PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
SENÁT
6. funkční období
TĚSNOPISECKÁ ZPRÁVA Senátu Parlamentu České republiky 15. schůze
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT
6. funkční období Těsnopisecká zpráva 15. schůze
Pořad 15. schůze Senátu
1. Senátní tisk č. 271 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 2. Senátní tisk č. 236 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup k Dohodě mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Evropským společenstvím pro atomovou energii a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii o provádění čl. III odst. 1 a 4 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (78/164/Euratom), ze dne 5. dubna 1973 a k Dodatkovému protokolu k Dohodě mezi Rakouskou republikou, Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Finskou republikou, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Portugalskou republikou, Španělským královstvím, Švédským královstvím, Evropským společenstvím pro atomovou energii a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii o provádění čl. III odst. 1 a 4 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (1999/188/Euratom), ze dne 22. září 1998 3. Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 19. a 20. června 2008 v Bruselu a o pozicích České republiky 4. Senátní tisk č. 221 – Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2007 5. Senátní tisk č. 234 – Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2007 6. Senátní tisk č. 188 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Římský statut Mezinárodního trestního soudu 7. Senátní tisk č. 290 – Vládní návrh zákona o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách) 8. Senátní tisk č. 291 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony 9. Senátní tisk č. 292 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů 10. Senátní tisk č. 280 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 11. Senátní tisk č. 275 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů
1
12. Senátní tisk č. 276 - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů 13. Senátní tisk č. 274 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů 14. Senátní tisk č. 283 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů 15. Senátní tisk č. 299 – Návrh zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů 16. Senátní tisk č. 300 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů 17. Senátní tisk č. 301 – Návrh zákona o Policii České republiky 18. Senátní tisk č. 302 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky 19. Senátní tisk č. 284 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů 20. Senátní tisk č. 281 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 21. Senátní tisk č. N 107/06 – Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, návrh nařízení Rady o úpravách ve společné zemědělské politice prostřednictvím změn nařízení (ES) č. 320/2006, (ES) č. 1234/2007, (ES) č. 3/2008 a (ES) č. /2008 návrh zařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, návrh rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2006/144/ES, o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007-2013) – Kontrola stavu – senátní tisk č. N 107/06 22. Senátní tisk č. 285 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 23. Senátní tisk č. 286 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
2
24. Senátní tisk č. 278 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů 25. Senátní tisk č. 279 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony 26. Senátní tisk č. 282 – Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu jistin státního dluhu, splatných v letech 2009 a 2010, a na úhradu jistin státních dluhopisů odkupovaných z trhu v letech 2009 a 2010 27. Senátní tisk č. 288 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 28. Senátní tisk č. 289 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů 29. Senátní tisk č. K 101/06 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Evropské agentury – cesta vpřed 30. Senátní tisk č. K 106/06 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – EU jako globální partner pro rozvoj? Jak urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí 31. Senátní tisk č. 273 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 32. Senátní tisk č. 277 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů 33. Senátní tisk č. 287 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 34. Senátní tisk č. 293 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 212/2006 Sb. 35. Senátní tisk č. N 082/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství 36. Senátní tisk č. N 083/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o geologickém skladování oxidu uhličitého a o změně směrnic Rady 85/337/EHS, 96/61/ES, směrnic 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 37. Senátní tisk č. 294 - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů
3
38. Senátní tisk č. 272 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony 39. Senátní tisk č. 245 – Závěrečná doporučení Výboru Organizace spojených národů pro lidská práva – kontrolního orgánu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech 40. Senátní tisk č. 296 – Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů (stykový zákon 41. Senátní tisk č. 297 – Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů 42. Senátní tisk č. 298 – Návrh senátního návrhu Ústavního zákona, senátora Jana Horníka, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb., č. 448/2001 Sb. a č. 515/2002 Sb.
4
6. funkční období Obsah 15. schůze Senátu Parlamentu České republiky
1. den schůze – 9. července 2008 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka 1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 271 Ministr vnitra ČR Ivan Langer ..................................................................... Senátor Jaromír Volný ................................................................................ Místopředseda Senátu Jiří Šneberger ........................................................ Senátor Adolf Jílek ...................................................................................... Místopředseda Senátu Jan Rakušan .......................................................... Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger Předseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................................ Další část schůze řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka Senátor Jiří Stříteský .................................................................................. Ministr vnitra ČR Ivan Langer ..................................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
2 3 3 3 4 4 4 5 5 5
2. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup k Dohodě mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Evropským společenstvím pro atomovou energii a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii o provádění čl. III odst. 1 a 4 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (78/164/Euratom), ze dne 5. dubna 1973 a k Dodatkovému protokolu k Dohodě mezi Rakouskou republikou, Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Finskou republikou, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Portugalskou republikou, Španělským královstvím, Švédským královstvím, Evropským společenstvím pro atomovou energii a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii o provádění čl. III odst. 1 a 4 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (1999/188/Euratom), ze dne 22. září 1998 – senátní tisk č. 236 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ........... Senátor Rostislav Slavotínek ....................................................................... Usnesení schváleno ................................................................................. Senátor Jiří Stříteský ................................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger
I
6 7 8 8
3. Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 19. a 20. června 2008 v Bruselu a o pozicích České republiky Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ........... Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. Místopředseda Senátu Jan Rakušan .......................................................... Senátor Jiří Pospíšil .................................................................................... Senátor Jiří Oberfalzer ............................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ Senátorka Alena Gajdůšková ..................................................................... Senátorka Liana Janáčková ....................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Rakušan Místopředseda Senátu Jiří Šneberger ........................................................ Senátorka Alena Gajdůšková ..................................................................... Senátor Milan Štěch ................................................................................... Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ Senátor Jiří Oberfalzer ............................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ Senátorka Alena Gajdůšková ..................................................................... Senátor Luděk Sefzig ................................................................................. Usnesení schváleno .................................................................................
9 13 15 16 17 17 19 21 21 22 23 24 24 24 25 25 26
4. Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2007 – senátní tisk č. 221 František Dohnal ........................................................................................ Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................ Místopředseda Senátu Jiří Liška ............................................................... František Dohnal ....................................................................................... Usnesení schváleno ................................................................................
27 29 30 30 32
5. Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2007 – senátní tisk č. 234 Miloslav Vaněk .......................................................................................... Senátor Ivan Adamec ................................................................................ Usnesení schváleno ................................................................................
33 34 35
2. den schůze – 16. července 2008 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka Senátor Richard Sequens .......................................................................... Usnesení schváleno ................................................................................
36 37
6. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Římský statut Mezinárodního trestního soudu – senátní tisk č. 188 Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg ................................. Ministr vlády ČR, předseda Legislativní rady vlády ČR Cyril Svoboda ...... Senátor Ladislav Macák ............................................................................. II
38 39 41
Senátor Rostislav Slavotínek ..................................................................... Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ Senátorka Alena Gajdůšková .................................................................... Místopředseda Senátu Petr Pithart .......................................................... Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ....................................................... Senátorka Jiřina Rippelová ...................................................................... Senátor Jiří Stříteský ................................................................................ Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ........ Senátor Jiří Stříteský ................................................................................ Senátorka Alena Gajdůšková ................................................................... Senátor Martin Mejstřík ............................................................................ Senátor Ladislav Macák ........................................................................... Usnesení schváleno ............................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Rakušan
41 42 43 44 46 48 50 50 51 52 52 52 53
7. Vládní návrh zákona o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách) – senátní tisk č. 290 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ................................................... Senátor Pavel Sušický ............................................................................. Senátor Karel Barták ................................................................................ Usnesení schváleno ...............................................................................
53 54 55 57
8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony – senátní tisk č. 291 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek .................................................... Senátorka Alena Palečková ...................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
57 58 58
9. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 292 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ................................................... Senátor Pavel Čáslava ............................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart Místopředseda Senátu Jan Rakušan ........................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Rakušan Usnesení schváleno ...............................................................................
59 59 59 60
10. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 280 Poslankyně Michaela Šojdrová ................................................................. Senátorka Daniela Filipiová ...................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška Senátor Jiří Zlatuška ................................................................................. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek .................................................... III
60 61 62 63
Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Rakušan Senátor Jiří Zlatuška ................................................................................. Senátor Adolf Jílek .................................................................................... Senátor Jan Horník .................................................................................. Senátor Richard Svoboda ........................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška Senátor Milan Špaček .............................................................................. Senátor Milan Štěch ................................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart Senátorka Jana Juřenčáková ................................................................... Senátor Jaroslav Kubera .......................................................................... Senátorka Alena Gajdůšková ................................................................... Senátor Jiří Stříteský ................................................................................ Senátor Milan Štěch ................................................................................. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ................................................... Poslankyně Michaela Šojdrová ................................................................ Senátorka Daniela Filipiová ...................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
67 70 70 71 72 73 76 76 77 79 79 80 80 81 81
11. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 275 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ....................................................... Senátor Ladislav Macák ........................................................................... Senátorka Alena Palečková ..................................................................... Senátorka Alena Gajdůšková ................................................................... Senátorka Alena Palečková ..................................................................... Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ....................................................... Senátor Ladislav Macák ........................................................................... Usnesení schváleno ............................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger
81 83 83 84 85 85 86 86
12. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 276 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ...................................................... Senátorka Jiřina Rippelová ...................................................................... Místopředseda Senátu Petr Pithart .......................................................... Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................. Senátor Josef Novotný ............................................................................ Senátorka Soňa Paukrtová ..................................................................... Senátorka Jiřina Rippelová .....................................................................
IV
87 89 91 93 94 95 96
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ...................................................... Senátorka Jiřina Rippelová ...................................................................... Usnesení schváleno ............................................................................... 3. den schůze – 17. července 2008 Jednání zahájil a řídil místopředseda Senátu Jiří Liška
97 100 101
13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 274 Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................... Senátor Jaromír Jermář ........................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
102 104 105
14. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 283 Ministr vnitra ČR Ivan Langer .................................................................. Senátor Ivo Bárek .................................................................................... Usnesení schváleno .............................................................................. 15. Návrh zákona o elektronických úkonech, osobních a autorizované konverzi dokumentů – senátní tisk č. 299 Senátorka Ludmila Müllerová .................................................................. Senátor Jiří Oberfalzer ............................................................................ Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................ Usnesení schváleno .............................................................................
105 106 107 číslech 108 109 109 109
16. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů – senátní tisk č. 300 Ministr vnitra ČR Ivan Langer .................................................................. Senátorka Ludmila Müllerová .................................................................. Usnesení schváleno ..............................................................................
110 110 111
17. Návrh zákona o Policii České republiky – senátní tisk č. 301 Ministr vnitra ČR Ivan Langer ................................................................. Senátor Tomáš Jirsa .............................................................................. Senátor Petr Pakosta ............................................................................. Senátor Jiří Pospíšil ............................................................................... Senátor Jiří Nedoma .............................................................................. Senátorka Soňa Paukrtová .................................................................... Senátorka Alena Gajdůšková ................................................................. Senátorka Soňa Paukrtová .................................................................... Senátor Igor Petrov ................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Rakušan Senátor Jan Hajda .................................................................................. Senátor Jiří Žák ....................................................................................... V
111 114 116 117 117 118 119 120 120 121 122
Senátorka Jana Juřenčáková .................................................................. Předseda Senátu Přemysl Sobotka ......................................................... Senátor Petr Vícha ................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera .......................................................................... Senátor Richard Sequens ....................................................................... Ministr vnitra ČR Ivan Langer ................................................................. Senátor Tomáš Jirsa ............................................................................... Usnesení schváleno ..............................................................................
122 123 123 124 128 128 129 129
18. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky – senátní tisk č. 302 Ministr vnitra ČR Ivan Langer .................................................................. Senátor Tomáš Jirsa ................................................................................ Senátor Petr Pakosta ............................................................................... Senátorka Soňa Paukrtová ...................................................................... Senátorka Alena Gajdůšková .................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška Senátorka Alena Palečková ..................................................................... Ministr vnitra ČR Ivan Langer ................................................................... Senátor Tomáš Jirsa ................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Rakušan Usnesení schváleno ............................................................................... Senátor Tomáš Jirsa ................................................................................ Senátor Jiří Nedoma ................................................................................ Usnesení schváleno ............................................................................... Senátor Tomáš Jirsa ................................................................................. Ministr vnitra ČR Ivan Langer .................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger Předseda Senátu Přemysl Sobotka ...........................................................
129 130 131 131 132 133 133 134 134 134 134 135 135 135 135
19. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 284 Ministr vnitra ČR Ivan Langer .................................................................... Senátor Richard Sequens ......................................................................... Místopředseda Senátu Jiří Liška ............................................................... Senátor Jiří Pospíšil .................................................................................. Senátor Jaromír Štětina ............................................................................ Senátor Richard Sequens ......................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
136 137 137 138 139 139 140
20. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 281 Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič .................................................. Senátor Josef Vaculík ............................................................................... Senátor Vlastimil Balín .............................................................................. Senátor Josef Vaculík ............................................................................... VI
140 141 141 142
Senátor Ivan Adamec ............................................................................... Místopředseda Senátu Jiří Liška .............................................................. Senátorka Jana Juřenčáková ................................................................... Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič .................................................. Senátor Josef Vaculík .............................................................................. Usnesení schváleno ..............................................................................
142 143 144 145 146 146
21. Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, návrh nařízení Rady o úpravách ve společné zemědělské politice prostřednictvím změn nařízení (ES) č. 320/2006, (ES) č. 1234/2007, (ES) č. 3/2008 a (ES) č. /2008 návrh zařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, návrh rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2006/144/ES, o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007-2013) – Kontrola stavu – senátní tisk č. N 107/06 Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič .................................................. Senátorka Alena Venhodová .................................................................... Senátor Josef Vaculík ............................................................................... Senátor Jiří Pospíšil .................................................................................. Senátor Jan Hajda .................................................................................... Senátorka Alena Venhodová .................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart Místopředseda Senátu Jiří Šneberger ....................................................... Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič ................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger Senátorka Alena Venhodová ..................................................................... Usnesení schváleno ................................................................................ Další část schůze řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka
147 148 149 150 150 151 153 153 155 156
22. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – senátní tisk č. 285 Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas ..... Senátor Josef Novotný ............................................................................... Senátor Jiří Stříteský .................................................................................. Senátor Milan Štěch ................................................................................... Senátorka Alena Palečková ....................................................................... Senátor Josef Novotný ............................................................................... Senátorka Alena Gajdůšková ..................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart Předseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................................ Senátorka Alena Gajdůšková ..................................................................... Další část schůze řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka Senátorka Jana Juřenčáková ...................................................................... Senátor Milan Štěch ....................................................................................
VII
156 161 162 162 170 171 172 173 174 174 175
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas ...... Senátor Josef Novotný ................................................................................ Usnesení schváleno .................................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart
175 177 178
23. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – senátní tisk č. 286 Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas ..... Senátor Milan Štěch ................................................................................... Senátor Vítězslav Jonáš ............................................................................ Senátor Milan Štěch ................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ Senátor Milan Štěch ................................................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
178 179 180 181 183 184 184
24. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 278 Senátor Jiří Stříteský ................................................................................... Senátorka Alena Gajdůšková ...................................................................... Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... Senátor Ivan Adamec .................................................................................. Usnesení schváleno ..................................................................................
184 185 185 185 186
25. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony – senátní tisk č. 279 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... Senátor Jiří Stříteský ................................................................................... Senátorka Jana Juřenčáková ...................................................................... Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... Usnesení schváleno ..................................................................................
186 187 188 188 189
26. Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu jistin státního dluhu, splatných v letech 2009 a 2010, a na úhradu jistin státních dluhopisů odkupovaných z trhu v letech 2009 a 2010 – senátní tisk č. 282 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ......................................................... Senátor Ivan Adamec ................................................................................. Místopředseda Senátu Jan Rakušan ......................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
189 190 190 190
27. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – senátní tisk č. 288 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra .......... Senátor Jiří Nedoma .................................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................ VIII
191 192 192
28. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 289 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ......... Senátor Jiří Nedoma ................................................................................. Usnesení schváleno ...............................................................................
192 193 194
29. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Evropské agentury – cesta vpřed – senátní tisk č. K 101/06 Místopředseda vlády při evropské záležitosti Alexandr Vondra ............. Senátorka Alena Venhodová .................................................................. Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................ Usnesení schváleno ............................................................................. Senátor Jiří Stříteský ..............................................................................
194 195 196 197 197
30. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – EU jako globální partner pro rozvoj? Jak urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí – senátní tisk č. K 106/06 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ....... Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................. Senátor Jaroslav Kubera ......................................................................... Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ........ Senátor Jiří Pospíšil .................................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jan Rakušan
197 199 199 199 199 200 200
31. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 273 Poslanec Michal Doktor ............................................................................ Senátorka Soňa Paukrtová ....................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
200 201 201
32. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 277 Poslanec Ladislav Skopal ......................................................................... Senátor Jan Hajda .................................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
4. den schůze – 18. července 2008 Jednání zahájil a řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger
IX
202 203 203
33. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 287 Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ...... Senátor Karel Šebek ................................................................................ Usnesení schváleno ..............................................................................
204 205 206
34.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 212/2006 Sb. – senátní tisk č. 293 Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ....... Senátor Bedřich Moldan ........................................................................... Senátor Josef Vaculík ............................................................................... Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ....... Usnesení schváleno ...............................................................................
206 208 208 209 210
35.Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství – senátní tisk č. N 082/06 Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ....... Senátor Miroslav Škaloud ......................................................................... Senátorka Soňa Paukrtová ....................................................................... Senátor Bedřich Moldan ........................................................................... Senátor Miroslav Škaloud ......................................................................... Senátor Bedřich Moldan ........................................................................... Senátor Jan Horník ................................................................................... Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ....... Senátor Miroslav Škaloud ......................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška Senátorka Alena Gajdůšková ................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
210 213 214 215 215 217 218 219 221 222 222
36.Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o geologickém skladování oxidu uhličitého a o změně směrnic Rady 85/337/EHS, 96/61/ES, směrnic 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 – senátní tisk č. N 083/06 Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ....... Senátor Miroslav Škaloud ......................................................................... Senátor Bedřich Moldan ........................................................................... Senátor Miroslav Škaloud ......................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
223 224 224 225 226
37.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu X
způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 294 Poslankyně Kateřina Konečná ................................................................. Senátor Ivo Bárek ..................................................................................... Senátor František Kopecký ....................................................................... Senátor Pavel Eybert ................................................................................. Senátor Josef Novotný ............................................................................... Senátor Bedřich Moldan .............................................................................. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík .......... Senátor Jan Horník ...................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................. Senátor Milan Štěch .................................................................................... Senátor Karel Šebek ................................................................................... Senátor Josef Vaculík ................................................................................. Senátor Ladislav Macák .............................................................................. Senátor Jiří Stříteský ................................................................................... Poslankyně Kateřina Konečná .................................................................... Senátor Ivo Bárek ....................................................................................... Senátor Pavel Eybert .................................................................................. Senátor Josef Vaculík ................................................................................. Poslankyně Kateřina Konečná .................................................................... Senátor Josef Vaculík ................................................................................. Senátor František Kopecký ......................................................................... Senátor Ivo Bárek ........................................................................................ Usnesení schváleno .................................................................................. Senátor Jiří Stříteský ................................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart
226 228 230 231 232 232 233 234 234 236 237 237 237 238 238 239 239 240 240 241 241 241 242 243
38.Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony – senátní tisk č. 272 Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková ............................................................................................................ 243 Senátorka Liana Janáčková ........................................................................ 244 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 245 Senátorka Liana Janáčková ........................................................................ 245 Senátor Jiří Pospíšil .................................................................................... 246 Senátorka Liana Janáčková ....................................................................... 246 Usnesení schváleno ................................................................................. 247 39.Závěrečná doporučení Výboru Organizace spojených národů pro lidská práva – kontrolního orgánu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech – senátní tisk č. 245 Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková ........................................................................................................... 247 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška Senátorka Liana Janáčková ....................................................................... 248 Senátor Miroslav Škaloud .......................................................................... 248 Senátor Martin Mejstřík .............................................................................. 249 XI
Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková ........................................................................................................... 252 Senátorka Liana Janáčková ....................................................................... 253 Senátor Jaromír Volný ................................................................................ 253 Usnesení schváleno ................................................................................. 254 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger 40.Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů (stykový zákon) – senátní tisk č. 296 Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... 254 Senátorka Alena Gajdůšková ...................................................................... 255 Usnesení schváleno .................................................................................. 256 41.Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 297 Senátorka Jiřina Rippelová ......................................................................... Senátor Jaromír Volný ................................................................................ Usnesení schváleno .................................................................................
257 257 257
42.Návrh senátního návrhu Ústavního zákona, senátora Jana Horníka, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb., č. 448/2001 Sb. a č. 515/2002 Sb. – senátní tisk č. 298 Senátor Jan Horník .................................................................................... Senátor Jiří Žák ......................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera .......................................................................... Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................ Senátor Jaroslav Kubera ........................................................................... Senátor Jaromír Volný ............................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ...........................................................................
257 259 259 260 261 261 261
Závěr 15. schůze v 6. funkčním období .....................................................
262
XII
Těsnopisecká zpráva z 15. schůze Senátu Parlamentu České republiky (1. den schůze – 9. července 2008)
(Jednání zahájeno ve 15.03 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté. Dovolte, abych vás přivítal na 15. schůzi Senátu. Poprosil bych vás, abyste debatní kroužky buď rozpustili nebo posunuli mimo tento prostor. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o Jednací řád Senátu, což je zákon 107/99 Sb. Pozvánka vám byla zaslána ve středu 2. července 2008. A nyní omluvy. Omlouvají se: Petr Pithart, Martin Mejstřík, Igor Petrov, Otakar Veřovský, Božena Sekaninová, Jan Hajda, Josef Zoser, Josef Vaculík, Václava Domšová, Ludmila Müllerová, Karel Schwarzenberg, Alena Venhodová, Karel Šebek, Václav Vlček, Milan Bureš a Jiří Čunek. Já bych poprosil pravé i levé křídlo, aby se zklidnilo, protože pak nebudete vědět, o čem hlasujete. Předpokládám, že víte, že náhradní karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu. Nyní podle § 56 odst. 4 určíme 2 ověřovatele naší schůze. Navrhuji, aby to byla senátorka Jana Juřenčáková a senátor Rostislav Slavotínek. Kolegyně Juřenčáková se neomlouvá, čili snad přijde, takže předpokládám, že to s ní bylo dohodnuto. Prosím zástupce organizačního odboru – bylo dohodnuto s kolegyní Juřenčákovou, že bude ověřovatelkou? (Porada v předsednictvu.) Takže v rámci klubového vyvážení by to byl pan senátor Novotný místo kolegyně Juřenčákové a pan senátor Rostislav Slavotínek, který kývá rukou. Má někdo jiný návrh. Pokud nemá, tak bych dal první znělku a první hlasování. Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE, rovněž zvedne ruku. Hlasování číslo 1 ukončeno. Registrováno 55, kvórum 28, pro 53, proti jeden. Návrh byl schválen. Máme určené ověřovatele. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu – návrh na změnu a doplnění pořadu v souladu s usneseními Organizačního výboru tak, jak vám byl rozdán. Dnes předpokládá Organizační výbor, že projednáme tisky 271, 236, bod Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konané ve dnech 19. a 26. června v Bruselu a o pozicích České republiky a senátní tisky 221 a 234. Ve středu 16. července začneme ve 14.30 hodin tiskem č. 188, dále budeme pokračovat tisky ministra spravedlnosti, což jsou čísla 275, 276, následně projednáme Návrh zákona o památkové péči a poté návrh poslankyně Kateřiny Konečné, což je tisk 294. Zároveň bychom jako první body po 15. hodině projednali blok ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, což jsou tisky 290, 291, 292 a navazující problematiku, což je Návrh poslankyně Michaely Šojdrové, což je tisk 280. Prvním až pátým bodem našeho jednání ve čtvrtek 17. července by byl blok ministra vnitra Ivana Langera, což jsou tisky 283, 299, 300, 301, 302. Odpolední jednání ve čtvrtek zahájíme blokem ministra práce a sociálních věcí, což jsou tisky 285, 286 a následně bychom pokračovali projednáváním návrhů zákonů, které předkládá ministr financí 1
Miroslav Kalousek, které máme jako tisky 278, 279 a 282. Jednalo by se tedy o první až pátý bod odpoledního jednání. V pátek máme první až čtvrtý bod jednání body ministra životního prostředí Martina Bursíka. Jedná se o tisky č. 287, 293, N82/06 a N83/06. Ptám se, zda má někdo další návrhy na změny programu. Nikoho nevidím. Takže nechám v této chvíli hlasovat o návrzích tak, jak přišly z Organizačního výboru a jak jsem vám je přednesl. Budeme hlasovat o těchto změnách a zároveň budeme hlasovat o návrhu programu, ve znění těchto návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE, rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 2 ukončeno. Registrováno 58, kvórum 30, pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Přistoupíme k prvnímu bodu Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Máme to jako tisk č. 271. V úvodu konstatuji, že se jedná o návrh zákona podle článku 40 Ústavy ČR. Návrh zákona uvede ministr vnitra Ivan Langer, kterého v tuto chvíli vítám a dávám mu slovo. Máte, pane ministře, mikrofon. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane předsedo, milé senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych ve stručnosti uvedl vládní návrh zákona. Je to návrh, který vychází z Ústavy ČR, která ve svém článku 18 odst. 2 garantuje zásady rovnosti ve volbách, a současně zákona o volbách, který jasně hovoří o tom, že ve volebním roce v případě, kdy dojde ke změně počtu voličů, občanů registrovaných v některém z volebních obvodů, a to buď ve smyslu zvýšení nebo snížení o 15 %, je třeba provést změnu takovéhoto volebního obvodu. K těmto změnám v uplynulých letech došlo a v tomto smyslu tedy vláda plní úkol, který má jak z Ústavy, tak ze zákona o volbách a předkládá tuto dílčí technickou novelu. Já chci zdůraznit přívlastek „technická“, neboť možná tušíte, že v Poslanecké sněmovně se tento návrh zákona k mému velkému překvapení stal předmětem poměrně vášnivých polemik, s vědomím toho, že někteří moji kolegové zapomněli, že stejné návrhy na změny předkládali moji předchůdci, a je to – koneckonců – úděl ministra vnitra, aby takovýmto způsobem naplnil zákon a dikci Ústavy. Chci vás ujistit, že to je návrh zákona, který byl vypracován zcela v souladu s tím, co jak Ústava, tak příslušný zákon ukládá ministerstvu vnitra, že toto je novela, která má charakter ryze technický. A chci poděkovat za dnešní jednání Senátu, které pokud – a to věřím – podpoří tento vládní návrh zákona, umožní panu prezidentovi tento návrh zákona podepsat, a já zas mohu slíbit, že ve Sbírce zákonů vyjde co nejdříve, tak aby nebyl v žádném případě ohrožen termín konání voleb. Děkuji vám za pozornost a za podporu. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu
2
zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 271/1. Zpravodajem je pan senátor Jaromír Volný, který má v této chvíli slovo. Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento návrh zákona schválit. Pan ministr již tady mluvil o podstatě tohoto návrhu. A vzhledem k tomu, že jde skutečně o novelu technickou, tak také v ústavně-právním výboru nebyla předmětem v podstatě žádné diskuse. To je ode mne jako od zpravodaje vše. Děkuji vám zatím za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: I vy se, prosím, posaďte ke stolku zpravodajů. V daném okamžiku otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil místopředseda Senátu Jiří Šneberger, který má stejné přednostní právo jako vy, pane kolego Adolfe Jílku. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, mé vystoupení bude velice krátké. Příliš dlouho vás nezdržím a řeknu vám něco velmi osobního. Chtěl bych poděkovat panu ministrovi za novelu volebního zákona už z toho titulu, že do této chvíle má můj volební okrsek naprosto nepřehledné hranice a nemá souvislé hranice. To znamená, že já mám jeden ostroh jako součást, pak odjíždím 15 km a pokračuje mi volební okrsek. Tato novela volebního zákona mi znovu sjednocuje volební okrsek jako celek. Děkuji, pane ministře. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Adolf Jílek. (Ministr Ivan Langer něco vykřikuje z místa.) Pane ministře, nejste v Poslanecké sněmovně. Mně nepřísluší vás kárat. Zde se nepokřikuje. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Nechci dlouho zdržovat, ale neodpustím si říci pár slov, vzhledem k tomu, že každé dva roky tady sedíme vždycky před senátními volbami a hlasujeme o změně volebního zákona. Jsem tady osmý rok a každé dva roky to tak je. Je to z jednoho prostého důvodu. Ta procentuální hranice je příliš úzká, demograficky se to v jednotlivých obvodech mění. A já bych navrhoval, aby s tím pan ministr něco dělal. A protože to nemohu navrhnout sám, tak bych tady načetl svoje doprovodné usnesení k tomuto návrhu zákona, jestli budete chtít, aby Senát vyzval pana ministra k tomu, aby tuto věc nějakým způsobem upravil, i když hlasy mají být rovné, ale ta rovnost se musí nějakým způsobem poměřovat. Do Poslanecké sněmovny hlasy jsou také rovné, ale mezi Karlovými Vary a Prahou je asi pětinásobný rozdíl. Tady máme pouze 15 procent. Můj návrh tedy zní: Návrh doprovodného usnesení Senátu z 15. schůze dne 9. července 2008 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 271): Senát žádá ministra vnitra, aby bez zbytečného odkladu předložil Parlamentu ČR návrh zákona, který v § 59 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do
3
Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, zvýší 15procentní hranici poklesu nebo zvýšení počtu obyvatel senátního volebního obvodu pro změnu území volebních obvodů. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Do obecné rozpravy se dále hlásí pan místopředseda Jan Rakušan, má slovo. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážený pane předsedo, pane ministře, pane zpravodaji, milé kolegyně a kolegové. Pan ministr zcela jasně řekl, že to je věc podle zákona a podle Ústavy, to nelze vůbec zpochybnit. Já se jako Středočech musím vyjádřit ke dvěma obvodům, to je obvod č. 18 a obvod č. 42 a ta doba tři měsíce před volbami mně připadá pro zvětšení těchto obvodů nešťastná. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má další přihlášený senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Hezké odpoledne. Já když často hovořím o Evropském parlamentu a srovnávám ho s naší komorou, tak často kritizuji Evropský parlament proto, že jsou tam velké diference mezi mandátem, tedy mezi počtem občanů, obyvatel jednoho, třeba maltského poslance oproti poslanci Spolkové republiky Německo. A já musím říci, že takto navržené doprovodné usnesení vyvolá určitě vlnu diskusí o tom, zda-li 15procentní hranice je ta pravá, zda-li ji nelze zvýšit, určitě bych ji nesnižoval. Ale myslím si, že rovnou pověřit vládu tím, aby tuto hranici zvyšovala, aniž bychom se o tom více nebavili, myslím si, že by to byla docela škoda. Raději bych, abychom to nejdříve projednali v našich komorových orgánech, protože si zahráváme s věcí, která není tak zcela mechanicky závislá nebo statisticky závislá, zahráváme si s kvalitou našeho mandátu. Kvalita našeho mandátu je teď neobyčejně vysoká. Je vysoká také díky tomu, že víme, že za každého z nás je tady poměrně stejný počet obyvatel bez velkých rozdílů. Myslím si, že by bylo chybou, kdybychom bez diskuse v naší komoře rovnou pověřili vládu k tomu, aby vypracovala nějaký návrh, byť jsme neurčili hranici, jestli se má zvyšovat nebo snižovat. Považuji to za zásadní věc. Toto usnesení osobně nepodpořím, podpořím každé usnesení, které povede k diskusi o hranici. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pan předseda se bohužel od stolku nemůže přihlásit, proto jsem na krátkou chvíli převzal za něj řízení. Uděluji slovo předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, když si přečtu text doprovodného usnesení a vnímám to, jak každé dva roky hekticky těsně před volbami měníme volební zákon z hlediska velikosti okrsků, tak mně toto usnesení připadá dobré a trochu polemizuji s kolegou Sefzigem, že by to ztratilo hodnotu svého mandátu. Toto doprovodné usnesení říká, že by měl pan ministr přednést nějaký návrh, o kterém budeme diskutovat. Každý zákon probíhá diskusí. Nejprve by to mělo proběhnout zde v Senátu, ať už na úrovni semináře nebo čehokoli. Vysíláme ale signál, abychom v této hektičnosti nepracovali opět za dva roky, abychom si určili číslovku 20 nebo 18, a tu nechali odborně
4
zpracovat. Proti kolegovi Sefzigovi budu pro toto usnesení hlasovat z tohoto důvodu, který jsem zde sdělil. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane předsedo. Počkám, až převezmete řízení schůze. Nikdo další do obecné rozpravy zatím přihlášen není. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Končím obecnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Jiří Stříteský. Máte právo přednosti, tak hovořte. Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, prosím o přestávku na jednání klubu na čtyři a půl minuty. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, dovolte, aby se ještě vyjádřil pan ministr a pan zpravodaj. Poté, bude-li s tím Senát souhlasit, budu akceptovat požadavek klubu ODS. Pane ministře, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dovolte mi zareagovat na slova místopředsedy Rakušana. Připouštím, že jsme zde mohli být zhruba o měsíc dříve, kdyby ale nedošlo k tahanicím a obstrukcím v PS, mohlo to být o dva měsíce. Tři měsíce před volbami se to zdá být nešťastné. Stejně tak pokud jde o návrh pana senátora Jílka, nechám zcela na vůli Senátu, jak se rozhodne. Budu respektovat rozhodnutí Senátu – slovy klasika – můžete s tím nesouhlasit a proti tomu protestovat, to je vše, co s tím můžete dělat, vždycky se závěry Senátu souhlasím, a nikdy proti nim neprotestuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Chce se vyjádřit zpravodaj? Nechce. Vyhlašuji čtyři a půl minuty přestávku na přání klubu ODS. Vážené kolegyně a kolegové, s právem přednosti se přihlásila paní kolegyně Soňa Paukrtová. Má slovo... (Nehlásí se?) Prosím, abyste se tedy vyblokovala tím „čudlíkem“. Máme zde návrh ústavně-právního výboru – schválit tuto normu. Druhé hlasování by bylo o návrhu doprovodného našeho usnesení tak, jak přednesl kolega Jílek. Takže nejprve znělku. (Znělka.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro – tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti – tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 3 ukončeno. Registrováno 62, kvórum 32, pro 48, proti jeden, návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o doprovodném usnesení tak, jak ho přednesl kolega Jílek. Máte ho všichni k dispozici. Bylo přečteno. Zahajuji hlasování. Kdo je pro – tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti – tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 4 ukončeno. Registrováno 60, kvórum 31, pro 27, proti 5, návrh byl zamítnut. Tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji vám, pane ministře. Děkuji zpravodaji. Jsme u dalšího bodu, tímto bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup k Dohodě mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Irskem,
5
Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Evropským společenstvím pro atomovou energii a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii o provádění čl. III. odst. 1 a 4 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (78/164/Euratom), ze dne 5. dubna 1973 a k Dodatkovému protokolu k Dohodě mezi Rakouskou republikou, Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Finskou republikou, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Irskem, Italskou republikou, Portugalskou republikou, Španělským královstvím, Švédským královstvím, Evropským společenstvím pro atomovou energii a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii o provádění čl. III odst. 1 a 4 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (1999/188/Euratom) ze dne 22. září 1998 Senátní tisk č. 236. Tento tisk uvede místopředseda vlády Alexandr Vondra, který zastupuje předsedu vlády. Máte slovo, pane místopředsedo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, návrh na přístup k Dohodě a protokolu vychází ze skutečnosti, že Česká republika je smluvní stranou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Na bilaterální úrovni již uzavřela s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii prováděcí dvoustrannou zárukovou dohodu a dodatkový protokol k této dohodě. V návaznosti na vstup do Evropské unie má ČR rovněž zájem přistoupit k Dohodě a Protokolu, jejichž stranami jsou členské státy EU nevlastnící jaderné zbraně, Evropské společenství pro atomovou energii a Mezinárodní agentura pro atomovou energii a tím nahradit výše uvedenou dvoustrannou zárukovou dohodu, resp. dodatkový protokol uzavřené pouze s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Z věcného hlediska jsou výše uvedené dvoustranné smluvní instrumenty téměř totožné s Dohodou a Protokolem, neboť vychází ze stejných modelových dokumentů Mezinárodní agentury pro atomovou energii, stejných principů a nastavují obdobné mechanismy kontroly, samozřejmě s tou výjimkou, že Česká republika je podle současně platných smluv odpovědna za naplňování závazků přímo Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, zatímco v rámci Euratomu je vedle verifikační činnosti Mezinárodní agentury navíc uplatňována kontrolní a koordinační role Euratomu. Základní změna, kterou nabytí účinnosti Dohody a Protokolu České republice přinese, se tudíž týká rozdělení kompetencí v uplatňování systému záruk. Na Evropskou komisi budou přeneseny některé kompetence a na území ČR budou prováděny inspekce – kromě inspektory Mezinárodní agentury pro atomovou energii též zárukovými inspektory z Evropské komise. Prováděcí dohody a protokol se bude realizovat zejména na základě nařízení komise č. 302/2005 z 8. února téhož roku o uplatňování dozoru nad bezpečností v rámci Euratomu. Na základě znalostí získaných plněním požadavků dvoustranné zárukové dohody a zkušeností z implementace dvoustranného dodatkového protokolu od roku 2002 se dá konstatovat, že závazky vyplývající z přistoupení k Dohodě a Protokolu jsou pro naši zemi akceptovatelné a splnitelné. V porovnání s dosavadními závazky Česka, které vyplývají z požadavků stávající dvoustranné zárukové dohody a dodatkového protokolu se vstupem v platnost Dohody a Protokolu rozšíří stávající činnost Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jak kompetenčně příslušného orgánu, ústředního orgánu státní správy.
6
Největší nárůst činnosti se projeví v počtu prováděných inspekcí v oblasti soustřeďování požadovaných údajů a informací, jejichž zpracování a odesílání příslušných dat Evropské komisi a Mezinárodní agentuře pro atomovou energii. Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu doporučil PS dát souhlas s přístupem dne 21. května tohoto roku. Návrh byl dne 28. května 2008 usnesením č. 155 odsouhlasen výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu, kterému bylo tímto výborem doporučeno vyslovit souhlas s přístupem k dohodě i s protokolem. Žádám vás proto i jménem Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, jakož i české vlády o vyslovení souhlasu s předloženým návrhem. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, pane kolego, ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor má usnesení č. 236/1. Zpravodajem je pan senátor Rostislav Slavotínek, který má nyní slovo. Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré odpoledne, vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, v tomto vládním návrhu se jedná tedy o návrh na ratifikaci dvou dokumentů, ve kterých figurují tři smluvní strany. Smluvní stát, Evropské společenství pro atomovou energii a Mezinárodní agenturu pro atomovou energii. Zkráceně se tedy hovoří o třístranné zárukové dohodě, to je ten první dokument, neboli dohoda mezi třemi uvedenými subjekty, a třístranném dodatkovém protokolu, to je ten druhý dokument. Česká republika je smluvní stranou obsahově velmi podobných dokumentů uzavřených na bilaterální úrovni s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Jedná se o tzv. dvoustrannou zárukovou dohodu a dvoustranný dodatkový protokol. Všechny uvedené dokumenty, tzn. ty dvoustranné i třístranné, konkretizují kontrolu plnění závazků vyplývajících z článku 3 odst. 1 a 4 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a spočívajících v zabránění neoprávněnému převedení jaderné energie z mírového použití na výrobu jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení nebo zabránění jejich použití k jiným neznámým účelům. Procedury záruk jsou uplatňovány na výchozí speciální štěpný materiál používaný pro veškerou mírovou jadernou činnost prováděnou na území konkrétního smluvního státu. Jak už jsem řekl, ratifikované dvoustranné uzavřené dokumenty jsou věcně téměř totožné s třístrannými. Vycházejí ze stejných modelových dokumentů Mezinárodní agentury pro atomovou energii, stejných principů a nastavují podobné mechanismy kontroly. Jedinou odlišností je skutečnost, že na základě přistoupení k třístranným dokumentům bude v České republice uplatňována vedle stávající kontrolní a koordinační pravomoci Mezinárodní agentury pro atomovou energii i obdobná pravomoc Euroatomu. Vzhledem k citlivosti problematiky a nezbytnosti zachovat kontinuitu kontroly nad jadernými materiály obsahuje třístranná záruková dohoda ustanovení, kterým je zajištěn plynulý přechod závazků vyplývajících pro přistupující členské státy z bilaterálních zárukových dohod na závazky vyplývající z třístranné zárukové dohody. Závazky vyplývající z přistoupení k dohodě jsou pro Českou republiku akceptovatelné a splnitelné. Za kontrolu plnění závazků vyplývající pro naši republiku z přistoupení k třístranné zárukové dohodě a třístrannému protokolu bude na základě zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, tzv. atomový
7
zákon, a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak jako doposud odpovídat Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Nárůst jeho činnosti se projeví v počtu prováděných inspekcí. Státní úřad pro jadernou bezpečnost předpokládá navýšení počtu svých pracovníků o dva. Konkrétně navýšení oddělení pro kontrolu nešíření jaderných zbraní. Celkový rozpočtový dopad realizace výše uvedeného požadavku představuje zhruba dva 2 mil. Kč ročně, to jsou mzdové prostředky, související výdaje a další běžné výdaje, a kromě těchto ročních výdajů ještě jednorázové náklady v prvním roce platnosti obou smluv, to je výdaj na vybavení pracovníků odhadovaný ve výši 350.000,- Kč. Jak už řekl pan místopředseda vlády, náš výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučil Senátu schválit přistoupení k této dohodě a k dodatkovému protokolu a já si tedy dovolím přečíst usnesení v plném znění. Návrh usnesení tedy zní: Senát Parlamentu České republiky vyslovuje souhlas s přístupem k Dohodě mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Evropským společenstvím pro atomovou energii a mezinárodní agenturou pro atomovou energii o provádění článku III. odst. 1 a 4 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (78/164/Euroatom), ze dne 5. dubna 1973 a k Dodatkovému protokolu k Dohodě mezi Rakouskou republikou, Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Finskou republikou, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Portugalskou republikou, Španělským královstvím, Švédským královstvím, Evropským společenstvím pro atomovou energii a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii o provádění čl. III odst. 1 a 4 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (1999/188/Euratom), ze dne 22. září 1998. O tomto návrhu usnesení doporučuji hlasovat a schválit jej. Jménem výboru děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám, že by předkladatel i zpravodaj se chtěli vyjadřovat. Máme jediný návrh, a to je dát souhlasné stanovisko k ratifikaci této smlouvy. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 52, kvorum 27, pro 47, proti 0. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Než dám slovo předsedovi klubu ODS Jiřímu Stříteskému, další omluva. Omlouvá se pan senátor Milan Špaček. A nyní s právem přednosti kolega Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, prosil bych o přestávku na poradu klubu na 10 minut před zahájením projednávání bodu č. 3. Kolegy a kolegyně, pokud to bude schváleno, bych prosil do Frýdlantského salónku. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Je zvykové právo, že se klubům vyhovuje, takže 10minutová přestávka do 16.00 hodin.
8
(Jednání přerušeno v 15.46 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.58 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dámy a pánové, posaďte se na místa, budeme pokračovat dalším bodem schváleného programu. Dalším bodem je Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 19. a 20. června 2008 v Bruselu a o pozicích České republiky S informací vystoupí místopředseda vlády Alexandr Vondra, kterému uděluji slovo. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás tak, jak je už dobrým zvykem, informoval o průběhu posledního zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 19. a 20. června t. r. V Bruselu, kde Českou republiku zastupovala delegace vedená předsedou vlády Mirkem Topolánkem, mnou a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. V průběhu diskuse nad návrhy závěrů, které vy máte k dispozici, se Česká republika v plné míře zasahovala a zasadila o to, aby hlavní cíle a zájmy naší země byly v těch záběrech zohledněny, koneckonců určitou debatu jsme tu vedli zase tak, jak je už dobrou tradicí, před konáním té rady. Nyní mi dovolte, abych vás v následujícím čase seznámil s tím, jak debata a závěry se odehrávaly v hlavních směrech. V zásadě se Evropská rada zabývala pěti hlavními tématy, jednak Lisabonskou smlouvou po irském referendu, dále problematikou svobody, bezpečnosti a práva, dále tématem, které tam bylo vloženo, řekl bych, trošku na poslední chvíli, ale diskusi zdominovalo zejména druhý den, čili mám na mysli téma dopadu vysokých cen potravin a ropy, pak balíček otázek ekonomických, sociálních a životního prostředí a konečně ta pátá oblast byly vnější vztahy, zejména v tomto případě s problematikou západního Balkánu. Pokud jde o téma první – Lisabonská smlouva – jádrem debaty, která probíhala zejména v rámci pracovní večeře hlav států a vlád, tentokrát poměrně dlouho do noci, bylo místo původně plánované jakési první diskuse o implementaci té smlouvy především ono irské NE a diskuse nad dalším postupem. Samozřejmě bylo to příliš čerstvé na to, aby závěry mohly být nějakým způsobem obsažné nebo příliš konkrétní. Irský premiér Cowen poskytl jakousi první analýzu nebo spíše „dojmologii“ situace a příčin odmítnutí Lisabonské smlouvy v irském lidovém hlasování a nastínil snahu nebo vůli konzultovat další postup, jak na vnitrostátní úrovni v Irsku, tak na unijní úrovni. V souladu s postojem ČR – my jsme, jestli si vzpomínáte velmi akcentovali v těch dnech, které předcházely Evropské radě, že na žádné státy nesmí být vykonáván jakýkoli nátlak, že samozřejmě strategie těch, kteří již smlouvu ratifikovali včetně Velké Británie, která to udělala den před konáním Evropské rady ve Sněmovně lordů, dostat Irsko co nejrychleji do jakési situace 26 plus jedna, tak náš přístup byl varující před touto politikou.
9
Koneckonců, měli jsme příležitost komunikovat to s francouzským prezidentem během jeho návštěvy v Praze. Já jsem sám cestoval do Berlína a do Londýna a uskutečnili jsme řadu telefonických rozhovorů. A musím říci, že v důsledku této aktivity se nakonec dá říci, že na žádný členský stát EU včetně Irska nebyl vyvíjen nějaký přímý tlak na urychlené pokračování v ratifikaci. V závěrech, jak se můžete dočíst, Evropská rada bere na vědomí, že parlamenty 19 členských států smlouvu již ratifikovaly a že v dalších zemích ratifikační proces pokračuje, což připomíná tedy, že v původním návrhu bylo „ve všech ostatních zemích pokračuje“. My jsme říkali, že Česká republika se k tomuto aktuálně přihlásit nemůže, protože Senát odeslal rozhodnutím pléna smlouvu k posouzení Ústavnímu soudu, čili že tento proces v naší republice je přerušen a že samozřejmě vykonávat jakýkoliv tlak i na Ústavní soud, zvláště ze zahraničí, by nebylo v takové situaci vhodné. Čili objevila se tam formulace „v dalších“ na žádost české delegace a zároveň byla do textu závěru doplněna poznámka pod čarou, kterou také můžete v dokumentu najít, že ratifikační proces v České republice nemůže být dokončen, dokud Ústavní soud nevydá kladné stanovisko o souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. Na návrh Irska bylo dohodnuto, že otázka dalšího postupu ve věci Lisabonské smlouvy bude znovu projednána na nadcházející Evropské radě, která se bude konat ve Francii 15. října 2008. Čili do té doby nepředpokládáme nějaký vývoj. Kromě Lisabonské smlouvy byla v průběhu večeře premiérů také velmi krátce diskutována i otázka bojkotu slavnostního zahájení olympijských her v Číně ze strany zemí EU. Téma druhé – svoboda, bezpečnost a právo. Evropská rada se především zaměřila na otázky migrace. V této souvislosti se očekává návrh imigračního a azylového paktu, jejž předloží francouzské předsednictví, pro které je toto téma prioritou na nadcházející období. Evropská rada rovněž vyzvala Radu pro justiční a vnitřní věci, aby urychlila práci na legislativě přijímání vysoce kvalifikovaných pracovníků z třetích zemí a k sankcím za zaměstnávání nelegálních přistěhovalců či k vytvoření jednotného souboru práv pro zaměstnance z třetích zemí. Je to tedy jakási metoda cukru a biče. Na jedné straně ony modré karty a na druhé straně sankce pro nelegály. Rada rovněž vyzvala komisi, aby pokročila s přípravou společného evropského azylového systému tak, aby byl dokončen do roku 2009. Evropská rada se rovněž věnovala otázkám boje proti terorismu. Vyzvala komisi, aby co nejdříve připravila své sdělení k předcházení radikalizace a náboru teroristů, a ocenila aktivity protiteroristického koordinátora. V souvislosti s tím zdůraznila význam výměny informací mezi úřady členských zemí a agentur EU a vyzvala ke zvážení dalších iniciativ v této oblasti. V neposlední řadě Evropská rada upozornila na potřebu posílení soudní spolupráce v otázkách občanského práva. Mezi české úspěchy tu patří výzva komise, aby se do konce letošního roku vypracoval návrh směrnice k úpravě dědictví a závětí. V této kapitole považujeme za zvláště významné, že se Evropská rada vyslovila za co nejrychlejší zařazení všech členských zemí EU do amerického bezvízového programu, který umožní rovné zacházení vůči všem občanům v Evropě. Tento bod závěru považujeme za zvlášť důležitý, neboť potvrzuje legitimitu našeho
10
jednání s USA, které, jak si jistě pamatujete, začátkem letošního roku vzbudilo silnou odezvu napříč Evropskou unií. Na tomto místě bych zmínil, že v jiné části závěrů Evropské rady se vítá vytvoření evropského elektronického registračního systému cestujících, kterého již používá Austrálie a který v rámci vízového programu připravuje i USA, i když systém není zatím vytvořen. K dopadům vysokých cen potravin a ropy. Cílem Evropské rady bylo posoudit otázky týkající se rostoucích cen potravin a diskutovat možné dopady na rozvojovou politiku obchodní, společnou zemědělskou politiku a klimatická opatření. Pokud jde o úzce český zájem, považujeme za úspěch, že se nám podařilo do závěrů diskuse rozšířit i pasáže na téma plynu, který s cenami úzce souvisí a kde se domníváme, že pro země střední Evropy z hlediska energetické bezpečnosti bude důležité zahájit nějaký strategičtější a ucelenější dialog se zeměmi, které plyn vyvážejí i včetně tras, které Evropu s těmito zeměmi propojují. Jeden z důsledků klimaticko-energetických politik může být zvýšená závislost na plynu, což nejen v našem případě, ale i v dalších zemích střední a východní Evropy znamená posílení závislosti na Rusku, tedy na jedné zemi, což bychom neradi považovali za náš zájem. Toto je třeba posuzovat. Evropská rada navrhla určitou sadu opatření, kterými chce reagovat na růst cen jak potravin na jedné straně, tak ropy na druhé straně. Jde o různá krátkodobá opatření jako je prodej intervenčních zásob, zvýšení kvót na mléko, pozastavení dovozních cel na obilí, monitorování finančních trhů souvisejících s kritickými komoditami atd.. Zároveň navrhla i některá opatření střednědobá a dlouhodobá. Chce pokračovat v reformě společné zemědělské politiky tak, aby se zlepšila tržní orientace zemědělství. Na druhé straně zdůrazňuje, že je důležité zajistit politiku biopaliv tak, že se bude spíše orientovat na druhou generaci těchto biopaliv, které přímo nekonkurují výrobě potravin. Na mezinárodní úrovni chce Evropská rada, aby unie koordinovala produkci biopaliv a účinné využívání energie se světovými partnery a činit to tak, aby to spíše vedlo k podpoře rozvoje zemědělství v rozvojových zemích, nikoli k vytváření dodatečných potíží. Debata na téma vysokých cen byla poměrně zásadní a velmi kontroverzní. Donutilo nás to se diskuse včetně premiéra účastnit v aktivní formě. Předseda vlády ve vystoupení uvedl, že ceny potravin v České republice – zkušenost po nárůstu se ukazuje, že klesají a tuto otázku je třeba posuzovat s určitým klidem a spíše se spoléhat na dlouhodobá strukturální opatření a ne se pouštět do forem nějakého daňového inženýrství. Např. tam zazněl návrh, abychom podporovali potravinovou pomoc chudým zemím v EU. Tyto hlasy nastolily hlasy jiné, zda se skutečně EU má zabývat tím, jestli někdo na území jejích členských států trpí hladem zejména v kontextu s tím, že v Africe nebo v některých jiných končinách světa je situace daleko více alarmující. Podporujeme spíše dlouhodobá strukturální opatření, která jedině mohou řešit otázku cen komplexním způsobem. Pokud jde o energetické ceny, je nutné si uvědomit, že existuje těsná vazba mezi cenami plynu a ropy. Proto jsme tam prosazovali i příslušnou pasáž o plynu. Byla velmi zajímavá debata, která se bude neustále vracet za francouzského předsednictví. Francouzský prezident navrhoval, aby byla snížena DPH jako reakce na rostoucí ceny ropy. Konkrétní návrh tam zazněl, že by mohly být zafixovány jakési banch marx, pokud vyroste třeba cena ropy na 150 dolarů za barel, DPH z nafty a benzínu by šla do snížené sazby, pokud by vystoupila až na 200 dolarů za barel,
11
mohla by být dočasně suspenzována. Země jako my, Německo, Holandsko, Švédsko a Dánsko jsme upozorňovali na to, že takováto politika by nevedla k tomu, že by byly sníženy ceny příslušných komodit na trhu, ale nastolila by situaci, kdy veřejné rozpočty saturují činnost spekulantů a byly by přímo návodem spekulantům, jak postupovat dále, aby co nejrychleji dosáhli stavu, který bude pro ně nejvýhodnější. Některé delegace, které tyto návrhy prosazovaly, argumentovaly, že je to jedno, že tady nejde o to, jestli se ceny sníží nebo ne, ale alespoň se pozná, že za tím nejsme my, ale že za tím stojí oni. Tím se snažím naznačit, jaké diskuse nás na evropském hřišti v dohledné době čekají. Téměř všechny členské státy se shodly, že zvýšení cen energií není krátkodobým výkyvem a je nutné s tím počítat při tvorbě dlouhodobých strategií. Závěry Evropské rady také připomenuly dohodu z Manchesteru, podle které bychom se měli vyhnout rušivým fiskálním a jiným politickým zásahům, které způsobují spíše distorze na trhu. Tím narážím na to, co jsem před chvílí zmínil. Z hlediska priorit České republiky stojí za zmínku, že předseda Evropské komise ve svém vystoupení vyjádřil podporu nejen výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů, ale podpořil explicitně i jadernou energetiku. Pokud jde o otázky ekonomické, sociální a životního prostředí, Evropská rada si připomenula 10. výročí fungování Evropské měnové unie. Blahopřála Slovensku k dosažení úrovně konvergence a vyzvedla zejména zdravou hospodářskou a finanční politiku, která ho dovedla na práh vstupu do eurozóny. Chápejme to jako jasný signál, že reformní program nastolený touto vládou je správnou cestou a že vstupu do eurozóny musí předcházet strukturální reformy, které povedou k plnění maastrichtských kritérií a k reálné konvergenci české ekonomiky s ekonomickým cyklem v zemích eurozóny. Evropská rada se také věnovala problematice klimatu. Vyzvala k urychlenému vyjednávání o režimu tak, aby bylo v roce 2009 dosaženo v Kodani dohody. Komise byla vyzvána, aby představila plán pro posílení finančních a investičních toků, které posílí světovou spolupráci v oblasti výzkumu, vývoje, šíření a přenosu bezpečných a udržitelných nízkouhlíkových technologií. Předpokládá se, že tento plán bude schvalován za našeho předsednictví na jaře 2009. Rada také diskutovala o energeticko-klimatickém balíčku a vyzvala k jeho přijetí, pokud možno ještě v letošním roce. Vzhledem k tomu, že tento legislativní celek bude mít s jistotou vážné dopady na konkurenceschopnost evropských podniků a strukturu dodavatelů energie, upozorňujeme naše partnery průběžně na to, aby nebyla v této souvislosti opomenuta diskuse k energeticky náročnému průmyslu a energetické bezpečnosti. V závěrech Evropské rady je také oceněno rozhodnutí o umístění sídla Evropského technologického institutu do Budapešti, což bylo ambicí slovinského předsednictví a jistě si pamatujete, že ještě krátce před Evropskou radou tam vlastně nebyla dohoda, byla učiněna na poslední chvíli, kdy Polsko ustoupilo s požadavkem na Wroclaw. Pokud jde o vnější vztahy, klíčová agenda nebo téma diskusí se soustředilo na Balkán ve světle proběhlých voleb v Makedonii, ve světle na jaře vyhlášené nezávislosti Kosova, ve světle nedávných voleb v Srbsku a ve světle výsledků bukurešťského summitu. Naším cílem v této kapitole bylo dosáhnout, aby dílčí bilaterální problémy nebrzdily začleňování západního Balkánu do struktur EU. V této souvislosti bych rád poukázal na jednu věc. Krátce po Evropské radě, mimochodem myslím poprvé přímo na tiskové konferenci na závěr Evropské rady prohlásil francouzský prezident
12
Sarkozy, že bez Lisabonské smlouvy není rozšíření unie možné. Není to pravda! Není to pravda a poukazujeme a budeme poukazovat na to, že další rozšiřování EU samozřejmě ani technicky, ani organizačně, ani právně není podmíněno přijetím této konkrétní smlouvy, ale pouze a jedině dostatkem politické vůle v rámci EU. Nice k tomu dává dostatek příležitostí. My jsme vstupovali na základě protokolu, který byl upraven, totéž se odehrávalo ve vztahu k Bulharsku a Rumunsku. Ale myslím si, že je to nepochybné. Konec konců, jestli něco má opravdu legitimitu, tak je to politika rozšíření. Ta dává Evropské unii a jejím představitelů silné karty, pozornost v globálním světě. Unie 27 jí dává sílu proti nějaké původní unii 6 států. Pokud jde o vnější vztahy, už budu končit, Rada se zaměřila také na zhodnocování naplňování rozvojových cílů tisíciletí, kde schválila mimořádně dlouhý a detailní text závěrů. Unie by i nadále měla hrát vedoucí úlohu největšího světového dárce, kterou by měla potvrdit na mezinárodních konferencích k rozvoji ve druhé polovině tohoto roku. Potvrdila také kolektivní závazek unie navýšit oficiální rozvojovou pomoc na 0,7 % hrubého národního důchodu do roku 2015. Evropská rada se konečně také s ohledem na blížící se summit v Paříži, bude se konat příští víkend, vrátila k tématu barcelonského procesu. Na programu byla Unie pro středomoří. Zde považujeme za důležité, že Rada diskutovala také posílení východní dimenze evropské sousedské politiky, čili vztahy třeba k Ukrajině a dalším státům, což bude také jedna z priorit českého předsednictví. Jedná se o výsledek dlouhodobé snahy Švédska, Polska, Česka a některých dalších zemí. Komise dostala za úkol vypracovat konkrétní návrhy k vytvoření tzv. východního partnerství, které má předložit Evropské radě na jaře příštího roku. Čili tím bych asi končil své expozé. Díky za pozornost, a prosím, abyste zprávu vzali – tak jako vždy – na vědomí. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. V tuto chvíli bychom měli určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, jestli se svou rolí souhlasí. (Ano.) Souhlasí, takže já fanfárou přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat o pověření pana senátora Sefziga býti zpravodajem tohoto tisku. Kolegyně, kolegové, v sále je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum je tedy 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ano a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko ne a zvedne ruku. Kolegyně, kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 48, nikdo nebyl proti. Návrh byl tedy přijat. Nyní má slovo pan kolega Sefzig, předseda výboru pro evropské záležitosti. Prosím. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ještě jednou hezké odpoledne, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za důvěru a zároveň děkuji panu místopředsedovi vlády, že velice podrobně informoval o jednání v neobyčejně důležité a i mimořádně zajímavé době po irském referendu o jednání Evropské rady. Je to pro mě jednoduché, na druhou stranu přece jenom některé jednotlivé detaily si dovolím komentovat z pohledu předsedy evropského výboru.
13
Nejdřív bych chtěl připomenout, že patří mezi procedurální vymoženosti a jsou to jednostranné výhody této komory, že jsme pravidelně od vlády informováni. Je tím nahrazen deficit toho, že nemáme možnost interpelovat jednotlivé ministry, ale máme možnost se ptát přímo nejvyšších představitelů vlády na to, jak jednání v EU, jak jednání exekutiv probíhají. Jednání tam bylo zahájeno, druhým bodem bylo vystoupení předsedy Evropského parlamentu Hanse-Gerta Pötteringa. Nebylo v ničem překvapivé, Pöttering je velkým zastáncem komunitární úrovně. Konec konců je to logické, když dělá předsedu Evropského parlamentu. Z jeho řeči bych snad vybral zajímavý fakt, že připustil rozšíření EU o Chorvatsko. Zřejmě je to více dáno politickou vůlí, která na straně Chorvatska velká je. Malou poznámku k tomu. V době, kdy probíhala Evropská rada, tak my jsme byli s výborem v Chorvatsku. I tam jsme se samozřejmě nevyhnuli diskusím o irském referendu, o Lisabonské smlouvě a byl jsem překvapen, a musím říct, že velmi mile překvapen realismem Chorvatů, kteří naprosto nijak nekritizovali a netlačili žádnou stranu, která dosud neratifikovala Lisabonskou smlouvu, k tomu, aby byl nějak ukvapeně přijat právní základ pro možnost jejich přijetí, jejich přistoupení do EU. Jejich apel spíše byl na to, aby bylo co nejrychleji rozhodnuto, zdali se bude pokračovat v ratifikaci nebo nebude se pokračovat v ratifikaci Lisabonské smlouvy. Úplně největší dík jednání vlády patří paradoxně té drobné poznámce pod čarou v naší zprávě, kdy skutečně Evropská rada vzala na vědomí respekt k tomu, že tato komora podala žádost k Ústavnímu soudu a že Ústavní soud musí rozhodnout o tom, zda je Lisabonská smlouva v souladu s našimi ústavními právy. Není to nic mimořádného, konec konců v podobné situaci jako je ČR byla Francie, když tam prezident – tam nemohou komory, ale může prezident – žádal o vyjádření Ústavního soudu, ve stejné situaci jsou ve Spolkové republice Německo, kde také je jednání u Ústavního soudu. A také víme, že i premiér Británie, Spojeného Království také zatím neodeslal schválené smlouvy oběma komorami britského parlamentu, neodeslal je ještě zpět, protože je rozumné vyčkat. Je rozumné vyčkat, co se rozhodne a co se bude dít po 15. říjnu. Koneckonců byly to exekutivy, které smlouvu sepsaly, i ony by měly rozhodnout a dát čas Irsku k tomu, aby se bez tlaku k jednání vyjádřilo. Česká republika tam velmi razantně představila názor, podle mého názoru správný názor, aby na žádnou zatím neratifikující zemi nebyl vyvíjen nadměrný tlak. Bylo to respektováno, sám jsem to pocítil, v pondělí jsme měli jednání předsedů výborů v Paříži a ač někdy bývá na těchto setkáních diskuse o různých smluvních základech a o různých představách fungování institucí v EU velmi živá a někdy i velmi kontradiktorní, někdy i velmi osobní, tentokrát diskuse byla velmi klidná. Nikdo irské zastupitele nevyzýval, aby pokračovali, aby dělali nové referendum. Naopak daleko více hlasů zaznělo ve smyslu, že kdyby referendum proběhlo v jakékoli členské zemi, že by s velikou pravděpodobností dopadlo úplně stejně, jako dopadlo v Irsku. Je vidět realismus, že my politici alespoň na té parlamentní úrovni si uvědomujeme, že demokratický deficit je možná větší, než si mnozí mysleli, a že skutečně je třeba společné cíle, a nebo naopak rozdílné názory, více a intenzivněji s občany diskutovat, aby oni potom s našimi postupy souhlasili. Celá diskuse kolem irského referenda byla velmi umírněná. Skutečně se musí vyčkat. My navíc máme výhodu v tom, že máme více času na diskusi v naší komoře, poté, co přijde vyjádření Ústavního soudu. Ukazuje se, že bylo velice moudré, že jsme rozdělili ratifikační proces na dvě části, na jeden, který je hoden nás všech bez
14
ohledu na politickou afinitu a názor na Lisabonskou smlouvu. Že jsme udělali nejprve první fázi, tedy dostát ústavnosti každé této mezinárodní smlouvy dotazem k nejvyšší ústavní autoritě. A teprve v tom druhém kroku, až přijde vyjádření Ústavního soudu, vést tu meritorní politickou diskusi o tom, zda Lisabonská smlouva není příliš velkým rizikem v předávání pravomocí, zejména ve třetím pilíři, který se dotýká velmi citelně osobních práv každého občana každé členské země. Ještě jednu poznámku k jednání, a to je, že úsilím České republiky byla do závěrů začleněna výzva komisi k předložení návrhu k dědictví a závětím do roku 2008. Tento dokument náš výbor vybral jako jeden z pěti dokumentů, kde by se měl testovat subsidiární proces. Protože komise má malé zpoždění, doporučili jsme francouzskému předsednictví, aby vyzvalo komisi, aby dodržovala svůj legislativní plán. Pokud se nesplňují legislativní předlohy, tak se zpožďují i testy subsidiarity. Ještě jednu poznámku, kterou vyprovokovala ČR, naši delegáti na jednání Rady k tomu, aby komise návrh o dědictví a závětích předložila. Jde o velmi citlivý návrh, který jsme vybrali k testu subsidiarity mezi jednotlivými členskými zeměmi. Oceňuji vystoupení Mirka Topolánka při diskusi o potravinách. Uvedl ten fakt, že v průměru údajně cen programy rozvojové země a na druhé straně jim bránit, aby samy mohly, protože umí většinou levněji vyrábět řadu potravin dovážet je do Evropy. Aby každá země tu problematiku řešila stejně a společně bychom odbourávali bariéry pro rozvojové země a tím jim daleko více prospěli, než se jim prospívá různými „milodary“, různými částkami, které jsou pro ně méně významné, než je významná liberalizace našeho vnitřního evropského trhu. Tím bych svoji zprávu, kterou jsem chtěl doplnit vystoupení pana místopředsedy vlády, ukončil. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli otevírám rozpravu. Mám písemně přihlášeného místopředsedu Senátu Jana Rakušana. Dávám mu slovo. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážený pane místopředsedo, pane místopředsedo vlády, pane zpravodaji, milé kolegyně, vážení kolegové, ještě než sdělím několik obecných poznámek k projednávanému bodu, chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího vyřídit panu místopředsedovi vlády Alexandru Vondrovi, že já, ani nikdo ze senátorského klubu ČSSD není řízen ruskou rozvědkou. Současně bych vaším prostřednictvím chtěl vznést dotaz na pana místopředsedu vlády, zda naopak on nebo někteří členové jeho strany nejsou řízeni rozvědkou USA. Šest let zde pozorně poslouchám všechna vystoupení, která se dotýkají naší zahraniční politiky. Mívám často pocit, že některé postoje jsou často komplikované. Myslím, že i v oblasti diplomacie lze používat zdravý selský rozum. Dovolím si své vystoupení odlehčit vtipem, který jsem shodou okolností získat ve Spojených státech. Jde o velmi jasné a zřetelné vyjádření mocenských vazeb v současném globalizovaném světě. Otázka zní, kam si sedne gorila, která váží 500 liber. Odpověď je jednoduchá, kam chce. A tento vtip se do důsledku naplnil včerejším podpisem smlouvy o umístění amerického radaru v Brdech. Kolik takových goril ve světě máme? Domnívám se, že čtyři – Spojené státy americké, Rusko, Čínu a probouzející se Indii. Co se týče evropské politiky, byl jsem jak pro ratifikaci Evropské ústavy, tak nyní pro ratifikaci Lisabonské smlouvy. Perspektivu naší zahraniční politiky vidím v několika bodech. Je třeba se zbavit falešné sebestřednosti a maloměšťáckého pohledu, že naše země je pupkem světa. V rámci Evropy si musíme
15
s povzdechnutím uvědomit, že zde existují evropské gorily a těmi jsou Velká Británie, Francie a Německo. Naším cílem by mělo být vytvářet přirozené koalice se státy v našem regionu, se státy podobné velikosti a podobných zájmů. (/Visegrád apod.) Obrazně řečeno, být důležitým kamínkem v mozaice evropských států. Obávám se, že podceňování naší role v Evropě, neskrývaná radost některých kolegů z pravé části spektra z výsledků referenda v Irsku a přeceňování našeho spojenectví s USA z nás udělá v Evropě i ve svět směšnou banánovou republiku. Chci věřit tomu, že nikdo z nás politiků nepodceňuje voliče. Pokud jsou nám voliči dobří k tomu, aby nás osobně nebo naši stranu do parlamentu zvolili, měli bychom jejich hlasu naslouchat i v mezivolebním období. To je moje poznámka k nutnosti referenda, umožnit občanům k důležitým otázkám se vyjadřovat. Jsem si vědom, že jsem se k zahraniční politice nikdy předtím nevyjadřoval a vzhledem k tomu, že mně ale celoživotně politika a historie zajímá, chtěl jsem vám svůj názor sdělit. A ještě jednu poznámku k vystoupení pana zpravodaje, kterého si jinak kromobyčejně vážím. Domnívám se, jeho odůvodnění podání k Ústavnímu soudu je jen velmi dobrá faktická obstrukce, nikoli nutnost. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dovolte mi také předtím, než řeknu to, co jsem měl k bodu, vyjádřit se k televizním aférám. Já si myslím, že s nejvyšší pravděpodobností řízeny nejsou, protože agenti musí být dobří, aby se vyplatili. A myslím si, že dobrý agent se pozná podle toho, že se nepozná. Dobří agenti by nikdy nezvali do svého sídla ruské generály v době, kdy se jedná o důležitých věcech státu. Tak to je k tomu. Teď se vracím k tomu, co jsme tu vyslechli. Já děkuji za věcnou zprávu panu místopředsedovi vlády. Prostě ta situace je taková, jaká je a řeknu spíš své dojmy z toho. Mě zaráží naprostá odtrženost evropských elit od pravidel, od znalostí těchto pravidel. Ty znalosti jsou mezi nimi až arogantně nízké a respektování těch pravidel vůbec žádné, od evropských hodnot, kterých mají obecně plná ústa. Místo, aby konstatovaly, že tento pokus předat suverenitu svých států jednou provždy nevyšel a začaly se zabývat tím, co jejich obyvatelé vážně chtějí, a zejména tím, co nechtějí, tak vytvářejí další a další výtvory úředníků, kterými maskují ten původní výtvor úředníků kolem Giscara D´Estena verbálními triky. Někteří se dokonce pouštějí do národoznaleckých výkladů a říkají nám, jak to bylo a proč to bylo, že Irové zamítli a diskutují o tom, že to může být tím, že se bojí přílivu Poláků, Čechů, Slováků a já nevím čeho, že to může být tím, že se bojí toho, že jim nařídí potraty apod. A nechtějí se hlavně bavit o tom, že Irové zamítli. Což je daleko důležitější, než proč zamítli. K zemím, které zastavily proces ratifikace, se mezitím přiřadila i Británie tím, že předseda vlády prostě zastavil předání těch listin. Navíc je tam ještě jedna žaloba, na jejíž výsledky také čekají, čili jsou na tom úplně stejně jako my a Německo. A přitom britští diplomaté dostali poučení, protože to dělají zcela běžně – nás přesvědčovat, ač je pravda, že to dělají svým britským, slušným způsobem, že my to máme ratifikovat. Jak je to s přístupem Německa? Když se jednalo o evropské ústavě, jeli jsme tam jako parlamentní delegace a první otázka jejich předsedající, to nebyla předsedkyně výboru tehdy, byla – kdy budete ratifikovat. Já jsem jí odpověděl: A kdy
16
vy? A tím to bylo vyřízené. Protože jí chvíli trvalo, než si uvědomila, že vlastně sami vůbec neratifikovali. Francouzští představitelé, kteří takzvaně řídí Evropu, urážejí český stát a Čechy vůbec a čeští představitelé drmolí něco o vedlejších kolejích. Opravdu je to nějaké odtržené. Mě v podstatě nezajímá, jestli si Ústavní soud převezme ten trik, který popsala vláda, která obnovila ducha zákona, řekla materiální jádro, řekla to, co je materiální jádro ústavy, jakože některé části ústavy jsou prý vznešené a některé méně vznešené a s těmi si můžeme dělat, co chceme, a že existuje jádro, duch, materiální podstata, která se měnit nemá, a ta prý se nemění. Podle mě se mění, protože bychom museli napsat už do preambule, že veškerá moc pochází z lidu, pokud Unie nestanoví jinak – do naší ústavy. Ale já jsem se už jednou vyjádřil, že pokud dojde tady k hlasování, tak že mně to je v podstatě jedno, protože mně nevadí to, že byla náhodou ta smlouva v rozporu s naší ústavou. Mně vadí to, že je ta smlouva špatná. A je mi v podstatě srdečně jedno, jestli je právně správně vykolíkovaná cesta, kterou se nechci vydat. Ale přesto děkuji za tu zprávu, ta byla velice věcná a popisovala stav, jaký je. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Ještě než dám slovo panu senátorovi Oberfalzerovi, tak bych vás chtěl skutečně poprosit, činím tak s velkou pokorou, abyste hovořili k věci. Pokud někdo již zapomněl, k čemu hovoříme, tak já vám znovu zopakuji bod toho jednání: Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 19. a 20. června 2008 v Bruselu a o pozicích České republiky. Já jsem tam nezaznamenal – ani v projevu pana ministra Vondry ani pana Sefziga – jakýsi televizní šot či nějaké jiné podobné věci. Takže vás skutečně o to prosím, mluvme k věci a možná spoustě věcí tak předejdeme. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. Pane vicepremiére, dámy a pánové, já bych rád diskutoval opět k té části lisabonské a pokusím se být stručný. Sdílím pocity svého předřečníka a opřel bych se o výrok jednoho významného politika, který se evropskou problematikou zabývá a který se vyjádřil zhruba takto, že vlády evropských zemí daly jasně najevo vůli po úspěchu s Lisabonskou smlouvou, a to tím, že se rozhodly ratifikovat parlamentní cestou, nikoli referendem. A ještě jedno upozornění. Tady hovoříme o tom, že nechceme vytvářet nátlak nebo pocit, že všechny země ratifikují a zůstane jenom Irsko, že to je 26:1. Ono, když se na to podíváme tak, že Irsko je jediná země, která se zeptala svých občanů, tak to není 26:1, ale je to 1:0. A takový je skutečný stav věci. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Také vám děkuji, že jste nezmínil ten pořad, který jsem neviděl. Dalším přihlášený je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore. Ještě předem – jestli jste ten pořad viděl, tak o něm, prosím vás, nemluvte. Senátor Jaroslav Kubera: Samozřejmě, pane předsedající, protože já vidím všechny pořady, které vysílají všechny stanice, protože je vysílají na internetu a já nic jiného nedělám, než je sleduji, takže i vás jsem viděl, i pana senátora Pakostu jsem viděl před půlnocí – prostě já to mám jako zaměstnání, tak se na to dívám. Musím říct, že zpráva o irském NE mě zastihla ve velmi pěkné situaci na lehátku v Turecku. Spolu s panem senátorem, kterého nebudu jmenovat, jmenuje se Petr, jsme si oslavili irské NE irskou whisky v naivním domnění, že někdo za nás tu práci udělal a
17
nám už teď nic jiného nezbývá, protože jsme si naivně mysleli, že Evropská unie udrží svůj vlastní úzus, když jeden řekne ne, tak prostě smlouva neplatí. Protože tak bylo dohodnuto – aby nabyla účinnosti ona ústava, která se nazývá Lisabonskou smlouvou, ale je to totéž, kde je prezident a není prezident a je ministr zahraničí a není ministr zahraničí a je listina součástí a není součástí, takže bude asi konec hry. Ale hra teprve začala. Samozřejmě některé země už mají rozdělené funkce, už skoro jistě vědí, kdo že bude tím ministrem zahraničí a kdo že bude tím premiérem – já je tady pro jistotu nebudu jmenovat – no tak mě to samozřejmě hrozně rozčílilo, protože ta jejich figurka se jim jaksi oddaluje. A malé Irsko jim v tom dělá nepořádek. Mysleli si, že když bude Irsko samo, tak že se to nějak zvládne, že se nakonec uhlasuje, udělají mu nějaký opt-out, což nyní nabízejí i nám – když ratifikujete, tak ano, tak dostanete možná také nějaký opt-out, ale když ne, tak možná nedostanete ty dotace, co jsme vám slíbili. A to vaši hejtmani z vás nebudou mít radost – to je také dobrý způsob vydírání. Já si myslím pravý opak. Že když smlouvu neratifikujeme, tak nejen že budeme mít bezvadné opt-outy, ale ještě dostaneme více dotací než bychom dostali za současného stavu. Já si prostě myslím, že ratifikace smlouvy skončila, ať se to někomu líbí nebo nelíbí. A kdyby Ústavní soud náhodou rozhodl, že už není co posuzovat, protože ratifikace skončila, což by bylo velice příjemné rozhodnutí, ale obávám se, že takovou odvahu mít nebude, takže rozhodne nějak jinak, tak chci jenom zdůraznit to, co teď hodně šílí, že kdyby náhodou Ústavní soud řekl, že Lisabonská smlouva není v rozporu s českou ústavou, či s českým právním řádem, takže to automaticky znamená, že tedy už teď nic nebrání a můžeme ji ratifikovat. Není to pravda. Na rozhodnutí Ústavního soudu vůbec ratifikace v tomto smyslu nezáleží. Záleželo by možná v případě, kdyby řekl, že není v souladu a pak by bylo nutné změnit Ústavu. A i poté, kdybychom změnili Ústavu, tak by stále existovalo ano i ne. Ani poté bychom nemuseli Lisabonskou smlouvu ratifikovat. Co se ale stalo, když se to Irsko stalo, jak naprosto nepokrytě někteří politici, které také nechci jmenovat, říkali, že by bylo lepší vyměnit Čechy za Chorvaty, kdyby to šlo anebo že uvidíme. A to nám říkali při tom, když nás vydírali přátelé, prostě teď jste vy ten rozhodující moment, protože kdybyste byli náhodou dva, tak to už bychom měli docela veliký problém. Německo v minulých dnech velkoryse řeklo, že tedy taky asi v rámci takového toho vydírání – nevydírání, že už bude zaměstnávat naše vysokoškoláky. Že nám neuvolní pracovní trh, protože samo má dosti nezaměstnaných, zejména v bývalé NDR, ale vysokoškoláky že by tedy bralo. Důsledek tohoto vstřícného rozhodnutí bude ten, že naše situace se ještě víc zhorší, protože kvalifikované síly uniknou do Německa a ti nezaměstnaní nám tady zůstanou. To jenom, aby se přeložilo, jak správně říkal pan senátor Pospíšil, gesto do češtiny. Je to jenom na další únik mozků pod velkorysou nabídkou už konečně vám vysokoškoláky zaměstnáme. Včera mě také zaujalo sdělení jednoho komisaře, že se bude muset zvýšit mýtné na silnicích, protože aby se snížily ty emise, tak se bude platit víc. Neříkal kolik. Jen zase přeložím do češtiny, co to bude znamenat. Když se bude platit víc, tak protože to zboží se dovézt musí, tak to znamená jenom další a další zdražení potravin a všech dalších produktů. Aby to bylo jasné, protože když mýtné bude platit víc, tak samozřejmě dopravce to promítne do ceny, on zdraží dopravu, a ten, komu vozí, zdraží výrobek, protože mu byla zdražena doprava. Takže tím se v podstatě nic zvláštního nevyřeší. Já podobně jako pan senátor Pospíšil budu proti Lisabonské smlouvě hlasovat za všech okolností, ať bude rozhodnutí Ústavního soudu jakékoli, a to proto, že prostě jsem prožil většinu života v socialismu a v socialismu už žít nechci. Evropa by
18
se měla zabývat úplně jinými věcmi, aby se dostala na čelo technologického pokroku. Měla by se zabývat tím, a to je možná výzva pro Českou republiku, která si zažije pravděpodobně plnohodnotné předsednictví, aby udělala to, co chceme udělat my a nedaří se nám, aby vzala všechny evropské směrnice a regulace a pokusila se jich polovinu zrušit. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Než dám slovo paní senátorce Gajdůškové, tak bych rád podotkl, že jsme dnes zjistili po tolika letech trvání Senátu, že z tohoto místa se prostě nedá přihlásit do rozpravy. Technicky to není možné a když si přendám kartu a přihlásím se ze svého místa, pak ji zase musím vyndat, abych se zaregistroval, tak se zase odhlásím. Takže vám nahlašuji, že po paní senátorce Janáčkové budu mít příspěvek do diskuse. Děkuji. Prosím, paní senátorko Gajdůšková. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych v úvodu svého vystoupení formulovala dvě východiska, z jejichž pozic chci mluvit. Za prvé v Evropské unii se nestane nic, co není zakotveno v zakládajících smlouvách anebo na čem se nedohodne Evropská rada. Závěry Evropské rady jsou politickým zadáním pro další fungování evropských institucí. Druhé východisko – dodržování dohod, pravidel, právní kontinuita je základním principem, bez něhož demokracie nemůže fungovat. Opak, tedy nedodržování smluv, nedodržování dohod, nedodržování a neúcta k právní kontinuitě, to jsou věci, které popsal Edvard Beneš ve svých Pamětech a popsal je v období nástupu totalitní moc, tehdy tedy nacismu. To, co provádí tato vláda v rámci Evropské unie a na mezinárodní scéně, např. ve vztahu k Lisabonské smlouvě, ale i k tomu, jak se chová k Římskému statutu a dalším, bohužel, nese znaky arogance moci tak, jak je popsal Edvard Beneš ve svých „Pamětech“. Budu konkrétní. V závěrech Evropské rady je například v oblasti – ve stati svoboda, bezpečnost a právo, odstavec 19, který si dovolím přečíst celý: S ohledem na pozitivní vliv, který může mít soudní spolupráce v občanských věcech, včetně rodinného práva na každodenní život občanů, je třeba nadále usilovat o posílení této spolupráce. Byly přijaty důležité právní akty, týkající se mediace v občanských a osobních věcech, práva rozhodného pro smluvní závazkové vztahy a rodičovské zodpovědnosti a ochrany dětí. V práci je však třeba dále pokračovat. Evropská rada v této souvislosti požaduje, aby nařízení o vyživovací povinnosti bylo přijato do konce roku 2008 a aby bylo neprodleně nalezeno politické řešení v souvislosti s nařízením o příslušnosti a právu rozhodném ve věcech manželství. Komise se vyzývá, aby do konce roku 2008 předložila návrh týkající se dědictví a závětí. Já se k tomuto odstavci ptám, jak je možné, že Česká republika, tedy zástupci vlády připustili, resp. odsouhlasili tento závěr Evropské rady a tedy úkol pro evropské instituce, když stanovisko Senátu odhlasované, odsouhlasené hlasy ODS, tedy nejsilnější vládní strany a strany, která zde na většinu, odmítá velkou část toho, co je zde formulováno, resp. většinu toho, co v tomto článku, tak jak jsem ho citovala, je. Mohli bychom nahledat usnesení Senátu ve věcech kolizních norem pro řečenou příslušnosti k soudům v rozvodovém řízení. V další části, hospodářské, sociální, zdravotní a environmentální otázky závěrů Evropské rady je odstavec 44. Dovolím si ho opět citovat:
19
„Evropská unie je i nadále odhodlána udržet si mezinárodní vedoucí úlohu v oblasti změny klimatu a energetiky. Evropská rada vítá pokrok, jehož bylo v souvislosti s ambiciózní celosvětovou a komplexní dohodou o změně klimatu pro období po roce 2012 dosaženo letos na dubnovém jednání v Bangkoku a na červnovém jednání v Bonnu. Jestliže má být v roce 2009 v Kodani dosaženo dohody, která bude slučitelná s mezní hodnotou dva stupně Celsia je třeba tempo jednání zrychlit. Za účelem dosažení dohody o postoji EU na jarním zasedání Evropské rady v r. 2009 se komise vyzývá, aby předložila komplexní strategii k posílení finančních a investičních toků pro účely zmírňování dopadů změn klimatu a přizpůsobování se těmto změnám v reakci na akční plán, který bude mimo jiné obsahovat i mechanismy výzkumu, vývoje, šíření a přenosu bezpečných a udržitelných nízkouhlíkových technologií.“ Za sebe říkám, že s tímto závěrem stoprocentně souhlasím. A kdyby byla dnes vláda, jejíž součástí by byla sociální demokracie, určitě bychom s tím neměli žádný problém. Ale zase se musím ptát: Jak je možné, že zástupci české vlády, jejichž prezident, který je součástí exekutivní moci, tedy součástí této moci výkonné, jak je možné, že odsouhlasí takovýto závěr Evropské rady, včetně úkolů pro Evropskou komisi k této oblasti, když prezident, tedy součást, významná součást této vlády, hovoří o 180 stupňů jinak, tedy právě naopak. A v tomto závěru je mimochodem úkol pro Evropskou komisi naprosto jednoznačný, dokonce vázaný na finanční prostředky EU. Říkám to tady proto, abych zdůraznila a abych skutečně podtrhla to, že jestliže takto ČR postupuje, jsme nedůvěryhodným partnerem pro kohokoliv v Evropě. Již teď jsme na okraji evropského dění. V Evropském parlamentu se, vážené kolegyně a kolegové, dokonce hovoří o tom, že je potřeba přes dobu českého předsednictví vytvořit jakýsi bypass, aby EU naše moderování evropských procesů vůbec bez újmy přežila. Tak, jak se chováme k Lisabonské smlouvě, včetně onoho „zaparkování“ u Ústavního soudu, což není jenom to, že my si to myslíme, ale moji předřečníci, kolegové zase z řad klubu ODS to v podstatě potvrdili, protože řekli, že oni stejně nebudou hlasovat pro Lisabonskou smlouvu, ať bude rozhodnutí Ústavního soudu jakékoliv. Toto chování v rámci EU a v evropské agendě skutečně jenom posiluje vnímání ČR jako krajně nedůvěryhodného partnera. Myslím si, že čeští občané by si měli všimnout, že ODS trpí výrazným komplexem méněcennosti na mezinárodním poli. Kdyby totiž měla zdravé sebevědomí, tak jak se snaží prezentovat a vytvářet dojem v médiích, nebáli by se, že nejsou schopni najít spojence pro prosazování českých národních zájmů v EU. A tak zoufale by kolegové nebránili právo veta i ve věcech, kde jasně je užitečné a nezbytně nutné pro budoucnost naší i Evropy, pro budoucnost v klidu a míru postupovat společně. A to je např. boj proti terorismu, ve věcech bezpečnosti, práva, justice. Myslím si, že to je skutečně k velkému zamyšlení a měli bychom se skutečně snažit najít to zdravé sebevědomí jako ČR jako celek, protože jestliže jednou ztratíme důvěryhodnost, budeme ji těžko a těžko hledat a poškodí to nás všechny na dlouhou dobu dopředu. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou je paní senátorka Liana Janáčková. Prosím, paní senátorko.
20
Senátorka Liana Janáčková: Pane předsedající, dámy a pánové, přiznám se, že není to vzkaz pro paní kolegyni senátorku, takže mohu mluvit bez toho, aniž bych poprosila o součinnost pana předsedajícího, ale chci říci, že tento emotivní projev paní senátorky kolegyně Gajdůškové jsem zde snesla jenom proto, že teďko vystupuji já, takže jsem nechtěla odcházet během jejího projevu. Nechápu absolutně, proč se to musí tady takovým způsobem politizovat, že kolegové z ODS jsou zásadně proti. Já si myslím, že postoj k Lisabonské smlouvě a vůbec k budoucnosti celé Evropské unie je záležitostí svědomí každého jednotlivce. Já nejsem členem ODS, ale nicméně postoj mnoha kolegů z ODS chápu a přikláním se k tomu, že Lisabonská smlouva není to pravé ořechové, co Evropa, pro kterou jinak samozřejmě jsem, pro toto společenství, potřebuje. Pokusím se sama podělit jenom krátce, nechci zdržovat, o situaci, kterou zažívám jako starostka v městském obvodě Mariánské Hory a Hulváky. Já samozřejmě jako všichni starostové jsem demokraticky zvolena a mám s mými kolegy zvolenými na radnici právo samostatně rozhodovat v samostatné působnosti. Ve statutárním městě Ostrava pod vedením sociálně demokratického primátora přišli na to, že Janáčková není hodná a že ji musí nějak potrestat, pročež nám odebrali veškeré pravomoci a my nemůžeme samostatně rozhodovat. Ze zákona je to naprosto v pořádku. Máme vyjádření kontrolního odboru ministerstva vnitra a jako takové ho musíme brát vážně. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní kolegyně, nezlobte se … Senátorka Liana Janáčková: Já se omlouvám, já dojdu k tomu, co chci říci, ale jenom krátce. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní kolegyně, já už jsem vás o to prosil, diskutujme skutečně k věci. Děkuji. Senátorka Liana Janáčková: Já postupuji k věci. Já jsem chtěla říci, že přesto, že máme určenou samosprávnou působnost, tak ji nemůžeme vykonávat. A já chci říci, že to je obdoba, kdy ČR bude ve stejném postavení vůči vedení EU, kdy my budeme chtít chránit naše občany, dělat pro ně to nejlepší, ale vedení EU, prezident, ministr zahraničí a další a další budou ne demokraticky, ale se zvůlí bránit České republice v jejím rozhodování. Proto jsem mluvila o Mariánských Horách, protože znám tuto situaci a nechci ani v Mariánských horách ani v ČR příkoří mocných nahoře poslouchat. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. V tuto chvíli jsem na řadě já, pane senátore Štěchu, a předávám slovo a řízení této schůze panu senátorovi Rakušanovi. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Kolegyně a kolegové, atmosféra je napjatá, proto ji odlehčím. Prosím pana místopředsedu, aby hovořil k věci. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo, zcela nepochybně k věci hovořit budu. Dámy a pánové, sleduji debatu k Lisabonské smlouvě podrobně a mám pocit, že se z ní vytrácí jedna zásadní věc – že si neumíme vážit svých oponentů. Každá
21
strana zatvrzele stojí na svých základech a myslí si, že absolutně nejlepší je převálcovat menšinu, protože si menšina dovolila něco, co si dovolit neměla, nesouhlasila s tím, co nám bylo dáno shůry a co vždy bývá to nejlepší. Vnímám tak jak novinové články některých novinářů, tak vyjádření některých politiků. Tuto situaci jsem již jednou v tomto státu zažil, vyrůstal jsem v ní, kdy jakýkoli jiný názor byl trestán mnohdy vězením. Používám toto silné srovnání právě proto, že mám pocit, že si neumíme vážit svých oponentů. Jsou mnohdy vystavováni výsměchu, posměchu, invektivám, ale není s nimi vedena seriózní diskuse, což mě velmi mrzí. Ti, co si neuvědomují, že když si nebudou vážit svých oponentů a budou je zašlapávat, že tím zašlapávají i sami sebe a že se to i jim může jednou stát, tak pošlapávají správný demokratický proces. Nechme každému právo, ať se vyjadřuje tak, jak je v souladu s jeho vědomím a svědomím, i kdyby to byl – paní senátorko Gajdůšková, promiňte, přes pana předsedajícího – prezident republiky. I on má právo na svůj názor. Nemůžeme nikomu v tomto státě upírat právo na svůj názor. Kam bychom to došli? Zamyslete se někdy nad tím, jestli se nevracíme po spirále tam, odkud jsme jednou přišli. Velmi mě to mrzí. Nejsem euroskeptik, z mých postojů dobře víte, že jsem a vždycky byl příznivcem EU, ale v poslední době mě trochu mrazí po zádech z toho, že když jedna velká země si nedovolí schválit v referendu Evropskou ústavu, je to normální, ale u malé země je to nesmazatelný hřích. To je cesta někam, kam jít nechci. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Chtěl bych vás seznámit ještě s přihlášenými. Jsou přihlášeni čtyři kolegové – Milan Štěch, Karel Tejnora, Soňa Paukrtová, Alena Gajdůšková. Táži se kolegyň, zda chtějí využít přednostního práva? Kolegyně Gajdůšková ano. Máte slovo, paní předsedkyně. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, kolegyně a kolegové, využívám v této chvíli svého přednostního práva, protože musím reagovat okamžitě. Citovala jsem závěry Evropské rady a upozorňovala na rozpor těchto závěrů Evropské rady s postoji našich představitelů české vlády. Bylo to z jediného důvodu – myslím si, že jsem to řekla jasně, ale musím to ještě zopakovat: Nevadí mi, že má někdo jiný názor, vadí mi, že něco jiného říkáme venku a něco jiného doma. Zdůrazňovala jsem, že tím jsme nedůvěryhodní. Má zkušenost je, že v Evropě také nikomu nevadí, že má někdo jiný názor, ale není možné jednat ani ve firmě, ani v žádném společenství, jestliže se na něčem dohodnete, ale zavřete dveře a to dohodnuté už neplatí. O tom mluvím, a to nejen dnes. Upozorňovala jsem na to mnohokrát. Jestliže pan prezident má nějaký názor a myslíme si, že na něj má právo, nechť ho má, ale pak také naše vláda musí říkat stejnou věc, jestli jí nevadí, nebo si myslí, že pan prezident má pravdu nebo opačně. Jestliže má vláda nějakou strategii, nějaké stanovisko k mezinárodní politice a prezident je součástí moci výkonné, tak by na mezinárodním poli měl držet toto stanovisko. Jestliže jeden říká hot a druhý čehý, nejsme důvěryhodným partnerem a jako Českou republiku nás to poškozuje. O tom mluvím, to tady říkám, a to nejen dnes. V tom je náš velký problém a to, proč se pomalu ale jistě tímto způsobem vysouváme na okraj dění. U Lisabonské smlouvy je to totéž. Lisabonskou smlouvu dojednala vláda ČR, premiér ji podepsal, ale lidé ze strany, které je předsedou dnes říkají, že jsou proti ní, že je špatná. Proč ji podepsal a odsouhlasil? To je problém, o kterém tady mluvím. Samozřejmě, že můžeme mít každý jiný názor, jsme v demokratické zemi, ale když něco domluvíme, mělo by to platit.
22
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Prosím pana senátora Štěcha. Senátor Milan Štěch: Vážení přítomní, nepřicházím jako jedna předřečnice s poděkováním ODS, protože mi žádnou podporu v minulosti nedala a ani ji neočekávám, ale přicházím s určitým názorem na postoj vlády ČR ve věci evropské integrace, resp. revidované Lisabonské smlouvy. Myslím si, že z pohledu občanů způsobují aktéři a zejména česká vláda, a tím i vládní koalice v očích a myslích veřejnosti enormní zmatky. Nastíním jednoduchou úvahu, kterou jsem před několika týdny slyšel od občanů při besedě. Samozřejmě, že Lisabonská smlouva je hodně posuzovaná z pohledu suverenity a často zaznívá právě z úst vládních představitelů, že obsahuje mnoho nebezpečí ke ztrátě suverenity. Když se nad tím zamyslíme, nikdo jistě v žádném případě nebude tvrdit, že Lisabonská smlouva ohrožuje naši územní celistvost a státní svrchovanost a tím i suverenitu. Ta je nedotčena. Co je dotčeno, je proces přijímání právních aktů, tzn. legislativa jako nástroj úpravy vztahů i v naší zemi, ale tam dochází k takové změně, že u řady věcí je nadále absolutní souhlas. Jsou to rozhodující věci, což znamená, že musí být souhlas všech členských zemí například v oblasti daní, nebo je všude velká kvalifikovaná většina. Takový stav u nás v parlamentu nemáme. V oblasti legislativy, v české a moravské kotlině stačí dva až tři přeběhlíci, kteří zvrátí výsledek voleb, a jde se jiným směrem, než si občané ve volbách přáli. Řadu věci menší koaliční strany v programu neměli, například radar a přesto se tak postupuje a pravděpodobně se to převálcuje s pomocí přeběhlíků. To by v EU nemohlo nastat, protože kvalifikovaná většina je tak velká, že by proti hlasům občanů nemohly politické strany, které tvoří národní reprezentace, zvrátit hlasování. Vyjma možná České republiky a nějaké podobné země. Další, co si myslím skutečně, že oponentům vadí, je to, že EU z jejich pohledu, a já jim to nevyčítám, mají na to právo, je příliš sociální. Oni tvrdí, že je příliš socialistická. Pokud tyto hodnoty spojují, tak já jsem rád, že je spojují, ale na druhou stranu musím říct, že já se setkávám s lidmi např. v Evropské odborové konfederaci, kteří tvrdí, že je málo sociální, a v řadě zemí jsou výhrady právě k Lisabonské smlouvě nebo se přijímá se skřípěním zubů, že tam je málo toho sociálna. Víme, že z úst české vlády zaznívá úplný opak. Nevím, jak třeba na to reagují menší koaliční vládní strany, jestli jim také vadí příliš sociálna v EU; já doufám, že ne, protože většinou sociální témata mají ve svých stranických programech. Státní suverenita si myslím, že má další atributy, a mezi ně určitě patří i určitá hospodářská suverenita. Samozřejmě při globalizaci se bavit o tom, že většina rozhodujících firem na českém území je v rukách nadnárodního kapitálu, by byla hloupost a škodili bychom sami sobě, kdybychom říkali, že by to tak být nemělo a že bychom to nějak měli zvrátit. Ale je tady jiná oblast. Jsou to strategické zdroje např. energií, dále elektroenergetika, je to oblast dopravy, a tyto činnosti a zdroje jsou skutečně strategickými činnostmi a zdroji, a tady se jakoby zdá, že vládní koalici nevadí, že tyto subjekty – letiště, energetika, viz ČEZ, se mohou dostat přes privatizaci do rukou jiných subjektů, a to dokonce subjektů, kde rozhodující podíl mají státy pomocí státního podílu v těchto společnostech. Takže z tohoto pohledu si myslím, že je to určité pokrytectví, a vezměme si i další atribut svrchovanosti, a to je obrana a pobyt cizích vojsk na území daného
23
státu, v tomto případě našeho státu. Stejným lidem nevadí, že tady na našem území bez souhlasu drtivé většiny občanů bude vojenské zařízení jiného státu. Já si myslím, že z toho je vidět, že vládní politika není konzistentní, že je účelová a že jádro pudla je v tom, že oponentům revidované Lisabonské smlouvy především vadí to, že Evropa zůstává nadále sociální, i když podle mého názoru bohužel i na tom hodně slevuje, a tím se stává daleko méně, řekl bych, stabilní, než byla v minulosti a podstupuje velké riziko. To je můj názor. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, a prosím kolegyni Soňu Paukrtovou, aby se ujala slova. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane místopředsedo vlády, pane předsedající, já opravdu jenom krátce. K vystoupení mě vyprovokovalo to, že jsem netušila, že vedeme debatu o Lisabonské smlouvě a my tady máme hodnotit postoj vlády. Takže mě to poněkud zarazilo. Ale musím říct, že tím hlavním, kdo mě vyprovokoval k vystoupení, je pan místopředseda Šneberger. Já si myslím, že základním pravidlem demokracie a specielně parlamentní demokracie by měla být úcta i k opačným názorům, k názorům zcela odlišným, ale hlavně a především úcta k názorům občanů. A pokud já si dobře pamatuji, tak s přístupovou smlouvou i s dalším procesem přístupu k EU souhlasili občané v referendu, a to poměrně značným procentem. Já bych nepodceňovala to, že občané chtěli vstoupit do EU a dneska z postoje i nás tady mají jaksi zvláštní pocit. Já se netajím tím, že já si myslím, že my máme být členy EU, máme v rámci EU prosazovat jak zájmy ČR, tak zájmy států podobných. Ale chtěla bych poprosit, abychom se vrátili k projednávanému bodu, a omlouvám se, že i já jsem přesáhla projednávaný bod. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Nemáte se za co omlouvat, příspěvek byl plně k věci. Prosím kolegu Jiřího Oberfalzera, aby vystoupil podruhé. Senátor Jiří Oberfalzer: Já bych jenom krátce reagoval na předřečnici. Ano, občané se vyjádřili převážnou většinou, drtivou, řekl bych, pro vstup do EU a myslím, že nikdo tady nehovoří o vystoupení z EU. Vstoupili jsme do EU, a když bych měl přeložit to, o čem mluvíme, tak chceme, aby EU zůstala stejně demokratická, alespoň tak, jak byla ve chvíli, kdy jsme do ní vstoupili. Když hovoříme o Evropě, tak se nebojíme, tak jak se tady mylně domníval pan senátor Štěch, sociální Evropy, ale socialistické Evropy. A v tom je velký rozdíl, a to bych prosil nezaměňovat. A konečně bych rád připomněl i paní senátorce Gajdůškové, že například o radarech začala jednat její vláda a prominenti této strany, kteří té vládě tehdy předsedali, se dnes staví zcela odmítavě k samotné myšlence. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím kolegu Jaroslava Kuberu, aby se ujal slova. Senátor Jaroslav Kubera: Já jen velmi stručně, pane předsedající, jednu poznámku, kterou jsem zapomněl a která mě zaujala, ale když jsem pak slyšel tady paní senátorku a pana senátora, tak musím říct, že jejich přítel Lubomír Zaorálek nedávno řekl v médiích, že smlouva o radaru je v rozporu s Lisabonskou smlouvou. To můžete najít na internetu, že opravdu to řekl, a to je moc dobře, protože tím mi dal
24
takový dobrý mandát, proč také nemohu hlasovat pro ratifikaci Lisabonské smlouvy, protože když budu hlasovat pro radar, tak by to bylo v rozporu. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Ještě než dám slovo Jiřímu Zlatuškovi, kolegyně Gajdůšková má právo reagovat. Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, jenom technickou poznámku. O radaru začala jednat vláda Václava Klause na požadavek pana Payne, pokud vím. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně, a prosím kolegu Jiřího Zlatušku – zatím poslední přihlášený, tak se čiňte! Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, budu zcela stručný. Já bych chtěl jenom podpořit samozřejmě to, co zde řekla kolegyně Paukrtová, a reagovat trošku na to, co zde říkal před ní kolega Oberfalzer, který jakýmsi způsobem zdůrazňoval nějaké hypotetické právo ptát se lidu při schvalování takového typu smlouvy, jako je Lisabonská smlouva, a nadřazoval schválení parlamenty nebo nepřímým způsobem. Pokud bychom se zeptali lidu na to, jestli souhlasí třeba s takovými situacemi, které zde popsal zrovna odcházející kolega Kubera, totiž senátoři diskutující o Lisabonské smlouvě na lehátcích v Turecku, tak se domnívám, že by se ti senátoři vůbec na ta lehátka do Turecka nedostali, takže bych doporučoval trošku zdrženlivosti s tímto způsobem argumentace a víc odpovědnosti vzhledem k tomu, jestli to míníme s EU vážně a jak se v této souvislosti chováme. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, a ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Není tomu tak, rozpravu končím a poprosím pana místopředsedu vlády pana Alexandra Vondru, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. (Nepřeje si vystoupit.) Nemusíte, záleží to na vás. Tak jsem vyrozuměl, že spíše ne. Tedy poprosím zpravodaje, aby nám zhodnotil rozpravu a řekl, o čem budeme hlasovat. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Myslím, že bylo dobře, že jsme rozdělili ty kroky. Nešlo v žádném případě o obstrukci, protože všichni si můžeme myslet různé věci o Lisabonské smlouvě, ale my všichni jsme především senátoři, musíme najít nejkvalifikovanější cestu k tomu, jak tuto Lisabonskou smlouvu přijmout nebo odmítnout. Pro oba názory je zde téměř kvalitní zastoupení, a to také Senát činí mimořádně zajímavou komorou, diskuse zde probíhá, i když se někomu může zdát povrchnější a někomu odtažitá, ale je dobře, že zde ta diskuse probíhá. Myslím, že bylo dobře, že náš výbor navrhl, že rozdělíme ratifikaci na dva procesy, na ten ústavní, kdy se dotážeme té nejvyšší ústavní instituce, jakou cestou jít, zda nejdříve změnit Ústavu, což já vidím jako jedině správnou cestu, pak teprve přijmou smlouvu, která mění komplex pravomocí velice závažným způsobem. Myslím, že to rozdělení bylo dobré i z toho důvodu, že jsme si možná dnes odpoledne mohli ušetřit moře času k diskusi. Nechtěl jsem tu diskusi přerušovat, protože doufám, že minimálně stejnou diskusi budeme mít v okamžiku, až bude rozhodnuto Ústavním soudem. Budeme se v první řadě muset zamyslet nad tím, zdali potom a jakým způsobem v té ratifikaci budeme pokračovat. Budeme opět muset přijmout ústavní procedurální postoj, nejen ten meritorní postoj. Ten meritorní postoj bude až úplně na konci toho našeho rozhodnutí.
25
Jenom malou reakci na vystoupení kolegyně Gajdůškové. Ona se zde skutečně stala obhájkyní postoje Senátu a kritizovala vládu za to, že ve dvou bodech vláda přistoupila na usnesení, které je alespoň při povrchním pohledu v rozporu s našimi předchozími senátními usneseními. Osobně se domnívám, že tam ten rozpor není. Vláda spolupodepsala usnesení, které vyzývá Komisi k tomu, aby odblokovala to jednání o normě ve věcech manželských. To ještě neznamená, že v budoucnu ta komise nenavrhne něco, co bude v souladu s usnesením Senátu. Já doufám, že komise parlamentní výhradu, kterou jsme jí včas zaslali, zohlední. Konec konců vláda má v tomto pozici těžkou. Musí najít kompromis vůči komorám, aby svůj postoj obhájila, ale také vystupuje ve spojení s ostatními exekutivami ostatních členských států. Tam musí najít kompromis vůbec jim to nezávidím a myslím si, že je to pozice velmi složitá, ale určitě stojí za dohadování. To, co si budeme odbývat za několik měsíců bude zcela legitimní, bude správné, že budeme diskutovat o politické budoucnosti EU. Tomu se nevyhneme. Všichni musíme vidět, že první otázkou je zajištění bezpečnosti a konkurenceschopnosti EU. A pak se budeme zabývat, zdali to zajistíme tím, že ponecháme svobodomyslně jednotlivým stavebním kamenům, členským státům, regionům, městům apod. … Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Když dovolíte, já vám do toho trochu skočím. Vy jste byl přihlášen jako senátor, potom jste se odhlásil a teď jste to smísil. Já vás těžko mohu napomínat, protože i já jsem se odchýlil od tématu, takže nejsem v situaci kolegy Šnebergera, abych mohl být ten spravedlivý, který bude něco hodnotit. Přece jen bych byl rád, kdybyste se posunul ke zpravodajské zprávě. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za to upozornění. Myslím, že máte pravdu. Budu mít možnost svůj názor vyjádřit při té další diskusi. Jako zpravodaj bych jen zhodnotil, že vystoupil velký počet diskutujících, že zazněly zajímavé názory, které jsme určitě zaregistrovali v našich myšlenkách. Dovolte, abych navrhl usnesení, že Senát bere na vědomí zprávu vlády. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane zpravodaji. Po znělce budeme hlasovat. (Znělka.) Když dovolíte, ještě chvilku počkáme, aby nás byl ten správný počet. Aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24. Budeme hlasovat o jediném návrhu, který zazněl z úst zpravodaje, a to je o vzetí na vědomí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro vzít na vědomí – tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti – tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodaji, budeme pokračovat dalším bodem. Dalším bodem je Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2007 Senátní tisk č. 221. Navrhuji nejprve, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Františka Dohnala na našem jednání. O tomto návrhu budeme okamžitě hlasovat.
26
Zahajuji hlasování. Kdo je pro účast – tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti – tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítal pana Františka Dohnala, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a poprosil ho o vystoupení. František Dohnal: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové, předstupuji před vás s výroční zprávou Nejvyššího kontrolního úřadu. Začnu trošku netradičně, protože je to již po několikáté, kdy vystupuji v Senátu a vždycky se na začátku odehrává ta procedura, jestli zde mohu vystoupit. Skutečně bych chtěl upozornit horní komoru našeho Parlamentu, že ze zákona mám právo zúčastnit se vaší schůze a požádám-li o slovo, musí mi být uděleno. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkujeme za poučení, ale o to máte silnější mandát. František Dohnal: Výroční zpráva za rok 2007 je materiál, který předkládáme každoročně jako záležitost, která je nám dána zákonem. Struktura výroční zprávy je zhruba definovaná také zákonem. Já vám zde výroční zprávu rozhodně nebudu číst. Chtěl bych za rok 2007 svůj komentář k výroční zprávě rozdělit do několika málo bodů. Za prvé. Rok 2007 byl pro nás, jako pro organizaci a instituci, důležitý tím, že po letech přípravy na výstavbu nového sídla Nejvyššího kontrolního úřadu jsme se přestěhovali do nových prostor s tím, že peníze, které byly ve státním rozpočtu vyčleněny na stavbu nové budovy, jsme vrátili, vzdali jsme se jich a pronajali jsme si kancelářské prostory nedaleko svého původního pracoviště, protože veškeré ekonomické propočty ukazovaly, že je to řešení, které je mnohem efektivnější než vynakládat další peníze ze státního rozpočtu. Co se týká ČR, tak jsme jednou z mála výjimek, která tímto způsobem postupovala. Druhá záležitost, která se nás organizačně týkala v r. 2007, byl redukován počet územních pracovišť. Z 19 územních obvodů jsme počet územních pracovišť snížili na devět, což je výhodnější z hlediska organizace a řízení. Toto opatření hodně souvisí s tím, že během posledních 18 let se rozsah státního majetku na území celé ČR velice snížil. Jednak proběhla masivní privatizace, jednak reforma veřejné správy v roce 2003, zvláště zrušení okresních úřadů. Reforma znamenala také přesun desítek, stovek příspěvkových organizací, okresních úřadů, které hospodařily se státním majetkem, do majetku krajů nebo obcí. Ze zákona Nejvyšší kontrolní úřad má právo kontrolovat hospodaření se státním majetkem, jenom to připomínám, na rozdíl od většiny zemí v Evropě, nebo téměř od všech, které mají kompetenci kontrolovat veřejný majetek. Takže u nás se vlastně snížil velice počet těch možných kontrolovaných osob i rozsahy majetku. Nenajdete to sice ve výroční zprávě, ale pokud by vás to zajímalo, na začátku letošního roku v těch státních organizací, tím mám na mysli organizační složky státu a příspěvkové organizace, jejich počet je o něco málo nižší než 600 na území celého státu, z toho prakticky jedna třetina je v Praze, a to vlastně je většinou tím rozsahem majetku nebo financí nejvýznamnější.
27
Jenom na doplnění – ještě také máme 59 státních podniků a 1 národní podnik v České republice, ale to už je záležitost jenom mimo výroční zprávu, ale souvisí to tedy s tím, že se snížil počet pracovišť. Druhá věc, na kterou bych vás rád upozornil z výroční zprávy, protože má vlastně dosah i do této doby, je otázka personálního zabezpečení a personálního zabezpečení vedení úřadu. V září 2007 docela neočekávaně rezignoval viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu pan Dušan Tešnar a zmiňuji to z toho důvodu, a bylo to z toho důvodu neočekávané, že funkční vedení prezidenta i viceprezidenta je 9 let. Pan viceprezident Tešnar byl prakticky v půlce funkčního období, ale dosáhl důchodového věku a rozhodl se, že se vrátí k rodině a k zájmům ve svém rodném kraji, a rezignoval na svoji funkci. Ten dosah do dnešní doby je způsoben tím, že od září roku 2007, kdy se tato rezignace odehrála, do dnešního dne Poslanecká sněmovna se neshodla na návrhu na nového viceprezidenta. Třetí záležitost, kterou chci zmínit, souvisí s kontrolní činností jako takovou. Ty nejdůležitější výsledky máte samozřejmě zahrnuty ve výroční zprávě, i seznam všech kontrolních akcí. Já chci tady upozornit na dvě věci. Skoro by se mi chtělo říci – mám jednu špatnou zprávu a jednu dobrou zprávu, ale dvě věci, které se kontrolní činnosti týkají: Mohu znovu konstatovat, málem jako každý rok, že rozsah nedostatků a typy nedostatků při hospodaření se státním majetkem a se státními penězi zůstává zhruba stejný. Nespatřuji výrazný pokrok. To, co ale je ta pozitivnější zpráva, je, že v případech, kdy u některé kontrolované osoby uděláme docela rozsáhlou a hloubkovou kontrolu a vracíme se na stejné téma kontroly třeba příští rok nebo po dvou letech, tak tam je evidentní zlepšení. Myslím si, že to souvisí spíše s psychologií státního úředníka, jestliže jsem přesvědčen o tom, že dříve nebo později kontrola přijde anebo že bude opakovaná, přece jenom se snažím nedostatky, které mi byly vytýkány v předcházející kontrole napravit. Takže to bych řekl, že je ta pozitivnější zpráva. Na závěr mi dovolte ještě jednu věc, která ve výroční zprávě je zmíněna v podstatě jednou jedinou větou, ale není to věc nepodstatná. Za tu dobu, co stojím v čele Nejvyššího kontrolního úřadu, mohu skutečně potvrdit výrazné zlepšení komunikace s vládou a za ty poslední dva roky, tedy už i za rok 2007, zjevnou snahu vlády snažit se o nápravu zjištěných nedostatků. To je věc, která je nesmírně důležitá a dokreslí ji vlastně na jedné skutečnosti. Dneska všechny kontrolní závěry – i v tom roce 2007 – které jsme zveřejnili a které ze zákona okamžitě dostává premiér, předseda Senátu, předseda Parlamentu, tak všechny kontrolní závěry spolu se stanoviskem kontrolovaných osob, nebo těch, kteří jsou za kontrolované osoby zodpovědní, mám na mysli jednotlivá ministerstva, jsou projednávány ve vládě. Ale nejen to. Praxe, která začala v r. 2007, znamená, že kontrolované osoby musí k tomu materiálu do vlády předložit seznam nápravných opatření i s tím, kdo za ně bude odpovídat a do kdy. To je výrazný posun a můžu to dokreslit i na situaci, která proběhla dneska dopoledne, protože i dnes dopoledne se vláda zabývala některými kontrolními závěry. Jeden z těch materiálů, který se týkal shodou okolností Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, tento soubor nápravných opatření neobsahoval, ten bod byl přerušen a předkladateli, vašemu kolegovi, panu ministrovi Jehličkovi, byl ten materiál vrácen s tím, že tam musí být seznam, co s tou situací, která zrovna v tomto případě byla hodně neveselá, chtějí udělat, jakým způsobem to budou dělat a kdo za to bude zodpovídat. To si myslím, že je skutečně záležitost, která stojí za zmínku a byť je tady zmíněna, tak jsem ji chtěl zdůraznit i v tom ústním vystoupení. A neodpustím si na úplný závěr říci, že pro nás je to pořád jenom seznam nápravných opatření. To, jestli skutečně byla provedena, zjistíme až při těch
28
následných kontrolách. Ale chci být aspoň mírný optimista. Takže tím své vystoupení končí a pokud budete mít jakékoli dotazy a budu znát odpověď, tak vám na ně rád odpovím. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 221/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová, kterou prosím o její zpravodajskou zprávu. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane prezidente Nejvyššího kontrolního úřadu, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi pouze několik málo slov k tomu, co zde řekl pan prezident. Já bych k tomu ráda řekla, a řekla jsem to i jako zpravodajka na hospodářském výboru, že výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu je vždy velmi kvalitně a přehledně zpracována. Musím říci, že není ani rozsahem příliš rozsáhlá, takže rozhodně stojí za přečtení. Ráda bych připomněla jenom základní informace o postavení a působnosti NKÚ. Postavení, působnost, organizační strukturu a činnost upravuje zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a na základě tohoto zákona NKÚ kontroluje a prověřuje zejména hospodaření se státním majetkem a s finančními prostředky vybranými v souladu se zákonem. Samozřejmě nejzajímavější částí z pohledu Parlamentu je jistě kontrolní činnost NKÚ, ale i informace o tom, jak se snaží ušetřit státní prostředky Nejvyšší kontrolní úřad, jistě není nezajímavá. Takže pouze konstatuji, že plán kontrolní činnosti na rok 2007 schválilo kolegium NKÚ. Plán obsahoval původně 25 kontrolních akcí, posléze kolegium doplnilo v průběhu r. 2007 další tři kontrolní akce – na celkový počet 28, z toho 9 kontrolních akcí bylo ukončeno v r. 2007 a 19 pokračuje v r. 2008. Pokud se jedná o výsledky kontrolní činnosti za rok 2007, dovoluji si citovat z výroční zprávy, tedy z jejího úplného závěru, toto: NKÚ – jak tady sdělil pan prezident – poukazuje na přetrvávající systémové nedostatky v oblasti hospodaření s finančními prostředky v majetku státu. V r. 2007 NKÚ poukázal ve svých kontrolních závěrech na současný stav některých strategických a koncepčních dokumentů a do jisté míry poukázal na určitá rizika vyplývající z ne úplně správného přijímání finančních prostředků ze strany EU a neplnění závazků, upozorňuje na možná rizika, kterým se nesplněním závazku ČR vystavuje, jakému riziku sankcí ze strany EU. Současně je tam možné zjistit, že na příští rok připravuje NKÚ zprávu o finančním řízení prostředků EU v ČR. Pro mě bylo docela – jaksi nechci říci – zajímavým, ale spíš varujícím zjištěním, že stále ještě účetnictví státu dosud není vedeno za stát jako jeden celek a o některých prostředcích státu se neúčtuje. Pan prezident to na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu vysvětloval, takže pro nás jako zákonodárce je potěšitelné, že výsledky kontrolní činnosti neukazují vždy na nezbytnou nutnost změny zákonů a podzákonných předpisů, v mnoha případech postačí zajistit jejich dodržování, což samozřejmě také není úplně snadná záležitost. Závěrem mi dovolte vás seznámit s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který se výroční zprávou Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2007 zabýval dnes v časných odpoledních hodinách a doporučuje vám tuto zprávu vzít na vědomí. Děkuji vám.
29
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně, a posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám tímto rozpravu. Do rozpravy je přihlášen místopředseda Senátu Jiří Liška. Prosím ho o jeho vystoupení. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane prezidente NKÚ, kolegyně a kolegové, Nejvyšší kontrolní úřad má důležitou a nezastupitelnou roli při kontrole veřejných výdajů a hospodaření s majetkem státu, mj. také proto, že státní peníze se nejsnadněji utrácejí, mnohdy i bez ohledu na efektivnost, a také ne vždy se zachází s majetkem státu s péčí dobrého hospodáře. Výsledky kontrol podle zprávy NKÚ vyznívají, přes dlouholetý tlak, který NKÚ vyvíjí v mnoha případech, dobře a já jsem rád za informaci od pana prezidenta, že vláda se závěry, které jí předkládá NKÚ, daleko zodpovědněji zachází, než tomu bylo v letech minulých. Pane prezidente, já bych se dovolil vás dotázat na kontrolní činnost, která je zaměřena na zahraniční finanční zdroje, což jsou prostředky EU v ČR. A tady by mě zajímalo, jaké je a bude postavení NKÚ ve vztahu ke kontrolním orgánům EU. To je moje jedna hlavní otázka, protože na řadu toho, na co jsem se chtěl zeptat, vy jste odpověděl. Ale ještě jednu drobnou poznámku, protože vy jako Nejvyšší kontrolní úřad také vlastně hospodaříte se státními prostředky. A já jsem se podíval na vašich stránkách na váš závěrečný účet, a co mě tam docela překvapilo, to bylo na straně 20, výrazný nárůst nákladů na činnost NKÚ, kdy v roce 2003 byl rozpočet NKÚ 387 mil. Kč a o 5 let později, v roce 2007, tedy v loňském roce to bylo už 582 mil. Kč. To je nárůst skoro o 200 mil. Kč a zároveň přitom došlo k poklesu zaměstnanců ze 483 v roce 2003 na 469. Vím, že jeden z důvodů je to, že platíte poměrně vysoký nájem za prostory, ve kterých NKÚ pracuje. Vy jste to ve své úvodní řeči zdůvodňoval, že vyšlo ekonomičtěji, že jste v pronajatých prostorách, než kdybyste stavěli novou vlastní budovu. Přesto se mně zdá, že těch 60 mil. Kč nebo ještě více, které platíte jako roční nájem, je poměrně vysoká částka. A vzhledem k tomu, že v Praze jsou a budou se uvolňovat budovy, které vlastní stát, jestli by nebylo rozumné přestěhovat se do vlastní budovy, protože si myslím, že jeden z takových těch základních atributů NKÚ je nezávislost a nezávislost mj. vyplývá také z toho, že jste ve vlastní budově a nejste závislí na nějaké velké firmě, která vám pronajímá poměrně draho své prostory. Jinak zpráva i závěrečný účet, to bylo velmi zajímavé a jsem rád, že výsledky, které NKÚ má, jsou dobré. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane místopředsedo. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím a poprosím pana prezidenta, zda by mohl odpovědět na tři otázky. František Dohnal: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Zahraniční finanční prostředky. Za prvé chci říci, že zahraniční finanční prostředky nejsou jenom prostředky EU, byť tedy prostředky EU v této chvíli, resp. po vstupu do EU, jsou největší částí. Ale ze zahraničí přicházejí i další finanční prostředky. Někteří z vás jste se možná setkali s finančními prostředky, které přicházejí z evropského hospodářského prostoru, jsou to tzv. norské fondy, v ČR se objevovaly i peníze ze Světové banky apod.
30
Kontrola hospodaření s evropskými penězi, resp. s finančními prostředky, které přicházejí do ČR ze zahraničí, je v naší kompetenci. A co se týká evropských institucí, tak spolupráce je v podstatě partnerská. Na úrovni EU existuje Evropský účetní dvůr, ten má sídlo v Lucemburku, ten zodpovídá za hospodaření EU a hlavním výsledkem jeho práce je tzv. potvrzení o věrohodnosti účtů EU. To, aby takové prohlášení připravil, znamená, že si dělá svoje vlastní kontroly. Pokud se týká evropských peněz v ČR, ve chvíli, když Evropský účetní dvůr chce něco zkontrolovat u nás, vždycky dostaneme tu informaci i my. Všechny kontrolní materiály procházejí od kontrolovaných osob přes nás k Evropskému účetnímu dvoru a opačně. Ve chvíli, kdy my kontrolujeme některé záležitosti týkající se evropských peněz u nás, zase vždy výsledky této kontroly dostává k dispozici Evropský účetní dvůr. Není tam vztah žádné nadřízenosti nebo podřízenosti, pokud otázka zněla tímto způsobem. A co se týká ostatních evropských institucí, tím mám na mysli nejvyšší kontrolní úřady nebo jak se různě jmenují v zemích EU, ta situace je stejná. Pro nás jsou evropské peníze tématem častých debat, a to z toho důvodu, že ne všechny evropské kontrolní instituce se domnívají, že by měly dávat nějakou zvláštní důležitost kontrole evropských peněz. Je to řekněme otázka spíše filozoficko-politického náhledu, ale je v tom i praktické hledisko, protože evropské peníze ve vztahu ke státnímu rozpočtu dělají relativně malou položku. A jsou tady v českém státě i podstatně větší položky, které třeba podle názoru některých mých kolegů by si zasloužily mnohem detailnější a pečlivější zkoumání jakoby na úkor těch evropských peněz. Jenom pro vaši představu: Evropské peníze v této chvíli do ČR se týkají řekněme řádově desítek miliard korun, zatímco jenom Česká správa sociálního zabezpečení ročně protočí 300 mld. Kč. Z tohoto pohledu je tedy záměr, co budeme, jak často a jak hluboce kontrolovat, pochopitelný. Jenom na doplnění uvádím, že těmi zeměmi, které se málem programově odmítají zabývat evropskými penězi, jsou Francie nebo další jižní státy, jejichž kontrolní systém je z velké části zaměřen na kontrolu finančního výkaznictví. Ono to má i další technické souvislosti. Vedle toho, abych zase uvedl opačný pól, tak Velká Británie nebo Holandsko a Dánsko, jsou velmi ostře zaměřeny na kontrolu evropských peněz, zvláště z toho důvodu, že to jsou země, které jsou čistými plátci a že ve chvíli, kdy se kritizuje použití evropských peněz, tak většinou od svých vlád nebo parlamentů dostávají zpětně signál, že když už tedy připlácíme do Bruselu, tak jestli ty peníze, které se vracejí, jsou užívány správně. To je první otázka, snad tato odpověď v této chvíli stačí. Zmíním ještě zprávu, o které mluvila paní zpravodajka. Zpráva je hotová. Pokud v Senátu není, bude tady v nejbližších dnech, protože je to celé shrnutí kontrolní činnosti a popisu toho, jakými cestami, mechanismy a kolik peněz se sem dostalo z EU v prvním programovacím období. K rozpočtu úřadu a nárůstu od roku 2003. Na to nedokáži přesně odpovědět, protože roky 2003, 2004 a 2005 byly roky, kdy jsem tyto informace neměl. Na NKÚ jsem přišel v listopadu 2005, takže mohu mluvit za roky 2006 a 2007. Nárůst tam byl zhruba kolem 60 milionů korun a souvisel s nájemným. Tím se dostanu k nájmu. Částka nájmu je jedno číslo. Jestliže chceme posuzovat, kolik nás stojí nájem, a jestli je výhodný nebo ne, musíme si udělat pečlivou ekonomickou kalkulaci, kolik nás bude stát nákup, nebo úprava nebo stavba nové budovy. V našem případě šlo o stavbu nové budovy, která byla připravena do úrovně před stavebním povolením.
31
V kalkulaci chci upozornit na to, že výstavba nové budovy podle našich znalostí v roce 2006 by byla ukončena zhruba v roce 2009 a náklady včetně vybavení byly v té době odhadovány na jednu miliardu 250 miliónů korun. K tomu je potřeba srovnávat 49 milionů čistého nájmu, byť nájem s ostatními náležitostmi je trochu vyšší. Jako kritérium jsme si dali, že nájem nesmí překročit jednu patnáctinu pořizovací hodnoty. Díky rozsáhlému průzkumu trhu a vyjednávání se podařilo částku dostat na nižší úroveň. Pokud jde o státní budovy, toto všechno absolvovali moji kolegové Tešnar a před ním kolega Voleník. Vyzkoušely se všechny možné varianty. Když jsme byli těsně ve fázi před uzavřením smlouvy, stále jsme dostávali nabídky na další státní budovy, ale náklady zvláště při rekonstrukci starších objektů se šplhají do podobných výšek. Vždycky záleží na srovnání, jak to bude vypadat. Mimo ekonomických požadavků jsem zvažoval i to, co bylo řečeno, tzn. závislost a nezávislost. Dělali jsme průzkum u partnerských organizací – je to půl na půl. Někteří jsou ve státním, někteří v pronajatém. Minulý týden jsem měl možnost vidět pracoviště kolegů v Litvě a v Lotyšsku. Litva dokončila svůj objekt v roce 2005 a stávající stav je takový, že mají novou budovu a k tomu pronajímají další budovy v jiných místech města, protože se tam nevejdou. Může to souviset s tím, že se změní priority nejvyšší kontrolní instituce. V baltských zemích to vypadá trochu jinak, ale třeba Senát, vláda nebo Poslanecká sněmovna bude chtít, abychom se v mnohem větší míře věnovali speciální oblasti třeba finančního auditu, a na to budeme potřebovat desítky nových zaměstnanců. Nakonec zjistíme, že to, co se postavilo za velké peníze, nemusí už stačit. V Lotyšsku kolegové zvolili pronájem prostor, podobným systémem se postupuje i v jiných zemích s tím, že nebezpečí závislosti na soukromém subjektu, který většinou nebývá příjemcem státních dotací, je spíše teoretické, ale zvážit se to musí. Poslední věc, která byla zvažována, to je můj subjektivní povzdech. Během své předchozí praxe na radnici i na kraji jsem viděl, jakým způsobem a s jakými komplikacemi vznikají novén stavby a jak komplikované je stavbu uhlídat, zvláště v situaci, kdy nemáte specializovaný aparát. Ujišťuji vás, že na NKÚ jako ve spoustě jiných státních organizací nemáme týmy lidí, kteří se zabývají investiční výstavbou, aby byli dobrými a silnými partnery stavební nebo inženýrské firmě. Těžce bych nesl, kdybychom se při stavbě vlastního úřadu dopouštěli stejných chyb, které vytýkáme našim kontrolovaným osobám. Mám strach, že bychom se tomu nevyhnuli. I toto hrálo svou roli, ale nejdůležitějšími byla ekonomická kritéria. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane prezidente, za vaše vysvětlení. Chce se vyjádřit paní zpravodajka? Nechce. Po znělce budeme hlasovat o tom, jak bylo navrženo – vzít na vědomí zprávu. Aktuálně je přítomno 44 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23. Přistoupíme k hlasování. Kdo bere zprávu na vědomí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a také zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji, pane prezidente, děkuji, paní zpravodajko. Panu prezidentovi musím dát ještě jednou za pravdu, protože podle jednacího řádu, § 50 se na něho vztahuje bod číslo 1 – to je osoba ze zákona. Děkuji, do příštího roku napravíme. Posledním bodem je
32
Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2007 Senátní tisk 234. Zde platí správně § 50, odstavec 2 našeho jednacího řádu a musíme vyslovit souhlas s účastí generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Miloslava Vaňka na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat bez fanfáry. Zahajuji hlasování. Kdo je pro účast pana generálního ředitele, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vítám pana generálního ředitele a prosím ho, aby se ujal slova. Miloslav Vaněk: Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, v úvodním slovu budu velice stručný, protože v této zprávě jsou dost podrobně popsány všechny operace a agendy, kterými se úřad zabývá a nemá zde velký význam se jimi zabývat v úvodním slovu. Především bych chtěl zdůraznit, že prioritou našeho úřadu v současné době jsou hraniční přechody, které po Schengenu byly převedeny na náš úřad z Generálního ředitelství cel. Vláda odsouhlasila svým usnesením, že přednost na bezúplatný převod mají kraje, obce a v případě nezájmu těchto dvou institucí dochází k výběrovému řízení. My jsme velice důkladně na vašem výboru, shodou okolností jste na stejném výboru, kde probíhala zpráva NKÚ, dosti diskutovali i tzv. hospodářský výsledek, v uvozovkách, našeho úřadu. Já bych chtěl říct, že náš úřad má skutečně rozpočet cca 1,8 mld. korun, čerpání proběhlo na 91 %. Příjem do státního rozpočtu z realizace byl 1,06 mld. korun a kdybychom připočetli další převody majetku bezúplatně, které šly na kraje, na obce a na jiné instituce, v účetní hodnotě to bylo přes 2 mld. korun, čili náš rozpočet by byl tzv. hospodářským výsledkem přes 3 mld. korun, čili my si myslíme, že stát na tomto úřadě neprodělává. Chtěl bych vám jenom říct, že my dokončujeme, bych řekl, dosti sofistikovaný informační systém, který by měl zajistit registr – nebo my už máme registr našeho úřadu státního majetku. Je tam spisová služba, grafický informační systém, který obsahuje jak mapy, které znáte i z katastru, ortofotomapy a listy vlastnictví. V závěru bych vás chtěl jenom upozornit, že v závěru zprávy je i výhled, to znamená, co úřad by považoval za potřebné: aby stát získal absolutní přehled o svém nemovitém majetku. Zmíním se jenom asi o třech takových zásadních věcech. Je to především centrální registr všech soudních sporů, protože víte, že úřad má dvojroli – jedna je jako státní zástupce u soudů, a druhá je majetková část, čili teď hovořím o první části. Je to centrální registr všech soudních sporů, kde je ČR účastníkem z toho jednoho prostého důvodu, že kolikrát jedna a ta samá žaloba je podána u více soudů a soudy se s tím zbytečně zabývají. Další věc je centrální registr veškerého nemovitého majetku, to znamená všech organizačních složek a příspěvkových organizací, na který musí navazovat pasportizace, nákladovost a kompletní ekonomika. Dále navrhujeme, je to teď myslím i v procesu legislativním, aby úřad dostal možnost převzít nepotřebný majetek ostatních organizačních složek. Ne, aby organizační složka měla povinnost to předat, ale možnost, čili na nějakou dohodu s tím, že vycházíme ze zkušeností, že mnoho organizačních složek, které se permanentně nezabývají majetkem, mají určité problémy při jejich realizaci, kdežto u
33
nás, kde se tím zabýváme vlastně denně, tak by to pro nás mělo být podstatně snadnější. Toto všechno, co jsem říkal, je úřad schopen za určitých podmínek vykonávat i pro ostatní organizační složky státu a příspěvkové organizace. Přínos tohoto systému pro stát je zřejmý v tom, že nemusí nikdo budovat žádné nové informační systémy, informační systém u nás je, pouze by se rozšířil a zajistil přístup ostatním organizačním složkám. Na závěr chci jenom říct, že úřad zrealizoval za minulý rok 46 tisíc nemovitostí a nabyl 39 tisíc nemovitostí, čili úbytek je pouhých 7 tisíc. Když byste se podivovali, co je těch 39 tis., je v tom propadnutí majetku státu, rozhodnutí soudu, jsou v tom odúmrtě, kterých je – to mě až samotného překvapilo – přes 2 tisíce, pak jsou tam pozemkové úpravy, bytové domy, družstva, kde se stávají vlastníky jednotliví uživatelé bytů, a tím pádem se i parceluje, třeba pod panelákem všechny pozemky. Já si myslím, že nemá cenu dál tady vypravovat, ostatní je samozřejmě ve zprávě. Chtěl bych se akorát možná ještě zmínit trochu o katastru. Kdo s ním přichází do styku, ví, že je tam spousta majetku, který je stále ještě zapsán na městské národní výbory, na okresní národní výbory, na zrušené státní podniky, je tam hodně neznámých vlastníků, čili myslím si, že je potřeba toto řešit a samozřejmě úřad ve své kompetenci toto řeší. Všechno, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane generální řediteli. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako tisk 234/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Igor Petrov, který je omluven, a zároveň omlouvám ještě kolegu Koukala dodatečně. Kolegu Petrova zastoupí předseda výboru senátor Ivan Adamec, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Ivan Adamec: Děkuji za slovo. Vážený pane řediteli, vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se pokusím být také stručný a pokusím se zastoupit kolegu Igora Petrova. Úvodem mi dovolte říci, že zpráva je podrobná, přesná a je do detailu propracovaná. To úvodem. To, co zde zmínil pan ředitel ohledně rozpravy na schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, mohu jenom potvrdit. Diskutovalo se o ekonomice, diskutovalo se o vztahu samospráv vůči tomuto úřadu, i problematice, která s tím souvisí, diskutovalo se o délce identifikace majetku, o problémech s digitalizací na katastrálních úřadech, zmiňovali jsme i majetek oněch opuštěných přechodů státních hranic, nicméně takovým výsledkem jednání byla otázka, jak dál s tímto úřadem, kam by tento úřad měl směřovat do budoucna, jaké perspektivy ve správě státního majetku a činnostech by měl dále vykonávat. Také jsme porovnávali, jak to funguje v zahraničí. Ve státech EU jsou dva trendy. Jeden trend je, víceméně správa se posunuje do komerční sféry. Druhý trend, třeba jako je ve Velké Británii, tam je to přísně státní instituce, samozřejmě se všemi problémy, instituce, která spravuje státní majetek. Já pořád osobně vnímám trošku tento úřad, ale teď opravdu velmi mě berte rezervovaně, jako pozůstatek okresních úřadů, kdy převzal i část jejich funkcí, samozřejmě nabalily se funkce a skutečně je potřeba říci, a musí to říci vláda, politici, jak dál s tímto úřadem naložit do budoucna, aby efektivita úřadu byla ještě vyšší, než je doposud.
34
Co se týká usnesení, tak mi dovolte, abych vás s ním seznámil. Je to 263. usnesení našeho výboru z 26. schůze konané dne 28. května 2008. Po úvodním slově předkladatele Ing. Miloslava Vaňka, generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, po zpravodajské zprávě senátora Igora Petrova a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2007, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu kolegu senátora Igora Petrova, kterého dneska zastupuji, a pověřuje mne předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost, a jsem vám k dispozici v rozpravě. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se u stolku zpravodajů. Otevírám tímto rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji briskně končím. Není k čemu se vyjadřovat, naposledy spustím fanfáru, aby nás bylo dost. Aktuálně je přítomno 41 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 21. To je dostatečné. Zahajuji hlasování. Kdo je pro vzetí na vědomí, tlačítko ano a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko ne a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu generálnímu řediteli i zpravodaji. A prosím vás, než se rozeběhnete, přerušuji tímto schůzi, neboť byl dnešní schválený pořad vyčerpán, a sejdeme se příští středu. Důležitá je hodina: 14.30. Hezkou cestu! (Jednání přerušeno v 18.22 hodin.)
35
(2. den schůze – 16. července 2008)
(Jednání zahájeno ve 14.38 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte mi, abych s malým zpožděním zahájil pokračování 15. schůze Senátu. Nejprve vás seznámím s omluvami. Omlouvají se senátoři a senátorky Luděk Sefzig, Eduard Matykiewicz, Václav Koukal, Karel Tejnora, Tomáš Töpfer, Jiří Čunek, Otakar Veřovský, Josef Zoser, Božena Sekaninová, Tomáš Grulich, Zdeněk Janalík a Jiří Lajtoch. Prosím, zaevidujte se, náhradní karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu. V úvodu mi dovolte vás seznámit s návrhem na změnu pořadu, který včera projednal Organizační výbor. Pokračování pořadu 15. schůze máte na lavicích. 1) Je potřeba, pokud se rozhodneme, doplnit na pořad 15. schůze body a) senátní tisk č. K 101/06 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Evropské agentury – cesta vpřed – a projednat jej po senátním tisku č. 188, b) senátní tisk č. N 107/J06 – Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky … atd. a projednat tento bod po senátním tisku č. 281, 2) projednat body: a) senátní tisk č. 284 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů – ve čtvrtek 17. července 2008 jako šestý bod jednání, b) senátní tisk č. 281 – známý návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání … atd. – projednat ve čtvrtek 17. července 2008 jako první bod po 11.30 hod., c) senátní tisk č. 288 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále senátní tisk č. 289 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů – projednat ve čtvrtek 17. července 2008 jako šestý a sedmý bod, d) senátní tisk č. 296 – Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů (stykový zákon) a senátní tisk č. 297 – Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů – projednat v pátek 18. července 2008 jako pátý a šestý bod. Ptám se, kdo další má návrh na změnu pořadu, prosil bych elektronicky se hlásit. Hlásí se pan senátor Richard Sequens. Prosím. Senátor Richard Sequens: Vážený pane předsedo, milé dámy, vážení pánové, chtěl bych navrhnout doplnění programu, a to o senátní tisk č. K 106/06 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropská unie jako globální partner pro rozvoj,
36
jak urychlit pokrok směrem k dosaženým rozvojovým cílům tisíciletí, a to na čtvrtek 17. července 2008 jako sedmý bod jednání. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Omlouvám se vám, pane kolego, asi jste mě neposlouchal, ale na čtvrtek už jsem navrhoval jako šestý a sedmý bod tisky č. 288 a č. 289. Zkuste přemýšlet o jiném přečíslování. Senátor Richard Sequens: No, tak asi jako osmý bod jednání. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: A vy to chcete jako dopolední jednání nebo odpolední jednání? Senátor Richard Sequens: Jako dopolední jednání. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jako dopolední. Tak, to je upřesnění. V tom případě o tom můžeme hlasovat. Senátor Richard Sequens: Děkuji za laskavost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Je to tisk č. K 106/06. Senátor Richard Sequens: Ano. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Kdo se hlásí jako další? Nikdo další se nehlásí, končím tedy rozpravu. Navrhuji, abychom hlasovali nejprve o návrhu kolegy Sequense zařadit tisk č. K 106/06 na čtvrtek dopoledne jako sedmý bod a následně abychom hlasovali o bloku návrhů, tak jak přišly z Organizačního výboru. Budeme hlasovat o návrhu kolegy Sequense. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 12 ukončeno. Registrováno 66, kvorum 34, pro 48, proti nikdo. Návrh byl schválen. A nyní budeme hlasovat o bloku návrhů, které přišly z Organizačního výboru. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 13 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o celém změněném programu tak, jak máme předběžně schváleno, o jednotlivých částech. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 14 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34, pro 64, proti nikdo. Návrh byl schválen. Můžeme přistoupit k projednávání prvního bodu, a tím bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Římský statut Mezinárodního trestního soudu
37
Senátní tisk č. 188 a uvede ho ministr zahraničních věcí Schwarzenberg, zároveň senátor, kterého vítám. Máte slovo, pane ministře. Mikrofon je váš. Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedo, slovutný Senáte. Předkládám návrh vlády na ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu spolu s ministrem spravedlnosti, který bohužel na poslední okamžik se omluvil. V roce 1998 na diplomatické konferenci v Římě přijala Česká republika společně s dalšími 119 státy text zakládající smlouvy ustavující Mezinárodní trestní soud. V dubnu 1999, je to skoro deset let, Česká republika tuto smlouvu podepsala, doposud však nerozhodla, zda se chce stát smluvní stranou. S ohledem na skutečnost, že již uplynulo devět let od podpisu této smlouvy a s ohledem na důležitost, kterou v této smlouvě bude mít během našeho předsednictví v EU, je politicky stěží udržitelné nemít jasné a legitimní stanovisko k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Rád bych zdůraznil, že Mezinárodní trestní soud vznikl na základě snahy většiny států mezinárodního společenství zajistit, aby nikdo neunikl odpovědnosti za nejzávažnější zločiny, tedy zločiny válečné, zločiny proti lidskosti a zločin genocidy. Je třeba rovněž zdůraznit, že Římský statut byl vytvořen jako účinný nástroj s tím, že právo v něm zakotvené vychází z ustálených hodnot evropského myšlení. Měl by tedy být i preventivním nástrojem demokratických států, jak ovlivňovat nedemokratické režimy a předcházet páchání takovýchto zločinů. Proto by i ČR, jako jeden z posledních evropských států, měla být členem této mezinárodní instituce, aby měla možnost chránit a prosazovat základní lidské hodnoty. Zřízením Mezinárodního trestního soudu vybudovaly smluvní státy systém založený na dvou pilířích. Soud samotný tvoří justiční pilíř. Pilíř prosazování práva však přísluší státům samotným. To znamená, že při prosazování svých rozhodnutí je soud závislý na spolupráci smluvních stran, a z tohoto důvodu ratifikace Českou republikou přispěje rovněž k zefektivnění činnosti celého soudu. K právní stránce ratifikace konstatuji, že v minulosti ratifikační postup narazil na nevůli zákonodárců přijmout přímé změny ústavy a listiny v oblasti imunit ústavních činitelů, amnestie a zákazu nutit občany k opuštění vlasti, které byly podle názoru expertní komise z roku 2000 před ratifikací nutné. Některé závěry této komise v průběhu doby Ústavní soud vyvrátil. Nesporným faktem, o kterém nemůže rozhodnout ani Ústavní soud, je, že vláda danou smlouvu kvalifikovala jako smlouvu, kterou se přenášejí pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní instituci ve smyslu článku 10a ústavy, a proto bude schvalována v Parlamentu ústavní většinou. Závěr vlády, že tímto postupem se jednoznačně odstraní pochybnosti o souladu Římského statutu a ústavou a listinou, byl potvrzen stálou komisí Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury i předními odborníky na ústavní a mezinárodní právo. Jen pro úplnost dodávám, že zahraniční výbory obou komor Parlamentu jasně doporučily ratifikaci. Je samozřejmé, jako všude na světě, kdo zná právo, zná judikáty, i zde existují různé právní názory, to je pravda. Nicméně toto je převažující názor. Dnes tu však před vámi nestojím, abych obhajoval smysluplnost mezinárodního trestního soudnictví. Dnes tu stojím, abych jménem vlády navrhl, aby Česká republika dostála své odpovědnosti a po 9 letech otálení konečně zaujala jasné stanovisko k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Nezvratným a základním faktem zůstává, že Česká republika podepsala Římský statut Mezinárodního trestního soudu
38
v dubnu 1999. Právě zítra si připomeneme desáté výročí sjednání této smlouvy. V současnosti má soud 106 smluvních stran a řeší případy ze 4 afrických zemí. Mezinárodní trestní soud je podporován Organizací spojených národů a zejména Evropskou unií. Česká republika je jediným státem Evropské unie, který Římský statut neratifikoval. Pozice vlády je následující: Současný nejasný postoj České republiky k Mezinárodnímu trestnímu soudu snižuje důvěryhodnost České republiky jako státu prosazujícího ochranu lidských práv ve světě. Tento postoj rovněž značně snižuje důvěryhodnost aktivit Evropské unie ve vztahu k Mezinárodnímu trestnímu soudu a přináší značné komplikace zejména v přípravě našeho předsednictví v Radě Evropské unie. Vláda nepředpokládá aktivaci soudu ve vztahu k našim občanům, protože soud jedná, teprve když stát není schopen nebo ochoten tyto zločiny stíhat sám. Vláda prosazuje postoj, že Mezinárodní trestní soud má být účinný mezinárodně právní nástroj demokratických právních států k zajištění potrestání pachatelů, kteří dosud mohli v některých případech využívat vědomých mezer ve vnitrostátním právu nedemokratických a států, které mají řekněme značně pokřivený vztah k právu k dosažení beztrestnosti za tyto zločiny. Jsme si vědomi problematických aspektů této mezinárodní smlouvy, např. že tři ze stálých členů Rady bezpečnosti – USA, Rusko a Čína – nejsou jejími smluvními stranami. To však neznamená, že se nikdy jeho smluvní stranou nestanou a že soud je proto nefunkční. Mezi strany Římského statutu vstoupily jak Německo, tak Japonsko, tedy velmoci, jejichž čelní představitelé byli před více než 60 lety za tyto zločiny spáchané v průběhu 2. světové války souzeni právě soudy mezinárodními. Smluvními stranami soudu jsou přední naši spojenci v současných bojových operacích – Velká Británie, Kanada, Austrálie, Francie, Polsko. Tedy státy, které velmi bedlivě pečují o svoji svrchovanost. To je důvod, proč by Česká republika neměla členství odmítat. Na závěr mi dovolte, abych vás touto cestou požádal o provedení technické změny v návrhu usnesení. Prosím o vypuštění celé části, která stanoví, že Senát souhlasí s tím, aby Česká republika při uložení ratifikační listiny k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu učinila uvedená prohlášení. Ve smyslu mezinárodního práva prohlášení nejsou součástí smluvního textu a tudíž k jejich provedení Českou republikou není třeba souhlasu Parlamentu České republiky. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Mám přihlášeno číslo 04 – vláda. To znamená pan ministr Svoboda. Jako ministr má právo kdykoli se mu zachce, takže máte slovo, pane ministře. Ministr vlády ČR, předseda Legislativní rady vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Je to neobvyklé, že přichází ministr, aby podpořil ještě svého kolegu ministra proto, abychom vyslovili souhlas s ratifikací tohoto Římského statutu. Považuji to za mimořádně důležité, a proto volím tuto trochu netradiční formu, abych vás oslovil a řekl ty základní argumenty, proč máme bez váhání toto učinit. Tím, že po válce vznikl tribunál v Norimberku, Tokiu a potom po genocidě ve Rwandě a válce v Jugoslávii vznikaly ad hoc tribunály, řeklo mezinárodní společenství to, co cítíme všichni. Že ti, kteří páchají genocidu, zločiny proti lidskosti,
39
válečné zločiny a agresi, musí být potrestáni. Problém je ale v tom, že kritici tohoto řešení právem poukazovali na to, že tyto tribunály byly vždycky pojímány jako akty vítězů vůči poraženým a tím jakoby se snižovala legitimita těchto soudních instancí. Proto je správné, že tu vzniká instance nezávislá, trvalá, která do budoucna definuje, o které trestné činy jde. A jde o ty nejzávažnější trestné činy – genocida, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a agrese. V Senátu se zrodil návrh, že by tento statut – tento Římský statut měl přezkoumat Ústavní soud. Já řeknu můj názor, že to je zbytečné, že to nemá smysl, neboť jde o smlouvu, která bude schválena podle článku 10a ústavy a Ústavní soud může zkoumat pouze tuto otázku z hlediska neměnných principů demokratického právního státu. Nemá jiná kritéria, podle kterých může tento Římský statut posoudit a podle mého názoru tento Římský statut právní stát posiluje, nikoli oslabuje. Protože vy víte, co to je definice právního státu. Není to, co se žertem říkalo, že právní stát je tam, kde se dobře daří právníkům. Právní stát je stát, kde nejen stát přijímá normy a nutí obyvatele, aby dodržovali normy, ale právní stát je stát, kde stát respektuje své zákony a chová se podle nich, a kde také stát respektuje mezinárodní závazky. Závazkem, který vyplývá z mezinárodního práva, je mimo jiné stíhat agresi. Je to mezinárodní závazek, který máme, nemůžeme mu uniknout. Toto je nástroj, který k tomu můžeme učinit. Kladu proto otázku: Koho chceme naším negativním postojem chránit? České občany? Českého občana, pachatele genocidy, nebo českého občana – pachatele zločinů proti lidskosti, nebo českého občana – pachatele válečných zločinů, nebo českého občana – pachatele agrese? Koho chceme chránit? Věříme v naší justici, že kdyby se stalo, že někdo z našich občanů spáchá takto závazný trestný čin, odsoudíme ho sami, protože máme funkční justici a nepotřebujeme mít obavu, že bychom tohoto člověka vydávali. Pokud pochybujeme sami o sobě, že bychom nebyli schopni takového občana postavit před soud sami, potom je naopak správné, aby existovala mezinárodní instituce, která si toho člověka vyžádá. Ještě je tady jeden omyl. Nežijme v iluzi, že když nebudeme ratifikovat, že se tomu vyhneme. Římský statut říká jasně: Pokud Rada bezpečnosti dojde k závěru, že došlo k některému z těchto aktů, může být vydán i občan smluvního státu, který nepodepsal a neratifikoval tento statut. V krajním případě se tomu stejně nevyhneme. Říkám to proto, že jsem byl v Súdánu, byl jsem v Darfuru, viděl jsem zblízka, co to je, když se páchá zvěrstvo proti lidem. Podle mne Česká republika jako právní stát, který se hlásí k lidským právům, má této instituci říci ano, protože jsme jediní. Je zajímavé, že se k nám nikdo nepřidává, maximálně někteří mohou kroutit hlavou. Proto naléhavě prosím, abychom tento zájem státu povýšili na první místo, abychom řekli tomuto statutu ano. I my, co jsme nespokojeni, že byly odsouzeny zločiny komunismu, i my, kteří chceme, aby všechny zločiny byly potrestány, máme říci této instituci ano. Děkuji vám za možnost, že jsem vás mohl oslovit a naléhavě prosím, abychom toto téma vzali vážně a řekli ano, pomůžeme ČR, pomůžeme vládě, pomůžeme naší autoritě. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Má usnesení jako tisk č. 188/2. Zpravodajem je pan senátor Rostislav Slavotínek. Následně návrh projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, která má stanovisko jako tisk č. 188/3. Zpravodajkou je senátorka Jiřina Rippelová. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení,
40
které máme jako tisk č. 188/1. Zpravodajem je pan senátor Ladislav Macák, který má slovo. Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, nemám co dodat, protože oba páni ministři řekli to podstatné a pod to se také mohli podepsat. Jsem ale zpravodajem za ústavně-právní výbor. Dodám, že zítra bude 10. výročí podpisu, Římský statut byl podepsán 17. 7. 1998 a ve skutečnosti funguje od r. 2003, tzn. dalších pět let. Dodám ještě, že tento statut je vypověditelný. Ti, co jsou pesimisté – lze to vypovědět a primát má naše české právo před tímto tribunálem. Dovolte, abych přečetl usnesení č. 64 z 20. schůze ústavně-právního výboru, která se konala 16. dubna letošního roku. Na této schůzi po rozpravě ústavně-právní výbor přijal usnesení: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR odročit projednání vládního návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Římský statut mezinárodního trestního soudu, 2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Macáka. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Slovo má pan senátor Rostislav Slavotínek jako zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Senátor Rostislav Slavotínek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, všechny důležité věci zde byly řečeny. Přesto se pokusím některé zopakovat a některé doplnit, protože to považuji za mimořádně důležité. Jaký je stav projednávání v Poslanecké sněmovně? Tento vládní návrh je veden jako tisk č. 423. V Poslanecké sněmovně proběhl 1. čtením 6. 5. letošního roku a byl přidělen k projednání zahraničnímu výboru a ústavně-právnímu výboru s tím, že byla prodloužena lhůta pro projednávání. Zahraniční výbor PS tisk projednal 24. 6. a přijal usnesení, které doporučuje PS souhlasit s ratifikací. Předpokládám, že všichni víme, o čem v tomto vládním návrhu jde. Připomenu jen to, co považuji za důležité – že byl přijat a otevřen k podpisu v Římě 17. 7. 1998. Tehdejší představitelé ČR patřili k aktivním a iniciativním státům, které formulovaly znění Římského statutu. ČR připojila svůj podpis 13. 4. 1999. Vzhledem k závažnosti tohoto dokumentu obecně bylo požadováno, aby pro vstup v platnost Římského statutu ratifikovalo dokument nejméně 60 států, což je neobvykle vysoký požadavek. V současnosti ratifikovalo Římský statut 106 států, s výjimkou ČR také všechny státy EU. Chybí ratifikace tří stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Můžeme se jen domýšlet, proč jsou to USA – důvodem může být Irák, Rusko – tam se můžeme dohadovat o souvislostech s Čečenskem a Čína – tam je to zřetelné, záležitost Tibetu, Tchaj-wanu apod. Z členů Severoatlantické aliance neratifikovalo kromě USA a ČR už jen Turecko, všechny ostatní členské státy ratifikovaly. Nemá smysl hovořit o organizaci Mezinárodního trestního soudu. Připomenu jen, že je postaven na demokratických principech. Každá strana má jeden hlas.
41
Toto shromáždění členských států volí 18 soudců, kteří mají omezenou působnost, co se týče svého funkčního období i pravomocí. V současné době Mezinárodní trestní soud řeší zločiny podle mezinárodního práva spáchané v Ugandě, v demokratické republice Kongo, v Súdánu a ve Středoafrické republice. Proč si myslím, že je vrcholně žádoucí, aby ČR ratifikovala? Už jsem se zmínil, že ve fázi tvorby zásad a formulací Římského statutu jsme byli nejaktivnějšími zeměmi. Naši zástupci prosazovali spolu s několika dalšími státy vytvoření silného soudu s automatickou jurisdikcí, nezávislým žalobcem, tedy takový statut, jaký byl nakonec vytvořen. Současná vláda zastává názor, že by mělo k ratifikaci dojít, abychom byli smluvní stranou také proto, že vzhledem k trvalé a aktivní podpoře ze strany EU by mohly nastat komplikace v době našeho předsednictví, protože se předpokládá v té době jednání o zpřesnění některých věcí v oblasti působnosti Mezinárodního trestního soudu, např. definice zločinů agrese. Závazky, které budou vyplývat pro nás z Římského statutu, jsou v souladu s vnitrostátním právem České republiky. Česká republika je schopna stíhat všechny zločiny ve statutu uvedené a proto by pravomoc soudu vůči našim občanům nastoupila teoreticky pouze v případě, že by takové stíhání vyloučil například nějaký rozvrat demokratického právního státu a podobně. Připravovaný trestní zákoník se vyrovnává adekvátně a systematicky s katalogem zločinů zakotvených ve statutu. Rovněž v trestním řádu je dostatečně upravena odezva na spolupráci s mezinárodními trestními soudy. Z členství pro nás vyplývá povinnost podílet se na financování mezinárodního trestního soudu a jeho orgánů, výše tohoto příspěvku je odhadnuta v roční výši cca 396 tisíc eur, což je při současném kurzu necelých 10 milionů korun z rozpočtu MZV. Jak už se o tom zmínil pan ministr Schwarzenberg, současně s ratifikací Římského statutu budou z naší strany připojena prohlášení, která ale nejsou součástí našeho usnesení. Přečtu už jen usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, usnesení č. 146 z 27. schůze, která se konala 16. dubna. Upozorňuji, že toto usnesení bylo přijato jednomyslně. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, slovo má zpravodajka Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury senátorka Jiřina Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury se tematikou mezinárodního trestního soudu zabývala několikrát. A to jak po stránce meritorní, tak i z hlediska způsobu ratifikace. Na svém posledním jednání, které se uskutečnilo 17. dubna, jsme se zabývali pouze otázkou posouzení kvalifikace Římského statutu mezinárodního trestního soudu a jeho vztahu k ústavnímu pořádku. Římský statut totiž prolamuje vnitrostátní imunity při spáchání zločinů genocida, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Střetává se s ústavní pravomocí prezidenta republiky udílet za tyto činy milost a vyhlašovat amnestii a v gramatické rovině může být shledán v tenzi rovněž s právem občana nebýt nucen k opuštění vlasti. Jde tak v zásadě o to, jsou-li tyto styčné plochy překážkou ratifikace Římského
42
statutu bez změny ústavního pořádku či naopak je tato změna zbytečná, nebo dokonce nežádoucí. Na základě dostupných názorů lze však konstatovat – a komise konstatuje – následující: Za prvé, lze se ztotožnit s vládou v její kvalifikaci Římského statutu jako mezinárodní smlouvy podle článku 10a) Ústavy, to je smlouvy přenášející některé pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci, jíž by mohl být právě Mezinárodní trestní soud. Tento soud získává pravomoc stíhat zločiny definované v Římském statutu občany ČR, pokud by takové zločiny nestíhaly orgány České republiky. Je třeba však upozornit, že tento pohled má kvalifikaci Římského statutu, není bezvýhradně obecně sdílený. A za druhé mezinárodní smlouvy podle článku 10a) Ústavy jsou způsobilé proměnit ústavní pořádek tím, že jej otevřou působení pravidel vnější entity, na kterou byly přeneseny některé pravomoci orgánů ČR. Rozsah a intenzita tohoto působení se liší podle jednotlivých smluv, resp. podle povahy mezinárodních organizací a institucí. Například stupněm integrace, svébytným řádem právních pravidel, garancí základních lidských práv apod. Limitem jsou podstatné náležitosti demokratického právního státu a základní atributy České republiky jako svrchovaného, jednotného a demokratického právního státu založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana. A pokud by takový účinek předmětné mezinárodní smlouvy mít neměly, je třeba zvažovat, proč podléhají proceduře obdobné přijímání ústavních zákonů. Postup navržený vládou nejspíše není jediný možný, ale rozhodně možný je. Šetří povahu vztahů nastolených tzv. euronovelou Ústavy, je způsobilý dosáhnout sledovaného cíle, tj. efektivní aplikace Římského statutu. Má oporu v literatuře a navazuje na názory vyslovené na konto mezinárodních smluv podle článku 10a) Ústavy Ústavním soudem. Pokud by přesto o správnosti zvoleného postupu existovaly pochybnosti, bylo by nejspíše možné odstranit je předběžnou kontrolou ústavnosti Římského statutu Ústavním soudem. Tolik stanovisko Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně a otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se paní senátorka Alena Gajdůšková. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, paní senátorky, pánové senátoři, budu stručná. Mám na srdci pouze dvě věci. Za prvé. Poděkování panu ministrovi za předložení Římského statutu Mezinárodního trestního soudu k vyslovení souhlasu s ratifikací. A chci také vyjádřit podporu vyslovení souhlasu s ratifikací jménem klubu sociální demokracie. Panu ministrovi patří poděkování za to, že se snaží proklamace ČR o podpoře lidských práv ve světě přetavit ve skutek. Přihlášením se k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu, který je významným nástrojem mezinárodního společenství k bránění válečným zločinům, zločinům proti lidskosti a genocidě, Česká republika skutečně mění slova v činy. Stane se tak důvěryhodnější v prosazování ochrany lidských práv českou diplomacií. Je příhodné, že se tak děje v předvečer 10. výročí podpisu Římského statutu. K tomu musím a chci za ČSSD zdůraznit – sociální demokracie se snažila o ratifikaci Římského statutu již v roce 2000 a následně v roce 2001. Pokaždé snaha ztroskotala na nevůli tehdejší opozice. V roce 2002 byla přijata euronovela Ústavy. Nový článek
43
10a) Ústavy, která měla otevřít cestu k ratifikaci statutu. Ovšem ani poté nebyla nalezena ústavní většina pro vydání souhlasu. I my zde, jak zaznělo od zpravodaje, máme návrh na odložení vydání souhlasu, který byl prohlasován hlasy ODS. To je naprosto nepochopitelný postup v zemi, která se hlásí k základním a principiálním hodnotám západního světa jako je humanita a dodržování lidských práv. A jak už o tom bylo hovořeno, lidská práva jsou vlajkovou lodí české diplomacie na mezinárodní scéně. Znovu opakuji, že v pravomoci Mezinárodního trestního soudu je stíhat a soudit pachatele genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, a to navíc za podmínky, že tak nečiní stát v jejich příslušnosti. O koho tedy a o co se bojí ti, kteří brání ČR přijmout tento nástroj mezinárodního společenství proti zločinům, které by v 21. století měly být naprosto nemyslitelné? Opravdu chceme, aby se Česká republika v rámci Evropy stala útočištěm lidí jako je Jean – Pierre Bemba. Tento člověk je obžalovaný ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů ve Středoafrické republice. 24. května t. r. byl zadržen v Belgii a předán Mezinárodnímu trestnímu soudu. V případě, že by byl v České republice, bylo by velmi obtížné, pokud vůbec ne nemožné, ho spravedlnosti vydat. Je třeba zmínit ještě jeden aspekt. V roce 2009, tedy v příštím roce, tedy v období předsednictví ČR Evropské unii, proběhne významná konference, která má za úkol definovat trestný čin agrese. Pokud nebudeme smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, ani jako předsednická země nebudeme moci proces ovlivnit a svou úlohu moderátora této konference budeme muset předat jiné zemi. Vážené kolegyně, kolegové, je to vaše rozhodnutí, a teď se obracím na kolegy z ODS. Je vaše rozhodnutí, zda Římský statut Mezinárodního trestního soudu bude ČR ratifikovat. Zda se tedy přihlásíme k hodnotám humanity a lidských práv. Klub sociální demokracie pro udělení souhlasu hlasovat bude. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má první místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně, páni kolegové, všichni to už víme, že jsme jediným členským státem EU, který Římský statut dosud neratifikoval. A všichni snad také vědí, že v celé Evropě stojíme v jakémsi hrdém vzdoru vůči trestnímu tribunálu, už jen po boku Ruské federace, Moldávie a Běloruska. Nemá tedy smysl to opakovat, nemá smysl to zesměšňovat, protože – zdá se mi – na některé z nás to vůbec nepůsobí jako něco, co náš postoj problematizuje jako varování, ale naopak jako povzbuzení, utvrzení. Jako kdyby si ti někteří z nás říkali – ano, vskutku my jediní vidíme, co jiní nevidí, my jediní předjímáme rizika, která všichni ostatní slepě či nezodpovědně přehlížejí. Zde stojíme a nemůžeme jinak, my poslední vidoucí, a nebo my první vidoucí, my poslední prozíraví. Na minulé schůzi jsem se na vysvětlení této naší výjimečné prohlédavosti zeptal tohoto váženého sboru v souvislosti s nedůvěřivým postojem některých z nás k Lisabonské smlouvě. Mimochodem smlouvu od té doby schválila Sněmovna lordů ve Velké Británii, včera pak španělské Cortes, tj. parlament. Parlament země, která prošla peklem dlouhé občanské války, diktatury a pak se překvapivě rychle a úspěšně dokázala navrátit k demokratickým a ekonomickým standardům.
44
Odpůrcům Lisabonské smlouvy to ale asi nic neříká. Možná, že je to naopak utvrzuje v pocitu výlučnosti. Tím spíš, že i britští lordové nechápou, jsme my jediní vidoucí mezi slepci, jediní moudří mezi pošetilými. Tehdy mně na moji otázku odpověděl kolega Luděk Sefzig. Velmi rozvážně pravil, že to souvisí s naší národní povahou, pro kterou je charakteristické opatrnictví nebo opatrnost. Tak to řekl, že jsme byli vždycky křižovatkou Evropy, a proto jsme možná trochu citlivější než jiné země. Potvrdil mně jinými slovy moji domněnku, že jde o dlouhodobý postoj, pro který se inspirujeme z našich dějin. Někteří by šli nejspíše dál, než rozvážný kolega. Já se těmto jejich pocitům výlučnosti, osamocenosti, pocitům hrozící zrady a spiknutí mocných všude kolem pocházejících z toho, že nám nikdo nerozumí a tím spíše, že máme pravdu, já se tomu všemu nechci vysmívat, nechci nad tím nevěřícně kroutit hlavou, či se ironicky pošklebovat. Myslím si zcela vážně, že procházíme pořád ještě jakousi pubertou na cestě k dospělosti. K dospělosti moderního národa, k dospělosti demokratického právního státu. Puberta není, jak všichni rodičové mezi námi vědí, vůbec nic k smíchu. Je to smrtelně vážná věc, je to opravdové bolestné drama na cestě ke zralé individualitě, takže varovná bývá naopak absence pubertálních projevů, nikoli jejich výbuchy. Projevují se návaly sebepodceňování a trudnomyslnosti, pocity nepochopení a ublíženosti vystřídávané pocity euforie, skvělosti, výlučnosti, zkrátka přehnaného sebevědomí. Vidím za vší tou skepsí a podezíráním právě nedostatek klidné, zdravé sebedůvěry. Bezděčně si projevy nedůvěry dodáváme pocit důležitosti, který nám zřejmě jinak chybí. Jsme nepochybně schopný národ, měli jsme tolikrát smůlu, ale na druhé straně, málo platné, nemáme za sebou ve srovnání s jinými bůhví jak heroické dějiny. Svět nás zkrátka nebere tak vážně, jak bychom si přáli, jak bychom si, myslí si asi někteří z nás, zasloužili. Tak se proti němu bouříme, teď, když nás to zatím nic nestojí, když je to vlastně bez rizika. Dřív jsme se tak nebouřili a možná právě to nás pohání, abychom dnes dělali zlobivé, vzdorné dítě. Pocity výjimečnosti, výlučnosti, někdy furiantství se v našich dějinách objevuje několikrát. V osmašedesátém si mnozí mysleli, že jsme doslova pupkem světa, že úspěšně vyřešíme problém, který nikdo nikdy nevyřešil. O 21 let později se rychle ujalo sebelichotivé zjištění – co trvalo Polákům deset let, Maďarům deset měsíců, to my jsme zmákli za deset dní. Bylo to směšně nafoukané, i když snad pochopitelné vyrovnání komplexů z toho, že jsme – kromě nešťastných Rumunů – vyšli do ulic jako úplně poslední. Na počátku devadesátých let se ochotně ujímalo přesvědčení, že se stáváme ekonomickým tygrem postkomunistické Evropy, že naše transformace je jedinečná, nejúspěšnější, nejrychlejší. Pocit výlučnosti a premiantství nás zkrátka přepadají příliš často. Zřejmě častěji, než jiné národy. My si tím zřejmě hojíme nezhojené rány, dodáváme si sebevědomí, kterým neoplýváme. Za siláctvím však bývá často pocit méněcennosti, pochopitelně nepříznivý. Myslím si, že tak je to i s ICC – Mezinárodním trestním soudem. My jediní vidíme, co jiní nevidí, protože my jsme prošli tak krutými, nespravedlivými dějinami, takovým utrpením, tolikrát jsme byli oklamáni a všemi zrazeni, že nás to zkrátka vybavilo zvýšenou citlivostí, jak by možná opět řekl kolega Sefzig. My jen tak někomu nenaletíme, i kdyby celý svět naletěl. Když ICC neratifikuje Izrael, země celá desetiletí a národ celá tisíciletí skutečně bojující o holý život, o samu státní a národní existenci, a používá podle toho občas i krajní prostředky, chápu, že se mu do ratifikace nechce.
45
Kdekdo by si na jejich bojovnících a velitelích a politicích rád zchladil žáhu. V našem případě mi skepse vůči tribunálu připadá málo věrohodná, přepjatá, řeknu to, poněkud namyšlená. Trochu skromnosti, smyslu pro humor a sebeironii by nám slušel. Ta skepse je nejcennější, kterou umím uplatnit sám na sebe. Jsem opravdově hrdý na to, že naše zahraniční politika je už téměř 20 let pří nejmenším v jedné věci pevná a kontinuální. Totiž v podpoře lidí na celém světě pronásledovaných diktátorskými režimy. Velmi v tomto smyslu oceňuji i tuto vládu, protože to vůbec není snadná pozice – viz krátkozrace pragmatické až cynické postoje mnoha států Evropské unie vůči režimu na Kubě. Tato naše podpora se však týká až důsledků působení diktátorských režimů. Je to podpora, která přichází dodatečně. ICC je prvním pokusem v lidských dějinách, ostatně již fungujícím pokusem, o preventivní politiku vůči nejhrubším porušením lidských práv. Je logickým dovršením myšlenky a praxe Norimberského a Tokijského soudu, který ovšem musel pracovat se spornou retroaktivitou. Tentokrát jde o prevenci, řekl bych už dnes, že o účinnou prevenci. Už dopředu svět, resp. signatáře Římského statutu varuje: tyto a tyto nejzávažnější trestné činy budeme trestat, pokud nebudou potrestány v zemi pachatelů. A pachatele najdeme kdekoli na světě. Nikdo už neunikne, jako po stovkách, možná po tisících unikali nacističtí zločinci po poslední světové válce, především do autoritářských režimů Jižní Ameriky. Buďme dnes důslední a potvrďme, že to se solidaritou s nešťastnými lidmi trpícími pod diktaturami myslíme opravdu vážně. To bych chápal jako přiměřenou lekci, poučení i z našich dějin. Prosím pěkně, zvažme všechno ještě jednou a dejme už dnes souhlas s ratifikací Římského statutu. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan ministr Jiří Pospíšil, který se přihlásil, a potom vystoupí, s omluvou senátorka Jiřina Rippelová. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych za spolupředkladatele řekl několik věc z pohledu ministerstva spravedlnosti. Já se k samotnému obsahu návrhu již nechci vyjadřovat, to zde bylo dostatečně zdůvodněno panem ministrem zahraničních věcí, a proto mi dovolte pouze to, co jaksi má právní dimensi a co zkoumalo ministerstvo spravedlnosti. Za prvé je třeba říci, že my jsme zkoumali nebo odpovídáme za to, že v případě, že bude Mezinárodní trestní soud, resp. Římský statut, který jej upravuje, přijat a bude součástí českého právního řádu tato mezinárodní smlouva, tak bude v souladu s vnitrostátním právem. A tady chci konstatovat, že jsme připravili drobné novely, které již byly přijaty v oblasti jak trestního práva hmotného, tak v oblasti trestního práva procesního. A tedy v případě, že se jak Poslanecká sněmovna, tak Senát rozhodnou podpořit tento návrh mezinárodní smlouvy a v případě, že bude přijat, pak v zásadě bude tento návrh zcela kompatibilní s českým trestním právem. Týká se to jak jednotlivých skutkových podstat, na které se vztahuje působnost Mezinárodního trestního soudu – to je důležitá záležitost – tak se to týká i procesních ustanovení, která jsou dnes obsažena v § 375 odst. 2 trestního řádu. Zásadně i otázky tématu agrese jako takové, která je hlavně postihována podle Mezinárodního trestního soudu, tak už lze dnes – a bylo to možné i předtím, než se uvažovalo o přijetí této mezinárodní smlouvy – samozřejmě postihovat trestním právem.
46
Tím trošku replikuji, a říkám, že Česká republika i v případě, že nepřijme tento návrh, tak se nestane zemí, kde budou shromažďováni mezinárodní zločinci, protože na základě principu univerzality český právní řád předpokládá postih pachatele závažných trestných činů, i když to spáchají v jiné zemi, nejen na území České republiky, v případě, že se na území ČR vyskytují a nejsou vydáni. Tím pouze pro doplnění, kdy na jedné straně já respektuji, že v zde projednávané mezinárodní smlouvě vidím určité klady, které zde byly řečeny, na druhou stranu zase varuji před démonizací situace, pokud tento návrh případně nepřijmeme. Hodnotím to v tuto chvíli zcela zásadně apoliticky a snažím se zde argumentovat v dimenzi argumentů ministerstva spravedlnosti. Co je důležité a co ministerstvo dále zkoumalo a na co odpovídalo ve chvíli, kdy vláda projednávala tento návrh mezinárodní smlouvy, je vztah českého ústavního pořádku a této mezinárodní smlouvy. Chci konstatovat, že zastáváme názor, že není pochyb o tom, že se jedná o mezinárodní smlouvu, která má být přijímána podle článku 10a Ústavy, protože dochází k přenosu výkonu pravomocí orgánů ČR na mezinárodní instituci, byť ten přenos není až tak rozsáhlý a je podmíněný v zásadě tím, že orgány ČR samy nekonají. To znamená, teprve v případě, že dotyčný pachatel není obžalován a potrestán orgány činnými v trestním řízení a soudem v ČR, tak pak nastupuje tento Mezinárodní trestní soud. Diskuse se vedly výrazně kolem toho, zda má či nemá být přijata novela ústavního pořádku v případě přijetí Mezinárodního trestního soudu, resp. Římského statutu. My se přikláníme k té části právnické obce, která, řekl bych, že je i majoritní, která zastává názor, že není třeba novelizovat český ústavní pořádek, že stačí přijetí tohoto statutu podle článku 10a Ústavy, to znamená jako tento typ mezinárodní smlouvy, a že v zásadě nikde tak lex specialis, jako speciální právní úprava postavena na úroveň ústavního pořádku, která bude případně v určité části ústavního pořádku. Pokud by došlo k rozporu mezi tímto Římským statutem a českým ústavním pořádkem, tak na základě principu speciality bude přednostně aplikován tento Římský statut. Týká se to třeba výrazně diskutované otázky vydávání vlastních občanů. Jak víte, toto upravuje Listina základních práv a svobod v článku 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, kde je konstatováno, že občan nemůže být nucen proti své vůli k opuštění své vlasti. Tady chci konstatovat, že v případě, že bude přijat tento Římský statut Mezinárodního trestního tribunálu, tak za prvé úprava vydávání vlastních občanů, kteří nebudou postihnuti za trestné činnosti uvedené v tomto statutu, tak bude právě úpravou speciální k tomuto článku 14 odst. 4. A mj. dodávám, a to je velmi důležité, že Ústavní soud v této věci již judikoval, tzn., judikoval ve věci výkladu šíře práva občana nebýt nucen k opuštění své vlastní země. A výklad, který byl přijat Ústavním soudem a který konstatuje bez hodnocení, v zásadě je restriktivní. Jestli si vzpomínáte, podávali jsme coby poslanci v minulém volebním období podnět k Ústavnímu soudu ve věci evropského zatýkacího rozkazu, kdy jde o podobný problém, kdy občan ČR má být na základě evropského zatýkacího rozkazu vydán do jiné země k trestnímu stíhání. A zde právě Ústavní soud již judikoval, že tento právní instrument komunitárního práva, tzn., evropský zatýkací rozkaz není v rozporu s článkem 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a že tedy je v zásadě v souladu. Analogicky, přijmu-li nebo budu-li poukazovat na tento názor Ústavního soudu, lze stejnou argumentaci přenést i na tento Římský statut upravující postavení Mezinárodního trestního soudu.
47
Jinými slovy, pokud by tedy někdo došel k závěru, že přijetí tohoto Římského statutu je v rozporu právě s principy vydávání vlastních občanů, tak samozřejmě je možné takovýto právní názor mít, nicméně konstatuji, zachováme-li jistou kontinuitu právních názorů Ústavního soudu, že Ústavní soud by pravděpodobně takovýto podnět zamítl právě proto, že už takto rozhodl u evropského zatýkacího rozkazu. Co chci ještě okomentovat z pohledu ministerstva spravedlnosti, je ona otázka imunit. Tady to myslím, že je zřejmé a bylo to také konstatováno, že nebude možné pro zločiny v Římském statutu uvedené uplatňovat procesně-právní a hmotně-právní imunity ústavních činitelů v Ústavě vymezených. S tímto názorem my souhlasíme, ano, tady dochází nebo dojde k prolomení principu imunity. Nicméně podíváme-li se na výklad článku 1 Ústavy, pak lze i s jaksi výkladem na základě per anologiam dospět k závěru, že už i dnes by imunita v případě mezinárodních trestných zločinů byla prolomena. Stejně tak – nechci zde obtěžovat s dlouhým právním výkladem, proto pouze jaksi cituji headliny – dochází k omezení práva prezidenta republiky vyhlašovat amnestii a udělovat milosti, ale to pouze v případě, že by Mezinárodní trestní soud takovou milost či amnestii vyhodnotil jako prostředek účelové ochrany pachatele před odpovědnosti za zločin, který má být podle mezinárodního trestního tribunálu stíhán. Takže na jedné straně ano, dochází k určitému prolomení práva udělovat amnestii, příp. milost prezidenta, ale je třeba si uvědomit, že to je pouze v případě, kdyby takovýto prostředek byl užit jako snaha ochránit osobu, která je podezřelá ze spáchání trestné činnosti podle tohoto Římského statutu. Zde chci konstatovat, a opět bez hodnocení, pouze pro doplnění této diskuse, že i dnes právníci někteří – a není jich málo – konstatují s ohledem na článek 1 odst. 2 Ústavy, kde je konstatováno, že ČR je povinna dodržovat závazky vyplývající z mezinárodního práva, a tím je myšleno nejen to, co je napsáno v mezinárodních smlouvách, ale i to, co je dnes součástí mezinárodního obyčejového práva. Podle tohoto mezinárodního obyčejového práva jsou všechny státy povinny zločiny podle mezinárodního práva stíhat a trestat, a pokud by udělení amnestie či milosti bylo snahou účelově netrestat a nestíhat, tak by i bez přijetí tohoto dokumentu ČR porušovala článek 1 odst. 2 Ústavy. Dámy a pánové, já zde nechci ovlivňovat vaše rozhodnutí. Jsem členem vlády, která podpořila tento návrh. Považoval jsem za korektní vám v tuto chvíli podat onen právní výklad, protože vedle politické dimenze i ta právní dimenze v této mezinárodní smlouvě je relativně složitá. Dovolte mi, abych za ministerstvo zde konstatoval, ale samozřejmě my nejsme Ústavní soud, konstatujeme zde pouze náš právní názor, že nic nebrání tomu z pohledu právního, aby tato mezinárodní smlouva byla přijata v režimu článku 10 Ústavy a aby tak v případě, že bude takto přijata, byla bez problému aplikována, aniž by bylo nutné v tuto chvíli měnit náš právní řád, a to na úrovni ústavního pořádku či na úrovni trestního práva, to je z trestního práva hmotného, tak trestního práva procesního. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Jiřina Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Ještě jednou vystupuji v roli senátorky. V příštím roce ČR převezme to pomyslné evropské žezlo, aby svým předsednictvím provedla unijní státy půlroční společnou cestou. Sice na rozdíl od Slováků, bez eura, ale za to na rozdíl od zbytku EU možná se americkým radarem v Brdech, zcela jistě se silně antievropským prezidentem a stávající délkou částí politické reprezentace, která stále přemýšlí, do jaké míry máme
48
být více či méně evropští. A co považuji za stejně podstatné jako předchozí kategorie, v čele Evropy se ocitneme v případě, že dnes ústavní většinou nevyslovíme souhlas s ratifikací Mezinárodního trestního soudu, ocitneme se i bez ratifikačního podpisu pod Římským statutem Mezinárodního trestního soudu. Je pravda, že tento soud se nerodil lehce. Diskutovalo se o něm čtyři desetiletí. Mezinárodní trestní soud má stíhat nejzávažnější zločiny podle mezinárodního práva, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, zločiny genocidy a zločiny agrese. Všechno toto již tady bylo řečeno. Jeho předobrazem se stal norimberský tribunál, ale na rozdíl od něj jedná podle předem daných pravidel. Dne 1. července uplynulo 6 let od založení Mezinárodního trestního soudu a do dneška se k němu přihlásilo 106 zemí. Svůj podpis nepřipojili tři stálí členové Rady bezpečnosti OSN – USA – ty za prezidenta Clintona sice ratifikovali, ale Bushova administrativa americký podpis zase odvolala, Rusko a Čína. Důvodem odmítavého postoje velmocí je především v současnosti nejasný výklad pojmu agrese. Co kdyby se náhodou ukázalo, že americké tažení do Iráku bylo tak trochu agresivní? A co čínský postup v Tibetu, nebo ruské přetlačování se s některými postkomunistickými státy? Tak asi trocha obezřetnosti bude na místě, aby se čirou náhodou z případného soudce nestal žalovaný – teď nebo kdykoliv v budoucnu. A jak vypadá situace v Evropě? Římský statut Mezinárodního trestního soudu ratifikovaly všechny země EU, tedy všechny, s výjimkou té naší. Úplně přesně před devíti lety vláda vznik smlouvy sice podepsala, ale na nutný souhlas s ratifikací v Parlamentu – a tento dokument, jak tady bylo řečeno, vyžaduje souhlas ústavní většiny podle článku 39 odst. 4 Ústavy, už nedošlo. Odvahu tnout do tohoto soudního gordického uzlu našla tato současná vláda. Bylo to letos v únoru, kdy souhlasila s tím podstoupit křest ohněm a předložit statut Parlamentu. Ale stalo se přesně to, čeho se všechny předchozí vlády obávaly. Vláda v Parlamentu narazila, přesněji řečeno narazila u části politického spektra, která jasně deklarovala, že připojení Česka k mezinárodní soudní instituci nepodpoří. A bylo to např. usnesení č. 64 ústavně-právního výboru Senátu z 16. 4. 2008, kterým se Senátu navrhuje odročit projednání. Nebo to bylo Poslanecké sněmovně, kdy pan poslanec Grospič na jednání ústavně-právního výboru navrhl přerušit projednání a souhlas s ratifikací této mezinárodní smlouvy do té doby než ratifikuje USA, Čína anebo Rusko. To, co je pro mě překvapivé, je ale to, že jsem neslyšela jediný racionální argument, který by mi vysvětlil, proč má ČR zůstat za dveřmi této instituce. Stav, kdy ČR je sice signatářem Mezinárodního trestního soudu, ale léta se brání jeho ratifikaci, nás staví do role nečitelného partnera. Ratifikací Mezinárodního trestního soudu, po které volá vláda, a dneska jsou tady tři ministři, si myslím, že pochybnosti o našem případném nečitelném předsednictví bychom odstranili. Nicméně jsem optimista. Věřím, že dnes souhlas s ratifikací Senát udělí. Jsem optimista také proto, že když jsem se připravovala na dnešní schůzi a připravovala jsem se na tento bod jednání, tak jsem se shodou náhod ocitla na internetových stránkách jednoho z kolegů z ODS, který má na svých stránkách článek: „Kdy Česká republika přistoupí k Mezinárodnímu trestnímu soudu?“ A vyzývá tady, aby se tak stalo co nejdříve. Pak jsem ještě přednedávnem na pozvání ředitele Mezinárodního filmového festivalu dokumentárních filmů navštívila tento festival a shlédla jsem film Kongo – hluboké ticho. A kdybyste, vážené kolegyně a kolegové, tento film zhlédli vy ve větším počtu, zcela určitě byste se nebránili tomu, dneska zvednout ruku pro to, aby došlo k ratifikaci. Děkuji.
49
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan předseda klubu ODS Jiří Stříteský. Připraví se senátor Martin Mejstřík. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat o deset minut přestávky na poradu v klubu. Děkuji. Pokud mi bude udělen souhlas, prosil bych kolegy do Frýdlantského salonku. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže přestávku teď hned nebo až před ukončením obecné rozpravy, pane kolego? (Odpověď: Hned.) Teď hned. Takže deset minut přestávky. Budeme pokračovat v 16.01 hodin. (Jednání přerušeno v 15.51 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 16.01 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat. Přihlásil se s právem přednosti pan ministr Alexandr Vondra. Jako další s právem přednosti pan senátor Jiří Stříteský a potom pan senátor Martin Mejstřík. Pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedo, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Petr Pithart, jak je již jeho dobrým zvykem, v obecné rozpravě nad tématem Mezinárodního trestního tribunálu a stíhání lidí, kteří jsou zodpovědní za genocidu a válečné zločiny typu súdánského prezidenta Bašíra a dalších – se pustil do psychologického expozé, jak je na tom česká společnost a česká politika. Zda Češi jsou ještě v pubertě nebo už dospělý národ, zda trpí souběžně komplexem méněcennosti, výlučnosti, nebo zda jsou normálním politickým národem jako jakýkoli jiný politický národ na tomto kontinentě. Rád bych ubezpečil Petra Pitharta, že jeho pochybnosti jsou zbytečné, že český politický národ je vyspělý a ví co má konat, ale zároveň v rozpravách jako je tato velmi důkladně zvažuje všechna pro a proti, že jako jakýkoli jiný vyspělý národ velmi dobře ví, že nic není ani černé ani bílé. Dnes stojíme před dvojím typem rozhodování. Za prvé se musíme rozhodnout, zda chceme, aby Česká republika byla účastnickou zemí úmluvy a Římském statutu Mezinárodního trestního tribunálu, za druhé se musíme shodnout na tom, jak to udělat. K první otázce, zda chceme nebo nechceme být součástí. Má odpověď na to je ano, musíme stát po boku těch, kteří jsou rozhodnutí trestat a nenechávat bez povšimnutí tak těžké zločiny jako je genocida, ale zároveň naše ano musí být ano bez iluzí. Mezinárodní trestní tribunál a Římský statut je jakousi institucionalizovanou verzí kantovské víry o nastolení dobra a spravedlnosti na zemi. Samozřejmě, že praxe, se kterou budeme a už dnes jsme konfrontováni, je vždycky daleko složitější, komplexnější. Myslím, si, že před dvěma dny žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pan Luis Campo, obvinil právě mnou dříve zmíněného súdánského prezidenta Bašíra z trestního činu genocidy. Vy, co čtete světový tisk, ať je to Financion the Times nalevo, nebo Wall Street napravo, víte, že si mnozí kladou otázky: Povede to k tomu, co bychom si všichni přáli, aby v Súdánu brzy skončilo vraždění a znásilňování? Je to samozřejmě otázka, protože súdánský prezident Bašír už nemá na vybranou. Věřím, že nakonec skončí tam, kam patří, tzn. ve vězení.
50
To samozřejmě přináší i otazníky, do jaké míry je dnes reálné dosáhnout nějakého politického porozumění, když jeho možnosti jsou stejné, jako měl Miloševič a další. Jsem přesvědčen, že vzdor těmto pochybnostem a realistickým úvahám dlouhodobě nemůžeme stát mimo. Liberálům v našich řadách bych řekl to, že výsadou České republiky a české diplomacie kontinuálně posledních dvacet let je to, že bojujeme o svobodu a lidská práva všude ve světě. Pokud jsou na stole takové věci jako potřeba skutečně stíhat diktátory, pronásledovat je, neumím si představit, že by ČR stála mimo. Konzervativcům v našich řadách bych řekl, že vzdor všem pochybnostem je fakt, že dnes nestojí mimo ani Polsko, ani Velká Británie, že jsme v Evropě – pokud nepočítáme Turecko, které k tomu má svoje důvody, poslední. Má odpověď na první otázku je ano, musíme do toho jít. Druhá otázka je, jak to udělat. Verze, kterou předkládá ministr zahraničí a schválila ji svým hlasováním vláda – hlasoval jsem pro, ale nebylo to jednoznačné rozhodování – se na návrh ministra přikláním k verzi, že český právní řád by ratifikaci provedl na základě přistoupení k článku 10 a), čili oné euronovely. Jak tu zaznělo z úst paní senátorky Ripplové, která přednášela zprávu Stálé komise pro ústavu, je to možnost legitimní, je to možnost legální, není to ale možnost jediná. Stejně tak jsou možné i druhé dvě cesty. Druhá cesta je novela Ústavy. Novela, kdy Ústava byla doplněna o článek, který by zhruba pravil, že nic v této naší Ústavě nebrání tomu, aby byla ratifikována smlouva XY. Anebo samozřejmě je možností dát podání k Ústavnímu soudu a nechat toto rozhodnutí na Ústavním soudu, jaká je ta právnicky správná cesta, abychom Římský statut ratifikovali. Protože výbory, které to projednávaly, nedospěly – tak jako případě Lisabonu – k nějakému ucelenému návrhu pro plénum Senátu, které by tu předneslo to podání a protože změna Ústavy není komplexní řešení a protože verze 10a, kterou máme na stole, je verzí legální i legitimní, tak v tomto ojedinělém případě s ohledem na výše řečené, tzn. proč bychom se podle mého soudu měli přiklonit k tomu, abychom byli účastnickou zemí ICC, tak doporučuji, abychom s tím vyslovili souhlas. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Slovo má senátor Martin Mejstřík. Omlouvám se, s přednostním právem slova pan předseda klubu ODS Jiří Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já velmi nerad ke svému vystoupení využívám práva přednosti, abych zde řekl svůj názor i názor našeho klubu. Včera ve večerních hodinách jsem svolal politické grémium tohoto Senátu. Na tomto grémiu jsme se dohodli na tom, že využijeme posledního předprázdninového jednání k tomu, abychom pracovali, abychom navzájem na sebe neútočili, abychom si nic nevyčítali, aby za námi byl kus dobré práce. Jsme u bodu číslo jedna, zazněly tři diskusní příspěvky, a ve všech pomalinku zaznělo, že ODS, resp. její klub, jsou ti zločinci, kteří něco brzdí, něco nechtějí atd. Samozřejmě jsem se zeptal, co k těmto vystoupením vedlo, a dostal jsem odpověď, že to je fáma, která tady existuje, o tom, že my chceme udělat támhleto nebo támhleto – a to je to, co mi vadí. Jediný diskutující z ODS tady nenaznačil, že by chtěl něco bourat, bořit atd. Samozřejmě, že v klubu probíhá diskuse, já jsem za ni vděčný, jsem vděčný za to, že máme názory různé a že to jsou názory kvalifikované a že jsme schopni si je mezi sebou vyměnit.
51
Někdy to bývá bouřlivější, někdy mírnější, ale vždycky nakonec zvítězí zdravý rozum. A já věřím, že zvítězí i dnes. A až budeme hlasovat o tomto usnesení a potom tady bude někdo moci být označen za toho či onoho. A já bych prosil, kolegyně a kolegové, posečkejte se svými soudy potom, až se někdo projeví tak, jak se vám to nelíbí. A věřte, že když se od nás někdo projeví, tak jeho projev bude vždycky kvalifikovaný a bude opodstatněný určitou vahou znalostí a určitých zkušeností. Omlouvám se moc, ale považuji za nutné toto vystoupení tady přednést. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nyní má slovo paní předsedkyně klubu sociální demokracie Alena Gajdůšková. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jen krátká replika. Předpokládám, že slova předsedy klubu ODS šla na mou adresu, resp. na adresu členů klubu sociální demokracie. Takže dovolte jen technicky – nikdo z nás neřekl nic, co by nebyla pravda. Neřekla jsem nikde, ani v kuloárech, že by šla nějaká fáma. Zde od tohoto pultu jsem konstatovala, že existuje, a máme ho na stole, usnesení ÚPV, který navrhuje odročit jednání o Římském statutu Mezinárodního trestního soudu a že toto usnesení bylo přijato převážně hlasy senátorů a senátorek za ODS. Nic víc a nic míň. Jsme v Parlamentu a máme povinnost hájit svá stanoviska a konstatovat fakta. Tak to děláme, a dělat budeme. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nyní konečně pan senátor Martin Mejstřík. Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Už jsem si říkal, že je to nějaká nová taktika, jak mi zamezit přístup k mikrofonu. Ale já vás možná překvapím, pana předsedu Stříteského, nechtěl jsem říci nic jiného než poděkovat. Já jsem před rokem psal ministru Schwarzenbergovi, jaký bude jeho postup k této smlouvě. Čekali jsme na ni několik let, on mi odepsal do roka a do dne, takže jsem chtěl poděkovat, že opravdu do roka a do dne ji máme na stole. A zároveň nepřímo tímto děkuji i současné vládě. Druhé poděkování jsem chtěl adresovat z tohoto místa panu místopředsedovi Pithartovi za skvělý projev. To jsou chvíle, kdy je člověk rád v Senátu. Děkuji, to je vše. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, nikdo další není přihlášen, takže končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra Schwarzenberga, jestli se chce vyjádřit jako navrhovatel – nechce. Spolunavrhovatel ministr Jiří Pospíšil také ne. A potom je to zpravodaj Ladislav Macák – chce jako zpravodaj garančního výboru vystoupit. Senátor Ladislav Macák: Jestli dovolíte, jen zrekapituluji, že vystoupilo sedm diskutujících, z toho dva ministři. Dva diskusní příspěvky nebyly v podstatě k věci, ale padly zde dva návrhy. Jeden je odročit, druhý dát souhlas s ratifikací. Takže bych navrhoval hlasovat nejdříve o souhlasu s ratifikací. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, podle jednacího řádu musíme hlasovat nejprve o návrhu na odročení, a následně můžeme hlasovat o
52
druhém návrhu, tzn. vyslovit souhlas s ratifikací. Jediné možné hlasování podle našeho jednacího řádu. Takže já bych znělkou svolal kolegyně a kolegy. Budeme hlasovat o návrhu na odročení. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 15 ukončeno. Registrováno 70, kvórum 36, pro 16, proti 28. Návrh byl zamítnut. Budeme nyní hlasovat o tom, zda Senát svým hlasováním dá souhlas k ratifikaci této smlouvy. Máme to podle článku 10a Ústavy, to znamená, potřebujeme kvórum 42 hlasů na přijetí tohoto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 16 ukončeno, registrováno 70, kvorum 42, pro 60, proti 6. Návrh byl schválen, a tím končíme projednávání tohoto bodu. Podle našeho schváleného programu nyní budeme pokračovat blokem „ministra zdravotnictví“. My bychom se tady vystřídali. Já bych poprosil kolegu Pitharta, aby mě vystřídal. (Ne.) Tak kolega Rakušan. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Kolegyně, kolegové, budeme pokračovat bodem, jímž je Návrh zákona o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 290. Návrh zákona uvede ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Vážené kolegyně, kolegové, pane místopředsedo, dovolte, abych uvedl senátní návrh zákona v senátním tisku č. 290. Použití lidských tkání a buněk pro léčebné účely, ať již po minimálním zpracování pro transplantace, nebo po zpracování složitými výrobními procesy pro moderní terapie, je rychle se rozvíjejícím odvětvím lékařského výzkumu a medicíny, které dává naději i na léčbu onemocnění dosud neléčitelných. Lidské tkáně a buňky jsou často poskytovány pro léčbu pacientů nebo jsou užívány jako materiál pro technologické zpracování, proto narůstá potřeba zajištění jejich jakosti a bezpečnosti nejen při použití u jejich příjemce, ale i např. v souvislosti s jejich dalším použitím při výrobě léčivých přípravků pro moderní terapie. Navrhovanou právní úpravou se stanoví zákonný rámec pro vytvoření postupů zajišťujících jakost a bezpečnost lidských tkání a buněk, a to v mezích daných příslušnými směrnicemi EU. Cílem je na základě právní úpravy komplexně zajistit zacházení s lidskými tkáněmi a buňkami tak, aby byla zajištěna nejvyšší možná míra jejich jakosti a bezpečnosti. K naplnění tohoto cíle se v zákoně vymezují požadavky na provozovatele tkáňových zařízení a odběrových zařízení a diagnostické laboratoře. Zejména se stanoví jejich povinnosti a odpovědnosti za účelem vytvoření a udržení systému jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk. Podstatným důvodem předložení navrhovaného zákona je nejen zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk, ale i potřeba bezodkladně do českého právního řádu transponovat příslušné směrnice EU. Za neprovedení transpozice
53
směrnic hrozí České republice uložení pokut a tento proces už je v případě tohoto zákona bohužel rozběhnut, protože ho měla předložit již vláda předchozí. Účelem směrnice je též ochrana zdraví konkrétního příjemce-pacienta, k jehož léčbě jsou tkáně a buňky používány. Přijetí zákona a postup podle něj bude zárukou pro pacienty i veřejnost, že v případě potřeby budou pro ně zajištěny tkáně a buňky v nejvyšší možné kvalitě, bude zajištěna jejich bezpečnost, především ochrana proti přenosu infekčních chorob, a to v souladu s požadavky na úroveň kvality poskytované zdravotní péče. Vládní návrh zákona o lidských tkáních a buňkách vymezuje právní úpravu za účelem zajištění jakosti a bezpečnosti tkání a buněk, ale etickou stránku jejich odběru neřeší. Etickou stránku odběru, jako například způsob a podmínky získávání souhlasu s jejich odběrem a použitím formou vyslovení souhlasu vymezuje transplantační zákon a zákon č. 20, o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům, pro výrobu nebo přípravu léčiv nebo pro jiné potřeby. Tady chci připomenout, že je již připraven v legislativním procesu nový zákon o zdravotních službách, který je kompatibilní jak s tímto speciálním zákonem, tak s transplantačním zákonem a řeší veškerá práva a povinnosti, a to i etický rozměr tohoto problému. Pane místopředsedo, páni kolegové, kolegyně, prosím, abyste podpořili tento návrh a vyjádřili souhlas s tímto návrhem. Jednak je to zákon, který je potřebný, a jednak jsme i pod časovým tlakem z hlediska sankce ze strany EU. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, za uvedení vašeho návrhu. Návrh zákona byl přikázán výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Karla Bartáka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 290/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 290/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Sušický, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Sušický: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já si myslím, že vás dlouho nezdržím. Zákon není kontroverzní, jedná se senátní tisk č. 290, tzv. zákon o lidských tkáních a buňkách. Jak už řekl pan ministr, tak v posledních letech velmi rychle stoupá vlivem rozvíjejících se medicínských oborů potřeba užití lidských buněk a tkání pro léčbu řady chorob. Jejich užití přispívá tak k výraznému prodlužování tzv. střední délky života a také dochází ke zlepšení kvality života těchto pacientů. Je potřeba ovšem ochránit zdraví příjemců těchto tkání a buněk, aby jejich aplikací nedocházelo k následnému poškození jejich zdraví. Jako příklad si dovolím uvést např. AIDS – to je vám dobře známé, ale je to i celá řada dalších infekčních, ale i neinfekčních chorob. Předkládaný návrh zákona představuje tedy zcela novou právní úpravu problematiky zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka při jejich darování, opatřování, vyšetřování, zpracování, skladování a distribuci. Předloha do národního práva zapracovává požadavky nových předpisů Evropských společenství v oblasti regulace nakládání s lidskými tkáněmi a buňkami.
54
Zdůrazňuji, že etickou stránkou této záležitosti se zákon nezabývá, protože je to řešeno v zákoně transplantačním a v zákoně o péči o zdraví lidu. Návrh předložila vláda 15. ledna 2008 do Sněmovny, 25. června 2008 byl návrh zákona schválen ve znění pěti pozměňovacích návrhů. Nová právní úprava tak řeší zejména: 1. Pro účely zákona transponuje komunitární definice pojmů, jako je použití, opatřování, zpracování, skladování, distribuce, sledovatelnost, validace, závažná nežádoucí událost, závažná nežádoucí reakce, tkáňové zařízení nebo odběrové zařízení. Definuje též pojmy zacházení s lidskými tkáněmi a buňkami. 2. Vymezuje povinnosti, které musí tato zařízení plnit. 3. Stanoví podmínky pro dovoz a vývoz tkání a buněk. 4. Vymezuje kompetence orgánů vykonávajících státní správu, tedy Ministerstvo zdravotnictví a SÚKL. Stanoví podmínky pro fyzické osoby, stanoví náležitosti k žádosti o povolení činnosti zařízení. Upravuje kontrolní činnost SÚKLu. Stanoví také systém sankcí a novelizuje ustanovení zákonů, které s touto problematikou přímo souvisejí. Strukturálně je zákon rozdělen do devíti částí. Část 1 obsahuje vlastní zákon o lidských tkáních a buňkách, část druhá až osmá má pak doprovodné dílčí novely zákonů a část devátá pojednává o účinnosti. Účinnost celého zákona se navrhuje 60. dnem po jeho vyhlášení. Co bych řekl závěrem. Navrhovanou právní úpravou se tak vytváří zákonný rámec pro vytváření postupů zajišťujících jakost a bezpečnost lidských tkání a buněk, a to tak, že jsou plně respektovány příslušné směrnice EU. Hlavním cílem je zajistit zacházení s lidskými tkáněmi a buňkami takovým způsobem, aby byly maximálně jakostní a bezpečné pro jejich příjemce. I přes některé drobné legislativní nedostatky, které neovlivní podstatu tohoto zákona, považuji jej za přínos pro českou medicínu a zejména pak pro pacienty, jimž se budou cizí tkáně a buňky aplikovat. Zákon tak zavádí do určitého „bezvládí“ pořádek a řád. Doporučuji přijmout zákon ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Na závěr si dovolím vás s tímto usnesením seznámit: Je to 80. usnesení z 24. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku konané dne 15. července 2008 k návrhu zákona o lidských tkáních a buňkách. „Po odůvodnění zástupce předkladatele vrchního ředitele úseku legislativního a právního Ministerstva zdravotnictví Mgr. Martina Plíška, zpravodajské zprávě senátora Sušického a po rozpravě výbor 1. Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Sušického.“ Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane senátore. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Vidím, že můj zpravodaj je již připraven. Prosím kolegu Karla Bartáka, aby se ujal slova. Senátor Karel Barták: Děkuji. Dobré odpoledne, pane předsedající, místopředsedo Senátu, pane ministře, kolegyně a kolegové, návrh zákona byl v PS odborně projednáván ve výboru zdravotnickém.
55
Náš Organizační výbor rozhodl, že kromě výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, jako garančního výboru, bude také návrh zákona projednáván ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Když jsem zákon četl, tak jako lékař jsem ho četl s dost velkým zájmem a požádal jsem o lékařskou odbornou informaci přednostu Tkáňové ústředny Fakultní nemocnice v Hradci Králové dr. Pavla Měřičku. Ten mi dal power-pointový soubor, kde školí ostatní pracovníky a odborná obec se s návrhem zákona plně ztotožňuje. Já jsem samozřejmě pochopil, jestliže jsme to dostali do našeho výboru, že nejde o zdravotnické posouzení, ale o posouzení spíše lidsko-právní a z tohoto pohledu jsem se na tento zákon ve své zpravodajské zprávě díval. Zákon 285/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů transponuje především Úmluvu o lidských právech a biomedicíně a přihlíží k dodatkovému protokolu Úmluvy o lidských právech a biomedicíně o transplantaci orgánů a tkání lidského původu. Pan ministr se touto problematikou zabýval, nebudu to dále nijak specifikovat. V podstatě jde o to, jak je vedena a uchovávána dokumentace včetně záznamů při dodržení důvěrného charakteru záznamů a bez porušení anonymity dárce a příjemce tkání a buněk, tj. záznamů, které musí umožnit sledování údajů a objasnění příčin případných závažných nežádoucích událostí a reakcí, včetně případných nežádoucích dopadů léčebného použití tkání a buněk na pacienta, a to se značným časovým odstupem až 30 roků. V této souvislosti náš legislativní odbor, konkrétně dr. Krišica, nás upozornil na určitou diskrepanci, kdy podle navrhovaného § 3 odst. 3 písm. c) provozovatelé zdravotnických zařízení zacházejících s tkáněmi a buňkami jsou povinni zajistit anonymizaci a ochranu údajů včetně genetických informací shromažďovaných v rámci požadavků tohoto zákona tak, aby dárce ani příjemce nemohl být identifikován. Uvedené ustanovení tedy mimo jiné předpokládá zajištění anonymizace příslušných údajů tak, aby dárce nemohl být identifikován. Naproti tomu úprava § 28 předpokládá, že provozovatel tkáňového nebo odběrového zařízení je oprávněn za příslušných podmínek zaznamenat rodné číslo pro potřeby identifikace dárce. Rodné číslo dárce se pak uchovává pro potřeby sledovatelnosti. Takže tuto otázku jsem položil přítomným pracovníkům při projednávání a bylo mi řečeno, že informace s rodným číslem samozřejmě je uložena tam, kde je odebírána ta tkáň, potom se to anonymizuje a vše dál běží už jako anonymní. V podstatě tak, jak se to dělá v těchto případech i jinde. Tato námitka byla zodpovězena. Proto mi nic nebránilo, abych navrhl výboru schválit návrh zákona. Já bych vás seznámil se 142. usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 19. schůze konané dne 16. července 2008 k senátnímu tisku 290: Po úvodním slově předsedajícího výboru senátora Jana Hálka, po odůvodnění návrhu zákona ředitelkou legislativního odboru ministerstva zdravotnictví ČR JUDr. Jarmilou Thurnvaldovou, po zpravodajské zprávě předsedy výboru senátora Karla Bartáka a po rozpravě výbor 1. Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 2. Mne určuje zpravodajem pro dnešní projednávání na schůzi Senátu. (A pak příslušné podpisy.) Děkuji vám za pozornost.
56
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane senátore. Přestože byly podány dva návrhy schválit, je mojí povinností se zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107, aby Senát vyjádřil vůli zákonem se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Zazněly dva výborové návrhy, oba jsou shodné – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Prosím o znělku a pak přistoupíme k hlasování. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro – tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti – tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh zákona byl přijat. Děkuji oběma zpravodajům. Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 291 a prosím opět našeho kolegu, ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, aby nám tento zákon uvedl. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám představil zákon, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a některé související zákony. Platná právní úprava na úseku biocidních přípravků a účinných látek je výhradně transpozicí práva Evropských společenství. Předloženým návrhem novely zákona č. 120/2002 Sb., se tato právní úprava pouze upřesňuje a doplňuje o nové směrnice Komise Evropských společenství vydané v letech 2006 až 2008. Těmito novými směrnicemi se zařazují účinné látky do seznamu účinných látek schválených na úrovni společenství pro použití v biocidních přípravcích. Na základě seznamu účinných a základních látek se postupně sjednocuje trh společenství s biocidními přípravky. Předpokládá se, že bude plně sjednocen do 14. května 2010, kdy má skončit přechodné období, v němž členské státy EU mohly uplatňovat národní režimy, platné pro účinné látky, které byly na trhu společenství k datu 14. 5. 2000. V ČR byl národní režim realizován cestou oznámení biocidního přípravku ministerstvu zdravotnictví. Ke způsobu transpozice směrnic, kterými se účinné látky zařazují do seznamu upravených v přílohách č. 2 a č. 3 návrhu zákona, je třeba uvést, že vložení každé látky je spojeno se stanovením povinností výrobců, dovozců nebo i uživatelů biocidních přípravků. Proto byla transpozice těchto směrnic provedena cestou zákona, nikoliv podzákonného právního předpisu. V souvislosti s tím se navrhuje zrušit vyhlášku ministerstva zdravotnictví č. 5 z roku 2008. Jako související zákony jsou návrhem zákona novelizovány zákony o správních poplatcích a kompetenční zákon. Co se týče kompetenčního zákona, je vložena do působnosti ministerstva zdravotnictví agenda uvádění biocidních přípravků na trh.
57
Vážené dámy a pánové, prosím o schválení tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 291/1. Zpravodajskou výboru je paní senátorka Alena Palečková, kterou prosím, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Senátorka Alena Palečková: Dobré odpoledne. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, toto je ještě více speciální zákon, než byl ten předchozí, a ještě méně srozumitelný širokému publiku, což dokázal kolega Kubera tím, že si spletl biocidní přípravky s acidofilními jogurty. Není to o jogurtech, je to o biocidních přípravcích. Co je obsahem zákona tady sdělil, myslím velmi přesně, pan ministr, takže já to nebudu opakovat a pouze vám přečtu usnesení našeho výboru k této normě. Je to 79. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 24. schůze k tomuto návrhu zákona: Po odůvodnění zástupce předkladatele, vrchního ředitele Úseku legislativního a právního ministerstva zdravotnictví Mgr. Martina Plíška, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Palečkové a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 2. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Palečkovou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, paní kolegyně. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Opět se musím zeptat, zda někdo navrhuje návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu proto končím. Zazněl jediný výborový návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přistoupíme k hlasování. Aktuálně je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zákona tak, jak byl přednesen, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní zpravodajce a přistoupíme k dalšímu bodu pořadu, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 292. Prosím pana ministra Tomáše Julínka, aby nás seznámil s návrhem zákona.
58
Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já už nebudu dlouze představovat tento návrh, protože právě Senátu je tento návrh dobře známý, celá jeho geneze i obsah, protože – koneckonců – je to senátní návrh zákona a podrobně jsme ho tady probírali. On v cestě přes Poslaneckou sněmovnu nedoznal žádných změn, takže před sebou máte stejný návrh, jakoby odsud odešel. Chci jenom konstatovat, že v průběhu času mně dalo zapravdu i Evropské společenství. Příslušná rada ministrů schválila směrnici, v jejímž duchu tento návrh zákona je, kdy je nepochybně posílena role zaměstnance v rozhodovacím procesu, zda přijme či nepřijme přesčasovou práci navíc, a navíc je vždycky chráněn zákoníkem práce a ostatními ustanoveními. Prosím proto o schválení tohoto návrhu, protože je velice důležitý do praxe, neboť právě v této době vyprší limity přesčasové práce, a je potřeba, aby tento zákon byl co nejrychleji ve Sbírce zákonů. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako tisk č. 292/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové, já budu také stručný. Určitě si pamatujete poměrně rozsáhlou rozpravu, která provázela projednávání tohoto zákona u nás v Senátu. Omezím se jenom na konstatování, že v Poslanecké sněmovně nakonec byl tento zákon přijat bez pozměňovacích návrhů a hlasovalo pro něj 81 poslanců a 7 poslanců bylo proti. To tedy jenom svědčí o konsensu tohoto zákona. Já začnu své povídání přečtením 84. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 24. schůze konané dne 16. července 2008 k návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů a zákon číslo 251/2005 Sb. o inspekci práce ve znění pozdějších předpisů. Po odůvodnění senátora Adolfa Jílka a zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR s návrhem zákona se nezabývat. 2. Určil zpravodajem výboru k projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Čáslavu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore, posaďte se ke stolku zpravodajů. Za normálních okolností bych mohl nechat hlasovat, protože zazněl tento návrh, ale já chci využít přednostního práva a vystoupit k tomuto. Tak na chvilku se vystřídáme. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má místopředseda Senátu Rakušan. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, protože zazněl návrh zákonem se nezabývat, nebude obecná rozprava. Já bych chtěl podpořit – je jenom škoda, že jsme si o tom nemohli trochu
59
popovídat, protože to je věc závažná – ale podpořil bych to citací z dnešního tisku: Moc práce může zabít rizikové profese – záchranář, řidič či lékař. My, jako lékaři víme, že zvláště rizikoví jsou třeba například naši kolegové z chirurgie. Domnívám se, že zdravotnictví se ještě dlouhou dobu bez přesčasové práce neobejde. Já jsem rád nějakým způsobem určité bezvládí je uvedeno alespoň na pravou míru a i jsem rád, že ti lékaři, kteří na úkor svého zdraví pracují po splnění své zákonné povinnosti, budou aspoň zaplaceni. To je k tomu, co jsem chtěl říct. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji a po znělce budeme hlasovat. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Aktuálně je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 30. Zazněl návrh nezabývat se návrhem tohoto zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a také zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 51, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji. Přistoupíme k projednávání dalšího bodu, a tím je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 280. Vítám tímto paní poslankyni Michaelu Šojdrovou a prosím ji, aby nás seznámila s návrhem zákona. Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji, dobrý den. Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, senátoři. Předkládám vám návrh zákona schválený Poslaneckou sněmovnou, který máte uveden v senátním tisku číslo 280. Tento návrh jednak ruší regulační poplatky za pobyt v nemocnici pro novorozence a dále také poplatky za zdravotní péči pro dárce orgánů a tkání a také poplatky za ty pacienty, kteří jsou ve zdravotnickém zařízení z rozhodnutí soudu. Samostatnou částí je zavedení sankce zdravotnickým zařízením v případě, že vybírají poplatky nad rámec zákona. Ze schváleného znění, které máte před sebou, vyplývá, že jde o nápravu určitých nedostatků. Také snad proto pro tento návrh nakonec hlasovalo 180 poslanců. My jsme se určité chyby dopustili při projednávání zákona o reformě veřejných rozpočtů a předkladatelé tedy reagují na tyto chyby. Domníváme se, že pro novorozence by nemělo platit, že se platí regulační poplatek za pobyt v nemocnici. Tento poplatek, domníváme se, neměl být zaveden, ostatně to původní vládní návrh také nepředpokládal. Domníváme se, že porod v nemocnici, ne preventivní péče, kterou se má předcházet komplikacím, a jak správně ve všech ostatních případech zákon uvádí, preventivní péče systémově je bezplatná. Paní senátorky a páni senátoři. O tomto návrhu zákona se již dlouho vede určitá diskuse. Já se domnívám, že není třeba jít do dalších podrobností, pouze pokud budou vzneseny dotazy, ráda budu reagovat. Velmi vás prosím, abyste podpořili návrh zákona ve znění, které schválila Poslanecká sněmovna. Děkuji vám za pozornost.
60
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, paní poslankyně. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví, sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako tisk 280/1. Zpravodajem výboru je paní senátorka Daniela Filipiová, kterou prosím, aby nás seznámila se svou zpravodajskou zprávou. Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já nebudu opakovat to, co tady řekla paní poslankyně, o čem tato předložená novela je a spíš se zmíním obecně o problému, resp. o diskusi, která probíhala včera na jednání výboru právě na toto téma. Já bych se nejdříve zastavila obecně u poplatků. Úmyslně neříkám jenom regulačních poplatků, ale obecně u poplatků a jakou mají funkci. Pravda, první funkce jsou regulační, čili je to symbolický poplatek, který by měl odradit lidi, aby zbytečně nebo nadbytečně čerpali zdravotní péči, aby se zbytečně nenechávali předepisovat léky. Jenom pro vaši informaci – ví se, že farmaceutické firmy, resp. Farmaceutické firmy mají odhad, že se ročně doslova vyhodí léky až za deset miliard korun, což je čtvrtina celkových výdajů pojišťoven. Druhá role poplatků je v podstatě signalizační – když ten člověk vstupuje do zdravotnického zařízení, tak si začíná uvědomovat, že čerpá zdravotní péči, která samozřejmě má nějakou svoji cenu mnohdy nesmírně nebo mnohonásobně v řádech vyšší než je onen symbolický poplatek 30, 60, resp. 90 korun. Třetí role poplatků – tady se budeme bavit o těch šedesátikorunových, to jsou poplatky za to, že v podstatě při pobytu ve zdravotnickém zařízení čerpáme nejen zdravotní péči, ale čerpáme i hotelové služby. Myslím si, že všichni víme, že přijedeme-li někam do hotelu, tak nic nemáme zadarmo, vše si musíme zaplatit a tato symbolická částka šedesáti korun právě nás na to upozorňuje. Čtvrtá role poplatku, která podle mého názoru bych řekla, že je téměř nejdůležitější, je psychologická, kdy si lidé musí konečně uvědomit, že to, co jim bylo – většině z nás – po celý život vštěpováno, že zdravotní péče je zadarmo, není pravdou, že zdravotní péče je nesmírně drahá, že náklady na léčbu vzhledem k tomu, že populace stárne, navíc ještě neustále rostou a tudíž je potřeba touto zdravotní službou šetřit, být solidární a čerpat ji pokud možno skutečně v krajních případech, nebo v případech, když už si sám nevím rady, a ne s každou rýmou běžet pro předpis Paralenu, event. Sanorinu do nosu. Chtěla bych říci, že pojišťovny díky vybíraným poplatkům, čili méně proplaceným výkonům, méně vydaným lékům na recept a menšímu počtu dnů strávených v nemocnici uspoří odhadem 4 miliardy Kč. Výsledek vybírání poplatků za první kvartál přinesl u ambulantních lékařů právě za léčiva, za výběr poplatků na pohotovosti a za výběr poplatků při pobytu v nemocnici přes 2 miliardy Kč. Tímto se umožnilo přenesení finančních prostředků od méně nemocných právě k těm těžce nemocným pacientům, kteří tu péči potřebují naprosto nejvíce. Myslím si, že v této souvislosti je potřeba se zmínit podle mého názoru o velmi opomíjeném a průlomovém bodu celé zdravotní reformy, to je pětitisícový limit, který právě zohledňuje ty nejvíce nemocné, což většinou jsou i nejvíce sociálně slabí lidé. Protože si myslím, že úměra, že nemocný člověk může chodit těžko do práce nebo hůře se mu vydělává, je naprosto přímá. Pro vaši informaci, již v I. čtvrtletí to bylo téměř 150 pacientů, kteří dosáhli pětitisícového limitu a další sta, resp. tisíce se tomuto limitu blížily a odhady jsou, že ke konci roku to bude mezi 100 – 200 tisíci občanů, kteří dosáhnou na tento pětitisícový limit. Myslím si, že to je skutečně poprvé, kdy se někdo zajímá o to, jaký
61
dopad má nemoc na sociální postavení člověka a jakým způsobem lze těmto lidem pomoci při tom zavedení právě těch poplatků, kdy by se dalo říci heslo „vašich 30 Kč mně pomáhá žít slušným životem, byť s těžkou nemocí“. Nemohu si odpustit v této souvislosti nezmínit také to, co se velmi často říká, že tyto poplatky mají těžký sociální dopad na lidi starší 60 let, tedy důchodce. Opět jsou udělány statistiky, kde se zjistilo, že průměrně za I. čtvrtletí lidé nad 60 let vydali za poplatky 326 Kč – říkám za kvartál – a k tomu je potřeba říci, že od 1. srpna došlo k valorizaci důchodů, kdy lidé dostávají průměrně 475 Kč měsíčně. Myslím si, že opět stačí jednoduché počty, abychom zjistili, že řeči o sociálním dopadu jsou skutečně nadnesené a nezakládají se na pravdě. V závěru se dostávám k oněm poplatkům za novorozence, resp. za maminky s novorozenci v nemocnici. Přibližná délka pobytu zdravé matky a zdravého dítěte v nemocnici je asi 5 dnů. To je 600 Kč. Porodné je 13 000, rodičovský příspěvek při tříletém čerpání je 7000 měsíčně, 600 Kč jsou přibližně 2 balíky plen. Pokud je rodina v takové nouzi, resp. je v hmotné nouzi, samozřejmě může požádat o odpuštění těchto poplatků. Může někdo namítnout, že jsou případy, kdy dítě je vážně nemocné, pobyt v nemocnici se prodlouží. K tomu bych chtěla dodat to, že pokud je dítě vážně nemocné, většinou je umístěno v inkubátoru a zde je opět potřeba uvést čísla, že pobyt v inkubátoru přijde na 20 – 100 tisíc Kč denně. Myslím si, že 60korunová částka je skutečně symbolická a troufám si říci, že každý rodič by v případě ohrožení svého života by vydal mnohdy i víc, pokud by měl zaručeno, že jeho dítě bude zdravé a event. nemoc přežije. Jsou zde námitky, resp. říkala to tady paní předkladatelka, že zde se vlastně nic nereguluje, jakýpak „regulační“ poplatek. To je právě to, co jsem uváděla záměrně v úvodu, kdy si myslím, že ty poplatky by neměly být dle mého názoru nazývány regulačními, ale pouze poplatky s tím, že mají tyto funkce, a jedna z nich je právě ta regulační, ale v tomto případě si myslím, že je to ten typ poplatků, kde vlastně se jakoby hradí určité hotelové služby, protože i péče o dítě spotřebovává energie, spotřebovává další a další služby, které nesouvisejí se zdravotní péčí. Tudíž na základě těchto údajů a diskuse na toto téma výbor přijal pozměňovací návrh, který zpátky vyjímá, resp. vrací placení poplatků u novorozenců v porodnici, včetně jejich matek. Druhý pozměňovací návrh, který přijal výbor, se týká toho, že tak jak je v této novele zákona předložena, uvedena sankce pro zdravotnická zařízení, která neoprávněně vybírají poplatky, rovněž tak si myslím, že by měly být stejné sankce, resp. v krajním případě až možnost rozvázání smlouvy pojišťovnou s tím daným zdravotnickým zařízením, pro ta zdravotnická zařízení, která naopak neoprávněně, čili protizákonně poplatky nevybírají. Takže si myslím, že seznámit vás s usnesením, které zdravotní výbor na včerejší schůzi přijal, by bylo zdržováním. V podstatě jsem vám jeho obsah včetně přijatých pozměňovacích návrhů řekla. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní senátorko, za vaši zprávu. Ptám se opět, zda si někdo přeje vyjádřit vůli, návrhem zákona se nezabývat. Jsou tu přihlášení, ale věřím tomu, že jsou do obecné rozpravy. (Reakce mimo mikrofon.) Dobře. Pardon. Omlouvám se, pane senátore, měl jsem tam předtím tři přihlášené. Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, já zastávám názor, že nezabývat se takovýmito zákony je v zásadě pitomost, ale Senát již takový precedens udělal. Když jsme probírali tuto materii v souvislosti s reformou veřejných financí, přijali jsme usnesení – nezabývat se, a tak bychom se tady v souladu
62
s předvídatelností našeho vlastního konání měli v tuto chvíli zachovat zcela stejně. Vzhledem k tomu, že děti se rodí pořád, tak bych použil toho obratu, který použil, tuším, pan kolega Oberfalzer, jestli si dobře vzpomínám, že není dostatek fyzikálního času pro vracení na nějaké další projednávání. Takže dávám návrh – nezabývat se. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zazněl tento návrh. Po znělce budeme o něm bez prodlení hlasovat. Než přistoupíme ke hlasování, je stále přihlášen pan ministr Julínek. Přeje si vystoupit s přednostním právem jako ministr? V tom případě přistoupíme k hlasování. Zahajuji hlasování o návrhu zákonem nezabývat se. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 21, proti bylo 18. Návrh nebyl přijat. Otevírám obecnou rozpravu. Stále je přihlášen pan ministr Julínek. Přeje si vystoupit? Máte slovo, pane kolego. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi krátký komentář k tomuto zákonu. Krátkým proto, protože zpravodajka výboru byla tolik vyčerpávající, že řekla významnou část mé pozice. Také musím potvrdit, že veškeré údaje, které uvedla, odpovídají realitě a statistikám, které na ministerstvu zdravotnictví máme. Úvodem bych chtěl opět zdůraznit, že zavedené regulační poplatky fungují, že většina s tím nemá žádné problémy, že probíhají bezproblémově platby v nemocnicích a že efekty, o nichž bylo paní zpravodajkou hovořeno, jsou potvrzeny objektivními parametry. Zároveň chci připomenout, že Ústavní soud zároveň potvrdil ústavnost těchto poplatků. Máme tedy za sebou potvrzení i Ústavním soudem. Nemáme zprávy o tom, že by docházelo k nějakému dopadu na sociálně slabé při zavedení těchto poplatků. Znovu mohu potvrdit, že je to poprvé, co mohu něco takového konstatovat. Kromě průzkumu, který máme k dispozici, máme objektivní data ze systému, která předtím nebyla. Zamýšlené efekty jsou realitou. Jen např. to, že praktičtí lékaři mají více času na své klienty a mohou se jim věnovat, je jeden z pozitivních efektů, nikoli ten regulační. Chápu, že název regulační poplatky svádí k tomu vyhodnocovat pouze jeden efekt, to znamená boj proti plýtvání, který byl naplněn, ale zároveň je potřeba zdůraznit, že zaplacení 30korunového poplatku nemůže být vnímáno jako trest za to, že jsem šel k lékaři. Je to, bohužel, taková tendence a setrvačnost z minulého zdravotnictví a takto se to promítlo i do citlivé oblasti novorozenecké péče. Ve vládním návrhu byla výjimka pro děti do tří let, ale motivace nebyla z věcného hlediska, ale pouze proto, že byla politická obava ze zneužití emocionálního náboje narozeného dítěte. To vytváří země, která hájí funkčnost zdravotnického systému možná někoho, kdo k těmto emocím není citlivý, ale opak je pravdou. Tady jde o to, že jestliže si všichni dáme třicet korun, skládáme se na děti, které jsou vážně nemocné – pokud to promítnu do dětské péče. Jedná se ale o léčení vážně nemocných v jiných oblastech, jak ještě doložím na číslech. Chci, abychom si daleko více uvědomili, a to i před blížícími se krajskými volbami, kde je velká tendence k populismu, že je důležité myslet na menší skupinu mezi občany, kteří jsou vážně nemocnými pacienty. Těch je daleko méně, než těch, kteří chodí k urnám.
63
Proto se snažím o poctivý přístup k systému zdravotnictví a soustředím se na to, aby vždycky chronicky a vážně nemocní mohli dostat příslušnou péči a byly na ně peníze. Měli jsme limitace, které vyzařovaly podle toho, kolikátého bylo, zda byl říjen nebo listopad, některé lidi z onkologické péče, protože pro ně už nebyla cytostatistika. Nechci, aby taková situace ve zdravotnictví nastala. Vím, že se zastávám skupiny, která ani nemůže jít k urnám nebo má jiné starosti než volit zákonodárné a jiné sbory. Chci upozornit zbylých 9 mil., že se každý den jim může stát být mezi tím jedním milionem, který potřebuje peníze. Proto je potřeba počítat. U poplatků v porodnici musím konstatovat, že tam evidujeme regulační efekt, protože se zkrátila hospitalizace matek s novorozenci, což je dobrý efekt, protože není žádoucí, aby ležely děti ve větším kolektivu dohromady a v nemocničním prostředí, kde pro ně není příznivé bakteriální prostředí. Po fyziologickém porodu má matka co nejdříve opustit porodnici. Regulační efekt tam nastal a dá se evidovat. Tady jde ale o něco jiného. Chci proto zdůraznit, že toto je solidarita těch, kteří jsou v tomto případě jednoznačně zdraví, protože porod je fyziologickou záležitostí, s těmi, kteří jsou nemocní. Pro představu: Když uděláme výjimku pro novorozence v průběžném systému, jak je zaveden, což je jiná situace než vloni, ze systému vypadne příjem 45 mil. Kč. Z hlediska miliard, které se pohybují ve zdravotnictví, tam můžete říci, že to není tak závažná suma, maminky budou mít pohodu a nebudou zatěžovány placením poplatků. Spočítejte si to, ale v tom kontextu, který jsem uvedl, kolik je to specializovaných terapií, je to možná 45 vážně nemocných nedonošenců, kteří jsou po milionu vyčerpat prostředky z veřejného zdravotního pojištění, aby se jim zachránil život, je to 45 onkologických terapií, 45 komplikovaných stavů po úrazech, jsou to vážné vrozené choroby, které stojí neuvěřitelné peníze – růstový hormon stojí desítky tisíc, jsou to další položky, které mohu jmenovat. To jsou peníze, které po systému pro tyto lidi budou chybět. Je mi někdy vyčítáno, že jsem začal na straně poptávky. Ano, začal jsem nejen na straně poptávky, batoh je i o institucionálních změnách, ale všichni ví, že plán je celistvý a že se snažím předkládat systémová opatření, která se budou týkat strany nabídky, to znamená pojišťoven a zdravotnických zařízení. Doufám, že získám podporu i v Senátu pro institucionální změnu tak, abychom udělali vyvážená opatření jak na straně poptávky, tak nabídky. Jen pro představu: Pro rok je to asi 9 mld. Kč, které mohou mít pro vážně nemocné, které díky poplatkům a regulačnímu efektu a finančnímu příjmu budou v systému k dispozici. Z tohoto hlediska 45 mil. opravdu není taková suma, ale promítněte si to do případů, které jsem uváděl. Dovolte mi uvést pár příkladů již realokování těch peněz a úspor, které v systému vznikly. Například při léčbě chronické obstrukční choroby, tedy astmatu o podobných chronických chorob, byly navýšeny úhrady až o 100 %. Nádory prsu až o 155 %. Některé zvláštní typy, které potřebují specializovanou biologickou terapii, psoriáza, to znamená lupénka s artritidou, 171 % nárůst. Pak jsou tady speciální choroby z hematoonkologie, plus 57 % nárůst. To znamená, že peníze nezmizí ze systému, neskončí nikde jinde než nakonec zase u pacientů. A my máme možnost při finanční stabilitě a při těchto rezervách, které si vytváříme jakousi autoregulací, tyto peníze realokovat na vážně nemocné pacienty. A taky na vážně nemocné novorozence. Věřte, že je to opravdu terapie velmi náročná. Já chci jen připomenout, že v té péči tzv. zadarmo, to znamená za komunismu, byly jasně dané váhové a měsíční limity pro to, kdy se může a kdy se nemá resuscitovat novorozenec a nebraly se ohledy na to, jestli má šanci nebo nemá šanci přežít.
64
Já nechci, aby nastoupily takové limity. Chci, abychom měli vždycky rezervu pro každé dítě, abychom měli pro takového novorozence vždycky šanci, a to stejné i v případě onkologicky nemocných lidí, dětí, kohokoli, aby měli šanci. Já nemluvím o zbytečné terapii lidí, kterým už bohužel není pomoci. Mluvím třeba o prodloužení života 30leté matky, která má možnost být ještě pět let se svými dětmi, i když je jasné, že terapie nakonec nebude mít konečný účinek, ale může ještě významně prodloužit část kvalitního života. Mluvím o případu, se kterým jsem se setkal před dvěma dny, kdy jsem trochu odpočíval na chalupě, kdy 29letá žena se dvěma dětmi dostala mozkovou příhodu z plného zdraví, kdy pro rodinu je to obrovská rána a potřebují, aby byly k dispozici moderní metody na zprůchodnění mozkové tepny. Aby se tam dostala i tato žena z prosté vesnice, aby se dostala ke specializované péči, aby kapacita specializované péče tam byla a ona ji mohla dostat. O to jde mně. Proto bych nerad, aby kvůli tomu, že hájím tento systém, mi bylo vyčítáno, že jsem necitlivý k novorozencům. Chápu rozhodnutí Senátu, a protože pocházím odsud, tak vím a znám jakousi konzervativnost a dobrou praxi v dodržování některých principů, ústavnost, přílepky a podobně. Stejně tak Senát určitě neměl nikdy rád to, že když se přijme vládní návrh zákona, že se hned po několika měsících mění. Přičemž k tomu není žádný akutní důvod, přičemž nedošlo k žádné chybě – to budu polemizovat s paní předkladatelkou. A zároveň přiznat, že částečně pravdu měla, co se týče jednotlivých dárců a hospitalizací nařízených soudem. Ale nikoli co se týče novorozenců. Takže já chápu, že nechtějí čehý – hot, tak jak to zažíváme například u bodového systému, kdy nepočkáme na efekt a každou chvíli tento měníme. Toto se týká i poplatků. Prosím, buďte trpěliví a vydržte s poplatky a s jejich efektem a vyhodnocením aspoň rok, abychom viděli, jaké efekty budou. Tyhle příznivé zprávy z 1. čtvrtletí a z 1. pololetí nám nepochybně dávají dost dobrý důvod, abychom na tom nic neměnili. A věřím, že na konci roku bude důvod ještě o to větší. Protože opravdu mohu potvrdit, že podrobnost údaje, který je konečně získáván ze zdravotního systému o jednotlivých pacientech, který se týká především doplatků na léky, které byly i před zavedením poplatků a jsou dominantním nákladem pro pacienty, je úplně novým přínosem a novou možností evidovat spoluúčast našich občanů. Jestli náhodou nevíte, tak spoluúčast, kterou vidíte ve statistikách, která se objevila, může se to objevit ve statistických ročenkách, kolik má český občan spoluúčast, hovoříme o 10, 11, 12 %, je zjišťována pouze průzkumem, na vzorku rodin. To není žádná statistika přímé spoluúčasti. To znamená, že my se teprve díky systému zavedenému od 1.1.2008 dozvíme, jak na tom jednotliví občané jsou. A můžeme ten systém korigovat. Zároveň chci znovu připomenout, že veřejné zdravotní pojištění tady není od toho, aby suplovalo sociální systém. My jsme ale velmi pečlivě vážili, aby nedocházelo k žádným kumulativním nákladům u pacientů, tak jak k tomu nepochybně muselo docházet již předtím, u důchodců, v sociálních domovech, všude, co se týče doplatků na léky. A budeme identifikovat toho, u kterého se tyto náklady kumulovaly, ale především s ohledem na dostupnost zdravotní péče. Na to musíme dbát vždycky, aby dostupnost veškerých služeb byla k dispozici, aby tomu systém nebránil. Ale nejsme schopni a nemáme ani řešit v tomto systému nízkopříjmové skupiny, ostatně i my jsme na to mysleli zavedením institutu hmotné nouze a je potřeba, aby se sociální systém přizpůsobil zdravotnímu. A my mu dáme konečně za tento rok informace o tom, jak to vypadá s jednotlivým panem Novákem v té které pojišťovně. Zároveň vzhledem k tomu, že jsme zavedli nový systém určování úhrad u léčiv, jsme schopni korigovat v průběhu roku tak, jak postupně
65
budou podávány žádosti na změnu úhrad, korigovat úhrady tak, jak nám vyjde ze systému, že se nepříznivě například kumulují u některých diagnóz. Na to nikdo nikdy nedohlédl do této doby. Nikdo nedohlédl na poměrně asi úzkou skupinu lidí, u kterých se kumulují některé diagnózy, to znamená, že u nich se kumulují některé terapie a kumulují se tudíž doplatky na léky a my to teprve teď budeme vidět a budeme moci na tyto případy reagovat. Pokud budou v tísnivé sociální situaci, samozřejmě je můžeme pro sociální systém označit, stejně tak jako klienty sociálních ústavů. A to je podle mne dost velký posun a bylo to potvrzeno nedávno panem ředitelem Horákem z VZP, že mají podrobnější údaje o svých klientech a jejich problémech, o diagnózách. To nemluvím ani o odhalení takových případů, jako že tam byly případy, kdy jedna pacientka bere 39 druhů léčiv. Případy, kdy je možné vyhodnocovat vůči diagnóze, jak je nasazena terapie, to znamená odhalování špatné praxe apod. Chápu tedy senátory zdravotního výboru, že pokud k tomu přistoupili takto, že takto rozhodli. Přesto bych chtěl moc poprosit, aby tento návrh zákona byl schválen. Moc bych chtěl poprosit zvlášť své kolegy z klubu ODS. Já už jsem tak učinil na mimořádné poradě klubu, kdy jsem požádal kolegy z ODS, aby mi pomohli jednak dodržet koaliční dohody, protože já chci, aby jméno ODS, co se týče koaličních dohod, bylo pořád ctěno jako té strany, která dohody drží. A tudíž v tomto případě se jedná o koaliční dohodu a je potřeba ji dodržet a já jsem zvyklý držet slovo. Zároveň totéž očekávám i od svých kolegů. A protože přijde ještě jeden návrh v rámci vládního návrhu, to znamená odpuštění pro děti do 6 let, tak vás moc prosím dopředu i o schválení této části zákona o veřejném zdravotním pojištění, protože to je také součástí oné dohody. Bude to samozřejmě znamenat opět výpadek ve veřejných financích, ale politika je politika, máme před volbami, je potřeba to reflektovat, ale ze systémového hlediska senátorům rozumím. Zároveň je tam ještě jeden návrh pozměňovacího návrhu, to znamená dokompletování sankce za nevybírání poplatků. Já chci zdůraznit, že již máme připraven vládní návrh zákona, který musí doprovázet nový zákon o zdravotních službách a o veřejném zdravotním pojištění, který bude obsahovat tuto sankci a tudíž, že ji tam doplníme tak, aby nedocházelo k nějaké špatné praxi na trhu poskytování zdravotních služeb, protože samozřejmě to vyvolává nerovnost na trhu. Jestliže někdo dodržuje zákon a někdo nedodržuje zákon, je rozdíl, a proto sankce tam musí být, zvlášť, když je uložena povinnost. A také rozumím tomu, že senátoři to takhle navrhli. Samozřejmě toto vše je ještě umocněno, možná by stačila obecná ustanovení v zákona, umocněno tím, že česká sociální demokracie si přímo do svých volebních letáků dává slib, že bude porušovat zákon, což je něco neuvěřitelného. (Projevy nesouhlasu v levé části sálu.) Já být voličem, tak určitě takovou stranu nevolím, protože jestliže budou chtít porušovat zákon v něčem, tak budou chtít porušovat zákon i v něčem jiném. A prostě to je jednoznačné… Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane ministře, prosím, já si myslím, že jste uvedl… Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Já zdůvodňuji, proč je tam sankce. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Já s tím důvodně tedy polemizuji.
66
Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: V tomto případě si trvám na svém, že se držím tématu, protože zdůvodňuji, proč je tam zesílení sankce, a je to proto, protože je tady veřejně vyzýváno k porušení zákona. Já to beru jako fakt. A to musíte vzít i vy! Já vím, že se vám to nelíbí! A možná by taková poptávka po sankci nebyla, kdyby to nebylo po všech plakátech. Já za to nemůžu! To znamená, tady prosím, že to dáme do vládního návrhu zákona tak, aby nedošlo k nějaké nerovnosti na trhu. A tím pádem je jaksi vyčerpán problém, který zdravotní výbor postihl. Moc bych tedy prosil, aby byl tento návrh schválen tak, jak jsme se dohodli a tak, jak byl připraven, a předpokládám, že bude dodržována dohoda a že budeme moci systém usadit v příštím roce definitivně. Děkuji za podporu a za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, děkuji, pane ministře. Myslím si, že jako ministr máte právo zarámovat problém do širších souvislostí, i když s tím volebním závěrem jsem osobně nesouhlasil. Chtěl bych upozornit kolegyně i kolegy, že návrh poslankyně Šojdrové byl podstatně užší, než teď co jsme vyslechli. A chtěl bych se zase znovu vrátit k tomu, co navrhovala ona, a na to upozorňuji následující řečníky, kterých je pět. Jako první je pan senátor Jiří Zlatuška. Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, samozřejmě chápu, že návrh paní poslankyně Šojdrové je užší, na druhou stranu s ohledem na to, že v době, kdy byl zákon, kterého se změna týká, v Senátu, přijal Senát většinou svých členů rozhodnutí nezabývat se, takže toto je fakticky první příležitost, jak se zabývat věcnou podstatou toho, co v této části reformy nebo ve stabilizaci veřejných rozpočtů v oblasti zdravotnictví je obsaženo. Přesto bych se rád zabýval konkrétními věcmi, které zde, musím říct, opakovaně zazněly. Bylo zde jednak konstatováno to, že reformou, stabilizací veřejných rozpočtů a těmito návrhy ve zdravotnictví se zabýval Ústavní soud a shledal přijatý zákon jako ve shodě s ústavou. Myslím si, že zejména s ohledem na to, co zde před chvílí říkal pan ministr, a s ohledem na to, že Poslanecká sněmovna většinou svých hlasů přijala návrh změny zákona, který předkládá paní poslankyně Šojdrová, tak to poněkud problematizuje argumenty, které použil Ústavní soud v okamžiku, kdy shledával shodu s ústavou. Byl jsem jeden z těch, kdo podával ústavní stížnost na proces přijímání, tedy zejména to, že v Senátu byla znemožněna diskuse o tom. Zpravodaj, soudce Holländer v části X/B, když se věnoval tomu, proč námitky týkající se možné protiústavnosti rozhodnutí Senátu návrhem zákona se nezabývat, tak v okamžiku, kdy pojednával tady o této části, tak jednak konstatoval, že je zde asymetrické postavení komor, v zásadě tak, jak čtu vyjádření v posledních třech odstavcích, tedy tam, kde pojednává o rozdílu v postupu Senátu versus postupu Poslanecké sněmovny, tak fakticky konstatoval, že Senát je v jakémsi méněprávném postavení oproti Poslanecké sněmově ve dvoukomorovém systému a že z toho hlediska nedostatek možnosti projevení vůle není až tak zásadně problémový. Dále konstatoval, že v tomto konkrétním případě rozhodnutí nezabývat se důvod, který je uveden, proč to Ústavní soud neshledal jako porušení shody s ústavou, byla skutečnost, že zákon tehdy byl přijat Poslaneckou sněmovnou a výbory se k tomu souhlasně vyjádřily i zde v Senátu. Konstatoval tedy obecnou shodu nad neproblémovostí obsahu přijímaných zákonů nebo změn z hlediska většiny v obou komorách.
67
Fakt, že se zde dostáváme k projednávání této věci v tak krátkém časovém odstupu znovu, zpochybňuje tuto argumentaci. Ukazuje, že zákon nebyl tak neproblémový, aby bylo možné interpretovat rozhodnutí potlačit diskusi nad podstatou přijímaných změn, znemožnit ji rozhodnutím nezabývat se a interpretovat to jako – někteří kolegové zde používali formulaci – nejvyšší formu souhlasu, že toto zřejmě nebylo tak úplně v pořádku, protože Poslanecká sněmovna většinou svých hlasů přijala návrh na změnu. Pan ministr zde zmiňoval spousty dalších problémových věcí, mj. třeba absenci sankcí a vcelku předvídatelné chování některých subjektů poskytujících lékařskou péči, kdy ustanovení zákona v tomto nerespektují nebo nějakým způsobem obcházejí, a toto všechno mělo být samozřejmě součástí debaty při přijímání zákona mj. zde v Senátu a řada z věcí, které dneska jsou pociťovány jako problém fungování systému, se nepochybně v té době dala odstranit. Již způsob vybírání poplatků je neuvěřitelně těžkopádný, komplikovaný a distribuuje náklady. Je přitom z oslavných zpráv, které se na toto objevují v tisku, jasně vidět, že někteří nemocní úvěrují systém zdravotní pojišťovny, protože doplatky jim nabíhají na několikanásobek stropu a teprve poté jsou jim vraceny. V okamžiku, kdy by se o účtování poplatků staraly zdravotní pojišťovny na základě vykazované lékařské péče, tento problém úvěrování zdravotních pojišťoven by zcela odpadl. Odpadl by i problém, který se v tisku i z toho, co znám z osobních sdělení, vyskytuje v praxi, totiž, že nemocnice nebo lékaři si vybírají poplatky, kde v případě, že není fakticky prováděno klinické vyšetření, ale pacientům je buď trapné se jich domáhat, nebo se prostřednictvím zdravotní pojišťovny nápravy nedovolají. Toto všechno byly záležitosti, které se bývaly mohly probírat, pokud by zde proběhla řádná debata a pokud by jednání Senátu nad zákonem nebo nad změnami, kterých se týká návrh, o kterém v tuto chvíli také mluvíme, kdyby se probíraly tak, jak ústava a jednací řády předpokládají. Z toho hlediska jásání nad tím, že Ústavní soud shledal zákon jako konformní s ústavou, pociťuji jak poněkud problematické, a znovu opakuji, fakticky to, že zde projednáváme tento zákon a že zde probíhá debata a že se k tomu ministr i výbor i reprezentantka výboru museli vyjadřovat, to samo o sobě svědčí o tom, že některé výchozí body, ze kterých Ústavní soud, evidentně v dobré víře, vycházel při posuzování shody s ústavou, nebyly splněny. Paní senátorka Filipiová tady zmínila, že nejsou shledávány žádné bariéry v přístupu ke zdravotní péči s ohledem na reálný stav. Já bych si dovolil odcitovat příklad, který v separátním stanovisku uvádí pan soudce Holländer, v disentním stanovisku z 2. projednávání před Ústavním soudem, který uvádí příklad starobního důchodce, který podle § 2 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, se osoba nachází v hmotné nouzi, jestliže po odečtení přiměřených nákladů na bydlení, její příjem nedosahuje částky živobytí ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona. Částka živobytí osoby činí u osob, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací, mezi něž dle § 11 odst. 3 písm. b) patří poživatel starobního důchodu, částku existenčního minima zvýšenou o polovinu částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, částka životního minima jednotlivce činí měsíčně 3126 korun, částka existenčního minima osoby činí měsíčně 2020 korun. Z uvedeného plyne, že podmínkou přiznání statusu hmotné nouze u starobního důchodce je stav, kdy jeho důchod nepřesahuje přiměřené náklady na bydlení o částku 2623 korun, to znamená na den 87,43 Kč na stravu, ošacení, hygienické potřeby, dopravu, případně další základní životní potřeby.
68
Vzhledem k poměru sumy zhruba 90 korun ke stávajícím cenám potravin, hygienických potřeb, ošacení, dopravy, příp. dalších základních životních potřeb, zastávám názor, že u osob – tedy důchodců – jejichž příjem se pohybuje nikoliv výrazně nad uvedenou hranicí hmotné nouze, zavedení regulačních poplatků představuje reálnou bariéru v přístupu k lidsky důstojné zdravotní péči. Tolik citát ústavního soudce Holländera. Já se domnívám, že s tímto jeho stanoviskem se mohu bez problémů ztotožnit a překvapuje mě to, co jsem slyšel od paní senátorky v úvodu, že výbor neshledal žádné takovéto problémy, přestože tyto problémy jsou popsané, zdokumentované a neviděl jsem na ně ani v souvislosti s tím, kdy ministr zdravotnictví vystupoval jako svědek před Ústavním soudem, ani jindy na nějaké oficiální úrovni, odpověď, která by dala opačné stanovisko než to, co říká ústavní soudce Holländer. Připomínám, že ústavní soudce Holländer v prvním rozhodování byl ten, který formuloval vstřícné stanovisko, kde našel cestu, jak zmenšením role Senátu vůči Poslanecké sněmovně umožnit vůbec Ústavnímu soudu pojmout zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů jako shodný s ústavou. Dále bych se specificky chtěl zastavit k tomu, co zde jak paní senátorka, tak pan ministr zmínili, že totiž poplatky vlastně nejsou nějakými poplatky, že to snad má být nikoliv regulační poplatek, nebo dokonce cena. Myslím, že toto jsou všechno záležitosti, které jsou hodně problematické, a Ústavní soud v okamžiku, kdy si čteme zdůvodnění, tak nepředpokládal tuto zjevnou ohebnost. Zůstalo to jenom jako potenciální výstup. Pokud by toto bylo konstatováno všechno předem při projednávání původního zákona, je docela možné, že by výrok Ústavního soudu dopadl zcela jinak – připomínám zase jenom formulaci ústavního soudce Holländera, který argumentuje známou anekdotou o rádiu Jerevan a kritizuje srozumitelnost argumentace, specificky z toho hlediska, co to vlastně je regulační poplatek, a specificky s ohledem na to, že je to veřejnoprávní platba. V kontextu toho, že regulační poplatek je veřejnoprávní platbou tak, jak je koncipován v zákonu, mám za to, že argumentace předkladatelky zákona, toho návrhu, o kterém mluvíme ve vztahu k novorozencům, je naprosto korektní. Nemá smysl tam mluvit o regulaci. Předčasem v okamžiku, kdy se jednalo o roli porodních asistentek a provádění porodů, zde i v Senátu byla rozsáhlá debata o tom, jak je potřeba zamezit porodům v domácím prostředí, jak se musejí povinně ze zákona odehrávat v prostředí porodnic. To byla situace, která samozřejmě připomíná nařízenou péči, případně vězeňskou péči, o kterou se jedná. Prostě novorozenec se nerozhoduje, že dojde do porodnice, ten se tam ocitá bez nějakého vlastního přičinění, nemá, jak si vybírat. A částky, se kterými zde operoval pan ministr, považuji za povýtce symbolické z hlediska celkového efektu, nicméně u konkrétních rodin v okamžiku, kdy se jedná např. o očekávané trojčata, u rodiny nijak extra zajištěné, která má předtím již další dvě děti, tam už tyto věci nemusejí hrát zanedbatelnou roli. Celý systém je přitom koncipován výrazně tak, že všichni, kteří jsou subjekty platby poplatků, musejí nejdříve zálohovat celý systém a teprve zpětně dostávají peníze, pokud se ukáže, že opravdu mají nárok na nějakou kompenzaci. Kdyby celý systém byl navržen takovým způsobem, že by k tomuto nedocházelo, možná by byly argumenty, které se snaží nějakým způsobem změkčit to, co paní poslankyně navrhla, do jisté míry pochopitelné. Za současné situace si nedovedu představit odpovědný postoj, který by nevedl ke schválení této novely. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Kolegyně, kolegové, nejdřív se vám musím omluvit za to, že se mi nedaří správně moderovat
69
dnešní bod tak, jak bych si ho představoval, ale protože jde o ožehavé téma, nechci nikoho diskriminovat s tím, že bych tento problém zametl pod stůl, tak se stěží zdržuji komentářů. Přesto ještě dovolte mi jednu vlastní myšlenku. Myslím, že i stručně lze vyjádřit řadu idejí. Teď poprosím kolegu Jílka s přednostním právem. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, nejdřív výzva nám všem prostřednictvím předsedajícího. Prosím vás, máme před sebou 32 bodů plus ten, který projednáváme. Máme na to dneska jednu hodinu, do 19.00 hodin, plus zítřek a pátek, nevím dokdy. Prosil bych o výstižnost, stručnost a věcnost. Je to moje prosba. Druhá věc. Pan ministr tady řekl, a ne zcela zřetelně a já to chci říci zcela jasně. Navrhuji schválit návrh tohoto zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji za váš příspěvek. Prosím kolegu Horníka. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážená poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. Pokusím se být stručný, nicméně my jsme neměli možnost se k tomuto zákonu v normální rozpravě vyjadřovat v době, když se schvaloval tady u nás v Senátu. Možná z toho potom i vyplývá, že ta potřeba je teď. Možná je teď i ten okamžik napravit ty věci, které tam nemusely být předpokladatelné, ke kterým nakonec došlo. A on ten stav není asi až takový, jak si dneska malujeme nebo jak nám pan ministr mnohdy přednáší a káže. Jsem z Karlovarského kraje a za 4 roky se podařilo ODS dostat na buben naše krajské zdravotnictví, minulý rok mínus 121 miliónů. Samozřejmě pár miliónů dneska z regulačních poplatků přijde do těchto zařízení, a zaplať Pánbůh za ně, a mám dojem, že nikdo nemá problémy s tím, aby je platil. Jinak já jsem sám přívržencem platby poplatků. Ale pokud se zjistí, že někdy a někde to není zrovna až tak nejlepší řešení a doopravdy těhotenství a následný porod není přece trest. A my to dítě vítáme hned tím, koukej platit. Mám dojem, že to tak není dobře. Co se týče zdravotnictví, musíme ještě chápat, že jedna úroveň jsou zdravotnická zařízení velká, jako jsou nemocnice, a to druhé jsou např. praktičtí lékaři. A musím říci, že tam to do toho systému sice samozřejmě také padá, ale padá to spíš jako prostředek pro toho doktora, který se rozhodne, zdali přidá zdravotní sestře nebo bude mít sám větší výdělek. V mé horské oblasti, a teď bych šel k jedné konkrétní věci, protože slyšíme jenom ty přínosy, ty milióny. Já bych byl velmi rád, až se za rok sejdeme a uslyšíme zprávu o tom, jak regulační poplatky skutečně byly výhodné a co nám všechno tento systém přinesl, aby se také někdo zabýval tím, že např. v naší oblasti poklesla návštěva u praktických lékařů o více než 30 %. To je samozřejmě na jedné straně přínos, ale na druhé straně u nás je sociálně velmi slabé obyvatelstvo a dost velká romská komunita. A já bych byl rád, kdyby se také prošetřilo, jak se zvýšily výjezdy rychlé záchranné služby. Vzhledem k tomu, že tito občané to mnohdy řeší tak, že zavolají na záchranku, dusí se mi dítě, byť má jenom obyčejnou horečku a normálně by šli s tímto dítětem k doktorovi, takhle mají servis, že záchranka přijede až k nim domů.
70
Byl bych rád, kdyby se i tato záležitost zkusila zkoumat a statisticky vyčíslit vícenáklady, které tímto vznikají. Další případné vícenáklady mohou vznikat tímto – a budu teď mluvit o romské komunitě, protože je to náš konkrétní příklad v našem místě – že tato romská komunita skoro přestala chodit s dětmi k lékaři. A lékaři říkají: Dokud chodili k nám, tak jsme měli o nich aspoň přehled a mohli jsme předejít nemocem, mohli jsme předejít různým chorobám, což dneska v podstatě nemůžeme, protože rodiny s těmito dětmi nechodí, prevence tam není, a doktoři za nimi nemohou docházet. A dotaz nebo spíš to, co tím chci říci je, že ztrácíme tyto lidi ze zdravotního dohledu, což se nám v budoucnosti může třeba na chronických chorobách vymstít, protože v tom systému nám potom takovýto člověk bude z něj tahat o hodně víc finančních prostředků. Já bych tedy za ten rok znal nejenom pozitiva, ale rád i negativa, kterých by bylo určitě ještě o hodně víc, ale jde o to, abychom na ně nezapomněli. A jinak, pokud si někdo myslí, že dneska jsme velmi dobře opečováváni v tom systému, tak já musím říci za Karlovarsko, že ne, já se bojím jít do karlovarské nemocnice. Jsou tam nově zavřená úplně celá oddělení, nejsou zdravotní sestry, utíkají doktoři, utíkají primáři, nemocnice se doslova a do písmene hroutí, ať je to chebská, sokolovská nebo karlovarská. Stav je neudržitelný. Je třeba se na to podívat, pane ministře, a něco s tím dělat. A jestli v tom systému chybějí peníze, tak nechť zdravotní pojišťovny, které mají miliardové přebytky, tomu systému pomohou. A jinak – vy kýváte hlavou – ale o tom tam rozhodují vaši lidé, z vaší strany, je třeba na to mrknout. A asi to nedělají úplně nejlíp a ten stav je setrvalý, bohužel čtyři roky. Možná, že to sem úplně nepatří, ale do celého systému určitě ano. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Opět bych jenom zdůraznil, že bychom se měli vrátit k meritu projednávaného problému. Já si myslím, že pokud se chcete obrátit na pana ministra, tak mým prostřednictvím, ale pan ministr již teď není navrhovatel, to byl u předchozích 3 zákonů, nyní je navrhovatelkou paní poslankyně Šojdrová. A rád bych, abychom se zase vrátili k tomu tématu, i když chápu, že mojí chybou a závažností tématu nemohu už nikomu bránit v tom, aby vyjádřil jakýkoliv názor na zdravotnictví. Říkám už dopředu, že nebudu ani dál nikoho omezovat. Dalším přihlášeným je pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, dámy a pánové. Ve svém vystoupení bych chtěl navázat na zevrubný úvod kolegyně Filipiové a pana ministra, byť mé poznámky nebudou takto komplexní k celé problematice. Chci se zabývat pouze navrhovanou změnou výběru poplatků u novorozenců, a to přesto, že ani okamžik nepochybuji, že uvedená změna nemá prvotně řešit reálný sociální problém, ale jejím skutečným cílem je politicky motivovaná absence sociální citlivosti jedněch a snad i domnělé necitlivosti druhých. Chci se vyslovit k této otázce přesto, že vím, že žádné argumenty nemohou být dostatečnou protiváhou archetipální signálně vnímané nedotknutelnosti matky a novorozence, která je navíc plně v souladu s naší tisíciletou kulturní tradicí. Pro jistotu explicitně v úvodu předesílám, že tuto hodnotu beze zbytku ctím a považuji ji za elementární a samozřejmou. Zřejmě i díky této obecně sdílené hodnotě
71
se z oněch několika ušetřených či zaplacených stokorun v průměrné české rodině, oslavující narození potomka, stal na pokračování přetřásaný problém. Při líčení Julínkovy asociální tržní nestoudnosti, odírající dokonce i nekřtěňátka, se obvykle neuvádějí další parametry našeho sociálního systému. A proto mně dovolte uvést v modelovém příkladu rodiny, a to nikoli proto, abych demonstroval, kolik nás ostatní každé dítě stojí, ale proto, abych doložil, jak marginální problém řešíme místo toho, abychom se zabývali reálnými obtížemi a potřebami mladých rodin, místo toho, abychom dotvářeli skutečně moderní legislativní rámec pro jejich podporu. Dva hypotetičtí rodiče, říkejme jim třeba Adam a Eva, pracovali před narozením prvorozeného Adama II. za průměrnou mzdu. Na daních, zdravotním a sociálním pojištění platili každý měsíc, včetně částky odváděné zaměstnavatelem, přes 12 tisíc měsíčně. Eva pak pobírá 28 týdnů mateřskou, celkem bezmála 90 tisíc korun. Po porodu obdržela mladá rodina 13 tisíc porodného a Adam si začal započítávat slevu na daních, bezmála 900 korun měsíčně. Jeho čistý příjem jen o pár stokorun převýšil 2,4násobek životního minima rodiny, takže Adam II. těsně nedostal přídavek ve výši 500 Kč měsíčně, na který by jinak měl nárok. Eva se rozhodla pro tříleté čerpání rodičovské ve výši 7600 Kč měsíčně. Sečteme-li tedy vyplacenou mateřskou, snížený výběr daní u Adama, vyplacenou rodičovskou, porodné a skutečnost, že Eva a Adam II. jsou státními pojištěnci, vyjde nám za první 3 roky částka převyšující 400 tisíc korun. Budeme-li důslední a započítáme-li do nákladů státu i výpadek daní a pojistného Evy, dojdeme k částce 870 tisíc korun. Stavím-li tedy vedle oněch průměrných několika set, o které jde v § 16a a tamním odstavci 4 a kladu si za vaší laskavé pozornosti tyto otázky: Má odpuštění od poplatků i jiný než symbolický význam? Tvrdím, že nikoli. Má jeho odpuštění takovou cenu, abychom uprostřed složité reformy vnášeli výjimku do jinak jednotného systému výběru těchto poplatků? Jsem si jistý, že nikoli. Ohrožuje tato výjimka celistvost systému a hrozí spustit další výjimky a změny? Obávám se, že ano. Nebylo by daleko korektnější, vyčkat na konkrétní její čísla za ucelené období a pečlivě vyhodnotit, zda se ona snaha symbolických spoluúčastí na tisícových a statisícových nákladech za léčení setkala s úspěchem? Zda si i český pacient konečně jejich prostřednictvím začal uvědomovat skutečnou cenu zdravotní péče? Zda bylo konečně zlomeno dědictví desítek let omílané lži komunistů a socialistů, že něco, míněno cokoli, může být zadarmo? Myslím, že by to zcela jistě bylo rozumnější. Končím, protože jsem si dobře vědom, že když se dělají politické koaliční kompromisy, ztrácejí fakta smysl. Nenavrhnu zamítnutí této předlohy jen proto, že nechci prodlužovat do značné míry pokryteckou a populistickou debatu o tomto v zásadě okrajovém, z hlediska rodin i státu nevýznamném problému. Končím a nebudu navrhovat toto usnesení i proto, že o to požádal pan ministr a že je to součástí koaličních dohod. Chci však nahlas a zřetelně varovat před tím, aby tato novela byla chápána jako první krok k dalším výjimkám a výjimkách z výjimek. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Nyní prosím pana senátora Špačka o vystoupení. Senátor Milan Špaček: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové, já jen velmi krátce – děkuji panu ministrovi za to, že navrhl to, co navrhl. Já jsem ve zdravotním výboru hlasoval proti pozměňovacím návrhům, a rád bych se tady k tomu velmi krátce vyjádřil.
72
Já tady narážím na tu starou známou věc, že každý rozumí zdravotnictví, protože každý aspoň jednou v nemocnici byl, takže všichni vědí, o čem to je. To, co tady zaznělo opakovaně z úst mých předřečníků, je jednoznačně pravda. Poplatky nejsou reforma. Poplatky byly potřeba vždycky, nejsou to poplatky – já bych to ani nenazýval poplatky. Je to vyjádření toho, že zdravotnictví pokročilo natolik, že současný systém jeho financování cestou zdravotních pojišťoven jednoznačně nestačí. Čili to neberme vůbec jako poplatky. Krátce k těm novorozencům. To, co jsem řekl, za tím si stojím. Myslím si, že porodnice není nemocnice, to už tady také zaznělo, že těhotenství není nemoc a porod je naprosto fyziologickou záležitostí. Jsem pro, a také pro to vždycky budu, aby matky, které požívají pohostinství porodnic, hradily symbolicky, protože i ten poplatek, resp. dávka, kterou odvádějí za den, je symbolická. Protože se nedomnívám, že by za ty peníze, které matka odvede, se stravovala a žila v jiném prostředí. To je naprosto v pořádku. U těch dětí je to tak, jak řekl pan kolega Svoboda – je to jednoznačně symbolika. Není to jenom ta archetypální; typ genového upřesnění zhruba podle výzkumu genotypů 250.000 let starých, čili ne tisíc, ale skutečně to má jakousi symboliku, a to pouze symboliku. A proto i jako symboliku bychom se k tomu klidně mohli přihlásit, zvlášť když jsme dnes na našem výboru probírali otázky důchodového pojištění, a víme, že demografický vývoj není úplně příznivý. Takže se domnívám, že i z tohoto hlediska je to jakési gesto. Je to jakési gesto vůči tomu, že říkáme lidem, že si vážíme toho, že matky přivádějí na svět děti, je to pravda, co říká pan kolega Svoboda. Když se všechno spočítá, tak je to naprosto směšná, zanedbatelná částka, o které se tady bavíme. Je to jakési symbolické gesto. Z tohoto důvodu se domnívám, že bychom ho mohli podpořit. A tím končím, že děkuji panu ministrovi za výzvu, kterou řekl, abychom to podpořili, ve znění, ve kterém to bylo postoupeno. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vystoupení jsou čím dál kratší. Prosím kolegu Milana Štěcha. Senátor Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní poslankyně. Já jsem vlastně první, který při této – zatím poměrně dlouhé rozpravě – vystupuje ze skutečné parlamentní opozice. Je to vlastně první oficiální možnost vyjádřit se na této půdě k dopadům reformy veřejných rozpočtů v oblasti zdravotnictví. Téma jsme nezvolili my, ale je tady návrh z PS, tak mi dovolte, abych nebyl tak stručný, jak si přál pan řídící. Začnu tím, že pan předseda Stříteský nás vyzval ke korektnosti. Myslím si, že vystoupení pana ministra Julínka, včetně útoku na kampaň ČSSD, i když nevím, jakou část, nebylo v souladu s tímto přáním. Nebyli jsme to my, kdo hodil rukavici. Já bych tady také mohl jako někteří kolegové vyprávět řadu případů, protože mi lidé píší. Mohl jsem si ty složky s sebou vzít. Jak maminky píší, jak chodí se dvěma dětmi po nemocnici, jak je posílají z ordinace na vrátnici, aby si tam v přístroji vymáčkly, že mají zaplaceno, a zaplatily poplatek. Tak to chodí třikrát, čtyřikrát a nakonec to dopadne tak, že vezmou tašky a odcházejí bez ošetření ze zdravotnického zařízení. Ne, nebudu tady teď tyto případy popisovat, ale věřte mi, že jich znám mnoho. Chci jenom říci, že oslavná řeč pana ministra na prospěšnost zavedení poplatků, a jeho zatím první etapu reformy zdravotnictví, je v přímém rozporu s tím, co slyším já osobně a často i moji kolegové, jak s nimi hovořím, od mnoha občanů.
73
Myslím si, že o té korektnosti jednání svědčí to, že jakmile začali vystupovat senátoři s jinými názory, tak se tato část Jednacího sálu z velké části vyprázdnila a nehodlá slyšet něco jiného. (Ukazuje.) Samozřejmě je to možnost, ale také je to odpověď na tu korektnost. Chtěl bych také upozornit, že před volbami byl dán veřejný příslib jednou rozhodující vládní stranou, že nebude zvyšovat přímé platby. Já vím, že sliby jsou sliby a na billboardech se snesou i takové věci, jako je dostupnost zdravotnictví, „zlepšujeme situaci rodin“ apod. Ale myslím si, že čeho je moc, toho je příliš. Chci říci, že se domnívám, že zpráva paní zpravodajky Filipiové nebyla zprávou z jednání zdravotního a sociálního výboru, že byla souhrnem jejích názorů, nehovořila o jiných názorech, které na výboru zazněly. Nehovořila ani v náznaku o tom, že také byly podány pozměňovací návrhy, které sice neprošly, ale myslím si, že by to do úplné a komplexní zprávy, která nebyla tak krátká, mělo patřit. Bylo tady hovořeno o tom, že hlavním důvodem zavedení regulačních poplatků je tlak na zodpovědnost, na to, abychom šetřili, kde se šetřit může. Já musím za sebe říci, že tomu nevěřím. Vůbec tomu nevěřím. Já si myslím, že to je prachobyčejný krok k tomu, aby si lidé zvykali na zvyšování – prudké zvyšování přímých plateb. A odpovídá tomu i záměr, resp. věcné záměry zákonů, které pan ministr Julínek přednedávnem dal do připomínkového řízení, pak je sice do určité míry pozastavil, chce s nimi přijít v další etapě, asi po krajských volbách, kde je zcela zřejmé, že se plánují další kroky ve směru privatizace zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení. Pokud by říkal, že ne, mám k dispozici jeho rozhovor z novin SME ze září loňského roku, kde se věcné záměry psaly – ze Slovenské republiky – kde říká: Fakultní nemocnice – nejdříve akciové společnosti, a jak to bude možné, můj názor je, co nejrychleji zprivatizovat. Pokud se týká argumentace o působení na city a tvrzení, že díky poplatkům bude na léčení vážných nemocí, tak to si myslím, že je přímo zneužívání všech, kteří soucítí s bližními, kteří mají vážné problémy osobně nebo ve svých rodinách. Kdo to myslí vážně, a chce, aby byly prostředky na vážné nemoci, měl by pravidelně navrhovat valorizaci plateb za státní pojištěnce a hlídat, aby peníze v systému neubývaly, ale aby se zvyšovaly, protože české zdravotnictví je finančně daleko méně nákladné, než obdobné systémy v západní Evropě. Vůbec nemluvím o USA, kde se na zdravotnictví vydává dvojnásobek toho, co v ČR měřeno v hrubém domácím produktu na hlavu především formou přímých plateb. Když se bohužel začteme do záměrů pana ministra, dojdeme k tomu, že je tam řízená péče a podobné novinky, které jsou známé zejména v USA. Za sociální demokracii tvrdím, že nám jde o to, aby bylo dostatek prostředků především na vážné nemoci a na prevenci. Dejme do systému více prostředků, jejich vydání je na místě, ale nevyřeší to třicetikorunové poplatky. Pokud jde o další věci, není možné přehlédnout to, že údajně nové systémy jsou spravedlivé a jsou míněny fér, když je připravují takoví lidé, jako je pan Šnajdr. Tady se odvolávám na reportáž reportérů ČT. Má velké problémy z minulého působení a teď je tento člověk hlavním autorem. Hovořím o reformě veřejných rozpočtů, o zdravotnické části. Jsou dáváni dohromady komunisté a socialisté z minulého působení, a i ze současnosti, že chceme zdravotnictví zadarmo. Vážení, nepodsouvejte nám to, i za nás byly přímé platby ve výši deset procent. Víme, že zdravotnictví není zadarmo, je drahé, ale je potřeba, aby na to peníze byly. Na rozdíl od jiných se domníváme, že není možné zdravotnictví řešit tak, že se bude omezovat solidarita. Tady se solidarita omezuje a bude se to nahrazovat přímými platbami. Jsme pro to, aby se na solidaritě
74
podíleli občané podle své výdělkové úrovně, podle své životní úrovně, procentuálním příjmem, tzn. progresivním zdaněním a odvodem pojištění, a ne, aby se výrazně zvyšoval podíl přímých plateb. Na výboru se hodně hovořilo o tom, že ve většině zemí EU jsou poplatky ve větším rozsahu. Je to pravda, jsou tam přímé platby ve výši 20 procent, ale také kupní síla a životní úroveň je daleko větší. Je tam silná střední vrstva. Dosahujeme ekonomické výkonnosti západní Evropy ve výši 82 procent, paritou kupní síly máme mzdy necelých 50 procent, na kurz 20 procent, ale pokud chceme mít procentuálně stejný rozsah přímých plateb, musí to rodiny někde jinde pocítit, musí to jinde ušetřit, tzn. na bydlení, na potravinách, na péči o děti apod. V návrhu paní poslankyně Šojdrové mi chybí pomoc důchodcům. Myslím si, že poplatky u důchodců jsou nemravné, protože důchody u nás jsou nízké, dosahují asi 106 procent úrovně roku 1989, životní úroveň se jim nezvýšila. U důchodců se zejména zvýšily výdaje, které tvoří bydlení, potraviny a přímé platby ve zdravotnictví, proto se dá říci, že v průměru důchodci mají propad životní úrovně proti roku 1989. Že dostali přidáno 470 korun, je směšné říkat, 370 korun je pouze čtvrtletně stojí zdravotnictví. Kde jsou náklady na bydlení, potraviny a další věci, když inflace za první čtvrtletí dosáhla 7 procent, což je trojnásobek proti loňskému roku a dvojnásobek průměru EU? Jménem našeho klubu jsem ve výboru přednesl pozměňovací návrh, který rozšiřoval osvobození od poplatků pro všechny činnosti, tzn. nejen při pobytu v nemocnici, ale při vstupu k lékaři pro osoby do 18 let, pro důchodce a pro lidi s částečným a plným invalidním důchodem. Tento návrh bohužel neprošel. Po velkém váhání jsme došli k názoru, že návrh kolegyně Filipiové je návrh velice špatný. Když bychom při hlasování spoléhali na to, že se zákon dostane do podrobné rozpravy a budeme moci prosadit náš pozměňovací návrh, je to nereálné a nepodpořením návrhu paní kolegyně Šojdrové a dalších poslanců bychom mohli zamezit alespoň tomu, aby se pro skupiny, které jsou v návrhu vyjmenované, tzn. novorozenci a někteří další, situace zlepšila. Proto budeme vycházet ze rčení – lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. V každém případě, pokud budeme mít v dalším období možnost a dostatečnou sílu, pokud nebude fungovat princip politické korupce v PS, systém změníme tak, že poplatky v takovémto zavedeném rozsahu nebudeme akceptovat – buď je výrazně budeme redukovat, nebo je zrušíme, a budeme vycházet z názoru občanů na tuto otázku. Myslíme si, že zdravotní systém je třeba financovat solidaritou lidí zdravých s nemocnými, solidaritou bohatých s příjmově slabšími a ne formou stejných poplatků pro všechny. Přijatelnější pro nás by byl německý systém, kde je poplatek určitým procentem k výdělkové úrovni občanů, ale to lze těžko v ČR zavádět, když se některé skupiny odvodům daní a pojištění vyhýbají a je jim pro to vytvářen i prostor. Měl bych dotaz. Pan ministr a paní zpravodajka hovořili o tom, kolik peněz se ušetří, když lidé méně chodí k lékaři. Mám informace o tom, že si lidé nechávají méně psát recepty. Zajímalo by mě, kolik peněz vynaložili navíc za nákup léků, lékárníků. Zjišťuji, že lidé nechodí k lékaři pro předpis na lék, chodí se radit k lékárníkům. Mám vážné obavy, že kšeft může být jen kšeftem a bylo by zajímavé, jak rostou tržby lékárníkům. Nezdá se, že by se lékárny zavíraly, je jich jako hub po dešti. I v této oblasti žádné úspory nejsou. Jedna věc jsou úspory ve vydávání veřejných prostředků, tzn. z pojištění a druhá věc je, co to dělá v kapsách občanů. Myslím si, že to buď přijde nastejno, nebo že se nakonec zaplatí více; ne přes solidární pojištění, ale z kapes občanů. Znamená to, že podíl nákladů na zdravotní
75
péči formou skrytých plateb bude v ČR narůstat, protože nemocní lidé jsou některým poskytovatelům, zejména v oblasti léků předhozeni, aby je mohli použít k tomu, aby na nich mohli dělat větší kšefty. Proto navrhujeme, aby návrh, který nám byl postoupen z PS v tuto dobu byl podpořen a schválen s tím, že se budeme při každé příležitosti snažit regulační poplatky výrazně redukovat nebo je zcela zrušit. Naším programem je rozumná solidarita a rozumné hospodaření, ale přes jiný systém, tzn. zainteresování poskytovatelů i občanů, ale ne formou poplatků, takových malých pokut. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásila paní senátorka Jana Juřenčáková a jako poslední je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, paní poslankyně, já bych nechtěla zdržovat, ale chtěla bych navázat na vystoupení kolegy Richarda Svobody, který přepočítával náklady na tříleté období dítěte. Ono se to nedá přepočítávat, pouze z toho pohledu, že je to náklad státu. Říkáte, že odpuštění poplatku je výjimka. Já to neberu jako výjimku, já to beru jako psychologický efekt, protože se na to musíme dívat z pohledu demografického. Já myslím, že naše vláda si uvědomuje, že je nutné co nejdříve provést penzijní reformu. Víme, že demografická křivka pro naši republiku není příznivá. Myslíte si, že poplatky u novorozenců je zvýšíme? Nezvýšíme. Já ze svého okolí a hlavně od žen – na rozdíl od mých předřečníků jsem také ležela v porodnici, znám to, ženy v současné době považují poplatek jako trest. Nejde o peníze, o výši poplatku, ale považují to za trest, a pokud chceme, abychom mohli začít stavět na změně penzijního systému a aby veřejnost přijala tyto snahy, tak já dnes budu hlasovat pro poslanecký návrh, protože pokud s tímto nezačneme, tak mínění společnosti nezměníme. Ženy jsou v současné době trestány i tím, že se u nich radikálně zvyšuje doba odchodu do důchodu na rozdíl od mužů. Takže beru to z ženského pohledu, z ženského hlediska, je to považováno za trest, děti za to nemohou a když to vezmu z pohledu, kolik stojí děti za tři roky, tak musíte připočítat zase, kolik dítě přinese do společnosti za celý život. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, slovo má pan senátor Jaroslav Kubera. A je to poslední přihlášený. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já nebudu mluvit o poplatcích, jen dopovím to, co tady začal pan senátor Štěch. Ať je to osvobození od všech poplatků, ať je to příslib třináctého důchodu a dalších vymožeností, které jsou před volbami naslibovány. On ale nedopověděl konec. On by měl také říci, o kolik se těmito opatřeními zvýší zadlužení každé rodiny. Nedávno vaši kolegové z KSČM navrhli obnovení novomanželských půjček a já musím říci, že tento úkol už je splněn. Každí mladí novomanželé v České republice v této chvíli dluží už díky minulým vládám 160 tisíc, takže už mohou začít splácet. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Paní senátorka Alena Gajdůšková.
76
Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegy ě a kolegové, než se dostanu k tomu, co bych chtěla říci na téma probíraného návrhu, tak musím malinkou repliku na pana předřečníka pana senátora Kuberu. Děkuji, že řekl, že zadlužení je díky minulým vládám. Předpokládám, že v to počítá i vlády Klausovy. Teď tedy k tomu, co je meritem tohoto bodu. V žádném případě nepochybuji o tvrzení, že poplatky fungují a platby probíhají bez problémů. Samozřejmě, náš národ je v podstatě disciplinovaný a nařízení, kterým je zákon, plní. I když upřímně řečeno, ani to není úplně pravda, protože jsou informace o tom, že dluhy, které jsou právě v placení poplatků, už začínají být docela výrazné u různých zdravotnických zařízení. Nicméně poplatky jsou vybírány. Paní zpravodajka řekla, že poplatky mají odradit lidi, aby zbytečně načerpali zdravotní péči. A to cituji téměř doslova. Ale tady je přece potřeba říci, že není to pacient, kdo rozhoduje o tom, jakou zdravotní péči bude čerpat. Ani nerozhoduje o tom, jaký lék bude užívat, pokud si ho sám nezaplatí. Takže jestliže tvrdíme, že byla čerpána nebo je čerpána zbytečně zdravotní péče, pak si myslím, že je potřeba začít ne u pacientů, ale u lékařů. Lékař je ten, kdo přece rozhoduje o tom, zda si půjdu lehnout do nemocnice, zda dostanu ten nebo onen lék na předpis, že mi bude provedeno to nebo ono vyšetření. Já jsem se nepotkala s tím, že by si pacient mohl říci, já chci to nebo ono, a lékař by to klidně udělal, pokud by nebyl přesvědčen o tom, že to je potřebné. A jestli ano, tak to bylo hodně špatné. Poplatky skutečně odrazují, ale neodrazují hypochondry, neodrazují simulanty. Ale odrazují ty, kteří musí počítat každou korunu. Já jsem se tak jako asi většina z nás potkala s lidmi, kteří uváděli zcela konkrétní příklady toho, co museli zaplatit při v podstatě běžných onemocněních. A byly to částky ve stovkách, mnohdy přesahující tisíce korun. Odrazují lidi průřezem sociální struktury obyvatelstva. Slyšela jsem vyjádření od lidí u nás na Valašsku ze sociálně slabých vrstev: Já k lékaři nepůjdu, protože na to nemám, protože to ještě vydržím. Slyšela jsem stejnou repliku: Platili jsme si celý život a teď máme platit znovu – od lidí s vysokoškolskými tituly, relativně dobře zabezpečených. Bylo tady také řečeno, že lidé si musí uvědomit, že lékařská péče není zadarmo. Ujišťuji, že člověk s platem kolem 8 tisíc hrubého si to uvědomoval vždycky, protože spoluúčast, tak jak o tom mluvil i Milan Štěch, vždycky svým způsobem byla. Pan ministr hovořil o tom, že se ušetřilo díky poplatkům, že se ušetřily dvě miliardy korun a ty jsou směřovány vůči těžce nemocným. Toto tvrzení mně připadá naprosto absurdní. Léčen by měl být ten, kdo to potřebuje. A znovu říkám, o tom přece rozhoduje lékař na základě jeho zdravotního stavu a nemělo by to být a já doufám, že to nebude na základě výše konta. Respektuji rozhodnutí Ústavního soudu, i když jsou známa odborná stanoviska, která hovoří o tom, že samotná procedura rozhodování Ústavního soudu ve věci poplatků nebyla v souladu s Ústavou. Ale o tom tady hovořil kolega Zlatuška. Ale myslím, že je potřeba si uvědomit, že složení Ústavního soudu je přímým odrazem politického složení Senátu a pozice prezidenta. Pan ministr také hovořil o tom, jak pracuje ve prospěch těžce nemocných, přesunu finančních prostředků pro zajištění léčby, především onkologicky nemocných a že jsou k tomu potřeba peníze. Souhlasím s tím, že jsou potřeba peníze k tomu, aby byla zajištěna nejmodernější léčba, nejefektivnější léčba těch nemocí, které se objevují. Ale potom skutečně nerozumím tomu, proč celý systém ministerstvo navrhuje změnit podle amerického vzoru, který je dvakrát dražší, tak jak
77
o tom hovořil pan Milan Štěch, ve vztahu k HDP a desetkrát dražší v konečných částkách. Propočty návrhů privatizace, tedy toho, co bylo navrhováno v sytému sedmi zákonů, které již pan ministr představil, se pohybují kolem 30 mld. ročně, tedy 30 mld., které by byly odčerpány z celého sytému zdravotnictví ve prospěch soukromých subjektů. To jsou odhady toho, co by tvořily zisky, které jsou nebo byly v návrhu navrhovány až do výše 15 % celého systému. Ptám se tedy, jestli tyto prostředky, které ze systému budou odčerpávány pro soukromé subjekty jako jejich zisk, nebudou v systému chybět. Já se obávám, že ano. Poplatky lidi otravují. Pro některé jsou skutečně zátěží. Některé traumatizují. A mezi ty patří především oni těžce onkologicky nemocní. A zase vím konkrétní případy. Proto znova ještě zdůrazňuji, že to, co je nebezpečí, co skutečně ohrožuje celý solidární systém, jsou připravované další kroky bourající tento solidární systém a zásadně omezující rozsah zdravotní péče jako veřejné služby. Pan ministr také mluvil o výpadku financí, pokud by se poplatky zrušily. Jsou informace z nemocnic a ordinací o tom, že výpadky plateb právě v důsledku poplatků přivádí tato zařízení do ekonomických problémů. A další ekonomické problémy nastanou, až se projeví odkládání návštěv u lékařů. O tom hovořil kolega Horník. Až se tedy projeví to, že mohou nastat epidemie, že bude nutnost léčit nemocné ne v počátcích nemoci, kdy to skutečně spraví banální léčba, ale ve stadiích akutních, rozvinutých a chronických nemocí. K výpadu pana ministra, že ve volebních materiálech sociální demokracie má oznámení porušování zákona. Ano, garantujeme lidem, že poplatky platit nebudou, pokud nás zvolí. Nevím, co na tom pana ministra tak irituje. Nebo si myslí, že tato vláda zde bude na věky? Naštěstí jsme v demokracii a rozhodnou o tom voliči. Pan kolega Štěch už mluvil o našem postoji k projednávanému návrhu. Kdyby bylo na nás, poplatky by vůbec zavedeny nebyly. Mimochodem proti poplatkům a proti připravovaným dalším krokům Ministerstva zdravotnictví a této vlády se postavilo také téměř 80 tis. občanů, kteří podepsali petici proti poplatkům, proti privatizaci zdravotnických zařízení a pojišťoven, za solidaritu ve zdravotnictví. Tato petice již byla předána k projednání Poslanecké sněmovně prostřednictvím předsedy Poslanecké sněmovny pana Vlčka. Tak, jak o tom mluvil můj předřečník, resp. Milan Štěch, navrhovali jsme ve výboru zrušení alespoň u dětí a mladistvých do 18 let. Výbor ovšem zamítl i ten minimální z minimalistických návrhů, tj. osvobození novorozenců. My to vnímáme jako jasný výraz postoje k rodině jako takové, jasný příklad toho, jak pravdivé jsou billboardy hovořící o podpoře rodiny zcela v souladu s tím, co kdysi řekl ministr Vodička za ODS. Tenkrát pan ministr řekl, že děti jsou záležitostí rodiny a stát nezajímají. Důsledkem toho byl demografický vývoj, který v podstatě by vedl k tomu, že poslední česká žena by podle těchto propočtů zemřela v roce 2400, jak to ukazoval matematický model, který byl zpracován na základě demografického vývoje, který byl skutečně v důsledku sociální a hospodářské politiky Klausovy vlády. Prostě v tom se skutečně neshodneme. Nevím důležitější úlohu státu, než vytvořit podmínky, aby národ existoval dál, aby prostě nevymřel. Podle senátora Svobody je to ovšem okrajová záležitost. Já doufám, že si tímto výrokem poměří občané pravdivost tvrzení na billboardech. Nicméně protože nemůžeme prosadit náš návrh zrušení poplatků, podpoříme alespoň to minimum, co je nám nyní předkládáno.
78
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásil předseda klubu ODS pan senátor Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, ctihodné shromáždění, chtěl jsem požádat o to, abychom mohli hlasovat a jednat ještě po 19. hodině, a v rámci tohoto prodloužení projednat body č. 8 a 9 pana ministra Pospíšila, který bohužel odjíždí příští den, tj. zítra do Itálie a takto bychom tyto body v rámci naší schůze nemohli projednat. Děkuji vám za odsouhlasení mého požadavku. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Nechcete, pane předsedo, navrhnout nějaký zadní limit do kdy? Senátor Jiří Stříteský: Limit je jasný – projednáme body 8 a 9 – jak se budeme snažit. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Procedurální návrh, o kterém dávám hlasovat, ale po znělce. Byl podán procedurální návrh. Po dokončení projednání tohoto bodu Senát ještě projedná, to znamená včetně hlasování, body 8 a 9 schváleného programu bez udání limitu. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Hlasování skončilo, v sále bylo 66 přítomných, to znamená, že kvorum bylo 34. Pro procedurální návrh 57, tedy byl schválen, proti byly 4 hlasy. Pokračujeme v projednávání bodu. Slovo má senátor Milan Štěch. Senátor Milan Štěch: Pane předsedající, dámy a pánové, nerad vystupuji opakovaně, ale protože pan Kubera, jak to bývá, opět hodil… (Senátor Jaroslav Kubera: „Senátor Kubera!“) – pan senátor Kubera opět hodil shnilé jablko, tak musíme na to také zareagovat. Já bych chtěl jenom připomenout, že slibů před volbami bývá vícero. Jistě si mnozí vzpomenou, a zejména důchodci, na slíbenou tisícikorunu v případě, že bude prosazena reforma, a to se vůbec nemluvilo o navyšování přímých plateb ve zdravotnictví, a na další sliby hasičům, policistům a dalším. Ale já bych chtěl podstatnou jinou věc. Tady bylo hovořeno, že dojde k zadlužování občanů. Často se říká, že jsme hodně projedli, že jsme se zadlužili. Ať se každý podívá, kolik skutečně peněz došlo k občanům v podobě výdajů na zdravotnictví, na školství, na rodiny s dětmi, peněz, které by způsobovaly schodky veřejných rozpočtů. Je to pouze zlomeček toho… Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím pěkně o klid v sále! Senátor Milan Štěch: Je to pouze zlomeček toho, co přivodil pokles hospodářské výkonnosti v roce 1996 a 1997 v době vlády ODS, kdy tedy musela končit, protože jsme byli v červených číslech. Zůstala po ní tristní situace v bankovním sektoru, z důvodu předtím provedených a poskytovaných špatných privatizačních úvěrů, se odhaduje, a bylo to jednou i ve vystoupení pana prezidenta Havla, že tam byl dopad nutné sanace, která přišla až samozřejmě se zpožděním, jak to v ekonomickém cyklu bývá, ve výši 800 mld. korun. Takže si myslím, že pan
79
Kubera by si nejdřív měl zamést před svým „odéesáckým“ domem, a pak do toho namáčet sociální demokracii. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji a konstatuji, že nikdo další do obecné rozpravy přihlášen není. Ptám se, jestli si to někdo nerozmyslel. Nerozmyslel, takže… (O slovo se hlásil ministr Julínek.) Prosím, pan ministr je za obrazovkou, já se mu omlouvám. Jak je veliký, tak ho nevidím. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Já se omlouvám, pane místopředsedo, já jsem si uvědomil, že tady byly na mě položeny nějaké otázky, tak abych na ně seriózně zareagoval, aby to nevypadalo arogantně. Já jenom chci potvrdit, že výdaje na specializovanou péči byly potvrzeny i statisticky výdaji na specializované léky, kdy meziročně je přesná evidence, o které jsem tady hovořil v procentech, to znamená, je to všechno podloženo, to znamená, není to žádná chiméra. Já chci zdůraznit, že to nezáleží jenom na lékařích, protože finanční limity se např. projevily v roce 2006, kdy opravdu někteří lidé nedosáhli na drahou terapii, protože byly finanční limity, přitom náklady na zdravotní péči stoupaly. Výjezdy zdravotnické záchranné služby se nezvýšily. Nedošlo k přesunu, který byl předpokládán, takže to chci také zodpovědět. A ještě jedna otázka tady byla (hledá), já se omlouvám, ale přinejmenším já chápu politickou rétoriku, která se tady strhla. Já si myslím, že já jsem ve svém expozé nepřekročil rámec projednávané materie, nicméně tady se politicky přít můžeme, ale neměli bychom odsud vysílat totální demagogii a především lži. Já prosím, představa o tom, že české zdravotnictví bude řízeno tlustým pánem s doutníkem a s cylindrem, který má pruhy s hvězdičkami, prosím vás, já doufám, že už to našim občanům, ani vám, že to nikdo nevnutí. A že když si všichni jako zákonodárci přečtete věcné záměry, které jsou k dispozici, a za chvilečku i paragrafové znění, tak zjistíte, že nic z toho, co tady říkali kolegové ze sociální demokracie, není pravda a že ty hrozby neexistují. Byl bych rád jenom, abyste si to přečetli. Teď momentálně trošku zneužívám. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, pane senátore, a táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě. Ano, prosím, paní poslankyně. Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane místopředsedo, já bych chtěla velmi poděkovat za diskusi. Já se domnívám, že diskuse jak odborná, tak politická do Senátu patří. Padla zde řada argumentů věcných, které pro mě byly zajímavé. Chci poděkovat těm, kteří návrh chtějí podpořit, a také těm, kteří byli kritičtí. Panu senátorovi Svobodovi chci říct, že moje motivace pro předložení tohoto návrhu je skutečně taková, jakou jsem řekla, a sice, že porod není nemoc, ale je součást preventivní péče. Proto jsme návrh předložili. Samozřejmě, že motivace mohou být různé. To záleží na každém z těch, kteří budou hlasovat. Já děkuji všem, kteří návrh podpoří. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní navrhovatelko. A nyní prosím paní zpravodajku garančního výboru, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřila. Prosím.
80
Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedající. Já budu velmi stručná. Já zkonstatuji jenom, že vystoupilo 10 kolegů včetně pana ministra, který požádal plénum Senátu, aby schválil předloženou novelu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože vychází z koaliční dohody a on je ten, který dohody ctí. Vedle toho samozřejmě je usnesení výboru, takže já nechávám na rozhodnutí každého z kolegů, aby hlasoval podle vlastní vůle. To je všechno. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní zpravodajko, a přistoupíme k hlasování po fanfáře, protože začneme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože takovýto návrh byl podán. Tedy znělka. Konstatuji, že v sále je přítomno 65 přítomných senátorek a senátorů, kvorum je tedy 34. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu dávám hlasovat. Prosím, kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Toto je hlasování pořadové číslo 22 a skončilo schválením návrhu – 66 přítomných, kvorum 34, pro 61 hlasů, 1 hlas byl proti. Návrh byl schválen. A tím projednávání tohoto bodu skončilo. Před chvílí jsme rozhodli, že budeme pokračovat v jednání, a to sice projednáváním: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Prosím umožněte, abychom projednávání návrhu zákona začali. (V sále je velký hluk.) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 275. Prosím ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás s návrhem zákona seznámil. Prosím. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně představil novelu občanského soudního řádu. Představím pouze v zásadě filozofii, protože se jedná o relativně rozsáhlou novelu, která je složena z drobných dílčích úprav v občanském soudním řádu, a kdybych každou měl odůvodňovat, pak bych zabral celou řadu času. Jenom stručně. Filozofií této novely je pozměnit tu část zákona, která upravuje výkon rozhodnutí, pokud bylo rozhodnuto o výchově a výživě nezletilého dítěte. Jinými slovy, celá tato novela je vztažena k nezletilým dětem, k úpravě jejich právní pozice. Občanský soudní řád, který vznikl v první polovině 60. let, v této oblasti v zásadě od doby vzniku nebyl novelizován, a proto tato vláda, která ochranu dětí považuje za svoji prioritu, připravila tuto rozsáhlou novelu a ochranu dětí posiluje. Filozofií novely je například doplnit úplně nově samostatný speciální typ řízení u civilního soudu, kdy je rozhodováno o tzv. mezinárodním únosu dítěte. Nejde o terminus technicus z oblasti trestního práva. Jde o to, když jeden z rodičů je ze smíšeného manželství, myšleno tím, že oba rodiče nejsou občany jedné země, ale jsou příslušníky různých zemí, tak když jeden z rodičů unese proti vůli dítěte, a případně též proti právnímu stavu, dítě do jiné země. Jsou to kauzy, které v ČR nejsou řekněme až tak časté, nicméně jich několik, cca 20 ročně řeší naše soudy. A realita ukazuje, že české soudy neumějí tyto kauzy
81
rychle řešit. Jsou známy případy, kdy byla dívenka odvezena z Portugalska do ČR a matka se s ní zde více než 3 roky skrývala a český soud nebyl schopen rozhodnout o tom, zda dítě má či nemá být navráceno do Portugalska ke svému otci. A jsou to i jiné kauzy, které permanentně česká justice řeší. Cílem je nastavit taková pravidla, aby soud mohl ve velmi krátké době, rychle rozhodnout o tom, zda dítě bude navráceno do země, odkud bylo uneseno, a případně tak vytvořit podmínky pro to, aby bylo rozhodováno o jeho výchově a výživě. Pokud bude přijat tento zákon, pak je možné mít ambice, že by rozhodnutí o navrácení dítěte do země, odkud bylo uneseno, mohlo být vyneseno v řádech týdnů, ne v řádech let, jak to bohužel dnes je také časté. Další věci, které chci pouze okrajově zmínit. Novela řeší otázky výkonu rozhodnutí. Zkrátka a dobře, české právo až tak nerozlišuje, mám-li to říci trošku expresivně, to, zda je výkon rozhodnutí konán ve věci odejmutí nemovité věci nebo zda je odejímáno dítě. To znamená, že samotná realizace výkonu rozhodnutí je bohužel velmi podobná. A proto přicházíme s úpravou, která přináší nové instrumenty, jako např. mediační řízení. Ve chvíli, kdy soud zjistí, že je možné a je prostor pro to, aby se rodiče dohodli i po vynesení rozsudku, tak zde může proběhnout povinně na základě úsudku soudu mediace. Je zde nově upravena otázka účasti odborných pracovníků při výkonu rozhodnutí. Je zde zaveden princip tzv. navykovacího režimu. Ve chvíli, kdy dítě má být svěřeno do péče nebo alespoň do krátkodobé péče či výchovy jednomu z rodičů, na které není zvyklé, takže tzv. navykací režim. Zavádíme zde otázky vhodného prostředí, tzn. prostředí, kam může být dítě umístěno ve chvíli, kdy není možné z různých důvodů, aby je vychovával některý z rodičů. A takhle bych mohl jmenovat další a další věci. Ale nechci vás tu obtěžovat, neboť ti z vás, kteří toto považovali za důležité, tak si novelu určitě přečetli, a já jsem chtěl pouze nastínit hlavní filozofii návrhu. Filozofie je zmodernizovat civilní procesní právo, pokud se rozhoduje o výchově a výživě nezletilého dítěte. Dámy a pánové, chci ještě konstatovat, že tento zákon byl relativně složitě přijímán na plénu Poslanecké sněmovny. Byl jednou vrácen do druhého čtení, a to z toho důvodu, že jsme byli vedeni snahou maximálně najít shodu pro podporu této citlivé a důležité právní normy. A proto ještě některé věci byly v opakovaném druhém čtení upraveny. Chci vás tedy poprosit, protože tento návrh byl opravdu dlouze diskutován na půdě Poslanecké sněmovny, a také proto, že potřebujeme speciální úpravu pro mezinárodní únosy dětí, abyste v případě, že nemáte fatálních námitek proti této úpravě, ji podpořili, protože náš právní řád potřebuje urychleně tuto právní úpravu. A tím trošku předznamenávám i náš postoj, postoj ministerstva k návrhu ústavně-právního výboru, kdy pan předseda senátor Kubera načetl pozměňovací návrh, který je součástí usnesení ústavně-právního výboru a který v zásadě řeší téma, které z pohledu novely občanského soudního řádu je marginální nebo určitě není klíčový. Jedná se v zásadě o novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí, tzn. téma, které bylo pouze přidruženo ke klíčové kmenové novele, a v diskusi zde je o to, jak často mají navštěvovat pracovníci orgánu péče o dítě děti, které jsou v nějakém výchovném ústavu, zda tak mají činit obligatorně jednou za 3 měsíce či jednou za 6 měsíců. V původním návrhu, který prošel Sněmovnou, jsme měli právě 6 měsíců, to znamená, že byla zkrácena tato lhůta pro návštěvy sociálních pracovníků u dětí
82
umístěných v ústavech z 6 měsíců na 3 měsíce. Pan senátor Kubera navrhuje vrátit lhůtu 6 měsíců. Já toto považuji z hlediska významu tohoto zákona za velmi podružnou věc, byť si myslím, že toto zkrácení lhůty může být ku prospěchu dětí, nikoli k neprospěchu. Ale moc prosím, zvažte význam této novely ve vztahu k tomu, že by takto byla projednávána až někdy za měsíc a půl a tím by se odložila její účinnost. To je důvod, proč vás prosím o podporu původního textu, který schválila Poslanecká sněmovna. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten určil svou zpravodajkou senátorku Alenu Palečkovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 275/2. Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor ústavně-právní. Ten přijal usnesení, a to vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 275/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Macák. A toho nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím. Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr poměrně obšírně se vyjádřil k tomu návrhu zákona, který máme teď v projednávání. A tak mi dovolte, abych v podstatě přečetl jenom 77. usnesení ústavně-právního výboru z 23. schůze, která se konala dne 9. července 2008. Po obšírné diskusi bylo přijato toto usnesení: Ústavně-právní výbor 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. 2. Zpravodajem určuje senátora Ladislava Macáka. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, rovněž se posaďte ke stolku zpravodajů. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku paní senátorka Alena Palečková? Už se ujímá slova, prosím. Senátorka Alena Palečková: Velmi stručně. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, i náš výbor se zabýval touto normou. Konstatovali jsme, že potřeba změn byla vyvolána situací v nedávném období, kdy se nakupilo několik případů vlastně mezinárodních sporů o výchovu dětí. Já se domnívám, že jednak to vyvolalo potřebu legislativních změn, ale na druhé straně medializace vyvolá, doufejme, přece jenom i větší přemýšlení našich občanů a občanek o tom, jak takovéto potom vlastně mezinárodní konflikty po rozvodech a dohady o dítě mohou dopadat, takže to vyvolá větší zodpovědnost. Stejně tak se nakupilo i několik případů českých rodičů, protože stoupal počet otců, kteří mají zájem vychovávat svoje děti, ať už z jakýchkoliv důvodů, zatímco dříve – míním tím dobu před rokem 1989 – byly zpravidla děti soudy jaksi automaticky dávány do výchovy matce.
83
Tyto změny jsou tedy určitě krok správným směrem. A dovolte mi, abych se ještě, než přečtu usnesení, vyjádřila k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru. My jsme při posledním projednávání, kde byl otevřen zákon o sociálně právní ochraně dětí, podávali totožný pozměňující návrh, ale tentokrát jsme o něm nejednali, nepřijali jsme ho. Ve shodě s panem ministrem bych doporučovala, abychom v tomto případě nezdržovali původní návrh zákona, a předpokládám, že bude někdy příležitost na toto téma, které se řeší tím pozměňujícím návrhem, abychom se jím zabývali podrobněji, protože je možná i jiná varianta, ne tam napevno stanovit 3 měsíce nebo 6 měsíců, ale nechat vlastně větší vůli orgánům sociálně právní ochrany dětí v obcích s rozšířenou působností, aby dejme tomu do limitu 6 měsíců měly možnost rozhodnout v konkrétním případě, jak často je potřeba konkrétní dítě nebo rodinu navštívit. A teď už tedy přečtu usnesení našeho výboru: Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Františka Korbela, Ph.D., náměstka ministra spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Palečkové a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Za druhé určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Palečkovou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, paní zpravodajko. Vzápětí se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, vnímám, že tento zákon je potřebný v oblasti řešení mezinárodních únosů dětí. Ale i zde může být problém v krátkosti lhůty pro vydání rozhodnutí soudu. V dalších upravovaných oblastech už si nejsem vůbec jista, že navrhované řešení je dobré. Při přečtení návrhu zákona se jeví jako docela vstřícné ustanovení o mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání a rodinné terapii u rozvodových řízení. Na tuto dobu zřejmě tří měsíců soud jednání přeruší podle tohoto návrhu. Rozvodové problémy jsou problémy komunikace mezi lidmi, narušení mezilidských vztahů. Ty problémy jsou tam, kde jeden nebo oba rodiče jsou z pohledu psychologie nezralými osobnostmi a tuto situaci nedokáží zvládnout. S mediací a rodinnou terapií lze tedy jen souhlasit. Je to asi jeden z nejúčinnějších prostředků, jak celou věc řešit. Tento záměr tedy je potřeba podpořit. Musím k tomu ale říci, že tyto postupy mohou soudy použít už dnes. Nelze ovšem souhlasit s tím, co vyplývá z důvodové zprávy k tomuto návrhu. A ono je dobré asi důvodové zprávy číst, protože to je to, co by mělo přispět poté k užívání zákona v praxi. Nemohu tedy souhlasit s tím, že zákon v podstatě institucionalizuje odebírání dětí při nedohodě rodičů. Trestá děti místo dospělých a dělá z nich vlastně rukojmí. Tak probíhal případ Terezky, který je panu ministrovi velmi dobře znám a který byl také impulsem k tomu, aby byla předložena tato novela. Proti řešení, tak jak ho tenkrát použil soud, tedy odebrání dítěte, když se rodiče nemohli domluvit a soud nemohl prosadit realizaci svých usnesení, bylo odebráno dítě, to dítě strávilo dva a půl měsíce na dětské psychiatrii a dva měsíce v dalším zařízení. Celý rok již probíhá nejrůznější řízení a pokus dítě přesvědčit o
84
tom, že má milovat svého otce, kterého v podstatě ani neznalo a který odmítal vlastně otcovství tohoto dítěte. Jsem přesvědčena, že společnost má za úkol chránit vždy toho nejslabšího a nevinného. To jsou v těchto případech vždy děti. Tento návrh podle mého názoru dělá pravý opak. Staví děti do role rukojmích. Ty děti už jsou tak dost postiženi neodpovědností svých rodičů, kteří jim společně nedokáží zajistit klidný a harmonický domov, ani uspořádat své vztahy tak, aby, když už ten domov se rozpadne, se dokázali domluvit. Z tohoto důvodu navrhuji návrh zákona zamítnout. Musím k tomu ale říci, že je to můj osobní návrh, protože tu věc nepovažujeme za politickou záležitost, není to tedy návrh klubu sociální demokracie. Jsem přesvědčena, že paní ministryně Stehlíková i pan ministr spravedlnosti, kteří celou tu problematiku řešili, dokáží najít a formulovat lepší řešení ve prospěch dětí. Za sebe i za odborníky sociální demokracie pak nabízím spolupráci. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Palečková. Prosím. Senátorka Alena Palečková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, nebudu to zdržovat, já se jenom musím vyjádřit k tomu, co tady řekla moje předřečnice o tom konkrétním případu. Ten případ se odehrával v mém volebním obvodě, já nebudu popisovat žádné podrobnosti. Jenom vás chci informovat, že paní senátorka Gajdůšková nemá přesné informace a dopustila se tady zkreslení té situace. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Paní senátorka Gajdůšková. Prosím. Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, přiznávám, že nemusím mít úplně stoprocentně přesné informace. Také jsem nechtěla ten případ rozpitvávat, takže jsem použila také jakousi zkratku. Nicméně nic to nemění na tom návrhu a na tom, že si myslím, že řešení, které tam bylo použito, nebylo dobré. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, prosím, máte příležitost se vyjádřit, chcete-li. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Pane předsedající, jenom velmi stručně, aby některé věci byly vysvětleny. Byla zde ústy paní senátorky Gajdůškové vznesena pochybnost o té lhůtě. Tady chci upozornit, že právě haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí nám stanovuje lhůtu šesti týdnů. To není nápad českého zákonodárce, který by byl tak progresivní, že by si myslel, že to vyřešíme v šesti týdnech. To je náš mezinárodní závazek. Proto musíme občanský soudní řád přizpůsobit, abychom tento závazek mohli splnit. To, že mediace dneska už je možná – samozřejmě, že je už možná dneska podle o.s.ř., ale soudci ji příliš nevyužívají. Je to v zásadě moderní prostředek, soudci jsou spíše zvyklí často rozhodovat direktivně a ne vytvořit prostor pro dohodu. Já nemám děti, neumím tyto věci posoudit z pohledu osobního, ale jako člověk, který ty věci právně trošičku vnímá, konstatuji, že je vždycky dobře, pokud při řešení těchto problémů je prostor pro dohodu, pro mediaci a najde se smír. Ostatně kauza Barao,
85
která tu byla zmiňována, holčička odvezená z Portugalska, nakonec byla vyřešena jenom proto, že se oba rodiče dohodli. To je podle mě klíčová filozofie všech změn, které tam jsou. To znamená, my rozšiřujeme paletu možností, které soud může použít. Nic jiného. I dneska může dělat mediaci, ale my to zvýrazňujeme a dáváme mu explicitní, jasný prostředek. A k tomu, co bylo řešeno ke kauze Terezka, já konstatuji to, co říkala paní senátorka, já zde nechci ke konkrétní kauze hovořit, ale opravdu informace, které má paní kolegyně Gajdůšková, nejsou přesné. Já to řeknu obecně. Zkrátka občanský soudní řád musí znát prostředek, jak řešit situaci, kdy ani jednomu z rodičů v určitou chvíli soud nemůže dítě na přechodnou dobu svěřit. Je to krizová situace. Já si nepřeji, aby to nastávalo, ale zkrátka to může nastat. A jednou z takových možností je, když soud dojde k závěru, že dítě je pod vlivem jednoho z rodičů a není schopno svobodně říci v aktuální chvíli u soudu, u kterého z rodičů chce být vychováváno. A nebo není schopno aktuálně u soudu říci svůj názor na druhého z rodičů. Proto tzv. vhodné prostředí znají všechny civilizované státy Evropy a užívají jej. Že je to krizová varianta, která by měla nastat jako nejkrajnější řešení, tzn. odejmutí dítěte od rodiče, tj. samozřejmé. Nezavádíme zde něco nového, ale co by mělo fungovat, definujeme. Snažíme se zavést termín vhodného prostředí, abychom vyloučili případ, kdy se diskutuje o tom, zda malá holčička má či nemá být umístěna do psychiatrické léčebny, kdy je duševně zcela zdravá. O tom je právní úprava, která se snaží to, co existuje specifikovat a dát k tomu přesnější mantinely a podobu. Nemyslím si, že přijetím této novely najednou budou děti odebírány hromadně rodičům a umisťovány do psychiatrických léčeben nebo jinam, naopak snahou je, aby případ, kdy zdravé dítě umístěné do psychiatrické léčebny na pozorování byl případem, který proběhl poslední Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Paní senátorko Palečková, přejete si vystoupit jako zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku? Nepřejete. Poslední slovo před hlasováním bude mít zpravodaj garančního výboru pan senátor Ladislav Macák. Senátor Ladislav Macák: Udělám rekapitulaci. V rozpravě vystoupily dvě senátorky, padly tři návrhy, schválit, zamítnout a vrátit PS s pozměňovacími návrhy. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Po znělce budeme hlasovat o prvním z návrhů. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum je 27. Budeme hlasovat o schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvorum je 26. Zahajuji hlasování o návrhu schválit návrh zákona. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Skončilo 23. hlasování schválením návrhu na schválení. Bylo 52 přítomných, kvorum 27, 41 pro, 2 proti. Před námi je poslední bod pořadu dnešní schůze. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dámy a pánové, budeme pokračovat bodem, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů,
86
zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk 276. Návrh uvede pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Dámy a pánové, pokusím se být maximálně stručný. Pro nás je toto klíčový právní předpis reformy české justice. Filozofií novely byla snaha po nálezu Ústavního soudu, který řešil kauzu dr. Brožové doplnit tu část o soudech a soudcích, která umožňuje trestat a odvolávat soudní funkcionáře v případě, že pochybí. Nález Ústavního soudu nejen dal zapravdu dr. Brožové, ale zrušil i část zákona o soudech a soudcích, která umožňuje odvolávat soudní funkcionáře. My jsme tak ve zcela paradoxní situaci, jediná země v Evropě a možná v civilizovaném světě, kde není možné odvolat soudního funkcionáře za výrazné pochybení. Proto tato novela vznikla a připravila systém kárných senátů smíšeného charakteru, které budou fungovat u Nejvyššího správního soudu a budou rozhodovat o kárných proviněních soudních funkcionářů. K tomu jsme doplnili soudce jako takové. Vedla nás k tomu celá řada různých kauz. Mediálně nejznámější byla kauze soudce Nagyho, který se podle mého názoru dopustil trestného činu, když padělal protokol a jednání a přesto jej kárný senát nezbavil funkce. Je to pouze špička ledovce, kterou vidíte mediálně, ale my víme o celé řadě případů, kdy kárné senáty nerozhodovaly objektivně a rozhodovaly příliš stavovsky. Proto novela, která polovinu senátu tvoří z nesoudců a pouze polovina bude tvořena soudci. To je první část novely. To byl základ, který odešel do parlamentu. Počítali jsme s tím, že v tomto volebním období připravíme ještě druhou novelu zákona o soudech a soudcích, která bude obsahovat časově omezené mandáty pro předsedy soudů. Protože se v parlamentu ukázalo, že je vůle podpořit tento návrh a protože máme celou řadu zákonů – ministerstvo spravedlnosti v tomto volebním období má rozpracováno 52 zákonů, došli jsme nakonec k závěru z důvodu úspornosti času a efektivity, že časově omezený mandát předsedů soudů doplníme usnesením ústavně-právního výboru ještě do této novely. Jinými slovy – máte před sebou zákon, který má dva hlavní body: kárné senáty pro soudní funkcionáře a řadové soudce a časově omezené mandáty pro soudní funkcionáře. Hledali jsme model, který je velmi korektní vůči soudní moci, protože nové jmenování předsedy soudu po uplynutí mandátu starému předsedovi a nebyl odvolán kárným senátem, je vedle působnosti ministra spravedlnosti vždycky spojeno s jiným orgánem. U předsedů okresních soudů je to spojeno s nominací předsedy krajského soudu, u krajských, vrchních a nejvyšších je tato působnost rozdělena mezi ministra spravedlnosti a prezidenta republiky. Jinými slovy – snižujeme tím nebezpečí, aby ministr spravedlnosti stranicky spřízněné nebo nekvalitní kandidáty jmenoval do takovéto pozice. Nejsme a nebudeme jediná země v Evropě, pokud tento návrh projde, jak se nám snaží někteří justiční funkcionáři vnutit. Včera v noci jsem se vrátil z návštěvy Krakova, kde jsem měl dvoudenní jednání s ministrem spravedlnosti Polské republiky. Například v Polsku úspěšně funguje model pětiletých časových mandátů pro předsedy soudů. Upozorňuji vás, že tam soudce jmenuje výlučně ministr
87
spravedlnosti. Není to rozdělené jako u nás z důvodu vyšší ochrany mezi ministra a prezidenta a časové období je mnohem kratší než u nás. Navrhujeme sedm až deset let, podle významnosti soudu. Mandáty jsou tak dlouhé, aby nově jmenovaný předseda neměl pocit, že se musí zavděčit předsedovi, případně představitelům moci výkonné, protože za 10 let zvláště v českých podmínkách je pravděpodobné, že bude jiný ministr spravedlnosti a bude ho jmenovat někde jiný. Mohu konstatovat, že liberální vláda, která je dnes v Polsku a jejíž program je mi v oblasti blízký, tento návrh schvaluje a v praxi mají dobré zkušenosti. Platí to více než deset let. Obměnou předsedů chceme dosáhnout toho, co zde není, to je větších nároků na předsedy soudů. Předsedové soudů se ne vždy chovají jako manažeři, kteří odpovídají za výkon svých soudců a tlačí na ně, případně kárně žalují, pokud nepracují. Často to berou jako jistou společenskou funkci než náročný post, kterému se musí pořádně věnovat. Proto časově omezený mandát, aby využili času, který jim je určen, k maximálně kvalitním výsledkům a k tomu, pokud nebudou činnost vykonávat dobře, aby je ministr spravedlnosti potažmo prezident, potažmo předseda krajského soudu už znovu nikam nenominovali. To znamená, je to právě to, co je běžné v jakékoli jiné lidské profesi, aby náročná manažerská funkce byla časově omezena, aby po určité době ten dotyčný, pokud nesplní podmínky, nebyl znovu jmenován. Já jsem to takto velmi stručně nastínil, máte-li během diskuse nějaké dotazy, samozřejmě rád je zodpovím. Samozřejmě tady konstatuji, že to je nejradikálnější změna zákona o soudech a soudcích, která byla přijata od přijetí tohoto zákona. Podobné kroky, které činil doktor Otakar Motejl před pěti, šesti lety, tak spadly a nebyly přijaty Poslaneckou sněmovnou. Pokud se nám to podaří prosadit, tak já si od toho slibuji velký posun a dynamiku v oblasti justice a co je důležité, neb jsme politici, že tady zdůrazňuji na tomto místě, že žádnému předsedovi krajského soudu a vyššího soudu neskončí mandát v rámci přechodných ustanovení za trvání ještě této vlády. Všechno je postaveno od pěti let výše. Jinými slovy, tím argumentuji na případné námitky, určitě to nedělá tato vláda pro sebe, protože výměna předsedů vyšších soudů za této vlády už jim nedojde. Nebude už tato výměna realizována. Dámy a pánové, já a tím končím své vystoupení, chci konstatovat, že když jsem diskutoval se zástupci politických stran, tak všechny politické strany na neformálních pracovních večerech podporovaly časově omezený mandát pro předsedy soudů. Mrzí mě, že některé strany v rámci populistické opoziční politiky od toho nyní odstupují, vnímají to trošku vnímat, ale chci konstatovat, že my jsme udělali takovou novelu zákona o soudech a soudcích, která v počátku, kdy se více věcně diskutovalo a méně braly v potaz politické argumenty, byla podporována všemi zástupci politických stran. Podíváte-li se také na hlasování ve sněmovně, tak byť sociální demokracie vyhlásila nulovou toleranci, tak tento návrh získal podporu 109 poslanců ze 153 přítomných, to znamená určitě mnohem více, než jsou hlasy pouze vládní koalice. Budu velmi rád, pokud i zde na půdě Senátu tento návrh získá vyšší podporu, než pouze hlasy senátorů, kteří patří k politickým stranám, které vytvářejí vládní koalici, protože osobně se domnívám, že to je klíčová novela, bez které těžko můžeme chtít po předsedech soudů, aby odpovídali za činnost svých soudců, a těžko je můžeme hnát k odpovědnosti, protože jednotlivé soudce, kteří soudí samozřejmě nemůže moc výkonná sankcionovat, to by byl zásah do nezávislosti. Ale předsedy soudů, kteří dohlížejí na chod soudu, mají mít vytipováno, který soudce má neodůvodněné
88
průtahy, a mají s takovým soudcem pracovat, ne se na to vykašlat, tak takové předsedy samozřejmě moc výkonná má mít právo případně hnát k odpovědnosti. A o tom je tato novela. Není o ničem jiném než o tom, aby zde byla větší kontrola nad tím, jak předsedové soudů fungují. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a jsem připraven odpovídat na případné dotazy. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, posaďte se u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a přijala stanovisko, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 276/2. Zpravodajem byl určen pan místopředseda Petr Pithart. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 276/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová. Já ji poprosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, předkládaný návrh novely zákona o soudech a soudcích se týká několika témat. Původní vládní návrh, tedy návrh prošlý připomínkovým řízením a schválený vládou v zásadě pojednává v reakci na nález Ústavního soudu o novém způsobu odvolávání předsedů a místopředsedů soudů v kárném řízení před smíšenými kárnými senáty. Do tohoto návrhu však velmi citelně zasáhla Poslanecká sněmovna cestou tzv. komplexního pozměňovacího návrhu tak, že k němu přidala témata další. A to především zavedení funkčních období předsedů a místopředsedů soudů. Rozdělení jmenovacích oprávnění soudních funkcionářů mezi ministra spravedlnosti a prezidenta republiky a zřízení neurčitého počtu pozicí místopředsedů Nejvyššího soudu. Některá z těchto témat byla zpracovávána a zpracována na ministerstvu spravedlnosti a původně byla proponována pro samostatnou novelu zákona. To je novelu se samostatným připomínkovým řízením, důvodovou zprávou, širokými konzultacemi, atd. atd., aby Senát nebyl postaven do té pozice, do které postaven byl. Vzhledem k formě komplexního pozměňovacího návrhu však tyto prvky přípravy absentují. Ministerstvo se domluvilo přímo s poslanci z ÚPV. Za těchto okolností však nemá valného smyslu například vystavovat návrhy zákonů na internetu veřejným připomínkám, zpřísňovat legislativní pravidla, zavádět měření dopadů regulace, atd., když se v jiných případech vše tohle obejde a zákon se zrodí ve sněmovně, v níž se však má spíše jen schvalovat. Předmětem pozornosti našeho ÚPV byly jak procedurální, tak obsahové aspekty návrhu zákona. Jednání se zúčastnili předsedové obou nejvyšších soudů, vrcholní reprezentanti Soudcovské unie a představitelé ministerstva včele s panem ministrem. Ještě před ÚPV totiž jednala ústavní komise, která poukázala na řadu problémů v zákoně obsažených, resp. Na to, co v něm obsaženo není. Tím se zákon stal tzv. a tak říkajíc žhavějším. Hned na začátku byli všichni přítomní upozorněni na to, že se nejedná o seminář. Ale ruku na srdce nám všem členům ÚPV, těch seminářů na půdě ÚPV se nepořádá zase tak příliš. A kde jinde bychom měli o koncepčních věcech vlastně mluvit? Totéž platí i o slyšení expertů, které někdy okřikujeme místo toho, abychom byli rádi, že se něco dozvíme. A pak je ovšem otázkou, na základě čeho máme
89
rozhodovat, resp. Pomocí čeho máme čelit informační převaze exekutivy. A to bez ohledu na to, jaký je vztah senátní většiny k momentální vládě. Odpovědnost Senátu za řád v ústavním systému a v zákonodárství totiž nemá být odvozována od toho, je-li jeho většina vůči vládě přátelská nebo kritická. Pan ministr se zmiňoval o jednáních s představiteli politických stran, s nimiž bylo vše domluveno, o neformálních setkáních. V předchozích letech bývala podobná jednání organizována na bázi ústavně-právních výborů, případně i ústavních komisí obou komor. A povšimněme si, že senátoři se jich už neúčastní. Možná to souvisí s už zmiňovanou metodou práce výlučně až se senátními tisky. Zvláště u otázek s ústavní povahou. To každopádně není šťastné, neboť se u nich dále zvyšuje vliv ryze poslanecký. V rozpravě ve výboru byly formulovány výtky proti způsobu přípravy návrhu zákona a proti některým jeho ustanovením. Zásadní byla zejména pochybnost, zda vůbec mají být zavedena funkční období předsedů a místopředsedů soudů, jak o tom tady pan ministr hovořil, když mají být na základě novely odvolatelní cestou kárných řízení. Argument personálního opotřebování, který zazněl, je zazněl, vážení kolegové, ošemetný vzhledem k tomu, že o opakovaném jmenování budou rozhodovat orgány exekutivy, a to na základě velmi volného uvádění. To možná nemusí vadit u organizací zřizovaných obcemi, poněkud to ale již vadí u nezávislé soudní moci. Dokud o opakovaném jmenování nebude rozhodovat nebo alespoň spolurozhodovat orgán s podílem soudců, bude s ním spojena pochybnost stran korektnosti. Bude znovu jmenován spíše funkcionář známý svou snahou chránit soudnictví před zásahy zvnějšku, anebo funkcionář submisivní? To nevíme. Kritice možného zneužití rozsáhlých personálních oprávnění ministra spravedlnosti se čelí tím, že jmenování předsedů vrchních a krajských soudů se přenechává prezidentu republiky. Tím se sice vypořádají výtky proti jednotlivci, nikoliv ale proti ingerenci moci výkonné, jejíž je prezident součástí. Faktický výběr jmenovaných předsedů soudů nadto zůstane nadále ministru spravedlnosti jako nominátorovi. Nad rámec návrhu ministerstva poslanci zasáhli do úpravy místopředsedů Nejvyššího soudu s poukazem na to, že v článku 62 ústava mluví o místopředsedech, zatímco zákon jen o místopředsedovi. V současnosti probíhá před Ústavním soudem řízení, které má objasnit, zda je čl. 62 ústavy pouze kompetenčním ustanovením, jemuž dávají dosah prováděcí zákony. Dosti rozšířený názor totiž praví, že funkci místopředsedy Nejvyššího soudu obsazuje prezident. Zákon podle čl. 91 však stanoví, kolik místopředsedů v organizační struktuře Nejvyššího soudu je. Jediný místopředseda je tradiční. Odpovídá to jeho povaze, jeho pojetí zástupce předsedy. Přijetím těchto pozměňovacích návrhů se probíhající řízení zmaří. Má přitom význam přesahující tuto dílčí otázku. Oproti jiným soudům zde krom toho není místopředseda jmenován na návrh předsedy. Při absenci určení počtu místopředsedů bude záležet na prezidentovi, kolik místopředsedů jmenuje. A prezident přitom není orgánem majícím vyhodnocovat potřeby Nejvyššího soudu. S funkcí místopředsedy jsou také spojena značná finanční plnění apod. Proto také třeba zákon o Ústavním soudu provádí ústavní plurál upřesněním, že místopředsedové Ústavního soudu jsou dva. Pokud základem novely byla kárná řízení, nebyl výrazně kritizován. Upozorněno však bylo na celkové zpřísnění. Kárné řízení, jak tady bylo řečeno, bude jednoinstanční, bude probíhat před šestičlenným kárným senátem zřízeným při
90
Nejvyšším správním soudu. Významně se prodlužuje lhůta pro zahlazení kárného postihu z jednoho na pět roků. Funkční období kárného senátu bude pětileté. Při rovnosti hlasů v kárném senátu musí následovat zprošťující rozhodnutí. Rozšiřuje se počet kárných žalobců o veřejného ochránce práv a o prezidenta republiky a prodlužuje se subjektivní i objektivní promlčecí lhůta pro navrhovatele kárného řízení, zpřísňují se kárné tresty a ruší se přestupková imunita soudců. V rozpravě na jednání ústavně-právního výboru byly podány návrhy na schválení, na zamítnutí a na vrácení a na vrácení návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, jejichž smyslem bylo z novely zákona odstranit kontroverzní ustanovení, jež mají být předmětem samostatné diskuse. Jednalo se jednak o vypuštění ustanovení souvisejících se zavedením funkčních období soudních funkcionářů a s rozšířením oprávnění prezidenta republiky o jmenování předsedů krajských a vrchních soudů a dále o návrat k jedinému místopředsedovi Nejvyššího soudu. Připraveny byly i mírnější varianty pozměňovacích návrhů. Ani o jedněch se však nehlasovalo, neboť pěti hlasy byl přijat návrh na schválení návrhu zákona v postoupeném znění. Bylo to usnesením č. 76 na 23. schůzi výboru ústavně-právního, konané dne 9. 7. letošního roku. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, paní senátorko. Dále uděluji slovo zpravodaji Stálé komise pro ústavu a parlamentní procedury panu předsedovi Pithartovi. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Stálá komise pro ústavu a parlamentní procedury jednala o novele soudcovského zákona proto, že jde o zákon, který mimořádně významně dotváří ústavní úpravu soudní moci. Její projednávání ve sněmovně bylo navíc, podle našeho názoru, spojeno s pochybnostmi spadajícími i do oblasti toho, čemu říkáme parlamentní procedury. Stanovisko komise máte k dispozici, proto z něj vyberu jen několik úvah a doplním jej komentářem. Žijeme v parlamentní republice, ve které není dělba moci uplatňována tak striktně jako v republice prezidentské. Nesporně však uplatňována je a má být uplatňována. Nejméně 10 let se vedou diskuse o tom, zda je postavení soudní moci jako jedné z mocí základních, zvláště ve vztahu k moci výkonné, přiměřené. Nejde o to, že by v těchto debatách byla nezávislost jako atribut soudní moci zpochybňována. Spíše se v těchto diskusích vyjevují rozdíly v tom, co kdo pod nezávislostí chápe. Zřetelný rozdíl je zejména mezi autoritativní interpretací ústavy v judikatuře Ústavního soudu na jedné straně, a pohledy řady představitelů politických stran v Poslanecké sněmovně na druhé straně. Poněkud paradoxně bývá Ministerstvo spravedlnosti vstřícnější vůči návrhům svého omezení ve prospěch nějakých myslitelných orgánů s podílem soudcovských reprezentantů než Poslanecká sněmovna. Možná je to ale jen výraz obecnější nevůle Sněmovny omezovat prostory ovlivňované politiky ve prospěch orgánů s atributem nezávislosti. Soudní moc a soudci mají být nezávislí proto, aby se jejich rozhodování o právech mohlo odehrávat bez podezření z toho, že straní tomu či onomu politickému zájmu nebo mocným vůbec. Senát v těchto debatách tradičně zaujímal pozici komory vstřícné jak vůči judikatuře Ústavního soudu, tak vůči posílení vlivu soudní moci na její vlastní záležitosti. Bylo to ostatně součástí trvalejšího úsilí o preciznější vyvažování systému mocí. To je také důvod, proč se i tímto návrhem zákona dne 3. července zabývala
91
stálá komise Senátu, která přitom mohla navázat na svá četná předchozí jednání, ale též třeba na loňskou konferenci o správě soudnictví, konané na půdě Senátu. Předmětem našeho zkoumání byly dvě skutečnosti. Jednak způsob přípravy a projednávání návrhu zákona, jednak tématika zavedení funkčních období soudních funkcionářů. O první věci již mluvila paní senátorka Rippelová, takže mohu jen dodat, že tzv. komplexní pozměňovací návrh není jako institut sám o sobě špatný proto, že by poškozoval práva poslanců, byť i to může být pravda, když jsou po druhém čtení postaveni před úplně jinou předlohu. Špatný je hlavně kvůli, v uvozovkách, poškozování práv navrhovatele zákona, jemuž se zákon pod rukama zcela změnil, přičemž navrhovatelem v případě vlády není konkrétní ministr, ale celá vláda. Poškozována je ale vůbec nejvíc zainteresovaná veřejnost, která je připravena o informace a možný vliv v průběhu připomínkových řízení. Pokud tedy ministr obejde celý proces přípravy zákona ve vládě a návrh zákona v dohodě s poslanci zásadně změní ve výborové fázi jednání, neznamená to, že by vše bylo v pořádku, protože to poslancům nevadí. Chci tu vyjádřit přesvědčení, že komplexní pozměňovací návrhy jsou vedle přílepků další z možností, jak bez velkých debat překvapovat, zaskakovat adresáty práva. Pokud jde o druhou otázku, tj. posuzování obsahu novely, bylo východiskem komise poznání, že je u nás soudní moc, co do své správy, personální agendy nebo rozpočtových záležitostí, závislá na moci výkonné, což je opakovaně kritizováno Ústavním soudem. Tento návrh na velmi závažnou změnu soudcovského zákona na této situaci mnoho nemění. Na jedné straně totiž vyhovuje nálezům Ústavního soudu, podle nichž má být soudní funkcionář odvolatelný jen rozhodnutím soudní moci, když zavádí zvláštní kárné řízení týkající se funkcionářů. Na druhé straně však tento princip relativizuje, a to právě zavedením funkčních období soudních funkcionářů, čímž se samozřejmě jistota při výkonu funkce snižuje. Zavedením funkčních období se výkonné moci vrací možnost rozhodovat o obsazení pozic předsedů a místopředsedů soudů mnohem častěji, než kdyby byl aplikován pouze model kárného řízení, který tak ztrácí část svého významu. Možnost opakovaného jmenování předsedů a místopředsedů je ošemetná kvůli tomu, že zůstává v rukou výkonné moci, byť nikoli jen ministra spravedlnosti. Nově přibyl prezident republiky jmenující předsedy vrchních a krajských soudů s kontrasignací. Pro jmenování navíc chybějí kritéria, takže při opakovaném jmenování bude hodně záležet na ryzosti osobností všech zúčastněných, aby nedošlo k zohledňování spíše politických a osobních vazeb než v odbornosti a morální konzistence. Mělo by nás přitom zajímat, jak správa soudnictví vykonávaná jednou z politických mocí může ovlivňovat nezávislost samotných soudců. Bylo by imperativúm dělby moci přiměřenější a navíc ústavně konformnější, kdyby zákon vytvořil nějaký orgán, který by byl složen z reprezentantů soudní moci. A ten by navrhoval ministru spravedlnosti kandidáty na místa soudních funkcionářů. Často totiž nezáleží jen na tom, co se dělá, ale také na tom, kdo to dělá. Řeknu to otevřeně: To, co bychom neodpustili moci výkonné, můžeme akceptovat u rozhodnutí orgánů s podílem soudcovské reprezentace. Jistě, ta i ona rozhodnutí mohou být vždycky zpochybňována. Pokud však jde o jejich motivy, ani zdaleka nejsou zpochybňovatelné ve stejné míře. Jak jsem z tohoto místa uváděl již na zmiňované loňské konferenci, jde-li o reprezentanta moci výkonné, platí s až nespravedlivou pravidelností něco jako presumpce politického zájmu momentálně garnitury. Není tím míněno, že bychom
92
nutně museli rovnou zřizovat ústavně zakotvenou Nejvyšší radu soudnictví. Účelnější je začít na úrovni zákona a zprvu možná spíše než ministerstvo spravedlnosti nahrazovat je doplňovat. Namístě by to bylo právě při výběru soudních funkcionářů. Bylo by však možné uvažovat i o jiných působnostech, jako je např. příprava rozpočtové kapitoly apod. Základem je tu chtít. Základem je tu vůle. Obáváme se nicméně, že kolegové ve sněmovně příliš nechtějí a příliš vůle tady nemají. To však nutně neznamená, že se jejich postoji musíme podřídit, byť nás nakonec mohou přehlasovat. Citlivost těchto otázek ostatně dokládá důvodnost opakovaných senátních návrhů doplnit soudcovský zákon mezi ty zákony, k jejichž přijetí by bylo třeba souhlasu obou komor. Komise ve svém stanovisku, které máte k dispozici, upozorňuje na tyto a na další skutečnosti, jež ji vedou k doporučení, akceptovat novelu, ale v jejím původním rozsahu, tj. akceptovat nový model kárných řízení a vydělit z ní k budoucímu řádnému projednání ostatní témata funkčních období, rozšíření kompetencí prezidenta republiky či počtu místopředsedů Nejvyššího soudu. Tuto intenci sledují pozměňovací návrhy předložené na schůzi ústavně-právního výboru. Úplně na závěr si dovolím připojit jednovětý osobní komentář, možná spíše memento. Celý liberální hospodářský systém nevznikl prvotně z volného trhu, ale z nezávislého soudce. A usnesení: Na 19. schůzi konané 3. července 2008 Stálá komise 1. Schválila stanovisko k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. 2. Určila zpravodajem pro jednání Senátu senátora Petra Pitharta. 3. Pověřila předsedkyni komise, aby toto usnesení předložila předsedovi Senátu a seznámila s ním všechny senátory. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane kolego, mohu ještě malý dotaz. Já totiž nevím, jestli mám toto usnesení vnímat jako vrátit návrh s pozměňovacími návrhy, ale tak se to vnímat nedá, tam je jenom schválení stanoviska, kde je vrátit to, ale toto přesně není stanovisko této komise. Místopředseda Senátu Petr Pithart: My můžeme jenom doporučit. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dobře. Mně jde jenom o to, jestli zde nezazněl nějaký návrh na usnesení, který se týká tohoto bodu, jako vrátit s pozměňovacími návrhy. Z vaší strany nezazněl, pane místopředsedo? Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ne. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Původně jsem k tomuto zákonu mluvit nechtěl, ale to, co tady bylo řečeno, a zvláště jeden případ, mě k tomu vedl. A nebude to z pozice právníka a bude to z pozice odborníka jiného typu. Ale svědčí to také o tom, že
93
soudní moc se prostě neobejde sama se sebou jakousi korekcí výkonu, nevýkonu, a to i z oblasti mimo soudnictví zjevně postrádá. Byl zde vlastně nadhozen případ soudce Nagye, se kterým jsme se všichni seznámili v novinách a snad všichni, protože nás na to upozorňovali známí, viděli televizní pořad s ním, kde byl vlastně objektem jakoby úplatný soudce. Já jsem se na to díval, pak jsem si to obstaral jako kopii, díval jsem se na to několikrát, pozoroval jsem tam zjevnou ztrátu společenské distance, pozoroval jsem ztrátu racionální kontroly ve výpovědích, kdy vlastně zcela cizím lidem se chlubil věcmi, o kterých musel vědět, že jsou výpověďmi, které mohou vést k jeho obvinění. A tak jsem si začal probírat to, co tam bylo řečeno. A bylo tam konstatováno, že se naprosto nesmyslně zadlužil. Bylo tam období, kdy nepracoval vůbec, a období, kdy vytvořil zápis z celého jednání, vč. protokolů. Přímo přitom, co jsme viděli v televizi, byla patrná neschopnost přerušit řeč, ta nepřekonatelná potřeba chlubivosti a naprosto nepochopitelná lačnost po bankovkách, spíš než po penězích, protože o žádné velké peníze se nejednalo. Když jsem ho pozoroval, jak odcházel, tak tam byly vidět ty zvláštní nutkavé pohyby, skoro až poskakování, ohlížení se a další projevy. Po 15 letech práce na psychiatrii, kdybych to měl zhodnotit, tak by mě nenapadlo až tak uvažovat o tom, že jeho jednání bylo zločinné. A teď, jak to říci slušně, aby to nebylo žalovatelné. Napadlo by mě uvažovat o jiné poruše než kriminální, spíše zdravotní. To, co bylo vidět v televizi, když odhlédnu od toho, tak byly typické případy mániodepresivního syndromu. Já se tedy domnívám, že prostě musí nějaká možnost korigovat funkcionáře, i když se tím vůbec nezasahuje do jejich soudního rozhodování, snad s výjimkou toho, že v některých případech, jako nám předvedli soudce Nagye, by bylo lepší to alespoň na čas ukončit. To nebyl ani tak zločinec jako spíš nemocný člověk. Čili v podstatě to, jakým způsobem jednala kárná komise, mu udržovalo tento stav a znemožnila mu léčení, které mě napadá, že by potřeboval. Ale co by bylo právě potřeba pořádně vyšetřit, to bylo znemožněno tím, jakým způsobem jsou založeny ty způsoby řízení justice, tam šlo o to, že se nenašel nikdo, kdo by mu jako vedoucímu dokázal pomoci a říci „teď soudit nemůžeš, teď se necháš pořádně vyšetřit, protože tvé chování by mohlo být jinak kriminální“. To je také jeden z důvodů, proč se zcela jinou úvahou, než tady přednášel pan ministr, ze zcela jiného oboru budu tento zákon podporovat. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Dalším přihlášeným je senátor Josef Novotný. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Josef Novotný: Dobrý večer. Pane místopředsedo, pane ministře, já nejsem nadšen touto novelou, snažím se dlouhodobě zpozorňovat na nepořádky a nepravosti v justici i prakticky. Došlo tady k tomu, že v časovém presu 30 dnů, které má Senát, kdy dnešní projednání je vlastně po pracovní době, je projednávána norma, která byla v podstatě upravena právě tím pozměňovacím návrhem ve sněmovně a týká se přitom zásadních záležitostí fungování našeho soudního systému. Norma v té podobě, která je předložena, vlastně ukazuje bezradnost našeho politického systému, řešit selhání soudců. Odvolávání soudců právě pomocí kárného soudu mi připadá, že je to podobná snaha, jako chtít po České lékařské komoře, aby potrestala lékaře. Jediným, kdo v současné době může soudce kontrolovat, je předseda soudu. Souhlasím s panem ministrem, že oni plní všechny možné společenské funkce,
94
jenom tu praktickou stránku své činnosti a jedinou roli nejsou schopni z kapacitních a společenských důvodů v podstatě žádným způsobem dělat. Takže přes soudce není žádná efektivní kontrola. Novela mi připadá, že se připravují místopředsedové za jednotlivé politické strany, když to přeženu, v tom výsledku. Je potřeba také upozornit na výběr soudců, i když to s touto normou nesouvisí. Ale kolega předřečník mě trošku k tomu přivedl, protože k tomu jsou vybraní dva psychiatři, jeden je pro Čechy, druhý je pro Moravu, a ti jsou vlastně podmíněně jmenovaní a jsou to ti, kteří určují, kdo postoupí z těch stovek čekatelů dál. Já přečtu jeden konkrétní paragraf. V § 91c je uvedena nezpůsobilost soudce. Cituji: pokud byl v posledních pěti letech před podáním návrhu o nezpůsobilosti nejméně třikrát pravomocně uznán vinným kárným proviněním. To znamená, když by si soudce uhlídal, že ty průšvihy bude mít maximálně jednou za dva roky, tak je v pohodě, může tímto způsobem postupovat dál. A při filozofii zákona, který je předkládán, je možné prakticky neomezené opětovné jmenování při absenci objektivních kritérií, takže stačí občas uletět a hlavně být zadobře s ministrem spravedlnosti, aby došlo k opětovnému jmenování. Protože on je ten, který ho pouští potom do dalšího procesu. Zapojení prezidenta republiky mě rozhodně nepřesvědčuje o větší transparentnosti celého procesu. Já v těchto souvislostech budu bedlivě sledovat kariérní postup např. soudce Cepla nebo soudce Nováka, jak nadšeně budou jmenováni k dalším funkcím. Zákon nepodpořím, ale nenavrhuji ani jeho zamítnutí. Budu věřit tomu, že – i když podle mě to nejde o krok dopředu – to alespoň je pouze úkrok stranou. Budu věřit, že ministr spravedlnosti dělá tento zoufalý krok proto, aby urychleně řešil katastrofální podmínky ve fungování české justice. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, vzhledem k pokročilému času se pokusím být úplně maximálně stručná. Ale protože projednáváme opravdu závažný zákon, závažný zákon nejen pro ministerstvo spravedlnosti, ale pro soudní moc obecně, tak mi dovolte několik málo slov. Já jsem přesvědčena o tom, že proti původnímu návrhu zákona, tak jak byl předložen, nebylo žádných námitek. Nicméně razantní odměna, ke které došlo u vládní předlohy v Poslanecké sněmovně, podle mého názoru vážně zasahuje do moci soudní. Proto jsem se přihlásila do rozpravy. Paní předsedkyně Rippelová i pan místopředseda Pithart tady popsali, tak jak já bych to určitě nedokázala, o co v tom zákoně jde. Já bych jenom chtěla upozornit na to, že jsem hluboce přesvědčena, že v některých ustanoveních doopravdy dochází ke zhoršení stavu v ovlivňování moci soudní, podle mého hlubokého přesvědčení. A pak ještě jednu poznámku. Možná jste si všimli, dámy a pánové, že nám vznikají dva druhy zákonů. Ten jeden, který prochází normálním legislativním procesem, kde se píší důvodové zprávy, připravují se, aplikuje se na ně RIA podle usnesení vlády. A pak vzniká druhý typ zákonů, které vznikají formou komplexních pozměňovacích návrhů, případně přílepků v Poslanecké sněmovně. A tam můžete jenom pátrat ze stena, jaké jsou vlastně důvody, proč např. dochází k zavedení
95
funkčních období, proč tomu tak je. Protože k tomu nikdo nevypracovává žádné důvodové zprávy pro Senát. Já se domnívám, že v případě tak důležitého zákona, jako je ten, který projednáváme, tady možná mělo dojít k mezikomorovému jednání, že na to mohl být dán delší čas. Myslím si, že to doporučení, které přijala komise pro ústavu a parlamentní procedury, vyústilo nakonec v pozměňovací návrhy, které paní předsedkyně této komise potom uplatnila na ústavně-právním výboru. Pokud ty pozměňovací návrhy budou předloženy, já pro ně zcela jistě budu hlasovat a budu pevně doufat, že dojde k tomu, že o další – a přiznám se, že diskutovatelné a jistě důležité - novele budou obě komory diskutovat, aby Senát nebyl odsouzen k tomu, aby dostal modrý tisk a měl 30 dní - k vyjádření se - na tak důležitou normu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Další přihlášená je paní senátorka Jiřina Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já nevím, jestli máme po pracovní době, nicméně vím, že máme před sebou velmi důležitý zákon. Je to novela zákona o soudech a soudcích a uvědomme si, že moc soudní je jednou z těch tří mocí, které jsou v českém ústavním systému. A také vím to, že Senát se ocitl v ústavě proto, že je povolán k tomu, aby střežil řád. A řád v tom širším slova smyslu. Proto si myslím, že jsou mu blízké instituce s podobným posláním, samozřejmě soudy nevyjímaje. A tady chci připomenout, že se Senát v minulosti velmi snažil a pokoušel se maximálně zohledňovat přibývající nálezy Ústavního soudu, které se týkaly právě soudů a soudců. Na tyto nálezy častokrát relativně vstřícně reagovala vláda, zpravidla však tyto návrhy narazily na odpor v Poslanecké sněmovně a byly připodobňovány stavu před nálezem Ústavního soudu. Čímž se otevíral prostor pro další zásah Ústavního soudu atd. Senát se nejednou pokoušel zasahovat pozměňovacími návrhy ve prospěch řešení spíše ústavně konformních než leckomu politicky vyhovujících. A já si myslím, kolegyně a kolegové, že bychom tuto tradici měli ctít i nadále. Pokud bude propuštěn zákon do podrobné rozpravy, mám připraven – a byl vám na vaše stoly rozdán – pozměňovací návrh. Dovolím si jenom stručně a obecně okomentovat mé zásadní připomínky k tomuto návrhu. V tomto návrhu se zavádí časově omezené mandáty soudních funkcionářů – u předsedů Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu deset let, u ostatních sedm let, opětovné jmenování je možné, ale za jakých kritérií? V zákoně jsou vidět kritéria: Nebyl shledán odpovědným za kárné provinění a nebyl pravomocně odsouzen. Cop to je za kritéria? To jsou kritéria obecná. Snad nebudeme jmenovat soudního funkcionáře, který by byl pravomocně odsouzen nebo který by byl shledán odpovědným za kárné provinění. Proč funkcionář, který selže, může být odvolán kdykoli na základě kárného řízení? K tomu se připojují ještě sofistikovaná přechodná ustanovení v tomto návrhu, podle nichž bude účinnost právní úpravy nastávat u současných funkcionářů různě a to tak, aby jim mandáty nezanikly najednou, ale postupně, dříve těm, kteří jsou dále ve funkci. Tady se ptám, proč stávající předsedkyni Nejvyššího soudu skončí mandát dle přechodných ustanovení po pěti letech a předsedovi Nejvyššího správního soudu po 10 letech?
96
Pan ministr tady řekl, že v příštích pěti letech neskončí funkční období žádnému vyššímu soudnímu funkcionáři, řekl jste předsedům krajského a vrchního soudu. Mám informaci týkající se toho, jak budou končit soudní funkcionáři, ti, kteří byli jmenováni před rokem 1989 v případě, že účinnost zákona by platila od 1. 1. 2009, ale ona bude dřívější. V roce 2010 skončí 13 funkcionářů, v roce 2011 19 funkcionářů a v roce 2012 je to celkem 25 funkcionářů. Tady vidíte obměnu soudních funkcionářů, která bude následovat. Rozšiřuje se počet místopředsedů Nejvyššího soudu použitím plurálu. Slovo místopředsedy se nahrazuje slovem místopředsedů, z čehož vyplývá, že budou více než dva. Kolik to je, kdo stanoví jejich počet? Dovolím si tady upozornit na skutečnost, že se v této věci koná řízení před ústavním soudem. Také si dovolím upozornit na skutečnost, že tato funkce byla vždy koncipována pro jednu osobu. Jaká bude náplň práce dalších místopředsedů? Rozšiřují se kompetence prezidenta republiky o jmenování předsedů vrchních a krajských soudů. Poslanecká sněmovna přesunula toto jmenování z ministra spravedlnosti na prezidenta republiky a u hlavy státu tak dojde ke koncentraci jmenovacího oprávnění, které bude mít ke všem předsedům soudů s výjimkou okresních soudů. Vážené kolegyně a kolegové, na závěr mi dovolte, abych v případě, že bude návrh zákona propuštěn do podrobné rozpravy, avizovala a předložila pozměňovací návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Nevidím nikoho dalšího přihlášeného do obecné rozpravy, obecnou rozpravu končím. Požádám pana ministra o slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, potřeboval bych hodinu na to, abych všechny trochu úmyslné nepravdivosti vysvětlil, ale ne chci vás zdržovat. Vyšli jste mně vstříc, že dnes tento bod tak pozdě projednáváme, budu mluvit pouze půl hodiny. Pokusím se nastínit některé věci, které zde padly. Měl jsem problém rozlišit, kdy senátor hovoří sám za sebe a kdy zde předkládá zprávu tělesa. Mrzí mě, že nevím, kdy je to usnesení kolektivního tělesa a kdy je to individuální názor, na který má plné právo. Budu reagovat na to, co zde zaznělo a nevím, jestli reaguji vůči tělesu – komisi či výboru, nebo vůči konkrétní osobě. Obecně chci nejprve říci, že pohled na to, jakou formu má mít soudní moc, jakou má mít míru nezávislosti, lze mít různou a nelze říci, že nějaký pohled je lepší a jiný horší. Zastávám názor, že soudce má být nezávislý ve svém rozhodování, že soudcovská nezávislost je výhoda občana, který se dostane k soudu a má to štěstí, že o něm rozhoduje nezávislý soudce. Nezávislost není pro soudce, ale pro občany. Zní to možná jako slogan, ale když slyším některé soudní funkcionáře, mám pocit, že to není slogan, ale že je to heslo, které bychom měli některým – to zdůrazňuji soudním funkcionářům neustále připomínat. Několikrát byl zmiňovány nálezy Ústavního soudu. Lze na ně nahlížet různě. Musím ovšem říci, že nesouhlasím s tím, co bylo naznačováno, že tento návrh je v rozporu s nálezem Ústavního soudu. Jako zástupce moci výkonné a současně člen dolní sněmovny, tzn. moci zákonodárné, jsem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vázán nálezem Ústavního soudu, jeho normativní větou, nikoli jeho dalšími názory, které uvádí ve svém odůvodnění. Ty pro mne nejsou zábavné. Zda je budu akceptovat či nikoli je mou věcí a nejsem nucen činit to, co Ústavní soud napíše ve
97
svém odůvodnění. Jsem nucen činit to, co napíše ve svém rozhodnutí. Pokud Ústavní soud konstatuje, že podle jeho názoru je nejlepší formou výkonu moci soudní soudcovská samospráva, tento názor respektuji, uvažuji o něm, ale nejsem jím vázán. To je mé východisko, aby zde nevznikl dojem, že se zde snažíme obejít Ústavní soud. V žádném případě. To, že návrh zákona se připravoval jeden a půl roku, bylo právě proto, že jsme hledali řešení, které bude v souladu s pohledem Ústavního soudu vyjádřeném v jeho normativní větě, a na druhou stranu najdeme systém, který alespoň trochu bude efektivní a funkční. Tady narážím na to, co říkal pan senátor Novotný, který zde hovořil o bezradnosti politického systému co se soudci. Odpovím na to. Pane senátore, žádný systém v Evropě nebo v civilizovaném světě „neví“, co se soudci tak, aby byli nezávislí a přitom moc byla maximálně efektivní. Všechny státy o tom přemýšlejí, všechny hledají cestu méně či více úspěšně, je to věc stálých diskusí, kde je míra nezávislosti a míra efektivity, kterou občan, který moc soudní platí má právo požadovat efektivní a rychlé soudní rozhodování. K jednotlivým podnětům, které zde zazněly. Nechci hodnotit, zda návrh je či není přílepkem. Přílepek to není, protože je to téma, které bylo v zákoně o soudech a soudcích rozvíjeno, bylo doplněno o další část, ale nejde o novelizaci jiného zákona, ale stále zákona o soudech a soudcích. Jestli byla výhodnější cesta samostatné novely říkám ano. Snažím se vysvětlit, proč jsme zvolili tuto cestu. Umožní nám to více času věnovat trestnímu zákoníku a občanskému zákoníku i jiným zákonům, které za minulých vlád stály, nepracovalo se na nich. Snažíme se osmiletý skluz legislativy nyní dohnat. Jeden a půl roku jsme doháněli to, co minulá vláda neudělala v přijímání komunitárního práva na úseku resortu spravedlnosti. Možná i proto máme maximálně čtyři roky a snažíme se, abychom to všechno splnili. Po návrhu, který byl vydiskutován při několika setkáních zástupců politických stran jsme přistoupili k této formě řešení při souhlasu všech členů ústavně-právního výboru, tedy i opozice postupovat takovýmto způsobem. O nezávislosti zde hovořit nebudu, to by bylo na samostatné povídání. Chci zde rozbourat mýtus, který tak úspěšně prezentuje dr. Baxa – proč časově omezený mandát pro předsedy soudů, když máme kárné řízení. Pro člověka, který nepracuje s předsedy soudů a neví, jak funguje justice, je to legitimní otázka. Proč chceme časově omezený mandát, když je můžeme kárně potrestat. Mám možná to štěstí, že se šest let scházím s předsedy soudů a šest let je jako člověk s nimi nespojený pozoruji a šest let sleduji jejich práci. Mohu vám říci, že nemůže nikdy nahradit kárné řízení a odstranit případy, kdy předseda soudu je po určité době vyhořelý, unavený a upadá do stereotypu. To je realita každého občana. Kdo bude sedět 16 let v Senátu, 20 let ve sněmovně, také upadne do stereotypu. A slyšeli jste sami ze strany paní doktorky, že máme předsedy soudů, kteří byli jmenováni před rokem 1989. Předsedové soudů, kteří sedí na svých funkcích více než 20 let! Já nechci zpochybňovat, že jsou tam takoví, kteří dále tu funkci vykonávají skvěle a dobře. Nechci říci a priori, že dvacetiletý předseda soudu to dělá špatně. Ale ruku na srdce – kdo zde zvedne ruku pro to, že všech 13 to vykonává tak, jak si my představujeme, že předseda soudu má svou činnost vykonávat. Já si myslím, že určitě nemalá část z nich by tu funkci již vykonávat neměla. Ale je to o tom, aby to bylo prověřeno a řečeno, zda budou či nebudou znovu jmenováni. Takže časově omezené období nemá nic společného s tím, že se někdo kárně proviní, poruší zákony a pokud je poruší tak fatálním způsobem, že je případně odvolán až z funkce. Je to způsob, jak řešit předsedy soudů, kteří po uplynutí doby
98
zkrátka a dobře upadají do určitého stereotypu. A věřte, že to není fráze, nemusíte mi věřit, ale já takových předsedů soudů znám celou řadu. Kdyby to nebylo nekorektní, tak bych prohlásil o jednom současném vysokém soudním funkcionáři, který byl kdysi náměstkem a podílel se na výrazné obměně předsedů soudů, za něj došlo právě k největší obměně pěti z osmi předsedů krajských soudů, který nedávno říkal, jak je překvapen, jak se ti předsedové někteří změnili po tak krátké době. Ale nechci to tady rozebírat, protože to není korektní. Pouze upozorňuji, že současný systém, který je, byl využíván zvláště za předchozí doby, za této vlády nebyl obměněn ani jeden předseda krajského soudu. A nechceme to činit v této vládě, pokud nenastanou opravdu závažné případy. Tím reaguji na to, co bylo řečeno. Ano, v roce 2010 změníme 13 předsedů soudů, ale všichni jsou to předsedové okresních soudů. Tedy já jsem nelhal, platí teze, že v tomto volebním období nebude obměněn ani jeden předseda vyššího soudu. To tady podepisuji svou krví, protože nemáme žádného předsedu krajského soudu, který by byl ve funkci delší dobu než 20 let. Byli obměněni právě za nejmenovaného soudního funkcionáře, když byl náměstkem za ministra Motejla. Co zde bylo ještě řečeno a je také důležité říci k počtům místopředsedů Nejvyššího soudu. Já zde nechci vytvářet dojem, že se zde jedná o nějaké ďábelské kopýtko, které by snad nepřímo mělo být namířeno proti paní doktorce Brožové. Zkrátka a dobře poslanci napříč politickým spektrem byli vedení snahou odstranit rozpor mezi Ústavou, která hovoří o místopředsedech – plurál – a mezi zákonem o soudech a soudcích, který hovoří o místopředsedovi. Zkrátka a dobře, Ústavní soud může pětkrát rozhodovat, ale rozpor mezi zákonem a Ústavou nakonec stejně musí odstranit buď ústavodárce změnou Ústavy anebo zákonodárce změnou zákona. Jinak ten rozpor zkrátka neodstraníme. Jak ho chceme odstranit jinak? A upozorňuji na to, co zde nebylo možná řečeno, že všechny soudy v ČR, obecné soudy mají několik místopředsedů. Máme soudy, kde je dokonce pět a více místopředsedů. Já neříkám, že to je správně, ale kladu si otázku, když zde bylo řečeno, že je zde tradice jednoho místopředsedy, proč by měly mít krajské soudy pět a více místopředsedů a proč tak důležitý soud jako je Nejvyšší soud, který má i reprezentativní úlohu, sjednocování legislativy, atd. – od předsedy Nejvyššího soudu se očekává větší činnost než jenom řízení té instituce – proč by měl mít jenom jednoho místopředsedu. Až budeme mít na všech krajských soudech a vyšších soudech jednoho místopředsedu a náhle budeme zřizovat více místopředsedů na Nejvyšším soudě, pak ta námitka bude zcela logická, nebude to tradiční v ČR a pak tedy takto nepostupujme. Ale já avizuji, že na všech krajských a vyšších soudech, zvláště na těch krajských, máme často tři, čtyři, pět, dokonce i více místopředsedů a protože je jmenuje ministr na návrh předsedy, tak já jsem začal snižovat počty a teď jsem odmítl jmenovat dalšího místopředsedu jednoho nejmenovaného krajského soudu, protože mi předseda nezdůvodnil, proč chce dalšího místopředsedu. Takže já v tomto směru říkám: Odstraňuje se rozpor mezi Ústavou a zákonem a je to v duchu tradice českého obecního soudnictví, kdy všechny soudy mají více místopředsedů, až na nějaké malé okresní soudy, kde mají 5, 6, 7, 8 soudců. Nechci vás s tím dále zatěžovat, protože zdůrazňuji, že všechny věci, které tu byly řečeny, mají své racio, mají svůj význam, nechci materii zlehčovat, ale zdůrazňuji, vyplývá to asi z rozdílného pohledu na to, kde je míra nezávislosti. A tím více méně ukončím své vystoupení. Já zde stojím jako člověk, který říká: Ano, soudce ve svém rozhodování musí být nezávislý. Ale na druhou stranu říkám: Ano, předseda soudu je soudní funkcionář a jeho nezávislost musí být omezenější a
99
postavena jinak, na jiných principech, než samotného soudce. To, co se tady často děje, že se slučuje nezávislost soudce a nezávislost předsedy soudu, je podle mě špatná. A pokud si necháme tuto myšlenku vnutit, tak musíme korektně říci, že jako politici rezignujeme na to, jak funguje česká justice a našim poplatníkům a vy vašim občanům, kteří vám nosí desetileté a delší soudní případy do vašich senátních kanceláří, musíte legitimně říci, že my jako volení zástupci lidu na toto rezignujeme a soudní moc si to spravuje sama. Pokud tak učiníme, pak ano. Ale dosud v České republice k tomu nedošlo, a proto ministerstvo spravedlnosti připravuje návrhy, které mají to, že my jsme před občany odpovědni fakticky i za výkon soudní moci, protože je financována z daní poplatníků, tak musíme tímto způsobem o tom uvažovat. Při maximální možné míře zachování nezávislosti soudce při jeho rozhodování. Dámy a pánové, nechci vás s tím dlouho zdržovat, protože to bylo seminární téma, o kterém se hezky diskutuje. Já chci poděkovat všem předřečníkům za velmi zajímavé příspěvky, jsou to věci, o kterých budeme dále uvažovat a diskutovat. Já jsem paradoxně ten, kdo navrhoval na počátku diskuse v tomto volebním období, pojďme cestou justiční samosprávy a zřiďme těleso, které bude společně s ministrem právě vybírat předsedy v časově omezených mandátech. To byl můj první návrh, já vám ho na ministerstvu mohu kdykoli ukázat. Jenže nicméně se jasně ukázalo, že tento návrh nemá politickou podporu od žádné z parlamentních politických stran, to znamená, je teď hezké říkat, že justiční samospráva by byla lepší v kombinaci při personální politice justice, ale to podporu nemá. Takže musíme udělat jiný způsob, který podporu našel. Takže já si myslím, že samozřejmě o justiční samosprávě, v té omezenější podobě, to znamená personální, se dále můžeme bavit. Je to téma, které tímto nekončí, je to téma dále k diskusi a třeba jednou k němu společnost dospěje, ale zatím taková situace tady není. Takže já vás prosím o podporu návrhu. Omlouvám se, že jsem mluvil déle, ale je to opravdu fatální klíčový návrh a chtěl jsem své stanovisko vysvětlit a stejně tak říkám, zcela respektuji stanovisko předřečníků, protože je to téma, kde lze mít různý pohled na stejnou věc a nelze říci, že někdo má pravdu a někdo nemá pravdu, protože každý můžeme vycházet z trošku jiných pozic. Já vás tedy přesto prosím, byť třeba máte pozice trošku jiné, abyste návrh podpořili, protože je ho třeba a je třeba umožnit odvolávání a trestání soudních funkcionářů a časově omezený mandát, zdůrazňuji, podle mého přesvědčení a zkušenosti ze zahraničí, bude určitě ku prospěchu české justice. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Hlásí se předseda klubu ODS pan Jiří Stříteský? Chce zřejmě svolat poradu klubu ODS, což by bylo v tuto chvíli velmi komické, nechce, pouze se přehmátl. Vidím, že si někteří oddechli. Paní senátorko, jako garanční zpravodajka, máte slovo. Prosím. Senátorka Jiřina Rippelová: Takže v diskusi vystoupili tři senátoři, vystoupil pan ministr, jediný návrh, který tady zatím je, je návrh ÚPV, který doporučuje Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
100
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, paní senátorko. Přistoupíme k hlasování, pustíme si fanfáru a přivoláme nepřítomné kolegyně a kolegy do sálu. Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvorum 28 pro vyslovilo 35, proti bylo 12. Návrh byl přijat. Já děkuji paní senátorce Rippelové jako zpravodajce, panu ministru Pospíšilovi. Přerušuji naši schůzi. Sejdeme se tady zítra v 9.00 hodin ráno. (Jednání přerušeno ve 20.21 hodin.)
101
(3. den schůze – 17. července 2008)
(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dobré dopoledne. Je 9.00 hodin a pokračujeme v jednání 15. schůze Senátu. Dovolte mi, abych vás nejdříve seznámil s omluvami z dnešního jednání schůze. Omlouvají se kolegové a kolegyně Luděk Sefzig, Eduard Matykiewicz, Václav Koukal, Karel Tejnora, Tomáš Töpfer, Jiří Čunek, Otakar Veřovský, Josef Zoser, Božena Sekaninová, Tomáš Grulich, Zdeněk Janalík, Jiří Lajtoch, Karel Schwarzenberg a z odpoledního jednání se omlouvají Václav Jehlička a Bedřich Moldan. Vážené kolegyně a kolegové, prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. A ještě tradiční informaci, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Sál se pomalu zaplňuje, takže mi dovolte, abych nejdříve vám navrhl změnu pořadu schůze. Navrhuji projednat jako první bod dnešního jednání senátní tisk č. 274 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Je to přání pana ministra a našeho kolegy Václava Jehličky. A dále navrhuji projednat senátní tisky č. K 101/06 a č. K 106/06 jako osmý a devátý bod dnes odpoledne. Pokud nemáte nikdo další návrhy na změnu dnešního pořadu, myslím si, že můžeme přistoupit k hlasování o této změně. Zahajuji hlasování o návrhu na změnu pořadu dnešního jednání. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování pořadové č. 25 registrováno 36 senátorek a senátorů, kvorum 19, pro 33, proti nikdo. Návrh byl schválen. A proto můžeme přejít k prvému bodu našeho dnešního dopoledního programu, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů Jedná se o senátní tisk č. 274 a prosím našeho váženého pana kolegu, ministra kultury Václava Jehličku, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Děkuji, pane předsedající. Dobré jitro, vážené kolegyně a vážení kolegové. Dovolte mi, abych ve stručnosti odůvodnil vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovanou právní úpravu lze, až na jednu výjimku, považovat za technickou novelu. Tou výjimkou a těžištěm předloženého návrhu je nový institut plánu ochrany památkových rezervací a památkových zón. Je to nově vložený paragraf 6a. Tento nástroj umožní vyloučit či omezit vyjadřování orgánů státní památkové péče k zásahům, které v konkrétní památkové rezervaci nebo památkové zóně nemohou narušit její hodnoty.
102
Abych to nějakým způsobem ilustrativně přiblížil: V České republice máme 40 městských památkových rezervací, 253 městských památkových zón, 61 vesnických památkových rezervací a 211 vesnických památkových zón. Celkem je tedy 565 měst a obcí plošně chráněno. Většina českých měst jsou historická města, týká se to tedy téměř všech českých měst. V těchto městských památkových rezervacích a zónách, jsou objekty, domy, budovy dvojího charakteru. Jedna část je zapsána jako nemovitá kulturní památka a druhá část v tomto plošně chráněném území nemá statut kulturní památky. A v tom je právě kámen úrazu, neboť vlastník toho objektu, který není památkou, musí žádat orgány státní památkové péče úplně stejným způsobem o závazné stanovisko jako majitel památkového objektu. Mnohdy jsou v památkových rezervacích a zónách objekty například z třicátých, padesátých, šedesátých let členěny a chce-li si majitel bytu v bytovce z 60. let opravit bytové jádro, musí žádat orgány státní památkové péče stejně tak, jako vlastník renesančního domu, který chce opravovat renesanční sgrafitovou fasádu. Jednak to odčerpává síly samotným památkářům, protože někdy až polovina té agendy se týká takových naprosto marginálních záležitostí, a jednak to zbytečně zatěžuje občany – vlastníky památek. A právě nový institut plánu ochrany by toto měl vyřešit. Vrátím se nyní ke svému textu. Podle této navrhované novely bude zaveden institut plánu ochrany památkových rezervací a památkových zón, který bude vydávat formou opatření obecné povahy krajský úřad v přenesené působnosti a ve kterém se stanoví, pro jaké domy nebo části rezervace či zóny nebo pro jaké práce na nich si není třeba vyžádat předem závazné stanovisko. Způsob zabezpečení památkové péče bude upraven přímo v tomto opatření. Tento nástroj velmi ulehčí situaci vlastníků nemovitostí. Bude představovat nižší zátěž i pro orgány památkové péče, bude jednodušší stavební řízení a rovněž se zmenší práce na krajských úřadech, neboť bude méně odvolání. Menší zátěž to bude znamenat i pro ministerstvo kultury a soudy, kam se majitelé nemovitostí často obracejí. Rovněž bude tento institut představovat menší zátěž pro Národní památkový ústav, jehož odborné vyjádření k vydání závazného stanoviska vždy předchází. Plány ochrany budou znakem vyšší stavební kultury každého města, kdy města s kraji samozřejmě úzce spolupracují. Vydání těchto plánů ochrany není povinné, jde tedy o možnost, kdy město požádá krajský úřad, aby pro jeho městskou nebo vesnickou památkovou rezervaci či zónu byl tento plán ochrany vytvořen. Vše se děje v součinnosti s ministerstvem kultury a příslušným orgánem územního plánování tohoto města, a jak jsem říkal, samozřejmě s příslušnou obcí jako dotčenými orgány. Náležitosti a obsah těchto plánů pak bude stanoven samostatně prováděcí vyhláškou ministerstva kultury. Návrh je součástí materiálu, který jste dostali do svých lavic. Chtěl bych tedy zase udělat takovou ilustraci, jak to bude asi vypadat. Jestliže máme jednu ulici nebo část ulice nebo nějaký soubor v památkové rezervaci, který nemá památkové individuální hodnoty, bude tedy pro tyto objekty, které budou v plánu ochrany jednak graficky vyznačeny, jednak budou jaksi v textu plánu ochrany označeny. Na ně se nebude vztahovat potřebnost závazného stanoviska, ale bude – já to přirovnám k nějakému regioaktivu, napsáno, že pro tyto domy se stanovuje, že střechy budou schválené – i krytiny toho a toho typu, fasády budou vápenné
103
v barvách okrová, světle šedá, světle zelená, okna budou dřevěná s bílým nebo hnědým nátěrem, a tím bude stanovený památkový rámec. To bude mít stavební úřad a vlastník nemovitosti se podřídí tomuto jaksi řádu, této regulaci, ale zbytek, například interiéry, výše zmiňovaná bytová jádra či kuchyňské linky, tím se samozřejmě už nebude nikdo zabývat a to bude pouze jeho záležitost. Součástí novely jsou ještě některé další záležitosti, jednak je to přesun některých kompetencí ve vztahu k národním kulturním památkám z ministerstva kultury na krajský úřad, protože krajský úřad je obecním orgánem vykonávajícím státní správu k národním kulturním památkám. Památkový zákon, který máme, je z roku 1987, prošel spoustou novel a postupně se těmi dalšími novelami do něj zanášely některé věci, které nebyly v pořádku, takže toto je například takové vyčištění zákona. Dále, a to je druhá významná věc, se navrhuje v naší novele podstatné zvýšení sankcí za porušení povinností podle památkového zákona až na dva miliony u fyzických osob a čtyři miliony u právnických osob, neboť ve stávající výši, což je asi 10 000 korun, to nestojí ani za řeč. Výše sankcí se srovnává se sankcemi v jiných oblastech, například ve stavebním zákoně. Návrh zákona též upřesňuje některé procesní otázky, jako je možnost nahrazení některých listin ve správním řízení čestným prohlášením, provádějí se drobné úpravy vyplývající z praxe, například podřízení režimu vývozu národních kulturních památek pouze souhlasu ministerstva kultury, nikoli vlády a odstraňují se terminologické nepřesnosti vzniklé v důsledku reformy veřejné správy, například národní výbor se nahrazuje slovem krajský úřad. Předložená právní úprava vychází z pokračujícího záměru vlády minimalizovat administrativní zátěž občanů a současně přiblížit orgány, které rozhodují v jednotlivých typech správních řízení účastníkům těchto řízení. Chtěl bych závěrem poděkovat výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který tento zákon projednával v úterý bych řekl velmi podrobně. Do detailu jsme si vysvětlili všechny možné problémy, které souvisí s touto novelou a doporučil výbor schválit náš návrh beze změny. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věřím, že i vy podobně jako kulturní výbor podpoříte tuto drobnou novelu zákona. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení pod č. 274/1 a zpravodajem výboru je pan kolega Jaromír Jermář. Pane kolego, prosím, abyste nás seznámil se zprávou výboru. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr tady poměrně obsáhle řekl, čeho se tyto novela týká. Já bych jenom velice stručně zrekapituloval a zopakoval, že předložená úprava předchází dlouhodobě připravovaný nový památkový zákon. Hlavním bodem návrhu, o tom zde pan ministr také hovořil, je institut plánu ochrany památkových rezervací a památkových zón. Jedná se o nový nástroj, který bude fungovat formou určité vyhlášky, stanovující, pro jaké domy, nebo části rezervace nebo zóny si není třeba předem vyžádat závazné stanovisko. Novela zákona o státní památkové péči ulehčí situaci vlastníkům nemovitostí, sníží zátěž pro památkáře a zjednoduší stavební řízení. Bude znamenat méně odvolání, menší zátěž pro ministerstvo kultury a soudy, stejně jako menší zátěž pro Národní památkový ústav.
104
Další významnou částí je podstatné zvýšení pokut a to z toho důvodu, že dosavadní pokuty byly nízké a neplnily úlohu sankcí. Novelu je možné rozdělit do tří základních částí. V první se jedná o zavedení institutu plánu ochrany památkových rezervací a zón, za druhé je to novela, kterou se přesouvají kompetence z ministerstva na krajské úřady a některé kompetence se přesouvají z vlády na ministerstvo kultury. Třetí oblast, kdy dochází k podstatnému zvýšení sankcí a pak čtvrtá, to je okruh technických změn. Co se týče legislativního procesu, jedná se o vládní návrh zákona, který byl předložen PS 28. února letošního roku. Tento návrh byl schválen s malými pozměňovacími návrhy při třetím čtení schůzí PS 25. června 2008. Ze 183 přítomných poslanců pro něj hlasovalo 167, nikdo nebyl proti. Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal tento zákon na své schůzi dne 15. července 2008 a přijal následující usnesení – usnesení č. 141 výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 19. schůze konané 15. července 2008 zní: Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Karla Bartáka, po odůvodnění návrhu zákona ministrem kultury ČR panem ministrem Václavem Jehličkou a po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PSP ČR, za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 274 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaromíra Jermáře. Vážení kolegové, já bych vás poprosil o to, abychom tuto novelu přijali. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vás se kolegyně a kolegové, ptám, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a vzhledem k tomu, že padl pouze jeden návrh a to schválit tento návrh zákona, takže o tomto návrhu budeme za chvíli hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 26, registrováno 56, pro 54. Návrh byl schválen. Děkuji, pane ministře, děkuji, pane zpravodaji. Vážené kolegyně a kolegové, můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho dopoledního jednání a to je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů Jedná se o senátní tisk č. 283 a prosím pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobrý den, pane ministře, prosím, ujměte se slova. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, milé senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych byl po konzultacích s některými z vás ve svém úvodním slově stručný. Tento návrh zákona je návrh, který je možná rozsahem velmi stručný, nicméně předcházela mu velmi obsáhlá diskuse a jednání. Výsledkem těchto jednání se zástupci místních, městských a krajských samospráv a se řadou z vás byl závěr předložit oběma komorám Parlamentu ČR technickou novelu, která řeší klíčový problém, ke kterému docházelo a doufejme, že již docházet nebude
105
v případě schválení této normy po volbách do obecních, místních zastupitelstev v případě, je-li podána žaloba na neplatnost voleb. Je to novela, která řeší tzv. dvojprimátorství, dvojstarostenství a přesně určuje, jakými pravidly se v takových případech, je-li napaden výsledek voleb, bude postupovat, kdo je oprávněn jednat za obec, město, příp. kraj. Je to novela, která je velmi důležitá zejména vzhledem k blížícím se krajským volbám, jakkoli věřím, že si všichni přejeme, aby nebylo potřebné ji využít, přesto jsem přesvědčen, že znamená zpřesnění současného právního stavu a odstranění možných problémů, ke kterým v minulosti docházelo. Chci poděkovat těm z vás, kteří se zúčastnili projednávání tohoto návrhu zákona nejen zde v Senátu, ale v průběhu jeho přípravy, a věřím, že tato norma si získá vaši podporu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení pod č. 283/1. Zpravodajem výboru je pan předseda výboru kolega Ivo Bárek. Pane senátore, prosím, seznamte nás se zprávou vašeho výboru. Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se budu snažit být stejně krátký jako pan ministr. Předložený návrh zákona se stává z novelizací zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze, tak jak už tady pan ministr řekl. Předložený návrh zákona vychází z dosavadních zkušeností z aplikační praxe a klade si především za cíl zajistit pokud možno bezproblémové fungování územních samosprávních celků v překlenovacím období mezi volbami a ustanovení nových orgánů obcí, krajů či hlavního města Prahy. Jedná se o novelu, která má technický charakter, má však, jak už to tady pan ministr říkal, nesporný význam. Je to o tom, že docházelo, a může docházet, pokud tuto novelu nepřijmeme, viz volby v roce 2006, k rozdílným názorům o tom, kdo je a kdo není oprávněný statutární zástupce obce a kdo je nebo není jménem obce či města, popř. kraje oprávněn vystupovat. My jsme tuto novelu projednávali na 31. schůzi našeho výboru. Samozřejmě tam byla diskuse, jsou tam některé věci, které jsme se s panem ministrem dohodli, že vyřešíme v následné novele tak, abychom nezdržovali přijetí této novely s ohledem na blížící se krajské volby a hrozící možnost, pokud bychom vrátili zákon do Poslanecké sněmovny, že bychom nemuseli stihnout účinnost tohoto zákona před krajskými volbami. Dovolte, abych vás seznámil s usnesením č. 98 našeho výboru: Po úvodním slově předkladatele pana ministra Ivana Langera, zpravodajské zprávě mojí a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje mě zpravodajem a pověřuje mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vážené kolegyně a kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se touto novelou zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o jediném návrhu, který zde padl, a to je schválit tuto novelu. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit tuto novelu? Kdo je proti tomuto návrhu?
106
Hlasování pořadové č. 27, registrováno 55, pro 51. Návrh byl schválen. Děkuji panu zpravodaji a dalším bodem našeho dnešního jednání je Návrh zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů Jedná se o senátní tisk č. 299, opět tento návrh zákona uvede pan ministr vnitra Ivan Langer. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, říká se, že velké věci nevyžadují příliš mnoho slov. Přesto mi dovolte, abych se poněkud obšírněji, nicméně v omezeném rozsahu, vyjádřil k předloženému zákonu a k zákonu, který s ním souvisí. Podle mého hlubokého přesvědčení jsou to dvě normy, které představují zásadní revoluci v české veřejné správě. Je to norma, resp. jsou to normy, které znamenají zásadní průlom, který česká veřejná správa podle mne nezažila od dob panování Marie Terezie. Jsou to zákon, které definitivně znamenají možnost zjednodušení, zrychlení, zlevnění, zefektivnění fungování české veřejné správy. Jsou to zákony, které jednou pro vždy staví na stejnou úroveň elektronický a papírový dokument. Normy, které stanoví obligatorně povinnost orgánů veřejné moci mezi sebou vzájemně komunikovat elektronickou cestou, a to prostřednictvím datových schránek, které povinně mají zřízeny podle tohoto zákona veškeré orgány veřejné moci a právnické osoby. Současně tento návrh zákona také přináší tzv. autorizovanou konverzi papírového dokumentu v dokument elektronický jako základní předpoklad přechodu na tento způsob vzájemného jednání. A současně pro fyzické osoby fakultativně dává možnost zřízení takovéto datové schránky pro usnadnění jejího přístupu při jednání s orgány veřejné moci. Jako provozovatel, gestor, subjekt, který ze zákona jest oprávněn a povinen zajistit fungování systému datových schránek, je ze zákona určen právní subjekt coby držitel poštovní licence. Tím, že stejně tak jako otázka zabezpečení fungování datových schránek s ohledem na bezpečnost této komunikace i tento návrh zákonodárců byl předmětem určitých polemik. Jsem velmi rád, že při včerejším jednání na výboru zde v Senátu bylo toto rozhodnutí označeno za rozhodnutí správné právě s ohledem na zásadní změnu, kterou tento zákon přináší. Chci zdůraznit, že stejně tak jako je tomu v současnosti v rámci takzvané univerzální služby, i v tomto případě držitel poštovní licence, který bude mít jisté výjimečné postavení v této oblasti, bude z pohledu cenotvorby podléhat cenové kontrole Ministerstva financí tak, aby nemohlo dojít k jejímu zneužití. Domnívám se, že je to průlomový zákon, že takovýchto změn člověk nejen ve veřejné funkci, ale obecně v životě příliš mnoho nepotká. Věřím, že tak jako se setkal s masovou podporou v Poslanecké sněmovně a v odborné i laické veřejnosti, setká se s takovou podporou i zde v Senátu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Návrh byl přikázán Ústavně-právnímu výboru, který určil jako svého zpravodaje pana kolegu Jiřího Oberfalzera a přijal usnesení pod č. 299/2. Dále návrh zákona projednala stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, která přijala usnesení pod č. 299/3. Zpravodajem výboru byl určen kolega Josef Kalbáč.
107
Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení pod č. 299/1. Zpravodajkou je kolegyně Ludmila Müllerová. Paní senátorko, prosím, seznamte nás se zprávou vašeho výboru. Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámila se svou zpravodajskou zprávou k tomuto průlomovému zákonu. Je před námi jeden z velmi významných návrhů zákona a skutečná revoluce ve veřejné správě. Je to opravdu ambiciózní projev, který by měl umožnit lidem vyřizovat veřejné záležitosti pomocí elektronické formy. Jak již bylo řečeno, je to zásadní změna. Myslím si, že účinnost tohoto zákona, která je zatím stanovena od 1. 7. 2009, je nepříliš dlouhá na to, aby si lidé začali tento důležitý průlomový zákon uvědomovat, a to nejen lidé, ale určitě i úřady a že Ministerstvo vnitra určitě bude mít ještě hodně práce na tom, aby jednak doprovodnými normami, to znamená vyhláškou a zejména svou prezentací tohoto projektu, tohoto zákona, lidem i úřadům dostatečně jasně a srozumitelně sdělovalo, o co se v tomto novém zákonu jedná. Zákon počítá s vytvořením tzv. elektronických datových schránek, které mají zajistit elektronickou komunikaci jednak mezi úřady navzájem, ale také směrem k občanům, k podnikatelům i k firmám. Znamená to tedy, že kontakt mezi fyzickými osobami navzájem a podnikateli a občany tento zákon neumožní. Je to skutečně jen kontakt mezi úřady navzájem a občany a úřady, případně podnikateli, firmami a úřady. Veřejnými úřady se v tomto případě rozumí státní úřady, orgány samosprávy, státní fondy, ale např. i pojišťovny a podle doplnění z Poslanecké sněmovny tímto úřadem bude i Český rozhlas a Česká televize. Tyto veřejné úřady budou povinně datovou schránku zakládat na rozdíl od občanů a podnikatelů, firem, kterým povinnost uložena nebude a kteří si ji budou zřizovat dobrovolně. Pokud zákon občanům, podnikatelům, firmám povinnost neukládá, pak je možné tuto schránku zřizovat na základě rozhodnutí ministerstva vnitra bezplatně. Přístup do datové schránky mají mít zřizovatelé prostřednictvím tzv. identifikátoru datové schránky, jehož způsob následně teprve stanoví ministerstvo vnitra vyhláškou. Tady došlo k určité změně proti vládnímu návrhu, který předpokládal, že k přístupu bude sloužit tzv. osobní číslo, ale v PS existovala určitá obava, že by mohlo dojít ke zneužití informací k identifikaci schránek a poté uživatelů konkrétních schránek. Proto došlo ke zpřísnění a bude k tomu sloužit tzv. identifikátor datové schránky. Druhým tématem tohoto postoupeného návrhu zákona je autorizovaná konverze dokumentů. Zní to poměrně složitě, ale jde o zajištění konverze papírového dokumentu na elektronický a naopak. Lze to chápat jako elektronickou vidimaci. Zjednodušeně řečeno – lze to přirovnat ke skenování, to je k procesu, při kterém dojde za použití skeneru k vytvoření počítačového souboru z písemnosti a naopak. Dokument, který pak takovouto konverzí vznikne, má mít stejné právní účinky jako jsme zvyklí při předběžné ověřené kopii dokumentu. Autorizovanou konverzi budou podle návrhu zákona oprávněně provádět pouze oprávněné subjekty, tzn. obecní a krajské úřady a také Česká pošta, Hospodářská komora, notáři. Zajímavé jistě je, že PS vypustila z návrhu zákona ustanovení o zpoplatnění autorizované konverze. Podle mého názoru je příjem žádostí podle posuzovaného
108
zákona, tedy žádosti o provedení konverze, bezplatný. Považovala bych to za velmi významné a byla bych ráda, kdyby se toho pan ministr ve svém vyjádření dotkl. Dovolte, abych vás seznámila s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Dovolte mi, abych z tohoto místa konstatovala, že stejné usnesení přijala i Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Usnesení zní následovně: Usnesení z 31. schůze konané 16. července 2008 k návrhu zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentu. Po úvodním slovu předkladatele Ivana Langera, ministra České republiky, zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu. Určuje zpravodajem výboru senátorku Ludmilu Müllerovou. Děkuji za pozornost a těším se na další rozpravu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, zároveň jste se vyjádřila za zpravodaje Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí pana kolegu Josefa Kalbáče. Je zde ještě zpravodaj ústavně-právního výboru kolega Jiří Oberfalzer. Chcete vystoupit? Ano, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, Ústavně-právní výbor se také zabýval touto předlohou. V diskusi převážně ocenil tuto změnu. Pan ministr ji zde zařadil historicky hned vzápětí za tereziánské a josefiánské reformy. Proto navrhuji, abychom této předloze říkali Ivanův správní patent. (Veselost.) Samozřejmě, že ta předloha přináší obrovský pokrok v otázce doručování a v otázce komunikace správních úřadů s jednotlivci, právnickými osobami i organizacemi státní správy a je to skutečně jednoznačně krok směrem k 21. století a jeho možnostem. Vzdor tomu v našich řadách zazněly některé skeptické poznámky týkající se technologické spolehlivosti a také ochrany osobních údajů. Nicméně předpokládám, že i další rozvoj technologií tyto stránky umožní vylepšit. Je třeba zmínit, že naše legislativa nalezla – mimo jiné v důsledku toho, že Poslanecká sněmovna při projednávání tohoto návrhu vnesla některé změny do těch předloh a jako obvykle způsobila určité nesrovnalosti – některé nedostatky. Nicméně vzhledem k tomu, že legisvakance je téměř roční, usoudili jsme, že je v zájmu uskutečnění tohoto projektu, aby tento zákon vstoupil v život s tím, že ministerstvo má rok na to, aby některé drobnosti, které se tam objevily, a zmínila se o nich i zpravodajka garančního výboru, byly za tu dobu odstraněny. Čili závěrem mohu konstatovat, že ústavně-právní výbor doporučil Senátu, aby tuto předlohu schválil. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vážené kolegyně a kolegové, opět se ptám, zda někdo přichází s návrhem, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo z vás se hlásí do obecné rozpravy? Pan kolega Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem chtěl jenom upřesnit znění těch zpravodajských zpráv. Konverzí žádný dokument nevzniká. Konverzí vzniká jen jiná forma vyjádření toho dokumentu. Ten dokument musí existovat předtím a nemá stejnou platnost. On je tím dokumentem.
109
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. K názoru pana kolegy Pospíšila. Pane ministře, paní zpravodajko, chcete se vyjádřit? Ne. Takže budeme hlasovat o jediném návrhu, který zde padl, to je schválit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení tohoto zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 28, registrováno 56, pro 53, návrh byl schválen. Budeme pokračovat bodem: Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů Jedná se o senátní tisk č. 300. Pane ministře, nechcete nám uvést tento návrh? Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Já jsem byl poučen před zahájením tohoto jednání, že mám být stručný, a proto jsem se pokusil své úvodní slovo k této problematice pojmout komplexně, hovořil-li jsem tedy v prvním případě o vlastním nosiči tohoto zákona, hovořil jsem svým způsobem i o zákonech, které doprovázejí tuto normu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, pane ministře, ale to byste chtěl být skutečně velmi stručný, pokud byste nám neřekl alespoň toto úvodní slovo. Je to stejné jako v tom předchozím návrhu, to znamená, že zákon byl přikázán ústavněprávnímu výboru, který má svého zpravodaje pana kolegu Oberfalzera a usnesení pod č. 300/2. Dále návrh projednala stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Výsledkem bylo usnesení č. 300/3. Zpravodajem výboru byl opět určen pan kolega Josef Kalbáč, Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání návrhu tohoto zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí, který přijal usnesení pod č. 300/1 a zpravodajkou výboru je opět naše paní kolegyně Ludmila Müllerová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo. Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já budu také velmi stručná. Je celkem logické, že povinnosti, které ukládá předcházející navrhovaný zákon řadě subjektů, řadě organizací a institucí, se musí promítnout do dalších zákonů, které potom s tímto budou souviset. Já jenom předešlu, že se jedná o celkem 8 zákonů, které budou tímto zákonem dotčeny a půjde tedy o novelu zákona o správních poplatcích, trestní řád, soudní řád správní, insolvenční zákon, exekuční řád, notářský řád, zákon o správě daní a poplatků a zákon o ověřování. Rozhodně nebudu ve své zpravodajské zprávě probírat důvody a změny, které jednotlivé zákony budou provázet a ke kterým by mělo dojít. Jenom mi dovolte, abych konstatovala, že náš výbor tuto předlohu projednal, stejně tak jako výbor ústavně-právní a stálá komise Senátu pro ochranu soukromí a že ta usnesení – všechna tři – jsou shodná. Dovolte mi, abych vám je přečetla. Jsou to usnesení k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů. Takže: Po úvodním slově předkladatele Ivana Langera, ministra vnitra České republiky, zpravodajských zprávách zmíněných zpravodajů, výbory a komise doporučují Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.
110
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, paní kolegyně, za vaši společnou zpravodajskou zprávu a ptám se opět, kolegyně a kolegové, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu, kterou končím a budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 29, registrováno 56, pro 53, návrh byl schválen. Děkuji, paní zpravodajko. Pokračujeme dalším bodem, kterým je Návrh zákona o Policii České republiky Jedná se o senátní tisk č. 301 a prosím pana ministra Ivana Langera, aby nás seznámil, pravděpodobně teď trochu obšírněji, s návrhem zákona. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jako plachý introvert jsem se včera do pozdních nočních hodin připravoval na své úvodní slovo k reformě Policie ČR. Po důrazném upozornění pana předsedy Senátu jsem své původně dvouhodinové úvodní slovo zkrátil na míru nezbytně nutnou, tak jak si ji tato norma, a normy s ní související, zaslouží. Jde skutečně o průlom. Jde skutečně o zásadní změnu, která díky těmto normám, které souvisejí s reformou policie a se změnami v nelegislativní části čekají jak českou policii, tak také další subjekty, které se podílejí na oblasti vnitřní bezpečnosti a zejména také pro občany. Policie České republiky prošla od roku 1990 řadou změn. Nicméně stále v ní přežívá řada principů, metod, které zůstávají téměř padesát let stejné a neměnné! Policii trápí zejména přílišné do sebe zahledění se, přílišná orientace na represi, trápí ji těžkopádná organizace, neefektivní řízení a z toho plynoucí také ne úplně optimální, tak jak bychom si jistě všichni přáli, míra důvěry veřejnosti vůči policii jako takové. A to jsme se rozhodli změnit. Rozhodli jsme se udělat nezbytné kroky, které by českou policii přiblížily a v mnoha věcech také posunuly před srovnatelné policejní sbory v evropských zemích. Zcela ojedinělý byl také přístup, který jsme zvolili při přípravě této reformy. A věřte, že jako člověk, který se od roku 1996 pohybuje v Parlamentu, mohu zodpovědně říci, že takovýto přístup, takováto míra diskuse z pohledu její hloubky, rozsahu, intenzity, detailů jsem zatím nezažil. My jsme postupovali podle přesně zvolené metody, kdy rok 2006, podzim tohoto roku, byl rokem velmi pečlivé analýzy. Troufnu si prohlásit, že takovéto zrcadlo si česká policie ve svém novodobé historii nikdy nenastavila. Rok 2007 byl rokem ideového zadání v podobě deseti základních pilířů, na nichž reforma stojí. Současně také byl tento záměr, tento ideový záměr velmi obsáhle diskutován nejen s odbornou a laickou veřejností, ale také – a na tom jsem trval – uvnitř policie, tak aby každému jednomu policistovi, který měl zájem se diskuse zúčastnit, který měl zájem říci svůj názor, byla dána tato možnost k dispozici. Celý projekt reformy policie byl pojat skutečně jako projekt se vším všudy. Tedy včetně projektového řízení a týmu, speciálního týmu, který na ministerstvu vnitra vznikl, který byl a je složen ze zástupců nejen ministerstva vnitra, ale samozřejmě také policie, a v případě, kdy Senát vysloví s těmito normami svůj
111
souhlas, potom tento tým se promění do realizační podoby, kdy bude dominovat účast současných a budoucích krajských ředitelů tak, aby transformační fáze reformy policie, která je plánována od 1. ledna 2009 a má skončit nejpozději k 1. lednu 2012, byla náležitě zajištěna. Byl-li rok 2006 rokem analýz, rok 2007 rokem ideového zadání a velmi obsáhlé diskuse nad ideovým zadáním, rok 2008 je rokem legislativních změn. Co je jejich výsledkem? Výsledkem těchto změn a výsledkem reformy policie, neboť logicky každý z nás si musí položit otázku „a k čemu to vlastní slouží“, jsou následující věci: Je to změna filozofie, je to změna organizační struktury, změna ekonomického modelu řízení, změna pravomocí a odpovědností policejních funkcionářů, zeštíhlení, zjednodušení policejní struktury, odprivatizování některých činností, které policie v tuto chvíli vykonává, a podle našeho přesvědčení by je vykonávat neměla, a samozřejmě také modernizace v tom neideovém slova smyslu, nebo toto slovo někteří politici s oblibou používají, nicméně tady v případě policie má zcela jiný rozměr. Pokud jde o filozofii. Samozřejmě, že platí teze, že sebelepší zákon nic sám o sobě změnit nemůže, ale dobrý zákon znamená předpoklad pro změnu. Pokud jde o filozofii, policie podle tohoto zákona bude více orientována na službu veřejnosti a na partnerství s ní. Tento styl práce je přímo zakotven v zákoně. Tento zákon poprvé, hovoříme-li o zákonu o policii, definuje povinnost pro policistu dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní. Oproti současnému stavu a minulosti tato norma přesně definuje působnost a priority v činnosti policie s tím, že na první místo klade prevenci, tedy předcházení trestné činnosti, a až na druhé místo v pořadí na represi. Policie také mění svoji organizační strukturu. Současné členění policie odpovídá státnímu uspořádání z roku 1960. A myslím si, že každý z nás dá za pravdu, jakkoli může mít určité výhrady k celému balíku, obrovskému balíku reformy, že tato organizační struktura neodpovídá potřebám třetího tisíciletí. Zákon proto počítá ve své transformační fázi nejpozději k 1. 1. 2012 s vytvořením čtrnácti krajských ředitelství, které bude provázet rušení okresních ředitelství na úrovni řídícího článku. A to chci zdůraznit, na úrovni řídícího článku bude i nadále, a řekl bych více než dosud, posíleno partnerstvím a spolupráce směrem jak k obecním místním samosprávám z pohledu ředitelů územních odborů uniformované policie a k orgánům činným v trestním řízení, tedy státním zastupitelstvím a soudům z pohledu policie neuniformované. Policejní správy, policejní ředitelství získají větší míru ekonomické odpovědnosti a pravomocí. Chceme skutečně odstranit současný stav, který lze snadno karikovat tím příkladem, který občas používám, kdy pro rozhodnutí o prodeji jednoho čtverečního metru chodníku před policejní služebnou vzniká velmi tlustý spis, neboť na jeho začátku je žádost příslušného policejního funkcionáře, ta jde na okresní ředitelství, z okresního ředitelství na krajské ředitelství, z krajského ředitelství na policejní prezídium, z policejního prezídia na ekonomický úsek ministerstva vnitra, aby na závěr celého toho procesu byl ministr vnitra jako jediná oprávněná osoba, která je v této věci oprávněna rozhodnout, ten, kdo o takovéto změně rozhodne. Chceme současně, aby policejní ředitelé neodpovídali jen za bezpečnostní situaci, ale také za podmínky, které svým policistům v daném teritoriu vytvoří. Policie bude mít štíhlejší strukturu. Trápí-li vedle mnoha věcí něco naši policii, tak je to fakt, že máme příliš mnoho velitelů. Na osm policistů připadá jeden velitel. Je to stejně rigidní struktura, jako z pohledu zajišťování ekonomických činností a
112
obslužných činností, z pohledu občanských zaměstnanců, kdy na čtyři policisty máme v průměru jednoho občanského zaměstnance. A to jsou věci, které brzdí fungování policie a sráží ji mnohdy na kolena. Policie mění kromě stylu své práce také rozsah nebo bude měnit rozsah svých činností. Myslím, že všichni z nás známe to rčení „Kam s ním“? Nicméně v případě policie platí trošku v jiné podobě, kde jsou známé z pohledu tabulkových míst, z přepočtu na počet obyvatel po Kypru největší počet policistů na počet občanů. Přesto všichni žijeme s přesvědčením, že policistů není dost a zejména nejsou tam, kde bychom je potřebovali. Příčin tohoto faktu je celá řada. Není možné říct je pouze jeden jediný důvod. Příčiny jsem částečně zmínil, a jednou z příčin, o které chci hovořit, je také rozsah činností, které policie vykonává a které nemají charakter vlastní policejní činnosti, která je spojena s ochranou práv, svobod, majetku, života a zdraví občanů. To jsou věci, které souvisejí s doručováním písemností, s asistencí u některých rozhodnutí exekutorů, suplování pořadatelské služby etc., a mohl bych takhle hovořit poměrně dlouho. Poslední věc kterou jsem chtěl zmínit z pohledu změn je ona modernizace. Řada z vás má zkušenost v samosprávě. Myslím si, že každá z vás měl příležitost přijít na téměř všechny druhy státních orgánů a úřadu a troufnu si tvrdit, že kdybych udělal takové malé referendum, jakkoli toto slovo, jak vnímám, je v Senátu je téměř zakázané, tak si troufnu tvrdit, že zážitky které máme z návštěva policejních služeben, zážitky které máte s technickým vybavením policie jsou mnohdy hrůzostrašné. Ano, policie potřebuje i takovouto změnu a my jsme udělali celou řadu opatření na ministerstvu vnitra tak, abychom posílili investiční část rozpočtu policie. Mohu říci, že v souvislosti s reformou policie prožívá a bude prožívat období nejmasivnějších investic do technického vybavení a do zlepšení pracovních podmínek pro policisty. Mám teď na mysli rozsáhlou síť vozového parku a samozřejmě projekt P1000 – modernizace policejních služeben. Celkové investice v rámci reformy policie přesáhnou částku pět miliard korun. Dovolte mi ještě krátce dvě poznámky. Jedna poznámka se týká kontroly policie a druhá poznámka se týká oněch problémů které vznikly při přípravě těchto norem v PS. Trvám, dal jsem v plen svoji budoucnost politickou, na tom, aby byla posílena nezávislost kontroly v postavení kontrolního orgánu, který se zabývá trestnou činností páchanou policisty. Vzhledem k tomu, že v ČR působí více bezpečnostních sborů, které mají oprávnění blížící se, nebo velmi podobných oprávněních policistů, padlo nakonec rozhodnutí zřídit generální inspekci bezpečnostních sborů jako samostatného bezpečnostního sboru. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi rozsáhlou a zásadní institucionální i funkční změnu, rozhodli jsme se ji oddělit od samotného legislativního rámce reformy policie a v tuto chvíli je předkládáno pouze částečné řešením s tím, že do konce roku ministerstvo vnitra předloží vládě nový zákon generální inspekci bezpečnostních sborů, jejíž působnost se bude vztahovat nejen na Policii ČR, ale také na Celní správu a Vězeňskou službu. Poslední poznámka se týká oněch tolik diskutovaných dvou problematických bodů, které vznikly při projednávání tohoto návrhu zákona v PS, a to je vyšetřování trestních činů policistů a působnost městských policií v oblasti bezpečnosti silničního provozu. K první jmenované věci chci říci, že stav který vznikl, považuji za nelogický, nicméně vzhledem k účinnosti této normy, která je plánovaná k 1. lednu 2009, za odstranitelný samostatnou novelou tak, aby byl zachován současný stav, kdy trestné činy policistů vyšetřuje státní zástupce.
113
Pokud jde o působnost městských policistů, považuji rozhodnutí PS za unáhlené, neprozíravé a z pohledu metodického za špatné. Tento balík zákonů se týká městských policií pouze v jedné oblasti. A to je zpřísnění podmínek pro výkon tohoto zaměstnání z pohledu vzdělanosti a psychologické způsobilosti městských strážníků. Řekli jsme si zcela jednoznačně, že nepůjdeme do problematiky rozsahu a působnosti městských policií, že toto bude řešeno samostatně metodicky, stejně tak jako reforma policie, tedy nejprve rozsáhlá analýza, intenzivní diskuse, definice problematických bodů, návrh jejich řešení, následné projednávání v obou komorách parlamentů. Rozhodnutí PS tedy považuji za takové, jak jsem zde zmínil a i zde chci říci, že na jedné straně vnímám pochybnosti řady z vás, laické i odborné veřejnosti v tom smyslu, zda skutečně některé městské policie, některé samosprávy nepřistoupily k oprávnění měření rychlosti velmi utilitárně z pohledu příjmu pro městské pokladny, nicméně z mého pohledu je funkce a role městských policií v této oblasti nezastupitelná. A říkám-li, že chceme změnit styl práce a filozofii policie, potom jsem skutečně přesvědčen, že policista a policie ČR nemá primárně stát u silnic s radarem a měřit rychlost, ale má působit preventivně na rizikových úsecích silnic. V tomto smyslu je tedy oprávnění městských policií nezastupitelné republikovou policií, s vědomím toho, že nepochybně ta jakási žlutá karta, která byla rozhodnutím Sněmovny městským policiím vystavena, povede k větší míře sebereflexe a skutečně větší míře spolupráce mezi samosprávami a Policií ČR tak, jak to mj. předpokládá i reforma policie v podobě koordinačních dohod mezi samosprávami a Policií ČR. I tento problém bude řešen novelou, kterou předložím vládě na závěr měsíce srpna tak, aby předpokládaná účinnost byla v souběhu a nedošlo ke změně s tím, že podzim roku 2008 bude podzimem, ve kterém se chceme kromě jiného věnovat také velmi rozsáhlé diskusi na téma quo vadis městské policie. Vážené paní senátorky a páni senátoři, tak jak jsem řekl při projednávání reformy policie v jednotlivých orgánech Senátu platí, že každý z vás při tak rozsáhlém díle si nepochybně může najít a najde řadu dílčích věcí, které považuje za problematické, za možná lépe řešitelné a řešitelné jinak. Nicméně, osobně jsem přesvědčen, že toto je vskutku historické dílo a že filozofie Senátu v této věci by měla být taková jaká je – podívat se na předložené normy jako celek a položit si otázku zda dávají dobrý předpoklad ke změně k lepšímu. Já jsem přesvědčen, že takové tyto normy jsou. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Vážené kolegyně a kolegové, návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru, který určil jako svého zpravodaje pana kolegu Petra Pakostu a přijal usnesení pod č. 301/2. Dále návrh zákona projednala Stálá komise pro ochranu soukromí, která přijala usnesení jako senátní tisk č. 301/3. Zpravodajem byl určen pan kolega Jiří Pospíšil. Organizační výbor dále určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení pod č.301/1. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Nejprve bych rád vyjádřil svůj vztah k tomuto zákonu a vyvrátil možný střet zájmů.
114
Jsem sice starosta, máme městskou policii, ale naše policie nemá radar. Já jsem původně navrhoval, že lepší zpravodaj by byl kolega Töpfer, který nejdéle z nás všech nosil policejní uniformu v roli npor. Harazíma, ale Tomáš je na dlouhodobé cestě v USA, dlouhodobě plánované, takže – pojďme už vážně. Vzhledem k tomu, že zákon č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů přijatých ještě před účinností Ústavy ČR, který koncepčně vychází z původního zákona o Sboru národní bezpečnosti, je přes své četné novely již překonaným právním předpisem, má být předkládaný vládní návrh zákona o Policii ČR koncepčně novou právní úpravou reagující na změny ve společnosti a v bezpečnostní praxi. Jak pan ministr obsáhle vysvětlil, a já s tím souhlasím, vládní návrh zákona o Policii ČR upravuje postavení a činnost Policie ČR, dále její řízení, organizaci, stanovuje základní povinnosti Policie ČR, upravuje otázky spolupráce a dalších vztahů, omezení osobní svobody, postupu ve vztahu k věcem, řeší otázku vykázání, zajišťování bezpečnosti chráněných objektů, prostorů i osob, použití donucovacích prostředků a zbraní, práce s informacemi, mezinárodní spolupráce, náhrady škody a náhrady za poskytnutí věcné pomoci, kontroly policie, správních deliktů a rovněž upravuje otázku inspekce policie. Předkládaný návrh je plně v souladu ústavním pořádkem České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy České republiky. Představuje ale drobné zásahy do některých zákonů tvořících právní řád České republiky. Zabezpečuje také právní prostředí pro realizaci současných i budoucích závazků z mezinárodních smluv podle článku 49 Ústavy České republiky. Zákon podrobně projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 16. července 2008. Usnesení tohoto výboru č. 160 vám bylo rozdáno jako žlutý tisk 301/1. A dovolte mi, abych ho přečetl. Výbor pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost z 31. schůze konané 16. července 2008 k vládnímu návrhu zákona o Policii České republiky, senátní tisk č. 301. Po odůvodnění zástupců předkladatele, dr. Ivana Langera, ministra vnitra, a ing. Jaroslava Salivara, prvního náměstka ministra vnitra, a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Jirsy a po rozpravě, výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou České republiky. Za druhé doporučuje Senátu Parlamentu České republiky přijmout k projednávanému návrhu zákona doprovodné usnesení, jehož text máte uveden v příloze. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátu Tomáše Jirsu, tedy mne, a pověřuje předsedu výboru, Richarda Sequense, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Tak jak již naznačil pan ministr, náš výbor, ale i ostatní výbory, které tuto materii projednávaly, tím doprovodným usnesením reaguje na některé drobné nedostatky, které v tom olbřímím díle se staly, a proto dovolte, abych vám ten návrh doprovodného usnesení našeho výboru, který doporučujeme ke schválení, přečetl. Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky, kterým se doprovází usnesení Senátu Parlamentu České republiky k zákonu o Policii České republiky, tisk 301, a k zákonu, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, tisk 302, tady trochu předbíhám, protože v příštím zákoně náš výbor navrhl stejné doprovodné usnesení, a samozřejmě bude přijato jenom jedno, pokud bude přijato. Senát Parlamentu České republiky je toho názoru, že jím schválený zákon o Policii České republiky a zákon, kterým se, zase trochu předbíhám, mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, jsou právními předpisy potřebnými a jejich schválení je krokem správným směrem.
115
Senát Parlamentu České republiky si je nicméně vědom potřeby provést povolaným způsobem dílčí úpravy uvedených zákonů k odstranění dvou jmenovitých vad, a potřeby připravit zásadní legislativní řešení neresortní kontroly bezpečnostních sborů. Z uvedených důvodů Senát Parlamentu České republiky žádá vládu, aby za prvé vypracovala a podala návrhy novel zákona o Policii České republiky a trestního řádu, kterými by byla napravena chyba týkající se úpravy inspekce policie, k níž došlo při projednávání těchto zákonů v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, s tím, že pravomoc vyšetřovat trestné činy policistů bude navrácena státnímu zastupitelství tak, jak říká dosavadní úprava, b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, která by umožnila obecní policii v součinnosti s Policií České republiky měření rychlosti vozidel v silničním provozu na zastavěných částech území obce s tím, že měřené úseky budou viditelně označeny příslušnou dopravní značkou upozorňující na měření rychlosti a že tato kompetence obecní policie bude využívána především pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Za druhé, předložila Parlamentu České republiky zásady zákona, kterým by měla být zřízena generální inspekce bezpečnostních sborů, jako státní orgán odpovědný ze své činnosti vládě, s pravomocí prověřovat a vyšetřovat trestné činy příslušníků ozbrojených a bezpečnostních sborů. A za třetí, seznámila Senát Parlamentu České republiky s návrhy novel zákonů, podle bodu 1, a zásadami zákona, podle bodu 2, ve fázi před jejich podáním tak, aby k nim mohly výbory Senátu Parlamentu České republiky učinit své připomínky a návrhy. Teď, když jsem, kolegové, četl toto doprovodné usnesení, tak si uvědomuji, že je pravděpodobně možné ho předložit k hlasování až po eventuelním přijetí obou dvou zákonů, tedy tohoto o Policii České republiky, i těch doprovázejících, protože se v něm odvoláváme na oba dva zákony. Pane předsedající, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Je to tak, pane zpravodaji. Děkuji. Teď se ptám, prosím, pana kolegy Pakosty, zda chce vystoupit jako zpravodaj ústavně-právního výboru. Pane kolego, máte slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, dovolte, abych vás seznámil s tím, jak byl zákon projednáván na ústavně-právním výboru. Policie České republiky si reformu zaslouží, s tím se ústavně-právní výbor ztotožnil, a důvody zde již zazněly. Ústavně-právní výbor projednal nový zákon o policii dne 9. 7. roku 2008 a s přihlédnutím k důvodům politickým i důvodům časovým se rozhodl zákon doporučit plénu Senátu ke schválení. Protože si však ústavně-právní výbor byl vědom těch nedostatků, které se na tu normu nabalily při projednávání v Poslanecké sněmovně, tak přijal doprovodné usnesení, ve kterém žádá vládu České republiky o předložení takových úprav v zákonu, popřípadě nových zákonů, které by napravily nedostatky nového zákona o policii i doprovodného zákona. K tomu jsme přijali doprovodné usnesení, které se trochu liší od toho, co vám zde četl kolega Jirsa a co bylo usnesením výboru pro zahraniční styky, obranu a bezpečnost. A je tomu tak proto, že ten text schválený ústavně-právním výborem posléze doktor Chaloupka ze senátní legislativy legislativně učesal, čímž text dostal trochu jinou formu, ale obsah zůstal zachován. Vzhledem k tomu, že ten text, který byl schválen výborem pro zahraniční styky, obranu a bezpečnost, se kterým vás seznámil kolega Jirsa, je, řekl bych, takový učesanější, lepší, doporučuji, abychom při hlasování o doprovodném
116
usnesení podpořili tento text a nikoli text ústavně-právního výboru. Tento můj závěr byl konzultován i s členy ústavně-právního výboru, a myslím si, že s tím není žádný problém. Teď mi nezbývá, než vás seznámit s usnesením ústavně-právního výboru k projednávanému tisku, které vám bylo rozdáno jako tisk 301/2. 72. usnesení ústavně-právního výboru z 23. schůze konané dne 29. července 2008 k vládnímu návrhu zákona o Policii České republiky. Po úvodním slovu ing. Jaroslava Salivara, náměstka ministra vnitra, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě ústavně-právní výbor: 1) doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, 2) doporučuje Senátu Parlamentu České republiky přijmout k projednávanému tisku a tisku č. 302 doprovodné usnesení, jehož text je uveden v příloze tohoto usnesení, 3) určuje zpravodajem výboru pro projednání tohoto návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu, a konečně 4) pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To je v této chvíli vše. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Zpravodajem stálé komise pro ochranu soukromí je pan kolega Jiří Pospíšil. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Pospíšil: Stálá komise projednala tento zákon a samozřejmě projednávala dva zákony naráz, takže já si dovolím vás seznámit se stanoviskem této komise. Komise schvaluje stanovisko k tomuto zákonu, které je v příloze tohoto usnesení a pověřuje mne, abych vás s ním seznámil. Toto stanovisko zní, že komise bere na vědomí předkládaný návrh zákona o Policii České republiky, za druhé, že diskutovala uvedenou problematiku ve vztahu k náplni komise a konstatuje, že bude vhodné využít očekávaných novelizací tohoto a doprovodných zákonů ke zpřesnění a dopracování některých ustanovení tak, aby zákon ctil zásady ochrany osobních údajů a soukromí občanů preciznějším způsobem. Nebudu teď říkat podrobnosti, na to bude dost času právě, až budeme spolupracovat s panem ministrem na slíbených novelách. Ještě jednu poznámku: Aby pan ministr viděl, že ho pozorně posloucháme, tak já si myslím, že je v pořádku, že policejní ředitel nemůže prodávat chodník před ředitelstvím samostatně, ten chodník není jeho ani policejní, ale státní. Naštěstí tento zákon na této věci nic nemění, a tak, jak je tam popsáno hospodaření s policií uvnitř resortu, je to daleko pružnější a myslím si, že bychom to měli podpořit. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji, a vás, kolegyně a kolegové, se ptám, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto novelou zákona. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Písemně se přihlásil jako první do obecné rozpravy pan kolega Nedoma. Prosím, máte slovo. Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, novela zákona o policii má mimo jiné uvolnit ruce policistů k jejich práci pro zajištění bezpečnosti občanů včetně bezpečnosti na pozemních komunikacích, přesně tak, jak to tady říkal pan ministr. Zásah poslanců do pravomocí obecní policie v zákoně a v tom doprovodném 361/2000 Sb. týkající se měření rychlosti vozidel jde však přesně opačným směrem.
117
Pokud by tento zákaz vstoupil 1. ledna v platnost, tak by to neodebíralo ale našim samosprávám a především starostům právo žádat Policii ČR o měření rychlosti v jejich obcích a policistům by více méně nezbývalo nic jiného než trávit čas skutečně za radary u silnic, jak tady pan ministr předeslal. Uznávám, že v některých obcích se samospráva nechovala doposud vždy seriózně při dohledu nad činností obecní policie a někdy i využívala této možnosti k částečnému doplnění svých finančních příjmů. Stejně tak jako ne vždy řádně dohlížela nad tím, aby obecní strážníci neměřili rychlost tam, kde to na bezpečnost silničního provozu nebo na vliv na životní prostředí uvnitř obcí z hlediska bydlení jejich obyvatel nemá význam. Takovéto schovávání se a měření hned u cedulí nebo na konci obce, kde již není zástavba nebo žádné další komunikace, které to přetínají. Diskuse v podvýboru pro dopravu ukázala nutnost na vzniklou situaci reagovat, a proto jsem na klubu ODS navrhl text doprovodného usnesení, které se potom stalo i základem doprovodných usnesení jak výboru pro obranu a bezpečnost, tak výboru ústavně-právního. Ovšem z mého původního návrhu vypadl požadavek, aby dílčí novela týkající se měření rychlosti nabyla účinnosti nejpozději k 1. lednu 2009. Znamená to, že pokud by ve spolupráci ministra vnitra a ministra dopravy se tato situace chtěla napravit společně úpravou nebo novelou zákona 361, která se připravuje, na které se intenzivně již mnoho měsíců pracuje, tak by se mohlo stát, že se nepodaří zapracovat tuto opravu do této novely ať už z důvodu, že nedojde k politickému konsensu, který bude velmi obtížný, který se týká především bodového systému. Anebo spadne celá tato novela i tím projednáváním pod stůl. My to nemůžeme vyloučit. Proto bych velmi trval na tom, abychom posléze – a mám připraven v tomto směru i pozměňovací návrh – doplnili do doprovodného usnesení termín 1. ledna 2009. Dovolím si při této příležitosti trošku odbočit k novele zákona 361, protože především otázka bodového systému se v expertní skupině, kde jsem za Senát a za komisi pro dopravu zúčastněn, tak ta debata byla velmi vyhrocená, jakým směrem má vůbec novela postupovat. Ale na jedné věci jsme se shodli. I tam padlo několik návrhů na odebrání pravomocí pro obecní policii. Zrovna tak tento návrh padl i na Radě vlády pro bezpečnost silničního provozu, jejíž jsem členem. Všude se s těmito návrhy setkáváme, ale musím říci, že v odborných kruzích je to otázka menšinová. Velice výrazně menšinová. Nicméně je to jakási žlutá karta, jak tady pan ministr řekl, k tomu, že obce by měly více dohlížet na činnost svých policií a neměly by tohoto nástroje, který je jistě dobrým nástrojem z hlediska snížení počtu nehod v obcích a uchránění nebo snižování počtu mrtvých, je dobrým nástrojem, neměla by toho zneužívat. S vlastním návrhem bych si potom dovolil vystoupit až ve druhé diskusi, a to v podrobné diskusi ke druhému balíku doprovodných zákonů. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím paní senátorku Gajdůškovou. Paní kolegyně Paukrtová s technickou připomínkou. Promiňte, paní kolegyně Gajdůšková. Senátorka Soňa Paukrtová: Já se velice omlouvám, pane předsedající, ale já se ptám, zdali vedeme debatu k tisku č. 301 nebo 302, protože novela zákona o provozu na pozemních komunikacích je obsahem tisku č. 302, takže já se ptám, zdali vedeme tisku k tisku 301 nebo 302.
118
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vedeme debatu k tisku 301, samozřejmě. Takže prosím teď paní kolegyni Gajdůškovou. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Protože se jedná o velmi závažnou problematiku mající dosah do fungování a v podstatě do bytí či nebytí právního státu, je potřebné podívat se na předložené zákony o policii komplexněji. Nejprve mi dovolte říci východiska našeho pohledu. Jsme si vědomi toho, že se velmi změnila celková situace ve společnosti. Změnila charakter, bezpečnostní rizika. Musíme počítat i s nebezpečím terorismu, o kterém jsme dříve ani nevěděli. Změnila charakter kriminalita. Organizovaný zločin nezná hranice. Globální ekonomika přináší nejenom pozitiva, ale i trestnou činnost, se kterou jsme se doposud nesetkávali. S tím nelze bojovat a v tomto není možné chránit občany metodami pana rady Vacátka. S tím samozřejmě souhlasíme. Proto by vlády sociální demokracie připravovaly změny v oblasti bezpečnostních sborů, které měly být zakotveny v zákoně o vnitřní bezpečnosti země jako komplexní úpravě celé této problematiky. Vnitřní bezpečnost státu, tedy především bezpečí občanů, což neznamená pro nás jen to, že se nebudeme bát večer vyjít na ulici, ale také to, že stát dokáže občanům zajistit, že jejich práva budou respektována a nikomu nebude dovoleno je beztrestně porušovat. Policie je jedním z výkonných orgánů, které stát má pro garanci toho, o čem mluvím, tedy toho, že práva občanů, jejich bezpečnost nikdo beztrestně nebude moci porušit. První předpoklad k tomu, aby policie takovým nástrojem skutečně byla, je, že bude nejen vládnout potřebnou materiální základnou – mimochodem rekonstrukce služeben byla připravena panem ministrem Bublanem a chci poděkovat panu ministrovi za policisty i občany, že alespoň v něčem drží kontinuitu s předcházející vládou, ale kromě zázemí, efektivního řízení je důležitá především autorita policie. Tady mi dovolte trochu se zastavit. K tomu, aby si jakýkoli orgán získal autoritu, musí být důvěryhodný, lidé mu musí věřit, musí být jasné jeho kompetence, cíle a úkoly, nesmí se rozcházet slova se skutky. Říkám to proto, že mi připadá absurdní debata o tom, kde má policie měřit rychlost nebo naopak nemá. Je proti zdravému rozumu, že tuto rychlost měří hned za příslušnou cedulí, která rychlost upravuje. Proti zdravému rozumu přece není to, že policie koná a vyžaduje dodržování práva, proti zdravému rozumu je, že příslušná značka je v nesmyslném místě nebo že je nesmyslný zákon, který přijal Parlament, případně vyhláška, kterou vydal někdo jiný. To je naše odpovědnost. Nepodrývejme autoritu svou ani orgánů zajišťujících bezpečnost pro občany tím, že podrýváme autoritu práva. Je totiž stará pedagogická zásada, že autoritu si nemohu podrýt tím, že bych vydala příkaz, o jehož možnosti stoprocentního splnění nejsem také stoprocentně přesvědčena. Tolik obecně. K samotné předloze. Nejsem odborník na bezpečnostní složky. Myslím si, že trochu něco vím o managementu. Z tohoto pohledu předloha a tedy pan ministr zasluhuje ocenění, což není vždy totéž co pochvala. Ocenit je nutný marketing, se kterým pan ministr tento návrh prosazuje. Velmi zdařile se panu ministru podařilo přesvědčit o tom, že lepší by to být nemohlo. Říkám, že mohlo, pokud by celá věc řešena komplexně z pohledu vnitřní bezpečnosti země. V celé předloze např. není ani zmínka o tom, kdo a jak bude konat např. v případě ohrožení teroristickým útokem, resp. kdo a jak bude činný při případném předcházení.
119
Druhé ocenění patří tomu, jak pan ministr mistrně zvládl manažerskou úlohu k posílení kompetencí ministra vnitra. Podle našeho názoru má být policie garantem bezpečnosti občanů a garantem dodržování a prosazování vlády práva, ne politickým nástrojem. To jsou základní výhrady, které máme a proč zákon nemůžeme podpořit. Považujeme za nešťastné, že při nastavování obranných mechanismů státu, jichž je policie jedním z výrazných nástrojů, není možná politická shoda, že se dělá ve spěchu a za každou cenu. Mimochodem – jen Německo dělalo tuto reformu 10 let nebo možná ještě více. O tom, že se tento zákon prosazuje za každou cenu i s vědomím chyb, které nese, svědčí i procedura, která je zde nastavena, kdy věc Senát chce řešit doprovodným usnesením. K tomu se vyjádřím ještě při příštím zákonu. Neslouží to potřebné autoritě, ani spokojenosti občanů, ani politiků samotných. Je mi líto, že nemohu říci nic jiného. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím kolegyni Soňu Paukrtovou, aby nás seznámila se svým příspěvkem. Senátorka Soňa Paukrtová: Pro mne je velice obtížné zaujmout stanovisko k tomuto návrhu zákona, protože jsem si plně vědoma toho, že reforma policie je nezbytně nutná a jak je zde připravena, je podle mého názoru i realizovatelná a správná. O to víc mě mrzí, že v doprovodném zákoně jsou evidentně chyby a nedostatky a je obtížné zvednout ruku pro tisk 301 a mít problémy s tiskem č. 302. S tím souvisí to, na co narazila má předřečnice. V tuto chvíli rezignujeme na své právo a pravomoc, upravit evidentní chybu, která se vyskytuje v doprovodném zákonu, a o kterém jsem přesvědčena, že není jediná. Nevím, zda lze omluvit to, že reforma policie je nezbytně nutná a omluvit to, že legislativní činnost zúžíme na formu doprovodných usnesení. Čím dál tím více se začínám ztotožňovat s názorem, že snaha o legislativně dobrou technickou úroveň zákonů i legislativní proces je v zásadě marná, že vždy bude mít přednost kompromisní politická řešení, a že i Senát v tuto chvíli začíná rezignovat na tuto svou funkci. Mrzí mě to, protože zákon považuji za potřebný a o to více mě mrzí, co se stalo v zákonu doprovodném. Pokud se týká městských policií, tam je i věcí samospráv, které nemalými finančními prostředky financují tyto městské policie a tím se podílejí na rozšíření bezpečnosti státu. O to spíše by neměla být tato věc řešena komplexním pozměňovacím návrhem. Současně bych chtěla říci, že základní problém měření rychlosti nespatřuji ani v tom, kdo to měří, ale spíše co se s daty později děje. Jestliže je možné dnes vystopovat pomocí softwaru auto, které jede po celé republice, aniž by byla nějaká omezení na použití těchto dat, považuji to za závažný problém a budu velmi ráda, pokud se promítne řešení této skutečnosti do zákona na ochranu osobních údajů. Velmi mě mrzí, že nastala takováhle situace. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím kolegu Igora Petrova. Senátor Igor Petrov: Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se trochu přirovnal ke zpravodaji garančního výboru. Jsem bývalý dlouholetý starosta 40tisícového města. Máme městskou policii a vlastníme radar. Chci se zabývat pouze záležitostí týkající se měření rychlosti u městské policie.
120
Jsem rád, že pan ministr řekl, že určitě podporuje tuto záležitost a je si vědom i toho, že by městská policie tuto práci měla vykonávat. Ještě něco z mého 40tisícového města. Jestliže někde padly nějaké názory, že to slouží k výběru peněz a k navýšení rozpočtu města, myslím si, že je to možná ve městech a v obcích, kde mají naprosto nekvalitní zastupitelstvo. Já si myslím, že kvalitní zastupitelstvo, kvalitní vedení města v podstatě zabezpečí, že peníze takto vybrané například skončí v projektech, které se týkají bezpečnosti v dopravě a je to úplně v pořádku, že se ty peníze vyberou a že je ta obec použije. Možná ještě druhý argument. V našem městě dlouhodobě docházelo k tomu, že na komunikacích, kde se jezdilo hodně rychle, jsme žádali Policii ČR písemně, oficiálně na všech možných jednáních, aby přijeli a měřili rychlost a nestalo se tak. A pouze tím, že jsme zasáhli z pozice městské policie, tak se situace výrazně zlepšila, a to já patřím k těm, kteří v podstatě tu rychlost nedodržovali, a jsem rád, že dneska to v tom městě vypadá trošku jinak. Takže tolik jenom na vysvětlení problematiky měření a znovu říkám, jsem rád, že ministr řekl, že si je toho také vědom a že je to obrovská chyba. Ale druhá záležitost, která mě zaráží, že jestliže už jsme spojili debatu o těch dvou bodech programu, tak proč to nezměníme pozměňovacím návrhem a proč to chceme řešit nějakým doprovodným usnesením, když sám ministr říká, že ve stejném termínu pak dojde k naplnění obou dvou norem, z nichž jedna v této chvíli ještě neexistuje, a tu druhou odmítáme spravit. Já si myslím, jestliže věříme tomu, že se jedná o historický zákon, jestliže věříme tomu, že většina lidí v naší republice ví, že se to změní k lepšímu, tak proč bychom neměli věřit tomu, že v Poslanecké sněmovně se odsouhlasí pozměňovací návrh, který napravuje nějaký naprostý nesmysl. Anebo potom v té Poslanecké sněmovně sedí úplně jiní lidé, než kteří žijí v této republice. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Jana Hajdu. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně. Určitě všichni máme zájem na tom, aby policie byla co nejlepší, aby se ambiciózní plán pana ministra naplnil. Ovšem domnívám se, že zde nepadlo jediné slovo o těch, kteří by měli tento ambiciózní plán zabezpečit, a to jsou samotní policisté. Já jsem se tomu trochu věnoval, řeknu zde tři základní připomínky, jinak ostatní předám písemně panu ministrovi. Na webových stránkách se dočteme, že chybí, nebo je podstav asi pět tisíc policistů. Jaká je situace mezi policisty? Na základě signálů od roku 2006 odešli především starší a zkušení, noví nejsou schopni podle informací z terénu řešit základní trestné činy, poněvadž výchova dobrého policisty trvá pět až 10 roků. Takže současný personální stav v policii z tohoto pohledu je špatný. Co dělá další velké zlo mezi policií? Je to otázka vzdělání. Bylo stanoveno pro určité funkce vysokoškolské vzdělání apod. A jak se to řeší v praxi? Řada policistů to řeší dvěma směry. První je to, že se vzdělávají na Slovensku v Dubnici nad Váhom v oboru majster odborného výcviku a druhá skupina na obdobné škole v Hradci Králové, kterou za tímto účelem zřídila polská strana a pro její „mimořádnou úroveň“ se jí mezi policisty říká Bolek a Lolek. (Veselost.) Domníváte se, kolegové, že tito policisté budou mít někdy důvěru nebo úctu mezi samotnými policisty?
121
Třetí problém, na který chci ukázat: Je to náborová kampaň Policie ČR. Dříve pro přijetí policisty byla jasná kritéria – zdravotní a fyzická. Dneska stačí pouze to, že má čistý trestní rejstřík a je občanem České republiky. To, že dříve musel policista uběhnout něco za 10 minut nebo musel mít zrak v pořádku, to se nehodnotí. Naopak, hodnotí se výsledky náboru, ale že nám mezitím odejde řada dalších schopných policistů, se neříká. Za čtvrté bych chtěl – to je poslední poznámka – aby se v té reformě dál prostor policistů, zbavili se administrativy, poněvadž podle jejich stanoviska minimálně 50 % pracovní doby řeší papíry apod. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Jiřího Žáka. Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. Mě mrzí, že u předlohy, která je podle mého názoru opravdu velmi kvalitní, a to je zákon o policii, se tady pořád vracíme k tématu měření rychlosti městskou policií. Podle mého názoru měření rychlosti spadá do oblasti bezpečnosti a za tu odpovídá stát, čili jednoznačně Policie ČR. Ta novela k 361, tak jak je koncipovaná, v žádném případě nevylučuje možnost, aby se městská policie podílela na měření rychlosti. Takže já v tom nevidím žádný problém a chtěl bych, abychom ten zákon schválili tak, jak byl předložen. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím paní senátorku Janu Juřenčákovou. Senátorka Jana Juřenčáková: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, protože byla sloučena diskuse k oběma návrhům zákona, chtěla bych navázat na předcházející. Sdružení místních samospráv, které sdružuje více než tisíc obcí, udělalo anketu mezi svými členy a položilo jednu otázku: Zaznamenali jste, že by státní policie měřila dodržování rychlosti v krizových částech vaší obce? Argument odpůrců zachování pravomoci obecní či městské policii měřit dodržování rychlosti na pozemních komunikacích v obci spočívá v tom, že taková činnost významným způsobem zasahuje do rozsahu jiných jejich úkolů a že by tak měla činit pouze státní policie. V této souvislosti provedlo Sdružení místních samospráv výzkum, jehož výsledek je následující: 31 % říká ano, Policie ČR měří u nás pravidelně, 31 % říká ne, ovšem nevylučujeme, že by u nás Policie ČR měřila dodržování rychlosti, mohlo se tak stát pouze ojediněle, a 37 % říká ne, nevím o tom, že by u nás Policie ČR kdy měřila dodržování rychlosti. Obrátila se na mě řada starostů, že nesouhlasí s tím, že možnost měření městskou a obecní policií byla vyňata z tohoto zákona. Já můžu mluvit sama za sebe, jak to působí preventivním způsobem, protože například ve městě Zlín jsou po celé trase projížďky, resp. průtahu Zlínem nainstalovány kamery, vy vlastně nevíte, jestli ta kamera je falešná nebo opravdu vás měří, a mě to naučilo to, že opravdu tím Zlínem projíždím 50kilometrovou rychlostí, protože si nemůžu dovolit, abych přišla o body a následně o řidičský průkaz. U řady měst a obcí, které využívají tyto radary, které si pořídily buď do svého majetku, nebo pronajaly od soukromých firem, to působí z jejich pohledu preventivně, i když vlastně není možné předložit teď nějaké statistiky. Takže já bych se přiklonila k pozměňovacímu návrhu paní senátorky Paukrtové, aby byl schválen ten její návrh. Děkuji.
122
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně, byla jste poslední přihlášená. Není to tak. Hlásí se s přednostním právem předseda Senátu Přemysl Sobotka. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, je jasné, že jsme spojili rozpravu ke dvěma zákonům, ono to ani jinak nejde. Trošku jsem překvapen, že celá debata, přesně jako je o procesu ve Sněmovně, mediálně se odehrává na tom, jestli budou městští policisté měřit nebo neměřit. Zcela se opomíjí, že tato reforma policie je zlomovým bodem vůbec v České republice ohledně policie a že efekt by měl být opravdu směrem k občanovi a k jeho bezpečnosti. Nebývá zvykem, že někoho chválím, ale chválím pana ministra i celé ministerstvo, ale chválím i předchůdce, kteří začínali s touto reformou a mají v mnoha okamžicích k tomu pozitivní vztah. O to překvapivější bylo hlasování o tomto zákonu, ne o tom doprovodném, v Poslanecké sněmovně, kde blokově sociální demokracie a KSČM hlasovaly proti. A z toho také vychází můj pohled na hlasování o tomto i o tom druhém zákonu. Jestliže chceme reformu – a já říkám, že ano – tak to schvalme v tomto znění. Jestliže nechceme reformu, protože postoj v PS je spíše blokový a negativní z jedné části, tak přijměme pozměňovací návrhy a osud reformy policie padne vniveč. Takže nevylévejme opravdu s troškou vody i celé miminko a celou vaničku. Mohu říci jediné: Buďme rádi, že tady jsme nastartovali nějaký proces. A slib pana ministra je pro mě natolik závažný, a věřte, že jsou i páky tady u nás a v jednotlivých politických stranách, že řekl-li ano, připravím novelu a neprovede-li to, tak věřte, že budeme na něj velmi zlí, a pan ministr si toho je určitě vědom. Potom už mu tady žádný zákon neprojde, i kdyby byl sebezlatější. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane předsedo. A nyní prosím kolegu Petra Víchu. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Je mi líto, že musím vystupovat po panu předsedovi, protože jsem byl přihlášen již před ním a tak dořeknu to, co jsem chtěl říci, protože jsem chtěl opět vystoupit k záležitosti městských policií. Je mně to líto, ale stejně jako kolega Petrov si myslím, že jestliže věříme tomu, že pan ministr prosadí tu úpravu v následujícím období, tak není nejmenší důvod si nemyslet, že zde nemůžeme přijmout tuto úpravu a tento zákon bude prosazen. Nemám střet zájmů, přestože jsem starostou, protože nemáme radar, protože si myslím, že městská policie by měřit neměla. Ale budu hájit to, aby mohla, aby to bylo věcí samosprávy. A těším se na dobu, kdy nebude muset. Kdy nebude muset proto, že Policie ČR bude mít takový respekt, jako v Rakousku, kde si nikdo nedovolí jezdit rychle. Krátce ocituji z dopisu Policie ČR, který jsme obdrželi, když jsme se na ni obrátili, aby měřila v nebezpečném úseku v obci u školy: „K vaší žádosti ze dne 16. 10. 2007 – je to tedy celkem čerstvé – vám sděluji, že v současné době Dopravní inspektorát v Karviné disponuje jedním kusem radaru se záznamovým zařízením, který je plně využíván k eliminaci příčin a následků dopravní nehodovosti a je nasazován do nehodových úseků v rámci celého teritoria bývalého okresu Karviná.“ Ten dopis pokračuje. Pro zasmání přečtu poslední odstavec:
123
„K vašemu dopisu dále uvádím, že vámi konstatovaný dvacetiprocentní nárůst vozidel, která svou rychlost nepřizpůsobí dopravnímu značení v předmětném místě, je nutné rozšířit o konkrétní dny a hodiny překračování rychlosti, jakož i o data vypovídající o rozsahu překročení rychlosti. Po obdržení tohoto detailního rozboru lze v závěru roku, vzhledem ke slíbenému přidělení dvou kusů radaru se záznamovým zařízením na Dopravní inspektorát v Karviné, navýšit četnost kontrol prováděných službou dopravní policie.“ Abychom dodali tyto podklady, museli bychom mít radar, pane ministře. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já bych moc prosil, protože už jsem byl upozorněn, abych opravdu byl poslední, já nebudu nikoho provokovat k tomu, aby po mně vystupoval. Ale musím říci jednu zásadní věc. Jistě si všichni vzpomínáte, když jsme tady debatovali o trestním zákonu, a bude to jako vždycky. Až sem přijde znovu, tak co myslíte, že bude hlavním bodem diskuse? Snížení věku trestnosti na 14 či 13 let. To bude to velmi důležité. A eutanázie bude to druhé. A v této debatě úplně zanikne podstata toho problému, o kterém se má jednat. A to je přesně příběh toho zákona. Já myslím, že pan ministr Langer by mohl být vděčný panu poslanci Klasovi, že řekl ten návrh, který zamezil městské policii měřit, protože krásně tím zamaskoval ty ostatní problémy, které v zákonu jsou. A to říkám s vědomím toho, že ten zákon podporuji. Ale na druhou stranu naše debata měla směřovat úplně jinam. Měla směřovat tam, jestli náhodou za cenu restrikce a posilování mocenských složek tady nedochází k příliš výraznému omezení osobní svobody. A pan ministr Langer to dobře ví a vím, že o tom velmi přemýšlí, jak vyvážit ty jemné váhy. Ono to souvisí i s bojem proti terorismu, co všechno musíme obětovat v boji proti terorismu, jaká je ta váha a ta míra, jakých ještě svobod se vzdáme, abychom mohli úspěšně bojovat proti terorismu. A my tady debatujeme o tom, jestli městská policie má nebo nemá měřit rychlost v obcích, což je z hlediska těchto dvou zákonů záležitost naprosto nezajímavá. Ona je zajímavá opravdu jenom a hlavně pro rozpočty těch obcí, jak vám za chvíli sdělím. Úvahy, které mě vedly k tomu, když si přečtu ten zákon, jestli skutečně je nutné, aby policie měla takové pravomoci, jako se jí tady dávají, že může prohlížet auta, vstupovat do živnostenských provozoven, a jestli je skutečně zajištěno, že v každé politické situaci v ČR tomu tak bude. Naštěstí pan ministr Langer je ještě mladý chlapec, ale umím si představit, že tady bude ministrem i někdo jiný, který to, co my teď do tohoto zákona tak velkoryse dáváme, zneužije. A já mám právě tu obavu – a tady to řekla paní senátorka Paukrtová – jestli vše, to naše takové svaté nadšení, protože teď máme ty kamery na dálnicích, takže my můžeme pomocí těchto zařízení sledovat člověka, každý jeho pohyb. Mobil je identifikovatelný na deset metrů. A když k tomu přidáte kamery, tak se dá identifikovat každá trasa, kde se pohybuje automobil. A jak se pak bude zacházet s těmi daty, to mám obavu, jestli to je skutečně dobře zabezpečeno, aby ta data nemohl nikdo zneužít. A protože každý domů dostáváte osobní dopisy od různých firem, tak víte dobře, že s těmi databázemi se kupčí, prodávají se a že není žádná obrana. To, že od policie unikají fotografie tu pana Svobody, který spáchal sebevraždu, tu pana Čunka, tu někoho
124
jiného, a prodávají se médiím, která na ně čekají, protože to je pro ně zajímavé, tam si já myslím, že by měla být namířena naše pozornost, aby toto bylo co nejlépe zabezpečeno, aby se s těmi daty nemohlo manipulovat. Když se vrátím k tomu zákonu. A teď se omlouvám panu ministrovi, že zneužívám jeho zákona. Posedlost zákonodárců a úředníků ve zvyšování pokut je už na hraně normálnosti. Vzpomeňte si tady na svaté nadšení pana exministra Šimonovského pro vysoké pokuty v bodovacím systému, kdy jsme tady pak řešili problém cyklisty, který upadl a měl zaplatit 25.000,- Kč, při průměrném platu v ČR asi 18.000,- Kč. Obdobné příběhy tady máme. Za neuposlechnutí strážníka je 5.000,- Kč, bylo 1.000,- Kč, ale za odhození žvýkačky je do 20.000,- Kč, za čůrání na veřejnosti do 20.000,- Kč. A je lepší ho neuposlechnout, za to je jenom 5.000,- Kč, takže je chytřejší, já tě neposlouchám, dej mi 5.000,- Kč, ale když už jsem se vyčůral, tak mi to odpusť … Dávat 20.000,- Kč za odhození žvýkačky je naprosté popření normálnosti. Normální je 100,- Kč. I v této situaci stokorunová pokuta je pro každého velmi výstražná. Je naprostý blud, že bohatým podnikatelům je jedno, kolik zaplatí za překročení rychlosti v obci, jak se říká, no tak podnikatel dá policistovi pět tisíc a říká, dám ti to bez lístku, tady to máš a nech si ty peníze. Ti podnikatelé jsou bohatí právě proto, že je mrzí každá koruna, jinak by byli chudí. Jenom ti, kteří rozhazují, jsou chudí. Ti bohatí samozřejmě šetří každou korunou, takže pro stokorunu takový podnikatel dva dny nespí, protože pro něj ta stokoruna má hodnotu, neboť on dobře ví, že halíře dělají talíře, to je známé staré pořekadlo. Každý, kdo utrácí, nemůže být nikdy bohatý. To je tedy velký omyl. A to nemluvím o právnických osobách, kde pokuty jdou do desetimilionů. Pak si vzpomeňme na ty šílené vyhlášky většiny českých měst, která v životě ožralého bezdomovce neviděla, a přesto pro jistotu přijala vyhlášku o zákazu pití alkoholu na veřejnosti, ale sama sebe osvobodila, protože když chlastají na těch zahrádkách a pak močí v parku, tak ti jsou z toho vyjmuti, protože oni přece chlastali v té zahrádce, a ne někde u nějakého stánku. Přitom samozřejmě existuje jednoduchá možnost, jak se tohoto problému zbavit, protože ty stánky pronajímá město, takže stačí, tak jak jsme to udělali v Teplicích, zvyšovat nájmy každý rok o deset procent a všechny ty stánky samozřejmě zmizely, protože to ekonomicky neutáhly. Je to elegantní, není to žádný tristní zákaz. První zkušenosti už jasně říkají, jak to dopadne. Obdobné je dvacet tisíc za zahození žvýkačky. Přitom žvýkačka nám vadí, ale vadí nám v autobuse, kde si na ně sednete a přilepíte se, nebo v kině, kde se žvýkačky lepí, nebo v restauraci pod židlí, ale na ulici zahozená žvýkačka je boží požehnání. Poněvadž když se zahodí dostatečné množství žvýkače, tak dostaneme na chodníku tartanový povrch, který bychom museli platit za těžké peníze. A to běžci, kteří si myslí, že je zdravé běhat, tak si ničí kolena na tvrdém asfaltu a když budou mít tento tvrdý měkký povrch, tak si kolena ničit nebudou. A my kvůli tomu vymýšlíme dvacetitisícové pokuty. Kdysi, když jsme opravovali v Teplicích divadlo, tak jsem si naivně myslel, že tam zanechali ti dělníci nějaké zbytky cementu, ono to vypadá jako stopa po cementu, tak říkám – oni tady stavěli – práci – zámková dlažba a oni tady teď nechali po cementu takové šedivé fleky. Pak jsem zjistil, že to jsou žvýkačky a říkal jsem jen houšť a větší kapky, nebudeme platit žádné odstraňování, protože to bude rovnocenný povrch, to je fakt úžasný povrch, ta žvýkačka ztvrdne a opravdu ničemu nevadí. Takže je naprosto nesmyslné dávat dvacet tisíc. Dvacet tisíc by mělo být za
125
to, když jdete ve večerních šatech do divadla a tam se skutečně přilepíte a nemůžete to odlepit. Další věc, která je děsivá je, že vždycky ta námitka je: No ale vždyť nemusí dát dvacet tisíc. Oni přece mohou dát jenom tisíc, když právě uváží, že dvacet tisíc by bylo moc. To je přesně ta podpora korupce, když je někde pokuta od-do, tak samozřejmě ten kdo s ní disponuje, řekne: Víte, že byste mohl dostat až dvacet tisíc za to, že jste se vyčůral? Ale když mně dáte tři stovky a nikde o tom nebudete mluvit, tak to bude v pořádku. Ve všech civilizovaných zemích včetně Turecka mají normálně stanovené pokuty, žádná diskuse v ulicích v Německu není o tom, kolik zaplatíte za rychlost. On to má přesně v sazebníku. Přesně má stanoveno když jste překročil o tolik – ještě vám k tomu řekne paragraf, podle kterého vám pokutu dává, ne že si to vymyslel a má to stanoveno v sazebníku přesně. My jsme o to velmi usilovali a dodnes se nepodařilo zjistit, kde je žába na prameni. Ministerstvo dopravy tvrdí, že je na ministerstvu vnitra a ministerstvo vnitra a policie tvrdí, že je na ministerstvu dopravy. Ptám se tedy, co brání tomu, aby byl jasný a jednoznačný sazebník, že překročení rychlosti o 10 km je – vymýšlím si – tisíc, o dvacet kilometrů dva tisíce a o třicet kilometrů tři tisíce. Nebudu, přestože bych měl možnost, napadat některé věci například doprava opilců na záchytku, která se přesunuje z Policie ČR v podstatě na obecní strážníky. V Ústeckém kraji, který má osvíceného hejtmana, žádná záchytka není a nikdy nebude, doufám, pokud nebude zákonem uložena, protože si vůbec nemyslím, že by se mělo zacházet tak velkoryse s opilci. Já jsem viděl celu v Dánsku, kam odvážejí opilce a ležela tam žena v letních šatičkách na betonovém lehátku. Já jsem tehdy těm Dánům řekl, že to je velmi nehumánní, protože jestli bude mít zánět vaječníků, tak už nikdy neporodí. Oni říkali, ale ona si to způsobila sama,y proč bychom my jí dávali nějaký luxus? Prostě jednoduše, když se opila – ve Spojených státech je to ještě horší. Tam když se někdo opije a leží ve sněhu, tak ho tam nechají ležet, protože mají dojem, že se zřejmě dobrovolně rozhodl umrznout. To je přístup pro ČR drastický, ale vychází z amerického principu, že každý člověk je svobodný a pokud neobtěžuje někoho jiného, tak není třeba proti němu zasahovat. Samozřejmě to stojí obrovské náklady, v záchytkách nikdo neplatí. Tady je uvedeno, že ten opilec musí zaplatit tu dopravu, ale samozřejmě víte asi, jak to v praxi bude vypadat. Jaký asi je ten opilec. Akorát bude mít radnice další položku pohledávky, kterou podle zákona musí vymáhat až do morku kostí, takže si na to najme nějaké vymahače, a všechno to bude stát obrovské peníze. Druhá věc, která mě velmi trápí, a také si myslím, že by policie neměla jezdit ke každé banální nehodě, ale ono to má významný vliv na statistiku. Vy si tady jistě vzpomenete, když pan ministr Gross navrhl zvýšení hodnoty přestupku na pět tisíc ze dvou tisíc, jak nám rázem klesla kriminalita. To se dočkáme toho, že nám rázem klesne počet dopravních nehod, protože kdo by hlásil dopravní nehodu, když nedal přednost a rozbil si jenom blatník, když by mu za to hrozilo, že bude mít bodový postih a ještě pokutu. Takže skutečně dojde k tomu, že se lidé budou jakoby více dohadovat a statistika bude vypadat tak, že vlastně je to teď konečně lepší, že máme méně dopravních nehod. A nakonec k tomu měření v obcích. Já jsem si na internetu přečetl – není to z mé hlavy – takovou krátkou větu, která se často říká: Vždyť těch policistů v ČR je málo, nemají radary, oni nám neměří pokuty a tam byla taková krásná věta, jestli když je málo chirurgů budou operovat řezníci. Řezníci také umějí zacházet se skalpelem a s nožem, ale nemají tu správnou kvalifikaci.A to je ten problém. A tady se zvyšují požadavky na kvalifikaci těch, kteří se ucházejí u práci u městské policie,
126
ale nedělejte si iluze, nejsme Londýn. V Londýně když potřebují 200 policistů, tak se jich přihlásí tři tisíce. My když potřebujeme tři policisty, tak se přihlásí dva. A ti, kteří se ukáží jako schopnější, tak přecházejí z městské policie pod policii státní. Velmi kladným jevem toho co se stalo je to, že začne diskuse o tom, kam mají směřovat městské policie. Jestli má být zachováno to, že městské policie byly původně zřízeny kvůli jinému účelu. Měly nahradit tzv. šedý mor, jestli si ho ještě pamatujete. To byli takoví soudruzi v šedivých uniformách, něco jako PSVB nebo Pomocná stráž pohraniční stráže, kteří chodili a sledovali co se děje a práskali. My jsme se kdysi chtěli v Teplicích vrátit k Pomocné stráži městské policie, ale protože ta Pomocná stráž VB si získala tak špatné renomé ve své době, tak je to opravdu nereálné, protože všichni si mysleli, že to bude něco podobného. Ve Spojených státech je to normální věc, dobrovolníci, kteří dostanou košili s výložkami a pomáhají policii v různém udržování veřejného pořádku. Pokud by ovšem výsledkem snažení, které má končit tím, že se městské policie sloučí v policii státní, mělo být to, že se to tak stane a obce si budou platit jakoby státní policii, což ostatně i teď dělají – ty nejlepší věci, které Policie ČR v Teplicích má, jim koupilo naše město, protože jsme si mysleli, že třeba vyhledávat… Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane kolego, prosím vás, já bych vám chtěl… Já vám chci poděkovat, že jste zatím nevyprovokoval nikoho jiného než sebe - a můžete pokračovat. (Značné veselí v sále.) Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, já jsem to tentokrát opravdu neměl v úmyslu. Takže teď konečně k tomu nejdůležitějšímu problému, a to je měření v obcích. Já jsem o tom už někde mluvil, že od 1. července musí mít každý nový dům hasící přístroj a čidlo, které hlásí, kdyby se něco stalo. Pokud účelem této vyhlášky – a není to zákon, je to pouhá vyhláška – je to, aby hořelo méně domů, aby bylo méně mrtvých při požárech, pak tomu rozumím. Pokud ovšem účelem toho je, aby výrobci a dodavatelé hasících přístrojů měli kšeft, pak je to špatné. A to je přesně problém radarů. Jestli je to vše pro výrobce radarů, potažmo obecní rozpočet, tak je to špatně. Jestli je to něco, co má přispět k tomu, aby bylo méně mrtvých a méně zraněných, tak je to dobře. Já jsem přesvědčen o tom, že nejméně v polovině případů je problém v tom, že obce mají nedostatek prostředků a každá koruna je dobrá. Kdybychom totiž určili, že budou za to jenom body – a to by byla ta zkouška, test upřímnosti – kdyby měřily městské policie a nebyly pokuty, jenom body, pak by se ukázalo, že by těch radarů možná až tolik nebylo. Ale já nezpochybňuji to, že každá obec chce mít ve své obci bezpečí, ale musím říct, že jsem si minulý týden vytáhl statistiku v Teplicích, kde se neměří, kde není ani jeden radar a ujišťuji, že měření má nulový vliv. Většina přestupků byla úplně jiných – nesprávný způsob jízdy, nedání přednosti v jízdě, nepřiměřená rychlost, což vůbec neznamená, že to je porušení. Nepřiměřená rychlost může být i 30 km za hodinu – to vás to auto převálcuje, když vás přejede kamion ve třiceti, tak jste mrtví. Takže ale většina byla mimochodem nedání přednosti v jízdě, protože například o přednosti zprava nemá polovina Čechů ani tušení, protože my máme tolik značek, že každý hledá nějakou značku, a když tam značka není, tak neví. Takže je dobře, že diskuse vznikla. Musím ocenit město Votice, které vymyslelo způsob, který je elegantní: na obyčejnou silnici dalo semafor spojený s radarem a když někdo překročil rychlost, tak se na semaforu rozsvítila červená a on si musel chvíli počkat. To si myslím, že je chytré, vtipné a jednoduché.
127
Jinak podporuji samozřejmě přijetí těchto důležitých dvou zákonů a toto jsou jenom moje poznámky, kterými bychom se za chvíli v budoucnu, až tady budou zase ty drakonické milionové pokuty, měli zabývat. Děkuji vám za pozornost a moc prosím, abyste na to nereagovali, protože ono ve skutečnosti není za co. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore, odebírám vám tři kytičky, už dvě jenom, jsou přihlášeni dva kolegové. Kolega Richard Sequens. Senátor Richard Sequens: Pane předsedající, já bych strašně rád vašimi ústy poděkoval kolegu Kuberovi, protože já, když jsem šel ráno do Senátu, tak se mi sem moc nechtělo. Pak jsem tady bojoval se spánkem. Myslím si, že jsem byl důstojným konkurentem pana ministra zahraničí v tu chvíli. A teď jsem se úplně probral a nabudil, že to je úžasné. Takže já bych se chtěl zeptat, jestli, kdyby náhodou, nedej bože, jsem nebyl znovu zvolen do Senátu, jestli bych mohl třeba dělat chirurga v Teplicích, protože tam musí být ohromná sranda. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Byl jste zatím posledním přihlášeným. (Ptám se… Radši se neptám a končím obecnou rozpravu.) A poprosím pana ministra, jestli by byl tak hodný a vyjádřil se. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dovolte mi, abych neadresně, nicméně ke třem věcem. První. Zaznělo, že reforma policie je předkládána ve spěchu. Není to pravda. Jestli něco předcházelo reformě, tak to bylo 8 let velmi pečlivých analýz a praktické aplikace a zkušeností z fungování policie. Reforma probíhala přesně v těch krocích, tak jak jsem je zde popsal. Rok 2006 – analýza, rok 2007 – ideové zadání, obsáhlá diskuse, rok 2008 – legislativní ukotvení, a rokem 2009 počínajíc – transformační fáze. Zaznělo zde, že na reformě policie není politická shoda. Musím s velkým politováním konstatovat, že jediný poslanecký klub byl poslanecký klub ČSSD. Setkal jsem se s poslanci z poslaneckého klubu KSČM, Strany zelených, KDU-ČSL, ODS. Jediný, kdo odmítl nabídku na jednání, byli kolegové z ČSSD. Výsledek hlasování v Poslanecké sněmovně podle mého hlubokého přesvědčení vůbec nebyl o věci. Bylo to jenom pokračování atmosféry a naplnění atmosféry, která v Poslanecké sněmovně vládne. A dokonce to hlasování bylo tak paradoxní, že ti samí poslanci, kteří podporovali reformu policie ve výborech, na plénu hlasovali proti. Poslední poznámka, kterou chci říci. Já jsem si vědom těch dvou problematických bodů, které v novele jsou. Jasně jsem řekl svůj postoj. A prosím ty z vás, kteří jinak reformu podporují, abyste věřili mým slovům, které jsem zde řekl, že v tuto chvíli již je novela napsána v srpnu do vlády a v září do Poslanecké sněmovny, tak aby souběh těch dvou norem znamenal vlastně uchování současného stavu. Věřte také mým slovům, a myslím si, že dosavadní vaše zkušenost se mnou vám dává pro to dostatek důvodů, že se chceme věnovat problematice městských obecních policií se stejnou metodou práce, jak jsme se věnovali reformě policie, a že nemůže být realizována změna, aniž by se jí měli možnost účastnit zástupci měst a obcí. A ti z vás, kteří považujete ty dva nedostatky za důvod, proč pro reformu nehlasovat, podívejte se, prosím, kdo pro ty dva nedostatky hlasoval v Poslanecké sněmovně, a podívejte se, zda se naplnila slova některých tzv. bezpečnostních
128
expertů v Poslanecké sněmovně, kteří řekli: My nebudeme hlasovat podle toho, kdo jaký návrh předkládá, ale jak dobrý ten návrh je. Více k tomu nemám co dodat a děkuji vám za rozpravu a za případnou podporu toho velkého díla. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. A prosím… Kolega Pakosta chce se vyjádřit? Nechce. Prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a sdělil nám, jakým způsobem budeme potom hlasovat. Senátor Tomáš Jirsa: Tak v rozpravě vystoupilo 11 senátorů a senátorek, z toho kolegyně Paukrtová dvakrát. Příspěvky se týkaly, tak jak správně poznamenal kolega Kubera, hlavně měření rychlosti a činnosti městské policie, nicméně několik z nás kritizovalo legislativní proces, a to řešení chyb doprovodným usnesením. Nicméně byly avizovány pozměňovací návrhy, několik diskutujících avizovalo své hlasování proti tomuto návrhu, ale zazněl jediný návrh, a to mým prostřednictvím návrh našeho výboru, na schválení tohoto zákona, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Všechna ostatní doporučení našeho výboru k tomu doprovodnému usnesení bychom projednávali až po eventuelním schválení tisku č. 302. Čili teď, pane předsedající, je před námi jediný návrh na schválení tohoto zákona. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám. S tímto je ztotožněn i náš legislativní odbor. Takže tento postup je zajisté správný. Po znělce budeme hlasovat. Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl garanční zpravodaj, a to je pouze schválit. Doprovodným usnesením se budeme zabývat po projednání dalšího zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO, a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE, a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové 30 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 vyslovilo 52, proti byli 2. Návrh byl přijat. Přikročíme nyní k bodu č. 21., kterým je Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky Tento tisk jsme obdrželi jako tisk č. 302. A prosím opět pana ministra Ivana Langera, aby nás krátce seznámil s návrhem zákona. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Já jsem svým způsobem, tak jak to bylo v případě zákonů souvisejících se zaváděním e-Governmentu, ve svém úvodním slově k tomu zákonu o policii naznačil i změny, které jsou obsaženy v tom změnovém zákoně. Chci jen konstatovat, že to je obsáhlá norma, která se týká téměř 58 zákonů, pokud se nepletu, a přesně souvisí s tím problémem, který jsem nazval „Kde jsou?“, tedy s problémem výkonu mnoha činností, které nemají klasický policejní charakter, které blokují policejní kapacity směrem ke zbytečné administrativě, respektive suplování činností pro jiné subjekty ve státě, včetně soukromých firem. Je to problém, který se týká například doručování obsílek v občanském soudním řízení, asistence u exekutorů, asistence pořadatelských služeb, účast při dopravních nehodách, a mohl bych takto pokračovat. Je to opět rozsáhlá norma, je to nedílná součást reformy policie.
129
A platí zde to, co jsem řekl, že nepochybně vzhledem k tomu rozsahu, šíří záběru, je možné najít celou řadu věcí, na které může existovat rozdílný názor a které podle názoru některých z vás tam chybí, měly by být doplněny, nebo naopak by obsaženy být neměly. Nicméně věřte, že právě těch osm let, o kterých jsem hovořil, bylo dobou, kdy v policii se shromažďovaly podněty pro změny, jejichž naplnění potom přináší z významné části tento návrh zákona. Stejně jako jsem vás požádal o podporu předcházející normy, a děkuji za podporu a vážím si jí, těch 52 hlasů je úžasné číslo, stejně tak vás prosím o podporu i této normy. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil svého zpravodaje pana senátora Petra Pakostu. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako tisk 302/2. Následně návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 302/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 302/1. Zpravodajem výboru byl určen opět pan senátor Tomáš Jirsa, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii ČR je doplňkovým zákonem zákona o Policii ČR. Oba společně tvoří legislativní část reformy Policie ČR. Hlavním cílem tohoto doplňkového zákona je výrazněji omezit činnost policie, která bezprostředně nesouvisí s jejím základním posláním. Tento návrh zákona bezprostředně souvisí s reformou policie, avšak ne s organizační strukturou a ekonomickým postavením, tak jako předchozí vládní návrh zákona o Policii ČR, ale s pravomocemi a působností Policie ČR. Jde zejména o to, zpřesnit či rozšířit některé pravomoci Policie ČR, ale především ji odbřemenit od nepolicejních činností. Tímto návrhem zákona se mění například zákony o podpoře sportu, přestupcích, obecní policii, o silničním provozu, občanský soudní řád, exekuční řád, živnostenský zákon, zákon o pobytu cizinců na území ČR, zákon o azylu, trestní řád, zákon o zpravodajských službách ČR, o BIS a vojenském zpravodajství, o vězeňské službě a další. Z předchozí rozpravy, která proběhla, bylo vidět, že i my všichni jsme pojali tyto zákony jako velice společné a rozprava se týkala také i tohoto doplňkového zákona. Tento zákon projednal garanční výbor, kterým byl určen výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na 31. schůzi konané 16. července 2008. Po odůvodnění zástupců předkladatele Dr. Mgr. Ivana Langera, ministra vnitra, náměstka ministra vnitra Ing. Jaroslava Salivara a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Jirsy a po rozpravě VZOB doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS PČR a pak přijde to již načtené: Doporučuje Senátu PČR přijmout k projednávanému návrhu zákona doprovodné usnesení, jehož text je uveden v příloze a máte ho všichni před sebou. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Jirsu a pověřuje předsedu výboru senátora Richarda Sequense, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.
130
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Chce se vyjádřit kolega Pakosta? Máte slovo. Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já budu tentokrát stručnější. Ústavně-právní výbor se tiskem 302 zabýval dne 9. července 2008 v návaznosti na tisk 301 a přijal následující usnesení: Doporučuje Senátu Parlamentu projednávaný návrh zákona schválit. Určuje zpravodaje výboru pro projednání tohoto návrhu senátora Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To je ode mne vše, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátora. Kolega Pospíšil se vyjádřit nechce. I když tak nepředpokládám, musím se dotázat, zda si někdo přeje vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám tedy k tomu obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila kolegyně Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, budu mluvit o tématu, o kterém jsme tady dosud nehovořili. Návrh zákona nebyl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a z toho důvodu tady nebyla zmíněna poměrně rozsáhlá novela živnostenského zákona, což by se zcela jistě stalo, pokud by zákon projednával také VHZD. Nutno říci, že poměrně rozsáhlá novela byla přijata komplexním pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně. Nejedná se o čistý přílepek, protože živnostenský zákon byl otevřen jednou větou, byla to legislativně technická úprava. Nicméně zásah, který provedla PS komplexním pozměňovacím návrhem, který zcela zjevně neprošel žádným připomínkovým řízením, a tím pádem ani neobsahuje návrh zákona důvodovou zprávu, mi přijde poměrně závažný z toho prostého důvodu, že od 1. 7. 2008 platí novela živnostenského zákona, kterou jsme tady před časem schvalovali, a toto je tedy samostatná novela. Dovolte mi, abych jen velmi krátce sdělila: Jedna z posledních samostatných novel živnostenského zákona, kterou bylo zasaženo i do systematiky živnostenského zákona s cílem zjednodušit, zpřehlednit a usnadnit vstup do živnostenského podnikání i samotné provozování živnosti, to byla novela, kterou jsme schvalovali pod tiskem č. 211. S těmito záměry se ale neshoduje a proklamovanému závěru neodpovídá návrh novely živnostenského zákona, jak je navržen a projednáván v senátním tisku č. 302. Je zde do těla živnostenského zákona, a to do hlavy II. Provozování živnosti, se vkládají nové paragrafy upravující obsah a podmínky konkrétní živnosti. Kromě skutečnosti, že se opětovně rozděluje výše zmíněnou novelou živnostenského zákona od 1. července živnosti, které jsme od 1. 7. sloučili, tj. z oblasti ostrahy majetku, osob a služby soukromých detektivů, zcela odlišně se řeší u koncesované živnosti ostraha majetku a osob a koncesované živnosti služby soukromých detektivů. Všeobecné podmínky, které zásadně zpřísňují, a to bez toho, aby pro tento krok existoval podklad v podobě zvláštního právního předpisu, jak to předpokládá živnostenský zákon u koncesované živnosti v § 27. Nově se zavádí nový institut čestných prohlášení v hlavě II., tedy v provozování živnosti nesystémově upravuje obsahovou náplň obou živností přímo do živnostenského zákona. Mohla bych pokračovat dál, problémů, které tam jsou, je celá řada, jeden z podstatných problémů podle mého názoru je, že návrh obsahuje zmocnění na vydání dvou nových vyhlášek k živnostenskému zákonu, které budou v působnosti
131
ministerstva vnitra a ministerstva zdravotnictví, přičemž věcně příslušným ministerstvem pro věci živnosti je ministerstvo průmyslu a obchodu a živnostenské úřady. Je tam prostě celá řada ustanovení, která jsou značně problematická. Já tuto část nepovažuji za šťastné řešení, a proto bohužel nemohu pro tento návrh hlasovat. Jinak bych se ještě vrátila k původnímu návrhu. Já jsem vám rozdala návrh ve věci měření rychlosti, pozměňovací návrh, který vrací současný návrh po úpravě Poslaneckou sněmovnou do původní vládní podoby. Ještě jsem se chtěla zmínit o jedné věci. Ve věci novely živnostenského zákona jsem s legislativním odborem nepřipravila pozměňovací návrhy. Byla, a jsem, přesvědčena, že v případě tohoto zákona Senát půjde legislativní činností formou různých doprovodných usnesení a šetřím práci našeho legislativního odboru, byť samozřejmě jsem přesvědčena o tom, že by si za normálních okolností úprava v oblasti živnostenského zákona rozhodně zasluhovala přijetí pozměňovacích návrhů. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní senátorko. Prosím kolegyni Alenu Gajdůškovou. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, protože se mísila rozprava k těmto dvěma tiskům, dovolím si ještě také trošičku se vrátit. Samozřejmě respektuji rozhodnutí Senátu schválit tisk 301 a panu ministrovi k tomu lze jen blahopřát. A to myslím zcela vážně a upřímně. Proto se také v tuto chvíli přimlouvám za to, abychom druhý tisk č. 302 propustili do podrobné rozpravy. Chci tedy avizovat pozměňující návrhy. Jestliže první tisk, který je klíčový pro reformu policie podle představ současného ministerstva, tak druhý tisk by neměl nést onen politický náboj, jak to zde bylo řečeno. Myslím si, že to není dobře v této klíčové záležitosti a nebylo to dobře ani u prvního zákona, ale věci jsou tak, jak jsou. Dovolte mi, abych obecně na to upozornila, a avizovala navrhované pozměňovací návrhy, které se týkají činnosti městských policií. Úvodem musím říci, že alespoň mé zkušenosti a zkušenosti u nás jsou takové, že městská policie je skutečně orgánem, která zajišťuje veřejný pořádek a bez kterého si zajištění veřejného pořádku ve městě nedokážeme představit. K tomu připočítávám i zklidnění dopravy, dodržování pravidel ve městě, jak o tom už byla tady řeč. Po konzultacích s městskými policiemi bych si dovolila navrhnout, pokud to bude propuštěno do podrobné rozpravy, zhruba tři pozměňovací návrhy. Jsou předloženy jako jeden celek. V prvním bodu se pozměňovací návrhy týkají použití některých donucovacích prostředků, tj. vytlačování štítem a prostředek k zamezení prostorové orientace, které podle zkušeností z práce Policie ČR patří k těm nejméně násilným, a přitom velmi účinným. Druhý bod se týká používání těchto donucovacích prostředků při zákroku pod jednotným velením, to je vztah mezi městskou policí a Policií ČR. Další bod se týká opatření týkajících se přijetí, odmítnutí či povinností podrobit se lékařskému vyšetření při zkoušce na alkohol. V této chvíli je tato povinnost uložena pouze osobám starším 18 let. Domnívám se, že je potřebné, aby tuto povinnost měly mladistvé osoby, tzn. mladší 18 let. Statistiky uvádějí hrozivý problém, že k nadužívání alkoholu dochází v čím dále tím mladším věku. Také je nutno mít nástroje a je nutné ve vazbě na zákaz podávání alkoholu osobám
132
v mladším věku mít nástroj, jak požití alkoholu u těchto osob prokázat. K tomu směřuje další pozměňovací návrh. Návrh k umožnění – toto slovo zdůrazňuji – měření rychlosti městským policiím je konsensuálním návrhem, jak o tom byla řeč na půdě Senátu. Jde o umožnění měření rychlosti městským policiím, ale po dohodě s Policií ČR, a v součinnosti s ní s cílem zajistit bezpečnost a plynulost provozu v konkrétních místech ohrožení. Pokud by se použilo radaru, mělo by to nést preventivní prvek, to znamená, že toto místo by mělo být označeno dopravní značkou, která avizuje měření rychlosti. Na závěr řeknu něco obecně. Myslím si, že není dobře, abychom na svou legislativní funkci, na svůj úkol zákonodárce rezignovali tím, že budeme přijímat doprovodná usnesení, která v legislativním procesu nemají absolutně žádnou váhu. Myslím si, že naší povinností je přijímat takové zákony, které jsou lidem užitečné. Musíme si uvědomit, že nejde o to, zda se nám některá formulace líbí nebo nelíbí, ale konkrétně v tomto případě policisté i občané budou muset podle těchto zákonů konat, těmito zákony se řídit, a to platí obecně. Myslím si, že bychom měli být skutečně velmi pečliví v tom, o čem rozhodujeme. To je náš úkol, naše pozice. Usnesením věci nenapravíme, nemá to žádnou váhu v legislativním procesu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím kolegyni Palečkovou o její vystoupení. Senátorka Alena Palečková: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik vět týkajících se jiné oblasti, a to agendy cizinecké policie. Jak se dovídám, agenda povolování pobytu bude přeměněna na civilní úřad. Chtěla bych se pana ministra zeptat, zda se počítá s tím, že bude posílena tato část agendy. Z jednotlivých zpráv, a nedávno i z novin, se dovídám, že tato část agendy je prováděna mnohdy za nedůstojných podmínek pro žadatele. Je tam lístečkový systém, ale nikdo nezaručuje, že ráno vyzvednutý lísteček zajistí žadateli, že týž den bude vyřízen. Poslední zpráva byla od ředitele jednoho z ústavů akademie věd, který povolení pobytu vyřizoval pro vědeckou pracovnici z kterési asijské země, která samozřejmě neumí česky, protože to pro svou vědeckou práci v akademii nepotřebuje. On tam celou anabázi čekání celý den s nejistotou vyřízení absolvoval. Pokud mi na to pan ministr odpoví, děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní senátorko. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu končím. Prosím pana ministra o reakci na některé otázky. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dovolte mně reakci na dotaz. Plánuje se přechod významné části agend, které v této chvíli vykonává cizinecká policie, na ministerstvo vnitra tak, aby tyto činnosti vykonávaly osoby bez policejních uniforem mimo služební poměr. Situace ohledně povolování pobytu cizinců zejména v hlavním městě Praze je podle mne nedůstojná a znamená zaspání, za které padají tresty a kvůli kterému se dělají konkrétní opatření ke zlepšení. Je to jedno z dědictví, které jsme získali, neboť z poměrně vyhovujících prostor se policie, přestože existuje nárůst této agendy, přestěhovala do prostor, které kapacitně determinují objem osob, které jsou schopny být obslouženy ze strany cizinecké policie. Současně je tam i nedostatečná personální kapacita. K mému velkému překvapení se tam v pátek neúřaduje a v úterý
133
a čtvrtek se úřaduje jen dopoledne. Plánujeme rozšířit prostory, což znamená, že tato agenda bude na více místech. Plánujeme posílení v desítkách osob. Zejména pro osoby z akademické obce plánujeme možnost internetových rezervací pro vyřízení žádostí tak, aby byly schopny se objednat na konkrétní termín. Považuji to za velké selhání, ke kterému došlo, a vyslovil jsem příslušným policejním funkcionářům svou velkou nespokojenost. Jak mě dobře znáte, když řeknu velká nespokojenost, tak je to skutečně velká nespokojenost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Než dám slovo garančnímu zpravodajovi, chce se ještě vyjádřit kolega Pakosta? Není tomu tak. Prosím tedy kolegu Jirsu, aby zhodnotil rozpravu a provedl nás hlasováním. Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, dámy a pánové, v obecné rozpravě promluvily tři senátorky, zabývaly se vlivem projednávaného zákona na ostatní zákony a avizovaly případné pozměňovací návrhy, byl položen dotaz panu ministrovi. Stále trvá návrh výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tento zákon schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V případě schválení bychom se pak věnovali, tak jak jsem avizoval, doprovodnému usnesení. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Po znělce budeme tedy hlasovat nejdříve o „schválit“. Přítomno je 63 senátorek a senátorů, kvórum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 31 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 49, proti byli dva. Návrh byl přijat. Poprosím pana zpravodaje Jirsu, aby nás provedl hlasováním o doprovodném usnesení. Senátor Tomáš Jirsa: Děkuji, pane předsedající. Já jsem ve svém prvním příspěvku načetl usnesení Senátu Parlamentu ČR, kterým se doprovází usnesení Senátu Parlamentu ČR k zákonu o Policii ČR, senátní tisk 301, a k zákonu, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii ČR, tisk č. 302. I když tady v obou obecných rozpravách bylo několikrát od některých kolegyň a kolegů kritizováno toto doprovodné usnesení, náš výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost je přesvědčen, že to je schůdná cesta k tomu, abychom deklarovali dvě drobné opravy v těch dvou zákonech, které jsme teď přijali. Čili já navrhuji doprovodné usnesení schválit. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: S technickou poznámkou pan kolega Nedoma. Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jak jsem již avizoval ve svém prvním vystoupení pozměňovací návrh k doprovodnému usnesení Senátu k zákonu o Policii ČR a k zákonu, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii ČR a zdůvodnil jsem jej, tak bych si jenom dovolil zde přečíst ten vlastní text, který spočívá ve stanovení účinnosti tohoto následného opatření: V návrhu doprovodného usnesení v bodu 1 písm. b) se na konci připojují slova: „a to tak, aby tato novela zákona nabyla účinnosti nejpozději 1. ledna 2009.“ To je vše, děkuji.
134
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Domnívám se, že musíme o tomto pozměňovacím návrhu k doprovodnému usnesení hlasovat. Učiníme tak bez znělky. Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, aby bylo doprovodné usnesení doplněno tak, jak řekl kolega Nedoma, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 32 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 55, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Tímto pozměňovacím návrhem doprovodného usnesení bylo doprovodné usnesení, tak jak je načetl kolega Jirsa již při obou zákonech, doplněno. Budeme teď, domnívám se, pane kolego, hlasovat o tom, co jste načetl. Nyní hlasujeme – a opět bez znělky, protože jsme tady kompletní – o doprovodném usnesení doplněném pozměňovacím návrhem kolegy Nedomy, tak jak bylo načteno. Zahajuji hlasování. Kdo je pro doprovodné usnesení, tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 vyslovilo 53 pro, proti byl jeden, návrh byl přijat. Pan zpravodaj ještě chce něco okomentovat. Máte slovo. Senátor Tomáš Jirsa: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom poznamenal, že návrh doprovodného usnesení, který vám byl předán jako příloha ústavněprávního výboru, je tímto nehlasovatelný, protože jsme přijali toto. (Senátor Jaroslav Kubera z místa vyslovuje souhlas.) Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Blahopřeji panu ministrovi, který požádal ještě o slovo, na které má samozřejmě jako ministr právo kdykoli. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Já bych chtěl z tohoto místa poděkovat za spolupráci. Reforma policie byla v jedné své etapě odstartována právě v Senátu a považuji za symbolické, že v Senátu končí její další část. Máme za sebou dva roky tvrdé práce, nicméně dneškem práce nekončí. Vstupujeme do další etapy reformy policie, což je transformační část, která bude trvat tři následující roky. Já vás mohu ujistit, že stejně tak jak jsme pracovali tvrdě, budeme pokračovat a těším se na stejně dobrou spolupráci i v tom nadcházejícím období. Velmi si přístupu Senátu vážím. A to říkám jménem všech, kteří na tom pracovali. Díky. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu ministrovi. My jsme se mezitím vystřídali. V tuto chvíli, ač to pro některé z vás bude možná překvapením, je na programu návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Já jsem vám chtěl jenom sdělit, že kdybyste se podívali do programu, najdete tam, že první bod po 11:30 hod., což je v tuto chvíli, protože je 11:48, jsou dva body ministra Gandaloviče. Pan předseda se hlásí s technickou poznámkou. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, je to sice pravda, ale v tom případě navrhuji změnu našeho programu,
135
abychom teď udělali ještě zákon pana ministra vnitra o veteránech a následně by byly zákony pana ministra zemědělství. Dokonce s tím oba dva souhlasí. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane předsedo, na to máte zcela nepochybně právo. Já o tomto návrhu dám neprodleně hlasovat. Jenom chvilku vydržte, než se mi ta karta, která se stále nechce identifikovat, bude identifikovat. Ano, takže mohu dát hlasovat. Kdo je pro návrh změny pořadu schůze, tak jak ho přednesl pan předseda Sobotka, ten návrh je možný, samozřejmě, dávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že návrh byl schválen. Pořadové č. hlasování je 34, přítomno 59, při kvóru 30 pro bylo 51, nikdo nebyl proti, návrh byl přijat. Kolegyně a kolegové, budeme tedy v tuto chvíli probírat: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 284. Prosím pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Prosím, pane ministře. Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Milé senátorky, vážení senátoři, chci vás ujistit, že nejste svědky ústavního převratu a spojení ministerstva vnitra a ministerstva obrany v nějakou personální unii. Já zastupuji nepřítomnou paní ministryni obrany a dovolte mi tedy v jejím zastoupení říci velmi stručně k předloženému návrhu zákona následující: Hlavním cílem navrhované právní úpravy je vytvoření chybějícího právního základu pro jmenování válečných veteránů, kterým zanikla branná povinnost z důvodu dosažení věku stanoveného branným zákonem a také ze zdravotních důvodů na základě pravomocného rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení do vyšších vojenských hodností. Návrh novely zákona též uvádí do souladu právní úpravu nákladů za bydlení, stravu a službu válečnému veteránovi s obdobnou právní úpravou v zákonu o sociálních službách, aby nedocházelo k diskriminaci jedné skupiny oprávněných osob. Návrhem novely se ministerstvo obrany též snaží rozšířit některé služby pro válečné veterány, a proto navrhuje, aby mohlo ze své rozpočtové kapitoly poskytovat některým osobám, které mají nárok na příspěvky, tyto příspěvky z rozpočtu ministerstva obrany. Současně také návrh novely vytváří zákonnou překážku pro vydání osvědčení válečného veterána těm žadatelům, kteří na jedné straně formálně splňují podmínky pro postavení válečného veterána, přestože kolaborovali s nepřítelem nebo konali službu v nepřátelské armádě, v době rozhodné pro jeho vydání nebyli občany ČR nebo občany států, jejichž je Česká republika právním nástupcem, nebo se dopustili v průběhu mírové operace trestného činu anebo jednání, pro které byli propuštěni ze služebního poměru. Jak jsem měl možnost seznámit se s touto novelou, můj subjektivní názor jest, že to je novela, která jde správným směrem, a prosím tedy o její podporu.
136
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor nepřijal žádné usnesení a záznam z jednání vám byl předložen jako senátní tisk č. 284/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Richard Sequens. Prosím, pane senátore a zároveň předsedou výboru. Senátor Richard Sequens: Milé dámy, vážení pánové, důvod, proč tato právní norma je předkládána, zde byl, myslím, dostačujícím způsobem vysvětlen. Já se tedy jenom omezím na dosavadní legislativní proces. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas se zkráceným projednáváním tohoto návrhu a prakticky bez rozpravy vyslovila souhlas i se samotnou předlohou. My jsme měli tento návrh na schůzi včera a kupodivu jsme nepřijali žádné usnesení. Ale takový už je život, někdy se to stává. Diskutovali jsme o tom, koho vlastně by se to týkalo, jakého počtu veteránů a tam jsme jaksi nedospěli ke konsensu. Já se eventuálně vyjádřím v obecné rozpravě a řeknu svůj názor. Teď si myslím, že role zpravodaje je jiná, takže přečtu záznam z jednání našeho výboru: Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 31. schůzi dne 16. července 2008 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů, nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o návrhu doporučit Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou z 8 přítomných senátorů hlasovali 4 senátoři pro, nikdo nebyl proti a 4 senátoři se zdrželi hlasování, tudíž návrh nebyl přijat. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli zákonem se nezabývat. Nemám nikoho přihlášeného. Pan senátor Jiří Liška se přihlásil ještě dříve, než jsem zahájil obecnou rozpravu. V tuto chvíli zahajuji obecnou rozpravu a panu místopředsedovi dávám slovo. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dovolte, abych zahájil tím, že navrhnu, abychom schválili tuto novelu, protože jsem přesvědčen, že je to novela, která sleduje dva základní cíle. Jednak je to zlepšit postavení válečných veteránů a samozřejmě také zvýšení prestiže těchto statečných mužů a žen, a to pokládám za velmi správné. Ale vystupuji zde především proto, že bych chtěl upozornit na jednu věc, která s tímto návrhem úzce souvisí. Podle senátního návrhu zákona o protikomunistickém odboji, který jsme nedávno v Senátu přijali a který bude na podzim projednávat PS, aby statut válečného veterána měli získat i účastníci 3. odboje. A to jsou často lidé z vojenského prostředí, kteří s nasazením života anebo osobní svobody bojovali za obnovu demokracie naší země. Tenkrát, když jsme to zde projednávali, tak velká většina senátorek a senátorů byla přesvědčena o tom, že si tento statut plně zaslouží. Většina z těchto lidí byla komunistickými soudy pravomocně odsouzena, a pokud to byli vojáci, tak byli zbaveni vojenské hodnosti, a to třeba i bez ohledu na jejich zásluhy za druhé světové války.
137
Po roce 1989 sice došlo k rehabilitacím, ale především v případě vojáků se těmto lidem často nechávaly tzv. zbytkové tresty např. za nedovolené opuštění jednotky nebo dezerci s tím, že zběhnutí je přece trestné za jakéhokoliv režimu a z jakékoliv příčiny. A je to docela komické v zemi s naší historií, neboť prakticky všichni legionáři byli přece zběhové a rovněž účastníci protinacistického odboje z vojenského prostředí domácího a zahraničního byli vlastně také dezertéři. A proto jsme v návrhu zákona o třetím odboji navrhli zrušit tyto zbytkové tresty, ovšem – a to je hlavní důvod, proč k tomuto tématu vystupuji – podle stanoviska vlády by však pasáž o rehabilitaci měla být ze zákona vypuštěna. Říkám to proto, že je tady pan ministr a že moje argumenty vezme na vědomí. Nedává mi to – v souvislosti s touto novelou o válečných veteránech – moc smyslu. Buď tam bude pro účastníky třetího odboje výjimka, že mohli být pravomocně odsouzeni a zbaveni vojenské hodnosti, anebo budeme dál akceptovat, že když někdo třeba utekl od tzv. lidové armády, tak na rozdíl od svých druhů za druhé světové války nebo za prvé světové války se stal zločincem, a nemůže být prohlášen za válečného veterána. Pane ministře, byl bych moc rád, kdybyste na toto mysleli při projednávání tohoto návrhu o třetím odboji v Poslanecké sněmovně a změnili jako vláda její názor k výmazu zbytkových trestů. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Protože jsem ten, který pravděpodobně způsobil to, že jsme nepřijali žádné usnesení na výboru, tak bych chtěl objasnit své stanovisko. Já nemám vůbec nic proti tomu, aby se upravovaly sociální poměry válečných veteránů. Dokonce se domnívám, že armáda by se měla o své veterány starat, je tak zvykem na celém světě. Já jsem podal pozměňovací návrh, aby bylo vypuštěno povyšování těch, kteří již nejsou ve vojenské službě, protože se domnívám, že vojáka ctí právě ta hodnost, kterou si vysloužil v armádě. A oceňovat za zásluhy z minulosti by se mělo jiným způsobem než zvyšováním jejich hodností. Protože ve vojenském prostředí je prostě každý zvyklý na to, posuzovat člověka podle hodnosti a zařazovat si ho podle hodnosti do jisté úrovně. Argumenty, že je to ocenění těch, kteří chodí po besedách a kteří spolupracují s ministerstvem, mně připadá poněkud dadaistické, jako že budeme mít povyšovány lidi za to, že dělají besedy, mně připadá jako výsměch tomu, proč si jich vážíme. Pak jsem podal návrh, aby to bylo vypuštěno. Protože sem pro tento návrh hlasoval sám, tak návrh znovu nebudu opakovat, protože prostě jakási efektivita má smysl a když hlasuji pro svůj pozměňovací návrh sám, tak ho nebudu opakovat na plénu. Ale chtěl jsem vám to říct hlavně proto, abyste pochopili, že nemám nic proti jejich oceňování, i když se domnívám, že oceňování by mohlo být řadou jiných způsobů, například naše komise pro vyznamenávání přibližně polovinu navržených na státní vyznamenání bere právě z těchto kruhů. A třetí věc je, že tady se pořád mluví o druhé světové válce, ale z těch veteránů z první – dokonce tam přišla řeč i na první světovou válku – tak veterán z první světové války není už nikdo. Z druhé světové války je jich několik a myslím si, že potřebují jiné věci, než povýšit. Bude se to týkat samozřejmě všech veteránů včetně vojenských policistů, jak jsme schválili nedávno, kteří jsou veterány současnými.
138
Takže to na vysvětlení mého postoje a na vysvětlení toho, že jsem asi způsobil takový zmatek, že řada lidí potom pro zákon nehlasovala vůbec. Já se hlasování zdržím, protože ta část mi tam vadí, ale návrh žádný nepodávám. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové. Já jsem byl u geneze toho nepřijetí příslušného rozhodnutí. Skutečně se tam vedla diskuse o tom, jestli veterán má dostat zvýšenou hodnost, dokonce se mluvilo i o tom, jestli může být jmenován jako veterán generálem. Padla tam námitka, že bychom měli příliš mnoho generálů. Já bych se proti té námitce chtěl vyslovit, protože si myslím, že ve vojenské psychologii a zejména u veteránů, kteří si ocenění zaslouží, je vojenské povýšení jednou z největší odměn, kterou mohou dostat. A u starých lidí, kterých by se to většinou týkalo, to může někdy být i otázka života a smrti. Já se systematicky zabývám veterány, navštěvuji i hospice, navštěvuji je i ve vojenských zařízeních a vím, jak jsou pyšní na to, když jim je zvýšena hodnost. Proto se domnívám, že bychom měli tento zákon přijmout bez ohledu na to, že náš výbor nepřijal žádné usnesení. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Nikdo další se zatím do obecné rozpravy nepřihlásil. Končím obecnou rozpravu, požádám pana ministra, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Nechce. Požádám tedy garančního zpravodaje pana senátora Sequense, aby nám zhodnotil obecnou rozpravu. Senátor Richard Sequens: V proběhlé rozpravě vystoupili tři pánové. Pan místopředseda Liška navrhl přijmout zákon, schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, takže máme návrh jasný a pak se spíše zabýval problémem zákona o třetím odboji. Pánové Pospíšil a Štětina poodhalili zákulisí našeho jednání ve výboru a jaksi vysvětlili svá stanoviska. Určitě bychom si o tom mohli ještě hodně dlouho povídat. To já nechci činit, protože mně to nepřísluší jako zpravodaji a pak si vážím času pana ministra, který teď určitě někam spěchá. Takže je jeden návrh zákona, to je schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS, a o tom bychom, pane místopředsedo, měli hlasovat. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Tak zcela nepochybně okamžitě učiním, pane senátore. Senátor Richard Sequens: Ještě mně poraďte, jak se správně zasouvá, pánové, tady u toho pultíku. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Zasouvá se tak, pane senátore – přesně jste to udělal úplně správně, ale obráceně. (Obveselení v sále.) Já si myslím, že by nebylo nic od věci, kdybyste si šel sednout na místo, zbytek já už dořídím s vaším dovolením. To si myslím, že už nebude tak komplikované. Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak byl postoupen PS. Přivolám nepřítomné kolegyně a kolegy do sálu.
139
Vážené senátorky, vážení senátoři, aktuálně je přítomno 55 kolegyň a kolegů. Kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 35 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministru Langerovi i panu zpravodaji. Pan ministr tady měl dlouhý blok. Tím nám chtěl sdělit, že tady bylo příjemné dopoledne, že je to tady mnohem lepší, než v Poslanecké sněmovně. Tam se člověk tak nenasměje, tedy skutečně. Následujícím bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 281. Prosím pana ministra zemědělství Petra Gandaloviče, aby nás seznámil s příslušným návrhem zákona. Pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Trochu se vám musím omluvit, že jsem s tím zákonem tady znovu, ale myslím si, že to je dobře, že zde předkládám znovu návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246 na ochranu zvířat a proti týrání. Tím důvodem, jak všichni dobře víte je to, že původní tisk 184 byl v průběhu projednávání v PS doplněn pozměňovacím návrhem, který umožňoval tzv. kontaktní norování. To tady v Senátu nebylo přijato. Senát vrátil tento návrh zákona PS s pozměňovacím návrhem. Poslanecká sněmovna setrvala na svém návrhu a následně potom pan prezident vrátil tento návrh zákona Poslanecké sněmovně zpět a potom už nebylo ve Sněmovně dostatek hlasů, tzn., že sněmovní tisk 184 tímto způsobem skončil. Já jsem zde fakticky s novým vládním návrhem zákona, který ovšem – a to bych chtěl z tohoto místa zdůraznit, je identickým textem, který Senát PS vrátil, je to tedy tzv. senátní verze. Zvolili jsme tuto variantu naprosto cíleně, abychom právě zde u vás, v Senátu, získali podporu, kterou už vlastně tato předloha spolu s vašimi pozměňovacími návrhy jednou získala. Já tedy znovu zdůrazňuji, jedná se o tzv. senátní verzi, tudíž tento návrh zákona neobsahuje možnost kontaktního norování, a obsahuje celou řadu velmi významných úprav, které zlepšují kvalitu péče o zvířata, které zabraňují tomu, aby zvířata při různých zemědělských činnostech, zejména například při přepravě, trpěla. Tento návrh zákona rovněž nově upravuje oblast handicapovaných zvířat, tzv. útulků, a fakticky je tady celá řada skutečně velmi moderních opatření, která jsou v souladu s evropským právem. Pokud se týká ochrany zvířat při svodech a veřejných vystoupeních, zde bych chtěl zdůraznit, že povinnost zpracovat řády ochrany zvířat je již zavedena od roku 2004. Bylo to obecně vždy kladně hodnoceno ze strany orgánů ochrany zvířat i chovatelské veřejnosti, neboť i tímto způsobem došlo ke zlepšení úrovně zacházení se zvířaty při veřejných vystoupeních. Tyto řády, které byly zpracovány podle dosavadních právních předpisů, zůstávají v platnosti. A nové řády se již zpracovávají nepovinně, to znamená, máme za to, že se tím snižuje administrativní zátěž.
140
Návrh zákona, jak už jsem předeslal, byl projednán Poslaneckou sněmovnou a byl přijat v prvém čtení 18. června 2008. Dne 15. července 2008 byl projednán ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor svým usnesením č. 299 doporučil Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. I s ohledem na tato fakta si dovoluji vás, vážené senátorky, vážení senátoři, požádat o podporu tohoto návrhu zákona v předloženém znění. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Vy jste se nám tak hezky vžil do té dvojrole i garančního zpravodaje. Ocitoval jste nám i výborové stanovisko, takže jste ušetřil práci panu senátoru Vaculíkovi, který vám jistě poděkuje. Ale přesto Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako tisk 281/1, zpravodajem výboru je již zmiňovaný pan senátor Josef Vaculík, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Pan ministr mi skutečně ulehčil práci, protože zde uvedl ty náležitosti přesně tak, jak probíhaly. Skutečně se jedná o identický tisk, který jsme vrátili Poslanecké sněmovně. Chtěl bych zdůraznit, že je potřeba tuto novelu schválit vzhledem k nutnosti implementace pravidel platných v Evropské unii, k čemuž jsme se zavázali, takže každopádně je potřeba tyto úpravy do našeho právního řádu zanést. Oproti tomu návrhu, který odešel od nás, je přece jenom ten tisk o něco obohacen, a je to o možnost vymáhat po chovateli, jehož dům byl uzavřen soudním rozhodnutím, náklady spojené s péčí o tato zvířata, která se vyvádějí z tohoto uzavřeného objektu a jejichž úhrada připadla obci. A stát tuto náhradu platí. Takže je možnost tady to vymáhat po tom chovateli. Od toho je to rozdílné oproti tomu původnímu textu. Jelikož se jedná de facto o identický text, s nímž už jednou Senát vyslovil souhlas, tak výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se rozhodl akceptovat toto rozhodnutí a navrhl plénu schválit tento zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Bylo to usnesením č. 299 z 29. schůze konané dne 15. července 2008. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat. Není tomu tak. Kolegyně, kolegové, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vlastimil Balín. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já nebudu dlouho hovořit. Chtěl jsem jenom požádat, byť je tady jasný návrh na to schválit předlohu ve znění postoupeném do jednání Senátu, znění Poslanecké sněmovny, chtěl bych přesto požádat, abychom mohli udělat drobné úpravy. Chci avizovat ze své strany drobný pozměňovací návrh k této předloze. Vím, že stejným způsobem, protože to máme v písemné podobě, chce postupovat kolega Vaculík i místopředseda Liška. Já jenom avizuji nebo chci říci takovou myšlenku, že chápu, že zákon, upravuje-li nějakou materii nebo nějaký problém, by měl být náležitě tvrdý, ale
141
myslím si, že restrikce, vymáhání by mělo být také trošku reálné, aby se vlastní účinek potom v realizaci nemíjel se záměrem předkladatele. Proto bych potom, budeli materiál postoupen do podrobné rozpravy, vysvětlil blíže ty avizované pozměňovací návrhy, které by právě měly a jejichž cílem je změkčit trochu zejména oblast nedodržování vyhlášek města nebo nepředvádění příslušného zvířete. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Josef Vaculík. Prosím, pane senátore. Senátor Josef Vaculík: Děkuji. V průběhu projednávání již v únoru v hospodářském výboru jsem upozorňoval na zpřísnění podmínek při stanovení řádů při veřejných vystoupeních. Bylo mi sice sděleno, že ministerstvo připravuje vzorové řády, které budou dostupné na internetu, dosud tomu tak však není. Na posledním jednání jsem byl znovu ubezpečen, že tyto vzory jsou téměř hotové. Já tomu chci věřit, ale… Ne, přesto si myslím nebo vím, že není pravda, co tady říkal pan ministr, v tom, že není povinnost tyto řády zpracovávat. Ta povinnost je právě explicitně uvedena v novele tohoto zákona, a to v bodu 43, kde se uvádí, že se musí zpracovat řády veřejných vystoupení. Já vím, že v některých případech je to odůvodněné, ale v některých je to zcela nesmyslné. Já sám jsem členem folklorního spolku, který pořádá řadu akcí, kde například přijede kočár tažený koňským spřežením, a už jenom tím, že tam projede, tak bychom museli jako spolek pořádající vypsat řád právě konání tohoto veřejného vystoupení. Tady tato nesmyslná povinnost se týká například i konání různých besídek, kde je nějaký koutek s domácími zvířaty, je to například při hodových průvodech, kde se v některých obcích používá beran či kohout a podobně. A opět na tyto akce by se musel zpracovávat řád pro veřejná vystoupení. Já si myslím, že je to nadbytečný růst byrokracie, s kterou se Ministerstvo zemědělství zavázalo bojovat, dokonce vytvořilo protibyrokratickou komisi. A tady tímto zákonem dochází v podstatě k povinnému nárůstu byrokracie. Z toho důvodu jsem si dovolil připravit pozměňovací návrhy, které ošetřují tuto záležitost. Máte je před sebou. Předpokládám tedy, že není nutné tyto návrhy zde předčítat. Pokud by došlo k podrobné rozpravě, tak samozřejmě pak bych tak učinil. Ještě k tomu, co říkal kolega Balín, můj pozměňovací návrh se netýká změkčení podmínek při poplatcích. Ten se týká pozměňovacího návrhu pana kolegy Lišky a kolegy Balína. Skupina mých pozměňovacích návrhů se týká pouze zpracování řádu při veřejných vystoupeních. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Ivan Adamec. Prosím, pane senátore, máte slovo. I když zeptám se pana místopředsedy Lišky, který by měl mít přednostní právo, ale on se o něj nehlásí. Takže předpokládám, že to není problém. Prosím, pane senátore Adamče. Senátor Ivan Adamec: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, pane místopředsedo, děkuji, že jste mne podle práva nepředběhl. Já se pokusím osvětlit výsledek projednání tohoto návrhu zákona na schůzi VHZD. Já se přiznám, že si nejsem jist, nakolik závažný je problém s řády při předvádění zvířat při veřejných produkcích. Já se zase na rozdíl od kolegy Vaculíka nedomnívám, že to
142
je problém, který by v tuto chvíli měl způsobit to, že tento návrh zákona se vrátí zpět k projednání do PS. Ale přiznám se, že většina z nás přemýšlela trošku jiným způsobem, protože, pokud si vzpomínám, pan ministr to tady správně připomněl, že my jsme vraceli tento téměř identický návrh zákona zpět Poslanecké sněmovně právě s odstraněním kontaktu se živým zvířetem při norování plus tam bylo doplnění těch věcí, o kterých jsme právě hodně diskutovali na VHZD. To byly náklady za zvířata v zabavených prostorách. A to si myslím, že splnilo naše očekávání a dopadlo to samozřejmě tak, že Sněmovna arogantně přehlasovala Senát, až zásah pana prezidenta ji donutil změnit svůj názor a tak výrazně, že při novém legislativním procesu proběhlo zkrácené čtení a vlastně všichni přítomní poslanci byli pro, nikdo nebyl proti. A já mám trošku pocit, že když už jsme jednou obdobnou verzi, která je navíc doplněna o věci, které nás zajímaly v té době, když jsme projednávali tu prvotní záležitost, jestli v tuto chvíli to nevzbudí v poslancích určitou averzi. Samozřejmě vnímám to tak, že my můžeme všechno v rámci legislativního procesu, ale jestli to trošku není dráždění, jak se říká lidově, hada bosou nohou. A jestli v tomto případě skutečně tyto dva avizované problémy zatím nám stojí za to, abychom tento postup podstoupili. Většina členů hospodářského výboru, že se domnívala, že nikoli, že návrh zákona naplnil naše očekávání, a proto se rozhodla, jak se rozhodla. Já na vás apeluji, abyste se pokusili tento názor přijmout. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Posledním zatím přihlášeným je pan místopředseda Jiří Liška. Prosím, pane senátore, máte slovo. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr ve svém úvodu řekl, že se vlastně jedná o senátní návrh, protože byly přijaty v podstatě naše pozměňovací návrhy. Ale už nedodal, že i při projednávání na plénu v únoru letošního roku jsme měli řadu dalších výhrad k této projednávané novele a že ty bohužel nebyly akceptovány. A to je jeden z hlavních důvodů, proč opakovaně k tomuto návrhu zákona vystupuji. Zcela souhlasím s tím, o čem tady hovořil kolega Vaculík. Já myslím, že na tomto návrhu zákona není zase tak důležité, i když v uvozovkách, jak jsou stanoveny paragrafy, které ochraňují zvířata při veřejném vystoupení a jak jsou stanoveny podmínky pro veřejná vystoupení. To je až problém číslo dvě. Já vidím hlavní nedostatek této normy v tom, že přijímáme zákony – a právě na tomto zákoně to je zcela jasně vidět, že přijímáme zákony nebo části jejich ustanovení, o kterých předem víme, že nebudou naplňována, a to relativizuje náš právní řád a ve své podstatě to nabádá k jeho nedodržování. A říkám to právě při této příležitosti, protože je to jednoduchá norma a je to tady naprosto jasně vidět. Já jsem se zúčastnil projednávání této normy v hospodářském výboru v úterý a byl tam kolega, který bude rozhodovat a kontrolovat ochranu zvířat při veřejném vystupování. Ten mi říkal: Nic si z toho nedělej, to klidně přijměte, vždyť my k tomu budeme přistupovat se zdravým rozumem. Už jen to, že k této normě chce přistupovat se zdravým rozumem, to v podstatě zpochybňuje to ustanovení, které se konkrétně týká veřejných vystoupení. A on vlastně říká, že tam toho zdravého rozumu mnoho není. A přece není možné, aby jeden kolega zdravý rozum měl, a druhý kolega zdravý rozum neměl. Jeden vyžadoval, druhý nevyžadoval, jeden toleroval, druhý netoleroval, jeden pokutoval, další nepokutoval.
143
To přece není možné. A to si myslím, že je právě ta největší slabina, která se týká řádů pro veřejné vystoupení zvířat. Navíc je tam samozřejmě možnost byrokratické šikany a dále jsou tam v návrhu zákona ještě další problematická místa. Pan ministr velmi pozitivně hovořil o tom, jak jsou stanoveny podmínky pro péči o handicapovaná zvířata. Já mám naopak pocit, že přísná ochrana handicapovaných zvířat a přísné podmínky, které jsou kladeny na záchranné stanice, ve svých důsledcích povedou k tomu, že činnost těchto záchranných stanic bude výrazně omezena, protože s těmi náročnými podmínkami, které jim tento stát, tento návrh ukládá, se budou velmi obtížně vyrovnávat. Samozřejmě podporuji změny, které chce předložit kolega Vaculík a já; mám připraven pozměňovací návrh, který se týká výše pokut, stejně jako pan kolega Balín. Je to totéž jako u těch řádů. My jsme dostali od ministerstva zemědělství k tomuto bodu, ke správním pokutám nebo k pořádkovým pokutám vysvětlující dopis, který volně přeloženo říká to, co můj kolega: Nic si z toho nedělejte, je tam sice pokuta až do výše 50.000 korun, ale cituji tady poslední řádek „Nejčastějším způsobem řešení výše uvedených přestupků je pouhé projednání, v případě vyšší intenzity napomenutí, popř. bloková pokuta, jejíž maximální výše je tisíc korun“. Ptám se tedy, proč tam máme pokutu až do výše 50.000 korun, když vlastně nejčastější způsob řešení tohoto problému je napomenutí, případně bloková pokuta do výše jednoho tisíce korun. Kolega Kubera tady o tom hovořil v souvislosti se zákonem o policii. Má naprostou pravdu a znovu říkám, tohle je jednoduchý příklad toho, jak schvalujeme věci, o kterých předem víme, že nebudou naplňovány. Pokud přejdeme k podrobné rozpravě, já se tam od kolegy Balína liším ve výši navrhovaných pokut. Nechávám to v podstatě v původním stavu a důvod, proč jsou vyšší, než navrhuje kolega Balín, je to, že pokud dojde k porušení vyhlášky a při této příležitosti pes někoho pokouše a pokousání není natolik vážné, aby bylo řešeno v občanskoprávním sporu, tak je možné na to reagovat výší pokuty. Ale to, o čem jsem hovořil, je především obecné zamyšlení nad tím, jak bychom měli v zákonodárné práci pokračovat. Opravdu si myslím, že schvalovat věci, o kterých víme, že nebudou naplněny, že nebudou dodržovány, našemu právnímu řádu neprospívá a škodí to právnímu vědomí našich občanů. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane místopředsedo, další přihlášenou je paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jana Juřenčáková: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, budu mluvit na jiné téma. Nerada mluvím teoreticky, spíše hovořím prakticky. V návrhu zákona v § 4 odst. 1 písm. g), bod 3, je napsáno, že zákaz poškozovat kosti, svaly nebo křídel ptáků starších tří dnů tak, aby bylo zabráněno jejich létání. Narodila jsem se a bydlím na vesnici a řeknu to po praktické stránce věci. Moje maminka chová jako řada lidí na vesnici slepice. Pokud dojde k tomu, že některá slepice začne létat za plot – maminka je vyučená drůbežářka – křídlo jí ustřihne a slepice přestane létat. Podle tohoto návrhu, kde je v § 27 uvedeno, že se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že týrá nebo utýrá zvíře. Nevím, zda tomu dobře rozumím, jestli tím, že ustřihne křídlo, zvíře týrá a pak jí hrozí pokuta až do půl milionu korun.
144
Nevím, zda ustřihnutí křídla je menší týrání zvířat, než když křídla neustřihne a slepice přeletí na cestu, kde jí přejede buď auto, nebo přeletí k sousedům, kde ji sežerou psi. Ráda bych slyšela odpověď. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím. Požádám pana ministra Gandaloviče, aby se vyjádřil k obecné rozpravě. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Chtěl bych se vyjádřit k tématu vztahu mezi Senátem a PS, což je téma velmi citlivé. V žádném případě nejsem zmocněn hovořit za Sněmovnu, ale chci říci, že nejen já jako poslanec, ale všichni poslanci respektujeme Ústavu, jednací řád a právo obou komor postupovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jinými slovy – ať Senát udělá, co udělá – Poslanecká sněmovna si s tím bude muset poradit. Na druhou stranu je pravda, že tady projednáváme návrh zákona, který Senát už jednou svou většinou schválil a takto se na něm shodl, že jej chce podpořit v té podobě, ve které je v tuto chvíli tento návrh zákona vládou předkládán. Ke všem zpřesňujícím a někdy možná trochu posunujícím avizovaným pozměňovacím návrhům říkám, že jsme samozřejmě připraveni dále vyhodnocovat působení tohoto zákona a dále jakýmkoli způsobem případně v dalším období, pokud se nějaká ustanovení ukáží jako nesprávná a kontraproduktivní, navrhnout jejich úpravu. Žádný zákon není v tomto případě neměnný a setkáváme se s reakcí na případné problémy běžně. Pokud se týče pravomoci obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou povinnost mít psa na vodíku a penalizovat to pokutou, která je zde považována za nadměrnou, myslím si, že je to výsledkem určité koncepce vlády, která se snaží na jedné straně sjednocovat trestání právnických a fyzických osob, pokud se jedná o stejnou podstatu dotyčného porušení, jednak vlivem určitého vývoje hodnoty peněz tam dávat o něco vyšší hranice. Původní sazba byla 30.000,- Kč. Nedomnívám se, že nárůst na 50.000,- Kč je v tomto smyslu dramatickým nárůstem. Chci zdůraznit, že se stále bavíme o obecně závazné vyhlášce, která je v rukou obcí a bavíme se také o přestupkovém řízení. Jak bylo uvedeno, valná většina takových případů se řeší v blokovém řízení na místě strážníkem městské policie, který je oprávněn v blokovém řízení udělit pokutu pouze tisíc Kč. Prostor pro obce významnějším způsobem penalizovat opakované nebezpečné volné pobíhání mnohdy i ostrých plemen je v rukou obcí. Mám tendenci z lidí na obcích nedělat neuvážené pedanty, ale lidi, kteří mají zdravý rozum, který používají v prostoru, který je jim obecně závaznými předpisy dán. Pokud jde o svody, je to přesně taková oblast zákona, kde se budete snažit přistupovat kazuisticky a v rámci zákona budete uvádět, že pokud se jedná o jednu ovečku, dvě slepice, případně malého poníka, nemusí se to dělat, ale v případě, že se jedná o slona, který jde v čele nějakého průvodu, dělat se to musí. Stanovit takovou hranici je velmi obtížné. Myslím si, že řešení je v nějakém vzorovém řádu, který už tuto nuanci postihovat může. Navíc chci zdůraznit, že takovýto řád je možné schválit na několik let dopředu. Pokud se veřejné vystupování každý rok opakuje v nějaké obci jako součást regionálních slavností, nepochybně nebude byrokracie nikterak přesahovat rozumnou mez. Opakuji – uznávám, že jsme v případě, kdy pojem rozum se budeme snažit buď aplikovat …
145
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane ministře. Vím, že si tam domlouváte, jak bude vystupovat ovečka či něco podobného, ale nechte pana ministra důstojně promluvit. Je tady hrozný hluk. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Zkrátím své vystoupení na nejnižší možnou míru. Argument, který říkal pan senátor Liška, je vážný. Je to otázka celkového pojetí zákona, kde je pojem rozumného používání daného legislativního předpisu. Obávám se, že pokud bychom chtěli, aby rozum byl už obsažen přímo v zákoně samotném, pak se dobereme kazuistického vypočítávání, že do jistého rozsahu a frekvence veřejných vystoupení to nutné není a od jisté frekvence to jisté je, což si myslím, že není dobře. K paní senátorce Juřenčákové chci poznamenat, že pokud nedojde k porušení nervové tkáně při zastřihnutí letek, nejde o týrání, naopak ustřihnutí zaživa křídla ptáka by za týrání považováno skutečně bylo. V těchto případech doporučuji zastřihovat jen letky, nikoliv křídla jako končetiny. To bychom se dostali ale jinam. Děkuji vám, doufám, že jste přijali má vysvětlení. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Požádám pana senátora Vaculíka, aby se vyjádřil a zhodnotil proběhlou obecnou rozpravu. Senátor Josef Vaculík: V obecné rozpravě vystoupili tři senátoři. K veřejným vystoupením: povinnost, která je uvedena v zákoně – zpracovávat řády – jde nad rámec předpisu Evropských společenství i platných mezinárodních smluv, tady jde daným požadavkem jednoznačně pouze o nárůst byrokracie, v tomto případě bohužel ministerstva zemědělství. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Byl podán návrh na schválení tohoto návrhu zákona, jak byl postoupen PS. V tuto chvíli přivolám nepřítomné kolegyně a kolegy do sálu a budeme hlasovat. Vážené senátorky, vážení senátoři, já chvilku počkám, až se všichni zaregistrují. V tuto chvíli je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 26, v tuto chvíli už 53, kvórum 27. Dovolte mi, abych zahájil hlasování o tomto návrhu zákona. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 36 se z 54 senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 41, proti byli 4, návrh byl přijat. Já děkuji garančnímu zpravodaji. Dalším bodem je Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, návrh nařízení Rady o úpravách ve společné zemědělské politice prostřednictvím změn nařízení (ES) č. 320/2006, (ES) č. 1234/2007, (ES) č. 3/2008 a (ES) č. /2008, návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, návrh rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2006/144/ES, o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007–2013) – Kontrola stavu
146
Návrh jste obdrželi jako senátní tisk N 107/06. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 107/06/01. Prosím pana ministra Gandaloviče, aby nás seznámil s tímto materiálem. Pane ministře, máte slovo. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já se pokusím být opravdu velmi stručný a případné detaily ponechat na vaše případné dotazy, protože celkový rozsah toho projednávaného bodu je velmi široký a nechci to ve svém úvodním slově skutečně nějak časově přehnat. Obecně je potřeba říci, že země Evropské unie jsou si vědomy, že společná zemědělská politika není úplně ideálním nástrojem a v současné chvíli měnících se poměrů na zemědělském trhu jak uvnitř Evropské unie, tak v globálním kontextu, to vyžaduje, aby společná zemědělská politika na tyto změny reagovala. Míra úpravy té společné zemědělské politiky v období 2007–2013, to znamená v tom jednom programovacím období, je právě předmětem diskuse a také do jisté míry obsahem toho předkládaného materiálu. Jak víte, v Evropské unii je tendence, pro každou takovouto politiku nebo pro každou změnu si vymyslet nějaký zajímavě znějící název. Tento proces byl postupně nazván – česky bychom řekli – kontrolou stavu společné zemědělské politiky, v Evropské unii se vžil název zdravotní prohlídka health check. To už je takový pojem, že už se vlastně probírá ve všech jazycích a pod ním si samozřejmě různé členské země představují různé věci, od relativně zásadních změn především ve struktuře těch přímých plateb zemědělců, až po relativně kosmetické, malé změny, které by prosazovaly spíše země, jejichž zájem leží v tom, aby se společná zemědělská politika neměnila. V předkládaném materiálu máte tedy rozklad toho, které z těch věcí Česká republika podporuje, a z jakých důvodů, a naopak, které ty změny považujeme pro nás za nevýhodné. Zmíním se jenom velmi stručně o jedné oblasti, to je změna struktury přímých plateb. Víte, že od roku 2004, od našeho vstupu do Evropské unie jsou přímé platby zemědělcům vypláceny de facto z velké části na základě počtu hektarů, na kterých ta daná farma hospodaří. V Evropské unii v těch starých zemích je to trošku jinak, tam každá ta farma má svoji specifickou platbu odvinutou od jakýchsi historických referencí z minulého období. Návrh, který je teď předkládán, měl za cíl do jisté míry omezit horní výši těch přímých plateb zemědělcům v závislosti na velikosti farmy. To je věc, s kterou my nemůžeme absolutně souhlasit, protože v České republice z důvodů, které se nám mohou nelíbit, v řadě případů je to otázka té minulosti družstevnictví a spojování farem s rozoráváním mezí, ale nicméně je to fakt – je průměrná velikost farmy jedna z největších v Evropě, a takové opatření by postihlo poměrně velký počet našich zemědělců. V podstatě by se to týkalo zhruba poloviny zemědělských podniků, které ovšem hospodaří na řádově 90 % zemědělské půdy. Takže toto je věc, s kterou my významně nesouhlasíme. Provádíme, myslím, poměrně účinnou diplomacii v této oblasti, dáváme dohromady skupinu zemí, které mají podobný zájem. Jsou to pochopitelně především země nové evropské desítky, ale je to také Německo, které má své nové spolkové země, ale budete se možná divit, je to také Velká Británie, kde je ta tradice velkých rodinných a šlechtických majetků. Takže právě např. Velká Británie je v tomto případě proti. Ty ostatní věci, jako je přesun části finančních prostředků do druhého pilíře, to znamená do Programu rozvoje venkova, postupné zrušení mléčné kvóty apod., jsou věci, s kterými můžeme souhlasit a které podporujeme.
147
Vážené senátorky, vážení senátoři, pokusil jsem se velmi stručně tuto velmi širokou problematiku zde uvést. Předpokládám, že pokud budou nějaké dotazy, mohu být v těch konkrétních věcech podrobnějších. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk N 107/06/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Venhodová. Prosím, paní senátorko, o vaši zpravodajskou zprávu. Senátorka Alena Venhodová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, s tímto tématem se setkáváme na jednání pléna prakticky už podruhé. V první fázi jsme princip té zdravotní kontroly nebo té diagnostiky v principu společné zemědělské politiky už podrobně rozebírali. Už tenkrát byl předkladatelem tady pan ministr a mluvili jsme o tom, co je nejméně přijatelné a nejvíc poškozující v návrhu právě pro naše zemědělství. Protože evropský výbor posuzuje tyto materiály spíše z pohledu evropského a implementačního problému práva do legislativy a do problematiky české legislativy, vzhledem k tomu, že je tam záležitost odborná, to znamená záležitost hospodářská, zemědělská, proto evropský výbor při dalším projednávání v této fázi dožádal výbor pro hospodářství o stanovisko a projednání. Hospodářský výbor ovšem tentokrát poněkud netradičně z hlediska časového, protože se to projednávalo v určité časové tísni, zařadil tento bod na své jednání až po jednání evropského výboru, takže v tomto případě došlo k trošku kuriózní situaci, kdy vlastně dožádaný výbor své stanovisko dal až poté, kdy garanční výbor tuto záležitost projednával jako první za přítomnosti předkladatele, prvního náměstka ministra zemědělství Iva Hlaváče, a kdy evropský výbor už přijal své stanovisko, přijal své usnesení po konzultaci s oddělením pro záležitosti EU, s odborným konzultantem. A z tohoto stanoviska potom vycházel vlastně dožádaný výbor při svém projednávání na své schůzi, kde zpravodajem tohoto materiálu byl zase kolega Josef Vaculík. Došlo proto k takové zajímavé situaci. Nebudu se nyní soustřeďovat na věcnou problematiku, protože tu už zde osvětlil pan ministr a už jsme se tím jednou zabývali, ale spíše mně jde o postup formální, kdy vlastně evropský výbor přijal první usnesení jako výbor garanční a dožádaný hospodářský výbor pak přijal usnesení, které se v některých bodech lišilo nebo bylo doplněno, ovšem nikoliv v té míře, aby mohlo být plně akceptováno z pohledu evropského výboru i z pohledu faktického, ale tak, aby zase musela být provedena korekce i v tomto druhém usnesení. My jsme se na tom sešli v takové pracovní skupině, oba zpravodajové, já jako garanční zpravodajka evropského výboru s kolegou senátorem Josefem Vaculíkem a se zástupci oddělení pro evropské záležitosti. A domluvili jsme se, že by bylo vhodné přijmout závěrečné usnesení tak, aby se základem stalo usnesení evropského výboru, do kterého bychom přidali vlastně ty věci, které byly doplněny na jednání hospodářského výboru při projednávání jeho usnesení, ale nikoliv všechny, ale jenom ty, které jsou platné nebo žádoucí. Nevím, jestli nyní bude chtít promluvit kolega Vaculík k projednávání v hospodářském výboru, to už je záležitost řízení schůze. Ale já bych navrhovala, že vám nebudu číst usnesení nyní, protože rozprava vždycky bývá u evropských témat tohoto typu společná, ale že bych vás vlastně potom při provedení hlasováním seznámila s usnesením, které mimochodem máte
148
jinak všichni k dispozici, a do toho bychom pak při hlasování doplnili ty závěry, o které bychom chtěli rozšířit usnesení evropského výboru z usnesení hospodářského výboru. Je to poněkud netradiční a je to složitější než obvykle, ale myslím si, že se to dá docela jednoduše zvládnout. Tolik tedy ke zpravodajské zprávě. Nebudu zpravodajskou zprávu k tomu číst, protože je hodně obsáhlá, a myslím si, že je v podstatě shodná s tím, co tady řekl pan ministr. Důležité je – a na to bych chtěla jenom upozornit – že v rámci další fáze projednávání v rámci evropských institucí se upustilo od původního konceptu degresivity plateb, čili toho zastropení, které by nás postihlo nejvíce, a kdy se přechází k mírnější formě modulace plateb, která už by byla jako princip akceptovatelná, kdyby ovšem to mělo ještě parametry pro nás vhodné a přijatelné. To tedy až pak v návrhu usnesení. Nyní bych ukončila svoji zpravodajskou předkladatelskou zprávu s tím, že pak bychom se k tomu vrátili při hlasování. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Výbor pro záležitosti EU požádal o stanovisko výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se pana senátora Josefa Vaculíka, jak už bylo zmíněno, jestli chce vystoupit. Přeje si, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, o procesu projednávání tohoto evropského tisku zde již velmi podrobně referovala paní kolegyně Venhodová. Já to mohu jenom potvrdit. Hospodářský výbor tam doplnil v podstatě dvě věci, a to upřesnil přístup právně k výši plateb v budoucnosti. Hospodářský výbor přijal toto usnesení z toho důvodu, že ČR v podstatě v době svého přistoupení v roce 2004 pobírala 40 % úrovně podpor zemí evropské patnáctky, dneska jsme asi na 70 % a ke 100 % se dopracujeme v roce 2013. Přitom návrh Evropské komise navrhuje snížení plateb i pro nové členské státy už od roku 2012, s čímž vůbec nemůžeme souhlasit, měli bychom se držet přístupové smlouvy. To je jedna věc. A dále si myslím, že to snížení by mělo být co nejmenší, protože si musíme uvědomit, že v podstatě bychom dopláceli z našeho národního rozpočtu pro farmáře v EU, kde jsou farmičky malé a v podstatě z našich prostředků, z prostředků našich pokladníků bychom dopláceli na farmáře v zemích evropské patnáctky. Z tohoto důvodu jsme navrhli přijmout jako základ pro rozhodnutí Evropské komise návrh Evropského parlamentu, který pracuje v podstatě s nejnižší mírou modulace ze všech zatím navržených případů. Další věc, která souvisela s projednávaným problémem, je věc českého předsednictví od 1. ledna 2009. A myslíme si, že naším úkolem je rovněž přispět k otázce konkurenceschopnosti evropského zemědělství jako takového. Proto jsme rozšířili návrh i o možnost otevření diskuse o širším uplatnění geneticky modifikovaných organismů v evropském zemědělství. V řadě evropských států je používání těchto komodit zakázáno přímo ze zákona. Myslím si, že v rámci světové konkurence je potřeba se této otázce otevřeně postavit a být zodpovědní i v budoucnosti. Proto jsme tam navrhli rozšíření doporučení vládě v této oblasti. Bylo to po diskusi se zástupci ministerstva zemědělství a bylo to přivítáno jako podnětné a přínosné.
149
Tolik asi k výsledku projednávání, myslím, že víc asi není potřeba dodat. Na konečném znění jsme se s paní kolegyní Venhodovou dohodli, takže předpokládám, že potom tady přednese závěrečné finální znění usnesení, doporučení Senátu, tak jak bylo domluveno. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já také děkuji. Otevírám rozpravu. Hlásí se pan senátor Jiří Pospíšil a další. Chci vás jen upozornit, že po tomto bodu bude udělána přestávka na oběd. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, obávám se, že moje připomínka bude procedurální. To přece nejde, aby dva zpravodajové ze dvou usnesení něco. Ale myslím, že co by šlo, aby bylo, že by paní senátorka přednesla to, na čem se domluvili a co bude změnou jednoho nebo druhého usnesení, jako svůj návrh a my bychom schválili tento návrh a pak to připojili k usnesení nebo společný návrh zpravodajů. Ale nějak takto to dát dohromady fakt nejde. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já jsem to také tak pochopil, jak jste navrhoval, pane senátore, i když je to značně netradiční a myslím si, že takovéto postupy by neměly být běžnou součástí chodu Senátu a že bychom celou záležitost měli vždycky probírat až po konečném hodnocení obou výborů a měla by projít Organizačním výborem. Možná, že propříště by se podobné věci už pak nestávaly. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pokud se týká předloženého materiálu, měl jsem již připomínky na hospodářském výboru a chtěl bych konstatovat následující: Je správné zaujímáme-li stanovisko k tomu, aby se vytvořily podmínky pro naše zemědělce v rámci společné zemědělské politiky. Musím říci, že pan ministr v tomto je velice aktivní, ale myslím si, že je tady i druhá miska, abychom skutečně vytvořili podmínky – a byli si vědomi – a vytvořili podmínky pro to, aby čeští zemědělci byli skutečně konkurenceschopní a v období těžké globalizace obstáli. Proto mi dovolte několik připomínek. K materiálu nemám připomínky, myslím si, až mě vyslechnete, tak bude celkem jasno. Za prvé vytratila se z toho materiálu otázka potravinové bezpečnosti. V roce 2004 jsme byli soběstační ve výrobě vepřového masa 97 %, v současné chvíli je to 65 % a výroba vepřového neustále klesá a my neděláme nic pro to. Domnívám se, že otázka potravinové bezpečnosti je stejně důležitá jako energetická a další. To je tato věc. Za druhé. Jaká je teď situace zemědělců? Díky tomu, že se neřeší euro, zemědělci dostávají za své produkty neustále méně. V současném období uzavřete na začátku týdne kontrakt na řepku, obilí, ovšem každodenním zpevňováním koruny přicházíme o peníze. A jestli tento proces proběhne až do roku 2013, tak je předpoklad, že v roce 2013, pokud se nic nezmění, nikdo se k tomu jasně nepostaví, budeme za svoje produkty proti současnému období dostávat o dvacet procent méně. Tímto pochopitelně se zhoršuje konkurenceschopnost českých zemědělců. Monitorovací výbor konstatoval, že zpevňováním koruny přišel český venkov již o jeden rok dotací, které jsme obdrželi, nebo který příslib je z Bruselu a v roce 2013 již nebude co rozdělovat. Předložená zpráva správně říká, že čeští zemědělci nedosáhnou ani v roce 2012 úrovně podpor svých kolegů EU.
150
Ovšem tak jak to bylo původně předloženo, by se to dalo pochopit, kdyby tady nebyly už první signály o rozpočtu na rok 2009, kdy zemědělci mají být kráceni o více než 30 % a dotace mají být nižší o pět miliard. Toto bude těžká rána pod pás zemědělcům a domnívám se, že jestliže řada z vás tady kritizovala – a možná oprávněně – vládu soc. demokracie, že nevyjednala vždy dobré podmínky, že jsme nebyli vždy srovnatelní se zástupci staré patnáctky EU, tak se ptám, proč nevyužijeme aspoň ve vztahu k našim podmínkám toho, co se domluvilo, poněvadž dopady budou pro zemědělství katastrofální. Domnívám se, že pokud jsme tady s některými kolegy upozorňovali na neustálé snižování daní, že to bude mít dopad na řadu resortů a domnívám se, že je to tady. Já si myslím, pokud máme předsednictví a pan ministr bude předsedat ministrům zemědělství, že bychom měli ihned další, řekl bych takový prvek – pan ministr byl mezi zemědělci v Lucerně – a mám za to, že dotace by se měly více vázat na produkci a dávat těm, kteří dělají a ne naopak. To je jedna z připomínek. Jinak, protože proběhly první informace o tom, jaké programy se budou krátit, jak se budou krátit národní dotace apod., tak bych měl i dotaz na pana ministra, pokud bude vypuštěn nějaký dotační titul, jestli v budoucnosti bude muset proběhnout nová notifikace apod. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se nikdo další nehlásí. Končím tedy rozpravu k tomuto bodu. Paní senátorko, vy dostanete slovo – já vás nemám přihlášenou – dostanete slovo jako garanční zpravodaj po panu ministrovi. (Připomínka senátorky Venhodové z místa zpravodaje o jejím dalším vystoupení.) Vy máte ještě vystoupení v rozpravě? Tak prosím. Senátorka Alena Venhodová: Já jsem pochopitelně nemyslela, že při závěrečném hlasování budeme plést ze dvou usnesení jedno. Pochopila jsem to tak, jak bývá zvykem, že vystoupím v rozpravě s návrhem usnesení, které přijal evropský výbor, pak přednesu versi rozdílovou, která vzešla z usnesení evropského, tedy hospodářského výboru a tuto si osvojím a přednesu ji k tomu jako pozměňovací návrh, který doplní usnesení evropského výboru. Doufám, že je to tak dobře, pane předsedající. Já vím, že to není tradiční, ale ono vůbec evropské materiály se neprojednávají běžně podle pravidel, přesných pravidel jednacího řádu, protože jsou trošku specifické a pokud vím, tak jsme to vždycky takhle projednávali. Já bych jenom chtěla říci ještě k tomu co tady zaznělo, že tady toto projednávání materiálu je skutečně hodně specifické. Pochopitelně bude reagovat hlavně pan ministr, ale i u nás na výboru, pokud projednáváme tento materiál, tak si uvědomujeme sílu toho, co můžeme a sílu toho chtěného. Jako vždycky v těchto věcech je to záležitost nějakého kompromisu a najít nějakou chytrou cestu, která je pro nás ta nejvýhodnější, protože jako silou a chtěním tady těžko zmůžeme to, co chceme. Já bych nyní, když dovolíte, v rámci rozpravy přečetla usnesení výboru pro evropské záležitosti v tom znění, jak bylo přijato s tím, že bych do něj pak sama si osvojila a navrhla přijmout rozdíly vzniklé z jednání na výboru hospodářském. Přečtu usnesení evropské – to máte myslím všichni k dispozici. Je to 300. usnesení výboru pro záležitosti EU z 38. schůze konané 9. července 2008 k návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce. Dále k návrhu Nařízení Rady o úpravách ve společné zemědělské politice prostřednictvím změn Nařízení evropských společenství č. 320/2006 a ES č. 1234/2007, ES č. 3/2008 a ES č. 2/2008 – pardon, tady to
151
v usnesení chybí – je to chyba tisková, musím to kontrolovat. Není tady uveden, takže je to správně. Dále k návrhu Nařízení Rady, kterým se mění Nařízení č. 1698/2005 Evropských společenství o podpoře pro rozvoj venkova z evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a dále k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutím2006/144/ES o strategických směrech společnosti pro rozvoj venkova, program na období 2007 – 2013 a dále ke kontrole stavu, senátní tisk č. N107/06. Po úvodní informaci Ivo Hlaváče, prvního náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Venhodové, který přednesl senátor Luděk Sefzig a po rozpravě výbor za prvé přijímá k návrhu Nařízení Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, návrhu Nařízení Rady o úpravách ve společné zemědělské politice prostřednictvím změn Nařízení ES 320/2006, ES 1234/2007, ES 3/2008 a ES č./2008 návrhu Nařízení Rady, kterým se mění Nařízení ES č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2006/144/ES o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova, program pro období 2007 – 2013, kontrola stavu doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Za druhé, doporučuje Senátu Parlamentu české republiky, aby se k předloženým návrhům vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Za třetí, určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátorku Alenu Venhodovou. Za čtvrté, pověřuje předsedu výboru, senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Nyní k samotnému návrhu. Já už nebudu prosím vás číst znovu všechny ty uvádějící tituly nařízení, protože ty se stále opakují. Chtěla bych se soustředit už přímo na ty body toho usnesení, toho doporučení samotného. Senát Parlamentu České republiky I., 1. podporuje úpravu nástrojů společné zemědělské politiky a uvědomuje si nutnost patřičné reakce na nové výzvy a změny na světovém zemědělském trhu, jako jsou například klimatické změny, udržitelné hospodaření s vodními zdroji, využívání energetických plodin či růst cen potravin, 2. je toho názoru, že rychlé přijetí navrhovaných změn by vytvořilo větší časový prostor pro navazující debatu o podobě společné zemědělské politiky po roce 2013, která by měla přinést její zásadní proměnu. Odstavec II., 1. považuje za přínosné upuštění od konceptu degresivity přímých plateb a jeho nahrazení konceptem progresivní modulace, která představuje pro zemědělce v zemích s historicky danými většími rozlohami farem menší snížení přímých plateb, 2. vítá nosnou myšlenku navrhovaných změn, a to posilování politiky rozvoje venkova v podobě přesouvání prostředků v rámci modulace z prvního do druhého pilíře společné zemědělské politiky, a 3. potvrzuje stanovisko vyjádřené usnesením Senátu č. 319 z 19. března 2008, přičemž opakovaně zdůrazňuje, že budoucí změny společné zemědělské politiky by měly být zaměřeny zejména na podporu a zachování konkurenceschopnosti evropského zemědělství a měly by odstranit výjimky a zásahy do základních mechanismů přerozdělování finančních prostředků, za další - snižování přímých plateb v jakékoli podobě by v žádném případě nemělo ve svých důsledcích významně znevýhodnit ty členské státy, ve kterých převažují velké zemědělské podniky. Odstavec III, 1. podporuje aktivní přístup vlády k současné debatě o stavu společné zemědělské politiky a očekává, že bude podobně postupovat i nadále,
152
2. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o následujícím projednávání, za další – o vývoji debaty o podobě společné zemědělské politiky po roce 2013, za další – o její pozici před touto debatou, zejména s ohledem na budoucí předsednictví České republiky v Radě Evropské unie a na spolupráci s ostatními předsednickými zeměmi, za další – o dopadech reformy společné zemědělské politiky na rozpočet Evropského společenství, 3. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Toto je tedy původní usnesení Výboru pro záležitosti Evropské unie. z výborového usnesení hospodářského výboru jsme se domluvili s kolegou Vaculíkem a s odbornými pracovníky VOEZu, že bychom uvítali zabudovat některá doplnění a nebo pozměnit některou původní formulaci v tomto smyslu… A sice v odstavci II, v bodu č. 2. nikoli „vítá“, ale „podporuje“. V odstavci 3. doplnit původní dvě odrážky o odrážku třetí a čtvrtou, kdy odrážka třetí hovoří „zatížení modulací by mělo být pro všechny farmy“, odrážka čtvrtá dále říká: „modulované finanční prostředky by měly být přednostně využity k ochraně půdy a vodního režimu v krajině. Takto by zněl pozměněný odstavec č. 3. A v odstavci III by se doplnil po bodu 1. bod 2. jiného znění, který říká toto: „Doporučuje vládě v rámci předsednictví otevřít otázku geneticky modifikovaných organismů v zájmu růstu konkurenceschopnosti evropského zemědělství.“ Další původní dvojka, trojka by byly přečíslovány na odstavečky 3 a 4. Tolik tedy změny navrhované, doplněné hospodářským výborem. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, paní senátorko. Dovolte mi, abych se do rozpravy přihlásil ještě já. Předávám schůzi panu senátoru Pithartovi. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slova se ujímá místopředseda Senátu, kolega Šneberger. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, kdybych měl být skutečně upřímný, tak bych navrhl vyřazení tohoto bodu z programu. Protože tady se začíná rozmáhat nešvar, že s ohledem na konání schůze se prostě materiály připravují z výborů nehotové. Přece není možné, a vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, že jeden výbor požádá druhý o stanovisko, napíše si vlastní usnesení, ještě než od toho výboru to stanovisko dostane, a pak dají dvě naprosto podobná, sice, ale v něčem rozdílná stanoviska na plénum. Tam přece měl proběhnout nový výbor, který by zhodnotil stanovisko hospodářského výboru a připravil novou zprávu. Já musím říci, že budu na organizačním výboru žádat o to, aby byly na plénum zařazovány materiály, které mají jednoznačné stanovisko, zvláště u evropských tisků. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně, kolegové, v tuto chvíli se do rozpravy nikdo nehlásí, takže končím rozpravu, a požádám pana ministra Gandaloviče, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážené senátorky, vážení senátoři, tak jak paní zpravodajka navrhl, jak to základní usnesení, tak i pozměňovací
153
návrhy, to znamená doplnění těch věcí, které výbor pro hospodářství schválil nad rámec toho původního usnesení, tak mi to připadá dobré. A myslím si, že v tom širším kontextu to mohu podpořit. Chtěl bych zdůraznit to, že opravdu problematika GMO je velmi citlivou záležitostí. Jsem rád, že jste na to poukázali, protože toto je jedna z cest, kterou je možné se, samozřejmě za předpokladu splnění všech bezpečnostních a zdravotních kritérií, vydat. K těm poznámkám pana senátora Hajdy bych chtěl říci několik drobných upřesnění. Co se týká potravinové bezpečnosti, nebo někdy se také používá slovo soběstačnosti, je prostě potřeba si uvědomit, že evropský trh je jednotný trh a že tím, jak jsme vstoupili do Evropské unie, tak jsme prostě přijali ta pravidla, která zde platí, to znamená, že neexistuje žádné omezení pro vývoz ani pro dovoz. Na naše zemědělství otevření se takto celé Evropě prostě mělo nějaký dopad. A musím říci, že v některých oblastech to má dopad, se kterým nejsem spokojen, a nedělá mi radost. Nicméně v rámci pravidel společné zemědělské politiky je velmi málo možností, jak proti tomu bojovat. Zase je potřeba také říci, že je celá řada jiných oblastí, oproti tomu sektoru prasat, který je skutečně v určitém kritickém stavu, jako je například výroba mléka. Víte, že skoro třetina našeho vyrobeného mléka se vyváží. Je to například pěstování pšenice, kdy také zhruba třetina nebo, možná řekněme, 25 % pšenice přesahuje naši domácí spotřebu a jde na vývoz. V letošním roce dokonce očekáváme velmi dobrou úrodu, takže tam tento faktor možná bude ještě silnější. Takže ono není možné hovořit o jaksi stavu našeho zemědělství, je potřeba hovořit o určitých konkrétních sektorech a ptát se, zda máme nebo nemáme nástroje s tím něco dělat. Co se týká rozpočtu, přestože Senát rozpočet neschvaluje, je samozřejmě správné, když se zajímáte o jednotlivé kapitoly a o to, jak bude moci ministerstvo zemědělství řekněme dál podporovat určité oblasti našeho zemědělství. Já rád o tom podám zprávu. Musím říci, že navrhované škrty jsou velmi silné. Vláda takto musí postupovat a netýká se to jen mého resortu, pokud chce dostat pod kontrolu deficit státního rozpočtu, a to je naše základní priorita. Co se týká návrhu na to, abychom dotovali produkci, tak tady musím říci, že není v současné chvíli realistický. Protože právě současná podoba společné zemědělské politiky a navíc právě opatření v rámci kontroly stavu ještě více působí na to, aby se tzv. odtrhla podpora od produkce. Opět bychom na toto téma mohli široce hovořit. Z určitého pohledu my jako ČR už máme v podstatě tyto podpory od produkce odtržené od samého vstupu do EU s tím, že v rámci národních doplňkových plateb máme určité nástroje k tomu, abychom podpořili citlivá odvětví jako je např. právě chov dobytka nebo pěstování chmele a výroba škrobu. Takže tam jsou určité prostory, jak právě tyto produkční citlivé sektory podpořit. A pokud se budeme bavit o silné koruně, to je samozřejmě věc, která dopadá nejenom na zemědělce, ale fakticky na všechny výrobce, kteří chtějí exportovat, resp. kteří jsou v konkurenci s nějakými subjekty v zahraničí, kdy skutečně konkurovat za situace takhle silné koruny je pro každého těžké. Ale opět řekněme na rovinu, netýká se to jenom zemědělců, to se týká prostě všech odvětví národního hospodářství. Ale na druhé straně – a nechci tady dělat samozřejmě nějakou přednášku – myslím si, že např. to, jakým způsobem přijímá Slovensko euro, na jakém směnném kurzu je stanovena hodnota slovenské koruny a eura jako fixní vstup do eura. Otázku je také možno pojmout opačně: není náhodou to, že koruna posiluje pro naše občany, ne pro naše jednotlivé sektory, ale pro naše občany,
154
nakonec výhodou? To je otázka, kterou asi není možné řešit v rámci tohoto projednávaného bodu, ale chci zdůraznit, že je i opačný pohled na posilování koruny a na pozdější přijetí eura než tak, jak to interpretoval pan senátor. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, požádám paní senátorku Venhodovou jako garanční zpravodajku evropského výboru, aby zhodnotila proběhlou rozpravu. Senátorka Alena Venhodová: V proběhlé rozpravě vystoupili tři senátoři kromě předkladatele pana ministra, který se pak vyjádřil závěrečným slovem, včetně zpravodajky. Dále v rozpravě byl přednesen pozměňovací návrh ve smyslu úpravy původního usnesení evropského výboru doplněním o rozdílovou verzi hospodářského výboru. Když dovolíte, pane předsedající, já bych pro přehlednost body asi četla jednotlivě a „hlasovala aspoň odstavec po odstavci“. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní senátorko, já vůbec nechápu, proč chcete „hlasovat odstavec po odstavci“. To je zpráva, to nejsou ani pozměňovací návrhy, to se dá hlasovat najednou, pokud k tomu nikdo nevznese výhradu. Zbytečně tady budeme mít sedm hlasování, když můžeme odhlasovat to, co jste načetla v obecné rozpravě. Pokud nikdo nevznese jiný návrh. A máme to jedním hlasováním celé spláchnuté. Senátorka Alena Venhodová: Dobře, já jsem pochopila vaši poznámku, že zpochybňujete návrh jako nesrozumitelný, takže jsem to, promiňte, takto pochopila. Jestliže to berete takto, jsem velmi ráda, a děkuji vám za vstřícnost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Není zač. Senátorka Alena Venhodová: Chtěla bych jenom říci na vysvětlenou, že tato situace vznikla z toho důvodu, že se projednávala skutečně v časové tísni a vzhledem k plánovaným zahraničním cestám a k pracovním plánům obou výborů. Vzhledem k tomu, že toto je poslední schůze pléna, kdy tento materiál mohl být projednán, tak jsme přistoupili k tomuto netradičnímu způsobu, byť vím, že to není úplně v pořádku. Ale chtěli jsme vyjít vstříc i vládě, aby vláda při dalším jednání o tomto tématu měla v ruce mandát podpořený stanoviskem parlamentní komory. Tedy tolik ještě jednou jako omluvu a na vysvětlenou, proč k této situaci došlo. Já doufám, že se do této situace nebudeme víckrát dostávat. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, za váš příspěvek. Chtěl bych jen podotknout, že chápu situaci, ale měli bychom také znát staré dobré heslo Cesta do pekla je dlážděna dobrými myšlenkami. Takže budeme, kolegové a kolegyně, hlasovat o návrhu tak, jak v obecné rozpravě upravený návrh evropského výboru o stanovisko hospodářského výboru paní kolegyně Venhodová přednesla. Přivolám nepřítomné senátorky a senátoři do sálu a budeme hlasovat o tomto návrhu. Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum je 21. Zahajuji hlasování.
155
Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 37 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 31, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministru Gandalovičovi, děkuji paní senátorce Venhodové. Přerušuji schůzi do 15.00 hodin. (Jednání přerušeno ve 13.28 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.02 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem jednání. Dalším bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh máme jako tisk č. 285 a s návrhem nás seznámí ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Máte slovo, pane ministře. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi, abych úvodní slovo k tomuto návrhu zákona začal poněkud netradičním konstatováním. Pro vládu ČR by bylo nejjednodušší a nejpohodlnější tento návrh zákona nepředpokládat, protože tento návrh nese s sebou celou řadu věcí, které se nesetkávají s velkou popularitou nebo pochopením. Efekty přijatých opatření se projevují až v dlouhodobém horizontu, dokonce drtivá většina z nich nastane až po roce 2017. Pro vládu, která by chtěla být populární, oblíbená až populistická by bylo nejpohodlnější tuto normu vůbec nepředkládat. Vláda ČR chce být ale zodpovědnou vládou a právě proto bez ohledu na tyto faktory, na politické pohodlí nebo populismus se rozhodla tento návrh předložit, protože jsme hluboce přesvědčeni o tom, že jakákoli vláda ČR v jakém stranickém, politickém nebo personálním složení, pokud by chtěla být vládou odpovědnou, by podobný návrh předložit musela. Důvodem k tomuto kroku je, že důchodový systém ČR je dlouhodobě neudržitelný. Už po roce 2017, a není vyloučeno, že ještě dříve, se systém důchodů v České republice začne propadat do deficitu, pokud zůstane ve stávající podobě. Tyto deficity se budou postupně prohlubovat tak, až kolem 2050 roční deficit pouze v důchodovém systému bude tvořit 4 – 5 % hrubého domácího produktu ročně. To znamená, že v roce 2050 by kumulovaný deficit důchodového systému dosahoval téměř pětinásobku hrubého domácího produktu a znamenal by pohromu pro veřejné finance. Důvodem tohoto vývoje důchodového systému je demografická situace ČR. Je to zpráva, ze které bychom neměli být smutní, protože prodlužování naděje na střední délku života je pozitivní jev a je dobře, že k tomu v ČR dochází, ale v kumulaci s celkovým demografickým vývojem, to má své konsekvence, které odpovědná politická reprezentace musí brát v potaz. I nejčerstvější údaje Českého statistického údaje, které shrnují údaje za rok 2007, ukazují, že se tento demografický vývoj u nás prohlubuje. V ČR poklesl podle údajů Českého statistického úřadu počet občanů do 14 let na pouhé 14,2 % celkové populace.
156
Přitom počet občanů starších 65 let dosáhl 14,6 %. Znamená to tedy, že v ČR v minulém roce na každých 100 občanů do 14 let připadá 102 občanů starších 65 let. I z těchto čísel je zjevné, že demografický vývoj je věc, kterou je třeba brát v potaz a vážně. V současné době máme zhruba 21 % našich občanů starších 60 let, po roce 2030 bude každý třetí občan této země starší 60 let a občané starší 80 let dosáhnou téměř 1 milión osob. Znamená to tedy, že na tento vývoj musíme reagovat. Vývoj je důsledkem prodloužení doby dožití, která se od roku 1989 zvýšila u mužů o 5,6 let a u žen o 4,5 roku. Demografové předpokládají, jsou to podložené studie, že každých 6 následujících let se v průměru doba dožití bude zvyšovat o l1 rok. Je to pozitivní zpráva, není to špatná zpráva, ale musíme ji brát v potaz při debatě o důchodovém systému. Znamená to tedy, že naděje na dožití u osob, kterým v loňském roce bylo 60 let, je u mužů více než 18 let a u žen více než 22 let. Znamená to, že česká politická reprezentace má velmi zúžený manévrovací prostor a má pouze tři hypotetické možnosti, jak na tento vývoj, který povede k obrovskému kumulovanému deficitu ve veřejných financí, reagovat. První možností je nedělat nic, tvářit se, že se nic neděje a přehodit toto rozhodnutí na další politické reprezentace, které přijdou později a které budou muset v každém případě tyto změny provést, protože tyto změny vycházejí z objektivního demografického vývoje. Pouze změny budou muset být rychlejší, prudší a i ve vztahu k některým sociálním skupinám drastičtější. Návrh, s kterým přichází vláda, je naopak návrhem, který předkládá pozvolné změny, které jsou rozloženy v horizontu desítek let, na které se může každý připravit a postupně se jim přizpůsobit. Druhou možností je radikální zásah do základních parametrů důchodového systému, jak řešit tuto deficitnost důchodového systému. Znamená to dramaticky zvýšit odvody na důchodové zabezpečení – tady nemluvíme o zvýšení odvodů o několik procent, ale spíše o dvojcifernou částku. Zde chci připomenout, že odvody na sociální pojištění v České republice jsou tak vysoké, že patříme mezi čtyři země s nejvyššími odvody na sociální pojištění v rámci celé EU, nebo by to znamenalo drasticky snížit vyměřovací základ důchodů a v budoucnosti vyplácet menší důchody. Ani jednou z těchto dvou předchozích cest vláda České republiky nechce jít. Proto vláda předkládá tento návrh změn v rámci důchodového systému. Uvedl jsem, jak se na stránce výdajů promítá demografický vývoj negativně do důchodového systému vzhledem k demografickému stárnutí obyvatelstva. Ale tento demokratický vývoj se negativně promítá i na straně příjmů důchodového systému, na počtu plátců do důchodového systému. V současné době v České republice je zhruba pět milionů plátců do důchodového systému, 4,2 miliony z nich jsou zaměstnanci, ten zbytek jsou osoby samostatně výdělečně činné. Podle údajů Českého statistického úřadu však do roku 2030 ve věkové kohortě 25 – 64 let fyzicky ubude v této zemi tři čtvrtě milionu lidí. Jenom do roku 2015, to znamená za následujících 7 let, bude tento úbytek znamenat 150 tisíc osob, to znamená 150 tisíc mínus osob platících důchodové pojištění, v tom roce 2030 tři čtvrtě milionu plátců pojištění. Samozřejmě část tohoto vývoje bude vykompenzována řízenou migrací, ale tady mluvíme o variantách řádu několika desítek, maximálně 100 tisíc plátců pojištění, to znamená, zdrcující většina tohoto úbytku plátců důchodového pojištění nebude nijak vykompenzována. To znamená na jedné straně zvýšené výdaje díky stárnutí obyvatelstva, na druhé straně snížené příjmy, také díky důsledku stárnutí obyvatelstva a demografického vývoje.
157
Je tedy evidentní, že musí dojít ke změnám a že tyto změny musí být provedeny poměrně rychle, že je nelze odkládat a že naopak pozitivním důsledkem těchto změn je, že budou pozvolné a bude je možné provádět v horizontu následujících let. Nyní mi dovolte, dámy a pánové, abych charakterizoval základní změny, které jsou obsahem tohoto návrhu. Tím nejvíce známým, a médii traktovaným prvkem tohoto návrhu, je postupné prodlužování věku odchodu do důchodu na 65 let tempem, které je v podstatě v této zemi zavedeno zákonem od roku 1996, to znamená u mužů prodlužování věku odchodu do důchodu o dva měsíce za každý kalendářní rok, u žen o 4 měsíce za každý kalendářní rok, které je dnes již schváleno v roku 2017. To znamená, tento návrh říká, že tímto tempem by se prodlužoval věk odchodu do důchodu by po roce 2017, že v roce 2030 by dosáhl 65 let u mužů, bezdětných žen a žen s jedním dítětem, s tím, že pak podle počtu dětí vždy o jeden rok, od dvou dětí dále, by byla snížena věková hranice odchodu do důchodu žen. Současně s tímto prvkem je zde navrženo, aby se poté, co bude dosaženo hranice věku odchodu do důchodu 63 let a bude se prodlužovat nad 63 let, stejným tempem prodlužovala i možnost předčasného odchodu do důchodu tak, že po dosažení 65 let bude možnost odejít do penze o pět let dříve. S tím, že se zavádí i zvýšená redukce procentní výměry od třetího roku tohoto předčasného důchodu, protože předčasné důchody jsou věc, která deformuje důchodový systém. Já bych chtěl připomenout, že v současné době v České republice jedna třetina starobních penzí jsou předčasné starobní penze. A pokud do toho započítáme velký počet invalidních důchodů, především částečných invalidních důchodů, jejichž počet za posledních 12 let narostl o dvě třetiny, tak skutečný reálný věk odchodu do důchodu v současné době, který by u mužů měl být více než 61 let, je ve skutečnosti 58 let a u žen 56 let. To znamená, i oblast předčasných důchodů musí být nějakým způsobem řešena. Dalším prvkem tohoto návrhu je postupné prodlužování minimální povinné délky pojištění z 25 let na 35 let. Tady chci připomenout, že současná hranice 25 let pochází ze zákona z roku 1964, je tedy více než 40 let stará a odpovídá tehdejší střední délce života a naděje do žití. To znamená, jestliže od té doby došlo k poměrně významnému posunu v těchto parametrech, tak se musí prodloužit i minimální povinná délka pojištění. Drtivá většina občanů České republiky již dnes by se splněním tohoto parametru neměla žádný problém. Protože včetně započtení náhradních dob průměrná délka pojištění u občana, který v současné době odchází do důchodu, je 42 let. Čili těch 35 let, kterých se tempem jeden rok; za jeden kalendářní rok, dosáhne v roce 2019, splní naprosto bez problémů drtivá většina občanů této země. V současné době je v České republice obrovský počet tzv. náhradních dob, což jsou doby, které se sice započítávají do doby důchodového pojištění, nicméně se v tom období za ně neplatí žádné příspěvky. Jsme dokonce v tomto parametru na prvním místě v rámci EU. Je to nezdravý proces, to je třeba si objektivně říci, a až jedna čtvrtina započtených dob jsou ve skutečnosti náhradní, bezpříspěvkové doby. To znamená, dochází tady k návrhu, aby byla zrušena náhradní doba u vysokoškolského studia, která vůbec není standardním opatřením v rámci západoevropských důchodových systémů a která je naopak nespravedlivá vůči těm lidem, kteří nemají vysokoškolské vzdělání a v době, kdy někdo studuje na vysoké škole, tak tito lidé, vrstevníci ve stejném věku, odvádějí důchodové pojištění. S tím, že ale zavádíme možnost dobrovolného dokupu, zpětného dokupu kdykoliv v průběhu života tohoto období studia za poměrně výhodnějších podmínek, než je
158
tomu v současné době. To znamená, kdokoliv si bude moci kdykoliv v budoucnosti, i třeba s odstupem desítek let, zpětně tuto dobu vysokoškolského studia dobrovolně připojistit v rámci tohoto průběžného důchodového systému. Další výraznou změnou je změna invalidních důchodů. Invalidní penze dnes, dámy a pánové, tvoří téměř 20 % výdajů důchodového systému a jsou po starobních penzích dokonce druhým nejvýznamnějším sociálním transferem v rámci českého systému, objemově vyšším, než je třeba celý systém státní sociální podpory, sociálních služeb apod. Navrhujeme zavést třístupňovou invaliditu jako podstatně spravedlivější krok, který navíc bude motivovat u těch občanů, kteří budou mít nižší pokles pracovní schopnosti, k rychlejšímu hledání cesty k reintegraci na trh práce, protože dnešní systém je udělán tak, že člověk, který má 30procentní pokles pracovní schopnosti, nedostane ze systému invalidních důchodů ani korunu, člověk se stejným platem a stejnou délkou pojištění, který má 35procentní pokles pracovní schopnosti a 65procentní pokles pracovní schopnosti, což jsou diametrálně odlišné parametry – 35 % poklesu pracovní schopnosti a 65 % - tak dostanou stejný částečný invalidní důchod. A to je bezesporu nespravedlivé. Navíc u těch občanů, kteří mají ten nižší pokles pracovní schopnosti, okolo 35 – 40 %, je to vlastně demotivuje k tomu, aby se snažili reintegrovat na trh práce. Současně se prodlužuje podmínka doby pojištění, kde dnes je podmínkou získání invalidního důchodu to, že v uplynulých 10 letech měl ten občan alespoň pět let pojištění. Tady zavádíme druhou možnost, kdy se rozšiřuje tato podmínka na podmínku, že v posledních 20 letech měl být 10 pojištěn, což se ukazuje z hlediska praxe jako pozitivní krok. Velmi výrazným opatřením, které je obsaženo v tomto návrhu důchodové reformy, je motivace k tomu zůstávat na trhu práce déle, tzn. motivační prvky k tomu, aby i lidé, kteří dosáhnou penzijního věku, dále pracovali a dále se ucházeli o zaměstnání. Mimochodem, trh práce to bude velmi potřebovat. Znovu tady chci připomenout to číslo, že do r. 2030 ubude ve věkové kategorii práceschopných obyvatel 25 až 64 let tři čtvrtě milionu lidí. Těchto tři čtvrtě milionu lidí bude chybět na trhu práce, to znamená, že poptávka po starších pracovnících bude velmi výrazná, a již dnes se ukazuje, že zaměstnanost osob ve věku 55 až 64 let v posledních sedmi letech velmi výrazně stoupla, u žen dokonce o polovinu oproti stavu před sedmi lety, čili tady se pozitivně projevuje vliv trhu práce. My chceme dále tuto možnost motivovat. To znamená, že zavádíme tady možnost souběhu pobírání poloviční penze s další pracovní aktivitou, která by vedla k tomu, že za každých 180 dní výdělkové aktivity by se zvýšila procentní výměra důchodu o 1,5 %, a jako druhá možnost je možnost souběhu plné penze a pracovní aktivity, když za každých 360 dní by se zvýšila procentní výměra důchodu o 0,4 % výpočtového základu. Znamená to, že chceme vytvořit podmínky pro postupný odchod z trhu práce a pro delší setrvání pracovníků na trhu práce. Vedle toho přináší tento návrh zvýhodnění pro některé skupiny obyvatel. Je to především pro rodiče, zpravidla maminky více dětí, protože se tímto návrhem ruší omezení zápočtu tzv. vyloučených dob, to znamená, klesá tady riziko toho, že výdělek těchto vícečetných maminek bude rozředěn dlouhým pobytem u dětí při péči o děti. A tím pádem toto navrhované opatření umožní, aby tyto maminky, nebo abych byl genderově korektní, rodiče, byť jsou to z 99 % maminky, tak aby dosáhli na vyšší důchod, než na který dosáhnou v současné době. Stejné opatření je zde zavedeno i vůči osobám, které pečují o osobu závislou, na péči jiné osoby, kde v případě, že se starají o tuto osobu alespoň 15 let, tak se tady zavádí konstrukce tzv. fiktivního příjmu a fiktivních odvodů, na základě kterého
159
tyto osoby, které zpravidla o blízkou osobu takto pečují, dosáhnou na výrazně výhodnější podmínky důchodu a na vyšší důchod, než dosahují podle stávající právní úpravy. A já se nebojím říci, že ve vztahu k osobám, které pečují o jinou osobu závislou na pomoci, se stává tímto český důchodový systém možná vůbec nejvelkorysejší v rámci EU, protože nejenom tím, že tato péče se počítá jako náhradní doba, což, mimochodem, funguje pouze v pěti dalších zemích EU, v drtivé většině členských zemí EU se tato doba nepovažuje za náhradní dobu, tím, že jsme tady také snížili, nebo resp. zrušili omezení tzv. vyloučených dob a tím, že nyní zavádíme tuto konstrukci fiktivního příjmu, tak vlastně činíme tento systém velmi velkorysým vůči těmto osobám. A já si myslím, že je to správně. Chci také říci, že tady dochází z hlediska genderového přístupu k neutrální úpravě při úpravě vdoveckých a vdovských důchodů, kdy se sjednocují příslušné hranice pro trvalý vdovecký nebo vdovský důchod tak, aby tato hranice činila jednotně věk vždy o čtyři roky nižší než je důchodový věk pro muže stejného data narození. Dámy a pánové, vážené paní senátorky, páni senátoři, tento návrh pak samozřejmě obsahuje celou řadu technických a legislativních úprav, které souvisejí velmi často také se změnou terminologie, souvisejí i s úpravou dalších zákonů ve vztahu k přechodu ze stávajícího systému invalidních důchodů na třístupňové invalidní důchody. Účinnost tohoto zákona je navržena od 1.1.2010 proto, aby správce tohoto pojištění, Česká správa sociálního zabezpečení měla dostatečně dlouhou legisvakanci na přípravu na tento důchodový zákon. Bude to velký kus práce, který bude mj. souviset s novým systémem invalidních důchodů, a tato zhruba rok a čtvrt trvající legisvakance bude velmi pozitivní. Chci také říci, že lze očekávat, že po roce 2017, kdy se začne projevovat vliv zvyšování důchodového věku, tak odhadovaná roční úspora výdajů bude činit v r. 2050 minimálně 1,2 % hrubého domácího produktu, do roku 2030, v případě přijetí tohoto návrhu zákona, budou výdaje na český průběžný důchodový systém ve výši zhruba 8 procent hrubého domácího produktu. Tady chci ale upozornit, že z hlediska mezinárodního srovnání náš důchodový systém, naše penze nepodléhají odvodům na zdravotní a sociální pojištění a také zdanění, což není úplná samozřejmost všude ve světě. Pokud započteme tento vliv, tak skutečná odpovídající částka z hlediska mezinárodní komparace dosahuje asi 10 % hrubého domácího produktu. Jak jsem již řekl, obsahuje tento návrh opatření jak stabilizační, tak ochranná, tak velmi výrazně motivační. Jsem přesvědčen o tom, že všechna tato opatření tvoří vyvážený mix, že je to správný návrh a je to především návrh, který je správný a zodpovědný vůči budoucnosti této země. Já jsem přesvědčen, že si nemůžeme dovolit hazard s důchodovým systémem, který by vedl k tomu, že po r. 2017 začne náš důchodový systém produkovat poměrně výrazné deficity, které, jak jsem již řekl, v následujících desetiletích budou činit částky čtyř až pěti procent hrubého domácího produktu ročně. Právě proto bych vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, rád požádal o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor má zpravodaje senátora Jiřího Stříteského a usnesení, které máme jako tisk č. 285/2. Garančním výborem je výbor zdravotnictví a sociální politiku s usnesením č. 285/1. Zpravodajem je pan senátor Josef Novotný, který má nyní slovo.
160
Senátor Josef Novotný: Děkuji za slovo. Pane předsedo, pane ministře, tisk č. 285 – změna zákona o důchodovém pojištění – je vlastně vyústěním čtyřleté snahy reagovat na stárnutí obyvatelstva, a předcházela mu obsáhlá analýza tzv. Bezděkovy komise. A musím říci, že tento zákon jako jeden z mála prodělal řádný legislativní proces, nezasáhlo do něj žádné významné lobby, jak to bývá zvykem, a ani nebyl v PS podstatným způsobem pozměněn. Současný stav obsažený, spíš obsloužený zákonem č. 155/1995 Sb., je dlouhodobě neudržitelný. A v tomto zákoně je také neudržitelná silná redistribuce, kterou nelze stupňovat, a skutečně nám hrozí ty deficity, jak o nich mluvil pan ministr. Po jeho vystoupení, protože on o tom zákonu mluví velmi fundovaně a odborně, budu muset zredukovat své vystoupení, zejména v jádru toho zákona, kdy jen zopakuji, že parametrické úpravy, které nastávají, jsou doba pojištění a náhradní doba pojištění, zvýšení hranice odchodu do důchodu, upravuje se výše důchodů a upravují se také podmínky nároku na důchod. Co tady snad nezaznělo, tak se pokusím kromě toho třístupňového invalidního důchodu zmínit, že zrušením 55 let hranice, kdy se dává vdovský důchod, jeho výše se stanovuje na 50 procent nároku, který se odvozuje ze starobního nebo invalidního důchodu, a obdobně se počítá i sirotčí důchod po zemřelém rodiči. Tyto úpravy se promítnou do 32 zákonů, zejména změny invalidního důchodu. A jeho okamžitý efekt se skutečně nedostaví, a tam vláda dělá skutečně dobrou práci pro budoucnost, protože ten efekt začne nabíhat postupně a k cílům, jako je udržitelnost a přijatelnost důchodového systému, bude třeba realizovat ještě další slibované reformy dalších pilířů důchodového systému, které se, doufám, připravují a budou průchozí. Legislativní proces tohoto zákona začal už v roce 2004 vznikem analýz a vláda ho schválila 11. 2. tohoto roku. Poslanecká sněmovna 25. 6. počtem hlasů 95, proti bylo 91 hlasů. Poslanci vnesli deset pozměňovacích návrhů, které jsem zmínil, zásadní parametrické změny zákon neovlivní. K účinnosti zákona bych chtěl uvést, že jeho základní účinnost je 1. 1. 2010, patnáct ustanovení o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vstupuje v platnost dnem vyhlášení a ustanovení o péči o závislou osobu 1. 7. 2009 a pak jsou tam ještě některé drobné kombinace těchto dvou termínů. K problémům, které jsou v tisku obsaženy, bych uvedl, že se tam na několika místech kříží úpravy v souběžně projednávaných zákonech, vzniknou v několika případech nadbytečné pasáže, a některé jsou podmíněny schválením dalšího zákona, který bude následovat. Myslím si, že tyto problémy se dají později odstranit a zdůvodnit, proč navrhujeme výboru technickou úpravu zákona. A právě proto, že se jedná o dlouhodobou změnu v zásadě koncepční, je potřeba politická shoda, která byla dosažena v Poslanecké sněmovně, a byl bych nerad, abychom s vaničkou vylili i dítě vrácením tohoto zákona, obzvlášť v této prázdninové době. Jsem přesvědčen, že prostoru pro novelizaci bude dost. Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa mají velmi kvalitní právní aparát, několikrát jsem se o tom přesvědčil, že jsou schopni výklady věcí, které nebudou sedět, ošetřit tak, aby nehrozila občanům škoda. Pan ministr nezmínil, že v zákoně, který se připravuje, se tříletá zpětná doba domoci se nějakých změn v důchodu nebo nepravostí se prodlužuje o pět let, takže kdyby došlo u někoho k nějakým nepřiznaným nárokům, tak je dostane pět let zpátky.
161
Dál bych se zmínil, že zákon má velmi dobře propracované přechodné ustanovení střetu vstupu starého a nového zákona. Teď bych se zmínil k diskusím na našem zdravotním výboru. Zazněly tam obavy, zda se přebytky důchodů v současném stavu důchodového účtu nepřelijí, nepoužijí na druhý pilíř. Byli jsme ujištěni, že se s tím nepočítá. OSVČ odvádí průměrně 1900 korun a zaměstnanec 5200 korun. Tato nerovnováha v té příjmové důchodové stránce se neprojevuje zdaleka tak na té stránce poskytování důchodů, protože tam ten rozdíl je podstatně menší, takže se dá říct, že celý systém všichni – zejména ti vysocí plátci dotují tyto osoby, protože rozdíl v důchodech je podstatně nižší. Podobně je to u vysokých plátců a plátců, kteří platí někde kolem minimální mzdy. Průměrná doba práce je v současnosti 42 let, takže těch 35 let – o tom byla na výboru také velká diskuse – by neměla zásadním způsobem ohrozit skupinu studentů nebo vysokoškoláků, kterým zápočet nebo doba studia se nebude počítat. K problematice horníků se vyjádřím až jako senátor, s tím tady nechci zdržovat. Náš výbor se usnesl na následujícím usnesení: výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodaje výboru k projednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Josefa Novotného. Takže toto je usnesení našeho výboru a já vám tuto chvíli děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se, kolego, ke stolku zpravodajů. Slovo má zpravodaj výboru pro hospodářství pan senátor Jiří Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, jelikož se jedná o velmi důležitý zákon, který představuje v podstatě první etapu důchodové reformy, tak bych si dovolil vás upozornit na 295. usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který na své schůzi 15. července rozhodl, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, zpravodajem určuje mne a pověřuje senátora Ivana Adamce, předsedu výboru, předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Já se nyní ptám, zda podle § 107 našeho jednacího řádu někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto novelou zákona. Nikdo se nehlásí. Otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Milan Štěch. Senátor Milan Štěch: Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych k tomu, co tu bylo zatím řečeno, říci, že v PS nebyla shoda nějaká absolutní, byla shoda v rámci vládní koalice a tato první etapa důchodové reformy byla prosazena pomocí poslanců, kteří kandidovali za strany, které měly úplně jiný přístup k důchodové reformě, nebo aspoň částečně jiný přístup. V první části mého vystoupení bych chtěl krátce říci, že jsme předložili ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku – myslím klub sociální demokracie – pozměňovací návrh, který neprošel. Dneska ho dáváme také k dispozici a byli bychom rádi, kdyby se tato problematika dostala aspoň do podrobné rozpravy, abychom ho mohli uplatnit. V tomto komplexním pozměňovacím návrhu ponecháváme stanovení důchodového věku na 63 letech a navrhujeme započítávat náhradní doby studia pro vznik nároku na důchod, umožnění předčasných důchodů
162
horníkům a v jiném režimu i dalším náročným profesím – tam s odvoláním na § 103 zákoníku práce, který se týká zdravotních kritérií. Dále navrhujeme nezhoršovat přístup k invalidním a částečně invalidním důchodům a při možnosti pěti let předčasného odchodu do důchodu, v případě, že by došlo k prodloužení důchodového věku, tak navrhujeme, aby nebyl od třetího roku zaváděn režim nároku kráceného koeficientem 1,5 % za každých 90 dnů vyměřovacího základu, protože to by vedlo k velkým ztrátám na důchodech. Návrh, který máme před sebou, je prezentován a považován za první etapu důchodové reformy. Já se k ní vyjádřím, ale vyjádřím se i k dalším záměrům, které mají následovat, protože pokud je to první etapa, tak není možné jenom posuzovat první etapu okleštěně, ale je potřeba se dívat i do předpokládaných a připravovaných dalších kroků. Cílem první etapy a vůbec důchodové reformy má být stabilizovat důchodový systém na nejbližší desítky let – v důvodové zprávě se mluví o roku 2033 a vytvoření předpokladů pro jeho ufinancovatelnost. Já bych ještě k tomu dodal, že cílem by mělo být, a předpokládám, že i je, zajištění důstojných důchodů ke stáří. Kladl jsem si otázku, jestli tento cíl, nebo tyto cíle předložená novela řeší. A je to možno považovat skutečně za vážně míněný cíl, který je v návrhu zapracován? A odpověď hned do úvodu zní, že ten cíl ufinancovat důchody je tam zapracován částečně, ale to ostatní, to znamená, jaké jsou pro to předpoklady, si myslím, že bohužel není míněno vážně. Proč, se pokusím zodpovědět v další části mého vystoupení. Za prvé, pokud je tedy cílem, aby systém byl do budoucna vyrovnaný, ufinancovatelný, tak hned první problém nastává vlastně v reformě veřejných rozpočtů, protože došlo k zastropování výběru pojištění ve výši čtyřnásobku průměrného výdělku v národním hospodářství, což si myslím, že není dobrý krok, pokud je hlavním cílem reformy finanční vyrovnanost. A vím, že se bude namítat, že ti bohatí platí příliš, ale ono potom by stálo za otázku, jestli taková spravedlnost je také v oblasti odměňování a podobně. Ale pokud tedy máme vážné problémy, tak bychom se měli soustředit na jejich vyřešení, a ne ty problémy ještě jaksi rozšiřovat tím, že zastropováním vzniká vlastně v systému větší díra, protože zastropování na čtyřnásobku znamená ročně výpadek do systému z roku na rok zhruba 8 miliard korun. Další disproporce je v placení pojištění. Pan zpravodaj to tady naznačil. Já mám s sebou nějaké konkrétní propočty. A je podle podkladů České správy sociálního zabezpečení doložitelné, že osoby samostatně výdělečně činné, kterých je u nás dost a přibývají, měsíčně v průměru odvádějí do systému sociálního zabezpečení 1945 korun. Zatímco za zaměstnance a zaměstnanci sami odvádějí v průměru měsíčně přes 5 200 korun. Přitom výplata důchodů je podle stejného pravidla. Můžeme namítnout, a oprávněně, a toho se děsím, že to je danajský dar pro budoucí generace, že důchody osob samostatně výdělečně činných budou žalostně nízké, budou asi ve výši 2/3 průměrného důchodu dnes. To si myslím, že je velký problém. Na druhou stranu ty důchody jsou daleko vyšší, než tyto osoby do systému dávají. Tyto osoby se nepodílejí adekvátně na financování důchodů, obrazně řečeno, svých rodičů. Za to nemůže jenom tato vláda, ale také za to můžou samozřejmě předchozí vlády. A pokud si máme udělat výchozí pozice do důchodové reformy skutečně fundované a realistické, abychom na tom základě postavili pevný dům, tak toto by se mělo narovnávat. Já nevolám, a říkám to z tohoto místa, po tom, že by se skokově osobám samostatně výdělečně činným měly odvody zvýšit na to, co odvádí v průměru zaměstnanec. To by celou řadu osob samostatně výdělečně činných
163
zlikvidovalo. To je mi jasné. Ale jde tady o určitou náběhovou křivku, která v minulosti byla přijata, bohužel ale zrušena. V našich pozměňovacích návrzích se tam objevuje aspoň pro nejbližší léta. A také je možné hovořit o tom, jako to mají v některých zemích, že by třeba při určitém rozběhu živnostenského podnikání byla určitá podpora ze strany státu, že by, tak jak se platí za některé jiné osoby systému, tak že by za tyto osoby třeba něco dával stát z jiných položek, to znamená třeba z daní. Já se ještě k tomu vrátím. Ale to by samozřejmě znamenalo že bychom nemohli tak výrazně snižovat daňovou kvótu. Ale jestli chceme problémy vyřešit a považujeme důchodovou reformu a budoucnost důchodů zhruba tří milionů občanů za jeden z hlavních politických a společenských problémů, tak bychom o této věci měli vážně diskutovat, protože systém do budoucna privilegia, velká privilegia prostě nemůže vydržet. Ale těch nerovností a těch úniků je tam daleko více. Vezměme si, jaké velké možnosti, a zejména po reformě veřejných rozpočtů, které jsou dávány rozbujení schwarz systému. Dále je tady problematika agenturního zaměstnávání. Moji kolegové z některých odborových svazů, například KOVO, doložili, že agenturním zaměstnáváním přicházíme v systému sociálního zabezpečení o miliardy korun ročně. Vím že pan ministr učinil už určité kroky, aby se situace zlepšila, ale existuje obava, jestli už se ten systém nerozbujel, protože agentur práce tu máme skoro dva tisíce v České republice. A není to proto, aby byla vyšší mobilita pracovní síly. Tam je právě skryta často snaha, aby pracovní síla byla v uvozovkách levnější. Ale na úkor koho? Mimo jiné také na úkor odvodů do sociálního zabezpečení. Dále jsou tady činnosti, které stále nám začínají přibývat pod rouškou jakési mobility a z kterých se také neplatí pojištění. Dohody o provedení práce, smlouvy o dílo a další a další. Víme, že více peněz se do soukromých kapes přelívá přes různé výnosy z akcií a podobně, a je tady další věc, a tady už musím mluvit o druhé etapě, je záměr v druhé etapě vytvořit nebo udělat tzv. opt-out, to znamená vyvést určitou část prostředků z prvního pilíře, to je to, co spravuje Česká správa sociálního zabezpečení, do soukromokapitálových fondů. A to mi nejde dohromady. Když chceme stabilizovat systém v prvním pilíři a říkáme, že do roku 33 to bude stabilizovat tento návrh, který je převážně restriktivní vůči občanům, a hned plánujeme, že předkladatel vyvede tři procenta ze systému a dává to do soukromokapitálových fondů. Já vím, že pan ministr řekne, že to chce nahradit výnosy z privatizace. Já pro to osobně nejsem, protože co se má privatizovat, to jsou věci, které jsou, už bych řekl, zlaté klenoty české ekonomiky, a jsou to strategické oblasti, jako je energetika, doprava a další. A za druhé, když už by k tomu došlo, a já pro to nejsem, tak si myslím, že je lepší ty peníze dát na podporu připojištění, než přímo to dát jako kompenzaci za opt-out, protože opt-out v dnešní době je velice riskantní a já se ještě o tom zmíním. Výpadky v systému důchodového zabezpečení, účtu u České správy sociálního zabezpečení mimo jiné také způsobuje, i když to je pouze v miliardách nebo ve stovkách milionů, například to, že jsou zmrazeny platy veřejných zaměstnanců. I příští rok mají být zmrazeny, dokonce letos propadají o 4 procenta a příští rok, je otázka, jaká bude inflace, ale pokud má být objem navýšen o 1 a půl procenta, tak tam propad bude zase. Takže my si myslíme, že je potřeba v první etapě udělat zejména pořádek v systému a shánět zdroje na příjmu. Jde prakticky o peníze, které jsou pro občany, kteří jsou na nich závislí, to znamená o peníze pro staré lidi. Místo toho bohužel se reforma soustřeďuje velmi výrazně na restrikce. Neříkám, že v té reformě nejsou
164
dobré věci. My jsme celou řadu věcí podpořili a nedělá nám problém je podpořit, i když třeba jsou také bolestivé, ale pokud přestaneme tlačit na to, aby se udělal pořádek v rámci České správy sociálního zabezpečení, resp. prvního pilíře, ne Česká správa sociálního zabezpečení, ta si vede dobře, ale myslím to, co spravuje, ten první pilíř, tak těžko můžeme v té reformě pokračovat. My navrhujeme, jedná se o paragraf, který má řešit možnost, pokud se prodlouží důchodový věk ze 63 na 65 let, kdy pan ministr navrhuje možnost předčasných důchodů v 60 letech, tak my navrhujeme, aby důchody nebyly tak kráceny od třetího roku. Protože tam dochází k takovému krácení, že například při důchodu, který by byl po zhruba 45 odpracovaných letech ve výši 11 250 korun, by došlo ke krácení o 5 130 korun a důchod s tímto modelem krácení 1 a půl procenta za jedno čtvrtletí od třetího roku by byl krácený pouze na 6 120 korun, to znamená 5 130 korun by byla sankce za to, že ti lidé většinou tedy z důvodů, že už jsou fyzicky opotřebovaní nebo že už zaměstnavatel jim nechce poskytnout práci, odejdou o pět let dříve, tak přijdou o polovičku důchodu. To prostě není žádná alternativa pro ty těžké profese, to je normální trest. Po 40 - 45 letech těžké práce se jim nabízí, že mohou jít sice o pět let do důchodu dřív z vážných důvodů, ale na oltář vlasti dají skoro polovičku důchodu. To, co jsem teď tady uvedl, to znamená nezajištění dostatku zdrojů pro první pilíř, a to jsou naše nejvážnější výhrady k první etapě. Kdyby toto bylo řečeno, a my jsme to dlouhodobě připomínkovali, věřte mi, že by náš přístup k první etapě byl daleko konsensuálnější. Dále máme připomínky k tomu, že se neřeší kompenzace za důchodové kategorie, které byly v roce 1993 prakticky zrušeny, a my nechceme, a já to zdůrazňuji, znovu zavádět důchodové kategorie. Protože ty platí potom všichni ostatní. Ale je potřeba prověřit některé věci a vím, že pan ministr Nečas to dělá, a to je ke chvále, protože předchozí ministři do toho příliš kousnout nechtěli. Prověřuje zdravotní situace horníků v současné době, protože jsou informace např. z polských zdrojů, že na těch slojích, kde pracují i horníci na Ostravsku, je skutečný věk dožití horníků 57 let. My nemáme důvěryhodnou informaci k dispozici, jak je to v Česku, vím, že teď se nějaké šetření právě připravuje, ale pokud by to byla pravda, tak je nereálné a nelogické, aby pro tuto skupinu lidí byl stanoven důchodový věk v 65 letech. Pak se nedivme, že horníci oprávněně hovoří o důchodech in memoriam. Protože oni se toho průměru nedožijí a vlastně horníci, kteří svůj aktivní život platí pojištění, tak sponzorují nás všechny ostatní. A pokud by se toto prokázalo, tak potom je, myslím, na místě, aby byly řešeny možnosti předčasných odchodů pro tyto skupiny i v rámci prvního pilíře. Pokud by se to nepotvrdilo, tak je potřeba ale výrazně hledat cestu a i u všech ostatních těžkých profesí přes efektivnější systém důchodového připojištění, to znamená tak, aby se na financování důchodového připojištění v daleko větší míře, násobně větší míře než dnes, podíleli zaměstnavatelé, kteří tyto lidi zaměstnávají, protože většinou jsou vysoce ziskoví a k poškozování zdraví dochází, i když největší pojistkou jsou expoziční doby. Ale expoziční doby, to není nějaký univerzální preventivní prostředek. To je nějaký průměr, ale lidská schránka je velice rozdílná a někdo vydrží v tomto prostředí bez problému 20 let a někdo je tam obrazně řečeno oddělanej za pět let. Kdo jste v této profesi dělal nebo měl nějaké kolegy nebo známé, tak víte, že to je velice rozdílné. Takže toto by bylo potřeba skutečně řešit a částečně se to začíná řešit, ale vím, že taky pan ministr při rozpravě ve výboru a při jiných debatách hovoří o tom, že si to mají zaměstnanci prostřednictvím odborů vyřídit v kolektivním vyjednávání a
165
domluvit vyšší připojištění ve stávajícím systému. Toto snad není míněno vážně, protože bohužel zaměstnavatelé na to dobrovolně nepřistoupí a ze strany vlády dlouhodobě není podpora kolektivnímu vyjednávání, jako je to třeba na Západě. A také o tom svědčí to, že přes všechny sliby do dneška není ratifikovaná Úmluva 154 o podpoře kolektivního vyjednávání. U prodlužování důchodového věku se nebere ohled na to, že v naší zemi je doba dožití stále kratší, v průměru asi o čtyři roky, než je to na západ od nás. Ale co je podstatné, a prosím, aby se to bralo vážně, jestli se chce přesvědčit veřejnost a i my a jestliže máme třeba obhajovat nebo pomoci ustát některé věci, které se lidem zdají nespravedlivé, tak je potřeba hovořit a hledat řešení záležitosti, o které budu hovořit. A to je to, že v ČR je roční fond pracovní doby v průměru o 200 hodin delší než je v zemích EU, se kterými je zaváděný systém srovnáván. Když si to přepočteme během aktivního pracovního života na odpracovaná léta, tak jsou to vlastně čtyři roky. Takže my v Česku vlastně pracujeme v průměru už dnes při 63 letech důchodového věku do 67 let. Já nechci tady hrát nefér, vím, že velkou položku v tom dělá to, že máme méně zkrácených úvazků. A tato problematika se zejména týká žen, protože ženy na Západě často pracují na čtyři, šest hodin. Ony za to vydělají takové peníze, že to té rodině vedle hlavního živitele, toho přednosty postaru, stačí k ufinancování nákladů rodiny. Ale u nás to tak možné není. U nás ženy musí pracovat 8 hodin, nabídka kratších úvazků ani není. Ale hlavně pracují pro to, že potřebují zajistit příjem do rodiny. A proto si myslím, že nebylo nic špatného, že ženy odcházely do důchodu dříve než muži, protože myslím, že i současné ženy mají stále dvě směny. Jednu pracovní a druhou v rodině, i když se poměry mění, možná mladší muži jsou lepší, než byla naše generace. Co se týká další oblasti, která není dobře zvážena podle našeho názoru, a mne to osobně překvapilo, že se na nás obrátila Studentská komora při vysokých školách, která není nějaký vyhraněný klub, ale jsou to mladí lidé s různými společenskými a zejména i s různými politickými názory. To chci říci, i lidi, kteří jsou třeba voliči jiných stran než strany, kterou já tady zastupuji. Ale obrátili se na nás a vedli jsme o tom diskusi. Oni mají vážné výhrady k prodlužování doby potřebné pro nárok na důchodové zabezpečení a zejména ve věci rušení náhradních dob. Oni upozorňují na to, že doktorandská studia dnes často končí déle než v 25 letech, že oni budou pracovat v době, kdy už bude skoro 50 % vysokoškolsky vzdělaných, a jestliže máme průměrný výdělek někde kolem 63 % občanů, že jsou pod průměrným výdělkem, tak je naprosto zřejmé a v budoucnu to určitě nepůjde níž, naopak diferenciace neustále narůstá, že velké skupiny i vysokoškolsky vzdělaných lidí, zejména v humanitních oborech, dnes jsou to např. učitelé, jsou pod průměrnými výdělky. A teze, že vysokoškoláci si mohou více odložit na připojištění, výrazně více, úplně neplatí, protože oni budou možná patřit do té skupiny s průměrnými výdělky a to ještě dávám otazník. Já si myslím, že v budoucnu možná nadprůměrně placeny budou skupiny lidí vykonávající černá řemesla, klempíři, instalatéři a podobné profese, protože všichni je budeme potřebovat, a oni na trhu – bohužel i díky školské politice v minulých letech – nebudou. Takže prodloužení povinné doby pojištění pro nárok na vznik důchodu a nezapočítávání doby studia pro nárok na důchod jsou věci, které působí jedním směrem a mohou být velký problém. Začíná si toho všímat i celá řada mladých lidí, což je dobře, že se o důchodový systém zajímají, protože o důchodovém systému v budoucnu za 20 – 30 let by silně měly diskutovat také samozřejmě generace těch mladších.
166
První etapa předurčuje i etapy další. Zejména v oblasti zajištění zdrojů. Včera na výboru jsme se shodli a pan ministr to konstatoval, já jsem to od něj ještě neslyšel, ale myslím si, že to bylo míněno seriozně, a my to říkáme už několik měsíců a let, že na zajištění slušných důchodů v budoucnu bude potřeba více peněz. A já si myslím, že toto, pokud to s důchodovou reformou myslíme vážně, musíme veřejnosti říkat všichni. Považuji za populistickou politiku to, že budu na jedné straně snižovat pojištění a daně, a na druhé straně vím, že na důchody potřebuji více. Jasně řekněte, že lidé si mají důchody zaplatit ze své kapsy, což znamená bez solidarity. Víme, jaké jsou těžké možnosti pro některé skupiny si výrazně zajišťovat důchody do budoucna. Pokud se bavíme o budoucnosti a o zajišťování dalších zdrojů, je otázkou, jak efektivněji získávat tyto zdroje, jak je spravovat a jak je plátcům pojištění poskytovat. Musím říci, že zde bude a je velký zájem, jako v jiných věcech, různých skupin se na tom přiživit. To je zřejmé. Panem zpravodajem bylo řečeno, že žádné lobbyistické skupiny neovlivňují první etapu důchodové reformy. Není to pravda, i na mně byl činěn určitý nátlak, abychom opt-out umožnili a další a další. K opt-outu se ještě vyjádřím. Pokud jde o cestu opt-outu, za sociální demokracii prohlašuji – je to po naší programové konferenci, kterou jsme měli v Pardubicích, že je pro nás nepřijatelná. Pokud chce s námi někdo v budoucnu vážně dělat politiku, která bude konsolidovat české hospodářství, bude řešit nejvážnější problémy, jako je energetika a další, musí počítat i v dalších oblastech. Byl jsem jedním z těch, kteří na této konferenci tuto věc měli na starosti, a proto mohu říci, že přes opt-out u nás cesta nevede, je pro nás nepřijatelná. Ne proto, že bychom byli zaseknutí a nechtěli hledat možnosti, ale nevede proto, že je naprosto prokazatelné, že by op-out oslabovat první pilíř, což má ve správě Česká správa sociálního zabezpečení. Česká správa sociálního zabezpečení podle našeho názoru je jedna z nejlépe pracujících institucí v České republice, její provozní režie je 1,5 %. Kdyby takové provozní náklady měly i ostatní instituce, bylo by to dobré. Je velice spolehlivá, zajišťuje redistribuci prostředků a je schopna i naše batohy, které jako politici změnami zákonů do systému vnášíme, zvládat tak, že lidé stabilně dostávají důchody. Pokud by se přešlo na soukromokapitálové fondy, bude tato režie násobně vyšší. Byl jsem rád, že k tomu nedávno konečně něco řekla Česká národní banka, která na to upozornila. Zejména jde o vyšší režii, protože je určitý zápas o klienta a režie v určitých momentech bývají i přes 10 %. Z tohoto pohledu je třeba zvažovat, zda op-out udělat. Další jiná věc, která je nasnadě je ta, že v současné době je výnosnost kapitálu nižší, než je růst reálných mezd. Soukromokapitálové fondy nejsou schopny v dnešní nejisté ekonomice a stavu kapitálových operací vydělat podstatně více, aby to vyrovnalo riziko, které v tomto druhu podnikání je. Vím, že se to nebude důchodovým fondům líbit, ale máme větší odpovědnost než ony, ony mají odpovědnost za byznys, my za zajištění důstojných důchodů. Ke zkušenostem ze zahraničí. Pamatuji se, když před 10 až 12 lety přicházely mise z MMF a Mezinárodní světové banky na odbory a dávaly nám za příklad Latinskou Ameriku a zejména Chile. Dnes ani neceknou. Když jsme se jich na to zeptali, odpověděli, že za to neodpovídají, že to bylo věcí politiky. Systémy tam zkrachovaly, nemají tu výnosnost, která se čekala. Příkladem jsou i okolní země. Opt-out způsobil problémy v řadě dalších zemí. Nejvíce je možno příklad vidět na Slovensku. Tam za několik let utratili všechny výnosy z prodeje energetických společností a příští rok nemají na vyplácení důchodů, pokud neprovedou nějaká
167
opatření. Proto dnes Fico dělá opatření, aby se počet účastníků v soukromokapitálovém spoření snížil, protože nemají peníze na vyplácení průběžného systému, neboť určitá část lidí přijala to, co se jim nabízelo, že si budou spořit jen z větší části spořit na sebe – z 9 % pojištění a že na průběžné důchody budou dávat méně. Je to krásné lízátko, ale má hořký konec. Z tohoto pohledu si myslíme, že není dobře jít do rizika soukromokapitálových fondů ve větším rozsahu. Soukromokapitálové fondy dnes tady také působí – penzijní fondy. Dejme jim větší možnost a šanci k připojištění. Myslím si, že i tady platí jedna věc: když se uvažuje o tom, že by se na opt-out použily pro Českou správu sociálního zabezpečení – aby se vykryly výpadky z příjmů – prostředky z privatizace ČSA, lesů, ale zejména ČEZu, tady bych se chtěl obrátit zejména na ty, kteří varují před revidovanou Lisabonskou smlouvou, že je to nebezpečí ztráty suverenity, jak to, že se nebojí ztráty suverenity v těchto strategických oborech, kterou jsou pro naši zemi rozhodující. Většina společností, které by se o koupi ucházely, jsou společnosti, kde velký podíl mají jiné státy. Myslím si, že hledat spásu v prodeji energetických a dalších společností se státní účastí, že to vykompenzují, není šťastné, protože bychom šli z bláta do louže. Co se týče opt-outu, často odborníci hovoří o tom, že by to bylo obětování současné generace. Současná generace by měla zajišťovat placení průběžných důchodů, to znamená současných důchodců a přitom by si měla ještě v nějakém rozsahu spořit, a to výrazně, na své důchody. Že to bez této oběti nepůjde, je jasné. Myslím si ale, že by to nemělo být formou opt-outu na úkor prvního pilíře. Abychom nebyli osočováni a podezíráni, že jen říkáme co ne, stručně naznačím, jak by se podle našeho názoru mohlo v důchodové reformě postupovat a kde bychom pravděpodobně nalezli shodu. Říkám to sám za sebe, ale vím, že tento názor je silný i v sociální demokracii – že v současné době nevede cesta přes švédské účty, tento model se vážně diskutoval. Není špatný, ale chybí nám jedna věc: nepodařilo se za posledních osm až devět let vytvořit silnou střední vrstvu. Střední vrstva nám neposiluje, spíše se dostává k životnímu minimu. Na druhé straně si pamatuji diskuse, kdy Václav Klaus v první komisi pro důchodovou reformu při Poslanecké sněmovně byl v té době zásadním odpůrcem vyvádění peněz na soukromokapitálové fondy. Vím, že za 10 let se mohou měnit názory. Nikomu nevyčítám, že se názory mění, protože tato oblast je velice složitá a hledají se i zkušenosti ze zahraničí. Nyní k tomu, jak by se mohlo postupovat v důchodové reformě. Především si nevnucujme, že je pouze jedna cesta. Není to pravda, možností je více. Také netvrďme, že kdo nepodporuje tuto cestu, je nezodpovědný. Máme stejnou odpovědnost jako každý jiný a chceme jí dostát. Máme možná jiné priority, možná vidíme jinou skupinu občanů na prvním místě, ale chceme také mít stabilní systém i za 50 let. Za prvé narovnat platby do systému – to znamená OSVČ a další a snížit úniky. Úniky jsou strašně vysoké přes firmy, které dělají agenturní zaměstnávání, z některých věcí se pojištění neplatí apod. Nesnižovat daňovou kvótu. Pokud se sníží o 3 až 4 % daňová kvóta, potom nemluvme o stabilizaci důchodového systému, je to nemožné. Sleduje se potom jiný cíl, privatizace. Myslíme si dále, že je potřeba zapojit do důchodového systému výnosy z daní. Jsme téměř poslední země v Evropě, která nemá v důchodovém systému zapojeny výnosy z daní. Zvažovat ekologické daně. Jde to proti sobě. Čím se lidé budou chovat ekologičtěji, tím méně se do systému důchodů dostane. Je potřeba dát část
168
prostředků ze stabilnějších daňových příjmů. Zase s tím souvisí nesnižovat daňovou kvótu. Neříkám, že ji máme zvyšovat, protože pokud udržíme hospodářský růst, prostředky nám zajišťuje. A to je to důležité. Vidíte, že se nemuselo udělat až tolik opatření a veřejné rozpočty se dostaly u nás do docela slušné kondice. Dva roky plníme bez problémů maastrichtské kritérium. Co to způsobilo? Vysoký hospodářský růst. Pokud udržíme hospodářský růst, máme i lepší pozici pro důchodovou reformu. Posílit motivaci pro připojištění. Je potřeba více zainteresovat zaměstnavatele. Pan ministr tu mluvil o tom, že máme vysoké pojištění. Vážení, nevytrhávejme jednu část, jednu výseč. Jednotkové náklady práce, což je nejkompletnější ukazatel toho, jak jsme konkurenceschopní, máme velice nízké, zejména ve zpracovatelském průmyslu. Já mám čísla z roku 2006, měli jsme to nižší než Poláci. Není potřeba se tady strašit, že pojištění je katastrofálně vysoké. A pokud to někde snižujeme, proč jsme to nedali – proč to nechceme dát na důchody! Proč to vyvádíme úplně mimo! O konkurenceschopnosti našich zaměstnavatelů, našich firem to vůbec nerozhoduje, to ukázala poslední léta. O tom rozhodují úplně jiné věci, mimo jiné např. i stabilita právního systému, abychom to každé dva, tři roky neměnili, aby zaměstnavatelé a podnikatelé věděli, jaké budou právní předpisy třeba za deset let a mohli předvídat podnikatelské prostředí. Je potřeba tedy více zainteresovat a motivovat zaměstnavatele, aby větší prostředky dávali na připojištění. V západní Evropě připojištění dělá až 20 procent, minimálně polovičku na to dávají zaměstnavatelé. Někde i podstatně více. Samozřejmě motivovat i občany, zejména ty, jejichž kupní síla to umožňuje, aby se připojišťovali. A pokud bychom výnosy z privatizace měli k dispozici, tak se moc přimlouváme za to, aby se daly právě na motivaci připojištění, a ne formou opt-outu dávaly de facto zadarmo penzijním kapitálovým fondům. Dále je potřeba podívat se i na další věci. A to, že potřebujeme pro důchodovou reformu získat veřejnost. Pokud ta důchodová reforma bude prováděna jenom formou restrikce a nebudou napraveny chyby a nedostatky, tak nám veřejnost neuvěří a nemohou ani někteří veřejnost přesvědčovat, že musíme věci, některé věci dělat a že si zase budeme muset drobet utáhnout opasky. Pokud nebude pořádek, tak není možno přesvědčit veřejnost, že je to míněno vážně. Cesty, které jsou navrhované, to mi promiňte, já to z toho naprosto jasně vyčtu, to jsou cesty k postupnému zvětšení podílu soukromých zdrojů, to znamená k větší privatizaci tohoto systému, ale k oslabování solidarity. Já vím, že někteří nemají rádi slovo solidarita. Možná, že přehnaná solidarita není dobrá. Ale na druhou stranu solidarita ve stáří nebo ke starým je, myslím, nezbytná podmínka pro fungování demokratické země. Je známý citát z Masaryka, že úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se stará o děti a o staré děti. A tady si myslím, že bychom se za tu solidaritu nejen neměli stydět, ale že bychom ji měli posilovat. A nebudeme ji posilovat, pokud budeme snižovat pojištění, pokud budeme oslabovat první pilíř a budeme říkat, že ty peníze se vydělají přes soukromokapitálové fondy. Ne, bude se muset na důchody dát víc a musíme najít společenský konsensus, aby to bylo stabilní na několik desítek let. A já jsem tady hovořil o Jižní Americe. Jižní Amerika se vydala cestou, kdy si myslela, že tyto věci se zajistí přes soukromé subjekty a právě tím soukromokapitálovým spořením. Ne, nepodařilo se to. A jaká z toho byla politická odezva. Dneska vidíme, že Latinská Amerika, Jižní Amerika je prakticky červená. Já to říkám jenom jako zkušenost a vyzývám k tomu, abychom nad důchodovou reformou skutečně seriózně jednali a neříkali, že je jenom jedna cesta.
169
Proto klub sociální demokracie navrhuje zákon zamítnout. V případě, že se to nepodaří, což je předpoklad, tak máme připraveny pozměňovací návrhy, rádi bychom je uplatnili. Pokud ani na to nedojde, věříme, že za několik let nám občané České republiky umožní, abychom důchodovou reformu korigovali podle našich představ. Ale také to nebude lehké, to je jasné, nebude to cesta růžovým sadem, ale myslíme si, že by důchodová reforma neměla být dělána tak, že by byla založena z velké části jenom na restrikcích a že by nezačala tím, že se v systému udělá větší pořádek. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak, a máme sadu přihlášených. Dalším je paní senátorka Alena – ne, kolega Novotný má právo přednosti. Nebere si právo přednosti, takže senátorka Alena Palečková. Senátorka Alena Palečková: Děkuji za nevyužití práva přednosti. Kolegyně a kolegové, já budu nepoměrně stručnější než byl můj předřečník, zejména proto, že nebudu mluvit o tom, o čem tento zákon není, ale o tom, o čem je. Protože převážná část vystoupení mého předřečníka byla o opt-outu a dalších předpokládaných krocích reformy, o kterých v předložené novele opravdu není ani zmínka. A dokonce ani nepředpokládá, že by se musela další reforma ubírat tím směrem, o kterém tady můj předřečník mluvil. Já chci jenom pro vás zopakovat, o čem toto je. Podstatnou částí je postupné zvyšování věku odchodu do důchodu tak, že se to vlastně naplní až u dnešních čtyřicátníků a mladších. To bych chtěla zdůraznit proto, že často se změn v důchodovém systému obávají lidé, kteří už v důchodu jsou a není jim neustále dostatečně vysvětlováno, že jich se skutečně tyto změny netýkají. Konečná hranice 65 let u mužů a bezdětných žen a odečet těch až tří roků u žen, které vychovaly více dětí, v okamžiku, kdy bude naplněna, to znamená v r. 2030, bude opět jednou z nejnižších konečných dob v zemích Evropy, zejména té Evropy, které jsme zvyklí říkat západní. I země nepoměrně bohatší než jsme my – a my jsme měli možnost teď na jaře se seznámit s Norskem a Holandskem – už v této době tuto hranici mají, posouvají ji na věk 67. Dokonce v Norsku na 70. rok věku. Zdůrazňuji, že jsou to země bohatší, země, které mají velké nerostné bohatství, které ho vždycky nevyužívají v současné době, neplývají, neutrácejí je, ale naopak si je schovávají na dobu, kdy dojde k tomu nepříznivému demografickému vývoji, podobnému jako u nás. Prostě ty důvody pro zvyšování věku odchodu do důchodu jsou všude notoricky známé a všude to dělají podobným způsobem, to znamená prodlužováním věku. Zopakujme si znovu, že tím, že se prodlužuje věk dožití, tak se také enormně prodlužuje věk čerpání důchodu. Moje maminka, které je 93 let, bere důchod už 33 let. A takových lidí bude přibývat! Opatření a prodlužování potřebné doby pojištění z 25 na 35 let, jak říkal pan ministr, už v současné době většina důchodců u nás naplňuje bohatě. Dokonce i vysokoškoláci, kteří dejme tomu od 23 – 24 let pracují, na těch 35 let bohatě dosáhnou. Tím jsem se dotkla toho nezapočítávání doby studia jako náhradní doby a ten příklad s doktorandským studiem pan ministr myslím vysvětlí, protože to není přesně tak, jak o tom bylo hovořeno. Třístupňová varianta invalidních důchodů. Každý asi víme o tom, že jsou problémy s tzv. částečnými invalidními důchody u lidí, u nichž ta invalidita je tak vysoká, že skutečně je obtížné, aby byli zaměstnáni a aby si nějakým způsobem
170
přivydělali. Třístupňová varianta, kde bude rozlišení detailnější, rozhodně bude spravedlivější. A co bych ještě chtěla zdůraznit a co považuji za velice pozitivní změnu, je takovéto usnadnění zaměstnávání důchodců, tzn. vlastně takové postupné prodlužování věku odchodu do důchodu, které bude umožněno už i současným nebo v blízké budoucnosti nastupujícím důchodcům. To znamená, že budou moci za prvé pracovat bez omezeného úvazku, že nebudou muset každý rok vlastně žádat o prodloužení pracovního úvazku, budou moci pobírat poloviční starobní důchod a vlastně podíl příjmu, který budou mít, se jim bude i dále započítávat do základu, čili základ se jim bude dále navyšovat. I to je velká výhoda. A dokonce, i pokud bude někdo pobírat celý důchod a bude dále pracovat, i jemu se bude výpočtový základ navyšovat o 0,4 % za každý další odpracovaný rok. Výhodnější zápočty do péče o osobu závislou. Jistě všichni známe ze svých kanceláří případy lidí, kteří pečovali dlouhou dobu o své blízké, kteří nebyli jaksi schopni samostatné existence, a tito lidé pečující potom měli problémy se svým vlastním důchodem. I tady je to samozřejmě krok správným směrem. A zdůrazňuji, že toto je první vláda, která se o tuto problematiku začala starat. Přistupujme k tomuto návrhu tak, jak jsem řekla. Je to první krok nebo dokonce prolog k nějaké důchodové reformě a schvalme návrh tak, jak nám byl předložen. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Josef Novotný. Senátor Josef Novotný: Ještě jednou děkuji za slovo. Chtěl jsem k hornické problematice, jak jsem avizoval, říci pár poznámek. Zabývám se touto problematikou již dlouho, protože v mém obvodu jsou uranové doly. A právě letitou spolupráci s ministerstvem považuji za velmi dobrou, protože chci mluvit o duchu atmosféry, která v této problematice panuje, protože jsem se zúčastnil přípravné skupiny, která se zákonem zabývala a již dlouhodobě ho sleduji. Ministerstvo práce a sociálních věcí si uvědomuje, že 65letý horník, hutník a pracovník podobné těžké profese je nesmysl a snaží se řešit a hledat možnosti odstraňování jak tvrdostí u některých těchto kategorií mezi nimi, tak i neoprávněných výhod, např. ten zmetek do zákoníku práce, kterým se umožnilo odcházet s doživotním zabezpečením i poměrně mladým horníkům, byl již odstraněn a snad neponese následky v soudních dohrách. Tahle záležitost se tam tedy řeší. A panuje i shoda, že hornictví není celoživotním povoláním, že to je profese spíše pro mladší skupiny a že by měli odcházet ještě použitelní lidé bez zdravotního poškození. A hledají se tam už s předstihem určitá řešení, připravuje se na úrovni hlavního hygienika zmíněná studie za účasti odborů, která by měla připravit, nastavit nějaké řešení, někdy koncem roku to bude hotové. Proto si myslím, že není třeba komplikovat přijetí dnes projednávané normy problémem horníků. Souhlasím samozřejmě s předřečníky, že zdravotní poškození u některých profesí je více méně také problém firmy, u které se dělá, a musejí se na těchto škodách také podílet. Nikdo – a jsem rád, že to tady nezaznělo – také nezpochybňuje zrušení kategorií již koncem roku 1992, tak jak bylo přijato a od té doby se vlastně ctí. Mám tady ještě jednu poznámku, která mě inspirovala, kterou říkal kolega Štěch. Je to získání důvěry veřejnosti. To je velice dobrá poznámka, protože pro
171
druhou etapu, penzijní připojištění, musíme skutečně důvěru veřejnosti získat. A já tady v tomto mám jednu prosbu, protože z 48 penzijních fondů, které u nás fungovaly, postupným špatným hospodařením a naivitou a často i záměrem jich většina zkrachovala nebo byla transformována a přesunuta někam jinam a je jich v současné době deset, pod velkými bankami, protože tam je zaručena jakási stabilita jménem těch bank. Nicméně těch pět fondů, které jsou v likvidaci, největší z nich je penzijní VIVA fond, plus další čtyři, představuje asi 50 tisíc klientů a je vážnou kaňkou na druhém pilíři, protože tito lidé vlastně už v životě nepůjdou do penzijních fondů, protože přišli zhruba o 250 až 280 miliónů. Já jsem oslovil předsedu vlády, zatím to nevypadá, že by se do toho hrnul, a myslím si, že v souvislosti s projednáváním druhé reformy bychom měli tuto problematiku otevřít, myslím tím odškodnění těch asi 50 tisíc lidí a dát jim jasný signál, že stát dává jakési záruky, které by mohly penzijní fondy představovat, protože současný stav, kdy inflace je zhruba dvojnásobná než výnosovost těch fondů, tak neznamená motivaci a účastníci jsou spíše symboličtí, byť máme 3 600 000 klientů zapojených do systému, tak jejich vklady jsou minimální, využívá se jenom daňového odpočtu a nic víc. Rozhodně se nedá počítat, že by to byl pilíř. V současné době to je jenom maličký pilířek. A abychom z toho udělali pilíř, tak je potřeba i toto odstranit. To je trošičku poznámka k tomu problému, který projednáváme. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní senátorka Alena Gajdůšková. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Chci navázat na to, co zde řekl Milan Štěch, který byl myslím velmi vyčerpávající k celému tomuto tématu. Chtěla bych tedy býti velmi stručná a upozornit jenom na další aspekty celého problému. Těmi dalšími aspekty jsou demografický vývoj. Tím vlastně pan ministr své vystoupení začal. Já bych k tomu chtěla říci, že nejenom demografický vývoj z pohledu narůstání seniorů, tedy lidí v důchodovém věku, ale demografický vývoj také z pohledu natality, která je na druhém konci životního cyklu. Včera už jsem tady o tom mluvila a vzbudila jsem docela veselí. Ale já si myslím, že to veselá záležitost vůbec není. Jestliže prostě hovoříme o udržitelnosti důchodových systémů, musíme také stejně hovořit o propopulační politice, o podpoře porodnosti. A že ty věci jsou reálné, že to nejsou jenom politické proklamace, byste se dozvěděli z demografických dlouhodobých studií, které např. dělá Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Z těchto dlouhodobých studií se jasně ukazuje, že propopulační politika má zcela reálné dopady do natalitního chování, tedy do porodnosti především středně příjmových skupin. To jsou lidé, kteří přistupují samozřejmě odpovědně k životu, odpovědně tedy i k tomu, zda budou mít děti, zda budou mít jedno dítě nebo více dětí. Tyto skupiny si samozřejmě umějí spočítat a také velmi přemýšlejí o tom, jestli jedno nebo více dětí uživí, jestli mu zajistí důstojný život. A pro ty je důležité, a tedy velmi ovlivňující to, jestli a jaký bude demografický vývoj. Proto je také důležitý sociální smír ve společnosti, protože pro ně je důležité, jestli jejich děti budou mít perspektivu důstojného života, zda se budou muset bát o práci nebo zda budou mít předpoklad dobrého zaměstnání.
172
Má to široké souvislosti. Jsem si toho vědoma, ale byla bych také ráda, kdyby si toho byla vědoma tato vláda a neničila a neodvolávala opatření, která zde vůči rodinám, s dětmi již byla, jako byly podpory při narození dítěte, jako byly rodinné přídavky, jako bylo společné zdanění manželů. To všechno byla propopulační opatření, která se jasně projevila na tom, že porodnost v této zemi začala stoupat. Bohužel, tato vláda zrušila tato opatření a svou hospodářskou politikou opět vede společnost k tomu, že porodnost dříve nebo později začne klesat. Potom samozřejmě se musíme bavit jenom o tom, co uděláme na té druhé straně životního cyklu, tzn., na straně v oblasti důchodů a toho, jak řešit narůstající skupinu seniorů. Druhý aspekt, který k projednávané problematice patří, je postavení současných důchodců. To skutečně není záviděníhodné. Na ně totiž nejvíce dopadají důsledky osekávání veřejných služeb a zpoplatnění téměř všeho. Vláda tvrdí, že nemá peníze ani na pokrytí inflace, na valorizaci, kterou by si důchodci zasloužili, aby si udrželi reálnou životní úroveň jako doposud. Přitom vláda současně navrhuje snížení sociálního pojištění. Moje otázka tedy zní – tak jak to tedy je, jsou nebo nejsou peníze? Jestliže přece nemám na potřebné výdaje, tak si nemohu dovolit snižovat příjmy. To ví každá hospodyňka. Pan ministr použil čísla o počtech seniorů a trendy. K tomu je potřeba dodat, že senioři nejsou v žádném případě skupinou, která společnost zatěžuje, ale těmi, kdo si to již odpracovali a kdo zasluhují úctu. Vážené kolegyně a kolegové, protože se zde víc rozumí ekonomickým kategoriím, chci zdůraznit, že senioři jsou také významnou skupinou spotřebitelů. Tím, jak tato skupina bude narůstat, tím víc také bude ovlivňovat spotřebitelské chování a velikost spotřeby, což je zcela jasná ekonomická kategorie. A tím víc také bude ovlivňovat život společnosti obecně. Proto si myslím, že je také potřebné věnovat velkou pozornost přípravě na aktivní stáří. Pan ministr tady hovořil o tom, že návrh chce motivovat k tomu, aby se lidé, kteří dovršují důchodového věku i dále zapojovali do pracovního procesu, aby zůstávali na trhu práce. Myslím si, že toto je skutečně potřeba pochválit, že to trh práce skutečně potřebuje, ale k tomu je také potřeba nastavit podmínky, a to jsou podmínky ve vzdělávacím procesu, to jsou podmínky, které je potřeba vytvářet už pro lidi v produktivním věku k tomu, aby uměli své stáří prožít aktivně. Chci říci, že jsem přesvědčena o tom, že je nutné se věnovat potřebám seniorů s velkým respektem a velkou pečlivostí a to není tak těžké. Potřeby seniorů jsou reálné a jsou známy. Senioři také mají své zástupce, kterým je třeba Rada seniorů ČR. Tito zástupci jsou připraveni k jednání, k velmi fundovanému jednání o tom, co senioři potřebují. Já bych závěre k takovýmto jednáním a k této pozornosti pana ministra ráda vyzvala. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já v této chvíli požádám kolegu, aby mě vystřídal, já bych kratičko promluvil. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má předseda Senátu Přemysl Sobotka. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Relativně nerad reaguji na někoho, ale moje předřečnice pronesla větu vláda zničila porodnost. A já se ptám, kde má obsah pro tuto větu, protože co já vím, tak v této chvíli největší problémy jsou s tím, jak se těhotné mají
173
dostat do porodnice, protože jich je hodně. Otázka podpor – nechci příliš kritizovat, jestli podpory ano nebo ne. V těch nejhorších letech, což byla 40., 50. a 70. léta, byla největší pozornost vůbec v Československu. A to tehdy nejenže nebyly dobré sociální, ale nebyly dobré ani ekonomické podmínky. Tak jenom nemám rád silná slova. Tato vláda nezničila porodnost. Porodnost bude taková, jak budou lidé chtít. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. O slovo se opět přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková. Po ní promluví paní senátorka Jana Juřenčáková. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, ctěný Senáte. Za prvé si nejsem jista, že jsem řekla, že vláda zničila porodnost. Možná ano, v každém případě jsem tím myslela to, co pochopil pan předseda, tedy že v důsledku hospodářské a tzv. reformní politiky vlády dochází ke snížení porodnosti a za tím si skutečně stojím a zobrazují to čísla, protože, vážené kolegyně a kolegové, je potřeba se podívat na dlouhodobé trendy a je potřeba také vědět, že pořád ještě v této chvíli se nám potkává porodnost u silných ročníků, tzv. Husákových dětí a poté také odložená natalita. A ta čísla ale neodpovídají těmto dvěma faktům, ta čísla by měla být minimálně o polovinu vyšší, než v této chvíli jsou, pokud by byla normální situace a pokud by zde fungovala propopulační politika. Takže, prosím vás, ověřte si fakta. Tak to prostě je. To je potřeba vidět v kontextech a je potřeba skutečně znát ta čísla a argumentovat tím, že porodnost ve 40. a 50. letech byla vyšší, i když byla hospodářská situace skutečně špatná, no, proboha, to byla normální reakce na druhou světovou válku. Zase – podívejme se do těch věcí a potom nemůžeme mluvit tak, jak to tedy zde zaznělo. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní senátorka Jana Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem nechtěla už zdržovat, ale musím reagovat. Já nejsem členem žádné politické strany, jak dobře víte, a nejsem vlastně tady v Senátu dlouho. A já vítám to, že vláda konečně našla odvahu řešit penzijní reformu, protože ta reforma se měla řešit už dávno. Nemám ráda, když někdo pořád kritizuje a říká „mělo by se, kdyby se“. Já se vždycky ptám, co jste pro to udělali, aby to bylo jinak. Pan kolega Štěch tady mluvil o tom, že osoby samostatně výdělečně činné budou mít nízké důchody, protože odvádějí do systému málo. Ale je to jejich rozhodnutí, těch osob samostatně výdělečně činných, kolik tam odvádí. Protože oni ví, že když si odvedou málo, že se toho důchodu velkého nedočkají. Takže my přece nemůžeme řešit za ně jejich rozhodnutí, plaťte si tam více. Je to jejich rozhodnutí. A nejsou to zase všichni. Jsou to výjimky, které si platí málo. Já nechci reagovat osobně, ale myslím si, že od roku 1998, pokud si pamatuji, do roku 2006 tady byly vlády ČSSD. Takže pokud víte, že ta situace je taková už dávno, tak proč už se s těmi reformami nezačalo dříve? Z pohledu budoucnosti, z pohledu ekonoma tuto reformu podpořím, protože pokud se s tím nic neudělá, tak na to doplatí naše děti, ale v opačném smyslu, jak jste mluvili vy. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Milan Štěch.
174
Senátor Milan Štěch: Já jenom na objasněnou. Chápu, že kolegyně Juřenčáková samozřejmě nemůže vědět všechno, a nevyčítám jí to. Je starosta, umí jiné věci dobře. Ale osoby samostatně výdělečné činné si nestanovují kolik budou a nebudou odvádět na sociální zabezpečení. To je u nemocenského, jestli chtějí nebo nechtějí být pojištění. Ale u OSVČ to ovlivňuje silně vyměřovací základ. A chci jenom říci, že v minulosti se začal vyměřovací základ zvyšovat, ale v rámci reformy veřejných rozpočtů vyměřovací základ byl zastaven. Takže tady jsou naprosto jasné věci. A já jsem nehovořil o tom, co by se mělo. Já jsem konkrétně říkal, co tedy navrhujeme, jak by se mohlo postupovat. A určité kroky v systému stabilizace udělané byly i za minulých vlád. To není pravda, že ne. To by ten systém vypadal samozřejmě daleko jinak. Vždyť za vlády Vladimíra Špidly se prodloužil důchodový věk ze 60 na 63 let. To je jasné. To je pravda. A já jsem tady také řekl, že my se nebráníme v nějakém horizontu, že se třeba bude prodlužovat, ale je potřeba před tím, než se prodlouží, udělat pořádek v tom, aby v systému nebylo tolik úniků, aby do systému se platilo co nejspravedlivěji, aby tam nebyly výjimky. Protože to nejde o to, že OSVČ budou mít potom jenom malé důchody, je to také vážný problém, a bude to vážný problém, ale oni se nepodílí na financování důchodu „obrazně řečeno“ svých rodičů adekvátně jako 4 a půl milionu zaměstnanců České republiky. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: A to byl poslední přihlášený. Končím obecnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Předpokládám, že ano, protože máte popsáno dost papírů. Máte mikrofon. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, kdybych měl reagovat na všechno, co zaznělo především z úst paní senátorky Gajdůškové a pana senátora Štěcha, tak bychom tady strávili další hodinu, nicméně já musím říci, že přece jenom některé z těchto věcí si zaslouží reakci. Za prvé pan senátor Štěch kritizoval, že jsme zavedli zastropování. Já musím říci, že jsme byli poslední členskou zemí Evropské unie, která neměla stropy na odvody sociálního pojištění. Stávala se z toho konkurenční nevýhoda pro Českou republiku. Protože ať si to sociální demokraté chtějí připustit nebo nechtějí připustit, o výši svých daní dneska nehlasují lidé pouze rukama a hlavou u voleb, ale také nohama, prostě tím, kde zdaňují. Vysoce kvalifikované výroby s vysokou přidanou hodnotou a tím pádem s vysokými platy, jako jsou například IT technologie nebo elektronika, naprosto logicky nepůjdou do oblastí, kde mají vysoké vedlejší náklady práce. A i samotní lidé, nejenom firmy, dneska pro ně není problém se přeregistrovat k jinému zdaňovacímu subjektu, který má sídlo mimo území České republiky. Položme si jednu jedinou otázku. Kde v současné době zdaňují největší finanční skupiny v rámci České republiky, jejichž vlastníci jsou Češi? Ani jedna z nich nezdaňuje v České republice. Všechny zdaňují v rámci Evropské unie. Čili tato krátkozraká politika by vedla k naprostému ve skutečnosti výpadku ve zdaňování. Prostě velká část těchto lidí a firem by zdaňovala jinde. Já souhlasím s debatou, kterou tady otevřel pan senátor Štěch z hlediska příjmů, a sice odvodů, které se týkají smluv o provedení práce, dohod, tantiémů a podobně. to je legitimní diskuse. Určitě řada z vás zaznamenala, že v rámci stabilizačního reformního balíčku u zdravotního pojištění již tyto věci byly zahrnuty. A chceme-li v budoucnosti mimochodem sloučit výběr daní a pojistného, tak to znamená jako základní krok sloučit vyměřovací základy. A potom by tedy mělo
175
naprosto logicky to, co podléhá odvodům z daní, podléhat i odvodům na sociální a zdravotní pojištění. A ty základy by měly být stejné. To je prostě technicky nutná podmínka pro sjednocení těchto výběrčích míst. Já bych chtěl také velmi zdůraznit, že problematice horníků věnujeme velkou pozornost, že máme vytvořenou speciální tripartitní skupinu, že jsem právě dnes rozhodl o tom, že některé skupiny horníků budou řešeny speciálním opatřením v rámci odstraňování tvrdosti zákona, a další věci v dialogu v rámci této tripartitní skupiny připravujeme. Já bych jenom také chtěl současně zdůraznit, že když tady pan senátor Štěch mluví o tom, že u nás je delší fond pracovní doby, než je v západní Evropě, a implikuje z toho, že bychom měli chodit do důchodu dříve. Ano, tento fond pracovní doby je delší, ale prostě proto, že máme tragicky nízkou produktivitu práce. Dámy a pánové, Česká republika dosahuje 82 % průměru HDP na hlavu podle parity kupní síly, ale produktivitou práce měřené na jednoho pracovníka dosahujeme pouze 73 % průměru Evropské unie. Ale když si vezmeme pouze původní starou patnáctku, tak ta je ještě 10 % nad tímto průměrem, čili to je 110 versus 73. Ještě tristnější je tento údaj, pokud produktivitu práce přepočteme na jednotku pracovní doby. Pak je Česká republika na 53 % průměru Evropské unie z hlediska produktivity práce. Jsou to statistické údaje Českého statistického úřadu, každý si je může najít ve výroční zprávě ČSÚ shrnující loňský rok. Čili máme-li takto tragicky nízkou produktivitu práce, tak se samozřejmě nemůžeme divit, že výkonnost ekonomiky je doháněna vyšším fondem pracovní doby. Poslední poznámka – mýtus kolem doktorandského studia. Chci připomenout, že i ve stávajícím znění důchodového zákona je započítáváno pouze 6 let po 18. roce věku, to znamená zdrcující většina studentů doktorandského studia již dnes nemá toto doktorandské studium započítáváno jako náhradní dobu, protože zpravidla to doktorandské studium se studuje po 24. roku věku. Musím říci, že s mnohým s tím, co tady řekl pan senátor Štěch nesouhlasím, ale respektuji, že v této oblasti se vyzná. Dával tady jaksi v plén celou řadu faktů, konkrétních postojů. Já s jeho některými postoji můžu, s některými nemusím souhlasit, nicméně jsou aspoň podloženy fakty. já bych proto chtěl velmi poprosit, abychom tady skutečně vycházeli z faktů i v případě debaty paní senátorky Gajdůškové, protože její tvrzení o porodnosti opravdu netuším, nemám ponětí, kde je vzala. V loňském roce se narodilo v této zemi 114 tisíc dětí. Fundovaný odhad v letošním roce je minimálně 118 až 120 tisíc dětí. My na vývoji počtu rodičovských příspěvků jednoznačně vidíme, že v této zemi porodnost roste, nikoli klesá, jak nás strašila paní senátorka Gajdůšková. A do konce vše nasvědčuje tomu, dámy a pánové, že přírůstek obyvatelstva v letošním roce bude rekordním přírůstkem od roku 1950, čili za poslední více než půlstoletí. Takže prosím, nestrašme se tím, jak tady vláda zdevastovala porodnost, je tomu právě naopak. A já to mohu dokumentovat dokonce na konkrétních číslech, protože opět v databázi Českého statistického úřadu si může kdokoliv včetně paní senátorky Gajdůškové najít údaje o tzv. statistice rodinných účtů. Z ní by se dozvěděla, že relace mezi čistými peněžními příjmy zaměstnanců s dětmi a zaměstnanců bez dětí je v prvním čtvrtletí letošního roku po zavedení tzv. – cituji předsedu ČSSD Paroubka – protilidových reforem, nejvyšší od roku 1993. Jinými slovy, konečně se nám podařilo reformními opatřeními této vlády přestat rozšiřovat nůžky, které byly mezi rodinami bez dětí a rodinami s dětmi. Poprvé od roku 1993 se tento poměr zvedl na 60,3 %, v posledním roce vlád sociální demokracie 2005 a 2007 to bylo mimochodem 58 % a ukazuje se, že
176
dárkový předvolební balíček z roku 2006 měl na příjmy rodin s dětmi naprosto zanedbatelný přírůstek. Na rozdíl od daňových změn, které připravila tato vláda, které platí od 1. ledna letošního roku. Jinými slovy, čisté peněžní příjmy na hlavu v rodině domácnosti zaměstnance s dětmi narostly v letošním prvním kvartále v porovnání s prvním kvartálem loňského roku o 11,3 %, to znamená, byly reálně vyšší při sedmiprocentní inflaci. Takže prosím, vycházejte z faktů, ne z ideologicky podbarvených dojmů, které nejsou podloženy vůbec ničím. To se mimochodem týká opět i důchodců. Statistika rodinných účtů ČSÚ jednoznačně ukazuje, že průměrný čistý příjem na hlavu v rodinách důchodců dosahuje 82 % čistého příjmu na hlavu v rodinách zaměstnanců. A je to údaj, který je naprosto stejný jako údaj za rok 2007 a za rok 2006, čili nedošlo ke zhoršení, k rozevření nůžek mezi ekonomicky aktivní částí obyvatelstva a důchodci. Naopak tato situace se ještě po srpnové mimořádné valorizaci důchodů výrazným způsobem zvýší. Tyto názory prosím opírejme o konkrétní fakta. A poslední poznámku k vystoupení, kde se paní senátorka Gajdůšková podivovala nad tím, že připravujeme důchodovou reformu a současně snižujeme sociální pojištění, tak jak to, že když říkáme, že nám ty peníze chybí, takže snižujeme sociální pojištění. Sociální pojištění je tvořeno třemi složkami. Je tvořeno důchodovým pojištěním 28 %, což jsou účelově vázané, tzv. omašličkované prostředky, a dalšími 4,4 % placené zaměstnancem a zaměstnavatelem na nemocenské pojištění a 1,6 % placené zaměstnancem a zaměstnavatelem na státní příspěvek zaměstnanosti. Vláda navrhla snížení těchto dvou položek, to znamená nemocenského pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tyto dvě položky v žádném případě žádným způsobem nesouvisí s důchodovým systémem. Vláda nenavrhla snížení důchodového pojištění. Čili toto opatření je naprosto neutrálním vůči příjmům důchodového pojištění, nijak je neovlivní, nijak je neohrozí. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže děkuji, pane ministře, ptám se kolegy Stříteského, jestli chce vystoupit. Nechce. Takže slovo má garanční zpravodaj pan senátor Novotný. Senátor Josef Novotný: Děkuji za slovo, snad už naposledy. Shrnu diskusi, která byla velmi bohatá. Kolega Štěch hovořil o zastropování odvodů a věnoval se příjmové stránce. Nastínil nějaká řešení z jeho pohledu. Kolegyně Palečková doporučovala a nebo dovysvětlovala ten zákon a obhajovala ho. Já jsem hovořil o problematice horníků a odškodnění po zkrachovalých penzijních fondech, kolegyně Gajdůšková hovořila o porodnosti a péči o seniory. Připojila se ke kolegovi Štěchovi. Předseda senátu Sobotka reagoval na to, že vláda nezničila porodnost. A na to zase reagovala ještě kolegyně Gajdůšková dovysvětlením. Kolegyně Juřenčáková připomněla nutnost reforem a určitý skluz v jejich provedení. A na to reagoval ještě kolega Štěch. Čili vystoupilo šest senátorů, z toho dva vystoupili dvakrát. Oba zpravodajové navrhli zákon schválit ve znění postoupeném PS a kolega Štěch navrhl zákon zamítnout. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže návrhy jsou jasné. Znělkou svolám všechny kolegyně a kolegy. Budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.
177
Hlasování č. 38 ukončeno, registrováno 60, kvórum 31, pro 43, proti 10, návrh byl schválen, končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům a my se vyměníme. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže my jsme se vyměnili, ale pan navrhovatel zůstává, protože budeme projednávat bod Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 286. Návrh zákona uvede ministr práce a sociálních věcí pan Petr Nečas. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, účinnost nového zákona o nemocenském pojištění byla již dvakrát odložena a v současné době je odložena na 1. leden 2009. Tento zákon schválený v roce 2006 byl za tu dobu podroben analýze a na základě této novely bylo využito i praktických poznatků orgánů nemocenského pojištění a některé tyto poznatky byly zahrnuty do této novely. To znamená, že významná část této novely má charakter legislativně technický a věcně nijak nemění schválenou úpravu nemocenského pojištění. A v podstatě se tím napravují některé nedostatky zákona o nemocenském pojištění, které spočívají především v neprovázanosti s celou řadou zákonů, které byly projednávány a schvalovány současně s tímto zákonem o nemocenském pojištění. Vedle toho právě na základě analýzy se provedla i úprava, která vede ke zjednodušení tohoto zákona. Jako příklad lze uvést zpřesnění okruhu údajů vedených zaměstnavateli, aby se nejednalo o nadbytečné údaje. Sjednocuje se vyměřovací základ pro pojistné u osob samostatně výdělečně činných s jejich základem pro daň z příjmu, což je opatření, které následuje se zaměstnancem, v závislé činnosti bylo toto opatření provedeno od 1. ledna letošního roku. Zjednodušuje se také postup při podávání opravných přehledů osobami samostatně výdělečně činnými a také se nově vymezuje vedlejší samostatná výdělečná činnost. To je první okruh, který zahrnuje tento návrh zákona. Druhým okruhem jsou některé věcné změny, z nichž nejvýznamnější je navrhovaná změna, která vede k tomu, že se zvyšuje počet zaměstnanců z 25 na 50 u zaměstnavatele, který se chce přihlásit do systému s vyšší sazbou pojistného, ale s úhradou poloviny náhrady mzdy v případě prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti. Znamená to, že rozšiřujeme spektrum firem, které si mohou vybrat mezi těmito dvěma systémy. Třetí částí tohoto zákona je část, která nebyla původně obsahem vládní předlohy, která do něj byla vložena dodatečně. Je to reakce na nález Ústavního soudu z 23. dubna 2008. Tímto rozhodnutím, které rušilo některá ustanovení zákona o nemocenském pojištění k 30. 6. 2008, byl vytvořen velmi malý časový prostor pro jinou formu legislativní reakce na toto rozhodnutí Ústavního soudu. Provedli jsme pečlivé legislativní analýzy a došli k názoru, že nejrychlejší cestou jak zareagovat na nález Ústavního soudu, je využití původního návrhu, kterým byl otevřen zákon o nemocenském pojištění s tím, že se věcně jedná o stejné téma, jinými slovy – v žádném případě se nejedná o přílepek. Znamená to, že jsme vyšli z rozhodnutí
178
Ústavního soudu, který uvedl, že není správné zavádět garanční dobu beze změny povinnosti platit pojistné na nemocenském pojištění a také řekl, že je třeba zohlednit to, že karanténa není věcí uvážení jednotlivého člověka, ale je objektivní skutečností vynucenou správním rozhodnutím. Důsledkem nálezu Ústavního soudu je to, že od 30. června letošního roku jej po první tři dny nemoci vypláceno nemocenské ve výši 60 % denního vyměřovacího základu. Tento návrh navrhuje, aby od 1. září bylo vypláceno 25 %. Jsme si vědomi, že pro Českou správu sociálního zabezpečení a pro zaměstnavatele je obrovskou komplikací, když se mezi prosincem a lednem příštího roku třikrát mění tento systém, ale ponechat výplatu prvních tří dnů ve výši 60 % až do konce letošního roku by mělo závažné rozpočtové důsledky, protože by to zvýšilo výdaje státu minimálně o 5 miliard korun. Znamená to, že vláda musela zareagovat a vrátila tuto sazbu na 25 %. Dále se touto novelou po účinnosti nového zákona o nemocenském pojištění snižuje sazba na nemocenské pojištění placeného zaměstnanci, neboť garanční doba zůstala zachována pro účely náhrady mzdy nebo platům v období prvních tří dnů. Snížení představuje 0,1 % a přesně odpovídá částce, která je na výdajové stránce placena za první tři dny nemoci v případě 25procentního náhradového poměru a dokonce s jistou rezervou zhruba 100 milionů korun je tato úleva pro zaměstnance vyšší. Není to symbolicky stanovené snížení o 0,1 % bodu, ale vychází z pojistně matematického propočtu. V návaznosti na uvedený nález Ústavního soudu se ruší od roku 2009 garanční doba u náhrady mzdy a platu při karanténě. Předpisy účinné od roku 2009 se tak dostávají do souladu se závěry nálezu Ústavního soudu. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi na závěr, abych vás požádal o podporu tohoto návrhu zákona. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor určil svým zpravodajem pana senátora Vítězslava Jonáše a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 286/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 286/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Štěch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Co se týká zpravodajské zprávy, návrh zákona byl předán do Poslanecké sněmovny v únoru letošního roku jako technická novela. Technická novela reagovala na skutečnosti, že od doby schválení zákona č. 186/2006 Sb., docházelo k odkladu účinnosti zákona a mezitím byly přijaty i další zákony, které je třeba do zákona promítnout, resp. odstranit některé nesoulady. V technické novele byla původně řešena některá upřesnění a zjednodušení a byly také opraveny nedostatky, které byly za tuto dobu shledány. Také tam byly promítnuty některé změny rozšíření variant volby zejména pro organizace s menším počtem zaměstnanců. Pan ministr uváděl do 50 osob. Ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně byly podány pozměňovací návrhy, a to především návrhy pana ministra Nečase, kterým reagoval na nález Ústavního soudu z 23. dubna letošního roku ve věci návrhu na zrušení některých částí zákona 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů.
179
Ústavní soud k 30. 6. letošního roku zrušil část ustanovení týkající se karenční doby, tzn. neposkytování nemocenské v zákonu č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění. Ústavní soud v odůvodnění mimo jiné uvedl – budu citovat, „že se jedná o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců“. Pan ministr Nečas navrhl, aby v období od 1. 9. letošního roku do 31. 12. 2008 byla v prvních třech dnech nemoci a karantény náhrada ve výši 25 % daného vyměřovacího základu. To je to, co bylo do doby přijetí účinnosti reformy veřejných rozpočtů, to znamená do konce loňského roku. V této věci je také potřeba říci, že od 1. 1. 2009 bude nadále platit nový zákon o nemocenském pojištění, který má č. 187/2006 Sb., ve znění reformního balíku. Tam nemocenská náleží až od 15. dne trvání nemoci. A za prvních 14 kalendářních dnů bude náležet náhrada mzdy od zaměstnavatele s tím, že náhrada nebude náležet první tři dny. Zároveň podle této novely dojde ke snížení platby pojištění o 0,1 %, a to na straně zaměstnance. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se na včerejším jednání návrhem zabýval. Při jednání bylo hovořeno ze strany senátorek a senátorů o prospěšnosti karenční doby. Bylo hovořeno, že garanční doba je častá v zemích EU, že ji má řada zemí. Na druhou stranu byly mnou uplatněny námitky, že je to určitým způsobem kolektivní trest. Odvolávám se tady na citaci Ústavního soudu. Myslím si, že nejde jen o pojištění, ale i o otázku náhrady mzdy, protože zaměstnavatelům byla dána velká sleva na odvodu pojištění. Co se týká dalšího, problém je, že dávky jsou i v dalších dnech, to znamená od 4., resp. od 15. dne také nízké jak v oblasti náhrady mzdy, tak i v oblasti dávky nemocenského pojištění. Byl podán pozměňovací návrh, který je dnes také podán na plénu, protože v našem výboru nebyl přijat. Pokud se týká usnesení našeho výboru, stručně vás s ním seznámím. 82. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 o nemocenském pojištění ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, senátní tisk č. 286. Po odůvodnění předkladatele ministra práce a sociálních věcí dr. Petra Nečase, zpravodajské zprávě senátora Milana Štěcha a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To je to rozhodující z jednání našeho výboru, tolik zpravodajská zpráva. Své osobní názory si nechám na podrobnou rozpravu, abych neporušoval statut zpravodaje. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Vítězslav Jonáš. Ano, pane senátore, prosím. Senátor Vítězslav Jonáš: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Já myslím, že podstatu k navrhovanému zákonu řekl zde podrobně pan ministr Petr Nečas a i zpravodaj garančního výboru celkem přiblížil tuto novelu. Já bych jenom doplnil, že návrh je v souladu s ústavním pořádkem ČR a ostatními obecně závaznými právními předpisy. Navrhovaná právní úprava má v podstatě technický charakter a nepřináší nové věcné úpravy, které by byly v rozporu s právem
180
EU, např. Směrnicí Rady č. 79/7 ES o postupném zavedení zásady rovného zacházení s muži a ženami v oblasti sociálního zabezpečení. Náš výbor se zajímá vlivem na státní rozpočet a ta musím konstatovat, že navrhovaná právní úprava nemá dopad do státního rozpočtu ani do rozpočtů územně samosprávních celků. Proto vás hned seznámím se závěry našeho výboru. Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Jiřího Krále, vrchního ředitele sekce ministerstva práce a sociálních věcí, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, určuje zpravodajem výboru Vítězslava Jonáše a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Je tu někdo takový, prosím. Není. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Milan Štěch. Senátor Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu také stručný, i když jsem se asi spletl a řekl jsem, že vystoupím až v podrobné rozpravě a na tu pravděpodobně nedojde (s úsměvem), takže v obecné rozpravě – neudělám vám některým radost. Takže k té předloze ještě několik poznámek, které jsem nechtěl jako zpravodaj do zpravodajské zprávy dávat, protože jsou mým názorem, resp. názorem klubu sociální demokracie, který také zastupuji v této věci. Je potřeba říci pro objektivnost diskuse, že nemocenské dávky v ČR bohužel vždycky byly velice nízké. Po roce 2006 – předtím se poměrně vysoce propadaly, protože se nevalorizovaly redukční hranice, po r. 2000 se zavedla valorizace redukčních hranic a bohužel „batoh“ tuto valorizaci, myslím reformní batoh, to znamená od 1.1. letošního roku zrušil. Co se týká karenční doby, samozřejmě, že zhorší situaci příjemců dávek, to znamená, v době nemoci to bude propad. Mám tady konkrétní čísla a mohu říci, že jsou to částky, které budou řádově ve stokorunách podle délky nemoci pochopitelně a bude také záležet na příjmu. Zajímavé je si připomenout, že by zaměstnanec, který bude mít průměrný výdělek v národním hospodářství, který se očekává v letošním roce asi 23.700,- Kč, při 14 dnech nemoci před reformou veřejných rozpočtů a před změnou zákona o nemocenském pojištění by pobíral 5.624,- Kč, tak po reformě 4.123,- Kč, to znamená propad 1.501,- Kč a při třicetidenní nemoci by s tak průměrným výdělkem v národním hospodářství dostal dávku ve výši 14.248,- Kč, což si myslím, tak na zajištění rodiny. Vezměte si, co stojí náklady na bydlení, jak se vyvíjí základní životní potřeby, zejména co se týká potravin, tak po reformě má propad 3.373,- Kč, to je, že mu zůstanou dávky ve výši 10.875,- Kč. To jsou velké propady. Já to říkám preventivně, protože pan ministr většinou v posledním slově vypálí nějaká nová čísla, já už nemám možnost na něj reagovat. A on to vždycky bývá minimálně někde mezi. Já dokonce tvrdím, že všechna ta čísla budou čísla, jak se říká natvrdo, až tady bude celoroční výsledek, protože je potřeba znát také změnu struktury spotřebního koše zejména u rodin s dětmi, samoživitelek a další a další a toto samozřejmě se velice těžko v průběhu pololetí nebo dokonce pěti měsíců může seriózně vyhodnotit.
181
Ta čísla tu říkám, protože jsou spočitatelná. Ale co se týká indexů, a zejména s ohledem na vývoj životních nákladů, si myslím, že budou seriózní až po konci letošního roku. Je pravda, že v řadě zemí – a já tady o tom budu hovořit – je karenční doba – a uvedu tady ty země – ale většinou v těch zemích, kde mají karenční dobu, tak mají dávky od čtvrtého dne nebo oni mají také karenční dobu i jen jeden den, tak mají dávky podstatně větší. A kdyby to bylo míněno, aby ti lidé nebyli nějak, řekl bych, podporováni, spíš aby byli odrazováni, aby nešli marodit, tak se divím, že se ta kompenzace nedá v dalších dnech, aby i zase měli prostředky za nemoc, když už nemoc je vážnější a trvá delší dobu, aby prostředky prostě dostali za ostatní dny. Ale bohužel, jak je vidět zejména po reformě veřejných rozpočtů, je propad nemocenské velice výrazný. Myslím si, že řešení, které se navrhuje od 1. 1. příštího roku, to znamená, že první tři dny nemají zaměstnavatelé platit náhradu mzdy, je v rozporu s duchem vyjádření Ústavního soudu. My budeme zvažovat, zdali se na Ústavní soud znovu neobrátíme a myslíme si, že je to i neseriózní z důvodu toho, že za prvních čtrnáct dnů, které budou zaměstnavatelé vyplácet jako náhradu mzdy, teď už teda deset dnů, dostali úlevu na odvodu pojištění ve výši 1,9 %, pojištění se jim snížilo ze 3,3 % na 1,4 %. To je více než o polovičku, a přitom průměrná délka nemoci v ČR je hodně přes 30 dnů, takže je zřejmé, že skutečně oni na této změně vydělají a vydělají snadno, protože v loňském roce byla úspora v systému nemocenského pojištění asi 9 mld. Kč, jestli se nepletu, a v letošním roce se předpokládá úspora 17 mld. Kč. Prostředky tedy byly a nebylo potřeba takovou restrikci provádět. Znova říkám. Když se tedy chtějí lidé odrazovat, aby nešli marodit, tak potom se měly zvýšit dávky v dalších měsících, a možná, že bychom se na tom byli schopni přece jenom shodnout. Jak se nemocenská platí v zemích na západ od nás, mám tady výtah, protože pan ministr nás včera na výboru informoval nebo použil některé informace, tak já jsem si to rychle spočítal, jsou to nejaktuálnější data, aby pan ministr věděl, že to je z organizace EU, takže jsou to čísla, doufám, důvěryhodná. Mohu vám říci, že z 23 zemí, protože nepočítám nás a není tam Rumunsko a Bulharsko, tak 8 zemí nemá žádnou karenční dobu, čtyři země mají jeden den a deset zemí má tři dny. Ale podívejme se, jaká je výše dávek. Například Belgie prvních 7 dní 100 %, pak 60 %, bílé límečky 100 %, a jsou tam ještě limity směrem k rodinám s dětmi. Dánsko 100 %, podle příjmů za první čtvrtletí, maximálně 458 euro, je to zastropované. Francie 50 %, maximálně 44 euro, v případě, že jsou tam děti, tak maximum 60 euro. Lucembursko také 100 %, Německo prvních 6 týdnů plná mzda od zaměstnavatele, pak nemocenská ve výši 70 % 52 týdnů. Nizozemsko 70 %. A takhle bych mohl pokračovat… Neříkám, že musíme mít dávky jako na západ od nás, ale naše kupní síla je daleko nižší, a nebezpečí je v tom, že dávky v nemoci a náhrada mzdy nepokryjí základní životní potřeby, které i vinou inflace, která je v posledním období 7procentní, prudce narůstají. Mám tedy obavu, že to, co je nám navrhováno, je jen motivováno zčásti tím, aby lidé míň marodili. Ale znova říkám, to bych tedy chápal, že vstup do nemoci je nějak blokovaný karenční dobou, ale ostatní dávky by potom měly být vyšší, a to se bohužel nenavrhlo.
182
Co se týká našeho pohledu na problém. My v tom vidíme snahu snížit příjem lidí, že tady je snaha snížit náklady práce, protože jak tady pan ministr říkal, v další etapě se navrhuje snížit pojištění. My jsme mysleli, že tyto peníze, když se ušetřily, by se mohly použít třeba na zvýšení důchodového pojištění, kde peníze jsou potřeba. Ale tady je vidět, že se chtějí snížit jednotkové náklady práce, a říkám, ty jsou v Česku velice nízké. A co se týká produktivity práce, jsem přesvědčen, že ty poměry jsou naprosto v pořádku, protože je také potřeba vzít v potaz, že průměrná parita kupní síly v ČR je pořád dost pod 50 %, a to je teda méně než je parita produktivity práce. A já si tohle nechám spočítat, ale myslím si, že tu paritu také ovlivňuje velmi výrazně právě parita kupní síly, a také to, že výrobky se od nás vyvážejí často podhodnoceny a pak se prodávají třebas v jiných zemích už s určitou marží těch firem, které je od nás vyvážejí. A tady právě je ten důvod, že se třeba plátci daní stěhují někam jinam. Pokud naše republika tím začíná být poškozována a jiné slušné země, tak by se mělo v rámci EU hledat určité řešení pásem, za které by se nemělo jít. A já vím, že třeba Německo nebo Švédsko v minulosti toto navrhovaly, vím, že u nás k tomu byl odpor, ale pak si nestěžujme, když také nechceme v EU pomoci, aby se těmto „únikářům“ a těm, kteří nehrají fér, jaksi drobet ztížily podmínky. Vím teď například, že v některých zemích, myslím, že to bylo Maďarsko, dokonce soud řešil jako daňové úniky právě toto zdaňování mimo zemi, kde firma působí. Myslím si, že tímto směrem bude muset v EU jít, protože takové ty daňové ráje, Kajmanské ostrovy a další, které by vznikaly v EU, to by k ničemu dobrému nevedlo, to by vedlo jenom k tomu, že bychom si konkurovali v tom, že budeme méně a méně lidští a že budeme jaksi ubírat peníze, které by měly patřit starým lidem, nemocným apod. Myslím si, že v tom není budoucnost Evropy. Tolik k tomuto materiálu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásili pan senátor Kubera, má slovo, po něm pan senátor Vítězslav Vavroušek. Senátor Jaroslav Kubera: Budu velmi stručný. Pane předsedající, já bych rád požádal vaším prostřednictvím pana Štěcha, o kterém je známo, že strašně rád stávkuje, jestli by si teď nechtěl na chvilku zastávkovat. To bylo k věci. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Nyní tedy pan senátor Vítězslav Vavroušek. Senátor Vítězslav Vavroušek: Pane předsedající, dámy a pánové, já budu téměř stejně stručný. V celé té diskusi se trošku pozapomnělo na fakt, který je podle mého názoru nejvýznamnější. To, že se 3 dny bere méně, může v konkrétních případech způsobit potíže, dokonce i ty částky ve střednědobé neschopence, což je zhruba do jednoho měsíce, mohou způsobit potíže, dokonce se bude možná muset v konkrétních případech sáhnout do úspor. Ale zásadní problémy by způsobil necitlivý zásah do kategorie dlouhodobé neschopnosti. A tady v tomto případě je potřeba zdůraznit, že to tak není. V této novele a v této koncepci je trend u dlouhodobých neschopností vzestupný. A myslím si, že to je věc, kterou rozhodně nelze označit jako asociální, naopak je to věc
183
nesmírně pozitivní. A myslím si, že je škoda, že to zde vůbec nezaznělo, protože dlouhodobá neschopnost může způsobit zásadní problémy. Ale v tomto případě je to řešeno velmi důstojným způsobem. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Pan senátor Milan Štěch. Senátor Milan Štěch: Já k tomuto musím uvést následující. Víte, ono to je na první pohled, protože tam sice se zajišťovalo 80 %, ale je tam vyměřovací základ z 90 %, takže ono to je stejně nebo méně, jak se mi zdá, o nějakou korunu, než to bylo. Není tam žádné posílení, pane kolego, prostřednictvím řídícího. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. To byla více méně faktická poznámka. Ještě někdo si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Nikdo, obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, přejete si vyjádřit se k obecné rozpravě? Ne, pan ministr si to nepřeje. Pane senátore Jonáši jako zpravodaji, přejete si vyslovit se? Nepřejete. Pane senátore Štěchu jako zpravodaji garančního výboru? Také ne. Nezbývá tedy než přistoupit k hlasování, protože je tu návrh na schválení, resp. přesněji řečeno, jsou tu dva návrhy na schválení z obou výborů, které se návrhem zákona zabývaly. Konstatuji, že v sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 31. O návrhu na schválení návrhu zákona zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce prosím a zvedněte tlačítko ano. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, nyní máte možnost stisknout tlačítko ne a zvednout ruku. Končí 39. hlasování v pořadí a skončilo schválením návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nakonec bylo přítomno 62 senátorek a senátorů a kvorum tedy bylo 32. 45 hlasů bylo pro, 3 hlasy byly proti, návrh zákona byl schválen. A tím skončilo poslání pana ministra Nečase. Děkuji mu, děkuji také všem zpravodajům. A přistoupíme k projednání dalšího bodu, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 278. Předseda nejsilnějšího klubu je za obrazovkou a já ho někdy nevidím a omlouvám se. Přihlásil se o slovo a má ho. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, pouhým nahlédnutím do dnešního programu zjistíte, že z devíti avizovaných bodů jsme prozatím projednali jenom dva. A já proto bych chtěl poprosit ctihodné shromáždění, jestli by souhlasilo s tím, abychom mohli jednat a hlasovat ještě po 19. hodině, abychom aspoň určité penzum našich zákonů dokázali schválit. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobře, aby nebyly potom spory, pane předsedo, včera jste navrhoval projednání dvou bodů. Tam to bylo jasné, limit byl dán. A dneska, máte nějakou představu?
184
Senátor Jiří Stříteský: Moje představa je naprosto jasná, všech devět bodů. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slyšeli jsme – všech devět bodů, procedurální návrh. Ještě předtím paní předsedkyně klubu Gajdůšková. Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, než začneme hlasovat o tomto procedurálním návrhu, tak chci oznámit, že klub sociální demokracie má na dnešní večer připraveno zasedání, a já tedy budu požadovat v 19.30 přestávku na jednání klubu, nejméně do 22 hodin. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Bude-li schválen návrh pana předsedy Stříteského, pak v 19.30 podáte procedurální návrh na přestávku a plénum Senátu rozhodne. Toto nebyl procedurální návrh, nýbrž budeme hlasovat o procedurálním návrhu předsedy klubu ODS. O tomto návrhu, tedy abychom projednali včetně hlasování samozřejmě devět bodů, o kterých jsme předpokládali, že je dnes projednáme, dávám hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ano a zvedněte ruce. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko ne a zvedněte ruce. Hlasování pořadové č. 40, procedurální návrh byl schválen – 60 přítomných, kvorum 31, 43 hlasů pro, 4 hlasy proti. Pokračujeme v projednávání bodu, který jsem jenom avizoval. Pokračuji. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 278. Prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás s návrhem zákona seznámil. Prosím, abyste zaujali svá místa. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem si vyslechl debatu, ze které vyplývá jistá časová tíseň, a nechci ji zvyšovat. Jedná se o čistou transpozici, byť je to novela tak důležité daně, jako je DPH, nejedná se vůbec o sazbu, není tam žádné politikum, je to čistá transpozice norem EU. Já děkuji výboru za projednání a prosím o schválení. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 278/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivan Adamec, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych se pokusil vás seznámit se svou zpravodajskou zprávou, která bude také velmi stručná. Pan ministr řekl, že je to sladění ustanovení zákona o DPH s ustanovením směrnice 2006/112/ES a jde dále také o zpřesnění o zjednodušení některých ustanovení a někdy i těch, která nejsou závazně upravena komunitárním právem. My jsme tento návrh zákona projednali na své 29. schůzi a víceméně z diskuse vyplynulo to, že případné výtky naší legislativy a některé možné úpravy nejsou natolik závažné, abychom bránili postoupení tohoto návrhu zákona k podpisu panu prezidentovi, a proto mi dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení
185
našeho výboru z 29. schůze, kdy výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem na schůzi Senátu mne a pověřuje mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost a jsem vám k dispozici případně v obecné rozpravě. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Zaujměte prosím místo u stolku vedle pana navrhovatele. Já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se nehlásí nikdo, rozpravu končím. Nebudu vyzývat ani navrhovatele, ani zpravodaje, aby se vyjádřili, a protože tu je jeden návrh, totiž na schválení návrhu zákona, přistoupíme po znělce k hlasování. V sále je přítomno 54 senátorek, resp. senátorů, kvorum je 28. Zahajuji hlasování o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ano a zvedněte ruce. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko ne a zvedněte ruce. Končí hlasování pořadové č. 41, skončilo schválením návrhu zákona, 54 přítomných, kvorum 28. 38 pro, nikdo nebyl proti. Projednávání tohoto návrhu zákona skončilo. Děkuji panu zpravodaji Adamcovi, pan ministr zůstává na hřišti, protože následujícím bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 279. Prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás s návrhem zákona seznámil. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Opět velmi stručně. Dámy a pánové, přes svoji nezáživnost je novela tohoto zákona, řekl bych, skutečným průlomem decize, tedy řízení veřejné správy. Jistě se mnou budete souhlasit, že nelze efektivně řídit ani rodinné finance, natož pak firemní bez jasné informace, kolik mám k dispozici, kolik jsou náklady na tento organizační prvek, kolik to stojí a kolik z toho možná někdy získám. Tak přesně tyhle informace decize veřejné sféry nemá. V roce 90 jsme se ocitli v situaci, kdy účetní závěrky jak v privátní, tak ve veřejné sféře nezobrazovaly a nemohly zobrazovat věrný a pravdivý obraz hospodaření daného účetního subjektu. Zatímco privátní sféra v běhu za konkurenceschopností velmi brzo dosáhla mezinárodních standardů v oblasti účetnictví a účetnictví v privátní sféře skutečně zobrazuje věrný a pravdivý obraz hospodaření, tak veřejná sféra zůstala na úrovni roku 90. Prezident, předseda vlády, hejtman, nikdo nemá reálný přehled o skutečném stavu hospodaření. Organizační složky státu účtují způsobem, který odpovídá platné legislativě, a ta platná legislativa není schopna dát vám věrný a pravdivý obraz hospodaření. Klasických je několik primitivních příkladů. Účtuje-li podnikatel o své pohledávce, tak ví, nejenom za kolik ji pořídil, ale ví ze svého účetnictví, jaká je asi také reálná cena té pohledávky, to znamená, kolik odepíše nebo kolik získá. Veřejná sféra zná jenom pořizovací cenu.
186
Příklad ještě křiklavější. Největším státním majetkem v tuto chvíli pravděpodobně jsou Lesy České republiky. Legrace je, že státní podnik Lesy České republiky má ve svém základním jmění a ve svém účetnictví pouze nemovitosti, zpevněné cesty, techniku, ale to největší bohatství, které je více než bilion korun, to dřevo, co roste z té půdy, to není v účetnictví. To je pouze statistická evidence. To není ani ve státním účetnictví. Česká republika má majetek v lesích jistě větší než bilion korun, jistě větší než je objem jednoho státního rozpočtu, ale v zásadě to nemá, protože to nemá v knihách. Je trochu tristní, že rok 2008 je rokem, který je prvním rokem, který se to snaží napravit. Tato novela, bude-li schválena, já vás o to prosím, a bude-li aplikována, a nebude aplikována z úterka na středu, ten proces bude dlouhý, bude se muset inventarizovat, ohodnocovat, bude muset být použita spousta zvláštních instrumentů. Jedním z nejvýznamnějších instrumentů aplikace tohoto zákona je projekt státní pokladny, takže bude to běh na dlouhou trať, ale bude-li tento zákon schválen, pak je to legislativní podklad k tomu, abychom zavedli pořádek do státních financí, do financí veřejných rozpočtů, a to nejenom z hlediska rozpočtu, tedy z hlediska cash flow, tedy z hlediska syntetického finančního účtu, ale zejména z hlediska analytického účtu, to znamená stavu majetku, závazků a pohledávek. Byť je to velmi nezáživná norma, je velmi průlomová. A my jsme na ní pracovali s mimořádným úsilím. V Poslanecké sněmovně nepadl ani jeden pozměňující návrh, což beru jako kompliment. Děkuji příslušnému výboru Senátu za projednání a prosím o schválení této naprosto mimořádně důležité právní normy. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno, a to jako senátní tisk č. 279/1. Zpravodaj výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane přesedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, musím říci, že doopravdy s takovým velkým vnitřním uspokojením jsem přijal zpravodajování tohoto zákona, protože jsem tady viděl poprvé takovou velikou šanci, kdy můžu uplatnit svoje profesní znalosti auditora. Takže zpravodajování jsem se ujal s daleko větší razancí, než bývá obvyklé, kdy se spoléháme pouze na zprávy, které nám předkládají určité orgány, nebo důvodové zprávy atd. A musím říci, že jsem velmi spokojen s touto novelou. A chtěl bych poděkovat Ministerstvu financí v čele s panem ministrem Kalouskem, a věřte tomu, že to není pochlebování, za jejich odvahu s něčím takovým vyjít ven. Protože to, že tato novela bude řešit letitý problém našeho účetnictví, myslím tím republikového, je velmi důležité. Zároveň bych k tomu chtěl říci, že to nebude jednoduché. Samozřejmě i předpokládám, že i tato novela, i když je velmi dobře udělaná, tak není definitivní, možná v průběhu, a já jsem chtěl to srovnání také použít, ale použil ho pan ministr, je to doopravdy běh na dlouhou trať. A během tohoto běhu se může leccos vyskytnout, takže můžeme se i my tady setkat někdy s drobnými úpravami nebo s některými detaily, které bude třeba napravit. Nebude to ani novela levná, protože řada organizací se bude muset softwarově připravit. Možná že i někde v některých organizacích dojde k nárůstu pracovních sil, ale ten výsledek, to, že budeme věrně a přesně vědět o tom, jak hospodaříme, si myslím, je to, co nás na konci tohoto běhu čeká.
187
Čili já osobně jsem s tímto velmi spokojen. Dovolte mi, abych vás seznámil i s názorem našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde po diskusi, kterou jsme vedli s náměstkem ministra, panem inženýrem Eduardem Janotou, jsme došli k závěru, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Jak vidíte, tak zpravodajem určil mne, a zároveň pověřil předsedu senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Prosím, ptám se, navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový mezi námi není. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končí. Paní senátorka Juřenčáková o desetinu vteřiny před ukončením rozpravy. Prosím. Senátorka Jana Juřenčáková: Já bych se jenom chtěla krátce zeptat pana ministra na § 25 odst. 1, kde je uvedeno, že kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud není známa jejich pořizovací cena, se budou oceňovat vlastně ve výši jedné koruny. Já jsem profesí daňový poradce, takže mně to není jasné, jestli pak bude obraz účetnictví věrný a správný. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já se zeptám, jestli chce ještě někdo. Pane ministře, když chcete, můžete vystoupit hned. Vy můžete kdykoliv v rozpravě. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Cokoli opravdu ne. Minimálně Kalouskové si to nemyslí, pane místopředsedo. Já děkuji za tu otázku. Bude věrný a pravdivý právě pro tu absurditu. Je to trend ve všech zemích EU, ve všech zemích, které aplikují moderní účetnictví. U kulturních památek, tam kde známe pořizovací hodnotu, tak uvedeme v účetnictví pořizovací hodnotu. Tam, kde neznáme, což je většina případů největší kulturních pokladů, tak oceníme nejmenší možnou mincí. Protože nikdo neumí ocenit Katedrálu Sv. Víta, nikdo neumí ocenit korunovační klenoty. Jakákoli cifra je cifra nesmyslná. Právě proto, aby to bylo věrné a pravdivé, tak uvádíme – a je to explicitně uvedeno v zákoně – nejmenší možnou minci. A je to pravdivé v té absurditě. V účetnictví to chceme mít a dáváme tu jednu korunu, abychom jasně řekli, to je nevyčíslitelná hodnota. Úplně stejně Francouzská republika vede Katedrálu Notre Dame v účetní hodnotě jednoho eura. Zcela jistě by ji nikdo za jedno euro neprodal. Takže my povedeme Katedrálu Sv. Víta v účetní hodnotě jedné koruny, přejdeme-li na euro, pravděpodobně v hodnotě jednoho eura. Zajímavá diskuse byla o korunovačních klenotech. Zda máme vést za korunu jablko, žezlo, korunu, roucho po koruně a nebo, zda korunovační klenoty jako komplet účtovat za jednu korunu. Zvítězila varianta B, protože tím je řečena nedělitelnost toho pokladu. Tím vůbec není řečena hodnota. Je to způsob, jak to zavést do účetních knih a současně říci, že cena je nevyčíslitelná. Postupují tak všechny země, na nic lepšího jsme nepřišli. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Rozprava ještě neskončila, takže se naposledy zeptám, chce-li někdo vystoupit. Nikdo, takže teď ji definitivně uzavírám. Pane zpravodaji, chcete se vyjádřit k rozpravě? Nepřejete si. Pan ministr se vyjádřil, takže já konstatuji, že byl podán jediný návrh na
188
schválení návrhu zákona. O něm budeme po znělce hlasovat. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Zahajuji hlasování o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Končí 42. hlasování. Skončilo schválením návrhu zákona, a to tak, že 56 přítomných a kvorum 29, nikdo nebyl proti, 50 hlasů bylo pro. Děkuji, pane zpravodaji, a vyzývám navrhovatele ministra financí Kalouska, aby nás seznámil s návrhem Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu jistin státního dluhu, splatných v letech 2009 a 2010, a na úhradu jistin státních dluhopisů odkupovaných z trhu v letech 2009 a 2010 Je to senátní tisk č. 282. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za pozornost. Cítím jistou nostalgii při předložení tohoto návrhu zákona a uctivé prosbě o jeho schválení. Předkládal jsem ho v PS po sedmihodinové šílené diskusi o zdravotnických regulačních poplatcích a omluvil jsem se PS s tím, že po tak naprosto zásadní diskusi o tak zásadním problému, jako je třicetikorunový poplatek, předstupuji s takovou marginálií, jako je prosba o schválení dluhopisového programu ve výši 255 mld. korun. Byla to marginálie, schválili to rychle. Přestože je to tak ohromující číslo, tímto návrhem nezvyšuji ani míru státního dluhu, ani zadluženost státu. Tento dluhopisový program v tomto objemu je určen na dva účely. Tím hlavním je splátka listin v letech 2009 a 2010, které nás čekají a kdy restrukturalizujeme státní dluh způsobem běžným pro všechny dlužníky z jihočeských nádraží: Franto, půjči mi stovku, abych ji mohl vrátit Lojzovi. Prostě my musíme splatit poměrně velké množství jistin, na něž nemáme aktuální disponibilní zdroje, naše rozpočty nebyly přebytkové, nemáme vytvořeny rezervy, tedy musíme vydat nové emise státních dluhopisů, abychom z jejich výtěžku mohli zaplatit jistinu a dlužili dál. Říká se tomu restrukturalizace. V různém objemu to používáme všichni. Bezdomovci na nádraží ve stokorunách, ve státě ve stovkách miliard. To je jedna část. Druhá část je částka zhruba do 35 mld., kdy na základě novely rozpočtových pravidel z roku 2006 jsme začali úspěšně aplikovat praxi správy státního dluhu, kdy je-li situace na trhu mimořádně příznivá, skupujeme státní dluhopisy dříve, než přichází povinnost splátky jistiny. A děláme to právě tehdy, když víme, že v tu chvíli za ně dáme méně, než bychom museli platit v okamžiku, kdy by přišla splátka jistiny. Tím se výrazně zpružní správa státního dluhu. V roce 2007, kdy jsme to aplikovali poprvé, jsme tímto způsobem ušetřili kapitole dluhová služba téměř dvě miliardy, takže to je už částka, za kterou to stojí a stojí za to takhle flexibilně pracovat se státním dluhem. Jinými slovy, dovoluji si vás poprosit o souhlas o státní dluhopisový program za a) peníze, které budeme muset zaplatit na jistiny bývalých dluhů a budeme je dlužit dál. Za b) objem do 35 mld., který budeme mít k dispozici, abychom mohli zkupovat z trhu dluhopisy v okamžiku, kdy trh bude příznivý, staré dluhopisy likvidovat a dlužit dál a tím šetřit. Jsou to nástroje dluhové služby, refinancování státního dluhu, zpružnění státního dluhu. Nejsou to nástroje zvyšování státního dluhu, a proto si dovoluji bez výčitek svědomí požádat o schválení.
189
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 282/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivan Adamec. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já budu stručný se svou zpravodajskou zprávou. Pan ministr popsal, o co vlastně jde, o restrukturalizaci státního dluhu a možnosti splácení v jednotlivých letech pokud je příznivá situace, odkupování těch dluhopisů do výše 35 mld. korun. Já si myslím, že to je velmi pozitivní zpráva, i tento návrh, a mně nezbývá než se soustředit pouze na legislativní proces. I přesto ve Sněmovně proběhla všechna tři čtení. Dokonce byl pokus o pozměňovací návrh tak, aby se lhůta splatnosti zkrátila na třicet let, což z hlediska rozložení zátěže podle mého soudu nebylo správné a také ten pozměňovací návrh nebyl přijat. V závěrečném hlasování ze 180 přítomných poslanců pro hlasovalo 154, jeden byl proti. Náš výbor projednal tento návrh zákona na své 29. schůzi 16. července a zachoval se tradičně konzervativně, jak jsme byli vždy zvyklí a je to vlastně jediný druh zákona, kde náš výbor předkládá plénu návrh návrhem zákona se nezabývat. Usnesení zní takto: Po úvodním slově a po zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu dne a pověřuje mne předložit usnesení předsedovi Senátu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Táži se pana senátora Škalouda, zda chce vystoupit v rozpravě. Nebyla zahájena, a možná ani nebude. Pan senátor Rakušan jako místopředseda Senátu má možnost vystoupit kdykoliv. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Náš klub podpoří tento návrh – nezabývat. Chtěl bych vyjádřit úctu k hospodářskému výboru, ale i jeho členům v předchozím období. Pokud se týká dluhopisového programu, postupoval vždy konzistentně bez ohledu na to, jaká byla vláda nebo ministr financí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Byl podán procedurální návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Po znělce budeme o tomto návrhu hlasovat. V Jednacím sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum je 27. Hlasujeme o návrhu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování pořadové č. 43 končí. Skončilo schválením návrhu vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat s tímto výsledkem: 53 přítomných, kvorum 27, 44 pro návrh, žádný hlas nebyl proti. Projednání návrhu zákona skončilo. Děkuji zpravodaji Adamcovi, děkuji panu ministrovi za krátký a úspěšný vstup na půdu Senátu. Konstatuji, že dalším bodem je
190
Návrh zákona, kterým se mění zákon 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 288. Vítám – chtěl jsem říci pana ministra Řebíčka, ale vidím, že bude zastoupen panem ministrem Alexandrem Vondrou, takže vás jako senátora nevítám, ale prosím, abyste nás seznámil s návrhem zákona. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych uvedl v zastoupení svého kolegy ve vládě ministra Aleše Řebíčka návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. Předkládaný návrh zákona je euronovelou, protože hlavním účelem je transpozice několika právních předpisů evropských společenství do našeho práva. Zejména jím je transponována směrnice č. 2005/44 o harmonizovaných říčních informačních službách, tzv. RIS na vnitrozemských vodních cestách ve společenství. I tato směrnice zavádí říční informační systém zejména pro potřebu provozovatelů plavidel na vybraných vnitrozemských vodních cestách členských států Unie, a to za účelem podpory a řízení provozu na vodní cestě. V podmínkách naší země se bude RIS zavádět na labsko-vltavské vodní cestě, která jako jediná u nás svou kapacitou odpovídá požadavkům uvedené směrnice, na nichž se má RIS zavést. Provozovatelé plavidel na této cestě budou mít za předpokladu vybavení svého plavidla příslušnou technikou ze zákona zjištěn přístup k informacím vedených v RIS o provozu na vodní cestě, o mimořádných událostech na této cestě, o plavidlech, o přepravovaném nákladu na nich a také o přístavních poplatcích. Tolik pokud jde o práva z toho vyplývající. Současně však budou mít i také povinnost ve spolupráci se správcem RIS vkládat vedle správce vodní cesty a dalších zákonem stanovených subjektů do RIS informace vztahující se k podpoře a řízení provozu na vodní cestě. Návrh novely zákona zajišťuje kromě toho dále transpozici směrnice 2006/87, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a naopak se jím zrušuje směrnice č. 82/714. V této souvislosti se částečně mění dosavadní výprava technických požadavků na plavidla vnitrozemské plavby a úprava jejich technické způsobilosti a jejího schvalování. Kromě transpoziční části obsahuje návrh novely také novou úpravu regulace provozování vodních skútrů na vnitrozemských vodních cestách. Podstata regulace spočívá v oprávnění plavebního pořadu rozhodnutím vymezit kompletní plochu k provozu vodních skútrů. Tato rozhodnutí se však mohou učinit pouze se souhlasem příslušné obce a správce vodní cesty, což bych chtěl podtrhnout. V rozhodnutí stanoví stavební úřad budoucímu provozovateli plochy podmínky a povinnosti, za nichž lze pro vodní skútry umožnit provoz. Tyto podmínky vykrývají zejména ze zájmů ochrany životního prostředí a oprávněných zájmů dotčených obyvatel a rekreantů nebo návštěvníků v dané lokalitě. Novela byla včetně několika poslaneckých pozměňovacích návrhů schválena dne 25. 6. letošního roku Poslaneckou sněmovnou a věřím, že také Senát tento zákon podpoří a přispěje tak nejen k zajištění nezbytné slučitelnosti našeho dopravního práva s právem evropských společenství, ale i ke zlepšení podmínek pro provozování plavby na vodních cestách.
191
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, navrhněte místo u stoku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 288/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové. Pan místopředseda vlády tady naprosto vyčerpávajícím způsobem vás tady seznámil s předmětem tohoto návrhu zákona. Já myslím, že mi nezbývá nic jiného než říci, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval touto problematikou na 29. schůzi konané 16. července 2008. Výbor přijal – nebo souhlasí se všemi předloženými opatřeními a po úvodním slově zástupce předkladatele doktorky Daniely Kovalčíkové, náměstkyně ministra dopravy ČR a po zpravodajské zprávě mojí a po rozpravě, ve které zazněly pouze dvě výtky, a to je to, že je škoda, že podobný informační systém nefunguje na našich silnicích. A druhá je to, že je škoda, že podle tohoto systému RIS se někdy přepravce dozví pouze to, že naše řeky nejsou splavné. Jinak byl vysloven souhlas a výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mne jako zpravodaje výboru k projednání na schůzi Senátu a pověřil předsedu výboru senátora Jiřího Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Je tu někdo, kdo navrhuje, abychom vyjádřili vůli se návrhem zákona nezabývat. Nikoho takového nevidím, ani neslyším, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo? Rozpravu končím. Takže můžeme začít hlasovat. Je tu jeden jediný návrh na schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Po znělce budeme hlasovat. Konstatuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V jednacím sále je přítomno 45 senátorek nebo senátorů, kvórum je tedy 23. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, stisknete tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji vám. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Hlasování pořadové č. 44 končí. Návrh schválit návrh zákona byl schválen. 46 přítomných, kvórum 24, nikdo nebyl proti, 37 hlasů bylo pro. Projednávání tohoto návrhu zákona skončilo. Děkuji zpravodaji a můžeme začít projednávat další blok, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 289. Poprosím opět pana ministra Alexandra Vondru, který opět zastoupí ministra dopravy Aleše Řebíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, jak jinak po plavbě vnitrozemské, logicky přichází na pořad novela zákona o plavbě námořní. Jedná se stejně tak jako v prvním případě o
192
euronovelu, tedy hlavním účelem návrhu je zajištění transpozice právní úpravy hned několika směrnic ES do českého právního řádu. Novela upravuje především uznávání průkazů způsobilosti námořníků vydaných jak jinými členskými státy Unie, tak i státy nečlenskými. Pokud se týká o průkaz způsobilosti, velitelé lodě musí tento vedle znalosti anglického jazyka prokázat i znalost jazyka českého a také znalost českého právního řádu, protože loď plující pod vlajkou ČR je pod jurisdikcí této republiky a velitel lodě vykonává některé veřejnoprávní pravomoci. Cílem navrhované právní úpravy je též zlepšení ochrany mořského životního prostředí, zdůraznění zodpovědnosti za jeho znečišťování a možnosti efektivnějšího postihu odpovědných osob. Konkrétně jde například o povinnost provozovatele námořního plavidla a velitele lodi zajistit, aby do moře nebyly vypouštěny znečišťující látky nad stanovené limity a zabránit tak znečišťování moří. Rozšiřuje se také právo plout pod vlajkou ČR i na provozovatele námořního plavidla, který je občanem jiného členského státu Unie nebo státu tvořícího evropský hospodářský prostor nebo má sídlo v těchto státech. Upravuje se platba poplatků za právo vlajky, které se nově odvozují od délky trvání tohoto práva oproti dosavadní platbě paušálního ročního poplatku. Cílem je snížit administrativní náročnost vybírání poplatků a zatraktivnit tuzemský námořní rejstřík především pro české provozovatele námořních jachet, čímž by v konečném důsledku došlo k vyššímu počtu zápisů do domácího námořního rejstříku a ke zvýšení příjmů státního rozpočtu. Návrh byl včetně legislativně technických pozměňovacích návrhů schválen ve třetím čtení PS v den 25. června. Věřím tedy, že i Senát podpoří tento zákon a přispěje k dosažení slučitelnosti úpravy zákona o námořní platbě s právem ES. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stoku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávaní tohoto zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/1, zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Nedoma: Dámy a pánové, tato novela, která se pro změnu zabývá námořní platbou, je jistě věcí potřebnou z hlediska využití majetku, který naši občané mají a používají k námořní platbě. Já mohu říci, že hospodářský výbor tuto záležitost projednal přesně v intencích toho, o čem nás tady pan místopředseda vlády před chvílí informoval. Pouze bych doplnil snad jedinou věc, a to je jediný sporný bod, který jsme diskutovali, týkající se nestanovení výše poplatků za právo plout pod státní vlajkou ČR, což navrhovatel zdůvodnil tím, že je to počáteční zavedení tohoto systému a že teprve ten systém teprve po určité době se musí vyhodnotit a pak zasadit k tomu v nějaké další novele. Čili není to chyba, je to záměr předkladatele. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 25. schůzi po úvodním slovu zástupce předkladatele dr. Daniely Kovalčíkové, náměstkyně ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě mé osoby a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, určuje mne zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.
193
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, pane zpravodaji, prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nepodává, takže otvírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se do obecné rozpravy nehlásí. Končím ji a budeme hlasovat, protože je tu návrh na schválení návrhu zákona. Po znělce začneme hlasovat. Pro příchozí zopakuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V Jednacím sále je 49 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 25. O návrhu na schválení návrhu zákona zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Končím hlasování pořadové č. 45 a končí schválením návrhu schválit návrh zákona s tímto výsledkem: 49 přítomných, kvórum 25, žádný hlas nebyl proti, 43 hlasů bylo pro. Návrh zákona byl schválen. Projednávání tohoto bodu skončilo, děkuji panu zpravodaji. Budeme projednávat další bod, kterým je Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Evropské agentury – cesta vpřed Sdělení jste obdrželi jako senátní tisk č. K 101/06. Stanoviska vlády vám byla rozdána jako senátní tisky č. K 101/06/01 a č. K 101/06/02. Prosím pana ministra Alexandra Vondru, aby nás seznámil s tímto materiálem. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové. Smyslem předkládaného sdělení nazvaného Evropské agentury – cesta vpřed z března letošního roku je znovuotevřít diskusi o úloze regulačních agentur Evropské unie a o službách, které tyto agentury Unii poskytují. Vyplývá z toho potřeba zamyslet se nad účelností a efektivitou fungování těchto agentur, eventuálně provést v jejich soustavě nezbytné korekce či inovace. Sdělení nastoluje otázku vytvoření horizontálního rámce regulačních agentur. Tato problematika má relativně dlouhodobý vývoj, který však v posledních letech poněkud ustrnul. Evropská komise nyní navrhuje opustit myšlenku interinstitucionální dohody a hodlá vytvořit pracovní skupinu, která – cituji z onoho sdělení – „by umožnila stanovit základní pravidla platná pro všechny agentury a přitom zohlednit všechny hlavní problémy, s nimiž se potýkají“. Co k tomu říci, jaké je naše stanovisko? Česká republika vítá opětovné zahájení diskuse o evropských regulačních agenturách. Domníváme se, že základními principy přístupu k těmto agenturám by měly být účelnost, zjevná přidaná hodnota, transparentnost, demokratická kontrola a respektování subsidiarity. Důležitým prvkem by také měla být snaha o zjednodušení a odstranění zbytečné duplicity a byrokracie. Nepochybně v tom seznamu tyto faktory lze najít. Vytvoření navrhované pracovní skupiny by ovšem logicky mělo následovat až po dokončení hodnocení stávajících agentur. Nejsme si proto zcela jisti načasováním a posloupností kroků, tak jak je Komise ve sdělení prezentuje, tedy vytvoření pracovní skupiny již nyní a hodnocení agentur až koncem roku 2009. Tento postup se nám zdá být ukvapený, postrádá logiku a není příliš hospodárný. Obáváme se příliš ukvapeného postupu v tak složité a komplexní problematice. Na druhé straně
194
jsme názoru, že během diskuse v rámci EU o agenturách by neměl nastat stav znemožňující vytvářet nové agentury ad hoc v případě legitimní potřeby. K tomu se ještě vrátím. Jsme také názoru, že není v našem zájmu zabývat se touto nesmírně komplexní a citlivou problematikou zrovna v exponovaném období našeho předsednictví. Česko by navíc mělo zastávat takovou pozici, která by umožnila načasovat zásadní rozhodnutí ve věci agentur až po volbách do Evropského parlamentu, neboť lze očekávat, že ve věci agentur toto rozhodnutí přijme Evropská komise až se začátkem svého nového funkčního období. Navrhujeme tedy odsunout dobu pro přijetí zásadního rozhodnutí až za horizont roku 2009. Náš přístup se záměrně vyhýbá kontroverzní myšlence vytvořit pracovní skupinu a odkládá zásadní řešení otázky agentur až po období po výkonu našeho předsednictví. Ve prospěch této pozice hovoří mj. skutečnost, že ke stanovení základních pravidel platných pro všechny agentury, jakož i diskusi o nich, byť se mělo přistoupit teprve po provedení horizontálního hodnocení regulačních agentur, které má být uzavřeno koncem roku 2009. Záměr Evropské komise nepředkládat návrhy na zřízení nových regulačních agentur do doby, než bude provedeno jejich hodnocení, tedy až do roku 2009, je z hlediska zájmů ČR, zejména pokud jde o snahu umístit na našem území Evropský dozorčí úřad pro globální navigační satelitní systém, tedy ono známé Galileo, je nevýhodný. Záměr Evropské komise navíc dostatečně nepřihlíží k potenciálním potřebám praxe, neboť by mělo být uplatňováno spíše opačné pravidlo – novou agenturu zřizovat pouze tehdy, je-li to nezbytné. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, pane předkladateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 101/06/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Koukal. Ten je ale omluven a laskavě ho zastoupí paní senátorka Alena Venhodová. A já ji nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zastoupila kolegu Koukala a seznámila vás krátce s projednáváním, tak jak proběhlo na evropském výboru. S podstatou problémů a s hlavním gró, které tento návrh řeší, vás již seznámil pan ministr. Já bych se nyní pouze obrátila k tomu, že při projednávání toto proběhlo v jedné fázi za přítomnosti zástupce ministerstva zahraničních věcí. Argumenty tam zaznívaly podobné v diskusi, tzn. hlavně zefektivnit práci agentur, zprůhlednit ji tak, aby byla jasná přidaná hodnota, ale přitom aby nedocházelo k duplicitám, aby skutečně vložené peníze, protože je tam myslím 1,1 mld. euro objemu, které obhospodařují, byly využívány prospěšně a efektivně pro společné problémy, které mají řešit. Já bych to dále nerozváděla, přečtu vám jenom záznam a návrh usnesení pro plénum Senátu, tak jak jej odhlasoval jako návrh výbor pro záležitosti EU. Je to 293. usnesení, máte je jistě před sebou, z 38. schůze výboru pro záležitosti EU ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Evropské agentury – cesta vpřed: Po úvodní informaci Radka Pecha, ředitele odboru pro všeobecné záležitosti EU ministerstva zahraničních věcí, zpravodajské zprávě
195
senátora Václava Koukala, kterou přednesl senátor Luděk Sefzig, a po rozpravě výbor přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Evropské agentury – cesta vpřed doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Evropské agentury – cesta vpřed, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Koukala a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Nyní, když dovolíte, odcituji návrh tohoto doporučení, tedy doporučení k vyjádření. Návrh tohoto usnesení je v tomto znění: „Senát Parlamentu ČR: I. 1. Vítá znovuzahájení diskuse o regulačních agenturách Evropské unie. 2. Domnívá se, že základními principy přístupu k agenturám by měly být účelnost, přidaná hodnota, transparentnost, demokratická kontrola a dodržování principu subsidiarity. 3. Upozorňuje na potřebu zamezit duplicitám při zřizování agentur v rámci EU, i ve vztahu k jiným mezinárodním organizacím. II. 1. Souhlasí s názorem vlády, že vytvoření interinstitucionální dohody, tedy skupiny, by mělo následovat až po dokončení hodnocení stávajících agentur. 2. Považuje za nezbytné, aby debata týkající se posouzení fungování stávajících agentur probíhala i na vnitrostátní úrovni, a vyzývá vládu, aby napříč resorty tuto diskusi iniciovala. 3. Bere na vědomí, že vláda hodlá hájit takovou pozici, která by umožňovala načasovat zásadní rozhodnutí ve věci evropských regulačních agentur až po volbách do Evropského parlamentu, neboť očekává, že toto rozhodnutí přijme Komise na začátku nového funkčního období. 4. Předpokládá, že před začátkem našeho předsednictví bude vypracována koherentní strategie pro vedení případných jednání na téma agentur v EU. 5. Doporučuje zvážit možnosti efektivnější distribuce finančních prostředků určených na provoz unijních agentur. III. Vyzývá vládu, aby jej informovala o dalším průběhu debaty o evropských agenturách, a to jak na úrovni evropské, tak vnitrostátní.“ Tolik tedy návrh textu usnesení Senátu tak, jak jej předkládá po svém usnesení výbor pro záležitosti EU. To je vše z mé zpravodajské zprávy. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, za vaši zpravodajskou zprávu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím. Senátor Jiří Pospíšil: A je to tady! Pane ministře, pane předsedající, řešíme problémy, jak regulovat regulační agentury, zejména nesmíme zapomenout na problém, jak regulovat Agenturu pro koordinaci národních regulátorů. (Pobavení.) Je to záslužná a důležitá činnost. Já asi podpořím to, že budeme podporovat odložení této regulace regulátorů, a neměli bychom zapomínat na to, že nejlepší regulací regulátorů je zrušení regulací, a to včetně regulačních agentur, zejména Agentury pro koordinaci národních regulátorů, což by bylo naplněním těch velkých čtyř svobod, nemusím je tady opakovat, mluvilo se tam o volném pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Děkuji.
196
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Přejete si, paní zpravodajko, vyjádřit se k rozpravě? Ne. Pane ministře? Také ne, takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Alena Venhodová. V sále je přítomno 45 senátorů, senátorek, kvorum je 23. Hlasujeme. Kdo je pro schválení tohoto návrhu, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ano. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko ne a zvedněte ruku. Děkuji. Hlasování končí, je to 46. hlasování, skončilo schválením návrhu – 46 přítomných, kvorum bylo 24, nikdo nebyl proti, 38 hlasů bylo pro. Vidím, že se přihlásil pan předseda klubu ODS Jiří Stříteský, patrně s procedurálním návrhem. Prosím. Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, protože si myslím, že na sebe musíme být nároční, tak bych prosil ještě o zařazení k dnešnímu projednání body č. 273 a 277. Je to po dohodě s ostatními politickými kluby také v úctě k předkladatelům, kteří celé odpoledne čekají na to, až se na ně dostane řada. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O procedurálním návrhu dám okamžitě hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ano. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko ne a zvedněte ruku. Procedurální návrh, nechci to předjímat, ale byl schválen – 45 přítomných, kvorum 23, 34 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti. Já vás ještě provedu dalším bodem, kterým je Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – EU jako globální partner pro rozvoj? Jak urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí Tak se sdělení jmenuje. Obdrželi jste jej jako senátní tisk č. K 106/06. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk K 106/06/01. Poprosím opět pana ministra Alexandra Vondru, aby nás s tímto materiálem seznámil. Prosím, pane ministře. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Ano, pane předsedající, dámy a pánové, v září roku 2000 byla na summitu Organizace spojených národů v New Yorku přijata deklarace k tzv. Millenium Development Goals, neboli deklarace tisíciletí k osmi rozvojovým cílům. K hlavnímu cíli – tehdy stanovenému OSN – patřilo snížení extrémní chudoby ve světě na polovinu a odstranění hladu. Mezi dalšími do osmi tedy dopočítanými cíli dá se zmínit také požadavek na snížení úmrtnosti matek a novorozenců, podpora rovnosti žen a mužů, zajištění přístupu k pitné vodě atp. Předpokládalo se dosažení uvedených cílů do roku 2015, tedy během 15 let. Tyto cíle jsou respektovanou, uznávanou, zřejmě nejdůležitější rozvojovou metodou pro všechny státy světa. V letošním roce jsme v polovině mezi obdobím 2000–2015 a bilance naplňování ukazuje, že se cíle daří plnit pouze v některých částech světa a jejich celkové splnění v globálním měřítku je ohroženo. A právě tato skutečnost je důvodem, proč Evropská komise připravila předložené sdělení, které máte k dispozici.
197
Jaké je naše stanovisko? ČR sdílí znepokojení nad pomalým a nerovnoměrným postupem v naplňování rozvojových cílů tisíciletí, zejména je deficit patrný v subsaharské Africe. Zdůrazňujeme samozřejmě, že primární odpovědnost za dosažení cílů nesou samy rozvojové země, zatímco vyspělé země včetně států EU mají odpovědnost přispět dostatečnou a efektivní rozvojovou pomocí a ostatními rozvoj podporujícími politikami, jako je třeba politika obchodní či migrační. Rád bych v této souvislosti připomněl několik opatření vlády, kterými se snaží k naplňování těchto cíl přispívat. Za prvé, v září 2007 vláda rozhodla o transformaci systému zahraniční rozvojové spolupráce v naší zemi, to jest o sjednocení gesce za zahraniční rozvojovou spolupráci v rámci Ministerstva zahraničních věcí a vytvoření České rozvojové agentury, která má implementovat bilaterální rozvojové projekty, tak aby nedocházelo k různým duplicitám a voluntarismům. Agentura zahájila svou činnost 1. ledna 2008. V současnosti má 10 pracovníků, od roku 2009 jich má mít 19. Za druhé, v únoru letošního roku vláda schválila věcný záměr zákona o zahraniční rozvojové pomoci a spolupráci a v současné době je v Černínském paláci připravováno jeho paragrafové znění. V letošním roce zahájila činnost i mezirezortní rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci. Transformace by měla zajistit, že Česko bude schopno efektivně vynaložit podstatný nárůst objemu finančních prostředků na zahraniční rozvojovou pomoc v souladu se svými zahraničně politickými zájmy a cíly, které jsou definovány v koncepci. A konečně třetí a poslední poznámka se týká celkového objemu finančních prostředků, který Česká republika poskytuje. Potvrzujeme tímto svůj postoj z května 2005, to znamená usilovat o dosažení úrovně 0,17 % HDP do roku 2010 a 0,33 % HDP do roku 2015. Současně však musíme konstatovat, že vzhledem k ekonomickým a rozpočtovým možnostem nelze jít za rámec těchto závazků. Kromě otázek kvantity je důležité klást také důraz na kvalitu poskytované pomoci. A konečně jedna poznámka. Daří se držet určitou trajektorii nárůstu prostředků na rozvojovou spolupráci, pokud ji měříme zejména v těch absolutních číslech. Tam uvedu příklad. V roce 2008 činí celková částka téměř 4 miliardy korun. A v roce 2010 počítáme, že bude činit zhruba 4 a půl miliardy korun. Ale samozřejmě s tím, jak české ekonomika zažívá ta léta dynamického růstu HDP, tak samozřejmě pak ta poměrná čísla, tam docilovat nárůstu je samozřejmě daleko obtížnější. Podobný příklad dneska vlastně vidíme i, když pozorujeme, jaké jsou výdaje státu na obranu a plnění třeba závazků v rámci NATO, kdy je samozřejmě obtížné ta 2 % držet, když ekonomika roste 5ti nebo 6ti procentním tempem. Podobný příklad je i v této oblasti, nicméně pokud jde o ta absolutní čísla, tak se tam ty závazky plnit daří. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Děkuji, pane ministře, pane předkladateli. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Výbor, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten výbor přijal usnesení, a to vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K106/06/02. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina, ale toho nyní zastoupí jeho kolega, pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím ho,m aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Pospíšil: Pane ministře, pane místopředsedo, dámy a pánové, ano, ten složitý název je o rozvojové pomoci. Nebudu ho zde číst, to by zabralo více času než možná celá moje zpráva. My jsme o tom diskutovali dvakrát. Dostali jsme velice podrobnou informaci od doktora Karfíka, vrchního ředitele, a byl tam i Šimon Pánek, ředitel společnosti
198
Člověk v tísni. Dověděli jsme se a potvrdily se naše informace o tom, že se pomoc, zejména co do struktury, rozvojová pomoc České republiky zkvalitňuje. Pak jsme konstatovali, že opravdu je o to zájem i mezi občany. Například jsme se dozvěděli, že když šlo o tsunami, tak že čeští občané mezi sebou vybrali více peněz než čtyřnásobně velké Polsko, že jsme Slovensku na kalamitu v Tatrách poskytli dvakrát tolik peněz, než poskytli Slováci, no takže na občana to vychází asi tak stejně. A že jsme konstatovali, že ty peníze opravdu přibývají. Zejména jsme opravdu museli konstatovat, že se zkvalitňuje ta práce, provádí se profesionálněji a sleduje cíle zahraniční politiky České republiky a není to už někdy zastřená vývozní činnost podniků, abych tak řekl. Takže, já vám teď přečtu naše doporučení, naše usnesení. my vítáme zřízení České rozvojové agentury, jež podle názoru výboru přispěje k účinnosti rozvojové spolupráce poskytované Českou republikou. V bodu 2 jsme spojili uspokojení, že objem oficiální rozvojové pomoci poskytované českou republikou v posledních letech postupně narůstá. Pak tam máme takovou ostrou prosbu – vyzývá vládu, aby přehodnotila svůj postoj ohledně procentuálního podílu objemové rozvojové pomoci na hrubém národním důchodu, především pak nastavila, a teď je tam důležité slovo – trend směřující ke splnění závazků přijatých státy EU v roce 2005. Tam ta nastavená procenta z celé Evropy plní asi 4 státy, takže když se nám podaří aspoň k tomu směřovat, myslím si, že bude dobře. A za třetí – žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Pan senátor Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, já jenom navrhuji, aby vzhledem k situaci České republiky byl vypuštěn ten bod 2, který vyzývá vládu, aby přehodnotila svůj postoj, protože jak bylo řečeno, ten procentní podíl stoupá i tak a samozřejmě to má dopady na rozpočet České republiky. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Takže byl podán návrh, je to vlastně protinávrh vzhledem ke stanovisku komise. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo. Tak teď rozpravu končím a poprosím jak pana zpravodaje, tak pana ministra, aby se vyjádřili, protože v rozpravě byl podán návrh. Prosím. Senátor Jiří Pospíšil: Ten bod 2 je tam dvakrát. Takže já se ptám, jestli se jedná o bod římská dvě, arabská dvě. Římská dvě, arabská dvě. Ano. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane ministře, prosím, chcete se vyjádřit? Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Já myslím, že to je v zásadě neutrální, ale být to tam nemusí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobrá. Takže teď už budeme jenom hlasovat, po fanfáře. Pan senátor Pospíšil jako zástupce zpravodaje nám tedy řekne, o čem přesně pak budeme hlasovat. Nejdříve začneme protinávrhem.
199
Senátor Jiří Pospíšil: Tak jak máte před sebou tisk, tak se jedná o přílohu k usnesení, na zadní straně příloha k usnesení č. 163. A budeme teď hlasovat o pozměňovacím návrhu vypustit z článku II bod 2, který zní: Vyzývá vládu, aby přehodnotila svůj postoj atd. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, jsou nějaké námitky proti takovému postupu? Nejsou. O návrhu kolegy Kubery zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Pozměňovací návrh, o kterém se rozhoduje v hlasování č. 48, byl zamítnut. 48 přítomných, kvorum bylo 25, hlasů pro bylo toliko 23, proti bylo 8, takže návrh byl zamítnut. Teď budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Jiří Pospíšil. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Nefunguje, bylo to příliš rychlé, stroj už je unaven. Tak teď zahajuji hlasování. Ne, já jsem také unaven. Já jsem to zmáčkl omylem dvakrát. Mělo to být jen jednou. Úplně všichni jsme unaveni. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE. Návrh byl schválen. 48 přítomných, kvorum 25, 1 hlas byl proti, 39 hlasů bylo pro. Skončilo projednávání tohoto návrhu. Ještě není 19.00 hodin a my se tady vystřídáme s kolegou místopředsedou. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat bodem Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako tisk č. 273. Návrh zákona uvede pan poslanec Michal Doktor, kterého tímto vítám a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Poslanec Michal Doktor: Vážený pane předsedající, vážené dámy paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych na úvod svého vystoupení poděkoval za zařazení tohoto bodu na vaše dnešní jednání. Nyní dovolte krátce několik slov k projednávané věci. Poslanecká sněmovna schválila usnesením č. 841 novelu zákona 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Základní zákon, k němuž se projednávaná novela obrací, popis předmětu regulace, stanovení limitů regulace platby, rovněž volba ekvivalentu uvedeného v měně nikoli naší národní, a podotýkám, že tento zákon je jeden z mála zákonů, který už pracuje s měnou uvedenou v eurech, v tomto případě 15 000 euro, včetně stanovení represe byly přijaty v roce 2004. Praxe používání zákona včetně toho, jak se mění průběžně kurz české koruny k euru, nevedly k vyhodnocení některých jevů, které vyvolává jednak nejasné ustanovení některých částí zákona, tak reálná praxe používání zákona v ekonomice, a navrhl jsem změny, jejichž smyslem a cílem navržených účinků je změnit dnes
200
platnou konstrukci represe. Napříště mají být tresty odvozovány podle míry společenské závažnosti. Napříště bude činěn i rozdíl mezi fyzickými osobami podnikajícími a fyzickými osobami nepodnikajícími. Stejně tak má být napříště činěn i rozdíl v trestání mezi fyzickými osobami a osobami právnickými. Záměrem novely zákona je snížit administrativní náročnost vyvolávanou právě udělovanými nebo ukládanými pokutami. Neukládat pokuty tam, kde jejich náklady jednoznačně převyšují dopočitatelné výnosy. Záměrem je také zachovat autoritu zákona, učinit jej více spravedlivým a v částech stanovujících způsob a kompetence prováděných kontrol doplněním odkazu i zákon funkční. Dnešní zákon přes to, jak tvrdé represe uplatňuje, resp. které navrhuje uplatňovat, poskytuje ve smyslu procesních nejasností totiž mnoho prostoru pro spekulace a únik před zákonem. Dovolte, abych na závěr svého vystoupení uvedl, že paradoxně, ačkoliv dnešní zákon haraší až možností udělení pětimilionové sankce resp. pokuty bez ohledu na podstatu přestupku a jeho společenskou závažnost, odkazuje v části kontrolních mechanismů na neexistující části zákonů, tedy neexistující části zákona celního a neexistující části zákona o správě daní a poplatků a velmi eurudovanému čtenáři, tak poskytuje možnost, jak před spravedlností a účinky tohoto zákona uniknout. Dovolte, abych na závěr svého vystoupení poděkoval členům hospodářského výboru za způsob projednávání věci, jsem připraven odpovídat na případné dotazy. Děkuji. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane poslanče, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení jako senátní tisk č. 273/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Soňa Paukrtová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, já navážu na pana předkladatele a sdělím informace, o kterých si myslím, že máte vědět. V první řadě bych řekla, že podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona by tento zákon neměl být v rozporu s ústavním pořádkem ČR, ani s mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Navrhovaná úprava opět dle důvodové zprávy nebude klást požadavky na finanční prostředky státního rozpočtu i veřejných rozpočtů. Vlastně jediným tématem, o kterém jsme na australském výboru hovořili, byla následující záležitost. Během legislativního procesu byl samozřejmě poslanecký návrh postoupen vládě k vyjádření. Vláda konstatovala, že souhlasí za předpokladu, že návrh bude upraven celkem ve třech bodech, z nichž ten poslední třetí bod se jevil jako nejzávažnější, totiž povinnost uložit pokutu za správní delikt, jehož se dopustila právnická nebo podnikající osoba, bude stanovena jako povinnost bezpodmínečná, tzn., že v příslušných ustanoveních budou slova – lze uložit – nahrazena slovy – uloží. Předložila jsem hospodářskému výboru pozměňovací návrhy, jejichž součástí bylo i vyhovění názoru vlády. Během debaty ve VHZD se však ukázalo, že poslanci si byli plně vědomi toho, že nerespektují stanovisko vlády a záměrně uplavili zákon tímto způsobem. Samozřejmě, že to možné je. Když se podíváte na to, jak hlasovala PS, tak zjistíte, že z přítomných 179 poslanců bylo pro 168 a 2 hlasy byly proti.
201
Hospodářský výbor na svém včerejším jednání přijal usnesení doporučit vám schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Toto rozhodnutí respektuji a ani jako senátorka vám nebudu předkládat pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Navrhuje někdo návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím ji. Po znělce budeme hlasovat o jediném návrhu, který byl navržen, a to schválit. Aktuálně je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvorum je 23. Zahajuji hlasování. Kdo je pro – schválit, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a také zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 50 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní zpravodajce a panu poslanci, gratuluji mu k úspěchu. Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 277. Vítám pana poslance Ladislava Skopala, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Omlouvám se mu, že čekal celý den. Poslanec Ladislav Skopal: Pane předsedající, neomlouvejte se, Poslanecká sněmovna někdy zdržuje senátory také celý den. Chápu, že byla spousta práce a bylo potřeba projednat zákony velice důsledně. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, máte před sebou návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Přiznám se, že předkladatelé předkládali úplně jinou novelu tohoto zákona. Jednalo se nám o odpuštění splátek na výsadbu vinohradů, ale vzhledem k tomu, že nebyla dohoda mezi předkladateli a ministerstvem zemědělství, předkladatelé stáhli tuto část novely a byl dohodnut s Vinařským fondem odklad splátek o čtyři roky s tím, že máme určitý prostor na řešení tohoto problému. Po dohodě s ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem byl předložen pozměňovací návrh týkající se orgánů Vinařského fondu, ať již rozšíření orgánu, kde není žádný vliv na zvýšení finančního hodnocení, protože orgány nejsou odměňovány – jak rada Vinařského fondu, tak dozorčí rada Vinařského fondu. Byl určitý problém s možností odvolání rady Vinařského fondu, protože současná rada byla neodvolatelná mimo poslanců a senátorů, protože návrh na odvolání museli dát ti, kteří navrhli ministrovi jmenovat, což ne vždycky se muselo stát. Vyhověli jsme panu ministrovi v jeho požadavcích a souhlasili jsme po určitých dohodách s tím, že tato novela bude přijata, protože bylo potřeba ji uskutečnit co nejrychleji. Tím je předložena i Senátu ke schválení. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás požádal já i jménem ministerstva o schválení této malé novely a předložení prezidentovi k podpisu.
202
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane poslanče. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako tisk 277/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych doplnil to, co k tomuto zákonu řekl pan poslanec Skopal, že na této verzi, z níž zůstalo 50 %, se dohodli poslanci ze sociální demokracie, kteří ji předkládají s ministrem Gandalovičem. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ho projednal 15. července na 29. schůzi. Přijal k němu následující usnesení: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje jako zpravodaje mne a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Táži se, zda si někdo přeje návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím ji. Po znělce budeme dnes naposled hlasovat. Aktuálně je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zákona, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 51 se ze 47 senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Gratuluji moravské sekci pana poslance a senátora k úspěchu, měli svůj vlastní zákon. Vám všem děkuji za trpělivost a zvu vás na pokračování 15. schůze zítra v 9.00 hodin ráno. Děkuji a hezký večer. (Jednání přerušeno v 19.08 hodin.)
203
(4. den schůze – 18. července 2008)
(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dobrý den, vítám vás na pokračování 15. schůze Senátu. Myslím si, že bychom měli začínat přesně, je 9.00 hodin. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 15. schůze Senátu. Seznámím vás s omluvami na dnešní jednání. Z dnešního jednání schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Luděk Sefzig, Karel Tejnora, Tomáš Töpfer, Jiří Čunek, Otakar Veřovský, Josef Zoser, Božena Sekaninová, Tomáš Grulich, Zdeněk Janalík, Jiří Lajtoch, Václav Koukal, Eduard Matykiewicz, Jan Hálek, Václav Roubíček, Tomáš Jirsa, Jiří Zlatuška, Jan Rakušan, Milan Špaček, Václav Jehlička, Ivan Adamec, Václava Domšová, Václav Homolka, Petr Vícha, Vítězslav Vavroušek, Vlastimil Balín (po 10.30 hodině). Jsem rád, že jsem nemusel přečíst celý seznam a schůze může pokračovat. Prosím vás, abyste se zaregistrovali identifikačními kartami. Ještě pro informaci připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat ve schváleném pořadu jednání a nyní budeme projednávat bod, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 287. Prosím pana navrhovatele, ministra životního prostředí Martina Bursíka, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Prosím, pane ministře. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Dobré ráno, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Předkládám vám novelu zákona o chemických látkách. Tím hlavním důvodem novelizace je kompatibilita práva České republiky s Evropským společenstvím. Jedná se hlavně o nařízení Evropského parlamentu a Rady o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Možná jste sledovali, že Evropský parlament několik roků vlastně diskutoval o novém nařízení Reach o chemických látkách. Byla to velmi komplikovaná a složitá debata. Těmi hlavními momenty vlastně nové chemické politiky jsou zhruba čtyři její hlavní pilíře: Jednak vlastně registrace uživatelů všech existujících a nových chemických látek v nově zřízené agentuře pro chemické látky v Helsinkách, kam se vlastně přesune významná část agendy, která naopak se zredukuje v jednotlivých členských státech. A i chemické látky musí být postupně v určeném pořadí vlastně podle jejich významnosti a rizika zaregistrovány během následujících 11 let u této evropské agentury pro chemické látky. Tam se to řídí podle celkového množství látek a podle fyzikálně chemických, toxikologických, ekotoxikologických vlastností.
204
Tím druhým bodem je vlastně zhodnocení registrační dokumentace touto agenturou a členskými státy. A možná to nejdůležitější je povolování, protože u každé látky, která patří do skupin karcinogenních, mutagenních a toxických pro reprodukci nebo perzistentních biologicky akumulovatelných a toxických, se vlastně vyžaduje proces povolování. A patří tam i další látky, které způsobují závažné a nevratné účinky na člověka a na životní prostředí. A nakonec tím čtvrtým pilířem politiky je možnost omezení používání nebo dokonce zákazu u uvedení té které látky na trh, pokud se zjistí rizika, která nejsou dostatečně kontrolována. Tento návrh zákona byl projednán Poslaneckou sněmovnou a nyní vám jej předkládám na plénu Senátu s tím, že výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit tento projednávaný návrh zákona ve znění, které vám postoupila Poslanecká sněmovna. Proto si vás také laskavě dovoluji požádat, abyste vylovili souhlas s tímto návrhem zákona. Děkuji pěkně. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 287/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek, kterého poprosím o předkladatelskou zprávu. Pane senátore, prosím. Senátor Karel Šebek: Dobrý den. Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové, doplnil bych úvodní slova pana ministra jenom několika dalšími detaily. Návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 28. února 2008 a v rámci prvého čtení byl návrh přikázán k projednání výboru pro životní prostředí a výboru hospodářskému. Oba výbory Poslanecké sněmovny přijaly k vládnímu návrhu pozměňovací návrhy, a to výbor pro životní prostředí 16 a hospodářský výbor 20, přičemž většina z nich je totožných. Ve druhém čtení bylo k návrhu vzneseno jednotlivými poslanci dalších šest pozměňovacích návrhů. Při konečném hlasování ve třetím čtení byl vládní návrh zákona schválen ve znění 27 pozměňovacích návrhů, a to v hlasování č. 112, ve kterém se ze 181 přítomných poslanců vyslovilo 139 pro a nikdo nebyl proti. Náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se mj. zabýval i náklady a přínosy. Náklady, které je možno pouze velmi hrubě odhadnout, budou představovat 2, potažmo až 6,2 mld. Kč v období 11 let po nabytí účinnosti nařízení. A je třeba říci, že je ponesou převážně právnické i fyzické osoby podnikající v nakládání s těmito chemickými látkami. Je třeba říci, že ministerstvo zřídilo informační oddělení, které je těmto podnikatelům nápomocno a bude nápomocno při implementaci těchto nařízení. A zatím nebyly registrovány nějaké nepříznivé ohlasy ani z tohoto hospodářského sektoru. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který se tímto tématem zabýval na své 31. schůzi konané dne 16. července 2008, přijal usnesení, které si vám zde dovolím citovat:
205
Usnesení k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slově zástupce předkladatele Karla Bláhy, náměstka ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Šebka. III. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nemám nikoho přihlášeného. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se také nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Nebudu se ptát, zda se chce pan ministr vyjádřit k obecné rozpravě, jelikož neproběhla. Garanční zpravodaj také ne. Dovolte mi, abych znělkou přivítal stále otálející senátory a senátorky do sálu, abychom mohli hlasovat. Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Aktuálně je přítomno 38 senátorek a senátorů, kvorum je 20. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 52 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 34, proti byl 1. Návrh byl přijat. Nyní budeme pokračovat bodem, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 212/2006 Sb., Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 293. Návrh opět uvede pan ministr životního prostředí Martin Bursík. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Především děkuji za hladké schválení předchozího zákona. Myslím, že teprve dohlédneme důsledků tohoto zákona v dobrém, totiž to, že poskytování informací a významné snížení rizika ve vztahu chemických látek, kde nedokážeme dohlédnout, jaké mohou mít negativní vlivy na člověka, tato novela významně přispěje. Je zde další novela zákona o podmínkách obchodování s povolenkami skleníkových plynů. S touto novelou jsme se potrápili v PS a byla použita jako jeden z nástrojů v době, kdy se PS potýkala s obstrukcí, což nás trápilo. Kromě toho, že se jedná o technickou novelu, šlo tam také o to – a to byl návrh výboru pro životní prostředí v PS a také hospodářského výboru – jak se bude hospodařit s tzv. jednotkami AAU, což jsou jednotky, s nimiž může disponovat členský stát a
206
reprezentují tunu CO2, kterou členský stát už uspořil ve vztahu k závazkům z Kjótského protokolu. Protože ČR dokázala snížit emise skleníkových plynů od roku 1990 o více než 20 %, tyto jednotky máme k dispozici a jsou ve světě zájemci, kteří mají zájem tyto jednotky odkoupit. Jde například o Japonsko a další země. Trochu s napětím očekáváme, kdy se rozhoupou další státy střední a východní Evropy a vtrhnou s miliony těchto jednotek na trh, kdy se dá očekávat, že tržní cena půjde dolů. Je to závod o čas. Výnosy se dají očekávat ve výši 20 – 30 mld. korun. Podmínkou odprodeje je závazná garance kupujícímu, že výnosy z těchto jednotek budou využity na další snižování emisí skleníkových plynů. Vedli jsme o tom v PS debatu. Návrh byl, aby se výnosy zapojily do státního rozpočtu. Druhý návrh byl, jak je v zákoně o ochraně ovzduší, aby s jednotkami nakládalo ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí, mj. to byla také reakce na nařízení Evropského parlamentu a Rady, která upravuje princip tzv. housingu a neumožňuje dosud České republice, aby využila prostředky z operačního programu životního prostředí na zateplování rodinných domků a na instalace výroby tepelné energie z obnovitelných zdrojů v rodinných domcích, protože to je oproti nepovolenému principu zlepšení kvality bydlení. S touto věcí se potýkáme zhruba rok. Proto jsme také přišli do PS s tím, že právě výnosy z těchto jednotek by nám mohly pomoci přemostit tuto bariéru v podobě housingu a mohli by nám umožnit alokovat významnější část finančních prostředků pro náhradu vytápění uhlím a zateplování rodinných domků. Nakonec došlo v PS ke koaliční dohodě nad tímto principem a předkládáme vám sem tento návrh zákona, který alokuje výnosy Státnímu fondu životního prostředí. Technická část novely zahrnuje úpravu stávajícího zákona tam, kde se zakázalo v praxi, že zákon nedobře funguje. Jestliže například dojde ke sloučení nebo k rozdělení společností producentů, je potřeba také toto upravit pro zákon. Tady se dává možnost životnímu prostředí, aby rozhodnutím upravil alokaci povolenek pro jednotlivá zařízení podle toho, zda došlo k jejich sloučení nebo k jejich rozdělení. Také se vypouští odstavec 6 a 7 v § 8, což bylo kritizováno Evropskou komisí, protože tam by mohlo dojít k nedovolené státní podpoře. Šlo o to, že se tam dávala producentům garance povolenek v systému přidělování zdarma na dvě kontrolní období, což podle Evropské komise a podle názoru ministerstva životního prostředí není možné. Myslím, že to je to nejpodstatnější, co si zde dovolím uvést v úvodním slovu. Dovolím si vás požádat, abyste tento návrh zákona schválili mj. také pro časové argumenty, které jsem uvedl. Konkrétně již připravujeme první tranži odprodeje jednotek AAU, a máme za to, že by bylo dobré, kdyby ČR byla první zemí, která tyto jednotky pustí na trh. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Určil svého zpravodaje pana senátora Josefa Vaculíka. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 293/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 293/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Bedřich Moldan, kterého prosím o zpravodajskou zprávu.
207
Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane ministře, pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři, nemám příliš složitou úlohu, protože pan ministr Bursík velmi přesně popsal nejen celou kauzu, tzn. návrh zákona o obchodování s povolenkami, ale také veškeré pozadí i důvody, proč se tato novela přijímá. Doplnil bych jen několik věcí. Především to, že obchod s povolenkami se v současné době všeobecně považuje za účinný nástroj, tržně kompatibilní, který by mohl přinést výrazné redukce v objemu emisí skleníkových plynů. I když zatím je třeba říci, že dosavadní zkušenosti nejsou úplně optimální. V Evropě už to probíhá několik let – jak všichni víme – a první období nebylo příliš úspěšné, takže pevně všichni doufáme, že v současné době se situace zlepší. Ovšem, jak ministr naznačil, není vyloučeno, že právě tím, že se na trh vesměs světový vrhnou nové tuny emisí, neuskutečněných emisí skleníkových plynů, takže ty ceny, které se v současné době poněkud stabilizovaly a jdou příliš nahoru, takže opět klesnou. Uvidíme, co s tím trh udělá, ale to už je vlastnost trhu, že není úplně prediktabilní a je třeba velmi pečlivě sledovat celý proces. Ještě mi dovolte poznámku k výkladu pana ministra o finanční alokaci výnosů z eventuálních odprodejů přebytků jednotek AAU, které doporučila PS alokovat do Státního fondu životního prostředí. Je třeba říci, že diskuse, která tomu předcházela, nebyla jednoduchá v PS, ale že tento výsledek je plodem nejen koaliční dohody, ale i věcné dohody mezi ministerstvy průmyslu a obchodu a ministerstvy životního prostředí s tím, že Státní fond životního prostředí bude podporovat nejen své tradiční předměty své podpory, jako jsou úspory energie apod., ale také všeobecné technologie, které povedou ke snížení emisí skleníkových plynů, tzn. včetně eventuálních technologií pro geologické skladování uhlíku. Čili tohle je tedy zřejmý výsledek určitého pokroku v celém pojetí nových technologií a vůbec smyslu finančních prostředků, které se získají z těchto prodejů. Státní fond životního prostředí byl nakonec zvolen proto, že je to instituce transparentní, jejíž hospodaření se dá velmi – nebo minimálně ve srovnání se státním rozpočtem nesrovnatelně lépe upravit, je kontrolován transparentním způsobem radou fondu, ve které mají své místo poslanci především, takže věci budou – už předem je prakticky zaručeno, že budou plně pod kontrolou. To bylo jen několik malinko poznámek. Už nebudu dále zdržovat a přečtu usnesení, ke kterému dospěl náš výbor. Po úvodním slově zástupce předkladatele Jana Dusíka, náměstka ministra životního prostředí a zpravodajské zprávě senátora Bedřicha Moldana a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném PS ČR, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Bedřicha Moldana a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za slovo. Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Ptám se zpravodaje hospodářského výboru, jestli si přeje vystoupit – pana senátora Vaculíka. Přeje si vystoupit, pane senátore, máte slovo. Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. K tomuto zákonu zde v podstatě padly všechny relevantní informace, i to, že druhá novela byla odvolána kritikou Evropské komise. Ale nepadla zde jedna další doplňující informace, že v současné době ČR vede s Evropskou komisí soudní spor ve věci jejího rozhodnutí o národním alokačním
208
plánu pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů pro roky 2007 – 2012, a to z důvodů práce nejen krácení požadovaného plynu o cca 16 mil. tun povolených emisí. V této souvislosti bych se chtěl pana ministra zeptat, jaký je stav tohoto soudního sporu, jaký očekává výsledek. Závěrem si dovolím sdělit usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor svým 297. usnesením z 29. schůze ze dne 15. července 2008 k předloženému návrhu zákona přijal doporučení schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím obecnou rozpravu. Přesto ale požádám pana ministra, i když rozprava neproběhla, aby odpověděl dotaz pana senátora Vaculíka. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Já se vám, pane senátore, omlouvám, já jsem slyšel konec věty, jak jste mluvil o soudní žalobě, tak jsem pochopil, že mluvíte o národním alokačním plánu, co jiného v oblasti emisních povolenek, no. Česká vláda se rozhodla podat žalobu na Evropskou komisi ve věci národního alokačního plánu pro druhé kontrolní období. Vláda se většinově shodla na tom, že snížení alokace Evropskou komisí pro ČR není spravedlivé a tak se vlastně zařadila ke skupině několika – teď neřeknu přesně, jestli čtyř nebo pěti – států, nových členských států, které tímto způsobem problematizovaly alokaci. Myslím, že to je mimo jiné také dobrý důvod a argument, proč odejít od toho systému tzv. get fathering, kdy se vlastně zdarma alokují podle aktuálních komisí plus vlastních informací, které poskytne členský stát o potenciálu rozvoje průmyslu energetiky těch sektorů, které jsou zahrnuty pod systém EU ETS. Myslím, že to je dobrý důvod, proč od tohoto systému odejít, protože to je taková forma vlastně licitování mezi Evropskou komisí a evropskými státy a dlouhodobě to vedlo k tomu, že členské státy měly přealokováno, těch povolenek bylo příliš mnoho a trh s emisními povolenkami se téměř zhroutil. V jednu chvíli emisní povolenka byla zhruba na ceně 2 euro za tunu, v tuto chvíli, někdy před týdnem, čtrnácti dny cena byla 25 euro 70 za jednu tunu. Mohu říci, že jsem s tím návrhem žaloby nesouhlasil. Alokace se vlastně provádí na základě matematického modelu, kde jsou přesně nastavené parametry, kde se sleduje uhlíková intenzita, sleduje se růst HDP. My jsme problematizovali to, že vlastně odhady růstu HDP neodpovídají realitě s tím, že jsme měli možnost toto kritizovat, mimo jiné také proto, že jsme předali naše podklady Evropské komisi se zpožděním. A tudíž už jsme měli údaje o reálném růstu HDP, kdežto Evropská komise vycházela ze statistických údajů. Žaloba je projednávána. My jsme diskutovali ve vládě otázku možného stažení žaloby, ale tahle věc je stále v běhu. Každopádně mohu říci politicky, že to je komplikace před naším předsednictvím Evropské radě 1. ledna, kdy hlavní prioritou Evropské komise je projednání energeticko-klimatického balíčku, o kterém tady budeme jednat. Já si myslím, že nemohu jít ve výkladu příliš dál. Mohl bych vám dát nějaké podrobnější informace, ale protože jsem loajální k rozhodnutí vlády, tak tady nebudu hovořit o šancích, protože by to nebylo politicky korektní. Ale sledujeme tu věc velmi korektně a zároveň bychom byli rádi, kdyby celý tento případ byl vyřešen do konce tohoto roku, aby nezatěžoval naše předsednictví. Děkuji.
209
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Co se týká zpravodajů z jednotlivých výborů, tak s ohledem na to, že rozprava neproběhla, tak asi nemají zájem ani pan senátor Vaculík ani pan senátor Moldan. Já tedy v tuto chvíli přivolám nepřítomné senátorky a senátory znělkou do sálu a budeme hlasovat. Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 42 senátorek a senátorů, kvórum je 22, dovolte, abych zahájil hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 53 ze 44 přítomných senátorů a senátorů při kvóru 23 se pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dalším bodem je Návrh směrnice EP a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 082/06. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 082/06/01. Prosím pana ministra životního prostředí Martina Bursíka, aby nás jako v minulých případech seznámil s tímto materiálem. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Já se vám omlouvám potřetí, dámy a pánové, měl bych vám představit návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se novelizuje směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Jak asi víte, tato směrnice je součástí klimaticko-energetického balíčku, který mimo tuto směrnici zahrnuje také rozhodnutí o rozdělení úsilí k dosažení redukčních cílů emisí skleníkových plynů v jednotlivých členských státech, to znamená, navrhuje diferencované cíle pro jednotlivé členské státy. Další součástí je směrnice o geologickém ukládání oxidu uhličitého, to bude další bod vašeho jednání a potom je to také směrnice o výrobě energie z obnovitelných zdrojů. Tato směrnice je bezpochyby nejpodstatnějším základním kamenem nového klimaticko-energetického balíčku. Důvodem přípravy této směrnice bylo vyhodnocení prvního obchodovacího období 2005 až 2007, ve kterém se ukázalo, že systém přidělování povolenek zdarma jednotlivým členským státům není efektivní, že nepřináší dostatečný efekt, a zejména že sektor energetiky se do snižování emisí skleníkových plynů de facto nezapojil a že to podstatné, k čemu vedl systém obchodování a přidělování zdarma, nebylo v tomto sektoru snižování emisí skleníkových plynů, ale zvyšování profitu energetických společností. A proto Evropská komise navrhuje, aby emisní povolenky byly nadále, to je od roku 2013, nakupovány na aukcích. To znamená, že to budou aukce, tržní princip, který určí hodnotu povolenky. Působnost směrnice se také rozšiřuje, měla by zahrnout nově i emise oxidu uhličitého z petrochemického průmyslu, z výroby čpavku, z výroby hliníku, jsou tam také skleníkové plyny, jako je oxid dusný a další. Naopak se navrhuje vyjmout malá zařízení, to je zařízení, která mají tepelný příkon do 25 megawatt a produkují méně než deset tisíc tun oxidu uhličitého ročně. Tohle je princip, který je pro ČR mimořádně praktický, protože u nás je dominantním producentem CO2 je energetika a tento princip vyřazení malých zařízení, kde se jim odlehčí administrativně, tak ten vyřadí z toho systému v ČR zhruba 33 % subjektů, to znamená, že se významně sníží administrativní transakční
210
náklady, ale přitom se tím vyřadí pouze jedno procento emisí CO2. Čili ten návrh je veskrze praktický, který přijímáme. Nový princip, který je navrhován, je založen na tom, že bude založen emisní strop pro EU jako celek. Strop bude vycházet z alokace v letech 2008–2012 a poté pro jednotlivé členské státy bude snižován každoročně o 1,74 %. To znamená, že ve výsledku v roce 2020 by mělo dojít ke snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, což je vlastně závěr jarní rady, ke kterému se také připojila Česká republika. K tomu je potřeba ještě říci, že cíl, snížit emise skleníkových plynů o 20 % neodpovídá přesně závěrům mezivládního panelu pro klimatickou změnu, který doporučuje stabilizovat globální teplotu na Zemi na maximálně plus dvou stupních Celsia ve srovnání s obdobím před industriální revolucí. A k tomu podle modelových výpočtů mezivládního panelu je zapotřebí snížit emise nikoli o 20 %, ale o 30 %. K tomu Evropská rada se shodla na tom, že závazek 30 % přijme v případě, že dojde ke globální dohodě a že se vlastně ke snižování emisí skleníkových plynů zaváže některý z významných producentů jako jsou Spojené státy nebo Indie, Čína, a tady se vlastně čeká na výsledek zasedání smluvních stran v prosince 2009 v Kodani, ke kterému směřuje veškeré úsilí EU. Čili mi tady vlastně paralelně pracujeme na dvou procesech. Jednak se snažíme vyjednat konsensus na úrovni Evropského společenství, tedy v podobě tohoto klimaticko-energetického balíčku, kdy vlastně nezbytným předpokladem úspěchu při jednání asi na nejdůležitějších globální konferenci, která tady kdy byla, tak je zřejmé, že nezbytným předpokladem pro úspěch při vyjednávání s rozvojovými zeměmi, s G77 i se Spojenými státy je, aby Evropská unie v tomto byla jednotná. Proto je důležité, aby klimaticko-energetický balíček byl projednán nejpozději do konce března, maximálně začátku dubna, protože poté začíná volební kampaň do Evropského parlamentu a už končí EP s jakýmikoli aktivitami. Francouzské předsednictví má ambici projednat tento energetický balíček v rámci francouzského předsednictví. My jsme připraveni převzít tuto agentu a dojednat případně konsensus do března. Máme velmi intenzivní komunikaci s EP, známe zpravodaje, zpravodajkou této směrnice je irská evropská poslankyně Avril Doyle, která je mimochodem vynikajícně v obraze, protože, tuším, zastupuje konzervativní frakci, tak je to zajímavá ukázka poslankyně, která je velmi ambiciózní ve vztahu ke klimatu ale zároveň velmi prosazuje nástroje, které jsou kompatibilní s tržní ekonomikou. Myslím si, že výsledek jejího vstupu jako zpravodajky by mohl být velmi zajímavý a pozitivní. Pozice České republiky k tomuto návrhu je vlastně pozitivní. My podporujeme kompletně návrh Evropské komise vyjma jednoho jediného principu. Podporujeme, že tím referenčním rokem je rok 2005 a nikoli 1990, jak navrhují některé nové členské státy, protože v roce 1990 ještě žádné emisní obchodování v Evropě neexistovalo. První relevantní data, která máme a můžeme rozdělit sektory, které byly součástí obchodování a mimo obchodování, máme právě z roku 2005. Ta jediná odlišnost České republiky je v tom, že navrhujeme, aby pro sektor energetiky ty aukce v roce 2013 začaly na 20 procentech povolenek a graduálně, postupně narostly až na 100 % v roce 2020. Tento návrh podporuje také Polsko, Rumunsko, z těch nových členských států není zcela jasné které, a není také zcela jasné, jaký je názor Spolkové republiky Německo, která na jarní Radě údajně ústy Angely Merkel se přihlásila k tomuto návrhu, ale teď zase hovoří zcela jednoznačně pro návrh komise, totiž začít na 100 procentech aukcí.
211
Já bych tomu mohl asi mluvit déle, ale nechci toto ctěné auditorium zatěžovat. Jenom bych si dovolil jednu úvahu k tomu postupnému náběhu aukcí. Dnes na povolenky kolem 25 euro je samozřejmě již zahrnuta v ceně elektřiny. My jsme vypočítávali, co se stane, jestliže naroste cena povolenky na zhruba 40 euro. Z toho výpočtu nám vyšlo, že by cena elektřiny pro koncové spotřebitele narostla maximálně o 10 %. To, co je podstatné a co se často přehlíží, je to, že výnosy z aukcí povolenek budou příjmem členského státu. Doposud je to tak, že jestliže nějaká firma nebo elektrárenská společnost ušetří emise, příklad – třeba v Plzni dodavatel tepla a elektřiny, který se rozhodl spoluspalovat 20 – 30 % biomasy spolu s uhlím, ušetřil povolenky, odprodal povolenky na trhu, z toho výnosu mohl investovat do té technologie spoluspalování a dál v tom chce pokračovat, tak ten nový systém je odlišný v tom, že výnosy z těch aukcí budou příjmem členského státu. Jde to tak daleko, že členský stát bude moci použít ty výnosy i pro sociální kompenzace. Bude možnost použít ty prostředky i pro nějaké adresné dávky, např. k nějakým sociálně citlivým skupinám, které by nárůst elektřiny mohl ohrozit. Čili v tomto ta flexibilita využití výnosu bude daleko větší, nežli pravidla hospodářské soutěže a ochrany trhu umožňují nyní. To, co komise navrhuje, také je, aby část toho výnosu členského státu, což bude vlastně nový, doposud nepředpokládaný, neočekávaný příjem státního rozpočtu, 20 procent toho výnosu podléhalo principu IR marking, vlastně opentličkování, resp. vydefinování k použití pro podporu projektů snižování emisí skleníkových plynů anebo přizpůsobování se změnám klimatu v rozvojových zemích. To je téma, které je diskutováno hodně žhavě. V principu je to tak, že je to příjmem členského státu a je na tom kterém členském státu, jak s tím příjmem naloží. Převažuje názor, že by do toho neměla Evropská komise mluvit členskému státu, co bude s těmi výnosy dělat. Na druhé straně je tady názor zpravodajky Avril Doyle, která říká, že by to nemělo být 20 %, ale mělo by to dokonce 50 %. Důvod je ten, že v Evropě se patrně stěží podaří učinit v Kodani nějakou globální dohodu o snižování emisí skleníkových plynů, jestliže neprojeví solidaritu s rozvojovými zeměmi a jestliže nevytvoří fondy pro transfer technologii do těchto rozvojových zemí. Jestliže to také nebude financovat. Toto je jedno z témat debaty, které vedeme na úrovni Rady ministrů a bude samozřejmě čekat ještě i nás v České republice. Podstatný je také princip solidarity, kdy se určují na základě jiné směrnice stropy emisí skleníkových plynů pro jednotlivé členské státy. Tady bych rád řekl, že pro nás je to – podle toho, jak se na to díváte; z pohledu ekonomiky příznivé, ta směrnice je k nám docela, řekl bych, šetrná, protože se to vypočítává tak, že se vezme 90 % emisí z roku 2005, což je v našem případě 74,2 miliónu tun z těch emisí skutečných, které byly 82,4 miliónu tun, k tomu se připočte růstový koeficient 31 %, což je koeficient, který byl dán České republice na základě HDP a na základě dosaženého úsilí až doposud, a to nám vlastně umožní začít ty aukce na 118 % emisí, které jsme tady měli v roce 2005, a poté vlastně toto množství bude snižováno tím koeficientem 1,74. A pokud jde o ty sektory, které jsou mimo princip obchodování, pak tam na té křivce Česká republika také patří k těm státům, kterým bude přiděleno větší množství, nežli byly emise v roce 2005, a to o 9 %. S tím, že u těch sektorů, které nebudou zahrnuty mezi aukce, se budou povolenky přidělovat na základě tzv. benchmarking, kdy se vlastně pro jednotlivý sektor ekonomiky – nevím, cihlářský průmysl, sklářský atd. – stanoví měrné emise na výrobu jednotky toho produktu.
212
Při výpočtu se vychází z nejlepších dostupných technologií, a tím se vlastně stanoví referenční hodnoty pro jednotlivé sektory ekonomiky. Ještě jedna věc je podstatná, to je vlastně riziko tzv. carbon, to znamená úniku uhlíku. Aby se nestalo, že Evropa bude ohrožena importy produktů ze zemí, kde emisní obchodování neexistuje. To znamená, že by se snížila konkurence schopnost Evropy. Tady je několik návrhů, jakým způsobem se bránit tomuto fenoménu. Jedna z těch možností je, že importér bude povinen uhradit alikvotní náklady, tak jako kdyby se zúčastnil toho systému emisního obchodování. Jsou tam i další návrhy. Je důležité, abyste věděli, že Evropa pracuje s tímto citlivým momentem. Druhá důležitá věc je, že právě u těch sektorů, které jsou vystaveny globální konkurenci, nikoli pouze evropské, se předpokládá, že jim budou přidělovány povolenky zdarma. Evropská komise má do poloviny roku 2010 určit, které sektory do tohoto výčtu náleží a jaká budou ta kritéria. Rok 2010 určila Evropská komise mj. také proto, že se čeká, jak dopadne globální dohoda v Kodani a jak vysoký bude závazek Evropské unie. Jsou tady naopak členské státy, jako třeba Spolková republika Německo, které hodně tlačí na to, aby tato informace byla průmyslu k dispozici dříve. Skončím tím, co je podstatné – uvědomit si, že všechno, o čem tady mluvíme, se týká období, které počne rokem 2013. Je to věc, kdy průmysl, energetika budou mít dostatečnou dobu k tomu, aby se přizpůsobily tomu novému systému, aby se adaptovaly. Zajímavé je, že např. ČEZ tady, v České republice nedávno oznámil, že jednu třetinu plánovaných investic do modernizace hnědouhelných elektráren přesune do oblasti elektráren na zemní plyn a že tím hlavním argumentem pro toto strategické rozhodnutí je právě projednávaná novela směrnice o emisním obchodování. Čili je vidět, že cena uhlíku je, a mohla by být, vlastně tím hlavním jedním momentem modernizace evropské ekonomiky, s tím, že hlavní roli bude hrát právě cena uhlíku při strategickém rozhodování průmyslu a energetiky. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, za obsáhlou zprávu. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 082/06/02. Zpravodajem výboru byl původně pan senátor Eduard Matykiewicz, ale ten je omluven, takže ho nahradil pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím pana senátora Škalouda, aby nám přednesl zpravodajskou zprávu. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky, senátoři a hosté, s touto zprávou se nebudu příliš šířit, protože většinu už zde řekl pan ministr Bursík. Tento materiál je součástí klimaticko-energetického balíčku, který se skládá zhruba z osmi materiálů. Tři z nich byly návrhy směrnic, tři sdělení, jeden návrh rozhodnutí. My jsme zde projednávali už jeden, tzn. směrnice Rady a Evropského parlamentu o podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů. A nyní zde máme tyto dva návrhy směrnice. Tuto směrnici probíral náš evropský výbor jako výbor garanční a navíc ji ještě projednal výbor hospodářský a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tyto výbory k tomu přijaly usnesení. Poměrně širší usnesení přijal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. To jsme my na evropském výboru trošku modifikovali, a žádám vás o to, abyste tuto modifikaci schválili.
213
Vystoupím pak v rozpravě, kde zdůvodním jednotlivé kroky, abych nezdržoval, protože přede mnou vystoupí bez pochyby kolega Moldan, který zdůvodní stanovisko jejich výboru. Přečtu tedy stanovisko našeho výboru, abych nějak uvedl diskusi. Stanovisko našeho výboru je poměrně stručné. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR přijmout toto doporučení: Senát Parlamentu ČR 1. Poukazuje na nevyjasněné otázky týkající se dopadů navrhované revize směrnice na průmysl ČR ve srovnání s obdobnými sektory v jiných členských státech. 2. Považuje zavedení aukcionování emisních povolenek za opatření vedoucí k nezávislé alokaci zdrojů v rámci systému, pokud však za sebou nemá možnost uplatnění moderních technologií, bude zde riziko, že uvedené cíle snižování emisí v praxi povedou k rychlému růstu cen veškeré energie, k úpadku celých průmyslových odvětví a zániku pracovních příležitostí. Část evropského průmyslu se může přesunout do těch států světa, které tuto regulaci nezavádějí. 3. Doporučuje požádat vládu, aby předložila informace o tom, jaké dopady budou mít změny obsažené v navrhované směrnici, včetně zavedení plného aukcionování, na českou ekonomiku. Tím bych prozatím skončil, a žádám potom o slovo v rozpravě po kolegovi Moldanovi. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: To nemusíte žádat, to se stačí jenom přihlásit. Dále se tímto tiskem zabýval výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se zpravodaje výboru senátorky paní Soni Paukrtové, jestli chce vystoupit. Paní senátorka stále neví, ale asi chce. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, náš výbor se zabýval energeticko-klimatickým balíčkem jako celkem, tuším někdy na začátku dubna. A debata proběhla jednak o způsobu schválení a jednak samozřejmě o tom, co je jeho obsahem a podstatou. Výbor se nakonec dohodl na tom, že bude hlasovat o celém energetickoklimatickém balíčku jako o celku. Při debatě jsem navrhovala výboru, abychom se přiklonili k tomu hlasovat o každém jednotlivém navrženém legislativním aktu zvlášť. A současně jsem měla k dispozici již v té době schválené doporučení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Hospodářský výbor se nicméně přiklonil k návrhu, abychom hlasovali jako o celku. A podstatou usnesení je, že bereme na vědomí a současně se v usnesení žádá vláda ČR, aby znovu přehodnotila vztah k jaderné energii. To je výsledek projednávání a týká se i následujícího legislativního aktu, který budeme projednávat, to znamená, že já už potom v další debatě vystupovat nebudu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, paní senátorko. Následně se tímto tiskem zabýval i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Táži se zpravodaje pana Bedřicha Moldana, jestli chce vystoupit. Chce vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.
214
Senátor Bedřich Moldan: Vážení přítomní, náš výbor se zabýval touto záležitostí na žádost výboru pro záležitosti EU a vypracoval stanovisko, které bylo podkladem pro stanovisko evropského výboru. Naše stanovisko se od výsledného poměrně málo liší. Já bych jenom uvedl velmi stručně dva body, které v našem stanovisku jsou navíc, totiž, že považujeme obchodování s emisními povolenkami za stěžejní nástroj k dosažení cílů EU v redukci emisí skleníkových plynů a že považujeme zavedení aukcionování místních povolenek za opatření vedoucí k efektivní a nezávislé alokaci zdrojů v rámci systému při zajištění dodatečných zdrojů na financování opatření ke splnění mezinárodních závazků EU. Na druhé straně si nemyslím, že by toto usnesení mělo být podkladem pro pozměňovací návrh. My se určitě ztotožníme s tím návrhem, který vypracoval jako určitou syntézu výbor pro záležitosti EU. Tolik co se týče mé zpravodajské zprávy. Dovolím si pak stručným komentářem vystoupit jako senátor. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásil již předtím, aniž by byl přihlášen elektronicky, pan senátor Škaloud a posléze pan senátor Moldan. Prosím nejdříve pana senátora Škalouda. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo. Začal bych systematicky podle jednotlivých ustanovení, která navrhl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A nyní bych okomentoval stanoviska našeho výboru. Jedním z jeho stanovisek bylo, že považuje obchodování s povolenkami za stěžejní nástroje k dosažení cílů EU v redukci emisí skleníkových plynů. My se domníváme, že je otázkou, zda je to stěžejní nástroj, pokud je vůbec nástrojem. Protože pokud si elektrárny započtou nárůst ceny povolenek do výsledné ceny, neprodělají na tom. Ale tak konkurenční trh elektřiny v Evropě není, aby byli výrobci nuceni silně investovat do technologií. Cena elektřiny poroste a emise nemusí být příliš omezovány. Stěžejním nástrojem jsou totiž technologie, popřípadě podpora technologií. Bez uplatnění moderních technologií bude důsledkem aukcí povolenek nárůst cen energie a s tím související důsledky. Energetické firmy si s omezeními nakonec poradí, nejvíce však na tom prodělají spotřebitelé. Aukce jsou samozřejmě lepší nežli centrální přidělování. Nicméně ani aukce nepřinutí výrobce investovat do nových technologií. Povolenky nemají podle nás stejný dopad jako tržní signály typu – výroba elektřiny je nákladná – tedy zboží (elektřina) nejde na odbyt – musíme tedy zlepšit proces a snížit emise (abychom byli konkurenceschopní). Problém je v tom, že odbyt bude stále, protože jiný zdroj energie, tzn. elektřiny konkrétně, řada oborů nemá. To povede k jejímu zdražování a tedy ke zdražení dalších produktů. A paralelním procesem samozřejmě bude i vývoj nových technologií, ale nebude tak silný, jak by se dalo očekávat u volného trhu nebo u podpor technologií. Např. v USA činí podpora pro tento rok zhruba 19 mld. USD, pokud jsem to dobře nastudoval a v EU je to v 7. rámcovém programu 2,8 mld. eur za sedm let. V USA také existují výrazné podpory prostřednictvím daňových úlev a náklady na technologie v této oblasti jsou odečitatelnou položkou z příjmů.
215
Neúčinnost prvého obchodovacího období to ukázala dost jasně – zde k podstatné změně v úrovni emisí CO2 nedošlo. Komise tvrdí, že to bylo způsobeno přealokací, což znamená, že podniky emise nadhodnotily a nadbytečné množství povolenek výhodně prodaly a cena klesla. Není to zcela vysvětlující, protože náklady na modernizaci vedoucí ke snižování emisí jsou příliš velké. V tom je ten největší problém. Aby byli výrobci nuceni snižovat emise, povolenky by musely být dražší, například 150 až 200 eur za tunu CO2, což by však na druhé straně ohrozilo průmysl, a určitě by to vypudilo spoustu výrobců mimo EU. Buď budou levné a k ničemu to nepovede, rozhodně ne k novým technologiím, nebo budou tak drahé, že to technologie z druhé strany neovlivní, protože to nebude přijatelné pro výrobce, aby v tomto prostoru setrvávali. Tímto návrhem se obchodování s povolenkami stává vysloveně administrativní nástroj. Stanoví se celoevropský strop, každoroční snižování. Moudré týmy v Bruselu budou rozhodovat mnohdy bez znalosti věci o alokaci na jednotlivé zdroje. Pro zpracovatelská odvětví to de facto představuje stanovení stropů na objemy výroby. Proč to jsou stropy na objemy výroby? Protože je řada oblastí, ve kterých jsou emise technologické, které vyplývají z vlastní podstaty výrobního procesu – například výroba cementu, vápna, železa, oceli, hliníku, ty budou ohroženy. Tam je jednoznačná souvislost. Tato energeticky citlivá průmyslová odvětví – ocelárny, hliníkárny a cementárny, se budou těšit volnějšímu režimu s tím, že v roce 2013 jim budou kvóty na emisní povolenky přiděleny zdarma a prostřednictvím aukcí budou ceny navyšovány. Existuje zde samozřejmě riziko, že dopady povolenek do nákladů způsobí, že se tyto výrobní kapacity budou vymísťovat z EU tam, kde takové nároky nebudou. Také již někteří investoři ohlásili zmrazení modernizačních projektů, například některé energetické společnosti v Německu. Jedním z možných pozitivních opatření Komise je SET plán, který jsme zde probírali, tj. plán pro energetické technologie. V tomto plánu vyjmenovává Komise z hlediska EU přijatelné nízkouhlíkové technologie, které by stálo za to podpořit, včetně jaderné energie. Toto je k první větě. Výbor pro územní rozvoj a životní prostředí navrhoval, že považuje zavedení aukcionování emisních povolenek za opatření vedoucí k efektivní a nezávislé alokaci zdrojů při zajištění dodatečných zdrojů na financování opatření ke splnění závazků EU, což je do jisté míry pravda, část přebíráme. Vyškrtli jsme, že je to nezávislé, a přidali jsme: pokud za sebou nebude mít možnost uplatnění moderních technologií, bude zde riziko, že uvedené cíle povedou v praxi k rychlému růstu cen veškeré energie. Chci ještě podotknout, že nárůst cen energií nebudou způsobovat jen povolenky, ale i zmatená energetická politika EU, která již nyní vede k nedostatku energií na evropském trhu. V čem je zmatená? Je to například dlouhodobá eliminace jaderné energie, podpora nestabilních zdrojů, jsou to nadbytečné regulace na nově zřizované energetické zdroje. To je důvod, proč jsme tam dali větu o tom, že by měly mít za sebou možnost uplatnění moderních technologií paralelně s aukcionováním. Poslední ustanovení máte identické s výborem pro územní rozvoj. Doporučujeme požádat vládu, aby předložila informace o tom, jaké budou mít dopady změny obsažené v navrhované směrnici. Tímto bych skončil odůvodnění našeho stanoviska s tím, že původní usnesení jsem již uvedl. Pokud by se hlasovalo, hlasovalo by se o původním usnesení.
216
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Moldan. Pane senátore Horníku, dávám mu přednost s ohledem na to, že to ve svém příspěvku avizoval, i když se nepřihlásil. Senátor Bedřich Moldan: Pane ministře, věci, které se týkají využívání energie skladování, energie distribuce nebo i nových zdrojů, jsou klíčové, ale srovnávat tento nástroj s nástroji, které mají zcela jiný charakter, není zcela na místě. To jsou věci, které běží samozřejmě paralelně. Měli jsme na mysli nástroj typu administrativních, ekonomických, politických a jiných opatření. V tomto považujeme povolenky za klíčové. Několikrát bylo řečeno, že první období nebylo zcela úspěšné, ale myslím si, že dalo důležitý základ pro to, aby se celá věc mohla dále zlepšovat. Byla o tom dlouhá diskuse, nebudu ji prodlužovat. Dovolte mi konstatovat, že rozdílné názory v nuancích, které jste měli možnost slyšet v mém vystoupení, ve vystoupení kolegy Škalouda i pana ministra, je vidět, že názory na věc se poměrně rychle vyvíjejí. Mluvíme o poměrně vzdálené budoucnosti, čili je namístě důkladná diskuse. Diskuse probíhá zejména v rámci vyjednávání návrhu této směrnice v Evropském parlamentu. Náš výbor měl možnost se s tím velmi dobře seznámit přímo v Bruselu. Diskuse tam probíhají neustále a budou ještě nějakou dobu probíhat. I když Francouzi deklarují, že všechno stihnou do konce svého předsednictví, jsem přesvědčen, že to nestihnou a že to spadne na nás a že naše předsednictví z tohoto hlediska bude mimořádně náročné. Bude náročné ještě z několika dalších důvodů, a to především proto, že se rychle bude blížit klíčová konference v Kodani, která má být v prosinci 2009. Před ní budou zmíněné volby do parlamentu a nová komise. Práce EU v různých jejích orgánech se do velké míry zkomplikuje. Není to ale jediná komplikace. Další komplikace je, že v současné době – a viděli jsme to na výsledcích summitu G8 v Japonsku, že mezinárodní společenství nehodlá činit žádná velká rozhodnutí, dokud nebude nová americká administrativa. Ta bude v době, kdy budeme mít předsednictví. Ať už to dopadne jakkoli, je zcela jasné, že tam budou nové skutečnosti a nové přístupy a EU a my v jejím čele budeme muset na to reagovat. To je další věc. Třetí věc je, že EU a komise, všichni vycházíme ze závěrů čtvrté zprávy mezivládního panelu pro změnu klimatu, která byla před rokem zveřejněna. Výsledky, z nichž tato zpráva vychází, jsou dnes více než dva roky staré. Proces prověřování trval tak dlouho, že výsledky v době publikování nebyly zcela nové. Dnes jsme ještě dále. Odborníci – klimatologové upozorňují na zásadní jev, že změna klimatu probíhá daleko drastičtěji a rychleji, než se před dvěma až třemi roky zdálo. A dokonce s každým měsícem přicházejí nové zprávy, které jsou velmi varující. Takže např. se uváží – pan ministr to tady zmiňoval, že se uvažovalo o tom, že je třeba klima stabilizovat s maximálním zvýšením globální teploty o dva stupně. Předpokládalo se, že bude potřeba kvůli tomu stabilizovat koncentraci skleníkových plynů na úrovni 450 PPM. V současné době se už vyskytují hlasy, že bude potřeba dosáhnout tak drastického snížení, aby stabilizace byla jenom na úrovni 350 PPM. V současné době je něco mezi 400 – 450 PPM. Čili to by znamenalo drastické snížení i v EU ve srovnání se současností. To jsou nové věci, které nemohou být zatím reflektovány nějakým návrhem legislativy a směrnicemi apod., ale které je nutno si uvědomit, že mohou přijít a že situace se může ještě dramaticky změnit. Myslím si, že zažijeme skutečně horké první pololetí 2009. Musím vyjádřit velké potěšení nad tím, že Senát se těmito záležitosti odpovědně zabývá už dlouhou dobu, že budeme pořádat v lednu jedno z klíčových
217
zasedání zde v Senátu, které bude věnováno problematice klimatu a energie. Také je velmi sympatické a velmi důležité, že v současné době mezi navrženými prioritami vlády pro naše předsednictví – které jsou jenom tři v současné době navrženy – tak tam tematika klimatu, energie je zahrnuta, čili je tady předpoklad, že se skutečně na to dobře připravíme. Já jsem rád, že tato diskuse v tomto směru probíhá. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Neměl jsem vůbec v úmyslu vystupovat, ale evokoval mě k tomu pan kolega Škaloud, protože v době, když mluvil, tak pan ministr zrovna jeho projevu, se mi zdálo, že nevěnuje patřičnou pozornost, protože mluvil s panem Vondrou – mluvil skutečně o velmi důležitých věcech. Náš průmysl se dneska potýká s obrovskými problémy. Mně připadá, že tato vláda zatím o tom až tak moc nechce slyšet. On ten náš průmysl je zejména nasměrován hodně na vývoz a když si vezmeme, jak se zvyšují vstupy, to jsou vstupy jak finanční, surovinové, tak energetické, do toho zvyšování mzdových prostředků a my přijdeme do tohoto všeho ještě s emisemi a jejich obchodování s povolenkami, tak se začínám obávat, že se řítíme někam, kde budeme mít jednou moc velké problémy. Je před námi olympiáda v Číně, a všichni vidíme, jak se Čína k tomuto problému staví. V podstatě tam to nikoho nezajímá. My z Číny dovážíme obrovské množství zboží, naši občané toto nekvalitní zboží nakupují v supermarketech. Toto zboží je vyráběno v naprosto nevyhovujících podmínkách totálně znečišťujících životní prostředí. A EU si teď bude hrát na toho největšího hráče na poli toho, abychom životní prostředí co nejvíce vylepšovali. Mám dojem, že tady je obrovská chyba, že umožňujeme, a to jako členové EU, ale i náš stát, tyto levné dovozy. Dám jeden obyčejný příklad. Nám na Karlovarsku naprosto krachují porcelánky. Chci předeslat, že to bude jeden velký problém, sociální problém, protože v porcelánkách mnohdy pracují naši spoluobčané, kteří třeba ani jinou práci nejsou schopni vykonávat. Tento sociální problém nastoupí, nebo teď přichází – a velmi aktuální, protože energie, zejména u plynu se velmi zdražily. A právě naše technologie, našich porcelánek, jsou postaveny tak, že vypalujeme o 200 stupňů víc, než vypalují v Číně. Samozřejmě to stojí finanční prostředky, a proto je Čína dnes konkurenceschopnější, než jsou naši výrobci. Já na to chci upozornit z toho důvodu, protože samozřejmě i porcelánky budou – a platí nemalé finanční prostředky – a budou platit o to větší až se trh s povolenkami naprosto natvrdo rozjede. V podstatě my to nejsme schopni ustát. A potom ještě poslední věc. Mě mrzí jedna věc, že tato současná vláda, a to nejsou moje slova, to jsou podnikatelé, kteří se mi stěžují v mém regionu, v podstatě není ochotna naslouchat potřebám podnikatelů – zejména střední vrstvě nebo firem střední velikosti. Pan ministr mi zde asi před půl rokem slíbil, pokud mám v regionu nějaký problém, konkrétně jsem mluvil o společnosti LIAPOR Vintířov – je to věc regionální – a že se spolu domluvíme a budeme tuto záležitost řešit. Nedovedete si přestavit, jak je těžké se k panu ministrovi dostat. A když se to nakonec podařilo, když viceprezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví, čili to není žádný malinký človíček, protože on zastupuje mimo jiné výrobce takového rázu, jako jsou třeba cementárny, tak když zde po třech hodinách konečně nás pan ministr vyslechl, domluvil se termín, pak se domluvily nějaké další schůzky, a výsledek je, že k tomu
218
setkání dodneška nedošlo. Nešlo o jednu fabričku u nás ve Vintířově v Karlovarském kraji. Šlo o výrobce a o podnikatele ve stavebnictví. A tam viceprezident pan Borýsek chtěl s panem ministrem o těchto věcech mluvit. Čili já bych hrozně moc chtěl požádat, aby pan ministr tomuto tématu věnoval patřičnou pozornost nejenom na té úrovni makro, někde v Bruselu, pro nás těžko dohlédnutelné, ale u nás, v ČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Končím obecnou rozpravu a požádám pana ministra, jestli se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pan ministr chce, takže prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně. Tak velmi stručně. K panu senátoru Škaloudovi – mě trochu zaráží celková skepse k roli ceny uhlíku jako hlavního ekonomického motivačního instrumentu k modernizaci ekonomiky a energetiky. Jaký jiný tržní nástroj, nebo jaký jiný nástroj obecně bude motivovat výrobce k tomu, aby postupně modernizovali a přecházeli na nízkouhlíkové technologie. Jaký jiný instrument postupně promění evropskou globální ekonomiku v ekonomiku, která bude méně závislá na fosilních palivech nebo bude používat technologie, které dochází negativní výsledky emisí skleníkových plynů a hlavně CO2 snižovat. Tady přece je potřeba si uvědomit, že od momentu, kdy Evropský soud v Lucembursku rozhodl, že elektřina je zboží jako každé jiné a vlastně zrušil přirozené monopoly v energetice, tak od té doby tady máme konkurenci ve výrobě elektřiny a v obchodování. V přenosu elektřiny nikoliv a samozřejmě, že víme, že u ceny elektřiny vedle části silové elektřiny, která plně podléhá trhu, máme ještě podíl, který přesahuje 50 procent, což je ta regulovaná část elektrické elektřiny, kde se platí za distribuci, přenos, příplatek za kogeneraci, příplatek za obnovitelné zdroje energie, systémové služby atd. Ale tržní cena elektřiny, ta samozřejmě logicky se vytváří na trhu, na spotovém trhu. A teď vy vlastně argumentujete tak, jako by nebyla konkurence ve výrobě, ale ona je. Samozřejmě, že výrobci v konkurenčním prostředí budou sahat po technologiích, které na konkurenčním trhu je dostanou do konkurenční výroby. V momentu, kdy cena uhlíku bude hrát roli, tak z logiky věci se to stane součástí strategického plánu, ale některé prostě mají vystavit nový zdroj, který bude opřen o bázi čistých uhelných technologií a zároveň zahrnou do nákladů na výrobu elektřiny a tepla předpokládám také cenu povolenky, nebo jestli budou vyrábět z nějakého nízkouhlíkového zdroje, kde cena povolenky bude hrát ve výrobních nákladech na kW.h elektřiny daleko menší roli. Tohle je přece úplně racionální úvaha. Samozřejmě, že existují modely, které ukazují, jak vysoká cena povolenky vlastně je tím impulsem pro takové chování. Ale neznám, nevím o tom, že by byl diskutován nějaký jiný princip, který by pomohl technologickému posunu. To by měl někdo administrativně nařídit, že se k roku 2020 vypnou všechny uhelné elektrárny nebo něco jiného? To si myslím, že by byla věc, která by jako politicky asi nebyla únosná. A s tím souvisí, myslím, i příspěvek pana senátora Horníka, který, jak jsem pochopil na konci, byl významně motivován také vaší negativní zkušeností s návštěvou zástupců podnikatelů ve stavebnictví. Když jste to tady veřejně řekl, tak já se vám také veřejně omlouvám, že k takové schůzce nedošlo. Já si nepamatuji podrobnosti, asi mi něco uniklo, zachoval jsem se nějak neslušně, tak samozřejmě
219
tohle dáme dohromady. Pošlete na sekretariát žádost o schůzku a já zařídím, aby to bylo co nejdříve a abych tento lapsus napravil. Vy jste tady mluvil o tom, že Evropa, dokud se bude předhánět v tom, jak je ekologická, tak nás to položí, že nás globální konkurence a Čína položí. Tak tady je potřeba si uvědomit souvislosti. My tady pracujeme na tom, aby evropský trh s povolenkami, který dává cenu uhlíku, tak aby ten evropský trh začal být efektivnější. Na základě zkušeností s prvním kontrolním obdobím. V momentě, kdy se na tom shodneme, trh se rozběhne, už to nebude tak, že by si státy vylobbovaly vysoké národní alokační plány a cena uhlíku padla téměř na nulu. Bude to jinak. Bude se tvořit v aukcích. Bude hrát významnou roli. A my přece zároveň návazně na to v prosinci zveme na palubu i Čínu. My budeme jednat s Čínou. Já předpokládám, že v příštím roce máme naplánovány cesty. Pan senátor Bedřich Moldan tady mluvil o Spojených státech, to je naprosto klíčové. Jsme si samozřejmě vědomi, že bez Spojených států má globální dohoda velmi omezenou účinnost, a jak McCaine tak Obama, se vyjádřili tak, že se zapojí do aktivní politiky ochrany klimatu. Já jsem byl pozván před pár měsíci na univerzitu v Yale, kde 18 guvernérů včetně přítomného guvernéra Arnolda Schwarzeneggera podepisovalo rezoluci, ve které těchto 18 států žádá novou federální vládu, aby v průběhu prvních 100 dnů administrativy přijala federální politiku ochrany klimatu, a těchto 18 států reprezentuje 51 % obyvatel Spojených států. A k tomu mi řekl před týdnem v Paříži prezident mezivládního panelu pro klimatickou změnu profesor Pacaudi, že je dalších osm států, které se chystají k tomuhle se připojit. Čili je velmi pravděpodobné, že Spojené státy se přidají. A k tomu dodávám, co řekl senátor Bedřich Moldan, my budeme těmi, kdo v zastoupení EU budeme první jednat s novou administrativou Spojených států. Já už jsem dohodnut se švédským ministrem, že pojedeme společně do Spojených států a stejně tak společně do Číny a stejně tak společně do Ruska, protože to jsou dvě navazující předsednictví. Je důležité, abychom pokryli období až do Kodaně a vystupovali jako Evropa v tomto jednotně a s co největší silou. Čili to, o čem vy mluvíte, to je vlastně izolovaný pohled na Evropu jako takovou, možná v důsledku projednávání této jedné směrnice. Ale paralelně s pracemi na evropském klimaticko-energetickém balíčku pracujeme také na pozici EU ve vztahu ke globální dohodě v Kodani. Když se to podaří, tak tam Čínu, Indii, Pákistán, Brazílii, Spojené státy a další země budeme mít. A pak už se ty země zaváží k tomu, je to přesný citát, kde se říká, že se budou zavazovat k tomu, že to bude změřitelné, ověřitelné a zároveň o tom budou muset podávat zprávy o snižování emisí. Nebude to u těchto států tak, že by to byla konkrétní procenta snížení, k tomu se bude muset zavazovat vyspělá ekonomika, ale ony se budou také zavazovat ke snižování emisí ověřitelným způsobem a zároveň se počítá s tím, že se tyto státy také přidají ke globálnímu trhu s uhlíkem. A pak jsme doma, pak je všechno v pořádku a poté už tyhle problémy, o kterých mluvíte, tady nebudou. A do té doby se bude Evropa bránit globální konkurencí tím, že na dodávky některých specifických produktů, kde by globální konkurence ohrozila evropský trh, a jsou to především výrobky, které se vyrábějí s vysokou energetickou náročností, tak tam nastaví mechanismy, které by vyrovnaly konkurenční nerovnováhu, která je dána tím, že se to vyrobí v nějaké zemi, která o emisním obchodování nemá ponětí a tento princip tam ještě není zaveden. Jinak vám velmi děkuji za tuto debatu a velmi děkuji i za to, že se výbory a Senát podrobně touto problematikou zabývají. Děkuji.
220
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře, zeptám se garančního zpravodaje, zda se chce vyjádřit k proběhlé diskusi. Chce. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Škaloud: Ještě bych možná zareagoval na pár slov pana ministra. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, nezlobte se, vy máte zhodnotit proběhlou diskusi. Já vás samozřejmě asi nepřeruším, je to jenom jakýsi návod, abychom diskusi zbytečně neprodlužovali, protože pak může vystoupit někdo s právem přednostním, a reagovat na vás, a pak zas jiný a další. Chce to trochu trpělivosti a objektivnosti v tom hodnocení. Senátor Miroslav Škaloud: Slibuji, že nebudu vystupovat dlouho. Kromě předkladatele ministra Bursíka vystoupili čtyři senátoři, někteří dvakrát. Jiný návrh zde nebyl kromě návrhu garančního výboru pro záležitosti EU, a to byl ten, který jsem na začátku přednesl a který bych chtěl nyní odhlasovat. Pokud bych mohl říci ještě jednu dvě věty, myslím si, že kdybychom déle mluvili o této problematice, že bychom se shodli. V usnesení výborů není, že nechceme povolenky, jenom říkáme, že by tento systém měl být doprovázen investicemi do technologií, jinak je zde riziko zvyšování cen. A na tom se shodneme. Takže to je vše, co jsem chtěl říci navíc, a nyní bych rád požádal o hlasování o usnesení výboru Evropské unie. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore, usnesení máte přesně popsáno beze změny v tisku č. 082/06/02. Takže o tomto návrhu usnesení budeme teď hlasovat. Já přivolám nepřítomné senátorky a senátory. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat tak, jak máte obsaženo v materiálu a jak to přečetl v rámci zpravodajské zprávy pan senátor Škaloud. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. (Nějak se nám zastavilo hlasování, vážení přátelé.) Zkusím znovu dát hlasovat. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Stále to nejde. Takže já přeruším hlasování, vážení přátelé, technika nás zradila. Z technických důvodů přerušuji jednání pléna na pět minut. Poděkujte hlasovacímu zařízení, zřejmě již rozprava na něj byla příliš složitá. (Jednání přerušeno v 10.30 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 10.39 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, posaďte se na místa, prosím vás. Vypadá to, že budeme pokračovat. Znovu se zaregistrujte. Já to považuji sice za automatickou záležitost, ale znovu vám opakuji, udělejte novou registraci. Všichni. (Probíhá registrace.) Já ještě zkusím znělku, jestli funguje. Vážení přátelé, dámy a pánové, mně tady stejně nejde hlasování. Požádám někoho z organizačního odboru, aby zajistil, aby šlo pustit hlasování, ta možnost tady v tuto chvíli není. Já ji tady na panelu nemám, mám úplně spadlý panel. (Krátké přerušení.)
221
Dámy a pánové, bylo mi oznámeno, že naše technika nás vypekla. Já budu muset v tuto chvíli přerušit schůzi na 10 minut, aby organizační odbor zajistil skrutátorky. (Mimo mikrofon oznámeno, že skrutátoři jsou v sále.) Skrutátorky jsou zajištěny, výtečně. Dámy a pánové, já v tuto chvíli poprvé – je to pro mne premiéra, cítím se tak trochu nejistý – zahájím hlasování mimo hlasovací zařízení. Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 40 senátorek a senátorů, kvórum je 21. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku. Držte ji samozřejmě nahoře, to je pochopitelné. Vypadá to, že hlasy jsou sečteny. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku. Také jsou hlasy sečteny. Vydržte chvilku, já vám řeknu výsledek. Kdo se zdržel hlasování? Také máte sečteno. Výtečně! Takže vydržíme – jen chviličku. (Námitka.) Já jsem dával návrh, kdo se zdržel. (Připomínka.) Když tu není, je nepřítomen, pane předsedo. Mohu požádat o výsledky hlasování? (Předány výsledky hlasování.) Ze 43 přítomných senátorek a senátorů bylo 43 pro, nikdo se nezdržel, nikdo nebyl proti. Já vám děkuji. Schváleno. Kolegyně a kolegové, já předávám řízení schůze v této velmi zajímavé chvíli panu místopředsedovi Liškovi. Budeme pokračovat ve schváleném pořadu schůze. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolegyně Gajdůšková se přihlásila. Paní kolegyně, máte slovo. Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, ctěný Senáte, dovolte mi, abych podala v této chvíli procedurální návrh na změnu programu. Navrhuji, abychom za bod, který teď máme projednávat, tedy po jeho skončení, po skončení bodu 36 dnešního pořadu zařadili bod 39, to je senátní tisk 294, o odpadech. Je to z toho důvodu, že bychom byli velmi rádi, kdyby k tomuto poslaneckému návrh se mohl vyjádřit i pan ministr, protože se to jeho problematiky velmi týká. Dále bych vás požádala o to, abychom byli také vstřícní k paní ministryni Stehlíkové, která je již zde přítomna a zařadili hned po onom senátním tisku č. 294 další body programu, bod 40, senátní tisk č. 272 a 41, senátní tisk 245, kde je předkladatelkou paní ministryně Stehlíková. Ostatní body jsou body, kde předkladatelé jsou senátoři a myslím si, že můžeme být takto vstřícní vůči ministryni a můžeme to zvládnout a celý program takto projednat. Děkuji za pochopení. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Toto byl procedurální návrh. Zkusíme, jestli bude fungovat hlasovací zařízení. (Hlasovací zařízení stále nefungovalo). Toto hlasování je tedy zmatečné. Nyní se zdá, že už bude hlasovací zařízení v pořádku. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s touto změnou programu? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 55 registrováno 43 senátorek a senátorů, kvorum 22, pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen. Můžeme tedy pokračovat dalším bodem pana ministra Bursíka, kterým je Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o geologickém skladování oxidu uhličitého a o změně směrnic Rady 85/337/EHS, 96/61/ES,směrnic 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a nařízení (ES)č. 1013/2006
222
Jedná se o senátní tisk č. N 083/06. Stanovisko vlády bylo rozdáno jako senátní tisk č. N/083/06/01. Pane ministře, prosím, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Pane místopředsedo, děkuji pěkně. Budu dávat v Evropě k dobrému, že při projednávání novely směrnice o emisním obchodování vypadlo hlasovací zařízení a že druhu komora Parlamentu hlasovala jednomyslně o tomto návrhu. To bylo kouzlo nechtěného. Dovolte, abych vám předložil můj poslední dnešní návrh, návrh nové směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého. K tomu je zapotřebí říci, že Evropská komise považuje vedle energetické účinnosti obnovitelných zdrojů ukládání uhlíku do podzemních struktur jako velmi důležitý nástroj, který by měl snad napomoci vyřešit problém nárůstu instalovaného výkonu elektráren, především v nových dynamicky se rozvíjejících ekonomikách v Číně, Indii, Brazílii, Jihoafrické republice a Mexiku. Metody zachycování oxidu uhličitého jsou tři. Vždycky jde vlastně o separaci CO2 ze spalných plynů. Odděluje se to buď před spalovacím procesem anebo v průběhu tohoto procesu. Stojí snad za zmínku uvést to, že vlastně ta separace CO2 ze spalin je to, co je na celém procesu nejnákladnější a odhaduje se, že oddělení CO2 bude vlastně pokrývat zhruba 70 % nákladů ukládání uhlíku. V současné době se odhadují náklady na zhruba 40 až 60 euro za jednu tunu CO2. Ministerstvo životního prostředí se velmi věnuje tomuto tématu. Česká geologická služba ve spolupráci s experty z Řecka vlastně vypracovala studii. CO2 se dá ukládat ve třech typech geologických formací. Je to jednak vlastně ukládání ve vytěžených ložiscích ropy a zemního plynu, kam se pumpuje CO2, s tím, že ještě vedlejší produkt je to, že se dokáže z těch formací vlastně zlepšit výtěžnost ropy zhruba o 10 až 15 %, anebo také výtěžnost zemního plynu. Druhou metodou je ukládání do netěžitelných uhelných slojí, kde se zase vtlačuje CO2 a vytlačuje se metan, čili zase vlastně důlní plyn, který se dá dále energeticky využít, se z toho získává. A třetí metoda je vlastně do hlubokých slaných aquiferů, do tzv. solanek, kde vždycky záleží na tom ukládat CO2 do takové úrovně, kde jsou vlastně optimální parametry pro superkritický stav CO2, což je 31°C. Odhaduje se, že by to mělo být v hloubce cca 800 m a pak bezpečně zajistit uložený oxid uhličitý. Máme vytipovány zhruba dvě lokality v České republice, jedna je oblast Karpat a českého masivu na východě České republiky, tzv. Karpatská prohlubeň a druhá jsou Doupovské Hory a Podkrušnohoří. Mluvíme o všem s velkými otazníky, technologie ještě není dotažena, jsou tam rizika. Hlavní body debaty se týkají bezpečnosti. Směrnice se týká výběru lokalit pro úložiště, týká se podrobností, jak vypadá žádost o skladování a také se týká kritérií toku CO2, protože se předpokládá, že CO2 by bylo dopravováno do místa ukládání produktovody. Směrnice zahrnuje podávání zpráv, kontrolu, finanční záruky provozovatelů, ale také přístup třetích stran k přepravní síti k úložištím. Dostáváme se do úvahy, kdy podobně jako jiná síťová odvětví se začíná o ukládání uhlíku uvažovat jako o síťovém odvětví, kde budou nějaké produkty, kde je důležité, aby tam byl zajištěn přístup třetích stran, aby je mohli využívat všichni, kteří mají zájem, a tím by toto bylo zajištěno. Je dobré k tomu ještě dodat, že se v Evropě očekává, že během následujících deseti let se bude výrazně modernizovat kapacita konvenčních tepelných elektráren a že se nahradí zhruba třetina elektráren v následujících deseti letech.
223
Mimo jiné významně k tomu přispívá i ČR, kde technologický cyklus konvenčních elektráren především v severozápadních Čechách je u konce a ČEZ už zahájil modernizaci těchto elektráren. ČEZ se také uchází o jeden z dvanácti pilotních projektů, které by byly podpořeny z prostředků EU. Jeden pilotní projekt by byl realizován u nás. Nevím, zda se uvažuje o Hodoníně nebo Úžině na severu Čech. Je to otevřená otázka. Tolik krátké představení. Nechci vás déle zdržovat, kazit vám dopoledne. Žádám vás, abyste podpořili další projednávání a proceduru při přípravě této evropské směrnice. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Tímto tiskem se zabýval výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení pod číslem N83/06/02. Zpravodajem výboru je pan kolega Škaloud. Prosím, ujměte se slova. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, budu stručný, většinu zde řekl ministr Bursík. Tento návrh směrnice je součástí klimaticko energetického balíčku, o kterém jsem hovořil. Tento materiál projednával jak výbor hospodářský, tak výbor pro územní rozvoj a životní prostředí., Náš výbor k tomu dal usnesení, které vycházelo z výboru pro územní rozvoj. Proč a jak jsme modifikovali jednotlivá usnesení, sdělím ve vystoupení, které bude následovat po kolegovi Moldanovi. Přečtu usnesení našeho výboru. Výbor doporučuje Senátu, aby se vyslovil následujícím způsobem: 1. Má za to, že by komise měla připravit lepší rozbor možných rizik vyplývajících z využívání technologie CCS, to je ukládání uhlíku, a zároveň analýzu dopadů, které by mohly mít případné úniky oxidu uhličitého, přičemž považuje za vhodné takovéto materiály poskytnout v různých jazykových mutacích, aby informace z nich vyplývající byly přístupné široké veřejnosti a přispěly ke zmírnění možných obav a k větší všeobecné informovanosti o ukládání uhlíku. 2. Uvědomuje si důvody vedoucí k podpoře demonstrace technologií CCS ve velkém měřítku, které by měly v budoucnu přispět ke snížení množství oxidu uhličitého v atmosféře, nicméně navrhuje zvážit ekonomickou efektivnost metody, zvláště ve srovnání s využíváním alternativních energetických zdrojů s nízkými emisemi oxidu uhličitého a s energetickými úsporami. 3. Obává se, aby komise ve snaze o prosazení této nové nákladné technologie nesnižovala dostupnost finančních prostředků pro rozvoj nízkoemisních zdrojů a zvyšování energetické účinnosti, zejména uhelných elektráren. 4. Žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se paní kolegyně Paukrtové, zda chce vystoupit. Nechce. Dále se tímto tiskem zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou právu a životní prostředí. Pane kolego Moldane, máte slovo. Senátor Bedřich Moldan: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro EU zaujal stanovisko, které je totožné s výjimkou jednoho slova se stanoviskem naším. Jediné slovo se týká výměny termínu obnovitelných zdrojů, my jsme použili v bodu 4 nízkouhlíkové zdroje. Pan senátor Škaloud to jistě zdůvodní, nechci se k tomu vyjadřovat.
224
Považuji za velmi podstatný tento čtvrtý bod, který zní – dovolím si zopakovat naši formulaci: Obává se, aby komise ve snaze o prosazení této nové nákladné technologie nesnižovala dostupnost finančních prostředků pro rozvoj obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti. Ať už tam dáme tu nebo onu formulaci, podstatné je vyjádření této obavy. K této obavě se musím intenzivně přihlásit. Když si představíme, kolik tato nová technologie bude stát peněz, tak uvažujeme řádově v desítkách miliard a v desítkách procent nákladů na výrobu elektřiny; a vůbec na využití energie z fosilních paliv, tak jsem přesvědčen, že sice krátkodobě toto může přinést nějaké výsledky, ovšem celosvětové odhady říkají, že maximálně touto technologií i v daleké budoucnosti se může maximálně nějakých 15 – 20 procent CO2 takto skladovat, když srovnáme třeba současnou produkci CO2 z fosilních paliv. Není to definitivní řešení. Jsem přesvědčen, že definitivní řešení jsou nové technologie vedoucí k decentralizaci, k lepšímu využívání, především k efektivnímu využívání daných zdrojů energie, že je nutné řešit skladování energie, což tato technologie neřeší vůbec, a pochopitelně obnovitelné zdroje. Dovolil jsem si tuto osobní poznámku. Jinak doporučuji schválit usnesení výboru pro EU. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu, do které je přihlášen pan senátor Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky, senátoři. Dovolte mi nejprve informaci a poté jedno krátké zdůvodnění znění té jedné věty. Pokud jde o skladování uhlíku, tak už tu bylo řečeno, že Evropská unie hodlá provést několik demonstračních projektů, mám pocit 14 až 16 do roku 2013. Při současných cenách technologií to vypadá tak, že počáteční investice na elektrárny vybavené těmito technologiemi ve srovnání s běžnými elektrárnami budou mít přibližně o 30 až 70 procent vyšší nákladovost. To znamená několik stovek milionů eur na jednu elektrárnu. Na to jsou provozní náklady 25 až 75 procent vyšší než u uhelných elektráren nevybavených těmito technologiemi. Jinak k ukládání – CO2 je složitý nákladný proces, u kterého není jisté, jaké budou dopady při hromadném použití této technologie. Protože kysličník uhličitý musí být zadržen, oddělen, skladován, přepraven na místo uložení, musí být provedena operace samotného uložení, na to musí být vynaložena energie s produkcí dalšího CO2 včetně vybudování infrastruktury. Tak to jen k doplnění informací, které zde padly. A nyní, proč jsme namísto slov obnovitelných zdrojů dali slovo nízkoemisní, a proč jsme tak doplnili větu o slova týkající se zejména uhelných elektráren. Důvod byl následující. Nízkoemisní zdroje na rozdíl od obnovitelných zdrojů zahrnují totiž i jadernou energii, která se jeví významným prostředkem ke snižování emisí. Paušální prosazování obnovitelnosti nemusí vést ke snižování emisí, jako např. u obnovitelných biopaliv první generace, kde analýzy ukazují, že jejich výroba z potravních zdrojů je škodlivá a pro snižování emisí v mnoha případech neúčinná. Samozřejmě už jsou biopaliva druhé generace, to je k další diskusi. Nicméně Evropa nemá takový prostor pro rozšiřování obnovitelných zdrojů a Evropa jede hlavně na uhlí, a proto je vhodné soustředit se na uhelné elektrárny. Ty mají poměrně reálné rezervy pro zvyšování účinnosti, nyní, pokud se nemýlím, je to 36 procent a v blízké budoucnosti to může být až na 43 procent. Je proto vhodnější neztrácet čas a modernizovat elektrárny při zvyšování účinnosti a současně vyvíjet systém na ukládání uhlíku do komerční zralosti a maximální ekonomické efektivity.
225
Takže to byla jenom moje krátká připomínka k tomu, proč preferovat zdroje nízkoemisní, ne obnovitelné, pokud jde o terminologii. Takže děkuji vám za pozornost, doporučil bych odsouhlasit usnesení našeho výboru, které jsem již řekl na začátku a které se odvíjí od výboru pro územní rozvoj a životní prostředí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že se nikdo do rozpravy nehlásí, tak rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Pan ministr se nechce vyjádřit, pana kolegy Škalouda se neptám, ten hovořil teď. Takže budeme hlasovat o návrhu zpravodaje, to znamená hlasovat o usnesení výboru pro evropské záležitosti. Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s usnesením výboru pro záležitosti EU? Kdo je proti tomuto návrhu. V hlasování č. 56 registrováno 41, pro 32. Návrh byl schválen. Pane ministře, děkuji vám, a my kolegové a kolegyně přistoupíme k dalšímu našemu dopolednímu programu, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona máme jako senátní tisk č. 294 a návrh uvede zástupce poslanců paní Kateřina Konečná. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím. Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, páni senátoři, vážený pane předsedající. Dovolte mi, abych vám velmi stručně představila návrh, kterým se zabývaly i vaše dva výbory v tomto týdnu. Jedná se o návrh, který má zpřísnit výkup barevných kovů a kovošrotu a dovoz a především poplatky za první registraci při dovozu aut a obecně se týká také zčásti autovraků, které se stávají dost velkým problémem. Chtěla bych vás informovat o tom, že v PS tento návrh prošel širokou diskusí, které se zúčastnila také řada z vás. Měli jsme k tomu několik seminářů, byl konzultován se Svazem měst a obcí, s Asociací krajů i se zástupci zvěrem. Po této široké diskusi PS přijala návrh, který ve své podstatě se dá charakterizovat u kovošrotu třemi oblastmi. Jedná se nám o to, aby výkup šrotu byl lépe – identifikace osob, od kterých je vykupován, byla prováděna lépe, aby byl také identifikován samotný materiál, který je vykupován a aby nebylo možné rozebírat 48 hodin po vykoupení to, což je ten problém, že když už to nezničí samotní ti, kteří ten trestní čin páchají, jako třeba u kanálů či ničeho podobného, tak to potom velmi rychle často v těch sběrnách zničí samotní sběrnaři, aby to nebylo možné identifikovat. Dále se jedná o omezení plateb v hotovosti, resp. úplný zákaz plateb v hotovosti. K tomuto velmi radikálnímu kroku jsme přistoupili především proto, že se ze sběren stává s odpuštěním mezistanice mezi domovem a supermarketem, či hospodou pro některé. Prostě jdou, ve chvíli, kdy na pivo nemají, tak si tam ty věci odnesou, které potkají po cestě, dostanou za to pár korun a těch pár korun velmi často okamžitě utrácejí. Tohle je prostě realita. Mě to mrzí, že to musím říct, ale je to realita ČR. My jsme se snažili tomu zamezit a jediný způsob, jak tomu zamezit, byl právě zákaz resp. zamezení plateb v hotovosti. Nemyslím si, že to bude až takový problém, protože vzhledem k tomu, že ministerstvo práce a sociálních věcí chce de facto všechny sociální dávky převést bezhotovostní platby a veškeré peníze, které půjdou obcím od státu, budou řešeny bezhotovostně.
226
Takže realita je, že během příštího roku by 99 procent občanů ČR mělo mít své vlastní bankovní účty, a tudíž by to nemusel být takový problém, jak se to možná na první pohled zná. Třetí velmi podstatná věc, která prošla PS a o tom se vedla velmi vážná debata, protože to bylo navrhováno ve třech formách – bylo omezení možnosti výkupu od fyzických osob. Nakonec prošel zákaz výkupu od fyzických osob, ovšem s upozorněním, že ne úplný zákaz výkupu od fyzických osob, protože to, co nebude moct být vykupováno od fyzických osob, jsme nechali na prováděcím právním předpisu, které stanoví ministerstvo životního prostředí. To znamená je to trošku fabulace, pokud se bavíme o tom, že chceme zakázat úplně – my pouze chceme dát ministerstvu pravomoc, aby určila, které druhy a které komodity opravdu není možné vykupovat. Chtěla bych říci, že nám primárně opravdu šlo o to ne postihovat poctivé občany, ale zamezit tomu, co se tady děje a co se stávalo trestným činem, protože nám dneska díky krádežím, které se páchají a můžeme si vzpomenout na Terezín, což byla spíše osobní tragédie tohoto národa, že se vůbec něco takového mohlo stát, ale vzpomeňte si na ukradené kolejnice. Vzpomeňte si na ukradené elektrorozvaděče. To jsou všechno věci, které nám přímo ohrožují naše občany na životě, protože až si jednou někdo nevšimne, že tu kolejnici z té lokálky někdo odnesl a v tom vlaku, který tam pojede, budou sedět občané tohoto státu, tak se budeme muset všichni zamyslet, co jsme pro to udělali. Nechci to brát emotivně, ale to se v tomhle národě děje. Těch případů byly desítky až stovky pouze během posledního půlroku, kdy tuto věc monitorujeme. Takže já si myslím, že bychom se měli zachovat tak, že s tím budeme chtít něco dělat. My jako Poslanecká sněmovna jsme vám předložili návrh, tento návrh byl přepracován návrhem hospodářského výboru v úterý tento týden. Chtěla bych říci, že jako předkladatelé s návrhem hospodářského výboru máme trošku problém, protože přestože se jedná o zpřísnění, protože cokoliv projde, tak bude zpřísnění proti stávajícímu stavu, který v zákoně o odpadech tuto situaci neřeší, tak to není zpřísnění, které my jsme si představovali, a trošku se bojíme toho, abychom pouze papírově něco neschválili a samotná věc nebyla nakonec jiná. Ono totiž, když si uvědomíte, a když se bavíte s těmi sběrnaři i s lidmi, kteří toto provádějí, tak oni nikdy do sběrny nedonesou celou kolejnici, oni ji velmi rádi rozmlátí, rozeberou, a de facto tam odevzdávají pouze kovošrot. Takže to, že omezíme výkup některých komodit je sice správné, na druhou stranu se sama sebe ptám, zda to bude účinné. Takže návrh hospodářského výboru já vítám jako alternativu, na druhou stranu mi dovolte za předkladatele říci, že si opravdu myslíme, že nevyřeší ten problém tak, abychom ho v tomto zákonu nemuseli novelizovat postupem času znovu. Na závěr chci dodat, že návrhy byly konzultovány s MŽP po celou dobu projednávání této novely. Bohužel ministerstvo průmyslu a obchodu se k tomuto přidalo až poslední týden před třetím čtení a tady možná pramení problém, že spousta věcí nebyla s MPO prodiskutovávat, ale věřte mi, že to nebyl problém stran navrhovatelů, ale spíše toho, že MPO se o tento zákon prostě předtím nezabývalo. Dovolte mi na závěr vás poprosit, abychom se zamysleli nad tím, že je to sice malá novela, ale myslím si, že vy jako většinou starostové, místostarostové, zastupitelé měst a obcí mi dáte za pravdu, že je to novela právě pro vás. Protože jste to právě vy, kterým se tato obecně prospěšná zařízení na obcích velmi často ztrácejí. A abyste přijali ať už jakoukoliv verzi, ale alespoň nějakou. Protože celkové zamítnutí tohoto zákona by v tuto chvíli znamenalo, že Poslanecká sněmovna a Senát si sice
227
uvědomují, že máme problém, a také to někteří z nás velmi často prezentují v médiích, ale na druhou stranu s tím problémem nechtějí nic dělat. Já vám děkuji za pozornost a těším se na rozpravu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní poslankyně, návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který určil jako svého zpravodaje pana kolegu Františka Kopeckého a přijal usnesení č. 294/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení pod č. 294/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Ivo Bárek. Prosím, máte slovo. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, paní poslankyně, předložený poslanecký návrh zákona představuje v pořadí již 17 novelu zákona o odpadech. Hlavním cílem této další změny tohoto zákona je zamezit vykupování některých předmětů od neoprávněných držitelů sběrnami nebo výkupnami odpadů a omezit tím množící se případy krádeží některých movitých věcí. Jde nepochybně o závažný a složitý problém, který přetrvává již řadu let. Návrh zejména doplňuje a zpřísňuje některé stávající povinnosti provozovatelů zařízení ke sběru nebo výkupu odpadu, pokud jde o identifikaci odpadů i osob, které je nabízejí k prodeji či odebrání. V této souvislosti novela zákona rovněž stanovuje zákaz poskytovat úplatu v hotovosti za vykupované odpady stanovené prováděcím právním předpisem MŽP. Obdobným způsobem, tj. na základě prováděcí vyhlášky, má být zakázán výkup některých druhů odpadů. Novela by měla podstatně přispět ke zpřísnění výkupu barevných kovů ve sběrnách a také přímá opatření k nakládání s autovraky. Měla by znesnadnit páchání trestných činů v podobě prodeje kovošrotu, který však neprodává majitel, ale zloděj. Jedná se o novelu, která je velmi důležitá nejen pro obce, vlastníky veřejného majetku, ale i o jiné vlastníky a nejenom veřejnoprávní. Součástí návrhu zákona jsou i doprovodné novely zákona o Policii ČR a zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích. Návrh tohoto zákona předložila skupina poslanců Poslanecké sněmovně 28. listopadu 2007. Vláda ve svém stanovisku vyjádřila nesouhlas, vláda konstatovala, že nedostatky v této novele značně snižují či dokonce znemožňují dosažení zamýšleného efektu. Zároveň vláda uvedla, že připravuje velkou novelu odpadového zákona, jehož součástí bude i předmětná problematika. Nebude velká novela, bude pravděpodobně celý nový zákon o odpadech. V rámci prvního čtení byl návrh přikázán k projednání výboru pro životní prostředí. Tento výbor doporučil svým usnesením poslanecký návrh schválit ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který byl zpracován v úzké součinnosti s MŽP, čímž de facto došlo k přehodnocení původního negativního stanoviska vlády. Při druhém čtení bylo jednotlivými poslanci k návrhu vzneseno dalších 13 pozměňovacích návrhů a jeden konkurenční komplexní pozměňovací návrh. Při konečném hlasování ve třetím čtení byl poslanecký návrh zákona schválen ve znění šesti podaných pozměňovacích návrhů, a to v hlasování č. 17, ve kterém se ze 149 přítomných poslanců vyslovilo 100 pro, a to napříč politickým spektrem, 26 bylo proti. Původní poslanecký návrh zákona oproti dosavadnímu právnímu stavu zejména rozšiřoval stávající povinnosti provozovatelů zařízení ke sběru nebo výkupu odpadu ve stanovených prováděcích právních předpisech o povinnost identifikovat osoby, které odpad k odkoupení nabízejí, včetně identifikace nabízeného odpadu.
228
Vyžadoval vést u vybraných odpadů ze stanovených podmínek evidenci jejich výkupu a v jejím rámci uvádět i datum a hodinu výkupu. Takto vedenou celkovou evidenci uchovávat po dobu pěti let. Zakazoval odebrané nebo vykoupené strojní zařízení, veřejně prospěšná zařízení, součásti stavby, umělecká díla či pietní a bohoslužebné předměty rozebírat nebo jinak pozměňovat po dobu 48 hodin od odebrání nebo vykoupení. Ukládal povinnost provádět identifikaci osob a odpadu při výkupu autovraků nebo jejich podstatných částí. Zaváděl nové pojmy, jako je identifikace autovraků, doložení původu autovraků a podstatná část autovraků. Novelou zákona o Policii ČR bylo rozšířeno policistům stávající oprávnění vstupovat do živnostenských provozoven o vstup do ostatních prostor, kde se nakládá s odpady. Novelou živnostenského zákona došlo ke změně týkající se identifikace autovraku nebo jeho podstatné části a novelou zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích byly upraveny podmínky trvalého vyřazení vozidel z registru. Jaké byly zásadní změny provedené oproti poslaneckému návrhu v PS? Při konečném hlasování doznala poslanecká zákonná předloha těchto základních změn. Je zaveden zákaz odebírání nebo vykupování stanovených odpadů od fyzických osob. Je zakázáno poskytovat za stanovený vykoupený odpad úplatu v hotovosti. U vybraných odpadů je nutno uvádět jejich stručný popis a označení umožňující jejich dodatečnou identifikaci. Obcím je přiznáno postavení účastníka v řízení o vydání souhlasu s provozováním zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů nacházejícím se na jejich území. Dosavadní poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků ve výši pět tisíc korun je odstupňováno v rozmezí tři tisíce až deset tisíc korun v závislosti na splnění příslušných mezních hodnot emisí ve výfukových plynech ojetého vozidla. Rozšiřuje se působnost Českého inspekce životního prostředí v evidenci občanských průkazů obyvatel pro účely ověření evidence vedené provozovateli zařízení pro sběr a výkup odpadů. Provozovatel místa zpětného odběru elektrozařízení je zproštěn povinnosti odebrat toto zařízení, pokud je nekompletní, a byla vypuštěna novela živnostenského zákona. Jak proběhlo projednání této materie u nás na výboru? V rámci projednávání předloženého návrhu na výboru byla na jedné straně konstatována nutnost a podpora řešit tento závažný problém, byly rovněž připomenuty podpůrné argumenty pro přijetí této novely ze strany Asociace krajů a Svazu měst a obcí, které byly jednak doručeny písemně a jednak zazněly v tomto sále při semináři o odpadech. Na druhé straně vyvstaly některé otázky a výhrady k chybějící analýze dopadu navrhované právní úpravy na fungování systému sběru a výkupu odpadu, posouzení legitimnosti použitých právních nástrojů, což se dotýkalo zákazu výkupu některých druhů odpadů od fyzických osob a zákazu plateb v hotovosti a reálnosti dosaženého cíle v praxi. V rámci rozpravy vystoupil jednak zástupce sdružení výkupců druhotných surovin, které pro vaši zajímavost podalo návrh na svou registraci na Ministerstvo vnitra ČR 14. července 2008, to je dva dny před konáním našeho výboru. A jednak zástupci Svazu měst a obcí. V debatě vystoupili také zástupci ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva životního prostředí s tím, že informovali o tom, že společně kooperovali na přípravě avizovaných pozměňovacích návrhů, které byly následně ve výboru předloženy a které byly téměř totožné s pozměňovacími návrhy, které přijal na svém jednání výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Rovněž byl podán návrh na schválení novely zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Při
229
hlasování ve výboru se nadpoloviční většina přítomných senátorů přiklonila k tomu, aby tzv. kovová novela zákona o odpadech byla schválena ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a to zvláště po vystoupení zástupce Sdružení výkupu druhotných surovin. Na základě toho vás seznámím se zněním usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Po úvodním slově předkladatele – poslankyně Kateřiny Konečné, zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Teď prosím zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana kolegu Františka Kopeckého, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou výboru. Senátor František Kopecký: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za možnost vystoupení, protože v hospodářském výboru jsme skutečně přijali odlišné usnesení a rád bych se s vámi podělil o projednávání tohoto zákona. Moje zpravodajská zpráva obsahuje podobné informace, které tady pan kolega Bárek četl a vaši pozornost by určitě nezaujala. Co vás ale určitě bude zajímat, je, proč jsme přijali pozměňovací návrhy. Obecně lze říci, že u tohoto kratičkého zákona – a jak už bylo řečeno, je to již sedmnáctá novela zákona o odpadech – má předkladatel šlechetný záměr, ale bohužel novela je velmi špatně zpracovaná a troufám si říci, že uspěchaná. Vedou mě k tomu tyto důvody: Jak už tady zmínil předcházející řečník, při projednávání v Poslanecké sněmovně, ve výboru byl přijat komplexní pozměňovací návrh. Na plénu bylo podáno dalších 13 návrhů ke změně, z toho 6 pozměňovacích návrhů bylo přijato. Stejně tak několik připomínek senátní legislativy mě ubezpečilo v tom, že tento názor je správný. Je to škoda, nejen pro čistotu našeho právního řádu, ale zejména je to škoda pro následné uživatele tohoto zákona. A nyní co bylo předmětem našich hlavních výtek a kde se vedla hlavní diskuse. Byla to otázka paragrafu 18, který zakazuje vykupovat železný odpad od všech fyzických osob. To je od všech našich občanů. Řešení, kdy házíme do jednoho pytle jak zloděje, tak převážnou většinu našich poctivých občanů nepovažujeme za správné řešení. Proto tento pozměňovací návrh zrušuje tento zákaz, ale – a to musím vyzvednout – zpřísňuje identifikaci osob a také identifikaci vykupovaného odpadu. Domníváme se, že spolu s bezhotovostní platbou, i když i to bych řekl, že za čisté řešení nepovažujeme, to splňuje zpřísněná pravidla pro zkvalitnění výkupu ve sběrnách. Dalším bodem pozměňovacího návrhu je zpřesnění pojmu obecně prospěšné zařízení, které v původním návrhu bylo definováno odkazem na § 182 t. r. z. Podle výkladu naší legislativy by však do výčtu nebyly zahrnuty například dopravní značky, svodidla, kanalizační vpuště ani kabely, a to jsou právě ty předměty, o které hlavně předkladatelům zřejmě šlo. Proto pro účely tohoto zákona jsou pozměňovacím návrhem takové předměty definovány. Dámy a pánové, na závěr mého vystoupení mi dovolte, abych vás požádal o podporu pozměňovacího návrhu, který jsme přijali ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a o propuštění do podrobné rozpravy.
230
Závěrem mi dovolte, abych vám přečetl usnesení – které bylo již 298. – našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z jeho schůze konané dne 15. července 2008, kdy po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance Vlastimila Aubrechta, po zpravodajské zprávě senátora Františka Kopeckého a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Kopeckého. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Já se teď ptám, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan kolega Eybert, prosím. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj, životní prostředí přijal sice těsnou většinou doporučení schválit návrh novely zákona, projednával však také pozměňovací návrhy podobného obsahu, jaké přijal hospodářský výbor. Vzhledem k tomu, že zasedal později než hospodářský výbor, měl tedy více času na přípravu a tyto návrhy byly možná trošku propracovanější, byly podávány na základě shody mezi ministerstvem životního prostředí a ministerstvem průmyslu a obchodu. Nicméně základ těch pozměňovacích návrhů byl stejný, zvýšit kvalitu identifikace osoby – fyzické i právnické, ale také identifikaci vykupovaných odpadů, právě tak jako zmocnění ministerstva životního prostředí k vydání předpisu, pro které odpady je potřeba osoby identifikovat, i seznam odpadů, za jejichž výkup nelze poskytovat úplatu v hotovosti. Jelikož návrh hospodářského výboru řeší podobně tuto problematiku a na našem výboru nebyly pozměňovací návrhy přijaty, chtěl bych vás požádat, abyste hlasovali pro pozměňovací návrhy, které vám v podrobné rozpravě předložím. Jde o úpravy pozměňovacích návrhů, které byly schváleny hospodářským výborem tak, jak se na nich shodli právě zástupci ministerstva životního prostředí a ministerstva průmyslu a obchodu jako na verzi, která umožní lépe připravit vyhlášky, které bude muset ministerstvo životního prostředí vydat k identifikaci osob, od kterých je odpad odebírán, vykupován, i k identifikaci odpadů, které jsou odevzdávány a vykupovány. Kromě těchto pozměňovacích návrhů hospodářského výboru si dovolím předložit také drobný pozměňovací návrh můj, který zpřesní otázku, zda obce a města mají povinnost nebo jen možnost umožnit původcům odpadů, právnickým osobám, které produkují odpad shodný s komunálním odpadem, využití systému zavedený obcemi a městy ke sběru a nakládání a likvidaci komunálních odpadů. Jako dostačující na identifikaci toho, kdo do sběrny dodává odpadovou surovinu, je určitě ve vybraných komoditách platba na účet, případně složenkou velice dobrá. Spolu s identifikací na provozovně pak můžeme konstatovat, že bude tento problém minimalizován. Se zvýšením administrace a nákladů při platbě se pak jak poslanecká novela, tak řešení hospodářského výboru, ani našeho výboru vypořádat nedokázalo. Je to zřejmě nutnou daní za zvýšenou ochranu před krádežemi. Přestože jsme pod tlakem některých samospráv, neměli bychom zavést
231
tak přísnou regulaci, která by celý systém historicky v českých zemích provozovaný sběr odpadových surovin zlikvidovala. Měli bychom ztížit, zúžit prostor pro nelegální chování malé části občanů a ne komplikovat a znepříjemňovat život velké většině občanů, kteří se chovají řádně v souladu se zákonem. Proto věřím, že podpoříte vrácení této novely zákona do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy hospodářského výboru, které jsou mnou potom ještě dál trošku upraveny. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A prosím pana senátora Josefa Novotného, aby se ujal slova. Senátor Josef Novotný: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. Tisk č. 294 je ukázkou neschopnosti našeho politického zřízení zabránit obyčejným zlodějnám, jednoduše identifikovatelných občanů. Jak potom chceme bránit zlodějnám bílých límečků, finančních skupin, lichvářů, politiků a dalších. Řekl bych, že se jedná o zákon vedoucí určitým způsobem k totalitě, kdy evidentně selhávají demokratické principy společnosti řešit obyčejné zlodějny stávajícími zákony. Zákon zakazuje fyzickým osobám prodávat svůj majetek, kovový šrot k dalšímu zpracování, a protože ti, kteří kradou a my je neumíme postihnout, tak omezujeme i další občany. Povede to k obcházení zákona, k omezení recyklace kovů, k růstu ceny kovových výrobků v konečném důsledku. Je potřeba si uvědomit, že je to otázka selhávání systému, když si zoufalí starostové vynutili tuto změnu přes Poslaneckou sněmovnu. Podobně bude následovat snaha o omezení hazardu, navrácení měření rychlosti, občané se budou radikalizovat proti dopadu lichvy, a když jim přiznáme, že už nemáme na doplácení sociálního blahobytu, tak se bude řešit v ulicích a možná v zákonodárství a nikoliv ve sněmovnách. Já si myslím, že toto řešení přijímáme pod tlakem starostů, protože ve své zpupnosti a odtrženosti od reality nejsme schopni bojovat s korupcí, nefunkčností státní správy. A myslím si, že jedině tímto bychom dosáhli toho, že se bude řešit problém odpadů standardními způsoby a nikoliv touto 17. novelou, kterou nepodpořím. Myslím, že některé části novely jsou velice dobré, že je potřeba je využít v novém připraveném zákonu a postupovat standardní cestou s využitím stávajících zákonů a ten problém takto nezveličovat a nezavádět do našeho právního řádu tento systém nátlakových akcí, protože se nám to může velice rychle vymstít. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A prosím o slovo pana senátora Bedřicha Moldana. Senátor Bedřich Moldan: Děkuji za slovo. Vážená paní poslankyně, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Pan senátor Bárek a pan senátor Eybert tady podrobně vylíčili průběh projednání na našem výboru, tzn. výboru mj. pro životní prostředí. Já musím konstatovat, že po delší úvaze jsem se sám přiklonil k názoru, který tady prezentoval pan senátor Eybert. Po mém soudu je nepochybné, že je potřeba regulovat razantním způsobem současnou neudržitelnou situaci při výkupu kovového odpadu, a náš dík nepochybně patří Poslanecké sněmovně a poslancům, že s touto iniciativou přišli a že tento návrh je připraven.
232
Ale rovněž je zřejmé, jak bylo zde již několikrát konstatováno mými předřečníky, že tato předloha potřebuje určité doplnění. Já jsem přesvědčen, že návrhy, které vypracoval pan senátor Eybert, takovéto doplnění představují. A sám za sebe velmi doporučuji, až budou tyto návrhy v podrobné rozpravě podány, abychom je schválili. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A před panem kolegou Horníkem má přednost pan ministr Bursík, který se přihlásil. Pane ministře, mám tady vaši přihlášku do diskuse, máte přednostní právo, prosím. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Omlouvám se, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych se krátce k tomu vyjádřil. Předně bych se rád omluvil, že resort životního prostředí nepřichází sám s takovouto novelou zákona. Realita byla taková, že my jsme připravovali na ministerstvu životního prostředí komplexní novelu zákona o odpadech, která také zahrnovala otázku likvidace autovraků, také tuto část tzv. kovošrotové novely a celou řadu dalších věcí. Poslanecká iniciativa nás předběhla, my jsme jako ministerstvo začali intenzivně spolupracovat. S předkladateli proběhl seminář, byli jsme ve výborech, dá se říci, že jsme spoluautory některých pasáží zákona. Spolupráce byla velmi dobrá, a nakonec musím otevřeně říci, že jsme vlastně vděčni za to, že poslanci a poslankyně s takovýmto návrhem přišli, protože mezitím Evropský parlament schválil novou rámcovou směrnici o odpadech, která mj. umožní členským státům omezit nebo zakázat dovoz odpadů, což je velmi důležitý princip, který jsme my do evropské směrnice prosadili. Ale zároveň schválení této nové směrnice nám vlastně zúžilo prostor prakticky na nulu, abychom přicházeli s velkou novelou zákona, když vlastně už známe konkrétní znění směrnice a je racionálnější vypracovat zákon nový. Čili pracuje se na novém zákonu. A teď tady máte poslanecký návrh, který upravuje tu materii, kterou diskutujete. Já bych se k tomu jenom krátce rád vyjádřil. Původní návrh poslanců nebyl zdaleka tak radikální, jako ten, který k vám přichází z Poslanecké sněmovny. Ten počítal s tím, že se vlastně omezí možnost výkupu od fyzických osob pouze u vybraných komodit. Ve výboru pro životní prostředí a poté vlastně v reakci na množící se krádeže se poslanci rozhodli, že vlastně navrhnou obecný zákaz výkupu od fyzických osob. A takhle také návrh schválila Poslanecká sněmovna. My se jako resort přikláníme k tomu, co je formulováno v senátním návrhu pana senátora Eyberta, to znamená taxativně vymezit případy vybraných druhů kovového odpadu, u kterých by platil zákaz výkupu od fyzických osob, samozřejmě zpřísnit identifikaci. A myslíme si, že v této verzi by tato novela zákona mohla přinést účel, o který zde jde. Jsme také rádi, že součástí jsou ty poplatky za autovraky, které byly vlastně v Poslanecké sněmovně ještě navýšeny. To je instrument, který velmi potřebujeme k tomu, abychom regulovali oblast autovraků. Potud stanovisko ministerstva životního prostředí k předkládanému návrhu, který ve verzi pozměňovacího návrhu pana senátora Eyberta podporujeme. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Slovo má kolega Horník.
233
Senátor Jan Horník: Vážená paní poslankyně a vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, když jsme projednávali novelu tohoto zákona v našem výboru, upozorňoval jsem na tři věci, o nichž si myslím, že je potřeba říci j e i na plénu. První velmi důležitá věc je, že chceme odpad identifikovat a evidovat. Bohužel jsem nikdy neobjevil ani u předkladatelů jakýkoli náznak toho, že bychom tento odpad mohli evidovat elektronicky. V poslední době na plénu probíráme poměrně dost rozsáhlé změny ve státní správě, správě v oblasti její elektronizace a u odpadů by to bylo také na místě. Dnes není pro žádného výkupce problém pořídit si kvalitní fotoaparát za 6 – 7 tisíc korun a nevyfotografovat jen odpad samotný, ale i toho, kdo tam odpad přiveze. Snad by to nenarazilo na problém s ochranou osobních údajů. Toto se přehraje do počítače a policie nebo ti, kteří musí konat, když dojde k trestnému činu, v databázi by lehce mohli získat údaje, dokonce by se daly formou mailů přeposílat za určitých podmínek. Chtěl bych poprosit ministerstvo životního prostředí, až bude vypracovávat prováděcí vyhlášku, případně směrnice, které budou upravovat tuto novelu zákona, aby se nad touto záležitostí elektronického zpracování dat zamyslelo. Druhá věc, která je v § 18, odstavec 10 je povinnost 48 hodin s vykoupeným nebo odebraným odpadem nikterak nakládat. Čas se mně zdá velmi krátký, přijedete na chatu a zjistíte, že tam nemáte měděný okap, ale zjistíte to až za týden, protože jste během týdne v práci a přijedete tam až v pátek. Většinou se v poslední době zcizují zejména kovové části, mobiliáře spíše na odlehlých místech. Ani hotelový komplex na Klínovci se nedá ohlídat, i když tam bydlí lidé a nad hlavou jim loupají měděný plech. Podařilo se je již dvakrát chytit. Škody jsou obrovské, ani ne tolik na plechu, jako následné škody, protože je to u kostelů kulturní památka. Přijdou deště a nepodaří se to rychle opravit a škody jsou ve skutečnosti mnohem větší. Doba 48 hodin je krátká a výmluva výkupců, že nemají dostatek skladovacích prostor, není namístě, protože vždycky čekají na určitý objem, který potom dávají do dalšího zpracování. Nejdůležitější je výkup autovraků. Zde se přímo uvádí v § 37, v odstavci 1: Poplatek se platí při první registraci použitého vybraného vozidla v České republice – jde zřejmě o dovozy ze zahraničí. Dále je zde další věta: Pokud je již vozidlo v České republice registrováno, platí se poplatek při první přeregistraci vozidla. Domnívám se, že Škoda 100, Škoda 105, 120 a 130 bude platit do kategorie C, tzn. že se bude platit 10 000 korun. Naši spoluobčané, kteří vlastní škodovky, což jsou hodně užívané modely, pokud budou chtít toto vozidlo převést třeba na syna, zaplatí 10 000 korun. Byl jsem upozorňován na to, že tomu tak nebude, že to bude jen u dovážených vozidel, ale dikce v odstavci 1 v § 37m je jasná. Upozorňuji na to, že občané, kteří půjdou přeregistrovat vozidlo Škoda 100 zaplatí 10 000 korun, kdy vozidlo samo o sobě bude mít cenu pět tisíc korun. Pokud schválíme tuto novelu zákona včetně pozměňovacích návrhů, které připravil kolega Eybert, tato dikce se tam dostane. Jsem pro jakoukoli novelu v této oblasti, která nám pomůže ochránit zejména společný veřejný majetek i soukromý a podporuji pozměňovací návrhy, které předložil kolega Eybert. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji pane kolego. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, že tu máme problém, je evidentní, že trápí všechny obce včetně mé je
234
také evidentní. Na druhou stranu to ale nemůže znamenat, že budeme zcela rezignovat na právo. Chtěl bych zmínit několik věcí, které s tím souvisí. Poslanecká sněmovna tento zákon projednávala ve 22.10 hodin poté, co zažila obrovský maratón, předtím ztratila několik dní obstrukcemi. Mám jisté pochybnosti, zda si všichni jasně uvědomovali k čemu to je a o čem hlasují. Není to jen problém kanálů a měděných okapů, je to také problém vykrádání aut a kradení aut – velmi vážný aut v ČR, a přesto nikoho nenapadne, aby ten, kdo jednou vykrade auto, dostal čip a byl tak navždy evidován, že kdykoli by se přiblížil k nějakému autu, na policii by čip zazvonil a bylo by vy staráno. Určitě bychom tím výrazným způsobem snížili vykrádání aut. Zkusím predikovat k čemu dojde, pokud by byl zákon schválen v předložené podobě. Češi jsou velice vynalézaví. Pokud „košohrad“, který přijde se šrotem do sběrny nebude mít účet, nejlépe někdo z party nebo nejlepší řešení bude, když si majitel sběrny zřídí účet, kam bude dávat peníze do sběru a zlodějům bude vyplácen částku mnohem menší, než by měli dostat. Děje se to už teď, že jim vyplácí nižší částku než je hodnota sběru. Většinou to jsou lidé, kteří jsou rádi, že dostanou alespoň nějaké peníze. Možné řešení by bylo také to, které bylo v minulosti, kdy Sběrné suroviny byly národní podnik a bylo snadné si tam udělat pořádek. Myslím, že to ani paní poslankyně, přestože je z té strany, dnes ani nechtěla, abychom znovu tento národní podnik zaváděli. Třetí možnost je vrátit zpět k § 15 prvního a nejlepšího zákona o obcích č. 367, kdy měly obce možnost o jistých provozovnách na svém území rozhodovat, tzn. je nepovolit. Pak by situace vypadala následovně. Najdete-li ve vaší sběrně kanálovou vpusť, nalepíme samolepku „provozovna z technických důvodů uzavřena“ a druhý den dostanete rozhodnutí, že jste přišel o licenci provozovat tuto činnost. To je také jedno z možných řešení. V každém případě bychom měli alespoň opravit zákon. Zklamání bude velké. Ukáže se, že cesta vede jinudy, k náhradě kanálů gumovými vpuštěmi, k náhradě svítidel bezpaticovými stožáry a hlavně lepší prací všech, kteří mohou cosi kontrolovat, protože to nedělají. Nepamatuji si případ, že by policie obvinila z veřejného ohrožení někoho, kdo ukradne ze sloupu veřejného osvětlení spodní kryt, přestože je tam zcela volných 220 W a dítě ze školky může být smrtelně zraněno. Paradoxně bude stíhána učitelka, že na děti nedávala pozor. Pokud jde o autovraky, bylo řečeno, že není dobré, když zaplatí 10 000 za přepis Škody 100. Je to dobré, protože to umožňuje modernizovat vozový park. Mimochodem všichni se diví, proč v Japonsku mají tak moderní vozový park. Oni ho mají proto, že každá další technická prohlídka stojí dvakrát tolik než předchozí. To znamená, že lidé si rychle spočítají, že je lepší si koupit nové auto než platit zbytečně pořád za technickou prohlídku takové velké sumy. Ostatně mají tam i jiné ustanovení, že kdo nemá místo na stání svého vozidla, si žádné vozidlo nemůže koupit. To říct v Čechách, co by vám na to občané řekli, že každý si musí pro své parkování své místo zajistit. V Japonsku, které má 100 mil. obyvatel, toto ustanovení platí. A kupodivu se dodržuje. Kdybychom se tedy podívali na ten zákon právně, tak je jediná varianta – ten zákon zamítnout. Druhá varianta je také ho schválit a nechat dojít až do hořkých konců, až se zjistí, že je v podstatě nepoužitelný. Jestli si někdo opravdu myslí, že je možné přijmout vyhlášku, kde bude výčtově uvedeno, co se nesmí vykupovat, tak se hluboce mýlí, protože k té vyhlášce bude každý den přibývat další a další položka tak, jak se objeví další a další věc. Zapomeneme tam dát hliníkovou satelitní anténu,
235
objeví se ve sběrně, šup, dáme do vyhlášky hliníkovou satelitní anténu. Ono to souvisí s tím, jak se mění komodity na trhu. Některé jsou zajímavé, některé nejsou. Občas je zajímavý papír, občas jsou zajímavé kovy. Teď je zajímavá měď, protože je na trhu nedostatková, zítra to může být něco jiného. Pokud se povede panu ministru Bursíkovi zavést i vratné lahve, tak možná ten problém trošku ubude, protože velká skupina lidí se začne věnovat kšeftování s vratnými lahvemi, protože dnes už chytří vědí, že se vyplatí v Německu koupit pivo a přepravku vrátit tady, protože pivo potom vyjde asi o tři koruny levněji, protože tady je záloha daleko jinačí, vysoká, takže to dostane člověk zpátky. V Německu je malá a on si zlevňuje – a spousta našich hostinských to tak dělá. To říkám jenom na konto toho, abychom se nenechali uchvátit vrácení PET flašek, to bude další problém, který si vytvoříme. Takže já se přimlouvám, pokud neprojde návrh zamítnout, nevím ani, jestli byl podán, tak se přimlouvám alespoň, abychom to vrátili PS s tím pozměňovacím návrhem, ale ujišťuji vás, že do roka a do dne je tady ten zákon zpátky s příslušnou novelou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím pana kolegu Štěcha. Senátor Milan Štěch: Děkuji. Pane místopředsedo, paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Myslím si, že předkladatelé, poslanci řeší problém, který je vážný, a to tady paní poslankyně říkala, že to také může způsobit velkou újmu nejen na majetku, ale na zdraví, která skutečně nad námi všemi, kteří máme zodpovědnost, visí. Na druhou stranu si myslím, že je chyba, že po těch událostech, které jsou známy z posledních měsíců a let s takovým komplexním řešením nepřichází vláda, protože se domnívám, že to je typicky průřezová záležitost, že by to měl být návrh ministerstva průmyslu, ministerstva vnitra, ministerstva životního prostředí, protože tady je velké nebezpečí, že pro řešení jednoho problému vytvoříme nové problémy, lépe řečeno, že s vaničkou vylijeme i dítě. Já osobně mám velké problémy s tím a daleko snadněji by se mi třeba k tomu přistupovalo a podporovalo, kdyby k tomu bodu 3 návrhu byla prováděcí vyhláška, byl prováděcí předpis. Protože já si myslím, že my jako zákonodárci máme toto umožňovat za podmínek a v rozsahu stanovených zákonem. A tady to mi tam do určité míry chybí, já jsem v tomto velice opatrný, protože jsem zásadním odpůrcem toho, aby kvůli porušování zákonů určitou skupinou, jednotlivci, byli kolektivně trestáni všichni občané. Osobně se domnívám, že předkladatelé vycházeli z toho, že vykupují odpad – v tomto případě mám na mysli zejména kovový šrot – pouze velké výkupny, ve velkých městech, většinou okresních městech a krajských městech, ale dneska jsou výkupny i v malých městech. My jsme za to velice rádi, protože ve své podstatě za prvé ten odpad také je zdrojem příjmů těch lidí, kteří to prodávají a za druhé odpad jsou ochotni tam dovézt a nekončí někde na černých skládkách apod. Za další si myslím, že není možné tyto malé provozovny nějak omezovat. A mám pocit, že v bezhotovostním styku budou omezeny, protože pro větší kovošrot není problém bezhotovostní styk provádět, ale ty malé firmičky, kde to třeba ten občan má jako vedlejší činnost, dělá to dvakrát třikrát týdně dvě hodiny a jsme všichni rádi, že takovou službu poskytuje, tak si myslím, že ti prostě to zavřou, protože kdyby měli úhradu neprovádět v hotovosti a měli by to provádět bezhotovostním stykem, tak samozřejmě je to velký problém.
236
Za poslední – často tento šrot také dávají lidé, kteří prostě nemají možnost bezhotovostního styku a ani to neumí obhospodařovat. Prostě jsou to staří lidé, jsou to lidé, pro které je to komplikace a ty malé částky, které se v tom budou pohybovat, to budou velice komplikovat. Chápu stanovisko Svazu měst a obcí a na druhou stranu musíme brát také na zřetel a jsme tady zejména kvůli řadovému občanovi a tomu si myslím, že zbytečně budeme věc komplikovat. Takže mám s tím velké problémy. Nekritizuji předkladatele, naopak je chválím, ale myslím si, že je potřeba, aby do toho vstoupily výrazně resorty, které jsem tu jmenoval, možná i některé další, aby to bylo průřezové a aby se tyto nedostatky, které v tom vidíte vy, a já také, odstranily. Možná tím pozměňovákem jsem ochoten to ověřit, ale celkově si myslím, že to není dobře připraveno a ani to předkladatelé úplně připravit nemohli, protože když jedno zruší, tak druhé způsobí stres, to je zcela zřejmé, protože oni ty možnosti komplexního řešení prostě nemají takové jako má vláda, resp. jednotlivá ministerstva. Takže to jsou některé moje připomínky do diskuse. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana kolegu Šebka. Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, paní poslankyně. Já bych jenom bezprostředně zareagoval na slova pana kolegy Štěcha. Já si myslím, že občané jsou trestáni především tím, že jim mizí kulturní předměty nemalé hodnoty, nevyčíslitelné hodnoty, že mizí i výsledky práce jiných. Nikdo z občanů není natolik závislý na zisku ze sběru surovin, aby nemohl oželet dvacetikorunu, ale mohl se svobodně rozhodnout, zda ten svůj sběr, který nemá velkou hodnotu, přenechá nějaké organizaci, ať jsou to hasiči, nebo kdo, nebo skauti a že jakýkoliv pokus zamezení toho stavu, který již přerostl společensky únosnou mez, stojí. Takže si myslím ještě na margo malých sběren, podobně třeba dopadly sběrny papíru. Dneska papír má velmi malou hodnotu, řeší se to bezplatným odevzdáváním do systému sběru tak, jak to mají obce v povinnostech. A myslím si, že stanovisko Svazu měst a obcí vychází z reálné situace dobrého hospodáře a správy věcí veřejných, a proto bych se přiklonil pro přijetí těch pozměňovacích návrhů, jak je tady přednesl pan kolega Eybert. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a prosím pana kolegu Vaculíka, který je teď přihlášen. Pane kolegu Vaculíku, teď jste přihlášen do rozpravy. Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Chci jenom vystoupit s podporou návrhu usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a avizovat předložení drobného pozměňovacího návrhu k tomuto usnesení, protože při projednávání vypadlo ještě „elektrozařízení“. Takže mám k tomu připraven pozměňovací návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Jako poslední je přihlášen pan kolega Macák. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, všichni tu říkáme, ano, je to špatné, musíme s tím něco udělat nebo bylo by potřeba něco udělat.
237
Co se týče sběru kovového odpadu, tak jsme banánovou republikou, že se rozkrádá, kde se co dá a 90 % odevzdaného šrotu od fyzických osob, tak to jsou většinou ty věci, které chybí někomu dalšímu. Už jsou to dnes umělecká díla, viz např. Mariánské Lázně, kde se nestydí rozřezat bronzovou sochu a odevzdat ji do sběrny. Jsou to chybějící součástky, které zabezpečují provoz Českých drah, to asi také všichni víme. Opravdu je ohrožen život a zdraví. Všichni říkáme, ano, někdo by s tím měl něco udělat. Ale hodně z nás tady mluví o tom, že je potřeba, aby to udělal někdo jiný, aby se to někdy udělalo, aby se něco změnilo. To znamená, dál dáváme zelenou tomu, co se dnes děje. Takže já bych byl pro to, abychom se zamysleli, jestli opravdu chceme, aby k nějaké změně došlo a řekněme díky, že zatím tento návrh tady je z poslanecké iniciativy. Nic nebrání, aby jakékoliv ministerstvo připravilo komplexní novelu a pak se o ní bavme. Přijímáme spoustu zákonů, kdy říkáme: Ona se hned připraví novela, teď to musíme přijmout. A potom se udělá novela třeba za 14 dní, když to přeženu. Ale tady najednou říkáme, ne, počkejme, ať to připraví ministerstvo, a nebo ať někdo něco. Já osobně podporuji návrh, který přišel, a zaplať pánbůh, že by něco konečně platilo. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, jste posledním přihlášeným do rozpravy, nikdo další se nehlásí, rozpravu končím. Prosím, pan kolega Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych chtěl před hlasováním krátkou poradu klubu na 10 minut. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Takže teď prosím paní poslankyni Konečnou, aby se vyjádřila k rozpravě. Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, já bych vám chtěla moc poděkovat za předkladatele i za tuto rozpravu. I když musím konstatovat, že mě trošku mrzí, že jsme ji nevedli před přijetím v Poslanecké sněmovně, resp., že jste ji s námi – většina z vás – rozpravu nevedli. Ona by se totiž možná spousta věcí vyjasnila. Novela není uspěchaná, novela byla opravdu půl roku konzultována a konec konců před rokem 2006 tady byla velmi podobná novela, která nakonec nebyla přijata pouze proto, že se měnilo funkční období a že už ji v PS, když vy jste ji vraceli, neměl kdo znovu odhlasovat. Vzpomeňte si na to. Takže to není nic nového. Chtěla bych stejně jako vy říci, že bych si velmi přála, abychom – jako předkladatelé – nemuseli tímto martýriem projít a aby to za nás udělal někdo jiný, potažmo ministerstvo životního prostředí, ministerstvo průmyslu a obchodu. Ale to se nestalo. My jsme na to poctivě dva roky čekali. Dva roky od voleb jsme se snažili konzultovat a mluvit o tom, že je to potřeba. Bylo nám neustále opakováno, že to přijde s velkou novelou zákona o odpadech. Ta je nakonec stažena. Takže já jsem zde dnes opravdu pro to, že si myslím, že jsme udělali maximum možného. Chtěla bych jen říci, že se opravdu nejedná o zákaz výkupu. Takto to tam dnes napsáno není. A že nejasnosti, které tady byly, a s panem kolegou Horníkem jsme se snažili některé věci konzultovat i na výboru s řadou z vás, tak si myslím, že jsme se snažili vysvětlit, co k tomu předkladatele vedlo. Já chápu, že s největší pravděpodobností projde návrh hospodářského výboru. Znovu opakuji, že pokud tady pan senátor Kubera řekl, že do roka a do dne se potkáme u nové novely zákona o odpadech, tak já mu garantuji, že jestli projde návrh hospodářského
238
výboru, tak se tu potkáme daleko dříve, protože tento návrh je tak nevymahatelný a nevyřeší nám ten problém, že to jinak nejde. A poslední věc, kterou chci říci, my nechceme omezovat občany této republiky. Ale já si myslím, a každý z vás je starosta, zastupitel, mluvíte s lidmi, když se jim vysvětlí, že sice možná jednou za rok nebudou moci odevzdat nějakou věc, kterou opravdu budou mít doma, ale na druhou stranu jim nikdo nebude mít důvod ukrást okapy, jim nikdo nebude mít důvod ukrást věci, které volně leží před jeho barákem, tak jak se to dneska stává, tak to ti občané možná přivítají s daleko větší radostí. Protože dnes se podle oficiálních statistik vykupuje od občana ČR, respektive na jednoho občana připadá 300 kg kovošrotu ročně. Zamyslete se, každý z vás, kdo jste odevzdali do sběrny, možná i někteří za celý život, 300 kilogramů kovošrotu. Od fyzických osob. To je reálné č., se kterým se potýkáme. A je evidentní, že to je pouze o tom, že si někdo něco takzvaně půjčí, odevzdá to a obce to, pokud je to dobrá sběrna, najdou a vykoupí nebo si zpět, pokud není, tak se to roztaví a skončí v hutích. Takže to je realita. Tři sta kilogramů kovošrotu, to je to číslo, které my chceme omezit. Ne na úkor poctivých občanů, ale na úkor toho, aby k tomuto nemohlo docházet. Já se na to prostě nechci dál dívat, a nechci čekat na to, až se opravdu jednou ztratí něco, co život opravdu ohrozí a zapříčiní věc, kterou už nikdy nebudeme moci vrátit zpátky, děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní poslankyně. Pane zpravodaji Františku Kopecký, chcete vystoupit k rozpravě? Nechce. Pane zpravodaji garančního výboru, kolego Bárku, máte slovo. Senátor Ivo Bárek: Budu mít jen krátké vystoupení. Vystoupilo šest senátorů, padly tady návrhy podpory, tak jak k nám tato materie přišla z Poslanecké sněmovny, tak tady samozřejmě padly pozměňovací návrhy, které budeme možná nadále řešit. To je zatím vše. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. V průběhu rozpravy padl návrh schválit a o tomto návrhu budeme hlasovat po desetiminutové přestávce, o kterou požádal pan předseda klubu ODS Stříteský. Budeme pokračovat ve 12.17 hodin. (Jednání přerušeno ve 12.07 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 12.17 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, je 12.17 hodin, skončila přestávka na jednání klubu a já zahajuji hlasování o návrhu schválit předloženou novelu zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh – návrh schválit? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 57 registrováno 46, pro 9, návrh byl zamítnut. Vážené kolegyně a kolegové, otevírám podrobnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan kolega Eybert. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové, dovolím si seznámit vás s pozměňovacími návrhy, které jsem avizoval v obecné rozpravě. Doporučuji, aby v článku I. za bod 1) se vložil nový bod 2) tohoto znění:
239
Obec může na základě smlouvy umožnit původcům, kteří produkují odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu z činnosti právnických osob a fyzických osob, oprávněných k podnikání, k využití systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem. Následující body odpovídajícím způsobem přeznačit. A to z toho důvodu, že současná úprava neříká úplně jednoznačně, jestli obec může nebo obec musí. A dále potom, tak jak jsem avizoval, dva pozměňovací návrhy k návrhům hospodářského výboru, které schválil hospodářský výbor, které jenom upřesňují, upravují problematiku, a to ve smyslu, tak jak vznikla postupně shoda mezi oběma příslušnými ministerstvy, a to životního prostředí a průmyslu a obchodu. V bodě 2 v § 18 odst. 4 upravit znění takto: Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů nesmí za vykoupené odpady stanovené prováděcím předpisem podle odst. 10 poskytovat úplatu v hotovosti. Je tam vypuštěna ta mezivěta, protože slůvko „zařízení“, které tam má hospodářský výbor, dělá potom velký problém ve vyhlášce, která by stanovovala ty druhy odpadů, které se mají nebo nemají vykupovat za hotovost. V bodě 3 upravit text takto – je to § 18 odst. 10: Ministerstvo stanoví vyhláškou: a) seznam odpadů, které je oprávněná osoba při jejich odběru nebo výkupu identifikovat a u nichž je oprávněná osoba povinna při jejich odběru nebo výkupu identifikovat osoby, od kterých odpad odebrala nebo vykoupila a vést o získaných údajích evidenci, b) seznam odpadů, za jejichž výkup nelze poskytovat úplatu v hotovosti. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, jako další je přihlášen senátor Vaculík. Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Jak už jsem avizoval, bude se jednat o doplňující pozměňovací návrh k usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pozměňovací návrh jste dostali na stůl, ale jelikož je tam uvedena legislativní zkratka, po dohodě s naším legislativním odborem je třeba uvést celistvý název, tak jak se přísluší. Takže cituji: Pozměňovací návrh k usnesení výboru pro hospodářství č. 298 ze dne 15. července 2008: 1. V bodě 2 v § 18 odst. 6 větě druhé za slova „strojního zařízení“ se vkládají slova „elektrickým nebo elektronickým zařízením“. 2. V bodě 2 v § 18 odst. 9 větě druhé za slova „strojní zařízení“ se vkládají slova „elektrická nebo elektronická zařízení“. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, takže podrobnou rozpravu končím. Paní poslankyně, chce se vyjádřit a mít závěrečné slovo? Budete mít samozřejmě možnost se ke každému pozměňovacímu návrhu při hlasování se vyjádřit. Poslankyně Kateřina Konečná: Abych nezdržovala – já jenom chci říci, že to, co teď navrhl pan senátor Vaculík, je věc, kterou jsme také konzultovali při přípravě tohoto návrhu zákona, a chtěla bych vás všechny požádat, abychom
240
nerozšiřovali tento zákon na další věci, v tomto případě ještě elektrozařízení a elektroodpady. To je věc, která se musí řešit samostatně. Ministerstvo na té novele pracuje, byla zpracovaná v té velké novele a ve chvíli, kdy bychom tam toto doplnili, tak ten zákon dostává úplně jiný rozměr. Není to konzultováno ani s MŽP, ani s MPO, aspoň podle mých informací v posledním týdnu to nebylo konzultováno, a já bych nechtěla, abychom v Poslanecké sněmovně tento zákon museli zamítnout proto, že se to nedá opravit pouze vložením do jednoho paragrafu. Tento problém se musí řešit komplexněji. My o něm víme, chce to čas. My jsme slíbili ministerstvu životního prostředí, že v této věci se do tohoto nebudeme míchat. Takže bych byla docela ráda, kdybyste toto vzali v potaz, protože se nám touto malou, krátkou vsuvkou může stát, že celý zákon dostane úplně jiný smysl. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní poslankyně. S technickou poznámkou pan kolega Vaculík. Nebo s faktickou. Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Já bohužel musím oponovat. Tato problematika byla konzultována na ministerstvu životního prostředí, jak s náměstkem Bláhou, tak s paní Ing. Směšnou, která je ředitelkou odboru odpadů a dohodli jsme se právě na tomto znění. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji za tuto faktickou poznámku. Pane zpravodaji Františku Kopecký, chcete se vyjádřit k předloženým pozměňovacím návrhům? Ano, přeje se vyjádřit, prosím. Senátor František Kopecký: Děkuji, pane místopředsedo. Rád bych, abychom podpořili návrhy hospodářského výboru. Návrhy pana kolegy Eyberta v podstatě upřesňují bod 2 a 3 pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, s čímž souhlasím, a s bodem č. 1 rovněž. A co se týče kolegy Vaculíka, tak ten podal vysvětlení v této chvíli. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. A teď tedy prosím pana garančního zpravodaje kolegu Ivo Bárka, aby přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte, abych začal pozměňovacími návrhy odzadu. To znamená, že první návrhy souvisejí s pozměňovacími návrhy, které přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A na závěr bychom se pak dostali k hlasování o návrzích pana senátora Eyberta, k prvnímu bodu, který se netýká těchto pozměňovacích návrhů a je jeho vlastním návrhem. Máme tedy před sebou pozměňovací návrhy pana senátora Josefa Vaculíka, kterými se doplňuje a zpřesňuje pozměňovací návrh, který přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o stanoviska. (Paní poslankyně nedoporučuje, stanovisko zpravodaje je neutrální.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pozměňovacími návrhy kolegy Vaculíka? Kdo je proti těmto návrhům? V hlasování pořadové č. 58 registrováno 50, kvorum 26, pro 30, proti dva. Návrh byl schválen.
241
Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, dále budeme pokračovat pozměňovacími návrhy pana senátora Eyberta, ale druhou spodní polovinou, což jsou pozměňovací návrhy k usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak jak je pan senátor předložil a načetl. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Doporučujete hlasovat o obou bodech současně. Senátor Ivo Bárek: Ano, dohromady. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o stanoviska. (Paní poslankyně i zpravodaj souhlasí.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy? Kdo je proti? V hlasování pořadové č. 59 registrováno 51, kvorum 26, pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen. Senátor Ivo Bárek: Nyní jsme upravili pozměňovací návrhy výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a nyní navrhuji, abychom hlasovali en bloc o pozměňovacích návrzích výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, doplněných o již přijaté pozměňovací návrhy. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o stanoviska. (Paní poslankyně souhlasí, stejně tak zpravodaj.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy? Kdo je proti těmto návrhům? V hlasování pořadové č. 60 registrováno 51, kvorum 26, pro 50, proti nikdo, návrh byl schválen. Senátor Ivo Bárek: A nyní bychom hlasovali o posledním pozměňovacím návrhu, který podal pan senátor Eybert, tzn. v článku I. za bod 1 vložit nový bod tohoto znění: (a následuje text). Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o stanoviska. (Paní poslankyně i zpravodaj souhlasí.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování pořadové č. 61 registrováno 51, kvorum 26, pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. A nyní budeme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování pořadové č. 62 registrováno 49, kvorum 25, pro 46, proti jeden. Návrh byl schválen. A ještě prosím o souhlas s pověřením. Navrhuji, abychom pověřili kolegy Ivo Bárka a Františka Kopeckého odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Ptám se vás, kolegové, zda s tímto pověřením souhlasíte. (Oba souhlasí.)
242
O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Kdo souhlasí s tímto pověřením? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování pořadové č. 63 registrováno 51, kvorum 26, pro 46, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, paní poslankyně. Je přihlášen pan kolega Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, přicházím s pozměňovacím návrhem, který spočívá v tom, že navrhuji ctihodnému Senátu vyřadit z dnešního programu bod 42, a to senátní tisk 298. K tomuto návrhu mě vedou následující skutečnosti: Podobný návrh ústavního zákona má připraven vláda ČR a opětovnou aplikaci připravuje i ČSSD. Domnívám se, že by bylo spravedlivé a dobré, abychom všechny tři návrhy projednávali společně a dokázali vybrat ten nejlepší. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Slyšeli jsme procedurální návrh na vyřazení jednoho bodu z programu. Paní předsedkyně klubu má právo vystoupit kdykoli. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane místopředsedo, pokud jeden klub nesouhlasí s úpravou programu, nemůže být hlasována taková změna programu. Za Klub otevřené demokracie s takovým návrhem nesouhlasím. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Hlasování bylo zmařeno. Přikročíme k projednání dalšího bodu, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 272. Vítám paní ministryni Džamilu Stehlíkovou a poprosím ji, aby nás seznámila s návrhem zákona. Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři! Úkol přepracovat zákon 155/1998 Sb. vyplývá jednak z národního plánu podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006 až 2009, jednak z aktuálních potřeb zdravotně postižených, především s kombinovaným postižením, kterým je hluchoslepota, neboť stávající zákon o znakové řeči nemůže dostatečně garantovat potřeby a komunikační prostředky této skupině osob při používání znakové řeči. K realizaci tohoto úkolu byla zřízena při vládním výboru pro zdravotně postižené občany… Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím kolegy vlevo, aby vyjednávali ve foyeru. Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Děkuji, pane předsedající. Speciální skupina, která byla složena ze zástupců resortů především školství, práce a sociálních věcí a zdravotnictví, dále ze zástupců akademické obce a především organizací hájících zájmy neslyšících a hluchoslepých osob. Předložený návrh zákona vychází z jejich připomínek, podnětů a doporučení. Upozorňuji na to, že do průběhu celého legislativního procesu zástupci
243
těchto osob se zdravotním postižením hráli prim v návrhu nových úprav, které vycházejí vstříc potřebám těchto občanů. Smyslem této novely je především zajistit komunikační potřeby a prostředky občanů postižených hluchoslepotou na stejné úrovni jako u osob neslyšících. S tímto cílem bylo uvedeno do zákona dalších sedm komunikačních prostředků, které dosud nebyly zákonem ukotveny a které jsou používány především hluchoslepými osobami. Jedná se prstovou abecedu, znakovanou češtinu, vizualizaci mluvené češtiny, vibrační metodu, Lormovu abecedu atd. Z tohoto hlediska bylo zapotřebí zrušit ty části zákona, které odkazují na již neplatné ustanovení. Výraznou změnou, které bylo dosaženo během legislativního procesu je změna terminologie, kde se mění i samotný název zákona, protože výraz znaková řeč byl nahrazen novým výrazem komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob. Tato změna se promítla nejen do toho zákona, a do celé řady dalších zákonů. Z toho pramení i to, že ve velice krátkém časovém termínu, kdy probíhalo projednávání zákona ve sněmovně, neboť poslanci byli velmi vstřícní a přednostně zařazovali projednávání tohoto zákona na program, vloudilo se několik chybiček, kdy se terminologická technická změna nedostala do všech legislativních norem, ke kterým se vztahuje. Proto navrhuji podpořit návrh, který zakotví tuto změnu i do zákona o České televizi a do zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Chápu, že je to technicky trochu komplikované, protože poté, co by to Senát schválil, musí se to vrátit don sněmovny. Zase bychom ale odvedli všichni zúčastnění dobrou práci a výsledná zákonná norma by už neměla jedinou závadu, ani technickou. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní navrhovatelko. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky a přijala stanovisko, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 272/2. Zpravodajkou byla určena paní senátorka Liana Janáčková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 272/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Liana Janáčková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskými zprávami. Senátorka Liana Janáčková: Dámy a pánové, paní ministryně, bylo hodně řečeno a vzhledem k tomu, že je nás tady tak málo, nebudu dlouho vysvětlovat rozdíly, které jsou v tomto zákonu hlavně zdůrazňovány. Proč je nahrazována znaková řeč dvěma pojmy a to českým znakovým jazykem a znakovou češtinou – je to složitější na vstřebání tohoto problému. Velmi pečlivě jsem se tomu věnovala, a přesto jsem podávala jen legislativní pozměňovací návrhy do mediální komise i do našeho výboru. Máte usnesení, kde jsou čtyři pozměňovací návrhy s tím, že dva jsou jen legislativní, protože v komplexním pozměňovacím návrhu v PS| vypadly odkazy do občanského soudního řádu a do občanského zákoníku a nadále se v některých ustanoveních opírají o tzv. znakovou řeč, která – kromě názvu zákona už jinde nefiguruje. V dalších dvou pozměňovacích návrzích jde op vypadnutí slova českého před český znakový jazyk a změn a pádu v určitém ustanovení. Posléze jsem se rozhodla přidat ještě další pozměňovací návrh. Protože jsem pochopila, díky tomu, jak reagovala Asociace neslyšících, že vlastně při komplexním
244
pozměňovacím návrhu v PS se špatnou terminologií stala chyba a že právě v zákonech, o kterých paní ministryně už teď mluvila a bylo to na základě vzájemné dohody a vzájemného souhlasu, se místo jednoho pojmu dostala do zákona druhá terminologie, takže v zákonu o České televizi je termín: byl český znakový jazyk i znaková čeština; a ta tam v tom případě nemá co dělat. Takže v obou zákonech zcela vypustit „znakovaná čeština“. Je to opravdu složité, a já vás tím nechci utvrzovat v nějakých problémech, nebo abyste studovali tuto záležitost. Měla jsem připravenou delší zpravodajskou zprávu, ale toto je opravdu jen to nejdůležitější, co vám mohu říci. Takže bych doporučovala, pokud to bude propuštěno do podrobné rozpravy, tak vzít v úvahu nejenom usnesení mediální komise a našeho výboru, ale i rozšíření o pozměňovací návrhy, které prakticky budu předkládat v podrobné rozpravě. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, prosím posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. A konstatuji, že nebyl podán žádný návrh z těch, které připadají v úvahu, tedy ani schválit ani zamítnout a otevírám podrobnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Paní předsedkyně klubu. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, já se obávám, že jsme neusnášeníschopní. Já bych vás poprosila, abyste nás nechal odhlásit a přihlásit, abychom zjistili faktický stav, kolik nás tu je. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Samozřejmě, že před jakýmkoliv hlasováním bych dal stav zjistit, ale v tuto chvíli podle tabulek je nás 28, čili jsme usnášeníschopní. Prosím, chcete, paní zpravodajko, něco říci? (Připomínka senátorky Janečkové k předsedajícímu – bez mikrofonu.) Tady si ho zasuňte, protože budete řídit hlasování. (Problém zpravodajky s přihlášením se.) To chvilku trvá, musí to svítit modře. Takže je otevřena podrobná rozprava. Já bych teď svolal kolegyně a kolegu, aby slyšeli, o čem budu hlasovat, protože jinak bychom to museli zopakovat. Takže zcela mimořádně znělku. (Senátoři se vracejí do sálu.) Tentokráte musíme počkat opravdu na všechny, já vás pro jistotu všechny odhlásím. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali, abychom měli opravdu jistotu, že jsme usnášeníschopní. Prosím, znovu se zaregistrujte, jsme na hraně usnášeníschopnosti. Konstatuji, že Senát je usnášeníschopný, nově příchozím sděluji, že vás všechny vypnu, a teď se znovu zapněte, prosím. Takže paní zpravodajka přečte pozměňovací návrhy, a řekne, jak si představuje, že o nich budeme hlasovat. Prosím. Senátorka Liana Janáčková: Možná ještě pro ty, kteří tady nebyli, zopakuji, že z komise mediální i z výboru jsme doporučovali vrátit PS s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení. V tuto chvíli ještě podávám jako senátorka další dva pozměňovací návrhy a dovolím si, protože je to ve vzájemném souladu, načíst usnesení a dovolím si navrhnout hlasování o tomto usnesení včetně dvou pozměňovacích návrhů, které jsem předložila a které jsem vysvětlila před chvílí.
245
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobrá, já se ptám, jestli jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu odsouhlasení pozměňovacích návrhů? Nejsou. Takže můžeme začít hlasovat. Hlasujeme o všech pozměňovacích návrzích en bloc. Pardon, teď teprve budou přečteny celé. Prosím. Senátorka Liana Janáčková: Takže výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky – protože jsem zpravodajkou obou – k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155 o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony po odůvodnění předkladatele, po zprávě zpravodajky a po rozpravě i výbor i komise doporučují Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona PS Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení plus další dva pozměňovací návrhy, které jsem předložila, takže celkem šest pozměňovacích návrhů – které mám načíst? Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Konstatuji, že v sále je přítomno 32 senátorek, resp. senátorů, znamená to, že kvórum je 17. O pozměňovacích návrzích, jak jste je před chvílí slyšeli, zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. (Připomínky z pléna.) Já jsem se ptal, jestli jsou nějaké námitky. (Další připomínky.) Senátorka Liana Janáčková: Já jsem se ptala, jestli to tak může být. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane senátore, pojďte s faktickou poznámkou prosím k mikrofonu. Senátor Jiří Pospíšil: Já prosím, aby se postupovalo podle jednacího řádu. Výborové návrhy číst není potřeba. Další návrhy je potřeba číst. Výborové návrhy lze vždycky za jeden výbor schválit naráz, pokud jsou shodné, tak lze naráz; a prostě od jiného autora se musí číst zvlášť. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Je s tím souhlas? Ano, takže paní zpravodajka teď navrhne jiný způsob hlasování. Děkuji, pane senátore. Senátorka Liana Janáčková: Já jsem jen v té genezi říkala, že to byly moje návrhy, které jsem dávala do výboru i do komise, a moje návrhy jsou rovněž tyto dva poslední, ale byly z určitého důvodu. Ale to je jedno. Nechávám tedy hlasovat o návrzích z komise a výborů, to znamená čtyři a posléze o dvou následujících. A omlouvám se ještě jednou. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže hlasujeme o prvních čtyřech, které přišly z výboru. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste prosti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. To bylo 65. hlasování o pozměňovacím návrhu a skončilo jeho schválením. Přítomných poslanců 33, kvórum 17, nikdo proti, 31 hlasů bylo pro. Senátorka Liana Janáčková: Teď bychom hlasovali o dvou pozměňovacích návrzích, které jsou označeny číslem 5 a 6 a dostali jste je do lavic, které jsou:
246
V článku 9 slova „nebo znakované češtiny“ vypustit. Šestý pozměňovák: V článku 10 slova „znakovaná čeština“ vypustit. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, takže hlasujeme o zbylých pozměňovacích návrzích. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO, kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Druhý pozměňovací návrh byl rovněž schválen. Přítomných 35, kvórum 18, 32 bylo pro, žádný hlas nebyl proti. Takže vyhlaste závěrečné hlasování. Budeme hlasovat o tom, zda ve znění pozměňovacích návrhů postoupíme tento návrh zákona Poslanecké sněmovně, tedy o návrhu jako celku. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Toto je 67. hlasování a skončilo návrhem schválit návrh zákona, vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů. Přítomných 37, kvórum 19, nikdo nebyl proti, 36 hlasů bylo pro. A naposledy budeme v souvislosti s tímto zákonem hlasovat o tom, zda souhlasíte s pověřením. Dávám návrh pověřit pana senátora Milana Bureše, aby odůvodnil usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. A samozřejmě paní senátorku Lianu Janáčkovou. Pan senátor Bureš souhlasí s tímto pověřením. Děkuji vám. Takže hlasujeme o pověření. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji vám. Kdo nesouhlasí s tímto návrhem, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování o pověření skončilo schválením návrhu. Přítomných 36, kvórum 19, nikdo nebyl proti, 33 hlasů bylo pro. Děkuji vám, paní zpravodajko, děkuji, paní ministryně. Dalším bodem je Závěrečná doporučení Výboru organizace spojených národů pro lidská práva – kontrolního orgánu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Závěrečná doporučení jste obdrželi jako senátní tisk č. 245 a uvede jej opět paní ministryně Džamila Stehlíková. Paní ministryně, máte slovo a odpusťte, že jsem poněkud zazmatkoval. Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, Česká republika je smluvní stranou Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Pakt disponuje vlastním kontrolním mechanismem, kterým je Výbor pro lidská práva. Výbor je kontrolním orgánem mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ke kterému bývalá ČSSR přistoupila již v roce 1968. V roce 2006 předložila Česká republika výboru druhou periodickou zprávu o plnění paktu, následně vydal výbor závěrečná doporučení. Doporučení se týkají zejména postupu policie především vůči některým etnickým menšinám a ostatním ohroženým skupinám, a to zejména při zatýkání a zadržování, neexistence nezávislého orgánu s pravomocí přijímat a prověřovat stížnosti na použití nepřiměřené síly a další možné zneužívání pravomoci policie. Protiprávní sterilizace žen, nízkého zastoupení žen v politickém životě, přetrvávajícího používání klecových lůžek, neexistence komplexního legislativního
247
rámce ochrany před diskriminací, diskriminace Romů v přístupu k bydlení a v dalších oblastech. Neúměrně vysokého počtu romských dětí umístěných v ústavech sociální péče a diskriminace cizích státních příslušníků žijících v ČR a další řady problémů, pokud se jedná o problematiku občanských a politických práv. Na druhé straně výbor vyjádřil a vzal na vědomí pokrok, kterého ČR dosáhla v celé řadě dalších oblastí, například při potírání domácího násilí a v některých dalších oblastech. Informace o tom, jak ČR zohlednila některá vybraná doporučení, má být výboru podána do jednoho roku od vydání závěrečných doporučení. Vláda projedná toto své vyjádření na své nejbližší schůzi. Děkuji Vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní ministryně. Garančním a zároveň jediným výborem při projednávání tohoto tisku je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení pod číslem 245/1 a zpravodajkou výboru je opět paní kolegyně Liana Janáčková. Prosím, máte slovo, paní kolegyně. Senátorka Liana Janáčková: Děkuji, dámy a pánové, já bych jen doplnila paní ministryni o jednu skutečnost, a sice že další, to znamená třetí periodická zpráva má být Českou republikou výboru předložena do 1. srpna 2011. A protože všechna fakta o této zprávě a o těchto doporučeních výboru byla paní ministryní zde přednesena, myslím, že by bylo zbytečné opakovat je znovu. Takže vám sděluji, že výbor tuto zprávu projednal a navrhuje Senátu vzít tuto zprávu na vědomí. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, paní kolegyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan kolega Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já nemám námitky vzít zprávu na vědomí, ale dovolte, abych sdělil několik věcných pochybností, které ve mně tento materiál vyvolává. Za prvé chybí zde zdůvodnění těchto doporučení. Jako příklad – tady uvádí výbor, že bere na vědomí, že Česká republika popírá, že by jí byly známy případy, že využíváme letadla cizích států k přepravování – nebo umožňuje letadlům cizích států přepravování osob do zemí, kde riskují – tyto osoby, že budou vystaveny mučení. Česká vláda to popírá, přesto nám tady výbor doporučuje, abychom to znovu prošetřili. Nechť je třeba důvod, že se to někdo dočetl v novinách, jako nějaké fámy, nebo ať sdělí nějaký jiný důvod, věcný. U každého tohoto bodu chybí tato stanoviska. Z tohoto hlediska se mi to zdá jako doporučení nějakého spolku zahrádkářů, kteří si můžou vymyslet cokoli. Podobně bych se zeptal ministryně, zda vláda dala nějaké stanovisko. Pokud vláda o tomto materiálu ještě nejednala, myslím, že bychom to měli projednat teprve poté, až se vláda vyjádří nebo až dostaneme nějaké zdůvodnění. Ale nechci zbytečně zdržovat, spíš kladu jenom otázku na ministryni, ale ještě než ji přednesu, tak chci zmínit, že mě tady zaujala slova, že máme zahájit trestní řízení proti domnělým pachatelům. To je přece úplně absurdní. Jako by tady neexistoval soudní systém a možnost někoho obžalovat a postupovat podle procesních pravidel. Je to takové amatérské, dělá to na mě dojem velmi umělý. Co by mě zajímalo – jenom jedna otázka na ministryni. Prosím vás, kdo je členem tohoto výboru, minimálně aspoň za Českou republiku, pokud tam někdo je a
248
s jakým mandátem tam ten člověk je, kdy dochází k nějakým obměnám a podle jakých pravidel jsou tito lidé do tohoto výboru vybíráni. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pan kolega Mejstřík je přihlášen do rozpravy. Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, nebýt pana kolegy Škalouda, tak jsem se domníval, že nebude žádná diskuse. Já se pokusím reagovat na některé jeho výtky. Myslím si, že postup lidskoprávního výboru OSN není amatérský. Spíš mi je líto, že si kolega Škaloud nezjistil některé skutečnosti, na které se ptal. Ten výbor vydává zprávu jednou za čtyři roky s tím, že každé zprávě předchází projednávání námitek, ke kterým ten výbor dospěje, nebo skutečností, ke kterým dospěje. V takovém předběžném kole v Ženevě, které se konalo i před touto zprávou, proběhla tato debata letos na jaře, kam byli pozváni jednak zástupci vlády, jednak např. i zástupci odborné veřejnosti, včetně těch postižených, případně nevládních organizací. Tam se ta stanoviska vyjasňovala. Na základě této proběhlé debaty potom výbor posoudil znovu argumenty jedné nebo druhé strany a vydal tuto zprávu. Takže jestliže zde padlo slovo „amatérské“, tak si myslím, že to bylo velmi neadekvátní. To jenom věcně k tomu procesu. Jinak bych se rád zmínil o způsobu projednávání. Já jsem členem lidskoprávního výboru a z mého pohledu jako člověka, který se zabývá lidskými právy, není podstatnějšího dokumentu, než je tento. My jsme členy OSN. Patříme mezi demokratické státy. Mohlo by se nám zdát, i nám zde, zákonodárcům, že okamžikem svržení diktatury jsme se vypořádali s problémy lidských práv a máme zde čistý stůl. Bohužel nemáme čistý stůl, stejně tak jako ho nemá žádný stát. Lidská práva je potřeba hájit a sledovat kontinuálně. To se netýká jenom České republiky, ale i Spojených států amerických a všech zemí. Je to samozřejmě otázka lidské svobody a ta musí být hájena a sledována v každém okamžiku. Takže není zásadnějšího dokumentu a trochu mi bylo líto, že při projednávání v lidskoprávním výboru by tato zpráva prošla podobně jako zde za naprostého nezájmu zúčastněných, mých kolegů. Co mě ovšem zamrzelo ještě více, byl fakt, a to se mi zdá naprosto varovné, nechci používat silnější slova, že v momentě, když jsem se pokusil otevřít debatu, tak někteří kolegové a kolegyně se pokusili tuto debatu podobně pseudoprocedurálním návrhem, jako jsme zažili před chviličkou v případě návrhu zákona kolegy Horníka k přímé volbě prezidenta, zamezit diskusi. To byl moment, kdy jsem nevěřil vlastním uším a očím, je-li to myšleno vážně, že by v demokratickém parlamentu mí vážení kolegové a kolegyně mysleli vážně to, že si odhlasujeme, že nebudeme pokračovat v diskusi nad takto důležitým dokumentem! I kdyby nebyl tak důležitý, tak to je skandální. Ale naštěstí zvítězil zdravý rozum a dostali jsme se k té věcné debatě. Dovolte mi, vážení kolegové a kolegyně, ještě jednou vypíchnout některá z témat, na která nás lidskoprávní výbor OSN upozorňuje. Je to zejména – pominu-li romskou otázku, která si myslím, že klopotně, nicméně je sledována, a je zde snaha o řešení jak ze strany vlády, tak ze strany nevládních organizací, pominu-li otázku např. klecových lůžek, což je také mediálně i politicky sledovaná věc – ale co se mně osobně zdá jako daleko závažnější, je zde naprosto striktní požadavek na zřízení nezávislé policejní inspekce. Inspekce nezávislé na ministerstvu vnitra, potažmo na policii samé. Což je věc, která se dotýká všech, každého z nás, každého občana České republiky.
249
To znamená, není to tak marginální – v uvozovkách – věc, jako např. klecová lůžka, o kterých se vedou dalekosáhlé debaty již několik let. O tom se náš výbor v podstatě nebavil. Je zde požadavek, který já spatřuji jako velmi zásadní, a zde si dovolím ocitovat – neocituji, protože to nemůžu najít – na uveřejnění všech bodů této zprávy, tak jak je výbor OSN předkládá, tak aby se tato zpráva dostala veřejnosti, aby se dostala státním orgánům, nám do Parlamentu, což už se stalo, ale také nevládním organizacím. Smyslem je, že jde právě o lidská práva a měli by s touto zprávou být naši občané seznámeni. Nenabyl jsem dojmu, že by v tomto punktu třeba vláda chystala nějaké zásadní opatření. Ale o čem chci hovořit zejména? To je bod, který zde nezmínila ani paní ministryně, který dokonce není zmíněn ani v důvodové zprávě, ani ho nezmínila paní kolegyně zpravodajka Janáčková. A přitom to je první z bodů této zprávy. A to je otázka restitucí. Víte dobře, že jsem – 6 let – členem komise pro krajany žijící v zahraničí. Ti, kteří sledují práci této komise a problematiku, kterou řešíme, tak víte dobře, že se krajané pravidelně zde v Praze scházejí na jednání. Jsou to zástupci krajanských organizací z celého světa, včetně těch, kteří žijí na východě – v Evropě nebo na západě – v Austrálii, prostě z celého světa. A opakovaně mezi jinými požadavky žádají naši vládu, aby se nevyřešeným restitucím našich krajanů věnovala. Při posledním jednání tohoto reprezentativního sboru v Praze byli dokonce účastníci pozdraveni předsedou vlády panem Topolánkem a dalšími ministry. Nicméně tato otázka, to znamená nevyřešené restituce našich krajanů, je stále neřešena. S lítostí musím konstatovat, že ji neřeší ani naše krajanské komise senátní, byť si ji na začátku tohoto volebního dvouletého období po posledních volbách zařadila na program jednání a měl to být jeden z bodů, kterým se naše komise měla zabývat. Já si dovolím vás s touto problematikou seznámit, protože je to věc, která se táhne již téměř 20 let. Nebude to dlouhé, ale dovolte mi několik základních údajů. Restituce byly řešeny celkem čtyřmi zákony. Přitom tři z těch hlavních – to byl zákon č. 87/1991 Sb., č. 229/1991 Sb., a č. 243/1992 Sb. – v sobě zahrnovaly podmínku státního občanství. A to je klíčová záležitost, která vyřadila naše krajany, zejména ze Severní Ameriky, s možností restituovat. Problematika dvojího občanství leží neustále na stole, naše komise se jí zabývá šest let, apelujeme na vládu, ale nedaří se ji přes veškeré sliby řešit. A to je věc, která naše krajany vyřadila z restitucí. Existují minimálně dvě poměrně velká nevládní sdružení, která se snaží tyto restituce řešit. Je to Česká koordinační kancelář se sídlem v Kanadě a s pobočkami v Německu a Austrálii. A v Praze to je Svaz občanské sebeobrany, přičemž každá z těchto skupin řeší trochu rozdílné problémy týkající se restitucí. Zatímco Svaz občanské sebeobrany naráží na problematiku české justice – o té zde nechci hovořit, protože to je trochu jiné téma, a ani Výbor OSN pro lidská práva se o tom nezmiňuje – tak druhá skupina, Česká koordinační kancelář se sídlem v Kanadě a pobočkami v Německu a v Austrálii, jak jsem řekl, řeší právě problematiku restitucí v návaznosti na občanství. Ačkoliv tato kancelář zastupuje dle vyjádření předsednictva plus minus milion našich občanů, kteří žijí v zahraničí, kteří museli, za mnohdy dramatických okolností, emigrovat z komunisty ovládaného Československa, tak podíváme-li se blíže na ta
250
čísla případů, které tato kancelář se snaží vyřešit, tak nejsou až tak šokující. Je jich plus minus 150, přičemž ovšem 43 těchto stížností už projednával Výbor OSN pro lidská práva a v přibližně 20 případech tento výbor konstatoval, že v ČR jsou porušována lidská práva a vyzval českou vládu k řešení tohoto porušování lidských práv. Z plus minus 150 přihlášených případů máme 20 již zcela zjevně zanalyzovaných případů s tím výsledkem, že jde opravdu o porušení lidských práv. Pro ČR by to mělo mít tento závěr: Nejde o majetky, kde by se jednalo o desítky miliard, bavíme se maximálně o 150 případech. Domnívám se, a je to tedy můj osobní názor, že tato analýza schází a je ostudou českého státu, že ji ani český stát nenechal zpracovat. Nicméně se domnívám, že by český rozpočet, resp. spíše rozpočet ČR unesl vypořádání těchto případů. Je to možné dvojím způsobem – buďto tedy naturální restituce, tzn., co bylo ukradeno, to bude vráceno, anebo nějakým odškodněním. Problém shledávám pro mě v poněkud nepochopitelném nezdůvodněném postoji české vlády. Českou republiku zastupuje před Evropským soudem pro lidská práva Dr. Vít Šorm, který při nedávné návštěvě kongresmanů USA, kteří se mj. na půdě Senátu za přítomnosti pana předsedy Sobotky a dalších senátorů dotazovali i na tento problém, na problém restitucí, tak v doporučení, které my jsme dostali před touto schůzkou do ruky – a zde budu citovat – pan Dr. Šorm doporučuje toto: „Zaujmout konformní přístup, v této otázce vyslechnout protistranu, dát jen velice obecný komentář a vyhnout se jakýmkoliv slibům.“ Obecně potom ministerstvo zahraničních věcí definuje náš postoj, tzn. postoj ČR takto: Jedná se o vnitřní záležitost ČR. Neztotožňujeme se s názorem Výboru OSN pro lidská práva. Názor Výboru OSN pro lidská práva není pro ČR, ani pro jiné členské státy OSN, závazný. Takto také odpovídá restituentům, i takto v tomto roku odpověděl pan ministerský předseda Topolánek našemu lidskoprávnímu výboru, když jsme vznesli vládě v této otázce dotaz. Vláda pokládá tuto věc za vyřízenou, nehodlá se k ní vracet, aniž v podstatě se vyrovnává s argumentací těch postižených občanů bývalé Československé republiky. Já jsem vám předložil protinávrh k návrhu paní kolegyně Janáčkové, resp. k návrhu lidskoprávního výboru, abych byl přesnější. Než ukončím tento svůj příspěvek, rád bych vám přečetl kratičký výňatek z dopisu senátora Benjamina Cardina, kdy pan Cardin je místopředsedou Helsinského výboru Kongresu USA, náměstkovi ministra vnitra panu Dr. Kohoutovi. Senátor Benjamin Cardin zde píše: „Vaše vláda reagovala na rozhodnutí Výboru OSN pro lidská práva argumentací, že rozhodnutí výboru nejsou právně závazná. Souhlasím. Nejsou právně závazná. Nejde zde však o to, zda jsou doporučení Výboru OSN pro lidská práva závazná. Jde o to, že Výbor OSN pro lidská práva má pravdu. Odepření restituce majetku na základě občanství je nečestné a diskriminační.“ Vážené kolegyně a kolegové, můj protinávrh k usnesení Senátu máte před sebou. Bude-li příležitost, tak vám ho ještě načtu. Já doporučuji v podstatě k tomu, aby Senát vzal zprávu Výboru OSN pro lidská práva na vědomí, ještě druhý bod, kde v podstatě apelujeme na vládu, aby restituce řešila buď naturální restitucí, anebo odškodněním postižených osob. Děkuji za pozornost a vítám případnou diskusi. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Do diskuse se již nikdo nehlásí, takže rozpravu končím, protože při tomto projednávání není obecná a podrobná rozprava, ale pouze rozprava.
251
Paní ministryně, chcete se vyjádřit k rozpravě? Ano, prosím, máte slovo. Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Já musím reagovat, protože byly položeny otázky, na pana senátora. Ano, pochopitelně z hlediska Výboru OSN pro lidská práva máme povinnost, jelikož jsme smluvní stranou, reagovat v podstatě na závěrečná doporučení, která výbor bude dávat k našim periodickým zprávám o plnění lidských práv. Nicméně tato opatření jsou měkká, na rozdíl od doporučení evropských, protože na evropské úrovni obdobné výbory mají možnost ukládat pokuty či jinak sankcionovat doporučení orgánů OSN, včetně toho výboru, mají spíš charakter udržení mezinárodní reputace, mezinárodní prestiže. Proto vláda věnuje pozornost včasným reakcím na doporučení, která výbor vydává. V únoru byla sada doporučení projednána vládou. Vláda to vzala na vědomí a na základě výstupů z jednotlivých resortů a zprávy o stavu lidských práv vláda vypracovává odpovědi, které vysvětlují výboru, proč věci jsou takové a jaké chystá změny a kroky k tomu, aby se přiblížila stavu v souladu s mezinárodním paktem a občanských a politických právech. Znamená to, že tato doporučení nejsou hlavním dokumentem vlády, protože to není ani dokument vlády, ani odpovědí na tato doporučení výboru OSN. Hlavním dokumentem v oblasti lidských práv je souhrnná zpráva o stavu lidských práv, která byla přijata zhruba před měsícem vládou a vláda to prezentovala i na webových stránkách a na tiskové konferenci. Je to ale otázka medializace, jakou se tomu věnuje pozornost. Z hlediska toho, kdo je členem výboru, už jsem panu senátorovi Škaloudovi říkala, že to jsou renomovaní odborníci v oblasti lidskoprávní, především právníci a odborníci na lidská práva, kteří se mění. Obhajobu, kterou jsme vedli před rokem v Ženevě – když tam jedete, nikdy dopředu nevíte, kdo bude výbor zastupovat, vždycky je to asi deset zástupců výboru, kteří připravují otázky a na obhajobě diskutují se zástupci určitého státu. Žádný stát nemá čistý stůl, ČR není výjimečná, což nám není ke cti. Ideální stav lidských práv, stejně jako ideální demokracie je cílový stav, o který usilujeme, ke kterému směřujeme, ale každá země má celou řadu nevypořádaných problémů. Z hlediska tohoto problému, který otevřel kolega Mejstřík – jde o problém historický, jedná se o to, že máme nevypořádané restituenty, což nám dělá problémy před výborem pro lidská práva. Obecně vzato je ale nemožné odškodnit všechny osoby postižené historickou křivdou. Je to dvakrát obtížnější, když se zejména jedná o občany cizího státu. Proces restitucí, který probíhal v ČR, měl své historické pozadí a nelze očekávat, že by mohl proběhnout naprosto ideálně a došlo by k odškodnění všech osob, aniž by následně došlo ke křivdě. Vždycky musíme brát v potaz to, že pokud napravujeme jednu historickou křivdu, často dochází ke křivdám dalším, je postižen občan, který má vztah k majetku, který je vracen. Je to velice složitá otázka, která není jednoduchá a je dána právně historickým pozadím toho, co probíhalo v posledních mnoha desetiletích na území této republiky. Nemyslím si, že to lze vyřešit jedním usnesením Senátu právě k projednávání doporučení výboru pro lidská práva, která obsahují celou škálu lidskoprávních záležitostí. To, že se touto problematikou zabývá Senát, je věc pozitivní. Budu informovat vládu na nejbližším zasedání, kdy budeme projednávat odpověď českého státu na tato doporučení a budeme je schvalovat tak, abychom to zaslali do výboru. Nejdůležitějším přínosem pro náš stát je dialog. Není jediného státu v EU, který by nesklidil. Velice tvrdou kritiku výboru, ale jako ČR jsme vždycky chváleni, že dialog běží, že usnesení a doporučení výboru jsou projednávána nejen vládou, ale i
252
parlamentem ČR. V udržení tohoto kvalitního dialogu vidím smysl i dnešního jednání. Věřím, že tato doporučení vezmete na vědomí, neboť jde o velice vážný institut OSN, s nímž jsme ve smluvním vztahu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní ministryně. Prosím paní zpravodajku o závěrečné slovo. Senátorka Liana Janáčková: Paní ministryně, dámy a pánové, než zhodnotím diskusi a budeme se věnovat hlasování o návrhu usnesení, ráda bych se prostřednictvím pana místopředsedy ohradila vůči panu senátorovi Mejstříkovi za to, že kritizuje moji zpravodajskou zprávu. Myslím si, že vzít na vědomí je to nejkorektnější, co jsem mohla navrhnout tomuto auditoriu. Byla bych ráda, aby se příště kolega Mejstřík zdržel jakýchkoli káravých řečí, nejen na adresu nás, členů výboru, ale tato metoda se přenáší i na kolegy v Senátu. Přeji si, aby se pan kolega Mejstřík alespoň ke mně takto nechoval a nekritizoval mé zprávy. Tuto zprávu si mohl, vzít on, stejně jako já. Zhodnotím diskusi. Vystoupili dva senátoři – pan kolega Škaloud a pan kolega Mejstřík. Pan kolega Mejstřík přidal ještě protinávrh, kdy k prvnímu bodu bere na vědomí, přidal ještě druhý bod, který tady ozřejmil. Přečtu doporučení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, kde doporučujeme Senátu vzít na vědomí závěrečná doporučení výboru OSN pro lidská práva, kontrolního orgánu mezinárodního paktu o občanských a politických právech. O protinávrhu se asi bude hlasovat na prvním místě. Po poradě s panem místopředsedou se pustíme do hlasování, pokud není jiný návrh postupu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Paní zpravodajko, řeší to s kolegou Mejstříkem. Prostřednictvím kolegy jsme to konzultovali s legislativou, která je přesvědčena o tom, že to jsou dvě rovnocenná usnesení. Nejdříve bychom měli hlasovat o usnesení výboru, které bylo podáno jako první a potom o usnesení, které předkládá pan kolega Mejstřík. V případě, že nebude přijato usnesení výboru, budeme hlasovat o usnesení kolegy Mejstříka. Senátorka Liana Janáčková: Rozumím tomu tak, že pokud bude přijato jedno usnesení, o druhém se už hlasovat nebude. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Věřím, že všechny kolegyně a všichni kolegové chápou, jak budeme hlasovat. Není to pozměňovací návrh, je to druhé usnesení. Každý, kdo teď bude hlasovat ví, že když nebude hlasovat pro usnesením, které předkládá výbor, může následně hlasovat pro usnesení, které předkládá kolega Mejstřík. Prosím kolegu Volného, snad do toho vnese světlo. Senátor Jaromír Volný: Já jsem se přihlásil faktickou poznámkou. Návrh kolegy Mejstříka je nadepsán jako pozměňovací návrh. Ale právoplatný princip je, že věci se neposuzují podle toho, jak jsou nazvány, ale podle svého obsahu. To znamená, buď je to nazváno pozměňovacím návrhem, tak ve skutečnosti je to návrh alternativní, protože kdyby to byl pozměňovací návrh, tak by musel mít jinou formu, i obsah, tzn., muselo by tam být napsáno – výborový návrh se mění tak a tak, že
253
k bodu 1 se přidává ještě bod 2, a ten zní takto a takto. Takže byť je pod názvem pozměňovací, tak věcně je to návrh alternativní. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Takže ještě jednou opakuji, kdo chce hlasovat pro návrh kolegy Mejstříka, nechť prosím nehlasuje pro návrh usnesení výboru, protože pokud nebude přijato usnesení výboru, budeme hlasovat o usnesení kolegy Mejstříka. Pokud bude přijato usnesení výboru, budeme hlasovat následně o návrhu usnesení, které předložil kolega Mejstřík. Pokud nebude přijato usnesení výboru, tak budeme hlasovat následně o usnesení, které předložil kolega Mejstřík. Myslím si, že je to všem jasné, takže dovolte, abych znělkou svolal všechny do sálu. Zahajuji hlasování. Hlasujeme. Kdo je pro usnesení tak, jak bylo předloženo výborem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 69, registrováno 46, pro 33. Návrh byl schválen. Usnesení navržené kolegou Mejstříkem není dále hlasovatelné. Končíme projednávání tohoto bodu a přistupujeme k dalšímu bodu, který uvede kolega Šneberger. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Hezké popoledne, dámy a pánové. Pokračujeme bodem, kterým je Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek, a o změně zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů (stykový zákon) Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 296. Tento návrh zákona uvede zástupkyně navrhovatelů senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Stykový zákon, nebo tzv. stykový zákon je téma, které se začalo diskutovat v r. 1997. Dneska se píše r. 2008 a vy máte před sebou oficiální senátní verzi, oficiální návrh senátního návrhu zákona. Za těch 11 roků se vystřídala na jeho práci řada orgánů, vystřídalo a pracovalo se s větší nebo spíše menší intenzitou, a teprve vloni se podařilo zintenzívnit vzájemné diskuse jak na úrovni vedení komor, tak na úrovni naší partnerské komise PS. Pokusili jsme se vyhovět řadě připomínek poslanců a považujeme návrh zákona v předkládané podobě, řeknu, v zásadě za dohodnutý, i když samozřejmě, protože se jedná o návrh zákona, který bude schvalován v režimu článku 40 Ústavy, nemůže tady ani jedna z komor vnucovat nějakým způsobem vůli komoře druhé. Nebudu podrobně seznamovat s návrhem stykového zákona. Po mně vystoupí zpravodaj, odkazuji na důvodovou zprávu, kterou máte na svých stolcích a dovolím si vás, vážené kolegyně a kolegové, požádat vzhledem k tomu, že tento zákon je na počátku cesty legislativním procesem, doporučit jej vaší pozornosti a požádat o propuštění do fáze výborového jednání. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, paní senátorko. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.
254
Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Volného, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, co to je stykový zákon, všichni víme. Také všichni víme, po těch 15 letech, co Ústava předpokládá existenci, jak je zapotřebí. Viděli jste to při nedávné volbě prezidenta republiky. Stykový zákon řeší sice 11 bodů, ale nejdůležitější – aspoň podle mého názoru – je právě pasáž týkající se společné schůze obou komor Parlamentu k volbě prezidenta republiky. Tady bych uvedl to nejdůležitější, co vás asi bude zajímat, a to je způsob volby, jestli veřejně nebo tajně. Návrh předpokládá tajnou volbu s tím, že obě komory se ovšem mohou shodnout na tom, že volba bude veřejná. A pokud by byla volba veřejná, tak jsou možné dva způsoby, a to buď tak, jak se hlasuje o důvěře nebo nedůvěře vlády, to znamená podle jmen s vylosováním toho, která komora bude hlasovat jako první a v rámci té příslušné komory hlasováním prvního poslance nebo senátora, abecedním postupem dále dokola. Anebo druhá možnost veřejné volby – je tam navrženo pomocí lístků, kde je uvedeno jméno poslance nebo senátora, takový lístek poslanec nebo senátor vyplní, odevzdá volební komisi a volební komise výsledky sečte a potom vlastně jednotlivé hlasy tak, jak hlasovali jednotliví poslanci nebo senátoři, zveřejní. Dámy a pánové, to je takový nejdůležitější bod, který ten návrh řeší. Já bych chtěl, a to bude poslední, co k tomu řeknu, vysvětlit, proč jsou dva tisky, to znamená, proč se jedním tiskem navrhuje stykový zákon a novela zákona o jednacím řádu Senátu a zvláštním tiskem novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Je to na základě požadavku poslanců při společných jednání obou ústavních komisí, obou komor Parlamentu, kdy oni poukazovali na to, že zatímco stykový zákon a zákon o jednacím řádu Senátu jsou obsaženy v článku 40 Ústavy, to znamená musí je schválit obě komory a Senát v této věci není PS přehlasovatelný, tak pokud jde o jednací řád PS, tak tam je Senát případně PS přehlasovatelný, pokud by PS s tím jak Senát případně pozměnil jednací řád PS nesouhlasila. Takže to je důvod pro to, aby vlastně byť meritorně, tisky 296 a 297 jsou – nebo formálně rozděleny do dvou tisků, tak ve skutečnosti jde o jednu materii, která z výše uvedeného důvodu na výslovnou žádost poslanců, aspoň těch, co byli při té společné schůzi obou ústavních komisí, toto požadovali. Ono by se sice nic nestalo, kdyby to bylo spojené z hlediska věcného, protože v návrhu, který mění jednací řád PS, se pouze ve třech bodech něco vypouští – právě to, co se přesunuje do stykového zákona. Ale samozřejmě, pokud by poslanci chtěli této příležitosti a pozměnit něco ve svém jednacím řádu, tak by to mohl být do jisté míry právní problém. Čili já jako zpravodaj jsem nenalezl v tomto návrhu zákona, na kterém se shodly obě ústavní komise, to znamená senátní a poslanecká, já jsem tam nenašel nic, s čím bych podle mého názoru nemohl primárně souhlasit. A protože zde není důvod ani pro zamítnutí ani pro vrácení navrhovateli k dopracování tak nic takového nenavrhuji a návrh by měl být přikázán Senátem výborům k projednání. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.
255
Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, že je stykový zákon nezbytný, jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži všichni při volbě prezidenta. O přijetí stykového zákona usilovala předcházející Stálá komise pro ústavu a práce trvala 11 let, jak paní senátorka v roli předkladatelky už také říkala. Minulé komisi se nepodařilo dojednat stykový zákon, protože o tom dojednání to právě celé bylo. Takže já si myslím, že patří v této chvíli poděkování předsedkyni Stálé komise Senátu pro ústavu paní senátorce Rippelové a celé této komisi, že skutečně se konečně stykový zákon podařilo dojednat a naformulovat. My totiž stykový zákon nebudeme potřebovat jen při další volbě prezidenta. Pokud ho vůbec budeme při volbě prezidenta potřebovat. Budeme ho potřebovat dřív, a to mnohem dřív, při předsednictví ČR v EU. V období předsednictví a nejenom v té chvíli by totiž byl velmi užitečný společný výbor pro EU, jak to předpokládá Ústava. Tak dalece ovšem ochota poslanců při formulaci stykového zákona nešla. Stykový zákon ale má zakotvenu alespoň jednu možnost, kterou si myslím, že musíme využít, a to je zřízení pracovní komise pro řešení konkrétní otázky. Jsem přesvědčena o tom, že první společná pracovní komise by měla být ustavena právě pro přípravu předsednictví a pro fungování v rámci předsednictví, a to hned po nabytí účinnosti stykového zákona. Jde o to, že předsednictví je nejenom úkolem pro vládu moderovat fungování EU, pro regiony připravit zázemí a také příležitost představit se Evropě. Ale je to velký úkol také pro Parlament, který musí přispět jak k prezentaci ČR v EU, tak k politické debatě o zásadních otázkách v EU. A v neposlední řadě má také úkol odpracovat prosazování priorit, které si ČR pro dobu předsednictví stanovila. A v tom má skutečně Parlament nezastupitelné místo. Bez součinnosti obou komor ovšem tuto svou úlohu nebudeme schopni úspěšně spojit. Proto ještě jednou myslím, že je potřeba poděkovat za práci Stálé komisi pro Ústavu, její paní předsedkyni, protože jsme skutečně rádi, že stykový zákon konečně spatřil světlo světa. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Končím tedy rozpravu. Zeptám se paní senátorky Rippelové, zda si přeje vyjádřit k proběhlé rozpravě. Nepřeje. Pan senátor Volný také ne, a jelikož nebyl podán návrh; ani na vrácení ani na zamítnutí, takže přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor. Má někdo další jiný návrh? Není tomu tak. Přivolám kolegyně a kolegy do sálu a budeme hlasovat o návrhu, který jsem právě přednesl. Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 42 senátorek a senátorů, kvórum je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 70 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní budeme pokračovat bodem Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
256
Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 297. Tento návrh zákona uvede předsedkyně SK Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Tady snad jednou větou, už to tady bylo řečeno, to, co se přesouvá z jednacího řádu Poslanecké sněmovny do stykového zákona, se vypouští z jednacího řádu PS. To znamená, že toto je norma, která má ryze derogační charakter. Když tady zaznělo na závěr dnešní schůze před prázdninami poděkování mé osobě, tak já si poděkování dovolím směřovat ještě k jedné osobě. Je to pan docent Kysela, tajemník Stálé komise. A chtěla bych poděkovat i naší legislativě. Jinak si dovolím navrhnout, aby i tento návrh byl propuštěn do legislativního procesu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, paní senátorko. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Volného. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Volný: Já už jen teď formálně potvrzuji to, co jsem říkal při projednávání předcházejícího bodu a to před chvílí řekla paní senátorka Rippelová. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím tedy obecnou rozpravu a vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli ani jej nezamítli, takže přikážeme tento návrh zákona výboru či výborům k projednání. OV navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl ÚPV. Já si myslím, že doba k představení zákona byla relativně krátká, takže nepustím znělku a dovolil bych si, abychom ihned hlasovali. Takže dámy a pánové, zahajuji hlasování k tomuto návrhu zákona. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 71 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 21 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní senátorce Rippelové, děkuji panu senátorovi Volnému a budeme pokračovat již posledním bodem schváleného pořadu schůze, a tím je Návrh senátního návrhu Ústavního zákona senátora Jana Horníka, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb., č. 448/2001 Sb., a č. 515/2002 Sb. Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 298. Tento návrh senátního návrhu ústavního zákona uvede navrhovatel pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane místopředsedo, já nebudu zdržovat úvod dlouhým výčtem všech zákonů, v jejichž znění Ústava ČR a budu se snažit vzhledem k pokročilé době být co nejkratší.
257
Materiál, který jste dostali v modrém tisku, v podstatě obsahuje vše důležité, vč. důvodové zprávy. K dispozici jsme dostali též práci naší legislativy, která poukazuje i na jisté nepřesnosti v předloženém návrhu, které se dají určitě v případě postoupení tohoto návrhu novelizace ústavního zákona ještě následně vyčistit. Já bych chtěl říci jednu důležitou věc. Jsem sám navrhovatelem tohoto zákona. Nesnažil jsem se pro něj získávat žádnou politickou podporu, a to z jednoduchého důvodu, protože mám dojem, že o této tématice se mluví již velmi dlouho, minimálně od roku 2002, a politické strany, napříč spektrem, jednou jsou pro, podruhé jsou trošku míň pro. Nicméně z průzkumů veřejného mínění všeobecně trvale vyplývá, že naši občané by si přáli prezidenta volit přímou volbou. Dneska máme asi jiné časy, než byly v době, kdy zasedalo Revoluční Národní shromáždění 14. 11. 1918, kdy byl zvolen prezidentem Tomáš Garrique Masaryk, kdy proběhlo všechno velmi rychle, kdy předsedající Karel Kramář vyzval přítomné, aby za prvního prezidenta Československé republiky zvolili Tomáše Garrique Masaryka. Po této výzvě se ozvalo „výborně, sláva, hlučný potlesk“ a prezident v podstatě zvolen, kdy pan Kramář pouze konstatoval, že k tomu došlo jednohlasně. Obdobně – pro nás možná v naší době trošku absurdně – probíhala volba prezidenta, 29. 12. 1989, opět dá se říci v jakési revoluční době, kdy naprosto totalitní parlament jednomyslně zvolil Václava Havla prezidentem, a to 183 přítomnými poslanci Sněmovny lidu a 140 poslanci Sněmovny národů. Tyto časy se snad již nebudou opakovat, doufejme, že žádnou revoluci nebudeme potřebovat. Nicméně vás chci požádat, zdali byste našli v sobě sílu a návrh novely ústavního zákona postoupili výborům. Možná také proto, abychom našli zde v Senátu dostatek času, abychom se o této materii mohli spolu bavit, abychom ji mohli hodnotit, abychom ji mohli možná doplňovat, a to navzdory tomu, že víme, že v Poslanecké sněmovně je návrh sociální demokracie, který momentálně je na 6 měsíců stažen z projednávání na doplnění a že současně vláda pověřila ministra Pospíšila, aby vypracoval vládní návrh. Já mám dojem, že tento návrh není proti ničemu a byl bych rád, kdybyste pochopili moje snažení na základě mého vystoupení ve Španělském sále, kde jsem vyzval k tomu, abychom dospěli k přímé volbě prezidenta. Čili toto je logické vyústění a byl bych rád, kdyby kterýkoli z návrhů, který nakonec snad uspěje, byl ku prospěchu našim občanům. K tomu si dovolím ještě jednu velmi krátkou poznámku. Byly spuštěny webové stránky – www.primavolbaprezidenta.cz. Ty jsou na podporu přímé volby prezidenta a je úplně jedno, který návrh a kdo ho nakonec podává a v jakém znění možná bude jednou novela Ústavy ČR případně schválena. Já vám děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení senátora Jiřího Zlatušku, který se však omluvil. Já navrhuji, aby ho v tuto chvíli zastoupil pan senátor Jiří Žák. Ale ještě než pan senátor promluví, tak toto bohužel - jelikož to není určeno organizačním výborem, ale je to můj návrh – musíme odhlasovat. Kolegyně a kolegové, já přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a začneme hlasovat. Budeme hlasovat o tom, aby pan senátor Jiří Žák se stal zpravodajem pro první čtení. Moment, ještě chvilku počkejte. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 72 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.
258
Kolegyně a kolegové, dávám slovo panu senátoru Jiřímu Žákovi. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Žák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, má role v tuto chvíli je velmi jednoduchá. Byť jste materiál dostali, kolega Horník tady říkal nějaké zdůvodnění. Téma volby prezidenta je samozřejmě nesmírně vážné téma, které si zaslouží velmi rozsáhlou a dlouhou debatu. Nedomnívám se, že toho jsme schopni teď a proto navrhuji propustit návrh do výborů. Já osobně bych navrhoval výbor ústavně-právní a komisi pro ústavu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Gajdůšková s právem přednostním, poté pan senátor Kubera. Prosím, paní senátorko. I tak jste se přihlásila dříve než pan senátor Kubera. Senátorka Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedající. Ctěný Senáte, za klub sociální demokracie zopakuji notoricky známý fakt. Přímá demokracie je jednou ze základních hodnot, ke kterým se sociální demokracie hlásí. Proto už léta prosazujeme naplnění Ústavy ČR – přijetí zákona o obecném referendu a přímou volbu prezidenta. Protože se však jedná o ústavní zákony, neměli jsme doposud sílu, přesně řečeno dostatek hlasů na to, tyto záležitosti prosadit. V této chvíli, jak už bylo řečeno, ve Sněmovně opět leží sociálně demokratický návrh na přímou volbu prezidenta. Jde nám však o věc, nehodláme se tedy přetahovat o to, kdo více a rychleji. Proto podpoříme návrh pana senátora Horníka k tomu, aby byl postoupen výborům Senátu k projednání. Považujeme to za dobrý důvod – vést i na půdě Senátu k této věci hlubší debatu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Jenom na doplnění, paní senátorko Gajdůšková, ten návrh na propuštění do výborů dal pan senátor Žák, je to zpravodaj, ale to je v pořádku. (Poznámka paní senátorky Gajdůškové mimo mikrofon: Já jsem řekla, že ho podporujeme.) Že ho podporujete? Já jsem to asi přeslechl. Pan senátor Kubera se nám hlásí o slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, mě zaujala věta senátora Horníka, že je úplně jedno, jaký návrh projde. Ona právě dokázala tu druhou stránku věci. Debaty o přímé volbě prezidenta mají dva aspekty. Jsou lidé, kteří si opravdu myslí, že by prezident měl být volen přímo, veřejnost si to evidentně přeje, z výzkumů veřejného mínění to evidentně vyplývá. Protože veřejnost je pod dojmem toho, že když bude prezident volen přímo, bude to více demokracie a bude moci veřejnost více ovlivnit tu volbu, zejména po oné nepřímé volbě poslední, která se odehrála na Pražském hradě. Jen bych chtěl připomenout, že za prvé demokratičtější to zásadně není, to není ta podstata problému, protože jsou země evidentně demokratické, kde je nepřímá volba prezidenta, a jsou evidentní diktatury, kde naopak je volba prezidenta přímá a více demokracie jim to žádným způsobem nepřidává. Že by to bylo tak snadné, jak to vypadá, že se jenom tak udělá zákon, což jsou skoro všechny ty návrhy, že se změní v Ústavě jenom to, že volba je přímá a o dalších věcech, jako o rozdělení pravomocí mezi prezidentem, Senátem a sněmovnou se už mluvit tolik nechce, protože by to byla komplikace a změna Ústavy,
259
to jsou dojmy liché. Skutečnost bude taková, že ta věc se zadrhne už na tématu, jak volit. Tam jsou různé návrhy. Jeden návrh je, volit tak jako do Senátu, tzn., postupují dva kandidáti, ve druhém kole vítěz, pak jsou další návrhy, kdy postupují tři nejúspěšnější. Nejradikálnější návrh je, že ten, kdo získá v prvním kole nejvíc hlasů, je prezidentem. A je potřeba si také uvědomit, že jsme prožili mnoho diskusí o tom, zda prezident má být stranický, nadstranický nebo jaký, a panu prezidentovi Klausovi se často vyčítalo to, že je čestným předsedou ODS, tudíž že je prezidentem stranickým. Když tady bude přímá volba, tak opravdu někdo věří tomu, že přijde zázračný člověk typu Jana Švejnara nebo někoho jiného, který bude apolitický a bude vládnout jako moudrý otec vlasti? Nikoliv. Do volební kampaně nastoupí politické strany, a protože ony disponují největšími finančními prostředky do kampaně, tak bude zvolen prezident navýsost politický, který se ani nebude tajit tím, že je prezidentem politickým. Anebo může nastat druhá věc, že se objeví člověk typu Billa Gatese, který si prostě tu kampaň koupí a stane se prezidentem České republiky. Pokud si myslíte, že to není možné, tak vás odkazuji na výsledky voleb v Mostě a sledujte pozorně volby v Ústeckém kraji do krajů, jestli je nebo není možné. To znamená, že omezit debatu na to, hurá, ať je veřejnost spokojená, jsem to já nebo já nebo sociální demokracie nebo ministr Pospíšil a vláda, já jsem vám to zařídil, že ta demokracie teď je konečně tak velká, že jste to ani netušili a vy můžete volit prezidenta přímo. Samozřejmě hned druhým bodem a druhým návrhem bude to, že je třeba volit hejtmany, starosty, primátory také přímo, pokud možno také bez jakéhokoliv zásahu do příslušných zákonů. To je ale totiž ten největší problém, protože jak si potom pan senátor Horník představuje situaci, kdy bude starostou a zastupitelstvo bude složeno z úplně jiných politických kruhů, a on bude chtít koupit hotel a zastupitelstvo nebude chtít koupit hotel, bude mít ten starosta právo veta, nebo bude mít právo veta to zastupitelstvo, nebo jak to bude? A to je jenom malá obec, to není Česká republika. Tam je ta situace ještě mnohem složitější. To byl také důvod, proč jsme původně navrhovali, abychom nechali dojít všechny ty tři návrhy a o těch návrzích se seriozně bavili. Ale já vás ujišťuji, že jen málokdo z nás se dožije přímé volby prezidenta, protože já si myslím, že tam není prvotní ten zájem, že někdo si přeje přímo volit prezidenta, ale prvotní zájem je zavděčit se voličům. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, k samotnému návrhu. Myslím si, že Ústava je tak závažný zákon, že návrh na změnu Ústavy by neměl podávat jednotlivec, ale ta změna by měla být nějakým důsledkem širší shody. Chci upozornit také na to, že ten návrh vychází z okruhu bývalé čtyřkoalice a byl už jednou Senátem odmítnut. Nicméně považuji ho za příspěvek do diskuse, a protože, jak tady bylo řečeno, jsou v podstatě tři návrhy a pan ministr Pospíšil připravuje další, myslím si, že bychom se měli na podzim seriozně bavit a buď se shoda najde, nebo se shoda prostě nenajde.
260
A za ústavní komisi se hlásíme k tomu, že na podzim v této diskusi budeme pokračovat. A pokud nám tento návrh bude přikázán, tak o něm budeme diskutovat spolu s ostatními. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. S technickou poznámkou se hlásí pan senátor Kubera. Ale technická poznámka není podle jednacího řádu možná, přátelé, ač to tady často vyslovujeme, je možná pouze faktická poznámka. Tak s faktickou poznámkou vystoupí pan senátor Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Jen faktickou. Pane místopředsedo, já jsem zapomněl na konci svého projevu navrhnout, právě vzhledem k závažnosti této tematiky, aby byla postoupena všem výborům v Senátu a Komisi pro Ústavu. A za ústavně-právní výbor žádám o prodloužení lhůty o 30 dnů. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. V tuto chvíli se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. S ohledem na to, že jsme návrh zákona nevrátili, ani jsme ho nezamítli, tak vám navrhuji tento postup: Budeme hlasovat od tzv. nejširšího k nejužšímu. Není to přesně specifikovaný postup podle jednacího řádu. Nejdříve bych dal hlasovat o návrhu, který přednesl pan senátor Kubera, všem výborům a Komisi pro Ústavu, včetně prodloužení lhůty v ústavně-právním výboru o 30 dnů. Pokud by tento návrh nebyl přijat, hlasovali bychom o návrhu, který podal pan zpravodaj Žák, tzn. ústavně-právní výbor a Komise pro Ústavu. A pokud by ani tento návrh nebyl přijat, hlasovali bychom pouze o ústavně-právním výboru, tak jak to navrhuje Organizační výbor. Myslím, že to je pro všechny zcela zřetelné. Hlásí se s technickou, nebo spíše s faktickou poznámkou pan senátor Pospíšil. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Pospíšil: Faktickou k tomu, co jste teď řekl. Pokud senátor Kubera požádal pro ústavně-právní výbor o prodloužení lhůty o 30 dnů, tak toto prodloužení platí samozřejmě pro všechny výbory. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dobře, pokud to pan předseda takto myslel… A ještě s faktickou pan senátor Volný, který má v ruce jednací řád a zcela jistě z něj odcituje něco, co já jsem nepochybně zanedbal. Prosím, pane senátore. Senátor Jaromír Volný: Je to tak. (Oživení v sále.) Pravdu má pan senátor Pospíšil, protože v § 120 jednacího řádu týkajícího se prvního čtení návrhu senátního návrhu zákona se v odst. 3 říká: Lhůta k projednání návrhu senátního návrhu zákona ve výborech je 60 dnů od rozhodnutí o jeho přikázání výboru k projednání. A odst. 4: Lhůtu uvedenou v odst. 3 může Senát zkrátit nebo prodloužit, a to nejvýše o 30 dnů. Čili z toho dovozuji, že je pravda to, co říkal kolega Pospíšil, že ta lhůta musí být stejná pro všechny výbory. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Víte, ono je to logické. Pokud tu lhůtu prodloužíme u jednoho výboru, tak když ty ostatní výbory to projednají v kratší lhůtě,
261
tak se to stejně dá projednávat na plénu ve druhém čtení až po 90 dnech, byť je ta lhůta prodloužena pro jeden výbor. Prosil bych vás vzhledem k času, k tomu, že je pátek, abychom se nedohadovali na toto téma. Já dám samozřejmě hlasovat tak, jak nám přikazuje jednací řád. Pan senátor Kubera ještě s faktickou poznámkou. Senátor Jaroslav Kubera: Pokud jste dobře poslouchali, já jsem říkal, že žádám o prodloužení za ústavně-právní výbor, nikoliv pro ústavně-právní výbor, takže samozřejmě jsem tím myslel obecné prodloužení pro všechny výbory. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: A v tuto chvíli mi dle jednacího řádu nezbývá nic jiného než se zeptat navrhovatele, jestli souhlasí s těmi návrhy, jak byly postupně podány. Pane navrhovateli, souhlasíte se všemi těmi návrhy, jak byly podány. (Souhlasí.) Pan senátor Žák? (Souhlasí.) Nejdříve tedy budeme hlasovat, aby byl přikázán tento návrh zákona všem výborům a komisi pro Ústavu v prodloužené lhůtě o 30 dnů. Dámy a pánové, po znělce dám o tomto návrhu hlasovat. Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 42 senátorek a senátorů, kvorum je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 73 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Tím jsme vyčerpali celý pořad jednání 15. schůze. Tuto schůzi končím, sejdeme se na podzim, bude oznámeno po schůzi Organizačního výboru, kdy to přesně bude. Přeji vám hezké prázdniny, hezkou dovolenou a mnoho dalších pracovních úspěchů! (Jednání ukončeno ve 14.14 hodin.)
262
II
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 6. funkční období - 15. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY
