PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
SENÁT
6. funkční období
TĚSNOPISECKÁ ZPRÁVA Senátu Parlamentu České republiky 12. schůze
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT
6. funkční období Těsnopisecká zpráva 12. schůze
Pořad 12. schůze Senátu 1. Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 13. a 14. března 2008 v Bruselu a o pozicích České republiky 2. Senátní tisk č. 174 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Albánskou republikou na straně druhé, podepsaná dne 12. června 2006 v Lucemburku 3. Senátní tisk č. 144 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací 4. Senátní tisk č. 153 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na výpověď Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení a Protokolu k této dohodě, podepsané v Praze dne 2. prosince 1959, ve vztahu k Ruské federaci 5. Senátní tisk č. 175 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Korejskou republikou, podepsaná v Praze dne 14. prosince 2007 6. Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů 7. Senátní tisk č. 191 - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů 8. Senátní tisk č. 206 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů 9. Senátní tisk č. 212 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 10. Senátní tisk č. K 072/06 – Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky 11. Senátní tisk č. 173 – Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jiřího Stříteského, Václava Jehličky, Karla Bartáka a dalších senátorů o účastnících protikomunistického odboje a o účastnících odporu proti komunismu – 2. čtení 12. Senátní tisk č. 193 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů
1
13. Senátní tisk č. 198 – Návrh zákona o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí) 14. Senátní tisk č. 199 – Návrh zákona o přeměnách obchodních společností a družstev 15. Senátní tisk č. 200 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev 16. Senátní tisk č. 202 – Návrh zákona o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů 17. Senátní tisk č. 203 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 18. Senátní tisk č. 204 – Návrh zákona o zahájení činnosti Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě 19. Senátní tisk č. 205 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 20. Senátní tisk č. 207 – Návrh zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů 21. Senátní tisk č. M 080/06 – Návrh Rozhodnutí Rady o posílení Eurojustu, kterým se mění rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002, ve znění rozhodnutí Rady 2003/659/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti 22. Senátní tisk č. 208 - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů 23. Senátní tisk č. 211 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů a další související zákony 24. Senátní tisk č. N 068/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, Senátní tisk č. N 069/06 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, Senátní tisk č. N 070/06 - Návrh nařízení 2
Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací 25. Senátní tisk č. 145 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – 2. čtení 26. Senátní tisk č. 213 – Návrh zákona o přijetí úvěrů Českou republikou od Evropské investiční banky na financování národních podílů u projektů spolufinancovaných z Operačního programu doprava v programovém období 2007 až 2013 27. Senátní tisk č. 152 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na učinění výhrady ČR k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) 28. Senátní tisk č. 209 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 29. Senátní tisk č. 210 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 234/2006 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů 30. Senátní tisk č. 218 – Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů – 2. kolo 31. Senátní tisk č. 201 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů 32. Senátní tisk č. 197 – Návrh zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů 33. Senátní tisk č. 194 - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 34. Senátní tisk č. 195 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů 35. Senátní tisk č. 143 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o podpoře a ochraně investic, podepsaná dne 15. října 2007 v Praze
3
36. Senátní tisk č. 151 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Novým Zélandem o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 26. října 37. Senátní tisk č. 156 – Konvergenční program České republiky (listopad 2007) 38. Senátní tisk č. 217 – Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jana Hálka, Václava Jehličky a dalších senátorů, kterým se mění zákon č.203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky – 1. čtení 39. Senátní tisk č. 220 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku cestovních dokladů 40. Senátní tisk č. N 061/06 – Návrh směrnice Rady o jednotné proceduře při podávání žádosti o jednotné povolení k pobytu a pracovní povolení na území členského státu příslušníky třetích států a o společném souboru práv pro pracovníky ze třetích zemí legálně pobývajících v členském státě 41. Senátní tisk č. N 062/06 – Návrh směrnice Rady o podmínkách vstupu a pobytu příslušníků třetích států za účelem výkonu vysoce kvalifikovaného zaměstnání 42. Senátní tisk č. 190 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách) 43. Senátní tisk č. 192 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů 44. Senátní tisk č. 179 – Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2007 45. Senátní tisk č. 178 – Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 a výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2007 46. Změna v orgánech Senátu 47. Senátní tisk č. 100 – Návrh senátního návrhu zákona senátorů Martina Mejstříka, Richarda Sequense, Josefa Novotného, Jana Horníka a Jaromíra Štětiny, kterým se mění zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších právních předpisů – 2. čtení 48. Senátní tisk č. 196 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů 49. Senátní tisk č. 91 – Petice proti diskriminaci obyvatel venkova
4
50. Senátní tisk č. 147 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví 51. Senátní tisk č. 214 – Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů – 1. čtení
5
6. funkční období Obsah 12. schůze Senátu Parlamentu České republiky
1. den schůze – 19. března 2008 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka 1. Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 13. a 14. března 2008 v Bruselu a o pozicích České republiky Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra .............. 2 Senátor Miroslav Škaloud ............................................................................... 5 Senátorka Alena Gajdůšková ......................................................................... 5 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra .............. 6 Senátor Miroslav Škaloud ............................................................................... 7 Usnesení schváleno ..................................................................................... 8 2. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Albánskou republikou na straně druhé, podepsaná dne 12. června 2006 v Lucemburku – senátní tisk č. 174 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ............... 8 Senátor Václav Koukal ..................................................................................... 9 Usnesení schváleno ....................................................................................... 10 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart 3. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací – senátní tisk č. 144 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra .............. 10 Senátor Rostislav Slavotínek .......................................................................... 11 Usnesení schváleno ..................................................................................... 12 4. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na výpověď Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení a Protokolu k této dohodě, podepsané v Praze dne 2. prosince 1959, ve vztahu k Ruské federaci – senátní tisk č. 153 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ............. Senátorka Alena Palečková .......................................................................... Senátor Tomáš Jirsa ..................................................................................... Usnesení schváleno ....................................................................................
I
12 13 14 14
5. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Korejskou republikou, podepsaná v Praze dne 14. prosince 2007 – senátní tisk č. 175 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ........... Senátorka Alena Palečková ......................................................................... Senátor Ladislav Svoboda ...........................................................................
14 15 16
6. Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů – senátní tisk č. 218 Senátor Josef Pavlata .................................................................................. Senátor Jiří Stříteský .................................................................................... Senátor Josef Pavlata .................................................................................. Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Rakušan Senátor Josef Pavlata ...................................................................................
16 18 18 19 19
7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 191 Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič ................................................... Senátor Jan Hajda ..................................................................................... Usnesení schváleno ................................................................................
20 21 22
8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 206 Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič .................................................... Senátor Josef Vaculík ................................................................................. Usnesení schváleno .................................................................................
22 23 24
9. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – senátní tisk č. 212 Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič .................................................... Senátor Jiří Lajtoch ..................................................................................... Senátor Jan Hajda ...................................................................................... Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič .................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
24 25 26 26 27
10. Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky – senátní tisk č. K 072/06 Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič ....................................................
II
27
Senátorka Alena Venhodová ................................................................... Senátor Josef Vaculík .............................................................................. Senátorka Alena Venhodová ................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger
29 31 33
11. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jiřího Stříteského, Václava Jehličky, Karla Bartáka a dalších senátorů o účastnících protikomunistického odboje a o účastnících odporu proti komunismu – 2. čtení – senátní tisk č. 173 Místopředseda Senátu Jiří Liška ............................................................. Senátor Milan Bureš ................................................................................ Senátor Jaromír Štětina ........................................................................... Senátor Vítězslav Jonáš .......................................................................... Místopředseda Senátu Jan Rakušan ....................................................... Senátor Vlastimil Balín ............................................................................. Senátor Tomáš Grulich ............................................................................ Místopředseda Senátu Jan Rakušan ....................................................... Senátor Martin Mejstřík ............................................................................ Senátorka Alena Gajdůšková ................................................................... Místopředseda Senátu Jiří Liška ............................................................... Senátor Milan Bureš .................................................................................. Senátor Martin Mejstřík .............................................................................. Senátor Milan Bureš ................................................................................... Senátor Pavel Sušický ................................................................................ Senátor Milan Bureš .................................................................................... Usnesení schváleno ..................................................................................
34 36 37 37 38 38 39 40 40 42 43 43 44 44 46 46 46
12. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 193 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... Senátor Jan Nádvorník ............................................................................... Senátor Ivan Adamec ................................................................................. Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ Senátor Jaromír Volný ................................................................................ Senátor Petr Pakosta .................................................................................. Senátor Josef Novotný ............................................................................... Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... Senátor Jan Nádvorník ............................................................................... Usnesení schváleno ................................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška
47 48 50 51 51 52 52 53 54 55
13. Návrh zákona o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí) – senátní tisk č. 198 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... Senátor František Kopecký ........................................................................ Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................
III
55 57 58 58
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ....................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
59 59
14. Návrh zákona o přeměnách obchodních společností a družstev – senátní tisk č. 199 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ....................................................... Senátor Jiří Stříteský ................................................................................ Senátorka Jiřina Rippelová ...................................................................... Usnesení schváleno ..............................................................................
60 61 61 62
15. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev – senátní tisk č. 200 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ....................................................... Senátor Jiří Stříteský ................................................................................ Usnesení schváleno ...............................................................................
62 62 63
16. Návrh zákona o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů – senátní tisk č. 202 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ....................................................... Senátor Ladislav Macák ........................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
63 64 65
17. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisůsenátní tisk č. 203 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ...................................................... Senátor Jaromír Volný ............................................................................. Usnesení schváleno ..............................................................................
65 66 67
18. Návrh zákona o zahájení činnosti Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě – senátní tisk č. 204 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ...................................................... Senátor Jiří Žák ....................................................................................... Usnesení schváleno .............................................................................
67 68 68
19. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – senátní tisk č. 205 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ...................................................... Senátor Jiří Zlatuška ................................................................................ Usnesení schváleno ..............................................................................
69 69 70
20. Návrh zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů – senátní tisk č. 207
IV
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ...................................................... Senátor Jiří Oberfalzer ............................................................................. Usnesení schváleno ...............................................................................
70 71 71
21. Návrh Rozhodnutí Rady o posílení Eurojustu, kterým se mění rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002, ve znění rozhodnutí Rady 2003/659/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti – senátní tisk č. M 080/06 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ...................................................... Senátor Tomáš Jirsa ................................................................................ Senátor Tomáš Grulich ............................................................................ Usnesení schváleno ...............................................................................
72 73 73 74
2. den schůze – 20. března 2008 Jednání zahájil a řídil místopředseda Senátu Jan Rakušan Senátor Jiří Stříteský ................................................................................ Senátor Adolf Jílek .................................................................................... Předseda Senátu Přemysl Sobotka ...........................................................
75 76 76
22. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 208 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman .......................................... Senátor Ladislav Svoboda .......................................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
76 77 78
23. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů a další související zákony – senátní tisk č. 211 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman .......................................... Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ Senátor Ivan Adamec ................................................................................ Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ Senátor Ivan Adamec ................................................................................ Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek .................................................... Usnesení schváleno ................................................................................
78 80 81 83 84 84 84
24. Senátní tisk č. N 068/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, 2002/19/ES o přístupu V
k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, Senátní tisk č. N 069/06 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, Senátní tisk č. N 070/06 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman .......................................... Senátor Otakar Veřovský ........................................................................... Senátor František Kopecký ........................................................................ Usnesení schváleno ................................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger
85 86 88 89
25. Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – 2. čtení – senátní tisk č. 145 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ..................................................... 89 Senátor Pavel Čáslava ............................................................................... 91 Senátor Adolf Jílek ...................................................................................... 91 Místopředseda Senátu Jan Rakušan .......................................................... 92 Senátor Pavel Sušický ................................................................................ 93 Senátor Milan Štěch .................................................................................... 94 Senátor Vítězslav Vavroušek ....................................................................... 94 Předseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................................. 95 Senátorka Alena Palečková ......................................................................... 96 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ....................................................... 96 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................. 99 Usnesení schváleno ................................................................................... 101 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart 26. Návrh zákona o přijetí úvěrů Českou republikou od Evropské investiční banky na financování národních podílů u projektů spolufinancovaných z Operačního programu doprava v programovém období 2007 až 2013 – senátní tisk č. 213 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ..................................................... Senátor Ivan Adamec ................................................................................. Senátor Josef Novotný ............................................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
101 102 103 104
27. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na učinění výhrady ČR k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) – senátní tisk č. 152 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ..................................................... Senátor Josef Vaculík ................................................................................. Senátor Richard Svoboda ...........................................................................
VI
104 105 106
Usnesení schváleno .................................................................................
107
28. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 209 Ministr vnitra ČR Ivan Langer .................................................................. Senátor Jaromír Volný ............................................................................. Usnesení schváleno ...............................................................................
107 108 109
29. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 234/2006 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 210 Ministr vnitra ČR Ivan Langer ................................................................... Senátor Miloslav Pelc ............................................................................... Senátor Jiří Žák ......................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ........................................................................... Senátor Jiří Oberfalzer .............................................................................. Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ Senátorka Liana Janáčková ....................................................................... Senátor Pavel Eybert ................................................................................. Senátor Martin Mejstřík .............................................................................. Senátor Ivo Bárek ....................................................................................... Senátor Miloslav Pelc ................................................................................. Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... Ministr vnitra ČR Ivan Langer ...................................................................... Senátor Miloslav Pelc .................................................................................. Ministr vnitra ČR Ivan Langer ...................................................................... Senátor Miloslav Pelc .................................................................................. Usnesení schváleno .................................................................................. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger .........................................................
109 110 111 111 112 113 114 115 116 117 118 118 119 119 119 120 120 120 121
30. Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů – senátní tisk č. 218 – 2. kolo Senátor Josef Pavlata .................................................................................. 121 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška Senátor Josef Pavlata .................................................................................. 122 31. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů – senátní tisk č. 201 Poslanec Miloslav Kala ................................................................................ Senátor Jaromír Volný .................................................................................. Senátor Jiří Pospíšil ...................................................................................... Senátor Jaromír Volný .................................................................................. Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................... Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. Poslanec Miloslav Kala .................................................................................
VII
122 123 124 125 127 128 129
Senátor Jaromír Volný .................................................................................. 130 Předseda Senátu Přemysl Sobotka ........................................................... 130 Usnesení schváleno ................................................................................ 130 Další část schůze řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka 32. Návrh zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů – senátní tisk č. 197 Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ........ Senátor Bedřich Moldan ............................................................................ Senátor Jaroslav Kubera ........................................................................... Senátor Bedřich Moldan ............................................................................ Senátor Martin Mejstřík .............................................................................. Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ Místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík ............... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ Senátor Bedřich Moldan ............................................................................. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík ............... Senátor Bedřich Moldan ............................................................................. Usnesení schváleno .................................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger
131 133 134 135 136 137 137 138 139 140 140 141
33. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 194 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ......................................................... Senátor Igor Petrov .................................................................................... Senátor Jiří Žák .......................................................................................... Usnesen schváleno ..................................................................................
142 142 143 143
34. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 195 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ Senátor Jan Nádvorník .............................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................
144 144 145
35. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a
VIII
vládou Království Bahrajn o podpoře a ochraně investic, podepsaná dne 15. října 2007 v Praze – senátní tisk č. 143 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ......................................................... Senátor Jan Nádvorník ............................................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
145 146 146
36. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Novým Zélandem o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 26. října – senátní tisk č. 151 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ Senátor Jiří Stříteský ................................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................
146 147 147
37. Konvergenční program České republiky (listopad 2007) – senátní tisk č. 156 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ Senátor Ivan Adamec ................................................................................ Senátor Luděk Sefzig ................................................................................ Senátor Milan Štěch .................................................................................. Senátor Jan Hajda ..................................................................................... Senátor Jaromír Volný ............................................................................... Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ Senátor Luděk Sefzig ................................................................................ Senátor Ivan Adamec ................................................................................ Senátor Milan Štěch .................................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................ Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................
147 148 149 149 150 151 151 153 154 154 155 155
3. den schůze – 26. března 2008 Jednání zahájil a řídil místopředseda Senátu Petr Pithart 38. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jana Hálka, Václava Jehličky a dalších senátorů, kterým se mění zákon č.203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky – senátní tisk č. 217 – 1. čtení Místopředseda Senátu Jiří Liška ............................................................. Senátor Josef Pavlata .............................................................................. Usnesení schváleno ..............................................................................
156 158 158
39. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku cestovních dokladů – senátní tisk č. 220
IX
Ministr vnitra ČR Ivan Langer .................................................................. Senátor Vlastimil Sehnal ......................................................................... Usnesení schváleno .............................................................................. Další část schůze řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka
159 160 160
40. Návrh směrnice Rady o jednotné proceduře při podávání žádosti o jednotné povolení k pobytu a pracovní povolení na území členského státu příslušníky třetích států a o společném souboru práv pro pracovníky ze třetích zemí legálně pobývajících v členském státě – senátní tisk č. N 061/06 Ministr vnitra ČR Ivan Langer ................................................................... Senátor Tomáš Grulich ............................................................................. Senátorka Alena Gajdůšková ................................................................... Ministr vnitra ČR Ivan Langer ................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
160 161 162 162 163
41. Návrh směrnice Rady o podmínkách vstupu a pobytu příslušníků třetích států za účelem výkonu vysoce kvalifikovaného zaměstnání – senátní tisk č. N 062/06 Ministr vnitra ČR Ivan Langer ................................................................... Senátor Tomáš Grulich ............................................................................. Senátorka Alena Gajdůšková ................................................................... Ministr vnitra ČR Ivan Langer ................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
164 165 166 167 168
42. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách) – senátní tisk č. 190 Poslanec David Kafka ............................................................................... Senátor Jan Horník .................................................................................... Usnesení schváleno ................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger
169 169 170
43. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 192 Senátor Josef Vaculík ............................................................................... Senátor Jaroslav Kubera .......................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
170 171 171
44. Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2007 – senátní tisk č. 179 Ministr vlády ČR, předseda Legislativní rady vlády ČR Cyril Svoboda ..... Senátor Luděk Sefzig ................................................................................ Senátor Jiří Zlatuška .................................................................................. Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ Senátor Jaroslav Kubera ........................................................................... Senátorka Alena Gajdůšková .................................................................... X
171 172 174 175 175 176
Senátor Martin Mejstřík .............................................................................. Senátor Ivo Bárek ....................................................................................... Ministr vlády ČR, předseda Legislativní rady vlády ČR Cyril Svoboda ....... Senátor Luděk Sefzig ............................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
178 178 178 181 182
45. Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 a výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2007 – senátní tisk č. 178 Senátor Karel Barták ............................................................................... Usnesení schváleno ..............................................................................
182 184
46. Změna v orgánech Senátu Senátor Josef Pavlata .............................................................................. Usnesení schváleno ............................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška
184 185
47. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Martina Mejstříka, Richarda Sequense, Josefa Novotného, Jana Horníka a Jaromíra Štětiny, kterým se mění zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších právních předpisů – senátní tisk č. 100 – 2. čtení Senátor Jaromír Štětina ........................................................................... Senátorka Daniela Filipiová ..................................................................... Senátor Martin Mejstřík ............................................................................ Senátor Vlastimil Balín ............................................................................. Senátor Jiří Pospíšil .................................................................................. Senátor Martin Mejstřík ............................................................................. Senátor Josef Pavlata ............................................................................... Senátor Jiří Stříteský ................................................................................. Senátor Jaromír Volný ............................................................................... Senátor Martin Mejstřík .............................................................................. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger ....................................................... Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ Senátor Martin Mejstřík .............................................................................. Senátor Luděk Sefzig ................................................................................. Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... Senátor Jaromír Volný ................................................................................ Senátor Martin Mejstřík .............................................................................. Senátor Jaromír Volný ............................................................................... Usnesení schváleno ................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger
185 190 190 192 192 193 198 199 199 200 203 203 203 204 204 204 205 206 206
48. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 196
XI
Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................... Senátor Vlastimil Balín ............................................................................. Senátor Jiří Oberfalzer ............................................................................. Senátor Adolf Jílek ................................................................................... Senátor Jiří Zlatuška ................................................................................ Senátor Tomáš Töpfer ............................................................................. Senátor Karel Barták ................................................................................ Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................... Senátor Vlastimil Balín ............................................................................. Senátor Tomáš Töpfer ............................................................................. Senátorka Soňa Paukrtová ...................................................................... Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................... Senátor Jiří Stříteský ................................................................................ Senátor Vlastimil Balín ............................................................................. Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................... Předseda Senátu Přemysl Sobotka ......................................................... Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................... Senátor Vlastimil Balín ............................................................................. Předseda Senátu Přemysl Sobotka .......................................................... Senátor Vlastimil Balín .............................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart
207 208 210 210 211 213 215 216 217 218 219 219 220 220 221 221 221 222 222 223 224
49. Petice proti diskriminaci obyvatel venkova – senátní tisk č. 91 Senátor Ivo Bárek ..................................................................................... Eduard Kavala .......................................................................................... Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ....................................................... Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič ................................................... Jiří Vačkář ................................................................................................. Senátorka Alena Gajdůšková .................................................................... Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ........................................................ Senátor Jiří Stříteský ................................................................................. Eduard Kavala ........................................................................................... Senátor Milan Štěch .................................................................................. Senátor Jaroslav Kubera ........................................................................... Senátor Josef Vaculík ................................................................................ Senátor Jan Horník .................................................................................... Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ......................................................... Senátorka Jana Juřenčáková ..................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ Senátor Ivo Bárek ....................................................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
225 226 227 229 231 232 233 234 234 235 235 237 238 238 238 239 239 240
50. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví – senátní tisk č. 147 Ministr kultury ČR Václav Jehlička .............................................................. Senátor Jaromír Jermář .............................................................................. Usnesení schváleno ..................................................................................
XII
240 242 243
51. Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 214 – 1. čtení Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................ 243 Senátor Josef Pavlata .................................................................................. 244 Usnesení schváleno .................................................................................. 244
Závěr 12. schůze Senátu v 6. funkčním období ............................................ 244
XIII
Těsnopisecká zpráva z 12. schůze Senátu Parlamentu České republiky (1. den schůze – 19. března 2008)
(Jednání zahájeno v 10.00 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na 12. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána podle § 49 odst. 1 zákona o našem jednacím řádu. Pokud budu zmiňovat jen jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Pozvánka byla zaslána ve středu 27. února. Z dnešní naší schůze se omlouvají senátoři Karel Schwarzenberg, Václav Homolka, Karel Tejnora, Jana Juřenčáková, Luděk Sefzig a z dopoledního jednání i Karel Barták. Karty a celý rytmus, doufám, že ovládáte, náhradní karty jsou k dispozici v předsálí. Nejprve si podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli naší schůze byli senátoři Martin Mejstřík a senátorka Jiřina Rippelová. Má někdo připomínku k tomuto návrhu? Nemá. Takže znělkou svolám na první hlasování. Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 1 ukončeno, registrováno 46, kvórum 24, pro 42, proti nikdo. Návrh byl schválen a máme dva ověřovatele. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu, návrhy na změnu a doplnění pořadu – tento návrh vám byl rozdán na lavice. Všechny změny, které jsou navrhovány, schválil Organizační výbor svým usnesením č. 176 ze dne 11. března a 179 z 18. března. Nejprve bychom projednali body, které předkládá místopředseda vlády Alexandr Vondra. Jedná se o bod Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 13. a 14. března v Bruselu a o pozicích České republiky, senátní tisky č. 174, 144, 153, 175 a posledním dopoledním bodem by byla volba člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Dnes odpoledne bychom zahájili blokem ministra zemědělství Petra Gandaloviče. Jedná se o tisky 191, 206, 212 a č. K 072/06. Po 16. hod. bude následovat blok ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Jedná se o senátní tisky č. 193, 198, 199, 200, 202, 203, 204, 205, 207 a č. M 080/06. Ve čtvrtek, tzn. zítra, budeme pokračovat blokem, který předkládá ministr průmyslu a obchodu Martin Říman a jedná se o tisky č. 208, 211, N 068-070/06. Poté projednáme body, jejichž předkladatelem je ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a jedná se o tisky 145, 213 a 152. Následně budou na pořadu návrhy ministra vnitra Ivana Langera, což jsou tisky 209, 210, N 061/06 a N 062/06. Ve čtvrtek jako poslední body dopoledního jednání projednáme tisky 196 a 147 ministra kultury Václava Jehličky.
1
Čtvrteční odpolední jednání zahájíme tiskem 197, který patří ministru životního prostředí Martinu Bursíkovi. Potom budeme pokračovat body ministra financí Miroslava Kalouska, jedná se o tisky 194, 195, 143, 151 a 156. Máme také dva návrhy na pevné zařazení bodů na středu 26. března. Jedná se o náš tisk č. 91, který bychom projednali jako první bod dopoledního jednání a senátní tisk č. 100, který projednáme jako první bod odpoledne. Moje otázka zní, zda má někdo další doplňující návrh, nebo změnu pořadu. Z mého návrhu je celkem jasné, že situace je relativně nepřehledná, a já doufám, že svým jednáním ji zpřehledníme, ale upozorňuji na to, že dnes i zítra bychom končili v 19:00 hod. a budeme pokračovat příští středu, a je možné, že i ve čtvrtek, záleží na tom, jak nám budou jednotlivé body dlouho trvat. Takže nikdo další návrh nemá. Navrhuji, abychom přistoupili k hlasování o návrzích na změny a doplnění pořadu 12. schůze tak, jak jsem je v rámci usnesení Organizačního výboru přednesl. Zahajuji hlasování o změnách a o pořadu našeho jednání. Kdo je pro, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 2 ukončeno. Registrováno 60, kvórum 31, pro 59, proti jeden. A protože návrh, o kterém jsem nechal hlasovat, byl nejen o změnách, ale i o pořadu, tak už nebudeme znovu hlasovat. Program je stanoven. Začínáme prvním bodem, a tím bodem je Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 13. a 14. března 2008 v Bruselu a o pozicích České republiky S informací vystoupí místopředseda vlády Alexandr Vondra, který má v tuto chvíli slovo, a zároveň ho tady vítám. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, vážený pane předsedo, jsem tu dnes a otevírám naše dnešní zasedání tím, abych vás informoval o výsledcích jednání Evropské rady, která proběhla ve dnech 13. a 14. března t. r. v Bruselu, a samozřejmě, tak jak je zde dobrým zvykem, i o pozicích, které na ní hájila česká vláda. Hlavními tématy letošní Rady byly: 1) Odstartování nového tříletého lisabonského cyklu 2) Klimaticko-energetické otázky 3) Problematika týkající se aktuální situace na finančních trzích 4) Otázka vzniku tzv. Středomořské unie. Přestože oněm jarním evropským summitům je přezdíváno „lisabonské“, neboť jsou pravidelně věnovány vyhodnocování Lisabonské strategie a vůbec takovému tomu komplexu ekonomických otázek, o Lisabonu jako takovém se tentokrát příliš nemluvilo. Naopak, rok po vyhlášení oněch ambiciózních klimatických cílů zvaných dvacet, dvacet, dvacet, nastal čas lámání chleba a Evropskou radu zcela ovládla debata o tom, jak závazky, které byly učiněny rok předtím, realizovat, a tedy debata o tom, jakou cenu jsme ochotni za tyto závazky zaplatit. K tomu se za chvíli vrátím. Ale nejprve tedy, aby bylo povinnosti učiněno zadost, pár slov k Lisabonu nebo k Lisabonské strategii. Rada odsouhlasila stávající znění integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost a přijala revidovaný lisabonský program Společenství na tříleté období
2
2008 až 2010. Stejně tak přijala doporučení jednotlivým členským státům při provádění jejich strukturálních reforem. Zde můžeme s uspokojením konstatovat, že drtivá většina doporučení, která byla adresována České republice, je pokryta legislativním plánem této vlády na příští roky. Unie doporučuje v zájmu udržitelnosti veřejných financí především neprodleně provést ohlášený program reforem důchodového systému a dále provést reformy systému zdravotní péče a také pokračovat v důležitých ohlášených reformách s cílem modernizovat oblast zaměstnanosti, podporovat elektronizaci veřejné správy, čili ten, tzv. e-Government, a zlepšit přístup k finančním prostředkům pro inovační podniky. Jak jistě víte, a jak tu často i dokládáme, všechna tato témata patří mezi priority této vlády. Naše delegace na summitu zdůraznila, jak důležitou oblastí Lisabonské strategie je vnitřní trh a ocenila v tomto směru úsilí i prezidenta komise Barrosa v oblasti snižování administrativní zátěže. V této souvislosti jsme také podpořili návrh na posílení té tzv. Stoiberovy komise, která si klade za cíl bojovat s přemírou byrokracie vyplývající z unijní legislativy. Ale, jak jsem již řekl, hlavním tématem této jarní Evropské rady byly otázky týkající se oblasti energetiky a klimatických změn. Na jednacím stole ležel návrh komise, jak snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % a zároveň zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie také na 20 % podílu v energetickém mixu. Evropská rada řešila zásadní dilema, jak tedy bojovat proti klimatickým změnám na straně jedné a zároveň jak zabránit odlivu průmyslu a zejména energeticky náročného průmyslu z Evropy do zemí s nižšími ekonomickými standardy. Pokud by stoupl v platnosti aktuální návrh komise, který byl předložen v lednu letošního roku, od roku 2013 by musely průmyslové podniky i výrobci elektřiny nakupovat všechny emisní povolenky v aukcích, zatímco nyní je dostávají na bázi národních alokačních plánů zdarma. To by samozřejmě znamenalo dodatečné náklady v řádech miliard eur. Pokud by neuspěla jednání o tzv. postkjótském systému, která budou vrcholit příští rok na podzim v Kodani, a Evropě se nepodařilo donutit Čínu, Spojené státy a další země, aby přijaly podobně přísné podmínky, evropský průmysl by se dostal do konkurenčně velice nevýhodné situace, a to samozřejmě nechceme společně s dalšími zeměmi připustit. Česká delegace jela do Bruselu s cílem dosáhnout toho, aby boj proti klimatickým změnám nebyl pro český průmysl likvidační. Česko patří ke státům s vysokým podílem průmyslu za tvorbě HDP. Proto jsme byli s Německem a Polskem lídry jakési koalice, která požaduje postupný návrh na aukce. Společně jsme do závěru Evropské rady prosadili požadavek, aby komise do klimatického balíčku doplnila opatření, jejichž cílem bude chránit energeticky náročný průmysl pro případ krachu mezinárodních jednání. Považuji to za částečný, ale důležitý úspěch, ještě důležitější však v další fázi bude prosadit se také v diskusi o tom, co je definice toho energeticky náročného průmyslu a také zajistit, aby český průmysl zpod ochranného deštníku nevypadl. Cenou za ústupek v závěrech Evropské rady, protože komise tu musela couvnout, bylo do určité míry přijetí naopak britského návrhu, který předložil na poslední chvíli Gordon Brown, aby komise do balíčku zapracovala nebo aby na příští Radu předložila návrh na snížení DPH na energeticky účinné zboží a materiály. My jsme se tady původně postavili proti tomuto návrhu s odvoláním na to, že to nepřísluší komisi, nýbrž Radě předkládat takovéto návrhy, nicméně pak v zájmu
3
dosažení konsenzu a poté, co byla slíbena diskuse a některé první modifikace ve prospěch průmyslových zemí, jsme v tomto couvli. Další zajímavou otázkou, která byla Evropskou radou diskutována, jsou biopaliva. Evropská rada sice nezpochybnila třetí cíl z březnové Rady loni, tj. dosáhnout do roku 2020 desetiprocentní podíl biopaliv na pohonných hmotách, ovšem byla uznána nutnost revidovat evropskou politiku v této oblasti zejména s ohledem na udržitelnost jejich výroby. Již dnes je totiž jasné, že cíle deseti procent bude nemožné dosáhnout pouze z evropských zdrojů a zároveň zvyšování kultivačních ploch a s ním související odlesňování, které zvyšuje skleníkový efekt. Posledním bodem Evropské rady v této tematické kapitole, ze kterého Česko bude muset vyvodit důsledky, je závěr, že legislativní proces ke klimatickému balíčku bude valen tak, že bude ukončován buď koncem letošního roku, nebo začátkem roku příštího. Čili to tak či onak, přinejmenším v poslední fázi, spadne do našeho předsednictví. Z toho vyplývá, že velice záhy budeme muset vyřešit, čím budeme postupně nahrazovat alespoň část podílu fosilních paliv, jako je uhlí na našem energetickém mixu, zda plynem, který na oplátku zvýší naši závislost na Rusku, či jadernou energií. Tato otázka bude stále více a více na pořadu našich debat. Nyní na závěr několik slov k posledním dvěma tématům. K aktuální situaci na finančních trzích Evropská rada vyjádřila ve svých závěrech znepokojení nad pádem dolaru vůči euru, který se přidává k rostoucí inflaci a k dopadům hypoteční krize. Evropští státníci se poprvé na této úrovni vyjádřili k daňovým otázkám. Vydali prohlášení, že příslušné fluktuace měnného kurzu škodí hospodářskému růstu a vyzývaly k posílení finanční stability. Pro Česko bude podstatné, aby se nejednalo o první krok k zasahování do nezávislosti Evropské centrální banky, vůči její činnosti je dlouhodobě kritický zejména francouzský prezident. Pro středně velkou zemi jako jsme my, je s výhledem na naše budoucí členství v eurozóně podstatné, aby nezávislost Evropské centrální banky nebyla nijak ohrožována. Ke středoevropské unii. Po dlouhotrvajících sporech o její podobu – byl to návrh francouzského prezidenta, s kterým přišel loni ve své volební kampani a ke kterému řada zemí v čele s Německem měla výhrady, nakonec Evropská rada schválila společnou pozici k této iniciativě. V iniciativě jsme patřili díky poloze ve střední a východní Evropě k těm zemím, které k projektu měly značně rezervovaný přístup. Proč? Především hrozilo, že by vztahům se středomořskými sousedy byla věnována nepřiměřená pozornost a že zejména unijní finanční prostředky a zdroje by byly novým mechanismem více tunelovány jižním směrem a méně směrem východním nebo jihovýchodním, tedy tam, kde z hlediska stabilizace evropské periferie nás to zajímá více. Bylo tu samozřejmě také určité riziko, že se jedná o jakousi náhražku nebo kost podanou Turecku. Nejožehavější nebo nejproblematičtější na této iniciativě bylo to, že by se jí zúčastnili pouze někteří vybraní – Francie a zejména středomořské státy, tudíž že na převodu finančních prostředků jižním směrem by se podílela jen část zemí, nikoliv všechny. Tato rizika se nakonec podařilo eliminovat. Středomořská unie bude jen přejmenovaným barcelonským procesem, tedy toho, co existuje a čeho se zúčastníme v rámci EU. Bude otevřena všem členům unie, nikoli jen členům středomořským. Bude se jmenovat jinak – Unie pro mediterán, nikoli středomořská unie. Důležité je, že se do závěrů podařilo prosadit prohlášení o unii, přičemž na návrh Polska podporovaným námi, Německem a dalšími, bylo vzato na vědomí, že
4
na příští evropské radě bude projednávána podobná iniciativa ve vztahu k východní dimenzi Evropy, tedy to co nás zajímá a co by mělo unii pro mediterán nějakým způsobem vyvážit. To je stručná rekapitulace toho, co bylo projednáváno minulý týden na Evropské radě. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo vlády. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Musíme určit zpravodaje pro jednání našeho pléna. Navrhuji, aby jím byl pan senátor Škaloud, místopředseda výboru pro záležitosti EU. Souhlasí s tím? Ano, kýve hlavou. O tomto mém návrhu budeme za chvíli hlasovat. Zahajuji hlasování o zpravodaji. Kro je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování číslo 3 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen. V této chvíli má slovo místopředseda výboru pro záležitosti EU, současný zpravodaj pan senátor Miroslav Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené paní senátorky a senátoři, nemám nic k tomuto předkladu, jak zde byl uveden, mám zde jen návrh na usnesení Senátu po proběhlé rozpravě. Návrh spočívá v tom, že Senát by vzal na vědomí informaci vlády. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji za tuto zprávu. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pan vicepremiére, paní a páni senátoři, myslím si, že patří poděkování panu vicepremiérovi za informace o jednání jarní Evropské rady. Domnívám se ale, že by měla informace o jednání Evropské rady ze strany vlády také v parlamentu předcházet, protože se domnívám, že by se měl parlament vyjádřit k tomu, co hodlá vláda ČR za ČR na evropské úrovni prosazovat, co chce hájit, s čím na Evropskou radu jde. Tento postup byl zvykem také v minulém volebním období. Myslím si, že to byl dobrý zvyk a měli bychom se k němu vrátit. Slyšíme-li informace o jednání Evropské rady ex post, domnívám se, že by bylo také namístě, abychom slyšeli nejen to, jak Evropská rada proběhla, to si můžeme přečíst, závěry jsou veřejné, ale že bychom měli především od pana vicepremiéra nebo od toho, kdo nám zprávu předkládá slyšet, jakým způsobem se vláda ČR hodlá vypořádat se závěry Evropské rady, protože závěry Evropské rady neznamenají, že si státníci v Evropě něco domluvili, že si o něčem popovídali, ale jsou závazkem pro každý členský stát. Jestliže představitelé vlád jednotlivých členských zemí něco dohodnou, tak také zároveň garantují, že se věci budou dít v jejich zemích. Jestliže dostáváme informaci ex post, tak si myslím, že bychom také měli slyšet, jakým způsobem bude vláda závěry ER plnit. Dovolte mi ještě několik poznámek ke konkrétnímu jednání. Velká část jednání jarního summitu byla věnována klimatickým změnám. Já bych se tedy zeptala, jak se slučuje pozice České republiky s vystupováním pana prezidenta, který oficiálně hlásá pravý opak toho, co je – alespoň tak, jak zatím bylo prezentováno – stanoviskem České republiky. Já se domnívám, že buď Česká republika musí přijmout stanovisko pana prezidenta a na mezinárodním fóru
5
vystupovat tak, jak to hlásá pan prezident, který je hlavou státu, anebo tedy pan prezident musí být v souladu s ústavou, a jestliže je součástí moci výkonné, tak musí oficiálně hlásat, a kdykoli promluví jako prezident v zahraničí, tak oficiálně hlásá, tak musí jaksi být konformní se stanoviskem vlády České republiky. Protože je součástí moci výkonné. Dále jsem ráda slyšela, že priorita vlády České republiky je podpora vědy a výzkumu a inovací. To bylo další téma evropského summitu. Pak ale se mi zdá, že je s tím poněkud v rozporu to, co se odehrálo v době nedávné, což bylo zrušení významného pracoviště v oblasti inovací, to je brněnského – nebo Evropského design centra umístěného v Brně. Tato organizace, toto pracoviště má velmi úzkou vazbu právě do inovací, přesto vláda České republiky toto pracoviště zrušila. A bylo to pracoviště s evropským rozměrem a s evropským významem. Dále se domnívám, že v rozporu s tvrzením, že věda a výzkum, inovace je prioritou této vlády, je také postoj k Evropskému technologickému institutu. Ten byl na jarním summitu přijat, rozhodnutím jarního summitu bylo potvrzeno jeho zřízení. Nemá smyslu se vracet k tomu, jak se vláda České republiky k této instituci zachovala. Mě ale nepřestane mrzet, že jsme neusilovali, resp. přerušili záměr získat sídlo Evropského technologického institutu do Prahy, které by velmi a velmi slušelo. Nicméně nemá smyslu plakat nad rozlitým mlékem. Myslím si ale, že vláda České republiky by měla přijmout skutečně zásadní opatření k podpoře trojúhelníku věda – výzkum – inovace, tak jak to předpokládá také struktura ETI. Že by bylo skutečně nezbytně nutné podpořit vědu a výzkum České republiky, vysoké školy a inovační centra tak, aby se mohly zapojit do evropských znalostních společenství, která budou tu základní síť ETI tvořit. Domnívám se, že vláda by měla usilovat o nominace českého zástupce do řídícího výboru a dozorčí rady, tedy do těch řídících orgánů ETI, když už nemá asi smysl usilovat o centrum zde v České republice. Nenavrhuji v této věci usnesení. Věřím, že v tomto návrhu nebo náhledu na věc, že v tom úsilí skutečně zapojit český výzkum, vědu, česká technologická centra a inovační centra do sítě evropských znalostních společenství, do sítě ETI, že to je věc, na které se můžeme shodnout. A já doufám, že pan vicepremiér osobně bude garantovat to, že ČR bude o maximální zapojení do sítě ETI usilovat. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Kdo další se hlásí? Nikoho nevidím. Končím rozpravu a ptám se pana navrhovatele, pana místopředsedy vlády, zda chce zareagovat. Zvedá se, takže máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, asi se hodí, abych na ty tři poznámky reagoval. Pokud jde o tu diskusi tady v Senátu, zda před, nebo po Evropské radě, vy dobře víte, když máme plénum spadající do toho období těsně před Evropskou radou, pak vždy tu informujeme, s čím odjíždíme na Evropskou radu. Pokud plénum zrovna nespadá do toho období, tak to činíme ve vybraných a k tomu určených výborech. To jsem ostatně já i osobně na půdě Parlamentu učinil před odjezdem na Evropskou radu. Je tedy na vás, jestli byste se ještě chtěli zvlášť sejít na plenárním zasedání. Já tady vidím ty reakce. Myslím si, že jsou dostatečně dopředu známa ta data, kdy Evropská rada zasedá, takže můžete harmonogram podle toho uzpůsobit, pokud je o to zájem. Vláda v každém případě se neschovává do žádného úkrytu před vámi. My jsme vždycky chtěli i v té debatě o reformované smlouvě, aby byla kontrolní funkce parlamentu posílena.
6
Pokud jde o tu otázku prezident a vláda, za prvé mandát byl určen předsedovi vlády. Byl projednáván jak na té vládní úrovni, tak na úrovni pracovního výboru pro Evropskou unii. Prezident, pokud vystupuje jako hlava české delegace, tak má zkušenost s ním je, že se vždy řídí mandátem, kterým ho k tomu vláda vybaví. Pokud mluví jako akademik, nikdo mu myslím nemůže brát tu svobodu jako akademik mluvit. Je znám jeho skeptický postoj k některým těm zejména mitigačním opatřením v tom tak řečeném boji s klimatickou změnou. Já myslím, že to, co jsem vám tady přednášel jako závěry této Evropské rady a koneckonců závěry zatím – žádné fatální – učiněny nebyly, ty budou učiněny až ke konci tohoto roku, toto byla jenom debata, která jakýmsi způsobem nasměrovala jednání o těch zákonných opatřeních, která mají zajistit to, že se závazky budou plnit, tak právě ta debata a můj popis ukázal, že jedna věc je se k něčemu zavázat a druhá věc je být připraven to splnit. A tady, řekněme si upřímně, nic není zadarmo a dostává-li se to pak do roviny toho, jaké ty závazky budou mít konkrétní dopad na životy lidí, na ekonomiku v jednotlivých evropských zemích, tak ta debata vůbec není triviální a černobílá. V mnohém si myslím, že je třeba dát některým těm varováním i za pravdu. Čili chci varovat před nějakým takovým černobílým nahlížením na tento velký problém. Pokud jde o vědu a výzkum, já v zásadě s vámi souhlasím. Je to jedna z oblastí, která je schopna garantovat to, že Evropa bude konkurenceschopná v té globální soutěži. Česká vláda tomu věnuje nesmírně vysokou pozornost. Já si myslím, že jenom ten samotný fakt, že předseda vlády je předsedou Rady pro vědu a výzkum a skutečně dohlédl na to, že tato rada sedí na Úřadě vlády a skutečně se účastní jejích pravidelných zasedání, dává jakýsi směr koneckonců i při úsilí vlády naplnit konvergenční program tak, abychom neměli problémy s čerpáním fondů, abychom neměli problémy v Evropské unii, čili přináší určité seškrtávání těch rozhazovačných výdajů, tak jediná oblast, kde vláda se snaží, aby ten podíl prostředků na HDP vytrvale rostl, a to jak v tom relativním, tak v tom absolutním měřítku, je právě oblast vědy a výzkumu. Evropský technologický institut, já jsem rád, že bojujete za Evropský technologický institut, myslím, si, že je to právě ve světle těchto priorit asi důležitější než bojovat třeba za Gender institut, ale na tom žebříčku, my jsme zvažovali, a to dobře víme, bavili jsme se o tom, co je víc z hlediska přínosu pro vědu a výzkum, jestli usilovat o to, aby tady bylo centrum pro navigační globální satelitní systém Galileo nebo virtuální evropský technologický institut, který stejně bude ve více městech, a dospěli jsme tehdy k názoru, že Galileo, pokud se podaří, je více. Já jen upozorňuji, že včera byl v Praze na návštěvě komisař Jacques Barrot pro dopravu, který má problematiku Galileo v portfoliu, a my víme, že se tu objevily problémy s financováním, že původní představa o soukromém financování se nenaplnila, bude to tedy financováno z veřejných zdrojů EU, ale ten systém existovat bude a tudíž i trvá česká kandidatura na jeho umístění tady u nás doma. Čili tuto otázku v žádném případě nepodceňujeme. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Chce se zpravodaj vyjádřit? Máte slovo, pane kolego. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že diskuse již proběhly, tak bych měl návrh usnesení Senátu, a to je, že Senát bere na vědomí informaci vlády o pořadu jednání Evropské rady konaného ve dnech 13. a 14. ledna 2008 v Bruselu o pozicích České republiky. To je všechno.
7
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, o tomto návrhu budeme za chvilku po znělce hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování pořadové číslo 4 ukončeno, registrováno 60, kvórum 31, pro 54, proti nikdo, návrh byl schválen, a tím končíme projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Albánskou republikou na straně druhé, podepsaná dne 12. června 2006 v Lucemburku Je to tisk č. 174 a uvede jej opět místopředseda vlády Alexandr Vondra, který zastupuje ministra zahraničí. Máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedo, dámy a pánové, vláda tímto předkládá žádost o vyslovení souhlasu s ratifikací dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Albánskou republikou na straně druhé podepsané v Lucemburku dne 12. června roku 2006. Dohoda o stabilizaci a přidružení upravuje formy politického dialogu EU s Albánií včetně posílení regionální spolupráce. Předpokládá vznik volného obchodu mezi společenstvím a Albánií do deseti let od vstupu této dohody v platnost. Dále upravuje pohyb pracovníků, svobodu usazování, poskytování služeb a běžných plateb a pohybu kapitálu. Dohoda také zakotvuje závazek Albánie sblížit právní předpisy s předpisy ES zejména v oblastech vnitřního trhu a vymezuje rámec spolupráce s Albánií v řadě oblastí, zejména v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. Dohoda zřizuje radu, výbor a parlamentní výbor pro stabilizaci a přidružení, které budou dohlížet na její uplatňování. V souladu s běžnou praxí se ve vzájemných vztazích uplatňuje od 12. června 2006 tzv. prozatímní dohoda týkající se především obchodu, spolupráce a institučního rámce. Platná bude do doby než dohoda o stabilizaci a přidružení vstoupí po ukončení ratifikačního procesu ve všech členských zemích v platnost. Jedná se o standardní stabilizační a asociační dohodu, která je plně podobná dohodám, které Unie již uzavřela s Chorvatskem, Makedonií a Černou Horou a která se v současné době připravuje také se Srbskem a Bosnou a Hercegovinou. Albánská republika se nachází v regionu, o jehož stabilizaci ČR v rámci své zahraničněpolitické orientace dlouhodobě usiluje. Sjednání dohody je jak ve všeobecném zájmu Evropy, tak i v národním zájmu ČR. Vstup dohody v platnost podpoří rozvoj bilaterálních vztahů včetně ekonomické a obchodní spolupráce a přispěje také k dobré stabilizaci balkánského regionu. Nepředpokládá se dopad provádění dohody na státní rozpočet ČR ani na rozpočet Unie. Česko podporuje integraci Albánie do evropských a euroatlantických struktur. Mimo jiné asi víte, že na nadcházejícím summitu NATO v Bukurešti začátkem dubna bude Albánie přizvána s vysokou pravděpodobností do NATO. Vysoce oceňujeme také stabilizační roli Tirany v regionu západního Balkánu, zejména i zvlášť pozitivně hodnotíme realistický, pragmatický přístup a klidnou politiku, které Albánie uplatňuje ve vztahu k situaci v Kosovu.
8
Čili vzhledem k velmi dobrým vzájemným vztahům mezi ČR a Albánií, jíž bylo dosaženo po demografických změnách v obou zemích, je ze zahraničně politického hlediska nyní žádoucí o to více, že Albánii hodlá brzy navštívit předseda vlády, čili je žádoucí, aby se česká strana co nejdříve připojila k ostatním členům Unie a tuto dohodu ratifikovala. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů, pane místopředsedo. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, usnesení má číslo 174/2, zpravodajem je pan senátor Josef Zoser. Garančním výborem je VEU s usnesením číslo 174/1, zpravodajem je pan senátor Václav Koukal, který má nyní slovo. Senátor Václav Koukal: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, zpráva je po dohodě s kolegou Zoserem zprávou společnou a já poté, co pan ministr podrobně popsal smysl a obsah dohody, řeknu jen několik poznámek, které možná doplní zprávu pana ministra. Jedna z poznámek je, že dohoda má vstoupit v platnost minimálně do deseti let a bude to přechodové období, ve kterém bude rozdělena na dvě etapy a po první etapě, která začne v okamžiku, kdy dojde k podpisu všemi členskými státy a Radou Evropy a Albánií, pak začne běžet tato první etapa. A po vyhodnocení první etapy potom bude rozhodnuto o tom, jaký pokrok byl proveden na straně Albánie, a po přechodu druhé etapy bude vyhodnocena i druhá etapa a poté bude možné dojít k podpisu smlouvy. Obsah dohody a cíle dohody jsou standardními záležitostmi, které podepisuje vždy na jedné straně Evropské společenství a jednotlivé členské státy a strana třetí, v tomto případě Albánie, a není nutné dále podrobně obsah této dohody popisovat. Je samozřejmě v zájmu České republiky, aby tato dohoda vstoupila v platnost nejenom ve vztahu k obecnému zájmu EU, a také naše vzájemné obchodní vztahy s Albánií jsou velmi zajímavé a pro Českou republiku užitečné. Proto si dovolím seznámit vás s usnesením, které je ve shodě obou výborů, jak výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který se tím zabýval 27. února, tak také usnesení našeho výboru pro záležitosti EU, který byl 30. ledna, to bylo 206. usnesení našeho výboru a v tomto usnesení se doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Albánskou republikou na straně druhé, které dohody podepsaly 12. června 2006 v Lucemburku. Tolik moje zpravodajská zpráva. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů a já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám, že by ať už navrhovatel nebo zpravodaj se chtěli vyjadřovat k něčemu, co neexistuje. Máme jediný návrh tak, jak nám ho přednesl kolega a ten návrh je, že Senát dává souhlas s ratifikací – spojený s těmi dalšími větami. Zahajuji hlasování. Kdo je pro souhlasné stanovisko, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 54, kvórum 28. Pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji předkladateli a oběma zpravodajům. My se tady vystřídáme s kolegou na řízení a budeme pokračovat.
9
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Budeme pokračovat projednáváním bodu, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 144, a uvede jej místopředseda vlády Alexandr Vondra, který tentokrát zastoupí předsedu vlády. Panu místopředsedovi uděluji slovo. Prosím. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové. Vzhledem k neexistenci multilaterální smlouvy o výměně a vzájemné ochraně národních utajovaných informací je jediným nástrojem pro zajištění náležité ochrany utajovaných informací vyměněných v mezinárodním styku bilaterální smlouva. Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti navíc předpokládá sjednání mezinárodní smlouvy pro určité úkony v rámci mezinárodní spolupráce, tj. poskytování utajovaných informací v mezinárodním styku, uznávání bezpečnostních oprávnění vydaných úřadem cizí moci a podobně. Návrhy na sjednání smluv o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací jsou připravovány pouze s těmi státy, které jsou schopny těmto zajistit alespoň takovou úroveň ochrany, jako jim poskytuje Česká republika. Předmětné smlouvy jsou tedy sjednávány zpravidla se členskými státy NATO nebo EU, neboť tyto státy musí zachovávat minimální standardy ochrany utajovaných informací stanovené předmětnými organizacemi. S ohledem na výše uvedené můžeme konstatovat, že portugalská strana zajišťuje ochranu utajovaných informací na odpovídající úrovni a zachovává stejné základní principy pro přístup k utajovaným informacím jako my tady doma. Vztahy s Portugalskem jsou navíc velmi dobré, oba státy kooperují v mezinárodních organizacích jako je NATO nebo EU a intenzivní spolupráci vykonáváme nyní i v rámci Schengenského prostoru. Koneckonců bylo to Portugalsko, které díky svému know-how, pokud jde o ten starší typ schengenské spolupráce, prosazovalo velmi výrazně to včasné přistoupení států střední a východní Evropy do Schengenu. Je tedy zřejmé, že spolupráce obou států vyžaduje výměnu utajovaných informací. Předkládaná smlouva byla sjednána v souladu s vzorovou směrnicí pro expertní jednání o návrhu takových smluv. Při sjednání byly plně prosazeny zájmy ČR. Navrhovaný text smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem, s ostatními součástmi správnímu řádu ČR a s mezinárodními závazky, kterými je naše republika vázána. Soulad také reflektuje obecně uznávané principy a uzance mezinárodního práva. Závazky, které sjednáním smlouvy vznikají, jsou obdobné těm, které jsou obsaženy již v platných smlouvách o výměně a ochraně utajovaných skutečností a které jsou v současné době aplikovány. Připomínám, že je to velká část evropských území. Poslanecká sněmovna projednala smlouvu v prvním čtení 30. listopadu a následně s ní vyslovila souhlas s ratifikací 14. března 2008. Čili doporučujeme, aby Senát učinil totéž. Děkuji.
10
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 144/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Rostislav Slavotínek. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 144/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil s oběma zpravodajskými zprávami. Prosím. Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré dopoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové. Jak bylo řečeno, jedná se o společnou zprávu jak komise pro ochranu osobnosti, tak výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, u nichž obou jsem byl zpravodajem. Pokusím se být co nejstručnější. Tato smlouva stanovuje právní rámec pro výměnu a vzájemnou ochranu utajovaných informací mezi Českou republikou a Portugalskem. Česká republika má podobné smlouvy uzavřeny s řadou zemí EU, i mimo ni, např. také s Ruskou federací, Spojenými státy a Ukrajinou. Naposledy jsme se zde v Senátu zabývali podobnou smlouvou 20. září 2007, a to smlouvou mezi ČR a Bulharskou republikou. Senát vyslovil souhlas s ratifikací. Důvody ke sjednání takových smluv vyplývají z členství v Severoatlantické alianci a v Evropské unii. Spolupráce ve vojenské, politické i hospodářské oblasti vyžaduje výměnu utajovaných skutečností, a protože neexistují žádné multilaterální smlouvy, je nutné právní rámec řešit dvoustrannými smlouvami. Tato předkládaná smlouva je obsahově velmi podobná se smluvními dokumenty tohoto typu, stanovuje základní pravidla pro výměnu a zajištění ochrany utajovaných informací mezi oběma státy. Vymezuje základní pojmy, příslušné orgány, stanoví pravidla pro přístup k utajovaným informacím a pro jejich ochranu. Již při projednávání podobné smlouvy s Bulharskem bylo upozorněno na to, že tato smlouva, podobně jako tato smlouva s Portugalskem, je sjednávána jako prezidentská na straně České republiky, kdežto na straně Portugalska se jedná o dokument vládní, který nepodléhá schválení Parlamentem. Podle mezinárodní praxe v takových případech má smlouva charakter vládní, nikoliv tedy jako dokument sjednávaný mezi státy. Tato smlouva je, stejně tak jako smlouva s Bulharskem, předkládána jako smlouva mezi státy. Není to ovšem na závadu a doporučuji tedy, abychom přijali následující usnesení: Senát Parlamentu České republiky vyslovuje souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací. Toto doporučení je shodné s doporučením komise pro ochranu osobnosti. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže obecnou rozpravu končím. Pan navrhovatel se nemá k čemu vyjádřit a to znamená, že je možno přistoupit k hlasování. Byl podán jeden jediný návrh z úst zpravodaje, který zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací. Po znělce budeme hlasovat.
11
Hlasujeme tedy o souhlasu k ratifikaci. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování pořadové č. 6 skončilo schválením návrhu dát souhlas k ratifikaci. 53 přítomných, kvórum bylo 27, 45 senátorek a senátorů pro, nikdo nebyl proti. Tím projednávání tohoto bodu pořadu skončilo. Děkuji panu zpravodaji, panu navrhovateli poděkujeme až na konci jeho vystoupení, neboť budeme projednávat další bod, kterým je „Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Korejskou republikou, podepsaná v Praze dne 14. prosince 2007“ (Předsedající upozorněn na vynechání bodu pořadu č. 4.) Já se omlouvám, i když zřejmě za to nemohu, prezidiálka byla zřejmě sestavena jinak. Nyní tedy budeme projednávat bod, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na výpověď Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení a Protokolu k této dohodě, podepsané v Praze dne 2. prosince 1959, ve vztahu k Ruské federaci Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 153 a uvede jej za ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase místopředseda vlády Alexandr Vondra, kterému uděluji slovo, prosím. Ještě jednou se omlouvám. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Ano, pane předsedající, dámy a pánové, vláda si to nebude vykládat jako pokus tuto smlouvu se SSSR uchovat natrvalo ve věčné platnosti. Na pořadu této schůze je zařazen a tímto předkládám v zastoupení ministra Petra Nečase návrh na vyslovení souhlasu s výpovědí Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení z roku 1959 ve vztahu k Rusku. Základní informace o důvodech, které vedly k tomuto kroku a jeho možných důsledcích, jsou obsaženy v předkládací zprávě a byly podány při projednávání návrhu v příslušných senátních výborech. Dovoluji si proto znovu pouze zdůraznit, že se jedná o typ smluvního dokumentu, který postrádá jakýkoliv ekonomický základ, některá jeho ustanovení vyvolávají značné nejasnosti a z větší části dohodu ani nelze dnes provádět. Doufáme, že výpověď dohody bude impulsem k tomu, aby na ruské straně bylo urychleno schválení připravované moderní dohody o sociálním zabezpečení, která tuto dohodu nahradí. V souladu se stanoviskem příslušných senátních výborů doporučuji Senátu vyslovit s výpovědí dohody souhlas. Závěrem poznamenávám, že bude-li výpověď doručena ruské straně do 30. června t. r., pak dohoda včetně přiloženého protokolu k ní pozbude platnosti dnem 1. ledna 2009. Děkuji za pozornost.
12
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 153/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 153/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Palečková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Alena Palečková: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, pane místopředsedo vlády, dovolte mi, abych jenom doplnila to, co bylo řečeno panem místopředsedou k návrhu na výpověď této dohody, která je platná od roku 1959. Náš výbor se tímto návrhem zabýval a po ujasnění si podstaty tohoto návrhu souhlasil s tím, aby ČR tuto dohodu vypověděla. Jen dodám, že jsme se pracovníků ministerstva práce a sociálních věcí tázali na to, zda případná výpověď této smlouvy nepoškodí české občany, kteří jsou v režimu této dohody eventuálně vypláceni a také na to, jakým způsobem budou případné vztahy řešeny nadále. Pracovníky ministerstva jsme byli ujištěni, že v prvním případě k žádnému ohrožení nedojde, ve druhém případě, že ministerstvo práce a sociálních věcí resp. i minulé vlády se již několikrát pokoušeli dohodou ukončit platnost této staré smlouvy a nastavit podmínky podle současně platných a fungujících režimů, jako to máme s jinými zeměmi, aby tam nebyl tzv. teritoriální princip, že občan pobírá zejména důchod v místě svého trvalého bydliště bez ohledu na to, jak dlouho tam pracoval a odevzdával sociální pojištění. Při opakovaném jednání nedošlo s ruskou stranou k dohodě a nezbývá nic jiného, než přistoupit k tomuto aktu. Po jeho vstupu v platnost, což by mělo být 1. 1. 2009, následné uzavření standardní smlouvy by nemělo být tak komplikované. Výbor vydal 61. usnesení k tomuto návrhu. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele, ředitelky ministerstva práce a sociálních věcí pro oblast EU a mezinárodních vztahů paní dr. Ivy Šolcové a mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor 1) souhlasí s návrhem na výpověď dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení a protokolu k této dohodě podepsané v Praze dne 2. 12. 1959 ve vztahu k Ruské federaci, 2) určuje zpravodajem výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi Senátu senátorku Alenu Palečkovou. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Tomáše Jirsu, zda si přeje promluvit. Ano, je tomu tak. Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, pane vicepremiére, dámy a pánové, chtěl bych zdůraznit, že vypovědět smlouvu s Ruskou federaci náš výbor také doporučil. Chtěl bych především ujistit, že tento akt nemůže být považován za snahu jakkoli oslabit sociální ochranu a právní jistoty osob migrující mezi Českou republikou a Ruskou federací a ani za narušení úpravy vztahů v sociální oblasti mezi
13
dvěma státy. Cílem je naopak odstranit deformace v těchto vztazích nastalé v průběhu poslední padesáti let. Jako místopředseda zahraničního výboru jsem navštívil před projednáním velvyslanectví Ruské federace. Materii jsem prodiskutoval s panem radou Perepečonovem a konzulem Vasiljevem. Pro zajímavost – věděli, že k výpovědi dojde a hlavně se zajímali o to, zda nebudou dotčeny výpovědní současné důchody ruských občanů, kteří je pobírají v České republice a které jsou řádově v tisících. Nebudou dotčeny. To je uklidnilo. Obě strany připravují novou dohodu. Náš výbor také doporučuje vyslovit souhlas s výpovědí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Máme tu dvě souhlasná doporučení výborů. Otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že se do ní nikdo nepřihlásil, a proto ji končím. Můžeme přistoupit k hlasování. Máme jediný návrh podaný ze dvou výborů. Návrh na usnesení zní takto: Senát souhlasí s návrhem na výpověď dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení a protokolu k této dohodě podepsané v Praze dne 2. 12. 1959 ve vztahu k Ruské federaci. V sále je přítomno 53, kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo s návrhem nesouhlasíte, stiskněte tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 7 skončilo vyslovením souhlasu s návrhem na výpověď zmíněné dohody. Přítomných 53, kvorum 27, nikdo nebyl proti, 46 hlasů bylo pro. Projednávání tohoto bodu skončilo. Nyní se dostaneme k vládnímu návrhu, který jsem omylem před chvílí ohlásil. Budeme projednávat bod Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Korejskou republikou podepsaná v Praze dne 14. prosince 2007 Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 175. Uvede jej místopředseda vlády Alexandr Vondra, který opět zastoupí ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase. Pane místopředsedo, uděluji vám slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi úvodem několik slov k předloženému návrhu. Hlavním smyslem předložené smlouvy je vymezit, ve kterém ze smluvních států bude migrující pracovník platit sociální pojištění. V tomto směru je možno dokument přirovnat ke smlouvám o zamezení dvojímu zdanění. Ve vztahu ke Korejské republice je tato smluvní úprava zvlášť důležitá. Ze zemí Dálného východu je Korejská republika kromě Japonska jedním ze států, z nichž do Česka plynou významné zahraniční investice, a to i prohlubujícími se ekonomickými vazbami na různé subdodavatele prohlubuje intenzitu spolupráce. Tato spolupráce s sebou přináší i růst migrace pracovních sil mezi Českou republikou a Koreou. Provázanost Koreje s Evropou i na úseku sociálním dosvědčuje fakt, že má sjednány smlouvy o sociálním zabezpečení s řadou států, zejména patnáctky EU. Aplikace pouze národních zákonů by mohla vést k dvojímu pojištění, což je například
14
u korejských manažerů při investicích v Česku komplikace ekonomické spolupráce. Je evidentní, že jedním z hybatelů, proč byla tato smlouva sjednána, je uzavření dohody o investici firmy Hyundai v Nošovicích na severní Moravě. Ve smlouvě s Korejskou republikou jde o důchody a je to přirozený důsledek zaplaceného pojištění. Bližší informace o smlouvě jsou podrobně obsaženy v předkládací zprávě a byly poskytnuty i při projednání v jednotlivých senátních výborech. Po obsahové i formální stránce je smlouva standardní mezinárodní dokument a navrhuji proto schůzi Senátu jménem vlády vyslovit s předloženým návrhem na její ratifikaci souhlas. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane místopředsedo. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 175/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Svoboda. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 175/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Palečková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Alena Palečková: Děkuji, já vám opět děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, tento případ je opačný než ten předchozí. Tady naopak smluvně upravujeme podmínky pro sociální zabezpečení se zemí, se kterou jsme doposud žádnou smlouvu neměli a z důvodů, které tady jasně řekl pan místopředseda vlády, takovouto smlouvu v tuto chvíli potřebujeme. Co se týká zabezpečení, tak tato smlouva upravuje v podstatě z oblasti dávek oblast důchodů a stanovuje pojistnou povinnost a také povinnost odvádět příspěvky nejen na důchodové pojištění, ale i na nemocenské a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Co se týká ještě působnosti našeho výboru, je tam stanovena výplata dávek mimo území smluvních států za stejných podmínek jako vlastním občanům. Další část smlouvy vymezuje právnímu předpisu o sociálním zabezpečení, kterého státu budou osoby kryté touto smlouvu podléhat a odvádět pojistné a další podrobnosti, je tam stanoven postup pro výpočet důchodů, a to shodně pro oba státy, pro Českou republiku i Koreu. Stanoví, že při dostatečné době pojištění 25, resp. 15 let se důchod určí se zřetelem k těmto dobám. Stanovuje výpočet tzv. dílčího důchodu atd. To už jsou, myslím, velké podrobnosti. Důležité je, že to je standardní smlouva, která je velmi podobná nebo totožná se smlouvami, které máme s jinými zeměmi, zejména s těmi vzdálenějšími, kde přece jenom ta migrace je menší než s našimi bezprostředními sousedy. Výbor tedy po projednání vydal své 63. usnesení, kterým po odůvodnění zástupkyně předkladatele, ředitelky odboru řízení pomoci z Evropského sociálního fondu ministerstva práce a sociálních věcí paní dr. Ivy Šolcové a zpravodajské zprávě mojí, a po rozpravě 1. doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci, 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi Senátu senátorku Alenu Palečkovou. Děkuji.
15
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Ladislav Svoboda. Ano, prosím, pane senátore. Senátor Ladislav Svoboda: Děkuji. Pane přesedající, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové senátoři, smlouvu o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Korejskou republikou výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal na své 23. schůzi dne 27. února letošního roku. Po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Jiřího Krále a vrchního ředitele odboru migrace a integrace cizinců Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, a po zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím a přistoupíme k hlasování. Existuje jediný návrh z obou orgánů Senátu, a to návrh, aby Senát dal souhlas s ratifikací. Po znělce budeme o tomto návrhu hlasovat. Konstatuji, že v sále je přítomno 55 senátorek, resp. senátorů, kvorum je 28. Budeme hlasovat o návrhu, který přesně zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Korejskou republikou, podepsané v Praze dne 14. prosince 2007. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování č. 8 – osmé v pořadí skončilo, nakonec přítomných bylo 58, kvorum tedy bylo 30. Návrh byl schválen. Senát tedy dal souhlas k ratifikaci uvedené smlouvy 49 hlasy pro, nikdo nebyl proti. Projednávání tohoto návrhu zákona skončilo a teprve teď poděkuji panu místopředsedovi vlády za splnění role navrhovatele. Přistoupíme k poslednímu bodu pořadu před polední přestávkou. Následujícím bodem je Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Návrhy kandidátů na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů vám byly rozdány, a to jako senátní tisk č. 218. Dávám nyní slovo předsedovi volební komise, aby nám sdělil návrhy na kandidáty a návrh na způsob volby. Pane předsedo, prosím, pane kolego Pavlato. Senátor Josef Pavlata: Já děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, úvodem mého vystoupení bych chtěl zopakovat, že rada ústavu je nejvyšším orgánem Ústavu pro studium totalitních režimů a je složena ze 7 členů volených a odvolávaných Senátem Parlamentu ČR. V této chvíli je před námi volba šestého člena rady ústavu, a to z návrhů předložených občanskými sdruženími či jinými právnickými osobami, jejichž předmět činnosti je specifikován v § 7 odst. 2 zákona 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, a o znění některých zákonů. Zároveň bych rád poznamenal, že posledního, sedmého člena rady ústavu, který nastoupí po zesnulém členu rady panu Dejmalovi,
16
bude volit Senát tehdy, jakmile obdrží od oprávněného navrhovatele, tj. Poslanecké sněmovny Parlamentu, návrhy kandidátů na člena rady ústavu. Nyní bych vás chtěl informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě, to je od 17. prosince loňského roku do 8. března tohoto roku celkem 13 návrhů kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Návrhy předložené občanskými sdruženími či jinými právnickými osobami měly obsahovat také doklady ověřující splnění podmínek stanovených zákonem č. 181. Těmito doklady byly výpis z evidence rejstříku trestů ne starší tří měsíců, lustrační osvědčení, čestné prohlášení podle § 7 odst. 6 a podle § 19 zákona č. 181 a konečně kopie občanského průkazu s vlastnoručním podpisem kandidáta. Kromě toho požadovala volební komise předložení stručného životopisu kandidáta a z praktických důvodů i kontakt na kandidáta a předkladatele návrhu. Volební komise Senátu se sešla na své 12. schůzi v úterý 18. března, to je včera, a přijala jednomyslně usnesení č. 19, které máte rozdáno, nicméně jsem povinen vás s ním seznámit. Toto usnesení říká, že volební komise I. konstatuje, že ve stanovené lhůtě, tj. od 17. prosince 2007 do 8. března 2008, obdržela komise od oprávněných předkladatelů z řad občanských sdružení či jiných právnických osob následující návrhy kandidátů na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Čtu podle abecedy, bez titulů: Stanislav Balík, Vladimír Bystrov, Jaroslav Čvančara, Vladimír Hučín, Tomáš Jelínek, Helena Klímová, Vavřinec Korčiš, Ladislav Mrklas, Šimon Ryšavý, Karel Schwarz, Karel Světnička, Marek Tomaštík, Jan Zahradníček II. komise konstatovala, že všichni navržení kandidáti splňují podmínky volitelnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, pro výkon uvedené funkce. Konečně komise pověřila předsedu komise mne, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou, což jsem v tuto chvíli provedl. Chtěl bych ještě nyní k samotnému způsobu volby říci, že volba podle zvláštních předpisů, což je náš dnešní případ, je upravena v čl. V. volebního řádu Senátu a podle bodu 3 tohoto článku je třeba, aby Senát rozhodl o tom, zda má být volen člen rady tajným hlasováním, jinak se volí hlasováním neveřejným. Za volební komisi si dovolím navrhnout, aby jako vždy tato volba proběhla tajným hlasováním. To je ode mne všechno a předávám slovo zpět panu předsedajícímu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám děkuji, pane předsedo. Budeme tedy hlasovat o návrhu, že kandidáti se volí většinovým způsobem tajným hlasováním. V sále je přítomno 57 přítomných, tzn., že kvórum je 29. O tomto návrhu budeme teď hned hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. 9. hlasování bylo hlasování o procedurálním návrhu o způsobu hlasování. Návrh předsedy volební komise byl schválen. 59 přítomných, kvórum bylo 30, 49 hlasy pro, nikdo nebyl proti. Budeme tedy kandidáta volit většinovým způsobem tajným hlasováním. Otevírám rozpravu. O slovo se přihlásil senátor Jiří Stříteský, předseda klubu, prosím.
17
Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěl požádat jménem klubu ODS o odložení začátku volby o 20 minut pro poradu klubu a zároveň bych prosil členy senátorského klubu ODS do Frýdlantského salonku. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Určitě, žádosti se vyhoví. Možná je teď na místě, aby nás pan předseda volební komise seznámil s tím, co se bude dít po přestávce, s časovým rozvrhem. Senátor Josef Pavlata: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, než začne volba, čas řeknu na závěr tohoto projevu, chtěl bych vás upozornit, že volby proběhnou jako vždy v prostoru prezence před Prezidentským salonkem, kde proti podpisu obdržíte hlasovací lístek, na kterém je uvedeno 13 jmen kandidátů, přičemž před každým jménem je uvedeno pořadové číslo kandidáta. Připomínám, že volíme pouze jednoho člena Rady Ústavu a souhlas s tímto jedním kandidátem vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Zbývající pořadová čísla potom přeškrtnete křížkem, či chcete-li písmenem x. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jmény. Neplatný bude hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopisu a ten, který bude upraven jiným způsobem, či zůstane neoznačen. Platný je ten hlasovací lístek, na němž budou označena všechna pořadová čísla. Jeden kroužek, dvanáct křížků, či třináct křížků. To jsou dvě možnosti, které nám umožní, aby hlas byl platný. V prvém kole této volby potom bude zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů než jeden, tak je zvolen ten, který obdržel nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost mezi kandidáty, opakuje se volba mezi nimi. Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los. Pokud nikdo nezíská nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se druhé kolo volby. V případě druhého kola vás seznámím s postupem, jak budeme hlasovat. Tím, že bylo požádáno o 20minutovou pauzu, tak si myslím, že by volba měla být zahájena ve 12.00 hodin. Na vydávání hlasovacích lístků a samotnou volbu bych navrhl 30 minut a dalších 30 minut na sčítání a přípravu. Jelikož bude zároveň pauza na oběd, tak asi pan předsedající tuto pauzu oznámí sám. Chtěl bych teď poprosit, aby se členové volební komise odebrali těsně před 12.00 hod. do Prezidentského salonku, abychom mohli zahájit volbu tak, jak navrhuji, ve 12.00 hod. Prozatím děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Já se obávám, že jsem se dopustil chyby. Pan předseda Stříteský vystoupil v obecné rozpravě, já jsem správně dal o jeho návrhu bezprostředně hlasovat, ale rozprava nebyla ukončena. To, že nás mezitím informoval pan předseda, na tom nic nemění. Já se tedy znovu ptám, jestli chce ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě. Paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, já jsem se pouze chtěla zeptat, zda-li je ukončena obecná rozprava. Vy jste to vysvětlil, takže můj dotaz byl zbytečný a moje přihláška do rozpravy se týkala tohoto problému.
18
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám za bdělost. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Nikdo, tak teď obecnou rozpravu končím a timing platí tak, jak byl oznámen předsedou volební komise. Odpoledne schůze začíná ve 13.30 hodin. (Jednání přerušeno v 11.40 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 13.31 hodin.) Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Příjemné odpoledne, dámy a pánové, dovolte, abych zahájil přerušené jednání, udělil slovo předsedovi volební komise, kterému blahopřeji k dnešnímu svátku stejně jako k ostatním Pepíkům, kteří jsou zde v sále přítomni. Prosím tedy kolegu Pavlatu, aby se ujal slova. Senátor Josef Pavlata: Děkuji jak za slovo, pane předsedající, tak za všechny Josefy za blahopřání. Dámy a pánové, abych vás seznámil se zápisem o volbě člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Počet vydaných hlasovacích lístků byl 72, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 72, z toho neplatných 4, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro jednotlivé kandidáty bylo odevzdáno: pro Stanislava Balíka 0 hlasů, pro Vladimíra Bystrova 1 hlas, pro Jaroslava Čvančaru 0 hlasů, pro Vladimíra Hučína 4 hlasy, pro Tomáše Jelínka 9 hlasů, pro Helenu Klímovou 12 hlasů, pro Vavřince Korčiše 0 hlasů, pro Ladislava Mrklase 10 hlasů, pro Šimona Ryšavého 1 hlas, pro Karla Schwarze 0 hlasů, pro Karla Světničku 0 hlasů, pro Marka Tomaštíka 0 hlasů a pro Jana Zahradníčka 31 hlas. Znamená to, že v prvním kole druhé volby nebyl nikdo zvolen. A zároveň to znamená, že do druhého kola druhé volby postupuje paní Helena Klímová a pan Jan Zahradníček. Tolik sdělení volební komise. A nyní bych ještě požádal pana předsedajícího, aby dal hlasovat o tom, jako o procedurálním návrhu, aby druhé kolo druhé volby se uskutečnilo zítra před polední přestávkou stejně, jako tomu bylo dnes v případě prvního kola. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane předsedo za podanou zprávu a současně bez znělky, protože už je nás dost, budeme hlasovat o procedurálním návrhu tak, aby byl tento bod nové volby zítra zařazen pevně před polední pauzu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, aby byl tento bod zařazen, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a též zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 10 se z 51 přítomných při kvóru 26 se pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a byl tedy pevně zařazen na zítřejší den před polední pauzu. A nyní začneme odpoledním programem tak, jak jsme si ho ráno schválili. Pan ministr Gandalovič je připraven, začnu tedy číst, o čem budeme hlasovat. Pana ministra tímto vítám. Následujícím bodem je
19
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací, dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 191. Prosím tedy zároveň – už jsem ho jednou přivítal – vítám ještě jednou pana ministra Petra Gandaloviče, aby nás tentokrát v roli zástupce skupiny poslanců seznámil s návrhem zákona. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Velmi stručně bych chtěl uvést poslaneckou novelu zákona 95 o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Tento poslanecký návrh je poslaneckým proto, že se snažil být rychlý. Na ministerstvu zemědělství připravujeme tzv. velkou novelu zákona 95, která společně s ostatními zákonnými změnami v oblasti nakládání s půdou by měla přijít na pořad jednání vlády teď na jaře a následně by se měla stát velkým tématem pro projednávání, jak už jsem řekl, poměrně zásadních změn nakládání s nejen státní půdou, ale obecně o podmínkách prodeje půdy apod. Mezitím jsme ovšem zjistili, že stávající ustanovení zákona 95 v podmínkách převodu zemědělské půdy na jiné osoby umožňuje jednání, které je možné s určitým stupněm obecnosti nazvat spekulativním. O co se jedná? Podle tohoto zákona, jak víte, připravují nabídky prodeje zemědělské půdy celkem čtyřem druhům určených osob a v těchto nabídkách se fakticky dává k prodeji příslušný objem státní půdy. Pokud neuplatní na tuto půdu přímo taková osoba nárok, která je přímo upřednostněna, dochází vlastně k obálkové soutěži. A tato obálková soutěž není podle stávajícího znění zákona 95 spojena s žádnou kaucí. Jinými slovy v podstatě ten, kdo dnes uzavře smlouvu o převodu této zemědělské půdy, není žádným způsobem sankcionován, dokonce tento zákon jakoby s touto situací počítal a přímo uvádí, že pokud podepíše tu smlouvu první v pořadí, musí se nabídnout smlouva druhému v pořadí a tak to jde dál, až prostě se jakoby najde někdo, kdo tu smlouvu podepíše. Při revizi těch jednotlivých případů jsme došli k závěru, že velmi často se v určitých okresech opakovaly případy, kdy vzorec těch firem, které postupně takto odstupovaly, je velmi podobný a nutně nás to vede samozřejmě k tomu, že to je domluvený postup. Vzhledem k tomu ovšem, že ten zákon takovýto postup přímo předpokládá, není možné nějak jednoduše tento postup napadnout, anulovat nebo dokonce kritizovat. I proto jsme se rozhodli co nejdříve a nejrychleji novelizovat příslušnou část zákona. Novelizace spočívá právě v tom, že se zavádí kauce pro účastníky této obálkové soutěže, že ta kauce tomu, kdo neuzavře smlouvu na prvním místě, propadá. Ta soutěž se v tom okamžiku vlastně ukončuje, kauce těm ostatním účastníkům se prakticky okamžitě vrací a příslušná zemědělská půda přechází do režimu zákona o půdě § 11a. To znamená, že se vlastně stává součástí nabídky pro držitele restitučních nároků. Tady jsme navrhli toto opatření právě proto, že vedle toho, že chceme zpřísnit a vlastně do jisté míry potrestat ty, co nějakým způsobem takto zmaří soutěž, tak na druhé straně také chceme, aby se případně vytvořila větší zásoba půdy pro
20
uspokojování restitučních nároků, kterých ještě pořád máme za několik desítek milionů korun a je potřeba co nejdříve se s touto situací vypořádat. Proč poslanecká iniciativa? Už jsem to řekl na začátku. My jsme prostě chtěli, aby tato novela byla velmi rychlá, proto jsme to dokonce navrhovali ve zkráceném řízené v tzv. „devadesátce“. V Poslanecké sněmovně se to podařilo prosadit, u vás to bylo projednáno ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a v Senátu to bylo schváleno bez pozměňovacích návrhů. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 191/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pokud se týká novely zákona č. 95/1999 Sb., chtěl bych říci jenom následující, poněvadž to podrobně vysvětlil pan ministr. Navrhovaná právní úprava se týká prodeje zemědělských pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Vzhledem k tomu, že docházelo k určitým spekulacím, mění se § 7 a § 8 zákona s tím, že pokud ten, kdo vyhraje soutěž, odstoupí, vyhlašuje se nová soutěž přístupná všem žadatelům o tuto půdu, zavádí se minimální kauce ve výši 5000 Kč podle velikosti pozemku. Předkládaný návrh novely zákona je plně v souladu s Ústavou České republiky, jelikož narovnává dosud nejednotné podmínky prodeje státní půdy a sjednocuje práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího. Navrhovaná právní úprava se nevztahuje k žádným mezinárodním smlouvám ani k právním aktům Evropské unie, jimiž je Česká republika vázána. Navrhovaná novela zákona nebude mít finanční dopad na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty, nebude mít rovněž dopad na podnikatelské prostředí ČR, nevzniknou sociální dopady ani dopady na životní prostředí. V Poslanecké sněmovně byla tato novela schválena v prvním čtení. Pokud se týká našeho hospodářského výboru, ten na své 23. schůzi dne 12. března letošního roku přijal následující usnesení: Po úvodním slově předkladatele, předsedy zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Jiřího Papeže doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem senátora Jana Hajdu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, také u stolku zpravodajů. Je mojí povinností se zeptat, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tudíž končím. Domnívám se, že ani předkladatel, ani zpravodaj nemá již co dodat.
21
Zazněl jeden výborový návrh – schválit návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Po znělce dám o tomto návrhu hlasovat. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a taktéž zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji zpravodaji, panu ministrovi ještě ne a poprosím ho o uvedení dalšího návrhu, a to je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 206, a prosím pana ministra zemědělství Petra Gandaloviče, nyní již ve své funkci, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážený Senáte. Toto je předloha, ke které byly předneseny pozměňující návrhy při projednávání, takže budu nyní o nich hovořit. Tento vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky vychází vstříc obcím a krajům při jejich snaze převzít do vlastnictví pozemky pod silnicemi druhé a třetí třídy, případně pod místními komunikacemi v případě obcí. Víte, že při stavbě silnic druhé a třetí třídy se v minulých desetiletích – myslím tím desetiletí před rokem 1989 – na vlastnická práva příliš nehledělo a tak se mnohdy stalo, že příslušná komunikace vlastně byla postavena takovým způsobem, že byla na půdě, která se potom dostala do vlastnictví Pozemkového fondu ČR. Pokud obec, která vlastní silnice 3. třídy, případně kraj, který vlastní silnice druhé třídy chce provést jakoukoli opravdu, musel by kraj složitě žádat pozemkový fond o souhlas s provedením stavby. Je to příliš zdlouhavé a není žádný důvod pro to, aby bylo rozdílné vlastnictví mezi pozemky a příslušnými komunikacemi. To je podstata našeho návrhu zákona. Pozemky se převádějí bezúplatně. Znamená to, že se mohou převádět, nikoli musí. Musí tam být iniciativa příslušné samosprávy, města, obce nebo kraje a také platí, že příslušná samospráva musí hradit dotyčné zaměření pozemků. Během projednávání v PS byly předloženy dva pozměňovací návrhy, které jsou v souladu s našimi záměry, jsou to návrhy, které umožňují převedení souborů pozemků souvisejících s převáděnými pozemky, případně řeší předkupní právo pro nájemce pozemků s trvalými porosty, především vinicemi. Je potřeba říci, že tyto dva pozměňovací návrhy nesouvisí s principiálním důvodem, proč je tato novela předkládána, tzn. se samotným problémem pozemků pod komunikacemi 2. a 3. třídy. Na druhé straně tento pozměňovací návrh je v souladu s tím, co bychom stejně třeba předkládali ve velké novele, v tom balíku, o kterém jsem již hovořil. Neviděli jsme žádný důvod, proč v tomto smyslu nevyhovět poslanců a čekat s těmito nespornými změnami až na dobu, kdy bude velká novela schválena. Jako resort jsme dali k těmto pozměňovacím návrhům kladné stanovisko a i já v tuto chvíli vám doporučuji přijmout návrh novely zákona č. 569 ve znění, v jakém ho schválila PS, tzn. nejen vládní návrh, ale i dva přijaté pozměňovací návrhy. Děkuji vám za pozornost.
22
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, za vysvětlení. Prosím, abyste zaujal opět místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 206/1. Zpravodajem výboru je kolega senátor Josef Vaculík, kterého prosím, aby nás nyní seznámil, se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego. Senátor Josef Vaculík: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, jak už zde řekl pan ministr, jedná se o novelu zákona o Pozemkovém fondu, která má řešit praxí dlouho požadované aspekty. Jde o dvě velmi důležité věci. Jednou je zmíněný převod pozemků na obce, případně kraje, které se týkají příslušných komunikací, které jsou ve vlastnictví buď krajů, nebo místních samospráv. Druhou otázkou je převod pozemků pod trvalými porosty, které založil nabyvatel a tyto pozemky má v současné době v nájmu. Touto novelou se mu umožňuje přednostní právo převzetí těchto pozemků do vlastnictví. Pan ministr zde uvedl trochu nepřesnou informaci v tom, že se Pozemkovému fondu umožňuje převést pozemky před komunikacemi do vlastnictví krajů, případně obcí. To bylo v původní vládní předloze, ale definitivní znění, které prošlo PS, ukládá Pozemkovému fondu tyto pozemky převést. Myslím si, že je to mnohem preciznější znění, protože není třeba čekat na iniciativu příslušných samospráv. Pozemkový fond přímo ze zákona má povinnost tyto pozemky převádět. To jen na upřesnění. Myslím si, že je to velmi důležité sdělení. Pozemkový fond se nebude moci vymlouvat, musí okamžitě začít konat po vyjití tohoto zákona ve sbírce. Je zde ještě jedna drobná novelka, která upravuje dosavadní ustanovení § 2 odstavec 6 zákona tak, aby toto pojmově odpovídalo platné právní úpravě školského zákona. Tato novelka upřesňuje bezúplatný převod nemovitostí, potřebných pro činnost škol nebo školských zařízení na kraje. Jak zde vyplynulo z řeči pana ministra, jde o velmi potřebné úpravy v zákonu o pozemkovém fondu. Proto výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po projednání sporných bodů, které se týkaly zejména převodu pozemků pod trvalými porosty a také povinnosti hradit oddělovací plány v případě převodu pod komunikacemi z prostředků obcí a krajů, dospěl k závěru, že je potřeba tuto novelu podpořit. Učinil tak usnesením číslo 219 z 23. schůze, která proběhla 12. března 2008 s verdiktem schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane zpravodaji i za vaše upřesnění. Pan ministr ale již ve své řeči řekl, že se ztotožnil s pozměňovacími návrhy z Poslanecké sněmovny. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Je mou povinností se opět zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím. Otevírám tedy k tomuto bodu obecnou rozpravu. Jsem trpělivý, ale v sále ani elektronicky se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy končím. Chce se pan ministr vyjádřit k poznámce? Nechce. Po znělce zahájíme hlasování k tomuto bodu. Než zahájím hlasování, zopakuji, že hlasujeme o jediném návrhu, a to výborovém návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
23
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo má jiný názor, stiskne tlačítko NE a také zve dne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat, schválen. Děkuji panu zpravodaji. Pana ministra si opět ponecháme a přistoupíme k projednávání dalšího zákona. Následujícím bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 212. Prosím opět pana ministra zemědělství Gandaloviče, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážení senátoři, dovolte velmi stručně uvést vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110 o potravinách a tabákových výrobcích. Jak víte, oblast potravin je už dnes z velké části regulována přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, a proto naše legislativa na jedné straně na tyto předpisy musí reagovat, musí je aplikovat do té národní legislativy. Na druhé straně je celá řada předpisů, které jsou už používány přímo. Takže např. hygienické požadavky na potraviny už dnes plynou přímo z použitelného nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 852/2004 o hygieně potravin. Z tohoto důvodu v našem českém zákoně o potravinách a tabákových výrobcích byla tato ustanovení vypuštěna, aby nedocházelo k duplicitě. Vůči potravinářským podnikům dochází k zpřesnění údajů, které musí provozovatel potravinářského podniku oznámit dozorovému orgánu. Je to opět v souladu s požadavky nařízení Evropského společenství 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin. Výsledkem získaných informací má být vytvoření jednotného registru všech provozovatelů potravinářských podniků. Součástí této novely je i novela zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Tady je celá řada zjednodušení, odstraňujeme problémy a umožňujeme snížit počet pracovníků SZPI, aniž bychom více zatěžovali provozovatele potravinářských podniků a naopak samozřejmě zachováváme veškeré co nejvyšší standardy bezpečnosti potravin. V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně byly doplněny některé pozměňující návrhy, které jsme jako ministerstvo zemědělství přijali a doporučili. Zde v Senátu byl návrh dne 12. března projednán na 23. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ale o tom už bude jistě hovořit pan zpravodaj. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji a prosím o vaši podporu tomuto návrhu zákona. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, prosím opět, posaďte se u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako tisk č. 212/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.
24
Senátor Jiří Lajtoch: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, předkládaný návrh zákona, který mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, již představuje třináctou novelu zákona o potravinách a tabákových výrobcích, který byl přijat v roce 1997. Cílem předkládané novely je především zajistit adaptaci zákona o potravinách a tabákových výrobcích na přímo použitelné předpisy Evropského společenství v oblasti potravinového práva. V souvislosti s novelizací zákona o potravinách a tabákových výrobcích je souběžně novelizován i zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Návrh zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně 30. srpna 2007, tak jak tady bylo řečeno před chvílí panem ministrem, bylo podáno celkem 19 pozměňovacích návrhů a 10 technických a legislativně technických úprav. Zákon byl ve třetím čtení 13. února 2008 schválen, z přítomných 177 poslanců se vyslovilo pro 169, nikdo nebyl proti. Tato vládou navrhovaná právní úprava v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích zejména upřesňuje pojmy zdravotně nezávadná potravina, nově vymezuje povinnosti provozovatelů potravinářských podniků, nově specifikuje a vymezuje rozsah informačních povinností provozovatelů, doplňuje požadavky na označení potravin zabalených mimo provozovnu, zakazuje do oběhu uvádět potraviny ozářené v rozporu s požadavky stanovenými zákonem o potravinách a tabákových výrobcích. Zároveň ministerstvu zdravotnictví ukládá povinnost z moci úřední odejmout souhlas s uváděním do oběhu těch doplňků stravy, které obsahují vitamíny nebo minerální látky jiné, než stanovené prováděcím předpisem. Dále stanoví, že podkladem pro rozhodnutí orgánu dozoru může být i výsledek laboratoře i jiného orgánu dozoru. V souvislosti s řešením problematiky obohacení potravin zmocňuje ministerstvo zdravotnictví stanovit vyhláškou doporučení denní dávky vitamínů a minerálních látek a nejvyšší množství vitamínů a minerálních látek, které lze přidávat do potravin. Dále v bodě B Přechodných ustanovení v novele zákona o potravinách a tabákových výrobcích stanoví, že ještě 3 měsíce do dne účinnosti novely zákona lze uvádět do oběhu potraviny neoznačené údaji stanovenými v ustanoveních § 7 písm. d) a e) zákona. Taktéž stanoví, že pokud jsou splněny podmínky znění bodu 2 Přechodných ustanovení, lze do 31. prosince 2009 při výrobě doplňků stravy užívat vitamíny a minerální látky, které nejsou stanoveny v prováděcím předpise. Ve třetí části zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci zpřesňuje a doplňuje definici kontroly, vypouští definice, pojmy a úpravu týkající se saponátových výrobků a mydlářských výrobků, stanoví, že SZPI kontroluje, zda nedochází k porušení práva osob, jimž svědčí ochrana zaručených tradičních specialit, zajišťuje odbornou přípravu osob, které provádějí kontrolu shody podle přímo použitelných předpisů Evropského společenství. Stanoví, že zaměstnanci pověření plněním kontrolních úkolů jsou oprávněni ke kontrole internetové nebo jiné formy zásilkového prodeje provést na základě pověření inspektorátu kontrolní nákup. Ve čtvrté části zmocňuje předsedu vlády ve Sbírce zákonů vyhlásit úplné znění zákona. Ten návrh zákona je rozdělen do čtyř oblastí, tak jak jsem hovořil, v první části je to novela v potravinářských a tabákových výrobcích, ve druhé části je novelizován
25
zákon o SZPI, část třetí obsahuje změnu zákona 316/2004, část čtvrtá pojednává o účinnosti. Návrhem zákona se zabýval VHZD, projednávali jsme tam pět legislativních připomínek, které vzešly z legislativního odboru, nicméně jedna se nám zdála být velice důležitá. Byla to připomínka týkající se úpravy a způsobu lhůty pro předání spisové agendy, která se týká vymáhání pokut z dosavadního exekučního orgánu nově příslušnému orgánu, byla po konzultaci s náměstkem ministra vysvětlena a nebyla dána žádná připomínka. Na základě těchto skutečností VHZD na své 23. schůzi konané 12. března 2008 po úvodním slově náměstka ministra Stanislava Kozáka a zpravodajské zprávě přijal usnesení, které máte k dispozici jako senátní tisk č. 212/1, které doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane kolego, za vaši obsáhlou zprávu a posaďte se ke stolku zpravodajů. Je opět mojí povinností se zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první senátor Jan Hajda. Prosím ho o jeho vystoupení. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, k předkládané zákonné normě bych řekl, že je velice významná, neboť se jedná o bezpečnost a kvalitu potravin pro naše občany. S panem ministrem se na mnohém shodneme, ovšem shodu jsme nenašli, pokud se týká činnosti obchodních řetězců. Domnívám se, že tady i ty pokuty považuji za nedostatečné, že by mělo docházet k odebrání licence. Loni v Holešovicích, v květnu, když jsme s panem ministrem zahajovali výstavu Víno – destiláty, pan ministr už byl plně informován o obrovském podvodu s vínem, který se týkal pančování šesti miliónů lahví, které ovlivňují negativně trh, pokud se týká nejen kvality, ale i ceny. A zemědělce mrzí, že dodnes nedostali informaci. Takže mimo svých připomínek bych chtěl vědět od pana ministra, jestli už je tento případ uzavřen nebo kdy dostaneme zprávu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, ptám se, zda někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, tak obecnou rozpravu končím a poprosím pana ministra, zda se chce vyjádřit k připomínce kolegy Hajdy. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážené senátorky, vážení senátoři, problematika uvádění potravin na trh je předmětem tohoto zákona. Diskuse o tom, do jaké míry jsou příslušné sankce adekvátní, probíhají poměrně dlouhou dobu a domnívám se, že navržená opatření a navržené sankce jsou v tomto případě správné a adekvátní. Musím říci, že nejlepší samozřejmě je vždy včasná prevence, včasné zjištění a dost významnou roli v této věci hrají i média. To znamená vedle samostatné pokuty pro dotyčný řetězec zveřejnění těch případů, což Státní zemědělská a potravinářská inspekce dělá, nikterak tomu nebrání, takové zveřejnění nepochybně pro příslušný řetězec nebo pro příslušného obchodníka má velmi negativní dopady, mnohdy vyšší než pokuta samotná. Co se týká případů nalezeného vína, které bylo jinak deklarováno, než ve skutečnosti potom bylo zjištěno, tak to se netýká tohoto zákona, to se týká zákona
26
vinařského, který samozřejmě také má ve své kompetenci SZPI. Tady to vyšetřování pokračuje dál, v současné době je má v rukou policie, je zcela zjevné, že zde docházelo k organizovanému dovozu neznačkových vín, která byla potom uváděna na trh jako vína moravská, mnohdy i přívlastková. To je samozřejmě velmi špatné, také jsme o tom informovali jak poslance zemědělského výboru, tak veřejnost. V současné době má celou věc v rukou Policie ČR, vyšetřování není jednoduché, protože tam je určitý řetězec firem, z nichž některé evidentně byly v podstatě jen nastrčenými firmami a některé zase řekněme s mírou, do které můžeme nebo nemusíme věřit tvrdí, že o této věci nevěděly, protože tuto zásilku prostě vzaly tak, jak byla deklarovaná. O míře zavinění a o míře vědomosti toho, co tyto konkrétní firmy a osoby v jejich čele činily, musí rozhodnout na jedné straně policie, na druhé straně případně soud. To bohužel já v této chvíli nemůžu dál tady podat bližší informaci. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, za vaše vysvětlení. Ptám se zpravodaje, zda si přeje vyjádřit se. Nemá zájem. V obecné rozpravě vystoupil jeden kolega se svou připomínkou, ale nepodal žádný pozměňovací návrh, tak tedy po znělce budeme hlasovat o tom, jak nám přednesl návrh senátor Jiří Lajtoch, to je schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nejdříve přivolám kolegy. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zákona, jak byl přednesen, tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 55, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji panu zpravodaji a přistoupíme k projednávání dalšího bodu. Dalším bodem je Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky Sdělení jste obdrželi jako senátní tisk č. K 072/06, stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 72/06/01. Prosím opět pana ministra Petra Gandaloviče, aby nás seznámil s tímto materiálem. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený Senáte, dovolte, abych vás informoval o posledním vývoji při projednávání tzv. kontroly stavu společné zemědělské politiky. Říká se tomu jinými slovy zdravotní prohlídka. Jak víte, Komise vypracovala tzv. sdělení Radě a Evropskému parlamentu, což vy jste dostali jako senátní tisk č. 72. V tomto sdělení se identifikovaly problémy, které Evropská komise ve společné zemědělské politice vidí jako nejnaléhavější, a návrh jejich řešení. Pro Českou republiku se jako nejvýznamnější jeví změna v provádění přímých plateb pro jednotlivé zemědělské podniky a to sice tak, že v budoucnu by měly tyto přímé platby být tzv. zastropovány, tzn., že od výše 300 tisíc eur by vlastně mělo být prováděno určité krácení těchto plateb. Ve svém důsledku by to ovšem znamenalo, že ČR jakožto země s poměrně průměrnou vysokou velikostí farmy by byla krácena vlastně nejvíce ze všech členských zemí EU. Dá se říci, že vlastně spolu se zeměmi, které mají podobnou strukturu zemědělství, což jsou především některé země nové
27
evropské desítky, jako je např. Slovensko, Maďarsko, částečně i Bulharsko, ale i nové země Německa, tzn. nové spolkové země, tak tam by docházelo k největšímu krácení těchto přímých plateb. My jsme proti tomuto ustanovení od začátku protestovali, protože jsme jednoznačně poukazovali na to, že jakákoli opatření musejí být spravedlivá a musejí dopadat na všechny členské země bez rozdílu, jestli jsou staré nebo nové; nebo malé nebo velké, a jestli mají malé farmy, velké farmy, prostě tato opatření musejí na tyto země dopadat stejně. Já mám teď možnost vás informovat o posledním vývoji, který nastal v pondělí tohoto týdne v Bruselu, kdy na tento materiál, to znamená, ten váš tisk 72 následoval materiál zpracovaný slovinským předsednictvím, jakožto tzv. návrh závěru rady, který měl jakýmsi způsobem reagovat na předchozí stanoviska jednotlivých členských zemí. My jsme zpočátku byli s tím docela spokojeni, protože tam v tom návrhu se v článku 12 poukazovalo na to, že zastropování plateb může vést k nespravedlivým důsledkům pro jednotlivé členské státy. Bohužel na základě dalších jednání tam Slovinsko přidalo kouzelné slovíčko „zásadní“ zkrácení nebo zastropování plateb, tudíž v tu chvíli to pro nás přestalo být přijatelné a snažili jsme se nějakým způsobem ještě na poslední chvíli tento materiál ovlivnit. Jak víte, jak je to tak vždycky obtížné na poslední chvíli ovlivňovat znění materiálu, který ta daná členská země nebo to předsednictví předkládá jako konsensus, tak i my jsme s tím měli velké potíže. Postupovali jsme tak, že jsme svolali jednání všech zainteresovaných zemí, jak už jsem řekl, patří mezi ně Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, ale potom jaksi trošku ty aktivity zdrželo, ale patří mezi ně také Německo a možná pro vás překvapivě i Velká Británie. Tyto země podepsaly memorandum, které poukazovalo na tento problém, a podpořily nás při snaze prosadit pozměňovací návrh, tzn. vrátit tam to slovíčko nebo respektive vyjmout to slovíčko „zásadní“. To se nepodařilo, říkám naprosto na rovinu. Nicméně vzbudili jsme aspoň poměrně vysoký tlak při tomto projednávání a myslím si, že na toto téma ještě bude dále probíhat diskuse, to znamená, že svůj účel to nepochybně splnilo. Také se tím upevnila skupina zemí, které tímto způsobem podobně postupují a vlastně ČR v tom hrála dominantní roli. To si myslím, že z toho řekněme diplomatického hlediska má svou určitou cenu. Pokračovat to bude dál tak, že Evropská komise teď připraví první verzi příslušného nařízení, které bude projednáváno standardním postupem, my tam budeme pořád toto stanovisko uplatňovat. Podle mých neoficiálních informací komise na toto skutečně reaguje a ten princip zastropování se nějakým způsobem bude snažit propojit s tzv. principem modulace, což je princip, kdy se převádějí prostředky z prvního pilíře té společné zemědělské politiky do druhého pilíře. První pilíř je takový ten, který ne úplně rádi vidíme, to jsou ty přímé platby pro zemědělce, přímé dotace, kdežto druhý pilíř jsou finanční prostředky, které ten zemědělec dostává za nějakou pozitivní činnost, např. za ekologické chování nebo za hospodaření v méně příznivých oblastech, apod., ale také tam patří finanční prostředky pro malé obce na zlepšení jejich infrastruktury. Takže ta modulace jako samotná je proces, který v podstatě podporujeme do určité míry. Hovoří se až o 12 % převodu prostředků z prvního do druhého pilíře a komise, zdá se, bude tyto dva principy, to znamená zastropování a modulaci nějakým způsobem se snažit propojit. Základem by mělo být to, že peníze, které budou tzv. modulovány, přejdou do druhého pilíře, v každém případě zůstanou v té dané členské zemi tak, aby je mohla použít k rozvoji venkova.
28
My se na to díváme tak, že i kdybychom neprosadili úplné zrušení toho zastropování těch plateb v prvním pilíři, tak pokud by se podařilo peníze, které zemědělské podniky nedostanou v přímých platbách, dostat do druhého pilíře, tak za určitých podmínek je můžeme zase pro tyto firmy jaksi uvolnit na základě určitých projektů, které tyto firmy připraví. Takže myslím si, že tady je prostor k jednání a tak budeme postupovat dál. Doufám, že to ode mě přijímáte jakoby takovou ne zcela přesně připravenou, ale naopak velmi aktuální a otevřenou informaci. Ostatní věci týkající se např. společného trhu s mlékem – víte, že se dále vlastně drží shoda, že mléčná kvóta končí k roku 2015, teď se prosadilo zvýšení o dvě procenta, potom jsou tam ještě určité záležitosti týkající se vlastně možnosti pro ČR používat přímou platbu na plochu, to znamená ten tzv. SAPS; jednotnou platbu na plochu až do roku 2013, to je pro nás také přijatelné. Takže jinými slovy celý ten princip nebo materiál o zdravotní prohlídce společné zemědělské politiky je pro nás přijatelný, s tou výjimkou problematiky přímých plateb a tam, jak jsem řekl, budeme tímto způsobem postupovat, takže vám děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji moc, pane ministře. Ještě bych vám chtěl vyjádřit úctu s jakou pohotovostí a kompetencí jste zareagoval přesto, že jsem vás zaskočil a nechtěl jsem vás pustit. Posaďte se ještě u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 72-06-02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Venhodová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Projednávaným materiálem s názvem Sdělení komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky, se evropský výbor zabýval dvakrát. Zabýval se jím jednak na společném jednání s výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jsme dožádali o stanovisko o spolupráci, protože se jedná o problematiku odbornou. A po tomto společném jednání, které proběhlo 21. 2., za široké účasti zástupců jak zemědělských kompetentních organizací, tak pochopitelně ministerstva zemědělství a odborné veřejnosti a našich dvou výborů – tam tato problematika byla široce a podrobně diskutována. Poté jsme se k ní vrátili ještě jednou na jednání 27. 2. na jednání výboru pro záležitosti EU a bylo tam dopilováno konečné rozhodnutí, které už mezitím vzešlo ze společného jednání, kde zpravodajoval za hospodářský a zemědělský výbor tady toto téma pan senátor kolega Josef Vaculík. To, co je podstatou tohoto materiálu, vám tady řekl už pan ministr. Řekl to podstatné. Já si nemyslím, že je třeba zabíhat do podrobností. Je to komunikační dokument komise, který nepodléhá žádnému legislativnímu procesu, nicméně myslím si, že je velmi důležité, aby se tato záležitost projednávala a diskutovala a hlavně aby vláda při jednání na půdě evropských partnerů pak měla dostatečně, řekla bych, krytá záda a podporu i v obou komorách. Myslím si, že to, že jsme tento materiál projednali a že jsme přijali poměrně široké a podrobné usnesení, by mělo vládě sloužit právě jako podpora parlamentní pro další jednání v dalších fázích, které budou následovat. Víme, že cílem těchto úprav není provést zásadní reformu. Je to opravdu jen kontrola té reformy, která běží od roku 2003 a má sloužit jejímu zhodnocení a vylepšení, protože ukázalo se, že ne všechna opatření fungují tak, jak by fungovat
29
měla, že ne všechno se úplně daří, a víme, že společná zemědělská politika z evropských peněz polyká podstatnou část. To způsobuje, že zemědělství Evropské unie není konkurenceschopné a nemůže odolávat konkurenci z třetích zemí, je velmi drahé a zároveň tím pádem do budoucna může ohrožovat rozvoj země jako takové a postižení nezaměstnaností části lidí, pokud by zemědělství jako takové se dostalo do útlumu. Jde tedy o to, jak je zefektivnit. Pan ministr už tady jmenoval tři věci, které se nás dotýkají nejvíce a které jsou nejvýznamnější a byly nejvíce diskutovány, a to je pochopitelně záležitost kvót, které by se měly přestat omezovat, které by se měly postupně navyšovat, potom záležitost principu modulace a degresivity plateb, tak jak tady již zmínil. Já bych ještě zmínila, že se tam diskutovala také záležitost problematiky, řekla bych rizik zemědělské produkce, kdy zemědělské svazy nebo zemědělské odborné organizace původně měly trošku odlišné stanovisko a zastávaly pohled, že by toto krytí rizik měla garantovat Evropská unie, kdežto stanovisko vlády v pozici bylo ponechat tuto záležitost v kompetenci národní. Nyní bych vás seznámila se zněním usnesení, tak jak jsme je přijali po tomto docela složitém a obsáhlém jednání. Je to jednání výboru pro záležitosti Evropské unie z 31. schůze konané dne 27. února 2008 ke Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky /senátní tisk č. K 072/06/: Po úvodní informaci Ivo Hlaváče, prvního náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Venhodové a po rozpravě výbor: 1. přijímá ke Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, 2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, 3. určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Alenu Venhodovou, 4. pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. A nyní vás seznámím s vlastním textem doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, které jsem nyní citovala: Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR ke Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky. Senát Parlamentu ČR: I. 1. vítá pozornost, která je věnována kontrole stavu současné zemědělské politiky na národní i evropské úrovni, 2. je toho názoru, že budoucí změny společné zemědělské politiky by měly být zaměřeny zejména na podporu a zachován konkurenceschopnosti evropského zemědělství a měly by odstranit výjimky a zásahy do základních mechanismů přerozdělování finančních prostředků. II. Podporuje pozici vlády České republiky, přičemž zejména 1. souhlasí s ukončením kvótového systému na mléko a mléčné výrobky od roku 2013, čemuž musí předcházet patřičná příprava v podobě postupného navyšování kvót v období 2009 až 2014,
30
2. upozorňuje, že snižování přímých plateb, ať už v podobě přesouvání prostředků v rámci modulace z prvního do druhého pilíře společné zemědělské politiky, politiky venkovského rozvoje nebo stanovení odstupňovaného snižování plateb by v žádném případě nemělo ve svých důsledcích znevýhodnit ty členské státy, ve kterých převažují velké zemědělské podniky, 3. navrhuje, aby prostředky získané snížením přímých plateb byly přednostně směřovány do agroenvironmentálních opatření směřujících k ochraně půdního fondu, krajiny a hospodaření s vodou; III. 1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání, 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Toto je tedy návrh definitivního konečného usnesení, které v podstatě evropský výbor převzal z usnesení navrženého z hospodářského výboru po prvním společném jednání. Došlo tam akorát k menší úpravě, že jsme tam dali ještě ochranu krajiny, nikoliv jenom půdního fondu a hospodaření s vodou, což si myslím, že je také podstatné a důležité. Chtěla bych vás požádat, abychom schválili toto usnesení navržené evropským výborem, tak aby vláda dále mohla i o toto usnesení se v dalším jednání opírat. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, paní kolegyně a posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Byl tu zmíněn výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a ptám se kolegy Josefa Vaculíka, zda doplní vystoupení kolegyně Venhodové. Je tomu tak, pane kolego, máte slovo. Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych chtěl podpořit konečný návrh stanoviska, které přijal výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten plně vychází z usnesení, které přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu pod č. 201 z 22. schůze konané dne 21. 2. 2008, včetně rozšíření, jak se o něm zmiňovala paní kolegyně Venhodová. Ještě si dovolím pár slov k vlastnímu obsahu projednávané informace. Jsem přesvědčen o tom, že diskuse k budoucnosti společné zemědělské politiky dává České republice jedinečnou příležitost ke spoluvytváření upraveného modulu společné zemědělské politiky. Podle stanoviska ČR nelze nadále podporovat z rozpočtu společné zemědělské politiky zemědělské subjekty podle historických výší podpory a stejně tak by se měla vyrovnat úroveň podle členských států. Současný nerovný přístup byl výsledkem přechodného řešení uskutečněných reforem. Vychází z historických skutečností a je z pohledu budoucí společné zemědělské politiky v očích evropských občanů a farmářů z nových členských zemí nadále neobhajitelný. Opačné zájmy má v tomto ohledu řada zemí původní patnáctky EU. Dosavadní reformy právě vedou ke snižování podílu výdajů společné zemědělské politiky na rozpočtu EU či ke snahám o omezení absolutní výše těchto podpor. V této souvislosti lze za horizont platnosti tzv. bruselských stropů po roce 2013 vedle varianty přímého snížení výše přímých plateb očekávat diskusi směrem k částečné renacionalizaci, tedy buď převedení některých dotací na národní úroveň
31
při spolufinancování přímých plateb z lokálních zdrojů jednotlivých vlád členských států. Jak konkrétně renacionalizace, tak spolufinancování, představují pouze přesun výdajového břemene z rozpočtů EU na rozpočty národní bez reálné úspory finančních prostředků. Naopak lze oprávněně očekávat, že by taková situace vedla de facto k soutěži národního rozpočtu k subvencování příslušných sektorů a v důsledku k zásadnímu narušení konkurenceschopnosti subjektů a hospodářské soutěže. Je zřejmé, že v této soutěži by měly jednoznačně navrch jiné členské státy než ČR. Proto Česká republika myšlenku zavedení národního spolufinancování důrazně odmítá. Chtěl bych sdělit, že se materiálem zabývaly i profesní organizace zemědělců – Agrární komora, Zemědělský svaz a Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, které k tomuto dokumentu vypracovaly společné stanovisko. Zástupci zemědělců se shodují na tom, že komise si klade správné otázky a reagují na jednotlivé návrhy komise. Ke zjednodušení systému přímých plateb by podle jejich stanoviska přispělo uplatnění zjednodušeného režimu jednotné platby na plochu, avšak s možností podpořit zvlášť živočišnou produkci a další vybrané sektory. U podmínek podmíněnosti se domnívají, že je nezbytné vymezit jen základní požadavky, které by byly snadno kontrolovatelné. Jednotlivé standardy zavádět postupně a u nových členských zemí až po roce 2013, kdy by se měla úroveň přímých plateb vyrovnat. Nesouhlasí se stanovením stropů výše podpor, neboť by to znamenalo ohrožení konkurenceschopnosti a prosperity evropského zemědělství. Návrh postupného navyšování mléčných kvót zemědělci považují za možnou přípravu na přechod na volný trh, protože navyšování kvót v období vyšší poptávky, která převyšuje výrobní kapacity, ztratí kvóty svou regulační funkci a dospěje se ke skutečným tržním cenám. Pro řízení rizik v zemědělství zemědělci navrhuji zavedení celoevropského finančního zdroje. V kumulaci s riziky ze změn klimatu, liberalizací agrárních trhů a postupující globalizací může být podle nich řízení rizik na národní úrovni u malých členských států s nízkou úrovní hrubého domácího produktu neúnosné. U modulace je nutné stanovit stejná pravidla pro všechny podnikatele bez ohledu na velikost a po dosažení sto procent úrovně podpor EU u nových zemí i stejná pravidla pro všechny země. Nedostatečně řešené problémy: Považuji za důležité upozornit v souvislosti s otázkou dalšího vývoje výše plateb na systém podpor v rozvinutých neevropských státech. Jako účelný se jeví návrh zemědělských organizací zahájit analytické práce na porovnání zejména zámořských a evropského systému agrárních podpor. Od výsledku analýz pak odvozovat objem, zaměření a systém nezbytných podpor v rámci EU. Z hlediska dlouhodobé perspektivy a trvalé udržitelnosti žádoucího rozsahu zemědělství vzhledem k prosazované potřebě zajištění potravinové bezpečnosti a rozšíření možností využití zemědělské produkce pro nepotravinářské využití, je dle mého názoru kladen malý důraz na otázky související s hospodařením vodou v krajině, a problémy úbytku zemědělského půdního fondu. Z toho vyplývá, že je zder soulad mezi stanoviskem zemědělců a stanoviskem ministerstva zemědělství. Proto je potřeba v tomto souladu dále pokračovat tak, aby bylo dosaženo těch cílů, které jsou jak v zájmu vlády, tak v zájmu zemědělské praxe.
32
Ke sjednocení názorů by mělo přispět jednání zástupců zemědělských výborů zemí Visegrádské čtyřky, rozšířené o země Bulharska a Rumunska, které se uskuteční na půdě Senátu v závěru příštího týdne. Věřím, že se podaří přijmout taková stanoviska, která podpoří pozici vlády, a umožní nalézt do budoucna taková řešení, která budou prospěšná pro náš zemědělský sektor. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane kolego, jako druhému zpravodaji. Další výbor se touto materií nezabýval. Otevírám rozpravu. Hlásí se kolegyně Venhodová, tentokrát ne jako zpravodajka, ale jako senátorka. Senátorka Alena Venhodová: Upravila bych jen přeřeknutí v mé původní zpravodajské zprávě. V návrhu na usnesení je to napsáno správně, ale přečetla jsem u mléčných kvót do roku 2013. Pochopitelně tam patří 2015. Omlouvám se a chtěla bych, aby to bylo opraveno v zápise. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Do rozpravy se hlásí kolega Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, k tomu, co bylo řečeno, bych chtěl učinit ještě dvě poznámky. Nejsložitější částí mimo stropového financování je otázka křížových kontrol, tzn. velice tvrdých 18 opatření, která musí zemědělci udělat pro to, aby potraviny byly bezpečné pro naše spotřebitele. Myslím si, že jsou zemědělci někdy chápáni jako příjemci dotací, ale nezdůrazňuje se, že potraviny, zvláště české – v normách jsme nejpřísnější – jsou kvalitní a že je to daň, pokud se týká kvality potravin. Myslím si, že všichni, hlavně vrcholní politici toto málo zdůrazňují, protože v supermarketech i ty nejbohatší zajímá to, co je nejlevnější. Včera jsme pořádali seminář k otázce klimatických změn a jejich dopadů na některé oblasti v České republice. Pokud máme od příštího roku předsednictví, domnívám se, že bychom měli být iniciativní v tom, abychom zvýraznili s postupujícími klimatickými změnami rizikovost zemědělské výroby a jak včera konstatovali zástupci pojišťoven, abychom byli jedněmi z iniciátorů a využili možnosti předsednictví pro celoevropský rizikový katastrofický fond. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Hlásí se někdo další do rozpravy? Nikoho nevidím. Chce se vyjádřit pan ministr? Máte slovo, pane ministře. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Na půdě Senátu nechci rozvíjet diskusi o rizikových fondech. Jak bylo řečeno, zdůrazňovali jsme, že by to měla být spíše národní kompetence. Bojíme se, že bychom se tímto způsobem podíleli na financování problémů, které možná mohou být častější v jiných členských zemích. To nevidíme jako správné. Je to stále otevřená věc, o které se bude diskutovat. Pokud jde o problematiku křížových kontrol, je to téma, o kterém jsem měl možná hovořit. Je to v rámci prověrky funkčnosti. Předpokládá se tam zvážení zavedení poslední etapy křížových kontrol. Je to kontrola, která je pro zemědělce podmínkou, aby mohli dostávat přímé platby. O zavedení se v poslední fázi možná bude diskutovat, že by se odložilo až za rok 2011. To pouze pro upřesnění.
33
Děkuji za tuto debatu, která je velmi věcná a pomáhá nám komunikovat záležitosti mezi vládou a Evropskou komisí a mezi vámi, členy Senátu a vašimi volebními obvody, kde máte celou řadu lidí, kterých se to týká. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Chce se vyjádřit paní zpravodajka? Nechce. Budeme hlasovat o návrhu, který načetla paní zpravodajka – nebudu ho číst – včetně doprovodného usnesení. Přivolám kolegy a potom zahájím hlasování. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí – tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní zpravodajce, děkuji panu ministrovi, že se mu podařilo všechny jeho návrhy obhájit, byly schváleny. Nyní jsme se dostali do takové situace, že máme zafixované body pevně na 16. hodinu. Ale protože si myslím, že náš program je velmi obsáhlý, a nemůžeme si dovolit hazardovat s časem, poprosil bych vás o to, abychom nyní procedurálním hlasováním změnili pořad schůze, a to tak, že předsuneme návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jiřího Stříteského atd. na tuto chvíli a potom bychom pokračovali, až přijde pan ministr Pospíšil, v normálním programu. Je to doufám zřejmé, jedná se o přesun jednoho bodu, abychom vyplnili pauzu. Kdo souhlasí s tímto procedurálním návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 z 62 přítomných při kvoru 32 pro se vyslovilo 46, proti byli 4. Tento návrh byl přijat. Upravili jsme tedy průběh schůze. My se s kolegou Šnebergerem vystřídáme u mikrofonu a budeme pokračovat. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Hezké odpoledne, dámy a pánové, dalším, před chviličkou schváleným bodem programu je: Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jiřího Stříteského, Václava Jehličky, Karla Bartáka a dalších senátorů o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu – 2. čtení Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 173. Tento návrh zákona uvede pan místopředseda senátu dr. Jiří Liška. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, určitě jste zaznamenali, že ocenění bratří Mašínů a Milana Paumera panem premiérem rozpoutalo širokou společenskou diskusi na téma ozbrojeného boje proti komunistickému režimu. Chtěl bych tady ale upozornit a zdůraznit, že projednávaný návrh zákona o protikomunistickém odboji a odporu má daleko širší záběr, než je případ bratří Mašínů nebo boj se zbraní v ruce. Proto posuzovat tento návrh zákona pouze přes akce bratrů Mašínů by bylo velmi zjednodušené. Dovolte mi, abych vás informoval o tom, co se událo od prvého čtení. Návrh zákona o třetím odboji jsme zaslali k připomínkování různým zainteresovaným
34
organizacím a v Senátu byl projednáván ve třech výborech. Všechny tři výbory jej doporučily plénu ke schválení. Z jednání výborů vzešlo také několik pozměňovacích návrhů, které reagují jak na připomínky naší senátní legislativy, tak na podněty, které tu zazněly na minulé schůzi. S předloženými návrhy mohu za předkladatele říci, že se ztotožňujeme a že jsme přesvědčeni, že prospívají záměru zákona. Některé mají pouze technický charakter, jiné, které mírně mění obsah návrhu zákona, určitě podrobně vysvětlí zahraniční zpravodaj pan kolega Bureš. Dovolte mi, vážené kolegyně a kolegové, abych znovu připomenul, že zákon nezakládá nárok na odškodnění nebo nějaké významné materiální hodnoty. Má především morální rozměr, ale také je nutno říci, že na druhé straně není jen hromadný, neadresným konstatováním toho, že existoval odvážný odboj a odpor proti komunismu. V tomto smyslu chce být naplněním zákona o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993, podle kterého byl odpor i odboj občanů legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty. Proto stanovuje podmínky pro vydání osvědčení účastníka třetího odboje, které mu navíc přiznává statut válečného veterána a také účastníka odporu proti komunismu jako méně vyhrocené a v dopadu i méně riskantní formě boje s totalitou. Návrh zákona se netýká obětí komunistického režimu, na lidi nespravedlivě odsouzené se zaměřovaly rehabilitační zákony. Zákon o třetím odboji se týká těch, kteří záměrně nechtěli být pouze pasivními účastníky probíhajících dějů a označení oběť se proto brání. Proti nástupu nesvobody a totality i proti jejímu trvání se postavili dobrovolně a s vědomím vysokých trestů, které jim jako nepřátelům vládnoucí moci hrozily. Můžeme říci, že jejich snaha byla možná někdy naivní, mnohdy beznadějná, když stáli proti ohromné státní mašinérii, a jindy, v konkrétních případech, jako byly například útěky do zahraničí nebo zpravodajské práce pro západní služby, velmi účinná. Nakonec – a na to si myslím, že bychom neměli zapomínat – byla ve svém důsledku vítězná, protože právě skutky odboje a odporu neustále udržovaly v povědomí národa touhu po znovunabytí svobody a před světem odhalovaly potlačovatelskou povahu vládnoucího režimu. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi vyjádřit se ještě k jedné věci, která také bývá v našem návrhu kritizována. Komunistický režim trval velmi dlouhou dobu a jeho způsoby ovládání státu a společnosti se proměňovaly, stejně jako možnosti a účelnost kroků činěných proti němu. Konkrétní životní příběhy, osudy a činy a obecně historie se nikdy nedají beze zbytku podchytit v paragrafech. Proto cíleně návrh zákona nepodává nějaký taxativní výklad toho, co spadá pod odboj a co pod odpor, ale spíše stanovuje základní mantinely a principy toho rozhodování. Tím hlavním je princip osobního nasazení a riskantnosti daného jednání. To je také důvod, proč je podle návrhu zákona vydávání osvědčení účastníkům odboje a odporu ve shodě s obdobnou právní normou přijatou na Slovensku svěřeno právě Ústavu pro studium totalitních režimů. Nejenže jsou zde soustředěny důležité archivní materiály, ale především tu pracují historici a odborníci, kteří se dlouhodobě tématu třetího odboje věnují. Lidé, kteří k této problematice mají osobní vztah a budou jistě schopni každý jednotlivý případ odpovědně a se znalostí věci posoudit. Vážené kolegyně a kolegové, mám-li na závěr opakovaně a zjednodušeně vyjádřit, co je účelem předkládané právní normy, tak je to vůle konkrétně se přihlásit k lidem, kteří v období čtyřicetileté komunistické nadvlády bojovali za obnovu svobody a demokracie v naší zemi a byli za to připraveni položit život a nebo být uvězněni. Jsem přesvědčen, že výrazem zralosti společnosti je to, že dokáže ocenit
35
ty ze svého středu, kteří v dobách těžké zkoušky se nebáli a bez ohledu na hrozící následky se postavili za společné dobré proti bezpráví a porobě své i ostatních. Náš stát to tak učinil po první i druhé světové válce a já věřím spolu se svými kolegy předkladateli, že tak učiní, byť trochu opožděně, i po porážce totalitního režimu. Dovolte mi, abych vás úplně na závěr požádal o to, abyste dali možnost návrhu postoupit do podrobné rozpravy a na závěr jej schválili ve znění s pozměňovacími návrhy garančního výboru. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo, posaďte se, prosím vás, ke stolku zpravodajů. Návrh senátního návrhu zákona projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který určil zpravodajem pana senátora Jaromíra Štětinu, a usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk 173/2. Dále byl tento senátní tisk přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který určil jako svého zpravodaje pana senátora Vítězslava Jonáše, a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní 173/3. Senát určil garančním výborem pro projednávání tohoto senátního návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 173/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Bureš, prosím ho, aby vás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátorem, máte slovo. Senátor Milan Bureš: Pane předsedající, pane místopředsedo, dámy a pánové, v rámci prvního čtení už jsem vás se svou zpravodajskou zprávou dostatečně seznámil, proto mi dovolte nyní při druhém čtení, abych pouze shrnul některá fakta týkající se tohoto návrhu zákona. Navrhovaný zákon definuje protikomunistický odboj a odpor proti komunismu, rozlišuje dvě kategorie osob bojujících proti komunismu. Na účastníky protikomunistického odboje a na účastníky odporu proti komunismu. Dále stanoví podmínky pro vydání osvědčení účastníka protikomunistického odboje a účastníka odporu proti komunismu. Specifikuje formy protikomunistického odboje a odporu proti komunismu, je zde také upravena rehabilitace za zbytkové tresty související s trestnými činy některých politických vězňů, na které se nevztahuje zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci ani ustanovení § 6 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu. Dále stanoví nároky účastníka protikomunistického odboje a také stanoví působnost Ústavu pro studium totalitních režimů vydávat oprávněným osobám osvědčení popřípadě vydaná osvědčení rušit. Časově je to období vymezeno, období třetího odboje, daty 25. únor 1948 a 17. listopad 1989. Je třeba také připomenout, že tvůrcům zákona se určitou inspirací stala podobná právní úprava již přijatá na Slovensku. V rámci projednávání garančního výboru jsme reagovali na připomínky, které, jak tu už pan předkladatel říkat přede mnou, měla naše senátní legislativa, ale také jsme reagovali na některé připomínky vzešlé z polemiky z diskuse v rámci prvního čtení. Takže náš výbor se dopodrobna tímto návrhem zabýval a přijal následující usnesení, se kterým vás nyní seznámím. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Karla Bartáka a po odůvodnění návrhu senátního zákona zástupcem navrhovatelů místopředsedou Senátu senátorem Jiřím Liškou, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Milana Bureše a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení. A za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání
36
senátní tisku č. 173 na schůzi Senátu PČR senátora Milana Bureše. Děkuji v tuto chvíli. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se prosím u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Jaromír Štětina. Přeje si vystoupit, takže dostává slovo. Prosím, pane senátorem. Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já chci jen zdůraznit, že náš výbor a já jako zpravodaj jsme spolupracovali úzce na znění usnesení s garančním zpravodajem a naše stanovisko se prakticky neliší od výboru určeného jako výboru garančního. Čili náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení a korespondují s těmi návrhy, o kterých zde hovořil pan garanční zpravodaj. Já bych jen využil a zdůraznil bych jeden aspekt přijetí tohoto zákona. A to, že tento zákon je dalším krokem k dekomunizaci naší společnosti. Myslím si, že těch kroků bude přibývat a rád bych vám radostně sdělil, že dnes Městský soud v Praze potvrdil zrušení Komunistického svazu mládeže a dokonce bych se rád pochlubil, že někteří členové naší komise pro posuzování ústavnosti KSČM se na tom velmi významně podíleli. Takže myslím si, že se letos dočkáme ještě dalších kroků. A chtěl bych poděkovat především autorům tohoto zákona, Konfederaci politických vězňů a všem, kteří se podíleli na jeho přípravě. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Vítězslav Jonáš. Pan senátor si přeje vystoupit, takže dostává slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se na své 23. schůzi konané 12. března zaobíral tímto návrhem senátního návrhu o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu s tímto závěrem: Doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Vítězslava Jonáše, pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. My jsme věděli o těch pozměňovacích návrzích, které jsou, nicméně jsme schválili v tom původním znění, ale není to nic proti ničemu a doporučuji já osobně přijmout tyto pozměňovací návrhy. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, to je sice hezké, že nám osobně něco doporučujete, ale stanovisko výboru je takové, jaké je, a my o souhlasu budeme muset hlasovat podle jednacího řádu. Takže vaše doporučení je sice hezké, nicméně je to pouze váš osobní názor. Děkuji. Takže dámy a pánové, já v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí místopředseda Senátu pan senátor Jan Rakušan. Prosím, pane senátore, máte slovo. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Myslím, že je o mně obecně známo, opakovaně jsem to deklaroval, že si vás všech bez rozdílu politických názorů vážím a to za práci, kterou jste odvedli ve
37
svých obvodech, a za to, že jste sem byli čestným způsobem zvoleni. Také nepodsouvám předkladatelům, že by ten zákon předkládali v nějakém špatném úmyslu. Dokonce se domnívám, že zákon je předkládán v dobré víře. Ale přesto mi dovolte, abych několika body okomentoval jenom svůj osobní názor. Mně se obecně nelíbí politické zákony. Možná si to neuvědomujete, ale které nás obloukem mohou vrátit zpět do totality, proti které se nyní tváříme, že chceme bojovat. Nelíbí se mi dělení lidí na lepší a horší, rudé, hnědé, bílé, černé a posléze, čehož se já bojím, na oranžové a modré apod. „Ústav paměti“ (celý název neznám), za odbornou instituci v žádném případě nepovažuji. Při veřejném slyšení, které tady pořádala kolegyně Domšová o eutanázii, které mimochodem bylo velmi povedené, jedna přednášející položila otázku, kdo je pro eutanázii, a kdo je proti, nechť zvedne ruku. Kdybych já se nyní zeptal, kdo byl kandidátem, členem KSČ, neboť členem v komunistickém hitlerjungen, SSM, s překvapením bychom asi zjistili, že poměr v naší komoře je jiný, než si myslíme nebo uvádíme. Nyní dvě poznámky k zákonu, a to k § 3 bod 4 písm. i). Už jsem to tu uváděl při prvním čtení. Musím se bohužel přihlásit k tomu, že ten § i zní: jinak dobrovolně a vědomě se aktivně podílel na budování, rozvoji, upevňování komunistické totalitní moci v Československu. Tak já se k tomu hlásím. Já jsem dělal lékaře, nesabotoval jsem, nesabotoval jsem žádné lidi, takže jsem se snažil pracovat, chodil jsem do práce denně. Jak jsem podporoval totalitní moc? Byl jsem zbabělec a chodil jsem k volbám, chodil jsem k volbám a házel jsem tam lístky a tím jsem legitimizoval tu moc, neměl jsem tu odvahu jako někteří moji kolegové tam nejít. Ke zmíněným bratrům Mašínovým naopak v bodě 7 vidím bod, který se mi líbí, protože podle něj nemůžou dostat žádné vyznamenání, pakliže se některý jedinec dopustil zvlášť zavrženíhodného jednání, směřujícího k popření individuálních a základních lidských práv a tomuto jednání se v rámci atd. To znamená, to si myslím, že přímo na tento případ sedí. Dál vás zdržovat nebudu, vystoupil jsem proto, abych dal návrh zamítnout tento zákon. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vlastimil Balín. Prosím, pane senátore. Senátor Vlastimil Balín: To byla jen taková poznámka, já se omlouvám za to malé zdržení. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Při těchto materiích už se pomalu stává koloritem, že kolega Rakušan je jakýsi předskokan, já nechci říkat, že jsem snad lepší borec, to bych si nedovolil, on je skutečně lepší a je tu déle jak já. Ale už se to stává jakýmsi koloritem, že k tomu vystupujeme. Já nechci a nemám v záměru opakovat to, co už jsem opakovaně k tomuto zákonu nebo k této materii řekl. Přesto jenom několik skutečně málo poznámek. Nemohu se ubránit dojmu, že tento zákon má legalizovat morální ocenění zavrženíhodných činů. Zavrženíhodných činů v každé společnosti, v každém politickém nebo společensko-ekonomickém systému, kterým je beze zbraní v ruce zabití, vražda. Bohužel, toto tam v některých paragrafech nacházím a takto nejenže mohou být vykládány, ale bohužel ony tak budou fungovat. Slyšel jsem poznámku, možná že jsem si to udělal, nebo jsem se přeslechl, neslyšel jsem to přesně, že komunisté zde vládli dlouho a specificky – nebo tak nějak to odeznělo od předkladatele. Víte, já se někdy myslím, že současná vláda a nejen ona, ale i bohužel některé orgány, jako by si některé rysy osvojily a příliš té reflexe a určitého poučení, jak by se dalo organizovat a řídit společnost, si nepřevzaly.
38
Poslouchat samozřejmě nemusíte, neposloucháte jiné problémy, tak proč poslouchat kolegu senátora Balína z KSČM, že? (Poznámka na slova senátora Sehnala, který opouštěl Jednací sál a pronesl: „Poslouchat komunistu, to tedy ne.“) Já stejně jako kolega Rakušan hodnotím ten návrh jako vyloženě politický zákon. Registroval jsem v těch pozměňovacích návrzích, protože náš výbor byl garančním výborem, takže na rozdíl od vás třeba ty pozměňovací návrhy jsem už slyšel, že ta původní předloha počítala s tím, že nemá nárok žádat o takovéto morální ocenění ten, kdo byl v nějakém orgánu spojeným s fungováním předlistopadové KSČ. Teď je tam určitá změna v tom, že se to rozšiřuje na všechny členy předlistopadové KSČ a v těch diskusích bylo zajímavé poslouchat určité obavy: no jo, ale oni tam měli kandidátskou lhůtu. Jde přece o kandidáty. Víte, na tom je úsměvné to, že někteří možná, byť v té rétorice se – a v dost významných funkcích – jaksi tváří, že by pomalu, až ten zákon začne působit a fungovat, mohli přihlásit o toto morální ocenění, ale nebudou moci, protože byli kandidáty té předlistopadové KSČ. Na druhé straně jim to nic nebrání ani v tom, že fungují třeba jako hejtmani – minimálně Ústeckého kraje za ODS. To jsou takové ty životní paragrafy. To byla možná nepatřičná poznámka a možná poznámka i – řečeno sportovní terminologií – mimo soutěž. Já bych se chtěl v závěru přihlásit jen k tomu návrhu, který tady už přede mnou odezněl a dám vám též návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona, i když vím, že ta konstelace a to rozložení je takové, že ten návrh je asi zbytečný, přesto podávám. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Říkal jsem si, že se nenechám vyprovokovat, nicméně nedá mi to, abych vystoupil a postavil se k některým věcem, které tady byly řečeny. Kolegové, pravděpodobně ten zákon pořádně nečetli, a nevědí, že se z této skupiny lidí, kteří si zaslouží naši úctu, vydělují lidi, kteří třeba byli součástí represivních složek, mám třeba na mysli, že byl např. v 50. letech odsouzen pan Šváb, tedy soudruh Šváb, nebo prokazatelný vrah Pich-Tůma, tak samozřejmě i když tyto lidi byli odsouzeni totalitním režimem, není možné těmto lidem úctu vzdávat. Tady se nedělí společnost, ale vyčleňují se z lidí, kteří si zaslouží naši úctu, kteří byli odsouzeni komunistickým režimem, tak z těchto lidí musíme odsoudit ty, kteří se vlastně na těch represích podíleli. Já si myslím, že je to jasné a že je to jasné i těm mým předřečníkům, jen to jaksi nechtějí chápat. Co se týká ještě ozbrojeného boje, kolega Rakušan například říkal, že vždycky ten, kdo někoho zabije, zůstává vrahem, není to pravda. Mezi rokem 1948 a minimálně rokem 1953 nebylo vůbec jasné, jestli bude nebo nebude válka. A samozřejmě tyto lidi, stejně tak jako lidi mezi roky 1939 až 1941, kdy Československá republika nebyla ve válečném stavu s Německem, museli bychom odsoudit všechny odbojáře mezi rokem 1939 až 1941, kdy byla uznána prozatímní vláda v Londýně a teprve v tuto chvíli vstoupila do válečného stavu s Německem. Tak proto prosím vás hleďme na to tak, jak to ve skutečnosti je. Tito lidé, kteří se rozhodli bojovat proti komunismu, byli ve stejném postavení jako ty lidi mezi rokem 1939 až 1941. Nikdy jsme to nezpochybnili a nezpochybňujme to ani nyní. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dál se hlásí ještě do rozpravy pan senátor Jan Rakušan. Prosím, pane senátore.
39
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dám si závazek, že už potřetí nevystoupím, ale nevkládejte mi do úst něco, co jsem neřekl. Já jsem vždycky při projednávání bratrů Mašínových odsuzoval to, že je svázaný omámený člověk podříznut. Odsuzuji totéž, když vidím britského vojáka v Iráku, odsuzuji to na celém světě. Takže já jenom tvrdím, že tato věc – takto jsem ji nikdy neřekl. Navíc asi před týdnem premiér Topolánek řekl, že mučení není ideologické, že mučení je vždycky mučení a topení je vždycky topení, ať je to kdykoliv. Já si tedy také myslím, že vražda je vždycky vraždou. A chci říci ještě jednu poznámku. Vy si to možná neuvědomujete, ale já jsem se včera s dojetím díval, jak pohřbívali našeho velikána, možná největšího herce, kterého jsme měli, Radovana Lukavského. A už se objevují sprosté útoky na to, že hrál v Králi Šumavy a že tedy vlastně nějakým způsobem podporoval nebo legitimizoval tento režim. Prosím vás, tímto způsobem se nemůžeme pořád cejchovat. A protože jsem vždycky používal jenom toho Honzátka, toho svázaného, omámeného, nepoužíval jsem pokladníka, a že předtím tady byla beseda o zemědělství, já vás chci ubezpečit, že pan Lecián, který byl zraněn na Moravě, já pocházím z poloviny rodiny z Moravy a mám tam příbuzné, musím vám říci, že takto by se chovali všichni Moraváci, protože ti si váží půdy, země, vína, všeho takovým způsobem, že když jim někdo zapálí stoh, oni to nevidí jako ideologii, oni to vidí jako Boží nemravnost, že toto se nedělá. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Kolegyně a kolegové, chtěl bych vás jenom poprosit o to, aby se rozprava k tomuto zákonu nezvrhla v diskusi o bratrech Mašínech. Já bych skutečně myslel, že nejednáme k věci. V tuto chvíli mám ještě přihlášeného pana senátora Martina Mejstříka. Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, dámy a pánové, přiznám se, že mě zaskočilo to, že tento bod byl předřazen, protože jsem po včerejším projednávání ve výboru měl s panem místopředsedou Liškou, jedním z navrhovatelů, diskusi a chtěl jsem se s ním o tom ještě pobavit dále v klidu, a nějak jsme tím předřazením neměli čas. Omlouvá se tedy všem, které nyní zaskočím se svým námětem nebo návrhem na drobnou změnu v tomto zákonu. Pan místopředseda Liška už to slyšel včera, já to zopakuji pro všechny ostatní. Já samozřejmě vítám návrh tohoto zákona a budu hlasovat pro něj v jakékoliv podobě, která se zde zatím rýsuje. Všechny návrhy, které zatím máme na stole, jsou rozumné a já si myslím, že ani ten můj není jako až tak nerozumný, takže budu samozřejmě raději, když schválíte i ten můj. Nicméně dal jsem si tu práci a udělal jsem srovnání se slovenským zákonem o protikomunistickém odboji, ze kterého ten náš vycházel. A musím zde konstatovat, že on jej postaven poněkud jinak formálně, ale i obsahově. On v podstatě nečiní rozdílu, nebo ho alespoň tolik nezdůrazňuje, mezi odbojem i odporem. A to říkám s vědomím toho, že česká cesta má určitě své opodstatnění a rozumíme jí, a neberte to jako nějakou výtku nebo zpochybnění, nicméně v kontextech, ke kterým se dostanu, se domnívám, že slovenský model je přece jenom poněkud citlivější vůči lidem, kterých se to vlastně bude týkat.
40
Slováci totiž, jak už jsem řekl, nerozlišují mezi odbojem a odporem a v podstatě všem lidem, kteří se nějakou měrou pokoušeli nebo aktivně zapojili do protikomunistického odboje, tímto zákonem vzdávají úctu a i něco málo toho hmotného přilepšení, ke kterému se také ještě dostanu. My, jak zde bylo řečeno, rozčleňujeme a rozlišujeme odboj a odpor a vypadávají nám z toho díky tomuto rozlišení poměrně početné skupiny, kterých bych se rád zde zastal. Jsou to naši českoslovenští občané, kteří byli odvlečeni a tento proces v podstatě únosu byl zahájen již v roce 1945 do Sovětského svazu, do gulagů Sovětského svazu. Dále to jsou naši občané, kteří byli donuceni nebo odveleni do vojenských táborů nucených prací, technických praporů a pomocných technických praporů, a obecně v podstatě političtí vězni jako takoví. Jestli já něco maličko vyčítám návrhu, který máme před sebou, tak právě to, že vlastně dělá kasty, různě kastuje politické vězně anebo účastníky odboje a odporu. Říkám, rozumím tomu, ale pokusím se vám vyjádřit to, to co chci sdělit, na příkladu, který jsem zažil v 90. letech. Jako novinář jsem pracoval nepřímo na zákonu o druhém odboji, to byli naši západní letci a východní vojáci, kteří bojovali na východních frontách. A při tomto zákonu o ocenění druhého odboje se ukázala veliká propast mezi tehdejším velícím sborem, který byl v 90. letech jakýmsi způsobem již oceněn, odškodněn, byly jim díky vyšším vojenským funkcím samozřejmě zlepšeny důchody, a tzv. mužstvem, na které se jaksi zapomnělo. A tato zvětšující se propast samozřejmě tzv. mužstvo velmi mrzela a bylo jim to po mnoha letech utrpení a obětí líto. Domnívám se, že schválíme-li tento zákon bez mého doplnění, které opravdu se domnívám, že není příliš drastické a nemuselo by vyvolat nějaké problémy, tak se nám podaří neúmyslně právě vnést propasti anebo rozpory mezi lidi, kterých si všichni vážíme. Můj pozměňovací návrh by zněl takto. Vychází tedy, už jsem to přiznal, ze slovenského zákona, a protože je to tak narychlo, tak asistentka to rychle přepisuje do češtiny, já vám to zatím budu překládat ze slovenštiny. Pozměňovací návrh zní: Účastníkem protikomunistického odboje nebo odporu je občan, který byl politickým vězněm nebo byl z politických důvodů internovaný, nebo byl v období let 1948 až 1953 zařazen do vojenských táborů nucených prací (technické prapory, pomocné technické prapory) anebo byl v letech 1944 až 1946 civilní osobou protiprávně násilně odvlečenou do bývalého Svazu sovětských socialistických republik a do táborů, které měl bývalý Svaz sovětských socialistických republik zřízené v jiných státech. Toto je můj pozměňovací návrh, který zpřesňuje osoby nebo okruhy osob, které bychom měli zařadit pod zákon o protikomunistickém odboji. Mám zde ještě dvě připomínky. Mrzí mě zde kontinuálně se opakující vystupování našich kolegů a kolegyň ze sociální demokracie. Domnívám se, že alespoň u tohoto zákona bychom mohli projevit nějak obecně lidský přístup k této problematice a jestliže si vážíme demokracie, tak bychom měli zde, nehledě na politické rozlišení, kam patříme, do jaké strany, se shodnou na tom, že lidé, kteří bojovali nebo se pokoušeli bojovat proti diktatuře a za principy demokracie, tak bychom přece neměli být jenom proto, že to předkládá nějaká jiná strana, zásadně být proti. To je o tom, na jakých základech přece budujeme demokracii, a toto by snad mělo být jasno i sociální demokracii, že to není o ideologii, ale o podstatě demokracie.
41
A jenom pro vaši informaci. Jestliže rozšíříme okruh těch jaksi spíše morálně oceněných lidí o to, co zde navrhuji já, tak abyste věděli, jaké to bude mít dopady, co se týče hmotných, finančních dopadů, tak v podstatě velmi minimální. My vedle morálního ocenění jim zakládáme nárok na čestný odznak, což je opravdu minimum, co může naše společnost pro tyto lidi udělat. Dle zákona o veteránech je to příspěvek na rekreaci nebo lázeňský pobyt, případně na pobyt v domovech důchodců pro veterány se stálou lékařskou péčí, kde si tito veteráni budou muset připlácet, takže se český stát příliš nepřetrhne. Jde spíše o symboliku než o to, že by náš státní rozpočet utrpěl velký šrám. Děkuji za pozornost a věřím, že můj pozměňovací návrh podpoříte. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Než dám slovo paní senátorce Gajdůškové, chtěl bych vám říci, že zde nenastalo žádné temné spiknutí pana senátora Rakušana. Tento návrh byl předřazen, protože byl prvním z návrhů, který nepotřebuje předkladatele. Je to jediný důvod. Paní senátorka Gajdůšková má slovo. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nechci se vyjadřovat k meritu věci, protože si myslím, že v této chvíli by to asi nevylokl z mé strany přesné. Chci ale dát procedurální návrh související s tím, že tento bod byl zařazen mimo program. Je to bod, který byl zařazen jako pátý od konce. Předpokládalo se, že bude projednáván až za týden. My bychom potřebovali čas si věci ještě promyslet a projednat. Dávám v této chvíli procedurální návrh přerušit projednávání tohoto bodu ještě ve fázi obecné rozpravy a dokončit projednáván í tohoto návrhu zákona v době, kdy se předpokládalo, že bude projednáván, tzn. ve středu 26. března. Děkuji za pochopení. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Zcela nepochybně na návrh na přerušení bodu máte jako předsedkyně senátorského klubu nárok. O tomto procedurálním návrhu se hlasuje bezodkladně. Dám o něm tudíž bezprostředně hlasovat. Znělkou přivolám nepřítomné senátorky a senátory. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu předsedkyně senátorského klubu ČSSD paní senátorky Gajdůškové, abychom tento bod, který projednáváme, přerušili v obecné rozpravě a projednávali ho příští týden ve středu 26. března. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 13, proti 29. Návrh nebyl přijat. Dámy a pánové, budeme pokračovat dále. Nemám přihlášeného nikoho do obecné rozpravy, obecnou rozpravu tedy končím. Požádám nejdříve předkladatele tohoto návrhu zákona, pana místopředsedu Lišku, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Máte slovo, pane senátore. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi okomentovat proběhlou rozpravu. K vystoupení kolegy Rakušana bych chtěl dodat to, co tady padlo z úst pana kolegy Grulicha, že nejde o žádné dělení lidí. Jde o ocenění těch, kteří se postavili totalitě. Kolik jich bude, je otázkou. Mohou to být desítky, maximálně stovky lidí. Pokud jde o námitku, která tady padla při prvním čtení, tzn., § 3 odstavec 4 písmeno e), pozměňovací návrh, který byl přijat garančním
42
výborem, toto znění upřesňuje a myslím, že ho dává do formy, která uspokojí i pana kolegu Rakušana. O vystoupení pana kolegy Balína nechci příliš diskutovat, protože nechci ohrožovat jinak konstruktivní a přátelskou atmosféru, která v Senátu je. Dovolte mi poznamenat, že každý posuzuje nedávnou minulost mj. podle svých osobních zážitků, zkušeností a prožitků nebo podle zkušenosti svých blízkých. Je naprosto jasné, že jiný pohled na naši nedávnou minulost má potomek nevinně popraveného člověka jiný názor na minulost má člověk, který byl v komunistické straně a který možná i díky tomu měl docela slušný život. Panu kolegovi Grulichovi děkuji za podporu. Bohužel na adresu kolegy Mejstříka musím říci, že jeho návrh by zásadním způsobem vstupoval do celého návrhu tak, jak byl předložen. Obsahově jej vyprazdňuje. Cílem není říci, že všichni ti, kteří byli nevinně zavřeni a v pracovních táborech jsou ti, kteří mohou mít statut bojovníka proti komunismu. Tak to skutečně není. Návrh zákona byl jeho pozměňovacím návrhem vyprázdněn. Cílem je morálně ocenit ty, kteří se dokázali aktivně postavit komunistickému režimu. Probírali jsme to již na výboru. Měl jsem pocit, že jsem to kolegovi Mejstříkovi dostatečně vysvětlil, ale asi jsem nepoužil správná slova. Ještě jednou váš žádám o to, abyste nechali o to, abyste nechali postoupit návrh zákona do podrobné rozpravy a na závěr ho schválili ve znění garančního výboru. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu předkladateli. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Štětina? Nepřeje. Pan senátor Jonáš za hospodářský výbor? Nepřeje si vystoupit. Dávám tedy slovo kolegovi Burešovi, který je garančním zpravodajem. Prosím, pane senátore. Senátor Milan Bureš: V proběhlé obecné rozpravě vystoupili celkem čtyři diskutující, z toho jeden opakovaně. Zazněl zde návrh schválit, ten šel z výboru, pak návrh zamítnout, další návrh z garančního výboru je schválit s pozměňovacím návrhem, který předpokládá, že se otevře podrobná rozprava. Dovolte mi krátkou větu. Také si nemyslím, že je to zákon, který by dělil lidi na dobré a špatné, to snad neumí žádný zákon. O tom, jestli je někdo dobrý nebo špatný, rozhoduje především on sám. Pokud bych měl přistoupit na myšlenku, že zákon takový je, může o tom mluvit člověk, který to vidí pouze prismatem a viděním totalitní doby. Jiná možnost není. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Budeme nejdříve hlasovat o schválení tohoto návrhu zákona a posléze i o zamítnutí. Pokud ani jeden z těchto návrhů neprojde, přejdeme do podrobné rozpravy. Přivolávám nepřítomné do sálu znělkou. Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování o schválení návrhu tohoto zákona tak, jak jej předložil hospodářský výbor. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovili dva, proti byli čtyři. Návrh nebyl přijat. Dámy a pánové, budeme hlasovat o zamítnutí tohoto návrhu zákona.
43
Zahajuji hlasování, kdo je pro zamítnutí, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 8, proti bylo 43. Přecházíme tedy do podrobné rozpravy, ve které mohou být podávány pozměňovací návrhy. Zatím se mi do podrobné rozpravy nikdo nehlásí. Hlásí. Pan senátor Martin Mejstřík. Senátor Martin Mejstřík: Já zpřesním svůj návrh. Ten zní přesně takto: V § 4 se vkládá nový bod 8, který zní: Účastníkem protikomunistického odboje nebo odporu je občan, který byl politickým vězněm anebo byl z politických důvodů internován nebo byl v období let 48 až 53 zařazen do vojenských táborů nucených prací (technické prapory a pomocné technické prapory), anebo byl v letech 1944 1946 civilní osobou protiprávně, násilně odvlečenou do bývalého Svazu sovětských socialistických republik a do táborů, které měl bývalý Svaz sovětských socialistických republik zřízené v jiných státech. Nechám rozdat návrh. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Už jsme pravděpodobně všichni ten váš pozměňovací návrh dostali, takže si ho ostatní senátoři a senátorky mohou ještě přečíst jako písemný návrh. Dámy a pánové, dále se hlásí do rozpravy? Nemám nikoho přihlášeného do rozpravy. Hlásí se ještě dále do podrobné rozpravy pan senátor Milan Bureš. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Milan Bureš: Já bych okomentoval znění pozměňovacího návrhu, který vyšel z usnesení VVVK jako garančního výboru. Vy ho máte před sebou jako žlutý tisk 173/1. Pokusím se o to stručně. Je tam celkem 8 pozměňovacích návrhů. Vezmeme to popořadě. Pozměňovací návrh se týká § 3, pardon § 2, 3 a 4. V podstatě se jedná o paragrafy, které jednak vymezují jednotlivé pojmy, kdo je a kdo není účastníkem odboje a odporu, čtvrtý paragraf hovoří o formách boje a odporu. Na rozdíl od původního znění dochází tady k určitému zpřesnění tak, aby se některé formulace neopakovaly, aby to znění bylo jasnější. Pozměňovací návrh č. 2 – ten tam nahrazuje v § 2 písm. d) slova „československé státní občanství“ slovy „státní občanství Československé socialistické republiky“. Pozměňovací návrh č. 3 – tam dochází k tomu, kdy je to zpřísnění podmínek pro ty, kteří mohou žádat o osvědčení, ať už účastníka odporu nebo účastníka odboje. Takže se tam vypouštějí slova „orgánu“ a „orgánů“, v množném čísle, a nahrazuje se slovem „stran“. Vypouští se následující bod d) a ostatní písmena se „přečíslují“. To zpřísnění je v tom – už to tady zaznělo, že by neměli žádat o toto osvědčení lidé, kteří byli členy Komunistické strany Československa a Komunistické strany Slovenska s výjimkou těch, kteří byli členy pouze v období od 1.1.1968 do 1.5.1969. Pozměňovací návrh číslo 4, o kterém se zmínil pan kolega Rakušan, ten se trošičku mění, já přečtu jeho změněnou verzi, § 3 odst. 4 písm. i) zní – po „přečíslování“: „se jinak dobrovolně, vědomě a aktivně významným způsobem podílel na budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci v Československu“. Pozměňovací návrh číslo 5, to je v podstatě drobná úprava.
44
Stejně tak pozměňovací návrh číslo 6 – myslí na to, že s osvědčením souvisí i právo nosit odznak, v případě odnětí osvědčení se doplňuje i „odnětí a vrácení tohoto odznaku“. Pozměňovací návrh číslo 7 doplňuje postavení Ústavu pro studium totalitních režimů. Poslední pozměňovací návrh – číslo 8 má 3 části. Mění a doplňuje nadpis zákona, to doplnění zní: o změně zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V závorce jako zkrácený název – tedy (zákon o protikomunistickém odboji). Ta druhá část řeší osvobození od poplatkové povinnosti, protože předpokládá, že ti žadatelé o osvědčení budou muset doložit určité dokumenty, často ověřené, takže úprava se týká změny zákona o správních poplatcích, aby byli podobně jako žadatelé o statut válečného veterána od těch poplatků osvobozeni. A poslední část, část třetí, osmého pozměňovacího návrhu se týká drobné úpravy v textu v § 10 odst. 4. To je vše z hlediska seznámení s těmi pozměňovacími návrhy. Celkem jich je osm. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Zeptám se pana senátora Lišky, jestli chce vystoupit se závěrečným slovem v podrobné rozpravě. Nemá zájem. Pan senátor Štětina – také nemá zájem, protože pozměňovací návrh výboru, který on zastupuje jako zpravodaj, je podmnožinou totožnou s pozměňovacím návrhem předneseným panem senátorem Burešem, tudíž garančním zpravodajem. Chci se zeptat pana Vítězslava Jonáše, jestli má zájem vystoupit v podrobné rozpravě. Nemá. Žádám tedy pana senátora Bureše, aby v souladu s jednacím řádem přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom mohli postupně hlasovat. Senátor Milan Bureš: Budeme tedy hlasovat o způsobu hlasování? Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já bych v tuto chvíli doporučoval, abychom hlasovali – vzhledem k tomu, že to je výborový návrh – jako celek, takže bychom mohli hlasovat o celém výborovém návrhu. To znamená výboru, který zastupujete jako garanční zpravodaj, pokud nikdo nevznese námitku proti tomu, aby se hlasovalo o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Dále bych dal samostatně hlasovat o pozměňovacím návrhu, který přednesl pan senátor Martin Mejstřík. Začal bych návrhem pana senátora Martina Mejstříka a pak bych pokračoval s tím pozměňovacím návrhem garančního výboru. Dámy a pánové, ještě před tím, než dám hlasovat, protože teď budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Martina Mejstříka, zeptám se předkladatele, jaké je jeho stanovisko k tomuto pozměňovacímu návrhu. Nedoporučuje. A garančního zpravodaje – jeho stanovisko? Nedoporučuje. Takže, dámy a pánové, ještě se hlásí pan senátor Pavel Sušický. Pane senátore, vy jdete předložit pozměňovací návrh? Já jsem skončil podrobnou rozpravu, a vy nemáte přednostní právo. Bohužel, je mi líto. Můžete pouze s klasickou poznámkou. Ale to máte, pane senátore, nějakým způsobem mně oznámit, já to bohužel nevím. Tak faktická poznámka pana senátora Sušického.
45
Senátor Pavel Sušický: Já se omlouvám, jen faktickou poznámku, prosím o zápis do stena. Já jsem se zmýlil při hlasování – nepožaduji další nové hlasování, ale já ten zákon podporuji, a byl to omyl. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní senátorka Liana Janáčková na mne z lavice ukazuje, že ona též je takovou podivně postiženou. A pan senátor Milan Bureš je také tím, kdo hlasoval? Senátor Milan Bureš: Já mám tady při hlasování v obecné rozpravě jako zamítnutí, že jsem nebyl přítomen. Zjevně jsem přítomen byl, kartu jsem skutečně zastrčenou měl. Hlasoval jsem pro zamítnutí. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže, vážení přátelé, nyní jsme si vysvětlili, jak kdo již hlasoval, to je všechno správné a bezvadné. V tuto chvíli zahajuji hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu, pak vás provedu hlasováním. Takže v tuto chvíli znělka. Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu pana senátora Martina Mejstříka. Aktuálně je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Dámy a pánové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 6, proti bylo 17, návrh tedy nebyl přijat. Dále budeme pokračovat pozměňovacím návrhem tak, jak ho máte uveřejněný v senátním tisku č. 173/1 jako v příloze zprávy garančního výboru. Takže, dámy a pánové, dovolte mi, abych zahájil hlasování o tomto komplexním pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku nad hlavu. Já bych poprosil pana ministra Julínka, aby nás neučil jednacímu řádu. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Takže konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, a nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Takže kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu zákona, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 50, proti byli 3, návrh byl přijat. Kolegyně a kolegové, nyní budeme hlasovat ještě o pověření. Navrhuji, abychom pověřili pány senátory Lišku, Bureše a Hálka, aby nás zastupovali při projednávání tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. O tomto, vážení kolegové a kolegyně, dám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.
46
Kolegyně a kolegové, bylo mi oznámeno, že pan ministr tady bude do pěti minut, já si myslím, že stojí za to v tuto chvíli udělat pětiminutovou přestávku a pak budeme pokračovat ve schváleném pořadu jednání. (Jednání přerušeno v 15.56 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 16.08 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dámy a pánové, pan ministr již dorazil. Omlouvám se za to zhruba 9minutové zpoždění. Budeme pokračovat dál podle schváleného programu, to znamená dalším bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 193. Prosím ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, já se omlouvám za zpoždění. Pokusím se vás stručně seznámit s návrhem tohoto návrhu zákona poté, co se zorientuji a zjistím, jaká je to novela. Tak, jsem-li správně informován, tak se jedná o novelu trestního řádu a dalších zákonů, jejichž cílem je zefektivnit boj proti korupci a vyjádřit tak společnou nebezpečnost korupčního jednání. Navrhovaná novela víceméně přijatá na základě závazků, které Česká republika má v rámci Evropských společenství, ale též jiných mezinárodních organizací. Cílem je, jak jsem řekl, zpřísnit sankce za korupci jako takovou a za praní špinavých peněz. Ta novela obsahuje celou řadu drobných ustanovení, která jste se měli možnost přečíst, takže já je v tuto chvíli nechci opakovat, tak jen tedy namátkou. Zvyšujeme horní hranice trestní sazby u trestných činů, které se dotýkají korupce. Dochází k zpřísnění též trestu za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a dochází obecně k zpřísnění postihu u korupce jak přímého, tak nepřímého úplatkářství. Novela je též zajímavá, že ruší omezení, která byla ustanovena právním řádem daňovým úředníkům, kteří nemohli ve všech případech oznamovat orgánům činným v trestním řízení případy korupce, které byly odhaleny během daňové kontroly. Toto by novelou mělo být odstraněno, to znamená, pokud úředník – zaměstnanec finančního úřadu během daňové kontroly zjistí okolnosti, které nasvědčují korupci, pak dnes bude povinen toto oznámit orgánům činným v trestním řízení. Novela byla projednána Poslaneckou sněmovnou, která ji schválila. Schválila ji ve znění usnesení ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny a toto usnesení zúžilo obsah novely z jednoho prostého důvodu. Věci, které nebyly součástí našich mezinárodních závazků a na které tedy nebyl časový tlak ze zahraničí, byly z novely vyndány, a to z toho důvodu, že Poslanecká sněmovna už zahájila projednávání nového trestního zákoníku, který už prošel prvním čtením, a proto některé věci, které se dotýkají trestního práva hmotného, přejdou nebo budou diskutovány a případně obsaženy v tomto novém kodexu. To je tedy důvod a i vysvětlení toho, proč novela,
47
která byla schválena Poslaneckou sněmovnou, je oproti vládnímu návrhu zúžena, a to proto, že trestní zákoník už je v Poslanecké sněmovně. V době, kdy vláda připravovala tento návrh zákona, tak ještě nebylo zřejmé, jakou časovou osou se budou odvíjet práce na novém trestním zákoníku, a nebylo tedy zřejmé, že nový trestní zákoník bude takto brzo na půdě Poslanecké sněmovny. K tomu došlo, a proto není důvod nepřijímat, pokud zde není tlak právě třeba mezinárodních organizací, kde jsme členy, není třeba přijímat ustanovení trestního práva hmotného speciálními novelami. Je vhodné je zapracovat do takovéto jedné novely. Dámy a pánové, tolik velmi stručně k odůvodnění tohoto návrhu zákona. Budete-li mít nějaké konkrétní dotazy k jednotlivým ustanovením, tak samozřejmě rád je zodpovím, ale na úvod si myslím, že takovéto představení novely je dostačující. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane ministře, posaďte se, prosím vás, u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Petra Pakostu, přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 193/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 193/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Nádvorník, kterého nyní žádám o zpravodajskou zprávu. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Nádvorník: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil se svou zpravodajskou zprávou k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Jak už říkal pan ministr, účelem předkládané novely zákona je zavedení dalších opatření k postihu korupce a praní špinavých peněz. Tato opatření mají původ především v mezinárodních závazcích Evropské unie a v doporučeních OECD a Rady Evropy. Návrh přináší dále uvedené změny, je jich šest. Zavádí se obligatorní ukládání trestu zákazu činnosti pachatelům, pletich při veřejné soutěži a dražbě, pletich v insolventním řízení a pachatelům přijímání úplatku, podplácení a nepřímého úplatkářství. Zákaz lze uložit na jeden rok až deset let. Za druhé. Pachatelé nejzávažnější podoby trestných činů podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti v rozsahu nejméně 5 mil. Kč mohou být podmíněně propuštěni až po výkonu dvou třetin trestu odnětí svobody. Zvyšují se trestní sazby za vybrané trestné činy. Za prvé úplatkářství podle závažnosti činu o jeden až čtyři roky, přijímání úplatku veřejným činitelem ve výši značného prospěchu namísto dosavadních dvou až osm let nově od pěti do 12 let vězení, dále úmyslné podílnictví legalizace výnosů z trestné činnosti o dva roky, navíc propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a zákaz činnosti, dále zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění v nejzávažnější podobě, škoda nejméně 5 mil. Kč, místo dosavadního jednoho roku až pět let nově od pěti do osmi let vězení. Do trestního zákona se vkládá nová skutková podstata trestného činu poškozování finančních zájmů Evropských společenství. To je úmyslná manipulace
48
s doklady pro přístup k prostředkům rozpočtů v působnosti Evropských společenství, jedná se např. o dotace, s následkem nesprávného použití finančních prostředků nebo samo jejich neoprávněné použití apod. Působnost ustanovení o zániku trestnosti podplácení (§ 163, což je účinná lítost), se vylučuje ve vztahu k zahraničnímu veřejnému činiteli, funkcionáři státu nebo nadnárodní organizace. Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství totiž nedovoluje použití účinné lítosti pro trestný čin podplácení, případy se zahraničním prvkem. Za šesté. V připojené novele zákona o správě daní a poplatků se prolamuje režim mlčenlivosti daňových úředníků, který dosud nedovoluje oznamovat orgánům činným v trestním řízení případy úplatkářství odhalené během daňové kontroly. Tím se aktivuje povinnost finančního úřadu neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Účinnost tohoto zákona je stanovena k 1. červenci letošního roku. Přímým startérem k předkládané právní úpravě je rámcové rozhodnutí Rady o praní peněz, identifikaci vysledování zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní. Dále doporučení v oblasti iniciativ proti korupci, obsažená v hodnotících zprávách adresovaných Česku ze strany pracovní skupiny OECD a skupiny proti korupci GRECO při Radě Evropy. Posuzovaná novela trestního zákona si svůj obsah více méně vypůjčuje z textu z vládního návrhu trestního zákoníku předloženého 25. února letošního roku jako opakovaný pokus o přijetí nového kodexu trestního práva hmotného. Návrh zákona připravil pro vládu ministr spravedlnosti, připomínkové řízení proběhlo bez rozporů. Předseda Legislativní rady vlády doporučil přijetí bez zvláštních výhrad. Vláda předložila Sněmovně zákon v červnu 2007. Ústavně-právní výbor prosadil asi deset pozměňovacích návrhů, o nichž mluvil pan ministr, které vycházely z filozofie omezit novelu jen na nutnou implementaci unijních a jiných mezinárodních závazků. U jiných opatření se rozhodlo vyčkat celistvějšího přístupu a nepostupovat cestou dílčích novel. V konečném hlasování se ze 192 přítomných poslanců vyslovilo 187 pro a nikdo nebyl proti. Navrhovaná změna zákona o správě daní a poplatků odhalila málo uspořádanou úpravu mlčenlivosti daňové správy a výjimek z ní. Tato úprava se formovala v několika vrstvách bez potřebné jednoty a soustavnosti. Omezuje to právní smysluplnost a srozumitelnost předmětné úpravy. Náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval touto novelou na 23. schůzi, která se konala 13. března. Dovolte, abych vás seznámil s 232. usnesením. Po úvodním slovu zástupce předkladatele Mgr. Františka Korbela, náměstka ministra spravedlnosti ČR, po zpravodajské zprávě senátora Nádvorníka a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, 2. 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Nádvorníka, 3. pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.
49
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Zeptám se pana senátora Pakosty jako zpravodaje ústavněprávního výboru, zda si přeje vystoupit. Pan zpravodaj si nepřeje vystoupit. Zeptám se, zda si někdo přeje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřit vůli zákonem se nezabývat. Nikdo není přihlášen. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Ivan Adamec. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Ivan Adamec: Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, budu stručný a budu si možná pokládat některé otázky, na které bych rád slyšel od pana ministra odpověď. Přiznám se, že tato materie, která přišla do výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je trochu odlišná od toho, co tam probíráme, protože se více náplní blíží činnosti jiného výboru, nicméně veřejné zakázky a záležitosti, které s tím souvisí, náplní našeho výboru jsou. Pokud se mluví o korupci, o organizované trestné činnosti, politici jsou vždy ostražití, aby se bránili těmto novým normám. Nicméně se domnívám, že je potřeba se nebát a otázky klást. Co tady budu říkat, nesouvisí s tím, že bych byl nějaký podporovatel těchto činností, které jsou neslučitelné s dobrými mravy ve společnosti. Přiznám se, že mě nejdříve zarazily sazby, které jsou rozdílné pro veřejné činitele a sazby, které jsou obecné. Skok mi tam připadá velmi drastický. Navíc se tam používá metoda, která se používala u velmi závažných trestních činů, a to je, že prominutí trestu může přijít až od odpykání dvou třetin b trestu. Nevím, je-li to správné, ale připadá mi to velmi tvrdé. Chápu, že je to aplikace evropské směrnice, nicméně je to můj názor. Co se týká nové skutkové podstaty trestného činu poškozování finančních zájmů evropských společenství, v návrhu zákonu jsem si našel, jak se to jmenuje doopravdy. Je tam napsáno: kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady vztahující se k výdajům nebo příjmům souhrnného rozpočtu evropských společenství atd. Většina z nás má zkušenosti s různými dotacemi, jak ze státního rozpočtu, tak možná i z evropských zdrojů. Formulace mi připadá velmi nebezpečná pro žadatele a zpracovatele těchto dotací. Mám takové zkušenosti, že dotace byla přijata, byla proinvestována v souladu se záměrem, které město mělo, pak přišla jedna kontrola z ministerstva a řekla, že je to v pořádku, přišla kontrola druhého ministerstva, bylo to v pořádku, pak přišel finanční úřad a všechno bylo špatně kvůli nějaké formální položce. Pak se psaly žádosti, psalo se na ministerstvo financí o odpuštění jak vrácení částky, tak příslušného penále. Pokud se to podařilo, všechno bylo v pořádku. Nejsem si jist, zda to nebude kvalifikováno jako trestní čin. To mě velmi zajímá a prosím pana ministra, zda by byl schopen na tuto otázku odpovědět. Dále se mi nelíbí otázka blamování se finančních úředníků, že jsou nuceni hlásit náznak, pokus o korupci. Platí to již u některých trestných činů, ale je otázka, zda toto je to správné, zda by to nemělo být až po požádání dotyčnými justičními nebo policejními orgány. To jsou otázky, které jsou z mé strany legitimní. Přivítal bych, kdyby nový trestní kodex tady byl dříve než tato záležitost, která je zpracována směrnicí evropského společenství. Připadá mi, že touto normou trochu předbíháme dobu. Děkuji panu ministrovi za odpovědi. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.
50
Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pan senátor Adamec řekl mnohé, ale já se zastavím u paragrafu, kterému jsme pracovně v ústavně-právním výboru říkali paragraf o rozkrádání majetku v evropském vlastnictví, protože tolik připomíná starý paragraf rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Že se evropské peníze lijí po milionech do kanálů, je evidentní. Představte si, že tento zákon již platí a úředníci ministerstva práce a sociálních věcí si uspořádají večírek, který si uspořádali, jak jsme se dočetli v tisku. Mohli by mít problém. Zejména u měkkých projektů je problém, že se často zneužívají. To je evidentní. Nicméně má-li být za to takový trest, pak se ptám, kdo se ještě odváží vzít si nějaké dotace, na které se všichni těší, když lichva u těchto dotací je taková, že když se ukáže chyba, vrací se nejen dotace, ale ještě jednou tolik. Nedovolí si to ta nejhorší lichvářská společnost, která poskytuje lidem úvěry – nedovolí si vymáhat ú=rok 100 procent. Tady stačí chybička, kolaudační rozhodnutí o tři dny později než mělo být a pak už jsme jen kousek od toho, že opozice na zastupitelstvu podá trestní oznámení a bude tvrdit, že to byl úmysl, aby dotace byla získána. Stačí chyba ve výběrovém řízení a Evropská unie má na to deset let. Ti natěšení, co si teď berou často na nesmyslné projekty obrovské peníze, tak další zastupitelstva, která po nich přijdou, budou vracet částky rovnající se jejich několikaletým rozpočtům. Občané se pak budou ptát, proč se jim to neřeklo, že se jim líbilo, že se tady to či ono postaví. Kromě toho celá řada projektů se postaví, protože peníze tečou, a po roce 2013 to budou pouze mandatorní výdaje. Spolek na obnovu venkova bude opět psát petice, že obce nemají peníze ani na základní pokrytí potřeb obce, protože budou několik desítek let vracet dotace. Proto nemohu se zákonem souhlasit právě kvůli tomuto paragrafu, protože si myslím, že sem nepatří. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jaromír Volný. Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, chtěl bych promluvit k několika věcem. Především k tomu, co říkal kolega Adamec. Tolik bych se nebál chyb, které tam mohou nastat, že by pak byli všichni trestně stíháni, protože platí základní zásada trestního práva, že trestný čin musí být úmyslný, pokud paragraf neříká – byť z nedbalosti. Pokud se někdo splete a neprokáže se mu úmysl, nemůže to být trestný čin. Ale spíš mám trošku obavy z jedné věci. A na to bych se chtěl také zeptat pana ministra. Pokud jsem to dobře pochopil, tak ti úředníci finančních úřadů budou mít povinnost hlásit případy úplatkářství odhalené během daňové kontroly, jak tady bylo řečeno. Já bych se chtěl zeptat – nebo si nedovedu představit, jak oni to budou odhalovat. Teď samozřejmě nemám na mysli to, a tento zákon nemá na mysli případy úplatkářství, kdy během daňové kontroly ta kontrolovaná osoba nabídne tomu finančnímu úředníkovi úplatek. Já si to představuji tak, že oni z těch podkladů by měli zjistit, odhalit, že někde došlo k úplatku. A to já si nedovedu představit. Já mám pocit, že oni mohou odhalit nějaký nesouhlas v těch účtech. A mám obavu, aby nedocházelo k tomu, že jakýkoliv nesouhlas v účtech, který má jinou příčinu než úplatkářství, oni automaticky, aby byli z obliga, aby jim nemohl někdo vytknout, že něco zanedbali, budou hlásit jako případy podezření z úplatkářství. Takže na to bych se chtěl pana ministra zeptat, jak by to asi mělo probíhat nebo jak si to představuje. Nebo jak bych si to měl představit já. Děkuji vám.
51
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. V tuto chvíli se nikdo nehlásí do obecné rozpravy. Hlásí se ještě pan senátor Petr Pakosta, dále pan senátor Josef Novotný. Takže pan senátor Pakosta má slovo. Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem nevystoupil jako zpravodaj ústavně-právního výboru, a jeden z těch důvodů byl ten, že mé stanovisko coby senátora, je odlišné. Proto jsem se rozhodl vystoupit až v této rozpravě jako senátor. Většinu argumentů, které hovoří proti této normě, řekli moji předřečníci. Já bych chtěl přidat další pohled na věc. Jako daňový poradce mám poměrně velké zkušenosti s prolomením mlčenlivosti finančních úředníků. To jsou zkušenosti, které jsou často velmi negativní. Z tohoto důvodu mi vadí další rozšíření tohoto prolomení mlčenlivosti. Dovedu si velmi snadno představit, jak dochází ke zneužívání tohoto prolomení. Obzvláště u mimopražských finančních úřadů, kde by mohlo tímto způsobem docházet i k nějakému cílenému útoku na některé subjekty. A z tohoto důvodu já pro tuto normu nebudu hlasovat. To je vše. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nicméně ještě než dám slovo panu senátoru Novotnému, nemusíte se příště tak upejpat. Normálně sem můžete přijít a říci, že stanovisko výboru je takové nebo je jiné, to nic není. Takových případů, že stanovisko senátora je rozdílné od stanoviska výboru je spousta. Dále pan senátor Josef Novotný. Prosím, pane senátore. Senátor Josef Novotný: Pane předsedající, pane ministře, pár krátkých poznámek k problému tisku 193. Nedivme se všichni tvrdosti, která je tam zanášena z evropského pohledu. Veřejná funkce je vnímána všude úplně jinak než u nás. U nás je to politický pašalík, kterým je zajištěno krytí toho politika. Ve světě je to vždycky velká politická a společenská odpovědnost, spojená s tou funkcí. A ty sankce a tresty jsou potom odpovídající. Na to si musíme zvyknout, že takto musíme postupovat. Korupce je totiž v podstatě limitujícím – nebo její potlačení – faktorem našeho rozvoje, ať se nám to líbí nebo ne. Nezachrání nás nějaké poplatky nebo sociální škrty. Zachrání nás jenom snížení korupce. Zkreslování údajů o stavu hospodaření, to je ta část, která je v tisku předložena, je u nás také opomíjena. Znám příklad a můžu to panu ministrovi poskytnout, kdy firma za 3 roky nevedení účetnictví dostane pokutu 15 000 Kč! Za to, že ten jednatel dosud nebyl trestán. Co se mezi tím dělo, není třeba – koupil firmu, zrekonstruoval účetnictví a tři roky se nic nedělo, tak dostal za to 15 000. To se vyplatí, ne? To je měsíční plat účetní. Další, co v tisku 193 vítám, na rozdíl od těch nesmyslných protikorupčních linek, je, že celkově tato norma by měla být nějakým právním základem tlaku na snížení korupce. Samozřejmě především by měla být projevena vůle všech politiků, abychom s tou korupcí něco dělali. Ta mně bohužel zatím ještě chybí. Nicméně tento tisk podpořím a je to první krok správným směrem. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy obecnou rozpravu. Pan senátor Novotný se přihlásil znovu, ale pravděpodobně se jedná o to, že má nějaký problém s kartou. Takže já ho poprosím, aby se odhlásil. Dám slovo panu ministrovi, aby se mohl vyjádřit k obecné rozpravě. (Reakce na dění v sále:) Já už jsem ji ukončil, pane
52
předsedo. Skutečně jsem řekl, že končím obecnou rozpravu. Pane ministře, máte slovo, můžete se vyjádřit. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Já se vyjádřím relativně stručně, protože ta témata všechna byla diskutována v příslušných výborech. Jenom velmi obecně k tomuto. To je přece politické rozhodnutí o tom, zda chceme nebo nechceme skutkovou podstatu, která chrání finanční zájmy Evropských společenství. To není odborné rozhodnutí. To se na mě nezlobte, odborné rozhodnutí, to je v dimenzi, kdybyste zde namítali, že jsme špatně přeložili onen pramen komunitárního práva, že ten překlad je nepřesný, že má být jiný, že jsme něco špatně udělali. Pak je to odkaz na legislativce ministerstva spravedlnosti. Jinak je to politické rozhodnutí, jestli Česká republika chce realizovat své závazky jako členský stát Evropských společenství, anebo nechce. Je to úplně stejná diskuse, kterou jsme dne vedli na plénu kolem antidiskriminačního zákona, který byl dnes přijat Poslaneckou sněmovnou. Takže k tomu já nemám co dodat. Kritika toho ustanovení, zda bude či nebude zneužíváno, to samozřejmě možné je, ale takovouto diskusi veďme u pramene práva, který je legislativním produktem vlády České republiky, případně Poslanecké sněmovny a je zde tedy možnost ten produkt nebo ten výplod nebo ten plod legislativní činnosti regulovat či upravit. Ale toto je přece něco jiného. To je produkt komunitárního práva, nikoli produkt práva vnitrostátního. Tedy kritika ministerstva spravedlnosti potažmo vlády, že tato úprava, která je navržena, by mohla být tak či onak zneužita, není korektní. Pak tedy řekněme jako reprezentanti moci zákonodárné s plnou vážností, že v tomto bodě nechceme realizovat své závazky jako členský stát Evropské unie a dejme tím signál, že počítáme s tím, že proti nám bude vedeno řízení u Evropského soudního dvora pro nesplnění tohoto závazku, a počítejme tedy se všem konotacemi, které toto může přinést. Já tedy zde nehoruji za každou cenu pro přijetí tohoto ustanovení. Jsem si vědom určitých rizik, která zde byla zmíněna. Pouze konstatuji, že ministerstvo spravedlnosti potažmo vláda možnosti naformulovat toto ustanovení jiným způsobem v zásadě neměla. A měla dvě možnosti. Buď to vůbec nepředložit a jít do střetu s Evropskou unií, anebo to předložit v duchu textu, tak jak nám to je stanoveno. Zvolili jsme variantu B a vy samozřejmě jako zákonodárci máte legitimní právo takovéto ustanovení odmítnout. Tolik tedy k tomu, že já zde nebudu hájit tento paragraf, nebudu vysvětlovat, že tento paragraf v zásadě až tak zneužit být nemůže, protože se jedná o úmyslné zavinění, nikoliv nedbalostní, to jest zcela evidentní z oné konstrukce, jak je naformulována. Nebudu se vyjadřovat ani k přísnosti sankce, která je v této oblasti uvedena, protože je adekvátní u jiných hospodářských trestných činů, které jsou v dnešním trestním zákoníku. Protože je samozřejmě možné, jako u každého trestného činu, že za určitých okolností může být zneužit. Můj osobní pohled je takový, pohled právníka, že si dovedu představit právní řád bez tohoto ustanovení. Můj pohled coby člena vlády, která toto přijala a předložila Parlamentu, je, že se jedná o závazek Evropských společenství. Jak s tím naložíte jako zákonodárci, je samozřejmě vaše věc. Já vás pouze informuji, že to není originální nápad této vlády, že vláda v této roli plní zde povinnosti, které má Česká republika. K té druhé otázce, která zde byla vznesena v rámci diskuse u tématu omezení povinností daňových úředníků, k tomu chci konstatovat, že zde jsme vzešli z doporučení OECD, které nás permanentně kritizuje za současnou úpravu. Chci
53
konstatovat, že srovnání, které zde bylo uvedeno, mezi auditory na jedné straně a zaměstnanci finančních úřadů na druhé straně je samozřejmě nepřijatelné, protože zaměstnanci FÚ jsou zaměstnanci státu, mají zcela jinou pozici než auditoři, advokáti, notáři či jiné osoby, v zásadě svobodná povolání, která mají jinou pozici při realizaci principu mlčenlivosti než úředník státu. To srovnání opravdu zde nelze takto činit. Naopak je běžné a obvyklé, že státní orgány mezi sebou kooperují a je obvyklé a běžné, že pokud se některý ze státních orgánů dozví určité informace důležité pro činnost jiného státního orgánu, tak mu je předá. To je princip spolupráce mezi orgány státu, protože stát je jeden subjekt. Čili z tohoto pohledu si dovolím upozornit, že nelze mlčenlivost zaměstnance FÚ srovnávat s mlčenlivostí auditora, osoby samostatně výdělečně činné či případně advokáta nebo jiné takovéto profese. Navrhovaná úprava v zásadě počítá s tím, že daňový úředník ve chvíli, kdy se během kontroly dozví o skutečnost, které zakládají důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin korupce nebo obdobný trestný čin vyjmenovaný v zákoně, pak tyto informace pouze předá orgánu činnému v trestním řízení. V žádném případě tedy nejde ke změně působnosti zaměstnanců FÚ v rovině vyšetřovací, je to pouze v rovině povinnosti poskytnout informace případně informační součinnost, nikoli že by se měnila pozice finančních úřadů a že by získávaly působnost v oblasti trestní politiky státu. Tak tomu není. Opět zde konstatuji, záleží samozřejmě na vás, na vašem politickém rozhodnutí, zda toto ustanovení podpoříte. Konstatuji, že toto není závazek EU, je to věc, která vychází ze zpráv OECD, kde ČR je také členem. My jsme upozornili, že samozřejmě míra vázanosti ČR stanovisky OECD je jiná než je míra vázanosti komunitárním právem jako pramenem práva EU a ES, kde jsme členy. Takže dámy a pánové, tolik jen velmi stručně k tomuto. Chtěl jsem zde vysvětlit stanovisko vlády. Pokud je někdo z vás vnímá jako alibistické, pak se omlouvám, není tomu tak, pouze poukazuji, že rozhodnutí je spíše v politické než věcně odborné dimenzi, zda takovéto ustanovení je správné či nikoli. Resp. taková diskuse je také důležitá, ale je třeba ji zkombinovat s diskusí o tom, zda chceme tento závazek splnit či nikoli. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Požádám, jestli se chce vyjádřit pan senátor Pakosta k proběhlé rozpravě, člen ÚPV. Není tu, takže požádám garančního zpravodaje hospodářského výboru pana senátora Nádvorníka, aby nám řekl závěrečné slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Nádvorník: Děkuji za slovo. Vystoupilo celkem pět kolegů a myslím si, že pan ministr některé věci, které tu byly, tak se pokusil vyvrátit. Já si nejsem až tak zcela jist, samozřejmě, jak říká, je to politické rozhodnutí, je to velmi tvrdé, ale my si budeme muset asi zvykat, protože tyto sankce nebo lépe řečeno posílení a stvrzení těchto sankcí asi bude čím dál tím větší. Samozřejmě pan kolega Pakosta hovořil o zneužívání o prolomení mlčenlivosti. Víme, jak v české kotlině vypadají některé úřady a jak dovedou někteří lidé být ještě papežštější než papež. Jinak pan senátor Novotný vítá zpřísnění sankcí a to je asi vše, co jsem chtěl říci. Takže děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, padl návrh pouze jeden, a to byl schválit návrh zákona, doporučily nám to oba výbory, jak
54
garanční, tak ÚPV. Takže dámy a pánové, já přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Kolegyně, kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku nad hlavu. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 45, proti bylo 5. Návrh byl přijat. Já děkuji panu ministrovi, my se vystřídáme na empiru s panem místopředsedou Liškou. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem s panem ministrem Pospíšilem, a to je Návrh zákona o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí) Jedná se o senátní tisk č. 198, pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající, já chci nejprve v úvodu poděkovat za přístup při předchozím hlasování. Jsem si plně vědom problematičnosti oné úpravy, ale vysvětlil jsem, proč ji vláda předložila. Děkuji tedy za podporu. K tomu, co teď máme před sebou, opět uvedu, že se jedná o implementační novelu obchodního zákoníku. Touto novelou implementujeme směrnici Evropského parlamentu a Rady o nabídkách převzetí, která měla být implementována již 20. května 2006. Takže vidíte, jaký v této oblasti má ČR relativně výrazný skluz. Chci konstatovat, že tento návrh zákona, který vy dnes projednáváte, je však důležitější než pouhý zákon o nabídkách převzetí. Jedná se o jeden ze tří klíčových zákonů, na kterém by dlouhodobě mělo být postaveno české moderní obchodní právo. My počítáme dlouhodobě s tím, že vedle nového občanského zákoníku, který má na podzim tohoto roku schvalovat vláda, by základem soukromého práva v ČR a pak zvláště obchodního měl být nový obchodní zákoník. Vedle toho zákon o přeměnách obchodních společností a za třetí právě tento zákon o nabídkách převzetí. Takže tento zákon bude jedním ze tří pilířů nového obchodního práva v ČR. Začínáme od tohoto návrhu zákona právě proto, že zde jsme nejvíce opožděni v implementaci, a to téměř již dva roky. Co přináší tento návrh zákona o nabídkách převzetí? Chci předem konstatovat, že neobsahuje rizikové pasáže spojené squeeze-out. To tady předem říkám, že někdo by mohl vnímat, že se jedná o analogii squeeze-outu. V žádném případě, drobný akcionář zde není nucen cokoli činit, v zásadě nabídky převzetí jsou o povinnosti nebo možnosti podle konkrétní situace vymezené v zákoně velkého akcionáře učinit nabídku převzetí malému akcionáři. Jinými slovy učinit mu nabídku, nikoliv povinnost – malému akcionáři, že velký akcionář od něj odkoupí akcie. Nabídka převzetí je samozřejmě ve dvou dimenzích. Za prvé je činěna na základě vlastní úvahy velkého akcionáře a nebo má tzv. tip dodatečné nabídkové povinnosti, a to v případě, kdy je majoritní vlastník držitelem 90 procent akcií akciové společnosti, pak zde vzniká povinnost učinit takovouto nabídku vůči malému akcionáři. Víceméně tato nabídková povinnost je jistou možností pro minoritního akcionáře, jak ukončit investici ve společnosti, kdy je již minimální
55
pravděpodobnost, že bude držen likvidní trh s jinými cennými papíry. Jinými slovy zde vzniká spíše nabídka, nová možnost pro drobného akcionáře, nikoliv povinnost. Ten zákon obsahuje rozsáhlé pasáže, které se týkají samotného procesu, jak probíhá tato nabídková povinnost, jak je realizována, co vše vstupuje do hry. Jsou zde upravena procesní práva o bezpečnosti České národní banky, která hraje klíčovou roli při určování ceny při povinné nabídce převzetí – jak je určována cena. Ta cena je v zásadě schvalována Českou národní bankou a vychází z průměrné ceny na trhu v určitém časovém období, a to šesti měsíců. Je zde tedy snaha stanovit taková pravidla, která zaručí maximálně spravedlivý proces, férový proces pro drobného akcionáře tak, aby jeho práva pokud možno nebyla poškozena, ale po přijetí této úpravy byla naopak zaručena a ještě určitým způsobem zvýrazněna. Já zde nechci celou úpravu probírat podrobně, protože to je velmi složitá technicistní úprava. Jedná se o část akciového práva, což je část společenstevního práva v obchodním zákoníku, proto jsem chtěl jenom vysvětlit tu filozofii, směr, kterým se úprava ubírá, budou-li v rozpravě dotazy, pak samozřejmě na ně budu reagovat. Co zde chci konstatovat, je otázka samotného squezze-outu zaznamenali jsme, že zde je snaha u některých senátorů v této novele napravovat nebo opravovat otázky související s squezze-outem. Pro ty z vás, kteří nejsou informováni, co tento odborný termín znamená, pak dodávám, že se jedná v zásadě o jistou formu vyvlastnění minoritního akcionáře. Minoritní akcionář není oprávněn prodat, ale za jiné situace a jiných pravidel a podmínek je povinen prodat majoritnímu akcionáři. Zde chci konstatovat, že ČR má právní úpravu squezze-outu, která se v tuto chvíli nachází před Ústavním soudem a ministerstvo spravedlnosti zastává konzistentně politiku vyčkání rozhodnutí Ústavního soudu v této věci tak, aby bylo zřejmé, zda současná právní úprava je, či není v souladu s ústavním pořádkem ČR, např. s právem vlastnit. A teprve poté, co se Ústavní soud shodne na výsledku a sdělí své rozhodnutí, tak je ministerstvo spravedlnosti připraveno činit a konat, samozřejmě případnou novelu připravit tak, jak bude jaksi připraveno a vyneseno rozhodnutí Ústavního soudu. Jinými slovy já si myslím, že je rozumné počkat na rozhodnutí Ústavního soudu, které očekává v řádech dnů, pokud jsem dobře informován, v řádech dní bude toto rozhodnutí a pak případně v rámci nápravy – případné – zdůrazňuji, abych nepředjímal rozhodnutí Ústavního soudu – případné protiústavnosti, připravit novelu. Proto vás žádám, dámy a pánové, o jistou zdrženlivost, co se týče úpravy squezze-outu v této novele. Vyčkejme na rozhodnutí Ústavního soudu, a pokud jaksi nebudete mít připomínky k samotnému meritornímu obsahu této novely, tak vás prosím, abychom v této novele jiná témata neřešili, a to z toho důvodu, jak jsem řekl v úvodu, kdy zde implementujeme jaksi resty ještě minulé, myslím tím levicové vlády, směrnici, kterou jsme měli implementovat, měla být implementována 20. května 2006. Jinými slovy, zde máme skluz a případné zbytečné vrácení k jinému tématu se vrácením do Poslanecké sněmovny tento skluz bude prohlubovat. Tolik mé úvodní slovo a já jsem samozřejmě připraven reagovat na případné dotazy. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil svoji zpravodajkou paní kolegyni Jiřinu Rippelovou a přijal usnesení pod č. 198/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství,
56
zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení pod č. 198/1 a zpravodajem výboru byl určen pan kolega Kopecký. Pane zpravodaji, prosím, máte slovo. Senátor František Kopecký: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás seznámil se svou zpravodajskou zprávou k tomuto návrhu zákona. A také abych vás seznámil s průběhem projednávání v hospodářském výboru. Jak už tady bylo uvedeno panem ministrem, tak tento návrh zákona je vnímán jako první krok reformy obchodního práva a já si osobně myslím, že tento krok je velmi dobrým směrem. Tento návrh zákona řeší, jak transpozici směrnice Evropského parlamentu v oblasti nabídek převzetí společností s kótovanými akciemi, tak vytváří samostatný právní rámec pro činnost velice specifickou v této oblasti a myslím si, že tak zpřehledňuje náš právní řád. Co se týče obsahu a vysvětlení pojmů, myslím, že pan ministr nám přiblížil, co to je otázka nabídky převzetí. Kromě této systémové změny bych rád dodal ještě další hlavní změny, které tento zákon přináší, a to, že stanoví návrh za rozhodný podíl ve společnosti, umožňující její ovládnutí jako 30 procent podílu ze všech hlasů, spojených s účastnickými cennými papíry emitovanými cílovou společností. Dále bych chtěl uvést, že zákon ruší dosavadní nabídkovou povinnost, která vznikla v případě překročení hranice 2/3 a ¾ na hlasovacích právech cílové společnosti jako zbytečně omezující a zatěžující nabyvatele i trh. A zavádí tzv. dodatečnou nabídkovou povinnost, která vzniká v případech, kdy navrhovatel získá na základě nabídky převzetí 90% podíl na cílové společnosti a která umožňuje minoritním akcionářům ukončení jejich investice. O nové konstrukci ceny při nabídce převzetí zde již bylo také hovořeno. Zavádí se tzv. prémiová cena a můžu zde říci, že mnohem větší pole působnosti má dohlížitel, čili Česká národní banka. Poslední věc, kterou bych zde zvýraznil, je, že lhůta pro podání nabídky převzetí se zkrátila z dosavadních 60 dnů od data, kdy navrhovatel rozhodný podíl získal nebo překročil, na 30 dnů. Součástí tohoto zákona jsou, jak už tady bylo uvedeno, i paragrafy, které se týkají squezze-outu. Kolem squezze-outu bylo při projednávání na hospodářském výboru, řekl bych, největší diskuse a nejvíce rušno. Většinovým hlasováním jsme podpořili návrh, že v tomto návrhu zákona v podstatě vyčkáme na rozhodnutí Ústavního soudu, které by mělo snad proběhnout do konce tohoto měsíce. A shodli jsme se v názoru, že je dobré tento návrh zákona nechat v této podobě. Účinnost tohoto zákona se navrhuje k 1. dubnu 2008. Závěrem mi dovolte přednést usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Františka Korbela, náměstka ministra spravedlnosti ČR, po zpravodajské zprávě senátora Františka Kopeckého a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Kopeckého. Za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vidím paní zpravodajko ústavně-právního výboru, paní kolegyně Rippelová, vidím, že chceme vystoupit, tak prosím, máte slovo.
57
Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já se omezím pouze na seznámení vás se zpravodajskou zprávou ústavně-právního výboru, který projednal senátní návrh zákona č. 198 na své 18. schůzi dne 5. března a doporučil Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mě jako zpravodajku a pověřil předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Já osobně mám jenom jednu obavu – hovořil o tom už zpravodaj garančního výboru – a to je účinnost tohoto zákona, která je stanovena k 1. 4. 2008, zda se do této doby podaří uveřejnit tento zákon ve Sbírce zákonů, aby pak mohla účinnost skutečně nastat k 1. 4. 2008. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám. Kolegyně a kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Kolegyně Soňa Paukrtová je přihlášená jako prvá, tak prosím, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Předložila jsem v rámci rozpravy hospodářskému výboru soubor pozměňujících návrhů, který navrhuje upravit poměrně velmi nerovné postavení minoritních akcionářů. Já vám tento soubor nepředložím prostě proto, že si myslím, že je rozumné vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu. Nicméně pokusím se zdůvodnit, proč jsem jej předložila hospodářskému výboru a proč si myslím, že je potřeba vyvlastněním minoritních akcionářů formou squezze-outu se zabývat, ať už ústavní soud rozhodne jakkoli. Pokusím se připomenout, jak úprava squezze-outu, tedy vyvlastnění minoritních akcionářů byla do českého právního řádu schválena. Stalo se tak formou přílepku k dlouho očekávané novele obchodního zákoníku v květnu roku 2005. A potom během léta roku 2005 bylo velké množství minoritních akcionářů vyvlastněno. Tato úprava je skutečně poměrně hodně jaksi nevyvážená, majoritní akcionář – minoritní akcionář. V závěru léta potom byla projednána schválena úprava, opět formou přílepku, tentokrát k návrhu zákona o dozoru nad finančním trhem. Chci tím jenom říci, že v podstatě o vyvlastnění, což je zbavení majetku minoritních akcionářů za určitých podmínek, nebyla vedena na půdě Parlamentu diskuse. Byla přijata formou přílepku, bez důvodové zprávy, bez normálního projednání parlamentní cestou, bez projednání, bez připomínkového řízení. Jestliže v České republice existovalo šest milionů lidí, kteří získali akcie v rámci kuponové privatizace a potom touto formou byl schválen návrh zákona o squezze-outu, tedy vyvlastnění, tak já osobně to vůbec nepovažuji za standardní proces. A proto tedy se skupinou senátorů jsme podali v roce 2005 stížnost k Ústavnímu soudu a nařízené jednání se odehraje dne 27. března t. r., tedy příští týden. Předala jsem své návrhy na pozměňovací návrhy zástupcům ministerstva spravedlnosti. Já bych si velmi přála, aby bylo upraveno postavení minoritních akcionářů, ať už dopadne projednání u Ústavního soudu jakkoliv. A zmíním jenom jednu jedinou věc. Jsou vyvlastňovány minoritní akcionáři, vlastníci nekotovaných akcií mimo rámec nabídky převzetí, což je podle mého názoru mimo rámec evropských směrnic. Tam totiž se odehrává vyvlastnění minoritních akcionářů v rámci nabídky převzetí pouze u kotovaných akcií. Ten evropský předpis tedy podle mého názoru nahrazuje veřejný zájem, který listina vyžaduje při vyvlastnění majetku. Jistě víte, že je nutné splnit tři podmínky.
58
Vyvlastnění se může dít pouze na základě zákona, ve veřejném zájmu a za úhradu. To v případě nekotovaných akcií, mimo rámec nabídky převzetí rozhodně splněno nebylo. A postavení minoritních akcionářů – a opravdu vás nechci zdržovat – je opravdu velmi nerovné a domoci se práva soudní cestou velmi, velmi složité. Jinak v závěru chci říci, že já návrh zákona o nabídkách převzetí velmi vítám, myslím si, že to je vyvážená norma a která se pouze dotýká toho zmiňovaného squezze outu a ráda respektuji to, že ministerstvo spravedlnosti vyčká rozhodnutí Ústavního soudu. Pouze bych si přála, aby se squezze-outem zabývalo, ať už rozhodnutí Ústavního soudu dopadne jakkoliv. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Nikdo další není do obecné rozpravy přihlášen, takže obecnou rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Ano, prosím. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Nejprve jednu poznámku ke squezze-outu. Squezze-out bude nově upraven nejpozději v novém obchodním zákoníku, který by v letošním roce měla vláda projednat společně s občanským zákoníkem. A je samozřejmě možné uvažovat i o rychlejším přijetí určitých změn, což v případě nálezu Ústavního soudu, který by případně rušil tuto právní úpravu nebo částečně ji rušil, by asi muselo následovat. Čili nejpozději v rámci nové kodifikace obchodního práva bude squezze-out nově upraven. To je první poznámka. A druhá poznámka k oné účinnosti. To je věc, která v zásadě má formální charakter. V případě, že účinnost v návrhu zákona není určena anebo je v návrhu dříve předtím, než zákon je přijat, pak samozřejmě zákon je účinný v okamžiku, kdy nabude platnosti, to znamená dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. Protože tento zákon nemá jaksi žádné transakční náklady, použiji-li tento termín, pro navrhovatele ani pro jiné orgány moci výkonné z něj nevyplývají nějaké povinnosti, které musí splnit před aplikací samostatné právní úpravy, tak nebude problémem, pokud tato právní úprava bude účinná v okamžiku platnosti, to znamená v okamžiku vyhlášení ve Sbírce zákonů. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Pane kolego Kopecký, chcete se vyjádřit? Nechcete. Paní kolegyně Rippelová? Také ne. V průběhu projednávání zazněl pouze jeden návrh, a to návrh schválit a o něm teď budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s předloženým návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování pořadové číslo 24 registrováno 56, pro 46. Návrh byl schválen. Můžeme přejít k dalšímu bodu Návrh zákona o přeměnách obchodních společností a družstev Je to senátní tisk 199. Prosím pana ministra spravedlnosti Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Projednáváme dnes dvě klíčové novely obchodního práva. Vedle nabídky převzetí je toto další klíčová norma, která je částečně vyvolána potřebou upravit nekvalitní českou vnitrostátní úpravu, která upravuje transformaci obchodní společnosti, resp. akciových společností. Dále jsme
59
vázáni opět povinnostmi jako členové EU a jsme tak povinni transponovat tzv. desátou směrnici o přeshraničních fúzích kapitálových společností, která měla být transponována do právních řádů nejpozději 15. března 2007. I tady máme zpoždění, ale ne tak výrazné, proto návrh dnes projednáváme. Nejprve stručné osvětlení pojmu, co je skryto pod pojmem přeměna obchodních společností a družstva. Pokud to mám velmi zjednodušeně popsat, tento termín zahrnuje procesy, které vedou buď k fúzím obchodních společností, tzn., že z několika vznikne jedna, nebo naopak procesy, které vedou k rozdělení obchodních společností. Znamenán to, že z jedné vznikne několik. Proces je velmi složitý, variant je více. Pouze pro neprávníky si dovoluji takto zjednodušeně tento pojem uchopit a prezentovat jej. Fúze a rozdělování jako klíčové termíny tzv. přeměn obchodních společností, přičemž novinkou úpravy je, že se týká také tzv. přeshraničních fúzí. Je to situace, kdy jedna obchodní společnost je z jedné členské země EU, druhá z jiné členské země EU a je zde stanoveno obecné pravidlo pro přeshraniční fúzi. Hovořil-li jsem v úvodu o tom, že současná úprava tohoto fenoménu je nekvalitní, pak k tomu chci dodat, že úprava obsažená v obchodním zákoníku byla několikrát novelizována. Je zde mnoho normativních odkazů. Snad největším problémem je to, že platná právní úprava se vztahuje pouze na akciové společnosti. Dochází-li k přeměnám jiných obchodních společností než jsou akciové společnosti, pak je podpůrně užíváno těch ustanovení obchodního zákoníku, která se vztahují na obchodní společnosti – akciové společnosti. Sami vidíte, že toto není příliš dobrý stav, protože to v praxi vyvolává celou řadu otázek a nejasností, protože transformace, která se vztahuje na akciové společnosti, reflektuje jejich specifika a jejich rozdílnost od jiných typů obchodních společností. Samozřejmě reflektuje i to, že akciové společnosti jsou velmi složitým typem obchodní společnosti a je třeba více záruk při transformaci takovýchto „velkých“ obchodních společností. Použije-li se tedy podpůrně toto právo pro jiné typy, třeba pro s.r.o. nebo komanditní společnosti, pak je to nevhodné i z toho důvodu, že právní úprava je složitá a pro jednodušší typ obchodních společností je i z důvodů složitosti nevhodná, protože s.r.o. nebo komanditní společnost si zasluhuje jednodušší úpravu fúzí a rozdělování, než je úprava pro akciové společnosti. Tolik několik důvodů, proč předkládáme samostatný návrh zákona. Chceme vytvářet nové obchodní právo pro futuro, nejen novelizovat současný platný obchodní zákoník. Tato část obchodního zákoníku, která se týká transformací či fúzí akciových společností je velmi složitá, po různých novelizacích nepřehledná a další rozsáhlá novela by danou právní úpravu ještě více znepřehlednila. Proto jde zákonodárce formou samostatného zákona, který už nebude úpravou platného právního předpisu, ale bude projektem, který souvisí s novým budoucím obchodním zákoníkem. Navrhovatel počítá s tím, že tento zákon, bude-li přijat, volně zakomponuje do budoucího obchodního zákoníku, stejně tak jako předchozí normu, kterou jste odhlasovali. Tolik stručné představení tohoto velmi složitého návrhu části obchodního zákoníku. V případě jeho přijetí lze předpokládat výrazný dopad na podnikatelskou sféru v ČR. Tato část obchodního práva se stane uživatelsky přijatelnou právní úpravou na rozdíl od současné úpravy, která uživatelsky vstřícná příliš není. Souvisí to i s programem vlády podporovat podnikatelské prostředí, resp. vytvářet kvalitní podnikatelské prostředí včetně právních instrumentů a právního rámce. Proto vás prosím o podporu tohoto návrhu a děkuji.
60
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Určil jako svou zpravodajku kolegyni Rippelovou a přijal usnesení pod číslem 192/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení pod číslem 199/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stříteský. Pane kolego, máte slovo, seznamte nás s výborovou zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vyslechli jsme zde zprávu předkladatele pana ministra spravedlnosti Pospíšila, který se nám snažil vysvětlit veškerou problematiku, která souvisí s návrhem zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. Jak zde bylo řečeno, předkládaný návrh zákona je jedním ze tří pilířů nového obchodního práva. Samozřejmě celá tato změna obchodního práva ještě nedoznala konce. Nebudu zde opakovat všechny důvody, které řekl pan ministr, které má ve své zpravodajské zprávě, které jsou také o informacích k návrhu zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, ale pro mne velmi důležité bylo, že jsem si ověřoval reakci právnické veřejnosti v naší republice. Musím konstatovat, že byla poměrně velmi příznivá. Moje krédo je, že všechny zákony, které vedou ke snižování administrativních nákladů, a tento zákon by měl také zvyšovat mobilitu obchodních společností a družstev, předkládal jsem zprávu našemu výboru k tomu, aby náš výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit tento zákon. Dovolil bych si zde ocitovat usnesení našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kdy po úvodním slovu předkladatele, Mgr. Františka Korbela, náměstka ministra spravedlnosti a zpravodajské zprávě senátora Jiřího Stříteského, po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajem určuje mne, a pověřuje předsedu výboru senátora Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, pane kolego. Prosím paní senátorku Rippelovou, aby se ujala slova. Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, dovolím si doplnit informaci z legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, kdy tento návrh zákona projednával hospodářský výbor, který k němu přijal 48 pozměňovacích návrhů., Převážně se jednalo o legislativně technický charakter. Ústavně-právní výbor PS posunul nabytí účinnosti zákona k 1. 7. letošního roku. Ústavně-právní výbor Senátu projednal tento návrh zákona rovněž 5. března letošního roku. Budeme ještě teď návazně schvalovat další návrh zákona, který se týká doprovodných zákonů k tomuto zákonu. Ústavně-právní výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mě zpravodajkou a pověřil pana předsedu Jaroslava Kuberu, seznámit s tímto usnesením plénum Senátu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, kolegyně a kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se také nikdo nehlásí, takže budeme hlasovat o jediném návrhu, který vyšel z našeho projednávání tohoto návrhu, to je schválit.
61
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit tento zákon? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování pořadové číslo 25 registrováno 53, pro 43. Návrh byl schválen. Můžeme tedy přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, to je navazující zákon. Je to Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev Senátní tisk č. 200. Opět, pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Já tady budu velmi stručný. Tento návrh zákona je vlastně technickou novelou, která umožňuje implantovat desátou směrnici o přeshraničních fúzích do našeho právního řádu. Je zde obsaženo kolem 20 novel, resp. je zde novelizováno 20 platných právních předpisů a provedení těchto novel je nezbytné k tomu, aby nový zákon mohl fungovat. Takže žádám o jeho podporu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Zpravodajové se nemění, v ústavně-právním výboru je to paní kolegyně Rippelová s usnesením, které mám pod číslem 200/2, organizační výbor určil garančním výborem VHZD, který přijal usnesení pod číslem 200/1. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Stříteský. Pane kolego, seznamte nás se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Stříteský: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, i já budu velmi stručný. Dovolil bych si ve své zpravodajské zprávě pouze upřesnit číslo zákonů, kdy pan ministr říkal kolem 20, já říkám přesně 24 zákonů, které je nutno novelizovat k tomu, aby bylo možno implementovat tento nový zákon do českého právního řádu. Náš výbor to chápe jako nutnost, nezbytnost, pokud jsme schválili předchozí zákon, v podstatě nám nic jiného nezbývá, aby mohl fungovat, než abychom schválili i tento zákon. Proto vás seznamuji s usnesením našeho výboru, kdy opět po úvodním slově atd. výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Opět určuje zpravodajem mě a pověřuje předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše, děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Paní kolegyně Rippelová? Ne. Takže se ptám, kolegyně a kolegové, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí. Obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit. Kolegyně a kolegové, teď to tady bylo lehce zmatečné z mé strany, takže prosím, to, co je psané na tabuli, neberte za vážnou záležitost. Teď právě zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 27 registrováno 52, pro 42. Návrh byl schválen. Pokračujeme dalším návrhem zákona, to je: Návrh zákona
62
o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů Jedná se o senátní tisk č. 202. Opět prosím pana ministra Pospíšila, aby se ujal slova a seznámil nás s návrhem zákona. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych odůvodnil tuto velmi důležitou právní normu z pohledu trestní politiky státu. Jedná se o právní předpis, kterým Česká republika na úseku trestní politiky dohání západní Evropu. Západní Evropa zavedla zabezpečovací detenci již v 70. letech a my ji zavádíme s třicetiletým odstupem. Tím jaksi zdůrazňuji závažnost tohoto předpisu a nutnost jej co nejdříve přijmout a zavést v České republice do praxe. O co jde v rámci tzv. zabezpečovací detence? Zabezpečovací detence je v zásadě forma ochranného opatření, jak naložit s pachatelem trestného činu, kterému buď je uložen trest a vedle toho je mu ještě uloženo takové to ochranné opatření, anebo z důvodu nepříčetnosti nebo jiného zákonného důvodu mu trest nemůže být uložen. Zabezpečovací detence se bude týkat pachatelů závažných trestných činů – to znamená, zaměřuje se opravdu na ne běžnou kriminalitu – kteří spáchají trestnou činnost z důvodu duševní poruchy nebo jiné duševní úchylky, která vede k tomu, že jejich volní rozumová stránka je potlačena. Jinými slovy budou takto postiženi pachatelé, kteří páchají trestnou činnost, i když jejich vůle v tomto směru je zasažena, a v zásadě nechtějí takovouto trestnou činnost páchat. Jedná se např. o sexuální devianty, kteří z důvodu právě své úchylky páchají často sexuální delikty, anebo o agresory, kteří opět z důvodu duševní poruchy páchají takovouto trestnou činnost. Jinými slovy jedná se o osoby, které jsou nebezpečné pro společnost a u kterých právě proto, že páchají trestnou činnost mimo svoji rozumovou a volní stránku, nelze předpokládat, že trest odnětí svobody jako takový je převychová. Protože oni nejsou schopni realizovat, mentálně zpracovat převýchovu, uvědomit si společenskou nebezpečnost a takříkajíc se polepšit. Protože tu trestnou činnost páchají pod vlivem faktoru, který stojí mimo jejich vůli. To znamená, nemohou se volně, dobrovolně podřídit určité převýchově. Podle právní úpravy se toto bude týkat osob, které mimo to, že jsou takto postižené, mimo to, že páchají zvlášť závažnou trestnou činnost, se ještě odmítnou podrobit ochrannému léčení. Ve chvíli, kdy pachatel se podrobí ochrannému léčení, pak nemusí nastoupit takto razantní institut, jako je zabezpečovací detence. Co to v praxi bude znamenat? Osoba bude umístěna do detenčního zařízení, které bude v zásadě, mám-li to přiblížit laikům, kombinací zařízení, kde bude poskytována ostraha, to znamená, bude zde vězeňská služba vykonávat ostrahu na jedné straně, na druhé straně té osobě bude poskytována zdravotnická péče, tak aby se její duševní stav nebo jiná medicínsky indikovaná příčina jejího chování nezhoršovala, ba naopak zlepšovala. Jinými slovy, laicky řečeno, zabezpečovací detence je kombinace léčebného ústavu a v zásadě vězeňského zařízení, na jedné straně zde bude ostraha a na druhé straně zde bude odborná péče, která bude pachatelům trestné činnosti poskytována. Specifikem této právní úpravy je to, že na rozdíl od trestu odnětí svobody, který je určován na základě zákona v určitém rozmezí, tak zabezpečovací detence bude uložena na dobu neurčitou a vždy po určité době dojde k přezkumu duševního stavu pachatele trestného činu a teprve v případě, že se ukáže radikální zlepšení a
63
to že nehrozí společnosti nebezpečí útoku takového pachatele, tak pachatel bude moci být propuštěn. Jinými slovy ve zvlášť závažných formách jednání může pacient strávit více méně zbytek života v zabezpečovacím zařízení. Tím se česká úprava liší od některých zahraničních úprav, třeba na rozdíl od německé úpravy, kde je zabezpečovací detence vždy uložena na určitou dobu, pachatel je poté propuštěn a teprve, když znovu spáchá trestný čin, tak je znovu umístěn do zabezpečovací detence. My považujeme tyto fáze, kdy dotyčný znovu páchá trestnou činnost, za nebezpečné, chceme je vyloučit a bude-li to pachatel, který se nebude dobrovolně podrobovat léčbě, a nebudou indikována u něj zlepšení, tak může být takto umístěn na dobu neurčitou. ČR samozřejmě nezná toto zařízení, takže nelze odhadovat, jaký bude počet klientů takovýchto zařízení ve srovnání s jinými úpravami, kde již jsou s tímto institutem větší zkušenosti. Můžeme říci, že přibližně 200 – 500 klientů by mohlo být indikováno takto v ČR. Tomu též odpovídá to, že ministerstvo spravedlnosti připraví od účinnosti zákona dva ústavy, za prvé ústav v rámci vězeňského zařízení v Brně a druhý ústav bude buď v objektu Vidnavy a nebo uvažujeme ještě o objektu věznice v Opavě. Ale ten druhý ústav ještě budeme diskutovat. Dámy a pánové, já vás tedy žádám o podporu tohoto návrhu zákona, který z pohledu, jak jsem již jednou řekl, trestní politiky státu je klíčový, protože chrání společnost před pachateli závažné trestné činnosti, kteří bohužel nejsou schopni svou volní a rozumovou stránkou ovlivnit to, zda páchají či nepáchají trestný čin. A jsou to osoby, které se nechtějí dobrovolně podrobit léčbě a je u nich velké riziko recidivy. To znamená toho, že budou pokračovat v páchání trestné činnosti. Přijetím tohoto zákona odstraníme hrozivé případy, kdy z léčebny z psychiatrie utíká sexuální deviant a na útěku pokračuje dále v páchání trestné činnosti. Ne zřídka jsme bohužel svědky toho, kdy pachatel takto uteče z psychiatrické léčebny a ještě cestou při útěku znásilní nějakou oběť a pokračuje tedy v páchání trestné činnosti. Právě detenční ústavy tomuto do budoucna zabrání. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Kolegyně a kolegové, Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 202/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Macák. Prosím, pane kolego, seznamte nás se zpravodajskou zprávou výboru. Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr zde obšírně zdůvodnil tento návrh zákona a potřebnost detenčních ústavů. Já k tomu jen dodám, že zaplať pánbůh, že tento návrh zákona máme na stole, protože opravdu nám toto zařízení chybělo a stále chybí. Mám jedinou obavu, jestli za tři čtvrtě roku se stačí připravit zařízení, která by mohla fungovat dle tohoto zákona od nového roku, tak jak má být účinnost tohoto zákona. Takže mi dovolte bez nějakého dalšího povídání vás seznámit s 57. usnesením ÚPV z 18. schůze, která se konala 5. března letošního roku. Po rozpravě a úvodním slově pana náměstka ministra spravedlnosti Františka Korbela přijal ÚPV za prvé, že doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání tohoto návrhu zákona na schůzi Senátu mne. A za třetí pověřuje předsedu výboru Senátu senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.
64
Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se tímto zákonem nezabývali. Nikdo nenavrhuje, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto zákonem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 28, registrováno 52, pro 41, návrh byl schválen. My můžeme přejít k dalšímu bodu našeho odpoledního programu, a to je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Jedná se o senátní tisk č. 203. Pane ministře, prosím opět, buďte tak laskav a seznamte nás s návrhem zákona. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás stručně seznámil s tímto návrhem zákona, s touto novelou občanského soudního řádu. Opět jde o dílčí novelu, která však má svůj fatální význam pro efektivitu české justice, je součástí celkové reformy české justice, protože přináší velmi klíčový institut, tzv. elektronický platební rozkaz, který umožní, aby nemalá část soudních sporů – jedná často o statisíce, přibližně kolem 300.000 platebních rozkazů ročně je vydáno v ČR – do budoucna mohla být řešena elektronicky a tím vyřešena v mnohem kratší lhůtě a za mnohem menší asistence zaměstnanců justice než dosud. Model, který je zde navržen a o kterém se bavíme, je v zásadě obvyklý v mnoha zemích západní Evropy. ČR tak dobíhá to, co jinde úspěšně funguje, a inspirací pro úpravu, kterou v tuto chvíli projednáváme, nám právě bylo Rakousko, kde funguje tato úprava, a Německo, kde také již velmi úspěšně několik let, snad dokonce téměř 20 let elektronický platební rozkaz funguje. Cílem tedy je, aby v případě, že bude podán návrh na vydání platebního rozkazu do budoucna, tzn. věřitel podá návrh, aby mu dlužník uhradil určitou částku, tak dnes to funguje tak, že je vydán platební rozkaz, kde je konstatováno, že dotyčný, tzn. dlužník je povinen uhradit určitou částku, a teprve když dlužník podá odpor, tzn. vyjádří nesouhlas s takovým rozhodnutím soudu, tak probíhá klasické civilní sporné řízení, ve kterém je dokazováno, zda zde existuje pohledávka, zda je zde určitá sporná částka a obě strany dokazují svá tvrzení a nakonec soud rozhodne, zda dotyčnému přísluší částka či nepřísluší. Pokud to mám schematicky říci. První fáze, tzn. ono vydání platebního rozkazu do samotného odporu, který činí dlužník, tak tato první fáze je v zásadě opravdu mechanická, ovšem tím, že se provádí mechanicky, skrze úředníky, tak je časově nákladná a i nákladná na pracovní sílu. Proto je možné zavést elektronický platební rozkaz, kdy celý tento proces první fáze civilního řízení bude probíhat elektronicky bez dotyku lidské ruky. To znamená, bude vydán návrh na vydání platebního rozkazu v elektronické podobě, zpracuje ji program, který bude justice vlastnit, vydá se na konci, vytiskne se platební
65
rozkaz a ten bude automaticky doručen účastníkovi řízení. V případě advokátů a jiných profesionálů, to znamená exekutorů, notářů, doručování již bude probíhat elektronickou cestou. Chci konstatovat, že elektronický platební rozkaz tedy v žádném případě nepřináší to, že by soudce do budoucna nahrazoval stroj, tak jak se snažila interpretovat určitá média. V žádném případě. Soudce a jeho rozhodovací činnost, jeho volné hodnocení důkazů a jeho vynesení rozhodnutí a zdůvodnění není nahrazeno žádnou formou elektronické cesty. Pouze první fáze, tzn. vydání platebního rozkazu, kde se nic neposuzuje, kdy se více méně vytisknou informace poskytnuté věřitelem nebo navrhovatelem v rámci procesního řízení, tak to všechny postupy, které mají mechanický charakter, na kterých neparticipuje soudce, do budoucna budou probíhat elektronickou cestou. To je hlavní význam tohoto zkrácení a zefektivnění, nikoli že by soudce a jeho rozumová činnost byla nahrazována nějakým počítačem či jiným přístrojem. To v žádném případě. Dámy a pánové, jak jsem již konstatoval, tento institut existuje v mnoha zemích EU. Prosím vás tedy o jeho podporu, protože touto variantou přiblížíme českou justici západním standardům. Počítáme s tím, že by většina návrhů mohla být podávána elektronicky, protože se počítá mimo jiné s tím, že chceme bonifikovat toho, kdo podá elektronický návrh, a to tak, že soudní poplatek u elektronického podání bude poloviční oproti poplatku u klasického materiálního podání. Důvodem je i mimo jiné to, že stát v případě elektronického podání má s takovým návrhem méně práce než v případě, že musí úředníci na soudu podání přenášet, vyřizovat, razítkovat atd. Takže je i spravedlivé, aby stát v takovém případě vybíral menší soudní poplatek. Příklad Německa jasně ukázal, že taková bonifikace, to znamená, menší soudní poplatky u elektronických podání vedly k masovému využívání instrumentu elektronické justice, a já doufám, že podobně tomu v rámci tržního chování našich občanů bude i v ČR. Prosím vás tedy o podporu tohoto návrhu, který je vlaštovkou elektronizace české justice a bez kterého se česká justice západním justičním systémům jen obtížně může přiblížit. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona byl určen ÚPV, který přijal usnesení pod č. 203/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jaromír Volný. Pane senátore, prosím, seznamte nás se zprávou výboru. Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, ÚPV přijal usnesení, kterým doporučuje návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pan ministr už tu věc tady podrobně vysvětlil, takže já připojím jen to, že ÚPV se podrobně zabýval některými nevýznamnými nebo drobnými terminologickými nedokonalostmi, které v žádném případě aplikovatelnosti zákona nebrání, a poté přijal usnesení tak, jak jsem vás s ním seznámil. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda někdo z vás navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikdo takový není, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tedy obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 29, registrováno 56, pro 50. Návrh byl schválen.
66
Dalším bodem našeho odpoledního programu je Návrh zákona o zahájení činnosti Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě Jedná se o senátní tisk č. 204. Pane ministře, opět je na vás, abyste nás seznámil s návrhem zákona. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně odůvodnil tento návrh zákona, který si myslím, že je už z názvu jasné, co je jeho obsahem. Obsahem je zahájení činnosti pobočky Krajského soudu v Brně, konkrétně pobočky v Jihlavě. Zde je třeba konstatovat možná několik úvodních vět. Ministerstvo spravedlnosti se systematicky připravuje na to, že dlouhodobě ve všech krajích, kde funguje krajská samospráva, vzniknou v horizontu několika let krajské soudy. V tuto chvíli máme v ČR 14 samosprávních krajů, ale 8 krajů soudních, přičemž ta území se nepřekrývají a v praxi to činí určité problémy. Dlouhodobou vizí resortu tedy je, aby se územní obvody samosprávních krajů překrývaly s územními obvody justičních krajů. Je to dáno i politickou realitou, kdy zájem krajské samosprávy na tom, aby ve všech samosprávních krajích byly též krajské soudy, je velmi intenzivní, a tento proces krajská samospráva výrazně podporuje. Ministerstvo spravedlnosti tedy pozvolna toto připravuje s tím, že své kroky koordinuje s ministerstvem vnitra tak, aby v jednotlivých krajích vznikly nejen krajské soudy, ale též krajská státní zastupitelství a krajská ředitelství policie. Jedině tak má smysl srovnávat úroveň justičních krajů a krajů samosprávních. Dnes tedy projednáváte jeden z kroků této tendence a snahy, která má být dokončena do roku 2012, kdy by samosprávné kraje měly mít stejné územní obvody jako kraje justiční. V tuto chvíli tedy řešíme problém Jihlavy, kde je situace taková, že zákon počítá s tím, že v Jihlavě vznikne pobočka Krajského soudu v Brně, přičemž okamžik, ke kterému zahájí pobočka činnost, bude určen samostatným zákonem. A dnes zde právě máme takovýto zákon, který počítá s tím, že tato pobočka v Jihlavě zahájí činnost dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jakou podobu pobočka bude mít, jaké agendy se budou v Jihlavě vykonávat, to je samozřejmě otázkou rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Brně. Počítáme s tím, že ten rozvoj bude pozvolný. Je třeba konstatovat, že pobočka v Jihlavě má již dnes zajištěné materiální podmínky na své fungování, neboť byl v nedávné době v Jihlavě otevřen nový justiční palác, kde tato pobočka může sídlit. Jinými slovy, já vás žádám, dámy a pánové, o podporu tohoto návrhu, který umožní vznik pobočky Krajského soudu v Jihlavě, která bude předzvěstí toho, že v Jihlavě v dohledném horizontu vznikne samostatný Krajský soud. Vznik Krajského soudu v Jihlavě by v tuto chvíli neměl být velkou zátěží pro rozpočet ministerstva spravedlnosti, protože jak jsem řekl, justiční palác v Jihlavě již byl otevřen a personální substrát, chcete-li, personální obsazení soudu by nemělo být o výrazném dalším nárůstu počtu soudců, ale o jisté formě dislokace soudců v rámci soudního kraje. Dojde-li k rozdělení nápadu, to znamená část nápadu, která je dnes řešena v Brně, bude-li vykonávána v Jihlavě, tak je logické, že tato změna musí být doprovázena též personální změnou, to znamená, že část soudců, kteří tuto agendu dnes vykonávají v Brně, ji budou vykonávat například v Jihlavě. Čili samotná
67
pobočka Krajského soudu v Jihlavě by v tuto chvíli neměla přinést další finanční zatížení. Dámy a pánové, tolik tedy na vysvětlenou, proč zde dnes máte tento návrh. Já jsem připraven samozřejmě v rámci rozpravy odpovědět na další dotazy, které se týkají jak pobočky brněnského Krajského soudu v Jihlavě, tak případně změn, které souvisejí se vznikem krajských samospráv a které se tedy v horizontu do roku 2012 dotknou též soustavy krajských soudů v České republice. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl určen ústavněprávní výbor, který přijal usnesení pod č. 204/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jiří Žák. Prosím, pane senátore, seznamte nás se zpravodajskou zprávou výboru. Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, máme před sebou velmi jednoduchý návrh zákona a já se domnívám, že pan ministr tady k tomu řekl určitě všechno, co bylo možné říci. Tento zákon má všeho všudy tři paragrafy, které pouze stanovují nebo upřesňují, kdy má zahájit činnost tato pobočka Krajského soudu v Brně. A je potřeba zdůraznit, a myslím si, že to tady již zaznělo, že se jedná pouze o dopřesnění zákona č. 6/2002 Sb., který říká v § 13 odst. 3 zákona o soudcích a v příloze č. 6, že pobočky krajských soudů tam uvedené zahájí svou činnost dnem, který stanoví zvláštní zákon, což je ten případ, který projednáváme. Ústavně-právní výbor na svém jednání projednal tento návrh zákona a doporučil Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určil mě zpravodajem a pověřil pana senátora Jaroslava Kuberu, aby s usnesením výboru seznámil předsedu Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A já se ptám, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikdo to nenavrhuje. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 30 registrováno 56 senátorek a senátorů, pro 52, návrh byl schválen. A můžeme přejít k dalšímu bodu, a to je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Jedná se o senátní tisk č. 205 a opět poprosím pana ministra Jiřího Pospíšila o odůvodnění tohoto zákona. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Jedná se o návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tato změna je součástí celkové reformy Rejstříku trestů, kdy filozofií ministerstva spravedlnosti je činit takové změny, které učiní služby poskytované Rejstříkem trestů uživatelsky příjemnými pro občany České republiky. Změny, které
68
probíhají, jsou v různých dimenzích, například vznikla nová místa na území České republiky, kde je možné výpisy z Rejstříku trestů žádat a přímo na místě dostávat. Tady ta změna je také důležitá, protože výrazně posiluje komunikaci mezi orgány státu, resp. mezi Rejstříkem trestů jako orgánem a jinými správními orgány. Jde o to, že dosud, pokud občan je účastníkem správního řízení a byl od něj požadován doklad bezúhonnosti, pak on sám byl povinen si vyzvednout výpis z Rejstříku trestů a ten správnímu orgánu předložit. Jinými slovy, vzniká zde zbytečná komplikace, která byla časově celkově náročná. Dlouhodobě počítáme s tím, a to je hlavní obsah této změny, že pokud občan bude účastníkem správního řízení a správní úřad bude chtít doklad o jeho bezúhonnosti, tedy výpis z Rejstříku trestů, pak nebude správní úřad tento doklad požadovat po občanovi, ale požádá Rejstřík trestů v rámci komunikace mezi státními orgány a Rejstřík trestů mu tyto informace poskytne. Občan tak tedy bude zbaven zátěže v případě, že je účastníkem správního řízení, žádat na Rejstříku trestů výpis z Rejstříku trestů a tento doklad o své bezúhonnosti pak správnímu orgánu předkládat. Je to sice, jak jsem řekl, drobná novela, ale její jednoznačný přínos pro občany je myslím na první pohled evidentní, a proto vás prosím o její podporu. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 205/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Zlatuška. Pane kolego, prosím, seznamte nás se zpravodajskou zprávou výboru. Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, náš ústavně-právní výbor tuto předlohu projednal dne 5. března 2008 a přijal, jak již bylo řečeno, usnesení ve znění, kdy doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Na jednání výboru jsme konstatovali, že celý tento zákon byl naprosto neproblémově projednán v Poslanecké sněmovně. První čtení tam proběhlo 31. 10. 2007, druhé čtení 29. 1. 2008 v obecné i podrobné rozpravě, byly přijaty vcelku logické pozměňovací návrhy, a zákon byl schválen ve třetím čtení dne 13. února 2008. Ztotožňuji se s tím, co zde říkal pan ministr, že je to velmi žádoucí úprava, která velice usnadní život občanů v okamžiku, kdy vstupují do správního řízení, kde potřebují výpis z Rejstříku trestů. Jsou s tím spojeny poměrně malé náklady jednotlivých orgánů, které si budou muset opatřit kvalifikované certifikáty pro elektronický podpis. Tam se možná v minulosti stala do jisté míry chyba, že vydávání těchto certifikátů je vnímáno jako záležitost komerční, takže nejsou tyto certifikáty ani pro veřejnou správu vydávány bezplatně. A dovolím si ke své zpravodajské zprávě připojit ještě poznámku, kterou jsem ostatně říkal i na výboru, kdy už při projednávání správního řádu jsem navrhoval pozměňovací návrh, kterým by se uložilo orgánům veřejné správy v okamžiku, kdy existují potřebná data v rejstřících, které drží některý z orgánů veřejné správy, tak aby se předávala bez toho, aby musel občan tyto údaje přenášet tak říkajíc od jednoho okénka ke druhému. Tehdy ministr vnitra Gross tento návrh nedoporučil a také nebyl Senátem schválen. A jsem velmi rád, že aspoň tento malý krok, pro ministerstvo spravedlnosti
69
ale jistě velký, pro občany České republiky účastnících se správního řízení, je teď konán. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikdo, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 31 registrováno 52 senátorek a senátorů, kvórum 27, pro 48, proti nikdo. Návrh byl schválen. Máme před sebou další bod, který je předposledním bodem našeho dnešního programu, a to je Návrh zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státních zastupitelství a o změně souvisejících zákonů Jedná se o senátní tisk č. 207. Pane ministře, opět vás prosím, abyste nám představil návrh tohoto zákona. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych stručně představil tento návrh zákona. Je to zcela nový zákon, který patří důležitým právním předpisům reformy justice. Cílem je změnit postavení vyšších soudních úředníků takovým způsobem, aby vyšší soudní úředník do budoucna mohl vykonávat v zásadě veškerou administrativní agendu, která je spojena s rozhodovací činností soudu a vedle toho též mohl vydávat nemeritorní procesní a jiná rozhodnutí, která dosud činil soudce a která, jak jsem zdůraznil, nemají meritorní charakter. Je tak nově nastavena působnost vyšších státních úředníků. Dále, a co je zcela nové, zavádí se institut úředníka státního zastupitelství, kdy do budoucna i státní zastupitelství budou moci mít takovouto kvalifikovanou administrativní pracovní sílu. Počítá se s tím, že do budoucna by mohl předseda soudu na základě vlastního rozhodnutí za odcházejícího soudce přijmout dva až tři vyšší soudní úředníky, pokud uzná za vhodné posilovat tuto administrativní dimenzi a tím efektivněji regulovat strukturu zaměstnanců svého soudu. Vedle tohoto je ještě dobré říci, že ministerstvo spravedlnosti připravuje výrazné změny na Justiční akademii a připravuje tzv. bakalářské vzdělávání, které by absolventům středoškolského vzdělání nabídlo tříletý bakalářský vysokoškolský obor „vyšší soudní úředník“ a ve spolupráci s právnickými fakultami, zvláště pak brněnskou a olomouckou, tak zatraktivnilo práci či povolání vyššího soudního úředníka. Trend tedy je celkově dlouhodobě snižovat počet soudců v České republice, kterých je 3063, a naopak některé agendy a povinnosti přenášet na vyšší soudní úředníky, jejichž počet a hlavně kvalifikace do budoucna by měla vzrůst. K tomu je tento zákon, k tomu, jak jsem řekl, slouží změny v Justiční akademii. A já vás prosím, abyste přijetím tohoto zákona podpořili tento trend nebo tento pilíř reformy české justice. Změny v personální struktuře české justice vycházejí ze zkušeností v zahraničí, kdy se jasně ukazuje, že česká justice má přílišný nebo výrazný počet
70
soudců a na druhou stranu má relativně malý počet takovéhoto kvalifikovaného administrativního aparátu, a to zvláště ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl určen ústavněprávní výbor, který přijal usnesení pod č. 207/1 a zpravodajem výboru je pan kolega Jiří Oberfalzer, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, podstata tohoto návrhu zde jasně zazněla. Smyslem je odlehčit soudcům z kvalifikovaných a důležitých rozhodování, zefektivnění fungování soudů, za účelem zkrácení délky jednotlivých procesů. Návrh zákona popisuje přesně rozsah pravomocí vyšších soudních úředníků, stejně tak jako vyšších úředníků státního zastupitelství, kde a jaké úkony mohou dělat, kde a jaké úkony si může soudce vyhradit a kde a jaké úkony musejí konzultovat se soudcem. Je zde tedy řekl bych docela precizně propracovaný systém, který dává šanci, aby vyšší úředníci odňali to největší administrativní břímě z beder soudců a manažerů soudů. Co bych rád vyzdvihl jako pozitivum je, že toto není proces, který je nadiktován od A do Z, otevírá možnost, aby si soudy takovýmto způsobem práci usnadnily a zefektivnily, a ponechává na předsedech soudů manažerské rozhodnutí, jak bude proces přechodu do nového systému probíhat, tj. v jakém rozsahu a v jakých konkrétních příležitostech a osobách. Návrh zákona také stanovuje přesné podmínky kvalifikace a umožňuje i určité rychlé překvalifikování v případech zkušených úředníků soudů ve zkrácené lhůtě. Všechno ponechává na rozhodování předsedů, čili dává do rukou předsedů významné manažerské funkce a rozhodování o efektivním fungování jimi řízeného soudu. Nemohu než tuto předlohu doporučit. Snad jen poznámka, že v Poslanecké sněmovně byla přijata bez jakýchkoliv problémů s vysokou mírou podpory od všech politických stran. Ústavně-právní výbor na své poslední schůzi tento návrh projednával a jednoznačně doporučil jeho přijetí. To je také náš závěr a naše doporučení plénu Senátu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, navrhuje někdo, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu, do které se také nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování číslo 32 registrováno 51, pro 48. Návrh byl schválen. Přistupujeme k poslednímu bodu našeho dnešního odpoledního programu a to je Návrh Rozhodnutí Rady o posílení Eurojustu, kterým se mění rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002, ve znění rozhodnutí Rady 2003/659/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti
71
Jedná se o senátní tisk M 80/06. Pane ministře, seznamte nás, prosím, s tímto materiálem. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: U tohoto návrhu budu velmi stručný, protože jsem se až na místě dozvěděl, že ho budeme projednávat. Uvedu tolik, že všichni víme, jak působí Eurojust v rámci organizací, které jsou buď přímo integrální součástí evropských společenství a EU nebo s nimi úzce spolupracují. Eurojust je instituce, která výrazně přispívá v boji proti organizovanému zločinu a u zločinů, které mají mezinárodní aspekty, respektive překračuje hranice národních států v rámci EU a je pro naše orgány činné v trestním řízení efektivním spolupracovníkem. Přitom nedochází k přenosu národní suverenity na tento orgán. I pro eurorealisty je Eurojust orgán, který je přínosem v boji proti organizovanému zločinu a zločinu, který překračuje hranice. Proto Česká republika přistoupila k zemím, které uvažují o reformě Eurojustu, o posílení jeho dalších aktivit. Zdůrazňuji takových aktivit, které by nevedly k omezení suverenity jednotlivých členských zemí EU, ale vedly by k efektivnější spolupráci těchto zemí a k dalším formám této spolupráce. Za tímto účelem také máte materiál, který popisuje možné formy spolupráce. K tomu se též máte vyjádřit. Nechci zde jednotlivé formy popisovat, protože jsou v dokumentu, který jste měli k dispozici. Pouze konstatuji, že tento dokument se snaží například vypořádat s tím, že roste počet případů, které jsou řešeny Eurojustem, resp. případů, kdy Eurojust zprostředkovává komunikaci mezi orgány činnými v trestním řízení mezi jednotlivými členskými zeměmi. Ukazuje se, že tato forma komunikace, kdy Eurojust vstupuje jako spojovatel, koordinátor, je dnes již zastaralá, a musí dojít k určitým změnám v této oblasti. Je zde také snaha vytvořit orgány Eurojustu, které by fungovaly permanentně a stále poskytovaly služby jednotlivým členským státům. Jedná se o tzv. pohotovostní koordinační skupinu, která by v rámci Eurojustu fungovala permanentně a byla permanentně k dispozici jednotlivým zemím. Dále je zde zajímavá úvaha vytvořit národní koordinační systémy Eurojustu, které již fungují v jistém zárodku a komunikovaly by s centrálou Eurojustu v Haagu. Jinými slovy – tento materiál, který je spíše analýzou, není pramenem komunitárního práva, stojí za to, aby byl podpořen. Filozofií není přenášet další působnost na orgán stojící mimo národní stát, národní suverenita v této oblasti je zde plně zachována. Cílem je prohlubovat, podporovat a zefektivňovat formy spolupráce mezi jednotlivými členskými státy EU v boji proti zločinu, a to jak organizovanému, tak zločinu, který svým významem překračuje hranice jednotlivých členských států. To je oblast, kde se shodneme jak eurooptimisté, tak eurorealisté, že je dobré v této oblasti se realizovat a oblast spolupráce, nikoliv přenášení kompetence a působnosti, dále posilovat. To je filozofie materiálu, který jsem stručně uvedl, a prosím o jeho podporu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se tímto tiskem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení pod číslem M 80/06/02. Zpravodajem výboru je kolega Tomáš Jirsa. Pane zpravodaji, prosím, ujměte se slova a seznamte nás se zprávou výboru.
72
Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, náš výbor to projednal společně s již dříve projednanou materií na výboru pro evropské záležitosti a přijali jsme k tomu poměrně rozsáhlé usnesení, které máte v příloze a které si dovolím ve zkrácené formě přečíst. S tímto usnesením to navrhujeme schválit. Jak proběhlo v rozpravě na výboru, usnesení mi dalo určité posílení jednacích pravomocí úředníků ministerstva spravedlnosti pro vyjednávání v této věci. V několika momentech tam hrozí určité zvýšení byrokracie, resp. zahlcení aparátu informací. Doplňující usnesení zní: Senát Parlamentu ČR I. Považuje navrhovanou reformu fungování Eurojustu za krok směrem k větší efektivitě instituce, jehož dosavadní úspěšná existence Eurojustu prokázala určité nedostatky zejména s ohledem na rozdílné postavení a kompetence národních členů; II. 1) domnívá se, že je nutné, aby veškeré prezentované změny byly dostatečně odůvodněny praktickou potřebou a podloženy adekvátním právním základem, 2) s uspokojením konstatuje, že návrh obecně potvrzuje Eurojust jako instituci pro přeshraniční spolupráci v trestních věcech s koordinační rolí a nesvěřuje mu výkonné pravomoci, 3) domnívá se, že návrh je obecně v souladu s principem subsidiarity, 4) není mu zřejmé postavení navrhované pohotovostní koordinační skupiny, které není v návrhu dostatečně zpracováno s ohledem na jejich praktický přínos ve srovnání se současnou praxí, 5) Senát se obává možného zahlcení národních členů informacemi, pokud by došlo k přijetí článku 132 v jeho současné podobě, 6) navrhuje s ohledem na potřebu demokratické kontroly evropských orgánů zajišťujících spolupráci v oblastech úzce se dotýkajících práv a svobod občanů ustanovit mechanismus, umožňující národním parlamentům výkon této demokratické kontroly. III. Senát žádá vládu, aby ho informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání. Dámy a pánové, přijmeme-li toto usnesení, které odsouhlasil jak výbor pro evropské záležitosti, tak náš výbor, dáváme tím pokyn ministerstvu spravedlnosti, aby takto dále pracovalo a dále nás o věcech informovalo. Zejména bych zdůraznil odst. 6, že chceme, aby národní parlamenty měly kontrolu nad tímto řešením. Navrhuji respektovat usnesení našeho výboru a doporučuji schválit usnesení, které jsem předložil. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Dále se tímto návrhem zabýval výbor pro záležitosti EU. Táži se zpravodaje výboru kolegy Tomáše Grulicha, zda chce vystoupit. Senátor Tomáš Grulich: Náš názor je shodný. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Jediné, co nám zbývá, je hlasovat o návrhu, který nám předložil kolega Jirsa.
73
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, jak jej přednesl kolega Jirsa? Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování pořadové č. 33 registrováno 54, pro 49. Návrh byl schválen. Tím jsme vyčerpali veškerý program našeho odpoledního jednání. Děkuji hlavně panu ministrovi, který měl dnes náročný úkol. Přeji vám hezký večer. Začneme zítra v 9.00 hodin dopoledne. Na shledanou! (Jednání přerušeno v 18.23 hodin.)
74
(2. den schůze – 20. března 2008)
(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.) Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 12. schůze Senátu. Nejdříve vás seznámím s omluvami na toto jednání. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Karel Schwarzenberg, Václav Homolka, Karel Tejnora, Jana Juřenčáková, Luděk Sefzig, Richard Sequens, Alena Gajdůšková a Milan Špaček. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Náhradní identifikační karty jsou jako vždy k dispozici u prezence u předsálí Jednacího sálu. Aktuálně je nyní přítomno již 37 senátorek a senátorů, takže v úvodu navrhnu ještě zařadit na pořad 12. schůze senátní tisk č. 220. Jedná se o včera postoupený návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku cestovních dokladů, a to jako druhý bod ve středu 26. března 2008. O této možnosti jsme hovořili na Organizačním výboru, pakliže nám bude návrh postoupen včas, abychom projednávání nezdržovali. Přivolal bych ještě zbylé kolegyně a kolegy a o tomto novém bodu, který bude zařazen na příští středu, dám hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se zařazením tohoto bodu na příští středu, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a taktéž zdvihne ruku. Aktuálně je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvórum je 24. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro se vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a tento tisk bude zařazen na příští středu. Nyní se mi přihlásili dva předsedové klubů v pořadí; nejdříve kolega Stříteský s procedurálním návrhem. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat, zdali by bylo možné, aby senátní tisk č. 201, který je původně přiřazen na příští středu, byl projednáván již dnes po obědě jako bod č. 1. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Ostatní body se tím pádem přečíslují, toto by byl první bod, jinak by pořadí zůstalo zachováno tak, jak to máme před sebou. Předtím jsem vás již svolal a je to procedurální návrh, budeme o něm tedy hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, tak jak ho přednesl předseda klubu ODS, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko ne a rovněž zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a tento bod byl přesunut tak, jak nám kolega Stříteský přednesl. Dále se hlásí předseda klubu KDU-ČSL Adolf Jílek, má slovo.
75
Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, tlumočím zde žádost ministra financí, aby bod „Petice proti diskriminaci obyvatel venkova“ byl pevně zařazen jako poslední bod příští středu 26. března 2008. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pan předseda Senátu má technickou poznámku. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že jde o petici a petenti mají mít informaci, tak je potřeba její projednávání zařadit na přesnou dobu, není možné to nechat jako poslední bod, může být ve 13.00 hodin a může být i v 7.00 hodin večer. Poprosil bych kolegu, aby navrhl třeba šestnáctou, patnáctou, čtrnáctou hodinu. (Senátor Adolf Jílek navrhuje z lavice 16.00 hodinu.) Jsem tady mluvčí pana kolegy, tak prý na 16.00 hodinu. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: O tomto procedurálním návrhu tedy opět budeme hlasovat po těchto úpravách bez rozpravy. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem kolegy Jílka, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím je toto hlasování skončeno. Upravili jsme si tedy program pokračování 12. schůze Senátu třemi procedurálními návrhy, a podle něj nyní již zahájíme jednání. Vidím, že pan ministr průmyslu a obchodu Martin Říman je přítomen. Začneme tedy nyní projednávat bod Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 208. Omlouvám se, že jsem si pana ministra předtím nevšiml, vítám ho zde na plénu Senátu, a prosím ho, zda by zastoupil předsedu vlády Mirka Topolánka a seznámil nás s návrhem zákona. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Dámy a pánové, pane předsedající, děkuji za možnost obhájit návrh zákona za pana předsedu vlády, který je momentálně na zahraniční služební cestě. Tato novela zákona se jeví být poměrně bezproblémovou, alespoň tak se zdá podle dosavadního projednávání, ať už na půdě PS nebo na půdě garančního výboru Senátu. Novela implementuje mezinárodní úmluvu o zákazu, vývoji, výrobě, hromadění zásob a použití chemických zbraní do našeho právního řáduj. Implementuje opatření přijatá na konferenci smluvních států uvedení mezinárodní úmluvy. Dále přináší novou úpravu správního trestání v této oblasti, doplňuje podmínky ochrany bezpečnostních zájmů republiky při nakládání s těmito nebezpečnými nebo vysoce nebezpečnými látkami, stanovuje jednotný způsob
76
evidence uvedených látek a snaží se, myslím že částečně úspěšně, snížit administrativní zátěž pro podnikatele v oblasti ohlašování a zesouladění pojmů s předpisy EU. Garanční výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu doporučil ve svém usnesení tento návrh zákona schválit ve znění, které postoupila Senátu Poslanecká sněmovna. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednáván í tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 208/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Svoboda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Ladislav Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové senátoři, zákon číslo 19 o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní nabyl účinnosti dne 26. února 1997. Předkládaná novela v podstatě představuje první rozsáhlejší věcnou změnu proti dřívějším dílčím úpravám, které byly vyvolány buď přijetím jiných zákonů, nebo přesunem kompetencí mezi ústředními správními orgány. Hlavním cílem nyní předkládané změny jer zapracovat do platné právní úpravy opatření přijatá na konferenci smluvních států Úmluvy o zákazu, vývoji, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení. Česká republika je signatářem této úmluvy, i když nikdy nevlastnila a ani nevlastní chemické zbraně. Nosným závazkem pro Českou republiku je zajištění kontroly výroby, zpracování, spotřeby, dovozu a vývozu chemických látek, které je potenciálně možné využít pro výrobu těchto zbraní. Přijatým opatřením jsou rozšířeny podmínky ochrany bezpečnostních zájmů ČR při nakládání s vysoce nebezpečnými chemickými látkami, včetně určení způsobu evidence a zjednodušení stávající ohlašovací povinnosti při vývozu a dovozu. Při přípravě návrhu zákona byly využity dosavadní poznatky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jako příslušného odpovědného národního orgánu za implementaci úmluvy a jeho kontrolní činnosti. V rámci předkládaných změn je obsažena i nová úprava správního trestání podle vládou přijaté koncepce. Cesta tohoto návrhu zákona: zákon byl předložen vládou do PS 13. září loňského roku. V průběhu jednání v zahraničním výboru byly podány dva pozměňovací návrhy a později v rámci druhého čtení byl přijat ještě třetí pozměňovací návrh. Ve třetím čtení byl návrh zákona schválen ve znění těchto pozměňovacích návrhů. Přijetí návrhů pouze formálně zpřesnilo text bezobsahových změn. Ze 180 přítomných poslanců 174 se vyjádřilo pozitivně pro přijetí. Navrhovaná právní úprava přináší hlavně tyto změny: o nálezu chemických zbraní bude příště informován i Hasičský záchranný sbor, zakládá se ohlašovací povinnost nakládání se stanovenými látkami k ochranným účelům, vypouští se možnost stanovovat kritéria pro zařazení stanovených látek na národní úrovni, nově se vymezuje účel, pro který lze udělit licenci pro nakládání s vysoce nebezpečnými chemickými látkami, zavádí se výjimky v licenčním režimu pro provádění záchranných prací vyvolaných mimořádnou událostí, zvyšuje se povinnost jakýkoli dovoz a vývoz, který je nyní nahrazen výrazem převod ohlašovat celním úřadům. Seznámil bych vás s usnesením číslo 130 výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 24. schůze z 12. března letošního roku.
77
Po odůvodnění zástupcem předkladatele Ing. Dany Drábové, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody, po rozpravě a hlasování výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se v sále a ani elektronicky nikdo nehlásí, rozpravu končím. Protože není nic, k čemu by se pan ministr a navrhovatel mohli vyjádřit, dám po znělce o návrhu tohoto zákona hlasovat. Zahajuji hlasování o návrhu zákona tak, jak jej zpravodaj načetl. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji, pane zpravodaji. Přistoupíme k projednávání dalšího bodu. Nyní budeme pokračovat bodem, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů a další související zákony Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 211. Návrh zákona uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Říman a prosím ho opět o slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, tento návrh novely živnostenského zákona je vydatnější než předešlá norma. Jedná se o nejrozsáhlejší novelu živnostenského zákona od okamžiku jeho vzniku v roce 1991, tedy po téměř dvaceti letech. Základním cílem, kterým práce na novele byly vedeny na našem ministerstvu, bylo zásadní zjednodušení vstupu do podnikání pro živnostenské subjekty, zejména malé a střední, protože faktem je, že s každou další novelou živnostenského zákona, a bylo jich více než sto v uplynulých letech, se živnostenský zákon a tedy i pravidla, která vytvářel pro vstup do podnikání a podnikání samotné komplikoval a byla tedy příležitost podívat se na živnostenský zákon z gruntu a odstranit balast, který se v průběhu let nashromáždil. Já si troufnu říci, že se to podařilo. Možná měrou vyšší než jsem doufal, když jsme před rokem a něco na novele začali pracovat. V podstatě se dnes dostáváme do situace, kdy živnostenský zákon a živnostenské podnikání, ty části živnostenského podnikání, které se řídí podle živnostenského zákona, by měly být snazší a jednodušší než tomu bylo na samotném začátku. Já uvedu několik zásadních změn, které považuji za významné. Za prvé je to výrazná redukce počtu živností. V současné době máme celkem 261 různých typů živnosti, což je jedno z nejvyšších čísel v celé Evropě. Ani státy, které často považujeme za vysoce regulované nebo přeregulované, nemají takové množství živností. Z těchto 261 živností bude, pakliže zákon bude přijat, tak jich zbude 96. To je poměrně výrazná redukce. Nejvíce se na tom podílí redukce živností volných, kterých je v současné době 125. My z těchto 125 živností navrhujeme udělat jednu. Myslím si, že to má hlubokou logiku, která je inherentně obsažena už v dnešním živnostenském zákonu, protože dnes zákon říká, najděte si nějakou ze
78
125 volných živností, která odpovídá tomu, co chcete dělat. Kdybyste v těch 125 kolonkách živností v těch specifikacích nenašli to, co chcete dělat, tak si to vymyslete a napište to jako 126. Takže z toho logicky vyplývá, že členění na 125 volných živností je svým způsobem nesmysl. U živností, které nejsou volné, to znamená řemeslné, vázané a koncesované, tam dochází k určité redukci, kdy se spojují některé živnosti, které k sobě mají velmi blízko, ale z nějakých historických důvodů bývaly odděleny. Takovým hezkým příkladem je, že jako samostatné živnosti existuje činnost kováře a podkováře. Takže to je jedna změna, významná redukce počtu živností, což samozřejmě zjednodušuje činnost a administrativní zátěž. Dalším opatřením je zrušení zásady jedna živnost – jeden živnostenský list. Dnes není výjimkou, že zejména v případě živností volných, ale i těch ostatních živnostník má několik živnostenských listů s tím, že za každý samozřejmě musí zaplatit onu tisícikorunu. Při změně musí zase měnit každou živnost a dále platit. My chceme nahradit tyto živnostenské listy výpisem ze živnostenského rejstříku, na kterém budou uvedeny všechny živnosti, které živnostník má, a za tento jeden výpis zaplatí 1.000,- Kč. To znamená, dojde tady i k jisté nezanedbatelné úspoře, navíc to bude jednodušší. Tady bych chtěl podtrhnout to, že pro stávající živnostníky to neznamená, že by s platností tohoto zákona museli jít na živnostenský úřad vyměnit si své živnostenské listy za onen výpis. Živnostenské listy budou platit dál, ale samozřejmě v okamžiku, kdy živnostník půjde na živnostenský úřad například pro nějakou změnu, pak přirozeným způsobem dojde k výměně živnostenského listu za výpis z živnostenského rejstříku. Dále živnostník nebude mít povinnost oznamovat živnostenskému úřadu některé údaje, které již státní správa má nebo může získat jiným způsobem, nebo které oznámil jinde a jsou státní správě známy, jako třeba rejstříkový soud, prokazování bezúhonnosti. K významné změně dochází na úrovni samotných živnostenských úřadů, a to v tom smyslu, že dnes živnostník má tzv. místně příslušný živnostenský úřad, se kterým je povinen komunikovat. Tato místní příslušnost se ruší a díky pokroku v elektronických technologiích je to možné, a proto je dobré toho využít. To znamená, že živnostník bude moci své záležitosti projednat na kterémkoli živnostenském úřadu v ČR, což má samozřejmě význam zejména pro živnostníky, kteří své provozovny mají na více místech než na jednom. Dalším zjednodušením je usnadnění vstupu do podnikání z hlediska kvalifikací. Tady navrhujeme, aby člověk, který má odborné vzdělání, to znamená příslušné k dané živnosti, tzn. je vyučený, střední škola, vysoká škola, aby pro provozování řemeslných živností nemusel již prokazovat další praxi. Dnes je situace taková, že třeba zedník po vyučení nemůže provozovat živnost zednickou jako OSVČ, ale musí být tři roky zaměstnán jako zaměstnanec, vykonává samozřejmě tutéž práci zedníka, aby mohl vykonávat tuto činnost po třech letech jako OSVČ. Je to do značné míry dehonestace kvality učebních oborů, ale i dalšího vzdělávání a jsme přesvědčeni o tom, že není nejmenší důvod, aby tato podmínka, která zejména pro mladé lidi je často obtížná a často vede k tomu, že lidé ze svého řemesla nakonec úplně zběhnou, tak aby v právním řádu dále byla. Dalším zjednodušením, na které jsme zvláště hrdi, je snížení administrativní zátěže registračních formulářů, které musí člověk vyplnit. Dnešní formulář má dvacet, resp. dnes už 18 stran a asi 500 kolonek, z nichž samozřejmě podle povahy věci člověk nemusí vyplnit všechny kolonky, ale musí je minimálně projít, aby zjistil, jestli se ho týkají nebo ne. Tento formulář s novým živnostenským zákonem je zredukován
79
na dvě stránky a něco přes stovku zákonem povinných kolonek. Vycházeli jsme z principu, že člověk je povinen vyplňovat pouze ty údaje, které jsou dané zákonem, a ne údaje, které tam byly umístěny do rozsáhlého formuláře proto, že na nějakém úřadě usoudili, že tyto informace by se mohly někdy hodit. Domníváme se, že bude velmi významné, zvláště když systém bude nastaven tak, že živnostník bude moci – týká se to především volné živnosti, protože samozřejmě u vázaných a dalších musí prokazovat další věci jako je kvalifikace atd. – tak si může vyplnit formulář a požádat o živnost elektronicky, jak já říkám z postele, případně z Czech POINTŮ, které se zavádí, nebo z živnostenského úřadu.Takže ten komfort je poměrně značný. To jsou asi hlavní věci, které novela živnostenského zákona obsahuje. Na garančním hospodářském výboru zde v Senátu byl návrh zákona, pokud se nepletu, schválen ve znění, jak jej postoupila Poslanecká sněmovna. A já pevně věřím, že tento zákon, který je z hlediska mého ministerstva takovou vlajkovou lodí co se týká odstraňování byrokratické zátěže, nalezne příznivé hodnocení zde v Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane ministře, za vaši zprávu a prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 211/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Soňa Paukrtová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás v krátkosti krátce seznámila se zpravodajskou zprávou, jejíž součástí je i popis projednávání tohoto zákona na VHZD. Pan ministr již zmínil, že se jedná o 105. novelu živnostenského zákona. Živnostenský zákon patří mezi ty, které byly v minulosti často novelizovány, a myslím, že tento zákon bude i do budoucna hodně často novelizován. Je pravda, že zásadní systémové změny byly obsahem pouze několika novel a tato novela, která je předkládána, patří do kategorie poměrně zásadních a systémových změn, které přinášejí zásadní a systémové změny. Hlavním cílem předkládané a rozsáhlé novely je zjednodušení vstupu do živnostenského podnikání. Pan ministr tady popsal, v čem ta zjednodušení spočívají, takže já to již nebudu opakovat. Zmíním pouze některé věci, které tady zmíněny nebyly. Pokud se týká legislativního procesu, tak Poslanecké sněmovně byl předložen tento návrh zákona 14. listopadu. Následně ho projednával hospodářský výbor, kde padl návrh na schválení ve znění pozměňovacích návrhů. Dále tam také padl návrh na zamítnutí návrhu zákona, nicméně ten návrh nebyl prohlasován, a nakonec při konečném hlasování v Poslanecké sněmovně hlasovalo 155 poslanců pro a 2 byli proti. Poslanecká sněmovna přijala celou řadu pozměňovacích návrhů, z nichž některé byly technické, některé byly poměrně zásadnějšího rázu. Mezi ně patří i to, že mezi kontaktní místo veřejné správy zařadila i držitele poštovní licence a zařadila tam Hospodářskou komoru ČR. Pokud bych měla zmínit soulad této novely s ústavním pořádkem ČR, tak podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona tento návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Pokud se týká zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami a její slučitelností s akty práva
80
Evropských společenství, tak nutno říci, že předkládaný návrh zákona není transpoziční normou. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu říká, že tento návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. A současně je i slučitelný s akty práva Evropských společenství. Pokud se týká předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy, nároků na veřejné rozpočty a podnikatelské prostředí ČR, ta novela by samozřejmě měla usnadnit živnostenské podnikání. To znamená, pokud se týká podnikatelské veřejnosti, ten dopad by měl být všeobecně kladný. Pokud se týká dopadů na veřejné rozpočty, tak je známou skutečností, a i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona to konstatuje, že bude mít dopady do rozpočtu obcí, speciálně trojkových obcí. Konkrétní dopad na veřejné rozpočty jednotlivých obcí s rozšířenou působností nelze přesně určit z toho prostého důvodu, že není možné předpokládat v současné chvíli, kolik podnikatelů bude kontaktovat ve vybraných případech kterýkoli živnostenský úřad. Celkový objem příjmů obcí s rozšířenou působností z poplatků souvisejících s agendou živnostenského úřadu byl v roce 2006 přibližně 200 milionů Kč. Počet nově registrovaných živnostenských oprávnění v roce 2006 byl přibližně 178 tisíc. To znamená, že se předpokládá dopad do rozpočtu obcí v rozsahu 20 – 30 % celkového příjmu z poplatků souvisejících s agendou živnostenských úřadů, ale existují i odhady, které říkají, že ten objem může být i vyšší. A teď bych ráda zmínila, jakým způsobem projednával hospodářský výbor novelu živnostenského zákona. My jsme se tím zabývali 12. března. Byla tam diskutována celá řada problémů tohoto zákona, tak jak jsme na ně byli upozorňováni. Myslím si, že největším problémem tohoto návrhu zákona se může do budoucna stát právě dopad do rozpočtu obcí. Já jsem navrhla hospodářskému výboru pozměňovací návrh, který se týkal záležitosti předávání správních poplatků kontaktním místem veřejné správy obecním živnostenským úřadům, protože ten návrh zákona přesně nespecifikuje a nestanoví podrobnosti týkající se postupu při předávání správních poplatků, ani není zřejmé, jak se bude postupovat v případě, že kontaktní místo veřejné správy vybere pro obec správní poplatek v nesprávné výši. Zástupci předkladatele vysvětlovali hospodářskému výboru, jak ten postup bude stanoven, a neobávali se žádných problémů z těchto ustanovení. Takže já vám v tuto chvíli nebudu předkládat žádný pozměňovací návrh. Ale zpět k mé zpravodajské zprávě. Takže toto jsme tam diskutovali, to byly dva okruhy problémů, které byly na hospodářském výboru diskutovány. Nakonec hospodářský výbor většinově přijal doporučení pro plénum Senátu – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, paní kolegyně. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil kolega Ivan Adamec. Má slovo. Senátor Ivan Adamec: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, dobré ráno. Já jsem se přihlásil proto, že návrh tohoto zákona považuji za víceméně stěžejní pro práci VHZD a musím poděkovat zpravodajce, která zde velmi výstižně popsala průběh jednání v našem výboru a velmi precizně zpracovala pro nás zpravodajskou zprávu. Já bych se zde možná zastavil u některých avizovaných problémů, které bychom mohli případně očekávat při zavádění tohoto zákona do
81
praxe. Ale přiznám se, že se toho příliš neobávám, protože si myslím, že teorie je vždycky taková tak šedivá a zelený je strom života, jak se říká. Takže můj návrh je samozřejmě pustit to do praxe, aby se ukázalo, jak tento zákon de facto bude fungovat. Já jsem optimista. Pokud někdo říká, že těch novel nemůže být víc, když už jich je 105, tak já říkám, že může. Co se týká těch avizovaných problémů, už jsem kritizoval tehdy, když jsme zaváděli Czech POINTY pošty a Hospodářské komory, příliš mnoho se mi to nezdálo. Nezdálo se mi to z jiných důvodů, proč právě tyto dva subjekty budou mít toto výsadní právo. Co se týká správních poplatků, přiznám se, že mi trochu zatrnulo, když jsem viděl v mediích ten případ s těmi pytli na nádraží a vloudily se mi takové kacířské myšlenky, a to, jak to s tou funkcí naší pošty vlastně je a zda bude zvládat další činnosti, které na ni tímto návrhem zákona naklademe. Ale přesto chci věřit tomu, že to je exces, který se stává jednou za 100 let. (Z pléna: Milionkrát.) Milionkrát? Doufám, že to nebude víckrát. Neobával bych se tedy tohoto. Pokud už jsme to samozřejmě pustili do stádia, kdy tam fungují Czech POINTY, tak se domnívám, že by se mělo pokusit tam zavést i vybírání správních poplatků, i přes ty problémy, které zde naše zpravodajka správně avizovala. A tady já osobně vidím nejvíc možných problémů v praxi. Co se týká toho druhého, dopady na veřejné rozpočty. Já se přiznám, že samozřejmě bych vnímal situaci lépe, kdyby živnostenské úřady nebyly na těch tzv. trojkových úřadech, kdyby byly součástí státního úřadu. Nicméně před lety jsme zde zvolili model sloučené státní správy, to znamená, dneska máme veřejnou správu, kde státní správa je součástí této veřejné správy, někdy v některých případech to ani neumíme pořádně oddělit. V městech si na to dáváme velký pozor, na krajích mám pocit, a nechci být impertinentní, že někdy nevědí, co to je ta státní správa a někdy, co je to ta samospráva. Dopady tedy samozřejmě půjdou do rozpočtů od trojkových obcí. Nicméně je potřeba si říci jednu věc, že pokud ulehčujeme prostředí, které vlastně ty peníze generuje, to znamená podnikatelskému prostředí, to znamená, že čím více ulehčíme vstupy, nakonec i ta tzv. bezdlužnost podle mě je vynikající nápad, protože jak se zbavit dluhů jinak, než na ně vydělat, tak se domnívám, že v této sféře může dojít tím pádem k jistému oživení, tím pádem k otočení většího množství peněz a tím pádem většího množství podílu daní i pro ty trojkové obce. Co se týká snížení správních poplatků, a nebudu mluvit o poplatcích za opisy a výpisy, tak tady bude samozřejmě určitá „soutěž“ mezi státními úředníky, resp. mezi úředníky, kteří vykonávají pověřenou státní správu na úřadech trojkového typu. Je to určitá soutěž, která samozřejmě ve výkonu státní správy nám připadá, řekl bych, velmi až nadnesená. Ale ono to tak bude, ti živnostníci si budou moci vybrat, kam si půjdou živnost zaregistrovat. A navíc nevím, jak vy všichni ostatní, ale my tady už léta říkáme, že nám bují úřednické aparáty, že máme čím dál tím více úředníků, proklamace reformy veřejné správy zůstaly proklamacemi, ale úředníků evidentně přibývá. A zde je moment, kdy manažeři těchto úřadů, tzn., tajemníci a případně i starostové, protože oni jsou za to zodpovědní, za výkon státní správy, mohou tady zasáhnout účinně z hlediska redukce počtu úředníků, kteří budou vykonávat tuto agendu. Já se toho neobávám, myslím si, že toto je potřeba. Navíc i možnost těchto změn určitě vybudí řadu úředníků k podstatně vyšším výkonům, takže se skutečně ukáže, že jich je tam zbytečně mnoho. Ale uvidíme, praxe ukáže. Měl jsem spíš
82
dotaz, jestli dneska ti úředníci vykonávají všechno, co na ně klade živnostenský zákon, zda mají čas na kontroly apod. Ukáže to tedy praxe. Co se týkalo praxí u živností, hlavně volných, že nemusí prokazovat dobu praxe. Dneska mi byla položena otázka, zda to nebude snižovat kvalitu prací a služeb, které živnostníci budou poskytovat. Musím říci, že jsem v tomto velmi liberální a myslím si, že trh bude tou správnou vizitkou, protože nakonec občané nejsou hloupí, když se jedná o jejich zájem, když si chtějí něco koupit, zajistit si určitou službu, tak určitě si budou vybírat kvalitní záležitosti a vůbec nebude záležet na tom, zda ten člověk má 10 let praxe či nikoliv. Záleží na tom, zda je šikovný, zda umí, zda odvádí práci nebo službu, za přiměřené peníze slušný výkon. Já se toho tedy neobávám a myslím si, že je to takto velmi správně. Co se týká Poslanecké sněmovny, přiznám se, že jsem byl velmi překvapen tím vysokým číslem, 155, které bylo pro schválení, a myslím si, že je to takto dobře a já bych na všechny vás apeloval, abychom skutečně propustili tuto normu panu prezidentovi k podpisu bez dalších zásahů. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. A jako senátorka se přihlásila zpravodajka paní kolegyně Soňa Paukrtová. Prosím, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Já už jenom dvě poznámky k tomuto návrhu zákona. Ve své zpravodajské zprávě jsem zde zmínila, že jsem překládala pozměňovací návrh k tomuto návrhu zákona na hospodářském výboru, který v podstatě navracel zákon do vládní předlohy a eliminoval pozměňovací návrh, tuším že pana poslance Urbana, kterým se mezi místa veřejné správy zařazovala Česká pošta nebo držitel poštovní licence a Hospodářská komora. Byla jsem vedena tím, že tam nejsou vyjasněné finanční toky, nebo já jsem se domnívala, že nejsou příliš vyjasněné. Na druhou stranu tady chci říci, že vám takový návrh nepředkládám, protože osobně považuji tuto novelu za potřebnou a pokud zástupci předkladatele velmi tvrdili, že tam žádné problémy v budoucnosti nebudou a nenastanou, tak vám tento pozměňovací návrh v tuto chvíli nepředložím. To je první poznámka. Druhá poznámka se týká informace, kterou jsem dostala až poté, kdy proběhlo jednání hospodářského výboru a týkalo se dopisu České lékárnické komory. Předpokládám, že jste jej dostali všichni. Ti se dožadovali, aby živnost „nákup, skladování, prodej hromadně vyráběných humánních léčivých přípravků“, dále jen prodej vyhrazených léčiv byl zařazen mezi tzv. živnosti koncesované. A zdůvodňovali tento svůj požadavek tím, že existují lékárny v ČR, které jaksi prodávají léčiva, ze kterých lze vyrábět pervitin. Musím říci, že mě trošku vyděsil dopis České lékárnické komory, a tak jsem si prověřovala, o co vlastně jde. A zjistila jsem, že se jedná o prodej tzv. vyhrazených léčiv mimo lékárny, což by mělo být zařazeno mezi živnosti volné. Nicméně myslím si, že podle informací, které jsem získala, nehrozí, že by tam docházelo právě k prodeji léku, který obsahuje pseudoefedrin a ze kterého lze pervitin vyrábět. A především a hlavně to tady říkám z toho důvodu, že tím orgánem, který musí vyčlenit léčiva, která je možné prodávat mimo lékárny, tzn. třeba na benzinových pumpách, je ministerstvo zdravotnictví. Já tedy pevně doufám, že seznam léčiv bude přesně takový, jak tady říkám, to znamená, nebude možné z nich
83
vyrábět právě ten zmíněný pervitin. Takže jsem se uklidnila a myslím si, že ani v této věci není potřeba přijímat pozměňovací návrh. I jako senátorka vám tedy doporučuji, abychom tento zákon schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Ještě jednou se přihlásil kolega Ivan Adamec. Máte slovo, pane senátore. Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, já velmi stručně k tomu problému, který zde popsala kolegyně Paukrtová. To je přece jenom o tom, že lékárníci léta bojují, abyste si na benzinových pumpách mohli koupit acylpyrin. A kdo jezdíte autem, jakože všichni jezdíme na daleké cesty a občas vás chytne bolení hlavy, tak musíte vyhledat lékárnu a nikoliv benzinovou pumpu. Já si myslím naopak, že takto je to správně a že lékárníci už by nám neměli vyhrožovat tím, že si z acylpyrinu budeme dělat nějakou drogu, pervitin. Díky. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pan ministr Julínek, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Možná už je to nadbytečné po tom, co hovořili kolegové. Ale já chci jenom potvrdit a vlastně vás i informovat o tom, že v rámci nových předpisů o předepisování léčiv jsme vyhověli požadavku kriminální policie, co se týče zvláštního režimu výdeje léčiv. Oni nám diktovali, že by to mělo být tím, že budou na recepturní blanket, ale tím bychom zbytečně prodražili náklady na léčiva z veřejného zdravotního pojištění. A my jsme si mysleli jiný režim, zvláštní režim v lékárnách, tzv. zvláštní režim, do kterého SÚKL zařazuje léky, které by mohly obsahovat prekurzory, a součástí toho zvláštního režimu je, že ten, který kupuje tyto léky, musí na vyžádání lékárníka předložit občanský průkaz, a je tam omezeno množství nákupu. A tím jsme tento režim vyřešili. A netýká se to vyhrazených léčiv, která jsou prodávána volně, takže vůbec není potřeba záměr ministerstva průmyslu a obchodu měnit. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu tedy končím, a ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Nechce. Nezazněl žádný pozměňovací návrh, oba předkladatelé i zpravodaj doporučili jediný návrh, a to je schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To znamená, že po znělce přistoupíme k hlasování. Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28. Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji paní zpravodajce i diskutujícím. Nyní přistoupíme k dalšímu bodu schváleného programu, kterým je Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických
84
komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 068/06, č. N 070/06, stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. N 068/06/01 a č. N 070/06/01, shrnutí posouzení dopadů jste obdrželi jako senátní tisky č. N 068/06/02 a č. N 070/06/02 Prosím nyní pana ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, aby nás seznámil s těmito materiály. Děkuji. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Tak tedy do třetice. Pane předsedající, dámy a pánové, v tomto případě se jedná o poměrně významnou a výraznou iniciativu revize tzv. telekomunikačního balíčku, který předložila před vánocemi loňského roku komisařka EU Viviane Redingová a který podle našeho soudu je velmi, velmi kontroverzní, a myslím, že v tomto stanovisku a podle reakcí nejsme zdaleka sami. Paní komisařka Redingová zaznamenala v loňském a předloňském roce významný politický úspěch regulací roamingu, možná si na to ještě vzpomínáte, který umožnil v podstatě regulovat operátorům ceny za přeshraniční volání, a toto povzbuzení možná vedlo k tomuto poměrně zásadnímu návrhu, který přináší další centralizaci a další, řekl bych, docela brutální regulaci do telekomunikačního trhu. Celé je to zarámováno zdůvodněním, že telekomunikační trh stále nefunguje tak, jak by měl, že se zde stále projevují rezidua monopolního a dominantního chování na trhu. Za sebe musím tedy říci, že podle mého názoru je to přesně naopak, že posledních deset let ukázalo, jak technologický pokrok dokáže zatočit vyloženě s monopolisty a dominantními operátory. A jestliže, řekněme, před 15 lety ještě toto mohla být pravda, protože v každé zemi existoval prakticky pouze jeden dominantní nebo i monopolní telekomunikační operátor v rámci pevné sítě, mobily před 15 lety s bídou začínaly, tak dneska nejrůznější technologické novinky ať už v oblasti pevných sítí nebo zejména v oblasti bezdrátových sítí ukazují, že trh je v dobrém slova smyslu rozbit, že je tady rozbitý do jednotlivých navzájem soutěžících segmentů a není zapotřebí jej uměle se snažit nějakým způsobem rozvíjet dál. Tím mám na mysli zejména návrh, který se zřejmě inspiroval v energetice, to znamená ta tzv. funkční separace, která by některým provozovatelům nařizovala vlastně oddělení infrastruktury od výkonu operátora. Jde o jakési vyvlastnění suchou cestou, či jak bych to nazval, prostě nařízení, že části svého podniku, svého majetku se musím zbavit. Debata na toto téma probíhá už poměrně dlouhou dobu, jak jsem říkal, v energetice, kde vůči tomu je také poměrně velký odpor. A zde řekněme dominantní hráči přesto jsou ve větší míře než v telekomunikacích, to je prostě fakt. Nicméně je fundamentální otázka, zda takovéto násilné zásahy do fungování firem mohou přinést výsledek, resp. jej ospravedlnit. Zatím se zdá, že nikoliv, jisté pokusy nikoliv
85
vlastnického oddělení, ale řekněme funkčního oddělení v energetice byly provedeny již v minulosti, a že by to mělo nějaký pozitivní vliv na soutěžní prostředí se neprojevilo, spíše naopak. Funkční separace v telekomunikacích je tedy věc, která kdyby přišla před 15 nebo 20 lety, tak se o ní dá diskutovat, přichází-li dneska v úplně jiné technologické situaci, je to prostě pohled vyloženě do zadního zrcátka. Dalším návrhem, který je sporný a proti kterému se staví téměř všechny členské země EU, je návrh na zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací. Nejen podle našeho názoru jde o centralizaci, která není zdůvodněna žádným rozumným důvodem. Vedla by pouze k další administrativě a k finančním nákladům. Přikláníme se k tomu, aby činnosti, které je vhodné koordinovat z jednoho místa, i nadále vykonávala skupina evropských regulátorů ERG, jejímž členem je také náš Český telekomunikační úřad. Máme problém s rozšířením práva veta. Komise pro nápravná opatření, která byla na národních trzích elektronických komunikací – i zde jde o zbytečnou a neúměrnou centralizaci rozhodovacích procesů. Navíc za rozhodnutí nařízená komisí by stejně národně regulační úřady nesly odpovědnost, což je zvláštní nerovnováha mezi pravomocí a odpovědností. Celkově je třeba říci, že návrh bude asi ještě relativně delší dobu diskutován na evropské půdě. Stanoviska jsou zatím velmi rozdílná. Je ale pravda, že tlak komise, speciálně komisařky Redingové v této věci je velmi silný. Zřejmě bude snaha uzavřít tento balíček do voleb do Evropského parlamentu. Má to výrazně politický podtext. Stanovisko, které přijaly orgány Senátu jako gestor této problematiky, nemá s tím ministerstvo problém a doporučujeme ke schválení. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Posaďte se u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako tisk N 68/06/02 a N 70/06/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Otakar Veřovský, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Senátor Otakar Veřovský: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro záležitosti EU na své 31. schůzi ze dne 27. února t.r. projednal tzv. telekomunikační balíček. Omlouvám se, že to nebudu číst znovu. Podle názoru, který je předkládán plénu, je zde především souhlas se vznikem Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací, neboť takový postup se jeví jako neefektivní a navíc je zde nebezpečí, že povede k neodůvodněné centralizaci. Jsou tu ale naopak doporučení, která mají vést k vyvinutí maximálního úsilí k optimálnímu využití stávajících evropských institucí, jednak k harmonizovanému přístupu k aplikaci regulačního rámce a dále k výměně zkušeností a zejména k zajištění bezpečnostních informačních sítí. Náš výbor zde rovněž požádal o stanovisko VHZD. Věřím, že závěr bude obdobný. Usnesení, které následně sdělím, je trochu novum. Senát se zde totiž vyjadřuje ve dvou přílohách. V jedné je detailně rozváděno v bodu 3 doporučení vládě ČR, kterou již komise EU nedostane, a druhé komise EU již dostane. Je tam příloha, která by měla být zaslána přímo Evropské komisi. Opět je to v bodu 32, kde je stanovisko adresováno přímo Evropské komisi. Podotýkám, že obě přílohy jsou
86
stejné, jen se liší v uváděném bodu 3. Dovolím si v krátkosti zdůvodnit. Je to z taktického hlediska při přípravě na české předsednictví v EU, kdy finální fáze vyjednávání v telekomunikačním balíčku se dostane na pořad právě do doby českého předsednictví. Proto by bylo vhodné nedávat vnitřní informace dopředu na vědomí radě, neboť pak by při projednávání a diskusi mohl být principiální či radikální postoj v roli předsedy spíše přítěží. Vše je stále v jednání a proto závěrem jen to, že věřím, že pokud nevznikne regulační úřad, vláda najde nejpozději do konce roku stanoviska k využití již existující skupiny evropských regulátorů. Nyní si dovolím přečíst doporučení Senátu k návrhu směrnice Evropského parlamentu, a Rady, kterou se mění směrnice 2002/21 Evropského společenství o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19 Evropského společenství o přístupu k sítím a oprávnění a směrnice 2002/20 Evropského společenství – oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, dále k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/22 Evropského společenství o univerzální službě a právech uživatelů, týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58 Evropského společenství a 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele. K návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací. Senát se seznámil s návrhy směrnic a nařízení směřujících k revizi regulačních rámcových elektronických komunikací. Uvědomuje si, že na vnitřním trhu elektronických komunikací stále ještě plně nefungují mechanismy v hospodářské soutěži, což brání přeshraničnímu poskytování služeb v této oblasti. Spatřuje základní předpoklad pro nápravu tohoto stavu především v zajištění efektivního provádění platného předpisového rámce včetně ekonomicky a politicky nezávislých vnitrostátních regulačních orgánů. Je toho názoru, že při revizi regulačního rámce elektronických komunikací by mělo být usilováno o minimální centralizaci regulace, a to při maximálním uchování liberálního prostředí na trhu práce. Naopak se domnívá, že komisí navrhované zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických telekomunikací je v rozporu s principem, na kterém byla postavena regulace elektronických komunikací v roce 2002, to je dočasným charakterem sektorové regulace a postupným přechodem k regulaci soutěžně právní. Upozorňuje na zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací, že je v rozporu s požadavkem na snižování administrativní zátěže a principem zlepšování právní úpravy a že narušuje institucionální rovnováhu v této oblasti mezi orgány na evropské úrovni. Má za to, že posílení nezávislosti národních regulačních orgánů a zintenzivnění jejich vzájemné spolupráce směřující k větší konzistenci jejich rozhodování v činnosti by mělo být provedeno v souladu s principem subsidiarity prostřednictvím optimálního využití stávajících evropských institucí, zejména skupiny evropských regulátorů. Domnívá se, že by skupina evropských regulátorů měla vyvinout větší úsilí k přesvědčení všech zúčastněných o tom, že představuje schůdnou alternativu k vytvoření Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací. Doporučuje v bodu 3 pro vládu: Podporuje pozici vlády, doporučuje vládě, aby v případě, že návrh na zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací nalezne dostatečnou podporu mezi ostatními členskými státy, prosazovala přepracování návrhu komise směrem k posílení záruk nezávislosti Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací a minimalizaci zásahů do kompetencí národních regulačních orgánů, Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání.
87
V druhé části bod 3 b): Pověření interní pro vládu není, ale je, že pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Závěrem tolik, že usnesení pro záležitosti EU v těchto senátních tiscích doporučuje k citovaným směrnicím a návrhům na zřízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací vyjádřit se ve smyslu doporučení přijatého výborem, jak bylo zpravodajem předneseno a schváleno ve dvou přílohách, jak bylo navrženo. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Táži se kolegy Františka Kopeckého, zda chce vystoupit za výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Je tomu tak? Pane senátore, máte slovo. Senátor František Kopecký: Vážený pane ministře, dámy a pánové, rád bych vás v krátkosti seznámil, s projednáváním tohoto materiálu v hospodářském výboru, kde jsme se zaměřili na nejproblémovější otázku tohoto návrhu, a sice vzniku úřadu. Tento materiál je novelizací pěti směrnic v oblasti regulačního rámce telekomunikací. Nový Evropský úřad pro trh elektronických komunikací, by měl nahrazovat stávající činnosti regulace, které vykonávají tři evropské instituce. Je to skupina evropských regulátorů, což je poradní orgán Evropské komise a tvoří jej členové národních regulačních orgánů členských zemí. Druhou skupinou je skupina nezávislých regulátorů. Je to nezávislý a poradní orgán. Třetí institucí je Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací. Toto je centrum odborných konzultací v oblasti bezpečnosti sítí a informací. Nový úřad by měl nahradit jejich činnost, alem domnívám se, že ne všechny tyto orgány by zanikly a v podstatě by se dublovala jejich činnost. Stejně tak i personálně. Odborníků tak mnoho není, a zřejmě by zastávaly funkce v obou institucích. Proto hospodářský výbor nedoporučil podpořit vznik úřadu, ale naopak vyvinout úsilí k optimálnímu využití stávajících institucí s maximální snahou zachovat liberální prostředí. Toto je závěr projednávání v hospodářském výboru., Také jsme se shodli, že podporujeme stanovisko vlády. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu k tomuto složitému a rozsáhlému tématu. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Nepředpokládám, že se zpravodaj nebo pan ministr chtějí vyjádřit. Bylo obtížné celou materii načíst. Vycházel bych z toho, co nám přednesl zpravodaj Veřovský s tím, že budeme hlasovat dvakrát, a to nejdříve o doporučení, které se vztahuje k vládě a v druhém hlasování o doporučení, které by šlo k EU. Po znělce bych nechal tímto způsobem hlasovat. Zahajuji hlasování. První je usnesení, které je adresováno vládě s bodem 3, který je tam plně vyjádřen. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní hlasujeme o tomtéž s tím, že bod 3 zní, že pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.
88
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji panu ministrovi k úspěšné návštěvě Senátu. Děkuji zpravodajům. Než předám řízení schůze kolegovi Šnebergerovi, chtěl bych omluvit z dnešního jednání kolegu Štětinu (ze zdravotních důvodů). Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho programu je Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 145. Tento návrh uvede pan ministr Tomáš Julínek. Pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi uvést druhé čtení mého návrhu. Udělám na úvod určitou rekapitulaci problematiky, které se tento návrh týká. Připomínám, že se jedná o přesčasovou práci a její řešení ve zdravotnictví, kdy z principu tohoto povolání dochází k požadavkům na vyšší počet přesčasových hodin než je dáno limity a evropskou směrnicí. Je to problém, který se neustále vrací. Udělám krátkou rekapitulaci svého působení v této problematice. Připomínám, že tato záležitost byla diskutována při přijímání zákoníku práce a že to byl jeden z důvodů, proč zákoník práce nebyl doporučován k přijetí – kromě jiných záležitostí, které teď potvrdil Ústavní soud. Soustředím se pouze na přesčasovou práci. V říjnu, když jsem nastoupil na ministerstvo v roce 2006, upozorňoval jsem na problematiku přesčasové práce a na problémy, které nastanou při přijetí zákoníku práce v roce 2007 a že dojde k překročení limitu přesčasové práce. To se již na jaře 2007 ukázalo jako realita, kdy záchranné služby již v první polovině roku měly překročenu přesčasovou práci o tisíce hodin. Snažil jsem se na tuto problematiku upozornit, ale většinou jsem narážel na mlčení a na tiché schvalování černých praktik, které zaměstnavatelé společně se zaměstnanci a odbory praktikovali ve zdravotnických zařízeních, tzn. sjednávání dohod o práci v rozporu se zákonem práce a jinými technikami, kterými se prostě zákoník práce obcházel a obcházela se tím i ustanovení, která garantují zaměstnancům určité garance jako třeba odpočinek, bezpečnost práce apod. Pod tlakem na změnu potom došlo přece jen k jednání, ale až na konci roku 2007. Mezi tím se nám nepodařilo uplatnit v rámci resortu změny v přípravě tzv. technické novely, která byla provázena dohodou se sociálními partnery a protože na téhle záležitosti k dohodě nedošlo, lépe řečeno se vůbec neprojednávala, tak se v technické novele problematika zdravotnictví neřešila. Abych netangoval a neznemožnil dohodu se sociálními partnery a důležité technické a technicko-legislativní úpravy zákoníku práce, zvolil jsem cestu nikoli pozměňovacího návrhu k této technické novele, ale cestu a využil jsem svého práva senátora a udělal jsem samostatný návrh. Já jsem ho tady myslím v prvním čtení dostatečně obhájil, jsem si naprosto jist, že návrh, jak jsem ho předložil, řešil situaci a že zároveň tlačil proti zvyšování hodin přesčasové práce a tlačil na reorganizaci práce v nemocnicích tak, aby nebylo potřeba tolik přesčasových hodin, a to je přímo v souladu s tím, co třeba chtějí i odboráři.
89
Při předložení tohoto zákona se objevily velmi nekorektní komentáře jak ze strany odborů tak ze strany České lékařské komory, které byly interpretovány v médiích a bylo velmi obtížné jednoduché zkratky a velmi zlé a nepravdivé o pracovních sobotách vyvrátit. Dokonce to vedlo tak daleko, že odborové organizace ustanovily stávkovou pohotovost kvůli mému návrhu. Proto jsem se dostal do situace, kdy jsem musel vážit klid ve zdravotnictví, kdy ve zdravotnictví teď běží procesy normálně, pojišťovny platí normálně, jsou přebytky ve zdravotních pojišťovnách, platová situace ve zdravotní se nijak dramaticky nezměnila, a proto jsem přistoupil na jakýsi kompromis a dohodu s odborovými organizacemi, myslím tím se Svazem odborů ve zdravotnictví, vedeného předsedou Schlangerem. Z tripartity vyplynulo, že se má jednat o těchto návrzích, tzn. o mém a o jejich, ale vzhledem k tomu, že odboráři zvolili silovou taktiku, stávkovou pohotovost, tak debata určitě neměla charakter nacházení toho nejlepšího řešení, ale měla charakter silový. Já jsem vážil klid ve zdravotnictví, proto jsem přistoupil na návrh odborů na řešení přesčasové práce s tím, že za to jsem požadoval stažení stávkové pohotovosti a klid ve zdravotnictví. K takové dohodě došlo mezi mnou a panem předsedou Schlangerem a já jsem na to konto požádal některé z vás, aby mi pomohli předložit komplexní pozměňovací návrh, který by reprezentoval návrh odborového svazu ve zdravotnictví. Tyto pozměňovací návrhy byly uplatněny ve zdravotním výboru a ve výboru pro evropské záležitosti a zároveň tímto komplexním pozměňovacím návrhem byla i vypuštěna část, která se týkala odměňování ve zdravotnictví mého původního návrhu tak, jak jsem ho předložil. To znamená, máte před sebou můj původní návrh a dva návrhy z výborů, které reprezentují odborářský přístup k řešení a legalizaci navýšení přesčasových hodin ve zdravotnictví. Chci zdůraznit, že tento komplexní návrh je možným řešením, ale trvám na tom, že mé řešení bylo lepší a bylo i konformnější se směrnicí a samozřejmě i s tím působením, co se týče produktivity práce, co se týče tlaku na reorganizaci služeb a tlaku na snižování přesčasové práce. Nicméně tento návrh z mého pohledu situaci ve zdravotnictví řeší a má šanci projít i v PS tak, abychom mohli legalizovat situaci ve zdravotnictví a tím tomu dát zákonný charakter. Součástí tohoto návrhu i ve shodě s odbory – a já s tím souhlasím – je určitá dočasnost tohoto opatření do roku 2013 a do té doby musíme situaci ve zdravotnictví vyřešit. Vysoce pravděpodobně, a doufám, že nám k tomu pomůže i změna postoje Rady ministrů pro sociální věci, která tuto záležitost intenzivně projednává a je v podstatě před podobným řešením, i co se týče v rámci směrnice, tzn. jakéhosi optoutu pro tuto oblast, to znamená, reflektuje svoje pokrytectví a reflektuje praxi, která ve zdravotnictví je. Ve všech evropských státech, protože ve všech evropských státech se s tím limitem jenom obtížně vypořádávají. Proto bych chtěl požádat všechny kolegy, aby respektovali klid, který vznikl díky tomu, že jsem splnil svůj slib, a respektovali naši dohodu, jakkoli chápu, že zákonodárci mohou přistoupit k tomuto návrhu, jak uznají za vhodné. Prosím všechny kolegy, aby, vzhledem k tomu, že je to i můj návrh a že je to s mým souhlasem, respektovali to, že tohle je možné provedení, které legalizuje navýšení přesčasových hodin ve zdravotnictví, a proto vás prosím, abyste podpořili pozměňovací návrhy, které pocházejí z výborů, a přijali konečné znění mého původního návrhu v té podobě, jak navrhují výbory. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán VEU, který určil jako svého
90
zpravodaje Adolfa Jílka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 145/2. Senát určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 145/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsme ve druhém čtení návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů. Pan předkladatel nám podrobně vysvětlil účel návrhu, jakož i vysvětlil proces změn, kterými návrh prošel od 1. čtení a já již nebudu jeho výklad dále rozšiřovat. Dovolte mi pouze stručně připomenout historii legislativního procesu, kterým tento návrh prošel. Tisk byl předložen Senátu 27. 11. 2007, zpravodajem pro 1. čtení jsem byl určen já. Na 10. schůzi dne 6. 12. 2007 byl návrh zákona propuštěn do 2. čtení a přikázán výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a výboru pro EU. Původní návrh řešení přesčasové práce ve zdravotnictví se ale, jak jsme slyšeli, setkal s výrazným nesouhlasem odborů. Proběhla proto další jednání zde popsaná navrhovatelem, ze kterých vznikl kompromisní návrh, který v konečné fázi tripartita schválila. Na 18. schůzi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku dne 7. 2. 2008 odůvodnil navrhovatel komplexní pozměňovací návrh vzniklý na základě jednání v tripartitě. V rozpravě pak zpravodaj tento komplexní pozměňovací návrh výboru přednesl. Chtěl bych pro vaši informaci poznamenat, že na této schůzi vystoupil také jako host předseda Odborového svazu pracovníků ve zdravotnictví a sociální péči pan Dr. Jiří Schlanger, který ocenil především dosaženou dohodu o podobě novely. Výbor ve svém 62. usnesení, které vám bylo rozdáno jako tisk č. 145/1 doporučil Senátu projednávaný návrh zákona schválit ve znění komplexního pozměňovacího návrhu uvedeném v příloze tohoto tisku. VEU na své 31. schůzi dne 27. 2. 2008 přijal usnesení č. 232, ve kterém doporučuje rovněž Senátu návrh ve znění komplexního pozměňovacího návrhu schválit. Toto usnesení vám bylo rozdáno jako tisk č. 145/2. Protože bych chtěl tento komplexní pozměňovací návrh plénu Senátu přednést, prosím tedy o otevření podrobné rozpravy, abych tak mohl učinit. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore, posaďte se prosím vás ke stolku zpravodajů. Zeptám se pana senátora Adolfa Jílka, jestli si přeje vystoupit se zpravodajskou zprávou VEU. Přeje si vystoupit, takže máte slovo, pane senátore. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že můj předchůdce vše podrobně řekl, dokonce i přednesl usnesení našeho výboru, já bych jen doplnil, že náš výbor se díval na tuto předlohu zákona především z hlediska evropského práva a jeho srovnatelnosti s evropským právem. Nakonec jsme došli ke stejnému usnesení, jako došel výbor garanční, a proto tisk 145/2 výbor doporučuje Senátu projednaný návrh zákona schválit, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který je uveden v příloze, určil mne zpravodajem a pověřil předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.
91
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jako prvního přihlášeného pana místopředsedu Senátu pana Jana Rakušana. Prosím, pane senátore, máte slovo. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, kolegu ministra Julínka znám deset let a mám s ním, jak doufám, velmi kvalitní vztahy. S panem ministrem v celé řadě jeho návrhů zásadně nesouhlasím. Zde by mi však připadalo krajně nečestné a zbabělé, kdybych jeho návrh nepodpořil. Tento návrh je naprosto nutný a říkám to při vědomí toho, že jsem deset let dělal ředitele okresní nemocnice a s těmito problémy jsem se musel potýkat způsoby, které vám zde nebudu říkat. Bude třeba mít do budoucna jistě více lékařů, třeba z východu, ze Slovenska, z Ukrajiny a nebo postupně pojišťovny zjistí, že některá malá zařízení jsou zbytná a lékaři, kteří tam jsou zaměstnaní, budou moci být zaměstnáni v zařízeních, která jsou větší, a bude tedy ve službách lékařů dost. Ta úprava nyní ve druhém čtení se mi líbí již v tom, že lékaři budou pracovat v přesčasové práci, tedy dostanou za svou práci, kterou dělají navíc, řádně zaplaceno. Tedy ještě jednou deklaruji to, že podpořím návrh, tak jak byl předložen s pozměňovacími návrhy. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Milan Štěch. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady nebudu opakovat můj příspěvek, když se projednával původní první návrh pana ministra Julínka, senátní návrh. V mém vystoupení jsem tehdy řekl, že problematika množství odpracovaných hodin, přesčasové práce a pohotovosti ve zdravotnictví je problematika, která se neřešila od roku 1993, a že svůj díl a odpovědnost za ten problém mají především předchozí ministři, jakož i vlády a že je potřeba hledat řešení, které skutečně tento stav zásadně změní. Předložený pozměňovací návrh pana ministra k jeho původnímu návrhu je samozřejmě i pro mne přijatelnější. Je přijatelnější proto, že tuto problematiku řeší oproti původnímu návrhu, že práce navíc o osm hodin týdně více, možné práce, bude práce přesčasová a nebude to práce v běžném režimu, tudíž tam také bude možnost lepšího ohodnocení. Když se podíváte na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88, tak ona tam hovoří, že to nemůže být řešení u těchto mimořádných rozšiřování pracovní doby, které by bylo mimo přesčasovou práci. Takže si myslím, že původní návrh pana ministra byl úplně v přímé kolizi směrnicím, ale bohužel ani u tohoto návrhu si nejsem jist, resp. právníci, se kterými spolupracuji, zejména v odborové centrále, že to je úplně v souladu se směrnicí. Proč jsem rád, že ten návrh pana ministra původní není aktuální, že je tady pozměňovací návrh, je zejména, že už v pozměňovacím návrhu není problematika odměňování, protože přechod u všech zdravotnických zařízení na postup a platnost zákona o mzdě by skutečně podle mého názoru bylo neštěstí a myslím si, že by to destabilizovalo v současné době české zdravotnictví. Já tady mám tabulky, protože s panem ministrem v našem výboru, když jsme to projednávali, jsem vedl polemiku, jak vypadá v současné době odměňování, a nebudu tady dlouho hovořit, ale mohu vám sdělit, že když si srovnal Odborový svaz zdravotnictví na základě podkladů MPSV za první pololetí příjmy, tak plat lékařů v ČR
92
podle zákona o platu je 41.638,- Kč a podle zákona o mzdě je to 39.214,-Kč. U ošetřovatelů, tzn. zdravotních sester, je to plat 23.288,-Kč a mzda 18.971,-Kč. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nedivme se, že ve zdravotnictví je taková nespokojenost, a jestli tady pan ministr hovořil, že je klid, mám obavu, že je klid před bouří. Vím, že zdravotní pojišťovny jsou na tom v současné době vcelku slušně, přebytek za loňský rok je v miliardách, ale otázka je, jak dlouho nám to vydrží, když se nepřistoupí k valorizaci plateb za státní pojištěnce a pokud se přijmou některé připravované kroky v oblasti legislativy. Takže můj názor je následující. Respektuji, že došlo k dohodě mezi zaměstnavateli, Odborovým svazem zdravotnictví, ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem zdravotnictví. Je to cenná dohoda a respektuji ji. Na druhou stranu nejsem přesvědčen, že navrhované řešení je v souladu se směrnicí a za další, pro mě je lidsky nepřijatelné, abychom šli cestou do první poloviny minulého století, kdy pracovní doba byla delší než 48 hodin, včetně přesčasů za týden. Já osobně si myslím, že je potřeba hledat řešení, a vím, že to je v horizontu delším, aby se ve zdravotnictví nemusely dělat tak velké přesčasy. Protože je to riziko jak pro lékaře, zdravotní personál, ostatní, ale zejména pro klienty-pacienty a nebezpečí pochybení ve zdravotnictví je samozřejmě daleko fatálnější než možná v jiných oborech. Dále si myslím, že je tu i nebezpečí určitého precedentu. Protože v současné době chybí v některých oborech kvalifikovaní pracovníci a my máme obavu, aby zaměstnavatelé, podnikatelé nezačali tlačit, aby tato výjimka byla i u jiných oborů. A to bychom se skutečně vraceli možná o 100 let zpátky. Myslím si, že je potřeba neustále vytvářet tlak na to, aby došlo ke změně, aby do služeb v nemocnicích, kde je to nejvíc aktuální, se ve větší míře zapojovali ambulantní specialisté a lékaři prvního styku. Je to běžná praxe v zemích – např. v Rakousku, v Německu, pokud mám dobré informace. Myslím si, že to je cesta, jak přece jenom rozmělnit ten nápor, který na lékaře v nemocnicích je. Samozřejmě dále i to, co říkal kolega Rakušan – bude potřeba zvažovat vyšší stavy pracovníků ve zdravotnictví. Asi na to budeme muset také najít peníze. My dáváme na zdravotnictví necelých 7 % HDP. Průměr Evropské unie je 9 %, nemluvím o Spojených státech, kde to je přes 15 %. Takže můj názor je, že to je kompromis, který respektuji. Já pro něj hlasovat z uvedených důvodů nebudu, ale také nebudu někde vystupovat výrazně proti tomu, protože je tam cenné i to, že do roku 2013 by tento problém měl být vyřešen v souladu s evropským právem. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Pavel Sušický. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Sušický: Téma lékařských pohotovostních služeb vzbuzovalo u lékařské veřejnosti vždy emoce. Já sám se ve zdravotnictví pohybuji více než 30 let. Existují určité profese, u kterých je nutné, že kromě základní pracovní doby musí být i tzv. pohotovostní služba. V nemocnicích se nazývá ústavní pohotovostní službou, v terénu pak lékařskou službou první pomoci. Pokud si vzpomínám, tak vždy, když jsme v nemocnici projednávali téma ústavní pohotovostní služby, patřilo to k tzv. ožehavým tématům.
93
U některých lékařů v současnosti tvoří mzda za pohotovostní službu velmi výraznou složku (i polovinu platu). Proto také většina lékařů sloužit chce. Na druhou stranu je ale nutno říci, že je nutné, aby si lékař odpočinul. Asi nikdo z nás nemá zájem, aby ho ošetřoval lékař unavený z přílišného množství hodin pohotovostní služby. V současnosti se to obchází tak, že lékaři v rámci nějakého jiného „spolku“ nastupují klidně druhý den do další služby a slouží taky několik dní. Když jsem jako primář rozepisoval v nemocnici služby, byl mnohdy velký problém donutit některé lékaře, aby sloužili služby odděleně, a ne „komplety: pátek – sobota – neděle“. Takový lékař je pochopitelně v pondělí velmi unavený a může se dopustit chyby. Já vidím, že je potřeba – a teď mluvím zejména o větších nemocnicích – ústavní pohotovostní službu zreorganizovat. Brání se tomu bohužel mnohdy právě lékaři. Přetrvává stále systém děláme (resp. měli bychom dělat) od 7:00 do 15:30, potom nastupuje pohotovostní služba. Proč neupravit běžnou pracovní dobu? Proč někteří lékaři nemohou nastoupit do práce později a později dělat? Pacienti by se nemuseli uvolňovat z práce, bylo by lepší využití přístrojů. Je to ale velmi, velmi těžké. Vezmu-li například Masarykovu nemocnici v Ústí nad Labem, tak vám řeknu, že to nedokázal žádný z těch několika ředitelů, které jsem tam zažil, a v podstatě nadále přetrvává systém, datující se již z doby totality. Tenkrát se sloužilo, přátelé, za 6,- až 8,- Kč. To se to nemocnici vyplatilo! To mohla klidně sloužit celá nemocnice a bylo to za pár korun. Dneska, a je to dobře, peníze za služby narostly. Ono o penězích to také je. Kdybych se pokusil to nějak zhodnotit, tak se mi víc zamlouval první návrh pana ministra, ale i toto beru jako rozumný kompromis. Do budoucna je naprosto nezbytné, aby ředitelé nemocnic se nad tímto problémem dobře zamysleli, aby se jasně řeklo - tyto služby ano, tyto skutečně potřebujeme a tyto jsou zbytné a tak je zrušíme a nahradíme je například pohotovostní službou na telefonu. U řady neurgentních oborů to nemůže být problém. Chci ale také říci, že tam, kde je služba nutná a lékař musí sloužit, tak ať za tuto službu dostane řádně zaplaceno. Celý problém také souvisí se službou lékařské první pomoci „v nemocnicích se nazývá emergency“. Pokud tato bude skutečně kvalitní, potom řada specialistů může být tzv. na telefonu. Dnes dochází k tomu, že některé nemocnice se spojí v určité větší celky a já se ptám, proč musí v nemocnicích, které jsou mnohdy těsně vedle sebe, sloužit všechny obory? Nemluvím samozřejmě o základních oborech, jakými jsou interna, chirurgie a gynekologie. Ty tam samozřejmě musí bezpodmínečně být. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vítězslav Vavroušek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vítězslav Vavroušek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, je to tak 2 roky, kdy tady byl tento návrh v Senátu. Předkladatelem bylo ministerstvo sociálních věcí, pan ministr Škromach. Já jsem se ho z tohoto místa ptal, jakým způsobem bude zajišťovat pohotovostní služby podle platné úpravy zákoníku práce. Jeho odpověď byla taková, že učinil dotaz na ministerstvo zdravotnictví a bylo mu odpovězeno, že to půjde. Já jsem mu říkal, že vím zcela jistě, že to nepůjde. Ten problém je takový, že – aby se mohla naplnit směrnice Evropské unie – je potřeba nejméně 10 let tvrdě na tom pracovat. Je potřeba mobilizovat nejen finanční zdroje, ale především lidské zdroje. Ta mobilizace lidských zdrojů je dvojího typu. Za prvé se vytvoří takové pracovní a platové podmínky, že přijdou zahraniční, za druhé, že se zvýší počet
94
absolventů. To znamená, tady nejde o to, nalít peníze do zdravotnického systému, 10 let je minimum. Šest let z toho je první absolvent v novém systému a 4 roky trvá, než se vychová doktor k tomu, aby mohl vůbec sloužit. A to těch 10 let je úplně minimum. Samozřejmě, že my už 10 let o tom mluvíme. Ale jenom mluvíme. Teprve teď konečně se začalo konat. V Německu, v Rakousku začínali v podstatě ve stejných podmínkách, ale na rozdíl od nás o tom nemluvili, avšak začali mobilizovat. Oni ještě navíc měli problém nejen s touto evropskou směrnicí, ale z Německa a Rakouska lékaři odcházeli do Británie, Britové odcházeli do Ameriky a Američané do Japonska. Ten proces byl, je a zřejmě ještě bude. Nejde o to, že odcházeli za ještě vyššími mzdami. Samozřejmě, že to tam trošku bylo. Ale šli za vyspělými technologiemi. To znamená, u solidního lékaře by toto mělo být na prvním místě. Ta mzda, to už ho skoro ani nezajímá. Ale chce pracovat na špičkových pracovištích. A pokud my tyto mechanismy nejsme schopni pochopit, tak budeme neustále němě zírat, jak něco nefunguje. Takže je potřeba mobilizovat lidské zdroje a finanční, bez toho to prostě není možné. Myslím si, že jsme nějakým způsobem začali. Návrh, který pan ministr předložil, je kompromisní. V řadě případů kompromisní může být definitivní. Já osobně jsem přesvědčen o tom, že to je návrh, který sice odráží plně realitu, ale je to řešení přechodné. Jak dlouho ovšem bude ta přechodnost trvat, v tuto chvíli to neumím určit. A také chci říci, že co se pohotovosti týká, ono to souvisí s těmi prvními větami, co jsem říkal, mobilizace zdrojů. Ale dokud budou služby vítaným zdrojem příjmu a nikoli jako povinná daň za vynikající vysoký příjem, tak se všechny mechanismy budou brzdit. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je předseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já myslím, že je tady ještě několik dalších lékařů, kteří vystoupí, a pak několik laiků, kteří tomu rozumějí. (Veselost). Já bych chtěl říct jednu větu, a ta zní: Zaplať pánbůh, že leží tento kompromisní návrh na stole, protože je to dohoda, která vznikla mezi odbory a mezi zaměstnavateli, resp. mezi ministrem. Zabraňuje podvodům. A úkolem nás, ať už senátorů nebo poslanců, je přece vytvářet právní prostředí, v němž se nemohou konat podvody. Zabraňuje se zároveň jednání, které je opravdu na hraně zákona. O tom tady mluvil před chvilkou některý můj předřečník. Jestliže si toto neuvědomují někteří, kteří – to je hezké, „někteří, kteří“ – před časem prosazovali ten limit, který je, který se nedal splnit, který je nemožné splnit, tak asi nechápali tu práci ve zdravotnictví. Já jsem rád, že v podstatě jsme se nebavili na téma platů. Jedině kolega Štěch to tady zvedl a udělal z toho diskusi k jiné normě, než je. Jeho připomínka, že je potřeba zapojit ambulantní lékaře do služeb v nemocnici – já bych mu to nepřál, aby se toto realizovalo a ten dotyčný, který má úplně jinou specializaci, aby ho léčil. Opravdu bych mu to nepřál. Takže vítám tuto normu. Výrazně bych k tomu měl připomínky. Jednu větu bych vynechal. To je v bodu 4 toho paragrafu, kde v bodě b) nesmí být tato smlouva sjednána v prvních 12 měsících ode dne vzniku pracovního poměru. V týdnech, ne měsících. Já si nemohu pomoci, když přijde kvalitní lékař do nemocnice, tak vlastně
95
nemůže využít této přesčasové hodnoty, která je. Takže chtěl jsem dát pozměňovací návrh. Nedám ho a věřím, že valnou částí budeme hlasovat pro tento návrh. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane předsedo. Zatím je to last and least. V tuto chvíli je přihlášena ještě paní senátorka Alena Palečková. Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nejsem lékařka a nemyslím si, že tomu úplně rozumím, abych navázala na to, co říkal pan předseda Senátu. Já jsem chtěla upozornit jenom na jednu věc. Pokud jde o zákoník práce, tak jak jsme se o něm bavili před dvěma roky, kdy jsme ho schvalovali, tak jsme konstatovali, že jsou obory, kterým prostě zcela beze zbytku nevyhovuje. Při této příležitosti bych chtěla znovu zopakovat, že zdravotnictví je jeden z těch oborů, kterým nevyhovuje prostě z principu. Protože je to obor, ve kterém právě ti nejlepší a nejkvalitnější na dodržování přesně stanovených počtů hodin sami od sebe nebazírují a naopak se snaží využít i toho času mimo vyhrazenou pracovní dobu k získání vyšší kvalifikace. Zmínil se tady o tom při nějaké příležitosti pan senátor Sequens, který jistě má značné zkušenosti v těchto věcech. A já bych chtěla jenom odkázat na kdysi zveřejněný rozhovor s prof. Bodnerem, který velmi úspěšně léčil našeho bývalého prezidenta Václava Havla, který prohlásil, že jako mladý lékař využil každé minuty k tomu, aby byl povolán na své přání do nemocnice ke každému zajímavému případu. Je to prostě o získávání kvalifikace a já bych byla nerada, abychom se snažili zdravotnictví vměstnat do nějakých přesných časových limitů. Z životopisů různých vynikajících lékařů zjistíme, že to prostě není možné. Samozřejmě nechci, aby pracovali unavení, ospalí lékaři, aby byli rizikem pro sebe i své pacienty, ale já si myslím, že každý kvalitní lékař to dokáže zvážit sám. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. V tuto chvíli není nikdo přihlášen do obecné rozpravy. Končím tedy obecnou rozpravu. Zeptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Pan ministr chce, takže mu dám slovo. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom ještě několik faktů na doplnění. Pokud jde o tu část ohodnocení lékařů, tam se s panem kolegou Štěchem nemůžeme shodnout. I prostá logika mi musí dát za pravdu. Ale několik faktů. Jenom k té statistice, která tady byla čtena, my jsme udělali strukturovanou statistiku a ono to potom vypadá jinak než v těch akciových společnostech. Ale konkrétní příklady. Přechod na smluvní mzdu samozřejmě nastal v některých nemocnicích, které jsou akciovými společnostmi. Já jsem nedávno navštívil nemocnici v Českých Budějovicích, což je jedna z nejdéle fungujících akciových společností. Tady je také potřeba podívat se na to, že je potřeba čas na hodnocení vývoje. Tato nemocnice permanentně hospodaří se ziskem. Celá nemocnice je z velké části z vlastních prostředků opravována a lékaři tam mají – a sestřičky – poměrně velmi vysoké platy. Byl jsem velmi příjemně překvapen, když jsem projel jižními Čechami, jak tam zdravotnictví funguje. Moc mě to potěšilo. V mnohých částech republiky by toužili po tom, aby to tak bylo. Byl jsem i v nemocnici Strakonice, která byla zadluženou nemocnicí, příspěvkovou organizací a v podstatě jí dokonce hrozil krach. Tam se podařilo managementu, a tady také záleží na lidech, s přechodem na akciovou společnost
96
namotivovat pracovníky, lékaře a sestřičky, aby z této nemocnice neodcházeli, zůstali tam a vydrželi ten proces konsolidace. A přitom si nemohli – samozřejmě z logických důvodů – rozdělovat takové odměny jako třeba v Českých Budějovicích, kde už to funguje lépe. Ale, dámy a pánové, letos poprvé měla strakonická nemocnice zisk 5 milionů. A poprvé si rozdělili odměny. A takto to bude pokračovat dál, protože se podařilo namotivovat všechny pracovníky tak, aby pochopili, že produktivita nemocnice také znamená jejich vyšší platy. Byl jsem také na návštěvě v nemocnici Ostrava, která je příspěvkovou organizací, naší, státní příspěvkovou organizací, kde nepochybně je dobře manažersky řízena, protože ze ztrát z minulých let je překlopena v zisk. Pan ředitel Němeček, mimochodem sociální demokrat, ale já si ho vážím především jako ředitele, dokázal udělat zisk 59 milionů. Jsou tam jedny z nejvyšších platů. A jednou ze stížností pana ředitele Němečka je, že narazil na stropy stoprocentního osobního ohodnocení. To znamená, nemůže už těm lékařům dávat víc a dává jim mimořádné odměny. A mimořádné odměny v režimu platů a tohoto režimu mají svá pravidla, tudíž musí tam vypisovat jakési fiktivní zásluhy podle toho, jak tyto úřednické tabulky určují, což se zásadně nehodí vůbec na zdravotnictví. To znamená, Fakultní nemocnici v Ostravě by určitě prospělo to, aby svoje úspěšné manažerování a odpovědnost všech oddělení a klinik mohla být zhodnocena ještě více, zvláště individuálně pro jednotlivé pracovníky, kteří se snaží. Ale i tam je atmosféra dobrá. Takže zároveň tady na konto naprosto iracionální diskuse o akciových společnostech je potřeba říci, akciová společnost není sama o sobě zárukou prosperity nemocnice. Akciová společnost je jenom základem pro to, aby tomu tak mohlo být. Samozřejmě strašně důležité je, jaký je tam dosazen management a jaká je tam odpovědnost. Akciová společnost jenom vytváří lepší prostředí pro to, aby tomu tak bylo. A vytváří lepší prostředí pro to, aby se jednak reorganizovala péče uvnitř této nemocnice, jednak lépe se namotivovali pracovníci a byla lepší produktivita práce. To je nepochybný fakt. To znamená, to, co je mi podsouváno, že já nějakým automatickým způsobem předpokládám zlepšení situace – nepředpokládám. Strašně to záleží na manažerovi – viz příklad ostravské fakultní nemocnice, která je příspěvkovou organizací a zisk má. Dokonce za ten zisk chtěl pan místopředseda Zaorálek vyhodit pana ředitele Němečka ze strany, takže asi se nosí v sociální demokracii, aby byl dluh, jinak prostě letíte z partaje. A to je fakt, to si přečtěte v novinách, to není žádné politické nasazování. Já jsem tedy určitě ministr, který chce, aby se odstraňovaly dluhy, aby zase zdravotnictví bylo ziskové, a ono ziskové být může. Nevím, co znamená poznámka pana kolegy Štěcha, že je klid před bouří, asi znovu odbory něco chystají, já nevím proč. Pokud jde o situaci ve zdravotnictví, tak nás určitě čekají reorganizace. Ale po tom přece odbory volají. Jestliže já se snažím některá pracoviště sloučit, jestliže tlačím na to, aby vznikly lůžkové fondy, tzn. sloučení některých stanic, jednotlivých oddělení tak, aby nebyl takový tlak na počet pracovníků a tihle pracovníci si mohli užít společných peněz především přes zvýšení platů, tak jsou to právě odboráři, kteří vytvářejí protitlak a protesty. Jestliže se připravovala racionalizace fungování hematoonkologické péče ve Všeobecné fakultní nemocnici a v Ústavu hematologie a krevní transfúze, tak to právě byl pan předseda Schlanger, který stál nad mou rakví nebo nad nějakou rakví zdravotnictví před ministerstvem zdravotnictví. Tak to jsou pořád protimluvy. Buďto tedy ta reorganizace má proběhnout a odbory o ni opravdu stojí a potom můžeme z toho generovat snížení počtu přesčasových hodin, protože já jsem proti zvyšování
97
počtu přesčasových hodin. Jenom tady platí to, co říkali kolegové, že prostě zdravotnictví už svou povahou takové je, že víc přesčasových hodin vždycky potřebuje, ale není nutné to eskalovat ad ultimum jenom kvůli tomu, aby si na přesčasových hodinách lékaři vydělávali, ale aby se tím naplnila jakási nutnost pro potřeby pacientů. Takhle to vnímám já a proto je samozřejmě potřeba i jakýsi opt-out pro ty mimořádné situace, jako jsou záchranné služby a některé provozy v nemocnicích, kde se „holt“ bez nějaké hodiny navíc neobejdeme. Zapojení soukromých lékařů. Tady zase paradoxně potvrdím, že to je samozřejmě možné. Tady budu trošku nesouhlasit s panem předsedou Senátu a budu souhlasit s panem senátorem Štěchem, že to je možné. Ale pojďme si říci, co tomu brání. Brání tomu samozřejmě platová opatření a platové tabulky, protože za ty platy soukromí lékaři, kteří by i rádi chodili do těchto zařízení, prostě chodit nechtějí, to je docela jasná zákonitost. Kdyby byly smluvní platy, tak určitě by se našli někteří, kteří tam budou pravidelně docházet, nedojde k tomu problému, který tady nastínil pan předseda, že totiž vpadne někdo neznalý do provozu nemocnice, a může tam pravidelně docházet a může se účastnit některých typů služeb, kde nevadí to, že je to člověk z terénu a není přímo ošetřujícím lékařem. Ale brání tomu platové tabulky, protože kdyby mu dali smluvní mzdu, tak je to možné. Co se týče dalších opatření, která by mohla změnit situaci ve zdravotnictví, tak se schovávají právě v připravovaných sedmi zákonech, které právě předkládám ve vládě. Jedná se například o samostatný výkon povolání lékaře, to znamená, že lékař se může přihlásit pouze na smlouvu se zdravotnickým zařízením a tím se může řešit nedostatek některých profesí, jako jsou anesteziologové, patologové i rentgenologové apod. A to předpokládám tudíž, že odbory a sociální demokracie tento zákon podpoří, protože povede k tomu, po čem se volá, to znamená k daleko pružnějšímu přístupu k organizování služeb. A tento institut se dá samozřejmě využít i pro to, aby soukromí lékaři mohli eventuálně vypomoci v nemocnici tam, kde je o ni z jejich strany vůle, ochota, a tam, kde nemocnice to potřebuje. Brání také nesmyslné normativy Všeobecné zdravotní pojišťovny, některému rozumnému uspořádání služeb, tak jak o tom hovořil pan senátor Sušický. Ale zase je to role pojišťovny, která si místo toho, aby ekonomicky nesmlouvávala zdravotní péči, plete svoji normativní působnost ve zdravotnických zařízeních a zdražuje uměle náklady v těchto nemocnicích, protože si vymýšlí nějaké nesmyslné podmínky. Oni mají chtít kvalitativní podmínky, nikoliv, že budou normovat. Ale toto normování se zase objevuje v návrhu zákona o zdravotních službách, kde je část týkající se zdravotnických zařízení a budou na to navazovat podzákonné normy, které budou určovat tyto normativy technické a personální pro tyto nemocnice, takže také zase doufám, že odboráři a ČSSD přistoupí k těmto návrhům, protože zlepšují tu situaci, kterou obecně kritizujeme. Je to samozřejmě i role zdravotních pojišťoven, které daleko efektivněji budou schopny nesmlouvávat péči, a ukáže se, že pro některé činnosti a obory není místa v některých nemocnicích, tak jak o tom tady hovořili kolegové, například kolega Rakušan. To znamená, že zase asi by bylo dobré podpořit restituci a renovaci našich zdravotních pojišťoven, aby přistupovaly zcela jiným způsobem ke své roli ve zdravotnictví. A tak bych mohl pokračovat … Jenom ještě na závěr poznámku k souladu obou návrhů, tzn. mého původního a toho komplexního návrhu. Tady se chci jednoznačně opřít o jednání našeho výboru pro evropské záležitosti, který posoudil obě tyto normy jako konformní v rámci znění směrnice, přičemž spíš zaznívala pozitiva směrem k větší konformitě mého návrhu
98
než toho odborářského. Ale dá se konstatovat, že nedochází k rozporu se směrnicí, takže myslím, že to nebylo úplně přesné, a i analýzy mých právníků to potvrzují. Děkuji všem za podpoření komplexního návrhu, tzn. potom ve znění celkového návrhu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana senátora Adolfa Jílka, jestli si přeje vystoupit k právě proběhlé rozpravě. Nepřeje. A poprosím tedy garančního zpravodaje pana senátora Pavla Čáslavu. Senátor Pavel Čáslava: Dovolil bych si velice krátce shrnout obecnou rozpravu. Vystoupilo šest senátorů, a to místopředseda Jan Rakušan, pan senátor Milan Štěch, pan senátor Pavel Sušický, pan senátor Vítězslav Vavroušek, pan předseda Senátu Přemysl Sobotka a paní předsedkyně výboru Alena Palečková. Vystoupili lékaři i nelékaři. Pět z nich doporučilo Senátu přijetí návrhu ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, šestý vyjádřil svoji zdrženlivost v tom smyslu, že sice komplexní pozměňovací návrh je přijatelnější než původní návrh, ne však zcela v souladu se směrnicí EU. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. S ohledem na to, že nezazněl žádný návrh, zahajuji podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy. Jestliže se nikdo nehlásí, dám slovo garančnímu zpravodaji panu senátoru Pavlu Čáslavovi. Prosím, pane senátore. Senátor Pavel Čáslava: Jak je zřejmé z mnou přednesené rekapitulace legislativního procesu, návrh prošel v mezidobí od prvního do druhého projednávání ve výborech podstatnými změnami, které vyústily do podání komplexního pozměňovacího návrhu. A ten se vám teď pokusím popsat. Komplexní pozměňovací návrh používá pro dosažení stejného výsledku, tedy odstranění porušování zákoníku práce, ustanovení o limitech pracovní doby v praxi zdravotnických zařízení, jiné právní prostředky než ty, které byly použity v návrhu původním. Změny lze stručně shrnout takto: Místo zmocnění vlády k vydání nařízení upravující pracovní dobu ve zdravotnictví se nová úprava vkládá přímo do zákona: Rozšíření fondu týdenní pracovní doby se přesunuje do přesčasových hodin. Komplexní pozměňovací návrh také reflektuje potřebu provázání nových ustanovení o přesčasové práci s ostatními ustanoveními v zákoníku práce. Návrh rovněž do zákona zahrnuje všechny kontrolní mechanismy vyžadované pro odchylnou úpravu pracovní doby právě v citované směrnici EU. Konečně, jak už bylo také řečeno, z novely se zcela odstraňuje původní ustanovení o použití zákona o mzdě v příspěvkových zdravotnických zařízeních. Změna přístupu si vyžádala radikální přeměnu struktury návrhu a taktéž změnu jeho názvu. Čili mění se samotný název návrhu zákona: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Tak zní nový název: Nyní krátce ke struktuře. Návrh zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu má tři části. Část první má dva články, obsahuje změnu v zákoníku práce. V článku 1 místo zmocňovacího § 100 v původním návrhu se vkládá nový § 93a,
99
který zavádí pro zdravotnické pracovníky institut další dohodnuté práce přes čas, která nesmí přesáhnout v průměru osm hodin týdně za období 26 týdnů po sobě jdoucích a v případě zaměstnanců zdravotnické záchranné služby v průměru 12 hodin. Jednotlivá další ustanovení tohoto paragrafu stanoví podmínky, za kterých lze další práci přes čas se zaměstnancem dohodnout. Další ustanovení zajišťují soulad nového § 93a s ostatními, tedy staršími ustanoveními zákoníku práce týkajícími se práce přes čas. V článku 2 v přechodném ustanovení se omezuje platnost této novely do 30. 12. 2013. O důvodech této dočasnosti již se zmínil pan předkladatel. Část druhá obsahuje novelu zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Inspektorátům práce je dána pravomoc zakázat nebo omezit výkon další dohodnuté práce přes čas. Tato úprava je nutná pro zavedení kontrolního mechanismu dodržování podmínek pro další práci přes čas, jak vyplývá z evropského práva. Část třetí obsahuje ustanovení o účinnosti. Zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícím po dni jeho vyhlášení. Dovoluji si po tomto seznámení s komplexním pozměňovacím návrhem vás požádat o schválení senátního návrhu zákona ve znění právě předneseného komplexního pozměňovacího návrhu, ve znění přílohy k usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 145/1. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. Nemám nikoho dalšího přihlášeného do podrobné rozpravy, končím tedy podrobnou rozpravu. Zeptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k podrobné rozpravě. Nemá zájem. Pan senátor Jílek také nemá zájem. U pana senátora Čáslavy by to bylo, jak se říká, úplně zbytečné se ptát. Požádám tudíž pana senátora Čáslavu jako garančního zpravodaje, aby v souladu s jednacím řádem přednášel pozměňovací návrhy, abychom o nich mohli postupně hlasovat. Senátor Pavel Čáslava: Pane předsedající, on je poměrně obsáhlý. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ne, pane garanční zpravodaji, tam stačí, abyste řekl, byl přednesen jeden komplexní pozměňovací návrh, budeme o něm hlasovat. A posléze, pokud bude schválen, budeme hlasovat o celém tomto návrhu zákona. Stačila jen tato věta. Senátor Pavel Čáslava: Zopakuji tedy: Byl přednesen komplexní pozměňovací návrh k návrhu senátního návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a měli bychom o něm teď hlasovat. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám. Před hlasováním požádám o stanovisko předkladatele, to znamená pana ministra Julínka. Ten souhlasí, pan senátor Jílek také souhlasí a předpokládám, že garanční zpravodaj rovněž souhlasí. Dámy a pánové, přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu.
100
Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o komplexním pozměňovacím návrhu k návrhu zákona, tak jak jej přednesl garanční zpravodaj pan senátor Čáslava. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tímto jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování o tomto návrhu, tak jak jsem ho přednesl. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vzhledem k tomu, že návrh byl schválen, proto musíme podle § 130 odst. 8 jednacího řádu pověřit předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupit návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednávání, a dále pověřit pana senátora Tomáše Julínka, pana senátora Pavla Čáslavu a pana senátora Adolfa Jílka, aby návrh zákona zdůvodnili v Poslanecké sněmovně. Dámy a pánové, zahajuji hlasování o pověření. Kdo je pro to, abychom pověřili výše jmenované senátory, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Kolegyně a kolegové, děkuji vám, vystřídáme se nyní s panem místopředsedou Pithartem, a přeji hezký den. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobrý den, paní kolegyně, páni kolegové, budu nadále řídit schůzi, a následujícím bodem je Návrh zákona o přijetí úvěrů Českou republikou od Evropské investiční banky na financování národních podílů u projektů spolufinancovaných z Operačního programu doprava v programovém období 2007 až 2013 Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 213. Prosím pana ministra zdravotnictví Julínka, který zastoupí ministra dopravy Aleše Řebíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, prosím. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych přečetl překladatelskou zprávu za svého kolegu. Předmětem tohoto jednacího bodu je projednávání vládního návrhu zákona o přijetí úvěrů Českou republikou od Evropské investiční banky na financování národních podílů u projektů spolufinancovaných z operačního programu doprava. Návrh zákona byl schválen vládou 12. 12. 2007, dne 13. 2. 2008 vyslovila s návrhem zákona souhlas PS. Česká republika jako členský stát EU je příjemcem finančních prostředků z fondů. Účelově vázané prostředky pro rozvoj dopravní infrastruktury budou po programovém období 2007 – 2013 čerpány především na základě operačního
101
programu doprava. Operační program doprava je vždy stanoven ministerstvem dopravy, je primárně zaměřen na oblast budování dopravní infrastruktury v majetku státu a počítá s příspěvkem z fondů EU na jednotlivé projekty ve výši až 85 procent, v průměru se předpokládá příspěvek asi 70 %. Pro roky 2008 až 2010 se počítá v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury s čerpáním 99 mld. z fondů EU, z toho se u vybraných akcí s finančním příspěvkem fondů ve výši 84 miliard korun počítá s využitím úvěrů poskytnutých Evropskou investiční bankou na úhradu části národního podílu v celkové výši 34 miliard korun. Úhrada zbývající části národního podílu bude krytá z prostředků státního fondu dopravní infrastruktury. Předmětem návrhu zákona jsou úvěry poskytované EIB, díky kterým získá ČR dostatečný objem finančních prostředků na národní spolufinancování projektů dopravní infrastruktury realizovaných v rámci operačního programu doprava. Česká republika žádá od Evropské investiční banky úvěry ve výši 34 miliard. Splatnost úvěru je až čtyřicet let od čerpání prostředků, což se z důvodu předpokládaného pokračování procesu zvyšován í výkonnosti české ekonomiky jeví jako výhodné. Cena zdrojů od Investiční banky je ve srovnání s jinými možnými zdroji od komerčních institucí také výhodná. Schválení předloženého návrhu zákona je nezbytným předpokladem pro zajištění dostatečných finančních prostředků pro bezproblémovou implementaci operačního programu. Pro plynulý postup rozestavěných nebo v roce 2008 zahajovaných staveb je nezbytné využití úvěrů od EIB už v roce 2008, a to v předpokládané výši 10,6 miliard s tím, že v roce 2009 je plánováno čerpání ve výši 13,3 miliard a v roce 2010 10,1 mld. Kč. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvy, kterými je ČR vázána, není v rozporu s právními akty společenství. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 213/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivan Adamec, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Ivan Adamec: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil, se svou zpravodajskou zprávou. Myslím si, že pan ministr Julínek dostatečně popsal, o co jde, pokusil bych se to pouze doplnit. V letech 2008 až 2010 se v oblasti dopravy počítá s čerpáním 99 mld. z fondů EU, z toho u AXA 84 mld. Kč má tvořit úhrada části národních podílů úvěrem 34 mld. korun. Jejich zajištění je obsahem tohoto tisku. Pokud bychom se nepodíleli spoluúčastí, peníze bychom čerpat nemohli. Zdroje z Evropské investiční banky jsou výrazně výhodnější než komerční úvěry, protože tato banka není orientována ziskově, nejsou vyžadovány další poplatky, sazby jsou PRIBOR, úvěr je možné čerpat v korunách, tzn. bez kursových rizik, splatnost maximálně 40 let od data podpisu, nebo maximálně 26 let od data čerpání. Čerpání bude probíhat po vertikále Evropská investiční banka, ministerstvo financí, ministerstvo dopravy, Státní fond dopravní infrastruktury.
102
Pokud to shrneme, jedná se o technický problém. Vzhledem k tomu, jak se hlasovalo v PS, možná to problém nebude. Je ale mou povinností zde připomenout, že jeden problém zde nastolen je. Je to úroveň státního dluhu ČR a jeho další nárůst. Přestože kolegyně a kolegové po mé pravici při těchto slovech se necítí určitě dobře, musím říci, že se tady počítá s tím, že zdroje pro splácení úvěru by měly vzniknout z realizovaných dopravních projektů, podporujících rozvoj a ekonomické oživení regionů v místě staveb. Myslím si, že to lze očekávat, všichni víme, že tam, kde se staví rychlostní komunikace nebo dálnice, oživení je hlavním motorem i v zájmu regionů a míst, kde to povede. V řadě případů dochází k dohadování o trase právě z těchto důvodů. Dovolte mi zmínit se o legislativním procesu. Vláda návrh zákona předložila Sněmovně 16. ledna a navrhla Poslanecké sněmovně, aby s ním vyslovila souhlas již v prvním čtení. Poslanecká sněmovna na své 27. schůzi dne 30. ledna žádosti o schválení projednání návrhu zákona podle § 90 příslušného odstavce o jednacím řádu PS nevyhověla a návrh zákona přikázala k projednání hospodářskému výboru. Lhůta pro projednání zákona byla zkrácena na tři dny, hospodářský výbor návrh projednal 31. ledna a přijal k němu usnesení číslo 149, kterým doporučil PS návrh zákona schválit. Ve druhém čtení, které se konalo na 27. schůzi 5. února, prošel návrh jak obecnou, tak podrobnou rozpravou, ve které nebyl podán žádný pozměňovací návrh. V průběhu třetího čtení, které se konalo rovněž na 27. schůzi 13. února letošního roku, byl návrh zákona schválen ve znění předloženém vládou, když v hlasování s pořadovým číslem 195 z přítomných 174 poslanců pro návrh hlasovalo 161, jeden byl proti. Jen perlička – proti byl bývalý ministr financí, za jehož období růst dluhu dosahoval raketového tempa. Pokud jde o strukturu zákona, je členem do tří paragrafů. V legislativních souvislostech se doporučuje posoudit předložený návrh zákona mj. nejen z hlediska ustanovení článku 140 smlouvy o založení Evropského společenství, který v obecné rovině členským státům ukládá věnovat se nadměrným rozpočtovým schodkům. Nicméně se domnívám, že závěrem, který byl učiněn na 23. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je logický, odpovídá to názorům členů výboru na všechny obdobné návrhy zákonů, které se týkají státního dluhu. I přesto, že občas zde dochází k různým výkladům tohoto typu usnesení, výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Určil zpravodajem mne a mne také pověřuje, abych toto usnesení předložil předsedovi Senátu. Dámy a pánové, děkuji vám a prosím o podporu tohoto návrhu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Pokud bude rozprava, sledujte ji, abyste k ní mohl zaujmout stanovisko. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhl, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. O tomto návrhu budeme bezprostředně hlasovat. Prosím ještě pana předsedu. Senátor Josef Novotný: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, využívám přednostního práva, protože Senát se dlouhodobě vyhýbá odpovědnosti za zadlužování České republiky. Nejedná se o 34 mld. nového úvěru, který si bereme, ale o mnohem více. Pokud bychom teoreticky ztráceli poměrně příznivou úrokovou míru, která je nastavena na 4,5 procenta, jen deset let, jedná se už o 50 mld. Protože ale zřejmě tuto půjčku budeme splácet mnohem déle, jde o
103
zadlužení státu ve výši zhruba 100 miliard korun. Je to způsob, jak obcházíme limity zadlužování ročních rozpočtů a je tragické, že nemáme na spolufinancování přílivu peněz ze strukturálních fondů. Zásadně nesouhlasím s tímto zadlužováním, protože zadlužujeme nejen své děti, ale už vnuky. Rozhodně nejde o nějaký technický problém, s tím zásadně nesouhlasím. Je to vážný problém. Pokud zmačkneme tlačítko nezabývat se, tak se nezabýváme tím, že naši zemi předáme dalších 100 miliard korun veřejných dluhů. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Po znělce budeme hlasovat o návrhu, jak byl přednesen předsedou garančního výboru. Zopakuji pro ty, kteří právě usedají do lavic, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhl, aby Senát projevil vůli návrhem zákona o přijetí úvěru Českou republikou od Evropské investiční banky na financování národních podílů u projektů spolufinancovaných z operačního programu doprava se nezabývat. Konstatuji, že v sále je přítomno 52, kvorum je 27. Zahajuji hlasování o návrhu nezabývat se. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Končí 44. hlasování, které skončilo schválením návrhu nezabývat se. 52 přítomných, kvorum 27, pro 35, proti 3. Návrh byl přijat. Projednávání tohoto bodu končí. Děkuji panu zpravodaji. Přikročíme k projednání dalšího bodu, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na učinění výhrady ČR k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 152 a uvede jej opět ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, který v této roli zastoupí ministra dopravy Aleše Řebíčka. Kolegovi Julínkovi uděluji slovo. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, důvodem pro předložení tohoto materiálu je požadavek EK, k dysfunkci mezi právní úpravou Úmluvy COTIF a požadavky práva z Evropského společenství. Úmluva o mezinárodní železniční přepravě COTIF sdružuje smluvní státy, členské státy od mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu. V současné době je to 42 států nejen evropských, ale i severoafrických, blízkovýchodních a v současné době je jednání o přístupu Ruska. Jde o tzv. prezidentskou smlouvu. Protokol byl ratifikován v roce 2006. Protože Úmluva COTIF dlouho nevstoupila v platnost, podmínkou byla nutnost ratifikací nejméně 27 státy, což se stalo až v prvním čtvrtletí 2006, došlo k synchronizační mezeře, kdy zatím Evropské společenství v období let 1999 – 2002 vyvíjelo v komunitární legislativě další regulační opatření týkající se techniky a bezpečnosti. Některé přípojky Úmluvy COTIF upravují záležitosti, které jsou rovněž upraveny právem Evropského společenství. Podle názoru Evropské komise není právní úprava Úmluvy COTIF celá kompatibilní s požadavky práva Evropského společenství., Jedná se o zejména o problematiku schvalování železničních vozidel a součástí infrastruktury pro účely uvedení do provozu a o technické požadavky na železniční vozidla.
104
Za této situace se Evropská komise obrátila na všechny členské státy Evropského společenství s požadavkem na vydání prohlášení o neaplikovatelnosti některých přípojek. Tento požadavek Evropské komise zdůvodnila skutečností, že se dosud nepodařilo dojednat podmínky přístupu Evropského společenství do COTIF, jejíž součástí by byla derogační klausule, zaručující aplikační přednost komunitárního práva v případě jeho střetu s úpravou Úmluvy COTIF. Evropská komise přitom jasně konstatovala, že pokud členský stát danou výhradu nevydá, zahájí vůči němu řízení o porušení závazků vyplývajících ze smlouvy o Evropském společenství. Evropská komise navrhla text prohlášení, které je součástí návrhu usnesení v české i francouzské verzi. Přijetí tohoto usnesení nevyvolává žádné finanční ani jiné nároky. Problematika kompatibility obou právních režimů se řeší ve společných pracovních týmech Evropské komise a COTIF s cílem dosáhnout stavu, kdy Evropské společenství nebude mít překážek pro vstup do COTIF, což je zároveň časový okamžik pro ukončení platnosti této výhrady. Vážené dámy a pánové, v zájmu vyhovění požadavku Evropské komise, tak jak byl uveden v materiálu pro vládu, přimlouvám se za přijetí formy a obsahu usnesení, jak je přijal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 23. schůzi konané 27. 2. 2008. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, prosím zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 152/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Richard Svoboda. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 152/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Vaculík. A toho nyní žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore. Senátor Josef Vaculík: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, jak už zde bylo řečeno, jedná se o vládní návrh, který by měl řešit rozpor, který vznikl v oblasti mezinárodní smlouvy COTIF v oblasti neaplikovatelnosti přípojků, celkem tato smlouva obsahuje sedm přípojků. Dá se říci, že v oblasti mezinárodních smluv není tato praxe konání výhrad k uzavřeným smlouvám příliš častá. Podle informací sdělených MZV jde o záležitost relativně výjimečnou. Po dotazu na MZV mi bylo sděleno, že v průběhu posledních deseti let uplatnila ČR v rámci ratifikačního procesu mezinárodních smluv, ke kterému dává souhlas Parlament, celkem patnáct výhrad. Takže toto bude šestnáctá výhrada k mezinárodním smlouvám, jíž se Parlament ČR zabývá. Jak už zde bylo řečeno, součástí platného znění Úmluvy COTIF je celkem sedm přípojek, které jednotně upravují pravidla přepravy cestujících, nákladů, nebezpečného zboží pro přijetí jednotných technických předpisů pro železniční materiál, předpisy pro prohlášení technických norem, pro technickou homologaci železničního materiálu, pro používání vozů a infrastruktury v mezinárodní železniční dopravě. Hlavním důvodem pro přijetí výhrady je tlak EK, který vychází ze skutečnosti, že v období sedmi let od vypracování textu v roce 1999 a vstoupení Úmluvy v platnost v roce 2006 došlo k odlišné úpravě na úseku techniky a bezpečnosti železniční přepravy na úrovni ES. Podle názoru EK tedy není právní úprava Úmluvy COTIF zcela kompatibilní s požadavky práva ES.
105
Současně vyvstal problém aplikační přednosti mezi příslušným komunitárním právem a úpravou Úmluvy COTIF v případě jejich střetu. Původní představa EK o aplikační přednosti komunitárního práva se ukázala jako chybná a byla zpochybněna nejen některými členskými státy, ale i posudkem právní služby Rady. Trvalé řešení všech rozporů by mělo být zakotveno v rámci připravovaného přístupu společenství k Úmluvě COTIF. Úmluva COTIF ve svém článku 38 umožňuje přístup regionálních organizací pro hospodářskou integraci k Úmluvě. V rámci této dohody by měla být sjednána též řádná derogační klausule. Současně bylo dohodnuto, že dohoda o přistoupení bude doplněna o deklaraci společenství určenou ostatním smluvním stranám Úmluvy COTIF, ve které by byl podán přehled rozdělení kompetencí mezi společenstvím a jeho členskými státy. VHZD se tímto tiskem zabýval na své 22. schůzi konané 21. února 2008 a přijal doporučení vyslovit souhlas s určením výhrady. Přikláním se k tomu, aby usnesení Senátu bylo formulováno podle usnesení VZVOB, kde jsou specifikovány tři přípojky, vůči kterým se ta výhrada přijímá. Takže souhlasím s doporučením pana ministra, jak hlasovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZOB pan senátor Richard Svoboda. Ano, a má slovo. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, dámy a pánové, moje vystoupení bude velmi krátké. Senátní tisk č. 152 je typickým produktem sporu o aplikační přednosti mezi příslušným komunitárním právem a úpravou Úmluvy COTIF v případě jejich střetu, v případě jejich nesouladu. Protože mi jako zpravodaj nepřísluší spekulovat o tom, zda nekonečná byrokracie, která ve výčtu jednání, která kolem této smlouvy probíhala, zda tato nekonečná jednání měla nějaký vliv na kvalitu železniční přepravy, tak se omezím pouze na to, že budu tlumočit usnesení VZVOB. Je to 119. usnesení ze 23. schůze konané 27. února, kde doporučujeme v souladu s předkladatelem a v souladu s garančním zpravodajem Senátu PČR vyslovit souhlas s učiněním výhrady k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), a to oněch třech přípojcích, které se týkají jednotných právních předpisů pro smlouvy o užívání infrastruktury v mezinárodní železniční dopravě, dále jednotných právních předpisů pro prohlašování technických norem za závazné a pro přijímání jednotných technických předpisů pro železniční materiál určený k používání v mezinárodní dopravě. A konečně výhrady týkající se přípojků o jednotných právních předpisech pro technickou admisi železničního materiálu určeného k používání v mezinárodní přepravě. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Předpokládám, že to není kolega Mejstřík, který není na svém místě, ale displej uvádí jeho jméno. Zřejmě to bude jeho notebook. Nikdo se tedy nehlásí do rozpravy, rozpravu končím. Nikdo se k ní nemůže vyjádřit, takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o tom, že dáváme souhlas s výhradou. Po znělce budeme hlasovat. V sále je přítomno 47 senátorek, resp. senátorů, kvórum je tedy 24. Budeme hlasovat o tom, zda vyslovujeme souhlas s učiněním výhrady ČR k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF). Zahajuji hlasování. Kdo je pro souhlas s tímto usnesením, prosím, zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.
106
Skončilo 45. hlasování v pořadí této schůze a skončilo vyslovením souhlasu s učiněním výhrady ČR k oné Úmluvě, a tím projednávání tohoto bodu skončilo. Nyní můžeme poděkovat panu ministru zdravotnictví za role, které tu plnil, a otevřít jednání o dalším bodu, kterým je „Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 234/2006 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů“ Opět jsem se přehmátl, promiňte mi to. Přeskočil jsem senátní tisk č. 209, omlouvám se i panu ministrovi. Protože my ve skutečnosti budeme projednávat bod, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 209. Prosím pana ministra spravedlnosti. Je to omyl v podkladech, pane ministře, jste to vy. Prosím pana ministra vnitra, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dobrý den, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Přiznám se, že vnitro stačí. Mít vnitro a spravedlnost dohromady by znamenalo, že bych se za chvíli stal klientem jednoho z vašich kolegů, který zde před chvílí seděl, tedy ministra zdravotnictví. Dovolte mi prosím, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění tzv. trestní řád, který souvisí se zavedením nové právní úpravy agenta v § 158 písm. e) trestního řádu, o tzv. protikorupčního agenta. Na první pohled je to dílčí drobná změna, a proto mi dovolte, abych poněkud více pohovořil o celé problematice týkající se plánů vlády v boji proti korupci, neboť pouze tak můžete získat ucelenou představu o tom, že se nejedná o izolovaný dílčí krok, ale že je to jasný, čitelný, srozumitelný kamínek ve velmi pestré mozaice, ze které se skládá celý obraz boje proti korupci. Hlavní principy boje proti korupci jsou obsaženy ve strategii vlády v boji proti korupci na léta 2006 až 2011 a základním leitmotivem celé této koncepce a strategie jsou tři základní pilíře, na nichž je postavena. Jsou to tři „P“, ze kterých se všechny kroky, o kterých hovoříme a kterých se týká i zavedení protikorupčního agenta, také odvíjejí. Je to prevence, průhlednost a postih. Prevence spočívá zejména v minimalizaci státních zásahů a regulací, zjednodušení legislativy, omezení objemů přerozdělovaných státem a výrazné debyrokratizaci státní správy. Druhý pilíř – průhlednost – je postaven na zvýšení transparentnosti veřejné správy, zprůhlednění zadávání veřejných zakázek a zejména elektronizaci agend, které jsou ve veřejné správě vykonávány. A teprve na třetím místě, nicméně jako nedílná součást boje proti korupci je třetí pilíř, třetí P, a to je postih. Což neznamená nic jiného než zlepšení podmínek pro práci orgánů činných v trestním řízení, zpřísnění trestů za korupční jednání včetně většího prostoru pro ukládání trestů za korupční jednání. Možná jste byli informováni, že jedním z cílů této oblasti je zavedení tzv. černých listin firem, které byly odsouzeny za korupční jednání a které se tudíž nebudou moci do budoucna účastnit veřejných zakázek. Do třetího pilíře, tedy postihu, patří i protikorupční agent. Protikorupční agent je institut, který se týká zmiňovaného § 158 písm. e) trestního řádu. Chtěl bych zde zdůraznit jednu věc.
107
Použití agenta samo o sobě je závažným zásahem do práv a svobod osob, je to významný instrument v rukou orgánů činných v trestním řízení, a proto použití agenta musí být definováno tak, aby na jedné straně byla umožněna větší efektivita práce policie, na straně druhé, aby byla minimalizována rizika a šance možnosti pro příliš silný vpád do základních práv a svobod. V § 158 písm. e) odst. 1 je stanoveno, v jakých případech agent může být použit. Jinými slovy, smí být použit, je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, pro trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení nebo o jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Cílem této úpravy je explicitně umožnit používání agenta v případě podezření spáchání trestného činu korupce s cílem umožnit lepší infiltraci do korupčního prostředí a získávání informací, které budou usnadňovat, resp. umožňovat větší šanci pro odhalení a pro prokázání tohoto druhu trestné činnosti, neboť toto nasazení agenta povede k získávání informací a důkazů nezbytných pro další trestní řízení. Jsem přesvědčen, že je to krok správným směrem. Cílem mého vystoupení bylo přesvědčit vás, že to není izolovaný krok, ale že to je opatření, které zapadá do celého bloku opatření, o kterých jsem hovořil a které zmiňuje vládou přijatá strategie v boji proti korupci a znovu připomínám, že ta je postavena na třech základních pilířích: prevence, průhlednost, postih, neboť to, čeho jsme byli svědky v minulosti, bylo až přílišné zaměření se pouze na postih a zapomenutí na to, že možná nejefektivnějším, nejlepším způsobem boje proti korupci je zamyšlení se proč vzniká, kde vzniká a zaměření se na omezování prostoru pro její vznik. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 209/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Volný, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego. Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým doporučuje návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já bych informace pana ministra doplnil asi o dvě drobnosti. Jednak agent musí být policista, který pracuje pod změněnou identitou. Není to tak, jak si někteří představují, že by policie verbovala agenty mezi civilním obyvatelstvem. Čili musí to být policista. A trestné činy, kde lze použít agenta, možnost je použít, se rozšiřuje také o to, čemu se říká obecně úplatkářství, to znamená trestný čin přijímání úplatku podle § 160 trestního zákona, podplácení § 161 trestního zákona, nepřímé úplatkářství § 162 trestního zákona. My, když jsme to na ÚPV projednávali, tak se tam také řešila otázka určité skepse, na kolik použití agenta, v tomto případě bude účinné, protože spíše si třeba i já dovedu představit použití agenta při distribuci drog, při obchodování s lidmi apod. z hlediska jeho praktických možností, kde se pod změněnou identitou jistým způsobem vloudí do toho prostoru a tam to bude sledovat. Ale u přijímání úplatků, kde v konečné fázi vlastního předávání úplatků bývají přítomni pouze dva, uplácející a uplácený, tak tam se domnívám, že v oblasti úplatkářství výsledný efekt nasazení agenta nebo jeho reálné možnosti asi nebudou takové jako u ostatních trestných činů, tak jak je zákon vyjmenovává.
108
Takže to je vše, děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový mezi námi není. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Nikdo se k čemu vyjádřit. Existuje tu jediný návrh – návrh na schválení a o tom budeme po znělce hlasovat. V sále je přítomno 51 senátorek, resp. senátorů, kvorum je 26. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona. Zahajuji hlasování, kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste nyní proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Tím končí 46. hlasování na této schůzi. Skončilo schválením návrhu zákona, 52 přítomných, kvorum 27, 39 hlasů pro, žádný hlas nebyl proti. Tím projednávání tohoto návrhu zákona skončilo. Před polední přestávkou, nepočítáme-li další kolo volby, projednáme ještě jeden návrh zákona, a to: Návrh zákona, kterým se mění zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 234/2006 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 210. Prosím ministra vnitra pana Ivana Langra, aby nás s návrhem zákona seznámil. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych stručně odůvodnil vládní návrh, který se týká tzv. místního referenda. Předmětem této novely je na jedné straně zmírnit dosavadní podmínku, že pro platné místní referendum je zapotřebí účasti přinejmenším poloviny všech osob oprávněných hlasovat v místním referendu, neboť požadavek takovéto vysoké účasti fakticky blokuje častější využití místních referend, proto je navrhováno snížení kvora na 35 %. Nicméně, a to chci zdůraznit, neboť se jedná o vážný institut a na jedné straně usnadnění jeho používání by nemělo otevřít bránu k jeho nadužívání a dostávání se do konfliktu mezi výsledky místních referend a rozhodováním místní samosprávy v každodenní praxi, se ponechává ustanovení, které hovoří, že k souhlasnému vyjádření je třeba, resp. k závaznosti výsledků místního referenda je třeba souhlasu alespoň 25 % všech osob, které jsou oprávněny hlasovat v místním referendu. Jinými slovy snižuje se kvorum pro konání místního referenda a pro jeho platnost, nicméně závaznost je ponechána v té hranici 25 % všech osob oprávněných hlasovat v místním referendu. To je jedna část úpravy. Druhá část úpravy nebývá příliš tradiční z pohledu své charakteristiky, neboť neznám příliš mnoho institucí, ministrů, úřadů, kteří se rádi zbavují nějakých pravomocí, které mají. Tento návrh zákona je takovouto výjimkou, neboť navrhuje ve vztahu dozoru státu nad obecní samosprávou zrušit bez náhrady sankci spočívající v rozpuštění zastupitelstva za neprovedení rozhodnutí přijatého v místním referendu. Myslím si, že zde je namístě poněkud se zastavit a rozvést důvody, které nás k tomuto návrhu vedou. Za prvé: Jsme přesvědčeni, že takováto sankce z orgánů státní správy je zjevně nepřiměřeným zásahem státu do obecní samosprávy. To znamená, že pokud orgány obce nerespektují rozhodnutí přijaté v místním referendu, pak stát, pověřený dozorový orgán, má reagovat rozpuštěním samosprávného
109
orgánu obce a uvalením nucené státní správy na tuto obec. Jinými slovy takovéto rozhodnutí paradoxně vede k tomu, že výkon samosprávy obce je zcela znemožněn. Druhý důvod, který nás vede k odstranění této pravomoci, je fakt, že z hlediska obecní samosprávy je sankce problematická i v tom, že dozorový orgán pod hrozbou rozpuštění fakticky ukládá samosprávnému orgánu obce, jak má provést rozhodnutí v místním referendu a ukládá mu tedy, jak má postupovat v oblasti samosprávy. I to je podle nás další důvod, proč tato sankce má být vypuštěna, proč takového oprávnění – v uvozovkách – se stát má zbavit. A to je také důvod, proč současně při diskusi na téma místní referendum na jedné straně chceme usnadnit jeho konání, současně s tím ale nechceme otevřít cestu k jeho nadužívání, a proto je ponechána hranice 25 % jako podmínka pro závaznost místního referenda a vedle toho chceme ponechat skutečně volný prostor pro rozhodování samosprávy, bez nepřiměřených zásahů státu do tohoto prostoru v podobě zrušení oněch sankcí, o kterých jsem hovořil. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil svým zpravodajem pana senátora Jiřího Žáka. Výbor nepřijal žádné usnesení, záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 210/2. Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, a to vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 210/1. Zpravodajem tohoto výboru byl určen pan senátor Miloslav Pelc, toho nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miloslav Pelc: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou k této novele. Mám situaci poněkud usnadněnou, protože to hlavní už řekl pan ministr. Přesto mi dovolte, abych některé – a ty nejhlavnější věci – zopakoval. Předložený návrh zákona má 4 části. První část je novelizace zákona o místním referendu. Druhou novelizace zákona o obcích. Třetí novelizace zákona o hlavním městě Praze. A čtvrtá část se zabývá účinností zákona. A nyní k jednotlivým částem. Ta první část se týká zákona o místním referendu. Cílem novelizace této části je zmírnit dosavadní zákonnou podmínku pro platnost místního referenda tím, že se snižuje povinné kvorum účasti pro platnost referenda ze stávajících 50 na 35 % oprávněných osob. I nadále však bude platit to, co platí dosud, že podmínkou závaznosti referenda bude podpora nejméně 25 % oprávněných osob. Druhá část – ta se týká zákona o obcích a ruší se v ní bez náhrady sankce, která spočívá v rozpuštění zastupitelstva obce za neprovedení rozhodnutí přijatého místním referendem. Tato sankce je nepřiměřeným zásahem státu do obecní samosprávy, protože stát, resp. ministerstvo vnitra pod hrozbou rozpuštění v podstatě ukládá samosprávnému orgánu obce, jak má postupovat ve své oblasti, čili v oblasti samosprávy. Je potřeba říci, že i po zrušení této sankce nebude narušen správní dozor nad samosprávou, který se realizuje rušením nezákonných aktů orgánů samosprávy. Třetí část pojednává o zákonu o hlavním městě Praze. Výše uvedené je řešeno obdobně v případě hlavního města Prahy. S tím rozdílem, že uplatnění
110
sankce za nedodržení rozhodnutí přijatého v místním referendu příslušné městské části zákon svěřuje Zastupitelstvu hlavního města Prahy. A konečně čtvrtá část – předložený návrh má nabýt účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tedy ve znění pozměňovacího návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou. Vládní návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně 4. října 2007. První čtení proběhlo 30. října a návrh byl přikázán našemu sesterskému výboru, který ho doporučil ke schválení. Druhé čtení bylo 30. ledna a byly k němu podány dva pozměňovací návrhy. Třetí čtení se konalo 13. února a návrh byl schválen ve znění pouze jednoho přijatého pozměňovacího návrhu. Z přítomných 182 poslanců se pro návrh vyslovilo 176 poslanců a proti nebyl žádný. A nyní bych řekl o jedné změně předloženého návrhu zákona provedené v Poslanecké sněmovně proti vládnímu návrhu. Poslanecká sněmovna schválila pozměňovací návrh, kterým bylo posunuto datum stanovení účinnosti zákona. Navrhovaný zákon je v souladu s článkem 21 Listiny základních práv a svobod a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Navrhovaný zákon nevyvolá žádné nové nároky na státní rozpočet ani na rozpočty krajů. V důsledku samotného přijetí této novely nelze předpokládat zvýšení nároků na rozpočty obcí. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Pane zpravodaji ústavně-právního výboru, pane senátore Žáku, chce vystoupit? Ano, jakkoli jste nepřijali usnesení. Prosím. Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. Jak již bylo panem předsedajícím konstatováno, ústavně-právní výbor projednal tento materiál na své 18. schůzi a nepřijal žádné usnesení. Takže já vám k tomuto materiálu asi nic víc říci nedokážu. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový – pan kolega Jiří Oberfalzer, to byl omyl, všechno v pořádku – tu není. Otevírám obecnou rozpravu. A již tu máme několik přihlášených, podle pořadí přednosti paní senátorka Soňa Paukrtová, po ní pan senátor Adolf Jílek. (Jmenovaný z místa sděluje, že nevyužije přednosti, paní senátorka Paukrtová rovněž.) Nevyužívá přednosti, paní senátorka také ne. Takže začneme panem předsedou ústavně-právního výboru. Jaroslav Kubera má slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jenom trošku obecně. Referenda vždy byla, jsou a budou problémem. Ono ustanovení o rozpuštění, které se kdysi do zákona dostalo, je jasným pokusem ovládnout samosprávu. V České republice vůbec ani po tak dlouhé době od roku 1989 mnozí nepochopili rozdíl mezi samosprávou a státní správou, a reforma veřejné správy jim to ještě ztížila, protože je velmi nepřehledné, co je přenesená působnost, co není. My teď vyplňujeme na radnici takový dotazník kolik, kdo toho dělá v přenesené a samostatné působnosti. Je to v podstatě neřešitelný úkol, takže to je jenom takový odborný odhad, protože ono to ani nejde. Já jsem dostal minulý týden dopis od našeho přeneseného úřadu, že mám sdělit počet kanálových vpustí, kanálů, které vlastní město. Tak jsem té referentce zavolal, říkám: Tak, když jste si ten dopis
111
napsala, tak si na něj odpovězte, protože vy nejste tady jenom státní správa, vy také vykonáváte samosprávu, tak si ty kanály spočítejte a zařaďte si ji do své státní správní kartotéky. Ale zpět k referendu. Referendum je velmi ošidné, a jestli si poslanci myslí, že to nevadí, že toto se týká obcí a nedotýká se to státu jako takového, tak je chci ujistit, že tomu tak není. Protože není nic jednoduššího, než aby obec, která nechce, aby se postavila dálnice nebo něco jiného, sama vyvolala referendum a pak státu znemožní, aby to či ono učinil. Vždycky bude docházet k rozporům, že místní zájmy jsou velmi často odlišné, dokonce v jednom městě jsou odlišné zájmy jedné čtvrti od druhé. Když chce město vybudovat obchvat a on vede přes zahrádkářskou kolonii, pak nebude problém vyvolat referendum o tom, že ten obchvat je zbytečný, protože oni ho nechtějí, ačkoliv pro zbytek města je to samozřejmě věc, která je velmi, velmi potřebná. Nemluvím ani o tom, jaký obrovský klacek dostanou ekoteroristé do ruky, byť to tak nevypadá, protože lidé jsou velmi ochotni podepisovat petice, shánět potřebný počet podpisů pro to, aby bylo referendum. Kdo má zájem, ten přijde a když se to kvorum sníží, tak samozřejmě je možné, že přijde dostatek lidí, kteří budou mít ten zájem a to referendum prosadí. Pan Šneberger by tady mohl vyprávět o referendu v Plzni, jaká má být cena v městské hromadné dopravě, byť by to nemělo být předmětem referenda, protože jsou věci, které referendum nemá řešit. Ale zkuste si představit třeba rozestavěnou sportovní halu, najednou referendum a v polovině to referendum rozhodne, že ta hala se nemá dostavovat. Kdo to zaplatí? Oni to nakonec zaplatí stejně ti občané, ale jiní než ti, kteří byli v tom referendu. Já se přiznám, že jsem odpůrce referend, v zastupitelské demokracii mají být zcela výjimečná a je zvláštní celostátně to ctíme a tady to nectíme. Čili já podpořím pozměňovací návrh pana senátora Oberfalzera, který vypouští reglement státu na rozpuštění zastupitelství, ale ponechává referendum v tom stavu, v jakém je dosud. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má právě zmíněný senátor Jiří Oberfalzer. Po něm promluví senátorka Liana Janáčková, dále Adolf Jílek a senátor Pavel Eybert. Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, jak zde již zmínil můj předřečník, chystám se podat pozměňovací návrh, pokud naše rozprava postoupí do podrobné. Ale přece jenom v obecné rozpravě bych rád využil příležitost a částečně ho okomentoval. Smyslem toho pozměňovacího návrhu je vypustit první část této novely, to znamená o snížení procenta povinného k účasti v referendu, aby toto bylo platné. Rozumím tomu, že druhé procento, které se v této první části vyskytuje, to je ta pětadvacítka všech oprávněných voličů, garantuje, že souhlas s navrženou otázkou bude závazný jedině v případě, kdy bude podpořen de facto stejným množstvím obyvatel jako při současné právní úpravě. Nicméně si myslím, že samo snižování toho procenta povede, řekněme, k nárůstu marných pokusů předem odsouzeným k neúspěchu. A já se domnívám, že účinná propagace nějakého zásadního tématu nebo zásadní otázky by měla zahrnovat i získání obyvatel k účasti. Bojím se, že usnadněním referenda bychom způsobili eskalaci využívání tohoto nástroje a že by tento nástroj mohl být zneužíván k odvádění politické pozornosti. Jenom si uvědomme, že při kombinaci kvór 35 % a 25 %, jak jsem o nich mluvil, to znamená, že v referendu při 35procentní účasti se musí vyjádřit asi 72 % ze zúčastněných 35 % pro, aby jeho výsledek byl závazný.
112
Čili můžeme se dopracovat k tomu, že budou pořádána referenda, jejichž smyslem nebude nic jiného, než samotná politická kampaň, nikoli výsledek, protože naději na úspěch nebudou mít větší, ale budou mít daleko větší naději na realizaci. A myslím, že to není smyslem. Smyslem je dosáhnout toho, aby se tento nástroj, který já vnímám jako výjimečný, zejména v celém prostředí fungování místní samosprávy, aby se nezneužíval a aby sloužil k řešení skutečně podstatných problémů, které jsou schopny vzbudit skutečně masivní zájem obyvatel. A ten se ideálně měří účastí v referendu. Svůj pozměňovací návrh přednesu v podrobné rozpravě, pokud k ní dojde. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já jsem opět přehodil pořadí, paní senátorka Soňa Paukrtová tam byla dřív, takže se omlouvám těm třem, kteří budou mluvit po ní. Prosím. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já tady řeknu něco zcela jiného než moji předřečníci. Já za prvé vítám snížení kvóra v místním referendu. Já jsem absolvovala místní referendum, organizovala jsem ho a z toho průběhu mohu říci, že absolutně nehrozí, že by někdo jaksi každý měsíc pořádal místní referendum. Ono to totiž není tak úplně jednoduché. Uvědomme si, prosím, že tím dáváme možnost obci, ale i občanům říci, co si o daném tématu myslí. A pokud už se rozhodnou, že budou jaksi vyžadovat komunální referendum, tak to znamená nejen sehnat příslušné podpisy, ale také přijít na zastupitelstvo, předložit zastupitelstvu, diskutovat se zastupitelstvem o tom, jestli na to téma má být referendum, a pak to referendum proběhne. Kvórum 50 % je tak vysoké, že prostě 50 % občanů nechodí ani ke komunálním volbám, natož pak k místnímu referendu. Já si myslím, že takové může proběhnout pouze tehdy, jestliže se jedná o opravdu velmi malou obec, na jejímž katastrálním území má být úložiště jaderného odpadu. Potom samozřejmě přijde možná i víc než 50 %. Ale pokud jde o jiné otázky, a občané mohou mít jiný názor než místní samospráva, než má zastupitelstvo, tak mi připadá, že návrh ministerstva vnitra je v tuto chvíli rozumný, prostě proto, že zhruba říká, že to je asi ten počet občanů, kteří chodí běžně k volbám. Já jsem pořádala místní referendum o tom, aby zastupitelstvo dodrželo své usnesení, byť to bylo zastupitelstvo předchozí. Týkalo se to paliativní péče, hospicové péče. Přišlo tam samozřejmě 12,5 % voličů a z toho 97 % hlasovalo pro to, aby zastupitelstvo dodrželo své vlastní usnesení. Já jsem si potom ale spočítala, kolik znamená hlasů těch 12,5 % a zjistila jsem, že podle posledních voleb těch 12,5 % byl přesně ten počet lidí, voličů, kteří zvolili vítěze komunálních voleb na čtyři roky, takže jim dali na čtyři roky možnost rozhodovat, a stejný počet lidí rozhodl o jedné jediné otázce, a to zastupitelstvo potom samozřejmě nemuselo respektovat. Jsem tedy přesvědčena o tom, že zákonná nastavení jsou taková, že podle mého názoru jdou vstříc občanské společnosti a dávají občanům možnost se vyjádřit, ale výjimečně, protože organizace referenda není nějak jednoduchá záležitost. A teď bych se chtěla zmínit ještě o druhé věci, o vypuštění sankce za nedodržení rozhodnutí v referendu. Já prostě vidím souvztažnost mezi referendem na úrovni celostátní a na úrovni místní. Jestliže skupina občanů dodrží všechny zákonné požadavky, referendum proběhne, občané se vyjádří a zastupitelstvo nerespektuje, tak to je věc, kterou já si vůbec neumím představit, protože jestliže
113
zákonodárce ústavním zákonem zmocní voliče, aby v některé otázce rozhodl, tak svěřuje lidu rozhodnutí, a dává mu vyšší míru legitimity, než kterou disponuje on sám. A potom tudíž nelze podle ústavního zákona nerespektovat výsledek celostátního referenda. A tam žádné kvórum ani není. A teď si představme situaci, tady kvórum je, občané dodrží a zastupitelstvo nerozhodne. Já to nevnímám jako zásah státu do činnosti samosprávy, ale jako velmi důrazné upozornění na to, že to referendum je třeba skutečně respektovat. A z toho důvodu, pokud bude návrh zákona postoupen do podrobné rozpravy, tak vám navrhnu pozměňovací návrh, který vrací tuto sankci do zákona. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Nyní paní senátorka Janáčková, prosím. Senátorka Liana Janáčková: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Chtěla bych se drobně zmínit o situaci, kterou prožívám momentálně ve svém městském obvodu v Ostravě – Mariánských Horách a Hulvákách. Je to taková specifická situace. Možná, že jste postřehli, že jako jediní v republice jsme ztratili právo nakládat se svým majetkem díky statutu, resp. díky rozhodnutí statutárního města Ostravy, který právě nám toto hospodaření odejmul. A v souvislosti s referendem, pane ministře, jestli byste mi mohl říci, a i v souvislosti s tím, co říkala paní kolegyně Paukrtová, nechat tam tu sankci, představuji si situaci, kdy občané našeho městského obvodu udělají referendum, jestli už s kvórem 50 % nebo 25 %, to je celkem jedno, zaváží nás k určitému rozhodnutí, teďka řeknu hypoteticky, dejme tomu, že náš městský obvod by se chtěl oddělit z Ostravy, byť je to destruktivní, byť je to možná nesmyslné, ale přesto toto referendum by vzniklo. Zaváží nás jako samosprávu, kdy my nemáme žádnou pravomoc k právnímu rozhodnutí. Bude-li tam sankce, rozpustí náš městský obvod, nebo ho nakonec rozpustí statutární město Ostrava, nebo nás nerozpustí, nebo nás prostě jenom vymažou. Chtěla bych, aby se tento zákon zabýval i situací ve statutárním městě. A díky tomu, že si myslím, že to bylo neoprávněné rozhodnutí statutárního města, už jsem požádala váš dozorový orgán, aby tuto situaci vyšetřil, ale možná změna tohoto zákona o referendu to může zkomplikovat ještě daleko víc. Prosila bych tedy, kdyby se jednoznačně dala vyšetřit situace v městském obvodu Mariánské Hory – Hulváky v Ostravě. Trápím se tím hodně, mám toho hrozně moc na krku, kulky, trestní oznámení, referendum …, no, na jednu ženskou moc. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Nyní pan senátor Adolf Jílek. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já souhlasím částečně s kolegou Oberfalzerem, částečně se Soňou Paukrtovou, ale s každým trochu jinak. Za prvé, snížení kvóra na 35 % se mi nelíbí z jednoho prostého důvodu. U menších obcí to jaksi bude znamenat daleko vyšší inflaci referend. Z toho mám obavu, protože současný stav při těch 50 %, když je referendum, tak se vede předvolební boj, a to dvojí. Jedni říkají, přijďte a řekněte ANO této otázce a ti odpůrci říkají, nechoďte k volbám, bude to neplatné. Čili ve většině případů rozhodují ti, kteří nepřijdou. A je to také zcela legální způsob, jak
114
vyjádřit svůj názor a jak dosáhnout toho, že prosadím svůj názor. Proto se mi toto snížení nelíbí. Na druhé straně zrušení té sankce. Vím, že na jedné straně je to oprávněný požadavek, ovšem na druhé straně znám zastupitelstva, která se chovají zcela neurvale a další volby to nezmění, protože těch pár lidí, kteří vlastní pár podniků, jsou schopni vždycky si sehnat patřičný počet hlasů a budou tam bačovat znovu. Tady jsou tyto dva pohledy, nevím, jak z toho ven, ale v každém případě asi pro mě bude nejjednodušší udělat to, o čem přemýšlím, a to znamená, podpořím pozměňovací návrh, který tady avizoval kolega Oberfalzer. A tu druhou věc budeme muset nechat na voličích, ono to někdy trvá několik volebních období, než se to usadí, ale asi to jinak nepůjde. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Teď má slovo pan senátor Pavel Eybert. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, začnu obligátním: Nechtěl jsem vůbec vystupovat, ale po vystoupení paní kolegyně Soni Paukrtové si myslím, že je to potřebné. Já vítám návrh novely zákona o místním referendu, a to pro jeho druhou a třetí část. V doposud platném znění zákona o obcích a hlavním městě Praze máme zakotvenu povinnost rozpustit zastupitelstva, která nerealizují výsledek nějakého referenda, které dospělo k úspěšnému konci. Je nepochybně právem občanů vyjádřit v referendu podporu nějaké záležitosti, kterou si přejí. Je však otázkou, zdali je taková otázka uskutečnitelná nebo nikoliv. Uvedu malý příklad. Občané si v referendu přejí výstavbu například mostu přes řeku, aby byly nově spojeny části města, obce, rozdělené řekou. Je to jistě legitimní požadavek zlepšující kvalitu soužití v daném místě, kterému se žádné rozumné zastupitelstvo nebrání. Problémem, mimo jiných, se určitě stane financování takového projektu. Když se zastupitelstvo bude snažit sebevíc, nemusí se mu podařit potřebný objem finančních prostředků získat. Je naším zájmem, aby takové zastupitelstvo bylo povinně na základě zákona rozpuštěno, vypsány nové volby a nové zastupitelstvo vystaveno stejné hrozbě, které neumí čelit, neboť náklad na stavbu tohoto typu se naprosto vymyká možnostem rozpočtu obce, města a dotační titul na takovou záležitost buď není vypsán, nebo je pro vysoký převis požadavků prostě nemožné se k prostředkům dostat. Na základě svých dlouholetých zkušeností starosty i senátora jsem přesvědčen, že by tomu tak být nemělo. Referendum ukládající zastupitelstvu povinnost zařídit něco, co převyšuje jeho možnosti, ale i jeho program by nemělo nahrazovat volby, ve kterých se v poměrně krátkém čtyřletém horizontu odehrává soutěž v zastoupení občanů k řešení místních záležitostí tohoto typu na základě volebních programů, se kterými jednotlivé politické subjekty vstupují do soutěže ve volbách do místních zastupitelstev. Proto nemohu souhlasit s navrhovaným pozměňovacím návrhem, který připravila paní kolegyně Soňa Paukrtová a který by vlastně ponechal stávající zákonnou povinnost rozpustit každé zastupitelstvo, které by nerealizovalo výsledek referenda. Změny zastupitelstev ponechme na volbách, a mějme na paměti, že odpovědnost nesou zastupitelstva a nikoliv navrhovatelé referend. Děkuji za pozornost.
115
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Martin Mejstřík. Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, pane ministře, já začnu replikou na poslední slova mého předřečníka. K rozpuštění zastupitelstev nebudu zde nijak horovat, ale myslím si, že to je jeden z prvků přímé demokracie, ke které dříve nebo k jejímž některým dílčím realizacím dospějeme. Víte sami, že teď při volbě prezidenta se znovu objevila diskuse a znovu se nám dostane určitě na stůl diskuse o přímé volbě starostů, hejtmanů. A toto je prostě jeden z těch prvků, o kterém je dobré diskutovat. Nechci teď vyjadřovat svůj názor, ale je dobře, že se o tom bavíme. Ale co jsem chtěl glosovat, to je jeden nebo dva názory, které zde zazněly, týkající se sníženého procenta nutného počtu voličů, aby bylo referendum platné, z 50 % na 35 %. Jeden z mých kolegů zde řekl, no, nechť vyjádří občané svůj zájem o tu kterou problematiku a když nepřijdou, tak prostě „holt“ i toto je odpověď. Jiný to řekl jinými slovy, neúčast je legitimní postoj, na který mají občané právo, a tento postoj jasně vyjadřuje to, že o tu věc zájem nemají. To znamená, nedosáhnou 50 %, nemají zájem a je to legitimní vyjádření. Neberte nyní příliš vážně má slova, ale kdybychom takto argumentovali ve vztahu k Parlamentu, tak nejsme schopni Parlament ustavit. Vzpomeňte si, kolika procenty průměrně je volen Senát a ani Poslanecká sněmovna nedosahuje samozřejmě 50 % účasti. Zkusme se tedy na to podívat i takto. To je vše, co jsem chtěl říci, děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem také nechtěl vystupovat dvakrát, ale vyprovokovalo mě to, co říkala paní senátorka Paukrtová. Víte, ono největším problémem referenda je otázka. To je totiž to nejtěžší na referendu, jak dát otázku. Dáte-li jednoduchou otázku, dostanete jednoduchou odpověď: Jste pro, aby se zvýšily platy učitelům? Nedávno takový výzkum byl. Ano, ano. A jste pro to i tehdy, když o kolik se jim platy zvýší, o to se vám váš plat sníží? Aha, tak to už asi ne. Nebo referendum o trestu smrti. Po vraždě malého Rokose by zřejmě referendum dopadlo tak, že většina veřejnosti by si přála trest smrti. Bylo by toto referendum závazné, když náš závazek k Evropské unii trest smrti zapovídá, jak bychom se s tím vypořádali? Ono to tedy není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Je to zásadní rozhodnutí, jestli je tu anebo nebo zastupitelská demokracie. Mohlo by být také obecné referendum o nějakém zákonu, a kdyby Sněmovna nevyhověla a nezrušila ten zákon, tak by byla rozpuštěna a byly by předčasné volby. I to je samozřejmě možné. Je ovšem otázka, jestli si to přejeme. A ona ani referenda nejsou úplně zadarmo. Není to tedy vůbec tak jednoduchá otázka, že se populisticky navrhne takovýto zákon, který vypadá, jako že by sloužil přímé demokracii, která je velmi složitá. Referendum v sídlišti, jestli má být parkovitě nebo park, většinou vychází půl na půl. Mimochodem, referendum je velmi nespravedlivé, protože téměř vždycky je
116
výsledek 51:49, málokdy je to 90:10. A to znamená, když se referendum zrealizuje, tak polovina těch, kteří měli jiný názor, vlastně není uspokojena. Ono nejlepším je samozřejmě konsenzus, ale konsenzus je těžký, proto bylo vymyšleno hlasování, které také není příliš spravedlivé, protože vždycky nějaká menšina tím hlasováním utrpí. Myslím si tedy, že když bude přijat návrh pana senátora Oberfalzera, že se nic dramatického nestane, než to, že někteří populisté, kteří z takovýchto věcí těží, z nich těžit nebudou. To je všechno. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Zatím jako poslední do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Ivo Bárek. Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Asi budete překvapeni, ale já tady jdu podpořit pana ministra, protože si myslím, že návrh, který předložilo ministerstvo vnitra, je prostě jakýsi kompromis a je rozumný. Ten zákon už dávno platí, my se tady o tom bavíme, že to jsou nějaké obrovské problémy. Podle mě to vůbec nejsou žádné obrovské problémy. A já si myslím, že bychom se měli naučit diskutovat. Mně se zdá, že tím, že tady zrušíme jakousi možnost přímé demokracie, že začínáme spíš směřovat směrem na východ než na západ. V našem legislativním stanovisku je jedna krásná věta: Zákon o místním referendu umožňuje realizovat právo občanů obce podílet se na správě věcí veřejných přímo, což je jedno z politických práv garantovaných v článku 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v článku 25 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je součástí našeho právního řádu. Myslím, že diskuse o věcech veřejných na místní úrovni patří, že zastupitelstvo není rada nejmoudřejších a že zastupitelství souhlasí s konáním místního referenda. Bez toho to nejde. Mohou u toho být různé názory, zastupitelství se nějak může rozhodnout. Nechoďme cestou, že místní referenda budeme zrušovat. K mostu přes řeku. Rozumím tomu, co říkal kolega Eybert a určitě má v tom pravdu. Je to ale o tom, že občanům budeme vysvětlovat, že jejich ideje jsou nějaké, ale realita je jiná. Právě to patří k tomu, že to občanům budeme umět vysvětlit. Pokud to neumíme, nemáme dělat zastupitelstvo. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Chce se pan navrhovatel k rozpravě vyjádřit? Chce. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Děkuji za diskusi, protože přesně odráží problematičnost návrhu a rozdílnost pohledů na problém. Plním zde úkol, který vychází z programového prohlášení vlády. Kdyby záleželo na mně, předkládal bych návrh v jiném znění, které by se ale zase líbilo pouze části z vás. To je naprosto přirozené. Děkuji za jedno z posledních vystoupení, kde bylo použito slovo kompromis. Toto je kompromisní návrh, který na jedné straně chce vyjít vstříc těm, kteří si myslí, že by místní referenda měla dostat větší šanci, současně tam ale ponechává
117
pojistku, aby nedošlo k nadužívání a aby výrazná menšina v dané obci nezavazovala obecní a městské zastupitelstvo k něčemu, pro co se nevyjádřila většina obyvatel, kteří v obci bydlí. Druhá část návrhu je to, co zde bylo zmíněno. Nechci být ministr, který rozpouští zastupitelstva. Buď platí, že samospráva je samospráva a stát má vykonávat dozor v mezích dozoru, který mu přísluší, nebo potom ministr vládne samosprávě. A to je špatně. Je to kompromisní návrh. S každým diskutujícím bych dokázal najít část vystoupení, s kterým naprosto souhlasím. Problém je, že se všechny názory nedají promítnout do jednoho návrhu, aby to mohl podpořit každý. Je to kompromisní návrh. Kdybych neplnil úkol, který mám jako ministr koaliční vlády, nebyl bych tady vůbec nebo bych tady byl s jiným návrhem. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Pane zpravodaji ústavně-právního výboru, přejete si vyjádřit se? Nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, máte možnost vyjádřit se k právě proběhlé rozpravě. Senátor Miloslav Pelc: V obecné rozpravě vystoupilo osm senátorek a senátorů, z toho pan kolega Kubera opakovaně. Byly zde avizovány dva pozměňovací návrhy. Jeden vypouští část první, druhý pozměňovací návrh vypouští druhou a třetí část. Obě strany se shodly na tom, že zůstává část 4, tzn. účinnost. V případě, že by oba návrhy byly schváleny, je novela dokonale vyprázdněná. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji garančního výboru. Konstatuji, že během projednávání tohoto návrhu zákona byl předložen návrh na schválení návrhu zákona. O tomto návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí budeme po znělce hlasovat. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvorum 31. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. 47. hlasování skončilo rozhodnutím zamítnout návrh na schválení. Přítomno bylo 62, kvorum 32, pro návrh na schválení bylo 22, proti bylo 17. Kvora nebylo dosaženo. Otevírám podrobnou rozpravu. Jako první se přihlásil kolega Jiří Oberfalzer. Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, chystám se podat pozměňovací návrh, který vám byl v tištěné podobě rozdán do lavic. Jeho smyslem je vypustit první část návrhu, která mění procenta pro platnost referenda, které se uskuteční, tedy minimálně 50 %. Znamená to zanechat současný stav. Vypustit změnu procent, všechno ostatní zanechat, tzn. tu část, kterou pan ministr komentoval, že se vláda vzdává své pravomoci rozpustit zastupitelstva. Pozměňovací návrh zní: 1. z názvu návrhu zákona vypustit zákon číslo 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů ve znění zákona číslo 234/2006 Sb.. Bude-li tento návrh přijat, tato část novely odpadá. 2. část první z návrhu zákona vypustit, tzn. odstranit změnu procent, dosavadní části 2 až 4 označit 1 až 3 a dosavadní článek II až IV označit jako článek I až III. Rád bych k tomu dodal, že vrácení do současného stavu v žádném případě neznamená zrušení možnosti přímé demokracie, jak tady padlo. Jen se
118
rozhodujeme o míře použití tohoto instrumentu. Navrhuji, aby zůstal současný stav – tj. smysl mého pozměňovacího návrhu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Nyní bude mluvit paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Předkládám pozměňovací návrh, který vám byl také rozdán na lavice, a který znamená ponechání sankce za nerespektování rozhodujícího referenda po dodržení všech zákonných předpisů a zní: Z názvu návrhu zákona vypustit slova „zákon číslo 128/2000 Sb., o obcích, obecních zřízeních, ve znění pozdějších předpisů a zákon číslo 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze ve znění pozdějších předpisů.:“ Druhý návrh: druhou a třetí část vypustit. Dosavadní část 4 označit jako část 2 a dosavadní článek 4 označit jako článek 2. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo, podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem? Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Omlouvám se, že jsem byl chvíli mentálně nepřítomen, není to mým zvykem. Máme dramatickou situaci na dálnici D1, kde je katastrofální stav. V hromadné nehodě jsou desítky či stovky aut, ucpávka je 40 km, je to na 90. až 130. km, je tam osm vážně zraněných a 33 zraněných. Řešíme to. Byl bych rád, kdyby se Senát vyjádřil schválením vládního návrhu. Budu ale respektovat rozhodnutí Senátu. Zjevně to vypadá tak, že poprvé ze Senátu odejdu s nepořízenou. Vždycky je něco poprvé. Slibuji, že se polepším. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Budu se ptát na vaše stanovisko k jednotlivým položkám pozměňovacích návrhů. Nejprve se zeptám pana zpravodaje ústavně-právního výboru Jiřího Žáka, zda si přeje vyslovit k proběhlé rozpravě. Nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se, protože nám navrhnete způsob, jakým budeme o pozměňovacích návrzích hlasovat. Senátor Miloslav Pelc: Máme tady dva pozměňovací návrhy. Nazval bych je jednička a dvojka. První byl pozměňovací návrh pana kolegy Oberfalzera a druhý byl pozměňovací návrh kolegyně Paukrtové. První pozměňovací návrh se týká vypuštění procent – navrácení do původního stavu. Druhý pozměňovací návrh se týká vypuštění části 2 a 3, což se týká sankcí ve vazbě na zrušení zastupitelstev. První pozměňovací návrh je návrh Oberfalzera, druhý je kolegyně Paukrtové. Navrhuji hlasovat nejprve o prvním pozměňovacím návrhu, potom o druhém, protože spolu věcně nesouvisí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Předpokládám, že budeme hlasovat o návrzích jako o celcích. Nejprve bude znělka, pak se zeptám pana ministra. V sále je přítomno 65, kvorum 33. Budeme hlasovat o prvním návrhu kolegy Oberfalzera. Pane navrhovateli jaké je vaše stanovisko?
119
Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Ke všem návrhům se vyjádřím neutrálně. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Garanční zpravodaj souhlasí. Budeme hlasovat. Kdo je pro návrh pana senátora Oberfalzera, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Tento pozměňovací návrh byl schválen. Přítomno bylo 65, kvorum 33, pro bylo 42, proti 10. Pane zpravodaji, co z toho plyne? Senátor Miloslav Pelc: Že byl schválen. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano. Myslel jsem, jestli nám nedáte nějaký pokyn stran dalšího hlasování. Budeme hlasovat o druhém návrhu paní senátorky Paukrtové. Je to možné? Senátor Miloslav Pelc: Ano, je to možné. Místopředseda Senátu Petr Pithart: To jsem chtěl slyšet o návrhu paní senátorky Paukrtové. Pan ministr má stanovisko neutrální, zpravodaj nesouhlasí. Prosím o hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Druhý pozměňovací návrh byl zamítnut. Přítomno bylo 65, kvorum 33, pro 9, proti 16. Budeme hlasovat o návrhu jako celku, jak jej pošleme do PS. Připravíme si senátory, kteří nás návrh doprovodí. Protože jsme vyčerpali hlasování o pozměňovacích návrzích, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 65, kvorum 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Návrh byl schválen. Přítomno 65, kvorum 33, pro 50, proti 4. Podávám návrh pověřit senátora Miroslava Pelce a Jiřího Oberfalzera, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi PS. V sále je přítomno 65, kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy na ověření, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasíte, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh na pověření byl schválen. Přítomno 66, kvorum 34, nikdo nebyl proti, 58 hlasů bylo pro. Tento návrh byl přijat, projednávání tohoto bodu skončilo. Děkuji panu navrhovateli a oběma zpravodajům. O slovo se přihlásil místopředseda Senátu. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, myslím si, že v tuto chvíli je nutné udělat změnu pořadu schůze. Dovolte, abych přednesl jednoduchý návrh. Senátní tisk N 061/06 přesunout na 26. 3. jako druhý bod dopoledního programu, senátní tisk N 062/06 jako třetí bod dopoledního programu 26. 3., senátní tisk 196 na 26. 3. jako druhý bod odpoledne a senátní tisk číslo 147 jako třetí bod
120
odpoledního programu 26. 3. Tato změna pořadu schůze je domluvená s příslušnými předkladateli, nebude tam žádný problém. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Byl podán procedurální návrh, o kterém dávám okamžitě hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh na změnu pořadu byl schválen. 65 přítomných, kvórum 33, pro 62, nikdo nebyl proti. Součástí schváleného pořadu je před polední přestávkou Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Budeme tedy pokračovat v bodě, který jsme přerušili. Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nám udělil další pokyny ke konání volby. Pane předsedo Pavlato, prosím. Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, opakuji, že jsme včera nezvolili šestého člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a do druhého kola druhé volby postoupili paní Helena Klímová a pan Jan Zahradníček. Samotná volba by měla proběhnout za chvíli s tím, že jako vždy v prostoru prezence před Prezidentským salonkem obdržíte proti podpisu hlasovací lístek, na němž jsou uvedena dvě jména, přičemž před každým jménem je uvedeno pořadové číslo kandidáta. Paní Helena Klímová má pořadové číslo 1, pan Jan Zahradníček má pořadové číslo 2. Souhlas s jedním z těchto kandidátů vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, zbývající pořadové číslo přeškrtnete křížkem či chcete-li písmenem x. Nesouhlas s oběma kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jmény. Neplatný bude takový hlasovací lístek, který bude odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise, a ten, který bude upraven, jiným způsobem či zůstane neoznačený. Platný je ten hlasovací lístek, na němž budou označena obě pořadová čísla. Buď jeden kroužek, jeden křížek, nebo dva křížky. Připomínám, že ve druhém kole bude zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Pokud ani po druhém kole by nebyl zvolen člen Rady, bude se konat na neobsazené místo nová volba podle volebního řádu. Já bych nyní poprosil kolegy z volební komise, aby se odebrali do Prezidentského salonku, abychom mohli nejpozději za pět minut po skončení mého vystoupení zahájit volbu. Vydávání hlasovacích lístků a samotná volba bude trvat stejně jako včera třicet minut a sčítání lístků dalších dvacet minut, čili od vyhlášení předsedajícím bude trvat přestávka 50 minut, ale předpokládám, že pan předsedající celou obědovou přestávku prodlouží. To už nechám na něm. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže budeme pokračovat ve 14.15 hodin; ve 13.05 hodin začíná vlastní volba. (Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.16 hodin.)
121
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, prosím, zaujměte svá místa, je již více než 14:15, zahájíme odpolední část našeho dnešního jednání, takže prosím o klid. Jako první dostane slovo předseda volební komise kolega Pavlata, aby nás informoval o výsledku tajné volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Pane předsedo, máte slovo. Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil s výsledkem volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, druhé kolo. Počet vydaných hlasovacích lístků byl 70. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 70. Z toho neplatných 3. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro paní Helenu Klímovou bylo odevzdáno 24 hlasů, pro pana Jana Zahradníčka bylo odevzdáno 39 hlasů. Znamená to, že ve druhém kole druhé volby byl zvolen členem Rady pan Jan Zahradníček. Já mu blahopřeji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo, já myslím, že my také blahopřejeme panu kolegovi Zahradníčkovi a přejeme mu úspěch v Radě. Nyní přejdeme k našemu odpolednímu programu. Prvním bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů Jedná se o senátní tisk č. 201 a s návrhem zákona nás seznámí pan poslanec Miloslav Kala. Pane poslanče, prosím, ujměte se slova. Poslanec Miloslav Kala: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládám vám novelu zákona o střetu zájmů, která je poslaneckou iniciativou, kterou předložila 21. března 2007 skupina poslanců, a tato norma prošla prvním čtením na 15. schůzi 13. června 2007. Předkladatelé měli za cíl reagovat na první zkušenosti s aplikací zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Našim cílem bylo především usnadnit veřejnosti práci s elektronickým registrem, umožnit novinářům, aby mohli informovat o majetkových poměrech volených veřejných funkcionářů a kromě toho se předkladatelé pokoušeli reagovat i na některé poznatky a kritiku odborné veřejnosti v oblasti definice střetu zájmů a dalších záležitostech. Po debatě v prvním čtení a po přikázání k projednání v ÚPV jsme však jako předkladatelé byli konfrontováni s požadavkem řešit otázky spojené s řešením případného porušení zákona nebo případného nesplnění povinností, které jsou tímto zákonem uloženy. Hlavním problémem se ukázal rozsah jednotlivých porušení, který se do značné míry kryje se skutkovými podstatami přestupků, případně trestných činů, a dále založení nové procedury svěřené správním soudnictvím. Uskutečnila se celá řada jednání, iniciativ, konzultací, o kterých je nadbytečné tady hovořit, nicméně výsledkem spolupráce předkladatelů s ministerstvem spravedlnosti, kterému bych chtěl i zde velmi poděkovat, došlo k tomu, že byl zpracován komplexní pozměňovací návrh, který vycházel z našeho původního návrhu, ale rozšiřoval právě otázku trestání a otázku hlavy číslo VI., odpovědnosti veřejných funkcionářů. Navrhuje se, aby se veřejný funkcionář dopustil přestupku tehdy, pokud nepodal oznámení o osobním zájmu podle § 8, pokud nedodržel lhůtu
122
k podání prohlášení podle § 9 až 12. A nově se zavádí: Nepodal je ani v dodatečné lhůtě. Dalším potom je: Uvedl zjevně nepřesné, neúplné nebo nepravdivé údaje v prohlášení podle § 9 až 11 a § 12 odst. 2. A dále případně vykonával funkci nebo činnost, kterou tento zákon stanoví jako neslučitelnou s výkonem funkce veřejného funkcionáře. Za všechna tato porušení zákona pak může být udělena pokuta do výše 50.000,- Kč. Původní rozsah porušení zákona byl upraven tak, že celá hlava VI., Odpovědnost veřejných funkcionářů a řízení byla vypuštěna, neboť tyto skutkové podstaty lze stíhat podle přestupkového nebo trestního zákona. A naopak zachování platného znění zákona by vzhledem k principu, že nelze dvakrát trestat za jeden čin, by bylo chybné. Správní soudy jsou navíc koncepčně povolány k řešení jiných otázek, a proto jsme navrhli, aby za případné porušení zákona se postupovalo podle přestupkového zákona na úrovni obcí s tzv. pověřením tří. Kromě této nejzásadnější změny došlo potom k úpravám okruhů veřejných funkcionářů. Některé kategorie byly zpřesněny, případně upraveny tak, aby nedocházelo k výkladovým sporům. To se týkalo zejména policie. Někteří veřejní funkcionáři, zejména soudci a státní zástupci, byli z okruhu veřejných funkcionářů naopak vypuštěni poté, kdy ministerstvo spravedlnosti přislíbilo vyřešit tuto otázku v rámci novely zákona o soudech a soudcích. Při projednávání zda na půdě v Senátu v ústavně-právním výboru a v komisi se ukázalo, že s okruhem veřejných funkcionářů jsou ještě další problémy a my jako předkladatelé jsme se spolupodíleli na zpracování pozměňovacích návrhů, které by ty námitky, které zde byly uplatněny, vyřešily. Za sebe a za skupinu předkladatelů říkám, že pokud by byly přijaty pozměňovací návrhy, které jsme v období od projednání v ústavně-právním výboru do dnešního jednání připravili, tak bych prosazoval, aby Poslanecká sněmovna schválila návrh tohoto zákona ve znění, které projde Senátem. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tolik moje stručná úvodní zpráva. Chtěl bych poděkovat za vstřícné přijetí a odborné projednání v orgánech Senátu i za dnešní diskusi a podporu našemu návrhu. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. Kolegyně a kolegové se tady snažili svým hlukem vám vytvořit domácí prostředí, tak jste myslím spokojen. (Veselost.) Chtěl bych říci, že návrh zákona projednala stálá komise pro soukromí a přijala stanovisko pod č. 201/2, zpravodajem byl určen pan kolega Jiří Pospíšil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 201/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jaromír Volný. Pane senátore, prosím, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou výboru. Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, ÚPV přijal usnesení, kterým doporučuje projednávaný návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně ve znění pozměňujících návrhů, které jsou uvedeny v příloze. V příloze je uveden pozměňující návrh jediný, který posunuje účinnost tohoto zákona na 1. leden 2009. Já jsem jako zpravodaj našel v tom zákoně tolik vad a nedostatků, že jsem na jednání výboru doporučil návrh zákona zamítnout. Tento návrh však nebyl schválen, neboť z 8 přítomných senátorů 4 byli pro zamítnutí a 4 tento návrh nepodpořili. Proto byl schválen – později – pozměňovací návrh tak, jak jsem vás s ním seznámil, a to z následujících tří důvodů:
123
Za prvé: V zákoně je určitým způsobem zakotvena retroaktivita, ten výraz musím dát trošku do uvozovek. On má totiž začít platit dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, a pokud se tak stane do 30. června, tak tam přibyla skupina lidí, kteří budou muset podávat čestné prohlášení, budou je muset podávat o skutečnostech, které se staly v roce 2007. A protože někteří nevěděli v roce 2007 ještě o této své povinnosti, která jim nastane, pokud by byl tento návrh zákona schválen, v jarních měsících tohoto roku, tak nemusí mít pro to čestné prohlášení podklady. Za druhé: Návrh zákona nemá vůbec žádné přechodné ustanovení, které by řešilo situaci, že někdo od začátku tohoto roku už to čestné prohlášení podal. On je tam sice termín do 30. června, ale nikomu se nebránilo podat ho, a některé takové případy jsou, už od 1. ledna. Čili někteří už ta čestná prohlášení pro to dali. A nabude-li zákon účinnosti, tak co s tím? Budou muset podávat ještě to druhé podle nového zákona? Nebo stačí to první? Pokud budou muset podávat i to druhé, což není jasné, to zas někdo bude muset vykládat, tak co s tím prvním? To se jim vrátí? A co v případě, když v tom prvním museli uvádět některé skutečnosti, a také je tam uvedli, kdežto podle toho nového tam ty skutečnosti uvádět nemusí. Co se s tím stane? Pokud se bude zpřístupňovat i to první, tak některé skutečnosti, které nejsou povinni uvádět, se budou začerňovat, bude se to nějak cenzurovat? Nebo co se s tím bude dělat? Takže to byl druhý důvod, proč ÚPV se shodl na tom, že účinnost zákona by měla být posunuta na 1. ledna 2009. Třetí důvod je ten, že pokud někteří budou vědět, že zákon nabude účinnosti v těchto jarních měsících, tak si budou moci vybrat. Je pro ně výhodnější ta dosavadní právní úprava? Pak to podají, než nový zákon nabude účinnosti. Je pro ně výhodná ta nová právní úprava? Tak si počkají a podají to až potom. Takže, dámy a pánové, to by bylo všechno, co jsem vám chtěl říci jako zpravodaj ústavně-právního výboru. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo zpravodaj stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předkladateli, pane předsedající, dámy a pánové, komise novelu projednala za účasti navrhovatele a přítomen byl též ředitel Úřadu pro ochranu osobních údajů pan Igor Němec. V rozpravě se komise zabývala zejména zhodnocením působení zákona doposud, konstatovala, že s výjimkou zdržení jmenování jednoho ministra a několika informativních článků v novinách zákon nezpůsobil zatím nic, než administrativní zátěž institucí. Tato administrativní zátěž se týká také Senátu, který byl podle dosavadní právní úpravy evidenčním místem také pro senátory a soudce. Ti soudci právě působí nejdůležitější problém. Působnost ve vztahu k senátorům je vyložitelná ústavou. Ve vztahu k soudcům ji stanoví tento zákon. Ústava o vztahu k Senátu a soudcům nepraví nic s výjimkou soudců Ústavního soudu a její výklad spíš dává argumenty odpůrcům takového řešení. Je také na pováženou, když se zákonodárci stávají úřadem správním a tím vlastně mají funkci moci výkonné. Výbor má také plnit věci zákonem nařízené pouze usnesením – umí a neví, jak má zúřadovat povinnosti ze zákona, třeba podat podání ke krajskému správnímu soudu, když takové usnesení není schváleno, když prostě pro ně není zvednuta ruka. Pak se komise radila, co s tím, když se některá špatná ustanovení nahrazují jinými špatnými mimo to, že souhlasila s tím, že řada věcí se v tom návrhu
124
zjednodušila, případně odpadla. Termín právnická osoba blízká vzbudil potěšení a podivení. Komise se nakonec rozhodla novelu zákona doporučit zejména proto, že je skoro jedno, v jaké formě existuje zákon, který nefunguje vůbec. Je otázkou, zda to není nakonec dobře. Komise měla na mysli zejména problém nezávislosti soudců a také důstojnost a funkci Senátu, který nemůže být úřadem a není jasné, jak by měl naplnit nároky zákona, když veškerá svá rozhodnutí přijímá hlasováním. Opravdu nikdo neví, co se bude dít, když zákon ukládá evidenčním orgánům něco udělat a senátoři pro usnesení, kterým by se naplnil zákon, ruku nezvednou. Taková věc se úřadu prostě stávat nemůže. Protože tento problém řešil tento návrh, tak pod vlivem předkladatele, zpravodaje, tedy mě, výbor to nakonec schválil. Já vám řeknu některé zkušenosti. V současné době podle platného zákona podalo asi 35 soudců svá podání, z toho takových 20 % to mělo špatně. Těm jsme psali dopisy a projednávali jsme to na výboru. Asi u 10 % jsme museli zahájit s nimi správní řízení, nebo já nevím, jak mu říkat, když je to u krajského správního soudu a je to přestupek. Oba dva jsme vyhráli. Vyhráli jsme je s tím, že námi navrhovaná minimální pokuta udělena nebyla, leč bylo konstatováno, že soudci porušili zákon. A bylo jim nařízeno, aby ho splnili. V rozhodnutí bylo též to, a to mně připadalo naprosto neuvěřitelné, že pokud tak nesplní, tak se máme obrátit na soud znovu a žádat o výkon rozhodnutí. Mě by zajímalo, jak se bude vykonávat rozhodnutí vyplnit formulář u 75letých soudců – bývalých. Z tohoto hlediska já můžu jenom říci, že komise vyslovila s touto novelou souhlas, protože řešila některé problémy – „bližší košile než kabát“. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, já se vás, kolegyně a kolegové ptám, zda někdo navrhuje, abychom se tímto zákonem jako Senát nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se písemně přihlásil pan kolega Jaromír Volný. Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já se vás pokusím seznámit s důvody, které mě vedly k tomu, že jsem na jednání ÚPV navrhl zamítnutí tohoto návrhu zákona a v této chvíli, než vás s těmito důvody seznámím, tak formálně také navrhuji návrh tohoto zákona zamítnout. Zákon ještě nestačil být ani prakticky účinný, zdůrazňuji slovo prakticky, nikoli právně, a už se tak obsáhle novelizuje. Zatím ho totiž byli nuceni použít jen ti, co ve funkci buď končili, nebo začínali, ale rozhodující zkušenosti s ním mohou být posouzeny až po 30. červnu 2008, což je termín, do něhož teprve budou nuceni podat čestná prohlášení všichni, jichž se zákon týká. Na jednání ÚPV mě upřímně řečeno také překvapilo i zdůvodnění zástupce navrhovatelů pana poslance Kaly, který ve své úvodní řeči dosud platný zákon velmi znectil, obšírně a důrazně hovořil o tom, jak je špatný, a že proto tuto novelu zasluhuje. Já jsem si však před tím zjistil, že on pro tu dosud platnou právní úpravu hlasoval, tehdy před těmi 2 lety. Tak jsem se ho ptal, proč to tedy činil, když je to tak hrozně špatné. On mi po urgenci dal odpověď, kterou bych označil jako takovou, že není hodna člena Parlamentu ČR. Jde tedy o poslaneckou iniciativu, se kterou vláda vyslovila nesouhlas, a v Poslanecké sněmovně se to pak řešilo tzv. komplexním pozměňovacím návrhem. Jinými slovy se to lidově řečeno tak nějak pytlíkovalo. Při tom jsem objevil pozoruhodnou věc. Zjistil jsem, když jsem se podíval na výsledky hlasování tehdy a
125
teď, že mnohdy titíž poslanci, kteří tam před 2 lety skupinu soudců lidově řečeno horem dolem prosazovali, nyní zase skupinu soudců z tohoto zákona vehementně odstraňovali. Podle toho také vypadal výsledek. Ze zákona sice vypadlo asi 3 000 soudců, naopak tam přibylo asi 10 500 ředitelů a ředitelek mateřských a základních škol apod. Z různých podobných důvodů se proti návrhu zákona přímo na jednání ÚPV postavili zástupci Svazu měst a obcí a předsedkyně OS státních orgánů a organizací paní Alena Vondrová, kterým bylo na jednání ÚPV umožněno vystoupit. S tím, že zástupci SMO se přikláněli ke změně některých ustanovení pozměňovacími návrhy, kdežto paní předsedkyně Vondrová souhlasila se zamítnutím návrhu zákona, který jsem na jednání výboru jako zpravodaj podal. Návrh zákona obsahuje také vážné legislativně technické nejasnosti, tak bych je nazval. Já bych vám přečetl stanovisko naší legislativy k jednomu bodu, to je k § 2 odst. 2 písmenu d). Ustanovení zahrnuje mezi kontrolované veřejné funkcionáře vedoucí zaměstnance druhého až čtvrtého stupně řízení podle zákoníku práce, kteří jsou u finančních toků a veřejných zakázek v organizačních složkách státu. Takové vymezení zahrnuje mj. zaměstnance ministerstva obrany, vč. Generálního štábu Armády ČR, který je součástí tohoto ministerstva. Viz § 7 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb. Generální štáb se účastní nakládání s financemi a veřejných zakázek, avšak ti, kdož rozhodují, jsou vojáci z povolání dle zákona č. 221/1991 Sb. a zákona č. 143/1990 Sb. o platu vojáků, mj. s jinými stupni řízení, nikoli zaměstnanců podle zákoníku práce. To nejspíše znamená, že se v daném vztahu zákon o střetu zájmu na tyto vojáky nevztahuje. Obdobně by zřejmě bylo třeba nahlížet na vojáky – finanční služba, službu pro veřejné zakázky v Armádě ČR. Dámy a pánové, armáda je přitom institucí, kde jsou finanční toky a zadávání veřejných zakázek jedny z největších v republice, ne-li největších vůbec. A my budeme vlastně zaujímat stanovisko, nebo jsme v právní situaci, že v tomto případě se zákon na vojáky nejspíš nevztahuje. Tak špatně je to napsáno. Jaké nejspíš? Tak buď se na ně vztahuje, nebo se na ně nevztahuje a má to být v tomto směru dobře napsáno. Já se totiž obávám, že pokud si vojáci jeden z těch způsobů, jak postupovat vyberou, může to dopadnout jako v tom letitém vtipu, kde výsledek bude takový, že dojde k hledání viníků, k potrestání nevinných a k vyznamenání nezúčastněných. Dámy a pánové, z těchto důvodů jsem jako zpravodaj na jednání ústavněprávního výboru navrhl zamítnutí tohoto návrhu zákona. Jak jsem již říkal ve své zpravodajské zprávě, neprošlo to v poměru 4 : 4, a tak zamítnutí tohoto návrhu zákona navrhuji nyní. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A prosím nyní paní senátorku Rippelovou, aby se ujala slova. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Novela zákona o střetu zájmů, kterou dnes projednáváme, byla v Poslanecké sněmovně schválena 151 ze 182 přítomných poslanců napříč politickým spektrem. Ústavně-právní výbor PS připravil, podotýkám za odborné pomoci ministerstva spravedlnosti, komplexní pozměňovací návrh, ve kterém doplnil řešení některých tíživých problémů zákona o střetu zájmů. Mohu jmenovat například okruh
126
funkcionářů podléhajících zákonu, systém sankcionování veřejných funkcionářů, vypustil záměr na uložení oznamovací povinnosti týkající se manžela, atd. Tento komplexní pozměňovací návrh ústavně-právního výboru byl s drobnými technickými úpravami ve třetím čtení přijat. Tento návrh však obsahuje i některé velmi problémové body. A já zmíním například v článku 1 v bodu 7 v § 2 odst. 2 písm. c), se za veřejného funkcionáře, na kterého by se měl tento zákon vztahovat, jsou zařazeni, jak tady říkal pan kolega Volný, i vedoucí zaměstnanci druhého až čtvrtého stupně řízení podle zvláštního předpisu, kterým je zákoník práce, tedy zaměstnanci druhého až čtvrtého stupně řízení právnické osoby zřízené zákonem, státní příspěvkové organizace, příspěvkové organizace územního samosprávného celku, což jsou mj., a také to tady bylo řečeno, i všichni ředitelé škol a školských zařízení zřizovaných krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. A těchto ředitelů je cca 10 tisíc. V odst. 3 téhož paragrafu je uvedena částka 250 tisíc Kč. A povinnosti podle tohoto zákona by se měly vztahovat i na veřejné funkcionáře, rozuměno tímto zákonem, který nakládá s finančními prostředky orgánu veřejné správy jako příkazce operace ve smyslu zákona o finanční kontrole, pokud hodnota finanční operace přesáhne 250 tis. Kč. Tato hranice se jeví jako příliš nízká a zahrnuje tak příliš široký okruh osob. A poslední věc, kterou bych tady chtěla zmínit. Tato novela vypouští dosavadní zmocnění, resp. povinnost vlády vydat nařízení, jímž určí záležitosti, o nichž se rozhoduje ve správním řízení, a jsou důvodem pro vztažení povinností vyplývajících ze zákona o střetu zájmů na vyjmenované osoby. Z těchto záležitostí se nově vylučuje pouze rozhodnutí v blokovém řízení. V případě všech správních rozhodnutí, v nichž dotčené osoby rozhodují bez ohledu na to, o kterých věcech se správní řízení vede, a tady si dovolím říci to, že ve veřejné správě, a všichni to víte, je vydáváno značné množství správních rozhodnutí, která jsou natolik regulována příslušnými zákony. Zmíním např. správní rozhodnutí o přiznání dávky v hmotné nouzi, o přiznání příspěvku na péči podle zákona o sociálních dávkách a že je bezpředmětné, aby se na vedoucí zaměstnance vykonávající tato správní rozhodnutí, kteří jsou vedoucí odboru, vedoucí oddělení v organizačních složkách státu na úřadech a v organizačních složkách územně samosprávných celků, což je na krajských, městských, magistrátních úřadech, vztahovala působnost zákona. Jednalo by se rovněž o zbytečnou administrativní zátěž správce příslušného registru. O tom již tady hovořil předseda komise. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, v případě, že předložený návrh zamítneme – bylo to tady předneseno – je předpoklad, že Poslanecká sněmovna vzhledem k počtu hlasů, kterými byl zákon schválen, setrvá na svém rozhodnutí, tato novela zákona se stane účinnou dnem vyhlášení, i s nedostatky, na které jsem výše upozornila. Vím, že zákon není dokonalý. Nicméně jsem přesvědčena o tom, že stojí za to, aby Senát pozměňovacím návrhem vrátil tento zákon Poslanecké sněmovně. A tímto avizuji, že v případě, že návrh bude propuštěn do podrobné rozpravy, mám připraven pozměňovací návrh, který podepsalo i několik mých kolegů. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. A jako další je přihlášen pan kolega Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já vám v úvodu připomenu jiný zákon o střetu zájmů, který skončil u
127
Ústavního soudu, kde byl zrušen, ale předtím si vzpomeňte na ty scény, kdy odstupovali zastupitelé z důvodu neslučitelnosti, někde jinde zase chytře čekali, takže neodstupovali. A toto je podobná materie. Ta materie totiž není výsledkem nějaké diskuse nebo nějakého seriozního zkoumání toho, jak by měl vypadat zákon o střetu zájmů, ale je výsledkem takové mediálně politické honičky. A dokud ta honička se týkala jenom omezeného počtu lidí, zejména zákonodárců, tak se všem líbila. Když se ale začala dotýkat více než 10 tisíc osob, tak už se tak nelíbí. A kdyby se týkala, a to budoucnost určitě přinese, protože zase budou spásonosiči, kteří to budou ještě rozšiřovat a ještě to rozšiřovat … Je to podobné jako majetkové přiznání. Když to bylo 10 milionů, tak se všichni smáli, že nás se to netýká, tak jen ať majetkové přiznání dávají. Pak ovšem následuje snížení hranice na pět, čtyři, tři, dva, jeden a pak už se týká prakticky každého občana. A najednou začne křik: To my už zase nechceme až tolik. To je přesně ten příběh. Paní Vondrová tam byla plakat za odboráře, Svaz měst a obcí tam byl plakat za funkcionáře samospráv, a každý hrál jenom tu hru, ať ti naši vypadnou, soudci a státní zástupci také, tam PS jaksi udělala ten úkrok. Ale to by všechno nebylo důležité. Ale je to opět naprostý legislativní zmetek. Když si přečtete, nevím, jestli máte k dispozici stanovisko ministerstva vnitra k tomuto materiálu, které se mimochodem vyvinilo z toho, že mělo dát ten registr, a oni si velmi rychle spočítali, že dělat registr pro deset tisíc veřejných funkcionářů si vyžádá zvýšené personální a finanční nároky a provedení příslušných personálních, finančních, organizačních a technických opatření, a to s ohledem na předpokládanou účinnost novely ještě v průběhu 1. pololetí 2008. Jestli tato novela vstoupí, tak vás ujišťuji, že nikdo nebude umět dělat registry, nikdo neumí vydat prováděcí právní předpis, protože ministerstvo vnitra se toho zbavilo, a ti ředitelé školek, škol a další to budou dělat podle svých resortních ministerstev, takže to budou hlásit každý na své příslušné, tu školství, tu kultury, tu někoho jiného, což je naprosto absurdní, takže z toho bude veliký chaos. Obce nejsou připraveny vůbec, protože ono se to týká obcí, kde to budou dělat tajemníci, přestupky těch funkcionářů budou řešit přestupkové komise podle jejich trvalého bydliště, tudíž jejich zaměstnanci. A tak bych mohl pokračovat velmi dlouho. Sám bych mohl mít zájem na tom, aby se ten zákon přijal, protože legislativní chybou i uvolnění funkcionáři samospráv, které obce nebo kraje delegovaly kamsi a kde to dělají zadarmo, přestože zodpovídají celým majetkem, tak od okamžiku učenosti by opět mohli býti placeni. Nevím, jestli to by vyhovovalo těm, kteří jim to kdysi záviděli. To hlavní je retroaktivita, ta je tam naprosto evidentní, protože vybírám si jenom tu ředitelku mateřské školky, proto, že ona nemusela loni nic sledovat, ale letos by musela do června hlásit, protože když ten zákon nabude účinnosti, tak ona je povinna do 30. června nahlásit vše podle této novely. Takovéto kvaltování je, myslím si, naprosto zbytečné. A pokud Sněmovna dospěla k závěru, že chce vyřadit soudce a státní zástupce ze seznamu těchto funkcionářů, a důvody jsou tam nasnadě, když to bude na internetu, tak to bude dostupné prakticky každému, protože hackeři se do toho dostanou samozřejmě. A ten zákon není o střetu zájmů, ale právě o tom, stane se to předmětem politických bojů a šarvátek, protože oni někoho obviní a bude se o tom mluvit a pak se zjistí, že tomu tak není a budou se zabývat jenom tímto. Administrativa není připravena a je to
128
typický příběh chaotického přijímání a rušení zákonů bez toho, že by o nich proběhla seriozní diskuse. Myslím si tedy, že nejde v podstatě udělat pozměňovací návrh, který v nouzi navrhl ústavně-právní výbor, protože tam zase se nelíbí PS, že pokud by byl přijat, tak osvobodí ty nově přidané, ale zůstanou tam soudci a státní zástupci. A ani tam není úplně jednotný názor, jestli tam mají být nebo nemají být. Oni oprávněně namítají, že největší zájem o ty seznamy budou mít jimi odsuzované osoby, aby si zjistily, kterému soudci zapálit chatu nebo udělat něco jiného. Správný postup samozřejmě by byl, kdyby ty registry byly uschovány u někoho, kdo by za ně odpovídal a kdo by mohl v případě podezření z nějakého střetu zájmů s registry pracovat. Ale udělat z toho naprosto veřejnou věc … Mimochodem, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů má také zásadní výhrady k tomu, jak je to koncipované. A je to zákon, který je přijímán právě jenom pod vlivem toho, že to je něco, co nutně potřebujeme. Mimochodem, už celá léta ten zákon je zcela bezzubý, on žádnému střetu zájmů samozřejmě nezabraňuje, on je jenom o šmírování, o ničem jiném. Ten zákon nikdy nic, protože ten, kdo bude chtít lobovat, tak to samozřejmě udělá přes někoho jiného, nebude to dělat sám. To jenom bývalý kolega Fischer to tady jednou udělal sám za sebe a samozřejmě mu to bylo vyčteno a mohl za něj udělat kdokoliv jiný, protože jenom hlupák by to dělal sám, když má střet zájmů, tak požádá kolegu. Je to tedy velmi složitá situace, ale tuto složitou situaci zavinila Poslanecká sněmovna. A já si myslím, že my bychom se na podobných věcech jako Senát podílet neměli. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pan senátor Jaroslav Kubera byl poslední přihlášený do obecné rozpravy, a protože se nikdo další nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. Pane poslanče, prosím o vaše vyjádření k proběhlé rozpravě. Poslanec Miloslav Kala: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, ta kritika byla zdrcující a je velmi obtížné na jednotlivé věci reagovat. Já považuji za nutné říci, že souhlasím s tím, že debaty o zákonu, který v současné době platí, tzn. o zákonu č. 159/2006 Sb., byly nedostatečné. Bylo to zřejmě z řady důvodů. Určitě do těch důvodů patří jak mediální honičky, o kterých se tu hovoří, tak i to, že se blížily volby, i to, že byl nález Ústavního soudu, který rušil předchozí zákon. Těch faktorů tam byla zcela jistě velká řada. Z naší strany předkladatelů a spolupráce s ministerstvem spravedlnosti si myslím, že byl odveden kus práce v tom, aby tento stav se zlepšil. Domnívám se, že Senát má příležitost přispět k tomu přijetím pozměňovacího návrhu a domnívám se, že celkový stav potom bude lepší než ten stávající. Pokud se kritika vrací k současnému zákonu č. 159/2006 Sb., potom musím říci, že já jsem nebyl jeho autorem. Souhlasím nebo přiznávám se tady k tomu, že jsem pro tento zákon hlasoval a ty důvody jsem na ústavně-právním výboru zřejmě ne příliš obratně vyjádřil. Děkuji vám za debatu a věřím, že se nám podaří posunout tuto záležitost o kousek dál. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. Pane zpravodaji, pane kolego Jaromíre Volný, vaše slovo k proběhlé diskusi.
129
Senátor Jaromír Volný: Já už věcně nebudu nic dodávat. Pouze připomenu, že v obecné rozpravě zazněl jediný návrh, a to návrh zákona zamítnout. Místopředseda Senátu Jiří Liška: V rozpravě zazněly všechny tři návrhy, jednak návrh schválit zákon, tj. z usnesení Stálé komise pro ochranu soukromí, pak návrh zamítnout a dále zazněl i návrh vrátit návrh s pozměňovacími návrhy. Senátor Jaromír Volný: Já mám pocit, že stálá komise Senátu nemůže plénu navrhovat nic. Pokud to navrhla, nelze to považovat za návrh. Ale pokud tady bude vůle hlasovat po návrhu na schválení, tak nechť dá pan předsedající hlasovat. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pan zpravodaj stálé komise nás seznámil s usnesením, ve kterém je návrh schválit návrh zákona, takže o tomto návrhu budeme po znělce hlasovat. Prosím, pane kolego Volný, ještě technickou poznámku před hlasováním. Senátor Jaromír Volný: Pracovníci legislativy souhlasí s mým právním názorem, že komise nemůže Senátu předkládat žádné návrhy. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vycházel jsem z toho, že návrh na schválení tady zazněl v průběhu vystoupení pana kolegy zpravodaje z komise. Myslím si, že bychom o tomto návrhu měli hlasovat. Tento návrh zde zazněl, takže o něm nyní dávám hlasovat. Kdo souhlasí, abychom schválili tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 54, registrováno 65, kvórum 33, pro jeden, proti 22. Návrh byl zamítnut. Hlásí se pan předseda Senátu, prosím, máte slovo. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já samozřejmě ctím výsledek a budeme hlasovat dále. Ale v každém případě, pane předsedající, byla to chyba, že jsme o tom hlasovali, protože komise nemá právo navrhovat, a byla to zpráva komise. V komisi mohou být i nečlenové Senátu, a pak by to mohlo být samozřejmě ve střetu zájmů jako blázen… Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, je to poučení pro příště. Budeme nyní hlasovat o návrhu zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 55, registrováno 67, kvórum 34, pro 48, návrh byl schválen. Návrh zákona tedy byl zamítnut. Nyní ještě budeme hlasovat o pověření, kdo s tímto návrhem půjde do Poslanecké sněmovny. Doporučuji, aby to byl pan kolega Jaromír Volný, a prosím někoho z komise nebo z ústavně-právního výboru. Komise doporučila návrh schválit, takže někoho spíš z ústavně-právního výboru, kdo je ochoten s panem kolegou Volným odůvodnit usnesení v Poslanecké sněmovně. (Z pléna se hlásí senátor Jiří Oberfalzer.) Dobře, pan kolega Jiří Oberfalzer. Budeme tedy ještě hlasovat o návrhu, aby Senát v Poslanecké sněmovně zastupovali kolegové Jaromír Volný a Jiří Oberfalzer. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 56, registrováno 68, kvórum 35, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.
130
Děkuji, pane poslanče, děkuji, pane zpravodaji. Než přistoupíme k dalšímu bodu našeho odpoledního jednání, dovolte mi oznámit, že pan ministr Václav Jehlička se omlouvá z odpoledního jednání. Kolegyně a kolegové, ještě jednou se omlouvám za komplikace, které jsem způsobil. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jsme u návrhu zákona Návrh zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů Jde o senátní tisk č. 197. Prosím ministra životního prostředí Martina Bursíka, aby nás seznámil, s návrhem. Zároveň ho vítám. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předkládám vám návrh zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě, což je zákon, který je čistou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady v odpovědnosti za životní prostředí. Myslím si, že v úvodu je důležité říci, že návrh zákona striktně vychází z uvedené směrnice a nejde nad rámec směrnice. Diskutovali jsme to opakovaně na ministerstvu životního prostředí a nebylo ani jednoduché návrh zákona úspěšně provést vládou ČR a dokonce ani PS. Maje tradičně dobrou zkušenost a pocity z projednávání v Senátu s určitým napětím očekávám, jak se zachováte nyní po prezidentské volbě a také k tomuto návrhu zákona v Senátu. Budiž mi uklidněním, že projednáváme zákon na Zelený čtvrtek. Ve finále by to snad mohlo dopadnout dobře. Otevřeně vám říkám, že jsem se s návrhem zákona poměrně dlouhou také trápil. Směrnice, kterou připravila ekonomická komise a Rada a schválil parlament, je zajímavá v tom, že je to první pokus EU řešit jiným způsobem než dosud – složkově – škody na životním prostředí a předcházet ekologické újmě komplexním způsobem, ekosystémovým. Je pravda, že když se podíváme na stávající legislativu životního prostředí v ČR složkovou a porovnáme se směrnicí, kterou transponujeme do našeho právního řádu tímto pokusem, ukazuje se, že celá řada instrumentů nám chybí. V našich zákonech není stanovena povinnost provádět preventivní opatření v případě, že hrozí vznik ekologické újmy na jednotlivých složkách životního prostředí, neexistuje u nás objektivní odpovědnost provozovatelů vybraných rizikových činností ve vztahu ke složkám životního prostředí, nejsou stanoveny nápravy a způsoby nápravy ekologické újmy. Znamená to, že není důsledně princip pro znečišťovatele prováděn a nestanoví se ani povinnost, kdo hradí náklady za ekologickou újmu. Nemáme dosud v legislativě tzv. finanční zajištění, tzn., jistotu, jestliže nějaký subjekt poškodí životní prostředí závažným způsobem , aby byl finančně zajištěn a neutekl z odpovědnosti. Pak by to musel hradit z veřejných prostředků stát. Specificky nám chybí zákon, který by složkově upravoval půdu. Máme zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a lesní zákon, ale nemáme ochranu půdy tak, jak to vyžaduje směrnice. K tomu je třeba říci, že Evropská komise připravuje rámcovou směrnici o půdě, ale směrnice havarovala na Evropské radě. Britové, Němci a Francouzi to odmítli, protože mají svou vlastní úpravu. Alespoň výsek, který specifikuje tato nová směrnice Evropského parlamentu o odpovědnosti na životním prostředí, potřebujeme upravit. Návrh zákona se vztahuje na provozovatele vybraných provozních zařízení, která jsou považována za riziková. Jde například o skládky, spalovny odpadu,
131
úložiště těžebních odpadů, velké průmyslové podniky nebo přeshraniční přepravu odpadů. Provozovatelé mají povinnost v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy provádět preventivní opatření. Když k újmě dojde, mají za povinnost provést nápravná opatření. Důležité je, že zákon nestanoví povinnosti obcím – to bych vzkázal především panu senátorovi Kuberovi a naopak by obcím tento návrh zákona měla pomoci. Provedli jsme také hodnocení dopadu regulace RIA. Výstupem z toho bylo, že ekonomické dopady mohou být pouze k provozovatelům rizikových činností částečně ke státu, ale nikoliv k obcím. Co je na návrhu podstatné je to, že postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi aktivitou subjektu a mezi újmou a nevyžaduje se prokázání protiprávní činnosti. Je možné, že provozovatel to činí v rámci povolené činnosti, a přesto dojde k ekologické újmě, a má za povinnost uvést to do původního stavu či do stavu blízkého původnímu stavu. Pak je tam založeno, že mu mohou být proplaceny zpětně vynaložené náklady na provedená nápravná opatření. Jsou tam různé formy uvedení do původního stavu. Jsou tam tři různé kategorie. Ve vládě jsme nejvíce diskutovali téma finančního zajištění. Ukazuje se totiž, že stávající pojišťovnický trh nenabízí takové instrumenty, které by mohly subjekty využít. Je to čerstvá materie. Očekává se, že teprve v roce 2010 předloží Evropská komise zprávu o účinnosti směrnice a o podmínkách finančního zajištění, a teprve na základě vyhodnocení toho, jak pojišťovnické trhy zareagovaly na tuto směrnici a zákony v jednotlivých členských státech, bude možno vyhodnotit, jaké jsou nabídky těchto produktů na pojišťovnickém trhu. Z tohoto důvodu jsme se ve vládě rozhodli přistoupit k odkladu účinnosti povinnosti zabezpečit finanční zajištění o pět let. Znamená to, že finanční zajištění by bylo povinné od 1. 1. 2013. Ostatní části zákona podle předkladu by měly nabýt účinnosti tři měsíce po publikaci ve Sbírce zákonů. Tolik překlad. K pozměňovacím návrhům, které byly přijaty ve výborech Senátu. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučil vrátit návrh Poslanecké sněmovně se čtyřmi pozměňovacími návrhy. Velmi podrobně jsme je analyzovali s tím, že vzhledem ke skutečnosti, že podle našeho názoru pozměňovací návrhy jsou spíše formálního charakteru a nemění zásadním způsobem návrh zákona, dovolím si vás požádat, abyste vyjádřili souhlas s návrhem zákona ve znění, ve kterém byl tak pracně schválen PS. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení číslo 197/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Bedřich Moldan, kterého prosím o zpravodajskou zprávu. Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr vysvětlil dost podrobně, o čem předloha zákona je, nebudu to opakovat. Dovolte mi jen několik poznámek. Zákon poprvé operacionalizuje pojem ekologická újma, protože je to pojem v našem právním řádu ojedinělý. V mezinárodním právu se to příliš nerozlišuje. My rozlišujeme mezi ekologickou újmou a ekologickou škodou. Škoda je tehdy, když nastane nějaké konkrétní osobě, ať už právnické nebo fyzické, zatímco újma je obecně definována v zákoně 17 – když se stane něco nepříznivého pro životní prostředí a nikomu to nepatří. Tato transpozice směrnice, která podle našeho názoru
132
zcela shodného s tím, co tady vysvětlil pan ministr, nejde nad rámec směrnice, která měla být již transponována před rokem. Právě proto, že jde o materii velmi novou a neobvyklou a složitě právnicky uchopitelnou, došlo km tomu, že je tady určité zpoždění. V současné době máme na krku určité rozhodnutí Evropského soudního dvora a jsme poněkud v časové tísni. Zdá se, že se směrnici podařilo transponovat do zákona. Předloha zákona stanoví podmínky, za nichž vzniká povinným osobám, což jsou podnikatelé a další osoby vykonávající vybranou činnost, povinnost provádět preventivní, a pokud vybranou činností dojde k ekologické újmě na uvedených přírodních zdrojích, nebo taková újma bezprostředně hrozí – to je také novinka, že se zde hovoří o bezprostřední hrozbě újmy – ukládá také nápravná opatření. Vybranými činnostmi zákon rozumí například používání zařízení, která podléhají integrované prevenci podle zákona o integrované prevenci a zařízení pro nakládání s odpady, vypouštění odpadních vod do povrchových vod, odběr povrchových a podzemních vod, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami nebo přípravky a jejich přepravu, nakládání s geneticky modifikovanými organismy, či přípravky nebo přeshraniční přeprava odpadů. Zákon považuje za ekologickou újmu jen takovou újmu, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, což jsou tři kategorie – volně žijící živočichové, planě rostoucí rostliny, přírodní stanoviště, to je první kategorie, druhá kategorie – podzemní a povrchové vody, třetí je půda. Z hlediska odpovědnosti provozovatelů je zákon stejně jako směrnice postaven na principu objektivní odpovědnosti. Hovoří se tady pouze o takové újmě, která je měřitelná. Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon proti stávající právní úpravě obsažené ve složkových zákonech je, že podmínkou provedení nápravných opatření provozovatelem není jen jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovědnosti nebo povinnosti provést nápravné opatření postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností a vznikem ekologické újmy. Nevyžaduje se prokázání protiprávnosti a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Návrh zákona tedy vychází z toho, že ke vzniku ekologické újmy může dojít i na základě povolené činnosti. Provozovatelé jsou povinni provádět preventivní a nápravná opatření a nést náklady, nicméně v případě, kdy provozovatel způsobí ekologickou újmu a neporuší přitom zákon nebo příslušné povolení, mohou jim být na základě zákona zpětně proplaceny vynaložené náklady na provedená nápravná opatření. Návrh také stanoví za určitých podmínek provozovatelům vybraných činností povinnost zabezpečit si finanční krytí nákladů na preventivní nebo nápravná opatření s tím, že její plnění je odloženo do roku 2013. Zdůvodnění tady pan ministr jasně vysvětlil. Předložený návrh je transpozicí příslušné evropské směrnice a neobsahuje žádné její rozšíření. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se na své 26. schůzi, která se konala 12. března 2008, zabýval projednáním této předlohy. Po úvodním slově Ing. Ruth Bízkové, náměstkyně ministra životního prostředí a zpravodajské zprávě senátora Bedřicha Moldana a po rozpravě doporučil Senátu parlamentu vrátit návrh zákona PS parlamentu s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu parlamentu senátora Bedřicha Moldana a pověřuje předsedu výboru senátora Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu parlamentu.
133
Dříve než vás seznámím s pozměňovacími návrhy, dovolte mi konstatovat, že jako zpravodaj jsem po dosti obsáhlých konzultacích dospěl k závěru, že doporučím výboru, aby schválil tento zákon bez pozměňovacích návrhů. Důvod je takový, že pozměňovací návrhy sice mohou dílčím způsobem přispět k určitému zpřesnění některých paragrafů, ale nevyjadřují se k podstatě zákona. Sám jsem je nedoporučoval, ale byly podány. Dovolím si je přečíst. Jsou čtyři pozměňovací návrhy. První je v § 2 písm. i za slova fyzická osoba vykonávající nebo řídící provozní činnost vložit slova „zařazenou do seznamu provozních činností uvedených v příloze č. 1 zákona nebo další činnost, která splňuje podmínky stanovené v § 5 odst. 2“. Za druhé. V § 7 odstavec 7, na konci první věty slova „může určit, která nápravná opatření budou provedena jako první“ nahradit slovy „může určit provádění nápravných opatření“. Za třetí. V § 19, odstavec 1, písmeno a), za slova § 6 odstavec 1, doplnit slova „nebo podle odstavce 6, čtyři věty první“. Za čtvrté. V § 19, odstavec 1, písmeno c) za slova „§ 7, odstavec 1 doplnit „podle § 7, odstavec 4 věty první“. Dovolím si signalizovat, že v obecné rozpravě vystoupím jako senátor a navrhnu chválení tohoto zákona. V situaci, kdy zákon by nebyl schválen, dovolím si přednést některé pozměňovací návrhy, které odůvodním, a jsou jiné, než je navrhl výbor. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otázka pro plénum zní: Navrhuje někdo podle § 107 našeho jednacího řádu, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval? Nikdo se nepřihlásil. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se v tuto chvílí hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, především poprosím pana předsedu – je velmi přísný, že začnu mluvit o náměstkyni primátora Markétě Reedové. On bude říkat, že to nesouvisí s tímto zákonem, ale po druhé větě pozná, že to s tím velmi souvisí. Ten problém, který ona nadnesla a který naše veřejnoprávní média zajímá už celý týden, je o tom, že Dopravní podnik hl. m. Prahy bude stíhat nehodné poslance a senátory, pokud by se pokoušeli jet na základě zákona zadarmo. A je to založeno na tom, že stát nemůže ukládat soukromým dopravcům zákonem, že někoho mají vozit zadarmo. V takovém případě ovšem nemůžeme tento zákon schválit, protože tento zákon nařizuje paradoxně soukromým právnickým osobám mnohé, a to velmi nepříjemné, a státní podniky z toho režimu vyjímá. To je zvláštní, proč tam tedy nejsou všechny podniky včetně státních. I státní podniky mohou způsobit ekologickou újmu. Já vám řeknu, proč tam nejsou, protože ony by musely platit vysoké pojistné, které bude nezbytné pro to, aby, kdyby způsobily ekologickou újmu, byly pojištěny, a to by se dotklo jejich případného hospodářského výsledku. A kdyby např. takovou ekologickou újmu způsobil ČEZ, tak by stát měl menší dividendu. Takže proto byly vyjmuty státní podniky a proto také i Markéta Reedová teď ví, že je možné zákonem nařídit něco i soukromému subjektu. Bylo to tak jasné, že se vůbec divím, co se kolem toho dělo. Říkám to jenom proto, jinak bych o tom nemluvil. Ten zákon je samozřejmě špatný a i vláda a dokonce i pan ministr ví, že je špatný, ale protože je to směrnice, tak je to směrnice, a i když je směrnice špatná, tak jednou jsme tam, tak musíme směrnici dodržovat.
134
Já se nebudu zabývat vlastní materií zákona, ale můj pozměňovací návrh bude spočívat v něčem jiném. V tom zákoně se dává neziskovým organizacím opět obrovská pravomoc, téměř stejná jako státním orgánům, do tohoto procesu vstupovat. Já jejich možnost ještě rozšiřuji, protože na rozdíl od dlouhých vět, které musí mít poznámky pod čarou 12 a 13, já je mít nemusím, a ten odstavec jsem upravil tak, že to mohou podávat všechny fyzické a právnické osoby, ale ty, které jsou ekologickou újmou dotčeny a nebo u nichž je takové dotčení pravděpodobné. Důvod, proč to navrhuji, je snadný. Vzpomeňte si na všechny příběhy v České republice, kdy organizace sídlící v jižních Čechách vstupují do řízení konajících se v Brně a naopak. Já navrhuji to, aby to mohly dělat ale ty, kterých se ta problematika dotýká. Aby nebylo možné to, co je např. možné podle zákona č. 114, že už po sedmnácté prohrály spory o dálnici D8 a znovu podávají další a další návrhy, opět nacházejí další a další brouky nebo jeřáby české, aby zabránily té stavbě. A často to dělají tak ne úplně nezištně, jenom proto, že je jim zájem přírody nade vše, ale velmi často to dělají z důvodů velmi zištných a ty případy jsou známé, jak najednou třeba za něco tu žalobu zase stáhnou a netýká se to přírody. Takže moc prosím o podporu tohoto návrhu. Já až bude někdy otevřen zákon 114, tak opět budu navrhovat i tam, protože to, že města musí posílat všechna stavební povolení, která si tyto organizace vyžádají, protože jim to zákon 114 umožňuje, a ony si pak jenom vyberou ta, která budou blokovat, a k tomu právě chtěly využít referenda, které jsme tady dnes probírali. Protože ono to je velmi snadné, když lidi vystrašíte, tak oni podepíší všechno. Já budu zítra řešit také jednu petici o kamionech, které nikam nepojedou, ale někdo někoho vyplašil, že tam pojedou a ony tam ve skutečnosti žádné nepojedou. Takže prosím o podporu tohoto návrhu, který není podle mne proti směrnici EU, protože jim dává veškerá práva, dokonce rozšiřuje počet těch organizací, protože výčet není nikdy úplný a vždycky se může najít ještě nějaká, která tam nebyla, a bude se muset ten zákon novelizovat. Ale to, aby působily na celém území i tam, kde absolutně žádný zájem na tom mít nemohou, a jim stačí, aby si daly do stanov, každí tři občané založí sdružení, do stanov si dají, že předmětem činnosti sdružení je ochrana přírody, a už jsou v režimu tohoto zákona a už mohou ovlivňovat dění v celé republice. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dále se hlásil pan kolega Moldan. Připraví se pan senátor Martin Mejstřík. Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já si dovolím navrhnout pozměňovací návrhy, resp. odůvodnit, podám je v podrobné rozpravě, které se týkají dvou věcí. První věc je určité zpřesnění, které spočívá v tom, že v § 12 odst. 3 se navrhuje, aby v souladu se směrnicí, je to určité vyčištění toho návrhu, podle té směrnice mohou členské státy dovolit provozovateli, aby nenesl náklady na nápravu, na nápravná opatření, pokud provozovatel prokáže, že nejednal úmyslně ani z nedbalosti a že škody na životním prostředí byly způsobeny povolenou emisí nebo událostí. A tyto skutečnosti je třeba prokázat ve správním řízení, to znamená, že správní orgán o nich musí rozhodnout. Proto navrhnu příslušný pozměňovací návrh. Druhý pozměňovací návrh odpovídá na to, co konstatoval můj vážený kolega pan senátor Kubera. Skutečně tam došlo při schvalování v PS k dosti – po mém soudu a souhlasím s tím plně – nešťastnému pozměňovacímu návrhu, totiž že se z odpovědnosti finančního zajištění vypustily státní podniky, to znamená, formulace
135
je taková: Provozovatelé, kteří mají právo hospodařit s majetkem státu; tak navrhnu, aby toto bylo vypuštěno. Ještě mi dovolte, abych se vyjádřil k návrhu kolegy Kubery na změnu § 8. Tam si dovolím s tím zásadně nesouhlasit, protože srovnání se zákonem 114 tady rozhodně není namístě. Tady je jenom využita určitá dikce toho, kterých organizací se to týká, tento zákon. Jde o upozornění na možnost ekologické újmy, to je něco zcela jiného než nějaké zastavení stavby dálnice apod., to je něco naprosto kardinálně jiného, takže z toho důvodu si nemyslím, že by tady to bylo dostatečně odůvodněno. A navíc, jestliže bychom přijali tento pozměňovací návrh, a PS se k němu přiklonila, tak se vážně odchýlíme od zcela jednoznačné dikce směrnice, která zcela jasně hovoří o tom, jak je definováno v § 8, tak je jasně řečeno, že se týká fyzických a právnických osob, které mají dostatečný zájem na rozhodování o životním prostředí v souvislosti se škodami na životním prostředí, a nebo prohlašují, že došlo k porušení práva, je-li to požadováno správním právem procesním členského státu jako podmínka. A za tímto účelem se zájem jakékoli nevládní organizace usilující o ochranu životního prostředí a splňující všechny požadavky vnitrostátního práva považuje dostatečný pro účely tohoto odstavce. Takové organizace jsou také považovány za nositele práv, která mohou být porušena ve smyslu odstavce, který říká, že je možné upozornit na porušení práva. Já jsem přesvědčen, že tato formulace je naprosto jasná a jednoznačná a že to, co navrhuje pan senátor Kubera, není adekvátní směrnici a že by nebylo možno to považovat za dostatečnou transpozici. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Martin Mejstřík. Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Nechci být příliš zlý na Zelený čtvrtek, ale neodpustím si poznámku k panu senátorovi Kuberovi. Já s ním nemohu samozřejmě souhlasit, co se týká jeho námitek vůči nevládním organizacím se sídlem jiným než v obci nebo místě, kterého se potenciálně bude týkat nějaký problém. Notabene na toto téma zde hovořil daleko lépe kolega Moldan. Mně jde spíše o filozofický princip, takže mně se zdá to, co říká pan Kubera, jako naprosté nepochopení a já se obávám, že záměrné nechápání problematiky, protože samozřejmě nevládní organizace se sídlem třeba v Liberci, která má celostátní působnost a bude se chtít angažovat třeba v Brně, tak nevidím důvod, proč by měla být z tohoto vyřazena. Přijde mi to stejný typ argumentace, který jsme slýchali v době totality anebo slýcháme i nyní, když se zajímáme třeba o Kubu, tak nám Castro vzkazoval, starejte se o sebe. V době, kdy žijeme ve společném světě, což můžeme brát jako ten svět globální, ale i v menším rozměru jako občané této republiky, tak samozřejmě mne zajímá, co se děje v Brně, byť žiji v Praze. Takže směřuji k tomu, že jestli pan senátor Kubera míní vážně to, co zde říkal, tak potom by měl podle mne upravit svůj pozměňovací návrh, protože tím, co zde navrhuje, se nedocílí toho, co chce. On by tam měl vyloženě konstatovat, že právnické a fyzické osoby musí být přímo registrovány v tom místě. Nevím, vzpomenete si, jak to chcete, ale i věcně to je špatně, co navrhujete. Takže znovu, doufám, že jednou zde přestaneme slýchat slova o ekoteroristech, protože nikdo z těch, kteří se o životní prostředí zajímají, tak
136
ekoteroristé nejsou, ale jsou to lidé, kteří sdílí společnou zodpovědnost nebo se o to alespoň snaží. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nemám právo vás komentovat, ale slovo ekoterorista jsem tady neslyšel, takže jste to pravděpodobně slyšel někde jinde. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Já nebudu reagovat na slova kolegy Mejstříka, ale jen připomenu to, co tady říkal pan senátor Moldan. On neřekl odst. 4, já vám ho tedy přečtu. Nestátní nezisková organizace má možnost stát se účastníkem řízení podle odst. 1, pokud se do osmi dnů od zveřejnění oznámení o zahájení řízení na portálu veřejné správy písemně přihlásí k řízení u příslušného orgánu. Takže nejenže na něco upozorňuje a pak někdo koná, ona se stává účastníkem řízení. Mně to nevadí, ale pokud je to právnická nebo fyzická osoba, která je nějak tou ekologickou újmou dotčena. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo, končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Máte slovo. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně, pane předsedo. Já děkuji za debatu, myslím si, že velkou část argumentace za mne převzal pan senátor Bedřich Moldan, takže mu za to chci poděkovat. K pozměňovacímu návrhu pana senátora Kubery, který se týká účasti veřejnosti na možnosti také podat žádost o řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření. Tady musím říci, že citoval naprosto přesně pan zpravodaj senátor Moldan článek 12 odst. 1, to je směrnice o ekologické újmě, což je de facto promítnutí Aahurské směrnice do této směrnice, kterou my tímto zákonem transponujeme do našeho právního řádu. Kromě toho, že my bychom se tímto pozměňovacím návrhem dostali do rozporu se směrnicí s možnými důsledky, tak si myslím, že stojí za to také zamyslet se nad tím, že při vší úctě a s dovolením, ta formulace, kterou navrhujete, je velmi široká a ohromně vágní. Protože navrhujete, že tu žádost mohou podat fyzické a právnické osoby, které jsou ekologickou újmou dotčeny, ale jestliže se jedná o preventivní opatření, tak stěží mohou být ekologickou újmou dotčeny, protože k ní ještě nedošlo. To je myslím první slabé místo toho návrhu. A nebo, u nichž je takové dotčení pravděpodobné. A tady bych se podíval na to, jak se správní úřady budou vypořádávat s tím a rozlišovat, jestli ten, kdo podal žádost, je skutečně oprávněn k tomu ji podat a zároveň je účastníkem řízení a nebo není, protože to umožňuje tak široký výklad, že si myslím, že tak, jak je to specifikováno v návrhu zákona, kde se jedná o explicitně vymezená občanská sdružení nebo nadace nebo nadační fondy, tak si myslím, že tam není sporu. Tam prostě buď předloží ty dokumenty a mají to právo anebo nemají. A jenom si myslím, že příměr k zákonu 114 a k negativním zkušenostem z jeho aplikace tady v tom konkrétním případě podle mého názoru skutečně nesedí. Takže tady já bych nedoporučoval přijetí tohoto pozměňovacího návrhu. To, kde považuji za oprávněné se zamyslet nad pozměňovacím návrhem, to je poslední pasáž, kterou zde přednesl pan senátor Moldan, a totiž vlastně náprava pozměňovacího návrhu, který přednesl v PS pan poslanec Zgarba, kdy vypustil z toho okruhu osob, které jsou povinny se finančně zajistit, státní podniky. To je samozřejmě klientelismus a přirozeně, že to principiálně není správné. A toto je snad
137
jediný pozměňovací návrh, který bychom z principiálních důvodů, protože jinak ani ne tak z důvodů ochrany životního prostředí, protože jinak to padne na stát ty závazky a budou hrazeny z veřejných zdrojů, ale čistě z principiálních důvodů a nějakého liberálního a férového přístupu k subjektům, toto bychom uvítali jako MŽP. Otázkou ovšem je, jestli tento jeden návrh a pak několik dalších, které považujeme za povýtce formální, jestli stojí za to, a to je na vašem ctěném uvážení, do toho jít. Protože pravdou také je, že směrnice měla být transponována ke 30. 4. 2007, že bylo zahájeno řízení o porušení článku 226 Smlouvy o Evropském společenství a že Evropská komise hodlá v nejbližší době podat na ČR žalobu k Evropskému soudnímu dvoru a je zřejmé, že jestliže nebudeme mít tu transpozici, tak je pravděpodobnost, která hraničí s jistotou, že u toho soudu prohrajeme. Čili tady nechávám samozřejmě na vaší úvaze, jak se k tomu postavíte. Já bych byl přirozeně úplně nejraději, kdyby zákon prošel ve tvaru, ve kterém byl schválen v PS, a měli jsme to za sebou. Jinak, a to je poslední úvaha, já tam, kde jsem byl chycen za slovo, že směrnice je špatná a tudíž návrh zákona je špatný, já jsem to úplně takto nemyslel. Je to systémově úplně nový přístup k ochraně životního prostředí. Je to něco, co nevíme přesně, jak ty nástroje budou efektivní. Spíše máme za to, že to bude vyžadovat určitý čas, než si ta aplikace sedne a možná nějaké další úpravy, ale principiálně ten princip k tomu, že se vlastně nahlíží na ochranu životního prostředí, takhle systémově, komplexně z pohledu a ekosystémově, to vidíme jako koncepčně správné. Čili není to tak, že bychom k tomu přistupovali totálně úkorně, ale brali bychom to pouze jako nějakou povinnost nebo nutnost. Ještě jednou vám děkuji za tu debatu. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Poprosím pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit, pana senátora Moldana. Nechce se vyjádřit. Takže jestli mne paměť neklame, nepřišel návrh schválit ani zamítnout. Takže přišel, proto mám potvrzeno, že mám chabější paměť. Takže budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování o návrhu schválit tento návrh zákona. Kdo je pro, zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 57 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 22, proti 7, návrh byl zamítnut. Otevírám podrobnou rozpravu. Do té se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Já jenom, než načtu ten pozměňovací návrh, aby bylo jasno, pane ministře, já ho podpisuji, takže to, co jste říkal, nebyla pravda. Paragraf 8 – originál: osoby dotčené ekologickou újmou nebo osoby, u nichž je takové dotčení pravděpodobné nebo. A já mám: mohou podat fyzické a právnické osoby, které jsou ekologickou újmou dotčeny nebo u nichž je takové dotčení pravděpodobné. To není vůbec žádný rozdíl proti tomu textu, který je v zákoně. Takže přečtu pozměňovací návrh: Za prvé: V § 8 upravit odstavec 2 takto: Žádost podle odst. 1 mohou podat fyzické a právnické osoby, které jsou ekologickou újmou dotčeny nebo u nichž je takové dotčení pravděpodobné. Poznámky pod čarou 12 a 13 vypustit. Následující poznámky pod čarou a odkazy na ně odpovídajícím způsobem přeznačit. Za druhé: V § 8 vypustit odstavec 4, dosavadní odstavec 5 označit jako odstavec 4. Děkuji.
138
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pan senátor Moldan se hlásí. Jinak je tam takové tlačítko, pane kolego, abych vás příště nepřehlédl. Senátor Bedřich Moldan: Já se omlouvám, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, dovoluji si navrhnout tři pozměňovací návrhy, které vám byly rozdány. Přesto je přečtu. V § 3 se odstavec 2 zrušuje a stávající odstavce 3 a 4 přečíslují. Za druhé: § 12 odst. 4 zní: Příslušný orgán rozhodne, zda provozovatel činnosti uvedené v příloze 1 k tomuto zákonu, který provedl nápravná opatření k odstranění ekologické újmy nebo za kterého je zajistil příslušný orgán, nenese jejich náklady, pokud prokáže, že a) neporušil právní předpisy nebo rozhodnutí vydaná na jejich základě a ekologická újma byla způsobena emisí nebo událostí, která byla výslovně povolena podle zvláštních předpisů, poznámka 17, nebo b) podle stavu vědeckých a technických znalostí v době, kdy došlo k emisím nebo k dané provozní činnosti, nebylo uvažováno za pravděpodobné, že by způsobily ekologickou újmu. Za třetí: Z § 14 odst. 3 se vypouštějí slova „a provozovatelé, kteří mají právo hospodařit s majetkem státu“. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, kdo další se hlásí? Nikdo. Končím podrobnou rozpravu a ptám se, jestli se chce pan ministr vyjádřit. Až potom ve stanovisku. Pan zpravodaj – toho bych poprosil, aby nás provedl hlasováním o pozměňovacích návrzích tak, jak zazněly. Máte slovo. Senátor Bedřich Moldan: Děkuji za slovo, pane předsedo, já bych si dovolil navrhnout, abychom hlasovali v podstatě podle jednotlivých paragrafů, protože spolu příliš nesouvisejí a jenom v některých případech si dovolím navrhnout hlasování společné. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, začněte nějakým návrhem. Senátor Bedřich Moldan: Začnu tím návrhem, který máte na lavicích, to jsou pozměňovací návrhy z výboru, jsou čtyři a já si myslím, že můžeme ty poslední dva spojit, ale ty první se týkají opravdu jiných věcí. První návrh je – v § 2 písm. i) za slova „fyzická osoba vykonávající nebo řídící provozní činnost“ vložit slova „zařazenou do seznamu provozních činností uvedených v příloze číslo 1 zákona, nebo další činnost, která splňuje podmínky stanovené v § 5 odst. 2“. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže já nejprve svolám všechny a pak budeme hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji v této chvíli hlasování o prvním návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Nezeptal jsem se na stanovisko pana ministra. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Já jsem se neozval, protože je v tomto případě neutrální.
139
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já se omlouvám. Takže hlasování č. 58 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32, pro 43, proti jeden, návrh schválen. Další návrh, pane kolego. Senátor Bedřich Moldan: Další návrh je opět výborový. V § 7 odst. 7 na konci první věty slova „může určit, která nápravná opatření budou provedena jako první“ nahradit slovy „může určit pořadí prováděných nápravných opatření“. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky. Pan ministr – stanovisko. (Neutrální.) Zpravodaj. (Neutrální.) Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 59 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32, pro 48, proti 1. Návrh byl schválen. Další. Senátor Bedřich Moldan: Další je bod 3 a 4 návrhu výboru. Oba se týkají § 19, jde o doplnění § 19 odst. 1 písm. a) a písm. c) stejnými slovy, která máte před sebou. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan ministr – stanovisko. (Také neutrální.) Pan zpravodaj. (Neutrální.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 60 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32, pro 48, proti 1. Návrh schválen. Další. Senátor Bedřich Moldan: Jako další bych navrhl hlasování o pozměňovacích návrzích pana senátora Kubery, o kterých můžeme hlasovat najednou, protože se týkají oba § 8 a spolu souvisejí. Máte je před sebou, takže myslím, pane předsedo, že můžeme hlasovat. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Stanovisko pana ministra. (Zdvořilý nesouhlas.) Neznám tento název, ale budiž. Pan zpravodaj. (Nesouhlas.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 61 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 33, proti 8. Návrh byl schválen. Další. Senátor Bedřich Moldan: Další návrh je můj vlastní návrh, u kterého soudím, že je možno hlasovat zároveň o prvním a druhém bodu, protože se týká podobných otázek. Týká se to § 3 a § 12. Opět to máte před sebou. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Stanovisko pana ministra. (Souhlas.) Pan zpravodaj. (Souhlas.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 62 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 56, proti nikdo. Návrh schválen. Další. Senátor Bedřich Moldan: Poslední pozměňovací návrh je opět můj. Je to bod 3. Máte to před sebou. Přesto to přečtu, protože tento návrh považuji za velmi
140
důležitý: Z § 14 odst. 3 se vypouštějí slova „a provozovatelé, kteří mají právo hospodařit s majetkem státu“. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane ministře, vaše stanovisko. (Souhlas.) Pane zpravodaji. (Souhlas.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 63 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 56, proti nikdo. Návrh byl přijat. Budeme hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně návrh zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 64 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 54, proti jeden. Návrh byl schválen. A nyní si musíme určit v souladu s naším usnesením, kdo přednese tento náš pozměněný návrh a obhájí ho v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byl pan senátor pan Bedřich Moldan, ale potřebuji ještě jednoho. Hlásí se někdo? Pan senátor Bárek je jako druhý. Takže v daném okamžiku budeme hlasovat o pověření pana senátora Bedřicha Moldana a pana senátora Bárka, aby odůvodnili náš závěr Poslanecké sněmovně. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 65 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pane ministře, já vám děkuji, děkuji i zpravodaji. My se tady vyměníme s kolegou Šnebergerem. Vítám pana ministra financí Kalouska, jehož seriál začíná. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ještě jednou hezké odpoledne, dámy a pánové. Dalším bodem je: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Doufám, že čtení názvu toho zákona nebude delší než projednávání zákona samo. To by mě opravdu překvapilo. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 194. Poprosím přítomného a připraveného pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych předložil z pověření vlády návrh
141
zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Motivem této předlohy je za prvé implementace směrnice z roku 2005 č. 14 Evropského společenství, za druhé vylepšení právní normy na základě dosavadních zkušeností. Dovolte, abych připomněl hlavní změny, které tento návrh přináší. Je to zejména navýšení minimálního limitu pojistného plnění pro škodu na věci ze současných 18 milionů na 35 milionů. Dochází k výraznému zvýšení pojistné jistoty tím, že z garančního fondu v případě škod způsobených provozem nezjištěných vozidel, za která odpovídá nezjištěná osoba, po platnosti tohoto zákona už nebude vyloučeno plnění za věcnou škodu v případech, že je plnění i za újmu na zdraví. Dojde k významnému zjednodušení prokazování pojištění odpovědnosti. Navrhujeme zrušit doklad o pojištění odpovědnosti, protože zcela nejenom na území státu, ale i jako mezinárodní doklad postačí zelená karta. A protože na neplatiče by měla být přísnost, tak tento návrh navrhuje výrazné zvýšení pokut za neplnění povinností stanovených, včetně toho, že stanovuje spodní a horní hranice. Návrh zákona byl projednán v Poslanecké sněmovně, schválen s některými pozměňujícími návrhy, s kterými jsem souhlasil, protože nevedly k omezení teoretického počtu nepojištěných a tedy nezákonně provozovaných vozidel. Já bych chtěl poděkovat senátorům z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ústavně-právního výboru za projednání této novely a samozřejmě požádat o schválení předloženého zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: : Děkuji, pane ministře. Sedněte si, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán ÚPV. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Žáka. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 194/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 194/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Igor Petrov, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Igor Petrov: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, myslím si, že vše bylo řečeno zástupcem předkladatele, panem ministrem. Dovolte, abych možná jenom doplnil takové zajímavosti. Jedna z nich – jedná se o zákon, který má dlouholetou tradici. První zákon, který řešil tuto problematiku, pochází již z roku 1935. Pak bych možná ještě doplnil pana ministra v tom smyslu, že limity pojistného plnění jsou nastaveny v této úpravě zákona tak, aby se daly automaticky upravovat dle komisí zveřejněných limitů v Úředním věstníku Evropské unie. Zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z hlediska dopadu na státní rozpočet se dá říci, že bude mít částečný dopad z titulu navýšení pojistného u vozidel provozovaných organizačními složkami státu. Z legislativního procesu – ve 3. čtení pro návrh hlasovalo 174 ze 182 přítomných poslanců, což znamená, že byl přijat naprostou většinou. Nyní závěr. Po projednání v našem výboru, přestože legislativní odbor měl řadu připomínek, myslím si, že tyto připomínky nemění podstatu zákona a lze je použít do budoucna při dalších úpravách tohoto zákona, ale myslím si, že není nutno je uplatňovat v této chvíli jako pozměňující návrhy. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu tedy doporučuje přijmout návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.
142
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Posaďte se, prosím, u stolku zpravodajů. Zeptám se pana zpravodaje Žáka z ústavně-právního výboru, zda nám chce přednést svoji zprávu. Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Žák: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, ústavně-právní výbor projednal na své 18. schůzi dne 5. března 2008 tisk č. 194 a svým usnesením doporučuje plénu Senátu schválit tento návrh zákona, tak jak byl postoupen, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu ústavně-právního výboru pana senátora Jaroslava Kuberu seznámit s výsledkem jednání výboru předsedu Senátu. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Standardně se zeptám, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se zákonem nezabývat. Nikdo se nepřihlásil. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy k tomuto návrhu zákona? Nemám nikoho přihlášeného písemně ani na monitoru, nevidím nikoho, že by se hlásil z místa. Uzavírám tedy obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Nebudu se tedy ptát pana ministra, ani garančního zpravodaje, ani zpravodaje ústavně-právního výboru, jestli se chtějí vyjádřit. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat o jediném návrhu, a to je návrh schválit tento návrh zákona tak, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Dámy a pánové, vyslechněte si naši krásnou znělku. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh zákona. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 66 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu garančnímu zpravodaji, pan ministr ještě bude pokračovat dalšími body. Následujícím bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 195 a já poprosím teď pana ministra financí, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dovolte, abych velmi stručně osvětlil velmi krátkou novelu, jejímž smyslem vlastně je označení speciálního certifikačního pracoviště Celní správy České republiky. Vychází to z motivu práva uznat statut oprávněného hospodářského subjektu těm subjektům, které jsou dostatečně kreditibilní, včas platí, skládají jistoty a chovají se řádně. Tak komunitární právo od roku 2005 jim umožňuje udělit certifikát oprávněného hospodářského subjektu, což
143
pak znamená významné výhody při kontrole celními orgány, jsou prostě méně šikanovány, protože jsou důvěryhodné. A v zákonu musí být označeno pracoviště, které má právo toto oprávnění oprávněného hospodářského subjektu udělovat a také odnímat při porušení povinností, neboť toto udělení pak platí na celém území Evropské unie. Je vám tedy předkládána novela, že tímto pracovištěm bude pověřeno Celní ředitelství v Českých Budějovicích. Prosím o schválení tohoto návrhu. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 195/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Nádvorník. Prosím, pane senátore, předneste nám zpravodajskou zprávu. Senátor Jan Nádvorník: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil se svojí krátkou zpravodajskou zprávou. Jedná se opravdu o malou novelu zákona o Celní správě České republiky a novelu celního zákona, kterou předložila vláda. V zákoně o Celní správě České republiky se konkretizuje celní úřad, který bude v Českých Budějovicích. Dovolte, abych vás seznámil s legislativním procesem. Návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně předložen 27. července 2007 s tím, aby s návrhem vyslovila souhlas již v prvním čtení. Vzhledem k tomu, že proti tomuto postupu byla vznesena námitka, Poslanecká sněmovna na své 22. schůzi, která proběhla 16. října 2007, v prvém čtení přikázala návrh zákona k projednání rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor projednal návrh zákona dne 8. listopadu 2007 a v přijatém usnesení doporučil Poslanecké sněmovně, aby vládní předlohu návrhu zákona schválila bez připomínek. Ve druhém čtení, které proběhlo na 27. schůzi dne 1. února 2008, byl přednesen jeden pozměňovací návrh týkající se účinnosti. Ve třetím čtení, které se uskutečnilo na téže schůzi, Poslanecká sněmovna projednávanou předlohu zákona schválila 181 hlasy z přítomných 192 poslankyň a poslanců, jeden hlas byl proti. Vážené dámy a pánové, doporučuji podle usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 23. schůze schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Zeptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu se návrhem zákona nezabývat? Nemám nikoho přihlášeného na monitoru. Poté tedy otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nemám nikoho zapsaného ani písemně, ani na monitoru, končím tedy obecnou rozpravu. Nebudu se obligátně ptát pana ministra ani garančního zpravodaje a rovnou krásnou znělkou přivolám nepřítomné do sálu. Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 57, kvórum je 29.
144
Zahajuji hlasování. Kdo je tento návrh zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu zákona, nechť stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 67 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji garančnímu zpravodaji, panu ministrovi ještě ne, má tu další návrhy. Dalším návrhem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o podpoře a ochraně investic, podepsaná dne 15. října 2007 v Praze Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 143 a uvede jej pan ministr financí. Pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, 15. října 2007 jsem v Praze podepsal s bahrajnským princem, neboť v Bahrajnu ministři financí jsou tradičně členy královského rodu, Dohodu o podpoře a ochraně investic. Neměli jsme do dnešního dne s Královstvím Bahrajn takovou dohodu. Je zpracována podle vzorové smlouvy s jednou poměrně významnou odchylkou, nicméně odchylkou, která nijak neruší právní jistotu investorů, a sice odchylkou, která se týká islámských investičních fondů, které musí být opřeny o právo šária. Oproti jiným investičním fondům v těchto fondech investoři nemají garantovaný automaticky zisk z úroků, ale alikvotní částí podílejí se jak na ztrátách, tak na ziscích. A co je ještě podstatnější, že tyto fondy nesmějí investovat do zakázaných aktivit, jako je výroba alkoholu, tabáku, popřípadě produkce pornografie. To znamená ten, kdo by svoji ekonomickou budoucnost viděl v těchto komoditách, nemůže to dělat přes investiční fondy v Bahrajnu. Jinak bahrajnská strana souhlasila se všemi našimi požadavky, jsou plně kompatibilní i se smlouvami v rámci Evropské unie a schválení této smlouvy výrazně posílí právní jistotu investorů obou zemí. Prosím tedy o její schválení. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 143/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 143/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Nádvorník, kterého požádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Nádvorník: Děkuji za slovo. Já myslím, že pan ministr všechno popsal. Je to naprosto standardní Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn. K Bahrajnu možná akorát taková zajímavost, že v Bahrajnu v roce 1932, myslím, že to bylo v červnu, byla vlastně objevena první ložiska ropy, takže tam se začalo poprvé na Blízkém východě těžit.
145
Ale spíš bych vás asi seznámil s usnesením našeho výboru, které doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o podpoře a ochraně investic, podepsaná dne 15. října 2007 v Praze. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. Chtěl bych se zeptat pana senátora Jirsy, ale on zde bohužel není, škoda, mohl nám říci něco zajímavého jakoby z historie Bahrajnu. Ale pana Jirsu bohužel oslovit nemohu, ztrácí pořadí. A otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nevidím nikoho, nemám přihlášeného nikoho písemně ani na monitoru, končím tedy obecnou rozpravu. Pan ministr ani pan garanční zpravodaj se logicky vyjadřovat nebudou k něčemu, co neproběhlo. Znělkou svolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat. Kolegyně a kolegové, budeme dávat souhlas k ratifikaci této dohody. V sále je aktuálně přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 68 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji garančnímu zpravodaji. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Novým Zélandem o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 26. října 2007 Tento tisk jsme obdrželi jako senátní tisk č. 151 a je to předposlední bod. Pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Je to další z dlouhého seriálu smluv proti zamezení dvojímu zdanění. Dovolte jen, abych zdůraznil, že Nový Zéland je poslední zemí ze všech zemí OECD, se kterou dosud tuto smlouvu nemáme platnou. Byla podepsána 26. října 2007, kdy jsem ji podepsal na ministerstvu financí v Praze s velvyslancem Nového Zélandu v České republice. Je to standardní modelová smlouva podle vzoru OECD, která dává daňovým rezidentům z obou zemí jistotu, že nebudou zdaněni dvakrát a oběma zemím dává jistotu, že budou mít svůj spravedlivý podíl na daňovém odvodu těchto rezidentů. Smlouva rovněž zakotvuje poměrně důležitou část, na které trváme u všech smluv tohoto typu v článku 26, a to je výměna informací, což je nástroj proti těm, kteří by si do jiné země chtěli ulévat nezdaněné peníze. Prosím os chválení této smlouvy. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane ministře.
146
Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 151/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vlastimil Sehnal. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 151/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého požádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, vůbec nebudu zdržovat, jenom vás seznámím s usnesením našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Novým Zélandem, zpravodajem určuje mne a já vám toto usnesení zde předkládám. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana senátora Vlastimila Sehnala, který právě přichází, zda se chce vyslovit? Není tomu tak. Dámy a pánové, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy také nemám nikoho přihlášeného, proto končím obecnou rozpravu, a znělkou přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Kolegyně a kolegové, budeme vyslovovat souhlas s ratifikací této smlouvy. Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvórum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 69 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji zpravodaji a požádám pana ministra, aby nám přednesl další bod, kterým je Konvergenční program České republiky (listopad 2007) Konvergenční program jste obdrželi jako senátní tisk č. 156. Poprosím tedy pana ministra, aby nám ho uvedl jako svůj poslední bod. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, tento dokument je poměrně podrobný, je to významný strategický dokument české vlády v oblasti její rozpočtové politiky. Vláda ho zpracovává vždy na podzim každého roku pro další období. Je to program její střednědobé fiskální konsolidace, který předkládáme Evropské komisi a Radě ministrů financí EU Ekofin. Program reflektuje skutečnost, že je s námi vedeno řízení o nadměrném schodku. Rovněž reflektuje skutečnost našeho závazku, že v roce 2008 snížíme deficit věrohodným způsobem pod tři procenta, dostatečně hluboko i pro případné cyklistické nepříznivé vlivy, aby tam byl dostatečný polštář pro případ, že by se ekonomika vyvíjela méně příznivě než dosud s cílem dlouhodobě věrohodně dosáhnout pokud možno vyrovnané bilance tak, aby v roce 2012 nebyl deficit vyšší než jedno procento. Po poměrně drtivé kritice, zcela oprávněné, svých kolegů na jaře roku 2007 se tento program na jaře 2008 setkal na Radě Ekofin s velmi příznivým hodnocením, což bylo možné zaznamenat i ve sdělovacích prostředcích. Evropská komise i rada ministrů financí Ekofin hodnotí první reformní balíček jako krok správným směrem, který významně přispěl ke konsolidaci veřejných rozpočtů, nicméně v hodnocení nás upozorňuje na skutečnost, které jsme si velmi dobře vědomi, že jsme nadále zemí
147
s vysokým fiskálním rizikem, což souvisí se stárnutím populace. Jsme vyzváni k tomu, co je i tak naší prioritou a úsilím, abychom s ohledem na předpokládaný nárůst výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva zlepšili dlouhodobou udržitelnost veřejných financí provedením nezbytné důchodové reformy a systému zdravotní péče. Dovolte, abych k tomu doplnil svůj komentář nad rámec tohoto programu. To, co parlament schválil v loňském roce, mi umožňuje bez problémů sestavit rozpočty hluboko pod tři procenta do roku 2010. Tam končíme a tím je program prvního balíčku vyčerpán. Pokud neprovedeme nezbytné systémové změny v důchodové a zdravotní reformě, pak v dalším období naprosto neodvratně v souvislosti se stárnutím populace se začnou nůžky bilanci mezi příjmy a výdaji rozevírat a o dlouhodobé udržitelnosti nemůže být řeči. Říkám to proto, abych zdůraznil nezbytnost systémových změn v penzijním a zdravotním pojištění. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Program projednal výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 156/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 156/1. Zpravodajem výboru je senátor Ivan Adamec, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo. Senátor Ivan Adamec: Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, myslím si, že pan ministr popsal předložený materiál. Je také pravda, že jednání našeho výboru proběhlo už 21. února. Od projednávání tohoto materiálu uplynul dost dlouhý čas. V této chvíli nebudu dále komentovat slova pana ministra, řekl to velmi vyčerpávajícím způsobem. Jeho poslední příspěvek bych mohl přeložit tak, že je to určitá výzva ke zdravému rozumu a hledání shody při řešení těchto složitých problémů. Myslím si, že je potřeba, aby to tady zaznělo, protože jinak budeme mít velké problémy v následujících letech. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení na 22. schůzi, která se konala 21. února. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jana Málka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě mé a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí konvergenční program. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi mne a pověřuje mne předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Diskuse na výboru byla velmi široká a zajímavá. Co jsem řekl na závěr, platí v plné míře. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro EU kolega Sefzig? Ano. Senátor Luděk Sefzig: Vážení místopředsedové, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, tento bod našeho programu jsme projednávali bezprostředně poté, co Ekofin, Rada ministrů financí vyslovila velmi důležitou a pro nás potěšující zprávu, že Česká republika je na konvergenční linii. Nejde o absolutní čísla, jde o trajektorii, o to, zda se přibližujeme k zdravé ekonomice, k eurozóně, nebo zda se od ní oddalujeme. Málokdy v ekonomice je tak rychlý výsledek jako nastal tento. Velice nás to potěšilo, a proto jsme také na našem výboru vyslovili
148
souhlas ve formě vzetí na vědomí tohoto dokumentu. Vládě děkujeme za to, že našla dostatek odvahy k tomu, aby vrátila zpátky zdraví našich financí. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Milan Štěch, po něm pan senátor Jan Hajda. Senátor Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, bylo tady hovořeno, že jsme v posledním období ze strany Evropské komise chváleni. Myslím si, že je to pravda, protože poslední tři roky poté, co se přijalo opatření, že nevyčerpané prostředky jednotlivých resortů se mohou převádět do dalšího období, se ukázalo, že s našimi veřejnými financemi to není tak špatné, že v rámci ministerstev jsou rezervy. Schodek pod tři procenta k HDP dosahujeme v posledních třech letech. Loňský rok se pohyboval kolem dvou procent. Myslím si, že i současná vláda a koalice musí uznat, že to ještě nebyla zásluha jejích reformních kroků, protože reformní dopady opatření působí od 1. 1. letošního roku, vyjma snad inflačního očekávání. To je to, co je nový problém, který ještě ve zprávě do listopadu 2007 týkající se konvergenčního programu popsán nebyl. Je to prudký nárůst inflace. Toto kritérium jako ČR v současné době neplníme, i když uznávám, že hodnocení bude po roce. Je ale jasné, že to bude přes šest procent. Už i renomované subjekty to předpokládají. Vím, že ministerstvo financí ještě před přijímáním státního rozpočtu mělo odhad inflace pro letošní rok 3,8 procent, dnes jsme na inflaci 7,5 procenta a je zcela zřejmé, že se inflace celoročně bude pohybovat přes 6 procent. Určitě se bude pohybovat do října letošního roku na velkých číslech. Myslím si, že nastartovaný hospodářský kurs, podpora investiční politiky, opatření, která byla provedena v minulosti, se osvědčily. Spíš mám obavu, že reformní batoh může podvázat hospodářský růst. Pamatuji si, když dnešní premiér Topolánek hovořil jako předseda nejsilnější opoziční strany, že pokud bude přijat jejich program a dostanou šanci, hospodářský růst se bude pohybovat kolem osmi procent. Dnes ale bohužel směřujeme od šesti procent níže. Vím o situaci americké ekonomiky, která se přenáší do České republiky, ale mám obavu, aby se neopakovaly dopady z roku 1997, kdy dva úsporné balíčky tehdejší Klausovy vlády přivedly v následujících letech české hospodářství do červených čísel. Pochopitelně, že se už na prvních signálech ukazuje, že reformní batoh nebyl šťastný. Začíná klesat vnitřní poptávka, spotřeba, vedle zahraničního obchodu je vnitřní spotřeba velkým tahounem naší ekonomiky. Nejistota lidí směrem k dopadům, protože budou muset vydávat více peněz formou přímých plateb za služby, může narůstat. Pokud se bude prosazovat privatizace zejména ve zdravotnictví, odrazí se to ve zpomalení hospodářského růstu. O tom konvergenční program z listopadu 2007 české vlády vůbec nemluví. Osobně nedoporučuji zprávu vzít na vědomí. Zpráva neodpovídá už dnes realitě české ekonomiky. Byť jsme byli Evropskou komisí pochváleni, byli jsme jejími orgány pochváleni spíše za výsledky, které se v posledních letech dosahují. Vím, jak se zprávy dělají. OECD i Světová banka, většinou analytici, kteří se vyberou v České republice, napíší určité podklady, experti, kteří sem přijedou, je přeberou, a pak se to tak prezentuje. Myslím si, že už za tři měsíce po vypracování zprávy je realita vývoje naší ekonomiky z části jiná. Mám vážné obavy, že zejména na přelomu letošního a příštího roku bude na tom ještě naše ekonomika, bohužel zejména díky reformě
149
veřejný h rozpočtů hůře. Vím, že se mnou velká část nebude souhlasit, ale vážení přátelé, počkáme si. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášený do rozpravy je pan senátor Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, své vystoupení ke konvergenčnímu programu opírám o konvergenční program předložený na našem výboru v únoru, skutečné výsledky roku 2006 a 2007, stanovisko E ropské komise, hodnocení České národní banky a Českého statistického úřadu. Konvergenční program zpracovaný na základě odhadů v listopadu měl nám být upřesněn minimálně o jednu stránku na základě skutečných výsledků. Současná vládní koalice prostřednictvím konvergenčního programu předložila prognózu podílu veřejných financí na HDP pro rok 2006 4 procenta, pro rok 2007 4,1 procent. Z pohledu skutečných výsledků je zřejmé, že se jedná buď o neschopnost analýzy, nebo o záměr, neboť skutečnost za rok 2006 činí 2,65 a za rok 2007 2 procenta. Na základě těchto výsledků se ukazuje, že na základě rozpočtu sestaveného ještě vládou ČSSD je možné dosáhnout poklesu deficitu veřejných financí hluboko pod tři procenta požadované pro přijetí eura. Dovolte mi, abych zdůraznil některá čísla a fakta za minulý rok. Hospodářství v minulém roce rostlo tempem 6,6 procenta, v HDP na obyvatele se blížíme průměru EU. Roste životní úroveň, parita kupní síly činí 60 procent průměru EU, cenová hladina se blíží západoevropským zemím a česká koruna od roku 1998 posiluje tři procenta ročně a bude posilovat i v dalším období podle odhadu ČNB o 1,5 až 2 procenta ročně. Výkyv v letošním roce nastal výrazně u inflace, která byla naplánována zvýšením DPH u potravin, energetickými daněmi a ve zdravotnictví. I přesto je ČR na dobré cestě k euru, protože v ekonomice platí čísla. Je třeba odpovědět na některé otázky. Přestože nejsem příznivcem brzkého eura, domnívám se, že je třeba odpovědět na otázky, které často slyším: Kolik naši exportéři a příjemci dotací již prodělali na čerpání dotací z evropských fondů ve vztahu k posilování koruny. Pokud se týká zemědělství, například v minulém roce podle agrární bilance je to necelé 2,6 miliardy korun. Pokud se týká dalších příjemců dotací jako třeba městské obecní úřady, uvedu příklad z našeho okresu. U zpracovaného projektu vodohospodářské struktury Břeclavsko chybí na základě zpevňování koruny 130 milionů korun a starostové se ptají, kde prostředky mají brát. Další tlak, který se vzhledem ke zpevňování koruny začíná jevit je, že začínáme být drazí v cestovních ruchu. Mám informace z cestovních kanceláří jako předseda podvýboru pro cestovní ruch. Domnívám se, že je třeba dát zásadní odpověď, což v konvergenčním programu není na dotaz, kdy bude stanoven termín pro euro. Pokud se tohoto týká, nebudu rovněž hlasovat pro, protože konvergenční program by se měl doplnit na základě skutečných výsledků. Zdržím se hlasování tak, jako na hospodářském výboru. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaromír Volný.
150
Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, dva předřečníci se vyjádřili v tom smyslu, že budou hlasovat pro to, aby zpráva nebyla vzata na vědomí. V této věci bych nemluvil, kdyby se mi už v minulosti nestalo, že se mě někteří kolegové ptali, co se stane, když se zpráva nevezme na vědomí. Nestane se samozřejmě nic, je to právně irelevantní. Je to zdvořilostní forma pléna, kterému se zpráva přednáší, aby vůbec na to něco řekla. Vysvětlil bych to na tomto případě. Dnes je čtvrtek, co se stane, když to nevezmeme na vědomí? Stejně bude čtvrtek. Chtěl jsem tuto otázku vyjasnit, protože už jsem ji dostal několikrát. Přimlouvám se, abychom ze zdvořilostních důvodů dali najevo, že jsme zprávu vyslechli a že ji bereme na vědomí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Volnému. Uvedu jiný příklad. Když vás zastaví policista a pokutuje, je těžké nebrat to na vědomí. Děkuji panu senátorovi Volnému, je posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, který si přeje nepochybně k obecné rozpravě vystoupit. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dovolte mi stručnou reakci na některé připomínky, které tady zazněly. Samozřejmě, že každá fiskální strategie je opřena o ty indikátory, které jsou aktuální v okamžiku jejího zpracování. Proto se to každý rok opakuje a jsou si toho vědomi všichni analytici, kteří zprávu rozebírají a chápou, že může v tržní ekonomice dojít k posunu některých indikátorů, protože zpracovatel v říjnu nebo v listopadu nemohl nic tušit o pohybu cen zboží na komoditních burzách, nemohl nic tušit o pohybu cen ropy. Hovořil-li jsem o příznivém hodnocení, hovořil jsem o hodnocení let 2008 a dále, nemluvil jsem o hodnocení 2006 a 2007. V roce 2007 jsme byli kritizováni za výhled na rok 2007 a za výdajové limity roku 2007. Za přístup do roku 2008 se hodnocení mění a to zejména proto, že rok 2008 je prvním historickým rokem, kdy vláda dodržuje zákon o rozpočtových pravidlech. V roce 2004 se staly součástí našeho právního řádu střednědobé výdajové limity. Od toho okamžiku, kdy se staly součástí našeho právního řádu, a bylo to jedním z významných nástrojů, který dva hoši – jeden se jmenoval Kalousek a druhý Sobotka – v roce 2004 prosadili v Kolodějích do našeho právního řádu, aby byly stanoveny závazné výdajové limity a tím se řeklo, že když bude vývoj příjmů lepší než se čeká, že půjde na úkor snížení deficitu, nikoli vyšší výdajů – to byl smysl reformního opatření, a to je smysl ustanovení v zákonu 218/2000, ale vláda se na to vždycky vykašlala. Poprvé vláda ČR dodržela zákon, který sama navrhla – navrhla ho vláda sociální demokracie – byla to vláda Mirka Topolánka v návrhu státního rozpočtu 2008. To je nejvýznamnější počin státního rozpočtu a konvergenčního programu pro rok 2008 a dále. Souhlasím s tím, že vývoj příjmů v letech 2007 byl skutečně lepší, než se očekávalo ještě na jaře v roce 2007 a jsem dalek k tomu, abych tady vedl spor, zda to bylo díky vládní politice nebo vládní politice navzdory. Dámy a pánové, jsme velmi malá, otevřená a liberální ekonomika a vnější poptávka kolem nás bude vždycky na vývoj v HDP působit násoskovitě více než jakákoli hospodářská politika vlády. Jako člen vlády si k tomuto konstatování dovoluji říci, zaplať pánbůh. To znamená, nemá cenu bít se v prsa, kdo způsobil nebo nezpůsobil 6,5 % v roce 2007, je dobře, že jsme měli v roce 2007 6,5 % a je neospraveditelné, že v okamžiku, kdy ekonomika je na vrcholu svého potenciálu, máme vůbec nějaký deficit. Protože co chceme dělat, až nebude meziroční hospodářský růst. V tržní
151
ekonomice to není věčný stav. Neexistuje žádná teorie trvale udržitelného hospodářského růstu. Po dobrých časech samozřejmě přicházejí časy horší, a pokud nevyužijeme dobrých časů na nezbytné reformy, které se v časech dobrých samozřejmě dělají snáz, protože růst vytváří polštář – čtyři procenta, to je 120 mld., to je hodně peněz, ty umožní vytvořit sociální polštář – pokud nevyužijeme těchto dobrých časů pro nezbytné reformy zejména v oblasti sociálního a zdravotního pojištění, tak až přijdou časy horší, pak jakákoli vláda bude přinucena ke krokům v podstatě daleko tvrdším, než vlády, které navrhují tato opatření v dobách hospodářského růstu. Dochází k paradoxu, na který často upozorňuji, že ten, kdo v dobrých časech odstrkává, odstraňuje a nechce reformy, tak se ve svém důsledku chová paradoxně dramaticky asociálně, protože připravuje mnohem horší sociální situaci pro časy horší. Že inflaci, která souhlasím, je mnohem vyšší než predikovalo ministerstvo financí, způsobil dopad reformy, to prosím pěkně odmítám. Reforma dopadá do celkové inflace, jejíž výše byla v lednu zhruba 7,5 %, během roku 2007 předpokládám, že celková úroveň meziroční inflace v roce 2008 bude 5,5 – 6 %, souhlasím. Myslím si, že kromě potravin se ve všech oblastech komodit tento nárůst zastaví. V potravinách předpokládáme dlouhodobě, že tento růst bude pokračovat, což upřímně řečeno je námět na zamyšlení, jak dál v zemědělské a energetické politice EU. A jestli nepřichází čas se zamýšlet, že buď budeme muset otevřít evropský trh potravin třetím zemím anebo se zamyslet nad tím, jestli náhodou nebudeme každý metr potřebovat pro výrobu potravin a nikoli pro výrobu něčeho jiného. Myslím si, že růst cen potravin je velkým mementem pro naše uvažování, jak dál právě v energetické a zemědělské politice. Administrativní vlivy způsobené DPH a ekologickými daněmi se na této míře inflace podílejí 1,2procentními body. Co se týče termínu stanovení eura, myslím si, že se ví, že jsem z těch, kteří by si ten termín velmi přáli a příliš ho neoddalovali. Fakt je, že konvergenční kritérium se nejmenuje tři procenta. Konvergenční kritérium se jmenuje dlouhodobá a důvěryhodná udržitelná bilance. A já už jsem si dovolil při předkládání konvergenčního programu zdůraznit, že to, co jsme udělali, se vyčerpá do roku 2010 a pak už nemáme v ruce žádné nástroje, abychom mohli mít dlouhodobou a udržitelnou bilanci pro jakékoli ekonomické cykly za předpokladu, že neprovedeme zásadní systémové strukturální změny v těch oblastech, které souvisí se stárnutím populace. Vláda je odhodlána o tyto změny zápasit. Víme dobře, jaké je složení politických sil a termín, jakkoli by ho všichni uvítali, musí být především důvěryhodný. Jestli nevíme, že prosadíme strukturální změny, které nám mohou zajistit dlouhodobou udržitelnou bilanci, tak těžko můžeme říci termín, protože by to dopadlo úplně stejně jako za vlády Vladimíra Špidly, která v dobré víře v roce 2004 vypískala termín přijetí eura na rok 2009, aby pak svou rozpočtovou politikou udělala všechno pro to, aby ho nemohla dodržet. To znamená, že v roce 2006 – 2007 musela vláda říci, že ten termín je nedodržitelný. Což je samozřejmě blamáž. V ekonomice je přesná aspektace mimořádně důležitá. Podruhé bychom se takovéto blamáže neměli dopustit. To znamená, řekneme ten termín tehdy, když budeme vědět, že jsme prosadili strukturální změny na výdajové straně veřejných rozpočtů a tudíž že jsme si jisti, že to nejužší konvergenční hrdlo, což je bilance veřejných rozpočtů, můžeme věrohodně dlouhodobě udržet hluboko pod tři procenta někde kolem jednoho procenta.
152
Co se týče kurzovních vlivů, neprodělává nikdo nic. Peníze v eurech přicházejí v plné výši. Samozřejmě že pokud někdo si nasmlouval smlouvy v korunách a počítal s nějakým kurzem, tak se dopustil toho, že veškeré riziko z kurzovních vlivů přenesl na sebe. Ten, kdo nasmlouval s dodavatelem dodávky v eurech, přenesl riziko kurzovních vlivů na dodavatele. To bylo svobodné rozhodnutí každého investora, já jsem pouhý ministr financí, já mohu dnes zatleskat za prozíravost těm, kteří smlouvali v eurech. A těm, kteří smlouvali v korunách a přenesli kurzové riziko na sebe, musím říci, že se hold nedá svítit. Že si ty peníze někde musejí sehnat. Že kdyby nedošlo k apreciaci ale depreciaci, tak by také určitě neběželi vracet. Prostě kurzová rizika, od toho jsou rizika. Jen si dovolím podotknout při této příležitosti, protože jsem velmi často pod tlakem, abych zvažoval zajištění těchto prostředků, protože samozřejmě lze zahedžovat příjmy, že ve vší úctě k dobré vůli těchto doporučení to neudělám. Zahedžovat 27 mld. euro z evropských peněz je šílená kurzotvorná operace. Kdybych to jenom řekl, že to chci udělat, tak druhý den posílí koruna minimálně o padesátník. To znamená, není možné, aby na posilování koruny se podíleli negativně pouze čeští exportéři a veřejná správa si umyla ruce. Prostě o rizika se musíme dělit rovným dílem, a proto já ty evropské peníze nikdy „nezahedžuji“. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane ministře. Zeptám se zpravodaje EU, jestli chce pan Sefzig vystoupit. Má na to právo. Již běží a rád vystoupí. Senátor Luděk Sefzig: Já jsem včera byl na jednání V4, kde jsme také jeden bod věnovali zkušenosti s eurem. Myslím, že toto je přístup, který je velmi zodpovědný a já za něj děkuji. Jenom z té diskuse, která proběhla, bych chtěl ještě říci, že mne velice těší, že odbory a kolega berou velice vážně inflaci, protože to jsou právě často mzdy, které inflaci zvyšují anebo ji umí nastartovat. Není to tak ani v ČR, ani v jiných zemích tomu tak není. Inflace je z velké části nastavena tím, že se zdražily pohonné hmoty. To koneckonců víme, protože občas benzin nebo naftu bereme a jsou to zdroje pro veškerou ekonomiku. Je dobře, že toto všechno umíme zvážit a že si uvědomujeme i zodpovědnost za velikost inflace. Jinak v ČR inflace není tak dramaticky vysoká jako v některých jiných popřevratových zemích po roce 1989. Takže ještě je to dobré. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore a dám slovo jako poslednímu, tzn. garančnímu zpravodaji. Prosím, pane senátore Adamče, máte slovo. Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem rád, že pan ministr tady celou problematiku popsal velmi dobře. Ekonomika je ekonomika a žádná ideologie s tím nic neudělá. Ať zleva nebo zprava, já si myslím, že je potřeba opravdu se oprostit od svého politického zaměření a koukat na peníze a na finance tak, jak skutečně jdou. Možná bych si dovolil ještě komentovat vystoupení kolegy Hajdy, kdy on se ptal na rizika podnikatelů, měst. Já mám ovšem jinou otázku, která, kdybych byl levicově zaměřený, tak bych se ptal, jak rychle se zavedení eura projeví v peněženkách našich občanů, nikoli podnikatelů. A protože samozřejmě i jako
153
pravicový volič jsem volen občany, nikoli podniky, tak tato otázka pro mne je velmi vážná a rozhodně bych se rozhodoval tímto směrem. Kolegu Volného samozřejmě – to byla správná glosa – nicméně komentovat ho nebudu. Já si myslím, že tady byl jediný návrh vzít na vědomí a i přesto, že inflace je trošku jinde, než se předpokládalo, a že ekonomika vypadá malinko jinak, než bylo v původním konvergenčním programu, přesto bych vám doporučoval tento materiál vzít na vědomí a skutečně jsem rád, že tady zaznělo oproštění od toho, že reformní balíčky způsobují takovouto inflaci. Není to pravda a všichni to víme, tak to říkejme. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Pane senátore Štěchu, pouze s faktickou poznámkou. Faktická poznámka, abych vám ocitoval jednací řád, se nemá konat k projednávané věci. Senátor Milan Štěch: Já chci jen upozornit, že je možná škoda, že neexistuje v Parlamentu to, co kdysi bývalo v Poslanecké sněmovně, možnost menšinového zpravodaje. Viděli jste, že na závěrečné slovo vystupují tři lidé, kteří jsou de facto z jednoho koaličního bloku a že v demokracii by i v závěrečném slovu menšina měla mít právo říci svůj názor. K tomu, co říkal pan ministr Kalousek, bychom samozřejmě měli co říci, třeba o tom, jak se projevuje na veřejných financích snížení některých daní zejména právnickým osobám, které máme poloviční co v Německu, za dva roky budeme mít progrese u fyzických osob a další. Končím, abych nezneužíval faktické, ale přemýšlejme o tom, třeba se také jednou poměry mohou vyměnit a bylo by dobře, aby i menšina měla právo v závěrečném slovu říci také svůj názor. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, možná, že to nevíte, ale v jednacím řádu je tzv. přednostní právo, tzn., že pokud by tu byla přítomna vaše předsedkyně, mohla by vystoupit kdykoli, s čímkoli, jakkoli. Takže vaše předsedkyně klubu přesně tak, jak jste řekl, může nahradit jakéhosi menšinového zpravodaje a myslím si, že pokud by se toho nezneužívalo, tak tato metoda, která je v rámci jednacího řádu zcela legitimní, tak se využívat pro to, co jste řekl, dá. A právě se hlásí s většinovým právem pan senátor Rakušan a jde nám k tomu říci jistě trefnou poznámku. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegovi Volnému: nechci být nezdvořilý, ale to, co nám nyní zbývá, to naznačil kolega Štěch, je právě ta drobná nezdvořilost. My to nevezmeme na vědomí. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já nechci být nezdvořilý k vám, to vy nemůžete vědět, jestli to vezmeme nebo nevezmeme. Hlasování proběhne, až přivolám naší oblíbenou znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru. Aktuálně je přítomno 56 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 29. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 70 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 43, proti byl jeden. Návrh byl přijat.
154
Kolegyně a kolegové, já přerušuji naši 12. schůzi do středy 26. března do 9.30 hodin. Hezké Velikonoce. Pan ministr ještě s posledním slovem. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já jsem chtěl poděkovat za vlídné zacházení a popřát všem krásné a požehnané velikonoční svátky. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: I já bych si dovolil vám všem popřát krásné velikonoční svátky. Sejdeme, jak již jsem řekl, příští týden 26. března ve středu v 9.30 hodin. (Jednání přerušeno v 16.57 hodin.)
155
(3. den schůze – 26. března 2008)
(Jednání zahájeno v 9.31 hodin.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 12. schůze Senátu. Seznámím vás nejdříve s omluvami na tomto jednání. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Milan Špaček, Karel Schwarzenberg, Petr Vícha, Otakar Veřovský, Jiří Lajtoch, Jan Hálek, Ludmila Müllerová, Václava Domšová, Jan Rakušan, Milan Štěch, Alexandr Vondra, Richard Sequens, Zdeněk Janalík, Vítězslav Jonáš, Tomáš Julínek, Alena Palečková, Václav Roubíček, Pavel Sušický, Karel Šebek a Jiří Žák. Prosím vás, abyste se všichni nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Kdo si ji zapomněl, náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Jsme usnášeníschopní v tuto chvíli, a já vám navrhuji, abychom se usnesli na změně pořadu schůze, protože ministr vnitra jako navrhovatel prvních tří bodů tohoto pořadu dosud zasedá na schůzi vlády. Takže já vám navrhuji, abychom předřadili bodu 37 a následujícím bod 46, tj. senátní tisk č. 217 Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jana Hálka, Václava Jehličky a dalších senátorů, atd. – to potom přečtu celé. Takže slyšeli jste procedurální návrh. V tuto chvíli je v sále přítomno již 41 senátorek a senátorů, kvorum je 21. O svém návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro tuto změnu pořadu, zahajuji hlasování, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasováním č. 71 jsme schválili změnu pořadu, 45 zaregistrovaných senátorek a senátorů, kvorum 23, 44 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti. Takže prosím, vyhledejte si senátní tisk č. 217. Zahajuji jeho projednávání. Jde o Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jana Hálka, Václava Jehličky a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 217. Návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Jiří Liška. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové. Podruhé na tomto našem plénu před vás předstupuji se senátní iniciativou, která svým obsahem vychází z nedávné minulosti naší společnosti. Tentokráte je to novela zákona č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy. Jedná se o novelu tohoto před třemi roky přijatého zákona, jehož cílem bylo zmírnit některé nejzávažnější a nejcitelnější křivdy, které byly našim občanům způsobeny vpádem a přítomností okupačních armád na území někdejšího Československa.
156
Stát se tak přihlásil k odpovědnosti za selhání jedné ze svých základních povinností, a to v obraně před vnějším nepřítelem. Jako forma kompenzace způsobené újmy bylo zvoleno alespoň odškodnění lidí, kteří byli v souvislosti s pobytem cizích armád zabiti, zraněni nebo znásilněni. Stanovená výše odškodnění odpovídá finančním relacím z doby schválení zákona. Určitě si někteří z vás pamatují, jak dlouze se o tom debatovalo, nakonec se přihlédlo k výši jednorázových částek, které byly vypláceny podle nedávno přijatých právních norem například účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům nebo lidem ve válce odvlečených do Sovětského svazu. To je pro připomenutí toho roku 2005. Úmysl zákonodárců byl tehdy zřejmý – odškodnit oběti okupace v rozsahu odpovídajícím změněným společenským poměrům po pádu komunistického režimu a srovnatelně k jiným současným zákonům, řešícím náhradu škody. V rozporu s tímto záměrem je ale součástí zákona ustanovení, které říká, že nárok na odškodnění nemají ti, kteří již dříve byli v téže věci odškodněni podle jiného právního předpisu. Tímto jiným právním předpisem byl občanský zákoník platný za komunistického režimu, který v případě usmrcení přiznával kromě náhrady škody na majetku a pohřebného pouze výživné závislým dětem a při škodě na zdraví bolestné a náhrady za ztížené společenského uplatnění. Hrazení výživného a bolestného ze strany státu je zcela jiným právním aktem než je odškodnění obětí okupace. Výše i účel obou těchto odškodnění v tom prvém případě, je spíše vhodné mluvit o povinné náhradě škody, je zcela odlišný. Normalizační moc samozřejmě neměla nejmenší zájem na tom, aby nějak speciálně pomáhala obětem okupace, protože tím by zpochybňovala obraz bratrské pomoci Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy. Pro přesnost je třeba uvést, že k odškodnění obětí okupace docházelo také na přelomu let 1991 až 1992, a to podle vládou přijatých zásad pro odškodňování pozůstalých po obětech vstupu, pobytu a odchodu sovětských vojsk a občanů poškozených na zdraví v souvislosti se vstupem, pobytem a odchodem sovětských vojsk. Tak se tyto zásady nazývaly. Nejde o právní předpis. Ryze formalistický výklad dosavadního znění zákona by tedy mohl vést k závěru, že vyplacené odškodnění podle těchto zásad nijak neovlivňuje výši nynějšího nároku. To by nebylo správné a náš návrh novely zákona na to v příslušných změnách pamatuje. I v tomto případě můžeme konstatovat, že výše jednorázové finanční náhrady, jeho účel a vymezení je značně rozdílný od zákona o odškodnění. Vážené kolegyně a kolegové, dosavadní aplikace zákona jednoznačně ukázala, že jeho současné zněn í skutečně zakládá materiální nerovnost obětí okupace, a to jistě nebylo jeho cílem. Z 55 žadatelů jich bylo přes 300 vyloučeno ze správního řízení, protože již dříve byli odškodnění, i když v mnoha případech šlo pouze o několik set nebo tisíc korun k tzv. náhradě škody. Z vládou tehdy vydělených 250 milionů korun bylo do značné míry právě kvůli uvedené překážce vyplaceno pouhých pět milionů. Příznačný je případ člověka, který byl za smrt otce odškodněn podle komunistického občanského zákoníku částkou 2800 korun, a proto neměl nárok na současné odškodnění ve výši 150 000 korun. Proti rozhodnutí správního orgánu ministerstva vnitra se odvolal a svůj spor u krajského soudu i nejvyššího soudu vyhrál. Z rozsudku obou soudů vyplývá, že automatické nepřiznání jednorázové peněžní částky pro dřívější odškodnění se opírá pouze o jazykový výklad příslušných ustanovení zákona, a nepřihlíží již k vlastnímu obsahu a úmyslu zákonodárců. Rozchází-li se jazykové znění zákona zcela zřetelně a jednoznačně se smyslem a účelem tohoto zákona, není něco v pořádku.
157
Přesně takový stav můžeme konstatovat u zákona č. 203/2005 Sb. Náš návrh novely to chce napravit. Změna je velmi jednoduchá. Nárok na odškodnění nebudou mít nadále jen ti, kteří podle dřívějších platných předpisů nebo vládního usnesení byli odškodněni částkou stejnou nebo vyšší, u všech ostatních se současný nárok sníží o dříve vyplacené částky. Jsme přesvědčeni, že toto řešení nejlépe zachovává spravedlivý a rovný přístup ke všem obětem okupace, jejichž utrpení chtěl zákon zmírnit a ne vyvolávat pocity nové nespravedlnosti. Myslím si, že si to všichni postižení zaslouží mj. také proto, že si budeme připomínat 40. výročí obsazení Československa. Kolegyně a kolegové, návrh jsme konzultovali s příslušným odborem ministerstva vnitra, který se stará o odškodňování poškozených. Tento odbor naši novelu podporuje. Žádám vás proto jménem navrhovatelů o souhlas s postoupením předloženého návrhu k projednávání do výborů. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Josefa Pavlatu, kterému nyní uděluji slovo. Senátor Josef Pavlata: Dámy a pánové, mám velice ulehčenou úlohu, protože vše důležité bylo proneseno ústy pana místopředsedy Lišky jako zástupce předkladatelů. Chtěl bych jen dodat, že vzhledem k tomu, že po mém vystoupení bude zahájena obecná rozprava, tak pokud nebude navrženo vrácen í k dopracování či zamítnutí, měl by být návrh senátního návrhu zákona přikázán k projednání výborům. V tuto chvíli si dovolím předeslat, aby byl přikázán dvěma výborům, a to výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice jako garančnímu výboru a dále výboru hospodářskému. Děkuji za pozornost. Pokud bude zapotřebí, v obecné rozpravě toto přednesu znovu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, abyste rovněž zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu končím., Byl podán jediný návrh zpravodajem senátorem Palatou, abychom návrh zákona přikázali. Pan senátor zdůvodnil, proč oněm dvěma zmíněným výborům. Navrhl, abychom přikázali návrh senátního návrhu zákona výborům pro vědu, vzdělávání, lidská práva a petice a hospodářskému. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Sdílí názor pana navrhovatele, aby druhým výborem byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Má někdo další návrh? Nemá, budeme hlasovat o přikázání. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro předložený návrh, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování pořadové č. 72 skončilo. Přítomno bylo 55 registrovaných senátorek a senátorů, kvorum bylo 28. Pro tento návrh na přikázání výborům bylo 52 přítomných, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovatelům a také panu zpravodaji. Je už přítomen pan ministr vnitra, budeme tedy pokračovat, jak jsme původně předpokládali. Začneme projednávat bod v pořadí 37, senátní tisk číslo 220. Vítám pana ministra Langera a konstatuji, že následujícím bodem našeho jednání je
158
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku cestovních dokladů Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 220. Prosím pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil, s návrhem zákona. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, senátorky a senátoři, dovolte mi omluvu za pozdější příchod, který byl způsobem jednáním vlády, kterého jsem se musel v jednom bodu účastnit. Proto jsem zde nemohl být v plánovaném termínu. Dovolte mi v tuto chvíli odůvodnit vládní návrh, kterým se mění některé zákony na úseku cestovních dokladů, senátní tisk 220. Tento návrh zákona se dotýká tří základních problémů. První je odstranění kolize § 3 zákona o cestovních dokladech s Evropskou směrnicí č. 204/38/ES a v souladu s touto směrnicí se rozšiřuje použití občanského průkazu jako cestovního dokladu na všechny typy platných cestovních dokladů. Toto je na první pohled drobná změna, nicméně zásadní změna, která umožňuje používat při cestě uvnitř EU nejen nové typy cestovních dokladů, ale i typy starší, jinými slovy rozšiřuje možnost volného pohybu bez povinnosti používat klasický cestovní doklad oproti současnosti. Myslím si, že to je tedy změna užitečná, a změna, kterou ocení řada našich občanů. Druhou změnou je umožnění vydávat cestovní doklady se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat s biometrickými údaji dětem mladším pěti let. I toto je návrh, který usnadňuje cestování zejména například v souvislosti se zrušením vízové povinnosti s Kanadou, kde dosud platilo vlastně omezení pro cestování rodičů s dětmi v situaci, kdy malým dětem do pěti let zákon neumožňuje vydávání takových druhů cestovních dokladů. Pokud schválíme tento návrh zákona, budou moci i děti mladší pěti mít tyto doklady k dispozici a budou moci využívat výhod bezvízového styku s Kanadou. Třetí bod, který je předmětem této úpravy, je odložení termínu vydávání cestovních dokladů z údajů o tiscích z původního stanoveného termínu 1. května t. r. V tomto smyslu jsme v určitém časovém tlaku na 1. duben roku 2009. Zde chci zdůraznit, že tento odklad není zapříčiněn nepřipraveností české strany na vydávání tohoto druhu cestovních dokladů, ale odklad byl způsoben na straně Evropské unie a diskusí na téma, jaké vlastně biometrické prvky a jaká data mají příslušné cestovní doklady do budoucnosti obsahovat. V tomto smyslu je vhodné odložit onen termín tak, aby bylo možné schválit technické specifikace pro zdokonalené bezpečnostní mechanismy pro ochranu otisků prstů a přístupu k nim. Mám-li shrnout, sečíst, podtrhnout podstatu této změny, první dvě věci se týkají usnadnění cestování pro občany ČR ať již v rámci EU využitím všech druhů osobních dokladů, resp. jednodušší využívání bezvízového styku pro rodiče s dětmi. Třetí problematika se týká odkladu vydávání cestovních dokladů s otisky prstů, a to nikoli z důvodu problému na české straně, ale technické specifikace bezpečnostních mechanismů na straně EU. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.
159
Ten přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 220/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vlastimil Sehnal, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Vlastimil Sehnal: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost souhlasil, vyjádřil doporučení k přijetí dnes ráno. Určil zpravodajem mne a já musím říci, že pan předkladatel zcela řekl to, co bych měl nachystáno ve zprávě, takže se ztotožňuji a doporučuji schválit. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Zeptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nikdo nepodává, a proto otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže se nikdo nebude ani k ničemu vyjadřovat a můžeme přistoupit po znělce k hlasování o jediném návrhu, který byl podán, a to byl návrh schválit návrh zákona. Konstatuji, že v sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek resp. senátorů, znamená to, že kvórum je 28. Hlasujeme o návrhu přijmout návrh zákona. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO, prosím, a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Končím v pořadí 73. hlasování a skončilo schválením návrhu zákona. 54 přítomných, kvórum 28, nikdo nebyl proti, 50 zaregistrovaných senátorek a senátorů bylo pro. Takže tím projednávání tohoto bodu skončilo schválením návrhu zákona. My se vyměníme, pan předseda se ujme řízení schůze. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je Návrh směrnice Rady o jednotné proceduře při podávání žádosti o jednotné povolení k pobytu a pracovní povolení na území členského státu příslušníky třetích států a o společném souboru práv pro pracovníky ze třetích zemí legálně pobývajících v členském státě Máme to jako tisk N 61/06. Stanovisko vlády nám bylo rozdáno jako tisk N 61/06/01. Poprosil bych pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s tímto materiálem. Máte slovo, pane ministře. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Pane předsedo, dámy a pánové. Já bych rád uvedl návrh směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu a práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě. Myslím si, že k této materii stačí uvést jedno jediné. Samotný obsah, pominu-li problematiku úpravy přístupu k dávkám v nezaměstnanosti, který by měl být z návrhu směrnice vypuštěn, je možné konstatovat, že Ministerstvo vnitra jako zodpovědný orgán nenamítá nic zásadně proti takovéto úpravě, nicméně, a to chci zdůraznit, máme vážné pochybnosti o smysluplnosti a správném načasování této směrnice v okamžiku, kdy stále ještě ze strany některých „starých“ členských zemí existují omezení pro občany „nových“ členských zemí v přístupu na pracovní trh. A toto je postoj, který jsme společně s panem ministrem práce a sociálních věcí prezentovali
160
na společném zasedání ministrů vnitra a ministrů práce a sociálních věcí na jednání v Bruselu, kdy jsme upozornili, že taková úprava je z našeho pohledu předčasná a znamená diskriminaci pro občany již existujících členských zemí EU. Jinými slovy, pokud by byla akceptovaná tato směrnice, potom občané třetích zemí, tedy zemí nečlenských EU, by měly větší práva, než jsou práva občanů stávajících členských zemí. V tomto smyslu jsme také prezentovali náš postoj a byl bych velmi rád, kdybychom v tomto smyslu také nalezli společnou řeč i zde v Senátu. Návrh směrnice projednal 6. února 2008 výbor pro záležitosti EU Senátu PČR. S ohledem na stanovisko, které jsme dosud k návrhu směrnice zastávali, mohu s potěšením konstatovat, že máme naprosto shodné stanovisko s výborem pro záležitosti EU Senátu, a proto doporučuji Senátu, kdyby se i s tímto návrhem této pozice ztotožnil jako celek. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máme jako tisk č. 61/06/02. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Grulich, který má nyní slovo. Senátor Tomáš Grulich: Dobrý den, milé kolegyně, kolegové, já se omlouvám za svůj hlas, ale pokouší se o mě jakási chřipka. Děkuji panu ministrovi, který podpořil i náš návrh evropského výboru. Přesto dochází k nějaké drobné změně. Na stůl jste dostali trošičku jiné znění, které nemění obsah, ale odstraňuje mé nedokonalé stylistické schopnosti. Ty změny tam máte udělány kurzivou. Takže když se na to podíváte, zjistíte, že skutečně nedochází ke změně obsahu. Já si dovolím komentovat tento nový návrh. Prosil bych vás, abyste si ho vyměnili a jestli se s ním také ztotožníte, abyste ho takto odhlasovali. Výbor pro EU se domnívá, že tento materiál je skutečně vhodným k tomu, abychom mohli rozlišit legální a nelegální migraci. Jestliže chceme bojovat proti nelegální migraci, je samozřejmě nutné, abychom se sjednotili v tom, jak by měla vypadat migrace legální. My už jsme jednou tady odhlasovali naše podivení nad tím, že EU ve svých směrnicích vytváří příznivější podmínky pro pracovníky třetích zemí na pracovním trhu v rámci EU, než je tomu u občanů tzv. nových zemí. Toto podivení jsme vyjádřili v bodu č. 2. Dovolím si ocitovat: Senát Parlamentu ČR se domnívá, že návrh směrnice je předčasný. Přijetí směrnice by mělo předcházet zrušení přechodných období v oblasti volného pohybu pracovních sil v EU. Pracovníci z třetích zemí by tak mohli získat lepší postavení než občané z EU z tzv. nových zemí. Žádáme o vypuštění ze směrnice úpravu týkající se dávek v nezaměstnanosti, která by měla být ponechána na rozhodnutí příslušné členské země. Myslím, že to není třeba ani komentovat. Nechceme rozšiřovat řady nezaměstnaných o příslušníky třetích zemí. To je celkem jasné. Senát Parlamentu ČR žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a informovala jej o dalším vývoji projednání. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Já vám děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se mi hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Máte slovo.
161
Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěla bych se jenom zeptat pana ministra, který podpořil stanovisko výboru pro záležitosti EU, aby sdělil Senátu, než rozhodneme, jak jsou plněny kvóty, které máme otevřeny v zemích EU pro možnost zaměstnávání našich občanů, které země již otevřely své pracovní trhy, které země mají pro naše občany ještě přechodná ustanovení a kdy tato přechodná ustanovení vyprší, resp. co česká vláda dělá pro to, aby tato přechodná ustanovení skončila co nejdříve. To za prvé. Za druhé se chci zeptat na to, jakou politiku v oblasti migrace vláda ČR zamýšlí. Já se totiž domnívám, že směrnice, kterou máme předloženu, je navýsost důležitá a potřebná. Je možné, že my zde v České republice v této chvíli problém s migrací ještě nemáme a neznáme. Ale jsou tu záležitosti, které se dříve nebo později dotknou i nás a já si myslím, že je lépe být připraven než poté překvapen. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Nikdo další se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Vzhledem k tomu, že zazněly otázky na pana ministra, tak předpokládám, že zaujme místo u mikrofonu. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Děkuji za dotazy a předem se omlouvám, že nebudu schopen na všechny zcela detailně odpovědět, neb nejsem chodící encyklopedie a přiznám se, že čísla týkající se kvót a přesnou specifikaci zemí nepovažuji za primárně předmětné mé odbornosti, neb to přináleží spíše panu ministru práce a sociálních věcí. (Pan ministr dostává listinný materiál.) Ale vzhledem k tomu, že ministerstvo vnitra funguje – nikoliv překvapivě – velmi dobře, mohu vám říci následující: Přechodná opatření: Belgie, Dánsko, Francie, Lichtenštejnsko, Malta, Německo, Norsko, Rakousko, Švýcarsko. V případě Belgie částečné uvolnění pro nedostatkové profese od 30. 4. 2006, od listopadu 2006 další uvolnění. V případě Dánska zjednodušení administrativních procedur od července 2006. V případě Francie od 1. května 2006 uvolnění pro určité nedostatkové profese – především stavebnictví, cestovní ruch, výroba a zemědělství. Lichtenštejnsko – týkající se pohybu osob a přístupu na trh práce. Malta – uplatňuje se systém automaticky vydávaných pracovních povolení. Německo – s účinností od 1. 11. byl uvolněn pracovní trh pro určené profese a absolventy německých vysokých škol. Norsko – prodlouženo do května 2009. U Rakouska nemám bližší informace. U Švýcarska – přechodná období pro zaměstnané osoby a poskytovatele služeb v určitých odvětvích účinná nejdéle do 30. dubna 2011. Toto jsou ta omezení. Omlouvám se, přesná čísla vám neumím v tuto chvíli říci, ale dovolím si upozornit na něco podstatného. A teď bych neřekl, že podstatné je, jaké jsou přesné kvóty a jak jsou kvóty naplňovány, ale že stále ještě existují kvóty. To je podle mého přesvědčení podstata problému, neboť my proti samotné harmonizaci přijímacího řízení a práv pracovníků ze třetích zemí nic nenamítáme. My jen říkáme, že je absurdní zabývat se touto problematikou v situaci, kdy některé členské země proti nám stále ještě uplatňují systém kvót a že v důsledku přijetí této směrnice by naši občané byli na tom hůř než občané ze třetích zemí. To si myslím, že je filozofie těch výhrad, které v tuto chvíli vznášíme a říkáme – pokud tato směrnice ano, tak potom s jiným načasováním než je zde předkládána.
162
Na otázku, co vláda dělá k odstranění existujících bariér, bych mohl zjednodušeně říci: Hodně, maximum. A kdybych chtěl být trochu šťouravý: Víc než vláda předcházející. Mohu v této chvíli zmínit například problém svobodného pohybu, cestování. Vstup do schengenského prostoru. Avizuji, že sobota tohoto týdne je sobotou, kdy definitivně končí vnitřní hranice EU z pohledu volného pohybu osob na letištích. Poletíte-li v neděli, poletíte-li v noci ze soboty na neděli, již budete moci využít i těch letištních koridorů pro volný pohyb bez kontroly vašich cestovních dokladů, neboť se ruší i hranice vzdušné, tedy na letištích. Jaká je politika – vláda v této oblasti se poučila z neúspěšných projektů realizovaných minulou vládou, jejichž cílem bylo přitáhnout do České republiky kvalifikovanou sílu a přesto, že byly investovány miliony korun, počty zahraničních pracovníků, kteří využili těchto projektů, se pohybují v jednotkách – v jednotkách lidí. Pokud byste srovnali efektivitu vynaložených peněz a počty lidí, tak zjistíte, že bývalý projekt ministerstva práce a sociálních věcí v této oblasti lze označit – teď to není nasazování psí hlavy – za extrémně neúspěšný. Oproti tomu vláda přichází s koncepcí tzv. zelených karet, která vychází z dohody a společného postupu nejen ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva průmyslu a obchodu, nejen ministerstva zahraničí, ale také ministerstva vnitra, který shodou okolností, tuším, dnes po jednání vlády má projednávat tripartita. A tam ten cíl je jasný. Chceme zjednodušit, chceme mít ale právo výběru a chceme mít – a to říkám teď za ministerstvo vnitra – právo definice tzv. bezpečných zemí, jinými slovy právo České republiky na jedné straně se otevřít, zjednodušit proceduru o příchodu kvalifikovaných pracovníků sem, pokud možno je osvobodit od těch „zprostředkovatelských agentur“, které mnohdy působí jako výdělečné firmy, ale současně mít také možnost definovat, co je z pohledu bezpečnostních zájmů České republiky bezpečná země původu, odkud ti pracovníci mohou přijít. Jinými slovy, politika vlády v této věci je aktivní a věřím, že projekt zelených karet ve velmi krátké budoucnosti spatří světlo světa. Vracím se ale k podstatě problému. Domnívám se ale, paní senátorko, že otázka skutečně nezní v tom, jak jsou naplňovány kvóty, ale že vůbec ještě existují kvóty. Dokud existují kvóty, jsem přesvědčen, že je proti našim zájmům přijímat takové harmonizace, které by znevýhodňovaly naše občany v přístupu na pracovní trh. A to si myslím je nejen problém této směrnice, ale i té druhé směrnice, kde naše výhrady jsou ještě zásadnější. Omlouvám se, že jsem nebyl schopen říci ta čísla. Výčet zemí, které uplatňují kvóty, vám dám, pokud budete mít zájem, k dispozici. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Zpravodaj pan senátor Tomáš Grulich se nechce vyjádřit. V každém případě jsme jeho návrh v rámci zpravodajské zprávy slyšeli a o tomto návrhu také budeme za chvilku hlasovat. Všichni jsme si vědomi, že budeme hlasovat o upraveném návrhu tak, jak byl přečten. Budeme hlasovat o našem usnesení, které máte k dispozici – je to I. – III. s podvody u dvojky 1. 2. a u trojky rovněž 1. 2. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 74 ukončeno, registrováno 50, kvorum 26. Pro 41, proti jeden. Návrh byl schválen. A tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a zpravodajovi. A jsme u dalšího bodu, a to je
163
Návrh směrnice Rady o podmínkách vstupu a pobytu příslušníků třetích států za účelem výkonu vysoce kvalifikovaného zaměstnání Tento návrh směrnice máme jako tisk N 062/06. Stanovisko vlády je pod tiskem N 062/06/01. Já bych opět poprosil pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s tímto materiálem. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Pane předsedo, kolegyně, kolegové. Jestli náš postoj k té předcházející směrnici byl umírněný, tak tady bych řekl, že umírněnost klesá. Ambicí předkládaného návrhu směrnice je na jedné straně zvýšit atraktivitu Evropské unie pro vysoce kvalifikované pracovníky ze třetích zemí, a odpovědět tak na potřeby ekonomik členských států na jedné straně, a současně nezhoršit problém nedostatku kvalifikovaných pracovních sil v zemích původu přijímaných pracovníků. A to si myslím, že je cíl, který je obtížně splnitelný. Na jedné straně Evropská unie chce být atraktivnější pro vysoce kvalifikované síly, ale současně chce být atraktivní pouze tak, aby nezhoršila situaci na pracovních trzích v těch zemích původu, což si myslím, že je složitě dosažitelný cíl, leč myslím si, že jen malí lidé si kladou malé cíle. Za ministerstvo vnitra mohu říci, že se příznivější právní úpravě vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu vysoce kvalifikované práce nebráníme. Ale zde opět existuje obava, že po dobu trvání přechodných období by ze směrnice oprávněné osoby mohly mít v praxi lepší přístup na trhy práce členských států, které ještě ona přechodná období zachovávají, než občané nových členských států. A jsme opět u podstaty toho problému, o kterém jsme hovořili před chvílí. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že je namístě přijetí směrnice, to je dočasně, to je po dobu existence přechodných období odmítat. Já se zde krátce vrátím k jednání, o kterém jsem hovořil. A přiznávám, že pro řadu našich kolegů, kteří seděli tehdy v Bruselu, byl razantní postoj ministra vnitra a ministra práce a sociálních věcí České republiky překvapením, nicméně jen částečně. S velkým pochopením se setkal u těch zemí, které se potýkají se stejnými omezeními jako Česká republika. Myslím si, že je dobré znovu a znovu, nikoliv příliš přehnaně silně, ale dostatečně jasně formulovat vaše postoje v této oblasti. A ten postoj je jasný. Postoj je krystalicky průzračný a je neměnný od prvopočátku. Chceme sdílet nejen stejné povinnosti, ale také stejná práva. Přichází-li jakákoliv forma regulace a úprav, nemůže to být úprava a regulace, která ještě více komplikuje a nezrovnoprávňuje postavení nejen občanů České republiky, ale všech nových zemí vůči kterým ještě některá omezení jsou aplikována. A tady to není opět otázka nějakého počtu, ale je to otázka principu. Myslím si, že v tomto smyslu je možné podpořit doporučení, které formuloval výbor pro záležitosti EU. Já si oproti předcházející úpravě tady dovolím navíc ještě položit otázku, zda vůbec je celoevropská harmonizace při přijímání kvalifikované pracovní síly v zájmu České republiky. Zda i v této oblasti mají existovat jakési koridory, nicméně je to oblast, u které by měla existovat i nadále soutěž, tak, jak by měla existovat soutěž o podmínky podnikání v oblasti daňové, měla by existovat i soutěž v oblasti pracovního trhu. Domnívám se oproti tomu, že by měl existovat striktní společný postoj Evropské unie, tak je to problematika migrace, společného postupu proti nelegální migraci, legalizaci pobytu nelegálně pobývajících příslušníků třetích zemí na území jednoho z členských států Evropské unie, protože jestli někde nemá být soutěž, tak přesně tady v tomto,
164
protož toto není soutěž v tom dobrém slova smyslu, ale v negativním slova smyslu, neboť nekoordinovaný neharmonizovaný postup legalizace nelegálních migrantů v jedné zemi nemůže způsobit nic jiného, než pobídku pro další nelegální migranty, aby přicházeli a v okamžiku, když ti jsou následně legalizováni a požívají stejná práva a stejné povinnosti, jako občané všech členských zemí, přestává být ten problém jenom problémem té země, která legalizuje, ale začíná to být problém i ostatních zemí. Jinými slovy, pojďme striktně odlišit následující věci. Za prvé, kde je a kde není v zájmu ČR harmonizace některých předpisů. Zde říkám, je zcela v našem zájmu postupovat harmonizovaně v oblasti boje proti nelegální migraci, co není v našem zájmu – je přesně problematika soutěže v oblasti podnikání a pracovního trhu. Omlouvám se za tuto trošku filozofickou úvahu, ale myslím si, že je třeba na některé konkrétní právní předpisy nahlížet nejen tím pohledem dílčím detailním – jednotlivých ustanovení, ale je potřeba si nejprve říci, zda toto je součástí naší strategie a našich zájmu a nebát se tyto zájmy jasně definovat, získat pro ně podporu u ostatních členských zemí a pokusit se je také prosadit. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Zpravodajem výboru pro evropské záležitosti je senátor pan Tomáš Grulich, který má tento slovo. Senátor Tomáš Grulich: Milé kolegyně a kolegové. Tak jako u minulého bodu prosím, abyste si vyměnili návrh na doporučení. Opět jsou tam některé mé stylistické neobratnosti a neohrabanosti, které jsou nahrazeny v tom textu a nemění smysl a jsou vyznačeny kurzívou tak, abyste to mohli velmi dobře rozlišit. Navíc jsme udělali návrhy na doporučení dva, a to z toho důvodu, aby jeden šel pro komisi a druhý pro vládu, protože ve vládě je navíc ještě jedno usnesení, a o tom vás seznámím, až jej budu komentovat. Nejdříve bych chtěl upozornit na to, na co již podrobně upozornil pan ministr při minulém projednávání, že ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo vnitra předložily v říjnu 2007 návrh na řešení těchto problémů v rámci projektu tzv. zelených karet. Přesto, že materiál explicitně se neodvolává ani na návrh rámcové směrnice, ani na projekt modrých karet, navrhovaných touto směrnicí, lze zde vysledovat určité společné prvky. Zelená karta bude mít charakter duálního dokladu a bude zahrnovat pracovní povolení k povolení dovoleného pobytu na území České republiky. Předpokládaná směrnice nevylučuje souběžnost obou režimů, tedy tzv. modrých karet evropských a tzv. zelených karet českých. Když se tyto materiály projednávaly na pracovních skupinách, tak jedna z těch skupin, která byla 11. 1. 2008, tak proti směrnici výrazně pro mé překvapení vystupovalo Rakousko a Belgie, kde máme tato přechodná ustanovení, o kterých hovořil již pan ministr a zároveň se proti této směrnici vyslovilo, nebo proti jejím částem Polsko, Estonsko a Maďarsko. Francie trvá na tom, aby tento materiál byl přijat, nicméně státy, o kterých jsem hovořil, stojí proti určitým částem této směrnice. Rád bych se vrátil k doporučení. Nejdříve bych vzal doporučení pro komisi, kde nejdříve za prvé Senát Parlamentu ČR vnímá návrh směrnice Rady jako důležitý pokrok v naplňování Lisabonské strategie, pokud jde o zlepšení konkurenceschopnosti Evropské unie vůči Spojeným státům, Austrálii a dalším zemím světa, neboť bez vysoce kvalifikovaných pracovních sil ze třetích zemí se nebude dařit snížit úbytek ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemích EU. Za druhé
165
se domnívám, že regulace přístupu vysoce kvalifikovaných pracovních sil z třetích zemí na EU – na evropské úrovni je předčasná, to už jsme hovořili i v minulém našem doporučení a za druhé konstatuje, že přijetí směrnice by mělo předcházet zrušení přechodných období pro volný pohyb pracovních sil v rámci EU z důvodů, aby pracovníci ze třetích zemí nepožívali lepšího postavení než občané EU z tzv. nových členských států pokud se jedná o přístup na pracovní trhy členských států EU, které přechodné období prozatím nezrušily. Za třetí doporučuje změnit jednotný postup – jednotný přístup k minimálnímu příjmu – tady je návrh, aby to byl trojnásobek minimální mzdy, což my považujeme za velmi nevhodné, protože cílem je zachovat konkurenci mezi jednotlivými členskými zeměmi. Doporučuje ponechat stanovení minimální mzdy pro uchazeče na rozhodnutí členského státu. Tady dále za třetí pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. K tomu je další návrh pro vládu, doporučení, kdy první body jsou totožné a v třetím bodu – v III. – za prvé doporučuje vládě, aby pokračovala v záměru zavedení tzv. zelených karet, protože není jasné, kdy bude projednávaná směrnice schválena a zohlednila v projektu tzv. zelených karet přístup EU tak, aby případná implementace nezasahovala do našich předchozích rozhodnutí. Já vám děkuji a ještě jednou se omlouvám za svou předjímavost. Přededa Senátu Přemysl Sobotka: Já se omlouvám, pane kolego, ale nepřečetl jste pro steno II. 2 – III. 2, kdy Senát žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem, atd. Senátor Tomáš Grulich: Já se omlouvám, já jsem si neotočil stránku. Žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem tato stanoviska zohlednila a o dalším vývoji projednávání a aby zaujala stanovisko k možnému blokování přijetí směrnice v době zrušených přechodných období. A za třetí pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Senátu a popřípadě vládě. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já vás nechci zdržovat, vím, že máte chřipku, ale to pověření předsedy Senátu, aby on to sdělil Evropské komisi, to patří k tomu usnesení doporučení – posíláme komisi. A tam to usnesení je – posíláme vládě. Senátor Tomáš Grulich: Posíláme vládě. Omlouvám se. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Je jasné, o čem nás pan zpravodaj informoval. Já v tuto chvíli otevírám rozpravu. Paní senátorka Gajdůšková se přihlásila, máte slovo. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jsem nesmírně ráda, že pan ministr nás tak hezky přesvědčil o tom, jak tato vláda je skutečně nejlepší. Že jenom pokračuje v tom, co započala vláda sociální demokracie a přemalovává to na modro. Je v mnoha věcech také pravda a mohli bychom uvádět příklady. Příklad zelených karet je přesně o tom. Jsem také nesmírně ráda, že tato vláda velmi usiluje o to, aby naši občané v EU měli přesně stejné podmínky jako všichni ostatní občané. Samozřejmě, to nám zakotvuje přístupová smlouva a naše členství v Evropské unii. Přechodná období, která jsou pro přístup na pracovní trhy ostatních členských zemí, zůstávají asi v pěti zemích, a tato přechodná období příštím rokem končí, resp.
166
bude záležet na vládě ČR, zda dokáže dojednat to, aby tato přechodná období skončila. Zeptala jsem se záměrně při minulém bodu na to, jak jsou kvóty plněny, protože informace jsou, že naši pracovníci nevyužívají možností získání pracovních míst v ostatních členských zemích, které nám tyto země dávají. To na jedné straně. Na druhé straně – pokud se týká vysoce kvalifikovaných pracovníků, jsme – možná dobře, v této chvíli v situaci, kdy se musíme snažit o to, abychom především vysoce kvalifikované pracovníky udrželi v naší zemi, abychom je drželi v našich formách a organizacích. O tom by měla být řeč a o to bychom se měli snažit. Směrnice, které v této chvíli projednáváme, jsou zaměřeny do budoucna. Řeší to, že právě je nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků v členských zemích EU a nastavují pravidla. Není to o tom, jestli mají lepší podmínky pracovníci z nových členských zemí nebo lidé, kteří se ucházejí o práci z třetích zemí, protože ve směrnici, jak ji máme předloženu, jak ji předkládá Evropská komise, je také zakotven princip komunitární přednosti. Ten znamená, že i když se členský stát rozhodne aplikovat přechodné období pro přístup pracovníků z nových členských států na svůj trh práce, vždy platí, že občané EU, ať už z původních nebo z nových členských států mají při obsazování volného pracovního místa přednost před občany z třetích zemí, což jsou země mimo evropský hospodářský prostor a Švýcarsko. Je sice hezké, že obou těchto směrnic ministerstvo vnitra využívá k tomu, aby zesílilo tlak na ostatní členské země ke zrušení přechodných období, ale považuji to trochu za nefér vzhledem k tomu, že i my budeme potřebovat mít dobře nastavená pravidla. Je potřeba říci, že tyto směrnice nejsou o přístupu na trh práce, ale jsou o podmínkách, které pracovníci, kteří se o místa na našem trhu práce, resp. na trhu práce EU ucházejí. Znamená to, že země a zaměstnavatelé nemohou používat tzv. sociální dumping, nemohou, pokud tato směrnice vejde v platnost, vykořisťovat pracovníky z třetích zemí, protože tato směrnice znamená, že i pracovníci z třetích zemí musí mít pracovní smlouvu, která je založena na profesní kvalifikaci a m zdě stanovené, na minimální hranici dle národní legislativy. O tom tyto směrnice jsou. Protož se přimlouvám za to, abychom neschválili usnesení tak, jak je předloženo. Nebudu navrhovat vzetí na vědomí směrnice, protože by to zřejmě bylo neprůchozí. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nechci do toho zasahovat, ale pokud nebudeme mít žádný jiný návrh, jsme na tom špatně, pokud bychom neschválili návrh EU. Vy tedy nedáváte žádný návrh. Dále se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu končím. Táži se, zda se chce vyjádřit pan ministr. Ano, má slovo. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dovolím si zareagovat na vystoupení paní senátorky. Jsou věci a projekty, na které se dá navazovat a navazuje. Jako příklad mohu uvést z pohledu ministerstva vnitra balíček zákonů, který se týká cizinecké problematiky, azylu pobytu cizinců na území ČR. To byl balík zákonů nesmírně složitý a důležitý, zejména v souvislosti se vstupem do schengenského prostoru, na kterém se začalo pracovat na ministerstvu vnitra ještě za mého předchůdci. Některé věci jsme upřesnili, přiznám se, zpřísnili. Jaké bylo mé velké překvapení, když úhlavním bojovníkem proti tomuto návrhu zákona byl můj předchůdce. Jsou věci, na které se nedá navazovat. Projekt, který spustilo ministerstvo práce a sociálních věcí za ministrování pana ministra Škromacha je projekt, který absolutně selhal. Nemyslím to zle. Utratily se miliony a využilo ho 26, 27 nebo 29
167
příslušníků třetích zemí. Zelené karty jsou o něčem jiném. Je to sofistikovaný projekt, který není izolovaný. Neodehrává se v rámci jednoho resortu, ale síla je v propojenosti resortů. Jsou věci, na které bohužel současná opozice – omlouváme drobný politický exkurs – ani navazovat nechce. Mohl bych si položit otázku, zda opravdu je zahraniční politika o České republice předmětem společného zájmu vlády i opozice či nikoli, zda je logické, kdy v okamžiku, kdy se předseda vlády setkává se zástupci disentu a nucených emigrantů z Kuby, Běloruska a dalších zemí, tak předseda nejsilnější opoziční strany jedná s politickou stranou, která je synonymem totality a podpory teroristických režimů, zda je normální, kdy se vládní administrativa orientuje jakýmsi směrem, ale šéf opozice se vyjadřuje k situaci v Číně tak, jak se vyjadřuje, že jede do Ruska a jedná způsobem, který je zcela nekompatibilní se zahraniční orientací této vlády. Tady je důvod se zamyslet, zda je toto v pořádku nebo není a zkusit si položit otázku, jak to bylo předtím. Kouzlo demokracie spočívá mj. v tom, že nikdo nic nemá za definitivní, jednou jsi ve vládě, jednou v opozici. Mohu-li srovnat přístup bývalé opozice v oblasti zahraniční politiky ČR, byl tisícinásobně loajálnější vůči ČR než je stávající přístup současné opozice. Omlouvám se za tato slova, ale cítil jsem potřebu je po vystoupení paní senátorky Gajdůškové říci. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Táži se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit? Nechce. Budeme hlasovat nejprve o doporučení Senátu pro Evropskou komisi a následně budeme hlasovat o návrhu směrem k české vládě. Nyní hlasujeme o tom, že Senát se vyjadřuje směrem k Evropské komisi. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 75 je ukončeno. Bylo 51 registrovaných, kvorum 26, pro 37, proti není nikdo. Návrh byl schválen. Nyní hlasujeme o našem usnesení směrem k české vládě. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 76 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26, pro 37, proti 2. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodajovi. Dalším bodem, který budeme projednávat je Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů, (zákon o zoologických zahradách) Máme to jako tisk č. 190. Prosím pana poslance Davida Kafku, aby nás seznámil jako předkladatel s návrhem zákona. Poslanec David Kafka: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, předstupuji před vás s tématem, který je jednodušší a nepolitický, než byla migrace, kterou jste měli teď. Zákon o ZOO je zjevně kvalitní a sofistikovaný teď. Důkazem toho je, že už téměř pět let existuje a dosud žádná novelizace nebyla třeba. Přesto v něm život jednu chybičku našel, a sice v definici toho, co ZOO je a co není. Malý zvěřinec na zámku v Častolovicích by za zoologickou zahradu nepovažoval asi nikdo, přesto ze
168
současného znění zákona o zoologických zahradách vyplývá, že pokud by v tomto malém zvěřinci vybírali vstupné, zoologickou zahradou by byl. Účelem této drobné novely je pouze upřesnit definici toho, co zoologickou zahradou není. Sám odborný text, který se týká zřizování a provozování zoologických zahrad zůstal nedotčen. Odborně jsem jej dvakrát konsultoval s ministerstvem životního prostředí i s ostatními odborníky na zoologické zahrady, jen ve sněmovně máme dva bývalé ředitele ZOO. Jde o novelu velmi malou a drobnou, ale pro provozovatele malých zvěřinců, které jsou součástí zámků, skanzenů, lidové architektury nebo tzv. pet farem normou potřebnou. Ve sněmovně proběhla velmi snadno ve zkráceném režimu schvalování. I vás prosím, o její laskavé schválení. Drobné novele sluší jen drobný úvod. Proto bych své vystoupení entrée tímto ukončil. Pokud bude potřeba, vysvětlím. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane poslanče. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem byl určen výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který má usnesení tisk číslo 190/1. Zpravodajkou je paní senátorka Václava Domšová, která je omluvena. Zastoupí ji pan senátor Jan Horník. Prosím, aby nám přednesl zprávu. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, jak už řekl můj předřečník, jde o jednoduchou úpravu zákona o provozování zoologických zahrad. Obdobně, jak zde přednesl své vyjádření k této novele, proběhla diskuze na našem výboru, kde se téma týkalo především legislativních záležitostí této novely, kdy jsme se přikláněli k vyjádření našeho legislativního odboru, že není v této novele vše optimálně vyjádřeno. Následujícím hlasováním ale došlo k jednomyslnému schválení tohoto návrhu novely zákona s tím, že zákon jako takový by o zoologických zahradách ani nemusel být. V diskusi, která potom následovala na výboru, jsme se shodli, že všechno pasovat do zákonů a zaplevelovat náš řád je poměrně složitá záležitost. Nicméně následně hlasováním došlo k návrhu výboru, což je doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otázka zní, zda někdo podle § 107 našeho jednacího řádu navrhuje, aby se Senát tímto návrhem nezabýval. Nikdo se nehlásí, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se rovněž nikdo nepřihlásil, končím ji. Nepředpokládám, že by se předkladatel nebo zpravodaj vyjadřovali k něčemu, co neexistovalo. Podle garančního výboru máme jediný návrh, což je schválit projednávaný návrh zákona v takovém znění, které jsme dostali. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování pořadové číslo 77 bylo registrováno 45, kvorum 23, pro 33, proti není nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu poslanci i zpravodajovi, my u mikrofonu se vystřídáme. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dalším bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 219/2000 Sb.,
169
o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 192. Prosím pana poslance Petra Bratského, který je ale nepřítomen. Nebudeme mít tedy předkladatele k tomuto návrhu zákona. Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Jaroslava Kuberu. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 192/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 192/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Vaculík, kterého žádám o zpravodajskou zprávu. Pane senátore, máte slovo. Senátor Josef Vaculík: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, byť zde není předkladatel, přesto si myslím, že návrh je tak jednoduchý, že jeho podstatu pochopíte pouze z mého podání. Tento jednovětý poslanecký návrh podaný Petrem Bratským, Michaelou Šojdrovou a dalšími dne 4. 5. 2007 je osmnáctou novelou zákona o majetku státu, která řeší dílčí velmi drobný problém týkající se úpravy užívání majetku České republiky. Podle navrhované úpravy bezúplatné užívání státního majetku bude moci být nově sjednáno též pro účely práce s dětmi, zatímco podle dosavadní úpravy je to možné pro účely sociální, humanitární, požární ochrany, ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní a tělovýchovné, ochrany přírody a péče o životní prostředí. V PS byl návrh přikázán výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který doporučil plénu PS návrh zákona schválit. Vláda na své schůzi dne 13. června 2007 s tímto návrhem vyslovila souhlas. PS návrh zákona schválila na své 27. schůzi 6. února 2008, když v hlasování pod pořadovým číslem 147 z přítomných 190 poslanců bylo 189 hlasů pro, nikdo nebyl proti. Byť při projednávání na VHZD padla námitka, zda je v současné době nová úprava tak nezbytná, že její přijetí nemůže být odloženo a přijato po důkladné analýze spolu s dalšími eventuálními změnami zákona o majetku státu, výbor uvážil přijetí navrhované úpravy za užitečné a doporučil návrh schválit ve znění postoupeném PS. Stalo se tak na 27. schůzi konané 12. března 2008 usnesením č. 222. Tím tedy doporučuji schválit návrh ve znění postoupeném PS. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane zpravodaji. Přeje si vystoupit pan senátor Kubera jako zpravodaj ÚPV? Přeje. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, ÚPV projednal návrh tohoto zákona na své 18. schůzi 5. března a doporučil Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS. Já jen jednu poznámku, já jsem sledoval diskuzi v PS a trošku jsem se bavil, jak se často používají argumenty pro to, aby něco prošlo. Tam byl vznesen argument, že se vlastně nic neděje, protože stejně rozhodnutí zastupitelstva o tom,
170
jestli dají majetek k dispozici organizacím, které pracují s dětmi, což je velmi slušně řečeno nepravda, protože samozřejmě zastupitelstva o státním majetku v žádném případě nerozhodují. Ale to je na okraj, jak se často argumentuje v PS, když je potřeba získat hlasy pro nějaký návrh. Nijak to nesouvisí s tím, že bychom neměli návrh podpořit. Takže ÚPV doporučuje plénu Senátu schválit tento návrh zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, ptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu návrhem zákona se nezabývat. Nemám žádného přihlášeného, ani se dále nikdo nehlásí. Takže otevírám obecnou rozpravu. Zatím nemám nikoho písemně přihlášeného do obecné rozpravy, ani na monitoru nikdo není přihlášen. Končím tedy obecnou rozpravu a padl jediný návrh – schválit příslušný návrh zákona, jak byl postoupen PS. Přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh zákona. Aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 23, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 78 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu garančnímu zpravodaji a následujícím bodem je Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2007 Jednací řád Senátu ve svém § 119 odst. b) předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků vyplývajících ze členství v EU do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici. Se zprávou vystoupí ministr vlády a předseda Legislativní rady vlády pan ministr Cyril Svoboda, kterému uděluji slovo. Jinak ještě podotknu, že je to senátní tisk č. 179. Ministr vlády ČR, předseda Legislativní rady vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, zprávu znáte. Zpráva není moc lichotivá, a když ji zaktualizujeme k 11. únoru 2008, tak zjišťujeme s velkou lítostí, že zaujímáme dvě významná místa. Pokud jde obecně o transpozici norem ES, zejména EU, jsme na 24. místě, a pokud jde o směrnice vnitřního trhu, bohužel zaujímáme místo poslední. To má sice tu výhodu, že se nikdo nesplete, na kterém místě jsme, ale není to dobrý výsledek. To, co je třeba zdůraznit, a vláda si toho je vědoma, a proto také bude uloženo příslušným ministrům podat jasnou zprávu, jak budeme pokračovat v transpozici těchto norem, tak je třeba zdůraznit, že nejde po většinou o žádné politicky citlivé normy. Že nejde o normy výbušné až možná na některé výjimky. To znamená, že jde spíše o kapacitu a schopnost státu připravit návrh těchto norem a tyto normy potom příslušně schválit v PS a v Senátu. Jde o 66 směrnic ES a z toho 62 směrnice vnitřního trhu. Tyto směrnice se transponují a nechci unavovat vás, vážené senátorky a vážení senátoři, kde se který návrh zákona nachází. Chci jen poprosit, abychom si toho byli vědomi a tam, kde
171
skutečně nejde o vážný politický problém, abychom s velkou energií pokročili, abychom zlepšili naši pozici ČR v ES. Je to důležité, protože to je vizitka našeho státu před předsednictvím v EU. Je důležité, abychom předvedli, že kapacita naší státní správy, administrativy, ale také moci zákonodárné, je schopna zvládnout tento technický požadavek v transpozici norem ES, zejména EU. A to je také důvod, proč si vás závěrem dovolím požádat o nakonec pozitivní stanovisko k antidiskriminačnímu zákonu, protože řekl jsem před chvílí, že se jedná především o normy technického charakteru, ale antidiskriminační zákon je zákon, který poutá naši pozornost, a je to jeden ze sledovaných bodů. Proto prosím, abychom sledovali, co je obecný zájem, že je třeba transponovat a že některá odkládaná témata nám život pouze komplikují, nikoli usnadňují. A za vládu slibuji, že vláda udělá všechno pro to, aby se naše pozice v přehledu dostihové tabulky EU výrazně zlepšila. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ÚPV, ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Zlatušku, přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 179/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání toto zprávy VEU. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 179/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, my každoročně projednáváme tuto zprávu. Máme na ni podle našeho jednacího řádu podle § 119a odst. 1 písm. b) zákona 107/99 dokonce právo. Činíme tak s vědomím toho, abychom kontrolovali vládu v trochu statistice, v tom, jak funguje v rámci přijímání sekundárního práva, v rámci přijímání acquis communitaire a činíme tak od doby, kdy jsme dávali naše zákony do souladu s evropskými směrnicemi. Pan ministr si vystavil sám nepříliš lichotivé vysvědčení, dokonce v tom jednom místě zaujímáme poslední místo, ale já musím říci, že to není jenom jeho výsledek, že se jedná o všechna ministerstva, celou vládu, nicméně zodpovědnost visí také na celé vládě. Nejsou to jen samá negativa, protože skutečně proti roku 2006 do roku 2007 poklesli jsme, co se týče absolutní čísla, z pátého místa; o 16 míst jsme poklesli k listopadu, teď je to dokonce ještě o něco více, ale na druhou stranu není to tak ani výsledek špatné práce vlády, spíše je to výsledek toho, že v jiných zemích je implementace práva rychlejší a méně problémová. My jsme analyzovali na našem výboru obě ty skupiny, jak všeobecné směrnice, tak směrnice, které jsou zvláště bedlivě sledované, to jsou směrnice týkající se jednotného vnitřního trhu, kde jsou trošku jiná pravidla, co se týče uznání implementace této směrnice do našeho vnitrostátního práva. Tam totiž musí být notifikace celá, tzn. zpráva o tom, jakým způsobem byly zohledněny směrnice, musí být celá, ve všech bodech musí být uzavřena. Pak teprve je tato část směrnice akceptována a řekl bych v tom seznamu nedostatků je odškrtnuta. Co je velmi potěšující na legislativní práci naší vlády, je to, že máme jednu z nejlepších metodik. Je tak dobrá, že pokud aplikujeme některé směrnice legislativní akty EU do našeho práva, tak bývají k nim velice málo výhrady a protože i klesl absolutní počet, dokonce poměrný počet neaplikovaných směrnic ze 3 % na 2,6 %,
172
tak ta zpráva není jen negativní, je to i zpráva o pozitivech. Největší problém byl ve zdravotnictví. My jsme se snažili analyzovat, proč k 1. listopadu 2007 nebylo 25 směrnic akceptováno. Jednoznačná odpověď, kterou jsme dostali, to bylo tím, že po posledních volbách v roce 2006 trvalo dlouhou dobu, než byla ustanovena vláda a z toho důvodu se některá implementace směrnic opozdila. V té době ale bylo několik zákonů již schváleno oběma komorami Parlamentu a čekaly na podpis prezidenta a ten po listopadu i přišel. Takže dnes počet skutečně klesl. Já bych se ještě maličko zmínil, co nás čeká, pokud nesplníme všechny úkoly směrnice a tím bych asi svou zpravodajskou zprávu vyčerpal s doporučením, které uvedu na závěr. Nemůžeme si myslet, že v okamžiku, kdy jednu směrnici naše komise, tedy Evropská komise, neschválí nebo nepřijme, že jsme hned žalováni u Evropského soudního dvoru pro neslučitelnost s komunitárním právem. Tomu předcházejí dvě fáze jednání. První fází je, a to je obligatorní fáze předběžného řízení s mimosoudním urovnáním sporu. Další stupeň je žádost o vysvětlení. Pak přichází druhá fáze, to je vydání odůvodněného stanoviska s přiměřenou lhůtou na odstranění. A teprve pokud ani tady nedochází k odstranění diskrepance, tak přichází konečná fáze, to je podání žaloby k soudnímu dvoru pro neslučitelnost s komunitárním právem. Neslučitelnost mezi státy členskými a nečlenskými, odmítnutí transpozice či faktické jednání porušující smlouvu. V roce 2007, abych doplnil informaci, bylo vyneseno šest odsuzujících rozsudků. Já doporučuji vzít tuto zprávu na vědomí. My příští rok budeme projednávat znovu a budeme komparovat zprávu za rok 2008 s tou předchozí a popřejeme vládě, aby počet neimplementovaných směrnic se nejenom absolutně zmenšil, tak jako se to stalo v loňském roce, ale aby i poměr a ten relativní vztah vůči úspěšnosti jiných zemí byl větší, rychlejší. Abychom se odlepili ode dna. Nicméně ještě se zmíním o jedné věci, kterou tady pan ministr trochu mimo program tohoto bodu zařadil, a to je projednání antidiskriminační směrnice. Já jsem na tuto otázku velice často dotazován různými zástupci jiných parlamentů. Musím řici, že v poslední době se na mne obrátil i předseda klubu CSU Bundestagu pan Ramsauer, který byl na návštěvě našeho Senátu, a také jej velice tato část trápila. Musím říci, že tak, jak je antidiskriminační směrnice chápána, tak moje odpověď vždycky zní, že naše Ústava je dostatečně silnou antidiskriminační směrnicí. Je dokonce v řadě věcí silnější, ale zachycuje naše základní práva, která jsou podle všech chart naplněna a směrnice, která je vypsána, tak vlastně trochu vytváří i právo na blahobyt a to může nové členské země, které nemají tak vysokou životní úroveň jako mají občané ve starých členských zemích, tak je to může trošku zpomalit v dohánění starých zemí, proto musíme velmi opatrně tuto antidiskriminační směrnici zvážit a eventuálně její implementaci buď pozměnit anebo ji přímo odmítnout. To ale uvidíme, to bude přece jednání pléna Senátu, pléna PS, a to nebudeme teď předbíhat. Děkuji vám za pozornost. Jen zopakuji, že doporučuji vzít tuto směrnici na vědomí. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, zeptám se pana senátora Zlatušky, jestli chce vystoupit jako zpravodaj ÚPV. Pan senátor nechce vystoupit jako zpravodaj, ale chce vystoupit v obecné rozpravě. Mám ho přihlášeného, takže ještě chvilku vydržte, já formálně otevírám obecnou rozpravu a prvním přihlášeným je pan senátor Jiří Zlatuška. Teď je to přesně správně podle jednacího řádu. Prosím, pane senátore, máte slovo.
173
Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já bych si dovolil jenom poznámku, kterou jsem nechtěl zdržovat ve zpravodajské zprávě, která by byla jinak shodná, že s vývojem splněných a nesplněných závazků hodnocení komise se projevuje zjevně blahodárný vliv voleb. V legislativní smršti těsně před volbami jsme prudce splnili téměř všechno, poté to jde dolů. Domnívám se, že kdyby se volby konaly častěji a každá vláda se snažila dohnat těsně před svým koncem všechny závazky, že by to umístění bylo podstatně lepší. Dále si dovolím drobnou poznámku na téma, že se domnívám, že z nelichotivého umístění ČR plyne především poměrně přezíravý postoj, který máme jako zákonodárci k mezinárodním závazkům, které ČR má. A týká se to nejen členství v EU, ale i závazků vyplývajících z jiných mezinárodních smluv. Já si tady dovolím vyslovit svůj názor, že i zde přítomný pan ministr na tom má velmi výrazný podíl tím, že občas musí Parlament jednat nad návrhy norem, které by byly za normálních okolností zbytečné. Dnes odpoledne budeme takhle projednávat novelu autorského zákona, která nebýt naprosto přezíravého postoje k mezinárodním závazkům, mimo jiné to právě pan ministr zde tehdy místo tehdejšího ministra Dostála odůvodňoval a vyzýval nás k tomu, abychom si těch závazků nevšímali, tak bychom měli nepochybně čas věnovat se přejímání závazků z Evropské unie. Myslím si, že v tomto je možné také vidět část toho, proč se nám v legislativní práci nedaří postupovat tak rychle jako jiným zemím. Nicméně to hlavní, co bych chtěl navrhnout, je návrh usnesení Senátu v souvislosti s projednáváním tohoto tisku. Navrhuji doprovodné usnesení ve znění: Senát zrušuje odstavec 2 usnesení č. 101 přijatého na 5. schůzi 6. funkčního období Senátu dne 13. 4. 2007. Připomněl bych, že toto je usnesení, kterým vyzývá Senát vládu, aby všechny návrhy zákonů, které jdou do Senátu, doprovázela zřetelným vyznačením toho, které pasáže se týkají závazků z členství v EU. Připomněl bych, že jsem se zde několikrát pokoušel neúspěšně navrhovat přerušení s tím, aby příslušný tisk, který dostáváme z Poslanecké sněmovny, byl vrácen vládě k příslušnému doplnění. Toto je situace, ve které máme přijaté usnesení, které se týká této evropské problematiky. Senát naprosto vědomě rezignuje na to, aby to usnesení uplatňoval. Myslím si, že oprávněně rezignuje na to, aby to usnesení uplatňoval, protože tisky k nám chodí z Poslanecké sněmovny, nikoli z vlády. Vláda toto vyznačení dává do Poslanecké sněmovny a chtít nějakou odbočku, kterou mezi Poslaneckou sněmovnu a nás chce vložit znovu vláda a znovu nám ty tisky bude anotovat, je zjevně z procesního hlediska nemožné. Nicméně nemáme-li mít takříkajíc legraci sami ze sebe, s tím, že jsme si přijali usnesení, které nás ani v nejmenším nenapadne uplatňovat, tak bychom se k tomu měli postavit čelem a to usnesení zrušit. Odtud tento můj návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jsem přesvědčena o tom, že to 25. místo v notifikačním úsilí ČR z 27 členských států skutečně není lichotivé a ráda bych položila jednoduchou otázku
174
panu ministrovi. Vidí důvod ve skluzu v přijímání legislativních závazků v exekutivě nebo v Parlamentu? A co s tím, pane ministře? Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Rippelové. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já „bych sem byl býval nechodil“, ale kdybyste si nezačal. Vy jste tady zmínil antidiskriminační zákon, přestože není vůbec dnes na programu. Já jsem sledoval diskusi v Poslanecké sněmovně, kde všichni jednoznačně říkali, že to je hrozný zákon, že je to něco naprosto strašného, a to zprava i zleva, ale že nám vlastně nic jiného nezbývá. Protože my musíme, že? Protože jsme se jednou zavázali, takže musíme. My jsme tady měli nedávno zákon o ekologické újmě. Dokonce i pan zelený ministr říkal, že je to hrůza, ale že musíme, protože jsme se zavázali. Ale já nemusím. Já musím říci, že nemusí, že nebudu hlasovat pro nic, s čím vnitřně nesouhlasí. Protože jestli musíme – jestli se nám říká, že musíme schválit Lisabonskou smlouvu, protože ANO má jinou hodnotu než NE, tak pak mám velké pochybnosti o tom konglomerátu nazývajícím se Evropská unie. Já si myslím, že vůbec nemusíme. A já myslím, že bychom si to měli pamatovat při schvalování Lisabonské smlouvy. Dnes Radiožurnál – a to cituji – odvysílal zprávu, že máme málo mandarínů a málo ajatoláhů v Evropské unii. Jestli nevíte, co to je, tak to jsou ti nejvýznamnější úředníci, kteří opravdu tvoří evropská nařízení a evropské směrnice. A prý my málo lobbujeme, aby bylo mezi těmito vysokými úředníky – protože ti jsou rozhodující – více Čechů. To bychom myslím dělat opravdu měli, protože bychom tam vnesli něco nového. Já si naopak myslím, že 25. místo je velmi dobré, protože jsme ušetřili spoustu peněz tím, že jsme tak rychle nepřijímali nařízení a směrnice, protože ony skoro vždycky tahají peníze z podnikatelů, z daňových poplatníků. Namátkou uvedu takovou tu evropskou zajímavost, to jsou ty zapalovače s pojistkou, kdy se veřejně říkalo, že ty zapalovače už se nesmějí tuším od 1. března prodávat a hned novináři kontrolovali, jestli náhodou ještě někdo je neprodává. A naopak evropské zapalovače bez pojistky se prodávat mohou! To je zvláštní, že? Takže čínské zapalovače bez pojistky se prodávat nesmějí a „romsomy“ a další značky – drahé – se prodávat mohou. Takže tam snad nehrozí, že by děti tatínkovi sebraly ten drahý zapalovač a zapálily stoh. Kromě toho nám chybí směrnice o sirkách s pojistkou. Protože většina dětí, když způsobí požár, tak ho působí sirkou – a všichni si to pamatujete jako děti, že sirky jsou zajímavé, na zapalovači nic zajímavého není, ten je zajímavý tak, že fetují ten propan-butan z toho zapalovače. Ale sirkami se zapaluje. A tam EU zůstala mnohé dlužna tomu, abychom udělali něco pro bezpečnost našich dětí a nevymyslela zápalky s pojistkou. Ale určitě si myslím, že ty zápalky vymyslí a budou to právě české zápalky, které se zřejmě do té směrnice nevejdou. Pokud jde o to usnesení, které navrhuje pan senátor Zlatuška, já si myslím, že není nutné ho rušit. To, že se neplní, takových usnesení tady máme možná přes polovinu, která se neplní. A ono to bude velmi zajímavé. Já jsem rád, že jsem získal dalšího příznivce, který bude hlasovat proti Lisabonské smlouvě. Protože Evropská unie nebyla ani schopna dodat členským státům tu smlouvu v konsolidované podobě.
175
Dokonce zakázala její český překlad a tady koluje samizdat, který vytvořila vláda jaksi amatérsky. Ten samizdat samozřejmě není konsolidovaný text. To je jenom jakoby úlitba tomu, aby ti, co si stěžují, si mohli o tom něco přečíst. Takže já mám k té zprávě tyto výhrady a nebudu pro ni hlasovat, nebo pro vzetí na vědomí, i když jsem si vědom toho, že nevzetí na vědomí je v podstatě protimluv, protože to nic neznamená, když to někdo nevezme na vědomí. Ale já se těším víc na Lisabonskou smlouvu a zejména Listinu evropských práv. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu kolegovi Kuberovi. Taková technická poznámka – slova mandarín a ajatoláh, to není oficiální slovník EU, to je váš slangový slovník. Pravděpodobně. Pane kolego, jestli mi to můžete technicky osvětlit. Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem, pane předsedající, kdybyste dával pozor, říkal, že cituji Radiožurnál z dnešního rána. Tam to bylo řečeno, že se to v EU takto říká a že probíhají velké zákulisní boje a dohody, kdo že bude mandarínem a kdo nebude. Já jsem ty výrazy slyšel dnes vůbec poprvé v životě. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji. Pan ministr s technickou. Koukám, že jsem svojí neobratnou poznámkou tady rozvířil debatu, která není předmětem tohoto jednání. Pane ministře, máte přednostní právo promluvit, takže jestliže chcete promluvit, můžete promluvit přednostně. Prosím. Jestli chcete k tomu technickou poznámku. Jinak jsou ještě další přihlášení do diskuse, pane ministře. Takže vy budete mít závěrečné slovo. (Ministr se vzdává vystoupení.) Děkuji. Další přihlášenou do diskuse je předsedkyně senátorského klubu ČSSD paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, teď se nabízí krásná situace – polemizovat s panem kolegou Kuberou, ale neudělám to, protože on stejně většinou nemá pravdu. Ale chtěla bych se stejně vyjádřit k tomu, co řekl ve smyslu přijímání evropských dokumentů, zda musíme nebo nemusíme. Nemusíme. Samozřejmě. Nikdo z nás nemusí. Nemusí ani Česká republika vůbec nic. My jsme chtěli, od 90. let jsme chtěli být členy EU. O tom, že vstoupíme do EU, rozhodli občané v referendu, a to 77 procenty hlasů všech občanů. Rozhodli jsme se dobrovolně. Byla to naše rozhodnutí. A jestliže jsme se rozhodli vstoupit do klubu zvaného Evropská unie, tak bychom ale měli ctít pravidla, která v tomto klubu platí. A jestliže to neumíme nebo nechceme, tak bychom to měli říci, ale jasně. Nikdo nám určitě nebude bránit z tohoto klubu vystoupit. Nicméně si myslím, že chovat se tak, že budeme kverulovat, že budeme bojkotovat, že nebudeme spolupracovat, to je asi to nejhloupější řešení a nejhloupější činnost, jakou můžeme dělat. To, co skutečně musíme, chceme-li být členy klubu zvaného Evropská unie – musíme se naučit využít všech možností, všech šancí, které nám EU dává. Musíme se naučit znát pravidla, která zde platí a také se podle nich chovat. My jsme shodou okolností v předcházejících bodech jednali o návrzích evropských směrnic. Trošičku jsme se neshodli v postoji k těmto směrnicích. Ale nicméně jsme horní komorou Parlamentu ČR a jako takoví jsme se vyjádřili k tomu, co nám je předkládáno. Záleží samozřejmě na tomto našem vyjádření, ale záleží
176
také na tom, jak se chová naše vláda v EU, nakolik bude respektovat toto naše vyjádření, nakolik se podaří jí vůli této komory, případně celého českého parlamentu v EU prosadit. Holt nedá se nic dělat, jsme v klubu a chceme v ní obstát, musíme respektovat pravidla, která zde máme. Graf plnění legislativních závazků, které v EU máme, ale hovoří o tom, že tato vláda moc nechce spolupracovat. Protože jestliže jsme na posledním místě mezi zeměmi EU, tedy v té sedmadvacítce na posledním místě v přejímání směrnic nebo v implementaci směrnic týkajících se vnitřního trhu, tak si to nedokážu vysvětlit nijak jinak, než à priori odmítáním všeho, co je v EU. Protože je to v přímém rozporu s tím, co tato vláda deklaruje, to je podpora podnikání. To je podpora trhu. Je to, přátelé, v přímém rozporu. Takže jak to tedy je? Co chceme a co nechceme? Tady se také naskýtá otázka, co je národním zájmem České republiky. Vláda hraje kartou ochrany národních zájmů. Já se nebojím použít slovo nacionalistickou kartou. A jestliže hrajete s touto kartou, tak je nejsnazší najít si nepřítele, najít si někoho, proti komu tu svoji činnost obrátíte. A to je v tomto případě ta zlá, škaredá EU, která nám pořád a neustále něco vnucuje. A my to musíme plnit. I když nechceme, jak řekl pan senátor Kubera. Ale vraťme se do historie. Už král Jiří z Poděbrad si byl vědom toho, že tento prostor, že země Koruny české budou mít zajištěno bezpečí a budoucnost, budou-li spolupracovat se svými sousedy. Byl to Tomáš Garrigue Masaryk, kdo hovořil o tom, že naše místo, a důstojné místo, tohoto prostoru je zase ve vztahu k ostatním zemím EU. A v této chvíli v globalizovaném světě to platí dvojnásob. My jsme vždycky byli jako Češi, Moravané, Slezané tou nejvýznamnější, nejvíce prosperující částí celku, ke kterému jsme patřili. Můžeme na to být hrdí. Ale proč se toho bojíme? Proč se bráníme skutečně spolupracovat? Proč se nesnažíme více se zapojit do evropských sítí? Proč se nesnažíme podpořit naše vědce, výzkumníky, univerzity k tomu, aby skutečně mohli být důstojnými partnery univerzitám, vědeckým pracovištím v EU? Proč se nepokusíme více podpořit naše firmy atd. Buďme trošičku více sebevědomí. Vždycky jsme na to měli – a myslím si, že i v této chvíli na to máme. Nejsme schopni jako 10milionový národ obstát v globální konkurenci. Ale jsme schopni být dobří a možná nejlepší v mnoha oblastech konání, jestliže se dokážeme zapojit do evropských sítí, jestliže dokážeme využít všech možností, které nám Evropa dává. Ale to se musíme zbavit svých komplexů, toho fenoménu štěněte, které zaženete do kouta a ono tedy jenom kouše. Myslím si, že máme na víc a já věřím tomu, že tento postoj změníme. Věřím tomu, že ratifikací Lisabonské smlouvy se staneme skutečně rovnocennými partnery všech ostatních členských zemí EU. Že budeme těmi, kteří jí dokáží poté moderovat proces integrace v EU především v době předsednictví České republiky. Já věřím tomu, že jsme a budeme sebevědomými partnery, sebevědomými členy EU a že využijeme potenciál, který nám EU, ale i naše schopnosti k tomuto dávají. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Martin Mejstřík. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, chtěl jsem jenom poopravit paní kolegyni Gajdůškovou. Pro některé to byla 90. léta, kdy jsme vyjádřili touhu stát se součástí EU. Já bych šel ještě dále. Já si vzpomínám, byli jsme tenkrát mnozí z nás na gymnáziích, na vysokých školách, na
177
70. a 80. léta, jak jsme toužili po tom, stát se součástí té svobodné Evropy, kde se rušily hranice, rušily se pasy. Vzpomínáte si na to, vážené dámy a pánové? A my v té svobodné Evropě jsme. Proto mě mrzí některá vyjádření na adresu EU, slyšíme to zde v podstatě při každé schůzi Senátu, jakoby opravdu Unie byla tou říší zla, ze které pochází všechno špatné a my jsme nuceni být její součástí. Prosil bych nás všechny, kdo zde hovoříme, užijme si té radosti, že jsme její součástí. Užijme si toho, že se nám splnily naše sny z doby dospívání nebo z doby před 30 lety a zkusme se dívat na ten proces pozitivně. A ne jenom negativizovat to, co se tam děje. Máme svůj hlas. Máme své hlasy a jsme součástí úžasného celku, který můžeme ovlivňovat. Děkuji za pozornost. A nebo si zvolme druhou cestu a staňme se součástí nějaké jiné říše, nějakého nového Svazu sovětských socialistických republik. Nebo něčeho takového. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nemám nikoho přihlášeného do rozpravy. Ještě se hlásí pan senátor Ivo Bárek. Máte slovo, pane senátore. Senátor Ivo Bárek: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych se připojil k Martinovi Mejstříkovi. Já si myslím, že opravdu ta doba tady byla a já jsem rád, že tato slova tady teď řekl. Možná bych to ještě uvedl tím, že jsme tady měli zástupce Rumunska a Bulharska, kteří tady seděli, náš pan předseda je vítal, všichni jsme tady stáli a tleskali. A vůbec tomu nerozumím, co pořád se tady s tou EU jakoby děje, že opravdu je takovým strašákem, když jedněm tleskáme a sami chceme utíkat. Nezdá se mi to dobré. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi. V tuto chvíli nemám již nikoho přihlášeného. Končím rozpravu. Požádám o vyjádření pana ministra, pana předkladatele, pan garanční zpravodaj až posléze. Ministr vlády ČR, předseda Legislativní rady vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Poznamenal jsem si sedm bodů nebo sedm otázek, na které dlužím odpověď. První – autorský zákon. Ano, je to pravda, pan senátor Zlatuška má pravdu, že jsem tady řekl to, co jsem řekl, zastupoval jsem vládu a zastupoval jsem pozici ministra kultury. Nemohl jsem říci nic jiného, než co by tehdy řekl ministr kultury, protože jsem sděloval jeho pozici. Ale abych také řekl – je třeba zdůraznit, že ale Senát hlasoval ve smyslu toho, co řekla vláda, tak abychom neřekli, že to padá jenom na hlavu vlády – tehdejší výsledek. Neseme na tom podíl všichni, protože nakonec návrh byl schválen v Senátu v podobě, jak byl předložen vládou. To je autorský zákon. Kdo nese větší odpovědnost, zda moc zákonodárná nebo výkonná – poctivě říkám, že větší díl odpovědnosti nese věc výkonná, nepochybně proces probíhá i v obou dvou komorách Parlamentu. Nelze říci, že by nebyla žádná odpovědnost moci zákonodárné, ale přiznávám, že hlavní důvod je v odpovědnosti na straně moci výkonné. Tím chci říci, že to není odpovědnost legislativní rady. My pouze posuzujeme ty návrhy jednotlivých resortů, a proto také se vláda rozhodla, že bude s větším důrazem monitorovat chování všech resortů a ministři mají za úkol dát výpočet, tak budou pokračovat, aby ten proces se urychlil. Já jsem napsal všem ministrům dopis, kde jsem identifikoval, o které normy jde, a jsem přesvědčen, že určitě se výsledek dostaví.
178
Třetí poznámka – Lisabonská smlouva. Já tu nechci otevírat toto velké téma, užijete si ho, až se bude Lisabonská smlouva, resp. její ratifikace projednávat v Senátu. Chci jenom poznamenat toto. To je kompromis 27 zemí, to není dílo České republiky. Samozřejmě, že nemůžeme si říkat, že musíme všichni hlasovat pro Lisabonskou smlouvu. Zdá se mi, při vší úctě k panu senátorovi Kuberovi, slabý argument o tom, že ten text není přeložen oficiálně. Jaký podstatný rozdíl bude asi mezi tím textem, který je oficiálně předložen a tím textem, který máme dnes v ruce? To bych chtěl zdůvodnit, kde je zásadní rozdíl, že bych řekl, že tento text je pro mě nepřijatelný a jiný text je pro mě přijatelný. Možná, že budou někde nějaké drobné nuance ve výrazech, a podstata a smysl zůstane stejná. To si myslím, že je potřeba říci, navíc určitě budeme mít texty pro znalce v jazyce evropském jiných členských států EU – buď anglicky, nebo francouzsky – je možno porovnávat pro všechny určitě, k tomu můžeme dát i službu my, náš odbor kompatibility na Úřadu vlády, bude-li potřeba cokoli vysvětlit, jsme připraveni vysvětlit a texty porovnat. Takže tuto službu Senátu nabízíme. Chci říci toto – budeme předsedat EU, a jestliže neschválíme Lisabonskou smlouvu, může na nás padnout podezření, že se bojíme předsednictví se stálým předsedou Evropské rady a se stálým představitelem pro bezpečnostní a zahraniční politiku, že se tohoto nového předsednictví bojíme, že to nezvládneme v této nové konstelaci. Buďme možná rádi, když se nepodaří ratifikační proces dokončit, ale ať to není vinou České republiky. Já nechci, aby Česká republika byla země, na kterou padne onen stín, že se toho bojíme, že si s tím nevíme rady, protože to bude nový typ předsednictví. Naopak myslím si hluboce, že může mít dva velké zářezy v dějinách evropské integrace, a to že Chorvatsko za našeho předsednictví vstoupí do EU, to bych považoval za obrovský výsledek, tím se do učebnic dostaneme naprosto bezpečně. Druhý velký zářez v dějinách můžeme mít, že zvládneme nový typ předsednictví, které dosud nikdy nebylo. Je to i velká šance a příležitost. Proto prosím, abyste i tento argument vzali do úvahy, až budeme rozhodovat o ratifikaci Lisabonské smlouvy, jakou vizitku dáváme sami sobě, jak naložíme s tímto textem, až nastoupíme do role předsednické role 1. ledna 2009. Neboť to jsou velká témata a dobře víte, že v tom předsednictví se v době, kdy Evropa bude před Evropskými volbami, takže já očekávám, že možná od nějakého března příštího roku komisaři někteří budou hledat nové zaměstnání, jiní se budou starat o to, aby byli znovu nominováni. Parlament bude v kampani, to znamená, že velká témata od března do června 2009 asi neodehrajeme, protože instituce nebudou fungovat tak, jak normálně fungují, protože budou všichni v kampani před evropskými volbami. Omlouvám se za to, možná trošku širší komentování toho, co zde zaznělo. Jenom velmi prosím, abychom přemýšleli o Lisabonské smlouvě, o všech souvislostech, i o tom, jak nás vidí lidí vně a jiné ostatní členské země EU. Antidiskriminační zákon – otázku, zda stačí Listina základních práv a svobod, jsme si kladli i v Legislativní radě. Zpravodajem pro Legislativní radu je člověk, který dnes je naším soudcem u Soudu pro lidská práva. A hlubokou analýzou jsme došli k závěru, že nestačí jenom Listina základních práv a svobod – jsme zase ochotni kdykoliv to přijít vysvětlit, protože tuto základní otázku jsme položili i odborně – zda stačí Listina jako splnění požadavků, které mají být upraveny antidiskriminačním zákonem. Zase – to, co prošlo Poslaneckou sněmovnou, je kompromis. Je to podle mne kompromis, který splňuje ona kritéria, a mohu vás ujistit, že byly předloženy různé návrhy – zprava i zleva – které by z toho udělaly normu těžko aplikovatelnou nebo velmi komplikovaně aplikovatelnou. Proto zase prosím, až budete toto
179
diskutovat, abyste si uvědomili, že případné odmítnutí tohoto návrhu zákona neznamená nic jiného, než že ten příběh budeme odehrávat znovu. Ne, že skončí, budeme ho odehrávat znovu, protože analýza odborníků říká, že pouze Listina – bohužel, nebo pro někoho bohudík, ale z mého pohledu bohužel, nestačí. Pátá poznámka – potřebuji tady říci ještě jednu skutečnost, o které se málo mluví. Nechci teď mluvit o politické identifikaci, že my jsme Unie, že to není my versus Unie, ale pozor. Naši reprezentanti jednotlivých resortů se dnes podílejí na tvorbě těch norem, které my máme aplikovat a transformovat do českého právního řádu. Podle mého názoru nefunguje dobře komunikace mezi těmi, kteří tu normu připravují a těmi, kteří ji mají tady potom transformovat. Toto je velký dluh, který máme uvnitř státní správy, který je potřeba velmi výrazně napravit. Ale je potřeba říci, že řada a dokonce i většina norem, které dnes již máme transponovat, jsou již normy, na jejichž tvorbě jsme se podíleli. Takže nemůžeme říkat, že dědíme něco z minulosti a že normy, které máme transformovat, nejsou normy, na jejichž tvorbě jsme neměli nějaký podíl. Proto je potřeba sledovat ten proces od samého počátku už od tvorby těchto norem a signalizovat problémy, které máme, abychom potom nečili potíže jenom u té transpozice, protože v evropských institucích si říkají, když jste se na tom podíleli a nesignalizovali jste velký problém, proč ho signalizujete ve chvíli, kdy máte transformovat a neřekli jste to na samém počátku toho procesu. Moje zkušenost, když jsem tam byl za ministra zahraničních věcí je, že úspěšný v Unii je ten, který svůj postoj říká od samého počátku, takže nikoho nepřekvapí na konci. To, co nás oslabuje, není to, že máme jiný názor, ale že ho říkáme na konci procesu, neříkáme ho v jeho průběhu nebo na samém počátku. Za šesté, nemyslím si a odmítám to, že by vláda měla přezíravý postoj vůči EU, nebo že by měla princip odmítání všeho, co se děje v EU. Takto to není. Česká vláda hledá a má k některým otázkám silnou pozici a tuto pozici sděluje. A nejsme země, která by byla vnímána jako permanentní odmítat všeho. Konečně poslední poznámka se týká – sedmá v pořadí – toho, že souhlasím s tím, že jsme do EU vstoupili. Vstoupili jsme do ní v referendu občany České republiky, že to byl náš skutečný dlouhodobý cíl politický, nicméně to, že v EU máme hledací prostor, je evidentní a ten prostor si vybudujeme v tom, když budeme pozitivně přistupovat k tomuto projektu jakožto politickému projektu a prostor si budeme hledat uvnitř, protože podle mého názoru – a jsem připraven o tom rád někdy diskutovat – jaké jsou tendence dnes v Evropské unii ve vztahu hlubší a měkčí integrace. Ale to je nové téma, které tady nechci otevírat, protože nesouvisí se zmíněným tématem. Omlouvám se za svoji rozvláčnost, ale dovolil jsem si reagovat na to, co bylo řečeno v diskusi. Budu rád, když Senát vezme zprávu na vědomí. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane ministře, a požádám garančního zpravodaje pana senátora Sefziga, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já se vyjádřím jednak z toho důvodu, že doplním pana ministra, protože na jednu otázku neodpověděl paní senátorce Rippelové. Myslím, že má odpověď bude dostatečná a já s ní tedy hned začnu. My jsme se na výboru také snažili analyzovat, zdali problém je na vládě, či zda je problém na Parlamentu – v aplikaci směrnice. Analýza chybí. Analýzy nikdo nemá, protože se to týkalo hodně zdravotnických návrhů, zejména v oblasti toho nejcitlivějšího, v oblasti vnitřního trhu. To byla léková politika nebo lékové zákony a ty
180
už byly schváleny. Odpověď, která byla spíše na vysoké hranici odpovědnosti, byla skutečně svázána s tím, že se dlouho ustavovala vláda. První vláda – tzv. ministerstvo zdravotnictví fungovalo o něco později a tak jak probíhal proces schvalování v Poslanecké sněmovně a později i u nás podpis prezidenta, tak v tom skutečně by se nalezly měsíce, kdy došlo k prodlevě. Čili nebyla to chyba vlády, jenom vlády, urychlení mohlo být i na straně Parlamentu. Jinak bych chtěl ještě připomenout, že jsem říkal, že je absolutní, že relativní počet těch nedostatků, neschválených směrnic za rok 2007 proti roku 2006 klesl, čili rychlost se zvýšila ze tří procent na 2,6 %, 48 směrnic nebylo ratifikováno, v roce 2007 to bylo jenom 38 směrnic. Čili vysvědčení není tak negativní, jak se v tom srovnání zdá. Pan ministr tady začal velice zajímavou myšlenku o tom, jak jsme hodnoceni, nebo kdy je vláda, resp. členský stát celý na konci legislativního procesu hodnocen pozitivně a kdy negativně. To je dvojí model. Model severský – Dánsko, Finsko – je, že si vláda jde nejdříve do Parlamentu o předběžný souhlas nebo dokonce o velmi úzký mandát, přesný mandát jednání. Tyto země jsou na jednání Evropské rady velmi potížistické. Tvoří skutečně někdy nepřekonatelné bariéry, setkání se opakují až teprve když si tato vláda, která na svém stanovisku velmi dlouho trvá a prosadí si své změny, tak tato vláda nemá problém prosadit změny ve vlastním státě, a proto jsou hodnoceny pozitivně. My tento model nemáme. Náš výbor ho nikdy nevyžadoval, naopak jsme nechtěli zužovat manévrovací prostor vlády, ale vláda samozřejmě v intencích možnosti později schválené směrnice, protože právě kouzlo těch legislativních aktů, nazývaných směrnice, je v tom, že musí být implementovány národními parlamenty. A kouzlo je v tom, že vláda umí odhadnout, co je ještě pro Parlament akceptovatelné a co akceptovatelné není. To už záleží na zkušenosti ministrů. Pan ministr tady zmínil věc, která se dotýká naší zprávy, našeho jednání, a to je jednání kolem Lisabonské smlouvy a zmínil také nový typ předsednictví. Já si dovolím jenom nejkratší možnou repliku. Já se domnívám, že nikdo nemůže považovat za velký úspěch, že de facto řízení vlády a význačné postavení premiéra je předáno jednomu ze zvolených zemí, pokud to není právě ten premiér dané země, protože se domnívám, že tím dojde k významnému oslabení premiérské funkce ve vedení rady. Dokonce se domnívám, že by bylo velice seriózní od EU, kdyby rozhodla, že pokud bude ratifikována do roku 2009 všemi členskými zeměmi Lisabonská smlouva, takže by to předání mělo být, a to jsem ve shodě s panem ministrem, protože jsme se o tom nedávno bavili, že by mělo být právě po volbách do Evropského parlamentu, tedy po ustavení nových orgánů a bylo by to za našeho předsednictví. A premiér – bylo by to na konci toho předsednictví a premiér, kdyby v této době předal předsednictví tomu zvolenému, ať je to Blair, Junker či kdokoliv jiný, tak by to bylo vnímáno jistě velmi pozitivně. Pokud bude na nás Evropské společenství vyžadovat, aby premiér předal svoji vedoucí úlohu, řízení Rady zvolenému zástupci a ministru zahraničí, byl – jako bych řekl – v subordinaci vůči vysokému představiteli pro mezinárodní politiku, tak si myslím, že by to bylo spíše snížení předsednické úlohy. To jenom bych chtěl takový můj osobní komentář, omlouvám se za něj, byl delší, než jsem původně čekal. Děkuji. Doporučuji – navrhuji usnesení vzít tento dokument na vědomí. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Ještě než začneme hlasovat, tak bych vám chtěl přiblížit průběh hlasování. Nejdříve bychom měli hlasovat o tomto návrhu, jak přednesl pan senátor Sefzig a posléze o doprovodném usnesení pana
181
senátora Zlatušky, které revokuje naše původní usnesení 101 z loňského roku. Takže přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Kolegyně a kolegové. Zahajuji hlasování o vzetí na vědomí tohoto tisku. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 79 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 49, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Takže, dámy a pánové, v tuto chvíli budeme hlasovat o doprovodném usnesení, jak máte předloženo na svých lavicích a jak tady v obecné rozpravě přednesl pan senátor Zlatuška, to je vypustit odstavec 2 z usnesení 101 z 5. schůze Senátu ze dne 13. dubna 2007. Takže budeme hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 80 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 18, proti bylo 13, návrh nebyl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji garančnímu zpravodaji. Kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho dnešního jednání je Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 a výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2007 Zprávu jste obdrželi spolu s usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako senátní tisk č. 178. Přednesením zprávy byl pověřen předseda výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Karel Barták. Požádám jej tedy o slovo. Pane senátore, máte slovo. Senátor Karel Barták: Pane místopředsedo Senátu, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil se 106. usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 15. schůze konané dne 16. ledna letošního roku ke zprávě o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 a výroční zprávy o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona číslo 106/1995 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2007. Po úvodním slově a odůvodnění předsedou výboru senátorem Karlem Bartákem, zprávy o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR, jeho orgánům a funkcionářům,. O jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 v souladu s § 142 odstavec 4m, zákona číslo 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a dále výroční zprávy o činnosti v oblasti poskytování informací podle § 18, odstavec 2 zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2007 a po rozpravě výbor I. schvaluje zprávu o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007, která je přílohou číslo 1 tohoto usnesení II. a) výroční zprávu o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ne znění pozdějších předpisů,
182
zpracovaná oddělením vztahů s veřejností Kanceláře Senátu za rok 2007, která je přílohou číslo 2 tohoto usnesení b) výroční zprávu o poskytování informací podle zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím zpracovaná tiskovým tajemníkem Kanceláře Senátu za rok 2007, která je přílohou číslo 3 tohoto usnesení III. doporučuje Senátu Parlamentu ČR zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR, jeho orgánům a funkcionářům o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 a výroční zprávu o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona číslo 106/1999 Sb. o svobodném přístupu informací za rok 2007 vzít na vědomí IV. určuje zpravodajem pro projednávání senátního tisku na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Bartáka, kterého V. pověřuje, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR Přemyslu Sobotkovi. Od doby, kdy byl vynalezen knihtisk, je zbytečné, abych vás podrobně seznamoval s přílohami tohoto tisku. Jen bych uvedl, že jsme v loňském roce obdrželi 22 petic a 50 jiných podání. V této souvislosti jsem nechal zpracovat tabulku, ze které je vidět vývoj těchto peticí. V roce 2002 jsme projednávali 132 petic, v roce 2003 61, v roce 2004 49, v roce 2005 29, v roce 2006 26 a v loňském roce 22. Z toho vyplývá, že celkový počet peticí se postupně snižuje. Další věc, na kterou bych možná upozornil: v příloze máme na straně 7, 8 a 9 souhrn petic, které nám byly doručeny. Upozornil bych, že 7 petic, které jsme projednávali, materiál je podle petičního zákona, podepsal jen jeden petent. To je také zajímavá informace. Byly doručeny dvě velké petice nad 10 000 petentů. Jedna petice se jmenovala - Zachraňte Střední odborné učiliště a Střední odbornou obchodní školu v Jablonci nad Nisou – bylo 11 737 petentů. Bylo to ukončeno. Dnes jako poslední bod našeho programu budeme probírat druhou petici s více než 10 000 podpisy. Petice se nazývá Proti diskriminaci obyvatel venkova. Byla projednána podle petičního zákona, dnes jako poslední bod bude projednávání této petice ukončeno. V souvislosti s přílohou číslo 32, která hovoří o výroční zprávě, o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona číslo 106 atd. bych chtěl říci, že se při zpracování tohoto materiálu vloudila chybička. Pracovnice, která tento materiál předkládala, se tímto také omlouvá. V této souvislosti bych vás požádal, abyste si vzali k ruce materiál, který se nazývá Opravené znění přílohy číslo 2 senátního tisku číslo 178. Na druhé straně je červeně vyznačeno, co se proti původnímu tisku mění. Čísla 2006 se mění na čísla 2007. V tom je změna. Možná bych ji přečetl. Mezi dvěma tabulkami na původní stránce 11 se mění text takto: Další informace: v roce 2007 se žádosti o informace vztahovaly k poskytnutí vyjádření, které zaslal Senát Parlamentu ČR Ústavnímu soudu k návrhu na zrušení některých ustanovení zákona číslo 247/1995 Sb., který v roce 2006 podala skupina senátorů (1/07, 2/7). V tabulce pod tím se mění číslování těchto ustanovení. Poslední část materiálu je výroční zpráva o poskytování informací. Zmínil bych to, že v roce 2007 bylo publikováno celkem 328 tiskových zpráv včetně avíz a mimořádných avíz o akcích konaných v Senátu PČR. Celkem se uskutečnilo 76 tiskových konferencí. Mediální práci Kanceláře Senátu mimořádně zasáhly dvě mimořádné události roku 2007, a to v souvislosti s konáním všech akcí v rámci roku Albrechta
183
z Valdštejna a mediální kampaně kolem místopředsedy vlády senátora Jiřího Čunka. Tato dvě témata sehrála nejvyšší roli v zájmu o Senát Parlamentu ČR. Mohl bych skončit svou řeč tím, že bych vás ve smyslu 106. usnesení našeho výboru požádal, abyste příslušné paragrafy schválili a příslušné části zpráv vzali na vědomí. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Přivolám nepřítomné do sálu a budeme hlasovat o vzetí na vědomí této zprávy. Zahajuji hlasování. Kdo je pro nás, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 81 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Následujícím bodem je Změna v orgánech Senátu Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s předloženým návrhem. Pane předsedo, máte slovo. Senátor Josef Pavlata: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych vás informovat, že volební komise Senátu obdržela od klubu senátorů KDUČSL návrh na zařazení senátora Jiřího Čunka do ústavně-právního výboru. V této souvislosti přijala volební komise dvě usnesení na své 12. schůzi 18. března t. r. Jsou to usnesení č. 20 a 21. S nimi vás nyní seznámím. V usnesení 20 volební komise navrhuje v souladu s článkem 4 bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas senátorů změnit počet členů ústavně-právního výboru na deset členů. Dále komise pověřila předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát. Vzápětí volební komise přijala druhé usnesení č. 21, ve kterém navrhuje v souladu s článkem 4, bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Jiřího Čunka členem ústavněprávního výboru. Komise pověřila předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem. Prosím nyní pana předsedajícího, aby tyto změny nechal odsouhlasit s tím, že usnesení Senátu v prvním případě by mělo znít: Senát mění počet členů ústavněprávního výboru na 10 členů. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane předsedo. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat. Znělku nebudu používat s ohledem na to, že tento bod byl velmi krátký. Dám hlasovat tak, jak doporučil předseda volební komise. Nejprve budeme hlasovat o změně počtu členů ústavně-právního výboru a poté ve druhém hlasování o volbě Jiřího Čunka do tohoto výboru. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 82 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Než zahájím hlasování, požádám kolegu Pavlatu, aby přečetl usnesení k druhému bodu.
184
Senátor Josef Pavlata: Další návrh se týká zvolení senátora Jiřího Čunka členem ústavně-právního výboru. Návrh usnesení Senátu zní: Senát volí senátora Jiřího Čunka členem ústavně-právního výboru. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane kolego. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento přednesený návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 83 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Kolegyně a kolegové, přerušuji naši schůzi do 13.15 hodin, na přestávku na oběd. (Jednání přerušeno ve 12.06 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 13.15 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 13:15, zaujměte prosím svá místa, abychom mohli zahájit odpolední část našeho jednání. Ještě jednou, dobré odpoledne kolegyně a kolegové, zahajuji odpolední část našeho jednání. Tím následujícím bodem, který budeme projednávat, je Návrh senátního návrhu zákona senátorů Martina Mejstříka, Richarda Sequense, Josefa Novotného, Jana Horníka a Jaromíra Štětiny, kterým se mění zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších právních předpisů Jedná se o senátní tisk č. 100, 2. čtení. Dovolte mi připomenout, že projednávání tohoto bodu jsme přerušili v průběhu obecné rozpravy ve druhém čtení, kdy předseda senátorského klubu KDU-ČSL podal návrh přerušit projednávání tohoto bodu do příští schůze. Tento návrh byl přijat. Jedná se o senátní tisk č. 100 a prosím pana kolegu navrhovatele Martina Mejstříka, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Také prosím zpravodaje garančního výboru pana senátora Jaromíra Volného, aby zasedl ke stolku. Takže pan navrhovatel i pan zpravodaj jsou již na svém místě, takže můžeme pokračovat v obecné rozpravě. Do obecné rozpravy se hlásí jako první pan kolega Štětina. Prosím, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane místopředsedo, dobrý den, dámy a pánové. Já bych ještě znovu rád přišel se svou troškou do mlýna už ve tříleté diskusi, kterou tady vedeme o zákonu, který se týká zákazu propagace nacismu a komunismu. Na úvod bych si dovolil vám přečíst jeden z mnoha, skutečně mnoha dopisů, které dostávám. Poslouchejte dobře. „To, co děláte, nemá logiku. Jako komunista s vámi nesouhlasím a musím konstatovat, že vy a podobní jste skutečným břemenem České republiky. Je mi 30 roků. Myslím, že se ještě vašich konců vy pademokrati dočkám, s těmi vrahy Mašíny jste jednička v tuposti, vy demokraté. Budete překonáni a každý z vás osobně se bude zodpovídat lidu ze svých zločinů. Já srp a kladivo nosím. A co vy nosíte? Pohrdání lidmi a slámu v hlavě a blbosti do Senátu, klubu, kde většina jsou „senylní
185
dědci“ (napsáno s tvrdým „y“) na důchodu ještě parazitující na naši zemi. Ale nebojte, jednou přijde čas lidu a on se ozve s pěstí kamennou.“ Podepsán Mikyska Luboš. Dopis Mikysky Luboše, 30letého komunisty je zakončen upozorněním, že se lid ozve pěstí kamennou. Přemýšlejme, co tím chtěl pan Mikyska říci. Já nabízím několik variant. Tu superliberální, která bude tvrdit, že autor dopisu vyjadřoval jen své vnitřní přesvědčení a použil příměr kamenné pěsti jako symbol odhodlání, jež svou nezvratitelností připomíná žulu. Jelikož tím vyjadřuje svoje svobodné mínění, které je zaručeno Listinou základních práv a svobod, je záhodno mu pogratulovat ke schopnosti stát za svým názorem. Pan Mikyska je vlastně rodilým demokratem, který vyjadřuje mínění velké části české populace. Ve výtvarném provedení může tato varianta připomínat sochu mladého komunisty stojící směle a neporazitelně s pěstí zvednutou nad hlavou. Další varianta může připustit dopad kamenné pěsti za účelem vytvoření zvukového efektu. Lid udeří pěstí do stolu a bude to úder vyjadřující upozornění nespokojených. Žádná agrese, vážení kolegové. Pouze kategoričnost úsudku. A konečně tu máme variantu třetí. Zmínka o kamenné pěsti je hrubou výhružkou násilí. Přijde čas lidu a naše kamenná pěst dopadne na hlavu buržoustům, bohatcům, senylním senátorům, (napsáno s tvrdým „y“). Nic jiného si nezaslouží, leč revoluční násilí. Pokusme se široké spektrum přístupu ke komunismu, které můžeme zaujmout k jednomu soliternímu bolševikovi, uplatnit na celou Komunistickou stranu Čech a Moravy. Stačí běžně nalistovat stranické dokumenty KSČM včetně těch z posledního VI. sjezdu. Základním pilířem činnosti je zde bez skrupulí uváděn Karel Marx a Vladimír Iljič Lenin. Při nedávné prezidentské volbě jsme všichni viděli na vlastní oči, kterak KSČM prostřednictvím a vedoucím vlivem svého rigidního křídla vydírala kandidáty, vládní koalici, prezidenta státu i obě komory Parlamentu. Všichni jsme se ptali, jak je 18 let po listopadu možné, že usilují o ekonomickou a politickou moc, falšují historii, derou se na výsluní mediální scény a otevřeně žádají ostatní politické strany o jakési pakty neútočení a slušné zacházení. Nemluvě o tom, že je to právě KSČM, která hraje roli světového frontmana v úsilí o vytvoření mezinárodních komunistických struktur opřených o bolševický sentiment nad někdejší Komunistickou internacionálou. Začátkem 90. let obdrželi komunisté time out, oddechový čas, aby se reformovali, tak jak se tomu stalo v řadě jiných zemí bývalého sovětského impéria. Neudělali to. V jejich řadách zvítězili dogmatičtí dinosauři s tvrdě popírající občasné reformní snahy uvnitř strany. Výsledkem je existence poslední stalinské partaje v Evropě, nota bene evropské komunistické strany nejsilnější. Strany, která představuje reálnou politickou sílu, což nám s gustem v posledních měsících předváděla. Vedení KSČM se opevnilo ve svých pozicích a použilo nedávnou prezidentskou volbu jako generálku na VII. sjezd KSČM, který se bude konat letos v květnu. Vede mocenský boj nejen proti politickým protivníkům, ale i proti snahám vnitřní opozice odstavit fundamentalistické vedení kritikou neudržitelných stalinských a marx-leninských tezí. KSČM je reálná politická síla, skoro bych řekl je to sakra reálná politická síla. Nikoliv však strana standardní. Byl to právě jeden z prezidentských kandidátů Švejnar, který mnohokrát ve svých čtyřech postulátech podrobil KSČM kritice u jiných českých politiků nevídané: KSČM se neodřekla své předchůdkyně KSČ, KSČM zpochybňuje právo na soukromé vlastnictví, KSČM oslabuje obranyschopnost země
186
požadavkem, aby Česká republika vystoupila z NATO, a zejména neodmítla násilí jako prostředek k dosažení svých cílů. Jan Švejnar velmi dobře ví a věděl, že naše Ústava o násilí hovoří. Článek 5 Hlavy první Ústavy říká, že součástí našeho politického systému mohou být jen ty strany a hnutí, které odmítají, zdůrazňuji přesné znění onoho slovesa, které odmítají násilí jako prostředek k dosažení svých cílů. Komunistická strana Čech a Moravy násilí neodmítá, ve stranických dokumentech, včetně těch ze VI. sjezdu KSČM, považuje za hlavní pilíř své činnosti návodné teze k násilí, vyjádřené klasiky marxismu-leninismu. KSČM porušuje Ústavu České republiky. Je to právě profesor Švejnar, který na rozdíl od svého protikandidáta Václava Klause nepovažuje KSČM za standardní stranu. Splnění jeho postulátů totiž de facto znamená konec komunistické strany. Skutečnost, že strana, která si činí nárok být součástí parlamentního systému, porušuje hlavní zákon země, představuje právní schizofrenii, která vytváří mnoho kritických situací posledních let. Zákon o politických stranách jasně formuluje, jak postupovat, jestliže je politická strana v podezření z porušení Ústavy. Nejvyšší správní soud je povinen takové podezření posoudit a shledá-li porušení zákona, příslušnou stranu rozpouští. Může to udělat podle zákona o politických stranách na základě podání vlády či prezidenta státu. Naše dospívající demokracie už má dostatek právních prostředků jak se proti nástupu komunismu bránit. K dispozici má dvě cesty. O první už jsem mluvil: Je to rozpuštění protiústavní strany na základě stávajících, již existujících zákonů. Druhou cestou je inovace zákonů, které vznikly v době, kdy prakticky nikdo nepředpokládal nástup komunistů a snahy o jejich reinkarnaci. Je to cesta, kterou nabízí ve svém návrhu novely trestního zákona právě kolega Mejstřík. Učinit propagaci komunismu a nacismu trestnou. Zdůrazňuji, že návrh hovoří o zákazu propagace násilné ideologie, nikoliv o zákazu ideologie samotné, jak se snaží odpůrci novely tvrdit. Využití obou právních cest společně by mohlo pomoci nejen k dalším dekomunizačních krokům naší společnosti, ale i k realistickému řešení fungování politické strany co do počtu členů největší, strany, která má přes půl milionů voličů a deset procent zástupců v Parlamentu. Námitka, že lze rozpustit stranu, ale těžce se rozpouští stovky tisíc voličů, je zcela relevantní. Možnost rozštěpu KSČM, která je zřejmá ze všech dokumentů tzv. Teoretickoanalytického pracoviště ÚV KSČM zřízeného k přípravě VII. sjezdu, je čím dál tím zřejmější. Naznačuje, že by právní řešení existence hypertrofovaného komunistického reliktu mohlo pod neustálým a cíleným tlakem proběhnout podle určitého schématu: Reformní síly v KSČM, které cítí neudržitelnost dogmatické platformy, se odštěpí, přeregistrují, odhodí násilnou protiústavní platformu marxismuleninismu a stanou se standardní dělnickou politickou stranou, tak jak je známe z reformovaných stran v jiných zemích bývalého sovětského impéria. Reformace však nemůže znamenat pouhé přejmenování – důležitá je fáze nové registrace, kdy musí demokratický stát zabezpečit, aby se takové politické uskupení zřeklo jakéhokoliv násilí včetně marxismu-leninismu. Druhá, dinosauří část strany, která bude dále adorovat násilí, pak bude podle zákona snáze rozpustitelná, než kolos, který jsme si nechali na naší politické scéně vyrůst. K tomu, aby takový politický proces rozštěpení mohl proběhnout, je však třeba soustavného politického tlaku. Komunisté se nikdy sami nereformují. Nikdy se nezbaví dobrovolně teze mladého komunisty Luboše Mikysky o úderu pěstí kamennou, která je stále celostranickým záměrem. K tomu je třeba v zájmu obrany demokracie ústavními prostředky je donutit. Novela trestního zákona dnes představovaná kolegou senátorem Mejstříkem je jedním z kroků takového tlaku.
187
Reanimace komunismu, a to nejen v České republice, je faktem, před kterým nelze zavírat oči právě tak, nelze bagatelizovat nástup nejrůznějších forem neonacismu. Proti tomu je více než potřebné sjednocení všech demokratických a protiextrémistických sil v české společnosti. Dnes není čas na upřednostňování a vyzdvihování svých vlastních zásluh v někdejším boji proti totalitě. Není čas ani na vzájemné připomínání chyb a obviňování z té či oné míry benevolence ke komunistům. Je zapotřebí, aby stáli na jedné lodi všichni, komu záleží na definitivním vyrovnání se s komunistickou minulostí: Ať už jsou to krajanské spolky, a organizace sdružující bývalé politické vězně a politicky pronásledované, včetně pamětníků K231, česká liberální a konzervativní inteligence, demokratičtí politici všechny komunistických politické stran, včetně těch sociálních demokratů, kterým ještě neunikl základní rozdíl mezi socialistou a komunistou. Představitelé občanských petic, právě tak jako ti, kteří se podíleli před 40 lety na vzniku Pražského jara a bojovali s bolševismem a sovětismem. I dnes žijící chartisté i představitelé někdejšího Občanského fóra a Klub angažovaných nestraníků, který letos slaví 40leté výročí svého vzniku. Ministerský předseda České republiky vyjádřil své stanovisko k třetímu odboji velmi jasně oceněním bratří Mašínů a pana Paumera premiérskou medailí. To, že premiér cítí i potřebu právního řešení existence extrémní politické strany, jak se vyjádřil ve Washingtonu, je odvážný krok, který by mohl vést ke sjednocení všech politických sil odmítajících totalitu a je třeba za to Mirkovi Topolánkovi vyjádřit obdiv. Myslím, že by to měl být právě Senát, který je skutečnou pojistkou demokracie, který by měl premiérovu snahu o skutečnou dekomunizaci země podpořit. Prosím, dámy a pánové, pomožte podporou předkládané novely zákona vystupňovat tlak na extrémní politické síly. Pro demokracii není nebezpečný nějaký Mikyska Luboš, třicetiletý komunista se svou pěstí kamennou, ani puberťáci pochodující Plzní před synagogou. Nebezpečí představují političtí šíbři zneužívající temné kouty lidských duší. Patří sem i bezprecedentní a plánovité zneužívání přirozeného lidského pacifismu českými komunisty ve věci americké radarové stanice. Bohužel do hry, která se pohybuje na hranici přímého ohrožení národních zájmů, se zapojuje spolu s komunisty i paroubkovské vedení sociální demokracie a stahuje ČSSD k ponižujícímu podlézání ruským imperiálním náladám. Ujišťuji vás, že se ruská generalita směje před cestou Jiřího Paroubka do Ruska, až se za břicho popadá nad tím, jak komunisté zdárně nabourávají spojenecké závazky našeho státu. I proto jen se musíme bránit proti reanimaci bolševiků. Pro ty, kteří oponují právní restrikci extrémních stran poukazem na zachování svobody slova, bych připomněl jeden starý židovský vtip, který jsem nedávno před plzeňskou synagogou slyšel. Mojžíš sestupuje z hory Sinaj a přináší desky s božími přikázáními. „Tak jak, Mojžíši?“ ptají se Židé o překot. „Ukecal jsem to na deset,“ říká Mojžíš. To je ta slavná židovská anekdota. Bylo to totiž chvílí před tím, než dolů k synagoze, sevřeni kordonem policie, přišli náckové. Několik stovek lidí s jarmulkami i bez nich se nakupilo před hlavním vchodem chrámu. Předávali si spisky plzeňských Židů, kteří tam či onde vyletěli komínem a monotónně četli dlouhý seznam jmen deportovaných, ponížených a zabitých, jakoby zaříkávali iracionální zlo, které se mělo každou chvilku objevit. Tak jsem četl svých 20 jmen. Vzápětí na to se stovka neonacistů, v klinči těžkooděnců, přišourala před synagogu. Kdyby se nad synagogou nevznášel stín hekatomb mrtvých, musel bych se smát. Nepřibyla démonická skvadra ctitelů holocaustu, ale hrstka kluků a holek, trochu uhrovitých, trochu rozpačitých a trochu vzdorovitých, v kožených a celtových bundách. Vydávala monotónní zvuk jakéhosi nacvičeného
188
hesla, v němž jsem nakonec rozeznal hlavní požadavek demonstrace: „Svobodu slova!“. Člověk by jim dal korunu nebo utřel sopl u nosu: Frustrovaní mladíčci z dělnických učilišť osvícení silou pospolitosti, nadaní pýchou nad svou bílou kůží. Viděl jsem je na několika mezinárodních srazech, zavřené v hospodských sálech, ztřískané jak zákon káže, oslněné odvahou tlupy. Ondřej Cakl, mnoholetý bojovník s českými nácky, občas nějaký ten jejich text sebere. Jeden vám ocituji, je to text jedné nacistické písně produkovaný v uzavřených hospodářských sálech: Tváříte se jako řitní otvory, vaše budoucnost jsou pece a plynové komory. Tohle je poslední výzva, hej ty černý labile, buď si rychle sbalíš rance, nebo poznáš cyklon B. A svou prackou prasečí můžeš bratrům zamávat. Až je tím rýčem umlčím, půjdeš je někam zahrabat. Tolik ona píseň. Svobodu slova! Říkali. Svobodu shromažďování! Svobodu myšlenek! Neberme mladým nacionalistům jejich názor. Mají na něj ve svobodné společnosti nárok. Dokud cyklon B nevypouštějí do cely s lidmi, nesmějí být omezováni. Neberte mladým komunistům jejich marxismus – leninismus. Dokud marx-leninsky nevěší protivníky revoluce, ať se hlásí k Vítěznému únoru. Nechte je pochodovat před synagogami, nechte je 25. února demonstrovat na náměstí Jana Palacha za návrat komunismu. Ten Palach byl vlastně popleta, který neměl o demokracii ani páru. Jsme přece svobodná země. A já mám návrh pro všechny kolegy zákonodárce: Ctěné liberální myšlenky, vůbec zrušme zákony. Copak si, pánové poslanci a senátoři, neuvědomujete zcestnost společenských smluv, které vaše legislativní roky představují! Sami víte, že jakýkoli zákon, který přijímáte, omezuje něčí svobodu. Přijmete-li zákon, že se bude jezdit vpravo, popíráte zájmy těch, kteří chtějí jezdit vlevo. Konec konců navrhuji, abychom zrušili desatero. Desatero, které je pravzorem neliberálnosti. Vážení kolegové, nepodlehněte představám, že se komunisté a nacisté sami vzdají násilí jako hlavního pilíře své činnosti, že jej přestanou považovat za prostředek k dosažení svých cílů. Demokracie se musí bránit. Podpořte prosím novelu předkládaného zákona. Jen proto, že to bylo plénum Senátu, které ve svém 550. usnesení dne 2. listopadu doporučilo senátorkám a senátorům připravit návrh senátního návrhu novely trestního zákona ve vztahu k symbolům dvou totalit – komunismu a nacismu. Tento návrh leží před vámi. Pomozte odstranit právní schizofrenii, kdy jedna ze stran prohlašující se za parlamentní porušuje Ústavu a extrémisti svobodně pochodují Českou republikou. Na závěr, pane předsedající, bych si dovolil přednést návrh, abychom schválili novelu zákona tak, jak ji předkládají autoři této novely. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Jako další je přihlášena paní senátorka Filipiová. Prosím, máte slovo. Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, v posledních letech je kolega Mejstřík velkým bojovníkem proti komunismu. Nyní bojuje za zákaz komunistických symbolů a tímto postojem se definuje jako velký antikomunista. O to více mě zaráží jeho postoj k předsedkyni Konfederace politických vězňů paní Naděždě Kavalírové. Při volbě prezidenta republiky jsem na Pražském hradě byla svědkem velmi zarážející situace. Paní Kavalírová oslovila pana kolegu s tím, že by si s ním ráda pohovořila. Kolega Mejstřík se nevybíravým gestem proti žádosti této dámy, která proti komunistické totalitě bojovala v době, kdy to bylo nesmírně riskantní a doslova životu nebezpečné, ohradil a řekl „s vámi se nebudu bavit“.
189
Na této historce jsou zarážející dvě věci. Za prvé chování kolegy Mejstříka k dámě, za druhé, a to je pro mě ještě nepochopitelnější, proč pan kolega odmítá s paní Kavalírovou mluvit. Tato dáma by pro něj mohla být velkým zdrojem inspirace, jak se opravdu proti komunistické ideologii má bojovat. Zda opravdově či jen pozérsky, navíc v době, kdy za tento postoj již nehrozí žádný postih. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Nyní je na řadě kolega Mejstřík. Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, na galerii, ani se mi nechce reagovat na paní kolegyni Filipiovou, ale možná drobné vysvětlení k té situaci, o které hovoří. Já jsem neřekl paní Naděždě Kavalírové, že se s ní nebudu bavit, to určitě ne, paní Naděždu Kavalírovou jsem několikrát zval sem do Senátu, na dnešní projednávání. Komunikoval jsem s ní již tři roky zpátky, při první předloze novely trestního zákona, při dalších akcích, které jsme zde dělali, chystali v Senátu a týkaly se Konfederace politických vězňů a vyrovnávání se s komunismem. Takže ta situace na Hradě byla úplně o něčem jiném a všichni víme, jak vypjatá atmosféra tam byla a jak jsme všichni reagovali v této situaci. Takže jestli se to paní Naděždy Kavalírové dotklo, tak já se jí z tohoto místa omlouvám. Ale nebylo to určitě nic osobního. Byl bych velmi nerad, i kolega Štětina o tom hovořil, kdybychom tak vážné téma, o kterém dnes hovoříme, snižovali na úroveň osobních útoků a výpadů. To jenom úvodem. To, co jsem chtěl říci původně, k tomu se dostávám nyní. Chtěl jsem vás jenom upozornit na smyčku, kterou s obrazovým záznamem najdete – už jste asi mnozí z vás si ji prohlédli – při cestě do bufetu, na ní můžete vidět jenom necelou polovinu fotografií popravených lidí, popravených občanů Československé republiky komunisty zejména v 50. letech. Je to materiál, který dal dohromady jeden z nás, jeden z občanů České republiky naprosto nevyžádaně námi, senátory. Mně se ten materiál tak líbil, zdál se mi tak příznačný, že jsem poprosil senátní službu, aby vám ho dali k dispozici. Takže je to jenom k tomu, abychom věděli, o čem, o kom se bavíme v této situaci. A jestli to někdo z vás nechápe, tak bych vám doporučil, zajděte si na kávu nebo na cigaretu a podívejte se do tváří těch lidí, kteří byli popraveni. Přímo popraveni. To nejsou lidé, kteří umírali v lágrech, těch je samozřejmě nespočetně větší množství. Je to jenom část z nich, protože mnohé fotografie ještě nejsou dohledány a ten materiál, ta smyčka bude doplněna. Já jsem chtěl také poprosit pana předsedajícího, zdali by, až skončím toto úvodní slovo, nezopakoval pro plénum návrhy, které zde padly před přerušením schůze před prezidentskou volbou. Abychom věděli, co máme na stole. A dále pokládám za nutné, vážené kolegyně a kolegové, abych vám připomněl proces. A připomínám ho zde již po druhé, ne-li po třetí, ale asi to je stále nutné. Proces, kterým jsme se dostali k dnešnímu předkladu. Víte dobře, že v roce 2005 Senát Parlamentu ČR schválil obdobnou novelu trestního zákona. To byla novela, která měnila § 260 týkající se propagace hnutí. My jsme tam tehdy doplnili pro příklad těch extremistických hnutí, která směřují k potlačování lidských práv a svobod, komunismus a nacismus, komunistické a nacistické. Tato novela prošla v Senátu celkem slušnou většinou, byla zaražena v Poslanecké sněmovně a musím říci, že teprve na druhý pokus se to podařilo. Při prvním hlasování i ve Sněmovně – při prvním čtení – prošla. Novela byla tedy smetena ze stolu. Nicméně Senát pokračoval ve svých iniciativách, které směřují k vyrovnávání se s komunismem, a mimo jiné projednáváním petice Zrušme komunisty. Je to petice – dobře víte – kterou
190
podepsalo v současné době již 76.000 lidí. Tato petice, já jsem vám ji rozdal při projednávání před prezidentskou volbou, takže jsem to neučinil dnes, máte ji určitě v dobré paměti, vyzývá zákonodárce, tzn. senátory a poslance Parlamentu ČR, abychom zakázali propagaci komunistického a nacistického hnutí a výslovně abychom zakázali propagaci těchto hnutí používáním symbolů. Zakažte symboly totality. Je v té petici. Protože tu petici písemně, nejenom internetově, podepsalo více než 10.000 lidí, projednávalo ji plénum Senátu. A plénum Senátu, tedy naprostá většina z vás, vážené kolegyně a kolegové, schválilo usnesení, ve kterém se říká: Senát doporučuje senátorům a senátorkám připravit návrh senátního návrhu novely trestního zákona ve vztahu k symbolům dvou totalit, komunismu a nacismu. Tuto šanci jsme měli my všichni, chopil se jí nejenom Mejstřík, jak zde bylo uvedeno panem kolegou Štětinou, ale novelu trestního zákona, která vychází z usnesení Senátu, které jsem zde ocitoval, předkládá pět senátorů. Je to vyjma mě kolega Sequens, Novotný, Horník a Štětina. Zde je namístě říci, že jsem se obrátil jakožto ten, který inicioval novelu trestního zákona na všechny senátorky a senátory, tak jak zde sedíte. S tím, že vás žádám o podporu a o spoluautorství na této novele trestního zákona. Vážené kolegyně a kolegové, dostali jste moji výzvu v e-mailové podobě. Oslovil jsem všechny předsedy klubu. Takže jestliže zde vidím některé z vás kroutit hlavou, tak to není má chyba. Nikdo z vás nemůže popřít to, že jste byli vyzváni, abyste se účastnili na tomto legislativním procesu, abyste svou pomocí, svými námitkami, připomínkami pomohli novelu vylepšit tak, aby prošla v Senátu bez jakýchkoli problémů nebo s minimálními problémy. Nestalo se tak. Já zde teď prostřednictvím pana předsedajícího oslovím přímo kolegy z ODS. Oslovil jsem některé z vás opravdu osobně, přímo, nikdo z vás se nechtěl tohoto procesu zúčastnit. Mně osobně to velmi mrzí, protože ta dosavadní spolupráce před prezidentskou volbou byla poměrně velmi dobrá. Takže hovořme nyní o zákonech a o věcech, které se týkají vyrovnávání se s komunismem a s dobou totality. Leží před námi nový návrh trestního zákona. V té první části se neliší od toho již jednou schváleného. V druhé části se liší – o symboly totalit a opakuji úvodem, vycházeli jsme jako předkladatelé z usnesení Senátu z 2. listopadu 2006. Na toto téma tady bylo velké slyšení a už tam jste mohli v podstatě připomínkovat celý ten proces. Myslím, že to je na úvod z mé strany vše. Rád bych jenom připomenul mou žádost, aby pan předsedající připomněl plénu, které návrhy padly v přerušené rozpravě. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji panu kolegovi. Další je pan senátor Balín. Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, jak jistě víte, nevystupuji k této problematice prvně a to mi snad umožní to, abych se neopakoval. Omezím se pouze na některé glosy toho, co tady odeznělo. V obecné poloze, ani nebudu využívat toho, že bych se prostřednictvím pana předsedajícího na konkrétní kolegy obracel. Druhou poznámku před těmi glosami: Vystupuji tady přesto, že porušuji jedno ze svých životních pravidel a kréd, protože jsem přesvědčen, že když má hloupost šanci skončit, tak by skončit měla a já se obávám, jestli třeba tím mým vystoupením nebude bohužel pokračovat.
191
Bylo tady řečeno něco o dokumentech 6. sjezdu. Padlo tady jméno Karla Marxe. První glosa – jestli si uvědomujeme, že v nedávné době byla tato osobnost vyhlášena za největšího myslitele posledního století. Další teze: KSČM představuje reálnou sílu. Kladu si otázku, jestli to všechno, co se tady kolem této značky odehrává, není právě tou pravou podstatou toho problému. Ta zde vzpomenutá reálná síla. Volba prezidenta. Pominu to, že výroky pana profesora Švejnara byly podle mého názoru zkresleny a vytrženy z kontextu, ale jednu poznámku udělat musím a jsem o ní přesvědčen: Že kanditátu Švejnarovi velmi ublížilo, že se mimo jiné po jeho boku před kamerami a veřejností při samotné volbě velmi často objevovaly persóny Martina Mejstříka a kolegy Štětiny. (Veselost.) Často si, vážené kolegyně a kolegové, kladu otázku, jaký je vlastně rozdíl mezi těmi, kteří i dnes tady – a musím poznamenat, že někdy velmi oprávněně – kritizují některé kolegy z politického subjektu, z Komunistické strany Čech a Moravy, za kterou já jsem zde senátorem. A bohužel když některé věci sleduji, poslouchám rétoriku, velmi často mi vychází odpověď, že ten rozdíl příliš velký není, není-li žádný. Je to plus – znaménko plus a mínus. A je otázka, co je v dané chvíli tím plusem a co je tím mínusem. Já odmítám takovéto černobílé vidění světa, protože jsem přesvědčen o tom, že svět a život je paletou barev, paletou názorů. A použiji výroku kolegy Jirky Dolejše, který říká – já to tady zopakuji, že právo na to, aby rozkvetly, by měly mít všechny květy. Nemohu se ubránit, vážené kolegyně a kolegové i tomu, že vlastně stojíme na začátku legislativního procesu, toho, čím by se pak měl řídit další proces. A bohužel už podruhé, možná víckrát, ale minimálně podruhé jsem měl dojem, že jsem tady slyšel v jedné osobě vyšetřovatele, státního zástupce, soudce, žalářníka a nechci domýšlet, že i dokonce popravčího. A s takovýmto přístupem v žádném případě souhlasit nemohu a nesouhlasím. Proto opakovaně dávám návrh na zamítnutí této novely zákona. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předkladateli, pane předsedající, dámy a pánové. Po emocionální promluvě jednoho z předkladatelů mně nezbývá, než říci několik vět. Musím znovu prohlásit, že boj proti symbolům není bojem se symbolizovanou skutečností. Šipka k východu není východ. A panáček není záchod. Symboly se mění, mají tu vlastnost, že přestanete-li používat jeden, objeví se jiný. Zakážete jeden, objeví se druhý. Zakážete hvězdu, budete mít třešně. Boj o kriminalizaci symbolů stejně tak není bojem s komunisty. Boj o kriminalizaci symbolů je učení se zakazovat. Zdánlivě řešit problémy je totalitní praktika. Je to předstíraný boj a vůbec nebudeme bojovat s totalitními ideologiemi tím, že budeme zakazovat jejich symboly. Mohl bych připomenout to, že třeba naše vážená kolegyně, když se stala kandidátkou komunistů, tak velice citlivě použila náušnice, které připomínají třešně a tím symbolizovala jasně, za koho kandiduje. Znovu opakuji, že zákazem značky propast se nebezpečí pádu do propasti nezmenší, možná spíše naopak. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji kolegovi Liškovi. Opět je přihlášen kolega Mejstřík.
192
Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně a kolegové. Protože ta rozprava je přerušená, budu se možná opakovat. Opakování matka moudrosti. (Šum v sále, rozruch.) Takže abychom věděli, o čem jednáme … (Žádám pana předsedajícího, aby případné projevy v sále mírnil, a zachovali jsme jistou důstojnost Senátu.) Hovořili jsme o tom, že chtějí-li komunisté zůstat komunisty, nechť zůstanou, pakliže se jim v tom nepokusíme zabránit. Pakliže říkají, že jsou demokratickou stranou, potom ovšem nemohou být komunisty. Rozpor, který musí oni vyřešit, a to co my vydáme, to je jenom vyrovnání – nebo jenom doháníme nedostatky, které jsme udělali po roce 1990 a nepřímo jim v tomto rozhodování pomáháme. Co je komunismus? Já vám přečtu jenom tři čtyři z Manifestu, od kterého se celé komunistické hnutí odvíjí: Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysl. Prohlašuji otevřeně, že jejich cíle lze dosáhnout jenom násilím, svržením celého dosavadního společenského řádu, nechť se panující třídy třesou pod komunistickou revolucí. Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět. To jsou slova toho význačného myslitele, který zde byl připomínán. Toto je podstata komunismu, a o tom my dnes jednáme. Nejednáme o tom, jestli Mejstřík šlápl někomu na kuří oko. Nejednáme o tom, jestli se Mejstřík někomu líbí nebo nelíbí. Vážené dámy a pánové, mně je velmi líto, že se tato věc, tato záležitost, tato závažná záležitost, dostává na úroveň: Mejstříkovi prostě nic nepodpoříme. V letech 1948 až 1989 bylo odsouzeno komunistickými soudy ve zmanipulovaných procesech 205.486 celkem nevinných, zcela nevinných a bezbranných lidí. Bylo popraveno podle čísel, která jsou dostupná 248 zcela nevinných lidí. 4.500 těchto lidí zemřelo v lágrech nebo v táborech nucených prací. Přes 350 lidí bylo zastřeleno nebo jinak zabito na hranicích, když se pokoušeli utéci z komunistického ráje. A více než 170 tisíc, už jsem zde čísla připomínal, to je více nebo v podstatě přibližně stejně jako 20 v Liberci nebo 22 v Hradci Králové našich občanů emigrovalo do zahraničí, aby nemuseli vyrůstat a žít v komunistickém ráji. Je dobré připomenout, že to byla zejména elita tohoto národa, která nám dnes citelně schází. Dámy a pánové, já jsem si dovolil vám rozdat na lavice některé podpůrné materiály a dovolte, abych některý z nich přečetl. Mám za to, že je potřeba, aby prostě zde zazněla některá slova. Možná bych chtěl začít slovy už vzpomínané paní předsedkyně Naděždy Kavalírové. Jsou to její slova, je to text, který ona přečetla na sněmu Konfederace politických vězňů na Žofíně. Je to stanovisko konfederace: My, občané, demokratického státu České republiky, oddaní svobodě a právu, my kteří jsme bojovali ve válce a ilegalitě proti zlomocným režimům nacismu a komunismu, my, kteří jsme prožili dlouhá léta v komunistických otrockých táborech a věznicích, utlačování a ponižování komunistickým násilnickým majestátem, chceme bránit právo a svobodu těžce a znovu nabytou, a to všemi prostředky, protože je to naše svatá povinnost vůči příštím generacím. Chceme hájit naše právo na individualitu svobodného občana a lidská práva v demokratické společnosti. U příležitosti výročí uchvácení moci komunistickou diktaturou v únoru 1948 a nastoupení bezohledné diktatury a krvavé třídní nenávisti komunistickým režimem, vyhlašujeme svůj požadavek k ochraně svobody a práva a trvalého zajištění demokratických principů naší politiky. Požadujeme, aby se konečně politické a společenské reprezentace jednoznačně vyjádřily ke zločinné komunistické ideologii a zločinnému jednání komunistické strany, aby byla komunistická ideologie jednou provždy vyřazena z řad lidské slušné společnosti, aby byla komunistická strana zakázána ze zákona, jako je
193
tomu v případě strany nacistické, aby politická a společenská reprezentace našeho státu se jednoznačně distancovala od všech forem a odstínů zamlžování komunistické odpovědnosti a omluv jednání komunistů. Proto „Mene Tekel“. Aby tyto postoje se staly etickou normou, kde je právo spojeno s povinností a jednáním každého občana s odpovědností. Tedy bude sečteno, zváženo a zlé skutky budou potrestány. Proto zde jsme, proto předkládáme tuto novelu. Já vám nebudu číst z dopisu sourozenců Mašínových a pana Paumera. Nebudu vám číst z dopisu Wimblada ani z dopisů dalších význačných osobností, které jsme dostali, některé jsem vám namnožil. Jsou to lidé, kteří vědí, co je demokracie a vědí, proč zde dnes jsme, a žádají vás, abyste podpořili novelu trestního zákona tak, jak ji máte před sebou. Já, protože asi jsem poslední – nejsem poslední – pokusím se nicméně reagovat na některé výtky, které zde vyšly v té přerušené debatě z úst pana garančního zpravodaje, a pokusím se s nimi vyrovnat. Dělám to již po několikáté, ale protože znovu a znovu padají a některé tedy jsou nové, musím říci, tak vás žádám o strpení. První z nich, z těch nových, který zde padl, je odvolání se na Hlavu X. trestního zákona. Tato Hlava X. pojednává o nepromlčitelnosti některých trestních činů – omlouvám se našim hostům na galerii, nyní se budeme bavit v právničině, takže to možná nebude až tak srozumitelné. Pan kolega Volný z toho dovozuje a někteří z vás, že přijetím této novely mnou předkládané, budou postižitelní všichni členové Komunistické strany Československa, dokonce i bývalí členové SSM, případně Svazu československo-sovětského přátelství a já nevím, jakých ještě komunistických spolků. Je to fatální omyl, je to projev neznalosti trestního práva. Já se pokusím pana kolegu Volného a některé z vás přesvědčit třemi, pokud možno stručnými argumenty. Argument jedna – první a základní. V našem trestním právu platí zákaz retroaktivity, tedy zákaz principu zpětné účinnosti nově přijímaného zákona. Argument druhý – zákaz propagace komunistického hnutí začne platit až po nabytí účinnosti, tedy přijetím této novely Parlamentem ČR, podepsáním panem prezidentem a nemůže se tedy, i když by si to někteří dost přáli, týkat členů Komunistické strany Československa a dalších spolků, které zde kolega Volný citoval a které zde samozřejmě skončily svou činnost po roce 1989. Argument třetí – přijetím námi navrhované novely bude platit trestnost členství v KSČM. Ano, to je pravda. Bude platit trestnost i v dalších komunistických stranách, pokud je mi známo, máme zde další dvě komunistické strany. Začne platit ale až okamžikem nabytí účinnosti naší novely, to znamená, že od okamžiku přijetí bude platit trestnost členů KSČM a dalších komunistických stran, případně členů rudých hnutí, nacistických nebo jiných. Na ně se začne vztahovat Hlava X., někdy do budoucna, ale ne dříve. To je jeden z argumentů. K dalším – pan kolega Volný zde neustále namítá námi opětovně vyvracený argument neústavnosti tohoto návrhu. Víte dobře, už jsme o tom hovořili, že Evropská unie a evropské státy po roce 1945, po druhé světové válce přijaly za svou ideu demokracie schopné se bránit. Tak dovoluje v přiměřených mezích omezit práva, zaručené v Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Události po 11. září nikoho z nás nemohly nechat na pochybách, že extrémistické ideologie jsou reálnou hrozbou pro demokratickou společnost i v roce 2008. Odpůrci omezení svobody projevu často argumentují Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, avšak i Ústavní soud ČR v nálezu z roku 2001 zmiňuje ideu demokracie schopné se bránit tím, že tuto myšlenku opakovaně uznal i Evropský soud.
194
V zájmu demokracie schopné se bránit je nutné zabývat se zásadním zlepšením neúčinné legislativy. Je nepochybné, že nyní platné a ve své podstatě bezzubé ustanovení paragrafu 260 a 261a trestního zákona neumožňuje naší demokratické společnosti se účinně bránit proti extrémistickým ideologiím, ať už jsou tyto ideologie pravicové nebo levicové nebo nějaké jiné. Proto máme za to, že trestní zákon je třeba novelizovat. Další argument, který se týká údajné neústavnosti – zákaz podpory a propagace komunismu a nacismu není protiústavní, protože Ústava České republiky není hodnotově neutrální. To je další věc, další velká změna, která se stala po roce 1945 poté, co byl poražen nacismus. Naopak, česká ústava klade důraz na nedotknutelné demokratické hodnoty, jako je svrchovanost lidu, reprezentativní demokracie či právní stát. S těmito hodnotami, jak jsme už několikrát řekli, je ovšem podstata komunistického nebo nacistického hnutí v příkrém rozporu. Je dobré připomenout, že předešlé ústavy včetně ústavy z roku 1920 hodnotově neutrální nebyly a stejně tomu bylo také v Německu, a teprve, jak jsem řekl, poté co odpadla Wiemarská republika a byl poražen nacismus, tak se ústavy evropských států v tomto směru změnily. Proto také Evropská unie přijala princip demokracie, která se musí umět bránit. Ústava odmítá formální legitimitu režimu a formální právní stát. Naše současně platná ústava. Proto je nutné každé hnutí posuzovat nikoliv formálně podle formálního programového prohlášení tak, jak nám ho zde předkládá – nebo v médiích předkládá pan předseda KSČM Filip a další komunisté, ne podle deklarovaného úmyslu, ale podstatu toho hnutí je třeba posuzovat dle objektivní stránky věci, to znamená podle toho, jak objektivně reálně je toto hnutí schopno rozrušit demokracii, vycházeje samozřejmě z historických zkušeností. Jsme lidé a jednou z našich předností je to, že máme paměť. On Masaryk varoval: Nesmíme nikdy zapomenout, že komunismus se skládá z 10 % ideologie a 90 % taktiky. Komunisté a jezuité mají mnoho společného. Věří na chlup stejně, že všechny prostředky jsou posvěcené, když slouží jejich cíli. Společnou podstatou komunismu a nacismu je, že jsou to totalitní ideologie. Co víc dodat? Další – já se snažím být hodně stručný, což je těžké, protože ústavní věc, ústavní stránka té naší novely a její údajný spor s Listinou práv a svobod je vážný argument. Kolega Volný také připomněl rozhodnutí Ústavního soudu z roku 1992, kdy Ústavní soud tehdy zrušil v závorce uváděný komunismus a nacismus jako příklady hnutí, která potlačují práva a svobodu. Máme za to, že námitka je irelevantní, protože předmětný nález vydal Ústavní soud ČSFR, ale dle názoru Ústavního soudu z roku 2001 je právní existence obou ústavních soudů vzájemně nezávislá, není mezi nimi ústa vně-právní kontinuita. Podle Ústavního soudu ČR je možné, aby náš Ústavní soud rozhodoval znovu v téže věci, aby se odchýlil od právního názoru bývalého federálního Ústavního soudu, a to v případě, že došlo ke změně okolností. Přečtu, k jaké změně došlo. Došlo k posunu v právní úpravě, a to nabytím účinnosti zákona 198/1993 Sb., zákona o protiprávnosti komunistického režimu. Je to jedna ze zásadních změn. Je to zákon, který v době rozhodování federálního soudu neexistoval. V té době také neexistoval výnos českého Ústavního soudu, který posuzoval ústavní podání komunistických poslanců, kteří žádali zrušení lustračního zákona. Český Ústavní soud opět potvrdil platnost lustračního zákona. V roce 2000 byla do trestního zákona zakotvena nová skutková podstata v § 261, která operuje se skutkovým pojmem komunistické genocidy a nacistické genocidy. V roce 1992 to také nebylo. V roce
195
2001 Ústavní soud zdůraznil, že těsná sounáležitost s předlistopadovým režimem a jeho represivními složkami musí mít negativní následky i do budoucna pro ty jednotlivce, kteří kolaborovali s komunistickým režimem. To jsme v roce 1992 nevěděli a nebylo to součástí rozhodnutí Ústavního soudu. Co se ještě změnilo od roku 1992? Minimálně od roku 2002 Senát kontinuálně navrhuje na vysoká státní ocenění odbojovou skupinu bratří Mašínů. Premiér Topolánek žijící členy této skupiny ocenil Plaketou předsedy vlády. Byl uznán a oceněn druhý odboj, v procesu je uznání třetího odboje, byl přijat zákon o odškodnění občanů odvlečených do sovětských gulagů. Byl přijat zákon na odškodnění občanů postižených okupací vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, Senátem byla už jednou přijata novela trestního zákona o zákazu propagace komunismu a nacismu. Byl přijat zákon o Ústavu paměti národa, Ústavu pro studium totalitních režimů. Jinými slovy – po vlně euforie a pochopitelného, ne však opodstatněného optimismu z počátku devadesátých let lze nyní po téměř 18leté zkušenosti konstatovat, že vývoj demokracie nelze v České republice hodnotit jako završený. Naopak, uplynulá léta jednoznačně prokázala, že komunistická strana i neonacistické hnutí místo toho, aby odumíraly přirozenou cestou, naopak se aktivizují. Ústavní soud v roce 1992 – tím také kolega Volný argumentuje – nepřímo žádal po zákonodárcích, chtějí-li vložit tato dvě slova – komunismus a nacismus – do trestního zákona, aby definovali co to komunismus a nacismus je. S mnohaletým odstupem od tehdejšího rozhodnutí federálního Ústavního soudu máme za to, že nemusí být nezbytně nutné pokoušet se o definici komunismu. Je otázkou, zda komunismus, nacismus nebo jiné ideologie jsou průběžně adaptující na demokratické podmínky, aniž by změnily svou nedemokratickou podstatu právním jazykem vůbec definovatelné. Říkal jsem, že nepřímou definicí je historie těchto hnutí, i to, jak se případně projevují ve státech, kde jsou u moci. Pokládáme tedy tento požadavek Federálního ústavního soudu za překonaný vývojem po roce 1990. V našem platném právním řádu – prostřednictvím pana předsedajícího vzkazuje panu garančnímu zpravodaji – jsou i jiné právní normy, které pojem komunismu užívají. Kromě již zmíněného zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu je to například zákon 480/1991 Sb., o době nesvobody. Jako podpůrný argument můžeme uvést i to, že i jiné zahraniční trestní zákony obsahují zákonem nedefinovatelné pojmy, například slovenský nebo polský trestní zákon obsahuje pojem fašismus, fašistický, nacistický a případně komunistický, aniž by to nějak definoval. Námitka, že je nutné definovat vždy pojmy v zákoně uvedené, neobstojí ani v mezinárodních souvislostech, protože podle evropské úmluvy ani dle praxe evropského soudního dvora není nutné pojmy nacismus a komunismus definovat. Nechci vás zatěžovat podrobnostmi, ale existuje k tomu poměrně rozsáhlá judikatura. Další podpůrný argument. Byl bych rád, abychom nad ním nemávali rukou jako nad notoricky známým. V roce 1993 přijal Parlament ČR zákon 198. V tomto zákonu parlament – volně cituji – konstatuje toto: Je vědom své povinnosti se vyrovnat se zločinným, nelegitimním a zavrženíhodným komunistickým režimem. Dále je zde řečeno, že komunistický režim a to, kteří ho aktivně prosazovali, jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 – 1989, kdy docházelo k systematickému vědomému porušování lidských práv a svobod. Parlament se zavázal, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona. Navrhovaná novela trestního zákona, kterou máte před sebou, přímo navazuje na požadavek zákona 198/1993 Sb. Asi víte, že komunisté tento zákon 198 také
196
napadli u Ústavního soudu. Ústavní soud již v roce 1993 konstatoval, že zákon 198/1993 Sb., není neústavní. Uvedl důvody, které jsou velmi zajímavé. Konstatoval, že kontinuita s komunistickým právem neznamená uznání legitimity komunistického režimu. Řekl, že při kontinuitě se starým právem došlo k hodnotové diskontinuitě se starým režimem. Řekl, že ve státě, který se označuje za demokratický a proklamuje princip svrchovanosti lidu, nemůže být žádný jiný režim legitimní než režim demokratický. Jinými slovy – nemůže být legitimní hnutí, které ve své podstatě chce svrhnout režim demokratický. Další z argumentů kolegy Volného se odkazuje na Listinu práv a svobod, resp. na Svobodu projevu. Tvrzení, že každý má právo vyjadřovat jakýkoli názor je v rozporu se současným ústavním pojetím svobody projevu. Svoboda projevu není podle Listiny práv a svobod neomezená, její hranice leží tam, kde by mohla ohrozit jiná práva, svobody a zájmy. Podle článku 17, odstavec 4 Listiny práv a svobod lze Svobodu projevu a právo na informace omezit, pokud jsou splněny tři podmínky. Může k tomu dojít pouze zákonem, což se snažíme plnit, omezení svobody a projevu musí být učiněno z důvodu ochrany taxativně uvedených zájmů (ochrana práv a svobod druhých osob), což také splňujeme. Třetí podmínka, kdy je dovoleno omezit Listinou práv a svobod zaručenou svobodu projevu a shromažďování je předvídatelnost práva, což také splňujeme. Naše znění je naprosto jasné a jeho právní důsledky předvídatelné. Podobně umožňuje omezovat lidská práva a svobody i Evropský soud. K tomu je také dostatečné množství legislativních rozborů. Co se týká jiného argumentu – legitimita KSČM. Řekli jsme, že Ústavní soud již v roce 2001 konstatoval, že je třeba odmítnout tvrzení, že režim v letech 1948 až 1989 byl legitimní. To je ke staré KSČM. Minimálně členové komise pro šetření ústavnosti KSČM shledali, že KSČM je přímou pokračovatelkou KSČ. Nepřímo můžeme odvodit, že KSČM je nelegitimní politickou stranou. Další argument, který zde padá je ten, že nemůžeme zakázat stranu, která má několik set tisíc členů a je dokonce součástí našeho parlamentu. Můžeme, již v minulých letech bylo konstatováno, že například v Belgii byla zakázána také parlamentní strana, která dokonce měla 26 procent hlasů, právě na základě toho, že porušovala demokratické principy. Poslední z laických námitek: přijetím novely trestního zákona umožníme postihování fotbalistů Slávie, výrobce Heinekenu, čtenáře díla Jiřího Wolkera atd. Je to velmi laická námitka, velmi často opakovaná. Z pohledu zákonodárců musí být jasné, že trestní zákon, a to co navrhujeme, se týká těch, kteří propagují nacistické nebo komunistické hnutím, což zajisté fotbalisté Slavie ani pijáci piva Heineken nečiní. To jsou argumenty, které se snad týkají garančního zpravodaje a toho, co zde uváděl. Je uváděno, že novela je nadbytečná, protože současně platná právní úprava umožňuje stíhat jak neonacisty, tak ty, kteří propagují komunismus. Ano, z čistě právního hlediska by mohla vyhovovat. Přečtu vyjádření jednoho z našich respektovaných právníků, kterým zde také pan kolega Volný operoval. Je to Tomáš Sokol. Mimo jiné říká: V našem platném právním řádu existuje zákon, který velmi zjednodušeně řečeno odsuzuje a prohlašuje za nezákonnou a protilidskou činnost komunistické strany do listopadu 1989. Proti tomu zde neexistuje žádný zákon, který by takto označoval působení fašistů, přesněji nacistů na území ČR v době od března 1939 do května 1945. Přitom je nesporné, že v obou případech šlo o projevy totalitních politických a stranických systémů. Pokud jde o symboly těchto systémů je situace absurdní do té míry, že symboly komunismu, a to včetně stranických a
197
posléze i politických představitelů KSČM, lze prezentovat, užívat či propagovat zcela svobodně, zatímco v případě nacistické symboliky je situace dramaticky jiná. Za užití těchto symbolů, je-li splněn předpoklad, že směřuje k propagaci nebo k podpoře, může následovat trestní stíhání a přísný trest. I Tomáš Sokol upozorňuje na rozpor v praxi, kdy jedno hnutí v trestním řízení stíhají, ale nad druhým zavírají oči. Poslední argument, který zde nepadl. Víme, že do Poslanecké sněmovny vláda předložila rekodifikaci trestního zákona. Je to rozsáhlý balík. Někdo by mohl argumentovat tím, abychom vyčkali, až sem přijde nový trestní zákon. Chtěl bych vás ubezpečit, že stejná situace byla v roce 2006, kdy tehdejší sociálně demokratická vláda předložila tuto rekodifikaci trestního zákona. V parlamentu ležela téměř jeden a půl roku a potom byla smetena ze stolu. Kdybychom vycházeli z této zkušenosti, můžeme tady čekat na tento nový zákon několik let. Druhá věc. Když se podíváte na to, co předložila vláda do sněmovny, uvidíte, že v § 260 současně platného znění nedochází k úpravě. Znamená to, že vláda neakceptovala to, co my navrhujeme. Prosím vás, abychom ani tento argument zde neuváděli a hlavně se jím neřídili. Jsme horní komora parlamentu, jsme samostatnou jednotkou a můžeme zde přijmout svou novelu trestního zákona, jak ji vidí Senát a Poslanecká sněmovna buď bude akceptovat náš názor, nebo nebude. Děkuji za pozornost. Omlouvám se za delší slovo a věřím, že tak jako v prvním případě naši novelu podpoříte. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Omlouvám se panu senátorovi Jirsovi, ale kolega Pavlata má zde písemnou přihlášku, a proto se mu omlouváme. Takže až po kolegovi Pavlatovi. Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající, milé dámy, vážení kolegové, asi bych na začátek měl říct, že jsem Slávista a že občas piji pivo Heineken a nebojím se o tyto značky, že by se jich navrhovaná změna dotkla. Teď vážně. Já jsem vždy tvrdil, tvrdím a budu tvrdit, že komunismus je veliké zlo, veliké zlo, se kterým je nutno bojovat jakýmikoli způsoby, proto jsem si vždy vážil a vždy jsem bojoval za to, aby bratři Mašínové, pan Paumer a jejich odbojová skupina byli oceněni. Podařilo se to alespoň částečně prostřednictvím našeho premiéra. Vždy jsem se snažil proti komunismu nějakým způsobem bojovat, a proto jsem i v tomto případě, přestože jsem na základě právních posudků nabyl přesvědčení, že se nejedná o dobře připravený podklad, byl pro jeho začlenění do našeho pořadu a pro jeho schválení. Svůj názor jsem však začal postupně měnit v tomto konkrétním případě, a to v průběhu druhé poloviny ledna a první polovině února, kdy vrcholily přípravy a samotná volba prezidenta republiky. V němém úžasu jsem sledoval, jak velká většina bojovníků proti komunismu se dokázala bez ohledu na ústavnost neústavnost spojit s představiteli Komunistické strany Čech a Moravy, hlasovat s nimi a vlastně vědět, že bez jejich hlasů si ani ruce neumyjí, a že bez jejich hlasů se nepodaří zvolit prezidenta, kterého oni by si přáli. V této době se zcela evidentně kormidlo naší politiky otáčelo nejenom doleva, ale vůbec na východ, a bylo to velice, velice nezdravé ovzduší a já jsem v těchto dnech pochopil, že není všechno zlato, co se třpytí, z toho důvodu jsem i odstoupil z dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM a z toho důvodu dnes nebudu hlasovat pro schválení předlohy. Chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího vzkázat kolegovi Mejstříkovi: Pane Mejstříku, vy si z této záležitosti děláte pouze a jenom osobní byznys, vy si
198
z toho děláte svoji vlastní předvolební kampaň, ale tato vaše snaha není upřímná. Nebudu souhlasit s vaší předlohou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pan senátor Jirsa se vzdal svého slova a teď je na řadě pan senátor Jaromír Volný. Pane kolego, prosím, máte slovo. A omlouvám se, kolega Stříteský jako předseda klubu, ptám se ho, jestli chce přednostní slovo. Ještě jednou se panu kolegovi Volnému omlouvám. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Tak 60 procent toho, co jsem chtěl říci, tady řekl kolega Pavlata. Ale přesto to nezabránilo tomu, abych zde nevystoupil i já. Jsem poměrně starý člověk, chci říci, že jsem se narodil za války a už jako šestiletý pamatuji, co to byl rok 1948. Pamatuji utrpení svých blízkých, pamatuji, kdy můj příbuzný byl zavřen do Jáchymova, pamatuji hodně věcí, které mne poznamenaly na celý život. Přesto, jestli se za něco stydím ve svém životě, tak to je za to, že jsem nenašel odvahu za celých 40 let aktivně vystoupit proti totalitě. Proto se hluboce skláním před těmi, kteří tu odvahu našli a kteří trpěli v komunistických lágrech za to, že měli pravdu trochu jinou. Samozřejmě mám tisíc důvodů vystoupit za tento zákon, vystoupit proti komunismu. Jenže v současné době mi to připadá zbabělé, protože dneska to všichni můžeme, všichni můžeme dneska všechno a tenkrát, když to bylo nutné, jsme měli strach. Každý zákon, který má svého předkladatele, má svou váhu podle důvěryhodnosti tohoto předkladatele. My a řada z nás jsme 40 let trpěli a někteří předkladatelé v duchu totalitního režimu slavili a byli příslušníky té vládnoucí třídy. Proto mám pocit, že i některá vystoupení zde byla víceméně vystoupení pro galerii, vystoupení pro televizi a nebyla myšlena upřímně. Bohužel opakuji ten samý pocit, který zde řekl kolega Pavlata, když jsem viděl během prezidentské volby, že pro mnohé předkladatele byla Komunistická strana Čech a Moravy tím nejvěrnějším a nejbližším spojencem, přestal jsem věřit tomu, že tento zákon je myšlen upřímně. Proto nemohu podpořit tento zákon z toho důvodu, že ho doprovázejí teatrální vystoupení od lidí, kterým bohužel nevěří, že to myslí vážně. Chci podpořit zákon, který bude vyvrcholením demokratického snažení v naší republice, který předloží vláda, který navíc bude mít všechny parametry zákona tak, jak naše legislativa vyžaduje. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, a teď prosím pana kolegu Volného, a prosím klid na galerii. Slovo má pan kolega Volný. Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, kolega Mejstřík tady vzhledem k tomu, že už uplynulo téměř dva a půl měsíce od lednové obecné rozpravy, která byla potom přerušena, zopakoval všechny své polemické věty, které tehdy se mnou měl. Já samozřejmě, kdybych chtěl, abyste v tento okamžik měli ve své paměti také to, co jsem řekl já, tak bych musel přistoupit k tomu, že bych zase znovu opakoval důvody, které mne vedly k právnímu posouzení věci tak, jak jsem vám je tady v lednu přednesl. Ale já to dělat nebudu. Zastavím se pouze u jedné věci, a tou je jedno z nesprávných tvrzení kolegy Mejstříka. Já jsem netvrdil, že přijetím této novely by došlo k trestnímu stíhání bývalých členů Komunistické strany Československa a Socialistického svazu mládeže apod. Přečtěte si záznam mého vystoupení a nic takového tam nenajdete. Já jsem tvrdil to, že nelze, jak se snaží předkladatelé, zákon o protiprávnosti komunistického režimu transponovat do našeho trestního práva a že
199
nelze vycházet z ideových předpokladů předkladatelů zákona, mimo jiné i z následujících důvodů, kromě těch, které už jsem uvedl v lednové obecné rozpravě. Já se ptám kolegy Mejstříka, ptám se ho obrazně: Byla podle jeho názoru Komunistická strana Československa v letech 1948 až 1989 tím hnutím, které směřovalo k potlačení práv a svobod člověka, nebo jak bylo tehdy v trestním zákoně uvedeno, k potlačení práv a svobod pracujícího lidu, protože ničím jiným než těmito dvěma slovy se ten paragraf tehdy nelišil od dnešního? Kolega Mejstřík ani nemusí chodit k tomuto řečnickému pultu, aby odpověděl, že KSČ bezesporu takovým hnutím byla, protože už to dneska i v lednu řekl několikrát. A já se ho tedy zase obrazně ptám, a proč tedy nejsou trestně stíháni ti, co byli i po roce 1964, odkdy je tento trestný čin nepromlčitelný, členy KSČ? Proč nejsou trestně stíháni? Je to samozřejmě proto, že takto k trestnímu právu – a opakuji, že k trestnímu právu – nemůžeme přistupovat, jak k tomu přistupují navrhovatelé tohoto zákona a jak to prezentují v důvodové zprávě. Pokud bychom totiž přistupovali k trestnímu právu tak, jak k němu navrhovatelé přistupují a co si od přijetí tohoto návrhu zákona slibují, tak by skutečně kolegové Štětina a Mejstřík museli sedět ve vězení, a to proto, že svým členstvím v KSČ resp. SSM bezesporu podporovali hnutí, které směřovalo k potlačení práv a svobod pracujícího lidu, jak tehdy tento paragraf zněl. Já bych chtěl říci, že po případném přijetí tohoto návrhu zákona bude situace úplně stejná, jako je teď před jeho přijetím. Nezmění se na tom vůbec nic. Viděli jsme to už v letech 1991 a 1992, kdy v roce 1991 byl přijat obdobný návrh zákona a vyšel ve Sbírce zákonů, Ústavní soud ho v roce 1992 zrušil jako protiústavní, čili zákon platil celý rok a nic se nestalo. Komunistická strana nemusela změnit svůj název, žádní komunisté nebyli zavřeni, čili vidíme, že tehdy, byť ten zákon platil v obdobném znění, tak se nestalo vůbec nic. Já bych chtěl na závěr říci, a mluvím teď zcela obecně, že je mi úplně jedno, jestli byl někdo členem KSČ, SSM či jiných podobných organizací, co mi však vadí, je v mnoha případech skutečnost, že reakcí některých bývalých aktivních svazáků a komunistů na vývoj, na změnu společenských poměrů po roce 1989, je rafinovaný obrat o 180 stupňů a vpravdě kafkovská proměna v ještě aktivnější a ambicióznější ultrakonzervativce a antikomunisty. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a do obecné rozpravy je ještě opětovně přihlášen pan kolega Mejstřík. Pane kolego Mejstříku, máte slovo. Senátor Martin Mejstřík: Vážené dámy a pánové, dostali jsme se přesně na tu úroveň, na které jsme neměli být. Skoro se mi nechce reagovat na ty osobní výpady, které nemají absolutně žádnou souvislost s projednávaným zákonem. Možná začnu trochu z boku. Víte, já jsem člověk, který opravdu, ať z takových nebo makových pohnutek, to je celkem jedno, má zato, že by komunisté měli být postaveni mimo zákon a měli bychom si v této věci udělat stejně jasno, jako v podstatě máme s nacismem. Ani tam není situace úplně jednoznačná, víme, že vůči neonacistům policie případně justice zakročuje více či méně, někdy lépe, někdy hůře, ale přece jen něco tam činí. U komunistů policie stojí stranou a já vám přečtu vyjádření, které je sice staré také pár týdnů, ale ono se na situaci nic nezměnilo, takže je pořád platné. Vyjádření tiskové mluvčí Policejního prezídia ČR. Tato paní řekla:
200
Jsou to právě poslanci, a já dodávám, ale i senátoři, samozřejmě, kteří v letech postrevolučních udělali komunistickou stranu stranou parlamentní, tedy nepostavili ji mimo zákon. Já cituji, takže nejsou to má slova. Obdobná situace je i u hnutí, jejichž ideovým základem je neonacismus. Tyto otázky nejsou na parlamentní půdě vyřešeny a nelze tedy očekávat, že je vyřeší policie. Ta při své práci v terénu v žádném případě nevysupluje absenci jasného a zřetelného politického rozhodnutí a společenského konsensu. Pokud se totiž nepřijme legislativa, která by tento problém upravila, tak se s ním bude potýkat jakákoli v budoucnu vládnoucí nomenklatura. To je jeden z důvodů, proč my jsme se už podruhé rozhodli předložit vám novelu trestního zákona. Abych se vrátil k tomu, co zde padlo – mně je úplně jedno, jestli někdo byl v KSČ nebo je v KSČM nebo byl agentem. Mne to opravdu nezajímá do té doby, dokud se v nových demokratických podmínkách bude chovat slušně, bude podporovat demokracii a nebude volat po komunistickém manifestu anebo zde prosazovat jiné nedemokratické myšlenky. Toto je můj postoj. Já bych se na pana kolegu poslance Filipa s odpuštěním, nemusel by mne zajímat, budu slušný. Ale mne tento pán zajímá, že byl spolupracovníkem StB, protože se nechová jako demokrat. Takže jestliže mně někdo vyčítáte členství v SSM, já jsem to nikdy netajil, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem byl jeden ze studentských lídrů právě proto, že jsem byl v SSM, že jsem se poslední dva roky před listopadovým převratem snažil na vysokých školách dělat maximum pro to, aby komunistická diktatura a komunistický režim skončil. Já se vám nechci ptát, vážené kolegyně a kolegové, vás, kteří jste nebyli v KSČ, kteří jste nikdy nebyli v Pionýru, nikdy jste nebyli v ROH, nikdy jste nebyli v SSM, co jste dělali v roce 1988, 1989. Mne to nezajímá. Mne zajímá, co děláte v tomto okamžiku. A v tomto okamžiku se chováte totálně alibisticky, vymlouváte se, hledáte kličky, obezličky, abyste se nemuseli p ostavit vůči komunistům čelem. Toto je váš postoj. (potlesk na galerii) Padla-li zde prezidentská volba, vážený pane senátore Pavlato, prostřednictvím pana předsedajícího, a další kolegyně a kolegové, nebyl jsem to já, kdo přerušil projednávání trestního zákona před volbou prezidenta. Byli jste to vy, zejména členové ODS, kdo jste chtěli odložit projednávání tohoto trestního zákona. Já se jenom mohu domýšlet, jaké jste k tomu měli důvody. Ale nebylo to určitě proto, že Mejstřík spolupracoval s komunisty. Já jsem zde již jednou řekl: první novelu trestního zákona jsme zde projednávali v roce 2005. Tehdy byla trochu jiná situace, nevím, co se stalo tak negativního za ty tři roky, ale tehdy Senát novelu trestního zákona podpořil, schválil a dokonce doporučil, sám sobě si uložil úkol, abychom doplnili tuto novelu trestního zákona o zákaz propagace nacismu a komunismu o symboly těchto hnutí. Takže jestliže zde někdo hovoří o hvězdě Heineken a Slávii, tak je to směšné. Jsme dospělí lidé, jsme v roce 2006 anebo si hrajeme někde na písku? O čem je tato debata? Klidně zapomeňte, že to předkládám já. Představte si zde Naděždu Kavalírovou. Ona vás prosí, abyste zakázali komunistické hnutí! To není Mejstřík! To je Konfederace politických vězňů. Já se hluboce omlouvám všem, komu vadí mé členství v SSM. Nikdy jsem se tím netajil. Jeden z důvodů, proč ODS nechce podpořit tuto novelu, je čistě osobní. Ano, někdo z vás se zde prořekl. Ano, Mejstřík na podzim bude obhajovat senátní mandát. Takže od tohoto okamžiku si Mejstřík ani neškrtne v Senátu. Já vás ubezpečuji, vážené kolegyně, kolegové, mně je úplně jedno, jestli budu na podzim znovu zvolen nebo nebudu. Já z toho nemám žádný pašalík. Já se dokážu živit i jinak než být senátorem. Já vás jenom prosím, abyste podpořili to, co
201
po nás občané České republiky chtějí. A to je vyrovnat se s komunismem. (Potlesk na galerii.) Já mám v této situaci, v tomto momentě, poměrně dost svázané ruce, protože jestliže se strana, která má většinu v Senátu ČR, rozhodne nepodpořit tento zákon, mohu se jenom modlit, aby předložila lepší zákon, a já ho rád podpořím. Já jsem se snažil se svými kolegy udělat maximum. To znamená všechny výhrady, které zde padly, my jsme je prodiskutovali a já mám připravené pozměňovací návrhy, mám zde připravené jiné znění tak, aby bylo jazykově čisté, aby nebyl umožněn výklad jiný než ten, který chceme, mám zde vyjádření na hlavičkovém papíře s podpisem pana ředitele Ústavu pro jazyk český, kde říká, řeknu to svými slovy: Kdo chce, ten slyší, kdo chce vidět, ten vidí, takže samozřejmě tak jak to navrhujeme my v tom původním znění, tak rozumný člověk ví, o co jde. Ale uznává, ano, aby to bylo úplně jednoznačné, abychom předešli všem možným výhradám a sporům – doporučil nám Ústav pro jazyk český. Přesnější znění, já ho zde mám, mám to připravený jako pozměňovací návrh – budete-li chtít, nechte to projít do podrobné rozpravy. Předložím ho a vyhneme se tak výtkám kolegy Volného, co se týče dvojího výkladu nebo jiného výkladu, co se týče jazykové čistoty. To byla jedna námitka. Mohu udělat to, že – a také to mám připravené – že podám pozměňovací návrh, který tuto novelu tak, jak ji předkládáme, oseká o to, co jsme tam na vaši žádost, vážené kolegyně a kolegové, přidali. To znamená, osekáme to o symboly a necháme to v tom znění, ve kterém to už Senát v roce 2005 přijal. I to mám připravené. Ale, dámy a pánové, já uvažuji o tom, jestli to má vůbec smysl. Jestli jenom si neprodloužíme trápení o dalších 20 minut a pak to stejně zamáznete. Já jsem prosil pana předsedu senátorského klubu ODS o schůzku. Nedošlo k ní, necítil potřebu se s námi scházet. Necítil jste potřebu si s námi ujasnit některé problémy, které s tím máte. My jsme byli otevření. Poslední argument, který zde padl – a tím asi skončím. Pan předseda klubu ODS řekl, že si raději počká, až tento zákon předloží vláda – jinými slovy naše strana. Já vás chci ubezpečit, když se podíváte do rekodifikace trestního zákona, tam jste se mohli pochlapit, tam to ODS už dávno mohla předložit. Už to mohlo viset několik měsíců na internetu k veřejné debatě. Vaše změna, po které vás zde váš pan předseda volá – mám vám přečíst, co předložila vláda? Je to ještě v horším znění, než v jakém to měl Paroubek. Takže takto vy se chcete vyrovnat s komunismem? Já navrhuji, protože jsem daleko od paní předsedkyně našeho klubu, aby navrhla pauzu na jednání klubu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: O slovo se přihlásil pan kolega Šneberger, který má slovo. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Prostřednictvím vaším bych chtěl vzkázat panu kolegovi Mejstříkovi dvě informace. První je ta, že to nebyl klub ani nikdo z klubu ODS, kdo navrhoval přerušení toho bodu, byl to předseda senátorského klubu KDU-ČSL. To je třeba připomenout, možná, že to z vás všichni nevíte. A druhá informace – pane kolego Mejstříku, než se začnete obracet na lavice ODS, tak si zkontrolujte počet senátorů, kteří přišli podpořit váš návrh z vašeho vlastního klubu a z klubu, který připodepsal návrh zákona. Podívejte se, kolik těch, co
202
vám připodepsali návrh zákona tady dnes sedí a aktivně pro zákon vystupuje. Já si myslím, že nežli osočovat někoho jiného, podívejte se do vlastních řad. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní předsedkyně Paukrtová se hlásí o slovo. Má přednostní právo. Senátorka Soňa Paukrtová: Já bych prosila o 10 minut na jednání vašeho klubu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: To znamená, že budeme pokračovat v 15.05 hodin. (Jednání přerušeno ve 14.54 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.04 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, skončila přestávka pro jednání klubů a pokračujeme v obecné rozpravě. Do obecné rozpravy je opět přihlášen pan kolega Mejstřík. Připraví se pan kolega Sefzig. Kolega Mejstřík má slovo. Senátor Martin Mejstřík: Děkuji, pane předsedající. Jenom jednou větou k panu předřečníkovi. Není to důležité, ale přerušení projednávání bodu před prezidentskou volbou – ano, o to požádal klub KDU-ČSL, v tom jsem byl přesný, ale neprošlo by toto přerušení, kdyby to nepodpořil aktivně klub ODS. Takže ano, návrh vzešel od lidovců, ale s podporou ODS se přerušil tento bod před prezidentskou volbou. Takže ty důvody nechme viset ve vzduchu, můžeme si o nich myslet své. Co je ale podstatnější, já si myslím, že ta pauza na jednání klubů nám mohla pomoci trochu se zbavit nebo rozdýchat ty emoce, které panovaly. Já sám, kdybych mohl, tak bych navrhl přerušení tohoto bodu, protože se domnívám, že zde padly některé věcné návrhy, ke kterým by bylo dobré se vrátit. Opravdu budu ten poslední, který bude chtít vylít s vaničkou i dítě. Padne-li tady ten návrh, tak já se za něj budu velmi přimlouvat, vrátit tento návrh znovu do výborů nebo minimálně přerušit projednávání toho bodu, tak jak jsme to udělali před prezidentskou schůzí, abychom se mohli s čistou hlavou, poté, co jsme si zde vyříkali některé zážitky, vrátit k meritu věci a projednali to příště tak, aby ten zákon pokud možno prošel ve formě, která bude vyhovovat většině nás, senátorů a senátorek. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Kolega Sefzig. Ale ještě se ptám paní předsedkyně klubu Paukrtové, jestli chce mít přednostní právo. Ne. Takže prosím, pane kolego Sefzigu, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, paní předsedkyně. Pokud se toto musí brát jako procedurální návrh, tak se o tom musí dát bezprostředně hlasovat. (Reakce mimo mikrofon.) Já jsem dostal upřesnění od předkladatele, že ten procedurální návrh teprve přednese předsedkyně klubu. Děkuji za to, že mi bylo umožněno vystoupit. Budu neobyčejně stručný. Já chápu a rozumím tomu, že pro mnoho lidí, zejména to jsou lidi, kteří doplatili na komunismus, je symbolika neobyčejně důležitá. Chtěl bych upozornit na fakt, že loni podle stávajícího, fungujícího práva byla zrušena jedna mládežnická organizace, která se veřejně hlásila k praktikám
203
komunismu – Komunistický svaz mládeže, tuším, že se tak jmenovala, nevím to přesně, možná že jsem se spletl v názvu. Čili já bych chtěl upozornit na to, že podle našeho stávajícího práva je komunismus nepřijatelný, podle naší ústavy je nepřijatelný. Když se zeptáme fakticky na přínos tohoto návrhu zákona, tak zjistíme, že ten přínos je skutečně více méně jenom symbolický. Já to nepodceňuji. Je to velice důležité, také záleží samozřejmě na autentičnosti předkladatele zákona, to už tady říkali předřečníci. Já se ale domnívám, že v našem právním pořádku to není zdaleka tak špatné, jak by si někdo mohl myslet, s tím, jak s komunismem naše demokratická společnost nakládá. Konec konců žádná z registrovaných politických stran nemá žádné praktiky komunismu ve svých stanovách. To si myslím, že je důležité. Všechny strany, všichni rozumní lidé, všichni demokraté se zřekli toho, co komunismus představoval. Poslední, kdo se toho veřejně podle některých zřekl, podle někoho nezřekl, podle mě se nezřekl dostatečně, je Komunistická strana Čech a Moravy. Ale za tu ten úkol nikdo jiný nemůže udělat, to musí udělat oni sami. Nejde to ani žádným zákonem, to je „účel světí prostředky“. Myslím, že právě v takto citlivé věci je někdy nutno zvažovat na lékárenských vahách, jaký ten návrh zákona musí být. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím paní předsedkyni Paukrtovou. (Výkřiky z galerie hostů.) Prosím klid na galerii. (Výkřiky pokračují.) Prosím klid na galerii. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové. Existuje možnost kompromisu v tak citlivé otázce, jako je návrh tohoto zákona. Opravdu ho tady projednáváme již po několikáté. Možná má, možná nemá pouze symbolický význam. Já osobně ho považuji za velmi důležitý. Jestliže existuje možnost kompromisu a úpravy tohoto zákona tak, aby v žádném případě nebyl v rozporu s českou ústavou a aby nebyl ani v podezření, že je v rozporu s českou ústavou, tak z toho důvodu vám navrhuji, abychom ho vrátili k novému projednání těm výborům, které ho již jednou projednávaly, a velmi prosím o podporu tohoto mého procedurálního návrhu. (Reakce předsedajícího mimo mikrofon.) Musím navrhnout termín. Doufám, že během 30 dnů se mohou výbory sejít a návrh posoudit. Takže ten termín je 30 dní. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, tak je to podle § 130 odst. 3. Pokud to mám brát jako procedurální návrh – kolega Volný. Senátor Jaromír Volný: Zde nejde o procedurální návrh, podle § 130 odst. 2 je to stejný návrh – návrh na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výboru k novému projednání – jako návrh na schválení, návrh na zamítnutí nebo návrh na odročení. Konzultoval jsem tento názor s naší legislativou, její pracovníci mi dali za pravdu. Čili až po skončení obecné rozpravy bychom měli hlasovat. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Já se také ztotožňuji s vaším návrhem. Stále ještě je přihlášen kolega Mejstřík, ale chtěl bych ho upozornit, že bude mít závěrečné slovo. Pokud tomu tak není, do obecné rozpravy již není nikdo přihlášen, obecnou rozpravu tedy končím. Ptám se pana navrhovatele kolegy Mejstříka, zda by se vyjádřil k rozpravě.
204
Senátor Martin Mejstřík: Jestliže vše bylo řečeno, už jsem zde také řekl, že doporučuji přerušení a vrácení novely do výboru, abychom mohli náš návrh upravit, ani ne tak z ústavního hlediska, protože tam se asi budeme střetávat, ale spíš abychom si vyčistili naši novelu, je-li tam podezření z nějaké možnosti dvojího výkladu, tzn. jazykově, případně se dohodli, jestli tam nechat ty symboly. Zdá se, že s tím máte mnozí problém. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj Štětina. Nepřeje. Pan kolega Bureš? Také ne. Pan kolega Volný za garanční výbor, resp. garanční zpravodaj. Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já se přihlásím k tomu, co tady říkal pan kolega Mejstřík, že opakování je matka moudrosti. Jako garanční zpravodaj zopakuji krátce některé věci, které jsem říkal už v lednu, podobně jako to učinil on s jeho argumenty. Mně nezbývá na závěr, než konstatovat k této rozpravě, ať už k lednové nebo této – březnové, že moje stanovisko je nezměněné. Čili nezbývá mi, než zopakovat, že tento návrh zákona je naprostý právní, věcný a jazykový nesmysl. Návrh zákona je protiústavní, věcně nesprávný a z hlediska češtiny špatně napsaný. Protiústavní je část týkající se trestnosti podpory a propagace komunistického hnutí, a to proto, že je tak špatně napsaná, že z ní není jasné, co je a co není trestným činem. Věcně nesprávná je část týkající se trestnosti užívání, vystavování a šíření symbolů komunistického hnutí, a to proto, že je tak špatně napsaná, že by znamenala trestnost jakéhokoli užití symbolů, např. pěticípé rudé hvězdy nebo srpu a kladiva bez toho, že by se tím projevovaly sympatie ke komunistickému hnutí. Jde například o zmiňované použití pěticípé rudé hvězdy na dresech fotbalistů pražské Slávie, pěticípé rudé hvězdy jako starého pivovarnického stavovského symbolu na etiketách pivních lahví, srpu a kladiva na státním znaku Rakouské republiky nebo na trupech letadel ruské společnosti Aeroflot apod. Z hlediska češtiny je návrh špatně napsaný proto, že používá mluvnicky nejednoznačnou formulaci, která způsobuje nemožnost jednoznačného určení toho, co je a co není trestným činem, jak jsem vám ostatně doložil při prvním čtení tohoto návrhu zákona písemným stanoviskem jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Senát by za této situace neměl být hlásnou troubou naprostých právních, věcných a jazykových nesmyslů, a měl by proto návrh zákona zamítnout. Chtěl bych zde zdůraznit, že v tomto smyslu tady vystupuji jako garanční zpravodaj ÚPV, tedy z pozice práva a ústavnosti tohoto návrhu zákona, a že jsem jinak, o čemž už jsem tady také hovořil při prvním čtení tohoto návrhu zákona, politickým vězněm z období před rokem 1989. Moje stanovisko tedy nevychází z nějaké ideologické podpory komunismu. Základním rozporem mezi mnou jako garančním zpravodajem ÚPV a navrhovateli celou dobu bylo a je to, že já hovořím o právu, zákonnosti a ústavnosti a oni o komunismu. Dámy a pánové, na závěr bych chtěl připomenout, že tu byly podány čtyři návrhy, a to návrh na vrácení do výborů, návrh schválit, návrh zamítnout a návrh odročit. V takovém pořadí podle § 130 odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu by mělo být hlasováno. Děkuji za pozornost.
205
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. I když si nejsem zcela jist, že návrh na odročení byl jasně specifikován. Budeme tedy hlasovat. (S technickou poznámkou se hlásí pan senátor Volný.) Senátor Jaromír Volný: Já tady vystupuji s technickou. Pochopil jsem to tak, že návrh na vrácení byl podán, ale předsedající má o tom pochybnosti, takže co teď s tím. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane kolego, já jsem přesvědčen, že nebyl specifikován návrh na odročení, byl zcela jasně definován návrh vrátit k novému projednání do výborů. Odročení padlo jen v diskusi, že by to byla jedna z možných variant, ale nebylo to nikterak upřesněno. Senátor Jaromír Volný: Byl zde návrh na odročení, cituji ze stenozáznamu z vystoupení předsedy senátorského klubu KDU-ČSL Adolfa Jílka: „A proto navrhuji, abychom odročili projednávání tohoto návrhu zákona do doby, než sem přijde návrh nového trestního řádu.“ Pokud bychom v posloupnosti těch návrhů dospěli až sem, tak by se to muselo trošku upravit, protože trestní řád je něco jiného než trestní zákon. To je drobnost. Ale tento návrh na odročení byl podán a byla by otázka jeho upřesnění, aby měl v tomto smyslu smysl. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, to byl návrh, který padl při minulém jednání. Ale teď budeme hlasovat tak, jak přicházely jednotlivé návrhy. To znamená, že nejdříve budeme hlasovat o návrhu paní předsedkyně Paukrtové – vrátit návrh zákona, novely k novému projednávání do výborů, a to do ÚPV jako garančního, VZVOB a VVVK. O tomto návrhu budeme teď hlasovat. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 84, registrováno 48, pro 13. Návrh byl zamítnut. Jako druhý návrh je návrh na schválení. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem schválit novelu? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 85, registrováno 47, pro 7. Návrh byl zamítnut. Dalším návrhem je návrh na zamítnutí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 86, registrováno 49, pro 28. Návrh byl schválen. To znamená, tím končí projednávání tohoto bodu programu a já poprosím pana kolegu Šnebergera, aby mě vystřídal, a budeme pokračovat dalším bodem. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dalším bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 196. Prosím pana ministra kultury Václava Jehličku, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.
206
Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Novela autorského zákona, se kterým před vás předstupuji, je vlastně drobnou a v podstatě technickou novelou, která má jedinou ambici, a tou je reagovat na konkrétní výtky Evropské komise vůči českému autorskému zákonu z hlediska jeho slučitelnosti se závaznou komunitární úpravou. Tyto výhrady jsou předmětem dvou řízení, která jsou vedena proti České republice. V obou řízeních vláda po – zdůrazňuji – zralé úvaze dospěla k přesvědčení a oprávněnosti těchto výtek, a proto Evropské komisi přislíbila kritizovaná ustanovení autorského zákona zrušit. Vládní návrh novely v prvé řadě odstraňuje výjimku z výlučného práva na provozování rozhlasového či televizního vysílání ve prospěch hotelových pokojů. Tato výjimka se dostala do autorského zákona poslaneckou iniciativou počátkem roku 2005 a ještě téhož roku se stala důvodem, proč bylo zahájeno řízení proti našemu státu. To bylo pozastaveno poté, co se vláda odvolala na tehdy probíhající řízení o předběžné otázce před Evropským soudním dvorem, který byl v identické věci požádán španělským soudem o komunitárně závazný právní výklad. Vláda se tehdy zároveň zavázala, že v případě precedenčního rozhodnutí v neprospěch výjimky okamžitě zjedná nápravu. Loňského prosince Evropský soudní dvůr věc jednoznačně rozhodl, že tato výjimka je v rozporu s mezinárodní a evropskou úpravou. Brzy na to Evropská komise naší vládě důrazně připomněla její závazek k neprodlenému zrušení příslušného ustanovení. Mimochodem toto soudní rozhodnutí, jak máme zjištěno, se již odrazilo v radikální změně v přístupu i v několika málo státech Evropského společenství, kde tyto odměny dosud neplatily, například v sousedním Rakousku. S druhým ustanovením návrhu novely, to je s odstraněním požadavku plzeňského sídla žadatele o kolektivní správu, je to v podstatě jednodušší. I v této oblasti je ČR co by člen EU povinna respektovat svobodu volného pohybu služeb, výkon kolektivní správy nicméně zůstane i nadále podmíněn udělením oprávnění. Toto oprávnění uděluje ministerstvo kultury a v praxi je dnes celý tento prostor pokryt dosavadními kolektivními správci, takže zde nelze očekávat vůbec žádný pohyb nebo změny. Pokud jde o odstranění výjimky z výlučného práva na provozování rozhlasového a televizního vysílání, sama vláda původně připravený návrh po diskusi zúžila tak, aby se týkal skutečně jen hotelových pokojů a nikoliv zdravotnických zařízení, pro která by výjimka měla být podle názoru vlády zachována. Je pravda, že tento postup vzbudil u Evropské komise rozpaky a již jsme byli v té věci požádáni o vysvětlení. Problém, řekl bych větší problém, je ve změně návrhu, k níž došlo v Poslanecké sněmovně, která spočívá v jeho doplnění určitým zastropováním vybíraných odměn. Problém je v tom, že ve svobodné společnosti a v praxi všech států Evropského společenství se autorské odměny sjednávají na bázi licenčních smluv v rámci soukromoprávních vztahů, tedy bez ingerence státu či jakékoliv jeho omezující reglementace. Návrh v podobě schválené Sněmovnou již vyvolal negativní reakci nejen v zájmově zainteresovaných nejvýznamnějších mezinárodních sdružení jako je Mezinárodní federace hudebního průmyslu IFPI nebo světové sdružení příslušných autorských svazů. Závěrem mi dovolte ještě krátce avizovat můj postoj k výsledku projednávání návrhu v garančním senátním výboru. Navrácení návrhu do podoby předložené vládou, které spočívá v bezvýhradném odstranění hotelové výjimky z autorského
207
zákona, samozřejmě vítám, nicméně jako ministr kultury, který je zároveň svým způsobem odpovědný i za mediální problematiku, mám problém s tím akceptovat řešení, které by podnikatelské výdaje z titulu autorských odměn kompenzovalo na úkor koncesionářských poplatků. Jsou to svým způsobem dva oddělené problémy, nebo dva oddělené světy – koncesionářské poplatky a autorská práva. Koncesionářské poplatky slouží k financování veřejnoprávních médií. Jako ministr, který má odpovědnost za mediální oblast, se samozřejmě nebráním zahájení diskuse na téma financování veřejnoprávních médií. To je zatím z mojí strany všechno. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh projednala Stálá komise pro sdělovací prostředky. Přijala stanovisko, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 196/2. Zpravodajem byl určen senátor Jiří Oberfalzer. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 196/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vlastimil Balín, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo. Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že úvodní vystoupení předkladatele, pana ministra kultury Václava Jehličky, mně umožňuje být stručný, protože téměř vše podstatné pro projednávání senátního tisku 196, novela zákona číslo 121/2000 Sb., tzv. autorského zákona, řekl. Přesto mi dovolte učinit několik poznámek. Problematika duševního vlastnictví byla, je a určitě bude zejména z pohledu právní ochrany a sladěnosti určitých proporcí s podmínkami pro tvůrčí duševní práci a pro jiné druhy činnosti a zejména podnikání velmi citlivou otázkou. Projevilo se to již při první novele tzv. autorského zákona v roce 2005 a myslím, že se to projevuje v určitých lobbyistických tracích i nyní. Při novele v roce 2005, jak si jistě pamatujeme, došlo k řadě emocí na straně odborné veřejnosti, legislativců, podnikatelských kruhů, tvůrčích pracovníků, institucí zabývajících se ochranou autorských práv. Způsobila to především dikce § 23 autorského zákona, vymezující provozování rozhlasového a televizního vysílání prostřednictvím rozhlasových a televizních přijímačů a stanovení výjimky pro hotelové pokoje a zdravotnická zařízení v osvobození těchto zařízení od povinnosti placení autorských poplatků. Výsledkem byla novely, v níž zejména právním odborníci očekávali, jak rychlá bude negativní reakce nejen od domácí aplikace práva, ale zejména ze strany kompetentních orgánů EU. Byla rychlá. Již v říjnu 2005 došlo v ČR k upozornění od EK na nesoulad výjimky pro hotelové pokoje článkem 3, odstavec 1 a 2 a s článkem 5 odstavec 5 Evropského parlamentu a Rady číslo 2001/29/ES, týkající se harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti upravující právo na sdělování děl veřejnosti, resp. výjimky a omezování z tohoto práva. Po tomto upozornění se vyčkávalo na závažnou interpretaci Evropského soudního dvora, které dorazilo do ČR 7. 12. 2006. Závěr rozsudku Evropského soudního dvora byl, že je třeba chápat kategorii sdělování veřejnosti v jejím širokém smyslu. Jinými slovy dle Evropského soudního dvora, aby docházelo ke sdělování, veřejnosti stačí, když hoteloví hosté mají možnost přístupu k dílu. Znamená to, že stačí, aby byl na hotelovém pokoji umístěn radiový či televizní přijímač a host měl možnost vysílání sledovat a není rozhodující, zda si přijímač zapne či nezapne.
208
Přiznám se, že v převážně většině svých hotelových pobytů já osobně přijímač téměř vůbec nezapínám. Pro odlehčení připomínám starý vtip o možnosti znásilnění: K žádnému sice nedošlo, ale mohlo, neboť dotyčný měl přístroj. V březnu byla Česká republika opět dotázána od EK, zda byl již český autorský zákon opraven v duchu výroku Evropského soudního dvora. V březnu 2007 dorazilo další upozornění na to, že kolektivním správcem se podle autorského zákona může stát pouze právnická osoba, která má v ČR své sídlo, což je v rozporu se zásadou volného pohybu služeb. Vláda ČR reagovala a předložila PS Parlamentu ČR 11. zářím 2007 novelu zákona. V prvém čtení 24. 10. 2007 nebyl akceptován požadavek na zrychlenou proceduru, a tak druhé čtení v PS proběhlo po projednání ve výborech PS až 29. 1. 2008 v dikci pozměňovacího návrhu výboru. Ve třetím čtení 6. 2. 2008 byla schválena novela autorského zákona ve znění pozměňovacího návrhu poslance Plachého 125 poslanců ze 187 přítomných, 17 bylo proti. Předložená novela autorského zákona v senátním tisku číslo 196 reaguje v podstatě na uvedená upozornění a požadavky orgánů EU. Ministerstvo kultury vyjádřilo ústy pana ministra k uvedené novele při projednávání v PS neutrální postoj. Přesto se domnívám, že mu asi byl bližší původní návrh, který byl do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR předložen a minimalizoval pokračující hrozbu sankcí ze strany EK. Na jednání garančního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice 18. 3. 2008 byl přijat pozměňovací návrh, který je obsažen ve žlutém tisku číslo 196/1 a který jako doporučení vzešel i z jednání Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky ze dne 19. 3. 2008. Jistě jste zaregistrovali, že je určitá nuance v posledním znění v bodu 3, na kterou kolega Oberfalzer rozdal konkrétní pozměňovací návrh. Žel, ani při projednávání ve výboru a ani dnes nebylo jednoznačně řečeno, zda provedená novela bude dostačující pro vyhovění oprávnění připomínkám EK i výroku Evropského soudního dvora. Dovolte mi, abych nyní pro protokol přečetl přijaté usnesení garančního výboru a naznačil usnesení. Všichni to máme před sebou a nebude nutné zde recitovat doslovné znění. 113. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z jeho 16. schůze konané 18. března 2008. K návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským a po změně některých zákonů, tzv. autorský zákon ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slovu předsedy výboru Senátu Karla Bartáka, po odůvodnění návrhu zákona vrchní ředitelkou ministerstva kultury České republiky dr. Petrou Smolíkovou, po zpravodajské zprávě senátora Vlastimila Balína a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení, 2. určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku číslo 196 na schůzi Senátu Parlamentu senátora Vlastimila Balína. Schválený pozměňovací návrh je obsahem tohoto tisku, v uvedených třech bodech, kde – znovu zdůrazňuji – postoupí-li do podrobné rozpravy, určitě uplatní kolega Oberfalzer pozměňovací návrh v bodu 3 předloženého návrhu výborem. Tolik z mé strany v úvodu pro projednávání této problematiky. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, prosím posaďte se ke stolku zpravodajů. Zeptám se pana senátora Oberfalzera, jestli chce
209
promluvit jako zpravodaj Stále komise pro sdělovací prostředky. Chce. Takže máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, budu stručnější, než jsem si myslel, protože můj předřečník v podstatě popsal situaci, která vznikla po projednání v komisi. Usnesení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky máte v písemné podobě před sebou, jako senátní tisk 196/2, a jak už pan senátor Balín upozornil, liší se od usnesení výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pouze v samotném závěru a sice tím, že naše usnesení doporučuje, aby se článek II, který se týká koncesionářských poplatků odložil svou účinností až na začátek příštího roku. Protože komise nemá právo předkládat Senátu návrhy – také bylo zmíněno správně, že jsem nechal rozmnožit do vašich lavic svůj pozměňovací návrh, který jsem si vlastně osvojil za komisi a jeho smyslem je učinit pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru. Smysl jsem objasnil a ještě se o tom podrobněji zmíním, pokud dojde k podrobné rozpravě. Takže stejně komise jako výbor doporučila vrátit tuto předlohu Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Navrhuje někdo touto předlohou se nezabývat? Mám tady několik přihlášených, ale pravděpodobně jsou přihlášeni do obecné rozpravy. Nikdo z přihlášených nemá návrh novelou se nezabývat. Otevírám tudíž obecnou rozpravu. Prvním přihlášeným do obecné rozpravy s přednostním právem je předseda senátorského klubu KDUČSL pan Adolf Jílek. Pane senátore Zlatuško, je mi líto, ale Senát má jednací řád. Senátor Adolf Jílek: Kolegovi se omlouvám, byla to věc předsedajícího, nevyžadoval jsem přednostní právo. Přesto inzeruji dopředu jednu věc. V podrobné rozpravě chci podat pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru v tom smyslu, o kterém si myslím, že je v pořádku. Výborový návrh říká, že jedna podnikající osoba platí jednu licenci v rozhlasových a televizních poplatcích. Převádím to do práva, které odpovídá tomu, na co jsme zvyklí. Znamená to, že jedno přípojné místo (jeden elektroměr) je jedna licence i pro podnikatelské osoby, nejen pro fyzické osoby, jak je v zákoně dávno před tím uvedeno. Uvedl bych příklad. Pokud bychom řekli, že podnikatelská osoba, třeba Česká pošta, platí licenci a má tři tisíce poboček, tak bude platit za jeden rozhlasový a jeden televizní přijímač, zatímco má minimálně tři tisíce přijímačů na svých pobočkách, především rozhlasových. Dochází tady ještě k jedné maličkosti v pozměňovacím návrhu, který dal výbor, že se přestávají platit poplatky především rozhlasové, za rozhlasové přijímače, které jsou ve služebních automobilech. Je to poměrně velký propad pro příjem Českého rozhlasu na rozdíl od televize. Ta měla navýšení třikrát, ale rozhlas jednou. Proto navrhuji zvýšit částku ze 45 korun na 52 korun. S ředitelem Českého rozhlasu o tom jednali. Avizuji, že tento pozměňovací návrh přednesu. Myslím si, že je to pozměňovací návrh, který by byl rozumným kompromisem proti původnímu návrhu výboru a proti tomu, co by chtěla komise. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Chci podotknout, že jsou tady dva pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům. Je mi pana senátora Balína upřímně líto, až nás bude provádět případnou podrobnou rozpravou.
210
Do rozpravy je přihlášen již avizovaný pan senátor Jiří Zlatuška. Prosím, máte slovo. Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jak už bylo řečeno, důvod toho, proč dnes jednáme nad touto novelou, je možný postih vůči ČR, kvůli stávající úpravě. Vláda navrhovala dokonce projednávání ve zkráceném režimu v Poslanecké sněmovně. Musím říci na stejné téma, jak jsem říkal dopoledne při projednávání zprávy o plnění přejímání legislativy EU, že toto dnešní jednání považuji za naprosto zbytečné, mohli jsme se mu vyhnout v okamžiku, kdy bychom v roce 2005 projednávali tuto novelu a kdybychom nepřijali usnesení, které bylo ve verzi zákona, která byla zcela jasně v rozporu s evropskou legislativou i s mezinárodními závazky ČRF. Tehdy jsem byl garančním zpravodajem a upozorňoval jsem na tuto okolnost. Dnes dopoledne jsem připomněl panu ministrovi Svobodovi skutečnost, že to byl on, který před časem, v roce 2005, přesně 5. ledna na druhé schůzi Senátu, nabádal Senát k tomu, aby těchto závazků nedbal. Mrzí mě, že tady pan ministr není, protože by si zasloužil za to minimálně dnes stát v koutku na hanbě. Dnes říkal, že tehdy tlumočil pouze stanovisko vlády. Nebyla to pravda, tehdy bylo stanovisko vlády k poslaneckému návrhu záporné. Kdyby PS nebo Senát v roce 2005 vyslyšely tehdy stanovisko vlády, mohli jsme si dnešní projednávání a celý trapas, který k tomu vedl, ušetřit. Pan ministr Cyril Svoboda, když zde v Senátu tehdy jako ministr zahraničí vystupoval místo Pavla Dostála, tehdy uvedl: Byl jsem požádán ministrem kultury Pavlem Dostálem, abych vystoupil jménem vlády k návrhu, který byl diskutován. Poté pan ministr Svoboda pokračoval: Podle mého názoru – vyjadřoval tedy svůj názor – je věc velmi jednoduchá. Otázka zní takto: Je hotelový pokoj místo, kam je veřejný přístup nebo není? Jestliže je, mohu přečíst celou stránku argumentů, v čem je to v rozporu s mezinárodním právem a budu mít pravdu. Dokonce bude jedno, zda bude tento zákon přijat nebo, protože smlouvy podle článku 10 ústavy mají před zákonem přednost. Můžeme se usnést na čemkoli, můžeme přijmout jakýkoli zákon, protože v tomto případě budou mít mezinárodní smlouvy přednost. Nebo je to soukromý prostor, kam není veřejný přístup? Je to otázka pojmů a judikatury, potom mají právo poslanci a senátoři zákon přijmout. Rozumí se v roce 2005, protože je v pořádku. Tato otázka je tudíž takto jednoduchá. Je to otázka uchopení tohoto problému, zda pokoj v hotelu je veřejně přístupným prostorem, zda je to veřejný prostor nebo prostor soukromý, který byl určen z ochrany autorských práv, především zpráva správce autorských práv, který může zasahovat do výkonu těchto práv. Po mém soudu – tedy ministra Svobody – je to takto jednoduché, a proto nebudu číst další text. Všechno ostatní znáte, bylo to řádně zdůvodněno panem poslancem Hovorkou. Pokud by se někdo podíval na internet, pro tento případ jsem v obou případech hlasoval – ministr Svoboda to říkal sám za sebe. Dnes není ministrem zahraničí, je předsedou Legislativní rady vlády. Je to tato úroveň „profesionality“, která se uplatňuje při přijímání zákonů, které musí být poté novelizovány díky řízením, které jsou proti České republice vedena. Domnívám se, že kdyby místo přijímání této novely vláda navrhla zákon o osobní odpovědnosti těch, kteří takovýmto způsobem jasně s vědomím toho, co dělají v pozicích, jsou strůjci toho stavu, za který je ČR potom popotahována, byli by zde konkrétní viníci tohoto stavu. Poslanec Hovorka, který to navrhoval, v PS se vyjadřoval stejně přezíravě k mezinárodním závazkům. Tehdejší ministr Svoboda nabádal k tomu, abychom si těchto závazků nevšímali, protože podle článku 10 ústavy se vůbec nic neděje, je to dnešní předseda legislativní rady vlády.
211
Druhým, kdo by si zasloužil stejné připomenutí v tuto chvíli, je ministr zdravotnictví Julínek, tehdejší předseda senátního klubu ODS. Když jsem totiž jako garanční zpravodaj šel s tímto zákonem do Poslanecké sněmovny, upozornil jsem poslance na to, že tato norma, kterou jsme v roce 2005 přijímali, je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky a že je možné, že budeme tímto způsobem vedeni k odpovědnosti. Tehdy jsem v Poslanecké sněmovně řekl: Dovoluji si proto apelovat na PS, aby při projevení své vůle v tomto případě měla na paměti to, že České republice hrozí přijetím této kontroverzní a nejednoznačné novely autorského zákona závažné sankce ze strany EU, odsouzení za porušení evropského práva členským státem spojené s náhradou škody, a to z důvodu rozpornosti předkládaného návrhu zákona s akty práva EU, zejména s články 3, 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/29 Evropských společenství ze dne 22. května 2001 o harmonizaci atd. Pak jsem upozorňoval i na výsledky mezinárodních úmluv na poli autorském. Za toto, že jsem toto zmínil v PS a dovolil jsem si apelovat na kolegy zákonodárce v dolní sněmovně, aby celou normu, tak jak byla tenkrát přijata, neschválili, a kdyby tehdy mne vyslyšeli, tak jsme si mohli toto projednávání odpustit a mohli jsme si odpustit i řízení v EU. Tak za toto považoval za vhodné senátor Julínek jako předseda senátorského klubu ODS 28. ledna ve druhý den schůze vyvolat speciální bod programu, který se tehdy jmenoval způsob delegování zástupce Senátu PČR k vráceným a zamítnutým návrhům zákonů k projednání v PS. A měl snahu mě hnát k odpovědnosti k tomu, že jsem měl podle jeho slov, vedlo ho k tomu, jak říká, vystoupení kolegy Jiřího Zlatušky v PS, který za Senát měl obhajovat zákon o autorských právech, a došlo k flagrantnímu porušení respektu k většině Senátu, k rozhodnutí Senátu a pan kolega Zlatuška ve svém vystoupení přímo nabádal poslance, aby hlasovali jinak než by bylo v souladu s rozhodnutím Senátu. Tehdy jsme, jestli si dobře vzpomínám, trávili dvě hodiny v to pozdní páteční odpoledne debatou, ve které jsem musel připomínat i takové věci, že podle článku 23 Ústavy jsem vázán svým nejlepším vědomím a svědomím a že senátor Julínek s prominutím není moje svědomí, a to samozřejmě ne nejlepší ale ani nejhorší. A jsem rád, že není, abych citoval svá slova z té doby. Čili v tomto případě této normy jsou naprosto konkrétní viníci současného stavu a prostřednictvím pana předsedajícího bych se zeptal pana ministra, upozorňuji, že pan ministr tehdy byl senátorem, také seděl v tomto sále při přijímání té novely, ale zdržel se hlasování, takže on za toto odpovědnost nenese. Chtěl bych se ho zeptat, jak se ministři Svoboda a Julínek postavili k této své odpovědnosti v okamžiku, kdy vláda tuto novelu projednávala. Přijde mi přinejmenším pozoruhodné, že s vědomím toho, že měli tenkrát všechny informace, které měli k dispozici, a přesto vehnali ČR do té situace, kvůli které musí teď novelu přijímat, a těm možným důsledkům ze strany EU. Toto není věc, kterou bychom si nezavinili, zde jsou konkrétní viníci, ti viníci jsou dneska ve vládě a zdá se mi, že nepochybně zvedali ruce – jedni z viníků – jsou ve vládě a přijde mi, že minimálně tato odpovědnost by měla být probírána naprosto vážně a měly by z toho být pro budoucno vyvozovány důsledky. Ještě drobnost meritorní k tomu, co k nám přišlo z PS. Před tímto bodem zde byla debata o komunismu a o tom, jak je komunismus zavrženíhodný. Já bych rád upozornil na to, že duch toho svázání soukromoprávní úhrady na bázi kolektivní správy autorských práv s koncesionářským poplatkem, tedy jakéhosi soukromoprávního plnění s poplatkem, který je čistě veřejnoprávní, je stejné povahy, jako kdyby se Parlament pokusil stanovit zákonem cenu rohlíku a má koncepčně
212
stejný podklad jako přísná regulace nájmů. Co jiného je poslouchání uměleckého díla než nájem toho uměleckého prožitku od toho, kdo to umělecké dílo provozuje. Poplatek, který uživatel toho díla platí, má stejný charakter jako nájem, a jestliže se obecně liberálně tváříme, že soukromoprávní plnění by nemělo být taxativně stanovováno výší a už vůbec ne odvozováno z nějakých veřejnoprávních poplatků, tak je samozřejmě to, co k nám přišlo z PS naprosto nesmyslné a nepřijatelné a jsem velmi rád, že návrh výborů předpokládá, že tady tato část se v zákoně změní a velice to podporuji. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, dalším přihlášením do obecné rozpravy je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, asi tady některé argumenty zazní ještě jednou, ale opakování asi nebude vadit. Směrnicí EU zavádíme do autorského zákona povinnost poplatků za užití uměleckého díla, a to pro všechny ty, kteří dále šíří vysílání. Tedy pro hoteliéry, kteří budou muset na základě této normy platit za užití autorských práv za každý přijímač na všech pokojích. Pro vaši informaci se dnes už platí ochranným organizacím i z hudby, která se line z reproduktorů ve výtahu, v čekárně, v letištní hale, ale také v každé hospůdce a baru. Všude tam, kde je televizní či rozhlasový přijímač ve veřejném prostoru. My respektujeme rozhodnutí Evropského soudního dvora, ač jsou tyto poplatky ochranným organizacím placeny ve skutečnosti dvakrát. Tedy jednou jsou zaplaceny vysílatelem a podruhé šiřitelem tohoto vysílání. Tedy tím, kdo prostřednictvím přijímače umožní poslech či sledování televizního vysílání v hotelovém pokoji, který svým způsobem je náhradou za prostor soukromý. My to respektujeme, i rozhodnutí i argumenty Evropského soudního dvora, které k němu vedly, ale musíme v tomto případě implementovat směrnici EK do našeho právního řádu novelou autorského zákona. A na druhé straně si musíme uvědomit, že touto normou zatížíme podnikatele a nejvíce samozřejmě malé a střední. Nejen, že budou muset z každého přístroje platit ochranným organizacím, ale zároveň také koncesionářské poplatky pro naše veřejnoprávní média. Na rozdíl od fyzických osob, které platí pouze jeden koncesionářský poplatek vždy jen za jednu domácnost bez ohledu na to, kolik užívá televizních či rozhlasových přístrojů, pak právnické osoby platí za každý přístroj. I když se ty dvě předkládané novely týkají dvou právních norem, tedy zákona o České televizi a Českém rozhlasu a autorského zákona, mohlo by se zdát, že spolu nesouvisí. Ale pak je důležité si uvědomit, že se v důsledku tyto dvě normy potkávají právě u živnostníků, hoteliérů a firem, které souběh těchto poplatků může neúměrně zatěžovat. Poplatníkovi, drobnému podnikateli je zcela lhostejné, zda oba poplatky ve svém důsledku budou zvyšovat, a to dost podstatně, jeho náklady, jsou výsledkem dvou zákonů, dvou norem, které spolu ve Sbírce zákonů nesouvisí. Pro něj to bude pouhý a prostý součet poplatků. Takřka ve všech předvolebních programech nalevo i napravo se objevuje shodně podpora malému a střednímu podnikání. Novelu autorského zákona, kterou musíme pod hrozbou sankcí EU implementovat do našeho právního řádu, bychom tak mohli snadno kompenzovat. Postavit podnikatele a právnické osoby na stejnou úroveň s osobami fyzickými. Navíc systém koncesionářských poplatků pro právnické osoby, který je nastaven podle systému jeden přístroj – jeden koncesionářský
213
poplatek, začíná být s prudkým rozvojem elektroniky zcela nesmyslný. V současné době totiž je přístrojem, který je schopen přijímat vysílaný signál, nejen rozhlasový nebo televizní přístroj, tak jak jej známe ze století dvacátého. V současnosti už je takovým přístrojem každý osobní počítač i ten, který už dnes můžeme nosit v kapse. Je jím každý mobilní telefon, který je zároveň rozhlasovým a televizním přijímačem. Televizor je už i v hodinkách. V barevném displeji automobilů, možná že už teď se vyvíjejí nějaké hrací náušnice nebo něco, co si ještě vůbec neumíme představit. Definovat koncesionářský poplatek podle systému přístroj – poplatek začíná být v této době už krajně pochybné. Už dnes si dovedu představit docela malou firmu do 50 zaměstnanců, která musí platit několik desítek koncesionářských poplatků za každý mobil, počítač, za každý automobil, ve kterém je už běžným standardem, že je vybaven nejen rozhlasovým přijímačem, ale i televizorem. A to vše navzdory tomu, že každý z nás koncesionářů platí už poplatky za svou domácnost a ve svém důsledku umí poslouchat, resp. sledovat jen jeden přístroj. Zatímco demografická křivka v ČR stagnuje a obyvatel mnoho nepřibývá, budou nám geometrickou řadou přibývat koncesionářské poplatky. A závěrem bych chtěl vyzvat, abychom se začali velice rychle zabývat způsobem financování médií veřejné služby, protože už dnes se díky moderní technice dostáváme do legislativní pasti. Základním smyslem koncesionářských poplatků bylo a je oddělit média veřejné služby od možného vlivu politické reprezentace a ochránit tak veřejnoprávní instituce od politických tlaků. Jsem si jist, že lze nalézt adekvátní a účinné způsoby jak nezávislost médií veřejné služby, pokud je tedy vůbec chceme, jak je zaručit. Ostatně takové způsoby v Evropě již existují. Vyhnuli bychom se tak v budoucnu komplikacím s legislativou, která už dnes nereflektuje vývoj nových technologií. Mohli bychom vyškrtnout z rodinných rozpočtů koncesionářské poplatky a vyhnout se tak i jejich dosti potupnému vymáhání. Dále bych chtěl ještě podotknout, že pokud bude otevřena podobná rozprava, tak bych rád předložil pozměňovací návrh k autorskému zákonu, který ne úzce, ale přesto souvisí s touto problematikou, protože ve chvíli, kdy se z televizorů v hotelích vybírá autorský poplatek za užití díla, tak 50 % z toho jde výrobcům. Ale jsou výrobci audiovizuálních děl, kteří autorům a interpretům odmítají za každé užití díla platit. A proto jsem si malým pozměňovacím návrhem v autorském zákoně dovolil zavázat tyto velké výrobce audiovizuálních děl, aby za každé užití díla platili, neboť také za každé užití díla budou inkasovat. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Jenom pro podrobnou rozpravu vás chci upozornit, že já mám od vás dva pozměňovací návrhy, které se tváří jako skoro stejné, tak si rozmyslete, jestli platí oba, jeden nebo druhý. Děkuji. Takže vás poprosím potom při podrobné rozpravě, abychom si ujasnili, co tady platí. Nebude to jednoduché, podotýkám. Takže pan senátor Karel Barták, prosím, pane senátore. Senátor Karel Barták: Děkuji, pane předsedající, místopředsedo Senátu, kolegyně, kolegové, jak pan ministr, tak garanční zpravodaj i další řečníci se zde dotkli negativního výčtu organizací osvobozených od autorských poplatků, tedy hotelové pokoje a zdravotnická zařízení. Samozřejmě jako lékaře mne zajímá důvod, proč tam ti vyjmenovaní zůstali, zdravotnická zařízení, když ministerstvo kultury podávalo návrh na zrušení této výjimky pro hotelové pokoje i pro zdravotnická zařízení. Dostal jsem informaci, že Legislativní rada vlády právě vyškrtla hotelové
214
pokoje, ale ponechala zdravotnická zařízení z toho důvodu, že zdravotnická zařízení stejně jako věznice nejsou veřejný prostor, a proto je možné ponechat tuto výjimku. Já jsem se obával a trošku obávám toho, že jestliže komise i evropský soud řekly, že máme tyto dvě výjimky vyškrtnout, jestli jsme si nezadělali na seriál, kdy teď přijde další kolečko, že budou protestovat proti zdravotnickým zařízením. Pro pobavení, když jsem hovořil s jedním poslancem, proč tam nechávají zdravotnická zařízení, tak se mi hrozně líbilo, že prohlásil, že nemocní se dívají na televizi a že to je součást léčby. Já jsem se samozřejmě ptal, o který kanál se jedná a o hlavně o který pořad. Takže děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátorovi Bartákovi. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Oberfalzer. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji a přímo navážu na svého předřečníka, mě osobně velmi léčí seriál Dr. House, který jde v rozumné době, kdy i já se mohu podívat na televizi. Ale nyní k věci. Já jsem chtěl jen podpořit některé argumenty, které tady zazněly. Já mám dojem, ale nevím, jestli mne pan ministr neopraví, evropský infringement směřuje právě vůči hotelům. Já mám pocit, že se tento protest ze strany EK netýká nemocnic, čili myslím si, že nakonec došlo k úvaze opravit to, co je nezbytně nutné, neb jsme k tomu přímo vyzváni, a ještě ponechat tuto řekněme sociální výjimku pro tyto typy zařízení. Já bych chtěl podpořit určitou logiku, která se týká výběru koncesionářských poplatků, přesněji řečeno definice toho, kdo je koncesionářem, a myslím si, že je správné a logické, abychom vnímali stejně, tak jako u soukromých osob, kde bereme za koncesionáře rodinu, přesněji řečeno domácnost, čili jak zde trefně řekl pan kolega Jílek, de facto jeden elektroměr, tak je logické totéž aplikovat na soukromé subjekty. To znamená jedna firma; jeden koncesionář. Chci také podpořit návrh, který avizoval pan senátor Jílek, že chce tento pojem rozšířit, jak lidově říkáme na provozovnu, to znamená nejenom jedna firma, ale každá organizační jednotka, čili opravdu každý elektroměr, aby byl indikátorem toho, kdo je koncesionář. Já chápu, že do jisté míry pan ministr není úplně spokojen, že do této materie vkládáme i tuto otázku. Myslím si, že velmi hezky to tady vyložil Tomáš Töpfer, prostě respektujeme-li skutečnost, že se autorské poplatky vybírají několikanásobně a je to v souladu s evropskými směrnicemi, máme zde možnost odlehčit podnikatelským subjektům na jiném poli, a to je na poli, které evropská legislativa zatím nereguluje, a to jsou právě koncesionářské poplatky. Já si myslím, že to je rozumný krok, protože bychom skutečně neměli eskalovat zátěž, která se přelévá na podnikatelské subjekty, a vycházet z té filozofie, že když někdo vydělává, tak ať platí, a ať platí pokud možno všechno. Určitě souhlasím s panem ministrem, že je toto samo o sobě i impulsem k otevření diskuse o financování veřejnoprávních médií, a já i z pozice reprezentanta naší komise pro sdělovací prostředky dodávám, že i diskuse o tom, co skutečně má být veřejnou službou a v jakém rozsahu ji kupříkladu Česká televize a Český rozhlas naplňují a v jakém rozsahu se dostávají mimo tento rámec. Otázka financování s tím velice úzce souvisí, protože pochopitelně veřejnost by měla přispívat právě na tuto službu a jenom na ni. Zjednodušeně řešeno, nikoli na vznik veřejnoprávních estrád, které jsou někdy pokleslejší než ty komerční.
215
Jenom technický komentář k návrhům, které jsme dostali v sérii od Tomáše Töpfera. Ony nejsou jen dva, pane předsedající, ony jsou tři a ten třetí je zpracován legislativou, jak já rozpoznávám, takže je technicky správný a určitě to poznáte z toho, až vám ho pan senátor, pokud samozřejmě dojde k podrobné rozpravě, bude předčítat, tak ho budete schopni odlišit od těch ostatních. Myslím si, že jeho návrh je také namístě, souvisí totiž s jednou praxí, která se dnes zejména v oblasti elektronických médií zakořenila a myslím si, že je hluboce nespravedlivá vůči autorům uměleckých děl a také jejich interpretům či ostatním výkonným umělcům. To je, že z pozice síly, to znamená úzkého trhu producentů dramatických děl nebo filmů či hudebních pořadů je vytvářen na autory, scénáristy, ale i na výkonné umělce, zejména herce, takový tlak, aby se vzdávali svých nároků na pozdější autorské odměny za opakované vysílání nebo šíření jejich díla. Protože oni nemají možnost jít ke konkurenci, tak se tomu všichni podvolují, a to čistě proto, aby se nezbavili šance uplatnit se ve výrobě těchto pořadů. Myslím si, že návrh je rozumný, protože dokud tady nebudou existovat silné herecké nebo jiné profesní odbory, tak jako to známe třeba z USA, tak nejsou schopni se tito umělci účinně bránit a pochopitelně producenti vždy najdou někoho, kdo se rád podvolí tomuto diktátu a vezme nabídku za neposlušného umělce, který se chtěl vzepřít. Vtip je v tom, že jsou díla, která se reprizují třeba i 20krát, 30krát a umělec pobírá stejný honorář jako ten, který neměl to štěstí, že účinkoval v díle, které by se vícekrát opakovalo, a bylo vysíláno třeba jen jednou nebo dvakrát. Návrh, který pan Tomáš Töpfer předkládá, vlastně nedává možnost umělci, aby se tohoto svého práva vzdal, čímž ho velmi účinně ochráníme proti nátlaku z pozice síly a dominance na trhu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, byl jste posledním přihlášením do obecné rozpravy. Končím obecnou rozpravu, požádám pana ministra, aby se, jestliže chce, samozřejmě že ano, vyjádřit k obecné rozpravě. Pane ministře, máte slovo. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Pane předsedající, dámy a pánové, já se stručně vyjádřím, já jsem přišel do PS i k vám s drobnou novelou, která reaguje v tom nejpodstatnějším nařízení EU, a to je zrušení hotelové výjimky, a to bez zastropování, které bylo provedeno v PS, kdy došlo k určitému propojení autorského zákona se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání, protože zastropování se dává do nějaké relace s koncesionářskými poplatky. Takže já jsem nepřišel měnit zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, i když, jak jsem říkal, nebráním se třeba v brzké budoucnosti diskusi a změnám ve financování veřejnoprávních médií. Chtěl bych také podotknout, že ministerstvo připravuje rozsáhlejší novelu autorského zákona někdy koncem tohoto roku nebo začátkem příštího roku a tam by pozměňovací návrhy typu pana senátora Tomáše Töpfera samozřejmě našly své místo. Já za svoji osobu a samozřejmě jako ministr a člen vlády budu podporovat zde pouze zrušení hotelové výjimky bez jakéhokoli zastropování. A tu druhou, o které se zde nehovoří, odstranění tuzemského sídla žadatele o kolektivní správu, novelu autorského zákona pana Tomáše Töpfera, o jehož spravedlnosti nepochybuji, ale nemohu podpořit, protože jsem ho konzultoval s odborníky z mého ministerstva i s naším legislativním odborem a autorský zákon je velmi složitý zákon, který souvisí nejen s evropským právem, ale i s mezinárodním právem a nedovedu zhodnotit
216
všechny důsledky, které zde navržené změny, které nemáme možnost na ministerstvu delší dobu nějakým způsobem posoudit, nemáme na to čas, tak já ho nepodpořím. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře, zeptám se garančního zpravodaje pana senátora Balína, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Pan senátor Balín také chce. Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, dámy a pánové, jenom stručně. V diskusi vystoupilo pět kolegů, nechci opakovat, co všechno zde říkali, to jsme též slyšeli. Jenom konstatuji, že nepadl žádný návrh v obecné rozpravě na konkrétní hlasování. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore, skutečně musím konstatovat, že nepadl žádný návrh, tzn. návrh na schválení ani zamítnutí, tudíž mi nezbývá nic jiného než v tuto chvíli otevřít podrobnou rozpravu. Hlásí se někdo do podrobné rozpravy? Vidím, že všichni předkladatelé pozměňovacích návrhů se již hlásí, takže první slovo dám panu senátorovi Jiřímu Oberfalzerovi. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Jak jsem již předeslal, mám v úmyslu předložit pozměňovací návrh, který si osvojuji za usnesení naší komise, a je to pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, který schválil výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Pozměňovací návrh zní takto: Bod 3 zní: 3. v článku III., dosavadní článek II. slova „dnem jeho vyhlášení“ nahradit slovy „prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení, s výjimkou článku II., který nabývá účinnosti 1. ledna 2009“ Tento pozměňovací návrh ponechává úpravu účinnosti tak, jak navrhl výbor, jen změnu definice koncesionáře, poplatníka, odsouvá na leden 2009. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan senátor Adolf Jílek. Pane senátore, máte slovo. Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane ministře, kolegyně a kolegové, já načtu svůj pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, který předložil výbor. Jen bych ještě jednou upřesnil, já jsem říkal v uvozovkách elektroměr, tzn. provozovna atd., čili srovnávám fyzické osoby a osoby podnikající, ať už fyzické nebo právnické. Takže můj pozměňovací návrh zní: Bod 2 zní: Za článek I vložit nový článek II, který včetně označení části zní: A. „Část druhá. Změna zákona o rozhlasových a televizních poplatcích“ Čl. II. Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb. a zákona č. 304/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 5 odstavec 3 včetně poznámek pod čarou č. 13 a 13a zní: „(3) Poplatník, který je fyzickou osobou, která je podnikatelem (§ 2 obch. zák.), platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, za každou organizační složku podniku (§ 7 obch. zák.) a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, za každou organizační složku podniku (§ 7 obch. zák.), a to i v případě, že jich
217
používá v každé organizační složce podniku (§ 7 obch. zák.) k podnikání nebo v souvislosti s ním více; tím není dotčena povinnost platit poplatky podle ustanovení odstavce 1.“. 2. V § 5 odstavec 4 zní: „(4) Poplatník, který je právnickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, za každou organizační složku podniku (§ 7 obch. zák.), a to i v případě, že jich používá v každé organizační složce podniku (§ 7 obch. zák.) k podnikání nebo v souvislosti s ním více.“. 3. V § 6 se číslovka „45“ nahrazuje číslovkou „52“. Dosavadní článek II. označit jako článek III. B. V názvu zákona na konci doplnit slova „a zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů“. C. nad označením článku I vložit slova: část první, změna autorského zákona, D. nad označením článku III dosavadní článek II, vložit slova „část 3, účinnost“. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Posledním přihlášeným do podrobné rozpravy je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, abyste se všichni ztišili, ať slyší ostatní kolegyně a kolegové pozměňovací návrhy, o kterých budou hlasovat. Děkuji. Senátor Tomáš Töpfer: Jednou větou bych vysvětlil, čeho se pozměňovací návrh týká. Jde o exploataci, tzn. znovuožití díla. Zatímco autorský zákon dává v tuto chvíli na výběr autorům a interpretům, výrobci audiovizuálních děl z pozice síly tento výběr nedávají, autorská práva si vykupují na 70 let, kdy je umělecké dílo chráněno dopředu. Připadá mi to nespravedlivé. Veřejnoprávní média to nedělají, Česká televize a Český rozhlas za každé užití díla platí. Není to nic proti veřejnoprávním médiím. Pokusím se načíst dva pozměňovací návrhy. V § 64, odstavec 1 písmeno c) se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňují se slova „a to pro každý způsob užití díla zvlášť, tohoto práva se autor díla nemůže vzdát“. Druhý pozměňovací návrh je v § 96, odstavec 1, kde se nakonec doplňuje nové písmeno d), které zní: „d“ právo na odměnu podle § 64, odstavec 1 písmeno c)“. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Doufám, že jste si všichni udělali dojem, který z těchto dvou předložených návrhů platí. V tuto chvíli mám ještě přihlášenou do podrobné rozpravy paní senátorku Soňu Paukrtovou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, nerozlišuji počet pozměňovacích návrhů, a ani se nepovažuji za odborníka z hlediska autorského zákona. Pan ministr tady ale řekl, že ministerstvo předkládalo vládním návrhem zákona drobnou změnu autorského zákona. V pozměňovacích návrzích se ale objevují změny zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, a to jak kolegy Adolfa Jílka, tak ve výborovém pozměňovacím návrhu. Kladu si otázku, zda se z tohoto pohledu nejedná o přílepek či o divokého jezdce pro to, že zákon o televizních a rozhlasových poplatcích nebyl otevřen. Protože se necítím být odborníkem z hlediska autorského zákona, ptám se pana ministra, zda je to přílepek, nebo to není přílepek návrhu na změnu zákona o televizních a rozhlasových poplatcích.
218
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní kolegyně, jelikož měníme zákon 121/2000 a pan Töpfer předkládá změnu tohoto zákona, přílepek to asi není. Jak mám napsáno, jedná se o totožný zákon. V tuto chvíli je to ale věcí pana ministra a jeho zhodnocení podrobné rozpravy. Uzavřel jsem z důvodu dalšího nepřihlášeného podrobnou rozpravu. Pan ministr zhodnotí podrobnou rozpravu. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Omlouvám se kolegovi Zlatuškovi a Bartákovi, že jsem neodpověděl na jejich dotazy. Když se ve vládě hlasovalo o novele autorského zákona, byli pro to všichni přítomní. Nevím kdo chyběl, zda někdo z výše jmenovaných tam byl nebo nebyl, ale vláda to valnou většinou, ne-li všemi hlasy přijala. Panu senátorovi Bartákovi bych chtěl říci, že zdravotnická zařízení nejsou předmětem řízení ze strany EK a tudíž se vláda rozhodla udělat novelu zákona tak, aby odpovídala nařízení, které je vedeno ve věci hotelových výjimek, což do budoucna nevylučuje to, že se zde sejdeme a budeme řešit výjimku u zdravotnických zařízení. Pokud jde o přílepky, jsou-li nebo nejsou, já nebudu asi umět kolegyni, paní předsedkyni Paukrtové odpovědět, protože nejsem o nic větší legislativec než ona ani odborník na autorský zákon. Nicméně to, co navrhuje pan senátor Töpfer, rozhodně přílepkem není, protože se to týká autorského zákona, ale vesměs změna zákona o rozhlasových a televizních poplatcích by za to klidně mohla být pokládána, a k pozměňovacím návrhům, které zde zazněly: samozřejmě pozměňovací návrh pana senátora Jílka hodnotím jako ohleduplnější k veřejnoprávním médiím, protože ta veřejnoprávní média, obzvlášť Český rozhlas na návrh výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice doplatí tím, že ztratí jednu osminu nebo sedminu svého rozpočtu, a návrh pana senátora Jílka je ohleduplnější. Proto bych se přikláněl více k němu, než k tomu výborovému návrhu s pozměňovacím návrhem pana senátora Oberfalzera. K bodu 3. Nemám výhrady, podporuji ho a novelu, kterou předkládá pan senátor Tomáš Töpfer – samozřejmě že bych o ní uvažoval, ale až v té novele autorského zákona, v té vládní novele, kterou chceme předkládat někdy na konci roku. Protože skutečně neumím domyslet dopad toho jeho návrhu v celém kontextu mezinárodního práva a autorského zákona. To je všechno. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji pane ministře, posaďte se prosím. Mám přihlášeného s přednostním právem pana senátora Stříteského. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat o šest minut přestávku na poradu klubu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Prosím vás, pane předsedo, ještě než vyhlásíte, myslím že by stálo za to v tuto chvíli ještě mít vyjádření garančního zpravodaje a potom bychom, až se vrátíme do sálu, už rovnou šli po jednotlivých pozměňovacích návrzích. Před hlasováním požádám pana senátora Balína, aby se vyjádřil k podrobné rozpravě. Senátor Vlastimil Balín: Vážené kolegyně a kolegové, bylo tady několikrát avizováno od pana předsedajícího, že to bude dost složité. Chci předeslat, že to možná tak složité nebude po konzultaci s našimi legislativci. Měli bychom po této
219
konzultaci absolvovat pět hlasování. Než uvedu jaká, cítím určitou povinnost povysvětlit čtvrtý pozměňovací návrh, který byl předložen od kolegy Töpfera., Byl trochu redukcí toho třetího, protože se tam v rychlosti objevily některé věci, které nevázaly v anonci na předložený text. Proto byl načten obsah jeho dvou pozměňovacích návrhů. Nyní k pěti postupným krokům našeho hlasování. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane předsedající, možná by stálo za to, udělat teď přestávku, až se vrátíme zpátky, tak byste řekl, jak budeme hlasovat, a pak budu dávat jednotlivá hlasování. Myslím si, že to bude v tuto chvíli lepší. Přerušuji jednání na šest minut na zasedání senátorského klubu ODS. (Následuje krátké přerušení jednání.) Čas uplynul, prosím, abyste se posadili do lavic, budeme pokračovat. Prosím pana kolegu Balína, aby nás v souladu s jednacím řádem provedl hlasováním o pozměňovacích návrzích. Senátor Vlastimil Balín: Přestávka byla dobrá, protože jsem avizoval pět kroků k hlasování. Opravím se, kroků bude šest. Po konzultaci s legislativou bychom měli absolvovat následujících šest hlasování. První hlasování by mělo být o celkovém komplexním protinávrhu k výborovému návrhu kolegy Jílka. Ve druhém kroku bychom absolvovali hlasování o dalším dílčím protinávrhu kolegy Oberfalzera, dále bychom hlasovali samostatně o bodu číslo 1 z výborového návrhu. Čtvrtý krok hlasování by bylo hlasování o usnesení garančního výboru jako celku ve znění pozměňovacích návrhu. V pátém kroku bychom se vyjadřovali hlasováním k pozměňovacím návrhům kolegy Töpfera. Šesté hlasování by mělo ve směru přikázání vrácení PS ve znění pozměňovacích návrhů. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane kolego, prosím, abyste před každým hlasováním zopakoval, aby senátorky a senátoři přesně věděli, o čem v daném kroku hlasují. Přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Pane kolego Balíne, o čem budeme hlasovat v prvním kroku? Senátor Vlastimil Balín: Dámy a pánové, v prvním hlasování hlasujeme o komplexním pozměňovacím návrhu kolegy Jílka, jak byl načten k pozměňovacímu návrhu výboru. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Prosím o stanovisko pana ministra jako předkladatele. Pane kolego Kubero, nemáte co navrhovat, hlasování navrhuje garanční zpravodaj. Ten navrhl, jak budeme hlasovat. Před hlasováním chci stanovisko pana ministra. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Nedoporučuji nic nad rámec vládního návrhu.
220
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pan kolega nedoporučuje. Pan garanční zpravodaj? (Neutrální.) Hlásí se s právem přednostním předseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, sice nám garanční zpravodaj řekl, jak budeme hlasovat, ale k tomu můžeme mít připomínky. Já navrhuji, abychom v případě kolegy Jílka hlasovali po jednotlivých bodech. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: O tom návrhu, pokud nevznese nikdo námitku, dám potom hlasovat později, nicméně, pane kolego Kubero, za vás to mohl říci předseda klubu nebo někdo s právem přednostním. Vy už bohužel tuto možnost nemáte. Takže je tady návrh, abychom hlasovali o jednotlivých bodech, které navrhl kolega Jílek, samostatně. Zeptám se na stanovisko pana ministra. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Pardon. Já bych si jenom potřeboval upřesnit. Ten návrh pana senátora Jílka neobsahuje ten bod I. výboru? (Ne.) Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže, pane ministře? (Ministr nedoporučuje.) Stanovisko garančního zpravodaje o tom hlasovat po jednotlivých bodech? Senátor Vlastimil Balín: Já jsem svůj návrh dal. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže v tuto chvíli je rozpor mezi návrhem, který dal pan předseda. Prosím, pane ministře. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Doporučuji. To mně nevadí. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže hlasovat po jednotlivých bodech nevadí. Pan garanční zpravodaj nesouhlasí. V tuto chvíli mi dovolte, abych zahájil hlasování o návrhu pana předsedy senátu pana Přemysla Sobotky, abychom hlasovali o pozměňovacím návrhu Adolfa Jílka po jednotlivých bodech. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování číslo 87 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 33, proti byli 3. Návrh byl přijat. Budeme tedy hlasovat o jednotlivých bodech pozměňovacího návrhu pana kolegy Jílka. Tak to bylo podáno předsedou Senátu, tak to bylo odhlasováno. Já požádám garančního zpravodaje, aby nám… Senátor Vlastimil Balín: Mohu, pane předsedající, chtěl jsem vás o to požádat, jestli mohu i tímto hlasováním ctěný Senát provést. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: To jsem vás právě chtěl požádat. Senátor Vlastimil Balín: Ten návrh byl o tom, že budeme hlasovat, chtěl bych navrhovatele, aby mne sledoval, tři hlasování v rámci prvního hlasování, o bodu 1, 2 a 3. Tak jak je to tam nastaveno.
221
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já tedy myslím, pane kolego, že bychom měli hlasovat o A, B, C a D. Senátor Vlastimil Balín: No vidíte to, takže to budou čtyři hlasování. A první hlasování bude o bodu A z návrhu kolegy Jílka. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže zahajuji hlasování. Ještě pan předseda má pozměňovací návrh. Nebo chce vystoupit s právem přednostním. Já bych vás požádal, aby, pokud budete dávat návrhy, jste je přednášeli precizně, abychom precizně věděli, o čem budeme nebo nebudeme hlasovat. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já navrhuji, abychom hlasovali bod 2 dohromady. Pak je část A, a tam zvlášť jedničku, zvlášť dvojku, zvlášť trojku. V tom případě jednička dvojka dohromady, jestli to je návrh, ale trojka samostatně. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pak nebylo by lepší, jestli je to jenom tak, abychom hlasovali nejdříve samostatně o bodu 3. Pokud bude přijat, tak pak hlasovali o celém návrhu. Pokud nebude přijat, o tom pozměněném návrhu, že tam nebude ten bod 3. Ušetříme si jedno hlasování, pane předsedo. Souhlasíte s tím takto? Pan předseda neví. Pan předseda ví, pan předseda říká, že ano. Pan kolega Balín nám doporučí, jak v tuto chvíli budeme hlasovat. Prosím, pane kolego. Senátor Vlastimil Balín: Zopakuji, jestli jsem vás dobře poslouchal, pane předsedající, hlasujeme nyní o bodu A bod třetí. V tomto bodu A § 6 se číslovka 45 nahrazuje číslovkou 52. Je to tak, pane Jílku? Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže mohu dát hlasovat o tomto návrhu? Kdo je pro tento návrh? Ještě počkáme, až začne hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 88 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 22, proti bylo 9. Návrh nebyl přijat. Budeme tedy hlasovat v tuto chvíli o zbytku pozměňovacího návrhu pana senátora Jílka bez odstavce A3. Je to tak, pane garanční zpravodaji? (Zpravodaj souhlasí.) Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 89 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 43, proti byl 1. Návrh byl přijat. Poprosím vás, abyste nám specifikoval další hlasování. Senátor Vlastimil Balín: Ano. Budeme hlasovat o návrhu kolegy Oberfalzera, který byl zdůvodněn a načten. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: V tuto chvíli zahajuji hlasování, kolegyně, kolegové, dávám hlasovat…. Pardon, stanovisko ještě pana ministra? (Ministr doporučuje, garanční zpravodaj doporučuje.) Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 90 se
222
z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další hlasování, pane kolego. Senátor Vlastimil Balín: Dalším hlasováním by bylo hlasování samostatně o bodu č. 1. V čl. 1 bod 1 upravit takto: „1) v § 23… další text, končí to tím slovem rovněž… Z toho výborového návrhu. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Stanovisko pana ministra? (ministr doporučuje). Stanovisko garančního zpravodaje? Senátor Vlastimil Balín: Neměl bych, ale doporučuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane zpravodaji? (Zpravodaj doporučuje.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku? Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 91 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím o další hlasování, pane senátore. Senátor Vlastimil Balín: Dále bychom měli hlasovat o návrhu výboru jako celku, ve znění přijatých a schválených pozměňovacích návrhů. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Stanovisko pana ministra. (Ministr nedoporučuje.) Stanovisko garančního zpravodaje? (Zpravodaj doporučuje.) Zahajuji hlasování. Dámy a pánové, kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 92 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 30, proti byl 1. Návrh byl přijat. Další hlasování, pane senátore. Senátor Vlastimil Balín: Předposledním hlasováním je hlasování o těch dvou bodech z pozměňovacího návrhu kolegy Töpfera. To je ten bod 1. Teda takto, já to radši načtu. Za prvé, v § 65 odst. 1 písm. c) se na konci… tečka atd. A další text je bod 3. V § 96 odst. 1 se na konec doplňuje písmeno d) atd. O těchto dvou věcech budeme hlasovat. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Poprosím o stanovisko pana ministra. (Ministr nedoporučuje.) Garanční zpravodaj? (Zpravodaj doporučuje.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 93 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další hlasování? Senátor Vlastimil Balín: Nyní bychom měli hlasovat o vrácení předlohy Poslanecké sněmovně, ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já zahajuji hlasování. V tomto případě se na stanovisko pana ministra a garančního zpravodaje neptám. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento upravený návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.
223
Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 94 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 38, proti byl 1. Návrh byl přijat. Já děkuji garančnímu zpravodaji. A budeme hlasovat o pověření. To znamená, kdo doprovodí a odůvodní tento návrh Poslanecké sněmovně. Doporučuje garanční zpravodaj dvě jména? Nemá je. Takže já určím z pléna. Pan senátor Oberfalzer, pan senátor Töpfer. Garanční zpravodaj by odůvodnil? Tak pan senátor Balín, pan senátor Oberfalzer. Můžeme to tak nechat? Takže budeme hlasovat o pověření. Pověřujeme pana senátora Oberfalzera, pana senátora Balína, aby odůvodnili tento vrácený návrh zákona Poslanecké sněmovně. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Kolegyně, kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 95 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 41, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Já děkuji garančnímu zpravodaji. Děkuji panu ministrovi, i když ten tady má ještě jeden bod. My se vyměníme. Mě vystřídá v tuto chvíli pan kolega Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Schválili jsme program této schůze, ve kterém je uvedeno, že jako první bod po 16.00 hodině bude projednánávána Petice proti diskriminaci obyvatel venkova Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 91. Petici projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil svým zpravodajem pana senátora Ivo Bárka. Usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se stanoviskem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 91/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142 písm. a) odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost schůze Senátu se zúčastnit. V tomto případě je to pan Mgr. Eduard Kavala, který je uveden v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Přistoupíme k hlasování. Budeme tedy hlasovat o tom, že pan Mgr. Eduard Kavala bude požívat práv podle § 142 odst. 2 zákona o jednacím řádu. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku? Konstatuji, že v sále je přítomno 41 senátorů a senátorek, kvórum je tedy 21. Pro 29, nikdo nebyl proti. To znamená, návrh byl přijat. Takže dovolte, abych zde přivítal zástupce petentů. Dále by Senát hlasováním měl rozhodnout, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Ale vzhledem k tomu, že jsou pouze ministři, a ti mají právo vystoupit na schůzi podle § 50 odst. 1 vždy, nebudeme o nich hlasovat. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jedná se o ministra financí Miroslava Kalouska, ministra zemědělství Petra Gandaloviče, ministra životního prostředí Martina Bursíka a ministra vnitra Ivana Langera. Jedinou výjimkou je náměstek ministra pro místní rozvoj Jiří Vačkář. O tom, že i on má právo eventuelně vystoupit, musíme hlasovat. Opět konstatuji, že v sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 21. Kdo je pro posledně uvedený návrh, zvedněte prosím ruku. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro,
224
stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh na souhlas s účastí náměstka Jiřího Vačkáře byl schválen. 41 přítomných, kvórum 21. Nikdo nebyl proti. 31 hlasů bylo pro. Tedy dovolte, abych přivítal zástupce stran dotčených peticí. Článek 3 našich podrobnějších pravidel praví, nestanoví-li Senát jinak, že každá z těchto osob může vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na deset minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, panu kolegovi Ivo Bárkovi. Prosím. Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, my jsme byli tím výborem, na který byla přenesena odpovědnost za vyřízení této petice. My jsme se touto peticí pečlivě zabývali na třech zasedáních a dospěli jsme k závěru, že je potřeba k této petici zaujmout nějaké konkrétní stanovisko a k tomu jsme si pomohli tím, že jsme uspořádali veřejné slyšení našeho výboru. Toto veřejné slyšení našeho výboru proběhlo dne 16. října 2007, kde jsme pozvali jednak samozřejmě petenty, ale pozvali jsme i dotčené, kteří byli touto peticí dotčeni, to znamená, pozvali jsme i zástupce ministerstev, pozvali jsme také zástupce Parlamentního institutu. A v těch bodech, které jsou uvedeny v té petici, jsme se snažili nějakým způsobem v rámci toho veřejného slyšení vyjádřit. To znamená, byly to body rozpočtové určení daní, kodifikace pojmu venkova a odpovědnost za jeho další rozvoj. Snažili jsme se také v kodifikaci pojmout pojem venkova v cizích zemích, zvláště v Evropské unii. A samozřejmě k těmto bodům byla vedena rozprava. V rámci toho slyšení, mnozí z vás jste se účastnili, myslím si, že by bylo zbytečné se dopodrobna zabývat tímto veřejným slyšením. Náš výbor se po veřejném slyšení sešel dvakrát, a to na své 20. a 22. schůzi výboru. A doporučil k této petici přijmout naše usnesení číslo 59, které bylo směřováno výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu. Přijali jsme toto usnesení. A k tomuto usnesení byl proveden návrh pro usnesení Senátu Parlamentu České republiky, a to je tady toto. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí považuje za žádoucí, aby ministerstvo financí České republiky připravilo nový zákon o rozpočtovém určení daní s účinností nejpozději od 1. 1. 2010 tak, aby zohlednilo venkovský prostor, b) ministerstvo pro místní rozvoj společně s ministerstvem zemědělství předložilo změnu zákona číslo 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, která by zahrnovala i problematiku rozvoje venkova včetně vymezení pojmu venkov, a c) aby vláda předložila Parlamentu návrh novely zákona číslo 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, tzv. kompetenční zákon, tak, aby byla povýšena a zprůhledněna resortní odpovědnost za venkov a jeho rozvoj. Toto naše usnesení přijal výbor pro vzdělání, vědu, kulturu a lidská práva a petice Senátu, který de facto to naše usnesení nějakým způsobem zopakoval ve svém usnesení číslo 91/1. Zatím děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu. Předpokládá se, že v ní vystoupí zástupci petentů a představitelé dotčených stran. Prosím, hlaste se, kdo hodláte vystoupit. Prosím. Vystoupit se chystá zástupce petentů pan Mgr. Eduard Kavala. Prosím, pane magistře.
225
Eduard Kavala: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové senátoři, vážení hosté. Dovolte, abych se na úvod představil. Představil sebe i organizaci, která předložila předsedovi Senátu Parlamentu České republiky doktoru Sobotkovi petici proti diskriminaci venkova. Mé jméno je Eduard Kavala. Jsem profesí i praxí venkovským učitelem, 19. rokem starostou obce Bělotín se sudetskou minulostí a 9. rokem předsedou Spolku pro obnovu venkova České republiky, jehož zakladatelem byl nedávno zesnulý Ing. Ivan Dejmal. Mezi cíle spolku, na jehož půdě se zrodil program obnovy venkova, dnes se k němu oficiálně hlásí už více než 4200 obcí a je dodnes i programem vládním, a který je nositelem idejí a vyhlašovatelem každoroční soutěže Vesnice roku, jsou přispívat k rehabilitaci venkova, podporovat posílení jeho hospodářské stability, vytváření příležitosti ke spolupráci při obnově a rozvoji venkova, účastnit se evropské spolupráce při obnově venkova a překonávat úzce resortní přístup k řešení venkova. Přečteme-li si naši petici, pak je plně v souladu s dlouhodobými cíli našeho spolku a bohužel je i důrazným zvoláním: Jsou zde cíle, které nikdo z odpovědných této země v průběhu minulých let nezpochybnil, ale nabyli jsme přesvědčení, že se naše provenkovské snažení míjí cílem. Není tudíž plácnutím do vody či snahou se zviditelnit, ale chce být důrazným upozorněním na balancování tzv. na hraně, které v každém okamžiku může znehodnotit vše pozitivní, co se na našem venkově v posledním desetiletí událo. Termín desetiletí je záměrný. Nechci planě diskutovat o tom, zda jsme v etapě obnovy či rozvoje venkova, to je oblíbené téma některých rádoby venkovanů. Nechci také analyzovat, co se událo na našem venkově po roce 90, kdy se vedle snahy o nápravu majetkových křivd, kdy došlo k rozložení téměř celého systému života. Posledních deset let je doba, kdy je možno především u samospráv vnímat koncepčnost řešení, poučení se z předchozích chyb, a to vše naráží na bariéry, a ty jsou právě předmětem naší petice. V tomto okamžiku mně, vážení, dovolte vám poděkovat za to, že díky vašemu hlasu byl nastartován proces, který by měl postavit náš venkov z hlavy na nohy. Hovořím o malé úpravě v rozpočtovém určení daní. Nyní jsme v etapě zkoumání toku financí, a jsem optimistou, že vše bude finančně završeno novým zákonem o rozpočtovém určení daní od roku 2011. Za nastartovaný proces díky. Jsou tady však další body petice, kde netrpělivě očekáváme právě vaše resumé. Nedefinice pojmu venkov se lidem žijícím trvale na venkově mstí právě v období, kterému říkáme evropská sedmiletka 7 – 13. Každý z nás chodil do školy a má ponětí o elementární množinové terminologii. Je-li však podmnožina nadřazena množině, je to špatně. Nastavení finančních podpor pro venkov jako celek a zemědělství jsou jednoznačně diskriminační a lobbyistické a v rozporu s cíli současného evropského směřování. Zde se odvoláváme na deklaraci Živý venkov z roku 1996, čili na období, které bylo dlouho známo. Je zbytečné plakat nad rozlitým mlékem, ale vzhledem k prodlevě, která je u všech venkovských dějů zákonitá, upozorňujeme, poučme se, definujme venkov, co má jméno, to také existuje, a vrátí se to jednou nám všem. Bod třetí naší petice je úzce svázán s předchozími dvěma. Narovnejme finance venkovských obcí, ať stojí na vlastních nohách, definujme venkov a ten pak ukotvěme v systému odpovědnosti, tj. dejme onu v uvozovkách tabuli na barák, kde se budou sbíhat nitky, jež z něj vyjdou v podobě dlouhodobé vize našeho venkova. Přetahování o peníze a přehazování si odpovědnosti za 46 % obyvatelstva a téměř 90 % území naší země je opravdu nedůstojná hra. To je smysl našeho petičního snažení. Snad jen dva postřehy na závěr mého dnešního vystoupení. Petice vznikla tři čtvrtě roku před volbami do Parlamentu České republiky. Náš spolek oslovil písemně všechny kandidující strany a požádal je o programy, které
226
směřují k našemu venkovu. To proto, abychom mohli dát vedle sebe sliby a následnou realitu. Nebylo to špatné čtení, říkali jsme si. Podpoříme dobré snahy také naší peticí. Byli jsme však otřeseni realitou tzv. venkovských lobbyistů. Za dva předvolební týdny vyhrožovali jednou vejci, podruhé drůbežím, potřetí vepřovým. Prý v zájmu celého našeho venkova. Do tohoto období jsme vstoupit odmítli. Co bylo po volbách, to pak víte. A museli jsme znovu čekat. A co na úplný závěr? Dva dny již sedím v hodnotící komisi na ministerstvu pro místní rozvoj a poslouchám průběžné hodnocení vědeckých zkoumání na téma možností řešení regionálních disparit. Témata si naše vysoké školy a univerzity formulovaly samy. Průběžný závěr po prvním roce zkoumání? Existuje sice opravdu Ostravsko a Mostecko, ale zásadním disparátním územím se jeví, světe div se, právě náš venkov. Disparitou je v tomto případě chápána právě kumulace problémů, jež v delším horizontu vede ne k udržitelnému, ale naopak neudržitelnému a nikoli rozvoji, ale vývoji právě našeho venkova. A to snad nikdo nechceme. Děkuji vám za pozornost a věřím v pozitivní závěr, který pro nás bude oporou v našem dalším snažení. Děkuji jménem svým i všech petentů a venkova jako celku. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane magistře Kavalo a ptám se, kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se hlásí ministr financí Kalousek. Prosím. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení petenti, dovolte, abych na sebe vzal svůj díl, který přísluší ministrovi financí, a to je samozřejmě především otázka rozpočtového určení daní. Dříve než okomentuji to, co jsme společným úsilím schválili a o co se teď společným úsilím snažíme, tak dovolte, abych v zásadě obcím poblahopřál k výsledkům za rok 2007. Možná nebude bez zajímavosti informace, že jejich celková bilance byla rozpočtována v deficitu 6,5 miliardy korun a skutečnost je 9,5 miliardy pozitivní, to znamená zhruba o 15 miliard, dopadla bilance obecních rozpočtů, samozřejmě všech dohromady, jak venkovských, tak velkých měst lépe. Vlivy byly dva. Tím prvním nesporně pozitivním byl mnohem větší výběr sdílených daní, tím druhým vlivem, ne tak pozitivním, bylo menší než očekávané čerpání ze zdrojů EU. Já beru samozřejmě vážně petici, která byla předložena Spolkem pro obnovu venkova a diskusi, kterou vede venkovský prostor, konec konců byl to jeden z hlavních důvodů, který inicioval v loňském roce diskuse o novele zákona o rozpočtovém určení daní, kde jsme se rozhodli, že celý systém potřebuje naprosto zásadní změnu, nicméně zásadní změnu by nebylo možné provést k 1. 1. tohoto roku a odstranit nejpalčivější problémy. Proto jsme se rozhodli jít cestou per partes, ty nejpalčivější a nejkritizovanější problémy odstranit novelou k 1. 1. 2008 a ihned následně zahájit práce nikoli na novele, ale úplně novém zákonu o rozpočtovém určení daní, který samozřejmě nikdy nebude ideální, spravedlivý, ale který dá-li Bůh, bude podpořen širokou dohodou obcí všech velikostí v rámci politického spektra, že bude do značné míry alespoň střednědobě, když ne dlouhodobě, stabilní a zajistí tak obcím jistotu v plánování jejich zdrojů, což je jedna z nejdůležitějších potřeb, které samozřejmě plánování obcí má. Já se nechci dlouze vracet k vášnivé diskusi loňského roku, byli jsme jí všichni účastni. Chci ještě jednou poděkovat všem zúčastněným. Jen připomenu, že
227
základní principy, které byly zmíněny, že do propočtu příslušných podílů obcí se zařadilo nové kritérium, a to výměra obce a prostý počet obyvatel a výměra obce. Každému tomuto kritériu byla přiřazena 3 %, což samozřejmě zvýhodnilo především právě malé obce. Zbývajících 94 % sdílených daňových příjmů je přerozdělováno počtem obyvatel, které jsou upraveny velikostními koeficienty. Ke zmírnění dopadů, které tahle změna měla, přispěla centrální sféra ze svých zdrojů tím, že se vzdala části svých příjmů a posílila podíl sdílených daní z 20,59 % na 21,4 %, což v absolutním vyjádření pro rok 2008 činí částku blížící se pěti miliardám. Rezignovali jsme samozřejmě na diskuse o specifických koeficientech, které přísluší historicky městům Plzni, Ostravě, Brnu a Praze. Diskuse nás teprve čeká. Těmito úpravami se výrazně v řadě případů až násobkovitě zvýšil příjem nejmenších obcí, pouze u 20 došlo ke ztrátám. Tady si troufnu říci, že pouze teoretickým, protože v desetinách procent. U jedné obce, to je známý případ Olomouce, došlo k významnému propadu, logicky, protože byla těsně nad stotisícovou hranicí a tam po dohodě mezi vládou a magistrátem Olomouc se vykompenzoval tento výpadek jednorázovou investiční pomocí ve výši 250 milionů korun. To myslím bylo uspokojivé řešení, o kterém jsme všichni přesvědčeni, že je přechodné a všichni doufáme, že k 1. 1. 2010 bude platit nový zákon, na němž jsme práci zahájili bezprostředně poté, co byla tato novela schválena, ve spolupráci se zástupci územních samospráv, se Spolkem pro obnovu venkova, se Sdružením samospráv a samozřejmě se Svazem měst a obcí počítáme s intenzívní spoluprací i příslušných orgánů, jak PS, tak Senátu. Prvním krokem, ke kterému jsme přikročili, je zadání a provedení podrobné analýzy financování výkonů státní správy a samosprávy územně správních celků tak, abychom měli skutečně relevantní množství dat pro úvahu, jakou míru břemene nesou obce různých velikostí v daném mikroregionu, regionu a větším regionu. Tato analýza bude provedena nezávislým subjektem, aby byla pokud možno zajištěna její nestrannost. Po shromáždění těchto dat předpokládám diskusi o množství kritérií, která budou rozhodovat o podílu na sdílených daních. Klasický příklad – zahrneme do rozhodovacích kritérií nadmořskou výšku, ano nebo ne? Subjektivně se přiznám, ano, já bych si to přál, ale zahrneme ji tam jedině tehdy, pokud se na tom většinově dohodneme. Tak můžeme pokračovat v celé řadě dalších kritérií. Až se na nich dohodneme, čeká nás pravděpodobně nejsložitější diskuse, a to diskuse o specifických velikostních koeficientech a kterým městům by měla anebo neměla příslušet. Já jenom připomenu historii, Plzeň, Brno a Ostrava mají své specifické velikostní koeficienty historicky, protože před reformou veřejné správy byly nejenom obcemi, ale také okresy. Takže to byl důvod ke specifickým koeficientům. S reformou veřejné správy je pochopitelně tento argument silně relativizován a města se specifickými koeficienty z toho celého podílu obecněji obcemi sdílených daní vybírají více než 50 %. I tam budeme velmi obtížně, a věřím, že s dobrou vůlí, hledat nějakou společnou společenskou dohodu. Upřednostňuji kvalitu před rychlostí. Zaznívaly hlasy, že by bylo dobře mít tento nový zákon od 1. 1. 2009. Ta diskuse je natolik obtížná a složitá, že jsem přesvědčen, že to je nesplnitelný termín a kdybychom ho chtěli splnit, tak by to byla norma ušitá horkou jehlou, protlačená o jeden jediný hlas, jejíž stabilita by byla nesmírně křehká a hlavní efekt, aby to zajistilo nějakou stabilní jistotu, plánovaných zdrojů by byl silně oslaben. Já budu pokládat za mimořádný úspěch, jestliže se nám podaří vydiskutovat dohodu a na základě vydiskutované dohody uskutečnit legislativní proces tak, aby nový zákon platil od 1. 1. 2010.
228
To bych pokládal za úspěch a za poměrně rychlý proces právě pro složitost té diskuse. Právě proto, že neexistuje žádný exaktní výpočet, neexistuje žádný šém, existuje jenom dobrá vůle a většinová dohoda, jak budeme sdílet rozpočtový prostor určený pro obecní samosprávy a fungování obecních potřeb. Nelze počítat s výjimkou čerpání investičních prostředků z fondů EU, nelze počítat s nějakými zdroji venku. To znamená, že přerozdělení proběhne na křivce: bude-li mít někdo dostat přidáno, logicky na úkor někoho jiného, který bude mít méně. Jde jenom o to, aby s tím pokud možno drtivá většina z nás souhlasila, aby to mělo nějakou logiku. Úmyslně se vyhýbám slovu spravedlnost, protože v přerozdělovacích procesech se pojem spravedlnost hledá velmi obtížně. Takže já své vystoupení uzavřu poděkováním vám všem, kteří se na této diskusi podílejí, a vyjádřením víry, že společný konsensus se nám podaří nalézt. A ještě jednou za to děkuji. Dovolte ještě jednu poznámku, která tolik nesouvisí s rozpočtovým určením daní, ale souvisí právě s onou stabilitou prostředků, které si budou moci obce ze sdílených daní plánovat, a to je pochopitelně daňová politika státu a úvaha právě pro stabilitu, zda při snižování odvodové zátěže raději nehledat tituly, které nejsou sdílenými daněmi. Což je příspěvek do diskuse, zda odvodovou zátěž místo u daně z příjmu fyzických osob, která sdílenou daní je, radši nehledat u sociálních odvodů, které sdílenými odbory nyní nejsou a jejich snížení tak nesníží příjmovou základnu obcí a regionů, ale to už je úvaha pro vrcholovou politickou reprezentaci a nikoli pro rozpočtové určení daní. Podotýkám to jenom proto, že samozřejmě rozpočtové určení daní a podíl obcí a krajů toto rozhodnutí významně ovlivní. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Vidím, že je připraven k vystoupení pan ministr zemědělství Petr Gandalovič. Prosím. Ptám se pana předsedy Stříteského a paní předsedkyně Gajdůškové, zda budou souhlasit s tím, oni mají právo přednosti, aby předtím vystoupil náměstek ministra pro místní rozvoj Jiří Vačkář, který pak musí odejít. Oba souhlasí. Pane ministře, prosím. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, myslím si, že neexistuje žádný úředník ani politik, který by nebyl rád, kdyby jeho ministerstvo získávalo větší kompetence, kdyby oblast, kterou jeho ministerstvo má na starosti, byla nějak lépe a přesněji zákonem vymezena apod. Jistě je spousta různých iniciativ, které by měly směřovat k vytvoření ministerstva sportu, vědy, ministerstva cestovního ruchu apod. a tak je potřeba se dívat i na předložený návrh na to, aby byl přijat samostatný zákon o venkově ČR, případně aby byl novelizován kompetenční zákon. Znovu opakuji, asi by bylo ode mne velmi pozitivní, kdybych teď řekl ano, je to dobrý nápad, pojďme takový zákon schválit, ale já se chci zeptat jak petentů, tak samozřejmě vás, senátorky a senátoři, zda si opravdu myslíme, že pokud existuje nějaký problém, že jej vyřešíme tím, že schválíme nějaký nový zákon nebo že povýšíme kompetence nějakého státního orgánu. Já jsem k těmto věcem velmi skeptický. Myslím si, že samotní petenti vědí, že už existující zákon o regionálním rozvoji 248/2000 obsahuje v § 4 termín venkovský region a nejsem si jist, jestli je možné najít nějakou lepší a přesnější definici. Myslím si, že je důležité dívat se na to, co se skutečně dělá a co se pro venkov dělat bude. Samotní petenti přiznávají, že historie petice už je poměrně dlouhá a že hlavní otázka, tzn. rozpočtové určení daní, se mezitím dost výrazným
229
způsobem posunula právě ve prospěch malých obcí. Myslím si, že málo se zde o všem řeklo, že mezi tím také byl uveden do života program rozvoje venkova, tzn. soubor evropských fondů, které má ve své kompetenci ministerstvo zemědělství, a který se právě jmenuje Program rozvoje venkova. To znamená, nejmenuje se to program rozvoje zemědělství nebo něco takového. Je to program rozvoje venkova a je to celkem 13 mld. Kč ročně do venkovského prostoru. Možná nevíte, že ČR byla druhá z evropských zemí, která uvedla tento program do života, tzn. jinými slovy v tom resortu v oblasti podpory venkova vůbec neplatí, že by ČR neuměla čerpat evropské peníze, ale naopak, byli jsme jedni z prvních, kdo tento program uvedli do života a kde už v současné chvíli máme třetí výzvu. Ano, je pravda, že program obsahuje různé osy, tzn. různé peníze pro různé oblasti. A samozřejmě dost významnou část tam hraje samotné zemědělství, to si řekněme otevřeně. Ale já se celou dobu snažím překonávat rozpor nebo konflikt mezi pojetím peníze do zemědělství, podpora zemědělství a peníze do venkova. Samozřejmě, že se nám to na některých jednáních vždycky trošku dostane proti sobě a ti, kteří lobbují za zemědělské podniky, říkají, vydáváte moc peněz na venkov, ale oni nám sebrali tolik a tolik peněz. A zase samozřejmě starostové menších obcí říkají, vy upřednostňujete zemědělskou výrobu. Ta věc se přece takhle oddělovat nedá. Prosperující zemědělství nemůže existovat bez dobře fungujícího venkova, bez kvality života na venkově, protože pak nebude mít dostatek pracovních sil a bude odkázán na různé námezdní síly, na občany z jiných zemí apod., a to už vždycky je daleko horší. Naopak, řekněme si opět otevřeně, zemědělství je dominantní ekonomickou aktivitou ve venkovském prostoru, tzn., že venkov nikdy nebude prosperovat, pokud nebude prosperovat české zemědělství. Protože to přináší do venkova základní zdroj ekonomických prostředků. My se snažíme na našem ministerstvu tyto zájmy vylaďovat, takže z těch čtyř os programu rozvoje venkova jsou jednotlivé věci poděleny poměrně spravedlivě a myslím si, že se obraz našeho venkova i díky těmto penězům začíná obracet. Ty osy, které jsou vysloveně jenom pro venkov, to znamená tzv. třetí a čtvrtá osa, obsahují tři miliardy korun ze 13 miliard. Osa druhá, tj. zemědělství se zvýšenými nároky, ekologické zemědělství, zemědělství v méně příznivých oblastech, obsahuje asi 7 miliard korun, to je jeden z největších objemů. A zbytek jde právě do první osy, to je podpora našeho konkrétního výrobního zemědělství, ale jsou tam např. taková opatření jako je podpora začínajícím zemědělcům, to znamená snaha udržet na venkově mladé a umožnit jim vstoupit do zemědělského podnikání. A to je zase spojeno s tzv. předčasným ukončením zemědělské činnosti, tzn. určitý mechanismus předání farmy z otce na syna. Chtěl bych zmínit význam pozemkových úprav, které podporujeme 1,6 mld. Je to nesmírně významný trend, který by měl fakticky obraz naší krajiny vrátit před násilnou kolektivizaci a rozorávání mezí. Chtěli bychom, aby naše krajina vypadala tak, jak ji znali naši předkové, kde skutečně to nejsou prázdné pojmy, jako ekologická stabilita, retenční schopnost. To jsou pojmy, které zná každý, kdo bydlí na vesnici a komu po větším dešti se spláchne zemina z blízkých polí tzv. od jezeďáků na jeho zahradu nebo na ulici. Takže to jsou věci, kde investicemi do zemědělské krajiny zlepšujeme kvalitu života na venkově. Nebudu hovořit už ani o samotných protipovodňových opatřeních, tam věnujeme rekordní objem finančních prostředků. Lesy ČR mají tzv. Program 2000, což je podpora regionálních aktivit včetně podpory turistických aktivit.
230
Takže já, vážený senáte, chci tady velmi jasně zdůraznit, že už v této chvíli se ministerstvo zemědělství cítí jako ministerstvo venkova a my samozřejmě vítáme podporu, kterou nám petice tímto způsobem dává. Nicméně myslím si, že důležitější jsou skutečně tyto činy a konkrétní finanční prostředky než nějaké přemalovávání názvů nebo nekonečná debata na půdě kompetenčního zákona, což jak víte, vždycky zaměstnává úředníky na nekonečně dlouhou dobu, a myslím si, že skutečně je potřeba, abychom se věnovali spíše té konkrétní práci. Já teď raději skončím své vystoupení, abych nemluvil příliš dlouho. Jsem samozřejmě k dispozici pro vaše dotazy. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Nyní promluví pan náměstek ministra pro místní rozvoj Jiří Vačkář. Jiří Vačkář: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych řekl několik slov k uvedené problematice. Mě asi nikdo nebude podezřívat z toho, že nefandím rozvoji venkova, protože v roce 1991 vláda, které předsedal zde pan předsedající v tu dobu přijala Program rozvoje venkova, a já v době, kdy jsem seděl v PS, jsem do něj tehdy vložil první prostředky a do doby, kdy jsme ho předávali krajům, tak jsme tam „proinvestovali“ zhruba 10 mld. korun. Já si nechci přičítat žádnou velkou zásluhu, protože si myslím, že zásluha byla na tom, že jsme program udělali. Naši starostové ho pochopili, zřídili jsme ho jednoduchý, na jedné stránce se vyplnily základní údaje a program relativně jednoduše sloužil. Protože právě starostové malých obcí, když si mají žádat z tzv. malých evropských zdrojů, takže oni to nejsou schopni vyplnit a vzhledem k tomu, že jsou tam kolem toho dost velké náklady, tak si ani někdy nepožádají a je třeba nadále udržovat vedle evropských zdrojů – a jistě víme, že tam je pětinásobný převis ve výzvě, určitě by mi to pan ministr zemědělství potvrdil, také ještě národní programy. Programy krajské a i náš národní program, který v letošním roce tam dává 120 milionů korun, to znamená zhruba 30 milionů budeme potřebovat na soutěž rozvoje venkova pro oceněné, protože jsme tam provedli valorizaci, za tu dobu se ty věci také posunuly a také proto, abychom vykrývali drobné akce, 300, 400 tisíc, o které jsou schopni si žádat i starostové nejmenších obcí a které slouží pro vykrytí drobných věcí, které oni potřebují pro svůj život. Protože oni nejsou schopni dát někde statisíce, miliony do toho, aby profinancovali některé větší věci. A proto já říkám, že je třeba národní programy stále ještě udržovat, protože jsou důležité a prospívají pro rozvoj zejména malých obcí. Určitě je dobře, že se o těchto věcech bavíme, ale málokdo ví, že předvstupní program SAPPARD, který jsme dělali spolu s ministerstvem zemědělství, na rozdíl od ostatních evropských států, těch nově přistupujících, vlastně nesl třetinu pro obce. To neměl prakticky nikdo z předvstupního programu, že jsme viděli důležitost a byli jsme schopni s ministerstvem zemědělství se dohodnout. Já každopádně chci říci to, že je někdy složité vymezit, co je venkov. Co je venkovský prostor, kdo tam patří, kdo tam nepatří, protože jak dnes vidíme, zápasíme s tím, že máme město, které má 590 obyvatel, máme městyse, které mají čísla řádově někde podobná. Vedle toho máme například největší obec, která se loni přihlásila do soutěže Vesnice roku, která měla 5211 obyvatel, protože ona se cítí vesnicí. Na Moravě je to jinak. V Čechách je to opět jinak a je to někdy trošku složité přesně pojmenovat a popsat a říci ano, toto tam patří, to tam nepatří. A já osobně se kloním k té věci, že je třeba udržovat věci v širší rovině. Na venkově se musí podílet více ministerstev než ministerstvo zemědělství. Tam se musí podílet ministerstvo
231
životního prostředí, musí se tam podílet všichni ostatní a je to do určité míry širší pojem než aby se nechal zapasovat přesně do jednoho ministerstva. A já osobně chci říci to, že si myslím, že je dobré, a chci říci také to, že právě ministr financí jednak tím, že se tam udělala určitá revize daní, které byly velmi nespravedlivé. Můžeme si zase říkat, že to není zcela spravedlivé, ale je to lepší než to bylo, a na druhé straně chci říci, že právě ministr financí nám teď zase ještě mírně pomohl v tom, že pro malé obce jsme zase mohli rozdělit ještě o 50 milionů víc. Jsou to malé peníze, ale je třeba prostředky skládat, dávat je dohromady a hledat cesty k tomu, abychom rozvoj zabezpečovali. Sedím v monitorovacím výboru programu rozvoje venkova a vadí mi to, když se začneme dohadovat se zemědělci, co čí je a co mu patří nebo nepatří. Po čem budou zemědělci jezdit, když nikdo nebude spravovat cesty, když tam nebude vybudovaná infrastruktura a když tam jejich děti nebudou moci chodit do školy. Je to nesmysl. Neříkám, že máme zemědělství zrušit, ale je třeba věci vyvažovat a hledat optimální cesty k tomu, aby se venkov rozvíjel. Za řadu věcí se nemusíme stydět, protože jsme s pochopením i vás, kteří tady sedíte, udělali velký kus práce v rozvoji venkova, ale ještě to nestačí. Cesty je třeba hledat, je třeba, aby ministerstva spolupracovala a ne se dohadovala o kompetencích. Je třeba hledat optimální cestu k rozvoji venkova. Věřím, že nastoupenou cestu i to, že se věci tady projednávají v obou komorách Parlamentu, je důležité. O věcech se hovoří a pojmenovávají se. Pokud se nám to společně povede, dostaneme se v rozvoji venkova dále. Přeji, ať se nám to společně povede. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane náměstku. O slovo se přihlásila paní senátorka Gajdůšková, po ní promluví pan senátor Stříteský. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážení zástupci petentů, jménem klubu ČSSD chci říci, že bezezbytku podporujeme návrh usnesení tak, jak je nám předložen. Mohli bychom se podepsat pod všechny argumenty, které zde uvedl pan Kabát. Chci ale k tomu říci, ještě dvě věci. Je potřeba říci, že nestojí venkov kontra město. Máme zde prostor naší země, který se vzájemně doplňuje, ovlivňuje a život v něm podmiňuje. Máme zájem celé toto území rovnoměrně rozvíjet tak, aby lidé jak ve městech, tak na venkově důstojně žili. Jestliže nemáme patřičné peníze, jak se ukazuje, do venkovského prostoru, ale mohli bychom vzpomenout i velké debaty o zdravotnictví, o školství, to jsou všechno veřejné služby, kde to, že nejsou podporovány patřičným způsobem, dopadá na venkovské obyvatelstvo zvláště obtížně, jakou má potom logiku to, že tato vláda snižuje daně těm nejbohatším, právnickým osobám, z nichž 80 % je se zahraniční účastí. Znamená to, že to, co neodvedou zde na daních, vyvádí mimo území České republiky, tedy i mimo území nejen měst, ale především našeho venkovského prostoru. Solidarita, to je to klíčové slovo, to je klíč k prosperitě a k důstojnému životu všech občanů této země. K petici, kterou zde projednáváme, chci říci, že venkov je pro nás všechny oázou, zdrojem síly, ale troufám si říci také zdravým prostředím, a to nejen proto, že je zdravější vzduch a voda než ve městě, ale především proto, že ve venkovském prostoru jsou pořád ještě zdravější vztahy mezi lidmi a také stálé hierarchie hodnot je taková, jak si v civilizované společnosti představujeme. Proto jsme přesvědčeni, že je potřeba venkov podporovat, že každá koruna, kterou sem dáme, se celé společnosti bohatě vrátí, protože zde lidé dokáží svou
232
aktivitou a pílí každou do venkovského prostoru vloženou korunu náležitě zhodnotit. Proto si venkovský prostor naši podporu zaslouží, a proto podporujeme návrh usnesení tak, jak je nám předložen. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko. Nikdo není přihlášen, táži se, kdo se hlásí. Pan ministr financí Kalousek. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Jen velmi stručnou odpověď na řečnickou otázku, která byla položena: Jaký má smysl snižování přímé daňové zátěže u právnických osob a u vysoce kvalifikovaných fyzických osob. Je to právě potřeba solidarity. S paní senátorkou Gajdůškovou souhlasím. Budou-li odvody neúměrně vysoké, pak si právnické osoby najdou sídlo mimo území České republiky a budou-li vysoce kvalifikované osoby zatíženy neúměrně vysokými a progresivními odvody, půjdou pracovat jinam. Svět je veliký, jsou kvalifikovaní a jinde, kde je nebudou tolik odírat, nechají se rádi zaměstnat. Pokud se tak stane, kdo mi bude platit daně na solidaritu? Budeme-li mít převahu těch, kteří natahují ruce, protože mají potřebu solidární pomoci před těmi, kteří jsou schopni platit, můžeme si o solidaritě povídat, ale nebudeme mít pro ni žádné zdroje. Právě proto, že máme sociální cítění a právě proto, že nám tolik leží na srdci potřeba solidarity, musíme nastavit odvodovou zátěž, aby byla konkurenceschopná a daňoví poplatníci by rádi na solidaritu platili daně. Tolik odpověď na otázku paní senátorky. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím pana senátora Bárka o vystoupení. Senátor Ivo Bárek: Vystupuji za sebe, ale také za výbor. Všechny věci, které jsme tady slyšeli, jsme se snažili akceptovat. Rozuměli jsme výhradám ministerstva zemědělství a víme, že problém definice venkova není absolutně jednoduchý. Proto jsme zvolili usnesení tak, jak jsme ho navrhli, proto jsme se scházeli dvakrát na našem výboru, abychom pečlivě zvážili slova, která v usnesení jsou. Myslím si, že jsme našli společnou notu na to, jak má usnesení vypadat. K vymezení venkova bych se dostal pomůckou. Díval jsem se na stránky Českého statistického úřadu. Je tam zpracovaná zajímavá brožura, která se jmenuje Rozvoj venkova v Jihomoravském kraji v letech 2000 – 2006. Jsou zde zajímavé návrhy definic venkova či venkovského prostoru, s čímž by například mohla ministerstva, která jsou uvedena v našem usnesení, pracovat. To jen na doplnění. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Ke slovu se přihlásil pan senátor Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, páni ministři, nemám nic proti petici, proti diskriminaci obyvatel venkova, ale odkazuji se přímo na věc, která je v petici. Hovoříme tady o venkově, ale nedokážeme definovat, co to venkov je. Uvedu to na jednom příkladu. Jsem přesvědčen o tom, že obce do deseti kilometrů v okruhu Pardubic nejsou venkov. Nehovořil bych tam vůbec o diskriminaci. Vidím desítky lidí, mezi něž patřím i já, kteří se za lepší kvalitou bydlení stěhují do těchto obcí. Obce mají infrastrukturu, mají městskou dopravu, mají divadlo, filharmonii, mají nemocnici do deseti kilometrů. Tyto obce bych nepovažoval za venkov. Proto bych se přimlouval, abychom nejdříve definovali, co to venkov je, které obce jsou
233
venkovem a které nejsou, a pak budeme hovořit o diskriminaci. Věřím, že obce, které jsou daleko od těchto center, mohou být svým způsobem diskriminovány. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Nyní prosím zástupce petentů pana Kabalu. Eduard Kavala: Pane předsedající, dámy a pánové, využiji svého druhého vstupu na tomto váženém jednání. V prvé řadě chci paní kolegyni vzkázat, že to bude z mých chlapských úst znít možná srandovně, možná směšně, ale jsem vždycky dojatý, když přijedu do Prahy. Nejsem zvyklý dívat se jen do chodníku a přemýšlet, co kde v Praze vyšmejdit, ale Prahu prožívám. Pocit, že město patří nerozdílně k této zemi, vnímám velmi citově, vždycky v roli předsedy spolku jsem říkal, že jestli někdo začal s obnovou venkova, nebyli to vesničané sami, byli to ti osvícení chalupáři. Je to fakt. Všech těchto lidí je potřeba si vážit. Proto jsme ale petici nesepsali. Panu ministrovi zemědělství chvi říci, že to, že chcete toto naplnit činy, je třeba vám za to poděkovat. Vím, že jste to konkrétně nezpůsobil, ale 96 procent prostředků ze společné zemědělské politiky je vázáno na zemědělství a 4 procenta jsou vázána venkovu. Jak nestojím proti městům, tak nestojím proti zemědělcům. Je otázka, kdo tuto hráz staví. Rozhodně to není ani spolek ani venkov jako takový, který chápeme i s tím suburbanem, o kterém mluvil pan kolega. Nemá si na co stěžovat, pokud bydlí v dosahu 10 kilometrů. To je o něčem jiném. Jestliže jsme požádali o to, abyste odhlasovali, že je potřeba definovat venkov, myslíme to zcela vážně. Váš předchůdce v Olomouci si sezval starosty a řekl nám, co nás čeká od roku 2007 do roku 2013 – světlé zítřky. Pak si vyměnil garnituru v téže místnosti, já jsem tam zůstal. Řekl: nebojte se, chlapi, já vůbec nevím, co venkov je. To snad stačí. To jsou věci, které musíme pojmenovat. Dítě, které je zavřené v babyboxu, není dítě, protože nemá ani jméno. Teprve až se to otevře a dostane jméno, je s ním tak nakládáno. K pozemkové úpravě. Jsem jedním z těch, který má ze čtyř katastrů ve třech pozemkovou úpravu. Jsem na to pyšný, ale jak se prodala státní půda, tak jsem v tom třetím. Takhle nebylo možno udělat ani jednu polní cestu, abych obsloužil mladé prosperující zemědělce v obecním zastupitelstvu. Vzkazují vám, že nechtějí dělat kvůli dotacím, že dělají kvůli tomu, že je to jejich práce. Ani o tom to není. Pozemkové úpravy nemohou být samospasitelné, pokud tram není jediný metr státní půdy. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Nyní promluví pan senátor Milan Štěch. Senátor Milan Štěch: Vážené kolegyně a kolegové, vážení páni ministři, vážení zástupci petentů, stanovisko obecně k venkovu řekla kolegyně Gajdůšková. Nemohu mlčet k tomu, co tady jako reakci provedl pan ministr financí Kalousek. Nemám právo kritizovat vládní koalici, když si do programu dala, že bude výrazně snižovat daně. Je to její věc, ale mám právo kritizovat dopady, které to způsobuje. Pokud se používá argumentace, že když nesnížíme daně právnických osob právě tak, jak přijala v batohu vládní koalice, že Českou republiku čeká jen to špatné, je to neseriózní do diskuse mezi slušnými lidmi. Víme, že investoři k nám v největším rozsahu přicházeli v době, kdy zdanění právnických osob bylo přes třicet procent. Víme, že efektivní míra zdanění za dva roky, pokud bude naplněn vládní program, u
234
právnických osob bude zhruba poloviční než v SRN. Je otázkou, zda touto politikou nevytváříme dumping vůči západním zemím, které díky své daňové politice mohly zajišťovat rovnoměrný rozvoj všech skupin obyvatelstva včetně venkova. Netěším se na dopady, které to přinese, a mám z toho obavu, protože dnes po svém volají pracovníci veřejných služeb, velká část také žije na vesnici, po svém oprávněně volá venkov, protože největší bohatství z venkova, které máme, což jsou přírodní zdroje, krásná krajina, to, čemu se říká krajinotvorba, potřebuje všude na světě značné finanční prostředky a jinak tomu nebude ani v ČR. Moc bych prosil, aby se vedla seriózní diskuse o dalším snižování daní. Jsem rád, že včera si konečně někteří liberální ekonomové všimli toho, že by bylo rozumné nejdříve stabilizovat veřejné prostředky ve vyrovnaném stavu a pak teprve pokračovat v závodění, ve snižování daní. Kdo to vždycky odnese je ten slabší. Pokud se bavíme o městě a venkově, všichni víme, že slabší v tomto případě po stránce finanční vždycky byl a bohužel nadále je, venkov. Jde o to, aby nešťastné reformy neudělaly venkov mnohem slabším. Proto podporuji to, co tady za nás kolegyně Gajdůšková tlumočila. Pokud bychom chtěli mluvit o daních, vždycky musíme vycházet ze srovnání s těmi, kterým se chceme přibližovat a také se jim v posledních letech přibližujeme díky dobrému hospodářskému růstu. Jak se ukazuje, prudké snížení daní žádný hospodářský růst nenastartuje, naopak se očekává pokles. Myslím si, že je potřeba v těchto věcech vzít rozum do hrsti a neuchylovat se jen k ekonomickým teoriím, které v praxi nikde nebyly potvrzeny. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Nyní má slovo pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, páni ministři. Naváži na kolegu Štěcha a uvedu konkrétní příklad, který jsem již jednou říkal a který se znovu a znovu potvrzuje. Poplatek za psy v našem městě činil tisíc korun za jednoho psa. Poplatek jsme snížili na 200 korun za psa bez výjimek. Tato částka vznikla tak, že ze zákona o místních poplatcích senioři platili 200 korun a my jsme chtěli jen jednu sazbu. Kdybychom měli volbu, a mohli jsme udělat 300 korun, měli bychom výrazně vyšší výběr poplatků za psa, než byl v době, když byl 1000 korun. Teď máme výběr stejný. Daň byla snížena pětkrát a výběr je stejný. Chcete větší důkaz toho, že snižování daní nemusí vždycky vést k většímu výběru? I když to jsou zatímní výsledky, potvrzuje to, že od začátku roku byl výběr daní slušný. To ale není téma dnešního hovoru. Naším tématem je boj venkova s městy, a to je zásadně špatně. Není to o tom, jestli se městům vezme a malým obcím dá, nebo zda se dá malým obcím méně a městu se přidá. To je špatně. Mnozí z vás četli Káju Maříka. V Lážově měli všechno, byl tam holič, obchod, kolař, dnes v těchto Malých vesnicích není nic. Řeknu vám proč. V jedné obci jsem řešil, proč tam není krám. Měl jsem zařídit, aby tam byl krám. Zařídili jsme, měli tam krám. Za chvíli ale zkrachoval. Víte proč? Když obyvatelé zjistili, že si majitel krámu ohodil barák a koupil auto, řekli, že to má z toho, že je u něho cukr dražší o třicet haléřů než v Hypernově. Samozřejmě měl zboží dražší, ale kdokoli mohl ve vsi zazvonit, krám otevřel a mohli si nakoupit. Oni si ale objeli hypermarkety a zjistili, že to je levnější. Postupně všichni obchodníci zkrachovali. Druhá věc je petice. Opakuji – nedává nikomu právo, aby byla vyřízena kladně. Je to jeden z velkých omylů petentů. Myslí si, že když napíší petici, tak ten,
235
komu je určena, musí vyhovět tomu, co si petenti přejí. To není pravda. Všimněte si, jak se některé obce chovají – nechtějí radar, nechtějí dálnici, nechtějí továrnu, nechtějí nic, co by narušilo jejich klid. Pak ale zjistí, že když se postaví dálnice o 20 km dál, chtěli by na každé pole zvláštní most. Česká republika má nejvíce dálničních mostů na světě. Má 6000 obcí a každá obec, když je dálnice, chce udělat most, aby mohli přejíždět z jednoho konce obce na druhý nebo z jednoho konce pole na druhý konec. Obce by se velmi divily, kdyby musely najet 80 km po okreskách, aby se dostaly na dálnici. Pak by protesty nebyly tak dramatické. Myslím si, že ať je obec malá či velká, měla by být svým způsobem soběstačná. Cesta je jinde, je tam, že jsme ještě nepochopili, že tady od roku 1990 existuje samospráva. Státu se to moc nelíbí a byl by velmi rád, kdyby se z obcí staly opět národní výbory, které by byly pod kuratelou ministerských úředníků. Je to pro ně praktičtější, v přenesené působnosti velí. V samostatné působnosti se obec může rozhodovat tak, jak rozhodne její zastupitelství. Chtěl bych říci, že to není o boji, je to o tom, aby se nevymýšleli další a další přenesené působnosti. Vladimír Špidla kdysi řekl památný výrok – zdroje tady jsou, ale množství zdrojů se lije do kanálů, ať na různých pochybných dotacích, které způsobují valnou část všech problémů. Dotace je vždy to, co se musí někomu ukrást, aby se to někomu jinému mohlo přerozdělit. Kdo to rozděluje je King, protože je to on, na kterém to záleží. Vzpomeňme na porcování medvěda, jak to poslance baví, kolik kdo dostane do svého regionu. Často se to dává za projekty, které nemají žádný smysl. Hovořil jsem o tom v souvislosti s evropskými penězi, kdy jsou všichni natěšeni, ale valná část peněz bude utracena neefektivně. Vzniknou z nich další mandatorní výdaje v následujících deseti letech a opět budou petice, že například domov důchodců udělal z dotací, ale na provoz dotace nebudou. Myslím si, že venkov nelze definovat – na venkově jsou obce, Česká republika má tolik obcí jako Francie, ale nikdo se neodváží říci, že počet obcí je pro Českou republiku neúnosný. Žádná politická reprezentace si netroufla říci tak jako v Německu, že obec bude, když má školu, když má základní atributy obce, a když je nemá, musí se s jinou obcí sloučit. Je to velmi nepopulární opatření. Jsou obce, které to nepřežijí, jako to nepřežijí firmy. Řada obcí se tak zadlužila, že už nejsou schopny samostatného života. Definovat venkov, jak říká místopředseda, venkov je to, kde lišky dávají dobrou noc. Ono to ale není vždycky nevýhoda, lišky tam sice dávají dobrou noc, ale nejezdí tam vozy technických služeb a neblikají, jak si mi jedna paní stěžovala, že to bliká do oken. Nebo že ve dne na stanici tramvaje kropí vozy. To se na venkově stát nemůže. Je tam zdravější vzduch, je tam příjemnější bydlení. Proto se tam všichni podnikatelé stěhují, protože pozemek tam stojí stovku, ale ve mě stě pět. Vznikají sídlišťátka jen z těchto ekonomických důvodů. Je-li to urbanisticky dobré nebo špatné, to nevím. Krajinotvorba je také stavba dálnice. Například dálnice do Německa – nic hezčího jsem neviděl, je opravdu pěkná, vysázeli kolem stromky, ale přesto stále máme petice, že nechceme dálnici. Říkají – máme už všechno hotové, nic nedělejte. Navrhuji, abychom petici vzali na vědomí, abychom nepřijímali žádné usnesení, které někomu něco ukládá. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se ještě hlásí o slovo? Pan senátor Vaculík.
236
Senátor Josef Vaculík: Nechtěl jsem vystoupit, ale musím, protože pan kolega Kubera mě vyprovokoval. Dlouho vedený spor o tom, jak se dívat na venkov. Myslím si, že tady nejde o boj mezi městem a vesnicemi, ale o zajištění důstojných podmínek ve všech koutech naší republiky. To by měl být náš úkol. Chápu petici tak, že směřuje k naplnění tohoto poslání státu, kterého se stát nemůže vzdát. Proto velmi podporuji návrh usnesení, který zde byl podán. Tím navazuji i na slova kolegy Stříteského, který také chápe problém s definicí venkova, protože někde je venkov něco zcela jiného než to, co je kolem Pardubic. Jsou to především odlehlá místa, kde dosud není vybudována infrastrukturní síť, kde se občané nedostanou po zpevněných komunikacích ke svým domům apod. Stejně tak se mně nelíbí názor, že obec, která nemá například školu nebo zdravotní středisko, by neměla existovat. Podle mě je to fatální omyl. Takovým obcím zamezíme přísun finančních zdrojů, donutíme je zaniknout? Lidi přestěhujeme jinam? Jak si to pan kolega Kubera představuje? Velmi se přimlouvám, abychom podpořili přijetí usnesení tak, jak bylo navrženo příslušnými výbory. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Do rozpravy se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, původně jsem také nechtěla vystupovat, ale myslím si, že je legitimní, jestliže lidé píší petice. Je také jasné, že ne všem peticím je možné vyhovět. Je to určitá forma komunikace. Zavrhovat paušálně petice je stejné jako když se minulý týden zvýšilo kvorum v komunálním referendu na nesmyslných 50 procent. Nevím, jestli se tak obáváme debaty s občany, já se jí nebojím. Myslím si, že usnesení výboru pro veřejnou správu a životní prostředí je velmi rozumné. Nejsem odborník na venkovský prostor, ale osobně mi nevadí, že u nás existují malé obce, že máme tolik obcí v České republice. Možná, že to není tak ekonomické, ale na druhou stranu obce fungují. Ve svém senátním obvodu mám 75 obcí, které pravidelně objíždím. Jsou to obce, o nichž hovoříme, jsou v zapadlých místech, mají vysokou nadmořskou výšku, je tam hodně sněhu a lidé s tím zápasí, ale nestěhují se odtud. Nepodceňovala bych občany, jejich petice, i to, že eventuálně vyvolávají komunální referenda. Hlavně se přimlouvám za to, abychom přijali návrh, který nám předkládá výbor pro veřejnou správu. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Vyprovokoval mě kolega Kubera. Nerad bych skončil, jako středisková obec, ale spíše u střediskové obce. Je třeba si uvědomit, že v minulém období, zejména po roce 1989 se mnoho obcí osamostatnilo a zaplať pánbůh za to. V některém prostoru středisková obec v minulém režimu sehrála kladnou roli, ale ne vždycky tomu tak bylo. Mám dojem, že různorodost, která je dána velkým počtem obcí nás také obohacuje. Každé místo znamená trochu jinou tradici. Když si uvědomíme, jak máme obrovsky vykořeněné území po bývalých sudetských Němcích, tam jsme dosud nebyli schopni napravit škody z minulého období. V severočeském regionu je to bída a utrpení, co je v jednotlivých vesnicích. Chtěl bych poděkovat vládě a programu pro rozvoj venkova. Když jsem se podíval, komu byly přiznány dotace, když vidím, co všechno se za to udělá ve vesničkách, které dříve neměly žádnou šanci. Je to velká
237
poklona ministerstvu zemědělství. A moc za to děkuji. Nerad bych se dočkal doby, kdy přijde někdo z centra a řekne: Ty budeš přisloužený k tomu a tomu. To je špatná cesta, možná nás k tomu donutí ekonomika, že malé obce nakonec nebudou mít na svůj vlastní život a budou se muset k někomu přičlenit. Nedělejme to ale násilím. Proto předloženou petici podporuji a podporuji usnesení našeho výboru. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane ministře financí, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Promiňte, dámy a pánové, nechci už zdržovat, ale diskuse o těch satelitech mi připomněla, že jsem vám možná dlužen informaci. Diskuse o novém zákoně, o rozpočtovém určení daní, se samozřejmě neobejde bez diskuse o zákonu o dani z nemovitosti, která je stoprocentním příjmem obce. A já jsem se na základě té diskuse rozhodl předložit vládě, ten návrh už je v legislativním procesu, zrušení osvobození patnáctiletého u novostaveb. Dělám tak s vazbou na budoucí možnost městských zastupitelstev zvyšovat daň z nemovitostí koeficienty 1, 2, 3, 4, 5. A nepřipadá mi logické, aby se to týkalo, doškových, promiňte mi ten pracovní název, doškových nebo starších budov obývaných například důchodci a přitom budou osvobozeny novostavby právě těch, kteří hledají tu lepší kvalitu bydlení na venkově. Takže tento návrh je předložen. Bude záležet na vás, zda mu dáte či nedáte podporu. Svoji logiku má. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Slovo má paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím. Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, kolegové, já si myslím, že po té diskusi, která tady proběhla, tak problém je v tom, že každý z nás odněkud pochází a každý se na to dívá ze svého úhlu pohledu. A jak tady bylo řečeno o solidaritě daní, tak by mělo být řečeno i o solidaritě těch větších s menšími. A teď tu máme ta ministerstva, která se každé svým určitým podílem starají jak o obce, tak o města. Já si myslím, že pokud přijmeme usnesení tak, jak bylo navrženo výborem, tak není to nic proti ničemu. A bude pokračovat diskuse, která byla nastolena a díky které vlastně došlo i k určitému posunu. Takže bych vás chtěla také požádat, abyste pro toto usnesení hlasovali. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuj vám. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Já jenom opravdu velmi krátce, protože paní senátorka Paukrtová mne obvinila, že mám něco proti peticím. Já proti nim opravdu nic nemám, jenom říkám, že není žádná záruka, že každá petice bude vyřízena ke spokojenosti petentů. Ani to není možné. Ale pan ministr tady říkal o dani z nemovitosti. Já s ním hluboce souhlasím, ale obávám se, že se mu to nepodaří prosadit. Ale já si myslím, že daň z nemovitosti je skutečně daň, která by měla být zrušena a měla by být nahrazena komunální daní, kterou by si opravdu stanovovaly obce. Ono to má ale háček. Už teď ta možnost, kterou dal zákon obcím, tak narazila na to, že starostové říkají, no jo, ale to budeme potom my, kdo lidem zvyšuje daň. Když to byla vláda, tak to se říkalo, ta vláda v té Praze. Ale teď to jsme my. Ale my přece tu daň zvyšujeme proto, abychom v té obci mohli pro lidi dělat něco lepšího. Jenom je to politická odvaha jim říci, že budou platit
238
místo 900 korun pětkrát tolik. Ale obec potom bude mít z čeho žít. To už jsou velmi významné prostředky. A kromě toho to povede k tomu, že obce budou privatizovat, protože z obecních domů toho moc na té dani jaksi nedostanou. Tak to jsem chtěl jenom na to, že nemám opravdu nic proti peticím. Ale opakovaně tvrdím, že ne každá petice musí být vyřízena kladně. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se hlásí dále do rozpravy? Nikdo. Takže rozpravu končím. Pane zpravodaji, prosím, abyste se k proběhlé rozpravě vyjádřil a předložil nám návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat. Prosím. Senátor Ivo Bárek: Pane předsedající, já se budu snažit být krátký. Já jenom k panu kolegovi Kuberovi. Samozřejmě vyřízena kladně. Když se podíváte na tu petici a žádost petentů, tak si myslím, že to naše usnesení není to, že opisujeme to, co petenti žádají, ale myslím si, že prostě to naše usnesení vychází z toho veřejného slyšení, kde byli i zástupci jednotlivých ministerstev a kde padaly různé návrhy na řešení. To znamená, myslím si, že ta petice je vyřízena rozumně a myslím si, že bychom ji mohli; to naše usnesení, mohli přijmout. Ale k tomu závěru. To znamená, byl tady návrh, abychom petici vzali na vědomí, to je jeden návrh. A druhý návrh je návrh usnesení, které si dovolím přečíst. Senát Parlamentu České republiky považuje za žádoucí, aby Ministerstvo financí České republiky připravilo nový zákon o rozpočtovém určení daní s účinností nejpozději od 1. 1. 2010 tak, aby zohledňoval venkovský prostor, považuje za žádoucí, aby Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky společně s Ministerstvem zemědělství České republiky předložilo změnu zákona číslo 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, která by zahrnula i problematiku rozvoje venkova včetně vymezení pojmu venkov, a opět považuje za žádoucí, aby vláda České republiky předložila Parlamentu České republiky návrh novely zákona číslo 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kompetenční zákon, tak, aby byla povýšena a zprůhledněna resortní odpovědnost za venkov a jeho rozvoj. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. A po znělce budeme hlasovat. Pane zpravodaji, řekl jste, že jsou dvě možná usnesení. Jak budeme podle vás hlasovat? Buďte tak laskav. Senátor Ivo Bárek: Já bych dal asi prve hlasovat o usnesení našeho výboru. Pokud by nebylo přijato, tak potom návrh pana senátora Kubery, abychom vzali na vědomí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Je souhlas s tímto pořadím hlasování? Ano. Nevidím žádné námitky. Konstatuji, že v sále je přítomno 39 senátorek a senátorů, 40. Znamená to, že kvórum je 21. Hlasujeme o návrhu usnesení Senátu Parlamentu tak, jak jej předložil výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte
239
ruce. Tento návrh byl schválen. Opakuji. 40 přítomných, registrovaných. Kvórum 21. Pro 22, proti 1 hlas. Takže návrh usnesení byl schválen. Já děkuji petentům, děkuji představitelům dotčených institucí, děkuji panu zpravodaji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: A my budeme projednávat předposlední bod dnešního pořadu, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 147 a uvede jej ministr kultury Václav Jehlička, kterému uděluji slovo. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, tuto úmluvu můžeme zařadit do skupiny úmluv, které již Česká republika ratifikovala, a jsou to například Úmluva o ochraně světového dědictví UNESCO, díky jíž se naše republika může před světem chlubit vlastně relativně největším počtem světových kulturních památek UNESCO, které mají nejenom kulturní a společenský význam, ale také veliký ekonomický význam, protože jsou to vlastně ty nejvýznamnější reference pro zahraniční návštěvníky, kteří do těchto míst, jako je Praha, Český Krumlov, Telč, Kutná Hora, přijíždějí a utrácejí zde peníze. Takže tuto Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví bych zařadil vedle této Úmluvy o ochraně světového kulturního dědictví. Nechrání tedy něco nemovitého, ale chrání určité tradice, určité zvyky a určité výjimečnosti, které naše země má. Já jenom tady, protože je po Velikonocích, tak připomenu některé tradiční zvyky, kterými bych se pak dostal dále. Jenom pro určité zamyšlení, že na zelený čtvrtek například řada lidí jí špenát nebo něco zeleného, aby byli celý rok zdraví, a zjišťujeme, že jde o prastarý zvyk převzatý ze slavnostní židovské večeře pesah. Věříme na to, že zvony odletí do Říma, aby se vrátily až na bílou sobotu. A možná někteří z vás při posledním zvonění podle jiného starého zvyku zacinkali penězi, aby se u vás udržely celý rok. Na velký pátek se otvírá země, aby ukázala poklady. A na boží hod velikonoční obětovali hospodáři ve východních Čechách poli kus mazance, vejce a vína, aby byla štědrá úroda. V pondělí se u nás prožívá velikonoční pomlázka, o jejímž stáří svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera už ze 14. století, ale patrně je ještě starší, protože jde o dávný omlazovací rituál. Proč tedy o tom mluvím, protože základní kulturní identitu každého z nás vytváří právě takové rituály, které vnímáme už jako děti. Těšíme se na ně, radujeme se z nich, když je prožíváme. Každému z nás maminka nebo babička vyprávěla trochu jiné pohádky a zpívala trochu jiné písničky. Někteří dokonce vyrůstali ve svébytných oblastech naší země a někteří dokonce odmalička nosili, nebo když byli malí, lidový kroj a sami se aktivně podíleli nebo ještě podílejí na lidových obyčejích, které jinde moderní doba už vytěsnila v překotném tempu našich životů a v překotném procesu globalizace. Tradiční lidové obyčeje jsou zpravidla spojené s církevním rokem a jsou tak přirozeným základem konzervativního přístupu ke světu. Nehmotné kulturní dědictví, lidová slovesnost, řemeslo, hudba, tanec vytvářejí jakousi protiváhu modernímu světu, ale současně jsou pramenem inspirace soudobého života. Mohl by Leoš
240
Janáček složit operu oper Její pastorkyňu, pokud by se nepohyboval v prostředí živého folkloru? A že to je pramen, který nevysychá, dokládá podle mého názoru soudobý úspěch Čechomoru. A osvícení lidé už od počátku 20. století vytvářeli podmínky pro ochranu těchto křehkých věcí, které se musí předávat z generace na generaci, jinak vyhynou. Proto také dnes před vás předstupuji s návrhem, který je ve světě považován za nadějný nástroj k ochraně toho všeho, o čem jsem mluvil, a je to Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Ještě bych vás chtěl seznámit s tím, že v České republice již je na tomto prestižním seznamu slovácký verbuňk, připravuje se masopust na Hlinecku a jízda králů ve Vlčnově. Rozhodně tyto krásné kulturní události se stanou silným magnetem. Nebudou mít jen ten kulturní význam, o kterém jsem hovořil, ale i silný ekonomický význam, protože se stanou silným magnetem pro zahraniční návštěvníky, ale i místní návštěvníky… Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím kolegy, aby zaujali svá místa. Nebývá to tady zvykem. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Ve Francii a v Belgii je na tomto seznamu procesí obrů a draků, v Brazílii je to samba, v Kambodži je to královský balet, v Číně opera Kung, v Indii tradiční védské zpěvy, v Itálii sardinské pastorální zpěvy, v Japonsku divadlo Kanuli, na Slovensku umění fujary, ve Španělsku mystérium v Elche a mohl bych tak pokračovat dále. Já si myslím, že tím, když Česká republika bude ratifikovat tuto úmluvu, nezaplevelíme nikterak náš právní řád, ale naopak učiníme dobrý krok v tomto období, kdy vlastně všechno na celém světě se nějakým způsobem glajchšaltuje, globalizuje a všude vlastně bude všechno stejné až na to kulturní dědictví a na to, o čem jsem teď hovořil. Chtěl bych říci, že tato úmluva byla přijata na 32. zasedání konference UNESCO v roce 2003. V současné době k ní již přistoupilo 79 států ve světě, z toho 30 evropských. Důsledky tohoto kroku, když přistoupíme k této úmluvě, budou možnost využívat ochranu, kterou úmluva poskytuje pro nemateriálně kulturní statky na celém světě, také možnost, a to je také dost důležité, podílet se na mezinárodní spolupráci a pomoci v této oblasti v zemích třetího světa především. Potom je to posílení mezinárodní prestiže České republiky, jejího kulturního dědictví, protože jak víte, ve světě dnes něco znamená ta značka, ta značka staré dobré kvality a umí to i zboží prodávat. Budeme mít také možnost nominovat nejvýznamnější projevy té naší tradiční kultury k zápisu na reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO, což je podobný seznam jako seznam světového kulturního dědictví. A proto si myslím, že bychom tuto úmluvu měli zde v Senátu schválit, aby mohlo dojít k ratifikaci. Chtěl bych říci, že úmluva nezakládá žádné povinnosti ani práva fyzických či právnických osob a provádění úmluvy nebude mít žádné dodatečné požadavky na státní rozpočet a veřejné finance s výjimkou nějakého eventuálního dobrovolného příspěvku do fondu pro kulturní rozmanitost. Já bych vás chtěl, dámy a pánové, požádat o to, abyste schválili návrh této úmluvy.
241
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 147/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Töpfer. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 147/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Jermář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, myslím, že to základní tady pan ministr řekl. Snad ještě pouze to, že vláda vyslovila souhlas s přístupem k úmluvě na své 39. schůzi 29. října. Hlasovala jednomyslně pro schválení. Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví je tedy mezinárodní smlouva uzavřená v rámci organizace UNESCO a vychází právě z vědomí důležitosti zachování národního nemateriálního kulturního dědictví a z přesvědčení, že je nezbytné je posílit zejména mezi mladými generacemi. Mezi cíle této úmluvy patří zachování nemateriálního kulturního dědictví, zajištění úcty k němu, zvýšení vědomí o něm na místní, národní a mezinárodní úrovni. Nemateriální kulturní dědictví je definováno jako zkušenosti, znázornění, vyjádření, znalosti, dovednosti, nástroje, předměty, artefakty, kulturní prostory s nimi související, které společenství považují za součást svého kulturního dědictví. O těch jednotlivých příkladech tady hovořil pan ministr. Toto kulturní dědictví je předáváno z pokolení na pokolení a je nezbytnou součástí identity a kontinuity každého národa. A na základě této úmluvy přijímá každý stát nezbytná opatření pro zajištění zachování nemateriálního kulturního dědictví vyskytující se na jeho území. O tom, že úmluva zakládá reprezentativní seznam nemateriálního dědictví, tady již bylo hovořeno, a je to především pro lepší zviditelnění tohoto kulturního dědictví, a také fond nemateriálního kulturního dědictví, kam tedy ten příspěvek nesmí překročit 1 % příspěvku státu do rozpočtu UNESCO, což v našem případě je to částka někde okolo 100 tisíc korun, která je pohyblivá podle toho, jak sílí koruna. Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na své 15. schůzi konané 16. ledna přijal 105. usnesení k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví, senátní tisk číslo 147. Máte i toto usnesení výboru. Takže já ho ocituji, abychom pak věděli, o čem budeme hlasovat. Po úvodním slově předsedy výboru Senátu, senátora Karla Bartáka, po odůvodnění prvním náměstkem ministra kultury České republiky doktorem Františkem Mikešem a po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře a po rozpravě výbor 1) doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví a 2) určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku číslo 147 na schůzi Senátu Parlamentu Jaromíra Jermáře. Možná snad bych ještě připomněl to, že na základě seznamu UNESCO se orientují cestovní kanceláře v zahraničí a proto právě i to zapisování českých kulturních fenoménů na seznam utvořený na základě této úmluvy jednoznačně podle mne přinese České republice ekonomický prospěch a rozvoj regionů.
242
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Pane senátore Töpfře, přejete si promluvit? Ne. Takže otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že se do rozpravy nikdo nepřihlásil, a tedy ji končím. Přistoupíme k hlasování. Padl jediný návrh, aby Senát dal souhlas k ratifikaci. A o tom budeme po znělce hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, kterým Senát dá souhlas k ratifikaci Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum je 21. Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. A nyní, kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Končí právě 99. v pořadí hlasování na této schůzi. Skončilo schválením návrhu dát souhlas k ratifikaci úmluvy. Děkuji navrhovateli a oběma zpravodajům. A přistoupíme k poslednímu bodu pořadu této schůze, kterým je Návrh senátního návrhu zákona stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, ve znění pozdějších předpisů, zákon číslo 517/992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 214. Pro úplnost konstatuji, že se jedná o nový návrh, předložený poté, co jsme předchozí návrh vrátili navrhovateli k dopracování. Tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů, senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, s ohledem na postupující čas a jasnou gestikulaci mnohých z vás, abych se dlouze nešířil o této předloze, využiji skutečnosti, že tento návrh zde již byl prezentován a že jste byli s jeho myšlenkami seznámeni. Při předchozím pokusu prosadit ho k projednávání ve výborech byl vrácen k přepracování v zásadě ze dvou důvodů, jednak kvůli mechanismu schvalování zpráv a za druhé kvůli tomu, že se pokoušel řešit i otázku jednacího řádu Poslanecké sněmovny, což nepatří k oblíbeným zásahům i mezi komorami navzájem. Vzali jsme tyto připomínky v úvahu. Pozměnili jsme návrh tak, že se vůbec jednacím řádem sněmovny nezabývá a mechanismus jsme zdokonalili, zjednodušili, a nová podoba, kterou předkládáme, umožňuje větší nezávislost těchto rad. Já se nechci o tom dlouze šířit, jediná poznámka, že jsme dostali poměrně obšírnou informaci od legislativního odboru. Chci říci, že všechny připomínky, které tam zazněly, až na jednu, která není úplně relevantní, jsou zpracovatelné při projednávání ve výboru, a už teď držím v ruce návrh, jak se s nimi vypořádat v průběhu projednávání ve výboru pro kulturu, vědu a tak dále. Čili já si dovolím vás požádat, abyste propustili tento návrh do výborů, abychom s ním mohli dále pracovat. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení paní senátorku Lianu Janáčkovou. Tu dnes zastoupí pan senátor Josef Pavlata, a tomu nyní uděluji slovo. Prosím.
243
Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád, že končíme jako jsme začali, protože jsme rovněž připravovali senátní návrh zákona při zahájení dnešní schůze, proto bych chtěl říci, že zástupce navrhovatelů se vyjádřil velice přesně, vše důležité popsal, a já bych chtěl jen předběžně říci, po obecné rozpravě, pokud nebude navrženo, aby návrh senátního návrhu zákona byl vrácen k dopracování a nebo aby byl zamítnut, tak již teď předbíhám, že navrhnu, aby Senát přikázal tento návrh zákona k projednání VVVK jako výboru garančnímu. Prozatím děkuji za pozornost, a věřím, že jubilejní 100. hlasování bude úspěšné. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, vskutku jste přesně popsal, co nás očekává. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Jak jste napověděl, otevírám obecnou rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Nikdo, takže rozpravu končím. Vskutku je před námi jediný návrh, návrh na přikázání. OV navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VVVK. Má někdo jiný či další návrh? Nikdo, takže dávám o tomto návrhu OV bezprostředně hlasovat. Konstatuji, že v sále je přítomno 38 senátorek a senátorů, kvórum je 20, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem OV, prosím stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji vám. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Návrh na přikázání výboru byl schválen. 39 registrovaných senátorek a senátorů, kvórum bylo 20. Všech 39 hlasů bylo pro, takže to se právě sluší na 100. hlasování v pořadí. Nikdo nebyl proti. Pane senátore Oberfalzere, děkuji. Děkuji i vám, pane senátore Pavlato. Předběžná informace. Další plénum Senátu předpokládáme ve dnech 23. a 24. dubna. Děkuji vám všem za práci, přeji vám šťastnou cestu a dobrou noc. (Jednání ukončeno v 18.43 hodin.)
244
245
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 6. funkční období - 12. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY
