Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 13. schůze

8. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 13. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

8. funkční období Těsnopisecká zpráva 13. schůze

Pořad 13. schůze

1.

Senátní tisk č. 219 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

2.

Senátní tisk č. 213 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

3.

Senátní tisk č. 200 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

4.

Senátní tisk č. 203 – Návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a mění související zákony

5.

Senátní tisk č. 214 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

6.

Evropský senátní tisk č. N 072/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (Přepracované znění) (Text s významem pro EHP)

7.

Senátní tisk č. 201 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

8.

Senátní tisk č. 202 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů

9.

Evropský senátní tisk č. N 071/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci 1

10.

Senátní tisk č. 204 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

11.

Senátní tisk č. 215 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

12.

Senátní tisk č. 216 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

13.

Senátní tisk č. 217 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů

14.

Senátní tisk č. 151 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011

15.

Senátní tisk č. 218 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů

16.

Senátní tisk č. 205 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

17.

Senátní tisk č. 221 – Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

18.

Senátní tisk č. 206 – Návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

19.

Senátní tisk č. 207 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

20.

Senátní tisk č. 208 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů

21.

Senátní tisk č. 209 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

22.

Senátní tisk č. 210 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

23.

Evropský senátní tisk č. N 055/08 – Návrh změn statutu Soudního dvora Evropské unie a přílohy I k tomuto statutu 2

24.

Senátní tisk č. 211 – Návrh zákona o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon)

25.

Senátní tisk č. 212 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů

26.

Senátní tisk č. 155 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat

27.

Senátní tisk č. 73 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů

28.

Senátní tisk č. 197 – Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů

29.

Senátní tisk č. 198 – Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů

30.

Volba členů Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe

31.

Senátní tisk č. 220 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

3

8. funkční období Obsah 13. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 26. října 2011 ................................................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ....................................... 1 1.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 219) ........................................................................... 2 Ministr vnitra ČR Jan Kubice........................................................................... 2 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 3 Senátor Jozef Regec ........................................................................................ 4 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 4 Senátor Miroslav Antl ...................................................................................... 5

2.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 213) ....................................................................... 5 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ............................................................. 5 Senátor Radek Sušil ......................................................................................... 6 Senátorka Soňa Paukrtová ............................................................................. 7 Senátorka Jiřina Rippelová ............................................................................. 7 Senátor Radek Sušil ......................................................................................... 8 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ............................................................. 8 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ............................................................. 8 Senátor Radek Sušil ......................................................................................... 9

3.

Návrh zákon, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 200) ........................................................................................ 9 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ............................................................. 9 Senátor Jan Žaloudík ..................................................................................... 11 Senátor Pavel Lebeda .................................................................................... 12 Senátor Jan Žaloudík ..................................................................................... 13

I

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ................. 16 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. 16 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 18 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 19 Senátor Jan Žaloudík ..................................................................................... 19 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. 21 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ........................................................... 21 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............... 26 Senátor Jan Žaloudík ..................................................................................... 26 Senátor Jiří Pospíšil ........................................................................................ 26 4.

Návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a mění související zákony (senátní tisk č. 203) ..................................................... 27 Poslanec Marek Šnajdr .................................................................................. 27 Senátor Radek Sušil ....................................................................................... 28 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... 30 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... 31 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 31 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 32 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 32 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. 33 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 35 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 36 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 36 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... 37 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. 38 Předseda Senátu Milan Štěch ....................................................................... 39 Poslanec Marek Šnajdr .................................................................................. 40 Senátor Radek Sušil ....................................................................................... 41 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ......... 42

5.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 214) .......... 43 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek .................................... 43 Senátor Karel Korytář .................................................................................... 44 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................... 46 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. 47 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek .................................... 48 Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................... 48 Senátor Karel Korytář .................................................................................... 49 Senátor Karel Korytář .................................................................................... 49 Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................... 49 Senátor Jiří Oberfalzer................................................................................... 50 II

Senátor Richard Svoboda ............................................................................. 51 Senátor Karel Korytář .................................................................................... 51 Senátor Karel Korytář .................................................................................... 51 Senátor Karel Korytář .................................................................................... 52 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ................. 52 6.

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (Přepracované znění) (Text s významem pro EHP) (evropský senátní tisk č. N 072/08) ................................................................................................... 53 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek .................................... 53 Senátorka Jana Juřenčáková........................................................................ 54 Senátor Jaroslav Doubrava .......................................................................... 55 Senátor Jiří Čunek .......................................................................................... 56 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek .................................... 56 Senátorka Jana Juřenčáková........................................................................ 57

7.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 201) ...................................................................... 57 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 57 Senátor Adolf Jílek ......................................................................................... 58 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 58 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. 59 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 60 Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................... 60 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................... 61 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 61 Senátor Jiří Čunek .......................................................................................... 62 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 62 Senátor Adolf Jílek ......................................................................................... 63

8.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 202) ...................................................................... 63 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 64 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................... 65 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................... 65 III

Senátor Jiří Čunek .......................................................................................... 66 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 67 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. ............ 68 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................... 68 Senátor Adolf Jílek ......................................................................................... 68 Senátorka Marta Bayerová ........................................................................... 69 Místopředseda Senátu Petr Pithart.............................................................. 70 Místopředseda Senátu Petr Pithart.............................................................. 70 Senátor Miloš Vystrčil .................................................................................... 70 Senátor Jiří Čunek .......................................................................................... 71 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................... 71 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 74 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................... 75 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................... 75 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................... 75 9.

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (evropský senátní tisk č. N 071/08) ............. 76 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 76 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek .................................. 77 Senátor Václav Koukal .................................................................................. 77 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................ 79 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 79

10.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 204) .................................................................................................... 80 Poslankyně Ivana Řápková ........................................................................... 80 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................... 82 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................... 83 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................... 83 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................... 83 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................... 85 Senátor Petr Gawlas ...................................................................................... 85 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................... 86 Senátor Jiří Čunek .......................................................................................... 87 Senátorka Marta Bayerová ........................................................................... 87 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................... 88 Poslankyně Ivana Řápková ........................................................................... 89 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................... 90 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................... 91 Poslankyně Ivana Řápková ........................................................................... 91

11.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění IV

pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 215) ............... 92 Ministr zemědělství ČR Petr Bendl .............................................................. 92 Senátor Petr Pakosta ..................................................................................... 93 Senátorka Eva Richtrová............................................................................... 93 Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................... 94 12.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 216) .............. 95 Ministr zemědělství ČR Petr Bendl .............................................................. 95 Senátor Jan Hajda .......................................................................................... 96 Senátor Stanislav Juránek ............................................................................ 96 Senátor Jan Hajda .......................................................................................... 97 Ministr zemědělství ČR Petr Bendl .............................................................. 97

13.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 217) ...................................................................... 98 Ministr zemědělství ČR Petr Bendl .............................................................. 98 Senátor Jan Hajda .......................................................................................... 99 Senátor Pavel Eybert ..................................................................................... 99

14.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011 (senátní tisk č. 151) .......................................................................... 100

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl ............................................................ 100 Senátor Stanislav Juránek .......................................................................... 101 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................. 102 Senátor Jaromír Štětina .............................................................................. 102 Ministr zemědělství ČR Petr Bendl ............................................................ 103 Senátor Stanislav Juránek .......................................................................... 103 2. den schůze – 27. října 2011 ............................................................................... 104 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................... 104 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ......................................... 104 15.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb.,

V

o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 218) .................................................................................... 104 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 105 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 106 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 106 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 108 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 108 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 108 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 109 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 109 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 109 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 110 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 110 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ 110 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 111 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 111 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 111 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 111 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 111 Senátorka Veronika Vrecionová................................................................. 112 16.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 205) .................................................................................... 112 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 112 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 114 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. .......... 115

17.

Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (senátní tisk č. 221).................................................................... 115 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 115 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 118 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 119 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ......................................... 119 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 121 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................. 122 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 122 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 124

18.

Návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (senátní tisk č. 206) ............................................................................ 125 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 125 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 126 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 126 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 127 VI

Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 127 19.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 207) .................................................................................... 127 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 127 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................. 128 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 130 Senátor Petr Pakosta ................................................................................... 130 Senátor Petr Bratský.................................................................................... 131 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 131 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................. 132 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ............... 133

20.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 208) ......... 133 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 133 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 134 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 135 Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................. 137 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................. 138 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 139 Senátor Miroslav Krejča .............................................................................. 139 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 140 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 142 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 142 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 143 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 143 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 143 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................. 143 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 144 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 145 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 145 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 146 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 146 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 146 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 146 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 146 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 146 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 146 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 146 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 147 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 147 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 147 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 148

VII

21.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 209) ................................................ 148 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 148 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 149 Senátor Jaromír Štětina .............................................................................. 151 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 152 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 153 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 153 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................. 154 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 155

22.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 210) ....................................... 156 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 156 Senátor Miloš Malý ....................................................................................... 156 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 158 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................. 159 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 160 Senátor Miloš Malý ....................................................................................... 160 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 161 Předseda Senátu Milan Štěch ..................................................................... 161

23.

Návrh změn statutu Soudního dvora Evropské unie a přílohy I k tomuto statutu (evropský senátní tisk č. N 055/08).............................. 162 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg ............................................................................................. 162 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 162 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 163

24.

Návrh zákona o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon) (senátní tisk č. 211)....... 164 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ....................................... 164 Senátor Martin Tesařík ................................................................................ 165

25.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 212).......................................................................................................... 167 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ....................................... 167 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 167 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 168

VIII

Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 169 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 169 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 169 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 169 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 169 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 169 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ....................................... 170 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 170 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 170 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 171 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 171 26.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (senátní tisk č. 155) .................................................................................... 171 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ....................................... 171 Senátor Jan Horník....................................................................................... 172 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................. 172 Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... 173 Senátor Jan Horník....................................................................................... 174 Senátor Jiří Pospíšil ...................................................................................... 176 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 177 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ............... 177 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ......................................... 177 Senátor Jan Horník....................................................................................... 178 Senátor Richard Svoboda ........................................................................... 178 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................. 178 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 181 Senátor Petr Pakosta ................................................................................... 182 Senátorka Jana Juřenčáková...................................................................... 182 Senátor Ivo Bárek ........................................................................................ 183 Senátor Jan Žaloudík ................................................................................... 183 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ....................................... 184

27.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 73) .................................................. 186 Senátor Senátor Senátor Senátor

28.

Petr Pakosta ................................................................................... 186 Ivo Bárek ........................................................................................ 187 Petr Pakosta ................................................................................... 188 Stanislav Juránek .......................................................................... 188

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 197) ............. 189

IX

Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 189 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 192 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................. 192 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 193 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 193 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 194 29.

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 198) ................................................ 194 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 194 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 195 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 196 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 197 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 197 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 197 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 198

30.

Volba členů Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe ....................................................... 198 Senátor Senátor Senátor Senátor Senátor

31.

Jiří Jiří Jiří Jiří Jiří

Pospíšil ...................................................................................... 198 Pospíšil ...................................................................................... 199 Pospíšil ...................................................................................... 199 Pospíšil ...................................................................................... 199 Pospíšil ...................................................................................... 200

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 220)..... 200 Poslankyně Hana Orgoníková .................................................................... 200 Poslankyně Hana Orgoníková .................................................................... 201 Poslankyně Hana Orgoníková .................................................................... 201 Senátor Václav Homolka ............................................................................. 202 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 203 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................. 204 Senátorka Miluše Horská ............................................................................ 204 Senátor Miloš Vystrčil .................................................................................. 206 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 206 Senátor Jiří Pospíšil ...................................................................................... 207 Senátor Miloš Vystrčil .................................................................................. 207 Poslankyně Hana Orgoníková .................................................................... 208 Senátor Václav Homolka ............................................................................. 208 Poslankyně Hana Orgoníková .................................................................... 209

X

Těsnopisecká zpráva z 13. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 26. října 2011

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, milí hosté, vítám vás na 13. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Zároveň vás prosím o zklidnění, abychom mohli jednat v důstojné atmosféře. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu dne 12. října 2011. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Milan Pešák, Dagmar Terelmešová a Petr Šilar. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou v dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 13. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Tomáš Grulich. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 13. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Tomáš Grulich. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že při hlasování č. 1 bylo registrováno 59, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze byli tedy určeni senátoři Josef Táborský a Tomáš Grulich. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 13. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Organizační výbor dále navrhuje vyřadit tyto senátní tisky: senátní tisk č. 118 – Petice na podporu "Výzvy zastupitelů města Přerova k vyřešení dopravní krize ve městě Přerově" a senátní tisk č. 82 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro.

1

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan senátor Jiří Dienstbier. Ale jak avizuje, je to omyl, prosím tedy, vypněte se, pane senátore. Návrhy nejsou, takže přistoupíme k hlasování. Nejdříve budeme hlasovat o návrzích, které byly včera podány na Organizačním výboru. Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, aby z pořadu schůze byly vyřazeny senátní tisky č. 118 a č. 82? Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 2, registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 58, proti jeden. Návrh byl schválen. Můžeme přistoupit k hlasování o pořadu schůze jako celku. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pořadem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 3, registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme se tedy tímto pořadem řídit. Děkuji. Můžeme přistoupit k projednávání prvního bodu našeho pořadu, a to je 1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 219) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 219. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého mezi námi vítám a žádám ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření vlády stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, a některé další zákony, které Poslanecká sněmovna schválila ve třetím čtení dne 27. září 2011. Považuji za nutné zdůraznit, že tento zákon je jeden z důležitých nástrojů boje proti organizovanému zločinu a jiným druhům závažné kriminality. Proto se jedná o problematiku velmi citlivou a v mnoha ohledech specifickou. Rád bych vám v krátkosti připomněl, že podle tohoto zákona je zvláštní ochrana a pomoc poskytovaná osobě, která podala nebo má podat výpověď jako svědek, případně obviněný, o velmi závažných skutečnostech, pro které jí nebo osobě jí blízké důvodně hrozí ohrožení života. Zvláštní ochrana a pomoc může být také poskytována znalci, tlumočníkovi nebo obhájci, lze li důvodně předpokládat reálné nebezpečí pro jeho život nebo život osoby jemu blízké v souvislosti s jeho činností v konkrétním velmi závažném případě. Na tom předložený návrh nic nemění. Novelizace si klade za cíl být komplexním řešením problému, kterým trpí současná praxe na úseku zvláštní ochrany a pomoci. Více než desetileté používání zákona v praxi ukázalo, že je nutné reagovat na řadu nových jevů, které se během vývoje tohoto institutu objevily a objevují.

2

Navrhovaná právní úprava však nezasahuje výrazným způsobem do základních principů, na nichž je institut zvláštní ochrany a pomoci vybudován. Hlavním záměrem zůstává posílit systém poskytování zvláštní ochrany a pomoci chráněným osobám v České republice. Návrh zákona přináší tyto hlavní změny oproti současnému právnímu stavu: – nově upravuje řízení o ukončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci – ruší ustanovení přiznávající správní žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra o ukončení zvláštní ochrany a pomoci odkladný účinek a uvádí tak tento zákon do souladu s obecnou právní úpravou – umožňuje ponechat novou identitu chráněným osobám i poté, co byla zvláštní ochrana a pomoc ukončena – novelizuje úpravu týkající se krycích dokladů – zavádí novou právní úpravu rozhodování o nárocích chráněných osob, které vyplývají z oblasti práva důchodového pojištění – zpřesňuje v oblasti trestního řízení výkon některých trestů, pokud jsou vykonávány osobami, kterým je zvláštní ochrana a pomoc poskytována. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR a je plně slučitelná s právem Evropské unie. Návrh zákona nebude mít zvýšený dopad na státní rozpočet ČR a případné možné náklady budou pokryty z rozpočtu ministerstva vnitra. Závěrem mého vystoupení bych vás rád požádal o vstřícnost a podporu při projednávání návrhu zákona a jeho schválení v podobě, v jaké vám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře, a prosím vás,

abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 219/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 219/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České

republiky, vážený pane ministře vnitra České republiky, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych v návaznosti na vystoupení pana ministra vnitra sdělil několik zásadních legislativních skutečností. Jak tady bylo konstatováno, vládu ČR tady zastupuje ministr vnitra ČR. Pokud jde o připomínkové řízení, bylo tam předneseno pouze sedm zásadních připomínek, které byly vypořádány. Pak samozřejmě proběhl legislativní proces v dolní komoře českého Parlamentu, kdy v hlasování č. 193 v Poslanecké sněmovně o návrhu zákona na její 22. schůzi dne 27. září 2011 byl návrh zákona schválen. Pro vaši orientaci, ale vy to víte, pro jistotu připomínám, že je to poslanecký tisk č. 320. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu Parlamentu ČR dne 5. října 2011, lhůta nám tedy končí dnem 4. listopadu 2011, takže jsme v časovém předstihu. Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 7. října 2011 našemu výboru, to znamená ústavně-právnímu výboru Senátu Parlamentu ČR, a dalším výborem, jak konstatoval před chvilkou pan předseda, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. 3

Pokud jde o účel zákona a hlavní změny zákona, již to zde sdělil pan ministr. Jde skutečně o doplnění zákona podle aktuálních připomínek a podle toho, co oni zjistili, že by se mělo vlastně legislativně upravit, doplnit. Je to prostě zkušenost jejich, kterou nám oni předkládají prostřednictvím Poslanecké sněmovny a kde vlastně, jak pan ministr říkal, se to bude týkat i změny trestního řádu apod. Účinnost je stanovena k 1. lednu 2012. Pokud jde o připomínky, které my jsme měli v rámci jednání ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, tak mohu konstatovat, že přítomný náměstek pana ministra vnitra nám je v podstatě objasnil, takže si myslím, že není třeba je tady opakovat. Dovolil bych si vám, přestože usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR z jeho 27. schůze, konané dne 18. října 2011 máte před sebou, je zopakovat: Výbor I. Doporučuje Senátu Parlament ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlament ČR. II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla (to jsem já). III. Pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR, což jsem učinil. To je, vážený pane předsedo, ve stručnosti moje zpravodajská zpráva. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás,

abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ano, pan senátor Regec bude nyní hovořit. Prosím. Senátor Jozef Regec: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, pane

ministře, kolegyně, kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na dnešní schůzi se usnesl ve znění: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR k projednání návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 2. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jozefa Regece. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu návrhem zákona s nezabývat. Takový návrh není avizován, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. O potřebnosti upřesnění tohoto velmi důležitého zákona, který slouží pro boj s organizovaným zločinem, boj proti cizojazyčným mafiím, a především i proti korupci, není potřeba dlouze polemizovat. Jen bych chtěl podotknout, že Policie ČR zde není v postavení orgánu činného v trestním řízení, který by podléhal dozorové činnosti státního zástupce. A chtěl bych se jenom pana ministra zeptat na bod článku I. bod 2, to je § 3, odst.3, kde je možnost, že pokud police nestanoví

4

jinak, jestli má stanovena kritéria nebo meze, jichž se musí příslušný orgán držet, když dává výjimku ze zákona. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Zájem o vystoupení není, takže rozpravu končím a ptám se pana předkladatele, zdali se chce vyjádřit. Pane ministře, chcete se vyjádřit k rozpravě? Byl na vás dotaz ze strany pana senátora Drymla. Nemáte zájem vystoupit? Nemáte, dobře, nemůžu vás nutit. Táži se pana navrhovatele... Ano, prosím, pane senátore, pojďte nám říci. Senátor Miroslav Antl: Já jenom zkonstatuji, že usnesením bylo návrh schválit, jinak v obecné rozpravě vystoupil pan senátor Dryml. Myslím si, že to bude upraveno zvláštním předpisem, ale ten dotaz byl věcný a správný. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane garanční zpravodaji, a pro

pořádek se ptám ještě zpravodaje výboru pro zahraniční věc, pana Regece. Ten vystoupit nechce. A nyní můžeme přistoupit k jedinému návrhu, který máme, a to je návrh z výborů, a to je návrh schválit. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 34. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 4 bylo registrováno 69, kvorum 35, pro návrh se vyslovilo 65, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji zpravodajům, děkuji předkladateli panu ministrovi a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je 2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 213) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 213. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého mezi námi vítám. Pane, ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři, dámy a pánové. Dovolte mi, abych uvedl předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Hlavním důvodem pro zpracování předkládaného návrh zákona je povinnost transponovat do právního řádu ČR 21 směrnice Komise, kterými se zařazují do přílohy I. základní směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh, účinné látky pro použití v biocidních přípravcích.

5

V současné době příloze č. I. a v příloze č. I.a)uvedené základní směrnice odpovídají přílohy č. 2 a 3 českého zákona o biocidech stanovící seznamy účinných látek, seznamy účinných látek s nízkým rizikem a specifické podmínky pro povolování a používání biocidních přípravků a biocidních přípravků s nízkým rizikem obsahujících danou účinnou látku. Předkládanou novelou bude ministerstvo zdravotnictví zmocněno k vydání prováděcího právního předpisu, tedy vyhlášky, do které se současný obsah příloh českého zákona č. 2 a 3 přesune a zároveň doplní o další účinné látky, které byly do přílohy I. základní směrnice nově zařazeny. Návrh změny zákona je racionálním technickým opatření k zefektivnění implementace jednotlivých směrnic. Vzhledem k tomu, že změny účinných látek, různých dezinfekčních a dalších biocidních přípravků, jsou poměrně časté, bude znamenat tento manévr převodu některých věcí na vyhlášku výrazně nižší administrativní zátěž státní správy, což přinese výhody jak státní správě, tak podnikatelům v této oblasti. Navržená úprava umožní pružněji reagovat na změny evropské legislativy a České republice by tak neměla hrozit případná řízení ze strany Komise za nedodržení termínů implementace. Součástí této technické novely je taktéž povinnost podávat žádost o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh ministerstvu zdravotnictví s využitím jednotného systému Evropské unie, tzv. rejstříku pro biocidní přípravky zřízeného rozhodnutím Komise. K návrhu zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat pozměňovací návrh, jehož obsahem je úprava data nabytí účinnost navržené novely zákona. Návrh zákona, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou podporuji. Dovoluji si ještě uvést fakt, že dne 8. února 2010, kdy se měnila směrnice Evropského parlamentu a Rady za účelem zařazení účinné látky akrylaldehyd do přílohy I. směrnice, která je jednou z řady transponovaných směrnic, byla již Evropskou komisí v rámci řízení o porušení smlouvy dodána dne 5. července 2011 k Soudnímu dvoru EU žaloba proti ČR, kterou má být určeno, že ČR nesplnila povinnosti, které pro ni z uvedené směrnice vyplývají. V případ nepřijetí navrhovaných transpozičních opatření je bohužel jednou z možností dalšího pokračování tohoto řízení následná sankční fáze řízení, ve které by byly vyměřeny již konkrétní postihy, takž i toto kromě standardní transpozice je důvod, proč si vás dovoluji požádat o příznivý pohled na tuto novelu, která je opravdu ryze transpoziční a není v ní nic dalšího schováno. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli, prosím,

posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 213/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Radek Sušil: Dobrý den. Vážený pane předsedo, pane ministře,

vážené dámy, vážní pánové, dovolte, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou, která je opravdu krátká, poněvadž pan ministr v podstatě vše již tady řekl. Já bych jenom shrnul, že záměrem navrhovaného zákona je umožnit stanovení seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem a specifických podmínek pro povolování a používání biocidních přípravků a biocidních 6

přípravků s nízkým rizikem, obsahujících danou účinnou látku vyhláškou, do které se předpokládá přesun i současného obsahu příloh č. 2 a 3 zákona, které dosud shora uvedené seznamy látek a podmínky používání příslušných přípravků upravují. Zároveň citované přílohy zákon zrušuje. Tato úprava má za cíl zefektivnění, zjednodušení implementace příslušných směrnic EU. Jinými slovy, za takového předpokladu nebude třeba při každém vydávání směrnic o zařazení další látky do seznamu novelizovat tento zákon. Dovolte, abych vás ještě seznámil s legislativním procesem. Vláda předložila novelu zákona dne 13. 4. 2011 Poslanecké sněmovně, kde byla projednána jako tisk č. 324/0. Organizační výbor dne 14. dubna 2011 určil jako zpravodajku poslankyni Mgr. Soňu Markovou a navrhl tisk přikázat výboru pro zdravotnictví. Na 16. schůzi PS dne 27. dubna letošního roku byl návrh projednán v prvním čtení a přikázán výboru pro zdravotnictví. Tento dne 3. června 2011 přijal usnesení jako tisk č. 324/1 s pozměňujícími návrhy. Na 23. schůzi dne 20. září 2011 prošel tisk obecnou i podrobnou rozpravou. Lhůta pro zahájení třetího čtení byla zkrácena na 48 hodin. Pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk č. 324/2. Dne 23. září 2011 byl zákon ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou schválen. Dne 5. října 2011 byl návrh zákona postoupen Senátu, kde je projednáván jako senátní tisk č. 213/0. Byl přidělen jako garančnímu výboru, výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor se touto problematikou zabýval na své 16. schůzi konané dne 25. října 2011 a nepřijal k tomuto zákonu žádné usnesení. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás,

abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není avizován, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Toto je ryze transpoziční a technická norma, a připadá mi i velmi racionální, aby ministerstvo bylo zmocněno k vydávání příloh, protože biocidní přípravky nejen že jsou předmětem jednání EU, ale také pokud si pamatujete, tady schvalujeme na každé třetí schůzi návrh zákona, který novelizuje tyto přílohy. Takže mně přijde racionální, aby ministerstvo mělo zmocnění k vydávání vyhlášky. Takže si vám dovolím navrhnout, abychom návrh zákona schválili, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A jako další vystoupí paní

senátorka Jiřina Rippelová. Prosím. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové,

pane ministře. Já trošku navážu na kolegyni Soňu Paukrtovou. Vzhledem k tomu, že tento návrh zákona neprojednával ústavně-právní výbor, projednával ho pouze zdravotní a sociální výbor, tak si dovolím trošku oponovat. Všichni zcela určitě víme a je znám zřejmé, že článek 4, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který je součástí české ústavy, říká, že práva a povinnosti smějí být ukládána toliko v mezích a na základě zákona. Nicméně v tomto případě se tak neděje. Má být seznam těchto přípravků. Má být ministerstvem zdravotnictví vydán formou vyhlášky. Když se podíváte do historie tohoto tisku, tak vzhledem k tomu, že se jedná o novelu zákona, která byla 7

schválena, nebo novelizována, již v roce 2008, tak tehdy – protože se jedná samozřejmě o vládní návrh, tak tehdy vláda mj. odůvodnila to, že seznamy, které obsahují specifické podmínky, které upravují i originární povinnosti osob, musí se ustoupit od vydávání seznamů cestou prováděcích předpisů. A navrhla, by tento seznam byl přímo součástí zákona. Já upozorňuji na tento možný rozpor s ústavou. Upozorňuji na to, že tady má být vydán prováděcí předpis. Byť se to umožňuje, a zcela určitě je to transpoziční předpis, ale myslím, že by to tady mělo zazní. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Dále se přihlásil pan senátor Radek

Sušil. Prosím, pane senátore. Senátor Radek Sušil: Dobrý den ještě jednou. Vážení kolegové, souhlasím

s paní senátorkou Rippelovou, co tady řekla. My jsme v podstatě dneska od rána tenhle problém řešili, projednávali s naší legislativou, a byli jsme ubezpečeni, že by ten zákon měl projít. Je prospěšný, je racionální, a opravdu je transpozicí evropských norem. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Táži se, zdali se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu končím. A ptám se pana zpravodaje garančního výboru, pardon... Ptám se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit? Ano, pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Já děkuji za slovo, pane předsedo. My jsme byli s argumenty, které zde zazněly, seznámeni. A my jsme si vědomi, že v současné době existují dva pohledy na takovou poměrně jemnou nuanci. Předseda Senátu Milan Štěch: Pardon, pane ministře, promiňte. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, nebývalo to zvykem, že bychom byli tak hluční, zachovejme si tu slušnost, že se nebudeme vzájemně rušit. Prosím, pane ministře, omlouvám se, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji pěkně.

Ta věc byla samozřejmě standardně posuzována Legislativní radou vlády i legislativním odborem PS PČR. Tyto orgány žádnou námitku nevznesly, i když jsme si vědomi, že interpretace některých věcí může býti dvojí. Já bych jen zdůraznil, že zákon č. 120 z roku 2002 Sbírky upravuje celou řadu velice rozsáhlých povinností pro právnické osoby nebo pro podnikající fyzické osoby, které uvádějí biocidní přípravky na trh. A naše interpretace tedy byla, že ta navrhovaná vyhláška pouze upřesňuje blíže tyto povinnosti, a principiálně žádné nové povinnosti nestanovuje. Byla tady zvolena tato varianta, kde přesunem příloh zákona do vyhlášky, což mimochodem bylo diskutováno i okolo zákonů, které se týkají např. omamných látek, tak tady v tom případě se sleduje jednodušší a především efektivnější transpozice směrnice, tak i další změny, které přijdou v budoucnosti, a nebudou v těch základních povinnostech těch subjektů, jak ministerstva, tak příslušných podnikatelských subjektů, nebudou do nich ani nadále zasahovat. Takže tolik naše interpretace a děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře, a prosím pana

zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

8

Senátor Radek Sušil: Děkuji. K danému tématu vystoupily dvě senátorky. V usnesení zdravotního výboru nebylo žádné doporučení, z pléna zaznělo návrh na schválit. Měli bychom hlasovat o tomto návrhu. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, pane zpravodaji. A budeme

hlasovat. V obecné rozpravě byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 5, registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 55, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi a děkuji taky zpravodajům. Respektive jednomu zpravodaji. Dalším bodem je 3. Návrh zákon, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 200) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 200. Návrh uvede pan ministr zdravotnictví Leoš Heger. Pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Děkuji v první řadě za pozitivní posouzení předchozího návrhu a dovolte nyní, abych stručně uvedl další projednávaný návrh zákona. Tj. senátní tisk č. 200. Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je podpořit mladé lékaře, kteří ukončili studium na lékařské fakultě, v jejich dalším specializačním vzdělávání. Navrhovaná právní úprava přináší zejména změnu úpravy poskytování dotace pro rezidenční místa v akreditovaných zdravotnických zařízeních. Já bych jenom stručně okomentoval, že lékaři, kteří po promoci získávají odbornou způsobilost, musí ve svém dalším profesním vzdělávání získat tzv. způsobilost speciální, specializační, která jim teprve dovolí, aby mohli svůj obor vykonávat samostatně. Potom tedy jsou ta rezidenční místa, nebo místa, která jsou podporovaná státním rozpočtem, na vybraných vzdělávacích pracovištích, která získávají akreditaci. Jedná se celkem o 41 základních oborů medicíny, ve kterých se lékaři specializují. Ten stávající model byl mimořádně komplikovaný administrativně a velmi nepřehledný pro vzdělávací terén, tzn. pro nemocnice, které mají akreditaci. A z toho důvodu my jsme přistoupili k té změně, která mimochodem byla iniciována i akcí

9

"Děkujeme, odcházíme", jejíž náboj z části byl získán právě nedostatky v tom specializačním vzdělávání a problémy, na které ti lékaři naráželi. V současném návrhu novely by tedy akreditovaným zdravotnickým zařízením s rezidenčním místem měly být dotace částečně hrazené a měly by krýt náklady spojené se specializačním vzděláváním lékařů. A to především v tzv. základním kmeni. Ty obory se studují 3 – 5 let. A z toho ta 1. část je taková všeobecnější, nazývá se základní kmen, trvá maximálně 2 roky, 24 měsíců, a po něm získává lékař určitý certifikát, který mu už dovoluje, aby určité činnosti vykonával samostatně, jen pod volnějším dohledem. A ta dotace se soustředí hlavně na ty první 2 roky, po kterých lékař pak bude pokračovat ve vzdělávání. Už v převážné většině oborů bez toho příspěvku. A jako mladší sekundář s částečnou možností vykonávat řadu věcí si odpracuje další vzdělávání. Dotace na rezidenční místa je již v současnosti poskytována ze státního rozpočtu prostřednictvím rozpočtové kapitoly ministerstva zdravotnictví. A to bude moci navrhnout obory, které se budou dotovat další léta vzdělávání nad rámec těch bazálních 2 let. A v současné době jsou připravené k tomuto cyklu dotace celého vzdělávání pouze 2 obory. A to praktičtí lékaři pro dospělé a praktičtí lékaři pro děti. Není vyloučeno, že v budoucnu na základě potřeb trhu a demografických potřeb budou podpořeny některé další obory. Lze si podle současného trhu představit, že by se mohli podpořit třeba anesteziologové. Ale to jsou zatím předběžné úvahy. Návrh vypouští povinnost lékařů po složení atestační zkoušky vykonávat praxi lékaře v oboru, ve kterém získali specializovanou způsobilost v délce 5 let na území ČR. Pokud na její specializační studium byla na základě zákona poskytnuta dotace. Jednalo se o institut tzv. stabilizačních dohod, který byl do zákona dodán v době, kdy dotace byly implementovány. Proti tomu byly obrovské protesty právě v těch akcích "Děkujeme, odcházíme". Tato povinnost omezovala další profesní rozvoj mladých lékařů a v podstatě jim bránila v získávání dalších zkušeností v zahraničí. Toto opatření pozbývá své opodstatnění vzhledem k tomu, že poskytování dotace bude v převážné většině pouze v těch prvních 2 letech toho vzdělávacího kmene. Podobným způsobem je navrhováno rušení stabilizačních dohod i v zákoně o nelékařských zdravotnických povoláních, aby nedošlo k neodůvodněnému znevýhodnění nelékařských zdravotnických pracovníků. Dalším motivačním prvkem, který má být jedním z opatření podporujících skloubení profesního a rodinného života, je prodloužení doby možného přerušení specializačního vzdělávání z dnešních 3 let na 5 let. Rovněž jak pro lékaře, tak pro nelékařské zdravotnické pracovníky. V zákoně jsou další drobnější úpravy zohledňující některé potřeby praxe, které se vyvíjely od poslední velké novelizace zákona v roce 2008. Uvedl byl bych, že jak ústavně-právní výbor, tak i výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu doporučil ve svých usneseních návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pane předsedo, vážené dámy a pánové, věřím, že tento návrh zákona rovněž podpoříte a děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 200/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Vlček. Organizační výbor určil garančním výborem do projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní

10

tisk č. 200/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Žaloudík, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Tento zákon je předkládán na základě potřeby zohlednit a legislativně ošetřit nové skutečnosti, které vznikly v oblasti specializačního vzdělávání lékařů a zdravotníků. Ministerstvo zdravotnictví vyhodnotilo pro svůj návrh také názory odborné veřejnosti na aplikaci zákona. Tedy mj. i na stávající model dotačního programu ve věci rezidenčního místa, jak tady už pan ministr komentoval. Podněty a názory, které MZ obdrželo, potvrdily nutnost provedení určitých revizí v jednotlivých ustanoveních zákona. Je nepochybné, že kvalita specializačního vzdělávání lékařů i dalších zdravotnických pracovníků je určující pro úroveň české medicíny. Je také nepochybné, že těžké rány, které dříve systematické a strukturované vzdělání lékařů utrpělo neuváženou legislativní proměnou v zákoně 95/2004, i jeho dalšími novely bylo a zůstává nutností řádně napravit. A to především pro záchranu české medicíny. Potud je předkládaný návrh změnou vítanou a zasloužil by si plnou podporu. Je ovšem obtížné souhlasit s tezí uvedenou v důvodové zprávě, že tuto rychlou změnu zákona si mj. vyžádala politická situace v ČR, jakož i požadavky odborné veřejnosti, hrozby stávky lékařů apod., která si vyžádala změnu systému přidělování dotací. Kdyby totiž MZ a pan ministr jednali o nápravě nekorektních pravidel neprodleně již před rokem, kdy byli upozorňováni na neúnosný stav přinejmenším občanským sdružením Mladí lékaři, či skupinou senátorů za sociální demokracii lékařů, nemuselo k protestním akcím lékařů dojít vůbec, nebo by měly jinou a omezenou podobu. Je tedy třeba připomenout nyní už roční prodlení v úsilí současného MZ a nápravu pravidel pro vzdělávání zdravotníků. Základní rysy této nápravy nejsou ostatně nijak složité. Přesto i nyní dostáváme pouze tzv. malou novelu, pouze s dílčími nápravami, přičemž komplexní velká novela zákona je dosud teprve v přípravě. Argumentace důvodové zprávy, že legislativní návrh je součástí reformy zdravotnictví v oblasti vzdělávání lékařů – a v případě nečinnosti může nastat nedostatek zdravotnických pracovníků v některých oborech, což by mělo nepříznivé následky pro celé zdravotnictví, tak to pouze s ročním zpožděním opakuje právě to, co bylo předmětem upozorňování a protestů mladých lékařů České lékařské komory, velké části lékařské veřejnosti, ostatně i senátorů. Snad jen s tím rozdílem, že v tomto návrhu není možno spatřovat reformu, nýbrž jen zpožděné a dosud neúplné napravování legislativně navozené destrukce a organizační degenerace specializačního vzdělávání lékařů v České republice. Návrhy zákona 95 však mohou znamenat zlepšení pouze za předpokladu, že se jednoznačně vyrovnají také s problémem nespravedlivých a nevolnických kvalifikačních dohod, uzavíraných s mladými lékaři ve zdravotnických zařízeních jako podmínka k umožnění zaměstnance absolvovat vzdělávací program. V systému veřejného zdravotnictví placeného z povinného zdravotního pojištění je výchova absolventa lékařské fakulty se čtyř a šestiletou praktickou odbornou činností, podle povahy programu, završená uznáním jeho specializované způsobilosti k samostatné práci lékaře nepochybně veřejným zájmem. Na způsobilosti lékařů vykonávat práci samostatně a kvalifikovaně mají nutně zájem všichni naši občané, zřizovatelé zdravotnických zařízení, plátci a celý odborný i ekonomický management české medicíny.

11

Lékařům je státem závazně uloženo dosáhnout specializované způsobilosti, a proto by dosažení tohoto uloženého cíle nemělo být znesnadňováno zbytečnými bariérami. Náklady na vzdělávání lékaře by neměly zahrnovat jeho mzdu, která je odměnou za jeho odevzdanou práci, a nikoli skutečnými náklady na vzdělávací akce. Konflikt zájmu státu, vedení zdravotnického zařízení a školami s interpretací § 234 zákoníku práce by pak nevznikal. Mělo by být přirozené, že období do 1. základní specializace nelze zatěžovat a omezovat kvalifikačními dohodami, ať už by jejich zdůvodňování či interpretace byly jakékoliv. Kvalifikační dohody by mohly připadat v úvahu až v souvislosti s dalším rozšiřováním kvalifikace lékaře a dalšími specializacemi nad základní rámec jeho specializované způsobilosti k samostatné činnosti. Nicméně s vědomím naléhavé potřeby časové neodkládat nápravy plynoucí z této již malé novely. V jiných otázkách, a nepochybně nám jde o to, aby k nápravám v jiných oblastech došlo co nejrychleji, jsme také limitováni časem. A po zvážení všeho toho, co bylo řečeno i panem ministrem, se výbor po důkladné diskusi rozhodl tento návrh zákona podpořit. A já si potom dovolím vystoupit jako senátor za svoji osobu a navrhnout vám doprovodné usnesení. Čili závěr výboru pro zdravotnictví a soc. politiku je návrh zákona schválit. A pokud jsem hovořil s panem kolegou senátorem Vlčkem – požádal mě, abych tady tlumočil i stanovisko ústavně-právního výboru, který projednal tento návrh – rovněž se závěrem schválit. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Já vám děkuji, pane senátore, poprosím

vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. A vyrozuměl jsem, že vaše zpráva byla společnou zpravodajskou zprávou i se zprávou zpravodaji ústavně-právního výboru. Ano, je tomu tak. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je písemně přihlášen jako první pan senátor Pavel Lebeda, připraví se pan senátor Jan Žaloudík. Senátor Pavel Lebeda: Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedo. Pane ministře, kolegyně, kolegové. Specializační postgraduální průprava lékařů byla až do určité doby skvěle fungujícím mechanismem, který byl často vzorem pro zahraničí a byl všeobecně obdivován. Já sám jsem produktem tohoto způsobu vzdělání. A chválím si činnost Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů s tím, že jsem dostal výtečný základ. Víme dobře, že se lékař musí stejně vzdělávat celý život. Ale ten základ, který mu dalo postgraduální specializační vzdělávání, mi dodneška utkvěl jako výtečný. Musím s lítostí říci, že první ránu systému postgraduálního vzdělávání dala paní ministryně Součková, ministryně za sociální demokracii. Následovala tvořivost řady dalších ministrů zdravotnictví, která komplikovala a zhoršovala systém specializačního vzdělávání tak, že se stal posléze naprosto chaotický, nepředmětný, a nahromadily se tam i prvky sociálně nepřijatelné pro mladé lékaře. Možná, že by destrukce toho postgraduálního vzdělávání pokračovala i dál, kdyby nevystoupili velice razantně mladí lékaři. Neboť, jak už zde uvedl kolega Žaloudík, MZ nedbalo ani pokynů, ne snad pokynů, ale připomínek odborné veřejnosti. Připomínek senátorů, lékařů za sociální demokracii i odborné veřejnosti, aby ten systém změnilo. Tu materii, kterou zde máme projednávat, proti ní nemůže být významně větších námitek. Je to norma částečně technická, zabývá se akreditací, určuje

12

pověřené osoby, především odstraňuje stabilizační nevolnické dohody vůči mladým lékařům a dává jim určitou sociální jistotu. A odstraňuje některá vysloveně asociální ustanovení. Reorganizace postgraduálního vzdělávání jako celek je ovšem záležitost jiná. Tohle je jenom malá novela, část novely, která je akceptovatelná. Ovšem jiná věc už je, jestliže se podíváme na záměr celé té novely. Především je nutno se zastavit nad tím, že je jistě záměr decentralizovat specializované vzdělávání lékařů a akreditovat a přenést další specializované vzdělávání lékařů na lékařské fakulty. Já si vzpomínám, když jsem absolvoval Institut pro vzdělávání lékařů, já, nebo lékaři mého oddělení, jak ten institut organizoval skvělým způsobem vzdělávání. Jako lektory si zval top odborníky z celé republiky, a nejen z lékařských fakult. Ale vím, že třeba v mém oboru tam byli odborníci z Homolky, Bulovky, Mladé Boleslavi, Ostravy. A skutečně příprava "Up To Date" odborníky na špičkové úrovni, které mohla tato země poskytnout. Pokud bude specializované vzdělávání předáno univerzitám, pak bude počet školenců, těch budoucích atestantů podstatně nižší. A řekl bych, že v podstatě rozmnoží řady mediků, kteří se dívají přes rameno operatérovi do operační rány, protože jich bude do té míry málo, že se s nimi asi nikdo nebude na lékařské fakultě příliš zabývat. Navíc víme dobře, že praktické pojetí, které měl Institut pro vzdělávání lékařů – kdy výtečně doplňuje teoretické vzdělávání, které poskytují lékařské fakulty praktickými poznatky, to si myslím, že zde nebude fungovat. Já mám na pana ministra tedy dvě otázky. Zaprvé bych se rád zeptal, jak je možné, že aniž by ještě tento zákon, tato norma vstoupila v platnost, už se započalo s demontáží Institutu pro vzdělávání lékařů a smluvně už se navazují kontakty s lékařskými fakultami, aniž by ještě k tomu byl právní podklad. A druhá moje otázka se týká akreditačních komisí. Členy akreditačních komisí jsou navrhovány, jmenuje je ministr, ale ty osoby jsou navrhovány řadou subjektů. Řadu těchto subjektů doplnilo zájmové sdružení poskytovatelů zdravotní péče. Činnost akreditační komise je velice specializovaná, odborná. Má určit třeba náplň atestační zkoušky. Zájmové sdružení poskytovatelů – pod tím si představuji jakési podnikatelské sdružení třeba ocelářského magnáta, jak tyto osoby mohou nějakým způsobem ovlivňovat náplň atestační zkoušky, nebo mít na to nějaký vliv. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Jako další se

písemně do rozpravy přihlásil pan senátor Jan Žaloudík. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedo, předsedající, vážený pane

ministře, senátorky, senátoři, prakticky uplynulo už 7 let od doby, co se nám podařilo to, co fungovalo, nějakým způsobem zpochybnit, a dojít dokonce až k nezbednostem typu, že organizace vzdělávání byla převáděna na panelákové firmy z Příbrami apod. Myslím, že už jsme za tímto nešťastným zenitem. A že je teď upřímná snaha – nepochybně i z ministerstva zdravotnictví a upřímná snaha lékařů a všech dostat systém do nějaké podoby, která by byla konzumovatelná a zajišťovala stabilitu. Aby se totiž ti, kteří v oboru nepracují, aby se nemýlili tím, že máme za sebou nějakých pět reformních zákonů. Zákony jsou samozřejmě nutné. Jsou o provozu. Jsou o technikáliích. Jsou o fúzích pojišťoven. Jsou o tom, co zaplatíme, co nezaplatíme. Jsou také o tom, jak dlouho budou někteří reprezentanti ve správních radách – a oni doufají, že doživotně – pojišťoven, apod.

13

Ale to, co je o kvalitě české medicíny, je právě tento zákon. Protože sebelepší mašiny, sebelepší financování nám nepomůže, jestliže vyvraždíme specialisty v této zemi. Víme, že nástup destrukce není poznat. Všechno nějak dobíhá a projeví se po deseti, patnácti letech. Ale potom také trvá deset, patnáct a dvacet let, než se zase spraví. Proto takový důraz. Proto naše obava. Já pevně věřím v tom, že tím, že ministerstvo připravilo – i když to trvalo rok – tuto malou novelu, která skutečně koriguje pár věcí, zejména technických, že má být následováno velkou novelou v příštím roce. Věřím, že tato novela vloží do věcí jasno, abychom se k ní nemuseli vracet. Tak jako jsme se nemuseli vracet celá desetiletí k tomu, co fungovalo. Ať už to bude s účastí IPVZ. On je tam svým způsobem inkorporován v diplomech, v certifikačních kurzech. On vymizel zcela ze zákona v roce 2004. Nebo ať to bude účastí fakult, kterých samozřejmě, když bude sedm, tak v malých oborech to bude obrovský problém. Pokud užijeme zdravého rozumu a budeme je kumulovat jako pět fakult; jedna Univerzita Karlova, jedna právnická osoba a třeba moravské dvě univerzity jako konsorcium, tak to může být nakonec i racionální a zase ve spolupráci s IPVZ, který má mít jakousi registrační funkci a má mít funkci organizace v certifikačních kurzech, jinými slovy, v nástavbách. Jakkoliv vám to zní mnohým třeba cize, věřte, že je to o tom, jaký doktor, s jakou kvalifikací a jak prakticky vybaven, vyzbrojen a vzdělán, vás koneckonců, nebo nás, bude ošetřovat. Proto je to věc zcela zásadní. Je možná zásadnější než to, co budeme platit v nadstandardu, nebo nebudeme. Je také jasné, že technologie nemají samospasitelný účinek, a mohou se správě zhodnotit jenom v rukách kvalifikovaného lékaře. Já jsem se snažil po celou tu dobu konzultovat věci s organizací "Mladí lékaři", nebo s občanským sdružením "Mladí lékaři", protože to jsou konzumenti toho zákona. Tak jako zákon o rybaření je správné konzultovat s těmi, kdo rybaří, tak je zákon o vzdělávání lékařů dobré konzultovat s těmi, kdo jsou vzděláváni a jsou konzumenty. Proto mám jak ty dřívější, tak i čerstvější připomínky. Mladí lékaři konstatovali, že skutečně touto malou novelou dochází k výraznému usnadnění a zlepšení. Zůstává jeden jediný bod, který si tady dovolím připomenout, lehce zdůvodnit – a potom vám navrhnout usnesení Senátu, které by po tu dobu, než se věci vyřeší ve velké novele, mohlo usnadnit jednotnou interpretaci zákoníku práce. Lékař nevzniká promocí, jako celá řada jiných povolání. Lékař vzniká z vůle státu a z vůle společnosti až po absolvování tady tohoto primárního, prvotního specializačního vzdělávání. Proto by neměli být lékaři za toto trestáni. Problém je v tom, že podle § 234 zákoníku práce někteří ředitelé nemocnic užívají tohoto paragrafu tak, že překračují oněch 75 tisíc určených na vzdělání u lékařů; ne proto, že by za těch 75 tisíc se organizovaly kurzy, že by za těch 75 tisíc dostávali lékaři něco navíc, ale že do těch 75 tisíc započítávají i jeho mzdu za práci. Aby to bylo velmi markantní, je to jako pilot práškovací letadla, který pracuje pro zemědělské podniky, protože vzlétá každý den, někdy prší, někdy je bouřka, někdy je velký vítr ... Každý den získává zkušenosti. Interpretace by mohla být ta, že když tam nalétal dva roky, tak veškerá jeho mzda šla na jeho vzdělávání. Ostatně i my senátoři tady se každý den něco nového dozvíme, takže jsme také vzděláváni a naše platy jdou na vzdělávání. Je to absurdní argumentace, i když chápu, že pro některé ředitele nemocnic, kteří jsou v tísni, to vypadá velmi záchranné, a že se snaží lékaře udržet. Ono to pašalíkování zdravotnictví jde až do té míry, že ten, kdo je vychován ve Znojmě, má zůstat na věčné časy ve Znojmě a nikdy už se neprovdat nebo neoženit do Hradce Králové, protože každý si hájí své postavení v tom svém okrese či své

14

nemocnici, aniž by plně pochopil, že máme veřejné zdravotní pojištění a platy lékařů jdou z veřejného zdravotního pojištění. Musím se smířit s tím, jestliže jsem někoho vychoval ve Frýdku-Místku, že nám třeba dalších 10-15 let bude fungovat v nemocnici v Chomutově. Ale zase z Chomutova třeba přijdou do Frýdku-Místku, a spíše záleží na podmínkách, které se potom vytvářejí. Takže s tímto upozorněním, a já si myslím, že si je toho vědomo i ministerstvo, aniž bychom chtěli interferovat se zákoníkem práce, původně jsem se snažil zakomponovat něco jako pozměňovací návrh. Ale skutečně bychom vedli asi dlouhé diskuse, jak ho formulovat, aby nebyl v kolizi se zákoníkem práce. Druhá, mnohem závažnější skutečnost v této době je, že bychom pozměňovacím návrhem zpozdili proces. Ministerstvo by pravděpodobně nemohlo dodržet už aplikaci zákona, zejména v rozpočtech dotací pro rezidenční místa. Argumentovalo by jistě tím, že výbor a Senát celou věc komplikoval a pozdržel. Já bych asi na tom pozměňovacím návrhu hodně trval, kdybychom neměli před sebou tu velkou novelu. Vzhledem k tomu, že máme před sebou velkou novelu, pokusme se soustředit zejména na ni v příštím roce. Protože nejenom kvalifikační dohody, ale mnoho vztahových a obsahových stránek tam bude nutno promítnout zcela nově. Věřím, že pan ministr jako zkušený lékař, odborník a organizátor se toho konečně, po těch vlastně 8 letech zhostí, a že mu v tom pomůžeme. Přesto, protože vše je nejisté, si vám dovolím navrhnout usnesení Senátu. Dostali jste ho v amatérštější podobě. Já jsem ho teď dostal už v té oficiální podobě. Nemění se tam nic obsahově, jenom má trošku jinou strukturu, že se konstatuje a žádá v bodu 1, 2 a 3... Přečtu to celé, aby byl tento návrh usnesení řádně načten. Návrh usnesení Senátu ze 13. schůze konané 26. října 2011 přijaté v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů. Jde o zákon o nelékařských zdravotnických nelékařských povoláních, je pod senátním tiskem č. 200 v této podobě. I. Senát konstatuje, že uvedená novela zákona neřeší problematiku kvalifikačních dohod uzavíraných v některých zdravotnických zařízeních s mladými lékaři, jako podmínka umožnit absolvování vzdělávacího programu pro získání první specializované způsobilosti lékaře k samostatné činnosti. II. Senát žádá ministra zdravotnictví, hejtmany krajů a ostatní zřizovatele zdravotnických zařízení, aby ředitelům nemocnic ve své působnosti zatím uložili nezahrnovat mzdu mladého lékaře či lékařky, která je odměnou za jejich odvedenou práci, do nákladů na jejich specializační vzdělávání a odstranili tak jeden z důvodů uzavírání kvalifikačních dohod podle § 234 zákoníku práce. III. Senát žádá ministra zdravotnictví, aby problém uzavírání kvalifikačních dohod s lékaři v přípravě k získání první specializované způsobilosti lékaře znovu a důkladně projednal s občanským sdružením Mladí lékaři a dalšími přímo zainteresovanými subjekty a zapracoval trvalé a přijatelné řešení do návrhu komplexní novely zákona 95/2004 Sb., kterou ministerstvo zdravotnictví připravuje na rok 2012.

15

Děkuji vám za pozornost a za podporu tohoto návrhu. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore. Tím jsme vyčerpali písemné přihlášky. Do rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

slovutný Senáte. Za prvé bych chtěl říci, že jsem ředitel nemocnice, a proto ohlašuji střet zájmů. Možná proto mám na to trošku odlišný pohled než někteří moji kolegové. Vážený pane ministře, změňte úhradovou vyhlášku! Změňte úhradovou vyhlášku tak, aby bylo měřitelné, kolik vlastně z veřejného zdravotního pojištění – to, co tady zaznělo z úst mého předřečníka – se dostává těm mladým lékařům. Pro vaši informaci – není s nimi vůbec počítáno! To znamená, že ředitelé nemocnic nedostávají za tyto lékaře z veřejného zdravotního pojištění prakticky nic! Upřímná snaha a konzumovatelnost, jak tady zaznělo, bez peněz, bez financování není k ničemu. Dopadne to stejně, jako neustálé zvyšování platů lékařů, když nebude zajištěno ufinancování toho, co nám zde nyní je předkládáno. Prezidentury – to je amerikanizace evropského území, tak tady to bude k ničemu. Starý a osvědčený systém, ten, který nám záviděly všechny evropské země, a my jsme se nemuseli bát, že naše atestační zkoušky se nebudou uznávat na západ od našich hranic, a to i v době před rokem 1989, tak se tady v podstatě boří. O IPVZ se říká, že není ta správná organizace, jak by měla být. Garantovaná kvalita a centralizace ze strany státu – to vše se rozbíjí. Mzda za odevzdanou práci? Kdo ji bude měřit, tu mzdu? Už jsem to tady jasně řekl, není s tím počítáno ve vyhláškách a ani tady v této záležitosti se o tom nikdo nezmiňuje. Dříve kvalifikace nebyly podmíněny – a zvyšování té kvalifikace – různými dlouhodobými, odbornými a velmi silně předraženými kurzy, které musí platit nemocnice za své zaměstnance fakultním nemocnicím, a to ve výši i desítek tisíc Kč, jejichž exponentem je tady ministr zdravotnictví. Já nezazlívám mladým lékařům, že tady lobují, ale musíme si uvědomit, že je tady nějaký systém, který nebude platit jenom pro lékaře, ale především pro naše občany, a ti chtějí, aby se poskytovala kvalitní – zdůrazňuji kvalitní – lékařská péče. Jednoznačně dochází ke zvyšování administrativy. A to především pro akreditovaná místa. Zvyšuje se podle mého názoru i určitý chaos ve vzdělávání, a jak už jsem řekl, dochází ke snižování kvality poskytované péče. Kolika lékařů se to bude týkat? To tady nikdo neříká. Protože podle počtu lékařů se musí také předem zajistit finanční prostředky. Ono to ale bude snadné obcházet, jak se vyjádřím pak dále. Kde je plán toho, kolik těch lékařů bude, v jakých specializovaných oborech? To tady nikde není. Potřeby trhu ve zdravotnictví, jak se tady vyjádřil pan ministr? Copak ve zdravotnictví je dneska tržní hospodářství, tak jak si ho každý představuje? Podle mého názoru zcela jednoznačně o trh ve zdravotnictví nejde a panu ministrovi bych chtěl sdělit, že je to i stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Takže váš pan legislativec Plíšek by aspoň, pokud sem dává ty některé nekvalitní legislativní zmetky, určitě vás o tom bude informovat. Rušení stabilizačních dohod. Mně se také nelíbí stabilizační dohody a já si velmi dobře pamatuji, jak stabilizační dohody se podepisovaly už dříve a budou se 16

asi podepisovat i do budoucna. Je to dáno tím nepoměrem mezi náklady a tím, co skutečně ten člověk bude stát a kolik se dostane na toho člověka potom. Je to zajišťování, je to investice do budoucnosti. Každá investice do budoucnosti musí být nějakým způsobem ošetřena. Ti ředitelé se chovají s péčí řádného hospodáře, i když se vám to nezdá. A jakým jiným způsobem si mají zajistit to, aby ty náklady, které enormně rostou rok od roku, protože ty fakultní nemocnice už nevědí, co si říkat za ty specializované a předepsané kursy při akreditaci, tak jakým způsobem ušetřit. Teď bych se chtěl ještě pana ministra zeptat – o započtení odborné praxe rozhodne pověřená organizace. To bude privátní pověřená organizace, nebo to bude státní organizace? Nebo to bude sbírka lobbyistických seskupení? Nebo kdo to bude, ta pověřená organizace? V § 16 – to bude několik různých atestačních zkoušek? Nebude jednotná atestační osnova? Nebo jak to vlastně bude? Ona vlastně už ani atestace nebude, vážení. Bude certifikační specializovaný kurs. Certifikační specializovaný kurs! Já se domnívám, že z historie se má v některých věcech brát poučení. Bohužel tady opět měníme – atestace vypouštíme a budou certifikační kursy. Takže už si i někteří zahraniční partneři zvykli na to, že v České republice jsou atestace, nyní to budou kursy. Ale už se nepraví, jak dlouho ty některé kursy budou trvat. Říká se, že ministerstvo bude spolufinancovat specializační vzdělávání – v § 21 – z peněz ze státního rozpočtu. Ze státního rozpočtu, který ještě není schválen a kde už se dozvídáme, že v únoru bude změna státního rozpočtu, protože tam bude schodek 22, možná i více miliard. Kolik tedy z toho státního rozpočtu počítá ministerstvo zdravotnictví na příští rok a co se stane s tím, když prostředky se budou krátit i na tato rezidenční místa? To se nebude poskytovat vzdělávání některým lékařům? Jinak tady není ani určeno, jak přesná částka může, nemusí – já to chápu, to znamená, tady se zase dává nějaký slib, kde předem jasně není určeno, kolik ministerstvo, respektive stát dá na tato rezidenční místa. Kolik bude specializačních vzdělávání celkově? Bude to tak jako doposud? Nebo se to zase bude měnit vzhledem k tomu, že se nebude dostávat finančních prostředků? Nebo jak to bude? Vzdělávat se na poloviční úvazek. No, to je tedy síla. To je rozhodně tedy příspěvek k tomu, že se zlepší kvalita vzdělávajících se lékařů. Co bude, až se tedy vyčerpají dotace? V České republice se dále nebude vzdělávat? Nebo kdo to tedy bude platit? Je to vlastně určitá skrytá zábrana k tomu, aby lékaři měli přístup k vyššímu vzdělání. Já se domnívám, že by to spíš mělo být tak, jako to bylo dříve, že fakultní nemocnice poskytovaly specializaci, a neposkytovaly ji za ty horentní sumy a nekontrolovatelně tak, jak se děje až doposud. Akreditační komise - nevíme, z čeho bude složená – posoudí žádost o poskytnutí dotace na rezidenční místo, zejména z hlediska kvality zajištění a rovnoměrné regionální dostupnosti rezidenčních míst na území ČR. Tady to přímo zavání korupcí a protekcí, protože nejsou jasná kritéria! A ještě pár slov k přechodnému ustanovení. Pardon, ještě ministerstvo, případně pověřená organizace zajišťuje vypracování posudků závěrečných prací. Je to něco podobného, jako jsem říkal před chvílí, to znamená, že budou různé pohledy na vzdělávání z různých fakult. Doufám, že se nedostaneme k tomu, co je v české justici na Sorboně Plzeň. Přechodná ustanovení, bod 2 – rezident není povinen ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona vykonávat povolání na území ČR, i když se k tomu zavázal ve smlouvě uzavřené podle § 21. To znamená, že tady se ruší smlouvy, které byly uzavřeny? To znamená, že retroaktivně se tady něco ruší? Jak to je, pane ministře,

17

s tou rezidenturou a s tím článkem 2 přechodná ustanovení? Lékaři, v čl. 4, kteří získal diplom Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, v nástavbovém oboru urgentní medicína, před 2. dubnem 2004, získávají ke dni účinnosti tohoto zákona specializovanou způsobilost v oblasti urgentní medicína. Jaké postgraduální vzdělávání vlastně získali v tom takzvaném nástavbovém oboru? Podle mých informací někteří lékaři, kteří si nárokují toto vzdělání, tak nesplnili potřebnou dobu praxe pro to, aby dostali osvědčení o specializované způsobilosti. Byl bych rád, kdybyste se mi na to podíval, pane ministře, prostřednictvím vašeho kontrolního odboru, a jistě mně dáte písemnou odpověď. Já nepodpořím tento návrh, protože má velké nedostatky. Především je to v tom, že se tady něco slibuje, nejsou zajištěny finance, a pak to může dopadnout stejně tak jako s akcí "Děkujeme, odcházíme", kdy se pak celá odpovědnost hází z ministerstva na provozovatele jednotlivých zdravotnických zařízení. Nedokážu si představit to, co tady navrhoval kolega Žaloudík, že se poručí zřizovatelům, aby neuzavírali stabilizační nebo jiné dohody, které dnes dokonce musí uzavřít podle zákoníku práce, aby neporušovali zákon, protože by proti nim mohlo být použito to, co jsem zde už říkal, že nejednali s péčí řádného hospodáře. Pokud se bude platit – a na to prostředky nejsou – z veřejného zdravotního pojištění i práce těch doktorů, kteří nemají odpovídající kvalifikaci, pak se domnívám, že by měla přijít tato novela. A pak ji podpořím. Ale dřív, než budou finanční prostředky v těch nemocnicích, tak bohužel, pane ministře. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se do rozpravy přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Pane senátore, máte slovo. Senátor

Luděk

Sefzig: Hezké

dopoledne, děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já využiji této příležitosti, protože Senát nemá možnost interpelovat ministry, a protože probíráme materii, která je koneckonců také o penězích a o dotacích, a když slyším slovo dotace, v normálních služebních vztazích mi vždycky přijde trochu podezřelé, zdali nemohou existovat jiné mechanismy, které by byly ty takzvaně odběratelskododavatelské. Ale to si myslím, že ve zdravotnictví, která je služba jako každá jiná, byť s tím nejcitlivějším, co asi v životě kdy máme – se zdravím, tak musím říct, že právě o těch penězích a dotacích bych měl jeden dotaz na pana ministra. Velice bych vás žádal, zdali byste mi, pane ministře, mohl zodpovědět, zda nastane někdy situace v ČR, kdy by stejné výkony byly oceňované ve stejných typech zdravotnických zařízeních stejnými nebo alespoň přibližnými hodnotami. Myslím si, že bychom řadu pozdějších problémů, právě s ohledem na snižování počtu dotací, vyřešili. To je jeden dotaz. Druhý dotaz je dotaz týkající se mého pracoviště, kde jsem vystudoval. V tomto zákoně to není, ale v jiných předlohách jsem se dočetl, že lékařská plzeňská fakulta nepatří mezi akreditovaná pracoviště. Já bych se vás rád chtěl zeptat, jestli tomu tak skutečně je? Možná, že jsem měl špatný zdroj informací. Jinak bych se velmi přimlouval, aby toto pracoviště zařazeno bylo do těchto akreditovaných míst také bylo, protože plzeňská fakulta je velice úspěšná v řadě věcí. V řadě věcí dělá i výkony, které se jinde v ČR nedělají. Nebo dělají se, ale je i specializované na tyto výkony. Třeba s ohledem na chirurgickou kliniku si dovedu představit, že takovým akreditovaným pracovištěm by tato fakulta být klidně mohla. To je, co se týče mého patriotismu. A ještě mám jeden dotaz. To je dotaz, který se týká doprovodného usnesení, které navrhl kolega Žaloudík. To vypadá konzibilně, přijde mi ale téměř nepředstavitelné, že byste jako ministerstvo 18

nekonzultovali žádnou takovou společnost. Mladí lékaři? To nevím, to neznám. Ale nějakou společnost, která se zabývá školením mladých absolventů, než přijdou do praxe. Nevěřím tomu, že byste tak nečinili, tak můj třetí dotaz je, zdali byste nám mohl sdělit, jaké studenty jste konzultoval v tom, abychom eventuálně tuto část z toho doprovodného usnesení nemuseli zdůrazňovat. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako

další se do rozpravy hlásí místopředsedkyně Senátu paní senátorka Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Jenom velmi stručně. Ale chci se přihlásit z tohoto místa k lékařům za sociální demokracii. Protože ta věc se netýká jenom lékařů, ta věc se týká i pacientů. Je v zájmu pacientů, aby lékaři byli vysoce kvalifikovaní, aby se vzdělávali celoživotně, aby měli podmínky pro svoji práci. Proto velmi podporuji návrh usnesení, které zde předložil pan kolega senátor Žaloudík. Velmi souhlasím s tím – a je to i praxe pacientského ombudsmana – že ty sebelepší přístroje nejsou až tak efektivní, pokud u nich nestojí kvalifikovaný lékař nebo lékařka. Chci podpořit také výzvu vůči zřizovatelům. Protože moje praxe v soukromé firmě hovoří o tom, že ani v té soukromé firmě si nikdo nedovolil započítat mzdu pracovníka do nákladů na jeho vzdělávání a pak případně tu mzdu po něm chtít zpátky. To je prostě absurdní praxe, která skutečně je ve zdravotnických zařízeních velmi nedobrá a mladého lékaře velmi, velmi, velmi poškozuje. Ono to totiž má široké souvislosti. Velmi rozumím mladým lékařům, protože oni v tomto případě nemají perspektivu. A to je problém nejen mladých lékařů, to je problém mladých vědců. Oni nám utíkají ne proto, že by tady byly až tak nízké platy. Na některých pracovištích to je tristní, někde je to lepší. Ale i tam, kde mají zde v ČR relativně slušný plat, tak se rozhodují spíš pro to, odejít do zahraničí, protože tam mají perspektivu. Vzdělávání k tomu velmi a velmi patří. Takže na závěr bych ještě jednou chtěla zdůraznit a požádat své kolegyně a kolegy, aby podpořili usnesení navržené panem senátorem Žaloudíkem. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky,

senátoři. Já si dovolím pár doplnění, protože z diskuze je zřejmé, že zapomínání je značné. Tak první, a on to tady už trošku zdůraznil pan ministr, je to, že akce "Děkujeme, odcházíme" měla před 2,5 lety, ne před rokem, ale před 2,5 lety svoji podstatu v tom, že lékaři skutečně tehdy, aniž by chtěli něco naznačovat, mladí, věděli, že vzděláváni v Rakousku, Německu a Anglii budou mít za podstatně příjemnějších podmínek, bez nároků na různé vazby. A věřte tomu, že ty mediální pochybnosti, jestli lékař umí dostatečně cizí jazyk, u těch mladých odpadají. Ti většinou mluví plynule anglicky, německy, nemají s tím takový problém. Teprve potom to přešlo v akci "Děkujeme, odcházíme", která byla podmíněna už malinko finančními požadavky. A teď ta akce má 3. díl, a to je – zůstáváme, ale

19

chceme víc. Čili myslím si, že kdybychom tuto věc řešili s kvalifikačními stabilizačními dohodami dříve, tak k tomu nemuselo docházet. Pak si připomeňme, a to je bod dvě – Senát má být legislativní pojistkou. Ale nejen, prosím vás, při tvorbě zákonů, ale taky při jejich fungování nebo naplňování. Takže několik let i Senát mezi jinými toleroval, že ne desítky, ale stovky mladých lékařů byly zaměstnávány na úvazek 0,2 – 04 – 06, často ve fakultních nemocnicích. A přitom tam byli od pondělka do pátku a nebylo jim v žádném případě nijak vyhovováno v tom, že by měli mít třeba, když jsou na 0,6, ty 2 dny na vzdělávání na nějakém jiném místě. Prostě byla to podmínka, buď si to takto budeš akceptovat, a nebo v tom procesu nebudeš. Ti lidé se tehdy neuměli spojit, jak jim radili právníci Lékařské komory, aby podali společný protest. V tom případě by 3 roky nazpátek museli ředitelé hradit ten rozdíl mezi úvazkem přijatým a úvazkem skutečným, tedy jedna celá. Bylo by to určitě velké drama pro řadu zdravotnických zařízení. Na to už jsme taky zapomněli, i zásluhou pana ministra, že si toho byl vědom. A myslím si, že se aspoň v okruhu jím řízených nemocnic snažil o nápravu, byť to nevypadalo příliš razantně. Ale myslím si, že tato praxe už pomalinku utichla. Aspoň tato protizákonná praxe. A teď tady máme problém dvojí interpretace zákoníku práce. Já jenom připomínám znovu, že v žádném z jiných povolání, žádný ředitel školy nepokládá zaměstnání svého učitele zároveň za vzdělávání, tak aby to započítával do těch 75 tisíc. Nečiní tak nikdo, podle mých informací, ani v jiných státních institucích. Proč se toto takto interpretuje u zdravotnických zařízení? Rozumím i té připomínce, že ředitelé mají naplňovat tedy to poslání nebo povinnost řádného hospodáře, ale tady, prosím vás, tuto interpretaci si zařídili jako výjimečnou. Je to trochu chytračení. Stejně jako je chytračení fakultních nemocnic, nasazovat nereálné požadavky za hodinu nebo jedno dopoledne stání na chodbě před operačním sálem, v částkách stovkových a tisícových pro ty lékaře, kteří mají platy minimální. Čili zkusme jim vrátit normální kulturní podmínky. Nebo jim dejme aspoň ty podmínky, jako mají mladí lékaři v okolních zemích – Německu, Británii – a vše bude naprosto v pořádku, protože mladí lékaři nemají primární zájem odcházet natrvalo. Ti, kteří chtějí do zahraničí dlouhodobě, už tam dávno jsou. Ale odcházeli tam přechodně právě proto, aby přijatelnou cestou získali kvalifikaci, kterou potom budou dále rozvíjet u nás. Čili to je smyslem i toho doprovodného usnesení. A já bych byl daleko zoufalejší na tomto místě, a určitě bych měl černou kravatu, kdyby toto byla tečka za debatou o lékařském vzdělávání. Ale protože máme příslib – a já mu stále chci věřit – že rok 2012 velkou komplexní novelou tuto problematiku zcela napraví, tak proto se tvářím vesele. A říkám, pomozme tady této drobné legislativní úpravě, která samozřejmě neřeší všechny ty principiální věci, o nichž hovořili kolegové, ale která napravuje aspoň ten chod vzdělávání pro nejbližší rok. Zkusme nezavazovat zbytečnými závazky mladé lékaře a těšme se na přípravu té novely, kterou bych si představoval jako trošičku nadstranickou a všelidovou, protože si myslím, že při jakékoli politické konstelaci za pět deset patnáct let budou všechny ty subjekty konzumovat potom produkt toho, na čem se v tom příštím roce dohodneme. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako

další je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo.

20

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Proč? Proč je o tom taková diskuze? Protože se vzdělávají několik let, a prakticky do konce svého života. Proto je to. Pro vás, kteří to nevíte, tak lékař pracuje jinde, ale musí mít průměrný plat z místa zaměstnavatele, tam, kde nepracuje. Platí se mu stravné, platí se mu bydlení a platí se mu cestovné. Takže pět položek, které musí platit organizace, u které ten lékař nepracuje! On u ní nepracuje! On pracuje někde jinde! Nepracuje u ní. A ještě ta šestá, a ještě musí tam, kde ten doktor pracuje, tak tam musí ta mateřská organizace platit desítky tisíc za jeho vzdělávání. A ještě se musí doprošovat, aby vůbec byl ten zaměstnanec zařazen do toho vzdělávání. Protože když není zařazen, počet míst je limitován, nejsou peníze na těch specializovaných pracovištích, tak se mu to vzdělávání prodlužuje, protože neabsolvoval předepsaný počet práce na těch specializovaných pracovištích. Praktická část toho vzdělávání ve fakultních nemocnicích, obzvláště u některých odborností a specializací, kde je potřeba, aby se ti lidé dostali k operativě, tak o té se radši nebudu zmiňovat, protože se kolikrát k té operativě nedostanou ani příslušní kmenoví zaměstnanci těch fakultních nemocnic. Obzvláště v době, kdy se vše limituje a je nedostatek financí pro poskytování té základní zdravotní péče. Nestrašte nás už tím, že někdo odejde. Kdo chtěl odejít, ten už dávno odešel. Ale hrozné je velké množství případů, že odešli, a vraceli se. Vraceli se, protože se nedokázali smířit s tím, jaké požadavky jsou na ně kladeny na těch pracovištích, kam všichni chtějí zamířit. Já naopak bych, dokonce povinně, dal stáž na některém západním pracovišti pro mladé lékaře, aby se naučili některé základní pracovní návyky. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, tím pádem rozpravu uzavírám a zeptám se pana předkladatele, pana ministra, zda chce vystoupit? Ano, chce vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Vážený pane předsedající, vážený Senáte, já budu mít trošku problém vystoupit stručně na tuto debatu, ve které zazněly některé kontroverze. Velmi jsem registroval, že jsme jako ministerstvo zdravotnictví byli také mimo jiné lehce pochváleni, že se pokoušíme něco dělat, i když to samozřejmě přehlušila celá řada velmi ostrých výpadů a kritik. Obecně bych řekl, že vzdělávání lékařů je velmi komplikovaná záležitost ze tří důvodů. Já tyto tři důvody vysvětlím a pak se budu věnovat jednotlivým konkrétním připomínkám. Prvním důvodem je rozpad našeho, zjednodušeně řečeno, tzv. atestačního vzdělávání, který nastal ne zahájením nového zákona v roce 2004, ale nastal možná někdy už před dvaceti třiceti lety určitým zaostáváním doškolovacích institutů, IPVZ nebo doškolováků, jak se říká lidově, ne nějak dramaticky, ale oproti stavu ve světě, kdy se vzdělávání spíše intenzifikovalo, tyto instituty na to ne úplně dobře reagovaly, a ukázalo se v porevolučních letech, že je potřeba toto vzdělávání mírně decentralizovat. Diskuse o tom trvala déle než diskuse o ostatních zdravotnických zákonech. A tady musím zdůraznit to, co řekl pan senátor Žaloudík, že některé aspekty tohoto vzdělávání ovlivňují medicínu mnohem více než třeba finanční záležitosti. To je pravda, a opravdu, jací budou naši lékaři, jak budou vzdělaní, a jak budou morálně solidní, tak to medicínu ovlivňuje opravdu klíčovým způsobem. Zákon, který vznikl v roce 2004 – a já tady úmyslně nebudu jmenovat žádné ministry, kteří se na tom podíleli, protože to je věc, která kupodivu není nijak příliš

21

politicky vázána – tak tento první zákon velmi razantně vzdělávání decentralizoval. Já se k problému centralizace versus decentralizace vrátím. Už ten první zákon definoval to, na co tu narážel pan senátor Dryml, možná škoda, že se k prvnímu zákonu nevrátil, protože už tam se řeklo, že nadstavbové atestace budou certifikované kurzy. To není návrhem naší novely, že rušíme atestace, ty atestace zůstávají, ale zůstávají jenom u hlavních 41 specializačních oborů, zatímco to ostatní se podle mě dost nešťastně nazývá certifikovaným kurzem a certifikovanou zkouškou a nikoliv nadstavbovou atestací, i když se tento terminus technicus stále používá, a já doufám, že ho vrátíme zase zpátky. Druhý krok v tom zákoně byla provázející vyhláška, která byla udělána za dalšího ministra nebo ministryně a která místo 40 základních oborů nadefinovala asi 105 oborů, a tím se klasické dvoustupňové vzdělání, kdy základní obor byl až do druhého stupně, strašně rozmělnilo, a najednou se ukázalo, že v některých oborech, sice specializačních, se nikdo nevzdělává a bylo nutno od toho ustoupit. A třetí ránu dostalo toto vzdělávání úplně na konec. Když se tam konečně sehnaly peníze, které chyběly v roce 2004, kdy ta dobře míněná decentralizace, nebo jak říkal pan senátor Dryml amerikanizace, která se tam tedy mimochodem velmi osvědčila, nebyla doprovázena penězi. A v tom je jaksi to klíčové, proč to nefungovalo. Peníze do toho byly vneseny tuším v roce 2007 nebo 2008, ale bohužel způsobem, kdy jejich administrace do zákona byla napsána naprosto zoufalým způsobem a v podstatě ji nikdo nestíhá, proto také uživatelé nerozuměli administrativním postupům a o řadu věcí neměli zájem. Takto se to vyvíjelo. A nyní decentralizace versus centralizace. Centralizace ztratila trošku ve svém drajvu tím, že se obory stávaly složitější a složitější, a idylický obraz toho ILFu, který tady vylíčil pan senátor Lebeda, tak já jsem ho také absolvoval. A tenkrát v 70. letech, kdy já jsem atestoval, to bylo hrozně fajn. Ale ty obory se strašlivě rozšířily a ukázalo se, že to, co tehdy fungovalo, že do toho ILFu se jezdilo tak jednou na týden každý rok a před druhou atestací bylo šestitýdenní soustředění. A my, co jsme byli z fakultních nemocnic, tak ani na to, jsme neměli nárok, takže to bylo málo. A nikdo neorganizoval kurzy pro všechny absolventy, kteří byli i na miniodděleních. Velký a malý obor se od sebe lišil trošku a v těch malých oborech, v jakém jsem byl já, v rentgenologii, se často stávalo, že v menší nemocnici, kde byl jeden rentgenolog, byť si říkal primář, tak ten rentgenolog mohl být velmi kvalitním člověkem, ale ten obor se tam dělal prostě tak ze čtvrtiny v tom rozsahu, v jakém se dělá dneska. A tam vedle něj vyrostl člověk za pět let, s druhou atestací, který viděl čtvrtinu toho oboru. A na těch týdenních stážích skoro neviděl vůbec nic. Tak proto se přistoupilo k tomu modelu decentralizovanému, že se vzdělává na pracovištích, která jsou akreditována, kde není možné, aby to pracoviště bylo velmi malé a nemělo patřičné spektrum celého toho oboru. A tam se vzdělávají ti lidí valnou většinu svého času. Má to své výhody, nevýhody. Když je někdo chirurg, tak se lépe naučí ten obor v malé nemocnici, kde první dva roky se dostane úplně ke všemu, ale tam zase nevidí potom ty vrcholové výkony. Když je ve velké nemocnici, tam se k té rutině těžko dostává. Takže byl zvolen model dvoustupňový, kdy jsou akreditovaná pracoviště menší a větší. A z těch menších už nejsou ty monoprimariáty, ale z těch menších pracovišť ti lidé musejí jezdit na pracoviště větší a absolvují ty tzv. stáže. A tady narážíme v té přirozené kontroverzi, jestli je to lepší v tom malém pracovišti nebo ve velkém, na trošku negativní vliv odborných společností, které si v rámci akreditačních komisí podmínky pro vzdělávání učinily příliš tvrdými, a malá pracoviště, byť mají akreditaci, vzdělávají lékaře jenom asi v polovině rozsahu oboru

22

a na tu druhou musí jezdit na stáže, a malá pracoviště jim potom platí mzdu, která se počítá do nákladů pracoviště na vzdělávání. Je to tedy poměrně hodně zamotané a my jsme se to snažili rozmotat a trošku upravit. A nyní přejdu k jednotlivým bodům, které to snad ještě trošku vysvětlí. První, co zde zaznělo od pana senátora Žaloudíka, že jsme v akci "Děkujeme, odcházíme" mnoho toho neudělali, a mohli jsme zasáhnout rychle. My jsme samozřejmě otáleli až do pozdních fází vývoje protestu s nárůstem mezd, který nás nyní dohání a stále se o něm mluví, jestli ho naplníme nebo nenaplníme. Mimochodem, já doufám stále, že naplníme. Ale v tomto vzdělávání jsme hned zkraje podnikli kroky, které přece jenom zapůsobily. Akreditační komise jsme předělali velmi rychle, tam nejsou žádné nějaké podnikatelské subjekty, jsou tam prostě zástupci odborných společností, zástupci asociací a jsou tam zástupci České lékařské komory. Zástupců České lékařské komory tam bylo najmenováno málo, to jsme napravili. Akreditačním komisím jsme dali jasný pokyn, že nesmějí přehánět stáže, které jsme zalimitovali ve většině oborů maximálně na půl roku, předtím to byly až dva roky. Zakázali jsme natahovat kmen, zredukovali jsme náplň kmenu, která je mimo vlastní obor, ve kterém se člověk vzdělává, omezili jsme takové všeobecné kolečko z roku na půl roku, takže dneska už nemusejí chodit na dětské lékařství, každý lékař nemusí chodit na anesteziologii na půl roku, jak to bylo dříve, ale jenom na dva měsíce. Čili řadu věcí jsme udělali a dovršujeme to touto novelou zákona. To, že jsme postupovali opatrně, je samozřejmě možno kritizovat, ale my jsme kladli důraz na to, co tento systém potřebuje, že je nejpotřebnější určité doladění jednotlivých kroků, protože razantní změny, které se odehrály od roku 2004, to spíše zhoršovaly a domnívali jsme se, že tady přesně platí pořekadlo, že ďábel je v detailech, které byly zanedbány a že tedy budeme pracovat na těch detailech. Byli bychom rádi, aby tento zákon prošel co nejdříve, aby se začal už od příštího roku aplikovat naplno a mohly se získat zkušenosti, jak to funguje, aby další novela byla dalším dolaďováním a ne nějakým dalším velkým zemětřesením. Kvalifikační dohody jsou kontroverzní. Slyšeli jste tady dva opačné názory, můžete si mezi nimi vybrat. Myslím, že argumentů pro i proti zaznělo hodně. Já se domnívám, že mzdy by se opravdu neměly do kvalifikačních dohod započítávat, ale pokud vyplácí malá nemocnice mzdu svému lékaři v případě, kdy je na stáži, tak to je jasný náklad na vzdělávání, bohužel. Přesto jsme pro to, aby tyto kvalifikační dohody byly výrazněji potlačeny. A tady jsme právě u té kontroverze. Ideální decentralizovaný model by spočíval v tom, aby se decentralizace týkala práce jenom na velkých pracovištích, kde by rezidentů bylo hodně a nemuseli by pak chodit na žádné stáže. A protože to nejde v našem prostředí, pracovišť není tolik a rezidenti by tam o sebe "brkali", byla zvolena menší pracoviště, ale je jich pravděpodobně zbytečně mnoho, malé městské nemocnice by tam nemusely být, a pak by nemuseli rezidenti tolik jezdit na stáže. Ale nemohli by zůstávat v nemocnicích po dokončení kvalifikace, kdy už jsou dost vzděláni, a vrátili by se zpět do volného prostředí, kde by se ucházeli o práci a přicházeli by na malé nemocnice už kvalifikovaní. Dneska nejsou na trhu práce a nemocnice mají snahu si je vychovávat samy a je z toho takový bludný kruh, který je potřeba přetrhnout. Pokud jde o připomínku pana senátora Drymla, že máme změnit úhradovou vyhlášku a říct jasně, co se dává do mzdy, tak úhradová vyhláška určuje, jakým způsobem jsou hrazeny jednotlivé segmenty péče, jakým způsobem jsou tvořeny různé regulace proti zbytečnému nafukování výkonů nebo receptury, ale rozhodně

23

neseparuje to, kolik se dává na materiály a kolik se dává na mzdy. To bylo ve vyhláškách jenom občas a spíše to věc komplikuje. Pojišťovny platí, když to hodně zjednoduším, za provedení výkonu, a tento výkon se sestává – každý, kdo se podívá do seznamu výkonů s bodovými hodnotami, to tam jasně vidí – z nějaké režie, z nákladů materiálních, nákladů, které vygenerují přístroje, které se používají, a z nákladů, které jsou na lidi, čili mzdy ve výkonech zakotveny jsou. To, že náš sazebník je nerovnoměrný, je jasné, ale jsou tam mzdy a dokonce odstupňovány kalkulace na mladší a starší lékaře. Není plán lékařů pro jednotlivé obory. To je velmi svízelná otázka. Jsou naprosto diametrální názory, jestli by mělo ministerstvo stanovovat plán lékařů pro jednotlivé obory, anebo jestli by to mělo být ponecháno trhu. A když jsem řekl trhu, tak možná to nebylo tak úplně pochopitelné pro všechny, že tím nemyslím trh jakožto volné podnikání ve zdravotnictví, ale myslel jsem tím trh práce. Čili tam, kde je lékařů málo, jako je to dneska zcela jasné v oblastech praktického lékařství, tak tam si trh práce vyžaduje, aby tyto obory byly podpořeny. Ministerstvo to bude samozřejmě určovat na základě demografických analýz a potřeb, které má zmapované, a bude k tomu diskutovat s komorami, s odbornými společnostmi a nechává si pouze konečnou rozhodující pravomoc. Dále pan senátor Dryml kritizoval, že započítávat odbornou praxi budou pověřené organizace, a cože to je za hrůzu. Dodnes to tak bylo v zákoně, a bylo to tak i před 20 a 40 lety, ale pověřenou organizací byl jenom IPVZ, jeho doškolovací ústav. Dnes se to rozšiřuje, pověřenými organizacemi mohou být i univerzity. A možnost, abychom pověřili více organizací, tady byla i bez novely tohoto zákona a my jsme jí využili. Já jsem převzal tento připravovaný model, ale zabrzdil jsem ho právě kvůli tomu, co tu bylo kritizováno, že by se mohlo atestační vzdělávání rozpadnout. A proto jsme připravovali smlouvu velmi dlouho a důkladně tak, aby bylo jasné, že atestace zůstává jako státní zkouška sui generis pod kontrolou státu, tuto kontrolu budou mít akreditační komise pro jednotlivé obory, doškolováky nadále, ministerstvo v tom má konečné slovo, ustanovení atestačních komisí a jednotlivé obory na univerzitách budou zkoušku organizovat na příslušné univerzitě, ale ta zkouška bude rotovat, každým rokem bude někde jinde, takže se nebude chodit atestovat do fakultní nemocnice X, protože je to tam lehké, a do fakultní nemocnice Y se nebude chodit atestovat, protože je to tam těžké. Tuto představu jsme zásadně odmítli, ale bude se atestovat ve fakultní nemocnici XY, na kterou to zrovna vyjde jeden rok, a příští rok to bude jinde, a bude to státní komise, zcela jednoznačně. To, že dotace jde ze státního rozpočtu a co se bude dít, když bude ohroženo krácení, je paradoxem slyšet od představitele sociální demokracie, když sociální demokracie spíše navrhuje větší oporu ve státním rozpočtu a větší záruky, které státní rozpočet poskytuje. Před rokem 2008 vzdělávání nemělo žádnou oporu ze státního rozpočtu. Mělo ji před vznikem zákona jedině v tom, že státní rozpočet podporoval vzdělávací programy a celý provoz doškolovacích ústavů. Tomu je tak i nadále a bude ze státního rozpočtu podporovat diferencovaně, hlavně tedy ty doškolováky nadále; a univerzity pro ty činnosti, které budou vykonávat, tedy hlavně vedení agendy formální, něco jako studijní oddělení pro příslušné atestanty. Vzdělávání na poloviční úvazek – tady bylo kritizováno. Myslím, že v každé generaci se vyskytnou lidé, kteří třeba onemocní. Znal jsem případy, kdy lidé třeba onemocněli i profesním onemocněním v raném lékařském věku, dostali hepatitidu a mohli pracovat jako poloviční invalidní důchodci. I takoví lidé by měli mít nárok na vzdělávání. Ale to vzdělávání je samozřejmě ošetřeno. Když se to přečte pozorně,

24

oni pak samozřejmě musejí mít vzdělávání ne 3 roky, ale 6 let, když mají poloviční úvazek. Poloviční úvazek je tam i z důvodu studentů; postgraduálních studentů na vysokých školách, kteří si dělají titul Ph.D titul. Jsou poměrně častí, jsou placeni potom polovinou ze stipendia, polovinou jsou placeni nemocnicí, aby si mohli v polovičním úvazku dělat atestaci. Dosud bylo na doškolováku, jestli uznal, že poloviční úvazek byl dostatečný na to, aby člověk k atestační zkoušce mohl jít. On samozřejmě v té nemocnici byl, dělal nějakou vědeckou práci. I tím se vzdělával zčásti v tom svém oboru. To, že tento institut byl zneužíván, to tady také zaznělo. Přikázali jsme nemocnicím, aby zneužití zastavili, to jsme opravdu udělali. Pokud někde existuje, pokud to víte, tak nám to oznamte, a my to velmi razantně s příslušným ředitelem napravíme. Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale mám-li odpovědět na vše, jak jsem byl žádán, tak je to trošku obtížné. Rušení stabilizačních smluv i zpětně – v tomhle případě je to spíše odpuštění jakéhosi závazku. Domníváme se, a to jsme opravdu pro mladé lékaře udělali, na jejich žádost, a já jsem si pokládal za čest, že jsme v tomto mohli vyhovět a navrhnout to. Stabilizační smlouvy v prostředí, kdy do zahraničí odcházejí lékaři, hned po promoci, a už se nikdy nevrátí, tak ty se netýkají vůbec problematiky specializačního vzdělávání. Zkušenost, že lékaři, kteří specializační vzdělávání absolvují, už jsou tak dozrálí lidé, že tady většinou zakoření v této zemi, tak ti, když mají možnost odejít na rok, dva, tři pracovat do ciziny, tak se prakticky v 99 % vracejí a přinášejí nové zkušenosti, kterými si ten výpadek bohatě tady zpětně odpracují. Pak pak senátor Sefzig mně položil určité konkrétní – jak on to nazval interpelační dotazy. Kdy nastane situace, kdy stejné výkony ve stejných typech zařízení budou placeny stejně. My připravujeme proúhradovou vyhlášku, jejíž draft bude připraven v polovině listopadu. Pro nemocnice systém platby za diagnózu, který zde byl 15 let zkoušen. My bychom ho rádi definitivně zavedli. Nejde to udělat najednou. Bude tam přechodové období asi tři roky, ale sazba DRG, na rozdíl od minulé doby, bude jednotná. Cílový stav je, aby do 3 let byly výkony, které se dělají v malých nemocnicích, okresních dřívějších, a velkých, placené stejně. Podobně jsme řekli, že už letos, a doufám, že se nám to podaří, bude systém odměny pro ambulantní lékaře v nemocnicích i v terénu stejný. A to další, proč lékařská fakulta není akreditovaná, mám obavu, že jde trošku možná o nedorozumění. Nemocnice jsou akreditované po jednotlivých oborech. Stává se, že některý obor; určitě má chirurgie akreditaci, o tom nemám nejmenších pochyb, i když to nemám v hlavě, ale je možné, že tam jsou nějaké miniobory, které akreditaci nezískaly. Jinak lékařské fakulty se akreditují – to Ph.D vzdělávání – a tam se stává, např. v Hradci Králové akreditaci ztratila načas neurologie, protože nemá habilitovaného přednostu. Ale jsou to spíše výjimky. A jestli jsme konzultovali s mladými lékaři – tak já myslím, že v rámci vlastní akce a při jejím doznívání, jsme konzultovali. Jinak samozřejmě průběžně, jak jsme ve styku se zdravotnickým terénem, konzultujeme problémy vzdělávání i s mladými lékaři. Tam, kde je možné se s nimi sejít, tak se s nimi setkáváme. Jestli jsem na něco zapomněl, tak se omlouvám, případně se ještě zeptejte. Doufám, že aspoň to základní jsem tady řekl. Děkuji za pozornost.

25

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Ptám

se pana senátora Václava Vlčka jako zpravodaje, jestli chce vystoupit. Nechce. Slovo má v tom případě zpravodaj garančního výboru pan senátor Jan Žaloudík. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, senátoři, dovolte mi, abych pouze stručně rekapituloval diskusi, v níž jsme vyslechli sedm vystoupení, dva senátoři vystoupili dvakrát. Celkem vystoupilo pět senátorů. Kritické připomínky nebo dotazy byly z valné většiny komentovány či zodpovězeny panem ministrem. Zůstal z této diskuse návrh doprovodného usnesení. Pokud si mohu dovolit, pane předsedající, říct, že nám k hlasování zůstává: Za prvé. Společný návrh; v tomto případě ústavně-právního výboru a garančního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku s návrhem schválit předkládanou novelu. Potom druhý návrh na doprovodné usnesení, které jsem tady načetl. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Řekl jste to přesně. O tom

také budeme za chvilku hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 6 ukončeno. Registrováno 70, kvorum 36. Pro 60, proti 1. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o doprovodném usnesení, jak nám pan zpravodaj senátor Žaloudík načetl a jak máte k dispozici. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 7 ukončeno. Registrováno 73, kvorum 37. Pro 45, proti 1. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji oběma zpravodajům a panu ministrovi. Jsme u dalšího bodu, kterým je návrh zákona, kterým se... Předpokládám, že kolega Pospíšil, který se přihlásil, chce mluvit k volbám, ale to bude až před polední přestávkou. Já nevyhlašuji polední přestávku. Nebo chcete teď vystoupit? Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Já se omlouvám, že vstupuji do jednání, ale abychom mohli dodržet některé termíny, tak musím vyhlásit jako předseda volební komise lhůtu k podávání návrhů. Týká se to bodu č. 35 – Volba členů parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe. K tomuto bodu vyhlašuji lhůtu k podávání návrhu do zítřejších 12.30 hodin. Dopoledne už to nestihneme, protože ta lhůta je 24hodinová. Pokud nebude námitek, tak bych navrhoval, aby se volba uskutečnila aklamací většinovým způsobem. Pokud budou námitky a rozhodneme se pro volbu tajnou, tak počítejte s tím, že zítra navrhnu změnu programu tak, aby případná tajná volba proběhla zítra v polední přestávce. Protože kdyby měla probíhat jako poslední bod, tak bychom se tu zdrželi hodně dlouho. Tak mě omluvte, že jsem vystoupil mimo program s tím, abychom splnili náležitosti našeho jednacího řádu a termíny, které nám volební řád předepisuje. Děkuji.

26

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže všem je vše jasné, do kdy mají dávat návrhy a kdy se bude hlasovat. A můžeme pokračovat v bodu, který jsem již zahájil, což je

4. Návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a mění související zákony (senátní tisk č. 203) Máme to jako tisk č. 203. A pan poslanec Marek Šnajdr nám ho uvede. Poslanec Marek Šnajdr: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé senátorky, milí senátoři. Jménem skupiny poslanců bych si vám dovolil stručně představit návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 245 z roku 2006 o tzv. veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Jak jistě víte, tak na konci funkčního období v r. 2006 Poslanecké sněmovna po dlouhých diskuzích přijala tento návrh zákona o zřízení tohoto typu ústavního zdravotnického zařízení. Následně tento zákon při projednávání zde v Senátu byl Senátem vrácen, respektive zamítnut, a sněmovnou opět přehlasován. Stejně tak se stalo i ve vztahu k prezidentu republiky. Jistě je vám všem dobře známo, že tento zákon, než byl schválen, tak byl předmětem podání k Ústavnímu soudu pro rozpor s ústavním pořádkem České republiky. A ještě v r. 2006 Ústavní soud část tohoto zákona zrušil. Přestože tedy Ústavním soudem došlo ke zrušení části tohoto zákona, tak ta jeho vlastní část v našem právním pořádku stále zůstala. A to tak, že bylo lze, aby zdravotnické zařízení, které chce fungovat nebo by chtělo fungovat v tomto typu právní formy, tak mělo či mohlo požádat o registraci ministerstvo zdravotnictví. Do dnešního dne, tj. zhruba 5 let poté, kdy tento zákon vstoupil v platnost, v českém zdravotnictví, či chcete-li v České republice, neexistuje žádné zdravotnické zařízení, které by v režimu tohoto zákona fungovalo. Neexistuje tedy žádné zdravotnické zařízení, které by svou činnost upravovalo podle tohoto zákona. Byť je pravda, a určitě o tom bude následná diskuse, že 5 zařízení Středočeského kraje požádalo o tuto registraci. Nicméně do dnešního dne tato registrace neexistuje. To znamená, žádné takové zdravotnické zařízení zde není. Podle mého názoru – a podle názoru předkladatele – české zdravotnictví by mohlo v budoucnu využívat statut neziskových zařízení. Nebo neziskové právní normy. Ale jsme přesvědčeni o tom, že ta právní úprava musí být diametrálně odlišná. Musí být koncepční, funkční a využitelná. A musí být použitelná typově nejen pro zdravotnická zařízení, ale i pro ostatní subjekty poskytující veřejné služby, např. ve školství, kultuře, sociální oblasti apod. Je rovněž třeba připomenout, že tento zákon – a tak trošku předjímám očekávanou diskusi – nepředstavuje nebo není, jak bylo deklarováno při jeho úmyslu, brzdou či zamezením majetkových transferu typu pronájmu a prodeje, protože i majetek, který je evidován, nebo který je spravován tímto zařízením, nebo tímto typem právní formy, může být převáděn, pronajímán a zcizován. Je evidentní, že pokud jde o vlastní využitelnost a použitelnost či výhodu při provozování zdravotnického zařízení, tak tento takto zpracovaný zákon skutečně českým zdravotnickým zařízením žádnou přidanou hodnotu nepřináší. A z vlastní

27

podstaty, či z podstaty obecné využitelnosti neziskového principu, je evidentní, že je nenapravitelný určitou novelizací nebo přepracováním, proto jsme se rozhodli ho z našeho právního řádu odstranit a zrušit. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane poslanče.

Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Přijal usnesení, které máme jako tisk 203/1. Zpravodajem je pan senátor Radek Sušil, který má slovo. Senátor Radek Sušil: Dobrý den ještě jednou, pane předsedající, kolegyně,

kolegové, pane poslanče. Dovolte, abych vás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Obecně Senátu je předkládán poslanecký návrh zákona poslanců Šnajdra (bez křestních jmen), pana poslance Hegera, pana poslance Štětiny, poslance Tluchoře, Gazdíka a Kristýny Kočí, jehož jediným cílem, jak jsme slyšeli, je zrušit zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. A současně zrušit ustavení dalších zákonů, kterých se problematika veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních dotýká. Dovolte mi ještě se na chvilku vrátit k historii rušeného zákona. Tento zákon byl poprvé v legislativním procesu předložen z dílny ministerstva zdravotnictví v průběhu roku 2004. V prosinci roku 2004 vláda ve svém stanovisku k poslaneckému návrhu zákona napsala, že jde o návrh nepropracovaný, nekomplexní, mající četné věcné a legislativní nedostatky. Považovala ho za nesystémový a dílčí krok. Následně projednávání této novely bylo pozastaveno. A jak jsme slyšeli – v roce 2006 to probíhalo. Jeho rození bylo složité. A zákon nabyl účinnosti 31. května 2006. Ještě se vrátím k zákonu a k jeho obsahu, kterým se tady zákon bude rušit. Hlavním motivem předkladatelů bylo řešení problémů, jak zabránit riziku bezbřehé privatizace zdravotnických zařízení, k zamezení tzv. tvrdému byznysu ve zdravotnictví a zároveň zabezpečit kvalitní a dostupnou péči pro obyvatele ve všech regionech na neziskovém základě. V České republice je v provozu v současné době asi 189 nemocnic, z toho je 19 řízeno ministerstvem zdravotnictví, 24 krajem, 17 městy a obcemi, 3 církví, 5 ministerstvem obrany. Nejvíce jsou zdravotnická zařízení provozována jako privátní. A to v tomto počtu – je jich 121 – a v tom počtu je 53 nemocnic, obchodních společností. Myslím si, že na těchto číslech je patrné, že obava z privatizace zdravotnických zařízení byla v té době při vznikání tohoto zákona velmi podstatná. V důvodové zprávě předkladatelů tehdejšího zákona bylo cílem tohoto zákona vytvoření optimálního právního prostředí pro existenci a provoz nemocnic ve veřejném vlastnictví, se vznikem základní sítě těchto nemocnic, jejichž prostřednictvím bude stát schopen zajistit každému právo na ochranu zdraví a každému občanu v případě potřeby rovný přístup k bezplatné zdravotní péči na základě veřejného pojištění. Zákon zavedl do českého právního řádu institut veřejné neziskové organizace, jejímž posláním je plnění veřejného zájmu v oblasti poskytování zdravotní péče. Zákon za tímto účelem zavedl nový druh právnické osoby, kterou byla veřejná nezisková ústavní zdravotnické zařízení. Tato forma měla nahradit příspěvkové organizace jakožto méně vhodné formy pro existenci nemocnic v systému veřejného zdravotního pojištění. Právní forma veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení měla také nahradit formu obchodní společnosti. 28

Ještě vás chvilku zdržím historií a seznámím vás s některými prvky, který tento zákon obsahoval. Sám jsem si je rozdělil na hospodářskou oblast a lékařskou oblast. V té hospodářské oblasti, po čemž všichni voláme, byla zakotvena jedna velice důležitá věc, která pomáhala k transparentnosti fungování zdravotnictví. Kdyby byla stanovena povinnost zveřejňovat na internetu veškeré údaje týkající se hospodaření takového zdravotnického zařízení, byla stanovena povinnost zveřejňovat povinně na internetu veškeré údaje o tom, jaké zboží a služby nakupujeme, a za jaké ceny. Veškeré údaje vedené v účetnictví by byly tak prostřednictvím povinného zveřejňování těchto údajů na internetu široce dostupné, což by umožnilo provádět dokonalejší kontrolu kvality a hospodaření s veřejnými prostředky. V zájmu snížení míry korupčnosti v prostředí zákon definuje střet zájmů členů statutárních orgánů, kdy zakazuje členům statutárních orgánů neziskového zdravotnického zařízení podílet se na podnikatelské činnosti subjektů, které jsou ve smluvním vztahu k příslušnému zařízení. Dále také management v tomto typu zdravotnického zařízení, jak je to i v obchodních společnostech měl ručit svým majetkem za hospodaření této společnosti. V rámci stability páteřní sítě neziskových zdravotnických zařízení zákon zamezoval vyhlášení konkurzu na veřejné zdravotnické zařízení, a také majetek se nemohl stát předmětem jakéhokoli vyrovnání či předmětem exekuce. Dalším důležitým prvkem byla povinnost reinvestice, kdy veškeré příjmy neziskové nemocnice musí být použity na provoz, obnovu a rozvoj daného zdravotnického zařízení. A při plnění této podmínky by bylo neziskové zdravotnické zařízení osvobozeno od daně z příjmů. Z té lékařské oblasti bylo zachovat povinnost ošetření pacientů daným zdravotnickým zařízením dle vytvořeného spádu, aniž by byla ale porušena svoboda volného výběru zdravotnického zařízení. A ministerstvu zdravotnictví tímto zákonem byla dávána pravomoc stanovit nemocnici rozsah povinností poskytovat zdravotnickou péči. Zákon zakotvoval povinnost zdravotnických zařízení podrobovat se kontrole kvality zdravotnické péče, když se měly sledovat parametry kvality, které stanoví vyhláška MZ, zejména měly být strukturálně sledovány počty provedených zákroků, počty komplikací, počty nozokomiálních nákaz, reoperací a dalších parametrů, jako např. sledování překladu pacientů na jiná pracoviště a jejich diagnóz. Tyto informace by měly být pravidelně zveřejňovány pro tzv. veřejnou informaci. Pravidelným ročním kontrolám by také podléhalo plnění vyhlášky MZ v oblasti personálního, věcného a technického vybavení jednotlivých zdravotnických zařízení. A této kontroly se měly ujmout profesní organizace, komory. Z hlediska zaměstnanců nemocnic je v zákoně zajímavé ustanovení o odpovědnosti a umožnění postgraduálního vzdělávání lékařů. A zejména ustanovení o odměňování, které se má řídit zákonem o platu. Také tento zákon obsahuje v sobě dvě kontroverzní ustanovení, která byla následně předmětem zkoumání Ústavním soudem, a která byla také důvodem zrušení. Zaprvé to byla povinnost zdravotnických pojišťoven uzavřít smlouvu hrazení poskytované zdravotnické péče, a to v rozsahu povinném, které určovalo MZ. A druhý rozporný bod, který byl napaden Ústavním soudem, že zákon taxativně obsahoval vyjmenování 146 nemocnic, které měly do 180 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona přecházet do sítě neziskových zdravotnických zařízení.

29

Toto ustanovení napadl Ústavní soud. A odůvodnil své rozhodnutí tím, že zákon znamená zásadní průlom do působnosti územních samosprávných celků, protože nezávisle na nich mění právní formu jimi zřízených nemocnic a podrobuje je řídící a kontrolní pravomoci ministerstva. Také se mu nelíbilo, že jsou zvýhodňována veřejná zdravotnická zařízení proti ostatní skupině bez toho, aby, podle mého soudu, stanovení jasných pravidel. Odůvodnění předkladatele jsme všichni slyšeli, nebudu ho opakovat. Zákon je strukturován do 17 částí, z nichž 1. částí je zrušován zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. V části 2. a 16. jsou novelizovány zákony obsahující ustanovení, která svým obsahem souvisejí s úpravou veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. A část 17. stanoví účinnost předkládaného zákona dnem jeho vyhlášení. Tímto zákonem se také zrušuje zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a zároveň zrušuje ustanovení dalších zákonů. A zpřesňuje se úprava ukončení řízení zahájených podle zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Závěrem mé delší zpravodajské zprávy bych vás rád seznámil s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, které vám bylo předloženo jako č. 203/1, kdy na 40. usnesení 16. schůze, konané 25. října 2011, k návrhu zákona, kterým se zrušuje zákon č. 245/2006 Sbírky o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. A mění související zákony, senátní tisk č. 203. Po odůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů pana poslance Bc. Marka Šnajdra a zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona. 2. Určil zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi mě. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke

stolku zpravodajů, a slovo má zpravodajka výboru ústavně-právního, který má záznam z jednání. Máme to jako tisk 203/2. Paní senátorka Soňa Paukrtová má slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane poslanče. Bylo tady řečeno mnohé o historii tohoto tisku. Já vás pouze seznámím s tím, jakým způsobem projednával tento návrh zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a změně některých zákonů ústavně-právní výbor. Ústavně-právní výbor se tímto tiskem zabýval na své 27. schůzi, konané 18. října 2011, a po úvodním slově poslancem pana Marka Šnajdra, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku, když z 10 členů ústavně-právního výboru byli přítomni 4 senátoři. Výbor tedy nebyl usnášeníschopný. Určil mě zpravodajem a pověřil pana předsedu výboru pana Miroslava Antla, aby předložil tento záznam předsedovi Senátu. Na tom jednání – protože ústavně-právní výbor poprvé za dobu své existence nebyl usnášeníschopný, tak tam nepadaly ani žádné návrhy na schválení, či zamítnutí tohoto návrhu. My jsme pouze diskutovali věcnou problematiku tohoto zákona. Takže já jako zpravodajka se přihlásím ještě jako senátorka a předložím vám návrh za svou osobu. Děkuji vám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a moje otázka zní,

zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona? Nikdo takový

30

není, tak otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pan zpravodaj garančního výboru se velmi dobře zhostil svého úkolu a zopakoval tady celou historii vzniku tohoto návrhu zákona. A zopakoval důvody, proč ten návrh zákona byl v té době předkládán. Byl Senátem zamítnut, posléze přehlasován Poslaneckou sněmovnou. Takže my jsme tady ten návrh diskutovali v době jeho zamítnutí. Pak byl také předmětem podání Ústavního soudu. Já se k tomu nebudu vracet, pouze řeknu toto: tehdy, když jsme tady jednali o tom návrhu zákona, tak bylo zcela jasné, že neziskové organizace, nebo neziskový typ zařízení by měl pro zdravotnictví fungovat. Ale nejen pro zdravotnictví. Ten neziskový typ právnické osoby je nutný v celé řadě dalších odvětví prostě proto, že ty dvě organizace, které jsou nyní k dispozici, tzn. příspěvkové organizace a obecně prospěšné společnosti, nevyhovují tak úplně a zcela jednotlivým typům právnických osob, které v české veřejnosti fungují a existují. Tehdy bylo řečeno, že skutečně takový návrh zákona je potřebný. Takové veřejné neziskové organizace by měly existovat. Ale také tady na půdě tohoto Senátu jasně zaznělo, jaké jsou důvody pro zamítnutí tohoto tehdejšího návrhu zákona. Ten zákon vykazoval celou řadu chyb a problémů. Dokonce rozpor s ústavou, což posléze potvrdil i Ústavní soud. Takže na jednu stranu je potřeba takových neziskových organizací, na druhou stranu tento zákon vykazoval celou řadu nedostatků. A také v době, kdy vyšel ve Sbírce zákonů, tak nevznikla žádná předpokládaná síť zdravotních zařízení. A pokud vím, tak existuje snad jenom jeden návrh, aby takové zdravotní zařízení vzniklo. Takže já mám za to, že ten zákon není příliš funkční, a že by bylo rozumné ho zrušit. Navrhuji vám, abychom schválili návrh zákona, který jedná o zrušení tohoto zákona, tak jak je navrhován panem navrhovatelem. Ale současně s tím, že existuje nutnost, aby takový zákon o veřejných neziskových organizacích existoval. A to nejen ve zdravotnictví. Děkuji vám za pozornost. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka:

Děkuji. Slovo má

místopředsedkyně Alena Gajdůšková s právem přednosti. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, pane poslanče, paní senátorky, páni senátoři. Já si dovolím být v této souvislosti trošičku obecnější, protože jde o návrh zrušení zákona. S tím jsme se moc tady nepotkali. A tento návrh je velmi dobrou ilustrací toho, jaké pozice na jedné straně zastává sociální demokracie, na druhé straně pravice. Je to učebnicový příklad rozdílu nahlížení pravice a levice na fungování společnosti. To je princip, v kterém se zřejmě neshodneme a nemůžeme shodnout. Nemůžeme se shodnout v náhledu na rozsah a fungování veřejných služeb. Sociální demokracii je vlastní představa evropského sociálního modelu skandinávského typu. To přeloženo do češtiny znamená, že si představujeme, že zhruba kolem 40 % HDP si nechává stát tak říkajíc ve veřejné ruce. A to je celá ta oblast veřejných služeb – důchodový systém, sociální systém, zdravotnictví, školství, ale také zajištění bezpečnosti, životní prostředí, atd. A to, že státy tuto část HDP potřebují mít pod kontrolou, že zajišťují skutečně rovné příležitosti, rovný přístup ke vzdělání, ke zdravotní péči a ke všemu dalšímu, tak, aby každý člověk měl zajištěné rovné šance, aby měl zajištěná rovná lidská práva. Aby stát dokázal garantovat lidská práva každému jednomu člověku.

31

Ale to je důležité taky, jak se ukázalo teď v krizi, k tomu, aby stát dokázal podpořit soukromý sektor v okamžiku, kdy trhy nefungují tak bezchybně, jak to ekonomičtí teoretikové neoliberálního typu hlásají. A to je ten zásadní problém. Na tomto zákoně je to velmi zásadně vidět. Já souhlasím s tím, že by bylo potřeba, aby typ veřejných neziskových organizací fungoval jak v oblasti kultury, tak školství, případně v dalších oblastech. Pokud by ovšem byl skutečně zájem ze současné vládní koalice na tom, aby to takto fungovalo, jak hovořila paní Paukrtová, tak bychom teď neměli na stole pouze zákon nebo návrh na to zrušit zákon o veřejných neziskových ústavních zařízeních, ale měli bychom současně na stole vládní návrh zákona o veřejných neziskových organizacích. To tady nemáme. Také jako sociální demokraté absolutně nemáme nic proti podnikání, ani soukromým ordinacím. To už vůbec ne. Pro nás, jako pro sociální demokraty, pro mě jako sociální demokratku je naprosto ale nepřijatelné, aby na utrpení lidí, na nemoci kdokoli vytvářel zisky. Vytvářet zisk je základní princip v obchodních společnostech, a to i ze zákona. Proto podle nás páteřní síť zdravotní péče musí být tvořena právě na neziskovém principu neziskovými organizacemi. A to se zárukou a kontrolou kvality péče, transparentnosti hospodaření, pod veřejnou kontrolou, reinvesticemi a samozřejmě odpovídajícím personálním vybavením. Proto tedy jsem zásadně proti tomu, abychom tento návrh zákona zrušili. Myslím si, že návrh zamítnout zde již padl, ale chtěla bych ještě využít této příležitosti, že tu máme předsedu správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. A ráda bych mu položila dvě tři otázky. Zaprvé – objevil se názor, že je potřeba zvednout spoluúčast pacientů na 25 %. Což je o 7 % navýšení proti současnému stavu. To, pokud vím, není nikde v Evropě, takže moje otázka... 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní místopředsedkyně, já se omlouvám, ale projednáváme návrh zákona na zamítnutí neziskových... Nejsme ve fázi ani interpelací, a pokud máte otázku, tak je samozřejmě šance buď kuloárně, a nebo si pozvat správní radu nebo vedení správní rady. Nesouvisí to absolutně s projednáváním tohoto zákona. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedající, když dovolíte, já jsem přesvědčena o tom, že to s projednávaným návrhem zákona souvisí, a to velmi úzce, protože se bavíme o tom, jak mají být, či nemají být, a na jakém principu mají být financována zdravotnická zařízení. Takže, když dovolíte, ještě minutku budu pokračovat. Zaprvé tedy se ptám, kde má k tomuto navýšení dojit? Zda je to tedy v tom navyšování zisku obchodních společností ve zdravotnictví? A další otázka, chtěla bych se zeptat, na čem narostly výdaje do zdravotnictví. Pan ministr nedávno hovořil o tom, že výdaje do zdravotnictví narostly. Takže mě by zajímalo, kde se to projevilo a o kolik narostly? Děkuji. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Slovo

má s právem

přednosti pan senátor Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, pane poslanče, milé

kolegyně, kolegové. Využil jsem přednostního práva, protože kolega Dryml obvykle hovoří velmi obsáhle a fundovaně. Já, protože jsem si včera četl své stenozáznamy z minulé schůze, tak budu velmi stručný, abych příště nemusel tolik číst. 32

Zaprvé – chci deklarovat, a cítím to tady z mnoha míst, pro to, aby existovaly v našem právním řádě veřejná nezisková ústavní zdravotnická zařízení. V tom jsme se asi tady shodli, protože s těmi stávajícími právními normami, na jakých nemocnice fungují, máme dost zkušeností, protože máme v Bohumíně vlastní nemocnici. Příspěvková organizace příliš vhodná není. Byli jsme nuceni založit akciovou společnost. Deklaruji ovšem se 100% účastní města, a nehodláme ji prodávat. Ta je lepší pro řízení než příspěvková organizace. Ale my bychom chtěli, abychom mohli mít místo akciové společnosti, která je principiálně podle obchodního zákoníku založena za účelem tvoření zisku, a my z nemocnice nechceme tvořit zisk, a asi by obecně z veřejného zdravotního pojištění neměl vznikat někde zisk, tak ta akciová společnost je lepší. A to veřejně neziskové ústavní zdravotnické zařízení by bylo ještě lepší, protože v tom zákoně bylo např. to, že by se neplatily daně a byly tam další výhody. To je první věc, kterou jsem chtěl říct. Druhá – v roce 2006, před volbami, v tom spěchu, když vznikal tento zákon, tak ten zákon je špatný. To si myslím, že na tom se také shodneme. Kdybych tady v Senátu v té době byl, nehlasoval bych nikdy pro tak špatný zákon, a proto si myslím, že je dobře, že Ústavní soud některé pasáže z toho zákona zrušil. A byl jsem u tvorby toho zákona, říkal jsem to dopředu a byl jsem rád, že nakonec to takto dopadlo. Asi se shodneme, že v té stávající vykuchané podobě je také ten zákon ne zcela funkční, když to řeknu diplomaticky. Proto si myslím, že i ty snahy založit nebo zřídit nějakou neziskovou organizaci teď v této chvíli podle toho zákona jsou jen nějakou deklarací, a ministerstvo asi nemůže v této chvíli podle tohoto zákona žádné takové zdravotnické zařízení zřídit. A je mně líto, že se takto vede nějaký politický boj, místo aby všichni napjali síly k tomu, aby se ten zákon opravil, abychom tady skutečně měli dobrý zákon o neziskových zdravotnických zařízeních. Takže já bych očekával, že místo návrhu na zrušení sem přijde návrh – zdá se, že jsme se na tom shodli s kolegyní Paukrtovou, předřečnicí, že bychom takový zákon měli mít – tak proč tedy sem nepřijde z vlády, z ministerstva dobrý zákon? Proč ministerstvo – tady chci znovu poukázat na ten legislativní proces – proč je to skupina poslanců, mezi nimiž je i ministr, která navrhuje zrušení tohoto zákona?! A proč to není tedy v řádném legislativním procesu z ministerstva. Já tady z tohoto důvodu budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona, kterým se má zrušit ten stávající zákon, ale byl bych rád, kdyby případně vzniklo doprovodné usnesení, kterým požádáme vládu, ministerstvo, aby připravily dobrý zákon. Třeba i nejen pro zdravotnická zařízení, ale pro tu šíři. Když takový dobrý zákon přijde, tak zvednu obě ruce pro zrušení toho stávajícího, nedobrého. Ale to doprovodné usnesení nenavrhuji, protože osud všech našich doprovodných usneseních, při tom, jak se k tomu staví stávající vláda, je naprosto jasný. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor

Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane předkladateli,

kolegyně, kolegové. Zaprvé bych se chtěl ohradit proti tomu, že jsem milý senátor bakaláře Šnajdra. Nejsem. Nejsem od doby, kdy celé ministerstvo zdravotnictví vědělo, že se potápím v Egyptě, a pan zde přítomný bakalář Šnajdr mě honil po celé republice velmi nevybíravým způsobem, až můj bratr musel zasáhnout, možná i silou. Proto nejsem pro člena nižší komory Parlamentu ČR milým senátorem.

33

Zrušení zákona z roku 2006. Vážení, specifické zákony pro oblast zdravotnictví jsou běžné a obvyklé. Běžné a obvyklé! To znamená, pokud tady někdo říká, že to musí být pro všechny stejné, není to pravda. Rozpor s ústavou byl konstatován jen v některých, v některých částech. Protože kdyby ten zákon byl v rozporu s ústavou jako celek, tak by musel Ústavní soud – a já věřím, že Ústavní soud je fundovaný a kvalifikovaný – ten zákon zrušit jako celek. Ale to se nestalo! Kolik, vážení, těch zákonů je funkčních, a podle jakých kritérií? A podle jakých politických náhledů? Proč koalice už dříve, od roku 2006, protože v roce 2006 přišlo na ministerstvo zdravotnictví osvícené vedení s bývalým ministrem Julínkem, nepředložilo a nevypracovalo nějaký nový zákon, když je to tak potřebné? A na tom se možná shodneme všichni, napříč politickým spektrem. Jak to tady ostatně řekl i pan bakalář Šnajdr i paní senátorka Paukrtová. V zahraničí máme příkladů dost a dost. To není, vážení, české specifikum, jak se nám tady snaží podsouvat pan poslanec bakalář Šnajdr nebo někteří jiní. Nechceme být evropští? Co příklady z Německa, když už si tedy neumíme vypracovat náš zákon. Vše negovat a nespolupracovat, bez toho, abychom tady – a jsme tady ku prospěchu občanů, to by nás přece mělo spojovat, a ne rozdělovat. Ukazuje se bohužel, že ne ministr zdravotnictví, ale pánové Šnajdr a Šťastný ve sněmovně chtějí řídit české zdravotnictví, které se řítí do chaosu, záhuby a finančního kolapsu!!! Ono to není tak od věci, pane předsedající, že se tady poukázalo i na některé problémy s financováním. Já vám řeknu proč. Proč vlastně ten zákon vznikl? Zákon vznikl proto, aby se stabilizovala síť nemocničních zdravotnických zařízení, která byla ohrožena bezbřehou privatizací, chaosem, nejednotností a kolabováním financování. Uvědomme si, že v roce 2005-2006 se řešil deficit, který měla jenom Všeobecná zdravotní pojišťovna ve výši 15 miliard. A bylo nutno stabilizovat celý systém veřejného zdravotního pojištění, který se nedal stabilizovat bez toho, aby se stabilizovala páteřní síť nemocničních zdravotnických zařízení. Tady se praví o tom, že neexistuje nebo neexistovalo zdravotnické zařízení, které by fungovalo. Ale proč? Protože ministerstvo zdravotnictví, a podle mého názoru v rozporu se zákonem, odmítlo vydat registrace nestátním neziskovým zdravotnickým zařízením. I když část zákona byla a je do současné doby platná. Ministerstvo zdravotnictví podle kompetenčního zákona č. 2 je v konečné fázi zodpovědné za stav českého zdravotnictví, za poskytování zdravotní péče, za přístup ke zdravotní péči z prostředků veřejného zdravotního pojištění. A tady to byl nástroj k tomu, aby splnilo svoji zákonnou povinnost. Bohužel každé dobré předsevzetí skončí někdy tak, jak skončil tento zákon. Ale to základní – zajištění práva na přístup ke zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění a zabránění rozkrádání, jak vidíme v některých oblastech, viz střední Čechy, za které je tady pan přítomný poslanec dokonce ve sněmovně, nebo za rozbití systému, jak se děje v některých lokalitách na Moravě, kdy se rozšiřuje Chrenkovo impérium, jsou názornými příklady toho, jak je potřebné, aby tento zákon tady byl. Tak ještě jedna důležitá věc. A tady se o tom mluvilo také, o zveřejňování nákupů, o kontrole; je to to, co dnes pálí nás všechny, nejen ve zdravotnictví. Je to boj proti korupci. Proti korupci, která kvete bohužel jak ve fakultních nemocnicích, tak i v krajských zařízeních, která řídí kraje, proti čemuž se moc nedělá. To ale patrně po některých aférách, jak je známe z tisku, v oblasti zdravotnictví už nechtějí ani ty

34

proslavené Věci veřejné, kde pod tímto návrhem zákona jsou podepsáni i poslanec Štětina nebo bývalá členka Věcí veřejných Kočí. Kde asi v zájmu zajištění koryt do konce svého volebního období nechtějí bojovat proti korupci. Je mi to velmi, velmi líto, že tento zákon, který by měl být spíše dopracován a vylepšen napříč politickým spektrem, aby se zajistila stabilita zdravotní péče pro všechny občany – pro všechny občany, ať už volí pravici nebo levici, má skončit tímto způsobem. Je to i výzva Poslanecké sněmovně, aby se urychleným způsobem se snažila změnit tento stav. A to, že my to tady zamítneme, přijde to do Poslanecké sněmovny, tam opět nás přehlasují, se nám bohužel nelíbí jako ČSSD, a nelíbilo se to ani ODS, když ten zákon se prosazoval tehdy v roce 2006. Je nutno se tedy bavit o tom, zda by se i tyto procesy neměly určitým způsobem změnit. Třeba ve spojení s tím, jestli má být nebo nemá být přímá volba prezidenta a jaké budou pravomoci Senátu nebo pravomoci sněmovny do budoucna, aby se nám mnozí lidé nevysmívali, že my tady něco – ať už z hlediska odborného nebo jiného – zamítneme, a přesto jsme k smíchu, protože jsme přehlasováni takovými poslanci, kteří nám předkládají tento návrh zákona. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor

Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane první místopředsedo. Dovolte, abych zareagoval také na několik slov, která tady zazněla a která se týkají jednak neziskovosti, jednak toho, zdali je morální či nemorální ve zdravotnictví vytvářet a nevytvářet zisk. Vážení přátelé, já znám mnoho lidí, starých lidí, kteří nepotřebovali za svůj život, dokonce ani při porodu nepotřebovali, nikdy žádné zdravotnické zařízení. Ale ani jeden z nich by nepřežil do dneška, kdyby nebyli na tomto světě pekaři, kdyby nebyli prodavači, kdyby nebylo mnoho dalších, neméně důležitých zaměstnání, protože ti lidé by umřeli hlady. To jenom o té morálce, o tom, co je morální a co nemorální není. Já jsem majitelem soukromého zdravotnického zařízení a musím vytvářet nějakou nadhodnotu. Vytvořím někdy i zisk. Nestydím se za něj. Většinou ten zisk refinancuji do toho, aby se to zdravotnické zařízení udrželo nebo aby se rozvíjelo. Kdybych nebyl schopen vytvořit nadhodnotu, a nedostal jsem žádnou dotaci nikdy od nikoho, tak bych nebyl schopen zaplatit své zaměstnance. To není o morálce. A ziskovost je tak intimní záležitostí každého, že je skoro až s podivem, že vůbec něco takového může v zákoně být v době, kdy jsou vedle sebe jednak ty takzvaně neziskové a jednak provozy, které naopak jsou na vytváření hodnot a na úspěšnosti a schopnosti posloužit jiným a dát jim službu takovou, kterou jiní ocení, ať už je to formou z veřejných prostředků, z veřejného pojištění, nebo formou přímých plateb, to je úplně jedno – ale na tom je systém založený. Celý systém financování, systém peněz a všeho ostatního. Já musím říci, že je až s podivem, že někdo se chce vychloubat tím, že není schopen vytvářet finanční prostředky k tomu, aby mohl uspokojit svoje potřeby a potřeby svých zaměstnanců a rozvíjet svoje zařízení. Já osobně bych se za to styděl, být neziskovou organizací. To by znamenalo, že jsem jenom ten, který čeká, že mi někdo něco dá, že jsem tak neschopen, aby mi někdo něco byl schopen za tu moji službu zaplatit. Zdravotnictví není nic jiného, než služba. To jsem považoval za velice nutné říci, když se tady budeme bít v prsa a říkat o tom, jak ve zdravotnictví to slovo zisk je nepřípustné. Není to pravda. To, jestli vytvořím zisk, záleží jenom na tom, jestli tu hodnotu, kterou mám na příjmu, znovu utratím, jestli ji dám zpátky do prostředí, nebo jestli ji dám to mezd svých

35

zaměstnanců, včetně mzdy mé, anebo zdali ten zisk zdaním a použiji ho na cokoli jiného, co nesouvisí s tím vlastním podnikáním. Ale to je věc, která s fungováním toho oboru, ať se to týká pekaře, nebo ať se to týká zdravotníka, vůbec nesouvisí. Je velice obtížné, když máte podnikat, a v soukromém zdravotnictví je řada lékařů, nedovedu to odhadnout na procenta, ale není to malá část, možná je to polovina, možná je to více, každý má důraz na něco jiného - samozřejmě že velké fakultní nemocnice a veřejné nemocnice jsou zaměřeny na úplně jiný druh zdravotnických služeb, než jsou menší zařízení. V menších zařízeních je dnes obvyklé, že jsou to soukromá zařízení, a když mají tato soukromá zařízení podnikat a vedle mají mít organizaci, která je takzvaně nezisková - kde mimo jiné jediné, co je tam pozitivního, je to vynikající reklamní slogan, zejména v takové společnosti, která je obdařena nepřejícností a závistivostí. To je přece úžasný reklamní slogan, když předem řeknete "všechno, co do mě dáte, já pro sebe nespotřebuji a nějak to prostě utratím, tak aby to nevytvářelo žádnou nadhodnotu, žádný zisk". Jenom chci upozornit na to, že není nic nemorálního na tom, vytvářet zisk. Je to věc intimní. Je to věc toho, jestli ten zisk, tu nadhodnotu dáte zpátky do svého prostředí. Ale to můžete udělat, ať máte titul nebo nemáte titul neziskové organizace. To může udělat kdokoli. Já to dělám opakovaně a byl bych radši, kdyby bylo možno vytvářet rezervu na roky, které nemusí být dobré. Nemáte každý rok, každý kvartál stejně vyrovnaný, někdy vyděláte více, někdy méně. K tomu všemu slouží jednání o tomto zákoně. Já si myslím, že je dobře, že se ten zákon zrušil. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Slovo

má

paní

místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane první místopředsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové, jenom kratičkou faktickou poznámku. Hovořila jsem o tom, že nemáme nic proti soukromým ordinacím. Dokonce nic proti tomu, aby vedle té páteřní sítě neziskových zdravotnických zařízení fungovaly normální soukromé ordinace, soukromé nemocnice. Vždycky je dobré, když to spektrum je větší a když je možnost jakéhosi výběru. Ale znovu – tou páteřní sítí musí být neziskové organizace. A když se bavíme o té ziskovosti a neziskovosti, samozřejmě, že není nic nemorálního na vytváření zisku. Ale pokud ten zisk je vytvářen ve věci, která je komoditou, která je obchodovatelná, kde si ten člověk má právo, možnost a schopnost rozhodnout, jestli si ji vezme, koupí nebo nekoupí. Ale pro nás zdraví není komodita! Prostě není na prodej. Není na to, aby se tam vytvářel zisk. A když hovořím o zisku, tak to není o tom, že by neměl být placen zdravotnický personál nebo že by neměly být placeny náklady té ordinace. To jsou náklady. Ty prostě odečítáte od celkového obratu. A jestliže se bavíme o tom, že by tam neměly být vytvářeny zisky, tak se bavíme o tom, že by to neměly být peníze, které jsou vyváděny mimo ten systém. O tom je ta debata. Je debata o tom, že nemůže někdo vydělávat na utrpení člověka a za to si – já nevím, ať to přeženu – kupovat jachty nebo rozšiřovat svůj byznys. To prostě je skutečně nemorální. To se na mě nezlobte, v tom se neshodneme. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan

místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,

vážené paní senátorky, páni senátoři, pane poslanče, já myslím, že základem je 36

vůbec nestandardní způsob předložení takovéhoto návrhu. Vždycky říkám, když začnou poslanci a senátoři tvořit zákony, je potřeba vyhlásit "stav národního ohrožení". Že prostě to zázemí je takové, jaké je. Nějaký drobný pozměňovák, to bych ještě od poslanců očekával, že prostě o tom je možné hovořit. Ale navrhovat zrušení zákona – to je docela závažná věc, které by měla předcházet určitá analýza, zdůvodnění a další. Mělo by to jít normálním procesem. Ne nestandardně obcházet připomínková řízení a např. Legislativní radu vlády apod. Ale bohužel se to stává zvykem. Je paradoxní, že ministři, jako poslanci, podepisují takovéto návrhy zákonů. Druhá věc. Tento návrh, pokud názor převáží, že zákon není dokonalý, tak měl být doprovázen novým zákonem, který by předkládala vláda. Návrh tady měl jít od pana ministra Hegera, na rovno. S tím, že přijde s novým zákonem, a předloží návrh na zrušení. Já jsem dost dobře nepochopil diskusi o zisku. Zisk existuje, bude existovat. A když někdo je šikovný podnikatel, ať si vytváří zisk. Ti nešikovní vytvářejí ztrátu. Na druhé straně je legitimní, aby existovala legislativa pro vytváření neziskových organizací. V tom přece není žádný problém. Jestli tady někdo vysvětluje, aby mohl vytvářet zisk, tak potřebuje zlikvidovat neziskové organizace – no, tak to už jsme se dostali hodně daleko! Myslím si, že celá iniciativa je víceméně ideologicky naladěna. Pan poslanec jako předkladatel či ta skupina vědí, že možná, že ani vládou by takovýto paskvil neprošel – tak se toho ujali sami. Je docela paradoxní, že pan poslanec je zároveň vysokým bafuňářem nejvýznamnější nebo největší zdravotní pojišťovny, a má tam poměrně velké slovo. A přitom jaksi předkládá návrh na likvidaci možnosti zakládat a realizovat zdravotnická zařízení, která nevytvářejí zisk, tzn. pojišťovna by ušetřila. Protože zisk je vždycky něco k tomu. To je prostě realita. Je to zajímavé a ukazuje to, čí zájmy v pojišťovně pan poslanec a jeho kolegové zastupují. Jinak si myslím, že pokud nepadl návrh na zamítnutí – a pokud padl – tak ho podporuji, a pokud nepadl, tak ho samozřejmě dávám. Protože tímto způsobem předkládat zákony do Parlamentu a tímto způsobem se je snažit protlačit, považuji za naprosto nestandardní. Divím se některým kolegům, já je chápu v rámci vládní koalice, že se těžko domlouvají, a že tyto partyzánské způsoby předkládání návrhů zákonů mohou vyhovovat. Myslím, že už jenom pro ten samotný způsob předložení, by tento návrh zákona měl být zamítnut. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. S právem přednosti

paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane poslanče, já bych

ráda reagovala na to, co tady říkal pan místopředseda Škromach. Už jsem tady 11 let. Za tu dobu jsem zažila předklady návrhů zákonů od celé řady ministrů, kteří je předkládali jako poslanci. A nebylo to z vládní koalice. Prostě ten standardní legislativní proces je tak dlouhý, že když je potřeba zareagovat, tak poslanci udělají to, co jim žádný zákon nezakazuje. My tady budeme, pokud se k tomu dostaneme, projednávat moje návrhy zákonů na úpravu jak jednacích řádů Poslanecké sněmovny i Senátu, která se snaží celou záležitost zjemnit to, že když toto udělají, tak musí předkládat alespoň nějaké zdůvodňující zprávy. Ale způsob podání je naprosto standardní. Neodporuje jednacímu řádu. Já bych ještě jednou řekla. Tady přece vůbec nejde o to, aby se někde lobbovalo, nebo někdo dělal něco za nějakou pojišťovnu. Já to tak vůbec nevnímám. 37

Ten zákon prostě není dobře. Měl by být dobře napsaný. Protože těch neziskovek je třeba. Já moc děkuji kolegovi Víchovi, který to tady také řekl. Všichni víme, ti, kteří se pohybujeme v komunální sféře, že je potřeba obecně, nejenom u zdravotních zařízení, míti nějaký neziskový typ organizace, který by nahradil příspěvkové organizace, obecně prospěšné společnosti. Současný zákon se na to použít nedá. Takže já jsem tady navrhla schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože si myslím, že je správné tento návrh zrušit. Samozřejmě je legitimní požadovat, aby byl předložen zákon, který nebude v rozporu s Ústavou a který veřejné neziskové organizace nějakým rozumným legislativním způsobem upraví. Děkuji vám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. slovo má pan

senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené senátoři, vážení senátoři. Vážený pane předsedající – vaším prostřednictvím se obracím na paní senátorku Paukrtovou. Vážená paní senátorko, kolik zákonů na zrušení bez náhrady jste tady zažila za těch 11 let, kdy tady říkáte, že už jste tady pamětnicí? Nemaťte tady veřejnost a nás! Vždyť ten zákon přece není v rozporu s Ústavou! Ústavní soud posoudil, že jenom některé části, ty se vypustily. Ale zákon jako takový není v rozporu s Ústavou! Tak co to tady najednou slyšíme, že je protiústavní? Vždyť to není pravda! Myslím si, že když tady někdo obhajuje neobhajitelné už určitými nepravdami, tak nevím, kam až můžeme za chvíli dojít? Za druhé. Neziskové organizace přece mohou tvořit zisk. Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím, ke kolegovi Sefzigovi. Tam tak zákon nemluví. Zákon akorát říká, že by neměly být vyváděny ze systému zdravotnictví. To přece nejde, aby někdo dělal charitu, jak tady bylo řečeno. Ale tam šlo o něco jiného. Aby zdravotnictví netrpělo tím, že se vyvádějí prostředky mimo tuto oblast. Aby docházelo k modernizaci. Aby docházelo k lepšímu odměňování zaměstnanců. Aby docházelo ke zlepšení poskytování zdravotní péče. Zákon je nedokonalý. To jsme se tady shodli všichni. Ale financování českého zdravotnictví – a na tom základě byl hlavně ten zákon dělán, a na tom špatném financování se podílí především VZP. Uvědomme si, že to bylo děláno v době, kdy byla nucená správa na VZP. Že byl prošetřován systém IZIP, který se nám tady opět vynořil z vln jako předpotopní příšera se všemi těmi finančními machinacemi. Tak to je přece VZP, která nedovolovala, nebo nedokázala ufinancovat celý systém jako takový, tak alespoň z toho byla vybrána páteřní nejnutnější síť zdravotnických zařízení. A to je bohužel i určitý úkol pro pana předkladatele Bc. Šnajdra jako předsedu správní rady, aby se už konečně udělal pořádek – po čem volá pravice, i levice, doufám. Jistota, že nemocnice se den ze dne nezavřou – vážení, obchodní zákoník, nemocnice jsou akciové společnosti. A obchodní zákoník platí pro tyto akciové společnosti, tzn., že se může stát, že den ze dne se uvalí konkurz nebo insolvence, a nemocnice omezí, nebo dokonce zastaví svou činnost. A to byl další důvod k tomu, aby v zákoně byly některé věci, které toto neumožňovaly. Aby se umožnilo pokračování činnosti, tzn. poskytování zdravotní péče pro občany a pro pacienty. Uvědomme si, že dneska prakticky všechny krajské nemocnice jsou akciové společnosti.

38

Domnívám se, že pokud jde jenom o ideologický boj nebo určitý nátlak ze strany skupiny poslanců, že to není dobře pro české zdravotnictví. A já se ptám pana Bc. Šnajdra. Komu škodí to, že zákon dál funguje? Ministerstvo se jím nehodlá řídit. Nikdo podle něj nedělá. A přesto někomu tady vadí a někomu tady škodí! Proč? Z jakého důvodu škodí ten zákon? Tak ho dopracujme. Ale, proč bychom ho měli rušit? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan předseda

Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh na zrušení zákona o veřejných neziskových ústavech resp. nemocnicích zní celkem jako nevinná věc. Když Ústavní soud tam shledal nedostatky, chyby, tak se to zruší. Mají pravdu všichni ti, kteří tady naznačili, že to není obvyklý postup. Já skutečně nevím, že by byl další případ, že by se rušil celý zákon, když Ústavní soud shledal některé nedostatky. A bylo to i v zákonech, které byly z řad pravicových poslanců resp. pravicové vlády. Myslím si, že i diskuse, která tady proběhla, ať mi kolega Sefzig promine, jeho vystoupení ve mně vyvolalo velké obavy, jak on si vykládá možnost ziskovosti ve zdravotnictví. Ano, je podnikatel ve zdravotnictví, umím to pochopit, ale pro mě také to je také nepřijatelný směr. A já mám obavu, ať je mi to prominuto, když se objeví pan Šnajdr někde, kolem některých změn, tak jsem skutečně ve střehu. Protože ať se podíváme na jakoukoli věc z minulosti, kde bylo jeho jméno, tak vždycky dojde k nějakému – s odpuštěním, promiňte mi to – velkému problému, nebo hrozícímu problému pro řadové pacienty s běžnou kupní silou. Mně to vůbec připomíná, že to je takový obchvat, aby se to, co máme garantováno v Listině práv a svobod postupně zrušilo. Pamatuji si, když pan Julínek se v roce 2008 pokoušel prosadit své reformní zákony a hlavní obecně řečeno tah na branku byl v tom, že chtěl nahradit pojem zdravotní péče pojmem zdravotní služba. Samozřejmě proto, že zdravotní péče je v Listině práv a svobod garantovaná jako něco, co je pro občany dostupné a co má být poskytováno, aniž by na to byly použity nějaké další prostředky ze soukromého pojištění, respektive ze soukromých plateb. Já si myslím, že se to teď panu ministru Hegerovi asi úmyslně nebo neúmyslně podařilo, protože už to prosadili a otázka je, jestli to Ústavní soud zruší nebo nezruší. Víme, že poslední hlasování v této věci u Ústavního soudu bylo velmi těsné a mě velmi mrzí, že Ústavní soud neřešil v tom případě, nebo nezkoumal, jaký byl úmysl zákonodárce v roce 1992, kdy se ústava přijímala. To si myslím, že by mělo rozhodnout o přístupu k tomu, jestli zdravotní péče se týká všech základních činností, nebo je to možné obcházet tou formou, že se zdravotní péče nahradí pojmem zdravotní služba. A to, co tady dnes slyšíme, to znamená vyškrtnutí z právního řádu České republiky zákona o veřejných neziskových zařízení, myslím potvrzuje, že to je bezohledný tlak na to, udělat ze zdravotnictví byznys jako z každé jiné oblasti, která je v oblasti soukromého podnikání – řekněme průmyslové výroby nebo soukromé služby. A to je základní politický, ideový střet, kde se střetáváme. Možná, že občané to tak nevnímají, že to možná i podceňují. Ale pokud se tyto hodnoty podaří současné politické vládní garnituře zrušit, tak si myslím, že Česká republika se posouvá k těm zemím, které se budou moci nazývat zeměmi nestabilními, zeměmi s hrozícím sociálním konfliktem a nebudou zajímavé ani pro ty subjekty, o které vám asi, přátelé – prostřednictvím řídícího – z pravé části – jde, to znamená pro ty

39

podnikatelské subjekty. Protože kdo má poctivě vydělané peníze, tak jimi nebude chtít v nestabilní oblasti financovat. Já se obávám toho, že to je postupně cesta tímto směrem, a proto v žádném případě nemůžu toto plošné zrušení podpořit. Podpořil bych, kdyby to byla novela, kdyby to byl třeba obecný zákon o neziskových organizací, který by umožňoval zdravotnická zařízení do toho zařadit. Ale tady je to vylití vaničky i s dítětem bez náhrady. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další není

přihlášen. Končím obecnou rozpravu. Slovo má navrhovatel pan poslanec Šnajdr. Poslanec Marek Šnajdr: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já myslím, že u každého zdravotnického zákona, nebo u každé zdravotnické tématiky, která se kdykoli projednává, platí jedno obecné, že se velmi často nehovoří o tom, co je konkrétním předmětem toho návrhu, ale hovoří se obecně, pocitově od Šumavy k Tatrám. Troufnu si říci, že u tohoto zákona toto zdravotnické pravidlo platí dvojnásobně. Já se pokusím vrátit nás k vlastnímu meritu věci, k vlastnímu projednávanému návrhu. To není ideologický střet. My tady nemáme na stole jeden návrh zákona, který by byl echt pravicový a druhý, který by byl echt levicový a měli bychom se zde přesvědčit, co je pro naše zdravotnictví lepší. My zde prostě máme pět let, a troufnu si říci, že to všichni cítíme alespoň vnitřně, právní paskvil, který je nepoužitelný, který je neaplikovatelný pro naše zdravotnická zařízení. Nic víc o tom nesvědčí, než to, že prostě žádný subjekt v této chvíli v tomto režimu nefunguje. (Hlas z řad ČSSD: Řekni také, proč.) Proto je logické a správné, abychom tento právní paskvil z našeho právního řádu vymazali, protože ho zaneřáďuje. Tady padla několikrát otázka Ústavního soudu. Prosím, není pravda, že Ústavní soud posuzoval celý zákon a zrušil pouze jeho část. Ústavní soud zrušil tu část, která byla napadena. Ten zbytek nikdy nebyl předmětem projednávání Ústavního soudu. Troufnu si říci, že kdyby byl, ale to je můj subjektivní názor, tak by ten verdikt byl mnohem širší. Nicméně zrušena byla pouze napadená část. Zbytek Ústavní soud nikdy neprojednával. Co musím odmítnout, a troufnu si říci, že nejen za sebe, ale i za vás, je představa, že poslanecká iniciativa, nebo iniciativa mimo resort jakéhokoli ministerstva je cosi nestandardního či něco co obchází standardní připomínková řízení, legislativní radu vlády, vládu. To už opravdu si myslím, že jsme někde jinde a velmi za hranou. Ujišťuji všechny, včetně – prostřednictvím pana předsedajícího – místopředsedu Škromacha, že i tento návrh prošel standardním připomínkovým řízením prostřednictvím ministerstva spravedlnosti, legislativní radou vlády, vládou, zdravotním výborem, tedy standardním legislativním kolečkem, stejně jako se to nepochybně děje, a jsem tomu rád, u všech iniciativ, které vzejdou ze Senátu. Vrátím se k několika bodům, které zde padly a které jsou velkou mýlkou. Velmi často velkou mýlkou, která se pojí k tomuto zákonu. Ty první je – potřebujeme vytvořit síť. Pod slovíčkem síť rozumějme rozprostření určité základní lůžkové péče na území celé České republiky tak, aby každý občan měl garantováno, že nezávisle na tom, kde bydlí, v určitém čase a v určité vzdálenosti se mu dostane určité kvality zdravotní péče. Prosím vás, pro vás, kteří si myslíte, že tento zákon stanoví síť, nebo dokonce v sobě má jakýkoli paragraf, který by umožnil, ať už ministerstvu či kraji, vytvořit nějakou takovouto logickou síť, tak se velmi mýlí. V tomto zákoně, který zrušujeme, nebo který navrhujeme zrušit, o tom není jedna jediná věta, jedno jediné slovo.

40

Ano, je tam slovo o tom, že tato zdravotnická zařízení mají projít poměrně obsáhlým systémem kvalitativní kontroly. To znamená, že mají být tato zařízení předmětem kontroly kvality péče. A já se ptám, jestli chceme takové zdravotnictví, kde kontrola kvality poskytované péče se týká pouze úzké části zdravotnických zařízení, nebo chceme mít takové zdravotnictví, kde tato obecná pravidla, která chrání pacienty, platí pro každé zařízení, které v tom systému je. Já za sebe říkám, že chci zdravotnictví, kde tyto tvrdé kvalitativní parametry ochrany pacienta platí pro každé zařízení, které v České republice může léčit, nikoliv pro určitou malou část, která z ideologických důvodů je zřízena. Stejně tak postgraduální vzdělávání lékařů. Pominu to, že nevzděláváme pouze lékaře. Mimochodem vzděláváme i nelékaře, je to stejně důležité. A určitě chceme obecná pravidla a podmínky pro vzdělávání lékařů i nelékařů ve všech typech zdravotnických zařízení, nikoli pouze v jednom. A na závěr – jestli dovolíte – možná jednu jedinou ideologickou poznámku, kterou tady chci říci na téma ziskovost či neziskovost. Prosím vás, neziskovost ve zdravotnictví je ve vyspělých zemí, včetně Evropské unie, standardní. Ale nikoli způsobem, který řeší tento zákon. Ta neziskovost říká, že zdravotnické zařízení dosahuje zisk, slyšíte dobře, dosahuje zisk, to je parametr kvality, a následně se přesně zákonem říká, jakým způsobem se s tím ziskem nakládá. To znamená, zákonem je přesně stanoveno, co se s tím ziskem musí učinit, ve prospěch jaké konkrétní aktivity ten zisk má být reinvestován, aby mohl na sebe vázat nějakou výhodu, například daňovou. Pokud takto to není upraveno, tak, prosím vás, takto vágně upraveno - nenalezneme v žádném evropském státě tuto úpravu, a pokud by tak bylo postupováno, tak by docházelo k nezákonné, k neústavní diskriminaci jiných typů poskytovatelů, protože bychom měli dvojí pravidla hry. Na závěr – tady bylo několik dotazů na mě coby na předsedu správní rady. Tento zákon se správní rady ani Všeobecné zdravotní pojišťovny netýká. Na každou otázku, která byla vznesena, rád odpovím, ale tady vystupuji opravdu jako poslanec a jako předkladatel. Nicméně jednu věc na závěr musím velmi silně odmítnout. Představa, že zdravotní pojišťovny platí za stejný výkon odlišně - jestli je to zařízení takzvaně neziskové, nebo je to akciová společnost vlastněná krajem, nebo je to akciová společnost vlastněná, jak zde padlo, městem, nebo je to akciová společnost vlastněná soukromým subjektem - je mylná. Žádná zdravotní pojišťovna v žádné normální zemi, mezi které Českou republiku řadím, nebude platit zdravotnickému zařízení nižší částku poníženou o zisk jenom proto, že má na konci svého názvu něco takového, jako je VÚNZZ. To prostě opravdu odporuje zdravé logice, odporuje to praxi pojišťovenských systémů a ta neziskovost je skutečně dána v něčem jiném. Dámy a pánové, děkuji za vystoupení a žádám vás o podporu tohoto návrhu. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se zpravodajky ústavně-právního výboru, jestli chce vystoupit. Nechce. Slovo má zpravodaj garančního výboru pan senátor Radek Sušil. Senátor

Radek

Sušil: Pane

předsedající, děkuji za slovo. Nebudu mentorovat, nebo opakovat diskusi, která mi nepřipadala, že by byla od Šumavy k Tatrám, ale byla obsáhlá a myslím, že v určitých věcech konkrétní. Vystoupilo celkem 7 senátorů v 10 příspěvcích a měli bychom hlasovat o návrhu paní senátorky Paukrtové, jak zaznělo v diskusi, schválit. Když tento návrh nebude přijat, doporučuji, abychom hlasovali o návrhu garančního výboru. Děkuji. 41

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Takže dáme znělku a pak dáme hlasovat v pořadí podle jednacího řádu. Hlasujeme o návrhu schválit, to znamená zamítnout zákon, jak byl předložen. (Projevy nesouhlasu.) Schválit zamítnutí, říkám to dobře. (Hlasy: Ne, zrušení zákona.) Zrušení zákona. Omlouvám se, znovu – zrušení zákona, o tom teď hlasujeme. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 8 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 23, proti 42. Návrh byl zamítnut. Nyní hlasujeme o návrhu zamítnout zrušení. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO A zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 44, proti 21. Návrh byl schválen. Tím končíme projednávání tohoto bodu. (Projevy nesouhlasu. Hlasy: Pověření.) Pověření. Můj dotaz je – pan senátor Sušil, předpokládám. Druhý bude? (Hlasy: Dryml. Jmenovaný nesouhlasí.) Prosím vás, měl by to určit zdravotní výbor. Je tu návrh od pana předsedy Senátu – pan senátor Žaloudík. (Diskuse v plénu – opakuje se návrh na pana senátora Drymla.) Zkuste se ujednotit. Nevím, co je toto za stanovisko, pane kolego, netuším. Návrh je na pana kolegu Žaloudíka. Moje otázka zní, zda přijímá tento návrh. (Jmenovaný souhlasí.) Přijímá. Takže budeme hlasovat o dvou jménech – pan senátor Sušil a pan senátor Žaloudík, kteří předloží Poslanecké sněmovně naše stanovisko. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 10 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní připomínám vzkaz od předsedy Senátu Milana Štěcha, že předsedové výboru Senátu mají u něj pozvání na oběd, abyste na to nezapomněli. Vyhlašuji přestávku do 14.30 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.28 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.31 hodin.)

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobrý den, vážené

kolegyně, kolegové, zahajuji odpolední jednání dnešní schůze. Nyní projednáváme bod, kterým je

42

5. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 214) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 214. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji. Vážená paní

místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi představit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a některé další zákony. Tato novela má za cíl implementovat do českého právního řádu revidované znění Evropského regulačního rámce pro sítě a služby elektronických komunikací. Tento právní rámec zahrnuje rámcovou směrnici, přístupovou směrnici, autorizační směrnici; směrnici o univerzální službě a směrnici o soukromí a elektronických komunikacích. Vzhledem k tomu, že řada z vás se s tímto materiálem setkává poprvé, chtěl bych představit hlavní změny, které jsou v tomto návrhu novely obsaženy. Za prvé. Je to implementace revidovaného znění Evropského regulačního rámce pro sítě a služby elektronických komunikací. V souladu s tímto revidovaným regulačním rámcem návrh zákona upravuje zejména definiční část zákona o elektronických komunikacích, cíle a základní zásady regulace, oblast správy rádiového spektra, přístup k číslům tísňového volání, přenositelnost telefonních čísel, zavedení povinnosti funkční separace, náležitosti smlouvy, kterou uživatel uzavírá s operátorem, zabezpečení ochrany osobních, provozních a lokalizačních údajů a důvěrnosti komunikací a bezpečnost a integritu veřejných telekomunikačních sítí a služeb elektronických komunikací. Druhá část se týká úpravy problematiky správních deliktů, kde na základě žádosti ministerstva vnitra jako gestora právní úpravy správního trestání, MPO ve spolupráci s MV připravilo komplexní systémovou změnu ustanovení vztahujících se ke správnímu trestání. Třetí oblastí je zavedení udělování individuálního oprávnění pro účely experimentálního vysílání. Zákon o elektronických komunikacích v současné době neumožňuje udělit speciální individuální oprávnění pro využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely, jako jsou např. výzkum, vývoj a provozování ověřování nových vysílacích rádiových zařízení, nebo ověřování a zjišťování fyzikálních vlastností šíření rádiových vln. Z tohoto důvodu byla připravena specifická úprava udělování individuálních oprávnění pro tyto účely, která vychází z principu nekomerčního využívání. Na přijetí této úpravy bude navazovat úprava výše poplatků za využívání rádiových kmitočtů pro experimentální využívání v příslušném nařízení vlády. Čtvrtou oblastí, kterou tato úprava řeší, je způsob omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů a zavedení výběrového řízení pro příděl rádiových kmitočtů formou aukce. Z důvodu zvýšení právní jistoty se upravuje ustanovení o omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů. Nově se zavádí možnost provést výběrové řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů také formou aukce. 43

Pátou oblastí, kterou tato novela upravuje, je zákon o některých službách informační společnosti. Změna zákona o některých službách informační společnosti obsahuje implementaci revidovaných ustanovení směrnice o soukromí a elektronických komunikacích ve vztahu ke službám informační společnosti. Šestou oblastí, kterou tato novela upravuje, je ochrana spotřebitele. V současné době v oblasti ochrany spotřebitele existuje určité vakuum, v němž není jasně stanoven orgán k ochraně spotřebitele v oblasti služeb elektronických komunikací. Z tohoto důvodu je součástí návrhu doplnění § 23 zákona o ochraně spotřebitele o nový odstavec, který zmocňuje ČTÚ provádět dohled nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele na úseku elektronických komunikací. A konečně, sedmou částí, kterou tato novela upravuje, je zákon o ochraně osobních údajů, kde stávající definice blokování osobních údajů obsažená v zákoně o ochraně osobních údajů doposud neumožňuje efektivně zamezit nesprávnému zpracování osobních údajů. Proto je třeba ji přesněji vyjádřit jako postup, který povede k zamezení nesprávného zpracovávání osobních údajů a ve svém důsledku umožní realizovat nápravná opatření i v případě nově zaváděné povinnosti oznámit porušení ochrany osobních údajů. Současně implementací směrnice o soukromí a elektronických komunikacích bude nutné specifikovat činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů v oblasti elektronických komunikací. Návrh předmětné novely byl v průběhu přípravy konzultován s ČTÚ, ministerstvem vnitra, ministerstvem spravedlnosti a s podnikateli v oblasti elektronických komunikací. Cílem přípravy tohoto návrhu bylo dostát cílům revidovaných směrnic a zároveň také ctít zájmy všech dotčených subjektů. A to jak podnikatelů, tak i uživatelů elektronických komunikací. Návrh novely projednal VHZD a Stálá komise pro sdělovací prostředky, kde tato novela byla důkladně prodiskutována. Závěrem bych chtěl říct, že věřím, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, že návrh novely, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, podpoříte. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednala také Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Zpravodajem je pan senátor Jiří Oberfalzer. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 214/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 214/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře,

vážené paní senátorky, páni senátoři, jak již uvedl pan ministr, jedná se o velmi rozsáhlou novelu zákona o elektronických komunikacích, jejímž cílem je především – Směrnice Evropského parlamentu a Rady, konkrétně 2009/136/ES, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení ES 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, 44

– a dále Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a Směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací. Tolik k faktickým číslům a údajům, co se týká implementace. V souvislosti s implementací výše citovaných směrnic se v části první mění a opravuje více než 60 položek od definicí, modifikací či zpřesnění až po stanovení nových povinností a pravomocí Českého telekomunikačního úřadu při přidělování a využívání určité části rádiového spektra. Řadu z nich již tady pan ministr ve svém úvodním slově uvedl. Já bych ještě vyjmul například stanovení předpisového rámce zajišťujícího všem uživatelům včetně osob zdravotně postižených koncových uživatelů, starších osob a uživatelů se zvláštními sociálními potřebami, maximální výhody z hlediska možnosti volby služby, ceny a kvality, a rozšiřuje okruh subjektů, se kterými Český telekomunikační úřad spolupracuje. Dále upravuje proces výběrového řízení pro příděl rádiových kmitočtů, umožňuje Českému telekomunikačnímu úřadu v plánu využití rádiového spektra omezit počet práv k využívání rádiových kmitočtů, což zde také zaznělo. Dále svěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu pravomoc zajistit účinné využívání spektra, precizuje nástroj řešení znemožňující uskutečňování tzv. "zlomyslných volání" tak, aby nebyl ohrožen život nebo majetek lidí v tísni, a stanoví, že čísla tísňového volání jsou bezplatná, zvyšuje úroveň ochrany osobních údajů a soukromí v elektronických komunikacích, umožňuje Českému telekomunikačnímu úřadu rozhodnout o přerušení nebo ukončení poskytování určité služby elektronických komunikací nebo souboru služeb, pokud by toto poskytování mohlo vést ke značnému narušení hospodářské soutěže. Nově se stanoví, že předseda Českého telekomunikačního úřadu rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnosti a jinými podnikateli, v jejichž prospěch existuje povinnost přístupu nebo propojení. V části druhé, která se týká změny zákona o některých službách informační společnosti, se upravují definice elektronických prostředků a obchodního sdělení. Sankční ustanovení zohledňují postih hromadného či opakovaného zasílání nevyžádaných obchodních sdělení. V části třetí, což je změna zákona o ochraně spotřebitele, se doplňuje, jak už uvedl pan ministr, kompetence Českého telekomunikačního úřadu postupovat podle zákona o ochraně spotřebitele. Navrhovanou právní úpravou se výslovně zmocňuje Český telekomunikační úřad k dozoru nad dodržováním povinností při poskytování služeb elektronických komunikací stanovených zákonem o ochraně spotřebitele, konkrétně ke kontrole dodržování poctivosti poskytování služeb, řešení nekalých obchodních praktik, klamavých obchodních praktik, agresivních obchodních praktik, dodržování zákazu diskriminace spotřebitele, informační povinnosti a dalších povinností při poskytování služeb. V části čtvrté, kde se jedná o změnu zákona o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, se upravuje stávající definice blokování operace nebo soustavy operací a rovněž se doplňuje sankční ustanovení pro novou povinnost při zpracování osobních údajů, uvedenou v zákoně o elektronických komunikacích. V části šesté se stanoví účinnost, která nastane prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

45

V Poslanecké sněmovně došlo ke zpřesnění ustanovení o prodloužení doby platnosti držitele oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a k úpravě ustanovení o omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů. Dále Poslanecká sněmovna doplnila výčet poskytovaných údajů ze základního registru obyvatel, z agendového informačního systému evidence obyvatel a z evidence občanských průkazů. Novela zákona byla Poslaneckou sněmovnou na 23. schůzi dne 27. září 2011 schválena 135 hlasy z přítomných 140 poslanců, 2 hlasy byly proti. Co se týká legislativních problémů, bylo upozorněno na skutečnost týkající se základních registrů, kde v novele předpokládané údaje se již v těchto registrech nevedou, jako např. údaje o předchozím příjmení, předchozí adresy místa, pobytu a data přihlášení k pobytu, jakož i údaje o rodinných příslušnících, kteří jsou zákonnými zástupci účastníka, nebo u údaje o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nejsou vedeny údaje o opatrovníkovi. S ohledem na výše citované platné právní úpravy lze vyslovit pochybnosti o naplnění záměru předkladatele o poskytování potřebných údajů, nejsou-li tyto v evidenci příslušných orgánů. Dále jde o upozornění na nadbytečnost zrušovacích ustanovení, která již zrušena jinou novelou byla. Předložená novela zákona je sice implementací evropských směrnic, ale také dlouho očekávanou novelou v oblasti elektronických komunikací. Jak jste již mohli sledovat v letošní i loňské předkládané výroční zprávě Českého telekomunikačního úřadu, i v těchto zprávách bylo podrobně hovořeno o přípravách na tuto implementaci, takže nejde v žádném případě o rychle připravenou novelu, ale dlouho připravovanou a diskutovanou. Přestože jsou zde určité legislativní problémy, zejména u registrů osobních údajů, které dle vyjádření předkladatele nebudou mít dopad do aplikační praxe a lze je odstranit při očekávané novele přesunu kompetencí k řešení účastnických sporů o peněžitá plnění z Českého telekomunikačního úřadu na soudy, navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, pan senátor Jiří Oberfalzer. Velmi si přeje vystoupit, takže prosím, pane senátore. Senátor Jiří Oberfalzer: Paní předsedající, pane ministře, naše komise se zabývala touto předlohou na svém včerejším a po přerušení ještě i na dnešním zasedání. A dospěla k závěru doporučit Senátu, aby vrátil tento návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které bych představil, pokud naše diskuse postoupí do podrobné rozpravy. Jsou součástí usnesení, které jste dostali během polední přestávky rozdáno na vaše stoly. Řeknu jenom podstatné věci, které k tomuto cíli vedly. V předloze se objevila některá řekl bych obsolentní ustanovení a některé nepřesnosti, které byly převážně způsobeny skutečností, že souběžně probíhaly novely některých jiných zákonů. Například zde Senát schválil novelu zákona o České televizi v souvislosti s reklamou

46

v České televizi, a to učinil v srpnu. Sněmovna ji posléze v září schválila a prezident ji na konci září podepsal. A dnes projednávaná předloha ruší ustanovení, která byla zrušena už v této naší novele. Další nepřesnosti v legislativní zkratce se nacházejí v článku 2, který nepočítal s tím, že bude mít vlastně funkci samostatného zákona, a využívá zkratek, které jsou v jiných předlohách. To podstatné, řekněme zavádějící, se nachází v článku 1 v bodu 254 a 257, kde se počítá, že Český telekomunikační úřad bude shromažďovat některé osobní údaje, které ale dneska už nejsou podle novel jiných zákonů dostupné v registrech a v jiných zdrojích informací, které (zejména ministerstvo vnitra) o občanech shromažďuje. Nejsou to sice změny, které by měly nějakou fatální povahu, ale z hlediska legislativní čistoty se komise prakticky jednomyslně rozhodla, že tyto úpravy navrhne a doporučí Senátu je schválit, a to s ohledem na to, že úlohou Senátu, mimo jiné, je být jakýmsi dozorem nad legislativní čistotou, a také s ohledem na to, že touto prodlevou, která pokud by se tento názor zde ujal, by nedošlo k žádnému zásadnímu zdržení, které by podstatně ohrozilo legislativní proces a implementaci Evropských směrnic. Prosím, berte to tak, že usnesení Komise zní: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR přijmout návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou usnesení, určuje zpravodajem senátora Oberfalzera a pověřuje místopředsedkyni komise Alenu Gajdůškovou, aby s tím seznámila předsedu Senátu. Pokud rozprava postoupí do podrobné, dovolím si předložit pozměňovací návrhy a okomentovat je. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego.

Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor

Vladimír

Dryml: Vážená

paní předsedající, pane ministře,

kolegyně a kolegové, chtěl bych se zeptat. Zaprvé: Je pravda, že vláda rozpočtové odpovědnosti při rozšíření pravomocí Českého telekomunikačního úřadu navrhuje a v souvislosti s tímto zákonem se zvýší náklady na fungování Českého telekomunikačního úřadu o 19 mil. Kč ročně pro 16 pracovníků, kde vychází na jednoho pracovníka 100 000 Kč měsíčně, v této době, kdy se všude šetří? A zadruhé bych se chtěl zeptat pana ministra: Kdo bude určovat, co to je "zlomyslné volání", kdo bude kontrolovat zlomyslné volání, jaká jsou kritéria, že to volání už je zlomyslné? To bude nějaká cenzura? Jde o § 119 odst. 1a. Mimochodem, je za to pokuta pro fyzickou osobu až do výše 100 000 Kč. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího do rozpravy přihlášeného nemám. Ptám se, zda ještě někdo se chce vyjádřit v obecné rozpravě? Nevidím nikoho, takže obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit, byl téměř vyzván. Prosím, pane ministře.

47

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych se vyjádřil k proběhlé diskusi v obecné rozpravě. Co se týká návrhu Stálé komise pro sdělovací prostředky, chtěl bych říci, že oceňujeme snahu této komise legislativně ještě propracovat a dočistit tuto legislativu. Nicméně na druhé straně, a pan senátor Oberfalcer to zmínil, není zase úplnou překážkou stávající znění postoupené z Poslanecké sněmovny. Zde je tedy otázka, zda dáme přednost tomu, abychom legislativní text dočistili k nějaké dokonalosti, anebo abychom vyhověli požadavkům evropské legislativy na implementaci příslušných směrnic, protože jsme v tomto případě už zpožděni a implementace měla nastat v polovině letošního roku. Z mého pohledu jako navrhovatele bych si přece jenom dovolil Senát požádat, aby případně schválil tento návrh novely ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a to ať už z důvodu jasné deklarace, že zaprvé naplníme naše implementační povinnosti, a zadruhé na účinnost této novely jsou též vázány aukce kmitočtů, které chceme uskutečnit v co nejkratší době vzhledem k tomu, že jsme si schválili plán digitalizace České republiky a jakékoli další odkládání vstupu v účinnost této novely nám bude tento postup zpomalovat. Přimlouval bych se tedy přece jenom, jakkoli respektuji názor Stálé komise pro sdělovací prostředky, aby Senát zvážil, zda by nemohl schválit tento návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Co se týká některých podnětů, které zde sdělil pan senátor Dryml, bych chtěl uvést, že je pravda, že vzhledem k rozšíření dalších povinností Českého telekomunikačního úřadu mu bude navýšen rozpočet, a já myslím, že odhady navýšení rozpočtu vycházejí z racionálních podkladů, nikoliv z nějaké rozpočtové neodpovědnosti. A co se týká problematiky tzv. zlomyslného volání, chtěl bych říci, že se snažíme volit cestu takovou, aby jednak nedocházelo ke zneužívání tísňových linek, a na druhé straně nicméně musíme vycházet z toho, že některá volání mohou mít tento charakter, nicméně bude na operátorovi, aby posoudil a případně vyvodil důsledky z toho, jak situaci u tzv. zlomyslného volání na tísňové linky posoudí. To znamená, že není zde žádná vysoká autorita, nicméně snažíme se zavést princip odpovědnosti za to, aby tyto linky nebyly zneužívány, ale aby zároveň sloužily ke svému účelu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře.

Ptám se nyní zpravodaje Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, pana senátora Oberfalzera, zda si přeje vystoupit? Přeje, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Já nechci s panem ministrem nějak

polemizovat. Ten infringement samozřejmě jaksi je za dveřmi, ale měsíční zdržení, které bychom přivodili, by ještě nemělo tak fatální důsledky. A pokud jde o dražby, tak jsem se přímo na komisi ptal pana předsedy ČTÚ a on říkal, že to by všechno ještě stále stíhali. Nicméně rozumím prosbě pana ministra, aby se průběh této legislativní činnosti nekomplikoval, musím však stát za usnesením naší komise. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji.

Ptám se nyní garančního zpravodaje, který se samozřejmě musí vyjádřit k proběhlé rozpravě. Prosím, pane zpravodaji. 48

Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, v diskusi vystoupil pan senátor Vladimír Dryml. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuje vyslovit souhlas s návrhem zákona a Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky navrhuje vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Tyto dva návrhy zde zazněly. Doplnil bych ještě pana ministra, pokud jde o odpověď na dotaz pana senátora Drymla, že i z výročních zpráv, které Český telekomunikační úřad předkládal, bylo patrné letos i v loňském roce, že úřad na jedné straně plní řekl bych úsporu pracovníků, bylo to 4 až 5, mělo to být 3 % vždycky z počtu, tak jak je dáno pro jednotlivé úřady, případně ministerstva. Ale na druhé straně bylo avizováno, že počet sporů z peněžního plnění narůstá geometrickou řadou a řada těchto pracovníků, kterých se nárůst agendy týká, se bude muset věnovat této činnosti, než dojde k novele tohoto zákona o elektronických komunikacích, kdy by tato pravomoc přešla na soudy. Tolik jenom k této části na doplnění. Jinak pokud jde o vyjádření k pozměňovacím návrhům Stálé komise, bych řekl asi tolik, že hospodářský výbor projednával zákon z hlediska jeho funkčnosti, s přihlédnutím k tomu, že při projednávání výročních zpráv Českého telekomunikačního úřadu si byl vědom, že této novele byla věnována víceletá pozornost samotného úřadu a všech odborných útvarů, takže nejedná se o žádnou rychlou přípravu implementace. Zvažovali jsme samozřejmě, zdali nedostatky, které zjistila naše legislativa, ovlivní funkčnost nebo aplikaci tohoto zákona. Já vím, že je to určitým hrubým shrnutím názorů nebo možná i popření role Senátu, ale měli jsme zájem, aby tato novela vešla v platnost co nejdříve, protože je tam řada ustanovení, která jsou velmi důležitá. Nicméně nemám problémy, a to jsem avizoval ve své zpravodajské zprávě, s podporou těch návrhů, které vlastně napravují nedostatky, které jsou avizovány v pozměňovacím návrhu. Senátor Karel Korytář: Na závěr chci tedy říci, že byly předloženy dva návrhy na usnesení. Hospodářský výbor navrhl návrh schválit a Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky navrhuje vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, pokud projdou do podrobné rozpravy. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji.

Nyní mám přihlášenou s procedurálním návrhem.

paní

senátorku

Rippelovou,

předpokládám,

že

Senátorka Jiřina Rippelová: Ano, dozajisté. Já bych jenom poprosila

o desetiminutovou přestávku na poradu klubu sociální demokracie před hlasováním. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Takové žádosti se

samozřejmě vyhovuje bez rozpravy, takže vyhlašuji přestávku do 15.10 hodin. (Jednání přerušeno v 15.02 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.10 hodin.)

49

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, my jsme přerušili naše jednání těsně před hlasováním. Budeme tedy pokračovat. Máme předložené v podstatě dva návrhy respektive k hlasování jeden návrh. A to je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ale byl zde avizován pozměňovací návrh Stálé komise pro sdělovací prostředky. Svolám tedy znělkou všechny kolegyně a kolegy do sálu, abychom mohli přistoupit k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 59 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, nechť tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 22, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat. Otevírám tedy podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, dovolte tedy, abych přečetl pozměňovací návrhy schválené nebo doporučené Stálou komisí senátu pro sdělovací prostředky. Stálá komise navrhuje plénu, aby přijalo tyto pozměňovací návrhy k návrhu zákona, kterým se mění zákon 127/2005 Sbírky o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 1. V článku 1, bodu 254, § 134, odst. 2, písm. A slova "včetně předchozích příjmení" vypustit. 2. V článku 1, bodu 254, v § 134, odst 2, písm. D slova "včetně předchozích adres, místa pobytu a data přihlášených k pobytu" vypustit. 3. V článku 1, bodu 254, v § 134, odst. 2, na konci písmene G čárku nahradit tečkou a písmeno H vypustit. 4. V článku 1, bodu 254, v § 134, odst. 3, písmeno A slova "včetně předchozích příjmení" vypustit. 5. V článku 1, bodu 254, v § 134, odst. 4, písmeno G slova "včetně údajů vedených po opatrovníkovi" vypustit. 6. V článku 1, bodu 257, v § 134a) slova "doplňují se písmena G a H, která znějí" nahradit slovy "doplňuje se písmeno G, které zní". Písmeno H vypustit, čárku na konci písmene G nahradit tečkou. 7. V článku II, Přechodná ustanovení, v bodu 1 slovo "úřadu" nahradit slovy "Českého telekomunikačního úřadu (dále jen úřad)". 8. Část 5. zní "část pátá". Změna zákona 235/2006 Sb. Článek 6. V článku II, bodu 10, zákona 235/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony se věta poslední zrušuje. 9. Za část 5. vložit novou část 6., která zní: Část 6. Změna zákona č. 304/2007 Sb. Článek 7. V článku 4, bodu 9, zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání se věta předposlední zrušuje. Dosavadní část 6. označit jako část 7. A dosavadní článek 7 označit jako článek 8.

50

Body 1 – 7 tohoto pozměňovacího návrhu jsou legislativně technické, a já jsem je vysvětloval ve svém avizu v obecné rozpravě. 8. a 9. bod bych poprosil, aby odůvodnil kolega senátor Richard Svoboda. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji.

O slovo

je

přihlášen pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore. Senátor Richard Svoboda: Dobrý den, dámy a pánové. Při všem respektu

a při vší úctě k prosbě pana ministra, které rozumím, protože se jedná o infringement, tak přesto si dovolím připojit se k tomuto pozměňovacímu návrhu a vysvětlit několika slovy to, co se skrývá pod body 8 a 9 pozměňovacího návrhu. Navržená úprava zachovává tzv. povinnost must-carry. Tato povinnost byla do českého právního řádu implementována v devadesátých letech, v době rozvoje tzv. kabelových televizí, s cílem zajistit koncovým uživatelům, tedy divákům, dostupnost národních celoplošných programů v kabelových sítích. Tehdy šlo o Českou televizi a první dvě komerční celoplošné stanice. Povinnost byla uložena subjektům na obou stranách, jak kabelovým televizím programy šířit, tak vysílatelům programy kabelovým televizím k šíření dodat. Později, s přípravou přechodu z analogového na digitálního vysílání a velmi optimistickými představami o vstupu velkého počtu nových televizních stanic na trh došlo z iniciativy tehdejší Asociace digitálních televizí k rozšíření této povinnosti shora uvedenými ustanoveními. Provozovatelé převzatého vysílání v kabelovém systému, a nově mobilní operátoři byli nuceni na základě těchto ustanovení technicky zajistit splnění této povinnosti. A to za značných nákladů. Kabelové televize investovaly kolem 150 mil. Kč. Protože tyto povinné subjekty nutné investice už vynaložit musely, a také tak v plném rozsahu učinily, je obecně ve veřejném zájmu zachování dosavadního rozsahu stanovených povinností v oblasti šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem formou převzatého vysílání v kabelových systémech podle dosavadní právní úpravy. Nejde tedy o novou úpravu, ale o zachování dosavadního stavu, který nebude mít na dotčené podnikatele žádný nový dopad. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli

nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda se ještě někdo chce vyjádřit? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana zpravodaje Stálé komise, nepředpokládám, že chce vystoupit, ale pane senátore Oberfalzere? Nechcete už vystoupit. Děkuji. Ptám se v této chvíli, pan navrhovatel také nechce vystoupit, pane garanční zpravodaji, prosím. Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Byl předložen návrh Stálé komise pro sdělovací prostředky, jako další zpráva navrhuji, když budete souhlasit, abychom hlasoval en bloc. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano. Děkuji. Takže svoláme se k hlasování. Pane garanční zpravodaji, ještě nám neutíkejte, budu se ptát na váš názor. Senátor Karel Korytář: Doporučuji.

51

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, tak jak ho představil pan senátor Oberfalzer a pan senátor Svoboda. Ptám se pana navrhovatele na jeho postoj k přednesenému pozměňovacímu návrhu. Pane ministře, vaše stanovisko, prosím. Záporné. Pane garanční zpravodaji, vaše stanovisko, prosím. Senátor

Karel

Korytář: Jak

jsem uváděl ve zpravodajské zprávě,

doporučuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 12 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 51, proti byl 1. Návrh byl přijat. Nyní tedy musíme odsouhlasit, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Nyní již bez znělky. Zkusíme, jestli to bude fungovat hned. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 13 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní musíme v souladu s usnesením Senátu pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Karel Korytář a senátor Richard Svoboda. Takto zněl návrh. Ptám se, zda obojí se svojí rolí souhlasí? Ano, děkuji vám. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Karla Korytáře a senátora Richarda Svobodu odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Opět bez znělky zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 14 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme splnili všechno, co musíme. Projednávání tohoto bodu našeho programu tedy končím a poprosím zde o vystřídání. Chci také poděkovat panu ministrovi a oběma zpravodajům za dobrý přístup. Děkuji.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže budeme pokračovat

dalším bodem našeho programu, který byl první zařazen na odpolední jednání. A tím je

52

6. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (Přepracované znění) (Text s významem pro EHP) (evropský senátní tisk č. N 072/08) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk N 72/08 a N 72/08/01. Požádal bych pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane

místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Roaming je o službách mobilních operátorů, díky němuž jejich zákazníci mohou využívat síť jiného operátora. V případě, že se jedná o služby využívající síť v zahraničí, jedná se o tzv. mezinárodní roaming. Z důvodů vysokých cen za volání v roamingu Evropský parlament a Rada schválily 27. června 2007 nařízení č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítí v rámci společenství a změny směrnice 2002/2001 o společném regulačním rámci pro sítě a služby elektronických komunikací. Toto nařízení bylo následně revidováno v roce 2009 nařízením 2009/544. A nyní zde máme na stole již další revizi a z dočasného nástroje se tak v podstatě stává nástroj trvalý. Česká republika se prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a Českého telekomunikačního úřadu zúčastnila veřejné konzultace, která byla ukončena 11. února 2011. V rámci této veřejné konzultace ČR nepodpořila prodloužení stávající regulace. Zejména s ohledem na skutečnost, že cenová regulace založená na tzv. cenových stropech neplní základní cíle, a to zvýšení konkurenceschopnosti na roamingovém trhu. Tuto skutečnost zdůrazňuje také fakt, že ceny regulovaných služeb se drží těsně pod úrovní cenových stropů, které stanovilo nařízení. Tuto skutečnost též potvrzuje i stanovisko komise, když v analýze dopadů k předloženého návrhu sama u varianty prostého prodloužení cenové regulace a zavedení regulace na maloobchodním trhu datových služeb konstatuje, že tento přístup nepodporuje konkurenci na vnitřním trhu, a nemůže proto řešit přetrvávající strukturální problémy. Již v odeslaném příspěvku do veřejné konzultace Česká republika konstatovala, že strukturální změny by mohly přispět k rozvoji konkurence rozhodně více, než prostá cenová regulace. Tento přístup navíc není v souladu s principem obsaženým v regulačním rámci revidovaném v roce 2009, podle kterého je cílem závislosti na rozvoji hospodářské soutěže na trzích postupně omezovat pro odvětví specifická pravidla ex ante, a nakonec dosáhnout toho, aby se elektronické komunikace řídily pouze právem v oblasti hospodářské soutěže. Pokud by však takové řešení mělo být přijato, musí být fakticky splněny i další podmínky, a to jednak jednoduchost tohoto řešení pro spotřebitele, dále jednoduchost implementace pro operátory a zajištění návratnosti implementačních nákladů na změnu a konečně minimální administrativní náklady. Dalším klíčovým bodem, který souvisí s návrhem, je v důsledku další regulace výrazné snižování investičního potenciálu EU, což může být v situaci, kdy v celé EU probíhají aukce na další významná kmitočtová pásma, s cílem naplnění cílů digitální agendy velmi kritické. Ministerstvo průmyslu a obchodu se proto bude i nadále aktivně zapojovat do projednávání tohoto legislativního návrhu, a to v souladu se schválenou pozicí. Chybí jenom zrekapitulovat, že předmětným návrhem nařízení se v Senátu zabývala Stálá 53

komise pro sdělovací prostředky a též výbor pro záležitosti evropské agendy. Tyto orgány shodně svými usneseními podpořily stanovisko vlády ČR. Chtěl bych poděkovat za pozornost a za tuto podporu. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 72/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Ano, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mně, abych vás seznámila se svou zpravodajskou zprávou k tomuto tisku, jak už přednesl pan ministr. Tomuto nařízení, které dneska projednáváme, předcházela zpráva, která přezkoumávala fungování původního nařízení, vlastně na základě které vznikly ty změny. Zpráva představuje výsledky přezkumu fungování nařízení provedeného komisí, vysvětluje navrhované změny politiky za účelem podložení svých závěrů a je doplněna legislativním návrhem, aby bylo nařízení příslušným způsobem změněno. Zpráva hodnotí především: -vývoj maloobchodních a velkoobchodních cen za hlasové, datové a SMS zprávy, -kvalitu a dostupnost služeb, které představují variantní řešení mezinárodního roamingu, v případě, že je technologický pokrok uveden na trh, -míru prospěchu pro koncové uživatele, zejména zda došlo ke snížení jejich nákladů na služby mezinárodního roamingu, –stav konkurenčního boje na poli poskytování mobilních služeb a mezinárodního roamingu, zejména s ohledem na bariéry vstupu do odvětví pro malé nebo začínající poskytovatele mobilních operátorů. Český mobilní trh se od trhu v jiných členských státech liší především velkou tržní koncentrací a absencí virtuálních operátorů. Pro koncové zákazníky existuje omezená nabídka konkurujících služeb. Samotné nařízení vedle zachování a postupného snižování cenových stropů zahrnuje nová opatření, kdy mezi nejdůležitější patří: -oddělení poskytovatele služeb na domácím trhu od poskytovatele služeb roamingových k 1. 7. 2014, -povinnost umožnit vstup na trh pro menší poskytovatele služeb roamingu a virtuální mobilní operátory. Cílem by měl být stav, kdy si zákazník bude moci vybrat od široké nabídky odlišných cenových plánů pro roamingové služby, aniž by byl odkázán na služby svého operátora domácího. Návrh ponechává v platnosti cenové stropy, které by se však postupně měly snižovat až do roku 2014. Návrh nařízení předpokládá, že v platnosti zůstanou opatření ohledně jasného a přehledného informování o nákladech mezinárodního roamingu. Mírně se zpřísňuje finanční limit pro datové služby, kdy má operátor povinnost informovat zákazníka, že přesáhl 80 % limitu 50 eur. Platnost nařízení by tímto návrhem byla prodloužena do 30. 6. 2022, s tím, že to 30. 6. 2015 musí Komise předložit zprávu, která vyhodnotí fungování nového nařízení. Pokud by se očekávání nenaplnila, Komise musí předložit návrh nový. Stanovisko vlády tu zmínil pan ministr, takže já se vrátím k svému závěru. Návrh nového nařízení vychází ze závěru zprávy o fungování současné regulace

54

roamingových služeb. Ze zprávy kromě jiného také vyplývá, že konkurenční prostředí na vnitřním trhu zatím ještě zdaleka nefunguje a Komise chce tyto problémy vyřešit zachováním cenových stropů, včetně postupného snižování cen volání, datových přenosů a SMS a strukturálními opatřeními, směřujícími k zjednodušení vstupu na trh roamingových služeb. Návrh neřeší také možná úskalí požadavku na oddělení poskytovatele roamingu od poskytovatele domácího, což může narazit na fyzická omezení, SIM karty, a nevěnuje se také problematice řešení sporů. Já jsem dostala od svého kolegy pana senátora Škalouda zprávu z ČTÚ. Jen pro informaci, z těch srovnání, kdy Evropská komise hodnotí prostřednictvím košů mobilních služeb výši za provolané minuty, tak ze 6 košů, kdy např. 1 koš je 30 hovorů a 100 SMS, další koš je 100 hovorů a 140 SMS, další koš je 300 hovorů a 225 SMS, další 900 hovorů a 350 SMS, 40 hovorů a 60 SMS, 8 hovorů a 400 SMS. Takže z hodnocených 34 zemí se Česká republika umístila v průměru na 6. místě jako nejdražší z 34 hodnocených zemí. Nejlevnější vychází Rakousko. Výbor pro záležitosti EU přijal na své 18. schůzi, konané dne 19. října 2011, 170. usnesení k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítí v Unii, přepracované znění, text s významem pro evropský hospodářský prostor. Senátní tisk č. N 72/08. Po úvodní informaci Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu, Marka Eberta, náměstka předsedy ČTÚ, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor: 1. Přijímá k Návrhu nařízení EP a Rady o roamingu o veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii přepracované znění, text s významem pro EHP, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Předpokládám, že text toho doporučení máte všichni před sebou, takže já nebudu zdržovat a nebudu ho číst. 2. Doporučuje Senátu PČR, aby se k Návrhu nařízení EP a Rady o roamingu o veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii přepracované znění, text s významem pro EHP vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. 3. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou. 4. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Já jen k tomu doporučení. Stálá komise Senátu – a teď to řeknu špatně – pro média přijala usnesení, kdy tento tisk bere na vědomí. Ve výboru bylo přijato doporučení, které bylo podrobeno dost široké diskusi, a výsledkem je to doporučení, které máte před sebou. Takže předpokládám, že by tam mohl být nalezený nějaký konsensus. Děkuji za pozornost. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji, paní senátorko,

zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabývala také Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Táži se zpravodaje Komise senátora Petra Bratského, zda chce vystoupit? Nehlásí se, takže v tuto chvíli otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu neuzavírám, pan senátor ti stihl, takže do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Naštěstí jsem byl rychlejší než vy, pane předsedající. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře. Všichni víme, že služby našich operátorů jsou velmi předražené v naší republice. Nakonec to konstatovala i naše paní zpravodajka. Já bych se vás chtěl zeptat, pane ministře,

55

jestli jsou nějaké cesty k tomu, jak tenhle stav trošku vylepšit a přizpůsobit ho příjmovým poměrům našich občanů. Pokud ano, jaké to jsou cesty? A pokud ne, jestli budete hledat cesty k tomu, aby se tenhle neutěšený stav trošku vylepšil. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Pan ministr chce vystoupit ještě v rozpravě, nebo potom v závěrečném slově? V závěrečném slově. Takže hlásí se pan senátor Jiří Čunek, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře, toto moje vystoupení je určeno spíše jako doporučení panu ministrovi, protože je ministrem, který má v gesci tyto záležitosti. Nemyslím jenom roamingu, ale vůbec spolupráci s úřadem, který má tyto operátory regulovat. Tak bych vám doporučil, kdyby si vláda nechala udělat, řekněme, audit, velmi jednoduchý a velmi levný, za co volají jednotlivá ministerstva. Já se přiznám, že jsem se o tuto záležitost vůbec nezajímal dříve, až poté, když jsem odešel z ministerstva a zařídil jsem si vlastní telefon, tak jsem zjistil, že volám za čtvrtinovou cenu. Jinými slovy ministerstva podle mě doposud, jak jsem si zjišťoval, jsou místem, kde operátoři vydělávají nejvíc. A mohla být naopak ta ministerstva tím místem, které budou mít největší slevy. Takže to je jenom doporučení, aby se nevyhazovaly peníze ze státního rozpočtu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Protože se nikdo nehlásí, tak rozpravu uzavírám. A požádal bych pana ministra o reakci a závěrečné slovo k tomuto bodu. Takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Ano, děkuji. Myslím, že pan senátor Doubrava se naprosto správně zeptal, jakými cestami lze usilovat o to, aby tarify, které máme za nejrůznější služby v oblasti telekomunikací byly pokud možno co nejnižší. V právě diskutovaném materiálu říkáme, že touto cestou, regulací, kterou v současné době volí Evropská komise, touto cestou toho dosáhnout nejsme schopni. Proto je stanovisko vlády ČR k tomu návrhu na prodloužení platnosti směrnice negativní, protože se ukazuje, že jen věcná regulace nebo regulace se stropy ke kýženému výsledku nevede. Jak toho dosáhnout? Tak určitě tím, že dále budeme liberalizovat telekomunikační trh. Tak aby zákazník měl co nejvíc informací o jednotlivých službách, které operátoři nabízejí, a zároveň, aby mohl mezi těmito operátory v rámci jejich konkurence co nejsnadněji přecházet. Já si jinou cestu úplně představit neumím. Otázka je, co vlastně vysoký tarif znamená? Nicméně naše snaha bude postupovat cestou liberalizace telekomunikačního trhu, nikoliv úplně cenou navyšování regulací. Protože když Komise nastavila ony stropy, tak to dopadlo tak, že všichni operátoři se k těm stropům přiblížili jako vodítkům, kde ty ceny mají být stanoveny. Takže spíše my chceme volit cestu opačnou, to znamená co nejvíc informací a co nejsnadnější pohyb pro potenciálního zákazníka mezi operátory. Co se týká námětů pana senátora Čunka, tak já myslím, že ten audit telekomunikačních nákladů jednotlivých ministerstev dělat nemusíme, protože v rámci rozpočtových omezení, která jednotlivé úřady mají, tak telekomunikační služby je první položka, na kterou se každý rozumný ministr zaměří. A dá se ujistit,

56

že v tomto ohledu se dá – a to plně souhlasím s tím podnětem – ušetřit desítky procent na ročních nákladech na telekomunikační provoz jednotlivých ministerstev. Takže v tomto ohledu si myslím, že již to probíhá stejně, jako např. v oblasti pořízení energií a nákladů na energie. Takže v tomto ohledu já děkuji za podnět, nicméně myslím, že každý rozumný ministr první položku, kterou bude řešit, nebo kterou řešil, je právě ten telekomunikační provoz. Protože uznávám, že tam rezervy byly. Je možná škoda, že jsme na ně přišli až pouze v situaci rozpočtových omezení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, a

zeptám se paní zpravodajky, zda chce vystoupit? Ano, takže poprosím, paní senátorka Juřenčáková má slovo. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo. Já bych zhodnotila

mimořádně krátkou rozpravu, za kterou děkuji. V rozpravě vystoupili dva senátoři, jeden s dotazem, druhý s doporučením. Doufám, že pan kolega s dotazem bude uspokojený. Já jsem navrhovala hlasovat pro usnesení Výboru pro záležitosti EU, je to tisk N 072/08/02. Takže to je jediný návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji, paní senátorko. Jiný návrh nepadl, takže můžeme přistoupit k hlasování o tomto návrhu. Nyní budeme hlasovat o návrhu, tak jak je uveden v usnesení Výboru pro záležitosti EU. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 15 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům. A tím tento bod končím. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání. A tím je

7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 201) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 201. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí pan Jaromír Drábek, kterého tady vítám a požádal bych ho, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona. Pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, ten zákon, který máte před sebou, je skutečně velmi stručný. A ani můj komentář nebude o mnoho delší, protože myslím si, že ta situace je zřejmá a přehledná. Víte, že v minulých letech Parlament ČR rozhodl několikrát o snížení platu ústavních činitelů. Samozřejmě, že to víte vy všichni osobně, stejně jako já. Zároveň s tím došlo ke snížení platu soudců a také státních zástupců, protože už od poloviny 90. let je držen úzus, že platová základna pro státní zástupce je na úrovni 90 %

57

platové základny soudců. To znamená, základní platový standard u státních zástupců je posunut o 10 % níže oproti té základně soudců. Nicméně také víte, a jenom to připomenu, že Ústavní soud několikrát do tohoto procesu zasáhl a zrušil některé platové úpravy u soudců. A to způsobilo situaci, která je v letošním roce, že ty nůžky mezi platem soudců a platem státních zástupců se rozevřely, že tam je více než 10% rozdíl v platové úrovni soudců a platové úrovni státních zástupců. Tento zákon nemá žádnou jinou ambici, žádný jiný účel, než od 1. ledna 2012 srovnat ten poměr platu státních zástupců a platu soudců do toho původního zamýšleného a od poloviny 90. let drženého poměru, tedy že platová základna u státních zástupců se rovná 90 % platové základny soudců. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 201/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 201/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, pane ministře – pan ministr tady řekl většinu věcí. Já bych to shrnul jednoduše v tom, že jiným způsobem, než jsme předtím stanovili platy, stanovujeme to, co bylo na začátku; tzn. základna státních zástupců je 90 % základny soudců čili vracíme se k tomu, co bylo předtím, než Ústavní soud to trošku zamíchal. Myslím si, že pro budoucnost a pro klid ve sféře potírání zločinu bude jednodušší, když tento poměr zůstane zachován tímto způsobem, než jak někdo říká – standardním řešením, tj. řešení, které se předtím začalo. Náš výbor přijal usnesení na schůzi, která se konala 25. října. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Ano, pan senátor Miroslav Antl kývá, že ano. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor

Miroslav

Antl: Vážený

pane místopředsedo, toho času i předsedající, vážený pane ministře, vážený pane garanční zpravodaji, vážené dámy, vážení pánové, já nemohu jinak, než navázat na předchozí řečníky, tzn. na slova pana ministra i na slova pana garančního zpravodaje. Shrnul bych rozpravu, která proběhla v ÚPV Senátu Parlamentu ČR, kde samozřejmě bylo reagováno na připomínky legislativního odboru Senátu Parlamentu ČR spočívající v tom, že lze očekávat, že soudci se časem ozvou se svou ústavní stížností, ale pan náměstek pana ministra řekl, že se to dá vyřešit malou, drobnou novelou zákona, tedy spíše novelkou, s tím souhlasím.

58

Jinak jako zpravodaj a bývalý státní zástupce chci říct, že v mé zpravodajské zprávě není nic osobního, a mohu některé pochybovače, kteří vždycky vystoupí ujistit i o tom, že nechci být šéfem státního zastupitelství... Přečtu rovnou usnesení ÚPV Senátu Parlamentu ČR, které zní tak, že ÚPV Senátu Parlamentu ČR I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla. III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby toto usnesení předložil panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR, což mohu říci, že jsem splnil. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ptám

se v tuto chvíli, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, všude v České republice se šetří. Je krize evropská, celosvětová – ale Ústavní soud zajistil soudcům vysoké platy, a tím nepřímo i platy státních zástupců. Nezávislost je závislost na platu! Opravdu perla. Ústavní činitelé jsou něco jiného, než soudci a státní zástupci? Asi tak lze ve stručnosti shrnout to, co nám tady prezentoval Ústavní soud, a tady jsou tyto následky. Platit podle mě by se mělo za kvalitní práci. Zdůrazňuji – za kvalitní práci! A to by mělo platit pro soudce i státní zástupce. Přitom přes 80 % občanů České republiky nevěří české justici – tedy soudcům a státním zástupcům, kterým se platy stále zvedají. Státní zástupci. Vymahatelnost zákona v České republice je na velmi nízké úrovni. To je konstatování cizinců, kteří zde podnikají nebo kteří zde žijí. A je to i názor velké většiny našich občanů. Stížnost senátora podaná na státní zastupitelství je překvalifikována ze stížnosti, a říká se, že vlastně žádná stížnost neexistuje, protože by se muselo postupovat podle správního řádu. I to je obrázek české justice. Nákupy předraženého nábytku v Královéhradeckém kraji státní zastupitelství z neznámé příčiny, nebo z příčiny, kterou si odůvodňuje, zastaví, i když je zcela jasné, že předražený nábytek byl ve výši předražení i několik set procent! O aférách s pandury, MUS, Ostravsko-uhelnou, kde leží trestní oznámení ve výši škody pro český stát ve výši 20 miliard, ani nemluvím. To opomíjím drobné kauzy Babák nebo Drobil. Dokonce státní zastupitelství si ani nepožádá, nebo opožděně, o pomoc v těchto kauzách Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, nebo nějaké jiné státy. Dokonce i podezření ze spolupráce se zločinem se zametá pod koberec. Tím narážím na brněnskou kauzu. Možná, že se vracím i ke kauze Berdychova gangu. Ministr spravedlnosti dokonce není schopen odvolat rychle ani nejvyššího státního zástupce. Ten se samozřejmě bude soudit, a jistě se mu doplatí i to zvýšení platu. Nebudeme mít zvýšené platy – nebudeme nezávislí, říkají. Ono skutečně to všechno je o bankovkách? Závislost skutečně závisí pouze na penězích? Stát si totiž

59

nikdy nemůže dovolit na platy, aby soudce nebo státního zástupce si nezaplatily mafie. Jaká opatření tedy s tím, že se mají zvýšit platy státním zástupcům, jaká opatření přijal ministr spravedlnosti po alarmující zprávě BIS? Nikdo o tom nic neslyšel, nikdo o tom nic neví. Hlavně – dejte nám peníze, a nestarejte se, co se děje v české justici. A vůbec nám ani do toho nezasahujte, my si budeme dělat, co budeme chtít! Budeme tady mít vlastní samosprávy a budeme požadovat víc a víc peněz!!! Já se ptám. Řídí ještě ministerstvo spravedlnosti a zodpovídá za státní zástupce? Anebo už jsou zcela nezávislí? A jejich kolegové z Ústavního soudu je možná úmyslně, možná neúmyslně budou i v budoucnosti dále krýt. Kam kráčíš, Česko? Kam? Pověst máš špatnou, a tak se ještě postaráme o to, aby došlo ke zhoršení. Ostatně o plzeňské Sorboně se píše i v zahraničním tisku za oceánem. Tady už začíná být taková alarmující situace, že na prodej bude za chvíli všechno. A že Česko pomalu bude jako Řecko. Rozkrademe jako Řekové rychle všechno? Pokud musí obětovat část ze svého platu policisté, hasiči i ty poslední uklízečky, které pracují pro stát, tak si myslím, že by i určitá míra solidarity měla být ze strany soudců a státních zástupců. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Antl. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji Vám, pane předsedající. Velmi stručně.

Vážení přítomní, já musím zareagovat – jediné, co tady bylo věcné z předchozího příspěvku, to znamená, že státním zástupcům se neustále zvyšují platy, i pan ministr tady řekl, že oni se dostávají zvýšením platů na úroveň jednak 90 % platu soudců, jednak se dostávají na úroveň svých platů před dvěma lety. Já osobně tady nechci vůbec polemizovat o tom, jaká je úroveň jejich práce, protože si myslím, že kdybychom zvolili jakékoli povolání, tak bychom se tady mohli dohadovat v rozpravě spoustu hodin. Prostě tak jak ÚPV přijal to rozhodnutí, já vás prosím, abyste ho schválili, a znovu říkám, mluvím jako senátor v tuto chvíli. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová. Paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, pane ministře, pane

předsedající, já se také nechci vyjadřovat k tomu pel-melu, který tady zazněl z úst předřečníka pana kolegy Drymla, ale když se podíváme na platy státních zástupců, tak mi dovolte, abych se podívala trošku do historie, abych se podívala na 13. platy, kdy pouze jeden rok státní zástupci, tak jako všichni úředníci, dostali 50 % výše platu. Platový rozdíl zcela neúměrně vytvořený přijetím zákona o platu ústavních činitelů, který trval více než dva roky, způsobilo to, že státní zástupce pobíral méně než polovinu platu soudce. Historicky. Stát nicméně další čtyři roky ukládal státním zástupcům práci tím, že jim nařizoval a nařídil práci v dosažitelnosti bez nároku na odměnu. Zatímco soudci i policisté ji měli hrazenu. Dokonce v té době ministerstvo spravedlnosti odmítalo podávat návrhy na jmenování státních zástupců soudci s odůvodněním, že to nelze, neboť by jich mohlo být málo. Ale v té době nabíralo advokáty a jiné právníky bez omezení. Pokud se mám ještě vyjádřit k náhradám, které mají soudci – chraň bůh, nechci tady kopat nějaké příkopy mezi soudci a státními zástupci, nicméně je to 60

realita, pokud se týká náhrad, soudci na rozdíl od státních zástupců mají náhrady. Pokud tento zákon předpokládá, že schválíme, tak rozdíl příjmů nebude 10 %, protože je nutno připočítat i náhrady, které soudci mají. V soustavě orgánů činných v trestním řízení jsou tak na tom státní zástupci dalo by se říci nejhůře, protože nemají nároky na žádné výhody či odměny a v důsledku toho kdejaký vedoucí oddělení, mám tím na mysli policisty, má vyšší odchodné, než bude mít důchod například krajský státní zástupce. Ve srovnání s policejním protějškem je to cca 40 %. Nemluvím ještě o bezpečnostních prověrkách, kterým se samozřejmě soudci podrobovat nemusí na rozdíl od státních zástupců. Já jsem přesvědčena, že je naším přáním, aby státní zástupci byli obhájci státu a obhájci slušných lidí, a proto by měli být zaplaceni. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako

další se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo. Senátor

Jiří

Dienstbier: Vážený

pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych chtěl zdůraznit, že tento zákon se v podstatě zabývá pouze tím, že vrací určitou proporci do vztahu platů soudců a státních zástupců, proporci, která tady kdysi byla a která se z různých důvodů, mimo jiné i nálezy Ústavního soudu i různými úspornými opatřeními, rozevřela. Pan kolega Dryml tady přednesl poměrně plamennou obhajobu naší justice. Jistě se dá souhlasit s tím, že naše justice má doopravdy řady problémů. Na druhou stranu jsem přesvědčen o tom, že naprostá většina soudců i státních zástupců se více či méně úspěšně snaží dobře vykonávat svoji profesi. Měli by mít garantovánu určitou výši platů. Je to samozřejmě i součást jejich nezávislosti, nebo garance jejich nezávislosti. Ani já nejsem úplně přesvědčen, že pokud se krátí platy rovnoměrně všem, že by se nemohlo sáhnout na platy soudců, že by tím nutně byla ohrožena jejich nezávislost. Nicméně slušné platové podmínky soudců jistě jednu z mnoha složek nezávislosti poskytují. Já myslím, že jsou i důležitější – včera tady probíhalo justiční forum, kdo chtěl, mohl si přijít poslechnout celou řadu argumentů, počínaje diskusí o nejvyšší radě justice, která by měla nést určitý, nikoli správný prvek, ale podíl soudců a dalších lidí z oblasti širší justice na některých rozhodování, která mají nezávislost garantovat. Takže plat skutečně není tím jediným a nejdůležitějším v poskytování nezávislosti. Ale nemyslím si, že by to byl tady ten případ, kdy bychom měli bránit narovnání proporcí mezi platy soudců a státních zástupců. A neberu ani ten argument, že když se všem ostatním bere, že bychom tento problém teď a tady neměli řešit. To není náš problém, že pan ministr Drábek a jeho koalice krátí příjmy zaměstnancům státní správy, policistům, hasičům a vlastně i důchodcům prostřednictvím všech možných opatření, že se prostě snaží šetřit za každou cenu na lidech i tam, kde to není dobře. To, že se oni takto chovají, není důvod pro to, abychom my nenarovnali poměry mezi státními zástupci a soudci, respektive poměry v jejich platech. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, máte slovo. Senátor

Luděk

Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní

senátorky, páni senátoři, já jsem se přihlásil jenom proto, aby tady pozici státních zástupců neobhajovali samí právníci, tak jako lékař promluvím. To, že si jedna skupina dokázala před veřejností obhájit výši svého platu, myslím tím jeden 61

demokratický pilíř, ten soudní pilíř, tak je naprosto přirozené a normální – nechci teď nijak protahovat tuto diskusi, ale pro mě je důležité, aby v této agendě měli všichni přibližně podobné podmínky pro výkon svojí práce. Stejně tak soudci, stejně tak státní zástupci nesmějí vykonávat žádnou jinou činnost. Státní zástupci nejsou navíc odměňováni za řady dalších jiných činností, jak říkala paní senátorka Rippelová. To, že jsou na 90 procentech platu soudce – myslím si, že je ta dolní hranice, měli by být nad 100 procenty. Já bych dokonce si dovedl představit, že by mohli mít – protože obhajují moje zájmy, obhajují zájmy veřejnosti – možná i něco na přilepšenou. Veřejnost by si měla dobře zaplatit své lidi, kteří dozorují vyšetřovací proces a kteří chodí k soudu, tak aby ta veřejnost na tom byla co nejlépe. Nebojme se zaplatit si své odborníky, a já ten návrh podpořím. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pane ministře. Já bych chtěl poděkovat panu ministrovi, že s tímto návrhem přišel, protože konečně vnáší nějaký rozumný systém a rozumný poměr do všech diskusí, které tady sledujeme už několik let. Konečně si ty nůžky nějakým jasným způsobem stanovili. Ano, i mně přijde nesprávné to, co podotkla paní senátorka Rippelová, že ty další nároky, které mají myslím na vzdělávání atd., já jsem přesvědčen, že to přísluší i státním zástupcům. To znamená, podle mého názoru by skutečně ta závislost měla být v 10 procentech, bylo by to čistých 10 procent z konečného platu, nejenom z těch základů, ale jistě všech ostatních složek, které můžou získat. Samozřejmě ze svých zkušeností nejen životních v jedné etapě, ale všech jsem přesvědčen, že kdo je darebák, darebákem zůstane, nezlepší ho ani plat, ani nic jiného. Ten, kdo se nechá zkorumpovat jako soudce nebo státní zástupce jakkoli, tak to jistě nespraví nějaký plat. Ale faktem je, že ta možná mlčící většina jsou jistě lidé poctiví, mnohdy pohodlní, mnohdy bojácní, ale tento způsob stanovení platu může přispět asi k tomu, aby se cítili řekněme méně ovlivnitelní svými nadřízenými. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda chce vystoupit. Chce vystoupit, takže, prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, skutečně jenom několik spíše technických poznámek k jednotlivým vystoupením. Nebudu se vůbec vyjadřovat k tomu tématu, které přímo nesouvisí s tímto zákonem, to znamená k obecné úrovni justice atd. To je záležitost resortu spravedlnosti, nikoli resortu práce a sociálních věcí. Já bych tady chtěl spíše napravit některé vyřčené věty, které neodpovídají plně skutečnosti. Pan senátor Dryml tady říkal, že státním zástupcům se zvyšují platy, když ostatním se snižují. Prosím, nezvyšují se platy. Platy podle tohoto návrhu až do roku 2014 budou na úrovni roku 2007. Nominální. To znamená, že reálně je to poměrně významný pokles, tak jako u všech ústavních činitelů. U zákonodárců je ten pokles ještě o něco větší, protože tam došlo i k nominálnímu snížení, nejenom k reálnému snížení.

62

To, že soudci mají i další příjmy kromě platu, bylo bráno v úvahu při těch diskusích. Ano, já jsem striktně mluvil o platové základně. Proto se k tomu vracím a upozorňuji na to, že ten úzus, nebo ta společenská dohoda byla založena na tom, že platové základny soudců a státních zástupců mají být v nějakém poměru. Nemohu tedy přistoupit na to, co říkal pan senátor, že by to mělo být z celkového, konečného příjmu. Protože když se ta diskuse vedla se soudci, se státními zástupci v odborné veřejnosti, tak tam jednoznačně dohoda, která byla učiněna se státními zástupci byla o poměru platové základny, nikoli o poměru konečných příjmů. To jenom na vysvětlenou, protože jednání kolem toho byla řada. Závěrem jedna poznámka, která se úplně netýká projednávané problematiky. Přesto budete asi chápat, že si ji nemohu odpustit. Pan senátor Dienstbier tady řekl, že vláda mimo jiné krátí příjmy důchodcům. Naše země je poměrně výjimečná v tom, že na rozdíl od ostatních zemí v Evropě i v době hospodářské krize, valorizuje důchodcům důchody podle schematu, který zvyšuje reálnou hodnotu důchodů. Jsme v tom velmi výjimeční. V Německu je valorizace důchodů výrazně nižší než je inflace. V Portugalsku snižovali nominální úroveň důchodů. Tak prosím, nešiřme paniku mezi důchodci takovýmito tvrzeními, která se absolutně nezakládají na pravdě. Česká republika reálně zvyšuje hodnotu důchodů na rozdíl od většiny ostatních zemí. Děkuji za pozornost. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane

ministře.

Požádal bych pana zpravodaje o jeho vystoupení. Senátor Adolf Jílek: V rozpravě vystoupilo 6 senátorek a senátorů, pět

jednoznačně podporovalo tento návrh, jeden senátor zpochybnil. Kromě jiného mluvil o tom, že stížnost senátora byla odložena, protože by se měla řešit podle správního řádu. Nevím, o kterou stížnost šlo, protože podle správního řádu se řeší pouze stížnosti proti nevhodnému chování úředních osob, proti postupu správního orgánu. Ostatní stížnosti se řeší podle úplně jiného právního předpisu. Jinak zaznělo dvakrát - výborový návrh schválit. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. V tuto chvíli máme jediný návrh, to je návrh na schválení, tak jak byl přijat příslušnými výbory. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 16 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 56, proti byli dva. Návrh byl přijat. Tím skončilo projednávání tohoto zákona. Blahopřeji panu ministrovi jako předkladateli a děkuji příslušným zpravodajům jednotlivých výborů za odvedenou práci. Přistoupíme k dalšímu návrhu zákona v rámci našeho programu. Tím je

8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a 63

ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 202) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 202. Návrh opět uvede pan ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého nyní žádám o seznámení s návrhem zákona. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, i tento návrh zákona je velmi stručný a já ho taktéž – stejně jako ten minulý – velmi stručně odůvodním. Již v roce 2002 byl přijat tzv. služební zákon, já ten dlouhý název nebudu citovat, který, jak si dobře pamatujete, souvisel s naším vstupem – se vstupem ČR – do EU. Byla to jedna z podmínek, proto se na něm tenkrát pracovalo tak rychle. Myslím si, že s postupem let se asi shodneme na tom, že to bylo tak trochu mrtvě narozené dítě, protože některé pasáže toho zákona vyžadují tak vysoké nároky na státní rozpočet, že v průběhu let bylo jasné, že bez zásadních úprav toho zákona zákon nemůže nabýt účinnosti. V loňském roce, když nastoupila tato vláda, přiklonila se k tomu, že lepší cestou by bylo zpracovat místo dvou zákonů – to znamená jednoho zákona pro státní úředníky a druhého zákona pro úředníky samosprávných celků – jeden návrh zákona, který by sloučil dosavadní zákon, který upravuje povinnosti úředníků samosprávných celků s tím zákonem, který nenabyl dosud účinnosti, to je služebním zákonem. V tuto chvíli ministerstvo vnitra zpracovává nový zákon o úřednících. Protože návrh ještě není dokončen, byť na něm ministerstvo vnitra intenzivně pracuje, a plánovaná, několikrát odsouvaná – naposledy odsunutá účinnost služebního zákona je k 1. lednu 2011, navrhuje se touto předlohou posunout účinnost služebního zákona o tři roky, tak aby byl vytvořen prostor, aby mohl být projednán nový zákon o úřednících a v rámci schválení zákona o úřednících, aby byl zároveň zrušen ten služební zákon, který je sice součástí platného právního řádu ČR, ale nenabude – věřím – nikdy účinnosti. Chtěl bych jenom upozornit na to, že – tak jak jsem už v úvodu uvedl – pokud by služební zákon nabyl účinnosti, mělo by to velmi výrazné nároky, dodatečné nároky na státní rozpočet. I to je jeden z důvodů, proč si v žádném případě nemůžeme dovolit, aby nabyl služební zákon účinnosti dnem 1. 1. 2012. Posunutí účinnosti o tři roky – možná se zeptáte, proč tak daleko – podle mého názoru vytváří dostatečný prostor pro to, aby se nestalo při přípravě zákona o úřednících něco podobného, jako při přípravě zákona o státní službě, aby to prostě nebylo pod tlakem. Tady je lepší kvalitně než rychle, aby zákon o úřednících byl dostatečně projednán jak při přípravě zákona, tak potom v přímém zákonodárném procesu. Abychom skutečně nevytvořili nějaký tlak, který by potom způsobil nižší kvalitu zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 202/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro 64

projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 202/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, je toho asi málo, co bych měl dodat k představení tohoto zákona, které provedl pan předkladatel. Snad jenom krátce k obsahu a historii těchto novelizovaných zákonů. Služební zákon byl přijat v dubnu 2002. Měl zásadním způsobem upravit právní poměry zaměstnanců, kteří ve správních úřadech vykonávají státní správu jako službu poskytovanou Českou republikou veřejnosti. Týkal se organizačních věcí státní služby, přípravy osob na státní službu, služebních vztahů státních zaměstnanců, jejich odměňování, řízení ve věcech státní služby a také odměňování ostatních zaměstnanců ve správních úřadech. Služební i tzv. doprovodný zákon měli nabýt účinnosti 1. ledna 2004. Nicméně některá ustanovení nabyla účinnosti již dnem vyhlášení. Avšak následovala řada novel různých vlád, které odkládaly účinnost těchto zákonů. Hlavním důvodem pro odložení účinnosti byla enormní finanční náročnost obou zákonů pro státní rozpočet. První návrh na odložení byl tehdejší vládou podán již v roce 2002. Tehdy byla účinnost posunuta na 1. leden 2005. Pak ještě následovaly ještě dva odklady vlád sociální demokracie do roku 2006. Pak byly tyto zákony odloženy ještě Topolánkovou vládou v roce 2008, takže tady máme dnes před sebou pátý odklad účinnosti tohoto zákona. Nebudu opakovat důvody, které jasně řekl pan ministr, které vedly vládu k podání tohoto zákona. Já jenom potom krátce vystoupím v obecné rozpravě. Shrnu jenom souvislosti legislativního procesu. Vláda návrh zákona předložila 18. srpna 2011 Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna schválila zákon dne 23. září 2011, kdy z přítomných 148 poslanců pro návrh hlasovalo 80 poslanců a 41 poslanců bylo proti. Na 16. schůzi VZSP byl učiněn záznam z jednání, který nebudu číst. Myslím, že to není nutné, protože ho máte v lavicích. Výbor nepřijal žádné usnesení. Byly podány návrhy na schválení i zamítnutí zákona v postoupeném znění. Při hlasování ale nezískal žádný z návrhů potřebnou většinu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Jiří Dienstbier. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ÚPV

k projednávanému návrhu přijal usnesení, které zní, že výbor doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiřího Dienstbiera, za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. K návrhu zákon zamítnout bych jenom stručně uvedl argumentaci, kterou jsme vedli na ÚPV, a to, že státní služba, resp. její zákonná úprava je důležitým nástrojem stabilizace výkonu veřejné správy, zajištění její kvality a může plnit i protikorupční funkci tím, že chrání zaměstnance státní služby. Zazněly i kritické hlasy k záměru vlády, upravit jedním zákonem postavení jak zaměstnanců státní správy, tak i

65

zaměstnanců územních samosprávných celků, s poukazem na to, že jsou tady významné odlišnosti v jejich činnosti. Nabytí účinnosti tohoto zákona, jak už tady zaznělo, bylo čtyřikrát odloženo. Navrhuje se odložení páté. Pokud by tento návrh zákona nebyl schválen, nabyl by zákon o státní službě, nebo o službě státních zaměstnanců, abych byl přesnější, účinnosti k 1. lednu příštího roku, tedy poměrně zanedlouho a mohla by to být jediná příležitost, jak konečně tady nějakou účinnou úpravu státní služby mít. Na výboru padly i námitky, že zákon vzhledem k poměrně dlouhé době, která uplynula od jeho schválení, je neaktuální, že tam jsou některé vadné vazby na jiné části našeho právního řádu. Domnívám se však, že je lepší mít tady aspoň nějaký zákon a následně případně odstranit nějaké vady, které nepochybně budou i v návrhu, který připraví vláda. To jsou zhruba důvody, které jsme uváděli pro podporu návrhu zákon zamítnout. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ptám

se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do rozpravy se hlásí s přednostním právem – ne. (Paní místopředsedkyně Gajdůšková neuplatnila přednostní právo.) Takže do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, vystoupím skutečně velmi krátce. Oproti zpravodaji senátoru Dienstbierovi já se domnívám, že není možné neschválit toto odročení. A to z toho důvodu, že my všichni, kteří víme, jaké postupy jsou ve státní správě, tak protože tento zákon je již 9 let na světě, je neúčinný, tak on zcela jistě má legislativní překážky k tomu, aby mohl být uveden v život. To je první věc. Ta druhá záležitost je, že ta cesta v uvedení v život tohoto zákona se podle mého názoru, a tedy nejenom mého, nedá skutečně stihnout za 2 měsíce. Věřte mi, nejsem favoritem této vládní koalice, ale nedá se to stihnout. To, co by ČR alias Vláda ČR musela řešit za spory od 1. ledna, kdyby tento zákon nabyl účinnosti, by zcela jistě ČR poškodilo nejen na pověsti – to skoro ani nevím, jestli ještě více lze – ale především finančně. A to jistě lze. Nicméně je na místě připomenout usnesení Senátu ze dne 25. ledna 2006, který se vyjádřil ke stavu zákonodárného procesu v ČR, ve které Senát konstatuje, že tento proces se dlouhodobě vzdaluje ideálům tvorby souladného, přehledného a předvídatelného práva a je důsledkem selhání institucí na poli koncepčního plánování a legislativy. Opakované posouvání účinnosti služebního zákona a jeho další novelizace pak znemožní ustálené vědomí o tom, co bude jako právo platit. Respektive bude účinné na poli práv a povinností úředníků rozhodujících subjektů veřejné správy v nejbližších dnech. Toto konstatování Senátu se obávám, že bychom téměř všichni, jak jsme tady, zřejmě znovu. Protože to jistě je pravdivé, to vyjádření. A já jsem přesvědčen se svými kolegy z klubu KDU-ČSL, že je potřeba, aby vláda přezkoumala, do jaké míry je služební zákon kompatibilní se současnou legislativou. To neustálé odkládání, jak jsem již řekl, muselo logicky způsobit, že v některých ohledech je třeba pozměnit zákon tak, aby nezpůsobil právní chaos. Já navíc se domnívám, že je dokonce možné skutečně připravit buď novelu, a nebo nový služební zákon tak, aby odpovídal těm novým podmínkám. Za těch bezmála 10 let se hodně změnilo.

66

Ovšem oproti tomu návrhu, který tady předkládá pan ministr, já se nedomnívám, že by na to vláda měla mít 3 roky. Představme si, že jsme strážci ústavního pořádku a legislativního procesu jako Senát. A my připustíme, nebo bychom připustili dnešním hlasováním odročit tento zákon o 3 roky, že od jeho schválení by nenabyl účinnosti 13 let. Ale co to znamená? To neznamená, že ten zákon tady není. Ve všech legislativních předpisech, které Legislativní rada vlády schvaluje, případně my zákonodárci předkládáme, tak musíme počítat s tímto zákonem, protože tento zákon je platný. Jenom není účinný. A proto přicházím z pozměňovacím návrhem, tedy za klub KDU-ČSL, kde chceme dát vládě v uvozovkách "poslední" lhůtu. A to je 1 rok. Já jsem přesvědčen, že to, co jsem řekl, je platné, to znamená, že se to nedá stihnout za 2 měsíce, ale za rok se jistě tento zákon změnit dá. A ještě jednu poznámku k tomu, proč ten zákon byl vlastně přijat? On byl přijat – a někteří z vás si to pamatují, je jich ale málo, ten zákon byl přijat především proto, že my jsme ho potřebovali, protože to byla jedna z podmínek pro vstup do Evropské unie. Takto se argumentovalo. A argumentovalo se dokonce v pozdějších letech, ve chvíli, kdy už jsme v Unii byli. A jestli to myslíme vážně s naším ústavním pořádkem a legislativním procesem, tak bychom měli – a teď říkám skutečně svůj osobní názor – buď se jasně vyjádřit, že tento názor nechceme, tzn. vláda ať to předloží, nebo ať ho upraví. A já tedy avizuji, že v podrobné rozpravě, pokud propustíme tento zákon do podrobné rozpravy, budu předkládat pozměňovací návrh, aby tento zákon byl odložen, ale pouze o 1 rok. To znamená jeho účinnost by byla od 1. 1. 2013. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, jako

další se do rozpravy přihlásila místopředsedkyně Senátu paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Budu pokračovat tam, kde skončil můj předřečník pan senátor Čunek. Ano, je to pravda, služební zákon byl přijatý ještě před naším vstupem do EU, protože byl jednou z podmínek harmonizace našeho právního řádu, tedy českého právního řádu, s právem evropským. Ten zákon ale je potřebný nejen proto, že to po nás Evropa vyžaduje. On je nutný k tomu, abychom měli skutečně profesionální veřejnou správu. On je směřován vůči státním zaměstnancům. A profesionalita, to, že lidé mají jakousi jistotu, tak práce ve státní správě, to, že mají zajištěné vzdělávání, to, že mají zajištěné jakési platové podmínky je také nejlepší ochranou před korupcí, před diletantismem, před tím nepořádkem, s kterým se určitě mnozí potkáváme. A nemůžeme říkat, že prostě neexistuje. Je samozřejmě také pravda, že posouvání a neustálá odkládání účinnosti zákonů skutečně hovoří o stavu státu, práva, o vymahatelnosti práva a předvídatelností práva v této zemi. To nám nesvědčí. To nám nesvědčí nejen z pohledu občanů, to nám nesvědčí ani z pohledu investorů. A o tom už dneska zde také byla řeč. Ano, tento zákon odložily i sociálně demokratické vlády. Ale je pravda, že pravicové vlády jsou zde již 6 let. A za těch 6 let mohl být dávno zákon upraven, pokud byl požadavek upravit ho, a v každém případě mohl nabýt účinnosti. A důsledek toho, že se tak nestalo, je velmi tristní. Je to třeba nečerpání evropských fondů. Protože jestliže se třeba na ministerstvu školství vyměnili za jednoho ministra

67

úředníci, kteří pracují s evropskými fondy třikrát, důsledek toho je, že konkrétně ve fondech, které jsou administrovány ministerstvem školství, čerpáme 0,2 %. A dá se předpokládat, že v letošním roce nevyčerpáme, to znamená už nevyčerpáme nikdy, zhruba 3 miliardy. To je cena toho, že nemáme tento zákon. A že tedy ministři mohli měnit úředníky, jak se jim zrovna hodilo. Prostě jen proto, že tam potřebovali tohohle člověka a ten jiný se jim tam nelíbil. A ti lidé prostě nevědí, při nejlepší vůli nevědí a neumějí. Takže neexistence tohoto zákona je, dá se odhadovat, 3 miliardy jenom za letošní rok. Já bych chtěla říct, že tato vláda je velmi a velmi schopná. Pan ministr nám předvedl při reorganizaci úřadů práce, že dokáže dělat to, co jsme si mysleli všichni, včetně pana prezidenta, že je naprosto nemožné. Přesto zákon o úřadech práce byl přijat, a přesto ministerstvo si věří a tvrdí, že věci budou fungovat od 1. ledna. Proč tedy nemůže naběhnout tento služební zákon? Já věřím tomu, že jak úřady práce, tak služební zákon tato vláda dokáže naplnit. A připojuji se tedy k těm, kteří navrhují zamítnout návrh zákona o odložení účinnosti služebního zákona. Děkuji. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, místopředsedkyně, a dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Čáslava.

paní

Senátor Pavel Čáslava: Dobré odpoledne ještě jednou. Já myslím, že bychom se mohli dlouho dohadovat o tom, která vláda měla víc příležitostí napravit nebo novelizovat tento služební zákon, ale faktem zůstává, že už odklad v prvním roce, kdy ten byl ten zákon vlastně schválen, samo o sobě říká, že ty důvody, které k tomu vedly, byly velmi závažné. A byla to především vysoká nákladnost tohoto zákona, která by i v době, v r. 2002, při tehdejším ekonomickém růstu, byla obrovskou zátěží pro státní rozpočet. V dnešní době, jestliže jsme na tom ekonomicky tak, jak na tom jsme, by to opravdu bylo velice neodůvodnitelné, kdybychom tento návrh zákona zamítli. Z těchto důvodů já navrhuji tento návrh zákona schválit. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a

dalším přihlášeným je pan kolega Jílek. Senátor Adolf Jílek: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Můj předřečník mi vzal část toho, co jsem chtěl říct. Jenom bych chtěl připomenout, že jsem byl u toho, když se ten zákon připravoval. Je to už hodně dávno, a byla spousta iluzí, jak bude fungovat. A byla spousta představ, které se do toho zákona dostaly, a dostaly se tam s obrovským nadšením. A když byl schválen, tak vláda zjistila, že tyto představy, které měla, nelze splnit. Proto se odsouval a čekalo se pořád na to, jestli se zlepší situace, nebo konečně dojde k tomu, že se tento zákon přepracuje. Já myslím, že přepracovat ho bude nutné. Ten zákon v této podobě nemůže fungovat. Nemohu souhlasit jedním s předřečníků, který říkal, že se tento zákon, jeho spojení se zákonem o služebním poměru nebo službě pracovníků z jiných správních celků, že se to tluče. Nikoliv, protože na územních správních celcích jsou lidi, kteří vykonávají státní správu nebo smíšenou správu. A tím, že tyto dva zákony jsou oddělené, tak jako na mnoha

68

úředně správních celcích jsou úředníci placeni daleko lépe, než státní úředníci na státních úřadech, to si, prosím vás, musíme uvědomit. A kdyby to měl platit stát, tak to neutáhne, protože jak starostové, tak někteří hejtmani ty peníze raději než jinam dávají do aparátů, které je drží. To je konstatování faktické. Takže myslím si, že asi ho bude nutno přeměnit, ale rok na to, to je málo. Proto nemohu souhlasit s návrhem kolegy Čunka, který přednesl před chvílí jako návrh pro pozměňovací návrh jako námět. A myslím si, že bude nutné tento zákon tak, jak tady je, schválit a vyzvat vládu, aby začala pracovat na tom, aby ten zákon byl připraven nový a měl hlavu a patu. A jenom připomínám, že žádná z vlád, ať už to byla sociálně demokratická, levicová, nebo pravicová, žádná se k tomu neodhodlala, protože ty náklady na jeho zavedení jsou příliš, příliš vysoké. A v tom zákoně chybí spousta věcí včetně přechodných ustanovení, jak ty lidi dostat, aby tam byli jenom ti, kteří mají tu zodpovědnost, kteří mají zkušenosti, kteří mají také patřičné vzdělání. Takže navrhuji schválit návrh tohoto zákona. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a

zatím poslední paní senátorka Bayerová. Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, vážený pane

ministře, kolegyně, kolegové. Hned úvodem vystoupení si dovoluji sdělit, že i na základě toho, co tady zaznělo, nehodlám tento návrh podpořit ke schválení a budu se připojovat k zamítnutí. Své rozhodnutí nyní jen stručně zdůvodním. V původním návrhu tzv. služebního zákona z r. 2000 se v důvodové zprávě mj. zdůrazňovalo, už to tady také zaznělo, že přijetí služebního zákona je námi přijatou podmínkou pro vstup do Evropské unie. Doslova se uvádělo, že přístupové partnerství v roce 1999 stanovilo jako jednu z krátkodobých priorit přijetí a implementaci toho zákona o státní službě. My jsme zákon v roce 2002 přijali, do EU jsme vstoupili, ale účinný tento zákon dodnes není. To je podle mého klasická ukázka naší neserióznosti vůči evropským partnerům. Ústavní soud ve svém nálezu v roce 2002 konstatoval, cituji: "Dosud nebyl naplněn imperativ vtělený do článku 79, odst. 2 ústavy, podle něhož právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. Součástí českého právního řádu se dosud nestal zákon o státní službě." Konec citace. Tento stav trvá od této doby již 9 let. Na nutnost účinnosti služebního zákona upozorňují politologové i mnozí odborníci na boj s korupcí. Ono je totiž pro každou vládnoucí stranu či koalici velmi výhodné, pokud žijí státní úředníci v neustálé právní nejistotě. Pokud pracují v podmínkách, v nichž ne odbornost, ale přizpůsobivost či poslušnost jsou zárukou profesního přežití. Takovýto systém a takový státní úředník je pro korupční jednání prostě nepostradatelný. Navrhovatel tohoto návrhu zákona neuvedl žádný konkrétní důvod, který by prokázal, že je třeba účinnost zákona o státní službě opět posunout. Připravované znění pojetí i konkrétní ustanovení se mohou promítnout do budoucí novelizace již platného zákona. Po všech zkušenostech s touto vládou nevěřím v její dobré úmysly. Posunutí účinnosti služebního zákona této vládě prostě vyhovuje. Je vládou spíše prokorupční, než protikorupční. Jsem přesvědčena o tom, že budoucí možná novela platného služebního zákona přinese naší společnosti méně škody, než další posunutí jeho účinnosti. Děkuji za pozornost.

69

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko, s právem přednosti nyní vystoupí pan místopředseda Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já samozřejmě podporuji návrh kolegy Čunka. My jsme to důkladně probrali i s experty. Navíc nejde o rok, ale o rok a tři měsíce, a dozvěděli jsme se, že se samozřejmě na tom zákoně pořád nějak pracuje. Možná ne tak intenzivně jako v těch několika předcházejících pokusech, ale není to tak, že by to tam 3 roky leželo, a ani se na to nesáhlo. Takže samozřejmě, že se to stačit dá. Ale to jsem nechtěl říct. Já si myslím, že by bylo moc dobře, kdybychom věděli, jak to skutečně je. Já se tentokrát poprvé obávám, že jsou v této zemi politické síly, které vůbec ten zákon nechtějí. Vůbec ten princip nechtějí. Dalo se věřit námitkám x-krát v minulosti, že to je strašně drahé. To jistě, ale je třeba zvážit, co váží víc, jestli korupční prostředí an sich, což je daný stav, a nebo tedy dejme tomu náklady spojené s tímto zákonem. To byl nejčastější argument. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také se naznačovalo, ale opravdu jenom naznačovalo, že situace tam není stabilizovaná, nejdřív tam byly staré struktury, pak tam – a to už se neříkalo, nebylo dost našich lidí a počkáme si na nějakou příznivější situaci. To všecko by se dalo chápat. Ale já jsem letos zaslechl argument – a teď bohužel nemohu přísahat na to, kdo to byl z členů vlády, já dokonce nevylučuji, že to byl premiér, a já se předem omlouvám, jestli to on nebyl – kdy zareagoval na to, že celý národ samozřejmě jistě zná ten geniální britský seriál "Jistě, pane ministře", a bylo řečeno: A my si přejeme tento způsob vůbec? Ale to tedy znamená, jestli si ho nepřejeme, tak budeme jediný stát v Evropě, který pojede na nějaký úplně jiný princip. Ten seriál je sugestivní, protože samozřejmě ti protagonisté, ti úředníci jsou mazanější a příliš zkušení, a ten ministr je prostě ubohá třasořitka, která se chvěje o své místo. S takovýmto ministrem ti úředníci budou samozřejmě vždycky zametat. Myslím si, že máme na lepší členy vlády, než je ten z toho seriálu. Toto nebezpečí samozřejmě vždycky hrozí, že ti zkušení úředníci, kteří jsou tam už dlouho, mohou v jistém slova smyslu mít velký nebo příliš velký vliv. Ale pořád si myslím, že tento princip prošel obrovskou zkušeností našeho civilizačního okruhu a že klást teď otázky, jestli si to vůbec přejeme, tedy model á la "Jistě, pane ministře", to naznačuje zásadní pochybnosti a nechuť k tomuto zákonu. Já nebo my se asi nedovíme, jak to opravdu je. Já bych rád znal ty skutečné motivy těch, kteří to dnes znovu odkládají, protože to budeme za tři roky odkládat znovu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. A nyní pan senátor

Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já se přiznám, že některým částem této debaty úplně nerozumím, a zkusím to uvést na takovém jednoduchém příkladu. Představte si, že si nějaká skupina lidí domluví, že si v nějakém čase koupí nové větší kancelářské prostory. Když ten čas pomalu přichází, tak se zjistí, že na to prostě nemá, že na nákup nových prostor nejsou peníze. A nikdo z těch lidí, co v těch kancelářích pracují, to nezpochybňuje. Přesto, když se potom má hlasovat o tom, zda se nové kancelářské prostory budou nebo nebudou kupovat, tak někteří nejsou pro to, aby se nekoupily,

70

byť na ně není. A teď uvádějí různé argumenty, například ty, že vlastně neví, co si ti ostatní myslí, jestli vůbec si to někdy chtějí koupit, a tudíž, že pro to raději hlasují. Někteří zase uvádějí argumenty, že ti, co měli vyjednat nákup těchto prostor, tak nic nedělali, takže je velká šance, že zase nebudou nic dělat, a že proto pro to hlasují. A někteří říkají: nám to vlastně vůbec nevadí, protože když se ta firma nebo skupina více zadluží, tak to bude dobré, protože my pak získáme pozice, které dneska nemáme. Čili čím hůře, tím lépe. Takhle nějak při vší úctě k těm, co tady mluvili a navrhovali zamítnutí, mi ta argumentace připadá. Nikdo nezpochybnil, že na to dneska nemáme. Přesto z těchto důvodů, že na to nemáme, nezpochybní a nevyvrací, říkají, pojďme zamítnout to odložení. V tomto smyslu mi tedy debata o tom, kdo si co myslí a kdo jaký má záměr, z hlediska toho, zda tento zákon schválit nebo neschválit, připadá naprosto irelevantní. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane kolego. A

znovu se hlásí pan senátor Čunek. Senátor Jiří Čunek: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych rád podotkl, že věřím, že pan předřečník nemluvil ke mně, protože pokud by tomu tak bylo, tak já to takto nemyslím, a řekl bych, že my to takhle nemyslíme. Já jsem ve své řeči uvedl, že tento zákon může být úplně nový, může být novelizovaný ten starý. Ale tento zákon primárně není o penězích, to není. Pokud si ho přečteme, tak zjistíme, že ano, teď by z toho byly vyšší náklady. Ale já nenavrhuji, abychom tento zákon dnes schválili, tedy naším zamítnutím předpokládejme, že by hypoteticky sněmovna nás respektovala a tento zákon nabyl účinnosti. To nenavrhuji. Tento zákon bude služebním zákonem, i když nebude stát žádné peníze navíc. Služební zákon je totiž o něčem jiném, že někdo bude mít víc peněz. To je primárně o něčem jiném. A může to tak být. V tuto chvíli by to tak nebylo. A ve chvíli, kdy tento zákon vláda za rok sem dá znovu, předělá ho, tak on primárně bude o tom, o čem primárně být má, a to ne o vyšších penězích, ale o stanovení jednotlivých pozic, postů, rozdělení na odborné a politické atd. Nechci samozřejmě upravovat něčí představu, ale moje představa o zvyšování peněz to v žádném případě není. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A

přihlásil se pan senátor Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den. Vážená paní místopředsedkyně,

vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já navážu na pana senátora Čunka a budu s ním polemizovat, že to není o penězích. Samozřejmě, a vy to dobře víte, že to je o penězích. Dokonce ty motivace, proč přijmout takový zákon, byly více o penězích než o tom, jak zajistit úředníkům nezávislost. Přece korupční prostředí nesouvisí vůbec s platem, korupční prostředí souvisí s tím, že jsou tu skupiny úředníků, které mají kulatá razítka, a ta kulatá razítka jim umožňují, například památkářům, zastavit stavbu, zastavit opravu, nechat tu stavbu spadnout, ale eventuálně taky ne. To jsou přece ty zajímavosti, že třeba někde policie nepovolí výjezd marketu a někde jinde nebo najednou ho povolí. Někde stavební úřad něco nepovolí, říká, pane, to takhle fakt nejde, a pak se jenom nestačíte divit, že to najednou jde. Je to tedy o moci a o penězích. Státní úředníci je samozřejmě poměrně velká skupina voličů a vlády všeho druhu si chtějí takovou skupinu koupit. 71

Akorát když si ji potom chtěli koupit, tak zjistili, že na to nemají si ji koupit. To je ten hlavní důvod, proč teď jsme v tom problém, v kterém jsme. A potom ještě jsou tady lidé, kteří káží vodu a pijí víno. Když si dáte práci a podíváte se na internet a půjdete zpátky, jak byl jednotlivé volby a jak nastupovali jednotliví ministři na ministerstva, nebudete se stačit divit, co se tam dělo. A to na internetu jsou jenom ta místa vyšší – náměstci, ředitelé odborů apod., ta nižší nikde na internetu nejsou. A nebudu říkat, které strany to byly, kdy ty výměny byly velmi dramatické. Já jsem si to tehdy sledoval, ale úplně z prozaických důvodů, abych věděl, komu mohu na ministerstvo zavolat. A já jsem za týden zjistil, že už nikomu, protože nikdo z těch úředníků už tam nebyl. A ten ministr byl zrovna z těch, co hlásají, jak je potřeba udělat správnou státní službu, aby ti úředníci měli jistotu. Jiná věc je, je správa a samospráva, kde já nejsem přesvědčen o tom, a jsem si vědom toho, že každý stát si chce uzurpovat, já tomu říkám národní výborizace, která postupuje v České republice neuvěřitelným způsobem, kdy ministerstva by nejraději ovládala ty úředníky, kteří dělají nejprve státní správu, teď už by ráda ovládala i ty úředníky, kteří dělají samosprávu. To jsou ta trestní oznámení, že někde prodali cosi levněji, než měli prodat. To je právě ten předmět samosprávy a ten zásadní rozdíl mezi tím, že úřednice matriky, když se někdo chce oženit a přinese doklady, které jsou předepsané, tak ona mu dá to razítko, a nemůže ji zajímat, koho si bere, a protože zrovna tenhle se jí nelíbí, notabene když je to její bývalý manžel, takže mu pak začne říkat, přineste ještě tohle potvrzení a ještě tohle potvrzení. U nás nikdy nikdo neví, kolik vlastně potvrzení potřebujete, a vždycky se dá najít ještě nějaké potvrzení, anebo také nenajít. No, a pak už jsme u té druhé situace, že už nechtějí jiné potvrzení. Ale já si myslím, že ani to není klíčové. Ale úředníci samosprávy prostě podle mého názoru nemohou být ve stejném režimu. Jak se hrozně líbí Benešovu školení, školení, to jsou miliony, které se utratí za školení. A tady byla řeč o evropských penězích. Já mám vyfocenou tu tabulku na úřadě, když školili pracovníky sociálky za evropské peníze, jak mají radit sociálně slabým, aby byli sociálně silnými. To je něco naprosto neuvěřitelného, jak ta eura takhle tečou do toho kanálu: A pojďte ještě na oběd, my ty prachy musíme utratit, protože kdybychom je náhodou neutratili, tak budeme mít problém, my to musíme utratit. Jednou byla taková schůzka, kde byl někdo z Evropské unie, a už půl hodiny jsme se představovali, a já říkám, kdy už přijdeme k věci? No ne, já musím vykazovat hodiny, a když nevykážu ty hodiny, že jsem tady byl – a to jsou ty neziskovky, co vykazují účastníky konference jenom proto, aby měli prezenční listinu, tak tam napíší i svoji tetu, aby ta eura přitekla do té organizace. Myslím si, že zásadní rozdíl mezi státní správou a samosprávou je ten, že státní správa má mít pokud možno pregnantně určeno, co jak je. Policista má vědět, že když se rychlost překročí o 10 km, je to tisíc, o 20 km dva tisíce a o 30 km tři tisíce. A nemůže mít žádné uvážení, víte, kdyby... A první, co vám řekne, je: Víte, kolik vám za tohle mohu dát? Za to vám mohu dát až pět tisíc, a vy omdlíte: A nešlo by to nějak jako za tisíc třeba nebo za dva, bez bodu, s bodem? Já si to prostě nemyslím. Jsme pořád obětí toho sloučeného modelu, který jsme tady tak slavně zavedli a teď tak neslavně nevíme, co s ním. A pak o tom kázání vody na konkrétním příkladě. Víte dobře, náš kancléř končí. A slyšeli jste někdy, že něco dělal špatně? Já jsem nikdy nic takového neslyšel, a přesto končí. A bude jiný kancléř, který bude určitě zcela nepochybně

72

vybrán naprosto správně, akorát se po něm bude vyžadovat znalost angličtiny C1 nebo jako se to jmenuje, což ne každý umí, a nevím, proč by to tady měl umět. Ale dobrá, to je jiná věc. A dokonce ani bych se pro to nezlobil, protože ve Spojených státech nastoupí prezident a všichni vědí, že s ním nastoupí jeho ekipa. A nastoupí jiný prezident a s ním zase jeho ekipa. To je jeden systém. My máme ten evropský systém, kdy říkáme, ať se to měří nahoře. A také si všimněte, ono to zase není tak hrozné. Někteří úředníci jsou na těch ministerstvech opravdu už tak dlouho, že jsem před třiceti lety už četl jejich názory k zákoníku práce, a oni je mají pořád dneska. Jsou jako ta celnice, co byla na té východoněmecké straně, co mi do toho trabanta píchala dráty, a den poté tam byla v západoněmecké uniformě a říkala: Guten Tag, Herr Kubera – jak se změnila najednou ze dne na den, byla uctivá. A ti někteří ministerští jsou tam tak dlouho, že už nic nového vymyslet nemohou a vymýšlejí to pořád stejně, a ještě se nenašel ministr, protože to ani není v jeho silách, aby je převálcoval, protože jich je hodně a oni vždycky převálcují jeho. A to vidíte na některých návrzích zákonů, že to není z pera pana ministra Drábka. Já jsem tady kritizoval za ty převody úředníků, ale to on opravdu nevymyslel, aby tam napsal: my vám vezmeme tolik, a když se vám to nebude líbit, tak to dejte na ministerstvo, a to zase rozhodneme my. To je přece geniální, to by ministr ani nevymyslel, to musí vymyslet nějaký úředník, který už je tam právě hodně dlouho. Byl bych tedy rád, kdybychom nekázali vodu a pili víno, protože ono to tak vždycky bude. Jestli si myslíte, že nějaký služební zákon zabrání tomu, aby se někdo nezbavil toho, koho tam nechce, tak to vám garantuji, že to není v žádné společnosti možné, a existuje tisíc jiných způsobů, jak se takového člověka zbavit docela elegantně, dohodou a bez problémů. A nakonec tady to vidíte, že to docela dobře funguje bez velkého hluku. Tudy tedy asi cesta nevede. Pokud jde o odměňování, já si moc dobře vzpomínám, co kdysi v devadesátých letech bylo takzvané osobní hodnocení, to byly v podstatě prémie. Postupem času ovšem úředníci ministerstva přišli na to, že takhle je to špatně, protože to se taky někomu mohlo stát, že by ty prémie neměl, tak učinili osobní hodnocení součástí platu, takže ono už se tak jenom jmenuje, ale v podstatě je neodebratelné, nebo tak složitě odebratelné, že to skoro nejde. Motivace tedy není. Ono se lehce řekne, úředník ať má pevný plat, ale naši úředníci jsou přece zvyklí 50 let na vánoční odměny, předvánoční odměny, prostě oni bez odměn neumějí žít, protože my jsme na to tak zvyklí všichni, že nějaké odměny vždycky byly. Oni nepřistoupí na to: dáme vám velký plat, ten budete mít pořád a odměny nebudou. Jak jim přidáte, tak hned se zase ptají, a kdy budou nějaké odměny, vždyť jsou tady Vánoce, tak musejí být samozřejmě nějaké odměny. To, že vůbec by měl stát určovat samosprávě platy, je úplně absurdní. To jsou ty případy, kdy ministr zdravotnictví naslibuje lékařům peníze, stát udělá pěkně tabulku, ministerstvo to napíše, třída jedna, dva, tři, osm, akorát platí to někdo jiný. Takové tabulky bych chtěl taky dělat. To to hezky vypadá, jak tomu či onomu zvýšíme platy, když to my neplatíme. A to je přesně ten příběh. Budeme tedy mít služební zákon, úředníci samosprávy budou ve stejném režimu jako státní úředníci – jen malá maličkost: nebude je platit příslušné ministerstvo, ale samozřejmě příslušný samosprávný úřad, na kterém pracuji. No panečku, to je stejné, jako nám předávají pořád tu státní správu, a ty peníze jaksi za ní nepřicházejí. Kdyby to museli platit ze svých rozpočtů, každá kapitola, každé ministerstvo, tak oni by si rozmysleli vymýšlet si, kolikrát se musí denně kontrolovat písek na pískovišti, protože by museli na to dát peníze.

73

Mimochodem, ten problém ročních platů, já už na něj upozorňuji dlouho, je to jediný způsob, jak v České republice vyjasnit vztahy mezi jednotlivými sociálními skupinami. Protože tak, jak je to teď, tak vám klidně bude každý tvrdit, že bere tak malý plat, že se za to nedá vyžít, protože on vezme tu první kolonku, kde není to zavedení, osobní hodnocení a ty další. Takže když se to hodí, tak se řekne, že učitel dělá za 12 tisíc, ale on žádný ve skutečnosti za 12 tisíc nedělá, protože když mu k tomu přičtete toto, tak ono to není za dvanáct. A když mu přičtete i ty odměny, tak je to zcela zkreslené, viz ti úředníci na ministerstvech, kteří si vydělávají víc než ministři, protože oni plat mají přiměřený podle tabulek, ale odměna je volná, ale to už nikdo nepočítá. Ale ve chvíli, kdy to bude roční plat, tak každý ví, aha, tenhle měl roční plat milion, tenhle dva, tenhle 200 tisíc, tenhle 300 tisíc, a můžete vůbec srovnávat, jak ty jednotlivé sociální skupiny na tom jsou. Já bych se tím příliš nevzrušoval, spíše by vláda měla dělat ten zákon ne s ohledem na volební výsledky, ale racionálně. Ono skutečně to velmi svádí. A tak to svádí všechny možné sociální skupiny k tomu, aby byly nějak podplaceny, protože si někteří politici myslí, že to bude mít vliv na jejich volební výsledek. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A zdá se, že se do obecné rozpravy už nepřihlásil nikdo, takže já ji končím. A ptám se pana navrhovatele, který jistě bude mít k čemu se vyjádřit. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři, já téměř nebudu mít k čemu se vyjádřit. Tentokrát jsem skutečně diskusi sledoval s velkým zájmem, a vzhledem k tomu, že řada řečníků odpovídala na náměty předřečníků, tak já už k tomu nemám příliš co dodat, nebyl jsem ani vyzván k žádnému doplnění co do informací, nebyla mi položena žádná otázka. Pouze pan místopředseda Pithart se vyslovil, že by chtěl znát skutečné motivy předkladatele, co se týká odložení účinnosti. K tomu se samozřejmě vyjádřím. Tyto motivy, alespoň pro mne jako pro předkladatele, mluvím za sebe, jsou naprosto jasné. Zaprvé, neúnosné náklady, což v současné době – a jenom odkazuji na to, co tady bylo v diskusi řečeno – kdy naopak potřebujeme snižovat náklady na provoz státu, jsou ještě mnohem nepřijatelnější, než to bylo v letech 2002, 2003, 2004, kdy jsme byli v období velmi silného ekonomického růstu. Druhá základní překážka je legislativní překážka, tak jak o tom mluvil pan senátor Čunek. Ten zákon je prostě 10 let starý a v každém případě, i kdyby měl nabýt účinnosti, tak by musel být velmi významně novelizován. Třetí věc, kterou bych chtěl k tomuto tématu podotknout, je, že ministerstvo vnitra zpracovává věcný záměr zákona o úřednících. Chci tím tedy vyvrátit všechny možné úvahy nebo spekulace o tom, že záměrem je zákon zrušit a nenahradit ho ničím jiným, tedy nepřipravovat novou úpravu. Podle mých informací věcný záměr je před dokončením, půjde standardním způsobem do připomínkového řízení, na základě toho se bude psát tak, jak standardní legislativní pravidla říkají, paragrafové znění, takže tento proces je v běhu. Děkuji za obsáhlou diskusi, bylo to pro mě poučné. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře. Teď se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Dienstbier.

74

Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já bych stručně zareagoval na 2 věci, které se tady objevily v debatě. První zmínil pan senátor Kubera – nebylo zcela jasné, když mluvil o tom, že zákon se má vztahovat jak na úředníky státní služby, tak i na samosprávy. Ten zákon, jehož odložení tady projednáváme, se nevztahuje na samosprávy, takže tady nikdo nestanovuje samosprávě, kolik má platit svým zaměstnancům. A druhá věc, na kterou bych zareagoval, to je něco, s čím se tady setkáváme v poslední době, nebo pravděpodobně to tak bylo vždy, já jsem tady služebně poměrně mladý, ale už i za tu krátkou dobu, co jsem tady, jsme narazili mnohokrát, že se argumentuje: Milý Senáte, rychle nám to musíš schválit, protože už nám nezbývá čas. Ta nebohá vláda by přece za ty 2 měsíce nemohla tu státní službu připravit. No, ta nebohá vláda měla jednat dostatečně včas a tento zákon měla předložit v dostatečném předstihu. Abychom tady jednali pod tlakem, že něco musíme udělat jenom proto, že na to není dostatek času, to si myslím, že je pro Senát nedůstojné. A na tuto argumentaci bychom neměli naskakovat. Já proto trvám na návrhu, který byl schválen ústavně-právním výborem, abychom tento návrh zákona zamítli. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Nyní zpravodaj

garančního výboru pan senátor Čáslava. Senátor Pavel Čáslava: Já se jenom omezím na statistické shrnutí obecné rozpravy. Čili vyslechli jsme 10 vystoupení senátorek a senátorů, jeden senátor vystoupil dvakrát. Zazněl zde z ústavně-právního výboru návrh zamítnout, potom můj návrh schválit, a byl zde avizován pozměňovací návrh. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A já

konstatuji, že první, o čem budeme hlasovat, je návrh schválit, a znělkou přivolám kolegy z kuloárů. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Nyní budeme hlasovat. Kdo je pro návrh schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 22, proti bylo 36. Návrh na schválení nebyl přijat. Nyní budeme hlasovat o dalším návrhu, a to je návrh zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo. Já konstatuji, že v hlasování pořadové č. 18 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo pro vyslovilo 36, proti bylo 23. Tento návrh byl přijat. Nyní musíme určit – pověřit senátory, kteří půjdou obhájit tento náš výsledek do Poslanecké sněmovny. Zeptám se pana garančního zpravodaje, jestli se chce tohoto úkolu zhostit? Nechce. Pan senátor Dienstbier? Pravděpodobně ano. A já prosím ještě o jedno jméno. Prosím. Senátor Tomáš Kladívko: Paní místopředsedkyně, já bych si dovolil zpochybnit toto hlasování, protože jsem hlasoval NE, a jsem jediný, kterému se objevilo ANO.

75

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: To byl pan senátor Kladívko. Ptám se pana senátora, jestli chce, aby se hlasovalo znovu? Je to procedura, takže o tom ale musíme nyní hlasovat. Takže budeme hlasovat o tom, že toto hlasování proběhne znovu. Pan senátor Kladívko upozornil velmi rychle na tuto chybu, takže já spouštím v tuto chvíli hlasování. Kdo souhlasí s opakovaným hlasováním o zamítnutí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí s opakovaným hlasováním, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 61, proti 0. Návrh byl přijat. A znovu budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Takže znovu hlasujeme o návrhu zamítnout. Já zahajuji toto hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Toto hlasování skončilo. A já konstatuji, že v hlasování pořadové č. 20 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 35, proti bylo 27. Návrh byl přijat. Teď nám zbývá dokončit pověření. Prvním, kdo se přihlásil k tomu, že půjde náš výsledek hlasování předat do Poslanecké sněmovny, byl kolega Dienstbier. A já poprosím o druhé jméno. Pravděpodobně by to měl být někdo z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Prosím tedy – všichni se bojí jít do Poslanecké sněmovny. Paní senátorka – souhlasí. Takže budeme hlasovat o tom, že pověřujeme pana senátora Dienstbiera a paní senátorku Bayerovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi PS. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito našimi kolegy, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, proti byla 0. Návrh tedy byl přijat. A tím končíme projednávání tohoto bodu. Já děkuji zpravodajům, děkuji panu ministrovi. A přistupujeme k dalšímu bodu, kterým je

9. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (evropský senátní tisk č. N 071/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 71/08, N 71/08/01 a N 71/08/02. Prosím pana ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, aby nás seznámil i s tímto materiálem. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo.

Vážené senátorky, vážení senátoři, cílem návrhu nařízení EP a Rady, kterým se mění nařízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci je prodloužit úpravu pravidel, která byla dočasná. Jsou to pravidla pro čerpání Evropského fondu, tzv. globalizačního fondu, tedy správně evropského fondu pro přizpůsobení se 76

globalizaci, která byla přijata v souvislosti s globální ekonomickou krizí v roce 2009. A byla přijata tedy na období do roku 2013. Dovolte mi, abych jen krátce shrnul pozici České republiky. Česká republika ke globalizačnímu fondu zaujímá dlouhodobě skeptický postoj, protože tento nástroj nepovažuje za systémově správný a efektivní prostředek pro omezování negativních dopadů globalizace na trh práce. ČR v roce 2009 v průběhu předsednictví dojednala kompromisní návrh revize nařízení, která jednak zjednodušila definice a postupy, a jednak došlo k tomu, že výjimečně bylo možno použít fond na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v období hospodářské krize. Konkrétně bych chtěl říct, že tento globalizační fond byl dosud v podmínkách ČR použit pouze jednou. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Pardon, pane ministře, já poprosím poněkud rušnější debatu v sále, aby vám umožnila v klidu představit materiál. Prosím. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Pouze v jednom

konkrétním případě, to znamená, ten mechanismus není ani v České republice nijak výrazně používán. A já mám za to, že standardní metody trhu práce jsou mnohem efektivnějším řešením, než způsob, jak ingerovat do této oblasti z pozice evropské úrovně. Evropský parlament bude návrh Evropské komise poprvé projednávat. Samozřejmě nedá se předjímat výsledek, ale spíše předpokládám pozitivní postoj. A my samozřejmě poté budeme dále pokračovat v jednání o konečném znění. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře,

posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Výbor, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N/71/08/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Koukal, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Václav Koukal: Děkuji za slovo, paní předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, pane ministře. Evropský globalizační fond, ve zkratce řečeno, byl zřízen právě, jak říkal pan ministr, na podporu pracovníků postižených globalizací v obchodě. A ten původní cíl, který dával tomuto fondu 500 milionů euro ročně k dispozici, nebyl naplňován. V době krize, jak říkal pan ministr, Komise změnila využívání toho fondu, zaměřila jeho strukturu také na krizové období, a jednak změnila počet pracovníků, kteří mohou být těmi, kteří budou přijímat podporu z 1000 na 500, druhá změna, která nastala, byla zvýšení podpory z 50 na 65 %, a ta třetí významná změna, že prodloužila dobu, po kterou je možné prostředky užívat. Zpočátku ten fond byl skutečně využíván mizivě. Máme tady k dispozici informace, které říkají, že v roce 2007 z té částky bylo čerpání 51 milionů Kč z 500 milionů Kč. V roce 2008 to byla částka už jenom 20 milionů z 500 milionů Kč. Potom došlo k té změně, o které jsem mluvil, ta změna se projevuje také v tom, že se zvýšil zájem o využívání tohoto fondu v zemích EU, a v roce 2009 byla ta částka, kterou čerpaly země EU, ve výši 31 milionů euro. Čili asi orientačně jedna třetina toho množství peněz, nebo euro, které byly k dispozici. A kdybych měl rozlišit, kam ty peníze šly, tak z 25 % šly právě na ten původní záměr fondu globalizace, a 75 % šlo na věci, které se týkají krizových opatření. V roce 2010 dosáhla ta částka také 132

77

milionů Kč, přičemž podíl peněz, které šly na podporu zemí, které požádaly o krizové řešení, těch bylo 87 %, a na tu část původního záměru fondu bylo 13 %. Kdybych tedy měl vyhodnotit tento způsob užívání fondu, tak lze říci, že na původní cíl fondu jde asi 15 % a na podporu, která se týká žádosti z nového zaměření fondu související s hospodářskou krizí jde 85 % fondu. Přitom fond začíná být čerpán, a výrazně více čerpán v té části krizové podpory, než v té původní části. Pan ministr říkal, že pozice české vlády je trvalá, že tedy česká vláda má k tomuto fondu od začátku rezervovaný postoj. Ten rezervovaný postoj se také projevuje v usneseních našeho Senátu, které jdou jako doporučení do našeho pléna. My se tím zabývali naposled v loňském roce, s tím, že jsme vzali na vědomí pozici České republiky i vývoj v těch záležitostech, které se týkají vývoje okolo tohoto globalizačního fondu. V současné době probíhá intenzivní jednání na úrovni poradních sborů, kde tuto českou pozici zastává také řada významných evropských silných zemí. Nicméně je tady velká skupina zemí, které trvají na tom, aby ta výjimka, která platí do roku 2011, byla prodloužena i pro období do roku 2013. A uvažuje se o využití tohoto fondu i v následujícím finančním rozpočtovém rámci. Čili po roce 2014. Tam ta pozice České republiky je obdobná té pozici, kterou jsme zastávali v tomto období. To je potřeba říci k tomuto fondu. Nicméně při tom posledním loňském jednání, kdybych měl vycházet z pozice, kterou nám prezentoval na jednání výboru zástupce vlády, tak já si dovolím citovat, co v té pozici vlády bylo uvedeno. V přirozené rámcové pozici se uvádí, že v roce 2009 se situace změnila, neboť i z České republiky začaly odcházet výrobní kapacity, a zároveň se v důsledku ekonomické krize zhoršila situace na trhu práce. Česká republika proto analyzovala možnosti využití fondu globalizace jako doplněk čerpání Evropského sociálního fondu. V průběhu příštích 2 let, kdy dočasně platí výhodnější podmínky pro spolufinancování. Za tím účelem využití prostředků z fondu globalizace zpracovává ministerstvo práce a sociálních věcí v současné době cílený program, který bude obsahovat konkrétní aktivační nástroje, časový harmonogram, objem finančních prostředků včetně zdroje krytí a pravidla pro řízení a kontrolu realizace programu. To bylo součástí pozice vlády. A já jen pro vaši orientaci, nerad zdržuji, ale řeknu, že tady působí vedle sebe v Evropské unii dva fondy. Jeden, o kterém teď mluvíme, to je ten globalizační, a Evropský sociální fond. Pan ministr říkal, že využíváme více toho Evropského sociálního fondu, tam je také ten podíl dotace 85 %, 15 % vlastní zdroje. A tyhle fondy se od sebe liší především tím, že Evropský sociální fond je tvořen víceletými programy na podporu strategických dlouhodobých cílů. Kdežto ten Evropský globalizační po své korektuře poskytuje jednorázovou časově omezenou individuální podporu zaměřenou přímo na pracovníky propuštěné v důsledku globalizace obchodu nebo finanční a hospodářské krize. V České republice tento fond využila pouze jedna společnost, maloobchodní společnost, která ovšem je vlastněna britsko-holandskými vlastníky, a ti to použili na podporu asi 460 propuštěných zaměstnanců firmy Unilever. Já jsem tu poznámku k tomu, co vláda připravovala, řekl záměrně, protože ona se také zobrazuje v usnesení našeho výboru, které máte před sebou, a to je v tom článku 2, kde vyzývá doporučení našeho výboru k dnešnímu plénu, nebo připomíná závazek vlády vypracovat cílený program pro zlepšení čerpání českých podniků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, který bude obsahovat konkrétní aktivační nástroje pro propuštěné zaměstnance, časový harmonogram, jejich realizace, počty zařazených propuštěných zaměstnanců, objem plánovaných

78

finančních prostředků, včetně zdroje finančního krytí a pravidla pro řízení a kontrolu realizace programu. Tolik k tomu, co je doporučení, které tvoří přílohu našeho usnesení, které máte před sebou. Já jen malou poznámku, že skutečný Evropský sociální fond, jak říkal pan ministr, je zakotven v našich podmínkách podpory, má také svůj odbor na ministerstvu práce a sociálních věcí, obsazovaný kompetentními lidmi, kteří jsou schopni pomáhat při žádostech z Evropského sociálního fondu. Nicméně ten fond globalizační doposud tento servis zatím nemůže poskytovat, protože – pokud se podíváte na stránky ministerstva práce a sociálních věcí a nebo úřadu práce, tak tam takováto nabídka pomoci zatím neexistuje. Možná, a to já teď nedokážu přesně odhadnout, ten fond není příliš šťastný. Myslím řada států a firem ho využívá, využívá ho pilně. Já jsem na výboru také citoval z poslední informace, kdy Evropský parlament a Rada uvolňovaly prostředky pro Irsko, ve třech případech, a bylo to uvolnění prostředků, které se týkaly pro mě těžko uchopitelných žádostí. Všechny tři se týkaly stavebnictví. A ta jedna z nich obzvlášť vyčuhovala s tou žádostí, protože se týkala řešení problémů propuštěných pracovníků 1565 firem působících v oblasti stavební činnosti. Přičemž na každého pracovníka to byl příspěvek ve výši 240 000 Kč. Pokud bych to měl převést na naše peníze. A všechny tři žádosti se tedy týkají oboru stavebnictví. Dohromady je to asi 3500 firem s průměrně asi 2 pracovníky na firmu, kteří požádali, a uspěli, o podporu z tohoto globalizačního fondu. To je jenom ilustrativní informace. Jak s ní bude nakládáno dál, těžko odhadovat. Čili vy máte před sebou doporučení našeho výboru pro záležitosti EU, který ve svém usnesení k tomuto tisku: Po úvodní informaci Vladimíra Šišky, 1. náměstka ministra práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávy senátora Václava Koukala a po rozpravě výbor: 1. Přijímá k návrhu nařízení EP a Rady, kterým se mění nařízení Evropského společenství č. 1927 z roku 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci doporučuji, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučení citovat nebudu, máte ho k dispozici. 2. Doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského společenství č. 1927 z roku 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. 3. Určuje zpravodajem pro výbor na schůzi Senátu ČR senátora Václava Koukala. 4. Pověřuje předsedou výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. To je moje zpravodajská zpráva včetně tedy doporučení našeho výboru. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Skoro nelze už nic ani doplňovat k té důkladné zpravodajské zprávě, ale já chci jenom připomenout bývalé staré usnesení Senátu, týkající se právě struktury a vytvoření globalizačního fondu. A těm novým chci připomenout, že ten globalizační fond vznikl za poměrně podivných okolností, kdy staré členské státy EU omezily přístup pracovníků z nových členských států do svého prostředí, protože byl volný pohyb

79

kapitálu, tak se přesunuly firmy do nových členských států, kde byla levnější pracovní síla. A nastalo to, že firmy, majitelé firem začali uzavírat některé své továrny na území starých členských států, protože tamní pracovníci nebyli schopni dělat za nižší mzdu. Tak došlo k tomu, že tito zaměstnanci se stávají nezaměstnanými. A v EU vznikl veliký tlak na to, aby bylo využíváno z evropských peněz, z evropského rozpočtu peníze na potřeby těchto pracovníků, kteří byli de facto ve zkrachovalých firmách. Paradoxně tedy chudší nové členské státy s hůře zaplacenými zaměstnanci sponzorovaly ty bohatší státy. A to je to, co nám principiálně vadilo. A také nám velice vadilo to, jakým způsobem ten fond byl naplňován. Ten neměl svůj rozpočet, ale byl vytvářen z toho, co se nevyčerpá, právě z kohezní politiky a ze strukturálních fondů. Největšími čerpateli této politiky jsou ty, které nejsou tak vyvinuté. A to byla druhá věc, která nám velice vadila. Teď sice pravda dochází k tomu, že se z 80 % mění ta orientace na protikrizový balíček, a to může postihnout jakoukoli zemi, ale je logické, že pravděpodobně těmi většími, kteří budou čerpat z tohoto rozpočtu, budou lidé, kteří jsou na vyšší úrovni, jsou ze starých členských zemí, kteří měli možnost a daleko více času se přizpůsobit. Nejen krizi, ale i jiným podmínkám. A proto si myslím, že je třeba spíše bránit a zamezovat tomu, aby docházelo k nabývání finančních prostředků do tohoto mobilizačního fondu. A nebo jej alespoň, tak jak říká naše usnesení, začlenit skutečně pod politiku, kohezní politiku, a nevyřazovat ho z toho systému kohezní politiky. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. A ptám

se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Nebudu se tázat ani pana předkladatele, vůbec nikoho, protože zbývá než přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Václav Koukal. Jak je tedy uvedeno v senátním tisku N 71/08/03. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Hlasování skončilo, děkuji vám. Aktuálně přítomno bylo 59 senátorek a senátorů, kvorum bylo 30. Pro 47, proti nikdo. Takže návrh usnesení Senátu byl přijat. Děkuji panu předkladateli, děkuji i zpravodaji. A my projednáme další bod našeho pořadu, kterým je 10. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 204) Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 204. Návrh uvede paní poslankyně Ivana Řápková. Paní poslankyně, máte slovo, prosím. Poslankyně Ivana Řápková: Vážený pane předsedající, vážené paní

senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám představila novelu zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších

80

předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Předkládaná novela přináší v podstatě dvě změny. V prvé řadě umožní novela uzavřít dohodu o srážkách, což v současné době není možné, neboť dnes § 48, odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi říká: Dávky nemohou být předmětem dohody o srážkách. Tedy v případě přijetí novely tak odpadne důvod, aby dlužník nemohl plnit respektive hradit své závazky dobrovolně. Druhou změnou je umožnit, aby příspěvek na živobytí podléhal výkonu rozhodnutí, a to tak, aby vždy zůstalo zachováno existenční minimum příjemce dávky a společně posuzovaných osob. To tedy znamená, že předmětem výkonu rozhodnutí by byl rozdíl mezi životním a existenčním minimem, přičemž zachování právě existenčního minima je plně v souladu s Listinou základních práv a svobod. V případě dětí musí být dle platné legislativy vždy zachováno životní minimum, respektive existenční minimum vůči dětem není vůbec stanoveno. Dovolím si upozornit, že v systému pomoci v hmotné nouzi jsou vypláceny 3 dávky: mimořádná okamžitá pomoc, doplatek na bydlení, a právě již zmiňovaný příspěvek na živobytí. Právě předkládaný návrh se týká jen a pouze příspěvku na živobytí. Další dvě dávky vyplácené podle tohoto zákona, tedy zákona o pomoci v hmotné nouzi, nejsou návrhem dotčeny. Také další dávky vyplácené v systému státní sociální pomoci nejsou tímto návrhem dotčeny. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, co je cílem předkládaného návrhu? Je to v prvé řadě odstranění nerovnosti při vymáhání pohledávek. Pokud na straně jedné můžeme exekuovat důchody, invalidní důchody, rodičovské příspěvky, mateřskou, nemocenskou apod., proč na straně druhé bychom neměli exekuovat příspěvek na živobytí jako jednu z dávek? A právě toto opatření by mělo vést lidi k tomu, aby se chovali odpovědně a nespoléhali se pouze na bezmeznou pomoc státu. Vždyť na dlužníky, kteří pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi, a nemají snahu své druhy hradit, dnes v podstatě neexistuje žádný právní nástroj. A v případě, že se jedná o dlužníka, který neplatí pokuty za přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití nebo ničení majetku, vyvolává to v něm pocit nepostižitelnosti, což logicky vede k nárůstu agresivity a zvyšující se kriminalitě, s čímž pak souvisí i zvyšování sociálního napětí. Domnívám se, že stát prostě musí být schopen si vymoci právo. A pokud všichni ostatní hradí, nebo respektive musí hradit své závazky, proč by tak neměli činit i ti, kteří jsou zapojeni do systému pomoci v hmotné nouzi? Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tato novela je jedním z mnoha opatření, které by mělo nebo mohlo pomoci starostům řešit jejich problémy v jednotlivých obcí. Proto také mnoho z nich tento návrh podporuje, a to bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Dovoluji si vás tedy laskavě požádat o schválení předloženého návrhu, případně o vrácení této novely s pozměňovacím návrhem do Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 204/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Čáslava. Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 204/1.

81

Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní poslankyně. Zaprvé co se týká zpravodajské zprávy. Zákon k nám přišel 30. září, a 31. října uplyne tedy lhůta pro projednání. Jak už jsme slyšeli, návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně poslankyně paní Ivana Řápková a paní Lenka Kohoutová 23. února letošního roku. O 2 dny později byl návrh zákona zaslán k vyjádření vládě. A ta k němu přijala stanovisko usnesením, kde nevyjádřila souhlas, ani nesouhlas s návrhem zákona, uplatnila k němu však některé věcné a formální připomínky. Je potěšitelné, že pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně připomínky vládní iniciativy byly akceptovány. Sněmovna začala zákon probírat 10. května. A jeho projednání skončilo 20. září letošního roku. Obecně lze říct, že tento návrh zákona si klade za cíl umožnit, aby jedna z dávek pomoci v hmotné nouzi za určitých podmínek podléhala výkonu rozhodnutí. Ty dávky pomoci v hmotné nouzi jsou celkem 3. Toto se týká příspěvku na živobytí. A potom – spíš pro argumentaci k diskuzi, jež patrně bude následovat, by bylo dobré, kdybychom si všichni objasnili pojmy, co to je příspěvek na živobytí, co to je životní minimum, co to je existenční minimum. Protože v mnohých důvodových zprávách se tyto pojmy nevysvětlují a nebo se nepoužívají přesně. Mohla by tedy za určitých podmínek podléhat výkonu rozhodnutí. Respektive aby mohla být potom předmětem dohody o srážkách, kdy jednou ze smluvních stran by byl orgán moci výkonné nebo orgán územního samosprávného celku. Já už bych teď nemusel pokračovat ani v té zpravodajské zprávě. A kdybych jenom rozebral poslední dvě citované věty, pak bych jako člen ústavně-právního výboru musím konstatovat, že minimálně ve dvou případech tento návrh zákona porušuje naši legislativu. Ale k tomu později. O údajných kladech tohoto návrhu tady mluvila paní předkladatelka. K negativům by se dalo zařadit to, že bylo poukazováno i na to, jaký je účel dávek pomoci v hmotné nouzi, resp. návrh dotčeného příspěvku na péči a za jakých podmínek je tato dávka poskytována. Potom, jaké dopady se mohou projevovat při uplatnění navrhované úpravy. To, že nebude mít v podstatě žádný dopad na ty, kteří jsou dlouhodobě neaktivní a podle platné úpravy mají příspěvek na živobytí na úrovni částky existenčního minima, takže jejich pozice se tato navrhovaná úprava nějak nedotkne. Odkazuji i na paní poslankyni, která tvrdila, že existenční minimum jim bude určitě zachováno. A také je nutno říct, že těmito navrhovanými změnami jsou řešeny vlastně dopady toho existujícího stavu problému – tedy následky. Neřeší se ale příčiny. Několik slov k legislativní souvislosti. Existují na to rozdílné názory, jež mohou vycházet z odlišného věcného přístupu k určitým už jsoucím problémům a v možnostech jejich řešení. V tomto smyslu jde zejména o věcné a politické posouzení vhodnosti účelnosti navrhované úpravy. Zaměřím se pouze na ty dvě, dle mého mínění, a většiny kolegů z ÚPV – dva zásadní rozpory. Z hlediska legislativního při všeobecném pohledu na to, co a v jakých směrech se navrhuje změnit, nezbývá, než vyjádřit právní názor, že jde o řešení, jež je svým pojetím nesystémové. Už jsem se o tom zmiňoval, o důvodech nebo důsledcích a příčinách. Jak totiž zákon o pomoci v hmotné nouzi vyjadřuje již ve vymezení

82

předmětu své úpravy – tento zákon upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi. Teď si tu dovolím odcitovat krátkou pasáž z Listiny základních práv a svobod, kde se tvrdí – každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Na tento návrh pak navazuje další úprava, další ustanovení, kde např. v podmínkách nároku na příspěvek na živobytí se stanoví, že nárok na tuto dávku má osoba v hmotné nouzi. Podotýkám, skutečně nárok. Jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob... atd. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Nezlobte se, pane senátore, ale to je

do vašeho vystoupení. Pokud výbor nepřijal žádné usnesení, tak stačilo, kdybyste nás seznámil s tímto faktem – a pak samozřejmě v rozpravě můžete vystoupit. Do zprávy zpravodaje, já se velmi omlouvám, to nepatří. Ale – jestli už jste u konce... Senátor Miroslav Nenutil: Dobře, pane místopředsedo. Budu respektovat

vaši poznámku. Vycházel jsem pouze z uvedených faktů. Své osobní postoje jsem chtěl vyjádřit jako řadový senátor v diskusi. Ale máte-li tento názor, patrně mi nezbývá nic jiného, než se s ním ztotožnit. A zbytek tedy řeknu v diskusi. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ještě jednou se omlouvám. Děkuji. Prosím, pane senátore, posaďte se také ke stolku zpravodajů. Nyní má možnost vystoupit zpravodaj VZSP kolega Pavel Čáslava. Bere si slovo, prosím. Senátor Pavel Čáslava: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor projednával tuto předlohu nadvakrát. Poprvé v minulém týdnu a naposledy včera. V tom prvním projednávání se na výboru konstatovaly určité legislativně-technické problémy tohoto návrhu, na které paní předkladatelka, přesněji řečeno, předkladatelky, zareagovaly tak, že připravily pozměňovací návrh, který jsem si já osvojil. Na včerejším projednávání našeho výboru jsem je přednesl. Vzápětí na to se náš VZSP ve svém 48. usnesení z 16. schůze konané dne 25. 10. 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, usnesl. K senátnímu tisku č. 204. Po odůvodnění zástupkyně skupiny navrhovatelů poslankyně Mgr. Ing. Ivany Řápkové, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na plénu mě. Pozměňovací návrh je v příloze tohoto usnesení. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nepodává. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásila paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím. Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane předsedající, vážená paní

poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, k předloženému návrhu zákona lze 83

poukázat na to, že jakkoliv se jeho věcný záměr může jevit jako opodstatněný, potřebný a účelný, z hlediska samotného pojetí návrh zákona a k jeho obsahu nezbývá než konstatovat, že jde o návrh zákonné úpravy, kterou lze charakterizovat spíš jako úpravu právně problematickou, než úpravu, která by mohla být akceptovatelná pro Senát. V tomto směru lze hodnotit jak návrh zákona v jeho znění, postoupeném z Poslanecké sněmovny, tak návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které Senátu doporučuje k přijetí VZSP. Tyto pozměňovací návrhy řeší jen zčásti problém, který je v předloženém návrhu z hlediska změn navrhovaných v občanském soudním řádu, kde se podle pozměňovacích návrhů má úprava řešit v ustanoveních zařazených pod společným nadpisem "Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí". Podstata problému je v tom, že místo toho, aby se případně hledalo řešení spočívající ve změně podmínek pro zařazení a vedení v systému hmotné nouze ve vztahu k osobám, které opakovaně a hrubým způsobem porušují své povinnosti, navrhuje se řešení vycházející z toho, že jedna z dávek pomoci v hmotné nouzi, a to příspěvek na živobytí, má podléhat exekucím, aniž by se cokoliv změnilo na dosavadních podmínkách pro jejich poskytování. Takto pojatá úprava ve svém důsledku povede v některých případech k situacím, které lze stěží akceptovat jak z hlediska samotného pojetí zákona o pomoci v hmotné nouzi, tak i z hlediska ústavnosti. Jako příklad lze uvést situaci, kdy navrhovaná úprava bude uplatněna vůči osobě, které bude poskytován příspěvek na živobytí, což podle zákona o pomoci v hmotné nouzi znamená, že její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob a výše příspěvku na živobytí bude činit rozdíl mezi částkou živobytí osoby a jejím příjmem, resp. rozdíl mezi částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem těchto osob. Částka živobytí bude s výjimkou nezaopatřeného dítěte činit částku existenčního minima. S tím, že ve stanovených případech může dojít k jejímu zvýšení. Jedním z důvodů zvýšení částky živobytí je případ, kdy zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování. S tím, že částka živobytí se zvyšuje měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví prováděcí právní předpis. Tímto prováděcím právním předpisem je vyhláška č. 504/2006 Sb., v níž se v § 3 stanoví zvýšení částky živobytí z důvodu dietního stravování. Jde celkem o 10 typů diet, o nichž jsou stanoveny částky od 960 do 2680 Kč. Jestliže tedy osoba pobírající příspěvek na živobytí bude diabetikem a bude jí v souladu s § 29 zákona o pomoci v hmotné nouzi zvýšena částka na živobytí, podle navrhované úpravy by o takto zvýšenou částku měla při výkonu rozhodnutí přijít. V zásadě tytéž důsledky by měly nastávat i v případě, že by ke zvýšení částky živobytí došlo podle § 29 zákona u některé z osob společně posuzovaných, včetně nezaopatřených dětí. Podle návrhu se má u nezaopatřených dětí zachovat jen jejich životní minimum. Takové důsledky, pro které navrhovaná úprava vytváří právní prostor, by již mohly být zřejmě považovány za hranicí ústavnosti. Ještě bych se chtěla vyjádřit, jak tady paní navrhovatelka říkala, k tomu, že stát musí být schopen si vymoci právo. Já myslím, že stát by to měl umět a v mnoha případech to umí. Protože už v současné době při neplnění povinnosti klientů pobírajících sociální dávky jim je odnímáme a vyplácíme jen existenční minimum, zejména u těch, kteří neplní povinnost odpracování 20 hodin veřejné služby. Jde jak o samostatné osoby, tak i o osoby společně posuzované.

84

Ještě bych chtěla, aby tady zaznělo, že existenční minimum je ve výšce 2020 Kč od roku 2009, i když bylo spoustu zdražení, tak tato částka se nenavýšila. Je to minimální hranice peněžních příjmů, které se považují za nezbytné a životní minimum je 3126, je to společensky uznaná hranice peněžních příjmů na zajištění výživy a základních osobních potřeb. Nevím, jestli to tady zaznělo, dávám návrh na zamítnutí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Nezaznělo, tedy teď zaznělo. Slovo

má pan senátor Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená paní poslankyně. Teď to budou skutečně mé subjektivní názory, nikoli zpravodaje. Jestliže tady paní poslankyně mluvila o tom, že jedním z cílů návrhu tohoto zákona je, lidi, jež se dostanou do této situace, vést k zodpovědnosti a vychovávat je dohodou o srážkách, což tedy skutečně zákon neumožňuje, ale dle mého soudu jsou už teď možné jiné kroky a my jsme to na městě uplatňovali, nikoli dohodou o srážkách, ale dohodou o splátkách. To si myslím, že je daleko větší důraz na působení na zodpovědnost toho člověka, který je v problémech. O tom, co to je životní minimum a existenční minimum se tady zmiňovala už paní senátorka Sekaninová. Já bych chtěl ještě upozornit na další nesoulad, jenž se v návrhu zákona objevuje, kromě kolize s ústavou. Vy jste, paní poslankyně, říkala, že tímto zákonem se odstraní nerovnost při vymáhání pohledávek. Možná, ale zároveň tímtéž zákonem se další nerovnost vytváří. Protože – jak už jsem tu říkal – zákon si klade za cíl umožnit, aby tato dávka, tedy příspěvek na živobytí, podléhal výkonu rozhodnutí, respektive aby mohla být předmětem dohody o srážkách, a teď to přijde, kdy jednou ze smluvních stran by byl orgán moci výkonné, nebo orgán územního samosprávného celku. Já se tedy ptám, v jakém postavení, nebo v nerovném postavení jsou zcela určitě fyzické osoby, zaměstnavatelé, jiné organizace, který mohou tito lidé také dlužit. A to už potom rovnost před zákonem skutečně pokulhává. Návrh na zamítnutí už tady zazněl, takže zatím děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo

se přihlásil pan senátor Petr Gawlas. Prosím. Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené senátorky, senátoři. Dovolte mi, abych i já zareagoval na předloženou novelu zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Ta by dle předkladatelů měla zvýšit vymahatelnost nezaplacených pokut uložených kvůli přestupkům a různých dalších dlužných poplatků tím, že příspěvek na živobytí bude podléhat exekuci. Má tedy pomoci dosáhnout na peníze dlužníků. Dlužníci dokonce dostanou možnost podepsat na tuto dávku s úřady dohodu o srážkách. Otázkou je, zda tato cesta je správná. Jak motivovat dlužníky s zaplacení dluhů. Tato dávka je přece vyplácena osobám, které se nacházejí v tíživé sociální situaci a umožnění exekuce i těchto prostředků může uvrhnout tisíce lidí do ještě větší finanční tísně. Je velice pravděpodobné, že kromě zajištění příjmů pro exekutory a dalšího narušení sociálního smíru bude mít za následek také nárůst kriminality. Vím, že tuto novelu podporují představitelé Svazu měst a obcí a chápu jejich důvody. Sám jsem ve vedení města s rozšířenou pravomocí, takže problémy komunální politiky dobře znám. Netvrdím, že pohnutky starostů nejsou oprávněné. Zkusme se ale podívat na tuto problematiku z jiné strany.

85

Mezi neplatiči nejsou pouze lidé chronicky problémoví, na které by tato novela měla být logicky namířena. V současné době rostoucích nákladů a cen prakticky všech základních prostředků, a to vláda ještě bohužel neřekla poslední slovo, se do finanční pasti dostávají čím dál tím častěji také lidé, kteří si podobný přístup, jaký navrhuje tato novela, nezaslouží. Lidé by chtěli pracovat a to poslední, po čem v životě slouží, je být závislí na sociálních dávkách. Pokud jim odebereme i tyto dávky, nebudou mít ani na ty nejzákladnější potřeby, kupříkladu na jídlo. Jako člověk se sociálním cítěním nedokážu hlasovat pro zákon, který ještě prohloubí extrémně tíživou finanční situaci některých spoluobčanů tím, že preferuje orwellovský represivní přístup místo hledání cesty, jak občany závislé na sociálních dávkách zapojit do pracovního procesu. Tato novela se snaží represivním způsobem řešit pouze následky. Tomu, co stojí u kořenu problému se pravice jako obvykle vyhýbá. Místo snahy začleňovat, občany cíleně vyloučí ze společnosti. Je alarmující, že v některých lokalitách vyrůstá už druhá generace dětí, které nikdy v životě neviděly pracovat rodiče a nemají tudíž potřebné vzory, nemají, jak si vybudovat pracovní návyky. Podobné novely jsou pouze odsouváním problému. Tím, že je zaženeme do kouta, se ho nezbavíme. Dosáhneme pouze toho, že se později vynoří s větší intenzitou. Nemluvě o vedlejších produktech takového kroku, jakým bude zcela jistě nárůst kriminality. A to by v době, kdy se vláda snaží zdecimovat policejní složky státu jistě nebyla dobrá zpráva. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nyní

promluví pan senátor Pavel Čáslava. Senátor Pavel Čáslava: Vážené kolegyně a kolegové. Já poslouchám tyto

námitky, rozumím tomu, že jde o to, opravdu vážit na lékárenských vážkách, abychom v dobré víře, že děláme něco prospěšného, situaci nezhoršili. Já tomu tak rozumím. Ale přesto se vůbec neztotožňuji s některými argumenty, které tady padly. Vyčítá se tomuto zákonu, že řeší důsledky a ne příčiny. Ale od toho existují jiné zákony, případně jiné prostředky, než zákony a než legislativa. Problém sociálního vyloučení je natolik složitý, že nemůžeme chtít po této jediné novele, aby celou záležitost vyřešila k naší spokojenosti. Tato novela řeší jenom jednu malou část celého problému. Ten problém je takový, jak je pojmenován. To znamená, že tady existuje určitá nerovnost při vymáhání povinností a tento zákon tuto nerovnost prostě napravuje. Nic jiného. Myslím si, že není příliš produktivní, stavět pomoc, kterou společnost poskytuje určité skupině obyvatel, proti občanským povinnostem. Tato kolize je pro mě nepřijatelná. Co se týká námitek technického, nebo legislativně technického charakteru, myslím si, že se s nimi pozměňovací návrh vypořádává. A to v části první, kde se zabývá nezaopatřenými dětmi, a v části druhé, kde se zabývá případnou možnou kolizí s občanským soudním řádem. Já na vás apeluji – na tento zákon obce čekají a my jsme jim ho dlužni. Obce potřebují, aby byly vybaveny účinným nástrojem pro vymáhání práva. Konec konců podpora Svazu měst a obcí to jasně dosvědčuje. Já vás žádám, podpořme tento zákon. Sám za sebe dávám návrh na schválení tohoto zákona. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má pan senátor

Jiří Čunek.

86

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, milé kolegyně, kolegové, mě zaujala z předřečníků jedna záležitost. To znamená ta nerovnost před zákonem, kdy vlastně úřad, či úřady budou mít větší práva než jiné fyzické osoby, které mohou být věřiteli těch dlužníků, kteří nedosáhnou na jednotlivé dávky. Je to zajímavá myšlenka a přiznám se, že je to jistě námět k přemýšlení, zda skutečně tato nerovnost před zákonem by mohla způsobit nějakou neústavnost. Nicméně myslím si, že ne, protože je více příkladů, které s ohledem na čas nechci vzpomenout, v naší legislativě, kdy vlastně úřady s ohledem na vymáhací povinnosti atd. zjevně mají větší právo než fyzická osoba, která se musí obrátit pouze na soud. Všichni víme, kam tento zákon míří. Je přece málo občanů, kteří jsou v této sociální situaci, a přesto si dovolí jezdit stále načerno dopravou, neplatit jakékoli poplatky, jakékoli pokuty. Ano, může se to stát jednou. Ale pak je tady ta dohoda, kdy i ten úřad – a právě proto je to úřad, kde jsou lidé, jako zástupci určité moci, u kterých se předpokládá určitá shovívavost a schopnost poměřit sociální situaci, rozložení splátek apod. Takže já jsem přesvědčen, že to je možné a u těch občanů, kterým se náhodou stane, že špatně označí jízdenku, nebo pošlou to, co děláme všichni, zaplatíme si esemeskou jízdenku a může se stát, že odpověď nepřijde brzy, nebo se něco stane, to znamená, musí zaplatit pokutu 1000 Kč, tak dobře, ale stane se to jednou. Ale to neurčitě tohoto občana na základě takovéhoto řízení nepřijde do životně složité situace, kdy by už nevěděl kudy kam. Jde přece o ty občany, kteří neustále, bezbřeze a bezbolestně, bez problémů porušují principy dané společnosti na rozdíl od těch ostatních a vydělávají na tom tím, že se tím vůbec nemusí zabývat. Dříve dokonce, když ještě nebyly body, si pamatujeme situaci, že tito občané si vůbec nic nedělali z příslušníků policie, kteří jim marně ukládali jakoukoli pokutu. Zkrátka dokud jim nevzali řidičák, tak neměli žádný problém. A tak se vršila strana těch dluhů a pohledávek za jednotlivými úřady. Samozřejmě mi přijde námitka, která tady padla, velmi oprávněná, že to je jenom nějaké zrnko, které neřeší celou věc. To bych ale nevyčítal navrhovatelce, protože ona se snaží alespoň něco řešit. Já si myslím, že dostatečně dobře znám ten problém, který chce řešit, a prohlašuji zodpovědně za sebe, že toto opatření určitě nezmění svět. Ano, měla to být vláda, která měla předložit soubor opatření. Mimo jiné jsem o něm tady mluvil, to je ta koncepce, která sice už má nějaký tvar, ale bohužel je neuchopitelný, protože nemá žádné peníze. To znamená, tato vláda zatím nic nedělá. Tato opatření legislativního charakteru, která měla vláda předložit také, aby zabránila úniku těchto občanů ze systému, vůbec nejsou předložena vládou. To znamená, ano, nedojde k zásadní změně. Určitě ne. Ale je to aspoň něco. Je to jedno z mála opatření, které může aspoň trochu zafungovat, byť samozřejmě se žádná zásadní revoluce ve změně chování sociálně vyloučených osob dít nebude. Pokud někdy nějaká vláda přijde s nějakým řešením, tak už tady bude mít jeden střípek, který už se měnit nebude muset. Proto já naopak s kolegou Čáslavou také navrhuji schválit tuto malou novelu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Paní senátorka Marta Bayerová se přihlásila o slovo. Prosím. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi úvodem pár údajů z mého volebního obvodu, ze Znojemska. U nás doma máme evidováno zhruba 1000 občanů pobírajících dávky v hmotné nouzi. Z toho je zhruba 700, kteří pobírají příspěvek na živobytí. Měsíčně jsou na tento příspěvek zhruba 2 miliony Kč, přičemž

87

je určování výše této dávky přísně individuální, značně komplikované a důsledně kontrolované. Z těch zhruba 1000 osob ve Znojmě v hmotné nouzi je asi polovina těch, kteří se nejsou schopni na trhu práce uplatnit. Jsou to osoby závislé na alkoholu, popř. jiných návykových látkách, osoby se zdravotními problémy, většina invalidních osob v prvním a druhém stupni, či osoby bez vzdělání, často absolventi zvláštní školy. Mezi příjemci příspěvku na živobytí jsou i osoby, u kterých se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, jsou jako u rodičů, pobírající rodičovský příspěvek, osoby invalidní ve třetím stupni, příjemci starobního důchodu nebo osoby, kterým nevznikl nárok na výplatu invalidního nebo starobního důchodu, osoby pečující o někoho nemocného z rodiny apod. Z těch zhruba 500 zbývajících příjemců většina pracovat chce. Jsou na trhu práce uplatnitelní, ale práci prostě neseženou. V mém regionu je totiž nezaměstnanost podle ročního období, protože jsme zemědělský kraj, 11 až 14 procent. Přičemž máme obce, kde dosahuje nezaměstnanost i 50 procent. Na co chci těmito údaji upozornit? Z celkových sociálních výdajů vyplácených v našem regionu jsou výdaje na příspěvek na živobytí zcela marginální. Jsem přesvědčena, že tak tomu je i celorepublikově. Přivítali bychom, kdyby bylo možné strhávat z některých dávek, např. na uhrazení vydaných přeplatků, pokut či poplatků. I to jsou ale obecně vzato částky ne tak významné. Co v našem regionu, ale celorepublikově potřebujeme nejvíc, to je prostě práce! Podporu růstu investic do regionu, podporu podnikání apod. Z celkového hlediska má podle mého názoru tento návrh zákona jen tři skupiny vítězů. Jsou to advokáti, exekutoři a majitelé společností poskytujících osobní půjčky na hraně či za hranou lichvy. Nedávno zahájila provoz webová stránka, na níž si lze vypočítat, kolik může zaplatit občan za vymáhání své pohledávky. Zjistíte tam, že pokud dlužíte 10 Kč, můžete zaplatit 18 150 Kč, z čehož zhruba 17 300 si rozeberou právě advokáti a exekutoři. Co se týká poskytovatelů osobních půjček, tak ti mají často nevymožitelnost svých pohledávek zakalkulovánu ve svých úrocích či poplatcích. Riziko nevymožitelnosti pohledávek je součástí jejich podnikání. Ani jim není důvod není tímto návrhem zákona pomáhat. Těmi poraženými v projednávaném zákonu mají být ti nejchudší, přičemž jen někteří z nich jsou v této roli z vlastní viny. V jejich prospěch však návrhy zákonů v této době neprocházejí. Závěrem chci ocenit snahu navrhovatelů pozměňovacího návrhu, kteří se snažili zmírnit zjevnou asociálnost tohoto návrhu zákona. Přesto nevidím v této novele řešení celého problému komplexně. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. O slovo se přihlásil pan senátor Miroslav Nenutil, zatím poslední. Senátor Miroslav Nenutil: Pane místopředsedo, paní poslankyně, dámy a pánové, nebojte se, budu krátký. Vím, jak všichni máme rádi vždycky toho, kdo se přihlásí do diskuse na poslední chvíli. Ale uvědomil jsem si, že to co chci říci, by nemělo být součástí závěrečné zprávy. Již jsem se tady na začátku zmiňoval, že navrhovanými změnami mají být řešeny dopady existujícího problému, ne samotný problém. Řešení následků dlouho opomíjeného problému je vždy nepříjemné, mnohdy smutné a bolavé. Budeme se s ním potýkat jen do té doby, dokud se neodstraní příčiny. Jsme Senát. Někde jsem slyšel, že nám přezdívají rada starších, jsme uvážliví, kteří nejednají zpravidla zbrkle a pamatují si i tragické konce konečných řešení nekonečných otázek. A proto jsme

88

asi také horní komorou našeho Parlamentu, protože máme životní zkušenost, máme paměť a zodpovědnost vůči naší republice. Jsme Senát, jsme také pojistka demokracie a máme být i strážci čistoty, spravedlnosti a práva. Mějte to, prosím, na paměti při hlasování a nenechme se zmást jednoduchým a rádoby líbivým řešením. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se,

zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě. Ano, paní navrhovatelka se vyjádří k obecné rozpravě. Prosím. Poslankyně Ivana Řápková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já si jen dovolím upozornit, že tento návrh byl předložen již v únoru tohoto roku, tedy ještě před tím, než vypukly, nebo se mediálně začalo objevovat, že v některých městech je sociální napětí. Také musím říci, že jsem byla pozvána do několika míst naší republiky, kde se opravdu chtěli pobavit o tom, jakým způsobem řešit zhoršující se bezpečnost, zvyšující se kriminalitu a samozřejmě i zvyšující se sociální napětí. Jenom bych si dovolila upozornit, že bohužel ta situace, protože se hodně mluví o Šluknovsku, je napjatá i v ostatních částech naší republiky. Mluvilo se tady hodně o městě, proč je město, nebo územně samosprávný celek do jisté míry zvýhodňován. To v podstatě vyplynulo i z toho, že my, kteří známe situaci dá se říci detailně a po dlouhá léta, tak víme, jak probíhá přístup k lidem, kteří jsou na hmotné nouzi, a to hlavně k lidem, kteří jsou na hmotné nouzi dlouhodobě, a bohužel někteří z nich už ani nemají zájem svůj život změnit, nehledají si zaměstnání apod. Bohužel tito lidé jsou často vystaveni lichvářům nebo exekutorům. Lichváři jsou hlavně z řad těchto lidí, sami pobírají dávky v hmotné nouzi a na ostatních vydělávají, což je samozřejmě špatně a rozhodně i tuto situaci budeme muset řešit. Tato novela v podstatě umožní, aby město, nebo územně samosprávný celek mohl uzavřít dohodu. Ale územně samosprávný celek také vystupuje v pozici správce daně, to znamená exekutor. Ale když tuto pozici zastává město, tak tam jsou náklady zhruba 200 Kč. Pokud města tuto situaci řeší s externími exekutory, a tak to samozřejmě města realizují, tam jsou ty náklady zhruba 7000 Kč, resp. výše, protože to jsou náklady 3,5 tisíce plus ještě odměna exekutora, a pokud nedojde k vymožení, tak ty náklady zůstanou na samosprávném celku. Proto jsme dali možnost uzavřít dohodu s územně samosprávným celkem a co se týká výkonu rozhodnutí, to jsem popsala. Pro dlužníka je to tedy samozřejmě levnější. Pan senátor Nenutil se ptal, nebo říkal, že bychom si měli vyjasnit, komu je dávka poskytována. Ano, je to osobám, které jsou v tíživé životní situaci. Jsou to osoby, které jsou v hmotné nouzi. A já říkám, že ne všichni, kteří jsou řešeni v hmotné nouzi, se chovají stejně. Ale někteří, kteří už rezignovali, tak si mnohdy ani nepožádají o příspěvek na bydlení ze státní sociální podpory, tudíž jim pak není ani vyplácen doplatek na bydlení, protože je to prostě vůbec nezajímá. Oni, i když se stanou dlužníky nájemného, tak v podstatě dluh od nich je nevymožitelný. Proto si ani o tyto dávky nepožádají. A pak jsou to samozřejmě také přestupky, o kterých jsem mluvila. Pan senátor Nenutil také říkal, že bychom měli řešit příčiny. Ano, tento zákon není všeobjímající. Pokud už někteří jsou na existenčním minimu, tak se jich nedotkne. Tento zákon se ani nedotkne těch, kteří vůbec nejsou zapojeni do systému sociální pomoci a žijí pouze z nelegálních příjmů. Těch se tento zákon také

89

nedotkne. Ale ti, kteří jsou v hmotné nouzi, a jsou na životním minimu a dopouštějí se přestupků a vědí, že se jim nic nestane, že dluhy od nich nikdo nevymůže, tak to právě způsobuje tu větší kriminalitu. A my jsme jako Chomutov přistoupili k mobiliárním exekucím, to znamená, že jsme realizovali exekuce v bytech dlužníků. A mohu po roce a půl konstatovat, že kriminalita v Chomutově jako v jediném městě v Ústeckém kraji se prostě snížila. Ti lidé si uvědomili, že je lepší, aby si přestupků nedopouštěli a aby si samozřejmě hradili své závazky. Také pan senátor říkal, a navazovala na to i paní senátorka Sekaninová, že tento zákon je nesystémový, že je v podstatě v rozporu – říkám to nyní zjednodušeně – s Listinou základních práv a svobod. A byla tady citována Listina. Ona Listina říká, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná k zajištění základních životních podmínek. A v podstatě stejná definice je v existenčním minimu. Opět existenční minimum je minimální hranice příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních potřeb na úrovni umožňující přežití. Tedy tím, že zůstane zachováno existenční minimum, nejsme v rozporu s Listinou. Jenom opět si dovolím podotknout, že životní ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení. To opět řeší další dávky. A pokud srovnám dva případy, kdy vezmu člověka v těžké životní situaci, který pracuje, má minimální mzdu, má samozřejmě rodinu, a pokud má určité dluhy, tak exekutor může na jeho příjmy, ale pak také může na jeho účet. A nikoho, nikoho nezajímá, jestli tomu člověku nebo jeho rodině zůstane jakákoli částka k obživě. Těm, kteří jsou na hmotné nouzi, a budou podrobeni výkonu rozhodnutí, zůstane alespoň existenční minimum. To tedy dávám jako příklad. Pak tady bylo také řečeno, že to je zajištění příjmů pro exekutory a že se zvýší kriminalita. To říkal pan senátor Gawlas, na to jsem již myslím reagovala, že naopak město bude první to, které bude vymáhat nedoplatky a kriminalita podle zkušeností, které máme, by měla samozřejmě klesnout. Byla tady také připomínka, že existenční minimum je nízké, že to je 2 020 korun, tak opět si dovolím upozornit, že ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje zvýšení této částky. Dámy a pánové, nemyslím si, že tento zákon sám o sobě vyřeší veškerou problematiku v jednotlivých městech, že vyřeší všechny problémové lokality, ale je to jeden z kroků. Těch kroků je samozřejmě potřeba více. A kromě sociální pomoci, kterou neustále poskytujeme, a stát poskytuje a bude poskytovat i nadále, je samozřejmě určitě nutné si zajistit, jak jsem již říkala, vymožení práva, hlavně dát najevo všem, že mají nejenom stejná práva, ale mají také stejné povinnosti. Ono už se z toho stává klišé, ale je to tak. A já bych si vás znovu dovolila požádat o přijetí tohoto návrhu, případně o přijetí pozměňovacího návrhu a vrácení zpět do Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní navrhovatelko. Pane zpravodaji výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, přejete si vystoupit? Pan senátor Čáslava si nepřeje vystoupit. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, abyste se k právě proběhlé rozpravě vyjádřil. Senátor Miroslav Nenutil: Pane místopředsedo, paní poslankyně, dámy a pánové, omezím se na konstatování, že v sedmi diskusních příspěvcích vystoupilo šest senátorek a senátorů. Nejprve zazněl návrh zamítnout a pak i návrh schválit.

90

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, děkuji vám, ale budeme hlasovat podle jednacího řádu. Nejdříve tedy o návrhu schválit, pak o návrhu zamítnout. A to se stane po znělce. Připomenu, že byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V Jednacím sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, to znamená, že kvorum je 34. Ale je tady přání, které je odůvodněné, abych vás všechny odhlásil a vy se laskavě znovu přihlásíte. Aktuální stav je takový, že v sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, to znamená, že kvorum je 32. Hlasujeme o návrh schválit návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh na schválení nebyl přijat. Kvorum bylo 31, pro bylo jenom 26, proti 31. Registrováno bylo 65 senátorek a senátorů. Nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Tento návrh byl přijat. Registrováno 65, kvorum 33. Pro 33, proti 27. Tím projednávání tohoto návrhu skončilo. A nyní musíme pověřit kolegy nebo kolegyně, aby zdůvodnili stanovisku Senátu v Poslanecké sněmovně. Prosím o vaše návrhy, to znamená ty, kteří uspěli s návrhem zamítnout. Prosím o dvě jména. (Z pléna navrženi senátor Nenutil a senátorka Sekaninová.) Pan senátor Nenutil i paní senátorka Sekaninová s návrhem souhlasí. O souhlasu s pověřením dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Pověření bylo schváleno. Aktuálně bylo přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum bylo 32, proti nebyl nikdo, pro 56. Jako zástupkyně klubu nyní vystoupí s procedurálním návrhem paní senátorka Sekaninová, prosím. Senátorka Božena Sekaninová: Pane předsedající, dávám procedurální návrh, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19.00 hodině. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slyšeli jste procedurální návrh, o kterém se bezprostředně hlasuje. Paní poslankyně Ivana Řápková nás chce ještě oslovit, prosím. Poslankyně Ivana Řápková: Vážené paní senátorky, vážení senátoři,

pane předsedající, děkuji a přeji vám příjemné jednání. Hezký večer, na shledanou! Místopředseda Senátu Petr Pithart: Na shledanou, paní poslankyně.

Hlasujeme tedy nyní o procedurálním návrhu, abychom mohli jednat, hlasovat i po 19. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo si to nepřejete, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. V hlasování č. 26 byl procedurální návrh přijat. Přítomno bylo 61 senátorek a senátorů, kvorum bylo 31, pro 44, proti 9. Návrh byl schválen, takže můžeme jednat a hlasovat i po 19. hodině. Přistoupíme k projednání dalšího bodu, kterým je

91

11. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 215) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 215. Návrh uvede ministr zemědělství Petr Bendl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona, a vítám ho, tuším, poprvé v roli navrhovatele – ministra na půdě Senátu. Prosím pěkně o klid v sále. Je to premiéra pana ministra, ať má z nás dobrý dojem. Ministr zemědělství ČR Petr Bendl: Hezký dobrý den, dámy a pánové,

vážené senátorky a senátoři, pane předsedající, děkuji za slovo. Ano, je to moje, tuším, úplná premiéra, protože ani v roli ministra dopravy jsem asi neměl šanci před tímto ctěným Senátem promluvit. Dovolte mi, abych uvedl tisk, který máte před sebou. Návrh zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákona o správních poplatcích přináší řešení několika praktických problémů, které již poměrně dlouho zbytečně komplikují obchodování s nemovitostmi a hypoteční úvěrování. Řeší například postup při výmazu starých zástavních práv převzatých z pozemkových knih, u kterých objektivně nelze od zástavního věřitele získat potvrzení o splacení pohledávky. Dále návrh nabízí řešení pro poměrně časté případy, kdy jsou podávány žaloby na určení práva k nemovitosti s cílem zdržet či zmařit připravovanou nebo probíhající transakci s nemovitostmi a řeší některé další drobnější změny. Novelou zákona o správních poplatcích je navrhováno zvýšení správního poplatku za vklad práva do katastru nemovitostí z 500 Kč na 1 000 Kč. Toto zvýšení správního poplatku pouze kompenzuje inflaci, která byla od roku 1994, kdy byl tento poplatek zaveden, a od té doby nebyl měněn. Je zcela namístě, aby vklady práva do katastru byly zpoplatněny alespoň tak, aby příjmy státu ze správních poplatků nebyly výrazně nižší než výdaje na jejich provedení. Schválení novely se projeví zvýšením příjmů ze správních poplatků přibližně o 300 mil. Kč ročně ve státním rozpočtu. Žádné nové výdaje ze státního rozpočtu navrhované změny nevyvolávají. Poslanecká sněmovna schválila tento návrh dne 23. září 2011. Dne 19. října 2011 byl návrh projednán v ústavně-právním výboru Senátu a ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a dne 25. října 2011 ve výboru pro hospodářství, zemědělství, dopravu. Všechny tři výbory doporučily návrh zákona schválit, za což vám velmi děkuji a děkuji zároveň za pozornost. Místopředseda

Senátu

Petr

Pithart: Děkuji,

pane

ministře,

pane

navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a usnesení tohoto výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 215/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eva Richtrová. Návrh projednal také ústavně-právní výbor a jeho usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 215/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jiřina Rippelová.

92

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 215/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, který je však na dnešní schůzi omluven a zastoupí jej pan senátor Petr Pakosta, který bude tak laskav a seznámí nás se zprávou výboru, prosím. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zastoupil kolegu Petra Šilara, který je omluven. Omezím se na konstatování, že samotný návrh zákona zde představil pan ministr a já vám ocituji pouze jednu větu ze zpravodajské zprávy kolegy Šilara: Důležitým vodítkem pro celkové posouzení předkládané novelizace je, že tato nezasahuje do hlavních principů současné regulace zápisů vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí. Dodám k tomu, že se jedná pouze o dílčí změny, dílčí upravení procesu zápisu vlastnických práv. Kolega Šilar doporučil tento vládní návrh zákona výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu schválit. A já vás nyní seznámím se 174. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z jeho 14. schůze, která se konala dne 25. října 2011: Po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Šimčíka, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Šilara, III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. To je ode mne v této chvíli vše. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím,

posaďte se ke stolku zpravodajů. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Paní senátorka Eva Richtrová přeje si vystoupit jako zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí? Ano, prosím. Senátorka Eva Richtrová: Vážený pane předsedající, pane ministře,

kolegyně a kolegové. Já jenom to, co tady už bylo řečeno, bych zkusila doplnit, a to bych doplnila v podstatě tím, že i náš výbor se opírá vlastně o potřebu zákona kvůli jeho nezbytnosti v praxi, takže jsme to dlouze diskutovali. Ale já si neodpustím jednu poznámku. To, z čeho jsme vycházeli, tak k posouzení nám v podstatě chyběl vzor formulářů na zahájení vkladu do katastru, který se má dělat vyhláškou. Poslanecká sněmovna při svém projednávání tento vzor formulářů měla k dispozici, my tedy bohužel ne. Myslím, že je škoda, že jsme ho neměli k dispozici, protože jsme mohli získat cenné informace a určitě by se nám rozhodování ulehčilo.

93

Mohu v podstatě říci, že po dovysvětlení, jak vlastně formuláře mají vypadat, jsme byli s odpovědí spokojeni. A proto mohu konstatovat, že i náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, mne určuje zpravodajem pro tuto schůzi Senátu a pověřuje předsedu výboru, senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Přeje si vystoupit paní zpravodajka ústavně-právního výboru senátorka Jiřina Rippelová? Je tomu tak. Prosím, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Když jsem dneska ráno jela do Senátu, tak jsem slyšela z médií – Senát bude rozhodovat o navýšení správních poplatků za vklad práv k nemovitostem. To bylo sdělení našich novinářů. Jak jinak! Ano, pravda to je, budeme rozhodovat o navýšení správního poplatku za vklad vlastnického práva z 500 Kč na 1 000 Kč, budeme rozhodovat o navýšení, které je první od roku 1994, a při skutečnosti, že běžný občan ČR převádí, ať už nakupuje, ať už získává nebo převádí nemovitost jednou až dvakrát za život, tak si myslím, že navýšení správního poplatku není tím hlavním argumentem, kterému se měli novináři věnovat, protože si myslím, že na běžného občana tento dopad bude skutečně nepatrný. Ale to, čemu se novináři nevěnovali a co jsme samozřejmě probírali na ústavně-právním výboru, je to, že tento zákon prostě potřeboval upravit. On totiž odstraňuje některé nešvary, které v původním zákoně byly, ať už to jsou šikanózní žaloby, ať už je to problematika duplicitního vlastnictví, ale také to, co se běžně v praxi stávalo, že na katastrální úřad byl doručen návrh na vklad, a protože vkladové řízení se zahajuje na základě návrhu, tak již předkladatel "zapomněl" k tomu předložit také tu listinu, na základě které se vklad práva zapisoval. Nicméně v zákoně bylo to, že řízení se zahajuje na základě návrhu. Návrh byl tedy podán a listina, i když například ještě nebyla vyhotovena, tak katastrální úřad musel řízení zahájit. Velmi rozumné – a také to bylo předmětem debaty – bylo a je například také to, že je možné konečně po letech vymazat ještě stará zástavní práva, která se z pozemkových knih přepisovala do katastru nemovitostí. A ta nebyla možno zapsat, protože vlastník již zemřel, nebyl kdo, kdo by tato zástavní práva vymazal. Za velmi důležité považujeme také to, že například rozhodnutí o zamítnutí vkladu se doručuje všem účastníkům, což bylo i dosud, nicméně proti tomuto rozhodnutí již nebude přípustný žádný opravný prostředek podle správního řádu. Bude to pouze žaloba, kterou bude řešit příslušný soud, a tato žaloba bude muset být podána do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o zamítnutí vkladu. Nám, na rozdíl od výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pan místopředseda Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního již předložil formulář návrhu na vklad práva, dostali jsme k tomu i návrh vyhlášky, kterou k tomu Český katastrální úřad připravil. Tady ještě u těch návrhů je potřeba poznamenat, že ještě rok od účinnosti návrhu bude moci každý občan, advokát, notář podat návrh bez uvedeného formuláře a až po jednom roce od účinnosti zákona bude muset existovat formulář, který podle mého názoru není nějak složitý, ba naopak, zase katastrálním úřadům ulehčí situaci v tom, že bude zcela jednoznačné, co v návrhu musí být. To jsem asi trošku i přetáhla zpravodajskou zprávu. Nicméně chci ještě úplně na závěr dodat to, že ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, mne určil

94

zpravodajkou a našeho pana předsedu zmocnil, aby usnesení předložil předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní kolegyně a ptám se, zda někdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový není, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nehlásí, obecnou rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tento návrh byl podán dokonce třikrát. Po znělce budeme hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V jednacím sále je 54 přítomných, kvorum je tedy 28. O návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro schválení návrhu, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám. Skončilo 27. hlasování a skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 55, kvorum 28, pro hlasovalo 48, proti jeden. Tím projednávání tohoto bodu skončilo. A můžeme začít projednávat další bod, kterým je

12. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 216) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 216. Návrh uvede opět ministr zemědělství Petr Bendl, kterého prosím, aby nás s návrhem zákona seznámil. Ministr zemědělství ČR Petr Bendl: Děkuji za slovo. Pane předsedající,

paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Cílem návrhu zákona je provedení implementace nových nařízení Komise a Rady Evropského společenství a přizpůsobení právní úpravy v oblasti ekologického zemědělství poznatkům dosavadní aplikace platných právních předpisů. Návrh proto především zjednodušuje proces registrace osob podnikajících v ekologickém zemědělství, upřesňuje podmínky pro zrušení registrace osob podnikajících v ekologickém zemědělství, odstraňuje textové duplicity s nařízeními EU, upravuje procesní úpravu vydávání rozhodnutí v případech, kdy je nutné v mezích unijních předpisů slevit z požadavků na ekologickou produkci s ohledem na místní podnebí nebo zeměpisné podmínky či zvláštní chovatelské postupy nebo stupeň rozvoje. Za účelem zvýšení účinnosti kontrol zavádí skutkové podstaty správních deliktů osob pověřených kontrolou ekologických zemědělců. Přináší přepracované skutkové podstaty správních deliktů přizpůsobené rovněž požadavkům unijních předpisů. 95

Návrh zákona byl projednán dne 19. října letošního roku na 14. schůzi VUZP, který doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit tento návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a dne 25. října na 14. schůzi VHZD, který jako výbor garanční rovněž doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dovoluji si vás tedy požádat uctivě o podporu tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli.

Prosím opět, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VUZP. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 216/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stanislav Juránek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 216/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda. Toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

pokud se týká mé zpravodajské zprávy, mám ulehčenou úlohu, poněvadž pan ministr poměrně vyčerpávajícím způsobem řekl jasně, že Senátu je předkládán návrh zákona, který je šestou novelou zákona o ekologickém zemědělství od roku 2000, kdy byl poprvé přijat. Cílem návrhu zákona je potřeba uvést národní právní úpravu v oblasti ekologického zemědělství do souladu s právem EU a zajistit implementaci nových přímo použitelných předpisů EU. Náš výbor přijal k tomuto návrhu 175. usnesení, s tím, že po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Šimčíka, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. Určil zpravodajem k projednání na schůzi Senátu mne. III. Pověřuje předsedu výboru, mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Pane

senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP pan kolega Juránek. Prosím. Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, zákon, který je zde předkládán, má dvě části. Na to chci upozornit. Jedna část je sladit právní úpravu s právem EU. Ta druhá potom provést další úpravy, které vyplývají z praktických poznatků z fungování ekologického zemědělství. Náš výbor doporučuje schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Určuje mě zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, za vaši zprávu. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jan Hajda.

96

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, vážení kolegové, pan ministr je poprvé mezi námi – a já, jako aktivní zemědělec, přestože jsem z jiného tábora, mu přeji všechno nejlepší do té funkce, poněvadž si myslím, že zemědělství je v takové krizi, že bude jeho dobré výsledky potřebovat. Myslím, že pan ministr už v prvních projevech naznačil, jak především je otázka složitosti společné zemědělské politiky důležitá, tam co uhrajeme, a my mu v tom budeme pomáhat, protože máme zájem na tom, aby venkov a zemědělství v roce 2014 – 2020 v Evropě obstály. Pokud se týká krize, myslím, že je jednoznačně dána tím, jak klesá rozsah živočišné výroby v naší republice a souvisí to se zaměstnaností, o které se dneska hovořilo, která v některých obcích na Jižní Moravě dosahuje až 50 %. Tolik jenom na úvod. Chtěl bych zdůraznit, co jsem včera zdůraznil na výboru. A myslím, že pan náměstek Šimčík k tomu měl pozitivní přístup. A říkám to za všechny kolegy pravého i levého spektra našeho výboru. Projednáváme otázku ekologického zemědělství a ekologických dotací. Za ministra Gandaloviče a jeho náměstků si určitá skupina udělala lobbyistickou záležitost, a dovolím si říci, že doslova tunel z ekologických dotací. Máme přibližně 480 tisíc hektarů v režimu ekologického zemědělství. Ale 380 tisíc hektarů dostávají zemědělci dotace pouze za to, že sečou louky anebo dodají nějaké ekologické seno do tepláren, což si tedy myslím, že je absolutně špatné. Pouze na tom zbytku vytvářejí zemědělci ekologické potraviny. Podle názoru zemědělské veřejnosti dotace na ekologii patří jenom těm zemědělcům, kteří skutečně vyrábějí ekologické potraviny a dodávají je na trh. Tolik moje zásadní připomínka v souvislosti se zákonem o ekologickém zemědělství. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pane ministře, můžete samozřejmě vystoupit kdykoliv. Ale počítáme s tím, že vystoupíte po skončení obecné rozpravy. Ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Takže obecnou rozpravu končím, a teď se – pane ministře – můžete vyjádřit k proběhlé rozpravě; k jedinému vystoupení. Prosím. Ministr zemědělství ČR Petr Bendl: Já bych chtěl v první řadě velmi poděkovat za slova, která tu padla. Protože opravdu v prosazování společné zemědělské politiky, nebude-li táhnout ČR napříč politickým spektrem za jeden provaz, tak se to může ve zlém obrátit směrem k našim zemědělcům. Proto jsem bedlivě naslouchal. Není téměř žádná země v Evropě, která by chválila to, s čím přišla Evropská komise minulý týden. Minulý týden to projednávali zároveň ministři EU. Téměř všechny země kritizovaly to, s čím chtějí přijít. Protože se to obrací proti zemědělcům. V zemědělství obecně ztrácíme konkurenceschopnost vůči třetím zemím. Je tam řada obrovských problémů. Já bych chtěl reagovat na poznámku, která tady padla k ekologickému zemědělství a k dotacím do ekologického zemědělství. Já bych chtěl jednak zdůraznit, že zhruba 50 % rozlohy České republiky leží takzvaně v méně příznivých oblastech pro zemědělské hospodaření, a jde především o příhraniční pásmo, horské oblasti, podhorské oblasti, prostě místa, a kde zemědělství nebude mít nikdy na růžích ustláno díky klimatu a kde to bude velká, řeknu tvrdá práce. Podpora ekologického zemědělství je dobrovolný systém. To není o tom, že by někdo musel povinně – a doufám do budoucna ani nebude – přesto, že Evropská

97

komise některé aspekty tam navrhuje, že zůstane dobrovolným, kdy zemědělec se může sám svobodně rozhodnout, zda chce do toho systému vstoupit či nikoliv. Pokud se týká ekologických dotací nebo ekologie a dotací, které na to dostávají – na travní porost dostávají pro váš přehled zhruba 2000 Kč/ha, přitom pokud mají podporu – dostávají podporu na ornou půdu, tak je to přibližně 4000 Kč/ha, a pokud dělají nějaké speciální plodiny – zeleninu, byliny apod., tak je to zhruba 12 000 na hektar. Z toho je jasně vidět, že podpora tomu ekologickému zemědělství je spíš na bázi udržovací podpory, než na nějaké super vydělávání. Je spíš brán ohled na to, že tam, kde v těch podhorských oblastech nebo v oblastech, kde se zemědělství méně daří, abychom vůbec s tou krajinou byli schopni něco dělat, tak tam jde 2000 Kč/ha. Jinak rozumím tomu podtextu, který tady chtěl říci, a chtěl bych v tomto případě zdůraznit, že to je opravdu o zemědělcích, a ne o tom, že by si někdo na tom super polepšil. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Teď se

zeptám pana zpravodaje Juránka, jestli si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan senátor Hajda si také nepřeje promluvit, takže budeme hlasovat o jediném návrhu, totiž schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V jednacím sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. (Oživení v sále – omyl předsedajícího.) "ANO". Teď ne. Kdo nechcete, aby návrh byl schválen, stiskněte tlačítko NE. Děkuji vám a omlouvám se. Návrh byl přijat. Registrováno bylo 53 senátorek a senátorů, kvorum bylo 27. Pro 45, proti nikdo. Projednávání tohoto bodu skončilo a můžeme otevřít další bod. A tím je 13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 217) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 217. Návrh uvede opět ministr zemědělství Petr Bendl, kterého prosím, aby nás s návrhem zákona seznámil. Ministr zemědělství ČR Petr Bendl: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, senátoři, do třetice se pokusím být maximálně stručný. Dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb. o Pozemkovém fondu ČR, ve znění pozdějších předpisů. Cílem návrhu zákona je navýšení finančních prostředků ministerstva zemědělství na roky 2011-12 o mimorozpočtové prostředky z prostředků Pozemkového fondu ČR na navýšení programu k podpoře aktivit, které jsou financovány výhradně z národních zdrojů ve výši 1,1 mld. Kč. Vládní návrh zákona původně předpokládal čerpání finančních prostředků pouze 2011, a to i na zajištění národního spolufinancování programu rozvoje venkova, přesto při tvorbě návrhu státního rozpočtu na rok 2012 však bylo zjištěno, že se v roce 2012 zásadně změní podmínky pro financování uvedených programů. Proto byl Poslaneckou sněmovnou schválen pozměňovací návrh, který umožní

98

čerpání finančních prostředků pouze pro financování programu k podpoře aktivit, které jsou financovány výhradně z národních zdrojů, a to nejen v roce 2011, ale i v roce 2012. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569 o Pozemkovém fondu ČR, ve znění pozdějších předpisů byl projednán dne 19. října 2011 na 14. schůzi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS a dne 25. října 2011 na 14. schůzi výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako výbor garanční rovněž doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Tudíž si vás dovoluji v úctě požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, vraťte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 217/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 217/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda. Toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr opět měl k tomuto kratičkému návrhu zákona vyčerpávající zprávu. Já bych jenom zdůraznil, že cílem vládní předlohy je navýšení finančních prostředků ministerstva zemědělství na rok 2011 o mimorozpočtové prostředky v celkové částce 1,1 mld. Kč z prostředků Pozemkového fondu. A to 560 milionů na spolufinancování programu rozvoje venkova ČR a 540 mil. Kč k podpoře aktivit, které jsou financovány výhradně z národních programů především pro chov prasat. Náš výbor k tomuto návrhu zákona přijal 176. usnesení, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Šimčíka, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Pane senátore, prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Pan senátor Eybert jako zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí si rovněž přeje seznámit nás s projednáním návrhu zákona. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Máme před sebou návrh zákona, kterým máme podpořit české zemědělství, české zemědělce. Jak všichni víme, dotace pro řadu zemědělců ze zemí na západ od nás směřované z národních zdrojů jsou o dost větší, než dostávají naši čeští zemědělci ze státního rozpočtu ČR. Proto z důvodů konkurenceschopnosti našich zemědělských komodit přidáváme ke zdrojům z evropských dotací dotace národní. Jelikož se původně nenašly prostředky přímo ze státního rozpočtu, navrhla vláda k získání prostředků na dotace z příjmů Pozemkového fondu, který má, jak tady řekl pan ministr, mimorozpočtové prostředky. V původním návrhu bylo alokováno 560 milionů jako financování programu obnovy venkova a 540 milionů bylo směřováno do národních dotačních titulů. V PS pak byl podán návrh, aby 1,1

99

mld. Kč byly použity na národní programy, neboť se přece jenom podařilo ministerstvu zemědělství získat do rozpočtu pro kofinancování programu obnovy venkova prostředky. A to v dostatečné míře. Takto upravený návrh zákona doputoval k nám. I když naši zemědělci by jistě uvítali ještě větší částku na financování národních dotačních programů, já bych jim ji rozhodně rád odhlasoval, kdyby takový návrh zde byl, a měl by oporu ve státním rozpočtu, určitě uvítají i tuto navrženou částku 1,1 mld., která poněkud srovná podmínky našich zemědělců se západními zeměmi. V tomto duchu pak navrhovaný zákon projednával i náš výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, a proto doporučuje plénu Senátu, aby navržený zákon byl schválen, ve znění postoupeném PS. Mě pak určil zpravodajem výboru, předsedu výboru pana senátora Ivo Bárka, pak seznámením s návrhem předsedu Senátu PČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Je tu prosím někdo, kdo navrhuje, abychom vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu končím. A existuje jediný návrh na schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném PS. Takže o tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum je 27. O návrhu schválit návrh zákona zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítka ANO a zvedněte ruce. Kdo je proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruku. Správně. Někteří zvedli obě ruce, to by mohl být třeba někdy problém. Takže konstatuji, že návrh byl schválen. Registrováno bylo 53 senátorek a senátorů, kvorum bylo 27. Pro 48, nikdo nebyl proti. A máme před sebou poslední bod dnešního večerního programu, kterým je

14. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011 (senátní tisk č. 151) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 151. A uvede ho znovu ministr zemědělství Petr Bendl, kterému uděluji slovo, prosím. Ministr zemědělství ČR Petr Bendl: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní senátorky, vážení senátoři. Protokol o trvale udržitelném hospodaření v lesích je sjednaným protokolem k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Byl přijat na 3. zasedání konference smluvních stran 23. května 2011 v Bratislavě. Protokol je právně závazným nástrojem, který se zabývá obhospodařováním lesů v karpatském regionu v celé šíři aspektů enviromentálních, ekonomických i sociálních. Vychází z konceptu trvale udržitelného obhospodařování lesů, který byl definován ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě. Díky Protokolu by mělo být jednodušší a zároveň účinnější slaďování zájmu správy lesů a ochrany přírody. Dojde k výraznější participaci různých zájmových

100

skupin na obhospodařování a rozvoj lesů Karpat. Bude lépe podporována mezinárodní spolupráce na národní, regionální, ale i místní úrovni, včetně tvorby společných projektů podporovaných z prostředků EU a dalších finančních zdrojů. Přijetí Protokolu nevyžaduje změny v právních předpisech ČR, legislativní zajištění závazků vyplývajících pro ČR k přistoupení Protokolu je pokryto zákonem 286/1995 Sb., o lesích a o změně a doplněných některých zákonů, jako je lesní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškami vydanými k jeho provedení. Přijetí Protokolu nebude znamenat pro ČR povinnost platit řádné povinné příspěvky nad rámec příspěvku poskytovaných smluvními stranami Úmluvy do řádného rozpočtu Úmluvy. Protokol projednal dne 3. 8. 2011 výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu a dále 5. října 2011 byl Protokol projednán ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu. Oba výbory doporučují ve svém usnesení dát souhlas s ratifikací, za což vám samozřejmě velmi děkuji. A děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, prosím,

posaďte se ještě jednou ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 151/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 151/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Stanislav Juránek. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Stanislav Juránek: Děkuji panu ministrovi, že už tady řekl úvod k této zprávě. Tady bych chtěl jenom zdůraznit takovou důležitou věc, že tento Protokol je na základě Úmluvy, která funguje už od 4. ledna 2006. A týká se států Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko, Ukrajina a Polsko. A ten hlavní, který se snažil do toho vstoupit, byla Ukrajina. Ta koordinace, když se podíváte na celý ten prostor na mapě, tak zjistíte, že to je vlastně koordinace velkého prostoru, takže tam to bylo na základě určitých věcí, které jsou ve spolupráci s OSN. To, co je ale důležité, vznikla tam pracovní skupina. Ten Protokol je výsledkem té pracovní skupiny. A ta skupina se zabývala rozvojem venkova a lesnictví. Podtrhuji jenom venkova a lesnictví. Zahrnutím do tohoto regionu jsme se dostali do trošku jiných vztahů, než jaké jsme v současné době třeba v lesích zvyklí, protože tady skutečně celou dobu pracovala tato komise na tom, aby byla v rovnováze ta enviromentální ekonomická i sociální funkce. Mohu říct, že tam byly zapracovány i připomínky obcí, a proto tam nedochází k takovým problémům jako na nějakých jiných místech v území a v nějakých jiných lesích. Myslím si, že toto je docela dobrá a správná cesta, jak následně využít zvýšením lesnatosti a produkčních funkcí lesů a zachováním jejich role pro venkov ten správný rozměr. A myslím si, že jsou tam velice zajímavé podněty. Uvedu jen takový zajímavý podnět, který tam zapracovala ukrajinská strana, která velmi trvala na tom, aby tam bylo zapracováno, že se musí všude v celém tomto prostoru přednostně využívat dřevo jako ekologický a obnovitelný materiál. Já věřím, že i tady pan hejtman, protože se ho to dotýká, vlastně obou dvou hejtmanů se to dotýká, kteří tady teď jsou, že toho samozřejmě náležitě využijí při rozvoji svých krajů. Já k tomu mohu říci už jenom jediné – že náš výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu o trvale udržitelném obhospodařování

101

lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května. Já jsem byl určen zpravodajem výboru pro jednání na této schůzi a musím také připomenout pověření, protože to je vždycky povinností předsedy výboru senátora Ivo Bártka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Což se stalo. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím,

posaďte se také ke stolku zpravodajů. Pan senátor Tomáš Kladívko jako zpravodaj výboru pro zahraniční věci si také přeje vystoupit. Prosím. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo. Je zajímavé, že touto materií se zabývá výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Já bych chtěl jenom dodat, že tento materiál týkající se Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, senátní tisk č. 151, projednáváme dnes, a to jeho Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů, předkládalo ministerstvo zemědělství. Ale zítra budeme jako tisk č. 155 projednávat opět Protokol o udržitelném – tentokrát cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Tyto dva materiály spolu souvisejí. Já jsem původně chtěl navrhnout sloučenou rozpravu, ale nejde to. Jeden materiál předkládá ministr zemědělství pan Petr Bendl a zítra to bude předkládat, ač je to cestovní ruch, pan ministr Tomáš Chalupa. Takže je to docela zajímavý materiál. Při debatě na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vyvstala otázka, jak tyto smlouvy dopadají na rozpočet České republiky a jestli za těch pět let došlo k vyhodnocení přínosu pro Českou republiku. To hlavní debata na našem výboru. Debata pokračovala tím, že někteří senátoři se domnívali, že Karpaty už nejsou na území České republiky, někteří senátoři tvrdili, že jsou. Já jsem na straně těch, kteří říkali, že jsou na území České republiky. Bylo to velice zajímavé. Ale přesto bych si vás na závěr dovolil seznámit s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011. Po odůvodnění zástupce předkladatele Dr. Juraje Chmiela, náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Štětina. Prosím. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, že je tato norma velice důležitá, poznáte, když si koupíte v naší senátní restauraci víno Pálava, pozdní sběr s přívlastkem, které je vypěstováno na karpatském pálavském bradlu. Máme u nás Karpaty. Děkuji. (Veselost.)

102

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkujeme za reklamu, pane senátore. Chce se někdo ještě vyjádřit v obecné rozpravě? Pan ministr – půl věty. Máte právo samozřejmě i na celou. Ministr zemědělství ČR Petr Bendl: Já zneužiji toho a poděkuji senátorům

za vlídné přijetí nového ministra zemědělství. Doufám, že budeme v tomto duchu spolupracovat i nadále, i když asi budu podezřelý, pokud mi projde i tento čtvrtý návrh. Nicméně pokud pro něj zvednete ruku, tak děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám blahopřeji, pane ministře,

takto hladkou jízdu jsme už již dlouho neviděli. (Poznámky z pléna.) Stvrdíme to – předpokládám – hlasováním. Ještě pan senátor Juránek. Má samozřejmě právo, já jsem ho zapomněl oslovit. Senátor Stanislav Juránek: Já musím zareagovat především na diskusi. Vystoupil v ní jeden řečník s velmi významným příspěvkem, to chci podtrhnout, protože skutečně ta Pálava je dobrá, takže tu vám doporučuji, a samozřejmě, že v tom karpatském regionu je nejenom dobré víno, ale jsou tam např. také mimořádné rostliny, které pomohou léčit, takže jsou odtamtud i nádherné, skvělé čaje. To všechno doporučuji, patří to do mého regionu, který je jihomoravský, a děkuji, že ho podpořil i pan senátor Štětina. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže budeme hlasovat o jediném

návrhu usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011. Budeme hlasovat o usnesení, kterým dáme souhlas k ratifikaci protokolu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Poslední hlasování dnes, tedy hlasování pořadové č. 38, skončilo schválením návrhu usnesení. Návrh byl přijat. Registrováno bylo 54 senátorek a senátorů, kvorum bylo 28. Pro bylo 41, přece jenom jeden hlas byl proti. Návrh byl schválen. Tím končíme dnes. Zítra pokračujeme v 9.00 hodin ráno. Na shledanou. Dobrou noc. (Jednání ukončeno v 19.37 hodin.)

103

2. den schůze – 27. října 2011

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 13. schůze Senátu Parlamentu ČR. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Alena Dernerová, Milan Pešák, Dagmar Terelmešová, Petr Šilar, Dagmar Zvěřinová, Alexandr Vondra, Tomáš Töpfer a Jiřina Rippelová. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Dále bych prosil pány kolegy v pravém spektru z mého pohledu, aby ukončili jednání zde v sále a věnovali se schůzi. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, kterým je... Pardon, je přihlášena paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo,

kolegyně a kolegové, dovolím si podat procedurální návrh, a to je na vyřazení ze schváleného programu bod č. 23, což je Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala dne 23. října 2011. Krátké zdůvodnění. Toto jednání Evropské rady pokračovalo ještě včera. Ani pan premiér ani pan ministr zahraničí nám nemůže podat relevantní zprávu. A to, abychom se dozvídali v této chvíli to, co víme z novin, si myslím, že by nebylo důstojné projednávání Senátu. Není tam žádný strach z prodlení. Další Evropská rada bude až na jaře, takže si myslím, že bude důležité, abychom měli relevantní informace. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano. Slyšeli jsme návrh, budeme hlasovat. Byl podán návrh na změnu pořadu naší schůze, a to – vypustit bod 23, což je Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že při hlasování č. 31 bylo registrováno 46, kvorum 24. Pro návrh 41, proti nikdo. Návrh byl přijat. Takže se budeme řídit upraveným programem. Dalším bodem je

15. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., 104

o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 218) Návrh uvede ministr financí, kterého mezi námi vítám. Pan ministr Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedo, dobré ráno, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, prosím, abych jménem vlády předložil novelu o rozpočtových pravidlech, která je vynucena evropskou legislativou. Evropská legislativa naprosto běžně upravuje obecné podmínky pro čerpání prostředků, bez ohledu na národní legislativy. Ono jí totiž nic jiného nezbývá. Takže proto je nutné v rámci bezproblémového čerpání prostředků vždy následně upravit zákony o rozpočtových pravidlech tak, aby implementace projektů probíhala bez legislativních a administrativních překážek. Ministerstvo financí a ministerstvo pro místní rozvoj jako národní orgán pro koordinaci vytvořily pracovní skupinu. Ta identifikovala bariéry, které komplikují administraci projektů podporovaných ze strukturálních fondů a kohezního fondu. Na základě této pracovní skupiny, není v tom žádné politikum, je to skutečně expertní posouzení – vláda navrhla úpravu, která byla projednána v Poslanecké sněmovně. Ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou postoupená Senátu. V části první, která se týká tzv. velkých rozpočtových pravidel, chcete-li zákona 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky, se nová úprava zaměřila zejména na poskytování dotací a zajištění účelovosti při kofinancování z rozpočtu EU, při přesunech rozpočtovým opatřením. Další úpravy jsou pak vyvolány tím, že po dobu platnosti zákona se také vyskytly novely, které nepromítly úpravu do celého textu zákona anebo se změnily skutečnosti, které v době, kdy bylo zpracování, ještě nebyly v platnosti. Co je tam především nového? Je upravena změna rozhodnutí o poskytnutí dotace, a to, že poskytovatel dotace bude při změně rozhodnutí postupovat podle správního řádu; nikoliv podle daňového řádu nebo v minulosti tak musel postupovat podle zákona o správě daní a poplatků. Je zavedena propadná lhůta na 1 rok pro možnost podání žádosti o prominutí. Je stanoveno, že v rozhodnutí o dotaci, která obsahuje prostředky z rozpočtu EU, může poskytovatel stanovit procentní rozmezí u každé jednotlivé podmínky vztahující se k jejímu nedodržení, a tedy k porušení rozpočtové kázně, nebo též stanovit nižší odvod za porušení povinnosti. To, pevně doufám, zjednoduší proce odvolávání a odpouštění, neboť v současné době finanční orgán nemá jinou možnost, než postihnout sto procenty. Dále předložený návrh obsahuje v § 14a i 14d úpravu přechodu práv a povinností z rozhodnutí o poskytnutí dotace při fúzi rozdělení, nebo převodu jmění na jiného společníka. Co se týká tzv. malých rozpočtových pravidel, tedy územních celků, zákona 250/2000 Sb., tak ten upravuje roční prekluzivní lhůtu pro podání žádosti, zpřesňuje definici neoprávněného použití peněžních prostředků. Rovněž tak jako u velkých pravidel, pak umožňuje tam, kde to poskytovatel zváží, uložit nižší odvod za porušení rozpočtové kázně, a odstraňuje nerovný přístup k příspěvkovým organizacím při ukládání odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně. Tolik tedy obsah, který garantuji krkem, a jsem si jist, že zjednoduší čerpání fondů z EU. To, co krkem vskutku negarantuji, je přílepek klasický u zákona o rozpočtových pravidlech týkající se zákona o NKÚ. Přiznám se, že to je přílepek, ke

105

kterému se nahlásím, o jehož legislativní kvalitě si myslím své, a vhodnosti jeho přilepení k této předloze si také myslím své. Nicméně přirozená úcta k Poslanecké sněmovně, najmě jejímu údu, kontrolnímu výboru, mi brání vyjádřit se zcela pregnantně. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 218/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrý den, pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já děkuji panu ministrovi za velice podrobný výklad tohoto návrhu. Dovolila bych si jenom stručně shrnout, že cílem novely zákona o rozpočtových pravidlech je zjednodušit administraci prostředků poskytnutých z rozpočtu EU a zabezpečit tak bezproblémové čerpání těchto prostředků. Pan ministr již zmínil, že v PS k této části tohoto návrhu byl přidán přílepek o NKÚ. S tím, že u nás na výboru se zúčastnil pan prezident NKÚ; jsou tam jisté nedostatky. Nicméně já bych si v té souvislosti dovolila upozornit, že v současné době je v PS také již otevřen tisk pod č. 352, který je vlastně samostatnou novelou o NKÚ. Po poradě s naší legislativou jsme se shodli, že případné nedostatky by bylo potom možné opravit až tam. Proto si dovoluji přečíst usnesení hospodářského výboru, který mě pověřil zpravodajstvím u tohoto návrhu – a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko, a prosím vás,

abyste zaujala místo u stolku zpravodajů a plnila povinnosti zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže přistoupíme k obecné rozpravě. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. I přestože jsme vyslechli podrobné zdůvodnění předloženého návrhu úpravy, senátní tisk 218 a zpravodajskou zprávu, dovolím si vás požádat o to, abychom propustili tento tisk do podrobné rozpravy, abych mohl uplatnit pozměňovací návrh, který vám byl rozdán na lavice. Proč? Předložení tohoto návrhu zákona 218 a 250 se snaží zákonnou úpravou vyřešit mj. i institut porušení rozpočtové kázně, případně následné financování projektu, kdy po dokončení dotovaného projektu poskytovatel poukáže po provedené kontrole předložených dokladů přislíbenou dotaci. Ale následně někdo jiný zjistí, že příjemce dotace některé podmínky porušil, na což příslušný úředník z libovolných důvodů přijít nemusel, a dotaci proto nezkrátil – a příjemci je pak nařízen odvod neoprávněně použitých prostředků. S tím lze v obecné rovině souhlasit. Problém ovšem nastává při stanovení penále za takové porušení rozpočtové kázně. Z nějakých důvodů se navrhuje zákonná úprava, která by měla za následek rozdílné zacházení s příjemci dotací ze státního rozpočtu a s příjemci dotací z rozpočtu územních samosprávných celků. Zákon č. 218 řeší problematiku následovně. Nebudu citovat první dvě písmena této úpravy, § 44, soustředím se pouze na ten problematický, a to je

106

poslední odst. j), který říká, že porušení povinností stanovené právním předpisem, rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, které přímo souvisí s účelem, na který byla dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta, a ke kterému došlo před přijetím peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, národního fondu nebo státních finančních aktiv, na které trvá v okamžiku přijetí prostředků na účet příjemce. Prvním dnem porušení rozpočtové kázně je den jejich přijetí příjemcem. A teď – penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru odvod uhradit. Zákon č. 250, zase vynechám první dva odstavce, a vezmu odst. b), který říká, že porušení povinnosti stanovené právním předpisem, přímo použitelným předpisem EU, smlouvou nebo rozhodnutím o poskytnutí těchto příspěvků, prostředků, která souvisí s účelem, na které byly peněžní prostředky poskytnuty, ke kterému došlo před připsáním peněžních prostředků na účet příjemce a které ke dni připsání trvá. Den připsání peněžních příspěvků příjemce se považuje za den porušení rozpočtové kázně. Myslím, a jsem přesvědčen o tom, že v zákoně 250 by v § 22, odst. 2, písm. b) mělo být za středníkem stejné znění, jaké má být schváleno pro zákon 218, § 44, odst. 1, písm. j) – tedy doplnění textu o slova "penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru uhradit". To je ten můj pozměňovací návrh. Podle důvodové zprávy se jedná o úpravu, která má vyřešit možnosti aplikace institutu porušení rozpočtové kázně při financování ex post, tedy porušení povinnosti nebo podmínky, ke kterému došlo před poskytnutím finančních prostředků, pokud příjemce nedostatek neodstranil do jejich poskytnutí. Při ex post financování příjemce profinancuje veškeré náklady ze svých prostředků. Poskytovateli předloží všechny požadované podklady, tzn. i všechny podklady, kterými prokazuje vynaložení prostředků. Poskytovatel všechny podklady zkontroluje a příjemci poskytne prostředky pouze v takové výši, kterou podle předložených dokladů uznal za oprávněně vynaloženou. Navrhovaná úprava připouští, že poskytovatel zhodnotí plnění podmínek poskytnutí dotace příjemce jinak, než příslušný kontrolní orgán. V tom případě musí příjemce neoprávněně čerpanou část dotace z důvodu porušení rozpočtové kázně vrátit, přestože poskytovatel byl přesvědčen o oprávněném čerpání prostředků příjemcem. S jistými výhradami by bylo možné s tímto postupem souhlasit, byť příjemce může být udržován v dobré víře, že poskytnuté prostředky čerpal oprávněně v souladu s právními předpisy či uzavřenou smlouvou, protože prostředky od poskytovatele obdržel až po dokončení projektu a předložení všech dokladů. V žádném případě ovšem nemohu souhlasit se stanovením okamžiku porušení rozpočtové kázně v takovém případě. Ustanovení navrhované v § 22 odst. 2, písm b) zákona č. 250/2000 Sb. znamená, že příjemci dostace bude moci být vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, a to ode dne, kdy mu byly ex post po kontrole provedené poskytovatelem, prostředky poskytnuty. Na příjemce je tedy uvalena sankce, tedy odvod penále, za to, že poskytovatel dotace zhodnotil předloženou žádost o profinancování příjemcem předem vynaložených prostředků jinak, než příslušný kontrolní orgán, při další, tedy následné kontrole.

107

Vzhledem k výši penále by příjemci mohlo být vyměřeno penále ve výši předepsaného odvodu neoprávněně použitých prostředků; této výše dosáhne za pouhé tři roky. To je odůvodnění mého pozměňovacího návrhu, který vám byl předložen na lavice. Já věřím tomu, že umožníte jeho projednávání a přijetí. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Petr Vícha. Připraví se pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, předpokládám, že při projednání ve výborech jsme byli připraveni tento zákon bez nějaké velké rozpravy přijmout. Nicméně teď v této chvíli potom, co řekl pan senátor Doubrava, vyčkáme jistě vyjádření pana ministra. Požádal bych pak o pětiminutovou přestávku pro jednání klubu, protože se mi zdá, že to stojí za zvážení. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, rozumím. Takže návrh zní, abychom po skončení obecné rozpravy a po vystoupení zpravodajky a pana ministra udělali pětiminutovou přestávku. Je to tak? Ano. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,

kolegyně, kolegové, já bych se chtěl zeptat pana ministra na § 14 odst. 2. Co to je technologická agentura ČR, jakou právní formu má, co je její hlavní náplní činnosti? Jaký má statut a kdy vznikla technologická agentura ČR? Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel se bude chtít vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Pokusím se odpovědět na dotaz

pana senátor Drymla a vyjádřit se k pozměňujícímu návrhu pana senátora Doubravy. Technologická agentura ČR, tzv. TAČR, je, dovolíte-li mi pohled z mého úhlu pohledu, je vítězství průmyslových lobbyistů, kteří si za každou cenu chtěli sáhnout na určitou část zhruba 20 až 23 miliard korun, které ČR poskytuje na vědu a výzkum. Je definována novelou zákona o vědě a výzkumu. Tuším, že je to zákon 300/1992 Sb., ale nejsem si tím úplně jist, a jsou tam administrovány prostředky pro tzv. aplikovaný výzkum. Byť jsem si naprosto jist, že neexistuje nikdo, kdo by uměl nakreslit spolehlivou čáru mezi základní badatelskou a aplikovanou badatelskou činností. Osobně mám o efektivitě prostředků vynakládaných z TAČRu poměrně ne úplně lichotivou představu. Nicméně je to subjekt, který vznikl ze zákona, a já jsem povinen respektovat politická rozhodnutí sněmovny, popř. doporučení Rady vlády pro vědu, která doporučuje rozdělení prostředků mezi grantovou agenturou, mezi TAČR a dalších sedm správců, kteří operují s jednotlivými kapitolami vědy a výzkumu. O tom de facto rozhoduje Rady vlády pro vědu, i když ono politické rozhodnutí dává vláda. Koneckonců, kolegové, bylo by možná zajímavé, kdybyste se někdy na takové jednání Rady vlády pro vědu šli podívat. Koaliční devítky jsou idylickými rozprávkami oproti tomu, když se slovutní vědci hádají o peníze. K pozměňujícímu návrhu pana senátora Doubravy. Já se omlouvám, ale bez konzultace se svou speciální legislativou pro rozpočtová pravidla, skutečně vyjádřit 108

neumím. Velmi je mi líto, že mi nebyl nějak avizován ten pozměňující návrh, protože bych přišel připraven. Ale kdybych dokázal "z voleje" reagovat na poměrně sofistikované vystoupení pana senátora, tak bych předstíral, že jsem "chytřejší než jsem", a vy byste to poznali – takže to neudělám. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, za vaše vyjádření. Táži se zpravodajky garančního výboru, zdali chce vystoupit – není potřeba. Nyní vyhlašuji do 9.30 hodin přestávku na poradu klubů.

(Jednání přerušeno v 9.26 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 9.31 hodin.) Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu po přestávce. Usnesením garančního výboru byl podán návrh, abychom návrh zákona schválili. Proto přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, tak jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že při hlasování č. 32 bylo registrováno 63, kvorum pro přijetí 32, pro návrh 20, proti 9. Návrh byl zamítnut, takže nebyl přijat, a nebyl podán jiný návrh, takže přistoupíme k podrobné rozpravě. Prosím, abyste se přihlásili do podrobné rozpravy. Jako první se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Připraví se paní senátorka Veronika Vrecionová. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Rád bych vysvětlil alespoň třemi větami to naše rozhodnutí. Nepovažuji to v žádném případě za žádnou politickou záležitost, ale skutečně jsme se teď v této chvíli těžko mohli odborně rozhodnout. A koneckonců, pan ministr to tady potvrdil, že teď je to těžké jakoby říct. My doporučujeme, abychom tedy schválili – bude-li načten pozměňovací návrh v tomto znění – máme informace, že ještě bude podáno nějaké další technické zpřesnění a mezitím bude dost času, aby to pan ministr posoudil a v Poslanecké sněmovně schválili buď verzi původní anebo senátní verzi. Jde nám skutečně jenom o to, aby legislativa byla v pořádku. Tolik na vysvětlení. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Vystoupí paní senátorka

Veronika Vrecionová. Připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava. Senátorka Veronika Vrecionová: Tak děkuji za slovo. Já teď jenom nevím

přesně, jestli v tuto chvíli mohu já načíst ještě jeden pozměňovací návrh, který by tedy opravoval... Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, ano, teď to je ta doba. Senátorka Veronika Vrecionová: A mám to načíst celé, i když to bylo

rozdáno?

109

Předseda Senátu Milan Štěch: Ano. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrá. To znamená, pozměňovací

návrh senátorky Veroniky Vrecionové k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 218. 1. V názvu zákona slova "zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů" nahradit slovy "a některé další zákony". 2. V článku I v bodu 36 slova "odstavec 2" nahradit slovy "odstavec 3". 3. V článku I v bodu 37 slova "odstavec 3" nahradit slovy "odstavec 4". 4. V článku V bod 1 vypustit, následující body přečíslovat. 5. V článku V, v bodu 3 (v dosavadním bodu 4) slova "a úprav" vypustit. 6. V článku V, v bodu 5 (v dosavadním bodu 6) slova "a úpravy" vypustit. 7. V článku V, za bod 6, což je dosavadní bod 7, doplnit nový bod 7, který zní "7. V § 13 odstavec 5, se slova organizačního a" zrušují. Jenom si dovoluji ještě jednou upozornit, že jde pouze opravdu o legislativně technické úpravy. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A prosím pana senátora

Jaroslava Doubravu, aby se ujal slova. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, pane ministře,

kolegyně a kolegové, především mi dovolte, abych Vám poděkoval za to umožnění projednání mého pozměňovacího návrhu. A nyní tedy k pozměňovacímu návrhu. Pozměňovací návrh senátora Jaroslava Doubravy k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 218. V článku 3, bodu 7, v paragrafu 22, odstavec 2, písmeno b) – čárku na konci nahradit středníkem a doplnit text, který zní "penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru odvod uhradit". To je znění mého pozměňovacího návrhu. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si ještě někdo přeje vystoupit v podrobné rozpravě? Ano, pane ministře, dostanete slovo, samozřejmě, tak prosím. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji. Moje reakce na pozměňující návrhy bude spíše obecná prosba. Zatímco jsem si naprosto jist, že mohu s klidným svědomím doporučit návrh paní senátorky Vrecionové, tak opravdu nejsem schopen zareagovat z voleje během jedné minuty na legislativní návrh pana senátora Doubravy bez konzultace se svojí rozpočtovou legislativou. Proto využívám této příležitosti, abych poprosil, pokud kdokoli z vás bude vědět, že předloží

110

pozměňující návrh takovéhoto charakteru, vzhledem k jednací proceduře Senátu, která je odlišná než ve sněmovně. Budu vám vděčný, když budete kontaktovat mě nebo moji kancelář alespoň jeden den dopředu - a já potom budu s daleko větší mírou jistoty být schopen reagovat. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Ale bylo to ještě v rámci rozpravy. Táži se, zda někdo ještě chce vystoupit v podrobné rozpravě. Není tomu tak, podrobnou rozpravu končím a předpokládám, že pan navrhovatel předchozí slova měl jako závěrečnou řeč k tomuto bodu. Ano, děkuji. A nyní paní zpravodajka garanční by se nám měla vyjádřit k proběhlé rozpravě a měla by nás provést hlasováním. Prosím, paní senátorko. Senátorka Veronika Vrecionová: Děkuji. Já myslím, že celkem není se

k čemu dále vyjadřovat. Vystoupilo několik senátorů. Byly předloženy dva pozměňující návrhy a já bych asi pravděpodobně navrhovala, aby byly hlasovány odděleně. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, musí být odhlasovány odděleně podle

mého názoru. Paní senátorko, je to konec vaší řeči? Můžu přivolat hlasování? (Souhlas.) Učiníme tak. Paní senátorko, sdělte nám, o čem budeme hlasovat jako o prvém návrhu. Senátorka Veronika Vrecionová: Jako o prvém návrhu budeme hlasovat

o pozměňovacím návrhu senátora Jaroslava Doubravy. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Prosím pana ministra o vyjádření. Neutrální? Bez vyjádření. Paní zpravodajko, vaše vyjádření? Senátorka Veronika Vrecionová: Nevím, spíš ne. Předseda Senátu Milan Štěch: Takže negativní. Slyšeli jste stanoviska.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 33, registrováno, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím další návrh. Senátorka Veronika Vrecionová: Nyní bychom o pozměňovacím návrhu senátorky Veroniky Vrecionové.

měli

hlasovat

Předseda Senátu Milan Štěch: Ano. Pan ministr souhlasí. Senátorka Veronika Vrecionová: Já také souhlasím. (Veselost.) Předseda Senátu Milan Štěch: To je milé. Děkujeme. (Veselost.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 34, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vyčerpali jsme pozměňovací návrhy.

111

Nyní budeme hlasovat, zda vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých návrhů předložený návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s vrácením, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 35, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní bychom měli určit naše zástupce, kteří v Poslanecké sněmovně odůvodní náš návrh. Návrh na pověření – paní senátorka Veronika Vrecionová, jeden návrh, a druhý? Pan senátor Doubrava? Senátorka Veronika Vrecionová: Já bych upřednostnila opačné pořadí,

jestli bych mohla. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano. Pan senátor Jaroslav Doubrava jako první, paní zpravodajka Veronika Vrecionová jako druhá. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pověřením, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 36, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pan senátor Doubrava a paní senátorka Vrecionová odůvodní návrh v Poslanecké sněmovně. Děkuji. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajce i panu ministrovi. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, kterým je

16. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 205) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 205. Návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého mezi námi vítám a prosím o jeho vystoupení. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně odůvodnil tuto novelu zákona o Rejstříku trestů, která sice je v zásadě implementační novelou, ale jsem hluboce přesvědčen o jejím výrazném přínosu v oblasti postihu trestné činnosti, která je páchána na celém území EU jak občany jednotlivých členských států EU, tak řekněme osobami, které jsou občany třetích zemí. Nejprve chci konstatovat, že v zásadě návrh implementuje dva právní předpisy evropského práva. Za prvé rámcové rozhodnutí o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy a za druhé rámcové rozhodnutí o zohledňování odsouzení v členských státech EU při novém trestním řízení. Jak název obou dokumentů, respektive pramenů evropského práva napovídá, tak cílem za prvé je zpřesnit a zintenzivnit výměnu informací mezi jednotlivými národními rejstříky trestů, za druhé do budoucna více zohledňovat informace, které získá národní rejstřík trestů z jiného státu o člověku, nebo občanů, u kterého je vedeno trestní řízení.

112

Uznávám, že tato řečeno se jedná o velmi složitou záležitost. Proto, když dovolíte, trošku to budu demonstrovat následně spíše na konkrétních případech. Co je důležité, je u toho prvního ona výměna informací. V tuto chvíli již určitá výměna informací mezi rejstříky trestů probíhá. Nicméně do budoucna, bude-li přijata tato novela, ta výměna bude intenzivnější a budou stanovena jasnější pravidla. Pokud je dnes občan ČR odsouzen v jiném členském státě, pak národní trestní rejstřík toho jiného členského státu, například je-li Čech odsouzen ve Španělsku, tak španělský trestní rejstřík poskytne českému rejstříku trestů informaci o tom, že byl Čech v zahraničí odsouzen. Nicméně nejsou dnes jasná pravidla pro to, jak je s takovouto informací nakládáno v Čechách, zda je využita pro případné další trestní stíhání, respektive postih takovéhoto odsouzeného při spáchání jiného trestného činu, a tato novela má právě přinést jasná pravidla. Za prvé budou státu, který získal informaci o tom, že jeho občan byl v zahraničí odsouzen, stanoveny jasné povinnosti, jak s těmito informacemi nakládat. Tedy pokud český rejstřík dostane informaci, že český občan byl odsouzen ve Španělsku od španělské strany, pak český trestní rejstřík do budoucna bude muset tuto informaci jasně evidovat a zákon jasně stanoví pravidla, že takováto informace nebude vydávána v takzvaných výpisech, které jsou v zásadě přístupné veřejnosti při splnění zákonných podmínek, ale bude evidována v opise. To znamená opis, ke kterému mají v zásadě přístup pouze státní orgány opět na základě podmínek obsažených v zákoně. Pouze v případě, kdy informace o odsouzení v zahraničí bude notifikována – v případě, kdy takovýto rozsudek, například rozsudek španělského soudu bude v České republice uznán jako rozsudek českého soudu a budou z něj stejné účinky, jakoby šlo o rozsudek českého soudu, pak takováto informace bude poskytována i ve výpisech. Nechci vás obtěžovat s detaily, nicméně tyto složité administrativní procesy budou jaksi zpřesněny na základě této novely. Co je z hlediska trestní politiky EU ještě důležitější, je to druhé rámcové rozhodnutí. Totiž k čemu tato výměna informací má sloužit. Nejde pouze o to, aby české orgány činné v trestním řízení a české soudy věděly o tom, že český občan Karel Vopička byl odsouzen ve Španělsku v případě, že páchal nějakou další trestnou činnost v České republice, ale do budoucna, a to je výrazná změna této právní úpravy, český soud, který za další trestnou činnost Karla Vopičku bude soudit, tak bude muset ze zákona přihlédnout k tomu, že Karel Vopička už byl odsouzen ve Španělsku a brát toto jako minimálně přitěžující okolnost, v případě kvalifikovaných zákonných splněných podmínek dokonce jako recidivu. To znamená, ve výši trestu se českému občanovi následně souzenému v Čechách za další trestnou činnost promítne to, že už byl kdysi potrestán za jinou trestnou činnost ve Španělsku, Francii či v jiném státě. Jinými slovy v rámci trestního postihu se tak EU stává jedním územím, kde se bude evidovat recidiva, kde se budou evidovat věci, které dosud evidovány nebyly. Pokud totiž český občan spáchal krádež ve Španělsku a za pár let, následně poté spáchal stejný trestný in na území České republiky, tak české soudy nezohledňovaly ve svém rozhodování to, že se v zásadě jedná o recidivistu a že ta trestní sankce by měla být jiná, než když spáchá trestný čin poprvé. Nutno říci, že tady to vzájemné informování a reflexe v samotném trestním řízení je možné pouze za podmínky, kdy jde o oboustrannou trestnost. Kdy zkrátka to jednání, které dotyčný spáchal ve Španělsku, je trestné i na území České republiky. Sami cítíte, že z pohledu trestní politiky EU se jedná o výrazně důležitý posun, že dlouhodobě se tu vytváří jakoby jednotný prostor Evropské unie, kde budou

113

evidovány a postihovány trestné činy. Myslím si tedy, že jde o dobrý posun, který prolamuje národní hranice v rámci trestního postihu v rámci EU. Jde o změnu, která přispěje k lepšímu vyšetřování a hlavně lepšímu a přiměřenějšímu postihování pachatelů trestné činnosti na území celé EU. Proto vás prosím o podporu tohoto návrhu. Ostatně jak se na to koukám, tak i váš příslušný ÚPV se vyjádřil k této předkládané novele pozitivně. Děkuji za pozornost. Předseda

Senátu

Milan

Štěch: Také

děkuji, pane navrhovateli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 205/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážený pane předsedo Senátu, vážený

pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr zde velmi podrobně popsal obsah navrhovaného zákona, respektive předpisu, který je předmětem tohoto jednání. Já ani ÚPV nemáme žádné zásadní připomínky, ale přece jenom nevyhnu se pravidelnému přehledu dat v legislativním procesu. Pan ministr spravedlnosti tady zastupuje vládu ČR, která schválila návrh zákona a 10. 3. 2011 jej předložila Poslanecké sněmovně PČR. Tam ÚPV připojil tři legislativně technické pozměňovací návrhy. Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona dne 23. září na své 23. schůzi, jejich tisk má číslo 281. Dolní komora českého Parlamentu nám coby Senátu postoupila návrh zákona 5. 10. 2011, takže lhůtu pro jednání máme do 4. 11. 2011. Organizační výbor přikázal, jak už pan předseda před chvílí konstatoval, jedinému výboru, to znamená ÚPV, a to dne 7. 10. 2011. Jak už jsem zmínil, pan ministr zde velmi podrobně zmínil obsah zákona. My jsme v rámci rozpravy – obecné rozpravy při projednávání na ÚPV pouze připomněli, zda účinnost není příliš brzo, s poukazem na to, že sám pan ministr spravedlnosti v květnu 2011 při prvním čtení v rámci Poslanecké sněmovny PČR upozornil, že návrh si vyžádá velkou úpravu informačního systému Rejstříku trestů, která je velmi náročná na čas, ale tehdy přítomný pan náměstek František Korbel nás ujistil, že už vlastně na tom je pracováno, takže ta činnost, tak jak je, sice dělená, takže je postačující. Pokud jde o další připomínky, tak pouze jsme se zabývali tím, jestli je dostatečně zabezpečeno zpracování osobních údajů a zda to vlastně nekoliduje se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a rovněž jsme byli ujištěni, že vůbec ne. Pan ministr zde zmínil dneska Karla Vopičku ze Španělska. Ale to nebylo nějaké šíření osobních údajů. (Poznámka: Ve Španělsku.) Ve Španělsku odsouzeného. (Veselost.) Tak si myslím, že to také není žádné vyzrazení osobních údajů. Takže k usnesení ÚPV Senátu PČR – tento ve svém usnesení, které máte před sebou, I. doporučil Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla, III. téhož coby předsedu výboru, aby s tímto seznámil pana předsedu Senátu. Což jsem provedl. Děkuji za pozornost. 114

Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Předpokládám, že navrhovatel nechce vystoupit. (Souhlas.) Pan zpravodaj? Také ne. Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 37, registrováno 59, kvorum 30, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a děkuji i zpravodajovi. My se vystřídáme v řízení.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dalším bodem dnešního

programu je 17. Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (senátní tisk č. 221) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 221. I tento návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych stručně odůvodnil tento návrh vládního zákona. Jedná se o mediálně velmi často diskutovanou problematiku, proto dovolte, aby mé úvodní slovo bylo spíše shrnující, než zcela obsahově vyčerpávající. Je to zcela nový zákon, který má víceméně doplnit českou trestní legislativu v Čechách o nový institut – trestní odpovědnost právnických osob. Dosud české sankční právo, použiji-li ten termín, znalo pouze možnost trestat právnické osoby v rámci správního řízení. Nyní se rozšiřuje možnost postihnout právnické osoby jako v zásadě umělé útvary vytvořené na základě určité právní fikce i v režimu trestního práva. Prolamuje se tak starý historický princip trestního práva, který je postaven na principu, že trestán je pachatel trestného činu, konkrétní fyzická osoba, která svou vůlí, svým jednáním způsobila určitý protiprávní čin, který je v trestním zákoníku označen jako trestný čin. Je třeba si uvědomit, a to je asi dnes klíčový argument, i u těch, kteří jsou více střízliví ve vztahu k zavedení tohoto institutu do českého právního řádu, že dnešní

115

mezinárodní trendy jednoznačně akcentují to, aby jednotlivé demokratické právní státy, vyspělé státy ve svých právních řádech měly zaveden tento institut. V zásadě, mám-li to říci velmi lapidárně, chce to po nás mezinárodní společenství. A to jak OECD, tak Evropské společenství, resp. Evropská unie, která dnes v mnoha svých právních instrumentech předpokládá, že členské státy EU budou mít upravenou trestní odpovědnost právnických osob, nebo alespoň formu správního trestání kombinovanou s trestními soudy. To je v zásadě německý model, kdy v první instanci sice rozhoduje správní orgán, ale ve druhé instanci již rozhoduje trestní justice, trestní soud. Toto je hlavní důvod, proč se vláda rozhodla předložit tento návrh Poslanecké sněmovně a následně Senátu. Tak, aby se ČR obecně v postihu právnických osob nedostávala na mezinárodní poli do, řekněme, izolace, aby zájmy ČR absencí této právní úprav nebyly poškozovány. Jako vláda, která v prvé řadě hledí na zájmy ČR, si nemůžeme dovolit poškozovat naše zájmy absencí této právní úpravy, byť korektně říkám, že ve vládní koalici, kterou zde v této chvíli zastupuji, je na tuto právní úpravu, ne vždy zcela jednotný a pozitivní pohled. Stejně tak je tomu, a to je třeba korektně říci, i mezi právními praktiky. A stejně tomu tak je i mezi právními teoretiky, specialisty na trestní právo. Je to věc, která má jistý, řekněme, kontroverzní nádech. My doufáme, že je vám předložena taková forma nového zákona, která povede k tomu, že zákon ukáže v praxi, že optimisté mají pravdu a že tato právní úprava povede k postihu různých forem jednání, která jsou postižena nedostatečně, skrze pouze fyzické osoby, které toto jednání prováděly. A právnická osoba, která k tomu byla využita, v zásadě zůstávala nepostižena. Anebo se do budoucna podaří postihovat i ta jednání, která dosud postihnutelná nebyla, a to z toho důvodu, že nebylo možno prokázat konkrétní fyzické osobě, že je pachatelem tohoto jednání. Doufám, že se v této oblasti naplní pohled optimistů a že opravdu tato právní úprava povede k lepšímu postihování určitých forem trestné činnosti, zvláště pak té trestné činnosti, která je závažná a která často nese určité rysy či prvky organizovanosti. Podívejme se na konkrétní obsah tohoto návrhu. Jak jsem řekl, jedná se o samostatný zákon. Autoři konstruovali samostatnou právní úpravu. Neinkorporovali tento institut do platného trestního zákoníku. Připadalo nám to, resp. autorům to připadalo vhodnější, protože v případě, že bychom implementovali tento institut do účinného a platného trestního zákoníku, pak by zásah musel být velmi razantní a mohlo by dojít k poškození systematiky trestního kodexu. Proto tedy samostatný zákon stojící vně trestního zákoníku. S tím, že mnohé věci, které nejsou upravené v této právní úpravě, tak se předpokládá subsidiární užití trestního zákoníku, v případě procesních aspektů pak subsidiární užití trestního řádu. Právní úprava na prvém místě obsahuje konstrukci trestní odpovědnosti právnické osoby, tedy stanoví, jaké jednání může být přičteno právnické osobě k tíži a právnická osoba za ně může být postihnuta. V odborných kruzích se hovoří o tzv. přičitatelnosti jednání. Je logické, že právnická osoba jako fiktivní útvar sama těžko může nějaké jednání dělat. Vždy to dělá nějaká konkrétní fyzická osoba nebo konkrétní fyzické osoby. A my v zákoně musíme pregnantně vymezit, jaká jednání konkrétních fyzických osob mohou být přičtena takto k žíti právnické osoby. V zákoně je jasně stanoveno, že to může být takové jednání, které je konáno ve prospěch právnické osoby nebo při činnosti statutárního orgánu – je to podrobně popsáno, nechci to teď opakovat. Ona přičitatelnost je mimořádně důležitá, tak aby

116

byla zcela jednoznačná a nebyly spory o tom, zda určité jednání je možné přičíst právnické osobě k tíži či nikoliv. To je první věc, která je v zákoně vymezena. Druhá věc, která je v zákoně vymezena, je otázka okruhu trestných činů, které může právnická osoba spáchat. Tady konstatuji, že až na určitý výjimky, kdy je asi zjevné, že právnická osoba nemůže spáchat určité trestné činy typu znásilnění, tak v zásadě v různé formě pachatelství nebo účastenství může spáchat většinu trestných činů, které na první pohled bychom těžko mohli pod právnickou osobu zařadit. Třeba takový trestný čin – kuplířství – může v určité formě právnická osoba páchat. Např. ve formě organizování takového trestného činu. Ne asi ve výkonu samotného aktu, ale třeba v organizování ano. Proto byl okruh velmi vážně posouzen ze dvou pohledů. Za prvé. Pohled selského rozumu, zda právnická osoba takové jednání může spáchat. A za druhé. Pohled povinností a závazků, které máme z hlediska mezinárodního společenství. Tam, kde právní experti – zdůrazňuji, nikoliv politici, došli k závěru, že po nás EU, OECD a jiné mezinárodní organizace chtějí, aby takovéto jednání bylo trestáno i u jiných právnických osob, tak takovéto skutkové podstaty byly v okruhu, řekněme, návrhu zákona, vymezeny. Samozřejmě je třeba vést politickou debatu o tom, že okruh může být širší, užší... Je to vždycky politické rozhodnutí. Naší snahou bylo najít vyváženou úpravu, která na jedné straně odpovídá selskému rozumu a na druhé straně odpovídá našim závazkům v mezinárodním společenství. Důležité jsou tresty, které je umožněno uložit právnické osobě a přechod trestní odpovědnosti. Takováto věc musí být upravena v zákoně, tak aby se nemohl nikdo vyvinit z trestní odpovědnosti tím, že zruší právnickou osobu, a tím se vyhne možnému potrestání. V zákoně tedy musí být velmi přesně upraveno, za jakých okolností a kdy přechází na právního nástupce a za jakých okolností ona trestní odpovědnost. U samotných druhů trestů si dovolím říct, že klíčové jsou samozřejmě majetkové tresty, a to hlavně propadnutí majetku, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Samozřejmě klíčové jsou též tresty zákazu činnosti, zákazy plněn veřejných zakázek či případně zákaz účasti ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí. Důležitou věcí z hlediska transparentnosti je také uveřejnění rozsudku. Dámy a pánové, tolik tedy stručné představení materiálu tohoto nového zákona, který samozřejmě vyvolává debaty jak na úrovni politické, tak na úrovni teoreticko-právní. Jak jsem řekl, ani právní teoretici nemají jednotný názor na tuto právní úpravu. Snažil jsem se zde střízlivě a korektně zdůvodnit hlavní pohnutky vlády, proč tento návrh předkládá. Nicméně v každém případě zde zdůrazňuji, že vláda resp. ministerstvo věnovalo tomuto návrhu maximální pozornost. Naší snahou bylo, když toto má být součástí právního řádu, nechť je tato norma pokud možno kvalitní a nechť přispěje, pokud, doufejme, praxe ukáže, nechť přispěje k postihování určitých forem jednání, které dosud postihovány nebyly. Protože se neprokázal pachatel, fyzická osoba, nebo bylo postihování nedostatečné. Prosím vás tedy o projednání tohoto materiálu a jeho případné schválení. Děkuji vám za pozornost.

117

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 221/1 a zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, pan ministr tady velmi podrobně, jako i u předchozího právního předpisu, shrnul obsah, ale i důvody a zabýval se vlastně jakousi právnickou polemikou, zdali tento zákon bude přínosem či nikoliv. Zdali patří do českého právního řádu a zdali vlastně přinese něco nového. Já se k tomu vyjádřím pouze velmi stručně. Jinak moje zpravodajská zpráva má 21 stránek, zatímco tisk asi 19. Ale když se na to dívám, tak má zpravodajská zpráva je psána písmem jedné diplomové práce nejmenovaného poslance, takže je vlastně poloviční – takže budu velmi stručný. Pokud jde o legislativní proces, vláda předložila PS tento návrh 15. března 2011. První čtení, 16. schůze PS, 10. května letošního roku. Návrh přikázán k projednání ÚPV, ten návrh projednal a přijal dne 29. 6. svým usnesením č. 58 a doporučil PS schválení návrhu, ve znění připojených změn a doplňků. Pokud jde o pozměňovací návrhy, tak tam ÚPV navrhl převážně legislativně-technické úpravy a věcně obsahoval pouze návrh na rozšíření katalogu trestných činů, o kterém se zde pan ministr zmínil, za něž může být právnická osoba trestně postižená. A to jednak trestné činy související s veřejnými zakázkami, veřejnou soutěží a veřejnou dražbou, které byste našli v trestním zákoníku pod § 248, 256 – 258 trestního zákoníku, a dále trestné činy v oblasti ochrany životního prostředí, tj. § 294a a § 298a trestního zákoníku. Ve druhém čtení zákonné předlohy, které proběhlo na 23. schůzi PS dne 21. září letos, pak vystoupil poslanec Vojtěch Filip, připomínám, že je to právník, který podal návrh na vrácení návrhu zákona vládě k projednání, popř. na zamítnutí návrhu. A to s argumentací, že dle jeho názoru právnická osoba nemůže nést trestní odpovědnost, a tu lze vyvozovat pouze proti fyzické osobě. Návrh byl pak zamítnut. Třetí čtení proběhlo 27. září 2011. Tam byly schváleny pozměňovací návrhy zejména ÚPV. Vládní návrh byl schválen, najdete to v jejich tisku 285. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu Parlamentu ČR 5. 10. 2011; lhůta nám končí 4. 11. 2011, takže stíháme tuto lhůtu. Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 7. 10. 2011 našemu ÚPV, jehož rovněž označil za výbor garanční. Pokud jde o obsahové náležitosti, pan ministr opět velmi podrobně řekl, co je obsahem tohoto zákona. Ale zmínil, co je i účelem tohoto zákona. Opakovaně zmínil, že trestní právníci se liší ve svých názorech, zdali takovýto zákon přijmout, a vlastně je-li "obohacením" českého trestněprávního řádu. Já jsem trestním právníkem, a vítám takovýto zákon. Myslím, že mohl být už dávno přijat. Jsem optimistou, pokud jde o obsah tohoto zákona. Samozřejmě, a to říkám vždycky kriticky, bude záležet na tom, jak zejména v přípravném řízení státní zástupci a potažmo soudci budou přistupovat k provádění tohoto zákona, resp. zda se budou držet a zda budou důsledně stíhat veškeré právnické osoby. Já jsem přesvědčen o tom, že pokud schválíme – a předpokládám, že ano – tak dáme vlastně bohatý rejstřík a možnosti, jak oni mohou postupovat ve prospěch nás všech. Ještě dodávám, to je taková drobná poznámka, že už nyní podle současného

118

trestního zákoníku, ale ostatně i podle trestního zákona předtím platného, lze stíhat právnické osoby trestním postihem statutárních orgánů. Pan ministra to tady rovněž zmínil. Já jen doufám, že státní zástupci zejména, protože záleží na nich a na přípravném řízení, se zhostí svého úkolu s odpovědností jim vlastní, zejména poté, co jsme jim včera upravili platy k jejich spokojenosti – snad už. Pokud jde o usnesení ÚPV, tak projednal na své 28. schůzi tento návrh zákona. Mohu říci, že bez problémů. Žádné zásadní připomínky tam nebyly v obecné rozpravě sděleny, takže nepadl ani v podrobné rozpravě žádný pozměňovací návrh. Mohu tedy s klidným svědomím konstatovat, že ÚPV I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. II. Určil zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu, tedy senátora Miroslava Antla. III. Téhož, tzn. opět Antla coby předsedu výboru, aby předložil toto usnesení váženému panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji.

Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, a plňte roli. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh tady není. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy s právem přednosti, které ale nechce využít, paní místopředsedkyně. Takže prvním vystupujícím v obecné rozpravě bude pan senátor Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené

senátorky, vážení senátoři, tady už jasně bylo dopředu řečeno panem ministrem i zpravodajem, že tento zákon je velmi, velmi rozporuplný. Je to i názor určité skupiny právníků. Také tady bylo řečeno, že statutární orgány lze už postihovat nyní, bez ohledu na to, jestli tento nový zákon bude anebo nebude schválen. Chtěl bych se zeptat pana ministra na § 8, písm. d), kde podle tohoto zákona má být postihován i zaměstnanec při plnění pracovních úkonů. To bude v praxi velmi zvláštní. Přitom zaměstnanec není právnická osoba! Ale tady se říká, že bude právnickou osobou, pokud vykonává činnosti, které mu ukládá zákoník práce. Tady také bylo řečeno, že bude velmi záležet na tom, jak soudci a státní zástupci budou s tímto zákonem pracovat. Při současném stavu české justice a českého soudnictví mám oprávněné obavy, že toho bude spíše zneužíváno v některých případech. Vzhledem i k § 17, propadnutí majetku, a § 18 – nepodpořím tento zákon. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Nyní tedy paní senátorka Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně a kolegové, na rozdíl od svého předřečníka musím na začátek říct, že přijetí tohoto zákona podpořím. A to – velmi. Několikrát jsem se obracela i na ministry spravedlnosti, aby tento zákon již byl předložen. Musím říct – konečně! Konečně se zařadíme k mezinárodnímu společenství, které není ochotno tolerovat ani praní špinavých peněz, ani korupci. Ani obchod s lidmi anebo sexuální zneužívání dětí.

119

Odmítání právní úpravy trestní odpovědnosti právnických osob totiž znamenalo, že ČR se doposud nemohla přihlásit. Nemohla přistoupit k mnoha mezinárodním úmluvám, které tyto věci, o kterých jsem mluvila, ošetřují. A tvoří mezinárodní společenství, které bojuje proti takovým věcem jako je obchod s lidmi, korupce atd. My jsme doposud jako ČR, protože jsme neměli přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, nemohli přistoupit k Úmluvě Rady Evropy a opatřením proti obchodování s lidmi. Ani k Úmluvě OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu včetně Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi. Také jsme doposud nemohli přistoupit k Úmluvě o boji proti korupci, tedy k Úmluvě Rady Evropy. Podle vyjádření občanského sdružení La Strada, které se zabývá právě pomocí obětem obchodování s lidmi a bojem proti obchodování s lidmi – přijetím tohoto zákona bude sice řada závazků, které sice z Úmluvy Rady Evropy plynou naplněna, avšak jejich ratifikace přesto je i nadále potřebná z několika rovin. A to přihlášení se k mezinárodnímu závazku ČR a veřejně projevená ochota potírat tuto trestnou činnost. Existence nezávislého monitorovacího mechanismu plnění závazků, který je součástí výše zmíněné Úmluvy. A dále – podle čl. X Ústavy mají vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas, přednost před zákonem. Ratifikací Úmluvy Rady Evropy se tedy ČR zaváže uvést svůj právní řád do souladu s Úmluvou, což bude mít dopady v případě, že k přijetí zákona o obětech trestných činů event. nedojde. Říkám to zde proto, že chci apelovat na pana ministra, aby po přijetí a nabytí účinnosti tohoto zákona učinila ČR následné kroky, tzn. přistoupila k mezinárodním úmluvám K zákonu samotnému. Debata o tom, že by právnické osoby měly býti také sankcionovatelné, resp. mohly být trestány, vždycky vzbudilo silné emoce. Sociálnědemokratické vlády předložily tento zákon v roce 2005. Byl tehdy zamítnut. Jedním z těch, kteří zdůvodňovali toto zamítnutí, byl pan současný ministr spravedlnosti – pan Pospíšil. Dovolím si z jeho vyjádření citovat: "Chci proto na závěr říci, že právní úprava, kterou zde projednáváme, je podle mého názoru nadbytečná. A nejen to. Je podle mého názoru škodlivá. Povede podle mého názoru ke kriminalizaci podnikání v ČR. Povede k tomu, že nekalá konkurence bude moci zneužít tohoto zákona a bude moci proti svým konkurentům postupovat, možná de lege, ale určitě contra bonos mores." Neříkám to proto, že bych chtěla pana ministra nějakým způsobem osočovat. Říkám to proto, že chci ocenit názorový posun. Jsem skutečně velmi ráda, že i u ODS došlo k názoru, že je neúnosné být uprostřed Evropy nějakým Klondajkem nebo Bronxem, kde je dovoleno vše, a kam se slušný člověk bojí vkročit. Praxe totiž ukázala, že to není daňový ráj, kterým ČR v této chvíli bohužel je. Ale, že je to vymahatelnost práva. Že je to standardní právní prostředí. Že je to také postoj k eurozóně a perspektiva přijetí eura, které jsou pro podnikání důležité. Za sociálnědemokratických vláda byla ČR zemí, která měla nejvyšší procento zahraničních investic. Za šest let jsme na opačném konci tohoto žebříčku. Teď ke konkrétnímu návrhu zákona. Jistě není dokonalý. Právníci se o tom budou ještě chvíli přít. Pan zpravodaj to, myslím, formuloval naprosto přesně. Určitě by byla např. žádoucí přesnější formulace definice trestného činu spáchaného právnickou osobou. Praxe ale ukáže jeho skutečnou uplatnitelnost. A myslím, že bychom se měli hodně pozorně dívat, jak se v této věci bude dál dít.

120

Nicméně, konečně pod tlakem mezinárodního společenství, tu zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je. A my nebudeme muset v Radě Evropy vysvětlovat, proč odmítáme mezinárodní spolupráci v takových oblastech, jako je např. proti obchodu s lidmi a boj proti korupci, co jsme to vlastně za zemi... Podporuji proto velmi, a apeluji na vás všechny, abyste tento zákon podpořili. Skutečně v této chvíli děkuji panu ministrovi, a to upřímně, za to, že návrh předložil. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.

Dalším na řadě je pan senátor Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, předem předešlu, že tento návrh zákona s velkou mírou opatrnosti podpořím také. A podpořím ho proto, že je podáván v minimalistické podobě. Mám ale několik připomínek, které bych v podstatě mohl soustředit do vět, které pan ministr před časem řekl. Myslím, že platí dodneška, a myslím, že ani on od nich nebude ustupovat. Toto je pokus, jak skutečně snížit korupční prostředí a vytvořit určitý Damoklův meč nad právnickými osobami. Jenom proto, že je to v té minimalistické podobě, tak je to skutečně pokus. Doufejme, že se osvědčí. Bude strašně záležet na tom, zdali nebude nadužíván, zdali nebude zneužíván. Pak by bylo namístě i tento pokus event. zrušit. Je to samozřejmě výsledek složitých koaličních jednání, kdy ODS, TOP i Věci veřejné mají eminentní snahu udělat kvalitní hospodářskou soutěž, která ze všeho nejvíce vždycky byla, bude, a vždycky je porušována korupcí. Čili proto ta trestní odpovědnost právnických osob. Teď bych rád upozornil na jeden velice důležitý fakt, který může mít poměrně dalekosáhlé právnické důsledky. Asi víte, že SRN nepatří mezi ty, kteří se vezou. Rozhodně to není země, kde by se korupci dařilo, tak jako v některých zemích na jih od Evropské unie. Přesto SRN není členem skupiny a nepřijala takovouto právní normu, která by vedla k trestní odpovědnosti právnických osob. Trestní právo je v Německu velice kvalitní. Problém právnických osob je řešen správními soudy, které mj. vedou k tomu, že je daleko složitější prokazovat trestnost u jednotlivých aktérů. Myslím, že to do určité míry chrání právnické osoby před tím, aby byly zrušeny, aby byly poničeny. To může sehrát právě určitou roli při podnikání v tom, že se postihnou právě jenom aktéři, kteří se dopustili trestných činů, a nemusí být firma zrušena, ten podnikající subjekt, právnická osoba; ať je předmětem podnikání cokoliv, tak nemusí být postižena a nemusí být zrušena, tudíž dá se říct, že to v podstatě chrání i pracovní trh. I toto mějme na paměti. Ať to mají na paměti soudci i státní zástupci, když budou tento zákon používat. Osobně se nedomnívám, že dojde k odlivu právnických osob, které mají německé kořeny a které působí ve mnoha městech, včetně městě mém, z toho důvodu, že tady Německo tuto právní úpravu nemá, Česká republika ji mít bude, protože skutečně není to jenom ČR, která tuto úpravu mít bude. Prakticky kromě Německa, všechny země EU tuto právní úpravu přijaly, a nedošlo k odlivu právnických osob do Německa ze zemí, které tuto právní úpravu mají, na německou půdu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A

dalším přihlášeným je pan senátor Dienstbier.

121

Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Ledacos už zaznělo, pokusím se být velmi stručný. První poznámka je, že tento zákon tady máme poměrně pozdě, pozdě, ale přece. Konečně se snažíme tuto věc, tuto materii upravit. Druhá poznámka se týká smyslu tohoto zákona. Já si myslím, že může vytvořit kvalitnější prostředí, jednak v oblasti boje proti korupci, a tady bych se zmínil o té poznámce, že může vést ke kriminalizaci konkurence, kriminalizaci podnikatelů. Já si myslím, že solidní podnikatelé mají zájem, aby tady bylo slušné podnikatelské prostředí – a i oni ocení, pokud firmy, které se chovají poněkud jinak, budou z trhu buď odstraněny; v tom nejzávažnějším případě anebo alespoň nějakým způsobem sankcionovány. Nicméně, pobavila mne poznámka pana kolegy Sefziga, jak koalice ODS, TOP09 a VV tady bojuje proti korupci, pokud sleduji tu četnost korupčních kauz, které nebyly doposud nijak vysvětleny. A poslední moje poznámka k tomuto zákonu se týká způsobu, jakým byly určeny trestné činy, za které mohou být právnické osoby odpovědné. Byly dvě varianty. Ta, která je v předloženém zákoně, tedy výčtový přístup, jenom prostě přesně uvedené skutkové podstaty z trestního zákona anebo generální klauzule. Mě mrzí, že se nezvolil ten druhý – generální klauzule, protože pak by samozřejmě vždy bylo na posouzení, jestli nějaký trestný čin, nějaká skutková podstata je v daném případě právnické osobě přičitatelná či nikoliv, zda za ní vůbec může být odpovědná. A někdo, myslím na ústavně-právním výboru, rozumně zmínil, že tato varianta by vedla i k menší pravděpodobnosti následných novelizací, když se zjistí, že se na nějakou skutkovou podstatu zapomnělo. Nicméně, přes tuto výhradu, i já velmi rád tento zákon podpořím, protože jak jsem říkal – pozdě, ale přece. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ano, pane senátore. Zdá se, že do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí, takže já ji uzavírám a táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Paní předsedající, dámy a pánové,

já vám děkuji za věcnou rozpravu a dovolte mi několik poznámek a reakcí na to, co zde bylo řečeno. Ta debata sama ukázala, že i zástupci jedné politické strany na ten návrh nemají jednotný názor. A myslím, že bylo legitimní, si zachovat své stanoviska. Návrh i ve střízlivé podobě bude přijat a pak je třeba systematicky hlídat ten návrh a vyhodnocovat. Nakolik se naplní pohled optimistů, to znamená, že to opravdu pomůže ve stíhání trestné činnosti a předpokládám, že každý rozumný člověk, občan této země i politik by si přál, aby to opravdu pomohlo v postihu trestné činnosti, a nebo naopak, nakolik budou vznikat v praxi problémy a budeme mít zkušenosti obdobné jako některé jiné postkomununistické země, kde třeba za dva roky účinnosti v jedné zemi, nebudu jmenovat, byl odstíhán jeden případ. Já bych byl velmi rád, abychom byli tou první variantou, a proto je opravdu taky návrh psán střízlivou rukou. Říkám, že ministestvo udělá maximum pro to, aby v okamžiku platnosti tohoto návrhu zákona, poskytlo soudcům a státním zástupcům dostatečný servis v podobě školení, v podobě, řekněme, přípravy na aplikaci tohoto právního předpisu, tak aby opravdu nebyl bezzubý. To mohu slíbit, naším cílem v žádném případě není něco bojkotovat a vytvářet tady prázdnou schránku, ale když už to je, ať je to pořádně a ať je to tedy opravdu tedy funkční! K tomu, co říkal pan senátor Dryml, který vyjadřoval skepsi k tomuto návrhu, odkázal tam konkrétně na paragraf 8, písmeno d), kdy víceméně - to je právě ta otázka přičitatelnosti – kdy za jednání i zaměstnance, může být ta právnická osoba odpovědná. Tady avizuji, že ta konstrukce přičitatelnosti, jak je upravena, byla 122

převzata z rakouského modelu a v Rakousku funguje a nečiní velké problémy. Konstatuji, že pokud máme nějak vymezit okruh jednání, která se přičítají té právnické osobě, tak tam zkrátka vedle např. statutárních orgánů, resp. členů statutárních orgánů, musí být i zaměstnanci. Na druhou stranu musí být jasné zákonné limity za kterých to je. To znamená, teď se nechci nikoho dotknout, ale pokud noční hlídač – zaměstnanec právnické osoby něco někde ukradne, tak samozřejmě to není přičitatelné právnické osobě. Je třeba se podívat na to návětí toho paragrafu 8, který jasně říká, že to je takové jednání, které je buď uděláno jménem té právnické osoby, nebo v zájmu té právnické osoby anebo v rámci její činnosti. To jsou limity, které vymezují, o jaké jednání půjde. To znamená, když zaměstnanec spáchá nějakou trestnou činnost neznamená a priori, že bude přičtena takovéto právnické osobě. Navíc je tam ta podmínka, že to musí být při plnění pracovních povinností. Pokud zaměstnanec někde něco ukradne, nepředpokládám, že tím plní své pracovní povinnosti. Ale tento příklad, paragraf 8, písm. d), jimiž se na příkladu, kdy třeba jde o generálního ředitele té právnické osoby, významného manažera, který není statutár, ale je v zaměstnaneckém poměru, tedy je to zaměstnanec, a on například způsobí krácení daní. Ta právnická osoba zkrátí daně. Pak je logické, že jednání takovéhoto ředitele, protože je v prospěch právnické osoby, krátí se daň v prospěch té právnické osoby, by mělo být přičitatelné té právnické osobě a daňové delikty jsou právě ty delikty, které, zvláště vedle korupčního a jiného jednání, mezinárodní společenství považuje za nejdůležitější. Protože nejčastěji právě daňové delikty jsou jaksi spojovány s právnickými osobami nebo tam vzniká podezření, že ta právnická osoba páchá nějakou takovou činnost. Takže generální ředitel – zaměstnanec, který jaksi způsobí takovéto jednání, že právnická osoba zkrátí daň, je to v její prospěch, je to jejím jménem, a tak dále, zkrátka takovéto jednání má být, podle mého názoru, právnické osobě přičteno. A tady si myslím, že i opatrnější podporovatelé té právní úpravy asi cítí, že pokud právnická osoba krátí daň, nechť je vedle toho ředitele postihnuta i ta právnická osoba. To asi každý trošku cítíme z pohledu nějaké přirozené logiky. Ale možná, že ne. Já jenom tím vysvětluji, jaké jednání je tím myšleno. V žádném případě to není o tom, že pokud zaměstnanec, řadový zaměstnanec, páchá nějakou trestnou činnost, která je jeho individuálním projevem typu krade někde nějaký materiál, třeba i v té firmě a tak dále, takže se rovná potom, že bude postižena ta právnická osoba. Samozřejmě, a to je o tom školení, o kterém jsem se zmiňoval, bude třeba na konkrétních případech a aplikacích ze zahraničí, naše soudce a hlavně naše státní zástupce vyškolit na to, jak tu přičitatelnost, což je relativně abstraktní právní konstrukt v tom paragrafu 8 a následujících, jak ji právě konkrétními případy vymezit. To samozřejmě bude muset být předmětem dalšího školení, tak aby nedocházelo k nějaký, řekněme, přílišným extenzivním výkladům, protože v trestním právu ten výklad má být vždycky na principu přiměřenosti, ani restriktivní, ani extenzivní, a to bude cílem specialistů v čele s profesorem Šámalem, který ten návrh zákona připravoval. Takže tolik vysvětlení, že opravdu jiné právní úpravy, které jsme srovnávaly, mají ty zaměstnance jako pachatele té trestné činnosti takto vymezené. K tomu, co říkala paní místopředsedkyně Gajdůšková, tak já nemám ze svých slov co slevovat, ostatně pan kolega Tejc to citoval na sněmovně, toto je zde recyklováno, z toho já za svými slovy stojím, také od počátku říkám, a korektně to říkám, nehlásám zde, nebiji se do prsou, že jsme našli spásu proti korupci, korektně říkám, že to je věc, o které lze mít pochyby, a korektně říkám, že hlavní důvod, proč to vláda v tuto chvíli dává na stůl je to, že nechce, aby Česká republika byla na mezinárodním poli poškozovaná. A pokud se ukáže, že optimisté mají pravdu, pak to bude

123

samozřejmě jedině dobře. Opět opakuji, každý občan této země, včetně politiků, alespoň pevně doufám, chce, aby trestná činnost byla co nejlépe na území tohoto státu postihována. Ale já to nechci dál hrotit. Já jenom chci říci, že v roce 2005 ten návrh byl zamítnut, nicméně byly to hlasy i tehdejší vládní koalice, které ten návrh zamítly, proto tenkrát neprošel. To je třeba korektně říci, že tehdejší vláda měla většinu v parlamentu, v poslanecké sněmovně byť těsnou, tehdejší vládní koalice se na tom materiálu neshodla. To je třeba zde korektně říci. Myslím dokonce, že to tehdy byli poslanci Unie svobody, vládní Unie svobody, kteří ten návrh nepodpořili, byť měli, myslím, ministra spravedlnosti v té době. Ale to už jsou jenom detaily, já to nechci dál rozvíjet. Naším cílem je opravdu udělat maximu pro to, aby zákon v praxi fungoval. K tomu, co říkal pan senátor Dienstbier, ano, byla debata, jak u expertů na úrovni ministerstva spravedlnosti, tak v Legislativní radě vlády, jaký zvolit způsob výčtu trestných činů v té generální klauzuli, to znamená fakticky všechny trestné činy vymezené v trestním zákoníku, s tím, že se individuálně bude zkoumat, zda tato právnická osoba mohla či nemohla spáchat nebo příkladný výčet. Avizuji, že vláda udělala rozhodnutí, na základě doporučení legislativní rady vlády, tedy to doporučení bylo odborné, kdy expertům legislativní rady připadalo, a já jako netrestní právník s tím souhlasím, připadá mi to rozumné, že z pohledu právní jistoty je lepší, aby předem bylo v zákoně jasné, jaké trestné činy právnická osoba může spáchat. Připadalo to Legislativní radě vlády čistější, trestní právo má být maximálně určité, má jaksi garantovat právní jistoty občanům z důvodu jeho zásahu právě do právní sféry občanů a teď, v budoucnosti, i právnických osob. Tedy jsme se k tomuto přiklonili, ostatně ten první návrh zpracovaný v roce 2005 také víceméně vycházel z institutu příkladného výčtu. Samozřejmě platí to, co říkal pan senátor Dienstbier, že určitou nevýhodou toho bude, že jak se budou měnit podoba trestního práva na základě zvláště evropských pramenů, evropských rámcových rozhodnutí, tak bude se i novelizovat tento zákon. To je nevýhoda. I s vědomím této nevýhody, jak říkám, vládní experti doporučili ten příkladný, příkladný, pardon, ne příkladný, ten výčtový seznam, nikoliv příkladný, taxativní výčet oproti generální klauzuli. Ale obě varianty jsou asi možné. Já mám pocit taky, že ten jasný výčet zvyšuje právní jistotu pro občany a firmy, kdy je jasné, jaké trestné činy ty firmy mohou spáchat. Děkuji vám za pozornost, a jak říkám, ta debata byla velmi věcná a korektní a opravdu, bude-li to schváleno, je třeba udělat maximum pro to, aby zde nebyl prázdný zákon, prázdná schránka, ale aby v praxi přiměřeně a spravedlivě byl aplikován. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli. A teď prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a zejména o návrzích, o kterých budeme hlasovat. Senátor Miroslav Antl: Vážení přítomní, velmi stručně k proběhlé obecné rozpravě. První vystoupil pan senátor Vladimír Dryml, který řekl jasně, že zákon nepodpoří, řekl z jakých důvodů, dal dotaz na pana ministra na odpovědnost zaměstnance v rámci právnické osoby. Pan ministr odpověděl tak, že já nemám čím ho doplnit, ale plně se ztotožňuji s jeho vysvětlením, protože tak to prostě je. Jinak, pokud pan senátor Dryml řekl, že jsme oba s panem ministrem řekli, že zákon je rozporuplný, tak jsem přesvědčen, že ani jeden z nás takové slovo nepoužil, a já

124

dokonce znovu tvrdím, že ten zákon vítám, že je v souladu s mou představou, když bych ho spíš považoval za příliš minimalistický. Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková se vyjádřila rovněž souhlasně s tímto návrhem zákona a vyzvala nebo požádala pana ministra o další právní úpravu. Pan senátor Luděk Sefzig nás vyzval, resp. spíše tedy orgány, které se tím budou zabývat k opatrnosti, s tím, že on vítá právě ten minimální rozsah, tu verzi zákona, která byla zvolena. Argumentoval tady zákonnou úpravou Spolkové republiky Německo. My všichni víme, že tam je to řešeno v rámci správního soudnictví, ale já k tomu jen pouze mohu dodat, že všechny ostatní státy evropské unie to právě řeší v rámci trestně právní úpravy. Pan senátor Jiří Dienstbier rovněž uvítal tento nový zákon, já se tedy zcela souhlasně vyjadřuji k obsahu jeho vystoupení a chtěl bych znovu zdůraznit, že slušný občan nemá problém s trestním zákoníkem; a zákonně se chovající právnická osoba nebude mít určitě problém s novou trestněprávní úpravou trestní odpovědnosti právnických osob. Pokud jde o návrhy, zazněl tady jediný návrh a to návrh ústavně-právního výboru, návrh na schválení a vlastně o tom bychom měli hlasovat a vážená paní předsedající. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji a přistoupíme tedy k hlasování o tomto jediném návrhu. Já svolám kolegy. Takže budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31, pro vyslovilo 48, proti byli 2, návrh byl přijat. A můžeme uzavřít projednávání tohoto bodu a přistoupíme k dalšímu, kterým je doprovodný zákon.

18. Návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (senátní tisk č. 206) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 206. A znovu poprosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás s ním seznámil. Prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, paní předsedající. Vyslyším slovo pana předsedy ústavně-právního výboru Antla a budu tentokrát velmi stručný. Jedná se o doprovodný zákon, který implementuje institut trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu. Víceméně máte před sebou novelu asi 50 zvláštních předpisů, tak aby mohl ten institut fungovat, je třeba právě další právní předpisy mu přizpůsobit. Tolik tedy mé stručné slovo. Jedná se o technickou novelu, doprovodnou novelu.

125

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Výbor přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 206/1 a zpravodajem výboru je opět pan senátor Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy,

vážení pánové, vážený pane ministře. Musím zareagovat. Pan ministr opravdu velmi stručně, moc mu za to děkuji a já ho budu následovat, takže jenom rychle zkonstatuji jenom taková ta základní legislativní data. Takže vláda České republiky postoupila k projednání zákon Poslanecké sněmovně PČR dne 15. března 2011, proběhla jako obvykle tři čtení - a 3. čtení se uskutečnilo na schůzi Poslanecké sněmovny dne 27. 9. 2011, kde byly přijaty pozměňovací návrhy a zákon byl schválen, je to jejich poslanecký tisk č. 286. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu PČR dne 5. 10. 2011, lhůta nám tedy končí opět dnem 4. 11. 2011 a Organizační výbor, jak už vážená paní místopředsedkyně tady konstatovala, nám přikázal, coby garančnímu výboru, tedy ústavně-právnímu výboru, tento tisk dne 7. 10. 2011. My jsme jej skutečně projednali a mohu konstatovat usnesení ústavně-právního výboru z naší 28. Schůze, konané dne 19. října 2011, kde ústavně-právní výbor doporučil: I. Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. II. Určil zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátor Miroslava Antla. III. Pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu PČR. Pokud jde o obsah, tak jen velmi stručnou poznámku. První z nich je ta, že my jsme vlastně schválili před chvilkou návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a je jenom logické, abychom v návaznosti na to schválili i změny, resp. dopad na další zákony, kterých je hodně, vy je znáte, a když se podíváte, tak skutečně nemá význam, abych já je tady, ani pan ministr aby je tady konstatoval. Takže podle mě ten návrh ústavně právního výboru navazuje na ten předchozí, a já prosím abyste schválili i tento návrh zákona. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Prosím, posaďte se opět u stolku zpravodajů, sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Dryml, prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři. Já jsem chtěl jenom upozornit, že ten zákon předcházející i tento současný se týká i politických stran. Bude velmi pikantní až dojde k souzení některé politické strany podle těchto zákonů. Chtěl jsem se zeptat, proč se musí údaje o osobách pravomocně odsouzených uchovávat 100 let? Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli někdo další chce vystoupit v obecné rozpravě? Pokud ne, tak obecnou rozpravu uzavírám a ptám se pana ministra, zda chce reagovat zejména na dotaz pana senátora Drymla.

126

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Já k tomu pouze mohu říci, že obdobnou délku uchovávání informací mají i ve státech Evropské unie. Pokud to pana senátora bude zajímat, tak mu informaci mohu dát přesně, v zásadě je to adekvátní, je to dáno délkou lidského života plus s jistou rezervou, lidé se mohou dožívat reálně až 100 let, proto se takto dlouho evidují, ale opravdu vám neřeknu, proč byla zvolena takováto konkrétní číslovka, ale je to dáno komparativními zeměmi, to znamená některé státy to mají podobně, mohu tuto informaci přesně doplnit a opřít o čísla jiných států EU. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Teď poprosím

garančního zpravodaje. Senátor

Miroslav

Antl: Vážená

paní předsedající, vážení přítomní. V podstatě není co okomentovat, pan ministr se vyjádřil. V obecné rozpravě bylo vystoupení senátora Vladimíra Drymla a jeho otázka byla zodpovězena, takže mi nezbývá než setrvat na návrhu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, který je jednoznačný – schválit i tento zákon. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Já svolám kolegy k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a o tom teď budeme hlasovat. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 39 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Můžeme uzavřít projednávání tohoto bodu. A přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

19. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 207) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 207. Návrh opět uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, paní předsedající. Jen mi dovolte ještě poznámku k předchozímu bodu, musím na to reagovat. Těch politických stran – no tak změnila se trestní odpovědnost právnických osob v zásadě všude ve světě, kde ta úprava je pouze stát, případně deriváty státu. Je mi líto, ale politické strany zkrátka všechny země EU mají také pod trestní odpovědností právnických osob. A teď k tomu návrhu obchodního zákoníku. Jedná se o novelu, která víceméně reflektuje některé skutečnosti z praxe, které komplikují život našim podnikatelům. Týká se to zvláště určitých změn v oblasti obchodního rejstříku. V obchodním rejstříku je celá řada právních společností, které dnes už nefungují, přesto nejsou likvidovány. My se snažíme tuto věc řešit zjednodušením likvidace. Řešíme otázky, které souvisejí se sídlem společnosti. Reagujeme na aktuální vývoj,

127

kdy do budoucna bude třeba, aby podnikatel, který na určité adrese uvedl sídlo společnosti, měl nějaký právní důvod k užívání těchto prostor. Nebude pak možné mít tzv. schránkové firmy, které mají vztah k dané nemovitosti, budově, pouze takový, že tam mají umístěnou schránku na dveřích a přitom nemají žádnou nájemní ani jinou smlouvu v objektu, což vytváří samozřejmě neprůhlednou situaci a vytváří to prostor zakládání různých bílých koňů k různým řekněme úkonům, které ne vždy jsou přímo v souladu se zákonem. Takže toto je myslím dobrá změna, pokud jsou sídla firmy v obchodním zákoníku, která je v tomto návrhu také obsažena. Co zde ještě chci zdůvodnit, protože nechci opravdu zatěžovat, jedná se o technickou novelu, která řeší celou řadu drobných věcí je to, že do zákona byl doplněn na základě podnětu ministerstva spravedlnosti již při projednávání v PS způsob, jak řešit souběh funkcí statutárního orgánu a zaměstnance. Jak víte, tak asi před rokem byly vyneseny rozsudky Nejvyššího správního soudu, které zpochybnily tuto možnost, že někdo je současně vysokým zaměstnancem firmy, generálním ředitelem a současně členem statutárního orgánu, předsedu představenstva či členem představenstva. Protože tato praxe v Čechách běžná a v je to v jiných státech EU, tak judikatura soudů, která byla v rozporu s běžnou a zavedenou praxí – reakcí ze strany ministerstva na to je náprava dané situace a explicitní zákonné připuštění možnosti souběhu funkce statutárního orgánu a zaměstnance v obchodní společnosti. Řešíme tedy nejasný právní vztah, který nastal po nálezu, po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a který zneklidnil, někdy dokonce až vyděsil naši podnikatelskou veřejnost. Tato novela má tyto problémy odstranit. Dámy a pánové, tolik stručný výčet aspoň některých změn, které v této novele jsou. Jak jsem již řekl, je to novela technická, je tam také upraven nově § 196 písm. a), který řeší otázky převodu majetku z obchodní společnosti na osobu, která je se společností nějakým způsobem spjata. Opět je to reflexe judikatury Nejvyššího soudu do obchodního zákoníku. Zkrátka a dobře, obchodní právo je právo živé, které se mění nejen na základě implementace evropských pramenů práva, ale na základě zkušeností z praxe a na základě judikátů nejvyšších soudů, proto vždycky po určité době je potřeba udělat reflexy judikatury do platného práva a zase je tu novela, kterou zde máte je reflexí praktických problémů a judikatury do platného práva. Je tu novela apolitická, proto vás prosím věcně o její podporu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 207/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Projednávaný návrh zákona je vládním návrhem zákona, který PS projednala, schválila a postoupila Senátu dne 5. 10. 2011. Jak už tady zaznělo, tak garančním výborem byl určen ústavně-právní výbor a já jeho zpravodajem. Ústavně-právní výbor přijal k návrhu následující usnesení: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiří Dienstbiera.

128

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky, jak se zjevně stalo. K samotnému obsahu zákona, jak už tady sdělil pan ministr, v zásadě se jedná skutečně o technickou normu. Není to pravda zcela stoprocentně, ale z větší míry. V Poslanecké sněmovně byly následně k novele přiřazeny tři další změny, jednak kterou tady pan ministr popisoval, která se týká právě souběhu funkce člena statutárního orgánu a zaměstnance společnosti. To je věc, která skutečně byla v našem podnikatelském prostředí zavedena a zmiňovaný judikát, který toto označil jako protiprávní. Myslím si, že naprostou většinu nebo možná celou podnikatelskou veřejnost překvapil a doopravdy zřejmě není důvodu, aby takovýto souběh byl zakázán, resp. aby nebyl umožněn. Další dvě změny se týkají části závazkového práva. První změna je taková poměrně nenápadná, a to, že se v § 263 odst. 1 zrušuje slovo 355, což je číslo jednoho z paragrafů obchodního zákoníku. Ta změna je ovšem významnější, než vypadá takto na první pohled, protože změna se týká výčtů ustanovení obchodního zákoníku, která jsou kogentní, to znamená, od kterých se nemohou strany dohodou odchýlit. V tomto případě tedy se mění pravidlo, podle kterého lze odstupu nebo podmínky, za jaké lze odstupovat od smluv, v případě, že je sjednáno odstupné, a to v tom smyslu, že zřejmě dohodou bude možné sjednat odstoupení poté, co částečně bylo ze smlouvy plněno. Druhá změna v § 386c odst. 1 obchodního zákoníku mění pravidlo, že se nelze vzdát nároku na náhradu škody před vznikem škody v tom smyslu, že dohodou toto bude možné. Ta změna je poněkud nesystémová z hlediska toho, že takových ustanovení by se jistě našlo v obchodním zákoníku celá řada a deru zásadě ovšem směrem posílení vůle stran, to znamená, že smlouvou budou moci více upravovat vzájemné vztahy. Na té změně by mně proto věcně nepřišlo nic špatného, nebýt dodatečné informace, že mu byla výsledkem určitých lobbistických aktivit, nicméně nemyslím si, že bych kvůli tomu začal na tu změnu pohlížet nějakým jiným způsobem. Jenom říkám, jde o nesystémové řešení. A ještě dvě poznámky k tomu původnímu návrhu, k tomu, co v něm bylo obsaženo, a to je ta otázka, že podnikatel musí mít právní důvod k užívaným prostorám po celou dobu užívání, to je jistě také posun dobrým směrem. Jenom bych chtěl upozornit na to, že tu transparentnost to zcela neřeší, protože samozřejmě to nepostihuje ty situace, kdy na jedné adrese sídlí mnoho desítek či případně stovek společností, které mají možná společnou jednu recepční, a stejně tam společnost nikdo nenajde. Ale samozřejmě alespoň doručit se jí tam zpravidla dá. To znamená opět, jak jsem říkal, posun dobrým směrem, ale není to samospasitelné řešení, které by vyřešilo všechny problémy, a druhá poznámka se týká rodného čísla. Já popravdě řečeno příliš nerozumím té řekl bych až hysterii kolem prolamování soukromí při zveřejňování rodného čísla, protože ty námitky proti rodnému číslu ... obsahuje datum narození. Nevím, jestli je to až tak zásadní informace o každé jednotlivé osobě, o každém člověku, v tomto případě je to pak zejména absolutní, protože se počítá, že v té veřejné části obchodního rejstříku bude rodné číslo nahrazeno datem narození. Takže vlastně z hlediska ochrany osobních údajů to vlastně nepřináší žádný posun. Vnímám informaci, že tento návrh byl výsledkem jakési dohody snad s Úřadem na ochranu osobních údajů, nicméně jak jsem říkal, nemyslím si, že to je nějaký posun a že ta ochrana soukromí se v tomto případě přehání. Jinak jak už jsem četl usnesení ústavně-právního výboru, tak já se připojuji k jeho dokončení schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

129

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se prosím, ke stolku zpravodajů a plňte svou roli. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila paní senátorka Paukrtová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, já jsem

připravena tuto úpravu, v zásadě technickou novelu podpořit. To, co tady teď chci říct, tak je spíš povzdech, protože vlastně neustále schvaluje další a další novelizace obchodního zákoníku, což je kodex pro podnikatelskou sféru České republiky. Protože se dlouhodobě zabývám úpravami legislativního procesu, tak jsem si spočítala a srovnala. Obdoba obchodního zákoníku, který začal platit v roce 1850 včetně jednoho zrušení v 1950 byl novelizován celkem devětkrát včetně toho zrušení. V roce 1990 obchodní zákoník do té chvíle, pokud jsem to správně spočítala, byl novelizován 48krát. Potom vnímám to, že podnikatelská veřejnost si stěžuje na to, že se už nedokáže orientovat ve všech možných novelizacích obchodního zákoníku. To opravdu je jenom povzdech a nemyslím si, že by pan ministr v té věci byl na vlně, ten život jde prostě velmi rychle kupředu. Ale na druhou stranu je pravdou také to, že podnikatelská veřejnost si na to soustavně a pořád stěžuje. Já nevím, jak z toho ven, ale jen jsem vás chtěla seznámit se srovnáním, o co rychleji žijeme v tomto tisíciletí a v 90. letech minulého století, než jak tomu bylo před 100 lety. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.

Dalším přihlášeným je pan senátor Pakosta. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já zahájím tím, že se připojím k povzdechu naší kolegyně Soni Paukrtové, těch novelizací je skutečně mnoho, a jako člověk, který s působností obchodního zákoníku přichází poměrně často do styku, občas nevím, která bije. Vždycky se musím podívat, jestli náhodou se tam nějaká novelizace neobjevila. A opravdu ta jistota příjemců této právní normy není příliš velká. Neodpustím si, abych si nepřihřál svoji eurorealistickou polívčičku. Za mnoho těchto novelizací může naše drahá matka Evropa. Ale kvůli tomu jsem nechtěl vystupovat. Já jsem chtěl vystoupit kvůli tomu, že bych měl na pana ministra jako předkladatele této novely dva dotazy. Ten první se týká čl. I bodu 8 novely, kde se říká, že navrhovatel, podnikatel musí doložit právní důvod prostor, které má uvedeny jako sídlo. Ta poslední věta tohoto bodu říká, že podnikatel je povinen mít právní důvodů užívání těchto prostor po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsány v obchodním rejstříku jako jeho sídlo nebo místo podnikání. Já ze své praxe znám řadu případů, kdy došlo k ukončení toho právního vztahu v podstatě často ze dne na den, buď odstoupením od smlouvy nebo z jiných důvodů, a než se podnikateli podařilo to své skutečné sídlo uvést do souladu s obchodním zákoníkem, nebo nové skutečné sídlo, tak tam byla určitá prodleva, kdy bylo zapsáno to staré sídlo a ten právní důvod už neexistoval, protože ten, kdo vlastnil ty prostory, to neumožnil. Ta situace bude nastávat určitě i v budoucnu. Já bych se chtěl zeptat, jak se tyto situace budou řešit. Jaká je představa ministerstva spravedlnosti. To je můj první dotaz.

130

Ten druhý dotaz se týká také praxe. Mění se rodné číslo, které se zapisuje u fyzických osob, které jsou zapsány v obchodním rejstříku buď jako podnikatelé nebo jako statutární či jiné orgány těch právnických osob, s účinností od 1. ledna se mění na rodné číslo. Já jsem dostal řadu dotazů z praxe, které jsem neuměl s úplnou jistotou odpovědět. V podstatě tam u tohoto není žádné přechodné ustanovení, nic doplňujícího nebo vysvětlujícího. Protože ta novela je účinná od 1. ledna, tak letos na Silvestra by mělo být u každé fyzické osoby být zapsáno rodné číslo a úderem půlnoci, já to trošku zjednoduším a parafrázuji, by se tam mělo objevit datum narození. Ono není technicky složité z toho rodného čísla to datum narození vyrobit, překlopit vlastně nějakým počítačovým programem, který by tu databázi ošetřil. Ale chci se zeptat, jestli to tak bude skutečně. Protože některé postřehy, které z té praxe byly, zněly ve stylu – co když budeme muset ta data narození tam znovu navrhovat k zápisu apod. Takže bych se chtěl zeptat pana ministra, jak konkrétně tato věc proběhne. To je můj druhý dotaz. Děkuji za odpovědi. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Další přihlášený je kolega Bratrský. Senátor Petr Bratský: Hezký den přeji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já nechci příliš zdržovat, jenom chci říci, že vítám trochu některé změny, které máme před sebou, protože jsem sám na sobě zažil neuvěřitelné problémy, které jsem měl s výmazem některých věcí, které jsem potřeboval, protože jsem odcházel ze statutárních orgánů, když jsme třeba rušili firmu. Je to skutečně pro občana i pro člověka, který potřebuje z různých důvodů odejít ze společnosti a včas mít tyto výmazy důležité. Nakonec i vyplňujeme každoročně různá přiznání a figurujeme často ve společnostech, kde už několik let nejsme. Čili já vítám to zjednodušování a dokonce i možnost urychlení těchto procesů. Takže to je důvod, proč budu hlasovat pro, i když vím, a určitě bychom našli možná některé drobné důvody, které nám ještě můžou bránit v tom, abychom to podpořili jakoby s úplně čistým svědomím. Vždycky, když je dobrý úmysl, tak jeho naplnění má určité drobné technické problémy. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Zdá

se, že do obecné rozpravy se nikdo další nehlásí v tuto chvíli, takže ji uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce zodpovědět případné dotazy a vyjádřit se k rozpravě. Ministr

spravedlnosti

ČR

Jiří

Pospíšil: Děkuji

pěkně. Nejprve k překlopení údajů v obchodním rejstříku. Ministerstvo na tom samozřejmě pracuje, je to pro nás softwarové opatření, které nebude činit žádný problém a ke dni účinnosti dojde ke změně informací tak, aby ty informace, které podle zákona nemají být uváděny, přestaly být uváděny a byla tam jen data narození. K dotazu se změnou sídla, na to odpovíme písemně. Já se opravdu necítím na to, abych tady odpovídal na konkrétní praktické problémy. To znamená, na dotaz pana senátora k tomu, jak se bude postupovat, když bude ukončena nájemní smlouva firmy, na to moji experti zpracují panu senátorovi písemnou odpověď. K obecnému stesku nad novelizací obchodního práva. Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby těch novel bylo méně. Pak si musíme položit otázku, jak budeme postupovat, jestli praktické věci, které se ukáží na základě judikatury soudů, viz třeba ten střet funkce statutára a zaměstnaneckého poměru, jestli upravovat nebudeme, 131

necháme podnikatele v nejistotě, budeme čekat pět let a pak to dáme do jedné super souhrnné novely – tento postup je také možný. Já neříkám, že ne. A budeme mít místo novel 30 novel 10. Já se tomu nebráním, ale myslím si, že naší snahou má být, aby stát přiměřeně rychle a adekvátně reagoval právě na věci, které občanům a podnikatelům způsobují problémy, a to například bývají výstupy z určitého typu judikatury. Takže já se omlouvám, byť s touto právní dogmatikou souhlasím, tak jenom přemýšlím, jestli – kdybychom ji uplatňovali doslova – když si řekneme, že budeme dělat jednu novelu za rok nebo za dva roky – jestli to nebude na úkor občanů, pro které některé ty věci, viz ta, kterou jsem teď zmiňoval, jsou důležité. A musím říci, že ministerstvo spravedlnosti po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo v obležení podnikatelů. Dostali jsme celou řadu reakcí, podnětů, dotazů a nějakým způsobem jsme na to zkrátka reagovat museli. A jiná věc, než novela zákona je vždycky pokulhávající, kdybychom se pokoušeli o nějaký výklad. Ten samozřejmě může dát pouze soud, nikoli ministerstvo, a proto změna zákona v takovémto případě z hlediska právní jistoty podnikatelů byla nutná. To, co říkal pan zpravodaj k tomu lobbyistickému tlaku, já o tom opravdu nic nevím, prověřím si celou věc a samozřejmě nechám to vyšetřit, zda k něčemu takovému tam docházelo či nikoli. Já mohu garantovat, že o této novele s vedením ministerstva nikdo nejednal, je to opravdu výsledek práce expertů, specialistů na obchodní právo, prof. Dědiče a doc. Havla a jejich týmů. Takže zjistím, k čemu případně mělo dojít. Tolik asi moje reakce v tuto chvíli na materiál, který je zde projednáván. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli.

Teď poprosím garančního zpravodaje. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já

budu velmi stručný. V diskusi vystoupili 3 senátoři, kolegyně Paukrtová, kolega euroskeptik Pakosta. (Veselost.) A kolega Bratský. Jejich připomínky se týkaly v zásadě dvou věcí. Jedna byla stížnost na četnost novel, což je jistě oprávněná námitka, protože právní řád zrovna potom přílišnou přehledností netrpí, ale jinak se k důvodům tady vyjádřil pan ministr. Další byla zmínka týkající se sídla. V zásadě se jedná o určité přechodné situace, která určitě bude praxe schopna vyřešit. Možná ještě dvě poznámky k tomu, co teď říkal pan ministr Pospíšil. Jedna k souběhu funkce člena statutárního orgánu a zaměstnance společnosti, managementu. Tam je jeden problém, který ta novela stejně nevyřeší, protože pokud je tady judikát, že tento souběh je vyloučený, tak všechny dosavadní souběhy podle tohoto judikátu, pokud se soudy budou držet výkladu, tak jsou v rozporu se zákonem. Mohl by tam nastat v určitých situacích případ neplatnosti některých právních vztahů. Druhá poznámka – k lobbingu. Já jsem zmínil, že ty dvě změny tam byly na základě požadavků lobistů. Jak jsem ale říkal, v tomto případě není důvod věcně proti těm změnám něco namítat. Možná proti jejich nesystémovosti. V tomto případě to nebyla moje výtka přímo na fakt, že existuje nějaký lobbing, jenom poznámka, jakým způsobem to ovlivňuje systémovost přístupu k projednávání zákonů. Protože si umím představit jinak i korektní lobbing, pokud je naprosto otevřený, přiznaný a směřuje k legitimnímu a nikoli nezákonnému cíli. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji.

Nyní můžeme přistoupit k hlasování. Svolám znělkou kolegy.

132

Hlasovat budeme o návrhu – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti nula. Návrh byl přijat. Končí projednávání tohoto bodu. Na další bodů se vystřídáme. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Budeme pokračovat dalším

bodem našeho jednání. Tím je 20. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 208) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 208. Návrh uvede pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Takže, pane ministře, máte opět slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Já slibuji, že budu svá vystoupení zkracovat a zkracovat, protože těch bodů tady ještě mám několik, ale toto je důležitá materie a patří ke klíčovým věcem ministerstva spravedlnosti z hlediska jeho programových vizí v tomto volebním období. My bychom rádi, aby se v tomto volebním období ztransparentnila a v zásadě komplexně změnila pravidla, za kterých je vykonávána znalecká činnosti v ČR. Předem tady říkám, že teď projednáváte v zásadě stručnou novelu, která má řešit některé praktické problémy, zvláště v oblasti postihu znalců, kteří porušují právní předpisy. Předem tady také říkám, že ministerstvo dokončilo věcný záměr úplně nové právní úpravy, která by měla být v příštím roce projednána vládou v podobě paragrafovaného znění a měla by se tak dostat v horizontu jednoho roku i na půdu Poslanecké sněmovny a Senátu. Cílem má být, dát sem na stůl jasná, transparentní pravidla pro výběr soudních znalců, pro řekněme jejich celoživotní vzdělávání, nastavit zákonné předpoklady pro to, aby někdo tu činnost mohl vykonávat, a také upravit otázky řekněme postihu atd. Je totiž faktem, že výběr soudních znalců je v zásadě formou kabinetního rozhodování, o kterém často ani ministr spravedlnosti přesně neví, jak k němu ten který předseda krajského soudu došel, protože víceméně fakticky dnes za výběr soudních znalců jsou odpovědní předsedové krajských soudů, kteří navrhují ministrovi jednotlivé kandidáty k jmenování, ale také jednotlivé kandidáty odmítají, často na základě důvodu, že mají pocit, že v jejich okrsku je znalců pro určitou oblast příliš velký počet. Což mi nepřipadá úplně dobré, protože limitace soudních znalců pro určitá odvětví má samozřejmě vliv na to, že potom při nižší konkurenci kvalita znaleckých posudků může být – neříkám, že je – může být nižší.

133

Tedy my chceme transparentní pravidla, veřejné seznamy, zákonné podmínky. Každý, kdo je splní, nechť je soudním znalcem, nechť je takto veřejně registrován. Bude třeba současný stav výrazně změnit. Protože ta úprava opravdu musí projít klasickým legislativním postupem, nejprve věcný záměr a pak příslušné paragrafové znění, a protože nemůžeme v některých aspektech čekat ještě dva roky, než případně nový zákon bude účinný, proto tady dnes projednáváme novelu zákona z roku 67 o znalcích a tlumočnících, která platí doposud. Hlavním cílem této novely bylo stanovit jasná pravidla pro správní trestání soudních znalců a znaleckých ústavů za porušení povinností. Dnes sice je možné soudní znalce a znalecké ústavy trestat, nicméně chybí jasná procesní pravidla, chybí jasný postup a není tedy vždy zřejmé, jak ministerstvo spravedlnosti v té věci má postupovat. Proto se zavádí klasické správní řízení pro takovýto postih. Orgánem, který rozhoduje, je ministerstvo spravedlnosti. Základní sankcí jsou fakticky pokuty do 50 tisíc Kč u méně závažných přestupků, u více závažných může jít sankce až do 200 tisíc Kč. V případě významného porušení zákona může dojít též k takzvanému vyškrtnutí ze seznamu znalců a tedy k faktickému ukončení činnosti soudního znalce. Tolik tedy stručně hlavní filozofie a cíl této novely, kterou, vážené senátorky a vážení senátoři, máte v tuto chvíli před sebou. My, jak jsem už jednou řekl, budeme na této věci dále pracovat. Brzy vám předložíme komplexní koncepční změnu v podobě nového zákona. Nicméně – jak už jsem zdůvodnil – v některých aspektech nelze dva roky čekat a nechat je dále neřešené. Proto tato novela, která, jak jsem řekl, si neklade za cíl, vyřešit všechny problémy soudního znalectví. To bude o té nové právní úpravě. Děkuji za pozornost. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 208/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, nestává se zřejmě často, aby zpravodajem nějakého tisku byl člověk, kterého pan ministr ve svých dřívějších vystoupeních označil jako za člověka, kvůli kterému byla přijata, kterou teď právě zpravodajuji. Takže doufám, že v této věci nebudu podjatý. Věcně k záležitostem, které ještě nebyly řečeny k tomuto tisku. Zajímavé je, že tento tisk pohříchu, tak jak měl být a nebyl, proti dřívějším vystoupením, především u toho tisku minulého, který již je schválen – tak zatímco jiné zákony bývají měněny velmi často, jak jsme slyšeli, tak tento od roku 1967 v zásadě nebyl změněn. Byly tam pouze nějaké dva legislativní změny. Což samozřejmě tento zákon neblaze poznamenalo, tak jak řekl pan ministr. Jinými slovy – v zásadě dnes za současného právního stavu téměř nelze nějakým normálním způsobem potrestat znalce či znalecký ústav. Tato novela zákona byla vládou předložena 13. dubna 2011 a 27. září 2011 byla odsouhlasena Poslaneckou sněmovnou. ÚPV tuto novelu projednal na svém zasedání 19. října, kde při tomto projednání jsem avizoval jako zpravodaj, že budu předkládat pozměňovací návrhy. Nicméně vzhledem k tomu, že tyto pozměňovací návrhy v tu chvíli zrovna byly u

134

legislativního odboru na prověření, zda jsou v pořádku, tak ÚPV je nemohl přijmout, a proto jsme se dohodli na tom a ÚPV schválil tuto novelu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mě zpravodajem tohoto tisku a pověřil senátora Antla, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu. Já tedy vše ostatní řeknu v rozpravě a pro tuto chvíli vám děkuji. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, tudíž otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Čunek. (Jmenovaný se hlásil ústně.) Jako zpravodaj má přednost. (Pan senátor Čunek sděluje, že se hlásí jako senátor.) Jako senátor. Senátor Jiří Čunek: Takže k této novele, abych uvedl, proč podávám pozměňovací návrh. Samozřejmě vím o tom, že ještě někteří z vás budou podávat další pozměňovací návrhy. Tato novela nesplňuje mnoho představ, které mám nejenom já o tom, jak by měla vypadat, ale určitě nesplňuje ani představy, které má pan ministr a ostatní, kteří tuto normu chtějí změnit. Já jsem avizoval už před asi třemi měsíci, nebo možná půl rokem, že připravuji novelu tohoto zákona. Přiznám se, že pochopitelně jsem se nechal inspirovat jinými státy, které mají velmi dobře upravený tento způsob řekněme stanovování znalců atd. Zajímavé je, že náš bývalý ... (Hluk v sále.) Já nechám domluvit pana kolegu Pakostu. (Pan senátor Pakosta odpovídá z místa.) Já jsem tě neslyšel, jenom ten šum. (Námitka z pléna.) Pardon. Děkuji. Já se omlouvám – přes pana předsedajícího jsem to samozřejmě vzkazoval. Děkuji. (Veselost.) Jde totiž o to, že tato novela skutečně jen reaguje na to – upravuje některé drobné věci a v zásadě reaguje na to, aby se daly nějakým způsobem potrestat znalci, kteří nepracují tak, jak mají. Pomíjíme to, že ti znalci, kteří spáchají trestný čin, jako znalec v tom mém případě, tak jsou samozřejmě řešeni jiným způsobem. Nicméně celá aféra, s kterou vy bohužel máte zkušeností z médií, a já osobní, pochází především – a jen proto, a Senát mě vydal jen proto, že tady bylo znalecké doporučení znalce, ten se vyjádřil pro policii, že Jiří Čunek špatně prodal nějaké byty apod. Posléze se ukázalo, když si ministerstvo spravedlnosti nechalo udělat revizní znalecký posudek od Vysoké školy ekonomické, od znaleckého ústavu, že tento znalec ve všech bodech fatálně selhal, policie poté konstatovala, že spáchal trestný čin. Ten případ je v tuto chvíli ještě otevřený a nechci ho příliš dále komentovat, protože ty ostatní konsekvence znáte velmi dobře. Pan ministr ve svém vyjádření před několika měsíci řekl, že ta nynější právní úprava ze 60. let vytváří prokorupční a netransparentní prostředí s ohledem na to, jak se vybírají znalci. Konstatoval to i dnes a bohužel tato novela to neřeší. Věřím, že ta nová novela, kde jsme se dohodli, že na ní budu moci také snad spolupracovat ještě před tím, než k nám dorazí, by měla být taková, aby na znalce byly kladeny opravdu velmi těžké odborné podmínky. Oni prošli zkouškou, ale poté musí být znalec - bez toho, že by ministr, ministerstvo, úředníci – zapsán. Dnes tomu je tak v jiných oborech, například u správců konkurzních podstat. To je věc, kterou samozřejmě tato novela neřeší. Neřeší, a měla by řešit, samozřejmě další záležitost, které si člověk, který s tímto nemá žádnou zkušenosti, normálně ani nevšimne. To je, jak vlastně jsou znalci orgánem veřejné moci, což může být nejspíše soud, policie, státní zástupce, přizváváni. A ačkoli i ten starý zákon z roku 67 říká, že by orgán veřejné

135

moci, již v té nové jazykové úpravě, vybírat z toho okruhu v tom kraji,tedy ze znalců v tom kraji. On může vybrat dokonce i znalce, který je odněkud jinud. Ale prioritně by měl vybrat toho z toho kraje. Dokonce pokud ten znalec, a uznává to i tato novela, pokud na některý obor činností je velmi omezené množství znalců a nejsou v dosahu, jsou třeba v zahraničí, tak než by stát vynakládal prostředky na to, aby přijeli a něco dělali, tak může ustanovit znalcem člověka, který znalcem není, jenom složí jim slib, podepíše atd., a soud například se domnívá, že má odborné předpoklady k tomu, aby tuto práci mohl udělat. Bohužel poté, když vyšlo ve veřejnou známost to, co se stalo mně, protože to bylo veřejnou záležitostí, a každý z vás se to může dočíst na mých stránkách, tak se na mě obrátily skutečně desítky, možná stovky lidí, kteří poukazovali na to, jak byli poškozeni znalcem. Když jsem odselektoval všechny, kteří mi sdělovali své pravdivé nebo nepravdivé, řekněme vlastní pohledy, a nechal jsem rozhodnutí odvolacích soudů, kde odvolací soudy uznaly, že ty znalecké posudky byly skutečně naprosto špatné, tak i tak ve své databázi mám desítky již rozhodnutých, samozřejmě po letech, rozsudků, kde bylo uznáno, že ten přizvaný znalec například tím příslušným soudem prvního stupně, byl naprosto nevěrohodný, špatný, jeho znalecká činnost tedy byla nahrazena jiným znalcem toho nadřízeného, odvolacího soudu. Tam se v některých dočítám, že lidé, kteří byli vyškrtnuti ze seznamu znalců, si soudce znovu přizval, klidně je ustanovil a samozřejmě takováto praxe přece není možná. Bohužel v určitých případech souhlasím, že to musí zůstat zachováno. Nicméně samozřejmě ta novela musí řešit i to, aby příslušný orgán, nemusí to být jenom soudce, když takto zvláštně rozhodne, tak aby i toto rozhodnutí dokázal odůvodnit. Nicméně to také není předmětem této novely. Já jsem tedy zpracoval pozměňovací návrh velký, ovšem dostali jsme se posléze do konfliktu s tím, že ministerstvo by zřejmě ty mnohé pozměňovací návrhy nemohlo se současným software, který má k dispozici a komunikuje takto se soudy apod., pracovat. Tato změna by znamenala naprosto zásadní finanční prostředky, které by se musely do změny těchto software vynaložit. Z toho důvodu jsem navrhl pouze tu změnu, která je změnou, jež pro ministerstvo nebude znamenat žádné zásadní navýšení rozpočtu, nebo myslím si, že žádné. Nicméně změní některé věci. První změna spočívá v tom, jak nastavit alespoň méně prokorupční prostředí při vybírání znalců. Už jsem uvedl, že to v tuto chvíli není dost dobře možné s ohledem na technické možnosti ministerstva, a proto navrhuji, aby znalci a tlumočníci, kteří i podle stávajícího zákona musí vést v elektronické nebo normální, tedy písemné podobě deník, ve kterém samozřejmě musí zapsat, od koho dostali příslušnou práci, od kterého orgánu veřejné moci jako znalci, čeho se to týkalo a jakou odměnu dostali ... Oni i podle stávajících možností a vlastně i podle té novely, která je tady předkládána, tyto deníky vedou proto, aby je ministerstvo mohlo zkontrolovat. Já tedy navrhuji novelu, kterou budou povinni tito znalci a tlumočníci zaslat nejpozději do 30 dnů po ukončení každého kalendářního roku ministerstvu spravedlnosti přehled o počtu podaných posudků, anebo provedených tlumočnických úkonů, a ministerstvo samozřejmě zajistí, aby tyto deníky, nebo tyto údaje byly veřejně přístupné. Co tím mám na mysli? Především to, že v tuto chvíli to nikdo neví, že například – v mém případě – některý ústav nebo některý znalec dostává napříč republikou stále od jednoho policisty, policejního útvaru atd. zadání, aby vydával posudky. A jiný znalec je nedostane a nemá ani finanční prostředky. To znamená, nemá odměnu. Tím bych

136

chtěl navázat také na jiné zákony, například na zákon o zadávání veřejných zakázek, kde si nic takového nemůžeme dovolit, například zadávat jen tak, komukoliv – samozřejmě z nějakého seznamu firem – práci, zatímco tady je to možné Nicméně v tuto chvíli navrhuji jen to, abychom se my, ostatní veřejnost, a také znalci, kteří práci nedostanou, mohli podívat, kolik té práce vůbec někdo komu zadává, abychom na to mohli reagovat. Samozřejmě pevně věřím, že to udělá i ministerstvo jako takové, že si bude všímat na základě tohoto pozměňovacího návrhu – to znamená, oni ty přehledy budou mít – že si budou všímat, jak jsou ty posudky zadávány, kým a kolik jich například jeden znalec dostane atd. A pak je tady druhý bod. To je záležitost řekněme konfliktů a střetů zájmů, který bohužel v tuto chvíli myslím bude řešit řekněme soud v Brně, kdy – možná i z jiných důvodů – je na předsedu soudu, pokud vím ze sdělovacích prostředků, podána kárná žaloba, tak tady dochází k zvláštnímu střetu. Ten je dán touto záležitostí: Když se podíváte na novelu tohoto zákona, to znamená na tisk, který máte, a podíváte se na § 25c, tak tam jsou společná ustanovení o správních deliktech. V odst. 1 je napsáno: Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává ministerstvo spravedlnosti nebo předseda krajského soudu. Jak to pokračuje? Když tento správní delikt projedná předseda krajského soudu a ten, který byl postižen tímto předsedou krajského soudu se odvolá, tak odvolacím orgánem, což se dočteme dál, a to v § 25f, je ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti pak – samozřejmě tak jak už je upraveno jinými zákony – rozhodne, a pokud se znalec odvolá, tak kam jde to rozhodnutí k soudu? Pak už je jenom rozhodnutí soudu. Jde k tomu krajskému soudu, kde v prvním stupni rozhodl pan předseda krajského soudu. Dříve to bylo tak, že to šlo jenom k Městskému soudu v Praze, protože ministerstvo patřilo pod Městský soud v Praze. Ale byla přijata novela, která tuto zahlcenost městského soudu řeší tak, že tam, kde ten skutek, nebo kde vznikly tyto problémy, tak tam potom jsou řešeny. Dovedete si představit, jaké to asi je pro soudce, když má rozhodnout naprosto nezávisle ve věci, kde už jako správní orgán rozhodl předseda soudu. A proto předkládám pozměňovací návrh, který byl projednán tady s legislativou, dokonce jsem ho teď projednal s panem náměstkem ministra spravedlnosti, a to, aby předseda krajského soudu byl z tohoto prvoinstančního rozhodování vypuštěn. Zůstane mu jenom výtka, která je bez odvolání. To znamená, že prvoinstanční – tak jak i v těch jiných, řekněme obdobných zákonech v zemích kolem nás je – bude ministerstvo a když nebude spokojena pokáraná či potrestaná strana, tak se odvolá, pak to půjde k příslušnému krajskému soudu, a tam už se rozhodne. Jsem přesvědčen o tom, že to je naprosto správný postup. Je to postup, který odstraní alespoň jeden malý problém, který vzniká, kdy předseda soudu je především soudce, ale zároveň v tomto smyslu je to manažer a orgán státní správy. Takže vás prosím, abychom propustili tuto novelu do podrobné rozpravy, kde načtu ten pozměňovací návrh. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Nenutil. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, vážený pane

ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, když jsem zaslechl v předkládací zprávě pana ministra, že tato novela je klíčovou materií ministerstva. Těší mě, že pravidla, která mají být nastavena pro to, získat právo vykonávat činnost znalce nebo 137

tlumočníka, budou transparentnější. Na jednu stranu se mluví o transparentnosti pravidel, zpřísňují se podmínky pro získání tohoto práva, v těch odůvodněných případech se trestá, sankcionuje, ale zase – není to ničím vyvážené. Uvědomme si, že už 9 let se nějak, ani valorizačně neřešily ekonomické podmínky, za kterých soudní znalci a tlumočníci vykonávají svou profesi. Podle jejich informací náklady na vznik znaleckého posudku mnohdy ani ta odměna nepokryje. Je tedy prakticky logické – nelze tedy nastavovat pouze nějaké represe a pokuty, když toto pak nemá oporu v existenčně odpovídajících odměnách za tyto odpovědné a dost často vyhrocené úkony, kde je znalec pod samozřejmým tlakem. Je už jedno, jestli jsou to soudní pitvy, dopravní nehody, zpronevěry majetků, mohl bych jmenovat dál z těch 49 základních oborů činnosti soudních znalců. Pokud ale však ten nedostane pořádně zaplaceno ani ne za svou holou práci, natož pak za tu nepříjemnostmi a enormním tlakem provázenou zodpovědnost, pak je asi někde něco špatně. Je otázkou, zda se stát umí postarat o tyto důkazní a nezávislé odborníky. Chci tady také prohlásit, že ani já, ani nikdo z mých rodinných příslušníků nebo blízkých známých nepůsobí coby soudní znalec, ale začal jsem se o to zajímat tehdy, když jsem se dozvěděl, že vlastně stát spoléhá na to, že soudní znalci činnost vykonávanou pro soudy svým způsobem dotují z činností, jež vykonávají při vytváření znaleckých posudků pro jiné, zpravidla soukromé subjekty. I z toho důvodu jsme s kolegou Dienstbierem a Pakostou připravili také pozměňovací návrh. Já vás tady prosím, abyste návrh novely zákona pustili do podrobné rozpravy. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se do

obecné rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, pane ministře,

kolegyně, kolegové, navážu na pana senátora Nenutila, který avizoval pozměňovací návrh. Myslím, že novela zákona o znalcích a tlumočnících jde dobrým směrem, pokud stanovuje určité požadavky na jejich kvalifikaci, případně jejich dokladování. Protože je jistě dobře, pokud znaleckou činnost budou vykonávat skuteční experti v daném oboru. Je třeba v této souvislosti myslet na to, co kolega Nenutil již zmiňoval, že špičkový expert by měl dostat určitou odměnu za svou práci, za kterou vůbec tuto expertní činnost bude ochoten vykonávat. Protože pokud by zůstala zachována současná výše odměn exekutorů, pardon, řekl jsem exekutorů; - soudních znalců (no, možná je to dáno veřejnou debatou o exekutorech, která se v posledních dnech vede), ale samozřejmě jsem měl na mysli znalce – tak pokud je odměna znalců stanovena v rozpětí 100 až 350 Kč, tak se dá těžko předpokládat, že špičkoví odborníci v oboru budou za tuto činnost ochotni činnost znalce vykonávat. Mohlo by se nám tedy stát, že nějakou dobu soudy a další veřejné orgány nebudou mít nikoho, koho by znalcem ustanovili a kdo by stál za to. V tomto směru bychom chtěli předložit určitý pozměňovací návrh, který by znamenal určitý návod pro stanovení výše odměny znalce. Podrobněji, pokud budete tak laskaví a propustíte zákon do podrobné rozpravy, tak podrobněji potom k pozměňovacímu návrhu v podrobné rozpravě. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další je přihlášen

pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo.

138

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, jak už jsem se tady několikrát zmínil, za kvalitní práci má být kvalitní odměna. Ale za bohužel méně kvalitní práci si nedovedu představit, že bychom měli zvyšovat cenu za jednu hodinu práce pro některé, a to zdůrazňuji, pouze pro některé tzv. znalce. Vedou mě k tomu velmi smutné osobní zkušenosti, jak z oboru medicíny, tak i to, jak se na mě moji voliči obracejí s nářky na soudní znalce, především z oboru dopravy. To bych chtěl, aby tady zaznělo, aby si z toho pan ministr udělal i určité poučení. Proto jsem velmi rád, že je tady návrh zákona, který aspoň trochu zpřísní účinný státní dohled, i když pouze jenom v některých technických věcech. Jsem zvědav, jak to zvýší kvalitu znaleckých posudků, ale jsem ochoten tomu věřit. Co mě však zaráží, jsou dvojí ceny v odměňování, kdy pro znalce má být určitý právní předpis, pokud si znalecký posudek objedná stát nebo státní orgány a v podstatě volnost, pokud to bude, pro soukromé osoby. Je to asi něco takového, jako bychom prodávali potraviny pro cizince za tolik, a pro domácí za tolik. Proč nemají tedy orgány veřejné moci a soukromé osoby stejný předpis, pane ministře, na odměňování a i určité stejné právní možnosti? Protože se tím nepřímo vlastně zabraňuje přístupu k tomu, aby se mohl člověk hájit. Konečně se zařazuje v tomto zákoně určitý postih. Jsem zvědav – v souvislosti s tím, co jsme tady před chvílí odsouhlasili – jaký bude postih u právnických osob, které se zabývají znaleckou činností v této souvislosti. Pro vaši informaci – znalce dělají i znalecké ústavy v oborech, které podle svého statutu vůbec nemají tuto znaleckou činnost vykonávat, a nikdo je za to zatím nepostihuje! Také by mě zajímalo, podle jaké libovůle, nebo jestli vůbec existuje nějaký klíč na zadávání znalců, které od mého předřečníka, jak jsem slyšel, jsou velmi špatně hodnocení částkou 350 Kč za hodinu práce. Upozorňuji vás, že mnozí lékaři u nás za to nedělají... A jestli jsou to oblíbenci některých vyšetřovatelů, nebo jestli jsou to oblíbenci některých soudců, nebo jestli je nestranný klíč, který by určoval v daném oboru, aby ty soudní znalci byli podle toho pověřováni vypracováním znaleckých posudků. Případně, jestli to není, jestli se něco takového v rámci boje proti korupci, protože soudci mnohdy rozhodují o miliónových částkách i vlastně o životech některých lidí, tak jestli se nějaká taková protikorupční opatření na ministerstvu spravedlnosti v souvislosti se soudními znalci nepřipravuji? Musím se pana ministra zastat, protože on velmi dobře ví, že problémy se soudními znalci jsou veliké. Doufám, že se budou rychle a účinně řešit, pane ministře. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další je do rozpravy přihlášen pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, jenom v krátkosti zareaguji na některé výroky, které tady zazněly. Z pozice toho, o kom se dneska hovoří, z pozice soudního znalce jednoho z technických oborů. Souhlasím s tím, že je potřeba zvýšit požadavky na kvalifikační předpoklady znalců. Pamatuji, že když jsem se před desítkami let stal znalcem příslušného oboru, ta požadavky byly relativně jednoduché, relativně vágní. Co se týká odměn, tak skutečně jejich výše je nemravně nízká. A naprosto to nemotivuje to, co by znalec měl dělat, a snáz to může řešit jinými způsoby mimo znaleckou činnost.

139

Zazněl tady návrh, že bude podán pozměňovák ve věci podávání přehledů a hlášení znalců ministerstvu. Ono to běží. Ale běží to směrem ke krajským soudům. Každý rok jsem povinen poslat vyplněný znalecký deník, který příslušný soud potvrdí, vrátí mi zpět; zároveň tam posílám přehled o provedených znaleckých posudcích, který zůstává u příslušného krajského soudu. Takže myslím, že toto funguje, minimálně na té regionální, krajské úrovni. Problém, na který často narážím, a možná i celá řada dalších kolegů-znalců, když zpracováváte znalecký posudek pro soud, tak velice nedůstojné čekání a domáhání se vyplacení odměny. Kdy kolikrát musíte opakovaně urgovat soud, aby znaleckou odměnu vůbec vyplatil. Tolik málo poznámek k tomu, o kom se tady hovoří. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Nyní se do obecné rozpravy už nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda bude reagovat na proběhlou obecnou rozpravu. Chce reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, pane předsedající. Děkuji pěkně za velmi zajímavou rozpravu, která ukázala, že soudní znalci jsou problém, který je třeba řešit. Nejen drobnou dílčí novelou, ale úplně novou právní úpravou, která odpoví na mnohé podněty, které zde byly řečeny. Vyjádřím se k tomu, co zde bylo řečeno asi nejvíce, tzn. dva možné pozměňovací návrhy, které budete projednávat. Nejprve k tomu, co zde říkal pan senátor Čunek, tj. otázka zveřejňování informací o činností znalců a tlumočníků. To je, myslím, dobrá věc. Celková právní úprava jde směrem, že jednotlivé znalecké posudky mají být na Internetu zveřejňovány, aby bylo zjevné, kdo je zadal, komu je zadal atd. Právě proto, aby se ukázalo, jak rovnoměrně jsou soudní znalci využívání, nebo to, jakým způsobem je preferován třeba určitý soudní znalec, bez zjevných důvodů, třeba z jiného kraje atd. Takže to je určitě dobrá úvaha. Já teď pouze neumím říci ve chvatu, zda paragrafové znění, které je zde navrženo, je adekvátní nebo ne, nebo zda myšlenku, o které zde pan senátor Čunek v každém případě využijeme v té nové právní úpravě. Je to pro mě klíčové. Podle mého názoru nejklíčovější v boji proti klientelismu a korupci na úseku soudních znalců, je maximální množství informací zveřejnit, aby byly informace pod veřejnou kontrolou, a tím zabránit klientelismu a dalším netransparentnostem a nejasnostem. Jako s principem, s tím, co říkal pan senátor Čunek souhlasím. Jak se k tomu postavíme, uvidíme, protože mám určitý problém s tím druhým pozměňovacím návrhem. Víte dobře, že PS v případě vrácení návrhu zákona si nemůže vybrat určitou část novely, kterou Senát schválí, byť ji považuji za dobrou. Musí k tomu přistupovat komplexně. Já se teď bavím spíš o myšlence, nikoliv o konkrétním paragrafovém znění. Otázka trestání je samozřejmě namístě. Logika toho, co říkal pan senátor Čunek; aby předseda krajského soudu nemohl soudní znalce trestat. Na druhou stranu v případě, že to bude pouze na úseku ministerstva spravedlnosti, je potom třeba korektně říci, že to bude znamenat přijetí dalších úředníků, kteří rozšířenou agendu budou muset vykonávat. Říkám tady, že každá mince má dvě strany, a bude to mít tento dopad. A tím myšlenku nerozporuji. Jenom to, že co říkal pan senátor, že to má logiku. S tím, co říkali pánové senátoři Nenutil a Dienstbier – zvýšení odměn soudních znalců. Opět říkám, s myšlenkou jako takovou souhlasím, nicméně

140

korektně na druhou stranu říkám, že ministerstvo spravedlnosti potažmo stát, není schopen v tuto chvíli z rozpočtu, který máme, reagovat již v této novele na požadavky znalců a zvýšit jejich odměnu. Počítáme s tím, že součástí nové právní úpravy, která by do dvou let měla být přijata, by měl být i nový způsob odměňování soudních znalců a měla by tam být určitým způsobem i narovnána současná právní úprava, která opravdu vůči soudním znalcům není příliš korektní. Já nerozporuji myšlenku, pouze férově zde na plénu říkám, nemá cenu to zakrývat, že v toto chvíli by to pro ministerstvo spravedlnosti znamenalo velký zásah do státního rozpočtu ve chvíli, kdy řešíme krizovou situaci ve věznicích a jinde. Nedovedu si představit, že bez navýšení rozpočtu ministerstva spravedlnosti bychom byli schopni aktuálně problém řešit. Ale uznávám, že je to problém resortu. Pohled zákonodárného sboru na věc může být odlišný, zvláště v Senátu, který neschvaluje státní rozpočet. Zdůrazňuji, že nepolemizuji s myšlenkou jako takovou. Znalci budou muset být dlouhodobě jinak oceňováni, než dosud. K tomu, co bylo řečeno dále, už jenom z hlavy, co říkal, myslím, pan senátor Dryml k otázce odměňování. Je to snad ve většině zemí, že jsou dva typy odměňováni. Buď se jede podle vyhlášky tarifu, chcete-li, nebo jiného právního předpisu, nebo je odměna smluvní. Přesně tak je to u advokátů. Buď se jede podle vyhlášky, nebo se jede podle smluvní odměny. Mně připadá úvaha, rušit smluvní odměnu, docela jako problematická. Na druhou stranu musí být nějaký tarif, jasná pravidla po odměňování, pokud služby poptává stát. Kdyby zde tato pravidla nebyla, tak bychom se divili, jak by náklady obrovsky vyrostly. Zkrátka a dobře, hospodaříme s penězi daňových poplatníků, a tedy jasná pravidla a limity zde být musí. Na druhou stranu, zakazovat někomu, aby se dohodl v soukromoprávním vztahu na tom, když pro někoho dělám znalecký posudek, a to vždycky nemusí být posudek, který je užit u soudů, ten se může týkat jiných oblastí (ocenění nemovitosti, při převodu nemovitosti atd.) – tak zakázat někomu, aby se dohodl na odměně, mi připadá také trošku podivné. Domnívám se, že princip dvojí formy odměny, jak tarifní tak smluvní, je zkrátka principem tradičním. U advokátů je to tradiční princip; u soudních znalců a jiných profesí, které určitým způsobem souvisí s výkonem spravedlnosti. Jiná situace je samozřejmě u exekutorů, kde se jedná v zásadě o prodlouženou ruku státu, která vykonává moc veřejnou. Tato pravidla opět musí být jiná. Můžeme se ale o tom bavit, není to téma, které bych já chtěl tímto úplně zapovědět. Přidělování, výběr konkrétních znalců při konkrétních kauzách, jak zde také bylo zmiňováno. Dnes, jak víte, je na zásadně volném uvážení soudce, jehož odpovědností je, aby si vybral znalce v daném odvětví, v dané oblasti. Nejsou zde žádná jiná limitující pravidla pro rozhodnutí soudce. Je samozřejmě k diskusi, já na to nemám teď jasný názor, zda nějaká doporučující pravidla nebo nějaká omezení tam nedat. Je otázka, nakolik by toto nebylo v rozporu s principem nezávislosti soudce v jeho rozhodování, a tedy i jeho svobody při volbě soudního znalce. Je to zajímavé téma, musím říci. Minimálně k nějaké i teoretické právní debatě, nakolik by nějaké mantinely nebyly v tomto směru v rozporu právě s ústavní garancí nezávislosti soudce. Děkuji za podnět, v každém případě se tím budeme zabývat. Budeme o tom diskutovat nad novou právní úpravou, která by toto věci koncepčně měla řešit.

141

Je tedy otázka, zda dát nějaká limitující kritéria pro výběr znalce soudem, nebo zda do budoucna postačí to, že když všechny informace budou zveřejněné, tak bude jasné, že třeba určitý soudce si vybírá třeba jednoho znalce. Bude potom asi dotaz veřejnosti, příslušného novináře atd., proč tak činí. Zda náhodou pro transparentní výběr znalce nebude dostačovat to, že to bude zveřejněné. Jestli zde má být ještě nějaké pravidlo, které to bude případně omezovat. To jsou všechno otázky, které zde vyvstávají. Já mám z té debaty samozřejmě mnoho podnětů. Mohu slíbit, že je určitě využijeme při přípravě nové právní úpravy. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Zřejmě s návrhem dalšího postupu se hlásí předseda senátorského klubu Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, z hlediska toho, že byly

podány ve výborech neprojednané pozměňovací návrhy, rád bych požádal o krátkou pětiminutovou schůzku pro jednání klubu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, myslím, že vyhovíme

neprodleně. Vyhlašuji přestávku do 12.13 hodin. (Jednání přerušeno ve 12.07 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 12.12 hodin.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem jednání. Po vystoupení předkladatele pana ministra Pospíšila bych požádal o stanovisko zpravodaje pana senátora Čunka. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Čunek: Děkuji, pane místopředsedo. K projednávané rozpravě

mohu pouze uvést, že vystoupili 4 senátoři, posléze pan ministr. Kolega senátor Nenutil avizoval pozměňovací návrh. Kolega senátor Dienstbier argumentoval na tento pozměňovací návrh spravedlivou odměnou. Kolega senátor Dryml se zamyslel nad tím, jak to, že jsou dvojí ceny, to určitě je dobře. Já sám bych chtěl říct, že jsem přesvědčen, že v novém návrhu žádné nové ceny smluvní atd. by normálně připuštěny být neměly. A pokud ano, tak tam musí být zásadní odůvodnění. Protože se může stát, co se přihodilo mě, že zatímco znalecký ústav provedl znalecký posudek a revizní znalecký posudek za 50 tisíc korun pro ministerstvo spravedlnosti, tak pro toho policajta, který by teď podle mě měl být snad vyšetřován, tak to provedl za 220 tisíc. Tedy ne znalecký ústav, ale tamten znalec. To znamená, byla to poloviční práce. Takže je vidět, že máme-li mluvit o úsporném státním rozpočtu, tak si tady nebudou moci dělat ani policisté, ani státní zástupci, a ani soudci v odměnách a mzdách, co budou chtít. Takže to je taky jistě zásadní věc. Pan kolega Krejča mluvil o tom, co se ho v zásadě jistě netýká. Mluvil jenom o dobrých znalcích. Tato novela mluví právě hlavně o těch špatných. To asi k projednávané diskusi. Doporučuji, aby tato novela, tento zákon byl propuštěn do podrobné rozpravy. Děkuji.

142

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jenom zrekapituluji, že máme pouze zatím návrh na schválit. Návrh na zamítnutí nepadl. Je to návrh výboru, o kterém vlastně budeme v tuto chvíli hlasovat. Stanovisko zpravodaje bylo... Senátor Jiří Čunek: Zpravodaje je – neschválit. Propustit do podrobné

rozpravy. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko pana ministra jako

předkladatele? Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Propustit do podrobné rozpravy. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano. Slyšeli jsme stanoviska. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 12, proti bylo 10. Návrh nebyl přijat. Tím přecházíme do podrobné rozpravy, kterou tímto otevírám. Hlásí se pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Děkuji, pane místopředsedo. Načtu tedy pozměňovací

návrh, který bude mírně upraven proti tomu, který máte na lavici. A to na základě teď té diskuse i s praktiky. Takže můj pozměňovací návrh zní takto: V čl. I bod 18 upravit takto: Na konci § 15 se doplňují věty "Znalci (tlumočníci) zasílají nejpozději do 3 měsíců po skončení každého kalendářního roku ministerstvu spravedlnosti přehled o počtu podaných posudků (provedených tlumočnických úkonů); tyto údaje jsou veřejně přístupné. Deník je možno vést v listinné nebo elektronické podobě. Za druhé. V čl. I bodu 33 v § 25a odst. 1 a v § 25b odst. 1 písm. g) upravit takto: g) poruší povinnost stanovenou v § 15. Za třetí. V čl. I bodu 33 v § 25c odst. 1 a 3 vypustit slova; a v § 25d vypustit slova "nebo předseda krajského soudu". Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se do podrobné rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, načtu pozměňovací návrh, který zní takto: 1. V čl. I bodu 20 v § 17 na konec odst. 1 doplnit větu "Výše odměny musí umožnit tvorbu přiměřeného zisku." 2. V čl. I bodu 21 za slova "(tlumočnickým úkonem) doplnit slova "včetně daně z přidané hodnoty, kterou je znalec (tlumočník) povinen z náhrady nákladů odvést

143

podle jiného právního předpisu 2) – odkaz č. 2 na poznámku pod čarou, která je v jiné části už uvedená. 3. V čl. I bodu 25 slova "Její výši" nahradit slovy "Výši odměny a náhrady". 4. Čl. III nově zní: "Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení." Stručný komentář k jednotlivým návrhům. Tedy k tomu prvnímu, že odměna má umožnit tvorbu přiměřeného zisku – ta vychází z předchozí diskuse o odměnách znalců, které tuto tvorbu zisku nebo řádnou odměnu nezaručují. Reaguje na riziko, že pokud se samozřejmě zpřísní kvalifikační požadavky na znalce, že by nemusel být dostatek takto kvalifikovaných odborníků, kteří by byli vůbec ochotní činnost znalce vykonávat. V tuto chvíli je stav, kdy stát tak trošku spoléhá na to, že znalci si vydělají ve své jiné činnosti, kterou jako znalci vykonávají, a že tím způsobem do jisté míry dotují vlastní znaleckou činnost, kterou vykonávají pro orgány veřejné moci. K bodu 2, který se týká daně z přidané hodnoty z náhrady – tedy z nákladů, které má znalec v souvislosti s vyhotovením posudku, tak to vychází z rozdílné rozhodovací praxe soudů, kdy zpravidla jim daň z přidané hodnoty přiznávají. Ale také v některých případech se stává, že nikoliv, a je logické, že pokud má znalec nějaké výhody se svou činností, tak by je měl mít uhrazeny. Pokud jsou samozřejmě oprávněné, včetně daně z přidané hodnoty, kterou musí odvést. Bod 3 je čistě jenom technická otázka, která nemění nijak význam věty. Bod 4, který se týká účinnosti zákona, tak ten bychom měli schválit, pokud přijmeme jakýkoliv pozměňovací návrh, protože v tuto chvíli je účinnost v návrhu zákona pevně stanovena 1. lednem příštího roku. Mohlo by se stát, že vrátíme-li PS návrh zákona s pozměňovacími návrhy, tak by nemusela stihnout zákon projednat, a pak samozřejmě včetně podpisu prezidenta a vyhlášení ve Sbírce k datu 1. ledna; a byl by problém s účinností. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále

se do podrobné rozpravy už nikdo nehlásí. Podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k předneseným návrhům v podrobné rozpravě. Pan ministr se chce vyjádřit. Pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a

pánové, já jsem ve velmi těžké situaci. Zkrátka jen obtížně dokážu v tuto chvíli zde na místě reagovat sice na drobné, ale velmi závažné novely. To říkám korektně. Článek, že do 3 měsíců soudní znalci po skončení kalendářního roku ministerstvu spravedlnosti dají přehled o počtu podaných posudků, a tyto údaje jsou veřejně přístupné, a deník vedou buď v listinné, nebo v elektronické podobě – no, tak já s tou myšlenkou souhlasím. Jenom neumím teď říci, jestli já mohu bez přechodných ustanovení dát znalcům povinnost, když máme říjen, že oni od 1 ledna nebo odkdy, budou nucení fakticky dát informace o tomto kalendářním roce, předpokládám asi, protože to není vůbec upraveno. Není jasné, jestli ministerstvo bude schopno spustit elektronickou evidenci, protože můj náměstek někde sedí, a nebere mi telefon, když mu to teď tady volám, takto narychlo... Omlouvám se, ale trošku mi vadí, že myšlenka, která je principiálně dobrá, nebyla s námi předem vydiskutovaná. Já korektně říkám, myšlenka – ano, ale princip, postup, návrh – ne. Neumím zaručit za stát, že budeme schopní od 1. ledna mít nějakou elektronickou kontrolu a budeme schopní udělat, aby informace byly veřejně přístupné. I když to není žádná temporální klauzule, která říká, bude to za 144

dva roky, za určitou dobu, tak já to neumím garantovat. To mě dostává do velmi těžké situace, opět říkám, kdy nerozporuji obsah myšlenky, ale asi holt bude vhodný postup, který jsem zde avizoval na počátku – takovéto revoluční změny nechat na úplně novou právní úpravu, vedle které se bude připravovat nový software, budou se připravovat veřejné seznamy, ve kterých informace budou. Pokud to přijmete, budu to respektovat, ale konstatovat, že neumím garantovat, že stát bude schopen od 1. ledna toto ustanovení naplnit. To jenom pro tuto chvíli. Máme problém s tím, že se vypustí výtka u předsedy krajského soudu – čl. 25d. Tam jsme i říkali panu senátorovi, že trváme na tom, aby to tam zůstalo. On to tady načetl, takže naše stanovisko znal předem. V bodu 3 se nedomníváme, že má být úplně zrušen institut výtky jako toho minimálního drobného potrestání soudního znalce. Tam se domníváme, že to může klidně zůstat v rukách předsedy krajského soudu. Nicméně opět je to věc, o které bychom museli asi seriózněji a déle diskutovat, než to tady narychlo v tuto chvíli rychle podpořit. Je mi líto, já budu u novel, byť obsah je správný, tak budu zdrženlivý. O penězích jsem se již vyjádřil. Byli bychom rádi, aby otázky odměňování znalců byly komplexně řešeny v rámci nové právní úpravy a bylo zohledněno to, že 100 až 350 Kč není opravdu adekvátní odměna. Tolik naše stanovisko. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Teď

bych požádal o stanovisko pana zpravodaje a zároveň, aby nás provedl pozměňovacími návrhy, které byly předloženy. Senátor Jiří Čunek: Takže se budu zabývat jenom těmi načtenými, tedy předloženými. Co se týká pozměňovacího návrhu senátorů Dienstbiera, Nenutila, Pakosty – tam si myslím, že bychom měli hlasovat tak, že o bodu 1 bychom hlasovali zvlášť. Můj názor je takový proto, že výše odměny může založit skutečně možnost žalovat ministerstvo případně soud, že nebyl stanovený přiměřený zisk atd. Tam bych navrhoval hlasovat zvlášť o bodu 1. A doporučuji, protože jsou to již dnes prováděné, ale velmi dobře technicky precizované návrhy – o bodech 2, 3 a 4 – hlasovat společně. Co se týká mého pozměňovacího návrhu – tam po poradě s legislativou namítám, že máme-li odbřemenit předsedy krajských soudů od vstupu do výtek a dalších forem správních rozhodnutí, tak zcela jistě mohou upozornit na špatné znalce ministerstvo, které tyto záležitosti může řešit. Takže tam doporučuji hlasovat en bloc o celém pozměňovacím návrhu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobře. Zeptám se, zda je

nějaká námitka k tomuto postupu – hlasování o pozměňovacích návrzích. Žádnou nevidím. Pane senátore, o čem budeme hlasovat jako o prvním? Senátor Jiří Čunek: Teď budeme hlasovat jako první, dovolím si přečíst v tomto textu, nebudu číst celý text, byl tu načten, o bodu 1 v pozměňovacím návrhu senátora Dienstbiera, Nenutila, Pakosty.

145

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Já bych požádal

o stanovisko předkladatele. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: K bodu 1 je negativní stanovisko. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko zpravodaje je,

předpokládám, pozitivní. Senátor Jiří Čunek: K bodu 1 mám negativní názor. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, dobře. Takže v sále je přítomno 57 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 18, proti bylo 12, návrh nebyl přijat. Pane senátore, prosím, další návrh. Senátor Jiří Čunek: Další návrh budeme hlasovat v jednom hlasování o bodu 2, 3, 4. Doporučuji návrh přijmout. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko předkladatele? Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Mírně negativní. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Prosím, další návrh. Senátor Jiří Čunek: Další návrh tedy z důvodu opatrnosti, a především

rozdílnosti těch návrhů, hlasujme o bodu 1, tedy pozměňovací návrh Jiřího Čunka. Hlasujeme o bodu 1. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko předkladatele? Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Stanovisko je negativní, nicméně

s myšlenkou souhlasíme. Jak jsem řekl, nejsme schopni vůbec garantovat, zdali bychom byli schopni od 1. ledna toto zvládnout. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko zpravodaje? Senátor Jiří Čunek: Vzhledem k tomu, že tam jsou 3 měsíce, není to od 1.

ledna, je to až od 1. dubna. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ne, pane senátore, už

nevedeme diskusi, jen stanovisko. Senátor Jiří Čunek: Pardon, pozitivní, hlasovat pro.

146

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Zahajuji v tuto chvíli hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 42, proti byli 3. Návrh byl přijat. Prosím, další návrh. Senátor Jiří Čunek: Hlasovat společně o bodech 2 a 3 pozměňovacího

návrhu Jiřího Čunka. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Ano.

Stanovisko

předkladatele? Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Stanovisko je negativní. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: A stanovisko zpravodaje? Senátor Jiří Čunek: Schválit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo, mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 42, proti byli 3, návrh byl přijat. Vzhledem k tomu, že pan zpravodaj odešel od řečniště, předpokládám, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme PS, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je v tuto chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů. Pro přijetí návrhu je potřebné kvorum 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a je možné konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 47, proti byl 1, návrh byl přijat. Takže nyní bychom měli pověřit dle usnesení Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jimi byli senátor Jiří Čunek a pan senátor Jiří Dienstbier. Ptám se, zdali oba souhlasí, případně pokud by byl jiný návrh... Nyní oba souhlasí. Takže nyní přistoupíme k hlasování o ověření. Byl podán návrh pověřit senátora Jiřího Čunka a senátora Jiřího Dienstbiera odůvodněním usnesení Senátu na schůzi PS. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že hlasování pořadové číslo 47 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti byl 1, návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu předkladateli i zpravodaji. A budeme pokračovat dalším bodem a my se zatím vystřídáme v řízení.

147

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové,

dalším bodem, který budeme projednávat, je 21. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 209) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 209. Návrh uvede opět pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, paní předsedající. Já budu tentokrát opravdu stručný. Jedná se o relativně rozsáhlou novelu trestního řádu, která se opět snaží reagovat na praktické problémy, které se v praxi v poslední době ukázaly. A dále pak je reakcí na nálezy Ústavního soudu, který kritizoval některé aspekty českého vazebního řízení, resp. rozhodování o vazbách. Cílem tedy bylo a je uzpůsobit české platné právo tomu, jakou představu má Ústavní soud o probíhání průběhu vazby a o tom, jak o vazbě má být rozhodováno. Např. do úpravy, která je dnes projednávána, bylo nově zakomponováno obligatorně povinnost osobního slyšení dotyčného, u nějž je rozhodováno o vazbě. To dosud takto stanoveno nebylo. Nově jsou též upraveny lhůty pro vazební řízení. Návrh obsahuje celou řadu drobných změn, které výrazně zlepší efektivitu trestního řízení. Zmíním alespoň některé z nich. Například tato novela, pokud bude přijata, umožní činit výslech v rámci trestního řízení skrze tzv. videokonferenci, tzn., nebude nutné vždy dotyčného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu, eskortovat z věznice k soudu, ale bude možné do budoucna ho vyslechnout v areálu věznice soudem skrze videokonferenci. ČR totiž má obrovské množství eskort na počet obyvatel. A počet vězňů je jedno z největších čísel. A je potřeba si uvědomit, že eskorta jako taková je finančně mimořádně nákladná právě z důvodu personálního a technického zajištění, resp. osob, které se na eskortě podílejí. Návrh také upravuje otázky užití odposlechů v rámci vyšetřování závažné trestné činnosti. Odposlechy mohly být užity podle platného trestního zákona u trestných činů s horní hranicí sazby nad 10 let. Došlo tak oproti původnímu trestnímu zákoníku o zvýšení z 8 na 10, a tím zúžení okruhu trestných činů, kde odposlechy jako takové mohou být užívány při získávání důkazů. Tato změna byla učiněna před 3 lety v ústavněprávním výboru PS při debatě nad novým trestním zákoníkem. Praxe z oněch posledních 3 let jasně ukazuje, že tento posun nebyl nejšťastnější, že došlo k tomu, že určité formy závažné trestné činnosti, zvláště majetkové trestné činnosti, kde je horní sazba méně než 10 let, je to právě mezi 8 a 10, tak nemůže být při vyšetřování těchto forem trestné činnosti užíváno odposlechů. Proto předkladatelé vrací horní hranici odposlechů z 10 na 8 let. Přikláníme se tedy zpět k právní úpravě, která byla v původním trestním zákoníku. Myslím si, že je korektní toto přiznat, že PS, resp. její ústavněprávní výbor neměl pravdu v tom, že se došlo k té změně, protože se ukázalo, že to má dopad na úspěšnosti prokázání trestné činnosti, zvláště takové, jaká má charakter organizované trestné činnosti. Návrh také řeší jiné věci, které považujeme my za důležité. Třeba otázku tzv. zadržovací detence, kdy snahou je rozšířit zákonné

148

důvody, kdy je možno uložit institut zadržovací detence. Jak víte, zadržovací detence je v zásadě ochranné opatření, které umožňuje, aby pachatel, který spáchá závažný trestný čin, ale není duševně způsobilý být si vědom toho, co spáchal, čili buď tam chybí ta volní nebo rozumová stránka, není tedy odsouzen, protože chybí ta subjektivní stránka v podobě úmyslu, případně nedbalosti. Vůle nebo to racio. Tak takovíto lidé by měli být, protože jsou nebezpeční pro společnost, umisťováni do ústavů, kde se vykonává zadržovací detence. Praxe ukazuje, že je třeba rozšířit tento okruh trestných činů, tzn. nemít to pouze na zvlášť závažné zločiny, ale obecně na zločiny jako takové. To je první výrazná změna. A druhá výrazná změna je, do budoucna bude možné změnit ochranné opatření v podobě ústavního ochranného léčení na zadržovací detenci, pokud se ukáže v praxi, že to léčení neplní své účely. Tady jsme vyslyšeli požadavky praktiků psychiatrů, kteří si stěžují na to, že jsou léčebny plné pachatelů závažné trestné činnosti, kteří nejsou duševně způsobilí vykonat trest odnětí svobody. A tito lidé v psychiatrických léčebnách, které nejsou nijak zajištěné proti útěkům a proti, řekněme, jejich agresorským projevům chování, tak tito lidé z léčeben utíkají a jsou tak nebezpeční pro občany, kteří se s nimi potom mohou následně potkat. A nebo se agresivně chovají vůči lékařskému personálu. Bohužel nejsou úplně výjimečné případy, kdy dokonce takovýto pachatel před několika lety zavraždil zdravotní sestru v psychiatrické léčebně v Dobřanech. A fakticky s takovýmto člověkem nešlo nic dělat, protože on nemohl vykonávat trest ve věznici, protože byl duševní deviant, měl duševní poruchu, agresor, a na druhé straně nebylo zařízení, kde by mohl být izolován a kde by mu mohlo být zabráněno v pokračování takovéto hrůzné činnosti. Proto je správně podle mého názoru, a tato novela to přináší, rozšířit okruh i na právě případy, kdy je někdo v léčení, tzn. není to pachatel té nejzávažnější trestné činnosti a není pod nějakou duševní chorobou, ale to léčení neplní svůj účel z důvodu jeho agresivního nebo jiného chování. Stát by měl mít možnost ho potom umístit do zadržovací detence. I toto ta novela přináší. Je tam celá řada dalších věcí, ale protože jsem slíbil, že budu stručný, tak v tuto chvíli již skončím, a prosím vás o projednání návrhu, který vzešel z pera odborníků. Myslím si, že tam není moc politicky kontroverzních věcí a obecně to povede k efektivnějším trestním procesům. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli. Teď vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavněprávní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 209/1. Zpravodajem výboru je senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Děkuji moc, vážená paní místopředsedkyně a současně předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pane ministře, chci ve stručnosti pronést zpravodajskou zprávu, která nemusí býti dlouhá, protože ústavněprávní výbor se shodl na stručném doplnění návrhu na doplnění toho zákona svým pozměňovacím návrhem. Ale přeci jen vždy ten legislativní proces, kterým začínám své zpravodajské zprávy, tak se mu nevyhnu. Pokud jde o řízení, které probíhalo, připomínkové řízení, objevilo se 12 připomínek. Řekl bych, že s ohledem na to, že jde o takovou střední novelu, tak 12 není tolik. Tam byla zajímavá zejm. připomínka uplatněná zmocněncem vlády pro lidská práva, který uplatnil právní výhradu k návrhu redukce nutné obhajoby. Pan ministr tu mluvil o tom, i o vazebním řízení a obhajovacím řízení. Argumentoval zmocněnec vlády, že pojmovým znakem nutné obrany je poskytnutí obhájce i bez ohledu na přání obviněného, tzn. článek 40

149

Ústavy, článek 40, odst. 3 Listiny základních práv a svobody. Poté, co bylo připojeno pravidlo, že vzdání se obhájce je možné jen po předchozí poradě s obhájcem, vládní zmocněnec souhlasil s touto novelou. A my to můžeme najít, když se podíváte do § 36 b) Trestního řádu, kde nejenže bylo vyhověno, ale nad to bylo ještě konstatováno, že tam je řečeno v odstavci 2.: "Vzdání se obhájce podle odst. 1 může obviněný učinit pouze s výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu orgánu činném v trestním řízení, který vede řízení. Prohlášení musí být učiněno za přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním." To je naprosto v pohodě a podle mého názoru to skutečně usnadní další trestní řízení. Pak Legislativní rada vlády přidala asi 60 menších, převážně legislativně-technických úprav. 28. dubna letošního roku předložila tento návrh PS. Tam ústavněprávní výbor, který dostal na starosti tento poslanecký tisk, se shodl na 11 pozměňovacích návrzích. Tam korigoval zejm. návrh vlády na 6měsíční interval povinného přezkoumávání, zda se obviněný ponechává ve vazbě s tím, že setrvává na tom platném, které najdeme v tom trestním řádu 3měsíčním intervalu. To je bez komentáře. Jinak, a to zdůrazňuji, ač obvykle se o tom nezmiňuji, že PS přijala všechny změny navržené výborem, ale odmítla pozměňovací návrh poslance, pana Františka Bublana, rozšířit okruh trestných činů, při jejich stíhání lze nasadit odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 plus 88 a) Trestního řádu, nasazení agenta. Trestné činy podle § 240, 244 a 245 Trestního zákoníku. Sněmovna na své 23. schůzi 23. září 2011 zákon schválila. Jejich tisk je to č. 335. Dále nám dolní komora našeho parlamentu postoupila návrh zákona 5. 10. 2011. Lhůta Senátu, nám, končí 4. 11. 2011, ostatně jako skoro všechny věci, které tu dnes projednáváme. Organizační výbor přikázal senátní tisk našemu ústavně-právnímu výboru 7. 10. 2011. Obsahově pan ministr tady opět shrnul vše. A já bych si dovolil, abych nezdržoval v obecné rozpravě, jen glosovat některá ustanovení spíše z pohledu, vím, že je to nesprávné, že bych to měl udělat v obecné rozpravě, omlouvám se za to, z pohledu trestněprávního praktika. Bylo tu zmíněno jako velmi přínosné ochranné léčení u těch nebezpečných pacientů, které bude umožněno nejen u zvlášť závažného zločinu uložit formou zabezpečovací detence, tzn. skutečně jakoby, jak svým studentům říkám, ochranné léčení v kriminále, tedy za zdí a s ostrahou. On tady uvedl příklad. Já mohu říci několik případů a vždy argumentuji případem Ivana Lazocha, který odešel, ne utekl, ale odešel z psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích a vzápětí na to zavraždil velmi brutálně, s odříznutou hlavou, 17letou studentku v den jejích 17 narozenin, která prostě měla smůlu, že ji potkal v Harrachově na té okružní stezce, která je tam velmi krásná. Tam bylo jasně ukázáno, že léčebna si ho pouze odepsala z noclehu a ze stravy a nikdo se o to dále nezajímal. Takže skutečně zabezpečovací detenci rozšířit, velmi souhlasím a velmi děkuji, pane ministře. Pokud jde o další, o vyhotovení rozsudku, tzn. redukce nadbytečných odůvodnění, rovněž, to je přínos pro orgány činné v trestním řízení, tedy pro soudy. A já to velmi vítám, protože skutečně tam, kde není potřeba odůvodnění vypracovávat, tak je dobré, aby soudcové měli tuto možnost. Pan ministr tu zmínil i možnost konat výslechy v trestním řízení formou videokonferencí. Rovněž vítám, protože když jsem dozoroval věci z organizovaného zločinu, těžko přesvědčujete svědka, ale i další, aby se svou výpovědí zúčastnili trestního řízení a hlavně usvědčili pachatele organizovaného zločinu. Je to nákladná záležitost a složitá vzhledem k tomu, že organizovaný zločin se samozřejmě velmi snaží, aby odhalil totožnost svědka a zejm. pak, pokud jde o odsouzené, obviněné ve vazbě, tak ti mají samozřejmě tendenci využít jakékoli eskorty, protože to je jediná příležitost

150

k útěku. Tam doufám, že ministerstvo dostane na nákup těchto zařízení skutečně dost finančních prostředků. Pokud jde o rozšíření nařídit odposlechy a využití agenta, já jsem to tady zmínil, vy před sebou máte pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, já jsem zmínil poslanecký návrh pana poslance Františka Bublana, který tam měl ovšem uveden i trestný čin podle § 240 Trestního zákoníku, což je lidově řečeno krácení daně, a v podstatě si myslím, že skutečně chápu, že takovýto návrh nedostal důvěru. Takže já jsem si dovolil, a vás prosím, abyste se tím zabývali pak v podrobné rozpravě, kde já velmi stručně odůvodním návrh ústavně-právního výboru o dva delikty, které jsou ryze "celními delikty", tzn. je to boj proti podvodu v rámci obchodu s lihovinami a cigaretami. Jinak vítám i větší využitelnost zkráceného přípravného řízení. Já jsem byl vždy propagátorem zkráceného přípravného řízení a vždy jsem tvrdil, že i policista, který bude 2 dny ve službě, tak může pachatele dovést až do výkonu trestu odnětí svobody. Pokud je pachatel tak překvapen a vzdá se i práva odvolání. Určitě ho vítám. A ta sazba, která je ze 3 let zvyšována na 5 let, je naprosto správná a koresponduje s dalšími ustanoveními, tzn. s výčtem trestných činů, o kterých může samosoudce rozhodnout, kde je rovněž ta 5letá horní hranice trestu odnětí svobody. Pokud jde o zrušení oprávnění ministra spravedlnosti přerušit výkon trestu, podá-li stížnost pro porušení zákona, tak tady budu zcela výjimečně poněkud ironický, protože si myslím, že určitě minimálně podmínkou pro takovýto návrh a takovouto změnu bylo chování bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kolářové, která aniž by Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, mezitím stačila velmi rychle propustit dva velmi nebezpečné zločince, loupežníky. A pak byl velký problém dostávat je zpátky do výkonu trestu odnětí svobody. A nakonec se zjistilo, že i ta stížnost pro porušení zákona byla nedůvodná. Zvýšení významu tzv. úředních záznamů, jak tu bylo zmíněno, je rovněž velice dobře, protože policejní orgán skutečně ty záznamy, pokud je dělá správně, tak jsou na úrovni "svědecké výpovědi", a je dobré, aby jim byl dán tento procesně důkazní význam. A jak jsem slíbil, nebudu zdržovat. Pouze mám poznámku k tomu, co říkám vždy. Zaprvé, že novela trestního řádu nejenže je střední, protože má 170 novelizačních bodů, ale od platnosti trestního řádu už tento zákon byl sedmdesátkrát novelizován, což je skutečně hodně. A za posledních 5 let z toho připadá 30 novel. A orientace nás jako senátorů, i pro mě je to složité, musel jsem používat vedle toho návrhu i trestní řád a skutečně se dívat, co je měněno, protože to vazební řízení je měněno velmi, ale ve prospěch. A vlastně to odpovídá moderní evropské úpravě, tak přeci jen bych si dovolil vyzvat k nějaké komplexní a kompletní úpravě trestního řádu tak, aby byl zcela nový, aby byl komplexní a nemuseli jsme si vpisovat a vlepovat do stávajících. V tuto chvíli jsem odkázal a vás poprosil, abyste propustili tento zákon do podrobné rozpravy, a to je vlastně můj návrh zpravodajský. Děkuji paní předsedající, i vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego. A požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho takového. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, paní předsedající, za slovo. Pane ministře, dámy a pánové, pan kolega Antl tady mluvil o tom, že nebezpečné devianty, duševně nebezpečné lidi je třeba léčit za zdí se stravou. Já si myslím, že je to myšlenka, která je dobrá, v každém případě se za ni beru. Ale já bych se chtěl zeptat pana ministra, jak tento zákon bude postupovat proti snahám zneužít toho obvinění,

151

že je někdo duševně nemocný? Já bych chtěl uvést jeden příklad. Pan zpravodaj také uváděl příklad ze života. Já bych měl příklad, že v letech 2001-2006 byl těžce kriminalizován Bezpečnostní informační službou pan Vladimír Hučín, byl držen přes rok ve vězení a z toho 2 měsíce strávil na vězeňské psychiatrii, kde se BIS z něj snažila udělat blázna. Dokázat se jim to nepodařilo, nakonec byl po dlouhém boji osvobozen zcela. A jak vidíte, tyto případy se stávají. Jak, pane ministře, se takovým věcem zabrání? Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také, pane senátore. Nikoho dalšího přihlášeného nevidím. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikdo. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit, asi ano. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, byl jsem dotázán, tedy budu reagovat. Osobně se nedomnívám, že ten případ, který zde pan senátor uváděl, je adekvátní ve vztahu k problematice zabezpečovací detence, protože pokud vím, tak nebyl vynesen pravomocný rozsudek a tedy nebyl jako trest vykonáván nějaký pobyt na psychiatrickém nebo jakém oddělení. Zabezpečovací detence je forma ochranného opatření. Nastává poté, co je vynesen pravomocný rozsudek za dosud zvlášť závažný trestný zločin. Do budoucna to bude i za jiné zločiny. Avizuji, že za přečiny to absolutně nelze uložit, takže vždy je tam výraznější míra společenské nebezpečnosti nebo chcete-li novou terminologií, společenské škodlivosti. Dotyčnému musí být prokázána vina, ale je zřejmé, že dotyčný spáchal ten závažný zločin, to závažné trestní jednání bez toho, aby byla naplněna jeho subjektivní stránka, tedy rozumová a volní stránka toho trestního jednání. Nejsem trestní právník, to je tady pan předseda výboru, který to může osvětlit ještě pregnantněji. Nicméně zkrátka a dobře, u dotyčného musí být odborně znaleckým posudkem v rámci trestního řízení diagnostikována nějaká duševní porucha či jiná příčina, která má endogenní charakter, není projevem jeho vůle a rozumu, která vedla k tomu, že spáchal tu brutální trestnou činnost. Jako laik říkám, omlouvám se lékařům, kteří zde sedí, je to forma asi nějaké deviace, forma vrozené agrese atd. A to, že ten dotyčný je v zadržovací detenci, má jeden hlavní důvod. Lékaři v tom posudku mj. musí hodnotit, nakolik je zde míra rizika, že dotyčný z důvodu té své deviace a duševní poruchy může pokračovat v té hrozné trestné činnosti. Že v zásadě je "nepoučitelný" nebo je nesocializovatelný, že v zásadě vězení jako takové nemůže působit výchovně. Že primární není jeho výchova ve vězení, ale léčba, která může vést alespoň k tomu, že se utlumí některé agresivní a jiné jeho deviantní znaky. Proto tedy zadržovací detence, což je zařízení, které má dnes většina vyspělých států západní Evropy už od 70. let. My jsme to bohužel prosadili až před 4 lety. A i když těch pachatelů je pouze několik, to jsou stále jen jednotky, tak to má stále smysl, protože kdybychom zachránili "několik" lidských životů, které tito agresoři nezmaří, tak to má svůj význam. Takže opakuji, nebezpečí, které jste vy tady analyzoval, že to může být zneužito proti někomu, tak je výrazně sníženo, protože musí být pravomocně uznán vinným, musí být prokázáno, že spáchal ten trestný čin. Samozřejmě, nikdy nemůžete úplně vyloučit justiční omyl, ale to může být v případě, že je někdo uznán vinným a je poslán do vězení. Je to lidská spravedlnost a my musíme dělat vše pro to, abychom minimalizovali justiční omyly. Ale na druhou stranu je úplně vyvrátit nemůžeme. Ale tady u těch závažných trestných činů, které jsou většinou proti životu a zdraví, ten pachatel není bankovní lupič, to není bílý límeček, to je většinou pachatel nějaké agresivní trestné činnosti proti životu a zdraví, je tam ten znalecký posudek, tak avizuje, že míra

152

pravděpodobnosti justičního omylu je relativně velmi malá. Ale když se prokáže, tak dotyčný bude samozřejmě propuštěn. Mj. k tomu dodávám, že zákon jasně stanovuje podmínky, v zákonu o zadržovací detenci, pravidelného soudního přezkoumávání, zda je důvod pro tu zadržovací detenci. Ona není omezena na určitou dobu, nevynáší se jako rozsudek na 10 let, neříkáme na 10 let zadržovací detence. Je na dobu neurčitou, ale v zákonem dané lhůtě, myslím, že 1x ročně nebo 1x za 2 roky, se přezkoumává, zdali dále trvá ta duševní porucha. V zásadě ty důvody, proč je izolován. Tzn. spáchal závažný trestný čin, má nějakou duševní nebo jinou poruchu, hrozí, že to bude páchat znovu a je ho třeba permanentně léčit. To jsou ty hlavní zákonné důvody, které musí být splněny. Proto dostat se do detence je opravdu "jen pro několik" závažnějších pachatelů, kteří mají nějakou duševní poruchu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. A nyní prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní předsedající, vážení přítomní, padl

jediný dotaz, resp. v obecné rozpravě vystoupil pan senátor Štětina, který položil panu ministrovi otázku. Já nemám, čím bych ji doplnil, protože pan ministr skutečně odpověděl velmi podrobně a podle mě argumentačně správně. Jen bych si dovolil jako zpravodaj říci, že žádný návrh, ani na schválení, ani na zamítnutí, ani jiný procesní návrh nepadl. A v podstatě bych si dovolil vás odkázat na usnesení ústavněprávního výboru, který doporučil Senátu PČR vrátit projednávaný zákon PS s pozměňovacími návrhy, které, doufám, dáte-li mi možnost, projednáme v podrobné rozpravě. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, v této chvíli splníme

doporučení ústavněprávního výboru, otevírám podrobnou rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Antl: Logicky jsem to já, naváži na to, co jsem říkal, děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Návrh ústavněprávního výboru Senátu PČR máte před sebou. Je ve 3 bodech. Jinak on je v podstatě jednoduchý. Ty první 2 body jsou doplněny o možnosti operativních prostředků ve vztahu ke 2 trestným činům. A jak jsem vám říkal, to jsou trestné činy, u nichž nelze podezírat kohokoli, že by chtěl rozšířit rejstřík možnosti odposlechů či nasazení agenta policejního orgánu atd. Skutečně když se podíváte, já si dovolím rychle přečíst ty 2 skutkové podstaty, protože asi nemáte všichni před sebou Trestní zákoník tak, jak já nemám ty zákony, kde jste zpravodajem vy. Paragraf 244 je trestným činem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží. A spočívá v té základní skutkové podstatě v tom, že kdo s nálepkami, kontrolními páskami a jinými předměty k označení zboží pro daňové účely nakládá v rozporu s jiným právním předpisem, v úmyslu způsobit jinému škodu, nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely atd., pak tu máme další možnosti. Ale v podstatě ještě ten druhý, § 245, padělání a pozměňování předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti, takže zase ta základní skutková podstata, kdo padělá nebo pozmění nálepky, kontrolní pásky nebo jiné předměty k označení zboží pro daňové účely nebo předměty vydávané orgánem veřejné moci nebo jím zmocněnou právnickou osobou

153

jako doklad o splnění poplatkové povinnosti v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo takové nálepky, pásky nebo předměty uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých – to je ta základní – je tam pak trestní sazba, tady je sice tak, jak jsme o tom diskutovali v ústavněprávním výboru, je jednoletá, ale v podstatě u těch trestných činů, které se doplnily nebo doplňují tímto návrhem do Trestního řádu, tam jsou stejné trestní sazby. Skutečně, když jste slyšeli ty skutkové podstaty, tak myslím, že nemusíme mít podezření na to, že někdo tím chce někoho odposlouchávat, špehovat účelově, skutečně ne. Tady je problém totiž v něčem jiném. Tady je problém v tom, že organizovaný zločin se vždy chová tak, jak mu dovoluje trestní zákoník a Trestní řád té či oné země. V našem případě tedy v rámci organizovaného zločinu, který spočívá v ilegálním dovozu cigaret, alkoholu atd., tak to spočívá v tom, že jedou za sebou třeba 4-5 automobilů, protože každé z nich veze množství, které odpovídá přestupkovému jednání. A pakliže jsou kontrolováni a pak usvědčováni, tak práce celních orgánů, policejních orgánů spočívá ve složité dokladaci tohoto jejich jednání, ale skončí to u správního orgánu a nikoli v rámci trestního řízení. A mně skutečně velmi jde o to, abychom postihli organizovaný zločin, který spočívá v této trestné činnosti. Jinak já tady mám velmi podrobné odůvodnění, ale chci to spíše sdělit lidsky, aby byla možnost tím, že protože to nemají policejní orgány ani orgány Celní správy ČR, nasadit odposlech nebo monitoring kontaktů telefonních a dalších, a zrovna tak ani nasazení policejního agenta, což samozřejmě spadá pod Policii ČR, tak mně jde o to, abychom rozšířili tento rejstřík o tyto 2 trestné činy. Znovu říkám, nehledejte za tím nic dalšího než to, co jsem tady uvedl. S tím, že samozřejmě já jsem vypustil, a poté i ÚPV Senátu PČR, ten § 240 trestního zákoníku z toho důvodu, že asi tam by už mohlo být nějaké podezření, jestli ten institut není sledován, není jakoby znevažován, ale v tuto chvíli skutečně jde pouze o to, doplnit možnost – ony už jsou doplňovány skutkové podstaty jiných trestných činů, takže plus další dva. To je velmi zkráceně. Já bych se pak vyjádřil ke svému návrhu v podrobné rozpravě. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Dienstbier: Já bych možná jenom stručně navázal na kolegu Antla. Podle informací, které jsme dostali, tak touto trestnou činností, která by měla být zahrnuta do těch případů, kdy je možno nasadit operativní techniku, případně agenta, týká se zejména padělání cigaret, tak údajně ty škody pro stát na daních, konkrétně na spotřební dani a následně na dani z přidané hodnoty, by mohly dosahovat až 20 miliard Kč ročně. Samozřejmě je iluze, že tímto by se tato trestná činnost zcela potlačila, ale jenom z fiskálního hlediska, kdyby třeba z třetiny nebo z poloviny se dokázalo tímto postupem takovouto činnost omezit, tak by to mělo i velmi významné dopady na státní rozpočet. Z tohoto hlediska se jedná i o velmi závažný fenomén. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Nikoho dalšího

přihlášeného do rozpravy nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Pane ministře? Pan ministr nemá potřebu se vyjádřit. Takže prosím pana garančního zpravodaje, aby nám řekl, jak budeme hlasovat.

154

Senátor Miroslav Antl: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Máte před sebou, prosím, pozměňovací návrhy. Jak jsem odůvodnil ty první dva, ten první se týká odposlechů a monitorování, vlastně telekomunikačního provozu, a ten druhý se týká možnosti nasazení agenta. Přičemž když se podíváte, oba ty trestné činy tam jsou, a ten třetí – já jsem se ještě k němu nevyjádřil, ale po rozpravě – po podrobné rozpravě pan náměstek ministra spravedlnosti dr. František Korbel se vyjádřil tak, že v podstatě pokud o tom budeme uvažovat, tak ať prodloužíme i účinnost. Takže to je ten bod 3. Dohodli jsme se – nabývá účinnosti prvním dnem 3. kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Já si myslím, že je to i ve prospěch orgánů činných v trestním řízení, které tak mají větší dobu na to, aby se seznámily s touto podle mého názoru zásadní novelou trestního řádu. Tím chci říci, že v podstatě, podívám-li se na obsah, tak všechny tři pozměňovací návrhy spolu souvisejí. Pokud někdo by měl problém s prvním, tak má se všemi, to znamená, účinnost, pak není třeba – já bych si dovolil navrhnout, vážená paní předsedající, abychom hlasovali společně o všech třech pozměňovacích návrzích. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Máte na to právo

a pokud to nikdo nebude rozporovat, tak budeme takto postupovat. Já si tedy dovolím svolat všechny hlasováním. Zazněla znělka k hlasování. Protože nás je tu – vypadá to tak – velmi málo, tak já vás všechny odhlásím a znovu přihlásím. Ještě se budu ptát na postoj jak pana navrhovatele, tak pana zpravodaje. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu k návrhu zákona, tak jak ho předložil ÚPV, pan zpravodaj ÚPV. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra na pozici k tomuto pozměňovacímu návrhu. Prosím, pane ministře. (Poznámka pana ministra: Stanovisko ministerstva je mírně pozitivní.) Děkuji. (Veselost.) Pana zpravodaje – předpokládám pozitivní. (Pan zpravodaj: Určitě velmi razantně pozitivní.) Dobře. (Veselost.) Tak se nám to hezky vyvážilo. Protože znělka už zazněla, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Znamená to, že musíme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Tentokrát bez znělky, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní tedy musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Miroslav Antl a Jiří Dienstbier. Budeme tedy hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, pověřit pány senátory Antla a Dienstbiera odůvodněním našeho návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 50 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

155

Tím jsme projednali tento návrh zákona a já to jako bod ukončuji. Děkuji panu navrhovateli, panu ministru Pospíšilovi, děkuji garančnímu zpravodaji i všem, kteří se zapojili do debaty k tomuto návrhu. Dalším návrhem zákona je 22. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 210) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 210. Návrh uvede opět pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, paní předsedající. Všechny

senátorky a senátory uklidním, že to je poslední tisk ministerstva spravedlnosti na této vaší schůzi. Dovolte mi jenom stručné uvedení tohoto návrhu zákona, protože platí, že o zákonu o přeměnách obchodních společností a družstev v ČR pořádně něco ví jenom sami jeho autoři, protože jde o mimořádně obtížnou právní materii transformace, fúzí a změn jednotlivých právnických osob, obchodních společností. A protože jde o transpoziční novelu, která v zásadě transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/109/ES z roku 2005, tak nebudu zde dlouze osvětlovat jednotlivé nuance, protože – jak jsem řekl – je to věcí nutnosti, tuto právní úpravu v tuto chvíli přijmout. Nicméně mi dovolte alespoň říci, že vedle transpozice zde řešíme některé praktické problémy, které se v návrhu ukázaly. Výrazná část té změny, kterou dnes projednáváte, se týká takzvaných přeshraničních přeměn, což je oblast, která fakticky dosud nebyla příliš upravena. To znamená změna společností s přeshraničním prvkem, věc, která v poslední době v rámci posilujících se hospodářských vztahů a narůstajícího obchodu v rámci EU je důležitá, aby v českém právním řádu byla upravena podrobně. Návrh dále řeší některé praktické problémy. Je reakcí na určitá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Dále také dochází ke sjednocení terminologie. Protože se jedná, jak jsem už jednou řekl, o mimořádně složitou, v zásadě technickou materii, já v tuto chvíli, když dovolíte, dále nebudu tisk komentovat a případně ještě vystoupím v rozpravě, budou-li nějaké dotazy. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 210/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Malý, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Malý: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Jak

pan ministr řekl, jde opravdu o novelizaci zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností. Začal bych historií a legislativním procesem. Autorem projednávaného návrhu změny zákona je vláda ČR. Do Poslanecké sněmovny byl návrh předložen 25. 5. 2011 jako sněmovní tisk č. 365. Byl přikázán k projednání ÚPV, zpravodajem za tento výbor byla určena poslankyně paní Mgr.

156

Jana Suchá. Proběhlo druhé čtení na 23. schůzi. Třetí čtení taktéž proběhlo na 23. schůzi dne 27. 9. 2011. Návrh zákona byl schválen. Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh změny zákona Senátu 5. 10. 2011. Máme ho pod tiskem č. 210. Lhůta nám končí 5. 11. 2011. V roce 2008 v důsledku povinnosti provést transpozici Desáté směrnice EU o přeshraničních fúzích bylo s ohledem na přehlednost právních norem rozhodnuto tuto oblast právní úpravy vyčlenit z obchodního zákoníku. Původně to byla součást obchodního zákoníku. Vývoj v dané dynamicky se rozvíjející oblasti obchodního práva vyžaduje průběžně podrobnější právní úpravu a také nutnost reagovat na případné precedentní rozsudky na úrovni ES. V rámci této novelizace jde o rozhodnutí Evropského soudního dvora pro lidská práva ve věci Kolhofer a Minarik proti ČR. Rozsudek S3010/2006 ze dne 15. 10. 2009. Dále o rozsudek soudního dvora EU ze dne 16. prosince 2008 ve věci C-210/06 – Cartesio. Předkládaná novela reaguje na potřebu provést legislativní opravy nedostatečné transpozice směrnic č. 77/91/EHS, 78/855/EHS, 82/891/EHS a 2005/56/ES do českého právního řádu. Provádí transpozici směrnice 2009/109/ES ze dne 16. září 2009. Zde upozorňuji na lhůtu transpozice, která je do 30. 6. 2011. Takže už jsme malinko přes lhůtu. Touto transpozicí se výše uvedené směrnice, které jsem před tím citoval, upravují, pokud jde o požadavky na předkládání zpráv a na dokumentaci v případě fúzi a rozdělení. Dále novela reaguje na potřebu právní úpravy přeshraničních přeměn v nových členských státech EU ve vztahu k institutu rozhodného dne a tím umožňuje přeshraniční přeměny českých společností se společnostmi z těch států, kde je rozhodný den upraven odlišně od dosavadní právní úpravy platné v ČR a starých státech EU. Novela také reaguje na požadavky z praxe, na nutnost sjednotit terminologii v platném zákoně a tím odstranit výkladové problémy. Dalším požadavkem z praxe, který novela řeší, je potřeba odstranit věcné a formální vady v úpravě některých institutů v zákoně o přeměnách a také doplnit chybějící úpravu, jejíž neexistence způsobovala právní nejistotu při aplikaci zákona. Tento zákon nemá žádné nároky na rozpočet státu. Rozpočet obcí taktéž není dotčen. Tato novela zákona, jak již bylo v úvodu uvedeno, obsahuje 482 nových ustanovení. Pro srovnání, původní zákon obsahoval jen 398 paragrafů. Nedotčeno zůstává pouze 50 ustanovení. Celkem se nově vkládá 130 paragrafů, 40 ustanovení je vyvoláváno transpozicí směrnice č. 2009/109/ES. Na základě judikatury je vkládáno 70 nových ustanovení. Na základě výše uvedeného je jasné, že postup zvolený předkladatelem nebyl v daném případě úplně nejšťastnější. Dochází k vkládání nových paragrafů, jejichž označení je doplňováno písmeny abecedy, takzvané řetězení. Například § 384 má označení a) až p), čímž se v podstatě ztrácí přehlednost v dané oblasti. Bylo by dobré pro budoucnost tuto materii upravit novým zákonem tak, aby v podstatě daná materie se stala přehlednější a pro praxi lépe aplikovatelnější. Samozřejmě se objevují v předkládaném materiálu problémy, které jsem chtěl řešit pozměňovákem, ale byl jsem demokraticky v ústavním výboru přehlasován, tudíž je nebudu předkládat. Týkalo se to změny nepromlčitelnosti práva na výplatu přiměřeného uspořádání a také oblasti, která je vyvolána v oblasti § 68 odst. 3 písm. e), která se týká jiných než obchodních společností a družstev a taktéž se

157

doporučuje řešit, pokud bude přijímána nová právní úprava. Děkuji zatím za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, tak abyste se k ní mohl posléze vyjádřit. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, jak už tady bylo řečeno, jde o mimořádně obtížnou a složitou materii, a proto zde mohou vzniknout ať úmyslné i neúmyslné určité rozpory. Nesouhlasím s tím, že to nebude mít dopad na obce a státní rozpočet, protože se dává povinnost určitých znaleckých posudků. A jak jsme se dozvěděli, znalci budou chtít více a více peněz, tzn. znalecké posudky obce zatíží velkými částkami. Chtěl bych se dotknout jedné věci. Týká se to bytových družstev. Je to o povinnosti dělat posudek. To znamená, že se dělá podvádění v účetnictví? Družstva přece vedou účetnictví, dělají odpisy, audity, vše je zaznamenáno v katastru nemovitostí. Ale tady se při fúzi budou muset dělat posudky. Jaká je kvalita znaleckých posudků, si mnozí z vás, kteří vlastní nemovitosti, můžete udělat obrázek. Dokonce i krajská zastupitelstva, která si dělají některé posudky na některé stavby, tak jsou tam diametrální odlišnosti ve výši stovek miliónů korun. Tady se domnívám, že je zde pokus o to, aby se dala znalcům, kteří jsou tak těžce zaneprázdnění, další možnost k získání peněz, a to bohužel z kapes družstevníků. Při fúzi bytových družstev, případně jejich rozdělení, dosud platí, že se nevyžaduje znalecký přezkum. To znamená, že projekt fúze bytových družstev, na rozdíl od družstev jiných typů, přezkoumán být nemusí. Ale to neznamená, že nemůže. V zájmu ochrany svých členů jsou bytová družstva zvláštním způsobem omezena, co se fúzí a rozdělení týče a to proto, aby v důsledku fúze nepozbyly členové, nájemci družstevních bytů, svých práv. To je vyjádřeno i v ustanovení o tom, že bytové družstvo může uzavřít smlouvu o fúzi jen s jiným bytovým družstvem. A účast jiných typů družstev zde není dovolena. Navíc se stává i členem toho nástupnického bytového družstva. Tyto výjimky byly pro bytová družstva z obecného ustanovení o fúzi družstev udělány proto, aby právě nedocházelo k zatížení finančnímu těch družstevníků. Hlavně pro tu jeho ekonomickou náročnost a především i pro určitou nadbytečnost. Po transformaci bytového fondu obcí, vyčleňováním a rozdělováním velkých družstev na drobné celky vzniklo tisíce malých bytových družstev, kdy se mnohdy v zájmu členů, a je mnohdy v zájmu členů žádoucí a je to i některých jejich přání, opět se sloučit v ty větší celky. Protože jsou ekonomicky výhodnější, je možné si dovolit některé placené funkce a tak dále. Bohužel, pokud by ten znalecký přezkum měl být učiněn, velmi významným způsobem to může tyto celky zatížit. Je to i určitá překážka dalšího slučování a mám za to, že to příliš neochrání členy bytových družstev. Já doufám, že to nebyl ani záměr navrhovatele novely. Ostatně to plyne i z důvodové zprávy a jedná se pouze o legislativně technickou úpravu. Chtěl bych říci na příkladech, že družstvo, které vlastní jeden dům o 20 bytech, může dát až 300 tisíc za ten znalecký posudek. Když

158

si vezmeme družstva Stavba bude fúzovat s družstvem Pokrok, to je 10 tisíc bytů s 20 tisíci byty, a důvodem je to, co už jsem řekl, racionální a méně náročná správa, tak už se cena může vyšplhat do výše 50 miliónů i výše. Ptáte se, kdo to zaplatí? No, samozřejmě ten člen toho družstva, bude to započítáno a je otázkou, co to vyřeší. Profesor Dědič, a já mám tady i jeho zprávu, na to, jakým způsobem se k tomu staví, smíchává výrobní družstva, bytová družstva, všechno dohromady. Je to stejné. Je to asi odborník. I když družstevní svazy mají jiný právní názor než má pan profesor Dědič. Já se domnívám, že slučování dvou družstev o třeba 5 bytech není stejné jako když se slučuje ČEZ s někým jiným, nebo jiné velké korporace. Dokonce i odborník na bytovou problematiku a bytové právo, Dr. Přikryl má rozdílný názor než má profesor Dědič, který je spoluautorem nebo hlavním tvůrcem této novely zákona. Já bych chtěl zdůraznit, že družstva nejsou zcela normální obchodní společnosti a pak je zde ještě paragraf 84, který nevylučuje to, že pokud by se nějaký družstevník nebo někdo cítil dotčen, takže může požádat o to, aby ten znalecký posudek byl zhotoven, ale ukládat povinnost, že musí být, i když tam je v jiných odstavcích zase připouštěno, že se toho může i vzdát, mi nepřipadá nejšťastnější a proto jsem si dovolil, nebo si dovolím, pokud to půjde, předložit doplňující změnu toho zákona, pokud bude zákon postoupen do podrobného čtení. Jednalo by se pouze o jednoduchou technickou novelu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl zareagovat na návrh, který tady avizoval pan kolega Dryml, který se týká vlastně zrušení povinnosti při fúzi, resp. při přeměně družstev, stanovovat znalce. K té argumentaci, kterou předkládají bytová družstva, tak já na ní vidím určitou racionalitu, ale nejsem si teď úplně jist, dostali jsme to příliš na poslední chvíli, a přeměny společností a družstev jsou poměrně komplikovaná věc, a já bych nerad, abychom způsobili nějaký nezamýšlený důsledek a nepoškodili i členy družstev. To, co je podstatné, takže návrh sice ukládá v určitých případech stanovit znalce, který přezkoumává věci, které se týkají přeměny, ale v tomto případě, co se družstev týče, tak pokud se členové družstev rozhodnou, že nechtějí znalecké ocenění, tak to znalecké ocenění nemusí být provedeno, resp. ten znalecký posudek. Bál by se, že kdybychom tu povinnost teď paušálně zrušili, aby nemohlo tedy doopravdy dojít následně k poškození členů, tak jak jsem si i já přečetl to stanovisko profesora Dědiče, tak on upozorňuje na to, že doposud musela být zachována hodnota těch členských práv, resp. vkladů, zatímco nově zákon na tomto požadavku netrvá a v takovém případě je povinnost stanovit doplatek, a samozřejmě klíčová je otázka stanovení výše toho poplatku, mohou tam být například při více slučovaných družstvech třeba nějaké dluhy, které přecházejí na ten nástupnický subjekt a to jsou věci, které by se v rámci té přeměny měly právě vyrovnat formou toho doplatku. Já bych teď z důvodu opatrnosti spíše se přikláněl k tomu, ten pozměňovací návrh nepřijímat a nechat to doopravdy na rozhodnutí členů bytových družstev, zda se vzdají práva na znalecké přezkoumání či nikoliv. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. To byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu uzavírám. Prosím, pane navrhovateli, abyste se vyjádřil k rozpravě. Děkuji.

159

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, paní předsedající. Mé slovo mi velmi ulehčil pan předřečník pan Dr. Dienstbier, protože já jsem víceméně chtěl říct to samé. Já v tuto chvíli nechci zde na plénu polemizovat s požadavkem družstevních svazů o tom, na kolik mají nebo nemají být posudky při fúzi bytových družstev, ale opravdu se jedná o tak citlivé téma a tak důležité téma, že mě trošku mrzí, a ptám se, jaksi zde řečnicky, proč družstevní svazy tento požadavek nediskutovaly, když ne s ministerstvem spravedlnosti, když ne v Poslanecké sněmovně, tak proč třeba ne na ústavně-právním výboru Senátu? Jak jsem se bavil s panem zpravodajem, tak ta věc diskutovaná nebyla. Mohli jsme tu věc seriozně posoudit a zvážit to, nakolik je navržená úprava rigidní a zatěžuje zbytečně družstevníky nebo naopak je jejich ochranou v tom, aby při přeměnách družstva nebyli poškozeni na svém podílu. Já bych velmi nerad, abychom tady opravdu teď přijali něco, o čem nejsme přesvědčeni, a výsledkem by bylo to, že u bytových družstev budou družstevníci poškozeni na hodnotě na členském podílu, protože nebudou mít jasné informace. Nebudou mít znalecký posudek, ze kterého budou moci jasně zjistit, jakou ekonomickou situaci mají ony subjekty a jak bude vypadat jejich podíl poté, co proběhne ona přeměna resp. fúze. Tady opravdu chci se vší důrazností říci, že je třeba brát na stanovisko prof. Dědiče jako klíčové autority zřetel, i když s ním ne každý musí souhlasit. Pokud někdo nebude schopen vyvrátit jeho námitku, že v případě přijetí změny, kterou navrhl senátor Dryml, tak hrozí riziko poškození družstevníků. Těžko s tím může ministerstvo spravedlnosti souhlasit. Já bych moc prosil o opatrnost. Nechť družstva tuto věc řádně projednají, nechť proběhne veřejná debata, nechť se o tom dále bavíme na úrovni Poslanecké sněmovny a Senátu. Tím, když tato novela bude přijata, se nekončí. Nedělejme nic, o čem nejsme přesvědčení, že je ve prospěch občanů. Tady je to riziko relativně veliké. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Miloš Malý: V proběhlé rozpravě vystoupili dva senátoři. Pan

senátor Dryml, který upozorňuje na úpravu v § 179 a avizoval pozměňovací návrhy. Pan senátor Dienstbier reagoval na tuto materii. Jestli vám mohu ještě jako zpravodaj dát informaci – pokud se zruší § 179, jak s tím náš návrh, který projednáváme, počítá, tak já ho přečtu, § 179, je to díl 2, zvláštní ustanovení o vnitrostátní fúzi bytového družstva – projekt vnitrostátní bytového družstva nemusí být přezkoumán znalcem ve vnitrostátní fúzi; ustanovení § 167 se nepoužije. Podle návrhu pana senátora Drymla by z toho vypadlo slovo "vnitrostátní", byl by jenom "projekt fúze bytového družstva nemusí být přezkoumán znalcem pro vnitrostátní fúzi". A ustanovení § 167, co je za středníkem – se nepoužije. Přitom § 67, když se podíváte, tak se jedná o hlavu 8, zvláštní ustanovení o vnitrostátní fúzi družstva, je to díl jedna, obecná ustanovení – a ten říká v § 167 – projekt vnitrostátní fúze přezkoumá za každé ze zúčastněných družstev znalec o vnitrostátní fúzi, a to před předložením projektu vnitrostátní fúze členské schůzi ke schválení, nebo jeden znalec pro vnitrostátní fúzi pro všechna zúčastněná družstva; ustanovení § 113, § 114 písm. d) a e), § 115 a 116 se použijí obdobně. Odst. 2 říká – znalecká zpráva o vnitrostátní fúzi se nevyžaduje, jestliže s tím souhlasili všichni členové zúčastněného družstva, pro které se má znalecká zpráva vypracovávat.

160

Pokud se dohodnou, že zprávu nepotřebují, tak samozřejmě nemusí být předkládána, takže tam není a priori, že by musela být za každou cenu. To je moje odpověď. Seznámil bych vás s usnesením č. 136 z 28. schůze konané dne 19. října 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů: I. Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého. III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Můžeme

tedy přistoupit k hlasování, protože pro tuto chvíli je zde jediný návrh, a to je návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dovolím si všechny svolat k hlasování. Budeme tedy hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji velmi panu ministrovi za dnešní maratón. Děkuji panu zpravodaji i všem, kteří se na tom podíleli. Vyhlašuji v této chvíli polední přestávku, a to do 14.30 hodin. Přeji vám dobrou chuť. (Jednání přerušeno ve 13.45 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.30 hodin.)

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážení kolegové, protože žádnou kolegyni nevidím, dovolte, abych po polední přestávce zahájil naše odpolední jednání. Ale protože se přihlásil s právem přednosti pan předseda Senátu Milan Štěch, má slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, vážené

kolegyně a kolegové, před chvilkou se se mnou spojil pan guvernér České národní banky Miroslav Singer a vzhledem k události včerejší Rady EU zasedá dnes mimořádně Bankovní rada, a proto požádal, abychom z pořadu naší schůze vyřadili bod, který máme pod č. 29, je to senátní tisk č. 149 – Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2010. Navrhuji vyřadit tento bod z pořadu dnešní schůze a zařadit ho na příští schůzi Senátu. 161

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, děkuji. Ale vzhledem k tomu, že nemůžeme v této chvíli hlasovat, budu pokračovat otevřením našeho prvního odpoledního bodu a jakmile budeme v počtu hlasovacím, tak návrh pana předsedy Senátu budeme realizovat hlasováním. Budeme projednávat bod

23. Návrh změn statutu Soudního dvora Evropské unie a přílohy I k tomuto statutu (evropský senátní tisk č. N 055/08) Návrh máme jako senátní tisky č. N 055/08 a č. N 055/08/01. Poprosil bych pana ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, aby nás seznámil s těmito materiály. Vítám vás, pane ministře, máte slovo. 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Vážený pane místopředsedo, slovutný Senátu, vážení

nepřítomní. Dovolte, abych stručně uvedl návrh změn statutu Soudního dvora Evropské unie. Obsahem návrhu je několik dílčích změn v organizaci Soudního dvora Evropské unie. Zásadní význam má návrh na navýšení počtu soudců tribunálu o 12, což by mělo vyřešit dlouhodobé přetížení tribunálu. Česká republika se zatím kloní k jinému řešení této situace, a sice k vytvoření specializované soudní komory na spory z ochranných známek. Nicméně pokud by návrh změn statutu ohledně připomínky obsažené ve stanovisku Komise byl přijat, mohlo by i navýšení počtu soudců být přijatelné. Zavedení specializace v rámci jednotlivých senátů tribunálu a rovné postavení členských států při obsazení nových míst soudců by mohlo být efektivní řešení problému tribunálu a zároveň přijatelné z hlediska zájmů České republiky. Tolik stručně z mé strany k předkládanému návrhu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máme jako tisk č. N 055/08/02. Zpravodajem je pan senátor Luděk Sefzig a toho bych poprosil, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Ale vzhledem k procedurálnímu návrhu, který byl přednesen předtím, bych nás všechny odhlásil, abych věděl, kolik nás tady reálně je, abych pak mohl o procedurálním návrhu předsedy Senátu nechat hlasovat. Ale máte slovo, pane kolego, nemusíte odcházet od řečniště. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já jsem tomu rozuměl tak, že se

mám nejdříve přihlásil s kartičkou, zaregistrovat se a pak teprve hovořit. Mohu tedy nejdříve přednést svoji zpravodajskou zprávu týkající se změn statutu Soudního dvora EU. Touto změnou statutu jedné z pilířových institucí Evropské unie, tedy Soudního dvora, který sídlí v Lucemburku, jsme reagovali na velké množství nových podnětů, které souvisejí jednak s probíhající praxí a jednak s tím, že po přijetí Lisabonské smlouvy tak komunitární právo rozšířilo též o bývalý třetí pilíř, tedy o politiku prostoru, svobody, justice a vnitra. A na základě toho přichází více podnětů k soudnímu jednání, a proto je zapotřebí změnit statut tak, aby se buďto navýšil

162

počet soudců, a to jak v Soudním dvoru, tak v tribunálu, nebo aby se alespoň nějak zefektivnila funkce tohoto Soudního dvora. Musím říci, že Soudní dvůr má výjimečné postavení. Bývá často označován za motor integrace, a je pravda, že nad některými judikáty se řada politiků pozastavuje. A nemyslím tím, že by soudili vlastní rozsudky, ale spíše někdy i neprobíhající kontinuitu v rozhodnutí. Mohu připomenout například rozhodnutí ve věci Mangold?, nebo jedno rozhodnutí týkající se odškodňování česko-slovenských občanů se sídlem firmy na Slovensku. Takových rozhodnutí je hodně, některá ta rozhodnutí si odporují. Ale i toto byl důvod, proč jsme projednání změny statutu vybrali k tomu, abychom jej projednali a přijali k němu eventuálně doporučení. Požádali jsme Stálou komisi pro Ústavu a parlamentní procedury, a tato komise, kde byl zpravodajem pan senátor Miroslav Antl, doporučil vzíti materiál na vědomí. Ale náš výbor tento materiál projednal a přijal usnesení, které máte na svých lavicích jakožto patřičný tisk, který nebudu citovat celý. Jenom reaguji na to, že nejcitlivější oblastí se právě týká zefektivnění funkce tribunálu tím, že by se měl navýšit počet členů, soudců. Nevadí nám, že bude vytvořena funkce místopředsedy Soudního dvora, takové věci jsme nekomentovali, neboť se domníváme, že je věcí této instituce, aby si utvořila vlastní pořádek tak, aby pracovala co nejefektivněji, a tak, jak každému soudu sluší, aby pracovala spravedlivě a aby nedělala rozdíly v rovnosti před zákonem. Naše usnesení vyjadřuje, že spíše podporujeme vytvoření takového tribunálu, kde by bylo kvalitní zastoupení jednotlivých členských států nebo zástupců členských států, dále podporujeme, aby byly spíše vytvářeny speciální soudy v rámci tribunálu, které by soudily jednotlivé opakující se soudní případy, nejčastěji jsou to spory ve věci zákazníků, ochrany obchodních značek. A pak v třetí a čtvrté části reagujeme na to, že bychom byli rádi, kdyby byl vyjádřen jednak ekonomický dopad takovýchto rozhodnutí. A za čtvrté dovolujeme si upozornit na to, že by i Komise měla při vytváření nové právní předlohy pomýšlet na to, že vytváří de facto někdy prostředí, které je spíše blízké pralesu a vytváří také velice problematickou třeba půdu pro to, aby probíhalo i efektivní soudní jednání EU. Čili i ve fázi vzniku legislativy bychom měli pomýšlet na to, že tato legislativa musí být tak jednoznačná, aby spíše ubývalo procesů, aby Soudní dvůr nebyl zahrnován, popř. i jiné soudy nebyly zahrnovány. To je tedy předmětem našeho usnesení, které si vám dovoluji předložit k vašemu schválení. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval také ústavně-právní výbor, zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, moji zpravodajskou zprávu vlastně přednesl pan garanční zpravodaj, který i řekl, že jsme se tím zabývali, tedy jako ústavně-právní výbor a že jsme doporučili výboru pro záležitosti EU, aby on vyslovil souhlas, resp. doporučil k vyslovení souhlasu. Chci tím ale říci, že jsme se tím nezabývali povrchně a že bychom jednoznačně dali souhlas, ale my jsme skutečně vedli velmi podrobnou rozpravu, s tím, že jsme zvažovali i tu eventualitu, kterou pan předseda tady před chvilkou řekl, to znamená počkat, vyčkat a dát stanovisko. Ale v tu chvíli jsme se

163

shodli na tom, že nebudeme s tím mít žádný problém, ale to není u všech evropských tisků. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Otvírám rozpravu. Do rozpravy se v daném okamžiku nikdo nehlásí, takže nepředpokládám, že by se pan ministr vyjadřoval k něčemu, co neexistuje. A pan kolega Sefzig přišel s návrhem z jejich výboru, takže o tom bychom měli za chvíli hlasovat, protože podle výkladu vzít na vědomí tento tisk je jako bychom se tím nezabývali. Předpokládám, že předmětem našeho hlasování bude usnesení výboru pro záležitosti EU. Zkusím znělkou dohonit ostatní nepříslušné senátorky a senátory. A ještě než zahájím hlasování, tak upozorňuji ty, co přišli později, že všichni byli odhlášeni, aby si zkontrolovali, zda jim svítí modré světélko. A zahajuji hlasování o usnesení, jak nám bylo předloženo výborem. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 52 ukončeno, registrováno 36, kvorum 19, pro 34, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím končíme projednávání tohoto bodu. A nyní můžeme hlasovat i o procedurálním návrhu, který nám přednesl předseda Senátu Milan Štěch, a to o žádosti guvernéra České národní banky vyřadit senátní tisk č. 149 z pořadu této naší schůze. Zahajuji hlasování. Kdo je pro vyřazení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 53 ukončeno, registrováno 37, kvorum 19, pro 35, proti nikdo. Návrh byl schválen. A odcházejícímu panu ministrovi děkuji za předložení materiálu. Jsme u dalšího bodu, a tím je

24. Návrh zákona o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon) (senátní tisk č. 211) Návrh máme jako tisk č. 211 a návrh uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám předložil vládní návrh zákona o chemických látkách a chemických směsích, tzv. chemický zákon, který se zabývá problematikou chemické bezpečnosti. Česká republika tímto návrhem uvádí v soulad legislativu ČR v oblasti chemických látek a směsí s právními předpisy EU. Zákonem dojde k adaptaci českého právního řádu na několik přímo použitelných předpisů unie a rovněž k transpozici několika evropských předpisů. Tyto předpisy mají zejména za cíl zavést v celosvětovém měřítku jednotná kriteria pro klasifikaci balení a označování látek a směsí v závislosti na jejich nebezpečných vlastnostech, čímž dochází k posílení ochrany lidského zdraví a životního prostředí a zjednodušení mezinárodního obchodu s látkami a směsmi, což by mělo být přínosem i pro podnikatelské subjekty.

164

Tohoto cíle má být dosaženo zejména zajištěním návaznosti na globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování, který slouží pro identifikaci nebezpečných chemických látek a směsí. Po obsahové stránce se dále mění zejména systém klasifikace a v souvislosti s ním současně způsob označení nebezpečnosti na obalu látky nebo směsi, např. systémem nových grafických symbolů nebezpečnosti, nové slovní vyjádření nebezpečnosti a také pokyny pro bezpečné zacházení. Zároveň dojde k ustanovení o osvědčení o dodržování zásad správné laboratorní praxe a úpravě správních deliktů. V souvislosti s těmito změnami je nutné rovněž upravit kompetence orgánů státní správy rozšířením jejich kontrolní a dozorčí činnosti v oblasti klasifikace balení a označování látek a dojde ke zvýšení míry kontroly činnosti výrobců, dovozců, uživatelů, distributorů a příjemců látek a směsí. V souvislosti s požadavky těchto adaptovaných nařízení je nutno rovněž zabezpečit dostatečnou informovanost všech dotčených subjektů. Zákonem dochází rovněž k úpravě některých dalších zákonů. Jedná se zejména o zákon o inspekci práce, ve kterém byla doplněna oblast přestupků a sankcí, a zákon o správních poplatcích, kdy dochází k odstranění jedné položky sazebníku. Novela živnostenského zákona je čistě technického charakteru, kdy se nahrazuje neužívaný pojem "přípravky" na nový pojem používaných praxí, a to "směsi". Navrhovaná ustanovení zákona nepřesahují rámec povinností stanovených přímo použitelnými předpisy EU ani směrnic, které zákon transponuje. Návrh byl 19. října 2011 projednán ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a bylo k němu přijato usnesení č. 59. Jak jistě víte, neprovedení implementace právních předpisů EU je následováno řízením před Soudním dvorem s hrozbou citelných peněžních sankcí. Tato hrozba je v případě nepřijetí návrhu chemického zákona velmi reálná, kontaktní místo EU PILOT se již obrátilo na Evropskou komisi, že neobdrželo od ČR oznámení o sankcích. Česká republika sice informovala Evropskou komisi o tomto návrhu a o průběhu legislativy, avšak Komise v minulých týdnech odpověď nepřijala. Proto si vás dovoluji zdvořile požádat o vyslovení souhlasu s tímto návrhem. Děkuji pěkně. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke

stolku zpravodajů, pane ministře. Garančním a jediným výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máme jako tisk č. 211/1. Zpravodajem je pan senátor Martin Tesařík, který má slovo. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane místopředsedo, vážený pane

ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr mi velmi usnadnil moji zpravodajskou zprávu, a tak mi dovolte, abych jenom v krátkosti doplnil několik informací. Za prvé pokud se týká legislativního procesu, tak vláda předložila tento zákon Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR dne 4. dubna 2011 a jejím Organizačním výborem byl přikázán výboru pro životní prostředí PS. Tento přijal celkem 9 pozměňujících návrhů a další tři byly podány v rámci druhého čtení. Jednalo se v zásadě především o drobné legislativně-technické úpravy. A všechny tyto návrhy byly schváleny. První čtení návrhu zákona se uskutečnilo 29. dubna 2011, druhým čtením pak prošel návrh tohoto zákona dne 21. září 2011 a zákon byl schválen ve třetím čtení dne 23. září 2011 na 23. schůzi PS.

165

V závěrečném hlasování v PS bylo přítomno 145 poslanců a 106 se jich vyslovilo pro, proti byli dva poslanci. Co se týče předpokládaného hospodářského a finančního dopadu navrhované právní úpravy, tak předkladatel očekává dopad na podnikatelskou sféru, která se zabývá oblastí upravenou zákonem, a to v celkové výši 51,8 mil. Kč, a to, aby mohly dané subjekty pokračovat v produkci látek s výhledem minimálně do roku 2015. Jedná se především o jednorázové náklady, jako je pořízení výpočetní techniky nebo zaškolení zaměstnanců. V rámci konzultací s dotčenými orgány byly zjištěny předpokládané náklady na státní sektor, a to konkrétně na ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice, které by ročně měly činit přibližně 14,8 mil. Kč. Zde jde zejména o mzdové a režijní náklady na nové zaměstnance. Vážené kolegyně, vážení kolegové, s ohledem na závazky vyplývající z našeho členství v EU a skutečnost, že předkládaný návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy a s ústavním pořádkem ČR, si vám dovoluji předložit usnesení. To přijal po odůvodnění náměstkem ministra životního prostředí Ing. Liborem Ježkem, dále po přednesení zpravodajské zprávy a po rozpravě, kde bylo ministerstvo životního prostředí upozorněno na některé drobné legislativní nedostatky, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Parlamentu ČR dne 19. října 2011 usnesení, které zní: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Martina Tesaříka a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Tolik ve stručnosti moje zpravodajská zpráva. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se také ke stolku zpravodajů. A pokládám otázku, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto návrhem zákona? Nikdo se nehlásí, otvírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám tudíž jakékoliv vyjádření pana ministra nebo zpravodaje. Máme jediný návrh, a to je návrh souhlasit s předloženým tiskem. Po znělce budeme o návrhu hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 54 ukončeno, registrováno 45, kvorum 23, pro 42, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji zpravodajovi a panu ministrovi. A jsme u dalšího bodu, kterým je

166

25. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 212) Návrh máme jako tisk č. 212. A opět pan ministr životního prostředí Tomáš Chalupa nás seznámí s návrhem. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jestli si vzpomínáte, nedávno jsem tady projednával návrh směrnice o úpravě právního řádu ČR, která se týkala otázky ochrany volně žijících velryb a už tehdy jsem avizoval, že dojde i na tuleně. Dámy a pánové, dovolil bych si vám předložit návrh, jehož podstatou je implementace požadavků dvou evropských nařízení o obchodování s výrobky z tuleňů. Jednak se jedná o nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1007/2009 z 16. září 2009 o obchodování s produkty z tuleňů a jednak o nařízení Komise Evropské unie č. 737 z 10. srpna 2010, kterým se stanoví prováděcí pravidla k tomuto nařízení Evropského parlamentu. Přestože dovoz i obchodování s produkty tuleňů na území ČR je vskutku minimální, je nezbytné do zákona o obchodování s ohroženými druhy zapracovat příslušná adaptační ustanovení a uvést tak platné znění zákona do souladu s uvedenými nařízeními. Předkladem a obsahem tohoto návrhu je za prvé to, že předložený návrh zákona sjednocuje terminologii zákona s oběma nařízeními a určuje vnitrostátní orgány příslušné k výkonu činností stanovených nařízeními, za druhé, navrhovaná novela zákona stanoví sankce za porušení povinnosti z nařízení o obchodování s produkty z tuleňů a svěřuje jejich ukládání České inspekci životního prostředí. A za třetí, vedle transpozičních ustanovení zakládá předložený návrh zákona nové zmocnění pro vydání vyhlášky ministerstvem životního prostředí, kterou se stanoví výše náhrady nákladů péče o exempláře zadržované v záchranných centrech za porušení pravidel obchodování s nimi. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, dovoluji si vás požádat o schválení tohoto návrhu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máme jako tisk č. 212/1. Zpravodajkou je paní senátorka Marta Bayerová, která má slovo. Senátorka Marta Bayerová: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, v podstatě jste mi usnadnil moji zpravodajskou zprávu, protože jste řekl, o čem tento zákon jedná. Já se tedy vrátím k usnesení, které přijal náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Bylo to 60. usnesení ze 14. schůze konané dne 19. října 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon

167

o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 212). Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Tesaře, náměstka ministra životního prostředí České republiky a zpravodajské zprávě senátorky Marty Bayerové a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňujícími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Jsou tři, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Martu Bayerovou, III. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Dovoluji si v rámci své zprávy upozornit, že v podrobné rozpravě přednesu vlastní pozměňovací návrhy k této zprávě. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, paní kolegyně, ke stolku zpravodajů. Otázka pro plénum: Navrhuje někdo nezabývat se tímto návrhem zákona? Nikoho takového nevidím, proto otvírám obecnou rozpravu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Do obecné rozpravy se

nikdo nehlásí, takže v daném okamžiku nemáme žádný jiný návrh, než návrh, který je z výboru, to znamená vrátit návrh s pozměňovacími návrhy. Otevírám nyní podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí paní senátorka Marta Bayerová, prosím. Senátorka

Marta

Bayerová: Děkuji

za slovo. Náš výbor přijal tři pozměňovací návrhy. V podstatě jsou to legislativně technické návrhy. Ale při dalším studování materiálu jsme zjistili, že tyto návrhy jsou již zcela napraveny v zákonu, který už jsme schválili, což je senátní tisk č. 206. Je to část 31, změna zákona o obchodování s ohroženými druhy. V podstatě to, co my jsme navrhovali ve výboru, abych to vysvětlila, je v tomto návrhu již opraveno. Proto si dovoluji předložit tyto pozměňovací návrhy: 1. Pozměňovací návrhy výboru č. 1 a 2 nahradit jediným pozměňovacím návrhem tohoto znění: 1. V čl. I body 15 až 17 vypustit. Následující body 18 až 35 označit jako body 15 až 32. Odůvodním vám to. Pozměňovací návrhy výboru č. 1 a 2 směřovaly k nápravě zjevných legislativně technických chyb obsažených v novelizačních bodech vztahujících ke se k § 29b zákona o obchodování s ohroženými druhy. Teprve po projednání návrhu zákona ve výboru došlo najevo, že stejná a navíc bezchybná změna § 29b je navrhována i v souběžně projednávaném, nyní už schváleném senátním tisku č. 206, konkrétně v části 31 návrhu zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Proto navrhuji chybné novelizační body 15 až 17 v senátním tisku č. 212 neopravovat, z návrhu zákona je vypustit a úpravu § 29b ponechat na senátním tisku č. 206. (Velký hluk v sále.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně pokračujte,

jestli ještě máte co říci. 168

Senátorka Marta Bayerová: Mám, ale vidím, že se zde paní senátorka

baví. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, já si myslím, že jste ze Sněmovny zvyklá na daleko horší prostředí, takže zkuste pokračovat. Senátorka Marta Bayerová: Já bych chtěla, aby byli všichni kolegové senátoři dobře informováni a poslouchali mne. (Oživení v sále, smích.)Vidím, že paní kolegyně je mladší, hezčí, ale přece jenom si myslím, že teď by bylo lepší, kdybyste poslouchali mne. 2. V pozměňovacím návrhu výboru č. 3 nahradit číslo "34" číslem "30". To je úplně logické, protože se jedná čistě o formální úpravu v číslování novelizačních bodů. Zatímco v případě přijetí pozměňovacích návrhů výboru by se z původního novelizačního bodu 33 stal bod 34, po přijetí mého pozměňovacího návrhu uvedeného výše bude původní novelizační bod 33 označen jako bod 30, protože jsme tam předtím vynechali body, které jsem už uváděla. To je můj pozměňovací návrh. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já vám děkuji, paní kolegyně. Předpokládám, že všichni tomu ideálně neporozuměli, a jak bývá zvykem, tento pozměňovací návrh by měl být předložen písemně na stůl, abychom opravdu věděli, o čem hlasujeme. Senátorka Marta Bayerová: Na stolech je předložen. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Jediný ho tedy nemám já ... Senátorka Marta Bayerová: To je ovšem diskriminace ... 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Je

to od vás, čili

diskriminace mužů v této chvíli ... Senátorka Marta Bayerová: Pane předsedající, já vám pozměňovací

návrhy předám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já už je mám, děkuji, už mám zajištěný servis. V tom případě tedy všichni v daném okamžiku vědí, o čem je řeč. Senátorka Marta Bayerová: Prosím, mohu ještě? Já to tedy řeknu polopatě. Náš výbor se prostě snažil tři legislativně technické chyby, které byly v zákoně. Ale zjistili jsme, že už to vlastně bylo nahrazeno v senátním tisku č. 206, takže problém by byl v tom, kdyby byly přijaty oba zákony s těmito pozměňováky, že by byl problém konkrétní. Proto jsme to udělali takto. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Myslím, že už všichni vědí,

o co jde, takže jenom váš návrh, paní kolegyně, který nám potom přednesete ve svém zpravodajském uzavření. Moje otázka nyní zní: Kdo další se ještě hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo, podrobnou rozpravu končím. Žádám pana ministra, jestli se chce vyjádřit k předloženému návrhu? Chce, prosím.

169

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Jestli mohu, děkuji pěkně. Chtěl bych doplnit, že ministerstvo životního prostředí nemá námitky, souhlasí s těmito návrhy, které jsou čistě legislativně technického charakteru a odstraňují nežádoucí duplicitu právních předpisů, protože další zákony byly připraveny rychleji než příprava tohoto zákona a tím jsme se dostali do tohoto stavu jakési duplicity úprav stejné záležitosti ve dvou zákonech. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vaše stanovisko je tím

pádem kladné. A nyní se ptám paní zpravodajky, jestli se chce vyjádřit, teď spíše procedurálně na mikrofon, jestli byste byla tak laskavá, jestli máme hlasovat en bloc nebo po bodech atd. To je váš úkol. Senátorka Marta Bayerová: Dobře. Prosím o hlasování nejprve o bodu č. 1 mého pozměňovacího návrhu, to znamená pozměňovací návrhy výboru č. 1 a 2 nahradit jediným pozměňovacím návrhem ve znění, které už jsem přečetla, protože v tom případě bude pozměňovací návrh našeho výboru nehlasovatelný. Navrhuji tedy, aby byl schválen můj pozměňovací návrh č. 1. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A potom budeme hlasovat

o bodu č. 2. Senátorka Marta Bayerová: Ano, potom budeme hlasovat o druhém bodu

a pak o bodu 3, což je návrh výboru. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pak o bodu 2 a poté o bodu č. 3, což je návrh výborový. To je perfektní. Svolám znělkou všechny nepřítomné senátorky a senátory do sálu k hlasování. Hlasujeme nyní o prvním bodu pozměňovacího návrhu kolegyně Bayerové. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 55 ukončeno, registrováno 51, kvorum 26, pro 46, proti jeden. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o bodu č. 2 vašeho pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 56 ukončeno, registrováno 51, kvorum 26, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pozměňovací návrhy č. 1 a 2 výboru jsou nehlasovatelné a budeme hlasovat o třetím bodu, tak jak jste ho dostali v tisku z výboru. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento bod, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 57 ukončeno. Registrováno 51, pro 45, kvorum bylo 26. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o tom, zda ve znění pozměňovacích návrhů vrátíme tento návrh Poslanecké sněmovně. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 58 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26. Pro 48, proti nikdo. Návrh je schválen.

170

Nyní pověření. Navrhuji, aby to byla paní senátorka Marta Bayerová a očekávám návrh na druhé jméno, kdo by šel tento materiál předložit do Poslanecké sněmovny. Hlásí se pan senátor Bárek. O tom budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 59 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26. Pro 49, proti nikdo. Návrh schválen. Děkuji, paní zpravodajko. Děkuji i panu ministrovi. A "od tuleňů do Karpat". Tím je další bod, a to je – procedurálně, tak já přeruším, pan místopředseda Zdeněk Škromach ... Senátorka Marta Bayerová: Já jsem jenom chtěla poděkovat za ty tuleně... Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,

paní senátorky, páni senátoři, jenom bych si dovolil po konzultaci s předkladatelkou Hanou Orgoníkovou navrhnout přesunutí senátního tisku č. 220, tj. bod schváleného pořadu 28 jako poslední bod našeho jednání. Je to procedurální návrh, a měli bychom o něm hlasovat. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže – procedurální návrh, všem je jasné, oč jde. Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto přehození programu, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 60 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26. Pro 48, proti 1. Návrh schválen. Mohu pokračovat v zahájení projednávání dalšího bodu, a to je

26. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (senátní tisk č. 155) Máme to jako tisk č. 155. Pan ministr životního prostředí Tomáš Chalupa má slovo. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážené paní senátorky,

vážení páni senátoři, dovoluji si vám představit vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací tohoto poměrně dlouhého protokolu o dlouhém názvu, i zajímavém názvu – Protokolu o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Karpatská úmluva je mnohostranná environmentální úmluva, která má rámcový charakter. Obsahuje obecně formulované závazky v oblastech souvisejících s udržitelným rozvojem karpatského regionu a předpokládá jejich konkretizaci prostřednictvím postupně sjednávaných protokolů. Protokol o udržitelném cestovním ruchu byl přijat na 3. zasedání smluvních stran Karpatské úmluvy v květnu tohoto roku v Bratislavě. Za ČR byl podepsán 27. května v souladu s usnesením vlády č. 328 ze dne 4. května. Cílem tohoto protokolu je především posílit a usnadnit spolupráci smluvních stran při rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech ve prospěch současných i budoucích generací s cílem optimalizovat jeho efekty na hospodářský a sociální rozvoj regionu, na jeho životní prostředí, krajinu a přírodu.

171

Přijetí protokolu, se domníváme, že by mohlo mít pozitivní dopady na podnikatelské prostředí v ČR. Podpora rozvoje udržitelného cestovního ruchu by měla přinést pozitivní ekonomický efekt, který by měl přispět k podpoře drobného podnikání a diverzifikaci ekonomických aktivit, a tím řešení otázky obyvatel v karpatském regionu. ČR má předpoklady plnit závazky vyplývající z navrženého protokolu ke Karpatské úmluvě, neboť závazky obsažené v protokolu jsou dostatečně pokryty stávající právní úpravou ČR a jejich plnění si nevyžádá žádnou změnu žádného zákonu ani jiného právního předpisu v ČR a v jejím právním řádu. S přijetím protokolu nevzniknou povinnosti platit jiné příspěvky, než povinné příspěvky smluvních stran do řádného rozpočtu této úmluvy, tzn. nebude vytvořen žádný jiný samostatný rozpočet, pouze pro protokol. Ratifikací protokolu nedojde v nadcházejícím tříletém období ke zvýšení členského příspěvku do rozpočtu Karpatské úmluvy. Protokol je v souladu s ústavním pořádkem a ústavními součástmi právního řádu ČR se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU a se závazky vyplývajícími pro ČR z jiných mezinárodních smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Tento protokol spadá do kategorie mezinárodních smluv upravujících práva a povinnosti osob a zahrnuje věci, jejichž úprava je vyhrazena v zákonu, je tzv. prezidentskou smlouvou. K její ratifikaci je tedy potřeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR. Vážený pane předsedo, pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, věřím, že vaše dnešní rozhodnutí zajistí další postup v ratifikaci tohoto významného protokolu. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já vám děkuji. Garančním výborem je VUZP. Usnesení tohoto výboru má č. 155/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Stanislav Juránek, kterého nahradí pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

vážené kolegyně a kolegové, moje povinnost je v podstatě velmi zjednodušená jako zpravodaje našeho výboru, protože vše bylo řečeno ústy pana ministra. Já bych k tomu chtěl pouze dodat, že v jedné věci se maličko budeme rozcházet, a to je ve věci negativního dopadu na státní rozpočet, kde víme, že budou ročně poskytované částky 30 tisíc eur do společné pokladny. Navíc bude zapotřebí ještě na cestovní náklady pro naše experty cca 80 tis. Kč, které bude muset také platit česká strana. Tolik pro doplnění. Co se týče našeho výboru, tento senátní tisk č. 155 doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikací Protokolu o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Stanislava Juránka, kterého zastupuji. Za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu ČR. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Hlásil se pan ministr – a

předpokládám, že se pak vyjádříte v rozpravě na tu otázku... VZVOB byl dalším výborem. Jeho usnesení má č. 155/2. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený

pane ministře, kolegyně a kolegové, VZVOB na své schůzi dne 5. října 2011 172

projednal návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele Tomáše Vrbíka, náměstka ministra životního prostředí, po zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací předloženého protokolu. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Na schůzi výboru byla zmiňována hlavně otázka, ač tento protokol hovoří o udržitelném cestovním ruchu, tak některé pasáže této smlouvy podle názoru většiny výborů budou mít dopad na ztížení tohoto cestovního ruchu, tzn. na omezení záměru přinést do této části Karpat v rámci cestovního ruchu sociální rozvoj a pozitivní přínosy v oblasti hospodářské. Takže přes tento rozpor ve smlouvě výbor přijal usnesení, tak jak jsem ho tady citoval. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Otevírám obecnou

rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Miroslav Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, vážený pane

ministře, nechci tuto úmluvu nějakým způsobem torpédovat, nicméně vám musím sdělit několik poznámek a mých obav souvisejících s tímto protokolem o udržitelném cestovním ruchu a související úmluvou. Samozřejmě, ministr to zřejmě převzal. Toto už byla rozjetá záležitost. Asi mu nelze nic vyčítat v této době. Chtěl bych říci, že Karpatská úmluva obsahuje velmi obecně formulované závazky, přičemž se předpokládá, že k jejich konkretizaci dojde prostřednictvím postupně sjednávaných dalších protokolů. To bývá u mezinárodních smluv zvykem. Nicméně ani v tomto protokolu, který upřesňuje Karpatskou úmluvu, nejsou nějaká žádná konkrétní sdělení. Dá se pouze tušit, že se bude jednat o nějaké typy regulací, které ve svém důsledku budou něco stát. Obávám se, že tímto protokolem otevíráme vrátka nekončícímu aktivismu a zbytečnému utrácení. Aby jednotlivé státy splnily tyto vágní požadavky, bezpochyby budou financovat různé a možná zbytečné projekty, aby měly co vykazovat na mezinárodním fóru uvedené úmluvy. Vždyť se k tomu přece zavázaly. Korektní by bylo říci alespoň předem, v jakém rámci chce úmluva regulace nebo finanční výdaje v jednotlivých státech realizovat. Ne pak zpětně a pod tlakem schvalovat cokoliv s tím, že už jsme si to přece rámcově schválili pod vlajkou ochrany přírody. Poněkud zavádějící a možná zcela nepravdivé je, že smlouva přinese prospěch pro hospodářský a sociální rozvoj. Šumava je zářným příkladem takovýchto zavádějících formulací. Vzpomeňme si, jak na Šumavě skupina aktivistů s některými odborníky s podporou bruselské administrativy prosazuje také ochranu přírody a svou vizi vytváření divočiny, a to proti vůli místních samospráv, proti vůli regionálních politických reprezentací. Obávám se, že příčinou je neurčitost formulací. V tomto dokumentu ta neurčitost v budoucnu umožní podobné důsledky. Mám několik konkrétních obav. Např. v protokolu se uvádí, že bude zapotřebí zajistit rovnoměrné rozdělení cestovního ruchu v karpatském regionu, znamená to zřejmě, že mimo postupy standardního územního plánování bude zapotřebí ještě navíc evidovat a řídit rozdělování zařízení pro cestovní ruch, popř. jejich obsazenost. Pokud ano, pak bude zapotřebí budovat bezpochyby další administrativní kapacity na to, aby to uhlídaly. V protokolu se dále uvádí, že bude zapotřebí provádět opatření nutná k udržování přírodních stanovišť a populací druhů volně žijící fauny a flóry. To asi přispěje ke zlepšení nebo k zachování deklarované biologické rozmanitosti, to je pravda. Ale co 173

to znamená konkrétně? Přibudou další CHKO nebo ptačí oblasti? Možná bychom o tom mohli vědět s předstihem. Jenom připomínám, že v Beskydech je CHKO Bílé Karpaty, CHKO Beskydy, Ptačí oblast Horní Vsacko. Otázka je – přibudou další? V protokolu se uvádí, že bude zapotřebí podporovat revitalizaci a modernizaci stávajících objektů cestovního ruchu, samozřejmě udržitelně, nebo veřejnou dopravu. To zní velice dobře. Nicméně bude zřejmě ministerstvo životního prostředí podporovat obnovu těchto konkrétních objektů ze svého rozpočtu, nebo spoluúčastí, což je přeřazené. Je otázkou, do jaké míry, možná by bylo vhodné toho se nějakým způsobem dopátrat. V současné nepříznivé finanční situaci to možná vezme ze svého rozpočtu ministerstvo, pak to bude v pořádku. Doufám jenom, že za takovými formulacemi o revitalizaci se neskrývá např. revitalizace typu zbourání Labské boudy v Krkonoších. Domnívám se, že tato úmluva dává do budoucnosti možnost startu regulací typu návrhu zákona o udržitelném cestovním ruchu, jehož předlohu jsem si kdysi přečetl na stránkách ekologických aktivistů. Podle toho zákona je zapotřebí sledovat a vyhodnocovat stav, vývoj, dopady cestovního ruchu, evidenci zařízení cestovního ruchu včetně jejich kapacitní velikosti a využití ubytovacích kapacit, evidenci počtu a rozmístění objektů individuální rekreace, vývoj počtu a struktury návštěvníků, ukazatele stavu vývoje a dopadu cestovního ruchu, zjišťování únosné kapacity území jednotlivých zón cestovního ruchu v různých časových jednotkách, sledování míry naplňování míry této únosné kapacity v průběhu sezóny a měsíců mimo sezónu atd. Samozřejmě toto není v návrhu tohoto protokolu, ale takovýto námět, i když se zdá, že je z říše byrokratických snů, možná v návaznosti na tento protokol o udržitelném cestovním ruchu někdy v budoucnu z nedostatku prozíravosti a snahy domýšlet důsledky, třeba schválíme. Tak to je mé upozornění do budoucna. Jinak ještě malou poznámku ke zpracování tohoto protokolu. Již jenom v čl. 1 je 18 vět, a z toho ve 14 je recyklováno slovo "udržitelný". Asi vám to nebudu číst, je to naprosto prázdný článek. Ty ostatní jsou podobného duchu. Já vám děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan

senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Ještě jednou, dobrý den. Budu mít konkrétní věci.

Cílem toho protokolu je, jak se píše, posílit a usnadnit spolupráci smluvních stran při rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, ve prospěch současných i budoucích generací. Já bych chtěl říct, že se s tím ztotožňuji. To asi není nic problematického. Otevíráme jakousi Pandořinu skříňku. Nechci tady komentovat, co říkal kolega Škaloud, protože pod to bych se taky podepsal. Nicméně, toto je precedens. Já to chci pro náš region taky. Pro evropsky významnou lokalitu Krušnohorské plato, které je na hranicích se sousedním Saskem, kde je Naturpark Zittauer Gebirge. Propojme to, a chtějme také od státu minimálně těch 30 tisíc, abychom se mohli scházet a řešit problémy, které v území máme. To přijdou možná i ze Šumavy, Němci a Rakušáci a další a další lokality, které jsou na hranicích. To teď není nic proti Bílým Karpatům. Mám dojem, že je to návod, a my se budeme muset zaktivizovat a muset v té věci něco udělat, protože už je to tady možná notoricky známo, že obec, kterou reprezentuji, tak má 90 % chráněnou. Je to národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště s obrovskou rozlohou. Máme tam Naturu 2000, tj. ta evropsky významná lokalita Krušnohorské plato. A kdysi jsem si vymyslel s mým

174

zástupem starosty v roce 1994 ještě přírodní park Zlatý kopec, takže nikdo mi nebude podsouvat, že jsem proti přírodě. Naopak, ale všeho s mírou a s rozumem. Teď řeknu něco, co možná někomu nebude souviset s touto materií. Nicméně je to věc velmi závažná. Protože MŽP připravilo materiál, udělalo návrh nařízení vlády, které se týká evropsky významných lokalit. Tento materiál bude asi zřejmě ve vládě předložen. Když se mj. podíváte na lokality, kterých se to týká v celé ČR, tak zjistíte, že Bílé Karpaty jsou svou rozlohou páté největší. Celkem to reprezentuje 20 037 hektarů. Já osobně mám v mém volebním obvodu 4 takovéto velké lokality, ty největší z 15 největších, ale je tam obrovské množství malinkých, můžeme říkat nevýznamných, s malým dopadem. Můj kolega zpravodaj vlastně napsal, že přijetí protokolu bude mít negativní dopad na státní rozpočet. To je těch 30 000 eur ročně, plus těch 80 000 na pracovní setkání. V materiálu, který bude předkládán vládě, kde je gestorem ministerstvo životního prostředí, tak je psáno, že nebudou žádné dopady na státní rozpočet, na rozpočty samospráv, ať je to krajská nebo místní samospráva, že tam nebude žádný vliv na podnikatelské prostředí. Já tady s plnou odpovědností říkám, a nebojím se, že je to lež. Není to pravda, protože my ty lokality ještě nemáme ani nařízením vlády vyhlášené, ale v současné době už například investor, který se rozhodl, že chce postavit podle územního plánu malý lyžařský dětský vlek, je tento vlek situován od území Natura 2000 cca 1,5 km, a tento člověk musel navíc jako investor dát 80 000 Kč, aby si nechal zpracovat EIA. Takže je to lež. My vytahujeme peníze investorům z kapes, a chudáci to ještě ani nevědí nebo nevěděli. My jsme to také nevěděli, když nás tehdy lákali, když jsme zarazili jako jedna z těch 900 vytipovaných lokalit, nebo kolik jich tehdy bylo, tak nás bylo 6 po celé republice, kteří jsme odmítli tak, jak nám to bylo předloženo ministerstvem, pod tyto věci se podepsat. Došlo k úpravám. A skutečně jsme se domluvili. Ale co pak nastalo? Nic nebylo ze strany ministerstva dodrženo. A tam došlo k tomu okamžiku, když krajské úřady vynucují na těch investorech provádění dokumentací, které by za normálních okolností v tom území nemuseli dělat. Bohužel, kdo jim v tom pomáhá, tak jsou zejm. agentury ochrany přírody, protože krajské úřady jsou těmi rozhodujícími a mohly by rozhodnout samy, ale ony se vždy poptávají těch agentur. A v našem případě se poptaly a agentura řekla: "No, oni tam migrují tetřívci. Co kdyby ten vlek na to měl nějaký vliv?" Upozorňuji, že je to od toho asi také 1 km vzdálené. A že tam v zimě projíždějí tatry, rolby a já nevím, co všechno, a tetřívci se nám naopak poslední dobou množí. Když tam nebyly žádné, když je svého času v 80. a 90. letech skoro vyhubili právě ochránci, kteří v zimě chodili a fotili si je, jak zimují. Při tom je vždycky zvedli. A ví se, že tetřívek musí, aby udržel svou energii přes zimu, tak může maximálně dvakrát vzlétnout, aby natrhal zob. Zpracuje pro toto 4/5 a tu 1/5 má na to, aby přežil. A když ho tito ochránci zvednou vícekrát, tak on samozřejmě zahyne. Takže naštěstí si to děláme dnes sami, neděláme to s ochránci, a populace se nám rozmnožuje, kohoutek nám pěkně kokrhá na hřbitovní zdi. Ale abych se vrátil k té materii, já chci požádat pana ministra, nechci tím otravovat Senát, aby dopis, který bych mu teď předal, kdyby vzal skutečně vážně, protože toto je skutečná Pandořina skříňka, na co upozorňuji. A státní rozpočet, pokud bude schváleno nařízení vlády tak, jak je předkládáno, oněch evropsky významných lokalit, tak to bude stát státní rozpočet, a to se neobávám říct, na náhradách zhruba stovky milionů korun. Dále to bude stát místní samosprávy navíc, protože tam bude jiný režim, jejich finanční zdroje, samozřejmě i krajské úřady, protože ony s tím budou mít navíc práci. Zřejmě i úřady pověřené, trojkové. Jsou tam další věci, které všeobecně nejsou pravda. A hodně to souvisí s tím, co tu schvalujeme. Čili já budu asi jedním z prvních, který se

175

bude snažit domluvit se saskou stranou, a budu chtít také na Parlamentu ČR, aby se nám něco takového schválilo, aby obě strany daly možná 50 000 eur, protože jsme jen 2 partneři, a abychom dostali také nějaké finanční prostředky na náhrady pro lidi, kteří se budou setkávat a řešit problémy na česko-saském chráněném území. To je zatím asi všechno, děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A slovo má pan senátor Jiří

Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, až

se bude jednat za nějakou dobu o vyřešení této fiskální krize států EU o další krizi, která jistě nastane, tak si vždy vzpomeňte na to, že každým takovýmto opatřením k těm krizím přispíváme. Ten materiál, když si přečtete, tak je to strašně pěkné, jak se vytvoří rovnoměrný cestovní ruch. Co to znamená? To znamená, že se zaprvé začne sledovat, jaký ten cestovní ruch je, tzn. že všichni hospodští, hoteliéři začnou psát hlášení o cestovním ruchu. Budou se podnikat opatření pro to, aby byl rovnoměrnější, tzn. že někteří budou dostávat dotace a jiní budou dostávat regulace, že jim tam jezdí moc, bude se zakazovat chodit po některých cestách a jiné se budou doporučovat. Aby je někdo mohl doporučit, budou vznikat agentury, které budou placeny ze státních prostředků, protože vlastně podnikají dobrou činnost, tak budou dostávat granty na to, aby vypracovaly plán zajištění rovnoměrnějšího cestovního ruchu. Ta představa, až to jednou rozšíříme na celé území republiky, jak budeme říkat, že do Prahy už turisté ne, ale že by měli jezdit na výsypky u Mostu, kde je to dnes také pěkné a jezdí tam zatraceně málo turistů a je třeba tam ten cestovní ruch podporovat. Tak toto povede k tomu, že se zaprvé zvýší administrativa, zadruhé se zvýší regulace v té oblasti, zatřetí se zvýší náklady státního rozpočtu nejen tím, že státní rozpočet bude něco dostávat, ale bude dostávat menší daně od těch subjektů, které tam podnikají, protože ty budou najímat další a další lidi na to, aby mohli vyplňovat ta hlášení pro ty nové agentury, které nepochybně vzniknou. Takových agentur máme díky EU už přibližně 150? Myslím, že to číslo nepřehání. A všechno to stojí peníze. A díky tomuto plánování budoucnosti, této představě, že je možné vnutit lidem, aby jezdili na místa neatraktivní, aby nebyla přetížena místa atraktivní, aby se to rozvíjelo podle nějakých představ o tzv. udržitelném cestovním ruchu, se vydávají další a další peníze. A vydávají se další a další náklady a další a další omezení. K ničemu jinému to ani vést nemůže. Takže nakonec vodáci, kteří jezdili rádi na šumavské řeky, si musí psát dnes měsíce dopředu, aby se dostali v termínu, když tam náhodou bude voda, a samozřejmě platí poplatky. A tím se cestovní ruch samozřejmě snížil. Celé se to vždycky na něco svede, co já vím, třeba na perlorodku. Ale ti lidé chodí tu perlorodku počítat, a ti šlapou po dně a občas i po perlorodkách. Zatímco vodák, který přejel lodí nad tou perlorodkou, tak se jí nijak nedotkl, a přesto on je ten viník. A platí se nejen za to, abyste tam mohli sjet v nejistém termínu, ale platí se i za to počítání těch perlorodek. To počítání samo o sobě snižuje jejich počet. A tato opatření se neustále kumulují, opakují, zvětšují. A výsledkem jsou právě ty krize z regulací a z vydávání naprosto nesmyslných peněz. Představa toho, jak se rovnoměrně v podkarpatské krajině rozptyluje zájem cestovního ruchu, jak prostě jsou lidé přesvědčováni, že v Karpatech mají jet na ta místa, kam jet chtěli, ale na místa, kde je málo turistů, mi připadá naprosto absurdní. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan

senátor Vladimír Dryml.

176

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já bych chtěl jen upřesnění trochu. Protokol se vztahuje na karpatský region, ne jen na Karpaty. Každá strana je oprávněna rozšířit použití protokolu na další části svého území. Tzn., že se to nemusí týkat jen Karpat! Vymezení území, na které se úmluva, resp. protokol vztahuje, vychází z principu autodesignace, kde si každý signatářský stát rozhodne, které území bude do úmluvy zařazeno. Karpaty zasahují území ČR pouze malou částí v rámci subprovincie vnější Západních Karpat a celků jako Javorníky, Ždánický les, Chřiby, Rožnovská brázda, Bílé Karpaty, Moravskoslezské Beskydy. Jedná se o velice pestré a přírodovědně, kulturně a historicky cenné území, kde byly vyhlášeny chráněné oblasti Beskydy, Bílé Karpaty, Pálava, ale i evropsky významné lokality, Čertoryje, Chřiby, niva Morávky, ptačí oblasti, jako jsou Hostýnské Vrchy, Horní Sadsko. Mezi velmi hodnotná území Karpat také patří Vizovické vrchy, Ždánický les, Litenčická vrchovina. Takže to není jen o těch Karpatech, jak si všichni představíme, ale o regionu. Cílem je maximalizovat pozitivní přínosy cestovního ruchu pro biologickou rozmanitost, ekosystémy atd. Přitom se tu mluví o těch lokalitách. A smluvní strany protokolu se na svém území zavazují k vytvoření a provádění politik a strategií usilujících o podporu a rozvoj udržitelného cestovního ruchu. Zavazují se ale také k přijetí opatření zajišťujících koordinaci a spolupráci mezi dotčenými institucemi a dalšími regionálními orgány. A podporují také koordinovaný vědecký výzkum. Takže pane ministře, to totiž není jen o tom ročním poplatku, to je i o těch dalších finančních zdrojích, kde se mají zapojit kapitoly nejen vašeho ministerstva, ale i ministerstva pro místní rozvoj i mnohých dalších. Kolik to tedy je, na kolik to tak odhadujete ročně? Není to jen 80 000 a nebo 30 000 eur, ten roční poplatek. Je to daleko více. Kolik z těch kapitol, o kterých jsem tu mluvil, těch ministerstev, předpokládáte nebo je předpokládáno v rozpočtu na příští rok, že se zapojí do této bohulibé aktivity?

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A

hlásí se místopředsedkyně Senátu, paní Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych vás chtěla požádat o podporu tohoto protokolu, protože já to čtu přesně tak, jak o tom hovořil v této chvíli můj předřečník, pan senátor Dryml. Ono to totiž není jen o cestovním ruchu a cestovním ruchu v krásné přírodě. Je to o koordinaci činností, o spolupráci na moravsko-slovenském pomezí, ale také moravsko-polském pomezí a moravskorakouském pomezí. A já musím říci, že jsem pyšná na to, že mohu říkat, že mám nejhezčí, nebo abych se nikoho nedotkla, jeden z nejhezčích senátních volebních obvodů. A mám to dokázáno, protože dvě vesnice jsou Vesnicemi roku ČR a další jsou těsně za tím. A když k nám přijedete, tak uvidíte, že je tam skutečně hezky. Ale ten problém je v tom, že jsme moravsko-slovenským pomezím. Ten problém je tam v tom, že konverzí zbrojního průmyslu ve své době a rozdělením Československa se toto stalo téměř pohraničím, a ten problém je v tom, že ta krajina sama evokuje dost velké rozdíly třeba v zaměstnanosti, a to mezi centrem, kterým je Zlín, Napajedla, Otrokovice, tím regionálním centrem, a potom tou venkovskou krajinou. A v této venkovské krajině je jedna z mála věcí, která skutečně může pomoci lidem, kteří tam 177

žijí. Agroturistika, podpora cestovního ruchu. Ale my nechceme, aby nám tam chodily davy. My chceme nabídnout tu krásu a pohostinnost té naší krajiny. Ale skutečně tak, aby ta krajina byla ještě za desítky a stovky let. Abychom vždycky mohli lidi přivítat skutečně v té krásné krajině. Ale chceme také, aby tam lidé důstojně žili. A já si myslím, že tento protokol o udržitelnosti cestovního ruchu, koordinace, spolupráce s ostatními zeměmi karpatského oblouku může tomuto cíli pomoci. Já vás skutečně moc prosím o podporu a vydání souhlasu s ratifikací tohoto protokolu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já děkuji, paní senátorko.

Máme tady přihlášeny opět další účastníky do rozpravy. Takže s přednostním právem pan senátor Richard Svoboda. Neuplatňuje své přednostní právo, takže pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Já se omlouvám, že vystupuji podruhé, nicméně někteří diskutující mě k tomu vyprovokovali, v dobrém. Paní místopředsedkyně Senátu mluví super o svém regionu, ale vezměte si, že kdybyste jen za Bílé Karpaty zaměnili třeba Krkonoše nebo Slavkovský les, tak stejně plamenně bych tu mohl mluvit já. Já také nemluvím jen o území krušnohorského plata, protože to jsou celé Krušné hory. Ale to je i sousední Sasko, Durynsko a Bavorsko. A u nás například Slavkovský les, Doupovské hory, díky vojákům zachovalé. A vojenský prostor Hradiště. Čili jednoznačně každý z našeho regionu asi budeme za tím regionem stát. A já jen jsem chtěl předtím říci, že pokud toto schválíme, tak očekávejme, že ti druzí z jiných regionů to budeme chtít také. A tady se asi rozcházíme s mým názorem ještě na výboru, kdy jsem si neuvědomil všechny ty dopady. A také díky tomu, že jsem dostal do rukou právě ten návrh nařízení vlády na evropsky významné lokality. Nemůžu ale souhlasit s jednou věcí, která tu padla, a to byl pan kolega Pospíšil, který říkal, že Evropa nám vlastně nařizuje dělat těch 300 nějakých organizačních složek. Mám dojem, že to tak není. My se většinou schováváme za tu Evropu, většinou si to vymýšlíme sami. A toto je jeden z těch příkladů, kdy si zase něco vymýšlíme, budou vznikat skupiny, budeme za to platit, ale znovu opakuji, já to chci pro naše území také a vím, že tím zatížím rozpočet. A dovedu si představit, že kolegové z jiných částí republiky budou dnes mluvit úplně stejně. Takže já musím změnit názor, a snad je to legitimní. A na rozdíl od toho, jak jsem hlasoval ve výboru, tak nepodpořím usnesení našeho výboru. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A dále je přihlášen do

rozpravy pan senátor Richard Svoboda. Pane senátore, máte slovo. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, dámy a pánové, já s určitou

fascinací sleduji, jak tady probíráme velmi marginální a parciální věci, zatímco se obávám, že se dějí věci velmi závažné, kterými bychom se zabývat měli, ale nezabýváme. Ale já jsem neměl žádné ambice mluvit ani k tuleňům v předchozím bodě, ani se nechci vyjadřovat stran Karpat. Přirozeně musím, protože by mi to mí Brňané neodpustili říci, že nejkrásnější volební obvod je můj. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Tak se rozhlížím, kolik těch obvodů tady máme. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Samozřejmě nechci být silnější než mí kolegové, ale kdo z vás zná České Středohoří, kdo s ním kdy projel, tak ho zamrazí asi tak, jako když jste navštívili Grand Canyon. To je tak úžasná část ČR, že vůbec

178

netušíme, co tady máme. Takže já bych také prosil, abychom ho tam připsali. A hned nad ním jsou Krušné hory, které jsou také nesmírně zajímavé. Takže já myslím, že se přihlásí ještě další, kteří si také myslí, že jejich regiony jsou ty nejkrásnější. Ale o to tady nejde. Já se vás pokusím uvést zase do reality, protože ono je vždy zajímavé nejen o tom mluvit, ale přečíst si to, o čem ty materiály píší. Takže třeba jen takový výklad pojmů. Takže za a) "Protokol o biologické rozmanitosti" znamená Protokol o ochraně a udržitelném využívání biologické krajinné rozmanitosti ke Karpatské úmluvě, přijatý v Bukurešti dne 19. června 2008; b) "Biologická rozmanitost" znamená variabilitu žijících organismů, jež zahrnuje rozmanitost uvnitř druhů samotných, rozmanitost mezi druhy a rozmanitost ekosystémů. To je blbost, co? To jsou věty. Dobře, poslouchejte ty věty, to je úžasné. "Hraniční území" znamená oblast spadající pod pravomoc příslušné smluvní strany v těsné blízkosti státní hranice s jinou smluvní stranou, kde činnosti prováděné na jedné straně státních hranic by mohly mít v závislosti na povaze konkrétní činnosti přímý či nepřímý a nepříznivý nebo pozitivní vliv na životní prostředí na druhé straně hranic. Takovou větu vymyslet, to opravdu vyžaduje význačné úsilí. Ale to jsme teprve u bodu c). Bod d). "Ochrana" znamená řadu opatření nutných k udržování přírodních stanovišť a populací druhů volně žijící fauny a flóry na příznivé úrovni zachování. O tom něco vím. My máme jednu takovou chráněnou oblast, kde byli mloci, my jsme tam hráli jako děti fotbal a mloci tam s námi žili. A teď tam už nemůžeme hrát fotbal, ani tam nikdo nesmí jezdit na kolech, protože by to ty mloky vyrušovalo a dokonce by to mohlo shrabávat mech z těch skaliček, a to by tomu mechu mohlo uškodit. E) "Konference smluvních stran" – to je to nejdůležitější – konference, jak se ještě později dozvíte, smluvních stran znamená konferenci smluvních stran Karpatské úmluvy. Abychom si ji nespletli eventuálně s jinou konferencí. A pozor, "Karpatská úmluva" znamená úmluvu o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat přijatou v Kyjevě 22. května 2003. G) "Ohrožené druhy" znamenají druhy ohrožené vyhynutím na celém území jejich výskytu nebo v jejich významné části. H) "Nepůvodní invazní druhy" znamenaní nepůvodní druhy, třeba kamzíka, vnesené vědomě nebo neúmyslně mimo svá přirozená stanoviště, kde se zachytily, začaly se množit a rozšířily se způsobem, který způsobuje škody na životním prostředí, do kterého se dostaly. Ale to jsme pořád ještě u g). Pak máme za i). "Krajina" znamená území, které je vnímáno lidmi, jehož charakter je výsledkem činnost a vzájemného ovlivňování přírodních nebo lidských faktorů. J) "Krajinná rozmanitost" – to je potřeba ještě pořádně vysvětlit – znamená rozmanitost mezi krajinnými typy. K) "Přirozené druhy" znamenají původní druhy daného regionu nebo ekosystému. Tam může nastat problém, to už jsme tu stokrát probírali, co je to původní a nepůvodní, a kdy to tedy bylo. Mimochodem, dnes ráno jsem viděl úžasný film o australských Alpách, které vznikly, a to číslo si dobře pamatujete, před 100 miliony lety. Tak až tady zase někdo bude vyprávět o nějakém globálním oteplování, tak ať si zkusí napsat na papír, co je to 100 milionů let, aby věděl, že se pohybuje v intervalu, který není vůbec pro vývoj této planety zajímavý. Ale to ještě není všechno. L) "Přírodní stanoviště" znamená suchozemskou nebo vodní oblast charakteristickou geograficky neživými a živými prvky, kde se organismus nebo populace přirozeně vyskytuje. M) "Pozorovatel" znamená pozorovatel, definovaný v článku 14, odst. 5 Karpatské úmluvy – vy to nečtete právě, tak nevíte ty krásy, které se v tom dají najít. N) "Smluvní strana" znamená smluvní stranu tohoto protokolu. A toto je dobré O) "Dotčená veřejnost" znamená veřejnost, která je nebo eventuálně může být dotčena rozvojem cestovního ruchu a s tím souvisejícím rozhodováním, nebo je na něm zúčastněna. Tato definice zahrnuje původní obyvatelstvo – to je zajímavé – a místní

179

obyvatelstvo. Pro účely této definice budou nevládní organizace podporující kterýkoli aspekt udržitelného rozvoje a splňující požadavky podle vnitrostátních právních předpisů považovány za zúčastněné. To je velmi důležitá věta, přečtu ji ještě jednou, protože ta je mimořádně důležitá. To je v podstatě připuštění ekoteroristů k lizu, když to přeložím do češtiny. Ještě jednou ji přečtu. "Dotčená veřejnost" znamená veřejnost, která je nebo eventuálně může být dotčena rozvojem cestovního ruchu a s tím souvisejícím rozhodováním, nebo je na něm zúčastněna. Tato definice zahrnuje původní obyvatelstvo – to je zajímavé – a místní obyvatelstvo. Pro účely této definice budou nevládní organizace podporující kterýkoli aspekt udržitelného rozvoje a splňující požadavky podle vnitrostátních právních předpisů považovány za zúčastněné. Nevím, jestli původní obyvatelstvo nebo místní obyvatelstvo, ale to není v této chvíli podstatné. P) "Chráněná oblast" znamená geograficky vymezená oblast, která je určena a obhospodařována za účelem dosažení specifických cílů ochrany přírody. Q) "Obnova" znamená návrat ekosystémů nebo přirozeného stanoviště jeho původního uspořádání přirozenému složení druhů a přírodním funkcím. R) "Pomocný orgán" znamená pomocný orgán řízený v souladu s článkem 14, odst. 2, písm. e) úmluvy, který může zahrnovat tematické pracovní skupiny nebo výbory. S) "Udržitelný rozvoj" znamená rozvoj, který splňuje potřeby a cíle současných generací, aniž by narušoval schopnost splňovat potřeby a cíle budoucích generací. Také krásná věta, že? Tys to nečetl, Pakosta, jinak bys tu větu znal. T) "Udržitelný cestovní ruch" znamená cestovní ruch, který zajišťuje udržitelné využívání přírodních zdrojů, nepředstavuje hrozbu pro biologickou a krajinnou rozmanitost, na níž skutečně závisí a minimalizuje negativní environmentální, ekologické, kulturní a sociální dopady, poskytuje možnost vzdělávání zvyšující znalosti přírodních ekosystémů a biologických zdrojů a úctu k nim, respektuje sociální a kulturní autenticitu hostitelského obyvatelstva, zachovávajícího své stavební a bytové kulturní dědictví a tradiční hodnoty, přispívá k porozumění a toleranci mezi kulturami, přispívá k zajištění životaschopného dlouhodobého hospodaření přinášejícího sociálněhospodářské výhody všem zainteresovaným skupinám, které jsou spravedlivě rozdělovány, včetně možností stabilního zaměstnání a výdělku a sociálních služeb pro hostitelské obyvatelstvo, a přispívá ke snižování chudoby. Také pěkná věta. Ale to ještě zdaleka nejsme u konce. U) "Udržitelné využívání" znamená využívání složek biologické rozmanitosti takovým způsobem a mírou, které nevedou k dlouhotrvajícímu poklesu biologické rozmanitosti, a tím se zachovává její potenciál vyhovět potřebám a touhám současných a budoucích generací. V) "Přeshraniční chráněná území" znamená oblast složená ze dvou nebo více chráněných území nacházejících se uvnitř území dvou nebo více smluvních stran, přiléhajících ke státním hranicím každé spadající pod pravomoci příslušné smluvní strany. Ale to byly pořád jen takové drobnosti, ale to podstatné je úplně jinde, a to je u provádění. Článek 29, zasedání – už jsme to tady zažili s jinými úmluvami – konference smluvních stran slouží jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu. Smluvní strany, které nejsou stranami, se mohou účastnit konference smluvních stran. Pokud konference slouží jako zasedání, kterýkoli člen předsednictva zastupujícího smluvní stranu, která však současně není smluvní stranou, bude nahrazen členem, jenž bude zvolen smluvními stranami a z některé ze smluvních stran tohoto protokolu. Také hezká věta. Ale to ještě furt není to podstatné. Důležité je, aby bylo co nejvíce těch konferencí. A na těch nejkrásnějších místech podle této smlouvy hodně často. Ale pozor, článek 30, nejdůležitější, sekretariát. To už jsme tu četli mnohokrát. 1. Sekretariát ustanovený podle článku 15 slouží jako sekretariát tohoto Protokolu.

180

2. Článek 15 odstavec 2 Karpatské úmluvy o funkcích sekretariátu se použije přiměřeně pro tento Protokol. Pozor, ještě není všechno! Pomocné orgány: 1. Kterýkoliv pomocný orgán ustanovený Karpatskou úmluvou, nebo pod Karpatskou úmluvou, může na základě rozhodnutí konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu sloužit pro potřeby tohoto Protokolu; v takovém případě zasedání smluvních stran určí, jaké funkce bude tento orgán vykonávat. 2. Smluvní strany, které nejsou smluvními stranami tohoto Protokolu, se mohou účastnit jako pozorovatelé zasedání kteréhokoli z těchto pomocných orgánů. Takže nejen ty konference, ale budou ještě zasedat pomocné orgány na různých místech. To už pane ministře, nebude za těch 80.000 korun, to už jsme někde v jiných cifrách. To bude muset samozřejmě někdo zaplatit. 3. Pokud pomocný orgán Karpatské úmluvy vykonává své funkce v záležitostech týkajících se tohoto Protokolu, kterýkoliv člen předsednictva takového pomocného orgánu zastupujícího smluvní stranu Karpatské úmluvy, která však současně není smluvní stranou Protokolu, bude nahrazen členem, jenž bude zvolen smluvními stranami a z některé ze smluvních stran tohoto Protokolu. 4. Jednací řád konference se použije přiměřeně pro účast pozorovatelů. A pozor, pak nastává kontrola dodržování závazků, abyste si nemysleli, že je to jen jako tak, že si tady něco schválíme, ale za prvé smluvní strany pravidelně podávají konferenci zprávu o opatřeních týkajících se tohoto Protokolu a výsledcích přijatých opatření. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání stanoví lhůtu a formát pro předkládání zpráv. A tak dále, já už tu nebudu zdržovat. Čili jinými slovy, tady vidíte, co je obsahem jednoho z takovýchto materiálů, kterých tu máme často a hodně. A jestli vám ještě není jasné, proč je Evropská unie v krizi, tak já myslím, že teď už vám to je skoro jasné. Čili to jsou jenom peníze, peníze, peníze, které tečou, protože pochopitelně takto vzniknou další úmluvy o jiných oblastech, jak už tady bylo řečeno. Já tedy jednoznačně navrhuji, abychom nenaskakovali na tyto věci a abychom zamítli tento materiál. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Dále se do rozpravy

hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se zpátky

vrátím k velice důležitému obsahu tohoto Protokolu, který se týká rovnoměrnosti cestovního ruchu. A musím říci, že Karpaty jsou krásným územím, skoro bych kolegyni Gajdůškové záviděl. Ale hory bývají často nevlídné, někdy tam jsou velké rychlé změny počasí. A tak jsem chtěl upozornit na úžasné krásy mého volebního obvodu, který se týká obou břehů Berounky, a tam zejména na vodácký ráj, nejvlídnější počasí, zejména dospějete-li až k volebnímu obvodu kolegy Oberfalzera, kterého si tady dovolím zastoupit. A zejména kolem Berounska už je i lepší, teplejší počasí. Bylo by tedy vhodné, aby takových agentur vzniklo na území České republiky možná 81, jestli vás dobře, kolegové, počítám, protože tak, jak jsem procházel celou republikou, řekl bych, že nenajdete ošklivý senátní obvod, nebo pokud se mýlím, tak se někdo, kolegové, přihlaste a řekněte zde, že některý váš senátní obvod je ošklivý. Myslím, že tady nikdo takový nebude.

181

Chci říci jenom to, že je skutečně důležité, aby naše ministerstvo zvážilo, jak cestovní ruch zajistit, aby byl nejenom rovnoměrně po celé republice, ale aby ještě byl smart a agentura jednala ve stylu – smart, tedy chytrých postupů. A ještě by bylo výborné, aby byl sustainable, tedy trvale udržitelný. Je to těžký úkol, pane ministře, vůbec vám ho nezávidím. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další se hlásí do rozpravy pan senátor Petr Pakosta. Prosím, máte slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážený pane

předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. I v mém volebním obvodu je moc hezky. Mám tam dvě vesnice roku, mám tam město stromů a jsem na to skutečně hrdý. A teď, co jsem to chtěl vlastně říci? (Oživení v sále – smích.) Já to zkrátím. Děkuji kolegovi Kuberovi, že mi otevřel oči, co se týká té jedné věty, která mě rozesmála. A přestože jsem původně chtěl hlasovat pro souhlas s ratifikací, tak prostě mně připadá ten Protokol jako tak velký nesmysl, že pro tento souhlas hlasovat nebudu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další je přihlášena paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Musela jsem vystoupit, protože já v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty bydlím, takže se nás to vysloveně dotýká. A po tom, co jsem tu slyšela, tak se všichni určitě shodneme na tom, že většina z nás má své volební obvody v oblastech, které by si také zasloužily takový Protokol o udržitelném cestovním ruchu v rámci Úmluvy. A chtěla bych vám připomenout, že pokud byste se začetli do předkládají zprávy pro Parlament České republiky, tak je tam uvedeno mimo jiné – a to tu nezaznělo – že Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (dále jen úmluva nebo Karpatská úmluva) byla připravena z iniciativy Ukrajiny a za technické pomoci programu OSN pro životní prostředí. Ukrajina zahájila jednání v roce 2001. Chtěla bych tady tuto debatu možná trošku zastavit, protože určitě by všichni, kteří tady v sále zůstali, šli své obvody představit, a myslím, že iniciativě se meze nekladou. Pokud tedy chcete také takovou úmluvu, tak si najděte v zahraničí partnera, který s vámi do toho půjde, a příště se může řešit opravdu třeba Šumava, Krkonoše nebo něco podobného. Vy to dneska říkáte z pozice, že možná závidíte, že Karpaty něco budou mít. Ono to není zase tak jednoznačné, i když třeba je tam psáno, že Zlínský kraj to podporuje, i ty kraje, kterých se to dotýká. Ale může pak nastat situace, že se to bude třeba negativně dotýkat někoho jiného, kdo v té oblasti bydlí. Já vím sama, jak jsme omezeni tím, že jsme v chráněné krajinné oblasti. Kolegové, pokud tedy chcete takovou úmluvu přijmout, tak se o to přičiňte! Děkuji za pozornost. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji, paní senátorko.

Vidím, že ještě nebyly vyčerpány všechny volební obvody. Hlásí se pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore.

182

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Já nebudu mluvit o krásách mého volebního obvodu, ale musím říci, že je mi pana ministra životního prostředí upřímně líto, když tady musí poslouchat tuto debatu. Já bych jenom navázal na kolegyni Juřenčákovou, ona to tady dobře čte. Kolegové by si možná měli přečíst předkládací zprávu. Tady ty protokoly prostě vycházejí z Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, které kdysi byla přijata, někdy v roce 2001. Na to navazují různé úmluvy. Včera jsme schválili Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně udržitelném rozvoji Karpat. Každá taková rámcová úmluva má samozřejmě jednotlivé položky – cestovní ruch, atd., atd., takže na to protokoly samozřejmě navazují. Co je tady zajímavé, že vzorem Rámcové úmluvy byla tzv. Alpská úmluva. A dokonce ty státy byly u toho, když se to nějak dávalo dohromady – Lichtenštejnsko, Německo, Rakousko, Slovinsko, Švýcarsko, atd. To znamená, že vycházely z toho, že to asi nějakým způsobem funguje a že to vede k prosperitě tohoto regionu. A i v úvodní části je podle mě napsáno, že Protokol napomůže rozvoji spolupráce se sousedními zeměmi, Karpaty tvoří většinu hranic České republiky se Slovenskem a zčásti i hranici s Polskem. Protokol pomůže řešit přeshraniční problémy spojené s cestovním ruchem a napomůže některým přeshraničním a turistickým rekreačním aktivitám. Prohloubení mezinárodní spolupráce přispěje k dalšímu zkvalitnění ochrany karpatských oblastí v České republice, například prostřednictvím výměny informací, společných odborných projektů, výměny odborníků apod. a bude stimulovat udržitelný rozvoj Karpat. Já se opravdu divím této debatě, protože už jsme včera schválili Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů. Kdysi, někdy v roce 2008, byl schválen Protokol o ochraně a udržitelném využívání biologické a krajinné rozmanitosti, byl přijat 19. června 2008 v Bukurešti, a Protokol vstoupil i pro Českou republiku v platnost dne 28. dubna 2010. A tento protokol za Českou republiku podepsal 27. května 2011 Ing. Tomáš Tesař, náměstek ministra životního prostředí. Bylo by tedy potřeba jít na zem. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další je přihlášen pan senátor Pavel Čáslava. Ne, pan senátor se už nehlásí. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky a senátoři. Já musím něco říct z úcty k tomuto místu, kde nás nechávají sedět, že i toto místo je chráněné, a to dvojnásob, jako Malá Strana a historická část Prahy. A když tady potom procházím všechny ty ochranky, myslím si, že bychom měli vzpomenout dvou modelů ochrany, jeden model ochrany, tedy myslím krajiny, aby to nebylo nějak vysvětlováno jinak, a jeden model ochrany je tedy ten roosveltovský, co se nesmí. A druhý model, který je mi čím dál bližší, je model, který vznikl nedávno v Bhútánu, tedy před pár lety, a to je model hrubého národního štěstí. A když se člověk brání štěstí, tak způsobuje neštěstí. Já tady na tomto vidím jako hlavní neštěstí jazykotvorbu. Jako maturant, jako vy všichni, maturant z češtiny jsem se skutečně ani ne tak z toho obsahu, jako z formy zápisu, taky zhrozil. A přiznávám, že si i ty zákony, kterým nerozumím, protože se mě netýkají, budu velmi podrobně číst, protože člověk má mít i radost z práce.

183

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A pan ministr jako předkladatel se hlásí, aby reagoval na proběhlou rozpravu. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Milé paní senátorky, vážení páni senátoři, tajně jsem doufal, že vrcholem dnešního zájmu budou tuleni, alespoň ze zkušenosti s velrybami z minula. Ale musím říci několik poznámek k tomu, co tu zaznělo. Snažil jsem si poznamenávat některé z těch projevů, i když přiznávám, že v případě projevu pana senátora Kubery jsem poznámkování vzdal. Za prvé. Dívaje se na jednotlivé poznámky, pak musím říct asi jednu věc. Ministerstvo životního prostředí, i s ohledem na střednědobý rozpočtový výhled, začalo letos v létě provádět velmi důraznou, precizní, a já věřím, také velmi pečlivou a asi bolestivou analýzu účasti ministerstva životního prostředí a jeho všech řízených organizací ve všech mezinárodních strukturách, smlouvách, úmluvách a organizacích s ohledem na to, zda každá jedna vynaložená koruna, kterou tam dáme, se vyplatí a vrátí, protože míra pochybnosti o tom je myslím v tomto sále zřetelná, a ve vedení ministerstva životního prostředí také. Za druhé. K tomu, co tu říkal pan senátor Horník, když popisoval otázku, kterou já jsem zmínil, a její rozpor, tedy záležitost, zda toto bude představovat náklad nebo ne. Pan senátor Dryml se ptal, kolik to bude u těch ostatních resortů, atd. Nezlobte se na mě, pane senátore, pane senátore Drymle, pokud řeknu, že nevím, kolik to bude u těch ostatních resortů. Ale mohu vás ubezpečit, že z pohledu ministerstva životního prostředí, pokud bych řekl částku, pokud nepůjdeme dál, tak částka 30.000 euro je částka limitní. A částky na účast reprezentaci a zástupců našeho resortu na všech možných organizacích, mohu vás ubezpečit, že velmi pečlivě vážíme. Konec konců, on se nám ten rozpočet také snižuje, takže nám nic jiného nezbývá. Slyším-li tuto debatu, pak musím říct, že některé škrty jsou možná ku prospěchu, nejen resortu životního prostředí. K otázce Natury. Promiňte, pokud odbočím a budu reagovat na to, co tady znělo, jakási tedy nit, jaké jsou vlastně náklady na ochranu přírody a co to znamená a jestli jsou administrativní a jiné náklady vyváženy efekty, např. v případě Natury. Víte, musím říci, že moje vlastní starostenská praxe je taková, že aniž bych se chtěl jakkoli dotknout svých předchůdců, protože nemám ve zvyku hodnotit je, byť oni hodnotí mne, tak přesto musím říci, že má vlastní starostenská zkušenost, kdy na území naší městské části vznikla Natura, a starosta této městské části se to dozvěděl teprve v okamžiku, kdy místní lidé napsali petici, protože zmizela hráz, vytvořil se uprostřed města mokřad a oni kvůli komárům nemohli spát, protože nikdo jiný se neobtěžoval té radnici sdělit, že ta hráz už tam nebude a místo, kde se hrával fotbal – a já ho tam hrál jako kluk tady – už nebude, protože tam bude mokřad. On si ho tedy nikdo ze starousedlíků nepamatuje, že by tam kdy byl, a někteří říkají, že naposledy byl před bitvou na Bílé Hoře, kvůli které vznikla ta hráz. Ale jestli to je pravda, já nemohu svědčit, protože si pamatuji, a jen velmi málo, z vlastního života, natož pak z životů mých předchůdců. Nicméně to je zjednodušení. Pravdou taky je, že česká veřejnost je přesvědčena - a myslím, že my všichni, co tu sedíme v tomhle sále, se přeci shodneme na tom – že je potřeba chránit českou přírodu, že je to něco, co jsme zdědili a co bychom měli předat našim dětem. Jestli k tomu potřebujeme více papírování, anebo spíš víc vzděláni, no, to je debata, kterou bychom tady a jinde na

184

trhu měli vést. A jestli k tomu víc pomůže to, že něco prohlásíme něčím, než jestli se o to budeme pečlivě starat, to je tady debata. Ale pravdou je, že Česká republika je součástí Evropské unie, systém natur je něco, k čemu jsme se přihlásili. A my bychom měli při její zprávě postupovat racionálně, s rozmyslem a efektivně. A to vůbec neznamená, že je máme rušit. To klidně může znamenat, že můžeme zřizovat další, tam, kde to má smysl, tam, kde je pro to důvod a tam, kde to přispívá k ochraně životního prostředí, jehož součástí je i člověk. A toto ministerstvo, které já mám čest řídit, chápe člověka jako součást životního prostředí, byť to třeba někdy nebývalo zvykem. K otázce krize a dalších opatření, kterou zmínil například pan senátor Pospíšil a taktéž pan senátor Dryml, bych opakoval to, co jsem zmínil. Z našeho pohledu bude opravdu snaha ty prostředky limitovat. Na druhou stranu jsem chtěl říci, a kdyby to tady na závěr neřekl pan senátor Žaloudík, tak bych to řekl já. Přece to, co tady je, není objevená věc, to je něco, co vychází z reálné zkušenosti. A to je zmíněná Alpská úmluva. A tato Alpská úmluva funguje, rozvoj turismu v Alpách je a jsou natury, žije se tam, staví se tam, nejsou to oblasti, které by se vylidňovaly, nejsou to oblasti, ze kterých by se lidé odstěhovávali, ba naopak se tam lidé stěhují. Ale možná, že je to také o tom, jak racionální zpráva a naplňování předpisů je na národní úrovni, a tím vůbec nechci obrušovat některou míru kriticismu Unie jako takové. Proto bych řekl, že bychom se měli pokusit tuto Úmluvu doporučit, potvrdit a ratifikovat. Když jsem poslouchal pana senátora Kuberu a jeho citace, tak musím popravdě říci, že jsem devět měsíců ve funkci ministra, že jsem do té funkce, jak jsem byl i kritizován, nastoupil jako člověk, který nebyl znalý té odborné věci, životního prostředí. A přiznám se vám, že člověk přistupuje do té pozice s jistým respektem k odbornosti. A přiznám se vám, že mnohem větší úsilí je nikoli pochopit odbornost, ale pochopit v některých ohledech jazyk a řeč, kterou se na evropské úrovni hovoří, protože to není národní jazyk, ale že to je administrativní jazyk, a jeho složitost je všude stejná a málokdo mu rozumí, někdy i ti, co tak mluví. A pokud jde o Alpskou úmluvu, říkal to pan senátor Bárek, pardon, omlouvám se, neřekl jsem to, necitoval jsem to přesně. Paní místopředsedkyně Gajdůšková hovořila o koordinaci a spolupráci, o předávání dobré praxe, o tom, že si vzájemně řekneme, co funguje a co nefunguje. No, to je hrozně důležité, tohle bychom neměli podceňovat, byť slovník, který to píše, je možná někdy k zasmání, možná, že tak normální lidé nemluví, tady určitě tak normální lidé nemluví. Ale na druhou stranu, toto málo, pokud nás to nebude stát peníze, by mělo snad přispět. Závěrem mi dovolte jako člověku, který také pochází z určité části svého obvodu v České republice, říci, že když jsem poslouchal vaši rozpravu, tak jsem si vzpomenul na jednu často uváděnou známou rozpravu, která proběhla v britském Parlamentu, ještě za doby královny Viktorie, kdy se jednotliví poslanci předháněli v tom, čí obvod je krásnější. A jestli mohu parafrázovat tuto rozpravu, pak mi dovolte říci, s ohledem na devítiměsíční zkušenost ministra, který za tu dobu po České republice, po jednotlivých jejích oblastech, městech, chráněných krajinných oblastech objel už skoro 100 tisíc kilometrů, parafrázuje ty věty staré 100 let, že ta všechna místa jsou krásná. Každé má něco do sebe a všechny stojí za to, abychom je chránili. Ale buď jak buď – na konci dne se vydáváme cestou, která je možná děravá, možná klikatá, možná chvílemi i nebezpečná a občas tonoucí v mlze. Ale na konci té cesty je Praha. (Oživení v sále.)A mnozí z vás pojedete přes Prahu 6. Děkuji pěkně a pojďme to podpořit.

185

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda chce vystoupit. Pan zpravodaj vystoupit nechce. Teď si jenom ujasním návrh pana senátora Kubery, který navrhoval zamítnout? Pane zpravodaji, pomozte mi! Navrhoval zamítnout, ale ono stejně asi by to bylo nehlasovatelné, protože podle jednacího řádu můžeme buď schválit nebo neschválit. Ale možná, že pan senátor Kubera by to dokázal vysvětlit, není však přítomen. Přistoupíme k hlasování o tom, že Senát dává souhlas s ratifikací Protokolu o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je snad proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 33, proti byli čtyři. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu předkladateli. Je vidět, že Praha zabrala. A postoupíme k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

27. Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 73) Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 73. Tento návrh zákona uvede pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení

kolegové, návrh senátního návrhu zákona /senátní tisk č. 73/ se týká zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů Současná zákonná úprava pravidel pro vznik nové obce oddělením části obce není formulována zcela jasně, a to pro případy oddělení dvou nebo více částí obce společně. A protože to není upraveno přímo zákonem, pak se takoví žadatelé musí obrátit na soud a soudy judikují, že to možné je. Čili, že je možné oddělení dvou či více částí obce, které ani jedna nesplňují podmínku danou zákonem o obcích pro vznik nové obce, to znamená, že není dodržen minimální počet obyvatel 1.000, ale že to možné je, pokud oddělující se části obce dohromady tuto podmínku splňují. K oddělení pak dojde, pokud v obecním referendu se obyvatelé potenciálně oddělujících se částí vysloví pro oddělení podle zákona o obecním referendu. V praxi tak může dojít ke zcela nelogické situaci, kdy některé části obce se oddělí, aniž se občané tam v té části bydlící pro oddělení většinově vysloví. Předložená novela tato pravidla pro oddělení více částí obce společně upravuje. Nově by mělo platit, že v každé potenciálně se oddělující části obce musí být splněny podmínky pro oddělení, tedy zejména, že musí být ustaven samostatný přípravný výbor a musí proběhnout samostatné referendum. Podmínku 1.000 trvale žijících osob musí části obce splnit společně. Vzhledem k tomu, že původní návrh nebyl po legislativní stránce zcela dokonalý, v průběhu schvalovacího procesu přijaly oba výbory, kterým byl návrh 186

přikázán, pozměňovací návrhy, které řešily připomínky našeho legislativního odboru. Ty dva návrhy, čili výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právního výboru, jsou zcela totožné. A vzhledem k tomu, že tento návrh byl v průběhu schvalovacího procesu několikrát odročen ve svém druhém čtení, tak se ukázala jako nesplnitelná účinnost, která v návrhu zákona byla uvedena, a sice 1. leden roku 2012. Z tohoto důvodu byl operativně zpracován pozměňovací návrh, který vám byl rozdán na stoly a který mění tuto účinnost za 1. ledna 2012 na datum 1. července 2012. Závěrem bych vás chtěl požádat o schválení předložené novely zákona o obcích, ale nikoliv tak, jak byl původně předložen, ale ve znění jak pozměňovacích návrhů, schválených v obou dožádaných výborech, čili v podstatě jednoho z nich, tak i ve znění pozměňovacího návrhu, který je podepsán mnou a který vám byl rozdán na stoly. Jak doufám, tyto pozměňovací návrhy budou předloženy v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 73/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubera. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Stanislav Juránek, kterého však zastoupí pan senátor Ivo Bárek. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 73/1. Žádám pan senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, prosím, máte slovo. Senátor Ivo Bárek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Myslím si, že pan

předkladatel kolega Petr Pakosta tady vysvětlil postup, který byl od předložení návrhu tohoto zákona. Náš výbor tuto novelu zákona projednal na své 10. schůzi již 22. června 2011. Z toho pramení i to, co tady poznamenal pan navrhovatel, nutnost přijetí pozměňovacího návrhu, abychom odložili účinnost zákona, aby tuto novelu mohla projednat i Poslanecká sněmovna. My jsme přijali 34. usnesení na 10. schůzi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, v němž jsme doporučili Senátu schválit návrh senátního návrhu zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Tyto pozměňovací návrhy, jak už kolega Pakosta tady říkal, jsou totožné s ústavněprávním výborem a vycházejí z připomínek naší legislativy. Doporučuji, abychom tento návrh zákona tak, jak je uvedeno v tomto usnesení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A

ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jaroslav Kubera. Nepřeje si vystoupit, stanovisko výboru je totožné, děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. A protože rozprava neproběhla, tak předpokládám, že předkladatel ani zpravodaj nevystoupí. Je tomu tak. Zahajuji nyní podrobnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, ale přece jenom nyní vidím, že se hlásí pan senátor Petr Pakosta, prosím.

187

Senátor Petr Pakosta: Málem jsme to prokoučovali. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, mám pocit, že pozměňovací návrhy přijaté ve výborech není potřeba načítat, protože vám byly rozdány jako příloha usnesení. Ale je třeba načíst pozměňovací návrh, který jsem avizoval při představení návrhu zákona a který se vyslovuje ke změněné účinnosti: Pozměňovací návrh senátora Petra Pakosty k pozměňovacímu návrhu č. 4 obsaženému v senátním tisku č. 73/1 (usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí)a č. 73/2 (usnesení ústavně-právního výboru)přijatého k senátnímu tisku č. 73 ve věci změny účinnosti návrhu senátního návrhu novely zákona o obcích. A nyní samotný text pozměňovacího návrhu: V pozměňovacím návrhu č. 4 obsaženém v senátním tisku č. 73/1 a č. 73/2 nahradit datum "1. ledna 2012" datem "1. července 2012". Myslím, že pozměňovací návrh byl již odůvodněn při představování zákona, čili dalšího odůvodnění není třeba, i když jsem k němu samozřejmě připraven. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do

podrobné rozpravy se již nikdo další nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím. Požádal bych zpravodaje garančního výboru o vyjádření k rozpravě a zároveň, aby nás provedl pozměňovacími návrhy a návrhy na hlasování. Senátor Stanislav Juránek: Pane místopředsedo, doporučuji, abychom nyní hlasovali o pozměňovacím návrhu kolegy Pakosty, což je pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu č. 4 obsaženému v senátních tiscích č. 73/1 a č. 73/2, a následně o zbývajících třech pozměňovacích návrzích výborů, které máte v senátním tisku č. 73. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, myslím, že to je jasné,

pokud nemá nikdo námitku. Prosím o stanoviska. (Navrhovatel i zpravodaj mají pozitivní stanovisko.) O těchto pozměňovacích návrzích budeme po znělce hlasovat. Příchozím sděluji, že hlasujeme o pozměňovacím návrhu pana senátora Pakosty. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích č. 1 až 3, které jsou obsaženy v usneseních příslušných výborů. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme vyčerpali hlasování o všech pozměňovacích návrzích a nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 27. 188

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Hlásí se pan senátor Jiří Dienstbier. (Předpokládám, že je to omyl, notebook zapracoval.) Návrh byl tedy schválen, a proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom za prvé pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. A za druhé navrhuji, aby pan senátor Petr Pakosta a pan senátor Stanislav Juránek návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. (Oba senátoři souhlasili.) Přistoupíme tedy k hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem našeho programu je 28. Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 197) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 197, první čtení. Tento návrh zákona uvede navrhovatelka paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, využila jsem svého práva podle § 127 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu a podávám vám dva návrhy zákonů. Jeden na úpravu jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Druhý na úpravu jednacího řádu Senátu. Tisky se musí projednávat odděleně, protože Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat jednací řád Senátu, který se dostává do režimu podle čl. 40, zatímco ve druhém případě to možné je. Proto je třeba tisky oddělit. Na druhou stranu, já bych úvodní řeč, i proto, abych vás příliš nezdržovala, uvedla u tohoto tisku, s tím, že samozřejmě v případě toho senátního tisku č. 198 se zmíním o svém návrhu – jak upravit jednací řád Senátu. Už se pokouším podruhé předložit tento návrh zákona. Poprvé jsem tak učinila v únoru 2009. Tehdy návrh byl jaksi rozsáhlejší, protože jsem Senátu navrhla i změny Ústavy, které se týkaly institutu – nezabývat se – v Senátu. Které se týkaly toho, abychom na některé zákony mohli mít 60denní lhůtu. A které se týkaly také toho, aby zákonodárnou iniciativu měla skupina poslanců, a nikoliv pouze jeden jediný poslanec. Senát tehdy schválil můj návrh spočívající v těch 3 změnách jednacích řádů Poslanecké sněmovny, Senátu a změny Ústavy. Tehdy Senát schválil, pokud si

189

dobře pamatuji, téměř jednohlasně. Poslanecká sněmovna však do konce svého funkčního období nezařadila tisky na své jednání. Z toho důvodu v červnu, po volbách, z důvodu diskontinuity již k tomu projednávání nedošlo. Nyní vám předkládám pouze 2 návrhy zákonů. Protože podle mého názoru v tuto chvíli není příliš prostor na změny Ústavy. Tak jsem se soustředila pouze na to, pokud je to vůbec možné, poněkud schválil legislativní proces. Pokud bych měla říct důvody, které mě k takové iniciativě vedly, tak si vám je pokusím stručně sdělit. Jsem přesvědčena o tom, že zákonodárný proces je ze všech rozhodovacích procesů, které ovlivňují lidské životy, ten nejdůležitější. Svými důsledky dopadá na největší počet osob a stanovuje pravidla procesu ostatních. V České republice však probíhá způsobem velmi neuspokojivým, čehož dokladem je nemálo kritických nálezů Ústavního soudu za posledních deset let, kritika ze strany prezidenta republiky, řady poslanců, senátorů, odborné i široké veřejnosti. Já jsem přesvědčena o tom, že část problémů je zakotvena v samotné právní úpravě, a proto jsem si dovolila předložit návrhy. Kritici, kteří vycházejí z předpokladů, že neuspokojivý výsledek tvorby práva souvisí s procesem jeho tvorby, tzn. způsobem, jak u nás právo vzniká – a já se s tím ztotožňuji, protože způsob, jak právo vzniká, tak důsledkem toho je potom výsledek, neuspokojivý zákon. Důsledkem toho je mj. i to, že jsme se změnili ve spontánním dodržování práva, tak v procesu autoritativní aplikace práva. Protože, proč by se někdo snažil o to, aby zákon byl kvalitní, když novelizací je možné jej změnit, a také se většinou mění. I dnes jsme tady naráželi na celou řadu zákonů, které se neustále mění a mění, a tudíž, proč by měl někdo usilovat o maximální kvalitu. Kromě toho je nutné si uvědomit, že legislativním procesem vznikají v zásadě dva typy zákonů. Jeden typ zákonů jsou vládní návrhy zákonů, které procházejí tou strašlivě dlouhou procedurou, a když už se dostanou do Senátu, tak všichni ministři nás tady prosí, ať, proboha, ten zákon propustíme, i když tvůrce Ústavy měl na mysli úplně jinou funkci Senátu. Tak ty procházejí vnitřním, vnějším připomínkovým řízením atd. Pak jsou návrhy zákonů nás, senátorů, tedy celého Senátu, a poslanecké iniciativy. U poslaneckých iniciativ to probíhá úplně nejrychleji. Tam, jak jistě víte, je možné načíst tzv. komplexní pozměňovací návrh k projednávanému zákonu – a ten zákon totálně změnit. Tím se vlastně obejde složitý legislativní proces. K mému úžasu – Ústavní soud shledal komplexní pozměňovací návrhy a tuto legislativní techniku jako ústavně konformní. Pak jsou ještě další nectnosti, které také známe, a které, zaplaťpánbu, Poslanecká sněmovna již tak často neuplatňuje. To jsou ti "divocí jezdci", případně se jim také říká "přílepky". U této legislativní techniky existuje takové rozhodnutí Ústavního soudu, že zákon je v rozporu s Ústavou pro legislativní proces, kterým vznikl. Já se snažím ve svém návrhu udělat legislativní proces transparentnějším a poněkud přiblížit speciálně poslanecké návrhy zákonů tomu procesu, který probíhá s vládními návrhy zákonů. Jsem si vědoma toho, že proces je složitý, komplikovaný a dlouhodobý. Také jsem si vědoma toho, že zasahovat do autonomie Poslanecké sněmovny je problematické. Nicméně, protože Ústava hovoří velmi obecně, tak vlastně jednací řád Poslanecké sněmovny je zákon o tvorbě zákonů.

190

Pro tuto skutečnost jsem si dovolila již v minulosti navrhnout změny jednacího řádu Poslanecké sněmovny, a činím to i tímto návrhem. Abych byla konkrétní, neřeknu vám všechny úpravy, které tam jsou, z toho prostého důvodu, že toto je první čtení, a já vás v této chvíli pouze prosím, abyste postoupili do jednotlivých výborů – a tady mám zdůvodnit, proč to máte udělat, o což se teď také snažím. Těmi základními cíli jsou vyšší požadavky kladené na důvodovou zprávu. Nevím, kolik jste četli důvodových zpráv k jednotlivým návrhům zákona, ale z mého pohledu jsou ryze formální. Dále zpřesnění pojmu, co to je pozměňovací návrh. Zavádí se jeho negativní definice, jejímž cílem je zamezit, aby k návrhu zákona mohly být podávány pozměňovací návrhy, které věcně nesouvisí s předmětem původního návrhu, tedy aby se pokud možno minimalizovaly již zmiňované přílepky. Vyšší požadavky pozměňovacího návrhu. Navrhuje se klást požadavek obdobný požadavku na předložení návrhu zákona také na všechny předkládané pozměňovací návrhy, zejména pokud jde o rozsah a kvalitu jejich odůvodnění. Poslanci přijímají pozměňovací návrhy, ke kterým nejsou povinni dávat žádné zdůvodnění a nejsou povinni psát ani to, jaké jsou dopady do rozpočtu státu, do rozpočtu obcí, jaký to bude mít vliv na podnikatelskou veřejnost. Oni obvykle řeknou, že byly rozdány pozměňovací návrhy na lavice a že ten a ten poslanec doporučuje ke schválení. A my všichni, když se pak probíráme, a připravujeme zpravodajské zprávy, tak musíme pracně ve stenozáznamu Poslanecké sněmovny hledat, proč vlastně ten který návrh byl přijat. Takže já tady navrhuji, aby pozměňovací návrhy byly zdůvodněny, aby bylo zdůvodněno, jaké jsou dopady do státního rozpočtu, jaký to bude mít vliv na podnikatelskou veřejnost. Prostě, aby se trochu pozměňovací návrh přiblížil tomu projednání vládního návrhu zákona, i když to může být samozřejmě také formální. Dále zpřísnění procesu podávání a projednání pozměňovacích návrhů. Už jsem tady mluvila o tom, že se běžně používá technika komplexního pozměňovacího návrhu, kde se návrh zákona zcela vyprázdní a nahradí se jiným textem. Je to předloženo jako komplexní pozměňovací návrh. Já tedy navrhuji, aby tím, kdo může přijmout komplexní pozměňovací návrh, byl výbor garanční. Pokud jej neprojedná, tak prostě není možné na plénu PS takový komplexní pozměňovák načíst. Dále tady zavádím možnost navrhovatele vzít návrh zákona zpět až do konečného hlasování. Čili období, kdy s ním navrhovatel disponuje, aby se prodloužilo i do třetího čtení, protože se samozřejmě může stát, že zákon je pozměněn tak, že navrhovatel už ho potom ani sám nepoznává a on už nemá šanci ho vzít zpět. To je ve velmi hrubých rysech, co navrhuji v jednacím řádu PS. Pokud bych tady měla říci, jaký je předpokládaný hospodářský a finanční rozsah navrhované úpravy, tak on nemá přímý dopad do státního rozpočtu, ale měl by mít významný dopad na snížení hospodářské a administrativní zátěže podnikatelů, neboť jeho hlavním cílem je snížení počtu změn, nepřehlednosti množství regulací v právních předpisech. A dalším důvodem předkládaného snížení hospodářské zátěže je ochrana před snadným prosazením partikulárních hospodářských výhod do právních předpisů, které vždy zvyšují náklady těm ostatním. Měla jsem možnost býti účastna projednávání zákona o lobbingu. A tam odborníci samozřejmě upozorňovali na to, že legislativní proces je přesně tím procesem, kde je možné jaksi lobbovat úplně nejvíc. Já lobbing nevylučuji, ani si

191

nemyslím, že by ve všech případech byl jaksi jenom negativní. Já si dovedu představit i pozitivní lobbing. Na druhou stranu si myslím, že je potřeba ta pravidla právě proto zpřísnit, aby k tomuto docházelo pokud možno méně. Návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy i s ústavním pořádkem ČR. Závěrem mi dovolte jednu malou poznámku. My jsme se tady včera dohadovali o tom, zdali nějaký zákon byl někdy již rušen. A já, když jsem s touto iniciativou začínala, tak jsem měla takovou naivní představu, že těch zákonů je tolik, že když bude chtít někdo prosadit zákon, tak bude muset jmenovat ten zákon, který je potřeba zrušit. A ke zrušení mám připravenu řadu zákonů, v tuhle chvíli jich registruji asi pět, jsou úplně nefunkční a nepoužívají se. Dovolím si vám pak v pracovním pořádku takový návrh předložit. V tuto chvíli vám děkuji za pozornost k tisku č. 197. Já se pak ještě vyjádřím k tisku č. 198, který se týká jednacího řádu Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Jiřinu Rippelovou, ale po dohodě ji zastoupí pan senátor Luděk Sefzig. Pane senátore, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, páni senátoři, vážená paní senátorko Paukrtová, je mi ctí, že mohu být zastupujícím zpravodajem a musím říct, že budu pouze tlumočit prosbu a žádost kolegyně Rippelové, se kterou jsem tuto věc konzultoval, protože jsme oba členy komise, které ona předsedá. A tak mi pouze dovolte, abych vás požádal, abyste postoupili projednání tohoto návrhu do ústavně-právního výboru a zároveň abyste požádali, včetně mne, o stanovisko Stálou komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Jinak si myslím, že nemá valného významu, abych opakoval důvody pro jednotlivé části tohoto návrhu, které tady před chvilkou přednesla předkladatelka. Zvu vás ještě na diskusi ke komisi a na výboru. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. A otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor

Jiří

Dienstbier: Vážený

pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já vítám legislativní návrh, který tady projednáváme, protože samozřejmě praxe, kdy zákon projde celým legislativním procesem, od resortů, přes meziresortní připomínkové řízení, Legislativní radu vlády, vládu, prvním čtením, dostane se do druhého čtení v PS, a pak najednou je z minuty na minutu celý změněn k nepoznání. Tato praxe je samozřejmě zhoubná, protože pak kvalita zákonů nemůže být příliš vysoká. Chtěl bych ovšem poznamenat, že přeborníky v tomto oboru v poslední době – a stalo se tak prakticky u všech reformních nebo tzv. reformních zákonů, které jsme projednávali na minulé schůzi Senátu – byli tři ministři této vlády, a to ministři Drábek, Heger a Kalousek, kteří všichni kompletně nechali pozměnit vládní návrhy zákonů, které sami předkládali, a pak jimi zpracované komplexní pozměňovací návrhy byly předloženy na poslední chvíli ve výborech a celé zákony změnily. 192

A ani v jednom případě se tak nestalo v jiném než garančním výboru, a ani v jednom případě se tak nestalo na plénu PS při druhém čtení, což je přesně ten bod, který tento návrh novely jednacího řádu PS neřeší, protože stejně zhoubné je samozřejmě předložení komplexního pozměňovacího návrhu na garančním výboru, stane-li se tak tři minuty před jednáním výboru a vlastně těsně před druhým čtením v PS. Tady se samozřejmě připojuji k podpoře tohoto návrhu. Myslím, že předkladatelka kolegyně senátorka Paukrtová bude mít spoustu práce vysvětlit to svým stranickým kolegům v PS a ve vládě, že takto nemají postupovat. Přeji jí v tom hodně štěstí, a já samozřejmě rád pomohu, pokud k tomu budou mé v tomto směru velmi skromné síly stačit. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Dále se do rozpravy

hlásí paní senátorka Paukrtová, prosím. Senátorka Soňa Paukrtová: Jestli mohu, nevím, jestli ještě někdo z vás bude diskutovat. Ale já jsem prostě chtěla reagovat na to, co tady říkal pan senátor Dienstbier. Víte, já jsem hluboce přesvědčena o tom, že demokracie je především o nastavení pravidel. A já už se touto záležitostí zabývám dlouho, kolegové z TOP 09 to o mně vědí a vždycky, když někde mají nějaký přílepek nebo něco takového, tak jaksi to různě avizují atd., takže já vůbec nemám problém to kolegům, nikoliv stranickým, protože já nejsem členkou žádné politické strany, to vysvětlovat. Důvod, proč jsme komplexní pozměňovací návrh určili výboru garančnímu, a samozřejmě se tam dá hovořit o tom, že v nějakém předstihu před garančním výborem, by to ti poslanci logicky měli být k dispozici, je velmi prostý. Já jsem pevně doufala, že Ústavní soud zruší komplexní pozměňovací návrh v zákoně o soudech a soudcích, a to byl jeden z důvodů, proč jsme podávali ústavní stížnost tady ze Senátu. K mému podivu to Ústavní soud neučinil a tím pádem komplexní pozměňovací návrh je, byť problematickým, přesto je souladným s Ústavou. Do té doby se totiž stávalo i v PS, že komplexní pozměňovací návrh neprošel žádným výborem a na plénu byl prostě předložen. Čili mně projednání v garančním výboru přišlo jako logické. Ale jde samozřejmě debatovat, a určitě tu debatu povedeme, o tom, jak učinit tu techniku jinou. Jsem totiž hluboce přesvědčena o tom, že kvalita legislativního procesu je důležitá nebo by měla být důležitá pro všechny politické strany. A já to projednávám bez ohledu na to, kdo zrovna je či není u vlády. Já si myslím, že demokracie a její dodržování je v nastavených pravidlech a jejím dodržování. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A ještě je přihlášen pan senátor Luděk Sefzig, který má slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl také jen zareagovat na poznámku kolegy Dienstbiera o zhoubnosti praxe, kterou v poslední době zaregistroval u tří ministrů – Drábka, Hegera a Kalouska. Musím říct, že všichni jsou dobrými žáky svých velkých učitelů v době, kdy zde byla koaliční vláda ČSSD, Unie svobody a KDU-ČSL, kde docházelo k úplně stejné praxi. Já jsem ji zaregistroval od roku 2000 dokonce poprvé, kdy poslanci Koudelka, na toho druhého poslance si už tolik nevzpomínám, předkládali komplexní návrhy. A co bylo nejvíce zarážející, že nebyli podporováni tehdy poslanci z vládní koalice, ale že to byla tzv. stojedenáctka, poslanci úplně jiné koalice.

193

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ještě, že máme vzpomínky. Dále se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A protože nezazněl žádný návrh jak na vrácení k dopracování, tak návrh na zamítnutí, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a dále, aby jej projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Ptám se, zda má někdo ještě nějaký další či jiný návrh? Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 66 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 46, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji paní navrhovatelce a zároveň děkuji i panu zpravodaji. V této chvíli bychom se vyměnili s paní místopředsedkyní Gajdůškovou při řízení schůze.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Milé

kolegyně

a

kolegové, budeme pokračovat bodem, kterým je 29. Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 198) Jde o první čtení. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede paní navrhovatelka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, kolegové a kolegyně, dovolte, abych uvedla senátní tisk č. 198, což je návrh změny jednacího řádu Senátu. A já už nebudu opakovat svou předchozí argumentaci, pouze vás upozorním na některé odlišnosti od jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Právě tak, jako v případě Poslanecké sněmovny, mým cílem je zpřísnit pojem pozměňovacího návrhu, klást vyšší požadavky na náležitosti pozměňovacích návrhů, zpřísnění procesu podávání a projednávání pozměňovacích návrhů. Jaksi jiné je oproti jednacímu řádu PS to, že navrhuji přijmout právní regulaci dosavadní parlamentní praxe související s postupováním návrhů zákonů Senátu, dát tomu určitá pravidla hry. Reaguji možná na záležitost, která se stala v minulosti, kdy nebylo zřejmé, který je správný text, který nám PS postoupila, takže se to tady snažím nějakým způsobem regulovat, nebo spíše dát tomu právní rámec.

194

Další věc, která je odlišná od jednacího řádu PS. Tady navrhuji změnu procedury hlasování o podaném návrhu nezabývat se návrhem zákona. Od doby, kdy se tady projednávaly reformní zákony předkládané Topolánkovou vládou, kdy tehdy došlo k situaci, kdy byl u takto složitého a komplexního návrhu podán návrh na nezabývat se a byl prohlasován, a důsledkem toho bylo, že jsme se tady nezabývali čtyři hodiny a vystupovali pouze předsedové klubů, protože mohou vystoupit kdykoliv a ostatní senátoři seděli a koukali na to, ale od té doby musím opravdu objektivně říci, že se institut nezabývat se nikdy nezneužil a téměř ho nepoužíváme. Pokud se mohu vrátit do minulosti, tak institut nezabývat se ústavodárce myslel tak, že Senát se bude zabývat jaksi hodně nadčasovými otázkami české a evropské společnosti a bude si vybírat mezi zákony, které chce a nechce projednat, a bude říkat u některých technických norem typu biocidní přípravky, že se jimi nechce zabývat. Tato praxe se tady z různých důvodů nezdařila, spíše proto, že jsme nenašli mechanismus, kdo by byl tím orgánem, který by určil, kterými zákony se Senát nebude zabývat. To bychom museli tady na plénu rozhodnout. Tento institut byl potom používán v případech, kdy se Senát vyjadřoval k návrhům zákonů, které souvisely se státním rozpočtem. To bylo jedno období, kdy hospodářský výbor vždycky navrhoval nezabývat se u těch zákonů, které nějakým způsobem souvisely s rozpočtem, s odůvodněním, že Senát vlastně neschvaluje státní rozpočet. A potom byl občas tento institut zneužíván. Ale teď už k tomu opravdu nedochází, a já jsem tomu moc ráda. Nicméně i pro budoucno změna procedury hlasování o podaném návrhu nezabývat se návrhem zákona tam nemůže být úplně vypuštěna, protože bychom museli jít do Ústavy, a to já jsem v případě svého návrhu nechtěla. Proto jsem tam prostě doplnila větu, že není možné přijmout hlasování nezabývat se, pokud se proti tomu vysloví jeden senátorský klub nebo skupina deseti senátorů, což mně připadá jako dostatečná pojistka k tomu, aby pokud si většina senátorů nepřeje, aby bylo přijato nezabývat se, tak se tak prostě nestane. Jinak tento návrh je obdobný změně jednacího řádu PS. A tak vás opět prosím, abyste byli tak laskavi a propustili návrh do ústavně-právního výboru a Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Děkuji. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také,

paní

senátorko, a požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Jiřinu Rippelovou. Tu zastoupí opět pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. S úplně

stejnou logikou, jakou u předchozího návrhu paní předkladatelky, si vás dovoluji požádat o pozornost k tomuto návrhu, s tím, že paní senátorka i já doporučujeme, aby byly tyto tisky přiděleny ústavně-právnímu výboru a bylo požádáno o stanovisko Komisi pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, mimo jiné i z toho důvodu, že se budeme moci zabývat oním poměrně zavádějícím termínem slova "nezabývat se". Myslím, že daleko správnější je "schválení bez rozpravy", protože Senát hlavně vykonává činnost ve svých výborech, kde se samozřejmě i tyto tisky projednávají. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

195

Senátorka Marta Bayerová: Děkuji, paní předsedající. Paní předkladatelko, chtěla bych se vyjádřit k senátnímu tisku č. 198 – návrh novely zákona o jednacím řádu Senátu. Když jsme projednávali širší návrh novely jednacího řádu Senátu kolegyně Paukrtové v roce 2009, tak jsem pro něj hlasovala, tehdy i pro další dva návrhy s tím související. Stejně tak i dnes jsem podpořila návrh zákona, senátní tisk č. 197, a chci podpořit i návrh, kterým je senátní tisk č. 198. Souhlasím se snahou navrhovatelky o zdokonalování legislativního procesu v obou komorách Parlamentu ČR a se snahou o přijetí takových úprav tohoto procesu, aby na jeho konci byly zákony kvalitní a srozumitelné. Co se návrhu týče, ráda bych uvedla pouze jednu poznámku. V návrhu kolegyně Paukrtové z roku 2009 se v § 98 jednacího řádu Senátu upravoval tak, že Organizační výbor měl u návrhu zákonů, postoupených z PS, nejprve posoudit, zda skutečně splňují náležitosti návrhu zákona. Pokud tomu tak nebylo, předseda Senátu by si nápravu vyžádal od předsedy PS. Až po obdržení řádného návrhu zákona by začala běžet příslušná lhůta na projednávání Senátem. Bohužel, nynější návrh takové ustanovení již neobsahuje. Neznám zřejmě důvod, proč se tak paní kolegyně rozhodla, ale verze z roku 2009 se mi zamlouvala trochu víc. Jde mi především o to, že nyní dostáváme z PS návrhy zákonů, které často obsahují oproti původní verzi mnoho pozměňovacích návrhů, ale důvodová zpráva je nezohledňuje. Nevíme tedy, proč se tak poslanci rozhodli, co pozměňovacími návrhy sledují, jaké to bude mít dopady a co bude dál. Podle mého názoru je to proti smyslu projednávání zákonů v Senátu. Já dokonce vidím tuto situaci jako možné porušení zákonem stanovené parlamentní procedury. Jde o to, že návrh zákona musí podle § 86 jednacího řádu PS, na nějž odkazuje i jednací řád Senátu, obsahovat i důvodovou zprávu, která splňuje zákonem stanovené požadavky na odůvodnění nové právní úpravy. Protože návrhy mnoha zákonů projednávaných na schůzích Senátu aktualizovanou důvodovou zprávu s ohledem na pozměňovací návrhy neobsahují, o návrzích zákonů se tedy zřejmě nejedná. Nelze je proto jako návrhy zákonů v Senátu projednávat a nezačala u nich obdržením ani běžet příslušná schvalovací lhůta. Vzhledem k uvedenému žádám pana předsedu Senátu, aby pověřil Stálou komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury vypracováním příslušného stanoviska, tedy, zda jsou návrhy zákonů postoupené z PS bez aktualizované důvodové zprávy s ohledem na pozměňovací návrhy skutečné návrhy zákonů podle platné právní úpravy. Stanovisko by měl Senát obdržet nejpozději před jeho příští schůzí. Pokud není pan předseda Senátu k takovému zadání oprávněn, navrhuji, abychom v tomto smyslu přijali jako Senát usnesení jednoduchého znění: Senát ukládá Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury vypracovat stanovisko k otázce, zda jsou návrhy zákonů přijaté z Poslanecké sněmovny bez aktualizované důvodové zprávy s ohledem na pozměňovací návrhy skutečně návrhy zákonů podle platné právní úpravy. Toto stanovisko předloží Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury Senátu nejpozději před jeho příští schůzí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také, paní senátorko. Ptám se, zda se hlásí ještě někdo další do rozpravy? Nikoho takového

196

nevidím. Ptám se paní senátorky Paukrtové, chcete se vyjádřit ještě jako senátorka? Já se ptám proto, jestli mám uzavřít rozpravu v této chvíli. Vyjádříte se pak jako navrhovatelka? Dobře, děkuji. Ptám se tedy, zda se ještě někdo chce přihlásit do rozpravy k tomuto bodu? Nevidím nikoho, takže rozpravu uzavírám, a paní navrhovatelka má samozřejmě právo se vyjádřit. Senátorka Soňa Paukrtová: Když dovolíte, já bych se jenom krátce vyjádřila k návrhu paní kolegyně Bayerové. V tuto chvíli podle jednacího řádu PS Poslanecká sněmovna není povinna vypracovávat odůvodnění svých pozměňovacích návrhů, takže to prostě neudělá. Pokud se nám podaří prosadit změnu jednacího řádu, tak to je jedna ze stěžejních věcí, aby to musela zdůvodňovat. A pokud jde o § 98a, o kterém tady paní kolegyně hovořila, tak do mého návrhu bylo převzato znění ze stykového zákona, které schvaloval také Senát, a tam je: ... jehož součástí se v rámci snahy právně kodifikovat některé významné instituty a postupy parlamentní praxe. Čili oficiální návrh zákona je ten, který Senátu postoupí předseda PS, to znamená ne třeba jeho sekretářka nebo aparát. Platí to i pro doručení opraveného znění, tedy pro případ, že PS sezná, že to, co Senátu postoupila, neodpovídá tomu, co považuje za řádný výsledek svého jednání. V takovém případě běží lhůta podle článku 46 odst. 1 Ústavy znovu, resp. odvíjí se od postoupení správného opraveného znění. Toto je přesně ve znění mého návrhu. Já se samozřejmě nebráním debatě o tom, že je možné ho změnit, ale myslím si, že v tuto chvíli přijímat usnesení, že požadujeme od PS, aby nám zdůvodňovala pozměňovací návrhy, obávám se, že bych to asi nedoporučovala, protože si myslím, že je rozumnější upravit jim jednací řád tak, aby byli povinni to dělat. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, a prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Chci jenom upozornit, že paní senátorka Bayerová dala prostě návrh a my se s ním musíme vypořádat. Senátor Luděk Sefzig: Ano, kvůli tomu jsem se přihlásil. Myslím, že už se s tímto návrhem dostatečně fundovaně vypořádala paní předkladatelka tohoto návrhu. Odpověď zní: Není. Čili takový návrh je i bez důvodové zprávy, bez aktualizované důvodové zprávy v pořádku a je platný. Ale Senát může samozřejmě přijmout toto usnesení, protože pouze ukládá komisi to, co my můžeme komisi tlumočit. A myslím si, že v tomto smyslu je takové usnesení redundantní, je nadbytečné. Ale zaznamenal jsem požadavek paní senátorky a na jednání komise jej budeme tlumočit. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové, já se ale domnívám, že paní senátorka přednesla návrh usnesení, a my nemůžeme rozhodnout v této chvíli jinak, pokud paní senátorka Bayerová svůj návrh nestáhne, jednat jinak, než o něm dát hlasovat. Jestli se mýlím, ať my legislativní odbor řekne, že se mýlím, ale myslím si, že je to v této chvíli takto. Senátor Luděk Sefzig: Já se musím přiznat, že jednak nemáme tento návrh v písemné podobě. A jestli se to týkalo té první části, kdy máme jakoby usnesením uložit něco předsedovi Senátu, to se domnívám, že to je ultra vires, že to je mimo

197

jednací řády. A na to tady odpověděla paní senátorka Paukrtová, a já se domnívám, že tato část je nehlasovatelná. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já jsem už uzavřela rozpravu. Poprosila bych legislativní odbor, zda by mi mohl v této chvíli poradit. Paní senátorka Bayerová upřesní svůj výrok, prosím. Senátorka Marta Bayerová: Dobře, paní předsedající, stahuji svůj poslední

návrh, že ukládáme něco předsedovi Senátu, protože svůj návrh stahuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji paní senátorce za

vstřícnost, ale její návrh určitě můžeme diskutovat dál a nedělat v této chvíli problém proceduře. K obecné rozpravě se vyjádřila jak paní navrhovatelka, tak pan zpravodaj. A my máme jediný návrh, a to je přikázat návrh senátního návrhu zákona. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a dále aby jej projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Ptám se ještě, zda má někdo jiný návrh, v rozpravě nezazněl? Není jiný návrh. Dobře, můžeme dát hlasovat o tomto návrhu. Svolám všechny senátorky a senátory do sálu k hlasování. Budeme tedy hlasovat o přikázání návrhu senátního návrhu zákona ústavněprávnímu výboru a Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 67 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 46, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Velmi děkuji paní navrhovatelce i panu zpravodaji i vám všem a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je 30. Volba členů Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe V úvodu dávám slovo panu senátorovi Petru Pakostovi. Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela ve stanovené lhůtě, tj. do dneška do 12.30 hodin, následující návrhy kandidátů na zástupce Senátu do Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe: Senátor Jaroslav Doubrava – navrhovatel senátorka Alena Dernerová Senátor Karel Korytář – navrhovatel senátorský klub ČSSD Senát Petr Pakosta – navrhovatel senátorský klub ODS. Dovoluji si vás informovat, že volební komise přijala v této souvislosti na své 4. schůzi usnesení č. 7, ve kterém konstatuje, že obdržela návrhy, o kterých jsem vás před chvílí informoval, a zároveň mě pověřila, abych s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem.

198

Na závěr svého vystoupení navrhuji jako předseda volební komise, aby Senát hlasoval o navržených zástupcích Senátu do Parlamentní pracovní skupiny většinovým způsobem aklamací, a vzhledem k usnesení, které říká, že volíme dva nebo tři členy pracovní skupiny, aby hlasoval o každém z navržených zvlášť, přičemž zvoleni by byli ti, pokud dostanou dva nebo tři navržení senátoři nebo každý z nich nadpoloviční většinu hlasů, bude volba platná a ukončí se. V případě, že bude zvolen jeden nebo žádný, bude následovat druhé kolo, ve kterém z těch, kteří nebyli zvoleni, budou znovu kandidovat ti, kteří nebyli zvoleni, a z nich, pokud byl jeden zvolen, bude zvolen ten, který dostane nadpoloviční počet hlasů a budou buď jeden anebo dva. Já se omlouvám. Je to takhle složité proto, že jsme schválili poměrně kuriózní usnesení, že volíme dva nebo tři členy. (Oživení v sále – smích.) Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu předsedovi

volební komise, který se ujal slova velmi rychle. Nicméně návrh byl předložen. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. A poprosím ještě jednou pana předsedu volební komise, aby nám řekl, o čem tedy budeme hlasovat. Senátor Jiří Pospíšil: Budou to tři hlasování, kde v prvním hlasování každý ze senátorů rozhodne o tom, zda senátor Jaroslav Doubrava bude zvolen zástupcem Senátu do Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe. Paní předsedající, můžete dát o tomto návrhu hlasovat. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, samozřejmě, ale

musím ještě spustit znělku. Budeme v této chvíli volit aklamací, a to pana senátora Jaroslava Doubravu jako člena navrhované Parlamentní pracovní skupiny. Upozorňuji, že nikdo nenavrhl jinou volbu, takže můžeme zahájit hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 68 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 26, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Prosím o další návrh. Senátor Jiří Pospíšil: Teď budeme hlasovat o tom, zda senátor Karel

Korytář se stane zástupcem Senátu v Parlamentní pracovní skupině k jednání o problematice splavnosti řeky Labe. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, budeme hlasovat, tentokrát již bez znělky. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 69 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím o další návrh. Senátor Jiří Pospíšil: A teď budeme hlasovat o tom, zda senátor Petr Pakosta se stane zástupcem Senátu v Parlamentní pracovní skupině k jednání o problematice splavnosti řeky Labe.

199

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 70 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Senátor Jiří Pospíšil: Tím jsme naplnili usnesení, že zvolíme dva nebo tři

senátory za členy Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe a hlasování může skončit. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, myslím, že věc proběhla hladce. A já konstatuji, že Senát zvolil zástupce Senátu do Parlamentní pracovní skupiny k jednání s poslanci Spolkového sněmu Německa, příslušnými ministerstvy České republiky i Spolkové republiky Německo, zástupci dotčených českých krajů, německých spolkových zemí a odborné veřejnosti o problematice splavnosti řeky Labe. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o tom, že Senát pověřuje předsedu Senátu, aby s tímto usnesením seznámil předsedkyni Poslanecké sněmovny. Když dovolíte, opět bez znělky zahájím hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 71 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji za rychlé projednání tohoto bodu a projednávání tohoto bodu končím. Posledním bodem, kterým dnes zakončíme 13. schůzi Senátu, je

31. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 220) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 220. Návrh uvede poslankyně Hana Orgoníková. Paní poslankyně, prosím, máte slovo. Poslankyně Hana Orgoníková: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, upravuje v § 18 podmínky zjišťování a prokazování psychické způsobilosti pedagogických pracovníků ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a ve školských zařízeních pro preventivně výchovnou péči, kterými jsou střediska výchovné péče. Podle této úpravy, zavedené novelou zákona č. 109/2002 Sb., zákonem č. 383/2005 Sb., s účinností od 1. prosince 2005, může být pedagogickým pracovníkem v uvedených zařízeních při střediscích jen ten, kdo mimo jiné splňuje podmínky psychické způsobilosti. Ta se zjišťuje psychologickým vyšetřením a prokazuje se

200

posudkem o tomto vyšetření, který je platný 7 let ode dne jeho vydání a je součástí osobního spisu pedagogického pracovníka. Psychická způsobilost se prokazuje jednak obligatorně před vznikem pracovněprávního vztahu k zařízení nebo středisku, jednak i za trvání tohoto pracovněprávního vztahu. Dále se prokazuje tehdy, pokud vznikne důvodná pochybnost o tom, zda pedagogický pracovník splňuje podmínku psychické způsobilosti. V takovém případě ředitel zařízení či střediska nařídí pedagogickému pracovníkovi podstoupit psychologické vyšetření a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, a nebo se prokazuje periodicky poté, co psychologický posudek pozbude platnosti, tj. po uplynutí 7 let od jeho vydání, tj. od data jeho vyhotovení. Navržená novela, kterou zde obhajuji, sleduje jediný cíl – zrušení časově omezené platnosti psychologického posudku. Z omezené časové platnosti psychologického posudku vyplývá totiž pro pedagogické pracovníky zaměstnané v uvedených zařízeních či střediscích zákonná povinnost pravidelného opakování psychologického vyšetření nejdéle jednou za 7 let (Velký hluk v sále.) Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Paní poslankyně, já se

omlouvám. Kolegové, prosím o důstojné prostředí. Poslankyně Hana Orgoníková: Vidím, že mě ruší pan senátor Pakosta.

Mohu pokračovat? Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Jistě, paní poslankyně. Poslankyně Hana Orgoníková: Toto opatření je však nadbytečné ve vztahu k výkonu obdobných profesí v rámci resortu školství i mimo něj, jakož i finančně neefektivní. Navíc velmi zřídka dochází u dospělého člověka k tak závažným změnám osobnosti, jež mohou být způsobeny pouze na základě nemoci, traumat nebo závažných životních událostí, že v jejich důsledku pozbývá psychickou způsobilost k výkonu pedagogické profese. Přitom i v případě, pokud by v důsledku těchto výjimečných situací vyvstala důvodná pochybnost o psychické způsobilosti pedagogického pracovníka nadále zastávat tuto profesi, obsahuje platný zákon již zmíněnou pravomoc ředitele zařízení či střediska nařídit tomuto pracovníkovi podstoupení psychologického vyšetření k ověření jeho další způsobilosti k výkonu povolání a stanovit k tomuto vyšetření přiměřenou lhůtu. V žádné odborné literatuře ani není zmiňováno právě období sedmi let, ani jiné časové období, ve kterém by mělo dojít ke změnám osobnosti dospělého člověka. Struktura osobnosti dospělého člověka, který již absolvoval psychologické vyšetření o psychické způsobilosti a u kterého nebyla shledána patologie, se již prakticky nemění, jelikož jde o relativně trvalé vlastnosti jeho osobnosti. Musím zmínit, že nesystémovost požadavku provádění periodicky opakovaných psychologických vyšetření u těchto pedagogických pracovníků je patrná i ve srovnání s obdobnými profesemi vyznačujícími se srovnatelnou pracovní charakteristikou, u nichž však tato zákonná podmínka stanovena není, např. ústavní výchova poskytovaná dětem ve zdravotnických zařízeních, domovech pro osoby vyžadující zdravotní péči v působnosti ministerstva práce a sociálních věcí, zařízení pro okamžitou pomoc, výkon pěstounské péče apod. Obdobné profesní charakteristiky se vyznačují i v dlouhodobě poskytované odborné péči ve speciálních školských zařízeních internátního typu.

201

Chtěla bych ještě říci, že navrhovaná zákonná úprava je v souladu s ústavním pořádkem, odpovídá zejména článku I Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si lidé rovni v právech, přičemž základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu jakéhokoliv postavení jednotlivce, to je podle článku III odst. 1 Listiny. Dále návrh zákona respektuje článek 26 odst. 2 Listiny, podle něhož zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Novela vzhledem ke specifikům práce pedagogických pracovníků v uvedených zařízeních či střediscích proto zásadně neruší podmínku pořízení psychologického posudku pro způsobilost k výkonu tohoto povolání, ponechává ji však jen na případy před nástupem do tohoto zaměstnání a nadále kdykoli v jeho průběhu z rozhodnutí ředitele zařízení či střediska, vznikne-li důvodná pochybnost o tom, zda pedagogický pracovník splňuje podmínku psychologické způsobilosti. Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami a nedochází ani k předpokládanému hospodářskému či finančnímu dosahu na státní rozpočet nebo na ostatní veřejné rozpočty. Tolik ve stručnosti k navrhované úpravě. Chci jenom uvést, že o změnu mě požádal předseda školské rady Dětského diagnostického ústavu v Hradci Králové Mgr. Pecháček, podpůrné stanovisko vydal Doc. Lašek z katedry pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové a za radu Asociace náhradní výchovy pan Miloš Picek. Vláda zaujala k návrhu neutrální stanovisko, ale při projednávání v PS pan ministr školství tuto novelu zákona podpořil. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost, a prosím o schválení novely zákona č. 109/2002 Sb. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji, paní poslankyně, a poprosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. (Velký hluk v sále – kroužky bavících se senátorů.) A než vyzvu zpravodaje, požádám kolegyně zprava, aby přinesli svá jednání do kuloárů. Pánové, prosím, vytvořme důstojné prostředí! Děkuji. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 220/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 220/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Homolka, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Václav Homolka: Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové, cílem návrhu novelu, kterou představila za navrhovatele paní poslankyně, je zrušení časového sedmiletého omezení platnosti psychologického posudku pedagogických pracovníků v zařízeních jako jsou dětské domovy, výchovné ústavy a další. Náš výbor návrh projednal a diskuse v podstatě potvrdila argumentaci navrhovatelů o nadbytečnosti ustanovení opakovaně se podrobovat psychologickým vyšetřením. Zvláště když je možnost při důvodné pochybnosti vyšetření nařídit, a to ředitelem zařízení – v podstatě kdykoliv si to situace vyžádá. Rovněž nesystémovost a diskriminační povaha ve vztahu k výkonu obdobných profesí v rámci resortu školství i mimo něj je zřejmá. Dokonce odůvodnění ustanovení o sedmileté platnosti psychologických posudků nebylo zmíněno ani v roce 2005, tedy v tehdejší důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona ani ve vystoupeních ministryně školství v Parlamentu při jeho projednávání.

202

Jak bylo řečeno, návrh zákona nemá vliv na zvýšení výdajů státního rozpočtu ani rozpočtu krajů či obcí. Naopak se rýsuje úspora výdajů pedagogickým pracovníkům, popř. zařízením, která by za ně vyšetření hradila. A to bychom jim měli, nebo mohli přát. Protože náklady na jedno psychologické vyšetření činí 25 – 30 % průměrné měsíční mzdy pedagogického pracovníka. Na závěr vás seznámím s usnesením našeho výboru k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně-výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona poslankyní Hanou Orgoníkovou, zástupkyní navrhovatelů, po zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. 2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 220 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Homolku. Děkuji prozatím za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane

senátore, a poprosím vás, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. (Nepřeje.) Děkuji tedy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor

Vladimír

Dryml: Vážená paní předsedající, milá přítelkyně

předkladatelko, kolegyně, kolegové, po pozměňovacím duševním guláši, který jsme tady měli v zákoně o tuleních a zákoně o udržitelnosti Karpat, je zde další, podle mého názoru, zcela nadbytečný zákon. Patrně si někdo chce udělat jenom řádku a vykázat aktivitu. Některá povolání a profese jsou riziková méně a některá více. To platí i o školství. Proč – to tady nikdo neřekl – bylo těch sedm let? Je to určitá ochrana mládeže před některými nesvědomitými pedagogy. Je to i určitá ochrana zaměstnance, ale i zaměstnavatele. A nyní je nám zde předkládána jedna jediná změna. Toto všechno se vypouští a zavádí se fádní soudní obrat – důvodná pochybnost. Jistě paní předkladatelka, členka dolní komory Parlamentu ČR, nám vysvětlí, co si pod tím pojmem představuje. Protože nejsou známa žádná měřitelná kritéria, která by dodal buď ministr školství Dobeš anebo ministr zdravotnictví Heger. Jsi nepohodlný, a tak tě pošleme na psychologické vyšetření... Budu si stěžovat, na ředitelovi budu chtít, aby poslal pracovníka na psychologické vyšetření... Takto si to představují předkladatelé? Podle mého názoru, psychologicky a hlavně psychiatricky, by měli mít vyšetření jako prevence před nástupem do funkce i někteří politici. Především ti – v současné Poslanecké sněmovně, aby se předešlo v rámce prevence některých paskvilů v zákonech, které jsou nám dávány a které vracíme v rámci svých aktivit zpátky Poslanecké sněmovně. Stejně oni si udělají, co chtějí, v přesvědčení o své neomylnosti. Vůbec se nezabývají tím, proč tam ty zákony vracíme. Důvodová pochybnost, tak jak je to v zákoně o psychické způsobilosti mnohých našich politiků, bohužel vzniká i u velké většiny našich občanů. Proto bych 203

byl rád, kdyby nám tady paní poslankyně vysvětlila, co je to důvodová pochybnost. Jestli je to měřitelné, jaká jsou kritéria. Nebo jestli se tím zabývali někteří ti, které paní poslankyně citovala z Hradce Králové. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore.

Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní

poslankyně, kolegyně, kolegové, já na rozdíl od pana senátora Drymla mám paní poslankyni rád resp. mám k ní celkem neutrální vztah. Ale mám ten samý problém, ale z jiného důvodu. Také si myslím, jak má vzniknout důvodná pochybnost o tom, zda pedagogický pracovník splňuje podmínku psychické způsobilosti. Především představa, že psychologické testy, které se velmi často používají, dokonce tehdy i kandidáti na přednosty okresních úřadů museli projít psychologickým vyšetřením; já jsem se zúčastnil v komisi jednoho takového řízení. A zrovna jeden z těch co prošel, pak z něj byl magor. Těch sedm let. Já jsem se ptal, jak vzniklo těch sedm let. Vzniklo to za paní ministryně Buzkové. Myslím, že to vzniklo z takové pověry, že po sedmi letech se mění krev, nastávají manželské a různé krize, takže proto tam bylo sedm let. Ale pravda je, že to, že někdy někdo udělá psychologický test na výbornou, vůbec neznamená, že za šest let z něj nebude pedofil. Prostě člověk se mění, může leccos v životě zažít, takže to byl zřejmě důvod, proč se testy měly dělat. Osobně si myslím, že bychom to mohli vůbec celé vypustit, a že by se vůbec testy dělat nemusely. Protože většinou všechny věty v zákonech, a je to i v zákonech o provozu na pozemních komunikacích, nahrávají jistým skupinám povolání, aby se jim přihodil jakýsi kšeftík. Např. podobné to máme, že zaměstnanci musí chodit k předem vybranému lékaři ve výběrovém řízení, přestože mě pan ministr utěšil, že prý to není pravda, že mohou protestovat – oni protestují, že chtějí chodit ke svému lékaři, a ne k tomu, který mu někdo zákonem dohodil kšeft, a platí se za to poměrně velké peníze. Ony asi tady tyto testy také nebudou zadarmo, předpokládám. Opravdu nevím, proč se řidičům ukládá, aby šli na psychologické testy, když jeli na červenou; protože ten psycholog je to nenaučí. Oni dobře věděli, že červená je – stát! A přesto na ní jeli. Zrovna tak pojednou i po psychologickém testu. Myslím, že to tam nemusí být vůbec, ale přesně pochybnost, že – ono tady není ani ředitel – v případě, že vznikne důvodná pochybnost o tom, to je skoro jako z protokolu o Karpatech – to je věta na zabití. Taková věta nemá v zákoně co dělat! To je ten balast, plevel, kterými zákony zaplevelujeme! To je důvod, proč se zdržím hlasování. Jinak je mi to celkem jedno. Strašně rád bych, kdyby paní poslankyně vysvětlila, co vůbec vedlo k tomu, že se toto navrhuje. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Pokračovat

bude paní senátorka Miluše Horská. Prosím, paní senátorko. Senátorka Miluše Horská: Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, milé kolegyně, kolegové, jediná, avšak velmi podstatná změna, která je obsažena v poslaneckém návrhu novely zákona spočívá v tom, že navrhuje zrušit stávající časové omezení platnosti psychologického posudku pedagogického pracovníka v zařízení nebo ve středisku na dobu sedmi let. Z toho vyplývá, že psychologická způsobilost pedagogického pracovníka by se v zásadě prokazovala pouze před vznikem pracovněprávního vztahu a psychologický posudek

204

z psychologického vyšetření by byl platný po celou dobu trvání jeho pracovněprávního vztahu v zařízení nebo ve středisku výchovné péče. Zůstalo by zachováno pouze oprávnění ředitele nebo střediska v průběhu trvání pracovněprávního vztahu nařídit mimořádné psychologické vyšetření pedagogického pracovníka v případě, že vzniknou důvodné pochybnosti o jeho psychické způsobilosti. Po rozpravě s odborníky z pedagogických kruhů, ale i ze sociální oblasti, které se to také týká, zastávám stanovisko, že dosavadní úprava způsobu prokazování psychické způsobilosti pracovníků zařízení a středisek je vyhovující, a není ji proto třeba měnit. Časové omezení platnosti psychologického posudku na dobu sedm let je odůvodněné vzhledem k náročnosti péče o děti umístěné v zařízeních pro výkon ústavní ochranné výchovy, které je mnohdy spojena i se značným psychickým vypětím. Je proto nezbytné stanovit takové požadavky na pracovníky v těchto zařízeních, které minimalizují riziko ohrožení v důsledku psychické nezpůsobilosti pedagogických pracovníků. Předložená novela bohužel tyto požadavky snižuje. V důsledku toho snižuje i úroveň ochrany dětí svěřených do náhradní ústavní péče školských zařízení. Prosím vás, přeloženo "z češtiny do češtiny" je to tak, že práce je velice náročná. Člověk, kromě toho, který tam jde pracovat, etoped, kromě odborné způsobilosti musí být i psychicky zdatný. Mě donutila tato novela zamyslet se vůbec nad prací pedagoga obecně. Nejenom toho speciálního. Obávám se, a souhlasím s panem předřečníkem Drymlem, že takové vyšetření pořádné by potřebovali aspiranti, kteří se chtějí pedagogikou zaobírat. Měly by být u nich zjištěny kvality jejich osobnosti, jestli mohou působit na děti. O to více to platí v tomto náročném povolání, kam chodí velmi problémové děti. Bohužel musím říct z vlastní zkušenosti, že se tam stahují, nechci říct a nechci se nikoho dotknout, i lidé, kteří by třeba i v jiných povoláních měli problém; a zde vlastně působí pod tlakem. Takže si myslím, že naprosto namístě je prošetřit. Zase z praxe. Představte si, když se vám nelíbí, máte pochybnosti o paní učitelce v páté třídě, že se vám zdá, že tak úplně není v pořádku, pochybnosti máte jako zaměstnavatel – a zkuste takovou paní učitelku z té školy dostat, když opravdu víte, že na děti nepůsobí kladně. Je to velice náročné pro zaměstnavatele donutit ji k extra vyšetření. Tady myslím, že sedm let je dostatečná doba k "opotřebení materiálu"; myslím tím toho lidského materiálu. Jestliže někdo je schopný po sedmi letech, ještě třeba je, po čtrnácti taky, ale po dvaceti si myslím, že už to může být jinak. Přimlouvám se za to, aby byl zákon ponechán původní. I vzhledem k tomu, že se nám přiblížila důchodová reforma. Jak víme, pedagogové budou na své svěřence působit ještě v pětašedesáti letech. Opravdu chci vidět zdravého pedagoga, který bude schopen ovlivňovat mládež. Díky paní poslankyni, jejímu návrhu, myslím, že by se Poslanecká sněmovna měla zamyslet a ještě spíš zpřísnit ten dohled, nebo, chcete-li psychickou způsobilosti k vykonávání této náročné jakékoliv pedagogické práce, že by pedagogové měli procházet vyšetřením. Dovolím si z této pozice dát návrh na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

205

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Pokračovat

bude pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, já k tomu mám několik poznámek. První. Byl bych rád, a zatím to tady bylo zvykem, že pokud argumentujeme, abychom argumentovali fér a říkali si celou pravdu. Co mám na mysli je, že tady nezaznělo, jak to je v zákoně dneska. To znamená, před změnou, kterou navrhuje paní poslankyně. Před změnou, kterou navrhuje paní poslankyně, je tam nejen důvodná pochybnost, ale ještě těch sedm let – a ještě vyšetření před tím, než nastoupíte do práce. My se tady bavíme o tom, že to změkčíme. Nebavíme se tady o tom, že tady někdo něco dalšího zavádí a říká, že někoho můžeme poslat na vyšetření, když vzniká důvodná pochybnost. To bych byl rád, abychom si všichni uvědomili, a abychom tady paní poslankyni nekritizovali za něco, co stejně v zákoně už dneska je. Teď k druhé věci. Jestli máme nebo nemáme mít nástroj něco udělat s učitelem, když se zblázní. Vy, co jste tady přede mnou, většinově říkáte – ne, nemáme my ten nástroj. Necháme ho, to se nic nestane… On se jenom zbláznil… A to je menší nebezpečí, než když dáme, věřím, většině ředitelů, kteří jsou normální, právo, když se jim zdá, že se zbláznil, tak ho někam pošleme, aby ho vyšetřili… Tak co je větší nebezpečí? Nechat blázna učit? Nebo má mít ředitel mít právo na to, aby ho poslal na vyšetření s tím, že on má všechny právní nástroje k tomu, když není blázen! Nebo my nevěříme této zemi a této společnosti a tomuhle právu? A budeme postupovat tím, jako vždycky, co nás zapleveluje, že budeme říkat – hlavně nikoho k ničemu nepusťme, nenechme ho o ničem rozhodnout. Všechno napišme do papírů, které potom nikdo nečte – jak tady dneska vidíme, u tohoto zákona. Je to úplně naopak. Já, ač nemám k paní poslankyni žádný vztah, neboť jsem šťastně ženatý, tak navrhuji, abychom schválili návrh paní poslankyně. Abychom neblbli a uvědomili si, že většina ředitelů jsou ředitelů, kteří mají vlastní rozum a umí řídit svou školu nebo jiné zařízení. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také,

pane

senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové.

Vážená paní předsedající – vaším prostřednictvím – ke kolegovi Kuberovi. Já mám také paní poslankyni rád, i když svým způsobem... (Úsměvy v sále.) Vážená paní předsedající – vaším prostřednictvím – ke kolegovi Vystrčilovi. Já jsem totiž proti tomu, aby se to změkčovalo. Právě proto, co hrozí. A právě proto, že to tady řekla moje předřečnice. Právě proto, co se objevuje v těchto ústavech. Právě proto, že lidé jsou opotřebovaní. Tady naopak dochází k tomu, co bychom neměli podporovat. Totiž k tomu změkčení. A, vážený pane kolego, zákoník práce dává zaměstnavateli jiné možnosti… (Hlasy: Oslovujte prostřednictvím…) Nebojte se, je to – prostřednictvím, říkal jsem to předem – můžete se přesvědčit ve stenu! Já totiž nemám nic proti psychologickým testům. Ani se jich nebojím. A do manažerských funkcích jsou někdy i testy povinné. A dělají se i opakovaně. Dělají se psychotesty i u řidičů z povolání. Měly by se určitě dělat u některých skupin pro zbrojní průkazy i v jiných povoláních.

206

Tak nevím proč a jaký důvod vede k tomu, abychom tento zákon, který byl praxí; praxí osvědčený, a myslím, že úprava byla dostatečná, tak abychom ho měnili! A ještě jednou, my ho změkčujeme! Co tedy vede k tomu, že ho nějakým způsobem změkčujeme? Možná, že riskujeme víc, než si mnozí z vás uvědomují. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, paní poslankyně, dámy a pánové, původně jsem k tomu nechtěl vystupovat. Myslel jsem si, že to nebude takové drama. Nakonec jsem se rozhodl, že přece jenom vystoupím. Zejména proto, že mám 15 let praxe jako klinický psycholog na psychiatrickém oddělení krajské nemocnice. Nic neškodí možnosti psychologa provést kvalitní vyšetření, které v klinické oblasti samozřejmě není jen testové. Ale je to hluboký rozbor osobnosti toho, kdo přijde. Jako to, že je tam někdo nahnán násilím. Že tam musí. Nic neškodí možnosti pomoct psychologickými prostředky tomu člověku, jako to, když tam musí. Klinický psycholog v klasickém pojetí je spíš takový pavouk, který má nataženy své sítě, a ten, kdo se do nich má chytit, tak ten do nich spadne. Nemusí to být ředitel školy, který je většinou "normální" člověk. Nemusí to být rodina, která je většinou "normální". Dokonce většina lidí psychicky nemocných přijde za tím psychologem sama. Protože sama cítí, že má obtíže ve svém životě. Podle mě není žádný důvod diskriminovat učitele a vychovatele tím, že prohlásíme za psychicky labilnější než ostatní populaci. Podle mě by to mělo být zrušeno úplně. Mělo by to být pouze screeningové testové vyšetření při nastoupení, jestli nemá poruchy osobnosti, jestli není agresivní. Tak jako u řidičů nákladních aut nebo u mechaniků důlních strojů. Protože vyšetření je opravdu jen síto, a nezjišťuje konkrétní vlastnosti člověka, snižuje pravděpodobnost nehod, které mohou pak nastat při pravidelném výkonu práce. Nechápu, proč by třeba lékaři neměli chodit na psychologické vyšetření. Nechápu, jak tady říkal, třeba senátoři – za šest let by mohli být tak třikrát vyšetřeni, že ano. U řady z nás, třeba u mě, by se k tomu jistě důvod našel... Stačí se chvíli věnovat introspekci. Ale pořád se domnívám, že když toho bude méně, a nechá se to na úvaze těch, kteří nemají žádný extra zájem trestat své podřízené psychologickým vyšetření, a jak jsem řekl, těm lidem se potom ani moc nepomůže, tak je to lepší, než když je to povinné, když jsme označili celou skupinu obyvatel, a vychovatelů je poměrně hodně, za zvlášť psychologické péče hodnou. Nejsou k tomu žádné statistické důvody. Není to žádná nějaká skupina "nebezpečných cvoků", abychom je museli extra kontrolovat. Nejlépe by bylo zrušit takovéto věci v zákoně vůbec. Když už to nemůžeme zrušit, tak to pojďte aspoň oslabit. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ještě se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, paní poslankyně, já si neuvědomuji, zda jsem to explicitně řekl. Navrhuji – schválit. Takže jenom tolik. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Návrh – schválit je ale už i z výboru. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do

207

rozpravy. Nikoho nevidím. Rozpravu tedy uzavírám. Paní navrhovatelko, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Poslankyně Hana Orgoníková: Já jenom velmi stručně, abych varovala před tím, abychom zesměšňovali ty, kteří se na mě obrátili a chtěli, aby se Poslanecká sněmovna a následně Senát zabýval touto novelou zákona. Myslím si, že zde o tom hovořilo několik senátorů velmi erudovaně, protože je jim to jednak známo a jednak si zřejmě přečetli i důvodovou zprávu, a na pouze návrh zákona. V důvodové zprávě také mimo jiné je, že finanční náklady pro získání psychologického posudku nejsou zase tak levnou záležitostí pro člověka, který požádá o psychologický posudek, neboť posudek vydává akreditovaný psycholog, kterých si skutečně vážím. Ale psychologičtí pracovníci na úrovni středisek výchovné péče atd., nemají zase tak horentní platy a částka, která se pohybuje za akreditovaný posudek, pohybuje se v rozmezí 25 – 30 % průměrné měsíční mzdy těchto pedagogický pracovníků. Ale netvrdím, že je to ten nejhlavnější důvod. To se vůbec nedomnívám. Myslím, tak jak zde o tom hovořil jednak pan senátor Pospíšil, jednak pak senátor Vystrčil, tak ti hovořili o tom, že současná právní úprava hovoří o tom, že stejně ředitel střediska kdykoliv může nařídit vyžádání si psychologického posudku. Nařídí to pracovníkovi atd. Co jsou to důvodné pochybnosti, tak to zde řekl velmi jasně pan senátor Vystrčil, poněvadž hovořil o tom, že "někdo je blázen". Ale také – a to, tuším, říkal pan senátor Pospíšil – že to sám na sobě pozná. Ovšem jsou tací, kteří to nepoznají, a bohužel se pohybují i mezi politiky ... Takže to bych jenom velmi stručně zmínila. Samozřejmě, když o tom hovořili pracovníci, kteří se pohybují okolo těchto záležitostí, ať už je to předseda školské rady dětského diagnostického ústavu v Hradci Králové, nebo doc. Lašek z Katedry pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové, nebo za Radu asociace náhradní výchovy pan Miloš Picek, tak určitě vědí, o čem hovoří. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní poslankyně. Nyní prosím pana garančního zpravodaje. Ještě se musím zeptat pana zpravodaje ÚPV, zda si přeje vystoupit. (Nepřeje si vystoupit.) Takže, prosím, pane garanční zpravodaji, shrňte nám rozpravu. Senátor Václav Homolka: Děkuji za slovo. Mně nezbývá, než konstatovat,

že v diskusi vystoupili čtyři senátoři, z toho jeden, možná dva dvakrát. A jedna senátorka. Diskuse se podle mě vyvíjela směrem ke schválení návrhu. To zaznělo jak ve výboru, tak tady z pléna. Odmítnutí, jak jsem aspoň já vycítil, toho plošného vyšetřování, to převažovalo. Takže si myslím, že návrh byl jediný, i když byly některé výhrady, tak nezaznělo – neschválit, nebo něco jiného. Myslím, že bychom měli hlasovat o tom – schválit návrh. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já vás, pane garanční

zpravodaji, musím opravit. Padl návrh – zamítnout návrh zákona. Nicméně hlasovat budeme, jak ukládá jednací řád. Nejdříve o návrhu – schválit. Byl to jednak návrh výboru. Jednak návrh pana senátora Vystrčila. Dovolím si všechny svolat k hlasování.

208

V sále je aktuálně přítomno 40 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 21. Budeme nejdříve hlasovat o návrhu – schválit. (Pokud neprojde, je zde ještě návrh – zamítnout návrh zákona.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh – schválit, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 72 ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 28, proti byli 4. Návrh byl přijat. Děkuji paní navrhovatelce, panu zpravodaji. Paní navrhovatelka si ještě přeje vystoupit. Poslankyně Hana Orgoníková: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, děkuji vám! Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: My děkujeme také.

Děkuji, paní navrhovatelko, děkuji, pane zpravodaji. Děkuji vám, kolegyně, kolegové. Toto byl poslední bod 13. schůze Senátu Parlamentu České republiky, kterou tímto končím. Přeji vám hezký večer. Zítra se většina z nás asi uvidí při slavnostním večeru na Pražském hradu. Přeji vám hezký víkend. (Jednání ukončeno v 18.10 hodin.)

209

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. funkční období – 13. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY