8. funkční období
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 12. schůze
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT
8. funkční období Těsnopisecká zpráva 12. schůze
Pořad 12. schůze
1.
Senátní tisk č. 189 – Návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů
2.
Senátní tisk č. 156 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsaná v Nikósii dne 9. června 2011
3.
Senátní tisk č. 111 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k informaci Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen 2010
4.
Senátní tisk č. 162 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011
5.
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané dne 17. října 2011
6.
Senátní tisk č. 183 – Návrh zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)
7.
Senátní tisk č. 178 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
8.
Evropský senátní tisk č. N 059/08 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu
9.
Senátní tisk č. 113 – Vládní návrh, kterým se předkládá Senátu Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu
10.
Evropský senátní tisk č. K 070/08 – Zelená kniha modernizace směrnice o odborných kvalifikacích
11.
Senátní tisk č. 181 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
12.
Senátní tisk č. 180 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí
13.
Senátní tisk č. 188 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
1
14.
Senátní tisk č. 193 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
15.
Senátní tisk č. 184 – Návrh zákona o zdravotnické záchranné službě
16.
Senátní tisk č. 185 – Návrh zákona o specifických zdravotních službách
17.
Senátní tisk č. 186 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě
18.
Senátní tisk č. 187 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
19.
Senátní tisk č. 154 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsaná v Ženevě dne 16. června 2003
20.
Senátní tisk č. 182 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
21.
Senátní tisk č. 190 – Návrh zákona o důchodovém spoření
22.
Senátní tisk č. 191 – Návrh zákona o doplňkovém penzijním spoření
23.
Senátní tisk č. 192 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření
24.
Senátní tisk č. 117 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 17. května 2011 v Baku
25.
Senátní tisk č. 144 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 24. května 2011
26.
Senátní tisk č. 153 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Hongkongu - zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsaná v Praze dne 6. června 2011
2
27.
Evropský senátní tisk č. N 073/08 – Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014-2020 Evropský senátní tisk č. K 075/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Rozpočet Evropa 2020 Evropský senátní tisk č. N 076/08 – Návrh rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie
28.
Senátní tisk č. 169 – Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2010
29.
Senátní tisk č. 179 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
30.
Senátní tisk č. 108 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace
31.
Senátní tisk č. 109 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup České republiky k revidovanému Protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO), ve znění z roku 1999
32.
Senátní tisk č. 110 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Argentinské republiky o leteckých službách
33.
Senátní tisk č. 115 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru
34.
Senátní tisk č. 116 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o ukončení Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru (CEATS) ze dne 27. června 1997 a Zvláštní dohody týkající se realizace článku 6 Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru (CEATS)
35.
Evropský senátní tisk č. K 042/08 – Bílá kniha Plán jednotného evropského dopravního prostoru - vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje
36.
Evropský senátní tisk č. K 050/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům
3
37.
Senátní tisk č. 194 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
38.
Senátní tisk č. 195 – Návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů
39.
Senátní tisk č. 114 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS a světě práce a stanoviska vlády k němu
40.
Senátní tisk č. 85 – Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2010
41.
Senátní tisk č. 122 – Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2010
42.
Senátní tisk č. 163 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
43.
Návrh na konání 14. veřejného slyšení Senátu na téma "Transformace sociálních služeb: naplnění práv osob s postižením"
44.
Senátní tisk č. 222 – Návrh podrobnějších pravidel doručování senátních tisků
45.
Senátní tisk č. 199 – Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské a dalších, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
46.
Návrh na zřízení Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe
4
8. funkční období Obsah 12. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 6. října 2011 ..................................................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ....................................... 1 1.
Návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů (senátní tisk č. 189) .................................... 2 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ................................................................................ 2 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................................... 3 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................... 4 Senátor Vladimír Dryml ........................................................................................ 5 Senátor Jaroslav Sykáček .................................................................................... 6 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................................... 6 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................... 7 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................... 9 Senátor Miroslav Antl ......................................................................................... 10 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 11 Senátor Vladimír Dryml ...................................................................................... 11 Senátor Jiří Dienstbier........................................................................................ 11 Senátor Miroslav Antl ......................................................................................... 12 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 12 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 12 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 13 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 13 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 13 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 13 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 13 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 14 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 14 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 14 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............... 15
2.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsaná v Nikósii dne 9. června 2011 (senátní tisk č. 156) ............................................................................. 15 Ministr vnitra ČR Jan Kubice .............................................................................. 15 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 15
3.
Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k informaci Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen 2010 (senátní tisk č. 111) ............................................... 16 Ministr vnitra ČR Jan Kubice .............................................................................. 16
I
Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 17 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 18 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 18 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 18 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 18 Senátorka Jiřina Rippelová ................................................................................ 20 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 20 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ......... 22 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ....................................................... 22 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................................. 23 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............... 24 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ......................................................... 24 Senátor Jaroslav Kubera .................................................................................... 25 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 26 Senátor Vladimír Dryml ...................................................................................... 27 Senátor Luděk Sefzig ......................................................................................... 28 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 28 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................................. 29 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 30 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 31 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 31 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 31 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 31 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 32 Senátorka Miluše Horská ................................................................................... 32 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ......... 32 4.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011 (senátní tisk č. 162) .................................... 32 Ministr vnitra ČR Jan Kubice .............................................................................. 33 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................... 34 Senátor Miroslav Antl ......................................................................................... 34
5.
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané dne 17. října 2011 ................................................. 35 Ministr vnitra ČR Jan Kubice .............................................................................. 35 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ................. 37 Senátor Luděk Sefzig ......................................................................................... 37 Další část schůze řídil senátor Luděk Sefzig. ................................................. 38 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ................. 39 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................................ 39 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 40 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 43 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. .................................... 44 Senátor Jaroslav Sykáček .................................................................................. 44 Senátor Jaroslav Sykáček .................................................................................. 44 II
Senátor Petr Pakosta ......................................................................................... 45 Senátor Luděk Sefzig ......................................................................................... 45 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ......... 48 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................................. 48 Senátorka Jiřina Rippelová ................................................................................ 50 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................................ 50 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ....................................................... 53 Poslanec Jiří Pospíšil ......................................................................................... 53 Senátor Jiří Oberfalzer ....................................................................................... 54 Senátor Jaroslav Kubera .................................................................................... 54 Senátor Jiří Dienstbier........................................................................................ 55 Senátor Miloš Vystrčil......................................................................................... 58 Senátor Luděk Sefzig ......................................................................................... 58 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. ............ 60 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 60 Senátor Luděk Sefzig ......................................................................................... 61 Senátor Richard Svoboda .................................................................................. 62 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................................ 62 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................................ 62 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 63 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 63 Senátor Jiří Dienstbier........................................................................................ 63 Senátor Luděk Sefzig ......................................................................................... 64 Senátor Petr Vícha ............................................................................................. 64 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 65 Další část schůze řídila senátorka Jiřina Rippelová. ....................................... 65 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. ............ 65 Senátor Luděk Sefzig ......................................................................................... 65 Senátor Petr Vícha ............................................................................................. 66 Senátor Vladimír Dryml ...................................................................................... 66 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................................ 67 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................................ 67 Senátor Luděk Sefzig ......................................................................................... 68 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................ 69 6.
Návrh zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) (senátní tisk č. 183) .......... 69 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger .................................................................. 69 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger .................................................................. 69 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................... 71 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................... 75 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................... 75 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................................ 75 Senátor Jan Žaloudík ......................................................................................... 76 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................................ 79 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................... 79 Senátorka Marta Bayerová ................................................................................ 83 Senátor Vladimír Dryml ...................................................................................... 84 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ................. 89 Senátor Jaroslav Kubera .................................................................................... 89 III
Senátor Radek Sušil .......................................................................................... 89 Senátor Radek Sušil .......................................................................................... 90 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................... 92 Senátor Luděk Sefzig ......................................................................................... 93 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 94 Senátor Jan Žaloudík ......................................................................................... 95 Senátor Petr Guziana......................................................................................... 95 Senátor Jaroslav Doubrava ................................................................................ 96 Senátor Vladimír Dryml ...................................................................................... 96 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger .................................................................. 97 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 102 Senátor Petr Vícha ........................................................................................... 102 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................. 102 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................. 102 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................. 103 2. den schůze – 7. října 2011 ................................................................................. 104 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................... 104 7.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 178) .................................................................... 104 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ............................................................... 104 Senátor Miroslav Antl ....................................................................................... 106 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 107 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ............................................................... 107 Senátor Miroslav Antl ....................................................................................... 109
8.
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu (evropský senátní tisk č. N 059/08) .................................................. 110 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ............................................................... 110 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 112 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 112 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 113 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 113 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 114 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 114 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 115 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 116
9.
Vládní návrh, kterým se předkládá Senátu Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu (senátní tisk č. 113) ....... 116 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš ................................ 116 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš ................................ 116 Senátor Karel Kapoun ...................................................................................... 117 Senátor Jozef Regec........................................................................................ 118 IV
10.
Zelená kniha modernizace směrnice o odborných kvalifikacích (evropský senátní tisk č. K 070/08) .................................... 118 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš ................................ 118 Senátor Jaroslav Doubrava .............................................................................. 119
11.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 181) ................................................... 120 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 120 Senátor Petr Pakosta ....................................................................................... 121 Senátor Jan Hajda ........................................................................................... 123 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 124 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 126 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. .......... 128 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 128 Senátor Jiří Bis ................................................................................................. 128 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 129 Senátor Petr Gawlas ........................................................................................ 129 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 130 Senátor Jan Žaloudík ....................................................................................... 131 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 132 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................. 133 Senátor Jaroslav Doubrava .............................................................................. 134 Senátor Martin Tesařík..................................................................................... 134 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 135 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 136 Senátor Ivo Bárek ............................................................................................ 138 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. .......................... 139 Senátor Pavel Čáslava..................................................................................... 139 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 139 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 140 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 140 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 141 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 142 Senátor Petr Pakosta ....................................................................................... 142 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 143 Senátor Jaroslav Doubrava .............................................................................. 144 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 144 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 144 Senátor Petr Pakosta ....................................................................................... 146 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 147 Senátor Petr Pakosta ....................................................................................... 147 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 147
12.
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí (senátní tisk č. 180) ......................................................... 148 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 148
V
Senátor Pavel Čáslava ..................................................................................... 149 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 150 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 151 Senátorka Marta Bayerová .............................................................................. 152 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 153 Senátor Milan Pešák ........................................................................................ 154 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 154 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 154 Senátor Pavel Čáslava ..................................................................................... 156 13.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 188) ....................................................................... 157 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 157 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 160 Další část schůze řídil senátor Milan Pešák.................................................. 160 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 161 Senátor Miroslav Nenutil .................................................................................. 161 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 162 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 164 Senátorka Jiřina Rippelová .............................................................................. 164 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 165 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 166 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 168 Senátor Milan Pešák ........................................................................................ 171 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. .................................. 172
14.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 193) ...................... 172
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 173 Senátor Pavel Čáslava ..................................................................................... 175 Senátor Jiří Dienstbier...................................................................................... 176 Senátor Jaroslav Kubera .................................................................................. 178 Senátor Petr Vícha ........................................................................................... 180 Senátor Karel Kapoun ...................................................................................... 183 Senátorka Dagmar Zvěřinová .......................................................................... 185 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 187 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 188 Senátor Pavel Čáslava ..................................................................................... 190 3. den schůze – 12. října 2011 ............................................................................... 192 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................... 192 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 192 15.
Návrh zákona o zdravotnické záchranné službě (senátní tisk č. 184).......................................................................................................... 193
VI
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 193 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 194 Senátorka Jiřina Rippelová .............................................................................. 195 Senátor Jiří Lajtoch .......................................................................................... 196 Senátor Pavel Eybert ....................................................................................... 196 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 197 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 201 Senátor Stanislav Juránek ............................................................................... 201 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 203 Senátor Pavel Lebeda...................................................................................... 203 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 204 Senátor Václav Vlček ....................................................................................... 205 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 205 Senátor Jaromír Štětina ................................................................................... 206 Senátor Stanislav Juránek ............................................................................... 206 Senátor Miroslav Antl ....................................................................................... 207 Senátor Radek Sušil ........................................................................................ 207 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 208 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková .................................................... 209 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 209 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 210 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 211 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 211 Senátor Petr Guziana....................................................................................... 211 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 212 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 212 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 216 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 216 Senátor Miroslav Antl ....................................................................................... 222 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 223 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 223 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 224 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 224 Senátor Richard Svoboda ................................................................................ 224 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 224 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 225 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 225 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 225 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 225 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 226 16.
Návrh zákona o specifických zdravotních službách (senátní tisk č. 185).......................................................................................................... 226 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 226 Senátor Zdeněk Schwarz ................................................................................. 227 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 227 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. .......................... 228 Senátor Jaroslav Kubera .................................................................................. 228 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 229 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 229 VII
Senátorka Miluše Horská ................................................................................. 230 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 230 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková .................................................... 231 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 232 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková .................................................... 232 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 232 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. .................................. 235 17.
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě (senátní tisk č. 186) ........................................................................ 235 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 235 Senátor Radek Sušil ........................................................................................ 236 Senátorka Jiřina Rippelová .............................................................................. 236 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 237 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 237 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 238 Senátor Radek Sušil ........................................................................................ 238
18.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 187) ....................................................................... 239 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 239 Senátor Petr Guziana....................................................................................... 240 Senátor Václav Vlček ....................................................................................... 241 Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková .................................................... 241 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 242 Senátorka Jiřina Rippelová .............................................................................. 245 Senátorka Alena Dernerová ............................................................................. 246 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 247 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 247 Senátor Petr Guziana....................................................................................... 250 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. .......... 251
19.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsaná v Ženevě dne 16. června 2003 (senátní tisk č. 154) ................................................. 251 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 251 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 253 Senátor Tomáš Kladívko .................................................................................. 254 Senátor Jaroslav Kubera.................................................................................. 254 Senátor Jan Žaloudík ....................................................................................... 256 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ................................................................ 257 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 258
VIII
20.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 182) ................................................ 258 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 258 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 259 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 261 Senátor Adolf Jílek ........................................................................................... 262 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 263 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 263 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 263 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 264
21.
Návrh zákona o důchodovém spoření (senátní tisk č. 190) ................... 265 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 265 Senátor Petr Šilar ............................................................................................. 267 Senátor Miloš Malý........................................................................................... 268 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 269 Senátor Adolf Jílek ........................................................................................... 272 Senátor Pavel Lebeda...................................................................................... 273 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 274 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 275 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 276 Senátor Petr Vícha ........................................................................................... 278 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 279 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 283 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 283 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 283 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 284 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 286 Senátor Jaromír Štětina ................................................................................... 286 Senátor Miroslav Škaloud ................................................................................ 286 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 287 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 287 Senátor Petr Šilar ............................................................................................. 288
22.
Návrh zákona o doplňkovém penzijním spoření (senátní tisk č. 191) ... 289 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 289 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 290 Senátor Miloš Malý........................................................................................... 291 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 292 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 293 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 293 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 293 Senátor Adolf Jílek ........................................................................................... 293 Senátor Pavel Trpák ........................................................................................ 294
IX
Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 294 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 294 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ..................................................... 294 Senátor Petr Vícha ........................................................................................... 295 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 295 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 295 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 295 Senátor Miloš Malý........................................................................................... 296 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 296 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 296 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 297 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 297 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 297 Senátor Jaroslav Kubera .................................................................................. 298 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 298 Senátor Jaroslav Kubera .................................................................................. 298 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 298 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 299 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 299 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ............... 300 23.
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření (senátní tisk č. 192) .................................................... 300 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 300 Senátor Petr Šilar ............................................................................................. 301 Senátor Miloš Malý........................................................................................... 302 Senátor Adolf Jílek ........................................................................................... 302 Senátor Petr Šilar ............................................................................................. 302
24.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 17. května 2011 v Baku (senátní tisk č. 117).......................................................................................................... 303 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 303 Senátor Jaromír Strnad .................................................................................... 304
25.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 24. května 2011 (senátní tisk č. 144) ................ 304 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 305 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 305 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 305
X
26.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Hongkongu - zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsaná v Praze dne 6. června 2011 (senátní tisk č. 153)...................................... 306 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 306 Senátor Josef Řihák ......................................................................................... 307 Senátor Jaroslav Sykáček ................................................................................ 307
27.
Nový víceletý finanční rámec na období 2014 - 2020 (evropský senátní tisk č. N 073/08, č. K 075/08, č. N 076/08).................................... 308
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 308 Senátorka Jana Juřenčáková ........................................................................... 309 Senátor Jan Hajda ........................................................................................... 312 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 312 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 313 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 315 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 315 Senátor Jiří Dienstbier...................................................................................... 315 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 316 Senátor Jaroslav Kubera .................................................................................. 316 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 316 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 317 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 317 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 318 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 318 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ............................................................... 318 Senátorka Jana Juřenčáková ........................................................................... 319 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 320 4. den schůze – 13. října 2011 ............................................................................... 321 Jednání zahájil a řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ........................... 321 28.
Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2010 (senátní tisk č. 169) ........................................................................... 321 Naděžda Kavalírová ......................................................................................... 321 Senátor Miroslav Nenutil .................................................................................. 323 Senátor Petr Bratský ........................................................................................ 324 Senátor Jiří Dienstbier...................................................................................... 325 Senátor Tomáš Grulich .................................................................................... 326 Senátor Petr Bratský ........................................................................................ 327 Senátor Marcel Chládek................................................................................... 328 Senátor Karel Šebek ........................................................................................ 328 Naděžda Kavalírová ......................................................................................... 329 Senátor Miroslav Nenutil .................................................................................. 329 Senátor Miroslav Nenutil .................................................................................. 329 Senátor Jiří Dienstbier...................................................................................... 329
XI
29.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 179) .................................................................................................. 330 Naděžda Kavalírová ......................................................................................... 330 Poslankyně Jana Drastichová .......................................................................... 330 Poslankyně Jana Drastichová .......................................................................... 330 Senátor Marcel Chládek................................................................................... 331 Senátor Marcel Chládek................................................................................... 332 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 334 Senátor Stanislav Juránek ............................................................................... 335 Senátor Petr Gawlas ........................................................................................ 335 Senátor Petr Bratský ........................................................................................ 335 Senátor Jan Žaloudík ....................................................................................... 336 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 337 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 338 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 339 Senátor Karel Šebek ........................................................................................ 340 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 340 Senátorka Jana Juřenčáková ........................................................................... 341 Senátor Marcel Chládek................................................................................... 342 Poslankyně Jana Drastichová .......................................................................... 344 Senátor Marcel Chládek................................................................................... 344 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. .......... 346 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 346
30.
Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace (senátní tisk č. 108) ................. 346 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ................................................................. 346 Senátorka Veronika Vrecionová ....................................................................... 347 Senátor Pavel Trpák ........................................................................................ 347
31.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup České republiky k revidovanému Protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO), ve znění z roku 1999 (senátní tisk č. 109) ........................................................................... 348 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ................................................................. 348 Senátorka Veronika Vrecionová ....................................................................... 348 Senátor Pavel Trpák ........................................................................................ 348
32.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Argentinské republiky o leteckých službách (senátní tisk č. 110) ................................................................... 349 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ................................................................. 349 XII
Senátor Jiří Lajtoch .......................................................................................... 349 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 350 33.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru (senátní tisk č. 115) .................................................................................................. 351 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ................................................................. 351 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 351 Senátor Pavel Trpák ........................................................................................ 352
34.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o ukončení Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru (CEATS) ze dne 27. června 1997 a Zvláštní dohody týkající se realizace článku 6 Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru (CEATS) (senátní tisk č. 116)..................................................... 352 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ................................................................. 353 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 353 Senátor Pavel Trpák ........................................................................................ 354
35.
Bílá kniha Plán jednotného evropského dopravního prostoru vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje (evropský senátní tisk č. K 042/08) ........................ 354 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ................................................................. 354 Senátor Miroslav Škaloud ................................................................................ 355 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 356 Senátor Petr Bratský ........................................................................................ 356 Senátor Miroslav Škaloud ................................................................................ 357 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 358
36.
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům (evropský senátní tisk č. K 050/08) ............................................................................ 359 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ................................................................. 359 Senátor Miroslav Škaloud ................................................................................ 359 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 360 Senátor Vítězslav Jonáš .................................................................................. 361 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. .................................. 361
XIII
37.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 194) ....................................................................... 361 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 361 Senátor Milan Pešák ........................................................................................ 363 Senátor Miroslav Nenutil .................................................................................. 365 Senátorka Božena Sekaninová ........................................................................ 366 Senátor Milan Pešák ........................................................................................ 368 Senátor Miroslav Nenutil .................................................................................. 368 Senátor Jaroslav Doubrava .............................................................................. 369 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 370 Senátor Václav Koukal ..................................................................................... 372 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ....................................................... 372 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 375 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 375 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. .................................. 376 Senátor Petr Vícha ........................................................................................... 376 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 378 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 378 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 379 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 379 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ............... 380 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 380 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 381 Senátor Milan Pešák ........................................................................................ 383 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 385 Senátor Jaromír Štětina ................................................................................... 386
38.
Návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (senátní tisk č. 195) ......... 386 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 386 Senátor Radek Sušil ........................................................................................ 388
39.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS a světě práce a stanoviska vlády k němu (senátní tisk č. 114).......................................................................................................... 390 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 390 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ......................................... 390 Senátor Milan Pešák ........................................................................................ 391 Senátor Jozef Regec........................................................................................ 392 Senátor Miroslav Škaloud ................................................................................ 392
40.
Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2010 (senátní tisk č. 85) ............................................................................. 393 Pavel Dvořák .................................................................................................... 393 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 395 Senátor Petr Bratský ........................................................................................ 397 XIV
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 397 Pavel Dvořák .................................................................................................... 397 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 398 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 398 41.
Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2010 (senátní tisk č. 122) ......................................... 398 Jaroslav Strouhal ............................................................................................. 399 Senátor Jan Hajda ........................................................................................... 400 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 401 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 401 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 401 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 401 Jaroslav Strouhal ............................................................................................. 402
42.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 163) .................................................................... 403 Senátor Marcel Chládek................................................................................... 403 Senátor Miroslav Antl ....................................................................................... 404 Senátor Marcel Chládek................................................................................... 404 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 404 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ..................................................... 404 Senátor Miroslav Antl ....................................................................................... 404
43.
Návrh na konání 14. veřejného slyšení Senátu na téma "Transformace sociálních služeb: naplnění práv osob s postižením" ............................................................................................. 405 Senátorka Miluše Horská ................................................................................. 405 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ..................................................... 405
44.
Návrh podrobnějších pravidel doručování senátních tisků (senátní tisk č. 222) .................................................................................................. 406 Senátorka Jiřina Rippelová .............................................................................. 406 Senátor Miloš Vystrčil....................................................................................... 407 Senátorka Jiřina Rippelová .............................................................................. 407 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 408
45.
Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské a dalších, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 199) .................................................................... 408 Senátorka Miluše Horská ................................................................................. 408 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 408 Senátorka Miluše Horská ................................................................................. 409 Senátorka Miluše Horská ................................................................................. 409
XV
46.
Návrh na zřízení Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe ....................................................... 409 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 409 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 411 Senátor Jaroslav Doubrava .............................................................................. 412 Předseda Senátu Milan Štěch .......................................................................... 412 Senátor Pavel Lebeda...................................................................................... 413 Senátor Vladimír Dryml .................................................................................... 413 Senátor Luděk Sefzig ....................................................................................... 413 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 414 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ..................................................... 414 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 414 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 416 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 416 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 416 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 417 Senátor Karel Korytář....................................................................................... 417
XVI
Těsnopisecká zpráva z 12. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 6. října 2011
Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás všechny na 12. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb. o jednacím řádu Senát, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 21. října 2011. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Jaroslav Palas, Petr Bratský, Pavel Lebeda, Tomáš Töpfer, Tomáš Jirsa, Hana Doupovcová, Jana Juřenčáková, Tomáš Grulich, Alexandr Vondra a Jaromír Štětina. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí našeho Jednacího sálu. (Velký hluk v sále.) Zároveň vás prosím, abyste se ztišili, neboť jsme v jednací síni Senátu, místa důstojného, a ne, jak říkal jeden bývalý klasik, ve žvanírně. Děkuji. A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 12. schůze Senátu byli senátoři Stanislav Juránek a Adolf Jílek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 12. schůze Senátu byli senátoři Stanislav Juránek a Adolf Jílek. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 se z přítomných 48 senátorek a senátorů vyslovilo pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl přijat. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Stanislav Juránek a Adolf Jílek. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 12. schůze Senátu. Návrh na jeho znění a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Jenom připomenu, že tento návrh obsahuje i vyřazení senátního tisku č. 82, kterým je vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. Tento návrh na vyřazení tohoto tisku byl podán panem ministrem Karlem Schwarzenbergem, který je na zahraniční cestě a nemohl by se tedy zúčastnit předložení tohoto bodu.
1
Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak. Děkuji vám a můžeme přistoupit k hlasování o návrhu tak, jak nám byl rozdán na naše lavice, to znamená, jak jej navrhl Organizační výbor. Budeme hlasovat o pořadu naší 12. schůze. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 2 registrováno 52, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl přijat a schváleným pořadem schůze se budeme řídit. Děkuji vám. Přistoupíme k prvnímu bodu našeho jednání, kterým je 1. Návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů (senátní tisk č. 189) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 189. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého mezi námi vítám a sděluji, že pan ministr má slovo. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Přeji dobrý den. Vážený pane předsedo,
vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření vlády uvedl vládní návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, který Poslanecká sněmovna schválila ve třetím čtení dne 9. září 2011. K předložení tohoto zákona se vláda ČR zavázala ve svém programovém prohlášení, a to za účelem zavedení nezávislé kontroly činnosti bezpečnostních sborů. Cílem nové právní úpravy je vytvořit systém nezávislého a účinného stíhání trestných činů příslušníků a zaměstnanců Policie ČR, Vězeňské služby ČR, Celní správy ČR a Generální inspekce bezpečnostních sborů, který by měl vést k zefektivnění boje proti korupci mezi příslušníky a zaměstnanci jmenovaných bezpečnostních sborů. Rád bych na tomto místě uvedl, že toto vymezení personální působnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů vychází striktně z analýzy kontrolních mechanismů v bezpečnostních sborech z června 2008, která obsahovala i návrh základních tezí řešení této problematiky. Tato analýza byla vytvořena mezirezortní pracovní skupinou složenou se zástupců ministerstva vnitra, Policie ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Vojenského zpravodajství. Generální inspekce bezpečnostních sborů je konstruována jako samostatný bezpečnostní sbor, jehož příslušníci budou ve služebním poměru podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů vzhledem k charakteru úkolů, které bude Generální inspekce bezpečnostních sborů plnit, je nezbytné zajistit, aby měla rovněž postavení policejního orgánu podle trestního řádu. Samostatnost generální inspekce bezpečnostních sborů bude existovat i v rovině ekonomické, čehož by mělo být dosaženo tím, že bude mít postavení organizační složky státu a účetní jednotky s vlastní rozpočtovou kapitolou. Kontrola Generální inspekce bezpečnostních sborů bude prováděna dvojím způsobem. Bude se jednat v prvé řadě o vnější kontrolu její činnosti, prováděnou kontrolním orgánem vytvořeným Poslaneckou sněmovnou, a dále pak o standardní systém vnitřní 2
kontroly, kterou bude provádět vnitřní kontrolní orgán generální inspekce. Pokud se týká způsobu jmenování a odvolávání ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, je návrh zákona koncipován tak, že ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů bude jmenovat a odvolávat na návrh vlády a po předchozím projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech bezpečnosti předseda vlády, jemuž bude ředitel generální inspekce z výkonu své funkce též odpovědný. Dále bych rád uvedl, že při přípravě návrhu zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů se vycházelo z koncepce zákona o Policii ČR, a to jak po stránce obsahové, tak po stránce systematické. Závěrem mého vystoupení bych vás rád požádal o vstřícnost a podporu při projednávání návrhu zákona a jeho schválení v podobě, v jaké vám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavněprávní výbor, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 189/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený
pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro zahraničí, zahraniční věci, obranu, bezpečnost na svém zasedání dne 5. října 2011 projednal návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů. Tento zákon zavádí do českého právního řádu nový samostatný inspekční orgán – Generální inspekci bezpečnostních sborů, jejímž hlavním úkolem je stíhání trestných činů spáchaných příslušníky či zaměstnanci vybraných bezpečnostních sborů, Policie ČR, Celní správě ČR a Vězeňské služby ČR. Pod tyto sbory nejsou zařazeny zpravodajské služby, jak bylo kdysi původním cílem tohoto návrhu. Cílem úpravy je vytvořit sytém nezávislého účinného stíhání trestných činů příslušníků a zaměstnanců těchto sborů, aby se zamezilo možnému riziku podjatosti. V současné době existuje pro jednotlivé bezpečnostní složky řada inspekčních a kontrolních orgánů, různě propojených s bezpečnostními sbory či ministerstvy, přičemž navrhovaná úprava upřednostňuje úplnou organizační a personální nezávislost inspekčního orgánu a sjednocuje systémově roztříštěnou kontrolu sborů pod působnost jediného orgánu. Generální inspekce je v zákoně definována jako ozbrojený bezpečnostní sbor, je zřizována jako organizační složka státu. V čele generální inspekce stojí ředitel, který je z výkonu své funkce odpovědný předsedovi vlády. Návrh zákona vymezuje podrobně pravomoc, úkoly a postup generální inspekce při prověřování a vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky či zaměstnanci bezpečnostních sborů. Návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně 30. 6. 2011. Poslanecká sněmovna ve třetím čtení, které se uskutečnilo 9. září 2011, návrh zákona schválila. Tady bych chtěl připomenout, že podobný návrh zákona byl již Poslanecké sněmovně předložen v roce 2009 a Poslanecká sněmovna tento návrh zákona nestačila ve svém funkčním období již projednat. Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem ČR a reaguje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který dovodil mimo jiné povinnost státu provést účinné a nestranné 3
vyšetřování případu, kdy došlo k zásahu do daného práva či svobody, zvláště je-li podezřelým ze spáchání těchto činů příslušník bezpečnostního sboru. Závěrem své zpravodajské zprávy bych vás seznámil s usnesením Výboru pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost k vládnímu návrhu zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů (senátní tisk č. 189): Po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Jaroslava Hrušky, prvního náměstka ministra vnitra, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, pan senátor Miroslav Antl? Ano, pan senátor Antl bude nyní vystupovat. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážné dámy senátorky, vážení páni senátoři, pokud jde o obsahovou část tohoto nově navrhovaného zákona, mám jednoduchou pozici, protože jak pan ministr, tak tradičně i pan zpravodaj vlastně vám sdělili obsahové stránky tohoto návrhu. Já vás seznámím s diskusí, resp. s rozpravou, která proběhla v ústavněprávním výboru Senátu Parlamentu ČR, s tím, že my jsme se zabývali legislativními připomínkami a problémy s tím, že z toho pak vzešel pozměňovací návrh, resp. čtyři pozměňovací návrhy, které se i vzájemně prolínají a máte je před sebou. My jsme zaprvé diskutovali § 1 odst. 2, kdy je tam navrženo upřesnění toho, kdo by se mohl stát ředitelem tohoto velice významného a podle mého názoru i účinného, bude-li správně plněno poslání, sboru, s tím, že se k tomu vyjádřím v podrobné rozpravě, pokud k ní dojde, a já vás prosím, abyste propustili tento návrh zákona do podrobné rozpravy. Pokud jde o to, co není předmětem pozměňovacích návrhů, tak si všimněme, že v § 40 tohoto návrhu zákona a v § 97 bod třetí, to je vkládaný § 71 do zákona o Policii ČR, jde o diskutovaný přístup Generální inspekce bezpečnostních sborů a Policie ČR k informacím správce daně získaným při správě daní. Jednoznačně zde jde o účely trestního řízení, a proto by toto oprávnění mělo být začleněno do trestního řádu, který by měl být pro procesní úkony v trestním řízení nadřazen takovémuto zákonu. Mně tam skutečně chybí, že by se toto oprávnění nedostalo do trestního řádu. Po rozpravě v ústavně-právním výboru jsme nakonec zadoufali, že ministr spravedlnosti v novém koncepčním trestním řádu, resp. jeho návrhu doplní toto zmocnění pro orgány činné v trestním řízení, protože v tu chvíli nastane i možnost dozorová pro státní zástupce. V tuto chvíli tedy toto moje vyjádření není předmětem pozměňovacího návrhu, a proto si ho dovolím ve zpravodajské zprávě za ústavně-právní výbor. V § 57 odst. 1 jsme měli připomínky k tomu, že kontrolu činnost Generální inspekce bezpečnostních sborů by měla vykonávat Poslanecká sněmovna. Tam půjde o to, jaké pravomoci a v jakém rozsahu by PS měla vykonávat kontrolu nad tímto velice účinným bezpečnostním orgánem, který by měl mít postavení policejního orgánu, jak tady správně pan ministr vnitra řekl. Platný trestní řád počítá s kontrolou zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, tj. včetně Generální inspekce bezpečnostních sborů, výhradně ze strany státních zástupců, případně soudů.
4
Myslím si, že pokud nebude vysvětlen rozsah kontroly Poslanecké sněmovny, můžeme diskutovat nadále o tom, zdali je správné, aby to ustanovení tam bylo, ale znovu připomínám, není to předmětem pozměňovacích návrhů ÚPV Senátu Parlamentu ČR. Pokud jde o § 71 odst. 2 a 4, tady je to předmětem pozměňovacího návrhu č. 2, týká se to pouze nesprávně systematicky zařazeného ustanovení, s tím, že se lehce dá napravit přesunem do druhé části tohoto navrhovaného zákona. Pokud jde o další, § 72 odst. 2, tak i tady má ÚPV závažné připomínky, i když v diskusi jsme nebyli zcela jednotní, a k tomu bych se rovněž, pokud mi to dovolíte, svým hlasováním vyjádřil rámci podrobné rozpravy. Jinak vás seznámím s usnesením ÚPV, které máte před sebou, a to tak, že na včerejší schůzi ÚPV přijal usnesení, jímž I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze, a vy je máte před sebou, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla, III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji vám prozatím za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Pan senátor Vladimír Dryml vystoupí jako první. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, máme tady před sebou velmi významný zákon, i když se to mnohým z vás nezdá. Je to zákon, který dává velké pravomoci nově vznikajícím orgánům, Generální inspekci bezpečnostních sborů, a je to i velmi mocný mocenský prostředek. Týká se to nejenom vyjmenovaných skupin, ale prakticky všech občanů s ohledem na § 15, 16, 17, 19, a 24. Na druhé straně musíme říci, že jde o konečně jeden z významných kroků boje proti korupci, a to i v Policii ČR při někdy méně efektivní práci Inspekce ministra vnitra, která šetří některá pochybení Policie ČR. Nezbývá, než připomenout Berdychův gang, věci, které se dějí v Brně i na některých dalších krajích. To, co tady přednesl náš kolega senátor Antl, považuji za velmi, velmi důležitou věc, a doufám, že mnozí z vás tyto pozměňující návrhy, které tady byly předneseny nebo budou předneseny, podpoříme. Je to také vynikající příležitost, a teď se obracím i na pana ministra, ke zkvalitnění personálního složení nového sboru. Domnívám se, že by nemělo dojít k tomu, aby automaticky byli přejímáni příslušníci tzv. mateřských složek do nově zřizované služby, od které samozřejmě všichni očekáváme podstatné zvýšení kvality práce oproti současným stávajícím orgánům, protože jinak by nemělo smysl, abychom novou organizaci, která nás bude stát 140 milionů ročně, vůbec zakládali a podporovali. Domnívám se také, že by všichni zájemci o činnost v této inspekci generálních sborů si měli podat žádost a projít novou řádnou prověrkou způsobilosti. Nikdo by neměl mít záruku, že se stane příslušníkem této nové inspekce jen proto, že byl dříve kupříkladu příslušníkem inspekce ministra vnitra.
5
Děkuji a ještě jednou se přimlouvám za to, abychom podpořili i pozměňovací návrhy, v zahraničním a branně-bezpečnostním výboru jsme neměli stanovisko výboru, který, myslím si, má také co mluvit do této záležitosti. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné
rozpravy? Nikdo se nehlásí. Pan senátor Jaroslav Sykáček se ještě hlásí. Prosím. Senátor Jaroslav Sykáček: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený
pane ministře, dámy a pánové, zákon o generální inspekci, jak již tady bylo několikrát řečeno, je jistě nadmíru důležitý a dává této inspekci naprosto jasné úkoly ve věci vyhledávání a odhalování trestné činnosti uvnitř Policie ČR, Celní správy nebo Vězeňské služby. Nemohu se však zbavit dojmu, že při neustálém snižování počtu policistů Policie ČR nebude za nějaký čas pořádně koho kontrolovat. Dále jsem přesvědčen o tom, že Policie ČR samozřejmě v resortu ministra vnitra má ještě mnohem větší, a přitom banálnější problémy, než je kontrolní činnost generální inspekce, i když ji v žádném případě nechci znehodnocovat. Jsou to takové relativně jednoduché záležitosti, jako je např. zachování početních stavů Policie ČR, taková banální záležitost, jako je dostatek pohonných hmot pro Policii ČR, tak aby mohla řádně zajistit efektivní výkon služby, a tím i bezpečnost občanů, další součinnost dalších institucí, jejichž činnost navazuje na práci policejní, jako je, myslím teď součinnost státu, zastupitelství, součinnost soudnictví a samozřejmě řádné legislativní podmínky, jako je např. zjišťování informací, týkajících se telefonního provozu apod. Já vím, dámy a pánové, že to může vyznívat velice jednoduše, velice banálně, je to něco, o čem každý víme, ale já si neumím bez těchto záležitostí řádný výkon Policie ČR představit. A myslím si, že nemusím upozorňovat na to, že ve Šluknovském výběžku, kde, jak asi víte z médií, funguji i jako starosta jednoho z měst, se nám tyto záležitosti vymstily. Již dlouho voláme po tom, aby se nám nesnižoval stav Policie ČR, dlouho voláme po tom, aby Policie ČR měla všechny podmínky pro řádný výkon své služby, voláme po tom, aby zde byla vymahatelnost práva, ale zatím to světélko, byť ve vzdáleném tunelu, nevidíme. Já proto vyzývám všechny senátory, senátorky, aby v rámci svých možností podpořili činnost resortu ministerstva vnitra, abychom společně zamezili snižování počtu Policie ČR, a abychom si uvědomili, že bezpečnost občanů této republiky má zabezpečit především policie. městská policie, to je věc další, ale na tu si každá obec nedosáhne, jsou to, jak všichni víte, poměrně značné finanční prostředky. A obce na to prostě nemají. Vím, zdá se to velice jednoduché, velice banální, ale nejen pro nás to je naprosto zásadní. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné
rozpravy? Zájem není, rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, pana ministra, zdali se chce k obecné rozpravě vyjádřit. Nechce. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Pan senátor Antl, přeje si vystoupit? Děkuji. Pane garanční zpravodaji, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane předsedo. V rozpravě k tomuto
bodu vystoupili dva senátoři, pan senátor Dryml se zabýval obsahem tohoto zákona, pan kolega Sykáček spíše využil přítomnosti ministerstva vnitra, kde upozornil na problémy, které ho určitě pálí, ale bohužel to nesouvisí přímo s projednávaným materiálem. Já bych naopak chtěl říci, že tím, že se pan ministr zbaví inspekce, tak se mu možná otevřou více ruce pro řešení dalších problémů policie, a možná tato 6
cesta vede k částečnému zlepšení práce policie, jak jste o ní, pane kolego, prostřednictvím předsedajícího, hovořil. Na závěr bych chtěl říci, že máme před sebou hlasování, v obecné rozpravě padl jediný návrh, a to je usnesení VZVOB, který doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, je to tak. Připomenu, že ještě
ve vystoupení druhého zpravodaje ÚPV zazněla výzva, pustit do podrobné rozpravy. Ale nyní budeme hlasovat o návrhu, tak jak sdělil pan garanční zpravodaj. To je o návrhu schválit. Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlásí se pan senátor Richard Svoboda? (Nehlásí) Děkuji, pane senátore. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 3 bylo registrováno 64, kvórum pro přijetí 33, pro návrh bylo 18 senátorek a senátorů, proti 30, návrh byl zamítnut. Jiný návrh v návrhu usnesení výborů ani v rozpravě nezazněl, takže vzhledem k tomu, že jsme návrh schválit nepřijali, otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Přihlásil se pan senátor Miroslav Antl. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, jak už jsem signalizoval, nejdřív děkuji za vaše hlasování těm, co jste mi dovolili vystoupit v podrobné rozpravě, protože si myslím, že tento zákon si zasluhuje změn a větší pozornosti, než která mu dosud byla věnována, protože činnost každého ozbrojeného sboru je spojena s jejím ředitelem a s vedením tohoto sboru. A tam je největší odpovědnost, a nemusíme si nic nalhávat, v současné době se můžeme dívat na úroveň některých ozbrojených sborů, resp. vedení těchto sborů, a problémy, které zde, ač poněkud indiferentně naznačil kolega senátor Sykáček. Má pravdu, i když jak správně bylo konstatováno, sem to nepatří. Já toho ale chci využít, protože chci poukázat na problémy, které jsou, ale pojďme k výborovému pozměňovacímu návrhu, tzn. pod bodem 1, já ho nebudu číst, máte ho před sebou, ale rád bych vám jej stručně odůvodnil. Jsou tady navrhovány dvě podmínky pro jmenování ředitele generální inspekce bezpečnostních sborů. První spočívá v tom, že musí mít vysokoškolské právnické vzdělání, přičemž je nutno rozlišit magisterský a bakalářský studijní program a studijní obor podle ustanovení vysokoškolského zákona, a tím zabránit záměně právnických studijních programů na úrovni bakalář a magistr. Tento stupeň vzdělání je nezbytný vzhledem k náročným a odpovědným úkolům, které má ředitel mít, tedy ředitel generální inspekce bezpečnostních sborů. Jde sice o službu, která by měla být zejména vyšetřovacím orgánem, když se podíváte, tak by měla být vyšetřovacím orgánem, ale míra ustanovení, sloužících k operativní a další činnosti, tam převažuje. Vybavenost tedy jejich pravomocí mnohdy ční, spíše vyčnívá nad Státním zastupitelstvím, které je dozorovým orgánem v trestním řízení, odpovědným za průběh a výsledky vyšetřování, avšak návrh tohoto zákona z jeho dozoru poněkud vybočuje. Zejména po včerejší debatě, resp. rozpravě v ÚPV nechápu, proč se ministerstvo vnitra a zřejmě celá vláda tak úporně snaží čelit zužování kvalifikačních podmínek, které by splňoval např. státní zástupce či soudce, jak je tomu v zahraničí.
7
Já bych je v této funkci osobně viděl nejraději, a to s ohledem na odpovědnost za řádně správně provedené a důkazně využitelné vyšetřování a úspěšné soudní řízení. Tady pro jistotu dodávám, že úspěšné v mém myšlení skončení přísným odsouzením viníků. Mj. poukazuji na možný vstup do daňových věcí, který by měl být v trestním řádu a spadat do dozoru státního zástupce. To opět osobu ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů činí více vlivnou, ale také více odpovědnou, protože jak jsem konstatoval, v trestním řádu takováto možnost není. Druhá doplňovaná podmínka vyžaduje, aby funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů nezastávala osoba, která je nebo v předchozích pěti letech byla příslušníkem nebo zaměstnancem Policie ČR, Vězeňské služby ČR nebo Celní správy ČR. Zabraňuje se tak nežádoucímu personálnímu propojení kontrolujících a kontrolovaných osob. Inspekce ministra vnitra současně fungující, a tedy do budoucna Generální inspekce bezpečnostních sborů musí být nezávislým, respektovaným a v dobrém slova smyslu i obávaným účinným nástrojem, mj. právě v boji proti korupci, který je tak proklamován. Připadá mi, že tato druhá podmínka vládě vadí, že zřejmě diskvalifikuje vážné kandidáty na předem danou strukturu vedení tohoto významného sboru. Pokud tam tato podmínka nebude, může se stát, že do Generální inspekce bezpečnostních sborů nastoupí lidé z bývalého vedení ministerstva vnitra a policejního prezidia a začnou si vyřizovat účty např. se současným vedením ministerstva vnitra a policejního prezidia. Jsem přesvědčen, že všichni skutečně naléhavě potřebujeme stabilizovanou Policii ČR, ale i ostatní bezpečností služby, u Policie ČR bohužel o tom lze důvodně pochybovat. K tomu osobně dodávám, že takto zdevastovanou Policii ČR jsem neviděl. Nechci být špatným prorokem, ale z regionu, nejen ze svého, vím, že se bezpečnostně řítíme do nenapravitelných problémů s kriminalitou a veřejným pořádkem, a to mi zatím potvrdil pan senátor Sykáček, a myslím si, že vy, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, kteří hovoříte s lidmi ze svých regionů i s bezpečnostními sbory ze svých regionů, dobře víte. Pokud jde o druhý a další pozměňovací návrh, už budu poněkud stručnější, protože ten první je podle mého názoru nosný a velice důležitý. Jak už jsem sdělil, v druhém případě jde spíše o technickou, legislativně technickou záležitost, když nesprávně systematicky je zařazeno přechodné ustanovení do první části, ačkoli tím, že se zabývá Policí ČR, by mělo být a musí být ve druhé části. Proto jednoduchým legislativním, tedy pozměňovacím návrhem, který máte před sebou pod číslem 2, by se tato nesprávnost měla napravit. K tomu dodávám to, co jsem řekl na Ústavněprávním výboru, Senát je tu i od toho, aby upravoval a čistil legislativní nesrovnalosti a nedbal na to, že bychom měli ustupovat před správným legislativním postupem a před dodržováním zákonů a pravidel při tvorbě zákonů. Pokud jde o 3. pozměňovací návrh, který máte před sebou, týká se Vězeňské služby, ale všimněte si, že je tam napsáno, že v § 158 se na konci odstavce 1. doplňuje věta: Pověřené orgány Vězeňské služby ČR neprodleně informují Generální inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření. Jde o šetření ve vztahu vůči odsouzeným nebo obviněným ve vazbě. Netýká se tato problematika bezpečnostních sborů, ale upravuje šetření vůči osobám, které nejsou příslušníky ozbrojených sborů. Toto ustanovení tam skutečně vybočuje ze smyslu zákona o bezpečnostních sborech, natož o Generální inspekci bezpečnostních sborů.
8
Včera nám bylo řečeno panem 1. náměstkem ministra vnitra Hruškou, že Vězeňská služba, a vlastně i Generální inspekce respektive současná Inspekce ministerstva vnitra, potřebuje mít informace o tom, co se děje ve věznici a proti komu bylo zahájeno šetření, respektive prověřování či dokonce trestní stíhání, aby mohly účinně bojovat proti korupci, proti drogám a dalším nešvarům v rámci věznic. Já jsem osobně jako právník přesvědčen o tom, že chápu tyto podmínky, ale nemůžeme je nechat v zákoně, který se týká pouze bezpečnostních sborů. Proto navrhuji toto ustanovení ze zákona vypustit. Protože bylo argumentováno tím, že se nestihne účinnost zákona – a včera někteří senátoři respektive paní senátorka a pan senátor poukázali na to, že Senát tady není od toho, aby ustupoval – tomu, že v časové tísni – zažili jsme to několikrát, a je třeba říci, a já s tím naprosto souhlasím, že Senát by měl mít dostatek časového prostoru a legislativní doba by měla být vždycky taková, aby se opravy nesprávnosti legislativní mohly stát. My skutečně nemůžeme za to, že jsou nám zákony předkládány takhle pozdě, a nemůžeme ustupovat před tím, že budeme schvalovat za každou cenu a budeme čekat, zdali někdy přislíbené novele opravné se to napraví. Těch slibů jsme od různých ministrů tady slyšeli mnoho. A mohu jmenovat případy, kdy vůbec k žádné novele nedošlo, a praxe běžela špatným směrem, na který jsme předem upozornili. Z těchto důvodu vás prosím o schválení všech čtyř bodů pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, tak jak ho máte před sebou. Děkuji vám za pozornost i za pomoc v nápravě legislativních nedostatků. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. A jako další se přihlásil do podrobné rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já vám chci předložit také pozměňovací návrh, který pro vás po vystoupení pana senátora Antla bude velmi jednoduchý. Jedná se o to, že já jsem to na ústavněprávním výboru řekl. Velmi souhlasím v tom jeho pozměňovacím návrhu, a to aby ředitelem nemohl být jmenován ten, kdo v předchozích 5 letech byl příslušníkem policie, Vězeňské služby atd., a to z důvodů, které tady byly řečeny. Myslím si, že je to velmi dobré opatření. Já chápu zásadní změnu proti Inspekci ministra vnitra v té podobě, jak ji známe dnes, především v tom, že dojde k rozložení moci. To, co se dělo v povolebním období v boji, který se týká ministra vnitra, kdy se jednotlivé politické strany hádají, která obsadí toto mocenské centrum, a to samozřejmě především proto, že se politické strany a někteří politici domnívají, že ovlivňováním vyšetřování budou moci ničit svou politickou konkurenci, protože kdo zná trestní řízení a způsoby vyšetřování, je jenom na policistech, případně státních zástupcích, jestli některé trestné činy jsou řešeny a šetřeny předně a bez mediální pozornosti, nebo 3 roky s mediální pozorností, kdy po těch třech letech, nebo taky čtyřech či více, dojde k tomu, že se vlastně nic nestalo a ten případ byl odložen. Takže já jsem přesvědčen, že je dobře, že tady tento zákon je. Je dobře, že dojde k rozložení řekněme těch mocenských pozic, a to především proto, že tady se dává tomu, kdo má před veřejností největší odpovědnost za vládu, tedy premiérovi, do rukou určitá moc. Samozřejmě že to zřejmě bude tak, že při vyjednávání příštích koalic to bude tak – pane premiére, vy máte také oprávnění, a proto ta koaliční strana některá jiná bude chtít zase místo ministra vnitra. Nicméně aby ten premiér mohl mít větší volnost, tak by neměl mít právo vybírat jenom z právníků.
9
Takže já dávám pozměňovací návrh, který je naprosto totožný, bohužel ho budu muset přečíst, je naprosto totožný s návrhem, který dal či předložil pan kolega Antl, a který byl schválen v ústavně-právním výboru. Bude se lišit v jediné věci, a to, že já chci, aby tam zůstalo, že ředitel musí mít vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu, chci, aby měl vysokoškolské vzdělání, ale aby to nebylo v oboru právo. Tím se uvolní samozřejmě ruce premiérovi především v tom, že bude moci vybírat z vyššího či většího portfólia občanů. To je jedna věc. A ta druhá věc je, že tak, jak je to předloženo, tak se obávám, že tento velmi dobrý návrh může být skutečně neschválen právě pro tuto záležitost Poslaneckou sněmovnou, což jsem včera od některých poslanců slyšel, když jsem se ptal na jejich názor. Určitě tyto důvody, které tady byly řečeny, jsou jinak velmi dobré. Také tedy nesouhlasím, příliš nesouhlasím – a to vyjádřím pouze v hlasování – s tím, aby byl vypuštěn bod § 72, tedy bod 2, protože jsem hluboce přesvědčen, že všechny trestné činy, které se stanou ve věznici, kdy je naprosto jiný režim než kdekoli jinde, tak tam jsem přesvědčen, že to téměř vždycky souvisí s tím, že buď Vězeňská služba neplní správně své povinnosti, a nebo se do těch trestných činů přímo zapojuje, takže vždycky tam odpovědnost Vězeňské služby je, takže tady mi to nepřipadá nelogické. Takže teď, s dovolením, můj pozměňovací návrh, který zní takto: Ředitelem může být jmenován občan, který vedle splnění požadavků stanovených zákonem upravujících služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů, získal vysokoškolské vzdělání. Ředitelem nemůže být jmenován ten, kdo byl v předchozích pěti letech příslušníkem Policie ČR, Vězeňské služby ČR, nebo Celní správy ČR, a nebo zaměstnancem ČR zařazeným k výkonu práce v některém z těchto bezpečnostních sborů. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Pro úplnost a
přesnost vás požádám, abyste svůj pozměňovací návrh nechal vytisknout a rozdat senátorkám a senátorům. Nyní se do podrobné rozpravy přihlásil pan Miroslav Antl. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jenom zareaguji na pozměňovací návrh, který vlastně ten výborový návrh, jehož členem je pan senátor Jiří Čunek, tak vlastně omezuje, respektive rozšiřuje kvalifikační možnosti. Já jsem tady řekl důvody, teď promluvím za sebe, za senátora, ale jako zpravodaj ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor přijal formulaci, kterou máte před sebou. Pokud jde o právo, já jsem zdůraznil, že generální inspekce bezpečnostních sborů je významným, řekl bych skoro nejvýznamnějším nástrojem pro kontrolu činnosti ostatních bezpečnostních sborů s tím, že ovšem jde i o vyšetřovací v uvozovkách vyšetřovací policejní orgán, takže podle mého názoru tím, že se vymyká z kontroly státních zástupců, tak by v jeho čele měl stát člověk, který je schopen pokrýt nejen tyto záležitosti, ale zejména by měl velmi dobře zvládat trestní řízení jako takové, protože to je hlavním nástrojem tohoto ustanoveného sboru bezpečnostního. Takže proto žádám o to, aby skutečně bylo schváleno znění, které je v tom výborovém pozměňovacím návrhu, to znamená obor právo, to je jeden důvod, proč to tam je. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přihlásil se opět senátor pan Jiří
Čunek. Máte slovo, prosím.
10
Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já samozřejmě chápu to, co říká pan kolega, ale vezměte si například to, že absolventi vysoké školy, tedy policejní akademie nebudou moci býti tedy řediteli, i když nepracovali potom těch pět let. Znamená to, že těch se to netýká, toto vyšetřování, atd. Ti se v této disciplině ve vysokoškolském studiu vzdělávají daleko lépe než právníci. Ale nebudou tam moci být. Protože to není obor právo, je to policejní akademie. Takže já jsem přesvědčen, že se skutečně zužuje ten problém, já samozřejmě vím, že pan kolega Antl nepřipravil tu pozici pro sebe, to chápu, ale věřte mi, že můj zájem je jenom proto, že vím, jak a teď to skutečně berme poctivě, že premiér si má vybrat člověka, kterému opravdu věří, o kterém je přesvědčen, že je schopen vést službu, o kterém je přesvědčen, že si tyto lidi dokáže vybrat, že si ten pozdější ředitel dokáže vybrat své spolupracovníky tak, aby to byli odborníci, ale zároveň nemá člověka, který má vyloženě právnické vzdělání. A to si myslím, že je velké omezení právě toho portfolia lidí, ze kterých může premiér vybírat. Jinými slovy je nemůže vybírat ani z těch, kteří udělali policejní akademii, vysokou školu, pět let nepracují v těchto sborech, ale tento člověk tam nastoupit nemůže. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore a nyní vystoupí pan
senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Jiří Dienstbier. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně
a kolegové. Tady se vede spor o to, jestli to má být ten nebo ten, ale co chceme všichni? Všichni přece chceme, aby ten nový orgán byl mocný, to už je. Aby byl protikorupční, to už je také. Aby se držel zákonů, to by snad mělo zaručit to, co tady nám načetl kolega Antl. Nezlobte se, já si nedovedu představit, že by podle návrhu kolegy senátora Čunka, kterého si velmi vážím, že by tam byl třeba zemědělec. A to nemám nic proti zemědělcům. Ale připomíná nám to dávné doby. Je to opravdu, a bude to velmi mocný, mocenský nástroj a nepodceňujme premiéra. Ostatně je to jeho riziko a jeho volba. Stejně tak, jako když najmenuje ministrem zemědělství pana Bendla, který už prošel několika obory, tak ať si najde nějakého toho člověka, který by ale měl, protože tam budou hrozit právní spory, velké právní spory, jak ze strany těch, kteří jsou kontrolováni, tak i ze strany občanů České republiky, pokud členové generální inspekce použijí některá ustanovení zákona, která jsem citoval, i vůči občanům České republiky, právní vzdělání. Namátkou bych připomněl, že mohou, pokud to potřebují, vniknout i do osobního vozidla i násilím, takže, dámy a pánové, čtěte pořádně to, co se nám předkládá, a já se domnívám, že právě proto, aby tam byla nějaká pojistka; té určité právní pravdy, tak by to měl být člověk, který by měl mít toto právní vzdělání, a vůbec nelobuji ani za pana senátora Antla, a dokonce ani ne za sebe, nemám také právní vzdělání. I když toho někdy lituji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Jiří
Dienstbier. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já bych upozornil pouze na jednu okolnost. Generální inspekce bezpečnostních sborů je tak, jak je ten zákon připraven velmi specializovaným orgánem činným v trestním řízení. Já si myslím, že pokud tento orgán provádí trestní řízení v takto specifických situacích, že požadavek, aby jeho ředitel měl právní vzdělání, je naprosto logické. Děkuji.
11
Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přihlášen a vystoupí pan senátor
Miroslav Antl. Senátor Miroslav Antl: Vážené dámy, vážení pánové. Víte, že nediskutuji často, a když, tak věcně. Chci říci, respektive potvrdit slova pana senátora Jiřího Dienstbiera, osobně ještě ubezpečit všechny ostatní, že skutečně neaspiruji na žádnou takovouto funkci, aby náhodou se necítil být vyděšen takovouto vizí. K panu senátoru Čunkovi chci vaším prostřednictvím, pane předsedo, jenom říci a upozornit na to, že je zde nebezpečí, že rozmělnění tohoto zásadního pozměňovacího návrhu dojde k tomu, že nebude schválen ani jeden a doufám, že to není cíl toho drobnějšího pozměňovacího návrhu. Mě mrzí, že jsme o tom nediskutovali včera na ústavně-právním výboru a že to řešíme na plénu. Mohli jsme to mít vyřešeno již včera. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, pane senátore a nyní vystoupí
opět pan senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Já chci velmi rychle jenom říci, že na ústavně-právním
výboru jsem tento požadavek řekl. To znamená, že jsem řekl o tom, že si myslím, že takhle by to bylo správně, a přitom zároveň pro uklidnění pana kolegy jsem hlasoval pro jeho návrh. To znamená, aby prošel aspoň nějaký. Protože těch pět let je zásadních. To znamená, ale jestli tam dáváme jenom právo a nedává už absolventy, všechno ostatní bylo řečeno, ale minimálně absolventi policejní akademie, myslím si, že ten obor znají také velmi dobře, jsou kvalifikovaní, ty také omezujeme. Mně šlo skutečně o dvě věci. Dát premiérovi možnost dát si tam svého člověka, protože to je jeho odpovědnost, samozřejmě přitom když to projedná se sněmovnou, atd. a ta druhá věc je, aby opravdu tento pozměňovací návrh měl ve sněmovně šanci. Protože já si myslím, že je zásadní a jaksi nechci tady zabíhat do dalších diskusí, které nejsou předmětem podrobné rozpravy, ale po svých osobních zkušenostech jsem přesvědčen, že kontrola policistů, kteří si mnozí dělají co chtějí, a vidíme to dnes a denně na jejich zatýkání, což je snad jenom dobře, kteří tam nepatří, tak toto je orgán, ve který snad všichni budeme věřit, že bude zlepšovat práci policie. Proto si myslím, že zužovat tuto odpovědnost premiérovi není dobře. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do podrobné
rozpravy? Není tomu tak, podrobnou rozpravu končím. Děkuji všem diskutujícím a táži se, zda pan navrhovatel si přeje vystoupit se závěrečným slovem? Nepřeje. Prosil bych, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Také ne a nyní bude mít slovo zpravodaj garančního výboru, který by se měl vyjádřit k rozpravě a měl by nás provést hlasováním. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, pane předsedo. V rámci
podrobné rozpravy k navrhovanému senátnímu tisku č. 189 byly předloženy dva pozměňovací návrhy. Ten jeden je návrh přijatý ústavně-právním výborem a ten druhý je vlastně návrh kolegy senátora Čunka k jednomu z bodů usnesení ústavněprávního výboru. Ústavně-právní výbor má tyto své pozměňovací návrhy rozděleny na čtyři části, to znamená, hlasovalo by se po částech 1, 2, 3, 4, s tím, že nejdřív bych doporučoval hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegy Čunka, který pozměňuje bod č. 1 usnesení ústavně-právního výboru, jestli s tím samozřejmě zpravodaj ústavněprávního výboru takto souhlasí. Poprosil bych, aby mě sledoval. Souhlasí. 12
Znamená to tedy, že nás čeká šest hlasování – o pozměňovacím návrhu kolegy Čunka k pozměňovacímu návrhu č. 1 usnesení ústavně-právního výboru, pak druhé hlasování o usnesení ústavně-právního výboru označeného body 2.1, 2.2, třetí hlasování o usnesení ústavně-právního výboru bodu 3 a čtvrté hlasování o usnesení ústavně-právního výboru body 1.4, 2.4, 3.4 a pak závěrečné hlasování k návrhu zákona jako celku. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane zpravodaji, prosím vás, abyste se připravil a provedl nás hlasováním. Už máte všichni rozdán pozměňovací návrh pana senátora Čunka, který byl avizován? Senátor Tomáš Kladívko: Já ho ještě nemám, ale zapsal jsem si ho. Předseda Senátu Milan Štěch: Já jsem ho nyní obdržel a tak vám ho
půjčím. Pane navrhovateli, vaše stanovisko k tomu, co tady bylo nyní sděleno, to znamená k pozměňovacím návrhům. Pan navrhovatel ještě návrhy studuje. Senátor Tomáš Kladívko: Nyní bychom tedy rozhodovali o pozměňovacím návrhu kolegy Čunka, který pozměňuje usnesení ústavně-právního výboru v bodu 1, souhlasíte? Pan ministr souhlasí. Předseda Senátu Milan Štěch: Ale já nejdříve pozvu senátorky a senátory,
kteří jsou mimo sál, k hlasování. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nyní budeme hlasovat, tak jak uvedl pan garanční zpravodaj, o pozměňovacím návrhu pana senátora Čunka, který je pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru v bodě 1. Je to tak? Senátor Tomáš Kladívko: Ano. Předseda Senátu Milan Štěch: Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto
návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 4 bylo registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh se vyslovilo 9, proti 23. Návrh byl zamítnut. Prosím, pane zpravodaji, o další návrh. Senátor Tomáš Kladívko: Vracíme se k usnesení ústavně-právního výboru a budeme hlasovat o bodu č. 1 tohoto usnesení. Předseda Senátu Milan Štěch: Ptám se pana ministra na jeho stanovisko. (Ministr nesouhlasí.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 5 bylo registrováno 68, kvorum 35, pro návrh 47, proti 1. Návrh byl schválen. Prosím o další návrh. Senátor Tomáš Kladívko: Nyní bychom hlasovali o usnesení ústavně-
právního výboru bod 2/1 a 2/2.
13
Předseda Senátu Milan Štěch: Pane ministře, vaše stanovisko. (Ministr má záporné stanovisko.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 6 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh se kladně vyslovilo 48, proti 1. Návrh byl schválen. Prosím o další návrh. Senátor Tomáš Kladívko: Nyní bychom hlasovali o části 3 usnesení
ústavně-právního výboru. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Prosím pana ministra o stanovisko.
(Ministr má záporné stanovisko.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 7 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 43, proti dva. Návrh byl schválen. Senátor Tomáš Kladívko: A nyní bychom hlasovali o závěrečné části
usnesení ústavně-právního výboru pod body 4/1, 4/2 a 4/3. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano o účinnosti. Pane ministře, vaše
stanovisko. (Ministr má kladné stanovisko.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 8 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Senátor Tomáš Kladívko: Tím jsme se vypořádali se všemi předloženými pozměňovacími návrhy a zbývá nám hlasovat o návrhu usnesení jako o celku. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, je to tak. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a nyní bychom měli rozhodnout o tom, že vrátíme návrh Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Prosím pana ministra o stanovisko. (Ministr nesouhlasí.)Prosím o stanovisko pana zpravodaje. (Garanční zpravodaj má neutrální stanovisko.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 9 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh se vyslovilo kladně 48, proti jeden. Návrh byl schválen. Tak děkuji. Takže jsme rozhodli, že se tisk vrátí Poslanecké sněmovně. A nyní bychom měli rozhodnout o pověření, a to v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Tomáš Kladívko a senátor Miroslav Antl. Ptám se jich, zda se svou rolí souhlasí. Tak senátor Kladívko abdikuje, pan senátor Antl vydrží. A prosím další návrh. Pane senátore, z vašeho výboru asi ÚPV, který tento návrh připravil. Pak druhý návrh je na pana senátora Jiřího Dienstbiera. Můžeme přistoupit k hlasování? Nejsou námitky, takže zahajuji hlasování.
14
Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Takže hlasování číslo 10 – pověření. Registrováno 67, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli, zároveň děkuji oběma zpravodajům a všem dalším, kteří vystupovali, a projednávání tohoto bodu končím. My se vystřídáme. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže dalším návrhem je
2. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsaná v Nikósii dne 9. června 2011 (senátní tisk č. 156) Máme to jako tisk 156. A v zastoupení předsedy vlády Petra Nečase ho uvede ministr vnitra Jan Kubice, který má slovo. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych na základě pověření vlády uvedl vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných skutečností, informací, pardon, která byla podepsána v Nikósii 9. června 2011 a Senátu předložena 12. července 2011. Předkládaná smlouva je standardní smlouvou o ochraně utajovaných informací, které upravují zejména následující instituty: rovnocennosti vstupu utajení, podmínky přístupu k utajovaným informacím a nakládání s nimi, předávaní utajovaných informací, uznávání bezpečnostních oprávnění, spolupráce mezi bezpečnostními úřady obou zemí, režim utajovaných smluv, režim návštěv vyžadující přístup k utajovaným informacím. Sjednání předložené smlouvy je plně v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR, vzhledem k tomu, že Kyperská republika je členským státem EU a lze předpokládat, že zintenzivnění bilaterální spolupráce si vyžádá také výměnu utajovaných informací. Sjednání smlouvy se v tomto kontextu jeví jako výhodné pro obě smluvní strany. Zejména proto bych vás, vážené senátorky a vážení senátoři, poprosil o vaši podporu předkládaného vládního návrhu. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře.
Garančním a jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které máme jako tisk 156/1, zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Výbor pro
zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal na svém zasedání dne 5. října 2011 vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR vyslovený souhlas s ratifikací, 15
smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsaná v Nikósii 9. června letošního roku. Tato smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací stanovuje právní rámec pro výměnu a vzájemnou ochranu utajovaných informací mezi oprávněnými subjekty smluvních stran. Důvodem pro jejich sjednání je potřeba výměny utajovaných informací s Kyprem, který je stejně jako ČR členem EU. Smlouva se téměř obsahově shoduje se smluvními dokumenty uvedeného typu, stanoví základní pravidla pro výměnu a zajištění ochrany utajovaných informací. Navrhovaný text smlouvy je v souladu s českým právním řádem a mezinárodními závazky ČR, včetně práva EU a bezpečnostních standardů NATO. Dopady na státní rozpočet se v souvislosti s implementací této smlouvy nepředpokládají. Usnesení č. 177 výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost zní takto: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací předložené smlouvy. 2. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Tomáše Kladívka. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů, a já otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodaj chtěli vystoupit. Máme jediný návrh, a to je návrh garančního výboru, abychom vyslovili souhlas s ratifikací. Já nejprve znělkou svolám skupinu, která by chtěla být účastna. Budeme hlasovat o souhlasu s ratifikací. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 11 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31, pro 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu A jsme u dalšího bodu, a tím je
3. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k informaci Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen 2010 (senátní tisk č. 111) Máme to jako tisk 111. A opět v zastoupení předsedy vlády nám to předloží ministr vnitra Jan Kubice. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedo, vážené paní
senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych na základě pověření vlády krátce uvedl Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu ČR k informaci Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen. Jedná se o dokument vydaný Výborem pro odstranění diskriminace žen, který byl zřízen jako kontrolní mechanismus pro plnění úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Představovaný materiál přijala Vláda ČR svým usnesením ze dne 11. května 2011, číslo 341.
16
Výbor v závěrečných doporučeních vyzdvihuje pozitivní kroky při odstraňování diskriminace žen v České republice. Jako jsou přijetí zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, uzákonění institutu vykázání v případech domácího násilí, přijetí antidiskriminačního zákona či nového trestního zákona. Výbor se dále zaměřuje na oblast mechanismů podávání žalob týkajících se diskriminace na základě pohlaví. Problematické jsou dle jeho názoru vysoké náklady a obtížné prokazování. Doporučuje proto ze strany státu na příklad poskytování určité formy bezplatné právní pomoci. Dále se v závěrečných ustanoveních hovoří o násilí páchaných na ženách, k problematice nízkého počtu rozsudků týkajících se obchodování s lidmi a vyššímu riziku některých skupin žen stát se oběťmi obchodování s lidmi či nízké účasti žen na politickém a veřejném životě. V oblasti vzdělání výbor zmiňuje některé negativní aspekty, jako např. nízké zastoupení žen v odborných školách, vědeckém výzkumu a pedagogických funkcích na vysokých školách. V oblasti zaměstnání považuje za problematické zejména horizontální a vertikální segregaci trhu práce. Nedostatek předškolních zařízení pro děti od nula do šesti let či malé množství flexibilních forem práce. V oblasti zdravotnictví výbor kritizuje nedostatečné náležitosti informovaného souhlasu, a to zejména v souvislosti s nezákonnými sterilizacemi a zásahy do práv žen na svobodnou volbu v otázkách reprodukčního zdraví, např. omezené množství porodu mimo nemocnici. V předkládaných závěrečných doporučeních výbor vyzývá Vládu ČR, aby podporovala obě komory parlamentu k zapojení se do realizace závěrečného doporučení a na přípravě příště periodické zprávy o plnění výše uvedené Úmluvy, která má být připravena v roce 2014. Předložený dokument obsahuje kromě shrnutí závěrečných doporučení také možné cesty k naplňování těchto závěrečných doporučení. Tato doporučení jsou sice nezávazná, avšak ukazují možný postup, díky kterému lze závěrečná doporučení výboru naplňovat. Závěrem mého vystoupení bych vás rád požádal o podporu při projednávání závěrečných doporučení, jelikož se domnívám, že rovné příležitosti žen a mužů jsou jedním ze základních pilířů demokratické společnosti a na jejich vytváření by se měla na základě společného konsensu podílet jak vláda, tak také Parlament ČR. Děkuji za pozornost. 1.
místopředseda
Senátu
Přemysl
Sobotka: Takže
děkuji, pane ministře. Garančním a jediným byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Přijal usnesení č. 111/1. Zpravodajem je paní senátorka Miluše Horská, která má slovo. Senátorka Miluše Horská: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, kolegyně. Diskriminace žen přináší jistě v naší společnosti mnohé otázky. Já jsem ráda za tu podrobnou rozpravu a za pozornost, kterou vláda celé té problematice věnovala, ale těch úkolů k plnění a doporučení tam bylo mnoho. A vláda se vlastně ve svém ustanovení usnesení vlastně přikládá jenom k některým. Na samém počátku je vlastně taková poznámka, že plnění doporučení výboru by nepřinášelo žádné navýšení státního rozpočtu. To je takové opatrné tvrzení, které se používá jako obezlička, asi aby se to vůbec dál dočetlo. Já si myslím, že kdyby se ta doporučení brala vážně, že by asi přinesla podstatné zvýšení finančních nákladů. Ale já bych si chtěla všimnout jedné věci, která tam zaznívá napříč spektrem, a u některých bodů se malinko zastavit.
17
V podstatě ve všech podobných usneseních a ve všech podobných dokumentech, které tady nějakým způsobem přijímáme, se vlastně stát nějakým způsobem staví. A kdybychom nebyli na půdě Senátu, tak možná, že řekneme, že je to, s prominutím, že vlk se nažere a koza zůstane celá. Že vlastně doporučujeme všechny ty body ke schválení, ale nenavrhujeme nějaké radikálnější kroky, které by právě měly ten dopad na to finanční zatížení. A protože nemáme tady momentálně institut ministra pro lidská práva, máme pouze zmocněnkyni, tak se vlastně ta celá problematika, velice asi správně, rozprostírá napříč všemi ministerstvy. A všude jsou vlastně zmocněni členové toho ministerstva nebo přímo členové vlády. Protože jsem se dívala na ta usnesení a na ty dopady, a viděla jsem, že členové vlády nejsou určeni – alespoň zatím tak, jak se ke mně informace dostaly, tak mám takové konkrétnější doplnění toho usnesení, jestli by ta spolupráce nešla nějakým způsobem prohloubit a jestli by nemohl být třeba jeden člen vlády na jednom ministerstvu takovým koordinátorem a trošičku tu problematiku snoubit. Protože je dobře, že se rozprostírá všude, ale ta koordinace si myslím, že vázne. Asi bych se chtěla dotknout toho, co si myslím, že z našeho pohledu je nejpalčivější, k té opatrné diskriminaci, protože vím, že to slovo asi není úplně nejlépe zvoleno, protože vyvolává jistou averzi. Možná, že bychom měli mluvit o nějakých pozitivních motivacích. Tak tam, kde si myslím, že opravdu česká společnost má problém, je školství, kde si myslím, že by si žáci a děti zasloužili, aby o ně nepečovaly převážně ženy, byť to mají možná ve své povaze, ve své roli. Ale myslím si, že pánové rádi předávají své zkušenosti, a kde jinde než ne ve škole, kde to pozitivně ovlivňuje mládež. Já si myslím, že pro tuhle chvíli mi to asi stačí. Jestli bude diskuse, já potom bych na závěr přečetla to svoje doplněné usnesení. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, vy byste
měla na závěr přečíst usnesení výboru. Senátorka Miluše Horská: Ano, dobře, takže ho přečtu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A pokud je k dispozici, tak jenom říct, že jste ho přijali a že má takový a takový rozsah, aby to zaznělo na stenozáznamu. Senátorka Miluše Horská: Tak já si myslím, že k dispozici je. 1.
místopředseda
Senátu
Přemysl
Sobotka: Takže
výbor přijal usnesení, které mají všichni k dispozici. A o tom navrhujete následně hlasovat plénu Senátu? Chápu to? Senátorka Miluše Horská: Ano. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak s tím jsme všichni
srozuměni. Já vám děkuji, posaďte se, paní kolegyně, ke stolku zpravodajů a já otevírám obecnou rozpravu. Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková se přihlásila a má slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Tato zpráva by si zasloužila skutečně dlouhé povídání. Ještě další povídání by si zasloužila stínová zpráva,
18
kterou k tomuto tématu dělají každoročně nevládní neziskové organizace, které se zabývají oblastí lidských práv, genderovým tématem a diskriminací a nediskriminací obecně. Zpráva závěrečné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen 2010 není potěšujícím čtením pro toho, kdo si myslí, že Česká republika by měla být standardní demokracií. Velká část doporučení v této zprávě totiž znamená, že nám do onoho standardu skutečně mnohé chybí. Za tristní pak považuji, že na papíře byly deklarovány vládou jiné cíle, jiné záležitosti než kroky, které ve skutečnosti činí. Vypíchla bych zejména oblast lidí se zdravotním postižením. Ve zprávě se říká, že výbor bere s uspokojením na vědomí, že smluvní strana ratifikovala dne 28. září 2009 Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. I dneska na jednání pléna Senátu budeme mít předložené zákony a budeme projednávat zákony, které osoby se zdravotním postižením poškozují, nikoli že by jim pomohly. A o tom bychom mohli dlouho povídat. A určitě diskuse k těmto návrhům bude. Dále se ve zprávě hovoří, že výbor vítá skutečnost, že došlo k přijetí právních předpisů, jež směřují k odstranění diskriminace a násilí na ženách. Ano, před časem již byl přijat zákon o možnosti vykázání agresora. Zákony, které skutečně pomáhají obětem trestných činů, zejména násilí na ženách. Problém je také v tom, že ne každý pachatel násilí na ženách, domácího násilí, skutečně je potrestán. Myslím si, že je potřeba věcem předcházet, ale v této věci si myslím, že sankce je skutečně potřeba a je potřeba je také uplatňovat, alespoň v míře, kterou dovoluje v tuto chvíli trestní zákoník. Výbor dále bere s uspokojením na vědomí programy, které deklarovala vláda, a to jsou postupy vlády při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže, dále národní plán vytváření rovných příležitostí osob se zdravotním postižením, a také národní strategie boje proti obchodování s lidmi. O tom, že tyto deklarace jsou v rozporu s konkrétními kroky vlády u osob se zdravotním postižením, už jsem hovořila. Jestliže ale máme přijatu strategii proti obchodování s lidmi, pak zásadním problémem a v zásadním rozporu je to, že doposud nebyl přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Vím, že ministr spravedlnosti již zase deklaroval, že má zájem předložit tento zákon, a že tento zákon by měl být přijat. Doposud ale tomu tak není. Na tento zákon se roky čeká a je vážnou překážkou skutečně ke všemu tomu, abychom se přihlásili k mezinárodnímu společenství v boji proti obchodování s lidmi, boji proti organizovanému zločinu. Dále tato zpráva vyzývá k tomu, abychom urychleně zesílili úsilí v učinění efektivních opatření na zabránění a stíhání trestných činů domácího sexuálního násilí a pomáhali ženám – obětem tohoto násilí. K tomu je také výzva, abychom novelizovali trestní řád a zajistili tak přístup obětí, uplatňujících pouze nehmotnou škodu, k právní pomoci. Bezplatná právní pomoc pro oběti domácího násilí je také jednou z velmi významných pomocí obětem domácího násilí a ve většině civilizovaných zemí je naprostou samozřejmostí. Tristní potom je zjištění, že jsme stále neratifikovali konvenci OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu. Protokol pro prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi, který doplňuje tuto úmluvu a opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. Viděno zvenku, musíme být jako Česká republika považováni skutečně za ráj pro všechny, kteří se v této černé oblasti pohybují.
19
To není dobré vysvědčení, ani dobrá zpráva pro bezpečnost našich občanů, zejména pak žen a dětí. Proto vyzývám z tohoto místa vládu, aby urychleně učinila kroky k přijetí těchto konvencí a protokolů, tak jak je ve zprávě formulováno. Samozřejmě usnesení výboru, tak jak ho paní zpravodajka přednesla, podporuji, nicméně myslím si, že musíme trvat skutečně na tom, aby vláda potřebné kroky, ke kterým ji zpráva vyzývá, učinila co nejrychleji. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní
senátorka Jiřina Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, tak já se přiznám, že k závěrečným doporučením výboru pro odstranění diskriminace žen jsem předpokládala, že budou diskutovat spíše muži, a speciálně někteří naši kolegové senátoři, nicméně já bych chtěla poděkovat paní zpravodajce a výboru za přijaté doprovodné usnesení a za návrh, který zpracovali, a jenom velmi, velmi stručně, já velmi vítám to, že doporučují vládě, a využiji toho, že je tady pan ministr vnitra, zavést veřejný rejstřík nestátních neziskových organizací a jejich problematiku převést pod jedno ministerstvo. Já si myslím, že toto je nesmírně důležité. Ten rejstřík neexistuje, vnímám to i jako protikorupční opatření. Děkuji výboru a obracím se na pana ministra, aby usnesení, které je navrženo, a ten jeho obsah aby vláda nejenom vzala na vědomi, ale aby s ním také pracovala. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové,
podobné materiály, které tady dostáváme, většinou téměř všichni bereme jako materiály, které vyžadují menší pozornost, než nové zákony či novely atd. Nicméně máme-li šetřit ve státní správě, tak by bylo dobře šetřit všude, a možná i tam, kde se zabývají naši úředníci, tedy státní správa, věcmi, se kterými stejně nic dělat nebudeme. Podívejte se, jak tento materiál je silný. A jsou to tedy doporučení. Nicméně jak tady bylo řečeno, jsou to jenom doporučení, ale tady na závěr materiálu je jeden bod, kde výbor požaduje, aby byla široká veřejnost v České republice informována o těchto závěrečných doporučeních. Tzn., tyto všechny věci budou muset být nějak publikovány, a to také něco stojí. Jak řekla paní zpravodajka, tato zpráva nebo tento vládní návrh nemá nárok na státní rozpočet. Ještě existuje jedna věc, která je označena tímto, že nemá nárok na státní rozpočet, a to je koncepce, která se věnuje sociálně vyloučeným. A kdo z vás prolistoval tuto zprávu, tak ona se z velké části věnuje ne obecně jenom ženám, ale věnuje se také, a zvlášť vždycky je tady vypíchnuta jedna skupina, to jsou romské ženy. Takže např. na straně 7 se dočteme, že výbor je stále znepokojen skutečností, že ženy, zejména romské ženy, jsou nadále zastoupeny na všech úrovních rozhodování, v komorách parlamentu atd., atd., jak je to zde popisováno, výrazně méně než muži. Pak je zastoupení romských žen v legislativních oborech ve státní správě málo. A pak nám výbor doporučuje, aby smluvní strana přednostně přijímala ženy jako profesorky, odborné asistentky, a samozřejmé také romské ženy. Nebudu číst všechny body, kde se vyskytují romské ženy. Ovšem dovedeme si někdo představit reálně, jak k tomu můžeme dojít? To ty romské ženy některé vybereme a dáme je, umístíme do nějakého ghetta, kde budou vzdělávány, a pak je budeme dosazovat do jednotlivých politických stran, dávat jim nějaké speciální vzdělání, abychom vyhověli tomuto? 20
To samozřejmě není možné. My můžeme udělat jedinou věc, a to připravit celé prostředí k tomu, aby nejenom samozřejmě romské ženy, ale všichni ti sociálně vyloučení, aby u nich došlo k nějaké změně. Ovšem ta změna, přátelé, bude stát několik miliard korun. A k té koncepci vláda říká, že nemá nárok na státní rozpočet. Tedy nejenom tato, kterou máme před sebou, ale i ta koncepce, kterou před sebou nemáme a kterou vláda odsouhlasila před 14 dny. A to bude stát několik miliard korun. A pokud vláda zajistí, že některá z těchto požadovaných doporučení, která tady jsou, se budou aplikovat, tedy jsou to doporučení, která směřují pouze k romským ženám, tzn., např. tady opět přečtu: Dále výbor se znepokojením zjišťuje nepoměrně vysoký počet romských dívek, které nedokončily nebo neabsolvují školní docházku, a to zejména v sociálně vyloučených oblastech. Pak to nemá ani hodnotu tohoto papíru, který před sebou máme. Protože, když se budeme věnovat jenom těmto doporučením, která tady jsou, tzn. aby některé dívky dokončily vysokou školu, či aby ji dokončily všechny dívky, tak to samozřejmě nemá žádnou váhu, protože i kdyby náhodou, kdybychom se náhodou věnovali jenom těm mladým lidem, nebo spíše dětem, které dokončují základní školu, a nevěnovali se jim dál, tak jsou to úplně vyhozené peníze. Tím chci říci, že soubor těchto opatření, soubor opatření, popsaných v té koncepci, se buď bude realizovat v jednu chvíli na celém území ČR a úplně celý, a pak má nějaký smysl, anebo jenom těmi postupnými kroky něco malinko zbrzdíme, ale vůbec nic nezlepšujeme. A k naplnění přání této zprávy nejen že jsme daleko, ale my se k ní vůbec nemůžeme přiblížit. Samozřejmě to jsou slova, která jsou z mé strany míněna spíše k panu premiérovi, než k panu ministru vnitra, který tuto zprávu předkládá, protože si myslím, že ministerstvo vnitra, a konkrétně pan ministr jsou vůbec ti poslední, které v koncepci sociálně vyloučeným oblastem, která dle mého názoru má smysl, mají co říci. To je jenom de facto represivní orgán. Skutečná změna se nemůže odehrát jenom na nějaké represi. Ale když už tady pan ministr je, tak jsem po vystoupení paní kolegyně senátorky Gajdůškové byl přesvědčen o tom, že by bylo dobře, abych se zmínil o odvrácené straně, kterou se pan ministr zabývat musí, jistě se jí zabývá, a já ho chci jenom vyzvat, aby se jí zabýval více, a to je násilí, páchané na ženách. Byli jsme tady vyzváni paní kolegyní, že se tomu málo věnujeme. Věnuje se stále tomuto tématu malá pozornost. Ale já se chci přimluvit za jednu věc. Je tady velmi silný institut, který jsme přijali a je v zákoně, a to, že násilník může být na dobu 10 dnů po zásahu policie pouze vykázán z domů. Tohoto institutu se začíná zajímavě zneužívat. Ten institut je silný. Dovedeme si představit, že muž či násilník je vykázán z domu, a pokud to násilí páchá, tak samozřejmě je to správné. V mém okolí se teď šetří, inspekce policie šetří případ, kdy jeden ze sousedů byl vykázán, a to tím způsobem, že v jednu hodinu v noci byl vzbuzen Policií ČR, s tím že páchal násilí na své ženě asi dvě hodiny před tím, byl vykázán. V tom vykázání je, že se nesmí zdržovat 100 m od obydlí domu, tzn., že on nemohl jít přespat ani k sousedům, se kterými se dobře znal, takže spal v autě někde. A pak se ukázalo, že žena, která to způsobila, vůbec nechci jít do nějakých podrobností, a už vůbec nechci soudit ten případ, tak ona tam neměla ani trvalé bydliště. Ona to trvalé bydliště měla někde jinde. Takže on jako majitel tohoto domu se musel zdržovati někde jinde, a co se dělo deset dní po těch návštěvách v jeho domě, kde byly osoby, všechny do jednoho, které tam neměly trvalé bydliště, nechci ani popisovat.
21
Já tím chci říct, že to je institut – a tady chci vyzvat pana ministra k tomu – který je velmi vážný právě proto, že klade ohromné nároky na ty obyčejné policisty ve výkonu služby, kteří bez jakéhokoli dlouhého odkladu musí na místě řešit tuto situaci. A dovedete si představit policisty ve věku 26 – 30 let, kteří přijdou a mají řešit takovýto závažný problém bez toho, že by viděli jakékoli modřiny, je tady jenom tvrzení proti tvrzení a oni mají rozhodnout, že toho údajného násilníka mají vykázat na 10 dní pryč. Je to samozřejmě bez státního zástupce, bez soudu atd. Takže tato problematika – já chápu, že je nutná, je ale velmi náročná. A vyžaduje to samozřejmě nárok na státní rozpočet, protože aby takovéto kvalifikované rozhodnutí policista udělal, tak k tomu musí být pořádně vyškolen, a to nejenom jednohodinovým školením někde na učebně. Takže já tento materiál pokládám za materiál vážný, ovšem materiál naprosto vágní, který nesměřuje k žádnému řešení, protože nemá nárok na státní rozpočet. A jestliže nárok na státní rozpočet nemají ani jiné materiály, které vyžadují miliardy, tak pak se nic nezmění. Děkuji vám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, my se na chvilku
vystřídáme, protože já se odsud nemohu přihlásit. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Takže pokračovat bude
pan první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, kolegyně, kolegové, jistě závazný materiál, a tak jak mě mnozí znáte, nepředpokládáte, že budu proti němu dramaticky bojovat. I když to, že se jedná pouze o diskriminaci žen, mě poněkud diskriminuje, protože už se setkáváme s diskriminací mužů, a myslím si, že během krátké doby, která bude tak zhruba během pěti, deseti let, se nám objeví další materiál o diskriminaci mužů. Ale o tom bych nechtěl hovořit. Já bych se spíše vrátil k tomu usnesení, které máme navržené. Paní zpravodajka řekla, že to nebude mít nárok na státní rozpočet. Věta, že bude bezplatná právní pomoc ženám – a teď já nevím kterým ženám, jestli to budou ty, co jsou diskriminované, ale kdo to dopředu řekne atd. Takže navrhuji, aby v tom usnesení bylo skončeno "a rozšíření právního vzdělání." Vyškrtnout "bezplatnou právní pomoc ženám", protože si nedovedu představit, jak se to bude reálně dělat. A potom je tam předposlední odstavec. Já souhlasím s tím, aby byl veřejný rejstřík nestátních neziskových organizací proveden, a abychom hlavně věděli, co konají. Ale výrazně nesouhlasím s tím, že by vláda měla iniciovat zákonnou úpravu, která by zajistila stabilní financování těchto nevládních organizací nezávisle na každoročním schvalování státního rozpočtu. To je věta, která mě opravdu děsí, protože žijeme v situaci, kdy státní rozpočet pracuje s příjmovou a výdajovou částí, takže navrhuji, aby ten předposlední odstavec skončil "zaměstnávání znevýhodněných společenských skupin." a pak pokračovat "stanovit pro ně pravidla financování, dodržování bude transparentně demonstrovat veřejnou prospěšnost". Takže navrhuji, aby tyto dvě věci byly v usnesení vyškrtnuty, protože je to jednak zátěž pro rozpočet a jednak si myslím, že fixovat všechny nezávislé – některé vynikající, ale některé méně vynikající – neziskové organizace je z mého pohledu špatně. Děkuji.
22
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu místopředsedovi a dalším přihlášeným je pan Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, reaguji na výzvu
kolegyně Rippelové, že by tu měli vystupovat také muži. Já jsem si ten materiál samozřejmě přečetl celý včetně těch výhrad. Já můžu konstatovat, že reakce vlády je poměrně korektní a odpovídá téměř na všechny výhrady. Nějakým způsobem postupuje při plnění některých důležitých aspektů těchto výhrad z minulosti. Jsme za to také chváleni. U některých výhrad se však podle mého nedostatečně ohrazuje, protože ty výhrady jsou někdy nepravdivé. Několik z nich mě zaujalo. První z nich je třeba bod č. 14: "Výbor zjišťuje nízký počet žalob ve věci diskriminace z důvodu pohlaví." Takže rozumím tomu dobře, že nebudeme zkoumat rovnost pohlaví například v zaměstnání, jestli dostávají stejné platy, ale budeme posuzovat, jestli je dostatečný počet žalob. Pokud bychom tento princip nebo tuto metodu zkoumání aplikovali na jiné oblasti, asi vám dojde, že je to nesmyslné. Bod 20: "Výbor je stále znepokojen přetrváváním patriarchálních stereotypů týkajících se rolí a úkolů mužů a žen v rodině." To je asi věc názoru, kdo si myslí, jaké má úkoly a roli žena a muž v rodině. Nicméně docela by mě zajímalo, co píše některým státům s islámskou vládou nebo s islámským náboženstvím. To by nám mohl možná ministr nebo ten výbor, který na tom u nás pracuje, zjistit, abychom věděli, jak si stojíme. Bod 29: "Výbor doporučuje, aby smluvní strany přednostně přijímaly ženy jako profesorky a odborné asistentky." Bez dalšího. To zde zmínil kolega Čunek. Samozřejmě mně se zdá, že ten výbor ve svém svatém boji za rovné postavení žen si nedělá problémy s jejich realizovatelností. Samozřejmě můžeme chtít úplně všechno, ale každá věc má svoje důsledky. Další věc je bod 30 a 31 – zaměstnání: Je nám vyčítáno, že rozdíly mezi mzdou žen a mužů jsou u nás nějak patrné nebo se jim nelíbí. Já se domnívám, že to není pravda. Také by mě zajímalo, z jakých podkladů výbor vycházel. Domnívám se, že vycházel z nesprávných informací. Máme tady antidiskriminační zákon, každý to může dát k soudu, pokud má výhrady. Dále je výbor znepokojen slabým postavením žen na trhu práce a čelí formám diskriminace, jako jsou například romské ženy a ženy z řad uprchlíků a migrantů. Samozřejmě ti, kteří mají horší kvalifikaci, tak mají slabší postavení na trhu práce. To je tedy objev. Ale to není diskriminace. Pokud bychom přistoupili na tuto filozofii, že bychom subvencovali lidi, kteří nejsou schopni podat přiměřený výkon, protože nemají dostatečnou kvalifikaci, tak kam bychom přišli? Je samozřejmé, že lidé, kteří se o sebe nejsou schopni postarat, tak by měli být podporování, a také jsou. Ale pod praporem antidiskriminace vyrovnávat příjmy kvalifikovaných a nekvalifikovaných pracovníků, tím bychom jenom prohloubili mezeru mezi produktivitou a prostředky, které máme, které vydáváme na obecně prospěšné záležitosti. Poslední věc. Ještě bych chtěl zdůraznit, že je tam jakási věta, že jsme vyzýváni, abychom přezkoumali mzdové struktury v profesích, v nichž dominují ženy. To samozřejmě svádí k interpretaci, že by měli mít lidé stejné platy ve všech odvětvích, což je asi zřejmě nesmysl. Ale tento akcent je v této zprávě občas zdůrazňován, a v těch minulých byl naprosto zjevný. Děkuji za pozornost.
23
Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1.
místopředseda
Senátu
Přemysl
Sobotka: Děkuji,
slovo
má
místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,
vážené paní senátorky, páni senátoři. Já jsem původně ani moc vystupovat nechtěl, ale ty dvě předchozí vystoupení, možná tři, mě motivovaly k tomu, abych tedy reagoval. A myslím si, že naopak mě utvrdily v tom, že návrhy, které přednesla paní místopředsedkyně Gajdůšková, jsou naprosto v této situaci oprávněné. Protože je vidět, že problematika diskriminace a rovnoprávnost žen není zcela jasná ani tady v senátních lavicích. A myslím si, že je to škoda, protože nakonec vládní výbor poukazuje na některé věci. Ale ta snaha řešit věci jenom tím, že dáme usnesení, že je budeme konstatovat, a že do toho nevložíme ani korunu, je prostě jaksi neúčinná. Tady bylo hovořeno o tom, že bezplatné poradny něco stojí. Samozřejmě, že něco stojí. Ale problém je, že stále více se stává právo dostupné jenom těm majetným, kteří mají na dobré advokáty a kteří mají na dobré rádce, které si dokáží zaplatit. Ale co mají dělat ty ženy, které se dostanou do problémů, nemají úspory, mají děcka na krku a potřebují poradit. Kdo jim poradí? Na ulici? Nebo kam půjdou? Takže to jsou věci, které samozřejmě jsou potom takovou spirálou, která vlastně navzájem spolu souvisí. Více nebo méně případů je odvozeno taky od toho, že mnohdy odradí vůbec ženu od toho, aby se domáhala svého práva, a to i diskriminace v zaměstnání. Musím říct, že mě trošku šokuje, když tady kolega hovoří o tom, že vlastně to je všechno v pořádku, že trh to všechno zařídí a že vlastně jenom záleží na schopnostech každého jedince. Přitom všichni z praktického života naprosto jasně vědí, že tomu tak není. A pokud hledá údaje, tak by se měl o to tedy skutečně hluboce zajímat, a určitě i v rámci podkladů, které připravuje vláda. A jako zástupci vládní koalice by měli být zřejmě informovanější než opozice, protože mají tyto materiály velmi dobře dostupné. Samozřejmě tyhle statistiky a analýzy existují a jednoznačně prokazují ty závěry, které jsou v této zprávě uvedeny. Já bych očekával spíše konstruktivní diskuzi o tom, jak k těm jednotlivým věcem, jednotlivým dopadům bude Česká republika čelit. A výdaje například na bezplatné poradny, které mnohdy mohou zajišťovat právě i ty neziskové organizace, které skutečně v Česku fungují mnohdy lépe než státní správa v této oblasti, tak to jsou jednak efektivně vynaložené finanční prostředky a jednak tyto finanční prostředky zdaleka nedosahují úniků, které mnohdy neefektivními způsoby rozhodování vlády unikají v daleko řádově vyšších rozsazích. A tady je určitá možnost konkrétně jak pomoci lidem, kteří se dostanou do složité situace. Takže musím říct, že jednoznačně podpořím a budu podporovat návrh paní místopředsedkyně Gajdůškové v této oblasti. A samozřejmě bych očekával i od vlády, že bude reagovat nikoli jenom dobrým slovem, ale také konkrétními činy, které samozřejmě něco stojí. Ale i v dobách krize, a právě možná že v době krize, kdy právě takovéto negativní projevy ve společnosti se zesilují, protože samozřejmě i ty tlaky v rodinách jsou silnější, lidé jsou pod psychickým tlakem, nedostatek zaměstnání, mnohde špatně placené zaměstnání, děti, náklady na jejich výchovu, na jejich vzdělání atd., a to všechno samozřejmě se potom projevuje i ve společnosti. Takže jestliže je konstatováno, že těch případů je málo, možná je to jenom proto, že ženy, které by i k tomu soudu šly, tak k němu nejdou nebo se toho práva nedomáhají. Jednak proto, že například nejsou informovány, nevědí, na koho se obrátit, kdo by jim pomohl, v okolí třeba tu možnost nemají. Lepší situace je ve 24
větších městech, kde přece jenom tyto různé poradny přes občanská sdružení existují. Ale je pravda, že pokud jde o státní správu, tak tam jsou stále poměrně velké rezervy. A stejně tak pokud jde o diskriminaci v zaměstnání, ať už to je otázka přijetí na určitou pozici nebo například otázka odměňování. To přece jsou všeobecně známá fakta, která jsou podložena mnoha analýzami a mnoha rozbory. Myslím, že tady používat takové ty hospodské řeči, co si chlapi říkají u piva, je fajn, ale určitě to není seriózní diskuse. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, dále se přihlásil pan
senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Já jsem nechtěl vůbec k tomu mluvit, ale já jsem si pak uvědomil, když jsem si to přečetl, kdo že nás to tady vlastně vyslýchá, když tak si v klidu na internetu najděte, jak se skládá OSN, které země členské má OSN a zjistíte, že v převážné většině těchto zemí nemohou mít ženy ani řidičský průkaz a další jiné věci, nemohou dokonce ani chodit v šatech, které si vyberou. A členové takového výboru nás budou poučovat o tom, co máme či co nemáme. Já si vzpomínám, že sociální demokracie usilovně v minulém volebním období volila místopředsedkyni a nezvolila ji. To jen na okraj. Neziskové organizace samozřejmě cítí peníze, evidentně, a proto já souhlasím s jediným z toho, co tam napsáno – by byla pořádná registrace, protože ten feministický blok, který jsem s oblibou sledoval, stejně jako s oblibou sleduji pořad, který se jmenuje Tah dámou, a velmi se přitom bavím, ač mi to všichni rozmlouvají. Je to velmi zábavný pořad, tak tato nezisková organizace skončila své webové stránky přesně ve vteřinu, kdy skončily evropské dotace. Jakmile skončily evropské dotace, ta stránka zmizela a bylo to o obhajobě ženských práv. Takže ono jde vždycky a hlavně - o peníze! Já si myslím, že v České republice žádná vědoma diskriminace ze strany úřadů neexistuje, je tomu přesně naopak. Diskriminace je třeba ve školství, že na učitele nenarazíte, může to být také tím, že on to za ty peníze nechce dělat, ale já mohu posloužit na úřadech. Kdybych měl udržovat všechno to, tak musím polovinu žen propustit a přijmout za ně muže, protože tam je převážná většina žen a jsou placeny – ujišťuji vás – naprosto stejně jako muži. Tam žádný rozdíl není. Vedoucí odborů muž a žena mají totožný plat, jinak to přece ani není možné, když tady máme ty stupidní tabulky, kterými vláda stanovuje, jak kdo bude placen. Takže jaká diskriminace. Tam vůbec není napsáno, žena, muž. Ta tabulka jasně – třída, příplatek za vedení – tam vůbec není nijak rozlišeno, takže nesmysl, že v tomto smyslu zejména ve státní správě jsou ženy placeny jinak než muži. A ty diskriminace – uvidíme za chvíli. Ono nevím, jak se ženám bude líbit, až odstraníme diskriminaci a budou chodit také do důchodu ty, co se teprve narodí, v těch 70 letech, nebo jak vyhrožuje sociální demokracie, protože se to musí dorovnat, takže budou chodit ve stejnou dobu jako muži. Nebo zruší limit 15 kilo, protože ženy například nemohou pracovat v záchranné službě, protože někteří pacienti jaksi váží i víc. Naštěstí máme tady soudruhy Gazdíky a Šťastné, kteří nám brzy zdaní ta tučná jídla, takže nám ubude, takže pak budou moci pracovat i v té záchranné službě a zrušíme jim ten limit 15 kilo. Já si myslím, že se tady zabýváme něčím, co pro Českou republiku, která je 100 před opicemi, ne za opicemi, tak se tady zabýváme něčím…, ať se starají ty státy, kde diskriminace skutečně je a nás nechají na pokoji. Samozřejmě, že ten výbor, jak sám přiznává, čerpá informace právě od neziskových organizací, které cítí tekoucí peníze, jak říkal tady kolega
25
Škromach, že je potřeba jim také zajistit, dokonce mimo rozpočet. Jim je jedno, jestli rozpočet bude mít takový dluh, hlavně když jim ty peníze přitečou. Takže ono by zejména bylo potřeba snížit asi tak na třetinu počet neziskových organizací, nechat pracovat ty, které skutečně pracují – a jsou takové – a ty vyžírky, co jenom vysávají ze státního rozpočtu peníze, zrušit. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má paní
místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Na adresu pana senátora Kubery prostřednictvím pana předsedajícího v této chvíli jenom jednu větičku. Jsem ráda, že pan senátor Kubera je velmi upřímný člověk a že nám právě předvedl, jaký vztah má občanská demokratická strana k občanskému sektoru. Děkuji, pane senátore. A jinak si dovolím položit dvě otázky k tomu, co tady bylo řečeno. Kolegyně a kolegové, jste přesvědčeni skutečně o tom, že je v pořádku, že ženy v České republice mají téměř o jednu pětinu nižší mzdu než muži za stejnou práci a na stejném místě? To je statistika Českého statistického úřadu, čili šetření naprosto přesné. Samozřejmě, že jsou tabulky, ale i tabulky samozřejmě mají zhruba vůli 50 % v pohyblivých složkách nebo 30 až 50 procent, abych byla přesná. Druhá otázka. Jste skutečně přesvědčeni o tom, že je správné, aby v České republice ženy, které mají v průměru vyšší vzdělání než muži, protože v České republice je více absolventek, žen vysokoškolaček. Tyto ženy absolventky mají devadesátiprocentní zaměstnanost jako absolventky poté, když dokončí vysokoškolské vzdělání. Ale v okamžiku, kdy žena zůstane na mateřské dovolené, kdy má jedno dítě nejméně, v okamžiku se stává téměř nezaměstnatelnou. Tam nemáme statistiku devadesátiprocentní zaměstnanosti žen, ale statistiku 35 % zaměstnání žen s jedním a více dětmi. To jsme přesně na polovině statistiky ostatních evropských zemí. Skutečně jste přesvědčeni, že v ČR je všechno v pořádku, že toto je správné? A to bychom našli spoustu a spoustu dalších jasných faktů. Souhlasím s panem senátorem místopředsedou Přemyslem Sobotkou v tom, že situace se vyvíjí, že ženy si záležitosti odpracovávají a postupně se stávají platnými v rozhodovacích procesech. U nás v kraji jsou starostky, místostarostky, jsou ženy radní, krajské radní, které odvádějí dobrý kus práce. A skutečně ten posun je prostě civilizačním posunem ve všech civilizovaných zemích. Ženy si to prostě odpracují, ale právě proto, kdybych dnes byla mužem a zejména mladým mužem, tak bych se starala ze všech svých sil, aby společnost měla nastavená pravidla proti jakékoliv diskriminaci. A aby tato pravidla byla dodržována. Aby každý člověk, bez ohledu na to, zda je to žena, muž, bez ohledu na jeho náboženské vyznání, radu, příslušnost k etniku, sexuální orientaci, aby měl rovné šance. Aby nikdo nemohl být dopředu odepisován, dopředu vyloučen ze společnosti. Ono to není jenom hezká deklarace. Ono to není jenom zakotveno v listině práv a svobod, které je součástí našeho ústavního pořádku. Ona je to i ekologická kategorie, vážení především kolegové. Protože jestli společnost nedokáže využít celý potenciál, celý svůj intelektuální potenciál, jestliže nechá mimo celé dění ve společnosti polovinu svého obyvatelstva, tak samozřejmě ta společnost nemůže být konkurenceschopná, nemůže být úspěšná. A příklady jsou naprosto zřejmé. Skandinávské země, které problém diskriminace a nediskriminace mají vyřešené, kdy ženy jsou ve vládách, kdy ženy jsou účastny v rozhodovacích procesech; patří k těm, které jsou nejenom na špičce, co se týká kvality života, ale na špičce z pohledu hospodářského rozvoje a 26
úrovně ekonomiky. Naopak tam kde diskriminace kvete na všech stranách, tyto země většinou problémy právě v hospodářské oblasti mají. Přátelé, to jsou fakta. Nebavme se o dojmech. Na stole máme fakta. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan
senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená kolegyně,
vážení kolegové, vážený pane ministře. Já asi žiju v jiném světě. Tady slyším, že ženy jsou hrozným způsobem diskriminovány, jak je to tady všechno špatné, jak Česká republika nedává rovné příležitosti. Ale přitom v našich zákonných normách a podnormách jasně máme, že se musí vyloučit veškerá diskriminace. Tak pak je tedy něco špatně. Pak pracuje naše soudnictví špatně, pak se ti, kteří se cítí diskriminováni, nehlásí o svá práva. A nebo pak nám tady výbor předestírá něco, co není pravda. Každá diskriminace je špatná. Každá! Včetně té pozitivní. Včetně té pozitivní, o které se tady v podstatě volá. A ta nás může dovést až do pekel. Já se cítím diskriminován jako muž. A co mi na to řekne výbor? Je nějaký výbor, který je proti diskriminaci mužů? A nedělám s tím nic, protože se musím sám postarat o to, aby to tak nebylo. A já bych chtěl, abychom si všichni uvědomili, že žena nikdy nebude jako muž, a muž jako žena. A je to dobře. Je to dobře, je to dáno přírodou, je to dáno tím vším, co může muž a co může žena. Ale tady, aby někdo nám říkal, že žena by měla mít stejná práva jako muž, tak to jsem zvědav, jak to všechno dopadne po stránce biologické. I když věda jde dopředu. Za chvíli se o tom přesvědčíme v některých zdravotnických zákonech. Nižší mzdy u žen? Ve zdravotnictví to neexistuje! Vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně. Tam přece je to jasné – děláš práci, máš na to nárok, jsi nějak ohodnocen. A já si nedovedu představit, jak někdo rozlišuje to, jestli je to žena nebo muž, ale jsou některá povolání, která ty ženy, už z lékařského hlediska, by neměly vykonávat. A nebo se chceme vrátit zpátky k těm traktoristkám, horničkám, nebo jak se jmenovaly, které budou rubat po vzoru stachanovců tuny a tuny uhlí? To chcete takovýhle odbourání diskriminace? No já si to takhle nepředstavuji. Kvantita neznamená kvalitu. To, že je více vysokoškolsky vzdělaných žen, ještě neznamená to, že by měly mít nárok na to, aby byly zaměstnávány více nežli muži. To je klasická ukázka pozitivní diskriminace. Přece tam se nemůže rozhodovat o tom, kolik těch lidí má vysokoškolské vzdělání, ale jak ty lidi ovládají daný obor. A ženy – a to vám připomenu z historie, a to byste měli připomínat i tomu výboru, ty zavinily to, co se stalo v Americe ve dvacátých letech. Byly to ženy, které bojovaly za svá práva, správně, ale mj. i prosadily prohibici a vznik organizovaného zločinu zvaného mafie respektive Cosa nostra ve Spojených státech, se všemi důsledky, které odnášíme až dodneška. Tak jako vždy každé dobré předsevzetí může mít i ty nejhorší následky. A ještě vaším prostřednictvím, pane předsedající, k senátorovi, který tady není. Jsem velmi potěšen, že i v oblasti takové, jako je pravicová ODS, se najdou soudruzi Šťastný – to není můj citát, to je citát mého předřečníka, a v TOP 09 soudruzi Gazdíci. Velmi, velmi mě to překvapilo. A v současné době... Radši se k tomu nebudu vyjadřovat. Někdy bohužel má můj předřečník pravdu. A ještě bych se dotkl jedné věci. To přece není žádná diskriminace, to, že místopředsedkyně za ČSSD nebyla zvolena. Jsme demokratická strana, my mezi sebou nemáme soudruhy Gazdíky a Šťastné, a prostě jsme se demokraticky rozhodli 27
o tom, že zatím ten nejvhodnější kandidát demokraticky není zvolen. A to je přece parlamentní demokracie. A já v tom nevidím žádnou diskriminaci našich sociálnědemokratických přítelkyň. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Luděk Sefzig. Senátor
Luděk
Sefzig: Hezké
dopoledne,
děkuji
za
slovo,
pane
místopředsedo. Dovolte mi, abych nejdříve začal obecnou poznámkou, kterou odpovím na sugestivní otázku. Vážené kolegyně paní místopředsedkyně Gajdůškové, zda si myslíme, že je u nás všechno v pořádku. Samozřejmě, že není u nás všechno v pořádku, jsou ojedinělé případy, kde lze vysledovat – někdy to bývá i v některých rodinách, sám jsem toho byl svědkem, kde skutečně do určité míry k diskriminaci dochází. Ale odpověď není počet usnesení na doporučení vládě, které zde budeme citovat a budeme přijímat. Protože skutečně naše ústava, jak říkal můj předřečník, zajišťuje všem stejná práva. Je nad řadou antidiskriminačních zákonů, úmluv, listin z celého světa. A u nás není prostředí pro to, aby diskriminace u nás byla, není legislativně podhodnoceno. Není zde žádný deficit. A mj. je to také důsledek toho, že já neznám případ, že by v některém soudním rozhodnutí byl opominut antidiskriminační aspekt. Myslím, že to je odpovědí na to, že sice není všechno v pořádku, ale legislativa je v naprostém pořádku. Soudy rozhodují, jak rozhodují, a je pak skutečně jenom věcí těch, kteří se cítí být diskriminováni, aby se na tuto nezávislou instituci obrátili. Já nebudu hlasovat pro tu druhou část usnesení, a to hlavně z toho důvodu, že si myslím, že to s diskriminací nic nemůže udělat, že to skutečně záleží jen na individuálním rozhodnutí každého, kdo se cítí být diskriminován, zda to bude řešit, a nebo to řešit nebude. A úplně na závěr, i když pro to hlasovat nechci, mám otázku na ty, kteří předkládají toto doporučení, zdali je zcela úmyslné, zdali tedy považují za střet zájmů, že ve svém usnesení nechtějí, aby byla tím vládním členem žena, a tudíž nepíšou, aby stanovila členku nebo člena vlády, a píšou rovnou, aby stanovila člena vlády. Tedy mám-li tomu rozumět, zda to má být muž, a nebo to myslí obecně, že to může být i žena? Pro ty aspoň, kteří pro to usnesení budou hlasovat, by takové vysvětlení určitě stálo za úvahu. Protože víte, že v některých oblastech vznikly soudní procesy, kdy se ženy ohradily nad tím, že není v dokumentu přechýlený – a ten výklad může být dvojznačný, nemusí být jednoznačný. Čili to je jenom upřesnění pro ty, kteří pro toto usnesení chtějí hlasovat. A jak říkám, základ je v tom, že česká legislativa je nepochybně v pořádku. A záleží jen na každém, kdo se cítí být diskriminován, aby se obrátil na příslušné orgány. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor
Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já se úplně nedomnívám, že legislativa je v pořádku. Pominu-li to, co jsem říkal ve svém prvním vstupu, bych rád obrátil vaši pozornost na stranu 9, bod 33, kde je napsáno: "Výbor doporučuje, aby smluvní strana zajistila, aby si migrující ženy udržely své právní postavení při odchodu na mateřskou a rodičovskou dovolenou, aby byla prodloužena platnost jejich pracovního povolení na dobu rodičovské dovolené…“ A tak dále, atd.
28
Já chci velmi pozitivně tedy k tomuto bodu říct, že ten stojí za to. A to proto, že tady si myslím, že ČR má velký deficit, protože mnoho žen, které si volí dobu, pokud vůbec mohou, si volí dobu svého těhotenství až někde těsně před 40. rokem, což má samozřejmě nejenom zdravotní, ale i společenské důsledky, tak to dělá taky proto, že tuto oblast jsme ještě směrem k posílení rodiny nevybudovali dobře. A tady si myslím, že máme deficit, abychom zákonným způsobem zajistili, že matky, které se vrací, či matky, které mají malé děti, budou mít určité zvýhodnění tak, aby se zároveň mohly věnovat rodině, a zároveň nepřišly o své povolání. Oproti tomu ale s tímto materiálem – to jen pro kolegy, kteří mluvili přede mnou, a se kterými souhlasím – to jsou ta hornická povolání. Na straně 8, bod 29, kdy je nám doporučováno, abychom podporovali genderově atypické povolání, tzn. nasazovali ženy tam, kde doposud nejsou. Tak bych řekl, že by bylo lépe, aby ty ženy, které tohle chtějí hlásat a podporovat, tak ať předloží jaksi prokazatelně, kolik měsíců či let byly těmi hornicemi, případně záchranářkami, které musí tahat na nosítkách ve dvou 150kg lidi. Takže to si myslím, že takhle obecně je skutečně řečeno. Je velmi neurčité a je to skutečně plácání do vody. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak a slovo má pan senátor
Miroslav Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři. Jenom velice stručně. Nedalo mi, abych nezareagoval na 3 mýty nebo nepravdy, které se tu stále opakují. Prostě mi to nedalo. První věc, kterou opakuje už poněkolikáté kolegyně Gajdůšková, a která dává do relace "konkurenceschopnost versus rovnost mužů a žen", s tím, že si pleteme dojmy s pojmy a že o tom nic nevíme, ať se podíváme na Švédsko. Já bych tedy zase doporučoval, aby se zájemci podívali na Světové ekonomické fórum, na jejich stránky interaktivní, kde je řada parametrů vázána s konkurenceschopností. Počínaje technologickou připraveností, vzděláním, zdravím, inovacím atd. A je tam i rovnost mužů a žen. Ta má nejnižší vliv. A pokud je na nejširším vzorku celosvětovém, má vliv nulový. Takže nepleťme si dojmy s pojmy, dívejme se na fakta, prosím. Dále – samozřejmě tím nebráním bojovat o rovnoprávnost, to je legitimní, ale nemluvme nepravdy. Další věc. Rozdíly v platech za stejnou pozici. Kolegyně Gajdůšková řekla, že statistický úřad uveřejnil, že ty rozdíly jsou. Potom to upřesnila tím, že se jedná zřejmě o pohybovou složku mzdy. Ano, to je možné. Pakliže někdo třeba pečuje o děti, nemůže být tak často v práci, dostane menší pohybovou složku. Nechť je ta práce s dětmi kompenzována něčím jiným, to je velice záslužná činnost, ale nemůžeme menší pracovní úsilí kompenzovat tím, že ty firmy budeme nějakým způsobem nutit, aby dávaly peníze za domácí práce. Třetí, poslední mýtus – ženy mají více vysokoškolské vzdělání, nebo je jich více s tímto vzděláním. To už tady bylo řečeno, že je to nesmysl, že to není záruka toho, že budou více zaměstnávány. Je to také v tom, že ty ženy studují jiné obory než muži. Např. ty obory, o které je menší zájem. Samozřejmě vystuduje-li někdo gender´s studies, tak se neuplatní na trhu práce tolik jako ten, kdo vystuduje IT technologie nebo chemické inženýrství. Takže možná tento faktor v tom hraje roli. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se
nehlásí, končím obecnou rozpravu. A v této chvíli pokládám otázku panu
29
navrhovateli, čili panu ministrovi, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce se vyjádřit, takže slovo má paní senátorka Miluše Horská jako zpravodajka. Senátorka Miluše Horská: Vážený místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já se musím napřed omluvit vám všem, protože mě vlastně až pan místopředseda upozornil, že se do tohoto usnesení jaksi vedrala chybička – jak je známo, že ďábel je skrytý v detailu, tak to se tady povedlo. A to je přesně to, co jste kritizovali. Já bych s dovolením v tuto chvíli to přečetla, protože díky tomu, že ta debata se rozjela tak, jak rozjela, tak já bych to zase dala do té podoby z těch horních pater na zem. Protože si myslím, že se chceme někam dostat. A jestliže se bavíme o papíru, o kterém si každý myslí, že je na nic, tak vlastně proč se o něm bavíme? Protože se v těch všech doporučeních výboru, ať už se nám to líbí nebo ne, odkazuje na spolupráci s neziskovými organizacemi, tak proto to doprovodné usnesení. A já, když ho teď přečtu tak, jak bylo míněno, tak možná, že trošičku vyliji tady ty kýble té agresivity. Že ta situace v pořádku není, to asi vnímáme, protože z té debaty nevychází nic pozitivního a každý tam má zřejmě svoji Achillovu patu. Takže já si dovolím, je to ta druhá část usnesení: Doporučení vládě, aby rozšířila spolupráci veřejného a občanského sektoru, po které se volá, stabilizovala nestátní neziskové organizace, určila předsedu rady vlády pro nestátní neziskové organizace. A teď tedy prosím pozor. Rada vlády ČR pro rovné příležitosti žen a mužů z členů vlády, a jestli to bude žena nebo muž, já myslím, že tak, jak máme zažité ty mužské rody převážně, tak nehrála jsem si tady – nebo náš výbor si nehrál se slovíčky, takže z členů vlády, které mají ve svém poslání podporu, pomoc, provázení životem a zaměstnávání znevýhodněných společenských skupin. To znamená žen i mužů. V této souvislosti iniciovala zákonnou úpravu, která by zajistila stabilní financování těchto nevládních neziskových organizací závislých na každoročním schvalování státního rozpočtu. Doposud. To je ta chyba. To je ta chyba, která se tam stala. Protože všechny tyto organizace do této doby jsou závislé každý rok – a to říkám s plnou odpovědností na tomto fóru – jsou všechny závislé. Toto je prosba nebo výzva k vládě, aby učinila kroky, které doposud jsou závislé na každoročním schvalování státního rozpočtu, a stanovila pro ně pravidla financování, jejichž dodržení bude transparentně demonstrovat veřejnou prospěšnost. Víte, vždycky se tady u těchto dokumentů stočíme na téma, když se objeví neziskové organizace, nebo nevládní organizace, nebo non-profitní, nebo jak chceme – občanská společnost, vždycky se oprávněně dostaneme k tématu, že tam někde mizí peníze. Mně nezbývá, než se pod tyto poznámky podepsat, a proto je tam ten závěr: ...v rámci posílení práv občanské společnosti, aby se zavedl veřejný rejstřík nestátních neziskových organizací a jejich problematika se převedla pod jedno ministerstvo. Já to jenom rychle vysvětlím. Asi se teď všichni napravo i nalevo shodneme, že stát nemá páky, pravidla, zákonné normy, jejichž dodržováním by se tato problematika mohla úspěšně vyřešit a všichni bychom si tady tleskali. Všichni jsme si stěžovali, ať už s těmi závěry antidiskriminačního výboru souhlasíme, nebo ne. Něco jsme ochotni připustit. A ta situace je potřeba řešit. Nemáme peníze, krátí se rozpočet všude. A tyto nevládní neziskové organizace (některé) jsou zaměstnavateli. Se všemi pravidly, která k tomu patří. A ty spadnou do ranku těch všech, kde se ty peníze ztrácejí. A kupříkladu, byť to sem možná teď nepatří, ale na vysvětlenou –
30
ministerstvo financí dnes dává trestní oznámení na jakési organizace, kde mizí peníze z loterií. Na jaké organizace? Kdyby ty organizace byly zaevidované, bylo tam kdo, mohli bychom zjistit, kdo sedí, který z politiků třeba sedí v těch správních radách, tak možná, že by ty peníze nemizely. Vy, když půjdete na ministerstvo vnitra, dneska občanská sdružení se mohou pouze zaevidovat a vy nevíte, kdo za nimi stojí. Takže po tom volá, prosí, to je vlastně nezávazné, je to jenom vzít na vědomí, toto usnesení, které opravdu se pomatlalo. To beru – my jsme to tolikrát měnili, že jsme to tedy přeměnili, takže omlouvám se. Takže mi pak asi poradíte, jak s tím usnesením, s tou změnou? Jestli by to takhle bylo přijatelné, protože by to úplně změnilo smysl. A to se tedy opravdu omlouvám. A teď ještě jedno stanovisko. Víte, tady ta debata šla opravdu od těch nejnižších až po ty nejvyšší úrovně. A já si myslím, že za tím vším je skrytá měnící se role naší společnosti žen a mužů a rodiny. A ukažte mi, pánové, prosím, jestli se nějaký chlap chce vyrovnat ženě. Jestli znáte z historie, pokud to není úchylka a nefunguje to na jiné bázi? A co žen, takzvaných feministek se snaží mít ty kalhoty upnuté úplně všude a snaží se zapomenout na svoji ženskou roli a chce být těmi chlapy? Takže řečnická otázka: Proč to ty ženské dělají? Cítí se diskriminované, nebo ne? Nechci na to odpověď. Víte, chytré ženy to asi dělají tak, že přitáhnou muže do rodiny, on se o tu rodinu stará, ale musí pomoci stát, jestli chce, aby se společnost se vyvíjela pozitivně. A ptejme se, a já si myslím, že to je přesně úkol této platformy, tohoto dokumentu, že bychom se měli ptát, jak naše společnost pomáhá pečovat rodinám o jejich děti, jestli tady využívají zaměstnavatele, a toho si tady nikdo nevšiml ... 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, já vás
přeruším. Obecná rozprava skončila. Vy jako zpravodajka máte vyhodnotit diskusi, jak probíhala. Senátorka Miluše Horská: Já se přiznám, že jsem se nemohla přihlásit zrovna jako vy, já jsem tam tlačila, ono mi to nešlo, tak se omlouvám ... 1.
místopředseda
Senátu
Přemysl
Sobotka: Takže
jste
byla
diskriminovaná. Senátorka Miluše Horská: Ale vidíte, že to snáším docela dobře, že jsem
se o to své prala, tak jestli mi to dovolíte, tak bych to dokončila. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já vím, ale jednací řád je
zákon, takže jsme ve fázi zpravodajské zprávy. Musíte příště mačkat pořádně. Senátorka Miluše Horská: Dobře ... 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A než najdete slovo, tak vás jenom upozorním, že podle jednacího řádu v této chvíli už nemůžeme upravovat usnesení, tak jak bylo navrženo, můžeme hlasovat pouze o změnách, které jsem navrhl já a pak o usnesení jako takovém. Senátorka Miluše Horská: Dobře. Když jsem si tedy to slovo neoprávněně
vzala ...
31
1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ne, vy jste si ho vzala
oprávněně, ale obsahově. Senátorka Miluše Horská: Obsahově, tak je to usnesení tedy nechtíc odvážnější, než jsme si vůbec ve výboru usmysleli. A protože předpokládám, že jsem vám teď ten úmysl vysvětlila, že to nebylo proto, aby neziskové organizace peníze kradly, ale naopak, aby byly transparentní, tak i přesto, že to je trošku odvážnější, ale je to jenom braní na vědomí, tak vás prosím o to, abyste ho podpořili. A děkuji za diskusi, která tady byla. A pokud jde o to muži – ženy, já jsem na to odpověděla, používala jsem mužský rod obecně, více než ženský, takže jestli to bude muž nebo žena, nebyl v tom žádný úmysl. Já jsem na to odpověděla. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Skončila jste? Senátorka Miluše Horská: Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a paní kolegyně Soňa Paukrtová už se odhlašuje, takže máme před sebou v podstatě návrh usnesení, jak bylo předloženo výborem, s tím, jak jsem před chvilkou řekl, byly tam navrženy dvě změny ode mne, které máte před sebou. O tom bychom měli po znělce hlasovat. A také si dovolím nás všechny odhlásit a znovu se, prosím, všichni přihlaste, kdo máte zájem hlasovat. Předpokládám, že paní zpravodajka souhlasí s tím, abychom nejprve hlasovali o změnách, které jsem navrhl a které máte před sebou, máte ty věty škrtnuté, a následně, pokud to projde, budeme hlasovat tak, jak jsme zvyklí. Pro příchozí sděluji, že jste byli všichni odhlášeni, takže se přihlaste. V této chvíli tedy budeme hlasovat o vyjmutí těch vět, tak jak jsem je načetl a jak je máte před sebou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 12 ukončeno, registrováno 56, kvorum 29, pro 24, proti 13. Návrh byl zamítnut. Nyní budeme hlasovat o původním znění usnesení, tak jak bylo navrženo. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 13 ukončeno, registrováno 56, kvorum 29, pro 38, proti 5. Návrh byl schválen. Tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce. My se nyní vystřídáme v řízení schůze.
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové,
budeme pokračovat dalším bodem, kterým je 4. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími 32
v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011 (senátní tisk č. 162) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 162 a uvede ho ministr vnitra, který opět zastoupí předsedu vlády. Máte slovo, pane ministře, prosím. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření vlády uvedl vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011, a předložená Senátu dne 22. července 2011. Cílem předkládané Dohody je umožnit bezproblémovou výměnu utajovaných informací vyměňovaných v zájmu EU mezi členskými státy EU v případě, že mezi sebou nemají uzavřenou příslušnou mezinárodní smlouvu, zajistit odpovídající ochranu utajovaných informací EU, poskytnutých institucemi EU orgánům členských států ve všech členských státech EU, poskytnout třetím státům dostatečné záruky, že jejich utajované informace předané Evropské unii a členským státům EU budou odpovídajícím způsobem chráněny. Problematickou se při prosazování ochrany utajovaných údajů v rámci EU ukázala závaznost přijatých dokumentů ze strany členských států EU. Zatímco nové členské státy, které vstoupily do EU v roce 2004 a 2007, přijaly bezpečnostní předpisy Rady EU a Komise EU jako součást acquis, staré členské státy je považovaly za závazné pouze do té míry, která byla nezbytná pro fungování Rady EU, resp. Komise EU. Dále se ukázalo, že i celá bezpečnostní architektura v oblasti ochrany utajovaných informací je nevyhovující. S ohledem na výše uvedené COREPER dne 5. prosince 2007 pověřil bezpečnostní výbor Rady EU provedením revize právního rámce upravujícího ochranu utajovaných informací v rámci EU a případně přípravou návrhu nástroje upravujícího tuto problematiku jednotnějším způsobem. Bezpečnostní výbor Rady EU rozhodl budovat bezpečnostní architekturu ve vztahu k ochraně utajovaných informací EU následujícím způsobem: revidovat stávající bezpečnostní předpisy a více je připodobnit těm, které jsou platné v rámci Severoatlantické aliance a dále zajistit jejich závaznost multilaterální dohodou. Česká delegace expertů při jednání o návrhu dohody postupovala v souladu se schválenou rámcovou pozicí. Lze konstatovat, že při expertních jednáních byly zájmy ČR prosazeny v největší možné míře. Sjednání předložené dohody je plně v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR. Na závěr bych vás poprosil o vaši podporu předkládaného vládního návrhu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také,
pane
navrhovateli, a poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 162/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 162/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. 33
Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011: Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost po úvodním slově Ing. Dušana Navrátila, ředitele Národního bezpečnostního úřadu a po zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Dohody mezi členskými státy EU zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu EU, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011, a určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také, pane zpravodaji. A také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl? Přeje. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji vám, vážená paní místopředsedkyně. Pane
ministře, vážené dámy, vážení pánové, jak jste již slyšeli, ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR projednal tuto Dohodu mezi členskými státy Evropské unie ohledně ochrany utajovaných informací a v rozpravě pan ředitel NBÚ, který zastupoval českou vládu, zodpověděl veškeré dotazy. Já bych ještě podotkl, pan garanční zpravodaj i já jsme místopředsedy Stálé komise pro ochranu soukromí, takže tato dohoda byla přezkoumána ze všech stran. Ústavně-právní výbor pak přijal k tomuto senátnímu tisku č. 162 toto usnesení: I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla, III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR, což jsem učinil. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Otevírám nyní obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Zeptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco doplnit? Nechce. Pan garanční zpravodaj? Také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Svolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovacích v zájmu Evropské unie, podepsané v Bruselu dne 4. května 2011. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 14 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.
34
Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům. A můžeme postoupit k dalšímu bodu jednání, kterým je 5. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané dne 17. října 2011 S informací vystoupí opět ministr vnitra Jan Kubice, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážená paní místopředsedkyně, paní
senátorky a páni senátoři. Dovolte mi, abych vás informoval o přípravě Evropské rady, která se uskuteční v Bruselu dne 17. října 2011. Pozice vlády pro toto jednání se v současné době finalizuje, i s ohledem na aktuální vývoj některých témat určených k diskusi. Přesto vám mohu popsat hlavní kontury vládní pozice. Současný návrh závěrů obsahuje tři základní okruhy témat, o nichž se předpokládá, že budou na jednání podrobně diskutována – hospodářská politika, příprava summitu G20 a změna klimatu. Nad rámec programu proběhne také diskuse k aktuální situaci v eurozóně. Nyní k jednotlivým tématům. I. Hospodářská politika. Prvním bodem bude tradičně hospodářská politika. Pravděpodobně nejdůležitějším tématem bude aktuální situace v eurozóně. Vláda vnímá současné debaty o budoucnosti eura a o hlubší koordinace hospodářských politik jako velmi zásadní. Eurozóna potřebuje obnovit hospodářský růst a zvýšit svou konkurenceschopnost. Doufáme, že nejlepším nástrojem k obnově růstu a zvýšení konkurenceschopnosti je dokončení vnitřního trhu. Je třeba rovněž větší fiskální disciplíny státu eurozóny. Za krok správným směrem ke stabilizaci považujeme vytvoření evropského stabilizačního mechanismu a dosažení dohody s Evropským parlamentem ohledně balíčku legislativních návrhů ekonomického řízení. Vítáme, že eurozóna došla k názoru, že se na řešení státních dluhových krizí musí principiálně podílet i soukromý sektor. Další flexibilizace evropského záchranného fondu nad rámec současného stavu, některou formu pákového efektu ani jeho přetvoření na banku však nepovažujeme za vhodné. Jsme též proti tzv. eurodluhopisům, které by byly založeny na společném ručení. Takový systém by finančně zatížil právě ty, kteří se chovají nejodpovědněji. Chápeme, že státy společné měny cítí potřebu se společně v určitých oblastech hospodářské politiky hlouběji integrovat a přibližovat se podmínkám optimální měnové zóny. Proti takové integraci eurozóny nic nenamítáme. Ostatně jejím smyslem je stabilizace eura, což je i náš zájem. S ohledem na naše závazky však chceme být v budoucnosti u budoucích jednání týkajících se lepší koordinace hospodářských politik. Totéž platí i pro otázku organizace summitů. Případné summity eurozóny by se měly odehrávat až po jednání Evropské rady, nikoliv před ním, tedy tak, aby nedocházelo k marginalizaci nečlenů eurozóny. Pro vládu je v tuto chvíli nejsnáze přijatelné, aby summity eurozóny byly řízeny osobně předsedou Evropské rady. Otázka budoucího vztahu k předsedání Evropské rady a summitů eurozóny však musí být dořešena systémově. Jakkoliv podporujeme integrační úsilí eurozóny, jsme si vědomi výrazných rizik fragmentace Evropské unie. Je třeba se 35
vyhnout situaci, kdy eurozóna disponuje brzy kvalifikovanou většinou, kde fakticky předem rozhodovat o věcech a kompetencích celé Evropské unie, např. o záležitostech vnitřního trhu. Je proto třeba zvažovat institucionální garance, ne ovšem nutně formou změny smluv proti takovému riziku. Unijní instituce by v budoucím rozhodování měly sehrát roli, která jim dle práva Evropské unie náleží. Podporujeme, aby roli administrativního aparátu eurozóny převzal generální sekretariát Rady, např. posílený sekretariát ECOFINu či Hospodářského a finančního výboru při Radě. Úplné vyvedení administrativy eurozóny mimo institucionální systém Evropské unie bychom podpořit nemohli, stejně jako její začlenění přímo do struktury Evropské komise. Co se týče ekonomických témat formálně avizovaných na agendě Evropské Rady, půjde v prvé řadě o potřebu včasné konsolidace s vědomím udržení rovnováhy mezi stabilizační funkcí rozpočtové politiky a hospodářském cyklu a fiskální udržitelnosti. Vláda plně podporuje důraz na pokračující konsolidaci a doprovodné prorůstové reformy. Pokud jde o opatření podporující růst, právě dnes organizuje polské předsednictví politickou konferenci ke zdrojům růstu. Evropská komise současně připravuje zprávu k růstu. Evropská rada podtrhne význam 12 opatření pro dokončení vnitřního trhu v aktu o jednotném trhu. Podpoří dokončení digitálního vnitřního trhu EU, snižování administrativní zátěže a dodržování principu Better Regulation, se zvláštním zaměřením na malé a střední podniky. Dokončení vnitřního trhu považuje vláda za svou politickou prioritu a se všemi opatřeními, která jsem zmínil, a jsou uvedeny v návrhu závěrů, souhlasí. V oblasti hospodářského řízení Evropská rada ocení shodu členských států na legislativním balíčku, a to, že tato nová legislativní úprava rámce makroekonomického rozpočtového dohledu bude moci vstoupit v účinnost od začátku roku 2012. To samozřejmě vláda pozitivně kvituje. Evropská rada bude diskutovat také vnější aspekty hospodářské politiky, zejména investiční vztahy s klíčovými strategickými partnery, snížení překážek v oblasti obchodu a investic a vytvoření prostředí vedoucího k důvěře mezi obchodními partnery. Závěry také zdůrazní potřebu vedoucí role Evropské unie v oblasti standardů i potřebu regulatorního prostředí a také význam rozvoje investiční politiky, integrující liberalizaci investic a její vysokou úroveň ochrany do celkové unijní obchodní politiky. Tato oblasti rovněž patří mezi priority vlády a má naši podporu, stejně jako liberalizace světového obchodu, jíž Evropská Rada podpoří. II. G20. Druhým tématem říjnové Evropské Rady bude příprava summitu 20. Evropská rada schválí mandát Evropské unie pro summit G20, který se koná 3. až 4. listopadu v Cannes. Česká republika bere na vědomí společnou pozici EU na G20 a nemá k ní zásadní výhrady. III. Změna klimatu. Třetím tematickým okruhem Evropské Rady by měla být změna klimatu. Evropská Rada by měla schválit pozici EU na 17. zasedání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a současně na 7. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu, které se uskuteční ve dnech 28. listopadu až 9. prosince 2011 v Durbanu v Jihoafrické republice. Očekává se přijetí souboru politicky závazných rozhodnutí k základním otázkám mezinárodní ochrany klimatu po roce 2012 a současně stanovení harmonogramu dalšího postupu prací orgánů Úmluvy a Protokolu, které by měly vyústit ve vypracování a přijetí nového právně závazného mezinárodního dokumentu. Společná pozice Evropské unie pro jednání je nyní
36
připravována v rámci pracovních orgánů Rady pro životní prostředí a Rady pro hospodaření a finanční záležitosti. A vláda se na jejím dojednání aktivně podílí, zejména pokud jde o otázku druhého závazného období Kjótského protokolu. Evropská Rada by rovněž měla projednat návrhy protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v ČR a protokol o tzv. irských zárukách a potvrdit tak politické závazky členských států z roku 2009 učiněné v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy. Oba tyto návrhy by měly být předem projednány na Radě pro obecné záležitosti, která se uskuteční dne 11. října 2011 v Lucemburku. Následně budou postoupeny Evropskému parlamentu, který by k nim měl jednak zaujmout stanovisko v rámci konzultační procedury a zároveň by měl vyslovit, zda je třeba k jejich projednání svolat konvent složený ze zástupců národních parlamentů, hlav států nebo předsedů vlád členských států, Evropského parlamentu a Komise. Jelikož text protokolu byl dojednán a jde pouze o rozšíření působnosti již platného britsko-polského protokolu v Listině na Českou republiku, bude se vláda zasazovat o to, aby konvent nebyl svoláván vzhledem k tomu, že přijetí těchto protokolů představuje změnu primárního práva, podléhá jejich schválení následné ratifikaci ve všech členských státech. Děkuji vám za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A nyní určíme zpravodaje k tomuto tisku. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svojí rolí souhlasí. Souhlasí, výborně. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. V sále je v tuto chvíli přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní má slovo předseda výboru pro záležitosti Evropské unie pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři, nebudu číst text, protože by to bylo poněkud nezajímavé, ale je pravda, že tento summit je zvláštní v tom, že všichni tuší, že se bude věnovat hlavně ekonomické prosperitě, problémům se splácením dluhu v Řecku, že víme, že nebude dvoudenní, jak bývá zvykem, že bude jednodenní. Všichni vědí, že o finálním textu se bude rozhodovat až na Radě pro všeobecné záležitosti, která bude předcházet jen velice těsně před vlastním summitem. Je pro nás poměrně obtížné určit, co všechno se bude projednávat, jaká budou doporučení. My jsme se s kolegou Krejčou vrátili v úterý ze zasedání našich kolegů národních parlamentářů a Evropského parlamentu na tom tzv. COSACu, z Varšavy, kde také asi zhruba tři čtvrtiny veškerých diskusních příspěvků se dotýkaly ekonomické krize, problémů v Řecku. A musím říci, že některé zprávy nebyly příliš optimistické, na druhou stranu nikdo nehovořil zcela otevřeně o tom, že by Řecko mělo vystoupit z eurozóny.
37
Padla tam pouze otázka, jestli si někdo myslí, že dřív vystoupí z eurozóny Řecko nebo Německo. Odpovězeno na ni bylo spíše vtipem, ona ani ta otázka až tak seriozně míněna nebyla. Co určitě všechny bude zajímat, jestli je reálné, aby Řecko půjčku, kterou má, v dohledné době splatilo, či zda budou skutečně věřitelé odepisovat část dluhu. Já jsem se, mohu říci zcela soukromě mimo diskusi, abych neznejistil finanční trhy, ptal komisaře. Komisař mi na přímou otázku neodpověděl, ale říkal, že samozřejmě scénářů může být několik, že se úplně nepřipravovali na různé scénáře, to říci nelze, ale zatím asi všichni doufají, že plán Řecka je jejich vnitřní inspirace i pro ostatní země, které mají problémy s veřejnými dluhy, je takový, že všichni doufají, že splatnost těchto zemí bude. V současné době není asi úplně důležité, abychom projednávali mandát na G20, nicméně jednu poznámku bych rád učinil na adresu vlády, doufám, že to někdo bude tlumočit. I na summitu, na kterém jsem byl, se hovořilo také o možnosti zavedení transakční bankovní daně. A já si myslím, pokud síly, které jsou, chtějí tuto daň zavést, že je to přesně velice silné téma na G20, protože by bylo skutečně nesmyslné, aby daň vznikala na územích eurozóny a minula ostatní svět, protože by to vedlo k odlivu financí z eurozóny, ze zemí Evropské unie jako takové, to se netýká jenom eurozóny. A to by určitě vedlo k oslabení konkurenceschopnosti evropských zemí před ostatními zeměmi. Jinak jenom připomínám, že český Senát se vyslovil v jednom ze svých usnesení proti zavádění této daně, Česká republika má na bankovní daně vyjednanou výjimku. Je otázka, jestli ji vláda uplatní či neuplatní, ale to zatím není ani na pořadu dne, ani to nebude na pořadu dne této Rady. Myslím si, že jako úvodní komentář nebo spíše doplnění k tomu, co zde přečetl pan ministr vnitra, by toto mohlo stačit. Jenom ještě připomenu, že bylo odhlasováno šest legislativních opatření ke stabilizaci, které jsme projednávali 26. ledna a ke kterým jsme přijali adresné konkrétní usnesení a teď tedy budeme čekat, zdali tato Rada tento balík šesti opatření odsouhlasí s tím, aby byla přímo aplikována na území celé Evropské unie. Další část schůze řídil senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Úplně pro úplnost bych vám už mimo svoji zpravodajskou zprávu, trochu toho zneužiji, bych chtěl jenom sdělit, když se hovoří o eurozóně, vláda to zde několikrát uvedla, ČR má samozřejmě eminentní zájem na tom, aby eurozóna byla stabilní, stabilním měnovým prostředím, tak se často v České republice dělá omyl, jako že Česká republika není členem eurozóny. Jen bych chtěl říci, že Česká republika de iure je členem Eurozóny, má vyjednanou výjimku, a nemá zavedeno zatím Euro jako měnu. De facto my nejsme členem, ale právně jsme členem eurozóny,máme úplně jiné pozice k vyjednávání, než má třeba Velká Británie, která má vyjednanou trvalou výjimku ze zavedení Eura, a pochopitelně jejich účast na dohadování eurozóny, jak zde zmiňoval pan ministr, je v úplně jiné pozici, než je účast ČR, protože ČR, i když máme povinnost, a o tom nerozhodl žádný parlamentář, my jsme to jen potvrdili. O tom rozhodl lid v referendu, čili to má poměrně silný mandát. A zrušit Českou republiku nebo převést ji zpátky nebo vyjednat si výjimku, že můžeme zavést, že nám může být umožněn nepovinný vstup do Eurozóny, a těch variant může být zase několik, je daleko složitější proces, než si možná někteří politici v České republice uvědomují. Není to cesta, která by
38
byla jednoznačně nemožná, ale určitě není na pořadu dne. Jenom bych chtěl opravit, že skutečně pozice České republiky je trochu jiná, než kdybychom měli trvalou výjimku, že nemusíme být členem Eurozóny. Proto také rozumím i slovům, která říkal pan ministr v souvislosti s jednáním zemí eurozóny, zda to má být na začátku rady nebo na konci rady. Logické by bylo, aby to bylo na konci rady. Na druhou stranu, pro českou zemi by bylo jistě žádoucí, aby jakožto člen, který je zavázán ke vstupu do eurozóny, aby u těchto jednání byl. Dokonce si myslím, že by téměř mělo být zákonité, nebo alespoň na jistém principu morálky, anebo obecného práva by mělo být, aby měl hlasovací právo, aby Česká republika měla na summitu eurozóny hlasovací právo, i když samozřejmě pozice České republiky tím, že zatím Euro jako měnu nemáme, nefunguje tady, že může být modifikována, že může být v některém smyslu třeba i omezena. Ale obecně bychom u těchto jednání měli nepochybně být, protože výjimku takovou, abychom nemuseli přijmout Euro, takovou vyjednanou nemáme, jenom zatím jsme nesplnili maastrichtská kritéria. Co naplat. Některé země, které jsou členy eurozóny, maastrichtská kritéria také neplní, ale byly přijaty. Některé země je v průběhu chodu Eura porušovaly, a jsou také stále členy eurozóny, nikdo je nevyloučil. Čili to je jenom poznámka pro upřesnění, která je možná důležitá pro to, jak se bude vyvíjet diskuse. Já nebudu zatím vystupovat k návrhu, který pravděpodobně kolegové a kolegyně přednesou v souvislosti s touto zprávou, která se týká protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v ČR, která bude také na summitu projednávána, a k tomuto návrhu bych eventuálně vystoupil jako senátor až poté, až bude přednesen těmi, kdo je předkládá. Zatím vám děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a žádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám v tuto chvíli rozpravu, do které se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, vážený pane místopředsedo,
vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, který teď přicházíte, já musím na úvod říci, že předpokládám, že nejsem jediný z členů této naší komory, kdo považuje za správné, aby takto důležité zprávy předkládal pan předseda vlády. Když se podívám do minulosti k těmto zprávám, tak pana předsedu vlády jsme tady měli naposled v březnu, kdy nám informaci o výsledcích jednání Evropské rady předložil, nebyl tady před tím v březnu na 6. schůzi, nebyl tady ani na 9., ani na 10. k těmto obdobným zprávám, a dokonce už ten stav pokračuje tak, že k těmto zprávám nám chodí ministři a vystupují ministři, kteří příliš tuto agendu v náplni nemají, a to znamená, není to ani ministr zahraničních věcí, ani místopředseda vlády. Myslím si, že by bylo důstojné, když předseda vlády nemůže, když má vážné důvody, aby před Senát předstoupil místopředseda vlády. Nevím, jestli to je nový přístup, ale v každém případě je to nebezpečný precedent, který se tady odehrává, a mám obavu, že při jakýchkoli změnách vlády a opačném složení komor se to může dít, a byl bych tomu nerad. Aspoň v budoucnu se vždycky budu proti tomu stavět. Ale jsem povinen na to upozornit. Není to důstojné. A není to důstojné právě v tom, že ještě v době, kdy tady zpravodaj uvádí zprávu za garanční výbor, tak ani předkladatel není v sále přítomen, aby námitky slyšel, a on používá takové sdělení, doufám, že mě někdo slyší. To skutečně není 39
důstojné. Myslím si, že v takovémto stavu nemůžeme takto vážné věci do budoucna přijmout, abychom je projednávali. To je k tomuto. Co se týká jedné té poznámky, už se nebudu moci vyjadřovat, protože asi budou vystupovat jiní. My jsme v minulosti při nějakém drobet jiném složení, jestli se nepletu, odsouhlasili zdrženlivý nebo odmítavý postoj k zavedení bankovní daně. Vzhledem k tomu, že svět se velmi rychle v čase mění, velmi rychle, a dnes je naprosto jasné, že stav je takový, že občané, daňoví poplatníci, bankám uhradili a dalším finančním skupinám jejich nezodpovědnou politiku a do budoucna se chce, aby v případě, že se bude taková politika se všemi důsledky opakovat, aby už to nemusely platit státy, tzn. daňoví poplatníci, v takovém rozsahu, ale ať si to platí banky a finanční skupiny samy. Kdyby se někdo pokusil v rámci světa či Evropy spočítat, kolik zaplatili občané a vlády, a kolik v té době zinkasovali akcionáři a managementy bank a pojišťoven, příjmů, možná bychom došli k tomu, že dokonce na té krizi skutečně, jak se objevuje v různých diskusích, zejména na internetu, bohužel ještě někdo silně vydělává. Ale občané a státy to nejsou, ti to financují. Z tohoto pohledu si myslím, že nastal i u nás čas pro seriózní diskusi o potřebě bankovní daně a průhlednosti bankovních operací, a myslím si, že my nevystačíme, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prostřednictvím řídícího, s tím, co se v předchozích měsících a dokonce několika málo letech neustále tvrdilo. Krize se nám vrací, a nebo dokonce trvá, nebo se prohlubuje, ukazuje, že poučení, zejména bankovního, finančního sektoru, ale i velmi vysoká loajalita vlád k těmto sektorům se vymstí, a bohužel už to přerůstá do politické, společenské a sociální úrovně zemí, kde nebyly v posledních letech nějaké sociální otřesy a nepokoje, se toto objevuje. Já osobně se domnívám, že se k tomu musíme v blízké době vrátit a že Senát dnes, jsem přesvědčen, je v takovém složení, že rozumí potřebě určité regulace a kontroly finančního bankovního sektoru, a v tomto směru bychom v budoucnu měli přijmout velmi jasné a plnohodnotné usnesení. Já vás vyzývám, abyste minimálně o tom přemýšleli, a předpokládám, že nejpozději na příští schůzi s takovým usnesením přijdu. To je všechno. K tomu dalšímu, co tu bude probíhat, myslím si, že stanovisko Senátu k tomu, že by mělo být nějak postupováno ve věci hlasování o výjimce a přistoupení Chorvatska, je na místě, a doufám, že rozhodneme o moudrém usnesení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji a jako další se hlásí do rozpravy paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Domnívám se také, že tento bod, který v tuto chvíli projednáváme, je jedním z nejdůležitějších. Možná to tak nevypadá. Ale to, co se rozhodne na jednání Evropské rady, nás jako občany ČR ovlivní, možná na dlouhá léta dopředu, a pravděpodobně mnohem více, než si většina, možná i z nás tady, představuje, nebo uvědomuje. Vláda by měla dát jasnou zprávu, s čím na jednání Evropské rady jde, a očekávala bych, že nejenom že to přednese předseda vlády, ale myslím si, že bychom tyto věci měli dostat v písemné podobě. Já se přiznávám, že jsem neslyšela úplně přesně, co tady předkládal pan ministr. Prostě nevím. Možná proto, že sedíme za zády toho, kdo vystupuje, ale nejsem, schopna zodpovědně zvednout ruku ani pro
40
to, abychom tuto zprávu vzali na vědomí, protože prostě není v takové podobě a v takové formě, abych mohla pro ni zodpovědně hlasovat. Přesto si dovolím podle obecných informací, které k nadcházejícímu jednání Evropské rady máme k dispozici, položit pár otázek. Předpokládám, že pan navrhovatel je bude umět zodpovědět. Hlavními tématy vedle plánované obecné agendy, tj. kromě těch 3 tématických okruhů, týkajících se hospodářské politiky, přípravy summitu G20 a změny klimatu, se dá předpokládat, že bude situace v Řecku a další návrhy na lepší koordinaci hospodářských politik členských zemí, zvláště návrhy na další integraci Eurozóny. Přirozené by skutečně bylo, kdybychom pozici vlády v těchto věcech dostali naprosto jasnou a zřetelnou, a pokud možno v písemné podobě. To se nestalo. Dovolím si tedy položit několik otázek a někteří věci okomentovat. K oblasti zavedení daně z finančních transakcí. Toto zavedení daně z důvodů, o kterých mluvil již předseda Senátu, sociální demokracie, a celá evropská levice velmi podporuje. Podle návrhu Evropské komise, vydaného minulou středu, by měla začít tato daň platit, pokud bude přijata, od ledna 2014. My víme, že vláda zastává negativní stanovisko spolu s Velkou Británií. Tam se dá předpokládat, že Velká Británie k tomu má docela vážný důvod vůči nebo vzhledem k tomu, co je City of London. My nesouhlasíme ale s pozicí České republiky, formulované vládou, a žádáme vysvětlení, proč se proti této dani staví. U nás to smysl nedává, protože kromě České národní banky v České republice není jediná česká banka. Všechny jsou to dceřiné společnosti zahraničních bank. Daň z finančních transakcí také má být příjmem EU. A má tady postupně, tak jak to bylo prezentováno na moha jednáních, nahradit příspěvky členských zemí, pokud si EU dokáže zajistit vlastní příjmy na financování evropských programů, pak samozřejmě není třeba navyšovat příspěvky členských zemí. I to je pro Českou republiku výhodné. Takže já bych skutečně chtěla znát argumenty, proč se Vláda ČR staví proti zavedení daně z finančních transakcí. Stejně tak nebylo zdůvodněno, proč se ČR, resp. Nečasova vláda, staví proti vzniku eurobondů. Myslím si, že i toto není záležitost dojmů. K tomu bychom měli mít předloženu jasnou analýzu. Je záměr na evropské úrovni zavádět rychlejší procedury rozhodování, aby se rychleji dokázalo reagovat na krize, či další nastalé situace. A tady se dá předpokládat, že nebude pohlíženo na členský stát, který bude všechno blokovat. Pokud se některý stát rozhodne nezúčastnit se tohoto procesu, vyloučí se z procesu užší integrace. A tady je zase otázka, jak na to bude reagovat Česká republika, s ohledem na dosavadní postoj nezúčastnit se ničeho. Má být řešením tohoto problému pláč, tak jak jsme zaslechli ve zprávě, předkládané panem ministrem Kubice, na téma, že eurozóna jedná bez České republiky? To přece nemůže vláda vůbec myslet vážně. Ještě je potřeba k těmto záležitostem doplnit, že v demokraciích bývá dobrým zvykem tyto věci diskutovat napříč politickým spektrem, protože jsou to záležitosti dlouhodobého charakteru, které daleko přesahují rámec jednoho funkčního období vlády. To se tady neděje. Tyto věci bývají diskutovány také s občanským sektorem. Samozřejmě se sociálními partnery. To se také neděje. Ještě další poznámka k tomu, co se týká opatření, podporujících růst. Pan ministr již informoval o tom, že polské předsednictví organizuje konferenci, která bude projednávat opatření, podporující konkurenceschopnost. Především zavedení evropského patentu. I k tomu se, pokud vím, Česká republika stavěla zdrženlivě. To, co Česká republika podporuje a na čem se určitě shodneme, je redukce administrativní zátěže.
41
V dubnu 2011 komise pak vydala akt o jednotném trhu, obsahující 12 opatření pro dokončení vnitřního trhu, která by měla být přijata do roku 2012. Tady musím říci, že toto sociální demokracie samozřejmě podporuje. Podporuje především ta opatření, která směřují na dodržování principu better regulation, což jsou lepší pravidla především se zvláštním zaměřením na malé a střední podniky. Vláda ČR sice deklaruje podporu těmto opatřením, ale její konkrétní kroky růst podvazují. Tak jak to zase uvidíme v mnohých dalších zákonech, které budeme projednávat. Dlouhodobý růst totiž potřebuje sociální soudržnost, kterou vláda zcela cíleně rozvrací. K podmínkám konkurenceschopnosti také patří dobré vzdělání a dobré zdraví. Návrhy zákonů, které dnes budeme projednávat, jdou opět právě opačným směrem. Sociální demokracie ale podporuje dokončení vnitřního trhu, se zaměřením především na malé a střední podniky. V tomto zastáváme stejné stanovisko, jako sociálně demokratická frakce v Evropském parlamentu. Nesouhlasíme s hlavní strategií, obsaženou v tomto balíčku šesti návrhů, tedy škrty, sankce a sociální nevyváženost, kdy vše dopadne na pracující, penzisty a nezaměstnané, zatímco původci krize zůstanou nedotčeni. A další úsporná opatření. Místo toho podporujeme investice, které podpoří růst a tvorbu nových pracovních míst. Vedle konsolidace veřejných financí, které jsou pro udržení sektoru veřejných služeb samozřejmě nezbytné. Podporujeme akceschopnější Evropu včetně rychlejšího a demokratičtějšího rozhodování o rychle se měnícím ekonomickém prostředí. Silný systém eurobondů pro stabilizaci trhu, daně z finančních transakcí, které zvýší příjem do evropského rozpočtu a zabrání dalším spekulacím. A takový evropský rozpočet, který bude podporovat evropské politiky v souladu se strategií EU 2020. Vážené kolegyně, kolegové, jednání Evropské rady má obecně za cíl koordinovat opatření a hledat účinná řešení na evropské úrovni. Z čehož mají prospěch občané všech členských zemí. Prospěch konkrétní země je ale možné dosáhnout jen tehdy, když její vláda dokáže pro své návrhy získat ostatní. Dokáže mít vliv a dokáže využít šancí, které EU poskytuje. V tomto směru, a já to musím opět zdůraznit, současná česká vláda dělá pravý opak. Svými kroky Českou republiku čím dál tím více v EU izoluje. To není národním zájmem České republiky. Pokud má vláda jiný názor na to, co je národním zájmem, naším národním zájmem, pak by ale měla občanům říci, jakou má jinou alternativu mimo členství v EU. Závěrem ještě k jednomu bodu, která vláda prosazuje, a požádala o zařazení na jednání následující Evropské rady. Přiznávám, že jsem nezachytila v předkládací zprávě pana ministra, že by nás vláda o tomto bodu jednání informovala. Nicméně myslím si, že my se tím zabývat musíme. Je to uplatnění tzv. Klausovy výjimky. Je to uplatnění výjimky z Lisabonské smlouvy, kterou požadoval prezident republiky Václav Klaus jako podmínku pro jeho ratifikační podpis Lisabonské smlouvy. Ta výjimka znamená uplatnění výjimky pro občany ČR u hlavy IV. s názvem Solidarita Listiny základních práv EU. A znamená proti současnému stavu platnosti Lisabonské smlouvy bez oné výjimky omezení práva vymahatelnosti sociálních práv vůči evropským institucím, např. v oblasti přístupu k sociálnímu zabezpečení a sociální pomoci, právu na zdravé životní prostředí a přístupu ke zdravotní péči, právu na rodinu, na přijatelné pracovní podmínky a právu na ochranu spotřebitele. Musím zdůraznit, že tato výjimka znamená, že občané ČR by neměli možnost uplatnit svůj nárok nebo se odvolat proti tomu, že tento nárok jim byl upřen vůči Evropským institucím, anebo při uplatňování práva EU v ČR.
42
Požadavek uplatnění této výjimky z Lisabonské smlouvy neprošel ústavní procedurou dle Ústavy ČR. Byl vznesen prezidentem republiky mimo jeho ústavní kompetence a ex post potvrzen tehdejší úřednickou vládou opět bez projednání v Parlamentu ČR, a tedy bez naplnění příslušných demokratických procedur. Pokud vláda na uplatnění výjimky vůči Evropské radě trvá a žádá ostatní členské země EU o zařazení na program jednání Evropské rady a o souhlas s touto výjimkou z Lisabonské smlouvy, tak jak máme informace, že vláda postupuje, musí si v prvé řadě zajistit průchodnost, a tedy následné vydání souhlasu k ratifikaci v obou komorách Parlamentu ČR. Tzn. v souladu s jednacími řády obou komor tento návrh k projednání oběma komorám Parlamentu předložit. Dovoluji si tedy v této věci i za své kolegy předložit následující usnesení Senátu jako usnesení k tomuto projednávanému bodu: Senát Parlamentu ČR doporučuje přijmout usnesení, přijaté v souvislosti s projednáváním informace Vlády ČR o pozicích vlády na jednání Evropské rady, konané dne 17. října 2011. Senát Parlamentu ČR ve smyslu § 119 a odst. 1 písem. d) zákona č. 107/1999 Sb., o Jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, se zřetelem k ústavně sporným okolnostem, za nichž vznikl příslib možnosti ČR, připojit se k protokolu č. 30, o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království. Vzhledem k souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy, včetně Listiny základních práv EU, schválenému 3/5 většinou oběma komorami Parlamentu ČR, a to bez jakýchkoli výjimek z uplatňování Listiny základních práv EU, vzhledem k obavě ze snížených standardů ochrany základních práv a svobod občanů ČR, a s ohledem na zájem ČR na přistoupení Chorvatska k EU. I. Považuje za nepřijatelné spojování projednávání Protokolu o uplatňování listiny základních práv EU v ČR se smlouvou o přistoupení Chorvatska k EU, II. vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat protokol o uplatňování Listiny základních práv EU v ČR, znamenající výjimku pro občany ČR, při uplatňování hlavy IV. Solidarita Listiny základních práv EU, III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády a všem jejím členům. Dovolím si jen upozornit na to, že podle toho nebo na rozdíl od toho písemného návrhu usnesení, které máte ve svých lavicích, tam budou technicky dvě skutečně drobnosti, a to je hlava IV., my tam máme arabskou číslici v tom písemném návrhu, a potom rozepsané základních práv Evropské unie, nikoli zkratka EU. Děkuji a prosím o podporu tohoto návrhu usnesení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, místopředsedkyně, a nyní se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Čunek.
paní
Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Jen velmi krátce jsem chtěl odpovědět panu předsedovi Senátu na jeho možná řečnickou otázku, kolik to stojí a kolik budou stát peníze na záchranu. Rád bych řekl, že v roce 2009, tedy v roce krize v Evropě a ve světě německé, francouzské a belgické banky, které se mají zachraňovat a posilovat z evropských finančních prostředků, které jsou také našimi finančními prostředky, měly čistý zisk po zdanění, oprávkách a zkrátka všech odpočtech 394 miliard dolarů. Teď jim máme pomáhat. Ten důvod té pomoci ale není tak až úplně v nich, ten je v tom, že tyto banky poskytly úvěry Americe, americkým bankám ve výši 1,6 miliardy dolarů, to znamená tím, že se jim z Ameriky tyto peníze nevracejí a nevrátily, tak se Evropa musí složit na tyto finanční prostředky. Takže to je jenom odpověď, kdyby to někdo spočítal. On už to někdo
43
spočítal. Jsou to údaje, které říkám, jsou z povinných výročních zpráv těchto bank. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Já se omlouvám předem. Vzhledem k tomu, že by tady mělo proběhnout teď jednání se zástupci americké strany, takže pokud není námitek, tak bych v tuto chvíli přerušil projednávání tohoto bodu a vyhlásil bych zároveň polední přestávku v trvání do 14.00 hodin. Takže ve 14.00 hodin bychom pokračovali v pořadí přihlášených do rozpravy tak, jak se jednotliví páni senátoři a paní senátorky přihlásili.
(Jednání přerušeno ve 12.31 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.02 hodin.)
Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat v našem jednání. Dokončíme bod, který jsme před polední přestávkou rozjednali a poté budou následovat body, které jsou pevně zařazeny. Projednáváme bod Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané dne 17. října 2011. Jsme v rozpravě a do rozpravy jsou přihlášeni senátoři Sykáček, Pakosta, Sefzig. Takže prosím prvého přihlášeného pana senátora Jaroslava Sykáčka, aby se ujal slova. Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,
vážené dámy, vážení pánové. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady je jistě zajímavá a jistě důležitá a já ji v žádném případě nezpochybňuji. Omlouvám se za malé odbočení, ale musím to zde říci. Vnímám to jako svou povinnost a je mi přímo líto, že to v tuto chvíli nebude slyšet i pan premiér Nečas, ovšem předpokládám, že se to k němu dostane prostřednictvím pana ministra vnitra. Domnívám se totiž, že dost možná se ještě větší pozorností by si přinejmenším část senátorů a poslanců Parlamentu České republiky a hlavně pak starostů vyslechla informaci vlády České republiky o pozicích vlády k situaci na Šluknovském výběžku, kde již dva měsíce probíhají demonstrace. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, to je téma velmi vážné, ale nezapadá do programu naší schůze. Mám obavu, že přímo se projednanou tématikou, což je zpráva vlády a pozice předcházející Radě nesouvisí. Pokud ano, tak prosím, abyste přešel k meritu věci. Senátor Jaroslav Sykáček: Ano, děkuji. Já to okamžitě ukončím, pane předsedo, děkuji za upozornění. Máte pravdu, dám to příště, požádám příště, aby to bylo přímo bodem jednání Senátu. V tuto chvíli jenom upozorňuji, že situace není zklidněná, a mám hlášeno dalších 60 demonstrací včetně jedné 17. listopadu. Děkuji za pozornost.
44
Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, považoval bych za správné tu informaci přijmout a sdělit premiérovi dopisem nebo samozřejmě rozhovorem, ale skutečně, nezlobte se, ale musím dodržovat jednací řád jako každý jiný řídící na této pozici. Další přihlášený je pan senátor Petr Pakosta. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za udělené slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se tady chtěl krátce pozastavit nad tím, o čem tady hovořila jedna naše kolegyně, která bohužel tady v této chvíli není, a to je daň z bankovních transakcí. Naše kolegyně tady říkala, že levice v celé Evropě tuto daň požaduje, že ta daň je báječná, skvělá, že EU bude mít další zdroj financování. Měla přitom zrak zjasněný, jako kdysi když jsme kráčeli ke světlým zítřkům. A mně běhá mráz po zádech. Naše kolegyně říkala, že tato daň by mohla nahradit příspěvky členských zemí Evropské unie, ovšem vzápětí řekla, že ty příspěvky by nebyly zvýšeny. V tom je jádro pudla. Evropská unie je schopna spotřebovat jakékoliv množství peněz. Kdybychom měli desetinásobek, buďte si jisti, že ten desetinásobek také spotřebuje. Ale otázka je, na co jsou peníze vynakládány – vynakládány na věci, které se zdají být bohulibé, ale ve své podstatě znamenají nekonečnou deformaci ekonomiky a nekonečné zhoršení konkurence Evropské unie a Evropy v rámci celé zeměkoule. To, co Evropská unie vynakládá jsou z velké části vyhozené peníze a ty peníze jsou vyhozené, prosím pěkně, dvakrát. Jednou když se ten nesmysl z peněz matky Evropy buduje a potom, když se udržuje. V řadě případů už jsme si toto vyzkoušeli, takže každý asi ví, o čem mluvím. Já se vrátím k tomu zdanění bankovních transakcí. Už jsem tady říkal, že je zbytečné, abychom do Evropy vkládali další peněžní zdroje a tatáž daň by škodila ještě jednou. Jestli si někdo myslí, že ty banky by tuto daň ponechaly samy na sobě, pak je na hlubokém omylu. Samozřejmě, že by se to promítlo do ceny bankovních služeb, samozřejmě, že by se to přeneslo na klienty těchto bank. A v konečném důsledku by pak tato transakční daň měla dvojí dopad. Za prvé by se Evropa stala díky své přeregulovanosti a přezdanění ještě méně konkurenceschopná v rámci celého světa. A za druhé by se velká část těch bankovních transakcí přenesla mimo Evropskou unii, čímž by se příjmy evropských bank ještě dále snížily. Takže já bych chtěl velmi varovat před daní z finančních transakcí. Podle mého nejlepšího přesvědčení je to cesta do pekel a prosím, abychom tímto filtrem vnímali nejen ten návrh daně z bankovních transakcí, ale abychom podobně kriticky hleděli na celé konání Evropské unie. Ne vše je tak báječné, jak se to zpočátku tváří. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, nyní vstoupí pan Luděk Sefzig,
připraví se pan Miroslav Škaloud. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já začnu tedy také
malou repliku na upozornění, že zřejmě budeme měnit jako Senát svoje stanovisko právě k této bankovní transakční dani. Jenom pro úplnost – pro iniciátory této změny bych chtěl připomenout, že ta daň zpočátku měla svoje odůvodnění v tom, že není daňový sektor, že bankovní sektor není daněn. Druhým iniciačním faktorem bylo, že banky byly označovány za původce krize, což zcela evidentně není úplná pravda. Ty banky se chovaly jenom tak, jak jim politické prostředí povolilo. Na druhou stranu souhlasím s panem předsedou v tom, že banky se skutečně v řadě případů chovaly velmi nezodpovědně, zejména proto, že věděly, že řadou politických rozhodnutí, svým silným lobbingem jsou jistě schopny ovlivňovat různé 45
politiky v různých světových parlamentech, že nebudou muset platit pokuta za chyby, které učinily. Já tedy navrhuji, aby místo bankovní daně se někdo skutečně seriózně zabýval tím, že normálně nechá banku, která si špatně vede, špatně úvěruje, nezajištěně úvěruje, nechá ji zcela regulérně zkrachovat, zejména s vědomím toho, že my máme přece v EU naplněnou směrnici, která chrání retailové účastníky, ukladatele, v bankách až do výše 100 tisíc euro. V České republice, tam je dokonce 100 tisíc v plných 100 procentech, takže já se domnívám, že skutečně ti drobní lidé, ti, kteří mají, řekl bych někteří méně, někteří více, hluboko do kapsy, by byli tímto opatřením ochráněni. A pak skutečně není důvod banky jakýmkoli způsobem chránit. Je to totiž daleko adresnější, daleko výchovnější, daleko lepší, než vytvářet nějaké dodatečné zdroje, kterými se sanují de facto chyby těch, kteří chyby udělali. Ne každá banka chybu udělala, ale řada z nich skutečně ty chyby udělala. Šly s minimálním rizikem vlastního prodělku do velkých rizik, ale s velkou šancí velkého zisku. To se ji nevyplatilo. Tak jak už to v ekonomice a bankovním sektoru bývá. To, že bankovní daň jednoznačně způsobí, pokud bude zavedena jenom v EU, způsobí odliv financí mimo EU, a to, že tato bankovní daň způsobí, že bankéři přenesou tu daň stejně na bankovní uživatele, na poplatníky, je více než jasné. Tudíž ta adresnost pokuty za to, že někdo udělal chybu, tak se u bankovní daně ztrácí. Bankovní daň možná zavedena bude. Bude o ní jednat rada, komise o ní bude jednat, protože je to velkou snahou těch největších politických stran v Evropském parlamentu. Možná, že nezabráníme vytvoření bankovní daně, pak tedy bude na vládě, jestli využije té své výjimky, či nevyužije. Já osobně bych doporučoval, aby té výjimky využila. Ale ta bankovní daň měla ještě jeden důvod, který je racionální. A to byl důvod, že docházelo často k pře-fiktivním převodům mezibankovním, a ta bankovní daň měla omezit tyto mezibankovní převody, kdy se snažili zastřít původní úmysl úvěru nebo čerpání peněz. A tady ale musím říct, že to by ale ta bankovní daň musela být daleko vyšší, než je plánovaná. Má být jenom zlomky procent. A pochopitelně, jestliže je nízká, tak před těmi fiktivními převody neubrání. A neubrání jimi ani tehdy, pokud nebude zavedena na celém světě, nebo alespoň v zemích G20. Proto jsem to zmiňoval v tom bodě G20. Teď tedy přikročím k tomu, co považuji za nejdůležitější. Já oceňuji, a vím, a rozhodně to nechci napadnout, že část kolegů od začátku je nespokojená s vyjednanou výjimkou českého prezidenta při ratifikaci Lisabonské smlouvy. Nezaznívá to tu poprvé. Zaznívalo to zcela legitimně i v průběhu ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy. Ale přesto vidím v tom navrženém usnesení kolegů několik sporných bodů, o kterých bych s vámi rád hovořil. Tak nejdříve k té proceduře. Domnívám se, že není zcela úplně pravda, že prezidentova výjimka byla vyjednána za sporných okolností. Prezident je přece jen hlavou státu, která nejen podepisuje, nejen ratifikuje, ale i sjednává mezinárodní smlouvy. V koordinaci s vládou. Tudíž tady já v tomto nevidím žádnou spornost. Prezident byl jistě oprávněn takovou dohodu vyjednat. On ji vyjednal přímo s Evropskou radou. Tedy s evropskou institucí. A bylo by velice zvláštní, abychom my nyní chtěli korigovat, de facto zasahovat do institucionálního rámce jiné instituce, v tomto případě tedy evropské a prezidentské kanceláře. To si myslím, že dobré není. My jistě budeme mít příležitost jako senátoři se k té smlouvě vyjádřit, ale to už pak je o obsahu, ne o proceduře. Já velice považuji za nebezpečné bořit bariéry mezi jednotlivými institucemi tak, jak si je rozdělili na základě zvyklostí nebo na základě procedurálních úzusů. Bourání takové architektury dělby moci mezi institucemi je
46
daleko závažnější problém, než se nám na první pohled zdá. Je to nad politickým rozhodnutím, může to mít samozřejmě i dalekosáhlejší důsledky do budoucnosti. A já si myslím, že to úplně šťastné není. Teď tedy k meritu věci, k tomu obsahu, co pan prezident vyjednal. Tak pan prezident vyjednal a snaží se ochránit český stát před tím, aby česká práva a povinnosti i v oblasti sociální charty, aby vysvětloval a vykládal a posledního rozhodčího dělala jiná instituce než česká instituce. Aby to dělal Evropský soudní dvůr. Evropský soudní dvůr má za sebou několik desítek let historie, kdy najdeme řadu rozhodnutí, která jsou velice zajímavá. jsou dokonce, řekl bych, na první pohled až sporná. Daleko spornější, než je to vyjednání té smlouvy, na které v usnesení upozorňujete. Vzpomeňte si například na případ Mangold, kdy Evropský soudní dvůr odsoudil Spolkovou republiku Německo za diskriminaci tehdy věkové skupiny mužů, a to v době, kdy ještě nebyla přijatá a neměla platnost směrnice, která teprve byla dojednávána. V dalším usnesení toto původní usnesení popřel, ale hned za několik let později v jiném případě se zase vrátil zpátky k tomuto zvláštnímu výkladu. Čili dá se říci, že ta rozhodnutí bývají často nepředvídatelná. Jenom připomenu – pro levicovou část mých kolegů – velice sporné rozhodnutí ve věci Viking a Laval, kde vystoupil proti vůli odborů. Možná i to stojí za zmínku. Čili dá se říci, že ať stojíme na jakékoli straně politického spektra, měli bychom mít v potaz, že výklad Evropského soudního dvoru nemusí být jak pro levicovou část, tak pro pravicovou část politického spektra, nemusí být příznivým. Ten Evropský soudní dvůr může vykládat právo na základě zcela jiných úzusů, zcela jiných nároků nebo zcela jiných motivů sociálních, než je situace v České republice. Já osobně bych se takového výkladu velice bál, protože zejména v oblasti sociálních jistot může být nebezpečné, protože ČR nebude schopná některé sociální jistoty zajistit, protože na to prostě nebude mít. Víme z obecných lidských vlastností, a víme, že se velice snadno objednávají práva i různé výhody, pokud tyto povinnosti nemusím sám platit. A jestliže nyní bychom se zbavili té možnosti, že to nebude česká instituce, která bude zajišťovat ten poslední výklad, právní výklad i ekonomicko-právní výklad, tak by do jisté míry toto mohlo i nabourat jistoty v jiné oblasti. A třeba i v té sociální oblasti. Jenom před tím bych velice varoval. Pan prezident to tenkrát zdůvodnil mj. i tím, že by mohl být zpochybněn jednoznačný výklad územní celistvosti ČR v souvislosti s Benešovými dekrety. Já přiznávám, že 2 dny před tím, než se tady jednalo o smlouvě, tak jsme 2 dny před tím jeli s výborem k Evropskému soudnímu dvoru a ujistili jsme se, že prolomení Benešových dekretů není možné, protože jedním zdrojem práva jsou judikáty. Jedním zdrojem evropského práva jsou i judikáty, a žádný judikát zatím – a ve věci Benešových dekretů bylo jednáno – žádný tuto otázku neprolomil. Ovšem může být právě prolomen výklad v oblasti sociálních práv, a to bych se vracel k tomu, co jsem před chvilkou říkal, abychom nenechávali výklad sociálních jistot na jiné instituci, než je česká instituce, že by to mohlo být i pro naši stabilitu velice nebezpečné. To je tedy k obsahu. Jinak si myslím, že v rámci ratifikačního procesu se samozřejmě všichni budou moci k této výjimce vyjádřit a podle toho hlasovat. Já osobně se domnívám, že ta výjimka je výjimka, která České republice pomáhá, pomáhá jí ke stabilizaci a rozhodně jí neškodí, neškodí ani občanům, protože sociální jistoty českých občanů jsou podle Ústavy vyšší než jsou jistoty v řadě evropských
47
zemí, i podle judikátů Evropského soudního dvoru, jak jsem uvedl ve věci Viking a Laval. Poslední poznámka, kterou mám, je otázka eurobondů. Tady bych odpověděl: Vytváření eurobondů je jenom přenášení vlastních dluhů na jinou organizaci, na nějaký společný orgán, na společnou zodpovědnost občanů v Evropské unii. A to si myslím, že dobré není, protože má platit, že zplacené dluhy dělané přátele, to nejenom na úrovni mezilidské, ale i mezi státy, mezi národy. To je k návrhu usnesení, které pravděpodobně bude prohlasováno, protože se o něm hlasuje pravděpodobně prostou většinou, i když se dotýká ústavní smlouvy, kdy potom ta změna by měla být schvalována pravděpodobně třemi pětinami. Ale k tomuto hlasování dojde v průběhu hlasování o výjimce, která bude předložena plénu Senátu později, až bude na Radě dojednána. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já možná jinými
slovy řeknu to, co řekl kolega Sefzig, protože to mám připraveno a vidím to nějakým způsobem podle mého jasně a názorně. Nejdřív bych řekl pár slov k návrhu usnesení k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v České republice, stručně tzv. Klausova výjimka. To je ten papír, který jsme dostali na stůl a o kterém si myslím, že nebyl nikde projednán v žádném výboru, možná ústředním. V návrhu usnesení, které jsme dostali na stůl, se argumentuje tím, že výjimkou bude snížen standard ochrany základních práv a svobod občanů České republiky. To je sdělení, které se opakovaně vyskytuje i zde, vím, že jste ho několikrát říkali na předchozích jednáních pléna. Já chci říct, že tomu tak není a že to není relevantní argument, a vysvětlím vám to. Nejdřív k Listině. V Listině jsou dány buďto proklamace obecného rázu, jakési zásady neboli cíle, a dále tam jsou právně závazná opatření daná buď mezinárodními smlouvami nebo existencí směrnic nebo přímo aplikovatelnými nařízeními Evropské unie. Tyto proklamace i závazná opatření jdou napříč jednotlivými články, jsou tam namixovány. Ale do jaké míry je ta či ona část Listiny nebo jednotlivého článku Listiny proklamací a do jaké míry je závazná, je možné určit pomocí tzv. vysvětlení na konci této Listiny. Já vám dám příklad rozdílu proklamací a vymahatelného práva, jež je možné nalézt v Listině. Mohu to ilustrovat na článku 31, který má titulek "Stručné a spravedlivé pracovní podmínky". Ten zní: 1. Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost, důstojnost. 2. Každý pracovník má právo na standardní maximálně přípustné pracovní doby a týdenní odpočinek. Na první pohled je to velice vágní, neurčité. Ale ono to není tak neurčité, protože ve vysvětlení v Listině je napsáno, že význam uvedených vět je závazný pouze do míry, do které je stanoven směrnicí 89/391/EHS o zavádění opatření pro zabezpečení lepší bezpečnosti práce, atd., a směrnice 93/104/ES o některých
48
aspektech úpravy pracovní doby. A to je velice jasné, to jsme schválili jako Česká republika. Vše ostatní, co by se z těchto vět dalo usuzovat, je již proklamace. Samotná výjimka tedy neumožňuje porušit platnost směrnic nebo nařízení, které jsme přijali nebo přijmeme a které tvoří podstatu těchto částí Listiny, které jsou závazné. A z toho důvodu nemusí mít odboráři nebo socialisté žádné obavy, protože z jejich strany jdou ty obavy. Spíše se budou uplatňovat opačné tendence. Já mám pocit, že samotná charta s těmi proklamacemi dává potenciál do budoucna poměrně velký na jejich rozšiřování standardním postupem, tzn. že přijde směrnice a my ji tady schválíme a pak bude v Listině. Nevidím v tom tedy žádný problém, který by nás mohl ohrozit v tom dodatku. Ale to podstatné, proč vůbec dodatek byl, o tom hovořil kolega Sefzig, já vám to řeknu jednou větou svojí. To podstatné je, že bude přispívat k tomu ten text výjimky, že Listina nebude vykládána nad rámec kompetencí EU. Protokol není vyloučením aplikace Listiny, ale ubezpečením, že před extenzivní interpretací soudní dvůr evropský bude mít jaksi další brzdu, aby v oblastech, které stanoví Listina, nepřekračoval kompetence dané mu zakládacími smlouvami. Tak to je k vysvětlení z jednoho úhlu pohledu. Další už jen kraťoulinké poznámky. Tady zaznělo několik vět od předřečníků, teď mám jen na mysli konkrétní od kolegyně Gajdůškové. Ta se ptá, proč se vláda staví proti zavedení daně z finančních transakcí. Pokusím se odpovědět. Proto, že by nás to poškodilo, pokud by nebyla zavedena globálně. Navíc chci říct, že 25. 1. na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde máte většinu, i na evropském výboru taktéž, bylo projednáváno stanovisko. To sem ještě nepřišlo, ale je tam řečeno, na čem jsme se všichni shodli na podrobném a odborném projednání této věci, ne politickém, ale odborném, že zdanění transakcí pravděpodobně povede k poklesu počtu obchodů a z obchodovaného objemu atd., čímž sníží likviditu v daném trhu. Dále vzhledem k neexistenci globální shody na zavedení nových daní pro finanční sektor hrozí při jejich jednostranném zavedení v rámci EU relokace finančních služeb mimo EU. Ještě dvě věci, nebudu zdržovat. Poukazuji na zkušenost Švédska z 2. poloviny 80. let 20. století, kdy došlo k jednostrannému zavedení daní z finančních transakcí, které mělo za následek značnou relokaci finančních služeb mimo Švédsko a daňový výnos byl minimální. A poslední věc. Na finanční instituce budou v brzké době navaleny další a další povinnosti vyplývající z nového režimu kapitálových požadavků. Je tedy zapotřebí pečlivě zvažovat všechny další požadavky na banky. To je k první otázce paní Gajdůškové. Samozřejmě, vláda by měla odpovědět, to má pravdu. Na druhé straně je zde i další otázka, proč se staví vláda proti vzniku eurobondů neboli evropských dluhopisů. No proto, že by pak již nic nenutilo některé členské státy, aby změnily nerovnováhu mezi svými výdaji a příjmy prostřednictvím reforem. Unie by pak jejich dluhy platila až od té doby, než bychom byli ještě v horší situaci než jsme teď. Budu to charakterizovat jednou větou, kterou řekla německá kancléřka Merkelová ve Spolkovém sněmu tento měsíc – eurobondy jsou cesty do dluhové unie. A ještě poslední věc. Nemohu se ubránit takovým těm obecným proklamacím, které zde zaznívají, opět od kolegyně Gajdůškové. Evropa potřebuje sociální soudržnost. Samozřejmě, to je obecná formulace, se kterou každý bude souhlasit. Ale podívejme se, kam došla v Řecku, Španělsku, Portugalsku, v Itálii. Všechny prostředky, které tam byly vydávány na veřejně prospěšné výdaje, byly vždy argumentovány také soudržností a sociálním státem. Nic tedy proti sociální
49
soudržnosti, ale jenom do té míry, na kterou máme prostředky. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také za vystoupení. V této chvíli je s přednostním právem připraven pan předseda Senátu Milan Štěch. Pan předseda neuplatňuje své přednostní právo, takže prosím, paní senátorka Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Děkuji panu předsedovi. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručná. Nicméně, protože jsem jedna z těch, která je podepsána pod návrhem usnesení, které jste před obědem dostali na své stoly, tak bych ho ráda velmi stručně okomentovala. On totiž ten návrh vychází z přesvědčení, že pro občany České republiky je žádoucí neomezovat žádným způsobem Listinu základních svobod. A myslím si, že určitě by bylo legitimní, kdyby po zralé úvaze Česká republika dospěla k rozhodnutí, že aplikace Listiny přináší nežádoucí účinky, s nimiž je potřeba se nějakým způsobem vypořádat. My ovšem stojíme na počátku procesu, kdy vláda požádala Radu EU o zahájení procesu sjednání zvláštního protokolu o uplatňování Listiny, tedy především její hlavy IV. v ČR. A přitom se nezdá, že by to vláda dělala z jiného důvodu, než je loajalita k té vládě předchozí, která v obavě z blamáže vyhověla požadavku prezidenta republiky a pod pohrůžkou zmaření ratifikace Lisabonské smlouvy domluvila možnost tohoto protokolu. Podle mého přesvědčení tím prezident republiky výrazně vybočil ze své role nejen vnitrostátně, ale zproblematizoval pověst České republiky v EU. Výjimky ze smluv se dojednávají během sjednání smluv, nikoliv až v procesu realizace, kdy se již pouze schvaluje dojednaný text. Horní komora a celý parlament dal kvalifikovanou většinou obou komor najevo svou vůli zavázat Českou republiku Listinou základních práv a svobod v plné míře. Tj. v plné míře zajistit všechna uvedená práva svým občanům. Zatím se nestalo nic, co by nás mělo vést ke změně původního postoje. Rozhodně není důvodem pro snižování standardu ochrany sociálních práv varování před domnělým rizikem majetkových práv nároků sudetských Němců. Lisabonská smlouva byla ratifikována před dvěma roky. Kolik nároků ze stran sudetských Němců bylo vzneseno? Žádný. Pokud bychom se skutečně něčeho takového obávali, museli bychom jednat ovšem o něčem jiném než jsou sociální práva. Proto si myslím, že je správné vyzvat vládu v tomto okamžiku, aby o sjednání protokolu vůbec neusilovala. České republice by rozhodně na pověsti nedodalo, kdyby si vyjednala protokol, který následně neprojde schvalovacím procesem českým parlamentem. A ještě úplně na závěr k bodu I. navrženého usnesení, prosím pěkně tento návrh já osobně považuji za deklaratorní návrh, protože je zcela nepochybné, že obě smlouvy – každá z nich je uzavřena na jiném právním základě. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a nyní má slovo pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. My jsme se dostali k jiným poměrně vážným věcem, k dani z bankovních transakcí, které ani tak nebyly předmětem, a nejsou v těch usneseních, která tady projednáváme, obsaženy. Obsaženo je tam pouze doprovodné usnesení, ke kterému
50
určití senátoři asi budou mít výhrady, ale to rozhodneme hlasováním. Ale přesto na tu diskuzi, která tu byla, já musím reagovat. Nejdříve budu reagovat na tu finanční bankovní daň a pak bych se jenom stručně vyjádřil k tomu návrhu na doprovodné usnesení. Víte, my ani možná si neuvědomujeme, o co vlastně pořádně jde. A já jenom tady řeknu jedno číslo: za poslední tři roky členské státy EU daly jako sanaci do finančního sektoru 112 trilionů českých korun – přepočteno na české koruny, abychom si to uvědomili. To je číslo, které si nedovedeme vůbec představit. A myslíte, že je možné ponechat stav - páni finančníci, prosím, sorry, konec. Prostě ty země mají právo, aby po této zkušenosti mohly toky peněz kontrolovat. A ty toky nezkontrolují, pokud tam nebude určitá odvodová povinnost. Samozřejmě se tím sleduje i to, že se bude vytvářet rezerva, protože ty banky – a já to ukážu – ty banky dneska vůbec nepůsobí jenom na národním principu, ale samozřejmě jsou to banky nadnárodní. A když se stane bance např. ve Francii problém, že odepíše velké ztráty špatným úvěrem kdekoli na světě nebo v Evropě, tak to dopadne na bankovní sektor bohužel i v zemích, které na první pohled s tím nemají nic společného, v tomto případě ČR. To je naprosto jasné. A jenom pro vaši informaci, kdyby ta daň byla zavedena, tak jak bylo předpokládáno v Evropské komisi, tak by většina daně byla vybrána prakticky ve velkých zemích následujícím způsobem: Spojené království 64,4 % z toho objemu vybraných peněz. Proto se Británie tak brání, protože většinou banky tam mají sídlo. Německo 9 %, Francie 4,3 % a zbytek celé EU 24,3 %. U nás jsou to naprosto imaginární malá nepatrná čísla. My bychom to, jak se říká, neodnesli. Ale my odneseme to – i když máme de facto ty finance na první pohled v pořádku - když některá banka bude muset odepsat třeba 50 % v souvislosti se ztrátami, které utrpí v některé ze zemí, kde hrozí státní bankrot. I když ten státní bankrot nebude možná tak, jak si lidé představují, že se tam nebude vůbec jaksi financovat nic a nebude tam nic existovat. Víme zkušenost Argentiny, že tomu tak není. Takže abychom taky jako dali, sportovně řečeno, míč na zem a skutečně přemýšleli. A přemýšlejme o tom, jestli my jsme takové hvězdy a mistři světa, když ty bankovní transakce a ty banky vůbec nespravujeme, že my to máme tady bojkotovat. Když to bojkotuje Velká Británie, chápu to, 64,4 %. Ale co my? My jsme ti poslušní, ti ideologicky jasní, že Velké Británii prostě budeme dělat toho poslíčka a budeme s ní držet tu basu? Pojďte to tedy rozebrat na nějakém semináři, slyšení, pozveme si kompetentní osoby. Že to tady lidé z bankovního sektoru, z toho finančního sektoru, nebudou podporovat? Vždyť ono jde o jejich prebendy, oni z toho žijí, oni si ty peníze vyplácejí. Vždyť oni si až na výjimky žijí, jako kdyby krize nebyla. Kdo to odnáší? Vlády, protože vlády, aby ty peníze našly, tak je berou těm ostatním uživatelům, zatavují investice, snižují dávky, propouští zaměstnance. V řadě případů třeba oprávněně, třeba se ty peníze dobře nevyužívají, ale určitě není to ideální využití v tom směru, že se ty peníze musí dávat. Protože my můžeme říct, že nemusí, že se mají nechat zkrachovat. Ale ty vlády vyhodnotí situaci, jako to vyhodnotila vláda tady v roce 1998, 1999, že nemůže nechat ty banky krachnout. Je pravda, že tehdy taková pojištění, jako existují v celé EU, neexistovaly. Ale ono by to mělo dopady s absolutním zastavením financování nejenom investic, ale i běžného provozu služeb, státu, regionů, měst. Vždyť to jsou často banky, kde mají podíl i města. Vždyť města by neměla z čeho financovat svoje běžné činnosti. Takže říci, že ty peníze dostanou – no jo, ale ono přece se ví, že je vždycky víc napůjčováno, než je schopnost likvidity té banky. Takže ono říci, peníze všichni dostaneme? Kdyby ta banka úplně zkrachovala, tak absolutně není schopná likviditou pokrýt, když ti
51
věřitelé budou ty peníze okamžitě žádat zpátky. To není schopná žádná banka pokrýt. Vždyť to přece každý musí vědět. Takže já si myslím, že je potřeba skutečně se o tom bavit seriózně, nedělat z toho žádný nástroj jasné pozice. A pochopitelně, že je pravda taky něco na tom, že když ty banky tím budou zatížené, že to zase na někoho přenesou, aby to jaksi zaplatil. Ty banky jsou jenom ten průběžák. Ale v naší pozici my nejsme ten silný hráč, kde bychom měli to břímě nést. To by potom museli nést jiní. A stejně ty peníze se na to jednou musí dát. To znamená, kdyby ten rezervní fond byl tam, kde centra těch bank jsou, tak je to asi přece jenom lepší, než potom aby tím rezervoárem byly státní rozpočty. Takže to je k této věci. Já jsem rád, že kolega Sefzig tady všem, a doufám, že i sdělovacím prostředkům, jasně sdělil, že ten hlavní argument, který používal pan prezident Klaus, že nás chce ochránit před neoprávněnými nároky – a v tom jsme jistě všichni ve shodě – sudetských Němců, že neexistuje. Skutečně to všichni víme, že neexistuje. A taky ta doba, co platí Lisabonská smlouva, prokázala, že pokud je mi známo, ani jeden žadatel se nemohl domáhat, nebo se nedomohl přes platnou Lisabonskou smlouvu, která platí v plném rozsahu, tzn. včetně Listiny základních práv EU, žádného nároku.Tak pojďme o tomto diskusi ukončit, to už nemá cenu, to byla taková finta, promiňte mi to, pana prezidenta na občany a na další, která se mu povedla, ale už teď by s ní asi neuspěl. Nebo neměl uspět, pokud skutečně budeme se chovat fér. A teď jde o to, co říkal pan předseda Sefzig. Jestli nám hrozí nebezpečí, že ten škaredý Soudní evropský dvůr bude na nás žádat něco, co nám bude škodit. Já si myslím, že to neexistuje. Tak to v soudnictví bývá. Jednou to rozhodnutí vyhovuje tomu a podruhé tomu, a ukazuje to, že ten soudní dvůr zaujme stanovisko, které jednou vyhovuje levici, podruhé vyhovuje pravici. A tak by to mělo být, pokud to dělá skutečně s tím, že se chce řídit unijním právem. A řídí se unijním právem. Já si osobně myslím, že ta výjimka je o něčem jiném. Zaprvé bych doporučoval přemýšlet, proč zrovna Česká republika má mít tuto výjimku, když zbytek Evropy, ale i země, které jsou na tom sociálně hůř, ji nemají. A ono je to – promiňte mi to – drobet o tom, podle mého názoru, že kdyby některá vláda chtěla velmi výrazně snížit sociální standardy pod úroveň, která je sice ne příliš explicitně vyjádřena v Listině základních práv EU, tak prostě v případě platnosti určité stropy podkročit nemůže. Takže to je ta ochrana, kterou my chceme pro české občany. A samozřejmě, že dnešní úroveň ochrany v českých zákonech je vyšší, než je úroveň daná v Listině. Ale co když se nám tady nějaká vláda, s odpuštěním, se svojí většinou zblázní. Vždyť v poslední době vidíme, že ty škrty jsou podřízeny zcela jen ekonomickému přístupu, a přitom se příliš o daňové úniky a další a další věci nedbá. A nechci se tady pouštět do toho, kolik máme kauz zametených pod koberec. Z tohoto pohledu si myslím, že je naprosto správné, abychom toto doprovodné usnesení přijali a jasně dali najevo, že nechceme společné hlasování. My nechceme za rukojmí mít Chorvaty. Ale zároveň i tu část, aby česká vláda, poté, co i sami představitelé tady v Senátu pravice, sdělili, že hra na sudetské Němce je falešná hra, aby se s tím přestalo hrát a abychom se k tomu postavili jako ostatní členské země, a žádnou výjimku v tomto směru nežádali, protože je naprosto, naprosto nadbytečná. Protože sudetští Němci, aby nemohli žádat svoje nároky, je ošetřeno v daleko, daleko jiných podstatných dokumentech, kde to má svoji váhu, protože tady by to stejně žádnou svoji váhu nemělo. Takže děkuji za pozornost a musím jednoznačně to doprovodné usnesení podpořit.
52
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. S přednostním právem se přihlásil pan místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Mám pocit, že jsme se trošku odchýlili od základního tématu a názvu toho bodu, který jsme dostali na stůl. To usnesení, které tady leží, samozřejmě cosi deklaruje. Slyšeli jsme důvody atd., ale také víme, že při schvalování Lisabonské smlouvy Evropská unie jako celek dala slib, že toto bude výjimka, která bude platit pro ČR. A že tento bod má být součástí projednávání na příští Radě Evropy, to je samozřejmě důvod, proč také toto usnesení nám leží na stole, aby horní komora českého parlamentu signalizovala, že v daném okamžiku má jiný názor, než měla před časem. Ale znovu říkám tu větu: Evropská unie (všichni, ať parlament, a nebo komisaři) nám sdělili, že toto bude ratifikováno jako součást té dohody o přijetí Lisabonské smlouvy v ČR. Ono se nám to odchýlilo k té dani, která tady zazněla, z finančních transakcí. Víte, můžeme si to vysvětlovat procenty, jak to před chvilkou říkal pan kolega předseda Štěch. Vždycky to zaplatí, i v Anglii i tady, to zaplatí občan. A pojďme uvažovat, jestli my máme nějaké promile nebo procenta. Já přesná čísla nevím, protože ty nám nesdělil, kolik padá na Českou republiku, tak to bude dopad na občana ČR. Evropské daně. To přece je základní téma, jestli je chceme, nebo nechceme. Já osobně je nechci, protože my dáváme smluvní příspěvek na činnost EU, a v momentě, kdy se dohodneme, budiž, že budou evropské daně, tak už přestáváme mít svá práva jako ČR z hlediska fiskální politiky zajištěna. Listina práv. Chápu postoj levice, ale možná, že na té Radě Evropy se bude jednat úplně o něčem jiném, než se v daném okamžiku jedná. Já bych nerad, aby z úst nás politiků zaznívalo, že jsme v nějaké krizi. Protože to, co předvedl šéf Evropské banky, který řekl, že je to nejhlubší krize od 2. světové války, to je přesně ta věta, která destabilizuje všechny trhy, všechny burzy. A podle toho to také v EU vypadá. Že tu máme obrovský problém, to snad všichni chápeme, ale neměli bychom říkat, že v této chvíli je krize. Ta teprve přijde. A to všichni rozumní ekonomové vědí, včetně německých ekonomů, kteří jasně signalizují, že Němci už nechtějí sanovat všechny problémy té jižní části EU. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále je o slovo
přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore. Poslanec Jiří Pospíšil: Původně jsem snad ani mluvit nechtěl, paní místopředsedkyně, ale musím reagovat na jednu věc, která se týká toho, co není až úplně tak tématem jednání. Ale když už to tady předseda Senátu načal, tak bychom měli pokračovat. Když svého času v jistých finančních těžkostech i Švédsko zavedlo tuto daň z finančních operací, tak jediným přínosem pro Švédsko bylo to, že ty finanční operace si našly jiné působiště. Londýn neměl kdysi tak vysoké procento, ale prostě pro bankovní hráče nebylo těžkým problémem přenést ty operace do Londýna a do jiných měst. Protože tam to jsou spíš města než státy. Takže ten výnos nebude 64 % z jakéhosi dnešního obratu v Londýně na burze a v bankovních sférách, ale bude to 64 % z budoucího obratu v těch londýnských bankách. A ten obrat bude podstatně nižší, protože samozřejmě ty obchody se budou dělat jinde. Máme Hongkong, máme Wall Street, máme řadu jiných států, které z toho docela dobře žijí, a měst – v Singapuru se taky dá docela dobře obchodovat. A ten výnos povede přesně k tomu, co se stalo ve Švédsku, že Švédsko po 6 letech tuto daň zase zrušilo, docela
53
potichu, s tím, že vlastně nic nevynáší. A ten obchod, který má svůj význam a má svoje výnosy a přináší městům, kde se odehrává, nemalé příjmy se do Stockholmu už nikdy nevrátily. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji. A dále bude
hovořit pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím. Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, já bych považoval za důležité,
abychom přece jenom ctili některá pravidla a nepokoušeli se zde zpětně rušit procesy, které vedly k nějakému stavu věci. Jestliže pan prezident při podpisu Lisabonské smlouvy dostal jasné záruky od Evropské rady, že bude vyjednána a schválena výjimka pro ČR z Listiny práv, tak si myslím, že je velmi podivné pokoušet se o zpětnou revokaci tohoto problému, pokoušet se panu prezidentovi dodatečně podtrhnout nohu a ukázat Evropě, že když hlava státu něco vyjedná, tak to vůbec nemusí platit, protože stačí, aby se trošku změnily poměry sil a my věc přehodnotíme. Myslím, že to je velmi neprozíravé, že se to ČR tak či onak zpětně vrátí. A že bychom si tento historický okamžik, kdy se zde pravděpodobně silou sociální demokracie přemění již schválený a všemi stranami odsouhlasený proces, měli pamatovat. Je pravda, že dosud žádný sudetský Němec ani skupina nepodali žádné námitky. Ale může to být také tím, že se má za to, že prostě tuto výjimku máme schválenu. A že by tedy v dané situaci nemohla být použitelná. Bude zajímavé, pokud sociální demokracie dosáhne toho, aby se o výjimce hlasovalo zvlášť, a pokud, jak vlastně zaznělo, teď nevím, jestli explicitně nebo implicitně, v některých vystoupeních při samostatném hlasování o ní, ji zde zamítne, tak bude velmi zajímavé se podívat na to, zda to tak bude i potom. A pak ještě jednu poznámku, ale jinými slovy to zde zaznělo – každá daň uvalená na firmy a obchodní společnosti, a neméně tak bankovní ústavy, zákonitě vede ke zdražení produktů, zákonitě vede k zvýšenému zatížení těch nejmenších, klientů. Ať jsou to spotřebitelé nebo střadatelé. Uvědomme si, že to je součást toho komplexu nástrojů, které Evropa hledá pro řešení ekonomické krize a odmítá tradiční ověřené ekonomické instrumenty. Nekonečným sanováním prodělávajících a deficitních institucí nedosáhneme jejich záchrany. Dosáhneme jenom toho, že výsledná ztráta bude o několik řádů vyšší. To si uvědomme. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále se přihlásil
o slovo senátore Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Kubera: Já se omlouvám, já právě rodím, takže mám trošku jiné starosti. Ale přesto řeknu jenom pár věcí. Celou dobu tady slyším – připadal jsem si jak na Václaváku 22. října – že tady je jedna skupina, která je pro říši dobrá, a pak ta druhá, ta naše, ta ošklivá, co tu říši dobra nechce, že je tomu tak i ve veřejnosti, kdy ta podpora EU výrazně klesla. To je evidentní. Já řeknu jednu příhodu, která zdánlivě nesouvisí a ta vysvětluje ty některé naše negativní postoje. Víte, že byly zakázány nejprve stowattové žárovky, poté už jsme tuším na šedesátkách. A mně se stala taková nepříjemná věc, že v koupelně nám odešla žárovka stovka, která tam byla proto, aby moje žena na sebe ráno mohla hodit Kuberovou u zrcadla. I jel jsem podle evropské směrnice hledat úsporku. Dal jsem tam úsporku a došlo k absolutnímu rozkolu v rodině, protože teď musím do koupelny
54
chodit první já, protože úsporka se zažne a čeká a čeká. Než já vykonám své potřeby, tak ona se rozžhaví, pak nastoupí paní Kuberová a udělá to, co je udělat třeba. Říkám to proto, kam až vede – vzpomeňte si a budeme to tady mít na programu – světová úmluva o tabáku, kdy jsme zaplaťpánbůh jediní na světě, kteří ji neratifikovali, teď ji zřejmě ratifikujeme, a už se tady objevili dva poslanci, kteří po vzoru Dánska a Maďarska rozhodli, že dalším pokračováním bude zdanění tučných jídel. Jak dlouho si myslíte, že bude trvat, než některý aktivní europoslanec či europoslankyně navrhnou toto jako postupně evropskou směrnici a poté evropské nařízení. Je to samozřejmě taková blbost, že se stydím za to, že jeden z těch dvou – jeden je pan poslanec Gazdík, u toho mě to nepřekvapuje, ale ten druhý je pan poslanec Boris Šťastný, který je nešťastný, protože je z ODS a navrhuje věci, které ODS by nikdy normálně nenavrhovala. Je to samozřejmě pokračování toho tažení. A ono bude pokračovat, a nikdo neví, kde skončí. Na druhé straně byla v Řecku generální stávka. Je opravdu dojemné a směšné, že ve státě, který se výrazně na tom podílel, tak se tam lidé chovají asi jako student, který řekne, že když mi, maminko, nekoupíš nejnovější mobilní telefon, tak já nebudu chodit do školy. Protože já ho chci. A maminka říká, no, víš, kamaráde, ale my nemáme tolik peněz. Teď zrovna ještě ti telefonuje, my ti ho koupíme až příště. A to je přesně naše situace. Budeme stávkovat do té doby, než se úplně ustávkujeme. A Řecko bude tak dlouho stávkovat, až nebude mít ani na základní výplaty. A přece každý to ví, jenom to nikdo nechce říct! To Řecko je už dávno zkrachovalé. Jenom politici v unii to nechtějí připustit, tak budou dělat další a další eurovaly, nalívat další a další peníze, aby ty banky, které špatně investovaly, dostaly aspoň něco z toho, co si tam nainvestovaly, a pak to stejně padne. Tam žádné jiné řešení není, protože tolik peněz prostě neexistuje, aby se to dalo udržet. Víte, že Itálii byl snížen rating o 3 body. To není jako o 3 body, že ve fotbale někdo vyhrál, nebo prohrál. To je daleko vážnější. To je první stát z těch významných. A bude to pokračovat na Španělsko, Belgii a nakonec to dopadne tak, že z té unie nevystoupí Řecko, ale Německo. A půjde si svojí cestou a vrátí se k marce. A my se pořád tváříme, jako že se nic neděje, a budeme dělat demonstrace. Teď si vezmeme k tomu neziskovky. A nikdo neumí lidem vysvětlit, že prostě ty peníze nejsou. A nemusíme teď hledat, kdo to kdy a jak zavinil. A vyprávět lidem, že když odstraníme korupci, tak bude na všechno dost peněz, to je zlomyslnost, která se nemůže vyplatit, protože to prostě není pravda. Ne, že bychom neměli bojovat, ale to nevyřeší ekonomické problémy této země. Vzpomeňte si na ty halasné výkřiky o šrotovném. My jsme se zachovali velmi rezervovaně, ale jak dopadla automobilka Mladá Boleslav? Vydělala na tom, protože jsme nenaskočili na tu vlnu. Teď se mluví o finančních transakcích. Německo a Francie je zřejmě zavedou a pak začnou tlačit na ty ostatní státy a dopadne to jako vždycky. Pak budeme zase ti poslední, kdo to nezavedli, a abychom byli ti hodní, aby neříkali, že to jsme my, kdo něco kazí, tak to samozřejmě přijmeme a konce si můžete domyslet sami. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a
kolegové.
55
Já bych se vrátil ještě jednou k té dani z finančních operací. Vláda zavedení této daně odmítá, tvrdí, že to není v našem národním zájmu. Tady jsme si dnes vyslechli od pravicové části Senátu, jak tato daň nic nevyřeší, jak finanční sektor se uchýlí do nějakých jiných nových rájů, kde takovouto daní nebude postižen. A jak vlastně jediné, co se stane, že se zdraží bankovní služby pro naše občany, nebo obecně pro všechny. Jaká je ta podstata navrhované daně? Její sazba má být půl promile. To je sazba, která žádnou běžnou bankovní transakci pro naše občany nijak neprodraží. Tato daň míří na spekulativní finanční operace. Zejména na ty strojové operace, kdy se obrovské částky přelévají ve vteřinách z místa na místo, kdy se spekuluje s různými deriváty, s různými drobnými odchylkami v kurzech na jednotlivých místech světového finančního trhu. U nás naše banky jsou vesměs dcerami velkých světových finančních institucí. V České republice jsme v podstatě žádné takovéto spekulativní investice, přinejmenším se žádné významné objemy neuskutečňují. Naše banky se zaměřují především na poskytování těch klasických bankovních služeb a dosahují v tom velmi dobrých ekonomických výsledků. To znamená, že zavedením této daně Česká republika a její bankovní systém nebude tím nijak postižen. A popravdě řečeno, i kdyby z nějakých operací se půl promile zaplatilo, tak tam nevidím prostor pro nějaké zvýšení nákladů na naše občany, které by doopravdy mohli pocítit, prakticky nebude vůbec žádné. A musíme si položit otázku, jestli daň, která nijak nepostihuje ty standardní bankovní služby, ale postihuje a prodražuje spekulace, jestli náhodou právě není částečně řešením. Protože právě spekulace s různými finančními deriváty velkou měrou přispěly k té současné finanční krizi, která v celém světě už trvá několik let. Není mi proto jasné, proč zrovna naše vláda, jestliže pro českou ekonomiku tato daň neznamená vůbec žádnou zátěž a může přispět k celkovému řešení té situace, proč zrovna naše vláda tvrdí, že něco takového není v našem národním zájmu. Jak už tady zaznělo, je to možná pochopitelné od zástupců Velké Británie nebo Lucemburska, kde jejich ekonomiky z velké části tvoří právě bankovní a finanční služby. A teď bych se vrátil k tomu usnesení, které jsme tady předkládali. Pan kolega Sefzig tady vznesl pochybnost, kde jsou ty ústavně sporné okolnosti, na které návrh usnesení odkazuje? No, ústavně sporné okolnosti spočívají v tom, že obě komory parlamentu, jak se v návrhu usnesení dále říká, třípětinovou většinou, nebo více než třípětinovou většinou daly souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy. Máme tady nález Ústavního soudu, právě ve věci Lisabonské smlouvy, který v odůvodnění říká obecné pravidlo, které se netýká pouze této smlouvy, ale mezinárodních smluv obecně. A je to výklad pravomoci prezidenta ratifikovat mezinárodní smlouvy. Tento nález říká, že je-li dán souhlas obou komor k ratifikaci, pak je povinností prezidenta republiky smlouvu bez zbytečného odkladu ratifikovat. To, co předvedl náš prezident při příležitosti ratifikování mezinárodní smlouvy, to bylo vydírání nejen vnitropolitické scény, ale celé Evropské unie. Prezident neměl žádné oprávnění odmítnout nebo oddalovat ratifikaci a podmiňovat to sjednáním výjimky. Ty okolnosti, nebo spíše to odůvodnění, proč takovouto výjimku požaduje, jsou navíc zcela skandální. Opět kolega Sefzig zde přiznal, že nemohou být uplatňovány na základě Listiny žádné majetkové nároky. Jinými slovy – to, že někdo výjimku zdůvodňoval potenciálními nároky sudetských Němců, já považuji za velkou a velmi nebezpečnou lež. Zejména v situaci napětí, které je v poslední době ve společnosti, používat nacionalistickou
56
argumentaci, používat podvědomý strach lidí z jakýchkoli majetkových nároků, byť tyto nároky neexistují, je velmi nebezpečné a dlouhodobě to může přispět k vyvolání konfliktů, které můžou mít bůhvíjaké důsledky. Pokud by si někdo přečetl Evropskou listinu, z níž chceme výjimku, tak by zjistil, že v jejím článku 51 je vykládací pravidlo – ta vykládací pravidla už tady dnes v debatě taky byla zmíněna, a to říká, že Listina základních práv EU se uplatní pouze v těch případech, kdy orgány, instituce a další subjekty EU, případně členské státy, aplikují evropské právo. V žádných jiných případech se Listina neuplatní. Není možné, aby výklad práv obsažených v Listině jakkoli zasahovat do výkladu vnitrostátních předpisů v těch případech, kdy nejsou zároveň předmětem úpravy evropského práva. Primární evropské právo zcela vylučuje možnost zásahů do úpravy vlastnických práv ve vnitrostátních právních předpisech. A z toho je naprosto zřejmé, že tato Listina nemůže mít vůbec žádný praktický dopad na vlastnická práva a nemůže o ní být opřen jakýkoli vlastnický nárok. Tím méně samozřejmě nároky sudetských Němců, kde tyto garance jsou násobeny ještě dalšími mezinárodními úmluvami. Neměli bychom se proto takovýmito věcmi strašit. Jak jsem říkal, je to velmi nebezpečné. Teď k bodu I navrhovaného usnesení, který zní, že Senát považuje za nepřijatelné spojování projednávání té výjimky s přístupem Chorvatska k Evropské unii. Myslím si, že to je další podlost toho postupu, který byl zvolen, protože bychom si neměli brát Chorvatsko a jeho snahu o vstup do unie jako rukojmí našich vnitrostátních problémů a problémů našeho prezidenta s Lisabonskou smlouvou. Jeho názor na ni může být legitimní, ale ten postup, který zvolil, zdaleka legitimní není. Já považuji za velmi důležité, aby Senát se od tohoto postupu distancoval, aby naprosto jasně řekl, že takovéto vydírání našich partnerů v EU a Chorvatska je pro Senát naprosto nepřijatelné. K bodu II. Tam se navrhuje, aby Senát vyzval vládu, aby vůbec takovouto výjimku nevyjednávala. Už jsem mluvil o tom, že ta výjimka je zcela zbytečná, protože žádná hrozba nehrozí. Už i předřečníci tady zmiňovali, že důkazem toho, že žádná rizika nehrozí, je, že po dobu 2 let účinnosti nikdo žádný takový nárok nevznesl. A ta spekulace, že to je možná proto, že tak počítají, že tady ta výjimka bude... Já jako advokát, kdyby za mnou klient přišel a radil by se, co má udělat, tak bych mu řekl, rychle to uplatněte, protože teď to neplatí, a až ta výjimky bude, tak budete mít smůlu. Jinými slovy – ten přechodný stav by naopak každého motivoval k tomu, aby takový nárok vznesl, pokud by ho vůbec vznést mohl. Takže to, že takový nárok nebyl vznesen v této situaci, je nejlepším důkazem, že o Listinu základních práv EU žádný takový nárok opřít nejde. A protože – což tady bylo rovněž panem Sefzigem přiznáno – ve skutečnosti se ta výjimka týká omezení sociálních práv. Celá ta kapitola, které se výjimka týká především, ta kapitola IV. je nadepsaná "Solidarita", a jsou tam práva jako např. zákaz dětské práce, přiměřené pracovní podmínky ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí. A z něčeho takového bychom tady my měli chtít výjimku, to já považuji za zcela nepřijatelné. A ten bod II má ten význam, že Senát, pokud toto usnesení bude schváleno, řekne vládě, že pokud takovouto výjimku vyjedná a předloží parlamentu k ratifikaci, tak tato výjimka nebude parlamentem téměř jistě ratifikována. Měla by si česká vláda velmi dobře zvážit, zda chce na evropské scéně podstoupit takovou blamáž, že si vyvzdoruje výjimku, kterou pak ona sama ve vnitrostátním procesu ratifikace nebude schopna obhájit. Myslím si, že to by bylo velmi špatným vysvědčením pro ČR a že vláda by skutečně měla takovou výzvu vyslyšet a výjimku vůbec nevyjednávat. Děkuji vám za pozornost.
57
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já budu velmi stručný, ale přesto si myslím, že řeknu ještě jednu věc, která tady ještě nezazněla. V říjnu roku 2009 hlavy evropských států slíbily České republice, že při změně Lisabonské smlouvy ČR bude přiřazena ke státům, na které se vztahuje tzv. protokol 30. Ty státy jsou dva. Je to dosud Velká Británie a Polsko. To je ta výjimka, která nemá žádný význam, proto si ji zřejmě Polsko a Velká Británie vyjednaly, a proto chtěly, aby byla součástí Lisabonské smlouvy? My bychom měli být státem třetím, pokud budeme schopni toho dosáhnout a nebudeme sami sobě házet klacky pod nohy. To, čeho se výjimka týká, když to řeknu velmi jednoduše, je to, aby evropské právo, Listina základních práv Evropské unie nebyla nadřazena naším právním předpisům a zvyklostem. Ať jste tady k tomu mluvil kdokoliv z vás, tak jste nepopírali, že tomu tak je. A pokud my dneska k té výjimce nepřistoupíme, pokud se jí vzdáme, tak se také vzdáme části své svobody, části schopnosti a pravomoci sami o sobě rozhodovat. Nebude to nijak jinak. Takže poprosím, to také berte v úvahu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, v tuto chvíli je ještě jako senátor přihlášen pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já jsem se skutečně přihlásil jako senátor, pokud někdo bude chtít reagovat tak, aby měl tu možnost, abych nezneužil toho, že jsem zároveň zpravodaj. Předně chci říci, že skutečně se zdá, že výjimka a ratifikace přístupové smlouvy Chorvatska je založena na různém právním základě. Já bych považoval za docela tímto důvodem rozumné hlasovat o obou věcech zvlášť. To však neznamená, že my bychom měli cítit, nebo už vůbec ne představitelé – hlava našeho státu tak expresivně vyjádřená slova jako udělal pan senátor Dienstbier před chviličkou, kdy hovořil o podlosti postupu. Prosím vás, uvědomme si, že to bude přiřazeno k přístupové smlouvě nenavrhl bezesporu český stát, už ne vůbec hlava státu, ale že to bylo na nabídku Evropské Rady. Právní rada Evropské Rady bezpochyby to nabídla, protože při této příležitosti budou připojeny nejen česká výjimka, ale i výjimky, které tady někdo nezpochybňuje z vás – výjimky Irska, výjimky, které byly dojednány předtím, než Irsko podruhé hlasovalo o tom, zda vůbec Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, Polska a Velké Británie. Tak si prosím vás uvědomte přesně, jak postup byl. Čili ten postup vznikl tím, že Rada se tenkrát domnívala, že první otevření Lisabonské smlouvy primárního práva nastane pravděpodobně až v době přistoupení další členské země, nejdále bylo Chorvatsko, tak to zdůvodnili našemu prezidentovi, poměrně logicky. Jestli si vzpomínáte, tak v době, kdy se tady poprvé otevírala Lisabonská smlouva, což bylo neobyčejně brzy po ratifikaci Lisabonské smlouvy a bylo to v souvislosti s tím, že začala platit později než se původně předpokládalo a že se musely v primárním právu změnit počty, čili institucionální změna byla provedena, musely se měnit počty poslanců, tak jsem tenkrát na toto upozornil vládu, že by bylo bezesporu vhodnější, aby eventuálně dali dotaz právní správě Evropské Rady. Zdali by nebylo vhodné všechny výjimky, které byly dojednány a týkaly se institucí, zda by nebylo vhodné je připojit k těmto institucionálním změnám, a přesně, jak říkal kolega, nespojovat je s věcí, která s tím nesouvisí. Dá se to tedy extenzivně vyložit, bráti si jako rukojmího přístupovou zem k tomu, zda někdo souhlasí nebo nesouhlasí s těmi změnami.
58
Já osobně, kdybych byl na pozici opozice vlády, tak bych asi si netroufl a neodvážil bych si žádat vládu, aby měnila a takto hrubě zasahovala do toho, co jednou bylo na úrovních jiných institucí a svázáno, když mám přece jenom možnost o těch věcech rozhodnout později a pak tedy nést za ta rozhodnutí zodpovědnost. Samozřejmě je to chytré tu svoji zodpovědnost za takové rozhodnutí nenést, přenést ho na jakýsi všeobecný politický duch s tím, že se tam skryje opozice, skryje se tedy ten, kdo inicioval eventuálně vypuštění té výjimky. Já skutečně chci narazit ještě na tu praktickou stránku té věci. Já jsem tady říkal, že jsme udělali všechno proto, abychom se přesvědčili, že není možno nabourat Benešovy dekrety, ale dokud ta výjimka nevznikne, tak tu jistotu skutečně – absolutní jistotu – v právním světě to snad ani není možné, ale nemůžete ji mít. Takhle jako ji máte, když si prostě dojednáte, že tato věc je trevires, je mimo působení. Čili příkladem uvedu rozhodnutí ve věci Lan-wan. To je asi tak případ, který nejlépe dokresluje to, oč se jedná, kdy Česká republika na základě historické smlouvy se Slovenskem umožnila bývalému československému občanovi, nyní tedy slovenskému občanovi, žijícímu na území České republiky, resp. ženě, která měla zaměstnavatele na Slovensku a klesl jí důchod v době, kdy se republika rozdělila a začala by čerpat důchod slovenský, který byl nižší a Česká republika na základě své listiny, kde je vyšší ochrana sociálních práv než evropské listině, tak usoudila, že této občance, která nikdy ani nepracovala na Slovensku, ale jenom měla jen zaměstnavatele, který měl správní sídlo na Slovensku, tak jí ten důchod dorovnala a Evropský soudní dvůr to vyložil tak, že takto musí Česká republika dělat všem ostatním, všem občanům z Evropské unie. Na to samozřejmě by asi Česká republika neměla tolik prostředků, ale já se domnívám, že právě tady tkví to meritum věci, abychom se rozhodovali o věcech svých vlastních tady na našem území, zejména proto, že není nutné, aby to za nás rozhodoval někdo jiný. Když to bude rozhodovat někdo z úrovně Evropského soudního dvora, tak samozřejmě nebude mít jakoukoliv možná ani představu a nebude mít zájem na tom, aby Česká republika se tak zvaně úplně nezadlužila extenzí některých právních sociálních nároků. Jinak české sociální právo – nestrašme s tím, že bychom tady chtěli zaměstnávat děti – české sociální právo, sociální charta v České republice zajištěná Ústavou, je na vyšší úrovni, což dokládají procesy ve věci Laval a ve věci Viking, kde naopak zaměstnavatelé pokrátili právě odborářům – tak si myslím, že je skutečně lepší, když výklad těchto sociálních práv zůstává v rámci toho státu, který to sociální právo platí. To si, prosím, uvědomme. To je asi tak nejdůležitější. To, jestli zatím nevznikl nárok sudetským Němcům je jenom proto, že skutečně to všichni respektují, kteří by rádi nabourali a prolomili Benešovy dekrety. Víte, tu jistotu po ročním nebo rok a půl trvajícím fungování Lisabonské smlouvy nemůžete nabýt. Kdo hraje mariáš, zná, že je takový způsob, že se můžete na stolku přikrčit tak zvaně a pak zaútočit s daleko větší rasancí, pokud máte silnější postavení a bezesporu to, že rozhodování o věcech územní celistvosti bude možná na základě úplně jiných práv otevíráme u jiné instituce. Já si myslím, že je lepší se tomu vyhnout tím, že vytvoříte jistotu s tím, že prostě neumožníte, aby o tom rozhodoval jiný soudce, než soudce českého soudu ať už je to základní soud nebo Ústavní soud. To si myslím, že je určitě lepší. Já si vzpomínám, že já osobně sám jsem téměř – líbilo by se mi, kdyby vláda takovou podmínku vyjednala, ale jestli si vzpomínáte, možné to nebylo, protože skutečně část společenské reprezentace v Evropském parlamentu, to znamená progresivní socialisté, dále to také byla evropská lidová strana, tedy největší lidové strany a jedním z koaličních partnerů tehdejší vlády byli právě lidovci, tak tuto podmínku nepřipustili, aby byla v rámci vyjednávání. Z toho důvodu se tam
59
výjimka dostala až na základě apelu prezidenta Václava Klause. Já se domnívám, že ta výjimka je tam oprávněně a skutečně nedělejme precedent, nechme rozhodovat tam, kde máme a kde si za to pak také poneseme odpovědnost a nechtějme teď na vládě, aby tento postup modifikovala a de facto přebírala zodpovědnost za něco jiného, co vůbec není vhodné tak, jak tady před několika okamžiky, říkal můj kolega Jiří Oberfalzer. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore a
další přihlášenou je paní místopředsedkyně Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jenom pár poznámek. Skutečně jsem nechtěla znovu vystupovat v této věci, ale musím reagovat na některé výroky, které zde zazněly. Vezmu to od konce. Pan senátor Sefzig tady opakovaně apeloval na to, abychom se drželi svých kompetencí, abychom nevytvářeli precedent zasahování moci zákonodárné do kompetence moci výkonné. To je ale úplně naopak, mě to skutečně naprosto irituje v této chvíli. Vždyť to je nesmysl, přece Lisabonská smlouva byla ratifikována na základě souhlasu obou komor Parlamentu České republiky a tento souhlas byl vydán, protože to bylo považováno jako prezidentská smlouva nebo vyloženě prezidentské smlouvy třípětinovými většinami, čili ústavními většinami. Až teprve poté by obě dvě komory Parlamentu vydaly souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy, a to bez výjimky a o té výjimce předtím nebyla řeč, tak až teprve poté prezident České republiky mimo, skutečně mimo své kompetenci, mimo procedury jak Evropské unie, tak mimo ústavní právo České republiky, prostě prosadil tuto výjimku na Evropské Radě. Ano, ostatní členské státy ustoupily, protože šlo především o to, aby byl dokončen proces ratifikace Lisabonské smlouvy. Česká republika byla poslední zemí, která ještě tento ratifikační proces nedokončila. Byl obejit Parlament České republiky, a to dokonce jeho ústavní většina. Takže dneska hovořit o tom, že my děláme něco nad rámec svých kompetencí, není pravda. Opak je pravdou. My jsme byli obejiti a my jenom v této chvíli žádáme vládu, aby respektovala vůli Parlamentu. A jestli chce prosazovat výjimku, tak nechť si napřed požádá o souhlas obě komory Parlamentu, jestli ho dostane, tak prosím, jednejme dál. Ale to se v této chvíli neděje. Takže já si myslím, že je naprosto legitimní a naprosto v pořádku a že je skutečně potřeba dát jasně najevo vůli – v této chvíli horní komory Parlamentu – že vláda prostě nemůže Parlament obejít. V demokracii je suverénem Parlament. Parlament je zástupcem lidu. Vláda je odvozena od Parlamentu. A samozřejmě ale v demokracii platí rovnováha moci výkonné, zákonodárné a soudní. Ale to je dáno přesně v Ústavě. Tak prosím, tu Ústavu respektujme. Ještě možná jenom repliky na to, co zde také bylo řečeno a nejsou úplně tak relevantní argumenty. Pan senátor Vystrčil hovořil o tom, že Protokol 30 a tedy výjimky z Listiny v hlavě 4 si vyžádalo také Polsko a Velká Británie. Tyto země měly ale naprosto odlišné důvody a velmi specifické důvody. Velká Británie se samozřejmě brání tomu, aby byla prosazována práva pracujících ve vztahu k bezpečnosti práce a hlavně k rozsahu pracovní doby. Prostě, Velká Británie má trošičku jiný systém a obávala se toho, že by musela dodržovat přesně tyto
60
záležitosti. Pokud se týká Polska, tam byla obava týkající se práv homosexuálů. Proto žádali o tuto výjimku. Myslím si, že ani jeden případ není případem nás, a proto není žádný důvod, abychom tuto výjimku měli. Druhá věc je, že jestliže Lisabonská smlouva, a to na základě skutečně souhlasu obou komor Parlamentu v této chvíli platí bez výjimky, to znamená, že občané České republiky mají určitou úroveň ochrany svých sociálních práv. Pokud ta výjimka bude přijata, znamená to, že tato úroveň ochrany sociálních práv občanů České republiky bude snížena, což je v rozporu opět s dikcí Ústavy. Ještě k tomu procesu – bylo zde také řečeno, že Evropská rada slíbila, a my bychom tedy neměli chtít nic jiného. Evropská rada slíbila, jak už jsem řekla pod tlakem a nutností dokončit ratifikační proces Lisabonské smlouvy, ale ten slib Evropské rady byl formulován za prvé za účasti hlav států, bez účasti tenkrát předsedy Evropské komise, takže právníci se přou o to, jestli to byla Evropská rada nebo jen hlavy členských států EU, to za prvé a za druhé ta formulace přímo v závěrech Evropské rady, kde je to zakotveno je, že tato výjimka a přistoupení k protokolu 30 Českou republikou bude předložena k ratifikaci dle ratifikačního procesu ve stejné době, tedy současně s další přístupovou smlouvou, nikoliv jako součást přístupové smlouvy, protože jak už bylo řečeno, jak o tom hovořila paní senátorka Rippelová jsou zde dva různé právní základy a skutečně to tak nejde. A ještě možná poslední věc republiku na daně z finančních transakcí. Pan senátor Kubera zde zase velmi plamenně hovořil o tom, že peníze nejsou. Pokud peníze nejsou, tak bych ráda slyšela odpověď na otázku, jak to, že bankám a velkým finančním skupinám rostou zisky. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko a
k reakci se přihlásil pan senátor Sefzig, kterého prosím k mikrofonu. Senátor Luděk Sefzig: Vážená paní senátorko, páni senátoři, já teď nebudu
replikovat předchozí slova. Jenom musím říci, že mě mrzí, že jsme nevěděli o tom pozměňovacím návrhu nebo o tom doplňkovém návrhu už včera, protože včera zasedal mimořádně vážený orgán jako bezesporu Komise pro Ústavu a parlamentní procedury je. A mohli jsme se tam o tom možná šířeji rozpovídat, určitě by to nebylo od věci, a protože diskuse ve finále dokázala rozčílit tak nesmírně klidnou kolegyni a váženou kolegyni, jako je bezesporu paní místopředsedkyně Gajdůšková. Tak mi dovolte, abych využil článku § 61 a požádal vás, abychom přerušili projednávání tohoto bodu a to z toho důvodu, že byl podán v průběhu jednání a bezesporu mám na takový návrh jako senátor nárok a já bych byl rád, kdybyste toto zvážili, já vám slibuji a doporučil bych, abychom se o tom návrhu pobavili eventuálně určitě na evropském výboru, asi by bylo vhodné kdyby jej projednávala i komise, eventuálně ústavně-právní výbor, ale to už samozřejmě záleží na vlastním hlasování. Podávám tedy návrh na přerušení projednávání věci až do doby, kdy se k tomuto návrhu vysloví vámi určené výbory a to tedy jsou ty, které doporučuje. Byl bych rád, kdybychom to projednali i na komisi. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, já
se domnívám, že to byl procedurální, o kterém se hlasuje bez další rozpravy, takže pan předseda v tuto chvíli nemůže vystoupit a přistoupíme tedy k hlasování o této proceduře navržené. Já spustím znělku, abych přivolala nepřítomné do volební místnosti. Tak a zároveň vás upozorňuji, že jste všichni v tuto chvíli odhlášení, prosím abyste se zaregistrovali znovu k hlasování. Aktuálně přítomno 57 mi hlásí displej, já 61
si myslím, že nás je tady víc, takže prosím, přihlaste se všichni a já tedy v tuto chvíli zahajuji hlasování. Kdo je pro procedurální návrh, přednesený kolegou Sefzigem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. A já konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 bylo přítomno 66 senátorek a senátorů a při kvoru 34 se pro vyslovilo 26 a návrh tedy nebyl přijat. Můžeme pokračovat v projednávání tohoto bodu a já se ptám, zda je někdo ještě přihlášen do rozpravy a s právem přednosti předseda klubu ODS Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Dobrý den, dámy a pánové, pan předseda Štěch tady řekl, že určití senátoři budou mít výhrady k tomu návrhu usnesení. Já chci říci, že jediná věta, se kterou já souhlasím, že naším zájmem je přistoupení Chorvatska k Evropské unii, protože ten návrh byl podán na stůl, tak nebyl projednán v klubu ODS, ale předpokládám, že žádný senátor za ODS se k tomuto návrhu nepřipojí a chci říci, že se to stává dobrým zvykem v této komoře, že jsou předkládány návrhy z dílny sociální demokracie zcela bez projednání v jakémkoliv kolektivním orgánu před plénem Senátu a tyto návrhy jsou potom sociální demokratickou většinou demokraticky prohlasovány, jistě to tak má být, jistě je to tak v pořádku. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Další přihlášenou je paní
senátorka Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, já bych ráda řekla něco podobného. To navržené usnesení není nijak zanedbatelné, je to poměrně velmi důležitá záležitost, dotýká se celé řady problémů jako je – co to znamená ratifikace prezidentem republiky, co znamená Lisabonská smlouva a výjimky z ní a tak podobně a já prostě si nemyslím, že je dobře toto schvalovat bez přípravy. Já si myslím, že to mělo být projednáno na komisi pro ústavu a parlamentní procedury a i na ústavně-právním výboru. Myslím, že by to bylo bývalo podloženo debatou, když tady máme schvalovat zdravotní a sociální reformu. Vedeme debatu o něčem, co jsme mohli vést na výborech. Já si myslím, že naše síly se zbytečně vyčerpávají, když máme před sebou takový velký kus práce. Takže já proto usnesení hlasovat nebudu, i když já sama bych velmi uvítala debatu o všech těch tématech, kterých se dotýká. Ale nebudu pro ni hlasovat právě proto, že její legislativní proces, abych tak řekla, tomu návrhu usnesení neodpovídá mým představám. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.
Dalším přihlášeným je předseda Senátu Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Víte, mně nepřijde příliš seriozní, že se tady vytváří jakoby atmosféra, že to, co se tady teď odehrává, není košer, že to prostě není fér. To není pravda. Za prvé my projednáváme zprávu vlády připravované Radě. Podklady jsme prakticky nedostali žádné. Premiér se nedostaví, místopředseda vlády, který má na starosti tu agendu se nedostaví, pan ministr má co dělat, aby nám to tady přečetl – ať promine – protože to asi dostal na poslední chvíli. To jistě chápu. A my tady teprve hlasováním určujeme zpravodaje. My ani nevíme pořádně, co ten zpravodaj bude říkat, tak neobviňujte nás, že to tady děláme narychlo a ještě je to doprovodné usnesení, tak jaké náznaky, že to není demokratické. Že s tím nikdo nesouhlasí, kdo podporuje, aby se výluka nadále
62
zachovala, a kdo setrvává na pozicích, no tak já mu to nevyčítám, rozhodneme to hlasováním. Ale neříkejme, že postupujeme, nebo nenaznačujme, že tady nepostupujeme košer a že tady nepostupujeme fér. Vždyť to není pravda. Nechtějte, abychom se vraceli do minulosti. Stenozáznamy mohou ukázat, jakým způsobem se tady v minulosti postupovalo. K tomu my jsme se zatím jako stávající většina nepropůjčili a doufám, že nepropůjčíme. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, dalším přihlášeným
je pan senátor Čunek. Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já jsem očekával, že i na straně levé neboli po mé levici budete pro to, abychom přerušili či odložili toto jednání ještě z jiného důvodu, který jste, pane předsedo, naznačil, a to je důvod, že tady není přítomen premiér. Já si myslím, že to je totiž vážná věc. Skutečně někdy to je záležitost řekněme určité politické taktiky, ale zrovna při tomto bodě kde se dalo tušit, že každý z nás má skoro nějaký názor, tak si myslím, že zde premiér měl být, ten problém je vážný. A už tím, že jsme přece neprojednali tento bod před několika měsíci, tak se dalo čekat, že ta diskuse bude velká. Takže já jsem přesvědčen, že právě dnes ten premiér tady měl být a bylo by možná dobře, aby si Senát jeho přítomnost vynutili tím, že to odloží do té doby, než se premiér dostaví. To je první věc. A druhá věc je – chtěl bych vás všechny vyzvat, abychom se nechovali jak farář v kostele, který z kazatelny nadával těm, kteří tam nejsou, jinými slovy tady v tomto případě zkuste se zeptat pana ministra, jestli je nadšen tím, že tady musí sedět za někoho jiného. Takže bych byl rád, kdybychom nepoukazovali jestli číst umí nebo ne. Já vím, že ne, pane ministře, nebo možná ano – to byl pokus o vtip, ale zkrátka on tady je, protože tady být musí, ale měl tady být skutečně premiér. Takže já jsem nerad, že tuto materii budeme dále projednávat a z těch důvodů, které jsem řekl, tak budu hlasovat proti. A pak ještě ta jedna, kterou jsem řekl – nechtěl jsem s ní zdržovat, a to je ta záležitost, která se týká přijetí eura. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Znovu je přihlášena paní místopředsedkyně Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážená
paní předsedající, kolegyně a kolegové. Jenom fakticky. Vláda České republiky už 5. září se obrátila dopisem na velvyslance členských zemí EU se žádostí o to, aby dostala projednávání české výjimky, nebo Klausovy výjimky na jednání Evropské Rady. Evropská Rada proběhne 17. října. Já tedy ten procedurální návrh, který podal pan senátor Sefzig považuji za obstrukční návrh se snahou odsunout výsledek hlasování k navrženému usnesení. Nepamatuji si za tu dobu, kterou jsem zde, že by některé doprovodné usnesení bylo přijímáno a projednáváno na všech výborech, které v Senátu jsou. Spoustu doprovodných usnesení jsme zde dostali předložené přímo na stůl. My jsme to doprovodné usnesení dali na stůl aspoň na začátku dnešního dne jednání. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dalším přihlášeným je pan
senátor Dienstbier. Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a
kolegové, já mám trošku podobnou poznámku. Chtěl bych poznamenat, že 63
požadavek na přerušení schůze je věcně nesmyslný. My tady projednáváme bod "Pozice vlády pro Evropskou Radu", a naším záměrem je sdělit náš názor před tím, než tato Rada proběhne. V momentě, kdy bychom přerušili nebo odložili rozhodnutí na nějakou pozdější dobu, to je samozřejmě otázka, na jak dlouho bychom projednání přerušovali, tak možná by náš názor zazněl až poté, co jednání Evropské Rady proběhne a to by pak příliš význam skutečně nemělo. To má být stanovisko Senátu, aby vláda věděla, na čem je, až bude na Evropské Radě vyjednávat. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. A zatím jako
poslední přihlášený je pan senátor Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já samozřejmě vím, a proto jsem o tom nechal hlasovat až na konci, že ani žádost předsedy výboru není tak zavazující, i když si myslím, že se to zatím nestalo, že by na žádost předsedy výboru nebyl ten materiál postoupen výboru k projednání. A přece jenom není to tak jednoduché jako politické doprovodné usnesení nebo nějaké doporučení, je to věc, která je podle mého soudu velice závažná s ohledem na Ústavu, i s ohledem na jiné věci, které přímo s Radou nesouvisejí. Ale na této Radě se tato věc skutečně projednávat bude. A rozumím připomínce kolegy Dienstbiera, že je třeba to projednat do doby, než Rada bude zasedat. Ale pro mne není problém výbor svolat v průběhu zítřka nebo ho svolat v průběhu začátku příštího týdne, protože Rada, jak jste možná slyšeli, když jsem to na začátku říkal, bude sice jednodenní, ale bude až 17. října. A do 17. října je poměrně dost dlouhá doba k tomu, abychom tu věc projednali. Já jsem tento návrh podával skutečně až na základě košaté diskuse, která tady proběhla, protože vidím, že to není vůbec jednoduché a má to velké konsekvence na postavení českého státu a všech českých vyjednavačů do budoucna, ať tam bude, kdo tam bude, ať tam bude Petr nebo Pavel, Václav nebo Pepík, je to úplně jedno, ale do budoucna by mohlo takovéto změnění v průběhu ratifikace v jakési době před usnesením vrhnout na budoucí vyjednavače za ČR poměrně dvojznačný pohled a tedy to, co se někde vyjedná, nemusí být ještě tak pravda, počkáme se, uvidíme ... Myslím si, že to není zrovna dobrý přístup. Čili říci, že je to věcně nesmyslné, by bylo za předpokladu, že bych toto odročení navrhoval až za jednání Rady, ale to já nenavrhuji, já jsem považoval za velice rozumné projednat to právě do doby té Rady, do 17. října. Pokud si pamatuji nebo pokud vím, tak budeme ještě zasedat příští týden a do příštího týdne bychom to určitě ve všech orgánech stihli projednat. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Dále je přihlášen pan senátor Vícha, předseda klubu ČSSD. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Já jsem se možná předtím přeslechl. Já jsem nezaznamenal u žádosti o přerušení sdělení termínu, do kdy by to mělo být přerušeno. A pokud by pan předseda Sefzig řekl, že to chce přerušit například do zítřejšího dne, abychom to zítra projednali, tak možná, že by hlasování bylo jiné. Já nevím, o tom bychom se samozřejmě museli poradit. Chci ale říci ještě jinou věc v tuto chvíli. Senátoři sociální demokracie, byť v menšině, neopustili tento sál ani tehdy, kdy senátoři ODS, kteří měli absolutní většinu, odsouhlasili, že se nebude Senát zabývat tzv. Topolánkovým batohem. Já si myslím, že úkolem senátorů je tady být, je tady pracovat a neodcházet ani tehdy, když se zde projednává něco, co se jim nelíbí.
64
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dále je přihlášen pan
senátor Čunek. Senátor Jiří Čunek: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já si myslím, že je naprosto jasné, a domnívám se, že Organizační výbor to i schválil, že příští týden budeme zasedat, aspoň to tak vypadá podle počtu bodů, které máme projednat. To znamená, že kdyby to vypadalo, že snad ne, tak možná je zde i zítřek. Ale jsem přesvědčen, že například do zítřka, ale určitě do příštího týdne by za prvé požadavek pana senátora, v tomto případě senátora Sefziga, mohl být naplněn. Za druhé bychom mohli naplnit ten požadavek, aby tady byl pan premiér. A za třetí myslím, že podle jednacího řádu navrhovatel, v tomto případě senátor Sefzig, může navrhnout termín. V každém případě je tam ta podmínka, že to je po projednání, to znamená nemusí navrhnout termín. Ale já jsem jeho návrh skutečně nechápal obstrukčně, já jsem ho chápal procesně správný s tím, že ve chvíli, kdy bude návrh projednán výborem, může přijít na plénum, to znamená nejpozději do středy příští týden. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Palečková: Děkuji.
Nyní
paní
senátorka Rippelová. Další část schůze řídila senátorka Jiřina Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Já si jednak myslím, že procedurálně je
odhlasováno, nicméně prosím pěkně, já si nepamatuji, kdy bychom k doprovodnému usnesení, které směřujeme k vládě a vládu vyzýváme: vládo, nesjednávej protokol, pokud nemáš zajištěno, že tento protokol bude ratifikován v obou komorách parlamentu, kdy by bylo nutné, abychom k této výzvě přerušovali jednání a tento materiál postupovali do výborů. My tady pouze vládu vyzýváme, aby dokud nemá jasno, jestli protokol na vnitrostátní úrovni projde, o tomto protokolu nejednala. Nic víc, nic míň. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Pan senátor Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Senát vůli projevil, nechtěli jste dát na mé doporučení, abyste jednání přerušili. Myslím si, že diskuse ve všech našich orgánech by byla prospěšná, zejména navrhovatelům a těm, kteří návrh podpoří. Já tam prostě vidím řadu věcných docela fatálních nedostatků. A jestliže nechcete nechat o nich ani diskutovat, no tak to schvalte tak, jak jste si to napsali. Já už jsem vám to říkal v úvodní řeči zpravodaje, že je ústavně sporná okolnost, že prezident je přeci podle Ústavy určen k tomu, aby navenek zastupoval český stát, aby sjednával smlouvy, tam přece na tom nic sporného není, že část předtím schválil Parlament, neznamená, že on nemůže v průběhu ratifikačního procesu jakkoliv do toho zasáhnout. A potom ta druhá odrážka je skutečně zavádějící, protože v návrhu vyzýváte, že Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice znamená výjimku pro občany ČR při uplatňování základních práv. To si myslím, že je
65
také věcně špatné. Ale to by bylo na další košatění diskuse, o kterou tady nikdo nestojí, tak já ji tady nebudu protahovat a hlasujte tak, jak myslíte. Já mohu jenom slíbit, že pokud někdo navrhne, že to přerušíte, tak budu to brát jako povinnost to projednat do ukončení této schůze, tak aby to bylo ještě před jednáním Rady, a členové výboru určitě to podpoří tím, že přijdou na zasedání výboru a že materiál projednáme. Chci říci ještě jednu malou poznámku k tomu, co říkal kolega předseda klubu ČSSD, kterého si velice vážím. Také jsem si vzpomněl jako člen ODS na ten případ, kdy skutečně jsme tady navrhli tuším vzetí na vědomí, kdy nebyla diskuse ohledně Topolánkova batohu. Ovšem ta situace byla přece jenom trochu jiná. Tuto diskusi jsme si odbyli a kdo o ten balík zájem měl, tak si ji odbyl při poslouchání Poslanecké sněmovny, kdy se diskuse skutečně intenzivně odbývala, a ten materiál byl znám a byl projednán ve výborech, zatímco tento tisk, tento návrh, i když je to jenom doprovodné usnesení, jak říkáte, kolegové, ale ten jsme dostali jenom prostřednictvím předsedajícího, upozorňuji kolegy. Ten jsme dostali na lavici skutečně až dnes v průběhu projednávání nebo těsně před projednáváním tohoto bodu. To je tedy důvod k tomu, proč si myslím, že i pro předkladatele a pro podporovatele tohoto usnesení by bylo vhodné, abychom tento bod přerušili. Ale to je asi tak všechno, co k tomu mohu dodat. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Nyní s právem přednosti
předseda klubu pan senátor Vícha. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Musím říct, že si také pana Sefziga
velmi vážím, protože on možná v mnohých věcech je proevropštější než já sám osobně. Ale prosím jej, prostřednictvím paní předsedající, aby neříkal, že diskuse se už odbyla v Poslanecké sněmovně, protože není většího argumentu pro zbytečnost Senátu, než že se diskuse odbude v Poslanecké sněmovně, a my už tady diskutovat nebudeme. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Nyní pan senátor Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, nebojte se, ale mlčet nebudu. Co se změní, když to oddálíme? Jestli si myslíte, že se změní stanovisko ČSSD, tak se hluboce, hluboce mýlíte. Je to také o tom, že koalice a opozice spolu málo mluví, málo komunikují. Podívejte se, jaká je situace, a tady vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu kolegovi Sefzigovi, jaká je situace v Poslanecké sněmovně? To je názorný příklad toho, jak to nefunguje a jak ta demokracie je určitým způsobem oklešťována. Nyní jsme něco podobného možná nebo možná předvedeme my vám tady v Senátu. Já se domnívám, že ani jedno, ani druhé není dobře! Není to dobře pro českou politickou kulturu, není to dobře pro český stát! Ale udělejte vy, pánové, z pravé strany spektra, vstřícné kroky. A pak se domnívám, že i ta druhá strana bude v mnoha případech, které prospějí českému státu a českým občanům, taky nakloněna. Ale jestli odložíme toto jednání o den, o dva, o týden, já se obávám, že to, na čem jsme se usnesli v našem senátorském klubu ČSSD, bude platné i nadále pro všechny členy našeho senátorského klubu a že se vůbec na celé situaci nic nezmění. Děkuji.
66
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ještě je přihlášena paní
senátorka Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Já se vám velmi omlouvám, že ještě jednou vystupuji, ale musím říct, že to, co jsem slyšela od pana kolegy Drymla, mě myslím vyděsilo, protože on na jedné straně říká, že spolu nemluvíme, nebo Poslanecká sněmovna nemluví. A když tedy předseda výboru pro evropské záležitosti navrhne přerušení, abychom o tom mohli mluvit, tak se najednou dozvíme, že vláda je nevstřícná, nemluví a tím pádem, že tedy my máme smůlu a bavit se o tom nebudeme. Příklad, který uváděl pan kolega Sefzig, mi moc neseděl, protože si pamatuji na to, když jsme schvalovali Topolánkovy reformy a vím, jak to bylo tehdy strašné, a nejhorší na tom bylo, že senátoři dokonce neměli rovné postavení, poněvadž mohli vystupovat pouze předsedové klubů, a to opravdu bylo hrozné. A myslím si, že od té doby jsme snad nikdy nehlasovali o tom návrhem se nezabývat. Chci tedy jenom říct, že potom taková rozhodnutí, kdy jaksi převálcujete tu druhou skupinu, má prostě i nějaké konsekvence a nevyvolává to dobré vztahy v komoře. Já si vůbec nemyslím, že by sociální demokraté ustoupili ze svého stanoviska. Já si myslím, že smysl toho přerušení, alespoň pro mne, byl v tom, že vzkaz vládě má tolik různých konsekvencí, od okamžiku, kdy hodnotíme, co je vlastně podstatou ratifikace, zda prezident pouze podepisuje nebo jestli má nějakou možnost uvážení. To je první věc. Ta druhá. Jestliže chápu tu jaksi přislíbenou výjimku, tak to chápu vlastně jako novou mezinárodní smlouvu, protože jinak to vlastně zafungovat nemůže. I po procesní stránce je to komplikované. Čili já jsem se prostě domnívala, asi naivně, že bychom takovéto otázky, které se dotýkají ústavnosti a Ústavy ČR, mohli prostě rozdiskutovat. Vůbec nepochybuji o tom, že názor sociální demokracie se do příštího týdne změní či nezmění. Jde spíš o to, abychom si tady v naší horní komoře prostě spolu hovořili. Jestli mi to prominete, že vám toto říkám. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ještě pan předseda Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, nerad to dělám, že vystupuji asi potřetí, ale ta věc se má podle mého názoru jinak. Vždyť přece za prvé pan senátor Sefzig neřekl termín dokdy, že se přerušuje do zítra, my bychom asi do zítra souhlasili, a déle už určitě ne. Vždyť to není ten postoj, že chceme oddělené hlasování, od sociální demokracie, nic nového. Podívejte se tři měsíce zpátky, kolik bylo, já to tedy nechám vyhledat, prohlášení, která byla mediálně zveřejněna, že na tom prostě trváme, to považujeme za správné, já jsem to dokonce minulý týden nebo tento týden také zveřejňoval. A to přece není žádná změna, překvapující postoj sociální demokracie. Tak jestli k tomu jsou nějaké odborné věci, tady diskutujeme už možná tři hodiny o tom, vždyť tak dlouho jsme nediskutovali o 60 zákonech reformy, která se dotýkala 10 milionů občanů ČR, tak jaké zpochybňování jakéhosi slabě demokratického nebo nedokonalého procesu projednávání. Tady žádné doprovodné usnesení si myslím nebylo projednáváno tak dlouho, jako toto. A přitom o věci, o které se ví dva roky a ví se prakticky dva roky stanovisko sociální demokracie, v posledních měsících opakovaně prezentované a zveřejněné. Žádné oslabování demokracie. Naprosto transparentně čisté projednávání. Děkuji.
67
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Tak. Zdá se, že v tuto chvíli není už nikdo přihlášen do této rozpravy. Já se zeptám, jestli chce tuto rozpravu komentovat nejprve pan navrhovatel. Pan ministr ne, takže zpravodaj. Senátor Luděk Sefzig: Já jsem chtěl, nevím, jestli jsem to učinil při mém
úvodním slovu, tady navrhnout vzít zprávu vlády na vědomí. A pak máme tedy k hlasování návrh usnesení Senátu k sjednání Protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie, které předkladatelé nazývají doprovodné usnesení k tomuto bodu. O těch by se mělo hlasovat. Myslím, že tady nikdo nezpochybňoval právo něco navrhnout a šlo jenom o tu diskusi, která mohla být hlubší, možná mohla být ta vaše formulace potom modifikována, ale to je samozřejmě věcí už potom vlastního hlasování. Myslím, že teď není ani doba, abych to už dále dokomentovával. Jenom chci říci váženému kolegovi předsedovi klubu ČSSD Petru Víchovi prostřednictvím předsedající, že jsem neřekl jenom důvod k tomu, že tady nebylo umožněno v diskusi jenom to, že diskuse proběhla v Poslanecké sněmovně, ale jak jistě jste dobře poslouchali, řekl jsem, že to bylo projednáno v těch hlavních jednacích orgánech, což jsou bezesporu výbory. To je to, kde nejvíce pracujeme, jinak samozřejmě by to byl argument k tomu, co on sám říkal, co se skoro i neodvažuji ani vyslovit. Čili hlasovat bychom měli nejdříve o návrhu mém vzetí na vědomí a pak by měl Senát hlasovat o návrhu usnesení, tak jak byl předložen předkladateli paní místopředsedkyní Gajdůškovou, paní předsedkyní Rippelovou a tuším panem senátorem Dienstbierem, jestli ten podpis dobře dešifruji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji a můžeme tedy přistoupit k hlasování, tak jak navrhl zpravodaj. Všechny jsem vás odhlásila. Prosím, abyste se všichni znovu přihlásili. Zdá se, že všichni zájemci jsou již přihlášeni. V sále je tedy přítomno aktuálně 48 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí návrhu je 25. Zahajuji tedy hlasování. Nejprve o tom, abychom vzali na vědomí. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 46, proti byli 2. Návrh tedy byl přijat. A nyní budeme hlasovat o tom doprovodném usnesení, stručně řečeno. Já zahajuji toto hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ale mně to tady nefunguje… Takže toto hlasování je potřeba… potřeba prohlásit za zmatečné, a já poprosím… Přesto tedy, protože jsem ho již prohlásila za zmatečné, tak vás požádám, abyste hlasovali znovu. Znovu tedy budeme hlasovat o doprovodném usnesení. A já spouštím znovu toto hlasování. Kdo je pro doprovodné usnesení, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Tak, teď je vše v pořádku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 40, proti byli 4. Návrh byl přijat. Návrh usnesení Senátu byl přijat. A já děkuji panu předkladateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.
68
Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni
senátoři, pokračujeme dnešním jednáním projednáním bodu 6. Návrh zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) (senátní tisk č. 183) Jde o senátní tisk č. 183. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, prosím. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona o zdravotních službách, který je prvním z pěti vládních návrhů zdravotnických zákonů předložených Parlamentu ČR, a které by měly být nyní projednávány. Návrh zákona je reakcí na programové prohlášení vlády, v němž se vláda zavázala uskutečnit reformu zdravotnictví… Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím pěkně, paní kolegyně, páni
kolegové, máte k dispozici foyer k jednání. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: (pokračuje)… A za tím účelem
provést nezbytné legislativní kroky. Cílem navrhované právní úpravy je nahradit dosavadní již zastaralou právní úpravu zdravotní péče a podmínek jejího poskytování právnickými a fyzickými osobami, která je dosud vymezena v zákoně o péči o zdraví lidu a v zákoně o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních. Nahradit ji tedy úpravou komplexní a moderní, reflektující jak pokrok v oblasti vědy a zdravotní péče, tak vývoj v oblasti společenské, zejména v oblasti práva. Zákon o zdravotních službách bude zákonem obecné právní povahy, na který bude navazovat zákon o specifických zdravotních službách, zákon o zdravotnické záchranné službě a dva novelizační návrhy. Vládní návrh zákona zavádí nový pojem, kterým jsou zdravotní služby, a definuje pojem zdravotní péče, který není v současné době žádným právním předpisem vymezen, a který je podřazen pojmu zdravotní služby. Nadřazený pojem "zdravotní služba" si tak můžete představit pod tímto pojmem kromě vlastních zdravotních výkonů, tedy zdravotní péče, též např. konzultační služby, nakládání s tělem zemřelého, zdravotnickou záchrannou službu, zdravotnickou dopravní službu, dále např. činnost tkáňových zařízení. Pojem zdravotní služby je tedy – zdůrazňuji – pojem širší, pod kterým stojí pojem zdravotní péče. Což znamená péče, která je přímo poskytovaná mezi zdravotnickým pracovníkem a živým člověkem jako pacientem. Zavedením pojmu zdravotních služeb dochází k přesnější specifikaci činností subjektů působících ve zdravotnictví. To, o čem jsem hovořil, je něco, co by se dalo nazvat úvodní kapitolou. A v dalších významných blocích v tom zákonu budu pokračovat v popisu jejich náplně.
69
Tak ten další blok stanoví podmínky pro udělení oprávnění poskytování zdravotních služeb s tím, že tento proces je oproti stávající praxi zjednodušen. V tom návrhu po obrovské, dlouhotrvající a několikrát se měnící diskusi bylo diskutováno také to, zda oprávnění bude potřeba získávat znovu. Nebo jestli stará oprávnění budou automaticky převzatá. Ve sněmovně převládl názor, že by se o to oprávnění měli všichni ucházet znovu. Ale zdůrazňuji, že tento proces byl oproti stávající praxi výrazně zjednodušen. Dochází ke sjednocení podmínek pro státní a nestátní poskytovatele. V současné době pouze nestátní poskytovatelé museli prokazovat splnění zákonem stanovených podmínek. Dalším blokem je oblast zákona, kde se poměrně široce řeší práva a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a pacientů. Významným posunem oproti současnému stavu je snaha zakotvit práva a povinnosti subjektů zúčastněných na poskytování zdravotních služeb tak, aby byl pacient vnímán jako rovnocenný partner. V dalším bloku návrh zákona oproti dosavadní právní úpravě nově vymezuje postupy hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb. V současné době jsou ve zdravotnictví bez odpovídající úpravy realizovány programy kvality, jejíž úroveň je různá. Parametry nastavené v některých programech neodpovídají mezinárodně uznávaným zdravotnickým standardům při sledování a hodnocení kvality a bezpečí péče. Účelem vytvoření pravidel pro hodnocení je zejména zajištění transparentního a kontrolovatelného postupu hodnocení, prováděného k tomu způsobilými subjekty. Dalším blokem je vymezení národního zdravotnického informačního systému, jehož úkolem je cíl. A cílem je především shromažďovat údaje o zdravotním stavu obyvatel a jednotlivých pacientů za účelem vyhodnocování zdravotního stavu obyvatel na území České republiky a zjišťování údajů pro vyhodnocení a zajištění kvality zdravotních služeb jako celku i ve vztahu k jednotlivým pacientům. V této části zákona je rovněž zaveden registr poskytovatelů, který bude nástupcem registru zdravotnických zařízení, který je v současné době v resortu provozován. Jde o agendový registr navazující na základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, který bude využíván státní správou, krajskými úřady, zdravotními pojišťovnami a dalšími institucemi. Tento registr bude také sloužit k předávání dat do mezinárodních databází na základě mezinárodních smluv a závazků vyplývajících z členství ČR v mezinárodních organizacích. Dalším nově vznikajícím registrem bude registr zdravotnických pracovníků. Zdůrazňuji, že Česká lékařská, stomatologická a lékárnická komora vedou nyní pouze členskou evidenci zdravotnických pracovníků lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, kterou nelze využít ke všem účelům, pro které je registr zřizován. Registr bude sledovat vzdělávání nejen lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, ale též nelékářských zdravotnických pracovníků. Registr bude sloužit zejména k ověřování oprávnění k výkonu zdravotnických povolání, a to jak pro Českou republiku, tak pro Evropskou unii. Jak jsem již řekl, návrh zákona společně se zákonem o specifických zdravotních službách a návrhem zákona o zdravotnické záchranné službě mj. nahrazuje zákon o péči a zdraví lidu. Nelze však očekávat, že do nové právní úpravy zdravotních služeb budou zakomponována všechna ustanovení dosavadního zákona. Zákon o zdraví lidu, i když byl mnohokrát novelizován, obsahuje ustanovení, která lze s ohledem na jejich obsah a změnu právního věcného stavu v oblasti zdravotnictví označit za ustanovení neaplikovatelná, obsolentní. Jde např. o proklamativní vymezení kompetencí ministerstva zdravotnictví nebo kompetencí a postupů, které vyplývají z jiných
70
právních předpisů. Ve vládním návrhu zákona jsou ve vztahu k ministerstvu zdravotnictví vymezeny ty kompetence, které vyžadují výslovnou právní úpravu. To je např. rozhodování o udělování oprávnění právnickým nebo fyzickým osobám k vymezeným činnostem. Např. rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb. Nebo rozhodnutí o udělení nebo odejmutí statutu centra vysoce specializované péče. Závěrem bych chtěl vyjádřit svou podporu návrhu zákona o zdravotních službách ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Pane předsedající, paní senátorky a páni senátoři, děkuji za pozornost a doufám, že i přesto, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu a ústavně-právní výbor doporučily s návrhem zákona vyslovit nesouhlas, že návrh o zdravotních službách podpoříte. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal tedy ústavněprávní výbor a přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 183/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 183/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová. A tu nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Alena Dernerová: Dobré odpoledne. Pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Má zpráva bude trošku obšírnější, protože si myslím, že tento zákon je také velmi důležitý a obšírný, takže se omlouvám dopředu. Zpravodajská zpráva k návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách a jejich poskytování, zákon o zdravotních službách, senátní tisk č. 183. Zákon o zdravotních službách je základním, tedy zastřešujícím zákonem v souboru návrhu zákonů senátních tisků č. 183 – 187, kterým se říká 2. část reformy zdravotnictví. Zákon má zcela nahradit zákony č. 20/66 Sb. o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů, a dále zákon č. 160/92 Sb. o zdravotní péči nestátních zdravotnických zařízení ve znění pozdějších předpisů a další doplňující nebo provádějící právní předpisy. Obsahuje obecnou právní úpravu, která pro oblast zdravotnictví a zdravotní péče především vymezuje a definuje novou terminologii. A to pojmy zdravotní péče, nový pojem zdravotní služba, nový pojem poskytovatel zdravotních služeb, stanoví podmínky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, vymezuje práva a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a pacientů a jejich vzájemné vztahy. Zakotvuje postupy nepovinného hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb, definuje a rozšiřuje skupiny registrů v rámci nově vytvářeného Národního zdravotnického informačního systému, upravuje práva pacientů a postup poskytovatelů zdravotních služeb a dalších zúčastněných subjektů při podávání a vyřizování stížností proti postupu při poskytování zdravotních služeb. Zcela nově je zavedena možnost utvořit komplexní národní informační systém, tzv. NEZIS. Důvodová zpráva uvádí, že Národní zdravotní informační systém byl upraven dosavadními předpisy. To však není pravda. Ačkoli pojem Národního zdravotního informačního systému dosavadní zákon o péči o zdraví lidu obsahuje, jeho obsah byl ve skutečnosti zcela rozdílný od toho, co umožňuje § 70 v návrhu nového zákona. Dosud tento systém jako jednotná databáze neexistoval. Šlo jen o sdružení různých databází vytvořených na základě registrů teoreticky na jednom místě. Ve skutečnosti tento systém mohl jen spravovat jednotlivé dílčí registry.
71
Ustanovení § 70 návrhu je zpracováno tak, že se jedná nebo může jednat o novou databázi, a nikoli jen o pouhé vzájemné propojení dosud existujících registrů, které mají zákonem limitované přesně stanovené účely už s existujícími veřejnoprávními databázemi. Tolik obecně úvodem. Navrhovaná právní úprava především definuje pojem zdravotní péče, dále pojem zdravotnického zařízení jako prostoru určeného pro poskytování zdravotních služeb. Tzn., že zdravotnické zařízení již nebude jako dosud subjektem práv a povinností, nýbrž jejich předmětem. Úprava zavádí nové pojmy. Pojem poskytovatel zdravotních služeb, pojem zdravotní služby. Tím se rozumí poskytování zdravotní péče a dalších odborných činností stanovených zákonem, definuje též pojmy pacient, ošetřující, zdravotnický pracovník, individuální léčebný postup, hospitalizace, náležitá odborná úroveň, a další. Vymezuje druhy zdravotní péče podle časové naléhavosti a jejího poskytnutí. Zakotvuje obecné podmínky pro poskytování zdravotních služeb. Definuje způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, postavení a úkoly odborného zástupce a bezúhonnost. Vymezuje podmínky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, stanoví náležitosti, žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a kompetence správních orgánů, které o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb rozhodují. Upravuje podmínky odejmutí, pozastavení nebo změně oprávnění k poskytování zdravotních služeb, vymezuje postavení pacienta a jiných osob v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a postavení poskytovatele zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, upravuje zdravotní služby a zaopatření poskytované v dětských domovech pro děti do třech let věku, stanoví pravidla vedení a nakládání se zdravotnickou dokumentací. Stanoví pravidla vedení a nakládání se zdravotnickou dokumentací a zcela nově zavádí možnost utvořit komplexní národní celostátní informační systém jako jednotný celostátní informační systém veřejné správy a vymezuje skupiny registrů, paragraf 72, v rámci tohoto systému. Upravuje nakládání s částmi lidského těla odebranými pacientovi při poskytování zdravotní péče a nakládání s tělem zemřelého a částmi odebranými z těla zemřelého. Vymezuje práva pacientů, postup poskytovatelů zdravotních služeb a dalších zákonem stanovených osob při podávání a vyřizování stížností proti postupu při poskytování zdravotní služby. Zakotvuje pravidla pro dobrovolné hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb pro posouzení organizační úrovně poskytování zdravotních služeb u poskytovatelů zdravotních služeb z hlediska jejich kvality a bezpečí. Stanoví, že kraje budou odpovídat za organizaci a zajištění pohotovostní služby a prohlídek těl zemřelých mimo zdravotnické zařízení. Zakotvuje právní postavení fakultních nemocnic. Stanoví, že fakultní nemocnice jsou státními příspěvkovými organizacemi, vůči nimž vykonává zřizovatelskou funkci Ministerstvo zdravotnictví. Za účelem zajištění klinické a praktické výuky a výzkumné a vývojové činnosti fakultní nemocnice uzavírají smlouvy s vysokými školami. Stanoví postup pro udělení statutu centra vysoce specializované zdravotní péče poskytovatelům zdravotních služeb, udělování statutu centra náleží do kompetence Ministerstva zdravotnictví. Za porušení povinností stanoví zákon o zdravotních službách sankce: vysoké peněžní pokuty a odejmutí licence k provozování zdravotních služeb. Stanoví, že působnost stanovená tímto zákonem krajským úřadům, krajům, obecním úřadům a obcím je výkonem přenesené působnosti, s výjimkou působnosti podle § 44 odst. 5., kterou bude vykonávat kraj v samostatné působnosti. Zrušuje velké množství právních předpisů vymezených v § 128, a to především zákon o péči o zdraví lidu, zákon o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních a vyhlášku o zdravotnické
72
záchranné službě. Obecnou účinnost zákona stanoví prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Nyní se zmíním o některých důležitých změnách ze 3. čtení v Poslanecké sněmovně. Za prvé. Zakotvuje se, že v případě lékárenské péče poskytované v odloučeném oddělení výdeje léčiv stanoví požadavky na místo poskytování péče prováděcí právní předpis Ministerstva zdravotnictví. Za druhé. Poskytovatelům zdravotních služeb se ukládá povinnost poskytovat Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv na jeho žádost podklady a údaje potřebné pro přípravu na řešení mimořádných událostí a krizových situací. Vládní návrh předpokládal poskytování takových podkladů a údajů jen příslušným správním orgánům a Ministerstvu zdravotnictví. Za třetí. Stanoví, že zápisy o aktuálním zdravotním stavu pacienta do zdravotnické dokumentace se v případě poskytování akutní lůžkové péče provádějí nejméně jednou denně. Dále stanoví, že v případech vedení zdravotnické dokumentace jen v elektronické podobě musí informační systém, ve kterém je vedena zdravotnická dokumentace, umožňovat vytvoření speciální kopie ve formátu, který je čitelný a zpracovatelný i v jiném informačním systému. Dále, a to je podstatné pro mě, vypouští se ustanovení, které umožňovalo, aby pověření členové České lékařské komory, Stomatologické komory a Lékárnické komory v rámci plnění svých povinností stanovených jiným právním předpisem mohli nahlížet do zdravotnické dokumentace pacienta bez jeho souhlasu. Zakotvuje kompetenci Státního ústavu pro kontrolu léčiv kontrolovat technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení v případech zacházení s léčivými přípravky a zdravotnickými prostředky při poskytování zdravotní péče. Za další. Zpřesňuje a specifikuje se úprava přechodných ustanovení, kde se především stanoví, že osoby oprávněné provozovat nestátní zdravotnické zařízení podle dosavadního zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních budou moci na základě dosavadního rozhodnutí o registraci poskytovat zdravotní služby po dobu nejdéle 36 měsíců ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Osoby, které jsou na základě dosavadní registrace oprávněny provozovat zařízení zdravotnické záchranné služby a nesplňují požadavky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotnické záchranné služby podle zákona o zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě, mohou na základě dosavadní registrace poskytovat zdravotnickou záchrannou službu po dobu nejdéle 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Za další. Osoby oprávněné provozovat zdravotnické zařízení státu budou moci bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb poskytovat zdravotní služby odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče, kterou poskytovaly ke dni účinnosti navrhovaného zákona, nejdéle 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Za další. Zpřesňuje se úprava údajů, které mají být zpracovány v národním registru reprodukčního zdraví, zejména prodloužení anonymizace údajů až na 30 let. Stručně k připomínkám legislativy Senátu. K § 4 odst. 5. Návrh nově definuje poskytování zdravotních služeb, resp. zdravotní péče lege artis slovy: Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Pravidlo poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů je dovětkem definice spočívajícím ve slovech "s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti" značně relativizováno. Tento dovětek totiž připouští i výklad, že tytéž zdravotní
73
služby mohou být rozdílnými poskytovateli zdravotních služeb poskytovány podle konkrétních podmínek na různé úrovni. Článek 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně 96/2001 Sb. stanoví, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními standardy, tedy i definice náležité odborné úrovně poskytování zdravotních služeb v navrhovaném zákoně by měla být formulována bez připouštění výjimek. Doporučuje se proto zvážit v navrhované definici vypustit citovaný dovětek. K § 44 odst. 4. Navrhovaná úprava § 44 zakotvuje povinnost osob povinných výživou vůči dětem umístěným v dětských domovech pro děti do 3 let věku přispívat poskytovatelům zdravotních služeb na úhradu zaopatření dítěte umístěného v takovém dětském domově. Výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce a způsob jeho úpravy návrh ukládá stanovit Ministerstvu zdravotnictví vyhláškou. Je nutno připomenout, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, jak požaduje čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto by návrh zákona měl zakotvit konkrétní meze pro výši příspěvku a tuto výši omezit alespoň určitou maximální hranicí, což však není stanoveno. K § 45 odst. 3 písm. b) a c). Navrhovaná ustanovení § 45 odst. 3 písm. b) a c) ukládají poskytovateli zdravotních služeb povinnost umožnit příslušným pověřeným osobám vstup za účelem zajišťování podkladů potřebných pro plnění příslušných úkolů. Je nutno uvést, že navrhovaná ustanovení nekonkretizují, do jakých prostor vlastně má poskytovatel povinnost umožnit pověřeným osobám vstup. K § 93 odst. 4 písm. b). Slova "informaci o možnosti podat stížnost subjektům uvedeným v odst. 2" se v navrhovaném ustanovení doporučuje nahradit slovy "informaci o možnosti podat stížnost subjektu uvedenému v odst. 2", neboť ustanovení odstavce 2 pojednává pouze o možnosti podat stížnost příslušnému správnímu orgánu, který příslušnému poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb. K § 114 odst. 1 písm. a) a § 115 odst. 1 písm. a). Navrhovaná ustanovení stanoví, že příslušná osoba se dopustí přestupku, resp. správního deliktu, pokud v rozporu s § 11 odst. 1 poskytuje zdravotní služby bez oprávnění. Ustanovení § 11 odst. 2 však vymezuje zdravotní služby, které je možné poskytovat bez oprávnění, a proto odkaz na § 11 odst. 2 není relevantní. K § 122 odst. 1. Stanoví, že osoba, která je oprávněna provozovat zdravotnické zařízení státu, může bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb poskytovat zdravotní služby odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče, kterou poskytovala ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to po dobu nejdéle 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak. Tato osoba se považuje za poskytovatele. Pokud by navrhované přechodné ustanovení stanovilo, že příslušné zdravotní služby jsou oprávněna po stanovenou dobu poskytovat bez oprávnění zdravotnická zařízení státu zřízená podle dosavadních právních předpisů, ta dosud poskytovala zdravotní péči bez registrace, bylo by zcela jasné, na které subjekty se oprávnění plynoucí z předchozího ustanovení vztahuje. Návrh však používá pojem osoba, která je oprávněna provozovat zdravotnické zařízení státu. Není proto zcela zřejmé, jak si uvedený pojem jednoznačně vysvětlit, resp. jaké subjekty pod uvedený pojem podřadit. Doporučuje se proto, aby předkladatel uvedený pojem objasnil. A nyní, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, přednesu své připomínky a výhrady k návrhu zákona. Za prvé… (Zaznívají námitky...)
74
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já jsem čekal, až paní senátorka začne, abych ji slušně upozornil, že samozřejmě bude mít možnost to říct v obecné rozpravě. Vaše osobní připomínky do zpravodajské zprávy nepatří. Ale to se nováčkům tady odpouští. Senátorka Alena Dernerová: Mohu se rovnou teď přihlásit? Místopředseda Senátu Petr Pithart: Jakmile bude otevřena obecná
rozprava. Teď bychom prosili o stanovisko. Senátorka Alena Dernerová: Takže stanovisko výboru pro zdravotnictví a
sociální politiku: 35. usnesení z 12. schůze konané 29. 9. 2011 k návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zákon o zdravotních službách, senátní tisk číslo 183. Po odůvodnění ministra zdravotnictví doc. MUDr. Leoše Hegera, CSc. a zpravodajské zprávě mé výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona a určuje zpravodajkou mě. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, abyste sledovala rozpravu z lavice a event. k debatě zaujala stanovisko. Teď se ptám, zda si přeje vystoupit paní zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Soňa Paukrtová. Přeje si a má slovo. Prosím. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou ústavněprávního výboru. Pan ministr i paní zpravodajka tady popsali obsah zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Já bych možná zdůraznila několik málo věcí. Tento zákon je základním zákonem v rámci souborů návrhů zákonů, jimiž vláda ve smyslu svého programového prohlášení hodlá realizovat reformu zdravotnictví. Takže navrhovaný zákon je klíčový a nejdůležitější. Je to záležitost kodexová a musím říct, že je i mimořádně potřebná, protože novelizuje v podstatě zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotních zařízeních. Obě tyto normy jsou již samozřejmě přežilé, a proto je nám předkládán nově a moderně koncipovaný zákon o zdravotních službách. Pokud bych se měla zmínit o legislativním procesu, tak návrh zákona o zdravotních službách byl vládou předložen Poslanecké sněmovně 30. června 2011, byl přikázán výboru pro zdravotnictví a lhůta pro projednání byla zkrácena o 20 dní. Výbor pro zdravotnictví doporučil Sněmovně schválit vládní návrh zákona ve znění 94 pozměňovacích návrhů a legislativně technických úprav a při druhém čtení 30. srpna bylo k návrhu zákona podáno jednotlivými poslanci 44 pozměňovacích návrhů. Pokud bych vám měla přiblížit projednávání v ústavně-právním výboru, tak ústavně-právní výbor si klade za cíl především zjišťovat u návrhů zákonů soulad s Ústavou ČR. A pak se samozřejmě zabývá i věcnými záležitostmi, ale tohle je pro projednávání prioritní. Proto jsem se na jednání ústavně-právního výboru dotázala na jedinou spornou věc, která v tomto návrhu zákona by mohla být v kolizi s ústavou, a ta se týká definice zdravotních služeb, resp. zdravotní péče lege artis. Pan ministr uspokojivým způsobem – musím říct, že opravdu uspokojivým způsobem – vysvětlil tuto záležitost. A dále jsme se zabývali i konstatací, že legislativní připomínky mají spíše legislativně technický charakter. Na ústavně-právním výboru padl návrh na schválení, pro který hlasovali tři senátoři. Padl tam také návrh na zamítnutí návrhu
75
zákona, který nakonec získal většinu senátorů. Jako důvod, proč zamítnout, byly uváděny mj. i ty důvody, že Poslanecká sněmovna přijala k tomuto kodexovému zákonu velké množství pozměňovacích návrhů. Protiargumenty byly, že Poslanecká sněmovna tak může činit, neboť jí to dovoluje jednací řád. To je první věc. A ten druhý, že ani naše legislativa neshledala závažnějších nedostatků v tomto návrhu zákona. Takže ústavně-právní výbor vám doporučuje zamítnout návrh zákona, tak jak byl postoupen z Poslanecké sněmovny, a určil mě zpravodajkou. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, paní zpravodajko, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový v sále není, takže otevírám obecnou rozpravu a konstatuji, že se písemně přihlásil ke slovu pan senátor Jan Žaloudík, a tím pádem má první slovo. Prosím. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
vážené senátorky, senátoři, obezitologové nás varují, že sníme mnoho. Já myslím, že sníme málo. Já sním možná mnoho, ale určitě snít a mít sny je na místě, když se mění zákon, který tak či onak problematicky za toho či onoho režimu platil 45 let a mohl by vydržet dalších 45 let, nebo aspoň 20, nebo aspoň 10, nebo aspoň 5. Já jsem snil o tom, že zákon bude tak vyveden spíš trošku ve zlatě a bude stát na obecných principech a bude se jmenovat už ne zákon o péči o zdraví lidu, ale že se třeba bude jmenovat zákon o péči o zdraví lidí a o souvisejících službách. Proč ta první změna? První změna proto, že člověk když je mlád, tak vnímá lid homogenně, když je starší, tak v tom vidí už spíš diverzitu a skutečně heterogenitu a spíš lidi než lid. A to druhé, že nesporně patří ke zdravotní péči i služby. Já jsem si vždycky myslel, že ke zdravotní péči patří služby a ty ji doprovázejí. Musím říct, že jsem vystřízlivěl poté, co zákony o zdravotních službách, a vcelku bylo vysvětleno a argumentováno, že přece jde o služby a jejich podjednotkou je zdravotní péče, čili jde o odvozy, přívozy materiálu a určitou podjednotkou jsou operace. Ony se skutečně cenově příliš neliší od odvozů a přívozů materiálu, takže ekonomicky bych to chápal. Fakt je ten, že člověk neví, co to bylo, když takto po večerech volával na jednotku intenzivní péče, jak jsou na tom pacienti, a v sobotu si zaskočil do špitálu. Byla to péče, nebo to byla služba? Byla to patrně služba a měla nějaký počet minut, měla nějakou vyčíslitelnou cenu. Já tomu nejsem rád. Jsem schopen tuto změnu přežít, ale uvádím to spíš jako sémantický úvod. Netěší mě to a myslím si, že nám to neprospěje v té morálce medicíny, aniž to nějak třeba ovlivní zásadně chod. Ale je mi asi tak, jako bylo starým Slovanům, když jim brali Radegasta a Peruna, nebo Indiánům, když jim brali Manitua, Virakoču a to jaksi s cílem ukázat jim jednotného zlatého boha, jehož ukřižovaný syn o to zlato vůbec nestál. Takže myslím si, že to není dobrá změna, ale jsme schopni ji přežít. Upřímně řečeno, čekal bych ji od ministerstva nebo ministra mladého, třeba holohlavého, sportovního, s náušnicí v uchu, co chodí do fitcenter a který třeba chodí s pitbulem na psí západy. Tam bych někde tu razanci viděl. Ale já pořád jaksi jsem stará škola v tom, že zdravotní péče je zdravotní péče a návazné služby jsou návazné služby. Ale to byl úvod, který skutečně asi není úplně zásadní. Co je zásadní, je otestovat si každý zákon na vlastní jeho fungování, tím spíš, když jde o zákon nejednoduchý, velmi komplexní, a tudíž ty testy. V medicíně vždycky každý nemocný chce solidnost a důvěryhodnost a život sám, když posuzujeme některé věci, tak se ptáme na konzumovatelnost a zneužitelnost. Takže 76
tato čtyři kritéria jsem si zvolil, když jsem si zákon pročítal tam a zpátky a ještě třikrát potom oběma směry. Test na solidnost. Z výboru 94 pozměňovacích návrhů, ve druhém čtení 44 pozměňovacích návrhů, ve 3. čtení 105 pozměňovacích návrhů. O to by ani tak nešlo, protože mi vysvětlili právníci, že tento postup se vstupy poslanců zbedných i nezbedných – většina poslanců je zbedných, nezbedných jenom pár – že může být přínosem, je součástí demokracie nebo je na hraně ústavnosti. Ta hrana je hodně široká a podobá se spíš letišti, na kterém se přistává a ze kterého se vzlétá, ale prosím, do toho asi těžko jinak zasahovat. Problém není v tom, že tam přibude taková spousta všelijakých návrhů. Problém je v tom, že se tam neobjeví návrhy vážených institucí, občanských sdružení, že nám píšou na maily potom pediatři, pečovatelé o duševně choré, občanská sdružení autistů, Česká lékařská komora a všichni, kteří jaksi s připomínkami vůbec neuspěli. Takže jeden nezbedný poslanec má nesrovnatelně větší sílu v této mladé demokracii než třeba určité konsorcium institucí, které si technicky a zcela apoliticky myslí, že pro zákon takovéhoto rozsahu a takového významu by tam některé věci neměly chybět. A týká se to skutečně věcí, které budou potřebovat i naši následovatelé, Číňané, pro které pravděpodobně řadu věcí nejen v bankovním sektoru připravujeme. Takže toto je z hlediska solidnosti. A napadali jsme to malinko už minule a pravděpodobně to bude provázet celý proces. Samozřejmě to není zdaleka jenom vinou ministerstva. Možná kdyby příprava na ministerstvu probíhala déle a v širší diskusi, tak by se to dalo trošku řešit. Pan ministr nepochybně namítne, že je mu vytýkána zase třeba pomalost a že se snaží v přiměřeném rytmu rekonstrukci zdravotnictví provést. Druhá věc, důvěryhodnost. Důvěryhodnost je velký problém, protože nezbedný poslanec navrhne registraci. A oficiální stanovisko je, že si to přáli sociálně demokratičtí hejtmani. Je to skoro s podivem, pro mě to byl skoro šok, protože nezbedný poslanec z druhé strany vlastně poprvé bojuje za zájmy sociálních demokratů, hejtmanů. Skoro mě to šokovalo a říkal jsem si, už je to tady, nastává jakási jednota, nicméně hejtmani to v následujících dnech v tisku zcela dementují, že to tak vůbec není. Takže člověk, občan jako já, si z toho těžko pak něco vybere, proč tam tato změna je a čeho se vlastně má týkat a kdo ji tam vlastně chce. Je potom zdůvodňováno dodatečně, že je konečně dobře vědět, kolik doktorů a pracovišť v ČR máme, což si myslím, že by se mělo vědět a zjistit to lze určitě i jinak. Námitka, že zdravotní pojišťovny nám své informace nedají, tam bych asi tedy potom navrhoval zákon o jedné větě, že zdravotní pojišťovny disponující veřejným pojištěním jsou povinny dát ministerstvu, krajům a orgánům státní správy informace o tom, koho to vlastně platí. V této větě, aniž mám právní vzdělání, by mohlo být vše. Takže to, že konečně se dozvíme, kolik je tady pracovišť, bych nebral. Jde o tom, jestli na tom nejsou zase ještě jiné zájmy. Důvěryhodnost. Registry. Máme tam přejmenováno znovu 10 registrů, které už fungovaly v minulosti. Je to určitě v pořádku a je možná i v pořádku, že se budují registry další. Určitě potřebujeme informace, i když Angličané říkají: lot of data, few information. Dat už máme hodně, informací z nich někdy méně, ale jiná cesta není, než sbírat parametrizovaná data. Fakt je ten, že ve stejnou dobu, kdy se toto projednává, tak o dva kilometry dál se řekne, že to už je naposledy, co nějaký registr nějakou finanční podporu dostal, aby mohl fungovat, aby si snad nemysleli, že by registry měly fungovat s finanční podporou. A do toho se z rádia dozvídáme, že IZIP – nefunkční, to jsou registry funkční, a IZIP nefunkční – už zase miliarda a zase Švýcarsko a zase kdosi a nezastavitelný apod. Čili jsou to velké rozpory, které zase u
77
občana neinformovaného i informovaného konec konců musí budit to, co bychom nechtěli, a to je nedůvěryhodnost od samého začátku. Nekonzumovatelnost. Nekonzumovatelnost některých částí, a samozřejmě zdaleka nemluvím o všech, protože je tam řada částí, které by si zasloužily existenci a fungování, ale částí zejména konce sankcí. Prosím vás, za situace, kdy, zase se vrátím k tomu, operace v ČR se pohybují v ceně podle sazebníku od dvou do pěti tisíc korun a ty úplně největší, když vám někdo uřeže půlku jater za čtyři hodiny, tak to bude za deset tisíc korun, tak v této době je sankce za to, když lékař nepodá nějakou informaci do registru, který nota bene není ani zajištěn a podporován třeba finančně, tak bude platit 100, 200, 300 tisíc. Tam se to skutečně vydovádělo! Půl milionu je tam, dokonce je tam milion! Prostě to je skutečně dovádění, které si myslím, že je nekonzumovatelné! Představte si, že lehce indolentní mladý lékař, který se snaží naučit medicínu a nemá prostudovány všechny zákony, které my tady pracně se snažíme prostudovat, a něco náhodou opomene, by během prvního týdne zadlužil celou rodinu na několik let dopředu, protože z toho výdělku 20-25 tisíc i se službami by těžko mohl splatit deficit, který nadělal v pondělí a v úterý za 200 tisíc, za půl milionu a dalších 300 tisíc! Nemluvím o některých zdravotnických zařízeních samozřejmě menších. Myslím si, že jsou to drakonické tresty, jak to označili kolegové z Lékařské komory, a budu pátrat – a je to moje neznalost – v zákonech, kde jsou další takové drakonické pokuty uváděny, protože mám pocit, že zdravotníci se stávají trošku jakoby padouchy společnosti, že když si pohlídáme zdravotníky, to ostatní už bude fungovat, protože ty je třeba hlavně držet na uzdě. To se mi tam trošku nelíbí a nemůžu se s tím ztotožnit. A poslední věc, to je zneužitelnost. Jistě, že každý zákon by měl být použitelný, někdy je to i zneužitelné. Zneužitelné tam většinou ani nebývá to, co navrhne přímo vláda nebo ministerstvo, ale vždycky nezbednost, která je na poslední chvilku odněkud posunuta. Tady jsou to zase třeba ty registrace. Podívejte se, jestliže jde někomu jenom o výčet pracovišť, to se dá zjistit snadněji. My si spíš myslíme, že to tažení běží od východu a privatizace špitálů, která bude probíhat, protože státní špitál se propadá, neumí prosperovat, ředitel ho neumí udržet, tak ho zachrání soukromý podnik, který pak už prosperuje. Jde stejně z veřejných prostředků, ale už s tím problémy nemá. A ten ředitel potom zase jde pokořit další nemocnici zase směrem k privatizaci. Takže tento postup od východu k Baltu, vnuk Čingischánův apod., toto z historie známe, co může následovat. Jenom upozorňujeme, že registrace můžou být i nástrojem ne vykupování, ale přebírání některých praxí, které se nepodaří nějakým způsobem třeba obhájit. Bude to nesporně konflikt. Netýká se zdaleka mě osobně – já jsem byl vždycky státním zaměstnancem, ale docela vnímám kolegy, kteří se tohoto bojí. A úplně poslední pocit na konec. Trošku Sigmund Freud. Prosím vás, ti, kdo toto chystali panu ministrovi, některý z nich – nevím, kdo to je; bude tam třeba jeden nebo dva – mají nějaký problém z dětství, protože přijít do práce a apriori konstruovat zákon tak, že bude sankční, že půjde o půlmiliony, stamiliony, prostě někdo vzal tomu člověku hračku, někdo mu rozbil na písku něco, někdo z lékařů třeba se k němu nějak zachoval v dětství a on to vrací! Zákony nejsou psány pro to, aby byly radostnější, aby společnost, občané, zdravotníci říkali: konečně už je to tady, už nemáme zákon o zdraví lidu, už máme pro lidi, o péči o lidi a k tomu ještě máme služby. Ne! Vypadá tedy trošku nekonzumovatelně, trošku drakonicky a přiznám se, že zorientovat se v tom, co tam kdo dodal, a zejména zorientovat se v tom, co tam kdo nemohl dodat, a spousta
78
připomínek na mailu, které jsme všichni dostali, to mě rmoutí, protože vím, že to bude předmětem dalších novel, doplňků a že jsme si otevřeli období po období CXV, které nazývám 115, si otevíráme období novel, období novelizací, změn. Prostě čeká nás obrovská práce příští generaci, kdy pravděpodobně celou řadu věcí budeme muset spravovat. Čili je těžké negovat zcela zákon, který samozřejmě se snaží něco nově změnit po 45 letech, který má samozřejmě velkou řadu velmi rozumných částí, ale pod dojmem těchto desítek a stovek pozměňování, částí nezbedných, je velice těžké – a sankční ustanovení potvrdit, a to, co víme, že nebude konzumovatelné – tak je těžké s tím dělat něco jiného, než hlasovat pro zamítnutí, jako jsem učinil ve výboru a učiním i nyní. Já vám děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a slovo
má paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, já myslím, že české zdravotnictví čeká 45 let na svou novelizaci a mám zato, že každý ministr zdravotnictví, který se pokusil o reformu zdravotnictví, tak mu vždycky nějakým způsobem byla rozmluvena, smetena atd. A já si myslím, že je potřeba zdravotní reformy. Navíc sice nejsem lékař, ale také dostávám spousty mailů, jak o nich tady hovořil pan můj předřečník, přesto si myslím, že tento zákon je pojat velmi rozumně a navrhuji vám, abychom ho schválili. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Teď má slovo paní senátorka Dernerová. Má ho jako senátorka, může uvést své osobní připomínky. Prosím. Senátorka Alena Dernerová: Ano. Připomínky a výhrady k návrhu zákona.
Jenom bych chtěla říct, že mě strašně mrzí, že pořád tady stojíme proti sobě jako oranžoví a modří. Když se podíváte na pravou stranu spektra, kolik tady sedí senátorů z ODS. Já si myslím, že tento zákon je tak důležitý, že by tady mělo sedět víc lidí. Nedivím se tomu, že tady nesedíme při nějakých projednáváních, která se vlečou a jsou k ničemu, ale tohle je dost podstatné, aby tady seděli úplně všichni! Jsem tu tedy jeden rok a přijde mi to hrozné! Je to i znevažování toho, co jsem slíbila svým voličům, když jsem sem šla. To znamená, mám tady vyjádřit svůj názor, ať je takový, nebo makový. A myslím, že bychom v tomto případě opravdu měli tady sedět všichni a poslouchat i ty druhé! Jestli pravá strana tomu nerozumí nebo nechce tomu rozumět, tak se k tomu může vyjádřit – svobodně, demokraticky! Ale tohle se mi opravdu nelíbí a můžu říct, že jsem z toho naprosto otrávená, protože jsem předpokládala, že tady bude fungovat úplně jiný režim a řád a ne jako v dolní Sněmovně! Takže teď k mým připomínkám. Za prvé. Návrh zákona zrušuje zákon č. 20/1966 Sb. a zákon 160/1992 Sb. a řadu dalších navazujících předpisů, aniž by přejímal důležitá ustanovení obou zákonů. Řada důležitých ustanovení dosud platného střechového zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, není do nového zákona převzata a úplně vypadává z legislativy. Dosavadní komplexní pojetí péče o zdraví všech občanů se novou právní úpravou redukuje na zdravotní služby o nemocného jedince. Ministerstvo zdravotnictví se vzdává koordinační funkce ve zdravotnictví a zbavuje se zodpovědnosti za rozvoj zdravotnictví a vlivu na tvorbu sítě zdravotnických zařízení.
79
Návrh zákona tak například ruší účast profesních organizací a profesních občanských sdružení na: a) zabezpečení odbornosti jejich členů k výkonu povolání; b) tvorbě sazebníků, které souvisí s výkony zdravotní péče, tvorbě cen léčiv a zdravotnických prostředků; c) tvorbě obecně závazných právních předpisů v oblasti zdravotnictví; d) udělování oprávnění k provozování nestátních zdravotnických zařízení; e) výběrových řízení na obsazování vedoucích funkcí ve zdravotnictví. Ruší se účast organizace zdravotně postižených občanů na tvorbě obecně závazných předpisů. Ruší se účast komory na kontrole požadavků na personální vybavení zdravotnického zařízení. Ruší se důležitá ustanovení o zdravotnických zařízeních a pravomocích ministerstva k tvorbě jednotných celostátních zásad, podle kterých se zdravotnická zařízení zřizují, spravují, provozují a ruší, zásad pro uspořádání a rozvoj sítě zdravotnických zařízení, pro organizaci a provoz těchto zařízení, pro jejich typy a označení, funkční náplň, členění, normativy a standardy. Ruší se například ustanovení, které zakotvovalo povinnost, že státní orgány jsou povinny dbát na řešení naléhavých problémů vyplývajících z rozboru zdravotního stavu obyvatelstva se zaměřením na prevenci a léčení společensky nejzávažnějších nemocí na získání poznatků o vlivu prostředí na organismus člověka, na rozvíjení tělesných a duševních schopností člověka a na prodlužování aktivního věku. Toto souvisí se záměry omezení a rušení zdravotních ústavů. Za druhé. Návrh zákona zásadním způsobem oproti dosavadnímu zákonu o péči o zdraví lidu omezuje dosavadní práva pacientů, zejména právo na kvalitní péči lege artis. Oproti současnému stavu, kdy má občan právo na péči podle posledních poznatků vědy, bude mít pouze právo na péči na náležité odborné úrovni, kterou se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. To znamená, že vymahatelnost nároku na kvalitní péči bude téměř nulová. Dovětek "s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti" připouští, že tytéž zdravotní služby mohou být rozdílnými poskytovateli zdravotních služeb poskytovány podle konkrétních podmínek na různé úrovni. Toto ustanovení je ve zřejmém rozporu s článkem 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně 96/2001 Sb., která stanoví, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními standardy. Toto ustanovení uvrhne naše zdravotnictví o několik desetiletí zpět. Zákon ohrožuje péči o hospitalizované děti, protože poskytovatel lůžkové péče již nebude mít povinnost zajistit hospitalizaci všech dětských pacientů na samostatných dětských odděleních, ale jenom na samostatných pokojích. Proti tomu se stavěla významně i Pediatrická společnost. Nebyla vyslyšena! Práva pacientů se dále výrazně omezují. Ruší se svobodná volba lékaře. Nově bude umožněna pouze volba poskytovatele a zdravotnického zařízení. Pacient se musí řídit vnitřním řádem zdravotnického zařízení, který může práva pacientů výrazně omezit sám o sobě. Navrhovaná lepší možnost stěžovat si na lékaře prostřednictvím ošetřujícího lékaře pak povede k tomu, že v procesu vyřizování stížnosti se nakonec promlčí lhůta k uplatnění nároku pacienta u soudu. Právo na tzv. druhý názor je k ničemu, když ke druhému názoru nelze udělat doplňková vyšetření. Za třetí. Návrh zákona naprosto nepřípustným způsobem zasahuje do soukromí občanů v té nejcitlivější oblasti, jakou jsou informace o zdravotním stavu a
80
o rodinné anamnéze. Není možné, aby bez souhlasu občanů byla vytvářena obrovská databáze o veškerých údajích souvisejících se zdravotním stavem a onemocněních, způsobech léčby, sociodemografických a diagnostických údajích, osobní, rodinné, pracovní anamnéze pacienta, včetně posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu, údaje o poskytovaných službách, výkonu povolání nebo zaměstnání, případně o výkonu služebního poměru, včetně propojení s veškerými identifikačními údaji pacienta, včetně rodného čísla a s veškerými identifikačními údaji všech lékařů, kteří péči poskytovali, včetně identifikačních údajů posledního zaměstnavatele pacienta. Tato databáze nemá na světě obdoby a znamená obrovský průlom do lékařského tajemství, obrovské riziko zneužití, protože půjde o velmi citlivá a cenná data pro všechny pojišťovny, farmaceutické firmy, zaměstnavatele atd. Databáze bude bez zvláštního zabezpečení na internetu spravována nějakou pověřenou firmou Ministerstvem zdravotnictví a bude k ní mít přístup určitý počet lidí; nevíme, jak velké množství, a může se stát výhledově i nástrojem vydírání – v extrémním případě. Zákon neobsahuje žádné konkrétní vymezení, které konkrétní údaje by v databázi národního zdravotního informačního systému měly být obsaženy. Ustanovení je tak obecné, že databáze může zahrnovat tedy cokoliv, co se týká pacienta a jeho léčení. Z toho je zřejmé, že zatím pravděpodobně není známo, jak bude databáze tohoto systému vypadat. Ustanovení umožňuje i to, že tato databáze bude obsahovat databázi zdravotní dokumentace, záznamů všech pacientů a všech zdravotnických pacientů, také záznamy lékáren, jaké léky byly pacientům vydány, vlastně centrální úložiště dat. Vyloučeny nejsou a priori ani kterékoliv jiné záznamy. Souhlasu pacienta ke zpracování jeho údajů v této databázi nebude potřeba. Ustanovení § 70 navrhovaného zákona je příliš obecným ustanovením, které je schopno pokrýt budoucí vytvoření jakékoliv zdravotnické databáze. Ustanovení je zcela záměrně zpracováno tak, aby parametry databáze citlivých údajů pacientů, ale i osobních údajů lékařů a dalších subjektů, nebyly rozhodovány prostřednictvím zákonodárné činnosti Parlamentu ČR. Z tohoto hlediska je ustanovení na hranicích ústavnosti, neboť vágním blanketním způsobem omezuje lidská práva. Omezení lidských práv přitom může stanovit podle zásad Listiny lidských práv a svobod jen zákon, tedy legislativní činnost zákonodárce, kterým je Parlament ČR. Článek 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanoví, že meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem. Občané mají ústavní právo na ochranu soukromí a toto je nepřípustný zásah do ochrany jejich soukromí. Stejně tak považuji za nepřípustný i zásah do soukromí zdravotníků v souvislosti s registrem zdravotnických pracovníků. Je třeba přezkoumat, zda účel všech navrhovaných registrů odpovídá rozsahu shromažďovaných dat o pacientech. Směrnice EU 95/46/ES, o zpracování osobních údajů, stanoví, že každé zpracování údajů musí být úměrné účelu takového zpracování, i když je umožněno zákonnou licencí. Proto vyslovuji vážné pochybnosti o ústavnosti tohoto zákona a pochybnosti i o souladu s evropskou legislativou. Stejně tak pochybuji o nutnosti propojení všech registrů mezi sebou a se všemi identifikátory pacienta a jeho rodným číslem. Dále návrh zákona neúnosně zvyšuje administrativu lékařů. Stanoví povinné sepisování individuálního léčebného plánu pro pacienta, povinné zasílání údajů do národního informačního systému, povinné nové registrace zdravotnických zařízení, včetně výběrových řízení – možná, povinné zveřejňování veškerých citlivých údajů o zdravotnících na internetu, hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných služeb, povinné nabízení sortimentu poskytovaných zdravotnických služeb. Tyto všechny nové povinnosti povedou k tomu, že lékaři budou mít mnohem méně času na
81
pacienta, jeho léčení a budou muset více administrovat. Za porušení těchto administrativních povinností ale přitom hrozí lékařům i statisícové, mnohdy likvidační pokuty a při opakovaném porušení možná i odebrání licencí, čímž jsou lékařské praxe ohroženy. Zákon jednoznačně a nepokrytě zvýhodňuje velké poskytovatele zdravotnických služeb, zejména zdravotnické koncerny, řetězce. Ty jsou připraveny praxe soukromých lékařů ochotně převzít. Kromě ekonomického tlaku, obrovského nového administrativního zatížení, povede k likvidaci těchto zařízení ještě sankce finanční a možné odebrání licence za administrativní pochybení. Možná takový extrémní příklad. Poskytovatel, třeba zdravotnické zařízení v řetězci, kde je řada stejných ambulancí, je jich mnoho, a těmto ambulancím odborný dozor může provádět pouze jeden jediný člověk. Pokud se jedná o samostatnou praxi, která má třeba dvě ordinace, tak na každou ordinaci musíte mít, pokud máte lékaře, který nemá třeba atestaci v onom oboru, dvě osoby. To znamená, řetězec má výhodu: jeden lékař na deset ambulancí dělá dohled a v tomto případě je to právě diskriminace malé ambulance. Co je dalším problémem, je povinná nová registrace všech zdravotnických zařízení – nebo problém, je to zase zatížení administrativou. Všechna zdravotnická zařízení se musí znovu zaregistrovat, přeregistrovat se. A otázkou je, když už se toto zařízení přeregistruje, tak podle zákona, který tady probíhal minule č. 48, v podstatě je to otázka vztahu zdravotnického zařízení a pojišťovny. Pojišťovna s novým subjektem nemusí ve 100 % vždycky uzavřít novou smlouvu. To znamená, smluvní vztah není na věky. Je možné, když se podíváme za roh, že některé ambulance mohou i skončit, protože někteří lékaři by byli neoblíbení. Třeba já bych asi byla takovým případem. Dále. Definice zdravotnického zařízení jako prostoru poskytování zdravotní péče povede k rozsáhlejšímu pronajímání prostor nemocnic k poskytování péče specialistů. Může vzniknout řada sporů z hlediska odpovědnosti za případné způsobené škody. Zda půjde o škody způsobené přímo lékařem specialistou, případně škody z infekce z pronajatých prostor či chybou najatého personálu. Tyto spory jsou běžné ve Spojených státech. Zdravotnické zařízení by mělo zahrnovat i personální a technickou stránku zdravotnického zařízení, nejen budovu. Abstraktní definice prostor poskytování zdravotní péče není tedy dobrá. Je špatná! Dále sankce jsou nepřiměřené velikosti a pro malé praxe mohou být i likvidační. Sankce za špatnou administraci může být v rozmezí od nula po sto tisíc korun nebo od nuly do jednoho milionu. A v návrhu je také možnost odebrání licence nějakému zdravotnickému zařízení, když pochybení je opakované, i to administrativní, anebo například pochybení jednoho zaměstnance, například pokud tento zaměstnanec požije alkohol, aby v podstatě znevýhodnil ono konkurenční zdravotnické zařízení, pak pokud jeden tady pochybí, tak celé zdravotnické zařízení končí. Možná je to extrémní příklad, ale může se vyskytnout. Takže nový zákon obsahuje spoustu chyb a nesrovnalostí. Lékař může odmítnout pacienta, ale není zřejmé, co bude následovat po odmítnutí pacienta například z důvodu nedodržování léčebného režimu nebo plánu. Pacient musí s poskytováním zdravotních služeb svobodně a informovaně souhlasit. Není tedy zřejmé, co se stane, když souhlasit nebude. V zákoně je zakotvena povinnost poskytovatele zajistit péči o pacienta, ale současně právo zdravotníka odmítnout poskytnutí péče v případě ohrožení života zdravotníka. Tato povinnost a na druhé straně právo jdou proti sobě.
82
Navrhovaný zákon ohrožuje fungující zdravotní systém v ČR, snižuje kvalitu poskytování zdravotní péče, zásadním způsobem omezuje ústavní práva a nároky občanů na kvalitní hrazenou péči, ohrožuje soukromí a bezpečnost občanů, ohrožuje svobodné povolání lékaře a malé lékařské praxe a nepokrytě podporuje velké koncerny zdravotnických zařízení se všemi důsledky pro lidi a pro náš zdravotní systém. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko, a slovo má
paní senátorka Marta Bayerová. Senátorka Marta Bayerová: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, k předkládanému balíčku návrhů zákonů týkajících se zdravotnictví hodlám vystoupit pouze jednou, ačkoliv mám řadu zásadních připomínek ke každému z nich. Chci dát ale prostor především těm kolegyním a kolegům, kteří mají ke zdravotnictví blíže a jejichž vystoupení budou jistě fundovanější než moje. Hned si však dovolím poznamenat, že u všech z nich podpořím návrh na jejich zamítnutí. Ve svém vystoupení se chci zaměřit pouze na to, co mě trápí už celou dobu a na co jsem již několikrát upozorňovala. Je to způsob vládnutí v této zemi a způsob přijímání zákonů v Poslanecké sněmovně. Tentokrát mi byl inspirací i postřeh lékařů ze Znojma. Návrh projednávaného vládního zákona byl v Poslanecké sněmovně zásadně měněn hned dvakrát. V prvním jednání výboru obdrželi jeho členové celkem, jak už tady zaznělo, 94 pozměňovacích návrhů a legislativně technických úprav. Na jejich prostudování a prostudování dalších stanovisek doslova na stovkách stran měli členové výboru pouhý jeden jediný den! Ve druhém čtení byl návrh zákona doplněn o dalších 44 pozměňovacích návrhů. To je bohužel typická ukázka údajně demokratického zákonodárného procesu v naší zemi! Tomu se však hodlám věnovat podrobněji v jiném vystoupení v rámci této schůze. Nyní mi ale dovolte, abych odcitovala slova z dopisu prezidenta České lékařské komory lékařům ze dne 19. září 2011. Cituji: "Vážené kolegyně a kolegové, je mojí povinností upozornit vás na hrozby vyplývající ze zákona o zdravotních službách, který již schválila Poslanecká sněmovna. Úvodem si dovoluji vám připomenout, že ministr Heger nejprve převzal návrh zákona o zdravotních službách od svého předchůdce doktora Julínka, a to v podobě, kterou odmítlo v listopadu 2008 celkem 80 % přítomných delegátů sjezdu. Tento sjezd zároveň vyzval k odvolání ministra Julínka. Po složitých jednáních se České lékařské komoře prosadilo prosadit některé podstatné změny. Drakonické pokuty pro zdravotnická zařízení i pro soukromé lékaře za často i velmi banální provinění sice v zákonné úpravě zůstaly, ale na základě dohody s ministrem Hegerem vládou schválený text zákona již neobsahoval povinnost plošných přeregistrací zdravotnických zařízení a nezasahoval ani do práva profesní samosprávy nahlížet do zdravotnické dokumentace. S politováním vám však musím oznámit, že ministr Heger nedodržel daný slib, podvedl lékaře a v rozhodující chvíli podpořil pozměňovací návrhy, kterými poslanec Bc. Šnajdr obešel podstatnou část demokratického legislativního procesu. Proti vůli poslanců Šnajdra a Šťastného a ministra Hegera neměli vyjednavači České lékařské komory šanci uspět, zejména když se poslanci Věcí veřejných nechali zastrašit výhrůžkami, že pokud nepodpoří Šnajdrův návrh a budou trvat na textu schváleném vládou, dojde k rozpadu koalice. Zákon schválený Poslaneckou sněmovnou 7. 9. 2011 znamená, že zdravotnická zařízení včetně soukromých lékařů mohou poskytovat služby na základě stávajících registrací pouze po dobu 36 měsíců od nabytí účinnosti zákona.
83
Pokud mají zájem o další existenci, musí do 9 měsíců od nabytí účinnosti zákona požádat správní orgán, tedy krajský úřad, o povolení k činnosti, přičemž tuto žádost musí doplnit o řadu potvrzení. Zástupci České lékařské komory nebudou moci bez souhlasu pacienta v rámci prošetřování stížností nahlížet do zdravotnické dokumentace. Zákon obsahuje drakonické finanční sankce, a to i za banální přestupky. Tyto pokuty mohou být zejména pro soukromé lékaře likvidační. Zákon vydává soukromé lékaře na milost a nemilost úředníkům krajských úřadů. Česká lékařská komora se bude samostatně snažit prosadit své pozměňovací návrhy při projednávání tohoto zákona v Senátu ČR. Je však možné, že současná opozice, která je součástí senátní většiny, se bude snažit z politických důvodů zákon odmítnout jako celek. Pokud by se tak stalo, došlo by pravděpodobně k přehlasování tohoto senátního veta Poslaneckou sněmovnou. Tato situace je kritická. Máme-li mít tedy vůbec nějakou šanci zabránit poslancům Šnajdrovi, Šťastnému a ministru Hegerovi v likvidaci části soukromých lékařů, jejichž místa by bezplatně mohli zaplnit zdravotnické řetězce, musí nutně dát hlasitě najevo svoji nespokojenost především ti, kdo jsou zákonem o zdravotních službách existenčně ohroženi, tedy soukromí lékaři. Kontrolu zdravotnických zařízení, včetně odejmutí registrace těm, která nesplňují zákonné požadavky a ohrožují pacienty, mohou krajské úřady provádět i podle dosud platných zákonů. Cílem této pokoutně prosazené změny v zákoně je zřejmě něco úplně jiného. Pravděpodobně snaha zlikvidovat část soukromých lékařských praxí, aby jejich místa mohly zadarmo, tedy bez nutnosti odkupu praxí, zaujmout zdravotnické řetězce. Ohroženi jsou zejména starší lékaři, kteří již nebudou mít sílu vzdorovat byrokratické mašinerii a kterým tímto zákonem stát sebe možnost prodat své praxe, které jim fakticky ukradne." Konec citace. Takže si to dovolím shrnout. Ministr vyhoví požadavkům lékařů a vládní návrh zákona přeregistraci soukromých lékařů neobsahuje. V procesu schvalování zákona v Poslanecké sněmovně však nastoupí zástupci zájmů velkých medicínských firem a prosadí své pozměňovací návrhy. V hlasování se jim podřídí jak koaliční poslanci, tak členové vlády. Nadvláda moci ekonomické nad mocí zákonodárnou a výkonnou tak opět bude v naší zemi potvrzena! Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, a slovo
má pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, za prvé bych chtěl ohlásit střet zájmů, protože stále ještě, i když sedím mezi vámi, jsem lékař, někdy i dělám svoje povolání a jsem i ředitel nemocnice. Ne státní, ne krajské, ale privátní. Trochu do historie, protože tady jsme se dotkli toho, jak se přijímají některé zákony, jak se chováme v Poslanecké sněmovně, jak se chováme zde v Senátu. Ta historie zákonů už tady byla naznačena. Změny připravili poslanci jen k prvnímu z reformních zákonů skoro čtyřicet! Osm z nich je z dílny koalice. Schvalování zákona provázely zmatky. Proč to tady připomínám? Poslankyně Věcí veřejných vytáhla z hlasovacího zařízení karty svých nepřítomných kolegů, což ČSSD označila za podvod a manipulaci a důvod ke složení poslaneckého mandátu. Ano, taková je demokracie a všichni víme, jak to dopadlo. Taková je demokracie v Poslanecké sněmovně, kterou se nám někteří z vás tady snaží vnutit. Přestupuje tady před nás, dovolím si to říct, škůdce českého zdravotnictví se svým milým úsměvem, možná i trochu potměšilým na tváři, s druhou částí zdravotnické pseudoreformy. Protože se domnívám, že i pan ministr je lékař a
84
doposud má trochu v sobě z hrdosti lékaře, tak nechápu, jak může s takovými zákony před nás jít. A nejen před nás, ale především před lékařskou odbornou veřejnost. A dobře víme a tady to zaznělo z úst mých předřečníků, jak se na to dívá. Snad pouze nedostatečně orientovaní v čase, prostoru, právně, politicky i odborně, úplní diletanti typu, a tady to také zaznělo, bakaláře Šnajdra nebo v uvozovkách komunisty, to je řeč o některých členech ODS, Šťastného, si myslí, že by mohli senátoři levicových stran dovolit demolici zdravotního systému a odhlasovat tyto zákony, které ohrožují české pacienty, ohrožují děti, ohrožují dokonce i tělesně postižené! Ruší se svobodná volba lékaře! To, co nám zaručuje Listina práv a svobod, to, co nám zaručuje ústava, to všechno se tady vědomě chce pošlapat! Jako právní perly jsou to především paragrafy 70, 71, 40, 5. Tvůrci těchto pseudoreforem v uvozovkách se podle mého názoru velmi úspěšně snaží zařadit do soutěže o trapouna roku. Vyvolává se tím jenom chaos nejen mezi občany, ale i mezi zdravotníky a nespokojenost. Pokud tyto zákony projdou tím tzv. válcováním v Poslanecké sněmovně, dojde k vysoké buzeraci zdravotníků, zvyšování nákladů, porušování zákona o ochraně osobních údajů, neúměrnému zvyšování administrativy zdravotníků. Dojde, a to je také pikantní ze stran pravice, k vážnému ohrožení soukromého sektoru ve zdravotnictví a k velkému prostoru pro korupci. Ostatně to, co se děje ve VZP, příklad IZIPu a jak se někdo schovává za švýcarské právnické firmy a říká, že s tím nemá nic společného, přitom na dvou pilotních projektech VZP se promrhala skoro miliarda, mluví za vše! O tom, kam směřuje reforma, je třeba si říct jediné. K velkému tunelu, celkové privatizaci a rozvratu systému českého zdravotnictví. Ostatně, pan doktor Šťastný, teď ho cituji, se podřekl, že je třeba nastavit konkurenční prostředí tak, aby si pojišťovny mohly nasmlouvat zdravotnická zařízení a stejně tak klienty. Pan poslanec s tím počítá, že se s jeho prosazováním začne tak za tři až čtyři roky – tady vidíme, že už to začalo. Toto celkem nenápadné prohlášení však nemůže nechat v klidu nikoho, kdo je seznámen se systémem soukromého zdravotního pojištění ve Spojených státech. Stručně řečeno, systém komercializace vede zdravotní pojišťovny k dosažení co největšího zisku. A cesty k tomu pak směřují přes diskriminaci určitých skupin lidí s vyšší rizikovostí nemocí či úrazu a také právního zkoumání, zda pacient pojišťovny splnil všechny podmínky, které v té smlouvě jsou. Známe, co malými písmeny je napsáno. A vše s jediným cílem – dosáhnout maximálního zisku a vyplatit co nejméně. Prohlášení pana poslance tedy ukázalo, jakým směrem k jakým skutečným cílům jsou tyto zdravotnické reformy vedeny, i když začínají poměrně nenápadně. O těch konečných cílech se mluví pouze tehdy, když ta pusa trochu nekontrolovatelně ujede. Některým paragrafům, jak jsem tady citoval, třeba § 71. Velmi by mě zajímalo, k čemu, jaké zlepšení zdravotní péče nebo zdravotní služby – a mně se to slovo služba nelíbí, protože pak doktoři jsou služebníci a sestry budou služky? Nebo jak to vlastně bude s tou službou? Tak patří datum a místo vzniku registrovaného partnerství, rodinný stav, datum jeho změn, a místo uzavření manželství? Co má místo uzavření manželství, pane ministře, co společného s tím, jak se zlepšuje zdravotní stav pacientů, nebo jak se má ušetřit ve zdravotním systému? To jsou absurdity hodné komiksu. Jsou tam další sporné paragrafy. Vstupování osob, a to i z různých mezivládních organizací do objektů a neříká se, do jakých. To znamená do všech? A poskytovat se jim budou všechny údaje? Co je s těmi údaji, co se s nimi bude dít? To ohrožuje nejen bezpečnost pacientů, ale i bezpečnost lékařů, bezpečnost zdravotnických zařízení. Nastoupí žaloby zcela oprávněně. Jak může někdo bez
85
souhlasu pacienta – a jiné zákony říkají, že bez souhlasu pacienta nesmíte pomalu na pacienta vztáhnout ruku a tady na druhé straně zákon přikazuje, aby se vše o pacientovi dávalo do nějakých podivných registrů. Kam jsme se to dostali? Vždyť to je Absurdistán. Je to reforma naruby. Tato reforma by měla přinést úspory a vyšší efektivitu zdravotnických služeb. Zákon o zdravotnických službách však přináší pravý opak. Naprosto nesmyslně a nesystémově se má cca 17 tisíc – 17 tisíc, vážení, nestátních zdravotnických zařízení podrobit tak zvanému procesu přeregistrace. Dosavadní registrace zdravotnického zařízení zanikne do 36 měsíců od účinnosti zákona. A do devíti měsíců od účinnosti zákona musí ten, kdo chce dále poskytovat zdravotní službu, žádat o vydání nového oprávnění k poskytování zdravotnických služeb. To bude představovat obrovskou nesmírnou administrativní i finanční zátěž jak pro ta zdravotnická zařízení, která se tomuto procesu budou muset podrobit, a já jsem zvědav na fakultní nemocnice, jestli budou v tomto procesu registrace dávat totéž co musí dávat v současné době nestátní zdravotnická zařízení a znovu se budou muset dokládat veškeré doklady, které se již doručily pro tisíce soukromých lékařů a dalších soukromých zdravotníků. Ale vůbec si nedovedu představit krajské úřady, kde je jenom několik úřednic, jak se s tímto vypořádají. Patrně je to boj proti nezaměstnanosti, protože se budou muset přijmout nové pracovní síly, aby tento proces přeregistrace každého jednotlivého soukromého lékaře, jiného soukromého poskytovatele zdravotních služeb zvládly. Opravdu gigantický proces hodný image sociálních inženýrů. Smysl tohoto opatření je však málo pochopitelný. Navíc, a to je další důležitá věc. Dojde zcela nepochybně k retroaktivnímu zásahu do dříve nabytých práv soukromých lékařů a dalších soukromých poskytovatelů zdravotních služeb, kteří již jednou od státu toto oprávnění poskytovat v určitém oboru zdravotní služby dostali a nyní mají jenom proto, že se nějaký osvícený, možná i psychiatricky v budoucnu léčený zaměstnanec ministerstva nebo poslanec rozhodl, že by se to mělo opakovat znovu. Jde o – je to za hranicí ústavnosti, jde o nepřípustný retroaktivní zásah do dříve nabytých práv občanů a podnikatelů. Lze si velmi dobře představit, že někdo investoval do státního zdravotnického zařízení nemalé finanční prostředky i v řádech milionů a ať z jakýchkoliv důvodů nové oprávnění poskytování zdravotních služeb již neobdrží a bude muset své podnikání v oblasti zdravotnictví ukončit. Takový podnikatel však bude právem žalovat Českou republiku za zmaření svých investic. Ministerstvo zdravotnictví se patrně nepoučilo z kauzy Diag Human a jiných a chce znova opakovat stejnou chybu. Z praxe lze doložit případy, kdy soukromý lékař má registraci nestátního zdravotnického zařízení pro obor kardiologie, kterou získal na základě dřívější atestace druhého stupně z interního lékařství, která postačovala i pro tehdy pouze nástavbový obor kardiologie. Nově nebude schopen doložit, že má specializovanou způsobilost z dnes již samostatného oboru kardiologie a ač řadu let vykonává profesi kardiologa, má druhou atestaci, soukromou kardiologickou praxi ke spokojenosti svých pacientů, pak neobdrží nové oprávnění k poskytování zdravotnických služeb v oboru kardiologie a bude muset svou soukromou praxi nedobrovolně ukončit, ledaže by šel, což je ale velmi, velmi pravděpodobné s ústavní stížností k Ústavnímu soudu popřípadě se stížností k Evropskému soudnímu dvoru pro lidská práva ve Štrasburku. Tvrzení, že tento nonsens se odstraní novelou zákona č. 95/2004 Sb., podle kterého lékaři, kteří obdrželi osvědčení České lékařské komory k výkonu soukromé praxe do 17. 4. 2004, získávají automaticky specializovanou způsobilost v příslušném oboru, tudíž i kardiologové, kteří získali osvědčení České lékařské komory k výkonu soukromé
86
praxe v oboru kardiologie před 17. 4. 2004, mohou nadále tuto soukromou kardiologickou praxi vykonávat je, pane ministře, zcela liché v případě celé řady soukromých lékařů, protože bude jistě mnoho těch, kteří nezískali toto osvědčení do 17. 4. 2004 a přesto tuto registraci nestátního zdravotnického zařízení k poskytování zdravotní péče v oboru kardiologie mají. Proč tedy říkám nebo dávám tento případ. Je to pouze jeden z mnoha a bude se jistě týkat i dalších lékařských oborů. Zákon tedy velmi poškozuje jak lékaře, tak bohužel i jejich doposud velmi spokojené pacienty, pokud nebude změněn. Doba 36 měsíců, doufám, že už tam nebudete, pane ministře a přijdou tam jiní, pro které bude platit dosavadní registrace nestátního zdravotnického zařízení, dává možnost, aby případně nová vláda, která vzejde z parlamentních voleb 2014, rychle změnila tento zákon a odstranila tuto vyloženou nespravedlnost, poškozující soukromé lékaře i jejich spokojené pacienty. Skutečnost, že to je pravicová vláda, která takto poškozuje podnikatele, je skutečně pikantní a já jenom říkám, aby si příště občané velmi rozmysleli, koho budou v těch volbách v roce 2014 nebo dříve volit. Dalším ekonomickým nesmyslem je vytvoření nového obrovského registru všech zdravotnických pracovníků od lékařů, kteří jsou povinně podle zákona registrováni ve veřejném registru vedeném Českou lékařskou komorou, stomatologové pak Českou stomatologickou komorou, lékárnici Českou lékárnickou komorou, bude nutné stylem – velký bratr vás všechny vidí, Orwell je tady, registrovat každého záchranáře, sanitáře, maséra, dentální hygienistku nebo řidiče Záchranné zdravotnické služby. A tento registr bude neustále obměňován, doplňován podle toho, jak jednotliví zdravotníci budou umírat nebo odcházet z oboru, znovu do něj přicházet, končit svoji zdravotnickou činnost a jiní do toho budou vstupovat. Jistě to ale bude velmi dobrý kšeft a byznys pro soukromé firmy různých kmotrů. Ekonomicky však to bude obrovská zátěž na úkor peněz na zdravotní péči a na úkor celého financování zdravotního systému. Dalším dobrým způsobem jak vytáhnout peníze ze zdravotnictví do soukromých firem je hodnocení kvality a bezpečí, kterému věnuje nový zákon o zdravotních službách celou samostatnou kapitolu. Stát prostřednictvím ministerstva zdravotnictví bude rozhodovat kdo je a kdo není oprávněn hodnotit kvalitu a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb, což budou činit určité soukromé firmy – ony to tak už činí, zatím neoficiálně, za odměnu, kterou jim budou platit poskytovatelé zdravotních služeb. Již nyní se vytváří povědomí, že kdo není certifikován, není in. A místo peněz na léky, přístroje a platy zdravotníkům, půjdou tedy nemalé finanční prostředky soukromým firmám, které budou provádět jakési bezpečnostní audity, spočívající především v kontrole velkého množství papíru, které pro tyto činnosti budou muset vyrábět různí manažeři kvality jednotlivých nemocnic nebo i sami poskytovatelé, aby získali certifikát kvality a bezpečí a byli tak zvaně in. Velmi, velmi úsměvný je i způsob, jakým mají být nově řešeny stížnosti na zdravotní péči. Například, stěžuje-li si pacient na chování svého soukromého lékaře, musí stížnost podat právě jemu. A tento soukromý lékař musí stížnost vyhodnotit, nahlásit případ krajskému úřadu a pacientovi odpovědět, tedy vyřešit stížnost sám na sebe. Zahlcení administrativou krajských úřadů bude jistě enormní. Pokud pacient nebude se stížností spokojen, podá proti způsobu, jak lékař stížnost podanou na něho samotného vyřešil námitku krajskému úřadu a krajský úřad nebude mít na starosti nic jiného, než že tu stížnost bude dále řešit. Pokud pacient prohlásí, že chce, aby o stížnosti soukromý lékař pořídil protokol, protože ji nehodlá sepisovat, poslouchejte dobře, bude povinností soukromého lékaře sepsat s pacientem protokol o stížnosti
87
na sebe samotného, tuto stížnost nahlásit krajskému úřadu, vyhodnotit, pacientovi odpovědět a bude-li odpověď taková, že pacienta neuspokojí, stejně bude stížnost řešit krajský úřad. Pokud si představíme současné personální složení krajských úřadů i finanční možnosti krajů, je zcela vyloučeno, aby sám úředník odboru zdravotnictví krajského úřadu jakoukoliv stížnost vyřešil. Řešit ji tedy budou nezávislé odborné komise složené z odborníků jednotlivých odborností, které bude muset krajský úřad ze svých finančních prostředků platit. Dosud stížnosti na lékaře, stomatology, farmaceuty řešily profesní komory zřízené zákonem. A z členských příspěvků svých členů, tedy pro stát i pro systém zdravotnictví zdarma. Vážení páni senátoři, tak je tomu v 25 státech z 27 států EU. Česká republika se stává jako vždy Absurdistánem a světlou, já se domnívám, že černou výjimkou. Některé další nonsensy obsažené v zákoně o zdravotních službách – bezvýjimečně, každý poskytovatel musí na každého pacienta vypracovat individuální léčebný plán. Zákon nestanoví, zda individuální léčebný plán být vypracován písemně, ale má-li lékař prokázat, že splnil zákonnou povinnost, za kterou může být sankcionován velmi velkými pokutami, nezbude nic než písemná forma. Lze si představit, že po Štědrém večeru přichází na krční oddělení nemocnice několik pacientů, kterým uvázla kůstka v krku – rybí. Kůstka jim bude sice během okamžiku vyňata, další ošetření nebude potřebné, ale lékař si bude muset sednou a sepsat individuální léčebný plán, protože zákon nezná výjimky, kdy tento plán není třeba sepisovat. Takových příkladů bych mohl možná najít celou řadu. Dosud bylo možné bez souhlasu hospitalizovat například na psychiatrii pacienta, který jevil známky duševní choroby nebo intoxikace a ohrožoval své okolí. Nově to bude možné pouze tehdy – a na to už mnozí zaměstnanci NZ spoléhají, pokud pacient bezprostředně ohrožuje sebe nebo své okolí a je splněna podmínka, že tomuto jednání není možno zabránit jiným způsobem. Lze si představit, že k pacientovi, který je stižen záchvatem zuřivosti, rozbil vybavení bytu, zmlátil členy rodiny a nyní v klidu sedí a popíjí ve zdemolovaném bytě se svými zbitými příbuznými, přijede výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby, které nezbude než konstatovat, že pacient už je v klidu, neohrožuje bezprostředně své okolí ani sám sebe, takže nezbude, než aby výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby opět odjela z místa, aby možná znova tam byla po 20 dalších minutách k témuž pacientovi, u kterého propukne záchvat znovu, volána opětovně. Pokud by pacienta hospitalizovala oproti jeho vůli v okamžiku, kdy bezprostředně neohrožuje své okolí, mohla by se totiž dopustit trestného činu omezení osobní svobody nebo poškození cizích práv. A to jistě nikdo nebude chtít. Takže zákonodárce vytvořil další absurdní situaci, která může být mnohdy velmi nebezpečná. Zákon o zdravotních službách nově vytváří několik desítek deliktů, kterých se může dopustit poskytovatel nebo někdo jiný v souvislosti se zdravotními službami a pokut, které lze za tyto delikty uložit. Celá tato část o sankcích je velmi nesmírně nepřehledná. Není zřejmé – a musí se podle mne těžce hledat jaký trest hrozí za jaké provinění. Zajímavé je, a to je otázka pro pana ministra, jak je možné, že až dosud české zdravotnictví docela dobře funguje a závidí nám to mnohé státy nejen v Evropě, ale i na celém světě, a dokonce i v těch vychvalovaných Spojených státech bez této soustavy deliktů a pokut? Zcela nehumánně je vypuštěno ustanovení o tom, že pokud pacient byl poškozen ve zdravotnickém zařízení, ale nebyly splněny všechny podmínky pro poskytnutí náhrady škody podle občanskoprávních předpisů, například není postavena najisto příčinná souvislost mezi chybným postupem a vznikem škody,
88
může požádat ministerstvo zdravotnictví o příspěvek na náhradu škody a ministerstvo zdravotnictví mu tento příspěvek může poskytnout. Toto je poměrně humánní ustanovení, které chrání pacienty, u kterých není možné unést důkazní břemeno, že škoda byla způsobena chybným postupem zdravotnického zařízení, ale kteří nepochybně byli poškozeni na zdraví ve zdravotnickém zařízení, bylo bez náhrady asi v rámci úspor upuštěno, byť jej obsahovalo bývalé ustanovení § 78 odstavec 2 zákona o péči o zdraví lidu – toho tolik špiněného zákona, který nám vydržel tak dlouhou dobu, i když se měnily politické režimy. Lze tedy shrnout, že návrh zákona o zdravotních službách znamená podstatně vyšší výdaje, a to se divím u vlády rozpočtové odpovědnosti, že zde propouští takovéto zákony, které vůbec v souvislosti se zákonem nebyly a nemohly být řádně vyčísleny a souvisí jak s procesem přeregistrace poskytovatelům, tak i se zavedením registru zdravotnických pracovníků, novým způsobem hodnocení stížností apod. Tak tento zákon nepochybně poškozuje jak poskytovatele zdravotních služeb, tak zdravotníky, tak především pacienty. Já doporučuji tento zákon zamítnout. ČSSD se nesmí a ani nemůže podílet na žádném kroku vlády pravicového populismu, který jenom vede k dalšímu rozvratu a privatizaci sociálního státu. ČSSD by měla odmítnout tu privatizaci, která se tady skrytě připravuje a vidíme to na příkladu některých krajských nemocnic, vidíme to na případu řetězců, kde pokud bychom souhlasili s těmito některými zákony, mohlo by to znamenat prakticky nevratnou změnu charakteru státu a rozboření modelu zdravotního systému, o kterém jsem tady mluvil, který je kupodivu velmi, velmi efektivní a já neříkám, že v něm nechybí finanční prostředky a není možnost tady hledat úspory. Ale i přesto přes všechno čest českým zdravotníkům, kteří si nezaslouží takové špatné zákony. Navrhuji zákon zamítnout. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane senátore.
Faktická pan senátor Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Pan senátor Dryml tady použil výraz pravicová vláda. Jenom abych to uvedl na pravou míru, v této republice nejméně 50 let pravicová vláda nebyla, ani teď není a mám obavu, že v nejbližší době ani nebude, abychom nemátli veřejnost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkujeme za poučení. Věřím, že pan senátor Kubera ví, o čem mluví. Další faktická. Takže pan senátor Sušil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Radek Sušil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené
kolegyně, kolegové, pane ministře, je mi velmi těžko teď v té pokročilé době upoutat vaši pozornost na moje vystoupení, ale dovolím si vás trochu zdržet se svými určitými poznatky nebo s mojí zkušeností při projednávání tohoto zákona. Za prvé musím říci, že sdílím v podstatě stejné rozpačité dojmy jako moje předřečnice paní doktorka Dernerová o tom, že zdravotnictví opravdu vypadá ...
89
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já se omlouvám, já bych jenom požádal pana senátora Kuberu jako nepravicového senátora, aby, prosím, přestal rušit. Senátor Radek Sušil: České zdravotnictví – děkuji za upozornění panu
kolegovi, že zdravotnictví není levé ani pravé, ale že opravdu nám jde o prospěch našich občanů. A já to vidím jako lékař jako velmi důležité a já nevím, jestli se vám svěřím, mám takové pocity, že doufám, že zdravotnictví které je teď řízeno několika muži, byli tady i několikrát jmenováni v čele s naším panem ministrem neskončíme ve slepé uličce, odkud už není návratu. Druhé jedno velké a silné pozitivum je, že zdravotnictví české je velice silný organismus, který je tvořený vzdělanými, sebevědomými lékaři, zdravotními sestrami a ostatními zdravotníky, kteří si myslím, že tento bacil nebo virus nějakým způsobem přežijí a já si myslím, že doba půjde dál a všechno zvládneme dobře. Dovolte, abych vás teď seznámil s tím, co jsem v průběhu tohoto jednání chtěl říci. Jak zde zazněla kritika tak zvaně zdravotnických registrů, některé obecně klasifikovalo ministerstvo zdravotnictví, jako že jejich hlavním cílem je především shromažďování údajů o zdravotním stavu obyvatel a jednotlivých pacientů za účelem vyhodnocování zdravotního stavu obyvatel na území České republiky a dále zjišťovat údaje pro vyhodnocení a zajištění kvality zdravotnických služeb jako celku i ve vztahu k jednotlivým pacientům. Jako lékař jsem si plně vědom pozitivity zdravotních registrů a zdravotnických informací, shromažďování a vyhodnocování léčby, efektivnosti léčby, ale díky tomu, že jsem se dostal na druhou stranu, trošku na druhou stranu zákonodárce – v uvozovkách mladého zákonodárce, tak se na to dívám trošku i z druhého pohledu. Z druhého pohledu, kdy má být zachována integrita lidí, základních lidských svobod. A zde musím si dovolit, možná trošku dorazím, přečíst to, co říkala moje předřečnice. Návrh zákona naprosto nepřípustným způsobem zasahuje do soukromí občanů v té nejcitlivější oblasti, jaké jsou informace o zdravotním stavu a rodinné anamnéze. Dál už potom bude říkat, že se sbírá obrovská databáze, o veškerých údajích občanů, začínající rodným číslem s identifikací, kde byl pacient léčen, jak byl léčen, kým byl léčen s přesnou identifikací zdravotnického zařízení a s přesnou identifikací lékaře, který ho léčil. Zarážející je to, že nemusí ten pacient o tom vědět, nemusí dávat souhlas. A navíc lékař, který neposkytne tuto informaci do těchto registrů, může být pokutován. Protože tato problematika mě vážně zajímá, tak jsem se na výboru zeptal pana ministra – doufám, že si na to vzpomene – jak se s tímto problémem chce vypořádat, jestli bude přizván ke konzultaci Úřad pro ochranu osobních údajů a zdali s tímto byl vyjádřen souhlas. Já si myslím, že si dobře pamatuje – pan ministr řekl, že byl přizván úřad ke konzultacím a že úřad vyjádřil souhlas s těmito registry. Nicméně já jsem s touto odpovědí nespokojil a požádal jsem úřad, jestli by se k tomu nějakým způsobem mohl vyjádřit. Já myslím, že všichni senátoři dostali do svých e-mailových schránek vyjádření úřadu a dovolím si teď citovat toto vyjádření: K této aktuální problematice vydává úřad následující vyjádření se záměrem odstranit nesprávná tvrzení týkající se legislativního procesu, neboť je zejména v odborných kruzích nepravdivě sdělováno, že úřad se záměrem zdravotnických registrů souhlasí, respektive s návrhem – dostatečně projednán. Úřad na problematiku přípravy nových zdravotnických registrů upozorňoval ministerstvo zdravotnictví opakovaně, počínaje rokem 2007 u příležitosti připomínkování návrhu věcného záměru zákona o zdravotnických službách. V minulém legislativním procesu se úřadu obrátil na vedení ministerstva zdravotnictví s upozorněním na nedostatky přípravy registrů a na
90
nejasné podmínky ochrany osobních údajů v informačních systémech resortu ministerstva zdravotnictví. V závěru týkajících se zdravotnických registrů podpořil snahu Úřadu pro ochranu osobních údajů také veřejný ochránce práv. Na naléhavost a citlivost úkonů upozornil úřad znovu ministerstvo v tomto roce, a to jak připomínkami k aktuální verzi návrhu zákona o zdravotnických službách, tak osobním dopisem předsedy úřadu, v němž vyjádřil panu ministrovi nespokojenost s postupem prací a výsledek byl přístup ministerstva zdravotnictví byl bohužel stav, kdy ministerstvo neprojednalo připomínky úřadu a koncepci registrů předložilo vládě a do legislativního procesu v nezměněné verzi. Úřad opírá svou kritiku o skutečnost, že vymezení národního zdravotnického systému navrhované ministerstvem je obecné a nemění se nic podstatného na doposud platném centrálním shromažďování osobních údajů ve zdravotnictví, které bylo založeno v 60. letech minulého století a které zejména v přístupu k pacientům neodpovídá standardu a praxi vyspělých zemí. Snahou úřadu v posledních několika letech příprav reformy bylo, aby se diskutovalo o modernější a čitelnější podobě národního zdravotnického informačního systému. Za hlavní nedostatek vládního návrhu úřad považuje velmi obecné zaměření na celkový rámec informačního systému, aniž by byly definovány účelné a přesně stanovené postupy zpracovávání citlivých údajů občanů a přitom odůvodněna jejich potřebnost. Na dlouhodobé uchovávání. V registrech a nutnost sdružování či sdílení citlivých dat napříč registry. Zkušenosti z jiných evropských států ukazují, že pro účel, jehož má docílit národní zdravotnický informační systém, postačují databáze klinických studií, vedených buď se souhlasem pacienta, nebo dokonce anonymně. Ve vládním návrhu není odůvodněna účelnost centralizované koncepce povinného uchovávání citlivých údajů občanů i slučování některých registrů sloužících k rozdílným účelům. Namísto toho, aby byly v potřebných případech předávány či sdíleny jen potřebné údaje, příkladem je nově navrhovaný národní registr reprodukčního zdraví, který slučuje celkem pět stávajících registrů – národní registr rodiček, národní registr novorozenců, národní registr vrozených vad, národní registr potratů a národní registr asistované reprodukce, a doba uchovávání těchto údajů je prodloužena na třicet let. Odůvodnění vládního návrhu zákona o zdravotnických službách zcela opomíjí otázku zabezpečení údajů uchovávaných v registrech před neoprávněnými přístupy. Protože se navrhuje uchovávat a sdružovat informace, které jsou mnohdy kopiemi částí zdravotnické dokumentace, vzniká návrhem na zpracovávání údajů v elektronických systémech i na internetu významné riziko ohrožení soukromí občanů. Nelze se spokojit s tím, že by ve složitých informačních systémech byla analogicky aplikována jen zákonná ustanovení vztahující se ke klasické, resp. lokální listinné zdravotnické dokumentace. Jsem přesvědčen, že toto ustanovení je na hranici ústavnosti, kterým jsou, jak už jsem se zmínil, opravdu ohroženy Základní listina lidských práv a že tento návrh opravdu odporuje směrnici Evropské unie, jak už zde bylo řečeno. Zpracování osobních údajů stanoví, že každé zpracování údajů musí být úměrné účelu takového zpracování, i když je umožněno zákonnou licencí. A jestli vnímám toto vyjádření jako úřad pro ochranu souhlasu jako nesouhlas, musím se tedy pozastavit na vyjádření pana ministra, že tedy mu bylo sděleno, že úřad vyslovil souhlas. A maminka mě vždycky učila, že se nesmí lhát. Děkuji za pozornost.
91
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do obecné rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová, která je zároveň i zpravodajkou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře,
kolegyně a kolegové, chtěla bych vám tady ocitovat cosi z týdeníku Trend, je to slovenský týdeník, a moc bych si přála, aby to nedopadlo u nás jako na Slovensku. Budu mluvit česko-slovensky, promiňte. Rok Penty ve vládě: 5,5 milionu rukojmích. Všechna média se věnují v týdnech hodnocení roku současné vlády. Přišel proto čas vyhodnotit i rok vlády z pohledu skupiny, která značnou část svých aktivit strategicky plánuje a i efektivně řídí. Odvahu vlastně přiznat tento vliv ve zdravotnictví našel jenom týdeník Trend. Nejde totiž o běžné zloděje, jaké známe z předcházející vlády, kteří kradli ve zdravotnictví ze spotřeby. V sektoru, do kterého jde 7,8 % výdajů z HDP, dokázala Penta za rok ovládnout státní exekutivu, změnit systémově zákony a téměř monopolně ovládnout finanční toky. Klíčové bylo manažerské ovládnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny (její šéf přišel z Penty) a tak spolu s Doverou (kterou vlastní Penta), rozhodují o platbách za 93 % všech občanů Slovenska. Navíc zákon dal pojišťovnám ještě volnější ruku při výběru poskytovatelů zdravotní péče. A tam je původ tržního stalinismu, který skupina v tomto sektoru zavedla. Řadě poskytovatelů zdravotní péče, kteří odmítli nabídku Penty na převzetí, byly vypovězeny dvěma největšími pojišťovnami smlouvy. Lékárnám, které se vzepřely akvizici, zdržují platby tak dlouho, že už nemají na nájem ani na výplaty. A podle poslední novely zákona nebudou moci pojišťovny povinně uzavírat smlouvy se státními nemocnicemi. Proto není divu, že zisk pojišťovny Dovera přesáhl 16 milionů euro. Vzorec je jednoduchý – čím méně vyplatíte, tím více vyděláte. A když už vyplatíte, tak pouze svým zařízením. Penta ovládla téměř každou část řetězce – pojišťovnu, lékárny, polikliniky, laboratoře, nemocnice. Dokonce i "nezávislé" instituty, které se snaží působit jako think-tanky a ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch její strategie. Zůstaly už pouze poslední dva články – farmaceutické firmy a státní nemocnice. Co se týká nemocnic, budou přeměněny na akciové společnosti a oddluženy. A následně budou nabídnuty k privatizaci. Nepředpokládám, že by se našel sebevrah, který by chtěl dělat konkurenta Pentě. Po vstupu do tohoto byznysu by ho čekala výpověď 93 % pacientů zastupovaných dvěma pojišťovnami. A tak zůstane jenom jeden zájemce o koupi. Předpokládám, že při takovém zájmu bude cena tržní, tj. poptávka rovná se nabídce. Kolik Penta nabídne, tolik budou stát. Po čtyřech letech předcházející vlády nás bylo 5,5 milionu okradených. Po roce vlády Penty nás zůstalo 5,5 milionu rukojmích. Toto je článek ze slovenského tisku. Byla bych nerada, abychom tak skončili. A jinak co se týče databáze, to nejsou prostě naše výmysly, ale stanovisko, že to je na hraně ústavnosti, potvrzuje vlastně i Parlamentní institut, kde jsme si nechali zpracovat analýzu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A jako
další je do rozpravy přihlášen pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, máte slovo.
92
Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Předně musím nahlásit střet zájmů, protože jsem provozovatelem zdravotnického zařízení, které jsem zaregistroval na základě vládní výzvy na začátku 90. let a v roce 1994 jsem toto zařízení zaregistroval, od 1. 1. 1995 zařízení funguje. K zaregistrování bylo zapotřebí získat souhlas Lékařské komory, jakožto garanta odbornosti bylo nutno získat také posouzení hygienické služby, tehdy ještě Okresní hygienické služby, aby byly vyhovující prostory pro provoz tohoto zařízení. Pane ministře, úplně nerozumím tomu, že nyní po přijetí tohoto zákona se bude provádět jakási přeregistrace těchto zařízení. Je nepochybně mnoho zařízení, mnoho kolegů, kteří začali později podnikat, vzali si úvěry, já už jsem úvěr, než jsem šel do politiky, splatil, ale určitě jsou tací, kteří v této době otevírají své ambulance, berou si mnohasettisícové, někdy i milionové úvěry k tomu, aby provozovali zdravotní službu. A já musím říct, že ten způsob, jakým nyní dochází de facto k přeregistraci, mi přijde jako silně centrálně řízený. Pokud ten úřad bude povinen zaregistrovat a přeregistrovat každého, kdo splní ty podmínky, které splňovali na začátku své působnosti, tak si myslím, že je to administrativní opatření, které bude samozřejmě stát hodně peněz, pot a úsilí a bude možná zbytečné. To je jedna věc. Jinak mám z toho celkově pocit, že dochází do určité míry k jakémusi centralizování rozhodování a utváření zdravotnické sítě. A to já považuji za nepříliš šťastnou filozofii, zejména pro pravicově liberální vládu, od které bych čekal poněkud jiný přístup, neboť se nedomnívá, že je vhodné vydávat nařízení nebo vydávat doporučení ohledně vytvářené sítě. Například v poslední době čtu často články o tom, že porodnice, které neporodí poměrně vysoký počet porodů ročně, by neměly existovat. To vy jako člověk z praxe musíte jistě vědět, že to, že v některé porodnici se rodí vysoký počet porodů, ještě neznamená, že jsou tam všichni lékaři dostatečně erudovaní. Já si dovedu představit porodnici, kde je primář se dvěma zástupci, kteří už jsou na konci kariéry, to znamená, mají odrozeno na velkých nemocnicích řadu porodů, umějí porod provést minimálně stejně zkušeně jako mnoho mladých, ne-li lépe než mladí lékaři ve velkých zařízeních, kde porodů dělají hodně, kde se cvičí. A myslím si, že vytvářet direktivním způsobem síť je velice nebezpečné. Síť zdravotnických zařízení lze vytvořit tak, že můžete využít běžných, řeknu i ekonomických nástrojů, typu, že oceníte výkon jednoho typu v různých nemocnicích stejným způsobem. Mně přijde absurdní, že po 20 letech od revoluce, kdy jsme se přihlásili k tržnímu mechanismu – já vím, že trh ve zdravotnictví téměř zní pejorativně, ale jde o přístupu oceňování služeb. A my máme vysoce jinou platbu pro operaci apendixu, která je prováděna úplně stejným způsobem ve fakultní nemocnici jako v nemocnici bývalého okresního typu, tedy v té tzv. bývalé jedničce, základní nemocnici. A tam se platba pojišťoven dramaticky liší. Dokonce dodnes není udělán systém plateb za výkon u všech. Možná, kdybychom se soustředili na ohodnocování skutečných výkonů, které by bylo stejné, nebo lišilo se minimálně nějakou velmi nepatrnou indexací, kterou lze možná odůvodnit v některých případech nikoli vlastním výkonem, ale třeba složitostí těch doprovodných procesů, tak bychom možná dokázali regulovat síť zdravotnických zařízení daleko efektivněji, protože samotná zdravotnická zařízení by utvářela síť podle toho, jak efektivně by dokázala tyto výkony poskytovat. Místo toho mám pocit – a je to i duch toho zákona – tak se síť zdravotnických zařízení snažíme vytvářet více direktivním způsobem. A takový direktivní způsob nepochybně nepovede k zefektivnění, to je svým způsobem i zlevnění poskytovaných zdravotních služeb. Děkuji za pozornost.
93
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Tady nám to nějak neposkakuje, ten seznam, ale jako další je do rozpravy přihlášená paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, takže prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Už zde zase vedeme dlouhou debatu, a většina mých předřečníků se dotkla mnoha aspektů předloženého návrhu zákona. Kritizovali a zdůvodňovali jeho mnohdy nesmyslnost, nepřesnost, uváděli příklady negativních dopadů, které jeho přijetí bude mít. Dovolím si ale podívat se na tento zákon ještě trošku z jiného úhlu pohledu. Ústava ČR, Listina práv a svobod říká, že občan má právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění v rozsahu daném zákonem. To klíčové je tam sousloví "zdravotní péče". Tento zákon ale dělá to, že zdravotní péči vymezuje jako jakousi doprovodnou záležitost při léčbě. A to pouze v prvních deseti paragrafech předlohy zákona. Dál ale hovoří o poskytování zdravotních služeb, a to ve zbývajících 119 paragrafech. To jenom pro ilustraci. A vážené kolegyně a kolegové, toto je zásadní změna. Domnívám se, že tato předloha a tady tento manévr otevírá prostor pro to, aby v nesouladu s ústavou byla zdravotní péče – a já použiji toto slovo – zdravotní péče uplatněna od A do Z. Už byl schválen zákon, který zakotvoval tu ekonomickou a méně ekonomicky náročnější péči – když to přeložím, hovořilo se o standardech a nadstandardech. Byl zrušen paragraf paní Fischerové – jak se nazýval, který v souladu s ústavou jasně a zřetelně hovořil o tom, že člověk má právo na zdravotní péči podle medicínské indikace, a není možné tuto péči si koupit. To je u tohoto návrhu zásadní. Tento princip je neopravitelný, proto musíme jako sociální demokracie tento návrh zákona odmítnout. Bez toho, že bychom se ho pokusili vylepšovat. Z našeho pohledu vylepšit prostě nejde, protože zásadně nesouhlasíme s principem, na kterém je postaven. A teď, když dovolíte, trošku jako pacientská ombudsmanka. V tom zákoně je celá kapitolka věnovaná právům pacientů. Já musím ale říct, že pacientům vlastně nic nového nepřináší. Slušný lékař, slušné zdravotnické zařízení, v podstatě to, co je tam tak krásně popsáno v této chvíli, přesně dělá. Navíc tyto věci, které jsou tam formulovány, jsou zakotveny v Etickém kodexu práv pacientů, který platí už někdy od roku 1997, a je obecně vnímán jako jakýsi závazek jak zdravotníků, tak zdravotnických zařízení. Ten problém je ale zase v jiném úhlu pohledu. Ono se totiž může stát, že takto víceméně do detailů popsáno, co má lékař udělat, jakou informaci má dát, že bude ke škodě pacientům. Protože – a to už tady bylo řečeno také – lékaři se stanou úředníky. Budou zapisovat, budou se bránit, a budou se muset bránit proti tomu, aby byli nařčeni z toho, že někde porušili nějaké ustanovení tohoto zákona. Ale já si nejsem jistá, že to bude ku prospěchu pacientů. Já jako pacient očekávám od lékaře, že postupuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v souladu s nejnovějšími poznatky lékařské vědy. A že mě tedy léčí, jak nejlépe umí a může. A já si nemyslím, že bych měla jako pacient lékaři říkat, jak mě má léčit. Když vím, jak se mám léčit, tak se vyléčím sama a nepotřebuji k tomu lékaře. Takže ta kapitolka práva pacientů zde jsou jenom podle mého názoru kouřová clona. Ano, pacienti v ČR by potřebovali kodex práv a povinností pacientů. Ale ten musí být vyvážen také právy a povinností lékaře. Protože lékař, který se bojí léčit, který se bojí rozhodnout, je lékař na nic.
94
A promiňte mi to, my jsme se nedávno vrátili ze Spojených států a měli jsme tam debatu i na toto téma. A ten výsledek je naprosto zřetelný. K tomu, k čemu tento návrh vede, již tady jasně prezentovala paní senátorka Dernerová. Já se obávám, že skutečně bude mít pravdu. Problém je, že tak, jak je formulován, jak je změněn vlastně princip nahlížení zdravotní péče tímto zákonem, je věc, která bude jen obtížně napravitelná. Ten výsledek už popsala paní senátorka Dernerová. A hloupé je, že v ČR zavádíme to, co jinde pracně ruší. Protože je to dostalo do skutečně neřešitelných problémů. A mimochodem – to americké zdravotnictví je více jak dvakrát dražší než to naše české. A 40 milionů lidí nemá zdravotní pojištění, nemá přístup ke zdravotní péči. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko, a jako
další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
senátorky, senátoři. Je evidentně neskromné, a skoro bych řekl neslušné, hlásit se podruhé do diskuse, ale malinko musím. Bude to už velmi stručné, spíš v reakci na to, co bylo řečeno. Evidentně trpí ti svobodomyslní a liberálové tady na této straně nalevo, a evidentně už trpí i ti napravo. A vždycky zrovna tyto dvě vlastnosti mi na nich byly sympatické. A já se táži, co si tedy počneme s těmito dvěma fakty, které počaly ve výboru? My se tážeme zástupců ministerstva, kdo přišel s registracemi? Oni to nebyli, ale říkají, že to byli hejtmani. Tak neslušně zavolám, ověřuji si to u hejtmanů. Hejtmani říkají ne. Druhý den vyjdou v tisku, podepíšou se, že oni to nebyli. Česká lékařská komora to nebyla. Lékaři to pacienti. Pacienti ani nevědí, že tento problém je. Táži se tedy, kdo toto chce? Víme, že je to návrh nezbedného poslance. A předpokládám samozřejmě, že nezbední poslanci, kterých je většina, jak nalevo, tak napravo, tak že si tuto věc ohlídají, protože nemám iluze o průchodu celých těch zákonů potom směrem do sněmovny a ze sněmovny. Je to nezbednost, kterou nikdo evidentně nechce, ale nějakým způsobem se nám tam objevila. Druhá věc, s kterou taky jsem v dilematu. Kolega Sušil si ověří vyjádření na výboru, že Ústav pro ochranu osobních údajů potvrdil, respektive souhlasí s tou extenzí požadavků, které klade zákon. Ústav řekne, že s tím nesouhlasí, že to neprojednal, že to nebylo předmětem. Co si s tím, prosím vás, máme počít? Máme to začít vyšetřovat? Svěrák – Smoljak: "Vyšetřování ztráty třídní knihy", nebo prostě já musím vycházet vždycky z nějakého férového vyjádření. Jestliže ta férová vyjádření jsou dvě a opačnými směry, tak pak nevím, co si s tím mám počít. A teď už skutečně nejde o přetlačování se stranami, ale o to, co se potom stanou, když tyto věci s našimi dlouhými komentáři proběhnou tou sněmovnou potom v tom potvrzení za těch 10 – 15 minut, jak to bývá zvykem, a pak budeme to nekonzultovatelné, nechtěné všichni konzumovat a muset chtít, protože zákon je zákon. Na toto pouze upozorňuji. A v těchto dvou dilematech zásadních rozporů mi skutečně není jasno ani po dnešním obsahovém jednání. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Guziana. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Guziana: Dobrý pozdní večer, vážený pane předsedající,
pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu stručný. 95
Mám dotaz na pana ministra. V tisku asi před 3 týdny jsem s hrůzou četl, že v rámci komerčního připojištění plánované operace budou prováděny ve večerních hodinách u těch klientů a o sobotách. Chci se zeptat, jestli se to týká pouze soukromých zdravotních zařízení, neboli státních potažmo fakultních nemocnic? A protože mých 34 let praxe ve fakultní nemocnici v dobách, kdy jsme sloužili 10 – 13 služeb navíc ke své pracovní době, teď už kolegové slouží 5 – 6, tak to je 100 hodin přesčasů. Myslím, že se jim to bude líbit, protože získají pár set korun atd., ale v konečném důsledku to povede k takové diferenciaci pacientů, že ti, kteří na to budou mít, tak se nechají operovat v pátek večer, v sobotu odpoledne. Tak tomu celkem nerozumím, protože myslím si, že tito lékaři v dnešní době, kdy slouží míň přesčasů, mají dost co dělat, aby byli živi a zdrávi, potažmo se věnovali svým rodinám. Takže to jenom bych chtěl objasnit. A mám konkrétní údaje z fakultní nemocnice, kdy se na septické chirurgii, která měla 30 lůžek, zavřelo 15 lůžek. Čili z poloviny pokojů, kde se svítí a topí, byla odstraněna lůžka a chirurgická klinika přišla o 15 lůžek. Moravskoslezský kraj má přes milion obyvatel a Fakultní nemocnice v Ostravě je takovou vlajkovou lodí, která poskytuje okolním okresům i mimokrajským pacientům úžasnou péči. Takže toto mi není zcela jasné, kam ty jakoby komerční pacienty? Jestli budou vytlačovat ty akutní nebo ty dlouhodobě plánované operace? A tak dále. Čili to je trošku pro mě záhadou. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Pane senátore, máte slovo. Senátor
Jaroslav
Doubrava: Vážený
pane předsedající, kolegyně kolegové, promiňte mně, světa neznalému, otázku na pana ministra. Pane ministře, já bych se chtěl zeptat, jak že je to s akutními lůžky, s počtem akutních lůžek? Proč se ptám? Před nedávnem byla u nás jedna mladá paní na gynekologické operaci, která proběhla ve čtvrtek s tím, že minimálně týden bude muset na lůžku být, ale v sobotu ji najednou poslali domů, protože nemají pro ni lůžko. A nemají pro další pacientky lůžko a to lůžko nutně potřebují. Informace ze včerejška – můj kamarád akutně onemocněl, nicméně přesto chtěli v nemocnici, aby ho léčili doma, protože ho nemají kam položit. Nakonec si vydobyl to, že v nemocnici ho nechali, zůstal se tam léčit, ale zase je otázka těch lůžek. A já ze všech stran slyším, jak strašně velký přebytek lůžek v nemocnicích máme. Já bych opravdu rád věděl, jak že to tedy s těmi lůžky je? Díky. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zatím
je to poslední přihláška v obecné rozpravě. Tak už v tuto chvíli není. Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Děkuji panu předsedajícímu. Vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Já bych se chtěl jenom zeptat na několik takových zvláštností. Jak se bude řešit, když zdravotnické zařízení má umožnit, aby pacient měl u sebe ve zdravotnickém zařízení vodícího nebo asistenčního psa? Protože tady vlastně se dopustíme správního deliktu jako zdravotnické zařízení, na druhé straně se můžeme dopustit porušení hygienických norem a předpisů. A zatřetí, protože psa mám, je to pitbull, nebo spíš americký staffordský teriér, tak vím, že je potřeba ho
96
venčit, dávat mu krmení. A to bude dělat kdo? A zaplatí nám to pojišťovna také? Nebo jakým způsobem se to bude řešit? Za další. Jak je, nebo není v rozporu s Hippokratovou přísahou, že pacientovi se může poskytnout zdravotní služba pouze s jeho souhlasem? To ho necháme zemřít? Nebo jak to vlastně bude? A za další. Proč bychom měli být postiženi správním deliktem, když v té době, kdy si to pacient bude přát, nebude k dispozici duchovní, který by poskytl duchovní péči? Nebo snad máme zaměstnat duchovní na 24hodinovou pracovní dobu, aby u nás nepřetržitě sloužili? A velmi rozporuplné bude i to, jestli budeme nebo nebudeme moci pacientovi umožnit přijímat návštěvy tehdy, když si je bude ten pacient přát. A když neumožníme pacientovi – a tím já nemám nic proti tělesně postiženým, ale jakým způsobem si představujete, že budete – a vy jste byl ředitelem fakultní nemocnice – to budete všechna oddělení vybavovat dorozumívacími prostředky, kotci pro vodicí psy, budete zaměstnávat duchovní? Nebo jak vlastně to budete řešit? A nebo je to tak, že fakultní nemocnice si s tím poradí a ty ostatní nemocnice se zavřou na základě toho, že se jim opakovaně dají správní delikty, protože to budou právnické osoby, tak ve výši milionu až několika milionů? Já se omlouvám. V ojedinělých případech nemocnice vždy se snaží vyjít vstříc těmto tělesně a smyslově postiženým. Ale nemůžou, když to nedokáží, nemohou za to být podle mého názoru sankcionováni, když prokáží, že udělali všechno pro to, aby tato činnost byla splněna. Ale tady je to jasně a striktně řečeno. Chtěl bych vás upozornit, že bude připravena ústavní stížnost i na tento zákon. A i já jsem se informoval u ředitele a bývalého člena ODS pana Ing. Němce o tom, jak se na to dívá Úřad pro ochranu osobních dat a údajů. A ten jednoznačně řekl, že s těmi registry v takové podobě a s takovou ochranou, kterou vy nám tady předkládáte, zásadně úřad nemůže souhlasit. A pokud tento zákon projde v té podobě, protože předpokládám, že válcování v Poslanecké sněmovně neustane ani po dnešku, tak já osobně podám trestní oznámení na autory této části zákona. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda ještě někdo má v úmyslu vystoupit v obecné rozpravě? Pokud tomu tak není, tak obecnou rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, pana ministra, zda chce vystoupit v obecné rozpravě? Předpokládám, že ano. Takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji, pane předsedající, děkuji za všechny připomínky a dotazy. Já jsem popsal hustě asi 7 papírů, tak se pokusím nějak projít těmi věcmi, které měly někdy trošku charakter i interpelací. Ale já si těch poznámek velmi vážím a doufám, že aspoň některé se mi podaří zodpovědět. Než je začnu procházet chronologicky, tak mi dovolte, abych se zmínil o několika zásadních okruzích, které si zasluhují jakýsi obecný úvod k těm konkrétnostem, které tady zazněly. Já jsem si udělal takové náhodné pořadí, tak to vezmu podle něj. Mluvilo se tady o definici péče. Zdravotní péče versus zdravotní služby. Ten zákon byl ve své kostře napsán už před asi 5 lety skupinou okolo pozdějšího ministra Julínka. A my jsme tu kostru převzali. A převzali jsme tedy zčásti i tu definici zdravotních služeb a zdravotní péče. Dělali jsme to velmi opatrně, protože jsme nechtěli být kritizováni za to, co bylo v té pracovní skupině extrémně vyčítáno, že definuje ty zdravotní služby jako věc, která je v každém případě subjektem komerce. A jaksi neodlišuje od sebe to poskytování a komerci. Tak toto v tom zákoně není a zůstala jenom ta logika, která trošku uznávám, že je proti objemu práce ve
97
zdravotnictví. Samozřejmě té práce je zdaleka nejvíc okolo péče, což je jaksi poskytování toho, co pacient potřebuje, přímo zdravotníkem v nějakém většinou přímém fyzickém kontaktu těch dvou nebo více lidí. To je jistě to, za co se hlavně utrácejí peníze ve zdravotnictví z veřejného zdravotního pojištění a to, co nejvíce každého zajímá. Nadto je celá řada těch služeb, které nejsou nadřazené proto, že by byly něco vyššího, ale prostě jsou to velmi diferencované služby, někdy i zcela okrajové, které je ale potřeba svázat do jednoho balíku činností, které se nazvaly tedy služby. A ten zákon definuje péči tam, kde je to potřeba, ale jinak mluví o službách. Protože jinak by bylo do toho zákona potřeba psát mnoho dalších kapitol, specifických jenom pro ty další konkrétní služby a ten zákon by to značně znepřehlednilo. Není to vůbec žádný pokus ani o nějakou privatizaci, která tady zněla jako strašlivý horor, který ten zákon chystá, a není to ani žádná chuť tu poskytovanou péči devalvovat. My jsme dokonce čelili takovým atakům, jako že služby je samo o sobě dehonestující slovo. Nakonec tady zaznělo, co to je služby? Je to dělání služebníka, nebo dělání služeb? Samozřejmě takovéhle obraty, když něco chcete pohanět, si můžete vymyslet, jestliže jste nápaditý, na cokoliv a obrátit vše ve špatné. Není to v žádném případě takhle míněno. Ani to není míněno jako poskytování sexuálních služeb, jak jsme byli atakováni, že ty zdravotníky dehonestujeme. Ale já bych jen na důkaz toho, že tento terminus technicus se běžně používá, bych řekl, že celý zákon, který už platí dlouhá léta o poskytování sociálních služeb, prostě s touto terminologií pracuje. Přestože mluví o péči pečovatelského typu. Takže není to nic neobvyklého. Další bod, který jsem vypíchl z těch konkrétností jako určitou obecnou záležitost, je definice lege artis. Já dokonce jsem rád, že tato poznámka tady zazněla, a že mohu říct, že ta definice lege artis byla jedním z pilířů, který já jsem pokládal za důležité v našem zákonodárství změnit. A musím připomenout, že ačkoli tady byla častokrát citována lékařská komora a to, kde jsme jí nevyhověli, takže tam, kde jsme vyhověli v řadě případů, o tom se nemluví, když se to nehodí. Ale lege artis byl velmi separátně, velmi intenzivně a zodpovědně, s rešeršemi literárními diskutovaný prvek v tom zákoně, který nakonec byl dotvořen s pomocí lékařské komory a byl jí konsensuálně přijat. Já doufám, že se neocitne v tom souboru věcí, kde jsem byl téměř označen za nepravdivého informátora, a to v oblasti těch registrů a postojů Úřadu pro ochranu osobních údajů a v té oblasti ještě jedné, hned si na ni vzpomenu. Tak u tohohle prosím také byl, u toho lege artis, souhlas lékařské komory. A to lege artis samozřejmě vůbec nemá v úmyslu poškozovat pacienta. To lege artis je tady odděleno od práv pacienta. Práva pacienta jsou definována úplně jinde a jinak. A to lege artis se týká činnosti lékaře. A to lege artis ho tu má chránit. To, co tady citovala paní senátorka Gajdůšková z amerického zdravotnictví, jeho nešvarů a jeho extrémní finanční zátěže, a co se týká pronásledování lékařů, téměř ďábelsky, advokáty a chytání je za drobnosti a posílání k soudu, tak to samozřejmě nikdo nechce, aby tady vzniklo, protože je to jedno z velkých negativ amerického zdravotnictví. S tím souhlasím. A to lege artis patří do téhle kategorie věcí, která právě mají ta negativa odstraňovat. To lege artis chrání lékaře v tom, že ten lékař se může ocitnout v podmínkách, kdy péči prostě musí poskytnout, i když se mu to nelíbí a nemá pro to všechny podmínky. Extrémní stav je poskytování akutní péče, někde mimo zdravotnické zařízení nebo v podstatě první pomoci, ale velmi typickým příkladem, který jsme řešili před tři čtvrtě rokem, byla akce Děkujeme, odcházíme, kde vznikl spor, do kterého se zapojila spousta renomovaných právníků.
98
Spor mezi lékařskou komorou a Ministerstvem zdravotnictví, jestli když odejde část lékařů z nemocnic a ti ostatní tam budou péči poskytovat, tak aby pacienti, kteří by se potenciálně mohli octnout bez péče, aby měli aspoň nějakou péči při restringovaných podmínkách. Právní výklady byly dva, jak to tak u nás v našem legislativním systému někdy figuruje, a my jsme tím návrhem lege artis udělali krok, o kterém se domníváme, že výklad bude nyní jasný. Lékař prostě pracuje v nějakém prostředí a musí i v tom omezeném prostředí pracovat co nejlépe ve prospěch pacienta a musí mu poskytnout všechno, co má v daném momentu k dispozici, a když to udělá, tak pak nemůže být viněn za to, že péči měl poskytnout jinak. Abych řekl k tomu to B, práva pacienta jsou chráněna také v tom druhém zákoně, který již zde byl probírán před časem. V novele zákona 48 o veřejném zdravotním pojištění jsou definována práva pacientů, jsou definovány nároky, na které pacient má právo a které má zdravotní pojištění hradit. A udělali jsme první krok k tomu trošku vyjasnit povinnosti, které kdo má v našem zdravotním systému. Přestože tady bylo velmi krásně hovořeno o zákonu o zdraví lidu a o tom, že ho rušíme a jaké je to téměř barbarství, tak já musím říct, že v naší legislativě základní kostry, kdo za co zodpovídá, nejsou řečeny velmi jasně. A my jsme tím, že jsme řekli, že pacient má nějaký nárok, který je definován, a k tomu jsme řekli, že za tento nárok bude ručit zdravotní pojišťovna, tak jsme udělali aspoň jeden krok k vyčištění tohoto prostoru. Je to opravdu problém. Já vám mohu odcitovat, dneska jsme s panem hejtmanem Tesaříkem diskutovali problém jedné z nemocnic v jeho kraji, kdyby došlo k situaci, že ta nemocnice vypadne ze sítě péče, protože nebude schopna péči poskytovat z jakýchkoliv důvodů, tak opravdu podle naší legislativy by byl velmi obtížně řešitelný spor, kdo za to může, jestli nemocnici má honem rychle postavit Ministerstvo zdravotnictví, nebo kraj a zůstává tam tedy povinnost pojišťovny péči pro své klienty řádně zařídit, což teď bude již jasné, ale na druhé straně musím říct, když ji zařídí tak, že bude vozit pacienty někam do vzdálené nemocnice velmi draho, a když bude potřeba, aby tam ta nemocnice aspoň v nějaké podobě opravdu byla, tak ta věc vyjasněna není. Tolik tedy na zdůvodnění toho, proč lege argis tam je. A velmi bych prosil, abyste to nevnímali jako věc, která chystá nějaké zlotřilosti, o kterých se tady mluvilo hororovým způsobem, co všechno chystáme pro řetězce, a za další hrůzy. Reregistrace. Ano, to je prosím to druhé, kde jsem byl označen, že nesprávně informuji. My jsme prostě dostali opakovaně a velmi výrazné stanovisko ze strany hejtmanů, se kterými komunikujeme. A my nemůžeme komunikovat se všemi hejtmany, tak v otázkách zdravotnictví komunikujeme se šéfem zdravotní komise hejtmanů, s panem hejtmanem Běhounkem, ale komunikovali jsme i s dalšími krajskými úřady, které nesou správní povinnost registrovat zdravotnická zařízení a starat se o celou agendu. A od nich tedy jsme dostali velmi naléhavé žádosti, abychom vyhověli tomu, aby zdravotnická zařízení byla znovu registrována. Mimochodem není to v naší situaci, v naší zemi nic mimořádného. Když se předělával živnostenský zákon, tak všichni, kdo nesli určité registrace svých živností, tak si je museli obnovovat. Přesto všechno Ministerstvo zdravotnictví po velkých debatách a vnitřních rozporech, které byly téměř na hraně toho, co je nejhorší řešení, když je názor 50 na 50, tak jsme se přiklonili k tomu, že dáme do vlády zákon bez opakovaných registrací. Já jsem neslíbil komoře, že registrace zařídím těmito slovy. Já jsem řekl, že do vlády připravujeme verzi takovouto. Ve zdravotním výboru v tomto byla shoda, že registrace je potřeba obnovit, že registry na zdravotních referátech krajských úřadů jsou v nepořádku, že mnohde ani nemají kontakty na lékaře, nejsou s nimi schopni komunikovat, a že to bude akce,
99
která bude relativně snadná, žádné hrozné zátěže. Prostě do devíti měsíců lékař musí napsat žádost, kde uvede své nacionále, kde působí, jaké jsou na něj kontakty a na základě této žádosti, pokud se ukáže, že všechny potřebné papíry na zdravotním referátu jsou, tak žádost bude vyřešena a registrace bude obnovena. Pro ty, kteří si žádost nebudou chtít obnovit, tak platí perioda tří let, kdy péči budou i bez nově obnovené registrace moci poskytovat. Zazněla tady také věc, která mně připadá jako nedorozumění. To, že bude lékař mít novou registraci, neznamená, že se stává novým zdravotnickým zařízením a že musí znova vstoupit do soutěže o zařazení do sítě. To je úplně nezávislá záležitost a prostě tam, kde je smlouva s pojišťovnou uzavřena a kde zdravotnické zařízení je v síti, tak lékař registraci, pokud se s ní prokáže jako novou, tak prostě platí jeho stávající smlouva. Že to je věc, která je nepříjemná, psát někam dopis a říkat si, co když mně registraci nedají, to já uznávám, ale zase na druhou stranu musíte uznat, že jistá míra byrokratického zajištění činnosti státu, který za poskytování péče ručí, tady také v určité minimální podobě musí být. Hodně se tady mluvilo o otázce vstupu subjektů do zdravotnického systému, které by hodnotily kvalitu. Uznávám, že to je věc, která budí kontroverze a je potřeba s ní zacházet opatrně. Já, jak tu několikrát zaznělo, jsem šéfoval velké nemocnici a dotáhl jsem se svými spolupracovníky nemocnici k akreditaci, ale opravdu o tom mám své pochybnosti. Je to zátěž velká a je potřeba nároky, pokud jde o doprovázející administrativu, snížit, ale na druhé straně šmahem odsoudit tento proces, který vstupuje do celé sféry lidského konání jako kdysi nazývané hnutí za jakost v určitém odvětví a dneska je všeobecně přijímán, a to, co my tady děláme, je specifický systém jakýchsi certifikací pro zdravotnictví, které odpovídají ISO certifikacím v průmyslové sféře, které se začaly dělat ve zdravotnictví, byly velmi drahé, pro zdravotnictví velmi nevhodné a než takovýto proces do zdravotnictví pustit plnou parou, tak se domnívám, že je lepší, aby si zdravotnictví tento systém doladilo samo. A vůbec tady v těch dotazech a připomínkách nezaznělo, že ten boj o kvalitu, nebo snaha dozorovat kvalitu trošku víc než jenom tou základní registrací, kde ten lékař nebo to zdravotnické zařízení naplňuje ty základní podmínky pro vzdělávání, pro vybavení ordinace, pro nějaké splnění hygienických norem, tak aby ten proces spontánně vedl k nějakému navyšování snah o vyšší a vyšší kvalitu, protože ta se objevuje všude. A kdyby takto nebylo lidské konání hnáno, tak bychom dneska nejezdili v takových autech. A jezdili bychom v autech jako před třiceti lety. Možná by neměla ani bezpečnostní pásy. A ten proces – a to zdůrazňuji, že zde nezaznělo – že ten se nedělá jako sekýrování lékařů nebo jiných zdravotníků, ale ten se dělá pro zvyšování bezpečí pacienta a zlepšování výsledků té poskytované péče. Pak tady mám kapitolku registry. Já jsem bohužel nedostal ten mail, který byl z Úřadu pro ochranu osobních údajů. Já nevím, jestli byl podepsaný panem předsedou Němcem, kterého jsem tady dneska v Senátu zahlédl, ale bohužel jsem s ním tedy nemluvil o této problematice, tak já jsem se s panem předsedou Němcem sešel dvakrát. Uznávám, že ta ingerence úřadů nebyla bez problémů, že měli řadu výhrad, ale my jsme se jednoznačně domluvili, že ten zákon je napsaný tak, že umožní další dohled úřadů, že tak, jak je napsán, není aplikovatelný na ty registry, že je k tomu potřeba vytvořit ještě prováděcí předpisy. A že v těch předpisech, nebo v jejich důvodových zprávách bude lépe specifikována účelnost těch registrů, jejich potřeba pro budování dohledu nad medicínskou prací a nad výsledky. A že v tomto směru budeme s Úřadem jednoznačně spolupracovat a budeme jim dokladovat, že
100
to, co se zavádí, ty jednotlivé postupné a zdůrazňuji oddělené registry, nikoli provázané s nějakou e-Government databází, jak tu zaznívalo, takže nám k nim budou dávat souhlas nebo nesouhlas. A ministerstvo se zavázalo, že pokud budou výhrady Úřadu, tak že na ně bude reagovat a ty registry bude upravovat tak, jak je bude vidět Úřad jako optimální. To, co u těch registrů nezaznělo jako věc, která je absolutně nutná, aby tady zazněla, je, že ty registry nejsou vytvářeny pro nějakého Velkého bratra. Ty registry jsou tady pro získávání zpětné vazby – a mluvím prosím o klinických registrech, ne o těch administrativních – ty registry jsou tady pro vytváření zpětné vazby o tom, co se v medicíně děje. Většina toho národního zdravotního informačního systému je takhle postavená, ten systém byl zakotven v zákoně a my ho přejímáme do nového zákona. A pokud byste byli v zásadě proti registrům, tak jenom upozorňuji, že registr tohoto typu, tak jak je to v zákoně napsáno, funguje léta v onkologii. Má své problémy, má své finanční nároky, které – jako každé nároky ve zdravotnictví – nejsou naplňovány úplně. Ale myslím, že váš pan kolega, ctěný senátor Žaloudík, jistě potvrdí, že ten registr je při poskytování onkologické péče mimořádně důležitý a potřebný. Pokud jde o ty registry administrativní, tak registr poskytovatelů musí ministerstvo mít. Jestliže má dávat vyjádření k tomu, zda jsou způsobilí, nebo nejsou způsobilí. Já nevím, jak se tady objevilo, že v tom registru bude, kdo, kdy, s kým uzavřel registrované partnerství, já jsem to tedy možná přehlédl. A doufám, že to tam napsáno není. A rozhodně tedy musím upozornit na to, že maséři nejsou zdravotničtí pracovníci. Takže ti v registru nebudou. K obecnému tvrzení, že tady chystáme prostor pro plíživou privatizaci, pro zdravotnictví dvojí tváře, pro vytěsnění privátního sektoru a vpád řetězců – což tedy mimochodem je také privátní sektor, takže to tak trošku jde proti sobě, že nic takového neplánujeme. Jestliže tady jsou citovány problémy na Slovensku, je tady očerňována ta situace, která tam vznikla velkou privatizací pojišťoven, je tady citována Penta, tak nic takového se tady neděje. Jednak tady vůbec nemluvíme v tomto zákoně o pojišťovnách. My jsme ty zákony rozdělili do zákonů, které se starají o to, jak se organizuje veřejné zdravotní pojištění, tak jak to bylo, a z tohoto zákona jsme tyto problémy vyňali. Odkazuje se na ten druhý zákon. Ale ani v těch zákonech pojišťovnických prosím žádné privatizace typu Slovenska vůbec nechystáme. A to, že tady paní zpravodajka říkala, že z toho zákona vypadly celé pasáže o tom, že zdravotnictví není jenom záležitost, která se týká poskytování péče, ale je to systém, který je nadresortní, který se stará o prevenci, osvětu, o zdraví národa jako celek, dříve než onemocní jednotlivci, tak to samozřejmě je v jiných zákonech. Máme zákon o veřejném zdraví, kde tyto věci jsou. A vůbec tím, že rušíme zákon lidu, není potřeba se obávat, že by tyto věci ze zdravotnictví vymizely. Patří to k základním úkolům zdravotních zákonům, starat se o organizaci péče o zdraví v tom širokém slova smyslu, o to, aby tady bylo zdravé životní prostředí, aby občané této země žili v bezpečí, ve svém životním prostředí. Aby nejenom nebyli otravováni jedovatým vzduchem nebo vodou, ale také aby byli vychováváni k tomu, že vědí, že se má jíst zdravě, že se má cvičit apod. Tak to všechno u nás tedy zůstává. Tak já nevím, pane předsedající, jestli se mohu zeptat, kolik mám času? Já bych nerad, abych přetahoval déle, než je zde zvykem, ale je ještě celá řada věcí, které bych mohl komentovat.
101
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane ministře, náš čas končí v 19.00 hodin, pak už nemůžeme hlasovat. Pokud hledáte prostor, aby bylo možné vznést určitou faktickou, tak… Ale fakticky máme tu prostor do 19.00 hodin v tuto chvíli. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Tak já v tom případě tedy to své expozé ponechám v této obecné rovině, kterou jsem zde pronesl. Bude-li samozřejmě vaše přání, abych se dotkl ještě dalších specifických problémů, tak to udělám dále. Děkuji. Zatím děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A s procedurálním návrhem se hlásí předseda senátního klubu sociální demokracie pan senátor Vícha. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Právě proto, že pan ministr hovořil velmi obsáhle, a nevím, jak dlouho bude ještě hovořit potom paní zpravodajka, tak navrhuji, můžeme se dostat až po 19. hodinu, tak navrhuji, abychom zaprvé tento bod doprojednali, mohli hlasovat o něm i po 19. hodině. A zadruhé – mám procedurální návrh, aby další body pana ministra, tzn., to jsou senátní tisky 184, 185, 186, 187 a 154, abychom je zařadili jako 1. – 5. bod pevně ve středu 12. 10. A ty další body, které tam byly, posunuli až za ně. Mohli bychom samozřejmě jednat i po 19. hodině, ale jsou to poměrně závažné záležitosti. Myslím si, že by bylo důstojné, abychom o nich jednali v klidu. Přestože jsou mnohé profese, které pracují i v noci, a nejenom ty, které říkal pan poslanec Krátký, tak doporučuji tento návrh. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji, pane předsedo.
V tuto chvíli nechám tedy hlasovat o tomto procedurálním návrhu. Aktuálně je přítomno 61 senátorek a senátorů. A potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 20 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 55, proti byl 1. Návrh byl přijat. Já myslím, že teď se ptám paní senátorky a zpravodajky Aleny Dernerové, zda chce vystoupit? Předpokládám, že ano. Měla by nás zároveň i provést návrhy, které padly v obecné rozpravě. Senátorka Alena Dernerová: Takže v obecné rozpravě, tuším, diskutovalo 11 senátorů a senátorek, z toho 3 diskutovali dvakrát. Žádný protinávrh nezazněl, pozměňovací návrh také ne, takže já bych jenom přerecitovala… Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, tam byl návrh schválit. U
paní senátorky myslím. Senátorka Alena Dernerová: Ano. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže tedy přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já ještě se pokusím přivolat případně kolegyně a kolegy, kteří tady nejsou.
102
V sále je v tuto chvíli přítomno 62 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Pardon? Hlasujeme o tisku 183, který projednáváme. Takže nechávám hlasovat. Kdo je pro, tedy zahajuji hlasování, kdo souhlasí s tím, abychom tento návrh schválili? Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V tuto chvíli mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 21 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 14, proti bylo 43. Návrh nebyl přijat. Tudíž přistoupíme k dalšímu návrhu, který tedy je, a to jest návrh na zamítnutí. Je tomu tak, paní zpravodajko? Senátorka Alena Dernerová: Ano, je tomu tak. Takže, je návrh zamítnout,
ano. Já říkám – je tomu tak. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže přistoupíme k hlasování o tomto návrhu. V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je v této chvíli přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 44, proti bylo 11. Návrh byl přijat. Tím jsme tento návrh zamítli. A nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byla paní senátorka Alena Dernerová a zároveň pan senátor Jan Žaloudík. Zároveň se ptám, zda se svojí rolí souhlasí? Zda není námitek nebo nějaký jiný návrh? Oba souhlasí, kývají, že ano. Takže přistoupíme opět k hlasování. Fanfáru asi nebudeme spouštět. Byl podán návrh pověřit paní senátorku Alenu Dernerovou a pana senátora Jana Žaloudíka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Nyní mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednání tohoto tisku. A tak, jak jsme odsouhlasili procedurální návrh, budeme pokračovat s těmito návrhy příští týden ve středu. Já bych poděkoval panu ministrovi i paní zpravodajce za nelehkou úlohu při tomto bodu – a zítra zahajujeme v 9.00 hodin pořadem tak, jak byl schválen v programu. Já vám děkuji za účast a těším se na shledání zítra v 9.00 hodin.
(Jednání ukončeno v 18.58 hodin.)
103
2. den schůze – 7. října 2011
Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 12. schůze Senátu Parlamentu České republiky. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Jaroslav Palas, Petr Bratský, Pavel Lebeda, Tomáš Töpfer, Tomáš Jirsa, Hana Doupovcová, Jana Juřenčáková, Jaromír Štětina, Stanislav Juránek, Jiří Lajtoch, Pavel Trpák a Alexandr Vondra. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili, a připomenu, že kdo jste si opomněl vzít kartu s sebou, máte možnost získat náhradní u prezence předsálí Jednacího sálu. Dalším bodem, který bude projednávat na této schůzi, je
7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 178) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 178. Návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého mezi námi vítám. Pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl tuto novelu trestního zákoníku a trestního řádu. Cílem této novely je za prvé implementovat evropské právo. Konkrétně jde o předpisy Evropské unie, které ukládají členským státům doplnit jednotlivé skutkové podstaty trestných činů o nové trestné činy nebo přeformulovat existující skutkové podstaty v národních právních řádech, a to na úseku práva životního prostředí, boje proti rasismu, boje proti xenofobii a terorismu a v boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii. To znamená, že zde se zpřesňují a doplňují některé skutkové podstaty. V zásadě tato část novely je v duchu evropské politiky postupně unifikovat některé skutkové podstaty u těch trestných činů, na jejichž efektivním postihu má EU zájem, a proto je vhodné, aby vymezení skutkových podstat bylo v jednotlivých národních právních řádech obdobné či stejné, tak aby postih mohl být efektivní na území celé EU, ne pouze v některých národních členských státech. Vedle tohoto úseku novely trestního zákoníku návrh upravuje ještě další záležitosti. Jedná se za prvé o věci, které vyplývají z vládního prohlášení, kdy se zpřísňuje postih korupce, resp. zvyšují se sazby v případě, že korupci realizuji úřední osoba. Dále pak novela obsahuje celou řadu změn, které vyplývají z praxe, z praktické aplikace trestní legislativy orgány činnými v trestním řízení. Zmíním
104
alespoň některé důležité věci. Provazují se lépe alternativní tresty s možností uložení domácího vězení, lépe se upřesňují podmínky realizace trestu obecně prospěšných prací a umožňuje se, aby v případě, že osoba nedodrží trest domácího vězení, aby automaticky nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, ale aby zde byla ještě jiná alternativa právě v podobě uložit osobě, která neplní trest domácího vězení, trest obecně prospěšných prací. Cílem totiž je přinést i takové změny, které umožní preferovat při ukládání trestů primárně, je-li to možné z hlediska společenské závažnosti trestního jednání, alternativní tresty a vnímat trest odnětí svobody jako krajní řešení. Co je důležité, a to zde chci také ještě zmínit, je to, že novela obsahuje otázky týkající se tzv. zabezpečovací detence. Cílem novely je rozšířit zákonné možnosti, kde je institut zabezpečovací detence užit. Novela opravuje velmi praktickou věc, která byla jaksi zpracována na základě žádosti odborných zaměstnanců, odborníků z řad psychiatrických léčeben, kdy osoby, které jsou pachateli trestných činů, vykonávají ochranné léčení v podobě ústavního léčení v takovýchto zařízeních a chovají se agresivně nebo nerealizují podmínky léčby, tak v zásadě zdravotnická zařízení nevědí, co s takovými pachateli. Jsou známy naprosté excesy, kdy dokonce takovíto pachatelé napadají zdravotnický personál, a v minulosti došlo dokonce k tomu, že i zabili, zavraždili zdravotnický personál. Proto navrhujeme změnu, která umožní, aby osobu, která má ochranné léčení a nepodrobuje se tomuto ochrannému léčení, bylo možno umístit do zadržovací detence, která je zkrátka schopna si s takovýmito agresory poradit a tím ochránit zdravotnický personál. Co je dále ještě doplněného v novele a je to důležité, je, jak jsem řekl, obecné rozšíření užívání zadržovací detence. Dnes je možné uložit zadržovací detenci pouze v případě, kdy takovýto pachatel duševně nebo zdravotně narušený spáchal zvlášť závažný zločin, to znamená ty trestné činy, kde je horní sazba vyšší než 10 let. My rozšiřujeme tento okruh i na ostatní zločiny, to znamená na trestné činy v sazbě 5 až 10 let. Domníváme se, že je to správné, že i zde by měla být možnost v případě, že jsou splněny zákonné podmínky, řešit problém zabezpečovací detencí. Dovolte mi ještě jednu poznámku k parlamentnímu projednávání, konkrétně k projednávání na půdě Poslanecké sněmovny, kdy byl návrh zákona doplněn o pozměňovací návrhy. Já chci zdůraznit jeden, který považuji za zvlášť důležitý, a to je změna navržená poslanci Pospíšilem, Peak a Farským, která se týká zpřesnění skutkové podstaty trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda, konkrétně § 351 trestního zákoníku. Cílem tohoto zpřesnění je snaha, aby bylo zcela zjevné a zřejmé, že trestním právem je možné postihnout tzv. kupčení s hlasy, kdy zkrátka určité osobě jsou poskytovány výhody s cílem ovlivnit její vůli, zmanipulovat její vůli tak, aby volila ve volbách někoho, koho by při svobodném rozhodování nevolila. Říkám to takto laicky. Je doplněna další alinea tohoto jednání do § 351, a jsme přesvědčeni, že v popředí této úpravy bude možné bez jakýchkoliv interpretačních problémů postihovat tzv. kupčení s hlasy. Ono je možné, podle našeho názoru, již dnes – podle platné právní úpravy – určitou část tohoto jednání postihnout, ale z důvodů mimořádné společenské nebezpečnosti a existence tohoto jevu ve společnosti je třeba, aby trestní zákoník v této oblasti byl zcela přesný. Proto také toto zpřesnění skutkové podstaty. Dámy a pánové, tolik tedy stručné představení některých hlavních trendů novely. Těch věcí tam je celá řada. Jak jsem řekl, reagujeme tam na praktické problémy i na jiných úsecích. Já vás žádám o podporu tohoto návrhu zákona,
105
protože jsem přesvědčený, že z hlediska trestní politiky státu má jednoznačně pozitivní přínos. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 178/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře spravedlnosti, vážené dámy, vážení pánové. Pan ministr tady sdělil veškeré zcela zásadní skutečnosti, které jsou obsahem novely, kterou on předkládá jménem Vlády ČR. Já bych si dovolil ještě takové ty skutečnosti, které se týkají Senátu Parlamentu ČR, a které bychom zde měli vědět. Tady je třeba říci, že návrh sice nebyl projednán legislativní radou, ale postačilo stanovisko předsedy. Tam bylo 40 víceméně technických úprav. Vláda ten návrh schválila dne 24. března 2011 a pověřila zde přítomného pana ministra k odůvodnění návrhu, což on právě provedl. Byly tady zmíněny obsahové stránky. Já bych ještě připomněl, že v Poslanecké sněmovně v dolní komoře byly diskutovány dvě další záležitosti, které nebyly přijaty. A to je nová skutková… no nová, v uvozovkách, nová skutková podstata trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Což mně osobně nevadí, že nebylo přijato, a pak zvláštní ustanovení účinné lítosti – to je to odpuštění při úplatkářství. Jestliže dal úplatek někdo na požádání a oznámil to hned vzápětí. To je to, co už bylo v trestním zákoně. Já jsem k tomu vystupoval několikrát, mně osobně mrzí, že to tam není. Jinak konstatování další – v konečném hlasování o návrhu zákona na 21. schůzi dolní komory dne 6. září 2011, hlasování č. 33, byl návrh novely schválen. Jejich tisk – je to 297. Návrh zákona byl postoupen Parlamentu ČR 19. září 2011, a lhůta nám končí 19. 10. 2011, takže jsme ve správné lhůtě. Garančním výborem – jak už bylo konstatováno panem předsedou – je náš výbor, tzn. ústavně-právní. Obsahové připomínky nemám vůbec žádné, protože pan ministr tady sdělil všechno. Chtěl bych pochválit i to, že účinnost – s ohledem na moje včerejší vystupování, že účinnost zákona je stanovena pružně, tzn. 1. dnem měsíce následujícím po vyhlášení, takže máme dostatek možností s tím něco udělat. Ale ústavně-právní výbor to nežádá. Pokud jde o legislativní poznámky, já jsem říkal už na ústavně-právním výboru předevčírem, že v podstatě jde o brzké změny. Ale tyto jsou pochopitelné, protože se nelze vyhnout transpozici z evropských závazků, tj. ochrana životního prostředí, boj proti terorismu, boj proti sexuálnímu vykořisťování dětí a boj proti nelegálnímu zaměstnávání cizinců. Pan ministr to tady velmi podrobně zmínil. Já osobně považuji některé změny za problematické. To znamená to navýšení trestních sazeb v rámci tedy tak zvaného a proklamovaného boje s korupcí úředních osob, v rámci pseudořešení zpřísňování trestních sazeb... To znamená navýšení trestních sazeb v případě, že jde o korupci úředních osob. A já vždycky se ptám, zdali je opravdu nutné navyšovat trestní sazby v případech, že soudy nevyužívají těch stávajících. Mě by zajímalo, kolik úředních osob bylo stíháno trestně? Kolik jich bylo odsouzeno pravomocně? A zdali bylo využito těch trestních sazeb stávajících, či zda soud konstatoval, že by chtěl přísnější trestní sazby a že žádá Parlament ČR o navýšení trestních sazeb?
106
Já osobně jsem přesvědčen, že takový případ nebyl ani jediný, resp. o něm nevím. Pokud jde o alternativní tresty, tady pan ministr pochválil doplnění těch alternativních trestů, ale je třeba říci zase znovu, že to bylo v Poslanecké sněmovně. A já osobně už pokládám to řešení za poněkud chaotické. Nemám proti němu nic, je logické, je systematicky zařazeno, ale pokládám ho za chaotické ve chvíli, kdy trest domácího vězení dosud je vykonáván kontrolou probační služby. V podstatě trest domácího vězení podle mě není vůbec účinný. Pokud nebudou elektronické náramky – a to je věc asi nějakého obchodního vyjednávání – tak v tu chvíli můžeme pochybovat o účinnosti tohoto trestu. A my už v tuhle chvíli se k němu vyjadřujeme, přeměňujeme, doplňujeme, atd. To je moje osobní poznámka, za kterou se vám omlouvám, a v tuto chvíli pouze konstatuji usnesení ústavně-právního výboru, senátního tisku č. 178, s tím, že ústavně-právní výbor: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. II. Určuje senátora Miroslava Antla zpravodajem výboru pro projednání této věci – čehož se právě zhošťuji. III. Pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR – což jsem učinil už před 2 dny. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,
kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych udělal něco mimořádného, ale poděkoval panu ministrovi za to, že konečně se dostal do trestního zákoníku § 99, odst. 5, který ochrání část našich zdravotníků před tím, co se děje v některých zařízeních. Chtěl bych se pana ministra zeptat, kdy tedy budou ty elektronické náramky, zejména s odvoláním na § 60, odst. 3? A dovolte mi můj názor. Velmi problematické asi bude v příští budoucnosti § 299, 300 a 301, i když chápu, že to je transpozice EU, která je vyvolána současným složením některých orgánů EU, kde mají velkou část podílu Zelení. Myslím si, že to do budoucna nebude velký přínos pro Českou republiku. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Zájem není, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda si přeje vystoupit? Ano, prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedo. Já budu
reagovat na některé podněty, které padly v debatě. Nejprve ke zprávě pana zpravodaje. Téma účinné lítosti, které zde zmínil, že ho mrzí, že není v trestním právu ve vztahu k trestným činům, které bych nazval "trestné činy postihující korupční jednání", takto obecně. To je téma, kde my jsme připraveni vést o tomto odbornou seriózní debatu. Ostatně vláda nechala k tomuto tématu zpracovat analýzu. To, že účinná lítost u trestných činů postihujících korupci není v trestním zákoníku, je dáno tím, že mezinárodní společenství, EU, OECD, pak tzv. 107
společenství GRECO, které sdružuje státy v boji proti korupci, zkrátka a dobře nechtějí, aby účinná lítost byla aplikována v oblasti boje proti korupci. Vnímají to jako věc, která by neměla být součástí národních trestních řádů. Podíváme-li se do zemí "západní Evropy", do starých členských států EU, pak účinná lítost, která by se dotýkala korupce, není v jejich národních právních řádech. Jinými slovy, my jsme teď v pozici, kdy jsem se dohodli na úrovni vlády, že bude dotázána OECD, resp. skrze našeho velvyslance plus ostatní mezinárodní společenství, nakolik případné přijetí účinné lítosti, zpět přijetí do českého právního řádu, bude vnímáno na mezinárodním poli jako krok zpět, anebo nakolik to bude vnímáno jako věc, která je pouhou vnitrostátní záležitostí naší země. Hlavní problém v oblasti účinné lítosti, já vnímám, je ten mezinárodní. Jinak asi není zde nikdo, kdo by a priori zcela negativně se k možnosti účinné lítosti v českém právu stavěl. Nicméně je to téma s tímto výrazným mezinárodním akcentem. To byl také důvod, proč v novém trestním zákoníku nebyla účinná lítost takto upravena, protože odborníci autoři zákona právě poukazovali na mezinárodní kontext a na to, jak je účinná lítost vnímána na mezinárodním poli. K tématu korupce, zvyšování sankcí, zde konstatuji, že ministerstvo plní vládní prohlášení, samozřejmě je možné vést akademickou politickou debatu o tom, nakolik vyšší sankce znamená efektivnější postih určitého jednání. Já k tomu mohu pouze konstatovat, že je samozřejmě možné se následně bavit na ÚPV i na jiném fóru o tom, kolik vlastně jednotlivých případů bylo takto postiženo. Jedinou věc, kdy nesouhlasím s tezí pana zpravodaje, je to, kdy on konstatoval, že nezaznamenal, že by soud žádal zvýšení trestních sazeb. Tady konstatuji, že by to bylo i podivné, kdyby soud žádal zvýšení trestních sazeb. Moc soudní je od toho, aby nezávisle soudila a posuzovala trestnost jednání v rámci zákonných mantinelů, které dáváme my, zástupci občanů, přímo volení, a výše sazby u toho či onoho trestného činu je vždycky politickým rozhodnutím, a to je tak správně, kdy společnost akcentuje určité jednání jako více nebezpečné, tedy sazba je vyšší, nebo nějaké jednání akcentuje jako méně nebezpečné, a zástupci lidu tomu přidělí sazbu nižší. To si myslím, že až tak s činností soudu nesouvisí. Ale to je můj pohled, já jsem připraven, bude-li zájem v ÚPV Senátu získat k tomuto bližší informace, samozřejmě ministerstvo spravedlnosti předloží. K tématu domácího vězení, které zde bylo dvakrát akcentováno a zmíněno jak panem zpravodajem, tak v debatě, a toho, zda ten trest je nebo není účinný, co zde říkal pan zpravodaj. Já k tomu konstatuji jediné. To, že nejsou dnes elektronické náramky na domácí vězení, je vědomé rozhodnutí ministerstva spravedlnosti. Vedle toho, že ministerstvo spravedlnosti nemá dostatek prostředků. Ale v tuto chvíli je to vědomé rozhodnutí, protože elektronická kontrola odsouzených je finančně mimořádně nákladná. Experti spočítali, že aby se to poplatníkům vyplatilo, protože to platí opět poplatníci daní, pak by muselo být odsouzeno ve výkonu tohoto trestu alespoň 500 osob. Pak je to ekonomicky méně nákladné, než výkon trestu odnětí svobody v nějaké věznici. Já se omlouvám, pane zpravodaji. Já hospodařím s penězi daňových poplatníků, a já nebudu podporovat projekt, který pro daňové poplatníky ekonomicky není výhodný. Tedy ministerstvo čeká, velmi bedlivě sleduje, máme každý měsíc statistiku, jak se zvyšuje počet odsouzených ve výkonu trestu domácího vězení. V tuto chvíli to číslo je cca 140 a v tuto chvíli pro poplatníky není výhodné elektronický monitoring zavádět. Až se to číslo dostane k 500, v tu chvíli ekonomická výhodnost zde bude jednoznačná, pak, prosím, uvažujme o tom, že spustíme elektronický monitoring, který daňové poplatníky ročně bude stát několik desítek
108
milionů korun. To je korektní tady říci takto veřejně, aby bylo jasné, že poplatník bude muset tento systém zaplatit. To, jestli je nebo není současná kontrola efektivní, na to je samozřejmě možno mít rozdílný odborný i politický názor. Konstatuji, že jsou země v EU, které mají trest domácího vězení, a nemají elektronický monitoring. Mají kontrolu namátkovou, skrze mediační a probační službu. My jsme zvedli počet zaměstnanců mediační a probační služby o 90, a tito zaměstnanci byli přijati vysloveně právě kvůli tomu, že byl zaveden nový trest domácího vězení. A tito zaměstnanci mají namátkově kontrolovat, nakolik tento trest je či není vykonáván. Tzn., stát na to reagoval, že tento trest byl zaveden do českého práva, reagoval na to v první vlně zvýšením počtu zaměstnanců mediační a probační služby, a ve chvíli, až ten trest bude více aplikován, bude na to stát reagovat zavedením elektronického monitoringu. Taková je filosofie a připadá nám optimální, kombinujeme-li, řekněme, efektivitu kontroly a náklady, které bude muset daňový poplatník na kontrolu vynaložit. Avizuje, že kontrola podle našeho názoru je efektivní, protože už v několika desítkách případů zaměstnanci mediační a probační služby tzv. zachytili, nachytali, chcete-li, odsouzené, že neplní tento trest, a těmto osobám se trest překlápí do výkonu trestu. Tedy funguje to a zdůrazňuji, že namátková kontrola, která je realizována několikrát týdně, to není, že bychom tam jednou za měsíc přišli. Máme 90 zaměstnanců, 140 odsouzených, asi tušíte, že kontrola je relativně efektivní. Už se nám podařilo přes 20 takto odsouzených zachytit, a ti samozřejmě budou sankcionováni. Já tím jenom vysvětluji, že to, že to dneska elektronicky není, není zpoždění nebo pochybení ministerstva, ale je to vědomé čekání na fázi, kdy se ekonomicky ukáže, že se vyplatí státu, potažmo daňovým poplatníkům, zaplatit si elektronický monitoring. A to číslo opravdu vychází až kolem 500, resp. počítáme s tím, že se výběrová řízení začnou spouštět ve chvíli, kdy bude cca 540 – 500 odsouzených, aby systém byl nastaven do chvíle, než bude 500 – 1000 odsouzených, protože skrze 100 zaměstnanců jsme schopni až 1000 odsouzených kontrolovat. Každý vidí, že 1 zaměstnanec je schopen 10 lidí během týdne několikrát objet a zkrátka je zkontrolovat. Nemyslím to nijak negativně, pouze to chci takto vysvětlit, aby to nebylo vnímáno, že ministerstvo zaspalo, nikoli ministerstvo tu věc monitoruje, sleduji, vidíte, že má jasný plán, jak v té věci postupovat, ten plán se odvíjí od toho, nalézt řešení, které bude ekonomicky co nejvíce výhodné pro občany s kombinací toho, že současná kontrola skrze zaměstnance resortu je dostatečná, protože jak říkám, my jsme opravdu nabrali v době, kdy se snižují počty zaměstnanců státní sféry, mediační a probační služba opravdu vědomě nabrala zaměstnance právě s cílem kontrolovat to, jak je domácí vězení realizováno. Považoval jsem za férové to takto vysvětlit, a tolik tedy z mé strany. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře, a nyní prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já paradoxně zareaguji, protože v diskusi vystoupil pan senátor Dryml, který se zmínil o domácím vězení, a pan ministr tady obsáhle vysvětloval, proč nejsou elektronické náramky. Já řeknu rovnou. Kdybychom věděli ve chvíli, kdy schvalujeme trest domácího vězení, a bylo to před 2, resp. 3 roky, zřejmě bychom uvažovali o tom, že trest domácího vězení bez následné jasné elektronické kontroly je zbytečný. Říkám to znovu, a navíc tady zdůrazňuji, že se objevují v novém návrhu
109
trestního zákoníku, resp. v novele, to, že budou další kontroly, ovšem prostřednictvím fyzických osob, nechci polemizovat o tom, kolik stojí náklady na nové probační úředníky, provoz, auta a já nevím, co všechno. Podle mého názoru trest domácího vězení souvisí s elektronickými náramky. Zrovna tak podmíněné propuštění, kontrolovaní, všude ve světě, když už pan ministr zmínil zahraničí, je to prostřednictvím elektronických náramků. My jsme procestovali s ÚPV země, které bychom chtěli slyšet, např. v Haagu jsme byli, a tam řekli jednoznačně, kontrolujeme prostřednictvím elektronických náramků. Stejně Francie. Kontrolujeme prostřednictvím elektronických náramků. To jsou země, kam se zřejmě díváme a přeskočíme na druhou oblast, tzn. oblast korupce a účinné lítosti. Mě mrzí, že se tady bavíme v mezinárodních souvislostech v době, kdy ČR je na tom velmi špatně s korupcí. Myslím si, že Česká republika má právo na své specifické zákony a dodnes jsem nepochopil, proč byla vypuštěna účinná lítost. Myslím si, že skutečně, a děkuji panu ministrovi za to, že připustil to, že se o tom budeme bavit. Ale mezinárodní kontext je pro nás určitě důležitý. Mě zajímá samozřejmě situace v ČR. Jinak v diskusi vystoupil pan senátor Dryml, pan ministr se mu snažil odpovědět, jinak nikdo nevystoupil, takže vážený pane předsedo, odkazuji na svůj návrh, který jsem přednesl ve své zpravodajské zprávě. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a z usnesení výboru a ze zpravodajské zprávy pana garančního zpravodaje vyplynul pouze jeden návrh, a to je návrh zákona schválit. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 28. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování číslo 24 bylo registrováno 55, kvórum 28, pro návrh 53, proti nikdo, návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli panu ministrovi, děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je
8. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu (evropský senátní tisk č. N 059/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N59/08 a N59/08/01. Prosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s těmito materiály. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a
pánové, já vás stručně seznámím s tímto návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady, který zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestního činu. Obecně chci konstatovat, že v rámci spolupráce evropských států se čím dál víc posiluje trend spolupráce v oblasti trestního řízení, trestní justice.
110
Součástí této tendence je i snaha, upravit jakýsi minimální standard práv obětí trestných činů v jednotlivých národních úpravách, tak aby rozsah práv, jak procesních, tak hmotně právních, byl ve všech členských státech EU obdobný. Jinými slovy, aby ve všech členských státech byla obětem trestných činů garantována určitá míra procesních a hmotných práv. Já osobně se domnívám, že se jedná o záslužný počin. Jedná se o věc, která určitě přispěje k větší efektivitě v rámci spolupráce trestní justice mezi jednotlivými členskými státy EU Je nutné konstatovat, že tento návrh v zásadě navazuje na úpravu z roku 2001, kdy bylo přijato rámcové rozhodnutí o postavení obětí v trestním řízení, a tato směrnice, která je takto navrhována o 10 let později, má dále rozšiřovat a zpřesňovat právě okruh jednotlivých práv, která by měla být v rámci EU garantována oběti trestního činu, ať je obětí trestného činu ve Španělsku, Rumunsku, Bulharsku, ČR, kdekoli jinde v jednotlivém členském státě. Nechci zde popisovat podrobně obsah tohoto návrhu, protože určitě jste jej všichni četli. Nicméně alespoň budu konstatovat, že my považujeme za zvláště důležitá ona procesní práva v rámci trestního řízení, jako je např. právo na informace, právo na tlumočení a překlady procesních písemností, právo na právní pomoc, právo na náhradu výdajů, právo na rozhodnutí o náhradě škody atd. Důležitá jsou též práva, která se přímo netýkají trestního řízení, ale výrazně pomáhají oběti trestného činu, překonat tíživou situaci, ve které se nachází. Je to např. právo na informace, kde získat pomoc a podporu. Právo na přístup ke službám, zvláště psychosociální atd. Důležitá část této směrnice je pak úplně samostatná úprava ochrany tzv. zranitelných obětí. Příkladem zranitelné oběti je třeba oběť sexuálního trestného činu. Nebo je-li obětí dítě. V takovémto případě je vhodné a z našeho pohledu téměř nutné, aby byla speciální úprava toho, jak s takovouto obětí zacházet, včetně úpravy pravidel výslechu takovéto oběti. Výslech má být konán většinou ve speciálních místnostech vyškolenými odborníky, má být zamezen styk mezi pachatelem a obětí takovéhoto trestného činu, a to i v podobě vizuálního kontaktu během hlavního líčení. To jsou všechno věci, které jsou mimořádně důležité. Ministerstvo spravedlnosti jako gestor podporuje tento návrh, nicméně na druhou stranu říkáme, je třeba zvolit taková řešení, která budou efektivní, na druhou stranu budou přiměřená řekněme rozpočtovým možnostem jednotlivých členských států, tedy půjde o takovou úpravu, která výrazně nezatíží rozpočty jednotlivých národních států, protože pak se lehce může stát, že práva zůstanou pouze na papíře, budou teoreticky garantována, ale v praxi nebudou realizována díky své ekonomické nákladnosti. To je, myslím, mimořádně důležitý faktor, který my vždycky při vyjednávání této právní úpravy zmiňujeme. Je třeba vnímat ekonomické možnosti, které jednotlivé členské státy mají, zvláště v této ekonomicky tíživé situaci. Tolik tedy stanovisko ministerstva spravedlnosti. Já vás žádám o podporu tohoto návrhu, protože jak jsem už se snažil v úvodu říci, myslíme si, že je dobré přijímat racionální a reálné unijní předpisy, které posilují spolupráci členských států v boji proti trestné činnosti, a posilují principy jakéhosi unijního prostoru s alespoň obdobnou právní úpravou trestního práva procesního a trestního práva hmotného, a sem samozřejmě právě patří též postavení a ochrana obětí trestných činů. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 59/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich,
111
kterého se zpravodajskou zprávou zastoupí předseda výboru pan senátor Luděk Sefzig. Prosím. Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, pan ministr nás velice podrobně seznámil s tím, oč v tomto návrhu směrnice běží. Evropský materiál se materiály a problematikou práva v oblasti tzv. bývalého třetího pilíře, tedy prostoru svobody, justice a vnitra, mimořádně pečlivě zabývá, protože se domníváme, že právě z pohledu národních parlamentů je tato oblast pro naše občany nejcitlivější. Tyto dokumenty jsme projednali, a musím říci, že i stávající stav se snaží vytvářet prostor k ochraně obětí, a návrh nové směrnice je pouze rozšiřuje. Toto rozšíření ale je až do oblastí, které možná mohou být i ekonomicky finančně nákladné, a z toho důvodu jsme přijali rozhodnutí, přijali jsme usnesení a doporučujeme plénu Senátu, aby toto usnesení bylo přijato i na plénu, kde se vyjadřujeme právě k šíři ochrany obětí. Podle současného nařízení je ochrana obětí vázána vysloveně na oběť, tento návrh nové směrnice rozšiřuje oblast ochrany i na rodinné příslušníky. Podáváme úvahu, zdali rozšíření i na nedědické členy rodiny je žádoucí, zdali příslušníci, rodinní příslušníci, kteří jsou vzdálení příbuzní, nikdy s obětí neměli nic společného, bydlí na opačné straně zeměkoule, by měli být odškodňováni jako ti příslušníci oběti, kteří jsou přímými rodinnými příslušníky. Domníváme se, že je vhodné zúžit tento prostor pro rodinné příslušníky. Stejně tak se v našem usnesení zabýváme tím, zdali je nutné, aby byly nároky na překlad veškerých dokumentů, které se týkají trestního řízení. K tomu už máme – Senát přijal už dříve usnesení, ve kterém říkáme, že nárok na překlad je vhodné zúžit jen na ty hlavní dokumenty tak, aby nedocházelo k extenzi a zbytečnému protahování trestného řízení. Proto výbor přijal a doporučuje plénu Senátu přijmout usnesení k tomuto bodu návrhu ve smyslu – který jsem teď stručně okomentoval a který máte k dispozici, a proto si nemyslím, že bychom ho museli číst na stenozáznam, protože je v materiálech, které jste dostali před jednáním tohoto bodu. Doporučuji, vážené paní senátorky a páni senátoři, abychom souhlasili s tím, co evropský výbor doporučuje plénu Senátu k přijetí. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se postavil ke stolku zpravodajů a plnil úkol zpravodaje. Tiskem se zabýval také ústavně-právní výbor. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Miroslava Antla, zda chce vystoupit. Senátor Antl není přítomen, takže předpokládám, že nechce vystoupit. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Paní senátorka místopředsedkyně Alena Gajdůšková, poté vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo,
pane ministře, kolegyně a kolegové. Jedná se o návrhu Směrnice evropského parlamentu a Rady. To znamená, jakmile bude tato směrnice přijata, povinností členských zemí, tedy i České republiky bude implementovat tuto směrnici do národního práva, tedy do našich zákonů. Já to připomínám jenom proto, že se nám tato záležitost ještě vrátí a my se s ní budeme muset vypořádat. Vím, že výbor pro záležitosti Evropské unie vždycky velmi poctivě projednává všechny dokumenty. Dovoluji si ale v této chvíli nesouhlasit s návrhem usnesení v bodě 2, kdy výbor odmítá definici obětí trestných činů nebo těm, kterým je určena pomoc obětem
112
trestných činů. Jak o tom hovořil předseda výboru a zpravodaj, jedná se i o rodinné příslušníky obětí trestných činů. Já bych k tomu chtěla jen říci to, že společnost má povinnost chránit bezpečí občanů, k tomu také slouží nemalé daně, které každý občan odvádí, nebo většina občanů odvádí. Jestliže tedy dojde k trestnému činu a někdo se stane obětí, je to svým způsobem i selhání společnosti. A společnost tedy by se k tomu měla postavit tak říkajíc čelem, měla by tu odpovědnost na sebe vzít i za ty, na které toto dopadne. A když si představíme příběh rodiny, kdy otec živitel se stane obětí trestného činu a stane se třeba invalidním a ztratí možnost vydělávat, tak samozřejmě to dopadá na rodinu. Když si vezmeme případ znásilněné ženy matky, která má trauma a skončí v psychiatrické léčebně, tak samozřejmě, že to dopadá na rodinu. A nemálo. Já se domnívám, že společnost by měla pomoci. Ta pomoc by měla být poskytnuta i rodinným příslušníkům oběti. Jde také o to, že rodinní příslušníci oběti i tak, jak je to tady definováno, mohou být potencionálně dalšími obětmi pachatelů trestných činů, a tedy tomu by měla společnost se snažit předejít tím spíše. Takže si myslím, že bychom se měli ještě jednou zamyslet a obracím se teď na členy výboru pro záležitosti EU, nad tím návrh usnesení a navrhuji, abychom hlasování o tomto návrhu usnesení rozdělili, a navrhuji, abychom zvlášť hlasovali o tom bodu 2. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: O bodu 2? Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, o bodu 2 toho
návrhu usnesení. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Nyní vystoupí pan senátor
Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Josef Sefzig. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, pane ministře, paní
senátorky, páni senátoři. Podle mého názoru je prevence vždy lepší než represe. Žádná směrnice – a vaším prostřednictvím se obracím na paní předsedkyni Gajdůškovou – přece to nemůže vyřešit žádná směrnice. Je to otázka toho, jak rozhodují už dnes české soudy. Domnívám se, že mají určité nástroje k tomu, aby to, po čem tady volá naše kolegyně, aby už teď nějakým způsobem bylo ošetřeno. Chtěl bych také reagovat na pana ministra, který říká, že by se měl posílit boj proti trestné činnosti. Ano, ale neřekl to b), a to b) je lepší práce české justice, českých soudů, českých státních zástupců. Měly by se také zlepšit právní znalosti některých soudců a mělo by se zlepšit jejich celoživotní vzdělávání, protože se na ně valí stále nové a nové změny zákonů, kterými se zabývají. A domnívám se, že tady není něco, co by měřilo, jak ti soudci jsou vzděláni, a to je námět pro pana ministra. Že je stav české justice alarmující, o tom svědčí výzkum mezi občany, kdy přes 80 % občanů nevěří české justici a já se obávám, že žádná směrnice EU to bohužel nevyřeší. Je to i ta zpráva BIS o korupci v české justici, která se samozřejmě nelíbí některým soudcům a státním zástupcům, ale je otázka, zda kdyby BIS zveřejnila vše, jestli by i těch 17 % se nezmenšilo ještě na méně, to jsou ti občané, kteří věří té české justici. A to, že rozhoduje velmi rozporuplně, si můžeme ověřovat i my každý den v novinách, viz třeba dnešní noviny a případ, a to, jak se staví ti všichni, jak zdravotníci, tak i občané k tomu rozporuplnému rozsudku soudu v Brně, jestli se má nebo nemá zachránit život dítěte. Ostatně i aféra Sorbony Plzeň je známkou toho, že vše není v české justici v pořádku.
113
Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, a nyní vystoupí pan senátor Luděk
Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, jen potřebuji upřesnit – rozumím obavám paní místopředsedkyně Gajdůškové, myslím, že myslela přesně to, co my jsme nechtěli vyjádřit v usnesení, tak si dovolím ten druhý odstavec přečíst. Senát Parlamentu ČR se domnívá, že okruh obětí definovaných článkem dle návrhu je stanoven příliš široce, což je v rozporu s efektivitou celé nově navrhované úpravy a v praktické rovině by to mohlo vést ke zbytečným komplikacím. Úmyslně jsme nedávali přesné vyměření toho okruhu, který se pojí s ochranou obětí. Přesně ty případy, které jmenovala paní místopředsedkyně by měly nepochybně být odškodněny, ale domníváme se, že některé oběti, které se nestýkaly se vzdálenými příbuznými a dovedu si představit řadu takových lidí, že je samotářský – bylo dokonce obtížné vypátrat, jestli někde na druhé polokouli zeměkoule existuje příbuzný této oběti, aby nebylo složité pátrání po vzájemných příbuzných, kteří neměli žádný vztah k oběti, a to by způsobilo zbytečné prodlevy v odškodňování a v ukončení celého toho trestního řízení. Tady by mělo být omezení. Respektive měla by být přesněji definována oblast, ten okruh, který má být odškodňován v souvislosti s trestním řízením a v souvislosti vzniku ztrát oběti. Nepochybně ti přímí příbuzní by měli být odškodňováni na základě nově vytvářené směrnice. Ale respektuji, že budu tedy navrhovat hlasovat o tom bodě 2. Zvlášť někomu bude připadat příliš neurčitý, že jsme měli možná ten okruh dát třeba příkladem. Dovedu si představit, že člověk, který žije bez příbuzných, kteří se o něj nikdy nepostarali, nikdy neměl žádné kontakty, a někde měl vzdáleného druhého, třetího bratrance, o kterém ani nevěděl, tak tady by mělo být to omezení odškodnění práv oběti. Ale ne tam, se kterým se člověk v příbuzenstvu stýkal, a který má i právní nárok na odškodnění, třeba v důsledku dědického řízení. Předseda
Senátu
Milan
Štěch: Děkuji.
A
nyní
vystoupí
paní
místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Já musím přečíst tu definici, o které se bavíme. A jestliže to naše usnesení zní, tak jak zní, že považujeme tuto definici za příliš širokou, tak v podstatě se dostáváme k tomu, že ty rodinné příslušníky z toho vylučujeme úplně. Já si myslím, že tady není řeč o tom, že by někdo hledal někoho na druhém konci zeměkoule, ale že se jedná v té definici o zcela konkrétní lidi, na které to dopadá v té úzké rodině. Dovolím si citovat: "Účelem této směrnice je zajistit, aby byla všem obětem trestného činu v celé EU zaručena stejná minimální pravidla. Tato směrnice obsahuje zejména ustanovení týkající se podpory a ochrany, která má být poskytovaná rodinným příslušníkům obětí, neboť tyto osoby jsou často trestným činem zasaženy a mohou být samy ohroženy sekundární viktimizací. Stejně jako viktimizací nebo zastrašováním ze strany pachatele či spolupachatele. Všechna ustanovení této směrnice se rovněž vztahují na rodinné příslušníky oběti, jejíž smrt byla způsobena trestným činem, neboť tyto osoby mají zvláštní a legitimní zájmy na řízení, které přesahují zájmy rodinných příslušníků přeživší oběti, a často se na ně pohlíží jako na zástupce oběti." Já si myslím, že i v praxi soudů se uvažuje s těmi lidmi, na které to skutečně dopadá, jako druhotná viktimizace. A já si myslím, že je správně, aby společnost jim
114
poskytla pomoc a ochranu, proto jsem skutečně přesvědčená o tom, že ta naše formulace není prostě šikovná. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končí. A táži se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit k rozpravě? Nepřeje. Pane zpravodaji, chcete se ještě vyjádřit? Senátor Luděk Sefzig: Já se vyjádřím především hlavně ke způsobu
hlasování. Na návrh paní předsedkyně nechám tedy hlasovat o tom bodě, doporučuji hlasovat o tom bodě 2 zvlášť. V čem můžeme někteří shledávat problematiku toho bodu 2, je v tom, že není definován, že není přesně určen ten okruh. A to necháváme právě na ministry spravedlnosti členských států EU, aby uvažovali o zúžení, nikoli tedy o vyškrtnutí těch, kteří by měli samozřejmě být oprávněni k tomu, aby byli odškodněni. Přesně ty případy, které jmenovala paní místopředsedkyně. Přesto je možné, že několika z vás se bude zdát ten okruh příliš obecně dán, ale my nejsme u těch jednání. U těch jednání jsou zástupci vlád členských států. A oni musí najít nějaký průsečík společného názoru, který bude zároveň průchodný Evropským parlamentem. A v Evropském parlamentu je velká vůle odškodnit co nejširší počet obětí a příbuzných obětí. Z toho důvodu se domnívám, že je praktické nechat takto šířeji definován ten odstavec č. 2. Pokud se samozřejmě někomu z vás bude zdát, že je příliš obecný a že by bylo lepší jej upřesnit, tak pokud někdo takový návrh vytvoří, tak ho vytvořit může, nebo nemusí pro tento článek hlasovat. Takže doporučuji, abychom hlasovali o tom bodě 2 zvlášť. A zbytek pak můžeme hlasovat jako celek. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Přistoupíme tedy k hlasování.
Takže budeme nyní hlasovat o doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. A tak, jak navrhl pan zpravodaj Sefzig, nejdříve budeme hlasovat o bodu 2. Návrh máte písemně před sebou. A poté bychom hlasovali o celém usnesení. Takže v současné době je aktuálně přítomno 52 senátorů a senátorek, kvorum pro přijetí je 27. Hlasujeme o bodu 2 navrženého usnesení. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby bod 2 byl v návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomu návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Registrováno 52, kvorum 27, pro 24, proti 3 – návrh nebyl přijat. Nezískal dostatečný počet hlasů. A nyní budeme hlasovat tedy o zbytku, když jsme takhle zahájili tu proceduru, tzn. o usnesení jako celek bez bodu 2. Tzn. 1, 3, 4. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 26, registrováno 52, kvorum 27, pro návrh 45, proti nikdo. Takže návrh byl přijat. Děkuji. A děkuji předkladateli a zpravodaji. A končím projednávání tohoto bodu. My se vystřídáme.
115
Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je
9. Vládní návrh, kterým se předkládá Senátu Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu (senátní tisk č. 113) Vládní návrh máme jako tisk 113, a uvede ho pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš, kterého vítám a předávám mu mikrofon. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš: Dobrý den. Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu je mnohostrannou smlouvou, která vstoupila v platnost 1. února 2007. Pro ČR vstoupila v platnost 1. června 2007. Součástí úmluvy jsou přílohy I. Seznam zakázaných látek a metod, a příloha II. Mezinárodní standard pro terapeutické výjimky. Účelem úmluvy je zohlednit nové okolnosti v boji proti dopingu, posílit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit celosvětově smluvní rámec pro společný boj vládních i nevládních organizací proti dopingu. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš: Úmluva patří do kategorie smluv, jejichž přijetí nebo přijetí jejích změn je podmíněno souhlasem Parlamentu ČR a ratifikací prezidentem republiky. Týká se práv a povinností osob a dále věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu článku 49 písm. e) Ústavy České republiky. Vzhledem k tomu, že Příloha I a Příloha II Úmluvy jsou její nedílnou součástí, jejich změna vyžaduje dodržet stejný ústavněprávní postup. Materiál se předkládá na základě sdělení generální ředitelky UNESCO paní Iriny Bokové, která ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy oznámila, že s účinností od 1. ledna 2011 vstupují v platnost změny Přílohy I a Přílohy II Úmluvy pro rok 2011. Změna Přílohy I a Přílohy II spočívá v aktualizaci a doplnění o nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem a zjednodušuje pro sportovce i lékaře použití některých nejméně závažných dopingových látek k lékařským účelům, jako např. u astmatiků, aby mohli sportovat. V roce 2010 prošla několikaměsíčním připomínkovým řízením, v jehož rámci ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ani Antidopingový výbor ČR neuplatnily žádné připomínky. Vláda ČR vyslovila souhlas s přijetím změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu dne 11. května 2011 usnesením č. 350. Její přijetí nemá žádné dopady na státní rozpočet ani na státní správu a podnikatelský sektor. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře.
Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, má usnesení č. 113/1. Zpravodajem je pan senátor Karel Kapoun, který má nyní slovo.
116
Senátor Karel Kapoun: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych předložil zpravodajskou zprávu k tomuto vládnímu návrhu, s tím, že nejdříve přečtu usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice: Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře a po odůvodnění Dr. Jindřichem Fričem, vrchním ředitelem sekce mezinárodních vztahů evropských záležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a po zpravodajské zprávě senátora Karla Kapouna a po rozpravě: 1. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. 2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání tohoto senátního tisku mou osobu. K vlastní materii. Pan ministr nás stručně seznámil s obsahem Mezinárodní úmluvy. Já bych jenom doplnil, že tato úmluva byla vlastně přijata 19. října 2005 na platformě UNESCO a je velice důležitým materiálem pro celkovou sportovní obec a je pro ni klíčový. Samotná úmluva z hlediska jejího obsahu především charakterizuje doping jako situaci, ve které dochází k porušení antidopingových pravidel, podávání nebo pokus o podávání zakázané látky sportovci, dále pak ukládá v rámci mezinárodní spolupráce smluvním státům povinnost podporovat spolupráci mezi antidopingovými organizacemi a orgány veřejné správy. Úmluva má dvě velmi důležité přílohy. Jak už zde pan ministr řekl, je to Příloha I, kde je seznam zakázaných látek a metod dopingu, a Příloha II, kde jsou standardy pro udělování terapeutických výjimek. Samotná úmluva v článku 34 počítá s tím, že obě přílohy budou konfrontovány s nejmodernějšími vědeckými poznatky a v návaznosti na to modifikovány. V praxi je od roku 2007 pro každý kalendářní rok vydávána nová Příloha I a Příloha II je tímto způsobem aktualizována od roku 2009. V Příloze I pro rok 2010 je vymezeno pět kategorií látek a tři kategorie metod zakázaných i mimo soutěž a dále čtyři kategorie látek zakázaných pouze při soutěži a dvě kategorie látek zakázaných pouze v určitých sportech. Příloha II pak zjednodušuje pro sportovce i lékaře použití některých nejméně závažných dopingových látek k lékařským účelům a tím pádem reaguje na dané skutečnosti. Vrátil bych se ještě k legislativnímu procesu, protože ten mě trošku zarazil při vlastním projednávání. Jak už jsem řekl, úmluva byla přijata v roce 2005 a námi je ratifikována v červnu 2007 a vlastně každý následující rok projednána oběma komorami Parlamentu ČR. Bohužel toto v roce 2007, 2008 a 2009 vůbec Parlamentu předloženo nebylo, až v roce 2010 byla předložena Příloha I Senátu, Senát ji projednal, dal souhlas k ratifikaci, ale z neznámých důvodů nebyl stejný materiál vůbec předložen do Poslanecké sněmovny. Příloha II pro rok 2010 byla předložena oběma komorám Parlamentu ČR a Senát i Poslanecká sněmovna daly souhlas k jejich ratifikaci, ve Sbírce mezinárodních smluv nebyla nikdy publikována, zřejmě proto, že usnesení komor byla přijata až 9. prosince 2010, tj. v době, kdy bylo jasné, že za 22 dnů vstoupí v platnost nové znění příloh 2011, a za této situace pravděpodobně nezaslala materiál prezidentu republiky k její ratifikaci. Z pohledu vnějšího neboli mezinárodního jakýkoliv výsledek projednávání v obou komorách Parlamentu ČR je pouze symbolický. Je tomu tak proto, že článek 34 již ratifikované úmluvy umožňuje přílohám žít, jak se říká, svůj vlastní život, v němž jednotlivý účastnický stát hraje pouze okrajovou roli. Pokud konference stran
117
změnu přílohy schválí, třeba i tak, že dvě třetiny účastnických států nevyjádří své námitky, nevstoupí tato změna v platnost jen pro účastnický stát, který již předtím oznámil, že změnu nepřijímá. Vzhledem k tomu, že Česká republika tak nade vší pochybnost neučinila, vstoupila pro ni nová znění příloh v platnost již dnem 1. ledna 2011 a ani případné senátní nedání souhlasu k ratifikaci na tom nic nezmění. Přes tuto mou poznámku, jak už jsem řekl, doporučení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice je vyslovit souhlas s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dále tento materiál projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení má č. 113/2 a zpravodajem je pan senátor Jozef Regec, který má slovo. Senátor Jozef Regec: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já si myslím, že všechno už tady bylo řečeno jak slovy pana ministra, tak slovy mého kolegy Kapouna. Já mohu jenom konstatovat, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Z mé strany je to všechno. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, děkuji. A já v této
chvíli otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím, tudíž nepředpokládám, že pan ministr nebo pan zpravodaj se budou vyjadřovat. A máme jediný návrh, a to je návrh, abychom souhlasili s ratifikací změn Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. A o tom nechám po znělce hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 27 ukončeno, registrováno 53, kvorum 27, pro 43. Návrh schválen. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům. A jsme u dalšího bodu a tím je 10. Zelená kniha modernizace směrnice o odborných kvalifikacích (evropský senátní tisk č. K 070/08) Materiály máme jako senátní tisky č. K70/08 a K70/08/01. Prosím pana ministra, aby nás seznámil s tímto textem. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš: Děkuji ještě jednou, vážený předsedající, dámy a pánové, za možnost vystoupit zde před vámi. Jak pan předsedající uvedl v tisku K70/08 k Zelené knize modernizace směrnice o odborných kvalifikacích. Dovolím si pár úvodních slov k předloženému materiálu. Po vstupu ČR do EU v roce 2004, do gesce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vstoupila i směrnice 2005/36/ES, která je nástrojem EU pro usnadnění volného pohybu kvalifikovaných odborníků a expertů na území EU. V zásadě jde
118
o to, že v případě kvalifikovaného pracovníka z jiného členského státu EU uzná ČR kvalifikaci a umožní mu kvalifikaci uplatnit v ČR, víceméně bez ohledu na to, jakou cestou kvalifikaci nabyl. Podmínkou je, že ji má v některém členském státě potvrzenou. Toto samozřejmě funguje i vůči expertům České republiky v jiných státech Evropské unie. Česká republika směrnici a výše zmíněný princip naplňuje zákonem č. 18 z roku 2004 Sbírky o uznávání odborné kvalifikace. Po řadě let aplikace tohoto principu došlo k vyhodnocení. A Evropská komise spolu s členskými státy navrhuje úpravy této směrnice. Tyto úpravy jsou právě zaznamenány v Zelené knize modernizace o odborných kvalifikacích. ČR tento krok vítá. Po realizaci navržených úprav dojde k zefektivnění celé směrnice a k zjednodušení celého procesu uznávání. Za klíčový bod např. považujeme zavedení evropského profesního průkazu či zlepšení komunikačních prostředků mezi členskými státy k jednotlivým kvalifikacím, využití více online platforem. Na přípravě pozice ČR ke směrnici se podílela vedle MŠMT řada dalších ministerstev a profesních komor, které v systému uznávání hrají klíčovou roli. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře.
Tímto textem se zabýval výbor pro záležitosti EU. Usnesení má číslo K70/08/02, zpravodajem je pan senátor Jaroslav Doubrava, který má slovo. Pane kolego, tak určil váš výbor. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, omlouvám se vám. Nějak mi... Dovolte mi, abych vám předložil usnesení výboru pro záležitosti EU. Je to 161. usnesení ze 17. schůze konané dne 22. září letošního roku k Zelené knize modernizace směrnice o odborných kvalifikacích. Po úvodní informaci Jakuba Stárka, ředitele Odboru dalšího vzdělávání MŠMT, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor přijímá: 1. k Zelené knize modernizace směrnici o odborných kvalifikačních doporučeních, která je přílohou tohoto usnesení; 2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k Zelené knize modernizace směrnice o odborných kvalifikacích vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem; 3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jaroslava Doubravu; 4. pověřuje předsedu výboru, senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. A nyní mi dovolte, abych předložil ono doporučení výboru. Doporučení k vyjádření Senátu PČR k Zelené knize modernizace směrnice o odborných kvalifikací. Senát PČR: 1. spatřuje značný prostor pro zkvalitnění regulace v oblasti mobility odborníků na vnitřním trhu EU. Je přesvědčen, že efektivnímu využití kvalifikované pracovní síly brání zejména administrativní překážky a neúměrně dlouhé lhůty pro vyřízení žádosti o uznání kvalifikace získané v jiném členském státě; 2. souhlasí s názorem, že orgány v přijímací zemi by měly mít povinnost odůvodnit, proč danou kvalifikaci získanou v jiném členském státě odmítají uznat? Za tím účelem by pak měly úzce spolupracovat s orgány v zemi původu, protože ty nejlépe znají vzdělávací systém v příslušném členském státě a mohou nejlépe posoudit soulad kvalifikace odborníka s evropskými požadavky;
119
3. doporučuje k těmto účelům lépe využívat současné nástroje pro administrativní spolupráci národních orgánů, zejména systém pro informace na vnitřním trhu u IMI; 4. podporuje myšlenku Evropského profesního průkazu, za jehož správnost by odpovídaly orgány země původu, a který by potvrzoval, že kvalifikace odborníků je v souladu s harmonizovanými minimálními požadavky; 5. připomíná, že případná novela směrnice 2005/36/ES o uznání odborných kvalifikací by neměla přenášet další administrativní zátěž na organizace, které kvalifikace udělují, především na vysoké školy a profesní komory; 6. upozorňuje na to, že zvýšená mobilita odborníků v rámci EU by v žádném případě neměla ohrožovat zdraví občanů nebo být na úkor práv spotřebitelů, přičemž přísná pravidla je třeba zachovat především ve zdravotnických profesí. III. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko, a o iniciativách navazujících na tuto Zelenou knihu; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Tolik k usnesení a doporučení výboru pro evropské záležitosti. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego,
posaďte se ke stolku zpravodajů, a já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji končím. Opět nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodaj se chtěl vyjadřovat k něčemu, co neproběhlo. A máme před sebou jasné usnesení respektive doporučení, aby Senát o tom hlasoval. Před chvilkou jste to slyšeli, takže o tom budeme za chvíli hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento text a doporučení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 28 ukončeno, registrováno 52, kvorum 27, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen. A tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane ministře a děkuji též zpravodajovi. Dalším bodem je 11. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 181) Máme to jako tisk 181. A návrh uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek, který má slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dobré ráno, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych předložil návrh zákona jménem vlády, který schválila Poslanecká sněmovna, a který je jedním ze souhrnných řešení k zajištění dlouhodobé finanční stability důchodového systému. 1. Cílem vlády je posílit prostředky, které jdou do důchodového systému. 2. Vyhovět nálezu Ústavního soudu přijatelným způsobem, udělat mix solidarity a zásluhovosti v penzijním systému. Zatím jediný povinný instrument – průběžný pilíř – nemůže zajistit dostatečný akcent na oba dva tyto fenomény starobních penzí. Buď je dána přednost solidaritě, tedy až rovnostářství, což je víceméně současný systém, pak tam není potom místo pro zásluhovost. Pokud by byla posílena zásluhovost – a Ústavní soud sám na to upozorňuje – samozřejmě je to na úkor solidarity. Vláda je přesvědčena, že se
120
nemůže dostatečně za oba dva tyto – principy solidarity a principy zásluhovosti – odehrát pouze v průběžném systému, proto navrhuje onen 2. pilíř, kde alespoň 3 % z vlastních příjmů může občan, pokud se tak dobrovolně rozhodne, použít pro zajištění ve stáří. A je to výlučně na principu zásluhovosti. Ten zbytek, oněch 25 %, pak samozřejmě jde na konto solidarity. To je jeden z důležitých důvodů. A ten průběžný pilíř potom posilujeme, nebo navrhujeme posílit vyšším inkasem DPH, a to na základě politicky dohodnutých sazeb. Zdůrazňuji, že zatímco systém je odvozen víceméně exaktně, tak parametry jsou domluveny výlučně politicky. A to tak, že k 1. 1. 2012 se snížená sazba, dnes 10%, zvýší na 14 %. A s účinností 1. 1. 2013 by se měla sjednotit sazba pro všechny položky na 17,5 %. Protože toto vyšší inkaso DPH, které je zhruba kolem 22 mld. Kč ročně, odhadováno, půjde výlučně na penzijní průběžný účet ke krytí stávajícího deficitu penzijního účtu, případné přebytky z těchto prostředků budou převáděny na zvláštní účet finančních aktiv a budou sloužit výlučně k penzijnímu systému, k ničemu jinému, je k novele zákona o DPH připojena také novela zákona o rozpočtovém určení daní. DPH je totiž jednou ze tří centrálně redistribuovaných daní, sdílených, které si mezi sebou dělí státní rozpočet, krajské rozpočty a obce. A protože krajské rozpočty a obce se nijak nepodílejí na penzijním sociálním systému, toto vyšší inkaso je určeno pouze na penzijní účet, a proto měníme poměry rozpočtového určení daní tak, aby se na tomto vyšším inkasu DPH nepodílely obce a kraje, ale bylo nasměrováno pouze na penzijní účet. Vzhledem k politické dohodě, že navýšení DPH bude částečně kompenzováno rodinám s dětmi, je také přiložena související malá novelka daně z příjmů fyzických osob, kde se zvyšuje sleva na dani na jedno dítě o 150 Kč/měsíc, včetně příslušného navýšení bonusu pro ten případ, kdy sleva na dani přesahuje daňovou povinnost. Někdy se tomu říká negativní daň. Pro vaši informaci – Poslanecká sněmovna teď ještě projednává jeden návrh zákona, který posílí penzijní účet, a to je novela zákona o Fondu národního majetku, kdy navrhujeme, aby dividendy ze společností s majetkovou účastí státu jako pravidelný a pravidelně opakující se příjem rovněž mohly být zapojeny jako pravidelný a pravidelně opakující se výdaj na penzijním účtu. Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si požádat o schválení tohoto návrhu zákona, byť jsem si vědom, jak to dopadne. Děkuji vám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Garančním a jediným výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení, které máme jako tisk 181/1. Zpravodajem je pan senátor Petr Pakosta, který má slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený
pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Samotnou normu, co do obsahu i důvodu jejího předložení, nám tady představil pan ministr. Já se omezím na konstatování, že ani tomuto tisku se nevyhnuly jisté legislativní problémy. Ten první, na který upozornil legislativní odbor Senátu, se týká článku I, kdy v § 36, odst. 10 zákona o dani z přidané hodnoty v důsledku zrušení dvojí sazby daně by s účinností od 1. ledna měla se slova nahradit "příslušná daň" slovy "sazba daně". Ale je to drobné legislativní nedopatření, se kterým jde žít, a které koneckonců by bylo možné opravit nějakou další novelou tohoto zákona. Další snad legislativní pochybení, nedostatek, je nahrávka pro naši kolegyni Soňu Paukrtovou, kdy v článku VIII. byla do návrhu včleněna novela zákona o územních finančních orgánech, která bezprostředně nesouvisí s danou problematikou. A navíc vláda v srpnu tohoto roku do PS doručila zcela nový návrh 121
zákona o finanční správě, který by měl ten dosavadní zákon s účinností od 1. ledna 2012 nahradit. Tento nový zákon je zařazen na program 23. schůze sněmovny, jedná se o 2. a 3. čtení. Jakkoli chápu důvody, proč tato část zákona byla do té předkládané novely včleněna, tak zřejmě to není úplně čistý postup. Nyní bych ještě řekl několik poznámek k tomu samotnému návrhu zákona. Jako trošku problematické se jeví zvýšení dolní sazby DPH, v dalším kroku sjednocení obou sazeb, jednak v návaznosti na změny v rozpočtovém určení daní, a jednak na sazby DPH v okolních státech. Tam je velké nebezpečí, že spotřeba subjektů, které v konečném důsledku daň z přidané hodnoty platí, čili nás spotřebitelů, že ta spotřeba zejména v příhraničních oblastech ČR nebude naplňována na území ČR, ale ten nákup se přenese do zahraničí, do příhraniční oblasti, ale na druhé straně hranice, a zjednodušeně řečeno, tu daň nevybere Česká republika, ale vybere ji Německo, vybere ji Rakousko, vybere ji případně Polsko. Nemohu se zbavit dojmu, že změna dolní sazby daně by měla být dělána více v kontextu nebo ve spolupráci po dohodě s okolními státy, případně daň z přidané hodnoty je harmonizována v rámci EU, možná by to mohl být nějaký trend v rámci EU. Úprava rozpočtového určení daní je udělána pomocí trojčlenky. Výpočet je přesný, ale nezohledňuje možnost sníženého výběru DPH, co se základu daně ve snížené sazbě týče. Přesně kvůli přenesení nákupů do zahraničí. Mohlo by se jednat o poměrně významnou částku. A jedna věc, na kterou je potřeba upozornit, podle mého názoru, je to, že pokud by to fungovalo tak, jak to ministerstvo financí nastavilo, tak by objem peněz pro kraje a obce zůstal stejný, ale není tam žádná kompenzace zvýšených výdajů, díky tomu, že se snížená sazba 10 % zvýší na 14 %. Tam to nijak kompenzováno není. Ještě se nemohu zbavit dojmu, že i ocenění druhého pilíře důchodového systému na 20 miliard ročně je uděláno poněkud na sílu. Když jsme na hospodářském výboru měli naštěstí bývalou náměstkyni ministra financí Kláru Kroll, tak jsme se snažili dobrat, kde se částka 20 milionů, o které se hovoří, kde se vzala. A paní náměstkyně nebyla ochotna odpovědět, ale my jsme byli poněkud neústupní, a nakonec přiznala, že tu částku v podstatě vzala jako nějaký základ, že od nějaké částky začít musela. To vidím jako trošku problematické. Naštěstí ale tato věc půjde v budoucnu velmi snadno napravit, pokud by se ukázalo, že ten předpoklad se od té zkušenosti výrazně liší. Přes to všechno, co jsem tady k tomu zákonu řekl, jsem přesvědčen, že sbližování obou sazeb DPH v dlouhodobém horizontu je správným směrem. Zjednodušuje to systém DPH, směřuje to k větší systémovosti, je to prostě správné. Z tohoto důvodu jsem navrhl VHZD tu předloženou novelu zákona o DPH a dalších zákonů schválit. Bohužel VHZD na tento můj návrh nepřistoupil, a tak vás nyní seznámím s poněkud odlišným stanoviskem tohoto výboru. Jedná se o 163. usnesení ze 13. schůze VHZD, konané dne 5. října roku 2011, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Zítka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu,
122
III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. To je ode mne v této chvíli vše. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke
stolku zpravodajů. Moje otázka pro plénum, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, abychom se nezabývali touto normou. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Písemně se přihlásil předseda VHZD pan senátor Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegyně, vážení kolegové, můj předřečník v závěru řekl bohužel, já bych mohl říci bohudík, ale to neudělám a pouze konstatuji tři důvody, pro které VHZD zamítl návrh zákona o DPH. Předložený návrh zákona, jak uvedl pan ministr, má za cíl získat 21 miliard především pro řešení druhého důchodového pilíře. Řekl bych tři důvody pro zamítnutí. Za prvé, domnívám se, že se oslabuje průběžný systém a měl bych tedy dotaz na pana ministra, jak je zabezpečeno financování průběžného systému v příštím období. Pokud se týká věcného problému, DPH především u potravin, domnívám se, že je třeba odmítnout tvrzení současné vlády, že dopad tohoto opatření nebude drastický, ale je třeba vidět toto zdražení v celkovém kontextu, že vedle zvýšení DPH čeká domácnosti a podniky zvýšení cen energií, tedy komodity, která se nákladově promítne v celé výrobkové vertikále, a navíc s nepříjemným multiplikačním efektem. Nyní dochází k dalšímu růstu cen obilí, tedy i mouky a krmných směsí, a hlavně je třeba zdůraznit, že úsporná opatření vlády se zatím dotýkají především peněženek obyčejných občanů. Je nutné zdůraznit, že podíl potravin v průměrném spotřebním koši je cca 24 %, ale také je nutno říci, že existují nemalé skupiny obyvatel, kde je tento podíl podstatně větší, možná až poloviční, a ve spojení s dalšími nutnými životními náklady, náklady na energii a bydlení, dosahuje až 90 % příjmů této kategorie. Ačkoli navrhovaná sazba 14, resp. 17,5 % je výhodnější, než původně avizovaných 20 %, i tak zařazuje ČR do skupiny zemí s extrémním zdaněním potravin. Vyšší DPH u potravin tak bude mít v Evropě pouze Slovensko, Dánsko a Maďarsko. Tento fakt ve svém konečném důsledku odnese nejen potravinářský průmysl, ale zdražení potravin bude mít samozřejmě silný dopad i do sociální oblasti. U některých sociálních skupin lze předpokládat zvýšený odklon od nákupu kvalitních potravin k levným nekvalitním dovozovým potravinám. Už dnes jsme hodnoceni díky působení obchodních řetězců jako odpadní žumpa pro potraviny v Evropě. Zároveň je vysoce pravděpodobné, že dojde k velkému ohrožení českého trhu s potravinami a masivnímu odlivu spotřebitelů k nákupům v příhraničních oblastech, protože sousední země mají podstatně nižší DPH u potravin, Německo 7 %, Rakousko 10 %, Polsko 8, resp. 5 %. Tak jako se nezdařil záměr vlády se spotřební daní u pohonných hmot, v pondělí na brněnském veletrhu jasně premiérovi deklarovali všichni přítomní dopravci, že dávají pokyny, tankovat mimo ČR, tak bude se jezdit pro nákupy potravin přes hranice. Opravdu nevím, kde naši politici čerpají inspiraci, když ve všech zemích unie s výjimkou Dánska existují dvě různé úrovně DPH, běžná, snížená na potraviny, a
123
někde i nulová pro základní potraviny. Nebo je to jen další ze snah, jak omezit zemědělství a potravinářský sektor v ČR. A třetí důvod, vážené kolegyně, kolegové, bych uvedl, domnívám se, že současný výběr daní v ČR není na dobré úrovni. Objel jsem si několik finančních úřadů, a mj. moje připomínky. Za prvé, jak je možné, že v období, kdy daňový subjekt obdrží upozornění od finančního úřadu, že přijde kontrola, poněvadž nemá čisté svědomí, skupina daňového poradce, advokáti, notář, dokáží během 3 dnů převést majetek na nekontaktní osobu a poněvadž jsme zrušili finanční policie, dokážete si představit, jak toto dopadne, poněvadž pracovníci finančního úřadu musí jet pátrat nekontaktní osobu na Slovensko apod., a zjistí, že mezi tím majetek i finance jsou převedeny jinam. Oficiální hodnocení šedé ekonomiky v České republice dosahuje 17,5 % DPH, tj. 500 miliard korun. Dnes podle oficiální statistiky je v daňových rájích 11 500 firem z ČR. A my si budeme brát rukojmí důchodce na potraviny, rodiny s dětmi, a z tohoto principu s tímto nemohu souhlasit. Domnívám se, že dlouhodobě hovoříme o boji proti korupci apod., ale neochota přijmout institut majetkových přiznání, neochota zavést registrační pokladny a pochopitelně spor mezi levicí a pravicí, otázka přímých daní. Tolik tedy, proč hospodářský výbor na základě těchto hlavních argumentů zamítl návrh zákona o DPH. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má předseda
Senátu pan senátor Milan Štěch. Předseda
Senátu
Milan
Štěch: Vážený pane místopředsedo, pane
ministře, kolegyně, kolegové, já k tomuto bodu zvyšování DPH se pokusím vystoupit v kratším časovém úseku, neboť předpokládám delší své vystoupení k tzv. důchodovému spoření, které budeme za chvilku projednávat. Já jsem plně přesvědčen, a nejsem sám, že to, co teď projednáváme, zvyšování DPH, je důsledek chybného zavádění druhého pilíře, tzv. důchodového spoření. Důchodové spoření, ten druhý pilíř, není to známé důchodové spoření, připojištění, které je běžné v mnoha zemích s tržní ekonomikou. To je totiž zaměstnavatelsko-zaměstnanecké důchodové spoření. To, co vláda zavádí, pan ministr s tím za chvilku před nás předstoupí, je produkt, ušitý na přání finančních skupin a některých penzijních fondů. to je Naprosto jisté, o tom nehovoříme jenom my, politici, ale i řada ekonomů. DPH se zvýší všem, přitom ty peníze, které z toho budou plynout do státního rozpočtu, se použijí na financování výpadku v prvním pilíři, tzn. ve své podstatě to budou peníze, které jsou určeny pro ty občany, kteří se rozhodnou vstoupit do systému důchodového spoření, tzn. do druhého pilíře, a je zcela zřejmé, že tento pilíř bude výhodný pouze jen pro občany, kteří mají vyšší příjmy nad 35, resp. 40 000,- korun, což je nějakých 15 – 10 % občanů v této zemi. Takže se dá říci, že zvýšením DPH budou všichni, i ti nejslabší, ti průměrní, financovat druhý pilíř pro ty příjmově nejsilnější. Opět další Jánošík naruby, opět další forma solidarity slabých, dá se říci pomalu chudých, s těmi příjmově nejsilnějšími. Na ty skutečně vláda myslí dnem a nocí, to je vidět, to jsou lidé, kteří jsou jí velmi nejbližší, a je to zcela transparentní, že to je vláda 10 % příjmově nejsilnějších. Co se tká dopadů, jsem plně přesvědčen, že dopady budou mít všichni občané, to je zcela zřejmé, ve zvýšení životních nákladů, vzhledem ke zvýšení cen základních životních potřeb, ale je i nebezpečí, že prodejci za nějakou dobu poznají, 124
že lidé méně utrácí, že lidé zejména v příhraničí jezdí nakupovat ve větším rozsahu do okolních zemí, to se už děje dneska, bude se to dít znovu. Byl jsem nedávno na návštěvě pana starosty v Nové Bystřici. Informoval mě, jak se tam situace zhoršila za poslední 3 – 4 roky, protože nezapomínejme, že už DPH na potraviny se jednou zvyšovala, a mají živnostníci velké obavy, že je to postihne. Myslím si, že oni by měli být v té prvé lajně, kteří by měli dávat najevo své obavy. Je vidět, že se domnívají, že se to nějak vyřeší, ale já si myslím, že se to nevyřeší dobře, protože alternativou k tomu by bylo pouze to, že např. u potravin výrobci půjdou s kvalitou potravin dolů. A toho se obávám, aby se také nestalo, protože už v některých případech jsou informace o tom, že prodávané zboží pod stejnou značkou a stejným názvem je např. v Německu prodáváno nutričně ve vyšší kvalitě, než v ČR. Mám obavu, aby toto nebyl přímo návod k tomu, jak to nakonec tržní řetězec vyřeší, že ceny tolik nezvýší, ale promítne to zejména do kvality potravin. Ale na to naši vládní politici nemyslí, oni si ty lepší drahé potraviny ze svých příjmů koupí, ale to si myslím, že by takto politici uvažovat neměli. Co se týká další věci, velmi mě zaráží, co se odehrálo v posledních dnech, a to jako informace k nám senátorům, že přece jenom z řad vládní koalice je ochota některé položky vyjmout, které se mají zvyšovat na 14 a pak na 17,5 %, už se také hovoří o 19 %. Já mám obavu, že to nemusí být konečná částka, protože státní rozpočet, který je předložen do Parlamentu, je předložen velmi špatně, hospodářská krize bohužel nejde ke svému konci, je obava a jsou velmi vážné indicie, že hospodářská krize, a zejména finanční krize, může znovu gradovat, a to samozřejmě bude způsobovat problémy a budou se shánět prostředky všude. Takže mám obavy, že to může pokračovat ještě větším číslem, než doposud se o něm hovoří, a myslím si, že to je nebezpečí z toho důvodu, že vláda velmi silně podlehla tomu, co se odehrává ovšem i v jiných zemích světa, a to je přesvědčení, že je dobrá doba na to, aby se snižovaly tzv. přímé daně, a podívejme se zpátky. Od Topolánkova batohu se tak velmi výrazně děje, tzn., že se zrušila daňová progrese, zavedla se tzv. rovná daň, ona není úplně rovná, ale přece jenom příjmově nejsilnější, mají velmi velké úlevy. Nedávno jsem byl informován, že např. manažeři některých nadnárodních skupin nechtějí zpátky do svých zemí, např. do Německa, že radši jsou tady, protože oni tady mají tak nízké zdanění, protože tady nemáme to 2. a 3. pásmo, že je pro ně výhodnější při nižším výdělku, hrubém, zůstat tady, protože to zdanění je tady nízké. Ale kdo to odnese? Odnese to státní pokladna, odnesou to všichni občané, protože ty peníze se potom shánějí v oblasti nepřímých daní, tzn., že se zvyšuje DPH spotřební daně, které už máme jedny z nejvyšších v Evropě, a mj. tento světový trend, že se bude cena práce snižovat, že se budou snižovat přímé daně, že se to bude kompenzovat daněmi nepřímými. Pan ministr často používal, že nechce trestat úspěšné, že je nechce zatěžovat daní, tak podle mého názoru jsou jednou z příčin narůstajícího napětí ve světě. Sociálního napětí, které už v západní Evropě, nejenom v arabském světě, se velmi výrazně rozšiřuje, a to je ta příčina. Myslím si, že by se rozumní politici měli z tohoto poučit, že ženou svět do sociálních střetů, do sociálního napětí, a jednou z vážných příčin je to, že se odstupuje od progresivního zdanění, že se odstupuje od zdaňování zisku, a že se všechno přenáší, protože samozřejmě státy potřebují na svůj provoz peníze, že se skoro všechno přenáší na zdaňování spotřeby, že samozřejmě to stejně dopadá přibližně ve stejném rozsahu, ne procentním, ale nominálním, jak na ty nejbohatší, tak i na ty příjmově nejslabší.
125
A jak už jsem tu hovořil, na druhém pilíři důchodových spoření prakticky budou profitovat jenom ti nejbohatší, těch 10 %. A má to být určeno pro ty nejmladší. Ano. Jim to může znít sympaticky. Nebudeme dávat 3 % našim babičkám a dědečkům, budeme si to nechávat sami. Ale tito mladí lidé budou muset pravděpodobně, pokud tato vláda bude vládnout, platit, brát si velké půjčky na studia, a samozřejmě tím, jak se prohlubují hospodářské problémy, tak i šance na slušné zaměstnání se bude daleko zhoršovat. Já si myslím, že je to jeden z posledních pokusů pravice prosazovat svoji politiku, že už brzy tomu musí odzvonit nejenom v ČR, ale i ve světě, protože toto právě žene svět do sociálních střetů. A myslím, že kdyby asi věděli, že přijdou teď druhé fáze hospodářské a finanční krize, že by možná ani tyto návrhy nepředkládali. Pokud je tady opravdu nějaký seriózní zájem – od vládní koalice – umožnit, aby léky, pomůcky pro handicapované nebo postižené, případně časopisy – tak by návrhy měli předložit samostatně. Protože pokud bychom tady dneska přijali nějaký návrh, že z toho vyjmeme časopisy a noviny a ostatní věci vlastně schválíme, tak samozřejmě za několik dnů se na to zapomene, a bude se říkat – vždyť Senát souhlasil s tím, aby se potraviny a léky zvýšením DPH zdražily. Z tohoto důvodu si myslím, že je potřeba, abychom návrh zamítli v plném rozsahu. Pokud je na straně vládní koalice nějaká nová dobrá vůle, došli k nějakému poznání, což je překvapivé, že to před 3 týdny ve sněmovně nevěděli, a chtějí někde sazbu snížit, tak ať předloží samostatné návrhy na jednotlivé položky, a ať se to co nejrychleji změní. Myslím, že nejlepší řešení by bylo vůbec DPH nezvyšovat, vůbec neschválit. A odstoupit od druhého pilíře, tzv. důchodového spoření. A do tohoto dobrodružství, i s ohledem na narůstající hospodářské a finanční problémy, do těchto experimentů nechodit. Nehovořím tady o zkušenostech Polska, Maďarska a dalších. O tom můžeme hovořit, až budeme projednávat důchodové spoření, děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji s právem přednosti
má slovo místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane předsedající, normálně bývá zvykem oslovit také pana ministra – pan ministr tu není, nemohu ho tedy oslovit, kolegyně a kolegové. Jenom si dovolím asi opravit v této chvíli přeřeknutí pana předsedy pana předsedy Senátu. Nemluvil asi o stavebním spoření, ale o kapitálovém spoření ... Na adresu pana ministra, který zde není, chápu docela dobře, že je velmi nepříjemné pro předkladatele takového návrhu, jaký zde dneska máme, poslouchat pravdu a argumenty, na které notabene nemá odpovědi. Kromě své ideologie. A kromě snahy nahrávat a podporovat rostoucí zisky bank a velkých finančních skupin. To musí být skutečně dost nepříjemné. Ale to, že si pan ministr dovolí odejít ve chvíli, kdy hovoří horní komory Parlamentu – to by nás skutečně nás všechny měli vést k tomu, že bychom automaticky hlasovali proti jeho návrhu, ať je jakýkoliv! Předpokládám, že se zachováme korektně. Že budeme hlasovat kvůli obsahu toho návrhu. Nicméně si myslím, že nesvědčí o politické kultuře v této zemi, jak se v této chvíli pan ministr zachoval. A slouží ke cti panu předsedovi, že se o tom vůbec nezmínil. Ale já si myslím, že to udělat musíme! Ignorance a pohrdání. To je také to, jak lze označit vůbec předložení toho návrhu na zvýšení daně z přidané hodnoty. Je to ignorance a pohrdání občany. 126
Protože snižovat současně příjmy osekáváním nejenom příjmů zaměstnanců ve veřejném sektoru, ale prostřednictvím mzdového vzlínání – samozřejmě se to projevuje i v privátním sektoru, osekávat příjmy zdravotně postiženým, tak jak jsme již projednávali nebo jak jsou připraveny zákony na snížení invalidních důchodů a dalších podpor – právě u lidí se zdravotním postižením, a současně zvyšovat životní náklady; a to v těch základních životních potřebách, jako jsou potraviny, jako jsou léky a další životní základní potřeby – to se skutečně nedá nazvat jinak, než pohrdáním a ignorancí občany! Když k tomu přiřadíme ještě návrh na zvýšení sazby DPH u knih a tiskovin, které přímo ovlivňují kulturní a civilizační úroveň společnosti, tak už se to snad nedá ani pojmenovat. Bible říká, "podle skutků, poznáte je". A podle toho, co máme v tuhle chvíli předkládáno a co bude pro občany tento návrh znamenat, si dovolím říci, že tato vláda má dva cíle. Ten první je rozvrátit veřejné služby a zlikvidovat poslední zbytky sociálního státu v evropském pojetí, které zde ještě máme. Kolegyně a kolegové. To není stát sociálních dávek, jak je nám předkládáno. To je stát skandinávského typu, který širokým rozsahem veřejných služeb dává rovné šance každému svému občanovi. Pro uplatnění jeho individuálního talentu, pro uplatnění jeho individuálních snah, jeho schopností. A to se týká především široké střední vrstvy. Toto, nejenom návrhem zvýšení sazby DPH, nejenom zákony o důchodovém pojištění, ale i návrhem na zavedení školného, jak jsme dneska slyšeli, toto, tato vláda, ničí ... A ten druhý cíl je udělat z českých občanů národ hlupáků. Možná se vám to zdá silné vyjádření. Ale to skutečně není jenom o zvýšení DPH na knihy a tiskoviny. Ale i spojení zvýšení DPH k dosypávání peněz do důchodových systémů, ze kterého současně vláda přesměrovává část financí do soukromých fondů. Odhady jsou na 20 miliard, jak nám bylo i řečeno. Jako sociální demokratka to musím zásadně odmítnout! Zvýšení DPH odmítá ale nejenom sociální demokracie, ale i většina veřejnosti. Já si vám dovolím odcitovat z petice, kterou v těchto dnech předkládá sdružení dárců krve. V té petici se říká. Nesouhlasíme se zvýšením DPH hlavně v oblastech potravin, léčiv, lázeňské péče, knih, vzdělávacích učebnic a tiskovin. Nesouhlasíme s neustálým zvyšováním cen elektrické energie a plynu. Tyto schválené a další předložené zákony budou mít za následek snížení koupěschopnosti obyvatel, tím snižování výroby, a zákonitě zvyšování nezaměstnanosti. Zdroje je třeba hledat v korupci téměř ve všech odvětvích. Výsměchem je ustavení vládní protikorupční komise. Takových vyjádření od nejrůznějších občanských sdružení slyšíme skutečně hodně. Já si myslím, že vláda, pokud neignoruje občanskou společnost, by měla skutečně přehodnotit své návrhy a své postoje. Pan ministr zde na konci svého vystoupení řekl, že si je vědom, jak naše hlasování dopadne. Já si k tomu dovolím poznámku. Kdyby vládní koalice dokázala komunikovat, tak jak je v normálních demokraciích zvykem, s občany i s opozicí, s občanským sektorem i se sociálními partnery, nemohl by dnes nic takového říci. Protože výsledek by nebyl dopředu znám, a nemohl by být dopředu znám. Protože toto jsou věci, které budou ovlivňovat život lidí dlouhodobě a já věřím tomu, že kdyby vláda jenom trošku měla snahu, tak bychom se na mnohých opatřeních dokázali společně domluvit ve prospěch občanů této země.
127
Já si dovolím ještě na závěr, protože pan ministr se ani nesnažil argumentovat vzhledem k tomu, že předvídá výsledek, ale já se přesto musím zeptat. Za prvé na dopady změn v zákoně o rozpočtovém určení daní, který je článkem 5 a článkem 6 předlohy zákona o dani z přidané hodnoty. Nedostali jsme čísla, nevíme dopady. Takže žádám pana ministra, aby dopřesnil svou zprávu a za druhé, když státní pokladna potřebuje zvýšit příjmy, s tím se dá souhlasit, samozřejmě, tak proč odpouští daně z dividend, které většinou plynou do zahraničí a za druhé proč odmítá progresivní zdanění a tím zdanění těch, kterým právě v krizi narůstají příjmy. Děkuji. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní místopředsedkyně. S právem přednosti je přihlášena paní senátorka Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, dámy a
pánové. Já se nebudu pouště do rétorických cvičení na tomto místě, v principu ten zákon podporuji, protože si dlouhodobě myslím, že nepřímé zdanění je správné a sbližování daně sazeb s DPH je také správné. Já tady vystupuji jenom proto, abych vám sdělila, že v případě, kdyby se nějakým nedopatřením ten zákon dostal do podrobné rozpravy, tak bych navrhovala vypuštění té nesouvisející části, která se týká novely zákona o územních orgánech. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.
Dalším přihlášeným je pan senátor Bis. Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegové.
Zvýšení daně z přidané hodnoty – zvýšení – úprava tak, jak je představována sjednocení mělo být provedeno ve dvou krocích. Vždycky se ukazuje, že něco za něco. Sociálně samozřejmě jsou dva kroky příznivější, z hlediska organizačního bych řekl, že každá úprava je příležitostí pro daňové úniky, to znamená, příležitosti se ve dvou krocích zdvojnásobí. Samotné zvýšení DPH má představovat zhruba 0,8 % HDP, tedy mluví se o nějakých 20 až 25 miliardách korun. Zajímavé na tom je, že v tomto případě většina těchto takto získaných prostředků má být vyvedena do fondů, to znamená prakticky má být stažena ze spotřeby. To tedy povede k tomu, že se sníží jak spotřeba domácností zdražením jednotlivých produktů, tak a v tom smyslu úpravy RUDu, je dosaženo, že se sníží příjmy a spotřeba společenská, to znamená spotřeba obcí a krajů. Ve svém důsledku to bude znamenat, že je možné, že se to projeví na zpomalení růstu nebo poklesu HDP až po těch 0,8 %, což by na druhé straně znamenalo, že se výnosy ostatních daní sníží zhruba o 10 miliard. Je to tedy zase krok, který v dnešní těžké době, kdy hospodářský růst je velmi slabý, ohrožuje stabilitu růstu a naši zem přibližuje k bodu, který nazýváme krizí. Chtěl bych říci, že bohužel se ministerstvu financí nedaří získat prostředky ať už zvýšením výběrů daní, snížením daňových úniků, nebo najít prostředky ať už kroky, které přímo zdůrazňuji, snižují spotřebu a tím všechny kroky, které ministerstvo v podstatě provádí, snižují růst HDP. V té souvislosti chci ještě podotknout, že prakticky ministerstvo nepředložilo žádné prorůstové opatření, které by zvýšilo příjem z HDP a tím usnadnilo řešení složité situace, která je v naší otázce v dluhové závislosti. Děkuji.
128
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. A
další je paní senátorka Terelmešová. Senátorka Dagmar Terelmešová: Dobrý den, vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Vážený pane ministře. Já bych chtěla o návrhu tohoto zákona hovořit čistě v praktické rovině, tedy v konkrétních dopadech. Již pan zpravodaj tady zmínil možnost, že dojde k odlivu kupní síly vlastně českého národa nebo Čechů někam mimo hranice České republiky. Já bych chtěl říci, že tomu se tak již děje a pravděpodobně se očekává, že to bude ještě horší. Nebudeme si lhát, že hlavně příhraniční oblasti ať už sousedí s Polskem nebo sousedí s Německem je i dnes pro ty občany, kteří to mají v dojezdové vzdálenosti velice výhodné, do těchto zemí jezdit nakupovat a po zvýšení DPH to bude výhodnější i pro ty, co bydlí dál od hranic. Já bych v tomto směru chtěla zmínit ještě osoby samostatně výdělečně činné, které pracují v potravinářském sektoru, to jsou vlastně malí podnikatelé, kteří v současné době horko těžko konkurují velkým řetězcům, ale i tak si myslím, že tento návrh zákona jim tuto pozici v žádném případě neulehčí. Naopak můžeme se obávat toho, že se nám část těchto lidí octne na úřadech práce. Já bych si dovolila ještě k dalším dopadům reformy daně z odvodů, kdy konkrétní dopad na nízkopříjmové zaměstnance se mzdou 10 tisíc korun, kdy se měsíční odvody zvýší celkem o 631 korun. 200 korun z toho činí zdravotní pojištění, 171 korun zdanění a z pojištění benefitů. Já bych k těm benefitům chtěla dodat, že je to vlastně oblast, ve které dochází k osvobození – ruší se osvobození od odvodu pojistného, což povede v této oblasti benefitů k razantnímu zdražení těchto plnění nebo postupnému omezování. Týká se to příspěvků na stravování, režijních jízdenek, přechodného ubytování, zvýhodnění plynoucí z bezúročných půjček, dále jsou to změny při odstupném, jednorázových sociálních výpomocí a odměn za zlepšovací návrhy a vynálezy. Já bych se vrátila k tomu původnímu ročnímu, co zaměstnanec odvede navíc o 7.573 korun, což je téměř celý čistý příjem nízkopříjmového zaměstnance, tedy zaměstnance se mzdou 10 tisíc korun. Právě proto, že vlastně i takoví lidé jsou a já jsem se ve své praxi právě s těmito nejchudšími neustále setkávala, je téměř jisté, že toto opatření prohloubí značně hranici chudoby v naší republice. Bylo tu řečeno panem ministrem, že zaměstnanci s dětmi si budou moci měsíčně od daně odpočítávat 150 korun měsíčně a více. Tímto vlastně bude DPH zdanitelným příjmem částečně kompenzováno. Na rodiny pak zvýšení DPH dopadne v plném rozsahu. Jak už jsem zmínila, nejhorší dopad je na ty nejchudší, a proto a právě proto, že tito lidé už dnes mají problémy s tím, aby byli schopni zabezpečit nejen své základní životní potřeby, ale potřeby svých dětí, nemohu s tímto návrhem zákona souhlasit. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko,
další přihlášený pan senátor Gawlas. Senátor Petr Gawlas: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
vážené senátorky, senátoři. Je velmi, velmi úsměvné, že politici, kteří zhruba před rokem vstupovali do voleb s heslem "nezvyšování daní", nám nyní předkládají návrh zákona o zvyšování daně z přidané hodnoty. A to ještě pod záminkou nutnosti provedení důchodové reformy. A tak se dozvídáme, že občany čeká výrazné zdražení. Podraží léky, potraviny, knihy, bydlení, některé služby. A to pouze proto, aby se mohly vyvést 129
prostřednictvím opt-outu miliardy ročně do soukromých penzijních fondů. Zvýšením DPH tak všichni zaplatí za něco, z čeho bude ve finále čerpat jenom někdo, jelikož 2. pilíř bude nepovinný. Přiznám se, že jsem mírně zmatený signály, které vysílá vláda lidem. Na jedné straně tvrdí, že v budoucnu se bude muset o své důchody postarat sám, na druhé straně přichází s návrhem, který vezme lidem z kapes další peníze a tímto je vlastně demotivuje k jakémukoli spoření. Zvedne občanům výrazně životní náklady. Vždyť prudký nárůst spodní sazby DPH se odrazí na těch nejzákladnějších životních potřebách. A co udělají vyšší daně s ekonomikou? Vyšší daně zákonitě sníží spotřebu. O tom nemusíme pochybovat. Ta bude mít za důsledek nižší příjmy podnikatelů a firem, ty sníží platy zaměstnancům, nebo budou přímo snižovat stavy, což pouze dále sníží spotřebu. V odvětvích, kde je velká konkurence, přece málokterý podnikatel si dovolí promítnout zvýšenou DPH do koncových cen pro zákazníka. Takže přes odmítavý postoj opozice, a hlavně, nebo taky ekonomických odborníků, je reforma prosazována silou a její dopady nikdo z navrhovatelů neřeší. Zákon o DPH tedy nemůžu podpořit. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a
dalším přihlášeným je pan senátor Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. My tady slyšíme spoustu krásných slov o tom, jak bychom se se všemi měli rozdělit, jak je potřeba všem všechno dát, a jak je potřeba pracovat pro blaho této země. Zároveň v Evropě v té samé chvíli je hospodářská krize. Řecko je na tom velmi špatně. Španělsku, Portugalsku, Itálii klesá rating. České republice stoupá rating. Takže opravdu to tady všechno děláme špatně? Opravdu je to tak, že ta řešení, která jsou nám překládána, jsou špatná? A nebo je to jinak? Nebo je to prostě tak, že dneska moc jiných možností nemáme. Já si nemyslím, ve shodě s předřečníkem, že pan ministr financí je rád, že musí zvyšovat nějaké daně. A pokud se tak děje, tak možná by se tomu prostřednictvím předsedajícího paní místopředsedkyně Gajdůšková divila, ale on to dělá ve prospěch občanů této země. A pokud se bavíme o některých zákonech, tak žádný zákon není dokonalý. Nakonec i já k tomuto mám nějaké výhrady, pak je řeknu, ale říkat věci, které nejsou pravda, není dobře. A rozhodně není pravda, že současná změna DPH je toho typu, že na ni doplatí lidé s nižšími příjmy. Protože to, co se dneska děje, a to, co je nám předkládáno, má sloužit k tomu, abychom doplnili průběžný důchodový pilíř, a abychom byli schopni i v dalších letech vyplácet důchody. A to přesně podle těch pravidel, proti kterým nikdo nic neměl. Pokud v průběžném důchodovém pilíři budou chybět nějaké peníze proto, že někteří se odhodlají k tomu, že ta svá 3 %, která tam platí, dají do pilíře druhého – a přidají k tomu ta svá dvě procenta, tak to není tak, že by o ně ti ostatní přicházeli. Protože oni, až budou někdy v budoucnu brát peníze z průběžného pilíře, tak přesně ten důchod v poměru o ta 3 % budou mít pokrácený. To znamená, není to tak, že by dneska někdo chudý nebo někdo s nižším příjmem platil něco někomu s vyšším příjmem. To je mýtus, který je tady používán, a který není pravdivý. To, co se dneska děje – a je to důležité – je, abychom zabezpečili průběžné financování, respektive financování důchodů z průběžného pilíře tak, aby vůbec na ty důchody bylo. Tady je má 1. otázka k panu ministrovi, a to je, že v současné době je už průběžné financování důchodů deficitní, a to zhruba ve velikosti 30 miliard. A těch
130
24 miliard je určeno vlastně na kompenzaci těch 3 %, tak co s těmi 30 miliardami, pane ministře? Ty tam ještě pořád chybí. Skoro se divím, že nenavrhujete ještě vyšší zvýšení DPH. Ale zřejmě na to máte nějaké řešení. Co se týká těch dalších věcí, tak jak jsem říkal, žádný zákon není dokonalý, ale rozhodně tento si zasluhuje schválení. A právě proto, abychom zabezpečili průběžné financování důchodů v dalších letech, a proto já jeho schválení navrhuji. K těm věcem, které mě na tom zákoně mrzí, nebo mi nejsou zcela jasné, patří ještě jedna. V rámci navyšování v té 1. fázi nižší sazby daně z DPH a potom dorovnání sazeb, dochází k tomu, že jsou snižovány z hlediska procentuálního podílu – jestli tomu tak bude absolutně, nebo ne, se teprve uvidí – příjmy obcí, nebo podíly obcí na dani z DPH, a také krajů. Já osobně se domnívám, že v tomhle směru se český stát i ministerstvo financí vydává do určitého rizika, protože jednak nikdo neví, kolik lidí si zvolí to, že ta svá 3 % převede do 2. pilíře. A také nikdo přesně neví, co se stane s absolutní výší vybraného DPH? Přesto ministerstvo financí ve svém zákoně vlastně nám všem říká, že přesně ví, o kolik peněz půjde. A přesně ví, o jakou procentní sazbu musí obcím a krajům ten podíl DPH snížit. Já se tedy ptám, pane ministře, jak to uděláte s těmi obcemi a kraji, když to tedy bude úplně jinak? Když najednou se ukáže, že to procentuální snížení, které navrhujete – v případě krajů je to z těch 8,92 myslím na 8,28, a v případě obcí z 21,4 na nějakých 19,8 (nebo kolik to je, to si přesně nepamatuji). Co budeme dělat, když najednou ten propad příjmů těch obcí a krajů bude vyšší, než předpokládáte, a jakým způsobem jim to potom bude kompenzováno? Protože destabilizovat rozpočty obcí a krajů, bych řekl, že je pro ČR velmi nebezpečné a nikoho z nás by to netěšilo. Takže to jsou moje dvě připomínky, abych nebyl jenom pozitivní, ale abych se na to podíval objektivně. Na druhé straně všechny mé kolegyně a kolegy vyzývám, aby si uvědomili, že to, o čem hlasujeme, je o zajištění vyplácení důchodů pro další období. A není to o žádném odebírání peněz chudým a dávání je těm bohatým. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Navrhoval jste, prosím, schválit? Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Žaloudík. Senátor Jan Žaloudík: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, senátorky, senátoři. Já se, možná k vašemu překvapení, pana ministra zastanu. I když nevím, jestli mu to udělá radost. On chce nepochybně řešit krátkodobé efekty. A nepochybně ty dlouhodobé efekty nechá na nás, protože v té době potom už bude v Mezinárodním měnovém fondu, nebo v nějaké mezinárodní instituci, váženým představitelem. Samozřejmě, že to, co se nám vrátí po tom období, kterému říkám CXV – to je těch 115, bude období novelizací skoro všeho. Včera jsme o tom mluvili. Bude se novelizovat, až se "unovelizujeme", celou příští generaci. Problém je jeden. Já 32 let působím na vysoké škole, řadu let jako děkan, a dodneška se setkávám se studenty ve výuce, takže znám jejich názory. Naštěstí oni už trošinku to vidí maličko jinak, takže v tu regeneraci věřím. Já tady nenarážím ani na potraviny, léky, protože to především občany trápí, ale na ty knihy. My tady vždycky slyšíme přednášku, zejména z pravé strany spektra, jak musíme ve spolupráci s Británii EU trošičku držet na uzdě – protože my jsme takoví trošku Britové. Já jsem v té Británii pracoval dost dlouho na to, abych věděl, že nás vidí jako Balkánce, a ještě trošku nejisté Balkánce. Takže je to o tom, že my, když tu Británii potřebujeme jako příklad, tak o ní hodně hovoříme. Ale Británie, prosím vás, má na knihy nulu. 20 % má ta bulharská a ta běloruská. Takže tady v té
131
otázce knih já si nemyslím, že je to nejpodstatnější věc. A občany určitě v té tlakové situaci víc zajímají potraviny, špitály, léky. Ty knihy asi nejsou klíčové, ale ukazují to naše místo na té evropské scéně. A jak jsme byli tady přesvědčováni ještě před rokem při volbách, že jdeme tou řeckou cestou, no, dívejte se, řecká cesta je taková: Pythagoras vůbec nemusel řešit DPH na knihy, protože si škrábal ty kruhy do písku. Šel římský voják kolem a on říká, neruš mých kruhů, a tak ho zabil pro jistotu. Teď si škrábeme prstíkem – máme ty počítače – i pan ministr škrábe dneska prstíkem do těch tabulek, taky ty knihy vlastně až tak moc nepotřebujeme, problém je jeden jediný. Že to, co nám do těch počítačů dají, to, co nám tam představí, my konzumujeme. I ti naši mladí. Takže ten národ samozřejmě bude hloupnout a kultura knih v tom našem kulturním spektru, ty dva tisíce let, si myslím, že by nemělo dostávat tento záraz. A myslím si, že ty důsledky dlouhodobé jsou mnohem větší než ten momentální roční, dvouroční ekonomický přínos. Ale říkám, bude se novelizovat a pan ministr už na nás bude shlížet ze zcela jiných výšin v té době. Na shledanou, děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore,
dalším přihlášeným je pan senátor Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte – jak říkal jeden náš bývalý senátor. Chtěl bych z tohoto místa poblahopřát panu ministrovi financí k udělení ceny nejlepšího ministra financí rozvíjejících se zemí východní Evropy od marginálního amerického časopisu, který mimochodem také trvale vychvaloval Lehman Brothers. Nechápu pak ale, když máme tak schopného ministra financí, že se propadají státní finance nejvíce za 10 let. Asi někde soudruzi z Ameriky udělali chybu. Možná, že ani neví, že ČR je průmyslovou zemí již od dob Uherska-Rakouska. Vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím ke kolegovi Vystrčilovi i k panu ministrovi. Pan kolega Vystrčil tady řekl, jak na tom jsme. Cesta do pekel je dlážděná samými dobrými předsevzetími. To pan ministr, jako bývalý lidovec, i někteří z nás, velmi dobře vědí. Schodek státního rozpočtu ke konci září tohoto roku stoupl na 105,1 mld. Kč ze srpnových 87,3 mld. Kč. Je to skutečně veliký skok. Propad rozpočtu ke konci září je tak nejvyšší za posledních 10 let. Hlavní příčinou je to, že se nedaří vybírat daně v předpokládané výši. To není z dílny sociální demokracie, vyplývá to z uveřejněných údajů ministerstva financí! Daňový výnos bude letos ovlivněn loňským poklesem sazby daně z 20 na 19 % a odpisy ztrát, které firmy utrpěly během krize. Loni v září přitom rozpočet vykázal deficit 99,6 mld. Kč. Na celý rok je schválen rozpočet se schodkem přitom 135 mld. Kč, a již v září tady máme 105 mld. Doufám, že se s tím pan slovutný ministr financí vypořádá. Chtěl bych ale, abychom nebyli jenom takoví negativisté, proto bych se chtěl zeptat pana ministra, co to znamená, ty tajemné položky výdajů? Třeba ta tajuplná kapitola 398 státního rozpočtu, která se jmenuje "všeobecná pokladní správa". Protože tam je také položka, která se jmenuje "ostatní výdaje". A v té položce, vážení, je jako nárok na ostatní výdaje na rok 2012 částka 10 mld. a na rok 2013 21 mld. Rád bych se zeptal, co by se stalo, kdyby část těch miliard se přesunula tam, kde chce pan ministr, a přitom nemusela se dávat DPH třeba na knihy, na léky, na zdravotnické pomůcky, a nebo by se o tolik procent nezvyšovala DPH na potraviny. Podle mého názoru jde o ze zahraničí řízený rozvrat všech funkcí sociálního státu evropského typu, který je v ČR. Bohužel jde také o rozvrat průmyslu ČR. A jde i o další neblahý následek. Je to radikalizace ve společnosti. Pan ministr financí to
132
před nedávnem vyřešil fackami. Ale facka není argument, pane ministře, proti masám lidí. A ty masy lidí se radikalizují, jak vidíme v celé ČR, nejvíce na severu. Neustálé zdražování, a na druhé straně rozhazování, ano, vážení, rozhazování! Chtěl bych připomenout ekotendr, na který peníze jsou rezervovány, nebo církevní restituce v té podobě, v jaké jsou nám předkládány. Svědčí o v uvozovkách "tureckém hospodaření". V uvozovkách proto, protože se domnívám, že Turecko nehospodaří tak špatně. Odpouštění různých pokut a daní některým subjektům je také velmi zvláštní. Domnívám se, že zákon by měl platit pro všechny. I když očekávám repliku pana ministra financí na to, že se to dělalo i za našich vlád. Boj proti korupci by zcela určitě, alespoň u státních zakázek, plně nahradil zatím to, co je plánováno, tzn. zvyšováním DPH té dolní hranice. Bohužel, ještě bych pochopil, kdyby tyto prostředky byly používány na prorůstová opatření. Tyto prostředky se však mají umrtvit a vyvést do soukromých důchodových fondů. Ano, do soukromých fondů, které podle mého názoru prorůstová opatření žádná nechystají. V době, kdy v celé Evropě je nová hospodářská krize, kdy je tady Řecko. A to se asi ten americký časopis zbláznil, že říká, že tak by to nemělo být a že by to mělo být tak, jak říká pan ministr financí? Americký časopis vlastně říká, Evropo, děláte to špatně, jen v Česku to děláte dobře. Přitom zvýšením dolní sazby DPH může dojít k devastaci českého zemědělství. V sociální oblasti to bude mít obrovské dopady. Jen ve zdravotnictví – a pan ministr financí je daleko větší škůdce českého zdravotnictví než ministr zdravotnictví Heger. Pan ministr financí odčerpá v příštím roce podle optimistů 5, podle pesimistů 7 až 10 miliard ze systému zdravotnictví v České republice, který nám závidí spousta lidí. Ano, tyto prostředky budou chybět, tím co nám je tady předkládáno, to znamená zvýšení té dolní sazby DPH. Finance a státní rozpočet není jednoduchá záležitost. Nezávidím panu ministrovi jeho pozici ani jeho práci. Měl by si ale uvědomit, že to bude mít i sekundární následky na zvýšení dalších nákladů státu. Je to především zvyšování nezaměstnanosti a tím se zvýší náklady státu především na sociální a zdravotní pojištění a tam asi ten poměr těch pozitiv a negativ, když všechno půjde dobře, tak spíše bude nulový. A já se obávám, že převládnou negativa. Žádná významná prorůstová opatření, pouze kosmetické změny. Tupé zdražování a supertupé škrty a snižování spotřeby občanů v době hospodářské krize? Je to opravdu ten správný krok? Jediná pozitiva, která to asi bude mít, že zvýšení cen potravin dopadne na občany tak, že začnou šetřit a dojde k poklesu obezity. A druhé pozitivum bude pravděpodobně jenom pro některé, a to že se dobře napakují některé soukromé důchodové fondy, i když připouštím, že v jednom z těchto významných důchodových fondů je bývalý ministr za sociální demokracii. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ano, pane senátore a poslední zatím přihlášenou je paní senátorka Dernerová – už není poslední. Senátorka Alena Dernerová: Dobré poledne, paní předsedající, pan ministr odchází. Měla jsem na něj také jednoduchý dotaz. Já jsem před chviličkou mluvila s prezidentem lékárnické komory panem magistrem Havlíčkem – panem Havlíčkem a on říkal, že včera hovořil s panem ministrem a pan ministr řekl, že on ani premiér Nečas nemají problém se snížením sazby DPH na léky a na tiskoviny, na knížky. Takže jsem se chtěla zeptat, zda tomu tak opravdu tak je. A chtěla jsem se zeptat, proč vlastně tato dobrá myšlenka neprošla už primárně sněmovnou, a nebo jestli se chystá novela, pod kterou by se pan ministr a pan premiér podepsali. Takže doufám, že pan ministr odpoví. Děkuji.
133
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Dalším přihlášeným je pan senátor Doubrava. Já věřím, že zpravodaj panu ministrovi tu otázku předá. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, vážení kolegové a kolegyně. Já se přiznám, že i mně velmi vadí očividné pohrdání naší komorou ze strany pana ministra a jeho odchody. Myslím si, že nikdo z nás bychom si takovouto neúctu ke sněmovně nedovolili a myslím si, že bychom měli i na toto jeho chování reagovat. Já vím, ono se to špatně poslouchá – slova o rozkradeném hospodářství, o rozkradené republice, o zničeném průmyslu a z čeho tedy mají přicházet peníze do státního rozpočtu tak, abychom nemuseli škrtat takovýmto způsobem drastickým. Ale to není to, kvůli čemu jsem před vás předstoupil. Před časem se mi dostalo do rukou takové zajímavé čtení nazvané Sionské protokoly. A tady při tom staženém pozměňovacím zákonu, bohužel staženém, kde byl požadavek na osvobození mimo jiné knih od zatížení daní – a tady v tom zajímavém čtení se v jedné kapitole o tisku říká: Všechen tisk zatížíme daní i zárukou z každého listu, která bude dvojnásobná; u knih do 30 stran si zapíšeme do třídy brožur, abychom na jedné straně dosáhli zmenšení počtu vydávaných v žurnálu, které znamenají nejhorší tiskový jed, na druhé straně tento způsob přinutí spisovatele psát tak obsáhlé práce, že pak budou vzhledem k rozsahu i vysoké ceně málo čteny. Co však pro vytváření veřejného mínění budeme vydávat sami, bude laciné široce rozšířené a čtené do úplného rozebrání. Daň zadusí prázdnou literární ctižádostivost, strach před trestem učiní spisovatele na nás závislými, i kdyby se pak ještě někdo našel, kdo by chtěl proti nám psát, nikdo jeho spisy nevytiskne. Nakladatel nebo tiskař si musí před přijetím spisu do tisku nejprve opatřit úřední povolení, atd. Dál se tady říká, že povolíme 10 soukromých dní zkoušek na naše časopisy a navenek budou vyjadřovat nejkulturnější názory, tímto způsobem v sobě získají důvěru a přivábí nic netušící spojence. A na závěr tohoto obsáhlejšího povídání se říká: Budeme jistě vítězit nad našimi protivníky, protože v důsledku opatření, která jsme ukázali, nebudou mít tiskové orgány, v nichž by se mohly úplně vyjádřit proti našemu tisku. Nebude nám ani zapotřebí jejich myšlenky od základu vyvracet. Zkušební kameny, které hodíme třetí řadě našeho tisku, budeme v případě potřeby energicky vyvracet v úředních listech. A já se ptám, je toto důvod k zavedení daně i na knihy a tiskoviny? Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Dalším přihlášeným je pan senátor Tesařík. Senátor Martin Tesařík: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně
a kolegové. Dovolte mi, abych také vystoupil zde k tomuto tématu. Tady jsme slyšeli, že zavedením tohoto nového zákona dojde k výraznému snížení položek, které jsou nyní zařazeny do snížené sazby. Já bych se chtěl zaměřit na jednu položku, o které tady ještě nebyla řeč, ale bezesporu bude velmi aktuální v případě, že by tady tato novela byla přijata. Hovořím teď o jízdném v hromadné dopravě, kde v současnosti byla desetiprocentní sazba DPH. Myslím si, že zvýšením sazby u této položky může dojít k odlivu cestujících právě z veřejné hromadné dopravy, což si myslím, že by bylo negativním jevem jak pro města a obce, které zajišťují městskou hromadnou dopravu, tak samozřejmě i pro kraje, které zajišťují hromadnou dopravu na svém území, popřípadě i český stát prostřednictvím Českých drah, které zajišťují hromadnou dopravu železniční.
134
Druhým negativním krokem, který má dopad na rozsah hromadné dopravy v oblasti železniční dopravy, je v současné době spor mezi kraji a vládou ČR ohledně memoranda, které kraje v minulém volebním období uzavřely mezi vládou ČR, Českými drahami a kraji. I tento spor je vlastně veden na bázi finančních prostředků. Vláda v současné době toto memorandum neuznává slovy pana premiéra a pana ministra zde přítomného považuji toto memorandum za neplatné, a tedy v návaznosti na své rozhodnutí hodlají do této oblasti z úrovně státu investovat menší rozsah finančních prostředků. To možná je obecně známé, co však obecně známé není, je informace, kterou jsem obdržel od předsedy Asociace krajů pana doktora Haška, informace, kterou on obdržel ze včerejšího dne, a to že ministr dopravy, a to se souhlasem pana premiéra, uvažují o odvolání zástupce krajů ČR z Dozorčí rady Českých drah. Ptáte se, proč to tady připomínám? Mne celkem vystrašila argumentace, s jakou přistupují k tomuto záměru. S argumentem, že by zástupce krajů v Dozorčí radě Českých drah mohl informace, které získá z této organizace, použít případně v soudním sporu, o který se tady možná jedná. Říkám možná. Chci říci, že kraje zatím vedou především snahu dialogu s vládou České republiky, abychom nalezli optimální řešení při financování veřejné železniční dopravy. Kraje doposud nepodaly žádné soudní podání. A tak si myslím, že je lepší cesta ke komunikaci, je lepší cesta, když budeme společně komunikovat, než vzájemně na sebe podávat podání k soudu. A na závěr svého vystoupení se vrátím k tomu, proč jsem vlastně předstoupil před vás. Já jsem řekl, že jednou z položek, které budou ovlivněny případným přijetím tohoto zákona, je i jízdné v hromadné dopravě. Jízdné, které především má zabezpečit ekologickou dopravu s dopadem na životní prostředí. Není tajemstvím, že do veřejné dopravy se investují stovky milionů korun, a to jak z rozpočtů měst a obcí, z rozpočtu státu a také z rozpočtu Evropské unie. Myslím si, že tento krok, zvýšení jízdného, by byl krokem zpátky, a proto nepodpořím tuto novelu zákona. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Nyní pan senátor Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené paní kolegyně a páni kolegové. V době, kdy jsme ještě nebyli členskou zemí Evropské unie, tak evropský výbor, tehdy integrační výbor projednával všechny tyto tisky a porovnával je, zdali jsou v souladu nebo nejsou v souladu s evropským právem. Tak jsem si, spíš z důvodů cvičných, tuto úlohu připomněl po xletech, a musím říct, že tento tisk je v souladu s evropským právem, ba dokonce jde i v duchu doporučení, které nám Komise udělila v rámci jednoho ze základních protikrizových opatření, kterým je kontrolování veřejných financí, hospodaření státu, její legislativy s ohledem na tzv. evropský semestr a nebo v našem případě s ohledem na konvergenční program a konvergenční kriteria, tedy přistoupení České republiky k euru. A musím říct, že ten soulad je tak velký, že Evropská komise dokonce doporučovala, abychom ještě více ulehčili rozběhnutí ekonomiky tím, že snížíme náklady na práci, to znamená snížíme daňovou zátěž v oblasti přímých daní na zaměstnanost, a naopak, co Evropská komise doporučuje, je právě zvýšení spotřeby, tedy spotřební daň, eventuálně nepřímé daně, jako je typicky daň z přidané hodnoty. Považuji za důležité tady na to upozornit.
135
Druhá věc, která mě tak trochu až zarazila nebo až mi trochu mrazilo v zádech, bylo to, když se tady hovořilo varovně o sílící jakési světové revoluci. Domnívám se, že světová revoluce úplně jiné kořeny. Je to nepochybně nedemokracie v některých státech, v demokratických státech to může být nevzdělanost, může to být také i sociální napětí, možná i lenost nebo jakési kvazi nárokování věcí, na které lidé nemají nárok už jen proto, že nevyvinou dostatečnou aktivitu. A musím říct, že varovná slova o světové revoluci berou nesmírně vážně, protože většinou v revolučních kvasech, pokud se jedná o demokracii, tak nevznikne nic dobrého, spíše je to krok zpět. Je tedy velice důležité, jak budeme posuzovat i tento návrh zákona. A mohu vás ubezpečit, že sjednocení daní není nikdy žádným zdrojem žádné revoluce, sjednocení daní je jediným zdrojem, že se méně obchází, že se vytváří prostor nebo zužuje se prostor pro daňové úniky. Jiný efekt tohleto přeci mít nemůže. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Dalším přihlášeným je pan senátor Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající,
vážené paní senátorky, páni senátoři. Spousta věcí už tady zazněla. Myslím si, že v souvislosti s DPH je potřeba říct, že je to samozřejmě politické rozhodnutí současné vládní garnitury, které ovšem neprezentovala ve svých volebních programech před volbami. A myslím, že v této situaci zvyšování daní, které bylo hlavní kritikou vůči sociální demokracii ze strany pravicových stran současné vládní koalice, tak dneska tyto strany vlastně docela realizují v praxi. Problém je ale v tom, komu se daně zvyšují a kdo nakonec tyto peníze a reformy zaplatí. Zatímco sociální demokracie vždycky směřovala k těm, kteří na to mají, to znamená, lidé s vysokými příjmy, tak opatření, která dělá tato vláda, a to dlouhodobě, směřují jednoznačně k lidem se středními a nižšími příjmy, a to v zásadě bez jakékoliv kompenzace. A není to jenom DPH na základní komodity, když o knížkách už se hovořilo, léky, kompenzační zdravotnické pomůcky, opravy prostředků pro zdravotně postižené, potraviny, teplo, ubytovací služby, bytová výstavba, sociální bydlení. Kdysi byl takový dobrý vtip ještě za Husáka, kdy se říkalo, a co tedy zdražíme? A začali od "a", "b" a když přišli k "f", tak říká poradce Husáka: "fšecko". A myslím si, že se to dá podobným způsobem říct i o návrzích, které připravila tato vláda, která je tvořena stranami, které se tady před volbami dušovaly, že daně zvyšovat nebudou. Kromě daní se tady zavádějí různé poplatky, které se dají nazvat také daní, protože srovnatelné jsou třeba poplatky ve zdravotnictví, což je vlastně daň za nemoc, kterou platí nemocní za to, že jsou nemocní. A stejně tak povodňová daň 100 Kč na hlavu – to jsou způsoby daní, které jsou samozřejmě příznačné pro pravicové vlády typu ODS, TOP 09, nevím co jsou "veverky", tedy pardon, Věci veřejné, ale v zásadě přenést daňovou zátěž pod praporem rovnosti na nízkopříjmové skupiny, protože jakékoliv sazby, nikoliv procentní, ale v absolutních částkách, k tomu směřují. DPH samozřejmě je v procentu, ale ve spotřebě, a když se potom podíváme na skladbu spotřeby občanů podle výše příjmů, tak je to jednoznačné, že procentně dojde díky těmto různým pseudodaněním a zvyšováním DPH, jasně k zvýšení zátěže pro tyto středně a nízkopříjmové skupiny. Potom to, co je pro mě naprosto farizejské, je spojování zvyšování daní s tzv. důchodovou reformou. Hovořili už tady předtím někteří senátoři za vládní strany, hovořili o tom, že vlastně ono je to potřeba, abychom do toho důchodového systému dostali finanční 136
prostředky. V zásadě z pohledu občana a musím říct, že i mě jako senátora, je celkem jedno, z čeho vláda dodotuje důchodový systém a jiné možnosti nebude mít žádná vláda než z příjmu státního rozpočtu, což jsou naprosté a v absolutní většině daně. Ale otázka je, od koho ty daně vybere? A paradoxní je, že tahle vláda bude dotovat výpadky v důchodovém systému z daní, které vybere díky zvýšení spotřeby právě pro důchodce. Takže důchodci si zaplatí prostřednictvím zvýšených daní své vlastní důchody. Nestačí, že na to platili v době, kdy pracovali v zaměstnání a kdy poctivě celé roky dělali na to, aby dostali byť tento skromný důchod, ale přece jenom aspoň nějaký důchod a bez jakékoli kompenzace. Ještě k tomu jim přidají poplatky za léky, poplatky v nemocnici, poplatky za návštěvu u lékaře, aby to stálo za to. A zajímavé je, že ty propočty, které jsou a ukazují jednoznačně, že lidé s vysokými příjmy na tom budou relativně lépe. Příznačné také pro tuto tzv. reformu nebo spíše deformu je to, že je tady snaha, a když si to vezmeme resortně, ministerstvo, stačí jména možná, pan ministr Kalousek, pan ministr Heger, pan ministr Drábek, a když si vezmete jednotlivé návrhy, tak cílem toho celého je v zásadě zprivatizovat to poslední, co ještě dneska je veřejné, a to jsou finanční toky. Finanční toky veřejných prostředků. Ať už jsou to důchodové peníze, ať už jsou to peníze na zdravotnictví, ať už to jsou peníze např. na provoz různých úřadů, viz třeba např. privatizace zprostředkování zaměstnání apod. K tomu, když připočteme ještě církevní restituce, když k tomu připočteme ještě peníze na ekologické škody, tak já myslím, že koncem roku bude mít tahle vládní koalice vyděláno. Protože splnila svůj volební program. Výrazným způsobem snižuje daňové zatížení pro vysokopříjmové skupiny, zprivatizovala toky veřejných financí a bude je kontrolovat i mimo toho, když tady bude vládnout, a to je přece záměr. A navíc ještě bude rozdělovat zakázky naprosto netransparentním způsobem, je zajímavé, že se nad tím pohoršuje i pan premiér, ale neudělal nic, zatímco ministra zemědělství odvolal ze dne na den, tak u ministra financí má s tím nějaké problémy. Proč asi? To nebudeme tady asi rozebírat. Ale vraťme se k podstatě. Podstata je tady zdůvodňována. Hlavním důvodem má být důchodová reforma. Pane ministře, případně někdo z vládní koalice prostřednictvím předsedající, kdybyste mohli mi vysvětlit, proč nejdřív vyvedete peníze z důchodového systému, který už dneska je deficitní, a to díky některým úlevám, které jste zavedli v minulých letech a kdy musí být dotován z daňových výnosů, proč tedy z toho důchodového systému chcete vyvést další 3 procenta na kapitálové spoření a potom z druhé strany tam peníze z daňových výnosů dodávat? Nebylo by jednodušší říct zavádíme tady nový systém kapitálového spoření, a finanční prostředky nepůjdou přes důchodový systém průběžně financovaný, ale půjdou přímo. Dáš si 2 procenta na důchodové spoření, 3 procenta k tomu od státu dostaneš ve formě příspěvku, ale z daňových výnosů, nikoliv že to sebereme těm stávajícím důchodcům. Vždyť přece celé je to postaveno na hlavu. Ten systém základní důchodový, který dneska je, a kdoví, jestli vláda vůbec rány počítá s tím, že ho chce financovat z těch daňových výnosů, jak říká, ale jestli je vůbec vybere, tak tam ty peníze prostě nebudou. A bude to dobrá záminka k tomu, aby se říkalo, na důchody není. Protože na to, že někdy nějaký Kalousek s Nečasem a kdo je tam za Věci veřejné, možná že pan Bárta či John, kteří tedy ve vládě nejsou, ale přesto to řídí, tak jestli tihle lidé v televizi třeba nebudou? Za rok možná už nebudou, možná už za půl roku, za dva měsíce, já nevím, ale kdo bude plnit tyhle závazky, v kterém zákoně je uvedeno, že tyto peníze jsou vyhrazeny pro důchodový systém? To jsem tam nenašel. A hlavně je to naprosto nelogické. Na jedné straně z toho důchodového systému peníze vyvést,
137
a potom je z druhé strany do toho důchodového systému dávat. Takže nás nebalamuťte tím, že zvyšování daní je kvůli vaší důchodové reformě. To jde udělat jinak. A když to neumíte, tak jděte od té vlády. Přece tak jak je to postaveno, tak jednoznačně je snaha prostřednictvím opt-outu vyvést peníze ven, dalších 20 až 30 let, a ať mě opraví protagonisté toho důchodového systému, se nevyplatí v rámci kapitálového spoření ani koruna, ale peníze z důchodového systému se vyvádět budou a budou chybět na stávající důchody a budou dopláceny ze stávajících daňových výnosů. A co bude za 20, 30 let? Kdo dneska ví, co bude příští rok. A tímto způsobem v rámci PAR kampaně, kterou platí vláda za peníze daňových poplatníků, tak se vytváří veřejné mínění. A zdůvodňuje se něco, co naprosto zdůvodnit nejde. Já myslím, že tady je potřeba, aby pan ministr řekl jasně, zvyšujeme daně a možná bych docela rád vysvětlil, kam ty peníze půjdou příští rok. Půjdou prostě do rozpočtu a budou příjmem vyfutrováním rozpočtu pro příští rok. Protože na důchodové spoření nepůjde ani koruna, protože to začíná až v roce 2013. Takže vážené dámy, vážení pánové. Já myslím, že tyhle návrhy nejsou ničím jiným než velkým podvodem na občany této země a je potřeba s nimi udělat jinou věc, a to jest zamítnout, což tedy navrhuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore,
dalším přihlášeným je pan senátor Bárek. Senátor Ivo Bárek: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám jenom dvě krátké poznámky. Jedna je poznámka k váženému kolegovi Luďku Sefzigovi. Já samozřejmě s tím souhlasím. Já bych velmi rád, aby konkurence České republiky stoupala, a myslím, že to opatření, které on říkal, nejsou ta správná. Mně to dokumentuje jenom to, že poslední žebříčky v rámci žebříčku, který jsme měli možnost vidět, je to zpátky asi měsíc, konkurence ČR je taková, že jsme klesli o tři místa dolů. To znamená od roku 2006, kdy jsme zavedli někdy Topolánkův batoh, kdy debatovalo o tom, že to bude ku prospěchu ČR, tak bohužel za tu dobu jsme klesli o tři místa, takže asi je něco někde v problému. Já jenom k těm obcím. Souhlasím naprosto s kolegou Vystrčilem, že samozřejmě u obcí to bude velký problém. Já bych jenom řekl současný stav s ohledem na to, že tak jak jezdím po tom regionu, tak vidím, obce byly velmi opatrné v rámci toho predikce svých příjmů, v rámci tvoření rozpočtů na rok 2011, šly ještě pod predikci ministerstva financí, které doporučovalo nějaké hodnoty, ještě šly níž a jsou na tom ještě hůř, samozřejmě. Protože ten výběr daní je špatný a v těch zbylých daních se v rozpočtech obcích to objevuje. S tím samozřejmě souvisí i to, že stát, to znamená vláda, nedává obcím tolik peněz, jak dává na výkon státní správy. Došlo ke snížení příspěvku na výkon státní správy. U těch středních obcích, které jsou toho třetího typu, dochází k výpadku rozpočtového určení daní a plus toho výkonu státní správy více méně o 10 až 15 milionů korun v rozpočtu. To znamená jednou za půl roku šup 15 milionů z rozpočtu je pryč. K tomu samozřejmě dochází teď nový stav od 1. 1. 2012, kdy dojde ke zvýšení DPH, odpady, elektrika, plyn, voda, to jsou ty provozní výdaje těch obcí, veřejná doprava, pan Tesařík už o tom tady hovořil. Samozřejmě co ty obce budou dělat. Budou muset něco šetřit v rozpočtu nebo to budou muset zase těm obcím dát do nějakých poplatků. To znamená jednak zvýšení DPH u potravin atd., ale i obce budou muset nějakým způsobem na to reagovat. To jsou další skryté daně, které ty občany zasáhne. A k tomu samozřejmě ještě teď v tom novém zákoně o DPH a kolega Vystrčil už o tom hovořil, je to snížení těch procent, na které mi vůbec nedosáhneme a které ty obce může ohrozit. To znamená,
138
že hospodaření obcí v příštím roku bude velmi těžké, ještě když slyšíte, když se připravuje samozřejmě novela o rozpočtovém určení daní, malé, velké obce, atd., tak mně se zdá, že to jsou samozřejmě potřebné věci, ale myslím si, že ta reálná skutečnost je ta, která vychází z těch zákonů, které máme teď na stole. Samozřejmě s ohledem na to nepodporuji tady tento návrh a budu hlasovat pro jeho zamítnutí. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má
pan senátor Pavel Čáslava. Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já poslouchám tuto dlouhotrvající debatu. Poslouchám argumenty levice. A musím říci, že ačkoli jsou jakkoli tvrdé, ačkoli jsou jakkoli pro mě nepřijatelné, ačkoli jím jakkoli nerozumím, ačkoli je považuji přinejmenším za omyl atd., považuji je za naprosto legitimní. A v rámci pravidel parlamentní demokracie za naprosto v pořádku, jestliže jsou proneseny na tomto plénu. Nicméně jsem poněkud šokován, že jsem tady zaslechl od kolegy Doubravy citaci ze Sionských protokolů. Dovolte mi, abych citoval z encyklopedie Britannica, která říká o těchto protokolech. Cituji: "Je to podvodný dokument, který sloužil jako záminka antisemitismu na počátku 20. století. Po svém 1. vydání v roce 1903 v carském Rusku byl text tohoto díla v rámci četných nezávislých vyšetřování opakovaně označen jako podvodný. Nehledě na to považují je někteří za pravý. Zejména v těch částech světa, kde je rozšířen antisemitismus, antijudaismus či antisionismu." Nečekal jsem, že v českém Senátu na konci roku 2011 uslyším argumenty opírající se o takovýto dokument. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má
pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já nejdřív navážu na kolegu Čáslavu. Já si dovolím, byť jsem ten nováček, vyzvat pana předsedajícího, aby společně s předsedou Senátu zvážili, respektive zařadili po skončení tohoto bodu další bod, kterým bude vyjádření Senátu k vyjádření pana senátora Doubravy, abychom přijali usnesení, ve kterém se Senát ČR distancuje od vystoupení senátora Doubravy. Protože to, co tady zaznělo, byť třeba vzdáleně to přirovnání současného konání vlády k něčemu, co se podobá obsahu Sionských protokolů, je věc naprosto nevídaná a vůbec do českého společnosti, dle mého názoru, nepatřící. A proto prosím pana předsedajícího, aby v rámci jednacího řádu, který já neovládám, se zasloužil o to, abychom se jako Senát s tím důstojně vypořádali. Nyní k tomu, co tady ještě bylo řečeno. Snad jenom se vyjádřím k jedné větě prostřednictvím pana předsedajícího. Je to věta pana senátora Škromacha, že je mu jedno, odkud vláda vezme na důchody. Mně to tedy jedno není. A myslím si, že by nám to nemělo být jedno nikomu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Domnívám se, pane
senátore, že asi bude třeba, abyste podal nějaký procedurální návrh, abyste si ho
139
promyslel. Protože v rámci tohoto bodu to projednání zřejmě nepřipadá v úvahu. Takže nyní má slovo, ano, pan místopředseda Zdeněk Škromach využívá svého práva priority, po něm bude mluvit pan senátor Dryml. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,
vážené paní senátorky, páni senátoři. Já musím reagovat na bezprecedentní útok na to, co jsem řekl. Já myslím, že vytrhávání z kontextu je něco podobného, a podobným způsobem lživého nebo podobné, tak jak si pan senátor tady žádal, řešení. Já myslím, že by bylo docela rozumné, kdyby každý vycházel z toho, co skutečně bylo řečeno. A řečeno bylo, že samozřejmě je mi jedno, kde na to vláda vezme, protože je to její zodpovědnost. A jestli na to vybere daně tím nebo oním způsobem, je to její zodpovědnost. Ale my víme, jak bychom to řešili. A když to nevíte, a říkáte, že nemáte peníze, že neumíte vybrat peníze, že tady nakonec produkujete největší deficitní rozpočty v historii novodobé České republiky, dostáváte za to ještě vyznamenání, tak jak už bylo řečeno, od ne příliš významných zahraničních médií, no tak to je vaše věc. Ale na důchody za sociální demokracie vždycky bylo. Vaše vlády přebíraly tuto zemi za situace, kdy důchodový systém byl v přebytku. A dovedly jste ho do stavu, že je v deficitu řádově desítek miliard. A opatření, které děláte – a já myslím, že na to pan senátor nebyl schopen, ani ochoten reagovat, proč vyvádí peníze z toho systému do jiného systému - a zdůvodňuje to tím, že potřebují kvůli tomu zvyšovat DPH a vybírat vlastně od důchodců po korunce na to, aby tento deficit, který uměle v systému vytvořili, tak aby ho pokryli. Musím říct, že tyhle docela jednoduché reakce a vytrhávání z kontextu by asi v Senátu zaznívat neměly. Já myslím, že to určitě svědčí i o řekněme schopnosti vnímat realitu autorů a neschopnosti obhajovat vládní politiku. Já musím říct, že docela jsem zklamán z toho, že tady fakticky nevystoupil žádný vládní senátor. A když už, tak v zásadě nebyl schopen se ani postavit jednoznačně a razantně za vládní politiku, kterou by tady vlastně měl hájit. A spíše jsou to výpady proti opoziční sociální demokracii, která s těmito návrhy nepřichází, která říká, že říkáme, že je potřeba tento systém stabilizovat. A nikoli destabilizovat tím, že z toho vyvedete peníze a pak říkáte, že nemáte, z čeho byste to financovali. Tak prosím, nepřekrucujte naše slova a raději hovořte sami za sebe. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Paní senátorka Soňa
Paukrtová rovněž využije přednostního práva k vystoupení, prosím. Senátorka
Soňa
Paukrtová: Dámy
a pánové, pan místopředseda Škromach tady řekl, že neslyšel žádného vládního politika, který by se za to stavěl, a že pouze činíme výpady vůči sociální demokracii. Já jsem tedy od včerejška tady v tomhle sále slyšela věci, které jsem tady neslyšela za celých 11 let, co v Senátu jsem. A už jsem si myslela, že mě nemůže opravdu vůbec nic překvapit. Světová revoluce a to, co tady slyšíme, to je trochu nad mé chápání. Já se za vládní reformu stavím. Já jsem tady řekla, že ten zákon o DPH má přílepek – což má – takže za normálních okolností bychom ten zákon opravili a poslali ho zpátky do sněmovny. A případně tam udělali i nějaké úpravy typu sazeb DPH, tak jak jsme to tady v minulosti vždycky činili. To samozřejmě v tuto chvíli možné není, protože sociální demokrati se ho rozhodli zamítnout. Je to jejich plné právo. Já to vůbec nezpochybňuji. Já prostě jenom někdy zasnu nad tím typem argumentace a mám za to, že se tady neříká stoprocentní a úplná pravda. Jestli pan kolega Dryml – a já ho zdravím prostřednictvím pana předsedajícího – tady vypráví o propadu státního 140
rozpočtu, a současně roste rating České republiky, tak já skutečně nevím, jestli to je to správné tvrzení. Já nebudu tady odargumentovávat jednotlivé zákony, já prostě u té vládní reformy budu, tak jako jsem na ústavně-právním výboru navrhovala schválení. A samozřejmě vím, že to je určitý kompromis, že to nesplňuje úplně všechno, jak by si to ty jednotlivé strany představovaly, protože jestliže existuje koaliční vláda, tak to vždycky výsledek je kompromis. Takže já si myslím, že asi všichni víme, že nás voliči sledují. A ono stavět se za vládní reformy v době radikalizace společnosti není moc jednoduché. Vyžaduje to určitou dávku odvahy, a ta mě tedy nikdy nechyběla. Já prostě tady na rovinu říkám, že to podporuji, protože jsem přesvědčená o tom, že ČR potřebuje zdravotní reformu, potřebuje důchodovou reformu, to vše potřebuje. A pokud se týče toho, že by ČR měla šetřit, tak samozřejmě, jestliže máme propad státního rozpočtu a vidíme příklady Řecka a podobně. Ale já mám pocit, že se nedá šetřit tím, že se bude ještě více utrácet. To se tedy nezlobte, to já si prostě představit neumím. Takže já se za vládní reformu stavím. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, a slovo
má pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, nepřítomný, klasicky, pane ministře financí, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nejdřív mi dovolte prostřednictvím pana předsedajícího k naší kolegyni říct jedno. Já jsem tady citoval oficielní zprávu ministerstva financí. Také jsem to zdůraznil. Takže pokud tady někdo pochybuje o mých slovech a o mých číslech, tak ať se, vážená paní kolegyně, obrátíte na svého místopředsedu TOP 09 s tím, že tedy dává falešná čísla, která vycházejí z ministerstva financí a mate se jimi společnost i novináři. To jsou fakta. Dalším faktem je, že tyto pseudoreformy nemůžou být dělány tak, jak jsou. Přece to nejde dělat diktátem. Tyto takzvané reformy ovlivní možná i několik generací. A proto je nutné, aby komunikovala opozice s koalicí – já jsem k tomu včera vyzval, nic takového se nestalo, neděje, a možná ani není připravováno. Kolegyni překvapuje to, co se děje tady v Senátu, ale je to jenom obrazem společnosti. Ta společnost se radikalizuje! Radikalizuje se na základě těch kroků, které dělá současná koalice. Já jsem taky velmi nešťasten z toho, že k tomu dochází, ale prostě takový je vývoj. A o tom utrácení, vážená kolegyně, jsem tady také mluvil. Ekotendr za xdesítek miliard, předražený! Všichni to říkají, přesto jsem neslyšel z ústa pana ministra, že se to změní, a že se v současné těžké době pro ČR i pro ostatní země EU tento ekotendr nebude dělat tak, jak je v současnosti vypisován. Nejsem proti církevním restitucím, ale jsem proti nim v takové podobě, v jaké se nám tady předestírají, aby náklady státu se nesly ve stovkách, možná miliard korun. Ano, církevní restituce, máte pozemky, tady je máte zpátky, starejte se o ně. Ale abychom ještě to kompenzovali těmi penězi, tak si myslím, že v současné době na to nemáme. Prostě na to nemáme, i kdybychom chtěli. A že jsou pro nás důležitější priority. Ano, o stanovování priorit je ta otázka. A chtěl bych popravit vaším prostřednictvím, pane předsedající, svého kolegu, senátora Škromacha. Ono to nepostihne, tyto reformy, jenom ty nejslabší – důchodce, sociálně slabé, rodiny s dětmi, ale i ty studenty, kteří tady odešli, protože víme dobře, co nastoupí. Nastoupí školné placené, nastoupí ztížený přístup ke vzdělání. Ostatně ztížený přístup ke vzdělání je i to, proč tady – a tady se shodne snad opozice i s koalicí – je i to, že se tady zdraží tiskoviny, že se zdraží přístup k informacím.
141
Nedodržení voličského slibu bych chtěl opravit pana kolegu senátora Škromacha. Protože ona to ta TOP 09 slibovala! A pan ministr financí má skutečně pravdu, když říká, my neděláme nic než to, co jsme řekli ve svém programu. Myslím si, že spíš chyba byla na straně těch lidí a těch voličů, kteří se nechali zmást nebo dostatečně nečetli programy jednotlivých politických stran a dali taková procenta TOP 09. Ostatně s neplněním voličských slibů má velmi špatné zkušenosti ODS. Vzpomeňme na veřejný slib bývalého premiéra Topolánka. A co svobodný tisk? Já se divím! Hlídač demokracie, hlídač všech svobod! A svobodný tisk najednou mlčí. Jde jednoznačně o útok proti svobodnému tisku, proti sdělování informací. A oni mlčí! Ale i tady se promítne to, co tady projednáváme, protože se zvýší vnitřní náklady těch nakladatelů, těch firem, a sníží se příjmy, protože lidé je přestanou kupovat. Přestanou kupovat noviny, přestanou kupovat knihy a nastane propouštění. Závěrem, a hlavně, proč jsem chtěl vystoupit, je to, že ČSSD, pokud dostane důvěru v příštích volbách od voličů, a já doufám, že i část voličů TOP 09 si uvědomí, jakou udělala fatální chybu, změní DPH. Změní DPH alespoň u tiskovin, knih a léků. Ona to musí udělat, protože to není jenom otázka politická, je to i otázka ekonomická. A ČSSD také jasně proklamovala to, že je proti změnám důchodového systému tak, jak si to představuje současná koalice. Ti lidé ji bohužel neslyšeli. Je otázka, co bude u příštích voleb. Opt-out změní ČSSD. Rozhodně nebude v takové podobě, v jaké to připravuje současná koalice. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo
má... Senátor Vladimír Dryml: Pardon, omlouvám se, navrhuji návrh zákona
zamítnout. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor
Pakosta. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Poznámka k předřečníkovi. Není třeba dávat návrh na zamítnutí, když tento návrh tady padl v usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které zde bylo zpravodajem, tedy mnou, které zde bylo ocitováno. Souhlasím s předřečníkem v jedné tezi, kterou zde řekl – že je potřeba se v případě takto zásadních reforem bavit napříč politickým spektrem. To znamená vláda s opozicí. Ale k tomu si neodpustím poznámku, že k takovému dialogu je potřeba partnerů, kteří jsou ochotni jednak přinášet reálné argumenty, a jednak pečlivě naslouchat. A nejsem si jist, že v tomto případě byly tyto podmínky splněny. Já bych chtěl zareagovat na pár věcí, které zazněly. Mohl bych na to zareagovat ve shrnutí debaty, ale já raději vystoupím takhle v diskusi jako senátor, protože mi to připadá vhodnější. Z úst některých našich kolegů zde zazněly věty a slova, které zde nezněly v minulých letech. Připadá mně, že v Senátu se používá horší slovník, méně uctivý slovník, používají se slova, která by asi na poli, na půdě horní komory parlamentu znít neměla. S touto částí diskuse nelze polemizovat. Tuto část diskuse je třeba odmítnout, byť tam některé argumenty, pseudoargumenty zazněly. Ale zazněly zde věci, se kterými je potřeba se opakovaně vypořádávat, protože to jsou klišé, která nejsou pravdivá. Bylo zde řečeno, že příjmy fyzických osob v České republice jsou zatíženy rovnou daní. Prohlašuji na tomto místě už nejmíň podesáté, že to je nesmysl. V ČR
142
je jedna sazba daně z příjmu fyzických osob. A díky systému odpočitatelných položek je ta daň progresivní. Když někdo má příjem 100 tisíc, skoro 150 tisíc ročně, tak neplatí žádnou daň. Když má ještě děti, tak může mít ty příjmy ještě vyšší a neplatí žádnou daň. Do 19 000 měsíčně, mi tady napovídá pan ministr. Takže tam je sazba daně nula. Ne 15 %. Čím jsou ty příjmy vyšší, tak vlastně se ta sazba daně víc a víc promítá do té skutečné sazby daně, takže u příjmu vysokých se ta sazba blíží 15 %. Dá se to matematicky zpracovat, není to žádný problém, ale prohlašuji, že v České republice rovná sazba daně není. A kdo tvrdí, že je, tak buď neumí počítat, a nebo je něco horšího. Nebudu říkat, co. Nepřímé daně dopadnou především na ty nejchudší. To není pravda. Nepřímé daně je něco velmi spravedlivého. Jestliže utratím 100 000,-, tak z toho, teď mě nechytejte, prosím, za slovo, nějakých 15 – 17 % bude daň z přidané hodnoty. Když utratíme 1 milion, tak nějakých 150 – 170 tisíc v tom bude daň z přidané hodnoty. Atd. To je sazba, která rovnoměrně dopadne na každou utracenou korunu, co se konečné spotřeby v České republice týče. Prosím, to je další nepravda. Padlo zde, že nějaké sdružení dárců krve je proti zvyšování sazby DPH nebo proti této novele DPH. Já jsem taky dárcem krve a nikdo se mě neptal na můj názor, co se nějaké této organizace týče. Nevím, co to je za sdružení, kde se vzalo, kolik má členů, netuším. Bylo zde citováno, možná by to mohlo být doplněno. Pobavila mě poznámka, že zdroje pro sanaci státních financí je třeba hledat v korupci. To je výrok ze stejné kategorie, jako je výrok, že nejlepší energie je ušetřená energie. Prosím pěkně, jak vypadá elektrárna na ušetřenou energii? Může mi to někdo z těch, kteří tyto výroky vypouštějí z úst, vysvětlit? Já si myslím, že to je nesmysl. Jeden náš kolega tady používal tu paralelu z období vlády KSČ, kdy tajemník snad Jakeše, nebo koho, říká, tak jsme došli k písmenu F, pane generální tajemníku, takže zdražíme fšecko. To je prostě velmi ilustrující na inteligenci, která se v té době v tehdejší vládnoucí straně vyskytovala. Ale já doufám, že to f jako hrubý češtinský nesmysl, že se nebude promítat do inteligence, která bude uplatňována tady v této horní komoře. Opravdu bych si moc přál, aby to tak nebylo. Na závěr ještě jednu poznámku. Omlouvám se, už jste ji ode mě také slyšeli, ale uslyšíte ji znovu. Je velikou škodou, že vláda ČSSD v době, kdy tato republika vykazovala 6% hospodářský růst, si neodložila stranou. Keynesiánská teorie, podle které se sociální demokracie řídí, říká, že v dobách hojnosti se má odložit stranou, tak aby v dobách krize bylo kam sáhnout. Bohužel sociální demokracie tak neučinila, a teď, díky tomu, že se tady prohnala finanční krize, ze které jsme se ještě zcela nevyhrabali, díky tomu máme snížené příjmy státního rozpočtu. Jednak firmy vykazovaly menší zisky, spousta firem vykázala daňovou ztrátu. Ty daňové ztráty se teď zcela v souladu se zákonem a správně uplatňují proti současným ziskům, a tím pádem samozřejmě výběr daní je nižší. Jestliže se diví někdo, že dnes jsou vysoké deficity státního rozpočtu, tak já se tomu nedivím, a opakuji, je velikou škodou, že jsme si v dobách hojnosti neodložili stranou. Já už asi nebudu pokračovat. Mám tady ještě celou řadu dalších poznámek, ale asi už je to zbytečné. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, o slovo se
přihlásil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Má právo vystoupit okamžitě. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedající,
paní senátorky, páni senátoři, já jsem chtěl jenom uvést na pravou míru to, co řekl 143
kolega přede mnou, že sociální demokracie nenašetřila. Sociální demokracie naopak našetřila. V roce 2006, kdy končila sociálně demokratická vláda, mimochodem v koalici Unie svobody a KDU-ČSL, kde významnou roli hrál současný ministr financí pan Kalousek, ale i další protagonisté dnešní Top 09, tak určitě si pamatuji, že v rezervním fondu jsme zanechali téměř 80 miliard korun. To těžko může popřít i ministr financí. Že je potom vláda využila ke snižování deficitu, který tenkrát Topolánkova vláda prezentovala, to už je jiná věc. Ale vážení kolegové z vládní koalice, měli byste, když používáte argumenty, používat argumenty, které jsou relevantní. Bohužel zatím po vašich vládách budeme moci konstatovat pouze to, že veřejný dluh se prohloubil takovým způsobem, jaký nemá obdoby v novodobé historii ČR. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Nyní promluví pan
senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, jestliže jsem použil citát, nenapadlo mě, že by se mohl někoho z vás dotknout. Už vůbec bych nechtěl vyvolávat antinálady v našem Senátu. Za použití tohoto citátu se omlouvám a rád bych, abyste moji omluvu přijali. Děkuji. (Klepání do lavic.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a konstatuji – ne, ještě než jsem vyslovil ona slova, přihlásil se pan senátor Miloš Vystrčil, rozprava ještě pokračuje. Prosím. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád za slova pana senátora Doubravy, věřím, že je myslel vážně, upřímně, a v tomto okamžiku tím pádem nebudu podnikat žádné další kroky. Přesto platí pořád to, že tedy si myslím, že takovéto výroky by v Senátu znít neměly, a já osobně se s nimi v žádném případě neztotožňuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám
se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím. Ptám se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Ano, pan ministr, pan navrhovatel má slovo. Prosím. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající, já budu velmi stručný, protože drtivou většinu odpovědí na připomínky, které padly v diskusi, řekl pan zpravodaj senátor Pakosta, a já bych jenom opakoval jeho věty, neb máme stejný názor. Nicméně pokusím se zodpovědět některé dotazy, které tady padly. Pan senátor Vystrčil se mě optal, zda těch 20 miliard, které odhadujeme, jak víme, že to přesně bude těch 20 miliard, které jdou z průběžného systému do druhého pilíře, a pokud to bude jiné číslo, jak se zachováme vůči obcím a krajům. Já bych chtěl panu senátorovi říci, že již letos deficit na důchodovém účtu je skutečně 35 miliard. Vzhledem k prodlužující se délce života a valorizačním schématům pro nás bude znamenat v následujících letech, pokud, doufám, že někdo z nás nebude chtít ovlivnit délku života, ale pokud neovlivníme ani valorizační schéma, tak nárůst na nároky výplaty stavebních důchodů budou činit zhruba 45 miliard ročně v nominálu, a že to je tedy naprosto nejdůležitější mandatorní ukazatel státního rozpočtu.
144
Tedy nemusíme mít obavu, že by oněch 22 miliard z DPH bylo příliš mnoho. Naopak. Musíme hledat jiné zdroje. Já jsem informoval, že proto, abychom dál dokázali krýt deficit na důchodovém účtu, že tedy budu zhruba za měsíc stát a prosit vás o schválení novely zákona o Fondu národního majetku, abychom dividendy ze společností s majetkovou účastí státu, kde se to samozřejmě dominantně týká ČEZ, ale také ČEPSu, MERa a ČEPRA, abychom rovněž mohli zapojit ve prospěch důchodců a důchodového účtu, a i tak předpokládám, že na důchodovém účtu bude nadále nějaký deficit, lež ufinancovatelný z jiných zdrojů. Tím jsem snad odpověděl na otázku dopadu rozpočtového určení daní, které říkala paní senátorka Gajdůšková. Jediný dopad, který na obce a kraje bude, bude v oné cenové hladině zhruba 0,8 – 1,1 bodu ve službách, které pořizují obce a kraje, ve snížené sazbě. To zase není dramaticky mnoho. To kompenzováno není. Na zvýšené DPH jinak se obce a na zvýšeném inkasu DPH se jinak obce a kraje podílet nebudou, protože se nijak nepodílejí na důchodové reformě, a znovu říkám, ono vyšší inkaso má být nasměrováno výlučně k penzijnímu účtu. Říkal-li pan místopředseda Senátu Škromach, že žádná ze stran vládní koalice neměla ve svém programu zvyšování DPH, pak dovolte, abych možná trochu zneužil této situace a jako reprezentant své strany řekl, že v programu mé strany bylo zcela jednoznačně řečeno, že nechceme zvýšit celkovou daňovou zátěž, ale že chceme restrukturalizovat daňovou kvótu tak, že se sníží zátěž na přímých odvodech, zejména na pracovním místě, a tato zátěž se přesune do nepřímého zdanění. Což neznamená nic jiného, než že se snižuje zátěž na tzv. parafiskálu, dovolíte-li mi starý termín, a přesune se to do zvýšení sazby DPH. Tady si troufnu říci, že neobhajuji nic jiného, než v tom programu zcela férově bylo napsáno. Nedomnívám se, že ODS by k tomu měla jiný přístup ve svém programu, ve své daňové politice, co mají ve svém programu Věci veřejné, jsem, upřímně řečeno, nikdy nepochopil, to se budete muset zeptat jich. Rovněž tak si dovolím zareagovat na vaše tvrzení, pane místopředsedo Senátu, že sociální demokracie něco našetřila do roku 2006. Našetřit lze pouze reálné peníze. Když je tam, on to velmi často opakuje i pan předseda Sobotka v Poslanecké sněmovně. Našetřit lze pouze reálné peníze, když někde leží cash, když někde leží likvidita, a pak tu likviditu vezmeme a použijeme ji na něco. Nic takového, a vy to dobře víte, se nestalo. Jediné, co se stalo, bylo, že tehdejší ministerstvo financí pod zprávou pana předsedy Sobotky prostě neumělo rozpočtovat evropské fondy a každý rok rozpočtovalo o několik desítek miliard víc výdajů, které předpokládalo, že bude vynakládat ze strukturálních fondů EU, než se tehdejší vládě podařilo skutečně vyčerpat a alokovat. Virtuální čísla tam narůstala, protože vláda rozpočtovala třeba o 30 miliard víc, které byly ale jenom na papíře. Těch 30 miliard nepřišlo, tudíž nemohlo být ani vyplaceno. Já jsem si to potom v roce 2007 dovolil dát účetně do pořádku, tzn. že jsem to odškrtl, ty peníze nikdy neexistovaly, tak si nebudeme hrát, že jsou k dispozici. To byla jenom virtuální čísla. Uvedli jsme účetnictví státu do souladu se skutečnou realitou, a to jsme udělali, rozhodně jsme nevyčerpali žádné rezervy, protože žádné nebyly. Nikdo nic neušetřil, naopak, zasekla se sekyra každý rok. Takhle je to poctivé říci. Poslední poznámku k obavám pana senátora Drymla, jak dopadne letošní plnění státního rozpočtu a veřejných financí. Je skutečně pravdu, že dochází k propadu příjmů na daních zhruba o 15 miliard korun z důvodů, které jsem již několikrát veřejně opakoval, je to především uplatňování ztrát právnických i fyzických osob z minulého období, protože ho mohou uplatňovat tři roky, a ty ztráty v době
145
krize byly větší, než jsme dokázali odhadnout, a je to také z důvodu neproplácení některých již vládou zafinancovaných projektů z EU. A proč nejsou proplácené? No to se zeptejte svých hejtmanů ve svých regionálních radách. Já upřímně řečeno dělám audity od západu na východ, a zatím jsem jediný audit neuzavřel bez trestního oznámení, které jsem poslal na příslušná místa, zvlášť se to týká jižních Čech, západních Čech, severních Čech. Jdu od západu na východ, ale na ten východ zcela jistě dojdu také. Vy jste ze Zlínského kraje, pane senátore? Také tam dorazím. Nicméně Poslanecká sněmovna když schvalovala zákon o státním rozpočtu, stanovila v souladu s fiskální strategií vlády deficit veřejných financí HDP 4,6. To je naprosto závazný indikátor. Měl jsem tady před 3 měsíci čest obhajovat konvergenční program, který byl předmětem poměrně drtivé kritiky z řad senátorů sociální demokracie, nicméně dovolím si připomenout, že oproti úkolu Poslanecké sněmovny 4,6 jsem notifikoval už 4,2. Co odcházelo do Bruselu před 3 měsíci, už indikovalo přesvědčení, že celkový výsledek bude o čtyři desetiny bodu lepší. Nyní dovolte, abych vám řekl, že jsem hluboce přesvědčeno, že to konečné číslo bude začínat trojkou. Státní rozpočet není jediný segment veřejných rozpočtů, tahle vláda se zavázala k tomu, že bude rozpočtově odpovědná, a bude rozpočtově odpovědná. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Byl jsem vyzván, abych sdělil, že to, co se objevilo na displeji, je samozřejmě nonsens, patrně netrpělivost počítače. Nedovedu si to vysvětlit. Nyní se zeptám pana zpravodaje garančního výboru. Předpokládal jsem, že bude chtít promluvit, samozřejmě, prosím. Senátor Petr Pakosta: V Senátu už máme i netrpělivé počítače, to je
hezké. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, v této chvíli se mohu omezit na konstatování, že celkem vystoupilo 23 diskutujících, ovšem v tom čísle je několik našich kolegů nebo kolegyň, kteří vystoupili vícekrát. Diskuse byla velmi zajímavá, poněkud široká, zazněla zde slova jako očesání příjmu, rozvrat, národ hlupáků, odliv kupní síly. Zaznělo zde blahopřání, zazněla zde slova jako cesta do pekel, turecké hospodářství. Pan ministr byl označen za škůdce zdravotnictví. Přesto máme zde pouze dva návrhy, a to je návrh našeho kolegy Miloše Vystrčila, který navrhuje návrh zákona, tak jak byl předložen, schválit, a máme zde návrh VHZD, který navrhuje předložený návrh zákona zamítnout. Pane předsedající, já prosím, abyste o těchto dvou návrzích dal nyní hlasovat. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, tak to bude, pane senátore, ale
bude tomu tak až poté, kdy se znovu přihlásíme, dovolím si vás odhlásit, uplynula již delší doba. Prosím, zaregistrujte se znovu, a já také znělkou přivolám. Konstatuji, že v sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, a to značí, že kvórum je 30. Byly podány dva návrhy, nejdříve budeme hlasovat o návrhu, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Vy, kteří jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE. Hlasování skončilo zamítnutím návrhu. Hlasování skončilo zamítnutím návrhu. Registrováno nás bylo 59, kvorum tedy bylo 30. Pro 17 hlasů, proti 41. (Hlasy z pléna.) 146
Jistě, pan ministr, člen vlády, kdykoliv může vystoupit. Prosím. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dovolte, dámy a pánové, abych
vám poděkoval za diskusi i za energii, kterou jste věnovali této předloze. Jenom bych rád podotkl pro ty, kteří mě někdy kritizují, že jsem špatný prognostik, že tentokrát jsem to odhadl zcela přesně. Děkuji vám. (Smích v sále.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ale my ještě musíme hlasovat
o druhém návrhu... (Smích v sále přetrvává.) Já jsem to neslyšel... Místo u mikrofonu je tady jediné, ze kterého není nic slyšet, takže nemůžu se také zasmát ... Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí. Přibylo nás. Je nás 60. Kvorum je tedy 31. Hlasujeme o návrhu zamítnout návrh zákona. Prosím, zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce, stiskněte... (nejde to...) Teď, prosím. Kdo jste pro návrh na zamítnutí, stiskněte tlačítka ANO a zvedněte ruce. Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE. Tento návrh byl přijat. Při 57 registrovaných a při kvoru 29 bylo 41 hlasů pro, 20 hlasů bylo proti. My ještě musíme pověřit některé z nás, aby ve sněmovně obhájili tohoto stanovisko. (Ano, paní senátorka Paukrtová dostane slovo – ještě po tom pověření. Já o tom vím.) Prosím, aby byly podány nějaké návrhy na pověření. Prosím, nejspíše z levé části... Senátor Petr Pakosta: Kolegyně, kolegové, jsem přesvědčen, že jedním
z těch, kteří to půjdou do Poslanecké sněmovny předložit, by měl být náš kolega, pan senátor Škromach. Mluvil tady tak plamenně, že by mu ta funkce slušela... Místopředseda Senátu Petr Pithart: Nesouhlas... Takže, prosím.
Pan senátor Hajda a pan senátor Dienstbier. O tomto návrhu dávám okamžitě hlasovat. Kdo jste pro, aby tito dva kolegové zastupovali Senát. Zvedněte ruce, stiskněte tlačítka ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Při tomto hlasování bylo přítomno 56 senátorek a senátorů, kvorum bylo 29. Pro bylo 53. Proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Paní předsedkyně klubu TOP má slovo. Ještě než dojde k mikrofonu, připomenu všem členům Organizačního výboru, že za 10 minut začne ve Frýdlantském salonku schůze Organizačního výboru. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, já vás nechci zdržovat od
oběda. Pouze chci předložit procedurální návrh na změnu programu. A to tak, aby dob 19 a všechny následující body pana ministra Kalouska, jsme zařadili napevno jako šestý a další ve středu 12. 10., tj. po bodech pana ministra Hegera, které jsme včera přesunuli. A současně jsem vás chtěla poprosit o to, abychom po polední přestávce zařadili všechny body pana ministra Drábka, tzn. bod 26 až 31. Děkuji vám. Místopředseda
Senátu
Petr
Pithart: Táži
se, zda návrhy jsou srozumitelné. Pak se zeptám, jestli s nimi souhlasíte. Je to jasné, jaký návrh přednesla paní senátorka? Je to jasné. Žádné námitky nejsou. Čili o návrhu, který je procedurální, dávám bezprostředně hlasovat. 147
Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Je to hlasování pořadové číslo 33, pro pořádek. Byl to procedurální návrh – a byl přijat. Registrováno 57 senátorek a senátorů, kvorum bylo 29. Pro bylo 45, proti 2. Tím jsme změnili pořad. Budeme pokračovat za hodinu a čtvrt, tj. ve 14.00 hodin. Přeji vám dobrou chuť. (Jednání přerušeno ve 12.46 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.03 hodin.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já vás vyzývám, abyste zaujali svá místa. A doufám, že mě je slyšet i v předsálí, protože v tuto chvíli bychom se nemohli usnést. Mohli bychom zahájit, ale já bych byl raději, kdybychom byli v sestavě usnášeníschopné. Prosím paní kolegyně, pány kolegy v jídelně, v předsálí. Ano, děkuji. Tak, v sále je přítomno 27 senátorek a senátorů, což je usnášeníschopná, no, menšina, ale usnášeníschopná 29. Takže zahájíme odpolední jednání tím, že projednáme bod, kterým je
12. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí (senátní tisk č. 180) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 180. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Pane ministře, jako navrhovatel máte slovo, prosím. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Pane předsedající, děkuji za slovo. Dobré odpoledne, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládaný návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti MPSV, je reakcí na nález Ústavního soudu, který byl publikován pod číslem 80/2011 Sb., který uplynutím 31. prosince 2011 ruší tzv. úsporný zákon č. 347/2010 Sb. Takže návrhem zákona, který máte k projednání, se navrhuje s účinností od 1. ledna 2012 nahradit rušený zákon. A bude tak zajištěna kontinuita právní úpravy provedené s účinností od 1. ledna letošního roku zmíněným zákonem č. 347/2010 Sb. Návrh, kromě toho, že přebírá právní úpravu obsaženou v zákoně č. 347, promítá změny zákonných úprav přijaté v době od 1. ledna 2011 do data předložení návrhu. Kromě toho v jednom případě také věcně upravuje dosavadní ustanovení o nemožnosti souběhu vyplácení odstupného a podpory v nezaměstnanosti, kdy napříště v případě, že nedojde zaměstnavatelem v rozporu se zákonnými povinnostmi k vyplacení odstupného, tak náhrada za to odstupné bude vyplacena úřadem práce. A dále úřad práce bude vymáhat to nevyplacené odstupné od zaměstnavatele.
148
Vyhověli jsme tak požadavku především veřejného ochránce práv, který tuto úpravu požadoval. S ohledem na skutečnost, že z věcného hlediska je obsah navrženého zákona totožný s právní úpravou, provedenou zákonem č. 347/2010 Sb., tak nevzniknou v případě schválení předloženého návrhu zvýšené nároky na státní rozpočet. Naopak – pokud by ten zákon nebyl přijat, tak by ukončením účinnosti zákona č. 347 na konci letošního roku, tak by vyvstaly velmi výrazné negativní dopady na státní rozpočet. I z tohoto důvodu si vás dovoluji požádat o schválení tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Avšak záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 180/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava. A toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Senátor Pavel Čáslava: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, k senátnímu tisku č. 180. Pan ministr tady nastínil, jaká geneze provázela tento zákon, tento tisk. A my jsme, naše komora se tímto zákonem prakticky v totožném znění, až na drobné aktualizace, o kterých tady byla řeč, jsme projednávali v listopadu roku 2010 jako senátní tisk č. 363. A pak jsme ho schvalovali na 25. schůzi Senátu 12. listopadu 2010. To říkám z toho důvodu, protože všichni kolegové, i ti, kteří byli zvoleni v posledním volebním období, vlastně už projednávání tohoto tisku zažili a jeho obsahem se nějakým způsobem seznámili. Já myslím nemám co dodat k tomu stručnému nastínění obsahu, který použil pan ministr. Snad jenom k tomu ustanovení, které se týkalo podpory v nezaměstnanosti, lépe řečeno nepodpory, z toho titulu, že vznikl nárok na odstupné, odbytné nebo odchodné, tak jak to bylo v tom původním znění. Já kvituji, že se podařilo najít komfortní řešení pro to, aby tento nárok vznikl. Tedy lépe řečeno – aby bylo možné vyplácet podporu v nezaměstnanosti, i když vznikl nárok, a nebyl vyplacen. To je věc, na kterou jsme na výboru i na plénu velmi, velmi upozorňovali. A zrovna tak jako ochránce práv jsme se s touto úpravou, s tou původní úpravou neztotožňovali. Takže tato záležitost je již v tomto znění návrhu zákona odstraněna. Jenom krátce k legislativnímu procesu. Vláda návrh zákona předložila PS 8. dubna 2011. Poslanecká sněmovna vládní návrh zákona s pozměňovacími návrhy schválila 2. září 2011. Z hlasování z přítomných 171 poslanců pro návrh hlasovalo 101 poslanců a 70 poslanců bylo proti. Musím ještě zmínit legislativní připomínky, které zpracoval legislativní odbor Senátu. Ten upozorňuje, že v obecné rovině nebyl zvolen zrovna nejšťastnější způsob formulace novelizačních bodů, kteréžto formulace mohou v konečném výsledku vyvolat pochybnosti o srozumitelnosti zákona. V některých případech se navrhované úpravy vzájemně kříží tak, že zatímco v předloženém návrhu zákona se s účinností od 1. ledna 2012 navrhuje určitá změna, a k témuž datu je v jiném návrhu zákona obsažena úprava, která změnu obsaženou v předloženém návrhu zákona činí nejasnou či zcela nepotřebnou. I přes legislativně technické problémy, kterými tento návrh disponuje, doporučuji vzhledem k riziku dalekosáhlých rozpočtových dopadů a zjevné právní diskontinuitě, ke které by došlo, i kdyby ze dne na den začala platit právní úprava z roku 2010, doporučuji Senátu vyslovit s projednávanou novelou souhlas.
149
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Takže v tuto chvíli už existuje návrh na usnesení. Do této doby tomu tak nebylo. Pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já se zeptám, jestli někdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu vyjádřili jako Senát vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím, ani na displeji, ani v sále, takže otevírám obecnou rozpravu. Ano, přece jenom pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach se do ní přihlásil. Prosím, máte slovo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,
vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já si dovolím k tomuto návrhu podotknout několik připomínek. Jednak, tak jak bylo řečeno už panem zpravodajem, jedná se v podstatě de facto o totožný návrh, který byl projednáván v rámci legislativní nouze už v minulém roce. A tento zákon prošel sice parlamentem – a myslím si, že i tady v Senátu prošel poměrně na poslední chvíli, ale důležité je to, že vlastně znovu vláda předkládá tytéž návrhy. A ono je dobré je zopakovat, i když to vypadá hezky, např. pan ministr hovořil, že přihlédl k názoru ombudsmana ve věci, kdy zaměstnavatel nevyplatí odstupné a tím pádem vlastně člověk zůstává bez zabezpečení, protože vlastně po dobu, která odpovídá výši měsíčního odstupného, nedostává podporu v nezaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti není žádná dávka nějaká dobročinná nebo podobně, ale prostě každý, kdo pracuje, tak si na tuto dávku platí v rámci sociálního pojištění. A i na základě mezinárodních úmluv a všech předpisů, které se této oblasti týkají, tak má být zajištěn. A není možné zahrnovat, nebo v podstatě tímto nutit zaměstnance, který ne z vlastní vůle – a odstupné náleží při organizačních změnách, čili člověk přijde o zaměstnání, má problém, musí se starat o rodinu, má platit nájem a vše ostatní, hypotéky, a vlastně je postaven do role, že z toho odstupného, které má být odstupné za to, že byl znevýhodněn, protože musel odejít z organizačních důvodů, tak vlastně sponzoruje stát. To je další taková z těch dávek, o kterých jsem hovořil dopoledne, kterou vlastně jakoby odvádí státu. A to ještě v doplnění, o tom budeme hovořit v některém tom dalším, kde nejenom, že on bude sponzorovat stát, nedostane ani korunu, ale po 2 měsících nezaměstnanosti, kterou si sponzoruje z odstupného, bude muset nastoupit na dobrovolnickou službu. O tom ale podrobněji chci hovořit potom v případě toho příslušného tisku, co to má za souvislosti a jak tato opatření naprosto, ale naprosto neřeší problematiku právě těch dlouhodobě nezaměstnaných. Právě ty problémy sociálního vyloučení, které vlastně dneska způsobují problémy např. ve Šluknovském výběžku, a to je jenom vrcholek ledovce, těchto opatření. Docela jsem se – řeknu s černým humorem – bavil, když vládní poslanci někde se vyjadřovali o tom, že možná bude zrušen sociální příplatek, který vlastně byl zrušen už od nového roku právě tady tím souborem opatření. A tady myslím, že je potřeba říct, že tato forma, která byla zavedena za Topolánkových vlád, formou různých batohů, balíčků, opatření apod., navazujícího na dobré tradice režimu před rokem 1989, kdy byly přijímány podobné soubory opatření. A myslím si, že právě i ta forma je velmi nevhodná, protože je tady řešeno několik věcí v jednom zákoně. Ať už to je nemocenská, pojistné na sociální zabezpečení, oblast dávek státní sociální podpory, oblast zaměstnanosti, oblast sociálních služeb. To jsou všechno samostatné zákony. A když potom přijdou takovéto paskvily, takovéto slepence, vyjdou ve Sbírce zákonů, tak kdo se v tom má orientovat? Ten problém je, že tady se dělá vlastně v rámci jedné novely zákona novelizace mnoha zákonů, které ale vlastně spolu vůbec nesouvisí. Kromě dobrého záměru ušetřit asi
150
20 mld. Kč ve státním rozpočtu na těch nejpotřebnějších. A dokonce – a to je docela zajímavé, že tahle vláda jde cestou i zatížení pro zaměstnavatele, tak jak říká, že chce flexibilnější a jednodušší systém, protože vlastně se zvýšila doba, po kterou zaměstnavatel je povinen vyplácen nemocenskou, o 1 týden. A zajímavé je, že tahle vláda, která říká, že podporuje zaměstnavatele, tak vlastně nesnížila pojistné. Tak aby zaměstnavatelům tento dopad vykompenzovala. Stojí to určitě za zopakování. Stejně tak je to i u nemocenské, kde zůstává stav prvních 3 dnů neplacených, snížení nemocenské na 60 %, za situace, kdy druhým dechem jiného pana ministra, ministra Hegera, se zvyšují poplatky ve zdravotnictví. V nemocnici se platí už od 1. dne, nikoli až od 3. dne, ale první 3 dny nemocenské nejsou placeny, a platí se vlastně z té snížené nemocenské, která je vlastně tímto zavedena. Vydělávají na tom samozřejmě lidé, kteří mají vysoké výdělky, protože ti mají zastropované příjmy, ale u lidí, kteří mají nízké příjmy, tak samozřejmě tyto dopady bez příslušných kompenzací jsou docela velkým problémem. To, co bych očekával tedy od ministerstva práce, pokud šlo o snížení příspěvku na péči v 1. stupni, že finanční prostředky v řádu asi 1,5 mld. Kč, které tímto ministerstvo ušetřilo na zdravotně postižených, takže tyto peníze půjdou alespoň do systému sociálních služeb. Když tedy bylo řečeno, že jsou údajně zneužívány. Ale výsledkem je, že skončily panu ministrovi financí v jeho pokladně. A ministerstvo práce tyhle prostředky prostě ztratilo. A nemá je k dispozici. Což se ukazuje vlastně i v záměru a přípravě zákona, kde ministerstvo práce omezuje dotační prostředky pro kraje, města, obce a neziskové organizace. Proč tam pan ministr si neprosadil v rámci státního rozpočtu – když už ušetřil panu Kalouskovi téměř 2 miliardy korun, aby tyto prostředky šly pro tento účel alespoň pro poskytovatele sociálních služeb? Na jedné straně sice se vyhovělo panu ombudsmanovi, pokud šlo o odstupné, na druhé straně tady bylo tvrzeno před rokem, že právě to snížení příspěvku v 1. stupni ze 2000 na 800 – a zdůrazňuji, ze 2000 na 800!, to je výrazné snížení – takže vlastně se nedotkne zdravotně postižených dětí. A ejhle, v tomhle návrhu už to tam není. Takže to snížení postihne nově, oproti tomu stavu, který je letos, i rodiny se zdravotně postiženými dětmi. Takže ministerstvo práce, potažmo celá vláda, šetří už na zdravotně postižených dětech. Ačkoli ještě před rokem naprosto suverénně pan ministr prohlašoval, že tomu tak nebude. Je zajímavé, že vládní poslanci, ačkoli mají většinu v Poslanecké sněmovně, a hovořili o tomto problému, ale do té doby, než se hlasovalo. Pak už zvedli ruku a je to tady. Bohužel musím konstatovat, že také ten návrh zákona je předložen. A znovu zdůrazňuji, je to slepenec – a možná přílepek na přílepek jednotlivých návrhů zákonů – nezbývá nic jiného, než navrhnout, aby takovýto návrh zákona byl zamítnut. Protože jiné řešení tady v tomto případě není. A jak už řekl sám pan zpravodaj, bylo by to dobré opatření, protože tím pádem bychom tady tyhle věci, které výrazně postihují rodiny s dětmi, zdravotně postižené, seniory, skončily po roce působnosti k novému roku. A věřím, že by to bylo ke zlepšení situace právě těchto skupin, které od nového roku budou zatíženy např. vyšší DPH na potraviny, teplo, bydlení, léky, apod. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo
má paní senátorka Dagmar Terelmešová, prosím. Senátorka Dagmar Terelmešová: Dobrý den, vážený pane předsedající,
kolegové, kolegyně, pane ministře. 151
Název tohoto zákona – Návrh zákona, kterým se mění některé zákonné souvislosti s úspornými opatřeními. Já bych chtěla o jedné takové úspoře mluvit, která se týká § 44 tohoto návrhu zákona, a jeho obsahem jsou podmínky získávání nároku na porodné. Podle tohoto návrhu má nárok na porodné rodina, jejíž příjem nepřesahuje 2,4násobku životního minima, a pouze na první dítě. V současné době je životní minimum dvoučlenné rodiny cca 5400 (nebudu do toho zatahovat drobné). Při násobku 2,4 dojdeme k částce 13.150 Kč. Nízkopříjmové rodiny a střední vrstva nejsou schopny vůbec ani na to jedno dítě na tento příspěvek dosáhnout. Prostě ten příjem i u toho nejnižšího, tzn. desetitisícového příjmu manželky, řekněme, že to je šest, sedm tisíc, jsou to třeba zaměstnanci pekárny, tak ani tito lidé nedostanou porodné. Je reálně dosažitelný pouze pro svobodné matky, a nebo takové rodiny, které žijí ze sociálních dávek. Mělo by být zájmem státu potažmo vlády, aby se zvýšila porodnost právě u těchto středních vrstev. Právě u nich se porodnost snižuje a posouvá se věk rodiček. Což mi zajisté můžou potvrdit zde přítomní lékaři. Žena, která porodí dítě, dává státu občana, ale také zároveň daňového poplatníka. Porodné by tedy mělo náležet všem a na každé dítě. Pouze tak se dá křivka porodnosti alespoň částečně zvednout. Měli bychom si uvědomit, že tento krok je opravdu jeden z těch, které mohou ovlivnit nárůst statistických čísel porodnosti. V tomto případě směrem dolů. Je nutné si taky připustit, že návrh tohoto zákona stanoví, že při vícečetném porodu je porodné ve výši 19.500, což je cena kočárku pro dvojčata, a to ještě rodina musí splnit podmínku nepřesáhnutí 2,4 životního minima. A kolik takových případů při dnešní hormonální léčbě a při posouvání se věku rodiček je? Porodné není přece dar rodině. Je to příspěvek na zaopatření novorozence. A kolegyně senátorky mají zajisté informace, kolik toto malé dítě po svém narození potřebuje a kolik stojí. Tímto návrhem se de facto vracíme k ostatním sociálním zákonům, protože vše souvisí se vším. Při takovéto politice podpory porodnosti za 20 let budou naši nástupci schvalovat odchod do důchodu v 90 letech. Protože pokud nebudou v našem státě pracovat imigranty, tak asi nebude kdo, kdo by naplňoval důchodové pilíře. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, a slovo
má paní senátorka Marta Bayerová. Senátorka Marta Bayerová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený
pane ministře, včera jsem avizovala, že hodlám k balíčku o zdravotnických zákonech vystoupit pouze jednou. Stejně tak to hodlám učinit i zde u balíčků zákonů, které zde předkládá pan ministr Drábek. Činím tak proto, že diskutovat ke každému z nich zvlášť považuji za zbytečné. Tím současně avizuji, že podpořím i u ostatních jejich zamítnutí. Rozhodla jsem se tak ze dvou důvodů. Tím prvním je právní úroveň těchto návrhů zákona. Když jsem si pročítala informace legislativního odboru Senátu k těmto tiskům, tak jsem měla pocit, že si čtu hodnocení velmi nepovedené seminární práce. Zmiňují se v nich rozpory s ústavou a Listinou základních práv a svobod, rozpory s rozhodnutím Ústavního soudu, terminologická zmatečnost, celková nesrozumitelnost, v jednom zákonu navzájem se vylučující formulace, křížící se a navzájem odporující formulace v jednotlivých projednávaných zákonech. Nyní ale k tomu hlavnímu, proč se nehodlám vyjadřovat k jednotlivým návrhům těchto zákonů a podpořím jejich zamítnutí. Je to jejich celková filosofie, v níž je údajná snaha ušetřit státní finance povýšena nad zájem o uchování sociálního smíru, navzájem zajistit občanům v této zemi kvalitní život. Uznávám, je 152
obojí důležité, ale nelze řešit jedno na úkor druhého. V různých dokumentech se uvádí, ale i ze zkušeností lidí z pracovních úřadů je zřejmé, že v rámci pracovně schopných jsou zhruba 2 – 3 % lidí, kteří pracovat z nejrůznějších důvodů prostě nechtějí. My se ale ke všem nezaměstnaným hodláme chovat tak, jako kdyby se práci vyhýbali. My ty nezaměstnané, které pracovat chtějí, hodláme trestat za to, že práci objektivně neseženou. A tak budou žít z existenčního či životního minima, zametat zadarmo chodníky, hlásit se na poštách, stát fronty na pracáku, vyplňovat nejrůznější dotazníky a zbavovat se i majetku, který pro ně má jinou než finanční hodnotu. Stejně vrchnostensky se v navrhovaných zákonech jedná se zaměstnanci, s lidmi se zdravotním postižením, se sociálně slabými a dalšími lidmi závislými na různých formách ochrany či solidarity. Rozhodně nepatřím k lidem, kteří si myslím, čím hůře tím lépe, ale mám takový pocit, že k nim patří autoři projednávaných zákonů. Za viníky všech problémů označují ti chudší, protože si prý žijí nad poměry a zastírají tím, že hlavním problémem naší společnosti je korupce, klientelismus, politiku zasahující organizovaný zločin a celkové rozšiřování rozdílu mezi bohatými a chudými. Z uvedených důvodů jsem zásadně proti těmto zákonům a i u tohoto návrhu navrhuji zamítnutí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, slovo má místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane místopředsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Nebudu se dlouze vyjadřovat. Chtěla bych se jenom dotknout jednoho významného opatření, které v návrhu zákona je, a tím je porodné. Návrh na výšku 13 tisíc, a to ještě za podmínky 2,4násobku životního minima, je skutečně tristní záležitostí. Připomínám, že za vlád sociální demokracie byla tato výška, pokud si dobře pamatuji, na 17 tisících. Bohužel tedy vzhledem k mizerné sociální situaci velká část matek, které jsou čerstvými absolventkami, na toto dosáhnou. Tak bídná je jejich situace, ale musím říci, že dávat příspěvek na první dítě zavedla kdysi dávno Komunistická strana Číny, když chtěla omezit porodnost. Čechů bohužel nejsou dvě miliardy a porodnost v této chvíli v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi v Evropě patří k nejnižším. Každá normální vláda ve všech vyspělých zemích podporuje ze svých prostředků právě nebo více druhé a třetí dítě. Sociologové a demografové na základě výzkumu a statistik totiž deklarují, že to je podpora, kterou lidé potřebují, a aby jich měli tolik, kolik jich chtějí mít, protože první dítě většinou lidé mají, i když vědí, že se budou muset uskrovnit, ale prostě je to biologická záležitost. To, jestli budou mít druhé a třetí dítě, o tom už se rozhodují, tam už i počítají, protože samozřejmě odpovědní lidé zvažují, zda dokáží svým dětem zajistit určitý sociální standard, zda je dokáží vychovat a postavit do života. Musím k tomu upozornit, že zase demografie hovoří o tom, že aby národ nevymíral, potřebujete, aby na jednu ženu bylo 2,3 dětí narozených. Vypadá to divně, ale prostě to je statistika. To znamená, že potřebujete, aby rodiny měly 2 a více dětí. Já jsem hovořila o tom, že je zde rozdíl mezi tím, kolik dětí rodiny chtějí a kolik jich mají. Ty statistiky ukazují právě tato čísla, o kterých jsem více méně hovořila. Rodiny mají a zvláště když je špatná sociální situace a rodiny cítí nestabilitu to první dítě a potom tu tam má někdo dětí víc. To znamená, že průměr v této chvíli je u nás myslím 1,12, jestli si pamatuji 1,12 dětí na jednu ženu.
153
Když se ale podíváte do statistik, které hovoří o tom, kolik rodiny chtějí mít dětí, tak je to více jak ony dvě děti. To má ale samozřejmě také souvislost s důchodovým systémem. Problém totiž není v tom, že narůstá skupina seniorů, problém je v tom, že se zmenšuje skupina lidí v produktivním věku. A k tomu civilizované země – a znovu to opakuji – mají propopulační politiku, podporují prostě to druhé a třetí dítě. Je mi líto, pane ministře, ale musím konstatovat, že zřejmě máte naprosto nekompetentní poradce, pokud vám nedokáží toto vysvětlit. Prostě šetřit na dětech je zločin na národu. Je mi to líto. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo se nehlásí – teď v poslední vteřině – kolega Milan Pešák. Samozřejmě, že máte slovo. Prosím. Senátor Milan Pešák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený
pane ministře. Nebudu zdržovat dlouho, ale přece jen považuji za rozumné a potřebné říci, že jsem přesvědčen o tom, že občané nejen České republiky, se o svém rodičovství, o tom, zda přivedou či nepřivedou dítě na svět rozhodují podle úplně jiných kritérií, než je výše porodného. Pokud by tomu bylo tak, že se děti rodí jenom proto, že se zaplatí či nezaplatí porodné, to by tedy s úrovní našeho národa, našich lidé bylo hodně, hodně špatné. Chci při této příležitosti říci, že já hodlám tento návrh zákona podpořit a nejsem si úplně jistý, zda návrh schválit v diskusi zazněl. Proto ho podávám. Pokud je to nadbytečné, tak se omlouvám, děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Registruji podání návrhu na
schválení. Paní místopředsedkyně Senátu Prosím.
Alena Gajdůšková se hlásí o slovo.
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ctěný Senáte, já doufám,
že se lidé rozhodují o tom, zda mít děti či nemít děti na základě jiných věcí než je výše porodného, a proto i toto navrhované opatření český národ přežije. Ale upozorňuji na to, že existuje výzkum katedry demografie Karlovy univerzity, který jasně prokazuje, že na propopulační opatření jsou lidé citliví. A skutečně demografická křivka se vyvíjí i podle toho, jak společnost deklaruje podporu rodinám s dětmi, či jak ji odmítá. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko a ptám
se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo. Rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, pana ministra, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Pan ministr se chce vyjádřit. Má slovo, prosím. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo.
Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych jenom krátce zareagoval na zde přednesené diskusní příspěvky. Já jsem úmyslně v úvodním slově neuváděl jednotlivá opatření. Tak, jak jsem řekl, ta opatření jsou totožná s již platnými a účinnými opatřeními, která jsou v účinnosti od začátku ledna letošního roku. I z toho, že v rámci účinnosti tohoto zákona jsou ta opatření ověřena v praxi, tak musím odmítnout to, co zde bylo uvedeno, že ty texty jsou nejasné, špatně aplikovatelné v praxi, vzhledem k tomu, že se podle nich tři čtvrtě roku řídíme a nenastaly žádné aplikační problémy, tak z tohoto skutečně riziko nemám. 154
Co se týká křížení s dalšími legislativními návrhy, tak to je prostě realita, ano. Vzhledem k tomu, že tento návrh obnovuje účinnost zákona, který byl Ústavním soudem zrušen k nějakému datu, tak samozřejmě velmi obtížná legislativní úloha navrhnout pokračování věcných opatření tak, aby respektovaly všechny mezitím přijaté legislativní změny. To je skutečně úloha, která je stoprocentně velmi těžko splnitelná. Jedním z těch ilustrativních příkladů je to, o čem tady hovořil pan místopředseda Škromach, a to úprava příspěvku na péči u dětí, kde příspěvek na péči je upravován jedním z následujících tisků proto – v této oblasti je vypuštěn – já chci jenom ujistit, že k žádnému snížení příspěvku na péči u dětí nedochází v tom návrhu, v kontextu těch ostatních tisků. Co se týká podpory v nezaměstnanosti – tady pan místopředseda říkal, že každý si přece platí podporu v nezaměstnanosti, tak má potom nárok na plnění. Já chci upozornit na to, že podpora v nezaměstnanosti prostě není spoření. Stejně tak, jako si každý platí zdravotní pojištění, když už bych měl následovat tento příměr – ten příměr není přesný, ale pokud ho mám následovat, tak také každý kdo si platí zdravotní pojištění, má nárok na lékařskou péči, nikoliv nárok na to, aby se mu něco stalo. To přece není možné brát podporu v nezaměstnanosti tak, že někdo si našetřil a potom tedy má nárok si ty peníze vybrat. Tak to není. A když se podíváte do států v Evropě, tak nenajdete tak benevolentní uspořádání, jaké bylo v naší zemi do konce loňského roku, aby stát nařizoval zaměstnavateli, aby vyplatil odstupné a zároveň ještě toho člověka finančně podporoval podporou v nezaměstnanosti. Co se týká sociálního příplatku, tak sociální příplatek nebyl zrušen do konce minulého roku, jak tady bylo uvedeno, byl omezen na skupinu rodin se zdravotním postižením buďto dítěte, nebo rodiče a v rámci jednoho z následujících tisků se ten sociální příplatek překlápí do příplatku na příspěvku na péči tak, aby to bylo jednodušeji administrovatelné, aby to na nákladech administrace, tedy na nákladech státu bylo úspornější, ale o tom budu mluvit při uvádění dalšího tisku. Padlo tady, že ty návrhy a padlo to stejně tak před rokem, jenom to též musím zopakovat, že ty návrhy chtějí ušetřit na nejpotřebnějších, není tomu tak, prosím, v systému hmotné nouze to je pomoc těm nejpotřebnějším, se nemění ani čárka. A myslím si, že je potřeba to zdůraznit, protože systém hmotné nouze je v ČR nastaven s tak vysokou laťkou, že Česká republika společně s Lucemburskem je zemí s nejnižší mírou ohrožení chudobou v celé Evropě. Tři týdny nemocenské a nesnížení pojistného zaměstnavatelům. Vzhledem k tomu, že při vyplácení 14 dnů nemocenské zaměstnavateli do konce minulého roku vznikal přebytek na tom pojistném, to znamená, že zaměstnavatelé tou úpravou zavedení dvou týdnů placení nemocenského zaměstnancům a snížení pojistného, ta nerovnováha v tom snížení pojistného a výdajích na dva týdny nemocenského byla v řádu několik miliard korun, tak prodloužení placení nemocenského, a já myslím, že opět jenom připomínám to, co tady padlo před rokem – prodloužení té doby, kdy zaměstnavatel platí nemocenské pouze ukrojilo část toho přebytku, který vznikl tím, že zaměstnavatelům bylo velmi sníženo nemocenské pojištění a tak jak jsem říkal před rokem, považuji to za mnohem lepší způsob úsporného opatření, než kdybychom například zaměstnavatelům zvyšovali přímé daně, což by mělo přímý efekt na snížení konkurenceschopnosti našich zaměstnavatelů. Dále tady v dalších vystoupeních padlo, že podmínky nároku na porodné jsou velmi tvrdé, že ta laťka je velmi nízko a já se musím k této přihlásit. Já si myslím, že porodné je nesystémovou dávkou, že porodné by nemělo podporovat rodiny nebo matky podle příjmů, že mnohem lepší je systém podpory prostřednictvím peněžité pomoci v mateřství prostřednictvím rodičovského příspěvku, prostřednictvím
155
daňových úlev a daňového bonusu. Jednorázová dávka vyplácená navíc ještě zpětně po narození dítěte není správnou motivační dávkou, bohužel, přestože jsem navrhoval její úplné zrušení, tak bohužel nepodařilo se dosáhnout politické dohody. Nicméně ta tři opatření základní, která jsem jmenoval, peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek a daňové slevy a daňové bonusy na dítě vytváří naprosto ojedinělé postavení České republiky, kde v rámci zemí OECD, tedy 40 nejvyspělejších zemí na světě Česká republika má nejvyšší finanční podporu rodin s malými dětmi ze všech vyspělých zemí na světě. To si myslím, že je potřeba vzít v úvahu. Podpora v nezaměstnanosti a zase se toho dotkneme v dalších tiscích je fakt, že je určité malé procento lidí, kteří prostě pracovat nechtějí. Tady bylo uvedeno, že je to někde mezi dvěma a třemi procenty a já nechci polemizovat zda jsou to dvě nebo tři nebo čtyři procenta a bylo tady uvedeno, že se ke všem chováme stejně. Zase je to předmětem, bude to předmětem diskuse u jednoho z následujících tisků, není to pravda. To, co je často zkresleně interpretováno, my říkáme, že po novém roce mají všichni nezaměstnaní pracovat ve veřejné službě. My říkáme, že ten kdo bude vyzván a nepřijme nabídku pracovat ve veřejné službě, tak nebude mít podporu od státu. Samozřejmě, že se budeme při nabízení veřejné služby především zaměřovat na ty skupiny obyvatel, kde je potřeba obnovovat pracovní návyky, kde je potřeba zamezit zneužívání sociálních dávek a jestli toto opatření přijde až od 1. ledna 2012, tak z hlediska Šluknovského výběžku přijde pět minut po dvanácté, ale z hlediska několika dalších desítek lokalit, kde ten problém jiný ještě nevyvřel tak jako na Šluknovsku, tak přichází, troufám si říci za minutu dvanáct. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, pane
navrhovateli. A nyní se zřejmě vyjádří zpravodaj garančního výboru. Ano. Pan senátor Čáslava jako zpravodaj, prosím. Senátor Pavel Čáslava: Já si dovolím, pane předsedající, shrnout rozpravu. Tedy připomínám, že zazněl návrh, respektive zaznělo stanovisko garančního výboru, který nepřijal žádné usnesení k tomuto tisku. Načež zaznělo doporučení zpravodaje – návrh zpravodaje schválit tento tisk. V rozpravě vystoupilo pět senátorů, z nichž paní místopředsedkyně Gajdůšková vystoupila dvakrát. Pan místopředseda Škromach – to byl první příspěvek – hovořil proti formě i proti obsahu tohoto tisku, podrobně analyzoval a kritizoval jednotlivá ustanovení a navrhl zamítnutí tohoto tisku. Paní senátorka Terelmešová kritizovala podmínky nároků na porodné, zmínila se o tom, že většina středostavovských rodin na tento příspěvek nedosáhne a že to ovlivňuje porodnost. Paní senátorka Marta Bayerová kritizovala legislativní úroveň, ale i filosofii tohoto tisku a avizovala, že bude hlasovat jak pro zamítnutí tohoto tisku, tak zamítnutí i ostatních vládních návrhů. Paní místopředsedkyně Gajdůšková kritizovala ustanovení o výši porodného, i fakt, že se vztahuje tento nárok pouze na první dítě, a predikovala negativní demografické důsledky tohoto ustanovení. Pan senátor Pešák polemizoval s tímto názorem a paní místopředsedkyně Gajdůšková následně kontrovala výzkumem demografického vývoje a vlivu populačních opatření na demografický vývoj. Kromě mého návrhu na schválit a návrhu pana místopředsedy Škromacha na zamítnutí se ještě v ostatních vystoupeních objevovaly návrhy jak na zamítnutí, tak na schválení. Omlouvám se, jestli jsem to neuvedl u komentáře k jednotlivým vystoupením. Domnívám se, že bychom měli hlasovat nejprve o schválit.
156
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane zpravodaji, děkuji vám za přesné vyjádření. Po znělce budeme hlasovat o obou návrzích, které padly. Konstatuji, že v sále je přítomno 57 senátore, resp. senátorů, což znamená, že kvórum je 29. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Končí hlasování pořadové číslo 34. Skončilo nepřijetím návrhu na schválení, 59 přítomných, opakuji, 30 kvórum, pro 20, proti 33, návrh tedy byl zamítnut. Nyní budeme hlasovat o návrhu návrh zákona zamítnout. Počet přítomných zaregistrovaných se nezměnil, 59, kvórum 30. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování pořadové číslo 35 skončilo přijetím návrhu na zamítnutí. Kvórum bylo 29, aktuálně přítomných 57. Pro návrh na zamítnutí 35, proti 20. V takovémto případě musíme pověřit naše kolegyně nebo kolegy, aby toto stanovisko obhájili nebo vysvětlili ve sněmovně. Prosím o vaše návrhy. Byl podán návrh, abychom pověřili paní senátorku Terelmešovou, aby odůvodnila usnesení Senátu, a paní senátorka Sekaninová. Paní kolegyně, máte námitky? Nemáte námitky. Přistoupíme bezprostředně k hlasování. Kdo jste pro, abychom takto pověřili naše kolegyně, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh byl přijat, pověřili jsme dvě naše kolegyně, a tím jsme projednávání tohoto návrhu zákona skončili, takže já děkuji panu zpravodaji a přistoupíme k projednávání dalšího bodu, kterým je
13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 188) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 188. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo,
pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, novela zákoníku práce, kterou máte před sebou, je poměrně rozsáhlá. Má několik set dá se říci, více než 300 novelizačních bodů, a návazně se navrhují změny dalších 11 souvisejících zákonů. Ty navrhované změny jsou motivovány 3 základními aspekty. Za prvé návrh reaguje na nález Ústavního soudu, který se týkal vztahu zákoníku práce k občanskému zákoníku, za druhé v řadě případů se navrhuje zpřesnění a zjednoznačnění formulací, aby bylo jasné, jaká jsou práva a povinnosti jednotlivých stran pracovně-právních vztahů, a třetí oblast jsou věcné úpravy, které mají především motivovat zaměstnavatele pro větší míru vytváření dlouhodobých pracovních míst. K první oblasti si dovolím stručně říci, že Ústavní soud svým nálezem zrušil princip delegace, tzn. zrušil způsob, kdy zákoník práce se v konkrétních paragrafech odvolával na konkrétní ustanovení, konkrétní paragrafy občanského zákoníku, a podřídil zákoník práce principu subsidiarity, tedy použití zákoníku práce jako zvláštní
157
úpravy pracovně právních vztahů v rámci obecné úpravy, která je použita občanským zákoníkem. Z tohoto důvodu bylo potřeba na řadě míst přistoupit k úpravě znění zákoníku práce, aby bylo jasné vymezení návaznosti občanského zákoníku a zákoníku práce, a zároveň také byly na základě tohoto nálezu zapracovány do zákoníku práce základní zásady pracovně právních vztahů, které mají být základními normativními výkladovými pravidly. Dále dochází v zákoníku práce ke zpřesnění definice závislé práce, zejména proto, abychom byli schopni i v závislosti na znění nebo definici nelegální práce v zákoně o zaměstnanosti, ke kterému se dostaneme v přespříštím tisku, abychom byli schopni mnohem lépe a účinněji odhalovat nelegální zaměstnání a nelegální pracovně-právní vztahy. Dále bych chtěl upozornit na to, že právě proto, že zákoník práce je na příště subsidiárně podřízen občanskému zákoníku, právě proto je v zákoníku práce po mnoha teoreticko-ústavně-právních diskusích zdůrazněna relativní neplatnost právních úkonů obecně, pouze ve výjimečných případech, jako je rozvázání pracovního poměru z důvodu ochrany zaměstnance, je připuštěna absolutní neplatnost právního úkonu. A nyní se dostávám k těm věcným změnám, ze kterých bych chtěl tady alespoň zdůraznit obnovení možnosti dočasného přidělení zaměstnance mezi zaměstnavateli, zdůrazňuji bezúplatného, protože aplikační praxe stávajícího zákoníku práce, tedy v období od 1. ledna 2007 ukázala, že to úplné zrušení možnosti dočasného přidělení zaměstnance, samozřejmě za podmínky předchozího souhlasu zaměstnance, že nebylo správným krokem. Že mělo jediný vliv, a to velký rozmach pracovních agentur, které potom např. v rámci holdingu zajišťují zapůjčování zaměstnance mezi jednotlivými subjekty holdingu, a když se podíváte na statistiky z jiných zemí, tak je naprosto zřejmé, že tato úprava je naprosto zbytečná, zaměstnavatelé si na ni oprávněně stěžují. Navrhujeme vrátit se k možnosti dočasného přidělení zaměstnance mezi zaměstnavateli za dvou podmínek, tzn. za prvé dočasné přidělení zaměstnance musí být bezplatné mezi zaměstnavateli, a za druhé musí být učiněno se souhlasem zaměstnance, kterého se to týká. Další úprava, kterou já považuji za velmi významnou ve vztahu k ochraně práv zaměstnance, to je úprava pracovního poměru, podmínek pro pracovní poměr na dobu určitou. Připomenu jenom, že dnes zákoník práce vymezuje, že pracovní poměr na dobu určitou je možné uzavřít nejvýše na dobu dvou let, a to i opakovaně, tzn. připouští například desetkrát za sebou opakující se pracovní poměr po dvou měsících, není v tom žádný rozpor se zákonem, a navíc ta doba dvou let jako maximum, na kterou lze uzavřít pracovní poměr na dobu určitou, je podrobena systému výjimek, který je velmi složitý,nepřehledný, a kde jednou z těch výjimek jsou např. vážné provozní důvody zaměstnavatele, tedy v podstatě v realitě žádná věcná hranice neexistuje. Nová úprava navrhuje, že pracovní poměr na dobu určitou, jednotlivý, lze uzavřít maximálně na dobu 3 let, a uzavření pracovního poměru na dobu určitou je možné opakovat u stejného zaměstnavatele a stejného zaměstnance maximálně třikrát, tedy na jednu stranu se umožňuje na základě přesnějších pravidel větší smluvní volnost mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, na druhé straně se tím zabraňuje dnešnímu možnému spekulativnímu jednání při navazování krátkodobých, velmi krátkodobých pracovních poměrů na dobu určitou.
158
Další důležité opatření, které má motivovat zaměstnavatele k vytváření dlouhodobých pracovních míst, je diferenciace odstupného, tak aby nebyla tak výrazná diference z hlediska nákladů zaměstnavatele mezi pracovním poměrem na dobu určitou a pracovním poměrem na dobu neurčitou, tedy navrhuje se na příště, aby v prvním roce trvání pracovního poměru na dobu neurčitou bylo zákonem stanoveno při rozvázání pracovního poměru z organizačních důvodů pouze jednoměsíční odstupné, při době trvání pracovního poměru na dobu neurčitou od jednoho do dvou let ve výši odstupného dva měsíce, a teprve od 3. roku zaměstnání ve výši tříměsíčního odstupného. Další důležitou úpravou je zvýšení limitu, ročního limitu u dohody o provedení práce ze 150 na 300 hodin, ale na druhou stranu, aby dohoda o provedení práce byla skutečně využívána jako mimořádný jednorázový prostředek, tak tam, kde by mohla konkurovat standardnímu pracovnímu poměru, tzn. u výdělků, které přesahují 10 000,- korun měsíčně, tak bude podléhat standardně, tak jako pracovní poměr, ať na dobu určitou nebo neurčitou, bude podléhat odvodu pojistného na sociální zabezpečení i na všeobecné zdravotní pojištění. Toto opatření podle mého názoru přispěje k tomu, že dohoda o provedení práce zůstane v těch intencích, pro které je určena, tzn. pro jednorázové dohody o provedení práce mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a nebude nadále docházet k nekalé konkurenci dohod o provedení práce vůči standardním pracovním poměrům nebo dohodám o pracovní činnosti. Dále bylo zapracováno do návrhu ustanovení, upřesňující tzv. konta pracovní doby, tady bych chtěl uvést, že tato úprava byla zapracována na základě dohody sociálních partnerů, kde zaměstnavatelské svazy s odbory se dohodly na této úpravě. Já jako předkladatel jsem pouze dozíral, abych to takhle vyjádřil, na to, aby ta úprava byla v souladu s ústavním pořádkem ČR a s mezinárodními závazky ČR. Další úprava, kterou považuji za podstatnou zde zmínit, je úprava v délce zkušební doby, kde u vedoucích zaměstnanců bude možné uzavřít zkušební dobu při smlouvání pracovního poměru až na 6 měsíců. U všech ostatních než vedoucích zaměstnanců zůstává maximální doba zkušební doby v délce 3 měsíců. Poslední důležitá úprava, kterou bych chtěl uvést, je zavedení nového výpovědního důvodu, a to je výpověď pro porušení režimu práce neschopného pojištěnce zvlášť hrubým způsobem, a zdůrazňuji slova zvlášť hrubým způsobe, kde na základě toho, že zaměstnavatel vyplácí v prvních 3 týdnech nemoci náhradu za nemocenskou, tak je také potřeba, aby vzhledem k tomu, že pokud zaměstnanec poruší léčebný režim, tak zároveň tím poškozuje zaměstnavatele, tedy zaměstnavatel by měl mít možnost jak dostatečným způsobem postihnout toho zaměstnance tak, aby tato možnost postižené zaměstnance měla odstrašující efekt. Tolik věcně k jednotlivým ustanovením. Já bych chtěl na závěr zdůraznit, že tento návrh byl velmi pečlivě projednáván, jak na půdě různých kulatých stolů s odbornou veřejností, tak ale, to chci především zdůraznit, na tripartitě, to velmi podrobné projednávání vedlo k tomu, že jsem byl seznámen s písemnou dohodou účastníků sociálního dialogu, tzn. zaměstnavatelských svazů a odborů, že kromě úpravy kont pracovní doby, které do tohoto návrhu byly zapracovány, tak nebude ani jedna strana sociálního dialogu navrhovat žádné další pozměňovací návrhy k tomuto tisku, což já považuji za velmi dobrý výsledek, konečný výsledek tohoto návrhu. Děkuji za pozornost.
159
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 188/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 188/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Pešák, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Další část schůze řídil senátor Milan Pešák. Senátor Milan Pešák: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
výbor, který byl určen jako garanční výbor, tedy VZSP, se tímto návrhem zákona zabýval na své 12. schůzi, konané 29. září letošního roku. Z hlediska legislativního mohu říci, že tato novela zákoníku práce patří k nejrozsáhlejším za tu dobu jeho platnosti, nicméně dovolím si také podotknout, že je 21. novelou, což za 5 let platnosti toho zákona od roku 2006, myslím, leccos o jeho kvalitě a dopracovanosti vypovídá. Vláda schválila tento návrh zákona svým usnesením 436 ze dne 29. 6. letošního roku. Poslanecká sněmovna v 1. čtení přikázala tento návrh jako garančnímu výboru – výboru sociálnímu, který jej projednal, a kde byly také načteny pozměňující návrhy. Definitivní znění zákona, které máme k dispozici, bylo přijato sněmovnou ve 3. čtení na její 22. schůzi 9. září letošního roku. Samozřejmě ve znění pozměňovacích návrhů. Zákonná norma si klade za úkol tři hlavní cíle. Reagovat na usnesení Ústavního soudu. Pan ministr vysvětlil, v čem ta změna zákona vyplývající ze zrušení některých ustanovení Ústavního soudu spočívala, a hlavně, jaké důsledky měla do stávajícího znění zákona. Z tohoto důvodu byla potřebné také vyjasnit mnohé formulace a zajistit konzistentnost tohoto zákona. Tím druhým cílem je větší flexibilita pracovně právních vztahů, což má samozřejmě své důsledky také v oblasti pružnosti trhu práce. A tím také konkurenceschopnosti českých firem na trhu nejen EU, ale řekněme na celém globálním trhu. Velký důraz při těchto změnách byl také kladen na motivaci zaměstnavatelů k vytváření nových pracovních míst. A tím třetím cílem je vyjasnění formulací obsažených v zákoníku práce, dopřesňování a upřesnění. Nebudu tady vyjmenovávat všechny změny, které novela zákoníku práce přináší. Pan ministr myslím, že je popsal opravdu velmi podrobně. A to vysvětlení bylo, domnívám se, tak zřejmé, že opravdu není důvod, abych tyto věci opakoval, proto vás seznámím s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Jedná se o usnesení 39. z 12. schůze konané 29. září letošního roku. Po odůvodnění předkladatele JUDr. Petra Šimerky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, po zpravodajské zprávě senátora Milana Pešáka a po rozpravě výbor: I. Doporučuje Senátu PČR vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Milana Pešáka. 160
Dovolím si ještě říci, že ten návrh, který je přílohou usnesení výboru, máte k dispozici. Týká se odchodného pracovníků zdravotnické záchranné služby. V zásadě to projednávání bylo trošku ovlivněno projednáváním zdravotnických zákonů z předchozí části jednání zdravotního výboru, kdy vlastně bylo doporučeno ministerstvem zdravotnictví, aby tato opatření řešící odstupné pracovníků zdravotnické záchranné služby v případech nějakých zranění, úmrtí apod., byla včleněna do zákoníku práce. Proto zdravotní výbor takto reagoval a takovéto usnesení přijal. Já děkuji za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Ve své zpravodajské zprávě se zaměřím zvláště na část, která se týká legislativní čistoty a případných možných střetů navrhované novely zákoníku práce. Už garanční zpravodaj se tu zmínil o třech těch legislativních… procesu, to tedy vynechám. Chci jenom konstatovat, že původně vládní návrh byl Poslaneckou sněmovnou podstatně změněn. Celkem bylo předloženo 57 pozměňovacích návrhů, z nichž 18 bylo přijato. O víc jak třech stovkách novelizačních změn, respektive novelizačních bodů se zde zmiňoval už pan ministr. Pravdou je, že zhruba u třetiny z nich nedochází k žádným věcným změnám oproti současnému stavu. A v tomto smyslu by pak touto novelou mohlo být chápáno... nebo mohla být hodnocena jak pozitivně, tak i kriticky. Ale to je spíš pak záležitostí politického přístupu k těmto navrhovaným změnám. Z hlediska čistě legislativního je však nutno uvést, že některé z navrhovaných změn mohou vyvolávat pochybnosti o jejich ústavnosti, případně o jejich obsahové jednoznačnosti ve vztahu k možným právním důsledkům. Za zmínku k článku 1, bodu 2, 57 a dále – v případě, že zaměstnanec při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění tuto povinnost poruší zvlášť hrubým způsobem, bude mu moci zaměstnavatel dát výpověď. Už legislativní rada vlády ve svém stanovisku upozorňovala, že tato právní úprava je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, zejména se zásadou proporcionality. U bodu 22, nebo 60 pak dochází ke křížení jednotlivých návrhů v souvislosti s jinými zákony s tímto souvisejícími. U bodu 22, kde se mluví o neplatnosti právních úkonů pro nedostatek písemné formy, to bylo Poslaneckou sněmovnou změněno opět tak, že ve svém důsledku to znamená, že k úpravě takto obsažené nebo předložené v návrhu pak není k dispozici žádné odpovídající odůvodnění. Potom tedy může tato úprava být vnímána ne zcela jako jednoznačná, připouštějící více možných, a dokonce rozdílných právních výkladů. Oprostím-li se od politického hodnocení zákona, pak mi nezbývá nic jiného, než konstatovat, že navrhovaný návrh zákona, obzvláště přijetím pozměňovacích návrhů v PS, v několika případech vnáší nejistotu a nejasnost ve výkladu případně
161
přijatého návrhu jak na straně zaměstnance, tak i na straně zaměstnavatele. A jako člen ústavně-právního výboru Senátu PČR pak musím upozornit na možnost budoucích sporů a problémů z důvodů kolize s ústavním pořádkem. I z toho důvodu ústavně-právní výbor přijal usnesení, které máte ve svých materiálech, jehož podstatou je doporučení ústavně-právního výboru Senátu PČR tento projednávaný návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Předně by mě docela zajímalo, kolik vůbec ty změny, které v posledním roce MPSV připravilo, budou stát peněz, kolik nové výpočetní techniky a investic do této transakce, do těchto změn bude investováno, protože jsou šířeny určité informace. A myslím si, že bude potřeba s odstupem času prověřit, jak efektivní tyto investice byly. Samozřejmě, že hlavním leitmotivem ministerstva práce a vlády je, že se mají ušetřit veřejné státní prostředky. Samozřejmě je to dáváno do obalu takového, aby tyto prostředky, veřejné prostředky daňových poplatníků nebyly zneužívány. Já si pamatuji, když kolem roku 1994-96 se přijímaly sociální reformy. Tak se ty sociální reformy odůvodňovaly tím, že se musí zavést adresný systém, aby se to mohlo rozklíčovat, a aby ty dávky a systémy nemohl nikdo narušovat a zneužívat. To tehdy byla pravicová vláda. Dneska už se o tom nehovoří. Taky to stálo hodně peněz. A přijímají se zásadní organizační změny, např. v podobě, že se zrušil systém úřadů práce, vytvořilo se generální ředitelství úřadu práce. Jak jsem tady už jednou říkal, první opatření, co udělali, že se vyměnily značky, takže všechna auta, což mám informaci, na úřadech práce mají pražskou značku, což je důležité, to jejich reputaci v regionech zvýší. A takhle se pokračuje. Já tato slova říkám proto, protože už nechci moc k těm sociálním zákonům vystupovat. Ani k tomu prvnímu jsem nevystoupil, já už budu prakticky hovořit po pár, asi dvou větách, jenom k zákoníku práce. A to ještě stručně. Abych pravdu řekl, kdybych nevěděl, že pan ministr – a on je člen vlády, tak má dané taky nějaké mantinely, ale kdybych nevěděl, jaké je jeho původní povolání, tak bych se domníval, že to ministerstvo ovládá nějaký střelmistr. Protože destrukce, která se šíří, panika a vůbec neznalost problémů a věcí, které z toho teď mají směrem dolů k těm zaměstnancům, které ministerstvo práce a sociálních věcí má po republice, a to nejsou jenom zaměstnanci, kteří by měli nějaké sympatie k levici, ale naopak, převážně jsou to zaměstnanci, kteří měli spíše sympatie nebo byli dokonce členy pravicových stran, tak jsou z toho zmateni, co se vůbec v tom systému, který spravuje MPS, děje. Takže slovo destrukce je jedno z nejčastějších slov, které se v neformálních rozhovorech objevuje. Takže nevím, jestli pan Šiška, který má velký vliv, 1. náměstek, nebyl náhodou střelmistr, ale výsledek tak vypadá. To je samozřejmě na odlehčení. Co se týká zákoníku práce. Zákoník práce máme vlastně přepracovaný, účinný od 1. 1. 2007. Teď je předkládána 21. novela. Tak to si myslím, že je "dobrý krok k jistotě, srozumitelnosti a stabilitě našeho právního řádu". Ta novela určitě není malá novelička. Sám pan ministr se nám úvodem, když předkládal tento tisk,
162
pochlubil, že je tam asi 300 změn, a ještě nějaké přibyly ve sněmovně. A samozřejmě, že je odůvodňovaná tím nálezem Ústavního soudu. Kdyby tam byl nález Ústavního soudu, několik věcí, na kterých se dohodli sociální partneři, byl bych první, který by zvedl ruku. Ale to je zneužití nálezu Ústavního soudu. A prakticky se zákoník práce překopává, nebo velmi výrazně se v některých pasážích mění, a zase je to odůvodňováno tím, co může někomu dobře znít, ale tak, jak se to praktikuje v ČR, to vůbec dobře nezní, a to je flexibilita. Co se týká flexibility po česku, tak to je prapodivné. Flexibilita by měla znamenat sladění dvou potřeb pro občany, tzn. sladění pracovního a soukromého života, tzn. pružnost a jistotu. Flexibilita v podání této vlády a připravovaných změn je pouze to druhý, to je pružnost. Ale já bych k tomu dodal – snížení právní jistoty a snížení vůbec jistoty postavení člověka jako zaměstnance v pracovně právních vztazích. Tomu nasvědčuje – já uvedu jen několik málo příkladů, a je jich tam celá řada – výpověď z pracovního poměru, možnost dání pro porušení léčebného režimu. Samozřejmě, že kdyby to byly věci opakované, hrubé, tak jsou asi na místě. Ale tam dokonce je velké nebezpečí, že budou vznikat spory, které se potom budou řešit, a člověk, který už bude propuštěný, bude mít velmi těžkou pozici je řešit. Najímat si právníky a další, protože tam poměrně velké právo se přenáší, nebo budou mít v rukách zaměstnavatelé. Oni tím někdy můžou řešit taky otázku zbavit se zaměstnance, aniž by museli přistupovat k propouštění pro nadbytečnost, nebo obdobným způsobem. Zrovna tak si myslím, že rozšiřování smluv o provedení práce je vlastně obcházení toho základního pracovně právního vztahu v zaměstnávání osob, a to je zaměstnaneckého poměru. Ano, zavádí se tam některé platby pojištění, které doposud nebyly, ale prodloužení na 300 hodin se mi zdá, že je nelogické. To odůvodňování, aby se vyšlo vstříc různým brigádníkům apod., si myslím, že neobstojí, protože samozřejmě je snaha vytvořit určitou konkurenci vůči zaměstnancům, aby zase oni byli více znejistěni v tom svém pracovním poměru. O tom přesně vypovídá, aby lidé byli také více znejistěni, že se pracovní poměr na dobu určitou ze 2 let prodlužuje na 3 roky. Sice se tam dává limitace 3 možných pracovních poměrů řetězení za sebou, ale nezapomínejme, že to prodloužení na 2 roky bylo nedávno, před několika lety, a teď se to zase prodlužuje na 3 roky. Za rok předpokládám, neb za dva, že se přijde s dalším prodloužením, protože to je samozřejmě bič na zaměstnance. A to je taky velká nejistota, protože kdo má pracovní poměr na dobu určitou, těžko se může rozhodnout pro nějaké dlouhodobější investice. Takže to je další věc. Sjednávání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas, to byla vždycky možnost pouze u vedoucích zaměstnanců, kde se předpokládá, že oni jako řídící pracovníci přece jenom by měli být v pracovní době flexibilnější a neměli by tedy koukat na to, když nějakou dobu budou muset pro tu firmu nebo organizaci nastavit. Ale u těch zaměstnanců to je samozřejmě snaha odbourat přesčasy. Protože přesčasy jsou drahé, tak aby vlastně ti lidé za stejnou hodinovou sazbu dělali i práci přesčas. Aspoň tak mně to vyznívá. Pan ministr tady hovořil o tom, že v naší zemi nejsou lidé ohroženi chudobou. No, to není zásluha současné vlády. A ten stav se v posledních 3 letech velmi zhoršuje, velmi zhoršuje, ale málokterá země má takové velké množství lidí těsně nad tou hranicí chudoby. Takže ano, podle určitých vzorců, které jsou velmi ale nepřesné, se dá říci, že my nemáme příliš chudých, ale máme enormní množství lidí,
163
kteří jsou těsně nad hranicí chudoby, a jen kdyby se ten mechanismus výpočtu změnil, tak už by tam spadli. Ale ti lidé nemají žádnou větší jistotu. Tak pro příště bych doporučoval, abychom se tím příliš nechlubili. Ono ještě pár týdnů, měsíců, možná let této politiky, která se tu praktikuje – např. 6 let se nezvýšila minimální mzda, to je taky naprosto jasný obrázek vládnutí pravice v ČR, to má být nástroj konkurenceschopnosti naší země. Myslím si, s tím Čínu neporazíme, ani Indii, akorát české občany, zaměstnance té Indie, Číny v životní úrovni přibližujeme. Já už nechci pokračovat, protože samozřejmě v oblasti pracovněprávní a sociální bych mohl mluvit hodiny. A je to zbytečné, myslím si, protože to je z naší strany házení hrachu na zeď. Vláda se rozhodla to převálcovat, samozřejmě to vede k nestabilitě právního řádu. Pokud se změní poměry, dostaneme od voličů důvěru v příštích volbách, budeme to muset změnit, protože toto jsou kroky nerovnovážné, toto jsou kroky jednostranné, jsou to kroky, které poškodí řadu slušných lidí. Protože lidé, kteří jsou slušní, by neměli nést dopady za jednotlivce, kteří třeba ten právní řád zneužívají. Ano, ty jednotlivce postihujme, udělejme postihy vůči nim, trestejme je, ale ne plošné opatření. A toto jsou převážně plošná opatření. Proto nezbývá nic jiného, než abych se přidal v plném rozsahu s naprosto čistým svědomím, že nic jiného nejde dělat, než navrhnout a podpořit návrh zamítnout. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Zdeněk Schwarz. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Zdeněk Schwarz: Dobrý den, vážený paní předsedající, pane
ministře, kolegyně, kolegové. Já považuji za svoji profesní povinnost jenom blíže okomentovat můj pozměňovací návrh ze zdravotního výboru, trošku upřesnit důvody, které mě k tomu vedly. Možná někteří nevíte, že zdravotnická záchranná služba přichází každodenně do styku nejen s infekčními onemocněními, s duševně nemocnými a nebo s pachateli trestných činů. Pakliže paragraf, ke kterému pozměňovací návrh je, zohledňuje zaměstnance přicházející do styku jak s infekčními nemocemi nebo s tuberou, nebo s ionizujícím zářením, s duševně nemocnými, s mentálně postiženými, nebo s pracujícími ve vězeňské službě, tak se domnívám, že zaměstnanci záchranné služby splňují nejméně pět těchto bodů. A myslím si, že si zaslouží stejné zvýhodnění jako tito zaměstnanci nebo tyto profesní skupiny. A proto vás žádám o to, aby pozměňovací návrh prošel s tím, že budou zaměstnanci záchranných služeb pobírat tyto výhody, které pobírají ostatní profese. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A zatím poslední přihlášenou do diskuse je paní senátorka Jiřina Rippelová, prosím, paní senátorko. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych se přesto ještě ráda vyjádřila k jednomu novelizačnímu bodu, který tady částečně byl zmíněn panem zpravodajem ústavněprávního výboru, a který jsme na ústavně-právním výboru také diskutovali. A to je nový výpovědní důvod, kdy výpověď může být zaměstnanci nově dána v případě závažného porušení při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.
164
V tomto případě se legislativní rada vlády ve svém stanovisku vyjádřila velmi striktně v tom směru, že při tomto výpovědním důvodu, který směřuje k úpravě a zavedení tohoto nového výpovědního důvodu, vyjádřil se v tom směru, že do soukromě právních vztahů, které jsou založeny na formální rovnosti stran, nelze ve prospěch jedné ze stran zavádět sankční ustanovení spočívající v postihu druhé smluvní strany za porušení předpisu v oblasti veřejného práva. Neboť taková úprava věcně nesouvisí s výkonem práce podle pracovně právních předpisů a nemá žádnou souvislost s plněním pracovních úkolů. A případné provinění zaměstnance proti veřejnoprávní úpravě musí být posuzováno ve formálním řízení veřejnoprávní povahy, ve kterém zaměstnanci musí být dána možnost, aby se hájil, a to i soudní cestou. Např. při porušení režimu vycházek při pracovní neschopnosti z důvodu návštěvy zdravotnického zařízení, kdy dojde ke zhoršení jeho zdravotního stavu apod. A porušení povinnosti uložené veřejnoprávními předpisy musí být postihováno toliko v režimu veřejného práva, do něhož samozřejmě pracovněprávní vztah nespadá. A tady mě velmi zaráží to, že přestože legislativní rada vlády vyslovila názor – chápu, že to je názor legislativní rady vlády, není to názor Ústavního soudu – že navrhovaná právní úprava je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, zejména se zásadou proporcionality. I přesto zpracovatel této novely zákona toto nevzal v potaz a při takto stanoveném nebo definovaném stanovisku legislativní rady vlády tento výpovědní důvod v novele návrhu zákona zůstal. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko, a
dále je přihlášená paní senátorka Soňa Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09. Prosím, paní předsedkyně. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, paní předsedající, dámy a pánové. Já navážu na kolegyni senátorku Jiřinu Rippelovou. Já myslím, že pokud bychom hlasovali o těchto zákonech takovým způsobem, jak obvykle Senát dříve hlasoval, tak bude samozřejmě možné zvážit vypuštění navrhované úpravy z předloženého návrhu zákona. Bylo možné připravit pozměňovací návrh. A přesně tahle záležitost je to, co svědčí Senátu. Já si myslím, že to hlasování tady takhle neprobíhá, takže nemělo smysl úkolovat legislativu v přípravě poměrně komplikovaného pozměňovacího návrhu. Já chci říct, že navrhuji schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já samozřejmě si velmi vážím záchranné služby a myslím si, že ano, že by měli být nějakým způsobem zařazeni, ale já se bohužel obávám, že ten pozměňovací návrh spadá spíše do zákona o záchranné službě, který ještě asi budeme probírat příští týden. Nejsem si jistá, ale mám pocit, že to takhle je. Jestliže tady panem ministrem bylo řečeno, že tento návrh zákona reaguje na návrh Ústavního soudu, to víme, a já myslím, že nereagovat jaksi na negativního zákonodárce, to znamená na Ústavní soud, který ho v určité části zrušil, tak to mi nepřipadá příliš korektní. Dále tady bylo řečeno, že ten nový zákoník práce respektive jeho novelizace motivuje zaměstnavatele, aby vytvářel dlouhodobě působící, nebo dlouhodoběji působící pracovní místa. Umožňuje, aby byly pracovněprávní vztahy flexibilní. A já v tom nevidím jenom to, že zkrátka zaměstnavatelé se budou snažit vyzrát na své zaměstnance, tak jak to tady bylo popisováno. A jestliže dochází, tak jak nám sdělil na ústavně-právním výboru pan náměstek Šimek, a upřesní formulaci v souvislosti se subsidiaritou zákoníku práce ve vztahu k občanskému zákoníku, tak mi to taky připadá, že to je správně. A to, co mně
165
připadá úplně nejzávažnější, je, že tripartita s tím asi, až na jednu výjimku, vyslovila svůj souhlas. Takže já mám pocit, že bychom to měli schválit. Takže vám to navrhuji a děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A dál se
ještě o slovo přihlásil pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jenom na úvod bych krátce reagoval na paní kolegyni Paukrtovou, protože já myslím, že tady je potřeba říkat věci tak, jak jsou, nikoli tak, jak bychom si přáli. Pokud jde o otázku souladu tripartity – a myslím si, že i pan ministr to potvrdí, tak tripartita se shodla v zásadě na úpravě, pokud šlo o úpravu pracovní doby, tam si myslím, že... A konta pracovní doby, to tam zařazeno bylo potom poslaneckou iniciativou. A druhá věc, která tam není, to je kurzarbeit, na které měly zájem jak odbory, tak svazy zaměstnavatelů, tak ten tady není. Všechny ty ostatní věci víceméně vznikly jako politické rozhodnutí ministerstva, byť určitě jako pozitivní je možné vnímat, že nebyly předkládány pozměňovací návrhy. Ale na druhé straně – tak jak jsem si ověřil u představitelů odborů, ale i zaměstnavatelů, tak ta shoda na tom, aby Senát odsouhlasil ten návrh tak, jak je, prostě není. A naopak, zvláště pokud šlo o odbory, tak stanovisko bylo jasné – zamítnout, protože kvůli tomu jednomu návrhu to není řešitelné. Je škoda, že opět – a je to vlastně už asi zřejmě tradice MPSV – v tomto období se vlastně řeší tady dvě věci. Jedna věc je nález ústavního soudu, který by měl být samostatným návrhem novely zákoníku práce. A jenom připomínám – tzv. malou novelu zákona o důchodech, kdy vlastně na ni byly navěšeny další věci. Takže zatímco samotná novela by po nějaké dohodě mohla projít, tak s tím navěšením těch dalších ideologických a politických věcí, nebo politických rozhodnutí, prostě nemůže projít. A ono už tady spousta věcí kolem těch návrhů zazněla, a to, co je potřeba říct obecně, tento návrh vlastně vybočuje z původního záměru zákoníku práce, který měl vlastně stanovovat širší smluvní volnost, čili měnil ten původní princip bývalého zákoníku práce ještě z dob předlistopadových, kdy vlastně povoleno bylo jenom to, co zákon povoloval. Což ten nový zákoník říkal – je povoleno to, co není zakázáno. Tak, jak to má být. A to, co si vlastně sociální partneři mezi sebou dohodnou, hlavně v kolektivních smlouvách. Tady už je snaha obcházet kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy. A uvedu příklad. Pokud jde o příplatky za noční směnu, za soboty, za neděle, kde jednoznačně dochází k tomu, že vlastně pozice zaměstnance, která už sama o sobě je slabá, protože zaměstnanec je ekonomicky závislý na svém zaměstnavateli, a vždycky bude mít problém, obzvláště pokud se jedná o řadového zaměstnance, pokud to není nějaký špičkový pracovník, který je nepostradatelný a je ojedinělý na pracovním trhu, tak samozřejmě bude pod tlakem. A obzvláště dneska, při poměrně vysoké nezaměstnanosti, kdy ministerstvo práce navíc omezuje programy zaměstnanosti a podpory vzniku nových pracovních míst a aktivní politiky zaměstnanosti, viz rozpočet na příští rok, tak samozřejmě tato drobná opatření do toho vstupují. Protože už dneska mají zaměstnanci mnohdy v obchodních řetězcích apod. problém vůbec, aby dostali nějaké příplatky za soboty, za neděle, za odpolední, za noční. A pokud to nesjednají v kolektivních smlouvách v rámci kolektivních vyjednávání, tak jednotlivec si neprosadí, vážené dámy a pánové, nic. To si řekněme
166
jednoznačně na rovinu. A myslím si, že tohle je zásadní problém, který se tady objevuje. Stejně tak otázka, která už tady byla připomenuta – a to je věc, která se týká nemocenské. Tady se slučují dvě věci dohromady. To je podobné, jako kdybych řekl, když zaměstnanec v hospodě dá svému spoluzaměstnanci nebo mistrovi lidově řečeno přes hubu, a za to by měl být propuštěn. To je přece nesmysl. To je občanskoprávní vztah. A v zaměstnání vznikají jiné vztahy. Pokud jde o nemocenskou, je to záležitost samozřejmě v rozporu s tímto, ale musím říct, že samo o sobě náprava nálezu Ústavního soudu se zapracováním další úpravy, kde se shodují i právní experti na tom, že je neústavní, tak je zvláště velmi podivná. A přece Senát nemůže přijmout takovýto návrh zákona nebo změny zákona, který na jedné straně sice reaguje na změny ústavy – a myslím, že tak, jak hovořila paní senátorka Paukrtová – by bylo možné to předělat. My jsme se o to pokusili. Např. pokud šlo o tzv. malou důchodovou reformu. Strávili jsme na tom nemálo hodin práce, ale výsledek byl takový, že nakonec sněmovna to stejně prohlasovala, i s těmi chybami, které v tom zákoně byly, a šlo se dál. Problém je – a to je bohužel problém i ve vztahu k návrhu pana senátora Schwarze – že to je sice hezké, ale tu změnu, pokud ji pan senátor předloží jako samostatný návrh novely zákona, tak může počítat s mojí podporou a podporou fakticky celého senátního klubu sociální demokracie, ale nemůžeme jako senátní klub podpořit jednu drobnou změnu nebo vylepšení v zákoně, která by byla určitě pozitivní, za cenu toho, že vlastně bude deklarováno, že Senát s touto drobnou změnou schválil všechny ty vládní návrhy, které tam jsou. To bychom museli zase vypreparovat všechny ty věci, které nesouvisí s úpravou nebo s nálezem Ústavního soudu, a se kterými nesouhlasíme. Ovšem taková úprava, tak jak máme zkušenosti, a tak, jak reaguje sněmovna – a já musím říct, že zase sněmovna reaguje jinak, než reagovávala v minulosti – prostě všechno, co Senát vrátí, takže přehlasovává. Takže v původní verzi s chybami, s legislativními chybami, s ústavními nálezy. A z hlediska toho, že zřejmě tady bude potřeba podat ústavní stížnost, tak samozřejmě myslím si, že Senát, jako ústavní pojistka, nemůže schválit zákon nebo změnu zákona, kde už dokonce i vládní legislativa říká, že je v rozporu s ústavou. Takže mně nezbývá nic jiného, než v této situaci konstatovat, že je potřeba dát návrh na zamítnutí, ten už tady padl. A možná ještě jedna poznámka. Opět zase tady jde ta nit odstupného, protože oproti minulému stavu dneska je situace, když dostane zaměstnanec výpověď, tak jeho odstupné je tříměsíční. S dvouměsíční výpovědní dobou, tak jak je to tady koncipováno, tak podle délky zaměstnání, nikoli délky zaměstnání celkového, ale délky zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele, což by mělo být výsostné právo vyjednávání v kolektivních smlouvách, tak vlastně se snižují tyto nároky na jedna, dva a tři měsíce, podle délky zaměstnání u toho konkrétního zaměstnavatele. Samozřejmě pan ministr namítne, je to zpružnění toho systému, zaměstnavatelé budou raději zaměstnávat lidi na kratší pracovní poměry, apod. To, co je možné říct, že by bylo zajímavé, tak je úprava pracovní dobu na dobu určitou, ale kromě té úpravy, která určitým způsobem je pozitivní, byť ten problém zcela neřeší, tak chybí sankce. Protože i u pracovního poměru na dobu určitou je možné sjednávat zkušební dobu, která navíc se u řídících pracovníků prodlužuje až na půl roku, čili fakticky ti lidé budou bezprizorní. Ale pokud jde o top management, tak s tím nemám problém. Je to věc smluv a většinou i určité kompenzace finanční. Ovšem u běžného mistra ve výrobě je ten člověk prakticky půl roku bezprizorní. Vůbec je to otázka.
167
Druhá věc, že vlastně i z pracovního poměru na dobu určitou, což by měl být kontrakt obou stran na určitou dobu, že člověk bude mít jistotu, že má práci. Ale chybí tady sankce pro zaměstnavatele např., pokud člověku dá výpověď, on sice dostane odstupné, ale je to paradox, že mám pracovní dobu třeba na 3 roky, a po roce dostanu výpověď, jako bych měl pracovní dobu na dobu neurčitou a pracovní poměr mi končí. Pak ale bych si myslel, že pokud by to mělo být, tak by bylo dobré, kdyby např. tam byla sankce ve výši doplacení té ušlé mzdy, protože já jsem s tím jako zaměstnanec v rámci toho kontraktu počítal. A to nikoliv – a to tady ještě nepadlo, a myslím, že je důležité to zdůraznit – protože tady se vrací zase v určitém ustanovení ministerstvo a vláda před rok 1989, do dob dávno minulých. A to je opatření, že pokud zaměstnanec dostane neprávem výpověď ze zaměstnání, a bude se soudit, a bude se soudit dlouho, tak vlastně bude mít nárok jenom na 6 měsíců průměrného toho ušlého výdělku. A pak může, vlastně na základě návrhu zaměstnavatele a rozhodnutí soudu, být ten nárok snížen. Jaký je k tomu důvod? Důvod je jediný – že opět je snaha zvýhodnit nezodpovědného – a zdůrazňuji – nezodpovědného zaměstnavatele na úkor zaměstnance. Protože to není neoprávněný nárok, ale snahou zaměstnavatelů v mnoha případech je využít té své ekonomické síly. A vlastně v mnoha věcech, a obzvláště pokud jde o neoprávněnou výpověď, se soudit. Ten zaměstnanec, který dostal výpověď, tak většinou není na tom finančně zrovna dvakrát, aby mohl po všech těch soudech chodit, aby si mohl platit advokáta apod. Pokud není odborově organizovaný, tak si to musí financovat sám. Pokud je, tak většinou to samozřejmě platí odbory. Ale proč by měl zaměstnanec, který je v právu, který byl neprávem propuštěn je zaměstnání, být postižen tím, že dostane odškodné jenom ve výši 6 měsíců a pak se mu bude krátit. To je návrat – a to mě trošku překvapilo – k období předlistopadovému. Sice některé prvky možná ve vládě k tomu směřují, ale já doufám, že pan ministr to vysvětlí, kdo tam tuhle myšlenku propašoval. A je škoda, že pravicové vlády se vracejí k osvědčeným mechanismům bývalých komunistických vlád. Je to určitě zajímavý pohled, ale nepatří do občanské společnosti. A jestliže někdo se ke mně postavil neprávem, jestli mě neprávem vyhodil ze zaměstnání, tak ať za to platí. Proč mu to máme ulehčovat, pane ministře? Proč mu to máme ulehčovat? Takže, znovu opakuji, tenhle návrh by byl možná akceptovatelný, pokud by řešil pouze tu otázku ústavního nálezu, pokud by v něm byly obsaženy věci, které jsou skutečně dohodnuty v rámci tripartity, ale je nepřijatelný, protože je v některých ustanoveních už sám, v těch nových návrzích, v rozporu s ústavou. Aspoň podle právního názoru mnoha řekněme zkušených právníků. A v dalších věcech víceméně omezuje výrazným způsobem práva zaměstnanců a staví je do méně výhodné role ve vztahu k ekonomické závislosti na zaměstnavateli. Proto opakuji svůj návrh. Je potřeba tento návrh zamítnout, a pokud jde o návrh pana senátora Schwarze, jsme připraveni podpořit jeho individuální návrh na změnu zákona, protože si myslím, že záchranáři si to zaslouží. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za vystoupení, to byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce v obecné rozpravě vystoupit? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano, prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji, paní
místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi krátce reagovat na 168
přednesené příspěvky. Nejprve na ten obecný, byť se nevztahuje k tomuto tisku. Já považuji za vhodné reagovat na ten úvod vystoupení pana předsedy Štěcha, kolik peněz budou stát ty změny. A myslí se tím – jak jsem pochopil – celkově ty změny, které jsou navrhovány v tom balíku tisku, jak efektivní změny jsou? Ty změny vedou k výraznému snížení nákladů státního rozpočtu, tedy zprostředkovaně řečeno nákladů nás všech. Když jsem vám tady odůvodňoval návrh na organizační změnu úřadů práce, tak jsem říkal, že předpokládaná úspora je v letošním roce 180 milionů korun. A tato úspora bude dodržena. Já to považuji za podstatnou částku. A to přemalování těch značek za těch 180 milionů korun, troufám si říci, stojí. A pokud tady v následujících tiscích budeme mluvit např. o sjednocení výplaty sociálních dávek, když to řeknu zjednodušeně, tak jenom tímto krokem ušetříme tři čtvrtě miliardy korun. To si myslím také, že za přemalování těch značek stojí. Zároveň s tím bude zvýšen komfort našich občanů. Tolik na tu obecnou záležitost. Co se týká avizované destrukce úřadů práce, tak to skutečně nemá smysl o tom příliš polemizovat. To se říkalo už v dubnu, k žádné destrukci nedošlo. Připravujeme k 1. lednu převedení poměrně značné agendy z obecních úřadů na úřady práce. A já věřím, že až tady budu stát příště, takže opět budu moci říci, že k žádné destrukci nedošlo. A to není záležitost pravicového nebo levicového pohledu, to je záležitost toho, nakolik má být státní správa efektivní. Bylo tady řečeno, že je to již 21. novela zákoníku práce. Ano, je to pravda, a nemá smysl to svádět jenom na evropské novely. Tedy ty novely zákoníku práce, které vyplývají z úprav evropské legislativy. I těch je dost, ale já musím říci, ano, zákoník práce přijatý v roce 2006, byl natolik nekvalitní, že stále ještě potřebuje úpravy a změny. A ani toto není změna poslední. Je to prostě pravda. To, že byl zákoník práce v roce 2006 protlačen silou sociální demokracie přes velmi výrazné protesty ústavních právníků, to prostě tak je. To, že ta změna z toho systému, co zákon dovoluje, to je povoleno, na systém, co zákon nezakazuje, to je dovoleno – ta změna sice deklaratorně byla naplněna, ovšem v řadě případů to nebylo naplněno konkrétními ustanoveními zákony. Chci tady opravit jedno mylné vyjádření. Sjednávání mzdy k přihlédnutím k práci přesčas není nic nového. Zákoník práce do roku 2006 toto umožňoval v rozsahu u všech zaměstnanců, od roku 2007 tento způsob odměňování byl omezen pouze na vedoucí zaměstnance. Po vyhodnocení aplikační praxe se vracíme k tomu, co bylo v účinnosti do roku 2006, tedy že obecně je možné sjednat mzdu s přihlédnutím k práci přesčas. K jedné poznámce, která se úplně netýká zákoníku práce. Já jsem v žádném případě neřekl, že v naší zemi nejsou lidé ohroženi chudobou. Nic takového jsem neřekl. Já jsem řekl, že společně s Lucemburskem jsme v Evropě zemí s nejnižší mírou ohrožení chudobou. A musím jasně říci, že pokud tady bylo řečeno, že ten stav se rapidně zhoršuje, tak čísla mluví jasně: z roku 2009 na rok 2010, tedy v období vrcholící hospodářské krize, se na rozdíl od jiných zemí to procento lidí ohrožených chudobou zvýšilo z 8,6 na 9,0 %. Jedno z nejnižších zvýšení opět z celé Evropy, když se podíváte na mezinárodní statistiky. Takže je čím se chlubit a myslím si, že není potřeba říkat věci, které neodpovídají číslům, která vyplývají z naprosto jednoznačných mezinárodních statistik. Ano, je pravda, že několik let se nezvýšila minimální mzda. Ale také jedním dechem je potřeba říkat, že návrh na zvýšení minimální mzdy již projednala tripartita a na základě toho já tento návrh budu předkládat do vlády.
169
Co se týká pozměňovacího návrhu pana senátora Schwarze, tak já věcně ten návrh velmi podporuji. Musím jenom zdůraznit, že z těch tří bodů, které jsou navrženy, tak pouze jeden z nich patří do zákoníku práce, a to je dodatková dovolená. Tam si myslím, že je to naprosto oprávněné. Ty další dva body patří skutečně kompetenčně do zdravotnického zákona. A já věřím, že se podaří, přestože pravděpodobně Senát zamítne tuto předlohu, tak se podaří najít cestu, jak to, co je navrhováno, co nejdříve zachytit do právního řádu. Nový výpovědní důvod – zvlášť hrubé porušení léčebného režimu. Já jenom zopakuji – ty právní názory jsou na to velmi rozdílné. Jak tady bylo konstatováno, tak legislativní rada vlády nesouhlasila s tímto ustanovením z důvodu proporcionality, především, a to je polemika, zda nějaký trest, nějaký nástroj, zda je příliš tvrdý, nebo není příliš tvrdý. Nicméně – tak jak jsem řekl – pokud zaměstnanec čerpá od zaměstnavatele náhradu mzdy, tak potom také musí splnit podmínky, které s čerpáním této náhrady, které jdou k tíži zaměstnavatele, musí být také nějaký ochranný mechanismus toho, kdo to platí, tedy ze strany zaměstnavatele. Dovolte mi ještě několik krátkých poznámek k tomu, co bylo řečeno panem místopředsedou Škromachem. Já nemohu souhlasit s tím, že tady je nějaká motivace obcházet kolektivní vyjednávání, prostor pro kolektivní vyjednávání samozřejmě zůstává. Pokud se tam formulačně upravují některé pasáže, které reagují na nálezy Ústavního soudu, tak v žádném případě tím nedochází ke snížení míry nebo možnosti kolektivního vyjednávání. A chci to ukázat na jednom příkladu, který tady byl také uveden. Pokud zákoník práce stanovuje nejnižší hranici odstupného, tak samozřejmě je možné v kolektivní smlouvě vyjednat vyšší úroveň odstupného než stanovuje zákon. Tato možnost kolektivního vyjednávání, stejně jako v dalších možnostech, není nijak měněna, to znamená, není nijak snižována úloha kolektivního vyjednávání. Co se týká ukončení pracovního poměru na dobu určitou výpovědí například z organizačních důvodů, to je spíše záležitost polemiky na nějaký seminář. To je skutečně detailní záležitost, ke které je samozřejmě možné polemizovat. Nicméně bych chtěl upozornit, že ani zákoník práce z roku 2006, který předkládala sociální demokracie, s takovou možností nepočítal. Ale považuji to za relevantní návrh k další diskusi. Co se týká neplatného rozvázání pracovního poměru, a dovolte, aby to byla moje poslední poznámka, tam skutečně dnešní úprava je nepřiměřená. Pokud zaměstnavatel, byť i třeba formálním pochybením nedá administrativně správně výpověď zaměstnanci, zaměstnanec ukončí fakticky pracovní poměr, nastoupí někam jinam, tak pokud například po čtyřech letech soudních sporů soud rozhodne, že zaměstnanci musí být doplacena jeho předchozí mzda za celé čtyři roky, bez toho, aby práci vykonával, tak to prostě není adekvátní trest pro zaměstnavatele. Proto se tam zavádí doba šesti měsíců, kdy přestože zaměstnanec práci nevykonával, zaměstnavatel musí zaplatit jeho předchozí průměrný výdělek po dobu šesti měsíců a poté může soud rozhodnout o přiměřené náhradě, to znamená, že samozřejmě zohlední, jestli ten člověk našel rychle jiné zaměstnání, jestli se uplatnil, nebo jestli z toho důvodu, že byl poškozen zaměstnavatelem, nemohl najít jiné zaměstnání. Ale je na soudu, aby vyhodnotil, jaké je přiměřené odškodnění zaměstnance ze strany zaměstnavatele, který pochybil. Děkuji, že jste vyslechli jak moje úvodní vystoupení, tak moji reakci na jednotlivé příspěvky. Mám za to, že návrh je skutečně vyvážený, to znovu zdůrazním. Ne, že by tripartita s tímto návrhem souhlasila, to musím dát za pravdu panu místopředsedovi Škromachovi, ale sociální partneři se shodli na tom, že k tomuto
170
návrhu nebudou uplatňovat pozměňovací návrhy. Považuji tedy tento návrh za vyvážený a nezbývá mi, než požádat o vaši podporu, byť předpokládám po proběhlé diskusi, že tato žádost vyslyšena nebude. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také, pane ministře. Ptám se v této chvíli zpravodaje ústavně-právního výboru Miroslava Nenutila, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce, děkuji. Požádám tedy garančního zpravodaje, aby zhodnotil rozpravu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Milan Pešák: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane
ministře, v rozpravě vystoupilo pět senátorů. Pan předseda Štěch kritizoval finanční náročnost opatření plynoucích z předkládaných zákonů, což vskutku se vztahuje, pokud to má reálný základ, k jiným zákonům než k zákoníku práce, což posléze bylo vysvětleno. Poukázal na to, že dohoda o provedení práce může být využívána jako nástroj k obcházení pracovních poměrů. Kritizoval řetězení pracovních poměrů na dobu určitou a stanovování a sjednávání mzdy pro práci včetně přesčasů. To pan ministr vysvětlil, že se vlastně nejedná o nové opatření, pouze několik let nebylo součástí našeho právního řádu. Pan předseda rovněž kritizoval, že neroste minimální mzda. Nicméně asi je vhodné a rozumné říci, že reálným obrazem ekonomiky a příjmů zaměstnanců je spíše průměrná mzda. A pokud mi někdo chce oponovat tím, že je tvořena také nerovnoměrným růstem, přičemž více roste v některých sektorech, třeba finančním apod., říkám, že ano, ale nejen. Vskutku tedy platí to, že průměrná mzda je podstatně více vypovídajícím ukazatelem nežli mzda minimální. V závěru navrhl tento návrh zákona zamítnout. Pan kolega Schwarz obhájil a vysvětlil důvody svého pozměňovacího návrhu, který se týká odstupného záchranářů. Paní senátorka Rippelová poukázala na to, že dle stanoviska Legislativní rady vlády může být nový výpovědní důvod v zákoníku práce obsažený v rozporu s Ústavou. Paní senátorka Paukrtová navrhla zákon schválit a zdůvodnila proč. Pan místopředseda Škromach s ní polemizoval a poukázal na některé dle něho nedokonalosti a špatné věci obsažené v tomto návrhu zákona. Poukázal na slabé postavení zaměstnanců, kteří jsou ve vztahu ekonomické závislosti na zaměstnavateli. Nicméně s paní senátorkou Paukrtovou se shodli, já to pojmenuji možná trošku provokativně, ale i jsem přesvědčen, že v obou těchto vyjádřeních to bylo obsaženo – oba si vlastně posteskli nad politickou kulturou projednávání legislativních norem v obou komorách Parlamentu ČR, a myslím, že podstatou jejich sdělení bylo, že stranické postoje v každé z komor Parlamentu omezují věcnou diskusi. Jak jsem již řekl, v diskusi tedy zazněly návrhy schválit a zamítnout, v tomto pořadí o nich budeme hlasovat. V případě, že by ani jeden nezískal většinovou podporu, bude patrně otevřena podrobná rozprava. Návrh kolegy Schwarze nemusí být dle mého názoru načítán, protože jej všichni máme v materiálech, takže v případě, že by podrobná rozprava nastala, tento návrh nemusí být znovu předčítán. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji,
za shrnutí obecné rozpravy. 171
Budeme tedy hlasovat o návrzích tak, jak bylo řečeno. Dovolím si teď všechny nepřítomné senátory a senátorky svolat k hlasování. Nejprve budeme hlasovat o návrhu, který podala paní senátorka Paukrtová, a to je návrh schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 54 přítomných senátorek a senátorů se při kvoru 28 pro vyslovilo 18, proti bylo 32. Návrh nebyl přijat. Budeme tedy pokračovat dále v hlasování. Dalším návrhem, který byl předložen, byl návrh zamítnout tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 37, proti bylo 18. Návrh byl přijat. My v této chvíli musíme ještě pověřit senátory v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Milan Pešák. Nesouhlasí s tímto pověřením. Takže pan senátor Miroslav Nenutil a pan místopředseda Zdeněk Škromach, který souhlasí s tímto návrhem. Takže byl podán návrh pověřit senátora Miroslava Nenutila a senátora místopředsedu Zdeňka Škromacha, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Dávám hlasovat o tomto návrhu, tentokrát už bez znělky. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování 39 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh tedy byl přijat. Děkuji v této chvíli panu ministrovi za projednání tohoto návrhu zákona, děkuji panu garančnímu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Na další bod se zde vyměníme. Děkuji vám. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Dalším bodem je
14. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 193) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 193. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Prosím, pane ministře, máte slovo.
172
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. My jsme se těch následujících tří tisků, které tvoří ucelený soubor tak zvaná sociální reforma, první část, dotkli už v předchozí diskusi v řadě případů. Dovolte mi přesto, abych vám od začátku řekl několik vět společným k těm následujícím třem tiskům, to znamená tisku 193, 194 a 195, protože jsou propojeny společnými principy. A k těm společným principům patří zacílení na zjednodušení systému sociální ochrany, zefektivnění práce orgánů státní správy a snížení administrativní zátěže pro klienty, tedy pro občany, kteří systém sociální ochrany využívají. Základním nástrojem pro dosažení těch cílů je návrh na sjednocení výplaty nepojistných sociálních na jedno výplatní místo – na Úřad práce České republiky a jeho pobočky. Týká se to, konkrétně řečeno, převedení výplaty dávek v hmotné nouzi, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením a příspěvku na péči z obecních úřadů na úřad práce. Dnes je totiž ten systém velmi komplikovaný a složitý, klientsky velmi nepřívětivý, protože klient pokud pobírá více podpor od státu, tak žádosti o tyto podpory a všechny administrativní kroky vyřizuje na třech různých pracovištích, na pověřených obcích, na obcích s rozšířenou působností a na úřadech práce. Navrhuje se od 1. ledna všechny tyto agendy vyřizovat na jednom místě, a to na kontaktním pracovišti Úřadu práce. Tím dojde k velmi významné úspoře, já jsem už o ní mluvil, z důvodů snížení nákladů spojených s administrací. Předpokládáme snížení nákladů, těch administrativních nákladů přibližně ve výši 750 milionů korun, z čehož 190 milionů korun bude ponecháno obcím pro účely zvýšení intenzity sociální práce, tedy zároveň s tím dáváme možnost obcím, aby využily část těch ušetřených prostředků na zvýšení intenzity sociální práce. A myslím si, že ta částka přes 190 milionů korun je v tomto ohledu velmi významná. A nyní už mi dovolte, abych se věnoval přímo senátnímu tisku č. 193 a jeho jednotlivým částem. V novele zákona o pomoci v hmotné nouzi se navrhují, jak už bylo avizováno, úpravy směřující k zjednodušení řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi, ale také opatření, která mají sloužit ke zvýšení motivace osob řešení své nepříznivé sociální situace. V těchto dnech máme velmi dobře nastavený systém státní sociální podpory a hmotné nouze po stránce věcné, po stránce finanční, tak bohužel je velmi nedostatečný po té stránce motivační a bohužel vidíme ty důsledky. Vyrůstají nám generace, které neviděly rodiče nikdy pracovat, vyrůstají nám generace, které považují za samozřejmé, že stát se musí postarat o životní úroveň svých občanů. A to prostě není, bohužel, v silách žádného státu, možná kromě některých, které mají takové zdroje přírodního bohatství, že z toho mohou platit všechny občany v dostatečné míře. Zároveň s tím a na základě uvedených argumentů se také rozšiřují možnosti využití institutu veřejné služby i pro ostatní nezaměstnané osoby, nejen osoby v hmotné nouzi, a to s cílem aktivizovat zejména ty občany, kteří jsou dlouhodobě zachyceni v sociální síti a motivovat je k tomu, aby se vrátili ke standardnímu způsobu života, ale i třeba denního režimu pracovních aktivit, atd. A dále také využít tento institut v případech, kdy je riziko například z práce načerno či ze spekulativního zneužívání sociálního systému. Chci upozornit také na to, že v zákoně o sociálních službách se navrhuje změnit způsob posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči. Zde přecházíme na metodiku doporučovanou Světovou zdravotnickou organizací, která se běžně používá v řadě států, například v Německu nebo v Rakousku.
173
Znamená to, že místo dosavadních 36 úkonů, které se vyhodnocují ve více než 230 položkách, které jsou zaměřeny na péči o vlastní osobu a soběstačnost, tak bude posuzována schopnost zvládat deset základních životních potřeb a v návaznosti na to dojde k mnohem ucelenějšímu a komplexnějšímu posuzování zdravotního stavu. Chci také upozornit na to, že slučujeme právě tou změnou, na celostní posuzování, slučujeme všechna různá posouzení pro jednotlivé účely, tedy nebude už dále lékařská posudková služba zatěžována tím, že bude vytvářet např. 3 různé zdravotní posudky na téhož občana – pro účely 3 různých sociálních dávek. Kromě sdružování agend také sdružujeme posuzování tak, aby z jednoho komplexního posudku potom bylo možné odvodit nároky na jednotlivé dávky v celém systému. Dále chci zdůraznit, že se sjednocuje pomoc rodinám pečujících o dítě se zdravotním postižením. Opět dnes funguje systém tak, že rodiny s dítětem se zdravotním postižením musí dokládat zdravotní postižení pro účely výplaty rodičovského příspěvku, dále pro účely výplaty příspěvků na péči; odděleně v jiné agendě, a odděleně v jiné agendě dokládat zdravotní postižení a jeho míru pro účely výplaty sociálního příplatku. Navrhujeme tedy sloučit všechny tyto příspěvky do jednoho, a to do příspěvku na péči; a rodičovský příspěvek a sociální příplatek nahradit zvýšením rodičovského příspěvku tak, abychom celou záležitost byli schopni zpracovat v jedné agendě, tedy aby také klienti žádali o pomoc v jedné žádosti, v jedné agendě – a aby dosavadní šíře podpory byla zachována. Dále je navrhována významná úprava v oblasti rodičovského příspěvku, kde navrhuji, aby oproti dosavadní celkem složité a nepružné úpravě dvouleté, tříleté a čtyřleté varianty rodičovského příspěvku tak, aby od ledna příštího roku si mohl rodič sám zvolit výši rodičovského příspěvku, aby mohl tedy pružně přizpůsobovat v situaci, ve které se nachází, výši rodičovského příspěvku, aby pro všechny varianty čerpáno rodičovského příspěvku byl objem peněz, které stát poskytne, stejný – tedy 220 tisíc korun. A dále – pro zvýšení motivace ke sladění rodinného a pracovního života se od 2 let věku dítěte ruší podmínka tzv. celodenní péče o dítě, tzn., že rodič, který čerpá rodičovský příspěvek, tak od 2 let věku dítěte bude moci nastoupit např. na částečný úvazek, a tak mnohem lépe kombinovat pracovní život s rodinnými záležitostmi. Co se týká technologických nástrojů, které mají umožnit efektivnější fungování systému, tak navrhujeme zavedení karty sociálních systémů, prostřednictvím níž bude zachováno portfolio možností s nakládáním s prostředky. Na druhé straně vytvoří předpoklady pro vyšší elektronizaci agend a pro vyšší klientský komfort. Protože ten, kdo bude z klientů chtít, tak bude na základě karty sociálních systémů schopen obsluhovat systém na dálku – tzn. bez nutnosti osobního dostavení na nějakou kontaktní přepážku. Karta sociálních systémů bude zároveň sloužit jako průkaz TP, ZTP nebo ZTP/P. A zároveň v případech dávek hmotné nouze, kdy je potřeba účelově vázat čerpání dávek na konkrétní účel výplaty, tak nahradí dosavadní systém stravenek a poukázek, která je samozřejmě jednak administrativně poměrně náročný a za druhé se s ním mnohem lépe manipuluje, než s platební kartou. Tedy karta sociálních systémů bude volitelně použitelná jako platební karta. Povinně použitelná, povinně přidělená jako platební karta bude v těch případech výplat dávek v hmotné nouzi, kde je potřeba zajistit účelové použití peněz. Na závěr mi dovolte říci jednu věc z průběhu projednávání toho návrhu. Velmi pečlivě jsme projednávali tento návrh – i následující dva tisky – s dotčenými organizacemi. Já bych chtěl zejména vyzdvihnout u tohoto tisku naše
174
jednání s představiteli Národní rady osob se zdravotním postižením, kde jednání byla velmi složitá; velmi detailní, ale kde jsme nakonec byli schopni dojít ke kompromisu, který byl přijatelný pro obě strany. Já bych chtěl takovýto způsob jednání tady veřejně ocenit. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 193/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 193/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Čáslava: Ještě jednou, dobré odpoledne. Vážené dámy, vážení pánové, pane předsedo Senátu, pane ministře, k tomuto tisku poté, co pan předkladatel poměrně vyčerpávajícím způsobem představil celý návrh zákona, můžu dodat pouze pár věcí, které snad ještě nebyly tady řečeny. Obecně. Tato novela je velmi rozsáhlá. Je dotřeno 10 zákonů. Jenom pro představu rozsahu změn – tak v zákoně o pomoci v hmotné nouzi jsou změny ve 112 novelizačních bodech; v zákoně o sociálních službách 75 novelizačních bodů atd. atd. Krátce k legislativnímu procesu. Vláda návrh zákona schválila dne 18. května 2011 a předložila jej Poslanecké sněmovně. Tisk byl přikázán 8. června k projednání VZSP. Během projednávání došlo k předložení poměrně velkého počtu pozměňovacích návrhů ze stran členů výboru z řad vládní koalice. Jednalo se celkem o 73 pozměňovacích návrhů, z nichž 67 bylo ve třetím čtení skutečně přijato. Poslanecká sněmovna vládní návrh zákona schválila 9. září 2011, kdy v hlasování z přítomných 147 poslanců pro návrh hlasovalo 89 poslanců a 58 poslanců bylo proti. K jednotlivým změnám je už toho máloco dodat, resp. těmi změnami bychom se mohli zabývat hodiny, ale z těch nejdůležitějších změn snad bych ještě připomněl, že v zákona o pomoci v hmotné nouzi se doplňuje institut bydliště, který upravuje okruh oprávněných osob, zpřesňuje okruh doplněním institutu bydliště, který je vázán na území ČR tak, aby dávky pomoci v hmotné nouzi byly poskytovány pouze těm osobám, které jsou s ČR spjaty. Něco podobného je potom v zákonu o státní sociální podpoře. To je jeden z nových nebo zpřesněných institutů, přesněji řečeno. V zákonu o sociálních službách jenom připomenu, že nová úloha Úřadu práce ČR se vlastně ještě rozšiřuje o pověření inspekcí sociálních služeb, které předtím dělaly kraje. Je také třeba říct, že velká diskuse v Poslanecké sněmovně byla kolem výplaty příspěvku na péči. Po dlouhých jednáních se zainteresovanými došlo potom ke kompromisu a k celkem velice rozumné úpravě, která umožňuje pro výplatu příspěvku jednak použít platební funkce karty sociálních systémů, ale zachovány jsou všechny ostatní možné způsoby výplaty toho příspěvku tradiční, které vlastně zůstávají. Byl doplněn nový podle mého názoru velice důležitý a prospěšný paragraf, který se týká kontroly využívání příspěvku na péči, tj. paragraf 29, kde se stanovuje nová povinnost příjemce příspěvku za stanovených podmínek prokázat příslušnému správnímu orgánu, že příspěvek byl použit k zajištění pomoci při zvládání základních životních potřeb. Byla tady řeč v souvislosti s novými ustanoveními zákona o státní sociální podpoře, které se týkaly příspěvku na bydlení, je možná třeba také ještě říci, že k tomuto příspěvku se váže další ustanovení, kde se navrhuje doplnit nové
175
ustanovení vymezující důsledky neplnění povinné školní docházky dítěte, a sice v § 54a, zvláštní ustanovení o důsledcích neplnění povinné školní docházky dítěte. Toto neplnění povinností se samozřejmě podle tohoto ustanovení promítne do výše tohoto příplatku. Jak jsem říkal, v Poslanecké sněmovně byla podána celá řada pozměňovacích návrhů. To je samozřejmě také předmětem kritiky tohoto zákona. Je zřejmé, že tímto způsobem legislativní práce, celá řada odstavců nebo celá řada částí, která byla v původním vládním návrhu a v důvodové zprávě tohoto návrhu, těmito změnami v Poslanecké sněmovně vlastně přestala tato ustanovení platit, jsou jaksi bezpředmětná. Samozřejmě, že také to znamenalo, že tato nová ustanovení nemohla projít řádným připomínkovým řízením a z hlediska tvorby zákonných norem to jistě není nejlepší vysvědčení nebo nejlepší jev. Nicméně já se domnívám, že celá řada těchto nových pozměňovacích návrhů, těchto nových úprav jsou velice prospěšného druhu v tom smyslu, že doplňuji filozofii tohoto zákona jaksi o nový přístup, který – já použiji velice nemoderního výrazu – dbá na dodržování základních občanských povinností uživatelů tohoto sociálního systému. Chtěl bych jich jenom pro příklad uvést pár. Zpřísnění podmínek poskytování dávek hmotné nouze pro osoby, které se vědomě vyhýbají práci. Promítnutí důsledků neplnění povinné školní docházky, o které jsem před chvilkou mluvil. Podmínění výše částky na živobytí podle zákona o hmotné nouzi v závislosti na tom, zda žadatel nezodpovědně ukončil pracovní poměr zvlášť hrubým způsobem, porušením pracovní kázně. Snížení částky na živobytí, jestliže žadatel neplatí výživné. To je celá řada podle mého názoru velice potřebných ustanovení. Já v tomto okamžiku přečtu 42. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální služby z 13. schůze, která se konala dne 5. 10. 2011 a vztahuje se k senátnímu tisku číslo 193: Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Davida Kafky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor: 1. doporučuje Senátu PČR zamítnout návrh zákona a 2. určuje zpravodajem mě. Úplně na závěr mi dovolte, abych nemusel znovu vystupovat v obecné rozpravě, abych podal svůj vlastní návrh na to, aby tento zákon byl schválen. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Ano, pan senátor Jiří Dienstbier bude hovořit. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni
senátoři, vzhledem ke skluzu v našem programu se pokusím být maximálně stručný. Ústavně-právní výbor projednávaný návrh zákona projednal na své 25. schůzi dne 4. října 2001 a přijal následující usnesení. Výbor: 1. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, 2. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiřího Dienstbiera a 3. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Důvody, které vedly k návrhu na zamítnutí projednávaného zákona, bych shrnul do několika zřejmě nejpodstatnějších bodů. První bod se týká legislativního procesu. Jde tady v poslední době o téměř pravidelný nešvar, a to, že poté, co vládní návrh zákona projde celým legislativním procesem na exekutivní úrovni a následně první fází procesu v Poslanecké sněmovně, před druhým čtením na výborech je předložen rozsáhlý, často komplexní pozměňovací návrh. I v tomto případě bylo na garančním výboru v Poslanecké sněmovně podáno myslím 73 pozměňovacích návrhů, téměř všechny následně schváleny. 176
Tyto návrhy nebyly kvalifikovaně v legislativním procesu projednány a samozřejmě znamená to, že neměli všichni zúčastnění možnost kvalifikovaně se vyjádřit a představuje to samozřejmě i obrovské riziko chyb, které v navrhovaném legislativním textu mohou být schovány. K věcným otázkám. Cílem, jak vláda deklaruje, je sjednocení výplaty nepojistných sociálních dávek. Trošku problematické zde je, že tím dojde do značné míry k oddělení výplaty těchto dávek a další sociální práce, kterou obce provádějí. Obce tak ztratí významnou část kontaktu se svými klienty, protože v současné době v případě výplaty některých dávek s tím mohly samozřejmě spojit i řešení dalších otázek. Otázka je, jestli vlastně obce nezůstanou v této věci zcela bez jakékoliv efektivní možnosti sociální problémy řešit. S přechodem části agendy na úřad práce souvisí i delimitace pracovníků, která je v návrhu zákona obsažena, konkrétně v novelizaci poměrně čerstvě účinného zákona o úřadu práce. Tady je problém v tom, že zákon ještě není ani schválen, má navrhovanou účinnost od 1. ledna příštího roku, to znamená, pokud vůbec bude schválen, tak pravděpodobně několik týdnů před zvažovanou účinností a v tomto čase by měla celá delimitace, celý převod těchto pravomocí z obcí, z obecních úřadů na úřad proběhnout. Zaznamenali jsme i dopis či petici tajemníků velkého počtu obcí a měst, kde sdělují svoji obavu, že něco takového není zvladatelné v tak krátkém čase a že by se mohla výplata příslušných sociálních dávek v podstatě zhroutit, že by nemuselo být možné ji dostatečně zabezpečit po nabytí účinnosti zákona. To si myslím, že je naprosto zásadní připomínka. Navrhovat účinnost takto zásadní změny tak těsně po projednání v Parlamentu, je podle mého názoru těžko přijatelné. Dalším problémem je, že zákon zpřísňuje podmínky, za jakých lze dosáhnout na jednotlivé dávky a zužuje okruh jejich příjemců. Zmínil bych to na podle mě nejcitlivějším případu, a to je doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení, u kterých se stanoví, že tyto dávky hmotné nouze a podpory budou vypláceny maximálně po dobu 7 let v posledních 10 letech. Není příliš zřejmé, jakým způsobem se bude řešit složitá sociální situace lidí, kteří ztratí na základě této podmínky nárok na tyto dávky související s bydlením. Při projednání ve výboru jsme na toto nedostali uspokojivou odpověď. Bylo nám řečeno, že to musí řešit obce při sociální práci. Otázka je, co se stane, pokud obce selžou, často možná z objektivních důvodů, protože situace v daném regionu, v dané obci může být natolik složitá, že může být v rozsahu, v jakém tam tento problém bude hrozit, prakticky neřešitelná. Obce prostě nebudou mít dostatečné kapacity k tomu, aby zajistily sociální bydlení v nutném rozsahu. Na to nám nikdo neodpověděl, pravděpodobně v tom případě lidé, kteří takto budou dotčeni, půjdou bydlet pod most. Budeme tedy vyrábět bezdomovce. A možná poslední problém, který bych zmínil, je karta sociálních systémů. Mám velkou pochybnost o smysluplnosti a efektivnosti tohoto roku. Ne že bych měl něco proti moderním technologiím, ale tady se příliš nabízí to, že vlastně nejde o nic jiného, než o přihrání lukrativního byznysu tomu, kdo tento systém bude provozovat. S tím souvisí způsob výběru takového provozovatele, protože samozřejmě by se měl provést podle zákona o zadávání veřejných zakázek, a pokud jsem dobře informován, ministerstvo postupuje klasickou obchodní soutěží podle obchodního zákoníku. Tento proces byl napaden i u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Z těchto a některých dalších důvodů, do kterých se teď podrobněji nebudu pouštět, ústavně-právní výbor navrhl, aby zákon byl Senátem zamítnut.
177
Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se písemně přihlásil pan Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jenom na úvod, aby bylo jasno, podporuji každý krok směřující k likvidaci tzv. spojeného modelu veřejné správy, o kterém už pochybují i jeho někdejší velcí prosazovatelé, protože ona z toho vznikla bramboračka, ve které se už nikdo nevyzná a je to příčina těch velkých problémů, které jsou, protože když se pak mají vykazovat náklady, jak dlouho používá úředník počítač pro samosprávu a jak dlouho pro státní správu, tak to je jenom jeden z malinkých problémů. Tento návrh podpořím, aby bylo panu ministrovi jasno, že tady nebudu hovořit za opozici, ale přesto si nemohu odpustit, protože tím žiji poslední dny, několik poznámek. Delimitace je činnost, kdy se jisté agendy podle zákona převádějí ze zaměstnavatele A na zaměstnavatele B, v tomto případě z obcí s rozšířenou působností a z dalších úřadů na úřad práce. To znamená, když agendy v úřadě vykonává 10 lidí, tak se 10 lidí převede na nového zaměstnavatele. Když on potom umí zařídit, že to bude dělat s 8 lidmi, tady ty dva samozřejmě jako přebytečné propustí. Takto ovšem delimitace neprobíhá! Když si přečtete článek 8, já kousky z něj přečtu, protože je to pro další uvažování důležité: Česká republika, Ministerstvo práce a sociálních věcí, dále jen ministerstvo, Česká republika, úřad práce, dále jen úřad práce, dohodnou s územními samosprávnými celky jmenný seznam úředníků a dalších zaměstnanců územních samosprávných celků zařazených k výkonu práce do pověřených obecných úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, úřadů městských částí hl. m. Prahy určených statutem hl. m. Prahy, krajských úřadů a magistrátu hl. m. Prahy, u nichž dojde dnem 1. ledna 2012 k přechodu práv a povinností z pracovně právních vztahů podle bodu 4 a 6 na úřad práce nebo ministerstvo. Nedojde-li k dohodě podle bodu 1, stanoví jmenný seznam úředníků a dalších zaměstnanců dotčených přechodem práv a povinností z pracovně právních vztahů v případech podle bodu 4 a 6 ministerstvo. Takto provedená delimitace je závazná. Územní samosprávné celky dohodnou s úředníky a dalšími zaměstnanci uvedenými v jmenném seznamu podle bodu 1 a 2 v součinnosti s úřadem práce, popř. s ministerstvem podmínky, za nichž dochází k přechodu práv a povinností z jejich pracovně právních vztahů. Nedojde-li k dohodě se zaměstnancem podle předchozí věty v případě, kdy v důsledku přechodu práv a povinností z pracovně právních vztahů by měla u něho nastat změna pracovních podmínek sjednaných v dosavadní pracovní smlouvě, je v takovém případě přechod práv a povinností z jeho pracovně právního vztahu vyloučen. Územní samosprávné celky, které do dne nabytí úplné účinnosti zákona vykonávají působnost v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi, dávek sociální péče pro osoby těžce zdravotně postižené a příspěvku na péči, jsou povinny strpět umístění zaměstnanců převedených podle bodu 4 a 6 v dosavadních prostorách, včetně obslužných prostor a umožnit využívání zařízení a vybavení těchto prostor, a to za úplatu nejvýše ve výši v místě obvyklé a za úhradu prokázaných provozních nákladů po dobu nejdéle 24 měsíců ode dne nabytí úplné účinnosti tohoto zákona. Tolik hovoří zákon. Praxe ovšem byla poněkud jiná. V našem úřadě vykonávalo tyto činnosti původně 35 pracovníků, i když někteří z nich dělali k tomu ještě něco jiného. Ty jsme vyřadili a vyšlo nám číslo 29. Pak někdo šel do penze, tak už jsme nikoho dalšího
178
nepřijímali a vyšlo nám číslo 26. Ale obdrželi jsme od náměstka ministerstva práce pana Mgr. Karla Machotky dopis, že ministerstvo se dohodlo se Svazem měst a obcí na rozmezí 1500 až 1800 a z toho pro nás vyšlo 10, maximum 13, takže nám jaksi stále ještě 10 přebývá. Potom, když jsme začali hodně křičet, tak najednou tedy, to vím jenom po telefonu, jsme dostali informaci, že možná by to mohlo být 15 až 17. Pořád nám ještě zbývá. A jak už bylo řečeno, úřad práce samozřejmě, a to byla jeho chyba, přiznal, že on, protože miluje své pracovníky, což je celkem logické a on by musel propouštět, tak jich vezme od nás méně, doplní je těmi svými, kteří se přeškolí a dostane se na ten počet, který je potřebný, čímž se ovšem prozradil, protože při případném soudu toto použijeme a prozrazujeme to dopředu jako argument, že to prostě možné není říkat, že to zvládneme s menším počtem a potom ten počet navýšit. To je jedna věc. Kromě toho ta komplikace, jak už tady bylo řečeno, zákon vyjde ve sbírce zákonů někdy počátkem prosince, odhadujeme, to znamená, že výpověď těm, co přebývají, můžeme dát až k 1. lednu, to znamená, ještě tři měsíce zůstanou v pracovním poměru. Budou zřejmě doma, protože oni už nebudou mít co na práci a my jim budeme platit plat. Poté dostanou ještě odstupné, které se pohybuje od tří do šesti měsíců podle toho, a to jsou většinou dlouhodobí praktici, takže zaplatíme dále. A není nám jasné, kdo nám to zaplatí. Správný postup by byl samozřejmě ten, že ministerstvo si vezme agentu tak, jak leží a běží podle zákona, a v případě, že náhodou zjistí, že to stihne s menším počtem pracovníků, což ho ujišťují, že nestihne, protože zejména v okresech, kde je to velmi složité, kde je hodně dávek v hmotné nouzi, tak si myslím, že ještě bude muset přibírat; a pak tedy, kdyby se mu to povedlo, tak může přebytečné pracovníky propustit. Je to mj. neseriózní i vůči stávajícím pracovníkům úřadů, protože to jsou většinou schopní pracovníci se způsobilostí, kteří to vykonávali dobře, a oni teď přijdou o práci jenom proto, že bližší košile než kabát, protože když se samozřejmě budeme rozporovat, tak jak jsem už četl, kdo je arbitr? No Ministerstvo práce a sociálních věcí! Jak asi si myslíte, že takové ministerstvo, v čí prospěch rozhodne? Ve prospěch obce, nebo ve prospěch úřadů práce? My se s tím prostě nespokojujeme. Nevím vůbec tedy, jak budou dělat ten seznam, jak vyberou z lidí, co chtějí! To mi vůbec není jasné? To budou losovat, jako koho jo, nebo koho ne. Že jsme žádné materiály nedostali do posledního září, to nekomentuji, s tím se vypořádáme a to už je věc našeho jednání. Čili moje otázka je jasná. Z jakého důvodu to není tak, jak to má být? Teplice nejsou členem Svazu měst a obcí, naštěstí, takže šetří poměrně velké peníze za jednoho občana. Aby pan ministr neřekl, že z těch to můžeme zaplatit, to nemůžeme! Kromě toho Svaz měst a obcí, že se dohodl – mně je divné, že se delimitace dohaduje takhle kupeckými počty, no nějak to uděláme. Slyšel jsem, když jsem hovořil, protože se přátelím s členy Svazu měst a obcí, že to bylo tak, že někteří starostové si moc přáli, aby jim nesebrali všechny lidi, že by si je hrozně rádi chtěli nechat. Jestli chtějí, proboha, ať si je nechají. Ale ti, co nechtějí, ať jim to není vnucováno! My určitě nemáme ani o jednoho víc, než bychom mohli převést, protože my nejsme zrovna úřad, který by disponoval množstvím, což byste mohl říct, že vlastně je to výborné, že si je budeme moci nechat. Ono je to samozřejmě o penězích! Je to obecná věc, nejenom tohoto zákona. Prostě stát si zvykl díky tomuto modelu neustále vymýšlet další a další kompetence! Nejnovější hit je zavedení elektronických občanských průkazů od 1. ledna, což je téměř šílenost, jenom proto, že se komisi podařilo dohodnout se Státní tiskárnou cenin, že je vytiskne. Nejsou ani kabinky, ani peníze!
179
Ministerstvo chtělo nejprve, aby se to odložilo do roku 2016, a ejhle, najednou nepodařilo se prý v Poslanecké sněmovně najít poslance, který by dal pozměňovací návrh, který by to odložil, takže 1. ledna stejné kabinky budou na pasy i na občanky, a kdo si myslíte, že bude za idiota? Samozřejmě primátor příslušného města, že on nezajistil, aby všechno fungovalo a nebyly fronty! Totéž se stane s těmito výplatami, ale tam to máme ošetřeno. My tam dáme velkou tabuli, vždycky když se něco takového děje. Kdysi jsme napsali: To si běžte za panem ministrem Grossem, on vám to zařídí. Tady dáme: Běžte za panem ministrem Drábkem, on vám to zařídí! Protože my to nenecháme na sobě! Proč bychom to na sobě nechávali jenom proto, že někdo zanedbal čas a teď jsme v časovém presu! A vůbec nevím, to je také další otázka pro pana ministra, co se stane, když se rozhodneme k opačnému postupu a nepřevedeme ani jediného pracovníka. Když už máme platit odstupné, tak nepřevedeme ani jednoho. Všechny je propustíme a jsem zvědavý, kdo pak bude vyplácet! Příběh sám o sobě je ono strpění pracovníků. Představte si, že lidé jiného zaměstnavatele jsou ve vašem úřadě, ono tedy ostatně i ti sociální pracovníci stejně pracují na půjčených počítačích od MPSV, což je další logický nesmysl, ale za ten nemůže samozřejmě pan ministr Drábek. To tak prostě vzniklo. To je samá smlouva o výpůjčce. To je právě ta bramboračka, že nikdo neví, co je státní, co je naše. Pořád se to motá dohromady! Takže není stanoveno, jak budeme stanovovat nájemné – to půjde zřejmě k soudu, protože budova sídlí ve středu města a tam je opravdu nájemné velmi vysoké, a kdybychom ji mohli pronajmout komerčně, tak budeme vydělávat poměrně slušné peníze. Kdo a jak bude odpovídat za pracovní úrazy, za pracovní dobu, protože to budou cizí lidé v našem baráku. Budou vařit kafe v naší konvici! Když ji ukradnou, kdo bude řešit, kdo to ukrad, jak to ukrad, kdo ji rozbil, komu ji zaplatíme, jakou bude mít hmotnou odpovědnost? Takové věci už nikdo neřeší! A to jsem se fakt zaměřil jenom na to, protože já nechci probírat ostatní věci , protože už jsme dostali od úřadu práce, co všechno budeme muset zajistit od městské policie u veřejné práce, to všechno už chtějí dohodnout, že bychom se o to všechno starali, takže by se vlastně nic nezměnilo a my bychom platili, platili a platili. Takže já tady musím říct, že v tomto bodě se budeme bránit právně do posledního dechu, protože buď se dohodneme jednoduše, že si úřad práce vezme 26 našich zaměstnanců a pak je všechno v pořádku, budeme s ním výborně spolupracovat, anebo pak to bude bitva a my se do ní rádi pustíme, protože nás to baví! Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A dále vystoupí pan senátor Petr Vícha, připraví se pan senátor Karel Kapoun. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, jsem rád, že se kolega Kubera přihlásil písemně a hovořil přede mnou, protože některé věci mnohem vtipněji samozřejmě již řekl, i když paradoxně možná v jedné věci se já budu dostávat do role obhájce postupu ministerstva, což bych nerad. (Pobavení.) Pokusím se být maximálně stručný, ale tento zákon skutečně nějaký komentář zasluhuje. Nejprve se vrátím trošku do minulosti, protože to s tím souvisí. My jsme zde přednedávnem projednávali novelu zákona o úřadech práce. Připomenu, že to nebyl zákon z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí, ale byla to poslanecká iniciativa – komplexní, velký, dlouhý, obsáhlý, mnohadesítekstránkový zákon. Blahopřeji poslancům, kteří to takto vymysleli, ministerstvo s tím jistě nemělo nic společného. (Pobavení.) My jsme ale ten zákon zamítli, protože mj. obsahoval více
180
než stovku chyb. Tehdy jsem tady vystupoval a říkal jsem, že předpokládám, že poslanci nebudou mít zdravý rozum a že 118 – tehdy to ještě byla stoosmnáctka – zafunguje a stejně přes chyby zákon schválí. Schválili. Pak naštěstí přišel pan prezident, který měl zdravý rozum a zákon zamítl nebo nepodepsal, ale poslanci ho opět přehlasovali. Proč se vracím do minulosti? Protože to s tím souvisí. Úřady práce na základě zákona začaly nějakou transformaci. Nemohu jmenovat zaměstnance úřadů práce a vedoucí poboček úřadů práce, kteří by přišli asi o místo, kdybych zde interpretoval, jaký jejich názor na stávající chod úřadů práce je. To tedy na úvod. Tyto úřady práce teď budou přebírat další agendu. Druhá oblast, které se chci věnovat. V roce 2003 byly zrušeny okresní úřady, protože byl přijat určitý model reformy veřejné správy, a ten směřoval k tomu, že ze zrušených okresních úřadů přejdou i tyto věci týkající se výplaty dávek na obce tzv. třetího typu. Nevím, co nyní vede vládu k tomu, že zcela proti duchu tehdejší reformy – ona se zastavila samozřejmě na nějakou dobu, měla pokračovat, nepokračuje a nyní pokračuje úplně jiným směrem. Je chvályhodné, že ministerstvo je vedeno cílem, aby se některá duplicita vyplácených dávek vyřešila. To je jasné. Onen příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení – jedna se vyplácí na úřadu práce na kontaktním místě, druhá se vyplácí na obcích. Lidé potřebují k tomu i k tomu v podstatě stejné podklady. To je v pořádku, to se může odstranit. Otázka jen je, jestli to má přejít na úřady práce, anebo dokončit původně plánovanou reformu, aby to přešlo na obce. A druhá věc je, to v podstatě zaznělo z úst pana Dienstbiera z ústavně-právního výboru, časovost legislativního postupu, protože ta je hrozná! Podotýkám, že obce po zrušení okresních úřadů vynaložily mnoho a mnoho finančních prostředků a úsilí, aby zabezpečily místa, kde úředníci ze zrušených okresních úřadů měli sedět a seděli, a nyní tedy pravděpodobně velká část z těchto finančních prostředků vyjde nazmar. Třetí věc, a to je zrovna ta časovost legislativního procesu, kdy opět v podstatě nevypořádaný zákon byl dán do Sněmovny, a to množství pozměňovacích návrhů, které to řešilo za pochodu, to asi není vzorový legislativní proces. Vláda přijala usnesení 20. července 2011 č. 559, z nějž budu citovat jeden odstavec: Vláda ukládá členům vlády v souladu se závěrem základního rámce pro koncepci dokončení reformy veřejné správy podle bodu 1 tohoto usnesení nepřekládat vládě nesystémové návrhy legislativních opatření měnících organizaci veřejné správy v území do projednání analýzy podle bodu 2.1a tohoto usnesení vládou. V podstatě tento postup je v rozporu s tímto usnesením vlády! Možná pan ministr bude říkat, že má souhlas Svazu měst a obcí. Jak to tedy je? Zasedal Sněm Svazu měst a obcí, který přijal toto usnesení: Sněm Svazu měst a obcí ČR zásadně nesouhlasí s postupem předkladatele návrhu sociální reforma I., o kterém nebyla vedena téměř řádná věcná diskuse a připomínky jednotlivých připomínkových míst nebyly vypořádány. Za druhé žádá, aby předkladatel bral napříště v potaz postavení územní samosprávy jako jednoho z důležitých subjektů veřejné správy, nejprve představil sociální reformu ve všech aspektech a cílech a teprve následně její dílčí části, s ohledem na nedostatečné projednání a diskusi o návrh přepracoval znění návrhu sociální reformy. Pan ministr tedy pravděpodobně přepracoval, a poté proběhlo jednání se Svazem měst a obcí. Já jsem si to ověřoval, protože jsem četl, tuším to bylo v časopise Veřejná správa, že byl získán souhlas Svazu měst a obcí. Ano, pan Jiránek mně řekl, že souhlas tedy dali, protože nemohli jinak, protože jim bylo řečeno, že buď přejdou úplně všichni zaměstnanci a obce už žádnou sociální práci
181
vykonávat nebudou, nebo musí souhlasit s tím, jak to zde je. Jestli tento způsob, dovolím si použít tvrdé slovo, vydírání, je optimální způsob komunikace vlády se Svazem měst a obcí a s dalšími partnery, to si opravdu nemyslím! Teď navážu na kolegu Kuberu. Zákon ještě neplatí, bude platit až od 1. 1. Pravděpodobně tedy, když jej dneska zamítneme, tak Sněmovna – už jsme se přesvědčili, že to tak funguje – schválí tento zákon a možná tedy vyjde ve sbírce ne v prosinci, ale v listopadu. To nic nemění na věci, že v časovém presu tady všichni jsou. Nicméně zástupci úřadů práce už jednají. Chodí po obcích a snaží se to nějakým způsobem řešit. A tak nejprve nám bylo řečeno, že budou přebírat od nás 11 zaměstnanců a chtěli jmenovitý seznam. Ten jsme jim dali. Samozřejmě jestliže jednáme o nějakých zaměstnancích, je fér zaměstnancům říct, že se v této chvíli jedná o jejich budoucnosti. Pak jsme však dostali nacyklostylovaný dopis, že došlo ke změně a že bude úřad práce přebírat 5–6 zaměstnanců. Čtrnáct dnů na to po nějakém jednání v Olomouci se zástupci všech obcí jsme dostali opravný dopis, že to nebude 5–6 zaměstnanců, ale bude to 6–7 zaměstnanců. Toto je skutečně optimální způsob, jak Ministerstvo práce a sociálních věcí jedná o lidech, kteří provádějí velmi kvalifikovanou práci pro stát; mám teď na mysli zaměstnance obcí, jak o nich jedná! Dokáže se někdo do jejich pozice vžít? A to teď nehovořím o tom, že všechno by to mělo být směřováno k tomu, že tito lidé budou vykonávat od 1. 1. kvalitní práci pro další množství lidí, kterým budou vyplácet dávky. To vyjádření tajemníků – přál bych si, aby to nebylo pravdivé, ale bojím se, že to může nastat, že v lednu systém nebude ještě optimalizován a pak bych se tedy skutečně na obci bál v tu chvíli být, co se bude dít! O strpění na obci. To je samozřejmě v rozporu se zákonem o obcích, protože při pronájmu nemovitého majetku musí město postupovat v souladu se zákonem 128/2000 Sb., o obcích, to znamená, záměr musí být minimálně po dobu 15 dnů před rozhodnutím v radě města zveřejněn atd. atd. Velká většina z vás je z obcí. Nemohu porušit zákon o obcích, nemohu nikoho strpět jen proto, že si to někdo dal do jiného zákona. A druhá věc, já je tam nechci strpět! A to z jednoho prostého důvodu. Kolega Kubera to řeší tím způsobem, že tam vyvěsí ceduli, ať si jdou stěžovat na pana ministra Drábka. Jenže ti lidé, když nedobře pořídí, a to se samozřejmě v této citlivé oblasti stane velmi často, nepůjdou podle cedule za panem ministrem Drábkem, konec konců někteří z nich ani neumí číst, ale půjdou si stěžovat za starostou. A to já prostě nechci! Když má dojít k této změně, tak odejdou pryč. Možná, že mnohé obce je strpí dva roky. Do té doby pravděpodobně ministerstvo vymyslí spoustu soutěží a postaví si budovy nové a ukáže se, že to je skutečně levnější způsob než ten stávající. K informačním systémům. Bylo tady řečeno, nemám o tom informace, že to probíhá nějak podle obchodního zákoníku. Ono je to vůbec s podivem – zákon ještě neplatí, nevyšel ve sbírce a ministerstvo už zřejmě vynakládá, nevím podle čeho teď v této chvíli, když zákon neplatí, nějaké finanční prostředky? Na to by asi bylo dobré se nějakým způsobem podívat! Budu rád, když Úřad pro hospodářskou soutěž se na to zaměří. Možná, že to je i pro jiné orgány. A bylo tady předtím hovořeno o panu náměstkovi Šiškovi s humorem, jestli není střelmistr. Ne, on vždycky pracoval v oboru informačních technologií. A teď ještě poslední věc týkající se veřejné služby. Ono to trošku souvisí i se změnami jiných zákonů, kde se hovoří, že už po dvou měsících, kdy přijdete o práci, tak budete moci vykonávat veřejnou službu. Uvedu příklad z Bohumína. My máme v této chvíli těch, kteří jsou déle než šest měsíců nezaměstnaní, přes 900. V našem
182
okrese jsme takovým vzorem, kdy zaměstnáváme maximum veřejně prospěšných pracovníků, co jsme schopni zvládnout, a maximum veřejné služby – 40 veřejně prospěšných pracovníků. Vloni jsme jich měli 100, ale když jste nám to zdražil, pane ministře, tak na to skutečně nemáme, a stovku veřejné služby. I to dá spoustu práce se o ně postarat, vybavit je, hlídat je. Je to spousta nákladů samozřejmě, jestliže oni něco někde vyhrabou, pokosí, tak je třeba to odvézt, uložit odpad atd. Je s tím spousta nákladů, ale děláme to, abychom měli čisté město a aby ti lidé, kteří dlouhodobě, skutečně dlouhodobě se i případně vyhýbají práci, si pochvalují spolupráci s úřadem práce, kteří je vytipovávají, aby měli povinnost vzít vestu a do práce jít. Přes 900 je takových! Přesto jich máme v podstatě v ulicích 150! Když se to změní na dva měsíce, tak jich je 1300. Já se těším, jak pro úřad práce bude vykonávat 1300 veřejnou službu! To znamená, to celé je takové plácnutí do vody s tímto opatřením. A už teď úřad práce, přesně jak říkal kolega Kubera, říká: proboha, pomůžete nám s tím? Jak to budeme dělat? Kdo se o ty lidi bude starat? Kdo je bude hlídat? Také úřad práce nevlastní v obci jediný metr trávníku, který by měli sekat, jediný kus pozemku, který by měli uklízet, vůbec nic! Takže budete to vy, obec, nadále pro nás nějakým způsobem dělat? A já tady vidím ještě druhou obavu. My jsme si zajišťovali těch 150 lidí proto, že jsme si řekli, to jsme schopni zvládnout a to je to, co také potřebujeme. Neskončí to tak, že úřad práce nebude mít peníze, anebo nebude mít prostory pro ty metly, nebude mít toho, kdo by je hlídal, prostě z různých důvodů, nebude žádnou veřejnou službu tudíž zajišťovat? A my pak o to přijdeme a nebude se nám mít kdo starat o město. Myslím si, pane ministře, že tady je spousta věcí, které jsou nevyjasněny, a je mi líto, že se komunikovalo takto narychlo, protože myšlenka zjednodušit systém, aby se dvě věci nedělaly na dvou místech, by byla určitě správná a je škoda, že se to takto nezvládlo, a teď k tomu získali všichni jakýmsi způsobem odpor. Kdyby se to udělalo legislativně tak, jak má, kdyby se snažila získat podpora Svazu měst a obcí, kdyby se to všechno vyladilo a bylo to třeba k 1. 1. dalšího roku, tak možná to takový odpor nemělo. Proto nemohu jinak, než svým hlasováním se připojit k těm kolegům, kteří budou v této podobě a v této rychlosti hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor
Karel Kapoun, připraví se paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Senátor Karel Kapoun: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,
vážené kolegyně, kolegové, svým vystoupením asi navážu na své předřečníky, ale chtěl bych začít citací z dopisu jedné pracovnice, a já ji budu jmenovat, protože to není nic tajného, paní Mgr. Martiny Hendrychové, vedoucí oddělení péče o zdravotně postižené a důchodce magistrátu města Liberec. Budu citovat: "Jako cíl reformy je dokladováno: 1. zjednodušení systému výplaty dávek, 2. snížení administrativní zátěže a 3. lepší zacílení na skutečně potřebné příjemce státní pomoci v úzké návaznosti na lepší kontrolu využití vyplácených dávek." V roce 2003 byla započata první etapa reformy veřejné správy, která zavedla smíšený modul výkonu veřejné správy a přenesla určité kompetence na obecní úřady. Důvodem této reformy v roce 2003, která byla velmi dlouho a velmi pečlivě připravována, bylo právě přiblížení úřadu a dávek klientům a lepší zacílení výplaty dávek právě s ohledem na znalost místního prostředí v obci. 183
Sjednocení výplatního místa nepojistných sociálních dávek a převedení tohoto výplatního místa pod úřad práce je v naprostém rozporu s reformou veřejné správy, která započala v roce 2003. Přestože smíšený model veřejné správy je efektivní a naplňují cíle, které byly deklarovány při jeho zavedení v roce 2003, ministerstvo v současné době místo dokončení této reformy rozvrací zavedený model výkonu přenesené působnosti a vrací výplatu dávek pod státní úřad. Zajímavé na tom je to, že stejným zdůvodněním, s jakým byly v roce 2003 tyto kompetence převedeny pod obce, tzn. lepší zacílení, adresnost dávek a lepší kontrola výplaty dávek. V roce 2007 v souvislosti se zákonem o sociálních službách přešla výplata příspěvku při péči o osobu blízkou z pověřených obecních úřadů v rámci příspěvků na péči na obecní úřady obce s rozšířenou působností. Již při převodu těchto kompenzací na vzdálenější úřad, tzn. obec třetího typu, se v praxi jasně ukázalo, jak je při správném rozhodování o výplatě dávky a při kontrole vlastního využití vyplácené dávky důležitá znalost místního prostředí a souvislostí. Praxe jasně prokázala, jak je pro správní orgán vzdálenější od občana, tzn. obec třetího typu, proti pověřenému obecnímu úřadu nesmírně náročné a složité shromáždit objektivní podklady pro rozhodnutí o dávce, protože vzdálenější správní orgán prostě nemá a ani nemůže mít znalost místního prostředí a situace klienta tak, jaký má bližší místní obecní úřad. Dobrá znalost místního prostředí je základem, a podmínkou je efektivní kontrola vyplácené dávky. Nyní v rámci vaší reformy dochází opět k dalšímu posunu kompetencí na úřad, který je dál od občana, čímž se prohlubuje vzdálenost mezi rozhodujícím úředníkem a občanem, zvětšuje se prostor pro zneužití dávky. Konec citace. To, co tady zaznělo z úst mých předřečníků, především Petra Víchy, s tím se absolutně musím ztotožnit, protože stejné problémy máme i na menší obci, a u nás tím, že bude delimitováno právě na úřad práce, tak se nám rozpadne absolutně sociální obor, sociální práce na městě a vidíme, že práce s klienty, kteří to potřebují, skončí, anebo bude obrovsky narušena. Ale už se nechci zmiňovat o těchto problémech, protože ty tady byly zmíněny dost. Já se chci tady pana ministra, vaším prostřednictvím, pane předsedo, zeptat, jak jsou vlastně připraveny úřady práce, tak kontaktní pracoviště. Podle mých informací vůbec není vyřešena problematika softwarového vybavení pracovišť úřadu práce, tzn. nové programové vybavení v rámci jednotného výplatního místa a jeho dostatečné časové testování v novém systému. Není vůbec dokončeno nebo vůbec rozjeto proškolení pracovníků stávajících úřadů práce k problematice dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám zdravotně postiženým v dostatečném předstihu pro případnou zastupitelnost a zajištění agendy všech nepojistných sociálních dávek, včetně včasného vyplácení dávek. Není ani připravena alternativa jednotného výplatního místa ve vztahu k hotovostním pokladnám. Kontaktní pracoviště úřadu práce nedisponují pokladnami pro výplatu dávek v hotovosti, a to včetně jejich bezpečnostního zajištění. To si myslím, že každá obec třetího typu, nebo která to jako práci dělala, tak měla zabezpečení, ať už prostřednictvím městské policie, nebo jiným způsobem. Je tady dále otázka sociálních karet nebo jiného způsobu, to nevím. Možná že nám to pak sdělíte. A také není ujasněna spolupráce sociálních pracovníků. Obecních úřadů a úřadu práce včetně výjezdu do terénu a dostatečné zajištění služebních vozidel pro šetření mimo lokality měst, vyjasnění jejich kompetencí při vstupu do jednotného systému.
184
Také ta záležitost, že se bude využívat spolupráce s agenturami práce. Využívání czech pointů. Chybí nám tady nebo určitě bude chybět prověření efektivity tohoto sdíleného zprostředkování. Právě ve vztahu k práci s klienty úřadu práce. Já si myslím, že tady už bylo naznačeno, že tato připravovaná reforma je opravdu velmi zbrklá a nekomplexní, a to minimální, co bychom vám asi vůbec mohli doporučit, je její odložení alespoň o jeden rok, protože všechny věci, které jsem tady teď jmenoval z hlediska vybavení úřadu práce na tuto záležitost, určitě toto časové prodlení budou potřebovat. Takže bych vám doporučoval účinnost aspoň od 1. 1. 2013, a toto všechno postupně dořešit. Jinak už jsem řekl, že ji považuji za zbrklou, nekomplexní, tak zejména z tohoto důvodu tuto sociální reformu nemohu podpořit. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Zatím poslední přihlášená je paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, já jsem členkou ÚPV, takže hodně těch legislativních připomínek za mě řekl ve svém vystoupení pan kolega Dienstbier a mí předřečníci. A musím se tady také ozvat jako starostka města, která to vidí ve velmi praktické rovině. Neustále tady s kolegy konzultujeme, jestli někdo neví něco jiného, jaké máme poslední zprávy, a tady bych se chtěla obrátit na pana ministra, jestli opravdu je to důstojné, projednávat tuto novelu a připravovat ji takovým způsobem, že každé tři – čtyři dny dostaneme nové číslo, novou zprávu, a v podstatě pod tím číslem si ještě někdo vůbec uvědomuje, že jsou to lidé. Tito lidé musí do posledního prosince vykonávat vysoce kvalifikovanou práci, protože nevím, kdo by ji udělal. To je práce, která se nemůže zastavit. A od 1. ledna je nikdo nebude chtít. To je strašně složité, a já bych řekla, že opravdu je to uspěchané. Nemyslím si, že je úplně od věci třeba udělat nějakou změnu. Možná jednotné výplatní místo pro některé dávky je velkým přínosem, ale touto formou se to zabije hned na začátku. To bude mít tolik neskutečných problematických bodů na svém rozjezdu, že to získá absolutní odpor. Já si nedovedu představit, a mě se to díky bou netýká, v našem městě, že bychom měli něco aplikovat podle zákona, že musíme někoho strpět. Já si nedovedu představit, co to je termín strpět úředníky. Prostě má to být, že bude někdo v nájmu a prostě abyste u města umožnili nájem a vůbec se neuvažuje o tom, že existuje něco jako zákon o obcích. My tu máme určité záměry, které musíme udělat. Není možná vám předat něco v nájmu. Musíte se přihlásit do záměru. Ten musí být veřejně vyhlášený, rada musí schválit apod., a to má určité časové prodlevy. To k 1. lednu nikdo nestihne. A nebude nikdo ve městě tak tolerantní, tak tolerantní, aby na základě dobré vůli porušoval jiný zákon. Tento jeden zákon je jedna věc, ale jsou tu i jiné zákony. A já bych chtěla říci, že my na obcích se snažíme dodržovat všechny zákony. Není to úplně jednoduché i v té lidské rovině. Já jsem neustále atakována i některými zaměstnanci sociálního odboru, a ti chodí a ptají se, co s námi bude. Mám rodinu, mám hypotéku, budu zaměstnaný, nebudu zaměstnaný. Když budu zaměstnaný, najdete mi v obci ještě něco jiného apod. Ale pane ministře, tady vám chci říci jednu věc. Možná se obce o některé ty zaměstnance postarají, ale určitě ne v oblasti sociální. Prostě přejdou na jinou práci, pokud budou chtít vykonávat, třeba se pro ně něco najde. Jsou to vysoce vyškolení zaměstnanci. Víte moc dobře, že neustále města byla pod různými ataky, jak je
185
máme proškolit, co všechno musí absolvovat, jaké zkoušky musí mít. Stálo to peníze, čas a úsilí. Dnes o jejich služby nikdo nestojí. Na základě čeho? Máme tu reformu a budeme šetřit. Tady zaznělo, jak je to výborné, jak se šetří. Takhle ale já šetřit umím taky. Kdybyste si vzali všechny zaměstnance, a pak jim dávali odstupné, tak by to šetření vypadalo trošku jinak. Když to bude vyplácet město, protože jsou to jejich zaměstnanci, to je pravda, vy si je nevezmete, to už to šetření na městech bude vypadat jinak. Protože ty náklady tady prostě jsou a zákonné podmínky odchodu zaměstnance bychom museli dodržet. Je to i otázka dalších aspektů, co vlastně stát bude u obcí v oblasti sociálních služeb a sociální práce od nás poptávat? Co všechno bude předmětem, když to řeknu, veřejné objednávky státu u obcí, aby obec dělala v oblasti sociální práce pro stát? Vy si něco berete, něco nám necháváte, ale problém je v tom, že už teď se chodí a říká, něco byste ještě měli být, ale není to specifikované. A chodí doporučení, měli byste rozšířit zaměstnance o tolik a o tolik, protože budete pro nás dělat ještě nějakou, když to řeknu dnes, imaginární práci. Já jsem se ptala na ÚPV pana náměstka, jak se v tomto směru porovnáme. A proč se to děje. Výsledek byl takový, že jednak je to jednotné výplatní místo pro některé dávky, ale hlavně také zaznělo, a mí kolegové mi to dosvědčí, že některé obce jenom vyplácely dávky a nedělaly práci v terénu. Ale právě tu práci v terénu nám necháváte. To je to, co nám chcete rozšířit a dávat. Já to mám spočítáno. Berete si 50 % zaměstnanců, ale máte představu, že si s nimi vezmete 60 % plateb, které jsme za to dostávali. Myslím si, že tady je ten moment, kdy by se stát měl zamyslet nad tím, jak vůbec je koncipován příspěvek na výkon státní správy. Protože chodí další a další úkoly, ale těch peněz jaksi nepřibývá. Každý říká, však vy to nějak zvládnete. Ano, obce to zvládnou. Ale v letošním roce každý z nás na těch obcích může říct, o kolik se propadl do mínusu příspěvek proti nákladům za státní správu. Dneska už jsou to miliony, příští rok to vypadá ještě hůř a pořád budou chodit další a další kompetence, anebo si když tak vezmete víc toho příspěvku a něco nám necháte? To je velmi problematické a otevírá se to především právě takhle rychle. Já si myslím, že právě, pane ministře, by bylo vhodné zvážit odložení účinnosti tohoto zákona. Vydiskutovat ho. Určitě dojde ke shodě jak obcí, měst, tak státu a vašeho ministerstva v této oblasti. Všichni máme zájem, aby se nezbortil ten sociální systém. Aby nedošlo k chaosu. Ono to není jednoduché. Někdy je to otázka i lidského jednání. Občané nebudou vědět, kam mají 1. – 2. ledna přijít. Jsou zvyklí na města. Jsou města, kde to nebude na stávajících budovách. Bude to na druhém konci města. Jsou to lidé invalidní, jsou zvyklí přicházet hned ze začátku. Není vůbec žádná osvěta, protože nic neprobíhá, zákon neplatí. Ale my jsme také byli připraveni na jednu věc. 2. – 3. ledna vždycky byli v pohotovosti nejen naši pracovníci, ale také pokladny. To nebyly státní peníze, které jsme 2. – 3. ledna vypláceli v hotovosti. To byly peníze měst. A kdy přišly poplatky? Zpátky platby? Kolik bychom třeba milionů zálohovali stát a vypláceli jsme ty dávky. Teď se ptám já. Je stát na tuto situaci připraven? A jestli není, je připraveno obyvatelstvo na to, že první týden v lednu nedostanou ty peníze na ruku? Protože pro některé to bude opravdu velmi svízelná situace. My jsme také byli připraveni kolikrát na to, že tam musela zasahovat městská policie. Ono to není v určitých oblastech, když jim řeknete, že nemají na tu dávku nárok,nebo je to někdy pro ně složité, emoce tam zafungují, známe to mnozí z nás z úřadů. Je na to připraven také úřad práce? Protože to není jednoduchá záležitost.
186
Chceme všichni pro ty občany dobro. Chceme, aby to fungovalo. Chceme, aby to bylo bez emocí. Aby to nebylo napadáno. Pojďme se zamyslet nad tím, co se všechno dá za tu dobu odpracovat, dohodnout, a možná i vůči těm lidem, kteří vykonávají velice obětavě a kvalitně tu práci v sociální oblasti, také se postavit a za ten rok se najdou určitá řešení i pro tyto lidi. Ale pak to chce čas. A ten čas, pane ministře, vy nám nedáváte. Proto já nemohu podpořit tento zákon. A hodně vás poprosím, abyste na té účinnosti netrval. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Paní senátorka Dagmar Zvěřinová
byla poslední. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedo,
vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, zazněla tady poměrně široce kritika ve vztahu k systémové změně, tj. převedení z obcí na úřady práce. Vlastně systému, který funguje, a já myslím, že to je potřeba zdůraznit, že většinou se mění to, co nefunguje, ale tady probíhá jakási revoluce, která byla už v řízení úřadu práce ČR takovým způsobem, že zákon po vraceních vešel v platnost 14 dnů před jeho účinností, a tady je to obdobné. A zase stejná praxe. Zkrácené lhůty ve sněmovně. Na poloviční doby apod. Tady hoří? Já mám pocit, že tady bude hořet, ale po novém roce. Právě to převedení, které tady má být, v součinnosti s ostatními věcmi, kdy ještě ani si nesedly nové úřady práce, věci nefungují, jak mají, když se zeptám na úřadu práce, a jak bojujete proti černému a nelegálními zaměstnávání, říkají, to máte těžké. Když mají 3 – 4 ženské obklíčit staveniště, tak to je asi docela problém. Ale jak to bude po novém roce, až převezmou i výplatu těchto dávek? Navíc, a to tady nezaznělo, je potřeba zdůraznit, že to není jenom otázka výplaty dávek. Protože úřady práce budou jenom ta výplatna dávek. Ty nebudou řešit vůbec nic, protože na to nebudou mít čas ani kompetence. Přece bytové otázky a další věci, to může řešit jenom obec. Veřejnou službu budou zajišťovat úřady práce? A jakým způsobem? Obce nemají povinnost takovéto práce vůbec provozovat. V rozpočtu je počítáno, myslím, ani ne polovina peněz na aktivní politiku zaměstnanosti. Veřejně prospěšné práce se ruší už delší dobu. navíc ty změny, které tam byly provedeny, vedou k tomu, že vlastně lidi než se stačí zapracovat, tak už jsou zase nuceni je střídat, apod. Je potřeba zdůraznit, že tady také dochází ke změnám výplaty a výše dávek. Některé věci jsou kompromisem s Národní radou. Pamatuji si, jak pan Kalousek, tenkrát ještě lidovec, dneska výrazný představitel Top 09, strany pana ministra, měl na svých billboardech tenkráte ještě v rámci koalice lidovců a sociální demokracie, jak zajistil pro rodiny s dětmi 7 600 Kč rodičovský příspěvek. A tady v podkladech čtu, už to není 7600 ale 3800 Kč. Bylo by to dobré dát na billboardy Top 09, abyste ukázali, jak ta životní úroveň rodin jde nahoru. Stejně tak je tady poměrně velký problém provázanosti na uchazeče o zaměstnání. Mnozí uchazeči o zaměstnání, kteří dostanou odstupné, mají podporu v nezaměstnanosti, tak vůbec do toho systému nespadají a vůbec neberou žádné dávky životního minima nebo hmotné nouze. Přesto tady tou úpravou, a zase poslaneckou, a bohužel, jakmile začnou poslanci a někdy i senátoři tvořit, tak by měl být vyhlášen stav národního ohrožení, protože tyhle věci jsou obcházením legislativního procesu, a bohužel to je dnes už normální praxe ministerstva práce. Na sociální výbor ve sněmovně byly přineseny pozměňovací návrhy v rozsahu 72 stran těsně před projednáváním. Jak asi takový zákon bude vypadat? A ta obava 187
je v tom, že až to všechno naběhne, tak že tady nastane spousta problémů, které si vůbec nikdo v tuto chvíli neumí ani představit. Pan ministr říká, že chce řešit otázku lidí, kteří se dlouhodobě vyhýbají práci a kteří pracovat nechtějí, ale přitom zavedení veřejné služby pro lidi, kteří dva měsíce jsou bez zaměstnání, v regionech, kde je vysoká nezaměstnanost žádnou práci neseženou z objektivních důvodů, na to stačí si přečíst mnohé vzkazy na internetu, s kolegou si tady píšeme i na facebooku a každý den tam mám vzkazy, jestli bych nenašel zaměstnání pro někoho, protože lidé práci hledají a nenajdou ji. A tady vzniká paradox. Najednou budou úřady práce řešit nikoliv těch 100 tisíc lidí, kteří jsou rok a více nebo dva roky bez zaměstnání a kteří mnohdy mohou skutečně patřit do té skupiny lidí, kteří potřebují tuto motivaci a vedení. Ale přibude minimálně 200 tisíc, kteří budou dva a více měsíců bez práce. A tito lidé nepotřebují žádnou zvláštní péči, ani žádnou zvláštní buzeraci, kterou jim pan ministr a celá vláda zajišťuje ve formě veřejných prací. Ti potřebují hlavně práci, rekvalifikovat se a najít si způsob další existence. Ale úřad se bude zabývat nikoliv těmi, na které by to mělo být zacílené, ale těmi, kteří to nepotřebují. A to je obvyklá praxe, bohužel, ministerstva práce a sociálních věcí. Takže mně nezbývá nic jiného než opět navrhnout, aby tento neupravitelný návrh zákona – opět novelizuje spoustu jiných zákonů, aby byl zamítnut. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo už se nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Ano. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Těch jednotlivých bodů, ke kterým bych považoval za vhodné se vyjádřit, je skutečně mnoho, takže tentokrát požádám o pochopení, že moje vyjádření nebude úplně souvislé, protože bohužel v těch mnoha bodech už to asi není možné. Na začátek bych připomněl jedno celkem velmi osvědčené heslo – Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Snažíme se tedy hledat způsoby. To, že přenesená působnost státní správy a její uspořádání v oblasti výplaty sociálních dávek bylo nepovedené, to konstatovala už sociálně demokratická vláda v roce 2004. Akorát, že s tím nic nedělala. Od roku 2007 se připravuje sloučení výplaty sociálních dávek, když to řeknu velmi zjednodušeně. Bohužel až nyní se dostáváme k realizaci. Já se vracím k tomu, co už jsem řekl před několika desítkami minut – je jenom otázka, jestli je to za minutu dvanáct nebo pět minut po dvanácté, protože situace, která vyvřela na Šluknovsku, ta situace, která je těsně před vyvřením na jiných oblastech, je způsobena právě tím, že způsob pomoci státu je nekoordinovaný, čistě finanční, bohužel v řadě případů pro obce nastaven tak, že je motivuje k tomu, co je za státní peníze do jiné kapsy, viz některé obce, které bohužel například provozují ubytovny pro nepřizpůsobivé, vybírají 20 tisíc korun od rodiny a výjimečně podle zákona vyplácejí pomoc, která má být vyplácena naprosto výjimečně, bohužel ji vyplácejí jako standardní. Například statistika z Ústeckého kraje říká, že řádných výplat doplatků na bydlení tam, kde je v místě trvalé bydliště, je 2.500 a těch naprosto mimořádných, ojedinělých, na ubytovnách, které mají být používány pouze v mimořádném případě, je 1.800. 2.500 proti 1.800. A přesto, že se snažíme prostřednictvím krajů metodicky působit na obce, aby opravdu mimořádné prostředky používaly jenom v mimořádném případě, tak poměr je 2.500 ku 1.800. To je realita. To je prostě realita. Proto nemůžeme čekat další rok, musíme – uznávám, že je to
188
časově velmi napjaté – postupovat velmi rychle, protože je to situace, která je léta neřešená a bohužel je potřeba ji řešit velmi rychle. Co se týká té oblasti jednání se Svazem měst a obcí, byla tedy citována ta historie. Já chci potvrdit, že mám písemně stvrzenou dohodu se Svazem měst a obcí, kde Svaz měst a obcí navrhl přiměřený počet pracovníků k delimitaci v rozmezí 1.500 až 1.800. Ministerstvo s tímto odborným odhadem Svazu měst a obcí vyslovilo souhlas. To je celé, tečka. To, že na základě doporučení poslanců ODS jsem panu předsedovi Juránkovi, politickou příslušností ODS nabídl k jednání také druhou variantu, tedy převedení celé sociální práce pod úřady práce, byť to nebyl můj návrh a nepovažuji ho za šťastný a shodli jsme se na tom, že toto není jednatelná varianta, a to rozhodně nelze označit jako vydírání. Co se týká karty sociálních systémů, tak to si myslím, že je celkem jednoduchá, jednoznačně vyčíslitelná – čtvrt miliardy úspory ročně. To si myslím, že je číslo, které platí. A kolik to bude stát? To je úplně jednoduchá odpověď – nula – místo těch 250 milionů. Nula. Proto také by nebylo správné, kdybychom tu zakázku zadávali podle zákona o veřejných zakázkách, protože pokud je úplata nula, tedy není správné použít zákon o veřejných zakázkách. To já věřím, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nám to v dohledné době, doufejme, potvrdí. Co se týká postupu, delimitace a určení toho čísla – ano – vyjednáváme v rámci krajů s jednotlivými obcemi. Tady je kritizováno to, že vyjednáváme. Ano, tak jsme měli to číslo určit a trvat na něm? Že se to číslo každý týden mění – ano, snažíme se s vámi dohodnout na optimálním počtu. Ano, to je přesně ono. V posledních 14 dnech proběhly kulaté stoly se starosty a tajemníky ve všech krajích. Na základě toho, na základě podnětů starostů a tajemníků průběžně upravujeme ta čísla tak, aby pro vás byla co nejlepší. Pan místopředseda Škromach tady říkal, že si přečetl rodičovský příspěvek 3.800 – já nevím, kde si to přečetl. Rodičovský příspěvek tak, jak jsem už říkal v úvodním slově, tak je navrhován k výrazné systémové změně, to znamená, že valná většina rodičů, kteří mají za sebou odpracovanou určitou dobu a tedy jsou účastníky sociálních systémů, tak budou mít možnost si volit výši rodičovského příspěvku - ten dosavadní čtyřletý způsob 7.600 a 3.800 zůstane pouze pro ty, kteří neodpracovali dostatečnou dobu pro to, aby byli zařazeni do toho standardního sociálního systému. Veřejná služba – já jsem to řekl v úvodním slově, prosím, abych neměl pocit, že když něco řeknu, tak že vůbec není posloucháno. Já jsem říkal, že se zaměříme především na dlouhodobě nezaměstnané. Ano, to tak je, zaměříme se především na dlouhodobě nezaměstnané u přidělování do veřejné služby, ale také – také budeme nařizovat veřejnou službu tam, kde je riziko práce načerno i u těch, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti. Ano, tam kde je riziko práce načerno nebo riziko spekulativního využívání podpory v nezaměstnanosti, tak i tam budeme využívat veřejnou službu jako motivační faktor ke standardnímu jednání. No a co se týká, jestli mohou tři až čtyři ženské obklíčit staveniště tak, jak tady bylo řečeno, tak znovu prosím, aby bylo bráno na zřetel, co je skutečným obsahem toho návrhu. Jedním z těch návrhů je převedení kontroly nelegálního zaměstnávání na Státní úřad inspekce práce, kde bude intenzita kontrol, která už letos se výrazně zvýšila, několikanásobně oproti předchozímu stavu, tak bude ještě dále posílena a s úpravami zákoníku práce, což byl předchozí tisk a s úpravami zákona o zaměstnanosti, což je následující tisk, tak vytvoří předpoklady při úpravě definice
189
nelegálního zaměstnávání a vymezení závislé práce vytvoří předpoklady pro mnohem intenzivnější postihování nelegálního zaměstnávání. Tolik k těm jednotlivým bodům. Jen připomenu na závěr, že co se týká připravenosti, tak nakonec padlo to tady v jednom z předchozích vystoupení. Dnes ti zaměstnanci obcí, kteří spravují dávkové systémy, tak pracují na softwaru, vlastněném ministerstvem práce a sociálních věcí, na počítačích vlastněných ministerstvem práce a sociálních věcí, tedy tam k žádné změně nedojde. Tedy není riziko, že by byl nějakým způsobem po této technické stránce nezvládnutý provoz. Tolik k těm vystoupením. Doufám, že jsem reagoval na všechno podstatné. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za vystoupení. Ptám se, zda si přeje
vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Nepřeje, takže žádám zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Pavel Čáslava: Pane předsedo, dámy a pánové. Já si myslím, že diskuse byla dostatečně bohatá a dotýkala se mnoha závažných věcí. Nemám ambice, že bych byl schopen to teď v několika větách shrnout. Já se jen omezím na konstatování, že v diskusi, v rozpravě vystoupilo pět senátorů, že padl od garančního výboru návrh zákon zamítnout. Já jsem podal návrh schválit. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Takže přistoupíme
k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno – počkáme (senátoři přicházejí na svá místa) – takže je tady návrh, abychom provedli odhlášení a nové přihlášení. Tak se prosím přihlaste, aby hlasování bylo objektivní a pravdivé. Zopakuji, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 53 senátorek a senátorů, nyní 54, kvorum pro přijetí 27, nyní 28. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Opačně – kdo proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 40, bylo registrováno 55, kvorum pro přijetí 28. Pro návrh 16, proti 33. Návrh byl zamítnut. Druhé hlasování, které proběhne, bude hlasování o návrhu obou dvou výborů a některé další návrhy, které tu zazněly v tomto směru v průběhu diskuse, a to je návrh zákona zamítnout. Přítomných 56, kvorum pro přijetí 29. Zahajuji hlasování. Pardon, teď nám nenaběhlo, musíme počkat. Takže pardon, to byla moje chyba. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 41, bylo registrováno 56, kvorum pro přijetí 29. Pro návrh 38, proti 17. Návrh byl schválen. A nyní ještě nás čeká souhlas s pověřením. Očekávám návrhy. Takže navržení jsou senátoři Jiří Dienstbier a Petr Vícha. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pověřením, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 42, registrováno 56, kvoru 29, pro návrh 53, proti nikdo, návrh byl přijat. Takže končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodaji i navrhovateli.
190
A teď k organizaci naší další práce. Nyní vám chci sdělit, že přerušuji schůzi do středy 12. října do 9.00 hodin, to znamená, budeme pokračovat v našem jednání podle přijatého programu 12. října od 9.00 hodin; a upozorňuji vás, že zde proběhne akce veřejné slyšení výborů, tudíž prosím, abyste si veškeré podklady vzali s sebou, aby vám nebyly omylem zcizeny. Takže tolik. Děkuji vám za účast, za průběh jednání, a přeji vám klidnou cestu domů. (Jednání ukončeno v 17.49 hodin.)
191
3. den schůze – 12. října 2011
(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)
Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, zahajuji třetí jednací den 12. schůze Senátu a všechny vás tady vítám. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Tomáš Töpfer, Martin Tesařík, Eva Richtrová, Otakar Veřovský, Miroslav Krejča, Alexandr Vondra, Petr Pakosta a Daniela Filipiová. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Připomenu, pokud jste ji někdo opomenul a nemáte ji k dispozici, náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu. V úvodu mám ještě návrhy na doplnění a vyřazení bodů z pořadu. V souladu s usnesením Organizačního výboru navrhujeme rozšířit pořad o bod, kterým je Návrh na zřízení parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe, a to na poslední místo pořadu naší schůze. A dále zde máme žádosti ministrů na vyřazení senátních tisků č. 155 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, č. 151 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011, a aktuálně nově i tisku č. 149 – Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2010. Všechny tyto tři body by byly zařazeny na pořad následující příští schůze, to znamená 13. schůze Senátu. Ptám se, zda má ještě někdo nějaké doplňky? Ano, hlásí se paní předsedkyně klubu TOP 09 Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, dámy a pánové, mám prosbu, zda by bylo možné zařadit zbývající body pana ministra Drábka, které jsme minulý týden nedodělali, jako první tři pevné body zítra po obědě. Jedná se o body č. 37 – senátní tisk č. 194, bod č. 38 – senátní tisk č. 195, a bod č. 39 – senátní tisk č. 114. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Slyšeli jste, že můj přednesený návrh na změnu a doplnění pořadu byl paní senátorkou Paukrtovou doplněn o návrh, aby body č. 37, 38 a 39 našeho jednání, což jsou body pana ministra Drábka, byly zařazeny jako první až třetí bod zítra po polední přestávce. Ptám se, zdali jsou ještě nějaké návrhy na změnu a doplnění pořadu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.
192
Budeme tedy hlasovat o změně a doplnění pořadu 12. schůze, tak jak bylo navrženo. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 43 registrováno 50, kvorum 26, pro návrh 49, proti nikdo. Návrh byl schválen a pozměněným pořadem se budeme řídit. Děkuji. Nyní budeme projednávat bod 15. Návrh zákona o zdravotnické záchranné službě (senátní tisk č. 184)
Předseda Senátu Milan Štěch: Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 184. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého mezi námi vítám a žádám jej, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, dobrý den. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Dobrý den. Vážený pane předsedo,
vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona o zdravotnické záchranné službě. Projednávaný návrh zákona je jedním z legislativních opatření navrhovaných vládou v rámci reformy zdravotnictví, jímž se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Cílem navrhované právní úpravy je nahradit stávající právní úpravu zdravotnické záchranné služby, která již nevyhovuje požadavkům na právní regulaci vztahů v oblasti poskytování odborné přednemocniční neodkladné zdravotní péče, a to jak z hlediska ústavních požadavků na formu právní úpravy, tak i z hlediska jejího věcného obsahu. Jedná se o komplexní zákonnou právní úpravu, která v oblasti zdravotnické záchranné služby doposud chybí. Navrhovaná právní úprava zachovává stávající územní princip organizace zdravotnické záchranné služby podle území jednotlivých krajů, a rovněž zachovává odpovědnost krajů za zajištění této služby v rámci jejich samostatné působnosti. Poskytovatelům zdravotnické záchranné služby, jejichž zřizovatelem budou kraje, bude umožněno využívat pro zajištění přednemocniční neodkladné péče též výjezdových skupin poskytovatelů zdravotních služeb, oprávněných k poskytování přepravy pacientů neodkladné péče, a to na základě smluv s těmito poskytovateli. Jednou ze změn, které návrh zákona oproti současnému stavu přináší, je prodloužení dojezdové doby výjezdových skupin k pacientovi ze současných 15 na 20 minut. Vzhledem k tomu, že dostupnost zdravotnické záchranné služby je dána nejen dojezdovou dobou, ale také pokrytím území z hlediska kapacity systému a odbornosti výjezdových skupin, tak prodloužení dojezdové doby nemá zásadní vliv na dostupnost zdravotnické záchranné služby. V roce 2010 bylo dojezdové doby do 15 minut dosaženo podle jednotlivých krajů v 83 – 96 % případů a dojezdové doby do 20 minut pak v 94 – 100 % z celkového počtu výjezdů. Zákon dále nově upraví podmínky součinnosti poskytovatelů akutní lůžkové péče s poskytovateli zdravotnické záchranné služby s cílem zajistit plynulou návaznost lůžkových zdravotnických služeb na zdravotnickou záchrannou službu.
193
Tito poskytovatelé lůžkové péče budou mít povinnost převzít za stanovených podmínek pacienta do své péče. Zákon dále upraví některé podmínky pro zajištění připravenosti poskytovatelů zdravotnické záchranné služby, k plnění úkolů za mimořádných událostí a krizových stavů v rámci integrovaného záchranného systému. Projednávaný návrh zákona navazuje na vládní návrh zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, tak jak byl projednáván jako senátní tisk č. 183. Na poskytování zdravotnické záchranné služby se použijí ustanovení zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, nestanoví-li zákon o zdravotnické záchranné službě jinak. Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, věřím, že po mém vysvětlení potřebnosti přijetí nové právní úpravy zdravotnické záchranné služby tento návrh zákona ve znění schváleném poslaneckou sněmovnou podpoříte. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 184/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jiřina Rippelová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 184/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Schwarz, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Zdeněk Schwarz: Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, pane ministře, dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zdravotní výbor Senátu ČR na své 13. schůzi, konané 5. 10., k návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě přijal následující usnesení. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení. Zpravodajem výboru určil mě. Co se týká návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě, na tento zákon zaměstnanci záchranných služeb čekali víc než 15 let. Od tohoto zákona očekávali mnohé, zejména to, že odstraní nedostatky a problémy, které je tíží více než 10 let. Vládou navrhovaná právní úprava zejména vymezuje pojem zdravotnické záchranné služby a její činnosti. Stanoví podmínky dostupnosti, kterou prodlužuje ze současných 15 minut na 20 a více. Stanoví poskytovatelům akutní lůžkové péče konkrétní povinnosti, poskytovatelům zdravotnické záchranné služby ukládá zpracovat traumatologický plán, vymezuje právní postavení poskytovatelů zdravotnické záchranné služby, stanoví činnosti, které vykonávají výjezdové skupiny, ukládá, že název zdravotnická záchranná služba nesmí využívat nikdo jiný, než zdravotnické záchranné služby, zakotvuje práva a povinnosti členů výjezdových skupin, vymezuje činnosti k připravenosti poskytovatelů zdravotnické záchranné služby na řešení mimořádných událostí a krizových stavů, upravuje zajištění letadel pro zdravotnickou záchrannou službu ministerstvem zdravotnictví, stanovuje zdroje financování poskytovatelům zdravotnické záchranné služby, zakotvuje kompetence ministerstva zdravotnictví a krajů v oblasti zdravotnické záchranné služby, stanovuje sankce za porušení povinností a umožňuje poskytovatelům zdravotnické záchranné služby poskytovat i jiné zdravotní služby a poskytovat další činnosti. Při konečném hlasování ve sněmovně doznal vládní návrh těchto změn: Pro případy, kdy není možné dodržet dojezdovou dobu, je poskytovatel zdravotnické záchranné služby povinen vyžádat si pomoc od ostatních složek integrovaného záchranného systému. Upřesňuje se úprava obsahu traumatologického plánu, především o přehled a hodnocení možných zdrojů rizik ohrožení života a zdraví
194
osob. Ministerstvu zdravotnictví se ukládá povinnost, vydat vyhlášku, kterou se stanoví stupně naléhavosti tísňového volání. Poskytovatelům zdravotnické záchranné služby se umožňuje zajistit činnost výjezdových skupin též prostřednictvím poskytovatelů zdravotních služeb s oprávněním k poskytování přepravy pacientů neodkladné péče. A nakonec stanoví se, že zákaz použití názvu zdravotnické záchranné služby neplatí pro profesní sdružení poskytovatelů zdravotnické záchranné služby, nebo jejich zaměstnanců. Domnívám se, že prodloužení dojezdové doby z 15 minut na 20 minut je chybou, protože stát by měl naopak dbát na to, aby péče se nejenom zkvalitňovala, ale její dostupnost se zlepšovala. Proto se domnívám, že i současných 15 minut je optimální, a navrhovaný zákon, který je na delší období, by měl definovat minimálně stejnou časovou dobu pro dojezd zdravotnické záchranné služby, jako je nyní. Bohužel doba se prodlužuje nejen na 20 minut, ale na dobu ještě delší, protože zákon nedefinuje konec časového úseku a nezapočítává, tak jako v současné době, dobu pro přijetí a vyhodnocení tísňové výzvy. To je ze zpravodajské zprávy vše. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, a plnil povinnosti a úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV. Ano. Paní senátorka Jiřina Rippelová bude nyní vystupovat. Prosím. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové,
moje zpravodajská zpráva bude velmi stručná, poněvadž jak tady bylo řečeno, ÚPV nepřijal žádné usnesení, byl zpracován pouze záznam z jednání, když z 9 přítomných senátorů na jednání ÚPV 4. října se pro návrh zamítnout návrh zákona vyslovili 4 senátoři, 1 senátor se zdržel hlasování. Pokud se týká diskuse k tomuto návrhu zákona, naváži na pana garančního zpravodaje, i ÚPV se zabýval otázkou dojezdové doby a její prodloužení z 15 na 20 minut. Zabývali jsme se v této souvislosti § 5 odst. 2, který tuto dobu prodlužuje na 20 minut, nicméně hned následný § 5 odst. 3 stanoví, že dojezdová doba se počítá od okamžiku převzetí pokynu k výjezdu výjezdovou skupinou od příslušného operátora, a zároveň ale § 19 odst. 1 členům výjezdové skupiny ukládá splnit pokyn příslušného operátora k výjezdu do 2 minut od obdržení pokynu. Z toho lze mít za to, že faktická dojezdová doby nemusí být 20, ale 22 minut, a je potřeba ještě podotknout to, že není zřejmé, v jaké lhůtě má příslušný operátor nejpozději vydat pokyn k výjezdu výjezdové skupiny od okamžiku vyhodnocení tísňového volání. To, co se dá považovat za plus, je ještě úprava nebo pozměňovací návrh, který byl přijat k § 14, který umožňuje uzavírat smlouvy i s jinými poskytovateli zdravotnické záchranné služby, což dříve nebo podle návrhu zákona jsou pouze kraje a např. pro Plzeňský kraj, který 2 výjezdová místa zajišťuje, jedno prostřednictvím soukromého subjektu, jedno prostřednictvím nemocnice OPS, by znamenalo navýšení nákladů zhruba o 25 milionů korun. Jako zpravodajka ÚPV jsem vás seznámila s projednáváním návrhu zákona na půdě ÚPV. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda
někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Pokud uvěřím displeji, tak jsou to 4 senátoři. Je to pravda? Chcete 195
někdo navrhnout? Jenom pro pořádek bych prosil příště do rozpravy se hlásit, až když je rozprava vyhlášena. Návrh na zamítnutí tedy není, proto přistoupíme – a otevírám obecnou rozpravu. Jako první je přihlášen pan senátor Jiří Lajtoch. Připraví se pan senátor Pavel Eybert. Senátor Jiří Lajtoch: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené
senátorky, senátoři, velice krátce bych reagoval na návrh této novely zákona. Všichni víme, že přijetí tohoto zákona, který nahradí stávající vyhlášku, se připravuje už několik let a je nutný. Mám však, jak tady bylo řečeno, taktéž výhradu k § 5 navrhovaného zákona. Dle tohoto paragrafu se stanovuje dojezdová doba ze stávajících vyhláškou upravených 15 minut na nově 20 minut. Doba se však počítá od doby, kdy si výzvu převezme od operátora operačního střediska výjezdová skupina. Když tedy připočítáme čas, který je nutný na převzetí důležitých informací operátorem od volajícího a dále čas, za který předá operátor výzvu výjezdové skupině, zjistíme, že dojezdová doba může být ne 20, ale 23 minut i více. Co je však zásadní, a současný návrh tohoto zákona to neřeší, je doba, do které musí operátorka předat výzvu výjezdové skupině. V praxi to znamená, že v případě, že nemá volnou výjezdovou skupinu předá výzvu až v době, kdy se některá z výjezdových složek uvolní. Tato doba může činit klidně 15 minut a připočteme-li dojezdovou dobu maximálně 20 minut, tak jsme na delším čase než 30 minut. V některých případech to může mít fatální následky. K porušení zákona nedojde, ale dostupnost přednemocniční neodkladné péče se vzdaluje. V případě, že se má přijmou navrhované znění tohoto zákona a dojezd 20 minut, tak se přikláním k tomu, aby se čas začal počítat od doby převzetí výzvy operátorem, nikoli až výjezdovou skupinou. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel
Eybert. Připraví se pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,
kolegyně a kolegové, já nejsem zdravotník a neumím odborně vyhodnotit navrhovaný zákon ani pozměňovací návrhy podávané VZSP. Jsem však víc než 45 let řidičem a také vím, jaká je síť výjezdových pracovišť zdravotnické záchranné služby v jižních Čechách. Přes to, že v posledních letech přibyla celá řada nových výjezdových pracovišť, nelze z nich dosáhnout všechna místa do 15 minut od předání výzvy, a to ani za příznivých klimatických podmínek a příznivé dopravní situace. Jistě si dovedete představit, jaké to způsobuje problémy, pokud dojde ke sporu, zda měla či neměla záchranka dorazit k pacientovi ve stanoveném čase. Proto jsem přesvědčen, že prodloužení dojezdového času na 20 minut má své opodstatnění, a to alespoň do doby, nežli budeme mít daleko více prostředků na činnost zdravotnické záchranné služby a budeme moci pokrýt Českou republiku tolika výjezdovými pracovišti, aby dojezdová doba 15 minut byla skutečně dosažitelná a měli jsme tolik výjezdových prostředků a lékařů, aby se nestalo, že budou všechny tři sanitky i s posádkou na výjezdu a přesto dojde k nějakému dalšímu volání, které si žádá nový výjezd. Doba 15 minut je naším sice krásným, leč zbožným přáním. Z tohoto důvodu nemohu pozměňovací návrh na stanovení 15minutového dojezdového času podpořit, protože ani dnes, kdy platí, ji nelze občas dodržet. Bude-li dojezdová doba jako maximální stanovena na 20 minut, nebudou sanitky vyjíždět později, ani nebudou 196
jezdit pomaleji. Jen se přiblížíme realitě, vytvoříme právní prostředí odpovídající možnostem. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. Než vystoupí pan senátor Dryml, dovolím si omluvit z dnešního jednání pana senátora Adolfa Jílka. Nyní bude hovořit pan senátor Dryml, připraví se pan senátor Stanislav Juránek. Prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, slovutný Senáte, tolik potřebný zákon, který se prakticky tvoří od roku 2005, 2006, na který jsme se jako zdravotníci všichni těšili, především pracovníci záchranných služeb, a přáli si ho už po celé ty roky, najednou máme před sebou v té podobě, v jaké se nám dostal. Jde o zpackaný zákon a je mi to líto, že tak dopadla iniciativa všech lidí, kteří se zabývají záchrannými zdravotnickými službami napříč politickými stranami. Tady z tohoto místa musí vyčinit i poslanci za věci veřejné panu Štětinovi, dřívějšímu šéfovi krajské záchranky v Hradci, který byl odvolán za to, že dopustil svými některými nynějšími doporučeními to, co tady před sebou máme. Skutečnost, že někdo dokáže zprznit i tak dlouho očekávaný, připravovaný a potřebný zákon především pro občany, i pro zdravotníky, svědčí, bohužel, pane ministře, o personálním a možná i duševním vyprázdnění současného ministerstva zdravotnictví. Někteří neschopní s podporou pánů Šnajdrů, Šťastných a Chrenků nám tady předvedli to, co ohrožuje nejen českého občana, ale i zdravotníky, kteří budou poskytovat tuto péči, i ostatní zdravotníky, dokonce i kraje. Ztratila se šance k tomu, aby tento potřebný a v podstatě nekontroverzní z politického hlediska zákon prošel napříč politickým spektrem. Vážení, ono to totiž není o 15 nebo 20 minutách, a divím se tomu, a pan ministr to tady jasně řekl, že v roce 2010 bylo pokryto 96 % území dojezdem do 15 minut. Ono to totiž není o těch 20 minutách nebo 22 minutách. Ono to je možná někdy i o určitém nekonečnu. Protože, a to tady také zaznělo, počítá se to od doby, kdy vedoucí dispečinku to předá operační skupině. A ještě tam jsou ty dvě minuty. Takže se domnívám, že je to zhoršení současného stavu. Dále je tam jeden významný krok a vy, kteří jste tady z krajů, jste zastupitelé, nebo máte co do činění s kraji, víte, že odpovědnost za nedodržení 20 minut, nebo spíše 22 minut se přesouvá, vážení na kraje, ne na ministerstvo. Na kraje se přesouvá! Za prvé si dovolím polemizovat s tím, že zdravotnická záchranná služba je službou a ne péčí. Prolíná se to všemi reformními zákony. Bude to mít asi i některé právní dopady, ale domnívám se, že je to chyba. V § 3 zákona je závažným postižením zdraví náhle vzniklé onemocnění. To bude zajímavé. Protože už dnes záchranná zdravotní služba leteckou záchrannou službou transportuje i náhle vzniklá onemocnění, jako třeba zlomenina malíčku ruky. Je to v Krkonoších v poslední době poměrně dost častý zjev. Další věc je, kdo vlastně bude poskytovat ty zdravotnické záchranné služby. Nyní se tímto zákonem vlastně bude legalizovat to, že to budou dělat i tak zvaní záchranáři nebo zdravotní sestry a bude záležet jenom na tom operačním středisku, jestli se rozhodne správně nebo ne, když při ohrožení života tam nebude poslán lékař, ale bude tam poslán záchranář. Způsobilost odborně zajistit pokračování poskytování zdravotní péče bude o tom, kde se to může nebo nemůže, která nemocnice může nebo nemůže toto provádět, a můžu vás ubezpečit, že to musí dělat každá nemocnice – tak o tom bude rozhodovat: kdo? Lékař výjezdové skupiny?
197
Záchranář? Nebo kdo vlastně bude hodnotit to, že pokračování poskytování zdravotní péče bude zrovna v té nebo v té nemocnici? Je to § 3 odst. d). Soustavnou zdravotní péči a nepřetržité sledování ukazatelů základních životních funkcí pacienta během přepravy bude zajišťovat nelékař, bude to záchranář, bude to zdravotní sestra. Doufám, že se změní i zákon, kdy zdravotní sestra i záchranář může poskytovat intravenózní podání léků, protože to v těch případech někdy hraje velkou roli čas, a může to zachránit život pacienta během transportu. O dojezdové vzdálenosti jsem už mluvil. Plán pokrytí území kraje výjezdovými základnami vydává kraj, to je § 5 odstavec 6. Přitom v dalším § 23 se ale dozvídáme, že metodicky to řídí ministerstvo zdravotnictví. Tak kdo to tedy bude dělat? Bude to ministerstvo? Bude to kraj? A hlavně – kdo to zaplatí? Tady už to také zaznělo. Je to obrovská zátěž pro kraje. A hlavně z čeho to ty kraje zaplatí, když se neustále snižují přidělené prostředky ze státního rozpočtu a na druhé straně se na kraje valí další a další povinnosti, které vykonávají místo státu. Paragraf 6 je obzvláště pikantní. V § 6 odst. b) je povinnost zdravotnických zařízení – zajistit nepřetržité předávání informací o počtu volných akutních lůžek svému kontaktnímu místu. A nepřetržitě – zdůrazňuji nepřetržitě – spolupracovat prostřednictvím kontaktního místa se zdravotnickým operačním střediskem nebo pomocným operačním střediskem! Takže nemocnice, a jak pan ministr a ministerstvo úspěšně řídí VZP, jak jsme se dozvěděli, že jsou peníze na IZIP, ale v říjnu došly VZP peníze, takže nemocnice, které dostávají stále méně a méně prostředků od zdravotních pojišťoven, budou dělat ještě další věc, to znamená nepřetržitě 24 hodin budou najímat 4 nebo 6 pracovnic, aby nepřetržitě informovaly, jsem zvědav, jakým způsobem bude to nepřetržitě, jestli budou neustále telefonicky na lince, nebo jestli to bude speciálním optickým kabelem, nebo jakým způsobem, nebo vysílačkami, které budou nepřetržitě v kontaktu, aby nepřetržitě informovaly o počtu volných lůžek. Já na to poukazuji z toho hlediska, protože tam je další paragraf, že pokud poruší tuto povinnost, tak jim hrozí obrovské finanční sankce. To znamená – nelze, nemůžou nemocnice omezovat vlastní činnost tím, že budou vykonávat tuto činnost. Pak tedy buďme spravedliví, udělejme záchrannou zdravotnickou službu, která bude řídit celé české zdravotnictví. Možná, že by to dopadlo lépe, než současné ministerstvo zdravotnictví, které nedokáže zajistit ani dostatečné finanční prostředky na poskytování akutní i jiné péče. Zato má peníze na IZIP, který měl být již v roce 2006 zastaven, a kde, to si dovoluji tady zdůraznit, jedním z úkolů IZIP bylo, aby si zajistila pro VZP bonitní klientelu! Takže ne sbírání zdravotnických informací a zlepšení, ušetření, ale aby si zajistila bonitní klientelu pro pojišťovnu VZP! Vidíme, kam se celý tento systém dostal. Kdo to bude platit, pane ministře? Kdo bude platit ta kontaktní místa, jako pracoviště poskytovala akutní lůžkové péče s nepřetržitým provozem? Kdo bude tedy rozhodovat o tom, že pacient pojede do tohoto zařízení, a ne do jiného? Zdravotní sestra, nebo záchranář, který má jistě nižší zdravotní kvalifikaci a odbornou způsobilost, než lékaři příslušné nemocnice? Tak ti budou rozhodovat, že se to nepoveze do té nemocnice, ale poveze se to do druhé? A já se ptám, kdo ponese tu právní odpovědnost? Kdo to bude? Další je § 8. Poskytovatelem zdravotnické záchranné služby je příspěvková organizace zřízená krajem. Je vám známo, vážený pane ministře, že tu nejsou jenom krajem řízené záchranky, ale také soukromé záchranné služby? Ty se mají přeměnit na příspěvkové organizace? Nebo jak si to představujete? Zaniknou? Zanikne Charitas? Zaniknou jiné záchranné zdravotnické služby? Jenom proto, že to mají být
198
příspěvkové organizace řízené krajem? Budou přeregistrovány? Budou začleněny? Vždyť vypadnou celé oblasti, které nebudou zajištěny záchrannou zdravotnickou službou. Je zajímavý i § 9, který určuje, a to bych rád věděl, proč zařízením záchranné zdravotnické služby by mělo být vždy i ředitelství. I ředitelství! A vzdělávací a výukové středisko? Když se píše, že metodicky by to mělo řídit ministerstvo zdravotnictví! To ředitelství bych ještě připustil, ale jaký důvod je k tomu, aby ředitelství bylo umístěno přímo ve sídle poskytovatele zdravotnické záchranné služby? Nad tím mi zůstává někdy rozum stát, při dnešním rozvoji komunikací. Velmi by mě zajímalo, proč v zákoně není povinnost, a toho si, vážení, všimněte, povinnost zaznamenávání výzev. To, co je dnes běžnou praxí, tak to jakoby náhodou, já se domnívám, že úmyslně, ze zákona vypadlo! Protože právě přijetí té výzvy časově, kdy ta výzva byla přijata, co v té výzvě bylo, je někdy rozhodujícím důkazem v tom, jestli zdravotní záchranná služba pochybila, nebo se dopustila nějaké nepřístojnosti. Pokud je jedním z předkladatelů a jedním z tvůrců i pan poslanec Štětina, pak tomu rozumím. Ale domnívám se, že na ochranu jak zdravotnické záchranné služby, tak i na ochranu občanů, těch, kteří žádají o pomoc záchrannou zdravotnickou službu, by jednoznačně v zákoně měla být povinnost tyto výzvy zaznamenávat, dokonce by tam měla být i doba, po kterou se tato výzva musí archivovat. Nejméně několik měsíců. Nic takového bohužel tady není. Další pikantností je komunikační řád poskytovatele zdravotnické záchranné služby obsahující minimální požadavky na vybavení zdravotnického operačního střediska. Domníval jsem se, asi zcela hloupě, že když se tento zákon tvoří spolu s řediteli záchranných služeb, když se tvoří napříč určitou zdravotnickou odborností, takže dojde k ujednocení toho, že bude jednotné vybavení všech záchranek ve všech krajích. Bohužel, tady je pouze minimální. To znamená, že dál bude pokračovat praxe dvanácti nebo třinácti zdravotnických systémů a zdravotnických vybavení podle toho, jak který kraj bude bohatší nebo méně bohatší a může to mít dopady na občany České republiky. Výjezdní skupina – § 13. Výjezdové skupiny rychlé pomoci, jejichž členem je lékař. To znamená, jaké budou ty výjezdové skupiny? Budou dvoučlenné nebo budou jednočlenné? Nyní je praxe taková, že jezdí pouze on – lékař. Je to v rámci úspor i v rámci jiných opatření. Ale nyní by to měli být dva? To znamená, kdo to zaplatí, jak to vlastně bude, bude lékař a bude mít k dispozici řidiče, nebo to bude záchranář nebo to bude zdravotní sestra, která bude jezdit s tím řidičem na systému rendez vous, nebo jak to vlastně bude? § 15 je o začlenění leteckých výjezdových skupin. To ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo obrany se dohodnou o podmínkách začlenění leteckých výjezdových skupin? To znamená, že ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo obrany bude rozhodovat za kraj, ale kraj to bude muset zaplatit? Ona, vážený pane ministře, otázka soukromých leteckých záchranných služeb, kterým dává bianco šek ministerstvo zdravotnictví, je velmi, velmi zajímavá. Je otázka, jak je ohodnocena činnost těchto soukromých leteckých záchranných služeb a jestli skutečně se musí vynakládat tak obrovské prostředky na leteckou záchrannou službu, když chybí někde jinde. V § 16 je nám opět zaváděno pracoviště krizové připravenosti, dříve pracoviště zvláštních úkolů. "Jsem rád, že se vracíme zase v některých věcech před rok 1989."
199
§ 17 – název poskytovatele zdravotnické záchranné služby atd. To budeme řešit tady něco retroaktivně? Jsou určité společnosti, které jsou privátní a vy jim chcete zakázat nejen jejich činnost, ale i to, jak se jmenují, změny v registru, změny v obchodním rejstříku, retroaktivně? Bude to velmi pěkné a domnívám se, že místo určité dohody to spíš vyústí v různé arbitráže. Ostatně ministerstvo zdravotnictví je tím proslulé – vzpomeňme si na kauzu Diag Human, teď tady hrozí IZIP a možná že i provozovatelé soukromých záchranných služeb se přidají k těm lidem, kteří využijí zmatků, které jsou na ministerstvu zdravotnictví, těch nedokonalých právních předpisů, omezí svoji činnost a budou žalovat český stát. § 19, zatřetí. Vedoucí výjezdové skupiny je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí – slyšíte dobře, o neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče v místě události! Já se domnívám, že vedoucí výjezdové skupiny by měl být vždy lékař a že každý lékař přísahá a platí pro něj určitá Hippokratova přísaha. Já si nedovedu představit, jak tento lékař řekne, že péči neposkytne, a to i za cenu, že by ohrozil svůj život. Já osobně jsem zasahoval u jisté autonehody, kde hořelo auto, a nedovedl jsem si představit, že bych jako lékař neposkytl lidem v autě pomoc. Ostatně, vždyť to je ze zákona povinností pro každého občana České republiky! Ale tady vedoucí výjezdové skupiny může rozhodnout o neposkytnutí neodkladné péče. Opravdu se tady deformují jiné zákonné normy, které jsou platné v celém civilizovaném světě, alespoň v oblasti Evropy. O leteckých záchranných službách, o tom, kdo to vlastně bude platit, a tady se otvírá další náklad pro kraje, protože to bude velmi, velmi nákladné pro kraje, § 21, jsem už mluvil. Jsem zvědav, jestli budou prováděna výběrová řízení, když se to celé bude měnit, na poskytování těchto leteckých služeb. Financování činnosti poskytovatele zdravotnické záchranné služby. Předpokládal bych jako u každého zákona, že se řekne, jaké to budou náklady pro státní rozpočet, jaké náklady to budou pro kraje. Provoz letadel pro zdravotnickou záchrannou službu, kde bude tedy finanční limit? Anebo budou dále létat pro zlomeniny malíčku a my to všichni budeme platit a pak nebudou finance na to, když babičce se udělá těžko a špatně se jí bude dýchat a bude jí bušit srdce a operátorka řekne, my nyní nemůžeme a přijedeme tam až za půl hodiny, někdy možná déle. § 24 – kraj je povinen zajistit nepřetržitou dostupnost zdravotnické záchranné služby v rozsahu stanoveném plánem pokrytí území kraje výjezdovými záchrankami. Jsem zvědav na ty soudní spory občanů s kraji. A správní delikty. Za to, když nebude to mnou kritizované nepřetržité informování poskytovatele lůžkové akutní péče se záchrannou službou, tak hrozí pokuta až do 1 milionu korun. A o tom, kdo předá nebo nebude předávat nepřetržitě, zdůrazňuji slovo nepřetržitě, podávat informace, rozhodne samozřejmě asi záchranná služba. A tento správní delikt může být udělen až do tří let zpětně! § 28 je také velmi zajímavý. Poskytovatel zdravotnické záchranné služby může poskytovat i jiné zdravotní služby. Tomu bych ještě rozuměl, to znamená, že oni budou i léčit jako normální lékaři, a provozovat další činnosti podle jiného právního předpisu, pokud tím nebude ohroženo poskytování zdravotnické služby. Mne by zajímalo, vážený pane ministře, jestli provozovat, poskytovat i další činnosti bude třeba hostinská činnost nebo jiné volné živnosti, jako obchodování s některými komoditami. Podle toho, co říká § 28, to možné bude. A zmocňovací ustanovení – § 30. Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení některých paragrafů.
200
Chtěl bych jenom upozornit, že rozhodnutím Nejvyššího soudu povinnosti se mohou ukládat pouze zákonem. Myslím si, že to, co jsem tady přečetl, včetně toho, že poskytovatel akutní lůžkové péče – to jsou všechny nemocnice – a i jednodenní chirurgie nebo jiní jednodenní poskytovatelé akutní péče, tak ti všichni, a to platí nejen pro nemocnice, ti všichni jsou povinni zřídit kontaktní místo do dvanácti měsíců od nabytí účinnosti. Kdo bude hradit náklady na toto zřízení, protože v sazebníku to není, kdo bude hradit náklady a přeregistraci, o tom panu ministrovi nebo lidem, kteří dělali tento zákon, se ani nesnilo a ani je to nezajímá. Oni jsou politici a žijí v akváriu. Domnívám se, že tento potřebný zákon byl natolik deformován, že v této podobě je ho třeba odmítnout. I sám náš kolega, vaším prostřednictvím, pane předsedo, který dal nebo chce dát 32 pozměňovacích návrhů – 32! – i to svědčí o tom, že člověk z praxe není spokojen s tím, co tady před sebou máme. Navrhuji, aby zákon v této podobě byl zamítnut. A pana ministra vyzývám, aby urychleně přepracoval tento tolik potřebný zákon, aby lépe odpovídal současné realitě českého zdravotnictví a zajistil to, aby VZP i jiné zdravotní pojišťovny plnily ze zákona to, co mají, a neopožďovaly platby, protože hrozí kolaps českého zdravotnictví! Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. S přednostním
právem nyní vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, můj předřečník sdělil nám všem, že tento zákon je zaprvé velmi potřebný a zadruhé že to je paskvil. Já jsem při projednávání na ústavněprávním výboru neměla pocit, že tento zákon je paskvil. Na jednu stranu je tam kritizováno prodloužení dojezdové doby, která vychází z reality, na druhou stranu jsou tam kritizovány pasáže, které jednoznačně vedou k tomu, aby pacient byl jaksi včas a lépe ošetřen. Já ze všech těchto důvodů, protože nepodporuji prodloužení té doby, vám navrhuji, abychom tento návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek a připraví se pan senátor Pavel Lebeda. Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já vám chci teď říci velmi naléhavou záležitost. Tohle je problematika, které velice dobře rozumím, protože jsem se jí musel zabývat jako hejtman v rámci krizového řízení. Tato záležitost je velmi vážná a byl bych proto velmi rád, abychom nyní zapomněli na jakékoliv politické proklamace a nápady, které jsou s tímto spojeny, a abychom se zamysleli nad podstatou této problematiky. Moc vás o to prosím. A byl bych velmi rád, kdybychom potom dospěli společně k nějakému závěru. Chci říci, že situace, která se týká záchranných služeb, v tuto chvíli není ošetřena a dostávají se kraje, dostávají se ti, kteří v záchranné službě působí, ve skutečnosti do velkých problémů se zákonem a jsou v tuto chvíli vždycky, když zasahují, na hranici zákona. Návrh zákona, který zde je, řeší podstatné věci, které v tuto chvíli problematiku komplikují. To znamená, že znovu říkám – návrh zákona, který bychom dnes mohli schválit, řeší podstatné věci.
201
Já se tady zaměřím pouze na dvě věci, o kterých chci mluvit, a to proto, že takto vznikly, to znamená, jestli 20 minut nebo 15 minut. A druhá věc, že chci na jednom paragrafu ukázat to, že situace v současné době je horší, než když schválíme tento zákon. Prosím vás, přestaňme si lhát. V současné době – pan ministr to tady řekl – na základě patnáctiminutové dojezdnosti je 84 % výjezdů. To znamená, je zde 16 % výjezdů. A já vám řeknu, záleží to také na tom, je-li jaro, léto, podzim nebo zima, jestli prší nebo neprší, a jsou situace, kdy je prostě jasné, že 25 % území nelze pokrýt do 15 minut. Ano, takhle to vychází 16 minut jako průměr, protože je dost často u nás hezké počasí. A jestliže budeme chtít jít cestou, že schválíme 15 minut, tak vám řeknu, co to znamená. My jsme se jako kraj, konkrétně Jihomoravský kraj, rozhodli, že zkusíme udělat všechno pro to, aby byla patnáctiminutová dojezdové služba zabezpečena. Investovali jsme do toho za 11 let jako investičních peněz 160 mil. Kč na vybudování nových stanovišť a ročně nás to stojí provozně přibližně někde mezi 24 a 25 miliony Kč provozních nákladů navíc. My jsme to udělali, protože jsme si řekli, že to jako kraj chceme dělat, a že se o to pokusíme. Ale ta záležitost neznamenala, že máme stoprocentní pokrytí. My bychom museli vybudovat ještě nejméně další tři, možná čtyři stanoviště, abychom této věci dosáhli. My jsme se prostě takto rozhodli, bylo to naše svobodné rozhodnutí. Já do toho teď nechci plést ani ministerstvo, ani jiné finance. Ale v současné době situace není taková, jaká byla dřív, kdy příjmy kraje rostly. Teď příjmy kraje klesají. Já vám zcela zodpovědně říkám, že jestliže to není schopen náš kraj, tak možná Středočeský kraj je jediný, který je schopen tuto záležitost zabezpečit. Praha to má zabezpečeno automaticky už teď, v tuto chvíli, dojezdovou vzdálenost. To znamená, jestliže skutečně schválíme pozměňovací návrh, který zde je, a přijme ho Poslanecká sněmovna, tak se dostaneme do situace, že bychom tedy poctivě měli napsat, kolik stovek milionů korun to bude stát z rozpočtu krajů navíc. Já bych byl velmi nerad, abychom tímto způsobem si řekli, ano, my zlepšujeme péči. My nezlepšujeme péči, my bychom tu péči zlepšili jedině za předpokladu, že bychom k tomu dali finanční prostředky. A prosím vás, jestli Jihomoravský kraj do toho investoval 160 mil. Kč, on je zhruba jedna desetina této republiky, tak si to vynásobte deseti, a to je ta částka, kterou bychom k tomu museli poskytnout, abychom tuto věc dodrželi. Byl bych proto velmi rád, abychom se skutečně nad tím zamysleli, a tento návrh zákona podpořili. Neříkám, že v něm nejsou chyby. Já ale zdůrazňuji tu věc, že podstatné věci jsou tam řešeny. Pokud jde o to, co tady zaznělo od mého předřečníka, tak chci jenom na jednom paragrafu, který jsem si tady poznačil, říci, že to má ve skutečnosti opačný efekt. Když si totiž vezmeme momentální situaci, která zde je, tak věci, které se týkají záchranných služeb, které se týkají integrovaného záchranného sytému, vlastně nemají úplně přesnou právní ochranu. Jestliže se totiž rozhodneme v tuto chvíli a využijeme soukromou záchrannou službu, nebo jestli budeme mluvit o letecké záchranné službě, tak v tuto chvíli to nemá oporu a ten zásah se neuskuteční. Podotýkám, neuskuteční se mnohý zásah, protože v krizovém řízení je klíčovou osobou osoba hejtmana, ne osoba v tom smyslu, jako osoba, ale jako orgán, který je jedním ze čtyř orgánů kraje. Proto jestliže jsou zde ty poznámky, které zde na to byly vedeny, tak i tyto poznámky momentální situaci zlepšují.
202
A já k tomu chci jenom říct, že je zapotřebí si uvědomit, že existuje integrovaný záchranný systém, který může být propojen právě tím orgánem hejtmana, nejenom jeho osobou, a že tento zákon umožňuje, aby tyto věci fungovaly. Já jsem připraven podat k tomu jakékoli vysvětlení, když k tomu bude debata. Pokud nastane podrobná debata, co se týká pozměňovacích návrhů. Znovu říkám, jestliže vezmeme a porovnáme dvě možnosti, jestli schválit tento zákon nebo schválit ho s pozměňovacím návrhem, tak co se týká krajů, zcela jednoznačně – a to vám prokáži i matematicky každému – pro kraje to bude dražší záležitost, když schválíme zákon s pozměňovacími návrhy. Proto si dovoluji na závěr svého vystoupení navrhnout tento návrh zákona schválit a jsem připraven na jakkoliv dlouhou debatu, i soukromou, s kýmkoliv, abych ho přesvědčil o tom, že tato varianta je lepší než schválit pozměňovací návrh. Děkuji. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Pavel Lebeda. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, pane ministře. To, že máme před sebou zákon nesmírně potřebný, po kterém volala veřejnost, volali zdravotníci, volaly organizace, to už jsme si tady řekli. Já jsem desítky let pracoval jako primář ARO a současně primář záchranné služby a vím o tom z této pozice dost. Také mohu potvrdit to, co říkal garanční zpravodaj, že jsme minimálně 15 let na ten zákon čekali a také jsme si od něho leccos slibovali. V tom zákoně jsme se nedočkali toho, co jsme si zejména od něj slibovali a na co jsme čekali, a tím je pro nás – mluvím teď za záchranáře – zklamáním. Kolega Dryml tady podrobil ten zákon zdrcující kritice, ba řekl bych provedl jeho pitvu. Řada těch technikálií a organizačních opatření, která tady zmínil, jsem zmínit chtěl také, takže od toho upouštím. Zvykli jsme si už, že ministerstvo zdravotnictví při předkládání zdravotnických zákonů naprosto nedbá jakýchkoli připomínek, nekonzultuje ty svoje návrhy s odborníky, nezapracovává jejich stanoviska, a naopak se ještě dožaduje zkrácené doby pro projednávání těch zákonů, zkrácené lhůty. To, že i návrhy svých koaličních partnerů háže pod stůl, je skutečnost. Já tady znovu zmíním lékařského kolegu pana poslance Štětinu, který se na tom návrhu podílel. Ne že by odvedl bůhvíjak fortelnou práci, ale já se teď ptám pana ministra, proč z toho jeho návrhu byla vypuštěna ta sociální doložka, to, na co záchranáři čekají, to o jejich zajištění, zabezpečení, odměňování, o ochraně zdravotníků při jejich práci. Já vím, o čem mluvím. Zažil jsem jako vyjíždějící lékař přepadení naším všeobecně oblíbeným etnikem. Zažil jsem taky, že nám tu sanitu vykradli. Takže tohle všechno ti záchranáři, ti zdravotníci od toho zákona čekali. Je mi vás, pane ministře, musím říct líto. My jsme tady zažili vašeho kolegu, který je svým oborem, svým rezortem naprosto nedotčený, nepolíbený, a tomu se to rozhoduje samozřejmě, on dostane svoje direktivy a to svoje prizma finanční, kterým se dívá na svůj obor, a ten se s obratností tlustokožce v křehkém nádobí pohybuje a rozhoduje razantně a rázně. Vy jste odborník v tom zdravotnictví a zpočátku vašeho působení jsem z vás cítil empatii trošku i k těm pacientům i k těm zdravotníkům. To se vytratilo, a chápu, že se ty direktivy a to finanční a ekonomické prizma, pod kterým
203
jsou zákony předkládány, musíte možná špatně rozdýchávat, protože si určitě uvědomujete, v čí prospěch mnohé z těch zdravotnických zákonů jsou přijímány, a že to v prvé řadě nejsou ani ti pacienti, ani zdravotníci. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan
senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
kolegyně, kolegové. Já vím, že jste mnozí naštvaní na to, že tady častěji vystupuji, ale nedá se nic dělat. Vaším prostřednictvím, pane předsedo, k paní senátorce, kolegyni Paukrtové: Vážená paní senátorko, v některých věcech, hlavně odborných, je politická zaslepenost hrozná věc. A tady to není o politice, tady je to o tom, že někdo dobrou věc, možná úmyslně nebo možná neúmyslně, zkazil. Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím ke kolegovi Juránkovi: Pokud mluvíte za jeden kraj, vážený pane senátore, a za lidovce, tak já jsem také krajský zastupitel, a dokonce za ten kraj, kde se návrh tohoto zákona tvořil a kde vznikal, a spolupracoval jsem s těmi lidmi. To nenapsal pan poslanec Štětina, to byli jiní. A i když jsem byl na ministerstvu v roce 2006, tak jsem dělal všechno pro to, aby tento zákon vznikl, a kdybychom tam zůstali ještě déle, tak ten zákon v roce 2006 už byl. A dělali jsme to ve spolupráci se všemi řediteli záchranných služeb, ne s krajskými zastupiteli, ne s hejtmany nebo vicehejtmany, ale s těmi lidmi, kteří se setkávali s těmito problémy v praxi, a to napříč politickým spektrem, a domlouvali jsme se, a věřte mi, že jsme se domluvili. A byla chyba nového vedení ministerstva zdravotnictví, že s tímto zákonem nepřišlo dříve a předstupuje s ním až současný pan ministr. Tak sem, prosím, nezavádějte specifikace Jihomoravského kraje. Toto není o jednom kraji, toto není o některých lokálních zájmech. Toto je o čistě odborných věcech, které se týkají nejen občanů ČR, ale i všech cizinců, kteří navštíví ČR. Ke kolegovi Lebedovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající: Já jsem chirurg a ještě jsem lucidní na rozdíl od některých lidí a rozlišuji, kdy ještě operuji a kdy už pitvám. Vážení, to si skutečně myslíte, že tento zákon může něco změnit v době, kdy je nedostatek finančních prostředků? Ale především, a to si mnozí z vás neuvědomují, kdy nejsou lidi, nejsou kvalitní lidi, není kvalitní personál, který nemůže zajistit to, co si tady někteří z vás představují. Ano, je to holá pravda, ale je to tak. Vy si myslíte, že se vymyslí perpetuum mobile? Já z praxe velmi dobře vím, na rozdíl od pana ministra, který je rentgenolog, ten se s tím tak moc nesetkal, ale já se setkávám s těmi problémy dennodenně, nejen jako ředitel nemocnice, ale i jako chirurg, a vím, že situace je složitá. A právě proto, že vím, že situace je složitá, především po stránce právní, proto stojím na straně záchranných služeb a je mi líto, opravdu je mi líto, že to dopadlo tak, jak to je. I já musím hájit, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Schwarzovi, i já musím hájit zájmy lůžkových zdravotnických zařízení. A proto poukazuji na některé nesrovnalosti, které místo toho, aby zlepšily péči, tak ji naopak zkomplikují. Snižuje se dostupnost a kvalita zdravotní péče. Ano, a platí to i pro záchranné zdravotnické služby. Vážení, ne žádný zákon, ale praxe rozhodne, a já věřím ve zdravý rozum těch lidí, kteří pro záchranu lidských životů se dokáží domluvit bez zákona, tak jako to dělají doposud. Bohužel tady nastupují některé reformní nebo spíše pseudoreformní zákony z dílny ministerstva zdravotnictví, které zdravotníky vystaví šikaně, právním 204
postihům, zdravotníci se stanou lovnou zvěří. Ano, lovnou zvěří a pro některé advokátní kanceláře i zdrojem nebývalých zisků. Proto se domnívám, že by se měl urychleně přepracovat tento zákon a zapracovat do toho i připomínky kolegy Schwarze. Velmi mě překvapuje, že koalice, a v té je i ODS, nekonzultovala s takovým odborníkem, jako je kolega Schwarz, tento zákon, a jednala tak, jak jednala. Domnívám se, že to poškodilo všechny, nejen zdravotnickou službu, ale zdravotníky jako celek. A ještě jednou, pane ministře, vás vyzývám, abyste nám tady řekl, proč jste to nekonzultoval s lidmi, kteří tento zákon připravovali, který byl za exministra Julínka téměř připraven, a dali jste ho v takové syrové podobě a s takovými pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně nám tady na stůl. Proč jste se nebránil v Poslanecké sněmovně těm deformitám, které tam navrhují někteří poslanci? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Václav Vlček. Senátor Václav Vlček: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, původně jsem nechtěl vystoupit k tomuto bodu, ale mé vystoupení je reakcí na předcházející vystoupení kolegů, zejména kolegy Drymla a kolegy Lebedy. Já nesouhlasím s tím, že ministerstvo nespolupracovalo s odborníky. Nesouhlasím se závěry mých předřečníků, že ten připravovaný návrh zákona není postaven odborně, že jsou v něm hrubé odborné nedostatky. Existuje asociace krajských zdravotnických služeb, a já mám hodnověrnou informaci, že zástupci všech 13 krajů souhlasí s předloženým návrhem zákona. Existuje jediný kraj, který nesouhlasí a který má připomínky. Já osobně se stavím proto, abychom předložený návrh zákona schválili. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, hezké
dopoledne, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, urgentní medicína je tou nejsložitější částí. Je nejnáročnější, nejnáročnější psychicky nejenom na vzdělání, ale i na fyzickou připravenost a odolnost těch, kteří poskytují, a je také finančně velice náročná. Je nejcitlivější na vědecký pokrok, a proto si myslím, že diskuse o tom, jestli je tam 15, 17, 20 nebo 22 minut dojezdu, je diskuse, která skutečně je druhořadou diskusí. Přece všichni víme, že fyziologicky vzato by ten dojezd musel být daleko kratší. Jenom pokud bychom zachraňovali utopeného pod ledovou tříští, tak bychom měli šanci do 20 minut takového člověka zachránit před ireverzibilními změnami mozku. Není tedy podstatná doba dojetí. Podstatné je to, jakou jsme schopni zajistit službu podle financí, které máme k dispozici, podle sítě, která je k dispozici, kterou nepochybně nejlépe disponují kraje. Proto si myslím, že provázanost ministerstva coby metodického orgánu a krajů coby vykonavatelů je správná. Na tom,jakou síť vytvoří, to si myslím, že je věcí nejlepších odborníků v kraji, aby tuto síť vytvořili. V té síti jsou vzata všechna zdravotnická zařízení. Sám jedno takové provozuji a před časem jsme uzavírali smlouvu se záchrankou. Takže vím, že je věcí skutečně domluvy velice náročné, ale co si myslím, že je velice podstatné a na co se chci zeptat pana ministra, je to, že při urgentní medicíně
205
nesmírně záleží na vzdělanosti, na schopnosti a ochotnosti poskytnout první pomoc občany, laiky. A já musím říci, že v zákoně není ani zmínka o tom, že by mělo být metodické vedení, výchova laiků k tomu, aby byli schopni poskytnout tuto pomoc. Na druhou stranu je dnes řada přístrojů, které laikům takovou pomoc umí velice snadno ulehčit, které je ochrání před chybou. Je řada defibrilátorů. Nedávno jsem měl i návštěvu s kolegou Krejčou, jednoho zástupce takové firmy, která vyrábí defibrilátory. Vím, že takovéto přístroje umí někdy nahradit, nebo alespoň snížit riziko náhlého úmrtí ve vzdálených oblastech. Já jsem se chtěl zeptat pana ministra, jakým způsobem lze provázat tento zákon s edukativní potřebou nezdravotníků zdravotníky. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Jaromír Štětina. Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych jenom chtěl reagovat na ta slova o politické zaslepenosti, která použil náš kolega pan Dryml vůči naší kolegyni paní Paukrtové. Já bych chtěl připomenout, že v Ústavě je jasně napsáno, že my všichni máme hlasovat a rozhodovat v souladu se svým svědomím. A jestliže podezíráte některého ze svých kolegů, že svědomí nepoužívá, že hlasuje účelově, je to vysloveně nezdvořilé. Dovoluji si na závěr ještě požádat, aby toto tlumočil pan předsedající panu Drymlovi. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Předpokládám, že kolega
Dryml slyšel a nemusím to přetlumočovat. Další je přihlášen pan senátor Stanislav Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Vážení kolegové, kolegyně, když jsem mluvil, nemluvil jsem za Jihomoravský kraj. Mluvil jsem tady za situaci, která je v celé republice. Jestliže tady zaznělo z úst mého předřečníka, že původní zákon je lepší podle názoru pro 13 krajů, tak jsem rád, že tuto věc můžu potvrdit. Tzn. pro kraje skutečně ten zákon je lepší než současný stav, a znovu říkám, je lepší, než stav, který by mohl nastat, kdybychom přijali pozměňovací návrhy. Já jenom prosím, protože tady byla velká zmínka o § 19, kdy se mluvilo o vedoucím výjezdové skupiny, který je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče, tak vás upozorňuji na to, že, v současné době je situace mnohem horší. On když přijede, přijede tato výjezdní skupina do krizového řízení v rámci krizového stavu, uvedu konkrétní příklad, když v Brně vybuchl plyn, hrozily tam následné výbuchy plynu, tak tam nebyl naopak nikdo, kdo by mohl rozhodnout o tom, aby tam ten zdravotník šel, protože je to v rozporu s krizovým zákonem. Zdravotní služba nemůže zasahovat v ohroženém území. Teď když se tady tato záležitost přesune na velitele výjezdové skupiny, existuje někdo, kdo může říci, že tam ten zdravotník půjde také. Tzn. abychom si uvědomili, že ten zákon nemluví jenom o tom, co je horší, abychom se na to nedívali jenom pesimisticky, ale že může rozhodnout i o tom, co je lepší. prosím, Abyste se nad tím zamysleli. A stejně tak je to s těmi 2 minutami. Prosím, podívejte se na přesnou praxi, která je při výjezdu v operačním středisku, a přečtěte si dobře bod č. 1 tohoto paragrafu. To, že se zde mluví o dvou minutách, totiž ve skutečnosti bude v některých případech, které jsou zřetele hodné, znamenat, že tam přijedou dříve.
206
A já opravdu prosím, abyste se nad tímto zamysleli, a znovu říkám: Neříkám, že v tom zákoně nejsou chyby. Zcela určitě se dá napsat lépe. Ale znovu říkám, že my tady máme k porovnání pouze dvě možnosti. Jedna možnost je schválit ten zákon, anebo schválit ho s pozměňovacími návrhy. A já znovu říkám, že původní zákon je nesrovnatelně lepší, než ten, který vznikne s pozměňovacími návrhy. Proto znovu prosím, abyste ten zákon schválili. Ten návrh jsem už podal. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Miroslav Antl. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, budu velmi stručný. Chtěl bych se omluvit předem za to, že až teď se vám vloudil můj pozměňovací návrh, který velmi stručně sdělím už nyní, budu ho avizovat, je proto, že všichni víte, že jsem specialista na trestní právo, a v podstatě § 19, o kterém mluvil i pan kolega senátor Stanislav Juránek, odst. 3 písm. a), je o tom vedoucím výjezdové skupiny, který při poskytování přednemocniční neodkladné péče byly bezprostředně ohroženy životy nebo zdraví členů výjezdové skupiny. On může rozhodnout tak, že se neposkytne pomoc. Upozorňuji na ustanovení § 150 odst. 2 trestního zákoníku, kde je dané jasně povinnost, a okolní paragrafy 150 odst. 1, kde tato podmínka, že nemusí poskytnout, je řečena, a § 151, kde je řidič, jako by konkrétní subjekt řidič účastník dopravní nehody, rovněž nemusí, kdyby byl ohrožen jeho život nebo zdraví. Ale u zdravotníků to není a trestní zákoník s tím od začátku počítal. Bylo to v bývalém trestním zákoně, je to v novém trestním zákoníku, který jsme tady jasně schválili, připomínky k tomu nebyly, a náhle tímto § 19 odst. 3 v písm. a) my vlastně modifikujeme trestní zákoník a připouštíme, že tam žádná trestní odpovědnost nebude, a zdůrazňuji to slovo zdraví. To je pak i infekční choroba, to je cokoliv, a myslím si, že šéf výjezdové skupiny se může rozhodnout jakkoliv. Já vím, jak se to tam dostalo. Já jsem totiž přednášel panu doktoru Štětinovi a jeho záchranářům a upozorňoval jsem je na jejich trestní odpovědnost, a jemu se to velmi nelíbilo. Proto je tam zřejmě to ustanovení. Já vám děkuji v tuto chvíli za pozornost. Jinak velmi vítám slova pana zpravodaje, který je velmi erudovaným záchranářem, a Praha má nejsložitější dopravní podmínky. A pokud on navrhuje zkrácení té navrhované doby, tak je to ten pravý a o jeho slovech bych vůbec nepochyboval. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Radek Sušil. Senátor Radek Sušil: Dobrý den, děkuji, pane předsedající za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych vystoupit jako lékař. Já si myslím, že tento zákon je dobrým kompromisem, který byl přijat opravdu spektrem odborníků, kteří se k tomu mohli vyjadřovat. A jako lékař si myslím, že tento zákon je zde potřebný. Když jsme to projednávali na výboru, podrobně jsem se bod po bodu probírali tímto zákonem, a já s ním vnitřně souhlasím, souhlasím i s pozměňovacím návrhem, který je předkládán. K těm 15 minutám bych se mohl vyjádřit jenom v tom, že si myslím, že je dobré, že se tam ustavuje těch 15 minut, poněvadž proč by měl mít občan z regionu, který je špatně dostupný, mít jiné právo nebo jiné podmínky poskytnutí akutní péče, než člověk, který je v centru nebo větším osídlení. Myslím si, že je to otázka priorit. Samozřejmě vyžadující vyšší finanční náklady zřizovatelů, ale myslím si, že těch 15
207
minut je správný limit a správný čas, s kterým já souhlasím, a dovolím si plédovat na nás, abychom tento zákon pustili do podrobné rozpravy, eventuálně schválili pozměňovací návrhy, které jsou předkládány zdravotním výborem. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. S právem přednosti
paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, za prvé bych chtěla říci, co tady ještě v zápalu boje vůbec nezaznělo, a to je, že si nesmírně vážím všech lidí, kteří se na záchranné zdravotnické službě podílejí, ať jsou to lékaři, ať je to zdravotnický personál, ať jsou to pracovníci dispečinku. A vím, že nemají jednoduchou situaci. Vím, že si zaslouží mít skutečně podmínky, aby svoji práci mohli dělat co nejlépe. Zdravotnická záchranná služba je totiž určitě velmi viditelnou částí zdravotní péče. A z pohledu života a smrti mnohdy tou nejzásadnější. O tom je ale také debata o době dojezdu zdravotnické záchranné služby. A tu bychom podle mého názoru neměli natahovat, neměli bychom ten limit rozvolňovat, ale naopak se snažit, aby byly co nejkratší. Tady je spousta lékařů, a každý z nich určitě řekne, že je to o minutách, zda člověk přežije nebo ne. V současné vyhlášce, pokud vím, tak je také formulace, že doba dojezdu o 15 minut, pokud to vnější okolnosti umožňují. Natáhnout tu dobu není dobře. Já vím, že ta praxe ne vždycky může vyhovět. Ale to je určitě odůvodnitelné právě tím, co je v oné vyhlášce. Okolnostmi. Ale znovu říkám, rozvolňovat tu dobu si nemyslím, že je dobře. Druhý problém v tomto návrhu zákona je, že tímto zákonem dojde k likvidaci soukromých poskytovatelů záchranných služeb. A musím říci, že od vlády, která cíleně se snaží umenšit, ne-li totálně zlikvidovat veškerý systém veřejných služeb, je to docela pikantní. Podle mě je to nesmysl. Nesmysl je likvidovat to, co funguje, a tím určitě jsou soukromé záchranky. Ale zákon to svým ustanovením dělá. Třetí problém, který v tomto zákoně vidím, je pozice záchranářů. A jejich statusu a jejich sociálního zabezpečení. Já si myslím, že záchranáři by měli mít stejný status, jako mají hasiči, jako mají další složky integrovaného záchranného systému. My všichni si určitě vybavíme několik případů, kdy došlo k napadení těch, kteří šli poskytnout pomoc, kteří skutečně šli zachraňovat životy. Ale přitom ta jejich ochrana z pohledu práva je mizivá. Myslím si, že toto je také potřeba napravit. V zákonu mi také chybí alespoň větička o předlékařské první pomoci. Tedy především úloze Českého červeného kříže, a to zejména při zajištění služeb první pomoci při hromadných akcích, při zapojení při krizových akcích a samozřejmě nezastupitelné úlohy Českého červeného kříže při proškolování obyvatelstva k předlékařské první pomoci. Pokud někdo skutečně umí předlékařskou první pomoc a umí ale také proškolit, umí předat své znalosti, tak je to Český červený kříž a lidé, kteří zde pracují především jako dobrovolníci, a to je potřeba také ocenit. Je škoda, že je to tak málo využíváno a o podpoře ani nemluvím. Tady si dovolím trošičku odbočit. V Rakousku je Český červený kříž výhradním poskytovatelem školení předlékařské první pomoci v autoškolách. Tím si získává finance na svoji činnost a samozřejmě je k dispozici jako velmi platný systém integrovaného záchranného systému. Myslím, že bychom se měli zamyslet i nad tímto.
208
Vážené kolegyně, kolegové, pro zákon, tak jak je předložen, v této chvíli skutečně hlasovat nemohu, ale podpořím pozměňovací návrhy, které předložil zdravotní výbor a také pan senátor Antl. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Další s právem
přednosti paní místopředsedkyně Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Vážený pane předsedající,
pane ministře, kolegyně a kolegové, já jenom velmi stručně jdu sdělit ještě jeden důvod, proč je dobré podpořit pozměňovací návrh zdravotního výboru, a to je odchodné, které jsme v zákoníku práce minulý týden nepodpořili pro záchranáře, a já si myslím, že to je jenom vyjádření toho, nebo části toho, o čem tady mluvila moje předřečnice, a to významu a jistého obdivu a úcty vůči záchranářům,které tady všichni dáváme najevo. Doufám, že i toto bude pro vás důvodem hlasování pro pozměňovací návrh. Já samozřejmě bych byla raději, kdyby dojezdová doba byla co nejkratší, ale věřím, že i kdyby se to náhodou nestalo, tak že záchranáři nebudou odkládat a nebudou čekat až na těch 20 minut. Na druhou stranu vám nikomu, ani sobě, nepřeji, abychom nad někým ze svých blízkých čekali a počítali minuty, kdy skutečně přijde pomoc. Myslím si, že v duchu toho, co tady říkám, je třeba vyjádřit za prvé obdiv a poděkování všem záchranářům, a za druhé podpořit pozměňovací návrh zdravotního výboru. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně,
kolegové, za prvé zákon se týká každého z nás, a to tady řekla i moje předřečnice, protože nikdo z nás neví, kdy bude potřebovat záchrannou službu. Za druhé bych chtěl poděkovat kolegovi Antlovi vaším prostřednictvím, pane předsedající, že se tady zmínil o jedné závažné věci, a to o tom, že tímto zákonem bychom měnili trestní zákoník, a jak to je s poskytováním a neposkytováním první pomoci ze strany zdravotníků. Za třetí politická zaslepenost, o které jsem tady promluvil, se nyní ukázala. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k našemu kolegovi senátoru Juránkovi. On tady operuje zástupci Asociace krajů. Tzn., že Senát je nic, je to hadr, protože zástupci Asociace krajů se dohodli? Je to, pane kolego, víc, Asociace krajů, než je stanovisko České lékařské komory, které vám tady přečtu? Je to víc? Já se domnívám, že víc byste se měli starat o to, jaké hospodaření je ve vašich krajských nemocnicích, kde se vesele krade za bílého dne, než zasahovat někdy do věcí, kterým, s prominutím, moc nerozumíte. Anebo si vyžádat stanoviska odborníků. Návrh zákona striktně svěřuje výkon zdravotnické záchranné služby pouze jednomu jedinému možnému poskytovateli, a to kraji. Návrh vylučuje z poskytování zdravotnické záchranné služby veškeré soukromé subjekty. Opět jde o retroaktivní zásah do dříve nabytých práv, který je možno napadnout jak u Ústavního soudu, tak i porušení práva na ochranu investic, které lze napadnout v arbitráži. Už jsem to tady jednou řekl. Lze si dobře představit, že provozovatel soukromé zdravotnické záchranné služby investoval nemalé finanční prostředky do vybavení vozidel, a v současné době, aniž se jakkoli provinil, nebude moci nadále svou činnost v oblasti provozování 209
zdravotnické záchranné služby vykonávat. Jeho investice bude tedy bez jeho zavinění nesmyslným postupem českého zákonodárce znehodnocena a poškozena a případná arbitrážní žaloba bude mít jistě značnou naději na úspěch. Jde vlastně svým způsobem o jakési vyvlastnění. Za druhé. Těžko lze považovat za pokrok, pokud dojezdová doba místo dosavadních 15 minut tak, vážení, platila od roku 1992, po téměř 20 letech se mění na dvacetiminutovou dojezdovou dobu. Je pochopitelné, že v některých oblastech a v určitých povětrnostních podmínkách nebude možno dodržet ani tuto dvacetiminutovou dobu, ale obecně v naprosté většině případů zdravotnická záchranná služba patnáctiminutovou dojezdovou dobu dodržovala a přísně hlídala. Zákon tedy znamená, to je stanovisko ČLK, zhoršení pro pacienty, kteří potřebují urgentní zdravotní pomoc. Aby mohla zdravotnická záchranná služba dovézt pacienta do nejbližší nemocnice, vybavené pro léčbu podle postižení pacienta, musí nemocnice dispečinku zdravotnické záchranné služby potvrdit, že je ochotna a schopna přijmout pacienta. Pokud zdravotnická záchranná služba veze pacienta do nejbližší nemocnice, a ta nejbližší nemocnice nepotvrdí ochotu pacienta přijmout, další postup zákon vůbec neřeší! Je pochopitelné, že lze odmítnout pacienta za situace, kdy nemocnice není na daný případ vybavena, a pacienta lze umístit v jiné, lépe vybavené nemocnici, nebo kdy např. pacienta je nutno umístit na ventilátor a lůžko ARO, a toto není v dané nemocnici k dispozici, nebo jsou, jak se to stává velmi často, lůžka ARO plná a není volné lůžko. Přičemž lze pacienta umístit do jiné nemocnice, kde toto vybavení k dispozici je a je volné. Nicméně problémové situace, kdy zoufalá dispečerka volá do nemocnice a žádá potvrzení, zda jsou schopni převzít pacienta, a nemocnice ochotu převzít pacienta nepotvrdí, kdy zákon další řešení nenabízí a nezná, je velmi nesmírným zhoršením současné situace. Výklad pana ministra zdravotnictví, že to někdy v budoucnu snad bude a že se to podle jeho názoru bude řešit, nejsou samozřejmě zákonné a nelze k nim bohužel přihlížet. Nelze tedy než konstatovat, že i s ohledem na tyto aspekty, a bylo by jich možno nalézt mnohem více, i návrh zákona o zdravotnické záchranné službě poškozuje soukromé poskytovatele zdravotnické záchranné služby, tak pracovníky záchranných zdravotnických služeb, a všechny zdravotníky, kteří se na poskytování této služby podílí, a zejména poškozuje a ohrožuje pacienty. Je to bohužel krok zpět, nikoli kupředu. To jsem citoval zprávu České lékařské komory, od které jsem si k tomuto vyžádal stanovisko. A je mi velmi líto, že asociace krajů neudělala to samé, co jsem udělal já. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, také děkuji
panu předsedovi ÚPV za jeho povšimnutí nevhodnosti odst. a) § 19, odst. 3, pododstavce a) v § 19. Domnívám se, že je to správný pozměňovací návrh, protože není možné, aby laik byl daleko více povinován poskytovat první pomoc přednemocniční, než odborník. Dokonce mám dotaz na pana ministra, jestli celý 3. odst. v § 19 není v nepořádku. Já si nedovedu představit, že by bylo možno neposkytnout první pomoc skupinou, která je na to trénovaná, vyškolená, jejímž je to hlavním úkolem. Nedovedu si představit ten případ, na který by neměli být pracovníci záchranky vyškoleni. A proto bych byl rád, kdyby pan ministr mi takový případ uvedl, a pak mám ještě určitou nejasnost, což bohužel čeština není tak přesná, jako některé jiné jazyky, ale v češtině jestli rozumím tomu dobře, že rozhodnutí o neposkytnutí lze 210
udělat až teprve na místě té události, nikoli po telefonu z jiného místa, jestli tomu dobře rozumím, protože ta věta: Vedoucí výjezdové skupiny je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče v místě události v případě, pokud atd., a tady nevíte, jestli je ta přednemocniční neodkladná péče v místě události, k tomu se to váže. Vy pak můžete rozhodnout z tepla velína o tom, že neposkytnete pomoc v místě události, nebo jestli je věta myšlena tak, jak já bych ji vnímal jako správnou, že o tom lze rozhodnout teprve na tom místě události. Bohužel čeština tady není jednoznačná. To bych byl rád, kdyby se vysvětlilo. Pak bych byl rád, jestli byste mě nějakými argumenty mohli přesvědčit o tom, že i pododstavec B má v tomto zákonu být. Já se domnívám, že by tam skoro být neměl. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
jenom dvě nebo tři poznámky. První, pokud tady mluvil pan kolega senátor bývalý hejtman Juránek, tak mluvil z praxe. Naprostou většinu věcí, které říkal, potvrzuji. Vy to, prosím, zkuste vzít jako realitu, která platí a která je skutečností, ať bychom si přáli cokoliv jiného. Druhou věc, kterou chci říct, a která tady takhle úplně ještě nezazněla – já neznám krajskou reprezentaci a neznám žádnou zdravotní záchrannou službu, žádné stanoviště, kde by nechtěli přijet, jak je to možné, co nejdříve. Všichni chtějí přijet co nejdříve. V tomto smyslu mi připadá absurdní si myslet, že když dáme do zákona 20 minut místo 15, že se něco změní. Nic se nezmění. Lidé se přece budou snažit přijet včas, co možná nejdříve, a životy zachraňovat. Já vás ubezpečuji, že pokud např. na Vysočině, a jsem přesvědčen, že tomu tak bude i v jiných krajích, se stane, že do místa 1 nebo 2 km vzdáleného, i v současné době přijede záchranka třeba za 13 minut, tak je to velmi pečlivě šetřeno a lidé jsou velmi pečlivě prověřováni, proč přijeli až za 13 minut, byť to bylo v limitu. Tak toto funguje. A je úplně nesmyslné si myslet, že to ovlivníme nějakými minutami v zákoně. Tady jenom tím zákonem dáváme věci do reálné skutečnosti a stavíme jak to v některých případech; v 16, 10, 6 procentech, funguje. To jsou moje dvě poznámky. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore.
Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Petr Guziana. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Guziana: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
kolegyně, kolegové. Budu velmi stručný. Ve vystoupení kolegy Sefziga jsem s hrůzou zjistil, že u akutních stavů těch 5 minut nehraje roli. Já si myslím, že hraje roli. Protože je řada akutních stavů, u kterých postupně může dojít až k zástavě oběhu, dýchání atd. Můžu vám říct, že těch 5 minut si stopněte, a když nedýcháte a nebije vám srdce, tak to má katastrofální následky.
211
Já ze své zkušenosti z ledna letošního roku, když jsem měl tu příhodu, a naštěstí jsem si ji diagnostikoval sám, a byl jsem odvezen do nemocnice, ještě než došlo k tomu ataku, tak když jsem ležel na lůžku, byl jsem při vědomí, nemohl jsem mluvit, hýbat končetinami – tak těch 5 minut mi připadalo jako 5 let… Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Zatím poslední do diskuse je přihlášený pan Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Já mám jenom technickou – k té hrůze kolegy Guziany. Samozřejmě, že 5 minut je dlouhých. Ale jde o těch prvních 5 min., a ne o těch, které jsou někde kolem 20. minuty. Tam je vnímáno, každá minuta je také drahá pro toho, kdo trpí, nepochybně. Ať je to na začátku onemocnění nebo na konci onemocnění. Ale v záchranné urgentní medicíně je rozhodujících prvních 5 minut. Jestli je diskuse mezi 15 až 20 minutami – samozřejmě, každá minuta je dobrá. Ale diskuse tam zdaleka není tak vyhrocená jako u prvních 5 minut. To chci říct panu kolegovi, který to bezesporu ví stejně dobře, jako všichni lékaři v tomto sále. Ale spíš to říkám pro laickou veřejnost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. To byl skutečně poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nevidím nikoho, rozpravu uzavírám. Ptám se v této chvíli pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ano, prosím. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, rozprava byla dlouhá. A je zde mnoho věcí k další diskusi a komentování. Pokusím se některé zodpovědět. Dovolte mi na začátek krátký všeobecný komentář k celé rozpravě a k jejímu duchu. To, jestli ministerstvo zákon zpackalo – k tomu se nebudu vyjadřovat. Těžko se argumentuje s takovýmto postojem, protože se jedná o postoj, který vyjadřuje dojmy toho, kdo ho vyjadřuje expresívně. Těžko jaksi hledat argumenty proti dojmům. Ani by nebylo zdrávo, abych tady vyvracel něčí dojmy. O tom rozprava zcela určitě není. Já si myslím, že rozprava má v sobě nejdůležitější aspekt v tom, že zákon byl koncipován jako určitý kompromis. My stojíme před trojúhelníkem, nebo, chcete-li, kvadraturou kruhu, která nemá samozřejmě ideální řešení. Otázka není, jestli jsme vyřešili v návrhu všechny možné situace, které mohou nastat, všechna možná ohrožení života a všechna možná ohrožení zdravotníků. Diskuse opravdu by měla vyjádřit to, jestli kompromis je rozumný, tak jak si ho v současné době představujeme, nebo jestli je nerozumný a deformuje trojúhelník, ve kterém musím říct, že jsou na prvním místě pacienti, i když pořadí se určuje těžko, ale samozřejmě celý zdravotnický systém je tady kvůli pacientům. Na dalším hrotu trojúhelníku jsou zdravotníci. To platí o veškerém poskytování zdravotní péče, která je rizikovou záležitostí. Nejenom ze strany zdravotníků a zdraví, ale zejména ze strany forenzní, jak se v posledních letech ukazuje. Třetím vrcholem trojúhelníku je věc, která je velmi ošklivá, která ve zdravotnictví se nerada slyší. Ale jsou to peníze, které máme k dispozici. Tady se o penězích mluvilo jenom někdy, když se to hodilo. Mluvilo se o nich potažmo k rozpočtům krajů, kde to samozřejmě je dobrý argument, jak to mají kraje těžké, podobně jako to má celý stát teď těžké. Bohužel peníze v tom roli hrají. Není pochyb o tom, že kdybychom měli v tomto státu peněz dost, mohli bychom postavit desetkrát víc dálnic, takže auta by prakticky nejezdila proti sobě, nebo jenom
212
zcela výjimečně a velmi pomalu. Jistě bychom z tisíce mrtvých a mnoha dalších tisíc zraněných na silnicích udělali velké dobro; protože by nebyli. Ale dovedu si představit, že kdyby tu ministr dopravy navrhl takové řešení zdravotního stavu populace, které by mělo eliminovat zdravotní problémy z úrazů v silničním provozu, kdyby navrhl, že je potřeba nalít všechny peníze do dálnic, že by to také nevyvolalo příliš velké nadšení politiků. U zdravotnictví se dá vždycky však říci, že jde o život. Takže musíme myslet v první řadě na život, a nikoliv na peníze. Pak se v takové situaci dobře argumentuje s tím, že 20 minut je dlouho, že zhoršujeme kvalitu péče, ale není to pravda. Z těch 20 minut, jak tu zaznělo ke konci, je opravdu rozhodující, kritických. Já si myslím, kdybychom tu navrhovali dojezdovou dobu 10 minut, že stejně bychom nepostihli ty kritické pacienty, kteří potřebují resuscitaci během pěti minut, než jim začne nezvratně odumírat množství mozkových buněk a dojde k těžkému handicapu. A na tomhle příkladě je jasné, že těch pět minut vždycky za každých podmínek, všude, v každém koutu této země prostě dosáhnout nelze. Když se řekne 20 minut, tak to vypadá už hrozivě, že tady snižujeme péči, ale já znovu upozorňuji, že přesto, že 20 minut se objevuje v zákoně v protikladu 15 minutám současné vyhlášky, takže se jedná pouze o replikaci současného stavu, kdy opravdu asi milion 200 tisíc lidí nežije pravidelně a týká se to běžného trvalého bydliště samozřejmě, lidé se mohou pohybovat a řekněme, že ten pohyb může být směrem k záchrance nebo od záchranky, ale z něčeho vyjít je nutno, takže těch 20 minut pro jeden a čtvrt milionů lidí navíc dosáhnout bez obrovských investic – část těch čísel tady říkal pan senátor Juránek – nelze rozumným způsobem dosáhnout a musíme počítat s určitou pravděpodobností a s určitou mírou úspěchu té záchranky, čím bychom ten čas snižovali, tak by se stával extrémně drahým a přínos by byl relativně malý. Když tu zazní takové věci, že lékař nemůže jezdit sám, že musí ve výjezdové skupině být vždy dva, tak najednou se argumentuje s tím, že není dost peněz a že není tady žádné perpetum mobile na peníze, takže samozřejmě ta argumentace se může používat tak, jak se kdy hodí a že ten zákon je složitý a může se používat pro i proti, je úplně jasné. Já bych řekl ještě, pokud jde o ty peníze, jeden údaj zajímavý, který tady ještě nezazněl, ani ve výboru jsem ho neříkal. Zdravotní záchranná služba nemá peněz dost jsme slyšeli mnohokrát, to ale smícháno v celém zdravotnictví – zdravotnictví v žádné ani nejbohatší nemá tolik peněz, aby se cítilo být dobře zafinancováno. Vše je tedy relativní, relativní je i vývoj v jednotlivých segmentech. Od roku 2005 došlo k navýšení úhrad zdravotnickým zařízením všem v průměru o více než 130 %. Za stejné období došlo k navýšení úhrad ze zdrojů veřejného zdravotního pojištění u záchranek o více než 185 %, takže záchranky nejsou zanedbávané. A protože ministerstva zdravotnictví, ta předchozí od roku 2005, hrála důležitou roli cestou úhradových vyhlášek, kam ty peníze potečou, tak rozhodně tedy tu svojí roli v tomto případě nezanedbávala. Poslední věcí z toho obecného politického pohledu na záležitosti, samozřejmě že od roku 2006 se vyprazdňuje tak, jak už zde zaznělo VZP a platí zbytečně IZIP, ale v roce 2006, když byla vláda, kterou zde citoval pan senátor Dryml, u řízení ministerstva zdravotnictví, tak samozřejmě měla možnost projekt IZIP zakázat a také to neudělala. Já si dovolím teď ještě některé konkrétní věci zmínit. Hodně se tady mluvilo o funkci dispečinku operačního střediska a o tom, že bude ještě natahovat čas 20 minut. Odpovědnost operačního střediska je nepochybná a nelze počítat s tím, že by
213
tady mohla vzniknout situace, kdy operační středisko nebude konat a nebude nejrychlejším možným způsobem informovat výjezdovou skupinu, že má vyjet v případě, kdy je jasné, že ta situace je opravdu hrozící a vyžaduje akci záchranné služby. Já myslím, že je možno říci a zaznělo zde několik názorů chirurgů, že chirurg také nemá někde v zákoně napsáno, že vidí-li krvácení z tepny na končetině, že musí okamžitě zasáhnout, a to krvácení zastavit. Ta povinnost vyplývá pro každého zdravotníka z obecných definic tak, jak jsou v zákoně o zdravotních službách, kdy zdravotník je povinen péči poskytovat takovým způsobem – nebo v té definici lege artis je zahrnuta i včasnost poskytování péče a totéž platí pro konání dispečinku. To, že by se prodlužovala dojezdová doba ještě o další dvě minuty, během kterých má povinnost operační skupina vyjet, tak to není pravda. Ten zákon stejně v tom konkrétním případě je napsán tak, že se doba než skupina vyjede, počítá už do těch 20 minut. To, jestli je zdravotní služba péčí nebo službou, můžeme donekonečna diskutovat. Já myslím, že služba se v této sféře zavedla v té době, kdy ta služba někdy před 30 lety začala být koncipována. A samozřejmě to, jestli je zdravotník nebo lékař konkrétně u pacienta, tak mu potom poskytuje neodkladnou péči. Dalším bodem tak, jak to tak beru chronologicky, byla poznámka, že letecká záchranná služba transportuje zlomené malíčky. Já myslím, že povinností každého člověka, který je součástí provozovatele zdravotnického zařízení je informovat o tomto faktu pojišťovnu, protože v tom případě by se jednalo o jasné zneužití letecké záchranné služby. Z čeho budou platit záchrany kraje? Já myslím, že z toho, jak je placena dnes, prostě je to součástí rozpočtu kraje, který je standardním způsobem schvalován. Pokud jde o povinnost nemocnic informovat zdravotní službu o počtu volných lůžek, tam je možné - samozřejmě zákon vykládat způsobem, který je naprosto absurdní a vykládat ho tak, že bude muset být napojena telefonistka permanentně na středisko záchranné služby, to samozřejmě je výklad, který je opravdu absurdní a je naprosto jasné, že duchem zákona je povinnost, aby zdravotnické středisko informovalo o důležité okolnosti, která ten počet volných lůžek sníží a zabrání možnosti záchranné služby pacienta předat. Právě takto, že každá akutní nemocniční zařízení, která poskytují 24 hodinovou službu, musí být připravena na převzetí pacientů, ať ho přiveze záchranka, nebo ať pacient zkolabuje vedle nemocnice a přinese ho tam někdo na nosítkách, je jasné, ale to, že součástí plánu dojezdu budou i nemocnice, se kterými bude záchranka kooperovat přednostně, je zdravým rozumem, že jestliže je někde zřízeno traumatologické centrum, tak jistě bude záchranka věci traumatologické ty nejakutnější vozit do tohoto centra. Pokud je někde zřízeno kardiovaskulární centrum, které poskytuje akutní zásahy typu dilatace koronární cévy, která je při infarktu myokardu uzavřena, tak si nedovedu představit, že by byly nějaké pochybnosti o tom, kde v krajském plánu mají být příjmová střediska a mají být pod velmi ostrým dozorem na rozdíl od ostatních akutních nemocnic, které tyto případy budou přijímat spíše velmi výjimečně. V zákoně není povinnost zaznamenávat výzvy. Tato povinnost pro operační středisko je obsažena v zákoně o službách, tam kde se jedná o dokumentaci. To, že je tady zákonem kodifikován systém, kterému se zvyklo říkat randez vouz, není myslím nic nového. Tento systém ve světě byl aplikován již v 70. letech. Je celá řada zemí, kde jezdí jenom záchranáři nebo paramedici. To, že je lékař k dispozici jiným způsobem, je v praxi běžnější. U nás zažité, a proto zákon tento bod
214
obsahuje. Není potřeba kritizovat, že bude záchranu poskytovat záchranář nebo nějaká sestra s pejorativním nádechem. Věc, která se týkala § 19, jak o tom pan senátor Antl a pan senátor Sefzig diskutovali, a která je údajně v rozporu s trestním zákoníkem – prošla Legislativní radou vlády a tato interpretace tam tímto způsobem nezazněla. Jedná se tedy evidentně o různý výklad právních názorů. Ministerstvo se přiklonilo k tomu výkladu, že zdravotník nemůže být povinen zachraňovat životy v případě, kdy by došlo ke ztrátě nebo ohrožení jeho života. Já se ještě zároveň pokusím odpovědět na to, co říkal pan senátor Sefzig. Douška v § 19 odst. 3, kdy nejsou členové vycvičeni – jedná se nikoliv o výcvik ve smyslu zdravotnického poskytování péče, ale o poskytování péče v nějakých mimořádných podmínkách, kde jsou potřeba báňští záchranáři, záchranáři, kteří mají k dispozici potápěče. Je jisté, že resuscitovat pacienta musí umět každý záchranář, který slouží na záchrance. Ale resuscitovat ho někde na římse horolezecké stěny, to není asi úplně ve všech situacích pro toho standardního záchranáře nebo lékaře možné. To, jestli se rozhoduje o tom, že záchrana nebude poskytnuta na místě či se rozhoduje o vlastním místě – bude záležet na okolnostech. Já si umím představit oba případy. Ale v naprosté většině případů se bude rozhodovat až na místě, protože zkušenost je taková, že záchranáři k výzvám, které jsou dramatické, jezdí. I v případě, že jsou pochybnosti, že tam mohou být co platní. Zazněla tady celá řada připomínek k tomu, jak zákon dělal pan poslanec Štětina, a že konzultace v rámci přípravy zákona nebyly dostatečné. Ministerstvo zdravotnictví převzalo všechny věci, které byly připraveny z bývalých návrhů. Ale samozřejmě je konzultovalo a do nového zákona dalo jenom některé; tak jak byl aktuální pohled na jednotlivé problémy. Byly konzultovány problémy s asociací záchranářů. Byly konzultovány s konkrétními středisky záchranné služby v různých krajích. Ne úplně ve všech krajích, to prosím uznávám. Ale konzultace byly velmi, velmi rozsáhlé. Já nevím, jestli jsem odpověděl na všechny konkrétní dotazy, při tom jejich množství. Dovolím si ale uzavřít zhodnocení nebo svůj pohled na tuto diskusi. Jenom bych řekl, že to, že v zákonu není nakonec pasáž o sociálních benefitech záchranářů, bylo poměrně chaotickým vývojem problematiky. Ministerstvo zdravotnictví od začátku tvrdilo, že je to problematika, kterou musí zpracovat MPSV. Během přípravy vládního návrhu k tomu nedošlo. Celá řada lidí argumentovala v tom smyslu, že jakékoliv benefity pro záchranáře způsobí obrovské pozdvižení konkrétních pracovníků v nemocnicích, kteří pracují ve velmi obtížných podmínkách, v časových stresech a při těžkém rozhodování, zejména v oblasti chirurgických oborů. V době, kdy se tato problematika projednávala na půdě sněmovny, došlo znovu k diskutování o této záležitosti. Politická dohoda koalice nakonec během tohoto projednávání zněla, že budou benefity implementovány. Ale návrhy, které byly konkrétně přinášeny, nesplňovaly všechny požadavky tak, aby to mohlo fungovat. Vyjádřila se k tomu i Legislativní rada vlády, která tuto záležitost přesouvá na MPSV. Ministerstvo učinilo veřejný příslib, že problematiku dopracuje. Teď probíhají konzultace s MPSV v tomto směru. Děkuji, to je vše.
215
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Předpokládám, že se chce vyjádřit garanční zpravodaj. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Zdeněk Schwarz: Vážení, já bych ještě doplnil, co zde všechno... Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pardon, já se teď omlouvám. Napřed jsem se měla zeptat zpravodajky ÚPV, zdali se chce vyjádřit... Omlouvám se, že jsem nepostupovala správně. Senátor
Zdeněk
Schwarz: Zaznělo
tady hodně argumentů, hodně informací. Bohužel i dezinformací. Některé věci vycházejí z hluboké neznalosti systému. Já bych to rád za prvé doplnil, upřesnil – a možná některé poučil. Nejvíce připomínek se týká dojezdové doby. K té dojezdové době nezazněl jeden z argumentů, a to je, pakliže mluvíme o finančních prostředcích, že prodloužení dojezdové doby také zvýší náklady zdravotních pojišťoven, protože samozřejmě budou více platit za výjezd záchranné služby, který je hrazen za 15minutové sekvence, když to tak řeknu. I prodloužení dojezdové doby prodlouží náklady zdravotního pojištění na úhradu činnosti záchranné služby jako takové. Já se domnívám, že společnost by měla dbát na to, aby zlepšila nejenom kvalitu poskytované péče, ale i její dostupnost. Protože ve zdravotnické záchranné službě je dostupnost, rychlost jedním z měřítek kvality poskytované péče. Typickým příkladem by bylo, kdyby teď někdo z vás měl zdravotní potíže, a pražská záchranka sem přijela za 20 minut. Jak byste se asi kdo z vás cítil ... Myslím, že pro nikoho z vás by to nebyl příjemný zážitek, kdybyste tady 20 minut čekali na zásah záchranné služby. Já vím, že se to někomu z vás možná nezná, ale slyšel jsem mnoho telefonátů, když jsme zasahovali v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu, kdy záchranka tam byla do 5 minut, a přesto to bylo kritizováno, kde jsme tak dlouho. Ten, kdo zažil situaci na místě, kde jde skutečně někomu o život, tak ví, že minuta trvá hodinu, že i těch 5 minut může být nejenom dlouhých, velmi nepříjemných pro přítomné, ale může být opravdu kritických a závažných pro toho pacienta, kterého se to týká, ke kterému záchranná služba jede. Pakliže mluvíme o prodloužení dojezdové doby o pět minut, někdo tady argumentuje tím, že to je vlastně těch konečných pět minut. Já tvrdím, že to je i těch prvních pět minut. To tady také nezaznělo, že dojezdovou dobu vlastně stanovuje síť stanovišť. Čili netýká se to jen některých pacientů, týká se to všech pacientů. Pakliže bychom zajistili dostupnost na celém území republiky do 15 minut, tak logicky z toho vyplývá, že všechny dojezdy ke všem pacientům budou kratší. Už z těch důvodů, že ta síť výjezdových stanovišť bude hustší, neboli rozmístěna tak, nebo zabezpečena tak, že vlastně ke každému pacientovi se ta dostupnost zlepší a záchranná služba přijede dříve. K těm jednotlivým informacím, které bych rád okomentoval: Dále pan kolega tady komentoval plošné pokrytí – zhoršení současného stavu. Ano, já to považuji za zhoršení současného stavu. Zvláště je pro mě nepřijatelné, když společnost vynakládá stovky milionů, ne-li miliardy na zkvalitňování záchranné služby, včetně personálního, technického i jiného vybavení, a je jí úplně jedno, že by došlo k prodloužení a zhoršení dostupnosti a tím následně kvality poskytované péče. Stejně tak odborníci na celém světě se snaží zlepšit přednemocniční neodkladnou péči, aspekty urgentní medicíny, a my tady dáváme do ruky možnost, prodloužit a zhoršit, čili jdeme jakoby proti těmto zásadním požadavkům na zkvalitňování poskytované péče. 216
Byla zde komentována letecká záchranná služba a její zneužívání. Ono se to možná zpětně hodnotí snadno jako zneužití, ale uvědomte si, že letecká záchranná služba vzlétá na místo dopravní nehody, kde nemá žádnou informaci o tom, jaký je skutečný zdravotní stav toho dotyčného ve voze. Každý, kdo tuto práci vykonává, tak dobře ví, a určitě zažil, mnohý z vás, kolegů lékařů, že zdravotní stav pacienta se během vteřiny změní v nenávratný stav a že řidič, který utrpěl dopravní nehodu, nebo byl účastníkem dopravní nehody a utrpěl nějaká zranění, může vypadat úplně v pohodě, nic mu vlastně není, pomalu odmítá zdravotní péči, a během několika minut umírá. Zdravotnická záchranná služba vysílá vrtulník letecké záchranné služby na místo třeba velké dopravní nehody jenom proto, že to je dopravní nehoda, která je v nedostupném terénu, nebo v odlehlé části, v regionu, kde třeba je nedostatek výjezdových stanovišť, a zpětně hodnotit tento zásah jako neefektivní nebo plýtvání prostředky jenom proto, že dotyčný řidič měl jenom – jak se říká, nebo jak bylo sděleno – zlomený malíček, je spíš nefér, než argument hodný odborníka. Střední pracovní personál, jak se také někdy říká, neboli zdravotničtí záchranáři, sestry se způsobilostí vykonávat práci zdravotnického záchranáře, dneska již mohou aplikovat léky intravenózně, byla to jedna z mylných informací. Pracují tak v celé republice – záchranáři, sestry, čili tento argument je špatný. Co se týká nepřetržité informovanosti o počtu lůžek, v současné době většina záchranných služeb tyto informace má. V Praze máme na to technologie, čili nikdo nikam netelefonuje. Používají se webové aplikace a jiné technologie, které tyto informace aktualizují, předávají mezi jednotlivými subjekty. Stejným způsobem to jde řešit v celé České republice – jenom aplikací těchto technologií, jejich zdokonalením a tak, aby zdravotnické zařízení, nebo pracovníci jednotlivých oddělení akutní lůžkové péče tyto informace aktualizovali a záchranné službě takto předávali. Čili nebude potřeba neustále telefonovat nebo být dokonce trvale na telefonu a říci "teď jsem paní Novákovou propustil, takže je jedno volné lůžko, záchranko, můžeš přijet". Je to řešeno technologiemi. Kdo bude rozhodovat o směrování pacienta. V současné době od směrování pacienta rozhoduje vedoucí toho týmu, nebo té výjezdové skupiny, což v posádce rychlé lékařské pomoci je vždy lékař a v posádce rychlé zdravotnické pomoci je to zdravotnický záchranář. Ale ten, kdo o tom rozhoduje, je vždycky zdravotní stav pacienta, čili tak, jak vypadá a jakou péči potřebuje. Týká se to již platné – a tento zákon to nezmění – formulace "nejbližší vhodné zdravotnické zařízení je povinno přijmout pacienta" a podle toho a podle toho se záchranná služba řídí a řídit bude. Co se týká rušení privátních záchranných služeb, já jsem rád, že v Praze privátní záchranné služby nefungují. Máme s tím bohaté zkušenosti. Já jsem dokonce pracoval u privátní záchranné služby. Musel bych tady rozkrývat různé nešvary a jiné věci, ale stačí jeden argument. Činnost zdravotnické záchranné služby je podfinancována dlouhodobě, nepokrývá plně náklady, zástupci krajů jistě dobře věcí, že zdravotní pojištění kryje činnost záchranné služby z jedné třetiny, dvě třetiny hradí kraje – v současné době, a tento zákon to nezmění. Mě by zajímalo, kde ty dvě třetiny seberou ty privátní subjekty, když kraje jim nemůžou dát ani korunu. Víc nemá cenu k tomu komentovat, každý si to může jakkoliv zodpovědět. Co se týká organizační struktury, která zde byla navržena, nebo okomentována nevhodně, já si myslím, že zákon jasně definuje jenom základní organizační strukturu, jako kterékoli jiné organizace, jakou by záchranná služba měla mít strukturu. To je věc odborných diskusí, jestli ředitelství a dispečink má být společně nebo odděleně, nebo kde by to mělo být, jestli na adrese poskytovatele apod. To si myslím, že není nic špatného, tak jak je to v zákoně uvedeno.
217
Povinnost zaznamenávat výzvy. Tady bych poučil zase kritika v tom, že všechny činnosti záchranné služby od prvního zazvonění až po předání pacienta kamkoli, jsou do vteřiny evidovány, sledovány, archivovány a nemusí to být v zákoně o záchranné službě, protože jsou na to jiné předpisy. Třeba zdravotnická dokumentace má určitá jasná pravidla a již záznam operačního střediska je součástí zdravotnické dokumentace, a proto má i aspekty ochranných informací. Není potřeba to definovat v zákoně. Tady bych doplnil, že návrh zákona bude doprovázet celá řada prováděcích předpisů. V současné době ministerstvo zdravotnictví pracuje na těchto vyhláškách a tak jako na návrhu tohoto zákona se podíleli všichni ředitelé, nebo záchranné služby a odborníci z urgentní medicíny, tak i teď se podílíme na těchto vyhláškách a myslím si, že společně s těmito vyhláškami bude zákon životaschopný. Co se týká jednotného vybavení, neznám zemi, kde by záchranné služby měly jednotné vybavení. Všude je to tato pestrost. Vždycky budeme asi muset toto akceptovat, protože by to přineslo velkou finanční zátěž. A hlavně jsme si nikdy, aspoň v záchranných službách, mezi řediteli neshodli na tom, jak by to jednotné vybavení, nebo zobrazení, nebo jak tomu budeme říkat, záchranných služeb mělo vypadat. Jenom jako malou poznámku bych doplnil, že já osobně na všech těch jednáních jsem došel k takovému závěru, že jsem kolegům z jiných záchranných služeb řekl: Mně je jedno, jak bude vypadat sanitka, jakou bude mít barvu a v čem ti naši zaměstnanci budou chodit, případně jaké nápisy budou mít na svém oblečení. Ustoupil jsem i od toho, že by se třeba část toho, co jsme zavedli v Praze, uplatnila celorepublikově, a přistoupil jsem i na tu variantu, že bych to všechno změnil podle toho, jak někdo rozhodne. Zajímavé je, že se nikdo nikdy na ničem nedohodl. Nedohodli jsme se na jediné věci. Proto je v zákoně navrženo to, co je navrženo, že to jednotné označení nebude. Nám to při té práci nevadí. Co se týká toho, kolik je členů výjezdové skupiny. Tady bych jenom odkázal na tu formulaci v návrhu zákona, já jsem v původním pozměňovacím návrhu vypustil požadavek na dvoučlenné posádky, přestože se domnívám, že je to dostatečná kapacita pro výkon té profese, takže je tam "nejméně dvoučlenná posádka". Je to dáno právě pro jednotlivé skupiny, které známe, to jsou rychlé lékařské pomoci, rychlé zdravotnické pomoci, kde je vždycky nějaký velitel, nebo vedoucí výjezdové skupiny, aby někdo velel a někdo poslouchal, aby se nehádali, aby každý věděl, co kdo má dělat, aby to bylo i v součinnosti s ostatními složkami integrovaného záchranného systému a ty ostatní složky věděly, s kým mají komunikovat na místě zásahu. Co se týká začlenění jiných subjektů do letecké záchranné služby, to je věc odborná, na dlouhé diskuse. Já se domnívám, že vykonávat leteckou záchrannou službu může kdokoli na úrovni techniky, čili pilotů vrtulníků, výjezdových stanovišť letecké záchranné služby apod. Ale trvám na tom, že ve výjezdové skupině letecké záchranné služby by byli být pouze lidé, kteří tuto práci dennodenně vykonávají, čili zaměstnanci zdravotnických záchranných služeb, nikoli někdo jiný. A je mi jedno, kdo to je, jestli to je třeba i armáda. Co se týká toho, jak je hrazena, tady bych jenom poučil, že techniku hradí ministerstvo zdravotnictví na základě výběrového řízení, které vybralo nějaké dodavatele této služby. Zdravotnická záchranná služba dodává pouze zdravotnické pracovníky a zdravotnický materiál a léky, a ty hradí vlastně zdravotní pojišťovny na konkrétní výkon. Kraje hradí tu část, kde jsou platy, čili to, že jsou zaměstnanci záchranné služby v práci.
218
Tady bych jenom zdůraznil nedostatek, který zákon neřeší, to je, že kraje, které leteckou záchrannou službu nemají se vlastně vůbec nepodílejí na financování letecké záchranné služby, což mě trápí a kolegy, kteří financují pro jiné kraje tuto činnost to trápí též a do dneška se to nevyřešilo a bohužel to neřeší ani tento zákon. Co se týká financování letecké záchranné služby, tak bych zde jenom poučil ostatní v tom, že je pro mě zajímavé a neakceptovatelné, že výkon letecké záchranné služby zdravotní pojišťovny hradí stejně jako výkon pozemní složky. Přitom každý víme, že sanitní vůz a vrtulník jsou v nákladech podstatně něco odlišného. Co se týká krizové připravenosti, krizového plánování, trauma plánů, jak bylo zmíněno, v současné době máme u záchranných služeb tzv. útvary krizového managementu, které se pouze transformují, nebo přejmenují spíše podle tohoto návrhu zákona. Jinak se vlastně nic nezmění. Většinou tam má záchranka jednoho, dokonce některé malé záchranky tam mají nějakého externistu, který právě zpracovává jenom plány pro krizové situace a jakousi součinnost v přípravě nebo plánování se složkami integrovaného záchranného systému. Na tom nevidím žádný problém. Omezení názvu zdravotnické záchranné služby a jejího použití – na tom se shodli vždycky všichni ředitelé záchranek, protože přestože někde mají soukromé subjekty v regionu, tak je to vždycky trápilo. Zde v Praze to můžete vidět a každý z vás se s tím určitě setkal, že po Praze houkají stovky sanitek denně, přestože se na zajištění přednemocniční ochranné péče v Praze nepodílejí. Je to doslova zneužívání symbolů, zneužívání výstražných znamení, jenom ulehčení si byznysu, který zdravotní transporty v Praze představují. Proto jsme chtěli, aby toto bylo definováno, abychom se dostali na úroveň ostatních složek, protože možná asi nevíte, že jak zneužití symbolů, nebo označení, nebo jenom složek IZS, jako je policie, hasiči, je trestné a dokonce jsou tam statisícové pokuty. U záchranky to tak není, a abych nahlédl do minulosti, když jsme jednali s agenty FBI při zajištění MMF a jiných akcí – NATO apod., tak se podivovali nad tím, že to naše legislativa neřeší a že vlastně "teroristi" můžou zneužít sanitní vozidlo pro cokoli. Takže to tak je, a proto i v tom zákoně jsme akceptovali, nebo chtěli, aby to zneužití symbolů záchranné služby bylo nějakým způsobem aspoň definováno. Neposkytnutí péče. O tom je tady pozměňovací návrh kolegy Antla. Tady bych jenom zdůraznil, že na tom se také všichni zástupci a zaměstnanci záchranných služeb shodli, protože odmítají, skutečně odmítají nasadit život za pacienta v situaci, kdy jim půjde o život. To jsou vyhraněné situace, pro které je tady právě integrovaný záchranný systém, proto tady jsou hasiči. Jeden důvod je i ekonomický, protože vychovat nebo získat hasiče trvá podstatně krátkou dobu za méně finančních prostředků, než vychovat zdravotnického záchranáře vysokoškolsky vzdělaného, nebo dokonce lékaře s odborností pro práci s urgentní medicíně. Tam to má tuto logiku, a proto bych tady jenom apeloval na to, aby se to neměnilo a zůstalo tak, jak to je. Protože skutečně při naší práci nastávají situace, kdy jde o život a tam ten záchranář nebo lékař by neměl ten život položit. Ne nasadit, ale položit. Plán pokrytí kraje. Tak jak je ten zákon napsán a tak jak definuje dojezdovou dobu, tak si myslím, že nebude vůbec snadné plán pokrytí vymyslet a nějakým způsobem definovat. Možná v některých krajích to problém nebude. V Praze to problém bude. Už jenom proto, že do dneška nikdo, ani ze zástupců ministerstva zdravotnictví, ať tam byl kdokoli, tento problém nebyl schopen vyřešit. Vždycky to zůstalo jakoby s otazníkem, nebo takovou nevyplněnou černou dírou, protože když to přeženu, i s odkazem na to, co jsem řekl v úvodu, tak vlastně v Praze by mi stačilo
219
jedno stanoviště a splním, tak jak je ten zákon napsán, tu dojezdovou dobu a vlastně nic se nestane. Akorát, že kvalita poskytované péče v hlavním městě se výrazně zhorší. Takže plán plošného pokrytí může dopadnout i extrémně tak, jak to v Praze ze zkušenosti vím, že vlastně každý starosta městské části, kterých je přes 50, bude chtít mít už kvůli volbám ve svém volebním okrsku výjezdové stanoviště záchranné služby. A bude na tom trvat a bude říkat, že ho tam chce, že ze současných třeba 19 bychom v Praze měli třeba 56 výjezdových stanovišť, a vlastně nic by se nestalo, protože by to bylo podle plánu plošného pokrytí, tak jak je vydefinována jeho tvorba. Ale uvidíme, jak to praxe ukáže, protože to samozřejmě budou limitovat finanční prostředky a ještě do toho bude zasahovat bezpečnostní rada kraje, potažmo ministerstvo zdravotnictví. Pokuty pro zdravotnická zařízení, že neinformují záchrannou službu. Já si myslím, že to je správné. Zdravotnická záchranná služba musí mít informace o volných kapacitách lůžkových zdravotnických zařízení, která se spolu podílejí na akutní péči, právě proto, aby netrvalo dlouho rozhodnutí o tom, kam pacienta v ohrožení života umístím, nebo kterým směrem se vlastně s ním vůbec vydám. Čili na tom nevidím nic špatného, naopak to vítám, že je to v zákoně tak napsáno, že zdravotnická zařízení tuto povinnost budou mít, protože nám to v Praze i v jiných krajích přináší dlouhodobě nemalé problémy, které se promítají samozřejmě i do zdravotního stavu pacienta, pro kterého jsme jeli. Jinak když sloužívám, tak to zažívám v Praze neustále, na tom se nic nezměnilo, stojím desítky minut s pacientem v ohrožení života a čekám, až se najde pro něj v Praze, která je přeplněna fakultními nemocnicemi se superspecializovanou péčí, jedno jediné akutní lůžko. Bylo řečeno, že mám 32 pozměňovacích návrhů. Upozornil bych, že jich mám jenom 31, ale důležitých je vlastně sedm bodů. Těch sedm bodů bych vám pro orientaci v této problematice jenom přečetl. Jedná se o dojezdovou dobu, pak o rušení pomocných operačních středisek, která jsou snad v republice už jenom tři a stejně budou zrušena, pak je to povinnost, že zdravotnické zařízení nesmí odmítnout přijetí pacienta. Tady – abyste věděli – odmítnutí pacienta záchranné služby lůžkovým zařízením akutní péče přináší mnoho problémů. Samozřejmě stoupají náklady na provoz. Já jsem kdysi spočítal, že 10 minut zdržení posádky v nemocnici při předání pacienta mě stojí minimálně dvě posádky denně navíc ve službě. Spočítejte si, kolik je to aut, kolik je to mzdových nákladů, přístrojového vybavení dalších a dalších věcí. Čili my se snažíme dobu předání zkracovat. Proto vlastně ve světě vznikla tak zvaná centrální příjmová oddělení, nebo urgentní příjmy, právě aby se ten řetězec nepřerušoval, aby plynulost předávání pacientů probíhala co možná nejrychleji a v nejkratším časovém úseku. Z dalších bodů těch pozměňovacích návrhů bych upozornil právě na zneužívání názvu zdravotnická záchranná služba, kde někdo z chytráků v pozměňovacím návrhu předložil to, aby se tam skryla i sdružení. Čili pakliže budu chtít nadále zneužívat tento znak, tak si založím sdružení a můžu to dále zneužívat. O to jde. Proto je ten pozměňovací návrh takto specifický. Další bod byla problematika týkající se financování. Tady bych odpověděl kolegovi, který říká, že já jsem jediný z ředitelů, který je proti těm zbývajícím. To je právě proto, že financování v návrhu zákona diskriminuje Prahu. Tak jako většina opatření ekonomického rázu. Týká se to právě krizové připravenosti. Asi se všichni shodneme na tom, že Praha bude místem, kde bude teroristický útok. Asi nebude někde jinde, v jiném kraji. Praha má mnoho jiných rizik, která generují potřebu, aby Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy byla na krizové stavy co
220
nejlépe připravena a zabezpečena. Tak jak je to navrženo, vychází to ze stejné problematiky, kterou kritizují starostové, to je, že vlastně všechna ekonomická opatření vycházejí z čísel Českého statistického úřadu, čili počtu obyvatel, který neodpovídá skutečnosti. Zrovna nedávno jsem v televizi slyšel, že Praha má vlastně denně o půl milionu obyvatel více, než je uváděno Českým statistickým úřadem a já bych o peníze pro těchto půl milionu obyvatel přicházel. Proto jsem se nemohl shodnout s kolegy ostatních záchranných služeb. Takže to je jenom výčet upozornění na pozměňovací návrhy. Poslední bod bylo odchodné, nebo odstupné. Tady se asi shodneme na tom, že zaměstnanci záchranných služeb si zaslouží minimálně totéž, co mají zaměstnanci ostatních složek integrovaného záchranného systému. Pokud se týká dalších poznámek vystupujících kolegyň a kolegů, tady bych ještě zmínil "zásah se neuskuteční". Nevím, co tím kolega myslel. Já si myslím, že všechny zásahy, které zdravotnická záchranná služba přijala ve své tísňové službě, byly uskutečněny. Nevím o tom, že by záchranná služba někdy nepřijela nebo nevyjela, asi má někdo jiné zkušenosti. Potom zde byla ještě sociální doložka – ano o té jsem mluvil. Dojezdová doba, to jsem okomentoval. Výuka první pomoci. Tady bych jenom připomenul, že všechny zdravotnické záchranné služby začaly možná před 15 lety, dokonce na můj popud suplovat nedostatečnou činnost školského systému a vůbec výchovy obyvatel v poskytování první pomoci. Tehdy se mně kolegové ze všech záchranek smáli a říkali, co to říkám za blbosti. Já jsem tehdy říkal, že pakliže společnost se nestará o to, aby občané byli připraveni na takovou situaci, že budou muset poskytnout první pomoc komukoli, nebo dokonce zachránit svého rodinného, blízkého, tak jsem říkal, přejdeme do aktivního přístupu k této problematice a budeme se na té výuce podílet. Čili v současné době všechny záchranné služby mají vzdělávací centra, vzdělávací sekce, nebo jak se to jmenuje, a vychovávají k první pomoci občany – laiky. Podílíme se na výchově žáků základních škol, středních škol i vysokých škol. Provádíme kurzy pro laickou veřejnost, kam se může přihlásit kdokoli. Takže si myslím, že je tady dostatečná činnost záchranné služby, přestože se domnívám, že to nepřísluší zdravotnické záchranné službě, aby toto dělala a zatěžovala rozpočty krajů nebo rozpočty své tím, že se podílí na výuce, kterou by měl zajišťovat někdo jiný, potažmo školství. Co se týká trestně právní odpovědnosti, o tom jsem mluvil. Myslím si, že jsem na nic nezapomněl. Ještě bych okomentoval sdělení pana ministra. Ano, zákon o záchranné službě, tak jak jej zde máme, je kompromisem. Proto i já jsem ho netorpédoval, přestože bych ty důvody našel a měl, ale podal jsem seznam pozměňovacích návrhů, kterými se snažím jenom doladit v mezích možného navržení zákon. Tak jak tady bylo kritizováno, jenom bych upřesnil, že jsme s ministerstvem v úzkém kontaktu a spolupracujeme. Všichni z terénu s ministerstvem zdravotnictví jsme se na přípravě tohoto zákona podíleli. To, jak dopadl tento zákon, nebo jak je teď navržen, je – jak bylo řečeno panem ministrem – východiskem z nouze, neboli kompromisem mezi tím, co bylo možné dojednat nebo odsouhlasit a schválit. Co se týká dojezdové doby a činnosti zdravotnického operačního střediska, tady bych jenom doplnil informaci, že v současné době se již pracuje na vyhlášce, která přesně bude definovat, co má zdravotnické operační středisko dělat od přijetí, čili od toho momentu, kdy ten telefon zazvoní, až do momentu, kdy předá výzvu výjezdové skupině. Jsem rád, že ministerstvo vyslechlo náš návrh – Prahy, aby se
221
tísňové výzvy diferencovaly, aby to nebylo tak, jak v současné době, že každá výzva je stejná. Považujeme za zbytečné na 80 % výzev tak zvaně riskovat a jet jako o život, když víme moc dobře, že v Praze jenom 20 % výzev je skutečně pro lékaře, 80 % výzev v současné době plnohodnotně obslouží zdravotničtí záchranáři, a proto i ta diferenciace bude přesně definovaná ve vyhlášce. Tam bude i definice, co ten dispečink v kterou minutu má udělat, aby nedošlo k tomu, o čem tady byla diskuse, že by se případně pozdržovala výzva a předávala výjezdové skupině, aby se vešli do limitu a aby se případně nestalo, že nedodrží zákon. O zneužívání letecké záchranné služby jsem hovořil. (Poznámky z pléna: My už jsme toto všechno slyšeli.) Kontaktní místo jsem okomentoval, návaznost péče také, trestní zákoník také. Myslím si, že to je vše. Okomentoval bych ještě, jak proběhla diskuse. Kromě zpravodajů výborů vystoupilo 15 senátorek a senátorů, z toho dva vystoupili třikrát, jeden vystoupil dvakrát. Pokud vím, bylo navrženo jedno zamítnutí, pak bylo navrženo schválení a pak bylo navrženo schválení s pozměňovacími návrhy. (Poznámka pana senátora Antla: Pořadí.) To jsou vlastně tři možnosti hlasování. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane garanční
zpravodaji. Svatým právem garančního zpravodaje je okomentovat diskusi, jak uzná za vhodné. Já jenom připomínám, že některé věci, které jste říkal, patřily spíš do podrobné rozpravy. Nicméně říkám, je vaším svatým právem, jak to uděláte. Ano, byl dán návrh schválit, byl dán návrh zamítnout, byla vyslovena podpora schválit návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Hlasujeme v tom pořadí – schválit, zamítnout, případně otevřeme podrobnou rozpravu a budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu. Děkuji v této chvíli panu garančnímu zpravodaji. Svoláme se k hlasování. Budeme v této chvíli hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona o zdravotnické záchranné službě ve znění, jak nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Ještě kvorum, aktuálně přítomno 66, aktuální kvoru 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 30, proti bylo 22. Návrh nebyl přijat. Musíme tedy hlasovat o dalším návrhu. Tím byl návrh – zamítnout návrh zákona. Myslím, že můžeme dát hlasovat bez znělky. Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 12, proti bylo 32. Návrh nebyl přijat. To znamená, že pokračujeme dál v projednávání tohoto návrhu zákona. Otevírám tedy podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
vážené kolegyně, vážení kolegové, já už jsem tady naznačil – můj pozměňovací návrh je zněním velmi jednoduchý, ale jak jsem zjistil i ze stanoviska pana zpravodaje, asi tak jednoduchý není. Chtěl bych jenom říci, co to udělá v praxi a nevyhnu se tomu, abych vám nepřečetl – tedy přečetl § 150 odstavec 2 trestního zákoníku, který zní: "Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy 222
svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán…“ atd. To je tzv. speciální subjekt. Tady jsou tři skutkové podstaty. Dále je tam obecný subjekt a konkrétní subjekt, který má výjimku, a tam je řečeno: "...ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného". Já vám velmi stručně řeknu, co to bude znamenat v životě, když tento pozměňovací návrh nepřijmeme. Je to podle mého názoru, a to říkám za ústavněprávní výbor, resp. za sebe jako za předsedu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, že jde o příkrý rozpor s trestním zákoníkem. Já vám řeknu, co by to znamenalo v praxi. Nastane paradox, že záchranář nebude trestně odpovědný při přímém výkonu svých pracovních povinností, to znamená při zákroku. A tady bych ještě na slova pana zpravodaje chtěl říct, že on tady mluví o ohrožení života, ale tam je i zdraví, o tom se on nezmínil. A záchranář paradoxně bude povinen, když půjde "v civilu", v občanském životě, podle trestního zákoníku odpovědný trestně, když takovou pomoc neposkytne. Stejně tak bude odpovědný hasič, policista, zdravotní sestra a každý lékař, ne specialista záchranář. Každý ostatní bude trestně odpovědný a nebude paradoxně trestně odpovědný záchranář při výkonu práce, tedy ve službě. Na to velmi upozorňuji, a pokud je tady zmiňována Legislativní rada vlády, pro mne to utvrzuje názor na kvalitu jejích legislativních připomínek. Proto prosím o přijetí mého pozměňovacího návrhu tak, jak jej máte před sebou, tzn. v § 19 odst. 3 vypustit písm. a)a zrušit označení písm. b). Já jsem jinak pro dodatek uvažoval stejně jako pan předseda Sefzig, který zpochybňuje i to písmenko b), ale nakonec pro zjednodušení, protože tam bychom museli vypouštět a přečíslovávat další odstavce, mám jen tento zcela jednoduchý pozměňovací návrh. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji
také panu senátorovi. A ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml, prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, vážený navrhovateli. V § 28 k tzv. odchodnému bych chtěl poznamenat to, že integrovaný záchranný systém, na který každý tady odkazuje, má nejen svoje práva, ale i svoje povinnosti. Zajímalo by mě tedy, jestli zde se má jednat o pozitivní diskriminaci jedné skupiny zdravotníků na rozdíl od ostatních zdravotníků, anebo jestli zdravotnická záchranná služba chce být skutečně zařazena do integrovaného záchranného systému, ale pak by to měly být i ty povinnosti. To znamená, že nemohou vykonávat jinou činnost, jsou na ně kladeny jiné požadavky. Paragraf 28 mi připadá jako velmi nesystémový a bude rozdělovat zdravotníky. Proto s ním nesouhlasím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Ještě se hlásí pan senátor Zdeněk Schwarz, tentokrát jako senátor. Senátor Zdeněk Schwarz: Já bych jenom připomněl, že přílohou č. 1 usnesení 184 výboru pro zdravotnictví a sociální politiku je pozměňovací návrh, který jsem předložil a jehož znění máte všichni k dispozici, takže ho nebudu načítat. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Není potřeba ho načítat, protože je to výborový návrh. Nyní se ještě musím zeptat, zda se dále hlásí někdo do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se
223
pana ministra, zda se chce vyjádřit k podrobné rozpravě. Nechce. Pan garanční zpravodaj v této chvíli také ne. Přistoupíme tedy k hlasování, ale pan garanční zpravodaj by nás měl provést hlasováním. Měl byste říci, v jakém pořadí budeme hlasovat, prosím. Senátor Zdeněk Schwarz: Měli bychom hlasovat o pozměňovacím návrhu jako celku, čili o mém pozměňovacím návrhu, který jsem předložil a který i doporučil schválit výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: O slovo se ještě přihlásil
pan předseda Senátu v této chvíli, předpokládám, že procedurálně. Předseda Senátu Milan Štěch: Sám za sebe požaduji, abychom o pozměňovacím návrhu jako o celku nehlasovali, jsou tam návrhy, se kterými bez problémů souhlasím, ale jsou tam návrhy, např. dojezdová doba, kde mám jiný názor. Očekával jsem, že pan zpravodaj to dokáže podle probíhající diskuze oddělit, abychom nemuseli hlasovat o každém bodu zvlášť, ale pokud to nemá připraveno, pak tedy musíme hlasovat o každém bodu zvlášť, protože si myslím, že senátorky a senátoři mají právo se rozhodnout individuálně o každém pozměňovacím návrhu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo.
Znamená to, že je zde návrh hlasovat odděleně. O slovo s přednostním právem se přihlásil pan senátor Richard Svoboda, předseda klubu ODS. Senátor Richard Svoboda: Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych požádat o pětiminutovou přestávku pro klub ODS. Děkuji. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Děkuji.
Tomu
samozřejmě musíme vyhovět, takže vyhlašuji přestávku do 11.55 hodin. (Jednání přerušeno v 11.47 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 11.55 hodin.) Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové,
budeme pokračovat v jednání o návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě. Jednání jsme přerušili v podstatě ve chvíli přípravy na hlasování, takže slovo bude mít pan garanční zpravodaj, který nás provede hlasováním. Senátor Zdeněk Schwarz: Dámy a pánové, po zralé úvaze jsem dospěl k závěru, že celý součet pozměňovacích návrhů rozdělím do čtyř. První pozměňovací návrh bude bod 4 jako samostatný, druhý pozměňovací návrh bude bod 30 jako samostatný, zbývajících 29 pozměňovacích návrhů bude jako jeden en bloc a jako čtvrtý pozměňovací návrh bude návrh kolegy Antla. A takto bychom hlasovali, buď schválit nebo neschválit. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pane garanční zpravodaji, já vás poprosím, abyste vždycky kratince jednou větou nebo lépe dvěma slovy řekl, o čem hlasování je, abychom se v tom skutečně zorientovali. A poprosím vás samozřejmě o vaše stanovisko. A o stanovisko poprosím také pana ministra.
224
Nyní musím svolat všechny nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Můžeme tedy zahájit proceduru hlasování. Prosím vás, provádějte nás hlasováním. Senátor Zdeněk Schwarz: Nyní budeme hlasovat o čtvrtém bodu, který se
týká dojezdové doby, čili 15 minut nebo 20 minut. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Návrh je 15 minut, ano? Senátor Zdeněk Schwarz: Ne, v návrhu zákona je 20 minut, já ve svém pozměňovacím návrhu navrhuji 20 minut změnit na 15 minut. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, tak jsem to myslela. O vaše stanovisko nemusím žádat, protože vy to navrhujete. Prosím o stanovisko pana ministra. (Ministr má k návrhu na patnáctiminutovou dojezdovou dobu záporné stanovisko.) Přistoupíme k hlasování. Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 51, proti bylo 7. Návrh byl přijat. Prosím další návrh. Senátor Zdeněk Schwarz: Nyní budeme hlasovat o bodu 30, který se týká odchodného. Čili doplnit § 28 odchodné pro zdravotnické záchranáře a operátorky operačního střediska. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Prosím pana ministra
o stanovisko. (Ministr má souhlasné stanovisko.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 43, proti byli dva. Návrh byl přijat. Prosím o další návrh. Senátor Zdeněk Schwarz: Dalšími pozměňovacími návrhy je zbývajících 29 návrhů, čili návrhy 1 až 31 bez č. 30 a bez č. 4. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Prosím o stanovisko pana ministra. (Ministr nesouhlasí.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 50. Proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím o další návrh.
225
Senátor Zdeněk Schwarz: A poslední, čtvrtý pozměňovací návrh je návrh kolegy senátora Antla. Máte ho všichni k dispozici, čili nebudu ho číst. Moje stanovisko je souhlasné. (Stanovisko ministra je nesouhlasné.) Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Zahajuji hlasování. Kdo
je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Děkuji panu garančnímu zpravodaji. A musíme nyní přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování číslo 50 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Zdeněk Schwarz a senátorka Jiřina Rippelová. (Souhlasila.)Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh pověřit jmenované senátory odůvodněním v Poslanecké sněmovně, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodaji, děkuji panu ministrovi, děkuji všem, kteří vystoupili v rozpravě. Budeme pokračovat dalším bodem dnešního programu jednání, kterým je
16. Návrh zákona o specifických zdravotních službách (senátní tisk č. 185) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 185. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého nyní opět prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Dovolte, abych nyní uvedl další z vládních návrhů zdravotnických zákonů, a to návrh zákona o specifických zdravotních službách. I tímto návrhem zákona je sledováno naplnění cíle programového prohlášení vlády v bodě reformy zdravotnictví. V návrhu zákona o specifických zdravotních službách jsou upraveny zvláštní druhy zdravotních služeb, jejichž součástí je provádění specifických zdravotních výkonů, které mohou podstatným způsobem ovlivnit život nebo zdraví pacienta a mají silný psychosociálně etický rozměr. Jde například o asistovanou reprodukci, sterilizaci, kastraci, změnu pohlaví, psychochirurgické výkony, genetická vyšetření,
226
darování a odběry krve, ověřování nových poznatků použití metod v klinické praxi dosud nezavedených, lékařské ozáření a další. Právě pro tyto dopady byly výše zmíněné úseky zdravotních služeb zpracovány poprvé v samostatném zákoně, a vytváří se tak zázemí i pro další obdobná témata, která přicházejí ruku v ruce s pokroky v medicíně. Ve vztahu k uvedeným zdravotním službám se zejména stanoví zvláštní podmínky, pro jejichž splnění lze pacientovi tyto služby poskytnout. Mimo toho se dále navrhuje vymezit zdravotní služby, v souvislosti s nimiž může dojít k zásahu do práv a povinností pacienta nebo jiných subjektů v jiné než zdravotnické oblasti. Jsou to zejména posudkové zdravotní služby, jejichž součástí jsou i pracovně lékařské služby a posuzování zdravotní způsobilosti ke studiu a přípravě na povolání. Posudková činnost v oblasti zdravotnictví se v návrhu zákona upravuje v souladu se zavedenou praxí, avšak komplexně. Zákon vymezuje základní principy této služby se zohledněním odborných potřeb. Pracovně lékařské služby jsou vymezeny v souladu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 161 o závodních zdravotních službách. Cílem navrhované právní úpravy je vytvořit takové podmínky k výkonu práce, které ochrání zdraví zaměstnance i žáků a studentů připravujících se na budoucí povolání před působením faktorů pracovních podmínek. V rámci posudkových služeb je rovněž řešena problematika posuzování a uznávání nemocí z povolání. Navrhovaná právní úprava dále vymezuje poskytování zdravotních služeb v rámci ochranného léčení. Dosud se toto ochranné léčení, které je jedním z ochranných opatření ukládaných v rámci trestního řízení soudy při nebo po výkonu trestu odnětí svobody realizovalo bez bližší právní úpravy. K návrh zákona byly Poslaneckou sněmovnou přijaty pozměňovací návrhy, které plně podporuji a podporuji návrh ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a prosím vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 185/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 185/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Daniela Filipiová, kterou ale v této chvíli zastoupí pan senátor Zdeněk Schwarz. Prosím, pane senátore. Senátor Zdeněk Schwarz: Dámy a pánové, vystupuji tedy ještě jednou. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své 12. schůzi konané dne 29. září 2011 k návrhu zákona o specifických zdravotních službách přijal toto usnesení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Také vás prosím,
abyste se posadil u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Paukrtová? Přeje. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, paní předsedající, tento návrh
zákona projednával i ústavně-právní výbor, který se zabývá všemi zákony, jež se 227
týkají jak reformy sociální oblasti, tak i reformy zdravotnictví, právě s přihlédnutím na eventuální soulad či nesoulad s Ústavou ČR. Tak jak zde bylo panem ministrem sděleno, toto je nová právní úprava, která vymezuje ty zdravotní služby, jejichž součástí je provádění specifických zdravotních úkonů. Jedná se o úpravu právních vztahů specifických zdravotních služeb, jako je asistovaná reprodukce, sterilizace, kastrace, změna pohlaví, genetická vyšetření, odběry lidské krve, jejích složek, léčba krví atd. A i ověřování nových postupů použitím metody, která dosud nebyla v klinické praxi na živém člověku zavedena, lékařské ozáření. Dá se tedy říci, že tyto úkony, které jsou zachyceny v tomto návrhu zákona, mají etický a lidský rozměr ve zvýšené míře, a zřejmě proto byla zvolena jiná právní úprava. Návrh zákona rovněž komplexně upravuje problematiku posudkové péče vydávání lékařských posudků. Pokud bych se měla zmínit o legislativním procesu, vláda předložila Poslanecké sněmovně 30. června 2011, v prvém čtení byl sněmovnou návrh zákona přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví, s tím, že lhůta pro jeho projednání byla ve výborech zkrácena o 20 dnů. Výbor pro zdravotnictví doporučil sněmovně návrh zákona schválit ve znění celkem 47 pozměňovacích návrhů a legislativně technických úprav, a při druhém čtení 30. srpna bylo jednotlivými poslanci podáno k návrhu zákona dalších 10 pozměňovacích návrhů. Ve třetím čtení 7. září sněmovna vládní návrh zákona schválila celkem ve znění 50 pozměňovacích návrhů a legislativně technických úprav, kdy z přítomných 160 poslanců pro návrh zákona se vyslovilo 92 a 64 poslanců bylo proti. Pokud bych měla přiblížit diskusi, kterou jsme vedli na ÚPV, tak jsme se zabývali několika oblastmi, které si vám dovolím přiblížit. Jednak jsme diskutovali o navrhované úpravě z § 52 odst. 2, která se týká vstupní lékařské prohlídky. Dále jsme diskutovali o maximální věkové hranici žen, kdy je možné ještě provést umělé oplodnění, poslanci snížili původně navrhovanou hranici 55 let na 49. Dále se ÚPV ještě také zabýval hlavou VII., tedy správními delikty, kdy jsme se pana ministra dotazovali, zda pokuta do výše 300 000,- korun za porušení příslušných povinností, týkajících se sterilizace, kastrace nebo psychochirurgického výkonu není příliš nízká v tomto případě. Nezazněly žádné pozměňovací návrhy na ÚPV. Já jsem předložila návrh na schválení a byl také předložen návrh na zamítnutí, který získal většinu, takže ÚPV doporučuje plénu Senátu, aby tento návrh zákona zamítl. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, paní
zpravodajko. A já se zeptám, zda někdo z přítomných navrhuje, abychom podle § 107 Jednacího řádu rozhodli, že Senát vyjádří vůli návrhem zákona se nezabývat. Takovýto návrh nikdo nepodává, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí v tuto chvíli Jaroslav Kubera a senátor Vladimír Dryml. Pan senátor Kubera má slovo, prosím. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, já se soustředím pouze na několik paragrafů, protože ony zazněly i na ÚPV, vedou se o nich diskuse i ve veřejnosti. A to sice, co se týká § 6, kde byl stanoven věk, do kdy lze provést umělé oplodnění na 49 let. Oponenti namítají, že je to proti
228
přírodě, že věk byl stanoven příliš vysoký. Jestli to je proti přírodě, to by bylo třeba si vyžádat stanovisko Greenpeace a Dětí země, ti nejlépe věcí, co je nebo není proti přírodě. Já jsem očekával aktivnější účast senátorek, které tady bohužel nejsou. Já jsem se jich chtěl zeptat, protože ony jsou ty, na rozdíl od nás trubců, které už stejně za chvíli nebudou ani potřebovat, protože se to naučí, udělat si to samy, ale myslel jsem, že senátorky, se vyjádří k tomu, protože jsou to zralé ženy, jaký je ten správný věk, kdy by si ještě přály být uměle oplodněny. Ale protože tu nejsou, tak se jich zeptat nemohu. Pan ministr zdůvodňoval, že před tímto zákonem nebyl žádný věk, tzn. že bylo možno i v daleko vyšším věku. Na druhé straně proti tomu ovšem stojí stanovisko touhy mít děti,kdy skutečně někdy může dojít k případu, že se to nedaří, nedaří, až dosáhne žena vysokého věku, a přesto by to dítě chtěla. Druhá věc, která mě překvapila, že v § 3 je, co se týče dárců, tam jsou velké rozdíly. Anonymním dárcem může být pouze žena, která dovršila věk 18 let a nepřekročila 35, ale ejhle, muž dovršil 18 a nepřekročil věk 40. Tak buď je potřeba posunout, ale je to evidentní diskriminace, tam by měl být stejný věk. Nemyslím si, že někteří muži po čtyřicítce už by nebyli vhodnými dárci, naopak, už jsou dostatečně vyvinutí a zkušení, takže mi připadá, že nevím ten důvod, možná, že pan ministr řekne, proč tam je ten věk rozdílný. Já žádný pozměňovací návrh nebudu podávat, protože ono to, že to bude přijato, ještě neznamená, že to tak bude vždycky. Vzpomeňte si na věk trestnosti, kdy se debatovalo velmi obšírně, jestli 15 nebo 14. Pak došlo k jednomu zavrženíhodnému kriminálnímu případu a začalo se uvažovat o tom, že by měl být posunut pomalu až do předškolního věku. Ona to není určitě poslední diskuse a praxe teprve ukáže, jestli byl limit stanoven správně. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se paní senátorky Paukrtové,jestli si přeje využít práva přednosti. Nepřeje, takže slovo má pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, je někdy nevýhodou vystupovat po kolegovi Kuberovi, protože vám vezme některé náměty. Já bych se chtěl, pane ministře, zeptat, na základě jakého duševního rozpoložení, a hlavně kdo navrhoval, jestli to byl poslanec, nebo nějaký ministerský úředník, nebo nějaký vědec navrhoval právě tu hranici 49 let, a především hlavně podle jakých kritérií. Jestli ta kritéria byla známá, nebo jestli to bylo věštění z křišťálové koule. A pak bych měl ještě jednu otázku k § 10, kde se poskytují informace o anonymním dárci. O anonymním dárci se poskytují, o zdravotním stavu anonymního dárce se poskytují zdravotní informace? Já bych se chtěl zeptat, v jakém rozsahu, protože v zákoně to tady není, a pokud to vyjde nějakou vyhláškou, tak podle jakých kritérií bude o anonymním, ano, o anonymním dárci poskytována zdravotní informace, o jeho zdravotním stavu, a jestli to nebude na podkladě knížek IZIP. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a slovo
má paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Původně jsem chtěla pouze říci, že tak jako
na ÚPV navrhuji, abychom schválili návrh zákona ve znění, postoupeném 229
Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že tyto velmi specifické zdravotní služby, a také eticky citlivé, nejsou upraveny žádnou normou. A já si myslím, že je potřeba je upravit. A protože kolega Kubera se mě ptal, nebo nás senátorek se ptal, co říkáme tomu omezení věku, do kdy může žena býti uměle oplodněna, tak já bych k tomu chtěla říci, že to je opravdu velice těžké posoudit. Protože jedna věc je porodit zdravé dítě, a druhá věc je doprovodit dítě do jeho aktivity a dospělosti. A je samozřejmě velký rozdíl mezi ženami. Některé se cítí býti mladé ještě v 70 letech, a některé již dospívají do babičkovského věku, když jim je 61 let. Kdybych měla říci svůj vlastní názor, tak mně připadá těch 49 let, ta hranice stanovená správně. Nebo 50 let. Nikoli s ohledem na to, že by starší žena nemohla porodit zdravé dítě, ale protože by měla to dítě přivést k dospělosti a vychovat jej. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Paní senátorka Miluše
Horská. Senátorka Miluše Horská: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, chtěla bych reagovat na předkládaný záměr zákona k hlavě VII., oblast správních deliktů. Návrhem jsou definovány skutkové podstaty správních deliktů podle zákona o specifických zdravotních službách, a stanoví se sankce za porušení příslušných povinností, uložených poskytovatelům zdravotních služeb. V důvodové zprávě k této úpravě však předkladatel pouze uvedl, že ve stanovených případech se vymezují sankce za porušení povinnosti podle navrhovaného zákona, a že současná právní úprava neumožňuje uložení sankce za neplnění podmínek při poskytování zdravotních služeb, a proto je jejich dodržování dosud v praxi nevymahatelné. Bližší zdůvodnění maximální výše navrhovaných pokut ve vztahu k jednotlivým druhům správních deliktů nebylo podáno. Úprava navrhovaného zákona při poskytování specifických zdravotních služeb, jako jsou například sterilizace, kastrace, psychochirurgický výkon nebo zásah do lidského genomu, řeší významné zásahy do osobních práv pacientů. Proto je nepochybně nutné za porušování povinností, týkajících se uvedených zdravotních služeb stanovit odpovídající sankci. Je však otázkou ke zvážení, zda pokuta ve výši 300 000,-, § 90 odst. 7 písm. c) za porušení příslušných povinností, týkajících se sterilizace, kastrace, nebo psychochirurgického výkonu nebo pokuta ve výši 1 milion § 90 odst. 7 písm. a) v případě porušení příslušných povinností při provádění zásahu do lidského genomu, je odpovídající závažnosti možného porušení osobnostních práv pacientů. Ráda bych znala názor pana ministra, zda by nebylo dobré přepracovat navrhované sazby za uvedené delikty a zvážit výši maximálních navrhovaných sazeb. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří
Čunek. Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem v rámci toho, že jeden z předřečníků se zeptal, kde byla vzata hranice, tak já jenom chci poukázat na materiál, který jsme k tomuto bodu dostali. V materiálu je napsáno, že hranice odborníky stanovená, nějakými ústavy stanovená, byla někde 44,7 let. Já se domnívám, že kdy je vhodné pro ženu otěhotnět, doposud řešila příroda a nebyl s tím žádný problém. Jakmile člověk přichází a chce nahradit
230
toto svým rozhodnutím to, co doposud bylo řešeno přirozenou cestou, tak samozřejmě hranice stanovená být musí. Příliš nesouhlasím s tím, že některé ženy si beru příklad z biblické Sáry, která když měla Izáka, tak jí bylo 80 let, podle Bible. Já si myslím, že tohle je příklad, který hovoří o zázraku. K těmto zázrakům my bychom se asi přibližovat neměli. Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen, že tento zákon byl zamítnut v ÚPV, tedy byl neschválen, nebudu podávat pozměňovací návrh, který bych jinak podal, a to, že hranice, která odborníky byla zmíněna, čili počítána na základě asi nějakých odborných zkušeností, tak já bych ji rád respektoval, o desetiny bych ji zvýšil, a pak bych rád, aby věk byl 45 let. Ale říkám, nepodávám tento pozměňovací návrh, protože zřejmě tato norma bude zamítnuta. Pak je škoda papíru, který bych teď tady nechal vytisknout. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo
má místopředsedkyně Senátu paní senátorka Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Vážený pane předsedající,
pane ministře, kolegyně a kolegové, já se k tomuto chci také vyjádřit a přihlásit, protože v době, kdy jsem byla předsedkyní VZSP, nevím přesně, v kterém to bylo roce, ale ministrem byl tehdy pan současný poslanec Rath. Doputovala do Senátu úprava v zákoně 20, který se v současné chvíli zrušuje, a to byla vlastně první zákonná úprava asistované reprodukce, protože do té doby se vše řídilo jenom podzákonnými normami a spíše takovou praxí, než zákonem. Tehdy to sem doputovalo ve formě velmi syrové, zejména etické záležitosti tam nebyly vůbec řešeny, nebylo tam řešeno dědické právo, rodinné právo atd., a tehdy za významné pomoci odborníků, zejména paní profesorky, teď si nevzpomenu na jméno, z právnické fakulty, odbornici na rodinné právo se tyto věci dolaďovaly. Domnívám se, že současná úprava v samostatném zákoně vychází z toho, co bylo tehdy v té dvacítce upravováno, a co se týče věkové hranice, ta tam tehdy stanovena nebyla, a důsledkem toho bylo, že centra asistované reprodukce byla "atakována", to asi není úplně správný termín, ženami i staršími, než je 49 let, a ze zahraničí známe případy i žen přes 60 let, které se dožadovaly a kterým byla asistovaná reprodukce provedena, a porodily dítě. Pravděpodobně asi víte, nebo jste slyšeli z exposé pana ministra, já jsem tady bohužel nebyla, že v těchto případech se samozřejmě jedná o dárcovské vajíčko, že to není biologicky dítě té ženy, a tak tomu asi ve většině případů bude i u žen kolem věku 49 let. Chtěla bych jen připomenout, že darování zárodečných buněk, jak spermií, tak vajíček, je u nás uzákoněno tímto zákonem do 40 let věku, a pojišťovna bude hradit několik pokusů asistované reprodukce pouze u žen do 39 let věku. Čili těch 10 let, které tam jsou do 49, jsou pojišťovnou nehrazené pokusy asistované reprodukce,a z tohoto hlediska, i když i mně by lépe asi vyhovovala hranice 45 let, nebudu se proti tomuto uzákonění hranice 49 let věku nijak bouřit a protestovat proti tomu. Nevím, jestli jsem někomu doplnila nějaké informace. Ještě jedna pozitivní věc je tady. Myslím si, že se zvyšuje počet cyklů, hrazených pojišťovnou, ze 3 na – teď si nejsem jistá, jestli 4 nebo 5, a to také považuji za pozitivní. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Pan senátor Vladimír Dryml se přihlásil o slovo.
231
Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nechci dlouho zdržovat, ale vaším prostřednictvím kolegovi Čunkovi. V tom paragrafu se nemluví o 45 letech, ale o 49 letech. Já nemám příliš rád sociální inženýrství, a rozuměl bych tomu, že by se po 49. roce nehradilo to umělé oplodnění z veřejného zdravotního pojištění. Ale brát právo rozhodnout se o tom, jestli žena bude nebo nebude matkou i po 49. roce, to bych raději místo zákona nechal na té matce. Ony dobře vědí, jaká ta rizika jsou nebo nejsou. A vaším prostřednictvím ke kolegyni Palečkové. Tam se nemluví o žádném vajíčku, o dárcovství. Tam se mluví o umělém oplodnění ženy. Tzn. že ta žena je oplodňována vajíčky jinými, než aby vajíčka byla starší než 49 let. Takže abychom si to ozřejmili. Je to o umělém oplodnění. Tzn. že ženy se neoplodňují vajíčky, nebo by mohly být oplodňovány vajíčky žen nad 49 rok. To asi v žádném případě, protože takhle by to nešlo. Není to, že vždy žena má svoje vajíčka, ale také existují případy, vážená paní senátorko, kdy při nedostatku si ženy nechávají implantovat vajíčka jiných žen. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, o slovo se přihlásila opět paní senátorka Alena Palečková. Paní místopředsedkyně. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Já se omlouvám, nemívám ve zvyku vystupovat vícekrát k jednomu tématu, ale tentokrát mě předřečník k tomu donutil. Ono totiž, možná jsem se nevyjadřovala dostatečně přesně, bylo to jinak. Já jsem jenom upozorňovala na to, že dárcovská vajíčka, nebo darovat zárodečné buňky může kdokoliv do věku 40 let. Od starších osob už se neodebírají. A také jsem řekla, že v případě 49letých žen s největší pravděpodobností půjde o darovaná vajíčka, že to nebudou biologická, té konkrétní ženy. Ale přihlásila jsem se ještě z jednoho důvodu. V prvním vystoupení kolegy Drymla také byl dotaz na uschovávání zdravotnických nebo zdravotních údajů o dárci. I to jsme tehdy řešili a je to zdůvodněno, myslím, velmi dobře tím, že je potřeba pro potomka takto narozeného, aby byly k dispozici v době jeho dospělosti informace o eventuálních genetických zátěžích, chorobách atd., těch jeho biologických rodičů. Věřím tomu, že ošetření, uchování těchto údajů, je dostatečně dobré, a myslím, že pan ministr se k tomu vyjádří. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, pana ministra, chce-li se k proběhlé rozpravě vyjádřit. Pane ministře, prosím. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji za slovo. Já bych se nejdříve vyjádřil asi k tomu, co zde bylo nejvíce diskutováno, a to je věk oplodnění ženy na její vlastní žádost. Znovu bych zdůraznil to, co tady padlo, že zdravotní pojišťovna hradí umělou fertilizaci do věku ženy 39 let. A to, o čem ten zákon hovoří jako o horní věkové hranici, není vázáno na úhradu zdravotní pojišťovny. Je to tedy služba – v případě, že se jedná o ženu starší než těch 39 let – tak se jedná o službu, kterou si musí ta pacientka hradit sama. Takže nemá to nic co do činění s úhradami pojišťoven. Opravdu v novele, která už proběhla, zákon 48, se změnil počet cyklů, které jsou hrazené. Ministerstvo zdravotnictví pokládalo za velký úspěch, že se to podařilo prosadit, protože ten větší počet umělých oplodnění je vázán na fakt, že alespoň dvakrát byl učiněn pokus přenést jen jedno single-embryo, tedy v odborné hantýrce, single-embryo transfer –
232
se tomu říká, který má podle odborníků podstatně menší pravděpodobnost toho, že se narodí nedonošený plod nebo dva, a mělo by to zabránit těžkým tragédiím, které se objevují u těch extrémně nezralých dětí o váze 500 – 1000 g. Ale to jenom tedy na okraj. A k tomu věku té ženy – ten přístup ministerstva zdravotnictví byl ryze z pohledu zdravotnického, ale jakéhosi pokusu říci, co je lege artis. Ministerstvo navrhovalo věk 55 let, s tím, že se odborníci shodli, že to je věk, kdy může při dnešním biologickém spektru v populaci, biologického věku, kdy žena může s velkou pravděpodobností ten plod opravdu donosit bez poškození zdraví a velkého rizika pro ten plod. Věk větší byl považován za už zbytečné riziko. Tedy ten zákon navrhuje, aby se ten vyšší věk stal věkem non lege artis, nebo by se stal non lege artis, kdyby byla ta hranice 55 let. Ale my jsme zároveň v mnoha rozpravách deklarovali veřejně, že jsme si vědomi toho, že ten věk 55 let je ryze medicínský pohled. K tomu musí existovat pohled společenský, nebo etický, jak chcete. A k tomu by se měla vyjádřit celá společnost, nikoli jenom zdravotníci. Navíc není žádným tajemstvím, že ta reprodukční střediska, která tuto činnost provádějí, a která řadu výkonů provádějí jako hrazené služby, mají samozřejmě na té službě i komerční zájem. Takže nelze naslouchat jenom lékařům, ale je potřeba naslouchat celé společnosti, co si o tom myslí, a podle toho se v parlamentu rozhodnout. Není pochyb o tom, že společnost je v tomto směru rozdělena podle názorů v tom, že extrémní liberální názor by měl být, ať si to rozhodne ta žena sama, protože tady nechceme pěstovat žádné omezování lidské svobody. Na druhé straně jsou tady názory, že už ten věk okolo 50 let není správný jako věk, kdy by měli lidé rodit děti, nebo ženy rodit děti, ale kdyby se měly starat spíše o svá vnoučata. Já zde nebudu říkat úmyslně svůj názor, přestože ho mám, ale je potřeba, aby v tomto směru bylo dosaženo společenského konsensu. A pokud chcete tedy to, co prošlo Poslaneckou sněmovnou, brát jako jistý odraz nějakého společenského konsensu, tak to byl tedy ten věk 49 let. A jak se k tomu vyjádříte vy, samozřejmě je plným právem Senátu ten věk určit jinak. Pokud jde o rozdíly v § 3, jak se ptal pan senátor Kubera, proč je tady rozdíl mezi horním limitem, kdy může anonymně darovat vajíčko žena, kdy spermie muž, ten rozdíl 5 let je odůvodněn odborným předpokladem, že u ženy dochází rychleji ke vzniku rizika a určité genetické zátěže z proměny genofondu, který je v tom vajíčku, oproti tomu, jak se vyvíjejí spermie. Takže má to nějaký medicínský důvod. I když samozřejmě je to věc, která je podložena pouze statisticky a mohou zde být velké individuální rozdíly. Jak víme z narozených s Downovým syndromem, o kterém je prokázáno, že vzniká genetickou mutací právě na straně matky, a ten Downův syndrom se může objevit i u žen, které rodí v mnohem mladším věku. A naopak u žen v tom nejvyšším věku, kdy mohou přirozeně otěhotnět, se také zase tak často nevyskytuje. Takže je to věcí statistiky. Kdo navrhl hranici 49 let na půdě Poslanecké sněmovny? V tomto momentě si nejsem schopen vzpomenout, ale zazněly tam návrhy, myslím tři, překrývaly se. Pokud se nepodívá pan senátor sám, tak já to eventuálně najdu ve stenozáznamu. To se omlouvám. A podle jakých kritérií to bylo navrhováno? Tak to v návaznosti na to, co už jsem řekl, byla víceméně kritéria společenská, nikoli kritéria medicínská. Jak je to s informacemi o anonymním dárci. V tom zákoně je napsáno, že informace o zdravotním stavu anonymního dárce se uchovávají u poskytovatele té služby umělého oplodnění.
233
Správní delikty, tak jak tady byly citovány – 1,3 mil. Kč jsou víceméně věcí názoru, jak ty které delikty bránit. Je to nikoli věc, která by znamenala výšku odškodnění té ženy, když by případně k nějakému deliktu, který se týká sterilizace, došlo v budoucnosti, tak jak jsme toho nyní svědky, retrospektivního trestání těchto deliktů. Jedná se čistě o pokutu poskytovateli. A pokud by byl tento delikt prokázán, tak pak by k této pokutě ještě navazovalo to odškodnění ženy. Jinak my jsme byli za tu výši pokut velmi kritizováni, pokud jde o zákon o službách, i pokud jde o již prošlý změnový zákon o veřejném zdravotním postižení. Takže už jsme nechtěli jít výše, než bylo v těchto zákonech. Ještě jeden komentář bych řekl k tomu, co tady říkala paní místopředsedkyně Palečková. Zákon neřeší úplně všechno, co může nastat v budoucnu. Vývoj medicíny v této sféře právě byl jedním z důvodů, proč všechny tyhle choulostivé věci dát do separátního zákona. Já bych jenom řekl informaci spíše zajímavou. V tom zákoně není zmíněno něco, co se začíná v cizině objevovat, a to je náhradník-matka. Kdy to uměle vytvořené embryo, nebo dítě, nosí úplně jiná osoba. Institut náhradní matky se objevil již v novém občanském zákoníku, který se navrhuje, a je nyní v legislativním procesu v Poslanecké sněmovně. A my jsme se dohodli s předkladatelem, tedy ministerstvem spravedlnosti, že jakmile bude ten občanský zákoník schválen, bude mít dlouhou legisvakanční lhůtu, takže bude dostatek času podle výsledků schválení v tom občanském zákoníku, který tam hovoří hlavně o dědických záležitostech, takže potom ministerstvo zdravotnictví, až bude jasné, že to tam bude, tak připraví návrh nové kapitoly, která bude řešit ty zdravotní problémy v tomto zákoně o specifických službách až dodatečně. Tak to je vše, děkuji za slovo. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli, pane ministře. A ptám se paní zpravodajky ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit. A ona dává najevo, že si nepřeje vystoupit, takže přistoupíme k hlasování po znělce, protože byly podány dva návrhy: návrh schválit a návrh zamítnou. Takže teď mohu konstatovat – a snad se nemýlit, že v sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, tzn. že kvorum je 30. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu dávám hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Končí v pořadí 52. hlasování. Hlasování skončilo zamítnutím návrhu. Registrováno bylo nakonec 60 senátorek a senátorů, kvorum bylo 31. Pro bylo pouze 15, proti 34 hlasů. Tedy návrh byl zamítnut. A nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte prosím ruce. Není, bylo to příliš rychle. Teď! Hlasujeme, kdo je pro zamítnutí, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti návrhu na zamítnutí, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Hlasování končí. Skončilo přijetím návrhu. Návrh byl tedy zamítnut, protože pro tento návrh z 60 registrovaných, a při kvoru 31, hlasovalo 34 senátorek a senátorů. Proti bylo 16. Takže zbývá, abychom odsouhlasili jednoho nebo dva z našich řad, jednu nebo dvě, kteří zdůvodní ve sněmovně naše rozhodnutí na zamítnutí. Prosím o návrhy z té strany sálu, kde převažovaly hlasy...
234
Takže padly dva návrhy na kolegy Sušila a Drymla. Pan kolega Dryml ne. Někdo prosím místo něj. Paní senátorka Horská neprotestuje, takže nemá námitky. Hlasujeme o těchto dvou pověřených. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Vy, kteří s tím nesouhlasíte, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Hlasování o pověření bylo v pořadí 54., a skončilo schválením návrhu na paní senátorku a pana senátora. Registrováno bylo 58, kvorum bylo 30. Pro 48, proti nikdo. Takže projednávání tohoto návrhu zákona jsme skončili a vyhlašuji přestávku na hodinu. Takže protože jsme v jisté tísni, tak se sejdeme už ve 13.45 hodin. (Jednání přerušeno ve 12.50 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 13.47 hodin.)
Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda
Senátu
Milan
Štěch: Dámy
a
pánové,
máme
pana
předkladatele? Ano, máme. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat. Dalším bodem je 17. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě (senátní tisk č. 186) Tento návrh zákony jste obdrželi jako senátní tisk č. 186. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého žádám, aby se ujal slova. Prosím. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobré odpoledne, vážené paní senátorky, vážení senátoři. V návaznosti na návrhy zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě bych se nyní velmi stručně vyjádřil k návrhu tzv. změnového zákona, tj. návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím jmenovaných zákonů. Musím zdůraznit, že se to týká všech dotčených zákonů, s výjimkou zákona č. 48 z roku 1997 o veřejném zdravotním postižení, jehož změny jsou předmětem dalšího tisku. Účelem navrhované právní úpravy v tomto případě je zajistit soulad dotčených zákonů s návrhy již zmíněných zákonů upravujících zdravotní služby a zdravotnickou záchrannou službu, neboť po nové úpravě vztahů v oblasti poskytování zdravotních služeb a zdravotnické záchranné služby by mnohé právní úpravy byly duplicitní nebo nesrozumitelné, a tím v praxi neaplikovatelné.
235
Návrhem změnového zákona s v dotčených zákonech provádějí především změny terminologické. A týká se to té diskuse, která zde byla. Tedy mj. ohledně termínů služby a poskytování péče. Tak, jak je tento návrh změnového zákona předkládán, ho plně podporuji ve znění, které bylo schváleno v Poslanecké sněmovně. Tolik mé úvodní slovo. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal
ústavně-právní výbor, tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 186/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jiřina Rippelová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 186/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Radek Sušil: Dobré odpoledne, pane předsedo, pane ministře,
doufám, že budu tak stručný jako pan ministr. Protože opravdu se jedná o přesně technickou právní novelu, zavádějící změny terminologické úpravy dotčených zákonů, která se hlavně týká právní úpravy dotčených zákonů – promítá pojem "zdravotní služby", který je do právního řádu nově zaváděn a definován. Tímto pojmem nahrazuje doposud používaný pojem "zdravotní péče", a obdobně se v dotčených zákonech nahrazuje pojem "zdravotnické zařízení" jako subjekt právních vztahů novým pojmem "poskytovatel zdravotních služeb". V souvislosti s návrhem zákona o zdravotnických službách navrhovaným zrušením zákona č. 20/1966 Sb. o péči a zdraví lidu, a zákona č. 160/1992 Sb. o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, zrušuje příslušné části zákonů, jimiž byly citované zákony novelizovány. Návrh zákona má 121 částí, z nich části 1. – 120. jsou novelizovány příslušné zákony, a část 121. pojednává o účinnosti této předkládané normy. Dovolte závěrem, abych vás seznámil s usnesením výboru k tomuto návrhu zákona – 37. usnesení z 12. schůze konané 29. 9. 2011 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě, senátní tisk č. 186. Po odůvodnění náměstka ministra zdravotnictví pana Mgr. Martina Plíška a po zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu PČR zamítnout návrh zákona, 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Radka Sušila. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkol zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Jiřina Rippelová? Ano, prosím. Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já si dovolím vás jenom seznámit s usnesením ústavně-právního výboru z jednání, které se konalo 4. října. Výbor doporučil Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, určil mne zpravodajkou a našeho pana předsedu Miroslava Antla pověřil předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo
236
se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vím, že je to další z řady zákonů, ke kterým bychom možná nemuseli ani vést rozpravu, protože většina zde v Senátu má prostě názor, že takto, jak jsou věci koncipované, jsou nepřijatelné. Já ale vystupuji proto, abych tento názor zdůvodnila, a ujišťuji, že u těch dalších návrhů zákonů pana ministra Hegera už k tomuto vystupovat nebudu. Dovolte mi ale, abych v té obhajobě použila citaci stanoviska Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče České republiky. To stanovisko je zásadní, a zásadní je, jak navrhované zákony jsou v souladu s Ústavou ČR. Zásadním nedostatkem těch předkládaných návrhů zákonů je, že i když si předkladatel dal nesmírnou práci s náhradou pojmu "zdravotní péče" ve všech právních předpisech, nenahradil pojem "zdravotní péče" jedním ze základních právních předpisů ČR, jímž je zákon č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR. V článku 31 Listiny se uvádí, že občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Ty podmínky stanovují zákony. Je to především zákon č. 20/1966 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a další. Nicméně v návrhu zákona celý tzv. reformní pojem "zdravotní péče" používá v jiném slova smyslu, než má na mysli Listina základních práv a svobod. Odchyluje se tak od základních koncepčních kamenů všech dosavadních návrhů zákonů o zdravotní péči. V zásadě jde o protiústavní a neodůvodněné odchýlení se od konceptu, že zdravotní péče je ta péče o zdraví, která vyžaduje odborné znalosti a právní regulaci, ostatní typy péče o zdraví, tj. zejména péče o pacienta, nebo činnosti podle živnostenského zákona byly z tohoto pojmu vyloučeny. Návrh zákona vychází z konceptu, že veškerá péče o zdraví je zdravotní péčí, která je regulována pouze tehdy, když vyžaduje odborné znalosti a dovednosti zdravotnických pracovníků. Toto odchýlení bude mít přinejmenším za následek obtížnou aplikovatelnost právního řádu v oblasti zdravotní péče a další matení pojmů v oblasti bezplatné zdravotní péče. Jak vyplývá z důvodové zprávy návrhu zákonů, které nám jsou předkládány, byly předloženy v Poslanecké sněmovně zásadní rozdíl mezi zákonem o zdravotních službách a zákonem o péči o zdraví lidu spočívá v úpravě postavení pacienta. Není ale pravdou, že by podle navrhované úpravy byl pacient rovnocenným účastníkem procesu poskytování zdravotních služeb. Základní rozdíl vyplývá ze změny "zdravotní péče" na pojem "zdravotní služba". Pojem "zdravotní služba" namísto "zdravotní péče" je nanejvýš nevhodný nejen pro výše zmíněný rozpor se zněním Ústavy ČR, ale i pro věcnou, logickou a gramatickou nesprávnost. Služba je činnost k uspokojení hmotných potřeb, ale zdraví není hmotnou potřebou. To prostě zásadně odmítáme, a proto také jako sociální demokracie odmítáme celý ten balík tzv. reformních zdravotnických zákonů. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan
senátor Vladimír Dryml. Prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,
kolegyně a kolegové. 237
Je těžké po tak krásných slovech předřečnice mluvit o některých spíše nuancích, ale je potřeba se o nich zmínit. Bohužel dochází k určitému právnímu chaosu a právnímu zaplevelení zdravotnické legislativy i jiné. Dám dva příklady. Zákon č. 266/2006 Sb. o úrazovém pojištění zaměstnanců ve znění pozdějších předpisů nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013. Navrhovaná změna zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců však nabývá účinnosti již 1. dnem 4. kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tedy fakticky před účinností zákona 266/2006 Sb. A pak bych chtěl ještě k té části 111. legislativních pravidel – není důvod rušit uvedené části zákona 124/2008 Sb., ty by se zrušovaly pouze v případě, pokud by byl rušen zákon č. 95/2004, nebo zákon č. 96/2004. Proto by navrhované zrušení části 53. a 56. zákona 124/2008 Sb. nemělo být z předlohy vypuštěno. Na těch dvou názorných příkladech ukazuji to, jak nedokonalé jsou právní znalosti některých zaměstnanců ministerstva zdravotnictví anebo možná některých poslanců. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, do obecné rozpravy není další
přihlášený. Táži se, zdali někdo má zájem vystoupit. Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím, pane ministře. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji za slovo. Vážené paní
senátorky, vážení páni senátoři, já bych si jen dovolil krátkou glosu k tomu, co zde říkala paní místopředsedkyně Gajdůšková na téma vhodnosti termínů služeb. Musím konstatovat, že gramatická, nebo sémantická interpretace k tomu, že služby slouží k uspokojení hmotných potřeb nemůže být tak úplně jednoznačnou. Já se domnívám, že v sociální sféře se o sociálních službách i v zákoně mluví již dávno. Mě nenapadl jiný příklad, než historický, ze středověku, kdy se říkalo, že různí dobrovolníci, klášterní řády apod. sloužili nemocným a doprovodili je na jejich konci života až do hrobu – tam se také mluví o službách a nejedná se rozhodně o nějaké hmotné zisky. Ta debata vznikla velmi nešťastně v jednom z prvních návrhů garnitury ministerstva zdravotnictví pod vedením tehdejšího ministra Julínka, kdy se ocitlo v definici služeb, že to je to, co slouží k výdělku zdravotnictví. Ale tato diskuse proběhla někdy v letech 2007-8 a vedlo to o opuštění už i tehdejším ministerstvem používání této argumentace. V naší verzi zákona o službách už po ní není vůbec žádná památka. Tolik můj komentář. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a ptám se, zda si přeje
vystoupit zpravodajka ÚPV paní senátorka Jiřina Rippelová. Nemá zájem. Děkuji. Nyní se ptám zpravodaje garančního výboru, nebo žádám ho, aby se vyjádřil a připomenul průběh diskuse. Senátor Radek Sušil: Děkuji za slovo. Myslím, že nebudu připomínat obsah
vyjádření dvou senátorů, senátorky a pana senátora, měli bychom hlasovat pouze o jednom, o výborovém doporučení zamítnutí tohoto zákona. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, je to tak. Zazněl pouze jediný návrh,
to je zamítnout. Byl podán návrh – návrh zákona zamítnout. Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 26.
238
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 55, registrováno 55, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 35, proti 16. Návrh byl schválen. Takže návrh zákona byl v Senátu zamítnut. Nyní bychom měli rozhodnout v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, kdo odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Radek Sušil a senátorka Jiřina Rippelová. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování č. 56 bylo registrováno 55, kvorum 28, pro návrh 50, proti nikdo. Návrh byl schválen. Projednávání tohoto bodu končím. Děkuji všem aktérům, panu ministrovi i zpravodajům. Dalším bodem je 18. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 187) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 187. Návrh uvede opět ministr zdravotnictví pan Leoš Heger. Pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji za slovo. Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi představit druhý návrh změnového zákona, tentokrát návrh, kterým se mění zákon 48, o veřejném zdravotním pojištění, z roku 1997. Tento návrh byl připravován spolu s návrhy zákonů o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a zdravotnické záchranné službě jako jejich doprovodný zákon, jehož cílem nebylo provádět žádné reformní kroky a žádné zásadní změny, ale pouze provést takové úpravy, které zajistí potřebný terminologický a obsahový soulad s ostatními novými tzv. zdravotnickými zákony. V rámci projednávání tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byl tento původní záměr technické novely předloženými a schváleným pozměňovacími návrhy rozšířen o úpravu některých dalších otázek. Vzhledem k tomu, že jsem tyto pozměňovací návrhy podpořil bych se rád v rámci úvodního slova zmínil o jejich obsahu, respektive o obsahu těch, které považuji za významnější. V oblasti týkající se rozsahu hrazených zdravotních služeb jde zejména o rozšíření hrazených očkování a úhradu očkovací látky proti lidskému papillomaviru u dívek mezi 13. a 14. rokem věku, které je odborníky považováno za nejlepší prevenci onemocnění rakoviny děložního čípku. V oblasti očkování proti tuberkulóze a proti pneumokokovým infekcím pak byly provedeny úpravy, které odstraňují nedostatky současné úpravy, zejména pokud jde o provádění a úhradu tuberkulinového testu a možnost odložení aplikace očkování proti pneumokokovým infekcím z důvodu zdravotního stavu pojištěnce. Další úprava v oblasti hrazené péče zde již byla diskutována, týká se rozšíření počtu hrazených služeb poskytovaných v souvislosti s umělým oplodněním, a to ze
239
tří stávajících na čtyři takové postupy za život, avšak pouze jsou-li dodrženy podmínky stanovené na počet přenesených embryí. V oblasti, která se týká léčiv, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků bych rád upozornil na změnu paragrafů 15 odstavec 6 zákona 48/1998 Sb., kde se dosavadní znění, které znemožňovalo stanovit úhradu léčivých přípravků, jejichž cena byla nižší neb rovna 50 Kč zrušuje a nahrazuje se ustanovením, které nedovoluje stanovit úhradu léčivým přípravkům, které je možno vydávat i bez lékařského předpisu. Součástí návrhu schváleného Poslaneckou sněmovnou jsou i nové přílohy č. 2 a 3. Nové znění přílohy 2 jako seznam skupin léčiv, ve kterých má být zajištěn alespoň jeden léčivý přípravek bez doplatku by pojištěncům mělo přinést vyšší jistotu a lepší přehled o jejich nárocích na plně hrazené přípravky. Hlavní myšlenkou takto koncipované přílohy, která je z hlediska finančních dopadů na systém zdravotního pojištění neutrální, je zbytečně nezaručovat plnou úhradu levnějším lékům, kde by případné doplatky byly minimální, ale naopak poskytnou garanci plné úhrady u dražších léků, kde by finanční dopady na pacienty mohly mnohdy být neúnosné. Změny v příloze č. 3 nejsou nijak zásadní, ale spíše jde o úpravy finančních limitů úhrady těchto prostředků v návaznosti na snížení nebo zvýšení cen zdravotnických prostředků, neboť dosavadní příloha v tomto směru za dobu posledních 15 let a ani v poslední novelizaci této přílohy v nedávném období nedoznala žádné změny. Změny v příloze č. 4 jsou pak pouze terminologické a týkají se úprav a oprav stomatologických výrobků zhotovených na zakázku v návaznosti na skutečnost, že záruční lhůta výrobků zhotovených na zakázku byla prodloužena ze stávajících 6 měsíců na 24 měsíce. Ostatní změny v oblasti cen a úhrad léčiv provedené v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně jsou pak pouze technického charakteru. Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, přestože výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a ÚPV Senátu doporučily návrh zákona neschválit, dovoluji si závěrem vyjádřit žádost, abyste znovu zvážili toto rozhodnutí. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 187/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Vlček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 187/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Guziana, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Petr Guziana: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr nás už důkladně seznámil se zněním zákona. Já bych si dovolil přečíst usnesení VZSP. Jedná se o 38 usnesení z 12. schůze konané dne 29. 9. 2011. K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, senátní tisk č. 187. Po odůvodnění náměstka ministra zdravotnictví Mgr. Martina Plíška, zpravodajské zprávě senátora Petra Guziany a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR zamítnout návrh zákona, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Petra Guzianu.
240
Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Ano. Senátor Václav Vlček: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy
a pánové, dovolte, abych vás seznámil se 110 usnesením ÚPV z 25. schůze konané dne 4. října 2011 k předloženému návrhu zákona, tedy senátní tisk č. 187. Po úvodním slově pana docenta ministra Leoše Hegera, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě pana senátora Václava Vlčka a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Václava Vlčka, III. pověřuje předsedu výboru Senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nežádá předložit, takže přikročíme k obecné rozpravě, kterou otevírám. Kdo se hlásí? Paní senátorka Alena Palečková. Prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, kolegyně a kolegové, pro členy zdravotního výboru není moje vystoupení překvapením, protože jsem se zúčastnila jednání zdravotního výboru, upozorňovala jsem tam na jednu věc a předkládala pozměňovací návrh, který z důvodu, že celek byl zamítnut, nebyl přijat. Já se o to pokouším tady znovu na plénu, protože si myslím, že je to důvod pro to, abychom ještě zvážili, zda skutečně ten komplex budeme zamítat nebo se k němu postavíme nějak jinak. Pan ministr tady říkal několik věcí, které mění veřejné zdravotní pojištění, nebo které jsou v tomto návrhu zákona změněny proti předchozímu stavu, ale jednu věc nezmínil. Dovolte, abych to udělala já. Dosavadní praxe, že je možno měnit zdravotní pojišťovnu čtyřikrát za rok, vždy k prvnímu každého čtvrtletí, s avizem této změny půl roku předem, do teď fungovala a ani ve vládním návrhu, pokud vím, se nic na tom neměnilo. Až v komplexním pozměňovacím přijatém sněmovnou došlo ke změně, a to podle mého názoru ke změně velmi nepříznivé pro pojištěnce v tom smyslu, že pojišťovnu je možno změnit jenom jednou za kalendářní rok, a to k 1. lednu každého kalendářního roku. S tím, že zůstává povinnost přihlásit se k nové zdravotní pojišťovně nejpozději půl roku předem. Já se vám teď pokusím na několika příkladech, protože to je nejlepší, vysvětlit, proč to nepovažuji za příliš dobré řešení. Samozřejmě se tím zhoršuje možnost pojištěnce změnit pojišťovnu. Pojištěnec, který byl doposud dlouhou dobu zdráv a nevyužíval služeb žádného zdravotnického zařízení, při první návštěvě třeba nemocnice nebo nějakého zdravotního zařízení zjistí, že toto zařízení nemá smlouvu s jeho pojišťovnou. Může se to stát proto, že tu pojišťovnu si volil před mnoha lety, nebo že se přestěhoval, nebo z nějakého jiného důvodu. Pokud to zdravotnické zařízení mu může vykázat pouze akutní vyšetření, tak samozřejmě potom odmítne další péči o tohoto pacienta. Pokud takovýto stav zjistí pacient například 2. července, tak tu pojišťovnu může změnit prakticky za rok a půl, to považuji za velmi dlouhou dobu. Nebo může pojištěnec zjistit, že jeho pojišťovna
241
už mu nezajišťuje takové zdravotní služby, které on potřebuje k řešení svého zdravotního stavu a musí také dlouhou dobu trpět nedostatečnými zdravotními službami. Samozřejmě se tím zhoršují práva pojištěnců, která jsou zakotvena v § 11. Zhoršují se tím samozřejmě také podmínky pro korektní soutěž mezi pojišťovnami a zvýšení konkurence zdravotních pojišťoven je ve vládním programovém prohlášení, je to jeden z podstatných reformních kroků, ke kterým se vláda zavázala. Bez tohoto se nemůže zlepšit postavení pacienta i pojištěnce. Právě vytvoření podmínek pro nabídku zajištění zdravotní péče pojišťovnami by mělo být obsahem druhé části reformy zdravotnictví a já k tomu jenom dodám, že co udělá konkurence, jsme si mohli teď nedávno ověřit na Českých drahách a soukromém provozovateli jedné důležité trati. Pokud motivem pro změnu této možnosti změny pojišťovny je zabránění nekalému přetahování pojištěnců nějakými plavenkami a podobnými věcmi, tak k tomu snad lze říci, že částečně to bylo již ošetřeno jinými opatřeními, například zpřísněním podmínek pro nakládání s provozním fondem pojišťoven a v současnosti nebyly už zaznamenány, alespoň já nevím o tom, že by byly nějaké excesy v této oblasti. Naopak tím, že vlastně ta možnost bude jenom jednou za rok, tak to vybízí k nějaké větší aktivitě právě v tom období před polovinou roku, to znamená v květnu, v červnu mohou být jaksi motivovány pojišťovny k nějaké větší aktivitě. Dalším důvodem by mohlo být, nebo to bude možná zdůvodňováno snížením administrativy zejména VZP. Já si myslím, že ta možnost přestupu jednou za čtvrt roku byla zavedena, že nečinila pojišťovnám žádné zvláštní potíže a možná, že tato úprava vyhovuje Všeobecné zdravotní pojišťovně, ale naopak u některých menších nebo zaměstnaneckých pojišťoven může prohlubovat zvýšené zdravotní riziko jejich kmene pojištěnců a tím vlastně prohlubovat zadluženost těchto pojišťoven. Pokud je ale motivem pro to zabránění vzniku nových poboček v jiných regionech, tak to znamená, že se nemůže zlepšit pokrytí zdravotní péčí v rámci České republiky. Pokud není možné pružněji měnit pojišťovnu, pouze v případě její likvidace, nikoliv dříve, tak v tom případě se z důvodů finančních problémů zhorší služby příslušné pojišťovny v tom období, než dojde k její likvidaci. Závěrem chci říci, že ten stav fungoval v této možnosti změny jednou za čtvrt roku, byla to celkem ustálená praxe, administrativa kolem toho fungovala, nečinila žádné potíže a já se domnívám, že tato změna není k dobrému, zejména pro klienty zdravotních pojišťoven, potažmo tedy pro pacienty. Takže vás vyzývám k tomu, abyste ještě zvážili, jestli toto pro vás některé nebude důvodem k tomu, postoupit to do podrobné rozpravy a případně vrátit Poslanecké sněmovně s tímto pozměňovacím návrhem. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní kolegyně. Nyní vystoupí
pan senátor Vladimír Dryml a připraví se paní senátorka Jiřina Rippelová. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Za prvé mi dovolte, abych poděkoval vaším prostřednictvím, pane předsedo, paní místopředsedkyni za to, jakým způsobem se tady zastala pacientů i zdravotníků v případě změny zdravotní pojišťovny. Je pro mě velmi překvapující, že někdo nechce respektovat ani programové prohlášení vlády, obzvláště když se jedná o koaličního partnera. Ona ta záležitost je daleko horší, než si dovedeme představit. Je to vlastně omezení práv občanů k svobodné volbě zdravotnického zařízení nebo lékaře. Přinejmenším se tím velmi a velmi ztěžuje, protože jsou lékaři, kteří nechtějí mít
242
s VZP, s tou pojišťovnou, která říká, že od 1. října nemá finanční prostředky, nebo že asi bude prodlužovat doby splatnosti za poskytnutou péči, nic společného. Je to jednostranně a jednoznačně paragraf a změna, která jde proti ostatním zdravotním pojišťovnám, proti občanům a jenom napomáhá dalším nekalým praktikám, které panují v současnosti ve VZP. A proto kolegyni Palečkové bych chtěl poděkovat, že poukázala na tuto skutečnost. Je ale velmi zajímavé, že se do návrhu, nebo do tohoto zákona dostaly i jiné perličky. Z tohoto místa bych chtěl říci, že by se měly obě komory Parlamentu zabývat tím, jak je možné, že z Poslanecké sněmovny nám chrlí takové zákony, my je zamítáme a že tady si připadám někdy jako – nebudu raději říkat jako co – ale jako zbytečný, protože stejně jsme přehlasováni. Pokud se mluví o změně ústavy, o přímé volbě prezidenta, rozhodně by stálo za to, aby se začalo mluvit i o větších pravomocech Senátu, aby nebylo tak jednoduché a lehké přehlasovat rozhodnutí Senátu v některých případech, myslím si, že to není jenom moje myšlenka a můj názor, ale názor většiny občanů této země, skutečně si někdy připadáme tady jako zbyteční. Já bych se chtěl pana ministra zeptat, co vedlo navrhovatele k tomu, že se tady ukládá pojištěnci - ukládá se tady pojištěnci – povinnost, pokud se nezdržuje v místě svého trvalého pobytu, povinnost oznamovat zdravotní pojišťovně adresu místa v České republice, kde se převážně zdržuje. Ne tam, kde přijímá korespondenci, ale místo tam, kde se převážně zdržuje. Ani ministerstvo vnitra si nedovolilo přijít s něčím takovým, s čím tady přichází ministerstvo zdravotnictví. Domnívám se, že není správné zrušit povinnost zdravotních pojišťoven, uzavřít s veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením zařazeným do sítě veřejných zdravotnických zařízení smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Jde nám přece všem o to, abychom občanům poskytli dostupnou a kvalitní zdravotní péči a nemělo by být, nemělo by záležet ministerstvu zdravotnictví na tom, jakým subjektem je tato péče poskytována. Zavádí se postih pro případy, že poskytovatel zdravotní péče – tady služeb, to je ta změna toho názvosloví, opakovaně přijme od pojištěnce náhradu a stanoví – a to je to, co mě zaráží – že příslušná zdravotní pojišťovna v takovém případě uloží poskytovateli pokutu až do výše jednoho milionu Kč. Já bych rozuměl tomu, kdyby to ukládalo ministerstvo zdravotnictví. Ale co s tím má dělat, vážený pane ministře, příslušná zdravotní pojišťovna? O tom, že výběrové řízení se nemusí konat, pokud poskytovatel zdravotní péče se změní z fyzické osoby na právnickou, bych také rád diskutoval, a to z hlediska, co je na tom, že by zákon měl platit pro všechny, ať to poskytuje fyzická nebo právnická osoba. Tam se mění právní nabyvatel a to znamená, že z obchodního zákoníku tam některé povinnosti padají, některé jsou nově zavedeny. A tady se říká, že vlastně to je jedno, jestli to dělá fyzická nebo jestli to dělá právnická osoba. Velmi svérázný výklad právníků ministerstva zdravotnictví nebo některých poslanců! Nesmí se uzavřít smlouva s uchazečem, který nebyl ve výběrovém řízení doporučen. Velmi často se v praxi stává to, že se zdravotní pojišťovny neshodnou na tom, jestli s tím účastníkem nebo uchazečem o poskytování zdravotní péče má nebo nemá být uzavřena smlouva, právě proto, že jsou různé zájmy v dané lokalitě zdravotních pojišťoven. To znamená, že tady zase to nahrává tomu, že VZP si bude v této zemi, podobně jako ČEZ, dělat, co chce, a zablokuje některé poskytovatele, které nechce, aby byli v síti, i když ostatní zdravotní pojišťovny budou mít opačný názor?
243
Je velmi zajímavé, že na jedné straně všichni voláme po tom, abychom šetřili ve zdravotnictví, abychom efektivně léčili. A tady v zákoně o VZP se vypouští ustanovení o vytváření fondu pro úhradu závodní preventivní a specifické zdravotní péče, i když všichni dobře víme, že prevence je tím nejlepším a nejlacinějším způsobem, jak předcházet některým zdravotním onemocněním. Asi to už není třeba, když IZIP je koupený VZP, protože pro vaši informaci – IZIP byl placen z fondu prevence. Vypouští se také ustanovení, tak jak se původně navrhovalo, aby zdravotní pojišťovny nemohly jít pod nižší hodnotu bodu a úhrady, než je uvedena ve vyhlášce. Jednoznačně to směřuje k tomu, co dneska v rámci ekonomických problémů, především VZP i některých jiných pojišťoven, k čemu se nyní tyto pojišťovny uchylují, to znamená, že se snaží, aby cena byla někde až o polovinu pod nákladovými cenami zdravotnických zařízení. Jsou i takové excesy, že zdravotní pojišťovna nabízí zdravotnickému zařízení třeba i 40 haléřů za jeden bod, i když se praví, že nutná a neodkladná péče má být placena hodnotou bodu 0,90 haléře. Vypouští se dokonce i ustanovení – a to bylo po dlouhých a dlouhých dohadovacích řízeních – se všemi segmenty, které se účastní poskytování zdravotní péče, že před ukončením platnosti rámcové smlouvy, pokud nedojde k uzavření nové smlouvy, bude smlouva prodloužena, až bude uzavřena nová rámcová smlouva. Znamená to tedy, pane ministře, to, že buď dojde k rozpadu zdravotní sítě, anebo jste připraveni dělat novou zdravotní síť, ze které samozřejmě vypadnou někteří poskytovatelé, s největší pravděpodobností podle pokynů VZP, která v podstatě ovládá i současné ministerstvo zdravotnictví? Proč tedy se tam dostala tato novela? O tom, že úprava fondu pro úhradu závodní preventivní specifické péče neplatí pro VZP, ale měla by platit pro jiné zdravotní pojišťovny, je marginální záležitost, i když je vidět, že právě dohoda o konkurenci a o tom, že by se měla podporovat, asi pro jednoho koaličního partnera nepatří. A velmi by mne zajímalo, proč podmínky úhrady léčivých přípravků, jak jsou upraveny v § 39 zákona o veřejném zdravotním pojištění, proč by tento postup měl upravovat ještě nějaký zvláštní předpis. O § 6 mluvila naše kolegyně. Ale jsou tam ještě jiné pikantnosti. Je zajímavé, že § 24 odst. 3 o VZP vlastně podle mého názoru znamená zavedení povinnosti toho sporného systému IZIPu, který jen odmítán většinou lékařů, tak asi bude zaveden povinně zdravotními pojišťovnami pro všechny. Je zajímavé, že na jedné straně se mluví o ochraně dat pojištěnců, na druhé straně se některé tyto informace budou poskytovat bez souhlasu pojištěnce. Co mne ale velmi, velmi děsí, je to, že podle § 42 VZP bude rozhodovat o objemu a kvalitě péče! Jsem zvědav, kdo z VZP bude rozhodovat, co je nebo co není kvalitní péče, když mnozí z kontrolorů nejsou ani lékaři anebo lékaři s nižší odborností než lékaři, kteří v lůžkových zdravotnických zařízeních tuto péči poskytovali. Dochází asi na slova jednoho mého známého, dřívějšího předsedy Svazu soukromých lékařů a podnikatelů ve zdravotnictví, který říkal, že se jednou staneme zaměstnanci VZP a že bude VZP rozhodovat i o tom, jestli lékaři – nemluvil o lékařkách – budou nosit červené trenýrky s bílým nebo s modrým lampasem. Jeho slova se bohužel naplňují. Velmi, velmi by mě zajímalo, jak bude hodnocen tzv. veřejný zájem při výši a podmínkách dočasné úhrady tzv. vysoce inovativních přípravků a jestli ústav jako SÚKL má vůbec zmocnění rozhodovat o tom, co je nebo co není ve veřejném zájmu.
244
O § 42 jsem mluvil. Kolegové mne tu upozorňují, že už jsem mluvil dlouho. Chtěl bych se dotknout ještě jedné věci. V části čtvrté v § 6a odst. 3 věta druhá se nahrazuje větou: Při výkonu této působnosti provádí zejména úhrady poskytovatelům, případně dalším subjektům, které poskytly pojištěncům likvidované zdravotní pojišťovny zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zákona o zdravotním pojištění. V podstatě to znamená to, že se VZP, vaším prostřednictvím i ministerstvo zdravotnictví, veřejně přiznalo k tomu, že úhrada za zdravotní pojišťovnu Média, která se sloučila s VZP, bude uhrazena z prostředků VZP. Skutečnost, vážený pane ministře, je ale jiná. A VZP se nechce k této záležitosti hlásit, nebo dokonce říká, že ona si to bude hradit podle toho, jak sama uzná za vhodné, anebo podle smlouvy, kterou ona má, a ne Média, uzavřenu se zdravotnickým zařízením. Týká se to nemalého množství poskytovatelů. A já se ptám, pane ministře, jestli v souvislosti s tím, že VZP velmi pravděpodobně poruší dohody o úhradách zdravotní péče v termínech, které má, i s tímto jednáním neuvažujete o zavedení nucené správy, přesně tak, jak byla zavedena v roce 2005, a to za podobných podmínek, kdy byl finanční nedostatek na straně VZP a kdy VZP také nechtěla dodržovat některé příkazy a nařízení, které jí vyplývaly jak ze zákona, tak i z kontroly, která má být prováděna ministerstvem zdravotnictví, a bohužel se to neděje. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Jiřina Rippelová, připraví se paní senátorka Alena Dernerová. Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a
kolegové, aniž bych chtěla tuto debatu nějak prodlužovat a už vůbec ne extendovat, pan ministr v úvodním slově hovořil o nových přípravcích, o nové péči a službách, které budou hrazeny na základě novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění. Já bych naopak chtěla upozornit na přípravky, které podle tohoto návrhu hrazeny nebudou, a velmi mně to leží na srdci, protože v Poslanecké sněmovně byl 7. září 2011 v rámci novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění v tichosti, bez pozornosti médií, schválen poslanecký návrh pana poslance Marka Šnajdra. Byla to součást sněmovního tisku 409 a označeno pozměňovacími návrhy C.4, C.5, který říká, že z prostředků veřejného zdravotního pojištění nebude možné hradit léky a potraviny pro zvláštní léčebné účely, u kterých je možný výdej bez lékařského předpisu. Já jsem o tomto problému mluvila již na jednání ústavně-právního výboru. Ono totiž díky této změně a díky novelizovanému a nově navrženému znění § 15 odst. 6 písm. f) přestanou být hrazeny ze zdravotního pojištění přípravky speciální výživy pro pacienty s vrozenými vadami metabolismu, klinické enterální výživy a speciální přípravky kojenecké výživy pro těžké potravinové alergie. To je například pro děti, které trpí tzv. fenylketonurií. Těchto pacientů je v ČR řádově 350 až 400 a tyto speciální přípravky v současnosti používají nejenom děti, ale i dospělí pacienti s vážnými chronickými onemocněními, kteří jsou plně odkázáni na tyto přípravky. Měla jsem možnost, protože mne navštívili rodiče jednoho takto postiženého dítěte, se dozvědět, že například půlkilové balení mouky stojí 400 Kč, přípravek nazvaný jako PAM 1, PAM 2 stojí 1 000 až 1 200 Kč. Roční náklady na léčbu těmito přípravky se pohybují kolem 100 000 až 400 000 Kč na jednoho pacienta. Co se stane v případě, že tento zákon bude platit od 1. ledna, tak jak je navržen? Je samozřejmě znemožněno z prostředků veřejného zdravotního pojištění hradit úhradu léků a potravin pro zvláštní léčebné účely, u kterých je možný jejich výdej před předpisu. Přijetím tohoto poslaneckého návrhu, nebo resp. návrhu, který 245
nám byl doručen, staví pacienty a rodiny těchto pacientů do nelehké životní situace a v mnoha případech by mohlo dojít k porušování léčebného režimu, a tím k vážnému ohrožení jejich zdravotního stavu a kvality života, protože v případě těchto poruch metabolismu a nedodržování diety by vedlo k porušování terapie, k trvalému poškození mozku a při dlouhodobém zanedbání léčby až k těžké mentální retardaci. Takoví pacienti pak budou plně závislí na ústavní péči podporované státem, která je určitě mnohem nákladnější variantou. Pan ministr na jednání ústavně-právního výboru, musím říct, velmi vstřícně zareagoval, myslím, že je si vědom toho, že tento novelizovaný paragraf není správným ustanovením tohoto zákona, a hovořil o tom, že by se snad dal, já sice nevím jak, ale překlenout tento paragraf nějakým výkladovým usnesením, metodickým pokynem tak, aby tyto přípravky pro děti a pacienty, kteří mají tyto poruchy, mohly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Alena Dernerová, připraví se pan senátor Vladimír Dryml. Senátorka Alena Dernerová: Dobré odpoledne. Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jenom krátce. Jednak se dotknu novely. Sněmovní tisk 325 vyřadil z úhrady léky do 50 Kč. Novela tisk 409 toto pravidlo přepisuje a vyřazuje z úhrad volně prodejné léky. Obě varianty jsou nešťastné a těžko říci, které to je. Vyřazení volně prodejných léčiv se do novely dostalo načtením pozměňovacího návrhu v průběhu druhého čtení v Poslanecké sněmovně, bez jakékoliv předchozí diskuze a bez zdůvodnění, proč se k této změně přistupuje. Volně prodejná léčiva patří většinou k těm levnějším. Pokud budou vyřazena z úhrad, může dojít k navýšení základních úhrad v referenčním koši. Může ministerstvo nebo SÚKL předložit analýzu dopadu vyřazení volně prodejných léků z úhrad na základní úhrady v referenčních skupinách a na celkové náklady zdravotních pojišťoven? Pak bych se chtěla dotknout očkování. Předchozí novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která se mě týká jako dětského lékaře a dětského neurologa a kterou nyní novelizujeme, ačkoliv ještě neskončila její legislativní pouť, prosadila po třech letech změny, po kterých toužil bývalý náměstek a dnes pan poslanec Bc. Šnajdr, aby očkovací látky pro povinná očkování nebyly hrazeny ze státního rozpočtu, ale z veřejného zdravotního pojištění. Retro do minulosti: když v roce 2008 neprošla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která by převedla z dohledu a financování státu na zdravotní pojišťovny, ani novela zákona o ochraně veřejného zdraví, tak vaši předchůdci a náměstek Šnajdr s náměstkem Vítem hledali náhradní řešení, až ho tedy nalezli. V červnu roku 2009 obeslali ordinace dětských lékařů a praktických lékařů nepodepsaným dopisem, a že od 1. července 2009 nebudou distribuovány a skladovány očkovací látky vlastně zajištěním krajských hygienických stanic, ale konzorciem Fenix Avenir, který tak získal obchod na tři roky. Potom stejní lidé prosadili hrazení dobrovolného očkování proti pneumokokům, ale s jedním háčkem, že u tohoto očkování SÚKL nestanoví úhradu. Praktický dopad byl v tom, že lékaři museli začít vakcíny nakupovat a teprve zpětně žádat o proplacení pojišťovny. A jak to tedy bude vypadat nyní? To znamená, že lékaři budou muset vlastně nakupovat celou škálu očkovacích látek ze svého za desítky tisíc korun, nebo kdo ty očkovací látky vůbec bude nakupovat, protože do dneška snad to není ještě jisté a očkovací systém v ČR po Novém roce zřejmě může doznat nějakých problémů, protože jsem o tom hovořila i s pediatry z okresu Most. A pokud si očkovací látky
246
budou muset kupovat lékaři sami, pak to znamená, že vlastně s nimi budou muset obchodovat a budou muset přejít na podvojné účetnictví. A pokud by to asi nechtěli, tak zřejmě očkovací kalendář dětí převezme možná firma Fenix Avenir nebo která vyhraje vlastně pozici distributora, protože jsou už zřízena očkovací centra. Zajímalo by mě, jak očkování po Novém roce bude vypadat a zdali distributorem bude Fenix Avenir nebo zdravotní pojišťovny, protože není mi to opravdu jasné a lékařům také ne. A co se týče pak potravin pro zvláštní léčebné účely, ptala jsem se na to už na zdravotním výboru a dostala jsem druhý den odpověď od pana náměstka Plíška, kdy říká, že na toto vlastně reaguje ministerstvo jakousi vyhláškou, stanoviskem, ale já si myslím, že toto stanovisko, vyhláška není nad zákon. A zákon v podstatě platí tak, jak je napsán, to znamená, že podle toho zákona by tyto léky nebo potraviny měly být vyřazeny. Chtěla bych jenom na to odpověď. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní prosím pana senátora
Vladimíra Drymla. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, tradiční zdržovatel Dryml se musel ještě přihlásit, protože vzhledem k tomu, že předseda našeho senátorského klubu se na mě tady mile usmíval, tak jsem zapomněl dvě důležité věci. Chaos a nespokojenost, pane ministře, zavládne příští rok, a to mezi zdravotníky nejen státních, ale i nestátních zdravotnických zařízení, a to zejména kolem dvou věcí. Prakticky se už nelze dohodnout se zdravotními pojišťovnami při uzavírání úhrad. To znamená, že určitou volnost, která přetrvávala i za vlád sociální demokracie, tady koalice, která volá po volném tržním hospodářství, ruší, a je to jenom k neprospěchu. Druhá věc je § 26. Pane ministře, kde a jak někdo uhradí ty tři dny, kde musí zdravotnická zařízení i lékaři vybavovat pacienta. Ale to nemusí být jenom dva nebo tři dny, to může být možná i měsíc léky a zdravotnickými pomůckami. Z ekonomického hlediska zde jde jednoznačně o neoprávněný, o neoprávněný majetkový prospěch pro zdravotní pojišťovny. A ještě mi dovolte se vrátit k IZIPu i k tomu, jak jste zaútočil na nás. Pane ministře, v roce 2006 bylo podáno trestní oznámení na IZIP a není vinou vlád sociální demokracie, že toto trestní oznámení bylo policií a příslušným státním zastupitelstvím zameteno pod koberec, anebo možná se to vyšetřuje ještě do dneška. Máte velkou možnost a příležitost toto trestní oznámení podat znovu. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Pan senátor Dryml byl poslední, který se přihlásil a vystupoval. Rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zdali si přeje vystoupit? Ano, prosím, pane ministře. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já
se pokusím stručně okomentovat množství velmi konkrétních připomínek, někdy detailních a ne zcela jasných, tak jak byly formulovány. Jenom obecně bych řekl, že například pan senátor Dryml tady velmi často mluvil o VZP a sklouznul vždycky také proti zdravotní pojišťovně všeobecné. Nechci to komentovat, každé zdravotnické zařízení, každá zdravotní pojišťovna, každá organizace samozřejmě pracuje ne jistě dokonale, i kdybychom si to sebevíce přáli. Ale to, co mě překvapuje, je, že tento zákon se netýká Všeobecné zdravotní pojišťovny. Ten, pokud se někde mluví o zdravotních pojišťovnách, tak se mluví 247
o všech zdravotních pojišťovnách, není to tedy nic, co by bylo ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny. A jinak někde jsem měl dojem, že se spíš mluví o všeobecném zdravotním pojištění než o VZP ve smyslu všeobecné zdravotní pojišťovny. A teď to vezmu popořadě. Paní senátorka Palečková tady velmi plédovala za návrat ke stávajícímu stavu, kdy se pojišťovna může měnit jednou za čtvrt roku. V rámci vládního prohlášení je samozřejmě cílem zvýšit konkurenceschopnost a konkurenční chování mezi zdravotními pojišťovnami. A ke konkurenci platí jistě i přetahování pojištěnců, už jenom proto, že náš trh zdravotních pojišťoven, je díky tomu, jakým způsobem byl založen a jak se vyvíjel, velmi asymetrický a není úplně zdravé a pro budoucnost se nepočítá s tím, že by všeobecná zdravotní pojišťovna měla mít absolutní dominanci. A také věcný návrh zákona o zdravotních pojišťovnách, který by měl podmínky pro všechny pojišťovny sjednotit, počítá s tím, že tady bude odebráno Všeobecné zdravotní pojišťovně právo tvořit metodiky a některé centrální služby pro celé zdravotní pojistné a vznikne kancelář pro podporu zdravotního pojištění, která bude úplně nezávislá na jakékoliv pojišťovně. Na druhé straně je potřeba říct, že měnit pojišťovnu jednou za čtvrt roku v pojistném systému, který z obecného hlediska musí být co nejstabilnější a musí zajistit pojišťovnám klienty, kteří u nich stárnou, protože oni zamlada platí vysoké pojistné a konzumují málo péče a ve vyšším věku je tomu potom naopak, takže není žádoucí, aby nemocní, těžce nemocní pacienti skončili nakonec u VZP jako u Všeobecné zdravotní pojišťovny. A jsou na to doklady, procenta transplantovaných pacientů, procenta velmi těžkých nemocných končí u všeobecné pojišťovny, takže tato procenta jaksi neodpovídají zastoupení populace v celém kmenu Všeobecné zdravotní pojišťovny. Navíc tady byly, a to zcela nedávno, známky, i když se obtížně prokazují, toho, že si pojišťovny přetahují pojištěnce různými benefity, a že pojištěnci nejen, že přejdou k jiné zdravotní pojišťovně, ale oni přejdou několikrát. Jedna pojišťovna vyhlásí, že bude platit elastické punčochy a okamžitě na to pojištěnec reaguje, a za čtvrt roku jde k jiné pojišťovně, kde mu zaplatí průkaz do plaveckého bazénu. Tak toto rozhodně není zdravé, a já bych komentoval tuto situaci jenom tak, že v celé řadě zemí není zdaleka tak snadné přestoupit od jedné pojišťovny k druhé, a už vůbec ne u pojištění, které má komerční charakter, i když jsem si vědom, že tady všechny pojišťovny pracují a budou pracovat ve sféře veřejnoprávní a nikoliv komerční. Pak je tady ještě jeden důvod, proč naši experti a naši úředníci, kteří jsou experty přes zdravotní pojištění, toto doporučovali, a to z toho důvodu, že tvorba zdravotně pojistných plánů pojišťoven je dnes velmi vágní. Ono je velmi těžké vytvořit zdravotně pojistný plán v takovém rozbouřeném ekonomickém prostředí, jako je dnes, kdy my nevíme nic o tom, jaký bude výběr pojistného třeba díky vývoji nezaměstnanosti. Ale jedna dimenze nejistoty se tam přidává tím, že pojištěnec může přestoupit kdykoliv, takže pojišťovna pracuje s nějakým zdravotně pojistným plánem, který tvoří v druhém pololetí, a na začátku roku může mít úplně jiný počet pojištěnců, než jaký má při tvorbě plánu. Panu senátorovi Drymlovi to, že by přestup mezi zdravotními pojišťovnami jednou za čtvrt roku, každého čtvrt roku u jiné pojišťovny a opakovaně, že by omezil lidská práva nebo práva občana, tak to si myslím, že v tomhle případě je potřeba určitá práva omezovat a dát taky občanům povinnosti, aby si své pobyty u své zdravotní pojišťovny řádně plánovali. Řekl bych, že ten argument trošku se blíží tomu, jako kdybychom říkali, že omezujeme lidská práva tím, že vybíráme nebo že podniky vybírají vstupné například do kina. To se
248
velmi omlouvám za tenhle příměr, ale jednou za čtvrt roku, čtyřikrát ročně přestoupit mezi zdravotními pojišťovnami je opravdu velmi nestandardní. Proč je rušena povinnost zdravotní pojišťovny uzavřít smlouvu s veřejnou neziskovou nemocnicí. My se domníváme, že celá tvorba sítě bude muset být radikálně přepracována. A uzavírat povinnosti v nějaké sféře, která je všeobecná a uzavírat smlouvy, dávat povinnost pojišťovně uzavřít smlouvu s každým nebo s vybraným subjektem, který nebude mít nějaké mimořádné vlastnosti v systému, tak jako např. centra specializované péče, je příliš nadbytečné. V tomto by měla být ponechána pojišťovnám volnost. Budeme na tom ještě dále pracovat. I s tím, že jsme si vědomi, že je potřeba zajistit práva poskytovatelů. Ale zajistit práva poskytovatelů tak, že každý bude mít nárok na smlouvu – to opravdu pro budoucnost možné nebude. Proč se umožňuje, aby při změně statutu zdravotnického zařízení z fyzické osoby na právnickou, což se stávalo u řady poskytovatelů privátních typů, ambulantních lékařů, praktických lékařů, tak tam se domníváme, že při takové změně by neměla naopak, vzhledem k ochraně poskytovatele, by neměla být smlouva rozvázána, ale může pokračovat dál. Pokud se zdravotnické zařízení nemění, co do rozsahu poskytování péče, nebo výrazné změny poskytování péče. Nesmí se uzavírat smlouva v případě, kdy by nebyl uchazeč doporučen výběrovým řízením. Myslím, že jestliže tady je institut výběrového řízení, tak musí být doporučen. Je to asi tak, jako bychom chtěli v zákoně o veřejných zakázkách dát smlouvu, že nakonec vypisovatel zakázky může uzavřít smlouvu s tím, kdo výběrové řízení nevyhrál. Vypouští se parametr, aby zdravotní pojišťovny nemohly jít pod vyhlášku. Prokázala se praxe např. v oblasti balíčkových cen, kdy zdravotní nasmlouvávají některé výkony ve větším, např. ortopedické operace atd. Takže toto opatření se osvědčilo. Já bych zdůraznil, že samozřejmě toto se musí dít po souhlasu obou smluvních stran, tzn. i poskytovatele. Pokud poskytovatel nebude souhlasit, pak samozřejmě pojišťovna musí jít na minimální cenu, kterou stanoví vyhláška. Vypouští se ustanovení, že bude smlouva automaticky prodloužena. Není-li uzavřena nová rámcová smlouva. Stávající rámcové smlouvy budou končit v roce 2013 a připravuje se na ministerstvu kompletní opatření pro to, jak pokračovat dále. Bude to součástí zákona o zdravotních pojišťovnách, které bude doprovázet další novela zákona č. 48, který kompletně celý blok smluvních vztahů a záruk poskytovatelů a povinností jednotlivých subjektů včetně formy výběrových řízení upraví jiným způsobem, než je tomu dosud. Protože dosud je síť příliš rigidní. To, že pojišťovny budou moci posuzovat dodávanou péči jejím klientům co do objemu a kvality péče – myslím, že není nic mimořádného, nového. Objem péče posuzovaly pojišťovny dodnes. Samozřejmě i na objem péče se vztahují veškerá regulační opatření, která jsou. To, že by měly pojišťovny v rámci navazujících smluvních vztahů uvažovat i o kvalitě péče daného poskytovatele, to se po nich chce již velmi, velmi dávno. Jak bude hodnocen veřejný zájem u vysoce inovativních přípravků, který hodnotí SÚKL – tak to je součástí běžného hodnocení léčiva, které vstupuje na trh a vstupuje do úhrad. Procedura už zde běží poměrně dlouho. Zda neuvažujeme o zavedení nucené správy. Tak to je věc, která nespadá do tohoto zákona. Já k ní jenom řeknu, že zavedení nucené správy nad zdravotními pojišťovnami má svá velmi přísná pravidla. Pravidla byla pečlivě zkoumána v době, kdy ministr Rath uvalil nucenou správu na VZP a byly o tom určité pochybnosti, než byla potvrzena. Ale musím upozornit, že zatímco dneska VZP vyčerpala své rezervy
249
a je na nule, tak doba splatnosti byla prodloužena v době, o které jsem mluvil, na 60 dní. To není situace, kterou bychom měli dneska, v žádném případě. Pak tu paní senátorka Rippelová mluvila o hrazení potravin. Musím uznat, že tento pozměňovací návrh budí starosti i ministerstvu zdravotnictví. Protože po podrobném rozboru se ukázalo, že je možné vykládat tento návrh vícestranně. Odborné společnosti se ozvaly a spustily upozorňování na to, že by nemusely být hrazené některé pojišťovny. Ministerstvo zdravotnictví si udělalo podrobný zdravotní rozbor situace a domnívá se, že návrh, byť by nebyl ideální, tak umožňuje hrazení, protože zdravotní potraviny nejsou dnes předepisovány na předpis. Takže je tam trošku právní zmatek, když se mluví o lécích a potravinách. Protože na předpis jsou opravdu ze zákona o léčivech pouze léky. Udělali jsme na to výklad a domlouváme s pojišťovnami, že se bude hradit podle tohoto výkladu. Při nejbližší příležitosti se v zákoně č. 48 pokusíme formulaci zpřesnit tak, aby byla naprosto jednoznačná. Ale ujišťuji všechny, že není žádným záměrem tyto potraviny přestat hradit. Ministerstvo si je vědomo opravdu té skutečnosti, že u některých pacientů jsou to náklady, které jsou neobyčejně vysoké. Ale nemělo ministerstvo zájem podsunout to, aby se zrovna takováhle věc nehradila. Jsem přesvědčen o tom, že to nebyl zájem ani pana poslance Šnajdra. Pokud jde o očkování, jak tu zmínila paní senátorka Dernerová, tak to bylo velmi podrobně probíráno s odbornými společnostmi. To, že distribuce byla kdysi změně z KHS na firmu Avenir je jedna věc. Druhá věc je, že i nadále se budou očkovací látky soutěžit. Soutěž je připravena na ministerstvu zdravotnictví. Pro případ, že by tato novela neprošla, aby byly očkovací látky připravené. Pokud by novela prošla, bude soutěž provedena na úrovni zdravotních pojišťoven. A bude soutěžen jednak dodavatel jednotlivých očkovacích látek. A bude soutěžen jediný distributor, který bude zajišťovat, co dosud zajišťuje Avenir. To bylo požadováno odbornými společnostmi, aby lékaři nemuseli oslovovat jednotlivé výrobce přímo. Doufám, že jsem většinu věcí zodpověděl. Aspoň tak, jak to vidí ministerstvo zdravotnictví. Děkuji za slovo ještě jednou. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Nepřeje. Pan zpravodaj garančního výboru se zajisté vyjádří k proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Guziana: Vážený pane předsedo, pane ministře, v proběhlé
rozpravě hovořili 4 senátoři, z toho jeden dvakrát. Byl podán jeden pozměňovací návrh. Předseda Senátu Milan Štěch: Pardon, pozměňovací návrh nemohl být podán v obecné rozpravě, ale byl podán v usnesení výboru pouze návrh na zamítnutí, jestli se nepletu. Paní Palečková avizovala pozměňovací návrh. Dobře, děkuji. Všechno k rozpravě? Děkuji, pane senátore.A my můžeme přistoupit k hlasování. Nyní budeme hlasovat o návrhu návrh zákona zamítnout. Připomenu, že byl avizován pozměňovací návrh, tzn. žádost o puštění do podrobné rozpravy. Aktuálně je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 32.Byl podán návrh, opakuji, návrh zákona zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování číslo 57, registrováno 65, kvórum pro přijetí 33, pro návrh 40, proti 21, návrh byl schválen.
250
A teď přistoupíme k pověření. Navrhuji, aby senátory, kteří odůvodní naše stanovisko v Poslanecké sněmovně, byl senátor Petr Guziana a senátor Václav Vlček. Pan senátor Václav Vlček nesouhlasí, tak prosím, další návrh. Paní senátorka Dernerová? Ano, souhlasí. Takže opakuji. Pověření pro odůvodnění v Poslanecké sněmovně by bylo pro Petra Guzianu a paní senátorku Dernerovou. Jsou jiné návrhy? Pokud nejsou, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 58, registrováno 64, kvórum pro přijetí 33, pro návrh 57, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji všem aktérům a projednávání tohoto bodu končím. My se teď vystřídáme v řízení schůze a chvilku posečkejte, protože i pan ministr potřebuje hygienickou přestávku. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Kolegyně a kolegové, kdo
jste zůstali v sále, zaujměte, prosím, místa, budeme pokračovat dalším bodem našeho programu je 19. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsaná v Ženevě dne 16. června 2003 (senátní tisk č. 154) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 154 a uvede ho ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterému tímto uděluji slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl jeden z velmi dlouho předkládaných vládních návrhů už v minulých obdobích, kterým je nyní další pokus o vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, která byla podepsána v Ženevě dne 16. června 2003. Rámcová úmluva,která v angličtině se nazývá Framework Convention on Tobacco Control, což říkám proto, že je často prezentována pod zkratkou FCTC, byla iniciována Světovou zdravotnickou organizací v reakci na celosvětovou tabákovou epidemii s cílem ochrany současných a budoucích generací před ničivými zdravotními, sociálními, environmentálními a ekonomickými následky spotřeby tabáku, a expozice tabákovému kouři. Úmluva, jak už jsem řekl, byla přijata v roce 2003, a v témže roce byla podepsána také ze strany České republiky tehdejší ministryní zdravotnictví MUDr. Marií Součkovou, čímž Česká republika učinila mezinárodně právní závazek, kterým se přihlásila k celosvětovému úsilí o ochranu lidského zdraví před negativními vlivy spotřeby tabáku a tabákových výrobků.
251
K dokončení přístupu ČR k úmluvě je v souladu s vnitrostátním právním řádem zapotřebí schválení oběma komorami Parlamentu ČR, a ratifikace prezidentem republiky. K dnešnímu dni úmluvu ratifikovalo již 174 států, posledním připojeným státem byl dne 21. června 2011 Svatý Kryštof a Nevis, a tu úmluvu ratifikovala i EU jako celek. Česká republika je jediným členským státem EU, a to si dovolím zdůraznit, je jediným členským státem v EU, který dosud úmluvu neratifikoval. Samozřejmě důsledek toho je, že jako nesmluvní strana úmluvy má možnost účastnit se mezinárodních aktivit v rámci úmluvy pouze se statutem pozorovatele bez hlasovacího práva,a tudíž bez možnosti aktivně dále ovlivnit mezinárodní právní úpravu v oblasti kontroly tabáku. Návrh na ratifikaci úmluvy byl připraven v návaznosti na programové prohlášení současné vlády, ve kterém se vláda zavázala podporovat prevenci kouření a ochranu nekuřáků. Vláda dne 8. června 2011 ve svém usnesení č. 431 vyslovila s návrhem na ratifikaci úmluvy souhlas. Zároveň v zájmu jasného vymezení přijímaných závazků vláda odsouhlasila, aby při aktu ratifikace ČR učinila interpretační prohlášení, které je běžnou standardní záležitostí. Dne 20. září 2011 úmluvu projednala Poslanecká sněmovna v prvním čtení. V souladu s usnesením byla úmluva přikázána k projednání zahraničnímu výboru a výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny, které projednají návrh na ratifikaci úmluvy v nejbližších dnech. Úspěšným dokončením ratifikace úmluvy v Parlamentu se ČR posune ze současné nevýhodné pozice pouhého pozorovatele do pozice plnohodnotné smluvní strany úmluvy, která může ovlivňovat její další vývoj, zejména přijímáním změn, dodatků a protokolů, které budou konkretizovat uplatnění úmluvy v praxi. Ratifikace úmluvy dojde ke zlepšení postavení ČR i v rámci EU, v oblasti kontroly tabáku, neboť se České republice tak dosáhne lepší vyjednávací pozice s možností výrazněji ovlivňovat podobu unijní legislativy a politiky v oblasti kontroly tabáku, která do značné míry kopíruje dění v rámci úmluvy. Úmluva obsahuje řadu opatření v oblasti kontroly tabáku, jejíž úspěšná realizace se bez koordinované spolupráce na mezinárodní i národní úrovni neobejde. Úmluva zakotvuje základní principy a doporučené postupy v oblasti obchodování s tabákem, ochrany před expozicí tabákovému kouři, reklamy na tabákové výrobky, jejich balení a označování a složení, prodeje tabákových výrobků apod. Je však obecně třeba uvést, že právní předpisy ČR převážnou většinu závazků, vyplývajících z úmluvy, a to těch, které z povahy věci přicházejí pro ČR v úvahu, již dnes naplňují, a v některých oblastech jsou dokonce přísnější. Vzhledem k tomu, že většina ustanovení úmluvy byla již promítnuta do právních předpisů ČR, se tak může republika soustředit na další zkvalitňování systému opatření pro snížení negativních vlivů spotřeby tabáku a tabákových výrobků na zdraví jedince, včetně činnosti v rámci Světové zdravotnické organizace či přípravy právních aktů EU. Příkladem může být zvýšená aktivita ČR v rámci přípravy návrhu prvního protokolu k úmluvě, protokolu o nezákonném obchodování s tabákovými výrobky, jehož cílem je potlačení nelegálních aktivit, spojených s tabákovými výrobky,a snížení rizika daňových úniků při dovozu a prodeji tabákových výrobků. Závěrem mi dovolte jednoznačně doporučit pokračování ratifikačního procesu a jeho úspěšného dokončení. Česká republika by měla dostát svým mezinárodním závazkům a dokončit proces přístupu k úmluvě, neboť takový akt nebude znamenat jen zvýšení prestiže ČR na mezinárodním poli, ale především její výrazné posílení v boji proti škodlivým následkům užívání tabáku a tabákových výrobků a proti
252
negativním účinkům tabákového kouře na lidské zdraví, který nelze vést bez náležité mezinárodní spolupráce. Závěrem mi ještě dovolte jednou zdůraznit, že vláda se zavázala zejména k prevenci vzniku tabakismu a negativních účinků na lidi, kteří nekouří. Ještě bych zmínil, jakým způsobem probíhaly dosavadní pokusy o ratifikaci. Ta smlouva, která byla podepsána v roce 2004, byla ve vládě 22. prosince toho roku 2004, a byla schválena. V červnu roku 2005 Senát se vyjádřil k podpisu negativně. Dále byla úmluva znovu ve vládě na podzim roku 2008, ale vzhledem k pádu vlády nově vzniklá úřednická vláda odložila celý proces ratifikace až po volbách, a dochází k němu tedy nyní, tímto návrhem, který iniciovalo ministerstvo zdravotnictví. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 154/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 154/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Terelmešová, kterou teď prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Dagmar Terelmešová: Vážená paní předsedající, vážené
kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, pan ministr tady předložil materii, jak řekl, která už dlouhá léta putuje po České republice, a já pevně doufám, že dnes stanovisko Senátu nebude zamítavé, tak jako, jak pan ministr zmínil, v legislativním procesu už jednou bylo. Já jsem tady v těch svých připravených materiálech pouze odškrtávala to, co pan ministr řekl, a on řekl téměř všechno. Jednak celý legislativní proces, a doufám, že se nebude zlobit, když tady zopakuji věci, které už také řekl, ale myslím si, že jsou velice důležité při projednávání tohoto materiálu. Je tam důležitý poznatek to, že tato úmluva není ze strany ČR ratifikována, a tím pádem se ČR může účastnit při konfederaci smluvních stran pouze jako pozorovatel bez hlasovacího práva. ČR má jako člen EU v tomto případě možnost se alespoň podílet na formování jednotné pozice v EU k tomuto problému. Ale to, že není ČR smluvní stranou úmluvy, velice oslabuje její pozici na mezinárodním poli a staví ji do nevýhodného postavení. Důležité je také, že v zájmu jasného vymezení přijímaných závazků je navrženo, aby ČR při aktu ratifikace učinila interpretační prohlášení. To už tu pan ministr také zmínil. V tomto prohlášení uvede Česká republika, že nepovažuje prováděcí pokyny, přijaté touto konfederací, za přímo vytvářející právní závazky podle úmluvy, což je obsaženo ve 3. odstavci prohlášení ČR k rámcové úmluvě Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsané v Ženevě, jak už bylo řečeno, v roce 2003. Je také důležité si říci, že v právním řádu ČR došlo k mnoha změnám,a to i v souvislosti s unijním právem, takže požadavky, plynoucí z úmluvy i z členství ČR v EU, byly už postupně implementovány do českého právního systému. Je to třeba to, že máme na krabičce, že kouření škodí zdraví. Ratifikace této úmluvy si zaslouží podporu nejen z důvodu následné možnosti přímé účasti ČR v této organizaci, ale hlavně díky alarmujícím číslům, poukazujícím na počty kuřáků, kuřaček, a to i nezletilých. Závažná jsou také čísla, ukazující na náklady za léčbu chorob, vzniklých přímo následkem kouření. Důležitou částí této úmluvy, jak už bylo také řečeno, je především ochrana nekuřácké části veřejnosti.
253
Já bych si dovolila přednést ještě stanovisko VZSP z 11. schůze, konané 3. 8. 2011. Po odůvodnění zástupce předkladatele a zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsané v Ženevě dne 16. června 2003, za druhé doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s tím, že ČR učiní při příležitosti uložení ratifikační listiny prohlášení, jehož text je uveden v příloze tohoto usnesení, a určuje zpravodajkou výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi senátorku Dagmar Terelmešovou. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a plňte úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Kladívko? Přeje. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně,
vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vše podstatné už tady bylo o obsahu návrhu smlouvy řečeno z úst pana ministra Hegera a garanční zpravodajky výboru kolegyně Terelmešové. Takže mi dovolte, abych vás seznámil pouze s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který ve svém 131. usnesení ze své 12. schůze konané dne 5. října 2011 vládního návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsaná v Ženevě dne 16. června 2003, senátní tisk č. 154. Po odůvodnění zástupce předkladatele MUDr. Michala Víta, náměstka pro ochranu a podporu veřejného zdraví ministerstva zdravotnictví, zpravodajské zprávě senátora T. Kladívka a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsané v Ženevě dne 16. června 2003, 2. doporučuje Senátu PČR dát souhlas s tím, že ČR učiní při příležitosti uložení ratifikační listiny prohlášení, jehož text je uveden v příloze tohoto usnesení, 3. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora T. Kladívka, 4. pověřuje předsedu výboru senátora J. Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, otevírám obecnou rozpravu k tomuto tisku. Přihlásil se pan senátor Kubera, já ho zvu k pultíku. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře,
kolegyně a kolegové. Já vás překvapím, já vůbec nebudu proti tomu brojit, protože když jsem si to přečetl, tak jsem si řekl, že vám to patří. Já jenom přečtu, abyste věděli, jaký je hlavní cíl této Úmluvy. Článek 23, Konference smluvních stran. Tímto je ustavena Konference smluvních stran. První zasedání Konference svolá Světová zdravotnická organizace nejpozději do 1 roku od vstupu Úmluvy v platnost. Konference určí místo a termín pravidelných jednání na svém 1. zasedání. Ujišťuji vás, že to budou velmi atraktivní místa po celém světě, kde se budou tyto konference za peníze, jak se dozvíte dál, našich daňových poplatníků uskutečňovat. Mimořádná zasedání Konference smluvních stran se budou konat tehdy, považuje-li to Konference smluvních stran za nezbytné, nebo na základě písemné 254
žádosti jakékoli smluvní strany za předpokladu, že během 6 měsíců od podání žádosti smluvním stranám je tento požadavek podpořen alespoň jednou třetinou smluvních stran. To nepochybně bude. Konference smluvních stran přijme jednací řád formou konsensu na svém 1. zasedání. Přijme formou konsensu svá pravidla financování, a stejně tak i pravidla pro zajištění financování jakýchkoli pomocných orgánů, které může zřídit, jakož i finanční opatření související s fungováním Sekretariátu. Na každém řádném zasedání bude přijat rozpočet na finanční období do příštího řádného zasedání. Konference smluvních stran pravidelně hodnotí naplňování této Úmluvy, přijímá rozhodnutí nezbytná k podpoře jejího účinného naplňování a může přijmout protokoly, dodatky a pozměňovací návrhy k Úmluvě. Podpoří a usnadní výměnu informací, podpoří a povede proces vývoje a pravidelného zdokonalování podle potřeby, podpoří rozvoj, zavádění a vyhodnocování strategií, plánů a programů, jakož i politik, legislativních a dalších opatření, zváží zprávy předložené smluvními stranami v souladu s článkem 21 a schvaluje pravidelné zprávy o naplňování Úmluvy. Podpoří a usnadní mobilizaci finančních zdrojů pro naplňování Úmluvy, zřídí takové pomocné orgány, které jsou nezbytné k dosažení cílů Úmluvy – těch určitě bude mnoho. Podle potřeby si vyžádá služby, spolupráci a informace od příslušných organizací a orgánů v rámci systému Organizace spojených národů a další mezinárodní a regionální mezivládních organizací a nevládních organizací a orgánů, a to za účelem posilování naplňování Úmluvy. Zváží další činnost podle potřeby vedoucí k dosažení cíle Úmluvy. Konference stanoví podmínky pro účast pozorovatelů na svých jednáních. Článek 24, Sekretariát. Konference smluvních stran ustaví stálý sekretariát a zajistí jeho fungování. Konference bude usilovat, aby tak bylo učiněno na jejím 1. zasedání. Do té doby, než bude stálý sekretariát stanoven a ustaven, zajistí úkoly sekretariátu Světová zdravotnická organizace. Sekretariát má tyto úkoly: připravovat zasedání Konference smluvních stran a jakýchkoli pomocných orgánů a poskytovat jim služby podle jejich požadavků, předávat zprávy, které obdrží, na požádání poskytovat podporu smluvním stranám, zejména rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami, a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace, při zpracovávání a sdělování informací. Připravovat zprávy o svých činnostech a předkládat je Konferenci smluvních stran. Podle pokynů Konference smluvních stran zajišťovat nezbytnou koordinaci. To přeskočím. Finanční zdroje. Smluvní strany uznávají důležitou roli, kterou hrají finanční zdroje při naplňování cíle této Úmluvy. Samozřejmě ty cesty na ty konference něco stojí, to není zadarmo. Každá smluvní strana poskytne v souladu se svými národními plány, prioritami a programy finanční podporu činnostem na národní úrovni, určeným – to budou zase některé ty organizace, které se hned k tomu přihlásí a budou inkasovat peníze ze státního rozpočtu. Smluvní strany podle potřeby podpoří využití dvoustranných, regionálních, subregionálních a jiných mnohostranných možností financování rozvoje a posílení meziresortních programů pro komplexní kontrolu tabáku pro rozvojové země, které jsou smluvními stranami, a smluvní strany s ekonomikami v procesu transformace. V souladu s tímto je třeba řešit a podporovat ekonomicky realizovatelné alternativy
255
produkce tabáku včetně diverzifikace plodin – jestli tím nemyslí marjánku – v kontextu strategií udržitelného rozvoje vytvořených na národní úrovni. Smluvní strany zastoupené budou nabádat tyto subjekty k poskytování finanční pomoci rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace k dosažení závazků vyplývajících z Úmluvy, aniž by to omezilo jejich právo na účast v těchto organizacích. A tak dále, atd. Nebudu zdržovat. Takže tam já vidím hlavní podstatu tohoto textu. Samozřejmě nadále bude podporována produkce tabáku, který bude třeba nazván jinak, jak už jsme tady viděli v rámci EU. Vážnější věc je, že v tom stanovisku legislativy se uvádí prakticky možnost, že ta smlouva je v rozporu s naší ústavou. V Německu je údajně podobný problém, ale já vím, že ten svět je nakloněn tomu, že to tak určitě bude. Mě jenom těší, že na každého dojde, protože – jak jste už jistě zjistili, v Dánsku a Maďarsku zavedli daň z tučných jídel, a již se v Čechách našli podporovatelé, kteří si myslí, že by to tak mohlo být i tady. Takže skončíme tím, protože bude snadné a pro lidi prospěšné, aby každý byl očipován, tak se dočkáme toho, že skutečně bude každý očipován a budeme vědět o každém jeho pohybu. Já vám přeji hodně úspěchů v budoucím omezování lidské svobody. Tady opravdu nejde o kouření. Že kouření škodí, to je evidentní, ale toto, co se s ním děje, to je takové světové bláznění, které nemá obdoby. A které se nakonec vymstí i těm, kteří to teď tak vehementně prosazují, protože ono se dobře – vždycky jsme velmi přísní. Všimněte si, jak jsme byli přísní v bodovacím systému a ve všem do chvíle, než byl někdo z nás vybodován a pak se vymluvil na osobu blízkou. My vždycky máme snahu – ty druhé potrestejte, vy piráti, ty, ty, ty, ale pak to dopadne, když to dopadne na někoho, kdo to podporoval, tak už se mu to nelíbí. Já samozřejmě tu ratifikaci nepodpořím, protože si myslím, že je to jeden velký krok k omezování lidské svobody. A tentokrát už nejen ani v EU, ani v České republice, ale na světě. Je to takový populární hit. Je to tak podobné těm vyhláškám, že jedno město vydá nějakou šílenou vyhlášku a vznikne z toho národní program vydávání šílených vyhlášek. Podívejte se na internet, tam si je můžete přečíst. Takže přeji vám příjemné hlasování. Já se tedy vymezím proti, protože to podporovat nebudu. Doufám, že se nám podaří v blízkých letech uspořádat ten pražský pochod huličů, abychom dokázali, že jsme také menšina, která má právo na život a nebudeme nuceni k tomu, aby lidé v minus deseti stupních byli nuceni kouřit někde venku. Protože až budeme menšina, tak samozřejmě se nám dostane plného pochopení a každý bude povinen i pro nás zajistit přijatelné prostředí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Žaloudík. Senátor Jan Žaloudík: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
senátorky, senátoři. Vašim prostřednictvím, paní předsedající, k panu Kuberovi. Čím nás chcete postrašit? Já tady poslouchám zákony, které nás budou denně omezovat v naší činnosti. Pomocí registru, pomocí lecčeho, registrací zbytečných návrhů, které vymyslí poslanec Šnajdr, když deset institucí zdravotně postižených není oslyšeno. A v tomto světě mě chcete strašit tím, že když se připojím po letech už s ostudou k 174 zemím, tak budu omezován ve své osobní svobodě nekouřit. Já jsem vykouřil cigaretu kdysi na Malé Fatře s Magdou Martyšovou v kosodřevině. Od 256
té době jsem neměl potřebu, naopak budu velmi zdravý. Naopak můj velmi zdravý otec do 86 let kouří ostošest, a vnímám kuřáky a nekuřáky, jsou to moji velcí přátelé. Ale prosím vás, neprodlužujme už tu ostudu, vždyť už jsme všem pro smích. A to, že zrovna tady na Malé Straně řešíme otázku osobní svobody, zcela spolu se 174 zeměmi světa v té deklaraci, to mně přijde poměrně velmi komické. Ale asi se musíme vypovídat, tak jsem se vypovídal také. Děkuji vám. (Smích.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě k tomuto materiálu? Zdá se, že nikoli, takže obecnou rozpravu uzavírám. A ptám se pana ministra, jestli se chce k rozpravě vyjádřit? Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Paní senátorky, páni senátoři, já se
velmi omlouvám, že budu rozpravu prodlužovat. A doufám, že nebudu příliš mnoho, ale musíte uznat, že jako ministr zdravotnictví, dočasný ministr zdravotnictví, musím tu Úmluvu podporovat. Není pochyb o tom - a to všechna čest - uznal i pan senátor Kubera, že kouření zdraví škodí. Já jsem ten poslední, který by byl nějakým militantním bojovníkem proti kouření nebo nekuřákem. Já se musím přiznat dokonce, že jsem kdysi mírně společensky kouřil, a pak jsem přestal, ani nevím kdy a proč, ale kouření mně nějak příliš nevadí, na rozdíl od mnoha dalších lidí. Ale kultura našeho světa se posunula směrem k tomu, že se nosí zdravý způsob života. A kdo jiný by mělo podporovat zdravý způsob života, než ministerstvo zdravotnictví? A proto berte tedy naši aktivitu i v tomto směru. A kdo jiný by se měl starat o zdraví populace, nežli ministerstvo, a rozprostírat svůj vliv mezi další resorty? Do téhle oblasti ten boj proti kouření zcela určitě patří. Znovu mám potřebu ale zdůraznit, že tady opravdu nejde o boj proti kuřákům. V tomhle já myslím, že lidská práva mohu tvrdit, že velkoryse zastávám. Ale jde tu o boj za práva nekuřáků. Jsou opravdu lidé nemocní, nebo jsou prostě přecitlivělí a vadí jim to. Já nejsem příliš nadšen, jak se třeba v naší zemi rozvinul boj proti hlukové zátěži, ale musím uznat, že i ten hluk je věc, která některým lidem vadí, a měli bychom jim naslouchat a měli bychom hájit jejich práva. To, že jsou dneska kuřáci téměř všude v jakýchsi rezervacích – a já, když vidím i zde chodící senátory, kteří mají omoklá saka, protože musí kouřit venku, tak samozřejmě respektuji to, že se to mnoha lidem nelíbí, ale doufám, že i tady bude něco takového jednou jako v některých bruselských institucích, kde mají instalované jakési velké digestoře v podobě zastávek na tramvaj, kde tedy ten nezdravý a někomu protivný kouř je tak dokonale odsáván, že to nikomu nevadí a jenom se na ty kuřáky chodí dívat. A je to kulturnější, i když to stojí velké peníze. Tak v tomto případě si myslím, že hlavně to, o co bojujeme, kromě toho zdraví populace je tedy jistá ochrana nekuřáků, ale zejména tedy to, aby tomu kouření nepodléhaly děti, tam, kde je to možné. To já bych viděl v té Úmluvě jako to nejklíčovější. Tam je potřeba spíše přitvrdit. A jistě i zavilí kuřáci mně potvrdí, že je mezi nimi mnoho těch, kteří litují, že tomu zlozvyku propadli. A i když si to někteří náruživě užívají, tak nepochybně je mnoho těch, kteří by byli raději, kdyby s tím nikdy nezačali. A já myslím, že v tomto směru jakási manipulace s lidskými právy v dobrém slova smyslu je přípustná a děti bychom měli zcela chránit naprosto určitě. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře, a ptám se paní senátorky Terelmešové, která má možnost vystoupit na závěr?
257
Senátorka Dagmar Terelmešová: Já jenom ke shrnutí: k této materii vystoupili 2 senátoři. Oba hovořili ze svého pohledu ve spojitosti předkládané Úmluvy s omezováním osobních svobod. A protože jsem zaregistrovala pouze jeden návrh, a to návrh na schválení tohoto vládního návrhu, budeme hlasovat pouze o něm. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ano, děkuji, paní zpravodajko. Budeme tedy hlasovat po znělce o souhlasu k ratifikaci této Úmluvy. Takže budeme hlasovat o tom, že Senát: 1. Dává souhlas k ratifikaci Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsané v Ženevě dne 16. června 2003. 2. Souhlasí s tím, že Česká republika učiní při příležitosti uložení Ratifikační listiny prohlášení, jehož text je uveden v příloze senátního tisku č. 154/1. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek – 63 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 32. A já zahajuji hlasování. Kdo je pro souhlas k Ratifikaci, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 59 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 50, proti byli 3. Návrh tedy byl přijat. Děkuji navrhovateli. Děkuji zpravodajům. A končím projednávání tohoto bodu. S panem ministrem se po delší době, kterou tady s námi strávil, loučím. A než přistoupíme k projednávání dalšího bodu pořadu, mám tady jednu žádost ohledně programu naší schůze. Paní poslankyně Drastichová, která je zástupkyní skupiny poslanců ke školskému předloženému zákonu, nás žádá, zda bychom mohli pevně zařadit tisk 179 jako 2. bod na zítřejší části 12. schůze. To znamená zítra jako 2. bod dopoledne. Vzhledem k tomu, že je to procedurální hlasování, dávám o něm hlasovat bez rozpravy. Po znělce, prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Já se ptám, kdo souhlasí
s tím, aby školský zákon byl zítra na programu jako pevně zařazený 2. bod dopoledního jednání? Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto procedurálnímu návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 60 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 36, proti byli 4. Návrh tedy byl přijat. Já děkuji. A přistoupíme k dalšímu bodu. A tím je senátní tisk č. 182 20. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 182) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 182. A uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému tímto předávám slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající.
Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tento vládní návrh byl již Parlamentem
258
ČR schválen v roce 2010. V dubnu 2011 ho však Ústavní soud zrušil, a to částečně, jedno ustanovení ihned k dubnovému datu, a zbytek 31/12/2011. Bezprostředně bylo zrušeno ustanovení, které na státní příspěvek, který byl počítán za rok 2010 a měl být vyplacen v roce 2011, uvalovalo 50% srážkovou daň. K onomu zbytku pak Ústavní soud zaujal stanovisko, že je sice právem zákonodárce snížit výši státního příspěvku, nicméně musí to být projednáno v řádném režimu, nikoli ve zkráceném. Tedy vláda na návrh ministra financí bezprostředně poté předložila naprosto stejné znění, s výjimkou onoho ustanovení o 50% srážkové dani, které bylo Ústavním soudem shledáno jako neústavní, do puntíku tutéž předlohu. Já jenom avizuji, že již v legislativním procesu je definitivní systémový návrh, který upravuje jednak účel stavebního spoření, včetně toho, kdo všechno tento produkt může nabízet. Nicméně to není předmětem této novely. Tato novela je opravdu pouze parametrická, snižuje státní příspěvek na všechny dosud uzavřené – i v budoucnu uzavřené smlouvy na 2000 Kč ročně. Sledujeme tím dva cíle. Zaprvé úsporu mandatorních výdajů – odvodíme to od výše státního příspěvku stavebního spoření rozpočtované výše v letošním roce – bude se pohybovat někde mezi 5 – 6 mld. Kč ročně. Zadruhé – odstranění poměrně výrazné disperze na trhu finančních produktů, protože samozřejmě snadno je nějaký projekt konkurenčně nejlepší, když dostává bezkonkurenčně nejvyšší státní podporu. Já jsem si vědom celé řady připomínek, které zaznívají z celé strany politického spektra, nicméně jsem naplněn nadějí, co se týče hlasování nad touto předlohou v Senátu. Neboť jsem dnes v rozpočtovém výboru PS byl podroben kritice rozpočtového experta sociální demokracie pana poslance Michalíka, který mě velmi ostře kritizoval za emisi retailových spořících dluhopisů pro občany, neboť v tom vidí motivaci občanů spořit. Čímž pádem budou méně utrácet. A tím menším utrácením a menší spotřebou budou podlamovat hospodářský růst. Je to zajisté zajímavá myšlenka. Já ji nesdílím, nicméně respektuji, že takto se na to ČSSD dívá, ústy svého rozpočtového experta. A myslí si, že byť motivy můžeme mít různé, tak byť při různých motivech společný cíl můžeme mít jednotný. Vláda tímto návrhem sleduje odstranění distorze na trhu finančních produktů a úsporu mandatorních výdajů. Sociální demokracie je přesvědčena, že je lepší nešetřit a utrácet, musí mít stejný názor, a omezit stavební spoření na co nejvyšší možnou míru. Pevně se tedy těším na schválení této předlohy napříč politickým spektrem a děkuji vám za vaše hlasování. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře, a
prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 182/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zákonem č. 348/2010 Sb. ze dne 12. listopadu 2010 byl novelizován zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a zákon o daních z příjmů, jak již uvedl pan ministr. Připomenu jenom, že jeho schválení proběhlo ve stavu tzv. legislativní nouze. Tuto novelu zákona Ústavní soud dne 19. dubna 2011 zrušil
259
nálezem vyhlášeným pod číslem 119/2011 Sb., a to uplynutím dne 31. prosince 2011. Cílem v této novele navržených úprav, jak je předložila vláda a uvedl pan ministr, je snížit zatížení státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům stavebního spoření, potřeba reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době plně nevede k financování bytových potřeb a sblížení podmínek pro zdanění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. Návrh zákona, který nyní projednáváme jako tisk č. 182, z hlediska úpravy – výše státní podpory, to je její snížení z dosavadních 15 % na 10 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, a to od 1. ledna 2012 u všech smluv o stavebním spoření. Zvýšení podílu součtu cílových částek u smluv uzavřených stavební spořitelnou s právnickými osobami na součtu cílových částek u smluv, u nichž dosud nevznikl nárok na úvěr ze stavebního spoření v roce 2012 z dosavadních 15 % na 25 %. A zvýšení limitu součtu cílových částek pohledávek z úvěrů osobám, jejichž výrobky a poskytované služby jsou určeny pro uspokojování bytových potřeb a z úvěrů, které slouží úhradě nákladů na řešení bytových potřeb i v případě, kdy účastníci nemají ještě nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření v roce 2012, z dosavadních 20 % na 30 %, jak hovořil pan ministr, je totožný s návrhem, který Senát projednával v roce 2010, a který byl nálezem Ústavního soudu zrušen včetně srážkové daně ve výši 50 % na státní podporu stavebního spoření, neboť to shledal Ústavní soud protiústavním. Poslanecká sněmovna na své 22. schůzi dne 2. září 2011 projednávanou vládní předlohu zákona v hlasování č. 59 schválila 95 hlasy z přítomných 163 poslanců, 62 bylo proti. Stavební spoření s příspěvkem státu je dnes nejvýhodnějším spořením pro občana ČR. To bezesporu platí a zaznělo to mnohokrát v Poslanecké sněmovně, a platí to i tady na této půdě. Ke konci roku 2009 bylo ve stavebních spořitelnách po vázací lhůtě cca 314 mld. Kč vkladů, což tvoří 75,7 % veškerých finančních prostředků. Dnes to činí téměř již 400 miliard. Jedná se o účastníky, kteří nečerpají úvěr, ale pouze spoří s tím, že své úspory pak mohou využít na jakýkoliv účel. Statistiky již ovšem nepodchytí, že vysoké procento těchto úspor jde přece jenom na bydlení, i když ne formou úvěru. Jde to přímou platbou na ceny bytů, vybavení bytu apod. To myslím dokladuje, že spoří prakticky všechny rodiny. Nevyhneme se argumentaci, že průměrná úroková míra u spořících a termínovaných účtů činí 2 – 3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků dosahujícího téměř 6 % ročně. Téměř pět milionů smluv dokladuje, že spoří prakticky všechny rodiny. Nemůže obstát argumentace, že průměrná úroková míra u spořících a termínovaných účtů činí 2 až 3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků dosahujícího téměř 6 % ročně. Ta dvě až tři procenta úroků v bankách spolknou neúměrné bankovní poplatky, které v České republice jsou, a neexistuje jiná nabídka, která by více motivovala střadatele spořit. Nelze souhlasit ani – dle Ústavního soudu – s přípustností takzvané nepravé retroaktivity, která umožňuje restriktivně zasahovat do dříve uzavřených smluv stavebního spoření. Přijetím této úpravy občan ztrácí výhodnou možnost, jak zhodnotit své úspory a stát možnost, jak alespoň touto cestou zmírnit dopady necitlivých reforem. Díky finanční krizi občané přišli o značnou část svých úspor i z tak zvaných konzervativních – opatrných fondů, které bankovní domy
260
doporučují, a po dalších upozorněních ministra financí, že bude ještě hůře, nemohou – s velkou nadsázkou – důvěřovat ani bankám. Tu trochu nadsázky jsem uvedl ve své přípravě na zpravodajskou zprávu. Dneska budu konstatovat, že i u těch bank, u matek našich dceřiných bank dochází k problémům, například v Belgii dojde prakticky ke znárodnění bankovního domu Dexia, Erste banka musí provést ,řekl bych, určité přehodnocení a toto provází ztráta, která se může jakýmkoliv způsobem promítnout i u naší České spořitelny. Ovšem to jsou všechno předpoklady, které se mohou či nemusí naplnit. Takže konstatování, že nejlépe bude spořit do slamníku, přece nechceme. Proto by bylo namístě návrh novely zamítnout. Pokud by ovšem k zamítnutí došlo, tak v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu, kterým zrušil zákon č. 348/2010 Sb., neobživují ustanovení platná před přijetím zrušené právní normy. Zrušením zákona, který novelizoval zákon o stavebním spoření, dojde uplynutím 31. prosince 2011 k jeho vyřazení z právního řádu České republiky a nikoliv k faktickému konstituování nové právní úpravy formou ožívání předpisu již dříve zrušeného. Pouhým zamítnutím návrhu by došlo k právnímu vakuu a příspěvek by nebylo možné fakticky čerpat. Proto s přihlédnutím k výše uvedeným argumentům přijal VHZD usnesení, kde se zachovává výše státní podpory stavebního spoření na úrovni 15 %, která platila do přijetí zákona č. 348/2010 Sb., to je do 12. listopadu 2010, a vypustil z tisku č. 182 pro období 12 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona zvýšení limitů o 10 procentních bodů, tedy navýšení z 15 na 25 % limit pro uzavírání smluv s právnickými osobami a limit pro poskytování komerčních a překlenovacích úvěrů z 20 na 30 %. Zároveň se navrhuje znovu zařadit osvobození od daně úroků z vkladů ze stavebního spoření, včetně úroků ze státní podpory, tak jak to bylo před přijetím zrušené novely. VHZD tedy doporučuje plénu Senátu vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, s pozměňovacími návrhy uvedenými v příloze usnesení, které máte na svém stole, to je usnesení 182 č. 1. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji.
Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Teď se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový se nehlásí, takže otevírá obecnou rozpravu k tomuto tisku. Přihlásil se pan ministr, který může vystoupit kdykoliv. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové,
nechci opakovat mnohokrát točící se diskusi kolem stavebního spoření, výše příspěvků, jistě máte každý svůj pevný názor, ale cítím povinnost jako ministr financí krátce zareagovat na vyslovené pochybnosti zpravodaje pana senátora Korytáře o stabilitě bankovního sektoru v České republice. Je to jisté déjà vu roku 2008. Říkal jsem tenkrát, tvrdil jsem velmi zásadně a dodnes jsem za to kritizován, neboť dochází k matení pojmů mezi finanční krizí a hospodářskou krizí, říkal jsem tenkrát, že České republice nehrozí finanční krize a že 261
její finanční systém je pevný. Také jsme nebyli postiženi finanční krizí a Česká republika byla jednou z pouhých tří zemí OECD, které nemusely intervenovat do svého bankovního sektoru veřejnými prostředky. Dnes jsme v podobné situaci. Problém však není hypotéční krize, centrum nákazy není v Americe. Problém je dluhová krize státních dluhopisů a centrum nákazy je bohužel v Evropě. Evropě skutečně hrozí vážná finanční krize a já si znovu dovoluji zopakovat, že nic takového nehrozí České republice. Že její bankovní systém je pevný, že vklady klientů nejsou ohroženy, že současná míra regulace, o kterou velmi usilujeme na evropské úrovni, nedovoluje výměnu aktiv mezi dceřinými a mateřskými společnostmi bez ohledu na jejich tržní hodnotu. Že nehrozí odliv likvidity od dceřiných společností k mateřským společnostem a že český regulátor, tedy Česká národní banka, která situaci bedlivě monitoruje, má dostatek kompetencí k tomu, aby současnou míru vysokého zdraví českého finančního a bankovního systému udržela. Dovolím si tvrdit, že žádná finanční krize Českou republiku nepostihne, samozřejmě dojde-li k systémovému finančnímu selhání v bankovní sféře eurozóny, pak se to zcela jistě překlopí v hospodářskou krizi, která bude mít svůj dopad do výrazného poklesu zahraniční poptávky a hospodářská krize nám nepochybně hrozí. Nicméně finanční nikoli a vklady klientů nejsou v žádném případě ohroženy. Jestli mi dovolíte ještě poznámku, to, co provedla Erste bank, jako mateřská společnost dceřiné společnosti České spořitelny není výraz potíží, není výraz slabosti. Je to naopak výraz síly, neboť mají dostatek likvidity, dostatek kapitálu k tomu, aby mohli přiznat barvu a říci "ano, my přiznáváme ztrátu, my odepisujeme aktiva problematických dluhopisů, ale jsme dost silní na to, abychom to mohli provést a zůstat přitom stabilní". Tím samozřejmě nastavili dosti nebezpečné zrcadlo své konkurenci v Evropě, protože řada jejich konkurentů je na tom možná ve své bilanci podstatně hůře, ale tento akt pravdy si zatím nemůže dovolit, nemá-li pomoc od své vlády nebo od nějakého evropského instrumentu. Prosím, skutečně zcela autoritativně říkám, český bankovní systém není nijak ohrožen. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkujeme, pane ministře.
Dalším do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jílek. Senátor Adolf Jílek: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové.
Já už jsem to říkal na výboru při projednávání návrhu tohoto zákona. Zpravodaj nám říkal něco podobného. Ano, opravdu výhodnost tohoto spoření tady je obrovská. Je obrovská proto, že je tam státní dotace, státní příspěvek, který platíme všichni. Je to něco podobného, jako fotovoltaika v energetice, tak je stavební spoření – tak jak je dáno - v bankovním systému, protože je to systém, jehož konkurenceschopnost je zvýšena právě tou obrovskou dotací. Na začátku, kdy ten systém startoval, to bylo v pořádku, bylo potřeba tento systém dostávat do normálního bankovního systému, protože způsoby, jak si zajistit bydlení, tady jsou další, jsou dokonce výhodnější, nebo více používané, než je stavební spoření. Takže v každém případě si myslím, že je potřeba s tímto něco udělat a že je potřeba to postupně posouvat do systému normálních bankovních produktů, tak jak je to všude jinde ve světě, a vyvázat se pokud možno nejvíc ze státní dotace, která to vždycky všechno pokřiví nějakým způsobem. Takže můj návrh je, abychom tento zákon schválili tak, jak ho máme předložený, nikoli abychom přijali pozměňovací návrh, který nám už dopředu avizoval zpravodaj, který by ovšem znamenal zakonzervování současného stavu. Jeho 262
odpověď na to "no kdo by to přece nechtěl, dyť je to výhodné" si myslím, že je fajn, ale okrádáme se pak všichni navzájem. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Zdá se, že nikoli, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, jestli se chce ještě vyjádřit, i když už pravděpodobně není k čemu. Takže pan navrhovatel ne. Garanční zpravodaj? Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře,
kolegyně a kolegové. V diskusi vystoupil pan ministr a jeden senátor. Jsou dva návrhy. Jeden návrh hospodářského výboru schválit, nebo vrátit s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně. Pan senátor Jílek předpokládám navrhoval schválit. Takže to jsou dva návrhy, které jsou zde. Já bych ještě k té diskusi uvedl, že je to výhodnost, která se dá znovu dokumentovat na zmíněných dluhopisech, ale nebudu hovořit expertně. Dluhopisy samozřejmě nesou to, že je vydává stát a je tady garance státu, což je u stavebního spoření trošku podobné. Lidé chtějí co nejlépe zhodnotit své úspory a chtějí mít jistotu. Já vím, že to, co tady proklamuje pan ministr, je stabilita bankovního systému. My to tady také tak vnímáme. Ale v každém případě signály, které jdou ke střadatelům, nejsou příliš bezpečné. Já bych na závěr použil dva citáty, které provázely jednání v Poslanecké sněmovně, jestli za uspořené halíře můžeme ztratit koruny, anebo proč chcete naštvat ty střadatele, kteří tvoří 400 miliard korun v oběživu. To jsou takové řekl bych další připomínky na toto téma. Jinak budeme hlasovat o návrzích, které jsem tady uvedl. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji.
Máme tady návrh na schválení tohoto návrhu zákona, takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum je 32, zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 23, proti bylo 30. Návrh nebyl přijat. Vzhledem k tomu, že nepadl návrh na zamítnutí, automaticky postupujeme do podrobné rozpravy, kterou tímto otevírám a ptám se, kdo se hlásí. Pan senátor Korytář. Senátor Karel Korytář: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, pane ministře, byly předloženy pouze pozměňovací návrhy, které jsou přílohou usnesení hospodářského výboru k tisku č. 182/1. Vzhledem k tomu, že všechny pozměňovací návrhy vrací tento zákon do původního stavu, lze o nich hlasovat společně, což také doporučuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Další do podrobné rozpravy se přihlásila paní místopředsedkyně Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já si dovolím jenom jednu kratinkou poznámku na podporu toho, abychom přijali tento pozměňovací návrh,
263
který byl předložen. Stavební spoření, jak mám v názvu, není jenom o spoření. Stavební spoření vzniklo - a já si myslím, že ten smysl v této chvíli je možná aktuálnější, než v jeho počátku - a je směřováno k podpoře stavební výroby. K tomu, aby si lidé mohli zajistit samozřejmě bydlení, ale stavařina, výstavba bytů je samozřejmě jedna ze základních potřeb občanů, ovšem také jeden ze základních multiplikačních efektů pro rozvoj hospodářství. Je to o pracovních místech. Mimo jiné. A v této chvíli peníze ze stavebního spoření jsou téměř jedinými, které do podpory stavební výroby jdou. Protože veřejné investice v podstatě tato vláda zastavila. Soukromé investice, ty veliké, v podstatě také nefungují. Takže nezbývá, než si uvědomit původní poslání toho, co bylo stavební spoření a podpořit návrh, tak jak je v této chvíli předložen. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v podrobné rozpravě. Zdá se, že nikoli, takže podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit ještě k podrobné rozpravě. Nechce. Pan garanční zpravodaj? Také ne. Takže budeme v tuto chvíli hlasovat o pozměňovacím návrhu tak jak byl přijat výborem jako celku. Pane garanční zpravodaji, je to tak? (Souhlas.) Takže já zahajuji hlasování beze znělky, protože přestávka byla krátká. Kdo je pro přijetí pozměňovacího návrhu výborového, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 35, proti bylo 9. Návrh byl přijat. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro vrácení návrhu Poslanecké sněmovně, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 63 přítomných při kvoru 32 pro vyslovilo 38, proti bylo 8, návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Karel Korytář a prosím o stanovení druhého. (Návrh na senátora Lajtocha.) Druhým tedy bude pan senátor Jiří Lajtoch. Oba dva se svou rolí souhlasí. Takže přistoupíme k hlasování. Zahajuji jej. Kdo je pro pověření těchto dvou našich kolegů, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 45, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Tímto jsme ukončili projednávání tohoto bodu a můžeme přistoupit k dalšímu. My se zde vystřídáme.
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a
kolegové. Pokračujeme dalším bodem, kterým je
264
21. Návrh zákona o důchodovém spoření (senátní tisk č. 190) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 190. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já už jsem nechtěl zdržovat a otevírat diskusi v předcházejícím bodě, snad mi odpustíte, když teď, před tím než přednesu tento bod, ještě velmi stručně zareaguji na pana senátora Korytáře, který komentoval důvěryhodnost státních retailových dluhopisů pro domácnosti. Ano, byl to bezprecedentní krok, mluvilo se o něm dlouho, udělali jsme první pilotní projekt tohoto typu. Mě samozřejmě nesmírně těší důvěra veřejnosti, nejen velkých investorů, ale i malých, je poměrně hodně již zaplacených objednávek v řádu tisíců či desetitisíců korun. A co mě těší ze všeho nejvíc, byly objednávky odborových organizací. Je vidět, že přes jakoukoliv veřejnou rétoriku, když jde o něco tak důležitého, jako jsou jejich vlastní peníze, pak odboráři svými vlastními účty hlasují pro důvěru politice ministerstva financí a já si toho nekonečně vážím. Dovolte mi, abych nyní uvedl vládní návrh zákona o důchodovém spoření. Čekají nás po sobě tři body týkající se penzijní reformy. Tedy bod, který upravuje tak zvaný druhý pilíř, bod, který transformuje a upravuje již stávající třetí pilíř a pak nezbytný změnový zákon, neboť oba dva tyto zákony zasahují do celé řady dalších zákonů. Já se tedy budu nyní věnovat tisku 190, který upravuje druhý pilíř. Má dva zásadní motivy. Tím prvním motivem je zajistit dlouhodobou stabilitu a ufinancovatelnost penzijního systému a získat více prostředků do penzijního systému. Tím druhým motivem je uvést do souladu nezbytnou potřebu, dokonce vyjádřeno i Ústavním soudem, aby v systému byly v dostatečné rovnováze oba dva zásadní principy penzijního spoření, a to princip, nebo chcete-li pilíř solidarity na straně jedné a princip a pilíř zásluhovosti na straně druhé. Více prostředků do systému dostáváme tím způsobem, že na bázi dobrovolnosti, což je samozřejmě diskutabilní záležitost a já se netajím tím, že jsem si přál, aby tento krok byl povinný, nicméně politická dohoda je dobrovolné rozhodnutí každého klienta, na bázi dobrovolnosti se mohl každý vyvázat třemi procenty z povinného placení do prvního průběžného pilíře a tato tři procenta spořit ve druhém pilíři sám, na své vlastní stáří, nicméně za podmínky, že si přidá ještě dvě procenta ze svého hrubého příjmu. Penzijní systém nelze vnímat jenom jako průběžný pilíř. Musíme ho vnímat vcelku, to znamená nepochybně o tato dvě procenta přibývá poměrně výrazné množství prostředků do penzijního systému. Rovněž tak nepokládáme za možné, aby pouze v průběžném pilíři se dostatečným způsobem rezonovaly a byly akcentovány oba dva principy, princip solidarity a princip zásluhovosti. Buď bude převážně rovnostářský, a pak zcela jistě není možné, aby tam byl dostatečně odehrán onen princip zásluhovosti, tedy těch, kteří platí hodně, aby také měli vyšší důchody, a konec konců nález Ústavního soudu na toto téma hovoří dostatečně jasně, anebo bude méně rovnostářský, a potom bude potlačen princip solidarity. Jsme přesvědčeni, že akcentovat oba dva tyto principy je možné tak, že je od sebe oddělíme, to znamená, princip zásluhovosti alespoň v oněch třech procentech odehraje se ve druhém pilíři, tam o solidaritě nemůže být řeč, tam prostě ta tři
265
procenta každý spoří sám pro sebe, podléhají dědickému řízení, byť s nimi samozřejmě nelze nakládat jako s běžně uspořenými prostředky. Není možné tady hovořit o privatizaci veřejných prostředků, neboť ony zůstávají veřejnými prostředky po celou dobu spoření i čerpání, pouze je to řekněme spolupráce privátního a veřejného sektoru, prostředky zůstávají veřejné. A tam se odehrává onen princip zásluhovosti. O to více rovnostářský je logicky pak ten první pilíř. To znamená, tyto dva motivy vlády sleduje zejména. Podmínky byly mnohokrát veřejně diskutovány. Já jenom zopakuji to nejdůležitější, že rozhodnout se musí každý účastník do 35 let věku. Rozhodnutí je dobrovolné, ale nevratné. Ti, kterým 35 let minulo, mají na své rozhodnutí 12 měsíců. Mně už bylo "pade", ale pořád se ještě do toho druhého pilíře přihlásím. Velmi často bývá námitka o bezpečnosti uložení těchto prostředků. Budoucí klienti jsou strašeni tím, že v okamžiku, kdy penzijní společnost zkrachuje, o své úložky přijdou. Dovolím si oponovat této velmi časté námitce, která pravděpodobně zazní i v této diskusi. Kromě mimořádně přísných pravidel obezřetného investování, a ta by samozřejmě sama o sobě nestačila, je onou klíčovou pojistkou důsledné oddělení majetku akcionářů společnosti od vkladů klientů a uzákonění skutečnosti, že vklady klientů nejsou v případě krachu společnosti předmětem konkurzní podstaty. To znamená, nejsou předmětem konkurzní podstaty a vkladů klientů, nemohou a nesmějí být uspokojovány nároky věřitelů. Ty smějí být uspokojovány pouze z majetku akcionářů. Majetky klientů pak přecházejí k jiné, zdravé společnosti úplně stejně, jako kdyby zkrachovala soukromá zdravotní pojišťovna. Tam rovněž zdravotní pojištění je odděleno od majetku akcionářů. Každá penzijní společnost bude mít povinně certifikované čtyři fondy se čtyřmi investičními strategiemi – konzervativní, vyváženou a dynamickou. Tam samozřejmě platí obecná rovnice, která platí při jakémkoli investování, čím vyšší míra rizika, tím vyšší výnosy a naopak. Na základě žádosti, aby tam bylo něco, co se velmi blíží státní garanci, bylo rozhodnuto tyto tři standardní investiční strategie rozšířit o čtvrtou, to znamená o fond státních dluhopisů, který může investovat výlučně do státních dluhopisů státu s tím nejvyšším ratingem. Je to stejné, jako kdybyste si koupili nyní české státní dluhopisy, pak je tam skutečně garance českého státu, protože každý stát koneckonců přestane dřív – nebo každý stát v potížích přestává dokonce dřív platit své sociální dávky než závazky svým věřitelům, takže to skutečně státní garance je. Ovšem tato investiční strategie má onu nevýhodu, že nediverzifikuje rizika. Neexistuje budoucnost bez rizika, riziko je spolehnout se pouze na výplatu ze státního průběžného systému, zrovna tak jako riziko je spolehnout se pouze na kapitálové trhy. Ten, kdo se rozhodne svá rizika rozkládat, chová se rozumně. Nicméně pokud při rozloženém riziku využije pouze ten fond, který investuje do státních dluhopisů, tak se vlastně kruh uzavírá, k diverzifikaci rizika dochází, ale to je prostě rozhodnutí každého z účastníků tohoto systému. Mezi jednotlivými fondy bude možné poměrně rychle přecházet a měnit investiční strategii podle toho, jak se každý klient bude cítit, v jaké bude věkové a majetkové situaci. Předpokládám logicky, že v mladším věku budou klienti tohoto systému volit spíše rizikovější způsob a od určitého okamžiku věku se budou snažit už prostředky chránit konzervativnějším způsobem investování, ale opět je to na rozhodnutí každého. Myslím, že bych mohl mluvit ještě dlouho, nicméně vzhledem k tomu, že to bylo podrobeno již nesmírně důkladné veřejné diskusi na politických kolbištích, v médiích, zkrátím svoji vstupní řeč. Máte-li pocit, že jsem se něčemu nevěnoval dostatečně, rád v diskusi zareaguji či zodpovím na dotazy. Děkuji za pozornost.
266
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 190/3. Svým usnesením číslo 45 toto usnesení zrušil a konstatoval, že k tomuto tisku nepřijal žádné usnesení. Informace o nepřijetí usnesení vám byla rozdána v záznamu z jednání číslo 190/4. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Božena Sekaninová. Návrh následně projednal ústavněprávní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk číslo 190/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 190/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Šilar: Dobré odpoledne, dámy a pánové, paní předsedající,
pane ministře, tento návrh zákona byl mnohokrát prodiskutováván médii a je velmi zpolitizován. Já se soustředím pouze na připomínky, které jsem měl na výboru a potom vám přečtu usnesení výboru pro hospodářství. Chtěl bych zde zmínit k tomuto zákonu legislativní problémy obecně. V budoucnu se může projevit problém s tím, že vstup do systému je dobrovolný a že fyzická osoba se bude rozhodovat za určitého právního stavu, ale nebude moci v žádném případě ani samozřejmě v případě změny zákona z něj vystoupit. V tomto ohledu, byť dávky z tohoto systému budou patrně účastníci čerpat za mnoho let, ale na rozhodnutí o vstupu do něj budou mít zvláště někteří poměrně málo času, měl by být zákon zpracován tak, aby ani v blízké, ani vzdálenější budoucnosti nemusel být zásadně novelizován. Tato myšlenka je spíše zbožným přáním, nikoliv však reálnou z pohledu probíhající schůze Senátu, kde je celkem navrženo ke schválení 240 novelizací, a to i zásadního charakteru. Zásadní otázkou ke zvážení je však skutečnost, že přes dobrovolný vstup do systému důchodového spoření není možné ze systému vystoupit. Taková konstrukce v soukromém právu, byť s prvky veřejnoprávními, bude těžko obhajitelná zejména za situace, kdy se zákonem může zvýšit povinnost přispívat do systému z vlastních prostředků účastníků spoření. Závěrem. Nesouhlasím, aby účastníci vstupující dobrovolně do druhého pilíře, si s sebou vzali z prvního průběžného pilíře 3 % příspěvkové sazby, tím, aby snížili svůj podíl v solidárním systému. Takto vyvolaný deficit v prvním pilíři bude muset vláda sanovat z výnosů obecných daní, zejména zvýšením sazby DPH, což pocítí všichni, zejména důchodci a rodiny s dětmi. Je-li účast ve druhém pilíři dobrovolná, je-li riziko malého výnosu nebo dokonce krachu soukromého fondu ponecháno zcela na dobrovolném účastníkovi, pak je neobhajitelné, abych použil příměr, aby vstupenky hráčů do kasina s názvem "soukromý penzijní fond" hradili všichni občané. Opakuji, že za zcela zásadní problém považuji skutečnost, že přes dobrovolný vstup do systému důchodového spoření není možné ze systému vystoupit. Tolik moje zpravodajská zpráva nebo její část a chtěl bych zde přečíst, že náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal k tomuto zákonu usnesení: 1. doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout a 2. určuje zpravodajem moji osobu s tím, že pověřuje předsedu výboru senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.
267
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také za zpravodajskou zprávu. Požádám vás, abyste se také usadil u stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku paní senátorka Božena Sekaninová. Nepřeje. Děkuji, paní kolegyně. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, ústavně-právní výbor se zabýval tímto návrhem nového zákona na své 25. schůzi a přijal 111. usnesení, které následně přečtu. Ale ke své zpravodajské zprávě. Můj předřečník se tady zabýval systémem dobrovolného vstupu a samozřejmě nemožnosti vystoupení, ale úplně opominul nároky, které bude klást tento zákon na státní rozpočet. Pan ministr se v některém odborném vyjádření odhadem dotkl množství lidí, kteří by do tohoto systému mohli vstoupit, na 2,5 milionu. Já jsem počítal ve svých výpočtech zhruba 2 miliony osob a z toho mně vyšlo, že nám ze systému průběžného může vyústit ztráta mezi 14 až 29 miliardami korun ročně. Nahrazena má býti zvýšeným DPH. DPH se odhaduje zhruba na 20 miliard. Takže už nám tam někde chybí zhruba 9 mld., které se budou muset nějakým způsobem dokrýt, a to v okamžiku, kdy já jsem počítal zhruba s 2 mil. osob, které by do tohoto systému dobrovolně vstoupily, pan ministr s 2,5 miliony, takže tam bude rozdíl ještě trošku větší. Samozřejmě jsou to všechno jenom odhady, nejsou to přesná čísla. Otázka vstupu a výstupu. Vstup je samozřejmě dobrovolný, ale výstup je nedobrovolný a není možný a je to odůvodněno v tom, že tento systém je dlouhodobý. Samozřejmě se nepočítá na roky, ale na dekády, to znamená 10, 15, 20 let a v tomto časovém horizontu by klidně mohly být udělány možnosti vystoupit, protože máme v současné době tzv. v uvozovkách třetí pilíř, který už funguje, a tam je vstup dobrovolný a je možné z něj i vystoupit. A taktéž je to zase na bázi získání nároku na výsluhovou penzi. Tento systém běží bez problémů, já jsem sám jeho účastníkem, platím si do tohoto systému, protože se nespoléhám jenom na to, co dostanu od státu, samozřejmě si spořím tak, jak každý odpovědný občan. A proto už navazuji na druhý zákon, tj. tisk 191, který potom okomentuji, který tento běžící systém ruší. Ústavně-právní výbor taktéž se zabýval i otázkou ústavnosti a tady jsme právě narazili na to, že je vstup dobrovolný, ale nelze z něj vystoupit a je to odůvodňováno právě dlouhodobostí spoření. Ale dlouhodobost nemusí být na věky, to znamená na doživotí, ale může být v podstatě opravdu určena v časových horizontech, v časových úsecích, které umožní dostatečně naspořit a získat z toho potom příslušný důchod. Taktéž je zrovna nepříliš vhodná doba k zavedení tohoto systému, protože tento systém začne fungovat až za nějakých 10 možná 15 roků a do té doby do něj budeme pouze dávat peníze. Podle návrhu Ministerstva financí bychom měli mít vyrovnaný rozpočet v roce 2013, přebytkový dejme tomu o pár let později. V ten okamžik, pokud máme přebytkový rozpočet, samozřejmě je vhodná doba na to, abychom spustili tento druhý, případně upravili třetí pilíř. Přečtu usnesení číslo 111. Ústavně-právní výbor: 1. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, 2. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého, 3. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.
268
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se první přihlásil pan senátor Milan Štěch, předseda Senátu. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, pane
ministře, kolegyně, pan ministr Kalousek tady i u tohoto bodu sdělil některé své pravdy, zvýrazňuji své pravdy. Dovolte mi, abych sdělil můj pohled, to znamená své pravdy. O tom nakonec parlamentní demokracie také je. Musím s určitou nadsázkou říci, že jsem přesvědčen, že kdyby existovalo něco, co samozřejmě si ve své podstatě v této době nepřeji; nevím, kam se dostaneme, ale možná, že to jednou bude muset být, že bude trestně právní odpovědnost za kroky, které činíme jako zákonodárci a které činí vláda ve svých návrzích, tak by určitě tento návrh a podobné návrhy předloženy nebyly. Ale to je samozřejmě věc, která není na místě a já ji jenom tady říkám s určitým úsměvem, abychom si uvědomili, že když vystupujeme v mezích zákona, přijímáme některé nové věci, že bychom měli důsledně myslet na to, jaké alternativy vývoje nás mohou potkat. Chtěl bych se vyjádřit k tomu, jak tady pan ministr docela přesvědčivě asi pro řadu lidí hovořil o dobré kondici našich bank. Ano, naše banky jsou v dobré kondici. Stálo to mnoho stovek miliard korun jako důsledek experimentů v privatizaci, které byly zaplaceny od roku 1996, 1997 až někdy do roku 2002, 2003. Možná to období je nepřesné, ale víme, o co jde. Ale určitě bych příliš nehoroval za krásné zítřky bankovního sektoru, protože banky, které jsou na území ČR, a neříkám už teď naše banky, protože našich bank je tady velmi málo, ale banky na území ČR jsou pouze a jen dcery velkých bank. A samozřejmě, i když jsou prostředky odděleny a transakce peněz není úplně vždy jednoduchá, pokud by matky musely odepisovat ztráty, které už některým hrozí v důsledku vývoje v některých zemích ve světě, tak by samozřejmě nejenom sekundární dopady, ale přímé dopady byly i na české banky, minimálně v první fázi v jejich velmi liknavé nebo velmi obezřetné vlastní politice, investiční politice, resp. v politice úvěrování, a to jak doposud běžných provozních úvěrů, tak i investičních úvěrů. To se projevilo i v době finanční a hospodářské krize. Vždyť přece víme od roku 2008, jak naši podnikatelé si stěžovali, že najednou banky přitvrdily a jak těžko se dostávají k úvěrům, které ještě rok předtím byly běžně dostupné! To přece je známo. Tak si nedělejme nějaké iluze. Já vím, že jako politici bychom měli šířit spíše optimistickou náladu, ale dobře, má to být v nějakém běžném stavu, ale tady se v době, kdy se situace hospodářsky a finančně zhoršuje v okolním světě a my jsme velmi, velmi otevřená ekonomika, tak tady se přistupuje k experimentům. A chtít od nás, abychom v době těchto experimentů říkali, že to všechno vypadá růžově, tak to tedy bohužel asi nejsme schopni a takovou hru hrát nebudeme! Pan ministr je prognostik také, ale ne vždycky se mu to povede. Připomenu, že pan ministr prognózoval v roce 2008, že bude HDP růst 4,5 % a my jsme měli minus 5 %. To je samozřejmě rozdíl, který se projevil ve všech sektorech financování veřejných rozpočtů. Samozřejmě vedeme spor levice-pravice v ČR, tak jako v mnoha zemích světa, o to, jestli se má veřejný sektor financovat formou přímých daní, což je spíše naše pozice, proto progresivní zdanění a podobné věci, určitá aspoň průměrná míra zdanění v Evropě ze zisku, to znamená u právnických osob, a pravice je názoru, ať
269
je krize, nebo není krize, že se to má přenášet na zdanění spotřeby. To, že je spravedlivější, že to netrestá úspěšné. Ale vůbec opomíjí, že jiná situace podle mého názoru je v době, kdy je ekonomika v růstu, kdy je pravda, že se nemusí tak motivovat poptávka a spotřeba, ale když je ekonomika v útlumu a hrozí vysoká nezaměstnanost, tak slova pana Michalíka, byť je tady pan ministr zlehčoval, nejsou vůbec slova mimo mísu, ale tato slova říká celá řada renomovaných ekonomů. A já si pamatuji, když jsem v roce 2008 byl na velkém kongresu v Rakousku, tak tam politici – jak křesťanští demokraté, lidovci, tak socialisté, sociální demokraté, všichni hovořili o tom, jak udržet poptávku a spotřebu obyvatelstva, aby nedošlo k propadu, protože propad znamená okamžitě propad zaměstnanosti a stagnaci a propad dolů. Samozřejmě se musí hledat určitý balanc mezi tím, že není dobře v době, kdy ekonomika se vyvíjí spíše k nule nebo záporným číslům, tak není možné přehnat investiční aktivity, na druhou stranu je ještě vládními nástroji omezovat, je určitě kontraproduktivní. Co se týká poznámky, kterou tady pan ministr drobet účelově použil, že si státní dluhopisy, které byly nabídnuty občanům, kupovaly odbory, tak to není nic překvapivého. Když jsem byl v čele odborové centrály, a to už je několik let zpátky, nejenom poslední dva tři roky, měli jsme několik analýz, kde jsme přímo vyzývali, ještě když byla sociálně demokratická vláda, to zrovna končila a přicházela vláda pravicová, aby se nabídly občanům dluhopisy, protože si myslíme, že když si stát půjčuje, tak půjčovat si od peněžních ústavů, které nepůjčují nijak levně a jejich kondice ne vždycky je docela průhledná, tak že je lepší si půjčovat od občanů, když občané mají úspory. A v té době občané měli úspory. Vždyť reálné mzdy nám tady předtím osm let rostly. Bylo to za vlád sociální demokracie samozřejmě! Tak proč by si neměli půjčovat raději od občanů? Otázkou je, jestli v této době je to úplně ideální, ale to je věc názoru a já osobně jsem pro to, že to je správný krok a že měl být učiněn dřív. Samozřejmě nezapomínejme ale, že těch asi 16 mld., které z toho budou výnosy, je pouze ani ne 20 %, ono to vlastně nebude ani 16 % nárůstu státního dluhu, který v letošním roce přibude na konto už dneska 1,5bilionového dluhu ČR. Jinak pan ministr Kalousek je rekordman – prakticky za jeho vlády je největší tempo zadlužování České republiky, ale když si jezdí pro ty medaile do Ameriky, tak tam se to nehodí. To je jasné! Takže to je k tomuto. A teď k důchodovému spoření. Pokusím se být stručný. ČR na důchody dává 9 % z HDP, EU v průměru dává 12,5 % a jsou země, které dávají i 14 %. My máme od roku 1996 svůj, bych řekl, unikátní model připojištění. Tento model připojištění je u nás zaveden tak, že sice máme v něm 4 miliony účastníků, resp. klientů, ale průměrná míra měsíční úložky je 430 korun. Ptám se, když je na jedné straně ten zájem občanů vidět, ale průměrná částka 430 korun je nízká, jestli je dobře zavádět druhý pilíř, když je zcela jasné, že problémem našeho připojištění je, že lidé spoří málo, zejména ti, kteří by se potřebovali na stáří hodně zajistit. Měli bychom zkoumat, proč spoří málo – jestli tomu nevěří, že to jsou jisté peníze, nebo je to proto, že na to nemají, anebo čekají na návrh, který předkládá teď vláda. Já si myslím, že to třetí určitě není pravda. To, co pan ministr Kalousek a celá vláda předkládá, to znamená tzv. druhý pilíř, dámy a pánové, prostřednictvím řídící, není vůbec žádný druhý pilíř! V západní Evropě druhý pilíř je zaměstnavatelsko-zaměstnanecké připojištění. Toto je spíše třetí pilíř. Ale protože mít třetí pilíř A a třetí pilíř B, to by se těžko chápalo, tak máme jakýsi atypický druhý pilíř nebo budeme mít atypický druhý pilíř, pokud ho vláda tvrdohlavě prosadí. Produkt druhého pilíře, to znamená spoření, to je ušito na míru finančním institucím a samozřejmě penzijním fondům! To je naprosto jasné a myslím
270
si, že tato věc bude jednou rozkryta, a je jasné, že i přesto, že vláda má naprosto jasné signály, že se vracíme zpátky do období spíše stagnace, tak jakoby byla svázána a tvrdohlavě na svém návrhu trvá, i když dneska potřebujeme řešit v naší zemi úplně jiné problémy a potřebovali bychom zdroje soustředit na úplně jiné oblasti. Co se týká toho, jestli vláda má a předkladatelé úmysl opravdu, a já se ptám, má opravdu úmysl lépe zajistit lidi na stáří? Podle mého názoru to pravda není. Podle mého názoru jde o to, že je na ni vyvinut tlak finančních skupin, které utrpěly v době finanční krize na západě i v oblasti pensijního připojištění velké ztráty. Je zcela zřejmé, že penzijní fondy od Ameriky až po Evropu utrpěly ztráty, protože výnosnost kapitálu není, a že samozřejmě hledají kompenzaci ve střední a východní Evropě a našly tady politiky, kteří jim prostor pro to chtějí otevřít. Proč, a to si klade celá řada lidí tuto otázku, v době, kdy díky i topolánkovským balíčkům je v prvním pilíři 35 mld. v současné době propadu na udržení financování průběžného pilíře, proč vláda riskuje a ještě první pilíř chce ochudit o 20–30 mld. To snad jenom blázen, promiňte mi to, může udělat! Že ty peníze zajistí? Že je zajistí z DPH? Ale stojí to za to, když dneska víme, že přirozeně z důvodu hospodářského vývoje v okolních zemích, za který ani my tak nemůžeme ve světě, poptávka a spotřeba bude stagnovat, když okolní země kolem nás, včetně Slovenska, mají sníženou sazbu DPH na základní životní potřeby, kdy už dneska se vyplatí v okolních zemích nakupovat základní životní potřeby, jako jsou potraviny, chemické potřeby pro domácnost a další a další věci, tak že to i přímo ohrožuje sektor, který snad by měl být vládě aspoň drobet blízký nebo na který by neměla zapomínat, a to je živnostenský, podnikatelský stav. A proto já opravdu mám podezření, že jsou tam jiné i nekalé úmysly, které tak nutí vládu, aby tento návrh zákona prosadila a to spoření pustila. Samozřejmě, že to, co pan ministr tvrdí, a já budu citovat, protože jsem ho sledoval v jednom pořadu, já už jej jinak ale moc neposlouchám, že tvrdil, že v 2. pilíři budou peníze bezpečné, že je důsledně oddělen majetek akcionářů od vkladů klientů a že v případě krachu fondu součástí konkurzní podstaty bude převod pod jiný fond. To je jeho citace. Ano, to zní rozumně, to vypadá pěkně. Ale vždyť přece je naprosto jasné, že pensijní fondy nepodnikají jenom se svým majetkem, ty právě podnikají s penězi, které tam vloží klienti. A ekonomické problémy, ekonomické turbulence, nízká výnosnost kapitálu, možné krachy a odpisy, to všechno samozřejmě zdroje ohrožuje! A nakonec ve světě jsou známy případy, kdy dokonce i penzijní fondy zcela zkrachovaly, anebo zkrachovaly ve velkém rozsahu! My to můžeme mít v ČR ošetřeno zlatem, ale jsme součástí otevřené ekonomiky a může tady po mně pan ministr vystoupit stokrát, že to bude jinak, jak to mají naplánované, že peníze budou garantovány – ne! Výnosnost kapitálu nemůže nikdo garantovat, jsme v tržní ekonomice! Já vím, že to zní nepříjemně, ale prostě tak to je, a příklady z řady zemí světa to prostě prokazují. Takže žádné perpetum mobile, které by jasně zajišťovalo, že peníze budou garantovány a že peníze se do fondů z investic budou vracet, prostě neexistuje, a jestli někdo tvrdí, že to existuje, tak já sám za sebe mu nevěřím a předpokládám, že mu nevěří ani ostatní nebo velká část občanů. A teď jednu základní věc. Pokusím se to zkrátit. Ještě bych tady mohl hovořit o řadě věcí, ale ty už byly řečeny ve Sněmovně, píšou o nich novináři. Jestli jste si všimli, tak mnoho novinářů, kteří mají i nějaké ekonomické zkušenosti, příliš toto nepodporují, zejména v této době. Myslím si, že řešení je spíše modernizace a neustálé udržování prvního pilíře v životaschopném stavu, a tam bychom mohli nalézt shodu. Ale chci tady říct zásadní věc pro budoucnost.
271
Sociální demokracie, za kterou mám tu čest hovořit, několikráte prohlásila, že pokud od lidí dostane po příštích volbách do Poslanecké sněmovny důvěru a bude mít možnost zásadním způsobem ovlivnit dění ve sněmovně a samozřejmě i tady v Senátu, že buď se pokusí tento nespravedlivý druhý pilíř, který je solidarita naruby, protože bylo už hovořeno o tom, že to bude výhodné pro ty, kteří mají výdělky nad 40 tisíc a další věci, to nechci opakovat, že ho buď zruší, když to bude možné; když by tomu mezinárodní závazky a náš právní řád bránil, tak samozřejmě to budeme silně modifikovat, budeme se snažit, aby ten model nebyl nevýhodný pro občany, kteří jsou středněpříjmoví a méněpříjmoví, a uděláme pro to maximum. A proto si myslíme, že pokud to vláda silou prosadí, bude to model nestabilní. My předtím varujeme, že budeme usilovat o zásadní změnu, že naší prioritou je první pilíř, o kterém se domníváme, že je lépe ošetřen a že tento nový produkt z pohledu občanů je nestabilní i s ohledem na to, že nedošlo k politické dohodě. To tady chci zcela jasně prohlásit, aby to bylo bráno v potaz i v případě dalších možných jednání, i třebas u českých nebo evropských soudů. Je zcela zřejmé, že k dohodě nedošlo. My to považujeme za špatný produkt, ve špatnou dobu, zkušenosti Maďarů, Slováků, Poláků to potvrzují. A myslíme si, že cesta, jak řešit důchodové zabezpečení, je nadále v mezigenerační solidaritě a ne v tom, aby se tady dělal produkt ušitý jenom na míru těm příjmově nejsilnějším a zejména penzijním fondům. Ty mají dostatek šancí ve třetím pilíři, který se může samozřejmě modifikovat, který se může modernizovat, ale ne formou druhého pilíře na úkor financování prvního pilíře. Tolik k tomu. Přidávám se samozřejmě k návrhu, který už byl z výborů, a to je návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předsedo. A dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Adolf Jílek. Prosím, pane senátore. Senátor Adolf Jílek: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové,
z odborů bych se chtěl teď vrátit zpátky do Senátu. Chtěl bych připomenout jenom jednu věc. Není to mnoho let, ale už je to poměrně dost dlouho, kdy zasedala Bezděkova komise. Já jsem v ní fungoval. Bezděkova komise nebyla u Topolánkovy ani u vlády ODS, ani u jiné pravicové. Byla to komise zřízená vládou sociálně demokratickou, premiérem Špidlou. Její výstupy byly jednoznačné. Tyto výstupy odpovídaly tomu, co tato vláda navrhuje v důchodovém systému, to znamená základní průběžný systém, třetí pilíř, který existuje, upravit tak, aby fungoval správně, a druhý pilíř pro ty, kteří chtějí, a to znamená, že část se vyvede, část budou povinně spořit k tomu. Tyto zásady byly v Bezděkově komisi, v jejích výsledcích. A další osud tohoto návrhu už neproběhl dál, protože tehdejší premiér měl představu, že všechny strany, které jsou zastoupeny v Parlamentu, s tímto návrhem budou souhlasit. Jedna jediná strana nesouhlasila, tehdy to byla KSČM, která měla představu, že bude pouze průběžný systém a průběžný systém, který bude mít víc než 45 procent důchodu z hrubé mzdy. Zapomněli pouze říct, jaké, jestli ze skutečné každého člověka, nebo z průměrné nebo z minimální. Ale prostě na tomto tato záležitost skončila. Tento systém tedy není nic nového. Musím se ohradit proti tomu, že je to experiment, protože tento systém funguje ve spoustě dalších zemí a některé věci běží. Není ani, tak jak je to někde jinde, kde je druhý pilíř povinný, je dobrovolný, což je další ulehčení a možnost těch, kteří ho chtějí.
272
Nejvíc mě mrzí jedna věc. My tady diskutujeme o důchodové reformě. Nikoho z nás se nebude týkat. Nikoho, je pro lidi, kteří jsou mladší 35 let, pokud to projde. Bude se nás dotýkat jenom to, že v tom systému bude čím dál méně peněz vzhledem k tomu, že je čím dál méně lidí, kteří pracují. Měli by o tom především mluvit mladí. A bohužel, o důchodovém systému celou dobu, co se o něm začalo mluvit, nejvíc mluví důchodci a skorodůchodci. Omlouvám se, jsem také už v důchodovém věku, že tady o tom mluvím, ale chtěl bych jenom říct: Dejme prostor tak, aby ti, kteří přijdou po nás a půjdou do důchodu, aby jejich důchod odpovídal aspoň tomu, co si našetří a naspoří ať už tím, že odvádějí v sociálním pojištění nebo v důchodovém pojištění, tak to, co si naspoří zvlášť, ať už ve druhém nebo ve třetím pilíři. A připomínky k tomu, že z druhého pilíře by bylo možno vystoupit atd. a neměl by odpovídat tomu, co tam je. Ano, ale pak už je to třetí pilíř a pak už se nebavme o tom, že se tady zavádí druhý pilíř. Druhý pilíř je jedna z možností, třetí pilíř tady je. Navrhuji tedy, abychom návrh zákona, který tu máme, schválili. U těch dalších návrhů už nebudu mluvit, protože to je jenom doplnění toho systému a máme tady pouze systém v paragrafovém znění, který už tady byl dávno předložen nebo dávno se o něm mluví. Máme ho tady a řekněme: chceme – nechceme. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A dále se
přihlásil do rozpravy pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, především bych chtěl reagovat na poznámku pana ministra Kalouska, jak s pýchou oznamoval, kolik lidí má zájem o dluhopisy, a že jsou to i odborové organizace. On si zřejmě přivlastnil tuto záležitost a také sklidil tady z této části sálu jakousi pochvalu. Já chci říci, že to vůbec není důvěra v pana ministra Kalouska, ani v tuto vládnoucí koalici, ale je to důvěra ve stát, protože bez ohledu na politické uzpůsobení a vládnutí v tomto státě ti lidí i ty organizace vědí, že o peníze nepřijdou a raději než finančním institucím či nějakým privátním subjektům je svěří státu. Tolik k pýše pana ministra. My jsme začali úspěšně budovat kapitalismus hned po roce 1989, pomohla k tomu ta "nádherně" vyvedená privatizace a tento děj byl akcelerován zákony do té míry mezerovitými, že se tam dalo docela pěkně otáčet a pohybovat. A tak se stalo, že v této době je v této zemi spousta silných finančních skupin, že je tu 20 000 dolarových milionářů, a nepochybně všechno jsou to peníze pilnou prací a poctivou prací získaná. Tyto finanční a ekonomické subjekty se samozřejmě otáčejí a činily se, takže v tuto chvíli už není kam napřít svoji snahu a pozornost. A proto je tady už jediné, kde by se dalo něco uzpůsobit, a to je úžasný 400 mld. Kč ročního obratu v důchodovém systému a úžasných 250 mld. Kč ve zdravotnictví. To jsou sumy, které rozzářenýma očima tyto finanční skupiny, tito finančníci sledují a je tu samozřejmě snaha přisát se na tyto peníze, přisát se na tyto prostředky. A proto je tu jaksi politické křídlo těchto finančních skupin, těchto velkofinančníků, aby zajistili legislativu tak, aby bylo možno na tyto prostředky se přisát. Je to úžasná teorie, kterou jsem vám teď vylíčil. Proto byl vymyšlen ten druhý pilíř, který kromě toho, že je to, jak už řekl pan předseda Štěch, ušito na míru finančním skupinám a penzijním fondům, je to také podlamování financí důchodového systému. Víme, v jaké zemi žijeme. Na privátních účtech, na kterých se ocitly velké sumy peněz, ať už to byly všelijaké kampeličky, H-Systémy, Trendy, investiční fondy,
273
privatizační fondy, tyto sumy peněz měly velmi podivné osudy a často se ztratily a zmizely. Proto tedy obavy o osud těchto peněz. Navíc, po celá desetiletí na tyto účty budou chodit miliardy korun. To samo o sobě generuje obrovský zisk, další obrovské prostředky. Já nechápu a odmítám, aby peníze, které se octnou v důchodovém systému, generovaly, vytvářely zisk pro jakékoliv privátní subjekty. Ať zůstanou v důchodovém systému. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já si také dovolím přidat pár poznámek k návrhu zákona pana ministra financí a této vlády. První poznámka se týká současného stavu, to znamená, abychom si uvědomili, v jaké situaci se dneska nacházíme. Dneska máme dominantní průběžně financovaný důchodový systém, to znamená většina peněz, kterou dostávají důchodci, jsou ty peníze, které my odvedeme v rámci tzv. inkasa důchodového pojištění, které je celkově 28 %, z toho asi 22 % jde na starobní důchody. Celkem je to asi 350 mld. Kč. Nějakou maličkou část potom tvoří penzijní spoření, které není ani jedním procentem z těch 250 mld. Kč, které ročně musíme vyplatit na to, abychom mohli dát důchody důchodcům. Zároveň stav je takový, že na jednoho výdělečně činného připadá jeden výdělečně nečinný. V roce 2050 budou na jednoho výdělečně činného připadat dva výdělečně nečinní, v rámci demografického vývoje, který všichni známe. To znamená, pokud bude zachován pouze průběžný systém, tak těch peněz, které se budou nacházet v důchodové dani nebo v inkasu důchodového pojištění, bude méně, a těch, kteří je budou chtít, bude více. Bylo by proto potřeba s tím něco udělat. To, co navrhuje vláda, je dle mého názoru jenom první krok. Tady bude potřeba ještě dělat další kroky. A pokud nenajdeme nějakou společnou shodu, tak nám hrozí, že problémy, které nastanou někdy později, budou těžko pro tuto zemi překonatelné. To, co vláda nabízí, je vlastně jenom nabídka, jenom možnost, aby ti, kteří budou chtít, využili i té možnosti, že budou spořit v rámci systému 3 + 2, to znamená, že k třem procentům, které dneska oni odvádějí v rámci důchodového pojištění, budou ještě přidávat dvě procenta. Mimochodem upozorňuji, že pokud celkový výběr na důchodové dani je 320 mld., to je to 28 %, tak jedno procento je asi 11,5 mld. Kč, čili 2 % je asi 23 mld., 3 % 33 mld. Kč. Pokud by se polovina lidí rozhodla spořit v těch fondech, tak to bude potom 15 mld. Kč. Já si nemyslím, že více než polovina lidí spořit bude, protože věřím, že ty fondy budou dělat nějaké výpočty a ono se ukáže, že zdaleka ne pro všechny je toto spoření výhodné a věřím, že lidé se budou řídit jako obvykle svým rozumem a svými poznatky. Problém, který je před námi, řeší tedy tento druhý pilíř jenom částečně, a zdůrazňuji znovu, že je jenom možností. Kdo nechce, tak ji nemusí využít, to znamená, nikdo k tomu není přinucen, nikdo není nucen k tomu, aby riskoval své peníze, pokud se mu zdá, že penzijní fondy nejsou tou správnou investicí. A já k tomu dodávám, že si myslím, že napříč politickým spektrem je spousta lidí, kteří si toto myslí, že penzijní fondy nejsou tou nejlepší dlouhodobou investicí, když se podíváme na historii třeba jenom České republiky.
274
Problém řešení, který je před námi, paradoxně dle mého názoru hodně prohloubil Ústavní soud, který přijal něco jako princip zásluhovosti a pojal ho úplně mylně. Já vysvětlím, proč si to myslím. Ústavní soud řekl, že když dneska někdo v průběžném systému více přispívá na průběžné vyplácení důchodu, že to potom znamená, že by měl mít i větší důchod. Kdybychom toto přenesli do zdravotního pojištění, nebo tomu také můžeme říkat zdravotní daň, tak by to znamenalo, že by Ústavní soud měl chtít po těch, co odvádějí větší zdravotní daň, to znamená větší zdravotní pojištění, je to asi 4,5 % ze superhrubé mzdy, aby byli více nemocní, aby více čerpali, protože tak by to potom bylo spravedlivé. To by byl ten princip zásluhovosti převedený ze zdravotní daně, což všichni vidíme, že je naprostý nesmysl. Přesto Ústavní soud řekl, že důchodová daň v průběžném systému, která není ničím jiným než projevem solidarity, projevem solidarity těch, co jsou výdělečně činní a též odvádějí důchodovou daň, s těmi, co už nejsou výdělečně činní a co berou důchody, je také zatížena principem solidarity v tom smyslu, že tam platí princip zásluhovosti, a kdo více odvádí, má potom více sám brát. Já osobně jsem přesvědčen o tom, že pokud máme hovořit o principu zásluhovosti z hlediska důchodového pojištění a důchodové daně, tak je to úplně o něčem jiném. Je to o tom, zda dokážeme vychovat dostatečně, až my budeme v důchodu, pracujících dětí. O tom to je, protože naše děti budou platit naše důchody, pokud zůstane průběžný systém. To znamená, pokud bychom na něco měli navázat důchodovou reformu v hlavním slova smyslu, který je před námi, tak na to, kdo je schopen a ochoten vychovat v době, kdy je v důchodu, pracující děti, zdůrazňuji pracující děti. A tento úkol je před námi. To nějakých 20 mld. v rámci druhého pilíře, o kterých se dneska hádáme, neřeší, těch 20 mld. je prostě nějakou možností, a my tady budeme o ní ještě dvě hodiny diskutovat a pak si ji někdo z nás vybere a někdo z nás nevybere, a zůstává to jeho svobodným rozhodnutím. To jsou mé tři poznámky k tomu. A já vás všechny vyzývám, abychom si nemysleli, že tím to všechno končí. Tím to teprve začíná. To největší řešení, jak to bude s důchody v roce 2040, 2050 je pořád ještě před námi, a já velmi prosím, aby začali všichni představitelé politických stran přítomných v Parlamentu vážně přemýšlet o tom, zda skutečně by nebylo vhodné navázat další řešení vyplácených důchodů na to, jakým způsobem jsme schopni vychovávat pracující a odpovědné děti a jakým způsobem jsme v tomto směru schopni naše děti motivovat. Tolik ode mne. A jinak si myslím, že pokud dnes schválíme navrhovaný zákon, tak neuděláme nic jiného, než že zvýšíme a rozšíříme nabídku, jak si dneska na důchody buď už sami promyšleně spoříme, nebo nespoříme, také o možnost dát část svých peněz do jakýchsi dalších penzijních fondů. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále je
přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, můj předřečník řekl mnohé z toho, co jsem chtěla říct i já, tj. především to, že druhý pilíř je ryze a zcela dobrovolný. Já jsem právě tak jako Adolf Jílek byla svědkem výstupu Bezděkovy komise, která byla jaksi sezvána na doby premiéra Špidly a tehdy se opravdu všechny politické strany, s výjimkou KSČM, shodly na tom, že současný systém je neudržitelný a ten dnes navrhovaný opt-out tam byl prostě jakoby schválen. Od té doby samozřejmě uplynula řada let a situace dnes vypadá jinak. A chtěla bych říct, že bych velmi varovala před debatami typu, jak prostě se přisávají
275
různé finanční skupiny a co všechno občanům hrozí. Já to nepovažuji za fér, a také si myslím, že toto je pouze první krok. Jinak jsem chtěla říci, prostřednictvím paní předsedající, že existují politici, kteří stanuli před soudem za to, že nezvládli svou nečinností krizi ve své zemi. Začátkem letošního září stanul před soudem ministerský předseda Islandu za to, že nezvládl krizi svou nečinností a tím, že nečinil žádné kroky. Stanul před soudem za to, že položil ekonomiku tímto způsobem, ekonomiku Islandu v roce 2008. Není tedy pravda, že by takové případy neexistovaly, a já se opravdu nechci dožít toho, že nebudeme dlouhodobě řešit důchodovou reformu. Můžeme na to mít samozřejmě různé názory, ale pravdou je, že důchodová reforma je potřeba. A tohle to je jedna z nabídek, a já myslím, že chápu, proč sociální demokracie pro ni nebude hlasovat, ale přisávající finanční skupiny na chudáky důchodce, to je na mě trochu silná káva. A znovu opakuji, že dlouhodobé neřešení problému typu důchodová reforma apod. je poměrně hodně nebezpečné. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A dále je
přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo. Pan senátor Petr Vícha, předseda klubu ČSSD, se vzdal svého přednostního práva. Senátor Jiří Čunek: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, já bych rád poukázal po celkem věrném a dobrém výpočtu pana kolegy Vystrčila, na tu věc, která je přeci daleko podstatnější, než teď, když tady mluvíme vlastně o nějakém způsobu, jak z "důchodové krize" nějak ven. Ta krize je přeci někde úplně jinde. My jsme republika, která dlouhodobě neplní ve svých rodinách základní funkci, a to, aby se rodiny staraly o své rodiče. Tam je přeci ten problém. A problém celé ekonomické krize je přeci především v tom – a to víme všichni a nebudu se dál příliš do těchto témat pouštět – že si ti, kteří se domnívají, že nějaké nové deriváty, nové způsoby upisování akcií atd. atd., tedy deriváty derivátů finančních, zachrání je, zachrání ekonomiku, že se domnívají, že tento způsob de facto zachrání také důchodový systém. No, nezachrání, protože jestli tady nebude, kdo bude ty peníze utrácet; a jestli tady nebude, kdo ty peníze hlavně bude vydělávat, pak žádný důchodový systém, a jestli je průběžný anebo jakýkoliv jiný, tak ho nemůže zachránit. Když se podíváme po České republice, tak díky bohu my máme dost místa, abychom se mohli rozvíjet, kde mají lidé možnost říct a kde mají možnost pracovat. A my pouze nemáme rodiny, které by měly děti. A myslím, že tam jsme nenapřeli své úsilí, ale to samozřejmě nejen my zákonodárci, ale především vlády. Když tady paní kolegyně předřečnice mluvila o tom, že jsou tady věci, které jsme nenaplnili, že premiér Islandu má být souzen nebo je vyšetřován, tak to se týká určitě nás všech, protože se ptejme, jestli jsme udělali tím směrem prorodinným dost, aby tady bylo dost dětí, aby už za 18, případně 25 let tady byli lidé, kteří budou naplňovat státní kasu tím, že budou pracovat a budou tady platit daně. Dneska – a tu informaci znáte všichni – je v České republice asi 1 100 000 tzv. singlů, to znamená domácností, kde žije člověk sám. Část toho jsou samozřejmě vdovy, většinou tedy důchodkyně, ale velká část, dokonce větší je těch, kteří se tak rozhodli žít. Na druhé straně jsou samozřejmě ti, kteří vychovávají děti, protože ti singlové jsou mnozí rozvedení, a tam stát samozřejmě doplácí. A já jsem přesvědčen, že těžiště – a řešení v ČR je to možné – je především v prorodinné politice, to znamená ne nesmyslně platit jen tak rodiny, které mají hodně dětí, a jakékoliv rodiny apod., ale určitě je možné najít způsob, jak podporovat, a ten způsob samozřejmě ve světě existuje, ty rodiny, které řádně vychovávají děti a
276
vychovávají je především k tomu, aby ony potom byli řádnými občany, tedy pracovali a platili daně. Mnozí z nás slyší kolem sebe to, jestli někdo má tolik dětí nebo jedno, žádné nebo víc. To je jenom jeho věc, já to určitě tak beru také. Ovšem když se podíváme na náklady, které dítě teď stojí a co všechno si rodina i střední třídy musí odříct a nemůže si dopřát to, co ten singl, případně rodina, která děti nemá, případně má jedno, tak vidíme, že tady nějaký handicap je. A já chci upozornit při této rozpravě pouze na to, že tady je to řešení. Žádné deriváty, žádné fondy, jako že i já jsem přesvědčen o tom, že ještě dříve než začne vznikat zákon o jakýchkoliv fondech, a to nemluvím ani o třetím pilíři, teď mluvíme o druhém pilíři, tak už existují skupiny, které ví, jak s těmito fondy budou hospodařit. To tady konec konců naznačil pan kolega. Stejně tak, jako jsme se mohli zamýšlet v dopolední diskusi nad tím, kolik že to máme zdravotních pojišťoven a proč tady jsou, když mají všechny pojišťovny stejné procento, ze kterého mohou žít, je to do tří procent, jak jsem upozorňován. To znamená, že to jsou procenta, která mohou dávat na své platy, na provoz atd. No a potom někdo nabízí ty punčochy a někdo něco jiného. Asi by to bylo správné, ovšem my tady máme Ústavu a Listinu základních práv a svobod, my říkáme, že občan bude mít zdravotní péči zdarma, teď mluvím o té, která je popsána. A v tom naráz do tohoto systému přicházejí někteří, kteří nabízejí bazény, kteří ty punčochy. A já se ptám, co teda jim nedají ty pojišťovny. Pokud je to tak, tak by měli něco nedat, určitě ta tři procenta si každý vezme. A vidíme, že ve zdravotním pojištění je ohromný chaos a všechno to, co tady bylo řečeno, jsme slyšeli. Myslíme si snad, že v těch fondech, které budou nabíhat úplně stejným způsobem, to znamená, že tam povinně ze státu půjde nějaká část, já nemluvím o těch částech, které jsou dobrovolné pro každého, já mluvím o tom, že ze státu tam povinně půjdou nějaké miliardy. Bude to tedy nějaké jiné? Za současné situace a za současného pořádku tam bude chaos ještě větší než ve zdravotních pojišťovnách. Proto tomuto systému já nevěřím a říkám sám za sebe, že spoléhám pouze na to, že budeme řešit příčinu, to znamená, budeme řešit prorodinnou politiku, budeme dělat něco pro to, aby nás tady bylo víc. To můžeme samozřejmě udělat také tím, že otevřeme hranice, tak jak to říkala Kanada, do doby, než se seznámila s naším romským etnikem. Ono je to k smíchu, ale je to tak. Já jsem totiž s tou paní ministryní mluvil osobně, kdy říkala: My jsme stát, který potřebuje lidi, a je zveme do Kanady, aby tady žili a tvořili HDP Kanady. Když se tam nastěhovali naši krajané romští, tak jim ukázali, že to nemusí být vždycky pravda. Taky jsme tak dopadli. A víza máme dodnes. Takže Kanada potřebovala zhruba rok a půl na to, než procitla. Jde o to, jak dlouho my budeme potřebovat na to, než procitneme, začneme dělat prorodinnou politiku, a nebo politiku, kdy řekneme ano, všichni z těch třetí zemí, které si nějakým způsobem vybereme, nebo nevybereme, budou doplňovat práceschopné obyvatelstvo ČR, zůstanou tady a budou tady pracovat. Já si myslím, že tato cesta v České republice není nutná, ale žádná jiná neexistuje. My o tom tady nemluvíme. Jsou jenom dvě cesty – buď bude Čechů víc, a nebo bude víc jiných národností, které u nás zakotví a budou tady. Žádná jiná cesta není. Jestli si myslíme, protože je to samozřejmě evropský problém, že Evropu, které my jsme součástí, zachrání nějaké finanční deriváty, to už snad dneska víme, že to není pravda. Takže díky za to, že jste mě vyslechli. A prosím, abychom příště, když budeme mluvit o důchodech, tak budeme mluvit také první o příčinách a tedy prorodinné politice. Děkuji.
277
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli je přihlášený pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Vícha: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, kolegové, nebojte se, budu krátký. Jen jednu repliku na dvě vystoupení tady přede mnou. Jeden dotaz na nepřítomného, v tuto chvíli, pana ministra, a jednu procedurální záležitost. A ta replika není na mého předřečníka kolegu Čunka, který hovořil o krajanech, kteří zřejmě nebyli v Kanadě vítáni, protože tam netvořili HDP. Ale je to reakce na kolegu Jílka, který říkal, že ta reforma se nás netýká. Ono by bylo dobře, kdyby se to netýkalo nás senátorů, aspoň bychom byli svobodní i při našem rozhodování, ale on zřejmě myslel, že se netýká této generace. A ta replika bude i na předřečníka a kolegu Vystrčila, se kterým jinak svým vystoupením z 99 procent souhlasím. Zejména s tím o jeho pochybnostech o tom, jak budou fungovat penzijní fondy. My nevíme, jak bude Evropa, a nikdo, fungovat za týden, za měsíc, za rok, a nevíme, jak to bude za deset, za dvacet, za třicet let, kdy by ty peníze měly být těm důchodcům vypláceny. Kolega Vystrčil řekl, že v podstatě jde teď jen o nabídku. A ta moje replika je společná. Protože ono se to týká samozřejmě i této generace důchodců. A nejde jenom o to, že tady je nějaká nabídka, ale jde o to, že jestliže té nabídky bude využito, tak ona udělá nějakou díru v tom stávajícím systému. A tu bude muset i ta stávající generace zaplatit. A my jsme to tady už projednávali, je to v dani z přidané hodnoty, kterou všichni zaplatí, i ti stávající důchodci, na lécích, vodě, teple, potravinách, i na oněch knihách a časopisech, za které pan poslanec Gazdík tak bojoval, až v podstatě pro to nic neudělal, akorát o tom mluví. Takže v tom my máme tu obavu, že ten systém příliš dobrý a užitečný není. Ten můj dotaz s tím trošičku souvisí. Protože možná naznačuje, pro koho tady toto bude výhodné. Emise dluhopisů. Pan ministr – možná mu to někde řekne a on na to odpoví – jsem četl na internetu, že ta emise byla úspěšná, že se rychle rozprodá. A ten můj dotaz je: kolik byla průměrná hodnota nákupu? Já jsem na tom internetu četl, že to bylo přes 2 miliony korun. To znamená jen ti lidé, kteří mají tyto finance, tak si koupili ty výhodné dluhopisy. Ne ti chudáci, kterým teď ještě zvyšujeme daň z přidané hodnoty, kteří dnes už žijí z ruky do huby, jak se říká, a kterým ještě o ty 4 % a 7,5 v dalším roce to všechno zdražíme. Ti si ty dluhopisy kupovat nebudou. A ti zřejmě také nebudou moci využít toho důchodového spoření. A jak jsem slíbil, že budu krátký, tak ten poslední procedurální návrh, protože pana ministra Kalouska tady máme dneska už podruhé. Možná to nestihneme probrat do 19. hodiny, a bylo by myslím netaktní, kdybychom ho tahali do Senátu potřetí, tak, ať už to stihneme, nebo ne, já doporučuji, abychom dnes jednali a hlasovali i po 19. hodině. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, děkuji. Protože to byl procedurální návrh, tak bychom měli o něm dát hlasovat neprodleně. Je to tak, pane předsedo? Dobře. Takže svoláme se k hlasování. Padl procedurální návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19. hodině. A protože to bylo vztaženo k jménu pana ministra Kalouska, tak jeho body? Ne. Jeho body? Všechny? Dobře. Čili čistě takto: jednací řád nás potom omezuje 21. hodinou. Dobře. Takže budeme hlasovat o procedurálním návrhu, jednat a hlasovat i po 21. hodině. Pardon, omlouvám se, po 19. hodině.
278
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 52, proti byl 1. Návrh byl přijat. Znamená to tedy, že máme vytvořený prostor pro jednání a můžeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě k návrhu zákona o důchodovém spoření. A dále je přihlášen pan místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já myslím, že tady hodně věcí zaznělo. Je zajímavé sledovat, o čem všem lze hovořit, pokud se jedná o kapitálové důchodové spoření. Myslím, že mě hodně zaujala replika pana kolegy Čunka, který dokáže romskou problematiku dostat do každého vystoupení a ke každému tématu. Ale popravdě řečeno jsem nepochopil, jak v té své prorodinné politice bude rozlišovat u dětí, u malých dětí, které budou přinášet to DPH, které nebudou asi zřejmě podle barvy pleti, podle toho, nebo já nevím, podle čeho bude rozlišovat. Je to velmi zvláštní a myslím si, že tahle tématika už přerůstá někdy rámec vůbec slušného vnímání. Ale vraťme se k důchodové reformě. Nebo spíše k vytvoření dalšího důchodového připojištění formou kapitálového spoření. Protože to pilířování, které tady zaznívá, je trošku zavádějící. Tak jak už bylo i v těch předchozích vystoupeních řečeno, myslím si, že nedržme se pilířů, ale hovořme o realitě, která byla. A myslím, že naštěstí pamatuji už toho docela dost, a budu muset reagovat i na některá vystoupení kolegyň a kolegů, kteří tady hovořili např. o komisích, které byly ještě za vlády sociální demokracie. Tenkrát ještě vládla sociální demokracie v koalici s KDUČSL. Myslím si, že současný ministr financí pan Kalousek byl pevnou součástí vládní koalice. A opět vždycky mi naskočí ten billboard – rodičovský příspěvek 7600. Dneska už kolega Drábek slibuje jen 3800. A myslím, že to bude podobné i s jinými věcmi, ať už to budou důchody a nebo další. Ale to v tuto chvíli neřešíme. Principem té změny, která je ze navrhována – a chci zdůraznit, a mě to velmi mrzí, že vládní koalice se bohužel nepoučila z Maďarska, ze Slovenska, z Polska i dalších zemí, které zaváděly a měnily důchodové systémy, a místo toho, aby hledala širší dohodu, která v zájmu občanů této země přetrvá vlády, které budou přicházet a odcházet – a já jsem docela rád, když jsem si zde přečetl zprávu, že na Slovensku Smer a kolega Fico se dokázali dohodnout na předčasných volbách se zbytkem vládní koalice vlády, která padla. Mají je v březnu příští rok. Docela dobře by bylo, kdyby zřejmě se hledal podobný způsob. A myslím, že spousta lidí by byla velmi spokojená, kdybychom to spojili dohromady s bratry Slováky a měli volby taky v březnu. Určitě by k tomu mohli přispět i slušní vládní poslanci, kteří už dneska dávno opustili mandát, za který byli zvoleni do Poslanecké sněmovny. A je vidět, že i senátoři za vládní koalici TOP 09 a takzvaných Starostů a ODS dneska mají mnohdy problém zdůvodňovat tyto vládní návrhy. Princip té změny je celkem jednoduchý. Vyvedeme peníze – a to je základní problém už dnes – z deficitního systému základního důchodového pilíře. Abychom tedy v té rétorice to řekli přímo. A tyto prostředky použijeme na kapitálové spoření. Takže situaci, kdy předchozí pravicové vlády postupně svými opatřeními snižovaly příjmy v základním důchodovém systému – a už letošní deficit je v řádu desítek miliard korun, tak ještě ten systém zatížíme dalším deficitem.
279
A zdůvodňujeme to tím, že to vyrovnáme tím, že zavedeme, že zvýšíme DPH. Že zvýšíme tu spodní sazbu. A jenom pro připomenutí – v dobách vlády sociální demokracie spolu s KDU-ČSL, a to byla většina dnešních poslanců a zastupitelů za TOP 09, včetně pana ministra Kalouska, tak bylo DPH základní sazba 19 % a ta snížená 5. Dneska je ta snížená 10, a má se zvyšovat. Čili o tu sníženou sazbu jde. Protože ta samozřejmě má pokrýt výpadky v důchodovém systému tím, že se vyberou daně a převedou se do důchodového systému. Ale nikde jsem neslyšel od pana ministra, ani všech těch, kteří tento systém obhajují, proč tímto složitým způsobem postupují? Nebylo by jednodušší říct: Ty peníze, které v tom základním důchodovém systému jsou, ty tam necháme a kdo si bude chtít – a tady musím říct, že tento krok musím ohodnotit jako pozitivní – že se zvyšuje sociální pojištění o 2 procentní body. To je určitě pozitivní krok, škoda, že to nejsou tři, nebo možná i více, protože bez dalších peněz – a to je přiznání i této pravicové vlády - žádný důchodový systém do budoucna fungovat nebude. Tak proč ty peníze, které se vyvedou, ta 3 procenta, které vyvede ze základního systému, se nedají přímo z těch daňových výnosů, které stejně půjdou do důchodového systému jako takového. Jediným důvodem může být to, že možná nějaký budoucí příští ministr financí bude za TOP 09 a tzv. Starosty nebo ODS, a možná, že i Věci veřejné, co my víme, ale ty vypadají, že už to mají spočítané, bude vysvětlovat, že vlastně na ty důchody není, protože se na ty důchody nevybralo. A budou putovat desítky miliard do kapitálového spoření dalších 20 – 30 let. A to nejsou malé částky. Vynásobte si to počtem let a zjistíte, že tady vlastně 20 – 30 let, možná i více, se nevyplatí žádný důchod. Jediné, co bude, že půjdou peníze do kapitálového spoření. To je potřeba si uvědomit. A jediní, kdo z toho budou profitovat, budou dobře placení manažeři těchto kapitálových fondů, kteří je budou obracet někde na burzách. Ať už s větším nebo menším rizikem. Samozřejmě ministerstvo financí je bude důsledně hlídat. Ale když jsme se ptali pana náměstka ministra financí na výboru, zda zaručí, že ty peníze budou zhodnoceny alespoň o inflaci, tak žádná taková záruka nikde není. A ani nemůže být, protože to nikdo neumí zaručit ani na dva tři roky, natož na deset. A nemá smysl se dneska bavit o daleko delších časových liniích. Druhá věc. V podstatě je celkem nepochopitelné, proč se tady zavádí 2. systém důchodového spoření, nepovinný, když už jeden existuje? A ten je daleko výhodnější. Protože tenhle systém funguje tak, že dám 2 % ze svého příjmu, k tomu přidám další 3 % ze svého příjmu, které se ale vyvedou z toho základního důchodového systému, a pak se mi sníží vlastně nárok z toho základního systému. A musím spoléhat na to, že těch mých 5 %, které jsem dal na důchodové kapitálové spoření, mi přinese nějaké peníze. Nepočítám daňové zvýhodnění. To je věc, která je možná zajímavá, ale ne až tak. Kdežto ty stávající penzijní fondy mají třeba např. jedno kouzlo, že je podmínkou, že musí končit v černých číslech. A když ne, tak jejich zřizovatelé to musí dofinancovat. A druhá věc je, že vlastně já vložím do těchto fondů peníze, dostanu státní příspěvek, mám daňovou úlevu, a ještě mi může zaměstnavatel přispívat. Čili když sečtu tyto tři položky navýšení mého vkladu, který jsem do toho dal, tak najednou zjistím, že vlastně toto spoření pro mě bylo zdaleka nejvýhodnější. Navíc za určitých podmínek jsem si je mohl vybrat při dovršení důchodového věku. Zajímavé je – a to porovnání říkám jenom z toho důvodu, že jsem přesvědčen o tom, že ten záměr není tak čistý a jednoznačný, tak jak je předkládaný, protože všichni experti, kteří se zabývají touto problematikou, říkají jasně: kapitálové spoření bez podmínky povinnosti je nesmysl. Takže když chci prosadit změnu systému, tak
280
uhnu v tom, že řeknu, je to nepovinné. Ale účast v tom, když už se nepovinně přihlásím, je povinná. A za dva tři roky může přijít nějaká jiná pravicová vláda, která už nebude mít ty zábrany. A bude argumentovat odborníky, že vlastně ta dobrovolnost je špatně, protože ty fondy nebudou schopny zajistit očekávání těch svých klientů, tak jak je mají. Pak už jenom stačí maličkost. Pak už jenom stačí udělat úpravu tohoto zákona, protože ono už to vlastně bude fungovat. A z toho hlediska je potřeba taky říct jedno. Nebo možná přijde jiná vláda a řekne, spoluúčast 2 %, to je málo, dáme 5, 10 %. Ale já, jako pojištěnec, který jsem se rozhodl do tohoto kapitálového spoření vstoupit, nebudu mít šanci z toho vystoupit. A ani nebudu mít šanci říct, že s tím nesouhlasím, protože to je dáno zákonem. A budu cálovat. A umím si představit, že taková situace může nastat. Zároveň je potřeba říct, že ten konečný výsledek bude znamenat, že v době recese, v době, kdy ekonomika má problémy, kdy ministerstvo řeší deficit veřejných financí, tak zavádí nový systém, který bude produkovat další deficit minimálně dalších dvacet třicet let. A ten bude narůstající. A vlastně říká – my to vyrovnáme jinými daněmi. Musím říct popravdě, mě to nezajímá, jakými daněmi která vláda je vybere – to je věc politické zodpovědnosti a rozhodnutí občanů ve volbách, čemu dají přednost. Zda nepřímým daním, které prosazuje pravice, a které dneska realizuje a dneska vidíme, ať už formou přímých daní, nebo např. zdaněním nemoci formou různých poplatků apod., stejnou platbou na povodně po stokorunách pro všechny, bez ohledu na to, jestli vydělávám osm tisíc minimální mzdy, která se nezměnila od dob vlády sociální demokracie, a nebo jestli vydělávám milion, tak platím 100 korun. Já vím, že pan ministr mi řekne, v tom, že to není, kdo má osm tisíc, tak neplatí na povodně nic – což je určitým způsobem pravda, ale ti, co platí daně, tak odvádí stejně, bez ohledu na výši výdělku. A myslím si, že jestliže vydělávám v průměru víc jak 23 000, a odvedu z toho 100 korun, je rozdíl, jako když vydělávám 200 – 300 000 měsíčně, jako třeba někteří vysocí úředníci této vlády. Nebo úředníci v rámci této exekutivy. Proto tyto návrhy je potřeba odmítnout. A připomněl bych, protože vidím, že už je tady paní senátorka za TOP 09 a tzv. Starosty, protože mnozí už ani starosty nejsou, v době, kdy byly zvoleni, a od té doby už byly komunální volby. Ale to není důležité. Důležité je, že hovořila o Bezděkově komisi. Ale zapomíná rozlišovat dvě věci, že tady byly dvě Bezděkovy komise. Jedna za vlády sociální demokracie, a to byla doba, kdy ještě v této komisi a o důchodech jednaly všechny politické subjekty. Ovšem pak byla druhá, a tam už se zúčastňovali nebo pracovali v zásadě jenom vládní představitelé, a zástupci možná tripartity, kteří se tam objevili, ale více méně tam byli jenom do počtu. Ale politické rozhodnutí v konečné fázi dělala tato vláda, aniž by ji konzultovala s opozicí. A dneska, na rozdíl od vlády naší, tenkrát ještě s panem ministrem Kalouskem za KDU, kdy byl s námi společně v koalici a dělali jsme rozhodnutí v rámci financí, a myslím, že se nám docela dařilo, protože jsme finance dostali do dobré kondice, a pak z toho profitovala Topolánkova vláda několik let, ale bohužel přišla krize, kterou tvrdila vláda, že vlastně nepřišla, a dneska ty dluhy rostou závratně vzhůru daleko více, než byla situace na konci vlád sociální demokracie s KDU-ČSL a Unií svobody, abych nezapomněl zcela, že i tato strana ještě tenkrát existovala. A když se podíváme na celkový vývoj, tak tenkráte ano, hledaly se, ale nikde tam nebylo a nikdy nebyl soulad na tom, že se provede opt-out, a že se vyvedou peníze ze základního systému. To je hlavní meritum sporu. Hlavní meritum sporu, protože to je nebezpečné. A nemá to ani odůvodnění. Chci-li zavést nový systém, např. kapitálového spoření, a sociální demokracie nemá nic proti různým formám
281
důchodového spoření na dobrovolném principu, i se státní podporou, což nakonec jsou stávající penzijní fondy, ale máme zásadní rozpor v tom, že se tyto peníze mají vzít nikoli z daňových výnosů, ale z důchodového systému, který je v deficitu. A je škoda, že tato vláda, která říká, jak ráda chce komunikovat, tak dostává občany do těžké situace. Oni nevědí, co bude, až se tady vymění jedna vláda, druhá, třetí, čtvrtá. Myslím si, že to je vrchol nezodpovědnosti. Po zkušenostech, které byly v Polsku, v Maďarsku, na Slovensku, kde také vlády za určitých okolností, můžeme se jenom domýšlet, proč ony zvolily systémy, které prohlasovaly těsnými většinami, a které se ukázaly jako málo funkční. A myslím si, že zprávy, které nakonec jsou o tom, jak systémy fungují, byly určitým mementem i pro rozhodování o některých parametrech, které dnes jsou navrženy. Přesto je potřeba říci a znovu zopakovat, že jestliže tady vládní koalice hovoří o tom, že sociální demokracie odmítá tyto návrhy, pak to není jenom takový náš truc. Prostě je to proto, že jste, vážená vládní koalice, TOP 09 Starostové a ODS, a v Poslanecké sněmovně ještě Věci veřejné, s námi o tom nejednali. Odmítali jste o tom jednat, a jednoznačně jste politicky rozhodli o tom, že to chcete. Tak nechtějte dneska po nás naši podporu. Na podobném principu zkrachovala i slovenská vláda. Nebyla schopna komunikovat a nakonec se šprajcnul jeden koaliční partner a skončilo to, jak to skončilo. Škoda, že u nás to zatím ještě tak nakousnuté není, ale mně by se to líbilo. A možná, že by to pak donutilo vládu k tomu, aby v zásadních věcech, jako je důchodová reforma, zdravotní reforma, daňová reforma, aby hledala širší konsensus, aby se občan nemusel obávat, co tady bude za půl roku, až tady bude jiná vláda. A to si myslím, že této vládě chybí.Ta spoléhá na svých 115 – 118 poslanců,a všichni si trhněte nohou. Prostě my si prohlasujeme to, co chceme. Rozumná debata se nevede. Zájem o ni není. Můžeme se domnívat proč. Je to škoda, protože to jsou zásadní věci, které se dotýkají naprosté většiny občanů, a hovořit tady o tom, jak jsou potřeba děti, to víme všichni, ale tato vláda přece dělá všechno proto, aby děti nebyly. Aby rodiny neměly motivaci k tomu, děti mít. Protože nevidí budoucnost. To není jenom o penězích a o snižování sociálních dávek.Tato vláda více méně dělá vše pro, aby podpořila ty, kteří mají nejméně hluboko do kapsy. A kapitálové spoření k tomu patří. Nezávislé instituce jasně propočítaly, že tohle kapitálové spoření není pro lidi s nízkými a středními příjmy. Ty propočty jsou velmi jednoduché. Toto kapitálové spoření formou opt-outu vyvede peníze z důchodového základního systému. A kdo to zaplatí, vážené dámy a pánové? Zaplatí to důchodci, rodiny s dětmi, zdravotně postižení, formou spotřeby, formou nepřímých daní. Naopak situace lidí s vysokými příjmy se zlepší. Navíc tady budou mít produkt, který pro ně může být výhodný. A tímto způsobem uvažuje tato vláda. Chybí peníze na důchody? Zvýšíme DPH, ať se důchodci složí na své vlastní důchody. A ještě jim to osladíme tím, že jim vlastně toto zvýšení k novému roku ani nezapočteme do zvýšení důchodů na příští rok. Protože se to dělá zpětně asi rok a půl. Takže vážené dámy a pánové, omlouvám se za trošku delší a možná trochu i emotivnější vystoupení, jsem rád, že pan ministr Kalousek vydržel naslouchat, je vidět, že jsem ho svým projevem zaujal a doufám, že i mnohé z vás. A nezbývá mi nic jiného, než navrhnout zamítnutí tohoto návrhu zákona, stejně tak jako těch dalších dvou zákonů, které s tím souvisí, protože jedno bez druhého být nemůže, a slibuji, že už k těm dalším nebudu vystupovat, protože myslím si, že vše, co mělo být, bylo řečeno, a věřím, že možná se najde vůle i v Poslanecké sněmovně, aby tento náš, myslím si, že záslužný krok Senátu, následoval.
282
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. O slovo požádal pan ministr a poté s přednostním právem paní senátorka Paukrtová. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Opravdu pouze
faktickou připomínku. Já jsem totiž skutečně, pane místopředsedo Škromachu,velmi pozorně poslouchal váš projev s předsevzetím, že zkusím bod po bodu vyvrátit jeden váš demagogický argument po druhém. Nicméně mluvil jste natolik dlouho, že já bych musel mluvit úplně stejně dlouho, a vážím si vašeho usnesení, že budeme dnes jednat až do vyčerpání našich bodů, tak já to zkusím zkratkou na jednom demonstrativním případu, abych vás nezdržoval. Vy jste řekl, že většina poslanců za Top 09, starostů a nezávislých, jsou bývalí členové KDU-ČSL. To jste řekl. To je na záznamu. Dovolte informaci, která není nijak podstatná, že bývalých členů KDU-ČSL je 7 v klubu, který má 41 členů. Ano, já respektuji váš názor, že 7 ze 41 je většina. Já respektuji skutečnost, že Senát v tomto složení si to může odhlasovat. Senát Parlamentu ČR se usnáší hlasy sociální demokracie na tom, že 7 ze 41 je většina. A bude to jistě platné usnesení. Nicméně těžko se na základě takových počtů, které předvádíte, domluvíme, protože úplně stejné počty a argumenty jste předvedl ve všech ostatních oblastech. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za vystoupení a v této chvíli s přednostním právem paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, já se velice omlouvám, ale
nemůžu nereagovat na pana místopředsedu Škromacha. Já jsem si všimla, že za poslední rok se tady situace poměrně hodně změnila. Už jednou jsem z tohoto místa říkala, že vždycky postoj velkých politických klubů vůči těm malým politickým klubům je tvrdá zkouška demokracie. To se tady ukazuje stále a pořád. Já bych ráda řekla, že Hnutí starostů a nezávislých nejsou takzvaní starostové, je to prostě normální hnutí jako normální politická strana. Většina našeho klubu je jejich členy. Nevidím žádný důvod, proč pan místopředseda Škromach nás tímto způsobem informuje. A ta skutečnost, že třeba já nevykonávám funkci místostarostky, tak to nečiním proto, že bych to nestačila, a jsem stále členkou městské rady a zastupitelstva už 20 let a stejně tak ostatní členové Hnutí starostů a nezávislých sdružují velké množství starostů poměrně malých obcí i těch větších obcí. A promiňte mi mou smělost, ale já se opravdu vážně ohrazuji proti tomu, aby byli nazýváni takzvanými starosty. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli ještě s přednostním právem pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já se omlouvám, vážená paní
předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Je dobré, když tady vedeme diskuzi vlastně o něčem, co vůbec nesouvisí s tím, co projednáváme. A myslím si, že pan ministr nepřesně specifikoval moje slova. Ale to není důležité. Myslím si, že je dobré, že má spočítáno, kolik lidovců je v TOP 09. A s těmi starosty, paní předsedkyně, omlouvám se, prostřednictvím řídícího. Bylo to jen naznačeno tím, že všechny politické strany mají významně mnoho starostů a místostarostů na různých
283
úrovních, ať v městech nebo obcích, ale ve svém názvu nezdůrazňují to, že jsou jedinou stranou, která zastupuje starosty. O to mi šlo, nicméně to jsem chtěl vysvětlit. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji a v této chvíli je přihlášen do rozpravy pan senátor Luděk Sefzig . Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Začnu několika úvahami, dvěma klíčovými slovy. Tím prvním považuji rozhodnutí Ústavního soudu, které nás, zejména nás ústavodárce nebo lidi, kteří se zabývají Ústavou, má být velmi silným pokynem k tomu, abychom něco tady s naším důchodovým systémem dělali, to znamená, abychom skutečně zohlednili zásluhovost. Já tomu návrhu zákona nerozumím jinak, než že v době, kdy bohužel je ten systém vyčerpán, se reaguje 2 % na vyvedení z tohoto systému. Věřím tomu, že v případě, že by systém byl lehce přebytkový, protože když by byl hodně přebytkový, tak bych se velmi zajímal o to, aby peníze, které v něm jsou uloženy, neztrácely svoji hodnotu. A to bude druhé klíčové slovo. A v tom vyrovnaném rozpočtu je riziko inflace nula. A já věřím tomu, že kdyby rozpočet byl vyrovnaný nebo lehce přebytkový, že by ministerstvo bylo odvážnější a že by vyvedlo mimo tento systém větší procento tak, aby zásluhovost pro střadatele byla daleko výraznější, adresnější, protože to má nesmírně silný výchovný účinek. Rozumím také návrhu kolegy Miloše Vystrčila, který zde jasně upozornil na to, že by bylo vhodné, aby v důchodovém systému byla také větší generační solidarita dětí se svými rodiči. Myslím, že tento princip by tam měl být zohledněn také. To, že jsou 2 % jakožto motivace k tomu, aby lidé si ještě přispořili do důchodu, já považuji za naprosto přirozené a říkám, spíše bych očekával větší to procento, ale budiž, ten systém je vyčerpaný a mezigenerační solidarita tady být má, toho průběhového systému být zachována má. 2 % považuji v současné době za přiměřené číslo. Tím druhým klíčovým slovem je snaha o uchování hodnoty peněz. To už je záležitost, která není tak jednoduchá, a v každém systému, ve kterém spoříte na mnoho let dopředu, na desetiletí dopředu, tak musíte mít jasné odborné procesy k tomu, aby byla zachována hodnota peněz. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Je logické, že to Česká národní banka dělat nemůže, protože by byla ve střetu zájmů. Těžko to může dělat nějaké ministerstvo. Myslím si, že tím dobrým orgánem jsou skutečně fondy, které to dělají, ať je nazývají kolegové jakkoliv, ať je nazývají – téměř je kriminalizují a dávají jim už do vínku, kdy vznikají, snahy o podvod, o tunel. To se mi samozřejmě také nelíbí. V souvislosti s tím chci upozornit na moji zkušenost. Samozřejmě, kdybych měl já osobní zkušenost a řada z vás, řada občanů zkušenost s fondy, které dlouhodobě hospodaří, pozitivní, protože my už dnes se můžeme na stáří připozajistit tím, že můžeme dát část svých mzdových prostředků do různých fondů, nemusí to být penzijní fondy. Já sám jsem takovému pokušení podlehl, před zhruba pěti lety jsem zainvestoval velice opatrně malou část peněz postupně. Nejdříve do zajištěných fondů, později i do podílových otevřených fondů a vyzkoušel jsem tu zkušenost. Bohužel ta zkušenost a investoval jsem na doporučení bankéřů, bankovního úředníka, u Komerční banky, u které jsem měl už asi pět let svůj účet. S jejími službami jsem byl spokojený, na jejich doporučení jsem vyzkoušel pět fondů. A k mému překvapení po těch zhruba pěti letech jsem došel k závěru, že ani v jednom tom fondu, ani v tom dluhopisovém, v tom nejjistějším, mi ten fond nebyl schopen navrátit investici ani inflaci.
284
Je to zjištění, které je velice závažné a já věřím tomu, že kdybychom měli opačnou zkušenost, že v tom důchodovém fondu mi zajistí alespoň inflaci a v těch riskantnějších fondech – protože krize na to nemá samozřejmě vliv, proto to dáváme do fondů, protože fondy mohou obchodovat ráno i večer, mohou dávat, a naopak ve velkém rozhození, ve velké nejistotě a velkých pohybech na fondech, tak naopak může u fondů docházet k velkým ziskům, proto ty fondy vznikají. Argumenty kolegů, kteří s těmito fondy pracují a kteří je obhospodařují, že v době krize fondy zákonitě ztrácejí, jsou samozřejmě velmi špatnými argumenty, protože naopak v době krize, kdy dochází k velké volatilitě, tak mají tyto fondy ochránit prostředky, rozhodně tam nemají být ztráty větší než 10 – 20 %. Bohužel, k takové ztrátě u toho posledního otevřeného fondu došlo. Já si myslím, že toto je přesně námět pro analytické oddělení ministerstva financí. Stejně tak je to námět pro Českou národní banku, aby se hlouběji zabývala fondy, které pracují s penězi, zdali nedochází – protože tyto fondy mohou obchodovat, vytvářet i další fondy - zdali nedochází k odlivu peněz do jiných fondů, které by mohly být ziskové, které už nejsou tak otevřené a mají třeba i uzavřené své podílníky. Velice by mě to zajímalo. Já určitě využiji dalších příležitostí, jak se na takovou věc zeptat. A budu to směřovat ministrovi financí, jestli se jeho analytické oddělení této věci věnuje. Protože pokud by dokázalo zajistit, že tyto fondy nevyvádějí zisky jinam, mimo základní fondy, a pokud by řada občanů zjistila, že ty fondy skutečně ochrání jejich prostředky, tak pak ta snaha o důvěru v tento systém důchodového zajištění by dramaticky vzrostla. Byla by tak velká, jako jsme viděli, kdy tam lidé upisovali peníze do dluhopisového fondu. To si myslím, že byla úplně nejlepší propagace. Propagace k tomu, aby tento nový penzijní fond vznikl, který vyvádí 2 % z průběžného systému, což si myslím, že není mnoho. Je to sice nepříjemné pro někoho, ale je to myslím si poměrně vhodné k tomu, že aspoň nějaká zásluhovost je zajištěna. Ta zásluhovost netkví v tom, že tam přispívají lidé, ale v tom, že toto vyvedení je předmětem dědického řízení, že to nezůstává na účtech těch lidí, kteří spoří. Já si myslím, že to je skutečně minimum pro zásluhovost můžeme udělat. Já skutečně s tímto problém nemám. S čím mám velký problém, a to bych tedy reagoval na slova, která zazněla v té dnešní diskuzi z úst nejpovolanějších zákonodárců, a to, že by měla být zavedena trestní zodpovědnost pro legislativní činnost. Dokonce byla úvaha a slovo o nekalém úmyslu. To nás skutečně zavádí do nejhlubších totalit. Chraňme se před tím. My jsme za legislativní činnost zodpovědní našim voličům a oni nám to spočítají ve volbách, nepochybně. Pokud zavedeme trestní zodpovědnost i za legislativní činnost, tak vám říkám, to je nejlepší nástroj k vyřizování si politických ambicí a politických účtů. To tady bylo přece dávno v minulosti. Nejlepší způsob, jak odstranit svého politického protivníka, je jej kriminalizovat. A já vás, pánové, kteří to chtějí, varuji před tím – první řadě odstraníme svého politického protivníka, ale v druhé řadě odstraníme nepohodlné lidi ze svých politických stran. Také jsme to tady zažili, vzpomeňme si na procesy, které tady probíhaly v 50. letech, tehdy ze začátku s oddanými komunisty, kteří pak byli dokonce i potrestáni tím nejvyšším trestem. To je dovětek. Ještě mě zajímá, mám otázku na pana ministra, jestli by nám mohl potvrdit anebo vyvrátit a říci důvody, proč nedošlo k politické dohodě i s opozicí. Myslím si, že to je docela důležitá otázka. Je skutečně zapotřebí ve věcích důchodů jednat i s opozicí. Jestli to nebylo třeba proto, že opozice si vytvořila podmínky vstupu do diskuze a pak v podstatě se nechtěla té diskuze zúčastnit. I taková možnost se nám v minulosti stala.
285
A poslední poznámku. Promiňte, že jsem byl tak dlouhý, ale považuji ji za nesmírně důležitou. Je to poznámka k vystoupení kolegy Čunka, který k tomu, aby svůj správní závěr – použil podle mého způsobu myšlení nesprávný argument, a to, že na důchody by nám měli vydělávat dnes migranti, kteří jsou schopni práce, protože naše populace stárne. Toto už vyvrátila právě zmíněná Bezděkova komise, která jasně dokázala – není to problém, je to i pochopitelné, je to i statisticky odůvodnitelné – že pokud připustíme pracovní migraci, tak ten problém nevyřeší. Jen ho oddálí. Oddálí ho o jednu generaci, ale za další generaci vznikne ten problém ještě daleko větší, protože bude muset obhospodařovat větší procento těch, kteří si budou nárokovat důchod a dožijí se důchodového věku. To je hluboký omyl. Je to jeden z velmi důležitých závěrů. Migrace, ani ta pracovní migrace, prosím, neřeší žádný problém se zabezpečením průběžného systému důchodového zabezpečení. Já vám děkuji za pozornost. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Jaromír Štětina. Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
dámy a pánové. Mám tři poznámky. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych se obrátil na pana místopředsedu Škromacha, který řekl, že senátoři za TOP 09 a takzvaně starosty mají potíže se zdůvodňováním zákonů, které sem z vlády přicházejí. Není tomu tak. Nemáme s tím potíže, a to z toho důvodu, že v našem klubu jsou lidé přemýšliví a nehlasují pod knutou práskajícího biče nějaké strany. To je první poznámka. Druhá poznámka se týká právě onoho názvu takzvaní "starostové a nezávislí". Myslím, že to právě vyjadřuje ten způsob argumentace, který se tady u nás často objevuje. Já například bych si – prostřednictvím pana předsedajícího – pane Škromachu, nikdy nedovolil říct, že tady na tomto křídle sedí takzvaná sociální demokracie. A konečně třetí bod, který bych chtěl říci, dovolím si navrhnout, abychom zákon o důchodovém spoření schválili ve znění nám postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Předpokládám, že pan místopředseda poslouchal, takže mu nemusím tu větu překládat. Slovo má pan senátor Miroslav Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, řeknu jen několik
málo poznámek, protože diskuze byla poměrně dlouhá. Byla zde řada argumentů a některé z nich byly neúplné. Například jeden z nich uvedu. Pan senátor Štěch řekl, že česká úroveň výdajů na důchody je ve srovnání s Evropskou unií nebo s evropskými státy nízká. U nás je to 9 % HDP, v Unii je to 12,5 % HDP. Bezděkova komise to ve své zprávě uvádí tehdy 2005 – v roce 2005 to bylo 8 ku 11 % HDP v neprospěch ČR. Ale problém je v tom, že tyto věci bez dalšího nelze srovnávat. Zaprvé stávající úroveň náhrad zaměstnanců, mzdu i platy i pojistné, povinné pojistné, placené zaměstnavatelem jsou nižší jako podíl HDP než v Evropě, takže jsou i nižší odvody a nižší příjmy z důchodů. To zaprvé.
286
Dále na rozdíl od důchodového systému v EU nebo ve státech EU se v ČR starobní důchody prakticky nezdaňují. Ve vyspělých státech je běžný princip, že pojistné je sice odečitatelnou položkou od základu daně z příjmu, ale vyplacený důchod obvykle podléhá zdanění. Takže pozor na takovéto zjednodušující argumenty, které pak mohou vyvolávat dojmy jakéhosi dramatu. Další už nebudu zmiňovat, jsme tady dost dlouho. Jenom bych chtěl zmínit návrh pana Štěcha, respektive jeho vizi, jak by se měl důchodový systém vyvíjet. Cílem je podle jeho slov modernizace a udržování průběžného systému. Já si myslím, že jste asi všichni četli závěry Bezděkovy komise, minimálně té, kde byly všechny strany společně zaangažovány, a výsledky jsou jasné. Stávající systém díky demografickým změnám, díky delší době dožití atd., prostě povede k narůstajícímu deficitu. Pro ty, kdo mají rádi slovo udržitelnost, tak povede k neudržitelnému stavu, nebo nebude udržitelný a nezachrání ho ani žádné parametrické změny, ani zvýšení odchodu do důchodu, ani změna náhradového poměru. To z té zprávy jasně vyplývá. Tyto změny mají své limity, nemůžete chodit do důchodu v 80 letech třeba. Nebo nemůžete zvedat daně příliš. Tím by se asi změnila situace v hospodářství. Takže závěr, já jsem vděčný, že vláda konečně přistoupila, že nějaká vláda se rozhodla přistoupit k reformě daňového systému, protože byť je tam kapitálový systém pojištění, tak ten vždycky dává šanci, že ten kapitál se zhodnotí. Kdežto u toho systému průběžného, tam je jasná vize, že skončí špatně. A pokud jde o kapitálové fondy a výhrady k tomu, že nedojde k valorizaci nebo že se nezhodnotí prostředky – to závisí na fondu, který si daný pojištěnec zvolí. Samozřejmě u rizikových fondů ta jistota není, ale u jiných fondů je jistota minimální náhrady jako u stávajícího stavu, jako u průběžného systému. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, co nám vlastně vadí? Zaprvé je to obava z toho, že fondy nejsou bezpečné. My i občané mají velmi smutné zkušenosti s kuponovou privatizací, s fondy typu Koženého a jinými pofidérními fondy. Připojištění fondů už není. Zadruhé, co nám vadí, jsou zbytečné náklady, protože ty peníze se dávají soukromým fondům, a ty si samozřejmě z té části uloupnou určitý perníček na svoji činnost. Domníváme se, že lépe by bylo, aby se posílily funkce státu, to financování státu, které zabezpečuje důchody. A zatřetí se domnívám, že to je i otázka posílení státu jako takového a jeho finanční zdravosti. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí. Takže rozpravu končím. Pane ministře, doufám, že vystoupíte a vyjádříte se k rozpravě. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Chci za rozpravu poděkovat.
Opakovala celou řadu mýtů, a ne úplně pochopených skutečností. Na druhou stranu bez takovýchto rozprav není možné dobrat se konečného výsledku. Poděkuji zejména panu senátoru Drymlovi, protože on to v zásadě shrnul, hlavní námitky. Já bych si dovolil zareagovat zejména odpověďmi na připomínky pana senátora Drymla. Za prvé. Fondy nejsou bezpečné. No, Koženého fondy ani podílové fondy, dokonce ani současné fondy penzijního připojištění nejsou chráněny tak, jako budou vklady klientů v penzijních společnostech a fondech v té materii, kterou máte schválit. 287
Za prvé, říkám, jsou tam zásady obezřetného financování pro jednotlivé typy investičních strategií. Ale především je tam to, co nebylo nikdy v podílových fondech a co dnes není ani v onom dnes již léta fungujícím třetím pilíři, že vklady klientů nejsou předmětem konkurzní podstaty. To je to klíčové. Když fond zkrachuje, z vkladů klientů, z těch aktiv, nelze krýt závazky akcionářů té společnosti. Samozřejmě, že neexistuje investování bez rizika. Samozřejmě, že když se investor rozhodne pro investování zvlášť v onom dynamickém fondu, tak může své vklady sice hodně zhodnotit, ale také se mu může stát, že dostane méně než jistinu. Ale to jeho aktivum mu nikdo nesebere. Já se tady dovolím zeptat. Kde kritici tohoto přístupu berou odvahu v tvrzení, že z průběžného systému vždy dostanu to svoje a více. Země, které se neodhodlaly k nezbytným reformám, tak prostě jejich politické reprezentace, naposledy pravice a levice se musely vzít za ruce, předstoupit před svou veřejnost a říct – milí důchodci, vaše důchody půjdou nominálně (nikoliv reálně) o 15 % dolů. Nic jiného nám nezbývá. Jinak nedostanete žádné důchody. Neexistuje budoucnost bez rizika. Ani ve státním průběžném pilíři. Ani v kapitálovém pilíři. A je rozumné ta rizika rozkládat. Za prvé, že peníze vyvedeme z penzijního systému. Nikdo odnikud nic nevyvádí. Prosím, do penzijního systému patří druhý pilíř úplně stejně jako první. Jestliže 28 % jsou povinné odvody, a já se mohu rozhodnout jestli 28 % nechám v prvním pilíři, a nebo tam dám pouze 25 %, ale tři plus dva musím dát do toho druhého, tak 28 % každého z nás, ať už se rozhodne jak chce, zůstává v penzijním systému – posíleno o 2 % z těch, kteří se rozhodnou pro druhý pilíř. Je prostě lživé tvrzení, že někdo vyvádí nějaké peníze z penzijního systému. Pouze diverzifikujeme jednotlivého instrumenty penzijního systému. A to, prosím, abychom si toho byli vědomi. Že peníze dáváme soukromým penzijním fondům, to už, prosím pěkně, ve vší úctě, je naprostý nesmysl. Nikdo fondům nedává žádné peníze. Fondy jsou pověřeny správou veřejných prostředků. Protože prostředky, byť k nim má vlastnické právo klient, zůstávají až do okamžiku, než je začíná čerpat jako svůj důchod, prostředky veřejnými. Fondy je spravuji. Rozhodně jim nepatří. A tak je na tom postavena celá legislativa. Respektuji zásadní odpor proti změně tohoto systému. Co nemohu respektovat, je matení pojmů a obelhávání veřejnosti. Znovu opakuji, že nikdo nic nevyvádí z penzijního systému a nikdo nedává ani korunu penzijním fondům. Pouze je pověřujeme správou veřejných prostředků! A toto je pravda! Ne vaše lži! 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nyní se ptám
zpravodajky výboru pro zdravotnictví paní senátorky Boženy Sekaninové, jestli chce vystoupit. Nechce. Zpravodaj ÚPV pan senátor Miloš Malý? Také ne. A tak má slovo zpravodaj garančního výboru pan senátor Petr Šilar. Senátor Petr Šilar: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych
jenom konstatoval na závěr rozpravy, že vystoupilo 11 senátorek a senátorů, z toho dva dvakrát a třikrát vystoupil pan ministr financí Kalousek. Zazněly během rozpravy návrhy – schválit; a zazněly třikrát; dvakrát z ÚPV a z VHZD návrh – zamítnout; a také dvakrát zamítnout – z rozpravy. Tolik ke shrnutí debaty k tomuto zákonu. 288
1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Budeme hlasovat podle jednacího řádu. Nejprve o návrhu – schválit. Takže znělku, a budeme pak hlasovat. Zahajuji hlasování o návrhu – schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 66 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31. Pro 19, proti 40. Návrh zamítnut. Nyní zahajuji hlasování o návrhu – zamítnout tento návrh zákona. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 67 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31. Pro 43, proti 18. Návrh byl schválen. Nyní musíme určit senátory, kteří v Poslanecké sněmovně budou naše zamítavé stanovisko odůvodňovat. Navrhuji, aby to byl pan senátor Petr Šilar a senátorka Božena Sekaninová. Oba souhlasí. Budeme o tom hlasovat. Kdo je pro tyto dva naše zpravodaje, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 68 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31. Pro 56, proti nikdo. Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Jsme u dalšího bodu, a to je
22. Návrh zákona o doplňkovém penzijním spoření (senátní tisk č. 191) Máme to jako tisk č. 191. Uvede ho nám opět pan ministr Miroslav Kalousek. Máte slovo, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Opět děkuji za slovo. Dámy a
pánové, tento bod je logickým pokračováním bodu předcházejícího, neboť se jedná o ucelenou penzijní reformu. To znamená, onen, chcete-li, třetí pilíř nebo dnes nějakým způsobem fungující systém penzijního připojištění je potřeba vhodným způsobem transformovat. Jak z důvodu toho, aby se jeho účastníci mohli účastnit i druhého pilíře, budou-li chtít, tak i z hlediska toho, aby i v tomto systému nebo v tomto pilíři celkového penzijního systému byly dostatečně ochráněny vklady a aktiva klientů, což v současné chvíli stále ještě nejsou. To znamená, hlavní bod, který si tady dovolím zdůraznit, je, že i zde v tomto pilíři penzijního systému dojde k důslednému oddělení majetku akcionářů od aktiv klientů s tím, že aktiva klientů nemohou být předmětem konkurzní podstaty. To je asi ta nejdůležitější pojistka. Samozřejmě, že nelze přesvědčovat všechny klienty stávajícího mechanismu, aby přestoupili do transformovaných společností, tedy navrhujeme mechanismus, kdy stávající systém bude uzavřen; kdo bude chtít přestoupit do nově transformovaných společností, které dodatečnou licencí budou mít právo poskytovat služby nejenom ve třetím, ale i ve druhém pilíři, tak může; kdo bude chtít zůstat ve stávajícím systému, aniž by cokoliv měnil na svých podmínkách, může zůstat, ale nové smlouvy ve starém systému už nebude možné uzavírat, ten bude opouzdřen. To je otázka tohoto transformačního projektu a vždy bude záležet na volbě klienta, pro co se rozhodne.
289
Penzijní společnost pak v tomto pilíři bude mít ze zákona povinnost vytvořit pouze jeden konzervativní účastnický fond, nikoliv 4 fondy, jako v pilíři druhém, a v ostatních pravidlech pro investování majetku ji zákon nebude omezovat. Navrhli jsme i změnu stávajícího státního příspěvku, a to tak, aby motivoval pokud možno k vyšším úložkám, než je stávajících 500 korun, které samozřejmě nemohou nikterak stačit na zajištění na stáří. V zásadě se dá říct, že tento stávající pilíř penzijního systému funguje velmi dobře jako spoření, kde si občané chodí pro státní příspěvek. Určitě zcela selhal jako nějaké důsledné zajištění na vlastní stáří. Spíš bych řekl, že je to masivní ucházení se o státní příspěvek než spoření na vlastní stáří. Snažíme se tedy tady zvýšit motivaci k vyšší úložkám, a to tak, že minimální státní příspěvek bude 90 korun za předpokladu, že si klient bude spořit alespoň 300 korun, nicméně maximum 230 korun je možné obdržet pouze v případě, že úložka bude tisíc korun měsíčně. To jsou asi základní změny a parametry tohoto transformovaného třetího pilíře. Já děkuji za diskusi, jistě štěpnou, která mě čeká, a dovolím si poprosit o schválení této předlohy. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním výborem byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Nepřijal usnesení, záznam máme jako tisk 191/1, zpravodajem je pan senátor Vítězslav Jonáš, kterého prosím o vystoupení. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, nový zákon má reformovat dosavadní penzijní připojení se státním příspěvkem založené ve všech směrech na dobrovolném rozhodnutí účastníka. Tento nový návrh má přetransformovat tzv. třetí pilíř důchodového systému. V návaznosti na odborné diskuse bylo rozhodnuto reformovat tzv. třetí pilíř důchodového systému tak, že se umožní vznik nových penzijních společností a nabídne se nový dobrovolný finanční produkt, který by umožnil občanům spoření na stáří podle individuálně zvolené penzijní strategie. Navržená úprava počítá s tím, že dojde k uzavření systému penzijního připojištění se státním příspěvkem. V důsledku toho nebude možné uzavírat nové smlouvy na základě zákona o penzijním připojištění a jeho stávajícím účastníkům se umožňuje na principu dobrovolnosti přechod do doplňkového penzijního spoření. Bude záležet výhradně na účastníkovi, jestli se rozhodne přejít do nového systému doplňkového penzijního spoření, nebo zůstane v dosavadním, byť transformovaném systému. Na přechod do nového systému doplňkového penzijního připojištění budou platit stejná pravidla jako na převod prostředků ve stávajícím systému penzijního připojištění. Přechod ze systému penzijního připojištění do nového doplňkového systému spoření bude státem regulován. Na jedné straně účastník na základě návrhu zákona bude do určité míry zbaven rizika spojeného s neodděleným majetkem penzijních fondů, čímž by se naplnil i cíl postoupeného zákona, na druhé straně z těchto důvodů a pro zlepšení kontroly čerpání a event. vracení příspěvků nebude dovoleno být současně účastníkem systému penzijního připojištění u transformovaného fondu, i doplňkového penzijního spoření, s výjimkou situace, kdy účastníkovi penzijního připojištění by byla již vyplácena dávka. Navrhuje se, aby účastníkovi státní příspěvek náležel pouze na jednu smlouvu o doplňkovém penzijním spoření. Tak, jako je tomu v penzijním připojištění, bude možné přerušit placení příspěvků a v tom období při splnění podmínek zákona bude možné uzavřít další smlouvu o doplňkovém penzijním spoření u jiné penzijní společnosti. Rovněž se navrhuje úprava, podle které lze odložit placení příspěvků, jako je tomu u penzijního připojištění. Podle návrhu
290
účastníkovi bude moci na doplňkové penzijní spoření přispívat jeho zaměstnavatel. Každý účastník bude mít u penzijní společnosti zřízen osobní penzijní účet, na kterém by se měly evidovat jeho platby, zrovna tak event. platby zaměstnavatele a příspěvek poskytnutý státem. Na účastnickém účtu se budou zapisovat i penzijní jednotky jednotlivých účastnických fondů. Účastníkovi podle návrhu bude penzijní společnost vyplácet penze na dobu určenou jednorázové vyrovnání a odbytné, a to odprodejem adekvátní části majetku z portfolia účastnického fondu, který odpovídá hodnotě příslušného počtu penzijních jednotek evidovaných na penzijním účtu účastníka. V důsledku toho výše vyplácené penze může v čase kolísat. Je zřejmé, že účastník v tomto ohledu ponese riziko z investování, protože bude docházet k přirozenému kolísání hodnoty jeho prostředků. Do systému budou zapojeny i životní pojišťovny, a tím se umožní výplaty doživotních penzí nebo penzí s pevně stanovenou dobou výplaty a pevně stanovenou výší, tj. penzí, kde jsou zahrnuta pojistná rizika. Výběr životní pojišťovny u tohoto druhu dávky z doplněného penzijního spoření bude plně záviset na rozhodnutí účastníka. Návrh zákona předpokládá, že bude možné některé z dávek kombinovat. Já bych vás rád seznámil se stanoviskem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který na svém jednání 13. schůze konané 5. října k návrhu zákona o doplňkovém penzijním spoření nepřijal žádné usnesení, když pro návrh schválit předložený návrh zákona z 9 přítomných senátorů hlasovali 3 pro, 1 proti a 5 se zdrželo. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dále tento návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Usnesení máme jako tisk 191/2, zpravodajem je pan senátor Miloš Malý, který má slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové,
ústavně-právní výbor projednal návrh tohoto zákona na své 25. schůzi a přijal usnesení číslo 112, s jehož obsahem vás za chvilku seznámím. Tyto zákony, které v současné době projednáváme, navazují bezproblémově jeden na druhý. Samozřejmě bavíme se o tom, že je třeba zreformovat stávající systém. Tento stávající systém funguje bez nějakých vážných závad. Jsem účastníkem, jak jsem už avizoval, tohoto spoření a nevidím v tom žádné problémy. Je tam jedna stoprocentní jistota, a to, že majetek není odpojen a není rozdělen na dvě části. To znamená, že správce těchto fondů a vlastník s nimi nakládá jako s vlastními, tudíž s náležitou opatrností. A má ještě jednu nevýhodu tento správce, že v případě, že by nevytvořil zisk nebo šel by do červených čísel, tak musí rozdíl doplatit. Pan ministr říká, že věci by měly být tržní, ale doba, kdy krachovaly fondy, už je daleko za námi. Víme, že krachovaly banky. Banky jsme sanovali, takže tady žádný problém nehrozí. Většina fondů patří pod banky, tudíž, jak řekl pan ministr, banky jsou zdravé; já tomu věřím také, takže není důvod tento systém revidovat, zakonzervovat stávající smlouvy a vytvořit nové, protože z toho nám vznikne tento následující postup: V okamžiku, kdy oddělíme majetky, vznikne majetek fondu jako takového a majetek střadatelů, tudíž správce bude nakládat s fondem, který má jakoby se svěřenými prostředky. Když se podíváte na graf, jak se fondům zatím dařilo, tak v letech devadesátých byl roční výdělek fondů kolem 9, ti nejlepší měli 10 %. V současné době, protože jsme v tržním prostředí, se dostáváme do situace, že už se velmi těžce investuje a výdělky nejsou tak vysoké. To znamená, nejlepší fond má zhruba 3 % výdělku za rok, ten nejhorší byl ve ztrátě, samozřejmě doplatil, takže byl na nule a průměrná ziskovost těchto fondů je mezi 1,6-1,7 a ten nejlepší, jak jsem 291
říkal, má 3 %. Když se podíváte, jakou máme roční inflaci, tak roční inflace se pohybuje do 2 %. To znamená, že horší fond nám neudržel ani množství peněz, které jsme tam vložili, dobrý fond nám vydělal zhruba 1 %. Ale jsou to peníze, které máme odloženy bokem na přilepšení k důchodu, což samozřejmě považuji, že pokud se alespoň udrží neznehodnocená úložka za dobré. V okamžiku, kdy dojde, jak jsem řekl, k oddělení, tak se bude investovat a může se také stát, že se nepodaří dobře zainvestovat a půjdou do ztráty. Takže tyto ztráty ponesou na 100 % klienti. Pokud zanikne fond jako takový, myslím ta oddělená část, to znamená, pokud by šel do likvidace fond, tak zbytek přejde samozřejmě k druhému, ke zdravému fondu, ale už přijde zbytek, který tam zůstane po tom špatném investování, což se v tomto systému, který existuje, samozřejmě stát nemůže, protože, jak jsem řekl na začátku, většina těchto fondů patří k silným bankám a ty by nepřipustily díky poškození svého dobrého jména, aby jim zkrachoval fond. To by v podstatě banky nepřežily. Teď vás seznámím se 112. usnesením ústavně-právního výboru k návrhu zákona o doplňkovém penzijním spoření. Je to k tisku číslo 191. Výbor: 1. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, 2. určuje zpravodajem výboru pro projednávání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého, 3. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Návrh projednal také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Nepřijal usnesení, záznam z jednání máme jako tisk 191/3 a zpravodajkou je paní senátorka Dagmar Terelmešová, která má slovo. Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, jak už bylo řečeno, jde o nový zákon, který úzce souvisí s návrhem zákona – senátní tisk 192. Většina předložené materie je věnována fungování, vzniku a zajištění penzijních společností a spravovaných fondů. Důležitá byla tady zmínka, která zazněla od mého předřečníka, že vlastně díky tomu, že účastníci se účastní na penzijním účtu a v důsledku toho může kolísat vyplácená penze v čase. Je to tím, že vlastně účastník ponese celé riziko z investování. Já bych chtěla ještě zmínit to, co tu nezaznělo, a to je legislativní proces. Vláda předložila návrh zákona dne 30. června 2011 Poslanecké sněmovně. Návrh byl přikázán rozpočtovému výboru, který Poslanecké sněmovně doporučil schválit návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů. Výbor pro sociální politiku, kterému byl návrh též přikázán, nepřijal žádné usnesení, pouze konstatoval, že výbor nebyl informován o nutných úpravách ze strany předkladatele a ukončil projednávání tisku bez stanoviska. Změny Poslanecké sněmovny jsou přílohou materiálů, které jsme dostali, a je jich celkem 11. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své mimořádné 22. schůzi dne 9. září 2011. Jak již bylo řečeno panem předsedajícím, k tomuto návrhu výbor pro zdravotnictví a sociální politiku nepřijal žádné usnesení. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Moje
otázka zní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby se Senát nezabýval tímto zákonem. Nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Adolf Jílek se přihlásil. Pan ministr má samozřejmě přednost, takže máte šanci.
292
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já se omlouvám panu senátoru Jílkovi, ale já se teď nechci schovávat za závěrečné slovo, protože doufám, že třeba odpověď na svoji otázku se dozvím v obecné rozpravě. Já jsem teď po vyslechnutí zpravodajských zpráv již poněkolikáté dnešního dne propadl nejistotě, že nejsem dostatečně argumentačně flexibilní, nebo že nejsem dostatečně argumentačně vybaven, nebo že nejsem schopen porozumět některým argumentům. My jsme v předcházejícím bodě vedli velmi živou diskusi, kde jsem se snažil vyvrátit kritiku, že dáváme nějaké peníze penzijním fondům – vyvádíte, dáváte, privatizujete, dáváte jim to. A já jsem se snažil ze všech sil argumentovat, že nic takového se neděje, že je důsledně oddělen majetek akcionářů od aktiv klientů, že soukromé fondy budou pověřeny správou, ale že se k tomu nesmějí chovat jako k vlastnímu majetku a také to nikdy jako vlastní majetek nemohou použít. Domníval jsem se, že jsem to vyargumenoval! Ten samý princip v zájmu klienta a ochrany jeho majetku navrhujeme do třetího pilíře. Říkáme: ano, musí skončit chvíle, kdy klienti spoří své prostředky u soukromých fondů a dávají jim své peníze, aby se k nim chovali jako k vlastním. Nechceme, aby jim je dávali, nechceme, aby byly jejich, nechceme jejich privatizaci! Chceme, aby jim to ty fondy spravovaly! A po vyslechnutí zpravodajské zprávy pana senátora Miloše Malého mám pocit, že teď se role úplně obrátily. Takže vy přicházíte a říkáte: ne, my nechceme, aby to fondy spravovaly! My chceme, aby jim to patřilo! Nechte to tak, jak to je! Neoddělujte to! Upřímně řečeno, přiznám se, že nevím, co chcete. Obávám se však, že to nevíte ani vy! 1.
místopředseda
Senátu
Přemysl
Sobotka: S právem
přednosti místopředseda Zdeněk Škromach má slovo. Pan kolega Jílek se klidně může posadit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, já mám jenom velmi krátký dotaz a chtěl bych slyšet tady na mikrofon ujištění, že tyto změny, které jsou navrženy – uzavření fondů atd., že nepovedou do budoucna například k některým arbitrážím nebo sportům o náhradu ohledně zmařené investice v ČR, protože i takové signály se objevily, a určitě bodré a rozhodné slovo ministra financí by mě uklidnilo, i spoustu občanů. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pan ministr opět
vstupuje. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji. Děkuji i za tu odpověď, protože teď jsem konečně pochopil, oč vám jde a čí zájmy hájíte. Ano, mohu vás ujistit, že nehrozí žádné arbitráže. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Adolf Jílek má
slovo. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že
v předcházejícím bodě jsme se hodně vypovídali, myslím si, že ty body souvisí, ale je potřeba každý ovšem hlasovat zvlášť, tak navrhuji, abychom tento tisk schválili. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Návrh zazněl. Slovo
má pan senátor Pavel Trpák.
293
Senátor Pavel Trpák: Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já mám jenom dvě krátké poznámky. Jedna je technická a týká se předchozího hlasování – návrh zákona o důchodovém spoření schválit, kde jsem se dopustil chyby. Hlasoval jsem fyzicky pro zamítnutí, ale zmáčkl jsem tlačítko ANO, takže jenom pro steno, že jsem se v tomto smyslu dopustil nepřesnosti. Sebekriticky dodávám nebo citoval bych klasika, že takováto politováníhodná událost se stává maximálně dvakrát za deset let. To je první poznámka. A druhá poznámka, týká se už tohoto návrhu zákona, dávám návrh na zamítnutí. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Tento návrh zazněl už z jednoho výboru a slovo má předseda Senátu Milan Štěch s právem přednosti. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, samozřejmě pan ministr Kalousek je skutečně mistr v tom vytahovat z věcí určité části a stavět je proti sobě, je zkušený politik, ale aby bylo zcela jasně rozuměno a velmi lapidárně: Druhý pilíř není zaměstnavatelskozaměstnaneckým připojištěním západního typu, druhý pilíř poté, co upravíte třetí pilíř, budou prakticky skoro shodné. Bude to velmi podobný produkt se stejnými riziky, ale problém je v tom, že já patřím k těm lidem, kteří prostě dneska nevěří zcela úplně vzhledem k vývoji, jaký je, že peníze jsou kdekoliv bezpečné. Podle mě bezpečné jsou peníze, když je střecha nad hlavou, to znamená v bydlení, aby měli lidé, kde bydlet, aby měli práci, možná, že některé komodity jako je zlato a další. Ale s tím umí nakládat jenom určitá skupina lidí a také na to má peníze. A to, co my zaplatíme v riziku za vytvoření druhého pilíře, prostě nestojí za to! Stojí za to dneska, kde se lidem poměrně špatně žije, jim skokově zvyšovat DPH? A ať dá hlavu na špalek ten, kdo může říci, že peníze za 20 za 30 let tam budou! To přece nikdo neví! To není pravda! To není o tom, jestli je oddělený, nebo není! Samozřejmě oddělení peněz znamená, že tak snadno s nimi nemůžou hospodařit, ale na druhou stranu riziko, že peníze nebudou vydělávat a dokonce se ztratí, to přece tím nepomine! A o tom je naše diskuse. A nemusíme se přesvědčovat a dělat ze sebe hlupáky, že tomu někdo rozumí víc a jeden tomu rozumí méně. My máme prostě různé zájmy. My máme spíš na mysli lidi, kteří těžko ufinancují rodiny, vy myslíte na finančníky, aby mohli dělat byznys. Kdyby se byznys vracel zpátky, ale ono to vlastně je tak, že když byly zisky, tak to bylo byznysu, a když jsou ztráty, tak to platí vlády, národní vlády! Najednou je stát dobrý! A předtím se stát neustále podlamoval v kolenech! Na takovou politiku my prostě jít nechceme! 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Já jsem se chtěl přihlásit, ale protože nemám přihlašovátko, tak bych na vteřinu kolegyni poprosil.
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Takže
dalším přihlášeným do diskuse je pan 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, pane
ministře, já musím zareagovat na vystoupení pana předsedy Senátu, druhého muže
294
podle ústavního protokolu této země, protože jeho předchozí věty považuji za poplašnou zprávu, že jedinou jistotou je střecha nad hlavou, a vytváří tady jakousi atmosféru, kterou já si překládám do slov, že opravdu varuje občany této země, že bankovnictví a ostatní jsou nestabilní. Já to prudce odmítám! A jestliže se tady opakovaně hovoří o chudých lidech a o lidech, kteří mají hluboko do kapsy, chápu, že mnozí mají, ale dnes přišla zpráva, že ze všech 27 zemí má ČR nejmenší úroveň chudých lidí! Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále je
přihlášen s přednostním právem pan senátor Petr Vícha, předseda klubu sociální demokracie. Prosím, pane předsedo. Senátor Petr Vícha: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové,
jen krátká replika. Pan ministr je skutečně mistr, protože na dotaz pana místopředsedy Škromacha, zda nehrozí arbitráže, naznačil, že tím je vidět, čí zájmy pan místopředseda hájí, když se takto táže. To je naprosto jasné! Všechny arbitráže vždycky nakonec prohrané zaplatí občané, takže je to hájení jejich zájmů. A jen chci připomenout, že úplně stejné ujištění jsme dostali na výbor tehdy písemně od pana ministra a ještě od pana ministra průmyslu v záležitostech fotovoltaiky a ministerstvo teď najímá právníky. Děkuji. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan ministr se hlásí
o slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Moment! Moc se omlouvám, aby
mně bylo dobře rozuměno, samozřejmě nelze nikomu, žádné právnické, ani fyzické osobě zabránit, aby uplatnila vůči ČR arbitráž. Říkám, že nehrozí prohrané arbitráže. A pokud chcete, nebo nechcete věřit mému slovu, porovnejte to podle toho, jak úspěšné je Ministerstvo financí v arbitrážích pod mým vedením v porovnání s úspěchy v arbitrážích mých sociálně demokratických předchůdců! 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor
Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, přece všichni tady máme za povinnost hájit pokud možno co největší počet občanů ČR. Někdo to dělá hůře, někdo lépe, ale doufám, že to platí pro nás pro všechny, co jsme zde v Senátu. a nedivte se těm obavám, protože zkušenosti jsou takové, jaké jsou. Druhá věc. Tady pan ministr řekl, že to není žádné vyvádění nákladů. Ale já se ptám, pane ministře, přece úplata za činnost, ty různé poplatky, náklady na činnost fondů, za jejich spravování, to přece nikdo nebude dělat zadarmo! To znamená, že se skutečně vyvádí část finančních prostředků na činnost těchto fondů. Ostatně jsme v tržním prostředí. Tady je pozitivum oproti předchozímu zákonu v tom, že si peníze může, alespoň jejich část, vzít účastník zpět. To je určité pozitivum. Paragraf 61 a 63 se mi moc nelíbí z toho důvodu, protože ta úplata za to nabízení a zprostředkovávání spoření, i když je tam určitým
295
způsobem limitována, se může měnit a může dosáhnout po sčítání i velmi vysokých peněz pro některé účastníky. A doufám, že bude ošetřeno, aby pak občan se nedíval na to velmi divně, až mu při podepsání smlouvy o spoření budou naúčtovány ty vysoké některé poplatky. Musím se pana ministra Kalouska zastat. Musím se ho zastat v tom, že nic není bez rizika v tomto světě, ale na druhé straně také platí, že čím větší riziko, tím větší zisk i naopak. A proto bych varoval občany, aby si velmi dobře vybírali, kam dají své draze našetřené peníze. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Já děkuji. Já jsem žil v domnění, že mluvíme teď o 3.
pilíři, tzn. o dobrovolném spoření. A já vycházím z toho, že pořád nám existuje zákon, který platí, a jsou uzavřené smlouvy. Obvykle se to mění v okamžiku, zákonná úprava, pokud něco nefunguje, nebo pokud je vážná obava, že nebudou schopny smluvní strany dostát svým závazkům. A já se tedy ptám, jestli jsou v současném systému, pane ministře, podle vašeho názoru, peníze, např. mé, které jsem vložil do fondu, kde jsem ty peníze dobrovolně na základě smlouvy uložil, které mi fond zhodnocuje, že jsou snad ohroženy? Vy říkáte, že ne, že nejsou ohroženy? Tak děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pane ministře, máte samozřejmě právo vystoupit. To je vaše svaté právo podle jednacího právo. S právem přednosti kdykoliv. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: To byla přímo položená otázka a já chci přímo odpovědět. Znovu říkám, snažím se nezneužívat toho, že bych se schoval za závěrečné slovo, na které už nelze reagovat. Samozřejmě, že v současné chvíli nejsou ohroženy a můžete si být svými vklady zcela jist. Ale penzijní reformu děláme na generace, pane senátore. To je běh na dlouhou trať. A děláme-li běh na dlouhou trať, a stavíme-li pravidla na dlouhou trať, pak je zcela principiální otázka, zda chceme, aby byl oddělen majetek akcionářů od aktiv klientů. Zda chceme, aby aktiva klientů mohla či nemohla být předmětem konkurzní podstaty. Vláda to nechce, vy to chcete. Oba dva postoje jsou legitimní. Z dlouhodobého hlediska se obávám, že ten váš je nebezpečnější. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: S právem přednosti paní
místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Já chci reagovat na to, co zde zaznělo z úst pana 1. místopředsedy. Podělil se s námi o dobrou zprávu – že Česká republika má nejnižší procento lidí pod hranicí chudoby. Ano, tohle je ale stav, který trvá již několik let, pokud vím, a my jsme na to jako sociálně demokratické vlády byli pyšní. Takže ten stav svým způsobem pokračuje, a určitě to není zásluha této vlády. Protože to procento, přesto, že je pořád nejnižší v Evropě, tak se přece jenom, pomalu, ale jistě, zvyšuje. To je jeden první fakt. Druhý fakt k tomu je, a ten je skutečně alarmující, že se zvyšuje procento lidí, které je těsně nad touto hranicí. Tedy že riziko, že spadnou pod hranici chudoby, se týká v této chvíli i velmi širokých vrstev obyvatelstva. A když pan ministr tady položil 296
otázku, o co nám vlastně jde, co chceme, tak chceme to, aby tato vláda současně nezvyšovala životní náklady, a současně nesnižovala lidem příjmy. A jestliže hovořím o zvyšování životních nákladů, tak hovořím také o tom, že lidé víceméně jsou nuceni spořit si z toho mála, co mají, z těch nízkých příjmů, na důchody, na školství, na zdravotnictví… atd. Je to skutečně celý systém, kde na jednu stranu se snižují příjmy lidí, a na druhou stranu se jim zvyšují náklady. A to ohrožuje nejenom nízkopříjmové skupiny, nejenom to procento lidí, kteří jsou skutečně pod hranicí chudoby, kteří ale jsou kryti, i když stále omezovanějšími systémy sociálních dávek, ale to ohrožuje středněpříjmové skupiny. To ohrožuje střední vrstvy. A tomu chceme zabránit. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pan předseda Milan
Štěch s právem přednosti. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, ministře, kolegyně,
kolegové. Já přece musím zareagovat na to, že šířím poplašnou zprávu, to tady zaznělo. Prostě jsem si vymyslel, že dneska evropské země provádějí sanaci bank v bilionech euro, nebo miliardách euro. Že některé banky se modlí, kdyby došlo ke krachu nebo k úpadku Řecka a dalších zemí, že budou mít takové odpisování, ztráty, že nepřežijí. Že samozřejmě všichni vědí, že likvidita v bankách nemůže být taková, aby uspokojila všechny střadatele. Na tom je ten systém poškozený. Tak přece to, co tady já říkám, to šíří dnes a denně, každou hodinou a možná minutou, všechny sdělovací prostředky – že pan první místopředseda, tak jako obvykle má potřebu udělat repliku na předsedu Senátu, to je jeho problém. Ale přece si tady nebudeme lhát. Já jsem taky řadový senátor a jsem taky zodpovědný občanům, abych říkal pravdu, pokud jsem o ní přesvědčený. Děkuji, že mě umíte pochopit. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan
senátor Luděk Sefzig. Senátor
Luděk
Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, paní
senátorky, páni senátoři. Já musím říct, že jsem trochu překvapený, protože vím, že v řadě zákonů se nemůžeme politicky shodnout. Ale v něčem, co dneska funguje, je to vyzkoušené, co v podstatě bylo možno změnit možná komplikovanější novelou, je to předloženo v celkovém textu nového zákona. Věc, kdy podle mého soudu dochází k zvýšené jistotě právě těch vkladatelů tím oddělením správce od vlastních prostředků. A mě překvapuje, že tady padají návrhy na zamítnutí. Jako kdyby ta praxe, která dodnes probíhá a spoří tam mnoho stovek tisíc, ne-li možná milionů lidí, při pojištění používá, a my tady říkáme, že to je špatná cesta. Tomu doopravdy nerozumím. A myslím, že ta rétorika opozičně-koaliční tady asi na tuto předlohu zákona vůbec nepatří. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Zazněla zde slova pana ministra, že děláme běh na dlouhou trať. Zde ovšem je zcela logická otázka pro moudré a chytré politiky, proč se tady více nekomunikuje s opozicí? Obzvláště v tak citlivé oblasti, jako jsou důchody nebo zdravotnictví. Nebo
297
si snad myslíte, vážený pane ministře, že tato vláda, která má velmi nízkou důvěru občanů, zde bude navěky? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan
senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, já budu hovořit k meritu věci. Vy tady celý den předvádíte, pod dojmem toho, že veřejnost vás uslyší a že budete vypadat jako ochránci všech, kteří ochranu potřebují. Ale já vás ujišťuji, že tomu tak není. Vaši leví kolegové v Evropské unii přivádějí tento systém ke krachu v Evropě, a vy si tady myslíte - já neříkám, že ty zákony jsou dokonalé, já bych měl ke spoustě nich spoustu výhrad, ale aspoň se snažím, ale vy nemáte vůbec žádné řešení. Jenom populistické bludy pro veřejnost, která do hloubky těch problémů nevidí a má pocit, že vy jste ti zachránci. Vy žádní nejste. Vy také žádné peníze nemáte. Nevíte, kde by se vzaly ty zdroje. Takže řekněte pravdu, jak to je. Rozhodli jste se to zamítnout, tak to zamítněte, sněmovna se zase rozhodla vás přehlasovat, tak to přehlasuje. Tak to chodí v demokratické společnosti. A ty hrátky kolem toho jsou naprosto zbytečné. Vás už tady neposlouchají ani vaši kolegové, protože už je to nudí. Takže hlasujte, jak chcete, jak cítíte, jak si myslíte, ale ty vyprávěnky okolo si nechte, protože matete veřejnost, že máte nějaké jiné řešení v kapse. A vy žádné v kapse nemáte. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pane ministře, přihlásila se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, doufám, že jí dáte přednost. Pak dám slovo vám. A pak má zase přednost pan místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane
předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jenom faktickou poznámku. Samozřejmě, že budeme hlasovat tak, jak jsme se rozhodli a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí – jak nám káže ústava, ale ta faktická poznámka je, že v Evropě nevládnou – jak to formuloval pan Kubera – naši kolegové, levice, ale Evropa je pravicová, pane kolego. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Faktická, pan senátor. Senátor Jaroslav Kubera: Já už jsem to řekl jednou a znovu to zopakuji –
ani v Evropě žádná pravicová vláda nevládne, že ti, kteří se tak jenom tváří, jako pan Barroso, přece víte, čeho byl členem, než se stal komisařem. Takže zapomeňte, že v Evropě je nějaká pravicová vláda. Mnohé vlády se tak tváří, ale chovají se všechny levicově. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan místopředseda Zdeněk
Škromach má slovo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já myslím, že pan senátor Kubera ukázal, jak to vlastně vládní koalice myslí. Kašleme na vás, kašleme na názory opozice, na jejich řešení, kašleme na lidi, my si to stejně prosadíme, tak co! To je způsob – a děkuji mu za to, že tímto způsobem vystoupil, protože pan ministr Kalousek vystupuje stále ještě velmi decentně. A myslím si, že pan, jeho kolega z vládní koalice, předvedl,
298
jakým způsobem to vlastně tady myslí. A chápu, že vnímá některé vlády, které jsou pravicové, a je jich většina, bohužel, v rámci EU, že to nejsou jeho kolegové, protože europoslanci ODS si vybrali extrém. A myslím, že klasická pravice jim nic neříká, tak chápu, že se k tomu řadí, že by si to představoval daleko tvrději a že by viděl daleko tvrdší opatření. Ale měl by se k tomu přihlásit a měl by to i definovat, jak to vlastně skutečně vidí. Jinak sociální demokracie samozřejmě řešení má. My jsme je mnohokrát představovali. Dneska pořádáme setkání s občany ve všech krajích. Kdo chce, může přijít, může i oponovat. Znovu opakuji, problémem pro nás bylo, že jsme chtěli přistupovat seriózně k důchodové reformě. Bohužel – a myslím si, že i vystoupení pana kolegy Kubery tomu jasně nasvědčuje – tahle vládní koalice o žádná jednání a o žádné kompromisy a dlouhodobá řešení nestojí. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikoho dalšího už nemám
přihlášeného. Končím rozpravu a slovo má... Pan ministr může vystoupit buď se závěrečným slovem, nebo teď otevře znovu rozpravu. Já jsem ji ukončil, na to mám právo, takže vy ji teď otvíráte svým vystoupením. Máte na to právo, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já se velmi omlouvám, ale
opravdu nechci, aby to vypadalo, že se schovávám za závěrečné slovo. A opravdu nechci, aby se pan senátor Dryml domníval, že nechci odpovědět na jeho otázku, naposledy formulovanou. On ji formuloval tak, že to je otázka pro všechny moudré a chytré politiky. A já nejsem tak nafoukaný, abych se cítil osloven. Prosím tedy kohokoli z vás, kdo se osloven cítí, aby odpověděl za mě. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Obecná rozprava byla otevřena vystoupením pana ministra. Nikdo se nehlásí, tak ji končím. A nyní má závěrečné slovo pan ministr Kalousek. Už nemá. Takže ptám se zpravodajů. Zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku paní zpravodajka Dagmar Terelmešová nechce vystoupit. Zpravodaj ústavně-právního výboru Miloš Malý nechce vystoupit. A slovo má garanční zpravodaj Vítězslav Jonáš. Senátor Vítězslav Jonáš: Takže diskuse, podle mého názoru, byla široká i plodná. Vystoupilo celkem 12 kolegyň a kolegů, z toho někteří i dvakrát, a já trošku zrekapituluji nejčastější dotazy. Jeden dotaz zněl ohledně budoucích arbitráží za případné zmařené investice. Pan ministr hned na to odpovídal. Padl zde i návrh schválit. A já k tomu hned přikládám, že byly dva návrhy. Jeden výborový a jeden z pléna zamítnout předlohu tohoto zákona. Pan předseda Senátu měl problém v tom, že nevěří, že peníze budou v bezpečí, že tím pádem tenhle zákon za tohle riziko nestojí. K tomu také byla hned reakce pana ministra. Pan kolega Sobotka upozornil na to, že Česká republika má nejmenší počet chudých lidí. Na to paní místopředsedkyně sdělila, že hodně našich spoluobčanů se k hranici chudoby již blíží. Pan kolega Malý upozornil na to, že se mluví o 3. pilíři, tj. dobrovolné spoření, což zde také málo zaznívalo. Pan kolega Sefzig, že dochází k zvýšené jistotě vkladů. Naopak pan Kubera upozornil, že opozice nemá řešení. To je takhle ve stručnosti. Omlouvám se, pokud jsem trošku některé diskuse zjednodušil. Jak jsem předeslal, budeme určitě hlasovat o schválení či zamítnutí předložených návrhů zákona. Děkuji za pozornost.
299
1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Samozřejmě budeme jednat podle jednacího řádu. Takže já znělkou svolám všechny. A než přijdou, tak nás všechny odhlásím. A znovu se všichni zaevidujte. V daném okamžiku budeme hlasovat o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 69 ukončeno, registrováno 57, kvorum 29, pro 21, proti 35. Návrh zamítnut. Zahajuji hlasování o návrhu zamítnout. Kdo je pro zamítnutí, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 70 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 36, proti 19. Návrh byl schválen. Hlásí se mi pan senátor Pavel Trpák. Už se nehlásí. Takže v této chvíli musíme určit naše zpravodaje, kteří ve sněmovně zdůvodní naše usnesení. Návrh, který zde mám napsán, je pan senátor Vítězslav Jonáš a paní senátorka Dagmar Terelmešová. Pan senátor Jonáš ne. Bylo by dobré, kdyby přišel další návrh. Pan senátor Malý a paní senátorka Terelmešová? Já nevím, paní senátorko, a nikdo neví, kdy se to bude projednávat ve sněmovně? Vy nebudete dlouhodobě přítomna? Ne já se omlouvám, nechci žertovat. Jestli je schopen někdo místo vás? Dobře.Takže souhlas zazněl od obou navržených, a o tom budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto dva, senátorku a senátora, kteří půjdou do sněmovny? Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování číslo 71 ukončeno, registrováno 59, kvórum 30, pro 57, proti nikdo, návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu a my se tady vystřídáme s panem kolegou Škromachem.
Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Po krátkém střídání budeme
pokračovat v našem programu, a sice dalším bodem je 23. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření (senátní tisk č. 192) Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 192. Návrh uvede, jak jinak, pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní prosím, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Ministr
financí
ČR
Miroslav
Kalousek: Děkuji
za slovo. Pane předsedající, kdyby předcházející dvě materie byly schváleny, pak by bylo nezbytné, schválit tzv. změnový zákon, kde od zákona se kapitálovém trhu přes zákon o České národní bance, až po zákon o kolektivním investování by bylo potřeba změnit všechny příslušné paragrafy, aby reagovaly na schválené novely zákonů předcházející.
300
Ale vzhledem k tomu, že Senát předchozí dva tisky zamítl, tak vám nezbývá nic jiného, než zamítnout i ten změnový zákon. Těžko si umím představit legislativní prostředí, kdy změnový zákon by byl schválen a šel by k podpisu prezidentu republiky, zatímco ty předcházející dvě materie nikoli. Takže já myslím, že teď už je to jenom formální akt. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, i za
vaši výzvu k rychlé smrti. Tedy zákona. A návrh projednal VZSP. Tento výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 192/3, zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Božena Sekaninová. Návrh následně projednal ÚPV, usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 192/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 192/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Šilar: Dobrý podvečer, dámy a pánové, pane předsedající,
děkuji za slovo. Ten úvod, který řekl pan ministr, činí některé věci, které zde mám napsané, skoro zbytečné. Přesto mi dovolte, abych připomněl mimo toho, co je v návrhu senátního tisku č. 192 ve zpravodajské zprávě, že bych zde ještě připomněl změny, které byly provedené Poslaneckou sněmovnou. V rámci 2. a 3. čtení byla proti vládnímu návrhu včleněna nová část, která obsahuje změnu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Navrhovaná úprava řeší souběh výsluhového příspěvku s důchody. A dále bylo do zákona o důchodovém pojištění včleněno ustanovení, podle kterého se zakazuje přiznat nebo zvýšit důchod z českého pojištění za dobu, získanou před 1. lednem 1993, která se podle smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou považuje za dobu důchodového zabezpečení či pojištění Slovenské republiky, a k těmto dobám lze v souladu s čl. 4 ústavního zákona 4/1993 o opatřeních, souvisejících se zánikem České a Slovenské federativní republiky přihlédnout pouze za podmínek a v rozsahu, stanoveném touto smlouvou nebo zákonem o důchodovém pojištění. Připomínám zde legislativní problémy, které provázejí tento návrh zákona. Je jich celá řada. Není např. zřejmé, jak bude příjemce, kterým patrně bude správa sociálního zabezpečení nebo jiný orgán, postupovat, resp. rozdělovat prostředky třeba v případě, že zaměstnavatel odvede méně, než měl odvést, nebo jak se bude postupovat v insolvenčním řízení, když věřitelem bude patrně jen stát, a prostředky případně získané nepokryjí celý dluh. Je třeba mít mj. na paměti, že na sankce za zpožděné platby má nárok jen stát. Do roku 2012 bude třeba přijmout úpravu, která by se vypořádala beze zbytku s dvojí sazbou pojistného za zaměstnance, a to v tomto směru, že je třeba stanovit i povinnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli, aby zaměstnavatel měl relevantní údaje a mohl odvést pojistné ve správné výši. V návrhu zákona o důchodovém spoření je prozatím upraveno jen poskytování informací z centrálního registru České správy sociálního zabezpečení. Na problematiku dorovnání slovenských důchodů neexistoval shodný právní názor Ústavního soudu s Nejvyšším správním soudem, a tento rozdílný pohled na věc vyústil v položení předběžné otázky k soudnímu dvoru EU. Nejvyšším správním soudem Soudní dvůr EU rozhodl, že není možné dorovnání slovenských důchodů omezovat podmínkou českého občanství a bydliště v ČR, neboť toto je nepřípustnou 301
diskriminací. Zároveň soudní dvůr EU naznačil, že diskriminační stav lze napravit přijetím opatření, které spočívá v omezení osob, které byly dosud zvýhodněny. Dosud přiznaná plnění totiž nikdy nebyla přiznána na základě zákona, či na základě mezinárodní smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení. Závěrem je třeba připustit, že snaha vypořádat se s rozhodnutím Evropského soudního dvora a náprava vzniklé situace po vydání rozhodnutí není nijak jednoduchá a vyvážené řešení se bude hledat jen stěží. Dovolte mi ještě, abych doplnil návrh usnesení z našeho VHZD. Výbor nepřijal žádné usnesení, když pro návrh schválit předložený návrh zákona z 9 přítomných senátorů hlasovali 3 pro, 1 proti a 5 se zdrželo. Tolik moje zpravodajská zpráva k tomuto tisku č. 192. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka VZSP senátorka Božena Sekaninová. Nepřeje si, děkuji. A táži se, stejně tak, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Miloš Malý. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, konec dobrý,
všechno dobré, shodneme se, že je to opravdu nosič, který sám o sobě nemá žádný smysl, tak pokud ten první zákon byl zamítnut, druhý taktéž, tak samozřejmě nemá smysl přijmout tento zákon, protože by nám udělal velké problémy ve stávající legislativě. ÚPV se na své 25. schůzi tímto materiálem zabýval a přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout, určuje mě jako zpravodaje a pověřuje pana doktora Antla, aby přednesl toto usnesení předsedovi Senátu. Vše. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a
ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, ani se nikdo nehlásí. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Adolf Jílek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že
v mém obvodu slovenské důchody atd. je poměrně bolestivá záležitost, byl bych rád, kdyby se to někam posunulo, tak navrhuji schválit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Uvidíme, zda se to posune. Dále se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se pana předkladatele, pana ministra Kalouska, zda chce vystoupit? Nechce, pan zpravodaj by měl navrhnout další postup, pokud jde o hlasování. Senátor Petr Šilar: V diskusi vystoupil jeden senátor, s tím, že navrhl návrh zákona schválit. Ústavně-právní výbor přijal usnesení návrh zákona zamítnout.
302
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Máme tady tedy návrh schválit i návrh zamítnout. Budeme v této chvíli hlasovat o návrhu schválit. Svolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 72 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 5, proti bylo 34. Návrh nebyl přijat. Přistoupíme k hlasování o návrhu na zamítnutí. Aktuálně je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. Zahajuji hlasování. O návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Ještě se formálně omlouvám, že jsem nedal slovo navrhovateli a zpravodaji u těchto hlasování, ale pan zpravodaj se vyjádřil v úvodním slově. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 73 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 35, proti bylo 8. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Pokud není jiný návrh, navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Šilar a paní senátorka Božena Sekaninová. Vidím souhlas u obou, děkuji. Přistoupíme k hlasování o pověření. Byl podán návrh pověřit senátora Petra Šilara a senátorku Boženu Sekaninovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je v tuto chvíli přítomno aktuálně 55 senátorek a senátorů, kvorum pro schválení je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 74 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod a můžeme ho uzavřít. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji. Pan ministr tady stále zůstává, protože i další body se ho týkají. Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je
24. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 17. května 2011 v Baku (senátní tisk č. 117) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 117 a uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já za to slovo děkuji, pane
předsedající. Dámy a pánové, mezi Českou republikou a Ázerbájdžánem dosud není dohoda o vzájemné ochraně investic, což je nepochybně škoda, neboť Ázerbájdžán 303
pro nás je perspektivním obchodním partnerem. Dne 17. května 2011 byla v Baku podepsána vzorová smlouva, která respektuje právo Evropské unie, její ratifikace bude nepochybně ku prospěchu občanů obou zemí a já o tuto ratifikaci si dovoluji jménem vlády požádat. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 117/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 117/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Strnad: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se 146. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze dne 20. září 2011: Po úvodním slově zástupce předkladatele Ladislava Minčiče, náměstka ministra financí ČR, po mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s Dohodou mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsanou dne 17. května 2011 v Baku, určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaromír Štětina. Nepřeje si vystoupit. Otevírám tímto obecnou rozpravu, do které nevidím, že by se zatím někdo přihlásil. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Žádné návrhy nezazněly, takže asi pan předkladatel ani pan zpravodaj se nebudou chtít vyjádřit. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Přivolám ještě nepřítomné senátorky a senátory do sálu a dáme jim šanci zúčastnit se hlasování. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 17. května 2011 v Baku. V sále je v tuto chvíli přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 75 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu navrhovateli i všem zpravodajům. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, kterým je
25. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení 304
souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 24. května 2011 (senátní tisk č. 144) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 144 a uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému uděluji slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, se zhruba 80
zeměmi na světě má Česká republika dohodu, která zamezuje dvojímu zdanění a stanovuje způsob rozdělení daní v případě nejasností, jaké odvody mají jít ze stejného obchodu do té či oné země. Bahrajn mezi tyto země dosud nepatří. 24. května 2011 jsem podepsal s ministrem financí v Praze tuto smlouvu. Bude-li ratifikována, bezpochyby posílí právní jistoty podnikatelů a investorů obou zemí. Prosím o ratifikaci. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 144/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 144/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážené kolegyně a kolegové, možné dvojí zdanění je obecně nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které fyzickým a právnickým osobám jednoho státu plynou ze státu druhého. Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být takovéto zdanění účinně vyloučeno jen takovým opatřením těchto států, které je vzájemně koordinováno mezinárodní daňovou smlouvou. Ve vzájemných daňových vztazích mezi Českou republikou a Královstvím Bahrajn je v současné době bezesmluvní vztah. Jedná se o standardní Smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, která byla připravena na základě vzorových modelů OECD a OSN. Náš výbor doporučuje schválit ratifikaci této smlouvy. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vladimír Dryml. Přeje si. Prosím pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Dne 3. srpna 2011 výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučil Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy, určil zpravodajem senátora Vladimíra Drymla a pověřil předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Chytří a moudří politici ratifikaci smlouvy odsouhlasí. Děkuji.
305
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Vzhledem k tomu, že nezazněla žádná vystoupení, předpokládám, že jak pan zpravodaj, tak pan předkladatel nemají žádné další informace. A nyní přistoupíme k hlasování o usnesení: Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 24. května 2011. V sále je v této chvíli přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 76 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu navrhovateli i všem zpravodajům za odvedenou práci. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je
26. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Hongkongu – zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsaná v Praze dne 6. června 2011 (senátní tisk č. 153) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 153 a uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému uděluji slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji. Dámy a pánové, tato předloha s Královstvím Bahrajn je jako přes kopírák úplně stejná jako ta minulá, s tím rozdílem, že jsem ji podepisoval v Praze o tři týdny později a podepisoval jsem ji s ministrem financí Hongkongu, což je zvláštní administrativní oblast Čínské lidové republiky, která je oprávněna k uzavírání těchto mezinárodních smluv, takže ani Hongkong, ani Česká republika neporušuje své závazky a práva Čínské lidové republiky, naopak posílíme jistoty investorů z obou zemí. Prosím o schválení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji panu navrhovateli, který zaujme své místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 153/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 153/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.
306
Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, pane ministře, vše o tom, že dvojí zdanění je nežádoucí, tady zaznělo již od mých předřečníků. Proto se zaměřím na projednávání na výboru. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal na své 12. schůzi 147. usnesení, ve kterém: 1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy, 2. určil mne zpravodajem pro projednání na schůzi Senátu, 3. pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Jinak to je klasická smlouva, která je zpracována podle standardů. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček? Přeje si. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, opět velice stručně. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal k senátnímu tisku č. 153 následující usnesení: Výbor 1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy, 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka, 3. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To je vše, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a
otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel ani pan zpravodaj nechce vystoupit, takže můžeme přistoupit ke schvalování. Senát dává souhlas s ratifikací. Senát dává souhlas s ratifikací smlouvy mezi Vládou ČR a vládou Hongkongu, zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů, která byla podepsána v Praze dne 6. června 2011. V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 77 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji navrhovateli a zároveň i zpravodajům. Pokud vše dobře půjde, mohl by býti tento bod, který bude následovat, posledním bodem dnešního jednání. Bude záležet, jak intenzivně k němu přistoupíme, vážené kolegyně a kolegové. A nyní tedy projednáme bod, kterým je 307
27. Nový víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020 (evropský senátní tisk č. N 073/08, č. K 075/08, č. N 076/08) Materiál jste obdrželi jako senátní tisky N73/08K, K75/08, N76/08. Žádám pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, budu velmi stručný, byť ten materiál je velmi důležitý. Dovolím si říct, že kdyby nyní Evropa nečelila největší hrozbě své finanční krize od 2. světové války, tak je to úplně ta první diskusní priorita, která by teď byla na půdě Rady ministrů EU. Včetně přilehlých diskusí v parlamentu a v národních parlamentech. A to prosím celý následující rok, neboť se nejedná o nic menšího, než o fiskální periodu, tedy rozpočet EU na léta 2014 – 2020. Komise předložila základní návrh 29. června. Představuje finanční rámec, kdy navrhuje, že ona sedmiletá perioda, která se již několik let opakuje, se osvědčila. To znamená, navrhuje ji opět na 7 let, a v celkovém objemu na úrovni 1 % hrubého národního důchodu EU, v platbách. Na výdajové straně rozpočtu komise navrhuje navýšení prostředků na výzkum a inovace, vzdělávání a na klíčové infrastrukturní sítě. Naopak výdaje na politiku soudržnosti, a zejména na společnou zemědělskou politiku, navrhuje jejich mírný pokles v následujícím období. V rámci koheze, nebo chcete-li politiky soudržnosti, komise navrhuje zavést novou kategorii přechodných regionů pro regiony s HDP na obyvatele v rozmezí 75 – 90 %, tedy ve vztahu k průměru EU. Dále posílit koncept kondicionalit a úlohu Evropského sociálního fondu stanovením minimálního podílu jeho alokace na rozpočtu politiky soudržnosti ve výši 25 %. Součástí politiky soudržnosti by měl být nový nástroj k propojení Evropy, na který by se převedla část alokace Fondu soudržnosti. Konkrétně v nominální částce by se jednalo o 10 mld. eur. Tyto prostředky by byly následně využity v kohezních státech na budování tzv. transevropské páteřní dopravní infrastruktury. V rámci společné zemědělské politiky navrhuje komise postupné sbližování úrovně přímých plateb mezi členskými státy, zavedení dalších environmentálních požadavků na jejich vyplácení, tzn. o tzv. ozelenění zemědělské politiky a zastropování výše přímých plateb pro velké farmy. Tady upozorňuji, že to je přesně to, co České republice nevyhovuje. Na příjmové straně rozpočtu komise předkládá ve svém návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie. Konkrétní návrh na zavedení dvou nových vlastních zdrojů – a to daň z finančních transakcí a novou – daň z přidané hodnoty, současný zdroj s DPH by byl zrušen a systém korekcí má být nahrazen jednodušším systémem korekcí. Ministerstvo financí vypracovalo dvě rámcové pozice. A jak k víceletému finančnímu rámci, tak vlastních zdrojů, které byly schváleny Vládou ČR dne 31. srpna. Od 31. srpna tedy vláda prezentuje tyto základní postuláty své pozice. Česká republika souhlasí se zaměřením výdajů rozpočtu na plnění cílů strategie Evropa roku 2020. To znamená, podporujeme sedmiletou délku finančního rámce i celkový objem prostředků. Prioritou ČR zůstává koheze. To znamená politika soudržnosti. Je to ryze pragmatický přístup. Tady je prostě bližší košile než kabát. Česká republika podporuje silnější zaměření politiky soudržnosti na výsledky a prosazuje, aby finanční prostředky byly i nadále soustředěny na podporu rozvoje
308
méně vyspělých regionů a členských států, neboť v jejich podpoře spočívá klíčová přidaná hodnota politiky soudržnosti. Nepodporujeme vyčlenění evropské rezervy ve výši 5 % alokace na podporu soudržnosti, která by se dodatečně rozdělovala členským státům a regionům, které úspěšně plní stanovené cíle strategie roku 2020. Česká republika v současnosti nepodporuje vznik nástroje k propojení Evropy v navrhované podobě, ze kterého by se měly financovat dopravní, energetické a informační sítě. ČR je v této souvislosti přesvědčena, že financování klíčových infrastrukturních projektů by mělo zůstat primární odpovědností členských států respektive trhu, to v případě se zapojením privátních zdrojů, soukromého sektoru. Jsme přesvědčeni, že tento nástroj odčerpá část kohezních prostředků pro méně vyspělé regiony a členské státy. A i z tohoto důvodu máme skeptický postoj k převodu 10 mld. euro z kohezního fondu do tohoto nového nástroje, který bude přímo řízen Evropskou komisí. Zkrátka a dobře jsme přesvědčeni, že tyto návrhy jsou motivovány zejména snahou peníze pro méně rozvinuté členské státy použít přece jenom i pro ty bohaté, aby je to tolik nebolelo. V oblasti společné zemědělské politiky podporujeme návrh komise snížit celkový objem rozpočtu. A podporujeme úsilí Evropské komise zmírnit přetrvávající rozdíly v úrovni přímých plateb. Prioritou pro nás není absolutně výše podpor. Prioritou pro nás je srovnání podmínek mezi našimi zemědělci a jejich konkurenty v rámci evropského hospodářského prostoru. Samozřejmě jsme dlouhodobě proti zastropování přímých plateb pro velké farmy – protože vzhledem ke struktuře našeho zemědělství je to přesně proti zájmům České republiky a českého zemědělství. Jako poslední si dovolím říct postulát, který tady hlásáme dlouhodobě, že odmítáme zavedení nových (federálních) zdrojů EU, tedy samostatných, a trváme na financování podílových dotací z rozpočtů členských států. Tolik velmi stručná pozice. Předpokládám, nebo nepředpokládám, jsem si jist, že velmi usilovně bude na všech diplomatických úrovních diskutována celý následující rok. Děkuji za pozornost. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane ministře. Výborem, který se zabývá těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky N73/08/02, K75/08/02, N76/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, prosím, máte slovo. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr tady mluvil celkem podrobně k předkládaným tiskům, takže já se svou zpravodajskou zprávou nebudu už tak dlouhá, jenom zhodnotím závěr, kdy komise navrhuje sedmiletý rámec, kdy by v porovnání s aktuálním rámcem měly prostředky na závazky narůst o 3,2 %. I nadále má nejvíce prostředků plynout do oblasti společné zemědělské politiky a koheze. Mění se však jednotlivé programy, struktura a procesní pravidla. Komise navrhuje zrušit stávající vlastní zdroje založené na dani z přidané hodnoty a místo něho chce vytvořit nový a zjednodušený zdroj daně z přidané hodnoty a zavést daň z finančních transakcí. Návrhy týkající se příštího víceletého finančního rámce výrazně předurčí fungování EU do roku 2020. Prostřednictvím alokace na jednotlivé politiky se budou měnit priority, návrhy související s víceletým
309
finančním rámcem výrazně mění příjmovou stránku rozpočtu, proto by bylo žádoucí, aby Senát formuloval svou pozici k nadcházejícímu víceletému finančnímu rámci. K tomu, jak jsem byla stručná se zpravodajskou zprávou, tak bych vás teď chtěla seznámit s usnesením, které přijal výbor pro záležitosti EU. Je to 162. usnesení ze 17. schůze konané dne 22. září 2011 k návrhu Nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020, senátní tisk č. N073/08, ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Rozpočet Evropa 2020, senátní tisk č. K075/08, k návrhu Rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů EU, senátní tisk č. N076/08. Po úvodní informaci Miroslava Mateje, náměstka ministra financí, Vojtěcha Bellinga, státního tajemníka pro evropské záležitosti, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor I.přijímá k návrhu Nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020, ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Rozpočet Evropa 2020, k návrhu Rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů EU doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučení Senát PČR I. 1. připomíná, že se otázkou příštího víceletého finančního rámce již zabýval při projednávání Sdělení Komise, Přezkum Rozpočtu EU, a přijal k němu 27. dubna 2011 usnesení č. 187. Rovněž připomíná usnesení věnovaná budoucnosti jednotlivých politik EU, konkrétně usnesení č. 209 ke Sdělení Komise Budoucnost společné zemědělské politiky do roku 2020, řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky ze 4. května 2011 a usnesení č. 153 ke Sdělení Komise Závěry 5. zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, budoucnost politiky soudržnosti z 16. března 2011, 2. vnímá toto usnesení jako svůj příspěvek do širší debaty o podobě budoucího víceletého finančního rámce, která bude probíhat během aktuálního polského předsednictví a dále za předsednictví Dánska a Kypru, přičemž zdůrazňuje, že zapojení národních parlamentů do této debaty a zohlednění jejich stanovisek považuje za zcela zásadní, II. 1. souhlasí s celkovou výší navrhovaných prostředků pro víceletý finanční rámec na léta 2014 až 2020 na úrovni 1 jednoho procenta hrubého národního důchodu v prostředcích na platby, 2. staví se kladně k návrhu sedmiletého období pro nadcházející finanční rámec, které poskytuje dostatečně stabilní a předvídatelné prostředí pro realizaci jednotlivých politik EU, 3. podporuje vytvoření nového společného strategického rámce pro vědu a výzkum Horizont 2020 a navýšení prostředků vyčleněných na vědu, výzkum a inovace, 4. vítá pokračující podporu programu vzdělávání a mobility, stejně tak jako záměr předložit jednotný integrovaný program a zjednodušit stávající postupy pro efektivní využití přidělených prostředků, 5. je toho názoru, že kohezní politika musí i nadále zůstat významnou politikou EU odrážející plné odhodlání členských zemí podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi rozvinutějšími a méně rozvinutými regiony,
310
6. není zcela přesvědčen o nutnosti vytvářet novou zvláštní kategorii tak zvaných přechodových regionů, i když souhlasí s tím, že regiony, které překročí prahovou úroveň pro podporu v rámci cíle konvergence, by měly mít k dispozici speciální odstupňovaný systém podpory, který by zabránil potenciálním hospodářským šokům pramenícím z ukončení financování rozvojových projektů v rámci cílů konvergence, 7. nepodporuje návrh na vytvoření výkonnostní rezervy ve výši 5 % z objemu prostředků alokovaných na kohezní politiku pro státy nejlépe plnící cíle stanovené v národních programech reforem navázaných na Strategii Evropa 2020. Takovýto motivační systém může vést k opačným výsledkům v podobě stanovování nízkých národních cílů ve snaze dosáhnout na prostředky z výkonnostní rezervy, 8. domnívá se, že provozování kohezní politiky s cíli v oblastech mimo kohezní politiku, jako například školství či sociální oblast, což jsou oblasti spadající výlučně do kompetence členských států, by bylo v rozporu s principem subsidiarity, rovněž otázka podmiňování kohezní politiky cíli v oblasti makroekonomické stability je problematická s ohledem na různé potřeby zemí tvořících měnovou unii a zemí stojících mimo ni, 9. staví se rezervovaně k vytvoření nového nástroje pro propojení Evropy, neboť je toho názoru, že rozhodování o klíčových přeshraničních infrastrukturních projektech by mělo zůstat na úrovni členských států a EU by měla hrát pouze koordinační úlohu, 10. zdůrazňuje, že nová společná zemědělská politika musí fungovat na principu podpory aktivních zemědělců, to je subjektů, které se aktivně věnují zemědělské výrobě a přispívají tak k potravinové soběstačnosti, vytvářejí pracovní místa a zvyšují zaměstnanost na venkově, podporují udržitelný rozvoj venkovských oblastí, 11. podporuje zjednodušení systému příjmů rozpočtu EU prostřednictvím odstranění opravných mechanismů a slev, stejně tak jako nahrazení zdroje založeného na dani z přidané hodnoty zdrojem založeným na hrubém národním důchodu členských států, 12. zastává názor, že jednostranné zavedení daně z finančních transakcí v EU bez dosažení globálního konsensu by nebylo vhodné s ohledem na riziko relokace finančních center mimo jurisdikci EU, rovněž Senát vyslovuje obavu, že by finanční sektor při zavedení této daně přesunul náklady vyplývající z dodatečného zdanění na ramena klientů finančních institucí v podobě vyšších poplatků za finanční služby, 13. není přesvědčen o nutnosti zavádět nové celoevropské daně jako další zdroje příjmů rozpočtů EU, III. 1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalších iniciativách navazujících na tyto návrhy, 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské Komisi. Usnesení pokračuje bodem II. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu Nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Rozpočet Evropa 2020, k návrhu Rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů EU, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. K návrhu na usnesení pouze doplním to, že totožný návrh usnesení byl jednomyslně přijat ve VHZD a jednomyslně byl přijat ve výboru pro záležitosti EU. To je zatím všechno. Děkuji.
311
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Tiskem se také zabýval VHZD. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Jana Hejdy, zda chce vystoupit. Ano, prosím, pan senátor chce vystoupit, takže, prosím, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud se týká VHZD, ke stanovenému finančnímu rámci se výbor postavil vesměs pozitivně a chtěl bych zdůraznit pouze tři věci. Za prvé pokud se týká společné zemědělské politiky, kdy prakticky v těchto dnech vrcholí práce o formulaci společné zemědělské politiky, tady se domnívám, že bych měl říci dvě věci. Ne všichni europoslanci odpracovali v Bruselu to, co měli pro zemědělce ČR. Chtěl bych mimořádně pochválit europoslance Březinu, který byl jednoznačně nejaktivnější. Dále bych chtěl říci, a nedomnívám se, že to je šťastné, že právě v těchto dnech, před konečnými rozhodnutími, proběhla výměna ministra zemědělství v ČR, poněvadž tím se zpřetrhaly vazby, na kterých jsme se i my s ním spolupodíleli. To je podle mě úplně jednoznačné a některé státy toho částečně využijí. To je pokud se týká společné zemědělské politiky. Jinak pokud se týká dvou bodů, doporučuji, abychom vypustili z usnesení bod č. 12, pokud se týká daně z finančních transakcí, protože v době, kdy jsme to projednávali na hospodářském výboru, neměli jsme dostatečné informace, měli jsme jenom zprávy z tisku a dneska můžeme říci, že už na evropský výbor přišla směrnice z Bruselu, takže bychom na příštím zasedání výboru, které máme 25., zformulovali na základě té směrnice tento dodatek, poněvadž takto to předložit zemědělské komisi by bylo nezodpovědné. Myslím si, že při našem jednání výboru ani zástupce ministerstva nebyl schopen říci definitivní znění. Měli jsme ještě jednu připomínku, a to pokud se týká nové celoevropské daně jako dalšího zdroje příjmů. Domnívám se, že formou DPH by to nebylo úplně vhodné, jestli by se mělo o něco zvýšit, třeba z 1% na 1,1 % apod., bylo by to pro všechny srozumitelnější, neměly by se zatěžovat některé položky DPH, ale myslím si, že celkový rámec jednoho procenta příspěvku není vysoký a pokud bude potřeba pro řešení evropských problémů, měli bychom s tím souhlasit. Tolik pokud se týká stanoviska hospodářského výboru s tím, že zdůrazňuji, že navrhuji vypustit z dnešního hlasování bod č. 12. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, páni senátoři, nevím, které nové informace z tisku měl na mysli kolega Hejda. Možná tu, že se stínový ministr financí jeho politické strany rozhodl tuto daň podporovat. Ale to byla asi jediná informace, kterou jsem já zaznamenal. Jinak kolem té daně není nic nového, má své příznivce, má své odpůrce, jako byli od začátku. Jenom možná pro zopakování raději připomenu, proč ta daň vznikla. Vznikla možná trochu ze snahy potrestat daňový sektor tím, že je někdo viní z toho, že udělal krizi. Ve skutečnosti jsme tu krizi vyvolali my politici, bankovní sektor se choval jenom tak, jak my jsme jim povolili. Nicméně smysl té daně, který je do určité míry pochopitelný, měl být v tom, aby zamezil fiktivním převodům. Protože se děje, že během minuty se udělá jeden převod z jednoho účtu na druhý tak, aby
312
v nějakých šedých zónách ekonomiky a bankovních převodů se schovali adresáti těch převodů. Tady určitě má ta daň nějaké opodstatnění, pak je ale s podivem, proč je tak nízká, proč je jen 0,01 a není vyšší, aby skutečně byla odstrašením před fiktivním bankovním převodem. Je vidět, že EU hledá dodatečné zdroje. I na poslední diskusi, které jsem byl účasten, na setkání předsedů evropského výboru, slyšel jsem argumenty pro zavedení daně a stejně tak jsem slyšel, řekl bych kupodivu stejný počet argumentů proti této dani. Proč náš výbor nepodpořil tu daň, ale vzpomínám si, že ani hospodářský výbor ji nepodpořil před několika týdny, bylo evidentní. Bylo to hlavně z toho důvodu, že počítáme s tím, že bankovní sektor stejně tu daň nezaplatí, že ji převede na svého klienta a tím nedojde k tomu, že by se dokázalo to, aby se bankovní sektor choval třeba v budoucnosti zodpovědněji. Není mi přesně jasné, proč by tam ta vazba měla být, a proto jsme nechtěli tuto daň podpořit. Je pravda, že i v tak malém počtu převodů se do evropského rozpočtu peníze vyberou, ale je otázka, proč by to zase měl být nadvýběr peněz, který je zase přenesen na cílového – tedy na klienta. A co je problém – že v době, kdy ekonomika zrovna neroste, spíše stagnuje, nebo roste velmi pomalu, tak i toto může vést k určitému zbrzdění převodů. Já osobně bych doporučil, abychom usnesení přijali bez vypuštění toho bodu, který navrhoval zpravodaj hospodářského výboru. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka – místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, ministra tu nemáme, takže kolegyně a kolegové je sice pokročilá hodina, ale nicméně k tomuto bodu je potřeba přece jenom říci pár slov. Kdybychom totiž k ničemu jinému neměli vést politickou debatu, kdybychom řekli "ano, vládní koalice má 115, je zbytečné se bavit", tak věci, které se skutečně budou dotýkat až roku 2020 jsou určitě věcmi, kde by se měla vést politická debata. Čímž myslím nejenom to, že to projednáme a povykládáme si o té záležitosti v obou komorách Parlamentu. Ale mělo by tomu předcházet skutečně jednání mezi politickými stranami, mezi občanskou veřejností se sociálními partnery. Ne nějaká K pětka, šestka, nebo osmička, nebo já nevím, jak se všechny ty formace jmenují. Bez hlasu opozice bez občanské společnosti, bez sociálních partnerů. Ale tady bychom se skutečně měli domlouvat, měli bychom se shodnout, měli bychom najít společný jmenovatel, společný zájem České republiky. Protože si myslím, že nemusíme být žádnými velkými prognostiky, abychom dokázali odhadnout, že v roce 2020 tato vláda určitě nebude a dá se předpokládat, že možná ani mnohé politické subjekty, které v ní dneska jsou. Musím tedy – jestliže se tato politická debata nevede – alespoň panu ministrovi tímto způsobem sdělit, a našim kolegům a kolegyním z jiných politických stran, jak si sociální demokracie představuje priority příštího rozpočtovacího období. Podle sociální demokracie rozhodující roli v dalším rozpočtu EU, a to i pro ČR, měl hrát zřetel na dosažení vyšší kvality života, směřování evropských prostředků tak, aby podpořily hospodářský a sociální rozvoj, a to i České republiky. Našimi prioritami tedy především jsou: rozvoj komunální infrastruktury. To je podpora finančních prostředků pro školy, zdravotnictví, sociální infrastrukturu. Ale i městská centra a volnočasové aktivity. Samozřejmě na rozvoj dopravní infrastruktury a cestovního ruchu.
313
Další výraznou prioritou pro nás je podpora vzdělanosti. A snižování nezaměstnanosti. Tady musím říct, že jsme prohospodařili finanční prostředky, které jsme v České republice měli k dispozici. Když se podíváte na srovnání úrovně produktivity práce, tak Česká republika je dneska za Slovenskem, je za jinými zeměmi, kde jsme si vždycky mysleli, že je daleko předstihujeme. Proč? Copak naši lidi jsou méně schopní? Copak méně pracují? Není to pravda. Máme vyšší fond pracovní doby než jiné země, ale co neumíme? Neumíme tu práci zorganizovat. Managementy neumějí zorganizovat práci tak, aby zaměstnanci, aby pracovníci dokázali fungovat tak, aby skutečně pracovali skutečně s vysokou produktivitou práce. K tomu byly směřované prostředky z Evropského sociálního fondu. Neuměli jsme je a neumíme je využít. Další naší prioritou je ekologická infrastruktura. My jsme asi před několika měsíci projednávali zprávu o stavu životního prostředí v ČR. Zjistili jsme, že se zhoršilo ovzduší, zjistili jsme z této zprávy, že se zhoršila kvalita povrchových vod. To přece není možné. Takže toto je věc, na kterou je potřeba se zaměřit a evropské prostředky je potřeba k tomu skutečně efektivně využít. Další naší prioritou je podpora podnikání, a to zejména inovací. Samozřejmě podpora vědy a výzkumu. To jsou výrazné složky konkurenceschopnosti. Je skutečně tristní, že na oblast výzkumu a vývoje neumíme čerpat. Finanční prostředky, které jsou zde alokovány. Současné čerpání – měla jsem informace někde z léta – byly 0,2 %. To je skutečně tristní záležitost. A vypadá to, že o velkou část těch prostředků, které dojednala ještě sociálně demokratická vláda, tedy těch alokovaných zdrojů, které bychom dostali sem do České republiky, a byly nám přislíbeny, kdybychom to uměli, tak nevyčerpáme, zřejmě, protože už to není reálné v čase. A zase – není to tím, že by naši lidé neuměli zpracovat projekty. Je to tím, že to ministerstva neumějí zadministrovat. Další naší prioritou je samozřejmě dokončení dopravní infrastruktury. A další je podpora zemědělství. Tak jak o tom hovořil už pan senátor Hajda. My ale předpokládáme, že by finanční prostředky v této oblasti měly být směřovány na financování rozvoje udržitelných forem zemědělské výroby. Kolegyně a kolegové, dá se odhadnout, že prostředky, které obdrží Česká republika pro léta 2014–2020, nedosáhnou výše 26 mld. eur. Tak jako je tomu v současném období. Reálný předpoklad, podle informací, které máme, je získání prostředků v předpokládané výši 75 % alokace tohoto období. Velkými konkurenty v tom období budou zejména nové státy, jako je Rumunsko a Bulharsko. Samozřejmě, že jim to přejeme. Ale tím spíše je třeba nastavit podmínky pro čerpání tak, abychom dokázali čerpat všechny alokované peníze, a nedopadli jako nyní, kde je nedokážeme vyčerpat. Nebo nečerpáme v této chvíli, ať nejsem poslem špatných zpráv, tedy nečerpáme v této chvíli. Ne proto, že bychom to neuměli, ne proto, že by byl nedostatek projektů, ale proto, že mj. ministerstvo financí nebylo schopné zajistit vnitřní audit na čerpání těchto prostředků z evropských fondů. Závěrem znovu nabízím ruku. My jsme připraveni o těchto strategických a dlouhodobých záležitostech politicky jednat. Jenom jestliže se dokážeme domluvit napříč politickým spektrem, můžeme být úspěšní v prosazování národních zájmů České republiky v Evropské unii. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A do
rozpravy se ještě hlásí pan předseda Milan Štěch. Takže prosím, pane předsedo, máte slovo.
314
Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že tyto evropské tisky, na rozdíl od jiných tisků, si vlastně určuje výbor a výbory, zda je budou nebo nebudou projednávat, a v jakém rozsahu, a zda-li předloží nebo nepředloží usnesení, zatímco ostatní tisky ze sněmovny a naše tisky senátní přikazuje organizační výbor, takže bude asi docházet – možná častěji než u jiných jednání – na závěr výboru k závěrům zde na plénu. Já jenom chci tady říci, že v minulosti byla kritika, že tady zaujímáme jiné stanovisko než na výborech, ale prosím, aby nebylo ostatním a všem senátorům upíráno, že tím vrcholným orgánem, kde se říká to závěrečné stanovisko, je prostě plénum Senátu. A já teď chci navrhnout, aby z toho doporučení k vyjádření Senátu, který máme k dispozici, byl vypuštěn II., bod 12 a 13. Protože když vypustíme bod 12, tak de facto to v obecnější podobě obsahuje i bod 13. Proto navrhuji oba dva body vypustit. Já si myslím, že ta svoje stanoviska známe, a není potřeba o tom vést diskusi, že se to rozhodne demokratickým hlasováním. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. A do rozpravy se dále hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Já jenom, že bylo voláno po politické diskusi. Já jenom řeknu ten důvod, proč jsme ve shodě – myslím, že pro to hlasovali všichni kolegové ve výboru. A i ve výboru je poměrné zastoupení, podle posledního výsledku voleb, takže nelze říct, že bychom tady jedna strana ve výboru přehlasovávala druhou, druhé politické spektrum. To prostě nemůže nastat na základě našeho rozložení sil i ve výborech, protože ty výbory jsou pracovními orgány. Já jenom chci říct, které argumenty nás vedly k tomu, že jsme tam ty dva body dali. Vedlo nás k tomu to, že si nemyslíme, že vyšší stupeň přerozdělování na úrovni Evropy pomůže k tomu, aby členské státy se chovaly, lidově řečeno, jako štiky mezi kapříky. Aby využily svých výhod a byly příkladem pro ostatní. Myslíme si, že to přerozdělování nivelizuje a utlumuje rozvoj jednotlivých ekonomik v jednotlivých státech. Proto jsme ve výboru usoudili, že není vhodné a není nutné zavádět další evropskou daň. A de facto zvyšovat neadresnost příspěvku k přerozdělování, protože to je věc, která snižuje konkurenceschopnost EU vůči okolnímu světu. A o té konkurenceschopnosti, o tom je celý úspěch politické integrace v EU. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Já bych jenom uvedl na pravou míru informaci, kterou tady poskytl předseda výboru Sefzig. Právě možná, že problém je v tom, že není stejné poměrné zastoupení členů výboru pro evropské záležitosti jako zde v Senátu. Protože zatímco v Senátu má většinu senátorů Česká strana sociálně demokratická, tak v příslušném výboru má menšinu. Možná, že i tím jsou dány určité rozdíly v názorech mezi výborem a Senátem jako celkem. A možná ještě jednu poznámku. Na rozdíl od stanoviska, které tady pan senátor Sefzig teď předložil, já osobně se domnívám, a je to i stanovisko sociální demokracie, že nemusí být nutně nevýhodné všechny evropské daně – a naopak právě, že daň z finančních transakcí může být pro Českou republiku velmi výhodná, protože by mohla vytvořit samostatný příjem EU na české banky a tím to na české
315
střadatele nijak nedopadne, protože postihuje v zásadě spekulativní transakce, a ne běžné bankovní převody. Její výše půl či jedno promile nijakým způsobem neprodraží bankovní služby pro naše občany, jak jsme si tady opakovaně vyslechli. Proto si myslím, přestože zatím není tato daň nějak definitivně dojednána a nejsou přesně známy parametry, tak že bychom neměli takovýmto usnesením dopředu vylučovat debatu o tom, jestli taková daň a v jaké podobě má být zavedena. Proto bych se chtěl připojit k návrhu na vypuštění bodu 12 a 13 v části římská dvě navrhovaného usnesení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Vidím, že jsme chytili druhý druh, a do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně kolegové, jenom velmi stručně jedna poznámka. Obecně platí, a je to zkušenostmi odzkoušeno, že velikost veřejného sektoru a míra přerozdělování je nepřímo úměrná konkurenceschopnosti. Nepřímo úměrná konkurenceschopnosti! Upozorňuji, že pro roky 2014–2020 je hlavním cílem EU zvýšení konkurenceschopnosti. Pokud necháme body 11 až 12, tak k tomu nepřispíváme, ale naopak způsobujeme snížení schopnosti být konkurenceschopnými. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A
zatím jako poslední se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Já nezdržím. Jenom chci poděkovat vaším prostřednictvím paní senátorce Gajdůškové. Při jejím prvním projevu jsem asi o 25 let omládl, protože jsem si připadal, že poslouchám rádio. Zavřel jsem oči a bylo to stejné jako tehdy. (Pobavení.) Ale k tomu řeknu jenom jednu poznámku. Proboha, televize už to zabalila! Přestaňte ohlupovat veřejnost nesmysly o tom, že nějaká bankovní daň nebo daň z finančních operací něčemu pomůže, když přece dobře víte, že ji nikdo jiný nezaplatí, než ten poslední střadatel! Stejně jako když navýšíte enormně daně právnickým osobám, tak oni udělají co? Budou snižovat své vlastní náklady, to znamená, propouštět a nezvyšovat mzdy. To je tak jednoduché, že na to nepotřebujeme ani geniálního nositele Nobelovy ceny Stiglitze, kterého když jsem viděl v nedělních Otázkách Václava Moravce, tak jsem si také vzpomněl na jiné doby. Televize opravdu už to sbalila! Dělat teď, kdy unie neví, co udělá za týden, a to opravdu neví, vůbec si neví rady, a my tady řešíme – něco jako za totáče, když jsme plánovali spotřebu gumových těsnění v dalších 20 let. Samozřejmě ony už neexistovaly potom ani ty podniky, co to vyráběly! Takže vraťme se na zem! Unie vždycky udělala nějaké strategie, což je velmi moderní, tak si je zpátky přečtěte, které jsme tu projednávali, které z nich jsme splnili, nebo které unie splnila. Ani jednu! Byly to takové ty strategie předehnat, dohnat, konkurenceschopnost, doženeme Ameriku a dohnali jsme prd! Nechme toho! Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Vidím, že jste rozproudil debatu správným směrem, protože se hlásí další. Paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já myslím, že bychom se měli 316
skutečně vrátit na zem, a kdybychom se podívali na fakta, tak bychom zjistili, že Evropa je nejsilnější ekonomikou světa, že má největší podíl celosvětového obchodu a i ve srovnání s Amerikou v mnoha věcech budeme mít navrch jako Evropa, minimálně v kvalitě života. (Projevy nesouhlasu zprava.) To se stačí podívat na fakta! Věc druhá, kvůli které jsem se přihlásila znova ještě o slovo, byť je pokročilá doba, a to je replika na pana kolegu Vystrčila, kterého si vážím, ale prostřednictvím pana předsedajícího musím prostě replikovat, protože konkurenceschopnost je ne nepřímo úměrná přerozdělování, konkurenceschopnost je přímo úměrná přerozdělování. A to prosím si srovnejte kvalitu života a pozice v hospodářské úrovni, sílu ekonomik skandinávských zemí a sílu ekonomik, kde nedochází k žádnému přerozdělování. Takže opravuji, ano, konkurenceschopnost je přímo úměrná přerozdělování. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako
další se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji. Nechci protahovat diskusi, ale k meritu věci,
protože za chvilku budeme hlasovat o dvou důležitých bodech, zda je vypustíme, nebo nevypustíme. Musím říct, že pan kolega Dienstbier má nepochybně pravdu v tom, že pro ČR může být zavedení oné daně pro EU výhodné. Bude to v následujícím případě. Jak jistě víte, ČR si podle mě velmi moudře vyjednala výjimku na zavádění těchto daní. A jestliže nastane situace, že EU tuto daň zavede a ČR tuto vyjednanou výjimku použije, tak dojde k tomu, že řada transakcí matek, které mají velké firmy v celé Evropě a které mají své dcery u nás v ČR, tyto transakce budou provádět na našem území, a tím dojde jistě ke zvýšení kapitalizace ČR. Nechceme toto. My bychom raději, kdyby EU zavedla tuto daň a pak ať se k tomu i Česko klidně přidá a nepoužije výjimku, ale aby to udělala v případě, že tato daň bude zavedena v celé alespoň G20, nejlépe na celém světě. Nebude-li na celém světě, tak se stane případ Švédska, o kterém určitě také víte, protože už jsme tady o něm hovořili. Švédsko tuto daň zavedlo. Vedlo to k odlivu plateb, platby probíhaly v jiných bankách. To dneska není problém, jestli to ťuknete na IBAN do toho čísla, nebo na IBAN jiného čísla, to přece není velký problém. Švédsko na to doplatilo a zrušilo tuto daň. To je poučení. To jenom jsem považoval za nutné tady připomenout. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Vidím, že EU působí jako živá voda. Přihlásil se pan předseda Milan Štěch s přednostním právem. Prosím, pane senátore. Předseda Senátu Milan Štěch: Já se omlouvám, kolegyně a kolegové, já
jenom chci říci, že když to tam vypustíme, tak Senát se o tom nebude zmiňovat, to znamená, že bude stejně stanovisko vlády, jako stanovisko České republiky, ale vy chcete, abychom my řekli, že to je špatně. To od nás prostě nechtějte! My toto nesdílíme. Takže pojďme hlasovat a nemusíme se pořád přesvědčovat. Vždyť my dlouhodobě toto stanovisko máme a mně se nelíbí, že tento výbor drobet situaci, že si tisky vybírá, využívá k tomu, že pak říká: musíte tak hlasovat, protože jste tak hlasovali ve výboru. To není v souladu s našimi vnitřními pravidly. Takže já bych prosil, abychom rozhodli hlasováním, a nemusíme se pořád přesvědčovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Dále
se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo.
317
Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nevím, jestli jsem se nepřeslechl, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegyni Gajdůškové. Ale přece, vážení, nejsilnější ekonomiku mají a jsou stále Spojené státy a ne žádná Evropská unie i s celými skandinávskými zeměmi! To je prostě jednoznačně pravda. A EU se potýká s obrovskými problémy, a jestli tady schválíme to, nebo ono, myslím si, že daleko důležitější bude, jak se EU vypořádá s tím, co stojí před ní, protože tady hrozí rozpad EU, ať se to někomu líbí, nebo ne, z hlediska finančně ekonomického. Pro ČR by to mělo fatální důsledky, ale bohužel taková je realita. Světová ekonomická krize se nevyhne EU, dluh Řecka je jenom začátkem nedůslednosti EU, která tolerovala některé, dovolím si to říct, podvody ze strany Řecka i některých jiných zemí. Podívejte se, co se stalo včera na Slovensku, euroval je před rozvalem a dneska tady věštíme některé věci z křišťálové koule. Možná, že se to eurooptimistům líbit nebude, ale toto je skutečnost. Chovejme se racionálně a rozumně. Já bych si skutečně přál, aby EU existovala dále, ale k určitým změnám v EU musí dojít, protože směr, který zatím nastoupila, se ukazuje jako ekonomicky neudržitelný. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako
další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, pane ministře, dvě věci.
Prvně pro stenozáznam. Myslel jsem body 12, 13 na 11, 12. A ta druhá věc. Já jsem včera shodou okolností byl na besedě, kterou pořádají Hospodářské noviny. Téma bylo, jestli se eurozóna rozpadne, nebo nikoliv. Byly tam osoby, jako je člen bankovní rady ČNB pan Lízal, pak tam byl pan Dědek, pak tam byl pan Frolík, atd. A jedna z věcí, která tam byla veřejně prezentována, a nenamítal ani nic v publiku sedící pan Švejnar, je, že konkurenceschopnost je nepřímo úměrná velikosti veřejného sektoru a míře přerozdělování. Nebo naopak – velikost veřejného sektoru a míra přerozdělování je nepřímo úměrná konkurenceschopnosti. Takže takhle to zkrátka je. Já za to nemůžu a doufám, že můj projev je lucidní. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Vzhledem k tomu, že se už nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu uzavírám. A zeptám se předkladatele, pana ministra financí Kalouska, zda se chce vyjádřit k proběhlé diskusi? Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, jenom velmi
stručně. Děkuji za tu diskusi. Pan senátor profesor Žaloudík v jednom z předcházejících bodů řekl, že my tady na Malé Straně svobodu lidstva nevyřešíme. My v Poslanecké sněmovně, zvlášť na velké straně, tam máme nejlepší nápady, si také nemyslíme, že vymyslíme konkurenceschopnost evropského hospodářského prostoru. Já myslím, že není žádné tajemství, že např. ODS a TOP 09 hledají poměrně obtížně společnou pozici na některá evropská témata. Nicméně vždy je v té vládě dokáží najít z jednoduchého pohledu, co je v tu chvíli nejvýhodnější pro Českou republiku. Já vám mohu říct jako ministr financí, že se vůbec nedomnívám, že nejlepší prioritou pro budoucí konkurenceschopnost společné Evropy je koheze, je politika soudržnosti. Já se to vážně nedomnívám. Na druhou stranu jsem si úplně jist, že bude-li naší hlavní prioritou koheze a politika soudržnosti, je to maximální prostor pro Českou republiku vyčerpat co nejvíce prostředků. A prostě, promiňte, bližší košile
318
než kabát. A máte-li pocit, že se jinak chová jakákoli jiná ze sedmadvaceti zemí, ujišťuji vás, že nechová. A povinností vlády je samozřejmě usilovat o to, co v danou chvíli je tedy pro pozici ČR to nejvýhodnější. Bez ohledu na některá ideologická klišé. Nechci se přít o transakční dani. Nechci se přít o úměru mezi přerozdělováním a konkurenceschopností, byť na to mám naprosto jasný názor. Chci říct jednu jedinou věc pro čerpání prostředků z budoucí fiskální strategie. Jestli opravdu něco maximálně zkomplikovalo život, jestli opravdu něčemu celá Evropa nerozumí a kouká se na nás jako na blázny, tak je to 24 operačních programů a 77 priorit. To je prostě, promiňte mi to slovo, snad mě ve tři čtvrtě na devět omluvíte, něco, co snad není vulgarismus, to je taková pitomost, že to nikdy celá Evropa neviděla! A jestli opravdu chceme efektivně čerpat prostředky z EU, tak máme redukci priorit jako zásadu číslo 1. Můžeme se přít o tom, jestli si tahle země může dovolit pět nebo sedm operačních programů, jestli si můžeme dovolit pět nebo sedm priorit, ale budeme-li trvat na sedmdesáti sedmi prioritách, tak dopadneme jak sedláci u Chlumce. A proto vás velmi prosím o tuhle politickou debatu v zájmu České republiky. Budeme-li tady s hořícím srdcem na dlani, já jsem poslouchal s obdivem paní senátorku Gajdůškovou, naší prioritou je jedna, dva, tři, čtyři... – všechno byla priorita! Já měl chuť se jí zeptat, co naší prioritou není? A my si prostě musíme umět říct, co bude naší prioritou. A za tím si tvrdě jít. A na to ostatní rezignovat. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, a v tuto chvíli bych požádal paní zpravodajku, paní senátorku Juřenčákovou, zda by nás tedy provedla zhodnocením diskuse a závěrečným hlasováním. Senátorka Jana Juřenčáková: Já bych se ráda ještě vrátila k tomu bodu
12, který byl navržen vypustit. A jenom, abych to uvedla na pravou míru, jak tomu bylo. Bod 12 a 13, a já bych se chtěla vyjádřit k tomu bodu 12. Tento bod byl v podstatě v době svého vzniku reakcí na obecná prohlášení, takže to byl jeden z důvodů. Je tam uvedeno upozornění na riziko relokace finančních center mimo jurisdikci EU. Na toto nebezpečí upozornila sama Evropská komise. A schválením tohoto bodu, kdy se obáváme zavedení daně z finančních transakcí, Senát tuto daň neodmítá, ale pouze vyslovoval obavu. Pan senátor Dryml tady při projednávání zákona o penzijním spoření uvedl, že máme hájit zájmy občanů České republiky. Ale já s ním plně souhlasím, protože pokud se obáváme, a může to nastat, že ta daň z finančních transakcí by teoreticky mohla být přenesena na bedra občanů České republiky, tak v podstatě bychom její zájmy nehájili. V současné době už je v Senátu návrh směrnice o dani z finančních transakcí, takže pokud bude tato směrnice vybrána k projednávání, tak se k ní určitě na půdě Senátu dostaneme a budeme se moci k ní vyjádřit. Já bych pak doporučovala, pokud přijde na plénum Senátu, aby se dostala na program někdy ráno, abychom to stihli do večera projednat. Jinak v diskusi vystoupilo 7 senátorů, nebo 6 senátorů, 1 paní senátorka, z toho 1 senátor třikrát. Paní místopředsedkyně dvakrát, pan předseda Senátu dvakrát a pan senátor Vystrčil dvakrát. Padl návrh na přijetí usnesení, tak jak byl přijat ve výboru pro záležitosti EU. A potom padl druhý návrh, kdy jeden návrh byl, aby byl vypuštěn bod 12. A pak byl doplněn o to, aby byl vypuštěn i bod č. 13. Já navrhuji, abychom hlasovali nejdříve o tom původním usnesení, tzn., že to celé, 319
včetně bodu 12 a 13, pokud nebude přijato, tak se bude hlasovat o tom usnesení bez bodu 12 a 13. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já se obávám, že šlo o protinávrh, o kterém se hlasuje přednostně, to je vypuštění těch bodů 12 a 13. A pak můžeme hlasovat o celém usnesení, pokud není námitka. Takže v tuto chvíli zahájíme hlasování. Pardon, pan předseda se k tomu ještě chce vyjádřit. Předseda Senátu Milan Štěch: Já jsem zřetelně, promiňte mi to, vznesl návrh, že mám pozměňovací návrh k usnesení, které nám bylo výborem předloženo, tzn. vypustit ty dva body 12 a 13. Takže můj návrh byl, a o to prosím hlasovat, vypustit body 12 a 13 a pak hlasovat o zbytku jako celku. Když se tak stane. Když ne, bude se hlasovat o celém, včetně dvanáctky a třináctky. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. Já myslím, že pokud tedy není námitek, budeme hlasovat o vypuštění bodu 12 a 13, o obou bodech zároveň. A potom – ať už v případě schválení, nebo neschválení – budeme hlasovat o celkovém usnesení tak, jak je navrhl příslušný výbor. Takže zahájíme hlasování. V tuto chvíli budeme hlasovat o vypuštění bodu 12 a 13, jak bylo navrženo. V sále je přítomno 53 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 78 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 28, proti bylo 20. Návrh byl přijat. V tuto chvíli budeme hlasovat o usnesení s vypuštěním těchto dvou bodů tak, jak bylo navrženo výborem. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh tohoto usnesení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Takže mohu konstatovat, že hlasování pořadové číslo 79 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme přijali usnesení Senátu s vypuštěním bodů 12 a 13. Děkuji panu předkladateli, ministru Kalouskovi, zpravodajce a zpravodajům. Je to poslední bod dnešního jednání. Přerušujeme naši schůzi do zítřka do 9.00 hodin, kdy budeme pokračovat dalšími body našeho programu. Děkuji vám za účast na večerním zasedání.
(Jednání ukončeno v 20.52 hodin.)
320
4. den schůze – 13. října 2011
(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)
Jednání zahájil a řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, zahajuji čtvrtý jednací den 12. schůze Senátu a všechny vás na ni vítám. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Tomáš Töpfer, Petr Pakosta, Jaroslav Kubera, Daniela Filipiová, Martin Tesařík, Miroslav Krejča, Jaroslav Palas, Eva Richtrová, Otakar Veřovský, Jaromír Jermář a Ivo Bárek. Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence předsálí Jednacího sálu. Dnešní jednání zahájíme projednáváním bodu, kterým je
28. Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2010 (senátní tisk č. 169) Navrhuji vám, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Naděždy Kavalírové na našem jednání. O tomto návrhu budeme vzápětí hlasovat. V sále je přítomno 31 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 16. Návrh jsem předložil. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování skončilo přijetím návrhu, tedy vyslovením souhlasu s přítomností paní předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V okamžiku hlasování bylo registrováno 33 senátorek a senátorů, kvorum bylo 17. Pro bylo 28 z nás, proti nebyl nikdo, takže návrh byl přijat. A dovolte mi, abych nyní přivítal předsedkyni Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Naděždu Kavalírovou. Výroční zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 169, a prosím paní předsedkyni, aby nás se zprávou seznámila. Naděžda Kavalírová: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolím si vás pozdravit jménem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a stručně uvést výroční zprávu o činnosti ústavu za rok 2010. Minulý rok byl pro ústav i Archiv bezpečnostních složek velmi složitý a dramatický. Jako Rada jsme vybírali nového ředitele, kterého jsme pak odvolali a
321
vybírali dalšího. Celkem se na pozici ředitele vystřídali čtyři lidé, počítáme-li i ředitele ustaveného do vyhlášení nového výběrového řízení. Přesto si nemyslím, že máme na dění minulého roku hledět jako na nesmyslnou nebo zbytečnou epizodu. Určitou výbušnost měl Ústav pro studium totalitních režimů danou už do svého vínku, naplno se to ale projevilo až ve třetím roce jeho činnosti. Část veřejnosti na něj hleděla s podezřívavostí a nevolí, jiná skupina s přehnanými a nereálnými očekáváními, jiní zase přisuzovali ústavu to, co jeho úkolem nebylo a není. I v Radě se projevilo, že jsme do tohoto orgánu byli vysláni z různých prostředí, že na úlohu a postavení ústavu nemáme úplně shodné představy, že jsme různého věku a tím i zkušeností. Naším úkolem však není ústav formovat podle svých představ, ale dohlížet na to, zda skutečně plní povinnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb. Z tohoto hlediska věřím, že volbou Daniela Hermana jsme se vydali správným směrem, cestou spojování a nikoliv rozdělení všech sil, kterým jde o důsledné vyrovnávání se s minulostí, o její poznání a pravdivý popis, cestou koordinace, vzájemné tolerance a spolupráce. Chod obou institucí se přes časté změny ve vedení naštěstí nijak nezastavil, nadále naplňovaly své plány činnosti. Pro nás politické vězně je klíčovým úkolem ústavu dokumentace nacistických a komunistických zločinů. Proto jsme v loňském roce velmi přivítali mezinárodní konferenci "Zločiny komunistických režimů". Stejně tak jsme ocenili i pořádání konference, rovněž se zahraniční účastí, o třetím odboji. Jsme rádi, že tomuto složitému tématu se archiv i ústav věnují od svého počátku, od počátku své existence. Po přijetí zákona o odboji a odporu proti komunismu, v jehož realizaci budou mít obě instituce své nezastupitelné místo, tak nebudou začínat na zelené louce. Ve výroční zprávě se dále dočtete o pravidelných seminářích, filmových projekcích, setkání s pamětníky apod. Nadále vycházela jak revue ústavu "Paměť a dějiny", tak odborný časopis Securitas Imperii, z řady neperiodických publikací bych si dovolila vyzdvihnout vysoce ceněnou knihu Adama Hradílka "Za vaši a naši svobodu". Pokračovala digitalizace archiválií, rozšiřování a doplňování webových stránek, práce ústavu Orální historie, kterou chceme do budoucna ještě zintenzívnit, a v neposlední řadě činnost vzdělávací skupiny, opět pro nás, odcházející generaci, velmi pečlivě sledovaná, sílící zájem ze strany učitelů i škol snad svědčí o tom, že ústav na tomto poli si vede dobře. Na výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jsem byla dotázána na dvě věci, které v souvislosti s ústavem se objevili v médiích. První se týkala poškozování archiválií při digitalizaci. Tady je třeba především připomenout, že proces digitalizace archiválie chrání. Pokud jsou předkládány badatelům v originální, tedy papírové podobě, tak se zcela přirozeně více a více poškozují, kdežto po jejich digitalizaci je možno je uložit a chránit. Vzhledem k obrovskému množství digitalizovaných materiálů to byl ve skutečnosti pouhý zlomek v řádech promile, kdy došlo k nějakému, většinou drobnému, s některými zásahy při badatelském studiu mnohdy nesrovnatelnému poškození. V minulém roce tak byly nastaveny nové mechanismy, aby k těmto případům pokud možno nedocházelo nikdy. Druhý dotaz se týkal domnělého hromadného odchodu historiků z ústavu a jejich náhrady. Pominu-li to, že neznám žádnou jinou instituci v České republice, kde by se jakákoliv personální změna těšila takové pozornosti jako v ústavu, a skutečnost, že Radě nepřísluší zasahovat do personálních rozhodnutí ředitele, musím říci: žádný hromadný odchod odborníků nenastal. Ano, někteří lidé na vlastní žádost odešli, v průběhu roku tři historici, ke konci roku další tři. Byli však
322
samozřejmě adekvátně nahrazeni. Během roku nastoupili čtyři historici, k 1. lednu 2011 další tři, resp. čtyři, počítáme-li i nižší úvazek jednoho historika. Je to myslím zcela přirozený vývoj jako u jakékoliv jiné instituce. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jak jsem již řekla v úvodu, máme za sebou nepochybně složitý rok. Ale jsem přesvědčena, že ve výsledku ústav i archiv posílily, že i případné spory kolem naší minulosti jsou pro společnost zdravější než mlčení a že určitá nedůvěra k ústavu se s novým vedením oslabuje. Svědčí o tom snad i stále větší kooperace a spolupráce s dalšími institucemi, jak domácími, tak i zahraničními. Přitom se zároveň jasně ukazuje, že ve zveřejňování neblahé totalitní minulosti jsou ústav a archiv nezastupitelné. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní předsedkyně, a konstatuji, že zprávu projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 169/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Bratský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 169/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, vážená paní doktorko, milé kolegyně, vážení kolegové. Když jsem přemýšlel o tom, jak uvést výroční zprávu, které zpravidla nebývají nějak záživné, čtivé, a když jsem tady zprávu toho samého ústavu zpravodajoval před rokem, napadla mě slova jednoho vysokého funkcionáře ze 70. let, když v jednom svém několikahodinovém projevu řekl: Před rokem jsme stáli na kraji hluboké propasti. Od té doby jsme udělali dlouhý krok dopředu. Jsem rád, že před rokem ústav nestál na kraji žádné hluboké propasti, ale každopádně před obdobím různých změn, a jsem rád, že jste na ústavu udělali skutečný krok dopředu tak, že zpráva, kterou tady předkládám, může být vesměs pozitivní. Jak už bylo řečeno, výroční zpráva se nezabývá pouze činností Ústavu pro studium totalitních režimů, ale zároveň i činností Archivu bezpečnostních složek. V úvodních slovech předsedkyně paní Dr. Kavalírové a ředitele ústavu Mgr. Hermana se mluví o nejednoduchém období v roce 2010 nejen po stránce finanční, ale i stránce personální. V ústavu došlo v poměrně krátké době k řadě personálních změn. Potěšitelné je i rozšíření spolupráce s řadou domácích akademických institucí a oživení činnosti pracovní skupiny k platformě evropské paměti a svědomí. Sedmičlenná rada ústavu se v loňském roce sešla šestnáctkrát. V roce 10 se na postu řediteli ústavu vystřídali 4, slovy čtyři ředitelé, přičemž současný, pan Mgr. Herman je ve funkci od srpna roku 2010. V prosinci roku 2010 byla pak po projednání radou jmenována novou ředitelkou archivu Mgr. Jana Poddaná, a ta se své funkce ujala 1. ledna letošního roku. Její období je pětileté. Jako poradní odborný orgán ředitele pro badatelskou činnost při ústavu pracuje patnáctičlenná vědecká rada pod vedením ředitele pplk. Eduarda Stehlíka. Ředitel ústavu Daniel Herman v polovině listopadu loňského roku zřídil 23členné poradní kolegium ředitel ústavu, jehož posláním bude seznamovat se s výsledky činnosti ústavu a případně poskytovat veřejnosti informace o době nesvobody a
323
období komunistické totalitní moci. Jejím čestným předsedou je Jiří Gruša a výkonným předsedou pan Miloslav Lehký. A několik čísel. K poslednímu prosinci loňského roku měl ústav 131 zaměstnanců a z toho 19 pracovalo na zkrácený úvazek. Zajímavé je, že více než 53 zaměstnanců je mladších 40 let a více než 46 % má vysokoškolské vzdělání. A několik slov k činnosti. Jako prioritní badatelské a dokumentační projekty byly radou ústavu schváleny následující projekty: Dějiny protikomunistického odboje a odporu, Organizační vývoj a personální politická a bezpečnostní služba v letech 1938 -1990, Dokumentace politické persekuce a represe v letech 1938 – 1989, Vězeňství v českých zemích v tom samém období. Tzv. třídní justice v letech 1948 – 1960, a poslední pak Paměť a dějiny totalitních režimů. V současné době probíhají tři vzdělávací projekty vedle výzkumné, badatelské, publikační a dokumentační činnosti se ústav zabývá i výstavní činností, pořádáním konferencí a seminářů, pokračuje v převodu dokumentů do elektronické podoby. Všechny tyto činnosti a projekty jsou ve výroční zprávě podrobně popsány. Počet digitalizovaných souborů, stránek, počet návštěv lze ve zprávě najít v přehledných tabulkách. Rozsáhlá část zprávy je pak věnována hospodaření ústavu a archivu, přičemž konstatuji, že ze schváleného rozpočtu ve výši téměř 164 milionů korun bylo čerpáno necelých 156 milionů. V oblasti informací o zabezpečení přístupu k dokumentům a archiváliím, uloženým v archivu bezpečnostních složek, se ve zprávě konstatuje, že, cituji: "Míra zpřístupnění je tak patrně nejliberálnější ze všech zemí bývalého komunistického bloku." V praxi to znamená, že kdokoli může požádat o zpřístupnění jakéhokoli materiálu, uloženého v archivu, bez ohledu na to, zda je v nějakém vztahu k osobě, o jejíž materiály žádá. Pro zajímavost, v loňském roce 13 žadatelů chtělo nahlédnout do 22 svazků a pouze ve 4 případech byla jejich žádost zamítnuta. Závěrem lze tedy konstatovat, že zpráva za rok 2010 je ve srovnání se zprávou za rok 2009 obsažnější, přehlednější a konkrétnější. Loňské připomínky ke zprávě byly ohledně digitalizace souborů písemně tazatelům zodpovězeny. Moje připomínka pak k rozšíření činnosti ústavu ke studiu doby okupace v letech 1939 – 45 byla akceptována. Pozitivnější vývoj Ústavu pro studium totalitních režimů lze vyjádřit slovy ředitele pana Hermana, že, cituji: "Výroční zpráva za rok 2011, kterou vám předložíme zhruba za rok, již bude formována s vědomím plné odpovědnosti za celou instituci, přičemž v ní budou zachyceny veškeré realizované kvalitativní změny." Zatím děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Pan senátor Petr Bratský jako zpravodaj výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice chce rovněž promluvit. Prosím. Senátor
Petr
Bratský: Děkuji,
pane místopředsedo, vážená paní Kavalírová, vážené kolegyně, kolegové, po precizní zpravodajské zprávě už nemám téměř co dodat, takže děkuji panu senátorovi Nenutilovi, že to odpracoval za nás oba. Jen bych doplnil možná pár čísel, a to je, co se týká hospodaření, což jediné snad nezaznělo. Archiv hospodařil s rozpočtem ve výši 72 859 000,-, ale celkové čerpání dosáhlo jenom 67 960 030,- korun a rozpočet ústavu byl schválen ve výši 163 741 000,- a bylo utraceno o 8 298 850,- méně, což by mělo vyvolat pochvalu. Já osobně se ale domnívám, že pokud by byly tyto finance využitelné např. na tolik potřebnou digitalizaci tisků, tak by mně osobně to vůbec nevadilo. Zpravodajské zprávy jste vyslechli a usnesení máte před sebou na stole. Děkuji za pozornost. 324
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane kolego, a otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. (Z místa se hlásí senátor Dienstbier.) Pan kolega Dienstbier se hlásí, rukou to stačí, a teď už i přes techniku. Prosím. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych říci, že vystupuji na základě podnětu, který jsem dostal poměrně na poslední chvíli, proto jsem tyto věci nevznesl už na jednání ÚPV, kde jsme zprávu ústavu projednávali. Ústav vznikl za poměrně sporných okolností, je podle mého názoru značně pochybné, pokud státní instituce má zkoumat historii, protože ta by měla být ponechána svobodnému bádání bez jakýchkoli státních zásahů. Nicméně jedním z důvodů nebo z argumentů, jak by měl ústav fungovat, je, že by měl umožnit otevřené bádání o nedávné minulosti, jejích problematických stránkách, a měl by umožnit i otevřený přístup ke zdrojům k bádání o této minulosti. Chtěl bych tady zmínit, že činností ústavu se zabýval jeden z našich výborů, a to VVVK dne 20. dubna letošního roku, a svým 50. usnesením k této věci zkonstatoval, že pokládá za rozhodující, aby činnost ústavu byla maximálně otevřená, nezávislá, oproštěná od jakýchkoli politických či jiných úzce zájmových vlivů. Dále se usnesl, že doporučuje radě ÚSTR na základě vyslechnutých skutečností zvážit změnu jednacího řádu rady ÚSTR tak, aby jednání rady byla veřejná a aby zvukový záznam pořizování z jednání rady byl v zájmu transparentnosti archivován. K tomu tady mám zápis ze 47. jednání rady Ústavu pro studium totalitních režimů, který se této věci týká, a na tomto jednání rada ústavu rozhodla, že jednání rady nebudou veřejná, v poměru 5 proti, 1 pro a 1 se zdržel. Zvukový záznam z jednání rady, který do té doby byl pořizován, takže nebude uchováván, a za třetí že zvukový záznam z jednání nadále nebude vůbec pořizován. Tedy na výzvu jednoho z našich výborů k větší transparentnosti rada ÚSTR rozhodla o své další uzavřenosti, a dokonce rozhodla o likvidaci do té doby pořízených zvukových záznamů a o nepořizování dalších. Kromě toho, že se domnívám, že se jedná i o archiválie, myslím tím zvukové záznamy, s nimiž nakládání upravuje zákon a jejich likvidace v tomto smyslu byla zcela jednoznačně protizákonná, tak to nesvědčí ani o příliš velké transparentnosti jednání rady ÚSTR. Je otázka, co vlastně rada chce skrývat před veřejností, protože rada zastupuje veřejnost při rozhodování ve věcích ústavu, a na toto bych rád slyšel poměrně přesvědčivé vysvětlení, proč rada takto postupovala. Dostal jsem několik dalších znepokojujících informací, např. jedna z nich, ta možná není až tak zásadní, že ústav pořádá celou řadu odborných seminářů a besed. Z těchto besed je pořizován zvukový i obrazový záznam, ovšem tyto věci nejsou nijak zpřístupňovány, přestože by mělo být zájmem ústavu alespoň podle jím deklarovaných záměrů, aby takovéto věci byly, a dnes to není technicky nijak složité, dálkovým přístupem přes internetové stránky lidem dostupné. Pokud se tedy mají o minulosti dozvídat a svobodně posuzovat nebo si utvářet svůj názor na minulost. To, co je však ještě více znepokojující, že údajně dochází k zásahům do čehosi, co si vyhledám přesně, jak se jmenuje, abych se nespletl – elektronická databáze k archivní pomůcce svazkové agendy, která je zveřejněná na internetových stránkách Archivu. To jsou ty digitalizované registry svazků, kde na každé řádce je jedna osoba se specifikací, v jaké kategorii byla registrována v těchto registrech svazků. A podle mé informace ovšem někteří lidé z této databáze byli vyňati.
325
Tato databáze údajně není zveřejněna v kompletní podobě. Údajně dochází ze strany – a teď nevím, kterých pracovníků ústavu – do zásahů, že z nějakých důvodů nějaké osoby jsou vyřazovány. K tomu bych chtěl také informaci, zdali je to pravda? A v případě, že to pravda je, tak proč k něčemu takovému dochází? Protože pak by se jednalo o zcela jednou manipulaci s historickými fakty, pokud vůbec připustím, že zkoumání registrů svazků v této podobě je historickým bádáním. Pak bych požádal také o informaci k pracovním sporům, které vede Ústav pro studium totalitních režimů. Údajně jich je celá řada. Pokud Ústav vede řadu ústavně právních sporů, je-li to tedy pravda, tak to asi také má určitou vypovídací hodnotu o tom, jak ústav funguje. Pak jsem rovněž dostal informaci, že jedno z pracovišť Archivu bezpečnostních složek je v současné době bez ostrahy a bez jakéhokoli zabezpečení. Chtěl bych proto požádat o informaci, zda takové pracoviště je. A případně, je-li toto pravda, proč není chráněno. Protože jsou tam uložena poměrně citlivá data, která jsou zároveň také archiváliemi, a nějak by se s nimi náležitě mělo nakládat. Pak další poznámka je, že údajně za 4 roky existence Ústavu a Archivu nebyly zveřejněny elektronické databáze pojednávající o spravovaných archiváliích, a elektronická badatelna naskenovaných materiálů. Takže bych požádal i o komentář k této skutečnosti. Je-li to tak, proč tomu tak je? A pak ještě jeden dotaz. Zdali dal Ústav za dobu své existence, případně Archiv, jakýkoli podklad Úřadu dokumentace a vyšetřování Policie ČR k dalšímu posouzení. To znamená, jestli výstupem činnosti Ústavu byly i takovéto podněty, a případně kolik, jestli vůbec nějaké. A pro případ, že by nepřišly uspokojivé odpovědi na tyto dotazy, tak si myslím, že by Senát neměl brát správu Ústavu na vědomí. A to přinejmenším do doby, než takové odpovědi budou dány. Ale ten návrh je závislý ještě na odpovědích, zdali v uspokojivé podobě přijdou či nikoliv. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má pan
senátor Tomáš Grulich. Senátor Tomáš Grulich: Dámy a pánové, bylo zjevně vidět, že kolega tyto materiály nečetl, ani se snad v Ústavu nebyl podívat. Ale zřejmě se snad řídí tedy pravděpodobně jinými věcmi, a dostal informace od někoho, a sám je nedokáže ani řádně interpretovat. Docela by bylo vhodné, kdybychom si udělali srovnání s obdobnými institucemi. Já si myslím, že obdobné instituce jsou. Začnu tím, že pan kolega říkal, že je to státní instituce, která se zabývá dějinami, a že je to vůbec pochybné. Všechny vysoké školy jsou státní instituce. Státní institucí jsou všechna muzea. Státní institucí je i Česká akademie věd, její Historický ústav i Ústav pro soudobé dějiny. Všechny tyto ústavy se zabývají dějinami a jsou státem placeny, stejně jako Ústav pro studium totalitních režimů. To jenom na okraj. Kdybyste si otevřel např. stránky Ústavu pro soudobé dějiny, který bychom mohli s tímto ústavem srovnávat, tak tam také nenajdete žádné informace o tom, jak zasedala vědecká rada tohoto ústavu i rada ředitele tohoto ústavu, o čem jednala. Jsou tam samozřejmě zápisy, ale nejsou tam doslovné zápisy. Já jsem za své čtyřicetileté praxe historika pracujícího v těchto ústavech nezažil, aby někdo zaznamenával zvukové záznamy z jednání těchto poradních orgánů, a ještě je
326
zachovával. Mám dojem, že otázky, které zde zazněly, směřují úplně k něčemu jinému, než k práci Ústavu jako takovému. Já bych měl jenom ještě několik drobných informací. Nebudu odpovídat na tyto otázky. Jsou technického rázu a připadají spíše tedy panu řediteli nebo paní předsedkyni Ústavu pro studium totalitních režimů. Kdybyste si srovnali obdobný např. Ústav pro soudobé dějiny, který jsem zde zmiňoval, a zde Ústav pro studium totalitních režimů, zjistíte, že aktivity Ústavu, o kterém dnes hovoříme, je daleko větším a širším, a má daleko větší dopad a daleko širší poslání, než je tomu u Ústavu Akademie věd. Ústav Akademie věd se zabývá skutečně jenom tou badatelskou činností, kdežto Ústav pro studium totalitních režimů nejen, že obhospodařuje ještě velmi bohatý archiv, snaží se tento archiv zpřístupnit veřejnosti, a zpřístupnění té veřejnosti, když se podíváte, tak tam přišlo 2257 badatelů během tohoto roku. Podívejte se na jiné archivy, kolik tam přichází badatelů. To je řádově desetkrát tolik, než je tomu tady u tohoto Ústavu. Další věc, kterou bych velmi rád podtrhl, jsou vzdělávací programy. Často slyším jak v médiích, nebo v rádiu, televizi, popřípadě čtu v médiích tištěných, že jsou problémy s výukou moderních dějin. Já si myslím, že je to již klišé, které je velmi hrubé. Protože např. Ústav pro studium totalitních režimů má zvláštní oddělení, které se zabývá metodikou výuky dějin na školách, spolupracuje se školami, vypracovává metodické podklady, pořádá semináře pro učitele i pro děti. Pořádá soutěže pro děti, školní filmové projekce, semináře pro veřejnost – že nejsou semináře pro veřejnost? Tak ať tam ta veřejnost jde, když chce na ten seminář přijít. Já si myslím, že nemusí být někde na webu záznam z tohoto semináře. Já na ty semináře chodím, pokud mám čas, nikoho z tohoto ctěného sboru jsem tam nikdy neviděl. Já vám děkuji za pozornost, a samozřejmě chci, aby tento materiál byl schválen. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo
má pan senátor Petr Bratský. Senátor Petr Bratský: Děkuji za udělené slovo. Já osobně jsem fandil Standovi Pencovi v jeho soukromém boji s Ústavem pro studium totalitních režimů, a sám jsem projednal některé jeho podněty osobně s panem ředitelem Hermanem. A nalezl jsem velmi pozitivní odezvu a v řadě věcí došlo určitě k posunům. Nicméně zaznělo od pana kolegy Dienstbiera několik dalších věcí. A to například o pracovněprávních sporech. Na našem výboru padl tento dotaz a dozvěděli jsme se, že existuje v současné době pouze jeden a možná u dvou dalších lze očekávat, že si to některé osoby ještě mohou rozmyslet a případně vznést nějaký pracovněprávní spor, který zatím ještě ale neexistuje, čili na takovou instituci s takovým počtem zaměstnanců mi nepřipadá, že by to bylo přehnané číslo, které by stálo za pozornost. Probíráme výroční zprávu a já se domnívám, že jak kolega Nenutil, tak já jsme se snažili Senátu v podstatě ozřejmit, že se jedná o zprávu, která vychází z právního rámce, který pro takovéto zprávy máme, a bylo by myslím nedůstojné Senátu, aby ji nevzal na vědomí. Tyto zprávy se neberou na vědomí z jediného důvodu, pokud zpráva obsahuje neúplné nebo dokonce zkreslující informace, které jsou prokázány. K tomu v tomto případě určitě nedochází a opravdu znovu říkám, Senátu by asi bylo nedůstojné, kdybychom ji nevzali na vědomí. Děkuji.
327
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, slovo má pan senátor
Marcel Chládek. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající, nechtěl jsem původně k tomuto bodu vystupovat, ale když tady jsem slyšel svoje předřečníky, tak mi to nedalo a musel jsem vystoupit z jednoho prostého důvodu, protože jsme jeden problém, který se týkal tohoto ústavu, probírali na výboru. Tady se hovořilo o nahrávkách. Jedna z těch nahrávek tam byla puštěná. Moji kolegové z pravicového spektra v té době samozřejmě v němém úžasu mlčeli, protože tam zaznívaly z úst čelního představitele tohoto ústavu výroky, které já jsem přirovnal spíše k výrokům v 50. letech nějakého představitele totalitního režimu. Tam zaznívaly výroky například už dnes zde zmiňovaného Stanislava Pence, že to je podvratný živel, výroky, jak je možné, jak dlouho budeme poslouchat takové živly, jako je Stanislav Penc nebo pan Pithart – to tam přímo prosím, zaznělo. Já jsem se proti tomu výrazně ohradil a byl bych velice rád, protože tyto výroky nebyly vysvětleny na výboru, aby byly vysvětleny tady na plénu. A pokud čelný představitel tohoto ústavu hovoří na veřejném zasedání tohoto ctěného ústavu o tom, ať se vrátí Stanislav Penc ke kozám, tak dobrá, to nechám bez komentáře, ale aby osočoval místopředsedu Senátu těmito výroky, tak k tomu mlčet nemohu. Já si myslím, že dotazy, které tady měl kolega senátor Dienstbier, jsou zcela legitimní, a pokud je všechno v naprostém pořádku, tak nevidím důvod, proč by nemohly být zodpovězeny. Od toho tady snad jsme a od toho to projednáváme, protože to je jeden z našich úkolů, který tady máme dělat. Já se divím tomu, proč hovoříme o tom, že v podstatě tady nemůžeme ani položit žádný dotaz. A znovu opakuji, že bych velice rád znal odpovědi, které jsme se nedozvěděli na výboru, a kolegové, kteří jsou ze školského výboru, tak si dobře pamatují, co tam zaznívalo a co tam na té nahrávce bylo. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, slovo má pan senátor Karel
Šebek. Senátor Karel Šebek: Vážená paní doktorko, vážený pane předsedající, přiznám se, že nemám nastudovanou zřizovací listinu ani jednací řád Ústavu pro studium totalitních režimů, ale použiji zde jistou analogii z prostředí, které dobře znám, z prostředí zákona o obcích a zákona o krajském zřízení, kde je vždy uvedeno, že jednání rady jsou neveřejná, zveřejňuje se pouze výsledný zápis. Z toho, jak jednání rady probíhají, vím, že se tam probírají velmi otevřená sdělení, která nejsou určena veřejnosti, protože by mohla zakládat třeba střet s ochranou osobních údajů, a tyto údaje tam musí zaznít proto, aby rozhodnutí rady bylo kvalifikované, a to se potom zveřejní. Nemám tedy pocit, že ta výtka, že jednání a zápisy z rady Ústavu pro studium totalitních režimů nejsou zveřejňovány z důvodu jakési kabinetní politiky – myslím si, že je to běžná praxe, a zkušenost z činnosti všech ostatních institucí. Považuji tuto námitku za nemístnou a se vším ostatním, co tady řekl pan Grulich, se plně ztotožňuji. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, kolega Šebek byl zatím
poslední přihlášený. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky, chce-li se k rozpravě vyjádřit. Ano, paní předsedkyně Kavalírová se chce vyslovit. Prosím.
328
Naděžda Kavalírová: Všechny připomínky, které tady zazněly, jsem si zaznamenala. Budu doufat, že je dostanu i v písemné podobě. Nepodceňuji žádnou myšlenku, která tady byla, a budeme se jí zabývat odpoledne. Máme zasedání rady, a jestli sedmičlenná rada usoudí, že je třeba na některé připomínky, které tady zazněly, odpovědět, tak určitě v písemné podobě rada s podpisem ředitele se k tomu vyjádří. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám a prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli pak přistoupit k hlasování. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, omezím se pouze na konstatování, že v diskuzi vystoupilo pět senátorů a s obecným tvrzením a konstatováním, že všechny dotazy, požadavky a náměty jsou na této půdě zcela legitimní. Osobně mohu říci, že dotazy, které tady během diskuze padly, projednám s ředitelem ústavu, panem Hermanem. A nyní samozřejmě vás seznámím s usnesením ústavně-právního výboru. Během diskuze padly dvě zmínky na možnou odchylku od navrhovaných usnesení, ovšem všechna byla navržena formou: myslím, že by mohlo být, nebo chci, aby usnesení takové nějaké bylo. Ani v jednom případě nepadl konkrétní návrh. Proto se prostřednictvím pana místopředsedy ptám, jestli z vystoupení pana senátora Dienstbiera vyznívá, že dává protinávrh, aby se usnesení nevzalo na vědomí. A z vystoupení pana senátor Grulicha zase vyznívá, že chce, aby se schválilo. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Takže já jsem přeslechl – je
jeden návrh. Je jeden návrh na to, abychom vyslovili souhlas – nebo abychom vzali na vědomí, ano. Senátor Miroslav Nenutil: Zatím dle mého soudu oficiálně padl pouze návrh z výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A já vás teď seznámím s návrhem usnesení ústavněprávního výboru. A tak zároveň učiním. Výbor po úvodním slově místopředsedkyně, senátorky Dagmar Zvěřinové, po odůvodnění dr. Naděždou Kavalírovou, předsedkyní rady Ústavu pro studium totalitních režimů a Mgr. Danielem Hermanem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2010 vzít na vědomí, určuje zpravodajem mne. Místopředseda
Senátu
Petr
Pithart: Děkuji vám,
budeme vzápětí
hlasovat. Faktická, která se... Senátor Jiří Dienstbier: Jen upozorňuji, že jsem navrhl nevzít na vědomí, pokud nedostaneme uspokojivé odpovědi. A konstatuji, že jsme nedostali žádné odpovědi. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže – ale je to návrh procedurální.
Projevíte svůj názor hlasováním o návrhu, který už byl přednesen. Já vám děkuji. Takže po znělce budeme hlasovat. Hlasujeme o návrhu usnesení, kterým Senát Parlamentu ČR vezme na vědomí výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2010. O tomto návrhu zahajuji hlasování.
329
Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Konstatuji, že návrh nebyl přijat. Byl, byl. Registrováno bylo 58, kvorum bylo 30, pro 34, proti nebyl nikdo. Takže návrh byl přijat, a tím projednávání tohoto bodu skončilo. Děkujeme paní předsedkyni rady, děkuji zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. Dále projednáváme bod, kterým je 29. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 179) (K řečnickému pultu přistupuje paní dr. Kavalírová) Paní předsedkyně nás chce oslovit. Prosím, abyste se ztišili. Naděžda Kavalírová: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.
Já vám děkuji za výsledek, který zazněl, a doufám, když dá pánbůh, že za rok se tady sejdeme, že zpráva o činnosti ústavu bude ještě perfektnější a nebude tady z vašich řad možná nikdo, kdo by ji zpochybnil. Přeji vaší práci hodně zdaru. A děkuji, že jste mě vyslechli. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkujeme, na shledanou za rok,
paní předsedkyně. Návrh, který jsem před chvíli přečetl, jste obdrželi jako senátní tisk číslo 179. Návrh uvede paní poslankyně Jana Drastichová jako navrhovatelka. Máte prosím slovo, paní poslankyně. Poslankyně Jana Drastichová: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane
předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych vám představil návrh novely školského zákona, jehož účelem je odložit zavedení povinné třetí zkoušky ve společné části maturity. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím, kdybyste mohla mluvit
trošku hlasitěji. Poslankyně Jana Drastichová: Dobře. V loňském školním roce konali studenti v rámci společné části maturity povinně dvě zkoušky, a to z českého jazyka a literatury a buď z cizího jazyka, nebo matematiky. Volba mezi těmito dvěma předměty byla na tom kterém studentovi. Omezilo to přechodné ustanovení, které odložilo konání třetí povinné zkoušky na rok 2011 až 2012, a zároveň umožnilo změnění volby mezi cizím jazykem a matematikou. V letošním školním roce už mají studenti povinně maturovat z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka, to znamená bez možnosti výběru mezi ním a matematikou. Navíc má přibýt ještě třetí zkouška podle výběru studenta, buď matematika nebo občansko a společenskovědní základ, případně informatika. Novela v původním návrhu měla zafixovat současnou strukturu na dva roky, tedy zafixovat počet povinných zkoušek společné části a volbu mezi cizím jazykem a matematikou. Návrh zákona odkládal konání třetí povinné zkoušky na školní rok 2013/ 2014 a do té doby ponechával studentům možnost volby
330
mezi zkouškou z cizího jazyka a zkouškou z matematiky. Ve sněmovně byl odhlasován pozměňovací návrh, který tuto fixaci zkrátil na jeden rok, tedy do školního roku 2012/2013, a v této podobě vám byl předložen. Alespoň jednoletá fixace státní maturity je nutná z několika důvodů. Podle výsledků jarního a v současné chvíli už i podzimního termínu státní maturity nejsou nyní studenti středních odborných škol a učilišť připraveni v cizím jazyce tak, aby zkoušku úspěšně složili. Také na základě těchto výsledků je předpoklad, že by neúspěšnost v příštím roce ve zkoušce z cizího jazyka vzrostla z 10 % na 20 až 24 %. U středních odborných škol a učilišť by toto procento se mohlo zvýšit na 30 až 35 %. Účelem státní maturity není likvidace středních odborných škol a učilišť. Druhým problémem je předmět informatika. U společné části maturity je jednotný standard, ale rozmanitost díky školním vzdělávacím programům ve výuce způsobila, že ne všichni jsou schopni na tento standard dosáhnout. Od chvíle, kdy tato novela probíhala prvním čtením ve sněmovně, uběhly zrovna dneska tři měsíce. A již v tuto chvíli probíhají debaty právě i v Poslanecké sněmovně o nových modelech maturity, o jejich zjednodušení, o omezení dílčích zkoušek ve společné části nebo zrušení úrovně obtížnosti. I z toho důvodu má smysl nyní zafixovat současnou podobu alespoň na jeden rok. Proto se navrhuje novela § 185 odst. 9 a 26 školského zákona, která odloží zavedení třetí povinné zkoušky do praxe na školní rok 2012/2013. Také se prodlouží možnost nahrazení zkoušky z cizího jazyka zkouškou z matematiky. Budou ji moci využít též žáci, kteří mají řádně ukončit vzdělávání ve školním roce 2011/2012. Třetí povinnou zkoušku by tak skládali žáci, kteří mají řádně ukončit střední vzdělání ve školním roce 2012/2013, a dále žáci, kteří měli řádně ukončit vzdělání ve školním roce 2011/2012, pokud v roce 2013 konají maturitní zkoušku poprvé. Z výše uvedených důvodů si vás dovoluji požádat, abyste tomuto návrhu vyslovili podporu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní navrhovatelko, a
prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk číslo 179/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Marcel Chládek. A toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím. Senátor
Marcel
Chládek: Vážený
pane
předsedající,
vážená
paní
poslankyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Je to přesně tak, jak řekl pan předsedající, že školský výbor, pokud to mohu říct takhle zkráceně, tak nepřijal žádné usnesení. A ten hlavní důvod byl, že paní předkladatelka nebyla schopna argumentačně zcela jednoznačně vysvětlit, proč tento návrh do Senátu přichází a proč vlastně zastavuje systém státních maturit uprostřed. Jistě si všichni dobře pamatujete, kdy jsme tady téměř přesně před rokem rozebírali státní maturitu jako takovou. Byla k tomu hojná diskuze, já předpokládám, že i dnes k tomu bude hojná diskuze, ale ty důvody, které uvedla paní předkladatelka i dnes, tak padly na výboru a nebyly dostatečně vysvětleny. Ba co víc, dokonce byly vyvráceny. Vzhledem k tomu, že nechci ve zpravodajské zprávě hovořit o svých argumentech, tak se samozřejmě přihlásím do diskuse – a tam argumenty uvedu. Ale z tohoto důvodu nepřijal na své 14. schůzi výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská 331
práva a petice žádné usnesení. Návrh schválit nebyl přijat, protože hlasovali pouze tři senátoři a pět senátorů se zdrželo. Má osoba byla určena zpravodajem výboru, a tímto tuto zprávu končím. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, prosím
rovněž, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takovýto návrh nepodává, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první pan senátor Marcel Chládek a má slovo. Senátor Marcel Chládek: Děkuji za slovo, pane předsedající, a teď se dostanu k těm argumentům. Paní předkladatelka tady uvedla dva případy a dva důvody, proč se zastavuje státní maturita uprostřed. Když pominu důvody, proč jsme chtěli, aby maturita jako taková nebyla vůbec spuštěna, já jsem to mimochodem přirovnával, jestli si vzpomínáte, k dupačkám, kdy 14 let příprav státních maturit mi připomíná situaci, kdy se vám narodí děcko, vy koupíte dupačky, a po těch 14 letech se rozhodnete, že ty dupačky tomu děcku navléknete. Ten pubescent samozřejmě je už příliš velký, ty dupačky mu nejsou a my ho ještě mlátíme za to, že mu ty dupačky nejsou. Na to mi zde přítomná paní poslankyně odpověděla na výboru Poslanecké sněmovny, že teď přišel nový tatínek, pravděpodobně tím myslela pana ministra Dobeše, a tatínek koupil kalhoty, takže se s tím musíme smířit. Já jsem se s tím tedy smířil, ale nyní přicházejí se záplatou na tyto kalhoty a já si myslím, že to není jediná díra státních maturit. Mimochodem ty argumenty, které padly tady v Senátu, a já jsem velmi rád, že jsme tady byli velmi rozvážní, se potvrdily. Je to předražený administrativní moloch a já se ani nebojím říci, že to je jeden velký tunel. Státní maturity každý rok budou stát něco mezi 200 až 250 miliony Kč a my v podstatě to tady zastavujeme někde uprostřed. Mimochodem něco přes jednu miliardu už stály. A jako důvod uvedla paní poslankyně na jednání výboru, že chtějí uhasit požár. Ale já se ptám, kdo ten požár zapálil. Vždyť jsme všichni věděli, že to je nesmyslně nastaveno, předraženo, že některé otázky jsou velmi zvláštní i zavádějící, padlo to tu několikrát, tak se k tomu vracet nebudu, a je potřeba toho žháře označit. Já už jsem řekl paní poslankyni, že ten žhář je ministr Dobeš. Ministr Dobeš je jako malý kluk, který sedí ve stohu se zápalkami. Možná by bylo mnohem jednodušší, než hasit požár, mu ty zápalky sebrat. Paní poslankyně tady hovořila o informatice. Já se s tím naprosto nemůžu ztotožnit a neslyšel jsem žádný argument, který by potvrdil to, co říkala. Jak můžeme na středních školách učit informatiku, když tam podle argumentu, který padl také na výboru, nejsou počítače. Já si nedovedu představit, že by se někdo přihlásil ke státní maturitě z informatiky, aniž by ten předmět měl. A pokud je povolen tento předmět na škole, tak samozřejmě musí mít nějaké vybavení. Takže já si nemyslím, že toto je ten pravý důvod. Další důvod byl jazyk. U toho mě pobavil i pan náměstek ministra školství Němec, který řekl "ano, je to pravda", protože jsem se ptal paní poslankyně, ta uvedla argument jako dnes, "my jsme zjistili", když jsem se ptal, kdo to je "my jsme zjistili", pro mě je to taková určitá pofidérní skupina, která to zjistila, "že úroveň jazyka na středních školách je velmi slabá. A z toho důvodu nemůžeme chtít, aby maturant měl povinnou zkoušku z cizího jazyka.". To je tedy ta vyšší úroveň maturity, o které hovoříme, v dnešní době bez cizího jazyka! Samozřejmě argument bude, že je mezi volitelnými. Já si myslím, že správná maturita má cizí jazyk mít jako jeden z povinných předmětů.
332
Mimochodem přečtu vám úryvek z tisku. Kromě jiného v tomto úryvku je napsáno, že jazyková výuka se na základních a středních školách zvyšuje. Neřekl jsem to já, ale řekl to zmiňovaný pan náměstek ministra školství Ladislav Němec, který, když jsem mu přečetl tuto informaci, tak odpověděl, že to je vytrženo z kontextu. Je vytrženo z kontextu, a ta věta takto zazněla, ale zazněla při jiném důvodu, když ministerstvo školství obhajovalo, proč už v pomaturitním jazykovém studiu nebude student mít statut studenta a další zvýhodnění, která s tím byla spojená. A jeden z důvodů, který ministerstvo uvedl, bylo, že se zlepšila jazyková výuka na středních školách. Takže jaký je tedy argument, že jazyk nemá být u státní maturity, když se jeden týden hovoří o tom, že se výuka zlepšila, druhý týden, že se nezlepšila. Mimochodem když pan ministr prezentoval státní maturity, výsledky státních maturit, tak právě anglický jazyk byl jeden z jazyků, který patřil mezi dobře hodnocený a patřil i mezi zkoušku, která nebyla zhodnocena ministerstvem jako neúspěšná. Ano, jako neúspěšná byla hodnocena státní maturita z němčiny. Já si totiž myslím, že ty důvody jsou úplně jiné. Ten důvod je, ne že studenti a učitelé a ředitelé škol jsou nepřipraveni na státní maturitu, ale že se potvrdilo to, co jsme tady v Senátu říkali. Ministerstvo školství; a CERMAT, není připraven na administraci státní maturity a teď se lekli a myslí si, že to zastaví někde uprostřed a budou tvrdit, že to je z jiného důvodu. Pravý důvod, a je zapotřebí to tady říci, pravý důvod je ten, aby se zastavila státní maturita uprostřed proto, že to nestihnou a neumějí administrovat efektivně a pořádně. A důvod, proč se státní maturita spustila je ten, čím jsem začal. Ten důvod je, aby se prošustrovaly stovky milionů korun do kapes soukromých firem. Pan ministr školství tady hovoří o tom, například při sexuální výchově, proč nechce, aby sexuální výchova byla na školách, respektive, že nechce, aby měla důraz na základních a středních školách – jako jeden z důvodů uvedl, aby nešly finanční prostředky do kapes soukromých firem. Nevím, o čem hovořil. Možná pravděpodobně o výrobcích kondomů. Ale tady právě jsou věci pro mě naprosto nepřijatelné, kdy nejenom u státní maturity, ale i u jiných případů je plýtváno stovkami milionů Kč, a ty miliony korun jdou právě do kapes soukromých firem, aniž by z toho byl nějaký efekt. Jak je možné, já chci, aby to tady zaznělo na půdě Parlamentu, jak je možné, že někdo podepíše nevypověditelnou smlouvu na čtyři roky pro různé stěhovací firmy, pro firmy, které zabezpečují logistiku ještě před tím, než maturita vůbec byla spuštěna. Na čtyři roky nevypověditelná smlouva, aniž jsme viděli, jestli to umějí pořádně udělat nebo neumějí to pořádně udělat. A při generálce jsme viděli, že to tak dobře udělat neuměly. Další příklady bych mohl uvádět, to jenom pro ilustraci. Už před dvěma měsíci jsem upozorňoval na další plýtvání – například 250 milionů na inkluzívní vzdělávání – na studie, které bude zpracovávat nějaká soukromá společnost, a tyto studie leží na ministerstvu školství už dávno zpracované. 99 milionů za externí služby právníkům, 140 milionů za testování žáků 5. a 9. tříd – mimochodem tak zvaná státní maturita nás v budoucnu jako stát bude stát stovky, stovky milionů. A tak bych mohl pokračovat. Mimochodem dnes ráno, když jsem jel sem do Senátu kolem ministerstva školství, tak asi i tam si to uvědomili a už sem dávají cedulku s nápisem U snědeného krámu. Já se ptám, jak dlouho budeme přihlížet nečinně k tomu, že v podstatě dochází k tunelování finančních prostředků bez jakéhokoli efektu v oblasti školství. Co se týká státní maturity, je tam ještě jeden zajímavý moment. Ten zajímavý moment si každý z vás může přečíst u legislativní připomínky. Legislativa jednoznačně upozorňuje na jednu z možností, kdy dojde k nerovnému postavení studentů právě tímto zamrazením státní maturity, kdy například u studenta
333
dlouhodobě nemocného může dojít k tomu, že díky té dlouhodobé nemoci může dojít k jeho jednoznačnému znevýhodnění. Proto prosím pěkně, abyste se podívali na stanovisko legislativy. V závěru mi dovolte říci poslední větu, která se týká našeho rozhodování. Jako většinou tady stojíme v Senátu mezi rozhodnutím, jestli zvolíme špatné nebo ještě horší rozhodnutí. A mě už to opravdu nebaví. Protože dnes, když pustíme ten návrh, tak samozřejmě nebude státní maturita s povinným cizím jazykem, ale zároveň, když to nepustíme, tak budeme kritizováni za to, že chudáci studenti, ale i učitelé nevědí, z čeho se bude maturovat. A takto je to, vážení, vždy. My jsme v situaci, kdy se nemůžeme svobodně rozhodnout, protože jsme tlačeni různými návrhy z Poslanecké sněmovny. Já pevně věřím a pevně doufám, že ty důvody jsou opravdu takové, jaké uvedla paní poslankyně, a že ty důvody nejsou jiné, jak psaly o panu ministrovi včerejší noviny. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím. Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážená paní poslankyně, můj předřečník hovořil vlastně o státních maturitách v obecné rovině. Já bych ráda hovořila prakticky, a to z pozice matky letošní maturantky. Jak tedy probíhala vlastně letošní státní maturita? Nejdříve budu hovořit o pedagogickém lyceu, konkrétně to znamená jakoby odborná, částečně odborná škola, probíhala praktická zkouška maturitní a potom probíhala ústní část. Mezitím přijímačky na vysokou školu. To znamená, že studenti se zároveň připravovali na ústní maturitu a zároveň se připravovali na přijímací zkoušky na vysoké školy. Když se ty zkoušky podařily, zůstávali v nejistotě, protože jej čekala samozřejmě ještě část písemná. Takže se stalo, a stalo se to v mnoha případech, že ačkoli udělali přijímačky na vysoké školy, nepodařila se maturita v červnu. Bohužel, byla to zbytečná práce od těchto studentů, protože na podzim již bylo pozdě na to, když dodělali maturitu, aby na tuto vysokou školu nastoupili. Státní maturity mi přišly jako hledání pořád něčeho nového, a už to tady také řekl předřečník, jako hledání stále něčeho nového za hodně peněz. Když si vzpomenu na svoji maturitu, a doufám, že asi většina z nás, nebo všichni z nás, tak vím, že témata byla vyhlašována rozhlasem a že ohledně písemné zkoušky to byla velice laciná záležitost, protože to bylo přímo z ministerstva školství, takže to nic nestálo. A k těmto tématům, to znamená k tématům všeobecným, byla přiřazena ještě témata odborná. A to je také problém. Odborná témata, na kterých se de facto mohli v té době chytat absolventi středních odborných škol a středních odborných učilišť s maturitou. Pan ministr se zmínil o jakýchsi 30 % neúspěšnosti, nemám paměť na čísla, omlouvám se, jestli tomu bylo jinak, že pokud bude 30procentní neúspěšnost státních maturit, vzdá se své pozice ministra. Ono to asi bylo jenom 29, nevím, možná, když setrvává ve funkci. Já vím, že v těch odborných školách byla u maturit úspěšnost tak 40 – 50 %. Což je strašně málo. Lycea 70 – 80. Omlouvám se, že k tomu nedodávám výsledky z těch podzimních, protože tam samozřejmě také nějaká úspěšnost byla, ale co vím, tak co se týče jazyku, tak většinou ten, kdo to neudělal v červnu, neudělal to ani na podzim. Protože ti studenti na to nebyli připraveni. Je to tím, že studijní plány v žádném případě nepřivedou připravené studenty ke státní maturitě. Je velký rozdíl mezi studijním plánem gymnázia, studijním plánem
334
střední odborné školy s maturitou a studijním plánem lyceí. A to je potom také zúročeno v úspěšnosti. Kolik tedy ročníků studentů budou ještě pokusní králíci, jako byli letošní studenti, kdy oni v podstatě se na maturitu ty čtyři roky nepřipravovali. Oni přišli k maturitě a měli maturovat z něčeho úplně jiného, anebo pouze částečně z toho, co se učili. Já si myslím, že musíme mít nějaké svědomí, abychom si uvědomili, že bereme do rukou další generaci a další generace. Já nevím, nakolik je dobré teď ty maturity pozastavit, nebo pozastavit další vývoj maturit, ale v každém případě by se měl někdo zamyslet nad konceptem maturit jako celku. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, o slovo
se přihlásil senátor Stanislav Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegyně a kolegové, já nebudu mluvit o maturitách jako celku, ale půjdu přímo k jádru této věci a zkusím říci, o co tady jde co nejstručněji. Do této chvíle si mohli někteří studenti vybrat, jestli udělají maturitu z cizího jazyka nebo z matematiky. Ještě jednou to opakuji – z cizího jazyka nebo z matematiky. V tuto chvíli mají před sebou na začátku školního roku, že budou povinně maturovat z cizího jazyka. Já řeknu natvrdo – prostě ten student se nemůže naučit od září tohoto roku, když s tím nepočítal, do příští maturity cizí jazyk. Já si troufnu říci, že se ho nenaučí ani za rok, jak to předpokládá tento zákon. A proto mám velkou prosbu, zapomeňme na to, že ty maturity jsou špatně a řekněme si, že tento zákon, který je nám předkládán, pouze pomůže těm, kteří v příštím roce mají maturovat z cizího jazyka, aby si mohli ještě jednou vybrat místo cizího jazyka matematiku. Proto ten zákon podpořme. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Petr
Gawlas. Senátor Petr Gawlas: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové, já budu velice krátký.Nevím, jak probíhalo jednání na školském výboru, ale jelikož sám mám syna, který bude příští rok maturovat a 12 let jsem pracoval na učilišti jako pedagogický pracovník, vím, že učitelé i žáci by uvítali diskutovanou náběhovou fázi klidně i dva roky. Školy momentálně nejsou připraveny na plnou fázi maturit. Maturita není spravedlivá ke studentům středních odborných škol. Já myslím, že svým pojetím je určena spíš pro studenty gymnázií. Studenti i kantoři státní maturity hlasitě kritizovali, zadání byla chaotická, odpovědi v mnoha případech nejednoznačné. Já budu také hlasovat pro přijetí tohoto školského zákona. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má
pan senátor Petr Bratský. Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo,
kolegyně a kolegové, vážená paní poslankyně, sám jsem sloužil v Poslanecké sněmovně osm let a věřte mi, že teď budu hovořit trošku z praxe. Paní poslankyně za to opravdu nemůže, ani její kolegové. Tam je takový institut, kterému se říká nosič vody a opravdu často funguje, a v dobrém slova smyslu často pomáhá ministerstvům v tom, aby obešla legislativní proces ve vládě a dostávala rychleji do procesu věci, které hoří. 335
A často je toho zneužíváno, ale často, jako v tomto případě, se snaží řešit situaci, která nastala, která je opravdu vážná, není jednoduchá. Ani jeden z nás zde v sále určitě nevěří, že za rok se vylepší situace na školách ve výuce jazyků. To prostě není možné ani z časového hlediska, ale ani z hlediska obsazenosti těchto míst. Většina studentů filozofických fakult vůbec neodchází pracovat do škol, většina absolventů pedagogických vysokých škol neodchází pracovat do škol, odchází pracovat do soukromého sektoru, kde jsou mnohonásobně lépe zaplaceni, zvláště ti, kteří ovládají jeden, ale pokud možno i více jazyků. A tyto lidi dostat do našich škol, aby učili děti, jako například v Japonsku, je nesmírně obtížné. Cizí jazyky učí často lidé bez vzdělání, s pedagogickým minimem, lidé, kteří například rok žili v Brazílii a učí portugalštinu. Tu samozřejmě nevyužijí děti při maturitách. Já bych spíš očekával, že tento návrh doprovodí některé opatření, které bychom se měli z doprovodného slova dozvědět, opatření ministerstva, které bych nazval poučení z letošních maturit. Mimochodem, byl tady seminář, bylo tady veřejné slyšení a tam nám ministerstvo školství opravdu nic nepředvedlo. Je tedy oprávněné a legitimní, že na půdě Senátu zaznívají některé dotazy, které už řekli prakticky všichni předřečníci a upozorňují na některé věci, a dělá to ostatně i řada poslankyň a poslanců, a řekl bych dokonce průřezově politickými stranami. Tady se opravdu v tomto případě většinou nejedná o politiku, ale o věcnou stránku věci. Bylo by dobré, abychom se dozvěděli, jak ministerstvo školství bude reagovat v příštím maturitním roce, v roce 2012, například vůbec na systém seznámení s letošní maturitou, jestli opravdu i pro příští rok bude platit, že budou otázky rozvážet automobily po celé republice kvůli utajení, v době computerů a bankovního bankingu apod. Náklady si každý snadno spočte sám a úspory těchto nákladů. A pak kolega Chládek o tom hovořil, kolik maturity ročně stojí a co z toho jsou například tyto náklady, naprosto nesmyslné. Domnívám se, a na závěr bych vám chtěl doporučit, abych tuto věc vzali vážně a vyhověli přání skupiny poslanců, které je v podstatě přáním ministerstva školství, které tak vyjádřilo určitou bezradnost, abychom nevystavovali nejenom ty maturanty letošní ve čtvrtých ročnících, ale ani ty třeťáky a jejich rodiny a hlavně jejich učitele, kteří je mají učit, stresu z toho, na co a jak se mají připravovat. Ten jeden rok nemění vůbec nic. Ani čtyři roky by nezměnily nic, pokud by nebyly doprovázeny výraznými změnami. Ani čtyři roky by nestačily k tomu, aby učiliště a jiné typy škol dohonily gymnázia, a dokonce třeba některá prestižní gymnázia. Ani čtyři roky by nestačily na to, aby vysoké školy, třeba i dvoustupňovou maturitu, ten vyšší stupeň uznaly pro přijímací zkoušky. Čekají nás tedy spíš důležitější změny přímo ve státních maturitách jako takových, a tato věc pouze odkládá o jeden rok nějaká řešení, která my budeme očekávat. A já říkám z tohoto místa, že pevně doufám, že aspoň do konce letošního roku se možná některá z nich dozvíme. Ale nejenom my tady v Senátu, především ti, kterých se týkají, tedy učitelé a žáci. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pan senátor Jan
Žaloudík se přihlásil a má slovo. Senátor Jan Žaloudík: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, senátorky a senátoři, já mám vždycky velký problém hovořit k přítomnosti, protože jak mám pocit, že bych někoho třeba nějak zlobil v tom, co si připravil, nachystal a
336
nějak mu kazil náladu, tak raději vždycky hovořím k minulosti nebo k budoucnosti. Z minulosti je to jisté a z budoucnosti jsou všecky ty úvahy natolik nejisté… Ale zase člověk se nad budoucností musí zamýšlet. Já velice vítám to, co tady řekl Petr Bratský, že jsou témata i nadstranická, dokonce si myslím, že i v životě drtivá většina, a že se jaksi neposunujeme. Tady bych plédoval za jednu věc. Jednak jsem žák, jsem absolvent gymnázia, a jednak jsem těch 30, 32 let musel konzumovat to, co ta gymnázia produkovala potom v přijímání na vysoké školy. A jednou z nadějí po změně režimu, jistě vítané, kdy, jak všichni víte, došlo k výraznému zkvalitnění, jsem čekal, že také dojde k výraznému zkvalitnění naší schopnosti domlouvat se v zahraničí, a to nejenom na úrovni profesorů na konferencích, ale i třeba řidičů trambusů, kteří se ptají na cestu, když couvají potom někde ve Štrasburku někam. Já musím vyjít z toho, že tady už sice velice dlouhou dobu, už přes 20 let fungujeme jako nová demokracie a nějakých 300 let jsme trpěli pod Habsburky a v zásadě všichni mluvili velmi solidně německy. Potom neříkám, že to je zrovna hodné příkladu, ale i za těch 40 let se jaksi všichni chytali na tu ruštinu, teď zase by ji rádi mnozí uměli, už jenom z důvodů komerčních. Myslím si, že je blízká doba, kdy by naši vzdělaní lidé, a zejména z obchodního sektoru, měli umět si hledat na internetu v čínštině, protože víte, jaký je čínský trh, ne proto, že by se chtěli domlouvat, ale proto, aby věděli, co si o nás povídají kluci a holky v Číně. Já tedy vidím těžiště skutečně v jazycích. Vím, že se to nedá zlomit přes koleno za jeden den, ale jaksi jsme se posunuli spíš v 90. letech a teď jako bychom se malinko propadali. A úplně tedy vrchol nesmyslu je, jestli matematika nebo jazyk, a potom náhražkou za to informatika. Prosím vás, informatické nástroje nejsou obsah, to je nástroj, takže říkat buď matematiku, nebo informatiku, tomu trošku nerozumím. Navíc v informatice máte i jazyk, takže znát nástroje je jistě dobře, ale myslím si, že trošku ucházíme od toho problému. Vím, že to tady tento návrh teď nezmění a že je to stres maturantů apod., ale, prosím vás, málo dbáme – a máme tady nadčasově na cosi dbát – na výuku jazyků a bez toho se nepohneme. Nedělejme si iluze, že čeština zní ve světě jinak než třeba finština. Já osobně si tedy myslím, že návrat k tomu, že tady každý znal německy, že by tady každý mohl znát anglicky a že vlastně i každá paní uklízečka by měla umět hezky komunikovat v nějakém tom evropském jazyku, že bychom to měli zakládat. Ten signál je strašně důležitý od nás. Včera tady bylo o kouření. Já samozřejmě vím, že bojujeme za mír, všichni víme, že mír nikdy nebude. Bojujeme proti zlodějně, víme, že všichni budou krást. Ale neznamená to, že bych měl říkat, že se krást má. Stejně tak říkáme, že se kouřit nemá, i když vím, že si tady spousta lidí půjde za chvilku zapálit. Stejně tak je i signál, který musím dávat mladým, že prostě jazyky na prvním místě a povinnost maturanta znát nějaký světový jazyk, povinnost, a samozřejmě povinnost umět si ty věci spočítat. Já pořád nerozumím koncepci ministerstva, skutečně rád bych tam někdy přišel na nějaký seminář, ne abych do toho mluvil, ale abych poslechl, co s tímto národem jaksi zamýšlejí v nejbližších letech. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo
se přihlásil pan senátor Vystrčil. Senátor
Miloš
Vystrčil: Vážený
pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, na úvod chci říci, že v podstatě téměř se vším, co 337
říkal pan kolega Chládek, souhlasím. Ale zároveň souhlasím i s tím, co říkal pan kolega Juránek. Tyto státní maturity, které proběhly, jednoznačně ukázaly, že zejména na našich čtyřletých učebních oborech s maturitou vyučujeme jazyk tak "kvalitně", že pokud ho dáme jako povinný, tak ti studenti neodmaturují. Neodmaturovali by ani příští rok, ani za dva roky. Z toho důvodu mě spíše překvapuje, že paní poslankyně navrhuje pouze jeden rok a ne dva. To je jedna věc, kterou nyní řešíme. Vlak jede dál, a jakým způsobem se s tím máme vypořádat, je možná ještě důležitější než to, co dneska projednáváme, ale je na ministerstvu školství, aby přišlo konečně s nějakou rozumnou koncepcí. Já jsem v roce 1990 navrhoval, aby ČT 2 začala vysílat anglicky a aby se filmy přestaly dabovat. Nestalo se tak. Když jsme se dívali na Vídeň na Vysočině, tak jsme se postupně všichni téměř sami od sebe naučili německy. Je tedy potřeba najít nějaký lepší sofistikovanější způsob, ale sem s ním, protože kdo neumí aspoň jeden jediný světový jazyk, tak přestává být konkurenceschopným. A proto navrhuji, aby předložený zákon byl schválen, a prosím, abychom tak učinili ne pro naše ministerstvo školství, ne pro CERMAT a další instituce, ale pro naše studenty, kteří mohou potom mít i pocit, že se k nim někdo chová aspoň trošku slušně a korektně. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. A teď má slovo místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane
předsedající, vážená paní poslankyně, paní senátorky, páni senátoři. Já bych v prvé řadě se chtěla přihlásit k tomu, co řekl můj ctěný a vážený pan kolega Žaloudík, že je trochu Sophiina volba, jestli matematiku, nebo jazyk. Samozřejmě obojí vzdělaný člověk potřebuje, s obojím by se měl minimálně setkat a alespoň trošku vědět, o čem je řeč. Ale dovolím si to všechno dát ještě pod trošku jiný úhel pohledu. Úspěch je podle moudrých především schopnost rozvíjet své silné stránky a využít příležitosti. Samozřejmě kromě jiného, jako je třeba silná vůle. My jsme jako Češi, Moravané, Slezané, jako tedy dnešní občané ČR, byli v historii průmyslově rozvinutým regionem. Naši žáci byli vždy dobří v matematice a v přírodních vědách. Naši schopnost našich techniků, našich vědců v technických a přírodovědných oborech je docela známá, a pořád se máme k čemu hlásit. To je prostě naše silná stránka. Respektive bohužel už možná dneska můžeme říkat - byla. Ale věřme tomu, že pořád ještě je. Že ten potenciál zde je. Bohužel mezinárodní srovnání, ať už je to OECD nebo PISA, nám ukazují, že ten potenciál postupně ztrácíme. Naši žáci a studenti se z těch prvních příček žebříčků dostávají někam za půlku, a ještě níže. O technické obory na vysokých školách, byť mají perspektivu, byť firmy v situaci, kdy byla vysoká nezaměstnanost, hledaly technické pracovníky, hledaly inženýry, o tyto obory je velmi malý zájem. A když se budete bavit s lidmi, kteří na českých vysokých technických školách učí, tak vám řeknou, že musí 1. ročník věnovat tomu, aby studenty, kteří jim tam přijdou ze středních škol, té matematice doučili, aby teprve mohli potom učit to, co na vysoké škole učit mají. Prostě vlastní vinou ztrácíme to, co bylo naší devizou. Přitom příležitostí pro budoucnost – chcete-li naší konkurenceschopností – je jedině naše schopnost spolupracovat, účastnit se na vývoji technologií, na technologickém rozvoji v rámci především evropských projektů.
338
Ale tuto schopnost budeme mít jenom, budou-li naši lidé patřičně vzdělaní. A to jak tedy v té matematice, tak samozřejmě musí mít jazykové vybavení, protože bez toho fungovat také nemohou. V oblastech, jako je např. energetika, pak máme dokonce schopnost a jsme neopomenutelnými partnery v rámci světového výzkumu. Kdyby bylo více času, docela ráda bych se někdy podělila o poznatky, které máme jak z Ústavu pro jaderný výzkum v Řeži do Prahy, tak z cesty do USA, o tom, že naši vědci jsou vyhledávanými partnery a je velký zájem o to, aby s nimi americká strana mohla spolupracovat. Celá oblast energetiky je pak příležitostí nejen pro vědu, ale i pro techniky a další profese, ve kterých se samozřejmě bez matematického základu neobejdou. Možná by v této souvislosti stálo také za zváženou nejen umožnit maturitní zkoušku z matematiky, místo v této chvíli povinného jazyka, ale posílit hodinovou dotaci na matematiku možná v základních školách. Nevím, jestli víte, tyto hodinové dotace byly v průběhu času a s těmi školskými vzdělávacími programy sníženy. S tím, že byl dán prostor pro nejrůznější volitelné předměty. Nevím, jestli to byla správná cesta. Výsledky, které nám ukazují mezinárodní srovnání, nebyla to dobrá cesta. A to ani v matematice ani v českém jazyce. Měli bychom se tedy nad tím minimálně zamyslet a asi velmi rychle přijmout opatření. Návrh v této chvíli je zde, jak o tom mluvil pan kolega Juránek. Byla v této chvíli volba se zavedením státních maturit, volba zmizela, a návrh, který máme na stole je umožnit ještě znovu tuto volbu. Já si myslím, že pro tuto chvíli bychom to řešení měli přijmout. Z těch širokých pohledů a z důvodů širokých souvislostí, které to má. Nemluvím tím proti znalosti jazyků. Přiznávám, že se s tím trápím sama dost dlouho. Ale jsem přesvědčená o tom, že zaprvé skutečně jazyk na tu maturitní úroveň, od garancí maturitního vysvědčení, skutečně za rok se naučit nedá. A zadruhé, že možná výuka praxí – tím, že mladí lidé cestují, tím, že se setkávají s dalšími mladými lidmi, je možná daleko efektivnější, jak to školské učení se. Takže já bych se v této chvíli skutečně přimlouvala za to, abychom návrh, který zde máme, podpořili se všemi výhradami, které zde zazněly vzhledem k tomu zmrazení státních maturit. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo
má pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Hezké za slovo, vážené paní senátorky, páni senátoři, paní poslankyně. Asi se všichni shodneme na tom, že přepočítáváním peněz ještě nikdo nezbohatl, stejně tak jako, vážení, nikdo nepřibral. A stejně tak také opakovaným testováním, byť by bylo sebetvrdší, nikdo nezmoudřel. Ten problém není u té maturity, tam asi ten zákon podpoříme z důvodů, že studenti, kteří nastupovali do různých stupňů středních škol, počítají s tím, že tu maturitu udělají. A my tedy změkčíme kritéria tím, že umožníme a dáme větší prostor pro to, aby každý student v něčem alespoň obhájil středoškolskou úroveň znalostí, když ne v cizím jazyce, což považuji za velice důležité, tak to má udělat v matematice. Pravda je taková, že pořádná maturita by přece měla splňovat obě tyto podmínky. Já ten zákon podpořím. Ale jenom s vědomím toho, že je to čas pro vytvoření naprosto nových kritérií pro maturitu. Pro diferenciaci středních odborných škol od těch všeobecných. A ti, kteří budou chtít mít maturitu, tak budou muset splňovat obě tyto podmínky. To myslím se asi na tom všichni shodneme. Přesto si myslím, že nelze udělat v průběhu vyjednávání prudký konec a přitvrdit kritéria. Viděli jsme, že
339
poslední zkušenost nebyla zrovna potěšující. Ale nechť tedy ministerstvo školství přijde s novým návrhem diferenciace ve školství, tak aby byla naplněna opět odborná pracoviště. Protože nám nejvíc dneska chybí právě odborníci, chybí nám kvalitní řemeslníci. Kupodivu tito lidé dostanou velice rychle uplatnění na pracovním trhu, zatímco maturanti, kteří jsou a nejsou maturanty, takové uplatnění těžko nalézají. Na vysoké školy se často nedostanou a uplatnění v životě mají také obtížné. I pro ně to bude lepší. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. A
o slovo se přihlásil pan senátor Karel Šebek. Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, paní poslankyně. Jakkoliv projednávaný návrh zákona má svoji logiku, otevírá znovu otázku smysluplnosti současného pojetí tzv. státních maturit. Chtěl bych tedy jen znovu připomenout, že pouhý akt státní maturity není smyslem a cílem celého středoškolského vzdělávacího procesu. Tím cílem musí být formování vůle a charakteru mladého člověka po celou dobu, kdy střední školu navštěvuje, otevření jeho obzoru a nastavení správného žebříčku jeho životních hodnot. Dlužno říci, že středoškolští pedagogové to vesměs velmi dobře vědí. Pořádají proto pro své studenty nejrůznější soutěže v odborné činnosti, olympiády znalostí a mnohé další. Pokud mohou, zajišťují pro co nejlepší výuku cizích jazyků zahraniční cesty, praxe a výměnné pobyty pro své studenty. Nahrazují tak vlastní iniciativou to, co by mělo dělat ministerstvo školství, totiž mít logickou a správnou koncepci středoškolského vzdělávání. Tu bohužel v posledních letech ministerstvo školství nemá a nemělo. A ba co hůř, setrváváním na předraženém systému státních maturit mrhá finanční prostředky, které by měly putovat právě těm iniciativním a správným školám. Není přece smyslem a cílem státních maturit, abychom zjistili za miliardu korun, že nejlepší střední školou v České republice je PORG. Myslím si tedy, že tato diskuse, kterou znovu otevřel předložený návrh zákona, který má svou logiku, má vést k tomu, že proces státních maturit není dokončen, že Senát se mu musí i nadále věnovat a tento dnešní bod se určitě vrátí a mohlo by to konečně směřovat k tomu, co potřebují střední školy a co potřebují naši studenti. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Zatím jako poslední se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Dryml, ale v této chvíli už není poslední. Senátor Vladimír Dryml: Pane předsedající, paní předkladatelko, vážené
senátorky, vážení senátoři. Všichni víme, že maturita v této nešťastné, velmi nešťastné podobě je drahý špás nejen pro republiku, ale i pro každého občana, i pro řadu studentů a řadu rodičů, a je spojena také i s velkými stresy pro ty, kteří maturitu v této podobě neudělali. Vždyť maturita v této podobě je velmi syrová a nyní tady jsme před dalšími změnami. Musíme si ale říci, že je to – a tady to také zaznělo – velký a významný byznys pro CERMAT. A je chybou Policie České republiky, která nepracuje tak, aby rozptýlila nebo objasnila vše, co se kolem CERMATu a zavádění státních maturit dělo, i ty nejasnosti kolem podivných smluv, které leží na ministerstvu školství. Ohlasy a vyhodnocení proběhlých maturit jak ze strany studentů, tak i rodičů, nevypovídají o příliš dobré práci CERMATu a ministerstva školství. Každý z nás by čekal, že přijde
340
nějaké celkové zhodnocení a že přijde návrh řešení. Ale nic takového nemáme, jenom další kosmetickou změnu. Bavíme se tady o cizím jazyku. Ono také záleží na tom, jaké parametry, a nejen pro cizí jazyk, se nastaví. Vždy totiž budou rozdíly mezi maturitami na gymnáziích a na středních odborných školách. Ono je to dáno i samotnou výukou. To je určité řešení a námět pro ministerstvo školství. Domnívám se, že by ministerstvo školství nežli různým privátním poradenským firmám mělo spíše naslouchat hlasům učitelů z praxe, kteří dobře cítí, že není vše v pořádku s výukou na českých školách. Cizí jazyk pro budoucnost středoškoláků, kteří se chtějí pyšnit tím, že mají maturitu, je velmi nutný a zlepší jim to uplatnění nejen v celé společnosti, nejen v České republice, ale i v cizině, a to i směrem na východ a na západ, a je to neoddiskutovatelný fakt a je potřeba to připomenout. Je velmi zvláštní, že Věci veřejné před zaváděním maturit nevěděly to, co je nám nyní prostřednictvím paní poslankyně předkládáno. Jde skutečně o odpovědný přístup k voličům, tak jak to před volbami rodičům slibovaly? Sliby se slibují a blázni se radují. Nyní jde o styl politiky pokus – omyl, tak pro Věci veřejné v poslední době typický, a bohužel na to doplácí naše mládež i jejich rodiče. Dovolte mi ještě technickou poznámku na okraj. Mějte pod kontrolou svoje hlasovací karty při tomto hlasování. Místopředseda
Senátu
Petr
Pithart: Děkuji
vám. Slovo má paní
senátorka Jana Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane předsedající, vážená paní
poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem původně ani nemyslela, že budu vystupovat, ale v průběhu diskuse jsem si uvědomila, že v podstatě toto není politická věc, a jak už tu bylo řečeno, tady jde opravdu o ty studenty. A vrátila jsem se do minulosti, kdy se tehdy začínalo mluvit o povinných státních maturitách, a moje dvě děti, které jsou rok po sobě, se tehdy obávaly, že tu maturitu budou muset absolvovat. A každé dítě má nadání na něco jiného. Někdo je na jazyky, někdo je na matematiku a ono se to pak i v té maturitě projeví. Syn, který maturoval povinně tehdy z jazyka, si vybral dobrovolně navíc matematiku, protože ho to bavilo, a dcera byla ráda, že z matematiky maturovat nemusí, protože i když ji měla s dobrými výsledky, tak ji moc nebavila. A výsledek, když zmaturovali oba z cizího jazyka, byl takový, že když by odjeli do zahraničí, tak by se nedomluvili. A aby se domluvili, tak muselo nastat to, že odjeli do zahraničí, odjeli tam proto, že sami chtěli, našli si na vysoké škole oba vždycky výměnný pobyt, kdy studovali v zahraničí, a výsledek byl takový, že se plynule rozmluvili až v zahraničí. Výsledek maturity nemluvil o ničem, měli sice maturitu úspěšnou, ale ta znalost nebyla. A když letos státní maturity vypukly naostro a výsledky byly takové, jaké byly, a opravné maturity byly ještě daleko horší, tak jsem si říkala, co bych asi dělala, kdyby teď se to dotýkalo mých dětí, a v podstatě by mi přišlo domů dítě, můj student, který by řekl: Mami, já jsem nezmaturoval, protože jsem to nezvládl, buď na to nemá nebo ta škola na to nebyla tak připravena. A teď si uvědomte, co to pro toho studenta je. Je to vlastně ztracený rok života, protože když pan ministr řekl, že se tedy mohou rekvalifikovat, že mohou dělat různé věci, tak ty děti jsou takové bezprizorní, nebo jsou to už v podstatě dospělí lidé. Myslím si tedy, že dneska bychom se měli bez ohledu na to, jestli to někdo považuje za politickou věc nebo ne, rozhodovat hlavně v zájmu studentů.
341
Ono se to bude muset stejně nějakým způsobem vytřídit, tady tento zákon. Nemůžeme se na to dívat z pohledu těch milionů, miliard, které se do toho nalily. Já s tím taky nesouhlasím, ale situace je taková. Měli bychom se rozhodovat v zájmu našich studentů, našich dětí. Pro ně je důležité, jak se k tomu postavíme. Protože je to pro ně naděje, že ti, kteří tu maturitu neudělali nebo se jí bojí, že k ní půjdou a budou mít aspoň nějakou šanci. Takže vás žádám, prosím vás, abyste také zvedli ruku pro tento návrh zákona. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Zatím posledním je přihlášen pan senátor Chládek, jako senátor. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Když poslouchám tuto
plodnou diskusi, tak se mi chce říct, já jsem vám to říkal. Já jsem to říkal, že ten produkt, jak se jmenuje státní maturita, tak vůbec neměl spatřit světlo světa. Tady to vidíme. Tenhle pokus, který tady je, tak je v podstatě jenom pokus valit to před sebou, jako to zvířátko takovou tu kuličku, a stejně to nikam nepovede. Padlo tady několik plodných vět na téma, jak nám jde o to dobro studentů. Já se vsadím, že ti studenti, kteří tamhle sedí – předpokládám, že jsou to studenti, pravděpodobně střední školy – tak si vzpomenou na mě, že ještě jejich vnuci a vnučky budou slýchat plodné diskuse v Parlamentu ČR na téma státní maturity. Tady se bavíme 14, 15 let, všem nám jde o dobro studentů, učitelů. Mimochodem je to velmi ožehavé téma, vůbec celé školství, protože školství u nás rozumí v podstatě každý. Protože každý kdysi chodil do školy, a nebo minimálně zná někoho, kdo chodil do školy. Já jsem měl před rokem takový příměr ke státní maturitě, a tady už to padlo, že to je takový teploměr, který vám měří teplotu, protože pan ministr Dobeš tady chodil a vykládal – školství je nemocné. On se zatím jako doktor nebo léčitel moc neprojevil, nic nevyléčil, ba možná pohřbí to naše školství. A já jsem tehdy použil výrok s teploměrem. Když máme těžce nemocného, tak jestli ten teploměr ho vyléčí? No nevyléčí, akorát budeme vědět, že zemře s vysokou teplotou. A ten teploměr, který tady máme, který se jmenuje státní maturita, tak je ještě ke všemu rozbitý. A my si hrajeme na to, že ten rozbitý teploměr něco měří. Já souhlasím se všemi, tady, co jsme řekli, že v podstatě my nemáme jinou možnost, než to nějak pustit. Je otázka, jestli to pustíme přímým hlasováním a spojíme svoje jména s tímto návrhem, a nebo jestli to uděláme tak, že to necháme projít marnou lhůtou, protože nikdo tady nenavrhl zamítnout. Kde to ani v podstatě nelze. A já bych byl velice rád, abychom si opravdu někdy sedli a zamysleli se vůbec nad koncepcí školství jako takového. Není možné si myslet, že učiliště dohoní gymnázia. A kdyby to tak bylo, tak bychom mohli mít jenom gymnázia. A neměli bychom střední odborné školy, neměli bychom učiliště. A já vždycky s oblibou pokládám jednu otázku, kterou si dovolím položit dnes i vám. Já se ptám: musí mít každý učeň maturitu? A všichni říkají: nemusí, nemusí. Možná je to pravda, ale ten systém máme nastavený tak, že musí. Protože když chce být dobrý kuchař mistrem, tak po něm chtějí maturitu. Když kominík koncesní listinu, kterou potřebuje pro svou živnost, chtějí po něm maturitu. Tak změňme ty zákony, ať nejsou takhle hloupě nastaveny, a pak netrapme studenty, jestli budou mít státní maturitu z informatiky, matematiky, cizího jazyka, nebo z čehokoli jiného. Mimochodem mně se velmi líbilo vystoupení, škoda, že tady není, myslím, že to byl pan senátor Pospíšil, který vystoupil tehdy k maturitě a řekl, že by tu maturitu rozdával tím způsobem, že by sezval studenty na náměstí a vyhlásil jedním výrokem, všichni máte maturitu. A ono by to v podstatě bylo to samé. Protože ta státní maturita 342
je takové ruské kolo. Když budete házet šipkami, a vůbec se na ni nebudete připravovat, a trefíte se do nějakého A, B, C nebo D, tak v podstatě musíte tu maturitu udělat jenom tím tipováním. A pak na druhou stranu může mít smůlu student, který se připravoval, je dobrý student, tak jako se to ukázalo teď při státní maturitě, že např. z anglického jazyka se odchýlí od tématu, a i špičkový angličtinář neudělá státní maturitu. A stalo se to, protože učitelé se báli, aby nebyli perzekuováni za to, že se odchýlili od tématu, a nedostal státní maturitu. My tady hovoříme o studentech, ale byl to právě ministr Dobeš, který se chlubil tím, že propadlo 11 tisíc studentů, a jaká je to výborná státní maturita, ale pak pošle svou kolegyni, aby tuto skvělou státní maturitu přibrzdila. Mimochodem 11 tisíc studentů znamená 11 tisíc lidí velmi obtížně zaměstnatelných, protože za ty 4 roky nemají nic. Nemají vůbec nic. A do vínku dostali toto, a možná to dostanou další a další studenti. Největší průšvih státní maturity, kromě těch vyházených stovek, milionů, je, že si osobně myslím, že se nedá zcela dobře připravit na státní maturity, protože jsou tam otázky, které nejsou zaměřené na učivo střední školy. Proč u státní maturity se ověřují např. nějaké studijní předpoklady? To nemá co dělat u maturity. To může být součástí přijímacích pohovorů. A to je největší problém. Protože u nás to dopadne jako v Americe, kde se všichni začali připravovat na testy, neučili se nic jiného, a v podstatě to skončilo, že uměli křížkovat. Já předpokládám, že tady jsou mezi senátory psychologové. A ti dobře vědí, že když se dělají IQ testy pravidelně, tak se vám zvedá inteligenční kvocient, ale ten člověk je hloupý pořád stejně. Zvedá se jenom proto, že umí vyplňovat ty testy. Já se obávám, abychom neskončili tak, že budeme umět vyplňovat testy, a nebudeme schopni reálně pracovat v životě. Já si myslím, že největší úspěch školy je uplatnění studentů v praxi. A různé žebříčky, které tady byly jmenované, jako je např. PISA apod., jsou zavádějící. Např. konkrétně PISA testuje 15leté žáky, ale používáme to ke státní maturitě, která testuje žáky 18-19leté. A co se týče PISA, nikdo neotevřel např. téma, že řada dětí, které byly testovány v ČR nyní v tomto ročníku u PISA, tak měly o rok méně školní docházky. Protože u nás se stalo zvykem, že se nechodí od šesti, ale spíše se chodí skoro od sedmi, je hodně odkladů atd. A nikdo se tím nezabývá. Nikdo se nezabývá tím, že nám v PISA vyšlo, že máme vůbec nejhorší klima na školách ze všech testovaných států. Že nikde jinde to není tak jako u nás, že se nudí na školách, že se netěší do škol, že to je nejhorší výsledek, který tam je. Nikdo se tím nezabývá, ale strašně jsme se polekali, že jsme se zhoršili v nějaké čtenářské gramotnosti a gramotnosti počítačové. A nikdo se nezabývá tím, jak je možné, že se zhoršili pouze hoši, ale nezhoršily se dívky. Takže my jenom prostě budeme testovat, budeme dělat žebříčky, křížky, budeme umět porovnat, jestli Baník Ostrava v tabulce skončí osmý, nebo dvanáctý – to je otázka u státní maturity. Budeme porovnávat, jestli je větší 1/3, nebo 1/5. A pan ministr na to odpovídá, když tady padl ten dotaz, jestli to musí být součástí státní maturity, tak řekl ano, protože, já nevím, asi 2/3 na to neuměly odpovědět. Ať se na mě nikdo nezlobí. Jestli někdo nezná rozdíl mezi např. 1/2 a 1/3, neměl vůbec dojít k maturitě. Maturita nemá řešit tuhle věc. A znovu se vracím k závěru k tomu. To, že máme na ulici 11 tisíc studentů, kteří nemají v ruce teď vůbec nic, není jejich chyba. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zda se někdo ještě hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a táži
343
se paní navrhovatelky, chce-li se k proběhlé rozpravě vyjádřit? Prosím, paní poslankyně. Poslankyně Jana Drastichová: Děkuji, pane předsedající. Já bych ráda v krátkosti reagovala na některé připomínky, které tady byly vyřčeny. Pan senátor Bratský se ptal, jakým způsobem si ministerstvo školství vypořádá s připomínkami, které zasílají nejenom studenti, ale i učitelé. Pokud vím, tak v tuto chvíli by měla platit vyhláška, která upravuje právě strukturu maturit, tzn. předřazení písemných částí před ústními. V letošním roce tomu bylo naopak. Zkracuje termíny maturit, jarních i podzimních termínů, aby výsledky testů jarních termínů mohly být využity pro vysoké školy při přijímacím řízení. Další, co bych chtěla zdůraznit, je, že včera školský výbor přijat také pozměňovací návrh, který řeší technické záležitosti, které mají usnadnit studentům i učitelům právě tuto maturitu. Obsahovým připomínkám se chceme věnovat po vyhodnocení maturit jarního i podzimního termínu. Vyhodnocení by mělo být dokonce letošního roku, a na začátku příštího kalendářního roku by se tímto chtěl výbor v Poslanecké sněmovně zabývat. Pak tady bylo zmíněno, proč je tato fixace při těchto problémech připravena pouze na jeden rok. Já bych ráda zopakovala, co jsem řekla ve své úvodní řeči, že tato fixace byla původně připravena na dva roky. Bohužel ve sněmovně k mé nelibosti prošel pozměňovací návrh, který tuto fixaci upravil pouze na jeden rok. Tolik tedy z mé strany k doplnění, a já děkuji všem, kteří podpoří tuto novelu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní poslankyně, a ptám se pana zpravodaje garančního výboru, chce-li se k proběhlé rozpravě vyjádřit. Ano, má slovo. Prosím, pane senátore Chládku. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. V proběhlé bujaré
rozpravě vystoupilo 12 senátorek a senátorů, z toho jeden dvakrát. Paní poslankyně v krátkosti na některé reagovala. Uspokojila nás tím, že tady bude nějaká vyhláška, která bude řešit něco, co už mělo být dávno vyřešeno, protože to jsme nevěděli např. takové věci před tím, že nám to zasáhne do přijímaček na vysoké školy? Máme nějakou 365 novelu školského zákona, nikdo už se v tom nevyzná. Dokonce někteří poradci pana ministra hovořili o tom, že ten zákon má nějakých 134 stran, že z toho udělá 30stránkový zákon, dodneška se to nestalo. A my pořád na to lepíme nějaké věci. Jsou to kosmetické záležitosti, a já si myslím, že by opravdu zevrubně stálo za to, jak to padlo v diskusi, se nad tím opravdu zamyslet, jestli tato podoba má vůbec nějakou životaschopnost. Po mně vystoupila paní senátorka Terelmešová, která tu dlouhodobost tady zmiňovala, poté hovořila i o přípravách a o tom, že studenti jsou pokusnými králíky. V tu chvíli jsem si vzpomněl na několik veřejných slyšení, která tady byla, kdy vystoupil student a hovořil o tom, proč zrovna já mám být tím pokusným králíkem prvního ročníku, když já jsem si to nevybral, že to takto chci, takto nesmyslně nastavené. Pan senátor Juránek hovořil o tom, že za rok se nikdo nemůže naučit cizí jazyk, že s tím nikdo nepočítal. Naprosto s tím můžeme souhlasit. Na druhou stranu, tak jak padlo v bohaté diskusi, bez znalosti cizího jazyka dnes není možné najít kvalitní zaměstnání. Pan senátor Gawlas hovořil o nespravedlnosti státních maturit. Že ten návrh nic neřeší, to už jsme se tady bavili, o tom, že je to posouvání kuličky a valení před 344
sebou. Na to navázal senátor Bratský, vesměs připomněl veřejná slyšení. Já bych s jeho dovolením k tomu ještě doplnil, že by k tomu mohlo být pučení z krizového vývoje, tak mi to připomíná, protože jsme se dodneška z ničeho nepoučili. A zmiňoval ohledně dohonění učiliště gymnázií. Už jsem se k tomu vyjádřil, nemyslím si, že to někdy bude a že by to bylo účelem. Pan prof. Žaloudík tady hovořil o nutnosti jazykového vybavení, a zároveň řekl, že nerozumí koncepci ministerstva. Tímto bych panu profesorovi chtěl vzkázat prostřednictvím předsedajícího, pane profesore, nejste jediný, kdo nerozumí koncepci ministerstva školství. Ba spíš si myslím, že bychom mohli hledat někoho, kdo tomu vůbec rozumí, té koncepci. Protože tam žádná koncepce není za současného pana ministra. Co se týká vystoupení pana senátora Vystrčila, hovořil o tom, že maturanti neodmaturují, vyzývá ministerstvo školství, že musí přijít s rozumnou koncepcí, ale zároveň si dovolím poznámku. To jsme nevěděli před rokem, v jakém stavu je jazyková vybavenost studentů? To jsme nevěděli před rokem, jaká je úroveň učilišť? Dozvěděli jsme se jen to, co jsme věděli. Najednou se tváříme, jako kdyby přišlo nějaké novum. Paní senátorka Gajdůšková hovořila o tom, jak je vzdělávání důležité, a zmínila se o výsledcích PISY. Pan senátor Sefzig hovořil o uplatnění studentů na trhu. Na to navázal pan senátor Šebek a hovořil o smysluplnosti státní maturity a o promrhaných prostředcích. O těch prostředcích hovořil také senátor Dryml a poté s prosbou vystoupila paní senátorka Juřenčáková. Já pevně věřím, že to s prosbou nedopadne jako se slovenskou premiérkou, která také prosila, a pak padla vláda. Tady bohužel můžou vládní činitelé dělat, co chtějí, a vláda nepadne. I když si nemyslím, že by zrovna státní maturity, že by s tím stála a padala vláda. Nicméně padl tady pouze jeden návrh, a to návrh schválit. Nikdo nepodal návrh na neschválení tohoto návrhu, takže já bych, pane předsedající, jestli je to takto možno, tímto ukončil, že je pouze tento jeden návrh. Ještě bych, prosím, jenom technicky pro všechny senátorky a senátory chtěl upozornit, vzhledem k přítomnosti paní poslankyně, dejte si pozor na hlasovací karty. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Shrnul
jste přesně rozpravu a konstatoval jste, že máme před sebou jenom jednu možnost v tuto chvíli, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A o tomto návrhu budeme po znělce hlasovat. Konstatuji, že v sále je přítomno 58 senátorek, resp. senátorů, což znamená, že aktuální kvórum je 30. Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Končí hlasování pořadové číslo 82, a konstatuji, že návrh byl přijat. Nakonec 59 zaregistrovaných, kvórum zůstalo na 30, pro 52, proti nikdo, návrh byl schválen. Blahopřeji paní navrhovatelce, děkuji panu zpravodaji a postoupíme k projednání dalšího bodu.
345
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Před tím, než přistoupíme
k projednávání dalšího bodu, mám avizováno, že paní předsedkyně klubu Top 09 nám chce přednést procedurální návrh. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové mám osobní prosbu. Já bych vás chtěla poprosit, zda by bylo možné, aby mé návrhy senátních návrhů zákona, které máme pod čísly 49 a 50 v prvním čtení, zda byste souhlasili s tím, zda by mohly býti zařazeny na příští jednání naší schůze 26., 27. října. Myslím si, že i vy budete radši, protože dneska těch bodů máme opravdu velké množství. Takže vás prosím o to, aby byly vyřazeny z programu dnešního jednání a zařazeny na příští jednání. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Ano, paní senátorko. O tomto budeme hlasovat bezprostředně bez rozpravy. Kdo je pro to, abychom vyhověli paní senátorce, tak po znělce se k tomu můžeme vyjádřit. Hlasujeme o tom, že body 49 a 50, což jsou senátní návrhy zákona paní senátorky Paukrtové, budou přeřazeny na příští schůzi, 26. října. To jsou jiná čísla, omlouvám se. Čísla tisků, pro upřesnění, protože pořadí v programu máme trošku jiné, jedná se o senátní tisk 197 a 198. A já spouštím hlasování.Kdo je pro to, abychom tyto tisky přeřadili, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo s tím nesouhlasí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 83 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 47, proti 0, návrh tedy byl přijat. Tyto tisky budeme projednávat příště. A nyní můžeme přistoupit k dalšímu bodu dnešního programu, a tím je
30. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace (senátní tisk č. 108) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 108 a uvede ho ministr obrany Alexandr Vondra, kterému tímto uděluji slovo. Ministr
obrany
ČR
Alexandr
Vondra: Ano.
Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych v zastoupení pana ministra Dobeše, svého kolegy, uvedl nyní několik materiálů. První z nich je žádost o vyslovení souhlasu s ratifikací změny úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby, která byla přijata na 20. zasedání této organizace v říjnu roku 2008. Povinnost přijmout tyto změny vyplývá z našeho členství v předmětné organizaci. Všechny změny jsou v souladu s ústavním pořádkem i závazky, přijatými v rámci jiných platných smluv. Ratifikace změn nebude mít dopady na výdaje státního rozpočtu, a vzhledem k tomu, že původní úmluva byla přijata jako smlouva
346
vládní k zajištění právní jistoty, si vláda dovoluje požádat o vyslovení souhlasu jak s ratifikací původní úmluvy, tak s ratifikací jejích změn. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 108/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 108/1 a zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Veronika Vrecionová: Dobrý den, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, děkuji panu ministrovi, myslím, že nemám, co bych zásadního dodala, takže si vám dovolím pouze přečíst usnesení VHZD k tomuto vládnímu návrhu, kdy výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace, II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění změn, přijatých dne 24. dubna 1998 v Londýně, jež vstoupily v platnost 31. července 2001. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko, a
prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní vystoupí pravděpodobně zpravodaj VZOB. Ano, pan senátor Trpák jde k mikrofonu. Senátor Pavel Trpák: Paní předsedající, pane ministře, vážené kolegyně,
vážení kolegové, VZVOB přijal k tomuto bodu usnesení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Ptám se, zda někdo má zájem. Zdá se, že se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, a tak ji v tuto chvíli ukončuji. A protože od obou zpravodajů zazněl jediný návrh, a to doporučení Senátu, dát souhlas k ratifikaci, tak o tomto nyní budeme hlasovat. Hlasujeme o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci I. změn Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace, II. Úmluvy mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění změn, přijatých dne 24. dubna 1998 v Londýně, jež vstoupily v platnost 31. července 2001. Aktuálně přítomno je nás tady 53 a potřebný počet pro přijetí v tom případě je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 84 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 43, proti nikdo, a návrh byl přijat.
347
Děkuji panu navrhovateli a děkuji zpravodajům a můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. Než přistoupíme k dalšímu bodu, dovolte mi pro steno ještě jednu omluvu z dnešní schůze. Omlouvá se pan Ing. Sykáček, který tedy dnes nebude přítomen. Dalším bodem programu je 31. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup České republiky k revidovanému Protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO), ve znění z roku 1999 (senátní tisk č. 109) Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 109 a opět ho uvede pan ministr Vondra. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Ano, děkuji. Kolegyně a kolegové,
tento vládní návrh přímo navazuje na návrh předchozí. Stejná mezinárodní organizace, revidován byl i protokol o výsadách a imunitách, tak jak to často bývá. Vláda tímto žádá slovutný Senát o vyslovení souhlasu s ratifikací tohoto revidovaného protokolu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 109/2 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Trpák. Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 109/1 a zpravodajkou výboru je opět paní senátorka Vrecionová, kterou opět žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Veronika Vrecionová: Ještě jednou dobrý den. Opět myslím, že toho není mnoho co dodat, takže opět přečtu pouze usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR vysloviti souhlas s přístupem k revidovanému Protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění z roku 1999. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. A zpravodaj Výboru pro zahraniční věci a bezpečnost, pan senátor Trpák. Senátor Pavel Trpák: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
vážené kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal k tomuto bodu usnesení. Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas s přístupem ČR k revidovanému Protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění z roku 1999. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru, senátora Josefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se opět nikdo
348
nehlásí. Z obou výborů zazněl návrh na to, aby Senát dal souhlas k ratifikaci a o tom teď budeme po znělce hlasovat. Takže hlasujme o tom, že Senát dává souhlas s přístupem k Revidovanému protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění z roku 1999. Kdo je pro, abychom tento souhlas dali, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo. Já konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 85 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 vyslovilo 39 a proti jeden. Návrh byl přijat. Můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům a můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je 32. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Argentinské republiky o leteckých službách (senátní tisk č. 110) Obdrželi jste jej jako senátní tisk č. 110 a uvede ho za ministra dopravy pan ministr Vondra, kterému opět uděluji slovo. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dne 31. března 2011 ministři zahraničí Karel Schwarzenberg a Hector Timerman v Buenos Aires Dohodu mezi ČR a Argentinou o leteckých službách. Je to standardní letecká dohoda. Zajímavé je, že to je první dohoda s Argentinou, která byla v oblasti civilního letectví, kdy s naší zemí uzavřená. Jinak je to standardní materiál, ale protože jej to smlouva prezidentského typu, žádá se samozřejmě Senát o vyslovení souhlasu s ratifikací. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 110/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 110/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Lajtoch: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Vzájemné diplomatické styky mezi bývalou Československou republikou a Argentinskou republikou byly navázány v listopadu roku 1920 na úrovni velvyslanců. Po rozpadu České a Slovenské federativní republiky uznala vláda Argentinské republiky Českou republiku k 1. lednu 1993 a navázala s ní tímto dnem diplomatické styky. Senátu byla předložena k vyslovení souhlasu k ratifikaci Dohoda mezi vládou ČR a vládou Argentinské republiky o leteckých službách, která byla podepsána dne 31. března 2011 v Buenos Aires. Vztahy mezi Českou republikou a Argentinskou republikou v oblasti civilního letectví nejsou dosud upraveny žádnou dvoustrannou dohodou. Text dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU, se závazky
349
převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Sjednání a provádění dohody nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Vláda vyslovila souhlas se sjednáním dohody 4. října 2006. Dle českého právního řádu se jedná o mezinárodní smlouvu, takzvané prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle článku 49 písm. A a E Ústavy a k její ratifikaci prezidentem republiky je třeba souhlasu obou komor parlamentu. Dohoda se skládá z 25 článků a jedné přílohy, která tvoří nedílnou součást a obsahově je srovnatelná s obdobnými dvoustrannými mezinárodními smlouvami o leteckých službách v letecké dopravě. Dohoda dále upravuje práva smluvních stran určit letecký podnik nebo podniky za účelem provozování dohodnutých služeb, a tímto určením odvolat či nahradit dříve určený podnik jiným leteckým podnikem a současně stanovit podmínky, za kterých letecký úřad smluvní strany uděluje či odvolává určenému leteckému podniku provozní oprávnění. Podobně jako v jiných leteckých dohodách je i zde upraveno osvobození určených leteckých podniků druhé smluvní strany od všech dovozních omezení ekonomické povahy, cla a celních poplatků, nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných celostátních a místních dávek a poplatků, jež se vztahují na letadla. Dohoda řeší i otázku užívání letišť a leteckých zařízení. A v této souvislosti možnost ukládání uživatelských poplatků či zákaz poskytování výhod vlastním leteckým podnikům. Dohoda obsahuje ustanovení o zjednodušené kontrole cestujících v přímém tranzitu přes území států smluvní strany. Dohoda vstoupí v platnost 30 dnů po dni, kdy si smluvní strany vzájemně písemně diplomatickou cestou oznámí, že jejich příslušné vnitrostátní požadavky pro vstup a platnost byly splněny. Dohoda je sjednána na dobu neurčitou. Její platnost však může kterákoli ze stran ukončit písemným oznámením, učiněným vůči druhé smluvní straně. Přípustné jsou i změny, pokud se na nich obě smluvní strany dohodnou. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 12. schůzi, konané 20. září 2011, k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací dohoda mezi Vládou ČR a vládou Argentinské republiky o leteckých službách. Po úvodním slovu zástupce předkladatele Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha, a po rozpravě, doporučil Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací dohody mezi Vládou ČR a vládou Argentinské republiky o leteckých službách. Určuje zpravodaje senátora Lajtocha a pověřuje předsedu výboru Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše, děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Dryml. Prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážení kolegové, vážené kolegyně, kolegové.
Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost 3. srpna projednal tento návrh. Za prvé – doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. Za druhé – určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla. Za třetí – pověřuje předsedu výboru senátorů Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.
350
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a otevírám nyní obecnou rozpravu. Zdá se, že ani k tomuto bodu obecná rozprava nebude, takže ji uzavírám. A opět zazněly shodné návrhy z obou výborů. A to je návrh souhlasu k ratifikaci. Po znělce o něm budeme hlasovat. Hlasujeme tedy o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi Vládou ČR a vládou Argentinské republiky o leteckých službách. V sále je nás aktuálně přítomno 49, kvorum je tedy 25. A já se ptám, kdo je pro, abychom dali souhlas, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování skončilo a já konstatuji, že hlasování pořadové č. 86 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 37, proti 0. I tento návrh byl přijat. Děkuji zpravodajům. Pan navrhovatel stále s námi zůstává. K dalšímu bodu, kterým je
33. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru (senátní tisk č. 115) Obdrželi jste jej jako senátní tisk č. 115. A uvede jej opět pan ministr Vondra. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Ano, děkuji. Dámy a pánové,
existuje projekt tzv. Jednotného evropského nebe. Ten si klade za cíl jednak efektivní výkonnost systému letecké dopravy, a také zvýšit úroveň bezpečnosti této přepravy. Za tím účelem mají skupiny evropských států do prosince 2012 zřídit tzv. funkční bloky vzdušného prostoru. A právě proto byla dne 5. května 2011 uzavřena smlouva mezi Bosnou a Hercegovinou, Českou republikou, Chorvatskem, Maďarskem, Rakouskem, Slovenskem a Slovinskem o vytvoření Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru. Ušetří se tím peníze, je to zároveň smlouva prezidentské kategorie, a proto Senát žádá o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře.
Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 115/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 115/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Vítězslav Jonáš: Paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené
kolegyně a kolegové. Účelem dohody, jak už bylo řečeno, je zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru. Současně má dojít k implementaci evropské legislativy Jednotného evropského nebe, s cílem zvýšit výkonnost a udržitelnost evropského leteckého systému. Funkční bloky vzdušného prostoru jsou klíčovými prvky, které umožňují širší spolupráci mezi poskytovateli letových provozních služeb, s cílem zvýšit výkonnost a vytvářet součinnost. Dle nařízení Evropského společenství členské státy přijmou veškerá opatření, nezbytná k tomu, aby do 4. prosince 2012 zřídily funkční bloky vzdušného prostoru, s cílem dosáhnout požadované kapacity a efektivnosti
351
sítě, uspořádání letového provozu v rámci Jednotného evropského nebe, udržet vysokou úroveň bezpečnosti a přispět tak celkově k výkonnosti systému letecké dopravy a snížení jejich dopadu na životní prostředí. Členské státy mají mezi sebou povinnost co v největší míře spolupracovat, zejména pak při zřizování sousedních funkčních bloků vzdušného prostoru, případně se na spolupráci mohou podílet třetí země, jež se funkčních bloků vzdušného prostoru účastní. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu vyslovil souhlas s ratifikací Dohody o zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore,
posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Trpák? Senátor Pavel Trpák: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,
vážené kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal následující usnesení: Výbor doporučuje Senát Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Zdá se, že ani k tomuto bodu nebude obecná rozprava, takže ji uzavírám. A oba výbory opět nám daly shodné stanovisko, doporučení, aby Senát dal souhlas k ratifikaci. Ani pan navrhovatel ani pan zpravodaj nemají se k čemu vyjadřovat, takže po znělce budeme hlasovat. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Hlasovat budeme o tom, že
Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o zřízení středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25. Kdo je pro souhlas k ratifikaci, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, hlasování skončilo a já konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 87 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 39, proti nikdo. I tento návrh byl přijat. Děkuji zpravodajům. Pan navrhovatel ještě zůstává, aby nám předložil další tisk, a tím je 34. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o ukončení Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru (CEATS) ze dne 27. června 1997 a Zvláštní dohody týkající se realizace článku 6 Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL
352
ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru (CEATS) (senátní tisk č. 116) Je to senátní tisk č. 116 a opět nám ho uvede pan ministr Vondra. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Děkuji. Jak to tak bývá, něco
nového vzniká, zároveň s tím něco staršího zaniká. Onoho 5. května, kdy byla schválena Dohoda o funkčním blokovém prostoru a spolupráci, tak byla ve slovinském Brdu zároveň podepsána také dohoda, která ruší předcházející dohodu, takzvaný CEATS. Tato dohoda o provozování letových provozních služeb ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru – tak jejími účastníky kromě těch signatářů té nové dohody byla ještě Itálie. Celé se to realizovalo ve společném středisku ve Vídni, který spadal pod organizaci EUROCONTROL, ale tento centralizovaný projekt již neřešil problém nedostatečné kapacity pro uspokojování poptávky po letových provozních službách, a proto byla uzavřena ta dohoda nová, již bez účasti Itálie, kterou jsme právě schválili v předcházejícím materiálu. Nyní vláda žádá Senát o vyslovení souhlasu i s touto Dohodou, která ukončuje tu Dohodu CEATS. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli,
posaďte se prosím opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 116/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 116/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Pakosta, kterého bude na dnešním jednání zastupovat pan senátor Jonáš, a toho teď prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pan ministr celkem objasnil, proč je nutno učiniti tuto dohodu o ukončení dohody o zřízení a provozu letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru, takzvaný CEATS, ze dne 27. června 1997, a zvláštní dohodu týkající se realizace článku 6 Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru CEATS. Senát vyslovil s dohodou, jak už zde bylo řečeno, souhlas 22. listopadu 2000 a následně byl ratifikována prezidentem republiky. Dohoda o ukončení její platnosti musí být proto stejné kategorie. K ukončení její platnosti je nutný souhlas Parlamentu ČR v souladu s ustanovením § 108 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny a § 115 jednacího řádu Senátu a následná ratifikace prezidentem republiky. Výbor projednal tento senátní tisk na svém jednání a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této dohody. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a já se ptám, jestli si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Trpák. Už směřuje k mikrofonu.
353
Senátor Pavel Trpák: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal k tomuto materiálu následné usnesení: výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senát senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru, senátora Josefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Ani k tomuto bodu není třeba diskutovat, a tak budeme hlasovat po znělce. Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o ukončení atd. – nebudu celý ten dlouhý titul znovu opakovat a zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 88 se z přítomných 49 senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 39, proti nula. Návrh byl přijat. Já děkuji navrhovateli i zpravodaji a oba dva zůstávají na svém místě k projednání dalšího bodu, a tím je
35. Bílá kniha Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje (evropský senátní tisk č. K 042/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 042/08 a K 042/08/01. Prosím pana ministra Vondru, aby nás seznámil i s tímto bodem. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Děkuji, paní předsedající. Dámy a
pánové, máte před sebou Bílou knihu – plán jednotného evropského dopravního prostoru, čili jakýsi základní strategický dokument EU v oblasti dopravy. Klade si za cíl předložit dlouhodobou koncepci s výhledem až do roku 2050. Evropská komise, zpracovatel tohoto koncepčního materiálu, se jej snaží samozřejmě propojovat i s dalšími politikami Unie, včetně s cíli Strategie Evropa 2020. Komise tu indikuje určité směřování nové dopravní politiky a je důležité tomu věnovat i na naší úrovni pozornost, neboť nezareaguje-li se a nezaujme-li se stanovisko k některým záměrům a cílům včas, pak když se předkládají legislativní návrhy, už to někdy není jednoduché prosadit. Cílem Bílé knihy je vytvoření konkurenceschopného evropského dopravního systému, to je samozřejmě chvályhodné. Zároveň se koncepce veze na vlně úsilí o dekarbonizaci dopravy a snížení emisí skleníkových plynů. Na druhé straně ale také realisticky konstatuje, omezení mobility není řešením pro dosažení tohoto záměru a s tím se ČR plně ztotožňuje. Nemůže být cílem přestat používat dopravu. Ta vize se koncentruje do čtyř pilířů. Jednak dokončení vnitřního trhu prostřednictvím vytvoření jednotného evropského dopravního prostotu, dále důrazem na inovace a moderní technologie, za třetí na rozvoj moderní infrastruktury a za čtvrté na vnější dimenzi. Ty čtyři pilíře jsou pak překlopeny do jakýchsi šesti konkrétnějších cílů, které mají vést k naplnění výše uvedené vize. Některé cíle ČR podporuje, zejména odstranění bariér ve volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, což je naše dlouhodobá priorita. Samozřejmě 354
chápeme snahu Komise o stanovení dlouhodobé vize jako celku, ale dle našeho názoru v některých případech jsou ty cíle příliš ambiciózní a také tam občas chybí kroky, které by měly vést k naplnění těchto cílů. Z hlediska ČR je zásadní, aby uskutečňování těchto cílů neomezilo v žádném případě konkurenceschopnost jak Evropy před vnějším světem, tak ČR v Evropě. Za klíčové považujeme vývoj a zavádění nových technologií v dopravě, především s důrazem na aplikace evropských satelitních a navigačních systémů typu EGNOS nebo Galileo. Naplnění cílů Bílé knihy má samozřejmě přímou souvislost a s realizací nové politiky TEN-T, tedy dopravních sítí, která by měla být představena nyní, 19. října. V tomto ohledu vítáme, že jsou v Bíle knize několikrát zmíněny veliké rozdíly v dopravní infrastruktuře mezi východem a západem Evropy, ale materiál – podotýkám, že je to škoda – neobsahuje uvedená konkrétní opatření či iniciativy, jak tyto rozdíly odstranit. Materiálem se myslím podrobně zabýval výbor pro evropské záležitosti a jeho usnesení je myslím naprosto v pořádku. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane předkladateli,
posaďte se, prosím, opět stolku zpravodajů. Jak jste správně avizoval, výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K42/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud a já ho prosím, a já ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já se krátce vyjádřím k obsahu tohoto materiálu, který už tady prezentoval ministr, možná trošku z jiného úhlu pohledu, a potom vystoupím sám s krátkým hodnocením tohoto materiálu. Deklarovaným důvodem pro sepsání této Bílé knihy je snaha o zlepšení konkurenceschopnosti a udržitelnosti evropského dopravního systému. Co to znamená? Přeloženo to znamená, že komise chce snížit přílišnou závislost dopravy v EU na ropě a ta udržitelnost tam znamená snižování emisí skleníkových plynů produkovaných dopravou. K těmto vizím navrhuje komise jisté cíle a prostředky a závěrem pak předkládá 40 iniciativ, které by měly podpořit zamýšlené cíle, to snížení emisí – ten základní cíl. Mezi ty základní cíle patří snížení emisí, konkretizuje to tak, že do roku 2050 alespoň o 60 % snížení emisí v dopravě – CO2 – ve srovnání s rokem 1990. Druhý cíl – posílení dopravní interoperability a multimodality. Přeloženo to znamená vzájemné doplňování dopravních systémů, železnice versus silniční doprava. Třetí cíl – globální rovnocenné podmínky pro dopravu na dlouhé vzdálenosti. To zní hezky, ale ve skutečnosti to znamená další regulace a snižování emisí v letecké a námořní dopravě, podobně jako u automobilů. To znamená další daně, nebo poplatky. Čtvrtý cíl – čistá městská doprava. Pod tím se skrývá omezování emisí skleníkových plynů a omezování znečištění místního ovzduší, omezování hluku ve městech. Pátý cíl je ještě strukturovaný, je tam 10 cílů pro konkurenceschopný dopravní systém. To je titulek. Ty se rozpadají do tří hlavních skupin. První skupina je srozumitelná, je to zavádění nízkouhlíkových paliv. Druhá skupina je převádění silniční dopravy na železnici, což je také zajímavé – zajímavě konkretizováno – do roku 2030 převést 30 % silniční přepravy nákladu nad 300 km na železnici či námořní dopravu. Do roku 2050 více než 50 %. Třetí skupina má zvyšovat účinnost dopravy a využívání infrastruktury prostřednictvím informačních systémů. Takže teď jsem vám to přeložil do srozumitelného jazyka.
355
Materiál byl projednán na výboru pro záležitosti EU jako garančního výboru a ten přijal usnesení vycházející z usnesení podvýboru pro dopravu hospodářského výboru, který se k tomuto materiálu vyjádřil 24. 5. 2011, a pak i hospodářského výboru. K tomuto usnesení se přiklonil a toto usnesení zní – já vám řeknu ty hlavní body, vy ty materiály máte na stole. Za prvé poukazuji na skutečnost, že předložená dopravní strategie předkládá velmi ambiciózní cíle, a to jak z hlediska technologického, tak i materiálního a finančního, avšak nezmiňuje nástroje k jejich realizaci. Dále je přesvědčen, že je zapotřebí sladit střednědobé a dlouhodobé cíle rozvoje dopravní politiky takovým způsobem, aby nebyla v následujících letech ohrožena konkurenceschopnost EU a zároveň existovala dlouhodobá vize rozvoje v oblasti mobility. Dále poukazuje na klíčovou roli evropského globálního navigačního družicového systému v rámci rozvoje evropské dopravy a důležitost jeho včasného dobudování. Domnívá se, že pro další rozvoj evropské dopravy je stěžejní zvláště dokončení efektivní multimodální dopravní sítě EU, propojení příhraničních regionů a vyrovnávání rozdílů v dopravní infrastruktuře mezi západní a východní částí EU. Zdůrazňuje důležitost zachování principu technologické neutrality, aby závislost na ropě nebyla vystřídána závislostí na jiném jedinečném druhu pohonné hmoty či technologie. Zastává názor, že negativní ekologické dopady dopravy lze eliminovat nejen dekarbonizací dopravy, ale také promyšlenou výstavbou dopravních cest a propojováním dopravních uzlů, efektivním využíváním různých dopravních módů a zejména účinnou integrací a analýzou dopravních informací. To je podstata usnesení a já vás žádám o jeho schválení. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore,
posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodaje Petra Pakostu zastoupí pan senátor Jonáš. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane
ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já budu velice stručný, ale protože se tímto tiskem zabýval jak podvýbor pro dopravu, tak celý VHZD, seznámím vás s výsledkem jednání. VHZD vyjadřuje souhlas s 12. usnesením podvýboru pro dopravu ze dne 21. června 2011 k Bílé knize – Plán jednotného evropského dopravního prostoru, vytváření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje, určuje zpravodajem výboru pro jednání schůze Senátu senátora Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.
Otevírám rozpravu k tomuto tisku, do které jsou přihlášeni zatím dva senátoři. Prosím pana senátora Bratského, aby vystoupil. Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Nechci vůbec dlouho zdržovat ctěný Senát, nicméně nedá mi to, abych se nezmínil, že u tak ambiciózních projektů, o kterých slyšíme, jako je Bílá kniha pro dopravu, samozřejmě je možno vytyčovat si velké a smělé cíle, nicméně je dobré i zvážit, zrovna tak jako česká vláda, jejich reálnou realizaci v čase. Proto se kloním k tomu, abychom přijali usnesení, které se bude blížit stanovisku vlády. Já dám jenom jeden příklad. Pan kolega Škaloud ve své zpravodajské zprávě někdy na závěr zmínil ono vyrovnání konkurenceschopnosti regionů v rámci Evropy. Když hovořil ještě předtím o tom, jaké
356
cíle jsou – 30 a 50 % na převedení silniční dopravy na dopravu železniční a námořní, zapomněl-li se zmínit zřejmě ještě o říční, jejíž síť v západní Evropě, zvláště v Beneluxu, Německu a Francii, se neustále rozšiřuje, tak například vytvoření kanálu, který by byl z Bratislavy, nebo z Dunaje dejme tomu až někam k Hodonínu by mohlo znamenat, že z Černého moře by nafta a stlačený plyn mohly putovat po Dunaji až někam k městu Hodonín, kde máme stanice. Mohlo by to částečně nahradit různá jiná vedení energetická, která jsou, což by konkurenceschopnosti naší země jistě velmi pomohlo. Zvláště kdyby takové stavby mohly být hrazeny z evropských peněz. Ukazuje se, že tyto stavby jsou dlouhodobě umrtvovány, takže o čem vlastně je řeč! Zrovna tak doprava z domu do domu, jak se říká, neboli po ose silniční je pro většinu společností v dnešní době z časového a ekonomického hlediska nejvýhodnější a nevím, jakými směrnicemi přinutit dopravce, aby využívaly větší kontejnerizaci nebo překládání celých kamionů na železnici nebo na vodu, je jedno, jestli na řekách nebo mořích. Tedy mně tam k tomu chybí ještě ono "jak". Souhlasím s těmi záměry, že jsou správné, určitě, z mnoha hledisek opodstatněné a dají se i zdůvodnit nejenom ekonomicky a ekologicky, ale třeba i dalšími argumenty podpořit. Nicméně chybí mi ta realizační věc. I včera jsme se o tom bavili a dnes třeba ohledně škol – prostě smělé plány, ale jejich uskutečňování a valení celého problému stále před sebou o dalších pět a pět let a další vypořádávání se s tím, kdy nebyly splněny některé věci, to mi připadá, že je někdy zbytečné. Nicméně budu určitě hlasovat pro navržené usnesení. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Škaloud, tentokrát jako senátor, nikoli zpravodaj. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky a senátoři, já bych chtěl jenom říci, že pokud bych měl hodnotit tuto Bílou knihu, tak koordinace záměrů v oblasti evropské dopravy je bezpochyby žádoucí. Odstraňování bariér ve volném pohybu osob, zboží, služeb je dlouhodobou politickou prioritou ČR. Z tohoto důvodu je akcent na vnitřní trh těch služeb v dopravě správnou prioritou. Dále s ohledem na odhad budoucí světové poptávky po ropě je také žádoucí podporovat i snižování závislosti dopravního systému na tomto druhu paliva, zejména podporou nových technologií. Z tohoto hlediska má Bílá kniha svůj smysl a tyto vize je zapotřebí si klást. Na druhé straně, jak už bylo řečeno, ty konkrétní cíle jsou někdy nereálné. O některých už zde bylo hovořeno, nicméně si vzpomínám, že tam byl cíl, že do roku 2050 už nebudou žádné dopravní nehody. Opravdu to tam takto je. Proto se například zmiňuje výbor o tom, že jsou některé cíle nereálné, ambiciózní. Dále se zde objevuje snaha o zasahování do kompetencí samospráv týkající se vybírání poplatků za používání městských silnic atd. To by nám mělo být nařizováno – všem městům, jak to mají dělat. V Bílé knize chybí zmínka o nástrojích, nutných k realizaci těchto navržených cílů. Není navázána strategie na budoucí finanční perspektivu a chybějí tržní podněty pro využívání ekologičtějších dopravních prostředků. A ještě jednu poznámku k té ekologii a omezování emisí skleníkových plynů z dopravy ve vztahu ke konkurenceschopnosti. Je legitimní vést evropský boj proti emisím, i když EU vykazuje pouze 12 % jejich celosvětové produkce. Není ale korektní to nazývat zvyšováním konkurenceschopnosti. Pokud by totiž snaha EU o dekarbonizaci zůstala izolována proti zbytku světa, mohlo by to vést k pravému opaku. To znamená ke ztrátě konkurenceschopnosti jako celku.
357
Podobný vliv má také evropská internalizace externích nákladů. To je prakticky další daňové nebo poplatkové zatížení dopravy. Při současných rostoucích cenách paliv a při dalším zpoplatňování používání dopravní infrastruktury považuji toto opatření za nevhodné. Nedávno bylo dokonce schváleno v nějaké směrnici – procházelo to i Senátem, před rokem jako Zelená kniha, tento rok už jako směrnice – ještě navíc proti emisním limitům, které jsou uvaleny na auta, je zpoplatňován navíc hluk z automobilů, je zpoplatňováno zahuštění dopravy. To znamená – zahušťujete dopravu, budete muset platit pár centů za kilometr. Myslím si, že tyto další a další bohulibé cíle, které samozřejmě něco stojí, v současné době, kdy Unie bojuje s ohromnými deficity, nejsou vhodné. Myslím, že kolega Kubera by to řekl trošku případněji. Z podobného myšlenkového zdroje jsou v této Bílé knize prezentovány také nápady například na kalkulačky uhlíkové stopy. To znamená, budete muset mít popsáno různě, jakou uděláte stopu, někdo musí vytvářet tyto odhady. Nebo zahrnutí požadavku na ekologickou jízdu do směrnic o řidičských průkazech. Ty se zlepšením mobility nebo s jednotným dopravním prostorem rozhodně nesouvisejí. Takže mám pocit, že do důležitých témat podpory a koordinace evropského dopravního systému se zde snaží někdo vtěsnat i řadu dalších představ, zejména ekologických. Děkuji vám za pozornost a žádám o schválení usnesení. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Posledním přihlášeným do rozpravy zatím je pan senátor Korytář. Prosím, pane senátore. Senátor Karel Korytář: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nadějí ČR je být součástí transevropských dopravních sítí. Tragédií ČR je nebýt touto součástí. Toto ohrožení zde je. Bílá kniha integrované evropské dopravy, když se nám podaří naplnit z těchto cílů pětinu, tak si myslím, že je to obrovský úspěch pro ČR, protože tento materiál nedefinuje ani zdroje, ani nástroje, jak toho dosáhnout. Ale určitým způsobem je v souladu i s našimi hlavními prioritami průřezově přes všechny strany. Pokud bych měl odpovědět panu senátoru Bratskému, prostřednictvím paní předsedající, kdybychom dodrželi naše priority, co se týká snížení emisí anebo převedení dopravy na dopravu ekologičtější, nebo té kamionové, silniční, řekněme – jde o dodržení našich priorit, a to, kdy páteřní dopravou je železniční a její elektrifikace, dalším v tom žebříčku je doprava veřejná před individuální. Samozřejmě to je jeden ze způsobů. Existují brutální způsoby, jak převést třeba kamionovou dopravu na železnici. Například ve Švýcarsku mají mýto na všechny silnice – nad 3,5 tuny. Samozřejmě známe ty aspekty, co to může přinášet, ale i toto je způsob řešení, jak tohoto dosáhnout. To jsou moje poznámky k této Bílé knize. Myslím si, že je důležité, abychom podporovali postupně její realizaci, svým způsobem je to i určitý tlak, abychom do naší dopravní koncepce dostali důležité páteřní sítě, jako je například velmi žádaná transevropská magistrála od Baltu na Jadran, která prakticky prochází přes Berlín, Drážďany na Prahu a Vídeň a dál, na které má zájem nejen naše republika, ale i státy, jako Německo, Rakousko, případně Švýcarsko. Takže já pouze doporučuji, abychom opravdu tento materiál podpořili. Jak budou přicházet dílčí opatření v tomto směru, budeme se snažit do těchto materiálů vložit specifika naší republiky. Přece jenom jsme trošku pozadu v nástrojích i financích, jak toho dosáhnout. Děkuji za pozornost.
358
Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Já se ptám, jestli ještě někdo má potřebu vystoupit v této rozpravě. Zdá se, že ne, takže se zeptám pana ministra, jestli chce zareagovat na něco, co zaznělo v rozpravě, nechce. Pan garanční zpravodaj? Také nechce. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Hlasovat budeme o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Škaloud, je v oranžovém tisku K4208/02 jako usnesení výboru pro záležitosti EU. V sále je nás přítomno v současné chvíli 52, aktuální kvorum 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí usnesení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí s tímto usnesením, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování skončilo. Bylo to hlasování pořadové číslo 89 a z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 se pro vyslovilo 43, proti nula. Návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli i zpravodajům. Máme před sebou bod číslo
36. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům (evropský senátní tisk č. K 050/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 50/08 a K 50/08/01. Prosím pana ministra Vondru, aby nás opět seznámil s těmito materiály. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Děkuji. To, co před sebou máte, je
kosmická strategie EU, její nástin, který byl schválen na jednání Rady Unie pro vesmír 31. května letošního roku. Lisabonská smlouva dává Unii v oblasti vesmíru k dispozici širší právní rámec, na základě něhož může dojít k definování kosmického programu Unie. Je to tedy jakýsi politicko-strategický dokument, který Komise chápe jako první krok směrem k vytvoření takového programu. Nejdůležitější oblasti kosmických aktivit a priority jsou právě označeny v tomto sdělení. Pokud jde o pozici ČR, ztotožňujeme se s Komisí ve vyzdvižení významu programů Galileo, EGNOS a GMSS, které jsou doslova označeny za vlajkové programy evropských kosmických aktivit a samozřejmě náš logický zájem na těchto programech je podtržen také umístěním budoucího sídla agentury GSA do Prahy. Sdělení se věnuje dalším tématům, otázkám bezpečnosti, průzkumu vesmíru a mezinárodní spolupráci. Myslím si, že to v kostce asi stačí. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane předkladateli.
Prosím, posaďte se ještě jednou ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K50/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Škaloud, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři. Návrh kosmického programu EU, který je daný v tomto materiálu, je uvozen, nebo vzniká díky novému článku 189 Smlouvy o fungování EU, která dává Unii k dispozici širší právní rámec, který jí umožňuje definovat zvláštní evropský kosmický program.
359
Komise ve sdělení předkládá konkrétní možnosti pro rozvoj evropský politiky pro oblast vesmíru. Dále předkládá Radě, Evropskému parlamentu a poradním orgánům Unie tento materiál k vyjádření. Dvěma větami bych ho charakterizoval tak, že jako vesmírné priority navrhuje projekty Galileo, dále oblast zkoumání i změny klimatu, například prostřednictvím systému GMES, dále oblasti bezpečnosti a obrany, také konkurenceschopnost, protože kosmický průmysl bývá motorem růstu a inovací, dále také program výzkumu vesmíru. Na základě reakcí členských států na toto sdělení pak zvolí konkrétnější strategie a ty budou zahrnuty v návrhu na příští víceletý rámec. Já doporučuji usnesení výboru, které máte na stole, a to vychází ze stanoviska podvýboru pro dopravu VHZD a také hospodářského výboru. Podvýbor i výbor vyzývá Komisi, aby zajistila dlouhodobý stabilní způsob financování prioritních programů globálního navigačního družicového systému – GNSS, EGNOS a GALILEO. Zastává názor, že je zapotřebí co nejdříve vyřešit otázku nastavení efektivního způsobu řízení programů, zvláště s ohledem na dělbu odpovědnosti mezi členské státy, Evropskou unii a Evropskou kosmickou agenturu a další zapojené aktéry. Také vyzývá vládu, aby ve snaze zamezit zpoždění realizace programu globální navigačního družicového systému věnovala zvýšenou pozornost přípravě a bezpečnostnímu zajištění prostor pro Evropský úřad pro dohled nad globálními navigačními družicovými systémy a zajistila účinnou koordinaci činnosti mezi příslušnými resorty. Toto usnesení jsem zkrátil, aby bylo srozumitelnější, ale máte ho na stole. Žádám tedy o schválení tohoto usnesení, které prošlo shodou ve dvou výborech a v podvýboru pro dopravu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Tiskem se zabýval také VHZD. Táži se zpravodaje výboru senátora Jonáše, který zastupuje pana senátora Pakostu. Ano, chce vystoupit. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Tento tisk projednával i Podvýbor pro dopravu a následně potom výbor přijal usnesení, v němž vyjadřuje souhlas s 13. usnesením Podvýboru pro dopravu ze dne 21. června 2011 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu pro záležitosti Evropské unie Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a
otevírám rozpravu k tomuto materiálu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Pan předkladatel ani garanční zpravodaj se nemají k čemu vyjadřovat, takže můžeme po znělce přistoupit k hlasování. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Škaloud, to znamená o usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie, které je obsaženo v tisku K 050/08/02. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto usnesením, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.
360
V okamžiku hlasování pořadové č. 90 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. I tento návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli i zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu. S procedurálním návrhem se hlásí pan senátor Jonáš, prosím. Senátor Vítězslav Jonáš: Děkuji, paní předsedající. Pan kolega senátor Pakosta mě požádal, jestli byste laskavě mohli schválit přesunutí projednání senátního tisku č. 73 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů – II. čtení – na příští schůzi Senátu, která bude následovat po této schůzi. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Vzhledem k tomu,
že se jedná o procedurální hlasování, budeme o návrhu hlasovat bez rozpravy okamžitě po znělce. Budeme hlasovat o tom, zda přesuneme senátní tisk č. 73 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších – na jednání příští schůze Senátu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 91 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Kolegyně a kolegové, vyhlašuji polední přestávku do 13.45 hodin. (Jednání přerušeno ve 12.25 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 13.46 hodin.)
Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni
senátoři, vážení hosté, budeme pokračovat v jednání naší schůze. Dalším bodem je 37. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 194) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 194. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého mezi námi vítám a předávám mu slovo. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Dobré odpoledne, pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych uvedl další ze zákonů, kterým se realizuje první etapa sociální reformy. Je to návrh zákona, kterým se mění zákon o zaměstnanosti a samozřejmě i další související zákony.
361
Jedním z důležitých cílů návrhů zákona je úprava definice nelegálního zaměstnávání, tak aby případy nelegální práce byly lépe prokazatelné a zároveň, aby se zamezilo praktikám, kdy fyzické osoby vykonávají práci pro zaměstnavatele mimo pracovněprávní vztahy, ačkoli z charakteru vykonávané práce je jasné, že konají závislou práci. Dále se navrhuje rozšířit působnost Státního úřadu inspekce práce o kontrolu dodržování právních předpisů v oblasti zaměstnanosti a v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů. Cílem je sjednotit kontrolní činnost právě na inspekci práce, tak aby nebyla roztříštěná mezi úřady práce a inspekci práce, tak aby primárně kontrolní pravomoci byly na inspekci práce a pravomoci poradenství a pomoci v obtížných situacích byly na úřadu práce. Dále se předkládá transformace kategorie osob zdravotně znevýhodněných, kde dnešní rozdělení na osoby se zdravotním postižením a osoby se zdravotním znevýhodněním už považuji za přežité a není v tuto chvíli vhodně uspořádáno vymezení kategorií osob zdravotně postižených a osob zdravotně znevýhodněných, protože v současné době kategorie osob zdravotně znevýhodněných zahrnuje příliš širokou škálu lidí, od těch skutečně zdravotně postižených s jasným zdravotním pojištěním, až po kategorii lidí, kteří zdravotně postiženi v našem smyslu vnímání nejsou, např. mají oční vadu jako já, nebo mají nějaký jiný lehký handicap, který není potřeba zachycovat formálně zařazením mezi osoby zdravotně znevýhodněné. Tady během poměrně dlouhého přechodného období by mělo být přehodnoceno zařazení každého jednotlivého občana z dnešní kategorie osob se zdravotním postižením a osob se zdravotním znevýhodněním, tak abychom sloučili tuto položku do kategorie osob se zdravotním postižením, samozřejmě v rozvrstvení podle jednotlivých kategorií, abychom zvlášť už neměli kategorii osob se zdravotním znevýhodněním. Dále se navrhuje zjednodušit a zefektivnit právní úpravu, která se týká podpory práce zdravotně postižených spoluobčanů, protože dnes je ta podpora dvojkolejná, jednak zaměřená na chráněná pracovní místa a jednak zaměřená na chráněné pracovní dílny, takže tady návrh je v tom směru, aby tato podpora byla sloučena do kategorie podpory chráněného pracovního místa, což je cílenější, adresnější a je to lépe uchopitelný nástroj než kategorie chráněných pracovních dílen. Dále se v návrhu upřesňuje spolupráce úřadů práce s agenturami zprostředkovávajícími zaměstnání. Tak, jak můžete slyšet někdy v médiích, nejedná se o zavedení nového institutu, tento institut spolupráce, nově nazvaný sdílené zprostředkování zaměstnání, už funguje od začátku 90. let, nicméně nemá zákonem stanovena žádná pravidla. Tady se tedy navrhuje, aby spolupráce mezi úřady práce a agenturami zprostředkovávajícími zaměstnání byla jasně definována, s jasnými mantinely, také s jasně vymezenými částkami, které úřad práce hradí za takovéto sdílené zprostředkování zaměstnání. Dále se upravují některá ustanovení, která se týkají rekvalifikace a rekvalifikačního zařízení. Rozšiřuje se možnost pro uchazeče o zaměstnání, aby si sám zvolil vhodnou rekvalifikaci nebo vhodný rekvalifikační program. Pokud s tím vysloví souhlas úřad práce, tak potom i takováto rekvalifikace může být hrazena v rámci aktivní politiky zaměstnanosti. Dále se navrhuje pro lepší ochranu trhu práce zakázat agenturám práce dočasně přidělovat cizince ze třetích zemí k výkonu práce u uživatelů. Mám za to, že přidělování zaměstnanců prostřednictvím agentury práce u cizinců ze třetích zemí nenaplňuje to, co je vlastně předmětem pracovního povolení, protože pracovní
362
povolení pro občana, který není občanem evropského hospodářského prostoru, má být vždy směřováno na konkrétního zaměstnavatele, na konkrétní uplatnění, nikoliv na pracovní agenturu. Ještě dvě záležitosti, které jsou obsaženy v návrhu a které považuji za nápravu dnešního nesprávného stavu. Za prvé se umožňuje, aby i ten zaměstnanec, který ztratí zaměstnání, když zároveň studuje, mohl být uchazečem o zaměstnání. Dnes je to bohužel tak, že pokud někdo pracuje a přitom si zvyšuje kvalifikaci studiem, tak pokud ztratí zaměstnání, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti a nemá nárok být zařazen jako uchazeč o zaměstnání. To je podle mne náprava stavu, který je špatně formulován v dosavadním zákoně. A dále z důvodu administrativní úlevy jak na straně úřadu práce, tak na straně zaměstnavatelů se navrhuje zrušit povinnost zaměstnavatelů hlásit volné pracovní místo. Toto hlášení volného pracovního místa zůstane dobrovolné, to znamená, že zaměstnavatelé budou hlásit ta volná pracovní místa, kde chtějí spolupracovat s úřadem práce na obsazení toho místa. Nicméně tam, kde zaměstnavatel chce použít jiný způsob obsazení pracovního místa svým vlastním výběrovým řízením prostřednictvím nějakého zprostředkujícího subjektu, tak bude mít tuto možnost a nebude tento systém zatěžován formálně nahlášenými pracovními místy, na která stejně nikdo nehledá uchazeče. I dnes tato formální náležitost není plněna ani zdaleka stoprocentně. Když se podíváte na přehled volných pracovních míst na úřadu práce a na přehled volných pracovních míst na některých serverech, tak zjistíte, že tato povinnost je naplňována jenom těmi, kteří se cítí odpovědně. Já tuto povinnost prostě považuji za zbytečnou a administrativně zatěžující celý systém. Tolik k jednotlivým návrhům, které obsahuje návrh novely zákona o zaměstnanosti. Jsem přesvědčen o tom, že tento návrh jde směrem, který přispěje k tomu, že pravidla jsou pro všechny rovná a že bude mnohem lepší možnost vymáhání dodržování těchto pravidel a zároveň také zlepší možnosti uplatnění zdravotně postižených spoluobčanů na trhu práce. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 194/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 194/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Pešák, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Milan Pešák: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy
a pánové, já se budu snažit zpravodajskou zprávu maximálně zestručnit, neboť očekávám, že diskuse bude také bohatá a že mnoho věcí bychom slyšeli několikrát. Budu se tedy snažit neopakovat to, co již pan ministr, myslím velmi podrobně, vysvětlil, ale spíše se soustředím na to, co třeba může vyvolávat určité otázky a o čem na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku byla diskuse. Z legislativního hlediska připomenu, že vláda České republiky schválila návrh tohoto zákona svým usnesením č. 361 ze dne 18. května 2011. Poslanecká sněmovna přikázala tento návrh zákona jako gesčnímu výboru – výboru pro sociální politiku. Tam byly také načteny některé pozměňující návrhy a po jejich schválení na
363
22. schůzi PS dne 9. září 2011 bylo schváleno definitivní znění návrhu, tak jak nám byl předložen. Návrh zákona sleduje, troufám si vyzdvihnout, zhruba pět cílů. Tím prvním je definice nelegální práce s důrazem na možnost postihu těch, kteří nelegální práci jednak vykonávají, jednak ji nechávají vykonávat u sebe jakožto u zaměstnavatele, a snaží se také o vynutitelnost zákazu nelegální práce. Z tohoto hlediska zavedení nástroje, jako je zavedení nové skutkové podstaty přestupku souvisejícího s neinformováním o práci zahraničních zaměstnanců apod. je v zákoně novum, které určitě je pozitivním krokem správným směrem. Návrh zákona se snaží také zefektivnit zprostředkování zaměstnání. Tato snaha, která je určitě pozitivní, nicméně svou realizací vyvolává určité otázky a na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku se diskutovalo, zdali role agentur práce je adekvátní nebo zdali je některým směrem posunuta. Určitě potřebným opatřením, resp. cílem, který je potřebný, je omezení možnosti zneužívat systému podpory. I zde tento záměr, který je jednoznačně správný a pozitivní, v některých realizačních krocích naráží na určité otázky, např. zdali je adekvátní pověřovat třeba Poštu ČR tím, aby se nezaměstnaní hlásili právě na tomto zařízení, a tak bylo kontrolováno, zdali ve svém volném čase, čase, kdy nepracují, nevykonávají nějakou práci načerno. Určitě potřebnými cíli a potřebnými věcmi je snížení administrativní náročnosti celého systému podpory nezaměstnaných i zvýšení flexibility aktivní politiky zaměstnanosti, kterou stát provádí. Já se asi už zmíním pouze o problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kterou pan ministr zmínil, vysvětloval ta opatření. Řeknu, že z diskuse na zdravotním výboru vyplynulo, že tím hlavním problémem asi není to, zdali budou podporovány chráněné pracovní dílny nebo jednotlivá pracovní místa pro zdravotně postižené občany, neb obé slouží těmto lidem, že větším problémem je zřejmě to, že podpora vytváření míst pro postižené se dostává z režimu dnešního, který je možno označit za obligatorní, do režimu fakultativního, neboť přiznání příspěvku na podporu pracovních míst bude záležet na dohodě s úřadem práce, a pravdou je, že je zjevné, kdo v této dohodě má silnější pozici. Stejně tak není tím hlavním problémem sloučení kategorií dnes osob zdravotně znevýhodněných a osob zdravotně postižených. Pravdou je, že možná něco do sebe má rozdělení na dvě kategorie, neboť těm, kdo mají problém větší, je asi správné pomáhat více, a je otázka, zdali v té jedné kategorii ta pomoc posléze bude moci být efektivně diferencována, ale tím problémem, který dnes asi neumíme úplně přesně popsat, neboť zákon nedoprovázely vyhlášky a nižší právní předpisy, je to, zdali některé skupiny lehčeji postižených z toho systému nevypadnou, ačkoli by si podporu zasluhovaly. Mám tady na mysli třeba lidi dialyzované. Koneckonců mezi zdravotně znevýhodněnými byli také lidé s jednostrannými nebo nižšími amputacemi. Samozřejmě dělá-li takovýto člověk právníka, asi je to relativně zanedbatelné postižení. Dělá-li zedníka nebo kuchaře, asi je to o něčem jiném. V rámci jednání VZSP byla navrhována jak usnesení na přijetí, tak usnesení na zamítnutí. Pan předseda v úvodním slovu zmínil, že VZSP nepřijal v této věci žádné usnesení, tudíž s žádným usnesením vás nemohu seznámit. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly s tím spojené. Ptám se, zda si
364
přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Ano, bude nyní vystupovat pan zpravodaj senátor Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, hosté, v úvodu své zpravodajské zprávy se zmíním jenom stručně o legislativním procesu, a dávejte pozor na termíny, prosím. Vláda schválila tento návrh zákona 18. května. O týden později doručila do Poslanecké sněmovny, a tam měli 4 měsíce na to, aby se s tím vypořádali. K nám byl doručen 19. září a během 30 dnů se s ním musíme vypořádat. V současné situaci jsou to všechno termíny šibeniční. A poznámka, která úplně nesouvisí se zpravodajskou zprávou, měli bychom zvážit, zdali třicetidenní lhůta na důkladné projednání zákonů je skutečně dostatečná. O cíli zákona tady mluvil pan garanční zpravodaj. Já jenom se zmíním o tom, že v Poslanecké sněmovně k tomuto návrhu bylo přijato 45 pozměňovacích návrhů, a s tím pak souvisejí některé problémy s legislativní souvislostí, protože nelze tím vyloučit právní problémy s jejich realizací. Za všechno se zmíním pouze o dvou, a to k čl. 1 bodu 4, kde se vymezuje působnost krajské pobočky úřadu práce ve vztahu k osobám zdravotně znevýhodněným. Nebudu to komentovat. Původní návrh účinnosti byl k 1. lednu 2014. Poslaneckou iniciativou se to o 2 roky zkrátilo, tím pádem tam dochází nikoli k nějakému zásadnímu problému, ale už jsou tam nesrovnalosti, že úřad práce má rozhodovat o tom, zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou, když ta už zase podle jiného vůbec posuzována být nemá. Závažnější je podle mě pochybní, troufám si nazvat. čl. 1 bodu 17, kdy k tomuto pozměňovacímu návrhu, kterým se do zákona o zaměstnanosti nově včleňuje institut veřejné služby. Ten se zároveň upravuje v zákoně o pomoc v hmotné nouzi, a tady celkem logicky a v souladu s účelem pojetí tohoto systému pomoci je upraven ve vztahu k osobám, spadajícím do tohoto systému. Tedy k osobám, které naplňují podmínky hmotné nouze a mají nárok na pomoc v hmotné nouzi. Do tohoto okruhu osob sice mohou spadat i některé osoby, vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání, na druhé straně je však nepochybné, že řada uchazečů o zaměstnání se do systému hmotné nouze z hlediska naplnění zákonných podmínek nikdy nedostane. Tzn., že žádná z dávek, poskytovaných v rámci pomoci v hmotné nouzi, poskytována nebude, a vedle toho může jít také o uchazeče o zaměstnání, kterému v daném časovém období nebude poskytována ani podpora v nezaměstnanosti. Nebudu se o tom dále rozebírat, protože zcela určitě naše legislativní oddělení, náš legislativní odbor bude mít k dispozici, resp. ministerstvo práce a sociálních věcí bude mít k dispozici poznámky. Ve své zpravodajské jsem se snažil zaměřit vyloženě jen na legislativní souvislosti. V tomto případě spíše nesouvislosti. A oprostil jsem se od hodnocení obsahu zákona z hlediska politického. K tomu případně vystoupím v řádné obecné rozpravě, pokud tak neučiní někdo z kolegů. A nyní mi dovolte, abych vás závěrem seznámil s usnesením ÚPV, kdy po úvodním slově Mgr. Karla Machotky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě ÚPV Parlamentu ČR doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout, mne určuje jako zpravodaje výboru a předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.
365
Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Písemně přihlášena do obecné rozpravy je paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane předsedo, vážený pane
ministře, kolegyně, kolegové, mám důvodné obavy, že letošní podzim se do koaliční historie zapíše svou legislativní smrští. A co hůře, smrští zákonů, které jsou sice hrdě označovány za nezbytné reformní kroky, ale ve své podstatě jsou jen škrty a restrikcemi výdajů. Každá reforma by měla změnit nefunkční systém, posunout jej a zlepšit současný stav. Předkládané návrhy zákonů však jen bourají a tvrdě zasahují do osvědčených funkčních systémů, a nejsou schopny je nahradit systémy novými, lepšími, strukturálně a koncepčně provázanými. Uvedu jeden z mnoha příkladů špatné koordinace a nekoncepčnosti legislativních úprav. Ministerstvo financí se v připravované daňové reformě chystá zrušit zhruba čtvrtinu ze současné stovky tzv. daňových výjimek. S plným vědomím a souhlasem MPSV je jednou z rušených výjimek i sleva na daních z příjmu zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením. Ruší se tak velmi jednoduchý, efektivní a po dvě desetiletí účinný nástroj podpory zaměstnávání těchto osob. Ve stejné době, v září 2011, stejné ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo k připomínkování úvodní zprávu ČR o opatřeních, přijatých k plnění závazků podle úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Na straně 69 uvádí: V neposlední řadě jsou k zaměstnávání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce zaměstnavatelé motivováni prostřednictvím slev na daních z příjmů. Kde je tedy pravda? Jen o několik řádků níže stejné ministerstvo hovoří o podpoře zaměstnávání osob s těžším zdravotním postižením prostřednictvím příspěvku na zřízení chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen. Ale v letošním roce tento systém funguje jen na papíře. Proč? Důvodem je nedostatek finančních prostředků a vysoké náklady na reformu úřadu práce. Z čeho podporovat vznik nových chráněných míst, když je třeba podporovat vznik nových úřadů. A bylo by možné pokračovat. V našem státě žije celkem 1 015 500 osob se zdravotním postižením, což představuje téměř 10 % populace. Z nich je více než půl milionu lidí v pracovně aktivním věku do 60 let a necelých 450 000 osob se základním vzděláním nebo vůbec bez vzdělání. Lidé, kteří po celý život vykonávají jen pomocné a jednoduché manuální práce, kteří jen velmi obtížně nacházejí pracovní uplatnění. Lidé, pro které je např. práce v chráněných dílnách jednou z mála jistot. Navrhovaná novela jim pracovní uplatnění značnou měrou ztěžuje. Tato novela vychází z principu vymezení chráněných pracovních míst. Bezdůvodně ruší tzv. chráněné pracovní dílny. Jedním ze stále se opakujících argumentů je zamezení zneužívání státní podpory k zaměstnávání osob se zdravotním postižením. A jak tato změna zamezí případnému zneužívání? Autoři této úpravy si dostatečně neuvědomují, že většina těchto lidí potřebuje k výkonu svého povolání speciální podmínky. Režimová opatření. Ergonomické pomůcky apod. V době, kdy zaměstnavatelé snižují náklady na výrobu a provoz svých firem, aby byli schopni obstát v současné ekonomicky náročné době, nebudou investovat do
366
nezbytných nevýrobních prostředků, které potřebuje zaměstnanec se zdravotním postiženém. Novela sice ponechává možnost příspěvku na zřízení chráněného pracovního místa, ale podmínky výrazně ztěžuje. Žadatel musí zajistit jeho udržitelnost na dobu dlouhých 3 let, aniž by předem věděl, zda nový pracovník bude schopen dlouhodobě svěřenou práci vykonávat. Zásadně nesouhlasím se zrušením kategorie osob se zdravotním znevýhodněním. Jedná se snad o nejvíce ohroženou skupinu populace na volném trhu práce, která je zcela závislá na vlastních příjmech z pracovní činnosti bez jakékoli jiné dávky či podpory. Do této kategorie od roku 2009, kdy vešla v platnost vyhláška č. 359, tzv. spadlo i tisíce lidí, kterým byla překvalifikována míra invalidity a odebrán částečný invalidní důchod. Mimochodem díky této vyhlášce došlo k zázračnému uzdravení či zlepšení zdravotního stavu u téměř 17 tisíc osob se zdravotním postižením. Přitom podpora zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním byla pro mnohé zaměstnavatele tím jediným motivačním prvkem k tomu, aby udrželi stávající pracovní místa pro tuto skupinu pracovníků. Novela zákona obsahuje i další změny, které negativně ovlivní životy uchazečů o zaměstnání, a dokonce hrubě zneužívají existenční tíseň lidí v hmotné nouzi. Jedním z nich je nařízená veřejná služba v rozsahu 20 hodin týdně již po 2 měsících registrace na úřadu práce. Ustanovení je rozšířeno o nejasný okruh institucí, u kterých bude možné veřejnou službu vykonávat. Nevymezení těchto dalších subjektů tak může vést ke zvýhodňování soukromých firem i k případnému zneužívání vykořisťování lidí v tíživé životní situaci. Jinými slovy, stát nařizuje neplacenou práci lidem v nepříznivé sociální situaci, která bude podmínkou nejen pro přiznání pomoci v hmotné nouzi, ale i pro samotnou evidenci osob na úřadech práce, i v případě, kdy nebudou podbírat žádnou podporu od státu. Stát si tak vynucuje neplacenou práci od osob, které žijí na pokraji sociálního vyloučení, a přímo je vhání do švarc systému, který na druhé straně chce tato novela znemožnit. Nesouhlasím s problémovou změnou v definici vhodného zaměstnání, kdy pro uchazeče napříště bude vhodné každé zaměstnání, které mu dovolí vykonávat jeho zdravotní stav. Bez ohledu na dosaženou kvalifikaci, odboru i pracovní erudici. Nesouhlasím se skrytou privatizací celé oblasti zprostředkování zaměstnání. Nákup zprostředkovatelských služeb od soukromých agentur v žádném případě nepovede k úsporám vynaložených prostředků, ale k jejich enormnímu navýšení. Pokud stát bude hradit agentuře až 6750,- korun za jedno zprostředkované pracovní místo, budou náklady této činnosti několikanásobně vyšší než v současnosti. Na úřadu práce jistě zůstanou zachována pracovní místa na oddělení zprostředkování, protože někdo musí uchazeči zprostředkovat kontakty na pracovní agentury. Snaha vytvořit alespoň dojem nějakého opodstatnění této privatizace byla snad jediným důvodem k zrušení povinnosti zaměstnavatelů, hlásit volná pracovní místa na úřady práce. Každý člověk je zodpovědný sám za sebe a my jsme zodpovědní i za chod této společnosti. V souladu s parlamentní demokracií nás lidé zvolili do zákonodárných orgánů, které určují jejich životy. Očekávají od nás, že vytvoříme a schválíme takové zákony, které vytvoří pevný, bezpečný a stabilní rámec pro jejich běžný život. Předkládané změny současnou vládou však zatěžují především nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, snižují životní úroveň lidí, kteří již dnes žijí na hranici chudoby, enormně zatěžují střední vrstvu obyvatel, ohrožují již tak obtížnou existenci malých firem a podnikatelů. Reformy nejsou reformami, ale pouhými škrty výdajů, které ohrožují samostatnost a soběstačnost lidí v nepříznivé sociální či
367
zdravotní situaci. Ohrožují také funkčnost mladých rodin s dětmi. Existenční status lidí bez práce a v hmotné nouzi. Výrazně zhoršují sociálně ekonomickou situaci většiny občanů České republiky. Nelze se pak divit, že v poslední době dochází k nárůstu společenského napětí a mimořádné eskalaci násilí. Zatím mezi etnickými skupinami obyvatel, ale existenční nejistota, chudoba a pocit ohrožení mohou vést k celospolečenskému zvýšení kriminality, nesnášenlivosti, napětí a celkové krizi. Je třeba, abychom těmto jevům zabránili. Jedním z prostředků je i neschválení špatných legislativních změn. A z tohoto důvodu dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, paní senátorko, a s přednostním právem – ne nepožaduje pan senátor Koukal, takže nyní vystoupí pan senátor Milan Pešák, připraví se pan senátor Miroslav Nenutil. Senátor Milan Pešák: Ještě jednou, vážený pane předsedo, vážený pane
ministře, dámy a pánové, snažil jsem se oddělit nebo aspoň nesměšovat názory mé s tím, jak referovat o jednání VZSP, proto vystupuji ještě jednou. Určitá kritika a určité otazníky nad návrhem zákona zazněly. Koneckonců i já se ztotožňuji i s těmi formulacemi, které jsem v rámci zpravodajské zprávy přednesl či označil jako určité otazníky. Nicméně ten zákon přináší také spoustu opatření v pozitivním směru, a některá byla zmíněna, některá méně, a já si proto myslím, že by bylo správné, aby tady na schůzi zazněl také návrh schválit tento zákon, abychom o něm mohli hlasovat. Vskutku jsem přesvědčen o tom, že např. zrušení povinnosti, která byla jenom formální, hlásit volná pracovní místa, včetně míst pro osoby se zdravotním postižením, i to se formálně obcházelo, a ten efekt, který by to mohlo mít, který si možná zákonodárce při zapisování této povinnosti do legislativní normy představoval, se nenaplňoval. Pozitivních věcí by bylo více, proto jsem podal návrh schválit. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Miroslav Nenutil, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedo, pane ministře, teď už skutečně nikoli v roli zpravodaje. Musím konstatovat, že způsob, jakým nám tady byl panem ministrem zákon předložen, charakterizuje právě to, co už tady jednou bylo zmiňováno. Na jednu stranu pan ministr řekne, že se zřizuje chráněné místo. Na druhou stranu ale už neřekne, že s chráněnou pracovní dílnou budou problémy. Údajně kvůli tomu, aby se zamezilo zneužívání tohoto příspěvku některými zaměstnavateli. Kde je proboha kontrolní systém? Kvůli tomu, že ministerstvo nedokáže zkontrolovat správný tok dávek, se změní systém, aby to měli pracovníci ulehčené. S tím souvisí další poznámka, kdy nemohu hlasovat pro přijetí toho zákona, kdy se dosavadní povinnost zaměstnavatele, oznamovat volná místa, mění na možnost. To je postup. Já si myslím, jestli to není v tom, pan ministr nazval nový úřad práce České republiky superúřadem, že ten úřad už je tak super, ale tak velký, a že si toho nabral tak super moc, že na to teď super nestačí. A tak si potom i na zprostředkování práce musí najímat soukromé agentury práce. Agentury, u nichž nevím, jak funguje systém kontroly, ale na Plzeňsku v západních Čechách, když budu mluvit konkrétně o Stříbře, kde před 2 roky právě díky agenturám práce nebo spíš kvůli tomu, že vůbec existují, přišlo během půl roku o zaměstnání 2000 lidí, tak tam když se toto sousloví vysloví, tak se mnohým lidem, jak se říká u nás na západě,
368
otevírá kudla v kapse. A teď se těmto agenturám bude dávat práce, kterou chtěl původně vykonávat úřad práce. Úplně zarážející dle mého je už to, o čem se tady zmínila paní senátorka Sekaninová. Pokud za vhodné zaměstnání budou všechny kontroly považovat jakékoli zaměstnání, které bude vykonáváno pod polovinou povinné týdenní pracovní doby, mám tomu rozumět tak, že v důsledku různých šetření učitel nebo lékař, jenž přijde o místo ve škole nebo v nemocnici a bude mu nařízeno po 2 měsících vykonávání těch prací, bude muset po náměstí chodit s igeliťákem, sbírat nedopalky, zatímco jiní sedící na náměstí někde na lavičkách se mu budou řehtat, protože oni ty dávky dostanou nějakým jiným způsobem, ale každopádně pro to nemusí nic dělat. Žádná práce není ponižující, já klidně půjdu zítra odpoledne u nás na náměstí ty vajgly taky sbírat, ale jak se potom učitel, jak se potom ten lékař mají vrátit, pokud se vůbec budou moci vrátit na své místo, když po několik týdnů nebo měsíců je jejich žáci nebo jejich pacienti viděli při činnosti, jež vůbec neodpovídá jejich vzdělání. To je tedy i důvod, proč nemohu zvednout ruku pro schválení tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan
senátor Jaroslav Doubrava a připraví se paní senátorka Dagmar Terelmešová. Senátor
Jaroslav
Doubrava: Vážený pane
předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem vám nechal rozdat na lavice návrh pozměňovacího návrhu, pro případ, že by prošel zákon do podrobné rozpravy. Pozměňovací návrh jsem konzultoval s komorou zaměstnavatelů zdravotně postižených a jeho podstatou je odstranění slov anebo osob se zdravotním postižením v několika paragrafech. Ten důvod je jeden. Zákaz agenturního zaměstnávání osob se zdravotním postižením byl předkladatelem odůvodněn tak, že tímto opatřením tyto zaměstnance chrání. Neříká však před čím a hlavně před kým. Bez řádného odůvodnění je toto opatření diskriminační a odporuje zásadám mezinárodních úmluv a z nich vyplývajícího evropského i našeho práva. Neadresným prohlášením je chránění jen před prací samou, protože v řadě z nich tím hrozí nezaměstnanost. Ta diskriminace spočívá především v omezení práv osob zdravotně postižených, sami si zvolit výkon práce. Nejedná se přece o osoby, zbavené způsobilosti k právním úkonům. Proto jejich postavení na trhu práce má být v této oblasti rovné s ostatními zaměstnanci. Ani odklad působnosti novely zákona o zaměstnanosti ve sněmovním tisku 373 o dva kvartály v přechodném ustanovení, tj. bod 9, nepostačuje k obrácení ekonomického propadu státního rozpočtu. Jestliže dnes má stát se zaměstnavateli osob zdravotně postižených v této oblasti v podstatě vyrovnanou bilanci, rozhodnutím o zavedení chráněných pracovních míst § 78, byť odloženým a okořeněným navíc nejasnými pravidly hry, v prováděcím předpisu, který nebyl poslancům ani senátorům předložen při schvalování novely zákona o zaměstnanosti ani k nahlédnutí. Úderem nabytí účinnosti novely tak tomu již nebude a v tomto opatření lze spatřovat prvky diskriminace již dnes při podání žádosti o zařazení chráněného pracovního místa, rozhodují úředníci úřadu práce o tom, která práce je pro osoby zdravotně postižené vhodná a která ne. Bez přítomnosti zdravotně postižené osoby, a přitom je vůbec nezajímá, jaká zdravotní omezení tito uchazeči o zaměstnání mají, ale už předem vědí, že např. práce vrátného, uklizečky apod. nejsou pro osoby zdravotně postižené vhodné. 369
Jakým způsobem je zde zasahováno do práv člověka, zaručených mu Listinou základních lidských práv a svobod. Kdo má právo určovat, že tato práce pro osobu zdravotně postiženou je či není vhodná, když Listina základních práv a svobod v čl. 26 zaručuje, že každý má právo na svobodnou volbu povolání? Nebo snad osoby zdravotně postižené nejsou svéprávné? Pokud si to ministerstvo práce a sociálních věcí myslí, pak je ještě k tomu porušován článek 10 Listiny základních práv a svobod, protože každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost – jestli takovéto jednání ze strany úřadu práce je důstojné. Navíc se naskýtá otázka, jednají-li úředníci ministerstva práce a sociálních věcí již dříve, co se bude dít po 1. lednu 2012, až budou mít pro své jednání zákonný poklad? Já jsem citoval odůvodnění toho pozměňovacího návrhu, ale musím vám říct, já kdyby pro žádný jiný důvod, tak pro důvod odměňování agentur zprostředkovávajících práci, o které tento návrh zákona hovoří, sám ten návrh zákona podpořit nemohu a nepodpořím. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Dagmar Terelmešová a připraví se pan senátor Václav Koukal. Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, návrh tohoto zákona je, jak už řekl pan senátor Nenutil, má za sebou komplikovanou minulost v Poslanecké sněmovně, když bylo přijato 45 pozměňovacích návrhů a 8 přijato nebylo. Je velmi těžké obsáhnout 91 novelizačních bodů tohoto zákona, ale chtěla bych reagovat jenom na některé z nich, které z mého pohledu mi připadají pro mou činnost, i moji činnost na obci, jako komunálního politika, důležité. V oblasti zprostředkování zaměstnání – bylo to tu zmíněno a myslím si, že i všichni, kteří vystoupí po mně, určitě budou reagovat na návrh sděleného zprostředkování pro agentury. My jsme o tom mluvili na výboru zdravotním a sociálním. Můj dotaz na pana ministra byl takový, zda tyto zprostředkovatelské agentury, nebo agentury práce, nejsou zároveň jakýmisi přetransformovanými zprostředkovatelskými agenturami, se kterými jsme měli velké množství problémů, zvláště při dovozu zahraničních pracovníků. Uvedu konkrétní příklad, chtěla bych být vůbec konkrétní. Tři sta Mongolů, kteří se octli na území Plzeňského kraje, přičemž agentury nezajistily dostatek finančních prostředků pro tyto lidi, aby při ztrátě zaměstnání se mohli dostat zpátky. Zaplať pánbůh byla tu v té době jakási pomoc, nebo byla to pomoc ministerstva vnitra, které pomohlo tyto lidi dostat zase zpátky domů. Já bych byla velice nerada, aby tyto agentury, které v současné době nějakým způsobem trpí nedostatkem finančních prostředků, si ze státních veřejných peněz zacelovaly tyto díry ve svých rozpočtech. Dále co se týká důvodů pro vyřazení z evidence. Opět už to tu zaznělo. Déle než dva měsíce odmítnou vykonávat veřejnou službu, tak prostě je vyřadí z evidence úřadu práce. Existují – bylo to tu už řečeno právě také mým předřečníkem – že jsou zaměstnání, ve kterých v podstatě dostanou zaměstnanci, když odcházejí, odstupné a zaregistrují se na úřad práce vlastně po tu dobu, kdy hledají nové zaměstnání. Týká se to pozic, jak už tu bylo řečeno, lékařů, ale také se to týká pozic úředníků a samozřejmě od 1. 1. 2012 jich bude asi hodně. Já bych chtěla říci, že velice snadno se hlavně na malém městě, pane ministře, smísí veřejná služba s lidmi, kteří si nějakým způsobem odpracovávají nějaký trestný čin nebo přečin. A je velice těžké
370
vysvětlovat potom občanům, že ta paní úřednice, která ještě před měsícem seděla na úřadě, nic špatného neudělala, prostě byla pouze zaevidovaná na úřadu práce. Chtěla bych ještě hovořit o další věci, která s tím souvisí, že značně vzroste počet osob na veřejnou službu. V současné době se obce snaží v rámci veřejné služby samozřejmě pobrat co největší počet těchto lidí. Hovořil jste také o tom, že vlastně existují obce, které se do tohoto systému vůbec nepřihlašovaly. To je pravda. Možná jedním z těch důvodů bylo to, že pokud tito lidé jsou na veřejnou službu přijati, musí nad nimi 8 hodin denně stát jakýsi dráb. Musí to být člověk, který je ráno, když přijdou do práce, zaúkoluje a večer, když odcházejí, nebo odpoledne je také zkontroluje. Dotud to byly všechno pracovnice města. Já si myslím, že narazíme na vážné legislativní problémy, pokud by v budoucnu podle tohoto návrhu to měli být zaměstnanci úřadu práce, kteří budou tuto činnost veřejné služby kontrolovat. Protože samozřejmě město dává k dispozici své nástroje, dává k dispozici pozemky, na kterých se pracuje, dává k dispozici ochranné oděvy a pomůcky pro tyto pracovníky. Nevím, jakým způsobem by to mělo fungovat dál. To, že se pouští soukromý subjekt do této oblasti, soukromé firmy – na jedné straně ano, i oni zaměstnají tyto lidi, ale na druhé straně já mám otázku, jak si budou tyto firmy vybírat, to znamená, kde budou mít možnost lidi na veřejné služby ze soukromých firem zaměstnávat. Bude to vybíráno nějakým řízením, nebo budou muset splnit určité požadavky? Jde o to, že vlastně tito lidé už nemusí jenom pro tuto firmu zametat chodníky nebo uklízet, oni můžou stavět, a můžou třeba stavět i hypermarkety, a potom to vede k myšlence, jestli to nebude nekalá soutěž, tady vlastně ti pracovníci budou dělat pro firmy vlastně zadarmo. V oblasti rekvalifikace se otevírá možnost pro uchazeče vybrat si rekvalifikaci. Vy jste tady zmínil, pane ministře, a já jsem tomuto činu velice ráda, protože rekvalifikace, která probíhá na úřadech práce, mi někdy přijde úplně planá. A to, že ten člověk ví, co by chtěl dělat a jakým směrem by se chtěl rekvalifikovat a najde si zařízení, kde tuto rekvalifikaci může podstoupit, je jedině v pořádku. Já jsem tu našla akorát tady v § 109 odst. 3, 4 – tady je pouze to, a vy jste to tu také zmínil, že volba rekvalifikačního zařízení nebude tak svobodná, protože vlastně úřad práce musí před zahájením té rekvalifikace vydat jakési potvrzení o tom, že se té rekvalifikace v tomto zařízení může zúčastnit. Protože pokud toto potvrzení nevydá, tak po dokončení rekvalifikace nemůže tuto rekvalifikaci zpětně tomuto uchazeči uhradit. Doufám, že jsem tomu rozuměla dobře a také tady zmiňuji jednu věc, že ti lidé, kteří nastupují na rekvalifikace, tak většinou nemají vůbec žádné peníze, a nemají peníze ani na to, aby si ten rekvalifikační kurz zaplatili. Kamnářský rekvalifikační kurz stojí na rok 32 000 Kč. Já bych byla ráda, kdyby třeba bylo víc lidí, kteří se tímto odvětvím zabývají, protože vím, že je to práce, kterou postrádají stavební firmy. Je to velice dobře placeno a to, že ty peníze přijdou až po absolvování, je trošku špatné. Možná, že by to šlo řešit jakousi půjčkou. A k tomu směřuje, že kdyby platilo, že úřad práce uhradí rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace, nebo její poměrnou část, pokud uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání z vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci. Já se ptám, co jsou vážné důvody? Vážným důvodem v případě uchazečů na úřadu práce – a víme, proč se tohle všechno dělá, to proto, že jsou tam stále stejná jména a jsou to lidé, kteří prostě si práci ani hledat nechtějí, kteří jsou prostě pořád vedeni v evidenci. Tak vážným důvodem tady, aby se nevyhazovaly peníze z veřejného rozpočtu, já vidím snad pouze smrt, protože vážný důvod pro nedokončení rekvalifikace, pokud se bude brát třeba dlouhodobá nemoc, tak víme, jak velmi snadno si tito dlouhodobí uchazeči opatřují neschopnosti – nemožnost práce s lopatou, nemožnost chození do lesa,
371
protože jsem alergik, a myslím si, že by v tomto případě mohlo ministerstvo přicházet o velkou část finančních prostředků. Mohla bych tady mluvit ještě dlouho, protože opravdu těch bodů je strašná spousta, určitě zbytek zmíní moji kolegové. Já bych právě proto, že se mi zdá návrh tohoto zákona velice uspěchaný, je tam spousta zajímavých věcí, a jsem ráda, že už se nad nimi někdo zamyslel, ale jako komplex tento zákon mi přijde nehotový, neprodiskutovaný, a proto s ním nemohu souhlasit. Předseda Senátu Milan Štěch: Paní senátorko, děkuji, nyní vystoupí pan
senátor Václav Koukal. Připraví se pan místopředseda Zdeněk Škromach. Senátor Václav Koukal: Děkuji za slovo, pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Já mám dvě připomínky, ta jedna má spíše charakter legislativní a ta druhá je praktická. A ta první, kterou jsem si připravil, ta se shodou okolností váže na to, co říkala moje předřečnice, a to jest § 30, který zavádí nový důvod pro vyřazení z evidence uchazečů, a to sice pokud někdo odmítne vykonávat veřejnou službu. Ta veřejná služba má ovšem jiný cíl ze zákona, ta má za cíl pomoci lidem v hmotné nouzi, a do té se možná velká část lidí, kteří byli nezaměstnaní, nedostane. A to také proto, že třeba od svého minulého zaměstnavatele mají odstupné, a nedostanou tedy ani v nezaměstnanosti, a samozřejmě nemohou dostat ani pomoc v hmotné nouzi. A pokud bude ten uchazeč vyřazen, protože neodpracoval ty hodiny v týdnu, anebo odpracoval jen 15 hodin, a to například z důvodu, že hledá zaměstnání mimo své bydliště a účastní se výběrového řízení, nebo druhá možnost je, že třeba podstoupil rekvalifikaci, a tedy neodpracoval v týdnu těch 20 hodin, tak bude z toho vyřazen. Nemyslím si, že to je řešení, které směřuje k tomu cíli, který má zákon na mysli. A druhá nešikovnost toho zákonného opatření souvisí s komplikovaným vztahem mezi úřadem práce, nabízející nezaměstnané na veřejnou službu, a mezi přijímající právnickou osobou, například obcí, u které by měla být ta veřejná služba vykonána. Nejasné jsou především vzájemné povinnosti a práva při výběru nezaměstnaných, pokud jejich počet překročí významně možnosti a zájmy obce. Ale umím si taky představit, že ředitelka školy přijme dvě šikovné ženy a propustí vlastní uklízečku, a paradoxně se tak za čas tato uklízečka objeví na stejném pracovišti v jiné roli. A ta praktická, ta se váže k § 35, to jest vypuštění povinnosti zaměstnavatelů nahlašovat pracovní volná místa. Domnívám se, že to jde proti tomu dobrému úmyslu nebo cíli ministerstva práce a sociálních věcí, že prostřednictvím Czech Pointů si budou moci lidé najít vyhovující místo podle své kvalifikace, a to jednoduše si ho vygenerují. Tady ta změna, že zaměstnavatelé nebudou už uvádět to, že mají volné místo, trochu tuto, řekl bych, bohulibou službu znejišťuje a znevýhodňuje a trochu se ztrácí její význam. To jsou dvě moje praktické poznámky. Pozměňovací návrhy nedávám z důvodu, které jsou mi zřejmé. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor, místopředseda Senátu Zdeněk Škromach, připraví se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych krátce komentoval tento buzerační zákon. Jinak se totiž nazvat nedá. Chvályhodná snaha řešit problematiku dlouhodobě nezaměstnaných lidí, kteří jsou rok dva tři a déle bez zaměstnání, kteří se mnohdy úspěšně práci vyhýbají, tento zákon vůbec neřeší. A to
372
je potřeba říct jednoznačně. Tento zákon upravuje věci, kterými bude buzerovat lidi, kteří poctivě pracují, přijdou o zaměstnání, a tito lidé po dvou měsících registrace na úřadě práce, kdy ztratili mnohdy ne vlastní vinou zaměstnání, protože byli propuštěni, tak místo toho, aby jim bylo nabídnuto vhodné zaměstnání, aby práci našli, tak budou vyhnáni na tzv. veřejnou službu. A paradoxně lidé, kteří dostali tříměsíční odstupné a vyšší, tak vlastně po dvou měsících, kdy dotují ze svého odstupného podporu v nezaměstnanosti, protože žádnou nedostávají, tak ještě minimálně měsíc budou pracovat na veřejných pracích, protože budou registrováni na úřadu práce, a to má svůj důvod například z hlediska pojištění. Takže oni budou z peněz, které dostali jako odstupné, si financovat své náklady. A není z toho jasné, kdo bude financovat například otázku ošacení, bezpečnostních pomůcek a dalších – výkon každé práce má své náklady. Musím se někam dopravit, musím něco sníst, musím se nějak oblékat a další. A to samozřejmě bez jediné sociální dávky. Pan ministr by možná měl vysvětlit, jak bude řešit situaci, kdy vlastně zahltí úředníky na úřadech práce, stejně tak kdy města a obce se dostanou do velmi složité situace. Dneska lidí, kteří jsou rok dva a déle, řekněme je řádově možná 100 000 – 150 000. Ale tady se objeví najednou dalších téměř 200 000 lidí, možná i více, kteří se dostanou do stejného režimu jako ti, kteří se dlouhodobě – a jsou často nazýváni nefachčenci – práci vyhýbají. Kdo jim tu veřejnou službu bude zajišťovat, jakým způsobem? A nepřipadá vám zvláštní, že vlastně tady budou zahlceni lidé, kteří mají zajišťovat tuto veřejnou službu, lidmi, kteří to vlastně vůbec nepotřebují, kteří nepotřebují buzerování za to, že si platí poctivě daně, platí pojištění a shodou okolností ztratili zaměstnání. To je princip všech těchto změn. A pokud jde o otázku lidí se zdravotním postižením, to už tady zaznělo, to nechci komentovat. Další věc, která je tady a prolíná se vlastně všemi těmi návrhy, které pan ministr tady zmiňoval, je sociální karta. Já bych očekával, a byl bych rád, aby pan ministr okomentoval, zda ministerstvo práce už vypsalo výběrové řízení na provozovatele této sociální karty, za jakých podmínek a proč, protože to je velmi zajímavý kšeft a už méně přínosný. Protože informace jsou takové, že se obešel zákon o výběrovém řízení a že vlastně se používá jenom obchodní zákoník, kde si ministerstvo v podstatě může dělat, co chce. Ale podstatné je, jak to, že ministerstvo vypisuje výběrová řízení, a to se týká i Czech Pointu, a tam by měl docela zajímalo, jaké jsou smlouvy s Českou poštou o provozování tohoto nástroje, kde budou lidé chodit na poštu, aby se nahlásili, že jsou nezaměstnaní a že načerno nepracují, to samozřejmě nic nepomůže, ale lidé budou dále buzerováni a pošta bude zatěžována. Lidé se budou dívat na ty, co se chodí nahlásit, a budou říkat, to jsou ti, kteří nám tady ubírají z toho našeho chlebíčka, protože jsou bez práce. Shodou okolností, mnohdy lidé, kteří celý život poctivě pracovali a zkrátka a dobře se snaží získat práci, mnohdy už ztrácí vůbec jaksi snahu, že práci mohou získat, a budou zařazeni mezi ty takzvané – musím říct, že to slovo nerad říkám, ale nepřizpůsobivé, protože bohužel je používá dneska už i veřejnoprávní televize, ale zkrátka a dobře lidé, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají. Takže jak to, že ministerstvo zadává veřejné zakázky a podepisuje smlouvy na věci, které ještě nebyly schváleny v zákonech. Na rozdíl od občanského práva, kdy občan může činit vše, co zákon nezakazuje, tak státní a veřejné instituce mohou činit jen to, co zákon dovoluje. A není to poprvé, a zřejmě ani naposledy, kdy ministerstvo práce zneužívá toho, že tam prakticky není žádná sankce za takovýto postup, který je nezákonný. A ministerstvo postupuje nezákonně. A postupovalo i v případě ustanovování úřadů práce ČR, a naprosto nezodpovědně. Protože všechny tyhle zákony jsou přijímány ve zkrácených lhůtách s naprosto nereálným časem na zavedení.
373
Protože Úřad práce ČR byl zřizován na základě zákona, který vstoupil v platnost 14 dní před jeho účinností. Za 14 dní nemohlo ministerstvo udělat nic, co by mohlo realizovat tento úřad. Přesto už všechno bylo vysoutěženo, všechno bylo zadáno. Výsledky se dostavují. Úřady práce nejsou schopny vyplácet v termínech dávky pro rodiny s dětmi, rodičovský příspěvek. A já se s panem ministrem vsadím o to, že po novém roce, s těmi opatřeními, které zavádí, a které jsou i v těch dalších věcech, převod systému životního minima, hmotné nouze na úřadu práce – ten systém nebude schopen na začátku roku dávky vůbec vyplácet. Čím, pane ministře, nahradíte to, že dneska obce první měsíc dva v zásadě ze svých rozpočtů financují vyplácení dávek životního minima a hmotné nouze? Kde ty peníze vezmete? Od koho si je půjčíte? Vy nemáte kde! A já se s vámi vsadím o týden těch vašich veřejných služeb v oranžové vestě, které odpracuje jeden z nás, že po novém roce tento systém nebude schopen včas a důsledně vyplácet dávky pro lidi, kteří je budou potřebovat. To je problém, který je tady zásadní a může vést v mnoha případech u lidí k tomu, že skutečně nebudou schopni platit své závazky, nájmy apod., a stanou se oběťmi exekutorů, kteří dneska hledají práci i na jízdenkách v tramvaji, autobuse apod. A kdy právě mnohdy sociálně slabé rodiny na to doplácejí naprosto nepřiměřenými exekucemi, ke kterým těmito kroky ministerstvo práce a tato vláda ještě přispěje. Vážené dámy a pánové, tak, jak jsou navržena tato opatření, tak znovu opakuji, jsou hlavně směřována do oblasti buzeraci lidí, kteří jsou krátkodobě nezaměstnaní, kteří ne vlastní vinou většinou ztratili práci. A v podstatě rozšiřování systému veřejné služby – ono už to tady padlo i tady od kolegy – v tom smyslu, že rozšiřování veřejné služby může vést k tomu, že nakonec většina národa bude pracovat pouze veřejně a na dobrovolnických pracích, protože tímto způsobem práce vytlačována bude vytlačován normální způsob zaměstnávání. A to poměrně v širokém rozsahu, tím, že nastoupí téměř 350 tisíc lidí najednou – to jsou ti krátkodobě nezaměstnaní, kteří vlastně na těch veřejných službách budou pracovat. Definice veřejně prospěšné práce už se zužuje na to, že to může být i zkrácený pracovní poměr, že to nemusí být na plný úvazek. Takže postupně budeme vlastně vytlačovat z trhu práce nekvalifikovanou práci, která je ještě placena alespoň tou velmi nuznou minimální mzdou, kterou drží pravicové vlády už téměř 6. rokem na úrovni 8000 Kč. Zkoušel jste, pane ministře, za osm tisíc hrubého vyjít? Já myslím, že by to bylo velmi zajímavé, kdybyste zkusil za to žít třeba dva tři měsíce. To byste se na ty věci díval zcela jinak. A bohužel se nenaplňuje ani to, co vlastně některé vládní strany slibovaly ve svých programech, konkrétně ODS, že podpoří tvorbu přes 190 tisíc, myslím, že nových pracovních příležitostí. Myslím, že tady zbývají do konce volebního období 3 roky. Ale pokud tou tvorbou má být to, že dneska lidé, kteří jsou dva tři měsíce bez zaměstnání, budou pracovat ve veřejné službě v dobrovolnických pracích, tak to nepovažuji za plnění tohoto záměru. Ale zdá se, že to je ta cesta, kterou vlastně postupuje ministerstvo a celá tato vláda. A znovu, úplně na závěr, říkám, tento návrh neřeší vůbec otázku lidí, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají, kteří jsou bez práce, a kteří dneska mnohdy vytvářejí problémy v těch oblastech, které jsou výbušné. Místo toho, aby se ministerstvo zaměřilo na tyto skupiny lidí, aby je skutečně vedlo k práci, tak se zaměří na to, že začne buzerovat lidi, kteří jsou měsíc, dva, tři bez zaměstnání. To považuji za naprosto nezodpovědné a něco, co nemá obdoby nikde v okolních zemích.
374
Takže nezbývá nic jiného, nežli navrhnout zamítnout zamítnutí tohoto návrhu zákona. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane senátore. Nyní
vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, připraví se s přednostním právem pan senátor Petr Vícha. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Část toho, co jsem měla připraveno, již řekl můj předřečník pan místopředseda Zdeněk Škromach. Chtěla jsem se totiž ptát pana ministra, zda skutečně může garantovat, že i po 1. lednu 2012 budou vypláceny dávky, tak jak lidé na ně budou mít nárok, i podle tohoto zákona, tedy v tom omezeném rozsahu. Pan místopředseda už to ale pojal docela široce, takže já jenom konstatuji, že se přidám k té jeho sázce. To znamená týden pracovat v oranžové vestě – i když tedy oranžová jako barva mi moc nesluší. Ale jestli dokážete to, že skutečně vaše rekonstruované úřady práce budou fungovat bezchybně po 1. lednu 2012, tak jsem na to připravena. A v druhé části svého vystoupení se ale chci věnovat také realitě současné doby. Ale začnu kousek v historii. V polovině 90. let se také hovořilo o reformách a o legislativní smršti. Později duchovní otec kuponové privatizace Tomáš Ježek přiznal, že byly záměrně přijímány zákony, které umožňovaly velké přesuny majetku. A to bez velkých obtíží. Stojí nás to dodnes zhruba 10 % na životní úrovni každého jednoho občana. A takto to prezentoval pan profesor Švejnar na mnohých svých přednáškách. Ten základ toho dluhu, který je nám vyčítán, nás stojí zhruba jeden státní rozpočet. Sada těch tzv. reformních zákonů mi tehdejší dobu bohužel silně připomíná. Na jedné straně ministr financí přímo vyvádí desítky miliard z důchodového systému do soukromých penzijních fondů, aby je tam dosypal ze státního rozpočtu. Na druhou stranu návrhy snižují i to málo, co zajišťuje pouhé přežití lidem se zdravotním postižením. To, co dostávají ti, kteří skutečně mají handicap, a kvůli svému zdravotnímu handicapu nemohou vydělávat majland, to je skutečně zajištění pouhého přežití. A já myslím, že většina občanů této země by si nepřála s nimi měnit místo. To skutečně nemá obdobu v civilizovaném světě. A snad ani v historii ani v té polovině 90. let. Tehdy se privatizovalo špatně. Pro mnohé i historické značky to znamenalo jejich konec. Ale privatizovaly se věci, které trh skutečně mohl zajistit lépe než státní firmy. V této chvíli se však privatizují veřejné služby. V této chvíli se však privatizují veřejné služby. Legislativně se vytváří jen pumpy, kterými se veřejné peníze budou pumpovat do soukromých kapes jako do černé díry. Včera jsme se bavili o důchodech, o zdravotnictví, dneska tady máme návrh, který se týká zprostředkování práce. Prosím, pane ministře, můžete říci, že není pravda, že již existují personální agentury, které jsou připraveny za těch konkrétních a pevných pravidel, jak jste o nich hovořil tady na začátku, tedy za nemalou úplatu dělat to, co doteď dělaly úřady práce v rámci své kompetence? Tedy zprostředkování práce pro uchazeče o práci?
375
Není pravda, že za těmito zprostředkovatelnami již stojí připraveny virtuální firmy, které uzavřou s člověkem smlouvu podle podmínek, jak jsou v zákonech, tedy na dobu neurčitou. Ovšem za částky, které opět dostanou z veřejných peněz, tedy prostřednictvím úřadu práce. Ovšem samozřejmě za podmínky, že lidí, s kterými se takováto smlouva uzavře, přistoupí na to, že dostanou samozřejmě jenom nějakou poměrnou část, nebo malou část, a současně, že v nějakém krátkém čase tuto smlouvu oni sami vypovědí. Můžete nás, pane ministře, ujistit, že nikdo z vašich úředníků na ministerstvu, nebo na Úřadu práce ČR, není již připraven na takovýto způsob podnikání? Moc ráda bych slyšela odpověď. A ráda bych také slyšela odpověď na základní otázku. Jestliže hovoříme o reformě v sociální oblasti, jak tato vláda podporuje zaměstnanost, kromě oněch virtuálních firem, o kterých jsem hovořila, když v podstatě zlikvidovala aktivní politiku zaměstnanosti v této zemi. Děkuji. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí
pan Petr Vícha, připraví se pan senátor Jiří Čunek. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane
ministře. (Vážený kolego Čunku, omlouvám se, že jsem využil přednostního práva.) Kolegyně Gajdůšková zde položila řečnickou otázku, jestli budou po 1. 1. vyplaceny dávky. Troufnu si tipnout, že je to tak 50:50. Co hovoří ve prospěch toho, že nebudou vyplaceny? To je pravděpodobně software, pane ministře. Vy jistě víte, že v této chvíli docházelo v říjnu k určitému překlápění dávek na úřadu práce, a že se to nepodařilo, ten systém klekl a muselo se vrátit k tomu starému systému. Ale od 1. 1. má být použit zcela nový software, který zatím nebyl ještě ani dodán. Moji předřečníci tady řekli, že byl pravděpodobně i protiprávně vybrán. Ale to tady teď v této chvíli nechci řešit. Proč si myslím ale, že dojde k vyplácení těch dávek? Protože paradoxně všichni pracovníci úřadů práce, ti profesionálové, kteří tam ještě v této době decimace úřadů práce zůstávají, a paradoxně i všichni pracovníci městských úřadů, kteří teď jsou v nejistotě a budou přecházet pravděpodobně na úřad práce, tak ve své profesionalitě udělají všechno pro to, aby jste vy, pane ministře, měl pravdu, že vlastně všechno je v pohodě a všechno dobře dopadne. Možná, že vás zachrání. Ale teď k tomuto zákonu. Kolega Pešák tady řekl, že má své plusy a minusy, a tak to bývá u většiny zde předkládaných zákonů. A my se musíme pak rozhodovat, co převáží. Řeknu minimálně 2 důvody, proč u mě převáží to, že pro ten zákon hlasovat nemohu. Ten první tady už byl naznačen. Týká se to té nepochopitelné věci, proč by zaměstnavatelé, a myslím si, že je to nijak zvlášť nezatěžuje, neměli hlásit úřadu práce ta volná pracovní místa? Tomu skutečně lze těžko rozumět. Co tedy ty úřady práce budou dělat? Zprostředkovat práci už ne, to už budou dělat soukromé agentury za peníze, úřady práce budou tedy vyplácet ty dávky, to je zřejmě jasné. Ale pochopitelné to není. Druhá věc. A teď paradoxně budu kritizovat, pane ministře, ten zákon zprava. Možná to jste nečekal. Jde mi o motivaci k tomu, aby ti, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a vyhýbají se svým povinnostem, vyhýbají se práci, tak abychom na ně měli nějaký 376
metr. Proč o tom hovořím? Volali mi z rozhlasu a ptali se, jak asi budu o tom zákonu hlasovat, já jsem říkal, pravděpodobně jej nepodpořím. A paní redaktorka položila otázku: Jak je to možné? Vy nebudete pro to zpřísnění?! A dnes ráno jsem viděl, že zahajovaná schůze, Česká televize tady hlásila, že dneska se bude jednat o návrhu pana ministra Drábka, který zpřísňuje systém a vede k vyšší motivaci. Takže dva konkrétní příklady, kdy si myslím, že k tomu tedy vůbec nedochází. Ten první – je to velmi pracné, ale naši pracovníci sociálních odborů, většinou ve spolupráci s městskou policií nebo i s Policií ČR, chodí třeba v noci do heren a sledují, jestli ti, kteří jsou příjemci sociálních dávek, náhodou neprohrávají tyto finanční prostředky v těchto hernách. A pak se snaží, je to samozřejmě administrativně náročné, ale snaží se, aby dostali část těch finančních prostředků nikoli v hotovosti, ale v poukázkách. Je konec, milé kolegyně a kolegové, je konec tohoto systému. Všichni dostanou ty karty, nikdo zatím ještě neví, jak to moc bude fungovat, kdo vlastně to bude dělat, co na ty karty půjde vybrat, ale všichni budou na jedné rovině. Žádný pracovník úřadu práce už s policistou na kontrolu tady nepůjde. Takže jestli dneska říkáme, protože vidíme ty informace o Šluknovsku atd., že teď dojde k zpřísnění, není to pravda. A ta druhá věc, ta se týká té veřejné služby. Možná – a jsem překvapen, že to tady v těch předchozích příspěvcích ještě nezaznělo – já nejsem tedy příznivcem té veřejné služby, protože si myslím, že veřejně prospěšné práce jsou lepší. Protože tam ten člověk dlouhodobě se možná vyhýbající práci musí pracovat celý měsíc, aby dostal řádnou mzdu. A je to pracné, kontrolovat ho atd., ale děje se to. Teď nám to pan ministr tím, že musíme platit 1800 Kč na jednoho, trošičku zkomplikoval, tak jsme i mnozí odpůrci přistoupili k té veřejné službě. Protože 20 hodin za měsíc, to zase tolik není. Ale přece jenom ta veřejná služba dneska měla nějakou motivaci. Nevím, jestli to všichni z vás víte, ale ten, kdo byl dlouhodobě nezaměstnaný, tak dostával pouze existenční minimum. To je dnes 2020 Kč. Kdo odpracoval 20 – 30 hodin veřejné služby, tak dostal 3126 Kč, to znamená, měl motivaci k tomu, aby chtěl tu veřejnou službu vykonat, protože dostal o zhruba tisíc korun více. A kdo odpracoval nad těch 30 hodin, tak dostal ještě pětistovku navrch. To všechno, milé kolegyně a kolegové, končí. Všichni, jeden vedle druhého, dostanou životní minimum. Ať odpracují nebo neodpracují cokoli, všichni dostanou stejně. Jakákoli motivace končí. Takže to je pro ta média, která se ptala, zda tento zákon něco zpřísňuje proti těm, kteří se chtějí vyhýbat práci, nic. A teď ještě k těm počtům, protože pan ministr možná řekne, ale teď budeme mít na všechny bič. Tak k těm počtům, to jsem si zjistil u nás. Takže my jsme dávali 40 lidem práci prostřednictvím veřejně prospěšných prací, a stovku lidí jsme zaměstnávali na veřejné službě. Nejsme velké město – 22 tisíc obyvatel, ale v okrese to bylo takřka nejvíc. A když jsem si zjišťoval, kolik je dnes nezaměstnaných u nás, jsme strukturálně postižený region, někde to může být možná lepší, ale tak u nás těch nezaměstnaných v této chvíli, kteří jsou déle než 6 měsíců nezaměstnaní, a kterých se to dneska týkalo, je 900. Takže my jsme dali práci, nebo ten bič jsme uplatnili na stovku z těch 900 lidí. Teď jsem si zjistil, kolik je tedy těch, kteří už od 2 měsíců – protože to by se mělo týkat už těch, kteří po 2 měsících, co přijdou o práci, tak by měli vykonávat tu veřejně prospěšnou službu. Tak když už dneska jich je 800, které nejsme schopni zaměstnat, úřad práce nepochybně po převzetí této služby to zvládne v daleko větším počtu, tak jsem tady vystupoval před týdnem, myslel jsem si, že to tedy bude jejich povinností.
377
Kolegové z úřadů práce, kteří teď obcházejí obce, tak přišli a řekli, ale to se mýlíte, pane starosto. My samozřejmě vám vytipujeme ty lidi, ale budete se o ně zase starat vy. Protože v tom se nezmění nic. Tak těch lidí je 1300. To znamená – je jich samozřejmě ještě víc. Ale vůbec o tom nemluvme, protože když dneska těm 900 lidem nedáme práci, nemůžeme to nikdo administrativně zvládnout, tak to jsou jenom řeči o tom, že se to posunuje někam ke dvěma měsícům. V každém případě je tragické to, že tedy přestává fungovat ta motivace, protože všichni dostanou stejně. A lidé z úřadů práce nám říkají, v prosinci už žádnou veřejnou službu nedělejte, protože to byste se zachovali k těm lidem hnusně. Protože ať ji budou v tom prosinci dělat, nebo ne, tak oni po své práci o měsíc později v lednu všichni dostanou to životní minimum. Žádné rozdíly mezi nimi nebudou. Takže tohle už, prosím vás, nedělejte. Takže zatímco mnozí moji kolegové tady varovali před jinými negativními aspekty tohoto zákona, já musím ještě jednou zdůraznit, že bohužel tento zákon odebírá obcím a městům, které chtěly bojovat se zneužíváním sociálních dávek, obcím a městům, které chtěly udělat maximum pro to, aby ti lidé, kteří se vyhýbají práci, tak aby tu práci nějakou měli, aby ji museli udělat, aby za ni dostali zaplaceno a nemuseli krást kanálová víka a další věci, tak tento zákon tento nástroj naprosto odebírá. A proto já budu hlasovat proti tomuto zákonu. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Čunek, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně,
kolegové. Já děkuji kolegovi Víchovi, že využil svého práva, tím pádem nemusím říct větší část svého příspěvku. Pak už můžu jenom vyjádřit svou radost nad tím, že v určité kombinaci uvidíme v těch oranžových vestách oba dva protagonisty. Takže to bude ne dobré pro nás, že to uvidíme, ale pro ně, že je dobře si vždycky zkusit tu odvrácenou stranu. To víme ale každý na sobě sám dobře. A ta třetí je jenom informace pro pana místopředsedu, protože se na to ptal pana ministra. Já nevím, jestli on už to ví, ale v každém případě mi teď došla zpráva, že ÚHOS zastavil tu zakázku. Takže to znamená, karty v tuto chvíli nebudou. A podle zákona zřejmě budou muset být… Tedy pokud budou tuto zakázku vyhlašovat, tak ji bude muset úřad vyhlásit znovu. Takže to jenom tak velmi informativně. Já se bohužel musím přidat ke kolegovi Víchovi, a to z toho důvodu, že bych rád někdy podpořil zákon, který zpřísňuje ta pravidla. Ale vy všichni dobře víte, že já se dlouhodobě věnuji problematice, která se věnuje návratu těch, kteří nikdy nepracovali do končin, kde jsme, doufám, my, všichni občané, jinými slovy slovo "návrat" je špatné. Oni se nemají kam vracet, protože mnoho z těch lidí nikdy nepracovalo. Ale je to tak, že jestliže dnes existuje nějaká koncepce, která samozřejmě je nesmyslná hlavně proto, že ona nemá v tuto chvíli žádné peníze, to znamená, vláda asi před měsícem schválila koncepci, která se týká sociálně vyloučených občanů, většinou jsou to tedy Romové, tak je tam napsáno, že nevyžaduje nárok na státní rozpočet. Takové koncepce není třeba, to je jenom informativní materiál, a pokud to má být koncepce, která se má skutečně proměnit 378
v něco, že by mělo být řešeno, tak pak to musí být zcela jinak. A já vám mohu říct, že my jsme počítali zhruba před 3 lety, že jenom tito občané, prosím, jenom tito, to znamená většinou Romové, z těch sociálně vyloučených oblastí, tak zhruba v prvních 5 letech jsme počítali, že by to mohlo stát 14 mld. Kč, aby to mělo vůbec nějaký smysl. To znamená, hned v tom náběhovém roce to bude stát asi 2 – 3 mld. Kč. A o co tam jde? V poslední řadě jde vlastně již o ty plnoleté, kterých se bude týkat dopad tohoto zákona. A taky bych se musel opakovat v tom, co řekl kolega Vícha. To znamená, že bez těch, kteří je budou zaměstnávat na veřejně prospěšných pracích, to znamená, to stát neumí, to budou muset dělat všechny obce, tak tyto obce na to musí dostat nejenom pravomoci, ale hlavně budou muset dostat finanční prostředky. Ne aby dávaly vlastní. Protože teď je to tak, že ta obec – teď mluvím ve smyslu zákona o obcích, to znamená i ta města – mají tuto komunitu, tak pokud je jich víc než 3 – 4 procenta, je to víc, je to třeba 5 procent obyvatel, tak takové obce dají do budoucna veškerý svůj rozpočet, tedy volný, do toho, aby napravovaly tady ty chyby, které stát a nebo všechny vlády předtím neřešily. Všechny, prosím. Jak sociálně demokratické, tak všechny ty pravicové, nebo kdoví jaké. Zkrátka – samozřejmě. (Poznámky místopředsedy Škromacha z místa.) Já jsem to chtěl řešit, pane místopředsedo, ale jak víte, tak za pokřiku mnohých, bohužel i sociálních demokratů jsem tu možnost neměl. Ale nevadí. Tedy nevadí to pro mě, vadí to pro tento stát. V každém případě obce budou muset s nimi pracovat. A na to potřebují peníze. Potřebují peníze na ty pracovníky, kteří budou vytipovávat práci, pracovníky, kteří budou parťáky, atd. To už všechno zřejmě většina z vás ví. Ale pak, když jdeme dál, ale nemluvíme teď o této koncepci, tak musíme přibrat spoustu pracovníků do škol a do družin, kteří se budou věnovat těmto romským dětem, protože nechat je jenom ve škole a pak se budeme jenom domnívat, že snad, když se ty děti vrátí, i když už budou umět česky, a vrátí se do svých domovů, a tam ve dvoupokojovém bytě, kde žije deset či patnáct lidí, udělají nějaké úkoly, tak to je iluzorní. Takže budou muset zůstat v družině, kde se s nimi tyto úkoly budou dělat. A to budou dělat pouze placení pracovníci státem. A tak dále, atd. Takže já jsem přesvědčen, že stát nic v této oblasti, o které jsme tady mluvili, a která nás tíží, zatím nemůže udělat. To, o čem mluvím, to znamená ty družiny, tak ty v té koncepci ani nejsou. Samozřejmě uděláte-li jenom jedno z těch opatření, tak všechna ostatní, která neuděláte ve stejné době a naráz, tak vám zhatí i to, co uděláte, tak jsou to úplně vyhozené peníze. A co se týká tohoto zákona, tak ten naopak obcím bere. A obcím nedává. A to je ten důvod, proč já ho nepodpořím. Ne snad proto, že bych třeba nesympatizoval s kolegou Víchou v mnoha jiných oblastech. Díky. Tu oranžovou vestu – na to se těším…(Smích.) Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Luděk Sefzig, prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane
ministře, vážené paní kolegyně, páni kolegové. Ačkoli název tohoto zákona je zákon o zaměstnanosti, tak po většinu té diskuze se tady zabýváme nezaměstnanými. Já si myslím, že to je systémově špatné. A já musím říct, že bych se velice rád zeptal pana ministra, jestli jednali
379
o způsobech, jak skutečně tu zaměstnanost zcela přirozeným způsobem zvýšit? A jestli třeba nehledali inspiraci v některé z evropských zemí. Já jenom tak namátkou bych uvedl příklad Dánska, což je velice zajímavý model, ale dovedu si představit, že v České republice by se velice obtížně prosazoval zejména pro odpor odborů, nebo odpor levicové části politického spektra. Ale tento model je poměrně jednoduchý. Tam zjistili, že zhruba 3 až 5 % těch, kteří jsou na trhu mezi nezaměstnanými je ochotno skutečně jít do práce a že je jenom překážkou určitá obava zaměstnavatelů, že nebudou moci tyto lidi jednoduše propustit, a proto není trh k tomu, nebo není nabídka ze strany zaměstnavatelů. A tak udělali to, že umožnili podání výpovědi bez udání důvodu, což vypadá velmi dramaticky, prosím, v klidu, já vím, že tím vyvolám určitě diskusi, ale tam je to zajištěno tím, že stát se o ty propuštěné po poměrně dlouhou dobu sám stará. To je samozřejmě podmínka se státní garancí, takže je to sociálně velice citlivé, ale efekt to má ten, že žádný, kdo někoho zaměstnává, se nebojí lidi do práce přijmout. Čili na té příjmové stránce mnohonásobně vznikne schopnost, že ten člověk má daleko větší naději se do pracovního procesu dostat a samozřejmě tím, jak zaměstnavatelé lidi přijímají, zkouší je, tak si také těch lidí dovedou daleko více i vážit, vědí, že investice do pracovníka je tou nejlepší investicí, a proto také ti dobří se na pracovním trhu snadno uplatní, a co je důležité snadno se do té práce dostanou. Skutečně Dánsko má dlouhodobě nižší nezaměstnanost než mají jiné evropské země, které toto opatření nemají a ono to celkem je logické, kdy si třeba srovnáte, kolik pracovních dnů odpracují samostatně výdělečně pracující lidé, osoby samostatně výdělečně podnikající, a zaměstnanci, tak tam zjistíte docela diametrální rozdíl. Dá se říci, že i ti lidé si této práci váží. A samozřejmě pro ty zaměstnance tady visí trochu meč, že pokud by neodůvodněně marodili a nepůsobili by v práci tak dobře, tak skutečně mohou býti propuštěni s tím, že stát se o ně stará, tam jsou dokonce vysoké podpory v nezaměstnanosti, takže to rozhodně není asociální metoda. Nicméně je to metoda jak zvýšit přístup nezaměstnaných skutečně k práci, tedy zákon o zaměstnanosti, a já se chci zeptat pana ministra, jestli náhodou neuvažovali o této možnosti. Vím, že ta diskuse by byla dlouhodobá a velice obtížná, ale věřím tomu, že i moudré odbory, pokud by jim šlo skutečně o zaměstnání pracovníků, takže by po zárukách, které by stát poskytl pro nezaměstnané, by určitě umožnily i diskusi o tomto tak zvaně dánském modelu. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako
další se do rozpravy přihlásila paní místopředsedkyně Senátu – paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom kratičkou repliku na poslední vystoupení. Když hovoříme o dánském modelu, tak za prvé musíme říci, že tento model zavedl Poul Rasmussen, což byl deset let úřadující premiér, v této chvíli předseda evropské sociální demokracie. Takže ne že by levice bránila. Druhá věc je, že představa evropské sociální demokracie je za určitých podmínek model flexicurity. To je to vyvážení pružnosti pracovního trhu, ale také sociální ochrany. Protože jestliže řekneme A, musíme říci B. Jestliže řekneme "člověče, můžeme tě propustit ze dne na den", tak musíme také ale říci, že ten člověk hned druhý den po
380
propuštění bude dělat. A mimochodem, v Dánsku, když jsem se měla možnost potkat se s předsedou dánského parlamentu, je to už před časem, když byl na návštěvě tady v ČR, já jsem se ho naivně tenkrát ptala "jakou máte míru nezaměstnanosti a co s tím děláte", tak nevěděl, o čem mluvím, když mluvím o nezaměstnanosti a říkal "no, nám nikdo doma nezůstane, protože ten člověk buď má práci, buď je zaměstnán, nebo se musí rekvalifikovat, musí se nějakým způsobem vzdělávat". Skutečně se stará stát. Zaměstnavatelé mají tu možnost propustit, ale ten pracovník ví, že o něj bude postaráno. Je to skutečně celý systém a samozřejmě na takový systém by velmi ráda přistoupila i sociální demokracie. Děkuji. A ještě jednu poznámku. Když se bavíme o možnosti propustit ze dne na den, tak ve zkušební době jsou u řadového pracovníka tři měsíce po nástupu do zaměstnání, u manažerů v této chvíli se prodlužuje na 6 měsíců. To jsou docela dlouhé doby. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že předkladatel, pan ministr práce a sociálních věcí Drábek bude chtít vystoupit a komentovat. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Ano, pane
místopředsedo, předpokládáte správně a děkuji za slovo. Já se budu především věnovat těm diskusním příspěvkům senátorek a senátorů, které se vztahují k tomuto tisku, protože řada vystoupení byla směřována k tisku, který jsme projednávali minulý týden, který jsem vám představoval minulý týden. Jenom se krátce zastavím u toho posledního a využiji toho, co říkal místopředseda Škromach minulý týden – takový střelmistr nejsem, abych navrhoval výpověď bez udání důvodu. A teď abych mluvil trochu vážně, já si myslím, že v českých podmínkách by to nebylo správný směr a já nebudu ten, který bude navrhovat výpověď bez udání důvodu. Český kontext pracovního práva je jiný než například dánský. To by skutečně vyžadovalo celý komplex změn v každém případě. Ono to ani v tom Dánsku není zase tak růžové, protože Dánsko má srovnatelnou míru nezaměstnanosti jako ČR. Není to tak, že Dánsko by bylo zaslíbenou zemí, kde nezaměstnanost neexistuje. Není to tak, jak tady padlo, že v Dánsku se umějí postarat o všechny nezaměstnané. Také to není tak úplně stoprocentní a růžové. Nicméně samozřejmě je dobré učit se ze zkušeností druhých. Já se budu věnovat především té korektní kritice. Korektní kritiku já samozřejmě přijímám. Bohužel řada vystoupení – nezbývá mi než říci, že je kritikou za každou cenu. To je samozřejmě pravděpodobně i součástí dnešního stylu diskuse v Senátu. To je samozřejmě věc volby jednotlivých senátorů. Já se budu snažit být maximálně konkrétní v odpovědích. Padlo tady, že veřejná služba v tom novém pojetí, které je navrhováno, odstraňuje motivaci. Opak je pravdou. Dnešní systém je velmi nespravedlivý. Padlo to tady na konkrétních číslech, a proto já to ukáži na těch konkrétních číslech. Dnes z těch tady řečených 900 lidí, kteří berou dávky hmotné nouze, jenom 100 z nich má šanci zvýšit si příjem v dávkách hmotné nouze, protože vykonávají veřejnou službu. Ti ostatní tu šanci nemají. Ne proto, že by ji třeba nechtěli, ale protože ji prostě nemají. Protože je jenom 100 těch míst. To znamená, že těch vyvolených, šťastných 100, kteří dostanou příležitost pracovat na veřejné službě, má vyšší dávky v hmotné nouzi a těch 800 zbývajících, tedy osm devítin, na které se nedostane, ti tu šanci nemají. To je ta správná motivace? Já si myslím, že nikoli. Naopak od nového roku to bude tak, že ten, kdo neodmítne veřejnou službu, bude mít dnešní úroveň podpory ve výši těch, kteří dnes na veřejné službě pracují. To si myslím, že je ten správný, 381
rovný přístup k těm, kteří potřebují finanční pomoc státu. To znamená, ano, kdo je ochoten se zapojit do veřejné služby, bude mít nárok na dnešní vyšší částku. Ten, kdo nebude ochoten se zapojit, tak nebude mít nárok na žádnou pomoc od státu. Samozřejmě, pokud není ochoten se zapojit do toho, aby spolupracoval na obecném, společenském bohatství, tak není důvod, aby ho ostatní spoluobčané ze svých daní podporovali. Co se týká kontroly heren u obcí, chci upozornit, a zdůrazňoval jsem to tady minulý týden, že sociální práce na obcích zůstane. To znamená, že v žádném případě nebude nijak omezena. Dokonce obcím zůstává navýšení přibližně 200 milionů Kč na posílení sociální práce právě v důsledku těch změn, kdy pokud sjednotíme výplatu dávek, těch roztříštěných dnes na dvou typech obcí a úřadech práce, tak tím ušetříme tři čtvrtě miliardy Kč, z toho 200 milionů jde na posílení sociální práce v obcích. To si myslím, že je velmi důležitý příspěvek k tomu, aby se řešily právě takové situace, jako například dnes ve Šluknovském výběžku. Pan místopředseda Škromach tady řekl – cituji – ministerstvo postupuje nezákonně. Já bych byl velmi rád, kdyby to doložil něčím konkrétním, co se týká využití czech pointu pro kontrolu nezaměstnaných, tak czech pointy nejsou žádným soukromým místem. Czech pointy jsou podle zákona kontaktním místem veřejné správy. To zdůrazňuji. To není žádný soukromý bod. To není soukromý bod České pošty. To je kontaktní místo veřejné správy. Ty kontroly mají oporu v zákoně o úřadu práce. Není to nic, co by se teprve, snad někdy zavádělo do právního řádu, to je v právním řádu od 1. dubna. Co se týká vyhlášeného výběrového řízení na kartu sociálních systémů, ta je od 30. června na webu MPSV všem dostupná, transparentní, se všemi pravidly, se všemi dotazy uchazečů a odpověďmi na ty dotazy. Naprosto průhledná a transparentní. Já bych opravdu rád věděl, v čem spatřuje místopředseda Škromach postup ministerstva jako nezákonný. Co se týká zahlcení úřadů práce a obcí veřejnou službou, není tomu tak samozřejmě, protože dnes veřejnou službu vykonává přibližně 15 tisíc lidí. My bychom se příští rok chtěli dostat někam na hranici 50 tisíc lidí, tedy i ztrojnásobit ten počet lidí zapojených do veřejné služby a nevidím žádný důvod, proč by tím měly být obce, protože se především chceme zaměřit na obce, kde dnes veřejná služba není používána – nevidím žádný důvod, proč by tím měl být úřad práce nebo obce zahlceny. Zdůrazňuji znovu, že veřejná služba bude zaměřena především na dlouhodobě nezaměstnané. Tam, kde je potřeba obnovovat pracovní návyky, kde je potřeba zajistit standardní životní rytmus. To znamená u lidí, kteří jsou dlouhou dobu nezaměstnaní. Myslím si, že toto zacílení je naprosto správné a pomůže řešit řadu sociálních problémů. Skoro mi to tady připadalo, že některá vystoupení se připojují k té poplašné zprávě šířené na internetu, že veřejná služba se bude týkat pouze těch, že pobírají podporu v nezaměstnanosti a nebude se dotýkat těch, kteří pobírají sociální dávky, tedy přesněji terminologicky řečeno dávky hmotné nouze. To je samozřejmě naprosto nepravdivá, mylná, poplašná zpráva. Samozřejmě, že především se veřejná služba týká těch, kteří pobírají dávky hmotné nouze, to znamená těch dlouhodobě nezaměstnaných. A je také možnost využít veřejnou službu u těch, kteří berou podporu v nezaměstnanosti a jsou více než dva měsíce v evidenci úřadu práce, my chceme v tomto případě veřejnou službu využít především u těch, u kterých je buď velké riziko, že pracují načerno, nebo podezření, že pracují načerno, a za druhé u těch, kde je evidentní, že je podpora v nezaměstnanosti používána spekulativně. Protože to jsou případy, kdy někdo přes léto pracuje, přes zimu bere podporu
382
v nezaměstnanosti, přes léto pracuje, přes zimu bere podporu v nezaměstnanosti, a takto pořád dokola, vždycky mu půlku roku, nebo téměř půlku roku platí stát. Ano, v tomto případě také budeme používat veřejnou službu jako způsob zajištění rovnějších podmínek pro to, aby to nebyl způsob, jak obcházet ten systém. Co se týká zákazu zprostředkování práce pro osoby zdravotně postižené, já bych to upřesnil, protože tam se terminologicky velmi často chybuje a vyplývají z toho potom naprosto nesmyslná dovození. Řada z nich tady také padla. Je potřeba velmi přísně rozlišovat mezi zprostředkování zaměstnávání a agenturním zaměstnáváním. Prosím, to jsou dvě naprosto odlišné licence. Jedna je na zprostředkování zaměstnání a druhá je na agenturní zaměstnávání. Ano, na základě podnětu organizací zdravotně postižených je skutečně zapracován zákaz agenturního zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Je to na žádost těch, kteří se tímto zabývají a já s tím postupem souhlasím, protože si myslím, že v tomto ohledu je potřeba zvýšená ochrana zaměstnanců, kteří mají zdravotní postižení. V tomto ohledu je ochrana těchto zaměstnanců správná. Omlouvám se za krátké zastavení, ale dívám se, co ještě z těch podstatných konkrétních připomínek jsem nezodpověděl. Paní místopředsedkyně Gajdůšková tady mluvila o údajné privatizaci veřejných služeb. Já znovu jenom zopakuji to, co jsem říkal v úvodním vystoupení. Spolupráce úřadů práce a agentur zprostředkovávajících zaměstnání je zákonem zachycena už od počátku 90. let. Dochází pouze k upřesnění v limitech spolupráce. Protože bohužel v minulých dobách, kdy bylo 77 samostatných úřadů práce, každý úřad práce si ty smlouvy a spolupráci s privátními subjekty zařizoval podle svého a bez jakýchkoliv zákonných omezení. Takže do zákona se dostávají zákonná omezení. Znovu zdůrazňuji, že je to možnost, nikoli povinnost. To znamená tam, kde to bude vhodnější, ekonomičtější, efektivnější je možné sjednat spolupráci s agenturou zprostředkovávající zaměstnávání. Samozřejmě, že tyto spolupracující agentury budou vybírány standardními výběrovými řízeními. O tom chci v každém případě ujistit. Tolik k jednotlivým připomínkám. Je řada věcí, které tady padly. Já jsem rád a děkuji za příspěvky, které směřují diskusi dopředu, které jsou k diskusi konstruktivní. Ano, žádný návrh nemůže být někdy stoprocentně přijatelný pro všechny. Za ty připomínky děkuji. V řadě případů za naprosto nekonstruktivní kritiku poděkovat nemohu. Je naprosto evidentní, že zákon tady v Senátu nezíská podporu. Nicméně i pokud bude návrh vrácen, jako že je návrh na vrácení Senátem, tak já bych chtěl alespoň veřejně vyzvat předsedu Senátu pana Štěcha, aby obstrukčním jednáním nezdržoval legislativní proces. Řada z vás se tady vyjádřila tak, že je potřeba, aby tyto změny měly co nejdelší legisvakance. Prosím tedy, aby Senát vracel a vrátil i ty tisky, které budou dnes projednány co nejdříve v Poslanecké sněmovně. Protože například tisky, které byly projednávány minulý týden, přestože se jedná o jednoduchá zamítnutí, ještě do Poslanecké sněmovny zpět odeslány nebyly. Požádal bych v tomto o korektní jednání. Děkuji za pochopení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Já
myslím, že pan předseda Senátu postupuje naprosto korektně a zřejmě kdyby vláda předkládala návrhy včas, tak máte dostatečný prostor. Já bych požádal pana zpravodaje ÚPV, jestli bude chtít vystoupit k proběhlé diskusi. Pan senátor Nenutil nechce. Děkuji. Takže zpravodaj garančního výboru. Prosím, abyste se vyjádřil, pane senátore Pešáku a seznámil nás s návrhy, které padly v obecné rozpravě. Senátor Milan Pešák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,
v diskusi vystoupilo 11 senátorů a senátorek, z toho jedna dvakrát. Převažovaly 383
názory kritické jak k tomuto návrhu zákona, tak obecně k sociální reformě, respektive k její první části. Abych byl trošku konkrétnější v tom shrnutí, paní senátorka Sekaninová se zaměřila na problematiku osob se zdravotním postižením. Kritizovala též, nebo vyslovila jistou obavu ze skryté privatizace státní správy, a to na příkladu agentur práce. Navrhla také zamítnutí zákona, čímž se vlastně ztotožnila s návrhem ÚPV. Já jsem si dovolil navrhnout schválení tohoto zákona. Pan senátor Nenutil zdůraznil, že dle jeho názoru návrh opomíjí kontrolu. Dovolím si říci, že efektivní je, když legislativní norma si nevynucuje příliš mnoho kontroly, a spíše když je postavena tak, aby tam byly motivace k tomu, aby se naplňovalo to, co je cílem příslušného zákona. Kontrola je vždycky poměrně drahá. Nicméně v některých případech samozřejmě – nebo obecně musí být také součástí tohoto modelu. Rovněž se připojil ke kritice agentur pro zprostředkování práce jako jistého soukromého prvku v rámci výkonu státní správy. Pan senátor Doubrava charakterizoval zásady svého pozměňujícího návrhu, který předloží v případě, že postoupíme do podrobné rozpravy. Paní senátorka Terelmešová vyslovila obavu, zdali agentury práce se nepřetvoří ve zprostředkovatelské agentury, které dříve zaměstnávaly, respektive převážely zahraniční pracovníky. Vyslovila také varování před určitým nebezpečím směšování veřejné služby a veřejných prací, což je vlastně jedna z forem trestu. Pan senátor Koukal rovněž poukázal na problematiku vyřazení z evidence při odmítnutí veřejné služby a byl vlastně prvním z těch, kdo se zaměřil na roli obcí v oblasti zprostředkování, zařizování, zajišťování veřejné služby. V této věci se k němu připojili senátoři Vícha, Čunek a další. Pan místopředseda Škromach parafrázoval zásady zákona velmi lidovým jazykem. Poukázal na to, nebo sdělil nám obavu z toho, že výběrové řízení na kartu sociálních systémů je realizováno na hraně, nebo až za hranou zákonnosti a že v tomto poli také vznikal a vzniká úřad práce. Paní senátorka Gajdůšková se ztotožnila s panem místopředsedou, tedy paní místopředsedkyně Gajdůšková, omlouvám se, se ztotožnila s panem místopředsedou Škromachem. Popsala také model možného podvodu, přičemž přiznávám, že nejsem schopen úplně dohlédnout jeho realističnost, protože mě tam trošku něco chybělo, a to zejména v té finanční oblasti a budu muset to ze stenozáznamu ještě trošku prostudovat, abych si udělal názor na to, zda je to reálné či nikoli. Pan senátor Vícha kromě problematiky fungování obcí v oblasti zprostředkování veřejné služby vyslovil též názor, že zárukou toho, že zákon nabude i té reálné účinnosti po novém roce, jsou pracovníci úřadů práce, kteří vlastně dlouhá léta působili v rámci obcí. Myslím, že pan senátor Čunek se s panem předřečníkem Víchou ztotožnil a zmínil problematiku specifickou v oblasti občanů postižených sociálním vyloučením. Pan senátor Sefzig poukázal na to, že zákon o zaměstnanosti by vskutku měl také ovlivňovat úroveň zaměstnanosti a podporovat ji, a uvedl příklad z Dánska, který svědčí o tom, že je-li pracovní trh dostatečně flexibilní, jsou všichni jeho účastníci spokojenější. A konec konců ekonomika konkurenceschopnější. Myslím, že toto shrnutí bylo dostatečně podrobné, tudíž závěrem pouze sdělím, že zde máme návrhy zamítnout i schválit, přičemž budeme tedy hlasovat v opačném pořadí, než padly. To znamená, jako první budeme hlasovat o návrhu schválit, neprojde-li, o návrhu zamítnout. Opět kdyby náhodou neprošlo ani zamítnutí, bude patrně otevřena podrobná rozprava - a v ní pan senátor Doubrava
384
načte svůj pozměňující návrh, neboť nemýlím-li se, octnul se na stolech až teď v průběhu dnešního dne, tudíž by bylo potřebné jej načíst. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji, pane zpravodaji. Tak jak již bylo řečeno, padly dva návrhy, jeden na schválení a druhý na zamítnutí. Takže v tuto chvíli přistoupíme k hlasování. Já si vás dovolím pozvat znělkou. Děkuji. Takže byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 92 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 17, proti bylo 34. Návrh nebyl přijat. Proto přistoupíme k dalšímu návrhu, to je návrh na zamítnutí. V průběhu rozpravy byl podán návrh zamítnout. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, k přijetí tohoto návrhu je třeba 30 hlasů. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Mám tady přihlášeného pana senátora Pavla Eyberta. Není, dobře. Takže v tuto chvíli hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 93 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 35, proti bylo 18. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli paní senátorka Božena Sekaninová a pan senátor Miroslav Nenutil. Zeptám se, zda je jiný návrh? Není-li tomu tak, přistoupíme opět k hlasování o tomto návrhu. Byl podán návrh pověřit paní senátorku Boženu Sekaninovou a senátora Miroslava Nenutila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 94 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji předkladateli panu ministrovi Drábkovi i všem zpravodajům a tento bod končím. Hlásil se předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Při závěrečném slovu k předchozímu bodu pan ministr se tady dotkl oblasti, která je procesní. A dovolím si v této fázi jednání k tomu vystoupit. Nevím, kde pan ministr čerpá informace. Má podle mého názoru nějaké špatné informátory a mám pocit, že to vytváří určité napětí. Nevím, jestli to je od pana ministra nějaký záměr nebo ho někdo do toho posouvá. Ale chtěl bych upozornit, že lhůta k projednání návrhu zákona tomuto tělesu Senátu končí 19. října 2011. Kvůli tomu, abychom projednali všechny zákony, jsme svolali schůzi prakticky tak, abychom měli tři možné týdny na to, minulý, tento a ještě bychom mohli jednat ve
385
středu, abychom zákony včas projednali. Protože přesto, že stanovuje jednací řád a vlastně Ústava, že máme zákony projednat do třiceti dnů od doby, kdy nám byly doručeny, tak ona nestanovuje, dokdy je máme vrátit. Ale protože tuto zvyklost držíme, tak samozřejmě zákony budou vráceny, neboť existuje dohoda, která ještě byla v době, kdy já jsem nebyl předsedou Senátu, že se předávají zákony v balíku. Sněmovna to bohužel někdy porušuje, ale věřím, že to je nechtěně, tak také to nikde nezmiňujeme. A my ty zákony, garantuji, vrátíme ve lhůtě stanovené Ústavou a žádné obstrukce, ani z toho, že je nepřesnost v Ústavě a jednacím řádu, dělat nebudeme, protože si myslím, že je to zbytečné. A Sněmovna, mimo jiné, bude zasedat a bude moci poprvé tyto námi vrácené zákony projednávat až 25. listopadu 2011 a my tyto zákony skutečně dodáme do Sněmovny v jednom balíku, nejpozději 19. listopadu. Pane ministře, myslím si, že byste měl zvažovat, než řeknete, co jste řekl, a do určité míry narušujete atmosféru vztahů mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, protože nejste jenom ministr, ale jste také poslanec. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Pan senátor Štětina požádal o faktickou připomínku, ale není rozprava. No, ale budiž, prosím, máte slovo. Měla by to být technická poznámka. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedající. Vystoupím jen krátce.
Já jsem poslouchal velmi bedlivě pana ministra a on velmi slušně poprosil, aniž by použil slovo "žádám" o to, abychom projednali v Senátu tento tisk rychle. To je všechno, co jsem chtěl říci. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Myslím, že ve stenozáznamu všichni najdou přesnou formulaci, jak to pan ministr uvedl. V tuto chvíli projednáme bod, kterým je
38. Návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (senátní tisk č. 195) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 195. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji, pane
místopředsedo. Já jsem se hlásil o slovo ještě před zahájením tohoto bodu, doufám, že toho mohu využít. Já jsem skutečně – a každý si to může přečíst ve stenozáznamu – veřejně vyzval pana předsedu Štěcha, ve vší úctě, aby nezdržoval vzhledem k legislativním lhůtám a potřebným legisvakancím, vrácení těch zákonů, které již byly projednány, do Sněmovny. To je vše, co jsem k tomu řekl. Nevidím důvod, proč by to mělo jakkoli zhoršit vztahy mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Nyní k tomuto tisku. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, posledním ze zákonů, jimiž se realizuje první etapa sociální reformy, je návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů. Navrhuje se dosavadní různé dávky,
386
které pomáhají osobám se zdravotním postižením v oblasti mobility, sloučit do jedné měsíčně se opakující peněžité dávky, příspěvku na mobilitu. Tento příspěvek má být na základě pozměňovacího návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou poskytován v jednotné výši 400 Kč měsíčně. Dále se zavádí poskytování jednorázové peněžité dávky, a to příspěvku na zvláštní pomůcku, která bude sloužit na pořízení kompenzačních pomůcek, pořízení motorového vozidla, zvláštních úprav motorového vozidla nebo bytu a na pořízení vodícího psa. Poskytnutí příspěvku na pomůcky, jejichž cena je nižší než 24 000 Kč, je navrhováno vázat na příjem žadatele o příspěvek, současně je však umožněno poskytovat příspěvek i při překročení stanovené hranice příjmu. Návrh předpokládá, že výše příspěvku bude vždy stanovena tak, aby spoluúčast osoby se zdravotním postižením činila 10 % z ceny pomůcky. Z důvodu nedostatku finančních prostředků osoby se zdravotním postižením lze spoluúčast snížit. Zákon stanoví zvláštní režim pro pořízení stropního zvedacího systému, schodišťové plošiny a schodolezu, na které nebude poskytován příspěvek, ale tyto nákladné pomůcky budou osobám se zdravotním postižením zapůjčovány. Návrh zákona též upravuje průkazy osob se zdravotním postižením, které nahradí dosavadní průkazy osvědčující mimořádné výhody. Držitelům těchto průkazů náleží zákonem stanovené výhody, zejména v oblasti dopravy. V návaznosti na tuto úpravu se novelizují i některé zákony upravující další výhody poskytované osobám se zdravotním postižením, např. v oblasti daní a poplatků. Rozsah výhod poskytovaných podle dosavadní právní úpravy tak zůstává zachován. Průkaz osoby se zdravotním postižením bude součástí karty sociálních systémů a bude vydáván automaticky v souvislosti s rozhodnutím o přikázání příspěvku na péči nebo příspěvku na mobilitu. Zákon umožňuje přiznat průkaz osoby se zdravotním postižením i samostatně, bez vazby na příspěvek na péči nebo příspěvek na mobilitu, a to na základě žádosti osoby, která z různých důvodů nechce žádat o některou z těchto dávek. Přijetí navrhované právní úpravy bude odstraněn také problém neústavnosti dosavadní právní úpravy, kdy podmínky nároku na jednotlivé dávky pro osoby se zdravotním postižením jsou doposud upraveny podzákonným právním předpisem, vyhláškou č. 182/1991 Sb. Myslím si, že ten poslední argument, kdyby byl sám o sobě jediným, tak by měl být velmi důležitým důvodem pro to, aby tato zákonná úprava byla přijata, protože tak, jak jsem uvedl, celých 20 let se pohybujeme v rovině, kdy něco, co má být přiznáno zákonem, je přiznáno jenom vyhláškou. Chci upozornit v této souvislosti, že dochází k velmi významnému zjednodušení celého systému. V rámci toho dochází k mírnému navýšení celkového objemů prostředků směřovaného jako podpora osob se zdravotním postižením, nedochází tedy k žádnému omezení poskytování podpory zdravotně postiženým, naopak dochází k rozšíření této podpory v celkovém objemu, ale dochází, tedy věřím, že dojde, k velmi významných administrativním úsporám, protože pokud v současné době existuje osm různých dávek směrem ke zdravotně postiženým se samostatnými žádostmi, se samostatnými vyhodnoceními, se samostatnými lékařskými posudky, tak od 1. ledna 2012, dá-li Poslanecká sněmovna a prezident republiky, budeme mít systém, kdy budou pouze dvě dávky, jedna pravidelná a jedna jednorázová, a systém bude tak mnohem jednodušší, průhlednější a také klientsky přívětivější.
387
Zároveň chci znovu upozornit na to, že pokud dnes bohužel zdravotně postižení vinou nastavení systému jsou obsluhováni v této agendě, složité agendě s osmi různými žádostmi na tuším 227 místech, tak od 1. ledna 2012, pokud budou návrhy schváleny, budou osoby zdravotně postižené obsluhovány na více než 420 místech, to znamená téměř dvojnásobné zvýšení počtu míst, na kterých budou moci naši postižení spoluobčané, zdravotně postižení spoluobčané, moci žádat o příspěvky, které jim směřují. Myslím si, že to je velmi výrazné zvýšení klientského komfortu. Myslím si, že i to je velmi závažný důvod, který sám o sobě by měl být dostatečným motivem pro schválení nové úpravy. Třetí záležitost, kterou považuji za velmi podstatnou, je vyřešení velmi drahých pomůcek, kdy teď dochází k velmi paradoxním situacím, kdy například někdo dostane schodišťovou plošinu za 800 000 Kč, stává se jeho majetkem, a může se samozřejmě stát jakákoliv životní situace, že ten člověk se stane úplně nepohyblivým nebo zemře, a například po několika měsících používání schodišťové plošiny tato schodišťová plošina je součástí dědického řízení a chudáci dědici jaksi musí nakládat s tuto schodišťovou plošinou. U takto drahých systémů od 1. ledna 2012 bude tato kompenzační pomůcka pouze zapůjčována, s tím, že také bude tím pádem například v domech, kde bydlí více postižených, tak bude také zajištěno, že tuto schodišťovou plošinu bude moci používat více zdravotně postižených osob, protože se bohužel setkáváme i s problémy toho typu, že pokud schodišťovou plošinu vlastní jeden z obyvatel domu, tak druhá schodišťová plošina se tam nevejde atd. Myslím si, že i toto je velmi pádný důvod, proč je potřeba tuto úpravu změnit, proč je potřeba nastoupit směrem k mnohem efektivnějšímu využívání prostředků státu, tedy prostředků nás všech k podpoře zdravotně postižených, tak aby při zachování objemu nebo mírném zvýšení objemu prostředků tyto prostředky byly směrem ke zdravotně postiženým využity mnohem efektivněji. Děkuji za pozornost. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane
ministře,
zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 195/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Radek Sušil: Dobré odpoledne, děkuji za slovo, pane předsedající.
Pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás krátce seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Předložený návrh zákona je součástí tzv. vládní sociální reformy označované jako sociální reforma roku 2011 a klade si za cíl nahradit stávající vyhlášku č. 182/1991 Sb., ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 29. dubna 1991, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, a zákon České národní rady o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, a také zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Záměrem předkladatele, o čemž tady už hovořil pan ministr, je zefektivnit administraci dávkové pomoci, a to snížením počtu existujících dávek, jejich poskytování jedním orgánem a snížením počtu posudkových schémat. Výsledkem pak má být zvýšení adresnosti a efektivnosti dávek, včetně zvýšení komfortu pro uživatele dávkového systému.
388
Navrhovaná změna zjednodušuje doposud vyhláškou stanovený dávkový systém pro osoby se zdravotním postižením obsahující celkem 7 druhů různých dávek, o čemž tady také bylo hovořeno. Podstatou předloženého návrhu je – a to si dovolím zopakovat – zavést pro osoby se zdravotním postižením pouze dvě dávky, a to, jak bylo řečeno, příspěvek na mobilitu. V rámci pravidelné měsíční podpory ve výši 400 Kč se navrhuje podporovat mobilitu osob se zdravotním postižením, která bude nahrazovat stávající příspěvky. Je určena osobám starším více než jeden rok, které nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Původně šel do PS návrh na 600 Kč a 250 Kč. V rámci druhé dávky, tzv. jednorázové, což je příspěvek na zvláštní pomůcky a jednorázové dávky, která je určena osobám s těžkou vadou nosného a pohybového ústrojí nebo s těžkým sluchovým nebo zrakovým postižením nebo těžkou nebo hlubokou mentální retardací. Dávkou bude možné financovat pořízení kompenzačních pomůcek, provoz motorového vozidla, provedení zvláštních úprav motorového vozidla, i zvláštních úprav při pořízení vodícího psa. Tímto zákonem je deklarováno, že se zvyšuje cílenost poskytování dávky na pořízení kompenzačních pomůcek, vzhledem k tomu, že u ceny nižší než 24 000 Kč se bude sledovat příjem žadatele. Konkrétním limitem bude osminásobek životního minima, tak aby pomoc byla cílena na tyto osoby se zdravotním postižením, které si i vzhledem ke svému příjmu nemohou dovolit z vlastních prostředků financovat i levnější typy kompenzačních pomůcek. K zapůjčování drahých kompenzačních pomůcek se pan ministr vyjádřil, což si dovolím pozitivně kvitovat, což se stalo velkým problémem. Zákon také nově stanovuje spoluúčast osoby, která činí 10 % z předpokládané nebo již zaplacené ceny zvláštní pomůcky, nejméně však 1 000 Kč, v případě vyšší spoluúčasti, jak zde bylo také řečeno, lze tuto spoluúčast snížit, minimálně však na tisícikorunu. V předloze se navrhuje, aby posouzení, které je platné pro uznávání příspěvku na péči, bylo zároveň možné použít i pro získávání výše uvedených příspěvků. V novele zákona o sociálních službách se v tomto ohledu počítá se změnou posuzování a získávání nároků na jednotlivé příspěvky podle mezinárodní kvalifikace ICF. Jde o tzv. funkční posuzování, které je prováděno v přirozeném prostředí u žadatele o příspěvek či jednotlivou dávku. Posuzování by mělo být pouze jedno, a další tzv. posuzování by mělo být provedeno při zhoršení zdravotního stavu žadatele o příspěvky. Žadatelé budou muset podstoupit vyšetření posudkovým lékařem Správy sociálního zabezpečení. Součástí zákona je příloha, která vyjmenovává zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcky a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání. Dávky mohou být vypláceny buď pomocí nově zaváděné karty sociálních systémů, nebo na účet příjemce, nebo také v hotovosti. Navržený předpis – abych to shrnul – mění 11 souvisejících zákonů, zcela ruší zákon č. 100/1998 Sb., o sociálním zabezpečení a 42 dalších zákonů upravuje nebo mění, a také 28 vyhlášek. Návrh je rozdělen do 13 částí o celkově 40 paragrafech. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval tímto zákonem na své 13. schůzi konané dne 5. října 2011. A dovolte, abych vás nyní seznámil s usnesením tohoto výboru. Senátní tisk č. 195. Po odůvodnění pana Ing. Jaromíra Drábka, ministra práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor
389
1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Radka Sušila. Děkuji za pozornost. Místopředseda
Senátu
Zdeněk
Škromach: Děkuji,
pane senátore,
zaujměte, prosím, své místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda chce ještě vystoupit? Nechce vystoupit, pan zpravodaj také nechce vystoupit. Z garančního výboru máme pouze návrh na schválení a o tomto návrhu budeme v tuto chvíli hlasovat. Svolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 95 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 32, proti bylo 5. Návrh byl přijat. Tím skončilo projednávání tohoto návrhu zákona. Poděkoval bych panu ministrovi jako předkladateli i panu zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, kterým je 39. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS a světě práce a stanoviska vlády k němu (senátní tisk č. 114) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 114 a uvede ho ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Ale ještě předtím paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková požádala o oznámení pro stenozáznam, prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, že zdržuji, ale jenom pro stenozáznam. Byl tu trošku chaos, nestihla jsem hlasovat proti tomuto zákonu. Čili pro stenozáznam upozorňuji, že jsem hlasovala proti tomuto zákonu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobře. Nyní prosím pana ministra, aby se ujal slova k uvedení senátního tisku č. 114. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji za slovo,
pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, Ústava Mezinárodní
390
organizace práce stanoví vládě povinnost postoupit Parlamentu každou úmluvu a doporučení této organizace do jednoho roku od jejich přijetí, a to včetně svého stanoviska k nim. Cílem této povinnosti je především informovat zákonodárce o aktuálním vývoji mezinárodního práva v oblasti práce a sociálních věcí, a právě proto bylo Senátu předloženo i Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200. To bylo přijato v červnu 2010 jako výraz dohody vlád, odborů a zaměstnavatelů ve snaze sjednotit a podpořit úsilí v boji proti HIV a AIDS a s tím spojené diskriminaci ve světě práce, především v zemích třetího světa, kde zaměstnání a pracoviště sehrávají významnou úlohu nejen při pracovní rehabilitaci a překonávání společenské stigmatizace osob HIV pozitivních, ale také při jejich samotném lékařském podchycení a zdravotní péči. Doporučení zdůrazňuje, že veškeré kroky učiněné v reakci na onemocnění HIV a AIDS mají být vedeny v rámci zásad nediskriminace a respektu k základním lidským právům. Jako základní prvky v této oblasti vyzdvihuje prevenci ochrany pracovníků v rizikových profesích, lékařů či záchranářů, ale také ochranu soukromí pracovníků a jejich rodinných příslušníků nebo dobrovolnost testování na HIV. Doporučení vyzývá vlády, aby se této problematice věnovaly v rámci ucelených politik a programů. Zdůrazňuje potřebu šíření informací o hrozbě nákazy a možnostech ochrany, které odpovídají nejnovějším vědeckým poznatkům. S tím souvisí i školení na pracovišti, poskytování ochranných pomůcek a vypracování bezpečnostních postupů v případě rizikových profesí. Implementace vnitrostátních programů a politik by měla probíhat v úzké koordinaci mezi jednotlivými složkami veřejné správy a se zapojením sociálních partnerů. Chci zdůraznit, že doporučení neobsahuje žádné formální závazky, nemůže tak mít žádný dopad ani na veřejné rozpočty, ani na zaměstnavatele, ani na zaměstnance. Vzhledem k tomu, že současná legislativa, ale i praxe předkládanému doporučení vyhovuje, zdůrazňuji to, co jsem na začátku uvedl, že se to týká především třetích zemí, doporučila vláda svým usnesením č. 352 z 11. května tohoto roku, aby ministr zdravotnictví a ministr práce a sociálních věcí k jeho obsahu v rámci svých kompetencí přihlíželi, což stvrzuji, že tak v praxi činím a budu činit i nadále. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, zaujměte své místo u stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 114/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Pešák, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Milan Pešák: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já se budu snažit přizpůsobit délku zprávy náročnosti materiálu, a proto doufám, že oceníte, když má zpravodajská zpráva bude sestávat především ze seznámení s usnesením, které bylo přijato jako 32. na 11. schůzi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, která se konala dne 3. 8. 2011. Výbor přijal toto usnesení: Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra práce a sociálních věcí Mgr. Karla Machotky, náměstka ministra zdravotnictví MUDr. Vítězslava Vavrouška, MBA, zpravodajské zprávě senátora Milana Pešáka a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít na vědomí vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k informaci Doporučení
391
Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS a světě práce a stanovisko vlády k němu, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o tomto tisku na schůzi Senátu senátora Milana Pešáka. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji,
zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal též výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 114/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec, kterého se ptám, zda chce vystoupit? Ano, chce vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jozef Regec: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 3. srpna 2011 na své řádné schůzi přijal usnesení: 1. výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS ve světě práce a stanoviska vlády k němu, 2. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu mne a 3. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a
otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi, abych
se s vámi podělil o některé zážitky, které jsem získal při čtení tohoto materiálu. Na začátek bych jenom chtěl říct, že v rámci projektu s názvem Kodaňský konsensus, kdy se nejlepší světoví ekonomové snažili zvážit priority světových problémů, se kterými se potýká náš svět tak, aby peníze přinesly co největší efekt, tak jejich výsledek byl, že opravdu nejlepší by bylo, kdyby byly naše prostředky využity na prevenci HIV a AIDS. Přínos by převýšil náklady v poměru 40:1, čili je to velice správný přístup se věnovat tomuto problému. Nicméně Mezinárodní organizace práce, jejíž náplní je podle jejích slov podpora sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných lidských a pracovních práv atd., přichází s vlastní iniciativou, která je deklarována jako sjednocení a podpora úsilí v boji proti HIV a AIDS a s tím spojené diskriminace ve světě práce. Tato organizace navrhuje u HIV pozitivních zlepšení úrovně jejich ochrany zejména na pracovišti. Mezi několik konkrétních návrhů a uvedených doporučení patří například ochrana soukromí HIV pozitivních, včetně soukromí jejich rodinných příslušníků, dále ochrana před testováním HIV; žádný pracovník by neměl být nucen podrobit se testu, nebo blížeji neurčená ochrana pracovníků působících v profesích obzvlášť vystavených riziku přenosu HIV. Přestože je v doporučení deklarována snaha o snížení HIV pozitivních, v textu k tomu kromě několika obecných frází o významu prevence nic nevede, zato se toto doporučení hemží odborářskými termíny, zdůrazňuje se význam sociálních partnerů v oblasti odborné přípravy, zmiňuje se potřeba vzdělávání na pracovišti, veškeré kroky učiněné jako reakce na HIV pozitivní mají být v rámci nediskriminace, respektu k lidským právům, mezi zásadami je zaručení rovnosti žen a mužů, posílení postaven žen, zákaz násilí atd., zákaz dětské práce, sociální dialog.
392
Takže tento materiál se příliš nevztahuje k podpoře prevence HIV. Je to spíš jakási snaha své odborářské proklamace vtělit do jedné z mezinárodních proklamací. Myslím si, že je to zcela zbytečné, ale nebudu tomu házet klacky pod nohy. Musel jsem vám to sdělit. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, proto rozpravu uzavírám a zeptám se pana předkladatele, zda chce vystoupit pan zpravodaj. Také ne. Takže máme tady jediný návrh, a tj. návrh usnesení – svolám vás k hlasování. V této chvíli přistoupíme k hlasování o návrhu usnesení. Senát bere na vědomí doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS a světě práce a stanovisko vlády k němu. V sále je přítomno v tuto chvíli 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 96 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům. To byl poslední bod pana ministra Drábka, takže já mu děkuji za účast a za plodnou diskusi, která tady proběhla. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho projednávání, jímž je
40. Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2010 (senátní tisk č. 85) Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Pavla Dvořáka na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat neprodleně. V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 23. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 97 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte mi zde přivítat pana Pavla Dvořáka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk číslo 85 na technickém nosiči dat a prosím pana předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu Pavla Dvořáka, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, máte slovo, pane řediteli. Pavel Dvořák: Dobrý den. Dobrý den, pane předsedající, vážené senátorky,
senátoři, já už tady předstupuji poněkolikáté s výroční zprávou Českého telekomunikačního úřadu, tentokrát je to za rok 2010. Rok 2010 byl vlastně 5. rokem, kdy fungujeme podle nového zákona o elektronických komunikacích, kdy funguje také Rada Českého telekomunikačního úřadu. Abyste měli představu, jak vypadá sektor elektronických komunikací a protože máme rádi všichni zajímavá čísla kolem peněz, tak za rok 2010 velikost tržeb v oboru elektronických komunikací byla 126,5 mld. Kč. Samozřejmě tento sektor se skládá jak z klasické telefonie, tak z telefonů mobilních, které všichni dobře znáte. Na tomto 393
sektoru se projevily určité tendence, které už běží několik let – klesá významně podíl fixních telefonů, to znamená těch, které máte doma na pevné lince, zvyšuje se poměrně významně, i když v této chvíli už je to téměř saturovaný trh, počet mobilních telefonů. Z tohoto pohledu bychom mohli býti se sektorem spokojeni. S čím nejsme úplně spokojeni, jsou pochopitelně ceny, konec konců, kdo by byl spokojen s cenami na trzích, jakýchkoliv, ale my hlavně nejsme spokojeni s investicemi do sítí elektronických komunikací. Faktem je, že stejně tak jako v bankovním sektoru, tak i sektor elektronických komunikací je plně privatizován a zahraniční vlastníci v podstatě odvádějí tržby z ČR do zahraničí, takže do Španělska místo Galeon ze Střední Ameriky putuje penězovod z Prahy do Madridu. Bohužel se to plně nevrací z hlediska investic. My doufáme, že v příštích letech se tento trend změní, protože mobilní operátoři, nejen stávající, ale snad i noví, budou mít příležitost k investicím do nových technologií, do nových sítí, o čemž budu mluvit dále. Jinak samozřejmě ve zprávě Českého telekomunikačního úřadu se dočtete, co všechno jsme dělali. Jsou to standardně regulační záležitosti, dokončovali jsme tzv. druhý cyklus analýz relevantních trhů. To je takový postup, kde můžeme uložit významným podnikům na trhu určitá opatření. Věnovali jsme se také tzv. univerzální službě, to znáte zejména jako služby veřejných telefonních automatů. Zase jsme lehce snížili počet veřejných telefonních automatů. Podotýkám, že každoroční snižování počtu veřejných telefonních automatů nenařizujeme, my nařizujeme pouze snižování počtu telefonních automatů, které se budou hradit z fondu univerzální služby. Zbytek samozřejmě probíhá na komerční bázi. Chci také konstatovat, že všechno snižování počtu veřejných telefonních automatů se důsledně dělá v konzultaci se Svazem měst a obcí. V roce 2010 jsme se věnovali také legislativní činnosti – ne, že by nám to bylo dáno, leč nicméně spolupracovali jsme úzce s Ministerstvem průmyslu a obchodu na přípravě transpozic revidovaného regulačního rámce, což je zákon, který k vám již doputoval a který je před projednáním v Senátu. Intenzivně jsme se věnovali také správě spektra, protože Český telekomunikační úřad je národním správcem spektra. Zpracovali jsme na základě vývoje přechodu z analogového na digitální televizní vysílání strategii správy spektra, na jejímž základě jsme posléze předložili do vlády materiál o prodeji, aukci části spektra tzv. digitální dividendy, a tento postup budeme aplikovat v nadcházejícím roce 2012. Samozřejmě chci poznamenat, že velmi úspěšně probíhal přechod na digitální televizní vysílání a mohu konstatovat, že k datu 11. 11. 2011, kdy předpokládáme ukončení analogového televizního vysílání na prakticky celém území ČR, s výjimkou oblastí v Jesenicku a Zlínsku. První výsledky ukazují, že došlo k významné úspoře spektra. Jinak jsme pochopitelně v souladu se zákonem spolupracovali zejména s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. V této souvislosti bych chtěl poděkovat senátnímu hospodářskému výboru, který se věnoval problematice elektronických komunikací, i stálé komisi pro sdělovací prostředky, která sledovala zejména vývoj digitalizace. Samozřejmě mimo výroční zprávy, která obsahuje všechny podstatné náležitosti, máte možnost na webových stránkách se seznamovat průběžně s přijímanými regulačními opatřeními Českého telekomunikačního úřadu. Vydáváme každý měsíc monitorovací zprávu a jednou ročně vydáváme zprávu o vývoji na trzích elektronických komunikací.
394
Jsem přesvědčen, že i v roce 2010 plnil úřad své úkoly zodpovědně a v souladu se zákonem. Tolik k úvodu projednávání. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Zprávu projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 85/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Petr Bratský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 85/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane předsedo úřadu, vážené paní kolegyně, kolegové, výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2010 představuje aktivity v tomto roce, které zahrnují širokou škálu standardních úkolů odpovídajících kompetencím a povinnostem Českého telekomunikačního úřadu, o kterých již hovořil ve svém úvodním slově pan předseda úřadu. Je zpracována podle § 110 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Ve své první části je zpráva zaměřena na hodnocení stavu a vývoje v sektoru elektronických komunikací a poštovních služeb. V této části zprávy je na základě vývoje základních ukazatelů uvedeno hodnocení rozhodujících segmentů trhu služeb elektronických komunikací a poštovních služeb. Pozornost je v rámci hodnocení vývoje základních služeb věnována i otázce vývoje cen z pohledu koncových uživatelů, spotřebitelů. Pokračovala další konsolidace trhu elektronických komunikací charakterizovaná např. převodem rezidentních zákazníků a malých a středních firem podniku České radiokomunikace a.s. ke společnosti T-mobile apod. Nadále pokračoval pokles počtu účastníků v pevných sítích, a to i přesto, že docházelo k rozšíření nabídky služeb prostřednictvím nových technologií, a naopak rostl celkový objem provozu v mobilních sítích. Oproti předchozímu roku se tento pokles zpomalil, nicméně nadále pokračuje trend nahrazování pevných služeb mobilními. Ty dneska již mají 80% podíl. V oblasti poštovních služeb je regulován pouze dominantní operátor, jímž je Česká pošta. Ta má udělenu licenci na období 2009–2012. Původně zamýšlený termín ukončení monopolu a otevření trhu konkurenci byl prodloužen až do 1. ledna 2013, kdy začne platit novela zákona o poštovních službách. Česká pošta se dlouhodobě na plné otevření trhu připravuje. V roce 2010 spustila několik projektů, například nahrazování kamenných provozoven poštovními agenturami, kterými mohou být např. obce, či výdejními místy, elektronické avizování poštovních zásilek nebo odpolední dodávání. Významnou pozornost věnoval úřad v roce 2010 formulování strategie dalšího postupu ve správě vybraných částí radiového spektra. V závěru roku předložil vládě ucelený materiál s konkrétním návrhem provedení výběrových řízení na volné kmitočty. Připravovaná novela zákona umožní realizovat výběrové řízení formou aukce na příděly kmitočtů v pásmech 800 a 1800 MHz a 2,6 GHz v souladu s vládou schválenou strategií správy kmitočtového spektra, a tím zajistit efektivní využití kmitočtového spektra, rozvoj konkurence, technologickou inovaci a podporu nabídky nových služeb vysokorychlostního přístupu k síti internet.
395
V této části zprávy nalezneme i informaci o procesu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Pokrytí obyvatel ČR digitálním televizním signálem jednotlivých digitálních vysílacích sítí dosáhlo podle výpočtů provedených k termínu 31. 12. 2010 následujících hodnot: vysílací síť 1 – 99,8 % obyvatel, vysílací síť 2 – 90,5 % obyvatel, vysílací síť 3 – 85,2 % obyvatel. Pokrytí vysílací sítě 4 se nezměnilo a zůstalo na hodnotě přibližně 22 % obyvatel. V průběhu dubna a května 2010 byl k tématice přechodu realizován pátý celostátní výzkum dospělé populace ČR starší 15 let k tématice informovanosti obyvatel o přechodu na digitální vysílání a vybavenosti domácností pro jeho příjem. Diváci v územních oblastech dotčených vypínáním analogového vysílání byli velmi dobře připraveni a tomu i odpovídal výsledek průzkumu. V následujících částech zprávy jsou podrobně komentovány další činnosti a dosažené výsledky v jednotlivých odborných oblastech, které Český telekomunikační úřad zajišťuje, včetně komentáře k mezinárodním aktivitám a jeho aktivitám v rámci spolupráce s ostatními orgány státní správy, jako jsou zejména Český statistický úřad, Česká obchodní inspekce, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a Asociace krajů. V závěru zpráva podává ucelenou informaci o hospodářských výsledcích Českého telekomunikačního úřadu a plnění stanovených ukazatelů rozpočtu pro rok 2010, informace o personálním zabezpečení činnosti úřadu a zajištění dalších podpůrných činností, které jsou pro řádné plnění nezbytné. Schválený rozpočet příjmů byl splněn na 130 % ve výši 1 183 467 000,- Kč – jde zejména o výběr poplatků za správu rádiového spektra, který byl vyšší než předpoklad. Rozpočet výdajů byl plněn ve výši 100 %, což činí 562 mil. Kč. Ve srovnání se stejným obdobím minulého roku je dosažená skutečnost nižší o 176 mil. korun. Při kontrole hospodaření Ministerstvem financí nebylo zjištěno porušení rozpočtové kázně. Provedeno bylo 5 řádných interních auditů a 3 následné audity. Systemizovaný počet zaměstnanců je 445, kdy je pokles o 4 oproti roku 2009, což opět odpovídá vládou nařízenému procesu snižování funkčních míst. V souladu s požadavky § 110 a dalších příslušných ustanovení zákona jsou součástí výroční zprávy i výroční zpráva univerzální služby, výkaz o hospodaření s prostředky radiokomunikačního účtu a též výroční zpráva o poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Podáno a evidováno bylo 12 písemných nebo elektronických žádostí, což je stejně jako v uplynulém roce, a které se týkaly převážně oboru elektronických komunikací. Dále je to souhrnná informace o postupu Českého telekomunikačního úřadu při vyřizování stížností. Nárůst na 1721 stížností oproti 1556 z roku 2009, což je o 9 %, je dán nárůstem počtu účastníků a jejích právního vědomí. Takže tento nárůst se samozřejmě odrazil i v počtu stížností. Neustálým tématem kritiky velkých poskytovatelů mobilních služeb, o čemž hovořil i pan předseda úřadu, je zejména cena, kvalita technologie a nepružnost ve vyřizování požadavků klientů. Jde hlavně o poskytování nabídek nových, modernějších produktů a nabídka slev. Po semináři v Senátu v závěru roku 2010 došlo k určitému oživení v nabídce zejména operátora O2, je však stále poukazováno na produkty, které jsou pořád dražší, ovšem dražší ve vztahu ke koupěschopnosti v ČR, než nabídka v jiných zemích. Ve srovnání s třikrát nižším výdělkem v ČR to pak má jinou, vyšší dimenzi. Z legislativně právního pohledu byla ve středu zájmu úřadu implementace novely zákona o elektronických komunikacích a práce související s celým legislativním procesem. Jak již řekl pan předseda, tento zákon budeme projednávat
396
na našem příštím zasedání. Klíčovou otázkou pro další činnost úřadu je nalezení způsobu řešení, jenž by odráženo nárůst počtu správních řízení v oblasti vymáhání úhrad za komunikační služby. Tento proces jde pořád nahoru, a to geometrickou řadou, takže je to značný problém. V souladu s výše uvedeným hodnocením, vzhledem k významu této zprávy navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2010. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore, a zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pan senátor Petr Bratský. Přeje si krátce vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Děkuji, pane místopředsedo. Po úvodním slově pana
předsedy Dvořáka a precizní zpravodajské zprávě kolegy senátora Korytáře mně nezbývá, než jenom vás seznámit s ještě dvěma drobnostmi, a to, že přechod na digitální televizní vysílání neprovázejí žádné závažné problémy. Potvrzuje se však, co zaznělo několikrát i ve stálé komisi Senátu, že doba šesti měsíců od zahájení digitálního vysílání do vypnutí analogového vysílače je příliš dlouhá. To si myslíme, že by rozhodně do budoucna měla i legislativně upravit na kratší. A kapitolu informace o potřebě přijetí nových předpisů nebo novelizace stávajících předpisů je určitě možno i pokládat za výzvu k dialogu mezi stálou senátní komisí a ČTÚ o další legislativní činnosti. Jinak se ztotožňuji s návrhem usnesení a ostatně i stálá komise Senátu přijala to samé usnesení, které máte pod malou dvojkou přiloženo písemně. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně
Senátu
Alena
Gajdůšková: Vážený
pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, jenom velice krátce. Za prvé, bych chtěla ocenit činnost Českého telekomunikačního úřadu v celém procesu digitalizace, protože si myslím, že odvedli kus dobré práce. A za druhé bych se chtěla zeptat, jak je postupováno, jestli pan předseda může říci přesněji, ve dvou regionech, které jsou právě na konci celého tohoto procesu, a to je především Zlínsko, protože to je můj volební obvod, ale i Jeseník. Jestli byste mohl trochu přesněji k tomu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám a zeptám se předkladatele, zda chce reagovat. Ano, chce reagovat, takže prosím, pane předsedo, máte závěrečné slovo. Pavel Dvořák: Děkuji. Co se týče Zlínska a Jesenicka, postup je dán technickým plánem přechodu, to znamená, že nyní už tam delší dobu běží, s výjimkou televize Nova, hlavně veřejnoprávní televize, jejíž provozování bude ukončeno pravděpodobně ke konci listopadu letošního roku, a jinak ten zbytek, to znamená souběžné vysílání komerčních televizí v multiplexu 2, plus analog, který
397
tam je, pokud tam je vůbec, by mělo běžet do 30. 6. 2012. To jsou ta zbytková území, to znamená, aby zbytek občanů měl možnost si ještě bez problémů přejít. Malinko větší problém než na Zlínsku máme na Jesenicku, kde z kmitočtových důvodů není vyloučeno, že televizi Nova vypneme, zapneme tzv. střihem, to znamená, jeden den se vypne analog, druhý den se spustí digitál bez souběhu. Takže taková je situace. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pan senátor Bratský. Nepřeje si vystoupit. Požádal bych zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh na usnesení. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové,
v diskusi vystoupila jedna paní senátorka, jejíž dotazy, jak předpokládám, pan předseda úřadu zodpověděl. Byl podán pouze jediný návrh: vzít výroční zprávu na vědomí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A
přistoupíme tedy k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor Karel Korytář. V sále je v tuto chvíli přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo, a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 98 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i oběma zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Děkujeme. A já bych požádal paní předsedkyni o vystřídání. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: My můžeme pokračovat.
Dalším bodem schváleného programu je 41. Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2010 (senátní tisk č. 122) Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas účasti 1. náměstka generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových pana Jaroslava Strouhala na našem jednání. Musíme tedy dát hlasovat. Zahajuji hlasování o souhlasu s účastí pana 1. náměstka generálního ředitele. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 99 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. 398
Dovolte mi tedy, abych zde přivítala pana Jaroslava Strouhala, 1. náměstka generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Zprávu, kterou máme projednávat, jste obdrželi jako senátní tisk č. 122 na technickém nosiči dat. A já nyní prosím pana Jaroslava Strouhala, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, pane náměstku, máte slovo. Jaroslav Strouhal: Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené dámy
senátorky, vážení páni senátoři. Úvodem prosím dovolte, abych omluvil nepřítomného pana generálního ředitele Vaňka, který je služebně v zahraničí. Úvodem si dovolím připomenout krátkou historii Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jehož Výroční zprávu tady dnes projednáváte. Ústav pro zastupování státu ve věcech majetkových byl zřízen zákonem 201/2002 Sbírky o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako specializovaná organizační složka státu, která v podstatě velmi zjednodušeně má ve vínku dvě základní poslání. A to nakládání se státním majetkem a právní zastupování ČR respektive obcí. Úřad za dobu své existence, aspoň se tak můžeme s panem generálním ředitelem domnívat, jak vyplývá z Výroční zprávy, se domníváme, že obhájil svoji existenci. Toto tvrzení si dovolím demonstrovat na číslech, která jsou asi nejlépe vypovídající. Při vzniku Úřadu v roce 2002 respektive 2003, kdy se Úřad stabilizoval, bylo zaměstnáno na Úřadu cca přes 3000 zaměstnanců, aktuální počet zaměstnanců je cca 1900. S tím, že – jak jsem předeslal – jsme zejména majetkovým úřadem, kdy Úřad vede podrobné statistiky, zejména co se týká prodejů majetku. S tím, že za období sledování od roku 2006 do letošního roku došlo ke zdvojnásobení čistého příjmu na 1 zaměstnance v korunách za toto období. Absolutní částka – v roce 2006 to bylo cca 480 000 Kč na zaměstnance, za rok 2010 to bylo cca 720 000 Kč na zaměstnance. Za dobu své existence se Úřadu podstatně rozšířilo spektrum činností, úkolů a agent, které spravuje. Namátkou mohu zmínit činnost regionálních dislokačních komisí, kde Úřad je gestorem činnosti těchto komisí. Úřad je také, domnívám se, poměrně aktivním a platným hráčem na poli vládní dislokační komise. Úřad dále je ze zákona, konkrétně ze stavebního zákona, gestorem za stát při realizaci předkupního práva státu k veřejně prospěšným stavbám. V průběhu činnosti se Úřad také vypořádal s majetky na bývalých hraničních přechodech. Bylo to cca 64 budov nebo areálů a hraničních přechodů v celkové hodnotě asi 4 mld. Kč. V současné době je Úřad majetkově účasten už pouze na 2 přechodech, kde realizaci brání objektivní okolnosti spočívající v nevyjasněných majetkových vztazích. Jak jsem předeslal na úvod, hlavní činnost Úřadu se dělí na 2 části, a to majetkovou a právní. Pro vaši představu, v té oblasti právní, kde činnost Úřadu zejména souvisí, nebo úkolem Úřadu je zastupovat organizační složky státu a na požádání obce. Těch soudních sporů za rok 2010 bylo cca 6000, kdy úspěšnost v těchto soudních sporech byla cca 93 %. V oblasti majetku je portfólio Úřadu, zjednodušeně řečeno, rozděleno do 2 částí. A to majetek, který zejména Úřad nabyl historicky – na základě zákona 320/2002 – a majetek, který průběžně nabývá na základě své činnosti. Typicky se jedná o majetek z tzv. "odúmrtí", to znamená z majetku, který Úřad nabyl po zesnulých občanech bez dědiců. Rozhodnutí státní správy o propadnutí majetku na základě trestního řízení a další činnosti.
399
Za rok 2010 konkrétně Úřad přinesl do státního rozpočtu jako příjem z realizace nepotřebného majetku celkem 1,350 mld. Kč, z čehož cca 1 mld. Kč byla z prodeje majetku, zbylá částka byla příjmem z pronájmu nepotřebného majetku. Další příjem, který ovšem není kvantifikovatelný, je příjem, který je promítnut ve vztahu k účetní hodnotě majetku, což je dalších cca 5 mld. Kč, který byl realizován bezúplatně ve prospěch obcí a krajů. Co se týká dalšího výhledu fungování Úřadu, dovolím si vás informovat, že na základě iniciativy ministerstva financí byla zpracována novela zákona č. 219/2000 Sb. o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, která určitým způsobem posiluje postavení Úřadu. Toto posílení pravomocí Úřadu vychází z praxe, kterou Úřad v minulosti zaznamenal. A zaznamenává i v současné době, kdy se na Úřad obrací celá řada organizačních složek státu s žádostí o pomoc při realizaci nepotřebného majetku. : Namátkou mohu uvést z minulé doby Kancelář prezidenta republiky, kdy úřad na základě usnesení vlády získal tzv. prezidentskou chatu, kterou za cca 2 měsíce zrealizoval ve výběrovém řízení. V tuto chvíli úřad jedná s ministerstvem školství o realizaci cca 500 pozemků, které jsou v příslušnosti hospodařit ministerstva školství. Zmíněná novela, jak jsem naznačil, by měla posílit pravomoci úřadu v tom směru, že pokud složka státu shledá, že má nepotřený majetek, a jaksi se necítí dostatečně kvalifikována tento majetek realizovat, mohla by se obrátit na úřad pro zastupování státu prostřednictvím nějaké neformální dohody, kdy tento majetek by byl prostřednictvím úřadu zrealizován s tím, že příjem z prodeje tohoto realizovaného majetku by byl příjmem složky státu, která je s tímto majetkem příslušná hospodařit. Co se týká, poslední bod, mezinárodní spolupráce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, úřad je od roku 2007 aktivním členem organizace Public Real Estate Network (PuREnet), která sdružuje, dá se říci, staré členské země EU. Jsou jejími členy úřady, jako je náš úřad, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Před 14 dny proběhla v Praze výroční konference této organizace. Domníváme se, že to bylo velmi úspěšné, a cílem toho, proč se úřad této instituce účastní, je získat nové nápady při realizaci státního majetku, resp. získat zkušenosti ze zahraničí, dá se říci ze západní Evropy. Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Pokud budete mít nějaké otázky, jsem připraven na ně samozřejmě reagovat, pokud budu vědět. V případě, že ne, tak odpovíme následně písemně. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane náměstku. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 122/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, kterého dnes zastoupí předseda výboru pan senátor Jan Hajda. Toho nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane náměstku, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan náměstek zde hovořil velice podrobně, a pokud já mám zpravodajskou zprávu Petra Šilara, který ji rovněž zpracoval zodpovědně, víceméně bych opakoval, co bylo řečeno, proto mi dovolte, abych vás seznámil se závěry a usnesením hospodářského výboru, který k tomuto přijal 149 usnesení na 12. schůzi, konané 20. září letošního roku.
400
Po úvodním slově předkladatele Ing. Miloslava Vaňka, generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara a po rozpravě, v níž byl za poslední období hodnocen úřad velice pozitivně, domníváme se, že došlo ke zrychlení především vyřizování žádosti, tak výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2010. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám v této chvíli rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane náměstku,
kolegyně, kolegové, já bych rád využil nabídky, kterou tady řekl pan náměstek, abychom se na něco zeptali. Já bych se chtěl zeptat, pane náměstku, na několik závažných věcí. Za prvé jste tady mluvil o úspěšnosti soudních sporů. Myslíte si, že Diag Human je úspěšný soudní spor? V jaké výši a jak si myslíte, že pochybil nebo nepochybil váš úřad? Jak daleko je celá kauza, která poškozuje nejen ekonomicky, ale především po stránce, která poškozuje celou ČR v zahraničí? Pokud chápu, že nemůžete na některé z těchto otázek odpovědět, tak jak byste chtěl, ale odpovězte mi alespoň na to, co můžete. Za druhé bych se chtěl zeptat, kolik soukromých právních kanceláří pro vás dělá a kolik stály náklady na tyto outsourcingové právnické firmy? A za třetí, myslíte si, že je správné, když jedním z vašich regionálních vedoucích pracovníků je člověk, který nakupoval věšák za 28 000,-, a přitom se dal koupit za 2300,-? Určitě dobře bude spravovat státní majetek, když takhle správně a dobře spravoval i krajský majetek. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále je přihlášen
do rozpravy pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já mám
také jenom dotaz. Pane náměstku, já bych se chtěl zeptat, protože váš úřad disponuje velkým množstvím movitého majetku a nepochybně jej asi i pronajímáte, jestli je vyloučeno, abyste mohli v některých místech tyto pronájmy vést za dumpingové ceny a porušovat tak hospodářskou soutěž, což jak všichni dobře víme, je v příkrém rozporu s evropskou politikou hospodářské soutěže, a tak se vás chci zeptat, jestli je to vyloučené, jestli tedy nepronajímáte, anebo jestli pronajímáte za ceny běžné, nikoli dotované, tedy takové, které jsou nižší, než jsou náklady na državu a na opravy a odpisy, pohledávky movitého majetku. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji a dále vystoupí
pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane náměstku,
dámy a pánové, já mám také jenom dotaz. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových také komunikuje s kraji, a zejména je to v oblasti vlastnictví státních pozemků, které jsou pod komunikacemi, zejména silnic 2. a 3. třídy. Já se obecně chci zeptat, zda Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových neuvažuje o tom, že by své formuláře smluv, které zejména s kraji, a někdy i s obcemi uzavírá, přece jen trochu nezjednodušil, protože některé podmínky, 401
které tam úřad formuluje, mi připadají, zvláště pokud jde o smlouvy mezi subjekty veřejné správy, že jsou uzavírány jako velmi zvláštní až nesmyslné, ať je to předkupní právo, nebo některé jiné věci. Můj dotaz zní, zda se chystá úřad v tomto směru aspoň nějak komunikovat např. s kraji a domluvit nějaké jednodušší smlouvy, než je tomu doposud. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. To byl poslední
přihlášený do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo si přeje vystoupit v tomto bodě. Nikdo nemá zájem, takže rozpravu uzavírám. Prosím, pane navrhovateli, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Jaroslav Strouhal: Vážená paní předsedající, vážené dámy, pánové, vážení páni senátoři tazatelé, pokusím se stručně odpovědět na dotazy, které zde padly, jak jsem si je stihl poznamenat. První kauza Diag Human. Jak všichni víme, ta kauza se táhne neskutečně dlouhou dobu, prakticky od roku 1996, kdy tehdejší ministr zdravotnictví uzavřel rozhodčí smlouvu na tento spor. Úřad do tohoto příběhu vstoupil až někdy v průběhu roku 2006. V podstatě ze zákona. Já jako zaměstnanec úřadu jsem vázán mlčenlivostí podle zákona o úřadu, takže bližší informace ode mě asi nemůžete očekávat. Nicméně role úřadu v této chvíli v podstatě spočívá, tak jak je obecně známo z médií, v procesní obraně proti návrhům, které podávají právní zástupci společnosti Diag Human, na výkon exekucí majetku ČR v zahraničí. Tady si vás dovolím ujistit, že úřad velmi aktivně pracuje a ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví v podstatě proti všem těmto návrhům na exekuce podal odvolání. Kolik stála celá kauza Diag Human, to si netroufám říci. Domnívám se, že to není odpovědností Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a nevím, co bych dál k tomu takhle obecně řekl. Co se týkalo dotazu na právnické firmy, ano, úřad vysoutěžil někdy před 4 lety, tuším že 3 advokátní kanceláře, teď mě prosím neberte úplně přesně za slovo, ale za tu dobu, domnívám se, jim nezaplatil více než všem třem dohromady 500 000 korun. Jak víte z našeho zákona, jaksi primárně je cílem, aby právní agendu zpracovávali zaměstnanci úřadu, tzv. právní zástupci, v dikci zákona 201, a úřad tyto externí právní kanceláře využívá skutečně výjimečně, pouze za předpokladu, že potřebuje nějaké specializované stanovisko, kdy nedisponují zaměstnanci úřadu příslušnými znalostmi, ani disponovat nemohou. To bylo k dotazu pana senátora Drymla. Ten druhý dotaz na pronájmy majetku. Úřad se obecně řídí zákonem 219, který stanoví, že pronájem nebo prodej majetku se děje za cenu v místě, čase obvyklou. Já bych potřeboval, pokud ten dotaz byl směřován na nějaký konkrétní případ, tak se na to potom rád podívám. Pardon? (Obecně.) Takže odpovídám. Úřad se řídí zákonem 219, který stanoví: prodej, pronájem majetku se děje za cenu v místě, čase obvyklou. Ta cena v místě, čase obvyklá se stanoví buď na základě znaleckého posudku, anebo pokud v místě, řekněme, existuje cenová mapa, tak na základě veřejně dostupných zdrojů. Samozřejmě existují nemovitosti, např. zdravotnická zařízení, kde tento úzus, který jsem tady naznačil, neplatí, tam platí nějaké snižovací koeficienty, právě proto, že je tam poskytována nějaká veřejně prospěšná služba. Odpovídám takhle v obecné rovině. Nevím, co bych k tomu více řekl. Co se týká třetího dotazu, ohledně uzavírání smluv s kraji nebo municipalitami a kraji obecně, ano, určitě je to otázka na zamyšlenou, pokud je dojem ze strany krajských samospráv, že ty smlouvy jsou přehnaně složité, tak určitě úřad má vůli nějakým způsobem ty smlouvy zjednodušit.
402
Na druhou stranu musím poznamenat, že pokud se jedná o zákonný převod, tak smlouva nebo přechod majetku na kraj či obec je velmi jednoduchá. V případě, že se jedná o bezúplatný převod ad hoc, tzn., že žadatel prokazuje veřejný či jiný zájem, proč stát tomu konkrétnímu žadateli vychází vstříc, pak ano. Ta smlouva obsahuje nějaká omezení, která předvídá zákon 219, případně metodika ministerstva financí, kterou je úřad vázán, a samozřejmě ten nabyvatel dostává něco zadarmo. Na druhou stranu musí respektovat určité podmínky, ať už je to zpětné předkupní právo, nebo závazek řekněme nekomerční činnosti na tom majetku, který získá do svého vlastnictví. To je asi všechno, co mohu říci v tuto chvíli. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane náměstku, prosím nyní pana garančního zpravodaje, zda se chce vyjádřit. Nechce. Dobře, děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme nyní hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor Jan Hajda. Tedy vzít zprávu na vědomí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 100 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji velmi panu náměstkovi, panu navrhovateli, děkuji garančnímu zpravodaji i vám za diskusi a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je
42. Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 163) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor pan Marcel Chládek. Prosím, pane senátore. Senátor Marcel Chládek: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych v krátkosti uvedl svůj návrh na zpřísnění zákona, pracovní název zpřísnění zákona o stalkingu. Nebezpečné pronásledování v době, kdy jsem již přišel s tímto návrhem, bylo velkým problémem. Čas, kdy tento návrh přišel na projednávání pléna Senátu, se posunul, a mezi tím vyšlo i několik průzkumů, kdy každý sedmý člověk v české republice měl nějakou zkušenost se stalkingem. Proto jsem velmi rád, že můžeme tento návrh zde projednávat, a zároveň bych vás chtěl poprosit o podporu, aby byl projednán v kompetentních výborech, abychom k němu mohli dát i legislativní stanovisko. Tento návrh v podstatě zpřísňuje základní sazbu z 1 na 2 roky, a zároveň definuje nové typy jednání, které se objevily od doby, kdy vznikl zákon, který řešil stalking. Jsou to např. takové "méně závažné" formy stalkingu, jako je např. objednávání zboží a služeb na základě znalosti osobních údajů vašich nebo vašich blízkých, a zpravidla to je v případech, kdy se jedná o bývalé partnery nebo o někoho blízkého, který vás tímto způsobem chce poškodit. V poslední době se objevila celá řada případů, kdy dochází dokonce i k poškození osobní kariéry. Jeden z posledních případů, který byl citován i v médiích, tak je nadpis, i z článku hovoří zcela jednoznačně, nadpis článku je: pronásledoval ex přítelkyni a navíc jí zařídil vyhazov z práce.
403
Z tohoto důvodu bych vás velice rád požádal o podporu tohoto návrhu, aby byl postoupen na projednání výborů, za což předem velmi děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení senátora Miroslava Antla. Máte slovo, pane senátore. Prosím. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní předsedající, vážený pane senátore, vážený pane stínový ministře školství, já jsem velmi stručný. Jde tady o to, že jde o změnu trestního zákoníku a v tuto chvíli samozřejmě za ÚPV Parlamentu ČR mohu říci, že bychom byli rádi, kdybyste nám postoupili tento tisk k projednání našemu výboru. Tzn. můj návrh zní, přidělit ÚPV Senátu Parlamentu ČR coby garančnímu výboru, protože se jedná o změnu trestního zákoníku, a mohu slíbit, že se rád toho zhostím. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl zaujmout stanovisko na závěr. Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Chládek. Prosím, pane senátore. Senátor Marcel Chládek: Já bych také zároveň, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky a senátoři, požádal, aby byl tento návrh postoupen i výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva, protože je to i problematika lidských práv. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Do rozpravy se
dále hlásí první místopředseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já nemám problémy, abych s tím souhlasil, ale mně vadí v důvodové zprávě to anglické slovo stalking a stalker a takovéto věci. Já si myslím, že čeština je dostatečně bohatá, abychom nahradili tento název českým výrazem. Takže až se o tom bude jednat ve výborech, proveďte nápravu, prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho nevidím, takže rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě zareagovat. Pan navrhovatel nechce. Takže vyzývám pana garančního zpravodaje, aby nám dal návrh k hlasování. Prosím. Senátor Miroslav Antl: Vážení přítomní, velmi stručně. Já jsem přednesl
návrh na to, aby věc byla projednána ústavně-právním výborem a bylo tady panem předkladatelem navrženo, aby to projednal i další výbor. Já s tím nemám žádný problém, protože si myslím, ať to projedná co nejvíc výborů. Pokud jde o připomínku pana místopředsedy, souhlasím s ním. Také nerozumím a trestní zákoník mluví jasně, nebezpečné vyhrožování.
404
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Tato věc, která byla diskutována, jistě bude řešena v příslušných výborech. Takže nepadl jiný návrh, než návrh zákona přikázat výborům – podle návrhu Organizačního výboru a zpravodaje výboru ústavně-právnímu, dále na požadavek navrhovatele výboru pro vzdělávání, lidská práva a petice. Organizační výbor přitom navrhuje, aby garančním výborem byl výbor ústavně-právní. O tomto návrhu usnesení tedy budeme hlasovat. Opět upozorním, že se připravíme na hlasování. Budeme tedy hlasovat o návrhu – přikázat senátní návrh zákona ÚPV jako garančnímu a dále výboru pro vzdělávání, lidská práva a petice. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a stiskne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 101 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a současně mu gratuluji k postupu jeho návrhu. Děkuji také garančnímu zpravodaji a vám všem. Projednávání tohoto bodu v této chvíli končím. Dalším bodem našeho dnešního programu je
43. Návrh na konání 14. veřejného slyšení Senátu na téma "Transformace sociálních služeb: naplnění práv osob s postižením" Usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Prosím nyní paní senátorku Miluši Horskou jakožto zpravodajku VZSP, aby nás seznámila s návrhem na konání veřejného slyšení v Senátu. Prosím, paní senátorko. Senátorka Miluše Horská: Vážená paní předsedající, milé kolegyně a
kolegové. Jak už název sám napovídá, transformace sociálních služeb aneb naplnění práv osob s postižením vypovídá o tom, že se v naší společnosti vlastně už dlouhodobě připravuje s dopadem a výhledem na několik let transformace sociálních služeb. Má to samozřejmě veliké ekonomické důsledky, a protože to je zkušenost, kterou tady ještě nemáme, je nová, tak si myslím, že to je tak závažné téma, že si zaslouží velké senátní slyšení za účasti odborníků i meziresortních zástupců ze všech krajů republiky, tak jak máte v návrhu usnesení, všichni tam jsou. Já mám jedinou připomínku v tuto chvíli, je tam uvedena dvakrát zmocněnkyně pro lidská práva paní Šimůnková, takže to postačí jenom jednou. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan místopředseda Přemysl Sobotka, prosím, pane místopředsedo. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, kolegyně
a kolegové. Já opět nemám problém s tématem, akorát moje otázka zní, zda je to mezinárodní konference, protože u jednoho bodu – bodu 5 máme český i anglický
405
název a já si myslím, že nám čeština bohatě stačí. Takže my teď schvalujeme materiál, který je podkladem pro pozvánku a Social Return of Investment je angličtina, není to čeština. Omlouvám se. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Nikoho dalšího do
rozpravy přihlášeného nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Není tomu tak. Rozpravu tedy končím. Ptám se paní navrhovatelky, zda chce reagovat. Nechce. Předpokládám, že připomínku bere na vědomí. Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesla paní navrhovatelka. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 102 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní navrhovatelce, děkuji také diskutujícím. Projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je 44. Návrh podrobnějších pravidel doručování senátních tisků (senátní tisk č. 222) Usnesení Organizačního výboru s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 222. Prosím nyní paní senátorku Jiřinu Rippelovou, aby nás seznámila s tímto tiskem. Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, velmi stručně, uvědomuji si, že je to předposlední bod našeho jednání. Dne 1. listopadu bude Den D. Den D proto, že nastává druhá etapa elektronizace při doručování senátních tisků. Druhá etapa proto, že v té první etapě se Kancelář Senátu podívala na to, kolik že vlastně tisků v listinné podobě odchází ze Senátu na různé instituce, ministerstva a kolik že tisků se tiskne – klasických zákonů. Divili byste se, že jich je 180, nebo bylo jich 180, byť nás je 81. Takže byla provedena revize, při které došlo ke snížení tisku těchto exemplářů o více než 60. Nicméně počet, který zůstává, je stále velmi vysoký. Musím poděkovat našemu legislativnímu odboru, který připravil návrh podrobnějších pravidel. Velmi stručně – tento návrh podrobnějších pravidel bude součástí jednacího řádu Senátu. Nezasahujeme tedy do jednacího řádu jako takového, to přijde až v té třetí etapě, kdy se předpokládá elektronizace všech senátních tisků. V této fázi budeme dostávat v elektronické podobě od toho 1. listopadu všechny tisky s výjimkou senátních návrhů zákonů, návrhů senátních návrhů zákonů a návrhů zákonů. A zákonných opatření, zapomněla jsem, pardon. To znamená, že všechny ostatní tisky, ať už to jsou mezinárodní smlouvy, všechny zprávy, jak jsme teď například projednávali zprávu o činnosti Českého telekomunikačního úřadu, ať už se bude jednat o evropské tisky, všechny tyto tisky budeme dostávat v elektronické podobě. Bude to fungovat tak, že notifikační systém nám oznámí na naši mailovou adresu během několika minut od toho, kdy ten tisk bude doručen do elektronického úložiště – dostaneme informaci o tom, že ten tisk byl doručen do tohoto úložiště. Ty tisky budou přístupné ve dvou formátech. Bude to ve formátu PDF a ve formátu DOC. Předpokládají se úspory v řádu 200 až 400 tisíc Kč. V pravidlech je řešeno i to, co se stane pro případ, že by došlo k nějakému výpadu dálkového přístupu. Je tam řešeno i to, jak budou doručovány tisky
406
v průběhu konání senátní schůze. Například se sejde výbor v průběhu schůze Senátu, bude vypracováno usnesení, toto bude doručováno v písemné podobě, zrovna tak všechny žluté tisky kromě těch, které jsou usneseními výborů, budou doručovány rovněž v písemné podobě. Takže v této druhé fázi vlastně se to týká všech mezinárodních smluv, týká se to všech zpráv a evropských tisků. Tolik k obsahu podrobnějších pravidel, která jsou uvedena v senátním tisku 222. Stálá komise je projednala dne 5. října, schválila je a navrhuje Senátu podrobnější pravidla schválit. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jenom velmi stručně. Určitě je to chvályhodný krok. Většina z nás, nebo někteří z nás stejně už s papírovými tisky nepracují. Na druhé straně byl bych rád, kdybychom se zamysleli nad tím, zda by se neměly propojit informační systémy Úřadu vlády, Poslanecké sněmovny a Senátu, neboť předávání těchto informací je naprosto zbytečné a dalo by se fungovat v jednom informačním systému. Neříkám, že to má být zítra, ale znamenalo by to další velké úspory. Potom ještě prosím, aby informatici Senátu vyřešili možnost přeposílání těchto informací i na jiné adresy, než je oficiální mailová adresa Senátu, protože některým z nás to dělá velké problémy a z různých důvodů, protože nejsou činní jenom v Senátu, spíše používají jinou mailovou adresu, než je ta oficiální, a to přesměrování, zejména pokud se dostáváme mimo Senát, někdy dělá problémy a nám ty informace potom nepřicházejí. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ptám se, zda se chce
ještě někdo vyjádřit k tomuto bodu. Nevidím nikoho, takže rozpravu uzavírám. Paní navrhovatelka přednese návrh usnesení. Senátorka Jiřina Rippelová: K návrhu usnesení podrobnějších pravidel doručování senátních tisků – Senát schvaluje v souladu s § 1 odstavec 2 zákona č. 107/1999, o Jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. listopadu 2011 podrobnější pravidla doručování senátních tisků, která jsou přílohou tohoto usnesení. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, můžeme přistoupit k hlasování. Svoláme se. V sále je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesla paní senátorka Jiřina Rippelová. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 103 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní navrhovatelce a všem ostatním. Budeme pokračovat dalšími body, posledními body dnešního pořadu. Já poprosím o vystřídání.
407
Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je
45. Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské a dalších, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 199) Máme to jako tisk 199, první čtení. Paní navrhovatelka senátorka Miluše Horská nám představí tento návrh zákona. Senátorka Miluše Horská: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, pro tento zákon jsem se snažila získat podporu zprava, zleva i ze středu našeho spektra, protože si myslím, že jde o technickou záležitost a že to nebude politikum. Hlavním cílem navrhovaných změn je účinněji stimulovat Českou správu sociálního zabezpečení ke zrychlení celého řízení k důchodu, konkrétně ke zkrácení lhůty pro každé její rozhodnutí, zejména k velmi významnému zrychlení celého řízení o námitkách. Protože zákonem č. 479/2008 Sb., kterým se mění zákon 582/1991 Sb., o organizaci provádění sociálního zabezpečení, se zavedl institut námitky, tedy nápravu případných pochybení orgánů v prvním stupni řízení, který umožňuje řešit v rámci řízení o námitce. Přeloženo z češtiny do češtiny, jde o to, že ten, kdo bere invalidní důchod, nebo i částečný důchod, a víte asi, že bylo nedávno přehodnoceno toto řízení, se dostává do situace, kdy mu výměra, nebo výplata toho důchodu je pozastavena do té doby, než je nově rozhodnuto. Tento zákon by umožnil to, aby výplata trvala bez ohledu na to, zda ten důchod bude změněn, nebo jestli bude odejmut. V podstatě jde o to, že tento návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem ČR i s právem EU a s mezinárodními smlouvami. Dovoluji si požádat vás o podporu i v tom případě, kdy bude invalidní důchod odejmut, protože právě díky té transformaci částečného důchodu na první stupeň invalidního důchodu ta částka se v té výměře celkově zmenšila. Já si to dovoluji proto, že postupně bude zaváděn nový systém hodnocení, tak zvaná mezinárodní klasifikace MKF, což je mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Takže předpokládám, že i tady budeme v souladu a nebudeme mít obavy, že bude docházet třeba zase ke zneužívání žádostí a dávek, tak jako tomu asi doposud bylo. Já pro tuto chvíli asi skončím. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Zpravodajkou pro první čtení byla určena Organizačním výborem senátorka Dagmar Terelmešová, která má nyní slovo. Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji za slovo, pane předsedající.
Kolegyně a kolegové, paní navrhovatelko, budu se snažit být maximálně stručná. Jak už navrhovatelka řekla, jedná se o návrh zákona, který vychází z praktických dopadů legislativních procesů. Vzhledem k tomu, že konečný důsledek a dopad tohoto zákona pomůže překonat klientům období, kdy jsou bezprostředně ohroženi nedostatkem finančních prostředků a urychlí se legislativní proces na správě
408
sociálního zabezpečení, navrhuji přikázat tento návrh VZSP k dalšímu projednávání. Jenom pro úplnost k legislativním souvislostem. K předloženému senátnímu návrhu zákona lze pro úplnost poznamenat, že novelizace zákona č. 582/1991 Sb., organizace a provádění sociálního zabezpečení, jsou obsaženy v dalších osmi návrzích zákona zařazených na 12. schůzi Senátu. Jsou to senátní tisky 180, 186, 188, 189, 192, 193, 194 a 195, ale v žádném z uvedených senátních tisků není obsažena změna týkající se § 88 zákona 152/1991 Sb., takže předložený návrh zákona se s ostatními souběžně projednávanými novelami téhož zákona nekříží. Proto tedy navrhuji přikázat tento návrh výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se také ke
stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Abych se nemusel zvedat a nechat se vystřídat, mám otázku k navrhovatelům, jestli by ÚPV neměl tento návrh projednat, ale to je jen můj návrh odsud, z umpire. Je tady kývání hlavou, takže já bych obecnou rozpravu skončil a paní navrhovatelka by nám řekla na mikrofon pro steno, že to budou dva výbory, z nichž ten zdravotní a sociální je garanční. Senátorka
Miluše
Horská: Takže já jenom zopakuji, co říkal pan
místopředseda, že zákon bude zdravotnímu a sociálnímu a ÚPV.
postoupen
dvěma
výborům,
garančnímu,
1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky, všem je jasné, o čem budeme hlasovat po znělce. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 104 ukončeno. Registrováno 49, kvorum 25, pro 46, proti nikdo. Návrh schválen. Děkuji zpravodajce i navrhovatelce a končím projednávání tohoto bodu. Senátorka Miluše Horská: Já chci poděkovat za podporu. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je
46. Návrh na zřízení Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe V úvodu dávám slovo panu senátorovi Karlu Korytáři. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, význam splatnosti řeky Labe je bezesporu v tom, že řeka Labe tvoří jednu z transevropských dopravních sítí, co se týká vodní plavby. Je samozřejmě naší prvotní prioritou, protože řeka Labe v minulosti a v perspektivě, do budoucnosti je schopna přepravit právě výrobky našeho chemického průmyslu, sypké materiály, případně těžké komponenty strojírenského průmyslu. Význam řeky Labe a její splatnosti umocňuje i to, že cesta mezi městem Drážďany a Děčínem je dneska kapacitně natolik vytížená, že již nelze tímto prostorem, který je velice významný pro německou a naší stranu, provézt více zboží,
409
a více ho ekonomicky zatížit. Umocňuje to také to, že nám zahálí v Hamburku přístav, který je pro labskou plavbu připraven a máme jej ještě na 40 let za velice výhodných finančních podmínek pronajat. Dalším aspektem pro vodní dopravu je to, že je levná, ekologická, jak odeznělo v některých diskusích, např. cesta ze Šanghaje do Prahy, když se něco přepravuje, 10 % nákladů tvoří vodní cesta a 90 % zbylých nákladů tvoří cesta po železnici či silnici z Hamburku do Prahy. Tady je to názorně dokumentováno. Dne 27. října se konala na půdě Senátu mezinárodní konference k problematice splavnosti řeky Labe, konaná pod záštitou předsedy Senátu, byla spolupořádána s výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Iniciátorem byla hamburská hospodářská komora a hospodářské komory jednotlivých zemí sdružené do Unie komor Labe-Odra. Takže nejedná se pouze o Labe, jde i o řeku Odru. Dále byla přítomna a iniciovala toto setkání i ministerstva jednotlivých zemí, sdružení a zástupci říční plavby Německa, České republiky a Polska. Konference přijala významné závěry formulované do tak zvané pražské rezoluce Unie komor Labe-Odra, která oslovuje vlády, parlamenty a dotčená ministerstva jednotlivých zemí. Velmi důležitý je příslib a závazek německé strany, který prezentoval státní tajemník ministerstva dopravy Německa pan Feleman, že zajistí a garantuje splavnost Labe s ponorem 160 cm až po naši hranici. Totéž potvrdil na půdě německého velvyslanectví i velvyslanec Německa pan Lingemann. Pro zajímavost – pan Lingemann, než vstoupil do diplomatických služeb, pracoval v managementu rýnské říční plavby, přeloženo do češtiny – povodí Rýna, takže má velice blízko k tomuto tématu. Věřím, že to bude náš zdatný pomocník. Trošku si postesknu, že při těchto významných prohlášeních chyběl tisk, který by zveřejnil toto významné rozhodnutí, které všichni účastníci konference kvitovali jako velmi významné a dlouho očekávané rozhodnutí právě německé strany. V rámci konference proběhlo také jednání poslanců Bundestagu a senátorů – byli přizváni poslanci Poslanecké sněmovny, bohužel ten den probíhala třetí čtení, takže byli informováni následně o této schůzce, ale přímo se jí nezúčastnili - kteří se shodli na ustavení meziparlamentní pracovní skupiny se zastoupením poslanců a senátorů ČR, poslanců Bundestagu a dotčených německých zemí a zástupci našich krajů, kterých se labská říční plavba dotýká. Tato pracovní skupina již v minulosti existovala a tvořili ji poslanci Bundestagu a Poslanecké sněmovny České republiky. Cílem této pracovní skupiny je vyvíjet tlak na vlády, parlamenty i ministerstva Německa a České republiky na pokračování přípravy a realizaci labské říční plavby. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu na své 13. schůzi svým 168. usnesením na základě informace senátora Petra Pakosty, předsedy Podvýboru pro dopravu, v návaznosti na konferenci o problematice splavnosti labské vodní cesty, konané dne 27. 9. 2011 v prostorách Senátu Parlamentu ČR. Výbor navrhuje Senátu a Poslanecké sněmovně I. zřídit Parlamentní pracovní skupiny k jednání s poslanci Spolkového sněmu SRN, příslušnými ministerstvy České republiky i Spolkové republiky Německo, zástupci dotčených českých krajů, německých spolkových zemí a odborné veřejnosti o problematice splavnosti řeky Labe, II. doporučuje, aby Senát měl v Parlamentní pracovní skupině dva zástupce, III. navrhuje za členy Parlamentní pracovní skupiny za Senát Parlamentu ČR senátora Petra Pakostu, předsedu Podvýboru pro dopravu, a senátora Karla Korytáře, místopředsedu Podvýboru pro dopravu,
410
IV. pověřuje předsedu Podvýboru pro dopravu senátora Petra Pakostu, aby o návrhu na zřízení Parlamentní pracovní skupiny informoval předsedu hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, V. žádá předsedu Senátu Parlamentu ČR o projednání tohoto návrhu na Organizačním výboru a jeho zařazení na nejbližší schůzi Senátu. Organizační výbor na 21. schůzi, konané dne 7. října 2011, svým 116. usnesením, na základě usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu č. 168 ze dne 5. října 2011 1. schvaluje návrh usnesení Senátu k návrhu na zřízení Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe, který je přílohou tohoto usnesení, 2. navrhuje Senátu souhlasit se zřízením Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe, 3. pověřuje senátora Petra Pakostu, aby tento návrh odůvodnil na schůzi Senátu, což činím v jeho zastoupení dnes já. Na stůl jste dostali usnesení, které bylo připraveno pro dnešní jednání, které navrhovalo 1. schválit zřízení této Parlamentní pracovní skupiny, 2. provést i volbu našich zástupců. Vzhledem k tomu, že došlo v Podvýboru pro dopravu Poslanecké sněmovny ke změně předsedy a v hierarchii projednávání se vše nepodařilo zajistit tak, abychom i v tomto Podvýboru mohli odprezentovat a získat přímý souhlas pro jednání hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, a vzhledem k tomu, že ani hospodářský výbor dosud nereagoval, dovolil jsem si předložit po konzultaci s naším legislativním odborem a organizačním odborem určitý legislativní pozměňovací návrh, s tím, že dnes bychom požádali vás, senátorky a senátory, o souhlas s návrhem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zřídit Parlamentní pracovní skupinu k jednání s poslanci Spolkového sněmu SRN a pověřit předsedu Podvýboru pana senátora Petra Pakostu, aby projednal toto naše usnesení s předsedou hospodářského výboru Poslanecké sněmovny. Volbu jako takovou bychom provedli na následující schůzi Senátu, kdy, jak věřím, budeme již mít stanovisko Poslanecké sněmovny a bude tudíž zcela legální, že naše nominace bude touto volbou vlastně potvrzena. Volba bude samozřejmě provedena tajným hlasováním. Na stole máte můj návrh usnesení, který má v hlavičce "Pozměňovací návrh senátora Karla Korytáře". Jde o návrh, který jsem nyní zdůvodnil a je na vás, zdali svým hlasováním tento návrh usnesení odsouhlasíte. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego.
Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane předkladateli,
kolegyně a kolegové, měl bych několik otázek. Za prvé bych chtěl konstatovat, že přístav v Hamburku nezahálí, ale je velmi podivně využíván a pronajímán. Za druhé, od dob, kdy Spolková republika Německo splavní Labe až k hranicím, protože je otázka, jestli to bude splaveno až k hranicím, anebo jestli se i počítá na české straně, že bude splavnění až do Pardubic, protože jinak to moc smyslu nemá. Za třetí. Domnívám se, že by v komisi, pokud vznikne, a já mám k tomu velké výhrady, měli být alespoň také nějací senátoři a poslanci, kteří mají ve svém obvodu Labe. 411
Za čtvrté. Všichni dobře víme, že to jsou ekologové, kteří už mnoho let brání splavnění Labe, ať už u Děčína nebo u Přelouče, takže jak chce německá strana překonat ekology a jejich tlaky na to, aby ke splavnění Labe nedošlo, pokud počítá při splavnění Labe s evropskými penězi. Za páté. A to nejdůležitější – z jakých zdrojů tedy česká strana bude čerpat finanční prostředky ve výši několika miliard v době, kdy je krize, kdy někdy je napjatý státní rozpočet, na splavnění Labe, protože tady se bude skutečně jednat o několik miliard. A především, kolik nás jako Senát bude stát tato meziparlamentní skupina? Anebo to bude jenom z finančních prostředků hospodářského výboru? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jednu část toho, co jsem chtěl říct, už řekl pan kolega Dryml. Víte, že Labe protéká celým mým rajonem, celým mým volebním obvodem, a já se plnosplavněním Labe zabývám už hezkou řádku let, prakticky od té doby, kdy jsem poprvé působil v této komoře Parlamentu. Mám kolem sebe skupinu lidí, kteří celou tu dobu pracují, mám k dispozici celou řadu dokumentů z poslední doby, dokumentů, které vyzývají naši republiku, abychom urychlili výstavbu děčínského jezu a plnosplavnili Labe. Já se nabízím a chtěl bych v této komisi pro plnosplavnění Labe pracovat. Nevím, jestli je počet senátorů limitován těmi dvěma. Pokud ano, i tak se o práci v komisi ucházím. Děkuji vám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan předseda Senátu Milan
Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Konference zde v Senátu, ze které vyšla iniciativa k založení Parlamentní pracovní skupiny, jsem se zúčastnil, a musím říci, že tady byla velmi vysoká úroveň dvou zemských ministrů ze SRN a státního tajemníka. Diskuse byla v závěrech poměrně velmi pozitivní, protože existují usnesení Spolkového sněmu, kde údajně Labe nemělo být prioritou, a tady bylo dáno státním tajemníkem prohlášení, které hovoří, že Labe je prioritou na německé straně, tak aby pro nás bylo umožněno splavnění podle potřeb, které my z ekonomického hlediska potřebujeme. A Parlamentní pracovní skupina byla iniciativa, která z toho vzešla. Byl bych moc pro, abychom neházeli našim kolegům, kteří odpracovali už kus práce, obrazně řečeno klacky pod nohy, což doufám, že se neděje. A také jsem se předkladatelů návrhu ptal, jak je to s finančním zabezpečením, a byl jsem ujištěn, že nebudou požadovat žádné další prostředky od Senátu, že to bude v rámci rozpočtu hospodářského výboru. Pokud toto prohlášení bylo dáno – a já ho tady tlumočím, aby bylo zaznamenáno – tak s tímto stanoviskem bychom jim to měli schválit. Co se týká toho zastoupení, já osobně si myslím, že je na místě, aby tam samozřejmě byli ti kolegové, kteří na tom pracovali, ale určitě budou přizvávat ke spolupráci další kolegy. A k tomu se asi vyjádří tady zpravodaj. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan
senátor Pavel Lebeda.
412
Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem z Kolína, takže na Labi. Kolín nad Labem, prosím, neplést si řeky. Ne nad Rýnem. Ale tím ovšem nechci říct, že bych mocí mermo v té komisi chtěl být. Já jenom chci připomenout, že si ještě pamatuji doby, kdy elektrárna Chvaletice byla plynule zásobována velkými tlačnými čluny uhlím. Pak se ta vodní cesta opustila, přestala se udržovat. Nevím, proč se tak stalo, takže se zase budeme vracet tam, kde už jsme jednou byli. A tak to tedy u nás chodí. Navíc připomínám, že se v době nedávno uplynulé zvedl Železniční most v Kolíně za příšernou a předraženou cenu, tak aby tam byla splavnost. Takže nějaké kroky se podnikají, snad i ty ekology překonáme. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Asi jsem byl špatně pochopen. Já jsem všemi deseti pro to, aby došlo ke splavnění Labe, ale ne jenom k německo-české hranici, ale dál. A nejen Děčínu, ale i to, co tady řekl náš pan kolega, nejen ke Chvaleticím, ale až do Pardubic. Protože pak by to mělo smysl, pak by to mělo přínos pro české hospodářství. A i ty práce, které by na těch zdymadlech byly vykonány, tak by asi určitým způsobem hnuly s českým hospodářstvím. Ale bohužel, bohužel! - není to ve státním rozpočtu, nepočítá se s tím. To, co tady říkala německá strana, jsou sice pěkné proklamace, ale nemají od svých zelených danou zelenou. Tak to jsem zvědav, jak to tedy dopadne. A pokud německá strana zaplatí ty cesty, protože to něco bude stát, to není pravda, že to nic nebude stát, pokud to německá strana zaplatí, tak ať se ty komise dělají. Vždyť to nemusí být jen při splavnění Labe, může to být při čemkoliv. Ale ptám se, když tady se šetří, jak říká kolega Kubera, i na toaletním papíru, proč se tedy tady zakládají nové komise? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan
senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já jenom nabízím určité konzultační
možnosti v rámci evropské agendy, v rámci toho, že pracuji v Česko-německém fondu budoucnosti, v diskusním fóru. A třetí důvod. Vzpomínám si na takovou záležitost, která kdysi byla přislíbená, protože Češi ještě před první republikou pomohli při výstavbě Semmeringu, a byla jim přislíbena pomoc při propojení Dunaje a Vltavy. Takže ideální by bylo, kdyby ta splavnost pokračovala až přes Schwarzenberský kanál do Dunaje. Pak bychom propojili vlastně Severní oceán s Černým mořem. Bylo by to nepochybně velice dobré pro dopravu. Tak to jenom připomínka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já bych si na chvilku vzal
slovo.
413
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dále tedy vystoupí pan
místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, prosím. 1.
místopředseda
Senátu
Přemysl
Sobotka: Paní
předsedající, kolegyně, kolegové. Já s tím souhlasím, protože vím, že se nám podařilo při parlamentní, nebo respektive při mezinárodní parlamentní skupině řešit problémy našeho Temelína. Aby tady nedocházelo k tomu, že kolega Doubrava, který už léta s tím tématem pracuje, tak ty 2 senátory pojďme rozšířit na 2 – 3, a příště rozhodneme ve volbách, kolik jich bude zastupovat naši stranu. Já si myslím, že v daném okamžiku už skoro všichni jsme na Labi, nebo na přítocích Labe, ale jenom někteří o tom něco víme. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. To je v této chvíli poslední přihlášený do diskuse k tomuto bodu, takže diskusi uzavírám. Prosím pana navrhovatele, aby ji shrnul. Senátor Karel Korytář: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Úvodem
konstatuji – to jsem řekl v té své první části úvodního seznámení, že vůbec splavnění řeky Labe, ať je to plavební stupeň Děčín či Přelouč, je desítky let nazpět prioritou ČR. A prakticky tady existoval téměř stoprocentní souhlas všech, včetně Státního fondu dopravní infrastruktury. Až na dnešní situaci, kdy peněz se nedostává, ale do té doby to vždycky platilo. A byl tady opravdu jenom jediný problém ekologických iniciativ, které tento proces vlastně vždycky zastavily. Dneska je situace taková, že po nedávném rozhodnutí zahraničního výboru Bundestagu, kdy němečtí poslanci prohlásili řeku Labe za dopravní cestu druhé kategorie, že to bude řeka ekologická. Byl to signál i pro samotné poslance Bundestagu, a vůbec ministerstvo dopravy Německa, že to není správná cesta, a proto došlo i k této konferenci, k té iniciativě hamburské hospodářské komory. A taky došlo ke schůzce poslanců a senátorů na naší půdě. Proč se tato komise ustavuje? Je to hlavně z toho důvodu, že budeme mít přímý přístup na německý Bundestag a můžeme případně hroty pomalinku odstřihávat. Samozřejmě nejsme samospasitelní, nedokážeme rozhodnout za všechny zúčastněné, ale na schůzkách, které budeme mít ještě v tomto roce a do března příštího roku, než dojde k mezivládním definitivním rozhodnutím o financování a o postupu jako takovém, tak samozřejmě tato skupina může fungovat a pomáhat. Panu senátoru Doubravovi bych chtěl navrhnout jednu věc. My nenavrhujeme velmi početnou skupinu, protože nevíme, jak se s ní vypořádají německé země, jestli k tomu přistoupí kraje, ale nic nebrání tomu, aby kraje zastupoval příslušný senátor či poslanec, který se touto problematikou zabýval. Tomu nic nebrání. Není řečeno, že to musí být radní kraje, může to být člověk, který se tím zabýval. A vůbec my navrhovaní nemáme patent na rozum. My budeme spolupracovat se všemi, kteří o tuto problematiku mají zájem a chtějí pomoct. Do jednání tedy půjdeme vybaveni názory, které půjdou z dalších řad, půjdou z krajů, i když jsme avizovali poslancům Bundestagu, že u nás pozice krajů je jednoznačně pro vybudování plavebního stupně a pro splavnění řeky Labe. Ale to je pak otázka té deklarace. Samozřejmě všechny detaily po ustavení komise nebo té pracovní skupiny budou, až se domluvíme s poslanci i v celé té 414
skupině, jak to bude s náklady. Samozřejmě nabídli jsme prvně, že když jsme oba z hospodářského výboru, že to bude hospodářský výbor, ale samozřejmě bude snahou, abychom se podělili o náklady se všemi zúčastněnými, takže budeme velice hospodární. K panu senátoru Drymlovi. Hamburk samozřejmě, jak jsem říkal, je přístavem pro Českou republiku. Že ho pronajímáme, je samozřejmě hospodářsky v pořádku. V každém případě to není dobře. A Pardubice? Samozřejmě pokud jde o Pardubice, máme zájem i o plavební stupeň Přelouč. Ovšem současná finanční situace je taková, že začneme budovat plavební stupeň Děčín. A Přelouč budeme tlačit, aby se podařilo stavět v co nejbližší době, tak jak budou finanční prostředky. Je to i z toho důvodu, že se na nás obrátili třeba zástupci společnosti Mittal z Třince, kteří chtějí své těžké komponenty za situace, kdy jsou snahy konkurence je dostat z České republiky ven, ale oni chtějí zůstat a chtějí, aby mohli po Labi své komponenty z Pardubic vozit do Hamburku a dále. Je tady tedy hodně firem, které o to zájem mají. To z toho důvodu, že Přelouč není nikterak druhotný požadavek, ale v současné době bohužel musíme postupovat tím způsobem, že v prvé řadě zprovozníme a postavíme Děčín. Ještě jsem chtěl reagovat na pana senátora Lebedu. Chvaletice – tam ten problém, proč se neplavit po řece Labi, je zcela jednoduchý. Bylo to kvůli překládce a nákladům na překládku z vagónů na lodě. I když ta lodní doprava je velice levná, tak tady ta komplikace překládky u nás ještě nenašla, řekl bych takovou technologii, která by byla velmi levná, takže bylo jednodušší – i díky soukromým dopravcům, kteří dneska vozí uhlí, vozí i chemické komponenty, nejenom České dráhy, takže vozily ty vlaky naložené přímo na dole, přímo do Chvaletic. Bylo to ekonomicky zřejmě pro Chvaletice výhodnější. Bohužel i dneska tato tepna uhlí bude přerušena. Chvaletice, jak víte, mají být utlumeny do roku 2016. Tolik jenom k Chvaleticím. Jinak celá tato pracovní skupina má význam hlavně nyní v závěru letošního roku a začátkem příštího roku, jak jsem řekl. A naši zástupci budou respektovat a budou avizovat dopředu schůzku, která se uskuteční, zástupcům těch krajů, kterých se to dotýká. Znamená to, že cestu, jak vás oslovit v Senátu, tady máme snadnou, můžeme vyzvat jmenovitě vás dotčené senátory. A totéž samozřejmě udělají i poslanci. My chceme být připraveni a mít všechny názory dopředu na stole, abychom mohli vyvíjet určitý tlak. Hlavní důvod samozřejmě je, a to je jistý krok německých parlamentů, že oni se liší nejen s názory Bundestagu, ale i v jednotlivých zemích. To je důvod ustavení naší skupiny, abychom se dokázali nějak sjednotit a pomoci právě ministerstvům dopravy a vládám jednotlivých zemí, aby se tento projekt podařil. Tolik asi na doplnění a na zodpovězení diskuse, která tady proběhla. Naší snahou, pokud budeme navrženi, samozřejmě bude, abychom byli aktivní. Mohu říci, že poslanci Bundestagu o dosavadní komisi řekli, že měla spíš turistický charakter. My bychom neradi, abychom takto byli nazváni poté, co bude tato skupina ustavena. To je vše, děkuji za pozornost, a jsem připraven k dalším krokům, co se týká schválení usnesení.
415
Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ano, pane kolego, já jsem
měl doplnění na dva až tři senátory a příště bychom při volbě o tom měli rozhodovat, takže jestli to akceptujete nebo ne? Senátor Karel Korytář: Nebylo určeno, kolik bude zástupců. My dneska nedohlédneme ani dokonce, kolik bude členů této pracovní skupiny. Sami víte, nakolik je řiditelná velká skupina či skupina, která je menší, jak je operativní či není operativní. Nic nebrání tomu, abychom byli navrženi tři, ale já bych spíš doporučoval, abychom zůstali dva, mohli mít případně náhradníka, ale aby ti, kteří mají zájem působit v této pracovní skupině, byli jako zástupci krajů. To je rovnocenná pozice v této pracovní skupině. Nic tomu tedy nebrání. Ten důvod byl pouze řekl bych funkční, daný funkčností této pracovní skupiny, že nás bude hodně, pokud budeme třeba tři ze Senátu a Poslanecká sněmovna dá také tři nebo čtyři členy, Bundestag dá pět lidí. Víte sami, jak se těžko taková skupina bude svolávat na jednání jako taková. To byl hlavní důvod. Jeden by byl málo, dva už jsou zastupitelní. To byl ten důvod, proč se navrhli dva. Jenom tolik na vysvětlení. Ale nic nebrání tomu, abyste rozhodli, že tam bude třetí jméno, a aniž bude současně aktivní nebo bude naším náhradníkem kdokoliv z nás v té pozici, tak v podstatě je to možné. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Požádám vás, abyste kvůli
stenozáznamu přečetl celý váš pozměňovací návrh, protože říkat, je to možné, není, to není podkladem usnesení a pak by senátorky a senátoři nevěděli, o čem hlasují. Prosím, abyste váš text, tak jak byl avizován, že je to pozměňovací návrh k původnímu usnesení, nyní přečetl. Senátor Karel Korytář: Usnesení Senátu ze 12. schůze, konané dne 13. října 2011, k návrhu na zřízení Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe. Senát I. souhlasí s návrhem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zřídit Parlamentní pracovní skupinu k jednání s poslanci Spolkového sněmu SRN, příslušnými ministerstvy České republiky i Spolkové republiky Německo, zástupci dotčených českých krajů, německých spolkových zemí a odborné veřejnosti o problematice splavnosti řeky Labe s tím, že Senát budou zastupovat – tady mám dva senátory, II. pověřuje předsedu Podvýboru pro dopravu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátora Petra Pakostu, aby zahájil jednání s předsedou hospodářského výboru Poslanecké sněmovny o návrhu Senátu zřídit tuto Parlamentní pracovní skupinu, III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil předsedkyně Poslanecké sněmovny. Zazněl zde návrh, aby tam za Senát byli tři senátoři… 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já jsem říkal dva až tři a vy
v přípravné skupině rozhodnete, co navrhnete příště při volbě. 416
Senátor Karel Korytář: Dobře. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Myslím si, že nebudeme
tady otvírat debatu na další půl hodinu. Senátor Karel Korytář: Upravuji tedy závěr bodu I. ...Senát budou
zastupovat dva až tři senátoři. Toť vše. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Předkladatel s tím tedy souhlasí. Všichni víme, o čem budeme hlasovat. Svolám znělkou patřičný počet senátorek a senátorů do sálu. Zahajuji hlasování o usnesení. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 105 ukončeno, registrováno 47, kvorum 24, pro 46, proti jeden. Návrh byl schválen. V daném okamžiku končím projednávání tohoto bodu a končím i naši 12. schůzi Senátu. Oznamuji, že další schůze Senátu bude zahájena ve středu 26. října 2011 v 10.00 hodin.
(Jednání ukončeno v 18.17 hodin.)
417
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. funkční období – 12. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY
