Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 14. schůze

10. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 14. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

10. funkční období Těsnopisecká zpráva 14. schůze

Pořad 14. schůze 1.

2. 3.

4.

5.

6.

7.

8. 9.

10. 11.

Senátní tisk č. 129 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Václava Lásky a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 135 – Návrh zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru) Senátní tisk č. 136 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Senátní tisk č. 137 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Senátní tisk č. 138 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdější předpisů Senátní tisk č. 132 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Senátní tisk č. 118 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol k Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené práci, a k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 203 o dodatečných opatřeních k nucené práci a Změny z roku 2014 k Úmluvě o práci na moři, spolu se stanoviskem vlády k nim Senátní tisk č. 134 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 123 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím ve vztahu k Arubě o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Haagu dne 29. června 2015 Senátní tisk č. 140 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 120 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci změn Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) a na odvolání výhrady České republiky k této Úmluvě

1

12. 13. 14.

Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k informaci vlády České republiky o změně rámcové pozice k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce Senátní tisk č. 133 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 139 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

2

10. funkční období Obsah 14. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 11. listopadu 2015 ................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................. 1 1.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Václava Lásky a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 129) ............................. 2 Senátor Václav Láska ............................................................................ 2 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................... 4 Senátor Jaroslav Kubera ....................................................................... 5 Senátorka Veronika Vrecionová .............................................................. 5 Senátorka Eva Syková .......................................................................... 6 Senátor Miroslav Antl ............................................................................ 6 Senátorka Eliška Wagnerová.................................................................. 6 Senátor Libor Michálek .......................................................................... 7 Senátor Václav Láska ............................................................................ 8 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................... 9

2.

Návrh zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru) (senátní tisk č. 135)..................................... 10 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ......................................................... 10 Senátor Lubomír Franc ........................................................................ 11 Senátor Miroslav Antl .......................................................................... 12 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 12 Senátor Petr Gawlas ........................................................................... 13 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 14 Senátor Stanislav Juránek ................................................................... 15 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ......................................................... 15 Senátor Lubomír Franc ........................................................................ 16 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 16

3.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 136).......................................................................................... 16 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ......................................................... 16 Senátor Václav Láska .......................................................................... 17 Senátor Stanislav Juránek ................................................................... 18

I

Senátor Václav Láska .......................................................................... 18 Senátor Jan Veleba............................................................................. 22 Senátor Petr Gawlas ........................................................................... 23 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 24 Senátor Zdeněk Besta......................................................................... 25 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 26 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 26 Senátor Jan Veleba............................................................................. 29 Místopředseda Senátu Ivo Bárek .......................................................... 29 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 29 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 30 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 32 Senátor Jiří Šesták ............................................................................. 33 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 35 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 36 Senátor Hassan Mezian ....................................................................... 36 Senátor František Bublan .................................................................... 37 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ......................................................... 38 Senátor Václav Láska .......................................................................... 42 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 43 4.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 137) ............................... 43 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ......................................................... 43 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 44 Senátor Patrik Kunčar ......................................................................... 44 Senátorka Emilie Třísková ................................................................... 45 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 45 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 46 Senátor Patrik Kunčar ......................................................................... 47 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 48 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ......................................................... 49 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 49 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 50

5.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdější předpisů (senátní tisk č. 138) ...................................................... 50 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ......................................................... 50 Senátor Karel Kratochvíle .................................................................... 51 Senátor Jiří Carbol .............................................................................. 52 Senátorka Veronika Vrecionová ............................................................ 52 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 53

II

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ......................................................... 54 Senátor Karel Kratochvíle .................................................................... 54 6.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 132) ....................................... 55 Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová ......................... 55 Senátor Jaroslav Zeman ...................................................................... 56

7.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol k Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené práci, a k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 203 o dodatečných opatřeních k nucené práci a Změny z roku 2014 k Úmluvě o práci na moři, spolu se stanoviskem vlády k nim (senátní tisk č. 118) ........................................................... 57 Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová ......................... 57 Senátor Miroslav Antl .......................................................................... 58 Senátor Tomáš Jirsa ........................................................................... 58 Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 58 Senátor Petr Gawlas ........................................................................... 59 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Ivo Bárek. .......................... 59

8.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 134) ................................................................................... 60 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 60 Senátor Leopold Sulovský ................................................................... 61

9.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím ve vztahu k Arubě o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Haagu dne 29. června 2015 (senátní tisk č. 123).......................................................................................... 62 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 62 Senátor Petr Šilar ............................................................................... 63

10.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 140) ........................... 64 Poslanec Michal Kučera ....................................................................... 64 Senátor Zbyněk Linhart....................................................................... 65 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 65 Poslanec Michal Kučera ....................................................................... 66 III

Senátor Zbyněk Linhart....................................................................... 67 Senátor Zbyněk Linhart....................................................................... 67 11.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci změn Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) a na odvolání výhrady České republiky k této Úmluvě (senátní tisk č. 120) ................................................................................... 67 Ministr dopravy ČR Dan Ťok................................................................. 67 Senátor Leopold Sulovský ................................................................... 68

12.

Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k informaci vlády České republiky o změně rámcové pozice k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce ........................................................................ 69 Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán ................................................. 69 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 71 Senátor Miroslav Antl .......................................................................... 71 Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán ................................................. 71

13.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 133) ....................... 72 Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová ........... 72 Senátor Zdeněk Berka ........................................................................ 75 Senátor Miroslav Antl .......................................................................... 75 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 76 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 76 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 76 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 76 Senátor Václav Homolka ..................................................................... 78 Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová ........... 78 Senátor Zdeněk Berka ........................................................................ 79 Senátor Zdeněk Berka ........................................................................ 79 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 79 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 80

14.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 139).................................... 80 Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová ........... 80 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 82 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 83 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 83 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 86 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 87 Senátor Karel Kratochvíle .................................................................... 89 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 89 Senátorka Alena Dernerová ................................................................. 91 IV

Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 91 Senátorka Dagmar Terelmešová .......................................................... 92 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek............................................ 92 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 94 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 94 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek............................................ 95 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 96 Senátorka Alena Dernerová ................................................................. 97 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 97 Senátor Karel Kratochvíle .................................................................... 97 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 98 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 98 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 98 Senátorka Eliška Wagnerová................................................................ 98 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 99 Senátorka Alena Dernerová ................................................................. 99 Senátorka Alena Dernerová ................................................................100 Senátor Jan Hajda .............................................................................100 Senátor Jan Hajda .............................................................................100 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek...........................................101 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek...........................................101 Senátor Jan Hajda .............................................................................101 Senátor Jan Hajda .............................................................................101 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek...........................................101 Senátor Jan Hajda .............................................................................101 Senátor Jan Hajda .............................................................................101 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek...........................................101 Senátor Jan Hajda .............................................................................101 Senátor Jan Hajda .............................................................................102 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek...........................................102 Senátor Jan Hajda .............................................................................102

V

Těsnopisecká zpráva z 14. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 11. listopadu 2015

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.) Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 14. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru - podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 22. října 2015. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Jiří Hlavatý, Jan Žaloudík, Ivana Cabrnochová, Jiří Vosecký, Přemysl Sobotka, Jozef Regec, Jan Horník, Daniela Filipiová, Jaroslav Zeman a Petr Vícha. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 14. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 14. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 1 registrováno 58, kvorum 30, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 14. schůze Senátu. Organizační výbor na svém včerejším jednání doporučil plénu Senátu zařadit na pořad schůze body, které jsme na minulé schůzi vyřadili. Jedná se o senátní tisky č. 129 a 120 a návrh usnesení Senátu ke zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Organizační výbor rovněž doporučil pevná zařazení jednotlivých bodů dle dispozic jejich navrhovatelů. Takto opravený a doplněný návrh pořadu 14. schůze Senátu byl vám rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak, budeme tedy pokračovat hlasováním. Nebudu pouštět znělku, protože od posledního hlasování uplynul pouze krátký čas. Nejdříve budeme hlasovat, pokud nemáte výhrady, o třech návrzích, které doporučil včerejší Organizační výbor, to znamená zařadit tisky č. 129 a č. 120 a návrh usnesení Senátu ke zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

1

O těchto třech návrzích budeme hlasovat. Jsou nějaké výhrady či připomínky? Nejsou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 2 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. A můžeme tedy přistoupit k hlasování o pořadu schůze, tak jak vám byl zaslán a jak jsme nyní rozhodli o jeho doplnění. Budeme tedy hlasovat o pořadu 14. schůze Senátu jako o celku. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 3 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 62, takže návrh byl schválen a budeme se tímto pořadem schůze řídit. Nyní projednáme 1. Návrh senátního návrhu zákona senátora Václava Lásky a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 129) Tento návrh senátního návrhu zákonu uvede zástupce navrhovatelů pan kolega, senátor Václav Láska, kterého nyní žádám o jeho vystoupení. Senátor Václav Láska: Dobré ráno, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovoluji si vám předložit návrh zákona, který je velmi jednoduchý. Je v podstatě o jediném paragrafu a jeho záměrem je zákonem zakázat předvolební reklamu na velkoplošných reklamních zařízeních, zkráceně na billboardech. K samotné definici zákona nepřicházím s žádnou novou definicí. Snažím se znění zákona navázat na platné předpisy, to znamená je to zásah do zákona o regulaci reklamy. Prosím, tady se nenechte zmást v úvodu tisku, který máte před sebou, kde se hovoří i o zákonu o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Ten neměníme, ale zákon, do kterého zasahujeme, se jmenuje takto složitě, proto je tam uveden. Ale zasahujeme toliko do zákonu o regulaci reklamy. Samotné znění zákona je tam tedy podstatný § 2, odst. 1, kam se přidává nové písmeno "f", které hovoří o tom, že se zakazuje šíření oznámení týkající se voleb na zařízeních, jejichž celková plocha přesahuje 8 m2. Tady jsem si převzal definici tedy ze stavebního zákona, aby bylo na co navázat, kde je jasně řečeno nebo kde jsou specifikovaná zvláštní pravidla pro reklamní nosiče, které právě mají víc než 8 m2. To znamená - opět žádná nová definice, ale pracuji s definicí, kterou už zná stavební zákon. Účinnost zákona navrhuji až 1. 1. 2017 z toho důvodu, aby byť třeba jen diskusí o tomto návrhu nebyly nějak zpochybněny přípravy na krajské a senátní volby v roce 2016. Aby byla zachována právní jistota, a ti, co připravují volební kampaně, aby věděli, že nedojde k nějaké změně uprostřed přípravy kampaně. Co ještě bych tam chtěl v úvodu říci – já jsem se zaměřil na tento typ reklamy billboardové, protože ji považuji za typ reklamy, která má nejmenší

2

výpovědní hodnotu pro občany, pro voliče, pro to, aby se rozhodli, komu dají svůj hlas. Jim billboard přinese opravdu nejméně informací relevantních k rozhodnutí. Zároveň je to jeden z nejdražších druhů reklamy, který zatěžuje rozpočty předvolebních kampaní, a myslím si, že je to i typ reklamy, který obecně lidmi není příliš vítán, protože na to můžeme mít individuální názory, ale trošku jaksi příliš není estetický. Myslím, že se můžete setkat s tím, že v době předvolebních kampaní lidé úplně nekvitují to, že mají své náměstí, své města oblepeny velkoplošnou reklamou. Proč volím cestu zákonného zákazu a nenechám to třeba na nějaké dohodě tak, aby to vyplynulo samo o sobě. Je to proto, že i když bude třeba shoda většiny politických subjektů na tom, že tento typ reklamy dělat nechceme, že je zbytečný a jen malá část případných politických subjektů se k tomu nepřipojí a bude dále trvat na tomto druhu reklamy, tak i ti, co s touto reklamou nesouhlasí nebo ji považují za zbytečnou, tak v ten okamžik budou nuceni k tomu, aby si reklamu pořídili také. Protože podle průzkumů, které jsou k dispozici, billboardová reklama nemá příliš velký vliv na rozhodování voličů. Na druhou stranu si dokáži představit, že kdyby tento typ velmi viditelné reklamy užívala jenom malá část politických subjektů, tak tím získají poměrně velkou výhodu. Takže se může stát, že vlastně se dostáváme do takového diktátu menšiny, která chce mít tento typ reklamy a zbytek politických subjektů, které s tím třeba nesouhlasí, jsou nuceny si ji pořídit také, aby vlastně srovnaly zbraně. Otázkou je sankce za porušení eventuální zákazu. V úvodu jsem uvažoval i o tom, že bych žádnou sankci s tímto zákazem nespojoval. Měl jsem totiž možná třeba naivní představu, že porušení zákona v předvolební kampani by vlastně sankcí samotnou měla být nevůle nebo neradost voličů z toho, že daný politický subjekt zákon porušil. Možná je to představa naivní. Nakonec jsem se rozhodl, že tam sankci připojím i ve výsledku toho, že jsme tu nedávno projednávali novelu zákona o reklamě, který byl právě o tom, že když jsme se shodli na zákazu anonymní politické reklamy bez sankce, že to nefungovalo. Musela tam být sankce připojena. Tudíž jsem se z toho poučil, že by možná stejný osud čekal i tento zákaz. A k sankci, která je definována pro použití anonymní politické reklamy jsem se připojil. To znamená, že sankce pro eventuální porušení zákazu předvolební kampaně na billboardu je úplně stejná, procesně výší, definicí, jako je porušení zákazu anonymní politické reklamy. Poslední, co k tomu ještě zmíním, že jsem se trošku inspiroval i v zahraničí. Nevymýšlím tu nic, co by nikde jinde nebylo, neexistovalo. Jsou země, kde podobné úpravy jsou, vesměs ještě daleko jaksi přísnější a širší, co se týče možných způsobů předvolební reklamy. Konkrétně Belgie, Francie, Itálie, Irsko. To znamená, není to tak, že bych úplně objevoval Ameriku, částečně jsem se inspiroval i existující právní úpravou v jiných zemích. Tímto vás zdvořile prosím o podporu tomuto návrhu, abyste ho propustili do druhého čtení, kde můžeme o některých otázkách vést podrobnější diskusi. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ještě oznamuji, že z dnešní schůze se omluvil senátor a ministr Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Oberfalzera. Pane senátore, prosím vás o vaše vystoupení.

3

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové. Pokud jde o obsah návrhu, tak myslím, že pan předkladatel ho popsal beze zbytku. Samozřejmě je otázka, a ta je potom klíčová, zdali je to regulace, která je v současné době potřebná. Zdali je dostatečně systémová. Tento návrh novely chce regulovat velikost venkovních velkoplošných nosičů, čili jinými slovy chce zmenšit tyto billboardy nebo transparenty pod osm metrů čtverečních. Víme, že vláda nedávno schválila, či ve sněmovně možná už leží návrh na regulaci volebních kampaní s cílem nějakým způsobem zastropovat náklady na tyto kampaně podobně, jako je tomu např. u prezidentské kampaně. Takže je otázka, zdali tento dílčí prvek by spíš neměl hledat cestu prostřednictvím této novely a zda nejde tak trochu mimoběžně proti tomuto úsilí. Samozřejmě, že aspekty, které vedou navrhovatelé k tomuto omezení jsou rozmanité. Jsou zmíněny i ekologické a estetické důvody. To si myslím, že občas trošku jde do nějaké až poetické roviny, protože některé billboardy jsou docela hezké. Myslím, že například Babišova kampaň byla esteticky v pořádku… Její výsledek zde nebudu hodnotit, nemá přímý vztah k tomuto návrhu. Billboardů je všude mnoho, to je pravda. Myslím si, že na ně reagují lidé obecně, někteří alespoň. V případě návrhu na jeho regulaci podél hlavních cest, či v centrech měst jsme dostali několik docela agresivních mailů, které s tím hluboce nesouhlasily, abychom byli oblepeni billboardy. Ale dobře víte, že politický plakát se vyskytuje v ulicích vždy po omezenou dobu, jde řádově o měsíc – dva před konkrétním termínem voleb. Nemyslím si, že je to tak zásadní záležitost. Kromě plakátů ovšem používáme v kampani i jiné nosiče. Jsou to – kromě billboardů – také plakáty, letáky, různé publikace, balónky. Kdybychom hleděli na ekologické aspekty, museli bychom se dotknout i těchto dalších produktů, protože plýtvají papírem, barvami, nebo zmnožují neon v atmosféře, pokud jde o létající balónky neplněné vzduchem. Vliv na voliče, to má pan kolega pravdu. Obecně se říká, že vůbec kampaň má malý vliv na voliče. Moje pozorování za léta, co jsem v politice, je, že největší vliv mají v podstatě jakési dojmy, které vznikají různými způsoby. Veřejnost si vytváří své postoje na základě praktických zkušeností s politickou toho kterého uskupení nebo toho kterého jedince. Ale také na základě určitého mediálního vlivu – a většinou se pak rozhoduje mezi těmito aspekty. Někdy také volí cestu nejmenšího zla. Celkově myslím, že jsou udávaná čísla, že kampaň jako taková má asi 3 – 5% vliv na rozhodování voličů. Když si z toho vezmete ten zlomek billboardů, tak to samozřejmě, pokud jde o vliv, je ještě menší. Pravda je, že to je nejsnadnější nástroj, jak dát na vědomí, že to které uskupení či ten který jedinec prostě kandiduje. Nicméně závěrem, ačkoli si sám za sebe myslím, že tento návrh je nadbytečný a příliš izolovaný vzhledem ke komplexní problematice volebních kampaní v České republice, myslím si, že obecně nic nebrání tomu, aby prošel politickou debatou, aby ho případně, pokud ta vůle Senátu bude, projednávaly navržené výbory. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také Vám děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor a předseda klubu, Jaroslav Kubera. Prosím.

4

Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane senátore, kolegyně, kolegové. Pan předseda zapomněl říci, zda někdo navrhuje návrhem zákona se nezabývat, ale on to je senátní návrh, takže to nebylo zapotřebí. (Předsedající Milan Štěch se směje.) Takže nic špatně neudělal… Já jsem zaslechl – lidmi není vítán – ale hned proti tomu, že se tím dá získat velká výhoda; volební. Já jsem odpůrce billboardů. Říkám vždycky ve své malé straně, že jsou to vyhozené peníze. Je to dobrý byznys pro ty, co dělají billboardy. Ale přesto – regulování takové věci je mi hluboce proti mysli. Ono zmenšení plochy vypadá na první pohled dobře, ale už z důvodů bezpečnostních, pokud ten billboard zmenšíte, tak je nečitelný, nemůžete si přečíst, co tam ten člověk píše. "Vždycky s Vámi" – nebo něco podobného. A můžete nabourat. To znamená, velký debut je z tohoto hlediska výhodný. Přesto ale bych navrhoval, aby se srovnaly zbraně, udělat co největší billboardy, rozdělit je na čtyři díly, kde dva díly by měly ty bohaté strany a ty dva spodní díly by měly ty chudé strany. Bylo by to výborné, protože by došlo ke zlepšení mezilidských vztahů, protože by byl na jednom billboardu Babiš, pod ním by byl pan Kalousek, pokud by nebyl přímo vedle, to už by se museli nějak dohodnout, a byli by spokojeni. Ono – zmenšování je obecný problém. Já ho léta prosazuji. Všechno je moc velké. Všimněte si, kolik stojí fotbalový stadion, jsou to obrovské prostředky, které potřebujete vynaložit. A ti hráči to kolikrát ani neuběhají. Všimněte si, v druhém poločase oni už skoro jenom chodí. Takže kdyby se stadiony zmenšily, tak by se ušetřilo velké množství peněz, o tenisu ani nemluvím. Kdo z vás hraje tenis, tak ví, co to znamená doběhnout - ten kraťas je to strašné! Kdyby byly kurty poloviční, tak by mohlo i více lidí sportovat, protože na jednom kurtu by hrálo osm lidí, což by bylo velmi výhodné... Takže já jsem zásadně proti tomu, z toho principu, že bez toho zákona se prostě obejdeme. Ten zákon nic neřeší. Bez něj budeme žít stejně, jako jsme žili dosud, budou si strany kupovat billboardy, v tom jim stejně nikdo nezabrání. Takže já navrhuji zamítnutí tohoto návrhu, ale jenom z toho důvodu, že je nadbytečný. My všichni pořád o tom mluvíme, nechci vám znovu číst "nekrmte zvěř", ještě k tomu bude dnes příležitost při jiných zákonech. Prostě – přijímáme zákony, bez kterých bychom se obešli, které nejsou nezbytné, u kterých jenom někdo má dojem, že bychom je potřebovali. Takže opakuji svůj návrh na zamítnutí. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Zaznamenávám. Zpravodaj jistě také. Prosím o vystoupení paní senátorku Veroniku Vrecionovou. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobré ráno, pane předsedo, vážený pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Po kolegovi Kuberovi se těžko vystupuje, protože on vždycky všechno tak zmotá dohromady, že pak ani nevím, co jsem chtěla říci. Ale rozhodně nás hned po ránu pobavil. Já jsem chtěla navrhnout také zamítnutí tohoto návrhu. Řeknu k tomu jenom jednu větu, že se obávám, že by došlo k narušení svobodné politické soutěže před volbami, protože kdo zabrání majiteli firmy, který vstupuje do politiky, že si nevyvěsí velké billboardy na svou firmu, podpořenou případně nějakým slavným sportovcem. Děkuji.

5

Předseda Senátu Milan Štěch: Ano. A nyní vystoupí paní senátorka Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážení kolegové. Já jsem po dlouhou dobu odpůrcem vůbec také přebujelých billboardových reklam. Myslím si, že důstojnost Senátu by byla získána tím, kdybychom se vůbec zabývali tím, jak má být reklama na billboardech v České republice regulována. Myslím si, že jsme jedna ze zemí, která má snad nejvíc těch billboardů všude. Já tedy, pokud jezdím v cizině někde, tak tolik billboardů nikde není vidět, jako je třeba jimi zaplevelená Praha a jiná města. Neměli bychom se tedy zabývat, nevím, jaký na to máte názor, ale neměli bychom se zabývat vůbec tím, aby množství těchto billboardů bylo nějakým způsobem regulováno povšechně. Já nevím, proč firmy, které jsou solidní a něco prodávají, musí mít na každém rohu billboardy. Takže v tom vidím tu zásadu. Do tohoto zákona, který by reguloval množství billboardů a reklam, tak by bylo možné zahrnout i to, jak ty reklamy mají být velké. Mohlo by to ovlivnit i to, do jaké míry politické strany mohou zaplevelovat naši zemi dalšími billboardy. Potom, když se opravdu chcete někam dostat a máte mít nějakou informační tabuli, tak to jsou malinké tabulky, které někde se ztratí v záplavě těch ostatních reklam, které vlastně ty billboardy představují. Já nevím, jak se na to díváte, ale možná, že bychom mohli mít senátní zákon, který by vůbec množství těch billboardů a těchto reklam v České republice regulovat. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Nyní prosím o vystoupení pana senátora Miroslava Antla. Senátor Miroslav Antl: Dobrý den všem. Jenom velmi stručně, já samozřejmě souhlasím s tím návrhem na zamítnutí. Stačí si přečíst legislativní stanovisko. Ale pro jistotu dávám návrh na dopracování, tedy vrátit k dopracování navrhovateli. Protože když se podíváte na to legislativní stanovisko, tak je tam napsáno ve dvou odstavcích: Je třeba doplnit… Je třeba… A podobně. Takže jenom pro jistotu, kdyby náhodou jsme nevěděli, jak rozhodnout, tak vstřícně k navrhovateli, předkladatelům chci říci – ten návrh podle § 128 odst. 2 – to znamená vrátit k dopracování. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Eliška Wagnerová. Senátorka Eliška Wagnerová: Děkuji, pane předsedo, kolegyně a kolegové. Já tady budu vystupovat proti kolegovi Láskovi, ale on to ví, že já prostě s tím nesouhlasím, že s tím návrhem nesouhlasím. A teď řeknu proč. Podívejte se, tady jsou deklarovány v té důvodové zprávě účely, proč je ten návrh předkládán. Začnu od toho druhého. To znamená, že tyto velké billboardy hyzdí česká města. Možná je hyzdí, ale já si prostě nemyslím, že je úkolem zákonodárce estetiku nějakým způsobem kultivovat, nebo vychovávat lidi k nějakému druhu estetiky. To je prostě příliš velký zásah do jejich svobody a do jejich autonomie, rozhodnout se, co se jim líbí a co se jim nelíbí. Tak už tento důvod mně nepřipadá, nebo účel dosažení toho účelu legitimní.

6

Druhý účel, a ten je ještě důležitější, ten je tu – nastolení rovnějších podmínek při volební soutěži, snaha o snížení současné nerovnosti mezi velkými a malými politickými subjekty. Ten účel jako sám o sobě je samozřejmě velmi správný, ale ten prostředek, který tady byl zvolen, správný prostě není. Ten správný není! Protože on jde na úkor politických subjektů velkých. A uvědomme si, že ty politické strany jsou soukromé subjekty. To jsou soukromé subjekty! Čili se zkracuje právo soukromého subjektu se rozhodnout, jakými prostředky se budu prezentovat. Z druhé strany ovšem ty malé politické subjekty, ano, měla by být podporována jejich šance uplatnit se. Ale to jde úplně jinou cestou. Vy si jistě vzpomenete, ti, co tady sedí už delší dobu, nebo dlouhou dobu, na to, že tedy Ústavní soud kdysi, a to už je hodně dávno, v 90. letech, zrušil zákon, kterým se stanovil příspěvek nějaký té straně povolební, takhle – příspěvek za mandát, který obnášel milion korun. Ústavní soud v tom nálezu tehdy vysloveně řekl – ten musí být mnohem nižší! Obratem se Poslanecká sněmovna sešla, snížila ho na 900 tisíc. A psal tam také v tom nálezu, že ty malé strany je potřeba je podporovat tím, že budou dostávat větší příspěvek za činnost atd. Ta stratifikace těch peněz, které dává stát, by měla být úplně jiná. A tudy jde ta cesta pro vyrovnání těch subjektů malých a velkých a jejich volebních šancí, ne přes regulaci billboardů. To je prostředek zcela nevhodný, podle mého názoru, k tomu dosažení toho účelu. Jsou tu jiné prostředky, které jsou známé a jsou už osvědčené v jiných zemích. Tudy by se měla ubírat naše cesta. Takže bohužel já ten návrh zákona nebudu podpořit moci. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Ještě se přihlásil pan senátor Libor Michálek. Prosím. Senátor Libor Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já částečně navážu na to, co už tady řekla paní kolegyně Wagnerová. Ale dovolím si upozornit, že zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, jehož novela je právě projednávána v Poslanecké sněmovně, neboli ve stručnosti zákon o financování politických stran, má jeden zásadní nedostatek. A sice, on reguluje velmi striktně to, jak má vypadat účetnictví politických stran, jaké jsou limity, zda od fyzických, právnických osob apod. Ale žádným způsobem nezakazuje tu politickou reklamu nějakým třetím subjektům. Takže už teď jsou k tomu jednoznačná stanoviska, že tento zákon může být velmi jednoduše obcházen. Byť tady zazněly názory, že ta reklama na těch billboardech nemá tak zásadní dopad, tak je pravdou, že většina těch subjektů tento reklamní prostředek používá a je samozřejmě finančně velmi náročný. Pokud tedy ten zákon, který jsem zmínil, zjednodušeně o financování politických stran, nepokrývá tu reklamní činnost jiných subjektů než politických stran a hnutí, potom se domnívám, že právě tento nástroj, který tady byl zvolen tou cestou novely zákona o reklamě, je právě tím vhodným nástrojem. Není to totiž jenom o těch státních příspěvcích, které určují to, jestli ty strany budou mít ty rovné příležitost. Ale dokud je tady připuštěno to financování i třetími osobami, tak to, aby nedošlo právě k obcházení toho zákona o financování politických stran, třeba skrze reklamu na billboardech placenou třetími osobami, tak považuji za návrh velmi vhodný a potřebný. Teď si nejsem jistý, jestli tady zazněl už návrh na to, aby byl ten návrh tedy postoupen příslušným výborům k projednání. Tak pro jistotu ještě tento návrh opakuji. Děkuji.

7

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Jenom připomenu, že tento návrh, pokud předchozí dva návrhy neprojdou, se hlasuje podle jednacího řádu automaticky. Děkuji přesto za váš návrh. Kdo další se hlásí? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Nyní samozřejmě má právo se vyjádřit nejdříve navrhovatel, poté zpravodaj. Senátor Václav Láska: Děkuji ještě jednou za slovo. Pár věcí, jak jsem poslouchal tu diskusi, mě ještě napadlo a je třeba je říci, ujasnit. Ve sněmovně skutečně v současné době leží dva tisky, které se mají věnovat financování politických stran a částečné úpravě předvolebních kampaní. Co je třeba říci, co se týká financování politických stran, tak je to jeden zákon, který se předkládá, do kterého já ale žádným způsobem nezasahuje, který se ani nevěnuje problematice předvolebních kampaní. Problematice předvolebních kampaní se věnuje druhá sada zákonů, které ve sněmovně leží, a která zůstává v té pozici, že nebudeme mít jeden zákon, který upraví předvolební kampaně jako celek, ale že nadále budeme mít předvolební kampaně upraveny v jednotlivých zákonech, které se jich týkají, do kterých ten návrh zasahuje. Nic z toho, co ve sněmovně leží, se momentálně nevěnuje regulaci této billboardové kampaně. Ale ty návrhy, které tam jsou, které mají změnit, upravit vedení předvolební kampaně, zasahují do jednotlivých zákonů, tak, jak je máme. To znamená, že tento návrh jde procesně v duchu postupu, který zvolila i vláda. To znamená, kdyby tento návrh byl Senátem přijat, tak v podstatě se může ve sněmovně přidat k balíčku návrhů a změn, tak, jak s nimi přišla vláda. V podstatě ten záměr jenom rozšíří. To znamená, procesně to nijak nezasahuje negativně do toho procesu, který momentálně běží, který má upravit předvolební kampaně jako takové. Pokud tu zazněly pochybnosti o tom, že tento zákaz by se mohl obcházet, souhlasím. Nepochybně ano. Nepochybně je to věc k diskusi. Ale myslím si, že tento... Jenom připomenu, že v minulosti jsme to zažili několikrát. Každého z vás by hned napadlo několik způsobů, jak tento zákon obejít. Já jsem se tomu hned v úvodu věnoval, že si myslím, že pokud je deklarovaná určitá shoda na způsobu volební kampaně a někdo má potřebu ji obcházet, že při rozvažování uvědomělého voliče by mu to nemělo přinést plusové body, ale minusové. Co by mělo být horšího v předvolební kampani, než porušení zákona při té kampani. Každopádně, toto si myslím, že je věc k diskusi, pro kterou bychom ten zákon neměli hned v prvním čtení zamítnout. To je věc, kterou si můžeme vyříkat ve výborech. Ale rozumím tomu argumentu a jsem připraven o něm diskutovat. Pokud tu bylo řečeno, billboardy – celková regulace – naprosto souhlasím. Ale pojďme dát prvotní impuls! Pojďme dát prvotní impuls v tom, že je omezíme sami, že sami budeme my jako politici, politické subjekty, budeme první, kdo trošku přiškrtí ty zisky těm, co ty billboardy provozují. Pojďme to vzít jako výkop a klidně na to můžeme navázat další diskusí o tom, omezit billboardy jako celky. Já budu jenom pro. Co se týká legislativního stanoviska, tady jsem to viděl jinak, já jsem to legislativní stanovisko četl a přišlo mi naprosto v pořádku. Tam žádné zásadní výtky nebyly. Tam bylo pár drobných návrhů, které se dají dopracovat ve výborech. A když to srovnám třeba s legislativním stanoviskem zákona, který jsme tu projednávali na minulé schůzi, a který jsme pustili dál do 2. čtení, tak si myslím, že mě skoro legislativní odbor pochválil za

8

to, jak jsem to připravil. Takže tohle je argument, který tu zazněl, s kterým tedy zásadně nesouhlasím. Já si myslím, že to legislativní stanovisko bylo naopak v pořádku a doporučující. To, co tady řekla kolegyně Wagnerová, já s tím souhlasím. Myslím si, že ten argument na srovnání zbraní mezi stranami je asi nejslabší argument, který jsem v tom návrhu použil. Dobrovolně od něj odstupuji, i tak tam ale zůstalo ještě plno argumentů, proč tento zákon přijmout. Pro které tedy vás zdvořile žádám, abyste ten návrh pustili do 2. čtení, abychom si skutečně o něm mohli ve výborech pohovořit. A nejenom pohovořit ve výborech. To, že ten zákon pustíte do 2. čtení, bude mít samozřejmě i určitou odezvu i v médiích a umožní větší a širší diskusi o problematice billboardů jako takových. Takže, prosím, dejme této diskusi prostor. Koneckonců minulou schůzi, když jsme tu projednávali jiný návrh zákona, tak velmi často zaznívalo – pojďme pustit ten zákon do 2. čtení, ať se o té problematice může diskutovat, protože je to užitečné. Já vás prosím o to samé. Pusťme ho do 2. čtení, ať se o této problematice může diskutovat, dejme té diskusi prostor. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Teď jsem trošku na rozpacích po vystoupení zástupce předkladatelů, který ustoupil od jednoho z argumentů, které použil. A ten se týkal politické soutěže. A vložil nám nový motiv pro tuto předlohu, a sice rozpoutat diskusi. Máme tady konferenci několikrát týdně, možná, že by to byla lepší forma. A také přiškrtit zisky provozovatelům těchto reklamních nosičů. Tak já teď jsem úplně na rozpacích, co je skutečný motiv té předlohy. Ale shrnu především rozpravu senátorů. Dvakrát padl návrh zamítnout, jedna senátorka se zastala toho, abychom zrušili billboardy vůbec, jeden senátor navrhl, abychom vrátili návrh k dopracování. Byl zde také vysloven nesouhlas s tímto návrhem a podpůrné stanovisko od jednoho z předkladatelů. Takže máme ve hře tři možné návrhy, o kterých bychom měli hlasovat. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, ano, pane zpravodaji, je to tak. Tak, děkuji. A my přistoupíme k hlasování. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já připomenu, jaký je postup hlasování podle jednacího řádu. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Antla, aby byl vrácen navrhovateli k dopracování. Pokud by tento návrh neprošel, tak druhé hlasování bude o návrzích kolegy Kubery a Vrecionové. To je návrh zamítnout. A pokud i tento by i tento návrh neprošel, tak přistoupíme k přikázání, jako třetí hlasování. Všem jasno? Ano, takže první návrh je vrátit navrhovateli k dopracování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 4, registrováno 62, kvorum pro přijetí 32. Pro návrh 20, proti 13. Návrh byl zamítnut. Nyní budeme hlasovat o návrhu návrh zákona zamítnout. Všem je jasno? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 5, registrováno 62, kvorum pro přijetí 32. Pro návrh 30, proti 19. Návrh byl zamítnut.

9

Vzhledem k předchozím dvěma hlasováním nyní přistoupíme k třetímu hlasování, a to je přikázání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A dále žádá, aby návrh zákona projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Jiné návrhy předloženy nebyly. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 6, registrováno 62, kvorum pro přijetí 32. Pro návrh 36, proti 10. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodajovi a projednávání tohoto bodu je ukončeno. A nyní projednáme bod 2. Návrh zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru) (senátní tisk č. 135) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 135. Návrh uvede ministr vnitra Milan Chovanec, kterého mezi námi vítám a žádám ho o úvodní slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych uvedl vládní Návrh zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých dalších zákonů. Dosavadní právní úprava a postavení a organizace Hasičského záchranného sboru je obsažena především v současném zákoně č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a změně některých zákonů a prováděcích právních předpisů. V období od jeho účinnosti nastaly různé změny, které mají vliv na fungování Hasičského záchranného sboru. A to jak v oblasti právní, tak i věcné. Jedná se např. o vývoj v oblasti technologií, komunikací, informačních systémů a dalších. Právě z těchto důvodů – a z mnoha dalších – byl vypracován tento návrh a tato novela, která zohledňuje právě potřebné změny, o kterých jsem hovořil. V samotném vládním návrhu je upravena působnost Hasičského záchranného sboru včetně jejího organizačního členění, postavení a povinností jeho příslušníků a zaměstnanců, ale i spolupráce s jinými orgány a osobami. Upravena je také práce s informacemi, včetně ochrany osobních dat. Pro ilustraci a pro vaši informaci je důležité zmínit a vypíchnout, že se jasně vymezují opatření ve vztahu k věci, místu, zásahu či osobě, které bude nutné aplikovat v souvislosti se zásahem Hasičského záchranného sboru. Např. povinnost každého uposlechnout výzvy nebo pokynů příslušníka Hasičského záchranného sboru. Dalším příkladem takové změny pro zkvalitnění práce Hasičského záchranného sboru je, že bude veden seznam osob se zdravotním postižením. A to z důvodů orientace v zásazích směrem k osobám, k nimž tento zásah je veden, případně jsou postiženy. Usilujeme o vytvoření právního zakotvení a postavení působnosti HZS, aby to odpovídalo praxi, podmínkám a potřebám

10

dnešní doby. Cílem je dosažení stavu, kdy postavení HZS bude upraveno přehledně a systematicky, včetně institutů, které v současné době zatím upraveny nebyly. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 135/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A také přijal usnesení. Máte ho k dispozici jako senátní tisk č. 135/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 135/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lubomír Franc, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Lubomír Franc: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Tak, jak již zde bylo řečeno, jedná se o nový zákon o Hasičském záchranném sboru. Tento zákon byl připravován docela dlouho, několik let, a musím konstatovat, že je hasiči velmi očekáván, aby byl schválen, aby začal platit od 1. 1. příštího roku. Co se týká legislativní historie, tak vláda předložila do Poslanecké sněmovny v dubnu letošního roku. Garančním výborem v Poslanecké sněmovně byl výbor pro bezpečnost, který vypracoval i pozměňovací návrhy k tomuto zákonu. Poté tento zákon prošel 2. čtením, kde byly akceptovány pozměňovací návrhy garančního výboru a byly k tomu přidány i další pozměňovací návrhy dvou poslanců. Chtěl bych k tomu jenom dodat, že ty pozměňovací návrhy byly zapracovány po konzultacích s předkladatelem. Poslanecké sněmovna schválila tento návrh 2. 10. 2015. Já si dovolím říct, že bezproblémově, protože nikdo nehlasoval proti. Bylo přítomno přes 150 poslanců, a všichni hlasovali pro. Do Senátu se tento návrh zákona dostal 19. 10. A jak zde bylo řečeno, projednávaly ho 3 výbory. Garančním výborem se stal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Pan ministr tady z větší části popsal to, proč tento zákon vznikl. On opravdu představuje novou právní úpravu. Mluví se zde o postavení a organizaci Hasičského záchranného sboru. On de facto nahrazuje původní úpravu, zákon 238/2000. O tom zde bylo také řečeno. A on zakotvuje de facto postavení Hasičského záchranného sboru, kompetence a některé instituty, které v dosavadní právní úpravě chyběly. Tento zákon je adresován příslušníkům a zaměstnancům Hasičského záchranného sboru a částečně se týká i bývalých příslušníků Hasičského záchranného sboru. Pan ministr popsal, co je v zákonu nového, co se tam přenáší z té staré normy. Popisuje se tam struktura Hasičského záchranného sboru, pravomoci a povinnosti příslušníků Hasičského záchranného sboru. Je tam nově upravena problematika zpracovávání osobních údajů, nezaznělo tady možná to, že tam jsou i nově stanoveny zásady pro nakládání s majetkem v České republice, právě v případě mimořádných událostí, a další věci. V rámci zákona je řešena i úprava náhrady nákladů zásahu, které třeba byly vyvolány právě úmyslným protiprávním jednáním.

11

A teď k legislativním poznámkám a připomínkám legislativního odboru. Musím říct, že legislativní odbor Senátu dal několik poznámek a připomínek. Všechny poznámky a připomínky byly projednány na jednání těch 3 výborů, které tento zákon projednávaly. A byly projednány i s předkladatelem. Musím konstatovat, že došlo k jakémusi vzájemnému vysvětlení připomínek a poznámek. A nejde o připomínky, které by měly bránit přijetí tohoto zákona. Mohl bych teď samozřejmě popisovat i jednotlivé připomínky a poznámky a jak se s tím vyrovnal předkladatel zákona, ale myslím, že to je zbytečné. Já bych na závěr chtěl ještě konstatovat, že stanoviska výboru ústavně-právního a územního rozvoje jsou schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A teď budu mluvit za výbor garanční a přednesu vám jeho usnesení. Výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný zákon, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lubomíra France a pověřil senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se jako garanční zpravodaj posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly z toho vyplývající. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru pan senátor Miroslav Antl? Ano, prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Antl: Děkuji, vážený pane předsedo. Ještě jednou dobrý den. Já bych navázal na vystoupení garančního zpravodaje, ale velmi stručně až telegraficky, jak už víte, je mým zvykem. Chtěl bych říct, že máme souhlasné usnesení. Je to naše 72. usnesení z 15. schůze, ze 4. listopadu letošního roku. Ale chtěl bych skutečně i poznamenat, že je škoda, že návrhy tak dlouho předkládané, respektive zpracovávané, vykazují legislativní nedostatky. Já jsem u nás v ústavně-právním výboru poukázal na to, že správně by z těch legislativních připomínek zpracovaných paní doktorkou Volprechtovou, mělo vzejít 5 pozměňovacích návrhů. Ale všichni - nechci říct, že máme rádi hasiče, protože si nepochybně vážíme jejich práce a víme, že to je zákon, který oni potřebují – jsme zase v lhůtové tísni. To znamená, že v listopadu projednáváme něco, že kdybychom uplatnili jediný pozměňovací návrh, tak by ta účinnost musela být posunuta. A to my určitě nechceme. Ale potřebuji dodat to, že jsme si vědomi legislativních nedostatků, které bychom normálně jako komora, která by měla opravovat chyby, navrhujeme přesto propustit. To znamená, ten náš návrh na schválení trvá. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí senátor Pavel Eybert? Ano, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr a předchozí zpravodajové popsali návrh zákona celkem úplně. Přesto si dovolím ještě pár slov za náš výbor, který konstatoval, že předložený návrh zákona řeší celou problematiku. A to v rozsahu komplexním a potřebném pro Hasičský záchranný sbor. Protože je přehledný, systematický, stanovuje cíle, kompetence, nástroje a doplňuje instituty, které v dosavadních právních

12

úpravách chyběly. Jeho základem je první část návrhu, která tvoří obsah, a druhá až osmá část tvoří úpravy souvisejících zákonů, devátá pak zrušuje dosavadní právní úpravy a desátá část stanovuje účinnost. Jak zde již bylo řečeno, je tam pár legislativně technických nebo jiných nepřesností. Ale právě kvůli účinnosti, kterou je vhodné od 1. 1. 2016 mít, tak ani náš výbor nepřistoupil k tomu, abychom tyto částečné nedostatky nějakým způsobem odstraňovali. Návrh zákona zachovává strukturu Hasičského záchranného sboru, doplňuje ji a zpřesňuje. Stanovuje povinnosti příslušníkům a zaměstnancům Hasičského záchranného sboru, a to i mimo službu. Nově také upravuje zpracování osobních údajů, zásady pro nakládání s majetkem ČR ve správě Hasičského sboru, zachovává právní úhradu nákladů za zásah vyvolaný úmyslným protiprávním jednáním, ale také u dopravních nehod. Upravuje povinnosti ve vztahu k zákonu o ochraně osobních údajů a také podmínky pro udělování medailí a darů. Ten legislativní proces tady byl již zmíněn, takže já ho opakovat nebudu. Jen závěrem zmíním legislativní proces, o kterém zde také již bylo hovořeno. Návrh zákona byl předložen v dubnu letošního roku do Poslanecké sněmovny, kde garanční výbor, výbor pro bezpečnost, doplnil pozměňovací návrhy, a to zejména v oblasti čištění, kontroly a revizí spalinových cest kotlů do 50 kilowatt a také pro spalinové cesty dieselových motorů. Ve druhém čtení byly také přijaty pozměňovací návrhy k nakládání s majetkem státu a byla rovněž rozšířena pravomoc Hasičského záchranného sboru, konkrétně záchrannému útvaru o pravomoc školit řidiče pro celý integrovaný záchranný systém. Zákon byl schválen ve znění pozměňovacích návrhů Poslaneckou sněmovnou 2. října 2015. Jak zde bylo řečeno, ze 154 přítomných poslanců nikdo nebyl proti a 151 ho podpořilo. Náš výbor zákon projednal na své schůzi ve středu 4. listopadu 2015 a doporučil plénu Senátu schválit předložený návrh zákona ve znění došlém z Poslanecké sněmovny, mne určil zpravodajem a předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila pak seznámit s usnesením výboru předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Petr Gawlas, prosím. Senátor Petr Gawlas: Dobré dopoledne. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé senátorky, vážení senátoři, chtěl bych tento návrh zákona podpořit, protože, jak víme, nový zákon, který by reguloval postavení a organizaci Hasičského záchranného sboru České republiky byl nevyhnutelný. Během let zbylo z původního zákona pouhé torzo a novelizace by již neměla valný smysl. Jsem rád, že nový zákon nepřináší nějaké výrazné novinky, co fungovalo, bude v podstatě fungovat i nadále, ale bude to značně přehlednější a ucelenější. Hasiči tak budou i nadále chránit životy a zdraví obyvatel, životní prostředí, zvířata a majetek před požáry a jinými mimořádnými událostmi a krizovými situacemi. A co bych chtěl obzvláště ocenit je, že tato zákonná úprava nově pamatuje i na jednotky dobrovolných hasičů, které podle § 10 jsou buď zcela nebo zčásti začleněny do civilní obrany, který je určen k plnění úkolů za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

13

Považuji také za velmi důležité ujednání, které se zabývá kontrolami a revizemi spalinových cest, které se do zákona dostaly formou pozměňovacího návrhu. Oceňuji, že tato problematika byla začleněna přímo do zákona. Je to přehlednější a skýtá do budoucna také větší možnost, pokud se týká vymahatelnosti práva, než jak tomu bylo doposud, kdy byly tyto záležitosti regulovány pouze vládním nařízením. V zákonu se mi také líbí paragraf 28, který jasně definuje, že hasiči mohou vstupovat do obydlí při důvodném podezření, že je ohrožen život nebo je vážně ohroženo zdraví člověka nebo hrozí pokuta na majetku, která by mohla přesáhnout částku 50 tisíc Kč. Doporučuji schválit. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já tady většinou vystupuji s kritikou vládních návrhů zákonů. Tentokrát tomu bude naopak. Jsem velmi rád, že se podařilo tento zákon připravit a kladně projednat ve výborech Senátu. Důvodů je více, některé tady byly řečeny. Přesto si zde dovolím zopakovat aspoň ty, které se mně, řekněme, nejvíce líbí nebo je považuji za nejpřínosnější. První věc, která se mi zdá jako nová a velmi dobrá je, že příslušník Hasičského záchranného sboru je vlastně povinen i v okamžiku, kdy není ve službě, pokud samozřejmě je to zvládnutelné, pomoci při záchraně nebo ochraně zdraví, života a majetku. Druhá věc, kterou také nepovažuji za úplně samozřejmou je, že bývalí příslušníci Hasičského záchranného sboru budou moci nosit stejnokroj i v době, kdy už nebudou ve službě, protože si myslím, že jedna z věcí, na kterou poměrně málo dbáme, je nějaká stavovská čest a hasiči v tomto jsou schopni a ochotni jíti vzorem. A jsem rád, že tento zákon jim to umožňuje. Věc, že budou moci hasiči nakládat s nebezpečnými látkami a vyjasní se jejich role například při některých haváriích, kde se s nebezpečnými látkami nakládá, také velmi vítám a myslím si, že to je velmi dobré, právě tak jako paragraf, který hovoří o tom, že vlastně všechny věci, které souvisejí s ochranou našeho majetku, životů a zdraví, které neví, kdo by dělal, dneska podle nějakých zbytkových kompetencí daných tímto zákonem budou moci dělat hasiči. A za co si zvlášť dovolím ministerstvo pochválit a velmi bedlivě budu sledovat, jak se to do budoucna bude vyvíjet, je doplnění § 24, což také často nečiním, ke kterému došlo v Poslanecké sněmovně a kdy je podle tohoto zákona, pokud bude schválen, možné i ze státního rozpočtu na základě řekněme rozhodnutí ministerstva pomáhat investicemi i jednotkám dobrovolných hasičů na menších obcích, a to jak řekněme do staveb, tak i do zařízení, to znamená do hasičských stříkaček apod. Doufám tedy, že bude následovat druhý krok, kdy skutečně vláda, resp. ministerstvo vnitra skutečně peníze na základě nějakého programu, kde bude fungovat určité spolufinancování do menších obcí a měst pošle, aby i sbory dobrovolných hasičů byly řekněme po stránce vybavení dostatečně vybaveny. V této věci si dovolím ještě jednu poznámku k panu ministrovi, je to spíše určitá prosba. V současné době jsme v Senátu také podpořili a do jisté míry jsme i pomohli vzniku fondu zábrany škod, který také má být využíván profesionálními a dobrovolnými hasiči. Podle mých informací se tak děje. Co si myslím, že by si zasloužilo ještě větší důraz, je, že pokud profesionální hasiči dneska budou vyřazovat nějaké své stroje a zařízení, bylo by velmi dobré, pokud by v rámci

14

předávání potom byly upřednostněny sbory dobrovolných hasičů, které často mašiny nebo auta, která už profesionálům nevyhovují, ještě dokáží velmi dobře využívat. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, senátorky a senátoři. Chtěl jsem také poděkovat za tento zákon a chtěl jsem tady jenom ukázat na jeho velkou potřebnost, která vzniká s tím, jak se v posledních patnácti letech utvářel integrovaný záchranný systém. A tam bylo skutečně třeba, aby pozice Hasičského záchranného sboru byla ošetřena v řadě konkrétních krizových situací, ale také v řadě běžných každodenních událostí, které Hasičský záchranný sbor řeší. A protože se podařilo tam zapracovat konkrétní věci, chci tímto způsobem poděkovat, protože tyto připomínky se dávaly vlastně od vzniku krajů, to znamená 15 let, a postupně se dotvářely na základě konkrétních situací, které nastávaly. Řešení, ve kterém se ukázalo, že Hasičský záchranný sbor je klíčový v integrovaném záchranném systému, by nikdy nebylo kompletně možné dotáhnout, kdyby nebyl takto přesně definován Hasičský záchranný sbor. Děkuji a všem doporučuji materiál schválit. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. A táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Je tomu tak. Prosím, pane ministře. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Děkuji za přístup k této normě, kterou já považuji za velmi důležitou, i tu debatu, která proběhla. Snad pouze na doplnění. Já bych byl velmi rád, aby se nám dařilo rychleji a lépe obnovovat techniku profesionálním hasičům, protože to s sebou nese bonus, že oni můžou v kratší době a v lepším stavu předávat techniku dobrovolným hasičům, to znamená Fond zábrany škod, o kterém tady bylo hovořeno, začíná fungovat. Já si myslím, že tu je reálná šance, aby fungoval dlouhodobě a ku prospěchu jak profíků, tak i dobrovolných hasičů. Ti dobrovolníci hasiči by z něj měli čerpat podle našich odhadů zhruba 70 milionů korun. A samozřejmě to nese i vedlejší efekt. Že pokud profesionálové získají lepší techniku, tak tu starší mohou dobrovolníkům předávat. Vize vlády je i taková, že chceme posílit nový model financování dobrovolných hasičů, a to by měly být složené investice státu, krajů a obcí. Ta vize je – do tohoto projektu dát ze státu zhruba 250 milionů korun pro příští rok. Takže by tam mohlo být kumulativně půl miliardy. Tyto peníze by se měly rozdělovat právě dobrovolným hasičům. Takže nad rámec Fondu zábrany škod by měl ještě vzniknout nový finanční instrument, který by měl být spuštěn od 1. 1. příštího roku, pokud takto bude schválen státní rozpočet, který s tímto počítá. Takže to ještě na doplnění podpory dobrovolných hasičů. Jinak děkuji za debatu a těším se na hlasování. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Táži se pana senátora Miroslava Antla jako zpravodaje ÚPV, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit. To samé – dotaz na pana senátora Pavla Eyberta? Nepřeje si vystoupit. Já tedy prosím garančního zpravodaje, pana senátora France, o jeho závěrečné slovo.

15

Senátor Lubomír Franc: Takže moje role bude velmi jednoduchá. V rozpravě vystoupili tři senátoři. Když to shrnu, tak mohu konstatovat, že přivítali vypracování této normy, popsali možná někde podrobněji některé ty konkrétní ustanovení zákona a podpořili zákon. To znamená, je tady návrh jediný, to znamená schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, o kterém budeme hlasovat. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji Vám, pane senátore. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 64 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 7, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Já děkuji panu předkladateli a zpravodajům. My se vystřídáme v řízení schůze. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání, a tím je 3. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 136) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 136. Návrh uvede ministr vnitra, pan Milan Chovanec, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vás na základě pověření vlády seznámil a uvedl a vládní návrh novely zákona o azylu, zákona o pobytu cizinců na území České republiky, zákona o dočasné ochraně cizinců a další související zákony a předpisy ve znění pozměňovacích návrhů, schválených Poslaneckou sněmovnou. Z hlediska migračního a bezpečnostního se jedná o velmi významnou, byť z její podstatné části pouze transpoziční novelu. Hned na úvod vás chci ubezpečit, že cílem transpoziční směrnice, ani vládního návrhu zákona nebylo a není znemožnit udělování mezinárodní ochrany osobám, které ji opravdu potřebují. Cílem je dobudovat společná pravidla pro udělování mezinárodní ochrany a zabránit zneužívání tohoto systému. Mezinárodní ochrana je z hlediska ochrany lidských práv jedním z nejvýznamnějších institutů. Současně však představuje tu nejsnazší cestu

16

k legalizaci pobytu cizince na území, bezpečnostní rizika s tím spojená z našeho pohledu nesmí být opomíjena, musí být brána v potaz při tomto procesu. Vládním návrhem zákona se má dosáhnout stavu, kdy nebude žádný potřebný opomenut. Současně ale nebude cizincům poskytován prostor pro to, aby bezdůvodně prodlužovali svůj pobyt na území České republiky. V návaznosti na směrnici Evropské unie se upravuje nakládání s opakovanými žádostmi o udělení mezinárodní ochrany. Tato úprava má zabránit zneužívání řízení o mezinárodní ochraně za účelem bezdůvodného prodlužování pobytu cizince v České republice. Zrušuje se automatický odkladný účinek kasačních stížností, který doposud platil a byl využíván. Tím se naplní podstata kasační stížnosti jakožto mimořádného opravného prostředku a zkrátí se doba pobytu cizincům, kterým nebyla udělena mezinárodní ochrana v České republice. Návrhem zákona se dále zpřesňují některé instituty řízení ve věcech mezinárodní ochrany. Poslanecká sněmovna schválila řadu pozměňovacích návrhů, většina z nich souvisela s aktuální situací v oblasti migrace. Jako např. mohu uvést zavedení příspěvku pro obce, na jejichž území se nachází zařízení pro zajištění cizinců. Je to určitý nástroj, instrument, jak pomoci obcím, v nichž se tato zařízení nacházejí, k financování infrastruktury, dejme tomu, spojené s provozem tohoto zařízení, ale i samozřejmě s potřebami dané obce. Ač ani jeden z výborů nepřijal usnesení, ve kterém by navrhoval pozměňovací návrhy, předložili v rámci jednání výborů své pozměňovací návrhy pan senátor Láska a paní senátorka Wagnerová. V případě potřeby jsem připraven vám k nim poskytnout stanovisko ministerstva vnitra, souhrnně však mohu říci, že s těmito návrhy jako s celkem nesouhlasíme. Jsem připraven v debatě případně obhájit proč. Děkuji vám za pozornost, těším se na debatu a na hlasování. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 136/02. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stanislav Juránek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZVOB, který nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 136/01. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Láska, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, byť nepřijali žádné usnesení. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Václav Láska: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Jak tu bylo řečeno, ta předložená novela je opravdu z velké, podstatné části transpozicí dvou nových směrnic, směrnice procedurální a přijímací směrnice. Je pravdou, že transpoziční lhůta pro Českou republiku už vypršela, byla 20. 7. 2015. Jsem velmi rád, že v úvodním příspěvku pana ministra ta informace nezaznělo, takže by to mělo být něco pro nás, co nás omezuje v naší činnosti. Za to jsem velmi vděčný. Připomínkové řízení k tomuto zákonu probíhalo od září 2014 a bylo poměrně důkladné. Přineslo na 170 základních připomínek, které byly postupně vypořádány. Po jejich vypořádání zbylo 8 poměrně vážných rozporů, které u té normy zůstaly, kdy na jedné straně byly názory hájené ministerstvem vnitra, na druhé straně byly názory házené veřejnou ochránkyní práv, ministrem pro lidská práva nebo Nejvyšším správním soudem.

17

Ve všech těchto případech dala vláda zapravdu ministerstvu vnitra, které si své postoje obhájilo. Návrh byl Poslanecké sněmovně předložen 15. 4. 2015. Ve druhém čtení bylo předloženo 23 vesměs závažných pozměňovacích návrhů, které neměly ničeho společného s transpozicí směrnic, z nichž PS více než polovinu se souhlasem předkladatele přijala. Návrh byl schválen 2. 10. 2015, a to 154 hlasy ze 156 přítomných poslanců. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost návrh projednal 4. listopadu 2015 po odůvodnění zástupců předkladateli JUDr. Jiřího Nováčka, prvního náměstka ministra vnitra a Tomáše Haišmana, ředitele migrační a azylové politiky ministerstva vnitra, zpravodajské zprávě senátora Václava Lásky a po rozpravě nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku, když z přítomných 9 senátorů pro návrh, aby výbor doporučil Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, hlasovali 4 senátoři, proti nebyl nikdo a 5 senátorů se zdrželo hlasování. Výbor určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Lásku a pověřil předsedu výboru Františka Bublana předložit záznam předsedovi Senátu. Chtěl bych ještě z tohoto místa požádat pana ministra, aby dohlédl na činnost svého informačního odboru, když na stránkách ministerstva vnitra se objevila tisková zpráva o tom, jak senátoři podpořili vládní novelu zákona o azylu. Je tam zmínka toliko o jednání ÚPV, který skutečně podpořil, a není tam žádná zmínka o jednání VZVOB, který tak jednoznačný názor neměl. Myslím si, že to tam trošku chybí. Pak zpráva není úplně úplná a objektivní. Jinak více k zákonu řeknu a vystoupím v obecné rozpravě. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Stanislav Juránek. Vidím, že si přeje vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Stanislav Juránek: Ústavně-právní výbor doporučuje schválit tento materiál. Určil mě zpravodajem a předseda Antl dostal za úkol informovat předsedu Senátu. Záležitost je z našeho pohledu důležitá. Zabývali jsme se i jedním z pozměňovacích návrhů a hlasování v našem výboru bylo v poměru 7:1. Ještě jednou, ÚPV po zvážení všech záležitostí, o kterých zde již byla zmínka, doporučuje schválit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan zpravodaj a senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Václav Láska: Děkuji za slovo. Materie tohoto zákona je poměrně citlivá, proto jsem si výjimečně svůj projev připravil písemně, abych se nedopustil nějakých nesprávných vyjádření. Doufám, že díky tomu můj projev nebude příliš nudný. K zákonu tak, jak byl předložen, mám dvě základní výhrady. Je třeba za prvé říci, že původně tento zákon byl transpozicí dvou směrnic, dvou evropských směrnic. A navrhovatel transpozici provedl způsobem, o kterém je možné diskutovat, ale v zásadě samotná transpozice, jak byla provedena, by pro mě

18

nebyla důvodem pro navržení pozměňovacích návrhů. Byl bych připraven je akceptovat. Pro úplnost uvedu, že být v jiné pozici, nežli senátora, tedy kdybych mohl být účastníkem dřívější diskuse, ve dřívějším stádiu legislativního procesu, pak by tu byly otázky, o kterých bych diskutovat určitě chtěl. Například způsob, jakým byla upravena přítomnost právního zástupce cizince při osobních pohovoru, kdy navrhovatel zvolil úpravu, kdy právní zástupce může být přítomen, ale nesmí do průběhu zasahovat, toliko se vyjádřit na jeho konci. Určitě bych diskutoval o tom, zda zvolení nulové varianty v transpozici doporučení, aby se soudní přezkum s právním soudem řídil zásadou "ex nunc". Tedy aby v rámci soudního soudnictví všechna rozhodnutí byla přezkoumávána dle okolností rozhodných v době rozhodnutí soudu, nikoliv v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Jestli je tento postup správný, protože navrhovatel na jednu stranu argumentuje tím, že aplikace této zásady je proti zásadě našeho správního soudnictví a její aplikace by vyžadovala výrazný zásah i do správního řádu soudního. Na druhou stranu, že vlastně v důsledku judikatury českých soudů je požadavek na zavedené této zásady při rozhodování vlastně splněn. Zase bych se v těchto případech nechal přesvědčit o tom, že zvolený způsob transpozice je akceptovatelný. Nesouhlasil bych, a nesouhlasím toliko se zvolenou základní lhůtou pro rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, která je stanovena na šest měsíců, což je v mezích doporučených směrnicí. Ale tato relativně dlouhá lhůta z mého pohledu byla dána k dispozici především zemím, které se potýkají s velkým nápadem žádostí. Česká republika takovou zemí není. Má těchto žádostí minimum, proto si myslím, že využití této dlouhé lhůty není úplně přiléhavé. Myslím si, že vyřízení žádosti o azyl v co nejkratším možném termínu je jak v zájmu azylanta, který přiznanou ochranu dostane, tak v zájmu ČR v případě žadatelů, kterým ochrana přiznána nebude. Čím delší pobyt žadatele, který nárok nemá, na území ČR, tím větší komplikace spojené s realizací rozhodnutí, kterému nebude ochrana přiznána. A naopak, čím rychlejší vyřízení žádosti o azylanta, který nárok na ochranu má, tím lepší šance na jeho integraci do naší společnosti. V jakémkoliv případě je vhodné a užitečné vyřídit žádosti co nejdříve. Proto bych byl za to, aby základní lhůta byla stanovena na tři měsíce, nikoliv na šest. Navíc v předmětném ustanovení je dostatek pojistek proti tomu, aby se Ministerstvo vnitra nedostalo do stavu, kdy nebude stíhat vyřizovat žádosti v zákonných lhůtách. Nebo v případech právně složitých nebo v případech, kdy bude současně podáno velké množství žádostí. Nebo když žadatel nespolupracuje, může být lhůta prodloužena až na jeden rok. To znamená, že pojistky jsou tam dostatečné. A nastavení základní lhůty na tři měsíce mi přijde daleko lepší a užitečnější řešení pro všechny. Nicméně hlavním důvodem, proč nemohu v tomto znění zákon podpořit, jsou pozměňovací návrhy, které byly přijaty v Poslanecké sněmovně, předložené panem poslancem Romanem Váňou, které byly přijaty se souhlasem předkladatele. Z mého pohledy tyto návrhy nemají nic společného s transpozicí směrnic. Jedná se o vlastní normotvorbu poslanců. Z mého pohledu o normotvorbu, která tuto novelu dělá rozpornou se směrnicemi EU. Rozpornou s judikaturou Nejvyššího správního soudu ČR. A možná nejdůležitější argument dělá tuto novelu způsobilou přivodit nespravedlivá rozhodnutí. Co tyto návrhy říkají?

19

Za prvé – cizincům, držitelům povolení dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, by se v případě odsouzení za úmyslný trestný čin mělo povolení pobytu rušit bez zvažování přiměřenosti tohoto zrušení. Rozdíl oproti dosavadní situaci spočívá v tom, že dnes je v případě spáchání úmyslného trestného činu ministerstvo vnitra povinno posoudit přiměřenost zrušení pobytu, a to zejména ve vztahu k dopadům zrušení povolení pobytu do soukromého a rodinného života cizince. Druhý návrh říká, že cizincům, držitelům trvalého pobytu, kteří jsou ze zemí mimo EU, by se toto povolení mělo automaticky rušit. V případě odsouzení za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přes tři roky. Nebo v případě opakovaného takového odsouzení k nepodmíněnému trestu. Těmto cizincům a držitelům trvalého pobytu z EU by se pak měl rušit trvalý pobyt i v případě jediného odsouzení za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu v délce kratší než tři roky, přičemž v tomto případě by se přiměření zrušení pobytu posuzovalo. Tak teď mám trošku obavy, že vám v hlavě běží myšlenka, jestli uvažuji zcela normálně a realisticky, když se tu hodlám zastávat pachatelů trestné činnosti. Uvažování ve smyslu – cizinec páchá trestný čin, prokáže tím, že není schopen nebo že si neváží života v naší společnosti, tak proč by tu měl setrvávat. Pokusím se vám to vysvětlit, proč takto uvažuji. Teď se možná projeví i má právnická deformace, ale já mám za to, že pozměňováky, které kritizuji, jsou neakceptovatelné ze dvou důvodů. Jedna je nesouladnost se směrnicemi EU. Druhá je možnost přivodit nespravedlivá rozhodnutí. Za prvé, co se týče nesouladnosti s evropskými směrnicemi. Článek 17, směrnice 2003/86 ES o právu na sloučení rodiny stanoví členským státům povinnost brát náležitě v úvahu povahu a pevnost rodinných vztahů dotyčné osoby a dobu trvání pobytu v členském státě, jakož i existenci rodinných, kulturních a sociálních vazeb ze zemí původu v případě, že žádost odmítnou, odejmou povolení k pobytu, či zamítnou prodloužení jeho doby platnosti. Nebo rozhodnou o navrácení o sloučení rodiny nebo jejích příslušníků. Tedy tato směrnice říká, že při odejmutí povolení k pobytu berte v úvahu rodinné vazby, navrhovaná novela říká – v určitých případech oprávnění k pobytu v úvahu rodinné vazby neberte. To je podle mě zjevný rozpor. Dále článek 27 směrnice 2004/38 ES - právu občanů EU na volný pohyb. Podle něj pak platí, že občanům EU a jejich rodinným příslušníkům lze zrušit povolení k pobytu pouze z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti a předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě zrušení k povolení k pobytu neodůvodňuje. Navrhovaná novela říká, že v konkrétních případech odsouzeným za trestný čin musí být povolení odňato. Z mého pohledu tedy další zjevný rozpor. Tím druhým argumentem, tedy po nesouladu s evropskými směrnicemi, je můj názor, že tato novela může přinést jednotlivá nespravedlivá rozhodnutí. Zkusím vám předložit konkrétní případ, možná hnaný do krajnosti, ale snad bude nejvíce názorný. Představte si situaci, kdy třeba ukrajinský lékař legálně pobývající na území České republiky, který zde má rodinu, manželku, děti, si půjde se svými ratolestmi hrát na hřiště. Tam přijde nějaká banda agresivních jedinců, začne na něj nebo na jeho děti útočit, on je bude bránit. A těm útočníkům ublíží. Bude následovat soud, posuzování parametrů nutné obrany je v České republice dosti složité, leckdy nejednoznačné. Velmi snadno se může stát, že tento člověk bude odsouzen za ublížení na zdraví. Anebo třeba i mantinely nutné obrany opravdu 20

překročí. Pokud bráníte svoji rodinu, tak asi v prvním kole myslíte na to ji ubránit a teprve v druhém kole myslíte na to, zda se vejdete do zákonem daných mezí nutné obrany. Tedy z tohoto cizince se stane velmi snadno odsouzený na ublížení na zdraví, za úmyslný trestný čin. Co bude následovat? Odnětí povolení k pobytu, automaticky, a může se klidně stát, že veřejnost se začne ptát, jak je to možné? Proč taková přísnost? A naše odpověď bude, my nemůžeme dělat nic jiného, než se chovat podle zákona. Ale už nezazní, že podle zákona, který jsme si sami vytvořili a o jehož schválení tu dnes jednáme, diskutujeme. Jak má fungovat právo a zákon. Z jedné strany tak, aby bylo dosaženo cíle předvídaného zákonodárným záměrem. Ale také tak, aby byl prostor na posuzování nejrůznějších excesů a nečekaných situací, které život přináší. Zákon nikdy nemůže myslet na všechno, proto tam musí být nějaký prostor pro individuální nečekané extrémní případy v rámci toho zákona spravedlivě posoudit. Je asi neoddiskutovatelné, že spáchání úmyslného trestného činu cizincem povede k úvahám, zda tento člověk má na našem území právo zůstávat. Ale mělo by vést k úvahám, při kterých se vyhodnotí všechna kritéria, a vydá se spravedlivé rozhodnutí. Tak, jak to umožňuje současný zákon. Umožňuje to, ale předmětnou novelou a zejména těmi pozměňovacími návrhy si tuhle možnost, zvážit všechny okolnosti a rozhodnout spravedlivě, bereme. Zcela úmyslně si ji bereme. Až se to tedy stane, že rozhodneme nespravedlivě, pak možná zazní jenom alibistické odvolání se na zákon, že jinak to nejde. Můj dotaz zní, já věřím, že mi na něj bude zodpovězeno, k čemu je tahle změna zákona dobrá? Čemu má napomoci? Co přinese nového, co přinese užitečného? Bavím se o konkrétních pozměňovacích návrzích, nikoliv o celé novele. Z mého pohledu nedává ministerstvu vnitra žádné nové možnosti než ty, které už teď má. Přináší mu jednu výhodu, a to, že mu usnadňuje práci při vydání rozhodnutí. Už nebude muset zdůvodňovat své rozhodnutí složitě, už nebude muset brát potaz dopadu toho rozhodnutí na rodinné vazby. Odůvodnění rozhodnutí bude snazší, prostě se odvolá na zákon, že to tak je, tak je to upraveno a tečka. Mimo jiné tím nesporně také klesá šance, že by ministerstvo pak takové rozhodnutí nedokázalo obhájit před správním soudem. Pro mě však zůstává otázka, jestli taková výhoda ulehčení práce za to stojí? Jestli není lepší zachovat současný stav, kdy sice ministerstvo musí psát delší kvalifikovanější odůvodnění, musí brát v potaz vícero faktorů, ale zase mu tím zůstává zachována možnost rozhodovat spravedlivě ve všech případech. Brát v potaz všechny okolnosti, které jsou pro spravedlivé rozhodnutí podstatné. Pro mě jako pro advokáta, ex-policistu, člověka, který se celý život věnuje právu, je neakceptovatelné, abych podpořil zákon, který je způsobilý přivodit nespravedlnost. Byť by to byla třeba nespravedlnost v jednotkách případů za rok. Obdobná situace pro mě je i se třetím pozměňovacím návrhem pana poslance Romana Váni. Ten má paušálně znemožnit ukládání alternativ k zajištění cizinců. Za ty alternativy lze třeba považovat oznámení místa pobytu nebo složení finanční záruky. V případě, kdy jde o cizince, o něhož je zjevné, že má v úmyslu vstoupit neoprávněně na území jiného smluvního státu. Ani tento návrh podle mě není transpozicí směrnice. A podle mého názoru je v rozporu s povinností zvažovat alternativy zajištění, která vychází v článku 15, odstavce 1 návratové směrnice, která říká, že zajištění cizince je možné pouze v případě, že nemohou být účinně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření. Koneckonců, taková povinnost vyplývá z judikatury našeho 21

Nejvyššího správního soudu, který konstantně říká, že uložení alternativy zajištění by mělo být zvažováno v každém individuálním případě. Navržená změna – novela říká, že v některých případech ji zvažovat nebudeme. Opět tam vidím rozpor. Tedy, shrnu-li tyto tři pozměňovací návrhy, neprošly potřebnou diskusí v meziresortním připomínkovacím řízení, která jinak byla velmi bohatá, věcná a myslím si, že velmi na výši. Trošku se obávám, že ministerstvo vnitra jejich podporou obešlo ostatní resorty. Návrhy jsou v rozporu se směrnicemi Evropské unie, jsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a jsou způsobilé v budoucnu přinášet nespravedlivá rozhodnutí. Tedy tohle jsou mé důvody, proč nemohu podpořit návrh na schválení zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A bude-li otevřena podrobná rozprava, navrhnu a načtu pozměňovací návrhy, které na moje výhrady reagují. Zároveň, stane-li se tak, připojím i návrhy, které by měly reagovat i na kritiku poměrů v detenčních zařízeních, kterými bych chtěl podpořit snahu ministerstva vnitra o faktické zlepšování, které se teď opravdu děje. A za to panu ministrovi děkuji, ať také ode mě slyší dnes něco pozitivního. Nicméně některé věci nelze zlepšit jinak než změnou zákona. Např. nevybírání poplatků za pobyt v detenčních zařízeních. Pokud zákon říká, že se poplatky vybírat mají, tak ministerstvu vnitra nezbývá nic jiného, než že je musí vybírat. Tady by byla určitá změna vhodná. To je zatím vše. Děkuji za vaši pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a dále se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Veleba: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já v této chvíli vystoupím jenom krátce s tím, že vládní návrh novely zákona podpořím. A co se týká pozměňovacích návrhů, tak se k tomu vyjádřím později. Přihlásil jsem se proto, že jsem chtěl reagovat na část vystoupení předřečníka. Chtěl bych tady poznamenat několik poznámek nebo postřehů. Pokud se týká lhůty pro vyřízení žádosti o azyl, tak můj názor je ten, že naopak se ta lhůta může ukázat za určitých okolností jako krátká, takže zcela určitě by se neměla ta šestiměsíční lhůta zkracovat. Že by se tím získal zkrácený čas pro integraci, tak to si nemyslím, že je validní, nebo že je to správný názor. Je vám asi známo, že teď se o tomto problému v Evropě píše každý den, tak nedávno švýcarská vláda poskytla informaci, na interpelaci nebo žádost našeho jednoho europoslance – a ta informace je velmi zajímavá. Ta informace odpovídala na to, jakým způsobem se ve Švýcarsku integrují za posledních sedm let migranti, kteří dostali azyl, čili jsou tam s tímto azylem až sedm let. A jako měřítko integrace vzali, jestli berou, nebo neberou sociální dávky. Já tady nebudu jmenovat jednotlivé národnosti, ale je to v podstatě stejné. Ta čísla jsou asi od 75 do 90 procent. Zůstávají po těch sedmi letech na sociálních dávkách. Tahle informace se mi zdá do této diskuse velice závažná. Pak bych chtěl upozornit a zároveň položit panu ministrovi otázku, jestli má přesnou informaci. Spojené státy americké, jestli se nepletu, se měly rozhodnout, že přijmou 20 tisíc uprchlíků. A doba, kdy rozhodnou o azylu, tak první informace byla taková, že si tam vyhrazují dobu 2 roky. Nevím, jestli to tak skutečně udělali, nebo neudělali, mělo to běžet od října tohoto roku, takže bych se chtěl pana ministra zeptat, jestli tady tuto informaci má.

22

Pokud se týká – jenom takový poslední postřeh – tady to, co tady předřečník detailně rozebíral, že žádný zákon není dokonalý, přivodit nespravedlivá rozhodnutí a naprosto jít do individuálních případů, aby se náhodou někomu neukřivdilo, to já si myslím, že by šlo uplatňovat v normální situaci. A ta normální situace v Evropě prostě není. A já sám jsem zvědav, jak Německo se tady s tímto popasuje. Protože tam je téměř milion lidí, a o většině lidí nejsou informace, musí se prolustrovat. Že se veřejnost bude ptát na tyto případy. Já mám zatím zkušenosti takové, že veřejnost se opravdu ptá, ale dikce jejich otázek je zcela jiná. Nebudu to tady rozebírat, už jsem tady jednou o tom mluvit. Takže tolik prozatím. Zákon doporučuji pro přijetí. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Gawlas: Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já se přiznám, že jsem rád, že právě projednávanou legislativu poměrně významným způsobem zpřísňujeme, co se týče azylového zákona. Protože některé aspekty pobytu cizinců na našem území zásadně zpřísňujeme. Já vítám např., že již bude možné zajistit žadatele o azyl v případě důvodného podezření, že představuje riziko pro bezpečnost státu. Oceňuji, že žadatelé, kteří se v cizině dopustili nějakého zločinu, budou automaticky odmítnuti. A také to, že pokud se uchazeč opakovaně nedostaví k pohovoru, bude odmítnut. Také zrušení povolení pobytu cizincům, kteří budou v České republice odsouzeni za úmyslný trestný čin k vězení delšímu než 3 roky, nebo budou odsouzeni opakovaně, je naprosto nutné. Dokázal bych si představit vypuštění slovíčka "opakovaně". Myslím si, že humanismus a touha pomoci potřebným vycházející z hluboce zažitých křesťanských hodnot, které jsou vzdělané a osvícené Evropě vlastní, musí jít bezpodmínečně ruku v ruce s povinností nás povolaných zástupců chránit občany naší země a evropského prostoru obecně. Já mám to štěstí, nebo spíš tu smůlu, že v mém nejvýchodnějším senátním obvodu se nachází obec Vyšní Lhoty, kde je detenční zařízení, které bylo zřízeno dosti narychlo. A proto v této souvislosti oceňuji snahu vlády o alespoň částečnou kompenzaci rizik v oblastech, kde se detenční zařízení nacházejí. Mám na mysli pozměňovací návrh poslanců Hamáčka a Váni na mimořádné poskytnutí jednorázových dotací obcím, na jejichž území se nacházejí zařízení pro žadatele o azyl a detenční střediska. A rovněž poskytnutí příspěvku obcím, ve kterých se nachází detenční středisko. Tento příspěvek je již v současné době poskytován obcím, kde je umístěno některé azylové zařízení. Vyšním Lhotám to poskytováno nebylo. V současné době je příspěvek obcím poskytován v souladu s usnesením vlády č. 877 z 20. listopadu 2013. A toto usnesení stanoví příspěvek ve výši 8 Kč za osobu a pobytový den. Není to hodně, ale třeba konkrétně v obci Vyšní Lhoty to udělá nějaký 1,5 – 1,8 milionů. Pro malou obec je to slušný příspěvek do rozpočtu. A rovněž se zde upravuje možnost poskytnout takové obci jednorázovou dotaci na její rozvoj. Konkrétně v této obci se vybuduje osvětlení. Já bych se zde také přimlouval pro maximální možnou kontrolu příchozích a o využívání moderních kriminalistických technik. Např. striktního odebírání a porovnávání biometrických údajů u všech uprchlíků při vstupu do schengenského

23

prostoru. Nedávno jsem byl na misi OBSE v Kyrgyzstánu - a tam tyto biometrické údaje odebírali i při volbách. Tak si myslím, že by tato možnost byla i zde v Evropě. Podpořím zákon o azylu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se hlásí pan senátor Radko Martínek. Pane senátore, máte slovo. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já bych nechtěl hrotit situaci k téhle záležitosti. Ale nicméně vystoupení kolegy Lásky mě donutilo se k téhle věci vyjádřit. Já si myslím, že ten zákon, tak jak je sem předložen Poslaneckou sněmovnou, je naprosto v pořádku. A domnívám se, že nikdo z nás by neměl souhlasit s tím, aby se po území České republiky potulovali lidé, o kterých nic nevíme. A jestliže tady někdo chce požádat o politický azyl, a má pro to důvod, tak musí strpět, že stát, který ho přijme, tak udělá všechny kroky pro to, aby si ověřil, že důvody, proč mu poskytuje azyl, jsou skutečně pravé. Já mám chvílemi takový pocit, nechci se tedy nikoho dotknout, ale mám takový pocit, že některým lidem skoro vadí to, že Česká republika měla zatím to štěstí – a myslím si, že název štěstí je velmi správný –, že se jí zatím, znovu zdůrazňuji zatím, uprchlická vlna vyhnula. Někteří lidé by si skoro přáli, aby sem utečenci přicházeli ve stejné míře, jako dnes přicházejí třeba do Slovinska, Rakouska, Německa, skandinávských zemí atd., aby mohli činit dobro. Ale to hlavní dobro, které by se mělo činit, by mělo být právě v těch zemích, odkud ti lidé utíkají. A proto já velmi oceňuji to, že Česká republika je v něčem naprosto na špici. A to je v tom, že pomáhá přímo těm státům, které jsou v bezprostřední blízkosti toho konfliktu a kde jsou lidé, kteří skutečně utekli před tím konfliktem a nemají jinou možnost. A chtěli by se co nejdřív vrátit. A to je myslím správný postoj a postup České republiky. Ti lidé to potřebují nejvíc, a nikoli ti, kteří sem přicházejí a jsou schopni platit nejrůznější převaděče a zahrnují Evropu obrovským prostorem migrantů. Nechci tady připomínat věci, nad kterými mi zůstává rozum stát. Když reportér České televize se ptá dospělého statného muže, proč utíká. A on říká, že utíká proto, aby tady vytvořil podmínky pro to, aby sem mohla přijít manželka a děti, které nechal v Sýrii. Já nevím, jestli by se takovýmto způsobem choval kdokoli z nás, abychom nechali manželku a dítě tam, kde jim hrozí přímé nebezpečí, a sami utekli. To je mentalita, která je mi naprosto cizí. Já bych chtěl znovu upozornit zejména ty, kteří neustále mají představu, že bychom se měli chovat jinak a měli bychom mít náruč otevřenou. Tak bych chtěl připomenout, protože se říká, že historie je matka všech věd. Musím říct, že já jako historik neznám jediný příklad v celé historii lidstva, kdy by přežil stát, který není schopen bránit své hranice. Každý stát, který ztratil tuto schopnost, vzápětí zanikl. Já se tedy opravdu velmi obávám, že Evropská unie je připravena zkoušce, pro kterou – mnozí lidé si to ani přesně neuvědomují, ani my si to přesně neuvědomujeme, jak velká ta zkouška je. Protože každý migrant, který přejde hranice Evropské unie nelegálně, je vlastně pobídkou pro další desítky, které sem přijdou. A pokud Evropská unie není schopná bránit své hranice, tak je fakticky v klinické smrti. A musím říct, že opravdu se mi to těžko říká jako dlouholetému příznivci Evropské unie, jako člověku, který spojoval s Evropskou unií obrovské naděje. Ale neschopnost řešit základní existenční – dneska už existenční problémy Evropy od vůdců EU jsou tak strašlivé, že důsledky opravdu mohou

24

vést až k zhroucení celého našeho systému. Ať už politického nebo společenského. Já se nemůžu smířit s tím, že pan kolega Láska, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, který, pokud je mi známo, je bývalý policista, tak tady teď horuje pro to, aby se k těm, kteří porušují zákon, přistupovalo nějak jinak než ke všem ostatním. Podle mého názoru zásada azylové politiky a veškeré politiky musí být, že všichni mají rovná práva, ale také všichni mají rovné povinnosti. A ne, že budeme vytvářet určitou skupinu lidí, která bude mít povinnosti úplně jiné a výsledek je potom zdrcující pro celou populaci, protože si řekne, tenhle to může, tak proč bych to nemohl já. Děkuji za pozornost a říkám tady, že podpořím návrh tak, jak sem byl poslán z Poslanecké sněmovny. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Besta. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Zdeněk Besta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Nechci se zabývat technikáliemi tohoto zákona jako moji předřečníci, ale chtěl bych zdůraznit, že tento návrh zákona významně mění tři zákony týkajících se cizích státních příslušníků na našem území. Je to zákon 325/99 o azylu, 326/99 o pobytu cizinců na území ČR, a konečně i zákon 221/2003 o dočasné ochraně cizinců. Vítám, že zákon vylepší a zpřesní podmínky pobytu cizinců na našem území, ale určitě – a to si myslím nejsem žádný skeptik – nevyřeší ani náhodou současnou migrační krizi u nás či v Evropě. Jak už možná bylo řečeno, zákon byl předložen do sněmovny 15. dubna 2015. Nyní máme půlku listopadu a zákon připutoval k nám. Mezitím se do Evropy dostaly statisíce a k nám možná tisíce běženců, kteří utíkají před špatnými, životu nebezpečnými podmínkami, ale – a to si musíme říct – i za lepšími ekonomickými podmínkami. Ať jsou to obyvatelé ze Sýrie, Iráku, Eritreje a dokonce se hrnou i z balkánských zemí. Zákon, respektive novela se rodila těžce, protože i ve sněmovně byly desítky pozměňovacích návrhů, ale nakonec byl 2. října zákon sněmovnou schválen a poslán k nám. Důležitou funkcí zákona je splnění povinností transpozice dvou směrnic do našeho práva, ale má i za cíl dobudovat společnou platformu států EU, která se týká migrace. Myslím si ale proto, že i vedle právního významu tohoto zákona má i význam politický, který souvisí se situací na jižním křídle EU. Samozřejmě, že tento zákon, jak jsem již řekl, nevyřeší ani zdaleka všechny aspekty nynější uprchlické krize, ale doufám, že je důležitým krokem pro to, abychom i navzdory různým káravým názorům i kritice některých představitelů EU, nebo Německa či Švédska, zvládli tuto migraci na našem území. Také zastávám názor, byť vím, že je to jen krůček k řešení krize, že by se tento zákon měl schválit ve znění, schváleném Poslaneckou sněmovnou, a to i přes jeho nastíněné chyby. A pro to taky budu hlasovat, a bohužel nepodpořím předložené pozměňovací návrhy, které podle mě mění i celkovou dikci tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

25

Senátorka Zuzana Baudyšová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych navázala na návštěvu senátního výboru vzdělávání, vědu, kulturu v Bělé minulý týden v pátek. To, co určitě klienty tohoto střediska netrápí, je hlad, zima, ale to, co je určitě hodně trápí, je nejistota. Nejistota, jak dlouho budou, co bude, nebude. Dojíždí tam sice nezisková organizace, která poskytuje určité právní poradenství, ale i ty neziskovky nebo ti, kteří radí, jsou sami v nejistotě, zda radí správně. Všechno je v takovém oparu neznámých skutečností. Dokonce nás potěšilo, že i děti si mají kde hrát, mají své herny. Čili po stránce zajištění, myslím i díky kritice např. paní Šabatové, a tím, že před námi navštívili toto centrum diplomati, tak si dali záležet, aby všechno vypadalo dobře. To, co bych ale chtěla říct, že nejtěžší v životě je nejistota. A to se domnívám, že skutečně migranty trápí. Jsou bez mobilu, bez peněz, ale hlavně bez informací, co bude. Já bych řekla, že je třeba, aby bylo rozhodováno rychle, spravedlivě a pokud možno s emoční inteligencí. Zároveň teď v souvislosti s novelou zákona o azylové politice se domnívám, že by bylo velmi dobře, kdyby bylo možné zakomponovat i lhůty zcela transparentně a jasně, aby přece jen tito lidé, kteří jsou lidé, a ať je to, jak chce, jsou mezi nimi zločinci, ale jsou mezi nimi také velmi slušní lidé, celé rodiny, tak potřebují mít určitou jistotu. Co bych také si dovolila doporučit, aby v legislativě bylo budování hotspotů. Jak všichni víme, hotspotů je nedostatek. Ty by měly být základem pro vstup těchto lidé do České republiky. Nevím, jak je to legislativně, já bohužel nejsem právník, ale myslím si, že při dobré vůli i tento bod hotspotů by bylo dobré, kdyby mohl být zakomponován. To, co chci říct a co migrantům přeji, aby i oni měli svou jistotu, protože zdaleka ne všichni jsou zločinci, aby s nimi někdo hovořil a aby celá azylová politika byla transparentnější, než je. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eliška Wagnerová: Děkuji, pane předsedající. Já, kolegyně, kolegové, bych navázala na to, co zde říkal kolega Láska. Ztotožňuji se se vším, co tady řekl, a jdu ještě dál. Jdu ještě dál, ale nejprve přece jenom doplním. Pardon, neřekla jsem dobrý den, pane ministře. Omlouvám se. Byl jste chválen u toho minulého bodu, tak teď jistě snesete, snese-li se na vaši hlavu kritika, kterou tady hodlám uplatnit. A ta kritika jde v tom směru, že totiž ta, jak říkáte, transpozice evropských předpisů – vy říkáte, že je dokonalá, já říkám, že není dokonalá, že je naopak velmi nedbale provedená, ba vůbec neprovedená! A sice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32 EU o společných řízeních pro přiznání a odmítání statusu mezinárodní ochrany, tak ta v článku 46 bodu B říká, že opravné prostředky proti rozhodnutí o žádosti o mezinárodně právní ochranu musí obsahovat úplné a ex nunc posouzení – o tom se tu pan kolega Láska zmiňoval – skutkové a právní stránky, včetně posouzení potřeby mezinárodně právní ochrany. A to je včetně posouzení. A to "alespoň" v řízení o opravných prostředcích u soudu 1. stupně. Ta platí od 20. 7. 2015, a není transponována. Tady se říká – pan ministr to dokonce vypíchl –, že se ruší odkladný účinek u kasační stížnosti. To jde přesně proti duchu této směrnice, která naopak říká, musí to být "alespoň" u toho 1. stupně. Samozřejmě lépe,

26

když to bude po celou dobu toho řízení. A dál vlastně říká, přeložím-li to do normálních slov, že soud sám musí být oprávněn rozhodnout o tom, zda azyl bude udělen, nebo nebude udělen. A to tedy rozhodně v dnešním právním řádu takováto možnost asi správním soudům dána není. A sama vím z diskuse se soudci, že je to pro ně velmi palčivé téma. Říkají, až tam přijdou – to platí pro žádosti o azyl, které budou podávány po 20. červenci tohoto roku, takže opravdu nevědí, jak budou rozhodovat. Asi budou rozhodovat tak, že budou aplikovat přímo evropské právo, které si nějakým způsobem vyloží. Bude to tedy asi za velikého křiku, protože z druhé strany křičí, jak jsem slyšela na ÚPV od náměstka pana ministra – dělba moci atd., je tady správní orgán, co soudy mají co rozhodovat o správních agendách. Já tvrdím ano, mají. Protože při rozhodování o azylu není ani milimetr prostoru pro správní uvážení. Tam prostě ten člověk buď splňuje kritéria pro udělení azylu, a je nutno mu ho udělit, ať přichází, odkud chce, ať je na tom osobnostně jak chce, mladý, starý, nemocný, zdravý, tak tomu se musí udělit. Anebo nesplňuje kritéria a pak prosím, pokud nesplňuje kritéria ani pro tu tzv. doplňkovou ochranu, tak tedy rychle pryč. Zpět do vlasti, pokud to jde. A teď jsme u toho – pokud to jde. Azyl je totiž velmi navázán na další lidskoprávní elementy. A zejména na to, že nelze odsunout do země, kde tomu člověku, ať je jaký chce, dokonce i když nesplňuje ani nárok o přidělení azylu, když mu v zemi původu hrozí kruté a nelidské zacházení, tak ho nelze do té země vrátit zpátky. A to je ten veliký problém. Ale tím se ten zákon vlastně vůbec nezabývá. V každém případě tedy už v § 129, odst. 4, říká – teď se přesouvám do zákona nikoliv azylového, ale do zákona o pobytu cizinců, který je rovněž předmětem té novely, a tam se říká, že policie rozhodne o zajištění cizince atd., pokud existuje vážné nebezpečí útěku. To byl ten deficit, který u nás byl, že tedy v zákonu nebylo definováno, co je to vážné nebezpečí útěku. Tak tady se údajně definuje to vážné nebezpečí útěku. To je tedy opravdu pozoruhodné. "Za vážné nebezpečí útěku se zejména" – čili demonstrativní výčet – "považuje, pokud cizinec pobýval na území neoprávněně." Tohle, pokud řeknu, tak už další důvody, které jsou tu vyjmenované asi tři, tam být nemusí. Potom tedy může být opravdu zadržen a do detence přesměrován každý, protože všichni ti lidé jsou tu neoprávněně, ti, kteří sem proudí po těch tisících. Teď nemluvím o lidech, kteří sem chodí individuálně, ať už z Ukrajiny, Ruska a z těchto států, ale tito lidé, tedy ze Sýrie a ti všichni. Čili ti všichni by měli představovat vážné nebezpečí útěku. To je nonsens. To je nonsens, jde to zase proti duchu té směrnice a jde to tak, že tady s tím bude problém. Bude problém, to předvídám a avizuji. A i z toho, co jsem tady slyšela od předřečníků, s výjimkou tedy paní kolegyně Baudyšové samozřejmě, ale i kolegy Lásky. Víte, tady u nás já vidím, že ten největší problém je v mentalitě. V mentalitě, která je z jedné strany kultivovaná a projevuje se ku příkladu právě v Německu, kde tedy nejen Angela Merkelová, ale veškeří němečtí politici, a nejenom oni, ale i soudci, státní zástupci atd., přemýšlejí ale kompletně jiným způsobem, než se přemýšlí zde. Já jsem si zrovna teď četla v posledních dnech justiční německý časopis, který je samozřejmě plný uprchlické materie. A tam jsou statementy těchto jednotlivých aktérů a referováno o tom, jak se k čemu stavějí němečtí politici. Do Spolkové republiky přišlo do konce srpna 120 tisíc nepovolených vstupů na území. Tam je to dokonce trestný čin, samotný nepovolený vstup. O čem tedy Němci začali uvažovat? Že zruší ten trestný čin, protože vidí, že ta situace je tak 27

výjimečná, že účel toho trestného činu směřoval někam jinam, než postihovat ty, kteří jsou na útěku před válkou atd. Tam se tam vede diskuse o tom, že se ten trestný čin zruší. Ministr spravedlnosti Heiko Maas – a je to člen SPD, to znamená sociální demokrat, tak ten kritizuje plány Evropské unie na zřízení "tranzitní zóny", jak on tomu říká, vy tomu říkáte hotspoty. On tomu říká tranzitní zóny a kritizuje to velmi razantně, velmi razantními slovy. Říká: "Jde o masové lágry v zemi nikoho," které tedy považuje za neproveditelné… Pak v Německu, jak víme, existuje hnutí PEGIDA. To je ultrapravicové hnutí, respektive hnutí, které chce etnickou čistotu Evropy. Je to vlastně takový pandán, obdoba toho našeho Bloku proti islámu. Tak ty kritizuje tento ministr spravedlnosti výslovně jako nacisty, jako podněcovače. Takto je tedy označuje. Také se v Německu mají stíhat důsledně veškeré trestné činy, které jsou podněcováním k nenávisti. A tak si tedy stáhl pod sebe tamní generální spolkový prokurátor vyšetřování věci napadení starostky Kolína nad Rýnem. Tu napadli právě tihle příznivci PEGIDy. A dál drážďanské státní zastupitelství stíhá a prověřuje na jedné demonstraci se objevivší makety šibenice s nápisy Merkelová a s nápisem jejího vicekancléře Gabriela. U nás, když se to objevilo, tak policie nám laxně sdělila, je to nový fenomén, to tady ještě nebylo, tak my se to musíme naučit. Nikdo nic neprověřuje, že by zahájil nějaké trestní stíhání, nula. A tak bych mohla pokračovat. Víte, to nejde. Z druhé strany pak slyším tady kolegu Gawlase, který řekne, že sběrateli biometrických údajů někde z Kyrgyzstánu nebo kde, že je i při volbách přípustný, no, tak já prostě nechci mentálně patřit do Kyrgyzstánu, já chci mentálně patřit směrem na západ – Německo a další státy za ním, ale rozhodně ne do Kyrgyzstánu. A z tohoto důvodu, když Němci zvládnou to, co zvládnou, my bychom tu droboť, kterou tady zvládáme, měli zvládat s úsměvem a bez problémů. A jakékoliv hrozby, že se sem mohou navalit miliony a statisíce… Až tu budou, tak si s tím poradíme… (Projevy údivu, pousmání z řad některých senátorů z Jednacího sálu.) A říkám vám: Evropa na rozdíl od nás by nám pomohla, ale my Evropě prostě pomáhat nechceme. A to je otřesné. To je otřesné, já s tím nesouhlasím a jsem opravdu zhnusená úrovní debaty a nezúčastním se toho! Tento zákon rozhodně nepodpořím! Myslím si, že je to jeden z nejhorších zákonů, který nám byl tady předložen! Jediný, kdo se chová slušně, je zatím Ústavní soud. Asi jste zaregistrovali včerejší rozhodnutí jeho prvního senátu, který se zastal vyhošťovaného cizince, nevím, jestli z Kamerunu, který sice musel být vyhoštěn, fajn, to je v pořádku, ale že s ním policisté jednali, jak s ním jednali, vezli ho na nějakém vozíku pro zavazadla, a já nevím, vstříkli mu nějaký plyn… řekl, že tohle nejde. To je kruté a dehonestující zacházení a proti tomu se stavíme. Já bych hrozně ráda, ale opravdu hrozně ráda, opakuji, abychom se zařadili do proudu kultivovaných, a nebyli mezi těmi, proti kterým se jaksi jinak chceme vlastně vymezovat. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Uplatňuje své přednostní právo? Ne, dobře. Pan senátor Jan Veleba podruhé s přednostním právem v této rozpravě. Prosím, pane senátore, máte samozřejmě slovo.

28

Senátor Jan Veleba: Jsem trošku překvapen, protože můj předchůdce ve vedení klubu během každého zákona vystupoval minimálně pětkrát, a nebyl žádný problém, ale já to nebudu opakovat, ale jenom jsem to nevydržel a zase kratičké své vystoupení. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k paní senátorce Wagnerové. Jestli to Němci zvládnou, tak to nezvládnou tak, že Merkelová řekne, že "to zvládneme". To se teprve uvidí. Já si myslím, že to nezvládnou… Za druhé. Němečtí politici se k tomu stavějí jinak, mluví jinak, opravdu se k tomu stavějí jinak. Bavorská vláda žaluje Spolkovou vládu Německa. (Senátorka Eliška Wagnerová odchází ze sálu.) Bavorská vláda – opakuji na odchod – žaluje Spolkovou vládu Německa, takže takhle se k tomu stavějí němečtí politici. A proč ji žaluje? No proto, že to už absolutně nemohou zvládnout. A k šibenicím, že se tady k tomu zatím soudy nepostavily, že to je nový fenomén. My tady máme víc nových fenoménů. Tady je normální házet vajíčka po nepohyblivém prezidentovi republiky, tady prostě takovéto věci jsou… Závěrem bych chtěl ocenit, vaším prostřednictvím, pane předsedající, vystoupení kolegy Martínka v této věci, které nemělo chybu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem se hlásí pan místopředseda Senátu Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo, budu velice krátký. Paní kolegyně tady před chvílí řekla, že tento zákon je špatný a ještě to komentovala, řekl bych, dalšími slovy. Chtěl bych jenom říci, že tento zákon prošel vcelku velmi precizním připomínkovým řízením, bylo podle mne velmi důkladné a přineslo celkem 170 zásadních připomínek a jejich písemné vypořádání mělo 300 stran. To znamená, že všechna ministerstva a příslušné úřady se tím podle mého názoru velmi důkladně zabývaly. To znamená říci tady, že tento zákon je špatný atd. atd. - nepovažuji za vhodné. A chtěl bych jenom připomenout, že Legislativní rada vlády konstatovala úplnou slučitelnost návrhu s právem Evropské unie. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A dále, teď už konečně, se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Děkuji za udělení slova. Předem říkám, že souhlasím s tímto návrhem, tak jak je předložen. Proč ho schvaluji? Schvaluji ho z toho prostého důvodu, že každý stát má právo si uzpůsobit imigrační politiku podle svých možností. Vycházíme z toho, že kdybychom šli do ad absurda a začaly rozhodovat soudy o tom, kdo má právo být u nás umístěn a mít tady právo azylu, můžeme se dostat do situace, že stát ztratí základní funkci, starat se o své občany a budou tady v podstatě rozhodovat soudy a budou nám říkat, že musíme přijmout takový počet lidí, který nebude mít vůbec žádnou vazbu na počet obyvatel, který tady máme. Když se podíváte, co dělá Anglie, tak Anglie začíná být už trochu rozumná a přišla na nápad, že nejsou schopni spasit celý svět, že první, co musí udělat, se musí starat o své spoluobčany, takže navrhují opatření a dokonce říkají, že pokud tato opatření nebudou respektována, tak hodlají v podstatě vystoupit z Evropské unie, pokud jejich občané k tomu v referendu dají souhlas.

29

My si tady ukazujeme, jak je to perfektní v Německu. Chceme my, aby to tady bylo stejné jako v Německu, když vidíme, že ti lidé tam nejdou proto, že by měli rádi Němce, ale mají rádi jejich sociálně štědrý systém. K nám nejdou, protože vědí, že u nás tento sociální systém není tak štědrý a že by se neměli tak dobře, a máme tady samozřejmě policii, a máme tady fungující stát, který nedovolí, aby překročili hranice, tak jak se jim líbí. Když se podíváte na průvody, kde jdou vpředu policisté a regulují – to mi připadá jako májový průvod – tak si říkám, ježíšmarjá, vždyť ti policisté zároveň porušují předpisy svého státu, jak tady bylo řečeno, že dokonce nelegální vstup na území německého státu je trestný čin, takže stát, který není schopen umístit 120 tisíc lidí do vězení, raději zruší tento trestný čin. Má to nějakou logiku? Podle mne to logiku žádnou nemá, protože když si spočítáte, kolik občanů má Evropa a kolik lidí se dalo do pohybu nebo kteří už v pohybu jsou a jsou přesvědčeni, že pokud nedáme dohromady sociální systém, tak i tak bohatý stát, jako Německo, musí jednoho krásného dne zkolabovat. Tento sociální systém to neutáhne. Švédsko se ozývá s tím, že na počet obyvatel má nejvíce přistěhovalců, kteří by žádali o azyl. A oni je také nemají kam dát. A situace, kdy přistěhovalci prostě nevystoupí z autobusu, protože se jim zdá, že místo, kam je přivezli, se jim nelíbí. Co s tím? Znovu říkám. Pomáhejme, pomáhejme v rámci daných možností, ale berme ohled na své občany, na jejich zájmy. A na závěr bych řekl, jestli si pamatujete, jak říkáme našemu státu. Říkáme mu Bohemia. Je to od slova, že zde historicky žili Bojové. Kde jsou Bojové dneska? Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, v diskusích, které ze včerejška na dnešek mezi námi probíhají, a cítím, že jeden ze základních rozdílů mezi námi diskutujícími, tedy senátory, o tomto zákoně je jedna věc, a to, jak kdo posuzuje současnou situaci. Někteří z nás jsou toho názoru, že příliv migrantů v zásadě nebude takový, aby ho Evropa, pětisetmilionová Evropa nezvládla. Ale víme všichni dobře, že se to netýká celých 500 milionů nebo více než 500 milionů občanů, protože tam oni nemíří, oni míří k menší části. A i kdybychom toto číslo vzali na celou Evropu, tedy lépe řečeno na Evropskou unii, tak jsem přesvědčen, že těch lidí, kteří jsou připraveni sem jít, jsou desítky milionů. Jiní z nás jsou přesvědčeni, že to budou jednotky milionů, které Evropská unie zvládne. A myslím si, že v tom je potom také problém chápání, jak se k této situaci postavit, protože zásadním způsobem nesouhlasím s paní kolegyní Wagnerovou v tom, že pak si poradíme… Myslím si, že pak už si nebudeme radit. Ano, my si poradíme, ale nebude to způsobem, který bude zákonný, protože budeme dělat zvláštní věci a budeme nutit veřejnou moc a především tu moc, která pramení od vlády atd., byť dána demokratickými volbami, k tomu, aby situaci nějak vyřešila. Mluvím ze své osobní zkušenosti, protože vím, jaké to je, když máte nějaký problém na svém území. Mluvím o sociálně vyloučených oblastech, do kterých město Vsetín patří se svými Romy, a zdaleka tento problém není tak velký, jako v jiných oblastech, kdy nevíme, co udělat, mezi občany je ohromná nespokojenost, zvyšuje se napětí, které v jedné chvíli dosáhlo toho, že obě skupiny se začaly ozbrojovat, řekněme zatím snad ne střelnými zbraněmi, ale holemi apod., a podařilo se situaci zvládnout. Nicméně to bylo proto, že v určité

30

chvíli dosáhne zoufalství skupiny, která všechno platí, takové intenzity, že cítí, že jsou opuštěni od všech. Stát jim nepomáhá, situaci neřeší, policie ji řešit nemůže a město to nezvládá, protože na to nemá prostředky. A mechanismus našeho chování v tomto případě, který je ještě velmi jemný, s mechanismem, který nastane ve chvíli, kdy nebudeme moci situaci zvládnout, je úplně stejný. Nevěřme tomu, že je jiný. A toho se bojím. Měli bychom být na situaci, kdy i k nám začnou přicházet tito lidé, skutečně připraveni. Další věc je, a to už tady bylo řečeno několikrát a řeknu to jen proto, abych tomu nezůstal dlužen, že skutečně nevidím řešení v opatřeních, která jsou tady, opatření a zásahy Evropské unie musí být v zemích, kde problémy vznikaly, tak aby se tam neprováděly záležitosti útisku, krutého násilí atd. Myslím si, že to je daleko efektivnější cesta pro občany tam, druhá věc, je to levnější pro celou Evropskou unii. To znamená, abychom tam preventivně zasahovali a nedělali to, co vidíme teď, že "demokratický svět" nabízí jim pomoc tam, kde je ropa nebo nějaké nerostné bohatství. Myslím si, že to je řešení, které mnozí lidé cítí, byť nejsou v této oblasti zásadně vzdělaní, ale intuice lidí, kteří se snaží sehnat informace a uvažovat střízlivě, je taková, že vědí, že řešení je spíše tam a my jsme k tomu zatím nepřistoupili. Jedna věc, kterou bych namítl k vystoupení paní kolegyně, je ta, že u nás to zdaleka se státním zastupitelstvím, se soudy už vůbec ne, není takové, jako v Německu. Oni jednají a uvažují úplně jinak. A to je pravda. Ale jsem přesvědčen, že i tam se chyba, kterou udělali, kdy Angela Merkelová otevřela, a věřím, že v dobré víře, mateřskou náruč všem, za dva dny to korigovala a dnes vidíte, kam tato korekce až prošla, a také, co tento neuvážený krok způsobil. Prohlédli jste si možná na YouTube, jak je pořád ještě inzerováno mafiemi a převaděči v Africe, kde se jim stále pouští: Vidíte, tady vás chtějí vzít. Ale situace už je jiná. Kroky milosrdenství, které ale musí projevit někdo jiný a ne já, věřte mi, že já dobře znám. Já jsem si z Prahy – budu-li to takhle lokalizovat – užil celkem dost rad od těch, kteří tento problém nikdy ani neviděli, teď myslím problém se sociálním vyloučením. A ti mi radili nejvíc, také mě nejvíc tupili a podařila se jim spousta věcí. To je drobnost, já si neztěžuji. Ale situace teď bude daleko horší, bude intenzivnější a my se takto chovat nemůžeme, takže jsem prokázal jen na tuto chybu. A teď k jedné věci, která je z vystoupení pana kolegy Lásky a jeho pozměňovacího návrhu. Musím říci, že i tento váš přístup, prostřednictvím pana předsedajícího, velmi oceňuji, mně se líbí. Z tohoto pohledu, tak jak se mi jeví váš přístup, to znamená dívat se na lidi, kteří sem přijdou, jako na ty, kteří skutečně potřebují pomoc. A já bych určitě pro všechny změny hlasoval, kdybych věřil, že sem přicházejí lidé ze zemí krutého útisku, násilí a jsou ohroženi na životě. Dokonce si myslím, že je tady málo senátorek a senátorů, kteří by to neudělali. Problém je jenom v tom, že jsem přesvědčen a jistě s mnohými z vás, že mezi nimi není většina těchto. A proto obezřetnost státu musí být větší. A poslední věc. V bodě 117 změny v § 145 odst. 4, jak jsem se ujistil, chybí sloveso, že se vypouští jedenkrát týdně částka 300 korun, které oni v zařízení smějí utratit. Nejenom s paní kolegyní Baudyšovou, ale i s některými kolegy, se senátorem Šestákem, atd., jsme s výborem navštívili toto zařízení. Mnoho věcí pro nás, tedy pro mne, bylo zcela jistě nových, a zjistili jsme, že hodnota stravy – nyní nechci říci nutriční hodnota stravy – a její skladba, kterou jsme tam mohli vidět na celý týden, který byl a který také bude atd., je velmi 31

dobrá. Těch 300 korun je na přilepšení. Ale pozor: Mnozí z nás nevědí, že ti lidé mají za zařízení zaplatit a tato částka není úplně malá. A je to tak, že když cizinec přijde, tak i z důvodu určité bezpečnosti – a já tomu zcela rozumím, když zařízení vidíte – aby tam nebyl důvod páchat krádeže apod., hodnotné věci, šperky atd. cizinci odevzdají do úschovy, včetně finanční hotovosti, a z této finanční hotovosti je jim uvolňováno 300 korun. Pokud je nemají, tak jim nic uvolněno není, těch 300 korun pak nemají. Ale pozor! Těm, kterým tam zbydou – to říkám podle toho, o čem jsme byli informováni – finanční prostředky, tak za pobyt, a teď si skutečně nevzpomenu, kolik to je, ale za pobyt se platí denní taxa. Denní taxa je vypočítána po pobytu; a peníze, které oni ještě mají, které zbyly z těch, které si přinesli, tak z toho se pobyt platí. Když to nestačí, doplatí to stát. Když nemají žádné peníze, zase to zaplatí náš stát. A na částku, tři sta korun, jim nikdo nesáhne. To znamená, uloží-li si oni pět tisíc korun, které si donesou, v pobytovém zařízení mohou být, jsou zhruba tak dva, tři měsíce. Když se to spočítá, tak částka nestačí, ale z pěti tisíc korun oni musí dostat tři sta korun měsíčně, protože peníze tam mají. To, že pak nebudou mít z čeho zaplatit, to se neřeší, to znamená myslím si, že je to velká vstřícnost vůči těm lidem. S ohledem na to, jakou skladbu stravy mají, mohou se také vybrat. Je tam strava i taková, která respektuje jejich náboženství, to znamená nejenom dietetické záležitosti, ale i záležitosti náboženské. Jsem přesvědčen, že tři sta korun je skutečně navíc. Na to, aby si zpříjemnili život, řekneme-li to takto. My na vojně jsme mívali sto dvacet korun navíc, ale to byla jiná doba. To nechci ani srovnávat. Jisté však je, že stát jim to povoluje a je jim to zákonem povoleno. Přesto všechno, že jim na konci na zaplacení pobytu to nevyjde. Takže já bych pro vysvětlení jenom k této částce tady k této záležitosti, protože ona také poukazuje na to, jak se s těmi lidmi zachází. To znamená, v této části zcela jistě si myslím, že je to spravedlivé, a že to je správně, aby to zůstalo tak, jak to je. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jenom bych oznámil, že pan senátor Petr Vícha se omlouvá z dnešního jednání. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Václav Hampl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové. Chtěl bych jenom trochu v reakci na debatu tady říci, jak ji vnímám. Tak se mi zdá, že většinově ti, kdo zatím vystupovali, tak se nezdají mít problém, s výjimkou paní senátorky Wagnerové, se zákonem jako celkem. Debata se vlastně hodně přímo, nebo hodně nepřímo spíše týká pozměňovacích návrhů. Chtěl jsem jenom upozornit a možná trochu vyzvat k tomu, že pozměňovací návrhy se samozřejmě vůbec netýkají toho, jestli se mají přijímat nějací uprchlíci, kolik. Jestli to zvládneme, nebo nezvládneme. Počty, které jsou, už vůbec se samozřejmě netýkají toho, jestli to zvládne, nebo nezvládne Německo. Rozhodně nijak nepodmiňují povinnost státu a potažmo MV starat se o bezpečí vlastních občanů. To prostě tady vůbec není v otázce. Jediné, o čem to je, jakým způsobem zacházet s lidmi, řekněme, kteří jsou v detenci nebo kterých se to může týkat. A tam si myslím, že pozměňovací návrhy, které byly předloženy, tak jsou z mého pohledu zcela racionální. Nijak neohrožují bezpečnost ČR, nijak se vlastně netýkají řešení nebo neřešení migrační krize. To je samozřejmě dosti zásadní téma. Je nutné, abychom tady politickou debatu vedli. My ji vedeme nad různými

32

materiály, ale tyto konkrétní pozměňovací návrhy se tohoto fakticky moc netýkají, nebo vůbec, podle mě. V tomto bych se za ně opravdu přimlouval a chci vás vyzvat také k jejich podpoře, protože když si je přečteme, tak fakticky si myslím, že jsou dobré. Ještě jsem chtěl reagovat na jednu věc. Zaznělo tady, že zákon byl hodně připomínkován, vzniklo hodně připomínek a mohl by být snad dobrý. S tím já s dovolením, úplně nesouhlasím, protože takových zákonů tady vidíme hodně a hodně z nich s připomínkami zase vracíme zpět přesto, že prošly připomínkovacím řízením. To bohužel samo o sobě ještě není dokonalou zárukou kvality. Ještě jednu věc jsem chtěl komentovat, když dovolíte. A to sice skutečně nejsložitější k nějakému vysvětlování z pozměňovacích návrhů je skutečně záležitost posuzování impactu vypovězení u lidí, kteří byli odsouzeni za úmyslný trestný čin. To samozřejmě může vypadat jako zastávání se zločinců. Myslím si, tak jak to interpretuji, tak to samozřejmě lze očekávat, že v drtivé většině případů to skutečně skončí vypovězením lidí. Ale skutečně si tu lze představit velmi snadno i případy, kdy by to ve finále znamenalo hodně drsný trest. Třeba trest smrti za něco fakticky, co přece jen si až takovou sazbu nezaslouží… Z tohoto hlediska si také myslím, že prostě nejenom shoda s evropským právem, ale i obecný lidský aspekt, že prostě je namístě tam mít. I tohoto bych se zastal jakkoliv je jasné, že je to více práce s tím. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Musím s vámi samozřejmě souhlasit, že velká část obecné rozpravy, byť je obecná, je vedená k tématům, které vůbec se zákonem vůbec nesouvisí. Samozřejmě moje role, jako řídícího je složitá v tom, že nechci odjímat slovo, ale přesto bych vyzval k tomu, abyste se skutečně soustředili na předložený návrh zákona. Navíc pozměňovací návrhy, které tady pan senátor Láska prezentoval, tak budou uplatnitelné až v případě, pokud by nebyl zákon schválen. Čili bude ještě prostor vedení diskuse v rámci podrobné rozpravy k případným návrhům, protože pokud bude zákon schválen, tak fakticky žádné návrhy předloženy nebudou. Takže budeme pokračovat v obecné rozpravě. Hlásí se pan senátor Jiří Šesták. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Šesták: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Budu se snažit vyhovět přání pana předsedajícího. Chtěl bych se zabývat návrhy kolegy Lásky, které nám předložil. Rád a se kterými problém nemám. Když se na to podrobně podíváte, tak jsou to věci rozumné – zajištěný cizinec by měl mít právo přijímat návštěvy. Přijímat balíčky s věcmi osobní potřeby. Neměli bychom pobyt v detenčních zařízeních zpoplatňovat. S tím souhlasím a navázal bych také na to, co říkal pan kolega Čunek a paní kolegyně Baudyšová. Navštívili jsme Bělou pod Bezdězem – ale bylo tam přítomno asi 65 zadržených, z toho asi 26 dětí. To znamená, že většinou to byly rodiny úplné nebo částečné. Samozřejmě v dětech se počítají i dospívající do osmnácti let. Ptali jsme se, jak veliká jim byla zadržená hotovost. Bylo nám řečeno, že skutečně vydrží kolikrát jenom na několik dní. To znamená, že potom to ostatní hradí stát. To mně připadá absurdní, že mají hotovost, která jim vydrží pouze několik dnů. Dostáváme se do nepříznivého světla, že lidem vezmeme i to málo, co mají. Když potom jsou puštěni, jsou ti lidé bez hotovosti. Protože za to, co oni tam platí, to je asi 160 korun a 228.

33

Vypočetl jsem, že při průměrném pobytu 70 dnů, který tam je, 70 dnů je průměrný pobyt zadrženého v detenčním zařízení, tak na rodinu, která má čtyři členy, vychází platba na jeho potravu, na jeho zajištění jídlem – 65 tisíc; a 65 tisíc ti lidé asi většinou nemají pohromadě k dispozici. Takže oni přijdou o ten zbytek, co mají, stát to stejně platí a myslím si, že je v zákonu zbytečné explicitně říkat, že se zadrží hotovost. Vždyť to jsou prostředky, které jsme schopni jako společnost jim poskytnout. Mluvilo se tady, že máme být rovni před právem a před povinnostmi. Myslím si, že je důležité, aby se s těmito lidmi důstojně zacházelo. Plno věcí se určitě zlepšilo a je vidět, že se zlepšovaly i v tom závěrečném období. Byly nové koberce, vymalováno atd. Za to bych poděkoval ministerstvu vnitra a všem pracovníkům, že se to snaží zlepšovat, nicméně tito lidé jsou pořád zavřeni v prostředí, kam si myslím, že děti a rodiny nepatří. Polovina osazenstva, které jsme tam viděli, jsou děti. Proč mají být za ostnatým drátem? Ale to platí i do budoucna, protože s Bělou se počítá, že to bude detenční zařízení pro rodiny s dětmi, tak s tím se nemůžu smířit. To není důstojné zacházení s lidmi. A tak bych pokračoval v dalších věcech, které třeba zmínil pan kolega Láska ve svých návrzích, a já je podpořím. Myslím si, že i když se tím zabývala Poslanecká sněmovna dlouhou dobu, tak pro mě třeba slovo neoprávněně, jak zmínila paní kolegyně Wagnerová, je nepochopitelné, že tam zůstalo. Co to je neoprávněně vniknout na území, když jsem uprchlík? Když si zachraňuji život. To znamená, že když mně hoří dům a vedle je soused, kterému patří zahrada, tak já nemám právo v záchraně svého života vstoupit na jeho zahradu? Nebo když utíkám někam, kde mi nabídli pomoc, a musím přejít území, které někomu patří, tak nesmím tudy jít? Vždyť to je přece jiná kategorie. Jde o lidi, kteří si zachraňují život. Já tomu rozumím, že slovo neoprávněně tam má svoji funkci, ale asi ne pro případy, kdy si lidé zachraňují život. Samozřejmě souhlasím s tím, a podporuji názory, že musíme oddělovat ekonomické emigranty od uprchlíků, že musíme chránit naše hranice, mít snahu o regulaci přílivu imigrantů a dbát na bezpečí vlastních obyvatel. Evropa jeden milion v nějakém období zvládne, možná zvládne deset milionů, ale ne, když se to nahrne během jednoho měsíce. To je pravda. Takže musí tady být v této věci racionalita. Ale zase apeluji na to, že musíme mít cit a vnímat konkrétní danou zoufalou situaci, a tak pohlížet na tzv. "neoprávněné vniknutí na území", notabene když my je zadržíme, jak nám bylo sděleno, a po určité době je nakonec stejně pustí a oni z našeho území někam jdou. Policie musí samozřejmě zjistit, kdo je. Jestli nebyl zločinec a tak dále, jestli neudělal zločin atd. Nicméně mně připadají způsoby a podmínky tohoto zjišťování a zajišťování obecně nedůstojné. Ale abych se znovu vrátil k návrhům pana kolegy Lásky. Rád bych připomněl, že řadu věcí zlepšují a zlidšťují systém, který azylový zákon přináší, a já bych je velmi rád podpořil. Děkuji za slova paní kolegyně Wagnerové, protože ona apelovala právě na mentalitu, která je skutečně jiná tady než třeba v západní Evropě. Ano, tady byli Bojové, podle kterých se nazýváme Bohemia, to je pravda. A kam šli? Šli do Itálie a do Francie. A bohužel odsud si odnesli ale také mentalitu, kterou bychom tady my potřebovali. Takže já se také rád vztahuji k názvu Bohemia a k Bójům, ale k té mentalitě, která je právě v západních zemích. Děkuji vám.

34

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a do rozpravy se hlásí s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Já budu opravdu velmi stručný. Teď jsem se málem zase rozplakal, když jsem to poslouchal, akorát že trošku nevíme, kde se nacházíme. My se nenacházíme v tom, co si tady vyprávíme. Já nevím, jestli se díváte na televizi, nebo nedíváte, tak se zkuste dívat. A dívejte se pozorně. To přece ten problém už není ani islám, ten problém není už ani, jestli je to Sýrie, Afghánistán, to je úplně jedno. Kdyby takové množství lidí přišlo, a já nebudu žádnou národnost jmenovat, mohla by to být jakákoli národnost, tak v tomto množství je ta situace neudržitelná. To je něco úplně jiného. My se tady zabýváme jedním drobným zařízením, ale já vám zkusím prognózovat. Už skoro bývalá kancléřka, až po ní nastoupí někdo jiný – a už se na tom intenzivně pracuje, tak ze dne na den, bez jakékoli konzultace, jak už se to stalo několikrát, uzavře hranice… A zkuste si představit, co se bude dít potom. Mně to připadá, že je to povodeň, a my se chováme, jako když nám kape kohoutek. Kdybych to tak přirovnal. Ta situace je v podstatě neřešitelná! Proč jsem se vlastně přihlásil? Mě zaujalo to pokárání Ústavního soudu, že jsme člověka z Kamerunu dopravili do letadla nějakým nehumánním způsobem, snad dokonce na vozíku pro zavazadla, což je opravdu hrozné… Akorát se ptám, jak tedy paní kancléřka dopraví do letadel pět set tisíc uprchlíků, které bude vracet, a oni samozřejmě nebudou chtít dobrovolně do toho letadla. Vy byste chtěli, když už byste se tam jednou dostali? No ani omylem, tam by mě museli dotáhnout, do toho letadla. Když už tam jsem, zaplatil jsem nevím kolik tisíc eur, tak přece proto, že někdo řekl, že jsem ekonomický emigrant – což je mimochodem kategorie, kterou neumíte definovat, je to nesmysl. Kdo to bude rozhodovat, kdo je ekonomický, kdo je jiný, komu opravdu hrozí smrt, jak tady skáče sousedovi do zahrady a kdo si tam jenom přišel pro ořechy, protože jsem zrovna nebyl doma, to je tak těžké… To my si jenom pořád myslíme, že to umíme. Ale my to neumíme. Ale podívejte se na ty záběry a podívejte se na odhady, o kterých mluví např. pan Cílek, kde se ta čísla pohybují v řádech. V řádech! Je to stejný problém, jako když se vám do novostavby nastěhuje jedna rodina – a to tady moc dobře známe, škoda, že tu pan ministr pro lidská práva není, aby nám to vysvětlil. A víte, co se stane v tom vchodu? Tam, kde umývali schody, kde byl pořádek, do týdne nikdo neumývá schody a celý ten vchod je jedním člověkem nebo jednou rodinou zdevastován. A to přesně čeká Německo! Vzpomínáte na ty fanoušky, co jezdí z Ostravy na Spartu a občas zastaví u benzinové pumpy a vezmou si, co potřebují, bagety… A ta chudinka paní, co tam sedí, tak jenom kouká. A takhle koukají v některých německých městech, jak si chodí do marketů… A když starosta napíše jakýsi leták, že je třeba v krámě platit, tak se z něj okamžitě stane, nevím, jak tomu říkají, xenofob, islamofob nebo něco jiného. Já opravdu patřím k takovým kosmopolitům, já lidi rozlišuji jenom na hodné a zlobivé. Nemám žádné zábrany národnostní, ani žádné jiné, ale toto je přece problém množství! Proboha, podívejte se zase večer. To, co všichni čekali, se nestalo, kupodivu, že zima přejde. Zaplaťpánbůh, že se to nestalo, protože ono by to všechny uklidnilo a na jaře by přišla další vlna. Ono se ani toto nestalo. Toto už žádné evropsky korektní řešení nemá. To vám garantuji. Žádné korektní řešení není! Ty povídačky o tom, jak ty pošleme, vybereme, jsou to nesmysly! A my

35

budeme brzy to, co jsme teď zlikvidovali ty stany, pane ministře, tak je brzy budeme stavět, protože ta další vlna už půjde přes Českou republiku. A byl bych rád, kdybychom na to byli připraveni. My na to připraveni díky těmto dobrotrusům… Mně je taky líto, když vidím malé dítě někde tady v zařízení. To mi je líto, ale zrovna tak mi je líto českých malých dětí. A já si myslím, že my politici musíme být solidární, to je všechno možné, ale zeptal bych se hloupě, vždyť nejsme tak solidární ani k našim vlastním bezdomovcům! Takže na co si tady hrajeme? Ani to nedokážeme. A mám jich ve městě jenom padesát z padesáti tisíc lidí. A nevím si s tím rady. A tak, jak říkal pan senátor Čunek, nevíme si rady. Tady pan ministr, agentura už vyčerpá opět pomalu miliardu na sociálně nepřizpůsobivé a jejich výsledky budou jako vždycky tristní, protože takové řešení neexistuje. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jak jste uvedl, opět to bylo krátké vystoupení. A nyní se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo. Poslední slovo, předpokládám, bude mít pan ministr. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Slyšeli jsme tady celou řadu názorů. Naše chudáky migranty trápí nejistota, nemají mobily, nemají peníze, jsou mezi nimi i slušní. Ano, ale také německé bezpečnostní složky zjistily, že je mezi nimi až deset procent – spočítejte si při tom množství, kolik jich sem přišlo, kolik to je lidí, kteří představují vážné bezpečnostní riziko. Slyšeli jsme tady, že jsou zařazeni v zařízeních, ve kterých se jim nelíbí. Já tomu věřím, ale oni by si měli uvědomit, že přišli nelegálně do téhle republiky a že jsou zákony a jsou věci, kterým se musí podřídit. Protože zákon – a už jsme to tady slyšeli také – musí platit pro všechny stejně. A já na to znovu upozorňuji a znovu po tom volám. Bylo tady řečeno, že jsou chudáci, nemají peníze. Já si vybavuji záběr z televize, kde byl rozhovor s dvěma z nich, kdy naříkali, že zaplatili za každého 15 tisíc eur a ten převaděč je podvedl, utekl s nimi a budou muset zaplatit znovu. Tak kde tedy jsou ty peníze, o kterých říkají, že v těch zařízeních není? Já to říkám jenom proto, že jsem proti jakémukoli změkčení návrhu zákona, naopak bychom se měli zabývat přitvrzením. Já podpořím návrh ústavně-právního výboru na schválení tohoto návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Hassan Mezian: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Se zákonem o azylu nemám problém. Nemám problém ani s řešením pozměňovacích návrhů, ale mám problém s atmosférou, se kterou se tento zákon řeší. Ten zákon se řeší v atmosféře uprchlické krize, kdy se na Evropu valí proud lidí z oblastí, kde je buď válka, nebo ekonomičtí migranti mají problémy s existencí. Tahle atmosféra u nás je větší než počet uprchlíků, který máme. Atmosféra strachu a nenávisti, v takové atmosféře se špatně řeší zákony, protože je to doprovázené strachem. A strach je iracionální. Strach je šířen všemi způsoby, kromě jiného i v kyberprostoru. Využiji přítomnosti pana ministra vnitra

36

k nastolení otázky bezpečnosti kyberprostoru, kde jsme masírováni všemi možnými výroky o uprchlících, antiuprchlících atd. Děkuji za slovo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další, a zatím poslední, se do rozpravy hlásí senátor pan František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor František Bublan: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já bych chtěl jenom připomenout, že Francie teď v červenci schválila nový zákon o azylu a současně je v běhu zákon cizinecký. Možná bychom tam našli nějakou inspiraci. Oni ten zákon schvalovali v parlamentu celý rok, takže byl podroben velké diskusi. A bylo to vedeno pod heslem "solidarita a rozhodnost". Solidarita se v tom zákoně promítla tak, že skutečně byla práva uprchlíků posílena. A současně bylo dbáno na větší rozhodnost, která by se projevila ve zkrácených lhůtách. Ono to není tak úplně hloupé, protože ty dlouhé lhůty, které jsou bohužel i u nás, potom vedou k tomu, že problémy se umocňují. Naopak se tvoří větší zástupů migrantů, kteří už jsou jakoby mimo ten proces a jsou na území skutečně potom nelegálně, protože už nejsou ani v nějakém azylovém řízení nebo v nějakém jiném opatření. Takže to, co obsahuje pozměňovací návrh pana senátora Lásky, to není úplně od věci a to bychom mohli i podpořit. Od kolegy Martínka tady zaznělo takové možná trošku nešťastné vyjádření, i když to říkal v uvozovkách, že máme štěstí, že se nás to tak nějak příliš netýká. Já to spíš vidím jako neštěstí. Když se podíváte na sociální sítě a vidíte tam názory většiny lidí, bohužel většiny naší veřejnosti, tak to na mě vůbec šťastně nedopadá. Naopak se bojím toho, že jsme si sami, možná i našimi vyjádřeními a našimi postoji, vytvořili takovou nějakou společnost, která ztrácí solidaritu, která se zaměřuje sama na sebe, počítáme, kolik nás to bude stát. Jistěže nás to bude něco stát. Pokud chceme někomu pomoci a nic mě to nebude stát, tak to není žádná pomoc. Mám z toho trošku obavy, že naše společnost směřuje někam tak trošku až dohněda, a to určitě není dobře. Některé nenávistné projevy jsou přímo otřesné. A někdy mně to připadne, že tak trošku sami sebe omlouváme. Omlouváme si ten náš postoj tím, že zdůrazňujeme, že mezi uprchlíky je většina ekonomických, že jsou tam jenom mladí muži. Hledáme důvody nebo znaky této krize, ty negativní, abychom nemuseli přistupovat k těm pozitivním nebo k těm, kteří skutečně pomoc potřebují. Já vítám to, že naše vláda přistoupila k různým opatřením a pomoci v těch zemích, kde je většina uprchlíků teď soustředěna. Ale zase, abychom si tím něco nenamlouvali, to není pomoc zemím původu těch uprchlíků. My nepomáháme Sýrii, že bychom tam něco posílali. To ani dost dobře není možné, my nepomáháme Iráku, aspoň té části, která je ovládaná Islámským státem. My pomáháme především Turecku, pomáháme Jordánsku, pomáháme Libanonu, tam, kde jsou teď ti lidé soustředěni. Ale to není jejich domov, oni tam utekli. Oni tam utekli z jiných destinací a teď čekají na to, co s nimi bude. Už jsou tam několik let. Samozřejmě pokud se najde dostatek převaděčů a oni budou mít dostatek peněz, tak se do toho pohybu dají. To jenom, abychom si zase nenamlouvali, že ta pomoc bude nějaký význačná. Tato pomoc je na místě, ale konečné řešení to určitě nebude. A poslední poznámku mám k tomu, co tady také zaznělo, že si chceme zachovat křesťanské hodnoty. Víte, my tady tím trošku tvrdým přístupem naopak ty křesťanské hodnoty ztrácíme. Děkuji.

37

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a protože se do rozpravy už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Předpokládám, že ano, diskuse byla bohatá. Takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Já se omlouvám, že budu asi někdy mimo "koryto" debaty přímo v tom návrhu, ale rád bych odpověděl na některé poznámky a debatu, která tady byla. Já za tu debatu chci poděkovat. Byť s mnohými výroky nesouhlasím, tak je potřeba, aby v tom veřejném prostoru zaznívaly, protože o tom je demokracie. A já vždy demokracii budu bránit, dokud budu moci, protože zatím lepší správu věcí veřejných jsme nenašli. Na druhou stranu i ta demokracie potřebuje ochranu. Demokracie nepřišla sama od sebe, demokracii jsme léta budovali, na hodně let jsme o ni přišli. To, že jsme dnes ve stavu, v jakém jsme, za to přece mohou i naši předkové, kteří přispěli k tomu, v jaké zemi dnes žijeme. My máme ambici se stále podceňovat. Oni ti Němci jsou humánnější než my, ti Švédové, ti Italové, kam odešli tedy ti Bojové a tak dále, atd. Já jsem součást českého národa a jsem na to hrdý. A musím vám říct, že jsem velmi hrdý na to, že česká vláda dnes umí hájit své názory v Bruselu sebevědomě, nahlas a razantně. Možná to bude znít cynicky, ale bylo mi ctí se nechat přehlasovat na jednání evropských představitelů. Z jednoho prostého důvodu – já si myslím, že český postoj je v souladu se zdravým rozumem. A tak, jak vidím postup např. v Německu při té veřejné debatě, tak tam se ty názory velmi, ale velmi mění. V Německu hoří azylové zařízení, ve Švédsku hoří azylové zařízení. To není o tom, že by to společnost přijímala bez složité debaty, bez složitých excesů. Tady se hovoří o tom, že jsou problémy mezi majoritní společností v Německu a také je potřeba říct, že v uprchlických zařízeních přímo ve Spolkové republice Německo roste mezi běženci kriminalita. A je potřeba tu pravdu říkat na obě strany. Spolková republika Německo ústy svého ministra vnitra pana de Maizièra prohlásila, že je připravena omezit právo azylantů a změnit jejich status tak, aby nebylo možné slučovat rodiny. I to je debata, která se v Německu vede. Nejenom debata o tom, že překročení hranice bude nadále trestným činem, ale oni dnes debatují o tom, jak zamezit tomu milionu lidí, aby se slučovaly rodiny. Z jednoho prostého důvodu, protože Německo tímto přístupem čeká v příštích letech další, už legální migrační vlna minimálně tří milionů lidí. Ale to jsme jim říkali před půl rokem. To jsme jim říkali před půl rokem. My se nebráníme tomu, pomoct Spolkové republice Německo, případně jiným zemím, pokud si chtějí pozvat migranty na své území. My jsme připraveni otevřít humanitární koridor a nabízeli jsme to Spolkové republice několikrát. A dokonce v době, kdy přišla pozvánka pro Syřany, kteří prošli dublinským opatřením a jsou registrováni. Tak v den, kdy Spolková republika Německo tento veřejný příslib paní Merkelovou dala, tak jsme je ze svých detencí pustili. V ten samý den jsme je pustili a umožnili jsme jim cestu do Spolkové republiky Německo. To znamená, není pravda, že nejsme součinní v té věci. Co se týká návrhů, které tady zaznívaly, já jsem také byl v zařízení v Bělé Jezové. Měl jsem šanci tam mluvit s padesáti úžasnými lidmi. Teď nemyslím klienty toho zařízení, ale myslím zaměstnance. Tam bylo padesát lidí, kteří za velmi nízký plat poskytují služby lidem, kteří to potřebují. A já i tady před vámi bych jim rád veřejně poděkoval a měl-li bych co smeknout, tak bych smekl. Já tam neviděl nikoho, kdo by se nezajímal o osud svých klientů. Viděl jsem tam

38

dámu, která se dvacet let stará o děti migrantů, která po mně chtěla peníze na lístky do divadla, které došly. Takže jsme jim je samozřejmě okamžitě dali. Děti chodí do kina, do divadla, hrají si. A nebylo to, prosím pěkně, o tom, že jsme se po kritice paní Šabatové snažili natřít trávu na zeleno. My za pochodu zlepšujeme situaci v detencích, ale ona byla dobrá a dostatečná i před šesti měsíci. My ji pouze vylepšujeme, ale nepůjdeme nad rámec standardu. Nepůjdeme. Dnes se v Drahonicích rozhodla část migrantů držet hladovku. Já tady říkám veřejně, že si tím nic nevynutí. My budeme dodržovat české právo, evropské právo. A jestli se ti lidé rozhodli místo debaty držet hladovku, je to jejich rozhodnutí a nic si nevynutí. Nic si nevynutí. Co se týká ostatních věcí, např. lhůty, o kterých mluvil pan senátor Láska, prostřednictvím pana předsedajícího, ta lhůta šesti měsíců je maximální. My ji nemusíme využít. Budeme se snažit ji nevyužít, ale proč si dávat vlastní gól a nedat tam šest měsíců jako maximální lhůtu, s tím, že budeme tlačit na to, aby nebyla využívána, ale šli jsme na nějakou spodní hranici. Nezajišťování dublinských případů a nezajišťování dětí v detencích. My jsme se pokusili v minulém roce o jakýsi volnější režim, kdy rodiny s dětmi nebyly zajišťovány v detenci. Všechny nám utekly. Všechny nám okamžitě utekly. Všechny okamžitě směřovaly do svých cílových zemí. A z tohoto důvodu to vážné riziko útěku tady prostě existuje. My tady hovoříme o tom, že těm lidem hrozí nebezpečí. Když vezmeme to právo ad absurdum, tak mi, prosím pěkně, řekněte, v které z okolních zemí České republiky se válčí? Já takovou neznám. To znamená, ti lidé, kteří přicházejí do České republiky, už by teoreticky měli splňovat status ekonomického migranta. Oni prošli Tureckem. Můžeme mít vážné pochyby o situaci v Turecku. Prošli Makedonií, Srbskem, Maďarskem, Slovinskem, Rakouskem… V které té zemi se válčí? Kde jim tam hrozí újma na zdraví a na životě? Neznám takovou zemi po té trase. To znamená, můžeme tu debatu vést, ale potom ji veďme se všemi důsledky té debaty a bavme se o tom, co je v zájmu Evropy, která je naším domovem. Já si myslím, že bezpečnost, abychom věděli, koho propouštíme na své území, abychom opravdu pomáhali potřebným. Já jsem velice rád, že se Evropa rozhodla např. zařadit do seznamu bezpečných zemí Kosovo. Jenom z toho Kosova přišlo za poslední rok do Evropy 50 tisíc lidí. V Kosovu platíme policisty, platíme tam soudy, platíme tam státní zástupce, posíláme tam evropské dotace, ta země je bezpečná. Prostě všichni ti, kteří sem z Kosova přicházejí, jsou z mého pohledu ekonomičtí migranti. A pokud chceme pomáhat opravdu těm potřebným, tak si nemůžeme dovolit v takovém rozsahu a v takové míře saturovat. To je podle mě nabíledni. Já bych se ani nebál názorů většiny společnosti v České republice. Já si myslím, že lidé jsou moudří a že vyjadřují své obavy a že vyjadřují své rozpaky. A my jako zodpovědní politici bychom na ně měli hledat odpovědi tak, aby se neuchylovali k jednoduchým řešením, které může pak ve finále znamenat zhnědnutí nejen politické scény v České republice, ale v celé Evropě. Když se podíváte na situaci v Německu, vidíte klesající podporu paní kancléřky, vidíte nárůst preferencí euroskeptické strany, která poprvé má dvouciferný výsledek, asi 10 %, takže ono to s těmi Němci zase není tak růžové, jak si tady mnozí snaží namlouvat. To prostě není pravda. A teď mi, vážené dámy senátorky a páni senátoři, dovolte jeden příměr. My jsme byli kritizováni Italy za to, že jsme jednou jedinkrát popsali ruce lidí, aby se nerozdělily rodiny. A pak vidíte, jak Italové běžně popisují ruce lidem z trajektů, dávají jim k hlavám čísla. Ti samí Italové. Já jsem byl svědkem, kdy slovinská ministryně vnitra nás kritizovala za malou míru solidarity. Ani ne tak Českou republikou, ale zbývající 39

země V4. Ta samá mi včera děkovala za to, že Česká republika vyslala dvacet policistů do kolabujícího Slovinska. My jsme byli svědky toho, kdy Švédové obecně hovořili o solidaritě, kdy se přihlásili k těm kvótám na relokaci. Byli jsme svědky toho, kdy pan Asselborn a ostatní představitelé Evropy byli u odletu prvních 19 Eritrejců, kteří se velkým vojenským letadlem odváželi z Itálie do Švédska. Aby přesně 14 dní po tom Švédsko požádalo o realokaci z vlastního území. To je přece první země v řadě. A přijdou další. Další debata se povede o realokaci z Německa a Rakouska. To je přece na pořadu dne. To znamená, realokace ze zemí postižených migrací, jako je Itálie a Řecko, se rozšíří o debatu, jak realokovat z Německa, jak realokovat z dalších zemí. Já jsem velmi důrazně žádal zástupce Evropské komise na posledním jednání, aby konečně České republice odpověděli na právní rozbor. A ta komise nebyla schopná dodneška odpovědět na základní právní otázky. Je tady spousta právníků. Jakým způsobem budeme realokovat osobu proti její vůli? A to je otázka, tuším, byl to Kamerunec, kterého se zastal Ústavní soud. A já nemám důvod tady zpochybňovat nález Ústavního soudu, ale chtěl bych tady říct i to B. Ti lidé, kteří odsud odcházejí nedobrovolně, dělají všechno pro to, aby nemuseli odejít. Sebepoškozují se, lámou si ruce, někteří si prokousli jazyk. Když je odsouváme do zemí původu, tak je to většinou za účasti 4 – 6 policistů. 4 – 6 policistů v běžné lince. Přeprava takové jedné osoby stojí sto, sto padesát, dvě stě tisíc korun, podle počtu sedadel, které musíme v tom komerčním letu koupit. A ti policisté nemají jednoduchou práci. Ústavní soud to posoudil, že to bylo nepřiměřené. Já nechci rozporovat nález soudu. Panu kolegovi senátorovi Láskovi, prostřednictvím pana předsedajícího, tady zazněly dvě vaše námitky, kterým jsem moc neporozuměl. Že máte obavu, jak budou rozhodovat soudy v České republice v rámci přiměřenosti obrany. No, jestli přestaneme věřit i soudnímu systému, tak já bych mu spíš věřil, a proto tady nerozporuji názor Ústavního soudu, byť bych tady rád zvedl hlas na podporu policistů, kteří to mnohdy při té návratové politice nemají jednoduché. Druhé, co tady zaznělo, že jsme se pokusili obejít standardní proceduru pana poslance Váni. To přece není pravda. A také bych tady trošku bránil parlament. Já si myslím, že poslanci mají právo předkládat své pozměňovací návrhy. A Poslanecká sněmovna jako fenomén má přece svým hlasováním právo je podpořit, nebo nepodpořit. Stejné právo má bezesporu Senát. Tato práva nemůžou být dotčena. Platba za ubytování – 242 korun za osobu se vybírá opravdu od lidí, kteří ty peníze mají. Některé migrující osoby u sebe mají několik set, některé několik tisíc eur. A kdyby fungoval dublinský návratový systém, vážené senátorky, vážení senátoři, tak zadržení v naší detenci bude trvat den, maximálně sedm dní. Kdyby fungoval dublinský návratový systém, tak ve lhůtě do sedmi dní jsme připraveni podle evropských norem kteréhokoli migranta vrátit do země, kde překročil schengenský prostor. To znamená, většinou do Itálie, Řecka, Maďarska, nebo dalších zemí. V rámci readmisí vracíme migranty do Rakouska ve lhůtě do 14 dnů. Býval to den, pak tři, pak sedm, teď, díky stavu v Rakousku, je to až čtrnáct dní. Ale přesto se nám to daří vracet. Ta hladovka v Drahonicích je primárně proto, že jsme byli schopni včera odvézt poměrně velkou skupinu lidí. 40 lidí tam odsud odjelo do jedné evropské země v rámci dublinského návratového systému. Nebyla to země původu, jak se někteří obávali. Vrátili jsme je standardně, pokusili jsme se jim to vysvětlit. Je na nich, jestli se rozhodnou vynucovat si 40

nějaká svá neexistující práva hladovkou. S tím opravdu nejsme schopni nic dělat. Budeme jim poskytovat asistenci a lékařskou pomoc. O dětech s rodinami jsem hovořil. Pokusili jsme se o mírnější formu zadržení, opravdu všichni utekli. Jeden případ za všechny. Česká republika s velkými náklady přivezla rodinu Syřanů s velmi nemocnou holčičkou. Ta rodina riskuje zdraví svého dítěte tím, že místo, aby přijala možnost léčit se ve špičkové motolské nemocnici, tak se rozhodla odejít. Já nevím, jakým způsobem ty lidi máme zadržovat, když nechtějí přijmout pomoc státu. Nechci paušalizovat na všechny případy, ale jedna ze tří rodin se rozhodla takto. Mobilní telefony. Já se vrátím ještě k těm zaměstnancům. V rámci bezpečnosti zaměstnanců a rodin není přece možné, aby ti lidé měli u sebe mobilní telefon, fotografovali si zaměstnance, vyvěšovali to na sociální sítě a ohrožovali je. Pokud toto dopustíme, tak já se obávám, že nám v detenčních zařízeních nikdo nebude chtít sloužit. Co se týká přijímání návštěv a balíčků, my si myslíme, že debata je možná. V současné době je otevřen ještě jeden zákon, a to je novela zákona o pobytu cizinců, kde si myslíme, že je možné o této věci debatovat. Není to vhodné do této transpoziční novely, ale tady se nebráním té debatě a případné změně stavu, který tady je. Nezpoplatňování. Zpoplatňovat to budeme do té doby, dokud se nezmění zákon. Já si myslím, že 242 korun za kompletní servis, tedy jídlo, ubytování, teplá a studená voda, lékařská péče, není zase tolik peněz. Neznám v České republice hotel za tyto peníze, který by tyto komplexní služby poskytl. To znamená, nevidím důvod, proč ty peníze nevybírat, ale pokud bude vůle zákonodárců to změnit, ministerstvo vnitra na to okamžitě zareaguje a ty peníze přestaneme vybírat. Ale náš názor je i v této věci negativní. Co se týká návrhu pana poslance Váni, které tady byly zmiňovány, my je podporujeme. Podporujeme je primárně proto, že u lidí, kteří budou třeba odsouzeni za tzv. závažné trestné činy, což je sazba tří let odnětí svobody, tak už se nemusí zkoumat přiměřenost té věci a tito lidé mohou být z České republiky vyhoštěni. U těch nižších skutkových podstat je nutné vždycky zkoumat, jestli je ten zásah přiměřený, nebo není přiměřený. U rodinných příslušníků občanů EU podle § 871 bude vždy zkoumána přiměřenost zásahu. Co se týká možného soudního přezkumu, my si myslíme, že soudní přezkum a dokazování je už možné v současné době a že už soudy dnes mohou provést dokazování v řízení o žalobě k azylu. Ostatní opatření, o kterých zde bylo hovořeno, má v gesci ministerstvo spravedlnosti, které by to mělo v nejbližší možné době předložit, a měla by se k tomu vést odborná debata. Pan senátor Veleba, prostřednictvím pana předsedajícího k němu, se ptal, jestli je pravda, že ve Spojených státech je ta lhůta dva roky. Podle informací, které jsem si vyžádal u našich specialistů, tak to tak je. Hotspoty, tady paní senátorka Wagnerová hovořila o tom, že sociální demokracie rozporovala vznik detenčních zón. Ale to byly myšleny detenční zóny, o kterých hovořilo Bavorsko. A byly to detenční zóny mezi Rakouskem a Německem a mezi Českou republikou a Bavorskem. To byla jakási vize jakýchsi detenčních zón, které by znamenaly nasměrování proudu migrantů a nějaký první scan. Osobně si také myslím, že stavět jakékoli ploty a zábrany mimo hranice Schengenu, tedy uvnitř Schengenu, je zhola zbytečné a nic to neřeší. Hotspoty jako takové, to je věc, kde si myslím, že celá Evropská unie a všechny státy k tomu přicházejí pozitivně, včetně Spolkové republiky Německo. Jsou tím myšleny hotspoty v Řecku a Itálii. My jsme tady včera měli velvyslance z těch zemí, které jsou dotčeny buď migrací – to jsou země, přes které migrující 41

osoby procházejí. Případně to jsou země cílové, nebo to jsou země, z nichž migranti přicházejí. Stanoviska, která máme v současné době, jsou, že hotspoty nefungují. Ty italské fungují o trochu lépe, ty řecké skoro vůbec. Řekové sice provádějí jakousi registraci pro vlastní potřebu, ale to není registrace ve smyslu evropského práva. A sdílení informací není možné pro jiné členské státy. To znamená, ta registrace je nám – dámy prominou – k ničemu. K ničemu. Tato registrace znamená, že osoby, které se zaregistrují, se mohou nalodit na trajekt, jsou převezeny z řeckých ostrovů na pevninu a pokračují dál ve své migrační trase. My jsme jasně deklarovali, že bez toho, aby fungovaly hotspoty, bez toho, abychom si mohli opravdu ověřit bezpečnostní rizika s těmi osobami, nejsme připraveni v letošním roce přijmout v rámci relokace žádnou osobu. Žádnou osobu. Pro vaši informaci, byli tam Rumuni, kteří při té debatě ministrů vnitra říkali, my jsme chtěli hned teď 300 lidí. Byli jsme si pro ně v Řecku. Nemáme je, oni k nám prostě nechtějí. A to je to, co my rozporujeme v rámci tzv. povinných permanentních kvót, že ti lidé nebudou chtít odcházet do zemí, kde nemají příbuzné, nemají zázemí, nechtějí tam. Švédi dneska avizují, že do konce roku budou mít na svém území 100 tisíc lidí, že to nejsou schopni pojmout. Nabízejí těm lidem samozřejmě ubytování, dejme tomu, za polárním kruhem a v jiných ne úplně hostinných oblastech, protože už jim docházejí kapacity. My jsme připraveni vést debatu o změně realokačních schémat, ale není možné, abychom vezli 19 Eritrejců do Švédska jako příklad realokace. Aby za 14 dní po tom Švédsko de facto požádalo o vyjmutí z toho realokačního mechanismu a chtělo samo od sebe realokovat. Pokud se tohle stane, tak to bude předmětem debaty na evropské úrovni a bude to muset znamenat změnu usnesení a revokaci usnesení, kde byla Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko přehlasovány. To znamená, ta debata se povede znovu a Evropě se může stát, že usnesení o realokaci 120 tisíc lidí, potažmo 160 tisíc nebude naplněno. To znamená, my se blížíme k dalšímu kolu debaty. Obecně zaznívá z členských zemí, že jsou zklamány z nefunkčnosti hotspotů. Že jsou zklamány z toho, jak si Řecko především plní své unijní povinnosti. Řekové za posledních pět let dostali od Evropy 450 milionů eur na vybudování a podporu azylového systému. Přesto podle soudů Řecko není zemí, kam lze migranty vracet. Je potřeba tuto debatu dovést do konce a změnit. Není možné, aby si některé členské země neplnily podmínky, které jí vyplývá z členství v Evropské unii. A na druhou stranu si braly veškeré benefity, které to členství přináší. To znamená, já si myslím, že postoj České republiky je rozumný, racionální, zodpovědný a zdůvodnitelný směrem k veřejnosti v České republice. A mě osobně názor české veřejnosti zajímá. Děkuji za pozornost i za debatu a jsem rád, že tu zazněly všechny názory a že jsme měli šanci poněkolikáté o emigraci mluvit. Já vždy velice rád přijdu, abychom to téma mohli dál rozvíjet. Děkuji. (Poklepávání do lavic z řad některých senátorů.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A požádám pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním. Senátor Václav Láska: Vážené kolegyně, vážení kolegové. V diskusi vystoupilo 15 senátorů a senátorek, pokud jsem dobře počítal, z toho jeden

42

kolega dvakrát. Ne všechna vystoupení se týkala meritu projednávaného zákona, ale pokud jsem mohl zaregistrovat, šestkrát zazněl názor na schválení tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, pětkrát názor proti, u čtyř příspěvků jsem si nedovolil identifikovat, jestli je to názor pro nebo proti. Pokud se nepletu, máme k hlasování jenom jeden návrh, a to je na schválení zákona, tak jak je v usnesení ústavně-právního výboru. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, je tomu tak. Děkuji, pane zpravodaji. Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 8 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 48, proti bylo 6. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento návrh zákona. Děkuji panu ministrovi, děkuji i panu zpravodaji. A požádal bych moji kolegyni o vystřídání. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.) Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Kolegyně a kolegové, my pokračujeme dalším bodem, kterým je 4. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 137) Prosím, kolegyně a kolegové, o klid - projednáváme další bod. Návrh zákona uvede opět ministr vnitra Milan Chovanec, kterému nyní předávám slovo a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o evidenci obyvatel, zákon o občanských průkazech, zákon o cestovních dokladech a další související zákony, který máte k dispozici jako senátní tisk č. 137. Cílem této zmiňované novely jel především provedení některých technických změn a sjednocení terminologie s novým občanským zákoníkem, dále stanovením povinností ohlašování umožnit fyzickým osobám hlášeným k trvalému pobytu na adrese sídla ohlašovny převzít oznámení o uložení zásilky a 43

výzvy s poučením. Toto ustanovení umožní využít fikce doručení a pomůže tím zefektivnit doručování podle procesních předpisů. Dále sjednocení právní úpravy pro podání žádosti o vydání občanských průkazů a cestovních dokladů, kdy bude možné podat žádost na kterémkoliv úřadě obce s rozšířenou působností, převzít pak bude možné tento doklad na tomto úřadě, případně na jiném, pokud si žadatel tuto možnost zvolí za zvýšený správní poplatek. Dále pak ukončení vydávání cestovních pasů bez strojově čitelných údajů a bez nosiče dat s biometrickými údaji a naopak umožnění vydání plnohodnotného cestovního pasu přednostně ve zkrácené lhůtě šesti pracovních dní za zvýšený správní poplatek. Dále pak tato novela přináší prodloužení doby platnosti občanského průkazu u občanů starších 70 let, a to na dobu 35 let. Dovoluji si vás požádat o schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, aby některá ustanovení mohla nabýt účinnosti již 10. prosince 2015, a to vzhledem k ukončení výroby osobních dokladů podle stávající smlouvy do konce roku 2015, odstávce jejich výroby a přechodu na výrobu osobních dokladů v souladu s novou smlouvou, která je uzavřena mezi ministerstvem vnitra a příslušným dodavatelem. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 137/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Patrik Kunčar. Tiskem se zabýval i ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 137/3. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Emilie Třísková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 137/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Vystrčil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Vystrčil: Vážené kolegyně, vážení kolegové, náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal senátní tisk č. 137 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel. O tomto tisku jsme poměrně podrobně jednali s tím, že nakonec jsme uznali, že se jedná zejména o technickou novelu, která přináší určitá zlepšení, jež se týkají obslužnosti obyvatel státní správou, a proto jsme přijali usnesení, ve kterém náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Miloše Vystrčila a pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se též posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu a zaznamenával další návrhy. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost senátor Patrik Kunčar. Ano, prosím, pane senátore. Senátor Patrik Kunčar: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 4. listopadu 2015 na své 16. schůzi projednal senátní tisk č. 137 – Návrh zákona,

44

kterým se mění zákon o evidenci obyvatel a rodných číslech, o občanských průkazech, o cestovních dokladech a další související zákony. Odůvodnění přednesli zástupci předkladatele – první náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost Jiří Nováček a náměstkyně ministra vnitra pro veřejnou zprávu Jana Vildumetzová. Po zpravodajské zprávě následovala diskuse, kdy někteří přítomní senátoři výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost konstatovali, že vítají tuto obsáhlou novelu zákonů, protože může díky mnoha obsažným změnám, zejména v oblasti evidence obyvatel, ulehčit administrativně činnosti městských a obecních úřadů, a v oblasti vydávání občanských průkazů a cestovních dokladů zjednodušit vyřizování těchto dokladů pro občany. V diskusi zazněly připomínky k vysokým správním poplatkům při vydávání cestovních dokladů ve zkrácené lhůtě šesti pracovních dnů, postup vydávání náhradních cestovních dokladů při jejich ztrátě v zahraničí zastupitelskými úřady a rovněž dotazy ke zjednodušení přístupu orgánů samosprávy do registru evidenci obyvatelstva. Všechny připomínky a dotazy byly náměstkyní ministra vnitra Janou Vildumetzovou dostatečně objasněny a zdůvodněny. Proto výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost při následujícím hlasování hlasy všech přítomných senátorů doporučil Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Patrika Kunčara a pověřil předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego. Ptám se také zpravodajky ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit. Je tomu tak. Paní senátorko Třísková, prosím, máte slovo. Senátorka Emilie Třísková: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. I ústavně-právní výbor se zabýval tímto návrhem zákona na své 15. schůzi, která se konala dne 4. listopadu 2015 a přijal usnesení č. 73. Ústavně-právní výboru doporučil Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mne zpravodajem tohoto projednávaného zákona a pověřil předsedu výboru pana senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. A táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Milé kolegyně a kolegové, paní předsedající, pane ministře. Chtěl jsem jenom poděkovat, že v průběhu, kdy se tento zákon připravoval, Komise pro Čechy žijící v zahraničí tam dala připomínky ohledně toho, aby mohlo být zjednodušené vydávání pasů v cizině. Podařilo se a chci za to poděkovat. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

45

Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Abych tady dneska vládu a ministry této vlády jenom nechválil, vystoupím i jako senátor, člen výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí také s určitými zmínkami, které se týkají tohoto zákona, který, jak jsem říkal ve zpravodajské zprávě, je technickou novelou a některé věci řeší, řekl bych, uspokojivým způsobem, a na druhé straně některé věci zůstávají nedořešené. A dovolím si tady říci, že téměř většinový názor výboru byl takový, abychom zákon schválili, resp. doporučili jeho schválení na plénu Senátu a zároveň, abychom nějakým způsobem vyzvali pana ministra k tomu, aby nadále v těch věcech, které dneska ještě řešeny nejsou a přesto by si je evidence obyvatel a věci s tím spojené zasloužily, do budoucna zapracoval do novely, která se připravuje, a předpokládám, že to tady pan ministr potvrdí. Mimochodem i v tomto směru věřím, že o tom bude i pan senátor Čunek mluvit, je napsán jeho pozměňovací návrh, ke kterému já dnes sice zastávám kladné stanovisko, ale nemyslím si, že by bylo vhodné prodlužovat přijetí tohoto zákona tím, že dnes budeme přijímat tyto pozměňovací návrhy, ale spíše bych si také myslel, že by to mohlo být souhrnně řešeno v novele zákona o evidenci obyvatel, která se údajně připravuje. Nyní k problémům, které tam vidím. Vypsal jsem si tři. První problém, který existuje, je přihlašování k trvalému pobytu. Dneska situace vypadá tak, že v podstatě člověk, který vlastní byt v bytovém domě a nevlastní zároveň celý bytový dům, nemá schopnost a možnost zjistit, zda v jeho bytě, který nějakým způsobem získal – nechci to rozvádět – je někdo k trvalému pobytu přihlášen nebo není, protože nemá právo si tuto informaci vyžádat. To je první věc, která dneska existuje, je faktem a problematičnost zjišťování toho, zda někoho máte nebo nemáte přihlášeného ve svém bytě, pokud nevlastníte celý bytový dům, existuje a je to problém. S tím souvisí ještě jedna drobnost, která v tomto zákoně existuje. Také jsme na ni upozorňovali, ale nakonec jsme se rozhodli ji v rámci hlasování výboru tolerovat. A to je to, že z důvodů, kterým já rozumím, je zaveden poplatek 100 Kč za odhlášení občana z trvalého pobytu. Zdůvodnění, proč tam byl poplatek 100 Kč zaveden, bylo takové, že někteří občané České republiky vycestují do zahraničí a tím pádem se odhlásí z trvalého pobytu a následně se za den nebo za dva vrátí a již jsou potom přihlášeni na ohlašovně, a tím, že nebudou muset platit 100 Kč za odhlášení, se tak už dít nebude. To mi připadá jako zdůvodnění hodně přitažené za vlasy. Ale negativní dopad už ve zdůvodnění nebo v důvodové zprávě vlády zmíněn nebyl, a spočívá v tom, že pokud někdo například koupí celý bytový dům a následně zjistí, že v jednotlivých bytech nebo v bytovém domě má přihlášeno např. třicet, čtyřicet lidí k trvalému pobytu, aniž by o tom věděl, musí jako majitel bytového domu jít a třicet lidí odhlašovat, to se standardně děje, a zaplatit třicetkrát sto korun, protože to je poplatek, který tam je stanoven za odhlášení trvalého pobytu. A toto odhlášení samozřejmě nemusí dělat jenom ten, kdo tam trvale bydlí nebo je tam trvale přihlášen, ale i ten, kdo je majitelem např. bytového domu. To je první výhrada. Druhá výhrada se týká toho, jakým způsobem a kdy se člověk může přihlásit na ohlašovnu. Tady se pořád řeší otázka, jestli to má být povoleno i lidem, kteří vlastní nějakou nemovitost, která je obyvatelná. Toto tento zákon neřeší. Můj názor je, že pokud by tomu bylo tak, že by občan, který se chce hlásit na ohlašovnu k trvalému pobytu, zároveň vlastnil nějakou nemovitost, možná i spoluvlastnil, je to na nějakou debatu, tak by mu to nemělo být povoleno a měl by být automaticky přihlášen ke své nemovitosti, kde trvale bydlí 46

a neměl by zatěžovat stát nějakým přihlášením na ohlašovnu. Na to mohou být samozřejmě různé názory, ale problém narůstajícího počtu lidí přihlášených na ohlašovně tady existuje. Přiznávám, že do jisté míry možná bude tento problém omezen nebo oslaben tím, že konečně je zavedena v tomto zákoně fikce doručení, to znamená, je možné i v případě toho, že člověk je přihlášen na ohlašovně, už mu doručovat různé obsílky, upomínky atd., atd., což dříve možné nebylo, protože ohlašovny tyto dopisy nebo tyto věci, které byly lidem přihlášeným na ohlašovně, v podstatě nepřijímaly, a tím pádem nemohla být zavedena i fikce doručení. Třetí věc, která je rozporuplná, a přesto si myslím, že by se stát o nějaké jejich řešení měl pokusit, je opatrovnictví a nesvéprávnost, resp. omezenost k právním úkonům. Jsem toho názoru, že mělo být možné, otázkou je, zda povinné, aby v občanském průkazu mohla být nebo měla být vyznačena nějaká omezení svéprávnosti. Neříkám, že tam má být přímo definováno o co se jedná, ale mělo by to být tak, aby ten, kdo si prohlédne občanský průkaz, se aspoň dozvěděl, zda tam nějaký takovýto problém existuje nebo ne. Je to důležité při uzavírání různých smluv, úvěrů atd., atd. Pokud se tak nestane, vznikají pak velké komplikace, soudní spory, které jenom otravují a řekněme znovu zaměstnávají dalším a dalším způsobem naše soudy, případně jiné správní orgány. Přes tyto tři výhrady jako příklady, které jsem tady dnes uvedl, si myslím, stejně jako náš výbor, že by bylo dobré novelu zákona schválit, neboť obsahuje i věci pozitivní, jako je možnost si na kterékoliv obci s rozšířenou působností podat žádost o vyhotovení občanského průkazu nebo pasu a zase na kterékoliv obci s rozšířenou působností, kterou si vyberu, si potom průkaz nebo pas vyzvednu. Rovněž tak vítám tu věc, která dříve v daleké minulosti také fungovala, že pokud někomu je 70 a více let, tak vlastně svůj občanský průkaz už si nemusí po deseti letech měnit, ale je tam navržena doba 35 let, kterou považuji za dostatečnou, protože pokud se někdo dožije 105 let, pak by znovu si musel jít si vyřídit občanský průkaz, ale to rozhodně není většina tohoto národa. O fikci doručení už jsem mluvil, také ji považuji za pozitivní. Tolik moje vyjádření jako senátora, nikoliv jako zpravodaje výboru k tomuto zákonu. Na závěr chci říci, že podporuji jeho schválení, na druhé straně velmi rád si poslechnu pana ministra, jakým způsobem a zda do budoucna problémy, které jsem nastínil, chce ministerstvo vnitra řešit a případně v jakém časovém horizontu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje a slovo má pan senátor Patrik Kunčar, prosím. Senátor Patrik Kunčar: Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Chtěl jsem jenom upozornit na pár drobností, které tam zůstaly, byť jsme to nerozporovali v rámci jednání výborů. Domnívám se, že ministerstvo dosud nějak neobjasnilo nadbytečnost tzv. bezpečnostního osobního kódu u občanských průkazů, kdy od zavedení není zřejmé, zda má nějaké praktické nebo faktické využití a jak tomu bude do budoucna. Zkušenost je nyní taková, že zadávání kódů je velkým překvapením pro všechny žadatele o nový občanský průkaz. Jsou zaskočeni tímto požadavkem a nemůžou si ani vzpomenout, jaký by tam měli dát kód, natož, aby si po několika letech vzpomněli, jaký bezpečnostní kód mají, kdyby ho náhodou někdy chtěli využít.

47

V praxi to přináší dost problémů a samozřejmě nemusím mluvit o starších osobách, které mají obrovský problém s tím jakýkoliv kód si zapamatovat. Další připomínka se týká zákona o občanských průkazech § 4 odst. 3. Možná si vzpomenete, je tam předposlední věta v tomto odstavci: K žádosti lze v odůvodněném případě z náboženských nebo zdravotních důvodů předložit fotografii s pokrývkou hlavy, která nesmí zakrývat obličejovou část způsobem znemožňujícím identifikaci občana. Možná si vzpomenete před několika lety, kdy jsme měli fotografie s cedníky na hlavě, sekty tzv. rastafariánů, a je na zvážení, jestli by nebylo dobré tady tuto jednu větu z tohoto návrhu zákona vypustit. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já senátore. A slovo má nyní kolega senátor Jiří Čunek.

vám

děkuji,

pane

Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Před sebou máte asi jediný pozměňovací návrh k tomuto zákonu. Jsem velmi rád, že kolega Vystrčil mně usnadnil mé vysvětlení toho, proč ho podávám. Je to zkrátka tak, že malým vyžadováním odpovědnosti od občanů a velkým důrazem na jejich pravomoci přicházíme k tomu, že lidé zneužívají, někteří jen nadužívají svá práva. A tady se může stát, že když přijde – a nám se to už stalo, když přijde občan, který se prokáže technickým průkazem, protože to je veřejná listina, prosím, to není legrace. Technický průkaz je veřejná listina. Když má propadlý občanský průkaz nebo ho nemá, prokáže se u příslušného úředníka při změně evidence technickým průkazem, zcela jistě se najdou takoví, kteří budou trvat na tom, že nic jiného nedají. A pak dojde k tomu, což je případ naprosto konkrétní, kdy si bratr si odhlásí či přihlásí svého příbuzného atd. A s tím potom jsou založeny různé peripetie, které končí u soudu. Já jsem touto jednoduchou novelou pouze chtěl, aby vždy u této veřejné listiny musel být nějaký průkaz totožnosti, kde je fotografie, či nějaká identifikace člověka. A druhá záležitost, to je již tady zmiňovaná velmi neblahé rozšíření evidence občanů na obecním nebo městském úřadu, magistrátu. Když zákon byl tvořen, tak my jsme si všichni mysleli, že se bude jednat o jednotky lidí, kteří budou mít nějaký takový problém. Především to jsou nějací bezdomovci, více by jich bylo ve větších centrech. Téměř žádní jinde. S překvapením zjišťujeme, že v okresních městech nebo ve městech nad 15, 20 tisíc obyvatel jsou to desítky lidí, už i stovky. A jsou tam i podnikatelé. A tito velmi zneužívají této věci. Myslím si, že není normální, aby řádný občan se dostal do situace, nebo to nebylo pravidlem minimálně, kdy jeho trvalé bydliště je na obecním úřadě. A vždycky to svědčí o něčem, co není zdravé. O tom se ale obchodní partneři našich podnikatelů, kteří tam mají sídlo, nedozví. Tímto jsem chtěl, aby se to dozvěděli. Vzhledem k tomu, že by to byla komplikovaná věc, pak bychom zbrzdili tuto novelu, tak já jsem po dohodě s paní náměstkyní Vildumetzové a jejím týmem a posléze panem ministrem a chtěl bych jen, aby to tady ve své řeči potvrdil. Dohodli jsme, že už teď se připravuje novela zákona o evidenci obyvatel, která je v běhu. Tam by se věci, o kterých mluvil pan senátor Vystrčil a kde já podávám také pozměňovací návrh, kde by se měly projevit. Oni to uznávají a říkají, že se to tam projeví. Za odstranění možnosti mít přikrývku hlavy bych také plédoval, jak pan senátor Kunčar o tom tady také mluvil.

48

Druhá záležitost – to znamená evidence obyvatel, ta by měla být řešena v novele živnostenského zákona. Ten si myslím, v tuto chvíli, nevím to, ale myslím, že v přípravě ještě není, tam by se tato záležitost – slíbili, že tuto záležitost budou mít na paměti - a budou ji řešit tady. Tímto tedy oznamuji, že stahuji tento pozměňovací návrh. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu končím. Prosím, pane ministře, o vaši reakci, děkuji. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já bych chtěl vaším prostřednictvím, tedy prostřednictvím předsedající poděkovat panu senátorovi Čunkovi za stažení pozměňovacích návrhů a potvrdit dohodu. To znamená, že se na obou dvou návrzích bude pracovat. My bychom chtěli věc ještě projednat se Svazem měst a obcí, abychom šli přímo za praktiky a případně novelizovali ještě další ustanovení, včetně dejme tomu, pokrývky hlavy a dalších, které tady v debatě dneska zazněly. Předpokládám, že bychom chtěli novelu, dejme tomu směrem i k občanským průkazům spojit s posílením možnosti lidí využívat elektronické aplikace. V současné době jednáme o snížení ceny občanského průkazu, tzv. s čipem, která je dneska neúměrně vysoká a naší ambicí, aby do budoucna za cenu stávajícího občanského průkazu už byly pouze občanské průkazy s čipem. Aby lidé měli možnost se více zapojit do elektronické komunikace, pokud budou chtít, včetně datových schránek a dalších nástrojů, které přináší doba. Myslím si, že jsme schopni někdy v roce 2016, pravděpodobně na podzim, předložit tyto zákony vládě a aby byly projednány a následně prošly legislativním procesem v Parlamentu ČR. Děkuji za debatu, která proběhla. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane ministře. Táži se pana zpravodaje výboru pro zahraniční věci Patrika Kunčara, jestli si přeje vystoupit. Ne. Děkuji. A ani paní zpravodajka Třísková, také ne. Takže pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. V rámci projednávání tohoto bodu zazněla tři stanoviska výborů. Všechna tři stanoviska, jak výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí, tak výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tak ústavně-právního výboru, doporučila plénu Senátu schválit zákon, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V diskusi vystoupili celkem čtyři senátoři, kteří jednak oceňovali některé technické změny zpracované v zákoně. Ať to byl pan senátor Grulich ohledně vydávání dokladů v zahraničí, nebo já z hlediska například zavedení fikce. Byli tady senátoři, kteří upozorňovali na některé nedostatky, jako byly nedostatečné využívání čipů v občanských průkazech – pan senátor Kunčar nebo pan senátor Čunek, který upozorňoval na některé věci. V závěru svého vystoupení potom stáhl svůj pozměňovací návrh. To znamená, že máme tedy před sebou hlasování, ve kterém bychom měli hlasovat o schválení tohoto zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

49

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore, a my tedy proto přistoupíme k hlasování, tak, jak jste řekl. Já si vás nejdříve svolám. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, prosím, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. A kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji panu ministrovi i zpravodajům a končím tento bod. Naše schůze pokračuje. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže budeme pokračovat dalším bodem. A tím je 5. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdější předpisů (senátní tisk č. 138) Senátní tisk č. 138. Návrh uvede opět ministr vnitra pan Milan Chovanec, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych velmi stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o poštovních službách a zákon o státním podniku. Návrh považuji za nezbytný a velmi důležitý, neboť má pomoci reagovat na problémy při financování činnosti držitele poštovní licence, kterým je v současné době státní podnik Česká pošta. Česká pošta jako držitel poštovní licence musí ze zákona dodržovat řadu povinností. Jedná se o zajišťování dostupnosti poštovních služeb v předepsané kvalitě na celém území České republiky. S plněním těchto povinností, zejména s udržováním rozsáhlé pobočkové sítě, jsou spojeny nemalé náklady. Účelem navrhované novelizace je tedy především zavedení účinného systému hrazení zmíněných nákladů, tzv. čistých nákladů na poskytování a zajišťování základních služeb. A to ze státního rozpočtu držiteli poštovní licence. Tento systém by nahradil stávající nefunkční mechanismus, založený na tzv. kompenzačním fondu, do nějž přispívají všichni provozovatelé poštovních služeb. O tuto úhradu držitel poštovní licence nadále žádal Český telekomunikační úřad, který by ověřil pravost nároků, případně tento nárok snížil a teprve následně by kompenzace prováděla. Není to tedy otevření neomezeného účtu pro Českou poštu, případně jiného držitele licence, ale je to na základě přepočtu Českého telekomunikačního úřadu. A i tento zákon zná limity. Tyto limity jsou nastaveny tak, jak se k tomu ještě vyjádřím. 50

Tyto limity byly nastaveny tak, že pro rok 2015, s výplatou v roce 2016, tento limit činí maximálně 700 mil. Kč. A to i v případě, že by nárok České pošty byl vyšší, tak i přesto maximum pro státní rozpočet je 700 mil. Kč. Pro rok 2016, tedy s výplatou v roce 2017, jde o 600 milionů a následně se limit ještě snižuje na částku 500 milionů. Toto je i tlak na držitele poštovní licence, v tomto případě Českou poštu, případně někoho dalšího. Protože poštovní licence se bude znovu přidělovat od roku 2017, tak se jedná o to, aby na držitele poštovní licence byl tlak řešit efektivně svoji pobočkovou síť. A to i, dejme tomu, systémem franchising Česká pošta vstoupila do projektu Pošta Partner. Na základě pozměňovacího návrhu, schváleného Poslaneckou sněmovnou, je v navrhovaném zákoně zařazena i novela zákona o státním podniku, který má umožnit rozdělení státního podniku odštěpením. Cílem je efektivnější strukturování a organizace aktivit vykonávaných státem prostřednictvím státních podniků. Já bych tu rád připomněl, že je teď i nově na stole nový nález Nejvyššího kontrolního úřadu, který říká, že právě se systémem zadávání takzvaně in-house je problém. A toto odštěpení směřuje k tomu, abychom tento problém, který nám založili naši předchůdci někdy v roce 2012, odstranili. V souladu se závěry obou výborů Senátu, které návrh zákona projednaly v minulém týdnu, si dovoluji požádat o schválení zákona, ve znění, který byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, a zaujměte prosím opět místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 138/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Carbol. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 138/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kratochvíle, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Karel Kratochvíle: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vám přednesl stručně vystoupení k návrhu tohoto zákona, který byl označen jako senátní tisk č. 139. Jak již bylo uvedeno panem ministrem, cílem předkládaného zákona je nová koncepce úhrady předběžných čistých nákladů a čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž České poště. Česká pošta bude moci požádat Český telekomunikační úřad o úhradu předběžných čistých nákladů, a to již v 2. pololetí roku, ve kterém tyto náklady vznikají. Posléze o úhradu skutečných čistých nákladů za základní službu doručování. Úhrada bude provedena po rozhodnutí o výši čistých nákladů a bude ze státního rozpočtu. Co se týká legislativního procesu v Parlamentu, tak Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh zákona Senátu, upravený o dva pozměňující návrhy. Jedním z nich je pozměňovací návrh poslance Štěpána Stupčuka, jak už tady uvedl pan ministr, kterým byla doplněna do vlastního návrhu zákona nová část. A to část druhá, kterou se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. Obsahem tohoto pozměňovacího návrhu je úprava doplňující zákon o státním podniku o ustanovení, která budou umožňovat rozdělení státních podniků rozštěpením nebo odštěpením jako u ostatních obchodních korporací.

51

Nově bude upraveno, že takto bude moci zakladatel rozdělit i státní podnik, a to po předchozím souhlasu vlády. V případě, že by docházelo k rozdělení státního podniku odštěpením s přechodem části podniku, jmění podniku na jiný státní podnik, není dotčena povinnost, že tento záměr musí být povolen Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Současně jsou doplňovány související povinnosti ohledně určeného majetku, s kterým podniky hospodaří a způsob jeho uvádění v základní listině dotčených státních podniků. Musí proběhnout odpovídající úpravy základní listiny. Tento pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně byl garančním hospodářským výborem po druhém čtení pro třetí čtení v Poslanecké sněmovně přijat dne 22. září 2015. V Senátu projednaly předložený návrh zákona výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu a dále pak výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu svým usnesením č. 124 na své 16. schůzi 5. listopadu schválil doporučení, aby byl Senátem návrh zákona schválen, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Karla Kratochvíleho a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Závěrem bych rád sdělil, že tento návrh zákona je v mírné kolizi se senátním tiskem č. 139, návrhu zákona o ochraně spotřebitele, jak jsme se mohli dozvědět z legislativního stanoviska. Proto již nyní avizuji, že pozměňovací návrh k senátnímu tisku č. 139 budu předkládat a měl by vyřešit tuto kolizi. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A já se ptám, zda si přeje vystoupit i zpravodaj výboru pro veřejný rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Jiří Carbol? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Carbol: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já jenom velmi stručně. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal tento návrh zákona dne 4. listopadu 2015, a svým usnesením doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobré dopoledne, pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já tady nechci mluvit o podstatě první části tohoto návrhu. To jest ten původní vládní návrh o poštovních službách, nicméně budu mluvit o té druhé části, která byla do tohoto návrhu vložena Poslaneckou sněmovnou. To je ta část týkající se odštěpení státního podniku. Mluvil o tom i pan ministr, i pan zpravodaj. Tady jde o to, že tak, jak se x-let bavíme o přílepcích, tak považuji tuto část za naprosto evidentní a jasný přílepek. Já sama o sobě s přílepky jako takovými nemám problém, nicméně již Ústavní soud se několikrát této

52

problematice věnoval. Myslím si, že už jasně definoval, co přílepek je a není, a toto podle mého názoru přílepek je. Myslím, že se tady vystavujeme riziku, že v případě, že tento zákon schválíme, budeme se podle něho chovat, a někdo se rozhodne obrátit na Ústavní soud. Já tedy avizuji, že já to nebudu, ale může se stát, že se vystavujeme zcela zbytečnému riziku. Tato část nepatří do tohoto návrhu, ta patří do zákona o státním podniku. Moc tomu nerozumím, protože tento návrh zcela bez problémů prošel Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že pokud by byl novelizován zákon o státním podniku, tak by to bylo zcela bez problémů a jistě by to také prošlo. Takže já jen avizuji, že mám připravený pozměňovací návrh a prosím všechny, kteří sdílejí můj názor, aby nehlasovali pro návrh schválit a dovolili tento návrh postoupit do podrobné rozpravy, kde bych ten pozměňovací návrh podala. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu ještě neuzavírám. Na poslední chvíli, v poslední okamžik se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já se omlouvám, že ještě takhle před obědem zdržuji, ale já si jednak dovolím říct něco k obsahu toho zákona, k té hlavní části, jak šel ten zákon do Poslanecké sněmovny a potom k tomu, co zde říkala moje kolegyně Veronika Vrecionová. Co se týká toho vlastního těla zákona, jak ho připravila vláda, tak já si myslím, že ta změna kompenzačního fondu a přístup nové vlády k té věci a k jejímu řešení je v pořádku. My v Senátu, byť se to týká vlády, jejíž já jsem členem jedné ze stran, která ji tvořila, jsme říkali v Senátu, že ten kompenzační fond, tak, jak byl konstruován, fungovat nemůže. Já jsem nakonec rád, že to dneska vláda řeší a v tomhle smyslu návrh toho zákona podporuji. Co se ale stalo – a paní senátorka Vrecionová o tom tady velmi stručně mluvila – je, že v Poslanecké sněmovně byl podán poslanecký návrh pana poslance Stupčuka, který vlastně zřizuje odštěpením České pošty nový státní podnik, což vůbec není obsahem toho zákona tak, jak byl z vlády předložen. Pokud byste se podívali např. na stenozáznam, tak napříč politickým spektrem ti lidé, kteří se zabývají právem a právní čistotou právních norem v Poslanecké sněmovně, jednoznačně na to, že se jedná o přílepek, upozorňovali. Je paradoxní, že když jsem si ty stenozáznamy četl, tak asi ve dvou nebo dokonce ve třech byl citován přímo náš předseda ústavně-právního výboru pan Miroslav Antl. S tím, že očekávají, že se dneska v této věci na horní komoře, tzn. u nás, nějakým způsobem právě on jako zástupce nebo předseda ústavněprávního výboru vyjádří. Toho vyjádření jsme se tady nedočkali. Mě to trošičku mrzí, protože já sám se necítím být člověkem, který se stoprocentně v těchto právních věcech orientuje. Na druhé straně, pokud jsem tady mnohokrát od svých kolegů slyšel, že jednou z rolí Senátu je dbát na právní čistotu právních norem, které schvalujeme, a dneska tady máme z dolní komory, z Poslanecké sněmovny zákon, kde evidentně dle názoru hned několika poslanců, a nejen poslanců, ten přílepek existuje. Náš ústavně-právní výbor k tomu nezaujímá žádné stanovisko, jak jsem pochopil, tak jsem považoval za správné a nutné tady takto vystoupit. Položit spíše řečnickou otázku a zároveň na to znovu upozornit, neboť si myslím, že bychom takto k právním normám a jejich schvalování přistupovat neměli.

53

Možná, že pan ministr ve svém vystoupení to, co jsem já říkal nebo jsem si přečetl, vyvrátí. Na druhé straně ve svém vystoupení, nebo vystoupení pana ministra v Poslanecké sněmovně zaznělo, že žádá o přijetí toho zákona. Ale to, že se nejedná o přílepek, si vyvracet netroufl. Pouze to přešel. Tolik ode mě, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a do rozpravy se již nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Já děkuji opět za tu debatu, která tu dnes probíhá. Ten kompenzační fond selhal u telekomunikací a selhává tedy i v oblasti poštovních služeb. My jsme přesvědčeni o tom, že se o přílepek nejedná. Já tady mám v SMS i nález Ústavního soudu 77/06, a z našeho pohledu se jedná o věcnou souvislost mezi nosným zákonem o poštovních službách a zákonem o státním podniku. To znamená, s touto argumentací jsme předstupovali i v debatách s panem kolegou Antlem a dalšími zástupci ústavně-právního výboru. To znamená, že my si myslíme, že tady ta věcná souvislost existuje. I kdyby se stalo to nejhorší, na co tady kolegyně senátorka – jméno si nepamatuji, omlouvám se – upozorňovala, tak i kdyby došlo ke zrušení tohoto ustanovení Ústavním soudem, tak bude odštěpeno. Bude de facto zápis v obchodním rejstříku a zpětně to nemá dopady na to, že by toto odštěpení nebylo funkční a nebylo proveditelné. Nás k tomu opravdu donutila situace, kdy zadávání in-house a vytvoření odštěpného závodu v minulých letech jinými vládami, tak nás dostalo do situace, kdy nejprve ÚOHS zkoumal otázku in-house zadávání a ten odštěpný závod byl vytvořen za účelem správy především IT systémů. Nejenom pro Českou poštu, ale i pro organizace, jako je Policie ČR, Hasičský záchranný sbor. Jsou tam přes tento závod vytvářeny některé projekty v rozsahu miliard korun. Jako je např. projekt Střecha, který má zastřešovat složky IZS. A znovu říkám a je to situace, která je popsána Nejvyšším kontrolním úřadem, to stanovisko je staré několik dní, tak jednoznačně vylučuje, že by do budoucna šlo používat nadále systém zadávání in-house. To odštěpení je jediné možné, které připadá v rámci právní čistoty v úvahu. To znamená, myslíme si, že se nejedná o přílepek. Jsme přesvědčeni o tom, že to má věcnou souvislost a že jsme schopni to ustát v případě jednání u Ústavního soudu. Takový je názor specialistů ministerstva vnitra na debatu, která tu probíhá. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Karel Kratochvíle: Děkuji za slovo. Já bych jenom shrnul diskusi. Diskutovali dva senátoři. Jednak paní senátorka Vrecionová a pan senátor Vystrčil. Oba dva nezpochybnili předložené změny návrhu zákona o poštách. Oba dva měli spíš problémy s přílepkem, který tady pan ministr Chovanec vysvětlil. Proto navrhuji, aby byl schválen návrh zákona, postoupený Poslaneckou sněmovnou.

54

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Můžeme tudíž přistoupit k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání a tím je 6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 132) Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 132. Návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí paní Michaela Marksová. Ano, je zde, takže prosím, paní ministryně, máte slovo. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři. Dovolte mi tedy uvést tento vládní návrh zákona, jehož podstatou je umožnit poskytovat stanovené údaje z informačních systémů v resortu práce a sociálních věcí řídícím a koordinačním orgánům, určených pro operační programy financované z evropských strukturálních a investičních fondů. A to tak, aby tyto orgány mohly plnit úkoly stanovené právem EU. Z hlediska předávaných údajů půjde o osobní údaje o osobách podpořených v projektech financovaných z prostředků EU a výměna údajů bude probíhat jen v rámci České republiky. Abych to řekla stručně a lidsky, tak my budeme potřebovat dokázat, že člověk, který je podpořen z evropských fondů, skutečně existuje. Proto ta výměna údajů. A zároveň budeme schopni ho sledovat třeba ještě pět let poté a třeba srovnat člověka, který nebyl podpořen z nějakého projektu s tím, který podpořen byl. Další dílčí změnou je doplnění umožňujícího umožnit zvláštní postupy k zajištění bezpečnosti příslušníků zpravodajských služeb, aby nedošlo k ohrožení jejich činnosti. A ještě preventivně ve stručnosti zmíním doplnění návrhu zákona, k němuž došlo v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně. Jedná se jednak o doplnění ustanovení, na základě kterých může Česká správa sociálního zabezpečení po projednání se zaměstnavatelem delegovat místní příslušnost na jinou než místně příslušnou Okresní správu sociálního zabezpečení, je-li to účelné. To je kvůli tomu, že když se stane, že se do nějakého menšího města přistěhuje třeba obrovský zaměstnavatel, postaví tam fabriku, najednou se tam objeví několik set lidí, tak aby to nemusel být potom strašný nápor na místní

55

Českou správu sociálního zabezpečení. To je kvůli tomuto. A to je pozměňovací návrh, se kterým jsme souhlasili. Stejně jako s druhým pozměňovacím návrhem, na základě kterého zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení, protože ta původně navrhovaná účinnost zákona nebyla s ohledem na průběh projednávání již reálná. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní ministryně. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 132/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Zeman, kterého ale vzhledem k tomu, že není přítomen, nahradí pan senátor Vladimír Plaček. Je tomu tak, pane senátore? Ano, takže prosím, předneste zpravodajskou zprávu. Máte slovo, pane senátore. Senátor Jaroslav Zeman: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Paní ministryně sdělila naprosto vše, co se týká návrhu tohoto zákona, takže mně nezbývá nic jiného, než přečíst návrh usnesení tak, jak jej předkládá výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Návrh tohoto zákona projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své 11. schůzi dne 22. října 2015. A po odůvodnění zástupce předkladatele, pana Dr. Petra Šimerky, náměstka ministryně práce a sociálních věcí a zpravodajské správě mého kolegy, pana Jaroslava Zemana, výbor doporučuje: I. Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. určuje zpravodajem pro jednání na plénu Senátu pana kolegu Jaroslava Zemana, III. pověřuje pana předsedu výboru pana senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil panu předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takové přání či návrh neregistruji a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se paní ministryně, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj si přeje vystoupit? Nepřeje. Jediný návrh je schválit, tak, jak jej schválil příslušný výbor. A o tomto návrhu taky v tuto chvíli budeme hlasovat. Já vás ještě pro jistotu odhlásím, protože trošku prořídly řady, tak abychom měli správné kvorum před hlasováním. Prosím, zaregistrujte se vysunutím a zasunutím své kartičky. Dali jsme tím šanci i dalším kolegům a kolegyním, aby se mohli dostavit k hlasování. A v tuto chvíli tedy budeme hlasovat. V průběhu rozpravy byl podán návrh na návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A o tomto návrhu budeme tedy hlasovat. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Ruch v sále.) Dobrá. I když na obrazovkách všechno běželo, jak mělo, tak podle toho, že hlasování… Prosím, klid v sále, já to registruji. Toto hlasování považuji za zmatečné a budeme hlasovat znovu. Ale chvilku je potřeba vydržet, než se hlasovací zařízení dá do pořádku. Tak. Takže v tuto chvíli opět zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

56

Zdá se, že hlasování probíhá nyní v pořádku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 12 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já tímto tento bod končím. Je to zároveň poslední bod našeho dopoledního jednání. Pardon, omlouvám se. Ale paní ministryně, která tady čekala od rána, tak věřím, že se dočká i svého druhého bodu. A sice projednáme před polední přestávkou ještě jeden bod. Věřím, že to půjde rychle. 7. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol k Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené práci, a k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 203 o dodatečných opatřeních k nucené práci a Změny z roku 2014 k Úmluvě o práci na moři, spolu se stanoviskem vlády k nim (senátní tisk č. 118) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 118. A uvede ho opět paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Paní ministryně, máte slovo. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová: Také děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, senátorky a senátoři. Já věřím, že i tento bod bude naprosto nekonfliktní, protože ústava Mezinárodní organizace práce stanoví vládě povinnost postoupit parlamentu každou úmluvu, protokol a doporučení této organizace do jednoho roku od jejich přijetí včetně svého stanoviska k nim. A cílem je především informovat zákonodárce o aktuálním vývoji mezinárodního práva v oblasti práva a sociálních věcí. A právě proto byl Senátu předložen materiál, který tedy obsahuje tři normy přijaté na loňské Mezinárodní konferenci práce. Jde: 1. o protokol k Úmluvě č. 29 o nucené práci, 2. o doprovodné doporučení k tomuto protokolu, 3. o změnu k Úmluvě o práci na moři, kterou ale Česká republika zatím neratifikovala. Ten první protokol k Úmluvě o nucené práci se zaměřuje na prevenci před nucenou prací a ochranu obětí z hlediska jejich práv. Zejména při trestněprávním řízení a také při např. nároku na sociální rehabilitaci a pomoc zdůrazňuje potřebu mezinárodní spolupráce v boji proti obchodování s lidmi, které je často součástí řetězce, končícího nucenou prací nelegálních migrantů v cílové zemi. S ohledem na význam prosazování a ochrany lidských práv těchto lidí u nás i ve světě, a protože při rozboru těchto závazků nebyly nalezeny žádné problémy v legislativě ani v praxi, obsahuje materiál návrh na ratifikaci tohoto protokolu. A to doprovodné doporučení k protokolu obsahuje nezávazný přehled možných konkrétních opatření v oblasti prevence, ochrany obětí, odškodnění vymahatelnosti práva mezinárodní spolupráce. A co se týče změn k Úmluvě o práci na moři, tam, jak jsem uvedla, Česká republika tuto Úmluvu neratifikovala, ale my přesto musíme tyto změny předložit k informaci parlamentu z důvodů naplnění toho formálního závazku. Tak děkuji za pozornost.

57

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní ministryně, a zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 118/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Dále návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 118/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Ivana Cabrnochová. A garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 118/1. Se zpravodajskou zprávou nás nyní seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Moc děkuji, vážený pane místopředsedo. Velmi rád vás seznámím, vážená paní ministryně, dámy, pánové. Paní ministryně tady řekla vše, pokud jde o obsah toho, co je navrhováno. Pokud jde o ratifikační proces, tak my jsme projednali velmi pečlivě, jako obvykle, v ústavně-právním výboru Senátu PČR. Jinak vláda tento návrh projednala na své schůzi 24. 6. 2015 492. usnesení, dala nám i nějaká doporučení. My jsme je projednávali. Jinak když se podíváme na ten protokol č. 29 o nucené nebo povinné práci, tak je navrhován jednak souhlas s ratifikací, pak jsou tam další dva materiály, které máme k dispozici. A proto to naše usnesení je stejně tak, jako jsou další usnesení, poněkud rozvrstveno. Takže 66. usnesení ústavně-právního výboru Senátu PČR z naší 13. schůze 16. září: I. doporučuje vám, tedy Senátu PČR, abyste zaprvé, dali souhlas k ratifikaci k protokolu o Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 29, o nucené práci. 2. Vzít na vědomí doporučení Mezinárodní organizace č. 203, o dodatečných opatřeních k nucené práci a změny z roku 2014 k Úmluvě o práci na moři, spolu se stanoviskem vlády. To je to, co zmínila vážená paní ministryně. II. určuje mne coby zpravodaje, III. téhož, to znamená opět mě, coby předsedu ústavně-právního výboru, abych s tím seznámil pana předsedu horní komory českého parlamentu, což jsem provedl okamžitě. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Jirsa. Přeje si vstoupit, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych jenom potvrdil, že náš výbor to projednal 22. září. A tak jako můj předřečník doporučujeme dát souhlas s ratifikací a vzít na vědomí ty dvě úmluvy. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Táži se zda, si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, paní senátorka Ivana Cabrnochová. Nevidím… Paní senátorka Milada Emmerová ji zastoupí, takže prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Milada Emmerová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně Cabrnochová je na služební cestě a byla omluvena, takže já ji zastupuji. Náš výbor toto projednal a souhlasí s ratifikací této smlouvy. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko, a otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo.

58

Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedající, paní ministryně, jenom krátce. Během studování podkladových materiálů na toto jednání mě skutečně zarazilo, že podle MPO je na celém světě asi 20 milionů obětí nucené práce. Myslím si, že je to veliké číslo. Jsem velice rád, že ČR jako jedna z prvních ratifikovala a připojila se k zemím, které tuto problematiku řeší. Paní ministryni bych chtěl také pochválit za sociální cítění a celkový lidský přístup, který se projevuje nejenom v tomto případě, ale také v názoru na předčasné důchody, odchody horníků, hutníků a růst minimální mzdy. Samozřejmě – protokol podporuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se paní ministryně, zda si přeje vystoupit. (Nepřeje.) Pan zpravodaj také ne. Myslím, že žádný zpravodaj už si nepřeje vystoupit. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu: Senát dává souhlas s ratifikací. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Nyní budeme hlasovat o tomto: I. Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu k Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené práci. II. Bere na vědomí doporučení Mezinárodní organizace práce č. 203 o dodatečných opatřeních k nucené práci a změny z roku 2014 k Úmluvě o práci na moři, spolu se stanoviskem vlády. V sále je nyní přítomno 51 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím tento bod končí. Děkuji paní ministryni, byla dneska úspěšná. Děkuji pánům a paním zpravodajkám. Byl to poslední bod našeho dopoledního jednání. V tuto chvíli vyhlašuji polední přestávku do 14.30 hodin. (Jednání přerušeno v 13.32 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 14.31 hodin.) Další část schůze řídil místopředseda Senátu Ivo Bárek. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové, dovolte, abych zahájil program odpoledního jednání 14. schůze Senátu. Poprosil bych vás, abyste se zaregistrovali, protože zatím zde máme aktuálně zaregistrováno 20 kolegů, nyní již 21, 22, 25, 26, výborně… Dříve, než přistoupíme k projednávání prvního bodu odpoledního jednání, dovolte mi jeden procedurální návrh. Pan ministr Richard Brabec, který je předkladatelem vládního návrhu, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států přijaté v Ženevě dne 5. prosince 2014, což je náš senátní tisk č. 121, je nemocný, a prosí o vyřazení tohoto vládního návrhu. 59

O tomto procedurálním návrhu zahajuji hlasování. Pro nově příchozí kolegyně a kolegy jenom znovu připomínám, že budeme hlasovat o vyřazení senátního tisku č. 121 z programu dnešní schůze. V sále je přítomno 37 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 19. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že při hlasování č. 14 bylo registrováno 40 senátorek a senátorů, kvorum 21, pro bylo 31. Tento návrh byl schválen. A nyní již můžeme pokračovat dalším bodem, kterým je 8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 134) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 134 a prosím pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte, pane ministře, dobré odpoledne! Prosím, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedající, dobrý den! Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl tzv. sazbovou novelu zákona o spotřebních daních. Tato sazbová novela je předkládána za účelem splnění minimálních požadavků zdanění cigaret stanovených směrnicí Rady 2011/64 EU. Jedním z požadavků je zajištění minimálního specifického zdanění cigaret odpovídajícího 90 eurům na tisíc kusů cigaret. V roce 2014 byl tento minimální požadavek splněn, pro rok 2015 se uplatňuje dočasná výjimka stanovená ve výši uvedené ve směrnici. Pro rok 2016 je však potřeba upravit sazby spotřební daně tak, aby minimální zdanění bylo opět dosaženo. Důsledkem toho bude zvýšení spotřební daně cigaret o cca 3 Kč na krabičku o 20 kusech. Zvýšení daně bylo diskutováno v rámci expertních jednání tak, aby dopadalo na všechny cenové segmenty rovnoměrně a tudíž nedošlo k jakékoliv deformaci trhu. Zároveň je navrženo zvýšení sazby spotřební daně u ostatních tabákových komodit, tedy doutníků, cigarillos a tabáku ke kouření. Tabák ke kouření byl dosud zdaněn ekvivalentně 80 procenty k minimálnímu zdanění cigaret. Navrhuje se tento poměr od 1. ledna 2016 zvýšit na 85 %. Poměr zdanění byl zvýšen také u doutníků a cigarillos. K zajištění stability tabákového průmyslu a předvídatelnosti daňových příjmů se dále navrhuje nastavit sazby spotřební daně u všech tabákových výrobků ve střednědobém horizontu. Pro roky 2017 a 2018 je navrhováno postupné navýšení spotřební daně u cigaret, a to až o jednu korunu na krabičku v roce 2017, resp. o 1,20 Kč v roce 2018. Mírné a pravidelné zvyšování spotřební daně z tabákových výrobků je pro všechny dotčené subjekty přijatelnější než skokové navýšení. Pravidelné a mírné zvyšování spotřební daně také napomůže předejít nežádoucímu růstu černého trhu s tabákovými výrobky, který hrozí právě při výrazném jednorázovém zvýšení jejich ceny. Součástí sazbové novely zákona o spotřebních daních jsou rovněž drobné změny ustanovení vztahující se zejména k úpravě povolovacích řízení a řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravních prostředků, jejichž potřeba

60

vyplynula z praxe, a úprava dokladů prokazujících zdanění vybraných výrobků při dopravě. Vzhledem k tomu, že sazbová novela zákona o spotřebních daních obsahuje tříletý plán navýšení zdanění tabákových výrobků, je účinnost jednotlivých změn navržena pravidelně s odstupem celého kalendářního roku, tedy vždy od 1. ledna roku 2016, 2017 a 2018. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 134/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Leopold Sulovský: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, myslím, že tady bylo dost podrobně vysvětleno, o čem tento zákon je. Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona dne 3. června 2015, prvé čtení proběhlo dne 8. července 2015 na 29. schůzi. Návrh zákona byl přikázán garančnímu rozpočtovému výboru, který jej dne 3. září 2015 projednal s tím, že doporučil Poslanecké sněmovně, aby ho schválila ve znění pozměňovacího návrhu. Druhé čtení proběhlo dne 15. září 2015 na 31. schůzi a nebyly v něm podány žádné další pozměňovací návrhy. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 31. schůzi dne 2. října 2015, když v hlasování pořadové číslo 184 z přítomných 155 poslanců bylo 148 hlasů pro, jeden proti. Projednávaný návrh zákona je v tomto roce již třetí vládou předloženou novelou zákona o spotřebních daních. První letošní novelou se Senát zabýval jako se senátním tiskem č. 82 na své 9. schůzi, kdy ji dne 18. června 2015 schválil. V pořadí druhá novela je stále projednávána v dolní komoře. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se tímto zákonem zabýval na své 16. schůzi konané dne 5. listopadu 2015. Po úvodním slově zástupkyně předkladatele Simony Hornochové, náměstkyně ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Leopolda Sulovského a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím a otvírám tímto obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A ptám se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit, ale žádná rozprava neproběhla, takže nepředpokládám vystoupení navrhovatele. Pane zpravodaji, máme jenom jeden návrh, a to je návrh schválit návrh zákona, čili nebudu pana zpravodaje vyzývat, postup hlasování je jasný. Svolám zbývající senátorky a senátory do sálu. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27.

61

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Výsledek hlasování č. 15. Registrováno 54, kvorum 28, pro 44, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji našemu zpravodaji i panu ministrovi. Pan ministr tady má další bod, kterým je 9. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím ve vztahu k Arubě o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Haagu dne 29. června 2015 (senátní tisk č. 123) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 123 a opět ho uvede pan ministr financí pan Andrej Babiš. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych odůvodnil vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím ve vztahu k Arubě o výměně informací v daňových záležitostech. Tuto dohodu dne 29. června 2015 podepsala za Českou republiku paní Jana Reinišová, mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně České republiky v Nizozemském království včetně ostrova Aruba, ostrova Curaçao a ostrova Svatý Martin, za protistranu pan Alfonso Boekhoudt, zplnomocněný ministr, zástupce Aruby při nizozemské vládě. Ministerstvo financí ve spolupráci s Generálním finančním ředitelstvím sjednává od roku 2010 s jurisdikcemi s preferenčním daňovým režimem dohody o výměně informací pro daňové účely. Prozatím tato jednání vyústila ve 14 konečných návrhů textů, které následně procházejí legislativním procesem vedoucím k ratifikaci panem prezidentem. V platnost vstoupilo již 9 dohod, které jsou vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv. Sjednávání dohody s Arubou proběhlo na základě vzorového návrhu směrnice pro expertní jednání o dohodách o výměně informací v daňových záležitostech a návrh dohody o výměně informací v daňových záležitostech, které byly schváleny usnesením vlády č. 227 dne 22. března 2010. Navrhovaná dohoda plně vyhovuje standardům OECD pro mezinárodní výměnu daňových informací. Předmětem dohody jsou daně, na kterých se smluvní strany dohodly při expertním vyjednávání, tj. v České republice daně všeho druhu a pojmenování a v Arubě daně všeho druhu a pojmenování, včetně spotřebních daní. Informace poskytnuté na základě této dohody podléhají povinnosti mlčenlivosti. Uzavřením dohody získá Česká republika možnost dožádání příslušného orgánu smluvního státu o informace, které jsou významné pro zjištění, stanovení a zabezpečení úhrady daní, popř. k vyšetřování nebo k trestnímu stíhání daňových trestných činů. Nicméně vzhledem k právním omezením daní

62

s tuzemským právním řádem mohou být poskytnuté informace použity v trestním řízení pouze jako operativní informace. Smluvní strany se zavazují na žádost poskytnout také informace, které jsou v držení bank nebo jiných finančních institucí. Schválení dohody, na jejímž základě se bude uskutečňovat mezinárodní výměna mezinárodních informací s jurisdikcemi donedávna považovanými za daňové ráje, je velmi žádoucí, neboť lze očekávat pozitivní dopad především na daňové výnosy státního rozpočtu České republiky. Dohody působí jako preventivní opatření k posílení platební morálky českých daňových poplatníků tím, že omezují počet nespolupracujících jurisdikcí využívaných k obcházení daňových právních předpisů. Doporučuji proto, abyste vyslovili souhlas s ratifikací této dohody. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 123/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 123/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Petr Šilar. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Petr Šilar: Dobrý den, děkuji za udělení slova. Pane místopředsedo, pane ministře, dovolte mi, abych přednesl i zpravodajskou zprávu za kolegu Jirsu, který mě o to požádal, protože výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost mělo stejné usnesení, které přijal i náš výbor hospodářství, zemědělství a dopravu. Dne 6. listopadu 2015 jsme se ratifikací této dohody mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím zabývali a přijali jsme usnesení, které doporučuje dnešnímu jednání Senátu Parlamentu ČR tento vládní návrh přijmout. Jako zpravodaj jsem byl pověřen já a s touto zprávou byl seznámen i předseda Senátu. Ve zpravodajské zprávě je v podstatě tentýž text, který zde již zazněl z úst pana ministra, takže ho nebudu znovu číst v mé zpravodajské zprávě a spokojím se s konstatováním, že doporučuji vám všem, abychom předložený návrh přijali. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane zpravodaji, a protože to byla společná zpravodajská zpráva, otevírám nyní obecnou rozpravu k této materii. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu končím. Nebudu se ptát ani pana ministra, ani pana zpravodaje, zda se chtějí ještě vyjádřit. Máme tady jediný návrh, a to dát souhlas k ratifikaci. Takže já vás opět sezvu. A budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím ve vztahu k Arubě o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Haagu dne 29. června 2015. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování č. 16, registrováno 59, kvorum 30, pro 55, proti žádní senátoři.

63

To znamená, že tento návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi, děkuji našim zpravodajům v obou dvou tiscích a končím projednávání toho bodu. Budeme pokračovat dalším bodem, a tím je 10. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 140) Vy to máte na svých lavicích jako senátní tisk č. 140. A vzhledem k tomu, že pan poslanec běží a běží… a už za chvilku doběhne, proto jsem to četl pomaleji. A pan poslanec dobíhá do cíle - a je vítězem! Takže dobrý den, pane poslanče. Vítám tady pana poslance Michala Kučeru, zástupce skupiny navrhovatelů, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Mě také těší, že jsem doběhl do cíle včas. Dovolte mi, abych vás stručně seznámil s obsahem návrhu poslanecké novely, kterou máte nyní před sebou. Poslanecký návrh novely zákona je prvním krokem k řešení dlouhodobě, řekl bych, nekomfortního postavení správy Národního parku České Švýcarsko – oproti správám zbývajících Národních parků, Krkonošského národního parku, Národního parku Šumava a Národního parku Podyjí. Správa národního parku České Švýcarsko byla v roce 1999 zákonem zřízena jako rozpočtová organizace a správní úřad. Všechny ostatní Správy národních parků mají odlišnou formu. Jsou příspěvkovými organizacemi, zřízenými ministerstvem životního prostředí. Správa národního parku České Švýcarsko tak nyní podléhá režimu nového zákona o státní službě a předkládaná novela má za cíl legislativně zajistit, aby formu správního úřadu pozbyla. Doposud byl do režimu státní služby převeden ředitel správy a sedm vedoucích pracovníků. Kdyby došlo k pokračování převodu služby, šlo by o dalších dvanáct služebních míst. S tím by souvisela zbytečná administrativa a finanční náklady rozvedené podrobněji v důvodové zprávě. Tam je přesně vyčísleno, kolik by pokračující převod znamenal. Protože se novela dostala na pořad jednání Poslanecké sněmovny až s určitou časovou prodlevou, od jejího podání, došlo v mezidobí mezi podáním návrhu zákona a dnešním projednáváním k zahájení převodů vedoucích pracovníků do režimu služebního zákona tak, jak jsem před chvílí uvedl. Přesto má co nejrychlejší přijetí tohoto návrhu stále význam a zmírňuje, to bych chtěl podtrhnout, zmírňuje finanční dopady zahájeného procesu. Tolik ode mě na úvod. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane poslanče. A prosím, abyste se posadil tady vpravo a zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 140/1.

64

Zpravodajem výboru je pan senátor Zbyněk Linhart, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Zbyněk Linhart: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Informace zazněly poměrně obsáhlé, takže já se omezím jenom na podstatné. Jednak jde o návrh skupinu poslanců, který byl předložen 4. dubna 2015 a po vyslovení souhlasu vlády byl následně schválen Poslaneckou sněmovnou, dle § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny hned v prvním čtení, a to 7. 10. 2015, 159 poslanci ze 161. Národní park České Švýcarsko je jako jediný národní park, který vznikl samostatným zákonem, a to zákonem 161/1999 Sb., který je předmětem právě této novely. A z toho plynou odlišnosti od ostatních NP. To je především postavení samotné Správy národního parku, která není, na rozdíl od ostatních NP a ostatních správ příspěvkovou organizací, ale organizační složkou státu, resp. správním úřadem. Sjednocení postavení Správ národních parků není předmětem tohoto zákona. Je to jen technická novela řešící to, aby Správa národního parku nebyla správním úřadem. Bohužel, jak už zde zaznělo, vše se nestihlo tak, jak mělo. Čili k 1. 7. přešla Správa národního parku do režimu zákona o státní službě, ale i tak je vhodné schválit tento zákon zde v Senátu. Vyčíslení předkladatelů v původní důvodové zprávě bylo až 19 milionů korun, pokud se to vše nestihne, což se nestihlo. Ale předpokládáme, že Ministerstvo životního prostředí ČR udělá vše pro to, aby náklady výrazně snížilo. Postavení Správ národního parku, jako příspěvkové organizace řeší novela zákona 114/1992 Sb., která je v tuto chvíli projednávána v Poslanecké sněmovně. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal návrh zákona 4. listopadu 2015 a přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také i já vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, a tudíž otvírám obecnou rozpravu k této materii. A první do rozpravy se přihlásil pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, kolegové. Je naprosto jednoznačné, že Správy národního parku nebo národních parků jsou orgány, které vykonávají státní správu, a to na úseku ochrany životního prostředí, přírody a krajiny. Tady tím předloženým návrhem zákona de facto přestává být Správa národního parku České Švýcarsko správním úřadem. Přesto má i nadále vykonávat činnosti, které přísluší toliko správním úřadům, například ukládání pokut. Z hlediska jednotného působení by bylo daleko správnější, aby každý, kdo vykonává takováto rozhodnutí, byl začleněn do správního úřadu s postavením úředníka podle zákona o státní službě. Jinak totiž dochází k nerovnosti mezi úřady, mezi úředníky. Je zcela jasné a zjevné, proč k této změně má dojít. Budou-li totiž Správy národních parků, jejich pracovníci pod služebních zákonem, nemůže ministr životního prostředí odvolávat a jmenovat ředitele NP jen podle svých představ.

65

Bude muset postupovat v rámci pravidel, která nastavuje služební zákon, a proto jsme ho tady přijímali. Bylo by nanejvýš potřebné, aby ostatní NP byly vyhlášeny zákonem a jejich pracovníci vykonávající státní správu, včetně ředitele, byli pod služebním zákonem. Ostatně nám to nařizuje zákon č. 114/1992 Sb., a bohužel se tak dosud, kromě zákona o Národním parku České Švýcarsko nestalo. Budou-li pracovníci NP vykonávající státní správu pod služebním zákonem, nebude se s každou výměnou ministra životního prostředí střídat vrcholný management NP. Nebudou se měnit koncepce, jak spravovat národní parky. Příroda do dozajista uvítá. Ostatně, pan ministr nám tady před rokem sliboval při projednávání zákona o Národním parku Šumava, že do měsíce předloží v Poslanecké sněmovně návrh zákona o Šumavě – a dosud kde nic, tu nic. Jím navrhovaná obecná vyhlášení třech dosud v zákonech nezřízených národních parků je pro mě zcela nedostatečným a nepřijatelným řešením, navíc v rozporu se zákonem, dosud platným zákonem č. 114 z roku 1992 Sb., na ochranu životního prostředí, který říká, že národní parky se vyhlašují samostatným zákonem. Finanční úspory nejsou nijak závratné, aby byly důvodem pro vyřazení národních parků ze správních úřadů zařazených pod služební zákon. Z důvodů, které jsem zde uvedl, navrhuji, abychom předloženou novelu zákona zamítli jako krok špatným směrem. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Vyzývám teď pana předkladatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Určitě chce, prosím. Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já se jenom velice krátce vyjádřím k mému předřečníkovi. Situace je taková, že máme tři národní parky, které v tuto chvíli jsou příspěvkovou organizaci, zřízené ministerstvem životního prostředí, a jeden park, který není příspěvkovou organizací, to znamená, je zřízen jako rozpočtová organizace a správní úřad. Já bych samozřejmě mému předřečníkovi rozuměl, já jsem možná ten poslední, který by tady hájil pana ministra životního prostředí Brabce, nicméně my v tu chvíli neřešíme, zda čtyři parky budou rozpočtové organizace, nebo čtyři parky budou příspěvkové organizace, nebo budou v nějaké jiné formě. My se snažíme je prostě sjednotit, to znamená, říkáme – ten jeden park je jinak, než ty ostatní tři, to znamená, nechť jsou všechny čtyři stejně. Potom se samozřejmě můžeme bavit dál, jak to bude s národními parky. Samozřejmě, já bych chtěl ještě trošku hovořit na téma zákona o Šumavě. Nevím, jestli tady pan ministr sliboval nový zákon o Šumavě, já jsem o něm nikdy neslyšel jako člen VUZP. Chci upozornit, že ve sněmovně je teď v prvním čtení novela zákona č. 114, zákona o ochraně přírody a krajiny, která má řešit komplexně všechny národní parky, vč. Šumavy. Pokud vím, tak se nepřipravuje žádný speciální zákon, který by se měl týkat pouze Národního parku Šumava. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Děkuji. Nyní bych požádal našeho zpravodaje, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě?

66

Senátor Zbyněk Linhart: V obecné rozpravě vystoupil jeden senátor, kolega Eybert. Já musím říct, že s ním do značné míry souhlasím. Na druhou stranu musím říct, že Správa Národního parku České Švýcarsko v dnešní podobě, kdy je vlastně organizační složkou, není příspěvkovou organizací, tak je velmi nešikovná. Toto postavení se jeví mnoho let jako špatné. Jinak vlastně samozřejmě to sjednocování správ národních parků, kdyby bylo i opačným směrem, to znamená, že by všechny správy národního parku byly správním úřadem, je také asi správně, protože jak tady kolega řekl, tak vykonávají správní rozhodnutí a jsou správním úřadem. To je jistě pravda. Ovšem v tuto chvíli tady řešíme jenom Správu Národního parku České Švýcarsko a postavení Správy Národního parku České Švýcarsko v současné pozici je velmi problematické. Řešení jako příspěvkové organizace bude řešeno v následné novele. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Byly podány dva návrhy… Senátor Zbyněk Linhart: Byly tedy podány dva návrhy. Zaprvé – kolega Eybert navrhl zamítnout příslušný návrh zákona, VUZP navrhl schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano. Takže byl podán návrh na schválení, takže o tomto návrhu budeme nejprve hlasovat. Já vás svolám všechny. Takže ještě jednou, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 17, registrováno 59 senátorek a senátorů, kvorum 30, pro 45, proti 4. Návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu poslanci, děkuji našemu zpravodaji. A my budeme pokračovat dalším bodem, kterým je 11. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci změn Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) a na odvolání výhrady České republiky k této Úmluvě (senátní tisk č. 120) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 120. Uvede ho ministr dopravy Dan Ťok. Já ho tady vítám, pana ministra. Dobré odpoledne, pane ministře. Máte hned slovo, prosím. Ministr dopravy ČR Dan Ťok: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Před sebou máte návrh na ratifikaci změn Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) a na odvolání výhrady České republiky k této úmluvě. Česká republika je členským státem úmluvy již od jejího vzniku.

67

V roce 1999 byla úmluva novelizována, avšak dalších 7 let trvalo, než ji ratifikoval dostatečný počet států, a mohla tak nabýt účinnosti. Mezitím však Evropská unie zdokonalila své vlastní právo, regulující některé oblasti železniční dopravy. Členské státy OTIF, které jsou současně členy Evropské unie, tak musely na základě smlouvy o fungování Evropské unie dát přednost právu evropskému, a proto byly nuceny tak učinit výhradu k aplikaci některých částí úmluvy. V roce 2009 byla přijata euronovela úmluvy, která právní režimy sjednotila. Senátu PČR se tedy předkládá ke schválení návrh ratifikace této novely úmluvy a současně návrh na odvolání výhrady České republiky k úmluvě. Předkládanou dohodu projednal jak VZVOB, tak VHZD. Oba doporučily vyslovit s ratifikací úmluvy souhlas. Dovoluji si vás tímto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací předkládané úmluvy. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane ministře. Než pozvu k mikrofonu našeho zpravodaje, tak dovolte, abych ještě omluvil pana senátora Petra Bratského z dnešního jednání schůze Senátu. Již se dostávám k našemu zpravodaji. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 120/02. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 120/01. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Leopold Sulovský. Prosím, pane senátore. Senátor Leopold Sulovský: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. VHZD se tímto zákonem zabýval na 15. schůzi konané dne 20. října 2015. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ladislava Němce, náměstka ministra dopravy České republiky, po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci změn Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) a odvolání výhrady České republiky k této úmluvě, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mě a III. pověřuje předsedu výboru Senátu, Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za slovo. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane senátore. Také prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto zákonu. Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Nebudu se ptát pana ministra, ani pana zpravodaje. Máme tady jediný návrh, a to dát souhlas k ratifikaci. To znamená, já vás opět pozvu k hlasování. Budeme hlasovat o následujícím návrhu. Senát dává souhlas k ratifikaci změn Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) a odvolání výhrady České republiky k této úmluvě. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Máme tady hlasování č. 18, registrováno 60, kvorum 31, pro 56, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

68

Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i našemu zpravodaji. A pokračujeme dalším bodem, kterým je 12. Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k informaci vlády České republiky o změně rámcové pozice k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce Usnesení VEU vám bylo rozdáno na lavice. Nyní uděluji slovo ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi. Vítejte, pane ministře, u nás v Senátu. Máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán: Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. 15. června 2015 vláda schválila revidovanou rámcovou pozici k návrhu nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Aktualizovaná pozice reaguje na zásadní koncepční změny, které byly v původním návrhu Evropské komise učiněny, které mj. zohlednily i námitky, jež Česká republika a další členské státy vůči původnímu návrhu nařízení vznesly. Těch změn je opravdu hodně. Ten návrh je téměř zcela přepracovaný. Došlo k celkové změně struktury úřadu. Původní návrh předpokládal centralizovaný model, nový návrh zavádí kolegiální model, kdy kolegium jakožto vrcholný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce bude reprezentovat všechny členské státy, účastnící se činnosti úřadu. Zavedly se souběžné pravomoci vyšetřovat a stíhat trestné činy proti finančním zájmům Evropské unie, sdílené Úřadem evropského veřejného žalobce, spolu s národními orgány, čímž došlo k akceptování námitek členských států vůči porušení principu subsidiarity a proporcionality. Takže Úřad evropského žalobce by se měl nadále zabývat jen případy skutečně negativně ovlivňujícími finanční zájmy Unie, tj. trestními jednáními způsobujícími alespoň určitou minimální škodu unijnímu rozpočtu. Také došlo ke změnám v oblasti oprávnění stálých komor. Zatímco Česká republika požadovala co nejsilnější roli evropských delegovaných žalobců, kteří budou působit v rodném členském státě a budou plně seznámeni nejen s případem samotným, ale také s příslušnou místní úpravou, většina členských států podpořila významnou roli stálých komor. Z pohledu České republiky je nicméně možné se současně nastavenou strukturou v podstatě souhlasit, neboť oproti původnímu návrhu byla dominantní role stálých komor přece jen limitována – a byla opět žádoucím způsobem posílena národní vazba rozhodování v trestním řízení. Konečně, byl vypuštěn článek o jednotném evropském prostoru, k němuž měla Česká republika od počátku značné výhrady, neboť tento pojem mohl podle názoru České republiky implikovat vznik jednotné evropské trestní jurisdikce, což by podle názoru České republiky bylo v rozporu s čl. 86 smlouvy. Ten byl tedy vypuštěn bez náhrady. Česká republika zřejmě při vyjednávání návrhu, tam nás čeká ještě dlouhá cesta pořád, i nadále dbá na zajištění ústavních práv osob podezřelých a obviněných v trestním řízení. Návrh na řízení umožňuje podat obžalobu v jiném členském státu, než v němž bylo evropským delegovaným žalobcem vedeno vyšetřování. S ohledem na zachování ústavního práva na zákonného soudce bylo pro Českou republiku zcela zásadní, aby ve výjimečných případech bylo možné

69

podat obžalobu v jiném členském státě, než v němž bylo vedeno vyšetřování; pouze za podmínky, že tento členský stát má k provedení řízení soudní příslušnost – jurisdikci. Na návrh České republiky byl tento požadavek do textu zapracován. Nařízení rovněž upravuje přípustnost důkazů předkládaných Úřadem evropského veřejného žalobce v řízení před soudem. Zatímco poslední verze návrhu nařízení omezuje přípustnost důkazů v členských státech právě zaručenými Listinou základních práv Evropské unie. Česká republika nadále usiluje o doplnění na ústavy všech členských států, účastnících se činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, přičemž tento návrh je podporován i ze strany dalších členských států. Usilujeme samozřejmě při vyjednávání o co největší efektivitu činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce. Ve vztahu k rozhodování stálých komor například požadujeme, aby byly stanoveny lhůty, nebo aby návrh alespoň jasně stanovil, že stálá komora má o dalším postupu ve věci rozhodnout co nejrychleji, aby nedocházelo k případným prodlevám. I nadále budeme setrvávat na konstruktivním přístupu k dalšímu vyjednávání o návrhu a budeme se zasazovat o takové nastavení úřadu, které bude přidanou hodnotou vyšetřování a stíhání trestné činnosti, poškozující finanční zájmy Evropské unie. Nadále setrváváme na rezervované pozici, týkající se trestných činů, v působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce. Ani nadále nepodporujeme jejich rozšiřování na trestné činy v oblasti podvodů na DPH. To z toho důvodu, že se domníváme, že to je primárně zájem členských států a pouze menšinově zájem rozpočtu Evropské unie. Nicméně, ochranu finančních zájmů Evropské unie, prostředky z trestního práva považujeme dlouhodobě za svoji prioritu, o čemž svědčí počet případů, které se v této oblasti daří naší zemi odhalovat, a kvalitní spolupráci orgánů České republiky s OLAF, tj. s Evropským úřadem pro boj proti podvodům. Revidovaná rámcová pozice, když ji shrnu, tak je opatrně konstruktivní, nebo konstruktivně-kritická, poněkud se posouvá od konstruktivní kritičnosti k opatrné konstruktivitě, což ovšem není velký rozdíl… Jinak řečeno, nemáme nic proti myšlence evropského prokurátora, když to zjednoduším, ale skutečně pečlivě dbáme na to, aby, poněkud něco takového vznikne, aby vzniklo něco funkčního, ne aby vznikl jenom úřad pro úřad. V tomto směru i velice úzce spolupracujeme při vyjednávání s Nejvyšším státním zastupitelstvím a využíváme jejich praktických zkušeností a tedy i schopnosti představit si, jak taková věc bude, nebo naopak nebude fungovat. Což vím, z těch vyjednávání, že v některých zemích tak není, že tam tedy ta politická vůle často vede k tomu, že se moc nemluví s tou praxí. Říká se: Ne, ne, to všechno půjde. Takže my tu praxi posloucháme a pečlivě dbáme na to, aby to případně k něčemu bylo. Všechna ta jednání se vedou v režimu, že dokud není odsouhlaseno všechno, není odsouhlaseno nic. To znamená, že ani ta revidovaná rámcová pozice nepředjímá finální pozici České republiky k návrhu nařízení. V tomto případě rada bude rozhodovat jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Takže Česká republika bude mít v tom samém závěru, pokud se podaří vůbec dojít k nějakému finálnímu textu, možnost zaujmout zcela svobodně finální stanovisko právě po bedlivém prostudování celého toho finálního textu, tak, jak z těch velice komplikovaných jednání vyplyne. Čili z tohoto důvodu vás prosím, aby Senát podpořil tuto revidovanou rámcovou pozici. Děkuji.

70

Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. S obsahem usnesení nás nyní seznámí pan senátor Tomáš Grulich, který má nyní slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Toto stanovisko vlády projednal VEU na své 15. schůzi dne 28. července 2015. Předložil vám návrh usnesení č. 88. Zde já si dovolím trošku také něco z historie k tomuto materiálu. My jsme patřili, Senát, mezi 14 parlamentů z 11 zemí, který přijal odůvodněné stanovisko proti zřízení evropského žalobce. Podařilo se tento krok tím zablokovat. Bylo to jedno ze tří odůvodněných stanovisek, které Senát vůbec za svou existenci zatím přijal. My se domníváme, že ty změny, které tento materiál přinesl, na které reagovala vláda, nejsou rozhodně přesvědčivé. Trváme na svém stanovisku, uvedeném v usnesení, v 345. usnesení Senátu, v 9. funkčním období, ze dne 9. října 2013. Dále zde upozorňujeme v tomto návrhu usnesení, že podle čl. 86 Smlouvy o fungování Evropské unie musí tento materiál, kdyby přece jenom došlo k jeho realizaci, být projednán v našem parlamentu. Já k tomu mám i trošku takový osobní ostych, hledám to slabší slovo, a to proto, že tento institut je zřizován, aby zabraňoval postupu proti finančním zájmům Evropské unie, a velmi mi to připomíná zákony, které jsme tady měli před rokem 1989, kdy jiné taxy byly pro krádež v socialistickém vlastnictví a jiné pro soukromé vlastnictví. Já vám děkuji a prosím vás, abyste se přijali návrh usnesení, tak, jak vám jej předkládá VEU. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: I já Vám děkuji, pane kolego. Prosím, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Já tímto otvírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se hlásí jako první pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já jenom poznámku. Chci říci, že ÚPV se zabýval i tímto, protože s panem senátorem, profesorem Hamplem, jsme se domluvili, že budou na výboru, který projednával tento návrh, a to stanovisko, resp. ta příloha, co máte před sebou, je schválena ne celým ÚPV, ale já osobně, coby bývalý státní zástupce s tím nemám problém, reagují na tzv. putujícího státního žalobce. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím. Pana ministra se zeptám zdvořile, jestli se chce nějak vyjádřit? Asi ne… Nebo chce? Prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán: Děkuji. Já jenom dvě věty k té poznámce pana zpravodaje. Chci zdůraznit, že toto je přece jenom čistě procedurální instituce a návrh a otázka, která nijak nezasahuje do hmotného práva. To jsou pak nějaké jiné instrumenty. Ale toto vychází z myšlenky, že pokud nám jde o společné peníze, tak bychom měli mít také nějaký společný orgán, který hlídá, jestli se nekradou, když to řeknu velice jednoduše. Což po různých zkušenostech s některými členskými státy, já je nebudu jmenovat, abych nezpůsobil mezinárodní incident, si myslím, že jistou logiku má. Odtud ta naše kriticky konstruktivní nebo jaká pozice. Říkáme – ano, ta myšlenka je

71

legitimní, dává to smysl. Ale pojďme se na to podívat prakticky, pojďme se podívat, jestli tu vytváříme něco, co opravdu zlepší stíhání těchto trestných činů, nebo nezlepší. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji. Zeptám se pana senátora Grulicha, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Takže také děkuji. A můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování č. 19, registrováno 63, kvorum 32, pro 54, proti 2. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i panu senátorovi Grulichovi. A budeme pokračovat dalším bodem, a tím je 13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 133) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 133. Návrh uvede ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, Kateřina Valachová, kterou tady srdečně vítám. Dobré odpoledne, paní ministryně. Máte slovo. Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi představit vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ráda bych vás informovala o tom, že se jedná o vládní návrh, který byl předložen mimo plán legislativních prací vlády, který obsahuje stanovení speciálních pravidel pro uzavírání pracovních poměrů s pedagogickými pracovníky na dobu určitou. Novela reaguje aktuálně na negativní praxi, kdy jsou s pedagogickými pracovníky uzavírány pracovní poměry pouze na období školního vyučování, tj. od 1. září do 30. června. Pedagogičtí pracovníci se ocitají po dobu hlavních prázdnin bez zaměstnání, čerpají sice náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou, avšak pouze v rozsahu 10/12 z nároku na osm týdnů dovolené. Doba prázdnin přitom má sloužit k čerpání řádné dovolené a zaslouženému odpočinku, k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků a přípravě na nový školní rok. Nikoli k hledání náhradního – dovolte mi – "zaměstnání" či potýká se s existenční nejistotou. V návaznosti na rozpravu v Poslanecké sněmovně ministerstvo školství zpracovalo odhad, kolika učitelů se daný problém týká. Vycházeli jsme ze statistických údajů jednak Úřadu práce, ale také jsme tato statistická data křížili se statistickými daty ministerstva financí z hlediska informací o platu zaměstnanců, nikoli tedy učitelů pracujících například na základě o pracovní činnosti.

72

Výsledkem těchto analýz je pak odhad, že problém uzavírání smluv na období školního roku se týká asi 3,7 procent učitelů, tj. každého 27. učitele. Celkem se pak problém může týkat až 4 tisíc učitelů. Já jenom tady doplním, z hlediska onoho zjišťování směrem k evidenci platů, výšky platů u ministerstva financí. My jsme ty informace křížili se statistickými daty Českého statistického úřadu a Úřadu práce. A právě tohoto systému na ministerstvu financí, tak, že pokud velmi pečlivě, a dalo to docela práci kolegům z ministerstva školství, srovnáte příslušná data, tak vidíte právě v těch měsících červenci a srpnu významný pokles průměrného platu, tak, jak je evidován. Právní předpisy výše uvedený postup, tj. uzavírání smluv na dobu 10 měsíců a následné znovupřijetí po 2 měsících, dosud připouštějí. Navrhuje se proto stanovit speciální pravidla oproti obecné úpravě v zákoníku práce. Novela tedy zavádí minimální délku trvání pracovního poměru pedagogického pracovníka na dobu určitého, a to na dobu nejméně 12 měsíců. Současně však připouští výjimky v případech, kde je to důvodné, aby byl pracovní poměr sjednán i na dobu kratší, to znamená, například v případech náhrady za dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka z důvodů překážek v práci, nebo v souvislosti s pracovníky bez odborné kvalifikace. Co se týká změn, ke kterým došlo v Poslanecké sněmovně, byl přijat pozměňovací návrh, který byl podpořen předtím školským výborem, který směřoval k úpravě odborné kvalifikace vybraných kategorií pedagogických pracovníků, s cílem zakotvit kvalifikaci absolventů vysokoškolských uměleckých oborů pro výuku umělecky zaměřených předmětů na základní škole, střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole a základní umělecké škole. S tímto pozměňovacím návrhem ministerstvo školství souhlasilo, neboť příslušnou odbornou kvalifikaci již nyní dané profese mohou vykonávat, nicméně je tam zbytečná byrokratická zátěž, rozhodování ad hoc v těch konkrétních případech, tudíž touto změnou budou o tuto byrokracii tito učitelé oproštěni. Co se týká projednávání návrhu zákona ve výborech Senátu, za které si samozřejmě dovolím poděkovat senátorům a senátorkám příslušných výborů, ÚPV přijal k návrhu zákona pozměňovací návrh, který promítá výše uvedenou změnu přijatou Poslaneckou sněmovnou i do ustanovení v § 22 zákona o pedagogických pracovnících. Dochází tak k nápravě nedůsledné úpravy, která by jinak mohla způsobit teoreticky, že by tzv. výkonní umělci mohli vyučovat i jiné předměty než umělecké. Tady jde o to, že došlo k chybnému přečíslování daných odstavců z hlediska legislativní techniky v Poslanecké sněmovně. Tady si samozřejmě dovolím doplnit stanovisko ministerstva školství, že máme za to, že v praxi by k takovému výkladu, to znamená, že takto by k tomu přistupovali ředitelé škol, nedocházelo. Nicméně z legislativního hlediska uznáváme, že daná chyba se stala. V rámci projednávání návrhu zákona byl rovněž vznesen dotaz na pracovní smlouvy nepedagogických pracovníků, s tím, že se má jednat o obdobnou situaci. Tady se zase jedná jenom o legislativní vysvětlení. Jde o to, že nepedagogičtí pracovníci jsou upraveni nikoli speciálním zákonem podle zákona o pedagogických pracovnících, ale bohužel pouze zákoníkem práce. Pokud by tedy senátoři a senátorky chtěli obdobným způsobem jako k učitelům přistoupit např. i ke školníkům a kuchařkám, kteří, a to nepopíráme, mohou také být předmětem takovéto praxe, kterou vylučujeme u učitelů, tak by se jednalo o nepřímou novelu zákoníku práce. Proto se s touto úpravou neztotožňujeme. Návrh zákona byl také projednán VVVK. Ten také podpořil ÚPV v jeho názoru na nedůsledné promítnutí v Poslanecké sněmovně, shodně s ÚPV byla 73

také diskutovaná otázka pracovních smluv nepedagogických pracovníků. Dále zde byl řešen rozdíl mezi speciální úpravou a úpravou obsaženou v zákoníku práce, ohledně celkové doby, po kterou může být mezi týmiž smluvními stranami uzavřena smlouva na dobu určitou. Zatímco zákoník práce připouští, aby smlouva na dobu určitou byla opakovaně uzavírána až po dobu 9 let, návrh zákona omezuje tuto délku v případě smluv s pedagogickými pracovníky na maximální dobu 3 let. To znamená, že smlouva na dobu určitou, v případě, že návrh zákona podpoříte, minimálně 12 měsíců, by tak mohla být opakována maximálně dvakrát. Konečně, byla v souvislosti s pozměňovacím návrhem Poslanecké sněmovny řešena i otázka terminologické nejednotnosti v označení předmětů. Někdy je použit pojem "umělecký předmět", jindy pak "předmět uměleckého zaměření". Ačkoli tato debata byla senátorkami a senátory vnímána jako ne příliš přehledná, tak k ní bylo přistoupeno naopak v Poslanecké sněmovně z toho důvodu, aby se rozlišily dvě odlišné situace. To znamená, že terminologie následuje poněkud nejednotnou terminologii samotného zákona jako celku, který zná v případě učitelů 1. stupně – u absolventů základních uměleckých škol – požadavek, aby se jednalo o obor, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu. A v případě učitelů 2. stupně – střední školy a podobně – zase předměty uměleckého zaměření. Zejména v případě odborné kvalifikace u výkonných umělců. Máme proto za to, že v praxi by nejednotná terminologie neměla působit problémy. Praxe by jí měla správně rozumět. Pojem odpovídající charakteru vyučovaného uměleckého předmětu na 1. stupni se tak bude týkat pouze výtvarné výchovy nebo hudební výchovy, což byl tedy i záměr předložené právní úpravy. Slovní vyjádření směřuje k tomu, aby nebylo umožněno, že učitel na 1. stupni s takto získaným vzděláním bude učit všechny předměty, to znamená, aby se to zužovalo pouze na ony předměty výtvarné výchovy a hudební výchovy. V dalších stupních vzdělávání pak pojem "předmět uměleckého zaměření" odráží ten fakt, že učitel je specializovaný na jednotlivé předměty, umělecké zaměření zahrnuje i možnost např. dramatických předmětů či předmětu směřujícího ke konkrétním předmětům, jako je například hra na flétnu, hoboj, klavír apod. Výbor se rovněž vrátil k jednomu z pozměňovacích návrhů, které Poslanecká sněmovna nepřijala. Jednalo se o pozměňovací návrh směřující k úpravě kvalifikace speciálního pedagoga pro oblast uměleckého vzdělávání sluchově postižených dětí a mládeže. Ministerstvo školství s tímto vyslovilo nesouhlas, obdobně jako v Poslanecké sněmovně. A to především z toho důvodu, že speciální pedagogové jsou vysoce kvalifikovaní odborní pracovníci, kteří v podmínkách školství zajišťují především školské poradenské služby ve školských poradenských zařízeních. Jejich činností je zejména poskytování poradenských služeb, nejde tedy o kategorii učitele, o kterého jde v tomto konkrétním případě – předložené novely. Speciální pedagog je tedy druhem odborného pedagogického pracovníka. Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za vyslechnutí úvodního slova. Ráda bych vás požádala o podporu vládního návrhu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, paní navrhovatelko. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 133/02. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro

74

projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 133/01. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Berka, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Zdeněk Berka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Paní ministryně mi značně ulehčila práci, protože její předkladatelská zpráva byla velmi vyčerpávající. Řekla tam i otázky, které byly řešeny na výboru. Takže já si dovolím tady pouze shrnout, že tato předložená novela řeší a napravuje v zásadě dva nedostatky stávajícího znění zákona. Jsou to tedy – v těch prvních odstavcích body 2 až 7. Je to odborná kvalifikace absolventů umělecko-pedagogických studijních oborů na uměleckých vysokých školách. Dále tedy je to uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Co se týká toho prvního tématu, čili té odborné kvalifikace absolventů, jedná se o umělecko-pedagogické studijní obory na uměleckých vysokých školách, což je Akademie múzických umění a Janáčkova akademie múzických umění v Brně, které jsou v oblasti umění akreditovány jako obory zaměřené na výkon učitelské profese. V kvalifikačních požadavcích pro učitele jednotlivých druhů škol dle stávajícího znění zákona však tato kvalifikace uvedena není. Absolventi těchto škol se tak ocitají v situaci, kdy musí své pedagogické vzdělání dokazovat. Je tedy na rozhodnutí ředitele, zda toto vzdělání uzná. Takže tento nedostatek je řešen v bodu 2 až 7, jak jsem předeslal, předložené novely, kde jsou ty kvalifikační požadavky na učitele jednotlivých druhů škol doplněny o magisterský studijní program v oblasti umění – studijního oboru umělecko-pedagogického zaměření. Jak bylo tady řečeno paní ministryní, v důsledku výše uvedeného doplnění dochází k přečíslování těch odstavců v § 8, 9, 11 až 17. Toto nebylo promítnuto do § 22 odst. 6, kde v druhé větě je odkaz na postavení několika skupin pedagogických pracovníků, uvedených právě v těch citovaných paragrafech. Náprava této chyby je řešena pozměňovacím návrhem, který shodně přijal VVVK i ÚPV. Já předpokládám, že se dostaneme do podrobné rozpravy, aby tento pozměňovací návrh byl schválen. Co se týká těch uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou, to paní ministryně velmi podrobně vysvětlila, proč tomu tak je, že to je vlastně praxe, která se týká několika tisíc učitelů, a toto jednání lze považovat za nepřijatelné z důvodu existenční nejistoty takto postižených pedagogických pracovníků. Takže to je z mé strany všechno k projednávanému návrhu zákona. Já vás žádám o podporu v té podrobné rozpravě – toho pozměňovacího návrhu – dále pak samozřejmě s usnesením, které přijal jak ÚPV, tak VVVK. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. A ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Antl? Přeje si... Stručně, prosím, pane zpravodaji. Senátor Miroslav Antl: Stručně. Tento měsíc naposledy, dobrý den všem. Já jsem chtěl jenom podpořit to, co zde bylo řečeno. Děkuji i vážené paní ministryni, že se zachovala vstřícně. Pokud jde o ty pozměňovací návrhy, jsou skutečně… To je náplň toho, co by Senát měl dělat, i ta jeho opravárenská činnost. Je to jednoduchý pozměňovací návrh. Chci říci na obranu ministerstva, ač nejsem najat coby jejich právní zástupce, že oni za to nemohli, protože to

75

bylo předneseno v rámci Poslanecké sněmovny. Takže naše 70. usnesení máte k dispozici. Já vás jenom požádám o to, protože u nás ve výboru to skončilo 8:0, to znamená, z 8 přítomných všichni prohlasovali ten pozměňovací návrh, tak vás prosím o to, abyste propustili debatu až do podrobné a pak jsme rychle ten jednoduchý pozměňovací návrh schválili. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. A tím pádem otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásila paní senátorka Zuzana Baudyšová a má slovo. Prosím, paní senátorko. Senátorka Zuzana Baudyšová: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně. Jednoznačně podporuji změnu návrhu zákona o pedagogických pracovnících. Domnívám se, že 10měsíční smlouva s učitelem je dehonestování profese učitele. Dvouměsíční prázdniny tak nějak patří k jedněm z mála bonusů učitele, kdy může obnovit své psychické i fyzické síly. Z čeho mají učitelé a jejich děti 2 letní měsíce žít? Je to celé postaveno velmi nepochopitelně. Já se jednoznačně přimlouvám, a nerozumím tomu, proč zrovna v této důležité profesi prošlo něco takového, že smlouva se uzavírá pouze na 10 měsíců. Jednoznačně jsem tedy pro změnu stávajícího zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji, paní senátorko. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já mám na paní ministryni jeden dotaz… Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Pane kolego, jenom na chvilku, je tady tak trošku rušněji, než je obvyklé. Takže já bych poprosil kolegy, jestli mají něco do různého, ať si to vyřídí někde jinde, ať pan senátor Jiří Čunek má prostor pro vystoupení. Prosím, pane senátore, omlouvám se. Senátor Jiří Čunek: Děkuji. Ten dotaz zní: Pokud nám odchází učitelky na mateřskou dovolenou a zvolí si dobu ne dobu 2, ani 3 – ale 4 let, mám tomu rozumět tak, že můžeme vzít ten zástup jenom na 3 roky a potom už jenom na rok někoho jiného? To je totiž komplikace v tomto smyslu pro nás významná, protože ten zaučený člověk, etablovaný na té škole po 4 roky, je daleko větším přínosem, než když vezmeme dva v nějaké rozdílné pozici. To je pro nás těžké. Takže kdybyste na to odpověděla. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Děkuji. Paní ministryně určitě dotaz zaznamenala. Nyní se hlásí do rozpravy paní senátorka Eva Syková. Prosím, máte slovo. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené senátorky a senátoři. Já nechci dlouho zdržovat, ale přesto si tady dovolím vystoupit na obranu tohoto předloženého vládního zákona, návrhu zákona, který si klade za jeden z cílů znemožnit ředitelům škol, aby některé učitele přijímali, jak již bylo řečeno, ze zaměstnání opakovaně na dobu školního roku. 76

Vedou mě k tomu čtyři hlavní důvody – a možná, že ty důvody jsou zajímavé, tak bych je tady ráda řekla. Prvním důvodem je pro mě samozřejmě dopad propouštění po dobu školních prázdnin na samotné učitele. Připomíná to dávné doby, kdy někteří obecní učitelé byli živeni přímo rodiči žáků, takže museli učit i v letních měsících, aby, a to doslova, měli z čeho žít. Možná vás to překvapí, ale úzus školních prázdnin konaných v červenci a v srpnu se v našich krajích všeobecně prosadil teprve na počátku 20. století. Snad se shodneme na tom, že nechceme vracet společnost do stavu před 150 či 200 lety. Pokud by snad učitelé v průběhu školního roku dostávali nadprůměrné mzdy, bylo by snad ještě možné dočasné propouštění pochopit. Všichni ale dobře víme, že učitelé na našich základních a středních školách mají příjmy naopak podprůměrné. Jejich propuštění na dobu 2 měsíců tudíž pro ně představuje přímé existenční ohrožení. Druhým důvodem je ale naprostá neefektivnost této praxe. Normativy jsou kalkulovány na celý kalendářní rok, nikoli jen na rok školní. Školy tudíž mají prostředky na financování mezd. Jestliže se přesto z nějakého důvodu v některých případech potýkají s rozpočtovou nouzí, je třeba to řešit jinými prostředky. Nástroje k tomu školy mají, např. dohadovací řízení ve věci rozpisu rozpočtu apod. Navíc úspora, která vznikne propouštěním některých učitelů na dobu 2 měsíců, jak již tady paní ministryně říkala, není nijak zásadní, protože tito učitelé mají navíc nárok na náhradu nevyčerpané dovolené. Pokud se pak navíc přihlásí do evidence uchazečů o zaměstnání a je jim vyplácena podpora v nezaměstnanosti, tak to už fakticky znamená Kocourkov, protože dochází ke zdvojenému čerpání veřejných prostředků. Byť z různých rozpočtových kapitol. Třetím důvodem je skutečnost, že o problému prázdninového propouštění učitelů se hovoří přinejmenším od roku 2003, což je tedy klasické, jak dlouho trvá něco tak jasného a jednoznačného prosadit do novely zákona. Tedy 12 let zákon k této praxi dosud mlčel a tím umožnil její rozšíření. Jsem tedy přesvědčena, že je naší povinností, abychom s tím konečně co nejdříve něco udělali. A posledním stejně závažným důvodem je bagatelizace problémů s prázdninovým propouštěním učitelů ze strany některých představitelů opozice. Údajně se tato praxe netýká několika tisíc učitelů, ale pouze učitelů z řad čerstvých absolventů. Chtěla bych tedy zde říci, že i kdyby tomu tak snad bylo, podle mého názoru to je naopak velmi pádný důvod, proč hlasovat pro předložený návrh zákona. Pokud chceme, aby alespoň část absolventů zamířila do škol, a aby to nebyli jen ti, kteří se nikde jinde nezaměstnají, nesmíme jim začátky v tomto obtížném povolání ztěžovat. Samozřejmě se ale navíc ztotožňuji s usnesením našeho výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, které doporučuji, aby byl návrh zákona vrácen Poslanecké sněmovně, ve znění toho pozměňovacího návrhu, který už paní ministryně zmínila, že s tím nemá žádný problém, který opravuje to opomenutí § 22, zákona dopadající na postavení některých pedagogických pracovníků. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, paní senátorko. A zatím posledním do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore.

77

Senátor Václav Homolka: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, všechno, co tady bylo řečeno, tak já podporuji. Paní ministryně měla rozsáhlý konkrétní výstup, se vším v podstatě souhlasím i apeluji na to, abychom schválili navrhované znění s tím naším pozměňovacím návrhem. Ale já mám jenom takovou jednu drobnou připomínku. Přece jenom ve školství jsou platy velmi nízké na to, že tam pracují hlavně vysokoškoláci, tím mám na mysli učitele. Jestliže se to týká až 4000 učitelů, jak řekla paní ministryně, to je poměrně velké číslo. Já jsem se na našem výboru právě předkladatele ptal, kolik z těch 4000, nebo třeba necelých 4000, je pracujících důchodců, nebo důchodců, kteří už pobírají důchod. A tím pádem jim tolik nemusí až tak o prázdninách vadit, že neberou odměnu. Chci apelovat, vím, že to není nějak nezákonné, ale přece jen ředitelé škol nedostatek peněz řešili na úkor možná i těch důchodů. My ale nevíme, kolik jich je. Takže na to jsem se chtěl zeptat. Pokud jich je málo, nebo hodně, tak podle toho čísla se potom rozhodnout. Protože ředitelé dostávají platy na celý rok, a ve chvíli, kdy budou muset zákonem těmto našim důchodcům ty peníze dát, tak je budou muset vzít těm učitelům, podle nich dobrým, kterým přilepšili. Tak chtěl bych jenom požádat, aby se k tomu přistupovalo citlivě, aby se potom tihle učitelé necítili nějak poškozeni nebo ukřivděni, aby nám zůstali ve školství. Protože ta narůstající křivka, kdy požadavky na počty učitelů budou za pár let poměrně vysoké, tak abychom si tady pro pár desítek milionů, možná, nevím, si neudělali nějakou špatnou vizitku. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane senátore, a dívám se na obrazovku. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A určitě předpokládám, že se bude chtít vyjádřit paní ministryně, protože byly položeny některé dotazy. Takže prosím, paní ministryně, máte slovo. Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za proběhlou rozpravu. Já se dovolím vyjádřit k vašim námětům. Jednak, co se týká pana senátora Čunka, tak co se týká té obavy, že by s ohledem na tu novou úpravu, která je vám předkládána, bylo nutné v případě rodičovské dovolené propustit po dvou letech kvalifikovanou, zacvičenou paní učitelku či pana učitele a zase nabrat nového, tak nikoli. Rodičovská dovolená je vyřešena. Je tam možnost tohoto zástupu na celou dobu v § 23, odst. 4, písmeno A. A co se týká obavy týkající se pracujících důchodců, tak ano, je to pravda, vztahuje se tento zákon i na pracující důchodce. Já se tedy domnívám jako ministryně školství i jako právník, že je to zcela v pořádku z hlediska rovnosti přístupu k učitelům v tomto případě. A chci také upozornit z hlediska finančního, že ministerstvo školství prostřednictvím krajů posílá plat na celých 12 měsíců. To znamená, ať se jedná o jakéhokoli pana učitele či paní učitelku. A případné obavy, že v současné době nemáme dostatek finančních prostředků na platy, a to znamená v uvozovkách, co se takto našetří na pracujících důchodcích učitelích, tak je možno použít na ostatní z hlediska jejich platových podmínek. Tak jenom bych chtěla říct, že po mnoha letech se nám podařilo pro rok 2016 v rozpočtu vyjednat skutečnou reflexi výkonů navíc ve školství. To znamená většího počtu dětí ve školství a s tím spojených nákladů.

78

To znamená, věříme, že právě v tom roce 2016 se nebude dít to, že spojení se zvýšením platových tarifů vedlo k tomu, že se zase ubralo učitelům z druhé kapsy. Takže shrnuto, podtrženo, v případě rodičovské dovolené by tam neměly vznikat problémy. A v případě pracujících důchodců-učitelů si myslím, že je na místě, že také jich se týká tato ochrana. A domnívám se, že je třeba si také uvědomit, že naše školství je v tuto chvíli z hlediska věkové kohorty zcela závislé na učitelích kolem 50 let. A v tuto chvíli, jak víte, se také větší množství dětí přesouvá z mateřských škol do základních škol. Potřebujeme velmi nutně učitele. A já jsem velmi ráda, že pracující důchodci, učitelé a učitelky, nám zůstávají a pomáhají nám danou situaci zvládnout. Takže i z tohoto důvodu jsem naopak ráda, že i na ně se tato úprava vztáhne. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také ještě jednou děkuji a ptám se… Pana senátora Antla tady nevidím, tak se ho ani ptát nebudu, a ptám se garančního zpravodaje, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Chce, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Zdeněk Berka: Tak já bych mohl konstatovat, že vystoupili 4 senátoři. A bylo to vzácně genderově vyvážené, dvě senátorky, dva senátoři. V podstatě to byly doplňující otázky na paní ministryni a vyjádření podpory předloženému návrhu zákona. Nepadl žádný návrh, ani zamítnout, ani schválit, čili bychom se, pane předsedající, mohli posunout do podrobné rozpravy. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, správně, pane senátore. A já otevírám podrobnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Hlásí se pan senátor Berka. Senátor Zdeněk Berka: Jak jsem avizoval už ve zpravodajské zprávě, výbor pro vzdělávání, ústavně-právní výbor předložil pozměňovací návrh, kterým se opravuje § 22, odst. 6, 2. věta, kde se přečíslují odstavce. Tento návrh máte v citovaných tiscích, nebo usneseních ústavně-právního výboru a výboru pro vzdělávání. Čili je předložen tento pozměňovací návrh. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano. Děkuji, pane senátore, dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, dámy a pánové, paní ministryně, protože náš pan předseda není přítomen, tak plním funkci místopředsedů výboru a upozorňuji, tak jak je tady napsáno, že ústavně-právní výbor přijal pozměňovací návrhy, které jsou součástí našeho usnesení. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji. A já se ještě ptám, kdo se chce ještě přihlásit do podrobné rozpravy. Nikoho takového nevidím, takže podrobnou rozpravu končím. A předpokládám, že paní navrhovatelka má kladný postoj k návrhu. Pan garanční zpravodaj také. Takže, jestli dovolíte, tak já hned o těchto návrzích, které jsou shodné v obou dvou tiscích, nechám hlasovat. Já vás pozvu k hlasování. Takže budeme hlasovat o předložených pozměňovacích návrzích. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 32. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto pozměňovací návrhy, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti těmto pozměňovacím návrhům, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. 79

Hlasování č. 20, registrováno 62, kvorum 32, pro 52, proti nikdo. Pozměňovací návrhy byly schváleny. A nyní budeme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Já již nebudu pouštět znělku a budeme hned hlasovat. Takže já zahájím hlasování. Kdo je pro tento návrh, abychom vrátili Poslanecké sněmovně návrh zákona, ve znění přijatých v pozměňovacím návrhu, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. A máme hlasování č. 21, registrováno 62, kvorum 32, pro 55, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A my ještě musíme udělat jednu záležitost, a to udělit souhlas s pověřením. Byl podán návrh pověřit senátory Zdeňka Berku a Miroslava Antla odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Já se ptám, jestli kolegové Berka a Antl, který tady není, ale když tady není, tak s tím určitě souhlasí... Já o tomto návrhu hned budu hlasovat, dám návrh na hlasování. Kdo je pro to, abychom kolegy Zdeňka Berku a Miroslava Antla pověřili odůvodněním usnesením Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování č. 22, registrováno 62, kvorum 32, pro 57. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni, děkuji i oběma zpravodajům. A my se tady za "empajrem" (empirem) vystřídáme. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dámy a pánové, máme před sebou dnešní poslední návrh zákona. A protože zde není pan ministr Mládek přítomen, tak ho zastoupí přítomná paní ministryně školství. Jedná se o 14. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 139) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 139. Návrh uvede paní ministryně školství a pan ministr v průběhu dojde, takže, nebojte se, na vaše případné dotazy bude už erudovaná odpověď. Tak, prosím, paní ministryně. Děkujeme za vaši vstřícnost. My nemusíme přerušovat schůzi, takže předpokládám, že kolegové na vás budou laskavi. Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych představila v úvodním slovu návrh zákona o ochraně spotřebitele. Návrh novely zákona o ochraně spotřebitele. A zastoupila tak na tuto část projednávání pana ministra průmyslu a obchodu, který samozřejmě k vám v tuto chvíli chvátá. Vážené kolegyně, kolegové, ještě jednou. Tato novela zákona o ochraně spotřebitele představuje především implementaci směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů a vytváří podmínky pro adaptaci nařízení o řešení 80

spotřebitelských sporů online. Dále reaguje na upozornění Evropské komise na nedostatečnou implementaci směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. V neposlední řadě obsahuje též právní úpravu, jež reaguje na praktické aplikační zkušenosti České obchodní inspekce se stávající právní úpravou. Ve vztahu k implementaci směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů považuji za důležité vás informovat, že Česká republika obdržela od Evropské komise formální upozornění ve věci opožděné transpozice této směrnice. Jedná se o tzv. nenotifikační řízení o porušení smlouvy dle článku 258 smlouvy o fungování EU, v jehož rámci může být České republice uložena peněžitá sankce. Je proto nanejvýš žádoucí, aby byla transpozice dokončena co možná nejdříve. Nyní k samotnému návrhu zákona. Cílem navržené právní úpravy je tedy především vytvoření podmínek pro fungování rychlého, levného a eurokonformního nástroje pro řešení spotřebitelských sporů, který nezatíží obchodní vztahy mezi podnikatelem a spotřebitelem. Navrhovaný způsob řešení spotřebitelských sporů má být přínosem zejména v případě řešení tzv. bagatelních sporů, se kterými se spotřebiteli nevyplatí obracet na soud, a dále v případě přeshraničních sporů. Např. sporů z internetových obchodů. Navržená koncepce v maximální míře využívá již existující systémy řešení spotřebitelských sporů ve specializovaných oblastech. To je v oblastech finančních služeb, finančního arbitra, v oblasti pošt a elektronických komunikací Český telekomunikační úřad a v oblasti energetiky Energetický regulační úřad. Vedle toho zakládá kompetence České obchodní inspekce jako obecného orgánu pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. A to v oblastech nepokrytých uvedenými specializovanými subjekty. Na základě pozměňovacího návrhu, přijatého v Poslanecké sněmovně, byl rozšířen okruh subjektů, jež budou moci řešit spotřebitelské spory v rámci navrhovaného systému mimosoudního řešení. A totéž o nestátní subjekty, jež splní zákonem stanovené podmínky a obdrží od ministerstva průmyslu a obchodu pověření k výkonu této činnosti. Tady jenom doplňuji, že vyvážení jednotlivých kompetencí i zapojení do mimosoudního řešení sporů právě nestátních organizací bylo předmětem různých názorů a projednávání i v rámci legislativní rady vlády i v rámci odborné veřejnosti. Dále pozměňovací návrhy, schválené Poslaneckou sněmovnou, směřují ke zpřísnění podmínek pro provozování organizovaných prodejních akcí. Poslanecká sněmovna také schválila zpřesnění regulace v oblasti využívání telefonních linek s cenou vyšší než obvyklou při komunikaci prodávajícího se spotřebitelem. A vložení definice spotřebitelské soutěže, neboť toto vymezení již nově nebude uvedeno v zákoně o loteriích. Návrh zákona byl dále na základě přijatého pozměňovacího návrhu doplněn o právní úpravu informační databáze, o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Tento návrh vyvolal v senátních výborech diskusi, proto mi dovolte několik slov k této otázce již v rámci mého úvodního vystoupení. Ministerstvo průmyslu a obchodu chápe schválený poslanecký návrh jako regulaci, jež má vyplnit legislativní mezeru v dané oblasti. Uvedená právní úprava navazuje na právní úpravu spotřebitelského úvěru, která v souladu s evropskou legislativou ukládá poskytovatelům spotřebitelského úvěru posuzovat schopnost spotřebitele splácet zamýšlené závazky. Praxe ukazuje, že se řada spotřebitelů buď z důvodů nízké finanční gramotnosti, nebo z neodpovědného přístupu k vlastním financím, nebo pod dojmem klamavé 81

reklamy či nekalých praktik nepoctivých podnikatelů zavazuje k finančnímu plnění, které reálně nemůže naplnit. Spotřebitel často nedomyslí, že kromě mandatorních výdajů, které musí pravidelně platit, jako jsou náklady na bydlení, životosprávu apod., bude muset často dlouhodobě splácet nejen samotný úvěr, ale též jeho nemalé příslušenství. Situaci mohou dále výrazně ztížit nepředpokládané události, jako je třeba nemoc nebo ztráta zaměstnání, a spotřebitel se rázem ocitá v dluhové pasti. Této situace pak dále využívají tzv. predátoři na spotřebitelském finančním trhu, kteří z tíživé finanční situace profitují a dále ji prohlubují. To vše má pak výrazné negativní dopady na státní sociální systém. Je tedy v celospolečenském zájmu těmto problémům předcházet. Uvedené podle názoru ministerstva průmyslu a obchodu řeší dotyčný pozměňovací návrh Poslanecké sněmovny, při jehož absenci by mohlo docházet k dalšímu zhoršování situace. Tady si já pouze sama dovolím doplnit, že celkový kontext právní regulace ochrany spotřebitele je nutné vnímat ještě v kontextu dalších vládních návrhů, které vláda připravuje, v tomto případě ministerstva financí, z hlediska regulace spotřebitelských úvěrů a omezení RPSN sazeb. Protože samozřejmě tam směřuje jádro věci. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za čas a péči, kterou jste uvedenému návrhu věnovali, a jsem připravena v tomto případě v zastoupení pana ministra průmyslu a obchodu zodpovědět vaše případné dotazy. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já děkuji paní ministryni Valachové, a prosím, setrvejte s námi, než dorazí pan ministr průmyslu a obchodu pan Jan Mládek. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 139/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Tiskem se též zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo též rozdáno jako senátní tisk č. 139/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jirka Seitlová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 139/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou hospodářského výboru. Paní ministryně měla velmi podrobný úvod. Já bych doplnil jenom následující. Zaprvé, obecně. Jedná se o novelu zákona o ochraně spotřebitele a některých dalších souvisejících zákonů, kterou předložila Poslanecké sněmovně vláda. A to z důvodů dosavadní nedostatečné implementace evropské legislativy, tak i z důvodů potřebné implementace nové evropské legislativy a posléze, a to především požadavku dosavadní aplikační praxe. Změny oproti dosavadnímu právnímu stavu zdůrazním v první části, která se týká ochrany spotřebitele. Kromě legislativních změn souvisejících s přijetím nového občanského zákoníku došlo k rozšíření věcné působnosti zákona o úpravu týkající se mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. V souladu se směrnicemi o nekalých obchodních praktikách došlo k rozšíření zákazu nekalých obchodních

82

praktik i na profese, které jsou upraveny zvláštními právními předpisy. A to např. lékaře, advokáty, auditory, autorizované inženýry. Upravuje se obecný zákaz nekalé obchodní praktiky a její znaky, které budou posuzovány ve vztahu k průměrnému spotřebiteli. To je - užívání nekalé obchodní praktiky se zakazuje před samotným obchodním rozhodnutím, jeho průběhu a po něm. Nekalé obchodní praktiky se člení na klamavé obchodní praktiky, klamavá konání a klamavá opomenutí a agresivní obchodní praktiky jsou vyjmenované v příloze zákona. V případě nekalých obchodních praktik důkazní břemeno prokazování tvrzení bude na prodávajícím. Modifikují se povinnosti související s konáním organizovaných akcí. V další části se týkají např. povinnosti obchodní inspekce, změny zákona o finančním arbitrovi, změna zákona o elektronických komunikacích a změna zákona o poštovních službách. Pokud se týká legislativního procesu, ve 3. čtení 7. října 2015 Poslanecká sněmovna na své 33. schůzi schválila. Z přítomných 179 poslanců byl návrh schválen 176 hlasy. Nikdo nebyl proti. Při závěru projednávání na hospodářském výboru jsme respektovali a projednávali i pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové a senátora Nenutila, který byl schválen na výboru pro územní rozvoj. A víceméně jsme zvolili strategii, že podpoříme vládu v tom, že na hospodářském výboru provedeme schválení tohoto zákona, s tím, že prakticky bylo rozhodnuto, že budou zasedat kluby, sejdou se předsedové klubu a definitivně se rozhodne na zasedání Senátu. Problémem je § 20, který podle části právníků je v rozporu s ústavním pořádkem a s Listinou základních lidských práv, který tam byl dán jako přílepek. Nyní mi dovolte před zahájením obecné rozpravy, abych vás seznámil s usnesením hospodářského výboru. Ten doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore, a prosím, sledujte další rozpravu. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil. Je tomu tak. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Jako výborový zpravodaj jsem v nezáviděníhodné situaci, protože na výboru jsem navrhoval jiné usnesení, než ve finále bylo většinově přijato. Mou povinností je vás tedy seznámit s tím, že ústavně-právní výbor doporučil schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Osobně se vyjádřím v další rozpravě. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore, a ještě se táži, přeje si paní zpravodajka výboru pro územní rozvoj vystoupit, paní senátorka Jitka Seitlová? Prosím, paní senátorko. Senátorka Jitka Seitlová: Vážená paní ministryně, vážená paní místopředsedkyně, skutečně ráda bych se vyjádřila k návrhu, který před vámi leží. Je to návrh zákona o ochraně spotřebitele. Jde to 35. novelu. Rozhodla jsem se, že vždycky, když budu mít možnost, tak upozorním, jak často měníme zákony a jak složité je pak s nimi pracovat pro uživatele. Myslím si, že zrovna u zákona na ochranu spotřebitele je tato připomínka namístě.

83

Paní ministryně, která přednesla v zastoupení pana ministra, možná nezdůraznila to, co bylo zdůrazněno na našem výboru, že totiž jsme již byli vyzváni Evropskou komisí, abychom naplnili směrnici 2013/11 o alternativním řešení spotřebitelských sporů. A fakticky měl být zákon už přijat 19. 7. tohoto roku, takže už jsme ve zpoždění a už jsme byli vyzváni. Já to jenom říkám pro doplnění situace, s tím, že to stejně ale nesplníme, protože některé věci se podle směrnice nestihnou ani přijetím tohoto zákona. K tomu se vyjádřím později. A teď tedy k obsahu zákona. Možná si řeknete, proč výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednává zákon o ochraně spotřebitele. Je to proto, že směrnice stanovila, že Česká republika má zajistit mimosoudní řešení sporů, které se týkají spotřebitele. Směrnice umožňuje řešení jak přenesení mimosoudního řešení na osoby soukromé, tak na osoby tedy veřejnoprávní, nebo dokonce úřady státu. A Česká republika se rozhodla, že drtivou většinu těchto kompetencí přenese na úřady státu. Tím, na koho padlo to největší těžiště, největší zátěž, je Česká obchodní inspekce. Je ovšem otázkou, jestli jsme tím směrnici úplně dobře naplnili, protože ta směrnice říká – je to tak, aby tedy byla dosažena vysoká úroveň ochrany spotřebitele tím, že zajistí, aby spotřebitelé mohli proti obchodníkům dobrovolně podávat stížnosti k subjektům, tedy k těm, kteří řeší spory, nabízející nezávislé, nestranné, transparentní – a teď přijde to důležité – jednoduché, rychlé a levné řešení. Tak, dávám vám na zvážení, jestli se domníváte, že úřady státu jsou ty, které řeší spory levně, rychle a jednoduše. Myslím si, že zejména – to levně - je opravdu k debatě. Další věc, kterou bych ráda zmínila, že je pravdou, že v Poslanecké sněmovně bylo potom doplněno, že mohou i některé další subjekty být ministerstvem pověřeny, aby prováděly mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. Nicméně podmínky, které jsou stanovené, tak jak jsem konzultovala s nevládními organizacemi, které v tuto chvíli pomáhají spotřebitelům a řeší s nimi mimosoudní spory, říkají: Podmínky jsou pro nás naprosto nesplnitelné. Bohužel možná budou moci profesní komory, nicméně v tuto chvíli je to především na správních úřadech státu. Upozorním, že směrnice právě říká, že by měly být podporovány a upřednostňovány zejména soukromé formy financování mimosoudních řešení sporů. A veřejné prostředky by měly být pouze využívány na uvážení členských států. To bylo politické rozhodnutí, jsme v této situaci, ale chtěla jsem na to upozornit, abychom věděli, že možnosti byly i jiné a že se mohlo postupovat i jiným způsobem. Ještě dále k tomu, co by mělo být splněno ze strany spotřebitele. Právní úprava, stejně jako celé mimosoudní řešení sporů by mělo být transparentní, srozumitelné a vstřícné ke spotřebiteli. Tady nevím, jestli se to opět povedlo, ale jsme na začátku. Je to první právní úprava tohoto typu. My máme stanovené jakési postupy, ale postupy jsou pro různé správní orgány odlišné. Opravdu se liší. Spotřebitel, když bude chtít nějakým způsobem se hájit a řešit nějakým mimosoudním sporem poštovní služby, tak je to téměř podle správního řádu. Když bude chtít řešit finanční služby, tak je to zase úplně podle specifické právní úpravy finančního arbitra. Pokud se týká ČOI, tam to bude podle mě nejhorší, protože právní úprava působí, jako kdyby byla nedokončená. Ona totiž vůbec nestanovuje, jak postup bude vypadat. Říká některé základní atributy, ale říká, potom si to upraví ČOI. Neříká, jestli v mimosoudním řízení bude ten, kdo ho vede, v něm dávat návrhy. Jestli řízení bude závazné a co je strašně důležité, jestli bude zajištěna důvěrnost, resp. mlčenlivost o řízení, které proběhlo. Protože každé mimosoudní řízení sporů podle směrnice nemusí být tím konečným a pokud nebudou dotčení uspokojeni, tak se mohou obrátit na soud. A pak právě 84

u mimosoudních řízení je velmi důležité, do jaké míry informace, které jsou poskytovány a které by se dotyčný jinak nedověděl, mohou být použity následně např. v soudním řízení. Stejně tak ale nedává právní úprava – podle mě by to tam mělo být – jednoznačné stanovisko, jestli dotyčný bude mít právo nahlížet do podkladů v rámci jednání u ČOI. Jaké budou termíny kromě konečného termínu. Jsme na začátku. Je to poprvé právní úprava, která takto přichází, uvidíme, jak se s tím ČOI popere. Měla jsem vážnou debatu o problému i s předkladateli, ministerstvem průmyslu a obchodu a oni mně tvrdili a říkali, tam, kde to není řečeno, tam to bude podle správního řádu. Skutečně správní řád říká, že mohou být řešeny i sporné věci – § 141. Fajn, jenomže pozor. K výkladu správního řádu hned v prvním ustanovení oficiálního výkladu se říká, že občanskoprávní spory, což je přesně spor, který by měl být řešen v mimosoudním řízení, nemůže být tím, čeho se týká správní řád. Uvidíme, jak se s tím poperou. Vidím tam obrovskou míru nejistoty pro úředníky, kteří do toho teď půjdou. Musím říci, že jsme se dohodli, že musí být jednak výkladově upřesněno, aby vlastně ti, kteří užívají nebo budou užívat zákon, aby byli ve větší jistotě. Pokud se týká právní úpravy, chci říci, že opravdu v tuto chvíli jsme v situaci, kdy správní úřady dozorují věci, které se týkají klamavé reklamy, ochrany spotřebitele z hlediska procesů naplnění reklamace. To je jistě správní řízení. To je, když třeba ten dotyčný vám nevydá doklad o tom, že jste podal stížnost nebo nevyřídí vaši reklamaci do třiceti dnů. To je kompetence, která dneska je svěřena správním úřadům. Ale ve chvíli, kdy dotyčný namítá, že věc nebo služba nesplňovala obsahem, kvalitou, čímkoliv jiným, tak to už není v tuto chvíli řešeno ve správním řízení vrchnostenským způsobem, ale tady právě je dneska odkazován k soudu. Musím podpořit nebo zdůraznit slova, která byla řečena ze strany zástupkyně předkladatele s tím, že opravdu občané se dostávají do velké nejistoty a říkají, přeci se nebudu soudit kvůli zboží, které stálo 2 000 Kč. Kdo ví, kolik soudy budou stát. A velmi často se stává, že odchází a mají pocit, že stát je v situaci, kdy si člověk nemůže řádně za přiměřených nákladů ochránit svoje práva. Z tohoto hlediska si myslím, že směrnice, která říká pojďme umožnit mimosoudní řešení sporu, je v pořádku. Otázkou je, jestli princip, který jsme nastavili, a to dotažení v zákoně tak, jak je teď nastavené, je úplně v pořádku. Domnívám se, že by na tom chtělo ještě pracovat, že je tam řada věcí, nemluvila jsem o všech, které jsou určitou mírou nejistoty pro obě strany a věřím tak, jak mně bylo slíbeno předkladateli, že do dvou let bude provedeno vyhodnocení právní úpravy a na základě toho bude řádně všechno to, co nebude fungovat, doplněno nebo dořešeno. To je k obsahu zákona tak, jak je před vámi předložen. Teď ještě k tomu, jak probíhalo jednání na výboru. Obdržela jsem k návrhu zákona tři velmi, řeknu, závažné podněty, které upozorňovaly na to, že nemusí být návrh tak, jak je připraven, zcela v pořádku. První se týkal mezinárodního sdružení DSE. A toto mezinárodní sdružení namítá, že právní úprava, která říká, že při organizovaných soutěžích nemůže být plnění ze strany spotřebitele požadováno dřív, než za sedm dní od uzavření smlouvy, je napadeno z toho důvodu, že není v souladu s evropskými směrnicemi. Přiznám se, že mít stanovisko od řekněme Evropské komise v krátké době, kterou tady máme pro projednání, je nesmírně obtížné. Musím jenom říci, že i předkladatel přiznává, že je ustanovení, které před námi leží, v návrhu zákona skutečně na hraně. Sama mám určité pochybnosti o některých dalších ustanoveních, která podle mě z té směrnice nebyly řádně transponovány. Jenom na to upozorním, je to článek 9

85

odst. 2 směrnice nebo článek 6 odst. 3 směrnice, které stanovují podmínky jak pro spotřebitele, tak pro ty, kteří mají provádět mimosoudní spory. V tuto chvíli ovšem jen na to upozorňuji a není v silách Senátu, aby v tuto chvíli jednoznačně řešil, zda to je nebo není v souladu se směrnicí. Odpovídá za to předkladatel. Vítám pana ministra – dobrý den. Je tu druhý podnět, který jsem dostala. Ten jsem dostala ze strany dTestu; dTest upozorňuje, že tak, jak je formulovaný § 3a, který říká, že již nebudou zneužívány vysoké ceny za telefonní hovory, že to je zakázáno; dTest upozorňuje, že výklad ustanovení není jednoznačný, a že nevylučuje možnost využívání tzv. modrých a bílých linek. Nicméně tato problematika, pokud vím, tak byla řešena jak v Poslanecké sněmovně, tak jsem měla informaci, že i na některých z našich výborů a že bylo dosaženo závěru, že to je kompromis a že snad výkladem opět ministerstvo zajistí, aby modré a bílé linky nebyly zneužívány proto, aby spotřebitel byl nějakým způsobem poškozen enormní cenou, o které není předem informován nebo se kterou se nemůže řádně vyrovnat. Třetí závažný podnět, který jsem dostala, jsem dostala od jednoho z inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů a týká se části páté, ne části páté návrhu, ale části páté zákona, protože v návrhu máte jednak zákon o ochraně spotřebitele rozdělený na části a pak ještě části další až část sedmou. V zákoně o ochraně spotřebitele, v části páté, do které byl vložen tzv. registr informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Výbor projednal tuto námitku s tím, že v odůvodnění byly důvodné námitky, které předložil inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů a které jsem také já mohla zjistit při konzultacích tohoto návrhu. Výbor se rozhodl, že by bylo vhodné tento tzv. přílepek vypustit. A proto máte v usnesení 139/2, které bylo přijato výborem na 74 schůzi, doporučení Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou. V obecné rozpravě se vrátím k obsahu pozměňovacího návrhu, který jsme přijali. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko za vaši nadstandardní zprávu. A táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Děkuji. Vítám pana ministra Jana Mládka, který se ujal své role. Otevírám nyní obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí paní senátorka Eva Syková, prosím. Senátorka Eva Syková: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Předložený návrh zákona reaguje na evropskou směrnici o nekalých obchodních praktikách a směrnici o alternativním řešení spotřebitelských sporů a pokládám ji proto za pozitivní. Evropská směrnice o nekalých obchodních praktikách zatím nebyla do českého právního řádu transponována zcela optimálně, což České republice oprávněně vytkla Evropská komise. Předložený návrh zákona proto nejen odstraňuje některé pojmové nepřesnosti a potenciální výkladové problémy, ale v souladu s požadavkem směrnice nově vztahuje zákaz nekalých obchodních praktik i na regulované profese upravené zvláštními předpisy, tj. např. lékaře, advokáty, notáře, architekty či auditory. Velmi vítám, že předložený návrh zákona reaguje také na živelný rozmach hromadných prodejních akcí, tedy nejrůznější marketinkových pastí v podobě fingovaných zájezdů či kulturních akcí, které především v případě našich starších

86

spoluobčanů podle mě zneužívá potřebu lidského kontaktu a omezenou schopnost obrany proti této agresivní manipulaci. Doufám, že posílení pravomocí České obchodní inspekce povede k vymýcení tohoto velmi nežádoucího jevu. Pozitivum transpozice evropské směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů je také velmi přínosné a bylo tady už o tom referováno paní ministryní. Nebudu opakovat, v čem to spočívá, ale myslím, že je to velmi přínosné. Při projednávání předloženého návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byl ale přijat mimo jiné i rozsáhlý pozměňovací návrh, na základě něhož byla do novely včleněna ustanovení upravující tzv. informační databázi o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, jinak řečeno, registr dlužníků. Chápu úmysl předkladatelů vytvořit databázi, v níž budou k dispozici údaje o těch dlužnících, kteří řádně plní své závazky, i těch, kteří závazky plnit nedokáží. Ale tato záležitost neměla být řešena formou přílepku k novele, která má primárně jiný účel. Přiznám se, že jisté pochybnosti ve mně vzbuzuje zejména poslední věta odstavce 1 nově navrhovaného § 22z, podle níž pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele. Věta první v odstavci 3 téhož paragrafu sice říká, že prodávající, který poskytuje údaje spotřebitele do registru, je povinen spotřebitele předem upozornit na tuto skutečnost a že jeho údaje budou nebo mohou být uvedeny v registru. Není ale zcela jisté, že by to v praxi spotřebiteli bylo něco platné. Čili toto považuji za nedostatek zákona. Ráda bych proto požádala pana ministra, aby se k této věci vyjádřil a uvedl důvody, proč s tímto pozměňovacím návrhem při hlasování v Poslanecké sněmovně ministerstvo vyslovilo souhlas. Původně to ve vládním návrhu nebylo. Zajímalo by mě i to, zda k této nové úpravě registru dlužníků existuje stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů. V návaznosti na odpověď pana ministra bychom měli zvážit, zda budeme hlasovat pro schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, anebo pro vrácení zákona Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacího návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní kolegyně. A nyní má slovo pan senátor Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Teď už budu vystupovat ne jako zpravodaj, ale jako senátor. A přesto mi dovolte, abych několika slovy zabrousil do své původní zpravodajské zprávy. Bylo tady řečeno, že je nutno tímto návrhem zákona implementovat směrnici, je zde časová tíseň. Nevím, jestli jste stačili zaregistrovat – jedna směrnice se implementuje z roku 2005 a druhá se implementuje z roku 2013. A teď už máme rok 2015, nebudu to dál komentovat, kde se asi stala chyba. Začal jsem kriticky, ale chtěl bych pokračovat pozitivně. Zcela určitě je přínosem tohoto návrhu zákona statut mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Přestože paní kolegyně tady vznesla několik otázek, oficiální existence této možnosti řešení je chvályhodná. Stejně tak je dobré, že jsou tu přesně definovány pojmy, jako nekalá obchodní praktika, klamavá konání, agresivní obchodní praktika. A to všechno je dané. To je tedy ke chválení.

87

Ocenit lze i dohodu a kompromis, kdy se stanovuje režim použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou prodávajícímu. Už předřečnice tady říkala, že je to výsledek dohody mezi vládou, zákonodárcem a tím, koho se to bude týkat, což se bohužel nedá říci o dalších ustanoveních zákona, o kterých chci mluvit nyní. Paní senátorka Syková už se tu zmínila o větě, jež mě vyburcovala, že není zapotřebí souhlasu spotřebitele, což tedy, jak jsem říkal na ústavně-právním výboru, i člověk po necelém semestru studia práv by se nad tím musel pozastavit, a my to máme schválit jako znění zákona. Stejně tak neobstojí ani argument, že v dalších ustanoveních jsou prodávající anebo poskytovatelé služeb nějakým způsobem vázáni k tomu, aby to nebylo tak samovolné. Ale pokud si přečtete, že prodávající jsou oprávněni použít výhradně předcházení k podvodnému jednání, což je správné, ale nikde není uvedena žádná sankce, co se jim stane, když toto oprávnění zneužijí. A upřímně řečeno, všechny registry, které existují dosud, a všechna data byla získána řekněme na hraně zákona anebo neoprávněně. Odsouhlasením tohoto paragrafu, bychom to vlastně všechno zlegalizovali. Byl bych rád, kdybychom měli jasno, že je správné, mají-li být vedeni v nějakém registru dlužníci, tedy ti lidé, kteří jsou v opomenutí ve splátkách, byli nějak upozorňováni. Tento registr je však možno vytvářet rovnou, jakmile uzavřete smlouvu, a to už je jedno, jestli o úvěru nebo o dodávce nějakého zboží. Chvályhodné je to, že se ukládá povinnost poskytovatelům prověřovat jejich bonitu. Ano, ale na základě jakým způsobem získaných informací? Jmenuje se to informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Víc, než evidovat ty, kteří nejsou schopni stanovit si, kolik úvěrů si mohou vzít, by bylo dobré využít některé prostředky na zvyšování finanční gramotnosti našich občanů, a to už možná od základní školy. Registrace je pak svým způsobem už jenom nějakým trestem anebo důsledkem toho, co někde bylo zanedbáno. Paní senátorka se tu zmiňovala i o kolizi se směrnicí Evropského parlamentu s další poslaneckou iniciativou. Jestliže se tady říká, o co se opírá tento poslanecký návrh, a teď cituji směrnici – v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory však mohou členské státy ponechat v platnosti stávající vnitrostátní právní předpisy, které obchodníkovi zabraňují od spotřebitele inkasovat platbu během daného období po uzavření smlouvy. Tato směrnice byla přijata k 25. říjnu 2011. A řečeno laicky – všechno to, co bylo v národním právu do tohoto data, je legální a může se podle toho postupovat. Všechno, co bylo přijato anebo se mění po tomto datu, už je minimálně k diskusi, nechci-li říci rovnou proti této směrnici. My tedy teď děláme něco, co má být o čtyři roky od účinnosti této směrnice. Z toho důvodu jsem reagoval také na podnět z Úřadu na ochranu osobních údajů a nechal jsem po dohodě s dalšími kolegy zpravodaji zpracovat náš pozměňovací návrh, který pak našel zelenou ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Avizuji tedy, že v podrobné rozpravě bychom to s kolegy vysvětlili lépe a vás žádám, abyste umožnili projednávat pozměňovací návrh, tedy propustili tento návrh do podrobného čtení, jinak řečeno, nehlasovali pro přijetí v podobě přijaté Poslaneckou sněmovnou. Zatím děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Karel Kratochvíle, prosím.

88

Senátor Karel Kratochvíle: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, v předchozím projednávání senátního tisku č. 138 jsem avizoval, že tento tisk je v kolizi s předkládaným návrhem zákona o ochraně spotřebitele. Tímto jenom chci avizovat, že budu předkládat pozměňovací návrhy, které tuto kolizi odstraňují. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A prosím paní senátorku Jitku Seitlovou. Máte slovo. Senátorka Jitka Seitlová: Vážené dámy, vážení a milí kolegové, pane ministře, paní předsedající. Jak jsem avizovala, pokusila bych se teď blíže vyjádřit k tomu, jak jsem vyhodnotila část pátou návrhu zákona o ochraně spotřebitele, která byla vložena do návrhu, který leží před vámi jako poslanecký pozměňovací návrh. Jedná se i o § 20z a 20za tisku. Zcela samostatně, bez návaznosti na současný obsah zákona anebo obsah vládního návrhu nebo aplikované evropské předpisy, byl do této části vložen text, který se nazývá informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Vůbec nesouvisí s ostatním textem. Podle mého názoru by měl být buď v zákoně o spotřebitelském úvěru, případně v zákoně o ochraně osobních údajů. Tam by se to také ještě sneslo, ale do zákona o ochraně spotřebitele je vložen naprosto neorganicky. Víte, napadlo mě, že to je možná taková nová forma, protože přílepky jsou vyloučeny, tak nyní to dáme do zákona a ono to nebude mít charakter přílepku, který tam dozadu dopisují. Ale skutečně věcně obsahově to má všechny znaky přílepku. To je první věc, která vede k zamyšlení, jestli vůbec taková právní norma má být přijata. Víme, že přílepky jsou velkým problémem už proto, že neprocházejí žádným, skutečně řádným projednáním. Je informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele významným zásahem dobrá? Již moji předřečníci o tom hovořili, že umožňuje, aby bez souhlasu toho, kdo má nějaký úvěr nebo žádá o úvěr, nebo dokonce jenom potencionálně žádá o úvěr (to je úplně nové), aby o něm byly vedeny tyto informace. O kom ještě mohou být vedeny tyto informace podle návrhu, který před vámi leží? O těch, kteří jsou ekonomicky spojeni s tím, kdo žádá. Kdo to může být? No tak manželka, bratr, nějaký podnikatel, čili si zjišťují informace i o podnikání, a to se přímo říká v § 20za. A nejen to. Ještě i o tom, kdo by vám případně ručil. Všechny tyto informace bez vašeho souhlasu budou uchovávány v nějakých registrech. Kdo má právo informační databázi vést? Banky. Dobře, banky už mají své registry, tzv. brky podle zákona o bankách. Pak to mohou být poskytovatelé úvěru. I tam jsou už vedeny některé registry, které ale kontroluje a dozoruje a stanovil pro ně podmínky Úřad pro ochranu osobních údajů a se souhlasem klienta. Ale nejvíc jsem se zalekla toho, že všichni poskytovatelé finančních služeb, a to i malí poskytovatelé – víte, kolik jich je v České republice? Na výboru nebo někde jsem zaslechla, že 40 tisíc až 50 tisíc, a pan ministr Babiš mi to tady teď v předsálí ještě dopřesnil, a říkal 57 tisíc – všichni tito budou mít právo zřídit si jakousi osobu, musí jich být nejméně deset, a tam mohou o vás vést údaje, o kterých jsem teď hovořila. Ano, tyto údaje by měly být po nějaké době zrušeny. Pro toho, kdo jenom potencionálně žádal, po třech měsících. Pro toho, kdo žádal nebo má úvěr po třech letech tři roky a o tom, kdo má dluh, také po třech letech tři roky od té chvíle, co je dluh splněn. Ale pozor! Tam se ještě říká,

89

že dokumenty, které si dotyčný v souvislosti s těmito informacemi zajistil, může uchovávat dál. Dobrá, to je taková zajímavá obezlička. A teď to, co bylo a je předmětem mých obav. Dobrá, máme nějaké registry, tak jak to bude z hlediska ochrany osobních údajů? Tady někde jsem si poznamenala informaci, že přesně to, že jsou někde předávány vaše údaje a tyto údaje kompletovány z různých databází může vytvářet situaci, kde je o vás utvořen takový obrázek, řeknu obrázek, který přesně ví o vás vše, co zasahuje i do vašeho soukromí. A to je strašné, strašné riziko. Toto riziko znamená, a teď řeknu, 57 tisíc těchto podnikatelů, mezi nimi jsou určitě slušní, ale mezi nimi jsou i ti šmejdi, kteří poskytují finanční služby, může takové registry založit, může údaje z těchto registrů poskytovat. V současné době máme několik registrů. Úřad pro ochranu osobních údajů mi sdělil, že ani ty, které jsou kontrolovány, ani ty, které jsou vedeny subjekty, které mají třeba nějakou licenci pro své podnikání, nesplňují všechny požadavky, které jsou na ně kladeny. V současné době je vedeno několik desítek řízení – a jedno z nich například – člověk, který je veden v registru, už dva roky leží u soudu jeho spis, kterým se domáhá, aby byl vymazán, protože je nesprávně veden. Po celou dobu nemůže podnikat – a pozor – podnikat z hlediska úvěrů, může mu to zničit podnikání. Tam se skrývá nebezpečí. Této situace může využít konkurence. Může to být soused, který vás chce jenom trochu potrápit, někde něco v rámci tohoto systému, který je nesmírně otevřený a nezabezpečený, může unikat a vám to může způsobit obrovské životní komplikace. Dámy a pánové, padl tady na dotaz na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů. Já určitě nejsem expertem, a proto jsem si řekla: Zeptám se, jak to je. Dostala jsem se stanovisko, které bylo skutečně z 2. září, na výborech bylo oprávněně debatováno, s tím, že neodpovídá aktuálnímu znění zákona. Proto jsem se s osobním dotazem obrátila na paní předsedkyni Úřadu pro ochranu osobních údajů. Poskytla jsem vám její stanovisko, které říká, že je opět upozorňováno na duplicitu a zejména nejasný vztah navrhovaných ustanovení k zákonu o ochraně osobních údajů. Je potřeba podmínky vzniku registru více rozpracovat, regulaci provozovatelů opět dopracovat, práva a povinnosti členů, vkládání a poskytování informací. To jsou věci, které v návrhu nejsou řádně dopracované. Na výborech padlo stanovisko zástupce ministerstva financí, protože tam si myslím, že tam tato problematika patří, zda je právní úprava v pořádku a zda s ní ministerstvo financí souhlasí. Rozdala jsem vám na lavice ze včerejška dopis, který mi poslal pan ředitel odboru, protože paní náměstkyně byla na ECOFINu v Bruselu a souhlasila s tím stanoviskem. Dokonce jsem si dovolila ještě obtěžovat pana ministra, ten řekl: Ano, my připravujeme vlastní návrh a chceme, aby to bylo případně v zákoně o spotřebitelských úvěrech. Ano, domnívám se, že takhle aby to bylo přijaté, že to není v pořádku. Tady říkám jenom ústní stanovisko, nemám ho písemně, protože pan ministr byl také na ECOFINu v Bruselu. Mám jenom to, co jsem vám dala, ale je to stanovisko ministerstva financí. Dámy a pánové, prosím, abyste postoupili tento návrh do podrobné debaty a zvážili to, abychom tento přílepek, který i odborné instituce vnímají jako velmi rizikový, ze zákona na návrh, tak, jak je zpracován výborem, vypustili. Mám ještě jeden drobný pozměňovák, ten je technického charakteru, ale to už skutečně až v podrobné rozpravě. Děkuji.

90

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, paní senátorko. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má paní senátorka Alena Dernerová. Senátorka Alena Dernerová: Dobré odpoledne. Děkuji, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já vystupuji proto, ačkoliv vždycky říkám – jsem lékař, ale v tomto případě vystupuji k tomuto zákonu z jednoho prostého důvodu. Před nedávnem, možná už před rokem, jsme tady měli novelu telekomunikačního zákona, kde se odsouhlasilo něco, co nebylo prospotřebitelské, ale proti-spotřebitelské. Já využívám tohoto momentu k tomu, že bych... Mám připravený pozměňovací návrh k tomuto zákonu o ochraně spotřebitele, týkající se jednak té záležitosti, že operátor má s námi smlouvu, s každým z nás, protože všichni máme mobilní telefony, jenom minimum lidí nemá mobilní telefon. Ta smlouva v podstatě je napsaná a stalo se mnoha lidem, s kterými jsem mluvila, že během měsíce, někdy třech týdnů ta smlouva byla změněna, aniž by na to byli upozorněni, nebo dokonce některá data byla pak automaticky změněna a měnil se potom i balíček peněz, který musel daný člověk za ty služby platit. Takže mám připravený pozměňovací návrh, který by toto omezil, aby se vymezily mantinely, co ten operátor může, co ne, aby byla posílena pozice toho spotřebitele. A druhá věc, která se mě také dotýkala, byl převod čísla, protože je možné převedení čísla, ale ta doba, po kterou se může to číslo převést, je různá. Měly by to být 4 – 5 dnů, nikoliv 42. Je pravda, že většinou ti operátoři dodržují tu 42denní lhůtu na převedení toho čísla. To znamená, že to, co není u nás v České republice dáno zákonem, v podstatě nikdy neplatí, proto bohužel i tyto věci bychom asi v těch zákonech měli mít. Takže pokud bude zákon postoupen do podrobné rozpravy, tak bych ten zákon, resp. máte ten můj pozměňovací návrh tohoto zákona na lavicích, ale načetla bych ho. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já senátorko. Slovo má nyní pan senátor Miloš Vystrčil.

vám

děkuji,

paní

Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Senát jako zákonodárné těleso funguje většinou tak, že ne úplně všichni jsme schopni přečíst všechny návrhy zákonů a dalších tisků, které tady projednáváme. Pokud některý zákon nedokážeme podrobně prostudovat, aspoň já se tak chovám, potom se člověk orientuje jednak podle toho, co říkají důvěryhodné instituce, co říkají třeba důvěryhodní kolegové a kolegyně, příp. jiné osoby. Potom to rozhodování je někdy velmi jednoduché, protože ten názor je v podstatě shodný ode všech. Někdy je to složitější, protože ty názory svým způsobem liší, někdy je to skoro nemožné. Já mám pocit, že dneska jsme v tom třetím případě, kdy to je skoro nemožné, protože to, co máme k dispozici, dneska dle mého názoru vám neumožňuje, nebo mně aspoň neumožňuje odpovědně pro nějakou z variant hlasovat, protože jenom když si vezmu to, co dneska já jako člověk, který se zabýval tímto zákonem středně hluboce, mám k dispozici, tak mám k dispozici pozměňovací návrh Jitky Seitlové, která říká, že jsou tam nějaké technické nedostatky. Pak mám k dispozici pozměňovací návrh Elišky Wagnerové, která říká, že některé věci nejsou v souladu s evropským právem. Pak je tady pozměňovací návrh senátorky Aleny Dernerové, která říká, že je potřeba některé věci doplnit, některé věci opravit. Pak je tady stanovisko

91

zástupce ministerstva financí, pana Jiřího Berana, který říká, že některé věci jsou problematické, tudíž není možné úplně věřit tomu, že ty dlužnické registry, jak jsou uvedeny v senátním tisku, jsou v pořádku. A pak jiným způsobem to říká předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů. A to znamená, že těch věcí, které by bylo potřeba, pane ministře, opravit, je velká spousta. Myslím si, že ta chyba bude asi někde jinde než v Senátu. Můj názor je, že v podstatě by bylo nejlepší a nejčistší, kdybyste ten návrh toho zákona stáhl, protože to je správně. To, co jste předložil, pokud někdo pro to má odpovědně hlasovat, nechce se pustit do nějakého dobrodružného způsobu opravování, tak udělá věc, kde si není jistý, zda dělá dobře, nebo špatně. Takže já jsem se rozhodl, že nakonec udělám to, že se svými pocity s vámi podělím, protože si myslím, že jednak je dobře, když to budete vědět Vy, ale ještě lepší je, když to uslyší aspoň jeden z ministrů této vlády, protože zase na jeho obranu si dovolím říci nakonec, že to není první případ, kdy tímto chaotickým způsobem jsou přijímány, resp. vládou navrhovány a v Poslanecké sněmovně schvalovány některé normy. Bylo by velmi dobře, zejména pro tento státu, kdyby tomu už konečně byla udělána přítrž. Protože to projednávání v Senátu je potom velmi komplikované a nás to přijímání různých kompromisů příliš nebaví. Takže, pane ministře, omlouvám se, že to padlo zrovna na Vás, to mé vyjádření, ale takhle to cítím a vám děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane kolego. Nyní má slovo paní senátorka Dagmar Terelmešová, prosím. Senátorka Dagmar Terelmešová: Dobrý den, vážená paní předsedající, pane ministře, já bych chtěla poprosit před vlastním hlasováním o 5minutovou přestávku pro klub České strany sociálně demokratické. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím, rozpravu uzavírám. Nyní se táži... Ano, pane ministře, samozřejmě máte slovo. Jste žádán velmi. Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já musím říct, že jsem zaskočen způsobem projednávání a zejména pak posledním návrhem pana senátora, že bych to měl stáhnout. Já to nemohu udělat, i kdybych chtěl, protože tento zákon jako jeden z mála mých zákonů, to musím říct, prošel Poslaneckou sněmovnou za velmi široké podpory nejenom hlasů vládní koalice, ale i většiny opozičních poslanců, kteří velmi konstruktivně pracovali na změnách v tomto zákoně. Byla tam vidět nebývalá snaha dosáhnout konsensu v zájmu ochrany spotřebitele. Takže, pane senátore, jménem paní předsedající, i kdybych to chtěl stáhnout, já to prostě stáhnout nemohu. Já mám silný mandát od poslanců. A upřímně řečeno, nevím, proč k této situaci došlo. Musím říct, že jsem z toho trochu zmaten. Samozřejmě ponechám stranou to, že paní senátorka Seitlová mi říká, že to, co je součástí zákona, je přílepek. Jiná paní senátorka se mi tam snaží jiný přílepek vnutit, což je takové zvláštní, ale to jenom tak na okraj. To je technikálie. Ale teď k tomu registru těch dlužníků. Tady já musím říci, že chápu některé technické připomínky, chápu některé obavy, ale nechápu to hlavní, zpochybňování té myšlenky. Přece tyto registry v bankovním sektoru vedly k tomu, že průměrný dlužník platí méně. Protože když je takováto divoká situace, kdy banky, nebo v tomto případě poskytovatelé spotřebitelských úvěr, nemají možnost si ověřit bonitu, je tam zvýšené riziko toho, že nebude

92

zaplaceno, tak to není o tom, že byznys nefunguje, ale že se to musí promítnout do ceny. Takže jakmile se zavedly bankovní registry, tak se snížily ceny úvěrů a poplatků pro ty, kteří se tam dostanou. To tady vůbec nikde nezaznělo. Tady je pořád pouze ochrana těch, kteří neplní své podmínky, kteří neplatí dluhy. Platit dluhy je normální. Ne že je ochrana pro ty, kteří dluhy neplatí. Já samozřejmě na straně druhé – rozuměl bych připomínkám toho typu, že když někdo je tam zapsán neoprávněně, tak musí mít mechanismus, jak se proti tomu ubránit, protože to může být předmětem konkurenčního boje, sousedské nenávisti nebo čehokoliv. Ale tady byla zpochybňována samotná myšlenka registrů. Když se zavedou registry pro tuto kategorii, sníží se ceny spotřebitelských úvěrů, plus je šance, že někteří spotřebitelé budou ochráněni sami před sebou, protože by nikdy neměli ty úvěry dostat, protože je zcela zjevně nebudou splácet. V zásadě to ochrání je a dokonce i ty poskytovatele, protože pak to těm, kteří splácí, budou moci poskytovat za lepších podmínek. Podotýkám, že tady zákonodárci by měli říci jasné slovo, protože někteří ti poskytovatelé dokonce pracují na modelu, že už předem pracují s tím, že ten model je takový, že pokud se splácí včas, tak má rozumný úrok, žádná "lichva" to není. Ale tam už se počítá s tím, že tam je taková skupina klientů, která nebude schopná splácet, ta už tam propadne – a to je hlavní byznys model. Ne že to normálně funguje. Samozřejmě, rozuměl bych připomínkám o vytlačování do té sféry, že v okamžiku, kdy ti lidé se nedostanou ani k bankovním, ani ke spotřebitelským úvěrům, jestli půjdou za lichvářem třeba v Praze na dolním Žižkově. To je relevantní debata, není úplně jednoduchá. Ale ta tady nezazněla. Já bych velmi o to stál, aby ta databáze byla považována za součást toho zákona. Já si nemyslím, že to je přílepek. Je to opatření, které slouží k ochraně spotřebitele. Samozřejmě platí, že teoreticky by to mohlo být vloženo i nějakým jiným zákonem, ale bude lepší, když to bude vloženo tímto zákonem. Na tom byl ve sněmovně poměrně zřetelný souhlas v této oblasti. Co se týká věcně Úřadu pro ochranu osobních údajů, podívejte, pokud se neposuneme dopředu, argumenty, kterými argumentovala paní předsedkyně – duplicity, nekonzistence – ale to je přece nekonečný boj v právním systému, aby duplicity a nekonzistence byly odstraňovány, to je pravda. Ale zároveň je také zapotřebí, aby byl chráněn spotřebitel. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak už se samozřejmě rovnou stanoví ty zákony bez jakýchkoliv duplicit a překrytí a všechno bude perfektní. Ale není! A my jsme tady vyjádřili vůli chránit spotřebitele. Dostali jsme jasný mandát, podotýkám – to bylo v oblasti nad 150 hlasů v té sněmovny, takhle postupovat jako u jednoho z mála zákonů, který jsem předkládal. Co se týká paní senátorky Dernerové, podívejte, toto je samozřejmě věc, o které je nepochybně možné diskutovat. Ale nikoli jako přílepek, nýbrž jako novela zákona o elektronických komunikacích, která se bude konat ne za příliš dlouhou dobu. Můžeme si znova popovídat o těchto věcech, které jsou tady zmiňovány. Ale v tuto chvíli, vzhledem k tomu, že je to komplikovaná tématika, tak je zapotřebí řešit to standardním legislativním procesem, proběhne projednávání se všemi zainteresovanými subjekty. A nepochybně bude také vyhodnocen soulad s povinnostmi implementace příslušných směrnic do českého právního řádu. Co se týká návrhu pana senátora Kratochvíleho, je tam určitá potíž, ale nepovažuji ji za zásadní. Vznikla objektivním procesem, kdy v nějakém čase vznikal tento návrh a v jiném čase proběhla nepřímá novela skrze jiný zákon, 93

který předložilo ministerstvo vnitra. Ale podle mého názoru to není tak fatální důvod, aby neumožňoval schválení rovnou zde, bez vracení Poslanecké sněmovně. Doufám, že jsem reagoval na všechny hlavní připomínky, a můžeme pokračovat v debatě. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji Vám, pane ministře. Táži se zpravodaje ÚPV, Miroslava Nenutila, jestli si přeje vyjádřit se? Ne, děkuji. A? Ano, paní zpravodajka Seitlová, VUZP, si přeje slovo. Máte ho, paní senátorko. Senátorka Jitka Seitlová: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře. Nezbývá mi, než krátce reagovat. Vůbec se neztotožňuji s tím, že by tady zaznělo, že je zpochybňovaná myšlenka registrů, které budou mít informace o bonitě spotřebitele. Ale důležité je, aby takovýto registr byl řádně právně zpracován, řádně chránil. To není proti myšlence. Naopak. Vím, že ministerstvo financí chystá zákon o úvěrech spotřebitelů, který by měl dokonce do určité míry licencovat všechny ty, kteří podnikají ve finančních službách. Tím se nám omezí to číslo 57 tisíc, tím se to pročistí a pak je samozřejmě na místě, dokonce bych řekla, že v tomto zákoně to bude, připravit záměr, o kterém pan ministr hovořil. Trošku se zamyslím ještě nad jednou věcí, která byla prezentovaná. Já si nejsem jista, z čeho pan ministr vycházel, když řekl, že se ceny úvěrů snížily ve chvíli, kdy vznikly bankovní registry. Nevím, jestli o tom existuje nějaká exaktní analýza. Já jsem ji neviděla, nevím. Chci upozornit ještě na jednu věc. Pro některé, pro ty slušné, kteří skutečně řádně podnikají – z těch 57 tisíc – určitě informace o bonitě bude důvodem, proč třeba varovat klienta, nebo dokonce mu úvěr nedat. Ale pozor! Tam jsou také ti žraloci, nebo jak se jim říká, a ti zneužijí této informace naopak pro to, aby takovýto úvěr poskytli a připravili dotyčného téměř o všechno. Mám takové případy, zrovna teď aktuálně je řeším. Návrh nestanovuje žádné povinnosti těmto poskytovatelům finančních služeb, naopak – on v tomto případě nestanovuje dostatečnou ochranu spotřebiteli. V tom je ten problém. Jestli můžu říci, prostřednictvím paní předsedající, panu ministrovi, nejsme proti myšlence, nejsme proti záměru. Ale tak, jak je před nás předložen, není zpracován dobře. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já Vám děkuji, paní senátorko. Pan zpravodaj ÚPV si přece jenom slovo přeje. Máte na něj nárok, tak prosím. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za pochopení Vám, paní místopředsedkyně, i vám, kolegyně a kolegové. Já jsem si těch pět poznámek původně chtěl nechat do podrobné rozpravy, ale k té by nemuselo dojít, a proto teď – a pak už vystupovat nemusím. Budu se ztotožňovat s paní kolegyní Seitlovou, že ani z mého příspěvku nemělo vyplynout nějaké zpochybnění té myšlenky o registru. Ale registr – nechť existuje, ale ať existuje třeba podle těch nových pravidel, jež připravuje evropská směrnice. Jsou tady bankovní registry, naprosto oficiální, a mně vůbec nevadí, vezmu-li si půjčku České spořitelny, dvakrát tam budu ve zpoždění, oni si mě zavedou někam do registru a já potom půjdu k jinému bankovnímu ústavu žádat o nějakou další půjčku, oni se potom podívají do toho registru, řeknou si: Ááá, Nenutil neplatí, asi nebude tak solidní.

94

A třeba mi tu druhou půjčku nedají. To je potom i výchova a ochrana spotřebitele u oficiálně vedeného bankovního registru, nad kterým existuje kontrola. V tomto případě ze strany České národní banky. Jaká kontrola existuje nad těmi dosavadními nebankovními registry? Žádná. Tento zákon nám stanovuje, nějakým podnikatelským subjektům, že se mohou pro tento registr sdružit, pouze oznámit toto Úřadu na ochranu osobních údajů, ale bez jakýchkoliv dalších povinností. Očekával jsem, že tady zazní výsledek hlasování ze sněmovny – ze 179 poslankyň a poslanců – 176 pro. V žádném případě nechci vůbec nikoho podceňovat, ale jestliže někdo řekne člověku, jež se zrovna v tom daném okamžiku konkrétně nezabývá celým obsahem návrhu zákona, že to je zákon, který vede – omlouvám se za ten výraz, ale používá se už naprosto běžně – proti šmejdům – chtěl bych vidět toho zákonodárce, který by se proti tomu postavil. Předposlední poznámka. V úvodním slově pana ministra, jež tady přednášela paní ministryně, se mluvilo o predátorech. Existují predátoři, jež potom zneužívají těch finančně méně gramotných a nabízejí jim, aby mohli splatit nějakou půjčku někoho jiného, rádoby lepší půjčku, aby se dostali ještě do větší dluhové pasti. Ale na druhou stranu existují predátoři, kteří mohou zneužívat, a vím, že zneužívají právě ta získaná data z těchto nebankovních registrů – když už ne ke klamavým nabídkám nebo obchodům, tak k obtěžování. Já nevím, určitě si vzpomenete, když volají nějaká čísla a nabízí vám v lepším případě výhodné zdravotní pojištění, v jiném případě ze své vlastní zkušenosti – já bych se mohl holit každý týden od jiné firmy, stejně tak nabídka na spodní prádlo chodí také každou chvíli. Já se marně ptám, odkud na mne získali kontakty z nebankovních registrů. Ta poslední poznámka mě inspirovala z vystoupení pana ministra, když mluvil o standardním legislativním procesu. Nemohu souhlasit s tím, že právě minimálně ten § 20z a 20za neprošel standardním legislativním procesem, legálním ano, ale standardním ne. Protože takto vysoce odborně specifická záležitost byla zpracována poslaneckým návrhem. V žádném případě zase nechci podceňovat poslance, jež to předkládal. Ale určitě ho to nenapadlo ze čtvrtka na pátek před 2. čtením ve sněmovně. Takže řekl bych, neprošel standardním legislativním procesem, i ten druhý poslanecký návrh, prošel legálním, ale ne standardním. Z toho důvodu pevně doufám, že se dostaneme do podrobné rozpravy, kdy už po tomto svém vystoupení nebudu muset vystupovat. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: I Vám děkuji, pane zpravodaji. Dívám se ještě na pana ministra, jsme pořád v reakcích na obecnou rozpravu, takže máte slovo, pane ministře. Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jak poslouchám debatu, tak mám pocit, že trochu jsou ty registry démonizovány, a to jak ty bankovní – nebankovní, tak tyto spotřebitelské. Prosím pěkně, to, že někomu chodí nějaká reklama, to není tím, že to někdo ukradne z registru, alespoň ne většinou, ale to, že se sleduje provoz na internetu, jsou tzv. cookies, které sledují nejenom to, co kupujete, ale i to, co si prohlížíte. Takže jestliže chodí nabídka na dámské prádlo, tak tam bylo asi nějaké prohlížení dámského prádla. Ta firma se to snaží využít. Nebo byl projeven zájem o holičské služby. Ale to je věc, která po WikiLeaks je zřejmé, že nevyřeší asi žádné zákonodárné shromáždění. Takže možná i s určitou pokorou,

95

protože tady čelíme fenoménu, který opravdu je k zamyšlení hodný, ale který my úplně moc neovlivníme těmito registry. Co se týká této varianty, a to byl hlavní důvod, proč chci vystoupit, je sice pravda, že ministerstvo financí připravuje návrh zákona, který se bude touto problematikou zabývat, ale vůbec není zřejmé, v jakém časovém horizontu by tato speciální úprava byla přijata. Velmi reálně hrozí, že během mandátu této vlády se to nepovede, což je jeden z těch důvodů, proč bych byl rád, aby to prošlo i s těmi registry. A samozřejmě musím souhlasit s panem senátorem, že to prošlo ne standardním, ale legálním procesem. Ano, bylo to projednáváno i za účasti předkladatele, ale samozřejmě ne tím způsobem, jako je projednáván zákon – to je mezi resort, přes vládu apod. To samozřejmě tak je. Čili tohle je ta věc. Jsem tedy alespoň rád, to se omlouvám, to bylo asi moje nepochopení, že je vůle k tomu, aby takové registry fungovaly. Kdybych byl věděl, že to bude zpochybňováno, tak bych si byl přinesl i nějaké studie o té výhodnosti. Ale minimálně z toho, jaký zájem ty banky o tom měly, tak ty banky to nedělaly proto, aby prodělaly, ale aby vydělaly, aby lépe a radostněji fungovaly a poskytovaly to většímu množství klientů za nižší úrok, protože tím pádem zisky bank jsou větší. Tam ta logika je, myslím, celkem přímočará. A co se týká registru dlužníků, pokud jich je – 57 tisíc vzniknout nemůže – maximálně 5 700, pokud je pravdivé to číslo o 57 tisících údajných poskytovatelů úvěr. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji, pane ministře. Vy jste nám svojí reakcí otevřel obecnou rozpravu. Využívá toho pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Děkuji panu ministrovi, že umožnil mi tím reagovat na to, co řekl. Já bych na to reagoval takto. Vážený pane ministře, kdybych nesouhlasil se smyslem toho zákona, tak bych navrhl zamítnutí. Já jsem nic takového neudělal. Já jsem v nadsázce, protože to nemůžete ze zákona udělat, v nadsázce řekl, že bych byl nejraději, kdybyste ten zákon stáhl. A neudělal jsem to proto, že bych nesouhlasil s jeho smyslem. Je mi naprosto jasné, a nakonec to dokumentuje to hlasování Poslanecké sněmovny, že ten zákon je potřeba. Problém je v tom, že je nekvalitní. Že to prostě není dobře udělané. Že my nějakou neřest, něco špatného v tomto státě chceme odstranit – a místo toho, abychom to udělali pořádně a bylo to promyšlené, tak to neděláme promyšleně a děláme to s vadami. To, co se tady dneska děje, tak není vyjádření odporu vůči myšlence a smyslu toho zákona, ale je to vyjádření senátorek a senátorů nespokojenosti s tím, jakým způsobem je ta práce odvedená. A to je všechno! To znamená, není to v žádném případě, a já se proti tomu velmi ohrazuji, nic proti tomu, nebo resp. vyjádření našeho názoru, že není potřeba bojovat proti šmejdům, že není potřeba bojovat proti nekřesťanským dluhům a že není potřeba bojovat proti tomu, aby tady někdo manipuloval s osobami, které se prostě ve finanční oblasti příliš neorientují. Je to o tom, že je potřeba ty věci lépe odpracovat, lépe připravit. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, senátore. Slovo má nyní paní senátorka Alena Dernerová. Prosím.

96

pane

Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, paní předsedající. Já jsem se chtěla ohradit proti tomu přílepku. Já jsem to konzultovala s právníky, o přílepek se nejedná, pane ministře. Chtěla bych říci, že pokud bude podrobná rozprava připuštěna, tak to načtu, protože už jsme tady 100x zažili, že v podstatě řekneme – bude novela, novela novely, máme 100 novel – a pak se stejně nic neděje. To znamená, já si myslím, že toto by bylo naprosto komfortní a bylo by to tam jednou pro vždy v zákoně zakotveno. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já děkuji. Pane ministře, už nechcete reagovat? Děkuji. Takže opět uzavírám obecnou rozpravu a prosím garančního zpravodaje, aby nás seznámil s výsledky právě proběhlé rozpravy. Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. V rozpravě vystoupilo 8 senátorů a senátorek. Já bych chtěl říci to, co jsem říkal na úvod ve své zpravodajské zprávě, že na hospodářském výboru prakticky všichni hlasovali pro, poněvadž ten zákon považujeme za obrovský posun kupředu v rámci ochrany spotřebitelů, zvláště v ochraně seniorů. To tady nezaznělo, ta lhůta, kdy může uplatnit platbu, až po 7 dnech, a v té době si rozmyslet – a nemůžou být vydíráni na místě apod. A chtěl bych říci, tady bylo argumentováno s připomínkami ministerstva financí, my jsme to na výboru absolutně odmítli, protože ministerstvo financí bylo součástí projednávání ve sněmovně, měli rok a půl na to. Není možné, poté, co to přijde do Senátu, aby v podstatě jedna z rozhodujících finančních institucí dávala nějaké připomínky. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: A teď myslím, že nastal ten správný čas na 5minutovou pauzu. Takže je 17.23 hodin, sejdeme se v 17.28 hodin, za dvě minuty půl šesté. (Jednání přerušeno v 17.23 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 17.28 hodin.) Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dámy a pánové, naše pauza vypršela. Protože zazněl jeden z návrhů, tento návrh zákona schválit, tak o tom budeme hlasovat. Já vás nejdříve svolám. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tom budeme hlasovat. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování č. 23 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 – pro vyslovilo 9, proti nebyl nikdo. Návrh zákona byl zamítnut. Já otevírám podrobnou rozpravu. Do té se jako první hlásí, počkáme… Ano, pan senátor Karel Kratochvíle. Máte slovo, pane senátore. Senátor Karel Kratochvíle: Já děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené kolegyněk, kolegové. Rád bych, jak jsem předtím avizoval, přednesl pozměňovací návrhy, které řeší kolizi se senátním tiskem 138, to znamená, návrhem zákona o poštách, který už jsme předtím schválili.

97

Takže jako první – čl. 7, bod 4 upravit takto: Za čtvrté v § 37a, odst. 2, písm. n) a o), které znějí: n) neplní informační povinnost podle § 32a, o) neplní povinnost podle § 34, odst. 12, nebo uvozovky nahoře. Zadruhé – čl. 7, bod 5 upravit takto: Za páté v § 37a, odst. 2 se doplňuje písmeno p), které zní: p) v rozporu s § 6, odst. 2 – neuvede v poštovních podmínkách veškeré požadované informace, nebo je uvede nesrozumitelným, neúplným nebo obtížně přístupným způsobem. Zatřetí – čl. 7, bod 6 – slova písmene d) nahradit slovy písmene e) – a slova "nebo q)" nahradit slovy "nebo p)". Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já Vám děkuji, pane senátore. Dále je do podrobné rozpravy přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová. Paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eliška Wagnerová: Paní předsedající, dámy a pánové. Já mám drobný pozměňovací návrh, který se roztáhl na tolik bodů jenom proto, že tam jde o přečíslování dalších, tím, že navrhuji vypustit jedno ustanovení. To je strašné! Ale z druhé strany, tento pozměňovací návrh, kdybych teď četla, bez toho, že nevím, zda bude prohlasován pozměňovací návrh toho výboru, který ho prostě přijal a předložil to své usnesení, tak tedy to bude zbytečné, protože bude-li přijat ten pozměňovací návrh, tak tady v tom mém se musí učinit úpravy. Já nevím, zda by nebylo rozumné nejprve hlasovat tedy o tom návrhu toho výboru – a podle toho – bude-li přijat, nebude-li přijat – tak by se daly dávat ostatní pozměňovací návrhy. Já nevím, jestli můj předřečník – jemu to je jedno, to, co tady načetl… Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Takhle o tom hlasovat nemůžeme. Tady to upravovat opravdu nemůžeme. My musíme schvalovat hotové změny. Senátorka Eliška Wagnerová: Tak to jsou potom ale případně ty další návrhy nehlasovatelné. Místopředsedkyně Senátu podáváte svůj pozměňovací návrh?

Miluše

Horská: Takže

rozumím

tomu,

Senátorka Eliška Wagnerová: No, nepodávám, za této situace, protože předpokládám, že to prohlasováno bude, když jsem viděla hlasování pro a proti, jako v tom původním, takže bych vás tady zbytečně 30 minut zdržovala tím načítáním, a to dělat nechci. Místopředsedkyně pozměňující návrh?

Senátu

Miluše

Horská: Takže

stahujete

svůj

Senátorka Eliška Wagnerová: Ano. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobře, rozumím tomu. Dále pokračuje paní senátorka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

98

Senátorka Jitka Seitlová: Dovolte mi jenom přečíst pozměňovací návrh… Takhle, pozměňovací návrhy výboru leží před vámi, to je vypuštění páté části, to znamená – informace o bonitě a důvěryhodnosti. To je pozměňovací návrh z výboru, tak, jak byl odsouhlasen v usnesení. Ten není třeba číst. Ale my jsme při projednání zjistili, že vznikly tiskové chyby při přepisu z Poslanecké sněmovny, a proto tady leží, opravdu to je jenom legislativnětechnické, projednané se zástupci ministerstva, s tím, že tam došlo k nějaké chybě v přepisu. Já to teď přečtu. Pozměňovací návrhy senátorky Jitky Seitlové – jedná se o legislativnětechnickou úpravu. V čl. 1, bod 37, v § 20u, odst. 1, písm. e) – slova "§ 20r" nahradit slovy "§ 20q"; zadruhé – v čl. 1, bod 38a "7 až 12 a 16" nahradit slovy "7 až 11 (tam je jenom rozdíl v čísle "11") a 15". Slova "7 až 12" a "15 až 17" – nahradit slovy "7 až 11" a "15 až 17". Pokud by paní senátorka předložila svůj návrh… (Senátorka Eliška Wagnerová nesouhlasně pokyvuje.) Nepředloží ho, ano, tím se mi to zjednoduší, pokud bude přijatý návrh výboru, nebude dvojka hlasovatelná, protože už je ta úprava obsažena v návrhu výboru. Rozumíme tomu? Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji Vám, paní senátorko, slovo nyní dávám paní senátorce Aleně Dernerové. Senátorka Alena Dernerová: Dobré odpoledne ještě jednou. Můj pozměňovací návrh máte na lavicích, načtu ho. V čl. 6 za bod 1 vložit nové body "2 až 4", které znějí: V § 63 se na konci odst. 1 "tečka" nahrazuje "čárkou", doplňuje se písmeno "r", které zní: Ujednání o rozsahu možných jednostranných změn i způsobu jejich oznámení účastníkovi, vč. oznámení možnosti odstoupení od smlouvy. V § 63, odst. 6 zní: Podnikatel poskytující veřejnou dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen nejméně jeden měsíc před nabytím účinnosti změny smlouvy uveřejnit informaci o této změně v každé své provozovně, a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zároveň je podnikatel povinen informovat o této změně účastníka a úřad. Pokud se jedná o změnu podstatných záležitostí smlouvy uvedených v odst. 1, písm. c) až p), nebo změny jiných ustanovení, které nevedou ke zjevnému zlepšení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka rovněž o jeho stavu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti této změny, a to bez sankce, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat. Informaci je podnikatel povinen poskytnout účastníkovi způsobem, který si účastník zvolil pro zasílání vyúčtování. Právo ukončit smlouvu podle toho ustanovení nevzniká, pokud dojde ke změně smlouvy na základě změny právní úpravy, nebo v případě změny smlouvy podle odst. 5. V § 63 se doplňuje odst. 12, který zní: Je-li účastníkem požadováno přenesení telefonního čísla podle § 34, smluvní jednání ustanovující výpovědní dobu podle odst. 1, písm. g), jakož i jiné ujednání o době trvání smlouvy, nepoužité telefonní číslo musí být přeneseno ve lhůtě stanovené opatřením obecné povahy, vydaným úřadem, která počítá běžet dnem následujícím po dni, ve které účastník podal poskytovateli výpověď smlouvy. Následující body 2 až 8 označit jako body 5 až 11. Zadruhé – v čl. 6 za bod 5 (dosavadní bod 2) vložit nové body 6 a 7, které znějí: V § 118, odst. 14, písm. m) se slova "veřejně dostupné telefonní služby" nahrazují slovy "veřejné dostupné služby elektronických komunikací". A v § 118, odst. 14, písm. v) se za slovo "nevyrozumí" vkládají slovo "úřad, nebo", za slova

99

"smlouvy, nebo" - se vkládají "nevyrozumí účastníka". Následující 6 až 11 (dosavadní body 3 až 8) označit jako body 8 až 13. Odůvodnění v § 63, odst. 1: Návrh reflektuje úpravu § 1752 nového občanského zákoníku, který podmiňuje možnost jednostranných změn, zpřesnění jejich rozsahu. K § 63, odst. 6 – po loňské proti-spotřebitelské novele jsme stále častěji svědky situace, že operátoři jednostranně mění smluvní podmínky, tedy necítí se být vázáni závazky, které dali občanům při uzavírání smlouvy, ani se neobtěžují je o těchto změnách informovat – s možností odstoupit od smlouvy s odůvodněním, že tyto změny jsou ve prospěch zákazníků. Ale výklad, co je ve prospěch, zůstává v rukou marketingových oddělení těch samých operátorů, kteří například zavádí automatické dokupování dat, což má přímý dopad na peněženky zákazníků, a ani jim tyto změny řádně nekomunikují. V případě změny, vyjmenovaných podstatných náležitostí smlouvy nebo v případě změn, které nejsou zjevně ve prospěch zákazníka, má účastník právo na odstoupení od smlouvy bez sankcí. V případě sporu bude na operátorovi, aby dokázal, že změna představovala zjevné a prokazatelné zlepšení postavení jeho zákazníka. K § 63, odst. 12: Na základě hodnocení situace na trhu a změn v postupech operátorů a s ohledem na poznatky z podnětu… Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Paní kolegyně, nemusíte to odůvodnění číst, máme ho před sebou. Nemusíte. Jenom ty body, jo. Senátorka Alena Dernerová: Dobře. Takže k bodu 2, § 118, odst. 14, písm. m): V souvislosti s navrženou změnou v novém § 63, odst. 12 se navrhuje i legislativně-technická úprava sankčního ustanovení, v § 118 zákona o elektronických komunikacích. V § 118, odst. 14, písm. v): V souvislosti s navrženou změnou v novém § 63, odst. 6 se navrhuje i legislativně-technická úprava sankčního ustanovení, v § 118 zákona o elektronických komunikacích. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, paní senátorko. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Podrobnou rozpravu tedy končím. Prosím, pane ministře, žádáte o závěrečné slovo, přejete si vyjádřit se? Nechcete, děkuji vám. Ptám se zpravodajů, jestli si přejí se závěrečným slovem vystoupit? Ne, ne, ne. Dobře. Tak tedy je to na garančním zpravodaji, prosím, zhodnoťte nám podrobnou rozpravu. Potom nás provede hlasováním. Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. V podrobné rozpravě byly předneseny 4 pozměňovací návrhy, a to pozměňovací návrh VUZP, pozměňovací návrh pana senátora Kratochvíleho, paní senátorky Seitlové a paní senátorky Dernerové. V tomto pořadí bychom hlasovali o pozměňovacích návrzích. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: A paní senátorka Seitlová má dva? (Senátorka Jitka Seitlová nesouhlasně pokyvuje.) Jeden, dobře. Takže tak, jak jste řekl, budeme hlasovat. Já se Vás vždycky zeptám na Vaše stanovisko, pana ministra na stanovisko. Takže už to vezmeme bez hlasování. Prosím, pane zpravodaji, prvně hlasujeme o… Senátor Jan Hajda: Prvně hlasujeme o pozměňovacím návrhu VUZP.

100

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já zahajuji hlasování… (Ministr Jan Mládek se hlásí o slovo.) Pardon, pardon. Tak vy, vaše stanovisko. Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Za daných okolností – ano, akorát je to nevyužitá šance, škoda. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Nerozuměla jsem přesně, jak mám tlumočit? Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Ano. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Ano. A pane zpravodaji? Senátor Jan Hajda: Ano, souhlasím. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobře, zahajuji hlasování. Kdo jste pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování č. 24 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 – pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Pokračujeme. Senátor Jan Hajda: Nyní hlasujeme o pozměňovacím návrhu senátora Kratochvíleho, týkající se pošt. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vaše stanovisko? Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Ano, souhlasím. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Pan ministr souhlasí. Pan zpravodaj? Senátor Jan Hajda: Souhlasím. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Také souhlasí. Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomu pozměňujícímu návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování č. 25 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 – pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Ano, pokračujeme. Senátor Jan senátorky Seitlové.

Hajda: Nyní

hlasujeme

o pozměňovacím

návrhu

paní

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vaše stanoviska, pane ministře? Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Ano. Místopředsedkyně zpravodaji.)

Senátu

Miluše

Senátor Jan Hajda: Ano, souhlasím.

101

Horská: Ano.

(Dává

prostor

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Ano, o tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování č. 26 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 – pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Senátor Jan Hajda: Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu paní senátorky Dernerové. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Ano, pane ministře? Ministr nesouhlasné.

průmyslu

Místopředsedkyně zpravodaji?

a

obchodu

Senátu

ČR

Miluše

Jan

Mládek: Ne,

Horská: Ano,

rozhodně

nesouhlas.

Pane

Senátor Jan Hajda: Nesouhlas. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Nesouhlas. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování č. 27 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 – pro vyslovilo 11, proti bylo 16, návrh nebyl přijat. Vyčerpali jsme tedy všechny pozměňující návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňujících návrhů. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 27. Zahajuji hlasování o zákonu jako celku. Kdo jste pro, tlačítko ANO, ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování č. 28 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 – pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Já navrhuji, aby to byl senátor Jan Hajda, jestli souhlasí. (Jan Hajda přikyvuje.) A paní senátorka Jitka Seitlová (Jitka Seitlová přikyvuje.) Souhlasí, dobře. Takže o tom budeme hlasovat. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování č. 29 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 – pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto návrhu zákona, děkuji navrhovateli i zpravodaji. A, prosím, věnujte mi pozornost. Výroční schůze Stálé komise pro rozvoj venkova se koná 15 minut po skončení pléna. Tuším, že to bylo v S-klubu. Končím dnešní plénum, mějte se hezky, uvidíme se nejspíš 2. prosince. Šťastnou cestu domů, na shledanou. (Jednání ukončeno v 17.48 hodin.)

102

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 10. funkční období - 14. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY