanecké sněmovny volené ve všeobecných volbách. Rozhodující legislativní pravomoci má však horní komora jmenovaná králem. Tato úprava ústavy z roku 2002 je kamenem sváru mezi šíitskou většinou a vládnoucí sunnitskou královskou rodinou. Hlavou státu je král, šejch Hamad bin Ísa Al Chalífa, jehož kompetence jsou de facto neomezené, nicméně výkonná moc spočívá na bedrech vlády. Bahrajn je důležitým mezinárodním finančním centrem Blízkého východu, finanční sektor se na tvorbě HDP podílí asi 16% (údaje z roku 2012). Podíl těžby ropy, zemního plynu a petrochemické výroby činí asi 25%, průmyslová výroba 15%, veřejné služby 11%, doprava a komunikace 6%, stavebnictví 5% atd. Bahrajnská ekonomika je do značné míry závislá na Saúdské Arábii, odkud dováží ropu do místní rafinérie. Vývoz vlastní ropy je minimální, vyvážejí se produkty z místní rafinérie. Příjmy z vývozu ropných produktů nicméně tvoří 85% příjmů státního rozpočtu. Bahrajnské království je členem několika mezinárodních organizací a regionálních uskupení. Kromě Organizace spojených národů (OSN) je to např. Mezinárodní měnový fond (IMF), Organizace OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu (UNESCO), Světová obchodní organizace (WTO), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), Rada spolupráce arabských států Perského zálivu (GCC), Společnost pro investice v Perském zálivu (GIC), Liga arabských států atd. Diplomatické styky mezi Českou republikou (dále jen „ČR“) a Bahrajnským královstvím jsou realizovány prostřednictvím Velvyslanectví ČR v Saúdské Arábii, do jehož působnosti Bahrajn spadá (honorární konzulát v Manámě), a Velvyslanectví Bahrajnského království v Berlíně. Platnými smluvními dokumenty mezi ČR a Bahrajnem jsou vládní dohody o podpoře a ochraně investic (Praha, 2007) a o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (Praha, 2011). Vzájemné vztahy mezi ČR a Bahrajnem v oblasti civilního letectví nejsou dosud upraveny platnou mezinárodní dohodou. Výsledkem snah o úpravu těchto vztahů bylo sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Státu Bahrajn o letecké dopravě, která byla podepsána v Praze dne 19. dubna 2001, ale nikdy nevstoupila v platnost. Důvodem bylo nesplnění nezbytných vnitrostátních postupů pro vstup dohody v platnost na bahrajnské 1
straně. Po několika urgencích české strany indikovalo na jaře 2013 Ministerstvo dopravy Bahrajnu problémy při ratifikačním procesu z důvodu použití starého názvu „Stát Bahrajn“ v textu dohody. Za účelem odstranění uvedeného problému navrhla bahrajnská strana sjednat protokol o změně dohody, což mělo zajistit dokončení ratifikačního procesu dohody na bahrajnské straně a umožnit její vstup v platnost. Ministerstvo dopravy ČR vypracovalo proto směrnici pro expertní jednání o návrhu protokolu. V rámci meziresortního připomínkového řízení však Ministerstvo zahraničních věcí ČR uplatnilo zásadní připomínku, že sjednání protokolu k dohodě o letecké dopravě, která doposud nevstoupila v platnost, neodpovídá české smluvní praxi a navrhlo sjednat s Bahrajnem zcela novou dvoustrannou leteckou dohodu. Sjednání nové dohody bylo projednáno na pracovní úrovni s bahrajnskou stranou, která s tímto postupem souhlasila. Směrnice pro expertní jednání o nové dohodě byla schválena v roce 2013 v meziresortním připomínkovém řízení. Jednání se uskutečnilo ve dnech 16. a 17. ledna 2014 v Bahrajnu. Při jednání se vycházelo ze skutečnosti, že oba státy jsou smluvními stranami Úmluvy o mezinárodním civilním letectví sjednané v Chicagu dne 7. prosince 1944 (Bahrajn od 20. srpna 1971). Základem pro jednání byl text dohody z roku 2001, který byl doplněn o všechna nezbytná unijní ustanovení uplatňovaná v souvislosti s členstvím ČR v Evropské unii, která jsou do bilaterálních dohod vkládána na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění dohody mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách1. Při jednání se podařilo připravit a odsouhlasit na úrovni expertních delegací vzájemně přijatelný návrh textu Dohody, který odpovídá aktuální situaci v oblasti civilního letectví. Obsahové vymezení návrhu textu Dohody je následující: Článek 1 definuje výrazy důležité pro jednotný výklad a aplikaci Dohody. Článek 2 obsahuje vymezení práv k provádění mezinárodní letecké dopravy, která si smluvní strany vzájemně vyměnily. Jedná se o právo přeletu přes území státu druhé smluvní strany (tzv. 1. svoboda vzduchu), právo přistání na území státu druhé smluvní strany pro neobchodní účely (tzv. 2. svoboda vzduchu), právo vykládat a nakládat na území státu druhé smluvní strany (tzv. 3. resp. 4. svoboda vzduchu) a na území třetích států (tzv. 5. svoboda vzduchu) v místech stanovených v Příloze cestující, zavazadla, zboží a poštovní zásilky určené nebo pocházející z míst na území státu první smluvní strany. V článku 3 je obsaženo právo každé smluvní strany určit letecké podniky, které budou provozovat dohodnuté služby na stanovených linkách, a podmínky, za kterých druhá smluvní strana udělí takto určeným podnikům příslušná provozní oprávnění, včetně tzv. unijních ustanovení a recipročních ustanovení druhé smluvní strany. Článek 4 pak obsahuje podmínky, za kterých je možné vydaná provozní oprávnění odvolat nebo pozastavit. Článek 5 stanoví obecný princip, že na letecké podniky, resp. jejich letadla, cestující, posádky, zavazadla, poštovní zásilky a zboží nacházející se na území státu druhé smluvní strany se vztahují zákony, předpisy a postupy platné na území státu této smluvní strany. Při jejich aplikaci nesmí žádná smluvní strana upřednostňovat své letecké podniky.
1
Vzorová unijní ustanovení jsou do dvoustranných leteckých dohod vkládána na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách. Na základě tohoto nařízení byla vypracována Evropskou komisí ve spolupráci s členskými státy. Jejich účelem je zajistit soulad bilaterálních leteckých dohod s právem EU (zejména ve vztahu ke svobodě usazování, poskytování služeb na území EU a nediskriminace mezi leteckými dopravci EU).
2
V článku 6 si smluvní strany potvrzují závazek chránit bezpečnost civilního letectví před protiprávními činy v souladu s Úmluvou o mezinárodním civilním letectví a jejími přílohami, které se týkají této oblasti. Článek 7 upravuje důležitou otázku provozní bezpečnosti letectví. Každá smluvní strana může kdykoli provést tzv. inspekci na stojánce letadla druhé smluvní strany pokud se nachází na území jejího státu. Dále je upraven postup pro případ nedodržování minimálních bezpečnostních norem stanovených Úmluvou o mezinárodním civilním letectví a článek také obsahuje příslušné unijní ustanovení. Pro účely provozování dohodnutých služeb si smluvní strany budou vzájemně uznávat osvědčení a průkazy vztahující se k letadlům a posádkám pokud požadavky pro vydání těchto průkazů a osvědčení odpovídají nebo jsou přísnější než minimální požadavky stanovené Úmluvou o mezinárodním civilním letectví. Článek 8 upravuje osvobození leteckých podniků resp. jejich letadel, pohonných hmot, technického materiálu, obvyklého vybavení a zásob letadel a jiných věcí, které jsou používány výhradně v souvislosti s provozem a obsluhou letadla, od dovozních omezení, cel, nepřímých daní a jiných poplatků obvyklých při provozu mezinárodních leteckých dopravních služeb. Článek také obsahuje příslušné unijní ustanovení. Článek 9 se týká spravedlivého a přiměřeného stanovování uživatelských poplatků za použití letišť a leteckých zařízení a článek 10 řeší zjednodušený režim cestujících, zavazadel a zboží při tranzitu. V článku 11 je upravena oblast prodeje služeb a převodu finančních prostředků, dostatečně liberálně pro letecké podniky obou stran. Článek 12 upravuje volné stanovování tarifů leteckými podniky. Nevyžaduje se jejich předkládání a schvalování leteckými úřady, nicméně každá smluvní strana má právo zasáhnout v případech, kdy jsou tarify nepřiměřené či diskriminační. Obecné kapacitní principy jsou uvedeny v článku 13 a zajišťují rovné soutěžní podmínky pro provozování leteckých dopravních služeb. Článek 14 umožňuje leteckým podnikům uzavírat ujednání o společném označování linek (tzv. code-sharing) a upravuje podmínky takových ujednání. Článek 15 upravuje předkládání letových řádů a jejich změn včetně jejich schvalování leteckým úřadem druhé smluvní strany. Spolupráci leteckých podniků s poskytovateli povrchové dopravy či poskytování vlastní povrchové dopravy umožňuje článek 16. Článek 17 upravuje otázku zastoupení leteckých podniků na území státu druhé smluvní strany. Zdůrazňuje aplikaci příslušných právních předpisů platných na území státu, kde jsou zastoupení zakládána. Článek 18 zaručuje flexibilitu při výběru poskytovatelů pozemního odbavování a článek 19 upravuje vzájemné poskytování statistických informací a údajů mezi leteckými úřady obou stran. Postup pro provádění konzultací mezi smluvními stranami a spolupráce leteckých úřadů při provádění Dohody jsou stanoveny v článku 20, postup pro provádění změn Dohody upravuje článek 21, třístupňové řešení sporů, které mohou vyplynout z výkladu nebo provádění Dohody, upravuje článek 22. V článku 23 je stanovena povinnost registrovat Dohodu u Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), článek 24 stanoví podmínky ukončení platnosti Dohody a článek 25 upravuje vstup Dohody v platnost. 3
Příloha k Dohodě obsahuje volné vymezení linek mezi místy na území ČR / Bahrajnu, mezilehlými místy, místy na území Bahrajnu / ČR a místy za tímto územím. Dále Příloha obsahuje provozní podmínky. Vláda ČR souhlasila se sjednáním Dohody usnesením ze dne 25. června 2014 č. 484. Dohoda byla následně podepsána dne 22. ledna 2016 v Bahrajnu. Za vládu ČR Dohodu podepsal ministr dopravy Ing. Dan Ťok, za vládu Bahrajnského království ministr dopravy a komunikací Kamal bin Ahmed Mohammed. Text Dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Při sjednání Dohody byly splněny požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách. Jednání a jeho výsledky byly oznámeny Evropské komisi v souladu s článkem 1 tohoto nařízení. V souladu s článkem 4 téhož nařízení byla Evropská komise rovněž informována o podpisu Dohody. Sjednání Dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu. Dohoda je sjednána v českém, arabském a anglickém jazyce, v případě rozdílnosti ve výkladu bude rozhodující anglický text. Dohoda vstoupí v platnost šedesátý den od data doručení pozdějšího z oznámení, kterými si smluvní strany navzájem písemně sdělí, že byly splněny jejich ústavní požadavky nutné pro vstup Dohody v platnost. Sjednání a následné provádění Dohody nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Uvedené činnosti budou zajišťovány především Ministerstvem dopravy a Úřadem pro civilní letectví, které budou v případě potřeby spolupracovat s Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem financí, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem průmyslu a obchodu. Administrativní a správní výdaje s tím spojené budou hrazeny z rozpočtů jednotlivých resortů a Úřadu pro civilní letectví. Dvoustranné letecké dohody jsou celosvětově tradičně sjednávány na úrovni vlád jednotlivých států na základě doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Dohoda je také formálně sjednána na vládní úrovni, svým obsahem má však v ČR charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle čl. 49 písm. a) a e) Ústavy ČR. Dohoda obsahuje mj. úpravu práv a povinností osob stejně jako věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (jedná se např. o právo leteckých podniků létat bez přistání přes území státu druhé smluvní strany, přistávat na jeho území pro potřeby nikoli obchodní, nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany cestující, zavazadla a zboží, právo volně prodávat letecké dopravní služby na území smluvního státu, podmínky pro odvolání provozního oprávnění, apod.). Dohoda se po podpisu podle Ústavy ČR předkládá Parlamentu ČR k vyslovení jeho souhlasu s ratifikací a poté prezidentovi republiky k ratifikaci. V současnosti není přímý letecký provoz mezi oběma státy zajišťován žádným leteckým dopravcem. V letech 1995 až 2001 provozovaly přímé lety České aerolinie a.s. Sjednáním Dohody mezi vládou České republiky a vládou Bahrajnského království o letecké dopravě se stanoví liberální právní rámec pro oblast civilního letectví, který nabízí leteckým dopravcům dostatečnou míru flexibility při rozhodování o provozních záležitostech. Sjednání Dohody představuje také jednu z možností, jak dále rozvíjet vzájemné vztahy obou států. V Praze dne 24. února 2016 Mgr. Bohuslav Sobotka v.r. Předseda vlády 4
