PARLAMENT Č ESKÉ REPUBLIKY SENÁT. 7. funkční období TĚSNOPISECKÁ ZPRÁVA. Senátu Parlamentu České republiky 2. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

SENÁT

7. funkční období

TĚSNOPISECKÁ ZPRÁVA Senátu Parlamentu České republiky 2. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

7. funkční období Těsnopisecká zpráva 2. schůze

Pořad 2. schůze

1. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady ve dnech 11. – 12. prosince 2008 2. Informace vlády České republiky o programu předsednictví České republiky v Radě Evropské unie 3. Senátní tisk č. 308 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o účasti Bulharské republiky a Rumunska v Evropském hospodářském prostoru, podepsaná v Bruselu dne 25. července 2007 4. Senátní tisk č. 329 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokoly o přístupu Albánské republiky a Chorvatské republiky k Severoatlantické smlouvě, podepsané v Bruselu dne 9. července 2008 5. Senátní tisk č. 317 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací 6. Senátní tisk č. 318 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností 7. Senátní tisk č. 319 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Bezpečnostní smlouva mezi Českou republikou a Švédským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací 8. Senátní tisk č. 320 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací 9. Senátní tisk č. 321 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací 10. Senátní tisk č. 181 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství 11. Senátní tisk č. 350 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů 12. Senátní tisk č. 295 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Návrh na ratifikaci Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (Kyjev, 21. května 2003) 13. Senátní tisk č. 330 – Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007

1

14. Senátní tisk č. 351 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů 15. Senátní tisk č. 352 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů 16. Senátní tisk č. 358 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 17. Senátní tisk č. 304 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 188 o práci v odvětví rybolovu a Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 199 o práci v odvětví rybolovu spolu se stanoviskem vlády k nim k informaci 18. Senátní tisk č. 307 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o výměně údajů a spolupráci v oblasti pojistného a při potírání zneužívání dávek sociálního zabezpečení, podepsaná v Chantilly dne 11. července 2008 19. Senátní tisk č. K 120/06 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: – Obnovený závazek pro sociální Evropu: posílení otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění 20. Senátní tisk č. 353 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 21. Senátní tisk č. 355 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 22. Senátní tisk č. 360 – Návrh zákona o přechodu Úrazové nemocnice v Brně a o změně zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů 23. Senátní tisk č. 347 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů 24. Senátní tisk č. 340 – Vládní návrh, působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2009 25. Senátní tisk č. 357 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 2

26. Senátní tisk č. 1 – Petice za odstranění nerovnosti v úrovni platů provozních a správních zaměstnanců ve školství 27. Senátní tisk č. 356 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů 28. Senátní tisk č. 349 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 29. Senátní tisk č. 348 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 30. Senátní tisk č. 354 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů 31. Senátní tisk č. N 126/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady pozměňující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících 32. Senátní tisk č. 5 – Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2009 33. Senátní tisk č. 363 – Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů – 1. čtení 34. Návrh na vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýborů 35. Senátní tisk č. 322 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Evropskou unií a Islandskou republikou a Norským královstvím o používání některých ustanovení Úmluvy ze dne 29. května 2000 o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie a protokolu 2001 k této úmluvě (Brusel, 19. prosince 2003) 36. Senátní tisk č. 263 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis 37. Senátní tisk č. 262 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Dohody o Mezinárodní telekomunikační družicové organizaci ze dne 2. dubna 2008 38. Senátní tisk č. 323 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a

3

Polskou republikou o provádění geologických prací v oblasti společných státních hranic 39. Senátní tisk č. K 114/06 – Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Mysli především na malé podnikatele (Think Small First) Akt o malém a středním podnikání (A Small Business Act) pro Evropu 40. Senátní tisk č. N 125/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie 41. Senátní tisk č. N 132/06 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací 42. Senátní tisk č. 7 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 43. Senátní tisk č. 8 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů 44. Senátní tisk č. 9 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů 45. Senátní tisk č. 10 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 46. Senátní tisk č. 310 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Arménskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Jerevanu dne 6. července 2008 47. Senátní tisk č. 331 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Italské republiky o ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 22. ledna 1996 v Římě, která bude sjednána formou výměny nót

4

7. funkční období Obsah 2. schůze Senátu Parlamentu České republiky

1. den schůze – 10. prosince 2008 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka Senátor Jiří Stříteský ................................................................................ Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................. Senátor Miloš Janeček ............................................................................. Senátor Jan Hajda .................................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................

2 2 2 2 3

1. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady ve dnech 11. – 12. prosince 2008 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ........ 3 Senátor Luděk Sefzig ............................................................................... 6 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ......................................... 8 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ....... 10 Senátor Luděk Sefzig .............................................................................. 10 Usnesení schváleno .............................................................................. 10 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger 2. Informace vlády České republiky o programu předsednictví České republiky v Radě Evropské unie Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ....... 11 Senátor Luděk Sefzig .............................................................................. 12 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................ 13 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ...... 14 Senátor Luděk Sefzig ............................................................................. 14 Usnesení schváleno ............................................................................. 14 3. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o účasti Bulharské republiky a Rumunska v Evropském hospodářském prostoru, podepsaná v Bruselu dne 25. července 2007 – senátní tisk č. 308 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ....... 15 Senátor Jiří Stříteský ............................................................................... 15 Senátor Rostislav Slavotínek .................................................................. 16 Usnesení schváleno ............................................................................. 16 4. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokoly o přístupu Albánské republiky a Chorvatské republiky k Severoatlantické smlouvě, podepsané v Bruselu dne 9. července 2008 – senátní tisk č. 329 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ...... 16 Senátor Tomáš Jirsa ............................................................................... 17

I

Usnesení schváleno ............................................................................

18

5. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací – senátní tisk č. 317 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ..... 18 Senátor Jiří Nedoma ............................................................................. 18 Senátor Tomáš Töpfer .......................................................................... 19 Usnesení schváleno ............................................................................ 19 6. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností – senátní tisk č. 318 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra .... 20 Senátor Rostislav Slavotínek ................................................................ 20 Usnesení schváleno ........................................................................... 21 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Milan Štěch 7. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Bezpečnostní smlouva mezi Českou republikou a Švédským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací – senátní tisk č. 319 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra .... 21 Senátor Rostislav Slavotínek ................................................................ 21 Usnesení schváleno ........................................................................... 22 8. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací – senátní tisk č. 320 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra .... 22 Senátor Rostislav Slavotínek ................................................................ 22 Usnesení schváleno ........................................................................... 23 9. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací – senátní tisk č. 321 Ministr vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ..................... 23 Senátor Rostislav Slavotínek ................................................................... 23 Usnesení schváleno .............................................................................. 24 10. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Lisabonská smlouva pozměňující

II

Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství – senátní tisk č. 181 Předseda Senátu Přemysl Sobotka ........................................................... 24 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra ......... 24 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................ 24 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 27 Senátor Rostislav Slavotínek ..................................................................... 28 Senátor Jiří Stříteský .................................................................................. 29 Senátor Jiří Dienstbier ................................................................................ 29 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 30 Senátorka Jiřina Rippelová ......................................................................... 31 Senátorka Alena Venhodová ...................................................................... 32 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ 32 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra .......... 32 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................. 34 Usnesení schváleno ................................................................................. 34 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart 11. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 350 Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ......... 34 Senátor Karel Šebek .................................................................................. 36 Senátor Jan Horník .................................................................................... 37 Místopředseda Senátu Milan Štěch ........................................................... 38 Senátor Pavel Eybert ................................................................................. 39 Senátor Karel Šebek .................................................................................. 39 Místopředseda Senátu Milan Štěch ........................................................... 40 Senátor Ivo Bárek ...................................................................................... 40 Senátor Bedřich Moldan ............................................................................ 41 Senátor Petr Vícha .................................................................................... 41 Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ........ 43 Senátor Karel Šebek .................................................................................. 43 Usnesení schváleno ................................................................................ 43 12. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Návrh na ratifikaci Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (Kyjev, 21. května 2003) – senátní tisk č. 295 Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík ........ 44 Senátor Václav Vlček ................................................................................. 44 Usnesení schváleno ................................................................................ 45 13. Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007 – senátní tisk č. 330 Naděžda Kavalírová .................................................................................. 46 Senátor Jaroslav Kubera ........................................................................... 47 Senátor Jan Hálek ..................................................................................... 47 Senátor Jiří Dienstbier ............................................................................... 49 Senátor Jaromír Jermář ............................................................................. 50

III

Senátor Tomáš Grulich ............................................................................... Senátor Vlastimil Balín ................................................................................ Senátor Milan Bureš .................................................................................... Místopředseda Senátu Jiří Liška ................................................................. Senátor Jaromír Štětina .............................................................................. Senátor Tomáš Töpfer ................................................................................ Naděžda Kavalírová .................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................. Usnesení schváleno ..................................................................................

51 51 51 52 53 54 54 55 55

14. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 351 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ........................................................... 55 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková Senátorka Jiřina Rippelová ........................................................................... 57 Usnesení schváleno ................................................................................... 58 15. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 352 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ........................................................... 58 Senátor Jan Nádvorník ................................................................................. 59 Senátor Igor Petrov ...................................................................................... 59 Usnesení schváleno .................................................................................. 59

2. den schůze – 11. prosince 2008 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka 16. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – senátní tisk č. 358 Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas ..... 60 Senátor Pavel Čáslava .............................................................................. 62 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................. 63 Senátorka Alena Palečková ...................................................................... 64 Senátor Miroslav Nenutil ........................................................................... 64 Senátorka Ludmila Müllerová ................................................................... 65 Senátor Jaroslav Kubera .......................................................................... 66 Místopředseda Senátu Milan Štěch .......................................................... 68 Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas ... 69 Senátor Pavel Čáslava ............................................................................ 72 Usnesení schváleno .............................................................................. 72 Senátor Jiří Stříteský ............................................................................... 72 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger

IV

17. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 188 o práci v odvětví rybolovu a Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 199 o práci v odvětví rybolovu spolu se stanoviskem vlády k nim k informaci – senátní tisk č. 304 Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas ... 73 Senátorka Božena Sekaninová ................................................................ 74 Senátor Tomáš Jirsa ................................................................................ 74 Usnesení schváleno ............................................................................... 75 18. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o výměně údajů a spolupráci v oblasti pojistného a při potírání zneužívání dávek sociálního zabezpečení, podepsaná v Chantilly dne 11. července 2008 – senátní tisk č. 307 Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas ... 75 Senátorka Božena Sekaninová ................................................................ 76 Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................. 76 Usnesení schváleno .............................................................................. 76 19. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: – Obnovený závazek pro sociální Evropu: posílení otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění – senátní tisk č. K 120/06 Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas ... 77 Senátor Luděk Sefzig ............................................................................... 78 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ......................................... 79 Usnesení schváleno .............................................................................. 80 20. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – senátní tisk č. 353 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ..................................................... 80 Senátor Jiří Oberfalzer ........................................................................... 84 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Milan Štěch Senátorka Jana Juřenčáková ................................................................. 85 Senátor Jaromír Štětina ......................................................................... 86 Senátor Vladimír Dryml .......................................................................... 87 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ..................................................... 88 Senátorka Alena Venhodová .................................................................. 88 Senátor Tomáš Töpfer ............................................................................ 90 Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................ 90 Senátor Jiří Dienstbier ............................................................................. 91 Senátor Jaroslav Kubera ......................................................................... 91 Místopředseda Senátu Petr Pithart .......................................................... 93 Senátorka Alena Venhodová ................................................................... 94 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ...................................................... 94 Senátor Jiří Oberfalzer ............................................................................ 96 Usnesení schváleno .............................................................................. 98

V

Senátor Jiří Stříteský .............................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška

99

21. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – senátní tisk č. 355 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ..................................................... 99 Senátor Jiří Oberfalzer ........................................................................... 100 Senátor Miroslav Antl ............................................................................. 100 Senátorka Soňa Paukrtová .................................................................... 101 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ..................................................... 101 Senátor Jiří Oberfalzer ........................................................................... 102 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ..................................................... 102 22. Návrh zákona o přechodu Úrazové nemocnice v Brně a o změně zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 360 Poslanec Michal Hašek ......................................................................... 103 Senátor Pavel Sušický .......................................................................... 106 Senátorka Liana Janáčková .................................................................. 108 Senátor Petr Vícha ................................................................................ 110 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ................................................ 110 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................... 113 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ...................................... 113 Usnesení schváleno .......................................................................... 113 Senátor Jan Hálek ................................................................................ 113 Usnesení schváleno ........................................................................... 114 Předseda Senátu Přemysl Sobotka ...................................................... 114 Senátorka Liana Janáčková ................................................................. 114 Senátor Vlastimil Balín ......................................................................... 114 Senátor Miloš Janeček ......................................................................... 116 Místopředseda Senátu Jiří Šneberger ................................................. 120 Senátor Pavel Lebeda ......................................................................... 120 Předseda Senátu Přemysl Sobotka ..................................................... 121 Místopředseda Senátu Milan Štěch ..................................................... 122 Předseda Senátu Přemysl Sobotka ..................................................... 122 Senátorka Marta Bayerová .................................................................. 122 Poslanec Michal Hašek ........................................................................ 123 Senátor Vladimír Dryml ........................................................................ 124 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 126 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ............................................... 127 Senátor Pavel Sušický ......................................................................... 129 Senátor Jiří Žák .................................................................................... 130 Senátorka Jana Juřenčáková ............................................................... 130 Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek ............................................... 131 VI

Senátor Vladimír Dryml ........................................................................ Senátor Vlastimil Balín ......................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... Senátor Miloš Janeček ........................................................................ Senátorka Soňa Paukrtová .................................................................. Senátor Petr Vícha ............................................................................... Senátor Rostislav Slavotínek ............................................................... Senátor Ivo Bárek ................................................................................ Senátor Luděk Sefzig ........................................................................... Poslanec Michal Hašek ........................................................................ Senátor Pavel Sušický ......................................................................... Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková Senátorka Liana Janáčková ................................................................. Poslanec Michal Hašek ........................................................................ Předseda Senátu Přemysl Sobotka ......................................................

132 133 133 134 134 135 136 136 136 137 138 139 141 141

23. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 347 Senátor Jiří Stříteský ............................................................................. 142 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman ...................................... 142 Senátor Karel Korytář ............................................................................ 143 Senátor Vladimír Dryml ........................................................................ 144 Usnesení schváleno ............................................................................ 144 24. Vládní návrh, působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2009 – senátní tisk č. 340 Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová ............................................... 145 Senátor Jiří Pospíšil .............................................................................. 147 Senátor Vladimír Dryml ......................................................................... 148 Místopředseda Senátu Jiří Liška ........................................................... 148 Senátor Jaromír Štětina ......................................................................... 149 Senátor Tomáš Kladívko ........................................................................ 151 Senátor Vladimír Dryml .......................................................................... 151 Senátor Ivo Bárek .................................................................................. 152 Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová ................................................ 153 Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................ 155 Usnesení schváleno ............................................................................. 155 Předseda Senátu Přemysl Sobotka ........................................................ 156 25. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 357 Ministr kultury ČR Václav Jehlička .......................................................... 156 Senátor Jiří Nedoma ............................................................................... 158 Senátor Jiří Žák ....................................................................................... 160 VII

Senátor Tomáš Töpfer ........................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ........................................................................ Senátor Václav Koukal ........................................................................... Senátorka Jana Juřenčáková ................................................................. Senátor Vladimír Dryml .......................................................................... Senátorka Soňa Paukrtová .................................................................... Senátor Petr Vícha ................................................................................. Senátor Jiří Lajtoch ................................................................................ Místopředseda Senátu Jiří Šneberger ................................................... Senátor Jan Horník ................................................................................ Senátor Vladimír Dryml .......................................................................... Senátor Jiří Nedoma .............................................................................. Senátor Tomáš Töpfer ........................................................................... Ministr kultury ČR Václav Jehlička ......................................................... Senátor Jiří Žák ...................................................................................... Senátor Jiří Nedoma .............................................................................. Usnesení schváleno ............................................................................

161 162 164 165 165 167 167 168 169 170 171 171 173 173 174 174 174

3. den schůze – 12. prosince 2008 Jednání zahájil a řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger 26. Petice za odstranění nerovnosti v úrovni platů provozních a správních zaměstnanců ve školství - senátní tisk č. 1 Senátor Zdeněk Janalík ........................................................................ 176 František Dobšík ................................................................................... 176 Dagmar Čáslavová ............................................................................... 177 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ondřej Liška .................... 178 Bohdan Hejduk .................................................................................... 180 Senátor Miroslav Nenutil ...................................................................... 181 Senátor Milan Bureš ............................................................................. 182 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ...................................... 183 Senátor Miroslav Nenutil ....................................................................... 184 Senátor Jaromír Jermář ........................................................................ 185 Senátor Milan Bureš ............................................................................. 185 Senátor Zdeněk Janalík ........................................................................ 186 Usnesení schváleno ........................................................................... 186 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart 27. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 356 Poslanec Tomáš Kvapil ........................................................................ 187 Senátor Jiří Stříteský ............................................................................ 188 Usnesení schváleno ........................................................................... 188 Poslanec Tomáš Kvapil ........................................................................ 188 28. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona VIII

č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů senátní tisk č. 349 Ministr kultury ČR Václav Jehlička .......................................................... 189 Senátor Tomáš Töpfer ............................................................................ 190 Senátor Vladimír Dryml ........................................................................... 191 Senátor Pavel Lebeda ............................................................................ 192 Ministr kultury ČR Václav Jehlička .......................................................... 193 Senátor Tomáš Töpfer ............................................................................ 193 Usnesení schváleno ............................................................................. 194 29. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – senátní tisk č. 348 Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič ................................................ 194 Senátor Jan Hajda ................................................................................. 195 Senátor Bedřich Moldan ........................................................................ 196 Senátor Vítězslav Jonáš ........................................................................ 196 Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič ................................................ 198 Senátor Jan Hajda ................................................................................. 198 Usnesení schváleno ............................................................................ 199 30. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 354 Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič ............................................... 199 Senátor Adolf Jílek ................................................................................ 200 Senátor Ivo Bárek ................................................................................. 201 Usnesení schváleno ........................................................................... 202 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška 31. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady pozměňující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících – senátní tisk č. N 126/06 Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................ 202 Senátorka Jana Juřenčáková ............................................................... 203 Usnesení schváleno ........................................................................... 205 32. Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2009 – senátní tisk č. 5 Senátor Jan Hajda ................................................................................ 205 Usnesení schváleno ........................................................................... 206

IX

33. Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 363 – 1. čtení Senátorka Jiřina Rippelová ..................................................................... 206 Senátor Jiří Oberfalzer ............................................................................ 207 Usnesení schváleno .............................................................................. 208 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Milan Štěch 34. Návrh na vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýborů Senátor Zdeněk Janalík ........................................................................... Místopředseda Senátu Jiří Liška ............................................................. Senátor Jiří Nedoma ............................................................................... Usnesení schváleno ..............................................................................

208 208 209 209

35. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Evropskou unií a Islandskou republikou a Norským královstvím o používání některých ustanovení Úmluvy ze dne 29. května 2000 o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie a protokolu 2001 k této úmluvě (Brusel, 19. prosince 2003) – senátní tisk č. 322 Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................... 210 Senátorka Jiřina Rippelová ...................................................................... 210 Senátor Tomáš Jirsa ............................................................................... 211 Usnesení schváleno ............................................................................. 211 36. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis – senátní tisk č. 263 Ministr kultury ČR Václav Jehlička .......................................................... 211 Senátor Rostislav Slavotínek .................................................................. 212 Senátor Luděk Sefzig .............................................................................. 212 Usnesení schváleno .............................................................................. 213 37. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Dohody o Mezinárodní telekomunikační družicové organizaci ze dne 2. dubna 2008 – senátní tisk č. 262 Ministr kultury ČR Václav Jehlička .......................................................... 213 Senátor Vítězslav Jonáš ......................................................................... 214 Usnesení schváleno ............................................................................. 214 38. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o provádění geologických prací v oblasti společných státních hranic – senátní tisk č. 323 X

Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................ Senátor Igor Petrov ............................................................................... Usnesení schváleno ............................................................................

214 215 216

39. Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Mysli především na malé podnikatele (Think Small First) Akt o malém a středním podnikání (A Small Business Act) pro Evropu - senátní tisk č. K 114/06 Ministr kultury ČR Václav Jehlička ......................................................... 216 Senátorka Jana Juřenčáková ................................................................ 217 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ....................................... 218 Usnesení schváleno ............................................................................ 219 40. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie – senátní tisk č. N 125/06 Ministr kultury ČR Václav Jehlička ........................................................ 219 Senátor Miroslav Škaloud ..................................................................... 220 Usnesení schváleno ........................................................................... 221 41. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací – senátní tisk č. N 132/06 Ministr kultury ČR Václav Jehlička ....................................................... 222 Senátorka Jana Juřenčáková ............................................................... 223 Senátor Jiří Oberfalzer ......................................................................... 224 Usnesení schváleno ........................................................................... 224 4. den schůze – 18. prosince 2008 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka Usnesení schváleno ...........................................................................

226

42. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – senátní tisk č. 7 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ................................................... 226 Senátor Jiří Stříteský ............................................................................ 228 Senátor Jan Hajda ................................................................................ 228 Místopředseda Senátu Milan Štěch ...................................................... 228 Místopředseda Senátu Jiří Šneberger .................................................. 230 Senátor Vladimír Dryml ......................................................................... 230 Místopředseda Senátu Milan Štěch ...................................................... 230 Senátorka Jana Juřenčáková ............................................................... 231 Senátor Vladimír Dryml ......................................................................... 231 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ................................................... 232 Senátor Jiří Stříteský ............................................................................ 233 Usnesení schváleno ........................................................................... 233

XI

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger 43. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 8 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ...................................................... 233 Senátor Jiří Stříteský ............................................................................... 234 Senátor Richard Svoboda ....................................................................... 235 Senátor Petr Vícha .................................................................................. 236 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková Místopředseda Senátu Jiří Šneberger .................................................... 236 Senátor Jaroslav Kubera ........................................................................ 236 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger Senátor Jan Hajda .................................................................................. 239 Senátorka Soňa Paukrtová ..................................................................... 239 Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................ 240 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková Místopředseda Senátu Jiří Šneberger .................................................... 240 Senátor Jiří Pospíšil ................................................................................ 241 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger Senátor Vladimír Dryml ........................................................................... 241 Senátorka Jana Juřenčáková ................................................................. 241 Senátorka Liana Janáčková ................................................................... 242 Senátor Tomáš Töpfer ........................................................................... 242 Senátorka Alena Palečková ................................................................... 243 Senátor Petr Vícha ................................................................................. 243 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ..................................................... 243 Senátor Jiří Stříteský .............................................................................. 245 Usnesení schváleno ............................................................................. 245 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková 44. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 9 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .................................................... 245 Senátor Jan Hajda ................................................................................. 246 Usnesení schváleno ............................................................................ 247 45. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – senátní tisk č. 10 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .................................................... 247 Senátor Igor Petrov ................................................................................ 247 Senátor Jaroslav Kubera ....................................................................... 248 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................... 250 Senátor Igor Petrov ............................................................................... 251 Usnesení schváleno ........................................................................... 251 46. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Arménskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění

XII

daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Jerevanu dne 6. července 2008 – senátní tisk č. 310 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .................................................... 251 Senátor Jiří Stříteský ............................................................................. 252 Senátor Jaromír Štětina ........................................................................ 252 Usnesení schváleno ........................................................................... 252 47. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Italské republiky o ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 22. ledna 1996 v Římě, která bude sjednána formou výměny nót – senátní tisk č. 331 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .................................................. 253 Senátor Adolf Jílek ............................................................................... 253 Senátor Jiří Pospíšil ............................................................................. 254 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .................................................. 254 Usnesení schváleno .......................................................................... 255 Senátor Jiří Stříteský ........................................................................... 255 Závěr 2. schůze v 7. funkčním období .................................................

XIII

255

Těsnopisecká zpráva z 2. schůze Senátu Parlamentu České republiky (1. den schůze – 10. prosince 2008)

(Jednání zahájeno ve 13.03 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, milí hosté, dovolte mi, abych zahájil 2. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 jednacího řádu Senátu. Pozvánka vám byla zaslána dne 28. listopadu 2008. Z dnešní schůze se omluvil pan senátor Karel Schwarzenberg. Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, kdo ji zapomněl nebo ztratil, tak v předsálí si může vyzvednout náhradní kartu. Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby to byli senátoři Tomáš Grulich a Jaromír Štětina. Má někdo připomínku k tomuto návrhu? Nikoho nevidím, takže svolám kolegyně a kolegy znělkou k prvnímu hlasování této schůze. Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 1 bylo ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen a jako ověřovatelé 2. schůze Senátu byli schváleni senátoři Tomáš Grulich a Jaromír Štětina. V této chvíli můžeme jednat o pořadu 2. schůze Senátu a návrzích na změny, tak jak vám byly předloženy v souladu s usnesením Organizačního výboru. (Hluk v předsálí i v Jednacím sále.) Poprosil bych, kdybyste se v předsálí zklidnili a všichni, kteří jsou v jednacím sále, by si měli uvědomit, že nejsme v Poslanecké sněmovně, ale v Senátu. Senátorky a senátoři jsou ukáznění. Poprosil bych, aby se zajistil klid. Navrhuji dvě změny pořadu 2. schůze: 1. a) doplnit na pořad 2. schůze Senátu bod „Návrh na vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýborů“, a to na 40. místo. Senátní tisk č. N 125/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a rady o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie – a senátní tisk č. N 132/06 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací a projednat je po senátním tisku č. K 114/06, b) senátní tisk č. N 126/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady pozměňující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s tím souvisejících, a to na 43. místo. 2. Vyřadit z pořadu 2. schůze Senátu bod „Senátní tisk č. 314 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Evropskou unií a Austrálií o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) ze zdrojů Evropské unie leteckými dopravci a o jejich předávání Australské celní správě, podepsaná v Bruselu dne 30. června 2008.

1

Ostatní pevná zařazení bodů jsou v rozdávaném programu, jak je máte na stole. Jenom pro vaši informaci. Pouze devět bodů není pevně zařazeno a z toho vyplývá jednoduché, že stejně budeme v průběhu schůze měnit program. Ptám se, kdo má další návrh na změnu a doplnění pořadu schůze? Hlásí se pan předseda klubu ODS Jiří Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, na žádost ministra zdravotnictví Tomáše Julínka tady vznáším požadavek, zda by senátní tisk č. 360 nemohl být pevně zařazen na zítřejší 14. hodinu. Je to vzhledem k zaneprázdnění pana ministra. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Dále se hlásí pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych si dovolil navrhnout vyřazení senátního tisku č. 316, což je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky s vyslovením souhlasu s ratifikací Regionální dohoda o plánování šíření zemského digitálního rádiového a televizního vysílání v Regionu 1 (v té části regionu 1, která se nachází západně od 170 stupňů východní délky a severně od 40 stupňů jižní šířky, kromě teritoria Mongolska) a v Íránské islámské republice v kmitočtových pásmech 174-230 MHz a 470-862 MHz, a Protokolu týkajícího se revize některých částí Regionální dohody pro Evropskou rozhlasovou oblast (Stockholm, 1961). Vzhledem k tomu, že nebyly dodány veškeré materiály, výbor přerušil projednávání tohoto bodu. Předkladatel slíbil dodání materiálů a výbor se usnesl na tom, že v projednávání tohoto bodu bude pokračovat poté, co materiály budou dodány. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím senátora Miloše Janečka. Senátor Miloš Janeček: Vážený pane předsedo, žádám vás na žádost předkladatele poslance Haška o pevné zařazení senátního tisku č. 360 – návrh zákona o převodu Úrazové nemocnice na město Brno na 18.00 hodinu dnešního dne. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Jan Hajda Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal vládní návrh jako senátní tisk č. 315, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Ústavy mezinárodní telekomunikační unie a změna Úmluvy mezinárodní telekomunikační unie s tím, že doporučil předkladateli jeho projednání výboru do 30. června pro neúplnost údajů. Proto navrhujeme na vyřazení ze zasedání Senátu. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Kdo se další hlásí? Nikdo. V této chvíli končím diskusi o programu. Máme před sebou několik hlasování. Nejprve se budeme bavit o vyřazení. Jsou to návrhy kolegy Pospíšila vyřadit tisk č. 316 a kolegy Hajdy tisk č. 15 (zřejmě 315). O tom bychom hlasovali nejprve. Nyní budeme hlasovat o tiscích 315 a 316 najednou na vyřazení.

2

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování pořadové číslo 2 ukončeno. Registrováno 75, kvórum 38, pro 73, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o návrhu kolegy Stříteského zařadit tisk č. 360 pevně ve 14.00 hodin. Navrhuji po 14. hodině, protože teď nejsme schopni nic určit. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování pořadové číslo 3 ukončeno. Registrováno 75, kvórum 38, pro 39, proti 28. Návrh byl schválen. Omlouvám se, konzultujeme něco, co se týká návrhu kolegy Janečka. Situace se vyjasnila, číslovky jsem nevnímal. Tímto návrhem, který jsme schválili, je návrh kolegy Janečka nehlasovatelný. Nyní budeme hlasovat o návrzích, které jsem přednesl za Organizační výbor. Součástí návrhu je také zařazení bodu o Lisabonské smlouvě. Je to bod, který by byl zařazen jako číslo 10 dnešního programu po bloku místopředsedy vlády Vondry. Zahajuji hlasování. Kdo je pro změny Organizačního výboru, včetně Lisabonské smlouvy, jak jsem je přednesl, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování pořadové číslo 4 ukončeno, registrováno 74, kvórum 38, pro 70, proti nikdo. Návrh byl schválen. Budeme hlasovat o návrhu našeho programu, ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 5 ukončeno. Registrováno 74, kvórum 38, pro 73, proti nikdo. Návrh byl schválen. Hlásí se předseda klubu ODS Jiří Stříteský. Má slovo. Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedo, omlouvám se, ale ve vašem úvodním slovu nezaznělo, že omluven je i náš kolega Pakosta. Prosím, aby to bylo zapsáno do záznamu. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím do stena další omluvenku. Přistupujeme k prvnímu bloku z velkého seriálu místopředsedy vlády Alexandra Vondry. Prvním bodem je Informace vlády ČR o pozicích vlády na jednání Evropské rady ve dnech 11. – 12. prosince 2008 Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, jako již tradičně v předvečer Evropské rady si dovoluji plénum Senátu informovat o programu této Evropské rady. Proběhne zítra a pozítří, tedy 11. a 12. 12. v Bruselu. Samozřejmě vždy je zde na místě říci několik slov na jedné straně k agendě a na druhé strany k českým pozicím. Bude to rada tentokrát zvláště obtížná. Obtížná proto, že nás čekají témata, z nichž i každé zvlášť by mohlo vydat na samotný summit. Jednak se bude jednat o budoucnosti evropské integrace, protože podle předcházejících závěrů Evropské rady je Irsko zaúkolováno a Irsko tento úkol akceptovalo, přinést jakousi cestovní mapu k řešení důsledků irského „ne“.

3

Čili čeká nás debata o Lisabonské smlouvě. Dále se bude hovořit o tom, jakou metodou se Evropa dále bude vyrovnávat, jak s finanční krizí, tak z ní vyplývající ekonomickou recesí. Možná stručně řečeno debata se povede o tom, zda jít do budoucna nadále cestou strukturálních reforem a fiskální disciplíny nebo cestou určité redefinice kapitalismu, o které často mluví stávající předseda Evropské rady Nicolas Sarkozy. Není žádným tajemstvím, že pokud se Evropa dostává do ekonomických potíží, tak názory na to, jak z ní ven, se často velice liší. Jsou státy, které to chtějí řešit tím, že se napumpuje více peněz do ekonomiky, jsou státy, které chtějí povzbudit ekonomický růst nějakým snížením třeba daňové zátěže a pak jsou státy, které navzdory všem těmto opatřením důsledně dbají na to, aby ta domácnost, veřejné rozpočty zůstaly v nějakém elementárním pořádku a abychom se nedostali na práh celkové fiskální katastrofy. Je evidentní, že tento trojúhelník, který jsem narýsoval, by se dal geograficky narýsovat na jakési pomyslné lince Paříž-Londýn a Berlín. Mezi těmito vrcholy se povede diskuse a bude se dělat kompromis. Kompromis nad vším, nad evropským plánem pro obnovu a růst, jakýsi pakt obnovy, který nedávno z pověření Evropské rady zveřejnila Evropská komise. Dále třetí významný bod agendy – bude se také rozhodovat o budoucnosti energeticko-klimatického balíčku. Balíček předložený komisí byl v lednu v nějakém znění, vy to znění velmi dobře znáte, protože jste se s ním seznámili. Dlouho se nic nedělo a teď zhruba od září za, řekl bych, velkého přičinění a z našeho pohledu i pozitivního se francouzské předsednictví přece jenom podjalo hledat nějaký kompromis nebo řešení, které by nezanechalo na konci té cesty na některé straně vítěze a na jiné straně poražené. Evropská rada kromě tří zásadních bodů a témat bude zlomová z našeho hlediska i v jiném smyslu. Předurčí totiž, co z aktuální evropské agendy se skutečně podaří do konce roku uzavřít a co od francouzských partnerů zdědíme my. Předurčí také, do jaké míry budeme moci prosadit některé naše vlastní iniciativy. Znění závěrů připraví půdu pro naše priority zde, kupříkladu politiku, tzv. východního partnerství čili rozvíjení vztahů se zeměmi jako je Ukrajina, Zakavkazsko, prostě ten pás mezi Ruskem a EU. A koneckonců v neposlední řadě to bude také Evropská rada, na které budeme moci hájit stále ještě důsledně naše zájmy. Od 1. ledna 2009 se z nás na šest měsíců stanou na summitech moderátoři diskuse, katalyzátoři a hledači kompromisů mezi tou sedmadvacítkou. Čili začne šestiměsíční doba, kdy nebude pro nás příležitost v souladu se zvyklostmi a pravidly hry se patlat s nějakými ideologickými svaly nebo vyhraněnými názory. Čili na té agendě bude – a bude otázka Irska. Tady chci zdůraznit, že platí to, co jsem tady mnohokrát říkal. My patříme k těm, kteří se rozhodně staví proti tomu, aby byl na Irsko a také na kterýkoliv jiný stát vyvíjen jakýkoliv nátlak v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy. Dlouhodobě prosazujeme názor, že ratifikační proces je interní záležitostí každého členského státu. Měli bychom proto odmítat vměšování do způsobů a rozhodování takové ratifikace, včetně načasování. S čím irský premiér přijde, není asi na mně, abych tu dával nějaké zásadní sdělení. Musíme počkat, nicméně soudíme, že bude vycházet ze závěrů té parlamentní komise, která byla v Irsku v létě zřízena a před cca dvěma týdny zveřejnila své závěry, že ke zvlášť citlivým otázkám při posuzování v Irsku patřily otázky zachování neutrality Irska, zachování daňové suverenity Irska, otázka potratů a princip jeden komisař – jeden stát. Samozřejmě bude se také asi diskutovat – a zase to závisí na tom, s čím Irsko přijde – pokud by měla být přijata jakákoliv

4

deklarace nebo prohlášení, tak do jaké míry by byla právně závazná či nebyla. Stručně řečeno jestli by bylo třeba přinést nějakou novou skutečnost, která by vyžadovala ratifikaci ve všech členských státech nebo tak jako je celá řada prohlášení ke smlouvě již dnes připojených, prostě vypíchnout, konstatovat něco a politicky to zdůraznit. Tady je to myslím zatím otevřená záležitost. Pokud jde o ekonomiku, Evropská rada nepochybně vyzve k pokračování realizace cílů dohodnutých ve Washingtonu a k nepovedenému dokončení opatření, která Evropa koordinovaně stanovila jako nezbytná pro obnovení řádného fungování finančního systému a důvěry v něj. Návrh závěrů již nyní oznamuje dohodu na plánu evropské hospodářské obnovy v duchu sdělení komise. Ten spočívá ve svém jádru ve fiskálním stimulu ve velikosti 1,5 % HDP zemí EU, vztaženo tedy k celku s tím, že provádění takové monetární politiky centrálními bankami bude důležité, která zohlední recesi a prioritní akce, přizpůsobení ekonomik EU aktuálním výzvám. My se tady v zásadě kloníme k tomu, že koordinovaný přístup, pokud jde o řešení finanční krize je nezbytný, koneckonců po něm jsme volali v momentě, kdy jednotlivé státy reagovaly samy za sebe a způsobovaly jakousi lavinu rozhodnutí, která Unii stavěla před situace, které budou všichni řešit, typ diskuse a rozhodnutí na téma bankovních garancí. Z druhé strany pokud jde o vlastní pakt stability, nebo pak obnovy, tak my patříme k těm, kteří se domnívají, že není možné jaksi na dost oktrojovat přesné provádění opatření v jednotlivých členských zemích, že je nutno těm státům ponechat dostatečnou svobodu, míru flexibility, neboť situace není ve všech státech stejná. Čili ta hodnota 1,5 % HDP může být vnímána jako jakýsi určitý politický deklaratorní cíl, ale ta vlastní opatření v jednotlivých zemích musí mít reálný základ a neměla by narušovat stabilitu v rámci onoho paktu stability a růstu v EU. Pokud jde o energeticko-klimatický balíček, tak tam naše pozice je stále stejná. Návrh, se kterým přišla komise v lednu, vykazuje zásadní nedostatky a pokud by návrh byl schválen v podobě Komisi předložené, tak by mohl mít vážné dopady na ekonomiky, zejména ve střední a východní Evropě, naši ekonomiku nevyjímaje. Zápas je veden převážně na dvou možná třech frontách. Jednou je otázka případného odchodu energeticky náročného průmyslu z Evropy úplně ven v důsledku zvýšení nákladů, pokud by byly povolenky pro tento průmysl nakupovány v aukcích. To se jedná o typy průmyslu jako ocelářství, sklárny, cementárny, prostě všechno to, co je energeticky náročný průmysl a tady my společně s některými dalšími zeměmi – výhodou je, že máme na své straně Německo – žádáme, aby od roku 2013 nebylo nutné povolenky nakupovat v aukcích, ale byly z velké většiny 80 nebo optimálně 100 procent přidělovány v tom období až do roku 2020 zdarma. Druhá oblast je oblast elektroenergetiky, která je pro nás velice důležitá jako pro určitou energetickou mocnost i v evropských měřítcích. I zde my prosazujeme velmi konzistentně od začátku roku, aby ani tady od roku 2013 nebyl stoprocentní outshining. A tady samozřejmě máme problém, protože v komisním návrhu bylo sto procent aukcí od roku 2013. Kam jsme se dostali, my prosazujeme metodu postupného náběhu aukcí v letech 2013 až 2020, ale abychom mohli konstatovat, že máme řešení, které nepoškodí naši elektroenergetiku, tak budeme muset svést ještě značný souboj. To bude oblast, kde soustředíme zejména náš tlak během jednání zítra a pozítří. Pak je ještě oblast, která je důležitá spíše pro chudší východoevropské země, větší míru solidarity při přerozdělování některých aukčních práv, to je zase zápas, který vede primárně Polsko.

5

A nyní krátce ještě ke dvěma tématům na Evropské radě. Společná zemědělská politika, jak vás možná již informoval Petr Gandalovič, kolega ministr zemědělství, na poslední Radě ministrů zemědělství byl projednán a schválen help check jakási zdravotní prohlídka společné zemědělské politiky v mezidobí. Výsledek byl kompromis, nikoli samozřejmě ideální, do značné míry ovlivněno tím, že předsedala Francie a ta má silný názor na společnou zemědělskou politiku. A nyní se svého končícího předsednictví pokusí využít k tomu, aby do závěru naznačila, že výsledky help check by měly zakládat i nějaké skutečnosti nebo by měly být zohledněny v nové rozpočtové periodě po roce 2013. Tady samozřejmě naráží na nesouhlas v některých zemích, ke kterým se přikláníme i my, protože my nejsme spokojeni se současným stavem společné zemědělské politiky. A poslední oblastí je oblast vnějších vztahů. Očekáváme schůzku brzy na jaře za našeho předsednictví na rovině Evropská unie a Pákistán, to je jeden ze závěrů pondělí, který bude určitě diskutován i na Radě. A pak to, co nás zajímá, je ustavení onoho programu východního partnerství s celkově šesti zeměmi: Ukrajina, Moldávie, Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie a také Bělorusko. Je jasné, že není atmosféra na to, aby byla nějakým způsobem urychlena jejich integrace do EU. Na druhé straně čelí poměrně značnému tlaku z té druhé strany. Máme tedy my, Poláci, Švédi a další země eminentní zájem na tom, abychom nějakým způsobem podpořili jejich jednak suverenitu a pak samozřejmě také ekonomické, obchodní a jiné propojení s Evropou. Čili předpokládáme, že v těch závěrech bude pasáž o rozhodnutí Ústavy pro východní partnerství a na nás během našeho předsednictví pak bude jednak to rozpracovat do hloubky a jednak uspořádat jakousi akci, která řekne: Jsme tady. Čili analogie k tomu, co Francie postavila vzhledem ke Středomoří letos v létě. Čili dámy a pánové, toto je ve zkratce shrnutí postojů, které budeme obhajovat. Jak jsem již v úvodu zmínil, naše role se po Novém roce výrazně změní. Budeme vystupovat nejenom v souladu s mandátem české vlády, ale také s mandátem dalších 26 vlád. Budu muset vysvětlovat evropskou politiku tedy nikoli doma, ale v celé EU, a cokoli řekneme tady, bude samozřejmě vnímáno jako hlas EU i v zahraničí. Nebude to samozřejmě úplně jednoduchá situace, bude to prostě změna a já vás dopředu trošku prosím o porozumění. Ujišťuji vás samozřejmě, že Mirek Topolánek zůstává Mirkem Topolánkem, Saša Vondra zůstane Sašou Vondrou, čeští ministři zůstanou českými ministry, jen budou prostě muset vystupovat také ústy 27 zemí. Neznamená to, že nemůžeme mít politické diskuse tady doma, že nebudeme skládat účty, ale nebude to prostě doba ukazování nějakých velkých ideových svalů. Tak to prostě je. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo vlády, posaďte se ke stolku zpravodajů. My musíme určit zpravodaje na tento bod. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda VEU. Ptám se ho, zda s tím souhlasí. Kýve, takže pokud není námitka, tak o tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování číslo 6 ukončeno, registrováno 72, kvórum 37, pro 68, proti nikdo, zpravodajem se stává po našem hlasování pan senátor Luděk Sefzig, který má nyní slovo. Senátor Luděk Sefzig: Dobré odpoledne, vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážená paní místopředsedkyně a páni místopředsedové Senátu, vážené kolegyně a kolegové. Pan místopředseda vlády nás velice podrobně,

6

a řekl bych více než standardně, seznámil s celým obsahem jednání po jednotlivých oddílech, tedy od toho nejcitlivějšího, a tak mi dovolte jen spíše tezovitý komentář, aby to pro vás ještě bylo zajímavé, abych vás ještě zaujal a ne abych pouze opakoval slova, která zde pan vicepremiér přednesl. První moje poznámka se týká bodu asi nejvíce zajímavého a nejcitlivějšího, na který je celá Evropa zvědavá, to je to, s čím Irové přijdou v souvislosti s jejich referendovým NE ve vztahu k Lisabonské smlouvě. Očekávat lze několik scénářů, od toho nejpravděpodobnějšího, že dojde na opt outy, tedy, že Irsko bude mít dojednány výjimky na ony čtyři body, tedy zachování principu jednoho komisaře pro každý členský stát. Tady musí být každému členskému státu sympatické, že Česká republika nebude zastávat komisaře pro Irsko, ale pro každý členský stát. Dále je to bod zachování neutrality Irska, zachování daňové nezávislosti Irska a za čtvrté věc, která je zvláště citlivá pro některé země, je to otázka potratů. Domnívám se, že Česká republika a česká delegace ve velice výjimečné pozici, protože bude mít volné ruce stran toho, že vyjednávací sílu má pořád ještě Francie, ale přitom bude v pozici očekávaného budoucího manažera při těchto dohodách, a proto si myslím, že to bude krátký okamžik, kdy budeme mít velice silnou pozici a zároveň nebudeme mít svázané ruce tím úkolem managementu. Proto bych velice popřál naší delegaci, aby tohoto krátkého období, které pravděpodobně už nebude v době našeho předsednictví, protože tam budeme mít pochopitelně svázané ruce, budeme mluvit za všechny země, využila a eventuálně věci týkající se Lisabonské smlouvy ve vztahu k citlivosti českých specifik se pokusila vyjednat. Opt-outy či jiné způsoby. V úvahu připadá, zdali se bude diskutovat, zda nevytvořit takové změny, jakými legislativními nástroji tyto změny umožnit, aby v budoucnu Irsko nemuselo ratifikovat Lisabonskou smlouvu prostřednictvím referenda, ale prostřednictvím parlamentu, což je velice specifickou věcí pro irské právo, ale možná i na to dojde. Nemám tady žádné informace, jen to jeden z důvodů, o kterém se mluvilo při setkání předsedů, zdali vůbec je možné takové změny do Lisabonské smlouvy prosadit tak, aby irský lid už příště tuto smlouvu neratifikoval. To znamená, že ty pravomoci předávané by byly omezeny. Nevím, zdali je vůbec takový pohled možný. Je velmi málo pravděpodobný, ale úplně jej vyloučit podle mého soudu nemůžeme. Jenom připomínám, že kromě Irska ratifikace neproběhla v České republice. My se budeme ratifikaci Lisabonské smlouvy později, o tom hovořit nebudu. Ale zároveň není ratifikační proces ukončen v Německu, tam chybí podpis prezidenta, a v Polsku také chybí podpis prezidenta. V Německu chybí podpis prezidenta z ústavních důvodů, protože zatím se nevyjádřil Spolkový ústavní soud. Co se týká toho druhého bodu, tedy otázky energeticko-environmentálního balíčku, to je bod, který je pro nás výjimečně citlivý a já zde za chviličku připomenu usnesení našeho pléna Senátu a dám jej k dispozici vicepremiérovi, protože ho určitě má k dispozici jeho doprovod, jeho kolegové. My jsme zdůrazňovali, že je třeba při diskusi o energetickém balíčku stanovit kritéria efektivnosti biopaliv pro snižování emisí, dalších významných dopadů na životní prostředí. Požadovali jsme od vlády, aby specifikovala dopady přijetí směrnice a její následné převedení do legislativy České republiky - na české podniky s ohledem na předpoklad, že zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na spotřebované energii povede ke zvýšení cen energií, a také jsme doporučovali, aby zástupci na jednání příslušné formace Evropské unie se zasazovali za uplatnění konceptu nízkouhlíkatých, neboli čistých zdrojů, na místo konceptu obnovitelných zdrojů. Toto pojetí více respektuje směřování v oblasti snižování emisí CO2 v atmosféře a ochraně přírodních zdrojů a v podpoře

7

biodiverzity. Je logické, a jasně to ukazuje postoj české vlády, že naše usnesení respektovali a že velice stojíme o ten postupný náběh k hospodaření a obchodování s emisními směnkami tak, abychom se mohli na změny, před kterými jsme varovali, připravit. V oblasti evropského plánu hospodářské obnovy chci jen připomenout, že Evropská komise vyjádřila naději a podporu, aby 1,5 % hrubého domácího produktu Evropské unie, což je 200 miliard, bylo investováno do obnovy a ochrany ekonomiky před riziky globalizace, před riziky vznikajících krize nejdříve v bankovním sektoru, později v ekonomice. Trochu nás zneklidňuje při diskusích s kolegy, že se tak činí hlavně cestou zvýšení spotřeby, čímž se doufá, že se udrží nastartovaná ekonomika, místo toho, aby se více investovalo do inovací, vědy a výzkumu, i když i tato část má v podobě akčních plánů komise svoje místo. Věřím tomu, že za našeho předsednictví ty důrazy budou více v tom, co ekonomickým krizím předchází, tedy ve zvyšování efektivity výroby a nikoliv v roztáčení spotřební spirály. Dalším, a už posledním bodem je oblast zahraniční politiky. Musím říci, že Senát, tak jak dojednali včera a předevčírem naši představitelé, místopředsedové obou komor Parlamentu, si velice váží, respektuje a vnímá snahu naší vlády a našeho budoucího předsednictví ke zvýraznění důrazu na takzvanou východní, nebo východoevropskou dimenzi rozšiřování a sousedství. Připravujeme také, že jedno z našich parlamentních setkání se bude týkat tohoto tématu. I na setkání předsedů evropských výborů bude toto jedním z hlavních bodů odborné diskuse. To je můj stručný komentář a na závěr mi dovolte, abych navrhl usnesení, že bereme informaci vlády na vědomí. Děkuji všem za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, kolegyně a kolegové, nebudu se vyjadřovat příliš k tomu, co zde zaznělo z úst pana vicepremiéra, ani z úst pana zpravodaje. Chtěla bych se ale dotknout toho, co bylo ve velmi stručném, nicméně písemném podkladu. Nevím, jak jste ho kdo obdržel, já jsem ho obdržela dneska v poledne. Chtěla bych v úvodu položit panu vicepremiérovi otázku. Ráda bych slyšela, jak bude formulována informace české vlády k bodu jednání Evropské rady o lisabonské strategii. Téma lisabonské strategie máme na programu jako samostatný bod. Ale myslím si, že bychom měli jasně slyšet to, co bude česká vláda předkládat Evropské radě. Informaci o průběhu projednávání lisabonské strategie zde v České republice a zdůvodnění toho, jak tento proces probíhá. K tomuto bodu bych řekla ještě tolik, že v písemném materiálu je – a pan vicepremiér to tady řekl také – že stanovisko české vlády je, že je potřeba respektovat právo členských států zejména na čas a způsob ratifikace Lisabonské smlouvy. S tím samozřejmě můžeme jen souhlasit. Ale já si myslím, že toto právo mělo být vymáháno před rokem, před podpisem Lisabonské smlouvy. Protože součástí dojednávání Lisabonské smlouvy, součástí podpisu Lisabonské smlouvy i závazek členských států NATO, že Lisabonská smlouva bude ratifikována, nebo ratifikační proces proběhne do konce tohoto roku. Já se domnívám, a říkám to zde proto, že i tato relativně drobnost je to, co způsobuje nedůvěryhodnost České republiky v očích evropské veřejnosti, mezi ostatními členskými státy. A kdo jste sledoval včera Události a komentáře, byla tam

8

vystoupení dvou zahraničních novinářů, tak jeden z nich to říkal naprosto otevřeně a natvrdo. A myslím si, že skutečně je to škoda a že jsme schopni těchto kroků se vyvarovat a věci formulovat jinak. Dalším bodem, který je na programu jednání Evropské rady, je zemědělská politika. V písemném materiálu je zase věta, že Česká republika nechce, aby bylo předjímáno směřování zemědělské politiky po roce 2013. Já se domnívám, že toto je opět velmi krátkozraký postoj české vlády. Zemědělství je v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi EU na velmi vysoké úrovni. Vzhledem k tomu, že se dojednávala přístupová smlouva, již s vizí toho, že bude společná zemědělská politika reformována v EU, tak postavení našich zemědělců je v podstatě už nyní takové, jak se předpokládalo, že bude po reformě společné zemědělské politiky. My máme zkušenosti, my máme know-how, a já se tedy ptám, proč již v této chvíli Česká republika nemá zformulovaný návrh na to, jak si představujeme reformu společné zemědělské politiky. Vždyť to by mohl být úžasný přínos České republiky celé Evropské unii. A myslím si, že by to byl dobrý přínos. Ale my zase spíš děláme obstrukci a místo abychom řekli, co chceme a formulovali to naprosto jasně, tak naše pozice je taková, že prostě nechceme nic předjímat. Závěrem bych chtěla říci tolik. Formálně tímto bodem, tedy Informací vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady, plníme povinnost vlády projednat tato stanoviska a národní pozici v českém Parlamentu. Ale každé jedno téma nadcházející Rady je strategickým tématem. Rozhodnutí Evropské rady pak bude úkolem pro všechny další evropské instituce, pro Evropskou komisi, bude tématem i pro Evropský parlament, bude tedy tím, co zadává příjímání opatření, které potom i my budeme muset plnit. Dá se ale očekávat, že poté, tak jak zvláště zde v Senátu je zvykem, že zde bude křik, Brusel nám něco nařizuje. Opak je pravdou. My se podílíme na tvorbě evropských politik. Pokud ovšem k jednání Evropské rady, která zadává strategické úkoly, přistupujeme tímto způsobem, pak se ale, vážení kolegové a kolegyně, nedivme a nebuďme překvapeni. Nerozčilujme se, cože nám to zase evropské instituce zase předkládají. Ony totiž předkládají pouze to, co my spolu s nimi vytvoříme. Jestliže čeští euroskeptici hovoří o demokratickém deficitu EU, pak ten deficit je nyní a tady, když vláda komunikuje zásadní stanoviska pro Evropskou radu našemu Parlamentu způsobem, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Promiňte mi tento trošku hovorový výraz na závěr. Ale domnívám se, že skutečně bychom za prvé měli dostávat jasná stanoviska a s časovým předstihem, že by témata jednání Evropské rady měla být dlouho dopředu předjednávána jak ve výborech, a nejenom ve výboru pro záležitosti EU, ale i na odborných fórech tak, aby Parlament, ať už je to Senát nebo Poslanecká sněmovna, skutečně měly fundovanou pozici české vlády a česká vláda zastávala pozici, která je v souladu s míněním českého Parlamentu. Děkuji vám za trpělivost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Nikoho dalšího nemám přihlášeného, takže končím rozpravu a ptám se pana navrhovatele, pana místopředsedy vlády, zda chce vystoupit. Nechce, ale já se omlouvám, pane kolego, ale paní místopředsedkyně položila otázku směrem k vám, a ta zněla, jak bude česká vláda formulovat současnou situaci ratifikace Lisabonské smlouvy v České republice.

9

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Ano. Předseda vlády podá stručnou informaci na Evropské radě, v jakém stavu je ratifikační proces u nás. Podá informaci o rozhodnutí Ústavního soudu - toto rozhodnutí přivítá a řekne, že ratifikační proces pokračuje, že se nalézá na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu – my tady, koneckonců, o tom budeme mluvit – že včera Poslanecká sněmovna rozhodla o tom, že v příslušných výborech, to znamená zejména v ústavně-právním výboru budou nyní prohloubeny a urychleny práce na novele jednacího řádu sněmovny, pro nás je to také informace i na novele stykového zákona, tak aby mohla být ošetřena problematika vázaného mandátu v pasarelách, že je to důležitá věc, pokud tato smlouva vstoupit v platnost, a myslím, že o tom tady později budeme mluvit. Čili podá informaci, že ratifikační proces pokračuje, není jakkoli uměle zdržován. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se zpravodaje pana senátora Luďka Sefziga, zda chce vystoupit. Zvedá se, máte slovo, pane kolego. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane předsedo. Máte výjimečnou schopnost vnímat to, co chce předkládající nebo řečník říci, aniž by to vyslovil, protože tam došlo skutečně k přeřeknutí. Paní místopředsedkyně hovořila o Lisabonské strategii, ale také jsem se domníval, že jde spíše o Lisabonskou smlouvu a proces její ratifikace. Jsem rád, že to bylo upřesněno. Co se týče vlivu národního parlamentu a tvorby a kooperace národních parlamentů s vládou, tak si myslím, že tyto věci jsou jednacími řády institucionalizovány a že jsou dobře institucionalizovány. Svědčí o tom řada usnesení, která speciálně náš výbor a výbory odborné ve spolupráci s námi připravují pro vládu, a já nemám pocit, že by je naše vláda nerespektovala, naopak mnohokrát vznáší právě naše parlamentní výhrady. Nestalo se tak pouze jednou, to bylo v případě jedné směrnice antidiskriminační u paní ministryně pro lidská práva, a ta nám to pak dodatečně vysvětlila písemně i ústně. Nemám tedy pocit, že by byl nějaký deficit v komunikaci mezi naším národním Parlamentem a mezi naší vládou. O demokratickém deficitu, koneckonců, nehovoří jenom čeští euroskeptici, ale hovoří o něm všichni v EU. To je jenom můj krátký komentář k diskusi. Děkuji za otázky i za diskusi paní místopředsedkyni Senátu. A znovu opakuji doporučení, abychom informaci pana vicepremiéra vzali na vědomí. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A my v této chvíli po znělce budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít tuto zprávu na vědomí. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 7 ukončeno. Registrováno 69, kvórum 35, pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednání tohoto bodu. Vyměníme se zde. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, nyní budeme projednávat bod Informace vlády České republiky o programu předsednictví České republiky v Radě Evropské unie

10

S touto informací vystoupí jako v předešlém případě místopředseda vlády Alexandr Vondra. Prosím, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, výbor pro EU na vládní úrovni dnes ráno schválil dokument pracovní program českého předsednictví v Radě EU pro pololetí 2009 pod názvem Evropa bez bariér. Jedná se o dokument po obsahové stránce předsednictví k jeho agendě – toho co Česká republika ústy premiéra představí na zasedání Evropského parlamentu druhý týden v lednu. Upozorňuji, že zatím ještě nejde o text konečný, a proto ho nemáte k dispozici, i když byl diskutován na pracovním výboru pro EU. Zástupce Senátu je tedy jistě informován. Není konečný proto, že ho musíme aktualizovat s přihlédnutím k závěrům Evropské rady, o nichž jsme tady mluvili – např. bude-li schválen klimatický balíček, má to relevanci v jednom směru, nebude-li schválen, musíme s programem ještě dále pracovat, totéž se týká rady ECOFINU, která bude ještě před Vánoci a některých dalších schůzek. Předpokládáme, že finální verze bude schválena na pracovním výboru pro EU 22. prosince a začátkem ledna bude představena i veřejnosti. Program má dvě části. Jedna je soubor základních priorit a na to následuje podrobný výčet agendy podle jednotlivých sektorálních rad. K výčtu agendy – zde není čas, abychom šli do detailů. Pokud jde o priority, hovoříme dnes o třech – Ekonomika, energetika a Evropa ve světě, nebo Evropa a svět. Pokud jde o ekonomiku, jsou tam tři důležité pilíře. Především to jsou opatření za účelem obnovy finanční stability v dnešní krizi. Druhý pilíř bude naplňování plánu pro obnovu, o kterém jsem mluvil před několika minutami, když jsem informoval o Evropské radě. Pokud Evropská rada plán schválí, budou z toho vyplývat konkrétní opatření. Pokud jde o energetiku, bude-li schválen energeticko-klimatický balíček – upozorňuji, že z našeho pohledu k tomu může dojít jen tehdy, když tam dojde k potřebným změnám, má to své implikace. Počítáme s tím, že hodně bude první tři až čtyři měsíce k problematice energetické bezpečnosti jak uvnitř EU, což znamená propojování sítí ropovodů, plynovodů, elektrického vedení, řešení problematiky izolovaných energetických ostrovů atd. – to je jedna větev, a druhá větev je efektivita v oblasti energetiky – úspory, zateplování apod. To vše souvisí s určitým souborem legislativních návrhů, s nimiž přišla komise letos na podzim s tím, že bude schvalován strategický energetický přehled, který mapuje poprvé v rámci EU poptávku, tzn., kolik energie budeme potřebovat v dlouhodobějším horizontu. Třetí oblast jsou vnější vztahy směrem na západ, posilování transatlantických vztahů ve vazbě na novou americkou administrativu. To bude téma začátkem dubna, kdy se předpokládá příjezd amerického prezidenta do Evropy. Východním směrem jsou dvě větve, budou pokračovat v jednání s Ruskem o nové partnerské dohodě a na druhé straně je to otázka ustanovení východního partnerství, o nichž jsem tady hovořil. Předpokládám, že jakmile bude finální verze programu k dispozici, určitě tady v Senátu k tomu budeme připraveni si sednout a diskutovat. Praktické naplňování programu včetně účasti komory na některých akcích – zdůrazňuji, že včera jsme měli pod vedením předsedy Senátu Přemysla Sobotky a za účasti jeho kolegy Vlčka z Poslanecké sněmovny sezení, kde se domlouvaly formy organizační spolupráce a koordinace aktivit mezi exekutivou na jedné straně a parlamentem na druhé straně.

11

Například zdůrazňuji, že tato vláda je ochotna na akce, které bude pořádat na území ČR a mají neformální charakter – znamená to, že si můžeme určit pravidla hry, zvát i zástupce Senátu, aby tam mohli vystoupit a ke konkrétní agendě se vyjádřit. Chceme, aby naše předsednictví bylo po této stránce transparentní, otevřené i vzhledem ke spolupráci s parlamentem. Bude to mít symbolický rámec. Předsednictví se bude odehrát v době 20. výročí pádu železné opony. Předpokládáme, že se i tato linka tímto obsahem ponese v některých konkrétních skutečnostech. Připomeneme si, že uplyne pět let od velkého rozšíření. Předpokládáme velkou akci ve spolupráci s Barrosem a komisařem Almuniou. Na studii, na které pracujeme společně v komisích, chceme ukázat, že rozšíření v době, kdy z něho panuje určitá únava, bylo prospěšné nejen pro nové členské státy, ale i pro staré členské země. Mohl bych tady o tom mluvit dlouho. Vezměte to jako elementární základní informaci. Nepochybně je to téma, ke kterému se budeme příští rok vracet. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU. Táži se ho, zda se svou rolí souhlasí? Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat. Znělkou přivolám nepřítomné senátory a senátorky do sálu a bezprostředně poté začneme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 80 z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 56, proti nikdo. Návrh byl přijat. Takže kolegyně a kolegové, dáme slovo zpravodaji panu senátoru Sefzigovi. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Ještě jednou hezké odpoledne. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Je logické, že česká vláda pokud se připravuje na předsednictví, ta příprava trvá už více jak rok a půl, časově řečeno, připravuje se velice zodpovědně, protože to bude naše první předsednictví, začalo s přípravou dříve, než některé jiné předsednické země. Jenom pro vaši informaci, když jsme tady asi před čtvrt rokem hovořili s našimi následníky, tedy se švédskou delegací, tak jsem byl překvapen, že oni se svým předsednictvím zatím přípravu nezačali, což je dáno tím, že vždycky předsednictví, které přichází, musí reagovat na aktuální potřebu, na změny, na nedojednané některé texty z předcházejících předsednictví, a proto země, které již absolvovaly předsednictví, nemají těsně před nebo těsně po volbách, tak se mohou připravovat poměrně kratší období, než tomu bylo u nás. Vláda k nám, specielně pan místopředseda vlády, k nám do výboru chodil několikrát, vždycky každý čtvrt rok nás podrobně informoval – buďto jeho náměstci nebo dokonce on sám – o přípravě předsednictví. Tak jak se postupně témata zužovala – pět velkých témat – tak jak se blížilo předsednictví, tak dostáváme více přesnější informace, ale nemůžeme říci, že to bude úplně finální program našeho předsednictví. Chci jen popřát vládě mnoho úspěchů. Myslím, že jsou témata neobyčejně zajímavá. Všichni víme, že naše předsednictví bude v době, které bude velmi složité, nejde teď jenom o tu krizi bankovní důvěry a na to nasedající ekonomickou recesi, ale jde zejména o to, že v době našeho předsednictví měly proběhnout velmi důkladné diskuse o revizi rozpočtu v polovině finanční perspektivy,

12

tedy toho šestiletého plánu. To je věc, která bude moci proběhnout za našeho předsednictví nebo začít probíhat během našeho předsednictví. Já vás již teď seznámím s tím, jak náš Senát, český Parlament, to znamená Senát a Poslanecká sněmovna chtějí kooperovat při našem předsednictví s naší vládou a s našimi kolegy – komorami členských a kandidátských zemích EU. První setkání nastane 19. – 20. ledna, bude v Bruselu a pro vaši informaci tématem bude vývoj v oblasti svobody, bezpečnosti a práva, transparentnost a rozhodovací proces – tak zvaný posthaagský program. Bude to setkání výborů LIPPE – evropského výboru a výborů, které mají tuto agendu na starosti v členských státech. Druhé setkání, které bude organizovat Senát, bude 25. – 26. ledna, kdy budeme diskutovat na téma bezpečná a udržitelná energetika pro Evropu, to je jeden z těch „éček“, jak vláda představila asi před 14 dny program tři E. První zasedání všech předsedů evropských výborů, členských, kandidátských zemí a speciálních hostů proběhne v tak zvaném malém COSACU 9. – 10. února. Bude to u nás v Senátu a budeme se kromě běžné agendy také zabývat plánem a tím, co budeme projednávat v květnu na tak zvaném velkém COSACU. Další akce se týkají Poslanecké sněmovny, takže nebudu prezentovat, jsou koneckonců k dispozici na parlamentních stránkách, kde se s nimi můžeme podrobněji seznámit. Dovolte mi, abych vládě popřál hodně úspěchů. Věřím tomu – hlavní úloha předsednické země je dobrý management. Myslím, že naši úředníci i naši politici jsou na tuto úlohu dobře připraveni. Je mi jasné, že někdy se hodnotí kvalita tohoto předsednictví ne od výsledků, ale od toho, jak vlastní proces probíhal, jak jsme zvládli roli hostitele, a jak jsme zvládli roli přípravy a přátelskosti ve vztahu k ostatním členským zemím. Ještě jednou děkuji za pozornost. Navrhuji, abychom i tuto informaci vzali na vědomí. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se paní senátorka, paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, paní senátorky, páni senátoři. Tentokrát budu velmi stručná. Myslím si, že je škoda, že priority nebyly více komunikovány průřezem politických stran, ale o tom už debata dlouho byla a myslím si, že je v této chvíli zbytečná. Jenom mi trošičku vadí, a na to chci upozornit, že v tom jednom E, kde je titulek ekonomika, pod kterým se skrývá, jak pan vicepremiér o tom hovořil, plán pro obnovu, není ani čárka, není ani zmínka o sociální dimenzi k celé věci. Globální finanční krize ale má především sociální dopady a sociální dimenze je to, co je potřeba v této souvislosti řešit. Česká republika má navíc eurokomisaře, jehož portfolio se týká právě této oblasti – komisaře pro sociální věci, zaměstnanost a rovné příležitosti. Vladimír Špidla je navíc mezi čtyřmi komisaři, kteří tvoří pracovní skupinu, která má právě za úkol na evropské úrovni za evropskou komisi hledat a navrhovat řešení pro předcházení dopadům globální krize. Myslím si, že je škoda, že nevyužíváme potenciálu, který máme, protože navíc my zde v ČR máme už finanční krizi v podstatě za sebou. Bankovní krizi jsme dokázali před lety zvládnout a dokázali jsme – sociálně demokratické vlády – ji dokázaly zvládnout tak, že jsme dokázali udržet minimální procento lidí, kteří se dostali pod hranici chudoby. Jestliže říkám minimální procento, tak 8 % je to nejnižší procento v rámci celé EU. Říkám to proto, že ČR má know how. Know how, znalosti má zkušenosti.

13

Máme dokonce příslušného komisaře v této oblasti. Myslím si, a opakuji to znovu, že je škoda, že nevyužíváme celý potenciál, který máme, protože to je cesta, jak dosáhnout skutečně důstojného postavení a respektu v EU. Kverulantstvím to nezajistíme. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Nikoho přihlášeného nemám, končím rozpravu a dám slovo navrhovateli, jestli si přeje vystoupit. Pan ministr Vondra si přeje vystoupit, prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Jenom jednu větu. Tady nejde o žádné kverulanství, ale o odpovědnou práci. Každá země, pokud vrcholí přípravy na předsednictví, si mezi priority dá věci, které jednak považuje za důležité, a jednak vidí perspektivu něčeho na tomto poli také něčeho dosáhnout během šesti měsíců. Navzdory kvalitní práci pana komisaře Špidly v tom jeho portfoliu se žádný průlom na jaro nechystá. Myslím si, že budeme rádi, když doděláme směrnici o pracovní době. Čili v prioritách ta tři E jsou jasně stanovena tam, kde doba k akci vyzývá a kde zároveň věříme, že zároveň budeme mít i výsledky. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, požádám o slovo zpravodaje pana senátora Sefziga. Prosím, pane senátore, a na závěr nám řekněte návrh usnesení, o kterém budeme posléze hlasovat. Senátor Luděk Sefzig: Ano, děkuji, jen malý komentář. Pan místopředseda vlády i vzhledem k našemu času a dlouhému programu schůze nešel do všech detailů programu, ale my často hovoříme s ministry buď na výboru anebo na schůzkách, jako jsme měli dnes dopoledne, detailněji o těch programech. A jenom chci ujistit paní místopředsedkyni, že by tam našla mnoho velice závažných tezí týkajících se právě sociální dimenze, například dnes dopoledne jsme hovořili o termínu, který jsem já zatím do této doby neznal, s panem náměstkem ministerstva školství, a to sice o tzv. sociální inteligenci. Že je třeba skutečně učit, mít edukativní programy k tomu, aby lidé se učili vycházet ze sociálních výkyvů, tak aby je dokázali zvládat, zvládat sociální stres. Čili když se jde do detailů programů, tak se tam najde mnoho týkajícího se sociálních programů. Zjednodušují se i programy pro čerpání z Evropského sociálního fondu. To jsem chtěl jenom říci na okraj a jinak zopakuji můj návrh, abychom informaci pana místopředsedy vzali na vědomí. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. V tuto chvíli přistoupíme k hlasování o návrhu tak, jak ho přednesl zpravodaj. Já přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Kolegyně, kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní budeme projednávat bod, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

14

k vyslovení souhlasu s ratifikací dohoda o účasti Bulharské republiky a Rumunska v Evropském hospodářském prostoru, podepsaná v Bruselu dne 25. července 2007 Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 308 a uvede jej místopředseda vlády Alexandr Vondra, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, vláda předkládá Parlamentu žádost o vyslovení souhlasu s ratifikací dohody o účasti Bulharska a Rumunska v Evropském hospodářském prostoru. Tato dohoda byla podepsána 25. července 2007 v Bruselu na jednání COREPER. Vláda ČR schválila předmětný návrh na ratifikaci této dohody v březnu tohoto roku. Dohoda o účasti Bulharska, Rumunska v EHP se sjednává samozřejmě na základě členství ČR v EHP resp. na základě článku 128 Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Evropská komise zahájila vyjednávání s Bulharskem a Rumunskem v roce 2006. Rozhovory byly úspěšně dokončeny rok následující, načež došlo k onomu podpisu. Dohoda o EHP je jak víte založena na teritoriálním rozšíření účinku komunitárního práva v oblasti vnitřního trhu. Po obsahové stránce jde tedy převážně o adaptaci smluvních podmínek na rozšířený počet smluvních stran. Vláda vlastní jednání o přistoupení Bulharska a Rumunska zaměřila zejména do oblasti finančních instrumentů k vyrovnání některých sociálních a ekonomických nerovností. Státy ES volného obchodu poskytnou tak pro Bulharsko asi 41 miliónů euro a pro Rumunsko 98 miliónů euro a to prostřednictvím jednak finančních mechanismů EHP a Norska. Tyto finanční prostředky se poskytují na základě čtyř souvisejících právních instrumentů, které byly Evropským společenstvím společně s dohodou sjednány. Jejich uzavření spadá do výlučné pravomoci ES a nejedná se tudíž o mezinárodní smlouvy uzavírané Českou republikou. Vzhledem ke stěžejnímu charakteru dohody pro plnohodnotné fungování Bulharska, Rumunska coby členských států EHP si tedy dovoluji Senát požádat o podporu předkládané dohody. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 308/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Rostislav Slavotínek. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 308/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný. Pan místopředseda vlády uvedl tento tisk, a já bych vás jenom seznámil s 11. usnesením výboru pro hospodářství zemědělství a dopravu, kdy po projednání zástupce předkladatele, které přednesl ing. Martin Čermák, náměstek MZV, a po zpravodajské zprávě, kterou jsem přednesl já za kolegu Pakostu, výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas k ratifikaci dohody o účasti Bulharské republiky a Rumunska v EHP, kdy tato smlouva byla podepsaná v Bruselu dne 25. července. Určuje zpravodajem výboru pro jednání mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše.

15

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. Zeptám se pana Slavotínka. Pane senátore, máte potřebu vystoupit se zpravodajskou zprávou? Senátor Rostislav Slavotínek: Děkuji za slovo, nebudu vystupovat se zpravodajskou zprávou, omezím se také pouze na přednes usnesení našeho výboru, protože všechno podstatné, co bylo potřeba k té smlouvě říci, už řekl pan místopředseda vlády. Takže usnesení našeho výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost zní v té podstatné části: Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Zdá se mi být bezpředmětné se ptát pana ministra, aby se vyjádřil k rozpravě. Asi ne. Pan zpravodaj garančního výboru také ne, takže přistoupíme k hlasování. Já pozvu nepřítomné senátorky a senátory do sálu znělkou. Kolegyně, kolegové, Senát dává souhlas k ratifikaci dohody o účasti Bulharské republiky a Rumunska v EHP podepsané v Bruselu dne 25. července 2007. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 32 a já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 46, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Budeme pokračovat dál ve schváleném pořadu schůze. Nyní budeme projednávat bod, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokoly o přístupu Albánské republiky a Chorvatské republiky k Severoatlantické smlouvě, podepsané v Bruselu dne 9. července 2008 Jako v předchozím případě, obdrželi jste tento tisk jako tisk č. 329 a uvede ho pan ministr Vondra. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, pane předsedající, další ze série smluv – já tu nebudu příliš dlouhý – je asi nejdůležitější z těch všech smluv, které tu dneska schvalujeme. Budeme totiž hlasovat o vyslovení souhlasu s ratifikací Protokolů o přístupu Albánie a Chorvatska k Severoatlantické smlouvě, čili o jejich členství v NATO. To rozhodnutí bylo vlastně učiněno už dříve, v dubnu v Bukurešti na summitu NATO. Tehdy si – možná si ještě někteří pamatujete – byla ve hře ještě třetí země, společně s Albánií a Chorvatskem byla posuzována také Makedonie. Ale Makedonie díky svému sporu o název země s Řeckem tehdy neprošla. Následoval po tom rozhodnutí podpis protokolu o přístupu v Bruselu dne 9. července. Vláda pak následně s těmi protokoly vyjádřila souhlas 1. října. My jsme vstup těchto dvou zemí do NATO podporovali a podpořili i v rozhodující chvíli. Vidíme to jako krok k posílení stability v celé jihovýchodní Evropě. Vidíme to jako příspěvek k postupné integraci celého balkánského regionu.

16

A vidíme to koneckonců jako příspěvek k posílení ekonomického a investičního prostředí. Čili je to důležitý krok, který se těšil a těší podpoře České republiky. Není to zároveň jenom krok formální. Až budeme hlasovat, uvědomme si, že tím samozřejmě budeme hlasovat pro to, že budou-li tyto dvě země napadeny, tak jako řádný spojenec jim budeme pomáhat. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 329/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Jirsa, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. (Jmenovaný nepřítomen.) Mně nezbývá nic jiného, vážení přátelé, než udělat pětiminutovou přestávku a sehnat předkladatele pana senátora Jirsu, když už neví, kdy má předkládat svoji zpravodajskou zprávu. Děkuji vám. Za pět minut se tady sejdeme. (Jednání přerušeno ve 14.33 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.38 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v přerušené schůzi. Pan senátor Jirsa již doběhl. Já ho požádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já se opravdu omlouvám, ale zrovna jsem vítal oficiální návštěvu z italské Monzy. Těm čtyřem dámám jsem zrovna potřásal rukou a neuměl jsem prostě v ten okamžik je zanechat samotné v předpokoji. Takže se omlouvám za pětiminutové zdržení. Rozhodnutím summitu NATO v Bukurešti byly Albánská republika a Chorvatská republika pozvány k zahájení rozhovorů o přístupu k Severoatlantické smlouvě. Podpis protokolů se uskutečnil v Bruselu dne 9. července 2008. Za členské státy protokoly podepsali jejich stálí představitelé při NATO. Pozvání k přístupu bude vládám Albánie a Chorvatska předáno při vstupu protokolů v platnost, což se stane tehdy, až všichni signatáři Severoatlantické smlouvy oznámí vládě Spojených států jeho schválení. Protokoly mají z hlediska vnitrostátního práva charakter prezidentských smluv, neboť jsou změnou původní prezidentské smlouvy. Jejich ratifikace Českou republikou je v souladu s jejími mezinárodními závazky, právem Evropských společenství i v souladu s vnitrostátním právním řádem. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost tento vládní návrh projednal a doporučil Senátu Parlamentu ČR jeho schválení. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore a pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Je zřejmé jako v minulém případě, že je zbytečně požádat pana ministra, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě, která neproběhla, pan garanční zpravodaj je na tom stejně. Přivolám tedy znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat.

17

Kolegyně a kolegové, Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o přístupu Albánské republiky a Chorvatské republiky k Severoatlantické smlouvě, podepsané v Bruselu dne 9. července 2008. Aktuálně je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 32 a já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 42, jeden byl proti. Návrh byl přijat. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 317 a uvede jej jako v předchozím případě místopředseda vlády Alexandr Vondra. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, jak víte, před několika dny se Česká republika stala členem ESA, Evropské kosmické agentury neboli European Space Agency. Tato ESA je mezinárodní organizací zřízená Úmluvou o Evropské kosmické agentuře, která byla podepsána 30. května 1975. Hlavním cílem této organizace je podpora a rozvoj kosmického výzkumu a technologií pro mírové účely. Z tohoto hlediska je ESA rovnocenným partnerem dalších, zejména národních kosmických agentur. Po přístupu ČR je členem ESA 18 evropských států. Přistoupení k této smlouvě, tzn. ke Smlouvě o ochraně a výměně utajovaných informací, je z hlediska našich zájmů důležité nejenom kvůli samotnému členství v ESA a spolupráci v oblasti kosmického výzkumu, ale také vzhledem ke kandidatuře ČR na umístění sídla dozorčího úřadu GALILEO. Tento úřad má spravovat evropské navigační systémy EGNOS a GALILEO a vzhledem k roli ESA v těchto programech se předpokládá vzájemná úzká spolupráce, která bude vyžadovat také výměnu utajovaných informací. Proto je uzavření smlouvy důležitým prvkem úspěšné kandidatury ČR na sídlo ESA. Smlouva ve vztahu k ČR vstoupí v účinnost 30 dní poté, co uloží své listiny o přistoupení u depozitora, kterým je v tomto případě francouzská vláda. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu místopředsedovi vlády. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 317/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Töpfer. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 317/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma, kterého žádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Nedoma: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, pan ministr zde velice přesně řekl, čemu tato smlouva slouží a hlavně, jaký bude mít efekt pro Českou republiku.

18

Já bych jenom připomněl, že samotný režim nakládání s utajovanými informacemi je upraven tak, že utajovaná informace může být použita pouze ke stanovenému účelu, nelze ji poskytnout třetí straně bez předchozího písemného souhlasu původce a bez souhlasu původce rovněž nelze změnit stupeň jejího utajení. Bude to mít i vliv na zajištění bezpečnostního prověření osob před umožněním jejich přístupu k utajovaným informacím. Smlouva též obsahuje závazek smluvních stran vyšetřit všechna podezření na kompromitaci nebo ztrátu utajované informace a vzájemně se informovat o jejich výskytu a výsledcích vyšetřování. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednával tento materiál dne 9. prosince 2008 na své 3. schůzi. Po úvodním slově zástupce předkladatele, které přednesl lng. Jan Marek, ředitel odboru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s přístupem ČR ke Smlouvě mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací, určuje mne zpravodajem na dnešní schůzi Senátu a pověřil předsedu výboru Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji garančnímu zpravodaji. Nyní požádám zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Tomáše Töpfera, aby nám přednesl usnesení výboru. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Töpfer: Kolegyně a kolegové, přednesu vám usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z jeho 3. schůze konané dne 10. prosince 2008. Také tento výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s přístupem ČR ke Smlouvě mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Znovu jako v předchozích případech se nebudu ptát ani pana ministra, ani pana garančního zpravodaje, jestli se chtějí vyjádřit, a znělkou přivolám nepřítomné do sálu a budeme hlasovat. Kolegyně a kolegové, Senát vyslovuje souhlas s přístupem České republiky ke Smlouvě mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Kolegyně a kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní budeme projednávat bod

19

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 318. Uvede jej jako v předchozích případech pan senátor a místopředseda vlády Alexander Vondra. Prosím, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, dohoda mezi vládou ČR a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností byla podepsána 3. února 2005 v Bratislavě. Od té doby se však projevila nutnost úpravy vzájemné součinnosti příslušných orgánů při provádění bezpečnostního řízení, zejména řízení o vydávání osvědčení fyzické osobě nebo osvědčení podnikatele pro přístup k utajovaným informacím. To dohoda z roku 2005 neřešila. Absence úpravy zejména spolupráce národních bezpečnostních úřadů v dohodě se ukázala být zásadním problémem. Zatímco zákon 412 umožňuje na NBÚ zpracovat dožádání zaslané úřadem cizí moci, slovenský analogický zákon č. 215/2004 o ochraně utajovaných skutečností poskytnutí součinnosti neupravuje. Za tím účelem se dohoda doplňuje o článek 3, o ustanovení, které explicitně stanovuje, že příslušné orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy na vyžádání si poskytují součinnost před vydáním takového osvědčení a potvrzením a dále po dobu jejich platnosti. To je klíčová změna. Smlouva byla podepsána v Brunovcích 25. června 2008 ředitelem našeho NBÚ Dušanem Navrátilem a ředitelem slovenského Národního bezpečnostního úřadu Ing. Františkem Blanárikem. ¨ Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 318/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek. Požádám ho o zpravodajskou zprávu. Prosím, máte slovo. Senátor Rostislav Slavotínek: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, pan místopředseda ve svém představení tohoto materiálu se zmínil o důležitějším bodu, kterým se mění dosud platná dohoda. Existuje tam ještě změna ve druhém bodu, který není tak podstatný, ale zmíním se o něm. Je to pravidlo, které dosud dovolovalo zpřístupnit utajované informace poskytnuté druhou smluvní stranou těm osobám, u nichž byla provedena bezpečnostní prověrka. Toto pravidlo je nahrazeno v této dohodě měkčím pravidlem, které dovoluje zpřístupnit tyto informace osobám k tomu oprávněným podle vnitrostátní právní úpravy. To jsou dvě změny, které jsou důvodem ke změně dosud platné dohody. Je možno konstatovat, že dohoda odpovídá svým obsahem většině podobných smluv, které má Česká republika uzavřeny se smluvními státy v této oblasti. Přečtu návrh usnesení našeho výboru. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ˇČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou ČR a vládou Slovenské republiky o změně dohody mezi vládou ČR a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností. Děkuji za pozornost.

20

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji garančnímu zpravodaji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se nehlásí, rozpravu tímto končím. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory k hlasování. Kolegyně a kolegové, Senát dává souhlas s ratifikací dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o změně dohody mezi vládou ČR a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností. Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že hlasování č. 13 z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro 58, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Vystřídáme se. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dámy a pánové, budeme pokračovat v jednání. Budeme projednávat Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Bezpečnostní smlouva mezi Českou republikou a Švédským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 319 a uvede jej jako předtím pan místopředseda vlády Alexandr Vondra. Pane místopředsedo, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, nyní velmi rychle podnikneme výlet do ochrany utajovaných skutečností se Skandinávií, kdy tady budeme mít velmi analogické a téměř shodné smlouvy o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací se Švédskem, Finskem a Norskem. Musíme to ale projednat zvlášť. Začnu tím, že bohužel neexistuje multibilaterální smlouva, která by to mohla pojmout najednou, jediným nástrojem jsou v tomto případě smlouvy bilaterální, aby to mohlo být upraveno v souladu s naším zákonem č. 412/2005. Smlouva mezi Švédskem a Českou republikou, kterou projednáváme nyní, je klasickou standardní smlouvou, která upravuje všechny standardní instituty v oblasti utajovaných informací od rovnocennosti stupňů utajení přes podmínky přístupu k těmto informacím až po jejich předávání režimy jednotlivých smluv, režimy návštěvy, přístupu k dokumentům. Smlouva byla podepsána v Praze 30. května 2008 ředitelem NBÚ Dušanem Navrátilem a velvyslankyní Švédska v Praze paní Catharine von Heidenstam. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 319/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Rostislav Slavotínek: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, pan místopředseda vlády uvedl, že nás čeká série tří smluv, které jsou si velmi podobné. Ve všech případech pramení tyto smlouvy z toho, že závazky, které má ČR vůči zemím, které jsou jako my členy

21

NATO nebo EU a další vztahy v oblasti politické, ekonomické a vojenské přinášejí nutnost stanovit režim pro ochranu a výměnu utajovaných informací. V této sérii smluv se jedná o tři severské státy. V případě Švédska, což je první smlouva, se jedná v podstatě o náhradu dosavadní rezortní bezpečností dohody, která byla uzavřena mezi ministerstvy obrany a nyní se povyšuje na smlouvu kategorie vládních. Ve všech smlouvách se jedná o standardní smlouvy, které jsou velmi podobné již s uzavřenými smlouvami, a myslím, že tam u žádné z nich není problém, ale budeme je muset projednávat postupně, čili přečtu usnesení našeho výboru k první z nich, to znamená k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Bezpečnostní smlouva mezi Českou republikou a Švédským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže přistoupíme k hlasování. Zeptám se ještě předkladatele, jestli chce vystoupit, zpravodaj, předpokládám, že také ne. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování bylo registrováno 66 senátorek a senátorů, kvórum 34, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a samozřejmě děkuji i zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Senátní tisk č. 320. Vládní návrh jste obdrželi a uvede ho místopředseda vlády pan Alexandr Vondra. Pane místopředsedo, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Děkuji. Vláda předkládá, jak bylo řečeno, návrh smlouvy mezi ČR a Finskou republikou, tentokrát o výměně a vzájemné ochraně utajovaných skutečností. Já bych se tady opakoval, takže si dovoluji říci jediný rozdíl oproti – před chvílí řečenému, že tato smlouva s Finskem byla podepsána dne 26. května 2008 ředitelem NBÚ Dušanem Navrátilem a velvyslancem Finska v Praze panem Hannu Kyröläinen, a vláda tímto prosí Senát o vyslovení souhlasu i nad touto smlouvou. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a prosím o zaujetí místa u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 320/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám opět, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Rostislav Slavotínek: Děkuji za slovo. Na rozdíl od předchozí smlouvy v případě smlouvy s Finskem se jedná o první dohodu tohoto druhu. Jinak

22

se omezím jenom na usnesení výboru, které v podstatné části zní: Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací. To je všechno. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A přistoupíme opět k hlasování. Opakuji, že Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování bylo ukončeno. Registrováno 67, kvórum 34, pro 53 senátorek a senátorů, proti nikdo. Návrh byl schválen. Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 321. Opět ho uvede místopředseda vlády Alexandr Vondra. Pane místopředsedo, máte slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, poslední ze série těchto analogických smluv o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací je Smlouva mezi vládou ČR a vládou Norska. Tady snad nad rámec již dříve řečeného stojí za to konstatovat, že Norsko je jedním z významných producentů kryptografických prostředků a vzhledem k této skutečnosti má intenzívní spolupráce mezi námi a Norskem v této oblasti svůj vlastní význam a dodatečné opodstatnění, proč takovou smlouvu uzavřít. Čili je to návrh smlouvy, který byl iniciován českou stranou a Smlouva byla podepsána v Praze 27. června letošního roku ředitelem NBÚ Dušanem Navrátilem a velvyslancem Norska v Praze panem Peterem Raederem. Takže vláda tímto prosí Senát o vyslovení souhlasu se zmíněnou smlouvou. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Prosím o zaujetí místa u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 321/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Rostislav Slavotínek: Děkuji. V případě této smlouvy se jedná zase o náhradu dosavadní rezortní bezpečnostní dohody, které byly uzavřeny mezi Ministerstvem obrany České republiky a Norska. Jinak parametry té smlouvy jsou zase velmi podobné předchozí, takže jenom přečtu usnesení: Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou ČR a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací.

23

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore a otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že opět navrhovatel a zpravodaj nebudou chtít vystoupit, není tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování bylo ukončeno, registrováno 71, kvórum 36, pro 65 senátorů a senátorek, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme projednávat Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství Senátní tisk č. 181. Nejprve mi dovolte malou rekapitulaci projednávání tohoto senátního tisku. Senát tuto mezinárodní smlouvu projednal na své 13. schůzi dne 24. dubna 2008 a přijal usnesení, kterým podal Ústavnímu soudu návrh na posouzení souladu Lisabonské smlouvy, pozměňující smlouvy o EU a smlouvy o založení ES s ústavním pořádkem. Nález ústavního soudu jste obdrželi jako senátní tisk č. 181/5. Prosím nyní pana navrhovatele místopředsedu vlády Alexandra Vondru a zpravodaje garančního výboru, to je VEU pana senátora Luďka Sefziga, aby zaujali svá místa u stolku zpravodajů. Už se tak stalo, a protože se nacházíme na základě už rozjednaného bodu v obecné rozpravě, takže tuto obecnou rozpravu … pardon, hlásí se pan předseda. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, já se omlouvám vám všem a předsedajícímu za poněkud mylnou informaci. Obecná rozprava byla ukončena a nyní máme jednou možnost, buď otevře někdo z ministrů obecnou rozpravu anebo to udělá usnesením plénum Senátu. Není možný postup, že jsme uprostřed obecné rozpravy. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, takže se ptám, jestli některý z ministrů otevře, ano, je to pan místopředseda vlády Vondra. Má slovo. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Ano, já žádám Senát o otevření rozpravy. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Takže děkuji, aby bylo jednacímu řádu učiněno zadost, tak se tak stalo, a nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Přihlásil jsem se jako senátor, využil jsem toho, že je znovu otevřena obecná rozprava, protože bych chtěl navázat na svoji předchozí řeč, při které jsem upozornil, že naše podání, podání VEU v žádosti o přezkum Ústavního soudu vychází z jednání našeho výboru. My jsme rozdělili krok ratifikace Lisabonské smlouvy na několik částí. Tou první části je ústavněprávní aspekt této smlouvy a v té další části pak bude další rozhodnutí,

24

řekl bych včetně politického, zdali si přejeme změny institucionální ve smyslu Lisabonské smlouvy či naopak. Dovolte mi, abych jako přímý účastník jednání Ústavního soudu vás jen velice stručně informoval o některých poznatcích, tak jak se můžete dočíst v abstraktu rozhodnutí ve věci Lisabonské smlouvy a jak se samozřejmě můžete dočíst i v originální odpovědi, tedy v rozsudku Ústavního soudu. Já, protože ten text je velice dlouhý, tak avizuji, že má citace je jen z toho důvodu, aby bylo vám všem senátorkám a senátorům zřejmé, že výsledek je velmi závažný a že je třeba se mu ještě věnovat. A já předesílám, že vás chci požádat, abyste toto jednání odročili a umožnili alespoň našemu výboru, pokud se o to nepřihlásí ještě jiné výbory, aby se zabývaly tímto dokumentem. Jednak odpovědí Ústavního soudu a jednak pak také některými aspekty, které jsou i v dané Lisabonské smlouvě naznačeny. Nejdříve dovolte krátkou citaci jen ze dvou nebo tří odstavců odpovědi a rozsudku, resp. abstrakta rozhodnutí ve věci Lisabonské smlouvy. Ústavní soud píše: V této souvislosti Ústavní soud vyjádřil názor, že ani po ratifikaci tzv. přístupové smlouvy se normativně vrcholné postavení ústavního pořádku nevyprázdnilo a že výjimečně lze dovodit nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem i ex post, následně, po její ratifikaci cestou individuální ústavní stížnosti. Přihlásil se znovu k principu eurokonformního výkladu českého ústavního práva, poznamenal však, že v případě jasného konfliktu mezi domácí Ústavou, zejména jejím materiálním jádrem, článek 9, odst. 2 a 3 Ústavy, a evropským právem, který nelze zhojit žádnou rozumnou interpretací, musí mít přednost ústavní pořádek České republiky, zejména tedy jeho materiální jádro. Pokud však jde o referenční hledisko preventivního přezkumu souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, lze jako referenční kritérium uplatnit ústavní pořádek jako celek, byť i v tomto případě hraje pochopitelně materiální ohnisko Ústavy stěžejní a klíčovou roli. Dovolte mi krátký komentář k tomuto odstavci, a to sice komentář, kde Ústavní soud podle jednoduchého pohledu konstatuje, že nenastal rozpor s ústavním pořádkem, a to z toho důvodu, že se zatím žádné kompetence ve smyslu účinnosti a přímého účinku Lisabonské smlouvy neuplatnil. Lisabonská smlouva ale umožňuje přenos kompetencí, a protože není jistota, zda nakonec při přenosu kompetencí někdy v budoucnosti dojde ke sporu a tento spor bude znovu řešen před Ústavním soudem, Ústavní soud konstatuje, že toto jednání může proběhnout i v budoucnosti a že on bude patrně tím, který bude mít konečné slovo. Já v tomto okamžiku komentář k rozhodnutí ÚS přeruším, jednak proto, abych zvýšil vaši pozornost na moji řeč, a jednak proto, abych vás upozornil na to, že to není jen věc senátní komory a věc odborníků, právníků na oblast ústavního práva, ale že dostávám e-maily a jeden z nich si vám dovolím ocitovat. Velice mne překvapil jeden můj kamarád, příbuzný, známý, který se nikdy evropským právem nezabýval, tak mi včera napsal článek, ze kterého cituji: Zkusil jsem číst Lisabonskou smlouvu, protože si myslím, že nějaké základy znám, například pilíře politiky EU, komunitární unijní právo, její prameny a znaky, legislativní proces, instituce v EU atd. – bez pomoci přesnějšího výkladu tomu neporozumím. Například hned při čtení preambule (to myslí preambuli v modrém tisku, který nám připravil vicepremiér, že je tento text dokumentačním nástrojem a EU za něj neodpovídají) mne napadají otázky: je to myšleno stejně tak jako princip supremace komunitárního práva, který není ve smlouvách výslovně řečen, ale je deklarován vyjádřením Evropského soudního dvora.

25

Je někde skutečně takový zdroj deklarace? Já si myslím, že veřejnost – i neodborná veřejnost – velmi citlivě vnímá, že nemáme žádnou jistotu ani z Lisabonské smlouvy o tom, zdali skutečně jednotlivé ústavní soudy budou těmi posledními instancemi, při kterých se bude rozhodovat. Já jsem požádal o výklad naše poradce. Požádal jsem paní Dr. Bělinovou a vím, že je to na hlubší, delší diskusi, a proto mi dovolte, abych vás požádal, abyste nám tuto možnost dali a procedurálním rozhodnutím tento bod odročili tak, abychom měli dostatečný prostor k tomu, abychom se mohli seznámit s celým rozsudkem, abychom jej mohli i studovat a diskutovat na našem výboru. Já vás všechny, které Lisabonská smlouva zajímá, na toto jednání zvu. Dovolte mi tedy, abych podal procedurální návrh na odročení tohoto bodu do projednání ve výboru pro záležitosti Evropské unie. Dalším důvodem, proč by toto mělo nastat, je i konstatace našeho Ústavního soudu týkající se toho, že probíhají jednání o změně jednacího řádu a o stykovém zákonu za tím nebylo dokončeno a že nemáme nástroje, kterými bychom mohli upřesnit a naplnit naši kontrolní roli ve smyslu přijaté Lisabonské smlouvy, ve smyslu kontroly subsidiarity a proporcionality. Ústavní soud to cituje například v odstavci, který bych si dovolil citovat: Primární smlouvy si nad takto přijímanými akty podrží vyšší právní sílu, nad to je zakotvena možnost národních parlamentů takové akty blokovat. Ústavní soud však kritizoval absenci právní úpravy umožňující realizovat na vnitrostátní úrovni rozhodovací procedury podle článku 48 Smlouvy o Evropské unii de legis renda vyslovil určitá kritéria, jaká by takové procedury měly splňovat. Víte, že v současnosti probíhá jednání o stykovém zákoně a o jednacím řádu. I to by mělo být velmi závažným faktem pro kvalitní posouzení toho, zdali politický obsah Lisabonské smlouvy bude pro nás přijatelný či nikoliv. To změní to, jakým způsobem budou jednací řády a stykový zákon přijaty a jaká bude jeho konečná verze. Proto mi dovolte, abych i na toto vás upozornil, protože pokud budeme hlasovat o Lisabonské smlouvě před přijetím stykového zákona, tak nevíme ještě, jaké bude právní prostředí pro to, v jakém momentu bude Lisabonská smlouva účinná. Jaké bude mít skutečně právní mantinely, právní rámec, když bych to řekl velice zkráceně. Pokud ztížíme, nebo budeme hlasovat proti stykovému zákonu, jako bychom hlasovali proti parlamentární demokracii u nás, zejména pak proti horní komoře. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane senátore, ještě bych vás prosil, abyste se vrátil. Pane senátore Sefzigu, vy jste ve svém vystoupení navrhl odročení, to je v pořádku, ale neuvedl jste termín do kdy. Aby to bylo v souladu s jednacím řádem, tak vás prosím, abyste uvedl termín. Senátor Luděk Sefzig: Domnívám se, že to nelze teď stanovit. Garantuji vám, že termín určíme tehdy, až dostaneme odpovědi a to, jaké bude naše právní prostředí, to znamená, zdali bude přijat stykový zákon či nebude a po té době, co budeme mít jasné stanovisko k rozhodnutí Ústavního soudu. Já si netroufnu nad devadesátistránkovým textem stanovit datum, při kterém budeme schopni ve výboru, který je desetičlenný, byť s kvalitním zázemím, kdy budeme schopni tuto agendu kvalitně projednat. Myslím si, že díky irskému ne zatím ten prostor pro jednání máme. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nezlobte se, ale byť jsem tady nováček v řízení schůze, tak nemohu, než trvat na tom, abyste termín, ač asi od boku, určil.

26

Protože musím trvat na naplnění jednacího řádu, paragrafu 117 b odst. 3 a bodu 2 stejného paragrafu. Vyhlašuji pětiminutovou přestávku na upřesnění návrhu navrhovatele, aby diskuse byla plnohodnotná. Děkuji. (Jednání přerušeno v 15.25 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.28 hodin.) Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dámy a pánové, budeme pokračovat. Předpokládám, že pan senátor Sefzig si vezme slovo. Ano, má slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedající. Omlouvám se, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, za ne úplně dokonalou znalost našeho jednacího řádu, ale po poradě s naší legislativou bych chtěl nejdříve vzít zpět svůj návrh na odročení a žádám vás o podporu návrhu na vrácení materie do výboru. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, budeme pokračovat v rozpravě. Máme přihlášených šest senátorek a senátorů. Je tady několik, kteří mají přednostní právo. Je tady paní senátorka Gajdůšková s přednostním právem, ale i pan Jiří Dienstsbier, ale ten se přihlásil jako první, takže bych dal slovo po dohodě panu senátorovi. (Hlas z pléna: Předseda výboru nemá přednost.) Nemá. Paní senátorka Gajdůšková chce vystoupit? (Vysvětlující poznámka od předsednického stolu mimo mikrofon.) Dobře, s přednostním právem vystoupí paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, paní senátorky, páni senátoři. Já jsem sice netrvala na svém přednostním právu, ale jelikož mi bylo uděleno slovo, tak se ho ujímám. My zde máme jasné stanovisko Ústavního soudu, kterým byl podmiňován souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy. Přesto je opět navrhováno další odročení. Jestliže vláda vedená nejsilnější stranou ODS dojednala a premiér Topolánek Lisabonskou smlouvu podepsal, pak by to být především členové Parlamentu za vládní koalici, kteří nás teď budou přesvědčovat o tom, že Lisabonská smlouva přináší České republice a jejím občanům to nejlepší řešení pro jejich budoucnost. Místo toho slyšíme z řad některých členů ODS další ideologická tvrzení, která podle mého soudu svědčí o neznalosti nejen historie, procesu a kompetencí v EU, ale i základních faktů a textu dokumentu, který projednáváme, nemluvě o jeho faktických dopadech. Kdyby tato vláda byla odpovědná a kompetentní, tak by se na mezinárodní scéně nemohla nikdy zavázat k něčemu, co doma nechce prosadit. To nebyl případ ani francouzské, ani holandské, ani irské vlády. A není to ani případ Německa, kde nikdo nepochybuje o tom, že německý prezident smlouvu podepíše. Není to ani případ Irska, jehož premiér již oznámil záměr vlády konat nové referendum. Očekávala bych, že nám vláda bude tak, jako ostatní evropské vlády, svým občanům zdůvodňovat potřebu ratifikace Lisabonské smlouvy nutností větší schopnosti EU chránit bezpečí, životní úroveň, sociální standardy, základní práva a životní prostředí v Evropě, i v rámci globalizovaného světa. Že nás bude přesvědčovat nutností přesněji vymezit kompetence evropských institucí tak, aby dokázaly fungovat i v počtu 27, případně více zemí při dalším rozšíření.

27

Očekávala bych, že tak jako vlády v ostatních 25 státech, velkých i malých, česká vláda i členové největší vládní strany by měli nyní říci: Za prvé, že povaha EU se podle Lisabonské smlouvy kvalitativně neliší od povahy dosavadní EU. I dál se jedná o originální nadnárodní organizaci, nikoliv federativní stát. Žádné ustanovení Lisabonské smlouvy neohrožuje podstatu státní svrchovanosti. Naopak, Lisabonská smlouva proti stávajícímu stavu princip svrchovanosti posiluje, protože podle článku 50 konsolidované verze Smlouvy o EU může členská země z EU vystoupit. To doposud zakotveno nikde nebylo. Za druhé, že Lisabonská smlouva znamená posílení principů demokracie. Potencí je snaha odstranit tzv. demokratický deficit v EU posilováním: a) všeobecně a přímo voleného Evropského parlamentu s jeho kompetencemi, b) spolupůsobením národních parlamentů při tvorbě evropské legislativy, c) účastí občanů v rozhodovacím procesu i mimo volby, tzv. lidová iniciativy podle článku 11 odst. 4 Smlouvy o EU. Za třetí, podle článku 6 odst. 1 Smlouvy o EU v konsolidovaném znění se stává závaznou součástí primárního práva EU se stejnou právní silou jako Smlouva o EU také Listina základních práv Evropské unie, to znamená posílení úcty k právům a svobodám člověka a občana, k nimž se hlásí také článek 1 odst. 1 Ústavy ČR. Lisabonská smlouva byla podepsána před rokem spolu se závazkem dokončit ratifikační proces do konce roku 2008. Je neseriózní a nezodpovědné jak vůči občanům ČR, tak celé evropské veřejnosti, že vláda ČR teprve nyní, poté, kdy Ústavní soud potvrdil souhlas s Ústavou ČR, přichází podle mého názoru s další obezličkou v podobě stykového zákona a ratifikaci Lisabonské smlouvy opět odkládá. My jsme si však vědomi toho, že bytostným českým národním zájmem nyní i v budoucnu je fungující a integrovaná EU a naše rovnoprávné členství v tomto jedinečném projektu. Česká republika bude vždycky osmkrát menší než Německo, šestkrát menší než Francie a Itálie, čtyřikrát menší než Polsko atd. A jen pravidla klubu zvaného Evropská unie nám zajišťují, že i s těmito zeměmi jednáme jako rovný s rovným a příští půlrok budeme i pro tyto země lídrem. Vážené kolegyně a kolegové, o tom se nesnilo – ani Jiříkovi z Poděbrad, ani T. G. Masarykovi – kteří sen o mírové a spolupracující Evropě snili, jak víme z historie. Integrace Evropy, další fungování EU je skutečně bytostným a fundamentálním národním zájmem ČR. Lisabonská smlouva je nástrojem této integrace. To je příliš cenné na to, abychom s tím hráli jakékoliv politické hrátky. Chce-li tedy Občanská demokratická strana odklad, respektuji to, i když podle mého názoru vydání souhlasu s ratifikací dnes nic nebrání. Chci jen věřit, že je to myšleno vážně a férově a že v únoru 2009 bude souhlas s ratifikací vydán a občanům ČR se tak dostane záruky stejných práv a garancí jako všem ostatním občanům Evropy. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Do rozpravy jsou připraveni ještě čtyři senátorky a senátoři, z toho tři mají přednostní právo, a budu tedy ty v pořadí, jak byli s přednostním právem přihlášeni, je vyzývat k diskusi. Nyní tedy vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová, ale netrvá na přednostním vystoupení, takže vystoupí pan senátor Rostislav Slavotínek a připraví se s přednostním právem pan senátor Jiří Stříteský. Senátor Rostislav Slavotínek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych se krátce vyjádřil k projednávanému bodu.

28

My často zde na půdě Senátu říkáme, že jsem samostatná suverénní komora českého Parlamentu. Jsem přesvědčen o tom, že tomu tak skutečně je. Dokázali jsme to mj. i tím, že jsme na naší poslední schůzi zařadili a projednali smlouvy o umístění prvků protiraketové obrany na území ČR, a to bez ohledu na stav projednávání v PS. Jsem rád, že to tak bylo, a také jsem rád, že byly schváleny. Dnes projednáváme návrh na souhlas s ratifikací tzv. Lisabonské smlouvy. Poslanecká sněmovna, jak víme, odročila projednávání na začátek února 2009. Jsem přesvědčen o tom a věřím, že také řada z vás, že by bylo velmi pěknou podporou úspěšnosti našeho začínajícího předsednictví Evropské unii, kdyby Lisabonská smlouva byla podpořena rozhodnutím aspoň jedné z komor Parlamentu ČR, tou naší. Máme k tomu dnes příležitost. KDU-ČSL je jednoznačně pro souhlas s ratifikací. Toto naše stanovisko je navíc podpořeno jasným výrokem Ústavního soudu. Klub KDU-ČSL v Senátu je připraven hlasovat pro souhlas s ratifikací třeba dnes, zítra, za týden, za měsíc. Naše podpora není na čase závislá. Přesto, co jsem řekl o přínosu okamžitého projednání, chápeme okolnosti, které vedou některé kolegy k návrhu vrátit tento materiál spolu se stanoviskem Ústavního soudu do našich výborů k novému projednání. I když jsme tedy přesvědčeni, že naše suverénní komora může suverénně rozhodnout již dnes, nebudeme v návrhu na vrácení k doprojednání výborům bránit. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda klubu ODS Jiří Stříteský, připraví se pan senátor Jiří Dienstbier. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Chtěl bych navázat na řeč naší paní místopředsedkyně kolegyně Gajdůškové. Řekla věci, s nimiž samozřejmě můžeme souhlasit, ale přesto bych si některé momenty z její řeči dovolil opravit. My tady nežádáme o odložení projednávání Lisabonské smlouvy, ale právě vědomi si své vysoké odpovědnosti a zodpovědnosti za tuto smlouvu, která možná změní náš život na budoucí desetiletí a vědomi si toho, že zde jsou stanoviska Ústavního soudu, považujeme za naprosto fér, aby se tato stanoviska projednala zároveň s Lisabonskou smlouvou, aby při jejím schvalování nám všem bylo jasné, co schvalujeme. Proto žádám jménem klubu Občanské demokratické strany podle § 117b odst. 2 vrácení mezinárodní smlouvy výborům k novému projednání – lhůtu samozřejmě říká náš jednací řád, nemusím ji opakovat – a to do výboru pro evropské záležitosti, výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, ústavně-právnímu výboru a Komisi Senátu pro Ústavu a ústavní procedury. Žádám vás, abyste podpořili toto naše stanovisko, a já věřím, že společně, jak je to v našem ctihodném shromáždění zvykem, dojdeme k výsledku, který si všichni přejeme. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier a připraví se paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátor Jiří Dienstbier: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že projednáváme něco, co je tak podstatné pro budoucnost naší republiky,

29

tak když se jenom podíváme tady do prořídlých řad našeho Senátu, tak vidíme, jak se k tomu asi přistupuje. Nechci tady opakovat všechno, co tu bylo řečeno. Mám zde usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 12. března 2008. Dnes máme 10. prosince a už 12. března výbor doporučil Senátu vyslovit souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy. Tak abychom se bavili o tom, že nebyl čas na to, abychom všichni o tom přemýšleli a zabývali se těmito věcmi, je vlastně nesmyslné, protože toho času už jenom tady přímo v Senátu tři čtvrtě roku. Myslím si, že by nám nic nemělo bránit v tom, abychom dnes schválili Lisabonskou smlouvu. Ale je mi jasné, že k tomu není dostatečná vůle. Přitom Senát žádal Ústavní soud, aby odpověděl na otázky, které mu byly odsud položeny. Na tyto otázky jsme dostali odpověď a nevím tedy, proč chceme dále diskutovat a dále zpochybňovat to, co nám Ústavní soud poslal, protože na naše otázky odpověděl zcela jasně. A už jenom poslední poznámka, a ta je obecného charakteru. Jsme už léta členy Evropské unie a takovou českou vlastností už léta je, že neustále diskutujeme o tom, co je špatně a co nám hrozí a čeho se máme obávat. Takhle se samozřejmě nikdy nikam nedostaneme a budeme ohrožováni, ale ohrožujeme se sami tím, že nejsme schopni zaujmout aktivní tvůrčí postoj. A my se musíme rozhodnout, jestli tedy chceme v evropské integraci patřit k těm, kteří sedí za volantem. A neříkejte, že ne, že to třeba pro malý stát není možné. Podívejte se, Jean-Claude Juncker, premiér Lucemburska, je jednou z nejvýznamnějších evropských osobností a předseda eurozony atd., takže ono to záleží jenom na nás, jak se tam prosadíme. A vždycky, bez ohledu na to, co my zjistíme dalším rýpáním se v různých bolístkách a otázkách, tak to bude vždycky, jestli takto se chceme neustále rýpat a neustále se někde potácet, místo toho, abychom s plnou energií a tvořivostí se podíleli na vývoji evropské integrace a tedy také na našem postavení, na naší prosperitě a všem, tak „holt“ můžeme pokračovat tak, jak se to v naší zemi bohužel často děje. Jsem si vědom toho, že navrhnout, abychom to tady dnes schválili, asi nemá význam. Budu tedy podporovat všechno, co bude nějakým způsobem přispívat k tomu, abychom to nejdřív schválili. Já jsem si skutečně myslel, a kolega Slavotínek to tady řekl, že když jsme samostatná instituce a když nejsme závislí na Poslanecké sněmovně a když dokonce to, co kongres ODS odhlasoval, že členové ODS mají právo se rozhodnout podle svého, a pak dal nějaké doporučení týkající se radaru, tak já jsem sice nerad, že jsme schválili radar, nicméně byl tady schválen, takže Senátu by nemělo vůbec nic bránit v tom, a členům za ODS by nemělo nic bránit v tom, abychom Lisabonskou smlouvu schválili. Ale nebudu dávat žádný návrh, protože návrhy tady již byly podány, takže nejspíš se to asi bude muset vrátit do výborů, i když jsem si jist, že v našem výboru k žádné změně nedojde. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová a připraví se paní senátorka Jiřina Rippelová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, velmi dobře si pamatuji na projednávání Lisabonské smlouvy v dubnu letošního roku. Tehdy jsme nediskutovali Lisabonskou smlouvu věcně, ale bavili jsme se o tom, zda ji odešleme k posouzení Ústavnímu soudu či nikoli. Za klub

30

Otevřené demokracie jsem navrhovala její ratifikaci. Tehdy jsme byli přesvědčeni o tom, že Lisabonská smlouva není v rozporu s Ústavou ČR. Na druhou stranu musím říci, že jsme bohužel věcnou debatu o Lisabonské smlouvě nevedli. Nic to nemění na tom, že klub Otevřené demokracie je připraven vyslovit souhlas s ratifikací dnes nebo za měsíc, až proběhne debata, která měla podle mého názoru nastat již na jaře letošního roku. Realita je ale taková, že dnes máme v rukou rozhodnutí Ústavního soudu. Měla jsem možnost si přečíst celé vyjádření Ústavního soudu a mám za to, že je to mimořádně zajímavý materiál. Souhlasím s tím, aby Lisabonská smlouva byla znovu projednána ve výborech již mimo jiné proto, že souhlas s Lisabonskou smlouvou vyžaduje ústavní většinu. Ústavní většina také vyjadřuje postoj velké většiny Senátu k Lisabonské smlouvě. Jestli další projednání povede k tomu, že budeme schopni ústavní většinou Lisabonskou smlouvu schválit, bude tomu ráda, protože to bude znamenat, že i ti kolegové, kteří mají pochybnosti, během projednání se přesvědčili, že pochybnosti nejsou tak velké. Pevně doufám, že během poměrně krátké doby dokážeme schválit Lisabonskou smlouvu ústavní většinou. Klub Otevřené demokracie se k ní hlásí proto, že jsme přesvědčeni o tom, že je to dohodnutý kompromis. To je první věc. Druhá věc: Ztotožňujeme se s cíli a s myšlenkovým rámcem EU. Budeme rádi i jako členové EU, že schválíme Lisabonskou smlouvu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vystoupí paní senátorka Rippelová a jako poslední se přihlásí paní senátorka Alena Venhodová. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, musím předně říci to, že jsem přesvědčena, že si myslím, že nic nebrání tomu, abychom dnes hlasovali pro to, aby Senát dal souhlas s ratifikací k této mezinárodní smlouvě. Pan předseda evropského výboru tady ovšem navrhl podle jednacího řádu vrácení této smlouvy k novému projednání. Myslím si, že se Ústavní soud dostatečně a velmi důkladně vypořádal se všemi pochybnostmi ve vztahu k ústavnímu pořádku ČR, zejména s pochybností, která byla zmiňována a která se týkala omezení suverenity ČR. Evropský výbor nepřijal meritorní usnesení v této věci, zabýval se otázkou ústavnosti, otázkou odeslání této smlouvy k posouzení Ústavnímu soudu. Proto budu hlasovat pro tento návrh. Není mi dost jasné, proč by se touto smlouvou měl znovu zabývat zahraniční výbor, který přijal ve věci meritorní usnesení. Ústavní soud pouze potvrdil, že smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem. To je věc, která už byla jednou rozsouzena, a mělo by se o ní jednat znovu. Budiž. Odmítám tady ale argumentaci, která také zazněla, že k ratifikaci Lisabonské smlouvy je zapotřebí schválení stykového zákona a novelizovat jednací řád Senátu. Není tomu tak. Lisabonská smlouva může být ratifikována i bez schválení těchto dvou materiálů, protože tato novela a stykový zákon pouze provádějí některá ustanovení, která jsou v Lisabonské smlouvě obsažena. Pokud se týká vrácení komisi pro ústavu a parlamentní procedury, oslovili jsme téměř všechny akademické kapacity na ústavní právo a celou řadu dalších odborníků. Připravili jsme stanovisko pro plénum Senátu. Naše stanovisko bylo citováno i u Ústavního soudu. Domnívám se, že není potřeba, aby komise pro Ústavu a parlamentní procedury, která stanovisko ústavnosti Lisabonské smlouvy již jednou dala, aby o tomto materiálu a této mezinárodní smlouvě znovu jednala.

31

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Alena Venhodová a připraví se Jiří Pospíšil. Senátorka Alena Venhodová: Pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, uvedu několik poznámek k projednávané problematice. Spousta důvodů pro a proti byla uvedena. Podnět a žádost o předběžné posouzení k Ústavnímu soudu bylo dáno v šesti bodech jen s cílem, zda tam nedochází k rozporu s Ústavou a nebude-li potřeba úprava ústavního zákona před projednáváním Lisabonské smlouvy. Tento účel to splnilo. Jinak to není o bolístkách, ale o zodpovědnosti. Lisabonská smlouva jako taková znamená významný posun v přenosu národních kompetencí na komunitární úroveň. To není záležitost, o které by se mělo rozhodovat zbrkle a bez důkladného posouzení. Senát jako parlamentní komora si musí zachovat ve vztahu k exekutivě jasné právo souhlasu s použitím přechodové klausule, s použitím klausule flexibility. To umožní pouze úprava stykového zákona. I v Německu, když se projednávala Lisabonská smlouva, projednávala se souběžně s prováděcím předpisem, který tyto nesrovnalosti a nejasnosti v kompetencích upravoval. Proto bych vás chtěla požádat, abychom materiál ještě důkladně zvážili ve výborech, aby se tato úprava stykového zákona provedla, abychom se nedostali do legislativních pastí. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Pan senátor Pospíšil zmizel z displeje, přihlášen je jako poslední pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Nebojte se, bude to asi deset vteřin. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych vzkázal panu senátoru Dienstbierovi, že ve chvíli, kdy mluvil o prázdných lavicích, bylo přítomno 75 senátorů z 81, to je 93 %. Chtěl bych mít takový volební výsledek. Pokud jde o váhavost českého národa, vždycky váhám, když někdo řekne „myslíme to s vámi dobře“. Jak někdo toto řekne, skoro jistě vím, že chystá nějakou lotrovinu. Zkušenost českého národa je totiž jiná než v jiných zemích s tím, s kým, kde a kdy se kamarádit. Leckdy jsme se kamarádili. Je zvláštní, že dnes nechodí petice ani rezoluce pracujících, abychom urychleně ratifikovali Lisabonskou smlouvu. Není to zvláštní? Místopředseda Senátu Milan Štěch: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pokud tomu tak není, končím obecnou rozpravu. Nyní se ptám pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Hovoří pan místopředseda vlády Alexandr Vondra. Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi říci několik poznámek jménem předkladatele, tzn. vlády. Vláda smlouvu společně s 26 členskými státy EU vyjednávala, vláda se ke smlouvě svým hlasováním přihlásila, vláda rukou premiéra smlouvu podepsala a vláda smlouvu letos předložila oběma komorám Parlamentu ČR k ratifikaci. Vláda má samozřejmě zájem na tom, aby to, co podepsala, s čím se hlasováním ztotožnila, bylo nakonec schváleno. To platí o Lisabonské smlouvě i o smlouvách o radarové základně, které tato komora schválila na své poslední schůzi a vláda vám za to ještě jednou velmi děkuje. To je má první poznámka.

32

Druhá poznámka. Vláda nemá zájem na tom, aby ratifikační proces byl jakkoli uměle odročován. Tvrdíme, a totéž budu říkat zítra na Evropské radě, pokud se mě na to někdo bude ptát, že v České republice ratifikační proces probíhá řádným způsobem, kontinuálně. Moje třetí poznámka. Výrok Ústavního soudu je důležitý. Je to 50stránkový dokument, o který by měli mít všichni senátoři zájem si ho podrobně prostudovat. Je naprosto legitimní, aby se s ním seznámili a diskutovali ho ty výbory, které o to mají zájem a které tuto možnost dosud neměli, protože nález je znám několik týdnů. Na vládu byl doručen teprve minulý týden. Má čtvrtá poznámka se váže k tomu, co bylo včera diskutováno na půdě Poslanecké sněmovny a co bylo otevřeno na půdě výborů Poslanecké sněmovny, což je otázka, která souvisí s novelou stykového zákona a s novelou o jednacích řádů obou komor. I k této problematice se vláda vyjadřovala, neboť Senát tady hraje velmi důležitou roli a náš kolega Luděk Sefzig spolu s dalšími se zabývá již delší dobu otázkou vázaného mandátu. Je pravda, že smlouva přináší některé novinky v podobě klausule flexibility a přechodových můstků. To jsou ustanovení, která umožňují další přenos kompetencí na evropskou úroveň třeba v podobě dalšího hlasování kvalifikovanou většinou. Pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, a když ji ratifikujeme, tak musíme předpokládat, že v platnost vstoupí, není to žádná hra jako na něco, tak umožňuje, aby k přesunu kompetencí došlo i z rozhodnutí exekutivy. Samozřejmě aktivně může do hry vstoupit tím, že by vystavil v tomto případu jakousi červenou kartu, ale musí tady být aktivní krok Parlamentu. Není to tak, že exekutiva by musela jít do Parlamentu se žádostí o souhlas jako s podmínkou dalšího převodu kompetencí. Toto je vážná věc. Mám již více než dvouleté zkušenosti s jednáním na evropských radách. Všichni si umíme představit tlak, jemuž je tam český premiér nebo ministr na jednotlivých radách ustaven a není jednoduché, pokud by nastala situace, která každý den nenastává, ale jednou za čas nastane, kdy jste sami proti všem a máte s něčím problém. Jedni si mohou představit, že vznikne diskuse o tom, že je třeba přesunout pravomoci třeba v oblasti rodinné politiky, jiný třeba v oblasti sociální politiky. Vázaný mandát, který ve formě zákona o jednacím řádu umožní, aby příslušný člen exekutivy řekl „omlouvám se, musím si jít nejdříve pro souhlas do Parlamentu“, je opatření, které pro zemi menší nebo střední velikosti má smysl. Pokud něco takového přijmeme a oceňuji, že se tím Senát zabývá, a vláda, když příslušný návrh zákona projednávala, vyslovila s tím souhlas, nerozporovala to, ačkoli sama si tím svazuje do jisté míry ruce. Je to opatření, které má smysl a nebudeme jediní, kteří se rozhodneme takové opatření udělat. Připomínám, že společně s ratifikací Lisabonské smlouvy stejnou cestu volilo Nizozemí, Finsko a Velká Británie. Není to proces nestandardní, nemá cenu, abychom jednali pod jakýmkoli tlakem kohokoli. Rozhodnutí o ratifikaci děláme především kvůli sobě, kvůli České republice. Opakuji, že se vláda hodlá přičinit o to, aby byl proces zdárně dotažen do konce, ale má to smysl v tom okamžiku, kdy většina obou komor Parlamentu bude připravena pro to s klidným svědomím zvednout ruku. Nedomnívám se, že čas je příliš vzdálený, ale podle mne má smysl komfort ve smyslu svědomí každého poslance a senátora poskytnout. Jménem vlády mohu říci, že nemáme problém s tím, že se to vrátí k projednání příslušným výborům. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Táži se pana senátora Sefziga, zda si přeje vystoupit na závěr.

33

Senátor Luděk Sefzig: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, omlouvám se za zmatek, který jsem způsobil. Myslím, že to je poprvé v historii Senátu, kdy se některá smlouva vrátila po projednání Ústavním soudem. Dovolte, abych přečetl návrh, jak by měl správně podle našeho jednacího řádu znít: Senát vrací mezinárodní smlouvu výboru pro záležitosti EU, zahraničnímu výboru a ústavně-právnímu výboru a žádá komisi pro Ústavu a parlamentní procedury, aby materii projednaly výbory. Děkuji za podporu tohoto procedurálního návrhu. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přistoupíme k hlasování. Pozveme senátory a senátorky do Jednacího sálu. Budeme hlasovat o usnesení, které formuloval zpravodaj předseda výboru Luděk Sefzig: Senát vrací mezinárodní smlouvu výboru pro záležitosti EU, výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a výboru ústavně-právnímu a žádá o projednání komisi pro Ústavu ČR. Takový je návrh k našemu hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Registrováno 77 senátorek a senátorů, kvórum 39, pro hlasovalo 73, proti nebyl nikdo. Usnesení bylo přijato. Děkuji předkladateli, děkuji zpravodaji. A my se vystřídáme. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Budeme pokračovat v jednání a to projednáním bodu, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 350. Prosím navrhovatele, ministra životního prostředí Martina Bursíka, aby nás s návrhem zákona seznámil. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládám vám novelu zákona o ochraně ovzduší, která se týká primárně hlavy III. a IV. zákona, která upravuje podmínky provozování zařízení, které používají tzv. estrimy a regulované fluorované látky, které poškozují ozonovou vrstvu země a klimatický systém země. Novela byla vypracována z důvodu nezbytnosti adaptace nařízení Evropského parlamentu a rady z roku 2006 s tím, že stanoví povinnosti provozovatelů kontrolovat těsnost zařízení, znovuzískávat, to znamená recyklovat fluorované skleníkové plyny a získávat je za účelem recyklace, regenerace nebo zneškodnění. Také je tam povinnost podávat zprávy o výrobě, dovozu a tak dále. Celkový segment estrimů se dostává pod podrobnější regulaci na základě tohoto nařízení Evropského parlamentu a rady. V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně – Poslanecká sněmovna doplnila tento zákon o další dva principy, o další dva pozměňovací návrhy, přičemž na obou pozměňovacích návrzích se Ministerstvo životního prostředí velmi úzce

34

podílelo a spolupracovalo na jejich konkrétní formulaci. Jeden návrh se týká provozovatelů zvláště velkých spalovacích zdrojů, především elektráren, který jim umožňuje, aby plnily celkový emisní limit pro celou Českou republiku, to znamená, sečetli emisní limity v jednotlivých regionech. Je to návrh, který především má umožnit celý projekt modernizace elektrárenství v České republice a konvenční změnu hnědouhelných elektráren, kde s postupem realizace jednotlivých reprofitů, modernizací nebo výstavby nových energetických zdrojů jiné energetické zdroje budou využívány více a poté v momentě, kdy celý tento manévr bude ukončen, dojde k celkovému a výraznému snížení emisí znečišťujících látek. My jsme o tomto pozměňovacím návrhu také vyjednávali s tím, že jsme do toho ještě vsunuli podmínku, že není možné, aby došlo ke zhoršení emisní situace v regionech, které patří do takzvaných oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Čili každopádně v těchto regionech, jako je Moravskoslezský kraj, Ústecký kraj, hlavní město Praha, není možné, aby v průběhu této modernizace došlo někdy ke zvýšení emisí znečišťujících jemného poletavého prachu, byť jenom na nějaké krátké časově omezené období. Druhý pozměňovací návrh je možná ještě důležitější. My jsme svědky situace, kdy především v Moravskoslezském kraji podniky a znečišťovatelé plní podmínky v povolení, plní emisní limity, ale zároveň emisní limity jsou překračovány o řády a stávající samospráva, respektive státní správa na krajské úrovni má možnost stanovit přísnější emisní stropy, ale děje se tak pouze velmi zřídka, protože tam je to velmi obtížné z důvodů politických takové snížení vyjednávat. Tento pozměňovací návrh proto právě a pouze pro oblasti se zhoršenou kvalitou oblasti stanoví princip, podle kterého pokud dojde k překročení přípustné úrovně znečištění jemným polétavým prachem TM10, tak dojde ke stanovení emisního stropu. Podstatné na tom je, že krajský úřad musí, jestliže dojde k této situaci, zahájit správní řízení a zákon přímo navádí krajský úřad k tomu, aby v perspektivě následujících osmi roků stanovil emisní strop, který bude nejvýše ve výši 70 % emisí jemného polétavého prachu toho kterého zdroje s tím, že mezi znečišťovatele, kteří budou tímto ustanovením dotčeni, patří pouze ty, kteří emitují více než 30 tun tuhých znečišťujících látek ročně. Konkrétně podle statistik se jedná o 52 zdrojů znečištění v rámci celé ČR, z toho 33 je umístěno v Moravskoslezském kraji, kde odpovídají za 60 % emisí tuhých znečišťujících látek a je zcela zřejmé, že úplně největší vliv tento pozměňovací návrh bude mít na vylepšení stavu ovzduší v Ostravě, kde se nachází 23 z těchto zdrojů, které emitují 1500 tun tuhých znečišťujících látek. To znamená, že podle našich propočtů lze s jistotou očekávat, že v samotné Ostravě dojde ke snížení emisí o více než 12 %. Je to návrh, který řeší ten nejaktuálnější problém v ČR – emise jemného poletavého prachu v území, která jsou nejpostiženější, ale přitom dává provozovatelům zdrojů dostatečnou přechodnou dobu, aby se mohli na tuto změnu zákona adaptovat. K tomu ještě podotýkám, že tak jako tak už nyní existuje pravomoc krajského úřadu, aby stanovil přísnější emisní stropy, jak jsem uváděl, ale toho je skutečně využíváno pouze ve výjimečných případech. Ale to zmocnění je podle zákona o integrované prevenci, kde jestliže dojde například ke zlepšení nebo standardu nejlepších dostupných technik, které umožní významné snížení emisí, tak poté je možno tento emisní strop snížit. Dnes byl tento návrh projednáván ve výboru pro životní prostředí, takže k tomu vám více řekne bezpochyby zpravodaj. Já mám za vládu, jako předkladatel tohoto zákona za to, že oba dva tyto pozměňovací návrhy, které vznikly v průběhu projednávání ve sněmovně, tento zákon zkvalitňují a navíc se dotýkají další problematiky, kterou původní návrh neřešil. K tomu ještě dodávám, že pracujeme na veliké novele zákona o ochraně ovzduší,

35

která by měla být účinná maximálně respektive dvou roků a pak se podíváme i na ostatní území ČR, ale toto je problém, který je akutní a máme za to, že tento instrument je instrumentem, který je únosný a zvladatelný pro znečišťovatele, pro hospodářství a na druhé straně přinese někde nějakou viditelnou perspektivu pro obyvatele těchto postižených oblastí. Děkuji pěkně. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo srovnáno jako senátní tisk č. 350/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego. Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já si dovolím vyčerpávající přehled, který přednesl pan ministr, jenom doplnit několika věcmi z legislativního procesu. Návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně 22. května 2008. V rámci prvého čtení byl návrh přikázán k projednání výboru pro životní prostředí a výboru hospodářskému. Výbor pro životní prostředí přijal k vládnímu návrhu 16 pozměňovacích návrhů a hospodářský výbor jeden pozměňovací návrh. Při druhém čtení bylo jednotlivými poslanci k návrhu vzneseno dalších osm pozměňovacích návrhů. Při konečném hlasování ve třetím čtení byl návrh zákona schválen ve znění 25 podaných pozměňovacích návrhů, a to v hlasování, ve kterém se ze 142 přítomných poslanců vyslovilo 128 pro, a nikdo nebyl proti. Obdobně podrobně projednával tuto materii i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kdy byly vyslechnuty bezpochyby všechny zainteresované strany a posléze jsme dospěli k obdobně konsensuálnímu rozhodnutí, kdy ze všech přítomných členů bylo deset pro usnesení, a jeden se zdržel. Usnesení si vám dovolím nyní přednést: 6. usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ze 2. schůze konané dne 10. prosince 2008 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o znění některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk 350. Po úvodním slovu zástupce předkladatele dr. Františka Pelce, náměstka ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR mne. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat? Nikdo takový tento návrh nepodává, takže otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Milan Štěch s právem přednostním a pan senátor Jan Horník. Takže pan senátor vůbec? – Potom. Dobře, Prosím, pane senátore.

36

Senátor Jan Horník: Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já musím vystoupit, mně nic jiného nezbývá. Já tady u toho pultíku už stojím poněkolikáté, vždycky je to o oblasti CO2 , povolenky a podobně. Pan ministr určitě ví, o čem mluvím. A zhruba před rokem mi slíbil, že budeme řešit spolu situaci včetně lidí nebo zástupců Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR. My jsme se dokonce tady v předsálí setkali a domluvili jsme si termín – je to přes půl roku, ještě déle – a pan ministr tento slib nesplnil, protože dokonce na plénu zde mi řekl, jestli má pan senátor Horník nějaký problém, tak ho vyřešíme bilaterálně. Tento problém není vyřešen dodneška, přes opakované prosby Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR. Dneska s tou novelou, kterou máme před sebou, která nebyla v tom rozsahu předkládána, ale byla doplněna vlastně pozměňovacími návrhy ve výboru panem poslancem Chytkou, tak zjišťujeme, že dopad této novely může mít do budoucna možná pro některé společnosti průmyslu velmi tvrdý dopad a firmy, které nejsou velké, které nemají velké zázemí finanční, mohou kleknout na kolena. Já jsem před rokem taky upozorňoval a mluvil o Karlovarském porcelánu. Na jedné straně se zde mluví – ano, Ostravsko, Ostravský region – já mám vedle region Ústecký, znám tu problematiku a vím, že se životním prostředím je zapotřebí něco dělat. Nám se podařilo od roku 93 snížit nejpodstatnější věci až o 70 %. Každé další snížení, to znamená z těch zbývajících 30 % bude horší a horší, ale zejména nákladnější. A když jsem před rokem mluvil o Karlovarském porcelánu, tak se mi zdálo, že se tady na mě všichni dívají se znepokojením. Já jsem upozorňoval na situaci, že čím víc budeme firmy, zejména středního charakteru, zatěžovat různými povinnostmi mimo to, co na ně doléhá, a to je zejména cena energií, takže nám ty firmy začnou padat. Jsem z regionu, kde je v současné době ohroženo 2400 pracovních míst lidí ze sociálně slabší struktury, lidí, kteří těžko najdou na trhu práce další případné své uplatnění. Bohužel, dneska Nejvyšší soud rozhodl o konkursu Karlovarského porcelánu. To je výsledek arogance naší vlády, která není ochotna naslouchat podnikatelům. Je to s podivem, že to je vláda středopravicová a že jsem očekával, že právě tato vláda bude ochotna konzultovat své kroky s podnikatelskou sférou. Nemluvíme ale pouze o Svazu podnikatelů ve stavebnictví, ale také o Asociaci hutnictví železa, o Svazu průmyslu a dopravy ČR. Víte, nejdříve je zapotřebí vytavit železo, pak z toho železa něco ukout a pak teprve přichází ten proces, na kterém všichni chtějí hrozně vydělávat, to znamená zobchodovat to, ve službách a podobně, ale zejména musíme mít ten první článek. Pokud nám kleknou tyto firmy, budeme donuceni dovážet, staneme se jako republika naprosto nekonkurence schopní a povede to ke ztrátě dalších pracovních míst. Chci upozornit na to, že se nejedná pouze o Ostravsko, jedná se i o okolí tady středních Čech, Berounsko, kde jsou například cementárny. V tom výkladu a v tom, co jsem se všecko dočetl, tak je zmiňováno, že tato záležitost se týká samozřejmě asi 35 nebo 53 regionů v ČR vytypovaných těmi největšími problémy. Ano, my likvidujeme nesmyslné škody, které byly napáchány před rokem 89 tím, že se fabriky umisťovaly uprostřed aglomerací nebo aglomerace je obrůstaly. Proto dneska máme tento velký problém. Chápu obyvatelstvo Ostravska, že chce mít životní prostředí jako snad má dneska většina z nás. Jenom bych chtěl upozornit na to, že emisní limit na ČR je na úrovni 40 miligramů na metr krychlový. A na Ostravsku, jak mi dneska bylo potvrzeno zástupci Ministerstva životního prostředí, je to cca kolem 63 miligramů na metr krychlový. To znamená, že s tímto stavem samozřejmě nemůžeme být spokojeni, ale na druhé straně se toto životní prostředí a čistota ovzduší o mnoho zlepšila, než tomu bylo v 90. letech.

37

Já chci apelovat na pana ministra, chci apelovat na rozum všech těch, kteří mají za úkol vést naši společnost, naše hospodářství. Stavte se k podnikatelské sféře čelem. Komunikujte s ní. Já mohu zodpovědně říci a mohu to doložit, že nekomunikujete. A já vás o to žádám. Protože paradoxní situace nastává, kdy vám pravicoví politici říkají: Nejlíp bylo za vlády sociální demokracie, protože ty nás vždycky vyslechly a snažily se pomoci. Mám dojem, že zejména ODS by se nad tímto měla zamyslet a tudy by měla vést cesta její vnitřní změny. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má místopředseda Senátu Milan Štěch. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já kdybych vystoupil před panem kolegou Horníkem, tak bych hodně věcí, které on uváděl, také použil, ale pokusím se být věcný a nebudu to opakovat. Ale musím začít, dnes v 7 hodin ráno, kdy jsem shodou okolností se účastnil jednání na Úřadu vlády za účasti pana ministra Bursíka o horním zákoně. A teď to, čím pan Horník končil, tím tam podnikatelé začínali. Ne takhle úplně, ale bylo to o komunikaci. Samozřejmě jsem k tomu vystupoval, protože nechci dělat soudce ani se necítím, že jsem ten spravedlivý v tomto ani nemám tolik informací, ale chci říci jednu věc. Na mne se také obrátily některé firmy, ale především se na mne obrátila poměrně reprezentativní skupina zástupců zaměstnanců ze severní Moravy, kteří ve svém stanovisku projevili obavy, že jim tento návrh, zejména ta část, která byla panem poslancem Chytkou dopracována a předložena v PS, může zkomplikovat život, otevřeně hovoří o nebezpečí ztráty mnoha pracovních míst. Já jsem včera na druhou stranu vyslechl v našem klubu diskusi zástupců senátorů, kteří se pohybují v komunální politice a ti hovořili jinak. A můj závěr je takový, že bohužel to máme v té proceduře přijímání takto důležitých návrhů. Možná kdyby to bylo v návrhu zákona z MŽP od pana ministra, tak to prošlo řádným připomínkovým řízením, jehož účastníkem jsou i samozřejmě takové subjekty, jako je Svaz průmyslu a dopravy, a myslím si, že by se vedla diskuse a aspoň bychom měli pocit, že to proběhlo řádnou diskusí, a buď by došlo ke shodě anebo by zůstaly rozpory. Vzhledem k tomu, že taková záležitost byla doplněna v PS, protože původně se ten návrh týkal především oblasti skleníkových plynů a ne emisí jemného prachu, ale já to nechci nijak zlehčovat a samozřejmě pro občany, kde emise jsou, je to velice vážný rizikový faktor, tak bychom v tom přece jen měli nějakou proceduru, která je nejenom legitimní, ona i tato je samozřejmě legitimní, ale byla by asi objektivnější a mohla by eliminovat některé excesy. Víte, já se obávám jednoho. Nechci se stavět na stranu ani těch ani těch, ale obávám se jednoho, že to může být zneužito. Že to může být zneužito, tato část zákona, která je jistě míněna dobře, zlepšit životní prostředí, že firmy, které mají dnes velké problémy, budou se do určité míry možná za to schovávat a říkat: Kdyby toto nebylo, tak jsme nemusely tolik lidí propouštět, tak jsme nemusely odejít apod. Já nevím, samozřejmě nikdo to nebude soudit, ale může to v mínění lidí, kteří třeba teď tomu budou z větší části fandit, protože budou vidět to lepší ovzduší, které snad v horizontu několika let z toho bude, to si všichni přejeme, ale když dojde k nezaměstnanosti a budou obtíže třeba brzy a nemusí být hlavním faktorem tento návrh zákona a jeho dopady, ale můžou to být jiné a za toto schovávané, tak si myslím, že to může proti takovým změnám lidi spíše popudit.

38

O co mi tedy jde? Jde mi o to, aby takové věci, které mají poměrně velké dopady do hospodaření, byly projednávány standardním způsobem, aby se eliminovaly různé pochybnosti, nepravdy, polopravdy, aby nebyl potom zneužívaný, některé skupiny lidí, informací, která je pro ně samozřejmě velice bolestivá, aby se v tomto postupovalo standardním způsobem. Já z tohoto důvodu zákona nepodpořím, mám z toho špatný pocit, byť se jedná jistě o dobrou věc, a to je snížení emisí jemného prachu. Připomínám názor naší legislativy, že se tím může založit určitý přístup nerovnosti, protože pravomoci, které jsou svěřeny krajům, de facto mohou znamenat, že jedna firma bude mít lepší podmínky jen proto, že druhá je v jiném kraji, bude mít horší podmínky z tohoto pohledu, to si myslím, že i z pohledu rovné hospodářské soutěže je minimálně ke zvážení. Takže děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Do rozpravy jsou přihlášeni senátoři Eybert, Šebek, Bárek. Pane senátore Eyberte, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolím si také pár poznámek k tomuto zákonu. Připomenu znovu důležitou součást této projednávané novely, kterou už tady zmínil pan ministr. Energetická bezpečnost ČR závisí do značné míry na schopnosti přesunu výroby elektrického proudu v době rekonstrukce tepelné elektrárny na některou jinou tepelnou elektrárnu. Aby nedošlo k pokutování výrobce, tak je nutné povolit přesunutí limitů vypouštění ze zdroje, který je odstaven, na zdroj, který bude vyrábět proudu více, a tedy logicky bude také produkovat více emisí. Pokud toto nebude možné, čeká nás další problém, a to jak s dostatkem elektrického proudu, jeho dodávkou, ale také s nárůstem ceny, pokud ho budeme muset dovážet. Měl-li by producent elektrického proudu projít časově náročnou procedurou velké změny integrovaného povolení pro svá zařízení, které nemá jistý výsledek ani co do výsledku ani co do času, dostane se výrobce do problémů časových skluzů při harmonogramech obnovy tepelných elektráren. Návrh, který znamená pravomoc krajů možnost uložit přísnější podmínky pro vypouštění emisí, také vítám, neboť může znamenat alespoň zčásti určitou diverzifikaci výroby do míst s menším zatížením a menšími emisemi než je v těch krajích nebo místech, kde je zátěž dneska veliká. ČR má dnes nastaven systém emisních limitů velmi přísně. Přesto se domnívám, že navrhovaný zákon včetně pozměňovacích návrhů přijatých v PS s tím, že jeho účinnost je rozkládána do devíti let, je pro mne přijatelný i v době dnešních ekonomických problémů. Proto budu hlasovat pro jeho přijetí, a jestli se pan senátor Štěch bojí dopadů rozhodování krajů, tak má určitě možnost obrátit se na své stranické kolegy, kteří dnes vedou kraje a nesou za svá rozhodování svou politickou zodpovědnost. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Do rozpravy se dále přihlásil senátor Karel Šebek. Senátor Karel Šebek: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych jenom chtěl doplnit, že při projednávání tohoto tématu jsem se opravdu snažil vcítit do situace obou stran a na jednu stranu chápu obavy provozovatelů z toho, že opatření, která budou muset provést, samozřejmě přinesou další náklady, které

39

budou muset hradit ze svého zisku, na druhou stranu, pokud jsou v republice lokality, kde krátkodobé překročení limitů nastane téměř 200 dní v kalendářním roce, tak je tady skutečně namístě potřeba něco s tím dělat a nedivím se iniciativě pana poslance Chytky. Co bych chtěl říci z toho, co proběhlo při projednávání na našem výboru, myslím, že všechny zainteresované strany, a to zejména zástupci MŽP, projevily značnou erudovanost v této oblasti a myslím si, že to téma je projednáváno naprosto bez emocí a skutečně pokud je tady oboustranná snaha něco s tím udělat, tak si myslím, že bezprostřední chod podniků ohrožen není. Již proto, že chápeme, že ta opatření se musí naplánovat, musí se na ně najít zdroje a že tady je prostor pro to, aby to bylo rozloženo v čase. Ale zároveň to není žádný důvod, abychom celé tyto úvahy odložily až zase o několik let později. Čili já si myslím, že pokud se najde vůle na všech stranách, jak by to ve společnosti mělo být, tak to může být jenom ku prospěchu této věci a že zákon je v podstatě správný. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Pane místopředsedo, přejete si vystoupit s přednosti? Ano. Pan místopředseda Štěch, po něm promluví pan senátor Ivo Bárek a pak pan senátor Bedřich Moldan. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane místopředsedo, pane ministře, já si myslím, že toto téma nemusí být vůbec politické, stranickopolitické a myslím si, že bychom to dělat neměli. Já jsem tady nehovořil o tom, že by kraje v tomto přistupovaly nějak se záměrem poškodit podnikatele. Já jsem tady hovořil, ani se těch krajů nebojím, já jsem tady hovořil o něčem, co se všeobecně nazývá rovné podmínky hospodářské soutěže. A myslím si, že ty by měl de facto spravovat na celém území unitárního státu skutečně stát, tzn. jeho exekutiva a samozřejmě i formou zákonů. A na odlehčení, jestli ten náběh je tam devět let, jak tady bylo hovořeno, jestli pan kolega senátor Eybert je přesvědčen nebo doufá a věří, že ještě za osm, devět let budou na těch krajích žluté koalice nebo koalice se zastoupením oranžové barvy, tak je to pro mne velice sympatický názor. Děkuji za něj. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, slovo má pan senátor Ivo Bárek. Prosím. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, už mí předřečníci myslím řekli skoro všechno, co jsem chtěl říci. Milan Štěch to tady podle mne taky vyjádřil. Já jsem chtěl samozřejmě prostřednictvím pana předsedajícího Pavlovi Eybertovi říci, že si myslím, že to prostě není o politických zásazích na krajích. Tato materie je významně odborná. Chtěl bych se připojit k tomu, co tu říkal pan kolega Šebek, že opravdu na našem výboru se probírala tato materie velmi odborně. Myslím si, že jsme dali prostor všem stranám, které do tohoto problému zapadaly, a že se všichni vyjádřili. Dokonce bych řekl, kolegové a kolegyně mi to asi potvrdí, že někdy náš výbor přecházel v nějaký odborný seminář, kdy jsme si nechávali vysvětlit některé věci. Poslanecký návrh poslance Chytky dokonce MŽV nějakým způsobem, řekl bych, korigovalo, když to jednoduše řeknu, a myslím, že ten návrh, který je předložen, že splňuje to, co myslíme, že by měl splnit. I s ohledem na těch devět let. Když si představím, že snížení je asi o 30 %, to znamená každé tři roky by mělo být

40

snížení asi o 10 % a myslím, že i ty firmy, pokud do toho půjdou a ten úřad, znovu říkám, krajský úřad může nařídit, tzn. může se to nějakým způsobem řešit, takže to bude řešeno ve správním řešení, myslím, že ten prostor je natolik dostatečný, že se ta problematika dá vyřešit, vykorigovat tak, že všichni zainteresovaní z toho vyjdou vítězně. Takže já bych doporučoval, abychom tento návrh podpořili na schválení. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Pan senátor Petr Vícha si přeje vystoupit přednostně? Nepřeje. Pan senátor Bedřich Moldan. Senátor Bedřich Moldan: Pane předsedající, děkuji za slovo. Pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych velmi stručně vyjádřil svou podporu tomuto zákonu. Myslím si, že je připraven, prodiskutován dobře, shodla se jak PS, tak exekutiva na tom, že pozměňovací návrhy, které byly dodány, ten zákon zlepšují. A já jsem o tom přesvědčen rovněž. Velmi vítám skutečnost, že se tímto způsobem zákon zaměřuje na velmi akutní záležitost, tzn. znečištění ovzduší jemnými částicemi, což jak víme, je po zdravotní stránce, po stránce rizika pro lidské zdraví tou vůbec největší hrozbou životního prostředí v ČR a speciálně v Moravskoslezském kraji, ale specificky úplně v Ostravě. Podle posledních výzkumů, které právě v těchto lokalitách byly provedeny, skutečně tam to je velmi vážné. V posledních letech je to jedna z mála věcí, které se nejenže nedaří zlepšovat, ale dokonce se zhoršuje. Takže tady opravdu je namístě tato iniciativa a toto opatření rovněž myslím, že je velmi dobré, že tady je dlouhé období, kdy se mohou podniky připravit na účinnost zákona. Víme velmi dobře, že v minulosti právě takovéto dlouhé období prospělo ke správnému uplatnění a zlepšení ovzduší v případě toho vůbec prvního našeho polistopadového zákona na ochranu ovzduší. Tam bylo tuším sedm let a opravdu po skončení této doby se zjistilo, že míra uposlechnutí zákona je více než 90 %, což byl obrovský úspěch a já pevně doufám, že i tento zákon bude mít takový úspěch a výrazně přispěje ke zlepšení ovzduší. Rovněž velmi vítám informaci pana ministra o tom, že se připravuje komplexní nová úprava, protože těch skutečností, které jsou nové a které je třeba zapracovat, je skutečně mnoho a víme všichni velmi dobře, že jednotlivé novely nepřispívají k transparentnosti a účinnosti našeho právního řádu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji a zatím jako poslední přihlášený do obecné rozpravy pan senátor Petr Vícha. Prosím. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem tady u pultíku proto, abych ohlásil střet zájmů. Jsem totiž ze severní Moravy a spolu s dalšími statisíci obyvateli více než 200krát v roce dýcháme vzduch, který překračuje někdy i desetinásobně povolené normy. Bohumín leží na té straně od Ostravy, kde bez toho, abychom cokoli mohli ovlivnit, ze 70 % je ovzduší ovlivňováno spadem z Ostravy, kde je 23 těchto zdrojů. Jednotlivé všichni dodržují všechny normy. Přesto občané nemají to, co by zákonem měli mít stanoveno. Na druhé straně se na mne a možná i na některé z vás obrátili zástupci Svazu obchodu a průmyslu a hutních podniků s tím, že to bylo nestandardním způsobem

41

schváleno pozměňovacím návrhem, neměli možnost oponovat. A mají také svou pravdu. Protože takové normy by měly být z pera MŽP, měly by projít řádným připomínkovým řízením, aby i podniky byly zapojeny do diskuse a mohly se na to připravit. Považuji tedy za chybu MŽP, že ten návrh musel podat poslanec. Ale když po důkladné diskusi dnes ve výboru člověk má pro a proti, tak přestože jsem hlásil střet zájmů, tak budu hlasovat pro tento zákon, protože doba, po kterou se podniky mají možnost na to připravit, je velmi dlouhá a zástupci MŽP dnes na výboru řekli, že v příštím roce má být připravována novela a pevně věřím, že tam to bude uvedeno všechno do správného stavu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vyjádřit se k obecné rozpravě. Samozřejmě, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji, pane místopředsedo. Velmi stručně, protože šlo o obecnou rozpravu. Já jsem přicházel do Senátu trochu s takovým napětím, nakolik se tady změní případně atmosféra, kterou jsem vždy považoval za velmi věcnou a konstruktivní, v podstatě všechny návrhy resortu životního prostředí tady byly posuzovány věcně a ne ideologicky. Jsem rád, že nad touto normou se prokazuje, že tento charakter – mohuli si vůbec troufnout a dovolit toto takto hodnotit – v Senátu zůstává zachován. Když to řekne pan Štěch, tak si myslím, že to je v tomto smyslu jistě ta největší hodnota, jsa zároveň vysoce postaveným odborovým předákem. Tak za to děkuji. Na tomto pozměňovacím návrhu jsme pracovali velmi dlouho. Je-li nám vyčítáno, že to není z pera MŽP, já vás mohu ubezpečit, že ten návrh je jak z pera pana poslance Chytky, tak z pera MŽP, že to je mnohaměsíční týmová práce, kdy já jsem panu poslanci vděčný. Důležité na tom je, že dáváme jasnou perspektivu všem firmám, které emitují více jak 30 tun jemného, poletavého prachu ročně a které se nacházejí v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší, které jsou vymezeny. To znamená, obavy nějakých podniků střední velikosti, nebo Karlovarského porcelánu, to je téma samo pro sebe, které jsme projednávali samozřejmě ve vládě i na poradě ekonomických ministrů, těch se to netýká. Týká se to skutečně velikých zdrojů znečištění, především z oblasti hutnictví železa. My máme za to, že návrh, který jim dává přechodové období, umožňuje postupné plnění sníženého emisního stropu, zároveň dává občanům aglomerací a regionu jasnou perspektivu, výhledu zlepšení stavu ovzduší. Zároveň tam dokonce máme dva modely. Jeden model je lineární snižování, 30 % snížení toho stropu, druhý model je skokové snížení, jestliže se rozhodne firma snížit skokově, udělat tam technologické zlepšení, tak může takto učinit v průběhu 9letého období. Poté ovšem se ten emisní strop snižuje ze 70 % na 30 % – v perspektivě 9 roků. Máme za to, že to je návrh, který skutečně rok od roku přinese tomu postiženému regionu zlepšení emisí jemného polétavého prachu. A nezdůraznil jsem, že jemný polétavý prach je prekurzorem, je nosičem polyaromatických uhlovodíků, což je výrazný problém, který se projevuje na zdravotním stavu obyvatelstva. Pro ministerstvo životního prostředí pan prof. Švanda nám dlouhodobě dělá studie, které ukazují na větší incidenci nádorových onemocnění, kratší střední délku života atd. Je tam zcela zřejmá vazba kvality ovzduší, dáno právě touto

42

znečišťující látkou, a zdravotním stavem obyvatelstva. Dělali jsme v tomto, co jsme mohli a myslím, že jsme splnili úkol, který je v rezortě životního prostředí vkládán. Zároveň bych chtěl závěrem upozornit nebo poukázat na to, že přistupujeme k řešení těch problémů systémově. To znamená, vedle řešení v postižených oblastech se snažíme přispět impulsy k rychlejší obnově vozového parku, který je 14,5 roku starý v průměru. Už se nám podařilo prosadit nulové silniční daně pro ekologická vozidla, která patří do kategorie nízkoemisních vozidel. Víte, že teď jsme prosadili nepříjemnou záležitost. Týká se přeregistrace vozidel. Zase – ten hlavní impuls se týká zlepšení stavu životního prostředí. Stejně tak, a to je asi nejdůležitější, jsme na velmi nadějné cestě, zobchodovat přebytek emisních povolenek z období kjótského obchodování v hodnotě cca 10 miliard Kč. A tyto prostředky, které budou příjmem Státního fondu životního prostředí, tak jak vy jste schválili tady v Senátu, využít pro zvláštní program, který by se zaměřil na energetické úspory v domácnostech. Máme za to, že to je správnou odpovědí na finanční krizi, na ekonomický tlak, který je na veřejnost daleko větší. To správnou odpovědí jsou investice do úspor. Toto je přesně oblast, kterou se budeme zabývat v prvním pololetí příštího roku. Máme tím pokryty hlavní sektory ekonomiky, resp. hlavní sektory znečišťování ovzduší jemným polétavým prachem. Takže bych vás velmi rád poprosil o to, abyste tento návrh ve znění Poslanecké sněmovny podpořili a abyste tím přispěli naší iniciativě, zlepšit stav ovzduší v ČR. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli, pane ministře. Ještě než budeme hlasovat, dáme možnost zpravodaji garančního výboru, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil a zopakoval nám, o čem budeme hlasovat. Senátor Karel Šebek: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, v obecné rozpravě vystoupilo 7 senátorů, z toho jeden dvakrát, a jediný návrh, který tady zazněl, byl – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Takže po znělce budeme o tomto jediném návrhu hlasovat. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů. Znamená to, že aktuální kvórum je 34. Hlasujeme. Kdo je pro tento návrh, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Děkuji vám. Končí 18. hlasování v pořadí, přítomno 68 senátorek a senátorů, kvórum bylo 35, 58 hlasů pro, 2 hlasy proti. To znamená, že návrh byl schválen. Děkuji panu zpravodaji, panu ministrovi poděkujeme až posléze, protože dalším bodem je: Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Návrh na ratifikaci Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (Kyjev, 21. května 2003) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 295 a uvede jej ministr životního prostředí, kterému uděluji slovo. Prosím.

43

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně. Dámy a pánové, vládní návrh na ratifikaci Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek vyplývá z Úmluvy o přístupu k informacím, která byla přijata v roce 1998 v Dánsku. Článek 5 odstavec 9 této úmluvy ukládá smluvním stranám postupně zavádět integrovaný celostátní systém inventur nebo registrů znečištění prostředí ve formě veřejně přístupných databází. Tento protokol je prvním mezinárodně právním závazným dokumentem o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek. Plnění tohoto protokolu je v ČR zajištěno samostatnou právní úpravou, která je poměrně čerstvá. Je to zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Tento zákon nabyl účinnosti 12. února tohoto roku a 29. dubna nabylo účinnosti nařízení vlády, kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a také údaje, které jsou požadovány pro ohlašování do tohoto registru. Nepředpokládá se žádný nárok na povinné osoby, resp. provozovatele, to proto, že ty dané povinnosti jsou jim už v tuto chvíli stanoveny vnitrostátním právem, resp. nařízením, které bylo implementováno v již zmíněném zákoně. Tento protokol patří do kategorie smluv, jejichž úprava je vyhrazena formou zákona a podle článku 49 ústavy vyžaduje protokol před ratifikací souhlas obou komor Parlamentu. Jedná se o smlouvu prezidentské kategorie. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB, přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 295/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Töpfer. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 295/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Vlček, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Václav Vlček: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Dovolte, abych konstatoval, že s naprostou většinou údajů a informací, které jsou obsaženy i v mé zpravodajské zprávě, vás již seznámil pan ministr. Proto nebudu celou zprávu číst. Zároveň děkuji panu ministrovi za vyčerpávající zprávu. Dovolím si vás seznámit pouze s obsahem jednoho článku protokolu. To je článek 7 protokolu – abyste se seznámili s povinnostmi vlastníků, provozovatelů zařízení. Dovolím si citovat. Článek 7 protokolu zavádí ohlašovací povinnost pro vlastníky či provozovatele zařízení, která vykonávají činnost dle přílohy jedna protokolu, anebo v nichž dochází k únikům znečišťujících látek uvedených v příloze dvě. Dotčenými zařízeními jsou např. rafinérie, tepelné elektrárny, chemické a těžební podniky, spalovny odpadů, dřevozpracující nebo papírenské závody. Osoby plnící ohlašovací povinnost jsou povinny příslušnému orgánu poskytnout zejména následující informace: název, adresu, zeměpisné umístění, činnost nebo činnosti ohlašovatele, název a číselné označení znečišťujících látek, množství ohlašované znečišťující látky, včetně rozlišení, do které ze složek životního prostředí látka unikla, množství každé znečišťující látky nebo odpadu přenášeného mimo lokalitu. U odpadu pak včetně rozlišení, zda jde o nebezpečný odpad či jiný odpad a dále s uvedením buď R, pokud má být odpad dále využit, nebo D, pokud má být odstraněn. A nakonec množství každé ohlašované znečišťující látky v odpadních vodách. Ohlašovatelé jsou povinni příslušné údaje shromažďovat a vést jejich evidenci po dobu nejméně 5 let od konce ohlašovacího roku, jehož se týkají. Přístup

44

veřejnosti k údajům v registru má být zásadně bezplatný a bez nutnosti prokazovat zájem na získání těchto údajů. Jinak vše důležité bylo řečeno. Snad jenom, že ekonomické dopady implementace samotného protokolu na státní správu, stejně tak i na podnikatelský sektor a státní rozpočet budou minimální. Z protokolu nevyplývá pro smluvní strany povinnost hradit členské příspěvky. A nyní mi dovolte, abych vás seznámil 106. usnesením VUZP z 32. schůze konané již 9. září 2008 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Návrh na ratifikaci Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Karla Bláhy, náměstka MŽP ČR, zpravodajské zprávě senátora Vlčka a po rozpravě, výbor 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci protokolu. 2. Určuje mne zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Přeje si vystoupit pan senátor Töpfer? Nepřeje. Takže mohu otevřít obecnou rozpravu, což tímto činím. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Ani pan navrhovatel, ani pan zpravodaj se tedy nemohou vyjádřit, neboť mají k čemu. My budeme vzápětí hlasovat o návrhu, který bude znamenat, že Senát dá souhlas k ratifikaci. V jednacím sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 34. Hlasujeme o návrhu usnesení, které bude znít: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (Kyjev, 21. května 2003). O návrhu dávám hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji vám. A nyní – kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Končí hlasování pořadové číslo 19. Skončilo schválením návrhu, dát souhlas k ratifikaci. Teď tedy poděkuji nejen panu zpravodaji, ale také panu ministrovi. Přejeme mu dobrou noc. My budeme projednávat bod, kterým je: Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007 Nejdříve vám navrhnu, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Naděždy Kavalírové na našem jednání. O tomto návrhu budeme bezprostředně hlasovat. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum je 33. Hlasujeme o vyslovení souhlasu s účastí paní předsedkyně Naděždy Kavalírové. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, prosím, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Návrh byl přijat, nakonec 65 přítomných, kvórum 33, 50 hlasů pro, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Dovolte, paní kolegyně, páni kolegové, abych zde přivítal předsedkyni Ústavu pro studium totalitních režimů paní Naděždu Kavalírovou.

45

Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 330. Prosím nyní paní předsedkyni, aby nás se zprávou seznámila. Prosím. Naděžda Kavalírová: Vážení přítomní, než vás seznámím se zprávou, dovolte, abych vám řekla na okraj: Tuto zprávu a toto prostředí považuji za tak důležité, že jsem přijela z Hostýna, kde jsem na několikadenní duchovní obnově a zase se tam večer vracím. K té duchovní obnově patří bobřík mlčení, takže tam musím být zticha. Dovolte, abych si to tady vynahradila. Děkuji. (Oživení v sále.) Vážený pane předsedající, vážené předsednictvo, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Je mi ctí obeznámit horní komoru Parlamentu České republiky s první poněkud atypickou výroční zprávou Ústavu pro studium totalitních režimů. Tato zpráva vás informuje o úspěšném završení vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů a archivu bezpečnostních složek tak, jak předpokládá zákon č. 181/2007 Sb., přijatý v polovině loňského roku. Rada Ústavu pro studium totalitních režimů, kterou jste zvolili v prosinci 2007, navázala na činnost zmocněnce vlády a prozatímního ředitele Archivu bezpečnostních složek Dr. Pavla Žáčka a podpořila tak úsilí o řádnou delimitaci pracovních míst, finančních prostředků, movitého i nemovitého majetku, včetně archiválií bezpečnostních složek z období let 1945–1990. Z těchto důvodů je podstatná část výroční zprávy věnována přípravným krokům zmocněnce vlády a jeho pracovního týmu, včetně činnosti bývalého odboru Archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra ČR, který byl de facto platformou pro vznik těchto nových institucí. Nejdůležitějším aktem Rady ústavu na jejím druhém řádném zasedání bylo jmenování ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Členové Rady ústavu se z důvodu posílení mandátu zmocněnce vlády a prozatímního ředitele Archivu bezpečnostních složek v závěrečné fázi delimitace v souladu se zákonem rozhodli jmenovat Dr. Pavla Žáčka k 1. lednu 2008 do funkce. Ústav a archiv vznikly delimitací movitého i nemovitého majetku v celkové hodnotě cca čtvrt miliardy korun, archivních dokumentů v rozsahu okolo 20 běžných kilometrů, včetně statisíců kusů mikrofiše a převodem 273 systemizovaných pracovních míst z ministerstva vnitra, ministerstva obrany, včetně Vojenského zpravodajství, Úřadu pro zahraniční styky a informace, ministerstva spravedlnosti a Bezpečnostní informační služby. Zároveň je nutné zdůraznit, že tento proces probíhal za plného chodu zúčastněných stran a za zvýšeného zájmu laické i odborné veřejnosti o předmětné archiválie. Přestože proces vzniku byl definitivně završen až k 1. únoru 2008 a bude tudíž prezentován až ve výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2008, mohu již nyní konstatovat, že se nám podařilo postavit základy pevné a solidní instituce, která bude plnit zákonem předepsanou roli v našem veřejném životě. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Paní předsedkyně, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Zprávu projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 330/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hálek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor ústavně-právní. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako

46

senátní tisk č. 330/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubera, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jaroslav Kubera: Pane místopředsedo, zpravodajem byl původně určen pan senátor Petr Pakosta, který mě poprosil z Jižní Ameriky, zda bych ho nezastoupil. 84. usnesení ústavně-právního výboru z 25. schůze konané dne 29. října 2008 k výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007: Po úvodním slově Dr. Naděždy Kavalírové, předsedkyně Ústavu pro studium totalitních režimů, a po vyslechnutí zpravodajské zprávy senátora Petra Pakosty a po rozpravě ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007 na vědomí. Zpravodajem určuje Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Nyní možná uvede moje slova na pravou míru pan senátor Jan Hálek, jak to tedy s oběma výbory bylo a který plnil který úkol. Prosím. Senátor Jan Hálek: Pane předsedající, paní předsedkyně, dámy a pánové. Garančním výborem byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Dovolte mi tedy, abych přednesl svou zpravodajskou zprávu. Po přijetí zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek byly k 1. 8. 2007 vytvořeny dvě nové organizační složky státu. Co se týče předání dokumentů, cituji z výroční zprávy: „Předání zhruba 17 km archiválií představuje zřejmě největší přesun archiválií v moderních dějinách České, resp. Československé republiky. Již v průběhu legislativního procesu bylo varováno před tím, že podobná akce ochromí na řadu měsíců vlastní badatelský přístup k uvedeným materiálům a dokumentům a že se mnohé může ztratit. Nesporným úspěchem přípravného období je, že ani jedna z jmenovaných hrozeb se nenaplnila.“ V České republice bylo tedy dosaženo fungující období specializovaných institucí, jaké jsou v Německu, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, na Slovensku, v Bulharsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku a na Ukrajině. Dovolte mi, abych připomenul cíle ústavu: Ústav zkoumá období komunistické totalitní moci, antidemokratickou a zločinnou činnost orgánů státu, zejména jeho bezpečnostních složek, a zločinnou činnost Komunistické strany Československa i dalších organizací založených na její ideologii. Analyzuje příčiny a způsob likvidace demokratického režimu v období komunistické totalitní moci, dokumentuje účast domácích a zahraničních osob na podpoře komunistického režimu a odporu proti němu. Získává a zpřístupňuje veřejnosti dokumenty vypovídající o době nesvobody a období komunistické totalitní moci, zejména o činnosti bezpečnostních složek a formách pronásledování i odporu, a převede bez zbytečného odkladu převzaté dokumenty do elektronické podoby, dokumentuje nacistické a komunistické zločiny, poskytuje veřejnosti výsledky své činnosti, zejména zveřejňuje informace o době nesvobody, o období komunistické totalitní moci, o činech a osudech jednotlivců, vydává a šíří publikace, pořádá výstavy, semináře, odborné konference a diskuse.

47

Archiv bezpečnostních složek zabezpečuje péči o archiválie, jejich odborné a vědecké zpracování a zpřístupňování, využívání k vědeckým a jiným účelům, shromažďování archiválií v archivech, přebírání archiválií od jiných původců nebo nabývání od jejich vlastníků, jejich ochranu, bezpečné ukládání a evidenci, zpřístupňování a zveřejňování a poskytování informací a pomoci státním orgánům. A nyní stručně chronologicky k dosavadní činnosti Ústavu. V průběhu října 2007 byla s ministerstvem vnitra vyřešena otázka nájmu, neboť Archiv i Ústav disponovaly majetkem i personálem v té době ještě nedelimitovaným. S ministerstvem vnitra byla v prosinci téhož roku probírána otázka převodu osobních evidenčních karet bývalých příslušníků komunistických bezpečnostních složek, která byla následně vyřešena jejich převodem na Archiv. V průběhu prosince 2007 až ledna 2008 byl na pořadu převod materiálů utajované povahy. Po dohodě s ministerstvem vnitra, Úřadem pro zahraniční styky a informace a ministerstvem obrany byly převedeny – a stále vlastně jsou převáděny – všechny materiály uvedené v § 14 zákona č. 181/2007 Sb., vyjma materiálů označených stupněm utajení, které instituce nadále potřebují podle § 14 odst. 2 téhož zákona. Jak již bylo řečeno, byla zvolena Rada Ústavu. Prvním ředitelem Ústavu byl jmenován Pavel Žáček. V lednu 2008 došlo k inventarizaci majetku a zásob. Ředitelem Archivu byl jmenován Ladislav Bukovský. Dne 31. 1. 2008 byl podepsán zápis o předání a převzetí archiválií mezi odborem archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra a Archivem bezpečnostních složek, kterým byly převedeny archiválie bezpečnostních složek z resortu ministerstva vnitra. Jak již bylo také řečeno, dne 1. 2. 2008 vstoupil v účinnost v celém rozsahu zákon č. 181/2007 Sb., a Ústav i Archiv byly konstituovány. V únoru 2008 Archiv převzal archiválie od Vojenského zpravodajství ministerstva obrany. A ještě několik slov ke struktuře, postavení, a výsledkům činnosti Ústavu. Ústav má postavení samostatné organizační složky státu, do jejíž činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Ústav je účetní jednotkou. Činnost Ústavu je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu – je to rozpočtová kapitola č. 355. Nejvyšším orgánem Ústavu je Rada a dalším orgánem ze zákona je ředitel Ústavu. Odbor - archiv bezpečnostních složek ministerstva vnitra - v jistém smyslu čelný předchůdce Archivu, v roce 2007 převzal některé zaměstnance z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a Služby kriminální policie a vyšetřování, delimitoval archiválie hlavní správní rozvědky z Úřadu pro zahraniční styky a informace, předal Správnímu archivu ministerstva vnitra archiválie z období po roce 1991, modernizoval pražskou badatelnu Na Struze, vybudoval novou v Brně – Kanicích, uspořádal osvětové akce, založil časopis Paměť a dějiny. Ústav pro studium totalitních režimů zaznamenal narůstající zájem odborné i laické veřejnosti o archiválie předlistopadových bezpečnostních složek. Celkem předložil skoro 30.000 svazků, kartonů či digitalizovaných materiálů. Konečně, převedl do elektronické podoby evidenci zájmových osob Státní bezpečnosti – bylo to 890.000 evidenčních karet – čímž zahájil úkol digitalizovat archivní sbírky. Na závěr mi dovolte poznamenat, že znám několik badatelů, kteří si zřízení Ústavu velmi pochvalují. Mají dnes přístup k materiálům potřebným ke své výzkumné činnosti, který jim byl dříve znesnadňován nebo zcela odepřen. I když došlo

48

k několika poněkud diskutabilním krokům Ústavu, které je možno v dalších krocích napravit, podařilo se zajistit základy instituce, která je schopna plnit důležitou roli v naší společnosti. A nyní mi dovolte, abych přečetl 9. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 2. schůze konané dne 3. prosince 2008: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007 vzít na vědomí. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, ale prosím pěkně, abyste se posadil na své místo, protože pan senátor Kubera zůstane sedět u stolku zpravodajů, protože podle usnesení Organizačního výboru skutečně garančním výborem je výbor ústavně-právní. Pan předseda Senátu mně před chvílí doručil 257. usnesení Organizačního výboru a tak to je. Otevírám rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do rozpravy? Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier, po něm promluví pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedající, paní předsedkyně, já jsem velice rád, že se konečně podařilo shromáždit všechny materiály a všechny dokumenty a že se na nich začalo pracovat. Ovšem to, co my tady máme, je jakýsi byrokratickovýpočetní administrativní papír, který nám vypráví o tom, jak se co organizovalo, kolik to stojí, jaké jsou platy atd. Paní předsedkyně Kavalírová říkala, že se podařilo vybudovat pevnou a solidní instituci, která je, jak víme, určena k archivování, zkoumání a k analýze. Já se obávám, že k něčemu takovému zatím moc nedochází. Nechci tady mluvit o tom, že jsme zřídili ústav, který není nezávislou vědeckou institucí, ale vlastně státní organizaci. Dobře, i ve státní organizaci je možno dělat solidní výzkum. Zatím bohužel jsme svědky výstupů nejrůznějšího druhu bez analýzy toho, o co ve skutečnosti jde. Já si to mohu dovolit říkat, protože vím, a znám spoustu lidí i v těchto všech složkách a vím od nich, že se na mě také snažili sehnat co se dalo a nikdy na mě nic nesehnali, protože na mě se prostě nic sehnat nedá z minulosti, takže já jsem úplně v pohodě a mohu si dovolit tedy kriticky vystupovat, protože někteří lidé se toho bojí, poněvadž mají obavu, aby se třeba na ně něco nenašlo v těch archivech. Chci tedy říci, že jsme tady vytvořili něco, co se dokonce chtělo jmenovat Ústav paměti národa, jakoby paměť Státní bezpečnosti byla pamětí národa, protože paměť národa je přece mnohem bohatší a obsahuje také paměti dosti statečných činů nebo i tichého odporu a paměti obrovského kulturního rozvoje v některých obdobích i toho režimu, který je tady, jehož období je tady zkoumáno. Myslím si tudíž, že tohle samo o sobě není trochu šťastné. Vím také, že někteří solidní historici to velice ostře kritizují a že jsme měli přece jenom zůstat u toho, že shromáždíme archivy a budou se velice pečlivě zkoumat třeba v Ústavu soudobých dějin atd. Toto všechno se stalo. Pokud bychom měli jen tak říci ano, toto je všechno v pořádku, aniž bychom vyslovili jakýkoliv kritický soud k tomu, co z ústavu dnes vychází, ať už je to skandalizace Milana Kundery na základě jednoho papírku bez analýzy všech souvislostí, které jsou při vědecké práci naprosto nutné. Ba dokonce pan Žáček dnes uznává, že byla chyba, že pan Hradílek mohl něco takového pustit bez zkoumání do časopisu místo toho, aby se to zkoumalo v ústavu a tak dále.

49

Nechci se bavit o meritu věci, ale myslím si, že bez kritického slova, na které asi tady nebudeme mít prostor, nemohu pro to, abych vzal na vědomí tuto výroční zprávu, hlasovat. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má senátor Jaromír Jermář. Dále jsou přihlášeni páni senátoři Grulich a Vlastimil Balín. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, v úvodu bych chtěl říci jen to, že jsem pro to, aby se období nesvobody, ať už to bylo období 1939 – 1945 a po roce 1948, studovalo a aby závěry z těchto bádání byly publikovány a aby především znalost tohoto období historie sloužila k tomu, abychom se poučili a aby se už nikdy tragické události z těchto let, které postihly mnoho nevinných lidí, nemohly nikdy opakovat. Když jsme se tady rozhodovali o vzniku ústavu, měl jsem názor, že podstatně levnější by bylo vypsat různé dotační tituly pro historiky na zpracování tohoto období. Proto i dnes považuji tento ústav, který vznikl v letošním roce, ale o kterém jsme rozhodli v loňském roce, za drahý a nadbytečný. Měl bych několik jiných otázek. Zajímalo by mě, zda by mi paní předsedkyně mohla říci, když jsem zjistil, jaká je směrnice o komunikaci s médii a účasti na oficiálních akcích. Ocituji: Pokud se na někoho ze zaměstnanců či spolupracovníků ústavu obrátí novinář se žádostí o mediální výstup týkající se činnosti ústavu dle ustanovení § 4 zákona 181/2007 Sb., je oslovený zaměstnanec povinen odkázat ho na komunikaci s tiskovým mluvčím ústavu. Tiskový mluvčí dohodne požadované informace s novinářem, zejména obsah rozhovoru, případně konkrétní dotazy na dané téma. Po dohodě s ředitelem příslušného odboru, který určí kompetentní osobu pro další komunikaci, dále řídí kontakt obou zainteresovaných osob. Má přehled o termínech rozhovorů, datech mediálních výstupů a po vzájemné dohodě zajišťuje podporu osob, které vystupují v médiích. Protože jsem profesí také historik, chci se zeptat, zda je tady svoboda badatelů a historiků působících v tomto ústavu, zda by ústav, který má ambici stát se vědeckým ústavem, měl takto komunikovat s médii podobně jako státní úřady. O tom tady mluvil kolega Dienstbier. Měl bych dotaz. Tato zpráva je za rok 2007, činnost se vyvíjela až v letošním roce, takže je pochopitelné, že veškeré události, které se staly v letošním roce, budou ve zprávě příští. Zastavím se u případu Milana Kundery, zda byl postup ústavu v tomto případu skutečně vědecký. Nedošlo k vyjádření Milana Kundery ještě před zveřejněním těchto informací, byly nedostatečně podloženy jen na základě jednoho dokumentu. To zde také pan senátor Dienstbier zmiňoval. Navíc mnoho odborníků – lidí znalých svazků StB zpochybňuje pravost některých svazků. Proto jsem přesvědčen o tom, že jsou potřebná daleko podrobnější zkoumání. V preambuli ústavu je, že vzdělání občanů o těchto tématech přispívá k upevňování demokratických tradic a k rozvoji občanské společnosti a současně napomáhá naplňování ideálů spravedlnosti a popsání zločinů a pojmenování jejich organizátorů a vykonavatelů. Chci se zeptat, zda může na základě jedné informace zveřejnění a neodborné zacházení s takto nalezenou informací přispět k rozvoji občanské společnosti a k napomáhání naplňování ideálů spravedlnosti. Děkuji.

50

Místopředseda Senátu Petr Pithart Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Tomáš Grulich. Senátor Tomáš Grulich: Kolegyně a kolegové, divím se, že si nikdo neotevřete „www stránky“ tohoto ústavu a nepodíváte se, že ústav existuje od ledna a během letošního roku byla napsána jedna monografie, vyšla tři čísla Paměti a dějiny, v edici Prameny a studie vyšlo pět publikací. Co se týče vědecké a výzkumné práce, je tam šest badatelských projektů, tři dokumentační projekty, které se plní. Uvědomte si, že tato instituce existuje jeden rok. Dovedete si někdo představit, že někam svezete dvacet kilometrů papíru? Hovořím nejen jako senátor, ale jako badatel, který do tohoto archivu chodí. Jsem velmi rád, že od března je zpřístupněna poměrně široká část. Archiv je velmi slušně zpracován, dá se v něm velmi dobře hledat. Takové archivy nejsou na okresech a tak dále. To, co se podařilo udělat těmto pracovníkům, je obrovský kus práce ve zpřístupnění základních materiálů. Pokud jde o Kunderu, to je marginální záležitost celého ústavu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má pan senátor Vlastimil Balín. Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, vážená paní předsedkyně, milé kolegyně a kolegové, chtěl bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolegovi Grulichovi vzkázat, že jsem byl jeden z těch, který si dal tu práci, a stránky si otevřel. Každý historik může být spokojen s výstupem za tak krátkou dobu, ale celá společnost jsme vnímali výstupy, které byly předmětem mediální prezentace a ty nebyly z mého pohledu příliš šťastné. Nechtěl bych opakovat některé myšlenky, které tady zazněly zejména ve vystoupení kolegy Dienstbiera a Jermáře, protože bych je mohl jen zdůraznit, a to je zbytečné. Toto není první zpráva, předtím jsme minimálně dvakrát na toto téma při ustanovování této instituce zde hovořili. Hovořil jsem zde již v první verzi, kdy to měl být Ústav paměti národa. Tehdy bývalý kolega senátor Brýdl mi oponoval v některých mých charakteristikách toho, co vznikalo. Nemohu si ubránit dojmu, že zejména řada uvedených medializovaných výstupů ústavu, kdy byly skandalizovány některé osobnosti z řad disentu, mi dala trochu za pravdu. S kolegou Dienstbierem mám také pocit, že paměť StB nebyla a není pamětí tohoto národa, je jen velmi nešťastnou epizodou v životě našeho národa. Obávám se, zda jsme nešťastným fungováním ústavu nepostavili jakýsi pomník Státní bezpečnosti. Pane předsedající, vaším prostřednictvím bych se chtěl zeptat předsedkyně doktorky Kavalírové, co je pravdy na tom, co jsme vnímali přes sdělovací prostředky – u nás ve výboru informace nebyla – na chystané změně na postu ředitele ústavu. Je-li to pravda, obávám se, že takovouto zásadní informaci bylo slyšené při projednávání minimálně ve výborech říci. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Pořadí dalších diskutujících: Milan Bureš, Jiří Liška, Jaromír Štětina. Pokračujeme v obecné rozpravě. Senátor Milan Bureš: Pane předsedající, paní předsedkyně, dámy a pánové, úvodem chci říci, že jsem tady v podobném postavení jako pan senátor Dienstbier tedy v postavení svobodném a těžko by na mne mohl někdo něco najít, dokonce ani ne nemanželské děti.

51

Považoval bych za férové, pokud je zpráva za rok 2007, bavit se o skutečnostech, které proběhly v Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2007. Nechme debatu o tom, co se událo v roce 2008. Za rok budeme tuto zprávu probírat. Nevím, zda jste v posledních měsících nebo možná i v delší době zaslechli informaci o tom, že mladí lidé, kteří vycházejí ze škol, mají velmi malé znalosti o době nesvobody, totality. Na různých odborných fórech se rozebírají příčiny neznalosti studentů a dětí odcházejících ze základních škol. Často si pletou výroky o roku 1968, 1948 a dokonce 1918. Upozorním na jeden důvod. Učitelé často říkají, že období je příliš krátké na historické hodnocení a netendenční a že je to hlavní důvod, proč učivo je v základních školách a v nižších ročnících víceletých gymnázií probíráno těsně před prázdninami, kdy děti o to příliš nejeví zájem. Myslím si, že v Ústavu pro studium totalitních režimů by mohl v této situaci do určité míry napomoci. V tom smyslu, jak se tam bude bádat, zkoumat, vyhodnocovat, analyzovat a především zveřejňovat informace, které mohou mít často zajímavý charakter, považuji celou činnost ústavu za velmi potřebnou zvlášť pro mladou generaci. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má místopředseda Senátu Jiří Liška. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, dnešní diskuse nad zprávou ústavu je rozdělena do dvou částí. První, která je podstatou zprávy, hovoří o období, kdy ústav ještě neexistoval. Bylo to přechodové období, které se zabývalo pouze technickými záležitostmi. Myslím si, že tady kolega Dienstbier nebyl příliš informován, protože ústav vznikl od 1. února 2008. Znamená to, že zpráva hovoří o tom, jak probíhaly přípravné práce ke vzniku ústavu. Nejdůležitější ve zprávě je to, že ústav zvládl všechno, co se od něho očekávalo. Mám na mysli především diskuse v Poslanecké sněmovně a argumenty všech, kteří chtěli zabránit ústavu – všichni tvrdili, že není možné přestěhovat archiválie, není možné zvládnout v tak krátkém termínu všechny kroky, které jsou nutné ke vzniku ústavu, všechno bude ohroženo. Dokonce tady mohu citovat názor ze sněmovny některého z levicových poslanců, kteří bránili vzniku ústavu: protokolární předání písemností, ale i převzetí takového množství archiválií v krátkém časovém intervalu a vzápětí jejich uvedení do provozuschopného stavu je úkol gigantický, nemožný a je naivní se domnívat, že by se jednalo jen o dobu několika měsíců. Rozsah archiválií je obrovský a bude blokovaná činnost archivů minimálně na tři až čtyři roky. To se nestalo, během půl roku ústav všechno zvládl v poměrně malém počtu lidí. Myslím si, že bychom měli ocenit to, co se lidem z tohoto pohledu v ústavu podařilo. Dovolte mi ještě několik poznámek k tomu, co tady kriticky zaznělo. Tím mám na mysli hodnocení ústavu, které už nesouvisí s výroční zprávou, která byla zprávou o přípravném období. Je pravda, že v naší společnosti běží dlouhodobá kampaň proti ústavu. Začala v okamžiku, kdy se začalo poprvé diskutovat o možnosti vzniku tohoto ústavu a prakticky pokračuje do dnešních dnů. Nechci věřit tomu, že kampaň by probíhala i na půdě naší horní komory. Jsem jeden z předkladatelů zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů. Byl jsem u začátku vzniku tohoto ústavu a dovolím si připomenout především našim novým kolegyním a kolegům, co bylo při tvorbě této zcela nové právní normy naším hlavním záměrem. Chtěli jsme především co nejvíce otevřít přístup k archiváliím a k dokumentům bývalých bezpečnostních složek a změnit tehdejší stav, kdy archiváři

52

ministerstva vnitra, případně jejich nadřízení, rozhodovali o tom, co a jak komu předloží. To se podařilo, potvrdí to každý a hovořil o tom kolega Grulich, že kdo se s jakoukoliv žádostí obrátí o informace na archiv bezpečnostních složek. Cílem zákona, který byl přijat, bylo také vyjmout archiválie o zkoumání období totality z působnosti a kompetence exekutivy tak, aby nemohlo docházet k zneužití dokumentů Bezpečnosti k různým mocenským a politickým potřebám. Také jsme zdůrazňovali, a kolegové si na to jistě vzpomenou, že ústav se neměl stát arbitrem pravdy, ale historickým pracovištěm zaměřeným na jedno konkrétní dějinné období. Čím více se my jako politici vyjadřujeme k tomu, co ústav má a co nemá dělat, případně co je a není dobrá historická práce, nebo zda a co bylo správně zveřejněno, tím více popíráme to, o co jsme usilovali. Tedy o odpolitizování a o nezávislost studia totalitních režimů. A upozorňoval jsem již při přijímání zákona, že se musíme připravit na to, že mnohá zjištění a poznatky nebudou příjemné, ale že je nutné pro naše vlastní dobro tímto procesem projít a nezakrývat a neutajovat nic. Odkrýt a popsat nejen systém, ale i roli jednotlivců v tomto systému. Já nejsem a nikdy nebudu příznivcem jakéhokoli skandalizování osob, to ať dělají média. Na druhou stranu ale odmítám nedotknutelnost kohokoli. Odmítám představu, že některé archiválie a dokumenty by bylo lepší zničit nebo navždy schovat. Historický výzkum, a hovořili zde historici, máli mít smysl, se nesmí bát dokonce i různých mýtů. Na tomto principu je ostatně historie jako věda založena, stejně jako jakýkoli jiný obor poznání se ale může mýlit. Občas mám pocit, že jenom my politici jsme přesvědčeni, že jsme neomylní. A to také přece, kolegyně a kolegové, neplatí. Chtěl bych říci, že kritika z úst našeho komunistického kolegy je zcela logická, protože kdo jiný než komunisté případně bývalí komunisté si přejí, aby se vlastně i na jejich minulost zapomínalo. Já to chápu. Já bych se choval pravděpodobně stejně, to tady přiznávám. Ale pokud chceme skutečně pokročit v poznání naší komunistické minulosti, tak to musíme zvládnout i s tím, že občas jsou to bolestivá zjištění osobně pro řadu lidí, kteří aktivně v té době s režimem spolupracovali. A nakonec všichni ti, kteří chtěli zabránit vzniku Ústavu, argumentovali tím, že chtějí otevřít archívy, kriticky hodnotit naši komunistickou minulost, ale jinak. A to jinak bylo ve skutečnosti vždy, že vše dělali pro to, aby se to nikdy nepodařilo. To jsou moje zkušenosti z několikaleté přípravy a projednávání zákona o vzniku Ústavu, o Ústavu, který dnes možná s nějakými vnitřními problémy, ale to je řekl bych normální při každé nově vzniklé instituci. Dobře pracuje a je zárukou skutečně svobodného bádání. A já děkuji paní předsedkyni nejen za zprávu, ale za to, jak Rada jsem přesvědčen, že moudře vede Ústav. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Slovo má senátor Jaromír Štětina. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, paní předsedkyně, dámy a pánové, já bych na tomto místě chtěl zdůraznit jeden moment, a to je to, že Ústav, který tady představuje paní Kavalírová, velmi těsně spolupracoval zejména v posledním roce se Senátem. Bylo to zejména při přípravě zprávy senátní komise pro zkoumání ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy, kterou schválilo plénum Senátu a kterou pan předseda Senátu Sobotka předal 13. listopadu panu premiérovi a která se v dohledné době bude projednávat na zasedání vlády. A já jsem chtěl využít toho, abych paní Kavalírové poděkoval, že jsme od

53

pracovníků Ústavu dostali celou řadu bohatých materiálů, které jsme mohli do zprávy dát, celou řadu rad. A myslím si, že tato spolupráce svědčí o tom, jak užitečný je Ústav a že všechny snahy na Ústav z jakéhokoli úhlu zaútočit, jsou liché. Děkuji vám, paní Kavalírová. Děkuji vám, pane předsedo. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, o slovo se přihlásil pan senátor Tomáš Töpfer. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, já budu velice stručný. Na rozdíl od pana senátora Dienstbiera by se na mne možná v archívu něco našlo, protože na mne Státní bezpečnost vedla svazek od roku 1977. Dochovalo se pouze 374 stran, zbytek byl skartován. Upozorňuji, že na mne byl veden svazek jako na nepřátelskou osobu s podezřením z podvracení republiky. Takže v tom máme asi část společného osudu. Ale chtěl jsem říci něco o paměti. Paměť, a lékaři v tomto sále mi potvrdí, že paměť je velice zrádná věc. Naše paměť umí vytěsňovat to nepříjemné. Dokonce naše vlastní paměť to nepříjemné v našem vlastním životě a především v našem vlastním svědomí. Mně je strašně líto, že se ten ústav nejmenuje Ústav paměti národa, nicméně jmenuje se Ústav pro studium totalitních režimů. A zazněla tady taky zmínka o tom, že paměť národa není pamětí archívů StB. Je. Je to část té nepříjemné části naší paměti. Je to ta nepříjemná část, kterou nechceme vědět, kterou chceme zapomenout, a musím vám říci, že i tento archív StB obsahuje i mnoho statečných lidí. Já jsem zaslechl i od pana senátora Dienstbiera, který bagatelizoval stranickou knížku, že to byla vlastně knížka pracovní, ale já znám mnoho lidí, kteří si tuto pracovní knížku neopatřili. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji a je to zatím poslední přihlášený. Zeptám se pro jistotu, kdo se hlásí do rozpravy. Nikdo. Takže rozpravu končím. A ptám se paní navrhovatelky, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Prosím. Naděžda Kavalírová: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, především využívám této situace, abych poděkovala těm, kteří se loni zúčastnili klání a bojů o přijetí zákona 181, vám všem, kteří jste zvedli ruku, aby byl zákon přijat, děkuji jménem politických vězňů. A věřte tomu, že mám k tomu mandát. Jsem jejich předsedkyní. Ten zákon odstartoval Ústav, díky vám. Zaznělo tady „epizoda StB“. Bohužel. To byla dějinná skvrna v historii tohoto národa, zapsaná, uložená v archivech. A věřte, přátelé, ty archívy nejsou úplné. To, co se podařilo zachránit, je doopravdy jenom torzo. V této zemi se pravda odhaluje velmi, velmi těžce. My ji nechceme slyšet. A můj třetí bod. Na ony všechny mediální útoky, které jsou vedeny s jedinou snahou zrušit Ústav, a to tady bylo od začátku, a bude to i dál, odpovídám: Rada neuvažuje a nebude uvažovat o změně ředitele, který doopravdy vzniku Ústavu dal duši a pomalu svůj život. To je moje stanovisko, které vyjadřuji nejenom za Radu, ale také, odpusťte, i za politické vězně. Znovu zdůrazňuji, mám k tomu mandát a děkuji, že jsem to mohla vyslovit na této půdě. Děkuji.

54

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní předsedkyně, a prosím zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě vystoupilo osm senátorů, z toho pět vyslovilo podporu správě, tři měli výhrady nebo dotazy a jeden řekl, že vzetí na vědomí nepodpoří. Já si neodpustím, že jsem se nechtěl hlásit kvůli jedné větě, ale přesto ji musím říci. StB byla z hlediska paměti národa skutečně malou epizodou, ale ze škod, které tato epizoda napáchala, se budeme vzpamatovávat ještě mnoho let. Návrh usnesení zní, že Senát Parlamentu ČR bere výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007 na vědomí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, můžeme přistoupit k hlasování. Všechny vás odhlásím a prosím, abyste se přihlásili znovu, abychom měli jistotu, kolik je nás skutečně v Jednacím sále. Takže prosím, přihlaste se znovu. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh usnesení, jak zazněl, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu usnesení, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Končí 21. hlasování v pořadí, skončilo schválením návrhu na vzetí na vědomí. 45 hlasů, dva hlasy proti. Přítomno nás bylo 67, kvórum 34. Tím projednávání tohoto bodu skončilo, děkuji paní předsedkyni, děkuji oběma zpravodajům. Paní předsedkyně si nás přeje ještě oslovit. Prosím. Naděžda Kavalírová: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já vám z celého srdce děkuji a přeji vám hezké Vánoce (Potlesk.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Následujícím bodem pořadu této schůze je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 351. Prosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ale znělo to jako pokyn, abyste opustili Jednací sál, to jsem skutečně neřekl. Nedá se nic dělat. Pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi stručně odůvodnil novelu trestního řádu, kterou dnes máte projednávat. Předem říkám pro ty z vás, kteří třeba přesně nevědí, co se projednává, že nejde o novelu, která upravuje mediálně atraktivní téma odposlechů. Předem říkám, je to téma naprosto nesporné, to co dnes projednáváte. Jedná se o novelu, která reaguje na nález Ústavního soudu, kdy Ústavní soud v polovině roku konstatoval, že ta část trestního řádu, která upravuje vydávání pachatelů do ciziny k trestnímu řízení – zdůrazňuji pachatelů cizinců, protože podle Ústavy nelze vydávat

55

občany ČR – tak tato část je v rozporu s Ústavou, a to v té pasáži, kdy ministru spravedlnosti je dáno oprávnění pozastavit nebo přerušit vydávání takovéhoto pachatele do zahraničí. Toto vydávání je jasné, je podezření, že dotyčný páchal v zahraničí trestnou činnost a cizí země požádala o vydání takovéhoto pachatele. Česká republika, pokud to dvoustranné smlouvy upravují, tak takováto vydávání realizuje, ovšem současně je v takovýchto smlouvách stanoveno, kdy ta země vydávací proces může přerušit. V zásadě jde o případ, kdy dotyčný páchá trestnou činnost také na území České republiky, a pak logicky, když nějaká země požádá o vydání takovéhoto pachatele, tak my ve chvíli, kdy dotyčný páchá trestnou činnost i v České republice, jej nevydáme. Rozhodneme o vydání, přerušíme vydávací proces a potrestáme jej nejprve v ČR. To je zcela logické. Každý stát trestá nejprve za trestné činy spáchané na území své republiky. A toto rozhodnutí o přerušení vydání do zahraničí z důvodu, že dotyčný páchal trestnou činnost i v ČR, příslušelo dosud ministrovi spravedlnosti. Tzn., činil tak ministr spravedlnosti. Ústavní soud došel k závěru, že toto je v rozporu s Ústavou, protože ministr jako představitel moci výkonné nemá činit takovéto rozhodnutí, že to má činit soud, protože jde o zásah do osobních, Ústavou zaručených, práv dotyčného. Já teď nehodnotím ten nález, zda je oprávněný či není, nicméně Ústavní soud nám zkrátka a dobře zrušil během tohoto roku část tzv. vydávacího řízení v trestním řádu a my tedy musíme rychle reagovat na to, protože pokud bychom rychle nereagovali, pak by od 1. ledna ČR nemohla řešit vydávací řízení pachatelů trestných činů do zahraničí. A nastal by v této oblasti kolaps, protože by se dotyční mohli v zásadě volně pohybovat po území ČR a my bychom je nemohli vydávat. Proto jsem apelovat na to, aby tato novela byla rychle projednávána, tak aby mohla být účinná od 1. ledna příštího roku a žádný kolaps v této oblasti nenastal. Takže prosím, tato věc je v zásadě naprosto nesporná. My úpravou reagujeme na nález Ústavního soudu. Jediné, co zde je naléhavé, je čas, je třeba to projednat tak, aby návrh mohl být účinný od 1. ledna. A ještě jedna věta ke druhé části této novely, kdy je implementováno další rámcové rozhodnutí rady z října r. 2006, které je ovšem velmi důležité, protože přispívá k potrestání mezinárodní, zvláště hospodářské a majetkové trestné činnosti, kdy se evropské státy dohodly, že si budou vzájemně uznávat rozsudky, kdy je uložen peněžitý trest, a tyto rozsudky si budou vzájemně vykonávat. Já osobně to považuji za velmi důležité, protože ve chvíli, kdy odsoudíte Němce v Německu za spáchání trestné činnosti a uložíte mu trest propadnutí majetku a takovýto německý státní občan přesune svůj majetek na území ČR, tak jej nelze v ČR vykonat. Ovšem po přijetí této úpravy budeme moci takovýto rozsudek německého soudu na území ČR vykonat a tedy pachatelé trestné činnosti, kterým hrozí, že budou odsouzeni ke ztrátě tohoto majetku, nebudou mít důvod s tímto majetkem volně se pohybovat po Evropě a přesuny z jedné země do druhé země chránit tento majetek před spravedlností v tom či onom státě. Vidíte sami, že to má svůj přínos, je to věc, která přispívá ke spolupráci v rámci trestních politik jednotlivých členských států EU, a já to tu velmi podporuji a vítám, protože to není o přenosu působnosti z národních států na centrum v Bruselu. Je to ovšem o větší kooperativnosti a spolupráci mezi jednotlivými národními zeměmi Evropské unie. Takže i ti z vás, kteří jsou více eurorealističtější, by mohli s klidným svědomím tento návrh podpořit. Protože – jak jsem řekl – je to o větší spolupráci mezi zeměmi ne o přenosu působnosti z národních států na centrum v Bruselu.

56

Dámy a pánové, prosím vás o podporu tohoto návrhu už z důvodu, který jsem zmiňoval, že od 1. ledna má být tento návrh účinný a má být do té doby vyhlášen ve Sbírce zákonů. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 351/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane ministře, paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručná. Pan ministr tady novelu trestního řádu, myslím, dostatečně odůvodnil. Jenom shrnu to, že první část reaguje, jak tady bylo řečeno, na nález Ústavního soudu a je potřeba, aby k 1. 1. 2009 tato novela nabyla účinnosti. Ta první část – to tady také bylo řečeno – reaguje na to, že o tzv. odloženém vydání pachatele a související vydávací vazbě nebude rozhodovat napříště ministr spravedlnosti, ale příslušný soud. Ústavní soud říká, že v případě rozhodování ministrem spravedlnosti se jednalo o zásah do právní pozice vydávané osoby. A druhá část této novely upravuje náš postup při uznávání a výkonu rozhodnutí soudu jiných členských států Evropské unie, kterými byla uložena konfiskace majetku, který se nachází na území České republiky, a zároveň i opačný postup, při předání takového rozhodnutí soudu České republiky do států Evropské unie. V podstatě jde o to, aby tady neunikal majetek konfiskaci tím způsobem, že by byl skryt v jiné zemi. Ještě doplním, že tato novela trestního řádu svým způsobem vyvolala velmi nepatrnou novelu zákona 219/2000 Sb., o majetku České republiky. Účinnost je stanovena k 1. 1. 2009. Tolik ode mne. Pokud se týká ústavně-právního výboru, ústavně-právní výbor 3. prosince na své 2. schůzi přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny, určil mě zpravodajem tohoto tisku a pověřil předsedu našeho výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Toť vše. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se také posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho, takže otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, zda se někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo zájem neprojevil, takže se zeptám ještě pana navrhovatele, zda má touhu se vyjádřit. Není tomu tak. Paní zpravodajka – předpokládám – také nechce ještě jednou vystoupit. Byl podán návrh jediný, pokud si dobře pamatuji, návrh výboru, a to schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přistoupíme k hlasování. Konstatuji, že v sále je aktuálně přítomno 56 senátorů, aktuální kvórum je 29. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne

57

tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 se pro vyslovilo 50, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Nyní budeme pokračovat bodem, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 352. Návrh zákona uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře, máte teď slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já to velmi stručně uvedu, protože opět jde o drobnou technickou novelu insolvenčního zákona, která musí být ve sbírce tak, aby mohla být účinná od 1. ledna. V tomto případě jde o úpravu lhůty, ve které je insolvenční soud povinen reagovat na návrh na zahájení konkursního nebo jiného insolvenčního řízení. Jde o lhůtu, ve které musí od podání návrhu na soud vyhotovit vyhlášku a umístit ji na insolvenční veřejný rejstřík a informovat veřejnost o tom, že je zde návrh na zahájení insolvenčního řízení. Původní zákon počítal s tím, že od doručení návrhu na soud se takováto informace musí objevit na insolvenčním rejstříku do dvou hodin od doručení, což je samozřejmě ideální lhůta, ale brzy se ukázalo, že praxe není schopna realizovat dvouhodinovou lhůtu, která by se počítala během dne, noci, víkendů, svátků atd. Ukázalo se, že bohatě postačuje – a bylo stanoveno přechodné ustanovení – pokud tato dvouhodinová lhůta se počítá v rámci úředních hodin soudů. To znamená, během víkendů ta lhůta stojí, stejně tak stojí během noci či během svátků. Pokud bychom tu lhůtu počítali permanentně, bez odvislosti na den, noc, svátky, volné dny, pak by to z pohledu nákladů na personální zajištění soudů přineslo obrovské výdaje. Praxe jasně ukazuje, že tolik návrhů zase nechodí, abychom museli platit o třetinu větší množství zaměstnanců na insolvenčních odděleních, tedy krajských soudech. Takže důvodem není snížit komfort insolvenčního zákona vůči občanům, ale stanovit pravidla, která budou pro občany komfortní, ale ekonomicky nebudou ruinovat českou justici. A proto vy zde dnes máte návrh, který má v zásadě prodloužit přechodnou úpravu, která říká, že dvouhodinová lhůta na dobu, kdy insolvenční soud je povinen reagovat na návrh podaný k soudu a vyvěsit návrh na insolvenčním webu, se počítá pouze po dobu úředních hodin. Jak jsem řekl, celý jeden rok platila tato doba, kdy se vázala dvouhodinová lhůta pouze na úřední hodiny a praxe jasně ukázala, že to je dostatečná úprava. Proto novela přichází s tím, že vázání dvouhodinové lhůty na vyvěšení informací na úřední hodiny by platilo dále, i po novém roce, a původní úprava, to znamená, nevázat to na úřední hodiny, by se odstranila. Proto tedy musí vyjít úprava 1. 1. nejpozději ve Sbírce zákonů tak, aby dosavadní stav byl zachován. Z mého možná příliš složitého výkladu jste, doufám, dámy a pánové, pochopili alespoň to, že jde zásadně o technickou novelu, která upravuje lhůty, v rámci kterých je insolvenční soud povinen reagovat na podaný návrh a zveřejnit podání na webu. Prosím vás tedy, abyste tuto technickou novelu podpořili tak, aby mohla být účinná od 1. 1. příštího roku.

58

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Igora Petrova a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 352/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 352/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Nádvorník, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Nádvorník: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, opravdu se jedná o jednu jedinou větu, která do tohoto insolvenčního zákona bude zapracována. Já myslím, že pan ministr všechno vysvětlil a že od 1. ledna příštího roku může tento zákon platit, pakliže pro to zvednete ruku. Já věřím, že ano. Nyní vás seznámím – máte sice tisk na stole – s 8. usnesením ÚPV z 3. prosince, kde ÚPV doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednaný návrh zákona schválit ve zněním postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste také sledoval rozpravu a zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Igor Petrov. Ano. Senátor Igor Petrov: Dámy a pánové, všechno už bylo řečeno, takže jenom ocituji usnesení výboru. Po úvodním slově zástupce předkladatele, které přednesl Mgr. František Korbel, náměstek ministra spravedlnosti ČR po zpravodajské zprávě senátora Igora Petrova a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Igora Petrova a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho. Otevírám obecnou rozpravu. Ani do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže se jen pro formu zeptám pana zpravodaje, pana navrhovatele. Naznačují, že se nehodlají vyjadřovat znovu. Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 58 senátorů, aktuální kvórum je 30. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vážené paní senátorky, páni senátoři, tímto bodem jsme vyčerpali dnešní program jednání. Přerušuji tuto schůzi, a to do zítřka do 9.00 hodin. Sejdeme se zítra ráno v 9.00 hodin. Děkuji vám. Hezký večer! (Jednání přerušeno v 18.26 hodin.)

59

2. den schůze – 11. prosince 2008)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 2. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omlouvají senátoři Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra, Václav Homolka. Prosím, zaevidujte se, kdo nemá, v předsálí je náhradní karta. Poprosil bych pana ministra Julínka a ostatní, aby se přesunuli diskutovat do předsálí. A začínáme prvním bodem, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Senátní tisk č. 358. Slovo má předkladatel pan ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Máte slovo, pane ministře, a vítám vás tady. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi úvodem, abych vyjádřil přesvědčení u nových paní senátorek a pánů senátorů, že bude pokračovat naše pozitivní spolupráce a dovolte mi vyjádřit své přesvědčení, že se na tuto spolupráci těším tak, jako s vašimi kolegy, kteří tady sedí již z minulých volebních období. Dovolte mi, dámy a pánové, abych vám předložil návrh zákona, kterým se mění zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem příslušného návrhu zákona jsou dva základní okruhy. Prvním okruhem je úprava působnosti lékařské posudkové služby v rámci resortu Ministerstva práce a sociálních věcí a druhým okruhem je zavedení tzv. námitkového řízení. Lékařská posudková služba v rámci působnosti MPSV je od července 2006, kdy do té doby fungovala jako jedna resortní lékařská posudková služba, rozdělena do dvou základních celků. Do lékařské posudkové služby, která působí v rámci České správy sociálního zabezpečení a má na starosti především posuzování zdravotního stavu v oblasti důchodového pojištění a také nemocenského pojištění, a na lékařskou posudkovou službu, která byla přesunuta do působnosti úřadů práce, která má na starosti lékařské posuzování pro ostatní posudkové systémy. Tímto de facto došlo k rozdělení do té doby jednotně působící lékařské posudkové služby nikoli však na dvě lékařské služby, jak by to vypadalo na první pohled, ale ve skutečnosti na více než 70 lékařských posudkových služeb, protože každý úřad práce je samostatnou organizační složkou státu a lékařská posudková služba přešla na tyto úřady práce vždy jako na konkrétní samostatnou organizační složku státu. Znamená to tedy, že nám tady vzniklo 77 dalších lékařských posudkových služeb, které mimochodem kapacitně byly velmi poddimenzovány. Původní projekt počítal dokonce pouze s 85 posudkovými lékaři, kteří přešli na tyto ÚP, to znamená, že v průměru na jeden ÚP, čili na jeden okres připadal jeden jediný posudkový lékař s výjimkou několika největších okresů nebo velkých měst, kde bylo počítáno se

60

dvěma posudkovými lékaři. Tento systém samozřejmě počítal se systémem tzv. smluvních lékařů, kde předpokladem bylo, že bude převedeno nebo získáno tisíc smluvních lékařů z terénu. Tento záměr se nepodařilo splnit, získáno bylo zhruba pouze 70 % z nich, to znamená zhruba 700. Poddimenzovaná kapacita se samozřejmě nepříjemně projevila především od 1. ledna 2007, kdy vstoupil v účinnost nový zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách, kdy velmi prudce, skokově narostly počty žádostí o lékařské posudky. Abychom si to uvedli na konkrétních číslech, až do roku 2006 podle tehdy ještě platné legislativy, tak si v analogickém systému žádost o posouzení tzv. bezmocnosti podávalo v průměru ročně 50 až 60.000 osob. Skokově z roku na rok od roku 2007 tady bylo najednou téměř 300.000 žádostí o posouzení příspěvku na péči. To je dramatický skok, dramatický nárůst a lékařská posudková služba na úřadech práce byla touto činností naprosto zahlcena. My jsme samozřejmě přistoupili k organizačním opatřením, velmi výrazně jsme personálně posílili lékařskou posudkovou službu na úřadech práce, to znamená, z původně 85 kmenových lékařů jsme zvýšili tento počet na více než 140. Nicméně je skutečností, že v průměru na každém ÚP, to znamená v rámci jednoho okresu, nadále působí všeho všudy dva posudkoví lékaři a to je velmi málo. Stačí například, aby jeden dlouhodobě onemocněl, stačí dokonce, aby jedna z asistentek těchto posudkových lékařů dlouhodobě byla v pracovní neschopnosti, pak na to navázala nějaká dovolená nebo pracovní volno a najednou okres má strašně nízký počet zpracovaných posudků. To je důvod, proč po velmi pečlivé analýze se vedení MPSV rozhodlo jít cestou vytvořit skutečně jednu organizovanou strukturu, lékařskou posudkovou službu, která bude působit pro celý resort MPSV, bude působit v rámci ČSSZ, ale protože nelze vstoupit dvakrát do téže řeky, současně převezme onen systém smluvních lékařů, to znamená, že vedle kmenových lékařů lékařské posudkové služby budou nadále působit i smluvní lékaři. S tím, že my chceme na základě širší politické shody vypracovat i další dlouhodobý model působení lékařské posudkové služby s přesahem do dalších volebních období, protože lékařská posudková služba má z tohoto pohledu velmi zásadní význam. Protože pokud spočítáte všechny dávkové systémy, které jsou posuzovány prostřednictvím posudkových lékařů, od invalidních důchodů přes systém nemocenské, dávek sociální péče pro zdravotně postižené, příspěvku na péči apod., je to ročně téměř 90 mld. Kč, které tečou přes posudkovou službu. Jinými slovy, je to nesmírně důležitá struktura, která ovlivňuje výši jednotlivých výdajů, ale také ovlivňuje to, zda se potřebným skutečně náležité dávky dostanou. A já jsem přesvědčen, že na základě širší politické shody by měl být vypracován model fungování sjednocené lékařské posudkové služby, který by zřejmě měl být projednán a schválen někdy v příštím volebním období. My jsme také zadali příslušné analýzy a příslušné koncepční materiály, které jsou zpracovávány, a je velmi pravděpodobné, že tím modelem by byl samostatný úřad lékařské posudkové služby, který by skutečně působil jako nezávislý orgán. Působil by jak pro ÚP, tak pro ČSSZ, tak pro obce s rozšířenou působností, prostě pro všechny posuzované posudkové systémy. Nicméně, jako první a nezbytný organizační krok, který musíme provést, a který provádíme tímto návrhem zákona, je sjednocení lékařské posudkové služby, tzn. opět by vznikla jedna organizační struktura, která by právě mohla efektivněji řešit onen problém, že někde dochází např. k výpadku počtu posudků prostě tím, že v rámci jedné složky můžete operativně přesunout posudkové lékaře na výpomoc třeba v rámci jednoho okresu, kde tyto problémy vznikají.

61

To je první část problémů, které jsou řešeny tímto návrhem zákona. Další oblastí, jak jsem již řekl, je zavedení institutu námitkového řízení. Dosavadní způsob rozhodování u důchodového pojištění je podle stávající právní úpravy dělán tak, že toto rozhodování je jednostupňové s možností soudního přezkumu na úrovni krajských soudů. My jsme přesvědčeni o tom, že pokud zavedeme institut námitkového řízení, přispěje to ke snížení počtu žalob k soudům, neboť v řadě případů se nápravy dosáhne již správní cestou a zároveň dojde k prohloubení ochrany práv občanů ve věcech důchodového pojištění. Čili to je jednoznačný krok, který je ve prospěch klientů. Chci také zdůraznit, že oba tyto návrhy, to znamená jak návrh na sjednocení lékařské posudkové služby, tak zavedení tzv. námitkového řízení do důchodového pojištění, nevznášejí další požadavky na státní rozpočet, veškeré finanční dopady těchto rozhodnutí budou řešeny v rámci rozpočtové kapitoly 313 – ministerstvo práce a sociálních věcí. Dále bych chtěl připomenout také to, že při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byla na základě pozměňovacích návrhů přijata doplnění zákona o zaměstnanosti týkající se zejména příspěvků poskytovaných zaměstnavateli a dále doplnění zákona o pomoci v hmotné nouzi týkající se zejména způsobu výplaty dávek. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chtěl bych vás požádat o schválení tohoto zákona ve znění, ve kterém byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. A než budeme pokračovat, tak ještě doplnění omluv. Omlouvá se senátor Petr Pakosta. Garančním a jediným výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení č. 358/1. Zpravodajem je pan kolega Pavel Čáslava, který má nyní slovo. Senátor Pavel Čáslava: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. Pan ministr nás podrobně seznámil s vládním návrhem zákona. Já si dovolím snad jenom doplnit k té záležitosti, která se týká sjednocení lékařské posudkové služby a uvést svou zkušenost z konce loňského roku – možná, že máte podobnou zkušenost – kdy se na mě obraceli desítky občanů a institucí se stížnostmi na průtahy, které se týkaly posuzování zdravotního stavu pro účely příspěvku na péči na úřadech práce. Úřady práce nezvládaly tenkrát svoji práci, a myslím si, že přes veškerá opatření je posuzování pro tyto účely pro úřady práce stále velkým problémem. Doufám také, že touto úpravou dojde ke sjednocení a konsolidaci tohoto posuzování tak, aby neexistovalo 70 různých přístupů, ale tak, jak je na to metodika lékařské posudkové služby, která je tradičně zakotvena v úřadech sociálního zabezpečení, jak je na to zvyklá a jak to umí. K druhé navrhované úpravě, která se týká námitkového řízení, snad jenom doplním, že tady jde vlastně také o určité sjednocení správního řízení ve věcech důchodů, protože existuje kategorie zaměstnanců, která podle stávající úpravy má trošičku jinou úpravu v tom smyslu, že má možnost tzv. odvolacího řízení v rámci správního řízení. A tato výjimka se týká zaměstnanců ve služebním poměru, tedy zaměstnanců ministerstev vnitra, spravedlnosti a obrany.

62

Sjednocením dojde v podstatě k tomu, že všichni občané bez rozdílu zaměstnaneckých kategorií budou mít stejnou šanci podat námitkové řízení ještě v okamžiku správního řízení a znamená to určitý komfort pro ně, protože nemusí se obracet na soudy, nemusí vydávat peníze na advokáty atd. Krátce se ještě zmíním o legislativním procesu, který nastal v PS. V průběhu druhého a třetího čtení byl načten jeden pozměňovací návrh výboru pro sociální politiku a 56 poslaneckých návrhů. Ze všech těchto pozměňovacích návrhů jich bylo přijato 52. Musím konstatovat, že ačkoliv tedy jde o změny potřebné a jaksi sociálně vstřícné, překotný proces přijímání pozměňovacích návrhů poznamenal novelu několika legislativně-technickými chybami, jak nás ostatně na to upozorňuje zpráva našeho legislativního odboru. O podstatné části těchto pozměňovacích návrhů se pan ministr zmínil. Já jenom doplním, že byl také načten a přijat pozměňovací návrh, který vlastně doplňuje zákon o zmocnění k vydávání zvláštních postupů pro provádění sociálního zabezpečení příslušníků zpravodajských služeb České republiky včetně poskytování dávek všem příslušníkům. Další návrh, který se týkal zákona o zaměstnanosti – a pan ministr se o něm zmínil – jednak zvyšuje výši příspěvku na podporu zaměstnanosti, a jednak se týká také některých důvodů, pro které příspěvek nelze poskytnout. A tento pozměňovací návrh vlastně reagoval na připomínky Národní rady zdravotně postižených, která vyjádřila zásadní nesouhlas se stanovenými případy vyloučení příspěvku v předchozí novele, takže v podstatě vychází vstříc těmto připomínkám. Na závěr snad jenom krátce o struktuře zákona. Zákon je členěn do 12 částí. V části 1 až 11 jsou obsaženy změny příslušných zákonů, resp. u dvou zákonů též přechodná ustanovení. V části 12 je obsažena účinnost navrhovaného zákona, a to děleným způsobem. A na úplný závěr. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své 2. schůzi konané dne 10. prosince 2008 přijal usnesení doporučující Senátu novelu schválit. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. A moje otázka nyní zní, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. Nikoho nevidím, tak otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já se omlouvám, chtěl jsem sem zavést trochu slušnosti, ale asi to bylo zase proti jednacímu řádu. Já se zlepším. Mám jako lékař některé velmi vážné výhrady proti tomu, co je v tomto zákoně uvedeno. Podporují mě v tom zkušenosti. I na mě se obracejí lidi, jakým způsobem lékaři posudkové služby vystupují nejen vůči lidem, pro které dělají posudky, ale i vůči svým kolegům. Je totiž zcela obvyklé, že lékař posudkové služby nerespektuje vůbec závěry vysoce erudovaných odborníků, mnohdy i předsedů odborných společností, rozhoduje podle svého tzv. lékařského uvážení. Je tady i otázka určité kolize nejen s lékařskou etikou, ale i otázka toho, zda lékař, který není specialistou, nebo není odborníkem v tom daném oboru, může měnit zdravotní posudky i vysoce kvalifikovaných odborníků. Dále to, co mě v tom velmi zaráží, je otázka toho, jak je možné, že lékaři posudkové služby si mohou vyžadovat dokumentaci. Kdyby tam byl opis dokumentace, kdyby tam bylo nahlížení do dokumentace, tak to pochopím. Ale s tím

63

jako lékaři máme velmi vážné problémy, abychom někomu zapůjčovali dokumentaci. Protože ono v té dokumentaci je leccos. Pokud si to vyžádá ten žadatel, tak tam není problém, ale proč lékař posudkové služby by měl vidět celou lékařskou dokumentaci a ještě by se mu měla zasílat. Pro vaši informaci uvádím, že to může být pouze na rozhodnutí soudu, tady se tato záležitost prolamuje. Další věcí je, že ODS, pravicová strana, zastávající tržní hospodářství, tady ukládá další povinnosti. Já je chápu, ale bezplatně. Protože zasílání dokumentace a věci, které jsou s tím spojeny, stojí nějaký čas, nějaké prostředky, a tady to prostě není. Pak mám ještě jeden problém. To je, že tímto zákonem se vlastně určitým způsobem omezuje právo na svobodnou vůli, svobodný výběr lékaře a zdravotnického zařízení. Protože ono to v praxi funguje tak, že ti posudkoví lékaři určují, v kterém tom zařízení má člověk být vyšetřen. Já si myslím, že by to tak nemělo být. Že by mělo být, že to může vyšetřit lékař třeba s 2. atestací nebo lékař s určitým množstvím praxe, ale rozhodně si myslím, že stejně kvalifikovaný posudek je z Fakultní nemocnice Praha, jako z okresní nemocnice, nebo bývalé okresní nemocnice, třeba Havlíčkův Brod. To jsou zkušenosti z praxe, a proto já budu hlasovat proti. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Alena Palečková. Připraví se senátor Miroslav Nenutil. Senátorka Alena Palečková: Pane předsedo, pane ministře, paní kolegyně a kolegové, já vím, že téma, které tady nastínil pan senátor Dryml, určitě bude v dalších vystoupeních pokračovat. Ale já tu řadu přeruším jiným příspěvkem. Chci s potěšením kvitovat, že v tomto návrhu zákona došlo k úpravě v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, protože v té dosud platné úpravě je povinnost vyplácet dávky hmotné nouze v určité části poukázkami. Myslím si, že institut poukázek je nástroj, který má aktivně sloužit v případě osob, které nezneužívají přímo sociální dávky, ale nedokáží s nimi hospodařit, nebo nechtějí s nimi hospodařit k účelu, ke kterému byly určeny. Je to určitý institut ochrany třeba rodiny toho příjemce dávky, aby sloužily k výživě, ošacení atd. Čili je dobře, že to nebude plošné. Ale zejména je to dobře v případě, kdy by došlo třeba k většímu počtu pracovníků, kteří se ocitnou v nezaměstnanosti, pak by to přinášelo velké problémy. Je potřeba, aby sociální pracovníci přistupovali k různým případům individuálně a individuálně posoudili, jestli je nutné v tom konkrétním případě dávat část peněz způsobem poukázek a jak velkou část. Takže toto považuji za pozitivní. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Miroslav Nenutil. Připraví se senátorka Ludmila Müllerová. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Budu mluvit z praxe. Přijetím tohoto zákona vystavujeme praktické lékaře skutečně nebezpečí, že mohou být sankcionováni za to, že půjčí část originálu zdravotnické dokumentace posudkovému lékaři. Zatímco jeden ze zákonů to zakazuje, druhý zákon jim to umožňuje. Ano. Na včerejším jednání výboru pro zdravotnictví legislativní oddělení ministra zdravotnictví argumentovalo tím, že už v původním návrhu se toto umožňuje. Je potom s podivem, máme-li my jako horní

64

komora Parlamentu dbát na čistotu práva, že teď chceme opětovně potvrdit legislativní nedostatek. To je jedna věc. A druhá: Z praxe známe spoustu dost závažných případů, kdy právě nějakým způsobem ztracená část zdravotní dokumentace občana sehrála významnou roli třeba při soudním přelíčení. Nezlobte se, pokud tento zákon přijmeme, toto této možnosti nahrává. Na druhou stranu si uvědomuji výhodu tohoto zákona, o které tady mluvila paní předsedkyně výboru Palečková, o možnosti, nikoli povinnosti, obecních a městských úřadů vyplácet část sociálních dávek formou poukázek. Mám s tím skutečně problém, prosil bych tedy předkladatele, aby se v budoucnu zabýval lepší ochranou praktických lékařů. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátorka Ludmila Müllerová. Připraví se senátor Jaroslav Kubera. Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, hlavním cílem předkládaného zákona je reorganizace posudkové služby, jak už to tady bylo zmíněno. Je to nejdůležitější oblast, ale týká se to i další zásadní oblasti, to je zákona o zaměstnanosti a zákona o hmotné nouzi. Já jsem se chtěla vrátit k zákonu o sjednocení lékařské posudkové služby. My jsme před 2,5 lety tady oddělili ty lékaře, kteří se zabývali posuzováním pojistných systémů, nemocenského a důchodového, které patřily pod Českou správu sociálního zabezpečení, a oblast, která se týká těch nepojistných systémů, to znamená posuzování stavu pro účely státní sociální podpory, zákona o zaměstnanosti a také nově tehdy zákona o sociálních službách. Tyto oblasti a tyto kompetence byly převedeny pod posudkovou službu úřadů práce. Já bych možná prostřednictvím pana předsedy měla dotaz na pana ministra, protože hovořil o 70 samostatných posudkových službách díky tomu, že vlastně úřady práce jsou samostatnou jednotkou, každý úřad. Možná by stálo za úvahu, jestli není lepší reorganizovat nejprve úřady práce dejme tomu do stejné struktury, do stejného způsobu řízení, jak je tomu v případě ČSSZ. A posléze by bývalo možné daleko lépe koordinovat a řídit i posudkovou službu v rámci ÚP. Ale jak jsem z úst pana ministra slyšela, tak chystá asi v budoucnu, já doufám, že to není daleká budoucnost, opětovné sjednocení a vyčlenění celkové posudkové služby v nějaký samostatný úřad. Jen bych chtěla připomenout, že to všechno, byť to nejsou náklady státního rozpočtu, tak to jsou určitě náklady, které do určité míry zatěžují kapitolu MPSV a nepochybně nepřinášejí nejlepší pocit jistoty a stability pro samostatné zaměstnance, tzn. pro posudkové lékaře. Já bych jen chtěla připomenout, že stále není jednoduché práce posudkového lékaře vykonávat, stále to není pro lékaře, zejména mladé lékaře, atraktivní, protože víme, že jejich odborné vybavení, atestace musí být na velmi vysoké úrovni a oni by jinde, ať už v nemocnici či třeba v soukromé praxi, měli daleko více finančních prostředků. Ale to je téma, které bych tady teď nechtěla otevírat, protože to je určitě MPSV známo a potýká se s tím velmi často. Poslední poznámka, kterou bych měla, se týká novely zákona o zaměstnanosti. My jsme na podzim, v září, schvalovali novelu zákona a tam jsme právě snižovali příspěvky zaměstnavatelům při zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Víte, že se tato úprava setkala s velkou a chtěla bych říci negativní odezvou, ať už u zmiňované Národní rady zdravotně postižených či u samotných

65

občanů, na které to dopadlo, a pochopitelně i na zaměstnavatele těchto osob. My víme, že se to lidí, kteří zdravotní postižení mají a kteří hledají zaměstnání, hledají integraci do společnosti, tak se jich to dotklo do určité míry neoprávněně. Na druhou stranu je třeba skutečně přiznat a říci, že mnohé firmy, mnozí zaměstnavatelé zneužívali tento stav. Osoby se zdravotním postižením zaměstnávali fiktivně, v mnoha případech na několik pracovních poměrů u několika zaměstnavatelů a najít nejlepší řešení, že je velmi problematické. My jsme přijali novelu, která má začít platit od 1. 1. 2009, to znamená za chvilku. Já bych se možná prostřednictvím pana předsedy ráda dotázala pana ministra, jak v této záležitosti, tzn., pokud my přijmeme tuto novelu zákona o zaměstnanosti, tak zda nové příspěvky zaměstnavatelům se budou vyplácet od 1. července 2010 – pane ministře, kdybyste to potom mohl upřesnit, budu velmi potěšena. Jinak si myslím, že novely zmíněných zákonů nepochybně přispějí v současné situaci v oblasti posuzování zdravotního stavu i dalších zmíněných. Takže děkuji pěkně za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, a jen pro vaši informaci, paní kolegyně, i ostatním, podle jednacího řádu pan ministr může být oslovován přímo, nemusí to být prostřednictvím předsedajícího. Pouze vzájemné kontakty mezi námi jsou prostřednictvím předsedajícího. (Smích v sále.) Takže slovo má pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: A to mi děláte pořád, pane předsedo, vždycky mi vytunelujete myšlenku dřív, než ji stačím říci. Já jsem to chtěl teď říci, řekl to zase dřív. No dobře. Já jsem chtěl navázat na paní senátorku Palečkovou a trochu podrobně vám osvětlit, co se dělo kolem tzv. poukázek, aby to bylo jasné, jak často sympatická myšlenka na veřejnost, jaké je její pozadí. To pozadí je dosti nelichotivé. Ta akce nevznikla proto, aby nebyly zneužívány sociální dávky, ale vznikla proto, aby jistí podnikatelé měli jistý byznys. Byznys spočívá v tom, že oni vám nabídnou poukázky, dokonce zadarmo, dokonce bez výběrového řízení. Dokonce nám je nabídli už dříve, než byl zákon schválen. Dokonce jsme z krajského úřadu už dostali e-mail, že jsme povinni okamžitě to zavést. No, nepochodili. Já jsem té paní vyděračce řekl, ať si trhne nohou, že máme bramborová razítka, když budeme potřebovat poukázku, tak je na to nepotřebujeme. On je ten byznys totiž schován jinde. Ten je schován v tom, že oni si vytipují spřátelené obchodníky, a právě ti, a jenom ti, jsou určeni k tomu, aby se u nich realizovaly ty poukázky. A od nich si samozřejmě vezmou marži. Takže jsem měl připraven další ústupový manévr, že udělám výběrové řízení a budu chtít, kolik mi dají ze svého zisku do městské pokladny. Myslím, že pak už by takový velký zájem o poukázky neměli. A říkám to jenom proto, abychom si uvědomili, že někdy to, co se na veřejnost dává jako líbivá politika, určitě je pravda, že se dávky zneužívají, že by se to mělo nějak řešit. Upozorňuji, že toto nebyl návrh ministerstva, to byl návrh, který vznikl v PS. A když si dohledáte zpátky, tak se dopátráte až jeho původu. Teď se podařilo touto novelou tam vložit kouzelné slůvko může, které já vždycky preferuji, protože když je tam slůvko může, tak se nemusí. Ale tady to bylo natvrdo. Jenže autoři obklíčili sami sebe, protože ono to bylo ve skutečnosti nerealizovatelné.

66

Druhá věc, která je podobná, kdy jsme dostali návrh smlouvy o veřejné službě, kdy měli nezaměstnaní jakoby zadarmo pracovat, aby si jako ty dávky zasloužili, ovšem smlouva je taková, že je velmi těžké ji realizovat. Je stejná, jako jsou veřejně prospěšné práce. To, co už jsme zažili, kdy jim musíte dát pracovní pomůcky a nesete obrovská rizika za pracovní úrazy atd. Cesta je jiná. Cesta je stanovit minimální dávku a další příplatky si můžete vydělat. Ale opravdu vydělat. A to ještě tak, že, a to my bohužel neumíme odúřadovat, že když pracujete, napadne sníh, vy ho jdete odhazovat, tak okamžitě po skončení práce odpoledne přijdete do pokladny a tam vyinkasujete. Tyto skupiny totiž nejsou ochotné a zvyklé pracovat měsíc v naději, že potom dostanou nějaké peníze. Oni žijí ze dne na den a chtějí peníze ihned. Ono to stejně nepomůže, protože i když je náhodou dostanou najednou, tak vyrazí a utratí je stejně hned první den a druhý den nemají nic. Naopak, jim by svědčilo to, kdyby měli peníze pravidelně, takže víc by nemohli utratit, než by si ten den vydělali. Pokud jde o to, co pan ministr navrhl, co tady řekla paní senátorka Müllerová, my máme ty dávky teď tak roztříštěné: něco dělá stát, něco dělají obce. Obce to dělají pro jiné obce, protože my teď nemáme okresní úřady. Já tady znovu vyzývám, otevřeme debatu – to se vůbec netýká vůbec sociálních dávek. Situace je taková, že všechna ministerstva zneužívají bývalá okresní města a dělají z nich pomalu, ale jistě okresní úřady. Ať už je to stavební řízení, teď se připravuje zrušení některých malých stavebních úřadů, a další a další věci. A tam už je jenom technický problém. Už dokonce ani nestačí, kdyby to zaplatili, protože my už nemáme kam dát kabinky na další focení, na pasy, už nemáme kam posadit lidi, kteří dělají sociální dávky. Už sháníme další budovy a řítíme se do obrovského problému. A hlavně samospráva tady končí v této republice. Pokračuje národní výborizace obrovským tempem. Státní správa už výrazně přesahuje to, co obce dělají. Velká města dělají mnohem víc státní správy. A to jsou takové dobré příběhy. Teď například jeden takový vánoční. Víte, že od nového roku se bude platit poplatek za auta, která nesplňují patřičné normy euro. A na úřadech se tvoří obrovské fronty, protože všichni to chtějí rychle zrealizovat. Netušíc, jak cenné budou staré škodovky, až někdo schválí příkazem EU 3.000 euro každému, kdo zlikviduje staré auto, tak dostane 3.000 euro na nové. Pak bude ta škodovka hrozně cenná ji levně koupit, ekologicky zlikvidovat a odinkasovat od státu 3.000 euro. Opravdu dobrý způsob řešení finanční krize. A to je pořád. Agendy padají, protože servery jsou v Praze a až vám spadne agenda řidičáků, tak lidem prostě nevysvětlíte. STK, obrovská, podvody už nebudou, takže jsou napojeni on – line databázi, ale ta pořád padá. Takže lidé tam čekají 8 až 9 hodin. A veškerý hněv jde na samosprávu, protože oni nevědí, co je spojená a nespojená. Pro ně je to radnice a radnice to neumí zajistit a nemá dost okýnek a nedělá to dostatečně rychle, netušíc, že když to děvčatům spadne, tak můžou dělat, co chtějí, ale nemůžou pracovat. Protože agenda spadla a je tam výpadek třeba 8 nebo 9 hodin, nebo někdy i celý den. Takže já tímto zahajuji debatu, jestli skutečně reforma veřejná správy byla provedena tak, jak jsme si představovali. Jestli skutečně krajské úřady mají těch 35 až 40 zaměstnanců, jak tehdy tvrdila paní náměstkyně Štreková. Mají přesně 10 až 12krát více zaměstnanců a nabírají a nabírají. Další příklad. Máme dělat územně analytické podklady pro 33 obcí, a my nemáme šéfa stavebního úřadu, který by měl způsobilost, kterou jsme si dali do zákona. Takový člověk není v okrese jenom jediný. Takže – jak to máme dělat? Takže to prostě neděláme a napíšeme na kraj, ať si to dělá kraj.

67

A teď přijdu k tomu důležitému a přímo se ptám pana ministra, jestli znovu otevře myšlenku státního sociálního úřadu, kterou otevřel. Já jsem ji považoval za velmi dobrou. A co se stalo, představte si zvláštní věc. Hejtmani, k mé lítosti to byli tehdy hejtmani za ODS, začali úplně nepříčetně křičet, že co si to ten ministr dovoluje. Ačkoliv kraje nemají s tím pranic společného. Žádné dávky nevyplácejí, nedělají vůbec nic. Takže já jsem to vůbec nechápal a pan ministr tehdy ustoupil od té myšlenky. Dnes tam máme jiné hejtmany, možná budou příznivější té myšlence, to si nedokážu odhadnout, ale rozhodně by to stálo za to, protože by to sjednotilo a neměli bychom takové novely, to není poslední, budeme pořád novelizovat, až se „unovelizujeme“. A uvědomte si, že s těmi novelami pracují pracovnice na sociálkách a na úřadech. Ony furt študují, co zrovna teď platí. Jak to bylo včera, jak to je dnes. Každá dávka je jiná, do toho teď přijdou další dávky na bydlení a na řešení krize a ony s tím mají obrovské problémy. Takže moje otázka je na pana ministra, zda zvažuje znovu otevřít otázku státního sociálního úřadu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má místopředseda Senátu Milan Štěch. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nejdříve zareaguji na stanoviska ohledně poukázek. Pro nás by mělo asi platit, že bychom se skutečně měli zamýšlet, a hodně o tom hovořili v minulých měsících někteří naši kolegové, že možná v legislativě někdy méně znamená více. Takové spoléhání, že nějaký krok vyřeší velice hluboký problém, který má zejména svoje sociální kořeny, se ukazuje, že se vůbec nedaří naplňovat. S poukázkami to bylo drobet jinak. Já si o tom hodně pamatuji, protože jsme byli jejich odpůrci. Ale na druhou stranu jsme počase uznali, že když to říkají starostové, že to asi nějaké racionální jádro má a že skutečně nepřizpůsobivé osoby jsou problémem. Na jedné straně je nemůžeme nechat bez zajištění, protože by se staly předmětem možná nějakých kriminálních činů. Na druhou stranu je podporovat v tom, že jsou tak výrazně nepřizpůsobiví, že parazitují nebo do určité míry zneužívají sociálního systému, který je určen pro všechny občany, tzn. i pro ty, kteří systém nikdy nezneužívali, tak jsme prostě na některé kompromisy přistoupili. A jak je tedy z vystoupení vidět, není to všelék. A chci jenom připomenout, že to nebylo MPSV, které přišlo s touto iniciativou. Tato iniciativa přišla z krajů. Ta přišla z konkrétních obcí, měst, kde to začali praktikovat, aniž na to byl právní podklad. A teprve potom nastal krok, že vlastně legislativa, ministerstvo práce dohánělo tu praxi. Já nechci nikoho kritizovat, jistě pro to starostové měli své důvody, ministerstvo asi reagovalo na objektivní poznatek, ale ukazuje se, že toto bychom měli drobet podrobovat určitým analýzám i týmů, které jsou možná někde na Karlově univerzitě na Fakultě sociálních věcí apod., protože to jsou velice problematické procesy ve společnosti a asi nejsme schopni z našich lavic posoudit, zdali jdeme správným směrem. Vrátím se k té předloze, pan ministr reaguje na skutečnost, kterou má, že po přijetí zákona o sociálních službách se výrazně zvýšila potřebnost posudkové činnosti a posudkoví lékaři, kteří do té doby nestačili, dneska nestačí samozřejmě o to více. A já nevím a mám pocit, že to není dobrý krok, když to chceme vyřešit organizační změnou. To znamená, že nedostatek posudkových lékařů, který se zdá, že je, vyřešíme tím, že to spojíme dohromady, což vracíme do určité míry do stavu, který byl před 2,5 roky. A jaký je výsledek? Jediný hmatatelný výsledek je určitý

68

legislativní zmatek, že uživatelé našich právních norem zase dostanou další novelu, budou se s ní seznamovat a organizační změna stíhá organizační změnu. Stojí to vždycky nějaké peníze, ale stav je stejný, protože my jsme nijak nepomohli tomu, aby lékařů bylo buď více anebo jejich činnosti bylo potřeba méně. Já si myslím, že problém je právě v zákoně o sociálních službách. Vím, že pan ministr ho teď má po určité analýze, je po prvním čtení, takže se o tom vede diskuse, ale myslím si, že skutečně tuto věc by bylo potřeba posuzovat komplexně a nechce se mi zvedat ruka. V této chvíli ji nezvednu proto, abychom provedli de facto tuto zásadní organizační změnu, protože si myslím, že problém neřešíme. Ten problém já vidím v nedostatku lékařů na to, jak jsou v současné době parametry v zákonech nastaveny a kdy činnosti, zejména u zákona o sociálních službách, jsou tam nutné. Takže si myslím, že bychom měli s tou legislativou možná trochu zbrzdit a víc promítat, co vlastně chceme řešit, jaké jsou možnosti řešení a neuchylovat se k jednoduchým řešením, protože jednoduchá řešení mají většinou krátkého trvání. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, nikdo další není přihlášen, takže končím obecnou rozpravu a dávám slovo panu navrhovateli, panu ministrovi. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, já bych v prvé řadě chtěl zareagovat na dotazy, které se týkaly lékařské posudkové služby a potom samozřejmě dalších částí zákona. Já jsem velmi rád, že v žádném vystoupení nezaznělo zpochybnění zavedení námitkového řízení do důchodového systému, protože to je jednoznačně opatření, které je ve prospěch občanů, ve prospěch lidí a zvyšuje míru jejich sociální ochrany. A jsem rád, že je takto široce vnímáno i širším politickým spektrem. Chtěl bych zdůraznit to, že my jsme přistoupili k tomuto návrhu na sjednocení lékařské posudkové služby po skutečně zralé úvaze a po dlouhé analýze, když jsme hledali i jiné způsoby řešení. Já vám to uvedu na konkrétním problému jednoho ÚP. My momentálně, když vyhodnotíme letošní rok, tak největší počet nezpracovaných žádostí o posudek byl ÚP v Přerově. Analyzovali jsme proč a důvod byl velmi jednoduchý, analýza byla velmi stručná. Jedna z tamějších posudkových lékařů byl dlouhodobě pracovně neschopný, a protože v průměru na každý ÚP jsou dva posudkoví lékaři, tak stačí výpadek jednoho z nich, stačí, aby jeden z nich měl měsíční dovolenou, nebo jeho asistentka, která to vnáší do počítačového systému, a ten problém je neřešitelný. Protože je to samostatná organizační složka státu, tam nemáte koho přesunout. Zatímco když máte jednu celostátně organizačně členěnou složku státu, tak můžete v případě takových jednorázových problémů to řešit dočasnou výpomocí tím, že přesunete třeba ze sousedního okresu někoho, kdo tam pomůže. Ale v případě, že se jedná o samostatné organizační složky státu, každá členěná okresně, tak je to obrovský problém. Musíte složitě uzavírat dohody o pracovní činnosti. Není to kmenový lékař, čili on může být pouze jako smluvní lékař. Nemůže dělat správní rozhodnutí. Čili je to prostě každodenní praktický život, který ukazuje, že toto členění, kdy je jako kdyby těchto 77 samostatných organizačních složek státu v průměru se dvěma lékaři, v průměru se dvěma tajemnicemi lékařů, tak v každodenním životě se toto uspořádání, jakkoli bylo motivováno dobře vedenými cíli, tak se prostě neosvědčuje.

69

Navíc tím vzniká i problém pro občana. Představme si občana, který upadne do invalidity a má nárok na invalidní důchod. Potřebuje posouzení na invalidní důchod a současně na určité dávky sociální péče pro zdravotně postižené. Jak on se na nás jako na stát dívá, když my ho na posouzení jeho lékařského stavu. V lékařské státem organizované posudkové službě na posouzení invalidity ho pošleme za jedním posudkovým lékařem na ČSSZ, ale na posouzení pro dávky sociální péče pro zdravotně postižené ho posíláme na ÚP. Já se ptám nás všech, protože všichni nějakým způsobem reprezentujeme stát – jak jako stát vypadáme? Já myslím, že občan kroutí hlavou nad námi nad všemi a říká: Co toto má znamenat? Oba jsou to státní posudkoví lékaři a jeden působí tady a posuzuje mne pro jeden dávkový systém, druhý působí na druhém konci města v jiné instituci a posuzuje mne pro jiný dávkový systém. Čili i z hlediska komfortu občana, aby např. posouzení pro několik dávkových systémů dostal z jednoho místa, myslím, že toto je krok správným směrem. Za další, zazněla tady sžíravá kritika mých předchůdců na postu ministra práce a sociálních věcí z úst pana senátora Drymla, který kritizoval fungování lékařské posudkové služby. A to, že posudkáři nerespektují některá rozhodnutí lékařských kapacit. Já bych se v prvé řadě chtěl zastat posudkových lékařů. Ano, někde je to velký problém, někde je to i osobnostní problém. Uvědomme si, že na rozdíl od ostatních oblastí působení lékařů posudkář je nepopulární. V naší společnosti je lékař zpravidla někdo, kdo je jakýsi pomalu „knězem v bílém plášti“, který přináší dobro lidem. Kdežto posudkář je jeden z mála lékařských profesí, který je prostě nepopulární, který těm lidem jakoby „něco bere“. Oni jsou ve velmi nelehké pozici. Není to oblíbená lékařská profese. Mj. i platově velmi těžko konkuruje. My jsme se teď snažili především lékařům posudkových komisí velmi výrazně zvednout platy, abychom byli schopni konkurovat. Např. průměrný plat lékaře lékařské posudkové služby je prostě nižší než průměrný plat nemocničního lékaře. Máme tam velké množství penzistů a jsme rádi, že nám pomáhají, že pracují ještě v penzijním věku. Je to více než 30 %. Bez nich by se mimochodem lékařská posudková služba zhroutila. Ale je to nějaký zděděný stav. My se teď snažíme změnit, omladit lékařskou posudkovou službu, jsme právě přesvědčeni, že i tím, že se zavede jedna lékařská posudková služba, že se v budoucnosti sjednotí i s tzv. druhou instancí, tzn. s posudkovými komisemi, tak umožní kariérní růst toho posudkového lékaře v rámci jedné silné posudkové služby. Bude to více motivační i pro lékaře mladšího a středního věku, aby se stali posudkáři, protože budou mít před sebou možnost určitého kariérního postupu, platového růstu apod. Což mimochodem zůstane-li roztříštěna do úřadů práce, tak jaký tam má možnost kariérního růstu ten posudkový lékař? Je jeden ze dvou v průměru posudkových lékařů na okrese, a buď tam zůstane, nebo tam nezůstane. Ale v rámci posudkové služby se nikam neposune. Čili to je další důvod, proč to chceme změnit. Za další, z hlediska kvality kompetentního rozhodování posudkové služby MPSV pod mým vedením poprvé uzavřelo dohody o spolupráci s Českou lékařskou společností J. E. Purkyně, se všemi odbornými společnostmi. My jsme jim zadali několik výzkumných grantů, takže mimochodem nové podoby vyhlášek, které se týkaly posuzování lékařského stavu např. u invalidních důchodů apod., nedělají úředníci MPSV od zeleného stolu, ale dělá to pro nás fakticky renomovaná Česká lékařská společnost. J. E. Purkyně, která pod sebou zastřešuje všechny odborné lékařské společnosti. Čili je to děláno skutečně na nejvyšší medicínské úrovni a my chceme velmi silně prohloubit tuto spolupráci těchto odborných společností, kdy tady pan senátor Dryml možná právem kritizoval některé konkrétní případy, kdy nebyl

70

posudkovým lékařem respektován i třeba výrok medicínské kapacity, která byla předsedou některé z těchto odborných společností. To je samozřejmě špatný stav a právě proto jsme teď na základě těchto výzkumných grantů nesmírným způsobem prohloubili spolupráci s těmito odbornými společnostmi. Další dotazy, které tady padaly, se týkaly některých dalších ustanovení, která bezprostředně nesouvisí s materií tohoto zákona. Ano, je skutečností, že my jsme použili tento návrh zákona jako nosič k některým legislativním upřesněním a opravám zákonů, které se týkaly především zákona o zaměstnanosti a zákona o hmotné nouzi, kde byly poslaneckými návrhy, a to chci zdůraznit, ne zrovna dobře prohlasovány třeba i přes nesouhlas ministra. To byly některé věci kolem poukázek, kolem elektronických platebních prostředků, kde určitě vedeni dobrými úmysly, tak nicméně legislativní zpracování bylo takové, že nebylo příliš kvalitní a přes nesouhlas předkladatele to prohlasovala PS. V tomto návrhu je to opravováno. Znamená to, že toto ustanovení, ptala se na to třeba paní senátorka Müllerová, týká se to § 78 zákona o zaměstnanosti, vstoupí v účinnost 1. ledna 2009. Je tam rozložená účinnost, čili všechny tyto věci, které se týkají zákona o zaměstnanosti, zákona o hmotné nouzi, které jakoby opravují ty záležitosti, tak vstupují v účinnost od 1. ledna. Proto my tak naléháme, aby to bylo schváleno, protože se jedná právě o tato ustanovení a všechny ty věci kolem příspěvku pro zdravotně postižené apod., všechno to má účinnost od začátku nového roku. Poslední věc, která tady zazněla, která se týkala projektu Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu. Ano, my jsme pokročili velmi daleko v tomto projektu, my dokonce máme napsáno paragrafové znění zákona. Nicméně je skutečností, že se nám nepodařilo přesvědčit představitele krajů a obcí a měst ke spuštění tohoto projektu. Myslím si, že tady je prostor pro další politickou debatu. Mimochodem měla by to být opět debata vedená na bázi širšího politického spektra, širší politické shody, protože opět, my tady jako stát představujeme klientům, našim občanům, velmi nepřehledný systém. Protože občan v ČR některé sociální dávky čerpá přes ÚP, některé sociální dávky přes pověřené obce, a některé sociální dávky přes obce s rozšířenou působností. Opět – jak se v tom má vyznat? On nerozlišuje mezi státní správou a samosprávou, ne vždy se pověřená obec kryje s obcí s rozšířenou působností. Mimochodem do konce letošního to bylo ještě jinak. V Praze, kde i dávky, které ve zbytku republiky občan čerpá přes ÚP, tady čerpal dávky státní sociální podpory u městské části. Čili je to velmi nepřehledný systém, kdy občana posíláme až na několik úřadů. Opět když použiji příklad občana, který upadne do invalidity a současně se ocitne v existenčních problémech, tak on si invalidní důchod vyřizuje na ČSSZ resp. na okresní správě sociálního zabezpečení. Dávky hmotné nouze na pověřeném obecním úřadu, dávky sociální péče pro zdravotně postižené a případný příspěvek na péči na obci s rozšířenou působností. A dávky, které souvisí se státní sociální podporou např. příspěvek na bydlení, tak jde ještě na ÚP. A teď ho takto honíme po všech možných úřadech, aby dostal dávky, na které má třeba ze zákona nárok. Čili idea byla sjednotit to všechno pod jednu instituci. Máme to připraveno a jsme připraveni diskutovat s širším politickým spektrem. Opět by to byl projekt, který by měl dosáhnout širší politické shody, právě abychom ty organizační změny nedělali každé volební období. A měl by přesáhnout rámec tohoto volebního období. V tomto volebním období už to prostě stihnout nejde. Je konec roku 2008, nicméně diskuse, zda jít tímto směrem, by podle mého názoru byla naprosto legitimní a pokud by se v následujícím volebním období politické spektrum

71

rozhodlo, bez ohledu na politizaci toho problému jít tímto směrem, tak jak jsem již řekl, je tady odpracován velký kus práce včetně paragrafového znění příslušného zákona. To je asi vše, co jsem chtěl odpovědět v rámci dotazů, které tady padly. Chtěl bych opravdu zdůraznit fakt, že ty věci, které opravujeme u hmotné nouze, zákona o zaměstnanosti apod., jsou účinné od 1. ledna. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře, slovo má pan senátor Čáslava jako zpravodaj garančního výboru. Senátor Pavel Čáslava: Vážené kolegyně, vážení kolegové, v obecné rozpravě vystoupili senátoři a senátorky Dryml, Palečková, Nenutil, Müllerová, Kubera a Štěch. Jejich příspěvky se týkaly organizace a provádění posudkové služby, kvality posuzování, problémů kolem půjčování lékařské dokumentace, dále se týkaly záležitosti věcného plnění dávek v hmotné nouzi a v širším záběru se týkaly také reformy veřejné správy. Žádný z vystupujících nepodal návrh na usnesení. Jestli dovolíte, přečtu vám jediný návrh, který zazněl, a to bylo usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku: 6. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze 2. schůze, konané dne 10. prosince 2008 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony. Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra práce a sociálních věcí MUDr. Mariána Hoška, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Čáslavu. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A je před námi jediný úkol, a to hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování ukončeno. Registrováno 73, kvórum 37, pro 42, proti 19. Návrh byl schválen. A než přistoupíme k dalšímu bodu, přihlásil se předseda klubu ODS senátor Jiří Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, byl jsem po projednání s ministryní obrany paní Vlastou Parkanovou požádán, abych projednal zde s tímto slovutným shromážděním pevné zařazení projednávání senátního tisku č. 340 dnes na 17.00 hodinu. Je to z důvodu vysokého pracovního zaneprázdnění paní ministryně. A když už jsem u řečnického pultu, chtěl jsem požádat o další pevné zařazení, a to senátního tisku č. 1 – Petice za odstranění nerovnosti v úrovni platů provozních

72

a správních zaměstnanců ve školství – zítra na 9.00 hodin z důvodu, že zástupce petentů je z obrovské dálky a musí na naše jednání přijet. Prosím tedy, aby tyto dva body byly pevně zařazeny. Děkuji vám za pochopení. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Je to procedurální návrh, nechám o něm neprodleně hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, jak zazněl, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 25 o procedurálním návrhu. Registrováno 70, kvórum 36, pro 47, proti 7. Návrh byl schválen. Pokračujeme dalším bodem a vystřídáme se v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Šneberger.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Hezké dopoledne, kolegyně a kolegové. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 188 o práci v odvětví rybolovu a Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 199 o práci v odvětví rybolovu spolu se stanoviskem vlády k nim k informaci Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 304 a uvede jej ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, vzhledem k povaze předloženého materiálu mi dovolte maximální stručnost. Povinnost vlády předložit tento dokument plyne z Ústavy Mezinárodní organizace práce, která ukládá každému členskému státu do jednoho roku od přijetí příslušné Úmluvy nebo Doporučení předložit tento příslušný dokument Parlamentu dané země se stanoviskem vlády a návrhem k dalšímu postupu. Vzhledem k tomu, že tato Úmluva a toto Doporučení se týkají oblasti rybolovu na širých mořích, ústích velkých řek a na velkých vnitrozemských jezerech, tak jistě není překvapivé, že vláda v květnu letošního roku rozhodla, že předložení návrhu na ratifikaci této Úmluvy není v současnosti účelné. Česká republika není rybářskou mořskou velmocí a nehodlá se jí ani stát. Čili toto stanovisko vlády není překvapivé. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 304/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jirsa. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 304/1. Zpravodajkou výboru jej paní senátorka Božena Sekaninová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové.

73

Úmluva i Doporučení jsou svým obsahem primárně zaměřeny na komerční lodní rybolov, typicky provozovaný na širém moři. Na území České republiky se lze s užitím formy rybolovu, na které jsou přijaté instrumenty zaměřeny, setkat jen zcela výjimečně, přičemž námořní rybolov je na lodích plujících pod českou vlajkou výslovně zakázán. Z uvedeného důvodu přijala vláda na svém zasedání usnesení spolu se stanoviskem, že předložení návrhu na ratifikaci Úmluvy není v současnosti účelné. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal tento vládní návrh a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí stanovisko vlády k instrumentům Mezinárodní organizace práce přijatým na 96. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 2007. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Požádám pana senátora Tomáše Jirsu, jestli chce vystoupit, aby nám sdělil stanovisko zahraničního výboru. Chce vystoupit, prosím. Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, dámy a pánové, vystupuji zde hlavně proto, že už jsem vstával dneska v 6.00 hodin, byl jsem tady v půl osmé, abych nerozčílil pana předsedajícího, abych byl na svém místě a mohl přednést svou zpravodajskou zprávu. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Výtečně, děkuji. Senátor Tomáš Jirsa: Děkuji. Byl jsem určen zpravodajem výboru, protože bydlím v Hluboké nad Vltavou, kde máme rybnikářství, takže mám k tomuto tématu nejblíže, a ztotožňuji se se zpravodajkou garančního výboru. I náš výbor doporučuje Senátu vzít na vědomí stanovisko vlády, které v podstatě říká, že tuto ratifikaci zatím není účelné provádět. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já také děkuji. V tuto chvíli otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Pan ministr se asi nebude vyjadřovat k něčemu, co neproběhlo, paní zpravodajka také ne. Nicméně mi teď dovolte, abych vám řekl, že jste mě postavili do docela nepříjemné situace, protože náš jednací řád neumožňuje brát na vědomí stanovisko vlády, on musí buď návrh smlouvy odročit, může ho vrátit výborům, může ho také neschválit, vrátit anebo ratifikovat. Nějaké „vzít na vědomí“ bohužel v jednacím řádu nemáme. Pokud mi, paní garanční zpravodajko, poradíte, jak z tohohle ven, a měla byste to udělat, protože jste garanční zpravodajka, tak vám budu vděčen. Senátorka Božena Sekaninová: Já bych doporučila vyjádřit souhlas se stanoviskem vlády k instrumentům Mezinárodní organizace práce přijatým na 96. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 2007. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní zpravodajko, já vám přečtu, co je v jednacím řádu.

74

My mezinárodní smlouvu buď můžeme vrátit, nebo dát ji k posouzení Ústavnímu soudu, jestli je v souladu s ústavním pořádkem, nebo ji můžeme vrátit výborům k novému projednání, nebo můžeme dát návrh na odročení anebo ji můžeme ratifikovat nebo neratifikovat, podle toho, jestli schválíme ratifikaci. Jiný způsob projednání mezinárodní smlouvy náš jednací řád nezná. (Krátká porada předsedajícího s garanční zpravodajkou.) Nakonec jsme si to vyjasnili. Ona to je informace, to není ratifikace nebo neratifikace, to je pouze smlouva k informaci, pak samozřejmě se dá hlasovat o vašem stanovisku. Já se omlouvám. My smlouvu neratifikujeme, máme pouze informaci vlády k této smlouvě. Senátorka Božena Sekaninová: Bereme tedy na vědomí stanovisko vlády. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, vyjasnili jsme si to, vše dopadlo dobře. Svolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat o stanovisku, které nám přednesla garanční zpravodajka. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu tak, jak nám přednesla garanční zpravodajka. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 se pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o výměně údajů a spolupráci v oblasti pojistného a při potírání zneužívání dávek sociálního zabezpečení, podepsaná v Chantilly dne 11. července 2008. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 307 a uvede jej ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Dokument, který máte před sebou, obsahuje smlouvu o výměně údajů mezi Českou republikou a Francií v sociální oblasti. V rámci mezinárodních vztahů České republiky jde po věcné stránce o nový typ smluvního dokumentu. Hlavním cílem smlouvy je nastavení pravidel spolupráce smluvních stran tak, aby bylo možné v co největší míře zabránit případnému zneužívání sociálních dávek migrujícími osobami a neplacení pojistného, případně zajistit jeho vymáhání. Je naším záměrem co nejvíce předcházet situacím, kdy osoba v jednom státě pracuje a ve druhém pobírá např. dávky sociální pomoci. Z hlediska obsahu smlouvy bych rád stručně zmínil pouze několik bodů. Jejich cílem je doplnit již platné komunitární předpisy tam, kde je jejich úprava nedostatečná, např. v oblasti výběru pojistného, doručování písemností, uznávání a výkonu rozhodnutí. Významná je rovněž možnost ověřovat skutečnosti rozhodující pro přiznání dávek, např. příjmy, návštěvu školy apod.

75

Přestože Francie z hlediska počtu tam působících českých pracovníků nepatří k nejvýznamnějším destinacím, považuji sjednání smlouvy za velmi významné a věřím, že nám její aplikace přinese řadu cenných zkušeností. Oba výbory, které smlouvu projednávaly, ji doporučily ke schválení. A proto si dovoluji navrhnout Senátu a požádat ho o to, aby vyslovil s předloženým návrhem souhlas. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 307/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 307/1. Zpravodajkou výboru je jako v předešlém případě paní senátorka Božena Sekaninová. Seznamte nás, prosím, se zpravodajskou zprávou. Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Tato smlouva vychází z potřeby vytvoření právního základu k mezinárodní výměně údajů o migrujících pracovnících, aby tito nebyli ve srovnání s domácími pracovníky zvýhodněni nedostatečnou možností ověřování všech relevantních informací. Cílem smlouvy je doplnit již platné komunitární předpisy, umožnit a stanovit mechanismus pro vzájemné ověřování relevantních skutečností nastalých ve druhém smluvním státě, včetně předávání zjištěných informací v případech nelegálního zaměstnávání a přezkoumávání podmínek pro přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi a sociální péče. Tento vládní návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Požádám, jestli chce přednést zpravodajskou zprávu i zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jiří Pospíšil. Chce. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, pokusím se být co nejstručnější. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost též doporučuje Senátu Parlamentu ČR souhlasit s ratifikací této smlouvy. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Nebudu žádat ani pana ministra, ani paní zpravodajku, přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat. Kolegyně a kolegové, budeme dávat souhlas k ratifikaci. Aktuálně je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvórum 28 pro vyslovilo 42, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Dalším bodem je

76

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: – Obnovený závazek pro sociální Evropu: posílení otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. K 120/06. Stanovisko vlády a shrnutí vám byla rozdána jako senátní tisky č. K 120/06/01 a č. K 120/06/02. Prosím pana ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase jako v předchozích případech, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Předkládané sdělení Obnovený závazek pro sociální Evropu: posílení otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění je součástí souboru dokumentů k tzv. obnovené sociální agendě, který Evropská komise představila v červenci letošního roku. Otevřená metoda koordinace je v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění v EU využívána od roku 2000. Jejím principem je dohoda členských států na společných cílech a způsobech jejich realizace, výměna informací a příkladů dobré praxe v existujících osvědčených politických přístupech v oblasti sociální ochrany a sociálního začleňování, reformy důchodových systémů a zdravotní a dlouhodobé péče. Sdělení navrhuje posílit otevřenou metodu koordinace v sociální ochraně a sociálním začleňování zkvalitněním a zefektivněním jejich pracovních metod a nástrojů, které jsou využívány v rámci Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost. Jedná se zejména o stanovování kvantifikovaných cílů, zintenzivnění monitorování dosaženého pokroku, zlepšení komunikace a šíření výsledků, integraci sociální problematiky do dalších unijních politik, posílení horizontální koordinace mezi referenčními oblastmi politik, zdokonalování nástrojů analýzy a maximální využívání vzájemného poznávání prostřednictvím specifických seminářů. Česká republika bere předkládané sdělení na vědomí a vítá ho jako příspěvek do diskuse o budoucím vývoji otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začleňování. Dle České republiky lze otevřenou metodu koordinace hodnotit vcelku pozitivně, i když nelze její roli a význam přeceňovat. Česká republika podporuje výměnu zkušeností a dobré praxe a vzájemného poznávání, ale další posilování otevřené metody koordinace, zejména pak stanovování společných cílů na evropské úrovni, zintenzivnění monitoringu, zavádění společně stanovovaných měřících nástrojů, jako jsou statistiky, indikátory a metody benchmarkingu, však ČR nevnímá jako potřebné a nezbytné, i když chápe snahu Evropské komise o větší horizontální koordinaci, neboť problematiky chudoby, sociálního vyloučení, reformy důchodových systémů a zdravotní a dlouhodobé péče nestojí osamoceně, ale prolínají se s dalšími politikami jak v oblasti vzdělávání, dopravy, kultury, atd. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 120/06/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

77

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké dopoledne, vážené dámy a pánové. Než vás seznámím za našeho bývalého člena kolegu senátora Jílka s naším usnesením a s tím, co doporučujeme plénu Senátu, abyste přijali, tak mi dovolte jen několik vět, které se této otevřené metody koordinace týkají. Jedná se o praktický nástroj, ale nástroj, který není, jak naznačil už pan místopředseda vlády, úplně přesně vymezen. A proto i náš výbor se zabýval tímto tiskem poměrně podrobně, protože si uvědomujeme, že jde o novou metodu určité koordinace politik, která v oblasti některých politik, jako je třeba ta sociální politika, může být přínosná, ale na druhou stranu také může nést určitá rizika, kdy dochází k rozhodování na vysoké úrovni, aniž by se respektovaly některé varianty a některá specifika v jednotlivých členských státech. Velkou nevýhodou tohoto nástroje otevřené metody koordinace je to, že nemá žádný právní rámec, že se dokonce může prolamovat i do oblastí, které by měly být chráněny principem subsidiarity. I tato nebezpečí mohou přinášet. Jenom pro příklad vám mohu uvést jedno takové nařízení, které jste možná zaznamenali v minulosti. A to bylo nařízení, které říkalo, že optimální je mít 30 % dětí v jeslích. To samozřejmě se zcela vymyká, a my jsme měli to neštěstí, že jsme zažili období, kdy děti v jeslích byly tak napůl z donucení, protože naše jednotky musely pracovat, i když jsme věděli, že ideálním prostředím pro to nejmenší dítě nejsou jesle, ale že je to nepochybně rodina a že jsou to rodiče. I taková nařízení vznikají. Nemají sice okamžitou právní vymahatelnost. To je druhé riziko otevřené metody koordinace, že jsou stanovovány takové neprávní nástroje – žebříčky, řekl bych tabule cti. A tam jsou uveřejňovány země, které dosahují cílů, které jsou stanoveny, ty benchmarkingy jsou stanoveny právě také často z pohledu některých oblastí a možná některých zemí, zkušeností některých zemí, protože o nich většinou hlasuje kvalifikovanou většinou. Proto jsme velice zneklidněni jako zástupci lidu s mandátem v jednotlivých parlamentních komorách, a proto také zdviháme prst, pokud se hovoří o otevřené metodě koordinace, protože nemá právní rámec, nemá hranice a i ten benchmarking je stanovován nepříliš demokratickou metodou. Jestli máme snižovat demokratický deficit, tedy být co nejblíže mínění našich občanů, tak otevřená metoda koordinace nemusí být tím nejsprávnějším nástrojem, má svoje rizika. Na druhou stranu je to praktický způsob, jak seznámit s výsledky, eventuálně i s úspěšnými výsledky v jedné zemi a možná výsledky, které jsou hodné následování. Nicméně každý národní parlament by měl zhodnotit, zdali pro jeho občany je tento postup a tento best practices, tedy ten dobrý příklad, je vůbec možný a ten nejvhodnější. Jenom pro vaši informaci jsem si tady vyškrtl několik zajímavých poznatků, že z těchto důvodů např. Německá spolková rada opakovaně i největší spolkové země Bavorsko a Severní Porýní – Vestfálsko kritizovaly otevřenou metodu koordinace. Podle nich jde o centralizační snahy poskytující kompetence společenství mimo smluvní zmocnění, mimo primární právo. Dokonce někteří hovoří o plíživé harmonizaci. To nebyl náš prezident, takto hovořila Německá spolková rada. Podobně i Evropský parlament v roce 2002 a 2007 vyjádřil obavy z rozšiřování otevřené metody koordinace a kritizoval ji právě z nedostatečné demokratické kontroly.

78

Z toho důvodu naše usnesení zní – já je za chviličku přečtu – tak, že za prvé bereme na vědomí otevřenou metodu koordinace jako zásadně dobrovolný proces vzájemné výměny informací a příkladů dobré praxe s těžištěm na mezivládní úrovni, za druhé vyslovujeme politování nad dosavadní nízkou mírou transparentnosti a nedostatkem demokratické kontroly, zejména pak nad marginální rolí národních parlamentů v procesu otevřené metody koordinace. Vyzýváme k debatě na národní i evropské úrovni o možnostech intenzivnějšího zapojení národních parlamentů v tomto procesu, o revizi otevřené metody koordinace zaměřené na zvýšení transparentnosti, otevřenosti a účasti všech relevantních aktérů. A za třetí podporujeme pozici vlády, v níž nicméně postrádá zmínku o nedostatku demokratické legitimity předmětné metody. Také žádáme vládu, aby nás informovala, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a žádáme ji také, aby nás informovala o dalším vývoji projednávání. Na závěr bych doporučil, abychom pověřili našeho předsedu pana senátora Přemysla Sobotku, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Děkuji vám a doufám, že podpoříte usnesení výboru. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Paní místopředsedkyně, prosím, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Protože se ve sdělení, které nyní projednáváme, jedná o metodu, kterou pracuje celá EU a kterou by měla pracovat do budoucna a nastavuje se tato metoda, tak považuji za nutné přece jenom k tomu pár slov říci. Myslím si, že je důležité, abychom se tím zabývali a nebrali to pouze jako formální záležitost. Protože v nadcházející době se budeme muset zabývat těmito věcmi, budeme se s nimi potkávat v nejrůznějších oblastech, resp. v celém ranku sociálních věcí. Dovolím si přečíst shrnutí celé problematiky kolem otevřené metody koordinace. Pan ministr tady o tom mluvil, ale já si myslím, že je potřeba říci to skutečně v celém rámci. Sdělení je součástí rozsáhlého souboru opatření nedávno přijatých komisí, pro něž se vžil název sociální balíček. Otevřená metoda koordinace byla zavedena v roce 2000 jako dobrovolný proces sebehodnocení, který má doplňovat rozsáhlý soubor právních předpisů, finančních nástrojů a koordinačních procesů, zejména souvisejících s lisabonskou strategií, podporujících sociální soudržnost a solidaritu v rámci EU. Principem sociální otevřené metody koordinace je dohoda členských států na společných cílech a způsobech jejich realizace, výměna informací a příkladů dobré praxe v existujících osvědčených politických přístupech v následujících oblastech: sociální ochrana a sociální začleňování, reforma důchodových systémů a zdravotní a dlouhodobá péče. Sdělení navrhuje posílit otevřenou metodu koordinace ve smyslu zdokonalení jejích pracovních metod, to je posílit především jejich analytické nástroje, posílit jejich součinnost dalšími politikami, zvýšit odpovědnost za plnění vytyčených cílů v členských státech prostřednictvím vzájemného hodnocení, vzájemného učení a zapojování všech příslušných zúčastněných aktérů. Znovu zdůrazňuji, princip otevřené metody koordinace je dobrovolnost aktérů. Dohoda členských států na společných cílech a způsobech jejich realizace. Výměna informací a případů dobré praxe.

79

Jsem přesvědčena o tom, že toto bychom měli přivítat a ze všech sil podporovat. Nebo si skutečně myslíme, že nemáme co zlepšovat? Já jsem přesvědčena o tom, že naši občané si toto určitě nemyslí, a zvláště ne v sociální oblasti. Tam, kde jsme jako Česká republika dobří, kde se skutečně máme čím chlubit, což je třeba prozatím stále nízké procento lidí pod hranicí chudoby, tam bychom měli být ochotni se s našimi zkušenostmi s ostatními členskými zeměmi podělit a přispět tak k tomu, aby v celé Evropě se těchto ukazatelů a standardů mohlo dosáhnout. Já bych jako proaktivní a sebevědomé viděla, aby naše návrhy směřující k evropským tiskům byly proaktivní, abychom se snažili spíše věci navrhovat než kritizovat. Jestliže nám vadí, tak jak to bylo v původním návrhu usnesení výboru pro záležitosti v Evropě, nízká nebo marginální role národních parlamentů, pak je to pláč sice hezký, ale na špatném hrobě. Naši předci byli moudří, protože říkali, že je potřebné si nejdříve zamést před vlastním prahem. Tak jak je otevřená metoda koordinace již aplikována od roku 2000, a tak jak se navrhuje její zkvalitnění, jedná se o evoluční proces. Tato metoda hlavně předpokládá nejenom dobrovolnost zapojení, ale také to, že členské státy se zapojí, že budou aktivní v aplikaci cílů a dosahování hlavně těchto cílů tak, aby zajistily i svým občanům alespoň ty minimální standardy, kterými vždycky dohodnuté cíle jsou. Tak, aby všichni občané v EU měli stejná práva a stejné standardy. My máme mnoho možností, jak se podílet na tvorbě evropských rámců. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že by naše stanoviska měla být vždycky taková, abychom řekli, co chceme, nikoli abychom říkali, co nechceme. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní místopředsedkyni. Nikdo další do rozpravy přihlášen není, končím tedy rozpravu. Požádám pana ministra, jestli se chce vyjádřit k průběhu rozpravy. Ne. Pan garanční zpravodaj? Také ne. Přivolám nepřítomné kolegy a kolegyně do sálu, budeme hlasovat o usnesení, tak jak je navrhl zpravodaj garančního výboru pan senátor Sefzig. Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 61 přítomných senátorů a senátorek při kvóru 31 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dalším bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 353 a já požádám pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře Pospíšile, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající. Dovolte mi, abych stručně odůvodnil novelu trestního řádu, kterou dnes projednáváte, která, předpokládám, vyvolá velkou diskusi. Předem však říkám, a je dobré si to uvědomit, že mediálně atraktivní a asi i k diskusi vděčná, nebo vděčná k diskusi, je ta část, která nebyla původně součástí vládního návrhu. Byla dočtena při projednávání v ÚPV PS. Já to říkám ne z toho důvodu, že bych se chtěl od ní distancovat, sám jsem hlasoval pro toto doplnění, ale říkám to z toho důvodu, že v případě, že se rozhodnete procesně postupovat formou

80

nepodpory, tak jen doufám, že – jak se říká – se s vaničkou nevylije i dítě a že tedy celý návrh nespadne. Nicméně já jsem připraven zde obhajovat jak původní vládní návrh, za kterým si plně stojím, tak i ten návrh, který byl načten následně na ÚPV a byl drtivou většinou schválen v Poslanecké sněmovně. Ale nejprve k tomu, co zde primárně budu obhajovat a co jsem předložil do vlády a pak následně do Parlamentu. To je ta část trestního řádu, která se týká ochrany oběti. Obecně ministerstvo spravedlnosti v tomto volebním období se snaží posílit postavení obětí trestních činů. Rozšiřujeme jejich procesní práva, například možnost využít opravné prostředky, snažíme se zvýšit šanci na získání odškodnění v rámci adhezního řízení a mimo jiné také chceme zajistit také obětem trestných činů dostatečný – v uvozovkách – komfort z hlediska mediální prezentace trestní kauzy, ve které se oběť jako taková nevinně ocitla. Problémem je, a je to zkrátka problém všude na světě, a je to problém filozofický, nakolik má být informace o oběti, to znamená její identifikace, zveřejněná v médiích, ve sdělovacích prostředcích. Je to věc, na kterou samozřejmě lze mít různý názor. Na jedné straně budeme vnímat právo na svobodu projevu, právo na svobodu slova. Na druhou stranu pomyslných vah, na misku pomyslných vah musíme zkrátka a dobře dávat právo dotyčného, který se stal proti své vůli obětí trestného činu, jeho právo na ochranu soukromí. Zvážímeli tyto dva momenty, právo svobody projevu, nebo svoboda projevu a na druhou stranu dáme-li na misky vah právo na ochranu soukromí oběti trestného činu, pak dojdeme k závěru, že je třeba určitým způsobem upravit zveřejňování informací o obětech trestných činů, stanovit taková pravidla, která se pokusí alespoň částečně najít jistý modus vivendi, jisté vyvážení mezi těmito dvěma ústavními zásadami. Je tedy před vámi návrh, který v zásadě přinášel pravidla do toho, co a jak se má zveřejňovat o obětech trestných činů. Podle mého názoru není obvyklé v právních řádech v Evropě i v jiných zemích, které se snaží budovat demokratický právní stát, aby informace o obětech trestných činů nepodléhaly žádné právní regulaci a v zásadě o obětech trestných činů mohlo být zveřejňováno cokoliv. To je zkrátka výjimečné v demokratických právních státech. Česká republika tuto úpravu nemá, a proto tedy tento návrh byl předložen. Byl postaven na kompromisu, v rovině, chránit řekněme ty oběti trestných činů, kde zveřejnění informací může mít zvláště dehonestující, difamující charakter a samotné zveřejnění informací o obětech trestných činů bývá tak pro oběť trestných činů druhou tak říkajíc druhou ránou do zad, druhým faktickým trestem. Proto je zde návrh, který v zásadě omezuje zveřejňování informací u osob mladších 18 let, kde zkrátka nevhodné, neetické, nekorektní zveřejnění informací může takovouto osobu dlouhodobě poškodit a může mít vliv na její další psychický vývoj. Dále pak je v zákoně omezeno zveřejňování informací o obětech trestných činů, které mají – v uvozovkách – tak říkajíc osobní, intimní charakter, použijí-li tento neprávní, laický termín. Já myslím, že dostatečně vystihuje, o co jde. Je-li zkrátka obětí trestného činu oběť trestného činu znásilnění, nebo jde-li o oběť trestného činu ublížení na zdraví, pokusu o vraždu, či o takovouto formu trestných činů, tak každý cítíme, že dotyčnému nebo dotyčné asi není příjemné, pokud jsou informace o její osobě, a pak řekněme detaily z průběhu útoku na tuto osobu, zveřejňovány v médiích. Něco jiného je, pokud je obětí trestného činu někdo, kde je veřejný zájem na tom, aby ta informace byla zveřejněna. I na to zákon myslí.

81

To znamená, bude-li někdo obětí trestného činu únosu, to znamená, bude unesen, a bude po něm vyhlášeno pátrání, tak je zde větička o veřejném zájmu, kdy o dotyčném budou veškeré informace zveřejněny, právě proto, aby občanská veřejnost mohla přispět k nalezení např. uneseného dítěte nebo obecně unesené osoby. Konstatuji, že korekce zveřejňování informací o obětech trestných činů je za prvé v zákoně jasně dána tzv. veřejným zájmem, jako příklad uvádím únos dotyčného, kdy veřejnost pátrá po jeho nalezení, samozřejmě vedle orgánů státu. Dále pak ta korekce je dána tím, že u dospělých osob, které jsou obětí trestných činů, je jasně vymezeno, na které trestné činy se tato ochrana vztahuje. Jsou to právě trestné činy typu znásilnění, pohlavní zneužívání, kuplířství, trestné činy proti životu a zdraví. Je-li někdo obětí podvodu, obětí krádeže nebo obětí úvěrového podvodu, tak každý asi cítíme, že zde ochrana před zveřejněním z pohledu toho, že by zveřejnění mohlo mít difamující účinky na oběti trestných činů, není. To znamená, že ochrana obětí trestných činů, které jsou starší 18 let, není generelní, vztahuje se pouze na ty trestné činy, které zákon označuje. Příklady jsem uvedl, znásilnění, pohlavní znásilnění, kuplířství, atd. Samozřejmě oběť trestných činů může souhlasit s tím, je to na její vůli, že informace o ní budou zveřejněny. To znamená, není zakázáno nikomu, aby svůj „příběh“ do médií poskytl. Bude-li zde někdo, kdo byl obětí znásilnění a rozhodne-li se dobrovolně, že chce – aby se předešlo obdobnému případu – vypovídat před médii, pak samozřejmě toto právo má. Je to jeho právo. Ale není povinnost podrobit se mediální masáži, pokud dotyčná nebude chtít. Vidíte tady, že jsme se snažili najít kompromis, vyvážit na dvou miskách vah právo na ochranu soukromí na jedné straně u obětí trestných činů, na druhé straně svobodu projevu. Nemusí se vám to zkrátka líbit, ale věřte, a vycházím i z vlastní praxe, že pro některé oběti trestných činů bývá samotné nešetrné mediální zveřejnění jejich kauzy tak radikálním zásahem, že se to často blíží k samotnému útoku, který byl proti nim proveden. To je varianta a návrh, který budu obhajovat. Bavme se klidně o detailech tohoto návrhu, ale všichni asi cítíme, že zde je jakási forma regulace správná, je spravedlivá a přináší občanům ČR, kteří se bohužel stanou obětí trestných činů, jistý právní komfort a ochranu, kterou by jim stát měl podle mého názoru zajistit. V průběhu projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně došlo k rozšíření zákona, novely trestního řádu o další ustanovení, které přímo nesouvisí s ochranou obětí trestných činů, což byla původní úvaha, proč jsme návrh předkládali. Do návrhu byly načteny další pasáže, které se týkají všeobecného zákazu zveřejnění informací umožňujících zjištění totožnosti osoby, pokud je taková informace obsažená v záznamu odposlechu a nebyla-li použita jako důkaz v řízení před soudem. Tady je, prosím, klíčové to, co je v médiích trošku opomíjeno, že jde o takový záznam odposlechu, který nebyl použit jako důkaz v řízení před soudem. Jde tedy o informace, které by se v zásadě legální formou neměly dostat na veřejnost, protože orgány činné v trestním řízení je vyhodnotily jako nepotřebné pro hlavní líčení u soudu, nebyly tedy předloženy soudu jako důkaz a měly být fakticky buď skartovány, nebo archivovány dle příslušných právních předpisů. Přesto však unikly, byly mediálně zveřejněny a Poslanecká sněmovna, konkrétně ÚPV, navrhuje, aby se na toto takto reagovalo. To znamená, aby vedle sankce příslušných orgánů činných v trestním řízení, byl takto sankciován i ten, kdo takovéto informace zveřejní. Za porušení takovéhoto zákazu je možno uložit pokutu do 5 let, případně pokud té osobě je způsobena vážná újma na právech, to znamená, je to kvalifikovaná skutková podstata, přichází v úvahu i trestní postih.

82

Tolik tedy, dámy a pánové, to, co bylo doplněno v ÚPV. ÚPV doplnil ještě jednu věc, která je samozřejmě také k diskusi, že orgánům činným v trestním řízení je v průběhu přípravného řízení zakázáno zveřejňovat aktivní informace z trestního řízení umožňující zjištění totožnosti nejen poškozeného, ale i podezřelého a obviněného, zúčastněné osoby a svědka. To je věc, která – jak jsem následně vnímal z médií – vyvolala diskusi, vyvolala konstataci, že novela chrání i pachatele trestné činnosti. Já nechci obhajovat to, co jsem předložil, ale uvedu pouze pro upřesnění: Pokud ctíme presumpci neviny – a já bohužel mám pocit, že v České republice je toto pravidlo je velmi často prolamováno, bohužel velmi často. To je velký problém české trestní politiky a českého trestního práva, je-li na někoho podáno trestní oznámení, a víme, jak často se zneužívá tento institut, tak se má za to ve veřejnosti, že dotyčný určitě něco spáchal, podle českého hesla „na každém šprochu je pravdy trochu“, bohužel to tak je. Ústavně-právní výbor veden snahou ochránit toho, kdo je obviněn, ale není ještě odsouzen a má pro něj platit ústavní zásada presumpce neviny, došel k závěru, že informace v přípravném řízení – zdůrazňuji, nikoliv v samotném hlavním líčení – o obviněném či podezřelém nemají být zveřejňovány. Opět je to na vašem posouzení, zda se k této úpravě přikloníte. Já však konstatuji, že tato úprava má svoji logiku, přistoupíme-li na tezi, že v přípravném řízení je dotyčný buď podezřelý, nebo obviněný, ale v žádném případě není odsouzený. Platí pro něj princip presumpce neviny, je to stále nevinný člověk a je otázkou, zda má být o něm aktivně v médiích zveřejňováno, že je zde výrazně podezření ze spáchání trestného činu, dojdeme-li k závěru, že bohužel často je zveřejňováno, že spáchal určitý trestný čin. A ten kondicionál, že by mohl spáchat trestný čin, nebo že je podezřelý z trestného činu, bohužel často v médiích zveřejňován není. Teď to neříkám kvůli některým politickým kauzám, absolutně to s tím nesouvisí, ale je faktem, že tato ochrany by asi za úvahu stála, hlavně pro běžné občany, protože rozlišování presumpce neviny, obviněného a odsouzeného zde nemá dostatečnou kvalitu a dostatečnou relevanci. Dámy a pánové, pokusil jsem se stručně představit to, co obsahuje novela trestního řádu. Prosím, abyste ji diskutovali, projednali. Chci konstatovat, že všechny části mají svou logiku, mají svůj důvod, proč byly, třeba i v průběhu legislativního procesu, ústavně-právním výborem do zákona doplněny. Prosím vás, abyste zvážili to, které z ústavních práv má být jakou formou chráněno. Protože všechny tři případy, jak ochrana obětí, tak řekněme ochrana obviněných, tak otázka odposlechů, jsou v zásadě o tom najít jakýsi kompromis mezi ústavně zaručenými právy, na jedné straně, když to zjednoduším, ústavně zaručeným právem na soukromí, a na druhé straně zaručeným ústavním právem na svobodu projevu. Zde je návrh, který určitým kompromisem podle mého názoru je, ale vnímám, že každý to může cítit subjektivně jinak a předpokládám, že o tomto povedeme dále diskusi. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednala stálá komise pro sdělovací prostředky a přijala stanovisko, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 353/2. Zpravodajem byl určen pan senátor Jiří Oberfalzer. Dále návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí a přijala stanovisko, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 353/3. Zpravodajkou byla určena paní senátorka Jana Juřenčáková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 353/1. Zpravodajem výboru je senátor Jiří Oberfalzer, kterého požádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

83

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já bych chtěl v úvodu říci, protože jsem byl v roli zpravodaje jak v ÚPV, tak ve Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky, že zpravodajskou zprávu za tyto dva orgány sdružím. Myslím, že nemá význam, abych jakýmkoliv způsobem rozšiřoval výklad obsahu této předlohy, který tady podal pan ministr velmi podrobně. Zmínil se i o kontroverzních částech tohoto návrhu, které byly přičiněny do původní předlohy v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně. Víte, že historie byla potom dramatická. Ozvali se zástupci médií a volali po hlubší diskusi. My jsme jako Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky toto volání vyslyšeli a uspořádali jsme debatu, které se zúčastnili nejen zástupci médií, ale také zástupci naší justice, předseda Úřadu na ochranu osobních údajů a další odborníci. Z diskuse nejen na výborech, v komisi, ale i z této rozpravy, vyplynuly v podstatě dva – řekl bych – neodolatelné závěry. První byl, že zde tímto zásahem, to znamená přidáním paragrafu 8c do této předlohy vlastně zdvojujeme, nebo činíme nadbytečné opatření, a to z toho důvodu, že konání, které je spojeno se zveřejňováním či jakýmkoli šířením obsahu odposlechů, které byly součástí vyšetřovacích spisů, je protiprávní už dnes, je de facto ošetřeno ve dvou jiných zákonech. A to v zákoně o ochraně osobních údajů a v zákoně o ochraně utajovaných skutečností, nebo informací, a je tedy možné proti takovému počínání zasáhnout. To, že to nikdo nečiní, je jiná otázka. Zdá se nám proto, že přidáním § 8c si jakoby zákonodárci nebo exekutiva, která by toto prováděla, mají zjednodušit práci a vyhnout se řešení skutečné příčiny, to je samotného úniku těchto informací. Další skutečností je, že novináři mají sice podle tiskového zákona právo chránit svůj zdroj. To se však samozřejmě týká informací, které získávají legálním postupem. Toto právo – chránit svůj zdroj – je v žádném případě nevyjímá z povinnosti zabránit trestné činnosti, nebo ji oznámit, pokud se s ní potkají. Tuto povinnost mají všichni občané ČR. To je další poznámka. Myslím si, že stojí za zmínku i skutečnost, že zákon na ochranu osobních údajů činí určitou výjimku, pokud jde o údaje o veřejně činných osobách, a to v tom smyslu, že ochrana těchto údajů se nevztahuje na informace, které souvisejí s výkonem veřejné funkce. Čili i tam vidím jakýsi prostor pro to, aby sdělovací prostředky mohly hájit své právo na úlohu hlídacího psa demokracie. Toto zvažování je velice obtížné a je to citlivá otázka. Protože ochrana soukromí stojí stejně vysoko – alespoň z mého vnímání lidských práv a ústavních práv občana ČR, a nakonec jakéhokoli demokratického státu – jako právo na svobodné šíření informací. Hledat mezi tím rovnováhu je obtížné. Ze závěrů, které již velice brzy předložím tomuto shromáždění, vyplývá, že jak ÚPV, tak Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky dospěly k závěru, že v této chvíli není potřeba v zájmu ochrany soukromí posilovat trestní řád a vystačíme se stávající právní úpravou. Není také potřeba vytvářet jakýsi silnější nátlakový instrument na sdělovací prostředky a řekněme stavět je do ohrožení, nebo do pocitu ohrožení v případě, že by z jejich pocitu oprávněné hájení veřejného zájmu bylo spojeno s nebezpečím odnětí svobody až na 2 roky. Já doufám, že jsem se vyjádřil srozumitelně. V průběhu diskusí, ale již v samém závěru, a to dokonce řekl bych v době, kdy už výbory a komise dospěly ke svým závěrům, se objevily ještě některé další námitky

84

ze strany sdělovacích prostředků, které jsou relevantní, ale přece jenom se objevily ne dosti včas. Pravda je, že skutečnost, že se nesmí v souvislosti s trestním řízením, to řeknu zjednodušeně, zveřejňovat informace o pachatelích, ale také o obětech trestných činů tam, kde jde o zvláštní druh kriminality jako je kuplířství, šíření pornografie, nebo trestných činů proti životu a zdraví, svobodě a lidské důstojnosti, že se o pachatelích a obětech v tomto případě nesmí zveřejňovat údaje, naráží na jeden problém, protože za těch okolností by zřejmě bylo obtížné, aby byla veřejnost informována například, že byl zastřelen pan Kočka. Protože je to trestný čin proti zdraví a životu a dostáváme se tady prostě do určitého problému. Nicméně protože se tyto námitky objevily velmi pozdě a nebyl už dostatečný čas, aby byly důkladně prověřeny, prodiskutovány a případné pozměňovací návrhy zpracovány solidně prostřednictvím našeho legislativního oddělení, tak ani já a ostatně ani výbor se těmito námitkami již nezabývali a necháme prostor na tuto diskusi do budoucnosti. A v případě, že by dospěla k závěru, že zde je třeba učinit nějaké ještě drobné úpravy, které by změkčily úplný zákaz, pak tyto úpravy učinit v jiných předlohách. Nicméně ÚPV i SK Senátu pro sdělovací prostředky přijaly nakonec závěrečné usnesení, a to navrhují Senátu, aby tento návrh vrátil PS s pozměňovacími návrhy. Pozměňovací návrhy byste měli najít v usnesení obou těchto orgánů, ale jednoduše řečeno, kromě technicko legislativních důsledků to hlavní meritum pozměňovacího návrhu je vynětí § 8c z Poslaneckou sněmovnou schváleného návrhu změny zákona. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí paní senátorka Jana Juřenčáková. Ano, bude hovořit paní senátorka Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, SK Senátu pro ochranu soukromí se zabývala tímto návrhem zákona na svém schůzi konané dne 9. prosince 2008. Přijala následující usnesení: Po úvodní informaci zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové, odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Františka Korbela, náměstka ministra spravedlnosti ČR a po rozpravě komise 1. schvaluje stanovisko k tomuto návrhu zákona, které je v příloze tohoto usnesení. Stanovisko je v tomto znění: SK Senátu pro ochranu soukromí a) vítá iniciativu ministerstva spravedlnosti k zajištění větší ochrany soukromí občanů před nevyžádanou medializací, b) vítá kroky k větší ochraně senzitivních údajů poškozených v trestním řízení. c) má zato, že předkládaný návrh zákona zbytečně dubluje nějaká již platná nařízení obsažená v zákoně č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, d) má zato, že před přijetím navrhovaného zákona je potřeba vést větší diskusi s médii a odborníky, a to především pro případy, kdy je podezřelým z trestného činu veřejná osoba,

85

e) doporučuje vypustit z návrhu zákona § 8c. V podstatě je to shrnutí toho, co tu řekl garanční zpravodaj, kdy se členové komise shodli na tom, že bez předchozí diskuse je momentálně paragraf 8c nadbytečný. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní kolegyně, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Mám tady přihlášeného pana senátora Jaromíra Štětinu, ale předpokládáme, že je to už do rozpravy, že to není tento návrh. Takže nikdo se nehlásí, z toho důvodu otevírám obecnou rozpravu. Jako první a jediný zatím je přihlášen pan senátor Jaromír Štětina. Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych nyní krátce hovořil nejenom jako senátor PČR, ale i jako novinář. Proto se budu zabývat především onou částí předkládané novely, která vznikla v PS. Všichni ji známe pod jménem „text pana poslance Bendy“. Jedná se právě o tu část, kde se hovoří o zveřejňování uniklých odposlechů z orgánů činných v trestním řízení, především od policie. Já obecně velmi dobře rozumím tomu, co měl v úmyslu pan předkladatel této části. Já spolu s ním vidím nebezpečí zneužívání úniku informací od orgánů činných v trestním řízení a zneužívání těchto orgánů politickými šíbry a politickými lobbisty a samotnými politickými stranami. Dovolil bych si vám, vážení kolegové, připomenout tři případy, které jako špičky ledovce výstražně ční nad hladinu. Všechny tři probíhaly podle stejného schématu. Objeví se politická objednávka ke zničení, kriminalizaci, dehonestaci nepohodlného člověka, politika či veřejně činné osoby. Za druhé, tato objednávka způsobí, že policie, státní zástupci či některá z tajných služeb vypustí dezinformaci. To je třeba tím, že nechá ležet někde v redakci příslušnou obálku s informací, kterou je potřeba šířit. A za třetí konečně příslušné médium se této informace chopí a zveřejní ji. Všechny zmíněné případy jsem podrobně sledoval a znám je z autopsie. Jsou to případy Hučín, Uzunoglu, Čunek. Všechny jsou podle stejného schématu. Politická objednávka zlikvidovala nepohodlného Vladimíra Hučína - a vyšla z někdejší sociálnědemokratické vlády. Mám tím na mysli především tzv. zprávu soudce Bucheně, kterou by se měli především novináři zabývat. Na této kauze se velmi intenzívně podílela BIS. A orgány činné v trestním řízení byly samy, které informace vynášely, a dokonce samy publikovaly v médiích, která kauza se chytla a během několika let dokázaly ze zásadového Vladimíra Hučína v očích veřejnosti udělat blázna, podivína, teroristu a jednoho z nových politických vězňů. Co na tom, že byl Hučín všemi soudními instancemi nakonec osvobozen? Podstatná část jeho života byla zničena součinností policie, státních zástupců a tisku. Třináct let byl ničen a vězněn český a německý občan kurdského původu doktor Uzunoglu. Není snad politickou objednávkou, byla-li proti němu organizována obvinění bývalými důstojníky StB? Právě od nich vycházely informace, které se dostávaly do tisku, který systematicky vytvářel obraz doktora Uzunoglu jako nebezpečného tureckého mafiána. Co na tom, že byl nakonec zproštěn obvinění? Podstatná část jeho života byla zničena součinností policie, státních zástupců, neschopných soudců a tisku. Obvinění Jiřího Čunka z úplatkářství bylo klasickou ukázkou spolupráce přerovských orgánů činných v trestním řízení a tisku. Co na tom, že byl nakonec zbaven obvinění? Původní účel otřást stávající vládou byl splněn a rodina Jiřího Čunka si musela prodělat martýrium, o které se zasloužila především média.

86

Chtělo by se mi říci: ano, zpřísněme postih médií, která se podílejí na ničení člověka. Schvalme onen návrh pana poslance Bendy a odsouhlasme návrh trestního řádu v navrhovaném a již zde zmíněném § 8c), já jej ocituji a připomenu. Ten § 8c) zní: Pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové situace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. To je ve zkrácené formě § 8c). Chtělo by se mi říci: Zpřísněme postih za zveřejňování uniklých informací tiskem, tak jak to novela trestního řádu doporučuje. Zvedněme pro tento návrh ruku. Já to ale neudělám, dámy a pánové, a neudělám to ze dvou důvodů. Především vycházím ze zásady, že není třeba zakazovat, co je již zakázáno. Je třeba důrazně připomenout, že informace o výsledku použití operativně pátracích prostředků, výsledky jejich použití a informace o přípravě odposlechu a záznamu zpráv jsou utajovanou skutečností. Trestnost úniků utajovaných informací, k nimž bezesporu patří zveřejnění uniklých prodaných, potichu přenechaných odposlechů tisku je ošetřena již zákonem 412/2006 Sb., o ochraně utajovaných skutečností. Právě tak řeší tento problém zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Navíc se pak domnívám, že jakékoli kroky vedoucí k omezování tisku v jeho rozhodování co publikovat a co nikoli, mohou být nebezpečné v době, kdy je naše demokracie nezralá a snadno zneužitelná, jak vidíme v případech, které jsem zde zmínil. Důležitější než zpřísňování stávajícího zákona je zásadní trvání na dodržování stávajících zákonů ze strany zákonodárných a exekutivních sborů. A co se týče onoho selhávání tisku. Média jsou skutečně hlídacím psem demokracie a omezení svobody tisku je skoro vždy začátkem konce demokracie. Záleží jen na novinářích, aby si jasně uvědomovali, kdy se z hlídacího psa demokracie promění ve štvavého chrta, jak se stalo ve zmíněných odstrašujících případech. Aby si uvědomovali, jak lehce se mohou stát užitečnými idioty politických šíbrů. Aby si kolegové novináři uvědomovali, že svoboda tisku znamená především zodpovědnost. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Jako další do rozpravy je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři. Tak jako dříve se v římském senátu začínalo proslavenou větou, že Kartágo musí být zničeno, tak já uvedu další větu, že vše, co pochází z dílny Marka Bendy, je pro mne dílo ďáblovo, a podle toho se k tomu také budu muset postavit. Je to ten § 8c), to je ten přílepek, který tam dal Marek Benda. Je to to, co odsoudil i Ústavní soud. Zajisté cílem Marka Bendy bylo asi to, a já dobře vím, že je to předseda ústavně-právního výboru PS, ale znám jiné jeho přílepky, které také způsobily velmi vážné věci. Jako příklad mohu dát záležitosti, které se týkají exekucí. Marek Benda asi tím sledoval nebo možná i více členů, nasadit náhubek demokratickým novinářům. Je tam asi i snaha o to, aby byla prolomena mlčenlivost o původu jejich zdrojů, a bohužel v tom cítím i určité zastrašení novinářů a médií, kteří ve veřejném, a to zdůrazňuji, ve veřejném zájmu s největší pravděpodobností zveřejnili i některé odposlechy. Chtěl bych se vrátit ke slovům bývalého policejního prezidenta Koláře, který řekl, že se nemá čeho bát, pokud někdo zveřejní jeho odposlechy.

87

A pak jednoho politika, který řekl, že jenom hlupák mluví do telefonu věci, které jsou anebo by mohly být pro něj problémové. A tím se vůbec nechci dotknout jistého ministra v případu Krakatice. K odposlechům podle Igora Němce, proslaveného to zachránce pražského metra, se může dostat až 3000 lidí. Bude to asi velmi krkolomná práce pro některé lidi zjišťovat, kdo vlastně byl zdrojem toho, co se zakazuje paragrafem 8c). Je to vlastně paragraf, a tady jsme jasně slyšeli, že ochrana osobních údajů je už zajištěna jinými zákonnými normami. Ale § 8c) v sobě skrývá čertovo kopýtko. Je to vlastně paragraf, který by mohl zabránit zveřejňování i údajů, které dnes, možná na hranici zákona, ale rozhodně ne v některých věcech nezákonně, se smí zveřejňovat v tom tzv. veřejném zájmu, nebo které se týkají některých veřejných věcí, na které by občané i celá veřejnost měla mít právo. Myslím si, že i vyjádření se v § 44a), kdy tento trestný čin je spáchán tiskem, filmem nebo dokonce jiným účinným způsobem. A tam už se nemluví o tom, jaký účinný způsob to je. To bude jistě také velmi zajímavé definovat, jakým jiným účinným způsobem došlo k tomuto prolomení. Novináři jsou takoví, jaká je společnost. Někdy dobří, jiní méně. V každém případě si myslím, že to jsou hlídací psi demokracie a že především strany, které mají ve svém názvu demokratická, by neměly takovýmto způsobem postupovat vůči novinářům. A ještě můj soukromý názor, pokud bude Policie ČR a naše soudy pracovat stále tak „rychle a odborně“, tak se nedivme tomu tlaku ze strany médií na to, aby soudní líčení a i řízení i vyšetřování policií se nějakým způsobem urychlila. Já bych chtěl tady připomenout, že v roce 2006 byla uzavřena smlouva Mirka Topolánka s voličem o tom, že soudní řízení budou urychlena a že budou do doby jednoho roku. Myslím si, že tento závazek není naplněn a že by to rozhodně přispělo k tomu, aby se zveřejňovalo více takových problémových kauz, jako je třeba odložený případ Krakatice. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosí si vystoupit pan ministr Pospíšil. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Pane předsedající, já budu reagovat následně na všechna vystoupení, nicméně tady trošku mimo obsah diskuse byla zmíněna smlouva pana premiéra Topolánka s voliči ve vztahu k soudnictví. Doporučuji panu senátorovi, nevím, zda podle jednacího řádu ho mohu oslovovat přímo či skrze vás, pane předsedající, využiji tedy skrze vás, doporučuji panu senátorovi, nechť si vezme poslední statistickou ročenku ČR, tzn. oficiální údaje ČSÚ, a z nich jasně bude vidět, že za vlády Mirka Topolánka dochází ke zkrácení délky soudního řízení, a to ve všech agendách. Dochází ke zkrácení nemalému, v řádech měsíců, takže tato dohoda resp. smlouva, vážený pane senátore, plněna jest. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane ministře, můžete členy Senátu oslovovat přímo, takže jste tak učinil. A my budeme pokračovat v obecné rozpravě. Přihlášena je paní senátorka Alena Venhodová. Hovoří paní senátorka Alena Venhodová. Senátorka Alena Venhodová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, promiňte, chtěla bych to vzít trošku z jiného soudku.

88

Jednak bych chtěla ještě navázat na to, co řekl předřečník z řad kolegů senátorů - pan senátor Dryml. Já osobně si nemyslím, že konkrétně pan poslanec Marek Benda by byl z těch, kteří by nevěděli nic o nespravedlnosti, o vláčení tiskem, o postizích a který by neměl vyvinut smysl spíš pro spravedlnost než naopak. A chtěla bych, aby to tady zaznělo, protože rodina Bendova si užila neblahých zkušeností v minulosti jako málokdo. A to nesrovnávám, jestli to bylo v tomto nebo v jiném období. Ale obecně. Chci tedy říci, že rozhodně kolegu Bendu nepodezíráme nebo nemůžeme z toho, že by nechtěl hájit veřejný zájem, protože myslím, že v jejich rodině se veřejný zájem hájil vždycky. Chtěla bych ovšem zmínit mé dilema, které mne přinutilo k tomu, abych tady vystoupila, a chci také říci, že já návrh kolegy Bendy podpořím a chci vám také říci proč. Prostě proto, že mne od dětství učili, že krást se nemá. Je to přece otázka toho, jak se díváme na nakládání se zcizeným materiálem. Já nemluvím o tom, že dochází k porušování nebo že stejnou problematiku řeší již zákon na ochranu utajovaných skutečností nebo zákon na ochranu osobních údajů. Ale přece je zde také pohled jiný. Děje se zde to, že mnozí z mnoha bohužel zaměstnanců – tam je také problém – myslím, že ne tolik pracovníků by mělo mít právo nakládat s utajovanými materiály. Že tyto materiály zcizují, ať už za účelem záměru jiného, třeba politické diskreditace nebo za účelem zcizení, obohacení z důvodů finančních. To se určitě děje obojí. Nebo i z více důvodů. A tak tyto materiály přebírají média a tyto materiály otisknout. Média jsou hlídacím psem demokracie, to je pravda. Ale na druhé straně jsou média také výdělečným komerčním subjektem. Ony neprodukují informace, neposkytují veřejnosti jenom za veřejnou informovaností, ale jak se mnohdy opravdu setkáváme s výsledky, také jenom za účelem skandalizace, zisku, mluvím tím o bulvárech, za účelem komerčním. Takže je potřeba rozlišovat. Velmi si vážím slušných zodpovědných novinářů, erudovaných, s etickým kodexem, kteří se skutečně stavějí do role hlídačů demokracie a veřejného zájmu. Na druhé straně ovšem se setkáváme s výplody a musím říci mnoha nedouků, kteří mají pocit, že vědí úplně všechno a přitom neznají ani pravou podstatu skutečnosti, o které někdy píší. Prosím, nedívejme se na to jenom z jednoho pohledu. Já si myslím, že paragraf c možná je duplicitní v tomto návrhu, ale na druhé straně možná zdůrazňuje nutnost řešení toho, co na základě platných stávajících předpisů řešeno není. A já se domnívám, že v této situaci to nikomu neublíží, neboť veřejný zájem i ve výsledku verdiktu štrasburského soudu vždy vyhrává nad zájmem osobním, jestli se podíváme na rozsudky. Takže myslím, že médiím, pokud se budou řídit etikou a pokud skutečně budou držet určitá pravidla hry v mezích slušnosti, ani tento paragraf nemusí přinášet přílišné ohrožení. Možná jenom větší odpovědnost a větší sebekontrolu. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko, než opustíte řečniště, chtěl bych se zeptat: Z vašeho vystoupení nezazněl návrh schválit. Ale z textu vystoupení se ptám, jestli ho podáváte nebo ne. Senátorka Alena Venhodová: Promiňte, pane předsedající, ano, podávám návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

89

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, jako další je přihlášen Tomáš Töpfer a připraví se Jiří Pospíšil. Hovoří pan senátor Töpfer. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji mnohokrát, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Já budu opět velice stručný. Já závidím panu senátorovi Drymlovi, že se bude tak snadno rozhodovat tady v Senátu nikoli podle toho, co kdo předkládá, ale kdo to předkládá. Já takhle jednoduché rozhodování nemám. Já jsem při zvažování, jak budu hlasovat, měl opravdu největší dilema za své funkční období, protože jsou tu věci pro i proti. A jestli se tady budeme rozhodovat podle toho, kdo to předkládá, tak to máme předem prohrané. Na jedné straně je tady samozřejmě od novinářů kladen důraz na veřejný zájem a já mám velký problém s tím, jak veřejný zájem definovat. Já to prostě nevím, jestli veřejným zájmem je, abychom se bavili nad tím, jak dva fotbaloví funkcionáři mluví vulgárně a nakonec to ani není trestný čin nad 8 let odnětí svobody, který by měl být tím, na který může být odposlech policie po souhlasu soudce a státního zástupce nasazen. Přesto se dostane na veřejnost a je báječně komerčně využit. Pro novináře svědčí to, že já bych nechtěl přenášet odpovědnost na ně ve chvíli, kdy stát neumí sám zajistit ochranu takových citlivých informací, jako jsou odposlechy. A zarážející je, že skutečně až 3000 lidí se může dostat do styku s těmito informacemi v režimu utajené. Na jedné straně misky vah leží svoboda slova, na druhé je to ale také obchod. Protože média jsou komerční a s tím kradeným zbožím – jak říkala kolegyně Venhodová – zacházejí. Já už zkrátím své vystoupení jen na to, že já osobně nemám důvěru k novinářským etickým kodexům, protože ne všichni novináři jsou členy Syndikátu novinářů a na našem trhu převládají spíše bulvární média, takže bulvarizace českých médií, která musí být zřejmá každému po velmi krátké analýze. Vezměte si noviny z let 90. a ze současnosti. Já ale přesto budu hlasovat pro to, abychom § 8c vypustili a vrátili s pozměňovacím návrhem do Sněmovny. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Teď bude hovořit pan senátor Jiří Pospíšil. Tím mu uděluji slovo. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já se musím přiznat k tomu, že jsem až tak velký liberál, že nerozumím veřejným zájmům. Já myslím, že veřejné zájmy jsou v tomto případě velice ve střetu. Ale jednu věc, kterou vím, a bylo tady hodně řečí o morálce, že morálka se nedá budovat zákonem. Už jsem tady o tom několikrát mluvil. Já prostě na to nevěřím, že se dá morálka budovat zákonem. A ten paragraf, tak jak je napsaný, mi připadá marný. Nerad bych se dostal do situace, která tu byla za první republiky, aby různí poslanci různých obskurních stran četli tyto materiály v průběhu diskusí k různým zákonům a tím se stali veřejně známými, a tím o nich druhý den novináři, kteří to těmto poslancům podali k přečtení, o tom mohli psát zcela veřejně. To je způsob, který se používal, když něco takového platilo, a bude se používat zase, až bude něco takového platit. Musím navíc říci ještě jednu věc, že obchod sám o sobě mi nezní jako sprosté slovo. A to, že někdo komerčně využije toho, co získal, pokud to získal legálně, tak mi vůbec nevadí. A to, že to získal ilegálně, je mu třeba prokázat. Děkuji.

90

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Hovořit bude pan senátor Jiří Dienstbier a připraven je pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jiří Dienstbier: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, kolegové, já jsem novinář celý svůj život. Jsem často velice znechucen tím, jak se chovají dnešní média, nebo většina českých médií, kterým jde často jenom o to, aby si zvýšily náklad tím, že zveřejňují informace, které jsou skandální, nepotvrzené, které dokonce nejsou ani součástí trestního vyšetřování, ale jsou jenom jakýmisi záznamy nebo sbírkou záznamů, které si dělá policie, každá policie vždycky na světě, a to dělat musí, a teprve z nich pak může vybírat a zjišťovat, co je podstatné a co může vést k nějakému trestnímu stíhání. Toto mě samozřejmě znechucuje. Jako novinář se o tom dokonce mohu hádat i s novináři a vyčítat jim to. Ale myslím si, že pokud jde o utajování ve jménu takových věcí, jako jsou odposlechy a podobné záležitosti, tak to přece musí utajovat ty orgány, které to provádějí. Vždyť my dokonce ponižujeme státní úředníky bezpečnostními prověrkami a stejně se všechno, s odpuštěním, „vykecá“. A my prostě nemůžeme dělat to, že z toho budeme vinit novináře, ať už to dělají z důvodů zištných anebo z důvodů etických nebo morálních. Já tedy podporuji návrh, abychom vyškrtli onen § 8c. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní bude hovořit pan senátor Jaroslav Kubera, který je v tuto chvíli posledním přihlášeným. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, já mám s tímto zákonem osobně veliký problém. Ústavně-právní výbor ho nehodnotil jenom z toho mediálního obrazu, ale snažil se ho hodnotit z ústavně-právního hlediska a došel k tomu závěru, že by se měla ta druhá část vypustit. Já za sebe jsem došel k závěru, že by se měla vypustit i část první, a hned vám vysvětlím proč. Ta část první totiž vypadá velmi bohulibě. Ona má ochraňovat oběti, a to se každému líbí, protože oběti trestných činů nejsou dokonale ochráněny. Ale má jednu vadu. A tato vada prolíná celou naší legislativou. Naše zákony se často netvoří podle společenské potřeby, ale podle jednotlivých událostí, které se ve společnosti odehrají, a téměř vždycky někdo vystoupí, často to bývají i média, že by se s tím mělo něco udělat. Jako příklad mohu uvést případy, kdy pes pokouše dítě, což je vždycky příklad, který každého dojme a každého napadne, že by se s tím mělo něco udělat. Teprve při hlubším zkoumání zjistíme, že k těm případům nedošlo někde v parku nebo někde, kde psi běhají bez vodítka, ale téměř vždy na nějaké zahradě, v nějaké domácnosti, a pak se také ukáže, že třeba to dítě psa dráždilo. Ale o tom už se příliš nepíše. Ale podobně vznikl příběh vydávání do ciziny, kterému pracovně říkám „katarský princ“, který vyvolal potřebu to nějak upravit. Ale podobně za chvíli, až napadne sníh doopravdy, vznikne zákon o povinném nošení přileb, protože určitě nějaké dítě nebo někdo narazí do sloupu vleku, nebo nedávno souzený příběh, kdy ten chlapec jel a narazil na holčičku ve frontě a holčičku zranil. A já si myslím, že tento způsob tvorby legislativy je poněkud podivný. Legislativa by měla vzniknout po řádném projednání, po vyjasnění. A tak je to vždycky vidět, jak je to kontroverzní.

91

Speciálně u tohoto zákona jdou proti sobě dva základní zájmy. Ten první zájem je ochrana soukromí a ochrana osobních údajů, což je jedna z nejvyšších hodnot. A na druhé straně je tzv. veřejný zájem, který je veřejný zpola, protože určitě je to ve veřejném zájmu, ale určitě také všichni víme, že některá média jsou vlastněna akcionáři, nebo skoro všechna média jsou vlastněna akcionáři, a akcionáři chtějí své peníze, které investovali. A dostanou je tak, když jejich média budou prodávaná, takže zájmem těchto médií je pochopitelně chovat se tak, aby šla dobře na odbyt. Veřejnoprávní rozhlas a televize jsou pak v tíživé situaci, že když se nepřizpůsobí, tak je za chvíli budeme kritizovat, že neplní svoji úlohu, protože jejich sledovanost je malá. A tak se k tomu připojí a často i ve veřejnoprávních médiích začínají zprávy tím, čím začínají, aby se na ně lidé dívali. Zákonodárci jsou ve velmi schizofrenní situaci. Nechtějí příliš dráždit média bosou nohou, protože vědí, že by se jim to nemuselo vyplatit. Ale mnozí si zase myslí, mělo by se jim šlápnout konečně na kuří oko, právě v souvislosti s těmi případy, které znají. Stále ale řešíme jenom následek a nikoliv příčinu. Ta příčina je úplně jinde. Ta příčina je např. v tom, že k odposlechům se dostane tři tisíce lidí, takže je velmi těžké jistit toho, kdo to vynáší od těch, kteří to vynášet nemají. Že se odposlechy prodávají apod., to je známo, ale většinou se viník nenajde právě pro to obrovské množství lidí, kteří k nim mají přístup. To je ale věcí státu, aby si toto zařídil, protože skutečně, jak jsem četl v jedněch novinách, že tento zákon je špatný, protože už nikdy neuvidíme ty krásné divadelní hry o fotbalových rozhodčích. Ale zkuste si uvědomit, že to byly divadelní hry, kde se stal z trestního stíhání byznys. To nebylo nic jiného. A dokonce to zveřejnění bylo stíhatelné podle stávajících právních předpisů. Ale nikdo nikoho nestíhal, protože to byla velká legrace a velká zábava. Já jsem předevčírem dostal SMS, abych si 23. prosince vyzvedl v Senátu kapra. Okamžitě ve mně hrklo, protože vím, že „kapřík“ je klíčové slovo a že zřejmě ta SMS spadla do příslušné databáze a eventuálně někdy může být využita. Druhé nebezpečí toho je, že dokonce to není tak, že jsou to odposlechy osob, které jsou v nějaké kauze, ale dokonce jsou to odposlechy osob, kde se mluví o třetích osobách, které dokonce ani o tom nevědí, ale hlavně, bránit se nemohou vůbec nijak. A zkuste si představit situaci, kdy se domluví politici na likvidaci nepřátelského politika, a protože vědí, že jsou odposloucháváni, protože téměř všichni politici jsou trvale odposloucháváni, protože odposlechy se nevyužijí jenom k trestnímu stíhání, ale i k politickým cílům, aby se třeba vědělo, co chystají politicky, tak se ti dva domluví a o tom třetím řeknou něco, co je velmi nepěkné. Odposlech se dostane na veřejnost a já vám garantuji, že z toho člověka to nikdo nikdy nesmyje. A řeknu vám to na příběhu, který tady dobře známe, a to je příběh Jiřího Čunka. Představte si v české společnosti, že by se skutečně podařilo dostat Jiřího Čunka před soud, proběhly by soud první, druhý, třetí až nejvyšší, a nedej bože, Jiří Čunek by byl osvobozen. Myslíte, že by tomu někdo věřil? Že by tomu věřila společnost, že by tomu věřila média? Výsledek toho by byl: No, stejně to bylo někde podplacené, bůhví jak by to ještě znejistilo soudce, které by obvinili z toho, že to není možné, protože představa v naší společnosti je, že soudce je tu od toho, aby odsuzoval a ne aby také osvobozoval. Všimněte si, jak jsou vždycky komentovány osvobozující rozsudky. Vždycky se hledá, že v tom něco bylo, protože z totality je známo, že soud přece odsuzuje, proto je to soud. Že soud posuzuje, že státní zástupce žaluje v pochybnostech a soud v pochybnostech osvobozuje, na to jsme si tady ještě nezvykli, protože v totalitě to tak prostě nebylo.

92

V totalitě bylo skoro jisté, že když už se někdo dostal před soud, byl také odsouzen, protože kdyby nebyl, tak by se to bralo tak, že jako soud neodvedl dobrou práci, protože všichni věří tomu, že soud je tady od toho, aby někoho odsoudil. To jsou ty právní problémy, které s tím mám. Je to velmi složitá věc, a hlavně, není kam spěchat. To je velký omyl, že když tento zákon teď nebude, když budeme v lednu projednávat největší trestní kodex, trestní zákoník, a trestní řád bude nový, tak není kam spěchat. A lze to diskutovat. Není to možné diskutovat tak, jak jsme to udělali tady v jednom týdnu. Mělo by se to dostat pořádně vydiskutované do kodexů a aby to také v kodexu vydrželo a aby k tomu došlo ve shodě. Na druhé straně není možné to, co jsem viděl, pozměňovací návrh, který si připravila média, že by tam byli jenom ti, kteří jsou v režimu střetu zájmů. To je úžasná věc. To jsou právě ti, kdy je to pro média nejzajímavější, protože když Franta Vomáčka zastřelí Ferdu Mravenečka, tak to nikoho nezajímá, ale když zastřelí Kočku, tak je to samozřejmě zajímavější, a když je u toho Paroubek, tak je to ještě zajímavější. Je tedy třeba se na to podívat z obou stran. Je to velký problém. Sama definice veřejného zájmu je velice složitá. Zveřejnění odposlechů z trestního stíhání může způsobit – tam se dá hrát i hra – že ono může paradoxně způsobit neodsouzení toho člověka, protože tím, že se to zveřejní, tak to může ovlivnit svědky a nevím, koho všeho. A další věc, která mi na tom vadí, a nejenom na tomto zákoně. Opakuji to tady posté. Zvykli jsme si nasazovat drakonické pokuty ve všech zákonech v domnění, že vysokým trestem něčeho dosáhneme. Tady např. je stanovena pokuta milion korun pro fyzickou osobu a pět milionů pro právnickou osobu. Stačí jedna stížnost Ústavního soudu a je stoprocentní jistota, že vítězství bude jejich, protože Ústavní soud už na to má nálezy o tom, že pokuta nemůže být likvidační. A pokuta milion korun je skoro pro každého občana ČR, až na nečetné výjimky, likvidační, to znamená, že by s tím uspěl. To je důvod, proč nemohu ani jeden díl této novely podpořit, ale trvám na tom, že by se to mělo řešit, ale mělo by se to řešit např. i v souvislosti se zákonem o svobodném přístupu k informacím, který je v hlubokém rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů a narážíme na to každou chvíli, dokonce u ochrany osobních údajů jsou nepodmíněné tresty i pro pracovníky nebo úředníky, kteří by se dopustili toho, že by se ty údaje zveřejnily. Tolik jsem chtěl k tomu říci. A nic se opravdu nestane, když se tento problém bude řešit ještě půl roku, tak se nestane vůbec nic dramatického. To je jenom chýra, že by se něco dramatického stalo. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. S přednostním právem je přihlášen pan místopředseda Senátu Petr Pithart. Uděluji mu slovo. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, je to samozřejmě obtížné rozhodování. A já chápu ty z nás, kteří se přikloní k jinému názoru, než jaký tady teď vyslovím já. Já jsem pro to, abychom vypustili ustanovení, které se tam dostalo jako pozměňovací návrh, protože co tím uděláme určitě, je, že se tím smiřujeme s únikem informací, bereme ho za danou nezměnitelnou věc. Je to jako kdyby v údolí stála přehrada, která praskala, prosakovala a lidé se rozhodli, že místo toho, aby ji opravili, tak postaví o pár km dál jinou přehradu, která by to měla zadržet.

93

A to, že se s tím smiřujeme a zároveň bychom tam ponechali tento pozměňovací návrh, by přece znamenalo, že by informace unikaly dál, ale byly by svým způsobem nebezpečnější, protože by byly použity k vydírání. Ono totiž paradoxně, když ta věc je zveřejněna, tak už se s ní těžko může vydírat. Ale takto, když unikne a zveřejněna nebude, tak to je samozřejmě potrava pro všecky nebezpečné politické šíbry, kteří s tím prostě budou vydírat a ovlivňovat veřejný život. A pak by ještě stálo za úvahu. Podání pozměňovacího návrhu bylo samozřejmě naprosto legální a jistě i legitimní. Ale jestliže pravidla tvorby zákonů u nás umožňují, aby takhle vážné věci se dostaly do zákoníku, aniž prošly řádným procesem tvorby práva, tak je to na pováženou. Ale to je věc svědomí jednoho každého, protože my můžeme všichni dávat pozměňovací návrhy v kteréhokoliv fázi jednání, teda v kterékoliv, v určitých fázích jednání a nikdo nám v tom nemůže zabránit. To je věc individuálního svědomí. Jsem pro to, abychom nepostavili tu druhou přehradu a abychom udělali všecko pro to, aby ta první přehrada přestala prosakovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo. Omlouvám se, já jsem předtím opomněl poděkovat panu senátorovi Kuberovi, a bylo to jenom proto, že jsem chtěl ušetřit kroky paní senátorce Venhodové a oznámil jsem rychle, že je přihlášen pan místopředseda Pithart. Nyní má tedy konečně slovo paní senátorka Venhodová. Senátorka Alena Venhodová: Já jenom velmi krátce. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěla bych trošku ještě replikovat na to, co tady řekl jak pan senátor Dienstbier, tak pan místopředseda Pithart. Je to pravda, v prvé řadě je pochopitelně zapotřebí postavit tu přehradu tam, kde vzniká problém, kde se krade. Těm krádežím, tomu zcizování je třeba zamezit. Ale na druhé straně vycházím také z toho, a prostě připomenu chtě nechtě pravidla trhu, že tam, kde nestoupá poptávka, klesá i nabídka. Čili ty věci jsou také spojené. Nejde jenom o to. Možnost vydírání je jeden pohled, ale víte dobře, že tam, kde má zboží odbyt, tam nabídka, nabízet je lákavé. Já vycházím z toho, že zamezíme-li i možnostem odbytu, tak i původní nabídka bude klesat. Musí, protože tyto věci jsou spojený problém. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Paní senátorka Venhodová byla posledním přihlášeným účastníkem naší diskuse. Nikdo další se nehlásí, takže rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, ministra Jiřího Pospíšila, zda se vyjádří k obecné rozpravě. Ano, hovoří pan ministr Pospíšil. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, já se k tomu skutečně vyjádřit musím. Nejprve k příměru o přehradách. Jsem samozřejmě také pro, aby prvotně byla opravena ta přehrada, která má praskliny. Ale můj právní cit mi nečiní problém postavit tu druhou přehradu, protože podívejme se na situaci, jak bychom se dívali na věc, kdyby někdo nakládal a vědomě činil úkony s věcí, kterou získal a věděl, že je kradená. To zkrátka je také trestně právně postihnutelné, akorát že zde nejde o hmotnou věc, o materiální statek v hmotné podobě, ale jde o informaci. To znamená, že trestní právo postihuje i toho, tedy třetí osobu, která ne přímo aktivně protiprávně se věci zmocňuje, ale s tou věcí vědomě dále nakládá.

94

V této filozofii se tedy domnívám, že „klidně druhá přehrada v údolí, když to řeknu takto, postavena má být. Samozřejmě bude asi tenčí, asi bude nižší než ta prvotní ochrana a ten prvotní postih toho, kdo věc zcizil, nebo se jí protizákonně zmocnil, ale měla by zde podle mého názoru také být. Je to na stejném principu, jako že neoznámení trestného činu je trestným činem, trestnou činnost nepáchám, ale vím o tom, že byl spáchán trestný čin, tak to musím oznámit. A takhle bychom mohli další paralely podle mého názoru, ale nechci do toho zabíhat. Ještě k panu senátorovi Drymlovi. Je korektní tady říci, že návrh, který projednáváte, i v tom „přílepku“, byl schválen všemi poslanci napříč politickým spektrem. To je korektní tady říci, pane senátore. Nedělejme tedy z toho politickou agitku, že tady ODS, resp. pan senátor Benda něco načetl a ODS jako demokratická strana prosadila. Není to pravda. Byl to návrh ústavně-právního výboru, kolektivně podpořený všemi poslanci v ústavně-právním výboru. A podíváme-li se na záznam na plénu, tak jej podpořili kolektivně i zástupci opozičních stran. Jestli to je dobře nebo špatně, je druhá věc, ale toto není akce jedné strany, toto není akce vlády, to byl návrh vydiskutovaný v PS všemi poslanci. A takto, prosím, také na něj nahlížejme. Je korektní to tady říci, a ne z toho dělat akci jednoho poslance a jedné politické strany. K tomu, co bylo řečeno panem senátorem Štětinou, ty tři případy. To je zajímavá věc, o které bych se chtěl velmi stručně zmínit. Dámy a pánové, ten zákon totiž mimo jiné má chránit před tím, co se tady v ČR v poslední době rozmáhá a co ty tři případy ilustrují. Využívání prostředků trestního práva k politickému boji, což já osobně považuji za mimořádně nebezpečnou záležitost. A pokud by aspoň ten původní návrh ministerský vedl k tomu, že zkrátka omezení informací o těch, kteří ještě nebyli odsouzeni a nebo jsou oběťmi, povede k tomu, že skrze média nebude trestní právo využíváno k politickému boji, pak si myslím, že to je další účel, který by měl být splněn, protože ty případy nám bohužel narůstají, podíváte-li se na množství trestních oznámení, které jsou často šikanózního charakteru, stačí jenom zveřejnit, že jste na někoho podali trestní oznámení, vůbec nemusí být žádné důkazy a už tady jede ta věta, kterou jsem tu zmiňoval v úvodním slově – ten dotyčný určitě to spáchal a má být odsouzen. V tom navazuji na to, co řekl senátor Kubera a s tím v zásadě souhlasím, byť tedy s jiným výsledkem. Já jsem pro podporu, a ne nakonec to nepodpořit. Uvedu drobný příklad. V našem Plzeňském kraji došlo ke změně krajské reprezentace a už se uvažuje o tom, jestli podá trestní oznámení na bývalého vicehejtmana, který dobře hospodařil a peníze našetřil a neutratil je, a už využíváme v tuto chvíli trestní právo k politickému boji a k zastrašování opozice. A těch případů je celá řada. Já uvádím tedy jeden, který teď jsem zaznamenal v regionálním tisku ve svém Plzeňském kraji. A proto si myslím, že musejí být pravidla pro to, jak trestní právo má být využíváno a co z něj má být zveřejňováno na veřejnosti, protože jinak je to velmi silný instrument, který může k tomuto politickému boji sloužit. A to je podle mého názoru špatně. K legislativě a k přijetí tohoto návrhu. Já zde říkám, že návrh, který je předložen ministerstvem, nereaguje na žádnou konkrétní situaci. Byl připravován ještě předtím, než vypukla kauza Kuřim, na kterou asi bylo panem senátorem tady reagováno. Zapadá to do našeho návrhu, byl vydiskutován, dva roky připravován a já zkrátka odmítám, že by šlo o účelovou úpravu, která by reagovala na jeden konkrétní případ.

95

Ale i kdyby tomu tak bylo, není nic špatného, když legislativa občas reaguje na konkrétní problémy, které nastanou. To tak zkrátka bývá. Ne vždycky legislativa je tak jasnozřivá, že předchází praktické problémy a dokáže nejprve být přijata a pak následně nastávají případně problémy. Dámy a pánové, chci hovořit velmi stručně. Proto jenom takto jsem reagoval na hlavní věci. Nechám na vašem posouzení, jak k návrhu přistoupíte. Já si myslím, že pokud jej schválíte, pak podle mého názoru nedojde k zásahu do demokracie, jak zde bylo řečeno. Dojde pouze k tomu, že informace, které jsou nelegálně získány, nebudou moci být využívány. To je klíčová věta. Nejde o každý odposlech, jde o odposlech, který nelegálně unikl. To tady, prosím vás, třikrát zdůrazňuji. A takový odposlech, který byl vyhodnocen orgánem činným v trestním řízení, že zde není podezření ze spáchání trestného činu. Proto nebyl použit v hlavním líčení. To je třeba si také uvědomit, tam prověření policajtem, resp. policií či státním zástupcem proběhlo. On zjistil, že informace uvedené v odposlechu nejsou použitelné pro hlavní líčení, ergo tedy nedokazují trestnou činnost a mají být tudíž skartovány a ne aby unikly do médií a na základě nepřesných informací docházelo ke spekulacím. Nechci už déle hovořit. Prosím, promyslete ještě jednou, jak k tomuto přistoupíte. Pokud návrh podpoříte, pak určitě podle mého názoru nenastane žádná katastrofa, ale jak jsem v úvodu řekl, uznávám, že tento návrh je kontroverzní, že obsahuje na jedné straně jak ochranu soukromí, tak na druhé straně musíte vnímat svobodu slova. A prosím vás, toto zvažte a rozhodněte. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. A táži se zpravodaje garančního výboru, zda vystoupí. Ano, předpokládám, že vystoupí. Bude hovořit pan zpravodaj Jiří Oberfalzer. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. V úvodu bych řekl, že vystoupilo osm senátorů, z toho jeden dvakrát. Pokud jde o debatu. V jednu chvíli se tady rozprostřel sirný prach, protože byla odhalena zprostředkovaná přítomnost ďábla. Já sedím celou tu dobu na místě zpravodaje a mám zcela prostydlou levou část těla, musím říci. Nevím, proč tam táhne ledový vzduch. A proto soudím, že odsud se horko pekelných ohňů nešíří. Nicméně na tuto věc už reagoval pan ministr, nemusím to rozvíjet. Přesto u pana senátora Drymla zazněly některé nepřesnosti. Ústavní soud se nezabýval takovouto kauzou, ale jsou známa precedenční rozhodnutí soudu pro lidská práva ve Štrasburku, a ta vyznívají v tom smyslu, jak pan senátor uváděl, tj. že dávají v případě veřejných činitelů přednost onomu veřejnému zájmu. Mluvilo se zde o tom, že nevíme, jak definovat veřejný zájem. Já doporučuji podívat se do zákona na ochranu osobních údajů, kde je vlastně nějakým způsobem označen. Veřejný zájem se týká informací o veřejně činných osobách a jsou to zejména nebo výhradně informace, které se týkají výkonu veřejné funkce. Čili tam bychom mohli začít při hledání toho termínu. Nejde o přílepek. Prosím, to si řekněme jasně. Pozměňovací návrh v průběhu řádného projednávání, který se týká merita předkládané novely, není přílepkem, je pozměňovacím návrhem. Předloha, kterou vláda postoupila do PS, se zabývala ochranou některých údajů a ochranou některých osob v průběhu trestního řízení a poslanecký návrh, přesněji řečeno, návrh ústavně-právního výboru byl také v souvislosti s touto ochranou.

96

Zazněla zde asi důležitá poznámka, že de facto jde o zacházení se zcizeným zbožím, se zcizenými věcmi. A to mě znovu vede k tomu, co zde zaznělo mnohokrát. To jsou přečiny nebo trestné činy, na které náš legislativní systém pamatuje, a jsou tedy stíhatelné. Já bych možná ještě chtěl učinit jednu poznámku k těm třem tisícům lidí, které zazněly v diskusi z úst pana předsedy Úřadu na ochranu osobních údajů. Ono to prostě je šokující číslo, ale asi bychom se měli vrátit na zem. To je jako celkem. Ne každý z těchto lidí má přístup ke každému jednotlivému případu. Čili já myslím, že v realitě se bude jednat o jednotky a nebo maximálně první desítky osob. Ale to jenom, abychom opravdu nešířili bludy. Neoprávněné nakládání s utajovanými informacemi je trestné. Neoprávněné nakládání a šíření osobních údajů je trestné. My tady hovoříme o opatření, které má zpřísnit něco, co už dnes je protiprávní. A myslím si, že bychom neměli posilovat trestnost a nebo postihy za věci, které nejsou důsledně postihovány, přesněji řečeno vyšetřovány nebo stíhány na základě existujících nástrojů, které mají zákony k dispozici. Čili myslím si, že i v tomto smyslu je zde určitá věcná chyba. Prosím, nechť někdo využije možností, které jsou k dispozici. A teprve, když selhávají, tak máme právo přemýšlet o tom, jak zdokonalit tento systém. Další určitý nešvar, o kterém zde moc nezaznělo, je, že v případě nedostatečné účinnosti občanskoprávních řízení utíkáme se do režimu trestního práva. A já mám pocit, že i toto je určitý příklad takového počínání. Opět, řešme příčinu, ne následky. Pokud se nám zdá, a asi většinou ano, že občanskoprávní řízení nejsou dostatečně účinná nebo rychlá, pak hledejme nápravu tam. Ostatně otázka rychlosti soudního řízení zde zazněla také, pan ministr na ni reagoval, doložil fakta. A mimochodem, i náš příští bod podle programu se bude urychlení trestního řízení týkat. A já si předem tady zjednávám pro něj vaši podporu. Dámy a pánové, v diskusi zazněl jeden návrh, a sice schválit, ze závěrů ústavně-právního výboru a Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky vyplývá návrh na přijetí pozměňovacího návrhu, čili vrátit PS ve znění pozměňovacího návrhu. Tolik k tomu, o čem bychom mohli hlasovat, pane předsedající. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji vám, pane senátore. A přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 29 z přítomných 72 – registrováno bylo 72, kvórum 37, pro 19, proti 32. Návrh byl zamítnut. Vzhledem k tomu, že návrh nebyl schválen, přistoupíme k podrobné rozpravě. Písemně přihlášený do podrobné rozpravy v tuto dobu není nikdo, ale hlásí se zpravodaj pan senátor Oberfalzer, kterému uděluji slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Dámy a pánové, podávat pozměňovací návrh, který byl součástí usnesení výboru, není nutné v průběhu podrobné rozpravy, ale aby nám neuniklo, že takový pozměňovací návrh existuje, jenom odkazuji na usnesení ÚPV, kde v tištěné podobě je tento pozměňovací návrh vyjádřen.

97

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a ptám se ještě, jestli se někdo další hlásí do rozpravy. Nikdo se nehlásí. Ptám se, jestli se navrhovatel chce zapojit, se závěrečným slovem chce vystoupit. Pane ministře? Nechce. Pan zpravodaj garančního výboru návrh předložil. Ptám se, jestli chce ještě vystoupit. Nechce. Budeme tedy hlasovat. Před tím musím rozpravu ukončit, nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Nyní prosím pana garančního zpravodaje, aby předložil návrh, abychom dodrželi jednací řád. Pozvu senátorky a senátory k hlasování, spustím ještě fanfáru. Pan zpravodaj nám připomene návrh. Senátor Jiří Oberfalzer: Je to: 1. V čl. I bodu 3 úvodní upravit takto: „Za § 8a se vkládá nový 8b, který zní:“. 2. V čl. I bodu 3 vypustit nově vkládaný § 8c. 3. V čl. I bod 4 upravit takto: „4. V § 378 odst. 1 se slova „užije ustanovení § 8a“ nahrazují slovy „užijí ustanovení § 8a a 8b“.“. Všechno má smysl jediný, vypustit § 8c a všechny další odkazy na něj. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Senátor Jiří Oberfalzer: Promiňte, pane předsedající, poznámka. Nemělo by smysl hlasovat o kterémkoli z těch bodů zvlášť. Doporučuji jedno hlasování. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ptám se pana navrhovatele na jeho stanovisko. Pane ministře? (Ministr Jiří Pospíšil: Neutrální stanovisko.) Děkuji. Pan zpravodaj? (Senátor Jiří Oberfalzer: Kladné stanovisko, doporučuji.) V sále je přítomno 65 senátorů a senátorek, aktuální kvórum 33. Přistoupíme k hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO, Děkuji. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo 30 bylo registrováno 65 senátorek a senátorů, kvórum 33, pro bylo 51, proti 2. Tento návrh byl schválen. Děkuji. Tím jsme vyčerpali pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. V sále je přítomno v současné době 60 senátorů a senátorek, potřebný počet pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, abychom tento návrh vrátili Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování číslo 31 bylo registrováno 62, kvórum 32, pro 49, proti nikdo, takže jsme schválili, vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně. Nyní – v souladu s unesením Senátu č. 65 z 28. ledna 2005 – pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli: senátor Jiří Oberfalzer a senátorka Paukrtová. Zároveň se jich ptám, zda se se svojí rolí ztotožňují, souhlasí. Ano. Děkuji. V sále je v současné době přítomno 58 senátorů a senátorek, kvórum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro předložený návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. V hlasování 32 registrováno 59, kvórum 30, pro 50, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji oběma zpravodajům. Tento bod končíme. Hlásí se pan předseda klubu ODS Jiří Stříteský, uděluji mu slovo.

98

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat o přestávku na jednání klubu ODS. (Hlasy: Kolik.) Místopředseda Senátu Milan Štěch: Na základě žádosti klubu ODS vyhlašuji od této doby do 14.00 hodin polední přestávku. Naše jednání přerušuji, bude pokračovat ve 14.00 hodin dnešního dne. (Jednání přerušeno ve 12.10 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.02 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobré odpoledne kolegyně a kolegové, zaujměte svá místa, abychom mohli pokračovat v odpolední části našeho dnešního jednání. Teď podle programu, který máme schválený, bychom měli projednávat senátní tisk č. 360, ale my jsme zkomplikovali naší polední přestávkou život panu ministru Pospíšilovi, který nás žádá, jestli bychom ho nemohli předřadit před tento bod, abychom projednali občanský soudní řád, protože pan ministr odjíždí do zahraničí a má zahraniční návštěvu a už bychom to s ním dnes nezvládli projednat. Takže kolegyně a kolegové, navrhuji tuto změnu: Před projednáváním tisku č. 360 že bychom se vrátili k dopolednímu programu, a to by bylo projednávání občanského soudního řádu. Takže o tomto návrhu bychom teď hlasovali. Já vás všechny odhlásím a znovu se přihlaste. Zahajuji hlasování o změně programu, to znamená předřadit před senátní tisk 360 bod pana ministra Pospíšila. Zahajuji hlasování, kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování číslo 33 registrováno 58, pro 35, návrh byl schválen. Budeme tedy projednávat Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Senátní tisk č. 355. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, vážený pane předsedající a současně děkuji za velkorysost, vážené senátorky a vážení senátoři. Budu velmi stručný. Několik tezí – jedná se o největší novelu občanského soudního řádu za posledních 10 let, která má vést ke zkrácení délky soudního řízení. Je to tedy součást justiční reformy a přináší celou řadu změn, které by měly zefektivnit a zrychlit soudní řízení. Já je pouze vyjmenuji, vy jste měli možnost ty věci prostudovat, budouli nějaké připomínky v rozpravě, pak některé věci osvětlím. Ale velmi stručně. Je zde úplně nová úprava doručování, kdy zavádíme princip povinné doručovací adresy. Je zde nová forma protokolace, kdy do budoucna v občanském soudním řízení nebude nutné vše písemně protokolovat, ale budou se používat audiovizuální prostředky a většina věcí bude zachovávána v podobě nahrávek, ne v podobě písemných protokolů.

99

Počítáme s tím, že zde novela přinese omezení rozsahu odůvodňování u těch rozhodnutí soudu, kdy nejde o meritorní rozhodnutí, ale jde o procesní rozhodnutí, procesní úkony. Dále novela upravuje nově dědické řízení a nastavuje přehlednější pravidla vztahu mezi notářem coby soudním komisařem a soudem samotným. Dnes ty vazby nejsou příliš efektivní, soudy kontrolují každý úkon notáře, aniž by to bylo nutné a my to nastavujeme tak, aby fakticky soud odpovídal za konečný výsledek činnosti notáře a reagoval v zásadě v průběhu dědického řízení pouze na stížnosti a podněty účastníků dědického řízení. Dámy a pánové. Tolik velmi stručně na úvod. Bylo by možné o tom hovořit hodiny a hodiny, ale jak jsem řekl, toto je jedna z vládních reforem. Návrh byl zpracován velmi pečlivě, byl velmi diskutován v ÚPV, byly tam zapracovány připomínky opozičních poslanců, tzn., konečný text byl schválen všemi parlamentními politickými stranami, i opozičními. A já doufám, že až na určité drobnosti, kde i sám mám určité výhrady, diskutovali jsme to v kuloárech, tak ten text je jednoznačným pozitivem, posunem vpřed v oblasti civilního řízení. Doufám tedy, že jej podpoříte. Budou-li některé marginality vadit, já se nebránit další diskusi a nápravě v dalších případných novelách. Vím, že to možná není legislativně zcela čisté, ale legislativní proces je v kvasu a některé věci je tedy třeba řešit takto za pochodu. Jinak prosím o podporu tohoto návrhu, který povede k výraznému zkrácení délky soudního řízení. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Je vidět, že skutečně spěcháte. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení pod číslem 355/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jiří Oberfalzer. Prosím, pane kolego, seznamte nás se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, tato novela má skutečně hlavní cíl urychlit soudní procesy a odbřemenit soudce, mám-li to říci ve stručnosti. Instrument doručování a odstranění možností samoúčelných obstrukcí, které propagují soudní řízení, je tady pojednán a přispěje k tomu, aby se tento institut nezneužíval. Pokud jde o zprávu legislativy, jsou tam drobné technicko-legislativní výhrady, které jsou opravitelné a odstranitelné v příštích dalších novelizacích. Větší výhrada byla vůči komplexnímu pozměňovacímu návrhu, který byl podán ÚPV, a k němu potom ještě dalším doplňujícím pozměněním předsedy tohoto výboru, nicméně jak nás ujistil pan náměstek ministra a jak i já vím, protože jsem vývoj tohoto zákona sledoval, nebylo to neřízené počínání, nýbrž šlo o to, aby se otázka exekuovatelnosti cenných papírů řešila v naprostém souladu a souhlasu s Ministerstvem financí, ČNB a Komisí pro cenné papíry. Náš výbor dospěl k závěru tuto novelu podpořit a doporučuje tedy Senátu schválit v podobě postoupené Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji a vás kolegyně a kolegové se ptám, zda někdo z vás navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nikdo nenavrhuje se nezabývat se? Takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první je přihlášen pan kolega Antl a potom paní kolegyně Paukrtová.

100

Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, slíbil jsem, že budu stručný a to skutečně udělám. Já jsem trestní právník, četl jsem to a zaujalo mě to, že se bohužel do tohoto zákona dostal další přílepek, a to je v části druhé, kde je změna trestního řádu. A pak je v části šesté článek 8, změna zákona o státním zastupitelství, kde se nám objevuje, že i asistent státního zástupce může zastupovat státního zástupce v řízení před soudem prvního stupně a u dalších úkonů. Byl jsem 22 let státním zástupcem. Podle mne je to naprosto nepřijatelné, protože asistent státního zástupce je v pracovněprávním, nikoli ve služebním právním vztahu, takže je ve stejném vztahu jako – nechci to bagatelizovat – řidič, uklízečka státního zastupitelství. Je tam argumentace, že k hlavnímu líčení chodí a úkonů přípravného řízení se zúčastňují i právní čekatelé z advokacie. Myslím si, že zrovna tak se mohou zúčastňovat právní čekatelé ze státních zastupitelství, ale nikoliv asistenti. Já bych velmi prosil, pane ministře, a věřím, že jste přislíbil, že by bylo možno v tomto tento zákon změnit. Já nechci bořit tento významný legislativní akt a sám ho podpořím, ale přimlouval bych se i za státní zástupce, aspoň za některé, jestli by bylo možné pak v rámci novely to změnit. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím paní kolegyni Paukrtovou. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, já bych se ještě vrátila v krátkosti ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu. Říkám předem, že s největší pravděpodobností návrh zákona podpořím, ale myslím si, že je třeba tady říci, protože je to opravdu důležitý zákon, je to procesní norma, tak je třeba říci, že podle mého názoru komplexní pozměňovací návrh dělí zákon na 2 části. Protože jedna prošla normálním připomínkovým řízením, komplexní pozměňovací návrh, byť byl dělán pod gescí Ministerstva spravedlnosti a účastnila se na něm ČNB, Ministerstvo financí a ÚPV PS, přesto neprošel normálním připomínkovým řízením. A jestliže takový komplexní pozměňovací návrh obsahu 75 novelizačních bodů, tak já to prostě nepovažuji za normální způsob projednávání, speciálně u takhle důležité normy. Pan ministr tady říkal, že legislativní proces je v kvasu a já za svou osobu bych si moc přála, aby v takovém kvasu nebyl, a pevně doufám, že se dožijeme situace, kdy nebudou přijímány komplexní pozměňovací návrhy tímto způsobem. Já to prostě považuji za poměrně velký problém. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že se jedná o kodexový materiál, který by měl spatřit světlo světa, jen upozorňuji na to, že u procesních norem to považuji za velmi vážný problém. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Jen velmi stručně poznámku na příspěvek pana senátora Antla. Příspěvek byl velmi korektní, děkuji za něj. Já sám nebudu zapírat, že jsem také byl rozpačitý z toho, že by asistenti měli zastupovat u hlavního líčení, byť prvoinstančně pouze u okresních soudů. Já souhlasím s tím, aby tak mohli činit právní čekatelé, tedy ti, kteří se dávají na dráhu státního zástupce.

101

Mohu tady korektně slíbit, že za prvé na celostátní poradě 21. prosince se všemi vyššími státními zástupci, která se koná v Plzni, jim oznámím, že velmi doporučuji, aby tohoto institutu bylo využíváno ve zcela výjimečných případech, protože zdůrazňuji, že na rozhodnutí státního zástupce, zda za sebe pošle právního čekatele či nepošle, resp. toho asistenta, využiji možnosti doporučit, aby tento institut fakticky nebyl využíván, pouze v ojedinělých případech. A za druhé, bude-li ta věc znovu otevřena, pak jsem připraven na to reagovat i legislativně. Uznávám, že tady možná zklamu některé senátory, kteří stejně jako bych já chtěl, aby legislativní proces byl mnohem čistší a byl bych raději více právním puristou, než bohužel mne realita nutí, tak asi není úplně dobré slibovat, že něco vyčistíme, ale opravdu je faktem že gró novely toto neobsahovalo, bylo to někde nalepeno. Já se celou dobu, co působím v parlamentu, potýkám s tím, že vždycky dáme dohromady nějakou novelu nebo změnu zákona a pak řešíme, jak udělat to, aby novela přežila poté, co je něco na ni nalepeno. Počínaje Obchodním zákoníkem, který jsem reformoval před pěti lety až na Obchodní rejstřík. Tenkrát tam byly přilepeny právě squeez outy u menšinových akcionářů. Ale nechci dál mluvit, sám jsem vyzýval k časové šetrnosti. Pouze slibuji, že to vnímám jako problém a budu to řešit exekutivně, případně následně legislativně. Děkuji za ten podnět. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Pane zpravodaji, vaše závěrečné slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, po dvou vystoupeních senátorů nepadl žádný návrh, takže ve hře je jediná věc k hlasování, a to je schválit. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, o tom teď budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit tuto novelu? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování 34, registrováno 66, pro 63. Návrh byl schválen. Děkuji vám, pane ministře. Máte ještě slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Dámy a pánové, velmi děkuji a jsem moc ráda, že jako v PS i zde justiční reformy, to znamená reformy třetí moci ve státě, procházejí napříč politickým spektrem. Je to důležitý signál, věřte, že je to v Evropě a obecně hodně sledováno. Díky. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře a vás, kolegyně a kolegové, ještě než přistoupíme k dalšímu bodu programu, bych chtěl upozornit, že jste dostali pozvánky na slavnostní shromáždění ke 12. výročí ustavující schůze Senátu, která se uskuteční ve čtvrtek 18. 12. od 10.00 hodin. A nyní budeme projednávat Návrh zákona o přechodu Úrazové nemocnice v Brně a o změně zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

102

Senátní tisk 360. S návrhem zákona nás seznámí pan poslanec Michal Hašek. Dobrý den, pane poslanče, pane hejtmane. Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás jako zástupce skupiny poslanců, která navrhla zákon zkráceně o přechodu Úrazové nemocnice v Brně z vlastnictví státu a majetku státu na statutární město Brno, seznámil v úvodním slově předkladatele s motivy, které nás vůbec vedly k předložení tohoto, uznávám poněkud neobvyklého, návrhu zákona. Návrh zákona o přechodu Úrazové nemocnice v Brně ze státu na město Brno předložený poslanci sociální demokracie reagoval na skutečnost, že stát, resp. ministerstvo zdravotnictví nemá zájem provozovat dále Úrazovou nemocnici v Brně a deklaruje, naposledy slovy ministra zdravotnictví Tomáše Julínka na včerejším jednání vašich výborů, konkrétně výboru pro zdravotnictví a také hospodářského výboru, jasný záměr tuto nemocnici zrušit. Neplatí tedy médii často přinášené informace o tom, že jde o „pouhý přesun“ traumacentra Úrazové nemocnice v Brně do Fakultní nemocnice Brno-Bohunice. Já jako poslanec, předkladatel takto tady dnes stojím, ale také jako jihomoravský hejtman jasné deklaruji, že plně respektuji pravomoc Ministerstva zdravotnictví a pravomoc ministra určovat věstníkem síť traumacenter České republiky. Poněkud mě mrzí, že před posledním rozhodnutím o této síti podle mého názoru nedošlo k úplně ideální komunikaci mezi ministerstvem, městem Brnem a také Jihomoravským krajem. To však není předmětem dnešního jednání, dámy a pánové. Tento zákon není o traumacentru. Tento zákon není o sporu, zda traumacentrum má být v Úrazové nemocnici Brno, všimnul jsem si konec konců, že v předsálí vám někdo uspořádal pěknou výstavku, anebo zda má být nové moderní traumacentrum ve FN Brno-Bohunice. Tento fakt a stomiliónové investice státu, které tam byly vynaloženy v posledním roce, nikdo nezpochybňuje. Problém však nastal v situaci, kdy nebylo zcela jasné, co bude dál s Úrazovou nemocnicí. Zdravotnické zařízení fungující a působící ve městě Brně a jeho okolí desítky let, zařízení, kterým ročně projdou desítky tisíc pacientů, nejenom stovky nejtěžších případů, které muselo řešit traumacentrum a špičkový traumateam. A nikde nebylo jasně deklarováno, jak po zániku Úrazové nemocnice, po jejím faktickém zrušení dojde k rozdělení této zdravotní péče na jiná existující zdravotnická zařízení ve městě Brně, příp. v Jihomoravském kraji a jak bude taková zdravotní péče zajišťována. To byl jeden z hlavních motivů, proč po dohodě se statutárním městem Brnem, jehož rada přijala záměr převzít Úrazovou nemocnici, došlo ke zpracování návrhu zákona a jeho předložení Poslanecké sněmovně. Možná tu za chvíli bude státu někdo jiný a bude říkat, že celá záležitost Úrazové nemocnice v Brně je politikum. Dámy a pánové, nebyli to předkladatelé návrhu zákona, kdo z toho politikum udělal. A posuďte sami. Návrh zákona byl předložen v listopadu, resp. na začátku prosince loňského roku. Pokud by legislativní proces fungoval standardně a ve sněmovně při dodržení všech lhůt proběhlo první, druhé i třetí čtení, mohla být záležitost tohoto zákona na půdě PS bezproblémově projednána do června letošního roku. Tedy s dostatečným odstupem před podzimními krajskými a senátními volbami. Nestalo se tak. Poté přišly volby, ty samozřejmě přinesly emoce a po volbách se budoucí osud Úrazové nemocnice stal také předmětem zájmu občanů, politiků a

103

médií. Chci jednoznačně konstatovat, že město Brno má zájem o převod Úrazové nemocnice a usnesení rady města do dneška platí. Protože jej žádné jiné usnesení rady města Brna prostě nezrušilo. Připomínám, že součástí této radní koalice v Brně je ČSSD, KDU-ČSL, Strana zelených a také sdružení vašeho bývalého kolegy Zlatušky. Po krajských volbách vznikly nové krajské koalice. Na úrovni jižní Moravy byla ustavena koalice ČSSD a ODS a tato koalice jasně deklarovala v koaliční smlouvě, že má zájem na zachování funkční Úrazové nemocnice v Brně a v případě, že dojde ke schválení zákona a převodu na město Brno, tak také že Jihomoravský kraj je připraven pomoci investičně s budoucím fungováním této nemocnice, zejména v oblasti evropských projektů a evropských fondů. Tolik tedy velmi obecný úvod, aby bylo jasné, o čem dnes v podobě tohoto zákona jednáme. Co se týká traumacenter, znovu opakuji: plně respektuji rozhodnutí pana ministra Julínka o tom, že stát investoval ve FN Brno-Bohunice. Existuje tam moderní traumacentrum. A je otázkou, zda traumatologická péče jako taková bez označení traumacentrum je poskytována i jinými zdravotnickými zařízeními. Samozřejmě je. Existuje plán traumatologické péče Jihomoravského kraje, tak jako existuje i v jiných krajích a je vždycky jen otázkou v jaké kvalitě a s jakým vybavením, personálním, přístrojovým i dalším, jsou schopna konkrétní zdravotnická zařízení traumatologickou péči poskytovat. Tvrdím, že Úrazová nemocnice v Brně může být dobrým záložním pracovištěm traumacentra ve FN Brno-Bohunice, samozřejmě, pokud by takovou variantu v budoucnu podpořily také zdravotní pojišťovny. Protože jsou to zdravotní pojišťovny, kdo ve skutečnosti stanoví smluvními vztahy síť zdravotnické péče v ČR. Připomínám, že pan ministr svým rozhodnutím zrušil traumacentra ve Zlíně a v Hradci Králové. A že jihomoravské traumacentrum t. č. ve FN Bohunice obsluhuje nejenom Jihomoravský kraj, ale také kraj Vysočina a část kraje Zlínského. Tedy spádové území, které je rozhodně větší počtem obyvatel než 1,5 miliónu občanů ČR a těchto krajů. Proto se domnívám s ohledem na blízkost dálnice D1 – všichni máme v paměti velmi nehezké obrázky řetězových havárií, při kterých dochází k těžkým zraněním a občas i úmrtím nejen jednotlivců, ale i desítek osob. Protože v Brně je také mezinárodní letiště. Brno je také místem, kde se buduje velký železniční uzel. Mezinárodní železniční uzel. To všechno přináší potenciální rizika a podle mého názoru vyžaduje, aby kromě traumacentra ve FN Brno-Bohunice, které je základem a je nejšpičkovějším zařízením, existoval dostatek ostatních kapacit zdravotnických zařízení, která by mohla pokrýt nějaké krizové situace. Viděl jsem na jednání vašich výborů a viděl jsem také jako senátní tisky připomínky senátní legislativy. Dámy a pánové, já uznávám, že zákon, který schválila PS, nebude patřit v učebnicích ústavního práva k těm nejgigantičtějším legislativním výtvorům českého parlamentarismu. Na druhou stranu jasně říkám, že zákon 290/2002 Sb., který byl původně užit při zániku okresních úřadů, bylo dosud pětkrát novelizován. Přičemž tyto novely se bezprostředně zániku okresních úřadů nikterak netýkaly. Takovou novelou, jednou z nich, byl také zákon č. 1/2005 Sb., kterou se transformovala stálá divadelní scéna Klatovy z příspěvkové organizace státu na příspěvkovou organizaci Plzeňského kraje. Právě taková novela, která doplnila pravidla transformace této příspěvkové organizace, se stala vzorem pro navrhovaný zákon, který schválila PS.

104

Já tedy nemohu souhlasit s tvrzením senátní legislativy, že zákon č. 290/2002 Sb., byl už konzumován a je nepoužitelný. Je to naopak. Tento zákon byl už několikrát použit k dispozici se státním majetkem v době, kdy okresní úřady už dávno neexistovaly. Legislativní úprava zvolená Poslaneckou sněmovnou u navrženého zákona tedy používá stejný způsob a formu přechodu majetku státu jako již v obdobném případě Parlament použil v minulosti. Nikdy nebyla zpochybněna ústavnost takovýchto novel tohoto příslušného zákona. K námitce, že k převodu majetku státu měla být použita standardní cesta upravená zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím zastupování v právních vztazích a majetek měl být převeden „exekutivní cestou“, lze uvést pouze tolik, že tato cesta byla kvůli nepochopení vůle územní samosprávy ze strany ministerstva zdravotnictví jenom velmi těžce využitelná. Mám tady k dispozici veškerou korespondenci, kterou vedl primátor statutárního města Brna pan Onderka s panem ministrem Julínkem v této věci. Co se týká obecně záměrů na rušení nemocnice, tedy hlavního impulsu, proč zákon vznikl, chci říci následující. Ačkoliv jistě není žádnou povinností města žádat o státní majetek, je povinností státu pečovat o to, aby byl jeho, příp. už nepotřebný majetek hospodárně využit a přitom hledět na zájmy územních společenství občanů. Dovolte, abych připomněl také závazek státu plynoucí z článku 4 odstavce 6 Evropské charty místní samosprávy, který zní takto: S místními společenstvími, pokud to lze, se včas a vhodným způsobem konzultují otázky plánování a rozhodování ve všech věcech, které se jich přímo dotýkají. Jsem přesvědčen, že to bylo ministerstvo zdravotnictví, kdo měl sám iniciovat jednání s územními samosprávami, tedy s městem Brnem, případně Jihomoravským krajem. Naopak bez podrobnějšího projednání ministerstvo činilo a činí kroky k faktické likvidaci úrazové nemocnice, aniž by doložilo, jaké to bude mít pro obyvatele, občany Brna a jižní Moravy další dopady. Myšleno, kde tedy bude poskytována příslušná zdravotní péče po tom, kdyby úrazová nemocnice byla panem ministrem Julínkem zrušena. Samozřejmě existují další okolnosti, které doprovázely už projednávání tohoto návrhu zákona. Došlo tam v mezidobí v posledním roce ke dvěma personálním změnám ve funkci ředitele. Opět plně respektuji personální pravomoc pana ministra zdravotnictví, předpokládám, že se k této věci pan ministr vyjádří. Ovšem na půdě PS pan ministr minimálně v tom prvním případě, kdy byl z funkce v dostatečném časovém předstihu před volbami odvoláván, váš nynější kolega senátor Miloš Janeček, tak podle stenozáznamu z PS, a to jsou slova Tomáše Julínka. Pan Janeček dostal na výběr, buď bude dělat politiku, nebo bude ředitelem nemocnice. Ve slušných evropských demokraciích se tomu, pane ministře, říká diskriminace. Já jsem přesvědčen o tom, že v tuto chvíli bojujeme za zájmy několika desítek tisíc lidí, kteří podepsali petici za zachování Úrazové nemocnice. Žádná jeřábová metoda přenosu traumacentra z Úrazové nemocnice do FN Brno-Bohunice se totiž, dámy a pánové, nekoná. Traumacentrum v Bohunicích bylo otevřeno, z personálního hlediska k datu otevření přešli ze současné Úrazové nemocnice slovy tři zaměstnanci, to je informace poskytnutá ředitelem FN Brno-Bohunice. Ostatním byl opakovaně dáván tzv. příslib zaměstnání. To potvrdil i pan ministr na jednání příslušných výborů a tam pan ministr konstatoval, že by ten příslib měl platit i nadále. Že byl dokonce sociálně velkorysý, protože se týkal veškerých profesí, i takových, které by nebyly automaticky ve FN Brno-Bohunice použitelné. Je to ovšem v rozporu s tvrzením ředitele FN Brno-Bohunice, který řekl, že teď už žádné takovéto přísliby to neplatí. Že teď on už personál má, a to, co po něm chtějí pojišťovny, tak má

105

naplněno. Čili opět velký otazník. Co platí. A teď už nehovořím jenom, že po zrušení nemocnice si budou muset pacienti hledat nová zdravotnická zařízení, do kterých budou chodit, kde budou ošetřováni, ale hovořím o několika stovkách zaměstnanců Úrazové nemocnice v Brně. Co se s nimi bude dít po zrušení tohoto zařízení. To je nezodpovězená otázka, protože existuje rozpor mezi vyjádřením ministra jako šéfa resortu a ředitele FN Brno, která panu ministrovi přímo podléhá z hlediska zřizovatelské funkce. Dámy a pánové, já myslím, že v úvodu jsem dostatečně představil zejména motivaci, která vedla předkladatele k předložení tohoto návrhu zákona. Chci připomenout, že jej schválila PS hlasy napříč politickým spektrem a jsem přesvědčen, že i přes jisté legislativní výhrady, které má jak váš odbor, tak případně už padly od vašich kolegů v rámci rozpravy na jednotlivých výborech. Tím nejlepším, co můžeme pro Úrazovou nemocnici udělat, tím nejlepším, co můžeme udělat pro Jihomoravský kraj a jeho občany, je dnes tento návrh zákona schválit. Já vám velmi pěkně děkuji za pozornost a těším se na další rozpravu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. Kolegyně a kolegové, návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svou zpravodajku paní kolegyni Lianu Janáčkovou. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam je pod číslem 360/2. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor přijal usnesení pod číslem 360/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Sušický. Pane zpravodaji, prosím, seznamte nás se zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Sušický: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane hejtmane, kolegyně a kolegové. VZSP mne pověřil zpravodajováním senátního tisku č. 360. Na základě tohoto nového zákona § 1 se státní příspěvková organizace Úrazové nemocnice v Brně se stává příspěvkovou organizací města Brna. Tento návrh využívá zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků na kraje a obce, občanská sdružení. Tento zákon byl ovšem zamýšlen – a tady si troufám tvrdit, že to dokládá i důvodová zpráva – jako jednorázový, přijatý právě v souvislosti s rušením okresních úřadů. Splnil tak svůj účel, byl konzumován a dnes neexistuje ani legislativní důvod do něj jakkoli zasahovat. Navrhovaná novelizace tohoto zákona přehlíží rovněž legislativní pravidla, a to např. zjevným nesmyslem uvedeným v § 3 o odesílání protokolu na kraj. Je všeobecně známo, že záznam do katastru se provádí na úřadě katastrálním, nikoli krajském. Český právní řád zná dobře standardní mechanismy bezúplatného převodu majetku na stát, na územně samosprávní celky. A to je dle zákonů č. 218 a č. 219/2001 Sb. Jsou to zákony o rozpočtových pravidlech a o nakládání s majetkem státu. Zůstává pak pro mne otázkou, proč se předkladatelé ani nepokusili těchto dvou výše uvedených zákonů, o kterých jsem hovořil, použít. Postup podle nich by pak jasně garantoval, že bezúplatně získaný majetek nebude obratem využit k jiným účelům, než je právě poskytování zdravotní péče. Naprosto nejasná je v zákoně situace při určení rozhodného okamžiku, kdy vlastně příspěvková organizace přechází na město Brno. Nesmyslné je pak také ustanovení o povinnosti převést Úrazovou nemocnici zpět na stát, pokud nebude poskytovat zdravotní péči. Tady upozorňuji, že příspěvková organizace se nedá

106

převádět jinak než zákonem. K podmínce poskytovat zdravotní péči, její rozsah a způsob není v návrhu zákona vůbec nijak definován. Pak stačí nové organizaci provozovat např. jednu organizaci a splní tak danou podmínku. Prodat nebo pronajmout příspěvkovou organizaci, pokud by tak eventuální nový nabyvatel učinil, to by bylo pak přímo protizákonné. Zcela jinak je to ale s majetkem, který je možno prodat obratem, jak jsem se o tom již zmínil. Vláda ČR s tímto návrhem zákona projevila zásadní nesouhlas. Postup PS, která novelizací konzumovaného zákona bere státu majetek a převádí jej na jiný subjekt, je v civilizované zemi při nejmenším problematické. Nakládání s majetkem státu je přece jedním z nejzákladnějších práv vlády, tedy moci exekutivní. Závěrem si dovolím říci, a to v souladu se senátní legislativou, že návrh zákona vykazuje závažné legislativní i právní nedostatky, které budou bránit jeho bezproblémové realizaci, a že zájmy státu, pokud půjde v budoucnu o využití majetku Úrazové nemocnice, nebudou a ani nemohou být účinně tímto způsobem chráněny. Protože cíl a účel § 2 zákona, pokud se týká § 3a odst. 6 zákona č. 290, který byl deklarován při rozpravě o návrhu v PS, zůstane nenaplněn, neboť jde o totální omezení vlastnických, eventuálně jiných práv, která by v testu ústavnosti rozhodně nemohla obstát. Došlo by tak k situaci, kdy majetek státu by byl proti vůli vlády převeden na někoho jiného, v tomto případě na město Brno, aniž by bylo jasně zajištěno jeho další a zejména dlouhodobé využití ku prospěchu brněnských občanů. Nákladnost oprav byla jedním z důvodů, které vedly Ministerstvo zdravotnictví ke zrušení této nemocnice a k přemístění kompletního, a to zdůrazňuji, kompletního zdravotnického týmu do FN. Ve věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR vydaném 28. listopadu 2008 jsou jasně definovány organizační, odborné a materiálně technické předpoklady, jež musí splňovat nová traumacentra. Ve věstníku je jich také definován celkový počet deset a z toho v Brně zůstává jedno, právě ve FN Bohunice. Do jeho přestavby bylo již investováno více než půl miliardy korun a ve fázi výběrového řízení je již výstavba nového pavilonu v ceně přibližně 100 miliónů pro novou tzv. spinální jednotku. Tam trošku momentálně je problém s usazením té jednotky, protože bude zatím v náhradních prostorách. Toto nové centrum bylo také 4. 12. 2008 otevřeno. Úplně závěrem chci říci, že je mi známo, že v Úrazové nemocnici existuje vynikající a mezinárodně uznávaný tým s velmi dobrými výsledky práce. Ministrem zdravotnictví České republiky Tomášem Julínkem je ale garantováno, a řekl to opakovaně včera na schůzi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, přesídlení celého tohoto týmu do nových prostor, rekonstruovaných ve Fakultní nemocnici Bohunice. Nejedná se tedy o likvidaci týmu, ale o jeho přesídlení do nových prostor. To, co je na zákonu špatně, není podle mě idea tohoto zákona, ale jsou to závažné legislativní nedostatky a to, že zákonem není dostatečně chráněn majetek státu. A myslím, že tak jako mne řadu z vás napadlo, že takový zákon by pak mohl být precedent pro některé další případy a snahy převádět majetek státu bez souhlasu fungující platné vlády. Na závěr si vám dovolím přečíst 5. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, nebudu zákon celý číst. Je to tedy senátní tisk č. 360, který řeší přechod státní Úrazové nemocnice v Brně na město Brno: Po odůvodnění zástupce předkladatelů poslance Mgr. Michala Haška, zpravodajské zprávě senátora Pavla Sušického a po rozpravě výbor: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Sušického. Abych byl úplný, tak v hlasování bylo 5 hlasů pro, 4 hlasy proti. Děkuji vám za pozornost.

107

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. A táži se paní kolegyně Liany Janáčkové jako zpravodajky výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, zda chce vystoupit. Ano. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Liana Janáčková: Vážený pane předsedající, vážení páni místopředsedové, dámy a pánové. Jsem zpravodajkou hospodářského výboru, proto moje zpravodajská zpráva bude motivována právě účelem, jakým způsobem bude dále nakládáno s majetkem, tzn., co se týče majetku státu. A prosím, aby mě nikdo nepodezíral z nějakých politik, protože já jsem se zcela oprostila od politika. Dovolte mi přečíst mou komplexní zpravodajskou zprávu: Tento předložený zákon zjednodušeně nazvaný „O přechodu Úrazové nemocnice v Brně ze státu na město Brno“ je špatný. Kdo si podrobně prostudoval dikci zákona a zprávu naší legislativy, musí uznat, že je naprosto neakceptovatelný. Věcné argumenty proti tomuto zákonu obsahuje i stanovisko vlády. Pokusím se je zde nyní shrnout. 1) Zákon č. 290/2002 Sb., je „mrtvý“ zákon. Už jeho použití v roce 2005 pro přechod Stálé divadelní scény v Klatovech na Plzeňský kraj bylo nanejvýš problematické. Uvedený zákon byl přijat jako legislativní součást II. fáze reformy veřejné správy související se zánikem okresních úřadů a jednorázově řešil transformaci organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací v působnosti okresních úřadů. Jako takový byl tento zákon již konzumován a není věcný ani legislativní důvod do něj zasahovat. Proto budu navrhovat jeho zamítnutí. Jenom vsuvku do této mojí koncepce. Já si neumím představit, že budeme stále a stále dávat nějaké vložky do zákonů, které se už udály. Připadá mi to jako mrtvému našívat mrtvou ruku. To je přece nesmysl. 2) Předkladatel tvrdí, že zákon nebude mít žádné nároky na veřejné finance. Toto tvrzení je nepravdivé, neboť pokud příspěvková organizace nepokryje své náklady z výnosu své činnosti, její zřizovatel je povinen poskytnout příspěvek na provoz. Tento by tedy musel být obsažen v příslušné kapitole návrhu rozpočtu města Brna na rok 2009. Jsem přesvědčena, že ani provozní, ani další investiční peníze nutné k případné rekonstrukci Úrazové nemocnice nejsou v rozpočtu města, jako budoucího zřizovatele, zahrnuty. (Jsem starostkou a vím, že se dají dělat rozpočtová opatření, samozřejmě.) Naopak stát ještě v roce 2007 poskytl Úrazové nemocnici účelové neinvestiční prostředky na výzkum a vývoj ve výši přes 4 mil. Kč. 3) Vláda nemá v úmyslu ukončit činnost špičkového týmu traumatologického centra. Záměrem je jeho přesunutí do Fakultní nemocnice Brno, kde budou vytvořeny pro tyto činnosti adekvátní podmínky. Tyto úkoly s ohledem na krizovou připravenost státu bude i nadále zajišťovat stát, což ovšem samozřejmě nerozporuje ani předkladatel. K tomuto účelu jsou vynakládány nemalé finanční prostředky na úpravu prostor ve Fakultní nemocnici Brno. Dále zde budu deklarovat evidentní legislativní chyby navrhované novely zákona: 1) Není vyjasněno, kterého dne se Úrazová nemocnice stane příspěvkovou organizací města Brna a ke kterému dni přecházejí práva a závazky. De facto dvojí účinnost může zapříčinit právní vakuum v eventuálních budoucích sporech, např. v odpovědnosti zřizovatelů za majetek nebo v objemu majetku, který přichází k určitému datu, přičemž se tento objem v čase mění. Tato nejednoznačnost mne rovněž vede k návrhu tento zákon zamítnout.

108

2) Pozměňovací návrh Dr. Ratha vložený do zákona mezi druhým a třetím čtením v PS jako odst. 6 v § 3a, který nařizuje městu Brna bezúplatně převést Úrazovou nemocnici zpět na stát, pokud zde nebude, a to po neomezenou dobu, poskytována zdravotní péče, je naprosto chybně koncipován a tedy prakticky nerealizovatelný. Zde poukazuji na nález Ústavního soudu, který zrušil původní znění § 3 a § 6 zákona č. 290/2002 Sb., týkající se desetileté lhůty zachování rozsahu dosavadních služeb v nemovitostech státu převáděných na obce a kraje. – Vy, kdo jste starostové, tak si určitě na tyto klausule vzpomenete. – Jako odporující Listině základních práv a svobod poukazuje Ústavní soud mj. na požadavek šetření podstaty a smyslu omezovaného vlastnického práva. Tehdy navrhovaná desetiletá doba tohoto omezení se jevila Ústavnímu soudu jako neadekvátní. Takže návrh – bez časového omezení – je naprosto nepřijatelný, záměrně zavádějící a počítající a priori s nemožností realizovat zpětný přechod majetku na stát. Z tohoto důvodu navrhuji zákon zamítnout. A jen malý dodatek v tomto paragrafu – zdravotní péči neposkytuje město Brno, ale zdravotnické zařízení. 3) V zákoně se objevuje naprosto zmatečné názvosloví – Úrazová nemocnice, což je legislativní zkratka pouze pro název, sídlo a IČ nemocnice, aniž víme, kdo je zřizovatel, a Úrazová nemocnice jako příspěvková organizace statutárního města Brna. Jedině úpravou těchto nesrovnalostí lze správně zajistit přechod práv a závazků. 4) V textu § 2 se dokonce zmiňuje chybně přechod na kraj místo na město Brno. Tento renonc vznikl zřejmě chybným opsáním obdobného ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 290/2002 Sb. Ve stejném paragrafu je uvedeno, že pro protokol platí § 8 obdobně. Přechod majetku je v § 8 terminován dnem 31. 12. 2002. Obávám se, že tento termín už zcela jistě nestihneme. Další, a to velmi evidentní důvod k zamítnutí. 5) Poznámka za páté, a naposled. Poznámka – neodpovídá legislativním pravidlům a zvyklostem – je zavádějící, a tedy jasně směřující k zamítnutí. Můj postřeh k tomu ještě. Fakt, že město Brno nikdy nepožádalo o převod majetku, je pro mě – jako pro starostku – naprosto šokující. Požádala mě rada města o traumacentrum v Úrazové nemocnici, ústně se domlouvá jen rande, prosím. Závěr. Návrh zákona, který schválila PS 11. listopadu 2008, z přítomných 159 poslanců 98 hlasy, vykazuje závažné legislativní i právní nedostatky, které budou bránit jeho bezproblémové realizaci. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že zájmy státu, pokud jde o budoucí využití majetku Úrazové nemocnice, nemohou být účinně ochráněny, dokonce ani oním vložením paragrafu o vrácení majetku státu v případě nedodržení účelu, neboť omezení vlastnických práv je v rozporu s Ústavou. Cítím to jako jasné znásilňování zákona, neboť účel světí prostředky. Z tohoto důvodu podávám návrh – návrh zákona zamítnout. Nejsem zpravodajka, omlouvám se… Místopředseda Senátu Jiří Liška: Paní zpravodajko, omlouvám se, nerad vám vstupuji do vaší řeči, ale to, co tady říkáte, je spíš do obecné rozpravy. Výbor nepřijal žádné usnesení, a vy tady nějakým způsobem reflektujete diskusi, která proběhla na výboru. Ale jsou to především vaše názory. Senátorka Liana Janáčková: Pardon, já jsem zpravodajskou zprávu četla i na výboru. Bylo mi řečeno, že tady samozřejmě mohu říci svou zpravodajskou

109

zprávu. A pokud bude otevřena podrobná rozprava, vystoupím jako senátorka s návrhem pozměňovacího návrhu, který prakticky obměňuje celé znění tohoto špatného zákona. Doufám, že nám bude umožněno, aby z naší dílny vyšel čistý zákon, a ne takovýmto způsobem nepořádný. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kdybyste nás, paní kolegyně, seznámila s usnesením vašeho výboru – to je vaše hlavní práce teď při vašem vystoupení. Senátorka Liana Janáčková: Ano. A omlouvám se za to, že jsem tady udělala trošičku pozdvižení. Po úvodní zprávě skupiny předkladatelů poslance Michala Haška, zpravodajské zprávě senátorky Liany Janáčkové a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení, když pro návrh – schválit předložený návrh zákona – hlasovali pro 4 senátoři, proti 4, zdržel se jeden senátor. Pro pozměňovací návrh senátorky Liany Janáčkové z 9 přítomných senátorů hlasovali 4 senátoři pro, proti 4 senátoři, jeden senátor se zdržel. I. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Lianu Janáčkovou. II. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby s tímto záznamem seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, za vaši zprávu, myslím si, že jste se trochu vzdálila od úlohy, kterou má zpravodaj. Vážení kolegové, navrhuje někdo z vás, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona? Pan kolega Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, tento návrh se obvykle podává před zahájením obecné rozpravy. Z vystoupení předřečnice jsem měl dojem, že už jsme v obecné rozpravě. Přesto využívám možnosti § 107, a dávám návrh, abychom se tímto zákonem nezabývali. Stručné zdůvodnění. Jedná se o jednorázový zákon. Zákon na jedno použití, nemá tedy žádné dlouhodobé účinky. Chápu, že od jisté doby v loňském roce máme k institutu – nezabývat se – nepříliš kladný vztah. Myslím si, že toto je právě zákon, který dlouhodobé účinky nemá. Tím, že se jím budeme nezabývat, nic tragického se nestane. Hlavní důvod ale je – stát tuto nemocnici nechce. Statutární město Brno, na které má být převedeno, tuto nemocnici chce. Proč bychom tedy tomuto převodu měli bránit? Poslední důvod. Mám takový neblahý pocit, ale zdá se mi, že tento zákon vzbuzuje příliš velké emoce, a tomu bych se chtěl vyhnout. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo. O tomto návrhu se hlasuje bez rozpravy. Ale s tím, že členové naší horní komory s právem přednostním mohou před vlastním hlasováním vystoupit. Jsou to předsedové klubů, předseda Senátu, místopředsedové a ministři. Hlásí se pan ministr Tomáš Julínek. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo, myslím, že mi odpustíte, že využiji svého práva při takovéto situaci, kdy tady bylo něco řečeno, dokonce o mé roli jako ministra. Jinak před vás předstupuji především jako senátor.

110

Dovolte, abych mohl vyjádřit svůj pohled na tuto materii, abyste se mohli rozhodnout o institutu – nezabývat – podle nejlepšího svědomí a tak, jak je zvykem v této komoře. Já jsem samozřejmě politicky realista a vidím, že v této komoře, a sám jsem si to obešel, vůle na zamítnutí není. Přičemž ale zároveň musím konstatovat, že s takovýmto zákonem jsme nic jiného nedělali, než že jsme ho zamítli. Tak vadný zákon a tak problematický zákon zaslouží zamítnutí. Vím, že byla nějaká debata v rámci klubu, a situace vypadá, tak jak vypadá. Chtěl bych ještě upozornit, a zopakovat jeden fenomén, a to je ono divadlo v Klatovech, Úrazová nemocnice v Brně. Vážení, milí kolegové, kolegyně, toto jsou strašně nebezpečné precedenty, jakým způsobem se obchází zákon č. 218 a č. 219, který zná přesně instituty, jakým způsobem stát chrání svůj majetek, jak ho odpovědně spravuje a za jakých okolností je může převádět na samosprávu nebo na soukromé subjekty. Je to tam přesně dáno. Jsou tam přesně dány instituty, za jakých okolností je to možné. Jsou tam přesně dány instituty vkládání břemen do smluv. Velká část z vás jsou starostové, tak moc dobře víte, jaký je tento postup. Tím zároveň můžete potvrdit, že stát vždy prvotně deklaruje nějaký svůj úmysl a že na to nějakým způsobem reaguje obec a sdělí svoje přání. Já opravdu s čistým svědomím mohu říci, že z města Brna žádná taková žádost na ministerstvo zdravotnictví nedošla, že tento proces v rámci zákona č. 218 nebyl nikdy zahájen. Zároveň chci konstatovat, že sdělení pana poslance Haška o tom, že Brno respektuje, že traumatologická centra byla rozdělena, bylo poprvé konstatováno na výborech a na ctěném plénu. Do poslední chvíle a do posledního okamžiku deklarovalo město Brno – v počátečních jednáních, že stojí o to – provozovat traumatologické centrum navzdory rozhodnutí zdravotních pojišťoven a státu v této oblasti, tedy traumatologické centrum 2, nebo v té původní fázi nepřipuštění vůbec debaty o té zbylé činnosti, o které hovořil teď pan poslanec Hašek, která je teď údajně důvodem k přijetí tohoto zákona. O tom nikdy nebyla řeč. Vždycky to bylo striktně stavěno, že musí být zachováno traumatologické centrum, a takto byli informováni lékaři. Z těchto důvodů docházelo k narušování plánu přechodu v různých etapách za využití k politické situaci. Opravdu bylo hned na počátku garantováno a jasně řečeno městu Brno rozdělení péče, která je v Úrazové nemocnici a rozdělení do jednotlivých zdravotnických zařízení. To mělo být předmětem jednání komise do té doby, než se politicky narušilo toto jednání, a už nemělo potom konstruktivní charakter. Stejně tak, jako příslib zaměstnanců byl k 31. srpnu. A opakoval jsem několikrát. Je zřejmé, jestliže ředitel bohunické nemocnice držel místa třeba údržbáře, uklízečky nebo některého zdravotnického pracovníka, že do té doby samozřejmě nemohli čekat, když zaměstnanci na návrh odborů závazek, tzn. závazný příslib zákoníku práce nepodepsali. To jsou fakta, která tady ještě jako mimochodem sděluji, a chtěl bych jako ministr, abych uvedl na pravou míru to, co tady bylo řečeno v předkladatelské zprávě. To znamená, že opravdu nezazněla žádná žádost města Brna o jednání o zbytkové části Úrazové nemocnice, protože by tato jednání probíhala asi v úplně jiné atmosféře a byla by velmi konstruktivní. Pokud jde o jeřábovou metodu, o které jsme opravdu hovořili, tak ta probíhá v těchto dnech, nyní se dává do provozu úrazové centrum a je tam termín do konce ledna 2009. Vše jsme oznámili dopředu, bylo to průhledné. Jsem rodilý Brňák, nemám vůbec důvod ubližovat Brnu. A je tady také jasné plnění role ministerstva zdravotnictví v oblasti traumatologické péče a kvality poskytování péče. A všichni

111

starostové, kteří se mnou aspoň o některých věcech jednali, tak vědí, že jsem konstruktivní a že jsme schopni se dohodnout na převodu nemovitostí, úplatném nebo bezúplatném, podle účelu, o který požádali. Chtěl bych tedy, aby tohle bylo vzato v potaz. To, co vám chci především sdělit s právem přednosti, je to, že zákon je velmi problematický, způsob, kterým je to uděláno, je velmi problematický. Ale pokud tady není vůle dát tomuto zákonu jasně najevo naše stanovisko zamítnutím, tak chci upozornit, že včera jste dostali na lavice pozměňovací návrh, který byl uplatňován v hospodářském výboru, který předložila paní senátorka Liana Janáčková, který je přepsáním tohoto vadného zákona, jenž je problematicky proveditelný. A tento pozměňovací návrh jasně a zřetelně říká, jakým způsobem přejde Úrazová nemocnice na Brno, za jakých podmínek a legálním způsobem je tam vloženo břemeno jednak na nezcizení majetku, to znamená zákazu prodeje a pronajmutí tohoto majetku a závazek provozovat zdravotní péči pět let, což je přiměřená doba, kterou je schopen akceptovat Ústavní soud při takovémto zákonu, který ale i tak není úplně standardní, ale je to úplně jasné. Jestliže dáte přednost zákonu vadnému, tak zároveň vás chci upozornit na to, co už zpravodajové ve zprávě měli a co možná nezdůraznili. Město Brno podle tohoto zákona jednak nemusí provozovat zdravotní péči v tomto zdravotnickém řízení, neexistuje tam blokace pro to, aby tento majetek nebyl prodán a zcizen a pronajmut. Neexistuje tam tedy žádná záruka, že ten původní tady svatě přednesený úmysl bude realizován. Podle pozměňovacího návrhu tento úmysl realizován bude v čisté podobě. To znamená, že já tady deklaruji vzhledem k tomu, kam dospělo toto jednání a tento zvláštní způsob zcizování majetku zvláštními zákony, a konstatuji, že respektuji tu fázi, ve které jsme, tu realitu toho, že to tady nemůžeme zamítnout. A vás žádám, abyste schválili správný převod správným zákonem na město Brno se zárukou fungování zdravotnictví v městě Brně tak, aby to aspoň trošku nahradilo to, co je uvedeno v zákonu č. 218, který říká, co má být ve smlouvě, jak má být uloženo břemeno a jaké jsou tam podmínky. Je to neuvěřitelně měkčí než to, co je možné uložit zákonem č. 218, to vy jako starostové víte, protože tam jsou velmi tvrdá penále za to, když nesplníte účel, pro který jste dostali například bezúplatně sociální zařízení, kulturní zařízení nebo zbylý majetek ze státu, který takto využíváte nebo jako zdravotnické zařízení. Prosím tedy, přikloňte se aspoň k takovéto blokaci, která tam je, a samozřejmě v čistotě převodu tak, aby nedošlo už mezi ministerstvem zdravotnictví a městem Brno k žádným rozmíškám, protože stávající zákon rozhodně k rozmíškám vést může, protože není vůbec jasná účinnost, kdy má přejít jaký majetek, a zase znovu se budeme hádat, který majetek měl ke kterému datu přejít, protože § 1 a § 2 má rozdílnou účinnost, tak jak už tady říkali zpravodajové. Ten zákon je opravdu nekonzumovatelný, těžko proveditelný a může vytvořit jenom nejasnosti a zmatek mezi státem a nabyvatelem, městem Brnem. Prosím vás reálně o to, abyste toto propustili do obecné rozpravy, aby se k tomu mohli také všichni vyjádřit, protože já jsem také nemohl říci plno argumentů, protože nechci dál využívat svého přednostního práva. Ale prosím vás, abyste pro – nezabývat se – nehlasovali a abyste hlasovali pro pozměňovací návrh. A já společně budu hlasovat s vámi pro tento pozměňovací návrh, aby město Brno dostalo toto zdravotnické zařízení, ačkoliv si o tom jako Brňák myslím své, protože to není prospěch pro Brno, ale je to nepochybně zátěž. Ale to bych vysvětlil třeba v obecné rozpravě, pokud byste mně to dovolili. Děkuji za pozornost.

112

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Slovo má nyní paní předsedkyně klubu Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane předkladateli, pane hejtmane, dámy a pánové. Důvod, proč ve své novele, kterou vám předložím, předpokládám v lednu 2009, a kde se budu snažit vás přesvědčit, abychom z našeho jednacího řádu a z ústavy vypustili institut nezabývat se, je tady zcela zřejmý a patrný. Já osobně nebudu hlasovat pro – nezabývat se – prostě proto, že argumenty, které tady byly deklarovány panem ministrem a panem předkladatelem, jsou ve zjevném rozporu a navíc jsem si jista, že je potřeba o tomto zákonu hovořit. Čili já za klub otevřené demokracie říkám, že my pro – nezabývat se – v žádném případě hlasovat nebudeme, protože my se tím zákonem musíme zabývat. To je první poznámka. A ta druhá. Já se velmi omlouvám paní kolegyni Janáčkové, ale z její zpravodajské zprávy jsem vlastně nepochopila, co navrhuje, protože ona několikrát za sebou řekla, že navrhuje zamítnout a potom říkala, že bude-li zákon postoupen do podrobné rozpravy, předkládá pozměňovací návrh, a my její pozměňovací návrh máme. Chápu, že ono někdy se tady nevystupuje úplně dobře a její vystoupení bylo spíše senátorské než zpravodajská zpráva. Já tomu rozumím, ale pokud postoupí návrh do obecné rozpravy, opravdu ráda bych věděla, jaký je její postoj k tomuto návrhu zákona, pane předsedající, vaším prostřednictvím. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, děkuji. To byla moje chyba, kolegyně a kolegové, že jsem nezvládl vystoupení paní kolegyně Janáčkové. Teď má slovo paní kolegyně Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně a kolegové, budu několikanásobně kratší než pan ministr, ale chci se odvolat na stejnou věc, ke které se dovolává on, to znamená naše vědomí a svědomí, kterým máme hlasovat. Chci za sebe, tedy jménem svým i jménem předkladatele, prostřednictvím pana předsedajícího, říci kolegům z ODS, že svědomí nemá žádné hvězdičky. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Nikdo další s přednostním právem není přihlášen, budeme tedy hlasovat o návrhu – nezabývat se. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem nezabývat se? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 35, registrováno 72, kvórum 37, pro 37, proti 24. Návrh byl schválen. Končíme tedy projednávání tohoto bodu našeho pořadu. (Potlesk senátorů ČSSD.) Je zde technická poznámka, se kterou se hlásí pan kolega Hálek. Senátor Jan Hálek: Pane předsedající, já jsem se spletl, zmáčknul jsem jiný knoflík, žádám o nové hlasování.

113

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolegyně a kolegové, myslím, že se musíme podívat na sjetinu hlasování. Prosím, aby sem byla dodána. Ještě prosím, pane kolego Hálku, než dostaneme sjetinu, vy jste tedy hlasoval jak? Senátor Jan Hálek: Hlasoval jsem omylem ANO. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Podle sjetiny hlasování, kterou jsem právě obdržel, pan kolega Jan Hálek skutečně hlasoval ANO i kolega Jiří Šneberger. Vážené kolegyně a kolegové, teď tedy budeme hlasovat o tom, zda vyhovíme námitce kolegy Hálka a budeme pak následně hlasování opakovat. Znovu svolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, abychom vyhověli žádosti kolegy Hálka a opakovali hlasování? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 36 registrováno 73, kvórum 37, pro 38, proti 21. Návrh byl schválen. Hlásí se pan předseda Senátu Přemysl Sobotka. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já vnímám výsledek hlasování, tak jak dopadlo. 21 lidí v tomto sále bylo proti zvyklostem a slušnosti, tak jak v tomto Senátu bylo 12 let. Jestliže se někteří holedbáme tím, že chceme být k sobě slušní a féroví, tak v této chvíli vidím, že nastupují nové zvyky. Děkuji vám, že toto bude pokračovat. Staneme se kopií vedlejší komory. (Potlesk senátorů ODS.) Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, budeme opakovat hlasování o návrhu nezabývat se návrhem zákona. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem nezabývat se? Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 37, registrováno 73, pro 34. Návrh byl zamítnut. Kolegyně a kolegové, otevírám obecnou rozpravu. Kdo z vás se hlásí do obecné rozpravy? Kolegyně Liana Janáčková, prosím. Senátorka Liana Janáčková: Dámy a pánové, já jsem asi opravdu věci urychlila. Moje zpravodajská zpráva směřovala samozřejmě k zamítnutí. Vím, že jsem tento návrh podat neměla, ale snažila jsem se de facto navodit svůj pozměňovací návrh. Tolik na vysvětlení. Jestli jsem udělala procedurální chybu, tak se za to omlouvám. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Jako další je přihlášen pan kolega Balín. Prosím, máte slovo. Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, vážený pane poslanče a hejtmane. (Velký hluk v Jednacím sále.) Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, prosím o klid v sále. Promiňte, pane kolego.

114

Senátor Vlastimil Balín: Já vám děkuji, pane řídící, já bych se pokusil si klid a pozornost zjednat sám, aby se nakonec nenaplnila slova pana předsedy naší, jak říká kolega Schwarzenberg, naší velevážené, ctěné, slovutné komory a nechovali jsme se opravdu jako kolegové v PS. Milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl jsem začít trochu jinak, ale to, co jsme teďka předvedli, tak mně připadalo jako pokračování volební kampaně do krajských zastupitelstev, nezlobte se na mě. Dvě velké strany si to tady rozdávají, a pak se obratem dovoláváme slušnosti, jako kdyby výkon mandátu nebyl osobní věcí příslušného senátora nebo senátorky. Kvórum pro rozhodnutí, že se jaksi bude znovu hlasovat, přece bylo, tak si myslím, že poznámka o slušnosti byla, aspoň z mého pohledu, naprosto zbytečná. Víte, vážené kolegyně a kolegové, byla tady poznámka, na kterou bych chtěl reagovat poznámkou následující: Já se ani nedivím, že jednání, která jsou hodná odmítnutí a zamítnutí, vyvolávají bohužel i takové legislativní aktivity, které jsou též hodné zamítnutí. Ale nemohu se ubránit dojmu, že přece jenom následné legislativní aktivity jsou pak pro mě příznivější než ta jednání, která je vyvolala. Zdánlivě tady teď budu hovořit o něčem, co nesouvisí s předloženou materií a nebude s ní zřejmě souviset, protože nikdo se nenajde, aby udělal na aktivitu ministerstva zdravotnictví jinou legislativní aktivitu a snažil se jeho neustále pokračující – a bohužel to vypadá, že to bude pokračovat dál – chyby, aby hledal nápravy. Dneska se tady bavíme o Úrazové nemocnici, kterou chce spravovat město Brno. A já z mého pohledu to docela vítám a jsem jim za to vděčen, protože my u nás, a nejen u nás v Ústeckém kraji, ale i v jiných krajích, budeme stát před jiným problémem. Dneska údajně, a ono to není údajně, ono se to zřejmě stalo, ve Věstníku ministerstva zdravotnictví došlo ke zrušení několika dalších pracovišť, tentokráte klinických onkologických center. Jedním z nich je i klinické onkologické centrum v Chomutově. Já nechci podezírat ministra zdravotnictví z toho, že snad neví, jak nadprůměrný výskyt onkologických onemocnění v Ústeckém kraji je. Nechci ho podezřívat ani z toho, že neví, že pracoviště v Chomutově má několikanásobně větší počet pacientů, než má stejné zdravotnické zařízení v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, která, bohužel, jestliže nedojde k nějakému nápravnému kroku, bude v rámci Ústeckého kraje na tolik případů nyní sama. Nechci domýšlet, jaké dopady to bude mít prostě k těm pacientům a jejich rodinám a příbuzným z hlediska průběhu těch nemocí a vývoje těch událostí. Je tady dost lékařů medicíny, takže dobře víte, čím jsou tato závažná onemocnění provázena i v osobním, rodinném, příbuzenském životě a příbuzenských vztazích. Osobně jsem si to na vlastní kůži prožil, bohužel, za svých 58 let už potřetí a netěším se na to, že mě něco takového v rodině nebo v příbuzenských vztazích potká počtvrté. Já nebývám příznivcem nějakých tvrdých slov, ale v případě rušení těchto onkologických záležitostí, a bohužel těchto tří, která byla směřována k traumatologickým centrům a úrazovkám, musím konstatovat, že tyto kroky nejsou o reformě zdravotnictví, bohužel jsou o destruktivním přístupu, o demolici. A mohlo by mně být možná srdečně jedno, jako příslušníku politické strany z toho druhého levicového břehu, že ministr, který zastupuje ve vládě a spravuje velmi citlivý úsek za pravicovou politickou stranu, že v podstatě znevažuje a dehonestuje i tu její pozici.

115

Ale co mi není jedno nejen jako senátorovi a občanovi Ústeckého kraje a zároveň pacientskému ombudsmanovi za Ústecký kraj, tak mi není jedno, že ty kroky, které byly udělány směrem k onkologickým centrům, se bohužel dotknou občanů, pacientů Ústeckého kraje. Chtěl bych požádat ty, kdo v ODS máte sílu na to něco ovlivnit, prosím vás, jestli to nedokáže ten dotyčný člověk sám, pokuste se o to vy. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a prosím pana senátora Miloše Janečka, aby se ujal slova. Senátor Miloš Janeček: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Rád využívám této příležitosti, abych mohl ty, kteří zde zůstali a které to zajímá, seznámit s realitou tak, jak to je ve skutečnosti, oproštěnou od jakékoli politické ambice. Včera na schůzi VZSP byl prvním bodu programu právě tento zákon, který nyní projednáváme. Rozložení a návrhy sil již celkem dopředu ukazovaly na to, že to bude 5 ku 4 a také tak to dopadlo. Ale to jen na úvod. V podstatě bych vás chtěl seznámit s věcmi, které považuji za podstatné, a sice za podstatné z hlediska medicíny. Já nejsem legislativec a nedovedu do detailu posoudit zákony tak, jak byly předloženy. Pro mě je ovšem rozhodující to, co zaznělo od právníka, dr. Suchánka, kde svým závěrem píše zcela jasně: Nesouhlasím s generalizujícím hodnocením legislativního odboru Senátu, že návrh zákona vykazuje závažné legislativní i právní nedostatky, které budou bránit jeho bezproblémové realizaci, a že zájmy státu, pokud jde o budoucí využití majetku Úrazové nemocnice nebudou, a ani nemohou být, účinně tímto způsobem ochráněny. Tento odstavec nebo tato věta podle mého názoru hovoří zcela jasně proti tomu, co zde doposud zaznělo. Stručně bych si dovolil vám sdělit, jak to vlastně bylo, je a bude s úrazovkou. Promiňte mi ten familiérní výraz, ale jsem na to za 14 let, co tam pracuji, zvyklý. 2. dubna 2007 pan ministr zdravotnictví Julínek oznámil zahájení procesu racionalizace brněnských lůžkových zařízení. Jedním z kroků racionalizace mělo být převedení traumacentra a spinální jednotky z úrazovky do FN v Bohunicích. Jinými slovy bylo rozhodnuto, že Úrazová nemocnice končí. Jako hlavní argument bylo uváděno lepší dopravní obslužnost, efektivnější financování, lepší následná péče pro pacienty. Bylo řečeno to, co už zde dnes pan ministr řekl, že nemocnice se en bloc přesune jeřábovou metodou do Bohunic, tedy že přejdou všichni zaměstnanci a přestěhují se všechna oddělení. 12. dubna 2007 se proti tomu postavily nejenom odbory a LOK, ale i všichni zaměstnanci Úrazové nemocnice mimo několika málo lidí a v podstatě během času podepsal dokument za petici, já se přiznám, že jsem se poprvé ve svém už poměrně vysokém věku setkal se jménem, že ti, co podepisují petici, se jmenují petenti. Takže se pod to podepsalo více než 50 000 petentů. 4. září 2007 mne odvolal pan ministr Julínek kvůli nekomunikaci s ministerstvem. Opak je pravdou. Já jsem se snažil s ministerstvem komunikovat, ale ovšem bohužel trošku jiným způsobem, než bylo ze strany ministerstva nahlíženo. Podle mého názoru komunikace, kdy mi náměstek ministra telefonuje anebo diktuje, co mám dělat, anebo jak mám dělat bez jakéhokoli dialogu, to u mě není komunikace, to je u mne nařizování a tomu jsem se odmítl podřídit. Proto jsem raději volil odchod včetně toho, co zde řekl už pan poslanec Hašek, že si mám vybrat. Tak jsem si prostě vybral, že ředitelem nebudu.

116

Potom následovala další řada věcí. Byl jmenován můj nástupce, který byl pověřen vedením, pan doc. Svoboda, který oznámil 17. ledna 2008, že 1. března úrazovka končí. Připustil, že není jasné, zda do Bohunic půjdou všichni zaměstnanci. 4. března 2008 se začalo hovořit o tom, že se sloučí úrazovka a FN Bohunice, a mluvčí ministerstva pan Cikrt řekl, že úrazovka se přesune v zimě 2008, což právě nyní nastává. Mezitím bylo dalších několik akcí jako návštěva krajského hejtmana, tehdejšího, Juránka, který do nemocnice mohl. Naopak poslanec Hašek do nemocnice nemohl apod. Ale to už bychom se dostávali do zbytečných drobností. Já bych se chtěl držet faktů. Minulý týden pan ministr v Brně na České ulici, což je centrum Brna, rozdával sám včetně hostesek tento leták, ve kterém píše, že jsou to tři významné body zdravotnictví, které on věnuje Brnu. Nechytejte mne prosím za slovo, jestli řekl, věnuje nebo dělá pro Brno nebo podobně. V tomto je část, která se týká traumacentra ve FN v Brně a srovnání s Úrazovou nemocnicí v Brně. Bohužel musím konstatovat, že jsou zde uvedeny, budu slušný, nepravdy. Je zde napsáno, že Úrazová nemocnice provedla v roce 2007 611 operací úrazů pacientů. Podle statistiky, kterou mám před sebou a která je doložitelná, protože nic jiného bych si nedovolil, bylo ve skutečnosti u nás provedeno úrazových operací 3852, což je proti tomuto číslu dosti odlišné. A celkový počet hospitalizovaných byl 7857 pacientů. Úmrtnost byla 0,53 %. A na ty nejtěžší úrazy 6,32, což pro vás laiky je špičková evropská úroveň. Opět prokazatelné na faktech. K 31. 10. 2008 je v této nemocnici 91 lékařů, 206 sester, 64 laborantů a fyzioterapeutů a ostatní personál. Celkem tedy, kdybychom to vzali, jak vždycky říkám, ne ve zlém, od lékaře až po poslední uklízečku nebo obráceně, máme číslo, které se dobře pamatuje, 555 zaměstnanců. Nebylo nikde řečeno, kam těchto 555 zaměstnanců od 1. ledna, ke kterému bylo určeno, že se nemocnice začne stěhovat, přejde. Počet úrazů, které jsou v nemocnici ošetřeny, se od vyhlášení záměru rušit nemocnici, to znamená prakticky od začátku jara 2007, neměnil a nemění. Za první polovinu roku 2008 jsme ošetřili, hovořím teď pouze o úrazech, 1880 úrazů, loni to bylo prakticky totožné číslo. Ošetřili 90 tzv. polytraumat neboli těch nejtěžších pacientů za polovinu roku, neboli opět za rok se to bude blížit oblasti dvou set, což je náš za poslední roky statistický standard. Jestliže si tedy srovnáme tato fakta, není jasné, kam se všichni tito pacienti vejdou, a je zcela jasné, že se všichni nevejdou do bohunické nemocnice. Neklesá počet úrazů a neklesá počet těžkých pacientů. Naopak se dá očekávat, že budou přibývat. Nechci vás tady bavit všemi ostatními fakty, která jsou všechna daná, co se týče operativy, co se týče ambulantních pacientů apod. Pracuje zde také klinika traumatologie. Ta má 16 lékařů a pan ministr včera na zasedání řekl, že klinika traumatologie upadá. Upadá ve smyslu přednášek a publikací. V roce 2007 jsme měli 18 abstrakt, to znamená článků v české a slovenské literatuře, 12 v zahraničí, z toho 4 s tzv. impactfaktorem, což jsou publikace, které přijímají prestižní zahraniční časopisy. Vydali jsme kapitoly v knize v Čechách a tři v zahraničních publikacích. Neboli je to místo, které v hodnocení Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně nás v chirurgických oborech zařazovalo vždy na přední místa na rozdíl od kliniky úrazové chirurgie FN v Bohunicích, která byla vždy hluboce za námi. Opět lze statisticky dokázat. Dále zde pracuje tzv. subkatedra IPVZ neboli doškolování, která pořádá kurzy a výuku v oboru traumatologie pro celou republiku. Jsou u nás zkoušeni lékaře a to

117

samo o sobě hovoří o kvalitě tohoto ústavu, jestliže i lékař třeba z Prahy, který chce být traumatologem, absolvuje zkoušku v Brně. Co se týče personálního zajištění, zaznělo zde, že personální zajištění v bohunické nemocnici je v podstatě dáno, protože přešel jeden anesteziolog a dva traumatologové. Do včerejška, pokud vím, nikdo další z lékařů tam nepřešel. Počet sester, které odešly, odpovídá běžné migraci středně zdravotnického personálu. Když si vezmu statistiku, která vychází z publikace ministerstva zdravotnictví, tak z ní vychází stav, jak bude muset vypadat, popis personálního obsazení traumacentra, jak budou vypadat personální zajištění, jak bude vypadat celkové množství pracovníků. Na stěžejních oborech jako klinika úrazové chirurgie je stav 17, potřeba 32. Na klinice anestézie a resuscitace je 45, potřeba 54. Neboli pro optimalizaci je nutné přijmout dost lékařů, to si umíte každý spočítat z toho, co jsem řekl. Co se týče sester, je potřeba přijmout 35 sester a 24 sanitárek. Přitom, jak už jsem jednou řekl, pan ředitel Kraus řekl, že personálně je saturován a traumacentrum může začít fungovat. Všeobecné sestry pro všechny obory, které tvoří traumacentrum, ve výsledném efektu, především klinika chirurgie potřebuje 21 a anestézie 37. Stejně tak bych mohl citovat další čísla. Zajímavá jsou ještě dvě. Ve FN v Brně je 7 fyzioterapeutů a je potřeba 20. Sehnat fyzioterapeuta je v současné době do státního zařízení téměř nadlidský úkol, protože všichni jdou pracovat do soukromých organizací a ambulancí, kde vydělávají mnohem více než ve státním zařízení. Co se týče lůžkových kapacit, tam došlo k navýšení, které bylo plánováno na traumacentru v oblasti chirurgie. To je úkol, který byl splněn. V této zprávě se také píše o kapacitě operačních sálů. Je napsáno, že současná kapacita je 21 operačních sálů, předpokládané navýšení 23 operačních sálů. Ve druhé zprávě se píše o tom, že těch sálů bude 7. Ve skutečnosti jsou některé zrekonstruované a je zde jeden nový operační sál na urgentu a jeden nový operační sál v traktu. Každý, kdo zná FN v Bohunicích, ví, že operační sály jsou dnes ve smyslu práce přetížené a jestliže by se tam měla sestěhovat Úrazová nemocnice, tak nevím, kde by ti pacienti byli odoperováni. Pro mě zvlášť pikantní číslo je stomatochirurgie. Je udáváno, že ve FN Brno je 12 stomatochirurgů. Podle informací dr. Hrbka, který pracoval až donedávna u nás, je v celé republice asi 10 erudovaných stomatochirurgů, kteří umějí dělat těžká polytraumata. Zajímalo by mě, kde se jich vzalo 12 ve FN. Co se týče ekonomiky, bylo řečeno, že na rozvoj Úrazové nemocnice by bylo potřeba 1 až 1,5 miliardy korun. To je pravda a je to součást studie, kterou jsem zpracoval, resp. nechal zpracovat s kolektivem a ze které bych vám opět mohl citovat. Byl to rozvoj na 5 let, nikoli že bych toužil zpátky po pětiletce, ale bylo to přesně a dokonale monitorované, vč. použití evropských peněz. Těchto 1,5 miliardy by ovšem znamenalo výstavbu zbrusu nového pavilonu pro urgentní medicínu, který by znamenal nemocnici 21. století a generálku stávajících objektů. Je to částka samozřejmě vysoká, ale vyřešila by traumatologii na dalších 50 let z hlediska prostor. Přesun do traumacentra, v době vydání této zprávy bylo napsáno, že bude stát 387 miliónů, dnes už jsme slyšeli, že stojí 500, bude se stavět spinálka, budou se věci zařizovat, neboli troufám si tvrdit, že za rok až dva zjistíme, že se přiblížíme nakonec k miliardě, kterou budujeme v nemocnici, která je dnes v podstatě už taky morálně zastaralá. Dále existuje v Úrazové nemocnici informační středisko pro medicínu katastrof, které vzniklo v roce 1993. Shromažďuje informace, články a publikace.

118

Navázalo celosvětové kontakty, např. s Asociací pro urgentní a katastrofickou medicínu a spolupráci především s Němci, kteří pořádají a jsou – řekněme – garanty pro medicínu katastrof pro střední a východní Evropu. Pracuje zde také traumatým, který je mobilním chirurgickým týmem určeným pro nasazení lékařské péče poraněným na místě katastrofy v ČR i v zahraničí pro krátkodobé nasazení. Tento tým má zaregistrováno 51 členů, 21 lékařů, 25 sester, 2 techniky, 2 řidiče a organizačního pracovníka. Z nich je vždy připraveno vytvořit tým 9 až 17 členů, kteří jsou schopni do 24 hodin odjet kamkoli na světě pomoci v katastrofě. Tento tým vznikl v roce 1987 a účastnil se několika misí, např. v Nikaragui, v Arménii nebo v Iránu. Arménii dokonce přivezl darem polní nemocnici z tehdejšího Československa a v Iránu byl jako jediný zdravotnický tým tzv. ze Západu vpuštěn do Zanianu, což bylo epicentrum zemětřesení. Je registrován v Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN v Ženevě, patří mezi týmy Rady EU pro civilní krizové situace. A je také od roku 2005 v systému pohotovostních sil v New Yorku. Poslední výjezd byl v roce 2005, kdy se traumatým zúčastnil společně s vojáky a hasiči mise v Pákistánu. I tento tým samozřejmě přijde vniveč. Nebudu vám číst, paní senátorky a páni senátoři, dopisy, které chodí do nemocnice, které chodí od zaměstnanců, které chodí od pacientů. Nebudu vám číst prohlášení členů vědecké rady, kteří nesouhlasí s tímto způsobem jednání. Dovolím si vám však přečíst jeden dopis, který mne osobně velmi stimuloval k tomu, abych stál dnes tady za tímto pultem. Vážený pane senátore, my členové Moravskoslezského svazu vojenských táborů nucených prací PTP se na vás obracíme s následujícím prohlášením: Z veřejných sdělovacích prostředků jsme se dozvěděli pro nás velmi nepříjemnou a šokující zprávu, že pan ministr zdravotnictví se rozhodl, aniž by konzultoval odbornou zdravotnickou veřejnost, které se jeho bezprecedentní čin týká, zrušit Úrazovou nemocnici v Brně. Nemocnici hodlá přenést do prostor bohunické FN, což je pro nás seniory prakticky nedostupné. Víme také, že je zdravotně nevyhovující, údajně ji s mohutným skluzem postavili z azbestu. To pan ministr neví, nebo nechce vědět. My jsme si záření v uranových dolech zažili dost a nepotřebujeme, aby nás radon ozařoval ještě na stará kolena v nemocnici. Všichni jsme senioři a o to víc se nás tento naprosto nepochopitelný projev ministerské zvůle a nadřazenosti dotýká. Do polopravd a lží je veřejnosti zabalen balík opatření, který nás seniory zbaví jediné fungující nemocnice v centru města, která se svým špičkovým týmem se o nás, oběti zvůle totalitního režimu, vždycky vzorně starala a stará. Jejich přístup kromě vynikající medicíny je k nám, co máme všichni výrazně zhoršený věkem i nucenými pracemi postižený zdravotní stav, byl vždycky hluboce trpělivý a lidský. Nežijeme ve vakuu a dovedeme vychování totalitou dobře číst mezi řádky a naslouchat hlasu lidu. Nejedná se o nás pacienty, ale jedná se o ty, co rozhodují od zeleného stolu, ať už se jmenují jakkoli. A podle nás se jedná o to, že pozemky, na kterých stojí stávající Úrazová nemocnice, jsou příliš lukrativní. A v Brně je to veřejným tajemstvím. Není to strach o to, jak úrazovka pracuje, je to strach o to, aby naše úrazovka byla převedena. My členové PTP a vojenských táborů nucených prací voláme ke zdravému rozumu, uvážlivosti a slušnosti nejen k nám, co jsme za vaši svobodu dřeli v lágrech, ale ke všem občanům města Brna. My už se nemáme čeho bát. Jenom zvůle a

119

arogantnosti vůči nám seniorům a je nám líto, že nyní na sklonku života musíme zvedat hlas za věc demokracie a slušnosti. Ujišťujeme vás, že náš hlas bude slyšet, a doufáme, že hlas rozumu zvítězí. Podepsán dr. Bohumil Dufek, za svaz těchto pracovníků. Já osobně se domnívám, že uvedený systém-nesystém řešený za zavřenými dveřmi ministerstva zdravotnictví, což je příznačné i pro další balíček zdravotních zákonů, kdy ministerstvo zdravotnictví nekomunikuje se svými koaličními partnery stejně tak, jako to bylo v případě Úrazové nemocnice, všechno probíhá v zákulisí bez jasných závěrů a všude tam to vede k tomu, že lidé politikům nevěří. Když jsem skládal slib senátora, tak jsem tady od pana předsedy slyšel, že jsme voleni lidmi a že jim se budeme zodpovídat za svoji práci. Jestliže však budou někteří pracovat tak, jak pracují, potom se nelze divit, že jak v PS tak v Senátu je důvěra voličů někde na hranici 20 – 24 %. A tak vás všechny, kteří budete rozhodovat o nemocnici, o lidech, kteří v ní pracují, ale především o těch, pro které pracují, což je spádová oblasti 1,5 miliónu lidí – a zde bych si dovolil opravit pana poslance Haška, který se přeřekl při tom, že bylo zrušeno traumacentrum v Hradci Králové a myslel tím ve Zlíně. Tuto oblast také částečně spravujeme. Prosím vás tedy, abyste se povznesli nad svoji stranickou příslušnost a abyste svým ano dali jasný signál Brnu, jižní Moravě, kraji Vysočina a části Zlínského kraje, že jste opravdoví politici, zodpovědní vůči svým voličům. Závěrem bych si dovolil přednést návrh usnesení tak, aby zákon o převodu Úrazové nemocnice na Brno, byl schválen tak, jak byl předložen sněmovnou a byl předán k podpisu prezidentu republiky. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a omlouvám se panu senátoru Lebedovi, ale kolega Šneberger, místopředseda má přednostní právo na vystoupení a chce je využít. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. Pan hejtman Hašek ve své předkládací zprávě řekl, že tento záměr schválila rada města Brna. A já se ptám, proč o záměru, který je majetkoprávní, to znamená je v samosprávné působnosti měst a obcí, nerozhodovalo zastupitelstvo, jak je to ze zákona. O všech majetkoprávních aktech, to znamená nabývání či pozbývání městského majetku, musí rozhodovat zastupitelstvo, ne rada. Ta k tomu kompetenci ze zákona o obcích bohužel nemá. Takže to je otázka na pana hejtmana Haška. Já se totiž ptám, co by nastalo v momentě, kdybychom tento zákon schválili, a zastupitelstvo ten majetek – do svého majetku – nechtělo převzít. Tzn., ono by nedalo souhlas s nabytím tohoto majetku. Velmi by mne zajímalo, jaká by nastala situace. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, a teď prosím pana senátora Lebedu o jeho vystoupení. Senátor Pavel Lebeda: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Pupeční šňůra, která mne po celý život spojuje s medicínou, ještě nebyla přestřižena. Ještě je funkční, z čehož plyne, že čas od času dojde u mě k nekontrolovatelnému výlevu adrenalinu, pokud slyším o Úrazové nemocnici v Brně. Dovoluji si vám proto dát nebo předestřít pohled prizmatem lékaře naprosto nezkalený politikou. Moje kvalifikace jsou chirurgie, anesteziologie a resuscitace a

120

intenzívní medicína. Pracoval jsem mnoho let ve FN v Praze a ještě více let jako primář ARO a Záchranné služby ve velké krajské nemocnici středních Čech. My všichni Pražáci a pragocentričtí lékaři samozřejmě víme, že všechno, co je v Praze, je nejlepší, nejkvalitnější a nejprofesionálnější. S jednou výjimkou, kterou jsme vždycky ctili, a to byla Úrazová nemocnice v Brně. Všichni lékaři, zdravotníci pražští i středočeští jsme Úrazovou nemocnici Brnu strašně záviděli. Strašně jsme to záviděli i lékařům i pacientům v Brně. Úrazová nemocnice v Brně, to byl vždycky pojem, to byla ikona, visačka největší kvality a medicínské profesionality. Studovali jsme pozorně jejich odborné texty. Sháněli jsme separátky. Jezdili jsme na stáže do této Úrazové nemocnice v Brně. Posílali jsme tam mladé lékaře. Když bylo na kongresu odborné sdělení lékaře z Úrazové nemocnice v Brně, tak jsem neseděl v předsálí a nelaškoval s kolegyněmi, ale seděl a pozorně poslouchal v sále. Vždycky jsme obdivovali jejich výsledky a doslova nad nimi žasli. Jestliže jsme měli v Kolíně, kde jsem dlouho působil, pacienta, kterého jsme zvláště chtěli vzhledem k nízkému věku, rozsahu ošetření zvlášť pro něj něco udělat, snažili jsme se mu vyjednat hospitalizaci v Úrazové nemocnici v Brně. A když se nám to podařilo, tak jsme si řekli: Udělali jsme pro něj to nejlepší. Chybí mi diplomatický výraz pro to, co se s Úrazovou nemocnicí děje v současnosti. Pomocí ekonomických pák se pozvolna uzavírá kyslík této nemocnici se záměrem oslabenou ji nějakým způsobem personálně i fyzicky zdecimovat. Že pro to nemůže být medicínský důvod, je zjevné. To už jsme si tady všechno řekli. Jaký jiný důvod může mít organizátor zdravotnictví pro likvidaci takového pracoviště, o tom samozřejmě vůbec nechci spekulovat. Jestliže fotbalový trenér trénuje vítězný tým úspěšný, který vítězí zcela pravidelně, pak ho přece nezrekonstruuje, nepřestaví, nezasahuje do vítězného týmu. Pokud ovšem nejde o trenéra sabotéra, pak by na té trenérské lavičce dlouho být neměl. Z tohoto místa vás naléhavě žádám: nedopusťte, aby Úrazová nemocnice v Brně zahynula, aby byla zlikvidována, nedopusťte ani, aby byla vyrabována tak, jak to předpokládá návrh paní senátorky Janáčkové. Zachraňte, prosím, tuto nemocnici pro Brno, pro její nemocné a raněné a pro nemocné a raněné v celé jižní Moravě. Já vám děkuji za pozornost a omlouvám se, že tentokrát k vám politikům promlouval prostě jenom lékař. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, s přednostním právem vystoupí pan předseda Přemysl Sobotka. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane hejtmane, kolegyně, kolegové, když pan hejtman a poslanec Hašek předkládal tento návrh zákona, tak deklaroval celkem jasně, srozumitelně a čitelně, že jde o tento zákon, o obsah tohoto zákona a že jde o převod této nemocnice na město Brno. Řekl taky větu o tom, že nejde o žádné traumatologické centrum a podobně. Mluvil pouze o převodu, což je obsahem tohoto zákona. Protože máme § 64 bod 4 našeho jednacího řádu, tak bych byl velmi rád, pane předsedající, abyste všechny, kteří se odchylují od daného tématu, což je zákon, který projednáváte, abyste nejprve upozornil, a následně jim odebral slovo. Toto není debata o reformách zdravotnictví ani o systému traumatologických center. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo, a s dalším přednostním právem se hlásil pan místopředseda Štěch.

121

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážený pane hejtmane, je s podivem, že pan předseda Senátu takovýmto důrazným způsobem volá pana řídícího k zodpovědnosti a k tomu, aby ukáznil nebo umravňoval senátory, jak mají vystupovat. Já si vzpomínám, co už tady v Senátu bylo za těch 12 let předneseno i za dobu předsedování pana předsedy, ale dnes myslím si naprosto hmatatelným příkladem, co se tu předvedlo, bylo vystoupení paní kolegyně Janáčkové, která ani náhodou nepřednášela zpravodajskou zprávu a pan předseda prostě mlčel. Já si myslím, že jednání tady probíhá slušně, že tady zaznívají věci, které tady možná před dvěma měsíci nezaznívaly, protože složení bylo drobet jiné, ale já si myslím, že všichni senátoři, kteří vystupovali, vystupovali k věci, protože hovořili o kvalitě péče v Úrazové nemocnici v Brně, že hovořili o věcech, které se dotýkají tohoto zařízení a je to prostě o lidech a my tady o lidech hovořit musíme. Protože lidé na ten návrh, nebo to, co pan ministr Julínek realizuje, mají určitá stanoviska, vyjádřili to v petici a žádají nás politiky, abychom jejich názory vyslechli a abychom je akceptovali. A to tady podle mého názoru všichni předřečníci de facto tlumočili. Takže můj názor je, že jednání probíhá správně a že řídící by se neměl nechávat usměrňovat, byť je to funkce předsedy Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, opět se přihlásil pan předseda Přemysl Sobotka. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže ještě jednou, pane předsedající, kolegyně, kolegové, budeme si muset zvyknout pravděpodobně i na polopravdy. Já jsem nereagoval na to, co říkala kolegyně Janáčková, z jednoduchého důvodu. Protože předsedající v té době, kolega Liška, to upozornil a sdělil. Já nemám zodpovědnost, pane kolego, abych, když předsedající někoho upozorní anebo mu omluví nebo podobně, abych já to ještě doplňoval. Zkuste říkat pravdu a přečtěte si jednací řád a nezavádějte sem manýry, které skutečně tento sbor nikdy nectily. A zatahujete-li do toho, že jste nyní statečnější, protože je vás víc. To také není korektní. Politický střed od mikrofonu je standardní, ale neříkejme si, že jste teď silnější. Jste, ale buďme korektní. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo. A vás prosím, kolegyně a kolegové, abychom skutečně jednali o meritu věci, a prosím paní senátorku Bayerovou. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já věřím, že budu mluvit k věci a že to velice rychle pochopíte. K problému bylo řečeno snad všechno, co už mohlo být. Myslím si a jsem přesvědčena, že všichni víme podstatu tohoto problému a známe ji velice důvěrně a blízko. Já jsem měla možnost sledovat vývoj tohoto problému úrazovky od dubna minulého roku ve sněmovně, jak to chronologicky probíhalo, až dnes do Senátu. Jako bývalá jihomoravská poslankyně jsem obdržela spoustu petic, žádostí a proseb, podpůrných vyjádření stanovisek různých sdružení, organizací a obyčejných lidí, kteří si prostě přejí, aby se Úrazová nemocnice stala příspěvkovou organizací statutárního města Brno.

122

Za všechny petice si vám tady dovolím citovat kousek krátké petice odborné rady velitelů dobrovolných hasičů na okrese Znojmo. Odborná rada velitelů dobrovolných hasičů okresu Znojmu se na svém zasedání dne 6. prosince 2008 rozhodla podpořit návrh zákona o transformaci Úrazové nemocnice v Brně do vlastnictví statutárního města Brno. Jako velitelé zásahových jednotek si myslíme, že toto traumacentrum pro Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina a Kraj Zlínský, je velmi důležité a jeho třeba zachovat ve stavu, v jakém je. A já nevidím vůbec žádný důvod, proč bychom měli této aktivitě města Brna bránit. Myslím, že to cítíte trošku všichni, že tento problém se neřeší prakticky a odborně, ale je v tom zase politika, určité politikum. A možná, já si teď trošku rýpnu do pana ministra, sice je větší půl metru než já, Julínka, že je to trošku jeho kapric. Ale nedávno na jednání ve sněmovně se můj kolega poslanec Jandák ptal pana ministra. Budu citovat ze zápisu: Je pravda, že tuto nemocnici má privatizovat pan Chrenek a bývalý kolega Pohanka ji má řídit? Pan ministr neodpověděl. Ale možná nám odpoví. Ale dneska pan Pohanka složil mandát. Nebudu to dál komentovat. Já jsem pro to, aby nemocnice přešla na město Brno, a budu pro to dále hlasovat. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, teď tady řešíme problém, jestli pan předkladatel, i když není ministr, má přednostní právo, ale abychom tady zklidnili atmosféru, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Michal Hašek: Já moc děkuji, vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, já jsem se toliko zeptal, zda se mohu jako předkladatel přihlásil do obecné rozpravy a dozvěděl jsem se, že ano, takže to je jenom na vysvětlenou slov pana místopředsedy. Já jsem se přihlásil do obecné rozpravy i v reakci na pana předsedu Sobotku, protože samozřejmě on má pravdu a já jsem řekl na začátku, že primárně tento zákon v této chvíli není o traumacentru. Ale Úrazová nemocnice poskytuje dále traumatologickou péči. A mluvit o tom, že tady nemůžeme hovořit o traumatologické péči, mi přijde také nekorektní. Takže to je poznámka číslo jedna. Poznámka číslo dva – i když ještě formálně nebyl předložen pozměňovací návrh paní senátorky Janáčkové, je vám všem znám, znáte jeho text. Byl také včera předkládán jednomu ze senátních výborů, a proto si dovolím velmi krátce o něm hovořit. Pozměňovací návrh, který zřejmě padne, se tváří velmi vstřícně. Údajně napravuje legislativní nedostatky původní předlohy schválené Sněmovnou, prodlužuje termín předání nemocnice na 1. duben 2009 a v § 2 odst. 5, i když senátní legislativa poukazovala na to, že Ústavní soud zrušil omezující podmínky nakládání s majetkem, taktéž stanoví takovéto omezující podmínky. Nicméně to není to hlavní sdělení, které chci poskytnout. Kladu si řečnickou otázku. Proč je navrhován termín převodu nemocnice 1. duben 2009? A jsem přesvědčen, dámy a pánové, že v tom je jádro pudla. Je totiž otázkou, jaké další kroky, počínaje dnešním večerem, zítřejším ránem, 1. lednem, 1. únorem chce provádět Ministerstvo zdravotnictví jako zřizovatel Úrazové nemocnice Brno. Hovořili jsme už o personálních záležitostech, zda tedy platí či neplatí personální přísliby pro veškeré zaměstnance, ale nehovořili jsme ještě o přístrojovém vybavení a majetku úrazové nemocnice. A já bych byl rád, prostřednictvím pana předsedající, pan ministr, senátor Julínek mohl sdělit Senátu, jaké záměry má Ministerstvo zdravotnictví s majetkem Úrazové nemocnice Brno až do 1. dubna 2009.

123

Proč to říkám? Na bezpečnostní radě Jihomoravského kraje padla otázka n ředitele Fakultní nemocnice Brno, to je nové sídlo traumacentra, zda přístrojové a personální vybavení odpovídá věstníku a je kompletní. Pan ředitel Kraus, a je to doložitelné záznamem z tohoto jednání bezpečnostní rady Jihomoravského kraje, odpověděl, že z hlediska přístrojového vybavení je vybaven a personální vybavení je také kompletní, v souladu s požadavky pojišťoven. Byl bych rád, kdyby se k této záležitosti mohl vyjádřit pan ministr Julínek a jasně tady deklarovat, co se stane v mezidobí mezi případným hlasováním Senátu PČR o vlastně úplně jiném zákonu, než jaký sem přišel z Poslanecké sněmovny, který se tváří velmi vstřícně ke statutárnímu městu Brnu, hovoří o převodu úrazové nemocnice, práv, povinností atd., ale zároveň není zcela jasné, co se stane v mezičase. Já mám vážnou obavu, že tento zákon, pokud by byl schválen v pozměněné podobě, by městu Brnu přinášel už pouze prázdnou skořápku. Ale věřím, že pan ministr tuto moji obavu vyvrátí. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr určitě slyšel vaše otázky. A teď má slovo pan kolega Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, chtěl bych ze začátku svého vystoupení, mnohými očekávaného, mnohými možná méně, poděkovat a já doufám, že už podruhé, kdy tady zavádím nějakou slušnost, tak že nenarazí, poděkovat panu ministrovi Julínkovi za mě i za sebe, za své kolegy, za kolegu Janečka, za to, že nám pomohl zvítězit ve volbách v oranžovém tsunami, které přišlo. Já vám skutečně z celého srdce, pane ministře, děkuji, protože to pro mě opravdu byla pomoc. Ale teď, abych se vrátil k tomu, k čemu tady jsem. Jedná se o Úrazové nemocnici Brno. Tady zazněl názor, že se do toho pletou traumacentra a jiné věci. Ona totiž Úrazová nemocnice Brno spadá do celého systému a nelze ji vytrhovat ze systému, který zatím úspěšně fungoval a který se tím možná rozbíjí. A je otázkou, komu bude sloužit chaos a proč se to rozbíjí, tak do tohoto systému patří. Tato nemocnice má svoji tradici, vychovala tam stovky chirurgů, traumatologů, ortopedů. I já sám jsem se tam několikrát účastnil některých odborných věcí. Myslím si, že v ČR úcta k tradicím by také určitým způsobem měla být zachována. Podle mě, a to je můj názor, ten, kdo chce rušit a o rušení úrazové nemocnice jde, tak podle mě ten člověk nebo ta skupina lidí, která toho chce dosáhnout, tak nejedná uvážlivě. Dokonce si myslím, a nebojím se to tady říci, že se jedná o zemské škůdce, kteří chtějí zrušit tuto nemocnici. A škodí nejen Brnu, ale i ODS. Já nejsem Brňák, přesto si myslím, že nemůže dojít k tomu, aby se ignorovali Brňáci, aby se ignorovala Morava a především přání voličů. Zodpovědný politik by měl naslouchat tomu, co říkají jeho voliči, měl by naslouchat lidem, kteří ho volili. Kdyby chtěl úrazovou nemocnici zrušit někdo z Prahy, ten Prager, jak se říká, tak bych tomu ještě rozuměl, ale tady ji chce zrušit člověk, který je, jak on řekl, že se narodil v Brně a je z Ivančic. Myslím si, že občané to jednoznačně vyjádřili v petici, která zde byla také citována, a 50 tis. podpisů občanů určitě také by mělo něco znamenat. Bylo tady něco řečeno o ohrožení bezpečnosti kraje. Velmi by mě zajímalo, protože pro vaši informaci, nemocnice takovéhoto typu jsou zařazeny do určitých struktur obrany a bezpečnosti státu, jestli zrušení úrazové nemocnice bylo projednáno s bezpečnostní radou státu. A tady jasně zaznělo, že bezpečnostní rada kraje v této souvislosti moc informována nebyla.

124

Nesmíme zapomínat také na to, že se tím zruší, a to už jsem tady říkal, výukové centrum. Výukové centrum s určitou tradicí, a to všechno, že se přesune někam jinam, a především asi i na jiné lidi. Doporučoval bych, abyste navštívili některé nemocnice v Anglii, kde není tak ani důležité, jak vypadají budovy, ale důležité je, že tam jsou sehrané týmy lidí a že tam jsou přístroje, které odpovídají současné moderní vědě. Ono to totiž také není jenom o úrazové nemocnici, on se rozbíjí celý systém, jak jsem říkal, kupříkladu rušení onkologických center, traumatologických center, jak je třeba ne Hradec Králové, jak tady zaznělo, ale Pardubice anebo Zlín. Nezbavujte se prosím, aspoň do příštích voleb, pana Julínka, protože my chceme vyhrát dále. Abych se vrátil ještě k legislativním problémům. Myslím si, že tento zákon vznikl na základě nějaké reakce při vyhrocené situaci a selhání komunikace. A musím tedy citovat člověka, který není z ČSSD, ale od lidovců. Je to náměstek brněnského primátora pro zdravotnictví: Jednal jsem s ministrem, žádal jsem, aby rozhodnutí nebyla unáhlená, aby se věcně diskutovalo s představiteli nemocnice. Když ji zde máme a je velmi úspěšná, zdůrazňuji, a je velmi úspěšná, mělo by se pro ni najít odpovídající působiště v odpovídajících podmínkách. Proto jsem navrhl, aby se nespěchalo a v klidu domluvilo převedení celé úrazovky na nové pracoviště, třeba v Bohunicích. Mělo se hovořit s lidmi na úrazovce, měly by se najít pro ně dobré podmínky a celá akce by se měla uskutečnit i s podporou brněnských občanů. Zásadní politickou chybou však byl nedostatek komunikace ze strany ministerstva na všechny strany. To neříká člen ČSSD. To říká člen strany lidové. A ještě jedno k lidem v úrazové nemocnici. A já to velmi dobře znám z praxe – nejhorší je pro lékaře nejistota. A pracovníci úrazovky musí každý den ošetřovat zraněné lidi! Tady zaznělo, že to není jenom pro Brno, je to i pro část Vysočiny, že se na ně obracejí i lidé z ČR, i z Čech a vždy úrazová nemocnice pomohla. Mám i takový dojem, že předsedovi legislativní rady vlády, určitě panu Svobodovi pomohla. A měl by se získat čas na to, aby byla rozhodnutí, co a jak dál. K legislativní problematice. Tady paní senátorka Janáčková říkal, jaké jsou legislativní problémy. Nelze souhlasit s tím, že zákon 290/2002 Sb., ve stanovisku státní legislativy je chybně označen v poznámce pod čarou č. 1 též jako zákon 290/2000 Sb. – byl konzumován, neboť již několikrát byl použit k dispozicím se státním majetkem, a to i v době, kdy okresní úřady dávno neexistovaly. Naopak způsob legislativní úpravy zvolený Poslaneckou sněmovnou u navrženého zákona navazuje na stejný způsob, k němuž již v podobném případě parlament v minulosti, tj. v případě zákona č. 1/2005 Sb., přistoupil. Pokud je mi známo prezident republiky zákon č. 1/2005 Sb. podepsal a nikdy nebyla zpochybněna jeho ústavnost, ani nebyl předložen Ústavnímu soudu návrh na jeho zrušení. Dále nesouhlasím ani s výhradou legislativního odboru Senátu, že členění návrhu zákona neodpovídá legislativním pravidlům a zvyklostem a působí v důsledku jako zavádějící způsob. Pokud by měl legislativní odbor Senátu na mysli legislativní pravidla vlády, ta nejsou žádným předpisem, vážené paní senátorky a senátoři, a nezavazují tudíž vládě nepodřízené orgány. Nad to podle nálezu Ústavního soudu č. 88/2008 Sb. vybočení z metodických pravidel členění právních předpisů dle čl. 28 legislativních pravidel vlády, přijatých usnesením vlády ze dne 19. března 1998 č. 188, by zakládalo rozpor s ústavním principem právního státu, toliko tehdy, neumožnilo-li by zákonodárcem použité označení právního předpisu nebo zákona jinou jeho přesnou identifikaci, odlišující jej od jiných právních předpisů nebo zákonů, resp. jiného právního předpisu.

125

Pokud se tak legislativní odbor Senátu dovolává blíže neurčených zvyklostí, lze odkázat na to, že se tyto zvyklosti v poslední době značně mění a nejsou ustálené. A zároveň závěrem bych chtěl říci jedno, že nesouhlasím s generalizujícím hodnocením legislativního odboru Senátu, že návrh zákona vykazuje závažné legislativní a právní nedostatky, které budou bránit jeho bezproblémové realizaci, a že zájmy státu, pokud jde o budoucí využití majetku úrazové nemocnice, nebudou a ani nemůžou být tímto způsobem ochráněny. Na druhé straně přiznávám, že zákon trpí některými legislativními vadami. Ovšem bylo vhodné, aby se postupovalo tím způsobem, že by se navrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně. Vím, že se moje vystoupení leckomu líbí, leckomu nelíbí, bohužel, nedá se nic dělat. Pro mě je předností to, aby voliči, kteří nám dali své hlasy, aby viděli, že za ně bojujeme a aby viděli, kdo neslyší, co volič chce, obzvláště v Brně a jeho okolí. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. S přednostním právem vystoupí paní kolegyně Gajdůšková a potom pan ministr Julínek. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane poslanče, paní senátorky, páni senátoři, chci vystoupit na podporu zachování Úrazové nemocnice v Brně a dopředu říkám, že budu hovořit v trošku širším kontextu. Širší kontext je Morava, resp. Jihomoravský nebo Brněnský a poté Zlínský kraj. Co je cenné a nenahraditelné, jsou lidé. Všechno ostatní se dá nějakým způsobem opatřit a nahradit. A to, co je ještě cennější než znalosti a schopnosti jednotlivého člověka, to je schopnost, znalost a efektivita týmu. Tým je to, co je skutečně nejefektivnější. Vysoká profesionalita s vysokými synergickými efekty. Proto také naše zdravotnictví patří k jedněm z nejlepších na světě. Naši zdravotníci dosáhli úspěchů, které jsou srovnatelné s velmocemi, a to přitom v podstatě za velmi nízkých ekonomických nákladů. Já jsem podobně argumentovala panu ministrovi Julínkovi před krajskými volbami, když jsem ho žádala o to, aby bylo zachováno traumacentrum a také onkocentrum ve Zlíně. Pan ministr mi tenkrát slíbil, že všechno, co v té době ve zlínské Baťově nemocnici je, tam bude zachováno. Bohužel slib nesplnil, tak jako nesplnil slib vůči Brnu, jak už tady pan poslanec Hašek říkal. I Zlín statisticky vykazuje vyšší procento onkologicky nemocných, a pokud se týká úrazovosti, to procento také není zanedbatelné! A problém je v tom, že je to kraj s docela složitým terénem, a tedy problematickou dostupností do samotného Zlína. Ne tak do Brna, kde je navíc zřejmé, že pokud nebudou dostatečné kapacity, včetně Úrazové nemocnice v Brně, nebudou ani potřebné kapacity pro to, aby byla zajištěna potřebná péče pro občany i Zlínského kraje. Podporuji proto všechny kroky vedoucí k zachování Úrazové nemocnice v Brně a její převod na město Brno. A žádám pan ministra, aby dostál svému veřejnému slibu zachování trauma a onkoncetra ve Zlíně se silným metodickým zázemím Úrazové nemocnice v Brně a jejího týmu špičkové traumatologie. Prosím ho, aby přehodnotil svůj postoj jak k brněnské úrazové nemocnici, tak k tomu, co se týká v návaznosti na to, Zlínského kraje. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, a prosím pana ministra Julínka, by se ujal slova.

126

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Já se budu snažit vstoupit do diskuse, pane místopředsedo, děkuji, vážené kolegyně a kolegové, tak, abych nevyvol další diskusi, protože máme hrozně moc bodů. A budu se snažit držet merita, které jsem naznačil ve svém expozé před hlasováním o „nezabývat se“. Jenom krátce k některým parametrům. Tady opravdu není možné, aby senátoři posuzovali některé parametry. Já vám s klidným svědomím řeknu, že všechny jsou pravdivé, ale vždycky záleží, co uvádíte, které výkony uvádíte a z jakých zdrojů je uvádíte a v jakém kontextu je uvádíte. Proto chci zdůraznit jeden princip, který byl jak u traumacenter, tak onkocenter zvolen. Postup vždycky s odborným zázemím, to znamená, nikoliv ze zvůle ministra Julínka, nikoliv podle vycucáno z prstu nebo podle větru. A je to princip, se kterým pracujeme velmi nepopulárně samozřejmě, protože se to vždycky někoho dotkne, nějakého města v celé ČR, ale hlavní zájem je špičková kvalitní péče pro pacienty. Týká se to koncentrace špičkové péče. Traumatologická péče má svůj parametr. Jeden z parametrů, kromě odborných, je na jeden milion obyvatel. Švýcarsko na 7 mil. má 7, Portugalsko má 10 mil. obyvatel, má 4, Německo má 81 mil. obyvatel, má 90 traumacenter. Najdete to všude v odborné literatuře. Já to tady mám zapůjčeno, můžete se na to podívat. Všechno, co bylo připravováno k rozhodnutí, bylo rozhodnutí odborného auditu, na kterém participovali – a bylo to podle kritérií odborné společnosti úrazové chirurgie, která na tomto auditu participovala a několikrát se k tomu vyjádřila. A kvituje to, že ministr zdravotnictví měl odvahu, přes samozřejmě patriotické některé stesky udělat kvalitní síť traumatologických center v Brně. Ale my jsme na začátku procesu, protože nelze to vydat jenom do věstníku, ale musí se to také naplnit. Proto jsme k tomu vyčlenili evropské peníze tak, aby se to stalo skutkem. Můžu zároveň potvrdit paní senátorce, paní místopředsedkyni Gajdůškové, že to, co jsem jí slíbil, opravdu splním, s výhradou, že tam neskončí 50 polytraumat, které tam nemůžou bohužel ve Zlíně ošetřit definitivním způsobem, ale že úroveň traumatologické péče, která tam je, bude zachována, protože Zlín je ošacován na tzv. druhý level nebo druhý stupeň, chcete-li, s vyšší úrovní traumatologické péče. Takže to, co jsem jí slíbil, bude zachováno. Prosím, abyste nebrali v potaz novinový článek, který běhá okolo onkocenter. Ten seznam tam není reálný. Ale abych toho využil a uklidnil vás, protože vím, jak vypadá připravovaný věstník doopravdy, tak Zlín tam jako komplexní onkologické centrum je. To jenom pro pořádek, i když vyzrazuji něco, co bych neměl, ale vzhledem k tomu, že to uniklo do tisku a vznikají fámy, tak vás upozorňuji, že to, co v novinách bylo napsáno, není věstník a věstník nebyl vydán. Ten budu podepisovat v pondělí a bude mít definitivní podobu. Jenom, aby tady nevznikaly nějaké fámy. To znamená, všechno je podle odborných kritérií. Nejste schopni posoudit to, co tady na vás budeme chrlit za parametry, a já na vás žádné parametry chrlit nebudu. Ale opravdu se dá dohledat, že jsme postupovali podle odborných kritérií auditů. Audity jsou dostupné. My jsme je prezentovali na tiskové konferenci a jsou v zájmu našich pacientů. Jenom okrajově, opravdu to sem nepatří, zmíním Chomutov. Pane kolego, který jste z Chomutova, myslím kolega, který to přednesl, se jmenuje Lebeda, mám pocit. Já prostřednictvím pana předsedajícího vás chci ujistit, že parametry tohoto centra nesplňují kvalitativní požadavky a že byste si jistě nepřál tam mít ošetřovaného někoho, nedej bože z příbuzných, kteří by měli onkologické onemocnění, protože toto centrum vykazuje diametrálně kvalitativně horší výsledky

127

než některá další centra v ČR. Proto opět naším cílem je neudržovat nekvalitní centra, koncentrovat to do kvalitních center a ta zafinancovat. A spojení Chomutova a Ústí nad Labem bude proces, který vyústí ve velmi kvalitní jedno komplexní onkologické centrum s drahou technologií v Ústeckém kraji. A uvidíte, že to bude ku prospěchu pacientů. Opravdu neuvěřte tomu, že bych chtěl škodit českým pacientům, když deklaruji opak a faktické činy to dokazují. Teď se vrátím k té materii. Omlouvám se za exkurz, kde jsem přece jenom musel reagovat na některé věci. Chci znovu zopakovat, že tady reflektuji reálně, pragmaticky situaci, že tady není vůle zamítnout tento zákon a že tady opravdu máme problém se zákonem, který je vadný. Páni zpravodajové to říkali. Jestli je vám opravdu jedno, že zákon říká, já vám to budu citovat, pokud jste si to nestihli přečíst, abyste tomu uvěřili, že vás nemystifikujeme: O předání a převzetí majetku přepíše úrazová nemocnice se statutárním městem Brnem nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se úrazová nemocnice stane příspěvkovou organizací statutárního města Brna, protokol o předání a převzetí majetku podle tohoto zákona, tak toto samotné předání podle toho zákona není jasné, jestli ke dni účinnosti tohoto zákona nebo k následujícímu prvnímu v měsíci. To znamená, je tam vakuum, kdy nebudeme vědět, čí je ten majetek! To se vám zdá, že je přesný zákon a že vytváří jistotu mezi státem a samosprávou? Zase znovu připomínám, že podle zákona 218 něco takového není možné a všechno je dáno. To znamená, tady svým způsobem markýrujeme pozměňovacím návrhem jakési podmínky, které bychom za normálních okolností dávali do smluv mezi státem a samosprávou. Zároveň jsem tady znovu deklaroval, že dokonce budu pro pozměňovací návrh hlasovat. V tom případě tady opravdu deklaruji jasnou pozici především senátora za Brno, který říká: ano, situace je taková, je to špatným zákonem, nemělo se to tak stát. Zároveň vím přesně, co to Brnu přinese, totiž starosti a problémy, ale když už tedy tady sedíme v této komoře, ať to proběhne řádným způsobem. Ta lhůta tam byla dána z prostých a jednoduchých důvodů, protože když to vrátíte do Poslanecké sněmovny, jednání Poslanecké sněmovny je 3. února, to znamená, máte schůzi 3. února, nevíte, ve kterém týdnu jednání to bude projednáno. Bude to projednáno, jde to prezidentovi. Je tam rezerva – 1. dubna. Dejte si tam 1. března, mně je to jedno! Ale je to reálný termín. První březen je nakvap, protože na podpis prezidenta často si nechává 15 dnů, tak vidíte, že termín není vycucán z prstu, ale je to termín, který je reálný na předání protokolu. Není to vytváření žádného času pro nějaké manipulace s majetkem. Já se vůbec netajím tím, že pro fungování traumatologického centra je potřeba některé drahé přístroje doplnit do nového traumatologického centra v Bohunicích. A můžu vás ujistit, že převody tohoto majetku jsou již podepsány a na to nepotřebuji žádný čas. Nepotřebuji. A nechci vybrabčit nemocnici. Já jenom chci, aby se konečně město Brno rozhoupalo, přišlo a řeklo, co tam vlastně chce. Přišlo s nějakými předběžnými souhlasy ze zdravotních pojišťoven, jak to bude mít placeno, a přestalo znejišťovat zaměstnance úrazové nemocnice a dávat jim naděje, že tam vznikne druhé traumatologické centrum. Za to jsem vděčný panu hejtmanovi, že poprvé jasně na výborech a tady deklaroval, že už respektuje situaci okolo traumatologického centra. O nic jiného nejde! Zaměstnanci a všechno, co mně tady bylo vyčítáno a všechny přísliby a všechny jeřáby, všechny byly samozřejmě splnitelné za podmínek, že bude normální kooperace a ne, že odborová organizace bude všechny nabádat, ať nepodepisují

128

příslib, ať se nebojí, že to převezme město Brno a že město Brno jim dá práci. Ale město nebylo schopno se ani usnést o tom, že to chce, a město Brno nebylo schopno ani jednat se zdravotními pojišťovnami o tom, jak zaplatí sliby, které dává doktorům, když chodí do státní příspěvkové organizace a znejišťuje je, protože oni fakt neví, oni nestudují zákony, oni fakt neví, jak to doopravdy je! Já potom vždycky jednou za čas zatelefonuji příslušným guru, panu prof. Venčlovi a řeknu: pane profesore, proč proboha se dál nespolupracuje na přechodu pracovníků? A on řekne: oni nám řekli, že tady bude centrum druhé, tak naši zaměstnanci a já nechceme jít. A já říkám, ale vždyť já jsem jasně řekl, že to bude dokončeno. Věstník je připraven! Vždyť vám to říkám pořád dokola. Tady opravdu přes to nejede vlak. Bude to tak, jak řeknou zdravotní pojišťovny, a v tomto případě věstník Ministerstva zdravotnictví. To znamená, to je realita politika, které bylo vneseno do úrazové nemocnice, a ta realita tzv. nesplněných slibů, které tady byly prezentovány. Ony by samozřejmě splněny byly, ale je to otázka dvou stran a ne jenom moje. Proto já se znovu vrátím k zákonu. V tomto zákonu není napsána, opravdu není napsána zábrana zcizení majetku, to znamená prodej majetku a privatizace majetku. Není tady garance, že tam bude poskytována zdravotní péče. Já myslím, že je to minimum, co si stát může přát. Já jsem seděl v jídelně a dělají si ze mě kolegové srandu, že tento zákon projde a já bud zatčen za to, že jsem špatně spravoval státní majetek. Když si dobře přečtete 218 a 219, tak na tomto fórku je kus pravdy! A můžu být zatčen za to, že jsem nezabránil tomu, aby k takovému způsobu zcizení státního majetku, aniž by byl úžit pro účely, ke kterým státní majetek má sloužit, který se obvykle vtěluje právě do smluv o převodu státního majetku, aniž by k tomuto došlo. To znamená, tento zákon nefunguje. Nabízím pozměňovací návrh. Má jasná kritéria, jasné datum převodu. Jestli si myslíte, že stihnete 1. března, dejte si tam 1. března nebo dnem vyhlášení. Je lepší to provádět samozřejmě vzhledem k účetnictví a inventurám k nějakému datu, toto je ještě shodou okolností čtvrtletí, tak je to obvyklá záležitost. Nehledejte v tom vůbec nic záludného. Já jednám se všemi jasně, otevřeně. Říkám pořád stejné věci a pořád bojuji za kvalitu léčby našich pacientů. Věřte mně to! Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Jenom pro vaši informaci, o tom centru mluvil kolega Balín. A teď prosím pana senátora Sušického. Senátor Pavel Sušický: Já vás zdržím hrozně krátce, rozhodně nebude pokračovat žádné lékařské sympozium. Já k tomu jenom dodám, já jsem se držel chyb v zákoně, které tam jsou, a nechtěl jsem se vůbec zabývat medicínskou stránkou. Ale přesto jsem obvolal své čtyři přátele. Jsou to všechno traumatochirurgové a prosím, žádný není členem ODS a dva jsou, docela bych řekl, leví. (Pobavení.) Leví myslím spektrem. A ptal jsem se jich na jejich názor. Všichni se shodli na tom, a já jsem to také ve zprávě řekl, že všichni respektují tým, který tam je. Tým je jedna věc, barák je druhá věc. Vždyť nikdo nenapadá, a myslím, že to není ani v této části, že v nemocnici není velice dobrý tým. Ale mě mrzí tedy, když vidím, zájem o nemocnici máte, ale musím dodat slovo teď! Osm let jste na to, přátelé, měli. Byli tam vaši ministři, jeden byl minimálně z Brna a já myslím, že ministryně Součková k Brnu měla hodně blízko, ona tam pak žila. Proč jste ten barák nedali do pořádku? A my jsme si mohli ušetřit čas! My jsme tady nemuseli sedět, barák mohl být opravený, vybavený, nebylo o čem mluvit.

129

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím pana senátora Žáka. (K poslanci Haškovi.) Pane poslanče, budete mít potom závěrečné slovo. Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane poslanče, já mám dojem, že se velmi míjíme v tématech. My tady projednáváme zákon, který má převést nemocnici na Brno. S tím tedy asi vůbec nikdo nemá problém. Problém je v tom, že je to napsáno v legislativě blbě a že máme připraven návrh, který to dělá správně. To je vlamování se do otevřených dveří a já si myslím, že si můžeme ušetřit všechny tyto semináře o zdravotnictví. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím paní kolegyni Juřenčákovou. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče, kolegyně a kolegové, já jsem chtěla říct to samé, co řekl můj předřečník kolega Žák, takže se k tomu pak přidám. Ale chtěla jsem říct něco jiného. Já jsem se minulý týden zúčastnila otevírání traumacentra v Brně, i s ohledem na to, co jsme dneska měli projednávat a co momentálně projednáváme. Vyslechla jsem si tam všechny projevy, vyslechla jsem si i novináře, kteří měli dotazy, a zjistila jsem, že jsou tam určité informační šumy, takže jsem si to nechala od pana ministra potom vysvětlit. Mluvila jsem i s řediteli zdravotních pojišťoven v Brně a ptala jsem se jich na jejich názor. Já si myslím, za tu dobu, co jsem tady v Senátu, za dva roky, tak tady neustále slyšíme, že Senát je strážce legislativy, že bychom měli hlídat zákony, které k nám jdou z Poslanecké sněmovny, aby byly v pořádku. Všichni máme k dispozici legislativní stanovisko k návrhu zákona, kde jsou uvedeny výhrady k tomu, co je špatně. Já jsem se byla ptát tady legislativců na to, jak je pozměňovací návrh legislativně správně. Byla jsem ujištěna, že je to v pořádku. Já nejsem právník, takže nemám důvod jim nevěřit, že by tam něco úmyslně dávali nebo skrývali. Také jsem se ptala na ten termín, protože 1. březen – protože tady v kuloárech zazněla slova, že opravdu se jedná o termín, kdy bude možnost nemocnici nějakým způsobem vytunelovat. Odpověď tu už zazněla od pana ministra, že je to lhůta, která je nutná pro projednání v Poslanecké sněmovně. Já bych se ho chtěla zeptat ještě tady veřejně, abyste to všichni slyšeli, nebo aby to zopakoval – možná něco už řekl, že vlastně v mezidobí, než by se schválil zákon v Poslanecké sněmovně, zda vlastně zaměstnanci nebudou v určitém bezprizóriu a zda se nebude nakládat nějakým způsobem s majetkem nemocnice, protože si myslím, že pokud se tady veřejně zaručí, že vlastně jeho podřízení nebudou s majetkem nakládat, tak nemáme důvod mu nevěřit. Já mám pocit, že tady je taková situace, že už se nikomu nevěří. Prostě to, co řekne druhá strana, tak mu už apriori nevěříme, protože – nevím proč! Já mám vztah k Brnu také do určité míry, protože tam bydlí moje dcera, pracuje tam můj syn. Já se tam také často pohybuji. A pokud tu řekl pan ministr, že bude podporovat legislativní změnu, aby to bylo legislativně správné, tak nemám důvod mu nevěřit.

130

A také tady zaznělo, že v Brně na radnici existuje koalice, kde je i KDU, krajské zastupitelstvo, tam je v koalici ODS. Já bych neměla ani důvod se obávat, že to neprojde v Poslanecké sněmovně, protože pokud tyto tři strany v Poslanecké straně se dají dohromady, tak budou mít dostatečný počet hlasů pro to, aby odhlasovaly tuto změnu, která bude legislativně správná, a nevzniknou v budoucnu pochybnosti o tom, jestli to chtěl někdo tunelovat nebo nechtěl. Uvidíme, jestli bude přednesen pozměňovací návrh a chtěla bych slyšet odpověď pana ministra – jasnou, co bude s majetkem do doby převodu, jestli se zaručí, že se s tím majetkem nebude nakládat a manipulovat. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. A pan ministr se přihlásil o slovo, pravděpodobně chce odpovědět ihned na tyto otázky. Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Já chci odpovědět. Já jsem úplně jasně deklaroval, že majetek pro potřebu a fungování centra je už převeden, že v úrazové nemocnici není. To neznamená, že ji tuneluji. Já opravdu chráním státní majetek, protože například CT přístroj byl zakoupen ze státních peněz před rokem. Je potřebný a počítá se s ním na fungování pro traumacentrum. To funguje pro pacienty, to prosím vás není hračka pro doktory! To není pro barák, to je pro pacienty, tyto přístroje! To není pro Julínka a pro stát! To je pro lidi, kteří tam potřebují tyto přístroje. A jestliže tam není špičková traumatologická péče, tak je potřeba přinést přístroje za lidmi. Stejně tak jako odborníky je potřeba přivést za lidmi – ne, aby lidé jezdili za nimi! Já jsem přece uváděl ve svém článku příklad pana Cyrila Svobody, který popojížděl se zlomenou páteří jenom proto, že v úrazové nemocnici není magnetická rezonance, a popojížděl ze špitálu do špitálu. Já už to prostě pro české pacienty nechci! Já pro ně chci vysokou špičkovou evropskou kvalitu, kdy oni jsou přivezeni v těžkém stavu záchrannou službou do urgentního příjmu, a k nim se seběhnou všichni odborníci a tam budou mít k dispozici přístroje. Proto mně nikdo nemůže zabránit, aby přístroje, které byly státní a sloužily pro traumatologické centrum v úrazové nemocnici, sloužily potom v Bohunické nemocnici. Je otázkou opravdu jednání města Brna, co tam fakticky chce dělat, abychom se dohodli na tom, co tam má zůstat. Já už to beru jako realitu, jako fakt, ale oni pořád ne! Oni pořád nemají usnesení, oni pořád nevědí, co chtějí, oni nemají předběžný souhlas pojišťovny. Abychom to, prosím vás, perfektně rozlišovali, tyto dva stavy. A o stěhování se rozhodlo už, prosím vás, dávno. To je polemika dlouhá. Tady máte zprávu a komisi pana doktora Kubinyiho, to stejné dělala Emmerová a to stejné analyzoval Rath s panem náměstkem Drymlem. Oni jenom nedokončili své procesy především pro politický odpor a pro odpor lékařů, kteří se brání takovým změnám! To je známá věc! Proto to ministr zdravotnictví má vždycky těžké, protože je klidně odvolán z těchto důvodů, když chce racionalizovat péči, protože doktoři se zapřou, najdou své poslance, najdou své senátory a začnou to blokovat. Protože chtějí své přístroje tam, kde oni jsou zvyklí, a chtějí operovat tam, kde oni jsou zvyklí, ale to nemusí být vždycky výhodné pro pacienta! A já nepopírám, že jsou tam dobří a špičkoví chirurgové. Já jenom chci, aby byli u pacienta s přístroji a s ostatními kolegy, po ruce pacientovi, který je těžce zraněn. Nic víc a nic míň nechci, když říkám, že má být deset traumatologických center. Nic víc a nic míň neříkám, když má být právě tolik komplexních onkologických center, aby tam byl perfektní urychlovač, aby tam byl dostatek kvalifikovaných

131

onkologů a ne opravdu nekvalifikovaný personál a neuvěřitelná, nepřiměřená rozdílnost mezi výsledky např. v onkologické péči mezi Masarykovým onkologickým ústavem a Chomutovem. Prostě když přijdete do Masarykova onkologického ústavu a jste občan ČR, tak máte větší šanci na přežití. A když přijdete do Chomutova, tak máte menší šanci na přežití! Tak já chci rovnost pro české občany, aby mohly mít obě tyto skupiny, ať bydlí kdekoliv, stejnou příležitost dostat stejně kvalitní péče. A o to mně jde! Prosím vás, věřte mi tento fakt! (Potlesk některých senátorů v pravé části sálu.) Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Teď se přihlásil o slovo pan senátor Dryml. Pane kolego, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jsem rád, že zde zaznělo jedno z hesel velké francouzské revoluce o rovnosti. Musím reagovat na vystoupení pana ministra Julínka. My samozřejmě nebo já alespoň panu Julínkovi nevěřím. To je objektivní realita! Slibů, které dal a nesplnil, by se dalo možná počítat na desítky. za prvé, zákon vznikl proto, že chcete, pane ministře, rušit tu nemocnici. Kdybyste ji nechtěl rušit, tak zákon nemusel vznikat a nemusel by vznikat tak rychle. Já jsem tady citoval, že vázla komunikace. Vy opět neslyšíte, nevidíte. Nechápu, proč chcete likvidovat nemocnici a ne ji předat městu. Vždyť jako nepotřebný majetek státu to klidně můžete udělat a nikdo vás nemůže obviňovat z toho, že se snažíte zašantročit státní majetek. A možná, že by k tomu ani nemusel být určitý zákon, ale vy to nechcete! To jenom vy říkáte a berete si obezličky kolem, že to tak není. Abych vás vyvedl z omylu, pane ministře. Myslím si, že vy dobře víte, proč to nemůžete dát městu. Protože kdybyste to dal městu, tak ztrácíte nad nemocnicí kontrolu a ta nemocnice může i bez smluv se zdravotními pojišťovnami dál vesele provozovat svoji činnost, protože nutná a neodkladná péče, pane ministře, a to v případě úrazové nemocnice je zcela jednoznačné, se zaplatit musí vždy, i bez toho, že byste vykonával vliv na zdravotní pojišťovny, aby nedaly nemocnici smlouvu. Bylo tady také něco řešeno o auditech. Nerozumím tomu, a teď se vrátím trošku, a, pane předsedající, promiňte, ale pan ministr tady otevřel onkologická centra. Byl jsem to já, který na popud onkologické společnosti zavedl onkologická centra. Byla to onkologická společnost, to znamená, nebylo to nějaké rozhodnutí ministerského úředníka. A nyní za dva roky tato onkologická společnost říká něco jiného? Rád bych viděl audit, co to bylo za odborníky, kteří říkají, že Úrazová nemocnice v Brně je nevyhovující. Velmi by mě to zajímalo. Chápu a myslím si, že v jedné věci máte pravdu, o tom, že magnetická rezonance by měla být, ale magnetické rezonance se nedávaly proto, že tomu zabraňovaly zdravotní pojišťovny, ty zdravotní pojišťovny, které vy přímo nebo nepřímo ovládáte, a ty zdravotní pojišťovny, které to nechtěly. Tady byl rozpor mezi tím, co je potřebné pro občany a mezi tím, kdo má nebo nemá vydávat peníze. A protože na účtech zdravotních pojišťoven je k dnešnímu dni více než 40 miliard, tak by bylo možná dobré, aby daly peníze na magnetické rezonance, a nejen do Úrazové nemocnice Brno, ale do všech nemocnic, které dělají akutní medicínu. Rád bych viděl audit na onkologické centrum nemocnice v Pardubicích, kdy tam likvidujete dokonce soukromé zařízení, vy, člen ODS. Soukromé zařízení, které má audit s hvězdičkou a kde nikdo nepochybuje, ani ta společnost, nikdo o tom nepochybuje.

132

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane kolego, věnujte se, prosím, tématu. Senátor Vladimír Dryml: A postupujeme podle parametrů. Ale ty parametry nikdo neřekl dopředu, nikdo je neví, ani ti, co jsou kontrolováni. Jsou to audity takové prazvláštní. Ale v nás zakopaná věc, ten čertík, který přiletí z toho pytlíku, když se má zasmát. Ta tady z vašich úst zazněla. Ano, jedná se o peníze, o peníze pro traumacentra, o peníze z EU. A možná, že ta zařízení, která nejsou povolná, peníze nedostanou a ta, která jsou povolnější, je dostanou. Byl bych rád, abychom se vrátili k tomu, jestli Úrazová nemocnice v Brně má být nebo nemá být. Vy tvrdíte, že nemá být, tak nevím, co vám brání v tom, abyste ji předal bezúplatně městu a město ať si s tím buďto poradí nebo neporadí. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. A teď má slovo pan kolega Balín. Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl jsem původně reagovat technickou poznámkou na vystoupení pana ministra, čili využívám toho, že jsem slovo dostal, následně, pane předsedající, vaším prostřednictvím vzkazuji panu ministrovi, že ještě nikdo žádný problém nevyřešil zvýšeným hlasem a pomalu boucháním pěstí nebo papíry do stolu. Pana ministra jinak ubezpečuji, že stenozáznam vašich dnešních vystoupení, včetně toho posledního, na téma onkologických center v Ústeckém kraji si určitě se zájmem přečtou vaši kolegové ze zdravotnictví, a dojdou k tomu, že jejich názor na vaši osobu byl ještě mírný. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. A jako poslední je přihlášen pan kolega Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, já budu velmi stručný a budu se na to dívat pouze z právních pohledů, nebudu nikoho napadat, přestože jsem se dnes přesvědčil, že můj bonmot, že ze Senátu se stává Ordinace ve Valdštejnské zahradě, není tak úplně od věci. Skoro jsem si tady připadal jako na lékařském sympoziu. Víte, ono se tady pořád mluví o tom, jak jde o pacienty, o nemocnice. A ono jde také o jiné věci. Ono jde o to, že když přistoupíme na to, že budeme zákonem převádět majetek ČR, tak si buďte jisti, že těchto seminářů tady budeme mít příští rok mnoho, protože všichni ostatní také zjistí, že by se něco dalo zákonem převést na obce, na kraje nebo na někoho jiného. A my máme bohaté zkušenosti s převáděním. Vzpomeňte si na majetek dětských a mládežnických organizací a vzpomeňte si, jak ten majetek dopadl, kde je dnes. Vzpomeňte si na bohulibé plány, jak vrátíme tělovýchovným organizacím majetek a zrovna v Praze ty soudy ještě nejsou ukončeny a ještě se o nich mnohé dočteme, protože většinou byl ten majetek trošku „zašmulen“. Samozřejmě, že jsou lidé, kterých se takové věci dotýkají. Instituce vznikají a ruší se. Pravda, u nás více institucí vzniká, než se ruší, ale je zajímavé, že tolik křiku není u toho, když instituce vznikají, jako je u toho, když se ruší. A najdou se vždycky nějaké záminky. Ti, kteří v institucích, které se mají rušit, pracují, tak samozřejmě lehce nahecují pacienty, rodiče nebo někoho jiného, aby psali petice o tom, že právě ta jejich instituce je naprosto nezbytná, abychom takovou instituci měli. Nejlepší zážitek mám z věznice ze Saint-Quentinu, kde někteří senátoři byli, nebudu je

133

jmenovat, paní senátorko Rippelová, a viděli kata v té věznici, který byl velmi smutný, že guvernér zakázal popravy, když on tak krásně si vybavil tu „ordinaci“, tedy tu plynovou komoru, kde se vězni popravují. On byl také velmi znechucen a říkal, kolik lidí se podílí na tom. Čili podle mého názoru tady nejde až tak ani o pacienty, ani o tu nemocnici, ale o to, že město Brno získá poměrně lukrativní nemovitosti, není zabezpečeno, co s nimi může nebo nemůže dělat. Také ovšem získá obrovský závazek, a nevím, jak se vypořádá ve finanční krizi s tím, že do toho bude muset investovat, nejspíš, že si vezme úvěr, jak je v kraji zvykem. Chtěl bych jenom připomenout, že ČR je na prahu krize a takovéto hazardování státním majetkem se mi zdá poněkud podivné. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Nyní hovoří pan kolega Miloš Janeček, i když přednostní právo má kolegyně Paukrtová, ale ta se ho vzdává. Pane kolego, prosím, máte slovo. Senátor Miloš Janeček: Já vidím, že nervozita v předsednictvu už je veliká vzhledem k tomu, že čas ubíhá, ale záležitost je důležitá a určitě se tady nebudu dále nějakým způsobem rozvláčně vyjadřovat. Mne fascinuje na dnešním rozhovoru několik věcí. Zcela jasné faktum, které nikdo nepopírá, je to, že před dvěma lety bylo rozhodnuto, že Úrazová nemocnice se zavře, skončí. Dnes najednou z úst pana ministra slyším velikou vstřícnost k tomu, že vlastně není problém, když to teda Brno chce, tak ať si to vezme, a pouze jediným problémem je nějaká chyba ve formulaci zákona, a podezírá město Brno z toho, že tak jak i pan senátor Kubera teď řekl, že Brno to vlastně nechce na nic jiného, než to chce rozkrást – nazývejme věci pravým jménem – a někde si tam nechá jednu ambulanci, v které budu ambulovat třeba já jako ortoped, a zbytek město rozkrade a já nevím, co s tím udělá. Připadá mně vůbec diskuse na toto téma zcela absurdní, podezírat státní instituci z něčeho takového. A druhá věc. Já jsem se za dva roky při opakovaných jednáních s ministerstvem přesvědčil, na rozdíl od vaší, promiňte mně ten výraz, slepé víry, o pravých opacích. A jestliže v návrhu paní senátorky Janáčkové je v § 2 odst. 2 napsáno, že do vlastnictví statutárního města Brna přejdou věci, se kterými dne 31. března 2009 byla příslušná hospodařit státní příspěvková organizace Úrazová nemocnice, tak to není nic jiného, než to, že za tři měsíce to CT, o kterém se hovořilo, bude odmontováno, že odtamtud budou odvezeny všechny zajímavé přístroje, a opravdu vybydlený prázdný dům bude potom velkoryse předán Brnu, které s tím samozřejmě potom bude mít velké problémy. A věřit tady takovým nějakým ujišťováním, to je velmi, velmi pochybné. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Teď prosím paní kolegyni Paukrtovou. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, pane hejtmane. Skoro je mi líto, že jsem nezvedla ruku pro to nezabývat se, když to člověk tady všecko slyší. Ale myslím si, že – nezabývat se – se nemá zneužívat tímto způsobem i po té proběhlé debatě. Ale kvůli tomu jsem se nepřihlásila. Já jsem tady chtěla říci v zásadě dvě věci. Za prvé. V rámci reformy veřejné správy v roce 2002 jsem tehdy úspěšně tomuto Senátu navrhla, aby Okresní nemocnici Jablonec nad Nisou, což byl

134

miliardový majetek, převedl městu Jablonci nad Nisou. Přesvědčila jsem tento ctihodný Senát, aby převedl chirurgii ruky na město Vysoké. A důvody, které jsem k tomu měla, byly takové, že jsem se prostě obávala, že tehdy vznikající kraj a Krajská nemocnice v Liberci může mít tendenci typu, že by některé lékařské služby mohly býti prostě utlumovány. Za tu dobu, kdy město Jablonec je zřizovatelem bývalé Okresní nemocnice, tak se tato nemocnice dostala z červených čísel do černých a město Jablonec se rozhodně nepoložilo, my tam dáváme ročně deset milionů Kč na obnovu přístrojové techniky. A všichni jsou šťastní a spokojení, tedy aspoň ve městě Jablonci a jabloneckému zastupitelstvu to nedělá žádné problémy. Pokud se týká chirurgie ruky ve Vysokém, tak tam jsou zcela výděleční, a musím říci, že obec Vysoké nad Jizerou s nimi řeší pouze parkovací prostory. Čili já bych se vůbec neobávala toho, že město Brno bude schopno se o nemocnici dobře starat. A já z toho celého vidím to, že tady je neobyčejně vzrušená atmosféra právě proto, že město Brno a jeho občané si tu nemocnici prostě přejí. A celý problém je v tom, že ten zákon prostě vykazuje chyby. Myslím si, že asi tady bylo i ze strany kolegů z ODS řečeno několikrát, že není problém s převodem, ale celá atmosféra je mimořádně vzrušená a zákon chyby skutečně vykazuje. Nebude se mi o tom hlasovat snadno a jednoduše, je to ale zákon zcela jednorázový. A já si prostě nemyslím, že by někdo tady chtěl zcizovat státní majetek, speciálně zdravotnického zařízení. Jenom si kladu otázku, proč ta velmi vypjatá atmosféra vlastně vznikla. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. A teď se přihlásil o slovo pan kolega Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, kolegyně Paukrtová změnila názor a říkala, že možná trošku zalitovala, že nehlasovala pro nezabývání se. A já také měním názor. Já jsem velmi rád, že jsme neschválili nezabývat se. Možná je důležité, aby trošku ty emoce i trošku vypukly, aby potom zase ochladly. Ale dozvěděl jsem se tu hlavní věc. Dozvěděl jsem se, že v případě, že v rámci legislativní superčistoty, a přiznejme si, ruku na srdce, kolikrát jsme oželili legislativní chyby a raději jsme věc pustili dál, protože spěchala, tak v rámci této superčistoty budeme mít možná k 1. 4. 2009 nějaký čistý zákon, ale přístroje v rámci dobrého hospodaření budou převedeny na jiná zdravotnická zařízení a lidé přejdou na jinou nemocnici a tím bude zničena. A jsem přesvědčen, že Brnu skutečně nejde o prázdný dům. Schválíme-li tento převod, budeme mít, koneckonců, možnost se o tom přesvědčit, a myslím si, že i občané v Brně se o tom budou moci přesvědčit, a já jim zkrátka věřím, že to nechtějí kvůli prázdnému domu, ale kvůli tomu, aby tam zůstala ta perfektní Úrazová nemocnice. Proto ve shodě s kolegou Janečkem navrhuji zákon schválit. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. O slovo se ještě přihlásil kolega Slavotínek.

135

Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Nechtěl jsem vůbec k tomuto bodu vystupovat, ale chtěl bych rozptýlit jednu věc, která se tady několikrát opakovala. Já jsem ještě před čtyřmi roky touto dobou působil jako první náměstek primátora v městě Brně s kompetencemi mj. také za zdravotnictví. Úrazová nemocnice v Brně je zařízení po dlouhá desetiletí s nejlepší pověstí jak u odborné, tak u laické veřejnosti, to už tady zaznělo několikrát. Vedení města Brna si toho bylo vždycky, a myslím, že je si toho doposud vědomo a chce pro to udělat všechno, aby to tak bylo dál. Já v době svého působení na radnici jsem velmi často jednal s tehdejším ředitelem Úrazové nemocnice panem Dr. Zelníčkem, jak zajistit rozvoj této nemocnice. Byl připraven záměr rozšíření nemocnice do budov v majetku města, které těsně souvisejí s dnešní Úrazovou nemocnicí a jsou dokonce technicky propojeny, existují tam propojení vodovodní, vytápění atd. Město se tehdy rozhodlo převést tyto budovy do majetku státu. Jde o budovy bývalé polikliniky na Kolišti, s tím, že z úrovně ministerstva zdravotnictví do nich bude investováno se záměrem vytvořit větší komfort pro Úrazovou nemocnici. To se bohužel nestalo. Proč, to bohužel nevím. Chci touto informací, jak jsem řekl, rozptýlit obavy některých kolegů z toho, že město Brno by snad chtělo převést Úrazovou nemocnici jen s cílem, aby mohlo prodat nebo pronajmout atraktivní budovy v centru města. Přestože už nejsem ve vedení města Brna, nemohu k takové interpretaci mlčet. Jsem přesvědčen o tom, že i současnému vedení města Brna jde především o to, aby tuto kvalitní nemocnici zachovalo pokud možno v dosavadním stavu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ještě se přihlásil kolega Bárek. Senátor Ivo Bárek: Budu hovořit velmi krátce. Chtěl bych poděkovat panu kolegovi Slavotínkovi za to, co tady řekl, protože slova, která tady zazněla ze strany jakéhosi vytunelování ze strany města Brna, si myslím, že jsou absolutně nevhodná a nekorektní, takže děkuji moc. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Jako další je přihlášen pan kolega Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Budu velice stručný a nebudu tady dělat lékařský seminář. Celou dobu, co tady diskutujeme o Úrazové nemocnici Brno, tak přemýšlím, řešíme ryze exekutivní věc legislativním návrhem. Většinou za těmi návrhy jsou důvody, které bývají velice lokální. A pamatuji si na diskusi, když přecházela plzeňská fakultní nemocnice na Lochotín, tak podobné diskuse probíhaly. Bez znalosti místního prostředí nejsem schopen věci posuzovat, a myslím, že nikdo z nás. A musím říci, že mě velice překvapuje, že lékaři, kteří mají nabídnuto se přesunout a pracovat podle mého soudu v lepších podmínkách, modernějších podmínkách, s přístroji, na které jsou částečně zvyklí, a zřejmě dostanou i lepší přístroje, a že se tomu brání. Mohli spolupracovat s ministerstvem. Co za tím je, že nechtějí přejít jinam, že chtějí zůstat v centru města. To jsou věci, kterým ne úplně rozumím, a nerozumím jim proto, že tam prostě nežiji, to je hlavně na těch, kteří tam

136

žijí. Ale je to paradoxní, protože je tady řada měst, kde by lékaři takto velice ochotně se přesunuli do nových zařízení, to vám mohu garantovat. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A byl jste poslední přihlášený do obecné rozpravy, a protože již nikdo další se nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. Pane poslanče, máte závěrečné slovo jako navrhovatel. Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já také už nechci prodlužovat beztak dlouhé jednání o tomto bodu. Jsem si vědom, že to je nestandardní z hlediska jednacích zvyklostí Senátu. Nicméně nechci poměřovat ty věci jenom délkou času a délkou projevů. Pan senátor, který hovořil teď na závěr, má pravdu. Není tady obvyklé, aby sem do Senátu přicházely vůbec do legislativního procesu takovéto zákony. Ale já jednoznačně říkám, že tento zákon vznikl jako produkt špatné komunikace. Já teď nechci absolutně říkat, na které straně byla chyba, jestli měl dřív ustoupit z hlediska komunikace a začít jinou kvalitou pan ministr, nebo jestli to mělo být statutární město Brno nebo tehdejší vedení Jihomoravského kraje, protože jako hejtman jsem já tuto záležitost zdědil zhruba před měsícem. Každopádně dnes jsme ve fázi, kdy už jako Senát budete muset nějak rozhodnout. Chtěl bych požádat, abyste rozhodli s vědomím toho, že Úrazová nemocnice v Brně má místo v systému brněnského a jihomoravského zdravotnictví. Já jsem ve vašich senátních výborech jednoznačně nabídl panu ministrovi debatu, debatu mezi státem, krajem, městy a obcemi jako zřizovateli lůžkových zařízení, případně i privátními zřizovateli tak, aby mohla vzniknout podle možnosti jednotná koncepce lůžkové péče. Alespoň se o to pokusme a pokusme se o to ve startovací poloze u traumatologické péče, protože ta je důležitá a traumatologický plán je součástí krizového řízení. Já nechci přivolávat žádné krize, mimořádné události, ale pokud by se něco dělo, je potřeba, aby existoval perfektní a funkční systém. Jak to bylo se stěhováním nového traumacentra do bohunické fakultní nemocnice. Paní senátorka zde řekla, že tam byla na otevírání. Jednoduše budu citovat ředitele této fakultní nemocnice, abyste si udělali představu, jak tedy funguje toto traumacentrum časově: Ve čtvrtek 4. prosince bylo traumacentrum slavnostně otevíráno za účasti pana ministra Julínka, přičemž věstník byl vydán už 28. listopadu, čili o týden předtím. Pan ředitel říká: „Urgentní příjem začíná fungovat dnes ve čtvrtek od 16:00 hodin, operační sály nově zrekonstruované v pondělí 8. 12. od 8:00 hodin, anesteziologicko-resuscitační klinika, nová část v pondělí 8. 12. od 8:00 hodin, přístrojové vybavení – poslouchejte, prosím, dobře – je kompletní k datu 4. 12. Opakuji: přístrojové vybavení je kompletní k datu 4. 12.“ To je prohlášení ředitele fakultní nemocnice zaznamenané na jednání bezpečnostní rady Jihomoravského kraje. Spinální jednotka, výběrové řízení bude uzavřeno do konce roku a výstavba a zprovoznění nové spinální jednotky v průběhu roku 2009. Musím tedy říci, že z pohledu hospodaření je samozřejmě důležité, jaký majetek je převáděn a k jakému datu, protože majetek včetně přístrojového vybavení pak umožňuje nějakou formu péče. Umožňuje odborníkům poskytovat určité typy zákroků. A já jsem přesvědčen, že pokud ředitel fakultní nemocnice prohlásil ke dni otevření, že přístrojové vybavení je kompletní, tak pokud teď tady slyšíme, že pan ministr hovoří o tom, že se podepisuje změna práva hospodaření k některému dalšímu vybavení té nemocnice, že už je dokonce podepsáno, přičemž v běhu je

137

zákon, který jasně stanoví, že má být majetek převáděn někam jinam, tak si, prosím, udělejme sami obrázek. Rád bych přivítal vstřícnost pana ministra, který změnil názor. Včera na výborech jasně řekl, že chce Úrazovou nemocnici zrušit, majetek chtěl odprodat, takže k čemu by byly žádosti statutárního města Brna být podle jiného zákona, když jasný úmysl vedení ministerstva zdravotnictví byl – opakuji – zařízení zrušit, majetek odprodat. A proto jsme volili formu zákona. Bude teď na vás, zda dáte přednost verzi, která byla podpořena – opakuji – napříč politickým spektrem v PS, anebo zda vrátíte zákon zpátky. Pan ministr vychází ze standardního harmonogramu Sněmovny, proto zřejmě termín 1. duben, resp. 31. březen 2009. Ono by šlo časově samozřejmě svolat i mimořádné schůze PS. Ale pak už neuděláme nic s tím, že budeme čekat čtyři měsíce, budeme se dívat na to, co tedy dělá ještě původní hospodář a nový hospodář nebude moci dělat vůbec nic. V meziobdobí, když město Brno nebude mít jasnou představu o tom, jaký majetek přebírá, jak má jednat s pojišťovnami o spektru péče. To jsou věci, které na konci samozřejmě vyvolávají otazníky, a já věřím, že vyvolají otazníky také u vás předtím, než se rozhodnete v hlasování k podpoře původní sněmovní verze, na což apeluji, a nebo pozměňovacího návrhu, který bude předložen paní senátorkou Janáčkovou. Děkuji pěkně za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. Paní kolegyně Janáčková, chcete se vyjádřit jako zpravodajka výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k proběhlé diskusi? Senátorka Liana Janáčková: V této chvíli ne. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, děkuji. Pane garanční zpravodaji? Senátor Pavel Sušický: Jenom velmi stručně. Proběhla zajímavá a dlouhá debata. Já jsem ji pozorně sledoval, tak pozorně, že jsem zapomněl počítat, kolik vystoupilo senátorů, ale myslím si, že jich bylo „priveľa“. Je zjevné, že je všeobecná vůle převést nemocnici na město a část senátorů má problémy s legislativně ne zcela dokonalou formulací zákona. Je na každém z vás, abyste se rozhodli, jak budete hlasovat. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu našeho kolegy Janečka, schválit návrh zákona tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování č. 38 byl návrh zamítnut. Registrováno 75, pro 36. Hlasujeme tedy o dalším návrhu, který vzešel z výboru, a to je zamítnout tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V hlasování č. 39 registrováno 75, pro 29. Návrh byl zamítnut. Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí paní kolegyně Liana Janáčková. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

138

Senátorka Liana Janáčková: Děkuji za slovo. Prosím vás pěkně, chci vás požádat vzhledem k tomu, že pozměňovací návrh je hodně dlouhý, dostali jste ho včera jak do mailu, tak do lavic a celý bych ho zde nečetla, mám možná jenom drobné upozornění. Včera v mailu byla drobná chyba, kterou ale legislativa napravila, a sice v mailech bylo uvedeno „ke dni …“, v tištěné podobě je uvedeno „dne … “. Je to nějaký finanční zádrhel, který se touto opravou napravil. Čili platí pozměňovací návrh, který jste dostali na lavice. Dovolím si ho tedy nečíst, ale předkládám celý pozměňovací návrh prakticky ve všech paragrafech. Mám celý pozměňovací návrh přečíst? Nemůže se hlasovat po částech, ale musí se samozřejmě hlasovat o celém pozměňovacím návrhu. Já se jenom ptám, jestli mám návrh přečíst, anebo jestli můžeme o pozměňovacím návrhu hlasovat hned. V tom jsem trochu nejistá. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Návrh byl podán písemně, je na lavicích… Senátorka Liana Janáčková: Omlouvám se, ale já ho přečtu celý. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Prosím, přečtěte váš pozměňovací návrh. Pozměňovací návrh je předložen písemně, ale myslím si, že by bylo dobré, takže prosím, paní zpravodajko, přečtěte váš pozměňovací návrh celý. Senátorka Liana Janáčková: Pozměňovací návrh senátorky Liany Janáčkové k návrhu zákona o přechodu Úrazové nemocnice v Brně a o změně zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů k senátnímu tisku č. 360. (Velký hluk v Jednacím sále.) Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Přátelé, prosím, ztište se, ať paní senátorka může odvést svou práci. Děkuji. Senátorka Liana Janáčková: Návrh zákona upravit takto: „ZÁKON ze dne 2009 o transformaci Úrazové nemocnice v Brně a o přechodu některého majetku z vlastnictví České republiky do vlastnictví statutárního města Brna Parlament se usnesl na tomto zákona České republiky: §1

139

Úrazová nemocnice v Brně se sídlem Ponávka 6, 662 50 Brno, identifikační číslo 00209813 (dále jen „Úrazová nemocnice“), která je státní příspěvkovou organizací, se dnem 1. dubna 2009 stává příspěvkovou organizací statutárního města Brna. §2 (1) Úrazová nemocnice jako příspěvková organizace statutárního města Brna zůstává nositelem závazků, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, jejichž nositelem byla dne 31. března 2009 státní příspěvková organizace Úrazová nemocnice. Do 4 měsíců ode dne, kdy se Úrazová nemocnice stane příspěvkovou organizací statutárního města Brna, je statutární město Brno povinno přizpůsobit její dosavadní zřizovací listinu náležitostem zřizovací listiny vydávané podle jiného právního předpisu1) a podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. (2) Dnem 1. dubna 2009 přecházejí z vlastnictví České republiky (dále jen „státu“) do vlastnictví statutárního města Brna věci, se kterými dne 31. března 2009 byla příslušná hospodařit státní příspěvková organizace Úrazová nemocnice. (3) Na statutární město Brno dnem 1. dubna 2009 zároveň přecházejí veškerá práva a jiné majetkové hodnoty státu, se kterými byla dne 31. března 2009 příslušná hospodařit státní příspěvková organizace Úrazová nemocnice. (4) O předání a převzetí majetku státu sepíše Úrazová nemocnice se statutárním městem Brnem nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy se Úrazová nemocnice stane příspěvkovou organizací statutárního města Brna, protokol o předání a převzetí majetku podle tohoto zákona. Protokol je listinou, kterou nabyvatel zašle do 2 měsíců od jeho vyhotovení s ohlášením přechodu vlastnického práva ze státu na statutární město Brno k provedení záznamu práv do katastru nemovitostí. K protokolu budou připojeny přílohy zpracované na základě výsledků mimořádné účetní závěrky provedené podle jiného právního předpisu2) ke dni 31. března 2009 včetně, jejichž seznam bude v protokolu uveden. (5) Nemovité věci, které přechází do vlastnictví statutárního města Brna podle odst. 2, musí být po dobu 5 let ode dne jejich nabytí užívány pouze k poskytování zdravotní péče a to zejména péče ústavní (nemocniční), a služeb přímo souvisejících s takovou péčí. Stanou-li se před uplynutím této doby pro statutární město Brno podle místních předpokladů a zvyklostí pro tento účel nepotřebnými, musí být nabídnuty k bezúplatnému převodu do vlastnictví státu. Organizační složkou státu příslušnou k přijetí nabídky je ministerstvo zdravotnictví. Pokud stát nepřijme písemnou nabídku statutárního města Brna ve lhůtě 3 měsíců od jejího doručení, naloží již statutární město Brno s těmito věcmi podle svého uvážení. Při nedodržení tohoto postupu odvede statutární město Brno částku získanou prodejem takového majetku do státního rozpočtu. §3 Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.“.

140

1)

§ 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů

2)

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

Senátorka Liana Janáčková Za pomoc chci poděkovat paní Dr. Pohlové z legislativy. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Jsme v průběhu podrobné rozpravy. Já se tedy ptám, zda se někdo další hlásí do podrobné rozpravy? Není tomu tak, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se na stanovisko pana předkladatele k předloženému pozměňovacímu návrhu Poslanec Michal Hašek: Ponechávám zcela na vůli Senátu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Ptám se pana zpravodaje na jeho stanovisko k předloženému pozměňovacímu návrhu, než dáme hlasovat. Senátor Pavel Sušický: Souhlasím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pan zpravodaj souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem. Budeme nyní hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se ze 75 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 35, proti bylo 31. Návrh nebyl přijat. To znamená, že k návrhu zákona nebylo přijato žádné usnesení, a zákon tedy bude platit, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji panu předkladateli, děkuji panu zpravodaji. O slovo požádal předseda Senátu Přemysl Sobotka. Dávám mu slovo. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, měl bych procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že jsme na 17. hodinu měli zafixováno projednání senátního tisku č. 340, pan ministr Říman, který má několik tisků, ale vzhledem ke lhůtě navrhuje, abychom předřadili senátní tisk č. 347 před tisk č. 340. Zároveň navrhuji, abychom tyto dva tisky projednávali a dokončili včetně hlasování i po 19. hodině. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Byl podán procedurální návrh, o němž se hlasuje bez rozpravy. Mám v této chvíli přihlášeného ještě pana senátora Jiřího Nedomu a dále pana senátora Karla Šebka, ale nemají přednostní právo, je mi líto. Byl podán procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy, a to zařadit v této chvíli senátní tisk č. 347, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb.,

141

o technických požadavcích na výrobky, tedy zákon, který předkládá pan ministr Martin Říman a předřadit ho před senátní tisk č. 340, což je vládní návrh působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2009, projednat tyto dva tisky včetně hlasování o nich včetně hlasování i po 19. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento procedurální návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 65, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Pokračujeme dalším bodem programu, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 347. O slovo požádal ještě předseda klubu ODS pan senátor Stříteský. Uděluji mu slovo. Senátor Jiří Stříteský: Já se moc omlouvám, paní předsedající, kolegyně a kolegové, ale byl jsem požádán sekretariátem ministra Gandaloviče, a prosí nás o pevné zařazení bodu 41 a 42, to jsou senátní tisky 348 a 354 na zítřek – 12. prosince – jako první body po 10.30 hodin. Jestli i tohle je možné. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já se obávám, že tam už jsou pevně zařazené body. Připomínám, že jako první bod je zařazeno projednání petice k platům provozních pracovníků. Ptám se tedy pana předsedy Stříteského, zda trvá na tom návrhu, jak byl podán, po 10.30 hod. Dobře. Přátelé, víme, o čem hlasujeme, body návrhy zákonů pana ministra Gandaloviče zařadit po 10.30 hodin zítra dopoledne. Je to procedurální návrh. Protože tu byl pohyb, znovu vyhlásím znělku. Přítomno je aktuálně 70 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 36. Ptám se, kdo je pro tento procedurální návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 se pro vyslovilo 52, proti byl jeden, návrh byl přijat. Doufám, že v tuto chvíli už máme vyřešeny procedurální záležitosti, a můžeme tedy dát slovo předkladateli návrhu zákona senátní tisk č. 347. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Děkuji. Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi poděkovat za zařazení tohoto bodu. Protože jakkoliv se norma svým názvem i obsahem novely může na první pohled zdát velmi nezáživná, tak ve skutečnosti se jedná o významnou změnu v oblasti vydávání norem pro podnikatelskou veřejnost, a je důležité, aby zákon vstoupil v platnost nebo byl schválen do konce roku, abychom od 1. ledna mohli tento systém spustit - a zákon to umožní.

142

Spočívá to v tom, že dnešní systém je archaický a drahý, to znamená, že normy, které podnikatelé potřebují pro svou práci, si musí kupovat v papírové formě za poměrně značný peníz. Já uvedu jeden příklad. Když někdo podniká v oblasti revizí elektrických zařízení, tak by měl mít zhruba 200 norem a zakoupení těchto 200 norem ho přijde na 65 000 s tím, že každoročně dá dalších 5000 za změny a nové normy v této oblasti. My chceme přejít na elektronickou formu, která umožní, aby podnikatelé státní normy, české normy měli ke čtení a tisku v podstatě on-line prostřednictvím internetu, přičemž ta nejkomfortnější verze internetu, to znamená, že si bude moci číst a tisknout všechny normy, které bude chtít, ho přijde asi na 3500 korun ročně. Takže ten revizák v tomto příkladu ušetří nejenom 65 000 korun jednorázově za pořízení norem, ale i 1500 každoročně za novely a nové normy. Přičemž možností je víc. Ta nejlevnější, kdy si bude moci normy jenom číst na internetu, případně pořizovat výpisky, tak ho přijde na pouhých 1000 korun ročně. Takže vidíme jednak komfort, zpřístupnění prostřednictvími internetu a jednak cenově to bude někde úplně jinde. Samozřejmě zachováme i papírovou formu, ale i ta bude zhruba v průměru o 50 % levnější. V současné době podnikatelé zároveň utratí přibližně 100 miliónů korun ročně, v novém systému půjde zhruba podle toho, čemu dají podnikatelé přednost, asi o poloviční snížení nákladů, tedy ušetří 50 mil. korun. Tolik podstata změn. Chtěl bych jen připomenout, že tento zákon v PS získal nevídanou podporu, ze které jsem byl sám překvapen, neboť se stala věc neuvěřitelná. Nebyl vetován a byl projednán podle § 90, to znamená, prošel ve zrychleném režimu hned v prvním čtení a vyslovilo se pro něj více než 160 přítomných poslanců. Takže poslanci pochopili, co pozitivního přináší podnikatelské veřejnosti, já pevně věřím, že stejně se zachová i Senát. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 347/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Korytář: Vážená paní předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, mou první zpravodajskou zprávou v Senátu před 12 lety byla zpráva právě k zákonu o technických požadavcích na výrobky, tehdy vznikajícímu. Mou první zprávou v tomto volebním období je zpráva k novele téhož zákona. A za třetí, stejný je i předkladatel, pan ministr Říman, pokud se nemýlím. Tolik k symbolice a omlouvám se za to malé zdržení úvodem. A nyní k materii. Jak již uvedl pan ministr Říman, návrh novely zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, se předkládá v souvislosti za prvé se zrušením příspěvkové organizace Český normalizační institut a se zrušením příspěvkové organizace TESTCOM. Schválení návrhu zákona je tedy důležité pro dokončení transformace organizací Český normalizační institut, Úřad pro normalizaci a TESTCOM-Český metrologický institut a v této souvislosti k zabezpečení vydávání a řádné distribuce technických norem a stanovení výše úplaty za tyto činnosti. Za druhé zavádí se elektronický přístup k normám prostřednictvím internetu pro podnikatele a ostatní zájemce. Přístupné budou všechny normy.

143

Systém nového přístupu k technickým normám přinese podnikatelům, jak již uvedl pan ministr, a to je za třetí, výrazně zlevnění, přihlásí-li se prostřednictvím internetu k možnosti plného čtení a tisku všech norem potřebných k podnikání, může to dělat až 10 % současné ceny tištěné normy a ještě výraznější zlevnění jej čeká, přihlásí-li se pouze do systému čtení norem. Jak bylo uvedeno, i tištěné normy budou zlevněny až na 50 % ceny původní. V PS byla novela schválena jako novela technická již v prvním čtení 23. 10. 2008. Naše senátní legislativa upozornila na některé nejasnosti legislativní povahy, provázející zejména proces transformace, týkající se stávající definice právnické osoby odpovědné za vydávání technické normy, kterou dosud byl Český normalizační institut, a z toho vyplývající např. nová definice české technické normy. Dále jde o kompetence v distribuci a prodeji technických norem a v neposlední řadě o opatření obecné povahy v metrologii. Jde víceméně o uvedení do souladu nových kompetencí spojených s transformací, se zákonem. Při projednání ve výboru byly tyto nejasnosti vysvětleny. Zákon totiž umožňuje a umožňoval dvojí režim, a to s existencí Českého normalizačního institutu jako právnické osoby, či bez něj. Rovněž v distribuci a prodeji zůstává zachována písemná podoba technických norem, tato novela z výše uvedených důvodů rozšiřuje tuto možnost o podobu elektronickou. Vzhledem k významu této technické novely navrhuji usnesení, které jste obdrželi pod číslem tisku 347/1, kdy VHZD na své 3. schůzi po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministra obchodu Ing. Koliby a zpravodajské zprávě doporučuje plénu Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů, sledoval případnou rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, ke kterým budete zaujímat stanovisko. Ptám se, zda někdo nyní navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby se Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takovou touhu nemá, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Dryml, prosím, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jen krátce, já bych chtěl reagovat na slova pana ministra a domnívám se, že i senátoři za ČSSD pochopili, že je potřeba pomoci českým podnikatelům a podpoří tento zákon. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, další přihlášené do rozpravy nemám, obecnou rozpravu tedy končím. Chci se zeptat pana navrhovateli, chce-li se ještě vyjádřit. Pan ministr naznačuje, že ne. Pane zpravodaji také ne. Děkuji vám. Je zde tedy jediný návrh podaný panem zpravodajem, návrh z VHZD schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Svolám tedy senátory k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

144

Děkuji vám, pane ministře, děkuji, pane zpravodaji a my budeme pozměněného programu pokračovat. Vládní návrh působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2009 Senátní tisk č. 340. Tento návrh uvede ministryně obrany paní Vlasta Parkanová, kterou prosím, aby se ujala slova. Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová: Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, návrh působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2009 předkládá Ministerstvo obrany spolu s Ministerstvem zahraničních věcí, a to z důvodu potřeby získat mandát pro pokračování zapojení sil a prostředků resortu MO do operací v zahraničí v příštím roce. 1. října letošního roku schválila vláda svým usnesením 1246 tento návrh tak, aby mohl být postoupen ke schválení oběma komorami PČR. ČR sdílí své bezpečnostní zájmy s ostatními členskými státy NATO a EU. Možným hrozbám je schopna efektivně předcházet a čelit pouze na základě mezinárodní spolupráce. Mezi hlavní hrozby, které mohou přímo či nepřímo ohrozit bezpečnostní zájmy ČR nebo jejích spojenců, patří nárůst různých forem extremismu a terorismus. Proti nim je nutno aktivně působit ozbrojenými silami v operacích mimo území ČR, resp. mimo území členských států NATO a EU. Udržování stability a bezpečnosti prostřednictvím zahraničních operací proto představuje optimální a mnohdy vůbec jediný způsob, jak minimalizovat dopady hrozeb na bezpečnostní zájmy ČR a jejích spojenců. Z pohledu konkrétního působení příští rok předpokládáme pokračovat v nastoupeném trendu a soustředit se na dva regiony, západní Balkán a Afghánistán. Význam západního Balkánu je zřejmý jak z hlediska geografického, tak historického. Jde o nejbližší potenciálně nestabilní region a jeho historie krvavých střetů a etnických čistek je stará jenom několik let. Proto i na příští rok počítá návrh s nasazením kontingentu o síle do 550 osob a jeho setrvání tak dlouhou, dokud to bude bezpečnostní situace v regionu vyžadovat. Druhou oblastí našeho prioritního zájmu je Afghánistán. Země, která je sice geograficky vzdálená, avšak v případě, že snahy mezinárodního společenství o stabilizaci nebudou úspěšné, mohou aktivity extrémistických skupin vedené z jeho území ohrozit i bezpečnost ČR. Předkládaný návrh proto předpokládá v Afghánistánu přítomnost sil a prostředků resortu MO nejen zachovat, ale i navýšit, a to jak kvantitativně, tak kvalitativně. Pro NATO je Afghánistán hlavní operační prioritou a mezi spojenci panuje jednoznačná shoda na jeho významu. Je zde několik aspektů, nad kterými bych se ráda zastavila. Za prvé jde o boj proti terorismu jako takový. Afghánské hory a afghánské-pákistánské pohraničí jsou největším útočištěm teroristů Al-Káidy a spřízněných skupin. Pokud budou pokračovat podmínky pro jejich setrvání, budou představovat hrozbu nám všem. Myslím, že 11. září 2001 je dostatečnou připomínkou nebezpečí, které představují. A za druhé je zde aspekt psychologický. Pokud v Afghánistánu nedosáhneme svých cílů, tedy Afghánistánu stabilního, bude náš neúspěch chápán jako neúspěch celé západní civilizace a jako povzbuzení terorismu a extremismu ve světovém měřítku. V celé alianci, a nyní nemluvím jen o NATO, ale o celé alianci demokratických zemí zapojených v Afghánistánu, není pochyb o nutnosti intenzivního zapojení v této zemi.

145

Toto chápání významu je tak bezprecedentní, že se operace v Afghánistánu vojensky účastní i 11 nealiančních zemí, např. Švédsko, Irsko, Austrálie a také řada dalších zemí se podílí na obnově Afghánistánu finančně. Uvedu jako příklad Japonsko nebo Koreu. My význam Afghánistánu chápeme obdobně. Z hlediska počtů proto navrhujeme pro rok 2009 zapojení v silách ISAF v celkovém počtu do 645 osob a v operaci Trvalá svoboda do 100 osob. Dovolte mi věnovat se především navrhovanému navýšení naší účasti. Letos na jaře zřídila ČR vlastní provinční rekonstrukční tým, který má za úkol pomáhat při obnově země a vytvářet podmínky pro standardní život v mírových podmínkách. K tomu, aby PRT, tedy Provinční rekonstrukční tým mohl pomoc afghánskému obyvatelstvu poskytovat ve větším rozsahu než dosud, je nezbytné rozšíření tohoto PRT. Kritickou a mnohdy kriticky nedostatkovou schopností jsou v Afghánistánu vrtulníky. Ve specifických podmínkách této země jde o základní dopravní prostředek, jehož dostupnost mnohdy rozhoduje mezi úspěchem a neúspěchem, mohu říci mezi životem a smrtí. Proto plánujeme vyslání tří transportních vrtulníků, které posílí jak ISAF jako takový, tak přinese pomoc i našemu PRT v Logaru. Vyslání vrtulníků je také důkazem toho, že se začínáme zařazovat mezi nejvyspělejší země tím, že přecházíme od vysílání „pouze lidí“ k vysílání ucelených a významných schopností. Jako poslední bych ráda zmínila vyslání radiolokátoru Artur na podporu mise ISAF na kandahárském letišti. Toto letiště je klíčově důležité pro úspěch aliančního úsilí v jižním Afghánistánu. Oblasti, která je významná pro financování opozičních sil tím, že zajišťuje většinu světové produkce opia. Vyslání radiolokátoru Artur napomůže ochraně letiště a tím zlepší alianční akceschopnost a pomůže předejít ztrátám v této klíčové lokalitě. Pokud jde o další působení v oblasti působení sil a prostředků v resortu MO oproti roku 2008, navrhuje vláda snížení počtu příslušníků resortu působících v Iráku. Toto snížení je dáno primárně zlepšující se bezpečnostní situací a přebíráním odpovědnosti za vlastní bezpečnost Iráčany. To se promítlo i do skutečnosti, že nedochází k prodloužení mandátu Rady bezpečnosti OSN. Nadále se tedy navrhuje napomáhat výcvikem iráckých bezpečnostních sil pouze pod záštitou výcvikové mise NATO v Iráku, a to v celkovém počtu do 5 osob. Obdobně jako v roce letošním i pro rok příští předpokládáme zapojení do operace EU v Čadu a ve Středoafrické republice v celkovém počtu do 3 osob. Nově se také navrhuje působení sil a prostředků resortu MO v Pobaltí. Zabezpečení ochrany vzdušného prostoru Pobaltských zemí v rámci operace NATO bude významným příspěvkem ČR k zajišťování kolektivní bezpečnosti NATO, tedy bezpečnosti, jejíchž výhod požíváme, ale kterou rovněž sami pomáháme a musíme pomáhat vytvářet. Přínosem budou také praktické zkušenosti, které získáme při provozu letounu JAS 39 Gripen mimo území ČR ve společné operaci NATO. Nově je v návrhu zahrnut rovněž příspěvek ČR v celkovém počtu do 3 osob do mise MFO. To je mise, která odděluje izraelské a egyptské síly na Sinajském poloostrově. Cílem naší účasti v této misi bude především podpora širšího politického úsilí EU, mezi jejíž priority mír na Blízkém východě bezesporu patří. Mimo faktické aktuální vyslání do operací předpokládáme účast v pohotovostních jednotkách NATO, EU i OSN. V rámci NATO jde o síly rychlé reakce, do nichž síly a prostředky vyčleňujeme pravidelně, stejně jako do systému pohotovostního ujednání OSN. Novým a významným krokem je vyčlenění sil a prostředků pro koncept bojových uskupení EU.

146

Takzvané EU battle group, který umožňuje zemím EU velmi rychle reagovat na vzniklé krizové situace a válečné konflikty. V systému pohotovosti jsou zařazeny na dobu 6 měsíců vždy dvě battle group ve druhé polovině roku 2009. Půjde tedy i o společnou česko-slovenskou battle group pod českým vedením. Předkládaný návrh byl zpracován na základě analýz vojenských expertů a je početně optimalizován tak, aby příslušníci našeho resortu mohli dané úkoly plnit jak s maximální efektivitou, tak s minimálním bezpečnostním rizikem, které z plnění těchto úkolů plyne. Jsou zároveň zajištěny rotace personálu u misí s dlouhodobým charakterem nasazení. Já věřím, že navrhovaný rozsah zapojení učiní z ČR plnohodnotného a respektovaného partnera v oblasti zajišťování bezpečnosti euroatlantického prostoru. Třebaže zdrojově i organizačně jde o návrh náročný, bez zapojení naší hranice není možné uchovat bezpečnost našeho prostoru. To jsou důvody, pro které, vážené paní senátorky a páni senátoři, před vás předstupuji s tímto návrhem a navrhuji vám schválit usnesení, které je v tomto návrhu obsaženo. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní ministryně, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 340/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil. Máte slovo, pane kolego. Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, paní ministryně, dámy a pánové, dovolte, než vás seznámím s usnesením našeho výboru, abych vás informovat o tom, jak probíhalo jednání na našem výboru. Vyjasnili jsme si některé otázky jako např. otázky toho, že počty, které jsou sestavovány, ve spolupráci se spojenci a dlouhodobě plánovány, takže se s nimi moc nedá hýbat. Současně bych vás rád upozornil na materiál, který to provázel, který, jak je tradicí MO, je doprovázen docela informativními přehledy, co se ve které zemi děje, o její politické situaci a o tom, co tam budou tyto jednotky dělat. Nebudu zde číst usnesení, dostali jste ho do lavic, přečtu vám jen závěr, že výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas se všemi deseti body, z nichž první dva jsou vyslání větších jednotek, a to do Kosova a Afghánistánu. Další, která se týká vyslání nějaké jednotky, je bod číslo 6, to je 75 mužů. A v dalších bodech jde o malé počty jednotek a prostředků armády spíš do přípravy operačních velitelství, případně jako instruktorů. Poslední dva body se týkají vyčlenění jednotek, které nebudou vyslány nikam, pro případné potřeby spoluúčasti se spojenci, a to jak s NATO tak s bojovými uskupeními EU. Za druhé výbor doporučuje Senátu PČR požádat vládu o informování Senátu o nasazení sil a prostředků resortu MO v zahraničních operacích v roce 2009, a to nejpozději do 30. 6. 2010. A ve třetím jsem byl ustanoven zpravodajem já a ve čtvrtém byl pověřen předseda výboru, aby postupoval dle našich pravidel. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste i vy zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval případnou rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl zaujmout stanovisko. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Jako první se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

147

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, senátorky a senátoři. Bylo tady řečeno, že se vedla poměrně obsáhlá diskuse ve výboru. Já jsem řekl, že nemám problémy s ostatními misemi. Určitým problémem je Afghánistán. Paní ministryně tady jasně řekla, že jde o kvantitativní a kvalitativní navýšení. Podle toho materiálu, která jsem si sečítal, tak tam je nekrytého asi 1,1 mld. Nevím, jestli to je správně. A navyšovat se bude asi o 220 lidí nad současný stav. Pravděpodobně nás o to požádaly Spojené státy. Pak se ale divím, proč třeba materiál pro vojska v Afghánistánu se také nekupoval od našich spojenců. Možná by přišel levněji než ta, bohužel proslavená Dingo 2, z nichž, jsou čtyři – pokud se nemýlím – jedno z nich nejezdí. Ale hlavně se jedná o něco jiného Jde nejen o peníze daňových poplatníků, ale především – a to je pro mě prvořadé – že jsou tím ohroženy i životy a zdraví českých vojáků. Protože Dinga jsou používaná pouze německou armádou v relativně velmi bezpečných provinciích a hlavně české jednotky v Afghánistánu dostanou vozidla, která mají ochranu proti náložím a výbušninám na úrovni Stanag 2 podle směrnic NATO, ale přitom armáda našich spojenců i další, to znamená armáda Spojených států i další, používají jiná vozidla a hlavně to jsou vozidla RG 31, která kupují dokonce Spojené státy od Jihoafrické republiky, a to ve výši téměř 2000 kusů. A z toho 1000 kusů je v Afghánistánu a samozřejmě to zlevňuje – a proto také na to narážím – zlevňuje provoz, to znamená, je tam možnost využít existující logistické řetězce opravárenských a dílenských míst pro RG 31. Byl velmi nestandardní nákup Dingo 2, a já doufám, že obranné zpravodajství se tím bude zabývat, včetně možná jako toho, jak se změní nebo nezmění zákon 38/1994 Sb., který je proti evropským normám. Rekonstrukční tým, tady bylo řečeno, do Logaru, ale oni to jsou vojáci a bojová vozidla, vrtulníky a bohužel ta nešťastná Dingo 2. Jde o to, že opravdu přichází finanční krize do Evropy a že se musím začít učit šetřit a musí se začít učit šetřit i česká armáda. A neříkat: Je to proti terorismu a dejte nám další peníze. Ale především je potřeba se dívat na to, aby to nedopadlo tak, jako když se kupovaly neprůstřelné vesty při misích v Kuvajtu a jinde, a proto bych vás z tohoto místa prostřednictvím paní předsedající, paní ministryně, chtěl požádat, jestli byste nenechala prošetřit, jak se vlastně zachází s prostředky, které máme odsouhlasovat, na mise především v Afghánistánu. Jak říkám, jedná se o nekrytých 1,1 miliardy. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, jako další do rozpravy se přihlásil pan místopředseda Senátu Jiří Liška. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já vím, že naše rozhodování není vůbec jednoduché, protože mimo jiné rozhodujeme i o konkrétních vojácích a možná také o jejich životech, protože už máme prvé mrtvé na našich zahraničních misích. Ale myslím si, že si všichni dobře uvědomujeme, že dnešní svět není vůbec klidným místem a že je velmi pravděpodobné a že ještě dlouho klidným místem nebude. Na různých místech dochází k národnostním, náboženským i tzv. civilizačním konfliktům a ty ve spojení s terorismem – a nakonec o tom tady hovořila již paní ministryně – mohou vážně ohrozit naši euroatlantickou civilizaci. A naší povinností – tak to aspoň cítím – je mít odvahu postavit se všem těmto nebezpečím a zatím ji

148

máme a jsme pevnou součástí spojeneckých sil i v těch krizových místech, jako je především Afghánistán. Myslím si, že bychom neměli oslabovat, spíš bychom měli posilovat naše síly v zahraničních operacích, protože to posílí zároveň i naše pozice mezi spojenci. Ale zároveň to také zmenší odvahu a odhodlání fundamentalistů všeho druhu, kteří se snaží měnit svět a jejich snahy jsou pro nás velmi nebezpečné. Dnes se nám může stát, že tisíce kilometrů vzdálená místa bojů a napětí se přímo netýkají, ale to se může skutečně v krátké době změnit a může se to v různé podobě přiblížit k naší zemi. Chtěl bych při této příležitosti ocenit odvahu všech našich vojáků, kteří odcházejí na zahraniční mise. Sice vím, že vás mohu oslovit přímo, paní ministryně, ale dovolím si prostřednictvím vás poděkovat jim za jejich vysokou profesionalitu, se kterou reprezentují ČR a zároveň jim také chci prostřednictvím vás, paní ministryně, popřát, aby se ze všech misí, na kterých budou v příštím roce, vrátili domů živí a zdraví. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore. Senátor Jaromír Štětina: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Já bych vám rád představil jeden artefakt. Jmenuje se hřbetní nákladní vak pro osla. Pochází ze středního Hindúkuše v Afghánistánu z vesnice Balchaš, která je na konci světa v zapomenutých horách. Ten vak slouží pro přenášení nákladů. Dává se na osla asi takto a do těchto kapes se dává zrní, dříví, prostě všechno, co je potřeba převézt. Podotýkám, že naprostá většina kišlaků v Afghánistánu je nedostupná automobilem. Všude může osel s tímto vakem. Tento vak jsem dostal darem od učitele v té zmíněné vesnici. Význam daru spočíval v tom, že onen učitel byl v roce 2005 kandidátem do voleb do Velké džirgy, parlamentu Afghánské republiky. Kandidáti, kteří se ucházeli o toto místo, neměli na svých volebních plakátech ani čísla ani svá jména. Bylo to proto, že naprostá většina obyvatel Afghánistánu neumí číst, a proto používali piktogramy. Např. můj kamarád, který mi věnoval tento hřbetní nákladní vak pro osla, měl tento vak jako svůj symbol. Jiní měli velblouda, konvici na čaj, ohniště. A podle toho ti lidé rozpoznávali, koho mají volit. Šli, diskutovali o tom – budete volit konvici nebo budete volit velblouda? Volby, které se uskutečnily, a uskutečňovala je OSN, byly tak úspěšné, že to světu vyrazilo dech. Bylo zaregistrováno 12,5 mil. voličů, a když volby v září 2005 proběhly, tak se jich zúčastnilo podstatně víc lidí, než se zúčastnilo voleb občanů ČR, když byly volby u nás. Dovoluji si tvrdit, vážené dámy a pánové, že bych se nikdy nestal majitelem tohoto hřbetního nákladního vaku pro osla, kdyby v Afghánistánu nebyly přítomny mezinárodní vojenské síly. Bez mezinárodního vojenského zásahu by se tyto volby nikdy nekonaly. Bez vojenského zásahu by se nevrátilo hned první rok po porážce Tálibů do vlasti 1,5 mil. lidí z Íránu a z Pákistánu. Bez mezinárodních sil, jejichž součástí je i naše armáda, by dívky nezačaly chodit do školy, nemohly by ženy chodit k lékaři. Bez mezinárodních sil, jejichž součástí je naše armáda, by se obdivuhodně nerozvíjela infrastruktura země, neměnila by se města před očima a neexistoval by

149

příliv kapitálu do země. Bez mezinárodní vojenské přítomnosti by neskončila 25letá zničující válka v zemi. Naše vojenské jednotky jsou součástí mezinárodních jednotek ISAF i bojových jednotek operace Enduring Freedom. Naši vojáci ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí kryjí záda civilnímu rekonstrukčnímu týmu, který pracuje v jižní provincii Logar. Já tuto provincii dobře znám. Je to jedna z nejnebezpečnějších provincií na jihu Afghánistánu. A není to jen vedení ISAF, není to jen vedení NATO, není to jen naše Ministerstvo obrany a není to jen Ministerstvo zahraničních věcí, kdo volá po posílení našich vojáků v Logaru. Jsou to především sami naši vojáci v oněch velmi těžkých podmínkách, kdo volá domů: potřebujeme posily. Potřebujeme posily, ozývá se z Logaru! A co se ozývá z Prahy? Opoziční politici – sociální demokraté a komunisté unisono říkají: neposilujme. Hlavně sociálním demokratům a komunistům vadí, že by náš kontingent v Afghánistánu byl zvýšen o 230 lidí na celkový počet 745 českých vojáků. Opozice dělá vše, aby nejen nevyslala vojáky, ale aby přímo zpochybnila naše spojenecké závazky. Všechny argumenty jsou dobré k tomu, abychom se stali nespolehlivými vojenskými partnery. Afghánistán je přitom etalonem, který prokazuje naši spolehlivost jako člena Severoatlantické smlouvy. Opozice zvyšuje svůj odpor až k pitoreskním projevům. Stínový ministr zahraničí, pan poslanec Zaorálek, použil včera či dnes, já přesně nevím, kdy to bylo, na brífinku řečnickou otázku ve snaze podpořit snahu opozice o snížení stavu naší armády v zahraničí, zejména v Afghánistánu. Pan poslanec řekl: Je českým zájmem strážit největší drogový kartel na světě? Rád bych kolegy ze sociální demokracie upozornil, že vláda prezidenta Karzáí je jasně profilovaným spojencem NATO, naším spojencem, a osočit ji z heroinového mafiánství je skutečně nehorázné. Nemluvím o tom, že se tato věta dotýká obyčejných afghánských občanů. Kladu si otázku, kde pramení odpor komunistů a socialistů k zahraniční politice našeho státu. Karzáí je mafián, nový šéf zahraničního výboru Senátu pan Dienstbier označí veřejně na jednání výboru prezidenta Gruzínské republiky za despotu, nový šéf zahraničního výboru pan Dienstbier nazve vládu Kosova za vládu zločinců, komunisté křičí hlasem mocným a zdůrazňují ve svých programových dokumentech, abychom vystoupili z NATO, pan předseda Paroubek organizuje národní odpor proti radarové stanici v Brdech. Proč to všechno? Proč ta neustálá snaha destruovat zahraniční politiku vlády? Odkud se bere ona hektická snaha opozice? Stále víc nacházím odpověď v jednoduché formulaci. Je to cílevědomé úsilí znehodnotit naše členství v obranné alianci i za cenu toho, že se stáváme nespolehlivými Čechy, kteří utíkají z boje, jen když na ně někdo houkne, i za cenu toho, že jsme např. v Afghánistánu jediným spojeneckým státem, který dosud nepotvrdil, jaké jednotky tam bude mít. Zpochybnění úloh naší armády v zahraniční a torpédování našeho vojenského spojenectví, ať už je to Afghánská republika či Spojené státy či aliance, je přímou cestou vedoucí ke snížení obranyschopnosti naší země. A vašim prostřednictvím, vážená paní předsedající, bych ještě rád vzkázal kolegům v levých lavicích našeho Senátu: Snižování obranyschopnosti země je mimo ústavní zřízení, samostatnosti a celistvosti České republiky jedním z objektů trestného činu rozvracení republiky podle § 92 trestního zákona.

150

Nechci se dožít toho, abych jednou musel ten hřbetní nákladní vak pro osla vracet poslanci velké afgánské džirgy, učiteli z Valchevu, jen proto, že jsme nedokázali ochránit zárodky demokracie a míru v této těžce zkoušené zemi. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji panu senátorovi Jaromíru Štětinovi a vyřizuji vzkaz kolegům z klubu sociální demokracie. Přihlášen do rozpravy je pan Tomáš Kladívko. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, dovolte i mně několik slov k této problematice. Dnes je 11. prosince a do konce letošního roku zbývá 20 dní. Česká republika je jedinou zemí, která má závazky vůči našim spojencům v NATO, vůči našim spojencům v EU a vůči Organizaci spojených národů, závazky, které nemá podloženy tím, že má schválen plán misí Armády České republiky na příští rok. Jsme skutečně jediná země, která přislíbila účast na těchto misích, která toto nemá vyřešeno. Dokonce i naši kolegové na Slovensku už mají jasně daný mandát pro své ozbrojené síly, jak mají působit v příštím roce na poli mezinárodním. Já si myslím, že to není dobrý signál, protože tento signál, který naše armáda, naši příslušníci, naši vojáci, vyslali už někdy v roce 1990, 1991 při své první misi v Kuvajtu, kde byli velice oceněni, a v následujících misích, kdy pozice našich vojáků byla neustále oceňována z velitelství jak NATO, tak EU, tak OSN. Máme velice dobrou prestiž, a pokud nerozhodneme včas, tak se vystavujeme veliké mezinárodní blamáži. Protože jak jistě všichni dobře víte, mandát končí 31. 12. a vláda má jedinou možnost, prodloužit tento mandát pouze na 60 dní. A nejedná se jen o Afghánistán, jedná se o všechny ostatní mise, ve kterých Armáda ČR doteď působí. Já bych moc vyzval i své kolegy na levé straně, aby toto mezinárodní hledisko zvážili, přehodnotili své stanovisko a všechny tyto mise podpořili. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu senátorovi. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, paní ministryně, senátorky a senátoři, já jsem se domníval, že tady povedeme diskusi v nějakém klidném duchu. Já bych ani nevystupoval, kdybych ze strany senátora Štětiny neslyšel závažná slova vůči sociální demokracii. Tak, aby bylo jasno. Kdo je spolehlivý partner? Ten, kdo vojenský materiál nekupuje od našich největších spojenců za polovinu ceny, ale kupuje ho od někoho jiného, a ještě materiál, který splňuje Stanag 2A a ne Stanag 4? Kde je odpovědnost vůči voličům. My nasloucháme voličům! Na rozdíl od některých jiných, kteří nechtějí slyšet, že voliči mají obavy, protože se blíží finanční krize a tyto náklady na tyto mise jsou spojeny s velkou finanční zátěží. My voličům nasloucháme a podle toho jednáme! Tato vláda je slabá, vy všichni to víte a musí se jednat. Musí se jednat v dohodě a nemůže se tady protlačovat něco s jediným cílem – buď to do 31. 12. uděláte, anebo naše závazky vůči našim spojencům budou zpochybněny. Vždyť ani všichni spojenci nejsou v Afghánistánu! Nebo snad to tak je? Jsou snad méně spolehliví? Je to jenom o Afghánistánu.

151

Další mise nikdo z nás nějakým způsobem nezpochybňuje nebo nechce zpochybňovat. A je to o tom, že tam se navyšují vojáci, že se tam navyšuje finanční spoluúčast. A silná slova, že někdo tím, když nechce vyslat navýšení počet do Afghánistánu, oslabuje obranyschopnost ČR, no to snad nemyslíte, pane senátore, ale opravdu, ale opravdu, jak by řekl Václav Klaus, vážně! Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Další přihlášený do diskuse je pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Paní ministryně, milé kolegyně, kolegové, já jsem vždycky podporoval samozřejmě vyslání naší armády do zahraničí a do oblastí, které jsou myslím důležité pro to, abychom nejenom národní, ale hlavně evropské a světové zájmy hájili. A myslím si, že to učiním opět, protože si myslím, že v práci se má nějakým způsobem pokračovat. Ale samozřejmě bych chtěl říct, prostřednictvím paní předsedající, panu kolegovi Štětinovi, že i zelení mají jistý problém s misemi, a samozřejmě zvažují každý hlas pro a proti a zvažují argumenty, protože každé naše zvednutí ruky je důležité a de facto vysíláme vojáky a bereme si opravdu odpovědnost. Mise samozřejmě souvisí v rámci i České republiky, a to s ohledem i na to, že třeba byly zrušeny mnohé záchranné prapory v rámci ČR. A já bych to chtěl převést na nějakou odbornou rovinu a rád bych se zeptal paní ministryně, jestli by mně mohla objasnit rozložení účasti vojáků Armády ČR v zahraničních misích v průběhu roku 2009, v souběhu s vyčleňovanými silami a prostředky Armády ČR do integrovaného záchranného systému, to znamená krizového řízení na teritoriu ČR. Kolik je to osob, kolik osob je to celkem za kalendářní rok, včetně rotací. Potom bych se chtěl zeptat, protože si myslím, že opravdu vojáků na počet vojáků v armádě máme dost, které vysíláme, a to neříkám, že je to špatně, ale spíš bych chtěl, aby to tady zaznělo, jak navrhovaná účast Armády ČR v zahraničních misích naplňuje istanbulské kritérium pro úroveň zapojení členských zemí aliance do operací. NATO má asi 8 %, to znamená, kolik my splňujeme. Pak bych se chtěl také zeptat, jaká koncepční opatření Armáda ČR přijímá nebo přijme k zajištění stabilního personálního vývoje v Armádě ČR při souběhu navrhované intenzity, to znamená zvýšení účasti v zahraničních misích v souvislosti s vysokou odchodovostí vojáků, nedoplněním důstojnického sboru a také neplněním rekrutačních cílů. A poslední otázka mě vede k tomu, a ono už to proběhlo při schvalování státního rozpočtu, kdy pan poslanec Hovorka navrhoval resortu armády snížit rozpočet o 2 mld. A já se ptám, zda Armáda ČR nějakým způsobem definuje rizika v průběhu přípravy navrhované účasti Armády ČR v zahraničních misích v oblasti, řekl bych, zvláště ekonomicko-bezpečnostní a jaká opatření k jejich případné eliminaci byla přijata, a to právě např. v případě nutnosti přehodnocení rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany v důsledku prohlubující ekonomické krize. Znovu jenom zopakuji, že nemám zásadní problém s vysláním vojáků do zahraničí, ale myslím si, že všechno souvisí se vším. Myslím si, že je to tak důležité, abychom tyto věci jenom mávnutím kouzelného proutku, že to tam prostě chceme, ale máme odpovědnost, zvedáme ruku, abychom se k těmto věcem opravdu vyjádřili, abychom to tady znali. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. A ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím.

152

Paní navrhovatelko, chcete se vyjádřit k právě skončené rozpravě? (Ano.) Prosím, máte slovo. Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová: Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já děkuji všem, kteří zde v rozpravě vystoupili. Samozřejmě, že slova uznání a díků a přání do dalšího působení vojákům ráda vyřídím a cením si toho, že zazněla z některých senátorských úst. Pokud jde o některé připomínky, které zde zazněly, dovolte mi na ně reagovat takto. Nic z nákladů, které s vysláním vojáků do zahraničních misí pro rok 2009 souvisí, nejsou prostředky, které by byly nekryté. Neexistuje žádná 1,1 mld., která by kryta nebyla. Nevím, kde se taková pochybnost vzala a skutečně neumím dokazovat něco, co neexistuje. My jsme všichni spojenci. Byla to vláda pod vedením České strany sociálně demokratické, která přivedla, a já jsem za to společně s vámi vděčná, která přivedla ČR do NATO, a byla to také tato vláda, která začala tuto naprosto nezbytnou tradici vysílání českých vojáků do Afghánistánu. A teď zase zpět ke konkrétním věcem tak, jak se tady debata odehrávala. Já jsem si to nechala doložit ještě dneska znovu jednou, jak kdybych předvídala, co tady opět může padnout. Vozidla DINGO, která jsou v Afghánistánu, tak všechna jezdí. Jedno z těchto vozidel musí jezdit na ruční ovládání, tedy nemůže jezdit na automatickou převodovku, a to je věc, která bude v nějakém servisu na území Afghánistánu odstraněna. Čili opakuji znovu, bude-li někdo tvrdit, že vozidla DINGO nejezdí, že jsou tam zbytečně, je to, nevím proč, šířená fáma. Faktem je, že vozidla jezdí. Nemohu ani souhlasit s tím, že životy a zdraví vojáků by nebyly chráněny nebo že by byly chráněny nedostatečně. Jsou chráněny tak dobře, jak jen je to možné, a jsou chráněny srovnatelně s vybavením nejlépe vybavených armád. Já vás ujišťuji, že to je pro mě naprostou prioritou. Pokud bychom se tady chtěli dostat i do oblasti nákupu vojenské techniky, ono je to velmi bolavé téma prakticky v celé řadě jiných zemí, jak vím od svých kolegů, protože se v tom samozřejmě točí velké peníze, a těch, kteří by si také chtěli užít, je vždycky víc než peněz a nákupů. Víte, my jsme potřebovali rychle zajistit ochranu našich vojáků a vozidla DINGO a IVECO byla již v armádě zavedena. Proto nákup směřoval k těmto značkám. Pokud jde o nabídku vozidel RG-31, znamenalo by to zpoždění v řádu měsíců. Ale předpokládám, že všichni, kteří chcete, aby naši vojáci v zahraničí dál působili a aby byli dobře zabezpečeni, tak mě budete i nadále podporovat v tom, a bude souhlasit s tím, že tento nákup nekončí. Nákup vojenské techniky totiž nikdy není definitivně uzavřená věc. A přijde další fáze a budou se nakupovat další vozidla. Tam samozřejmě firma nabízející vozidla RG-31 bude mít otevřené dveře a může se takového výběru zúčastnit, protože tam už nebudeme pod časovým tlakem, kdy bylo třeba vozidla zajistit hned nebo v takovém časovém horizontu, který žádné řízení nemůže umožnit. Bylo tady hráno i na city, a to je vždy to nejtěžší. Já nemohu tuto věc pominout. Nic nemůže být těžšího, než vítat rakev s mrtvým vojákem. To samozřejmě není nic, co by se týkalo jenom naší republiky. Opět můžu říct, že mí kolegové ministři obrany z ostatních spojeneckých států mají tuto zkušenost, tuto hroznou smutnou zkušenost stejnou. Já si ale musím společně s vámi klást otázku, jestli alternativou k této tíži je schovat se a dělat, že my nic, a počkat, až se to

153

přežene. To přeci alternativou pro odpovědný stát a pro odpovědnou politickou reprezentaci není! A pokud jde celkově o působení v Afghánistánu, vyberme si. Bylo to tady řečeno z několika úst. Já to zopakuji velmi lapidárně. Máme na výběr: Chceme teroristy v Afghánistánu, chceme je tam potlačovat, tam regulovat a tam vymýtit? Nebo chceme, ať se dostanou až sem do Evropy? Jiná možnost není! Já bych chtěla připomenout ještě jednu věc, a to je fakt, na který se možná v lavině řeči často zapomíná. Celá afghánská mise je na pozvání demokraticky zvolené afghánské vlády, o které zde již také padla celá řada slov. Celá afghánská mise je podložena rezolucemi OSN. Takže zpochybňování tohoto je také velmi nemístné. Tady byly řečeny nejrůznější už velmi konkrétní věci, které se týkaly nákupu vojenského materiálu, toho, zda splňuje podmínky STANAG toho či onoho. Já velmi oceňuji zájem pánů senátorů o tuto problematiku a věřím, že pokud tento zájem budou sdílet i kolegové z příslušného výboru, tak že není nic lepšího, než si přizvat experty, které vám ráda dodám, a na výboru se můžete této problematice velmi podrobně věnovat. A pokud jde o nápad spojovat výdaje na obranu s možnou finanční a ekonomickou krizí. Myslím si, že začít šetřit na výdajích na obranu v této době, by bylo to nejhorší rozhodnutí, které žádná odpovědná politická reprezentace žádné země nemůže udělat, protože by to byla kardinální chyba. Bezpečnost a svoboda, prosím, ta není na prodej tak, že máme-li méně prostředků, tak si ubereme trošku bezpečnosti a svobody. Taková přímá úměra tady nemůže existovat! Pokud jde o záchranné prapory, myslím si, že toto téma zaznělo už tisíckrát. Velmi stručně. Armáda ČR byla profesionalizována, prochází úspěšně transformací. Cílem je, aby voják Armády ČR měl několik schopností: Aby byl schopen nasazení na území ČR, aby byl schopen nasazení v zahraničí, aby byl samozřejmě schopen nasazení při jakékoliv humanitární katastrofě a živelní pohromě, která se event. odehraje zde - na území České republiky. Jinými slovy, o žádnou schopnost Armáda ČR nepřišla. Byly-li záchranné prapory zrušeny, pak došlo pouze k organizační změně a k tomu, že voják, který uměl být jenom záchranářem, je vojákem, který je dnes záchranářem, i vojákem, který je schopen působit v jiných, i zahraničních misích. Pokud jde o istanbulská kritéria nasazení, Armáda ČR je samozřejmě splňuje. Nejen to, signalizovali jsme našim spojencům, že jsme připraveni jít i na vyšší procento. V tomto smyslu si v rámci spojeneckých zemí stojíme velmi dobře. Vážené paní senátorky, páni senátoři, závěrem mi dovolte poděkovat všem, kteří tento návrh podpoří. Oni tím totiž všichni ti, kteří návrh podpoří, vyjádří svoji odpovědnost k tomu, o čem jsem zde již mluvila, k tomu, že do této mise, a teď myslím to nejproblematičtější místo v návrhu – afghánskou misi, přece nejdeme poprvé k tomu, že pokračujeme v tom, co zde již zahájily minulé vlády. K tomu, že nám, doufám, že se na tom shodneme, záleží na tom, abychom byli čitelným odpovědným partnerem, na kterého se dá spolehnout a který své spojence nezaskočí několik dní před zahájením nového cyklu. Musím vám říct, a vy to určitě víte také, v historii ČR taková situace ještě nenastala, a byla-li největší opoziční stranou kupříkladu Občanská demokratická strana, nevzpomínám si, že by někdy tímto způsobem odmítla se na podpoře vyslání podílet. Pokud jde o všechny spojenecké země NATO, měla jsem možnost mluvit s některými kolegy ministry obrany, ať už jsou ze země, kde mají významnou

154

parlamentní většinu, anebo ze země, kde koalice a opozice má síly velmi vyrovnané, problém s vyslání vojáků do zahraničních misí nikde jinde nemají. K tomu už další komentář nemám. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní ministryně. Ptám se pana garančního zpravodaje, zda se chce vyjádřit. Senátor Jiří Pospíšil: Přestože se zde občas používala silná slova, tak v podstatě nikdo se nevyslovil proti přijetí usnesení. Já to stručně shrnu. Pan senátor Dryml relativizoval zvýšení počtu a ptal se na finanční krytí. V té souvislosti mluvil o problematice transportních vozidel. Paní ministryně k tomu odpověděla. Pan senátor Liška se přimluvil za posílení, které se děje, a poděkoval vojákům v misích. Pan senátor Štětina snad v nejzajímavějším příspěvku nás seznámil s nejběžnějším kontejnerem pro off-road přepravu na afghánském venkově. A pak se odvážným oslím můstkem nebo řekněme hyperbolou, když jde o spisovatele, dostal k prospěšnosti vojenských misí a jejich vlivu na normalizaci poměrů, protože vak, který nám předvedl, byl dárkový předmět od člověka, který díky tomu se může účastnit na politickém životě. Zastal se i afghánské vlády a opravdu mluvil o tom, že se díky této misi vrací život, řekněme, do obecnějších poloh, tak jako jinde na světě. Obecně pak protestoval proti přehánění v rétorice a sám použil velmi silných příměrů, některých až z trestního zákona. Pan senátor Kladívko mluvil o těsnosti termínu a žádal o podporu, zvláště levou stranu politického spektra, přestože nikdo podporu neodmítal. Pak vystoupil znovu pan senátor Dryml, mluvil znovu o šetření a divil se silným slovům kolegy Štětiny. A pan senátor Bárek se také bránil proti silným slovům. Ptal se na věci spíše vnitrostátní, které nesouvisejí přímo s tím, co budeme teď projednávat anebo schvalovat. Mluvil o vojácích vyčleněných pro záchranný systém, ptal se na personální otázky v armádě a zeptal se i na některé rozpočtové věci. Paní ministryně myslím na všechny zde položené otázky odpověděla, takže nezbývá než hlasovat o jediném návrhu, a to je usnesení, které jsem přečetl na začátku svého prvního vystoupení. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, za skutečně podrobné shrnutí rozpravy. Určitě nám to utkví v paměti. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl zpravodaj. Připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. Protože se jedná o tak závažné hlasování, já si vás dovolím v této chvíli všechny odhlásit a svolat k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je v tuto chvíli 41. (V sále je přítomno 71 senátorů.) Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku prosím. Děkuji vám. Kdo jste proti návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 41 pro vyslovilo 49, proti bylo 6. Návrh byl přijat. Děkuji, paní ministryně, děkuji panu zpravodaji. V této chvíli máme 18.30 hodin. O slovo se hlásí pan předseda Senátu, zřejmě s procedurálním návrhem. Prosím.

155

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, kolegyně, kolegové, den byl krušný, ale 19. hodina je za 29 minut. Já mám jeden návrh. Protože jsme dnes neudělali body kolegy Langera, a jeden z nich je nám všem známý, jsou to tzv. malé radary, které může používat městské policie, tak bych měl procedurální návrh, abychom projednali ještě bod, který má pořadové číslo 24. Je to tisk č. 357. Teď bychom ho projednali, protože máme ministra a zároveň senátora Jehličku, který nám to může předkládat a je tak dohodnut. Takže procedurálně, abychom projednali ještě tento bod, i včetně hlasování, kdyby se nám to dostalo za 19. hodinu. A potom je jasné, že pokračujeme zítra a příští čtvrtek. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Byl dán procedurální návrh. Já vás poprosím tedy o hlasování k tomuto návrhu. Myslím, že mohu bez znělky v této chvíli. Ozývá se ze sálu „ne“, takže dobře, znova znělka. Hlasujeme tedy o procedurálním návrhu: v této chvíli pokračovat projednáváním senátního tisku číslo 357 i po 19. hodině včetně hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Z aktuálně přítomných 70 senátorů při aktuálním kvoru 36 bylo při pořadovém číslu 45 pro 60 senátorů, proti nikdo. Návrh byl přijat. Pokračujeme tedy v této chvíli dalším bodem, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii ČR, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 357. Jak bylo avizováno, s návrhem zákona nás seznámí v zastoupení pana ministra Ivana Langera pan ministr Jehlička. Prosím. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak již bylo řečeno, pan ministr Ivan Langer mě požádal, abych zde předložil návrh zákona, kterým se mění tzv. změnový zákon, zákon o silničním provozu, a trestní řád. Dovolím si zde reprodukovat důvody k tomuto návrhu. Cílem návrhu je především odstranit věcné nedostatky, které vznikly při projednávání vládního návrhu zákona o Policii ČR a vládního návrhu tzv. změnového zákona v Poslanecké sněmovně v červnu letošního roku. O odstranění těchto věcných nedostatků požádal svými doprovodnými usneseními k oběma návrhům zákonů vládu ČR také Senát. V červnu tohoto roku došlo při projednávání výše zmíněných návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně k vypuštění oprávnění obecní policie měřit rychlost vozidel a ke svěření vyšetřování trestných činů příslušníků Policie ČR útvarům Policie ČR. Obě tyto změny byly nekoncepční. Změna zákona o silničním provozu byla provedena bez předchozích konzultací se zřizovateli obecních policií, to znamená s obcemi, a nebyla projednána také se Svazem měst a obcí ČR a s dalšími subjekty.

156

V případě vyšetřování trestných činů příslušníků Policie ČR útvary Policie ČR došlo k obnovení nežádoucího a kritizovaného stavu, který v rámci právního řádu ČR existoval do doby účinnosti novely trestního řádu, provedenou zákonem č. 256/2001 Sb., která tuto činnost svěřila státním zástupcům, tj. do 1. ledna 2002. Při přípravě návrhu zákona se vycházelo jednak z doprovodných usnesení Senátu k návrhu zákona o Policii ČR a návrhu tzv. změnového zákona, a jednak z diskusí, které k oběma návrhům zákonů byly vedeny jak v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátu. Poslanecká sněmovna nakonec po důkladném projednání přijala takové znění ustanovení, podle něhož má obecní policie měřit rychlost na místech určených Policií ČR. Přitom postupuje v součinnosti s policií. Navíc pak obecní policie může měřit rychlost výhradně v úseku určeném policií, jehož počátek je ve směru silničního provozu označen přenosnou dopravní značkou s vyobrazením kamery snímající rychlost a nápisem „měření rychlosti“. Konec tohoto úseku je označen přenosnou dopravní značkou s tímto vyobrazením, šikmo přeškrtnutým, a nápisem „konec měření rychlosti“. Uvedené znění má vyloučit možné excesy ze strany obecních policií, ke kterým by mohlo docházet při měření rychlosti, a ještě více prohloubit spolupráci obecní policie a Policie ČR. Oprávnění obecní policie k měření rychlosti vozidel by mělo být obnoveno, protože tato činnost má jednoznačný cíl – zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Navíc bude garantováno, že Policie ČR, jakožto hlavní nástroj dozoru nad provozem na pozemních komunikacích, bude tím subjektem, který bude stanovovat podmínky – především místo, kde toto oprávnění bude obecní policií realizováno. Pokud jde o úpravu vyšetřování trestných činů policistů, pak pan ministr uvádí, že v současné době druhou fázi přípravného řízení trestního vyšetřování vedou v případech trestných činů policistů a příslušníků zpravodajských služeb specializovaní státní zástupci. Při hlasování o vládním návrhu zákona o Policii ČR proto v souladu se závěry výborů PS hlasovala pro zrušení ustanovení, které vyšetřování policistů svěřovalo do rukou nové Inspekce policie podřízené vládě. Avšak při hlasování o tzv. změnovém zákonu, ve kterém byla ustanovení týkající se vyšetřování v novele trestního řádu přímo provázána s ustanovením o vyšetřování v zákoně o Policii ČR, PS hlasovala v přímém rozporu s předchozím hlasování, jakoby vyšetřování státním zástupcům ponechat nechtěla. Výsledkem tak je, že schválené úpravy v zákoně o Policii ČR a v trestním řádu jsou vzájemně neprovázané a při jejich kombinaci z nich vyplývá, že vyšetřování policistů mají provádět policejní útvary. Poslední změna jde nad rámec oprav tzv. změnového zákona a týká se možnosti výpisu z registru řidičů v rámci Czech pointů, což je český podací ověřovací informační národní terminál. Tím se vytvoří možnost většího komfortu pro řidiče se seznámit na určených místech v Czech pointech, což jsou notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů, územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního města Prahy, jejichž seznam stanoví prováděcí právní předpis, zastupitelské úřady stanovené prováděcím právním předpisem, držitel poštovní licence a Hospodářská komora ČR, se záznamem bodového ohodnocení. Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ústavně-právnímu výboru.

157

Pan ministr děkuje vám, senátorům z těchto výborů, za důkladnost, s jakou jste přistoupili k projednávání návrhu zákona a za doporučení schválit jej ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Závěrem bych si dovolil ještě požádat o schválení předloženého návrhu ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou a uvést ještě zásadní důvody k tomuto požadavku schválit předložený návrh: Za prvé. Není možné připustit, aby vyšetřování trestných činů policistů prováděly od 1. ledna 2009 útvary Policie ČR. Předložený návrh navrací danou problematiku do doby před zahájením reformy Policie ČR. Jde o časově omezené řešení, které skončí projednáním a schválením nového zákona o generální inspekci bezpečnostních sborů Parlamentem. Účinnost tohoto nového zákona se předpokládá od 1. ledna 2010. Za druhé. Návrh na navrácení oprávnění měření rychlosti vozidel obecními policiemi za jasně definovaných podmínek, včetně stanovení míst pro měření Policií ČR, jehož cílem je zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích republiky, zcela koresponduje se závěry jednání Senátu obsaženými v usnesení č. 451 z 15. schůze ze 17. července 2008. Za třetí. Dílčí úpravy zákona o silničním provozu, týkající se získávání informací o stavu odebraných bodů prostřednictvím tzv. Czech pointů, nepochybně přispějí ke zvýšení komfortu všech řidičů, další dílčí legislativně technické úpravy změnového zákona pak odstraňují možnost nejednotné aplikace dotčených ustanovení. A za čtvrté. S ohledem na stanovení data účinnosti nového zákona o Policii ČR a tzv. změnového zákona od 1. ledna 2009 je s ohledem na výše uvedené žádoucí navržené změny realizovat ke stejnému datu. Vážené paní senátorky, páni senátoři, prosím tedy ještě jednou o podporu tohoto návrhu a děkuji za vaši pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Tomáše Jirsu a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 357/3. Návrh zákona dále projednal ústavně-právní výbor. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Žáka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 357/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 357/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Nedoma: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych nejprve zdůraznil, že zpráva, se kterou před vás předstupuji, je společná zpráva výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a také výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Doprovodným usnesením Senátu byly určeny přesně oblasti, které jsme chtěli upravit pro to, abychom v červenci mohli schválit novelu zákona o Policii ČR. Tam jsme tedy přesně vyjmenovali naše požadavky a v intencích těchto požadavků byla zjevně ministrem vnitra řízena úprava, která spočívá v návrhu, který máte před sebou.

158

Nicméně musím konstatovat, že to nebyla úplně přesná interpretace toho, na čem jsme se tady tehdy dohodli, i když to jsou jen slovíčka, ale mění to do určité míry význam. Tak například my jsme požadovali, aby měření rychlosti vozidel bylo prováděno za účelem především zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, protože z komunální politiky víme, že ne úplně vždy se jedná jenom o bezpečnost silničního provozu, ale že se to v mnohých obcích, kde nejsou například ještě obchvaty, týká také životního prostředí obyvatel žijících v domech podél ulice, kde probíhá např. provoz těžkých nákladních vozidel. A pokud tam není dodržena rychlost daná značkou, tak kromě bezpečnosti to ohrožuje i statiku domů, hlukovou hladinu, prašnost, prostě bydlení obyvatel. To slůvko „především“ z toho vypadlo, což je samozřejmě chyba. Že jsme požadovali, aby rychlost byla měřena obecní policií v součinnosti s Policií ČR, znamenalo, že i nadále jsme chtěli, aby iniciátor toho, kde se bude měřit, zůstalo té obci, byť některé obce zneužívaly této pravomoci a byly i některé oprávněně napadány, že měří ne proto, aby zajišťovaly to, o čem jsem tady předtím hovořil, ale také si vylepšovaly svůj stav v pokladně. Ale já tvrdím, že to byla daleko menší část obcí, že daleko víc obcí měřilo pro ten účel, pro který to mělo být stanoveno. A proto jsme požadovali, aby tam, kde se obecní policie, tedy řízená starostou nebo pověřenou osobou starostou, rozhodne měřit, tak aby toto místo bylo schváleno Policií ČR. Ale v zákoně se nám nyní objevilo to, že obecní policie tuto činnost vykonává na místech určených Policií ČR. Čili tím iniciátorem, kdy a kde se má měřit, se podle tohoto zákona stává policie, byť víme, že může policie se samosprávou obce o tom uzavírat dohody a dopředu si určit podmínky, kdy a kde je to pro obec důležité. Čili je to jenom drobné zkreslení, nicméně je to další nepřesnost. Otázka uvedení výrazu „v součinnosti s policií“, kde my jsme to dali jako zadání, nebyla bohužel tímto návrhem zákona blíže specifikována. Čili dá se to vykládat tak, a i naši legislativci, kteří se tím zabývali, vidí, že to není přesně ošetřeno, že někdo si to může vykládat tak, že tam fyzicky s obecním policajtem musí stát taky policista ČR, někdo si to může vykládat tak, že např. výsledky měření potom budou dále vyhodnocovány Policií ČR a ta k tomu může přijímat nějaká svá další kontrolní opatření. Nicméně ty tři body, tak jak jsme je formulovali, splněny byly a nebudu se tedy vyjadřovat k tomu, co se týká dalších částí, což je především určení orgánů vyšetřujících trestné činy příslušníků policie nebo příslušníků armády. Myslím, že to tady bylo řečeno panem ministrem, že tato podmínka byla jednoznačně splněna. Zrovna tak otázka umožnění vyžádat si na kontaktních místech veřejné správy záznam o svém bodovém hodnocení také zde byla podrobně vysvětlena, stejně tak, že zbývající změny se týkaly výhradně legislativně technického charakteru. K tomu bych se nechtěl vracet. Ale co se týká měření radarem, je tam pochopitelně celá řada dalších otázek, které jsme ani nezadali, ale kde já osobně jsem předpokládal, že když se tato otázka otevře, se dořeší. A to jsou například pochybnosti některých senátorů o tom, že není jasně určeno nebo že by se dala zneužít osobní data získaná při měření, apod. Proto si myslím, přesto, že budu navrhovat schválení usnesení tak, jak nám bylo postoupeno z PS, že bychom se v rámci připravované novely zákona č. 361/2000 Sb., která už byla doručena z ministerstva do PS, měli na toto připravit. Slibuji, pokud bude zítra ustaven podvýbor pro dopravu, že se tento podvýbor při

159

hospodářském výboru bude touto problematikou zabývat a že bychom doladění těchto věcí měli ještě požadovat na upřesnění do budoucna, jinak se nám omyly s tím sem budou vracet. Přes všechny tyto výtky, které jsem zde citoval, vám musím říci, že jak výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ale také výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, přijaly usnesení, ve kterém doporučují Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se teď ještě zpravodaje zbývajícího výboru, tedy zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Jiřího Žáka, zda si přeje vystoupit? Evidentně přeje, takže pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Žák: Přeji hezký dobrý večer. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Ústavně-právní výbor se zabýval na své schůzi usnesením nebo návrhem novely zákona o Policii ČR a souvisejícími zákony, tak jak uložil Senát ministru vnitra při projednávání zákona o policii, jak zde již bylo řečeno, aby se upravily nebo napravily některé drobné chyby, které vznikaly při přijetí tohoto zákona. V novele, kterou máte před sebou, se řeší tři okruhy věcí. Ten první okruh je měření rychlosti městskou policií, druhým je vyšetřování trestných činů policistů a třetím bodem je možnost získávání záznamu o bodech v elektronickém systému. Já osobně se rozcházím velmi diametrálně se svým kolegou Nedomou v tom, jestli je správné, zda má městská policie měřit nebo nemá měřit. Já se domnívám, že toto je jednoznačně v kompetenci státu. Stát zodpovídá za bezpečnost, nicméně může být ponechána možnost městské policii na tom spoluparticipovat. A tak, jak je to koncipováno v této novele, jsem s tím velmi spokojen, protože je tam určitým způsobem už dodefinovaná součinnost Policie ČR a městské policie. Městská policie jednoznačně vznikla za účelem udržování městského pořádku, nikoliv bezpečnosti. Městští policisté tudíž mohou měřit rychlost, nicméně ten úsek musí být zřetelně označen tabulí vpředu, tabulí vzadu, de facto je to – to samé, jako když je v obcích osazená rozblikávající se značka, která vám ukazuje, že jste překročili rychlost. Jestli potom i někdo bude ignorovat toto opatření, je zcela regulérní, že je sankcionován. U záznamu o bodech, které máte, novela přináší určité nepatrné zlepšení, nicméně je to problematické. Účel byl ten, že jestliže měříme v obcích rychlost, a speciální případ je Praha, která je naprosto prošpikována kamerami a záznamovými zařízeními, tak jenom v Praze je denně zaznamenáno mezi třiceti až čtyřiceti tisíci překročení rychlosti. To je naprosto nevyhodnotitelné, nelze ani ve správním řízení to nějakým způsobem postihnout, protože takové množství přestupků málokdo dokáže „odúřadovat“, a naprosto to ztrácí význam a smysl. Ten smysl je, že v okamžiku, když řidič překročí zákon, tak by měla následovat sankce nebo by měl minimálně vědět, že se toho dopustil. Jestli mně přijde předvolání za devět nebo dvanáct měsíců, kde jsem dotazován, jestli jsem tehdy překročil rychlost nebo nepřekročil, resp. kdo řídil vozidlo, pak mně to přijde být jako zbytečné. Navíc, když se zmíním o kamerách, které všude jsou, tak nás permanentně monitorují a mně fakt docela vadí, když někdo vidí, že dneska jedu s touhle milenkou a zítra jedu s druhou, a prohrabuje se tím, ale to už jsem tady trošku odbočil. Nebudu prodlužovat. Ústavně-právní výbor tento tisk projednal a doporučuje ke schválení. Děkuji vám.

160

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji, pane senátore. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Přihlášeného mám pana senátora Jaroslava Kuberu a nyní se mi přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier. Chcete navrhnout v této chvíli zákonem se nezabývat? Ne. Nikdo si tedy nepřeje dát tedy tento návrh, protože otevírám obecnou rozpravu. V této chvíli mám přihlášeného jako prvního pana senátora Tomáše Töpfera, kterému dávám slovo. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, paní místopředsedkyně, pravděpodobně jsem zmáčkl tlačítko ve chvíli, kdy jste teprve vyhlásila obecnou rozpravu, takže jsem opravdu první. Já nejsem proti tomu, aby se nějak nezpřísnila bezpečnost silničního provozu, naopak chtěl jsem dát takový soukromý příklad. Když český řidič přejede rakouské hranice v schengenském prostoru, začne se chovat mimořádně, mimořádně spolehlivě a odpovědně, protože sankce jsou tak vysoké, že si to nikdo nedovolí. A je to tentýž řidič. To jenom tak na okraj. Když se vyskytne někde ptačí chřipka nebo Kreutzfeld-Jacobova nemoc, tak vymlátíme celá stáda, děláme karantény, přestaneme dovážet tuny masa. A to jenom proto, že třeba někde na Středním východě na ptačí chřipku zemřeli dva lidé. Když denně umírají lidé na silnicích nebo týdně dvacet lidí na dálnici, neděláme tak přísná opatření. A zmírá jich daleko víc. To jenom proto, abyste si nemysleli, že jsem proti tomu, aby se nejezdilo u nás dobře nebo aby snad obecní policie neměřila rychlost. Já mám jiný problém. V našem Parlamentu vznikla komise na ochranu soukromí a jsme první Parlament, pokud já vím, kde taková komise na ochranu soukromí existuje. Mimochodem, soukromí nám zaručuje i Ústava. A zónové měření, které používá městská policie, má následovný režim, dávejte dobrý pozor: Kamera č. 1 zaznamená všechny, kteří projedou, zaznamená je a uloží do databáze. Druhá kamera zónového měření vyhodnotí pachatele a eventuálně dostanete předvolání a pokutu za přestupek. Podle mne by to samozřejmě mělo být tak, jak to je i v Německu, kde tento rozsudek Ústavního soudu už zazněl, že nemá právo nikdo uchovávat vaše data, ani vás zaznamenávat, pokud jste něco neprovedli. Čili je správné a logické při měření rychlosti, aby napřed policie zjistila pachatele, tedy zjistila toho, který udělá přestupek, zaznamenala, eventuálně zastavila a potrestala. U nás v zónových měřeních se to dělá obráceně a nikdo z nás nevíme, jak dlouho se ta data uchovávají, jakým způsobem mohou uniknout. My jsme tady řešili dneska velmi závažný problém úniku odposlechů z policie. Aby unikla data, kudy kdo projíždí, a může si to počítač vyhodnotit za pár vteřin, to není vůbec žádný problém, takže se může stát, že si někdo velmi dobře vyčíhá, v kolik přesně odjíždíte z domova, kterými úseky projíždíte a kdy je dobré vám přijít vykrást byt. Čili já bych se přiklonil, a doufám, že s tím budete souhlasit, abychom tento návrh vrátili do výborů k novému projednání, přesto, že budeme tvrdit, že je nejvyšší čas a že od 1. ledna musíme… Já to tady slyším už dva roky, že musíme, že se to musí rychle schválit, že už jsme poslední, a že to tedy od 1. ledna má platit.

161

Já si myslím, že se nestane vůbec nic, protože řidiči budou jezdit dál, ti nepořádní a málo odpovědní budou jezdit stejně rychle. A ještě k tomu Czech pointu. Prosím pěkně, já si vůbec nemyslím, že by na Czech pointu měli řidiči zjednodušeně najít, kolik nemají bodů. Já tomu nerozumím. Je to komfort pro řidiče. Ale já přeci se napřed musím dozvědět, že jsem udělal přestupek, ve správním řízení musí se mnou někdo tento přestupek projednat, někdo mně ty body musí odebrat a teprve potom je nemám. Jestliže se my dostaneme do situace, že si budeme chodit na Czech pointy zjišťovat, že už nemáme řidičák, tak obcházíme základní práva občanů. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, ale obávám se, že váš návrh není možné akceptovat, protože zákon takový institut u projednávání návrhu zákona nezná, resp. bychom to museli zvládnout do zítřka, kdy končí lhůta pro projednávání tohoto zákona. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Když jsme to projednávali, tak musím říci ke cti ministerstva vnitra, že přišlo s tím návrhem už předtím, než jsme to projednávali oficiálně. Nicméně zmíním pár věcí, které s tím souvisejí. Především, já obvykle sleduji projednávání zákonů i v PS, a když jsem slyšel ty dramatické výjevy, cože se všechno stane, když 1. ledna nebude vrácena pravomoc městským policiím, tak jsem byl opravdu dojat. Jak říkal kolega Töpfer, nestane se vůbec nic, než možná rozpočty některých obcí nebudou mít plánovaný příjem na ty dva, tři měsíce, než se to vyřeší. Nic jiného se nestane. Druhá věc, že obecní policie byla opravdu zřízena k jinému účelu, než je měření rychlosti. Já si moc dobře pamatuji, jak byla zřízena, protože jsem u toho byl. Pak ovšem Policie ČR jaksi nestíhala, a potom jsme byli tady zahlceni těmi dalšími dojemnými výjevy, že bodový systém nám něco vyřeší – o tom ještě budu mluvit – a obecní policie postupně přebírala další a další pravomoci od státní policie namísto, aby se státní policie posílila, dělala to, co dělat má, třeba se pohybovala v provozu, což nedělá, protože většinou nemá na pohonné hmoty. Pokud jde o ty technikálie, tak bude to velice zajímavé, až to bude platit. Já nechci komplikovat panu ministrovi Jehličkovi život, protože se nebudu ptát jeho, jen to řeknu. Tam je napsáno, že budou označeny přenosnými značkami. Jeden příběh. O přenosných značkách rozhoduje dopravní úřad obce s rozšířenou působností, takže když nepovolí malé obci, aby měřila, tak jí jednoduše ve správním řízení nepovolí umístit tyto dopravní značky a je po měření. Jenom první takový případ, a já ho říkám proto, že to je přesně ten případ, kdy jedna samospráva velí druhé samosprávě, na který jsme tady mockrát upozorňovali, že tento problém tady nastane, že nastane spor mezi dvěma samosprávami, byť samozřejmě dopravní úřad je jakoby výkonem přenesené působnosti, ale víte, jak to chodí… Další věc je, jak budou označeny ty radary, které jsou v obci na sloupech, jak daleko bude ta přenosná značka, nebo snad tam bude dokonce pevná značka, protože i tyto radary musí být označeny, protože jimi měří obecní policie. Jenom se ptám, ale nevím koho, protože nechci, jak říkám, se ptát pana ministra Jehličky. Dnes ráno příběh z Prahy. Když jedete po nábřeží kolem ministerstva dopravy, takhle z toho kopečka, tak každý den tam stojí radar na trojnožce a měří

162

řidiče, kteří jedou z kopečka, protože tam je úspěch téměř jistý. Oni ho nevidí za podjezdem, a když je volný provoz, tak na tom kopečku prostě padesátku neudrží. Obdobný případ je v Holešovicích, kde paradoxně je padesátka dolů, prý kvůli hluku, a nahoru je sedmdesátka. Na pravé straně nahoru jsou samé domky a na druhé straně samé firmy, takže tento argument asi neobstojí. Ale opět, je to z kopce, a když je volno, tak je skoro jistý úspěch. Jsem rád, že neprošlo měření soukromými firmami. Pokud jde o Czech point, tak ten neřeší vůbec nic, protože v Czech pointu se dozvíte to, co bylo vyřízeno, a to se dozvíte vždycky. Ale nedozvíte se to, co leží v těch metrových a několikametrových balících jako nevyřízené, protože jednoduše do toho Czech pointu to ještě nedošlo. To je tedy přesně ten systém – dáme blbost do počítače a věříme tomu, že přestane být blbostí. Není to tak. To je jenom ten pohled shora. Pohled zdola, z praxe je trošičku jiný. U nás to dělá 3800 přestupků, protože všichni okolo vesele měří a ty pokuty nám posílají a my je musíme vymáhat. A to vymáhání není vůbec jednoduché. Pokuty, které uložíme, nejsou ještě pokuty vybrané, takže souvislost přestupku s trestem je ve vzdálenosti skoro jednoho roku, nehledě k tomu, že část těchto přestupků prekluduje a přestupci dělají všechno pro to, aby se tak stalo. A nápady jsou tady, tak to prodloužíme na tři roky, a obrácený nápad, tak to uděláme na tři měsíce. Ale to neuděláme, protože žádný úřad to prostě není ve správním řízení schopen vyřídit. Krajský úřad sice radí, nedělejte komise, ať to rozhoduje jeden úředník místo tříčlenné komise. A umíte si představit tu fantastickou korupci při jednom úředníkovi. Tam je potenciál třikrát větší než při třech úřednících, protože je to třikrát levnější. Není to tedy tak jednoduché, jak se to tak krásně líčí. A v té souvislosti mě napadá otevřít otázku bodového systému jako takového. Já si moc dobře pamatuji, jak tady všichni nadšeně pro něj hlasovali, a nakonec se ukázalo, že k ničemu není. Počty mrtvých stoupají dramaticky bez ohledu na bodový – nebodový systém. Jednoduše proto, že ono to s tím nemá vůbec žádnou souvislost. Kromě toho bodový systém obsahuje, a ještě teď chtějí zpřísnit, například připoutání se. Řekněte mi, jak ohrožuje bezpečnost silničního provozu řidič, který není připoután. Opilec, to je jiná věc, ten může zabít i jiné. Ten, kdo není připoután, zabije jenom sebe. To vůbec nejsem proti pásům a sám se poutám velmi poctivě, ne kvůli pokutě, ale protože chci jezdit bezpečně. Ale proč by za to, proboha, měly být body. To nemá s body absolutně nic společného. Když ho chceme potrestat, abychom mu připomněli, že se má poutat, tak na to stačí pětistovka a on se příště připoutá, protože přišel o pět stovek. Ale proč musí obrovský úřad ty přestupky řešit. Policisté je nedávají, ti to pošlou na úřad a úřad body přiděluje či nepřiděluje, a přidělovat je musí, protože kdyby je nepřidělil, tak bude mít problém. Opravdu by tedy stálo za to, začít debatovat o tom, jestli jsme udělali moudře, jestli ty peníze – a jsou to veliké peníze, které nás stojí bodový systém – by nebylo lepší dát Policii ČR, pak ona by mohla i měřit a dokonce i jezdit v provozu a sledovat. Ona je velmi hezká statistika, na kterou vždycky tady upozorňoval pan ministr Šimonovský. Nejvíc přestupků je v rychlosti. No, ale proč? No proto, že rychlost se mi měří lépe jak telefonování za jízdy mobilním telefonem. Na to jsme ještě něco nevymysleli, i když policie teď už má tu pravomoc, ona může hledat i ty řidiče, co volají, technicky to je možné, a bude je pak dodatečně pokutovat, že zjistila, že byli na místě tom a tom a nemohli být jinde než na dálnici v provozu. Ale tam ještě nejsme. Já tedy jenom poukazuji na to, jak jsme naivní, že to bude takto fungovat, že když zpřísníme něco, že se nám to zlepší. Je to jednoduché.

163

Prostě čeští řidiči neumějí jezdit, běžně nepoužívají znamení. Na dálnici nejhorší přestupek, přejíždění z pruhu do pruhu, to jsou smrtící přestupky. Ale ty nikdo nesleduje, protože on to neumí. Kdyby aspoň kamery, které tam měří rychlost úsekově, což je mimochodem také zakázané, sledovaly ty řidiče, kteří tam bez blinkru přejíždějí a na ty si pak policisté došlápli a pokutovali je, to se samozřejmě také neděje, protože to zas neumí obecní policie. Mám tedy velký problém s tím, pro to hlasovat. Jsem přesvědčen, že kdyby tento zákon neplatil od 1. ledna 2009, tak se nestane vůbec nic a máme dostatek času to připravit. Je fakt, že v té novele je také druhá novela, o trestání policie. Ale nechávám to na vás. Jenom jsem chtěl na to upozornit. A praxe nám přinese problémy. Označování je správné, protože až zmíněný úsek v Praze bude označen, tak řidiči už před podjezdem budou samozřejmě vidět, že tam je radar, takže zpomalí. Ale to je právě správně. Proto budou měřit jenom na těch místech, která jsou nebezpečná, a tam, když řidič zpomalí, tak je to správně. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také já vám děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Václav Koukal. Pane senátore, máte slovo. Senátor Václav Koukal: Dobrý večer, kolegyně a kolegové, paní předsedající, pane ministře. Já navážu na své kolegy, kteří se tady vyjadřovali jako zpravodajové k zákonu. Jako emeritní starosta, když jsme tvořili zákon o obecní policii, také jsem si velmi nepřál, aby obecní policie měřila rychlost, to patří bezpečně státní policii. Ovšem praxe si to vynutila, tlak občanů na to, aby obcí se jezdilo bezpečně, aby těžká nákladní auta jezdila bezpečně, si vynutila to, aby obecní policie v mém městě, bohužel, rychlost měřila. Zákon, který upravuje způsob měření v § 79a odst. 2 říká, že obecní policie může měřit rychlost výhradně v úseku určeném policií, jehož počátek je ve směru silničního provozu označen přenosnou dopravní značkou s vyobrazením kamery snímající rychlost s nápisem „Měření rychlosti“. Konec tohoto úseku je označen přenosnou dopravní značkou s tímto vyobrazením, šikmo přeškrtnutým a nápisem „Konec měření rychlosti“. Já vám řeknu, jak bude vypadat proces. Městská policie požádá Policii ČR o určení místa měření rychlosti. Poté městská policie požádá odbor dopravy obce s rozšířenou působností o stanovení dopravního značení. Není to tedy správní orgán, je to stanovení dopravního značení. Poté v dohodnuté době, čas rozmístí městská policie v určeném úseku dopravní značky i přenosné, s tím, že tam bude na začátku měření rychlosti a konec měření rychlosti. Ovšem v městské části jsou křižovatky, tam jsou odbočující silnice, tedy na každém odbočení na začátku bude tato přenosná značka umístěna, v úseku 100 m nebo 200 m jich bude rozhodně několik, protože to je samozřejmé, pokud by někdo vyjížděl z boční ulice a nebyla tam tato přenosná značka, nemohl by se právně dopustit přestupku, neboť by nebyl informován o měření. Poté městská policie zdokumentuje průkazně, že tam byly tyto značky umístěny, v jakém čase, v jakém místě. To proto, aby v případě správního řízení mohla doložit správnímu orgánu, tedy odboru dopravy obce s rozšířenou působností následující fakta: Za prvé, že Policie ČR určila toto místo, za druhé, že byla stanovena dopravní značení odborem obce s rozšířenou působností, pak také průkazní dokument o umístění značky s časem atd., a protokol o měření.

164

Obávám se, že je to úkol pro městské policie, který nebude asi natolik průhledný a jednoduchý. A navíc se domnívám, že po ukončení rychlosti ti, kteří se omezí v obci na 57 km v hodině, poté pojedou výrazně rychleji, pokud je to jejich styl jízdy. A nechtěl bych být v roli obecního policisty, který to bude muset akceptovat. Čili přimlouvám se za to, abychom v zákoně, o kterém tady mluvil kolega Nedoma, na to pamatovali, abychom se pokusili tento stav napravit, a nebo obecním policiím jednoznačně tuto kompetenci odejmout. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Jako další je přihlášena do rozpravy paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo. Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já mám v obvodu obec Bánov, kterou protíná mezinárodní silnice ze Slovenska. A v červenci roku 2005 jeden kamión neubrzdil a skončil v zatáčce v rodinném domě, došlo tam k úmrtí. A v tu dobu tam Zlínský kraj instaloval radary a na základě veřejnoprávní smlouvy s městem Uherský Brod tady městská policie z Uherského Brodu kontroluje pravidelně rychlost a v podstatě provádí správní činnost. Po tom, co byla schválena tato změna v PS, tak se u nás v tisku objevilo to, že po schválení této změny již nebude možné, aby byla uzavřena tato veřejnoprávní smlouva mezi obcí a městem a vlastně k umístění kamerového systému, tak k měření ze strany městské policie nebude moci docházet. Chtěla bych se proto zeptat pana navrhovatele, případně zpravodajů, jestli mně potvrdí, jestli od Nového roku, nebo prostě o schválení této změny, budou nadále platit veřejnoprávní smlouvy mezi obcemi o tom, že budou moci měřit na katastru jiných obcí. Děkuji za odpověď. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Poslaneckou sněmovnou schválená novela uvedeného zákona, resp. zákona o silničním provozu, předložená jako senátní tisk č. 357, navrhuje, aby i po 1. lednu 2009 byla obecní policie oprávněna provádět za stanovených podmínek měření rychlosti vozidel. Uvedená pravomoc však byla obecní policií od uvedeného data odňata zákonem č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii ČR, jimiž byl novelizován též zákon o silničním provozu i zákon o přestupcích. Navržená předloha tak usiluje o zachování v zásadě současného právního stavu účinného do konce roku 2008. Cílem předložených pozměňovacích návrhů je naopak zachovat právní úpravu zavedenou platným a zanedlouho i účinným zákonem č. 274/2008 Sb., pokud jde o měření rychlosti vozidel výlučně Policií ČR. Zásadní změny platné právní úpravy ještě před jejím vstupem v účinnost nepřispívají podle mého názoru ke stabilitě právních vztahů a k tomu, aby se adresáti zákona, tzn. příslušné orgány i občané, mohli na jeho aplikaci připravit. Jestliže Parlament ČR před krátkou dobou v souvislosti se schvalováním nového zákona o Policii ČR současně zákonem odňal, a já se domnívám, že

165

správně, obecní policii pravomoc měřit rychlost vozidel a došel k závěru, že má být svěřena pouze státní policii, ne, že by někdo nemohl měřit, ale aby to měřila státní policie, je žádoucí, aby tato novela byla nejprve ověřena praxí, případně se přistoupilo k jejím korekcím, ale až po řádném zhodnocení. To platí tím spíše, pokud nová právní novela byla přijata teprve před několika měsíci, nevešla v praxi, nikdo neví, jestli to zhorší nebo zlepší podmínky. Ale už tady máme něco, co je vlastně za tím vším – naplnění obecních a městských pokladen. Ano, řekněme si to popravdě. Mnohdy městská policie se mění v silniční lupiče, kteří bez ohledu na to, jestli to přispívá nebo nepřispívá k plynulosti silničního provozu, vesele kasírují řidiče, a to mnohdy i tehdy, když jedou rychlostí 52 km nebo i více kilometrů. Dokonce se domnívám, že i mnohé městské policie dělají to, že umísťují značky v obcích 30 km v hodině, a tam měří. A vsadím se, že tam skoro nikdo nepojede těch 30 km. Je to městská policie, která vyvolala vlnu nevole a odporu proti tomu, aby měřila. Osobně jsem zásadně proti měření městské policie. Městská policie byla na něco úplně jiného. Vykrádají se byty, vykrádají se automobily, jsou černé skládky, nepořádek. Podívejte se na naše města, jak jsou počmárána grafity a jiné a jiné věci. To je hlavním úkolem městské policie. Nyní se stává to, že městská policie – lidi, kteří by měli plnit tuto základní funkci městské policie – posílá na křižovatky; nejlépe ve dvou, možná i ve čtyřech. A ti nedělají nic jiného, než měří rychlost. O tzv. zónovém měření – a když se podíváme na státy okolo nás, víme, že toto zónové měření je tam zakázáno nebo zpochybňováno, tak u nás vesele toto probíhá dál. Vystoupil tady senátor Kubera. U něj ve městě se neměří. A já se domnívám, že je to správné. Nemyslím si, že by se tím ohrozila bezpečnost silničního provozu. Dochází k tomu, že plynulost provozu je mnohdy důležitější, než když někdo jede rychleji nepovolenou rychlostí. K tomu, jak by se to mělo dělat, nechci žádné velké rady. Myslím, že dojde k tomu, jak jsou zóny třicítek, tak budou zóny měření radarů. Rozprostře se to na celé město, celou obec, a bude to pak o tom, aby se musela za každou křižovatkou umísťovat nová tabulka. Myslím si, že rozhodně bezpečnost provozu se nesnížila tím, že městská policie doposud měřila. Akorát se naplnil rozpočet obcí. Mohu dát i další návrh na to, jak by se mohly naplňovat městské pokladny. Ze zkušeností z jistého města, kde dokonce městská policie řídí provoz, krátila dobu na semaforech mezi žlutou a červenou. A pak jsou dva příslušníci městské policie – dva před křižovatkou a dva za křižovatkou. A vesele chytají řidiče, že jezdí na červenou. Přitom v tomto městě se vykrádají auta a vykrádají byty. Jsem jednoznačně pro to, aby městská policie dělala co má, a ne, aby měřila rychlost. To patří výlučně státní policii. Dejme šanci, aby novela zákona, která prošla Parlamentem, která odňala možnost měřit rychlost městské policii, aby se alespoň na půlroku ukázalo, na čí straně je pravda. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Mám tady nyní přihlášeno 6 senátorek a senátorů. Říkám to proto, že si vás dovoluji požádat o stručnost, abychom neskončili tím, že nebudeme usnášeníschopní. S právem přednosti se přihlásil pan senátor Petr Vícha a paní senátorka Paukrtová. Pan senátor Vícha, ač byl první, je galantní, dá přednost paní senátorce Paukrtové. Máte slovo.

166

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, děkuji za přednost. Já využívám tedy svého přednostního práva, protože nemohu nereagovat na slova pana senátora Drymla. Jsem dlouholetou členskou zastupitelstva v Jablonci nad Nisou, a cosi o práci v městské policii vím. V první řadě bych ráda řekla, že města nejsou povinna zřizovat městské policie, ale pokud financují jejich činnost, tak zcela jistě do jisté míry nebo úplně mluví do toho, čím se městská policie zabývá. Jestliže tedy zastupitelstvo usoudí, že městská policie má měřit rychlost, a zákon jí to umožňuje, potom měří rychlost. Jestliže město dá přednost tomu, aby policisté honili ty, co vyrábějí na nových omítkách grafity, tak policisté hlídají, aby se to nedělo. Musím říct, že zastupitelstva, která financují městské policie, do toho mají co mluvit. Myslím, že to nebyli policisté, kteří se tomu bránili, ale spíše starostové. Prostě proto, že odpovídají občanům za to, co se v jejich městech děje, a zastupitelstvo je tím, kdo za to odpovídá. Toto je jenom k té první věci. Druhá věc. To, že městská policie řídí světelné křižovatky, myslím, že je omyl. Už delší dobu usiluji o to, aby státní policie zregulovala jednu křižovatku, kde se tvoří obrovské fronty, a státní policie to stále nedělá. Myslím, že kdyby to bylo v kompetenci městské policie, tak by semafory už byly dávno zregulovány. Protože nechci zdržovat, chtěla jsem říci jenom jednu věc. Problém, který tady nastínil kolega Töpfer, co se týče kamerového systému a toho, že po určité době se záznamy nemažou, tak myslím, že je to opravdu velmi vážný problém. Daleko větší problém, než měření rychlostí městskou policií. Myslím si totiž, že to ani tak příliš nespadá do tohoto zákona, ale spíš do zákona na ochranu osobních údajů. Neměcký ústavní soud skutečně zrušil tu bezbřehou možnost, a zabýval se tím problémem. Takže je to problém mj. ústavní. Myslím, že s tím zákonem musíme nějak naložit, protože pokud tak do zítřka neučiníme, tak nám uplyne lhůta. Takže přes všechny tyto výhrady jsem pro to, abychom zákon schválili. Současně si myslím, že naše komise na ochranu soukromí by se měla začít vážně zabývat tímhle problémem, který vidím jako opravdu velmi, velmi vážný. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji paní senátorce. Dále s právem přednosti je přihlášen předseda ČSSD Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Děkuji, paní předsedající, milé kolegyně, kolegové. Paní Paukrtové jsem dal přednost, protože se mi zdála „nažhavenější“, než já, protože já jsem mezitím vychladl. Musíme si tu diskusi každý oddiskutovat, protože tomu každý rozumí. Zejména každý, kdo někdy dostal pokutu. Možná by tady měl každý nejdřív nahlásit ten střet. Ten, kdo dostal pokutu od městské policie, měl by se „asi vypnout“. Já také mohu ohlásit střet zájmu, protože jsem starostou města, a o městských policiích tady jednáme, ale nemám žádný střet zájmu. Protože my městskou policii máme, ale radary nemáme. Protože si myslíme – moudře asi – podle této diskuse, že městská policie má jiné povinnosti. Byla určena za jiným účelem, a měřit by neměla. Ale budu tady do konce funkčního období bojovat za to, aby měřit mohla. Protože je to samosprávná záležitost měst. Samy se musí rozhodnout, jestli tu příležitost využijí, nebo ne. Těším se samozřejmě na dobu, až nebude muset měřit. Až Policie ČR bude natolik plnit své povinnosti, bude natolik dobře zabezpečena a bude mít takový respekt jako v Rakousku, když tam přejedeme hranici.

167

Ale přiznejme si, kolegyně, kolegové, že zatím tomu tak bohužel není. Městská policie měří pod kopcem, za značkou – i pod tím kopcem i za tou značkou by měla být rychlost dodržována. Copak Policie ČR na nás taky někde nečíhá na těch nejneočekávanějších místech? Jaký je mezi tím rozdíl? Dvě kamery – jsem tady slyšel – ještě jsem neviděl, že by město vyhodilo peníze za dvě kamery. Nemá většinou finance ani na tu jednu, a proto třeba neměří. Jsou jistě obce, které si z toho udělaly rýžování peněz. Tvrdím, že je jich minimum, a že teď házíme do jednoho pytle všechna města a všechny městské policie. A to si uvážlivá města a uvážlivé městské policie nezaslouží. Uvedu jeden konkrétní příklad z praxe. Stavba dálnice. Tisíce nákladních aut, které projíždějí městem. Občané se bouří. Podaří se zajistit souhlas Policie ČR. Dá se tam po dobu 3 měsíců, kdy je tam velký ruch, značka 30 km. Tedy ne tak, že si tam dá značku městská policie. Oficiálně je tam dána značka 30 km. Prosba ze strany města, které nemá radar. Prosba na Policii ČR – prosím, značka tam je, ale kamióny tam jezdí pořád divoce. Ale když má policie jeden radar na okres, tak na nás dojde jednou za měsíc. A teď v závěru roku je ještě větší problém. Jsme 20 km od okresního města, a Policie ČR už nemá benzín. Možná proto, že ho z velké části vypotřebovala na odvoz nových vozidel do Brna. Žádám vás, prosím vás, apeluji na to, abychom obcím nechali samosprávnou možnost, rozhodnout se, jestli policie měřit bude nebo nebude. Ale hovoříme tady pořád o marginálním problému z hlediska celého tohoto zákona. Jak jsem řekl, je to ale proto, že tomu každý rozumíme. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám. Další je přihlášen pan senátor Jiří Lajtoch. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Lajtoch: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nejsem velký řečník. Čekal jsem, jestli vystoupí pan Kubera, nezklamal mě. Má samozřejmě vždy na všechno recept. Kolega Dryml se k tomu přidal. Já patřím do té skupiny jako senátor Vícha. Jsme starostové menších měst. Přerov je bývalé okresní město. Zakoupili jsme kameru, protože Policie ČR vůbec ve městě rychlost neměří. Kdybychom tuto kameru neměli, tak bychom s Policií ČR, která s námi úzce spolupracuje, nemohli regulovat bezpečnost silniční dopravy v našem městě. Víte, takové ty řeči, že je to výdělečné – nevím, kdo to vždycky vytáhne; televize, možná nějaký negativní příklad. Já jsem to počítal. Je to asi jedna setina rozpočtu příjmu. Myslím, že to není kvůli penězům. Řada měst to dělala opravdu kvůli bezpečnosti na silnici v příslušné obci nebo ve městě. Paradoxní situace je, že ministerstvo vnitra na pořízení těchto kamer poskytlo finanční prostředky v rámci programu prevence kriminality, aby se mohla v příslušných obcích a městech měřit rychlost, a tím zabezpečit bezpečnost občanů v rámci silničního provozu. Jak říkal pan kolega Töpfer. Pevné kamery v Přerově vůbec nejsou. Těžko na to téma mohu diskutovat. Praha je jimi poseta. Ale u nás se jedna o mobilní radar, který využívá městská policie v nebezpečných úsecích. Úzce spolupracuje s Policií ČR a hlavně také reaguje na připomínky občanů v úsecích, kde jezdí auta rychle. Já bych jenom požádal senátory, protože je to pro menší města přínosné, aby podpořili tento zákon. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Přihlásil se s přednostním právem pan místopředseda Jiří Šneberger.

168

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Mám jenom jednu větu vaším prostřednictvím, paní předsedající, k panu kolegovi Lajtochovi. Víte, že daň z nemovitosti tvoří 2 % rozpočtu obcí. Toto jedno se mi nezdá být tak málo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Další přihlášený s přednostním právem je pan senátor Jiří Stříteský, předseda klubu ODS. Prosím, pane předsedo. Senátor Jiří Stříteský: Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Jenom krátce. Stala se mi hrozná věc. Připravoval jsem si tady půlhodiny projev, jak tady vystoupím. Skoro doslova, až na tu brněnskou vsuvku tady řekl kolega Petr Vícha. Takže bych chtěl jenom podpořit, co řekl. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: To je krásná dělba práce, děkuji. Další přihlášený do diskuse je pan Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Dienstbier: Paní předsedající, kolegyně, kolegové. Vedeme tady meritorní diskusi o věcech, o kterých bychom měli mít čas diskutovat – ne pod tlakem, že když tady něco neschválíme, tak 1. ledna nebude něco platit. To už jsme zažili v předchozí diskusi o vysílání vojáků. Měli bychom se snažit a tlačit na výkonnou moc, aby nám předkládala věci tak, abychom měli čas o tom skutečně hluboce diskutovat. Nechci zde skutečně opakovat některé z věcí, které kolega Töpfer, Kubera, Dryml a Vícha tady říkali. Můj volební obvod je Kladensko. A toto území rozrostlo ke Kralupům, což je zázemí hlavního města, kudy se valí denně kamióny a spousta dalších aut. Vůbec ten region kvůli tomu není žádným způsobem zvýhodněn, nebo se nějak nepodporuje. Možná to tak v některých oblastech nemáte. Mně volali starostové z Brandýska. Minulý týden to byla starostka Velvar. Jsou zoufalí ze situace, jaká existuje. Oni i já bychom byli velice rádi, kdyby Policie ČR byla schopna plnit své povinnosti, a nemuseli by mít obecní policii k těmto účelům, potřebovali by je k účelům úplně jiným, ale nic jiného jim nezbývá. Jestliže na policejních stanicích jsou stavy takové, že jich tam místo 19 – 12; jinde místo 18 – 8 policistů, tak nezbývá nic jiného, než aby místní policie se podílela na měření. Já meritorní diskusi nepovedu, protože to teď nemá žádný smysl. Ale mám jeden naprosto konkrétní návrh. Jsou přímo zděšení tím, že měření rychlosti má být mezi jednou a druhou přenosnou značkou. Protože to znamená, jak to vnímají, když tam přenosná značka nebude, tak co tam neustále jezdí, vědí, že se teď neměří. Zatímco když tam bude, tak prostě pojedou pokud možno podle předpisů. Podle mého názoru je třeba docílit toho – a nic více nenavrhuji – než abychom v § 79a odst. 2 vyškrtli dvakrát slovo „přenosnou“, protože to je ono minimum, co můžeme udělat pro to, aby naše obce a naši starostové, zejména v tomto mém regionu, nebyli ze situace úplně zoufalí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Zachytila jsem, že navrhujete pozměňovací návrh. My jsme v této chvíli v obecné rozpravě. Pokud chcete dát pozměňovací návrhy, je třeba předložit písemně. Můžete to ještě udělat, protože obecná rozprava ještě dále pokračuje. Další přihlášený je pan senátor Jan Horník.

169

Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. My bychom tady asi tak dlouze nediskutovali nad tímto tématem, pokud by Policie ČR skutečně plnila svou úlohu. Problém je v tom, že Policie ČR měří rychlost na místech, kde by měřit ani nemusela a kde skoro vždycky ví, že někoho chytí, protože dochází k překračování 90kilometrové rychlosti. Na naprosto přehledných a jasných úsecích a na úsecích bez nehod. Tito policisté se zařízením, které mají na měření rychlosti, chybí právě ve městech, kde je nebezpečí střetu s chodcem a obyvateli. Poslední dva příklady, které jsou z mého regionu nebo ze sousedního. Silnice dálničního typu Karlovy Vary-Ostrov, vybudovaná za miliardy korun, deset kilometrů dlouhá. Kdysi dávno měla označení dálniční, které bylo zrušeno, a byla z toho udělána obyčejná silnice I. třídy s 90kilometrovou rychlostí, a to z toho důvodu, že tam chyběla část úseku s prostředními, údajně, svodidly. Policie ČR, dopravní inspektorát říká, je to silnice skoro bez nehod. Není důvod, aby na této silnici se jezdilo 90. Bez problémů se tam dá jezdit 130. Zjistil jsem teď narychlo, zbyly asi peníze, tak se instalují svodidla. Doufám, že se tam bude moct jezdit 130. Policie nicméně přesto, že je to úsek bez nehod, měří rychlost. A ona ví naprosto jasně a stoprocentně, že se tam jezdí 100 až 110. Skutečně tam jezdí všichni takhle. Možná je to zvykové od té doby, co to byla dálnice. Oni mají jistotu, že tam naplní svoji pokladu. Druhý úsek – obchvat Chomutova od Klášterce nad Ohří. Je tam 70 na přechodu v jisté části, jinak je to silnice I. třídy – devadesátka. Jel jsem tam před měsícem, omezení 70 kilometrů v hodině. Jel jsem 70, potom po ukončení 70 byl přede mnou kamion, předjel jsem ho, jel jsem něco přes 100 při předjíždění, a ouvej, policisté. Pane řidiči, víte, čeho jste se dopustil? Já říkám: nevím, jel jsem stoprocentně 70 na místě, kde byl přechod. To je pravda, ale vy jste překročil rychlost v tomto naprosto pro mě přehledném místě. Opět tam byli policisté z toho důvodu, aby vybírali, jenom aby naplnili pokladnu. A mluvíme o státní policii. Tato státní policie dopravní nám chybí v našich městech, a proto my tady již podruhé řešíme tuto problematiku. Já bych chtěl apelovat, není zde ministr vnitra, aby naplnil stavy, protože jsou podstavy, a aby se policisté soustředili zejména na ta místa, kde je nehodovost a kde hrozí střety s lidmi. Ještě bych chtěl reagovat na to, co tady říkal kolega Töpfer – záznamy z kamer. Kamery a záznamová zařízení dneska jsou tak inteligentní, že není problém tam nastavit cyklus například 48 hodin k vymazávání. Na jedné straně se dovoláváme ochrany soukromí, ale čím víc se budeme této ochrany dovolávat, tím víc budeme dávat prostor organizovanému zločinu. Tyto kamery, pokud by byly v režimu 48 hodin, a my to víme, že mnohdy pomáhají právě policistům při hledání kradených aut a další trestné činnosti. Čili já bych se úplně tohoto práva nezbavoval, nicméně bych asi se přiklonil k tomu, aby to probíhalo v jistém režimu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkujeme a poslední přihlášený je v této chvíli v obecné rozpravě pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

170

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, senátorky a senátoři, já vás nebudu dlouho zdržovat. Chtěl bych vás ujistit, že nejsem ve střetu zájmů, nedostal jsem od městské policie – nevím, jestli jsem takový řidič nebo jestli mám takové štěstí, jestli mám takový dobrý antiradar – nedostal jsem pokutu. Mám ale jiné zkušenosti s tím, co se tady mluvilo, s městskou policií, konkrétně z východních Čech. A je tady i jeden pan senátor, který možná ví, o čem mluvím. Protože nejsou jenom osvícení starostové na Moravě, ale jsou i méně osvícení někteří v Čechách. Efekt, který by to muselo mít, aby městská policie splňovala to, o čem tady všichni tak ctnostně mluvíte, by musel být pouze tehdy, pokud by tam stála městská policie nejméně 6 hodin každý den, včetně sobot a nedělí. A dobře všichni víte, že na to městská policie kapacity nemá. Jinak nedojde k tomu, o co všichni žádáte, k umravnění řidičů. Na to v zahraničí vymysleli jiné způsoby. Jsou to zvláštní kryty vozovek, které zpomalují jízdu vozidla, jsou to různé zábrany. Rozhodně to však nejsou radary. Nic se nestane, když se zákon neschválí. Počkejme šest měsíců a vyhodnoťme to. Já se domnívám, že i pokladny obcí šest měsíců to ještě vydrží. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. V této chvíli mám ještě přihlášeného do rozpravy pana senátora Jiřího Nedomu. Chcete vystoupit jako senátor, pane senátore, nebo jako zpravodaj? Senátor Jiří Nedoma: Rád bych vystoupil jako senátor, a to proto, aby se celý systém neprotahoval, a nešli jsme, pokud možno, do podrobné rozpravy. Místopředsedkyně samozřejmě.

Senátu

Alena

Gajdůšková:

Máte

na

to

právo

Senátor Jiří Nedoma: Děkuji za slovo. Já bych chtěl v úvodu říci to, že diskuse, která se tady rozproudila, je obrázkem toho, že to je velice choulostivá záležitost a že je potřeba o tom mluvit. A je spousta věcí, které je potřeba v tomto doladit. Já doufám, že si toho budeme vědomi zítra, až budeme schvalovat, jestli tady bude opět podvýbor pro dopravu, tak jak si jednotlivé kluby daly požadavek, kdo je v podvýboru bude zastupovat. Také bych chtěl říct, že všechny tyto věci, které se tady objevují, se v tomto sále pravidelně diskutují, naposledy na podzim tohoto roku, kdy tady byla konference specielně na toto téma, která se věnovala bezpečnosti silničního provozu. Je mi líto, že při takové konferenci, i když sál byl zaplněn lidmi, odborníky, které tato problematika zajímá, ale byli tady asi jenom tři nebo čtyři senátoři. Pojďme si nechat tuto diskusi na odborné téma do podvýboru, krom toho do podvýboru bude moci, je to veřejně přístupný podvýbor, může tam přijít každý z vás a tyto podněty, které tady padají, tam říkat. Já bych stručně prošel okruhy otázek, které tady byly řečeny. O to kratší bude moje řeč potom jako zpravodaje. Bylo tady řečeno, že při platnosti od 1. 1. neměřit radary, se nic nestane. Říkám vám s plnou odpovědností člověka, který je za tuto komoru v Radě vlády pro bezpečnost silničního provozu, že statistiky hovoří naprosto jasně. Tyto statistiky jsou každého půl roku vyhodnocovány, máme je nějakých deset let dozadu, a jednoznačně se ukazuje, že snížení rychlosti v obci ze 60 na 50 přineslo prudký pokles mrtvých, především chodců.

171

Otázka toho, zda se tato rychlost dodržuje, je ale otázkou teprve doby poměrně nedávné. A musím říct ze statistik, že jednoznačně dodržování nastalo v okamžiku, kdy se umožnilo obecním policiím tuto rychlost měřit. To jsou prostě prokazatelná čísla. Koho z vás to bude zajímat, mohu mu ta čísla a diagramy dát k dispozici. To, jak tady říkal kolega Kubera, že to není tak jednoduché, jak se říká o celém systému, o zákonu 361, o bodovém systému. Já jsem nikde neslyšel, že by to bylo jednoduché nebo že by někdo tvrdil, že to je jednoduché. Naopak. Při Ministerstvu dopravy celý rok pracovala a ještě pracuje expertní skupina specielně pro bezpečnost silničního provozu a tento zákon 361 a já vám mohu říct, že jsme se tam tak intenzívně, nechci říct rozhádali, ale tak se nám diametrálně různí pohledy na celou věc bodového systému, kde já jsem tedy zastáncem toho, že bodový systém by měl diskvalifikovat ze silnice ty, kteří hrubě porušují pravidla silničního provozu. A stojí tam za mnou skoro polovina expertů. Ale druhá polovina expertů tvrdí, že bodový systém by měl vychovávat řidiče, čili odebírat mu body za pásy, za světla apod. Já tvrdím, že kdyby tyto drobné přestupky z hlediska lidských životů se vymáhaly pokutami, nikoliv bodovým systémem, tak nebudou zahlceny úřady, nebudou zbytečně – jak to říct slušně – perzekvováni normální slušní řidiči, kteří nemohou mít pořád oči na tachometru, aby náhodou o pět nebo o deset kilometrů nepřekročili rychlost. Ale dostali bychom ze silnice tzv. piráty silnic, kteří jezdí na červenou, přes plnou čáru apod. Co se týká – a je tady konkrétní dotaz, zda smlouvy mezi malými obcemi, kolegyně senátorky Juřenčákové, budou moci dále vykonávat tuto službu. I já jsem měl tuto obavu, protože ani v novele se o tom nic nepíše, ani v novele z července, kterou jsme tady schválili, se nic nepíše. Přesto jsem slyšel obavy starostů a velitelů policie, že nebudou moci v malých obcích měřit. Položil jsem otázku náměstkovi Salivarovi, který byl na našem výboru, a on jednoznačně tvrdí, že na tom se nic nemění, že budou moci i nadále obce uzavírat smlouvy tak, aby mohly měřit na více územích. Naplňování obecních pokladen a měření na celé obci, jak tady říká pan senátor Dryml. Já jsem tedy bytostně přesvědčen, že to není jádro problému. Některé obce, které toto zneužívaly, tak právě způsobily reakce těch druhých, kteří řekli: vůbec neměřit! A takhle, kdyby to mělo jít od extrému k extrému, nic nevyřešíme. Čili já nejsem přesvědčen, že když zákon bude platit, že bude pouze zneužíván k naplňování obecních pokladen. A obava z měření na celé obci, a tady bych rád reagoval i na příspěvek pana senátor Dienstbiera, ta by byla v okamžiku, kdyby to značkou tak, jak jsme většinově v této komoře si to odsouhlasili v doprovodných usneseních, kdyby tam nebyla ta přenosná značka a povinnost ji umístit v okamžiku měření, tak jak by to dopadlo? Starostové by umístili ceduli měření radarem pod název své obce a pak by skončila na druhé ceduli. A znova bychom byli u matení řidičů a perzekvování řidičů zcela zbytečně a dávali bychom těm druhým zase bič do ruky – zrušme měření v obcích. Čili je to věc určitého kompromisu a přenosné značky jsou proto, a jsou tedy na náš popud, byť jsou špatně namalované, protože se projevila lidová tvořivost poslanců v Poslanecké sněmovně a nemalovali ji odborníci na Ministerstvu dopravy. Značky jsou přenosné proto, aby vždy tak, jak schválí Policie ČR, ve kterém úseku se bude měřit, tak aby skutečně byly vymezeny jenom v tom úseku, a ne, aby to sklouzlo k tomu, že to bude pro celou obec, nebo dokonce, jak jsem tady slyšel, že značek nechají vyrobit více a trvale je tam umístí, i když měřit nebudou. Přece na tom jsme se nedohodli. Dohodli jsme se na tom, že městská policie smí hrát pouze

172

férovou hru, že to není státní policie, ke které máme v tomto směru větší důvěru, a tam, kde k tomu dochází, tak má každý starosta možnost požádat Policii ČR, aby to měřila, protože Policie ČR těmito podmínkami vázána není. Na to bych tady chtěl upozornit. Ta může měřit, aniž by na to upozorňovala. Čili pozor na to, neznamená to, že když tam není cedule, že tam nemusí být radar. Může tam být radar Policie ČR. Tolik ve stručnosti. A znova bych chtěl apelovat, propusťme tuto záležitost tak, aby od 1. ledna obce mohly měřit, a soustřeďme se na to, co už máme přede dveřmi, to je zákon 361, který všechny tyto věci obsahuje, a soustřeďme se na to, ať z toho není paskvil. Budeme k tomu mít v nejbližší době velkou příležitost. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Kolegyně, kolegové, jenom si vás dovoluji upozornit, že jsme si sice prohlasovali prodloužení po 19. hodině, včetně hlasování, ale jednací řád nás nepustí za 21. hodinu. (Pobavení.) Teď je přihlášen pan senátor Tomáš Töpfer, kterému dávám slovo. Senátor Tomáš Töpfer: Ano, děkuji, paní místopředsedkyně. Já budu velice krátký. Já jenom chci opravit to, co jsem tady špatně navrhl. Pánům starostům jsem chtěl říct, že existuje daleko levnější zařízení a tomu se říká chytrý semafor, který je nařízen na 55 kilometrů v hodině. Když to překročíte, rozsvítí se červená. Já bych to nechal na ostatních řidičích, kteří budou muset tři minuty čekat na to, až se rozsvítí zelená, ač jeli dobře. Oni už si to s tím člověkem vyřídí sami. Ale s těmi značkami. Promiňte mi ještě jednu větu. To byla moje první lekce demokracie, kterou jsem se naučil ve Spojených státech, když můj kamarád měl v autě antiradar. Já jsem říkal: To je u vás povolené? A on říkal: Ano, policie má právo mě kontrolovat, ale já jako svobodný občan mám právo vědět, že jsem kontrolován, a proto ty značky, byť přenosné nebo pevné. To je samozřejmě zcela správně. Já nesmím být kontrolován, aniž bych o tom věděl. A já jsem chtěl tedy podat návrh: tento návrh zákona zamítnout. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Toto je v této chvíli skutečně poslední přihlášený. Já se ptám, jestli tedy někdo chce ještě se přihlásit do rozpravy. Není tomu tak, takže obecnou rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Chce. Prosím, pane senátore. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já se velice omlouvám, že vám nemohu být plnohodnotným partnerem, protože bohudík nejsem ministrem vnitra a jenom mohu pana ministra Langera informovat o vaší debatě a o závažnosti, kterou přikládáte projednávané problematice. Ještě jednou se omlouvám. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Jiřího Žáka, zda se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě. Ano, pan zpravodaj. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Žák: Jenom velmi stručně. Já jsem chtěl poopravit prostřednictvím paní předsedající pana kolegu Drymla, když hovořil o zavedení omezení rychlosti v zákoně 274/2008 Sb. Ono to tehdy bylo tak, že to byl

173

doprovodný zákon k č. 361/2000 Sb., kde se to v § 78 nebo 79a řeší, ale on tady tehdy nebyl. Já bych vás chtěl velmi poprosit o to, abyste přistoupili na schválení této novely zákona, protože to, co je tam podstatné, tak je druhý bod, a tj. změna trestního řádu v § 161. To je vyšetřování policistů. Měření rychlosti je věc samozřejmě mediálně atraktivní. Já si myslím, že to nemá cenu dále rozebírat, ale hlavně 361 v novele se nám sem vrátí ve velmi krátké době. Pak na to budeme mít asi dost prostoru a času. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Táži se zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Tomáše Jirsy, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce. Děkuji. A, pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se prosím nyní k závěru a proveďte nás hlasováním. Děkuji. Senátor Jiří Nedoma: Dámy a pánové, já ž bych pouze konstatoval, že v této obecné rozpravě vystoupilo celkem 13 senátorek a senátorů, z toho někteří opakovaně a u některých jsem ani nezaznamenal kolikrát. Toť vše. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, děkuji. Padly, jak bylo řečeno, dva návrhy – schválit a zamítnout. Trošku avizovaný pozměňovací návrh nebyl předložen písemně… (Z pléna: Byl!) Byl, pardon. I tak musíme v prvé řadě hlasovat o návrhu schválit. Spustím znělku. Aktuálně je přítomno v sále 63 senátorů, aktuální kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro - schválit návrh zákona tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti byli 4. Návrh byl přijat. Vážené senátorky, vážení senátoři, tím jsme vyčerpali dnešní program. Já tedy přerušuji dnešní jednání a sejdeme se zítra v devět hodin ráno. Začínáme peticí o platech správních zaměstnanců ve školství. Děkuji. Přeji vám hezký večer. (Jednání přerušeno ve 20.12 hodin.)

174

(3. den schůze – 12. prosince 2008)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 2. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omlouvají Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra, Josef Řihák, Vlastimil Balín, Eva Richtrová, Otakar Veřovský, Petr Guziana, Milan Štěch, Pavel Trpák, Jaroslav Kubera, Petr Pakosta, Pavel Sušický a Jiří Čunek a pan senátor Janeček. Všichni jste se přihlásili, je nás dostatek. Vzhledem k tomu, že včera byla celá řada bodů zařazena na pevnou dobu a nebyly projednány, máte před sebou upravený nový program dnešního jednání. Začínáme peticí, kterou jsme včera pevně zařadili na 9.00 hodin a budeme pokračovat některými návrhy zákonů, včetně těch, které jsme si včera také pevně zařadili na 10.30 hodin. To jsou body pana ministra Gandaloviče. Upravený program máte před sebou. Přivolám všechny kolegy do sálu, abychom o upraveném programu mohli hlasovat. Zahajuji procedurální hlasování o upraveném programu. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se z přítomných 41 senátorek a senátorů při kvóru 21 pro vyslovilo 39, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Budeme pokračovat dalším bodem, a tím je Petice za odstranění nerovnosti v úrovni platů provozních a správních zaměstnanců ve školství Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 1. Šetření ve věci petice prováděl výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Určil jako svého zpravodaje Zdeňka Janalíka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 1/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a, odstavec 2 zákona o jednacím řádu Senátu, který umožňuje zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to pan Mgr. František Dobšík a Dagmar Čáslavová, která je uvedena v usnesení výboru pro vzdělání, kulturu, lidská práva a petice. Jsou oba přítomni. Přistoupím k hlasování. Budeme hlasovat o tom, aby pan Mgr. Dobšík a paní Čáslavová mohli vystoupit a zúčastnit se schůze Senátu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování č. 48 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 43, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů. Dále se hlasováním rozhodne, který z představitelů orgánů územní správy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jde o pana doktora Jindřicha Kitzbergera, náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy, a

175

Ing. Bohdana Hejduka, vrchního ředitele sekce správy státního rozpočtu. Má někdo připomínku k tomuto návrhu? Pokud ne, přistoupíme k hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 43, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Dovolte, abych přivítal zástupce stran dotčených peticí. Článek 3 našich podrobnějších pravidel praví, nestanoví-li Senát jinak, může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to v desetiminutových intervalech. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, panu senátoru Zdeňkovi Janalíkovi. Pane senátore, máte slovo. Senátor Zdeněk Janalík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych vás stručně seznámit s tím, že k této problematice proběhlo veřejné slyšení, které zorganizoval náš výbor 3. prosince 2008. V diskusi zazněl ze strany petentů základní požadavek na přehodnocení platové stupnice, tedy na přeřazení nepedagogických pracovníků do zvýhodněné platové stupnice. Na tento požadavek petentů reagovali zástupci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí plus přítomní senátoři – členové výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Obecně se dá říci, že byla deklarována shoda na potřebě řešit tento problém. Zástupci ministerstva práce a sociálních věcí deklarovali připravenost na změnu legislativní normy s možnou realizací od 1. dubna. Současně školský výbor Poslanecké sněmovny požadoval uvolnění částky – podle poslední zprávy byla schválena částka ve výši 360 mil. korun, která by měla řešit tato navýšení. Z veřejného slyšení vyplynuly závěry pro jednání našeho výboru, které po projednání na výboru byly využity k návrhu usnesení, které jste obdrželi. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu. Předpokládám, že nejdříve budou hovořit zástupci petentů a potom další. Předpokládám toto pořadí: František Dobšík, Dagmar Čáslavová, Jindřich Kitzberger a Bohdan Hejduk. Požádám pana Dobšíka, aby přednesl zprávu. Ještě vás upozorňuji, že máte 10 minut a můžete vystoupit dvakrát. František Dobšík: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři, věřím, že nezůstanete lhostejní k názoru zástupců, kteří se podepsali a kterých bylo 52 000. Neusilovali jsme o horentní počet, chtěli jsme dosáhnout 10 000, abychom tady mohli před vámi hovořit o tom – což samo ministerstvo školství přiznává a v Lidových novinách se také pan ministr vyjádřil v souvislosti se zveřejněnými výsledky průzkum TIMS, kterého se zúčastnilo 59 zemí a kdy naši žáci dopadli velmi špatně jak v matematice, tak ve čtenářských dovednostech. Všechno souvisí se vším. Ministerstvo školství konstatuje, že tento resort je podhodnocený, že by se do něj mělo více investovat, že tyto výsledky budou podkladovým argumentem pro další vyjednávání o dalších státních rozpočtech, aby kapitola školství nebyla poddimenzována. Když se výsledky budou zhoršovat, určitě to, co očekává česká společnost od vzdělávacího systému, nebude asi realizováno. Hovořím o tom, protože vnímáme naše provozní a správní zaměstnance jako nedílnou součást vzdělávacího systému každé školy. Nedovedeme si představit, kdyby tam nebyli a řešilo se to jiným, třeba dodavatelským způsobem. Zázemí, které

176

vytvářejí pro naše kolegy, kteří denně předstupují před žáky, je podkladem k tomu, že by škola nebyla takovou, jakou by měla být a jak si ji představujeme. Naše usnesení je doporučením vládě. Víc udělat nemůžete, ale věřím, že i přítomní členové vlády budou vnímat, že nám nejde jen o peníze, ale o vzdělávání jako takové a peníze jsou prostředkem, aby vzdělávání bylo kvalitní a aby služba, kterou společnost očekává, byla také kvalitní. Děkuji za pozornost a věřím, že usnesení podpoříte. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu vystoupení. Požádám paní Čáslavovou o vystoupení. Máte slovo.

Dobšíkovi

za

Dagmar Čáslavová: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a senátoři, milí hosté, dovolím si krátce shrnout několik čísel, která by vám mohla objasnit situaci u nepedagogických pracovníků. Z doložených konkrétních platových výměrů, které jsme získali z různých krajů republiky, jsem pro větší přehlednost pro vás zpracovala průměrné zařazení a průměrné platy jednotlivých skupin provozních pracovníků. Uvedu i čísla pracovníků, kteří jsou ve stejné platové stupnici, mají stejné vzdělání a pracují jako uklízečky např. na obecních úřadech nebo jako údržbáři na obcích. Ti jsou placeni podle přílohy tabulky číslo 2. Např. vedoucí školní jídelny, která má 8. platovou třídu, má základní plat 14 470 Kč a pokud by byla zaměstnancem obce, měla by minimálně 16 880 základního platu plus všechny příplatky. Hlavní kuchařka má 11 625 korun, a pokud by pracovala v jiném sektoru, podle tabulky číslo 2 by měla 13 462 korun. Školník, který pracuje v areálu školy, např. seče trávu a za plotem seče stejný pracovník pod obecním úřadem, školník ve školství má základní plat 11 454 korun, ale údržbář na obecním úřadu má 14 470 korun. Totéž je u uklízeček. Ve škole 8920 korun, ale na městském úřadu 10 350 korun. To jsou pouze základní platy a je to pouze část pracovníků. Dovolím si ještě předložit porovnání některých srovnatelných odvětví, např. kultura, kde jsou pracovníci zařazeni v průměrné tarifní třídě 8,22, je jejich hrubá mzda 18 041 korun, v sociálních službách je průměrná tarifní tabulka 6,2 a hrubá mzda je 16 990 korun. Ve zdravotnictví v tarifní tabulce 8,54 je hrubá mzda 24 135 korun a vedoucí školní jídelny, která má 8. platovou třídu, má hrubou mzdu pouze 15 490 korun. Zde vidíte markantní rozdíly. Ještě jeden příklad pro srovnání. Z údajů statistického úřadu vyplývá, že zaměstnanci restaurací a jídelen mají nárůst platu v průměru 951 korun a proti tomu provozní a správní zaměstnanci ve školství mají pokles o 915 korun. V katalogu prací jsou pracovníci zařazováni podle vzdělání a náročnosti vykonávané práce do platových tříd, přestože jsou tito pracovníci zařazeni do stejné platové třídy a vykonávají stejně náročnou práci, jsou placeni podle různých příloh nařízení vlády č. 564/2006 Sb. V příloze číslo 2 jsou tarify ve srovnání s přílohou číslo 1 zvýšeny v průměru o 16,2 %, v absolutním navýšení to činí jinou částku. Např. v 5. třídě v 7. platovém stupni činí navýšení o 1520 korun, ale ve 12. třídě v 7. platovém stupni je rozdíl těchto dvou tabulek 2730 korun. Ze srovnání přílohy jedna s přílohou č. 3 vyplývá, že v největší platové stupnici jsou tarify zvýšeny v průměru o 31,7 %. Absolutní zvýšení je různé a při výše uvedeném srovnání je to v rozpětí od 2980 korun až po 5300 korun.

177

Podle dostupných údajů je průměrný plat všech provozních zaměstnanců ve školství za první pololetí letošního roku 12 129 korun, z toho základní plat je 10 670 korun, osobní příplatek 997 korun a odměny 462 korun. Domnívám se, že tyto až markantní rozdíly v platech jsou diskriminací provozních a správních zaměstnanců ve školství. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní Čáslavové, stejně jako pan Dobšík nevyčerpala časovou délku svého příspěvku. Hlásí se pan ministr Ondřej Liška. Požádám ho o vystoupení. Nemusíme o jeho vystoupení hlasovat, může na plénu kdykoli vystoupit. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ondřej Liška: Vážený Senáte, dámy a pánové, milé kolegyně a kolegové, zástupci odborů i petice, dovolte mi vyjádřit se k této petici. Petice za odstranění nerovnosti v úrovni platů provozních a správních zaměstnanců ve školství vnímá ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jako přímou reakci na rozhodnutí vlády o posílení rozpočtových zdrojů kapitoly školství v letech 2008 o 0,5 miliardy korun a v roce 2009 o další 4 miliardy korun účelově určených na zvýšení motivačních složek platů a mezd pedagogických pracovníků v regionálním školství. Především by bylo vhodné ve stručnosti vysvětlit, co vedlo vládu k uvedenému rozhodnutí. Vlivem předchozího dlouholetého meziročního zvyšování platových tarifů ve veřejném sektoru se školství postupně dostalo do situace, kdy reálný podíl motivačních složek na celkovém platu pedagogů klesl na zanedbatelnou úroveň pohybující se kolem 10 %. U nepedagogických zaměstnanců je tento podíl výrazněji příznivější a motivační složky se na výši platu podílejí cca 14 %. Vlivem souběžného působení tzv. věkového automatu zakotveného v tabulkách platových tarifů se vzdělávání ocitlo v situaci, kdy pro platové ohodnocení pedagoga má výrazně vyšší význam počet odučených let než aktivita a skutečná kvalita práce. Takovýto stav lze označit za nevyhovující zcela obecně. Ovšem v situaci, kdy je v našem školství nezbytně nutno v krátkém čase připravit a také fakticky realizovat kurikurální reformu, stává se takovýto stav zcela reálným rizikem k provedení této reformy v potřebné kvalitě. Rozhodnutí vlády o posílení rozpočtových zdrojů kapitoly školství v letech 2008 a 2009 nelze tedy chápat jako akt směřující ke zvýšení plošné úrovně odměňování pedagogů a tím k prohloubení rozdílů mezi platem průměrného pedagoga a průměrného či správního zaměstnance školy, ale o akt umožňující ředitelům škol a školských zařízení zřetelně lépe ocenit jednotlivé konkrétní pedagogické pracovníky, kteří se aktivně podílejí na přípravě nebo realizaci kurikurální reformy, a to bez ohledu na počet let pedagogické praxe. Jinými slovy – cílem tohoto kroku je dosáhnout, aby výsledná odměna pedagoga více než nyní korespondovala se skutečnou kvalitou jeho práce a nikoli jen s počtem průměrně odučených let nebo praxe. Znovu zdůrazňuji, že se nejedná o plošné zvýšení platů všech pedagogických pracovníků, ale o motivační nástroj úspěšného nastartování realizace kurikurální reformy ve školství, za kterou je ministerstvo odpovědno. Ti z vás, kteří včera četli v tisku mé vyjádření k výsledkům studie TIMS, vzpomenou si, že jsem okomentoval zhoršení výsledků našich žáků a studentů následujícím způsobem. Myslím si, že je to výsledkem dlouhodobé podfinancovanosti kapitoly školství, protože bez kvalitních pedagogů, bez kvalitně zaplacených a motivovaných učitelů bez ohledu na odučená léta nebudeme schopni

178

dlouhodobě zvrátit trend českého vzdělávacího systému, natož jej zlepšovat a přibližovat ke světové špičce. Proto si myslím, že je nezbytné v budoucnu navyšovat nejen motivační složky, ale i tarifní platy. Dovolte mi ještě jednu poznámku na vysvětlenou, která se týká odměňování nepedagogů, která se nebere příliš často v úvahu, ale která je podle mého názoru pro tuto problematiku rovněž důležitá. Nízká úroveň průměrného platu nepedagogů v našem školství, která je objektivní realitou, není dána jen tím, že jsou zařazeni do nejnižší platné tarifní tabulky. Tam je zařazeno mnohem více pracovníků ve veřejném sektoru, například i všichni zaměstnanci některých našich ostatních přímo řízených organizací a ani není důsledkem nějakého zásadního podfinancování ze strany ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Naopak relativní úroveň nenárokových složek platů k celkovému platu je dosud u nepedagogů výrazně vyšší než u pedagogů a v posledních letech i tato úroveň roste rychleji než u pedagogů. Zcela zásadní význam pro stávající nízkou úroveň odměňování nepedagogických pracovníků ve školství má totiž i kvalifikační struktura těchto zaměstnanců ve vztahu k platnému katalogu prací. Téměř 90 % nepedagogů je totiž podle platného katalogu zařazeno do spodní poloviny platové stupnice, to znamená 1. – 8. platové třídy a pouhých necelých 11 % do horní poloviny, to je do 9. – 16. platové třídy. Myslím si, že takováto kvalifikační struktura nemá v jiných organizacích, kde rovněž pracují zaměstnanci v nejnižší z tarifních stupnicích obdoby. Je tedy pravděpodobné, že i při zrušení nejnižší tarifní tabulky bude průměrný plat nepedagogů ve školách stále výrazně podprůměrným platem jak pedagogů, kde je více než 90 % zařazeno do horní poloviny tarifní tabulky, to je do 9. a vyšší třídy, tak i zbytku veřejného sektoru. Tuto nerovnost ovšem odstranit nelze, neboť taková snaha by fakticky popírala smysl platových tříd vyjadřujících náročnost daného pracovního zařazení. Vzhledem k výše uvedenému si myslím, že je zřejmé, že rozhodnutí vlády o posílení rozpočtových zdrojů kapitoly školství v letech 2008 a 2009 vymezené účelově pro pedagogické pracovníky ve školství, žádný dopad s sebou v podobě nerovného odměňování pedagogických a ostatních zaměstnanců ve školství nenese. Přesto je však třeba připustit, že určitá forma nerovnosti v odměňování jednotlivých kategorií zaměstnanců v ČR existuje. Není to specifická záležitost školství, ale tento jev postihuje celý veřejný sektor. Příčinou je legislativně zakotvená existence tří tabulek tarifních platů. Znamená to, že pokud jsou zaměstnanci ve veřejném sektoru zařazeni do stejné platové třídy a stejného platového stupně, pobírají rozdílný základní a co do výše rozhodující nárokovou složku platu v podobě platového tarifu. Odstranění této nerovnosti bylo předmětem intenzivních jednání mezi ministerstvem školství a ministerstvem práce a sociálních věcí v uplynulých týdnech a hodinách, kdy jsme společně posuzovali návrh na zrušení přílohy č. 1 dotyčného nařízení vlády, to je první tarifní tabulky, případně přesunutí nepedagogických zaměstnanců ve školství do tabulky druhé. Tuto změnu ministerstvo školství podpořilo, prosazovalo, a v této chvíli je vysoce pravděpodobné, že bude provedena pouze pro resort školství. Je ovšem třeba zdůraznit, že nárůst mzdových nákladů v souvislosti s touto změnou bude muset ministerstvo a školy pokrýt ze stávajících zdrojů, resp. ze zdrojů navržených v rozpočtu 2009. Ale i tak jsme přesvědčeni, že tento krok bude znamenat pro nepedagogické pracovníky pozitivní změnu a zlepší jejich situaci. Tím chci ukázat, že ministerstvo školství od počátku celý tento rok nebralo tuto situaci na lehkou váhu a aktivně v ní vystupovalo s tím, že doufejme, že v brzkých týdnech

179

bude dosaženo přesunu z tabulky 1 do tabulky č. 2. Předpokládáme, že na konci prvního čtvrtletí příštího roku bude tato změna uskutečněna. Ve středu při třetím čtení státního rozpočtu byl přijat návrh ministra Nečase na navýšení platů státních zaměstnanců o 2,7 miliardy korun, z čehož podstatná část se týká nepedagogů ve školství. Tím je dán předpoklad k tomu, že přesun těchto pracovníků z tarifní tabulky 1 do tabulky 2 nebude jen na úkor nenárokových složek, ale že bude znamenat i absolutní navýšení jejich platů. Na základě výše uvedeného si dovoluji tvrdit, že problém, kterého se vámi nyní projednávaná petice týká, je z hlediska vlády i mého resortu uspokojivě řešena s výsledky, které budeme moci zaznamenat na začátku příštího roku. Dovolte mi ještě poznámku k navrhovanému usnesení. V návrhu usnesení jsou dva body, jeden žádá systémové řešení. Myslím si, že to, co jsem zde uvedl, je systémovým řešením, které se týká změny tarifních tabulek doprovázené navíc navýšením platů pracovníků státního sektoru. Myslím si, že toto je odpověď na první část usnesení. V druhé části usnesení se navrhuje navýšit v rozpočtu kapitolu 333, to znamená kapitolu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Takového usnesení jedině vítám, pokud se vám podaří se mnou prosadit navýšení rozpočtu kapitoly 333, budu jedině rád. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger:Děkuji panu ministrovi. Přihlášen do rozpravy je pan senátor Nenutil. Určitě se na mne nebude zlobit, když dám slovo zástupci ministerstva financí panu řediteli sekce správního rozpočtu panu Bohdanu Hejdukovi a potom otevřeme rozpravu. Bohdan Hejduk: Vážený Senáte, vážení hosté, jménem ministerstva financí bych chtěl říci několik poznámek k projednávané petici. Ministerstvo financí si uvědomuje, že odměňování pracovníků v celé rozpočtové sféře, tedy všech pracovníků placených ze státního rozpočtu, je dlouhodobým problémem jak z hlediska dynamiky těchto platů, tak i z hlediska vzájemných relací, které vznikaly historicky. Například z původní základní platové stupnice se odvodily další platové stupnice, které zvýhodňují určité kategorie zaměstnanců. Ti, kteří zůstávají například v základní platové stupnici, jsou z tohoto hlediska znevýhodňováni. Základní platová stupnice v rozpočtové sféře se týká celkem 77 tisíc zaměstnanců, z toho 66 tisíc je v resortu školství, mládeže a tělovýchovy. Tady je problém, pokud jde o základní platovou stupnici nejpalčivější a nejsložitější. Panem ministrem bylo řečeno, je probíhají intenzivní jednání s ministerstvem práce a sociálních věcí tak, aby tato tabulka byla zrušena a aby všichni pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci byli odměňováni podle platové stupnice vyšší. To si samozřejmě vyžaduje finanční prostředky, které se podařilo zajistit na základě poslaneckého návrhu, který se týká celé rozpočtové sféry. Mám na mysli 2,7 mld. korun. Netýká se to ale pedagogických pracovníků ve školství a ústavních činitelů. Zde vznikají určité zdroje, které je možné použít i na zvýšení platů nepedagogických pracovníků. Petice přišla v době, kdy již byl schválen vládní návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok. Určité nadlepšení bylo možné řešit formou poslaneckých pozměňovacích návrhů. Byl zde i návrh školského výboru na zvýšení těchto platů o 360 milionů. Tento návrh v rámci projednávání v rámci státního rozpočtu schválen nebyl. 2, 7 mld. korun je tedy pro zvýšení pro všechny sféry kromě pedagogických pracovníků.

180

Vyostření relací, disproporcí mezi pedagogickými a nepedagogickými pracovníky je dlouhodobý problém, ale vyostřil se především v letošním roce a rovněž při přípravě rozpočtu na příští rok, protože pedagogičtí pracovníci byli vládou znevýhodňováni. Znamená to, že již při přípravě návrhu státního rozpočtu na letošní rok byly navýšeny prostředky pro platy pedagogů téměř o jednu miliardu korun, v průběhu roku bylo použito půl miliardy z vládní rozpočtové rezervy na tyto účely a pro příští rok vláda rozhodla o navýšení o 4,5 miliardy pro pedagogické pracovníky – na rozdíl od nepedagogických pracovníků, kteří jsou placeni tak jako ostatní zaměstnanci rozpočtové sféry, kde platila zásada zvyšování platů o 1,5 % ročně, což vytváří již zmíněnou disproporci. Ministerstvo financí se přiklání k tomu, že je potřeba tyto záležitosti řešit systémově, to znamená již při přípravě návrhu státního rozpočtu a ještě před zahájením jeho přípravy tím, že by se vytvořily metodické podmínky pokud jde o tarifní platy, to znamená sjednocení tabulek a tak dále s tím, že tyto částky by mohly být v rámci možnosti státního rozpočtu respektovány při přípravě státního rozpočtu na další roky. Domníváme se, že gestorem je ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a metodickým orgánem je ministerstvo práce a sociálních věcí, ale ministerstvo financí se samozřejmě nezříká spolupráce a odpovědnosti i v této oblasti. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu Hejdukovi. V tuto chvíli mám přihlášeného pana senátora Nenutila. Prosím, dávám vám slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo školských odborů, milé kolegyně, milí kolegové, věřte, že než jsem před šesti lety nastoupil na radnici ve Stříbře, 22 let jsem učil češtinu na základní škole a přímo nebo nepřímo spolupracoval s nepedagogickými pracovníky, takže o jejich postavení leccos vím. Možná pro mnohé bude překvapením, že jestliže se kuchařka rozhodne hledat zaměstnání a bude mít možnost vařit v závodní kuchyni nebo ve školní jídelně, půjde do závodní kuchyně, protože tam dostane víc. Rozhodne-li se, že má uklízečka uklízet v kanceláři nebo ve škole, do školy určitě nepůjde. Bude-li mít účetní nabídku z městského úřadu nebo z kanceláře školy, opět škola zůstane bez účetní, protože na městském úřadu dostane více peněz. Proto zastávám názor, že požadavky nepedagogických pracovníků ve školství na zvýšení jejich výdělků jsou oprávněné. Argumenty, kterými jsou tyto požadavky podloženy, je nutno považovat za přesvědčivé a nelze je přehlížet. Odměna za práci má vedle své ekonomické, to je motivační funkce, i funkci sociální. Vždy listina základních práv a svobod výslovně stanoví, že zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci. Jsou tyto zásady respektovány ve stávajícím platovém systému pro nepedagogické pracovníky, když 35 % tarifních sazeb v tarifních stupnicích je pod úrovní minimální a zaručené mzdy? Na tuto minimální úroveň pak musí být platové tarify zaměstnancům dorovnávány. Relace průměrného platu nepedagogů v regionálním školství ať v průměrné mzdě v národním hospodářství nebo k průměru nepodnikatelské sféry je skutečně alarmující. V letošním roce je citelně zasáhla inflace, v jejichž důsledku dochází k propadu reálného platu. Chápu proto nepedagogické zaměstnance, když označují tento návrh za diskriminační. Vedle ekonomické stránky – to je úrovně platu, platových relací, vývoje reálného platu atd. je tu i problém právní. Zákoník práce v § 110 stanoví, cituji: Za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u

181

zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Ve školách jsou ovšem uplatňovány dvě tarifní tabulky s rozdílnou výší tarifů ve stejné platové třídě. To zákoníku práce zřejmě odporuje, jak konstatoval i ministr práce a sociálních věcí pan Petr Nečas ve svém dopise předsedovi ČMOS PŠ Františku Dobšíkovi. Cituji z toho: Vážený pane předsedo, jsem si plně vědom skutečnosti, že stupnice platových tarifů uvedená v příloze č. 1 nařízení vlády atd. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě je zcela nedostatečná. Vězte, že záměrem ministerstva práce a sociálních věcí je tyto nesrovnalosti napravit. Konec citátu. Podporuji záměr, aby pro nepedagogické zaměstnance v regionálním školství byla uplatněna tzv. zvýšená tabulka platových tarifů, to je příloha č. 2 k citovanému nařízení vlády. Skutečně důsledným a spravedlivým řešením by bylo provést toto opatření z prostředků mimořádné finanční dotace. Tím by bylo možno zvýšit tarify a celkovou výdělkovou úroveň nepedagogů. Jako kompromisní řešení nabízí ministerstvo práce a sociálních věcí provést přeřazení nepedagogických zaměstnanců do zvýšené platové tabulky s využitím prostředků na nenárokové složky platů a platového nárůstu, který má v roce 2009 činit 1,9 procenta. To je cesta tzv. restrukturalizace platů. Řekl bych, že by to mohl být první krok ke skutečnému řešení problému a v tomto smyslu, pokud vím, jej podporuje i Českomoravský odborový svaz pracovníků školství. Dámy a pánové, těší mne podpora usnesení pana ministra školství, těší mne i podpora ministra práce a sociálních věcí a věřím, že tuto podporu vyjádříme i my svým hlasováním. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Nenutilovi a dalším přihlášeným je pan senátor Milan Bureš. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Milan Bureš: Pane předsedající, dámy a pánové. Ani já nemám problém s podporou usnesení, které vzešlo z našeho výboru. Nicméně rád bych trošku pohovořil o změně tabulek, tedy o zrušení tabulky č. 1, která platí pro nepedagogické pracovníky a vlastně její přeřazení do tabulky č. 2, která platí pro pedagogické pracovníky. Podobně jako pan kolega senátor, který vystupoval přede mnou, i já mám bohaté zkušenosti ze školství, ať už jako učitel nebo jako ředitel, a tuto funkci vykonávám dodnes. Musím říci, že jsem se účastnil veřejného slyšení, které organizoval náš výbor a které se tímto problémem zabývalo. Z mého pohledu jako ředitele školy musím říci, že to, co jsem slyšel tam, a to, co slyším i dnes, není úplně, řekl bych to pravé ořechové, protože z toho všeho vyplývá jedna podstatná věc. Změna platů nepedagogických pracovníků, které jsou bezpochyby nízké, v podstatě bude z větší části realizována na úkor nenárokové složky pedagogických pracovníků. My jsme tady slyšeli od pana ministra to, jakým způsobem je malá ta nenároková část pro pedagogické pracovníky. Víme také o tom, jak byli zaplaceni či spíše nezaplaceni učitelé, kteří připravovali a provádějí kurikurální reformu. A z tohoto hlediska musím říci, že jsem byl velmi překvapen, když jsem slyšel z úst představitelů Českomoravského odborového svazu pracovníků školství v podstatě souhlasná stanoviska s tím, že by v rámci jednoho resortu mzdová situace se řešila na úkor jiných pracovníků, to znamená pedagogických pracovníků. Nevím, jestli to znamená to, že příště, až budou, předpokládám, nespokojeni pracovníci Českých

182

drah, že taktéž budou představitelé odborů spokojeni s tím, když se jejich plat bude zvyšovat na úkor třeba strojvůdců, případně nebudou-li spokojeny zdravotní sestry a bude se zvyšovat jejich plat na úkor lékařů, že toto je správné. Já to nepovažuji za systémové řešení, v žádném případě. Jen pro vaši informaci: Toto navýšení podle pracovní pozice bude mezi 1500 až 2500 Kč za měsíc. A při středně veliké škole, která má 400 žáků, to bude v podstatě znamenat nárůst mzdových prostředků, které budou potřeba na tato zvýšení, 300 tisíc Kč za rok. A to je dnes většina toho, co ředitel má v rámci rozpočtu školy na nenárokovou složku všech pracovníků. Dnes jsme slyšeli, že těch 360 mil. Kč, které jsou v našem usnesení, v podstatě nebylo schváleno ze státního rozpočtu. Je tady jakýsi mlhavý příslib z části prostředků z 2,7mld. Kč pro státní zaměstnance, který se ale nebude týkat pedagogických pracovníků. Nejsem si tedy jist, že řešení, které je tady nabídnuto, to znamená převod zaměstnanců z jedné platové tabulky do druhé, která platí pro pedagogické pracovníky, aniž by k tomu vlastně přišly peníze, je řešení rozumné. To se prostě nutně dotkne nenárokové složky pedagogických pracovníků pro rok 2009. Považuji to za velmi problematické řešení, a myslím si, že to rozhodně nepomůže kvalitě českého školství, pokud bychom nechtěli, aby do budoucna naše děti učili správní a provozní zaměstnanci. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane předsedo školských odborů, pane zpravodaji, kolegyně a kolegové. Začnu dvěma citáty. Ten jeden je klasik. T. G. Masaryk říkal, že je špatný stát, který platí lépe své generály než učitele. Druhý citát není klasik. Ten výrok řekl můj přímý nadřízený v době, když jsem pracovala jako šéfka personálního oddělení, tento nadřízený byl současně majitelem soukromé firmy, ve které jsem pracovala. A on říkal, že ve firmě je každá práce důležitá, od zedníka až po obchodního ředitele, ale že lidé jsou placeni za míru odpovědnosti, kterou nesou. A školství má odpovědnost. Učitelé mají možná větší odpovědnost, než my tady teď, za vývoj společnosti, protože na nich do vysoké míry záleží, jaká společnost v budoucnu bude. A jestliže tedy mluvíme o učitelích, o jejich odpovědnosti, tak jejich platy by měly tomuto odpovídat. Měly by odpovídat tomu, abychom do škol dostali silné osobnosti lidí, kteří mají dětem co dát. Žádná kurikurální reforma, žádná reforma školství nebude úspěšná, pokud nebudeme mít ve školách skutečně lidi vysoce vzdělané, ale také morálně, charakterově na výši, prostě velké osobnosti. A když jsem teď řekla ve školách, tak mezi tyto pracovníky, nebo k těm musíme přiřadit i správní zaměstnance. Mně se teď vybavuje spousta filmů, kdy pan školník byl ten, kdo s dětmi velmi intenzivně komunikoval a v podstatě je vychovával. Nechci to bagatelizovat. Ale myslím si, že je pravda, a přidávám se k těm, kteří se hlásí ke zkušenosti ze školství, protože i já jsem původně kantorka a poté jsem také chvíli pracovala jako vedoucí odboru školství, takže jsem měla co do činění i se správními zaměstnanci. I tito lidé prostě utvářejí atmosféru ve školách. I oni jsou

183

těmi, které děti vidí jako své vzory, ať už v pozitivním nebo v negativním slova smyslu. A proto je potřebné, aby ve školách byli jak učitelé, tak správní zaměstnanci skutečně ti nejlepší z nejlepších. Vlády sociální demokracie se o to alespoň snažily. Už tady bylo řečeno z úst pana ministra, že školství je dlouhodobě podfinancované. Já musím ale připomenout, že vlády sociální demokracie dosáhly navýšení finančních prostředků, navýšení mezd ve školství k roku 2006, kdy vláda sociální demokracie končila, na 130 % průměru mzdy ve veřejném sektoru. A k tomu je potřeba přidat ještě jeden fakt, že se mzdy za vlád sociální demokracie ve školství zvýšily dvakrát. I tak jsme to považovali za nízké. Ale nicméně říkám, že sociální demokracie se o to alespoň snažila. Za poslední dva roky reálné mzdy ve školství dokonce klesly. Když pan ministr školství dosáhl toho, že byla přidána půlmiliarda na platy učitelů, bylo to považováno za velký úspěch a učitelé byli vděčni i za to. Ale přiznám se, že mne to tenkrát dost rozezlilo a myslím si, že to skutečně bylo málo. Bylo tady řečeno, že je prostě problém, kde peníze vzít, a jestliže je navýšíme, že budeme muset sáhnout na platy ve zdravotnictví nebo že to půjde na úkor jiných zaměstnanců veřejného sektoru. Vážené kolegyně a kolegové, dovolím si panu ministrovi poradit. Nechť si vláda spočítá peníze, které dává do mnohdy nesmyslných mediálních kampaní. Jenom kampaň k Schengenu byla myslím 150 milionů. Naprosto nesmyslná, byla jenom o tom, aby nám řekla, že když pojedeme přes hranice, nebudeme muset vytahovat pas. Přidala bych i tu v podstatě ostudnou kampaň, která se teď prezentuje jako kampaň k našemu předsednictví v EU a která nám dělá skutečně pouze ostudu. Mohla bych vyjmenovávat další… Když jsem si to nedávno namátkou spočítala, podle toho, co uvedly sdělovací prostředky, dopočítala jsem se zhruba třičtvrtě miliardy. Kdyby tyto peníze byly ve školách, myslím si, že by udělaly skutečně kus dobré práce a celému sektoru pomohly a pomohly hlavně našim dětem. A to nemluvím a nechci to srovnávat s vojáky, o kterých jsme mluvili včera. Musela bych se vrátit k citátu T. G. Masaryka. Zároveň chci říci, že navrhované usnesení považuji za minimum toho, co můžeme udělat a přimlouvám se za jeho schválení. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní místopředsedkyně. Znovu je přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil. Chci vás jenom upozornit, že návrh, který jsem říkal ještě před hlasováním, neplatí, takže senátoři mohou vystupovat, kolikrát chtějí a nejsou limitováni deseti minutami, aby si někdo z vás neříkal, že je omezen na svých právech. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji, pane předsedající, nevyužiji už ani potřetí možnosti vystoupit a věřím, že ani nevyužiji těch deseti minut. Ale na slova pana senátora Bureše nelze nereagovat. Uvědomme si, prosím vás, že celá 90. léta a nejméně pět let z nového tisíciletí se vlády – a to už je jedno, jestli byly pravicové nebo levicové – snažily nějakým způsobem dorovnávat platy pedagogů na nějakou odpovídající úroveň. O nepedagogických pracovnících se vlastně hnedle vůbec nemluvilo, a když už, tak velmi skromně a tiše.

184

Obava, že prostředky na nenárokové složky nepedagogů se seberou z nenárokových složek pedagogů, je vlastně také lichá. Ze své zkušenosti, a když pan předřečník mluvil i z pozice bývalého ředitele školy, tak ví, že v praxi to vypadá tak, že nenároková složka je zvlášť vyčleněna pro pedagogy, zvlášť pro nepedagogy, i když to nebylo nikde oficiálně napsáno, tak si troufám říci, že 90 % ředitelů škol takto postupuje. A i kdyby tomu nakrásně tak bylo, pořád je to větší sociální jistota pro nepedagogy, protože výši nenárokové složky ve většině případů subjektivně ovlivňuje ředitel školského zařízení, i kdyby se nakrásně ta část měla sebrat z nenárokových složek, což ale není tak úplně pravda, o čem již tady mluvil pan ministr školství, tak to pořád bude větší pomoc pro nepedagogy než je tomu nyní. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Nenutilovi. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, já budu velice stručný. Když už zde byl zmíněn Tomáš Masaryk, tak bych chtěl připomenout to, že když se před 90 lety vracel do vzniklého Československa, tak se ho novináři tehdy zeptali, co potřebujeme nejdříve udělat. On bez rozmýšlení řekl: My máme pouze jednu univerzitu, okamžitě musíme založit další. A také během dvou měsíců vznikla univerzita v Brně. Takový význam Tomáš Masaryk, významný světový humanista, vzdělání přikládal. Co si myslíte, že by asi dneska odpověděli mnozí z nás politiků, kdyby se nás novináři zeptali, co je potřeba nejdříve udělat? A na závěr asi to, že úroveň vzdělání a školství tvoří jak pedagogičtí, tak nepedagogičtí pracovníci. I já se tedy přimlouvám za to, aby jejich ocenění bylo vyšší. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Dále je přihlášen ještě jednou pan senátor Milan Bureš. Prosím, pane senátore. Senátor Milan Bureš: Pokusím se vystoupit už jenom krátce. Já se tady teď nechci samozřejmě přít o to, jakým způsobem je tvořen rozpočet. Každý ředitel samozřejmě ví, že je tvořen normativně a že v podstatě musí nejdříve zabezpečit nárokovou složku, což jsou základní platy, plus k tomu příplatky za vedení, to je také nároková složka, a to, co mu zůstane, může teprve rozdělit na složku nenárokovou. Tak to fungovalo, pane kolego, dřív – prostřednictvím pana předsedajícího – a tak to funguje i nyní. Já tím ředitelem jsem i doposud. To je jedna věc. Já tu obavu prostě sdílím, že z větší části to půjde na úkor pedagogických pracovníků. Ano, souhlasím s tím, a nikdy jsem to netajil, že platy nepedagogů jsou nízké a já jim zvýšení přeji, ale ne tímto způsobem. Pouze o to mi jde. Myslím si, že další vystupování, případně komentář k tomu, kde všude se peníze ve školství ztratily, možná mohla paní místopředsedkyně pokračovat ještě do hloubky do minulosti a připomenout i jiné věci, které tady byly. Děkuji.

185

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nikdo další do diskuse přihlášen není, tudíž končím diskusi a požádám zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pana senátora Janalíka, aby zhodnotil proběhlou rozpravu. Senátor Zdeněk Janalík: Děkuji, pane předsedající. Konstatuji, že kromě zástupců petentů, pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy, pana ředitele sekce státního rozpočtu Ing. Hejduka vystoupili v diskusi kolegové senátoři – senátor Nenutil dvakrát, také senátor Bureš dvakrát, paní místopředsedkyně Senátu Gajdůšková a pan předseda výboru Jermář. Dovolil bych si říci, že v podstatě napříč všichni podpořili zájem na zvýšení platů nepedagogických pracovníků. Z těch zásadních vystoupení paní senátorka Gajdůšková vyzvedla práci sociálně demokratických vlád. Já si dovolím říci, že vláda, která vládne poslední dva roky, bezprecedentně navýšila jak pro tento rok, tak pro rok 2009 platy pro pedagogické pracovníky a systémově se zabývá i řešením platů nepedagogických pracovníků. Je to stávající ministerstvo práce a sociálních věcí vedené panem Dr. Nečasem, které navrhlo přesun do nové platové stupnice, což kvitovalo i naše veřejné slyšení. A je to právě toto ministerstvo, které navrhlo zvýšení o 2,7 mld. Kč na pokrytí této změny, pochopitelně v rámci tohoto balíčku; nemyslím, že to bude celá ta změna. Ono to bude také souviset s vysvětlením k usnesení, které tady máme. Myslím si tedy, že platy nepedagogických pracovníků se v minulých deseti letech, z toho osm let vládla sociálně demokratická vláda, nikdo nezabýval a teď se tím někdo zabývá, a myslím, že korektně. Tolik jenom k proběhlé diskusi, která zde byla. A když dovolíte to vysvětlení. My v bodu II. konstatujeme, že školský výbor navrhl posílení rozpočtu kapitoly o 360 mil. Kč. To, jak řekl pan ředitel Hejduk, nebylo schváleno, protože těchto 360 mil. Kč je obsaženo v částce 2,7 mld. Kč, které půjdou na pokrytí těchto záležitostí. Ale my samozřejmě nemusíme usnesení měnit, protože my jenom konstatujeme, že výbor to takto navrhoval. Dovolím si vám tedy, pane předsedající, navrhnout, abychom schválili usnesení tak, jak nám je předložil výbor Senátu pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. Nicméně pro ty, kteří nevědí, kde toto usnesení najdou, je v příloze č. I/1 jako příloha č. 1, Věřím, že většina z vás to má a mohla si přečíst. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení tak, jak nám to přednesl kolega zpravodaj. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Aktuálně je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Kolegyně a kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 50 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 48, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Děkuji vám. My se vystřídáme v řízení schůze a budeme pokračovat ve schváleném pořadu jednání. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Petr Pithart.)

186

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dalším bodem programu této schůze je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 356. Prosím pana poslance Tomáše Kvapila, aby nás seznámil s návrhem zákona, a vítám ho na půdě Senátu. Prosím, pane poslanče. Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych odůvodnil tisk č. 356. Jedná se svým rozsahem o drobnou novelu zákona o daních z příjmů. Čeho se tato novela týká? V loňském roce v létě byla provedena reforma veřejných financí a mimo jiné se také dotkla i daně z příjmů a byla zavedena tzv. rovná daň ve výši 15 % pro fyzické osoby. Tím vzalo za své společné zdanění manželů, ale jako určitá náhrada tohoto institutu tak byly výrazně navýšeny tzv. odpočitatelné položky od daně. Pro určitou rekapitulaci a informaci bych zde chtěl říci, že na poplatníka byla tato odpočitatelná položka pro letošní rok ve srovnání s loňskem navýšena ze 7.200 Kč na 24.840 Kč. Ještě radikálněji byla tato položka navýšena v případě nevýdělečně činného partnera, především tedy manželky, a to ze 4.200 Kč na 24.840 Kč. Byly také navýšeny položky odpočitatelné na děti, to již ne tak razantně, ze 6.000 Kč na 10.680 Kč. Nicméně při novele zákona o daních z příjmů se zapomnělo na jednu věc. Nevýdělečně činný manžel, případně manželka, se posuzuje za nevýdělečně činného, jestliže jeho příjmy ve zdaňovacím období nepřesáhly – a to je dnešní platná právní úprava – přibližně 25.000 Kč. Jestliže ovšem odejde maminka na mateřskou dovolenou, tak celá její mateřská se do těchto příjmů započítává a je velmi pravděpodobné, že tyto příjmy budou v daném zdaňovacím období díky peněžité pomoci v mateřství, tzv. mateřské, překročeny. Proto vznikla poslanecká iniciativa, aby byla tato částka navýšena na 68.000 Kč, a to již za toto zdaňovací období. Chtěl bych ještě připomenout, že částka 25.000 Kč byla naposledy „valorizována“ v roce 2001. My jsme částku 68.000 Kč, dnešní návrh, se kterým před vás předstupuji, vypočítali podle průměrné mzdy, která byla v roce 2001 a její vývoj do současnosti. Máme za to, že částka 68.000 Kč bude dostačující k tomu, aby maminka, která měla příjmy, měla mzdu 15.000 Kč měsíčně, se vešla do částky 68.000 Kč za rok a aby tak její manžel mohl za toto zdaňovací období uplatnit v plném rozsahu odpočitatelnou položku od daně. Důležité pro nás je, aby tato novela platila již za letošní zdaňovací období. Proto si dovoluji vás na závěr požádat o podporu tohoto návrhu a jeho schválení. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane poslanče, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil výborem garančním a zároveň jediným pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 356/1.

187

Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého však dnes zastoupí pan senátor Jiří Stříteský. A toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pan poslanec tady velmi podrobně vysvětlil drobnou novelku, kterou budeme dnes novelizovat zákon o daních z příjmů. Já bych k tomu chtěl jenom dodat, že se jedná o novelu, která má významný sociální akcent. Dopady na státní rozpočet podle odhadu jsou kolem 300 mil. Kč a důležité je, aby byla schválena její účinnost již pro zdaňovací období roku 2008. Proto bych vás rád seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kdy výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajem byl určen, jak již bylo řečeno, senátor Petr Pakosta, a protože je omluven, jsem v jeho zastoupení předstoupil před toto slovutné shromáždění. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A v této chvíli jsem povinen se vás zeptat, zda někdo z vás navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Je tu, prosím, někdo takový? Není, takže pokračujeme, a já otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže končím rozpravu. Nikdo se k ní pochopitelně nebude vyjadřovat, a můžeme přistoupit k hlasování, protože byl podán jediný návrh na schválení návrhu zákona. Po znělce budeme hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V jednacím sále je 50 senátorek a senátorů, což znamená, že kvórum je 26. O návrhu, který jsem přednesl, zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Končí 51. hlasování v pořadí. Skončilo schválením návrhu usnesení, které zní, že Senát schvaluje návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 50 přítomných, kvórum 26, nikdo nebyl proti, 44 hlasů bylo pro. Děkuji panu poslanci i panu zpravodaji. Pan poslanec Kvapil mě požádal, aby nás mohl ještě oslovit, prosím. Poslanec Tomáš Kvapil: Milé paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za podporu tohoto návrhu zákona a věřím, že rodiny s dětmi toto velmi přivítají. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, na shledanou. Nyní budeme projednávat bod, kterým je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích,

188

ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 349. Prosím, aby místo ministra vnitra Ivana Langera jako navrhovatele nás s návrhem zákona seznámil univerzální člen vlády, pan ministr Václav Jehlička. Prosím, máte slovo. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, že zde vypadám jako nějaký zastupující ministr vnitra nebo jeho náměstek, ale přijměte tuto realitu. Pokusil bych se nyní odůvodnit předložený návrh zákona, kterým se mění zákon o zbraních a zákon o přestupcích. Návrh zákona předkládám v rámci plnění úkolů, které vyplývají z Národního akčního plánu boje proti terorismu, který vláda schválila usnesením č. 1466 dne 16. listopadu 2005 na základě usnesení vlády z 21. dubna. Cílem návrhu zákona je omezit možnost zneužití legálně držených zbraní k teroristickým útokům a snaha o znemožnění neoprávněného zmocnění se většího počtu zbraní, jež by mohly být k teroristickým útokům použity. V návrhu zákona se navrhuje zejména za prvé nově stanovit režim kontroly znehodnocených zbraní za účelem omezení možnosti zpětné aktivace těchto zbraní. V čem to spočívá? Na rozdíl od současné praxe bude muset držitel této zbraně do určitého krátkého počtu dnů se dostavit na policii se znehodnocenou zbraní, která bude zkontrolována, zda byla znehodnocena. Především se tam jedná o technologický postup zavařování hlavní, jak mě informovali zbrojíři pana ministra Langera, aby to nemohlo být zpětně odvrtáno. Do této doby se nekontrolovalo, jak to bylo uděláno. Pokud jde o řemeslníky, kteří to dělají, je to koncesovaná živnost, by pak přišli o koncesi. To se bude přísně kontrolovat. Další věc. Upřesnit podmínky pro udělování výjimek k nabytí vlastnictví a držení zbraní kategorie A. To jsou zakázané zbraně. Tady se jedná především o automatické zbraně, jako jsou samopaly, kulomety a jiné rychlopalné automatické zbraně, které vlastně fyzická osoba nemůže mít, mohou je mít jen právnické osoby, které střeží některé instituce nebo některá zařízení, kde je z hlediska bezpečnosti potřeba být vyzbrojen touto zbraní. Zde se upřesní podmínky pro získání těchto automatických zbraní. Dalším důležitým bodem je, že se bude muset hlásit přeprava většího množství zbraní a střeliva, pokud se budou transportovat. A toto hlášení bude vyžadováno při přepravě více než 100 zbraní a více než 2000 kusů střeliva. Dalším bodem, na kterém je postavena tato novela. V souladu s novou koncepcí správního trestání se jednoznačně stanoví právní povinnost fyzických osob, držitelů zbraní a zbrojních průkazů, v návaznosti na to nově upravit a podle subjektů kategorizovat přestupky na úseku zbraní a střeliva, a v této souvislosti vypustit ze zákona o přestupcích obecnou skutkovou podstatu přestupku na úseku zbraní a střeliva. Jak já to tedy chápu, přestupky na úseku zbraní a střeliva nebude řešit přestupkový zákon, ale tato novela zákona, bude to tedy zabaleno v jednom balíčku. Dalším důležitým bodem je zpřesnění podmínek posuzování bezúhonnosti a spolehlivosti žadatele o vydání zbrojního průkazu nebo držitele zbrojního průkazu. U bezúhonnosti bude pamatováno i na případy, kdy bylo upuštěno od uložení trestu. Bude pamatováno na narovnání, na podmínečné trestní řízení a na další odklony

189

v trestním řízení. Toto tedy bude vnímáno při posuzování bezúhonnosti a spolehlivosti žadatele. Posledním z důležitých bodů, které bych chtěl podtrhnout, je zamezení možnosti obcházení zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem při vývozu vojenských zbraní zneužíváním zákona o zbraních. Zbrojní průvodní listy pro individuální neobchodní vývoz vojenských zbraní již podle této novely nebude možné vydávat. Takže závěrem bych chtěl říci, že návrh zákona také reaguje na poznatky o uplatňování dosavadní právní úpravy v praxi. Z tohoto důvodu se meziresortního vypořádání připomínek k návrhu zákona zúčastnili vedle povinných připomínkových míst také zástupci soukromého sektoru. Některé připomínky zástupců podnikatelů z této oblasti s ohledem na jejich znalost z praxe byly plně akceptovány. Návrh zákona byl přikázán k projednání VZVOB, který jej projednal na své schůzi 9. prosince, a jak jsem informován, po diskusi doporučil výbor přijmout zákon ve znění postoupeném PS. Já bych chtěl poděkovat senátorům tohoto výboru za důkladnost, se jakou přistoupili k projednání tohoto návrhu a za jeho podporu a vás, vážené paní senátorky, páni senátoři, bych chtěl rovněž požádat o podporu tohoto zákona na dnešním zasedání Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 349/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Töpfer, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, vážení kolegové senátoři, dovoluji si vám předložit zpravodajskou zprávu k tisku 349 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 119/202 Sb., o střelných zbraních a střelivu a všechny ostatní zákony, které s tím souvisejí, jak je tady už přečetl pan předsedající. Návrh novely zákona o zbraních sleduje podle navrhovatelů tři základní cíle. Za prvé omezení možnosti zneužití legálně držených zbraní k trestné činnosti, to je problém snadného přístupu k držení některých zbraní kategorie A, jak tady o nich hovořil pan ministr. To jsou zakázané zbraně, samopaly, speciální zaměřovače a tlumiče, střelné nástrahy, zbraně nezjistitelné detektory, maskované zbraně, speciální střely, vojenské zbrojní systémy, granáty, miny apod. A navíc řešeny upřesněním podmínky pro udělování výjimek pro držení těchto zbraní a omezení možnosti nosit tyto zbraně. Také proti únikům zbraní držených státem popř. kraji a obcemi se výslovně zavádí povinnost těchto institucí k evidenci a zabezpečení zbraní. Zavádí se ohlašovací povinnost v případech přepravy více než 100 kusů zbraní či 200 000 kusů střeliva po území republiky. Za druhé tato novela sleduje umožnit kvalifikovaný postih veškerého protiprávního jednání v oblasti zbraní. Dosavadní obecná skutková podstata přestupku formulovaná jako porušení povinností na úseku zbraní a střeliva s jednotnou pokutou do 15 000 korun ustanovená v přestupkovém zákoně, se přepracovává do sestavy 67 konkrétních skutkových podstat přestupků s odkazy na úpravu porušovaných povinností se čtyřstupňovou sankční škálou pokut od 15 do 20, do 30 a do 50 tisíc korun.

190

A za třetí sleduje tato novela odstranění nepřesností platné úpravy, které znesnadňují aplikační praxi. Je to tzv. velká údržba po šesti letech provozu zákona o zbraních. A tyto úpravy tvoří většinu ze 130 novelizačních bodů návrhu novely zákona o zbraních. My jsme na výboru pro obranu a bezpečnost také projednávali s panem náměstkem problém, který některým z vás možná je znám, to je povinnost držitele zbrojního průkazu dva měsíce před uplynutím jeho platnosti požádat o znovuvydání. Kdo nedodrží tento termín, automaticky přichází o tento zbrojní průkaz. To v zákoně samozřejmě zůstává v § 24, ale domluvili jsme se s panem náměstkem na jednotné metodice, protože jsou některá místní anebo oblastní ředitelství policie a jejich zbrojní oddělení, které upozorní držitele zbrojního průkazu, že mu končí platnost, takže se včas dostaví. Jiné to s rozkoší nedělaly a odebíraly zbrojní průkazy. Takže v tomto směru by měla být zavedena nikoliv úprava zákona, ale jednotná metodika. Rozprava byla velice dlouhá a závěrem si dovoluji vás seznámit s usnesením VZVOB ze dne 9. prosince. Výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů a já se musím samozřejmě zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Je tu prosím někdo takový? Nikdo se nepřihlásil, takže pokračujeme a teď teprve mohu otevřít obecnou rozpravu. Kdo chce vystoupit v obecné rozpravě? Pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Já vím, že všichni spěcháte. Vážený pane předsedající, vážený pane univerzální ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsou některé zákony, které jsou nám předkládány s tím, že v tom, že jsou v zákoně dobré věci, se míchají i některé velmi špatné, já bych dokonce řekl, velmi zlé. Když jsem tady mluvil o městské policii, tak jsem řekl, že nemám střet zájmů, protože jsem nedostal zatím – a doufám, že ještě dlouhou nedostanu – od městské policie pokutu, ale protože jsem dlouholetým držitelem zbrojního průkazu a vím velmi dobře, co se děje v této oblasti, tak říkám, že jsem ve střetu zájmů a že mi dělá velké problémy se vůbec ztotožnit s některými věcmi, které do tohoto zákona dal pravicový ministr vnitra – a já lituji, že tady není – protože si myslím, že některé z doplňujících, zpřísňujících a řeknu slovy klasika: Přísnost musí být, tak bohužel se mi zdá, že to zasahuje až do omezování osobních práv a svobod občanů této země. Za prvé bych vás chtěl upozornit, že § 76d) ve správním deliktu ukládá pokutu až jeden milión korun. Plus propadnutí zbraně. Za další § 76f) je pro mne velmi totalitním paragrafem. Protože tam je napsáno, jestliže to vyžaduje jiný obecný zájem, poslouchejte dobře – jiný obecný zájem – nevím, jestli to je někde definováno, se zbraň nebo střelivo zabírá. Hlavně pro pravicové poslance bych chtěl upozornit na tento paragraf. Každý, kdo přechovává signální zbraň, kdy nebylo nutné, aby měl zbrojní průkaz, tak nyní musí žádat o tento zbrojní průkaz. To znamená, že tady nastává nová povinnost. Každý, kdo má signální zbraň, to může být i zbraň na vystřelování raket při oslavách, dávají se různé nástavce na to, tak nyní musí požádat o zbrojní průkaz. Co to znamená, to není jen náklad finanční, ale je to i záležitost velmi problémová, protože ne mnoho lidí složí ty obtížné zkoušky, které se dávají u zbrojního průkazu. A § 76b), kdy dokonce se tímto zákonem chtějí trestat lékaři, tak to už teda pan ministr vnitra jako lékař snad nemyslí vážně. To chce dokonce trestat i lékaře, že

191

neprovedl udání? Myslím si, že od toho jsou jiné zákony a ne zákon o zbraních, aby se tímto zákonem trestali lékaři. A pak bych vás chtěl ještě všechny upozornit na jeden speciálně obzvláštní paragraf, to je § 76a) odst. 4d, kde policie může vstupovat do obydlí lidí, kteří vlastní zbrojní průkaz, prakticky kdykoli. Kdykoli za účelem kontroly, jestli zbraň je nebo není uložena. Bez toho, aby si požádali soudce o to, že mohou vstupovat do soukromého obydlí. A já si myslím, že bych rád viděl, jak budou kontrolovat a prohledávat v celém bytě, jestli zbraň je nebo není uložena podle předpisu. To je tak vše. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má pan senátor Pavel Lebeda. Senátor Pavel Lebeda: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové kolegové, kolegyně. Já jsem byl tak statečný, že jsem se prokousal tou hekatombou změn proti tomu předcházejícímu zákonu, tak jak už to tady naznačil v problematice nepochybně fundovaný pan zpravodaj. Bylo to velmi obtížné, ty změny jsou od gramatických slovosledných změn až po vložení celých odstavců a článků, tak jak upozornil také pan zpravodaj, taxativně vyjmenované všechny přestupky, což je naprosto nestravitelné. Ale duch toho zákona v podstatě skutečně je snaha o redukci počtu zbrojních průkazů, počtu držitelů zbraní, omezit obchodování se zbraněmi nebo zpřísnit, kontrolovat obchodování se zbraněmi, zbrojní licence atd. Tuto snahu samozřejmě chválím, přesto bych se u některých klauzulí zastavil. V původním znění může být zbrojní průkaz přidělen osobě, která má pobyt na území, splňuje požadavky kvalifikační, věkové, odborné, je způsobilý k právním úkonům, bezúhonnost, spolehlivost atd. Čili velmi široký přístup a virtuální zpřísnění této normy tam udává, tedy v novém návrhu je, že policie může vydat usnesení, že nevyhoví, může, ale nemusí, může vydat usnesení, že nevyhoví, pro osoby, které nejsou občany států EU, nejsou obyvatelé států mimo NATO. Většinou víme, odkud zeměpisně z východu sem přichází spousta osob, jejichž spolehlivost dokladů, jejich validita, případně i možnost jejich zfalšování, víme o tom dobře. Víme, jakým způsobem získávají povolení k pobytu na našem území. Opakovaně se odhaluje korupční způsob, takže tito občané mohou dosáhnout na zbrojní průkaz. Při diskusi paní magistra ze skupiny předkladatelů, jejíž jméno si nepamatuji, řekla, že policie těmto osobám nepřidělí, může, ale nemusí. Přímý návod ke korupčnímu jednání – proč to není v zákoně, když tedy nepřidělí. Další, co mi trošku vadí, je paragraf o bezúhonnosti, kdy jsou tam vyjmenovány tresty, jejich výše a potom je tam taková jakoby karanténa, po jejíž uplynutí pachatel třeba i závažného trestného činu násilné povahy dosáhne zase na ten zbrojní pas. Jestliže tedy školáci ubodají stařenku nůžkami – což jsme zažili, ale protože soud odloží pro nezletilce, není potrestán, karanténa činí tři roky, takže on ještě ani nedosáhne věku, kdy může požádat, a už je po karanténě a je považován za bezúhonného. Takže i v tomto bodu si myslím, že by takové osoby prostě neměly dosáhnout na zbrojní průkaz a na povolení k držení zbraně. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikdo, takže rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, zda se chce k obecné rozpravě vyjádřit.

192

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, samozřejmě nejsem tvůrcem této novely, ale chtěl bych říci, že jak jsem se v úvodu zmínil, že cílem návrhu zákona je omezit možnost zneužití legálně držených zbraní. Takže vlastně v rámci zacházení se střelnými zbraněmi a možnosti jejich využití, toto se týká pouze segmentu legálně držených zbraní a zde máme ve světě dva přístupy. Jednak je to americký liberální, kde je řeknu jako ministr kultury vysoká kultura držení střelných zbraní, neexistuje tam pomalu rodina, kde by střelné zbraně nebyly, souvisí to s vývojem této civilizace. A pak je tady pojetí evropské, protože v Evropě žijeme, tak evropské, které je přísné a konzervativní a kde stát hraje silnou roli a v souvislosti právě s bojem proti terorismu, se kterým souvisí přijetí této novely, tak se jedná o zpřísnění držení a zneužívání střelných zbraní, takže tomu i odpovídají nastavené sankce. Neumím posoudit, zda jeden milión je málo nebo moc, týká se to také právnických osob, takže si myslím, že vše bylo tvůrci tohoto návrhu řádně zvažováno a projednáváno na výborech v PS i zde v horní komoře Parlamentu. Takže to je z mé strany všechno, děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli a zeptám se zpravodaje garančního výboru, zda si přeje vyjádřit se k rozpravě. Přeje si to a může tak učinit. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě vystoupili dva senátoři, kteří jenom dokumentovali, jak podrobná a složitá byla rozprava ve výboru. Pan senátor Dryml upozornil na některá ustanovení § 76 o tom, že signální zbraň už bude spadat do zbraní, na které je potřeba mít zbrojní průkaz. K tomu ovšem je tam dána lhůta šest měsíců od platnosti zákona. A já se poměrně nedivím předkladateli, že i signální zbraň do tohoto zařadil. Pan senátor Lebeda potvrdil jenom to, jak složitě se prokousal tím zákonem, což při těchto novelách bývá u jakéhokoli zákona docela obvyklé a mluvil o tom, že jde o zpřísnění zákona držitelů zbraní. Podle předkladatele jde spíše o zpřísnění kontroly a dohledu. Jeho pochybnost nad tím, že policie nemusí vyhovět členům států mimo EU a NATO bez jakéhokoli narušení, na to upozorňuje i náš legislativní odbor, že takové rozhodnutí bude velmi obtížně odůvodnitelné, neboť tam skutečně žádný důvod být nemusí. Ale je to v podobném režimu, jako když vstupujete např. na území Spojených států. Nikdo vám žádný důvod neřekne, a pokud se nebudete zdát imigračnímu důstojníkovi, tak odletíte zpátky. Já si nemyslím, že to je samozřejmě správné, ale tak to prostě funguje. Jinak jsem chtěl říci, že veškerá snaha naší exekutivy zpřísnit dohled a zpřísnit držení zbraní je v této době samozřejmě pochopitelná a že připomínka pana senátora Lebedy bohužel nepadá na úrodnou půdu, protože lump a darebák si zbraň opatří bez zbrojního průkazu, bez dohledu policie a kdykoli. Ten žádný zbrojní řád ani zbrojní zákon nedodržuje. Já jsem spíš přítelem toho liberálního amerického přístupu, který zatím v Evropě nemá přednost, a chtěl jsem jenom říci na závěr, že zbraň nezabíjí – zabíjí člověk. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji, a my přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Po znělce budeme hlasovat.

193

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvórum je 29. O návrhu schválit návrh zákona zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce, prosím a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, máte možnost stisknout tlačítko NE a zvednout ruku. I vám děkuji. Právě končí 52. hlasování v pořadí na této schůzi. V jednacím sále bylo 58 přítomných kvórum bylo 30. 36 hlasů bylo pro, 17 hlasů bylo proti. Návrh byl schválen. Takže děkuji panu ministrovi jako navrhovateli, děkuji i zpravodaji a přistoupíme k projednání následujícího bodu pořadu této schůze Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 348. Vítám tu pana ministra zemědělství Petra Gandaloviče a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, pane navrhovateli, prosím. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane místopředsedo, vážený Senáte, zákon o hnojivech, tak jak jej zkráceně nazýváme, je jedním z nejdůležitějších zákonů nejen pro zemědělce, ale jak z dalšího uvidíte, i pro například majitele rybníků nebo provozovatele bioplynových stanic. Tento zákon určuje, jakým způsobem se aplikují hnojiva, pomocné půdní látky a další substráty na zemědělskou půdu a tak se fakticky do zemědělské půdy vracejí živiny, které v ní jsou nutné pro další úspěšné pokračování rostlinné výroby. Důležitost tohoto zákona je očividná. V otázkách sledování případných cizorodých látek v potravinovém řetězci, protože je zcela jasné, že tak jak se tyto jednotlivé substráty aplikují na zemědělskou půdu, pokud by v nich byly příslušné cizorodé či škodlivé látky, dostaly by se dále do potravinového řetězce, ať už přímo při konzumaci nějakých výrobků rostlinné produkce nebo přes krmiva do výroby živočišné. Není tedy divu, že Evropská komise otázku hnojiv sleduje velmi bedlivě a veškerá tato ustanovení jsou v podstatě ustanoveními celoevropskými. My se tedy na jedné straně snažíme vlastně sledovat vývoj evropské legislativy, na druhé straně se ovšem snažíme co nejvíce zjednodušovat veškerou administrativu a byrokracii s tím spojenou. Tak aby zemědělec nestrávil většinu času vyplňováním nějakých tabulek, kolik hnojiv kde aplikoval a různým hlášením těchto údajů kontrolním organizacím. Nalezení takové balance mezi řádnou kontrolou a na druhé straně nadbytečnou byrokracií je obtížné, nicméně my se o to skutečně snažíme a věřím, že i zemědělská veřejnost nám dává zapravdu, že posun k zjednodušení a odstraňování byrokracie je zde vidět. Dalšími dvěma důležitými oblastmi, které významně posunují používání substrátů, hnojiv a dalších přípravků na zemědělské půdě, jsou už ty zmíněné, a to je na jedné straně otázka sedimentů z rybníků a vodních nádrží, a na druhé straně hmoty, která se nazývá digestát, což znamená fakticky organické hmoty vzniklé anaerobní fermentací při výrobě bioplynu. To jsou dvě oblasti, které se zemědělstvím naprosto bezprostředně souvisejí. Ta jedna, rybníkářství, je samozřejmě velmi stará a tradiční, nicméně v naší době celkem velmi aktuální z toho důvodů, že máme

194

mnoho rybníků, které je potřeba odbahnit a je potřeba najít způsob, jak kontrolovaně a řekněme správně aplikovat takové sedimenty na zemědělskou půdu. Ta druhá oblast, tzn. oblast výroby bioplynu z organických látek, je oblastí relativně novou, nicméně pro zemědělství velmi důležitou a rovněž i zde je potřebné nalézt způsob, jak naložit s hmotou, která po výrobě bioplynu po vlastní fermentaci zůstává. Pokud obě tyto látky, tzn. sedimenty na jedné straně a na druhé straně digestát, splňují přesná pravidla, není důvod, abychom je neaplikovali zpátky na zemědělskou půdu, protože obsahují celou řadu potřebných živin a fakticky zpátky na zemědělskou půdu patří. Takže já se omlouvám za možná trošku rozsáhlejší vysvětlení souvislostí spojených s tímto zákonem, ale myslím že to je dobré zmínit. Chci říci, že v PS byl zákon doplněn pozměňovacími návrhy, které byly v souladu se záměrem předkladatele, a proto jsme je podpořili. A zde v Senátu jej projednal 10. prosince na 3. své schůzi VHZD a rovněž jej doporučil, ale o tom asi bude spíše hovořit pan zpravodaj. Takže já vám děkuji za pozornost a žádám a prosím vás o podporu tohoto důležitého zákona. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám děkuji, pane navrhovateli, za expozé, prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 348/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, chtěl bych říci po úvodním slovu pana ministra a po konzultacích se zemědělskou veřejností, že skutečně myslím, že tento zákon se povedl a sám bych ho nazval jako moderní liberální, kdy při implementaci všech evropských zásad nezatěžuje provozní pracovníky velkou byrokracií apod. Předkládaný tisk představuje šestou novelu zákona o hnojivech od jeho přijetí v roce 1998. K základním cílům zejména náleží potřeba zjednodušit a zpřesnit terminologii zákona o hnojivech, zavést do zákona a definovat pojem sediment a upravit podmínky používání sedimentů v případech drobných změn v rozhodnutích o registraci, umožnit tyto změny bez obligatorního vydání nového rozhodnutí o registraci jako je potřeba dosud. V souvislosti s nárůstem počtu bioplynových stanic a tím i zvyšujícím se objemem organických hnojiv vzniklých anaerobní fermentací při výrobě bioplynu v těchto stanicích se navrhuje stanovit, že tato hnojiva smějí být na zemědělské půdě či lesních pozemcích používána, jen pokud jsou registrována. Návrh též ze zákona vypouští ustanovení týkající se hnojiv Evropského společenství, pokud jsou duplicitní s ustanoveními nařízení EP a Rady. V souvislosti s novelizací zákona o hnojivech je souběžně novelizován i zákon o správních poplatcích, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a zákon o odpadech, který rovněž přinese ekonomické úspory zemědělským podnikatelům. Pokud se týká legislativního procesu, v PS ze 168 poslanců pro návrh zákona se vyslovilo 150 a nikdo nebyl proti. Pokud se týká zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR, je v souladu s právním řádem ČR a neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je ČR vázána a je plně slučitelný s právy a akty EU.

195

Návrh zákona nebude mít dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a nebude mít žádné sociální dopady. VHZD svým 22. usnesením ze 3. schůze konané 10. prosince přijal následující usnesení: Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Určuje zpravodajem pro jednání Senátu mne a pověřuje předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Prosím je tu někdo, kdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový tu není, takže je možné otevřít obecnou rozpravu, což jsem učinil. Přihlásili se do ní zatím senátoři Bedřich Moldan a Vítězslav Jonáš. Pane senátore Moldane, prosím. Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Tento zákon byl sice přikázán hospodářskému výboru, ale ve skutečnosti jde o normu, která má především zásadní význam pro životní prostředí. Takže mi dovolte nikoli opakovat to, co řekl už velmi obšírně a výstižně pan ministr, jen bych rád zdůraznil, že skutečně z tohoto hlediska jde o normu velmi důležitou. Do současné doby některé záležitosti upraveny prakticky vůbec nebyly, to se týká např. tzv. digestátu, a byly s tím veliké potíže, nebylo možno dost dobře tento digestát na zemědělskou půdu, ačkoli často jde o velmi kvalitní hnojivo. A to se týká celé řady dalších věcí, skladování hnojiv apod. Já jsem velmi rád, že tato norma byla připravena. Je to takový pokus o komplexní úpravu způsobu zacházení s různými látkami, které se v zemědělství vyskytují. Jde o celou řadu typů hnojiv a věcí a látek, které se mohou podle této normy aplikovat na zemědělskou půdu. Je to skutečně mimořádně důležité i z hlediska hospodaření s odpady, protože jestliže kdyby tato norma nebyla přijata nebo se vycházelo z dosavadní praxe zatím, tak celá řada látek se v podstatě sice aplikuje na zemědělskou půdu, ale není to dostatečně regulováno. Často to záleží na určitém libovolném výkladu různých dosavadních nejednotných předpisů, takže jednou to aplikováno je, jednou není, a není přes to docela dobrá kontrola. Takže je to mimořádně důležité, protože si musíme uvědomit, že právě tímto způsobem, tzn. aplikací různých látek na zemědělskou půdu, že to je vlastně ta vůbec nejdůležitější cesta, kterou se do potravního řetězce a to znamená nakonec do potravin, které my všichni jíme, dostává obrovské množství látek. Je to ve srovnání s jinými cestami několika řádově víc než je tomu v jiných případech. Čili je to skutečně strašně důležité. Já k tomu nemám žádné věcné poznámky, myslím, že to je zpracováno dobře, je to určitá kompilace, určitá kombinace celé řady norem, které se tímto způsobem sjednocují, a já velmi silně doporučuji, aby tato norma byla schválena. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Vítězslav Jonáš. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já samozřejmě se také ztotožňuji s touto normou, i když jsem na projednávání VHZD navrhoval určité změny, ale přesto si myslím, že je nutné přijmout tento předpis. Já bych chtěl upozornit, na co upozornili někteří odborníci při

196

zavádění organických hnojiv do hnojiv, takže dovolím si v rychlosti přečíst jejich stanovisko. Používání hnojiv v zemědělství je nezbytné a nutné pro efektivní hospodaření a také pro zachování půdní úrodnosti. Kromě řady přínosných aspektů hnojiv je však také třeba vzít v úvahu jejich možnou nebezpečnost. Jedná se zejména o vnos rizikových prvků, které mohou být v některých hnojivech obsaženy, a to jak do půdy, tak dále do potravního řetězce. Z těchto důvodu je nezbytná kontrola hnojiv při jejich uvádění do oběhu, používání a skladování. Nařízení EP a Rady ze dne 13. října 2003 o hnojivech se vztahuje pouze na některá vyjmenovaná minerální hnojiva, ale neupravuje pravidla pro řadu dalších známých národních minerálních hnojiv. Pro organická hnojiva, jako jsou komposty, digestáty, pro organominerální hnojiva, substráty apod. Proto je nezbytné stanovit pro tato hnojiva pravidla v národních předpisech. Prakticky všechny státy EU řeší problematiku národních hnojiv samostatných předpisem anebo normou, kdy jsou stanoveny podmínky pro výrobu hnojiv, kontrolu výroby a kontrolu konečného produktu. Zejména v případech organických hnojiv existuje nebezpečí mikrobiální kontaminace patogenními organismy, fytopatogeny a toxickými látkami, které mohou vyvolat onemocnění lidí, zvířat a rostlin a způsobit kontaminaci potravního řetězce. Proto polemizuji s argumenty uváděnými v pozměňovacím návrhu, že režim při uvádění do oběhu organických hnojiv lze přirovnat k hnojivům minerálním, kde mikrobionální kontaminace nepřichází v úvahu Společný legislativní přístup k organickým hnojivům v EU zatím není, ale existují ze strany Francie, Belgie, Rakouska, Německa určité návrhy, jak v této oblasti stanovit technické standardy v souvislosti s ochranou půdy a potravního řetězce. V rámci zemí EU existují čtyři základní způsoby, jaké podmínky musí být splněny při uvádění hnojiv, zejména organických, do oběhu. Za prvé. Registrace výrobků bez ověřování třetí stranou. Při tomto způsobu registrace je vzorem hnojiva dodáván výrobcem nebo odebírám registračním úřadem u výrobce bez ověření speciálně akreditovanou laboratoří. Tento způsob je praktikován i u nás a v některých jiných státech EU. Za druhé. Registrace výrobků s ověřením třetí stranou při tomto způsobu registrace je vzorem hnojiva dodáván výrobcem nebo odebírám registračním úřadem, ale musí být ověřen speciálně akreditovanou laboratoří. Tento způsob registrace je praktikován např. na Slovensku. Za třetí. Registrace výrobků dle způsobu využití kompostu. Tento způsob certifikace je praktikován v Anglii. Za čtvrté. Certifikace třetí stranou, její nezávislost je zajištěna akreditací dle evropských norem dle specifické legislativy kompostování, nejlépe fungují systémy využívané také v našich státech EU. Není mi znám případ, kdy by byla řešena otázka uvádění hnojiv do oběhu tak liberálně, jak je to navrženo v předkládaném pozměňovacím návrhu. V kontextu uvedeného je třeba zmínit, že ministerstvo životního prostředí vydalo vyhlášku 341/2008 o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky číslo 294/2005 o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, které nastavuje kritéria pro oblast aplikace kompostu a substrátů mimo zemědělskou půdu. Je proto s podivem, že v oblasti, která může negativně ovlivnit potravinový řetězec a následně zdraví lidí, je snaha o

197

upuštění od kontroly a omezení dozoru nad technologií výroby včetně kontroly vstupních surovin a výstupních materiálů u tak problematické výroby jako je výroba organických hnojiv. Další velmi problémovou oblastí v důsledku pozměňovacího návrhu se jeví deklarované průhledné prostředí a dostatečně účinný systém úředních kontrol, které zaručují ochranu jak dodavatelů hnojiv a pomocných látek, tak jejich zákazníků z řad zemědělců a dalších spotřebitelů. Je to s ohledem k navržené dikci § 3 zákona o hnojivech, o hlášení hnojiv a pomocných látek, odst. 2, ve kterém jsou stanoveny základní náležitosti při ohlášení typového hnoje velice stroze. Prakticky je vyžadováno pouze uvedení sídla firmy, nikoli provozu, odkud hnojivo pochází a uvedení typu hnojiva. V navrženém výčtu není vůbec řešena otázka etiket, způsobu balení a skladování příslušného hnojiva a také možnost ověření, zda je provoz, ze kterého hnojiva pocházejí, vůbec povolen. Při dosavadní registraci typových hnojiv byly vyžadovány podklady, které měly svůj opodstatněný význam jednak ve vztahu k informovanosti spotřebitele a dále pro účel kontroly. Pokud bude firma ohlašovat pouze sídlo a ne umístění provozu, ze kterého hnojivo pochází, bude složité následně toto při kontrole zjistit. Toto stanovisko odborníků v této oblasti nepředpokládá, abych navrhl zamítnutí nebo změnu této novely, ale je proto, aby problematice kontroly používání hnojiv byla věnována patřičná pozornost. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda se chce k průběhu rozpravy vyjádřit. Pane ministře, prosím. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: V průběhu rozpravy zazněl jeden poměrně rozsáhlý příspěvek pana senátora Jonáše, který je přesným důkazem toho, jak je složité najít správnou mez mezi administrativou, registrací, stupněm kontrol a normálním životem, který každý zemědělec prožívá, to znamená praxi a pokud možno co nejmenší zasahování do jeho farmářské praxe. Zákon skutečně probíhal velkým projednáváním na všech úrovních a nepochybně se ho zúčastnily obě strany, které na jedné straně hájí více kontrol, více obezřetnosti, i ty, které na druhé straně hájí větší uvolnění celé věci. Myslím si, že tak, jak je zákon předkládán, je dobrým a bezpečným kompromisem mezi těmito dvěma pohledy a určitě praxe ukáže, že nepřináší ani zbytečnou byrokracii, ani nějaké nebezpečí při nedostatečné kontrole látek, které vstupují do půdy a dále do potravního řetězce. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministra. Táži se zpravodaje garančního výboru, zda si přeje vyjádřit se. Prosím pana senátora Hajdu jako zpravodaje. Senátor Jan Hajda: V diskusi vystoupili dva senátoři. Pokud se týká vystoupení prof. Moldana, kvituji to pozitivně. Myslím si, že tady je spolupráce mezi oblastí životního prostředí a zemědělství, protože z minulé sklizně se jeví v našem státě přebytek 2,5 mil. tun obilí, které se zatím nepodařilo vyvézt. Myslím si, že když to přepočítáme na plochu, je zde prostor, který můžeme věnovat oblasti náhrad energie nebo pro biolíh.

198

Pokud se týká kolegy Jonáše, tak si myslím, že zemědělci kvitují předložený návrh ministerstva zemědělství. Nemusíme každou kopku rozborovat, protože všechny potraviny, které jdou v rámci České republiky na trh, jsou přísně rozborovány a naši spotřebitelé mají jistotu, že nedostávají kontaminované potraviny, naopak, velice bezpečné, na rozdíl od zahraničních, jak se s tím někdy setkáváme v supermarketech. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Konstatuji, že byl podán jediný návrh, a to na schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu budeme po znělce hlasovat. Konstatuji, že v sále je přítomno 51 senátore, a senátorů, kvórum je 26. Zahajuji hlasování o návrhu schválit návrh zákona postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování pořadové číslo 53 skončilo schválením usnesení, které znamená, že Senát schvaluje návrh zákona. Z 51 přítomných bylo kvórum 26, nikdo nebyl proti, 40 bylo pro. Návrh zákona byl schválen. Děkuji panu zpravodaji Hajdovi. Pan ministr bude předkládat další návrh zákona, neboť budeme projednávat bod Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk 354. Návrh zákona uvede ministr zemědělství Petr Gandalovič. Pane ministře, prosím, ujměte se slova. Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážené senátorky a senátoři, katastr nemovitostí a zápisy do katastru je něco, co se týká každého z nás. Úvodem bych chtěl říci, že se proti minulým letům práce katastrálního úřadu významným způsobem zrychlila. Ve většině ČR jsou zápisy a vklady práv do katastru nemovitostí prováděny běžně do dvou týdnů od podání návrhu. V Praze se už také podařilo zkrátit průměrnou dobu čekání na vklad práva pod měsíc. S těmito snahami o zrychlení a zefektivnění práce katastrálních úřadů je snaha pružně reagovat na některé problémy, které se vyskytují v souvislosti s jinými navazujícími zákony, a to je obsahem tohoto zákona. Na jedné straně je to otázka nového stavebního zákona a vyřešení vkladu práv k novým budovám, protože v řadě případů neprocházejí formální kolaudací, ale jen oznámením o ukončení stavby. Dále je to otázka souladu s občanským soudním řádem a záležitostí, které se týkají případných rozporů, které mohou nastat. Ve vztahu k rychlosti zápisu vkladu by mohly vést k určité právní nejistotě. Třetí věc je poměrně citlivá a relativně nová, a to je otázka ochrany osobních údajů. Je to věc, kterou jistě budete během svých jednání diskutovat v tom smyslu, jak vyvážit dva navzájem si trochu odporující pohledy na věc. V případě katastru je to otázka veřejnosti katastru proti ochraně osobních údajů. Použiji příklad z minulého projednávání, kde jsme se snažili najít kompromis mezi nadměrnou kontrolou byrokracií a na druhé straně bezpečnosti potravin, tak tady podobně rozhodování je před vámi mezi těmito požadavky.

199

Jsme přesvědčeni, že navrhovaná novela § 21, která stanoví určitý přísnější režim poskytování přehledu o vlastnictví osoby na celém území |ČR a kopií listin se sbírky, není na úkor veřejnosti katastru, ale je určitou korekcí ve směru ochrany osobních údajů. Jinými slovy – nikomu se neodepře vydání tohoto přehledu, případně vydání kopií listin, ale dotyčný žadatel musí uvést důvod, účel, pro který údaje požaduje a uvést svou totožnost. Domnívám se, že takovéto řešení je řešením vyváženým. Chci vás informovat, že i takovým způsobem jej projednala Poslanecká sněmovna a oba garanční výbory, to znamená výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. V této chvíli vás chci rovněž požádat o podporu této novely zákona. Určitě jste informování o tom, že v Poslanecké sněmovně byl současně navržen ještě jeden zákon, a to je zákon o vkladech vlastnických a jiných práv do katastru nemovitostí, který se týká především zpoplatnění úkonů katastru. Nad tímto zákonem jsme v Poslanecké sněmovně nenalezli shodu, protože téma poplatků je téma velmi citlivé a každý má jinou představu o tom, jak rozprostřít ekonomickou zátěž práce katastru nemovitostí na jednotlivé žadatele, kdo by měl být zatížen více, kdo méně a jak. Debata bude v Poslanecké sněmovně pokračovat, věřím, že v průběhu první poloviny příštího roku nalezneme nějakou shodu nad kompromisním návrhem zákona. Zákon, který s předkládaným zákonem souvisí, tímto způsobem spadl pod stůl a budeme se snažit jej znovu projednat a předložit Senátu ještě jednou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor určil svým zpravodajem senátora Ivo Bárka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 354/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 354/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek. Toho nyní prosím, aby nás seznámil sek zpravodajskou zprávou. Senátor Adolf Jílek: Kolegyně a kolegové, pan ministr tady řekl hodně. Jednu věc, kterou bych rád zdůraznil – mrzí mě, že zde není druhý zákon, který k němu patří. Změna zákona o správních poplatcích bohužel spadla pod stůl o jediný hlas. Má to ještě jeden dopad, že se digitalizace katastru zpozdí, protože poplatky znamenají příjem a digitalizace je poměrně drahá. Tato novela katastrálního zákona je již devátou novelou od jeho přijetí v r. 1992. Měla odstranit některé dílčí nedostatky současné právní úpravy a zároveň reagovat na zvyšující se nároky kladené na informační systém katastru nemovitostí. Proto k cílům navrhované novely náleží především potřeba nahradit stávající ne zcela jednoznačnou úpravu zápisu vlastníka nově evidované stavby do katastru nemovitostí jednoznačným stanovením, kdy se jako vlastník nově evidované stavby zapíše do katastru, umožnit na kterémkoli katastrálním úřadu zjistit údaje z katastru nemovitostí z území celé republiky, pokud jsou vedeny v digitální podobě, umožnit bezúplatný dálkový přístup k údajům katastru nemovitostí pro organizační složky státu, což je také velmi důležité, nebo zvýšit kontrolu nad poskytováním některých údajů z katastru při zachování principu veřejnosti. K tomu bych se ještě vrátil. Poslanecká sněmovna tento zákon projednala a oba výbory přijaly pozměňovací návrhy, které byly zapracování do konečného znění. Týkaly se toho, že

200

se vypouští vládou navrhované opatření, které u nemovitostí důležitých z bezpečnostních hledisek mělo umožnit jejich evidenci též způsobem dohodnutým s BIS. Za účelem založení do sbírky se katastrálním úřadům ukládá povinnost převést do listinné podoby každý dokument ve formě datové zprávy předložený zápis do katastru, pokud je opatřen elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou, což je posun, který dobíhá techniku, nikoli předbíhá. Stanoví se podání ve formě datové zprávy, podání se v této formě přijímá na společném technickém zařízení katastru na adrese, kterou zveřejní Český úřad zeměměřický a katastrální. Obdobně jako ve vládou navrhované úpravě se stanoví, že pokud není přehled vlastnictví z území České republiky poskytnut dálkovým přístupem, lze jej poskytovat jen osobě, která prokáže svou totožnost. U tohoto bodu bych se zastavil, protože tady byl problém, který jste asi všichni dostali. Veřejný ochránce práv Motejl poslal senátorům zprávu, ve které se nad tímto pozastavoval. S panem dr. Motejlem jsem mluvil jak osobně, tak přišel na projednávání výboru. Došlo tady ke střetu dvou pohledů – pohledu na veřejnost katastru a ochranu osobních údajů. Rozdíl byl i v pojetí veřejnost katastru v chápání začátku minulého století, proti tomu, jaká je současná právní úprava a jaké jsou současné technické možnosti. Osobně jsem zašel na katastrální a zeměměřický ústav, byl jsem za panem ředitelem a prošel jsem si věci, jak to ve skutečnosti vypadá. K tomu, co navrhl dr. Motejl vypustit, jsem zjistil, že je to velmi problematické z jednoho důvodu. Na katastru nemovitostí nahlédnete do toho, co kdo vlastní, ale pak máte možnost nahlédnout do sbírky listin. Sbírka listin jsou všechny údaje, které se k patřičné nemovitosti vztahují, to znamená i dědické řízení, které se netýká jen nemovitosti, je tam napsáno všechno, co člověk dostal, co dlužil atd. Tyto všechny věci tam jsou. Uvědomil jsem si jednu podstatnou věc – i ze svého dřívějšího působení. Když jsem kdysi dával dohromady okresní archiv, najednou se začaly ztrácet v badatelně věci. Musel jsem umístit kamery nad každé badatelské místo, protože někteří badatelé vybírali staré pohlednice a zpeněžovali je. Byla to otázka sto až tisíce korun. Když někdo vytáhne se sbírky listin jednu listinu, tu nejdůležitější, nejedná se jen o údaje, ale dokonce o miliony až desítky milionů ve vlastnictví, které se může přesunout jinam, protože to není doloženo. Zápis není doložen ve sbírce a každý ho může u soudu zpochybnit. To je podstatně problematičtější, a proto je důležité ustanovení, když někdo něco chce, musí se prokázat a říci, co chce a proč to chce. Toto omezení považuji za minimální postižení veřejných práv každého člověka proti ochraně osobních práv, kterou jsou ve sbírce listin, které bych v některých případech nazval bombou, pokud se budou zveřejňovat lidem, kteří je chtějí znát. Náš výbor po dlouhém projednání všemi hlasy přijal toto usnesení: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje mne zpravodajem a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Pan zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí senátor Ivo Bárek chce rovněž vystoupit. Máte slovo. Senátor Ivo Bárek: Kolegyně a kolegové, myslím si, že všichni předřečníci řekli vše, co se mělo říci. Myslím si, že i zpravodaj velmi dobře vysvětlil postoje, které jsme rovně na výboru probírali. Rovněž u nás byl pan předseda ČÚZAK Večeře, byl

201

tam i inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů, byl tam i ochránce veřejných práv. Diskuse byla velmi plodná a dobrá i s ohledem na to, že po čase i den před konáním výboru ochránce veřejných práv už tak netlačil na některé věci, jak to bylo původně. Měl takový návrh, že je dokonce část § 21 protiústavní. To jsme si vysvětlili a dospěli jsme tak jako výbor pro hospodářství ke stejnému výsledku – schválit návrh zákona. Přečtu usnesení výboru z 2. schůze konané 10. prosince 2008. Po úvodním slovu zástupce předkladatele ing. Stanislava Kozáka, náměstka ministra zemědělství ČR, zpravodajské zprávě mé a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupením Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo. Mohu otevřít obecnou rozpravu. Protože se do ní nikdo nepřihlásil. Rozpravu uzavírám. Před námi je hlasování. Je jediný návrh podaný oběma výboru – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu budeme po znělce hlasovat. Konstatuji, že v sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvórum je 27. Hlasujeme o návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování pořadové číslo 54 skončilo schválením návrhu. Bylo 52 přítomných, kvórum 27, nikdo nebyl proti, 51 hlasů bylo pro. Děkuji oběma zpravodajům a panu ministrovi. Loučíme se s ním, protože nastupuje opět pan ministr Jehlička jako univerzální ministr. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Budeme pokračovat dalším bodem našeho dopoledního jednání, a to je Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady pozměňující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících Senátní tisk N 126/06. Stanovisko vlády bylo rozdáno jako senátní tisk K 126/06/01 a K 126/06/02. Prosím pana ministra Václava Jehličku, aby nás seznámil s návrhem těchto směrnic. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, toto je jediný bod, kde nikoho nezastupuji, ale sám sebe. Dovolte mi, abych vás seznámil s postojem ministerstva kultury a vlády k návrhu změny evropské směrnice o době ochrany autorského práva a práv souvisejících, která předložila evropská komise letos v létě. Jde o návrh, který podléhá spolurozhodovací proceduře, proto je souběžně projednáván jednak v Radě EU a paralelně v Evropském parlamentu. Komise deklarovala cíl návrhu jako snahu o

202

zlepšení sociální situace výkonných umělců, zejména tzv. studiových hudebníků, to znamená těch, kteří uzavírají s výrobce zvukových nahrávek smlouvy s jednorázovou odměnou. Zároveň by mělo dojít ke sjednocení doby ochrany podle tohoto návrhu změny evropské směrnice s jinými státy, konkrétně s USA, kde jek doba ochrany 95 let, na rozdíl od 50leté ochrany, kterou máme v Evropě. Rovněž se sleduje sblížení právní ochrany výkonných umělců v nahrávacím průmyslu s ochranou autorů a v neposlední řadě pak zlepšení obchodní bilance nahrávacích společností, což je odůvodňováno větší podporou nových talentů. Stěžejním prvkem návrhu je prodloužení doby ochrany pro hudebníky a pro výrobce zvukových nahrávek ze stávající 50 let na 95 let. Komise navrhuje další doprovodná opatření, např. zavedení pravidla, podle kterého by se práva výrobce, případě výkonného umělce, kteří by nahrávky komerčně nevyužívali, neprodlužovala. Navrhované ustanovení lze volně přeložit jako „využij licenci, jinak o ni přijdeš“. Dále komise navrhuje zavést doplňkové odměny určené výročně pro tuto kategorii umělců. Odměny by odváděli výrobci zvukových nahrávek z výnosů z prodeje zvukových nahrávek vydaných v prodloužené ochraně. Návrh mluví o 20 % z hrubých příjmů nahrávacích společností. Návrh rovněž obsahuje sjednocení způsobu výpočtu doby ochrany hudebních děl s textem, které jsou výsledkem spolupráce autorů. Ministerstvo kultury, resp. vláda obecně podporuje záměr evropské komise zlepšit situaci výkonných umělců, ale k předloženému návrhu směrnice má řadu vážných výhrad. Týkají se zejména navrhované délky prodloužení ochrany, omezení návrhu jen na zvukové nahrávky, dále nepříliš jasných podmínek pro uplatnění klauzule o nevyužívání licence a rovněž nejasné úpravy doplňkových odměn. Ze všech uvedených důvodů vláda souhlasí s doporučením, které je navržené senátním výborem pro záležitosti EU. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení pod číslem N126/06/03. Zpravodajkou výboru je kolegyně Jana Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116 ES o době ochranu autorského práva a práv s tím souvisejících. S cílem návrhu vás seznámil pan ministr za předkladatele, k tomu se vracet nebudu. Podmínky ochrany autorského práva a určitých práv s tím souvisejících byly harmonizovány směrnicí 93/98 EHS, která byla následně kodifikována směrnicí 2006/116/ES. Stávající návrh směrnice by měl dobu ochrany prodloužit na 95 po vydání. Výkonní umělci, zejména studioví hudebníci jsou z těch, kteří vydělávají v Evropě nejméně bez ohledu na značný přínos k bohaté kulturní rozmanitosti Evropy. Dne 19. červen 2004 byl zveřejněn pracovní dokument útvaru komise a do 31. 2004 bylo předáno 139 připomínek. Pro prodloužení doby ochrany byla sdružení výkonných umělců, od průmyslu zvukových záznamů, od organizací pro kolektivní správu práv vydavatelů hudebních nahrávek, výkonných umělců a hudebních

203

manažerů. Proto prodloužení byly telekomunikační společnosti, knihovny, spotřebitelé a veřejnoprávní společnosti. Materiál se zabývá i posouzením dopadu, kde je představeno sedm možností a zabývá se šesti z nich. Návrh spadá do výlučné pravomoci společenství. Znamená to, že členské státy nemohou stanovit ani kratší, ani delší dobu ochrany než je doba, kterou předepisuje směrnice. Návrh má tyto operativní cíle: Za prvé – postupně uvést v soulad ochranu autorů a výkonných umělců, za druhé – zvýšit odměny výkonných umělců, ze třetí – omezit rozdíly v ochraně mezi EU a USA, za čtvrté – postupně zvýšit zdroje na hledání talentů, což je rozvoj nových talentů, za páté – zajistit dostupnost hudby za přiměřené ceny, za šesté – podpořit digitalizace katalogu méně poptávaných děl. Cíl návrhů je určitě chvályhodný, ale předložený návrh se jeví podle dosavadního projednávání jako kontroverzní. Podle statistiky může mít prodloužení ochrany dopad na životní situaci výkonných umělců buď marginální, nebo téměř žádný. Komise příliš neřeší, jaký dopad by mohla mít prodloužená ochrana přímo na koncového uživatele, zda by to ve svém důsledku nevedlo ke zvýšení cen nahrávek Návrh nepředstavuje koncepční změnu, jejímž prostřednictvím by mohly být dosaženy vytyčené cíle. Výbor pro záležitosti EU se zabýval návrhem této směrnice na své schůzi konané dne 3. prosince 2008 a přijal následující usnesení. 16. usnesení výboru pro záležitosti EU. Po úvodní informaci Petry Smolíkové, vrchní ředitelky sekce A ministerstva kultury, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor 1. přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s tím souvisejících doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. V doporučení je zaznamenáno, že Senát Parlamentu ČR I. 1. podporuje obecný cíl návrhu, kterým je podpora výkonných umělců, 2. nepovažuje předložený návrh za koncepční řešení současných problémů, jelikož v konečném důsledku nepovede ke zlepšení situace výkonných umělců; II. 1. nepovažuje za smysluplné prodloužit dobu hudebních nahrávek za 95 let, jak je navrženo, a to s ohledem na to, že většině výkonných umělců z peněz generovaných jimi vytvořených děl připadne pouze marginální podíl, 2. domnívá se, že postavení výkonných umělců by mohla, spíše než prodloužení ochrany jejich děl na dobu vysoce překračující průměrnou míru dožití, napomoci odlišná podoba smluv, které tito uzavírají s nahrávacími společnostmi, 3. považuje návrh s ohledem na jeho rozsah za diskriminační, a to proto, že jsou chráněny pouze zvukové nahrávky, a nikoliv audiovize, 4. pokládá dopadovou studii Komise za nedostatečně objektivní a poplatnou záměru nařízení,

204

III. 1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Usnesení pokračuje dalším bodem: výbor II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s tím souvisejících vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem; III. určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou. V závěru bych chtěla říci, že schválené doporučení na VEU se v podstatě shoduje s pozicí vlády, nejsou tam v podstatě výhrady ani z jedné strany. Toto je moje zpravodajská zpráva, děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Vážené kolegyně a kolegové, otevírám rozpravu k tomuto bodu našeho jednání. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Nebudu se ptát pana předkladatele ani paní zpravodajky, zda se chtějí vyjádřit ještě jednou, to znamená, že můžeme přejít k hlasování. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o usnesení výboru pro záležitosti EU, tak jak nám jej přednesla paní senátorka Jana Juřenčáková. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 55, registrováno 49, kvórum 25, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, pane ministře, děkuji, paní zpravodajko. Přistupujeme k dalšímu bodu našeho programu, a to jsou Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2009 Jedná se o senátní tisk č. 5 a s těmito pravidly nás seznámí pan předseda výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu kolega Jan Hajda. Pane předsedo, prosím, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pokud se týká hospodaření senátorských klubů, měsíční výše příspěvku činí součet příspěvku pro senátorský klub stanovený pro rok částkou ve výši 31 850 Kč a příspěvku na každého člena klubu stanovený ve výši 4615 Kč. Pokud se týká podmínek poskytování příspěvku, senátorským klubům nárok na příspěvek vzniká dnem ustavení senátorského klubu v souladu s § 21 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Zásady pro čerpání příspěvku. Kancelář Senátu zřizuje pro jednotlivé senátorské kluby u České národní banky běžné účty a poukazuje na ně měsíčně do 10. dne v měsíci ze svého běžného účtu částky určené Senátem jako příspěvky na úhradu nákladů senátorských klubů. Senátorské kluby nemají právní subjektivitu. Senátorské kluby jsou oprávněny podle § 22 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu používat ke své činnosti místnosti v prostorách Senátu.

205

Pokud se týká zajištění administrativní, technické a organizační služby pro činnost senátorských klubů, zůstávají prakticky stejné jako v minulosti. Rovněž pokud se týká účetnictví, je to jako v minulých letech. Tímto se nechci zabývat. Myslím si, že pokud se týká klubů, jde o rozhodující částky, které jsem uváděl. Výbor za přítomnosti kancléře, který návrh pravidel přednesl, přijal k uvedenému 19. usnesení na 3. schůzi konané dne 9. prosince 2008 pravidla hospodaření senátorských klubů na rok 2009, a to s tím, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu po úvodním slově ing. Františka Jakuba, vedoucího Kanceláře Senátu, a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2009, určil zpravodajem výboru pro jednání Senátu mne a pověřil mne jako předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Žádá předsedu Senátu Parlamentu ČR, aby tento bod byl zařazen na jednání schůze Senátu, což se dnešním dnem stalo. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo, sedněte si, prosím, ke stolku zpravodajů. Kolegyně a kolegové, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím a můžeme tedy hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pravidly hospodaření senátorských klubů pro rok 2009? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování pořadové číslo 56, registrováno 50, kvórum 26, pro 46, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, pane předsedo výboru. Kolegyně a kolegové, přistoupíme k dalšímu bodu dnešního programu, kterým je Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů Jedná se o senátní tisk č. 363, o prvé čtení. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupkyně navrhovatelů paní kolegyně Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Než si vás dovolím požádat o podporu této novely jednacího řádu, kterou přednáším jménem Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, dovolte mně, abych vás velmi stručně seznámila s tím, co je obsahem tohoto návrhu. Předně chci říci, že se jedná pouze o dílčí novelu jednacího řádu. Touto novelou bude novelizován § 119 jednacího řádu Senátu. Tato novela navazuje na návrh stykového zákona, přesně řečeno na jeho § 17, který zakotvuje vázaný parlamentní mandát pro případ využití zvláštních rozhodovacích procedur, jako jsou klauzule flexibility a klauzule přechodová při jednáních Evropské rady a Rady EU. Tato novela se omezuje na dvě témata. Tím hlavním tématem je rozvedení možnosti Senátu podávat žalobu na neplatnost legislativních aktů k Evropskému soudnímu dvoru, což je v kompetenci každé z komor. A to druhé téma reflektuje změnu minimální lhůty mezi zveřejněním návrhů komisí a jejich zařazením na pořad Rady z šesti na osm týdnů. Jednací řád dosud navazoval na šestidenní lhůtu fixací 35 dnů, během nichž se vláda neměla účastnit na rozhodování Rady, což se

206

navrhuje nahradit teď dynamickým odkazem na evropské právo. Znamená to, že změní-li se evropská úprava, automaticky se to promítne v našem jednacím řádu. Chtěla bych vám také říci, že návrh novely jednacího řádu Senátu slouží výhradně k vnitrostátnímu provedení Lisabonské smlouvy a v případě, že nevstoupí Lisabonská smlouva v platnost, je navrhovaný zákon bezpředmětný. Proto se účinnost navrhuje spojit se dnem vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Vážené kolegyně a kolegové, tento návrh novely jednacího řádu Senátu je na počátku legislativního procesu. Jedná se, jak jsem řekla, o senátní návrh, který předkládá Stálá komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, a já vás žádám o jeho podporu jménem předkladatele a o propuštění do výborového čtení. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní senátorko. Organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení senátora Jiřího Oberfalzera. Pane kolego, prosím, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, paní předkladatelka myslím vysvětlila podstatu tohoto návrhu. Velice jednoduše jde o to, adaptovat se na podmínky pro případ, že by, nedej Bože, Lisabonská smlouva byla přijata, abychom mohli zacházet s podmínkami, které v ní budou nastaveny, a pojistit si tak účast naší komory při rozhodování. Doporučuji, abyste tento návrh přijali a přikázali ho do výborů. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Zazněl pouze jeden návrh, a to přikázání do výborů. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a dále výbor pro záležitosti EU. Ptám se, jestli je zde ještě nějaký další návrh, který výbor by to měl případně projednávat. Žádný návrh není, tak o tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem přikázat tento návrh zákona do výborů? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování pořadové číslo 57, registrováno 51, kvórum 26, pro 48, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, paní senátorko. A budeme pokračovat dalšími body našeho dopoledního jednání. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Milan Štěch.) Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobrý den. Budeme pokračovat bodem, kterým je Návrh na vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýboru V § 42 odst. 1 se praví: Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo souboru otázek se souhlasem Senátu podvýbor. Byla vám rozdána usnesení výborů, a v něm se praví, že výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ve svém usnesení č. 4 ze dne 26. listopadu 2008 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Prosím pana senátora Zdeňka Janalíka, aby nás s tímto usnesením seznámil.

207

Senátor Zdeněk Janalík: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se na své 1. schůzi konané dne 26. 11. 2008 ke zřízení podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání usnesl takto: Výbor po úvodním slovu předsedajícího a místopředsedy výboru pana senátora Jana Hálka, po odůvodnění senátorem Zdeňkem Janalíkem zřízení podvýboru v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a po rozpravě usnesl se zřídit podvýbor pro předškolní, základní a střední vzdělávání, zvolil ve veřejném hlasování předsedou podvýboru senátora Zdeňka Janalíka, schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení, a pověřil předsedajícího výboru pana senátora Jana Hálka toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR a požádat Organizační výbor Senátu pro zařazení bodu „Vyslovit souhlas se zřízením podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání“ na pořad nejbližší schůze Senátu. Ještě bych snad řekl, že členy podvýboru jsou senátoři Janalík, Bureš, Balín, Hálek, Janáčková, Richtrová, Krejča a Šebek. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Organizační výbor ve svém usnesení č. 10 ze dne 9. prosince 2008 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro státní vyznamenání. Prosím pana senátora Jiřího Lišku, aby nás s tímto usnesením seznámil. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Tak jako v každém funkčním období, tak i letos navrhuje Organizační výbor zřídit podvýbor Organizačního výboru pro státní vyznamenání. Tento podvýbor připravuje podklady, schvaluje a jednou ročně předkládá Senátu návrhy na propůjčení a udělení státních vyznamenání podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních ČR. Návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání předkládají podvýboru pouze senátoři nebo senátorské kluby. Jejich prostřednictvím jsou dále podávány podněty fyzických nebo právnických osob a návrhy doručené přímo Senátu Parlamentu ČR. Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s usnesením Organizačního výboru z 2. schůze konané dne 9. 12. 2008: Organizační výbor zřizuje podle § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání, stanoví počet členů podvýboru na deset, s tím, že podvýbor bude mít za klub ODS pět členů, klub ČSSD dva členy, KDU-ČSL jednoho člena, KOD jednoho člena, přičemž jedno místo bude vyhrazeno nezařazeným senátorům. Doporučuje Senátu vyslovit se zřízením podvýboru souhlas. Volí za členy podvýboru tyto senátorky a senátory: Vlastimila Balína, Danielu Filipiovou, Jaromíra Jermáře, Soňu Paukrtovou, Petra Pitharta, Jiřího Pospíšila, Josefa Řiháka, Vlastimila Sehnala, Přemysla Sobotku a Alenu Venhodovou. Volí za předsedu podvýboru předsedu Senátu Přemysla Sobotku. Ukládá podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání předložit Organizačnímu výboru svůj statut. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane kolego. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve svém usnesení č. 31 ze dne 10. 12. 2008 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro dopravu. Prosím pana senátora Jiřího Nedomu, aby nás s tímto usnesením seznámil.

208

Senátor Jiří Nedoma: Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, stejně tak jako v předcházejících obdobích navrhuje zřízení tohoto podvýboru. Jak jste sami všichni měli možnost včera sledovat aktuálnost těchto záležitostí, tak si myslím, že si to skutečně pozornost toho podvýboru zaslouží. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jana Hajdy, v souladu s ustanovením § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a po rozpravě se usnesl zřídit podvýbor pro dopravu, zvolil ve veřejném hlasování předsedou podvýboru senátora Jiřího Nedomu, schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení, a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu toto usnesení předložit předsedovi Senátu a požádat Organizační výbor Senátu o zařazení bodu „Vyslovit souhlas se zřízením podvýboru pro dopravu“ na pořad dnešní schůze Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. A můžeme přistoupit k hlasování, pozveme další kolegyně a kolegy do jednacího sálu. Budeme hlasovat o následujícím usnesení: Senát souhlasí se zřízením podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, podvýboru pro státní vyznamenání Organizačního výboru, podvýboru pro dopravu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. V hlasování č. 58 registrováno 52, kvórum 27, pro 47, proti nikdo. Návrh byl přijat. Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Evropskou unií a Islandskou republikou a Norským královstvím o používání některých ustanovení Úmluvy ze dne 29. května 2000 o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie a protokolu 2001 k této úmluvě (Brusel, 19. prosince 2003) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 322 a uvede jen v zastoupení pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila opět pan ministr Václav Jehlička. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, teď jsem zde v roli čteče návrhu mých kolegů. Pan ministr Jiří Pospíšil mě požádal, abych zde krátce uvedl vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi EU a Islandskou republikou a Norským královstvím o používání některých ustanovení Úmluvy ze dne 29. května 2000 o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU a protokolu 2001 k této úmluvě. Dohoda byla podepsána v Bruselu 19. prosince 2003. Zakotvuje možnost používat některá ustanovení Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU a protokolu k této úmluvě ve vzájemných vztazích mezi členskými státy EU a Islandem a Norskem. Tato úmluva vstoupila pro ČR v platnost dne 12. června 2006 a byly vyhlášeny protokoly k této úmluvě pod č. 55/2006, č. 56/2006 Sb.

209

Uvedené právní nástroje zlepšují justiční spolupráci v trestních věcech mezi členskými státy EU, a to zejména tím, že ve srovnání s předchozí smluvní úpravou rozšiřují situace, při nichž lze žádat o pomoc a usnadňují pomoc celou řadou opatření tak, aby byla rychlejší, pružnější a ve svém důsledku účinnější. V souladu s článkem 24 odst. 5 ve spojení s článkem 38 Smlouvy o EU učinila ČR na jednání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci dne 8. června 2004 v souvislosti s podpisem dohody prohlášení, že nebude dohodou vázána, dokud nevyhoví svým ústavním požadavkům. Toto prohlášení může být odvoláno až po ratifikaci dohody prezidentem republiky. Poté, co všechny členské státy vyhoví svým ústavním požadavkům, bude Radě EU doporučeno dohodu uzavřít. Do dnešního dne byla dohoda ratifikována Švédskem, Finskem a Litvou. Ratifikace dohody je v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR a napomůže rozšíření možností mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech mezi smluvními stranami. Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem ČR i se závazky vyplývajícími pro ČR z mezinárodních smluv, jimiž je vázána, a z členství ČR v EU. Chtěl bych vás požádat o příznivé posouzení tohoto vládního návrhu. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 322/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 322/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Jiřina Rippelová: Vystupuji tedy ještě jednou. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, myslím si, že dnes pan univerzální ministr nám řekl vše potřebné k této dohodě. Já jenom doplním, že se jedná o standardní prezidentskou mezinárodní smlouvu podle článku 49 Ústavy a k její ratifikaci je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR. Pokud se týká ústavně-právního výboru, ústavně-právní výbor na své 25. schůzi přijal usnesení, kterým doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této dohody a určil mě zpravodajkou a pověřil předsedu výboru pana senátora Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Toť vše, děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko. A ptám se pana senátora Tomáše Jirsy, zda chce vystoupit? Ano, prosím. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, pane univerzální ministře, paní garanční zpravodajko, dámy a pánové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal tuto materii na své schůzi 10. 12. 2008 a také doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci. Island i Norsko jsou krásné země, proto to také doporučuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Přistoupíme k hlasování. Návrh usnesení zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi EU a Islandskou republikou a Norským královstvím o používání některých ustanovení Úmluvy ze dne 29. května 2000 o vzájemné

210

pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU a protokolu 2001 k této úmluvě (Brusel, 19. prosince 2003). V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Konstatuji, že v době hlasování č. 59 bylo registrováno 49 přítomných, kvórum 25, pro 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodajce. Kolegyně a kolegové, přejděme k dalšímu bodu, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu ratifikací Protokol mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 263 a uvede jej opět jako zastupující pan ministr Václav Jehlička. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Cílem předkládaného protokolu je poskytnout právní základ pro zapojení Lichtenštejnska do schengenské spolupráce. Lichtenštejnsko bude následovat příkladu Švýcarska, které v současné době fakticky zajišťuje ochranu hranic Lichtenštejnska. Dohoda se Švýcarskem, která byla v Parlamentu ČR projednávána v závěru loňského roku, vstoupila v platnost 1. března 2008. Dne 27. 11. 2008 Rada EU přijala rozhodnutí o plném provádění ustanovení schengenského acquis Švýcarskou konfederací. Na švýcarských pozemních hranicích dochází k odstranění kontrol, myslím, že je to právě dnes, 12. prosince 2008, a ve vzdušných hranicích pravděpodobně 29. 3. 2009. Protokol je do značné míry technickým dokumentem, jenž definuje, které dokumenty bude Lichtenštejnsko provádět, stanoví konzultační proceduru při projednávání nově přijímaných dokumentů a způsob její akceptace Lichtenštejnskem. Po vstupu protokolu v platnost a po hodnocení připravenosti Lichtenštejnska může Rada rozhodnout o připojení Lichtenštejnska k schengenskému prostoru. Vzhledem k obsahu dokumentu učinila ČR prohlášení podle článku 24 odst. 5 Smlouvy o EU, ve spojení s jejím článkem 38, že protokol bude pro ni závazný až poté, co ČR splní požadavky svých ústavních postupů. Z tohoto důvodu je předkládán návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací protokolu. Po vyslovení souhlasu s ratifikací oběma komorami Parlamentu ČR a po ratifikaci prezidentem republiky bude výše uvedené prohlášení odvoláno. Obdobné prohlášení jako ČR učinily rovněž Spolková republika Německo, Maďarsko a Švédsko. Vážené paní senátorky, páni senátoři, chtěl bych vás požádat o schválení předkládaného protokolu. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

211

Návrh projednal výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 263/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 263/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Rostislav Slavotínek: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. K tomu, co řekl pan ministr, bych snad jenom dodal, že kromě závazků, které zahrnují odstraňování kontrol na společných hranicích, se jedná také o velmi důležitou spolupráci v rámci bezpečnostního informačního systému zúčastněných států schengenského prostoru, ke kterému se tímto protokolem připojuje i Lichtenštejnské knížectví. Je to logické a určitě prospěšné vzhledem ke geografické poloze jak Lichtenštejnska, tak Švýcarska, které jsou obklopeny členskými státy EU. Protokol je v souladu s českým právním řádem a nečiní nároky na státní rozpočet. Náš výbor přijal usnesení, které teď přečtu: Po odůvodnění zástupkyně předkladatele Mgr. Lenky Ptáčkové-Melicharové, náměstkyně ministra vnitra pro evropské záležitosti, zpravodajské zprávě senátora Josefa Zosera a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací tohoto protokolu, určuje zpravodajem výboru senátora Josefa Zosera, kterého zastupuji, a pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro záležitosti EU pan senátor Luděk Sefzig? Ano, bude vystupovat. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane předsedající. Dobré poledne, vážené dámy a pánové. Dovolte, abych vyjádřil za zpravodaje, který již není členem naší komory, pana senátora Karla Tejnoru, nález našeho jednání. Rovněž doporučujeme Senátu vyslovit souhlas s ratifikací tohoto protokolu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, kvórum je 23. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 60 bylo registrováno 45 senátorek a senátorů, kvórum bylo 23, pro bylo 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

212

Budeme projednávat Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Dohody o Mezinárodní telekomunikační družicové organizaci ze dne 2. dubna 2008 Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 262 a uvede jej ministr průmyslu a obchodu, pardon, v zastoupení opět pan ministr Václav Jehlička. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Tuto dohodu ČR ratifikovala již v roce 2005. Změna této dohody se týká pouze zpřesnění čl. 12 odst. c bodu i), které bylo přijato za účelem zvýšení ochrany tzv. společného dědictví ITSO. Společné dědictví představují práva na využívání přídělu orbitálních pozic a s nimi spojených radiových kmitočtů pro geostacionární družice poskytnutá od Mezinárodní telekomunikační unie ITU ke společnému využití organizací ITSO. Subjektem, který v současnosti tyto pozice ve prospěch členských států využívá, je společnost Intersat. Navržená změna slouží pro případ neschopnosti plnit smluvní podmínky ze strany společnosti Intersat. Předpokládaná změna zvyšuje ochranu poskytnutí práv od ITU tím, že v daném případě je umožněno jejich další využití jen těm subjektům, které podepíší dohodu o veřejných službách, aby bylo zajištění plnění poslání a smyslu existence organizace ITSO. Změna v článku 12 byla požadována zejména ze strany rozvojových zemí, Afriky a Latinské Ameriky a ostrovních zemí, které jsou životně závislé na telekomunikačních družicových službách. Předkládaný návrh nemá žádný vliv na ostatní části této dohody a ani na závazky ČR v této mezinárodní mezivládní organizaci. Oba senátní výbory, HZDS a VZVOB doporučují Senátu dát souhlas s ratifikací. Vážené paní senátorky, páni senátoři, já vás rovněž žádám o vyslovení souhlasu s tímto vládním návrhem. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře a prosím, zaujměte obvyklé místo. Návrh projednal VZVOB, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 262/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Rostislav Slavotínek. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 262/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Vítězslav Jonáš: Pane předsedající, pane kolego senátore, ministře, dámy a pánové. Já bych jen doplnil, protože pan předkladatel zmínil podstatu této dohody, čili jen připomenu, že ČR na těchto jednáních zastávala názor, že změna není nutná. Tato změna byla spíše vyvolána obavami nových rozvojových zemí. Hospodářský výbor došel k závěru, že změna dohody o ITSO nebude mít žádný dopad na navýšení státního rozpočtu. Dle předkladatele změna dohody o ITSO není v rozporu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR a se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU. Proto VHZD přijal 13. usnesení, které doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací změny Dohody o Mezinárodní telekomunikační družicové organizaci ze dne 2. dubna 2008.

213

Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Vítězslava Jonáše a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Rostislav Slavotínek. Protože ho nevidím, tak jistě nechce vystoupit. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci změny dohody o mezinárodní telekomunikační družicové organizaci ze dne 2. dubna 2008. V sále je přítomno 37 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 20. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování číslo 61, v okamžiku hlasování registrováno 38, kvórum 20, pro bylo 37. Děkuji vám a tento bod končím. Vážené kolegyně, vážení kolegové, sice jste někteří dávali podnět k přestávce, ale máme před sebou čtyři body přibližně stejného rozsahu jako ty předchozí, a myslím si, že bychom je mohli dojet, protože mám obavu, že by po polední přestávce mohl být počet senátorek a senátorů ještě nižší, což by nebylo důstojné závažnosti projednávaných bodů. Takže doufám, že můžeme pokračovat. Přistoupíme k projednávání bodu Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o provádění geologických prací v oblasti společných státních hranic Senátní tisk č. 323. Návrh uvede v zastoupení pana ministra Římana ministr Václav Jehlička. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, navržená smlouva řeší především aktuální zcela konkrétní problém nebezpečí průniku podzemních vod z uzavřeného a zatopeného dolu Morcinek na území Polské republiky v těsné blízkosti státních hranic do podzemních důlních děl Dolu ČSM těžební společnosti OKD, doprovázeného hrozbou významného ztížení báňsko technických podmínek dobývání. K eliminaci tohoto nebezpečí vznikla aktuální potřeba vyrazit důlní dílo z české strany na polské území a pomocí vrtných prací umožnit snížení hladiny podzemních vod v zatopeném dole. Polská strana podmínila spolupráci při řešení uvedené problematiky uzavřením nové mezinárodní smlouvy zejména z hlediska úpravy otázek vzájemného překračování státních hranic ražbou důlních děl. Smlouva podrobně vymezuje podmínky pro provádění geologických prací tak, aby bylo možno včas a účinně předcházet důlním škodám, řeší rovněž otázky při možnosti ohrožení života, zdraví, obecného ohrožení nebo ohrožení životního prostředí a otázky spolupráce orgánů dozoru, kontroly a vědeckovýzkumných organizací obou stran. Předkládaný návrh smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem ČR, oba senátní výbory, VHZD a VZVOB doporučují Senátu dát souhlas s ratifikací, já bych vás rovněž chtěl požádat o vyslovení souhlasu s tímto předkládaným vládním návrhem. Děkuji.

214

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal obvyklé místo. Návrh projednal VZVOB, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 323/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vlastimil Sehnal. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 323/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Igor Petrov, kterého žádám, aby nás seznámil se svou zprávou. Senátor Igor Petrov: Děkuji pěkně, vážené dámy, vážení pánové. Myslím, že vše bylo řečeno zástupcem předkladatele. Možná bych jen dodal, že koordinace činnosti na česko-polské hranici v oblasti důlní činnosti má dlouholetou tradici a byla již v minulosti ošetřena smlouvou ze 2. prosince 1984, podepsanou v Katovicích. Ty skutečnosti, o kterých tady mluvil pana ministr, v podstatě posouvají problematiku trošku dál a původně česká strana chtěla tuto záležitost řešit dodatkem nebo úpravou původní smlouvy. Nakonec na základě požadavků polské strany se přistoupilo k uzavření nové smlouvy, jejíž náplní je to, o čem tady mluvil pan ministr. Možná ještě z jednání v našem výboru, výbor vždy posuzuje soulad s ústavním pořádkem ČR, takže tato smlouva je určitě v souladu s ústavním pořádkem. Dále dopad na státní rozpočet, tato smlouva určitě nebude mít bezprostřední dopad na rozpočet ČR. Takže tolik z jednání ve výboru. A k samotné smlouvě. Usnesení: Po úvodním slově zástupce předkladatele výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o provádění geologických prací v oblasti společných státních hranic. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Vlastimil Sehnal. Nechce vystoupit, takže přistoupíme k otevření obecné rozpravy. Otevírám ji, kdo se hlásí? Nikdo se nehlásí, takže ji končím. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o provádění geologických prací v oblasti společných státních hranic. V sále je přítomno 39, kvórum 20, zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v době hlasování pořadové číslo 62 registrováno 39, kvórum 20, pro 37, návrh byl schválen. Dalším bodem je Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Mysli především na malé podnikatele (Think Small First) Akt o malém a středním podnikání (A Small Business Act) pro Evropu Sdělení jste obdrželi jako senátní tisk č. K 114/06. Stanovisko vlády vám bylo zasláno jako senátní tisk č. K 116/06/01. Prosím pana opět zastupujícího ministra Václava Jehličku, aby nás seznámil s tímto materiálem. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nejprve bych vás chtěl seznámit s důvody vzniku a

215

vývojem evropského Aktu pro malé podniky (SBA). Evropská komise iniciovala vznik SBA jako jeden z konkrétních kroků v rámci nového cyklu Lisabonské strategie na období 2008 – 2010 s cílem přijmout konkrétní opatření na uvolnění růstového potenciálu malých a středních podniků. Při vypracování svého návrhu se EK nechala inspirovat dokumentem, který přijal v roce 1953 Kongres Spojených států. V lednu 2008 komise dokončila přípravu předběžného návrhu dokumentu, který byl označen jako dokument k celoevropské diskusi. Do konce března 2008 probíhala na evropské úrovni veřejná konzultace k dané problematice formou dotazníku, který komise umístila na svých webových stránkách. Výsledky veřejné konzultace zveřejnila komise v dubnu 2008. Připravovaný SBA byl poté diskutován na neformálním jednání Rady pro konkurenceschopnost ve slovinském Brdu v dubnu 2008. Poté byl tento projekt projednáván na neformálním zasedání Rady EU pro konkurenceschopnost ve Versailles ve dnech 17. – 18. července tohoto roku a následně rovněž na formálním zasedání Rady pro konkurenceschopnost v Bruselu dne 25. září t. r. V kontextu současné ekonomické situace se zde ministři shodli na třech prioritních oblastech tohoto projektu. To je zlepšování přístupu k financím, uplatňování lepší regulace a prohlubování vnitřního trhu. Dne 10. listopadu t. r. francouzské předsednictví dodatečně představilo Akční plán pro tento projekt, který se snaží reagovat na současnou hospodářskou situaci. 1. prosince se uskutečnilo formální zasedání Rady pro konkurenceschopnost v Bruselu, kde byly přijaty závěry Rady a rovněž akční plán. Komise by uvítala, kdyby byl tento projekt následně přijat členskými státy na jednání Evropské rady 11. a ž 12. prosince t. r. Jedná se o právně nezávazný dokument, jehož implementaci EK navrhuje v rámci Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost s plným respektováním zásad subsidiarity a proporcionality. Hlavním politickým cílem tohoto dokumentu je podle názoru komise zakotvit princip „mysli nejprve na malé“ při tvorbě politik na všech úrovních v EU, postavit podnikání do popředí společnosti, zejména motivovat mladé lidi k podnikání a systematicky podporovat konkurenceschopnost a růst malých a středních podnikatelů. Vláda souhlasí s doporučením, které obsahuje usnesení VEU Senátu PČR. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk K 114/06/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych doplnila taky stanovisko předkladatele, rozšířila bych to o obsah toho materiálu. Small Business Act stanoví deset zásad, které by měly být přijaty na nejvyšší politické úrovni, a konkrétní opatření, která mají usnadnit život malým podnikům. Po konzultaci s podnikateli a zástupci se EK rozhodla navrhnout novou legislativu ve čtyřech oblastech, které se malých a středních podniků týkají nejvíce. Za prvé obecné nařízení o blokových výjimkách pro státní podporu má zjednodušit postupy, snížit náklady a zvýšit míru podpor pro malé a střední podniky. Za druhé nově statut pro evropskou soukromou společnost by měl umožnit vytvořit na provozování evropské soukromé společnosti podle jednotných zásad ve všech

216

členských státech. Statut je navrhován tak, aby řešil současné jednostranně zatěžující povinnosti malých a středních podniků působících přes hranice, které musí vytvářet pobočky jiné právnické osoby v každém členském státě, ve kterém chtějí podnikat. Pokud se podnikatel rozhodne využít institut soukromé evropské společnosti, ušetří mu to čas a peníze na právníky, správu a administrativu. Za třetí nový návrh daně z přidané hodnoty nabídne členským státům možnost žádat o snížení sazby DPH na místně poskytované služby včetně služeb s vysokým podílem lidské práce, které poskytují především malé a střední podniky. A za čtvrté na rok 2009 se plánuje změna směrnice o opožděných platbách, která by měla zajistit, aby malé a střední podniky dostaly zaplaceno během stanovené 30denní lhůty. V dopadu na legislativu vliv tam není, nejedná se o právně závazný dokument, takže Small Business Act nebude mít bezprostřední dopad na právní řád ČR. V případě schválení právních aktů Radou EU a Evropským parlamentem bude třeba tyto akty implementovat do českého právního řádu. Dopad na státní rozpočet není v tuto chvíli možné odhadnout. Small Business Act je jednou z priorit českého předsednictví, proto bude české předsednictví vyvíjet snahu, aby Evropský parlament projednal smlouvy Small Business Act dříve tak, aby jarní rada pro konkurenceschopnost mohla reagovat na jeho závěry a doporučení. VEU přijal na své 42. schůzi konané dne 29. října 2008 následující usnesení: Po úvodní informaci Miroslava Elfmark, ředitele sekce strukturálních fondů MPO, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor 1. přímo ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Mysli především na malé podnikatele (Think Small First) Akt o malém a středním podnikání (A Small Business Act) pro Evropu doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučení je v tomto textu: Senát PČR I. 1. Vítá Small Business Act jako komplexní politický rámec pro podporu mladých a středních podniků, který má zajistit jejich snazší život ve vysokém konkurenčním prostředí na evropském i mezinárodním poli. 2. Podporuje navrhovaná opatření jak na úrovni společenství, tak na úrovni národní, a to zejména pro ty reagující přímo na požadavky zástupců podnikatelské sféry. 3. Upozorňuje v této souvislosti rovněž na to, že by se Rada EU měla definitivně ke Small Business Act vyjádřit až poté, co bude mít k dispozici stanoviska všech subjektů zapojených do konzultací včetně EP. II. 1. Považoval by za přínosné dát Small Business Act co nejvyšší politickou závaznost, a proto apeluje na vládu, aby v rámci přípravy závěrů Rady EU, které budou formulovat pozici členských států ke Small Business Act prosazovala politický závazek členských států provést opatření komisí navržená. 2. domnívá se, že jedině řádná implementace zásad Small Business Act může malým a středním podnikům umožnit plně výhod a možností jednotného trhu, a proto by mělo být hodnocení provádění Small Business Act zahrnuto do každého ročního hodnocení Lisabonské strategie na úrovni společenství a prostřednictvím národních plánů reforem na úrovni jednotlivých členských států, přičemž zde by měl být samostatný oddíl. III. 1. Žádá vládu, aby informovala o tom, jak zohlednila toto stanovisko a o následujícím projednávání, aby je informovala o konkrétních krocích, které podnikne či podniká k provedení Small Business Act na národní úrovni. 2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Usnesení pokračuje bodem:

217

II. Výbor doporučuje Senátu PČR, aby se ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Mysli především na malé podnikatele (Think Small First) Akt o malém a středním podnikání (A Small Business Act) pro Evropu vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. III. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou. IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. To je usnesení přijaté VEU, schvalovalo se to na konci října, takže já myslím, že v souvislosti i s dnešní hospodářskou krizí je toto doporučení namístě. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné návrhy, k nimž byste zaujala po skončení rozpravy stanovisko. Otevírám rozpravu. Hlásí se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, malých a středních podniků je v EU 23 miliónů, tj. 99 % všech firem. Pro srovnání, zbylých společností je 41 tisíc. Malé a střední podniky tedy mají zásadní vliv nejen na celou ekonomiku EU, ale také na atmosféru a hodnotovou orientaci ve společnosti. Jsou podle mého názoru takovými ostrůvky pozitivní deviace v tom získat ve společnosti a vytvářet ve společnosti jakousi elementární loajalitu, ale také sociální odpovědnost. Alespoň tak to funguje v Evropě. Sociální odpovědnost firem nebo chcete-li termín společenská odpovědnost firem je tím, čím se mnohé malé a střední podniky řídí a co skutečně může společnosti přinést velký, nejenom ekonomický prospěch. Já to říkám proto, že je mnoho důvodů, proč malé a střední podniky podporovat. Podle všech analýz je největším problémem malých a středních podniků administrativní zátěž. V ČR v roce 2005 byla provedena analýza této zátěže a bylo identifikováno 2168 informačních povinností. V celkem 245 právních předpisech. Byl také přijat závazek tehdy vlády sociální demokracie tuto zátěž snížit nejméně o 25 %. Je to závazek, který je zcela v souladu se závazky EU. Musíme si uvědomit, že na úrovni EU je pak 27 různých systémů, kterých se malé a střední podniky nebo firmy obecně musí pohybovat, chtějí-li podnikat přeshraničně. Chtějí-li podnikat nejenom ve své vlastní zemi. Jedním ze zásadních řešení je pak statut soukromé evropské společnosti, která by měla usnadnit přeshraniční podnikatelské aktivity na jednotném trhu. K tomuto statutu soukromé evropské společnosti se ale ve stanovisku vlády říká: Dle stanoviska Ministerstva spravedlnosti, které je gestorem této problematiky v ČR lze předběžně konstatovat, že ačkoliv se nejedná o prioritu ČR a teď to zdůrazňuji, prozatím nejsme přesvědčeni o jednoznačně pozitivním dopadu tohoto návrhu, budeme se jím zabývat a v průběhu českého předsednictví budeme pokračovat v pracích na statutu zahájených během francouzského předsednictví. Je zde však několik otázek, které bude třeba během projednávání návrhu vyřešit, např. výše minimálního kapitálu, navrhován ve výši jednoho eura, ochrana věřitelů, počet akcionářů, společníků nebo elektronický zápis. Já jsem ráda, že ve stanovisku vlády ke statutu soukromé evropské společnosti je příslib zabývat se tím a doufám, že i naše usnesení, které navrhuje VEU, k tomuto pomůže. Myslím si, že to je záležitost, která malým a středním

218

podnikům kromě dalších věcí, které jsou v projednávaném dokumentu navrhovány, mohou velmi pomoci. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní kolegyně. Kdo další se hlásí do rozpravy. Nikdo není přihlášený, takže rozpravu končím a ptám se navrhovatele, zdali si přeje vystoupit. Nepřeje. Paní zpravodajka také nechce. V diskusi nezazněl žádný návrh na změnu usnesení, takže můžeme přistoupit k hlasování. Vážení přítomní, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla senátorka Jana Juřenčáková. V sále je přítomno 36 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 19. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. V okamžiku hlasování č. 63 bylo registrováno 37, kvórum 19, pro 33. Návrh byl schválen. Přistoupíme k projednávání bodu Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign, výrobků spojených se spotřebou energie Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 125/06. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 125/06/01. Prosím opět pana ministra Jehličku, aby nás seznámil s tímto materiálem. Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Současné platné znění rámcové směrnice o ekodesignu energetických spotřebičů určuje pravidla pro stanovení požadavků na ekodesign vybraných výrobků, které při svém provozu spotřebovávají elektrickou energii. Minimální požadavky na takové výrobky se týkají technologie výroby a spotřeby energie. Ty jsou v pravomoci komise a vydávají se formou prováděcích opatření k této směrnici. Navrhovaná úprava v rámcové směrnici o ekodesignu je v souladu s akčním plánem udržitelné spotřeby a výroby a udržitelné průmyslové politiky a spočívá v začlenění pozměňující směrnice o ekodesignu a rozšíření oblasti její působnosti na všechny výrobky spojené se spotřebou energie. Například okenní rámy, jejichž izolační schopnosti mají vliv na spotřebu energie. Přesný seznam výrobků, kterých se budou požadavky na ekodesign týkat, není předmětem navrhované úpravy. Vyjmuty z této směrnice budou i nadále dopravní prostředky. Závěrem bych chtěl zdůraznit, že pozice vlády je v souladu s usnesením výborů, které se touto záležitostí zabývaly. To je VEU a výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Zaujměte opět místo u zpravodajského stolku. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 125/06/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji, vážení přítomní, senátorky a senátoři, já to trošku oživím, tento materiál. Všechno podstatné zde řekl již ministr a já bych jen

219

dodal, že každý výrobek spotřebovávající energii v Unii má takovou značku CE. Najdete ji, když se podíváte zespodu na myš nebo nabíječku apod. Co tento ekodesign, tyto normy, co znamenají? Podle našeho zákona o hospodaření s energií je ekodesign zohlednění dopadů výrobků na životní prostředí, do konstrukce výrobku s cílem snížit negativní dopady výrobku na životní prostředí během jeho životního cyklu. Jako příklad, co je to ekodesign, mohu uvést např., jak ta norma vypadá pro set-top boxy. Těch se týká tato norma zjevně pokud jde o limit spotřeby energie. Např. je dán, že v pohotovostním režimu nesmí překročit příkon jeden watt a v provozu pět wattů. A dále musí být být set-top boxy vybaveny automatickým snížením výkonu po třech hodinách provozu. Tak to je zhruba asi jak vypadá norma na jedno zařízení. Nyní, to, o co běží v této navrhované směrnici. Jde o to, že by se měla vztahovat na všechna zařízení, která nějakým způsobem ovlivní spotřebu energie. Jak jistě sami cítíte, tak se to může týkat úplně všeho včetně kohoutku na vodu, dveří, oken, veškerých prvků v objektech pro výstavbu. To v sobě samozřejmě skrývá jistá rizika a to proto, že z tohoto návrhu změny směrnice nelze odhadnout, jakých výrobků se to bude týkat. Důvodem je nejasnost pojmů, např. „výrobky spojené se spotřebou energie“ nebo „dopad na spotřebu energie“. A tímto otevíráme dveře normotvorbě s předem neurčitým rozsahem a s naprosto neodhadnutelnými dopady na konkurenceschopnost a na cenu výrobků. Popřípadě sociální dopady, což je jiný výraz pro totéž. Není tedy divu, že nebyla provedena ani standardní studie dopadů, což je povinnost EK. Ta ji provádí na většinu podkladů, v tomto případě nějakým způsobem opomněla. Jinak ještě malou připomínku ani v zákoně o hospodaření s energií ani v zákoně o technických požadavcích na výrobky, nikde se nedozvíte, co ten ekodesign konkrétně znamená. To vytváří speciální útvar u Evropské komise, který to nějak sestaví, a pak je to závazné pro celou EU, aniž by měl možnost někdo do toho mluvit. Tak to dosud funguje, nikdo to nezpochybňoval, nicméně v tomto případě je ten rozsah tak velký a studie dopadů dosud opravdu neexistuje, že jsme se přiklonili k stanovisku vlády a ještě jsme ho trošku podpořili. A to je obsahem tohoto usnesení, které jste dostali na stůl. Je pozměněné pouze několika stylistickými drobnůstkami, nikoli věcnými, proto je tu napsané modifikované znění. Jinak je stejné jako usnesení po věcné stránce, které dal VEU. A toto usnesení zní: Výbor se seznámil s obsahem směrnice, podporuje požadavky vlády, aby byla vyjasněna definice pojmu výrobky spojené se spotřebou energie a definice pojmu dopad na spotřebu energie. Sami cítíte, že jsou neobyčejně vágní a nepoužitelné. A dále doporučuje vládě, aby požadovala od Evropské komise kvantifikaci sociálních, ekonomických a environmentálních dopadů rozšíření směrnice. Tím nepřímo říkáme: nechte si to nejdříve vyjasnit, než pro to budete hlasovat. Dále žádáme obligatorně, aby vláda informovala o tom, jak zohlednila naše stanovisko a aby nás informovala, a aby toto usnesení bylo sděleno Evropské komisi. Jistě víte, výbor komunikuje prostřednictvím Evropské komise tím, že jí zasílá naše materiály. To je vše, co jsem chtěl říct. Snad jsem vás příliš nezdržel a odeberu se ke stolku.

220

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Tímto tiskem se zabýval i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Táži se zpravodaje výboru senátora Bedřicha Moldana, zda chce vystoupit. Nechce vystoupit. Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím a můžeme přistoupit k hlasování. Před tím, než spustím fanfáru a začneme hlasovat, vzhledem k tomu, že pan senátor Škaloud přednesl, i když velice nepatrně modifikované usnesení, tak bychom nejdřív měli hlasovat o té změně. A pokud ji schválíme, tak je pouze stylistickým upřesněním, tak bychom potom hlasovali o celém usnesení ve znění přijaté změny. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Je to sice formální věc, ale protože budeme hlasovat o změně, tak bych vás chtěl seznámit, v čem změna byla. Spočívala v tom, že původní usnesení bylo: doporučuje vyjádřit podporu vládě. V tomto usnesení je: podporuje požadavek vlády. A dále změna spočívá v tom, že je v prvním původním znění věta “sociálně-ekonomických“ a v tomto znění je „sociálních, ekonomických a environmentálních“. To je podobné jako v předchozím. Takže teď víte, v čem byla změna, abyste věděli, o čem budete hlasovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ptám se ještě navrhovatele, jestli se chce vyjádřit. Navrhovatel se baví, ale vyjádřit se nechce. Děkuji. A přistoupíme k hlasování tak, jak jsem to už předtím uvedl. Pozveme senátorky a senátory. Vážené kolegyně, vážení kolegové, teď budeme hlasovat dílčím hlasováním o návrhu senátora Miroslava Škalouda na modifikované znění doporučení Senátu tak, jak nám bylo předloženo tady na stoly. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stisknete ANO. Kdo je proti, stiskněte NE a zvedněte ruku. Hlasování č. 64, v době hlasování registrováno 41, kvorum 21, pro 35. Návrh byl schválen. A teď budeme hlasovat o usnesení výboru tak, jak bylo navrženo ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování č. 65, registrováno 42, kvorum 22, pro 42. Návrh byl schválen. Děkuji vám, děkuji zpravodaji a děkuji panu ministrovi. A jsme u posledního bodu dnešního jednání, a tím je Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. N 132/06. Stanovisko vlády a shrnutí vám bylo rozdáno jako senátní tisk K 132/06/01-K 132/06/02. Prosím opět pana ministra Václav Jehličku, aby nás seznámil s tímto materiálem.

221

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, Evropský parlament a rada schválili v červnu 2007 nařízení, na základě něhož jsou regulovány velkoobchodní ceny hlasového roamingu a operátoři jsou zároveň povinni nabízet svým účastníkům tzv. eurotarif, to znamená tarif s regulovanou maximální výší ceny za příchozí a odchozí hovory. Účinnost nařízení je omezena na tři roky. Evropská komise poté, co provedla přezkum fungování tohoto nařízení, zveřejnila dne 23. září 2008 návrh revize tohoto nařízení. Podstatou tohoto návrhu je časové prodloužení současné regulace cen na další tři roky, další snižování velkoobchodních i maloobchodních stropů, rozšíření regulace na ceny SMS zpráv a datových zpráv, včetně MMS zpráv. Komise konstatuje, že na trhu roamingu stále neexistuje soutěž, která by zaručila přiměřené ceny bez regulačních zásahů. ČR se domnívá, že regulace maloobchodních cen není správnou cestou. Zajistí sice okamžité snížení cen pro koncového uživatele, na druhou stranu z dlouhodobého hlediska může snížit investice do budování sítí a inovací služeb v celém telekomunikačním sektoru. Konečný uživatel tak nebude profitovat z nabídky tarifů, která by odpovídala jeho potřebám, ale bude muset využívat pouze jednu nabídku v duchu hesla: jedna velikost pro všechny. Pozice ČR k tomuto návrhu, prezentovaná v orgánech Rady EU, je ovlivněna faktem, že návrh bude přijímán právě za českého předsednictví v radě. Členské státy totiž návrh komise i její navržené cenové stropy – jak na hlasový roaming, tak na cenové stropy na SMS vítají. Některé jsou dokonce ještě pro výraznější regulaci i datových služeb. Dne 27. listopadu 2008 Rada EU pro telekomunikace schválila společný přístup k návrhu komise. V rámci diskuse na radě podobnou pozici jako ČR zastává pouze Španělsko a částečně také Rakousko. ČR tedy fakticky nemá možnost zablokovat přijetí tohoto nařízení. Naše snahy během jednání se tedy upínají na výši cenových stropů, co se týká regulace datových služeb. ČR podporuje zvýšení transparentnosti do takové míry, která nebude představovat zbytečnou zátěž pro uživatele, ani pro poskytovatele, ale nepodporuje snahy některých členských států regulovat datové služby i na maloobchodě. Cílem českého předsednictví bude najít shodnou pozici rady s Evropským parlamentem a legislativní akt přijmout. Závěrem bych chtěl konstatovat, že výbor pro záležitosti EU podporuje pozici vlády, ale stálá komise pro sdělovací prostředky stanovisko vlády nepodporuje. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal opět místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 132/06/03. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Jana Juřenčáková: Dneska už naposledy. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych navázala na předkladatele, takže bych doplnila pouze svou zpravodajskou zprávu.

222

Materiál vznikl na základě toho, že zákonodárci společenství zjistili, že přetrvávají obavy o úroveň cen za roamingové datové služby a pověřili komisi přezkoumáním vývoje velkoobchodních a maloobchodních cen těchto služeb, a případně vypracovat doporučení ohledně potřeby regulace těchto služeb. Cílem tohoto návrhu je pozměnit nařízení č. 717/2007/ES tak, aby se dále posílil jednotný trh elektronických komunikací tím, že ceny účtované uživatelům veřejných mobilních sítí za roamingové služby při cestování v rámci Společenství nebudou neoprávněně vyšší než ceny účtované za tyto služby v jejich domovské zemi, a že tito uživatelé budou mít informace potřebné k porozumění a kontrole svých výdajů za roamingové služby. Přijetí návrhu je jednou z priorit českého předsednictví. Úspěchem bude, pokud bude finální podoba návrhu blízká návrhu komise, co se týká cenových stropů a rozsahu regulace. Úlohou předsednické země je především moderovat diskusi a usnadňovat přijetí kompromisního řešení. Proto pozici vlády – vzhledem k okolnostem – považuji za vyváženou. K tomuto návrhu nařízení přijal VEU na své 2. schůzi konané dne 3. prosince 2008 následující usnesení: Po úvodní informaci Karla Staňka, ředitele odboru elektronických komunikací MPO, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě - výbor: Přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení ES č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve společenství a směrnice 2002/21/ES… (Předsedající: Pardon, prosím o klid, pokud máte nutné rozhovory, vykonejte je, pánové senátoři, mimo tento Jednací sál. Prosím, pokračujte, děkuji.)… o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Takže přijaté doporučení je následující: Senát Parlamentu ČR: I. Seznámil se s návrhem nařízení, ve kterém Evropská komise poté, co závazně stanovila stropy pro hlasové roamingové služby, přichází s rozšířením regulace také na ceny SMS zpráv a datových služeb. II. 1. Připouští, že trh s roamingovými službami může vykazovat určitá specifika, díky nimž výše cen za tyto služby zůstává působením přirozených tržních mechanismů do jisté míry neovlivněna. Tudíž ceny účtované spotřebiteli za mezinárodní roaming mohou být nepřiměřeně vysoké. 2. Domnívá se i nadále, že takové selhání trhu musí být vždy řádně prokázáno v analýze dopadů předcházející jakémukoliv regulačnímu zásahu. 3. Požaduje, aby před zaváděním jakýchkoliv dalších regulací byla provedena detailní analýza efektivnosti regulace současné a jejích dopadů na tržní prostředí v oblasti elektronických služeb. 4. Vítá navrhovaná opatření směřující ke zvýšení transparentnosti cen za roamingové, datové a SMS služby, která přispějí k zatraktivnění těchto služeb pro spotřebitele. 5. Podporuje pozici vlády a uvědomuje si, že byla formulována s ohledem na nadcházející předsednictví ČR v Radě EU. III. 1. Žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání. 2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

223

Usnesení výboru pokračuje bodem: IV. 1. Výbor pro záležitosti EU doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení EP a Rady, kterým se mění nařízení ES č. 17/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve společenství a směrnice 2002/21 ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komisí vyjádřil ve smyslu doporučení přijetého výboru. 2. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Janu Juřenčákovou. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Já vám také děkuji, paní senátorko, a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Následně se tímto tiskem zabývala také stálá komise pro sdělovací prostředky. Táži se zpravodaje komise senátora Jiřího Oberfalzera, zda chce vystoupit. Ano, bude hovořit. Senátor Jiří Oberfalzer: Jestli mohu, tak ve stručnosti. I naše komise dospěla ke stanovisku, které odmítá tento způsob regulace. Já bych si jenom dovolil tady doplnit určitý základní argument. Ve chvíli, kdy EK donutí všechny poskytovatele těchto služeb k takovým cenovým prahům, že tam nezůstane prostor pro soutěž, tak de facto likviduje soutěž. Takovéto podmínky přežijí jenom ti silní. Drobný soutěžitel, který měl v rámci daných podmínek, si např. taková opatření, která paní komisařka Readingová chce nařídit, mohl zvolit právě jako svou kompetitivní výhodu, o tuto možnost přijde. Ačkoliv opatření vypadá, že je v zájmu spotřebitelů, ve skutečnosti likviduje jejich šance do budoucna. Už jsme tady mluvili o roamingu. Upozorňoval jsem na to, že toto odvětví je vysoce kompetitivní a přiblížilo se svému spotřebiteli svými cenami. Právě proto, že do toho nikdo nezasahoval. Paní komisařka Reagingová to nevydržela a svou politickou kariéru buduje na boji za spotřebitele, čímž ho ovšem poškozuje. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Kdo se hlásí do rozpravy? Protože se nikdo nehlásí, tak rozpravu končím. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla senátorka Jana Juřenčáková. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování č. 66. Registrováno 45, kvorum 23. Pro bylo 35, proti jeden. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli panu ministru Jehličkovi za celou šíři zákonů, které zde uvedl. Děkuji zpravodajce. Vážené kolegyně, vážení kolegové, protože jsme projednali všechny body, které jsme si zařadili na dnešní jednání, přerušuji v této chvíli naše jednání 2. schůze Senátu. Budeme pokračovat ve čtvrtek 18. prosince 2008 od 13.00 hodin.

224

Dovolte mi, abych vás zároveň pozval – a znovu připomenul – tento den, tedy 18. prosince, jste srdečně zváni od 10.00 na shromáždění ke 12. výročí ustavující schůze Senátu. Loučím se s vámi. Přeji vám hezký víkend. Na shledanou! (Jednání přerušeno ve 13.23 hodin.)

225

(4. den schůze – 18. prosince 2008)

(Jednání zahájeno ve 13.02 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 2. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili senátoři Zdeněk Janalík, Jan Nádvorník, Jiří Nedoma, Petr Pakosta, Vlastimil Balín, Karel Schwarzenberg, Dagmar Zvěřinová a Jaroslav Sykáček. Kdo zapomněl svoji identifikační kartu, tak v předsálí Jednacího sálu máte k dispozici karty náhradní. Navrhuji nyní v souladu s usnesením Organizačního výboru č. 15 ze dne 16. prosince 2008 doplnit na pořad 2. schůze Senátu tyto tisky: Senátní tisk č. 7 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Senátní tisk č. 8 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 9 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 10 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Navrhuji, aby tyto body byly jako body č. 42 až 45. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Nikoho nevidím, tak ji končím, a znělkou svolám kolegyně a kolegy k hlasování. Zahajuji hlasování o doplnění programu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 67 ukončeno, registrováno 52, kvórum 27, pro 52, proti nikdo. Návrh byl schválen. A můžeme přejít k 1. bodu, a tím je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Návrh máme jako tisk č. 7. A poprosil bych předkladatele, pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s návrhem zákona, a zároveň ho zde vítám. Pane ministře, mikrofony i židle jsou vaše. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Především dovolte, abych vám poděkoval za to, že jste mi umožnili tyto – z mého pohledu klíčové – zákony projednat ještě v letošním roce a tak zachovali šanci na jejich platnost již od 1. ledna 2009. Jako první bod tedy předkládám novelu zákona o daních z příjmů, a myslím si, že kolem něj byla mimořádně velká a široká veřejná diskuse. Já proto velmi zkrátím své úvodní slovo, abych vás nezdržoval. Jenom si dovolím připomenout, že platný právní vztah, tak jak nyní platí zákon o daních z příjmů, předpokládá v příštím roce pokles celkové daňové zátěže u

226

fyzických osob zhruba o 10 mld. Kč. Nicméně současně s tím výrazně klesá míra progrese tohoto zdanění, chcete-li, míra solidarity mezi vysokopříjmovými a nízkopříjmovými skupinami, neboť základní sazba z 15 % klesá na 12,5 % a příslušné slevy na dani na vyživované dítě či partnera se snižují. Ona progresivní křivka, která je zachována, je nepravdou, kterou někdy čtete v médiích, že jedna sazba znamená odstranění progrese. Byť máme jednu sazbu, máme progresivní křivku zdanění u daně z příjmů fyzických osob, protože onu progresivní křivku právě zajišťuje ona sleva na dani. Logicky, čím je nižší, tím více klesá progrese. To znamená, že stávající právní stav je 10 mld. Kč pokles, snížení základní sazby na 12,5 % a snížení míry solidarity mezi vysokopříjmovými a nízkopříjmovými skupinami. Řeknu-li to na příjmové ose, tak na deseti miliardách, které by stát vybral méně, se podílejí příjmové skupiny zhruba od 40.000,- Kč měsíčně více. Příjmové skupiny pod 30.000,- Kč by si naopak připlatily. Vláda proto navrhuje novelu, kde navrhuje snížit přímé odvody, teď úmyslně říkám odvody, obyvatelstva nikoliv o 10 mld., ale o 18 mld. Kč, to znamená je to ještě o 8 mld. Kč více, než předpokládá dnešní právní stav. Přiznám se, že s tím kalkuluji v návrhu rozpočtu na příští rok, protože jsem předpokládal schválení této novely, ovšem snížení těchto odvodů nikoliv instrumentem daně z příjmů fyzických osob, ale snížením sociálního pojištění o 1,5 %. Toto 1,5 % pak se skládá, jak znovu zdůrazňuji, nikoliv z důchodového pojištění, důchodový účet nebude ukrácen o korunu, ale skládá se ze snížení příspěvku na politiku zaměstnanosti a z nemocenského pojištění. Opět si dovolím zareagovat na jeden mýtus, často opakovaný argument, že hrozí, že tímto snížením bude v systému nemocenského pojištění nedostatek prostředků a ti, kteří mají nárok na nemocenské pojištění, nebudou mít peníze. To samozřejmě není pravda. Peníze nemají mašličky, jsou součástí bilance státního rozpočtu, jsou nějaké předpokládané příjmy z nemocenského pojištění a jsou nějaké předpokládané výdaje. I kdyby se nepodařilo příjmy naplnit a i kdyby vypukla epidemie španělské chřipky a příjmy by expandovaly, je to mandatorní výdaj a stát je povinen tyto prostředky vyplatit na úkor jiných priorit, což musí dělat rozpočtovým opatřením během roku. Nehrozí, že by nemocný člověk neměl nemocenské pojištění z toho důvodu, že se příjmy nepodaří naplnit. Systém není samostatný, je součástí bilance státního rozpočtu, který má své příjmy a výdaje a mezi příjmy a výdaji existuje pouze verbální, nikoliv faktická, provázanost. Proto navrhujeme 1,5 %, protože to má následující výhody. Zůstane zachována stávající míra progrese a vláda se domnívá, že je vhodné, aby stávající míra progrese zůstala zachována. Odvody se sníží skutečně všem, dokonce i těm, kteří dnes neplatí žádnou daň z příjmů fyzických osob, neboť jejich daňová povinnost je menší, než součet slev, které na dani mají. Je určitá skupina obyvatel, kteří jsou sice daňovými poplatníky, ale v zásadě jakékoliv snížení daně z příjmů fyzických osob už nezajímá, protože dnes jejich daňová povinnost je nulová. I ty, které dnes nezajímá snížení daně z příjmů fyzických osob, bude zajímat snížení o 1,5 % sociálního pojištění, neboť i ten, kdo má 10 tisíc hrubého, najde v peněžence o 150 Kč navíc. Přímé odvody se skutečně sníží všem příjmovým skupinám obyvatelstva, zůstane zachována míra progrese a pro regiony a obce to má jeden důležitý doprovodný význam, že tento propad příjmů jde výlučně na vrub státního rozpočtu, neboť sociální pojištění je stoprocentním příjmem státního rozpočtu, zatímco daň z příjmů fyzických osob je

227

daní sdílenou a podílí se na ni nejen příjmy centrálních fondů, ale také příjmy krajů a obcí. Znamená to, že touto novelou není snížena příjmová základna krajů a obcí, je snižována pouze příjmová základna státního rozpočtu. To je také velmi důležité si uvědomit. Předkládá-li to ministr financí, má rozporuplný pocit, protože zaniknutí této novely by mu přineslo do státního rozpočtu zhruba o 11 mld. Kč víc, které by se hodily v situaci, kterou očekávám příští rok. Byly by to ale peníze, které by zaplatily výlučně nízko a středně příjmové skupiny, a proto těch 11 mld. nechci a dovolím si vás poprosit o schválení této novely. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení jako tisk 7/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Stříteský, který má nyní slovo. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, mám připravenu zpravodajskou zprávu, kterou bych mohl doplnit vysvětlení pana ministra, jeho předlohy. Myslím si, že jeho zpráva byla tolik komplexní, abychom mohli k tomu zaujmout stanovisko. Stanovisko si dovolím navrhnout na základě jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který na své čtvrté schůzi konané dne 17. prosince doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajem určuje mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Opakuji, je návrh schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jan Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, hospodářský výbor včera schválil návrh tohoto zákona s tím, že někteří jsme se zdrželi hlasování. Řekl bych, proč i já se dnes zdržím. Použil bych slov, která užil pan ministr – rozporuplný pocit. Domnívám se, že řešit snížení daňové zátěže, příspěvku na zaměstnanost v období, kdy na ty, kterých se to týká, začíná doléhat krize, v mém regionu začíná masové propouštění, začíná se pracovat na čtyři dny v týdnu, na jednu směnu apod., tak v této situaci pocit solidarity je velice významný. Domnívám se, že řešení nemělo být na úkor příspěvku na zaměstnanost. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dalším přihlášeným je místopředseda Senátu Milan Štěch. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane předsedo, pane ministře, i když můj hlasový stav mi dnes nedovoluje příliš vystupovat, nemohu nevystoupit. Chtěl bych, abychom se vrátili o více než jeden rok zpátky, kdy jsme tady projednávali tzv. balík reformních zákonů veřejných rozpočtů. Tehdy nám bylo znemožněno, abychom mohli o řadě zákonů jednat v rozpravě, protože prošel institut nezabývat se, a vláda

228

tehdy tvrdila, že předkládá velice propracovanou reformu, která zejména v oblasti daní má být velkým krokem kupředu, že má především zjednodušit daňový systém. Dnes tady máme novelu, o které se říká, že musí být předložena a prosazena proto, že v zákoně je chyba, a kdyby chyba tam zůstala, bude oslabena solidarita. To i pro nás z levého spektra zní velice zajímavě. Když se podíváme na obsah novely, zdá se mi, že se slovu solidarita doplňuje nový obsah, který bych nazval spíše pojmem nesolidarita. Solidarita byla bohužel velmi výrazně zrušena už před více než rokem s účinností od 1. 1. letošního roku. To, co se dnes tady předkládá, je zamezení ještě horšímu stavu, než který možná původní autor chtěl připravit. Když už chce zachraňovat solidaritu, přijde mi velice s podivem, že když se podívám do propočtů, které byly zveřejněny i ve sdělovacích prostředcích, tak lidé, kteří dnes pobírají hrubého 10.000 Kč, a v letošním roce jim z toho zbývá 8.750 Kč, budou mít v příštím roce o 160 Kč v čistém více. Ano, mohlo by se říci – pěkné, ale když se podívám na příjem 50.000 Kč, tak lidé, kteří dnes v čistém berou 35.695 Kč, po této změně, kterou pan ministr Kalousek a vláda navrhuje, budou pobírat 36.570 Kč, to znamená o 875 Kč více. Ti, kteří berou 70.000 Kč hrubého, budou pobírat v čistém o 1.230 Kč více. Já myslím, že je to nejlepší odpověď na to, jak to s posílením solidarity v tom návrhu je. Je to další krok k polarizaci společnosti a myslím si, že je to velice riskantní krok, protože na druhé straně se oslabí příjmy veřejných rozpočtů, jak hovořil pan kolega Hajda, zejména v oblasti nemocenského pojištění a politiky zaměstnanosti, a to v době, kdy zejména v oblasti nezaměstnanosti nás možná čekají velice nedobré časy. Kdyby skutečně předkladatel měl zájem, aby se posílila kupní síla občanů, aby jim zůstalo čistého více, a pominul bych i já, že veřejné zdroje nebudou k dispozici, tak bych očekával, že navrhne takové řešení, které bude znamenat pro všechny skupiny zhruba, že budou mít o 300 – 400 korun měsíčně čistého v kapse více. Ale takové řešení se nenavrhuje a pokračuje se v polarizaci. Chci jen připomenout, že na minulé reformě rok a čtvrt zpátky s účinností od 1. 1. letošního roku, vydělali nejvíce ti příjmově nejsilnější. Já si pamatuji, když dva dny po přijetí zákona Deníky Bohemia uvedly, že na reformě v čistém paní Kateřina Jacques vydělá 7 tis. korun měsíčně, pan ministr Kalousek, konkrétně psali jeho jméno, psali tam částku přes 12 tis. měsíčně čistého a u pana premiéra psali částku, která přesahovala 20 tis. korun. Já to samozřejmě těmto lidem nezávidím, já hovořím jenom o příkladech a já si myslím, že v této cestě, že ti, co brali hodně, budou mít čistého ještě více, se tímto krokem pokračuje. Myslím, že daleko lepší řešení je to, které se diskutuje v Poslanecké sněmovně, podpořit poptávku a spotřebu občanů v této hospodářsky těžké době. Spíše přemýšlet o snížení daně z přidané hodnoty. Anebo když už tedy ponechat lidem více peněz, tak takovými opatřeními, která by znamenala zejména posílení kupní síly příjmově střední a nižší skupiny, která určitě ty peníze, které dostane, tak je utratí. A oni je utratí mimo jiné i proto, že deregulace nájemného, deregulace resp. zvyšování cen energií přímo tyto rodiny, které mají takto nízké příjmy, nutí, že peníze musí vydat. Samozřejmě rodiny, které na tom návrhu, který máme před sebou, nejvíce vydělají, tak bohužel ty tak nuceny peníze vydávat nejsou, a ani nijak poptávku a spotřebu nezachrání nebo jí to nepomůže. Důvodů, proč pro to nemůžu hlasovat, je ještě více, ale tento je ten nejpádnější, který jsem tu chtěl uvést, a moc prosím, aby se slovo „solidarita“ nenahrazovalo novým obsahem. Protože pokud se toto tak často používá v takovém pojmenování konkrétně tohoto návrhu, tak si myslím, že lidé mají zmatky v tom, co

229

vlastně solidarita znamená v dnešní době, protože se jí dává obsah, který bych nazval antisolidarita neboli Jánošík naruby. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. S právem přednosti se přihlásil místopředseda Jiří Šneberger a připraví se senátor Vladimír Dryml. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, ač také indisponován, musím tady říci věc, která se týká čistě matematických výpočtů toho, co tady řekl pan senátor Štěch. Já to matematicky spočtu. Člověk s desetitisícovým příjmem zaplatí na daních 1.500 Kč. Člověk s padesátitisícovým příjmem zaplatí 15.000 Kč. O jaké solidaritě či nesolidaritě tady hovoříme? O nesolidaritě by se dalo hovořit tehdy, kdyby ten, kdo zaplatí 1.500 při desetitisícovém příjmu, a ten, kdo má padesát tisíc, by také zaplatil 1.500. Ale takto mi to vůbec tedy nejde do hlavy. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nebojte se, nebude to tady jako v Parlamentu, i když mnozí z vás to očekávají. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já chci úplně drze – strašně se omlouvám, pane kolego – ale vy jste v Parlamentu! Akorát, že jste v horní komoře českého Parlamentu! Senátor Vladimír Dryml: Omlouvám se, pane předsedo, ano, jsem v Parlamentu, nejsem v dolní komoře, a chtěl bych se chovat slušně – a beru si vaše slova k srdci, jak jste řekl dnes dopoledne. Chtěl bych se dotknout jiné věci. Samozřejmě to, co tady řekl senátor Štěch má svoje opodstatnění. Já bych se na to chtěl podívat trochu z jiného hlediska. Podle mého názoru je to další zaplevelení zákonodárství v oblasti daňové, ve které se už pomalu nevyzná skoro nikdo. Ani daňoví poradci ani účetní, prostě nikdo. A místo toho, abychom tady hledali jednoduchost a trochu zeštíhlení, tak tady naopak se dostává tzv. další zpřesňující povinnosti. A mně to vadí především vůči podnikatelům, protože tam se ukládají další povinnosti podnikatelům, třeba v § 85 nebo 88. A pak bych se chtěl zeptat, možná že jsem tomu neporozuměl. Ale § 73 asi říká, že v ČR se budou zdaňovat i výhry – jako jediné v české zemi – v Evropě. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Milan Štěch a připraví se senátorka Jana Juřenčáková. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Dámy a pánové, já musím stručně zareagovat na pana místopředsedu Šnebergera. Já jsem tady netvrdil, že neplatí bohatý daně větší, nebo že příjmově nejslabší platí stejně velké daně. To samozřejmě není pravda. Ale tady byl nějaký stav a navrhuje se nějaká změna, je tu nějaký vývoj. A pochopitelně že solidarita, daňová progrese, která už byla za

230

Rakouska-Uherska, byla i výrazně prohloubena za první republiky, tak má nějaký význam. To je určitá daň za sociální smír. Ale jestliže hovoříme o tom, že veřejné finance máme v nějakých problémech a nechceme je prohlubovat, jestli vidíme, že dnešní problémy hospodářské krize jsou do určité míry, že zboží je hodně, ale není dostatečná poptávka, tak já jen říkám, že tato změna, která se navrhuje, bude znamenat, že příjmově nejslabší vydělají 150 Kč měsíčně a příjmově nejsilnější, pokud budou do 70.000 a nebudu počítat vyšší příjmy, tak na té změně vydělají 1.200 Kč. Tak prosím, abychom to neodůvodňovali tím, že to je posílení solidarity. To přece není pravda. To je další příjmová polarizace a to nic nemění na tom, že pochopitelně tady stále je určitá solidarita. Ale zrušila se daňová pásma a omezila se daňová progresivita v minulém období, to je pravda. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní senátorka Jana Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem se musela přihlásit, protože jsem také daňový poradce a musím reagovat na slova, která tady padla od mého předřečníka, protože si myslím, že tato dílčí změna přispěje ke zpřesnění některých ustanovení zákona o dani z příjmu a týká se to podnikatelů. A těžko bych si troufla říci, že daňoví poradci nejsou kompetentní, nebo že tomuto zákona nerozumějí. Protože kdyby tomu nerozuměli, tak by to nemohli dělat. Druhá věc, co se týká snížení daně z příjmu z 15 % na 12,5 %. Pokud by k tomu došlo, tak by nastal propad ve výběru daně z příjmu fyzických osob a sami jistě víte, že daň z příjmu fyzických osob je také zdrojem financování měst a obcí. Pokud by došlo k tomuto, že by se to propadlo o 1,5 %, tak u financování obcí a měst by došlo k propadu, který by měl být kompenzován ze strany státu, ale nejsou na to zdroje. A myslím si, že vzhledem k tomu, že dnes finanční krize a mluví se o tom, že se má nějak řešit, tak je důležitější, když občané dostanou přímo do své kapsy víc peněz, než kdyby peníze zůstaly státu, který by je zase přerozděloval složitým způsobem. Takže v souvislosti s těmi návrhy říkám sama za sebe, že budu hlasovat pro změnu tohoto zákona. Protože uvědomte si z druhé strany, z toho pohledu, pokud by tam byl propad 10 miliard u obcí a měst, těžko by se s tím vyrovnávaly. Pan ministr asi sám dobře ví, že zdroje nejsou a nevím, jakým způsobem by se pak vysvětlovalo zástupcům měst a obcí, z čeho mají dofinancovávat evropské zdroje. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem tady nikdy neřekl to, co tu bylo řečeno před chvílí, že nejsou daňoví poradci kompetentní. Jsou ale různé názory mezi daňovými poradci, zrovna tak jako jsou různí daňoví poradci. Jako jsou různí daňoví poradci někteří lepší a někteří horší, tak jsou názory, že tato novela je dobrá, a zase někteří říkají, že tato novela je špatná. Já tady říkám, že tato novela je špatná, možná že mám pravdu, možná že ne, čas ukáže.

231

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Nikoho dalšího už nemám. Končím obecnou rozpravu. Slovo má pan ministr, aby se vyjádřil k obecné rozpravě. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za diskusi. Jenom několik málo připomínek k tomu, co tady padlo. Zaznělo tady, že jsme hájili reformu jako reformu propracovanou, s tím, že nyní odstraňujeme chybu. Myslím, že je poctivé říci, že neodstraňujeme chybu. Je poctivé připomenout, že vláda předložila návrh na 15procentní sazbu daně z příjmů a nepředpokládala v roce 2009 snížení na 12,5 a snížení progrese. Že k tomu došlo při složitých diskusích v Poslanecké sněmovně a přijetí tohoto pozměňovacího návrhu byla jediná možnost, jak zajistit schválení celého toho balíku, je prostě pravda. Současně je pravda, že ihned poté koalice uzavřela dohodu, že disproporce, která tam vzniká z onoho zubu pro nízké a středně příjmové skupiny, odstraní novelou během roku 2008, aniž řekla jak. To znamená, vláda plní svůj závazek k odstranění tohoto zubu a říká: Toto je podle našeho názoru ten nejlepší způsob. Pan senátor Štěch řekl, že solidarita byla zrušena. Dovolím si říci, že solidarita nebyla zrušena. Jednak si dovolím říci, že – byť máme jenom jednu sazbu daně z příjmů fyzických osob – máme poměrně výraznou křivku progresivního zdanění, zajištěnou velkorysými a velkými slevami na dani, to je jeden z těch důvodů, proč to ten příští rok nechceme měnit a snižovat. Zůstane platný stav letošního roku, zůstane tedy progrese zdanění fyzických osob. Ano, oproti stavu před rokem 2008 došlo ke snížení progrese roku 2008, došlo k výraznému snížení trestání motivace a úsilí těch, kteří se chtějí vzdělávat, chtějí více pracovat, chtějí vydělávat víc. Já bych velmi poprosil, abychom do solidarity nepočítali jenom příjmovou část, abychom do ní dokázali počítat také výdajovou část. Ono na té výdajové části rozpočtu máme 70 miliard peněz – dávek sociální pomoci. Jenom 50 miliard jsou prostředky, které souvisejí tak či onak s dětmi. Kdo, prosím pěkně, platí těch 70 miliard? Ti, kteří mají 10 000 měsíčně a neplatí už tedy žádnou daň z příjmů fyzických osob, anebo to platí ti vysokopříjmoví. A tam významným způsobem, protože jsou vysokopříjmoví, tak platí hodně těch daní, tam významným způsobem posilují celospolečenskou solidaritu, protože oni financují ten poměrně velkorysý systém státní sociální pomoci. A toto musíme započítat. Bude-li si Senát přát, a budu-li ještě po Novém roce živ a zdráv, tak sem velmi rád přijdu na nějaký odborný seminář odprezentovat skutečnost, že i po té daňové úpravě je Česká republika co se týká příjmů fyzických osob, jednou z nejegalitářštějších zemí na světě. Stále je tu jedno z největších rovnostářství. To znamená hovoření o polarizaci společnosti je opravdu pouze populismus. K dotazům pana senátora Drymla bych si dovolil pouze říci, že jednoduchost a složitost není nijak změněna, protože zůstane, u daně z příjmů se nestane, přijmete-li tuto novelu, nic jiného, než že bude platit ten stav, co letos. U daně z příjmů totiž svým rozhodnutím neuděláte nic jiného, než že řeknete, že nechcete změnu, která by měla platit od 1. 1. 2009, a uděláte jednoduchou parametrickou změnu na straně tzv. parafiskálu, tedy sociálních odvodů o 1,5 %. Nic se nezkomplikuje. Bohužel nic se také nezjednoduší. Bude to úplně stejně složité, úplně stejně jednoduché jako letos. To, od čeho si výrazně slibuji zjednodušení systému daní, protože tam už nejde o úpravu parametrů, tam už půjde skutečně o zásadní změnu systému, bude zcela nový zákon o dani z příjmů, který je teď v připomínkovém řízení ve věcné podobě návrhu zákona. A jsem opravdu zvědav na všechny bojovníky za zjednodušování daňového systému, jak budou radostně hlasovat pro odstraňování všech parciálních a diskriminačních výjimek. Mimořádně se na tuto diskusi těším.

232

Zdali se budou nebo nebudou zdaňovat příjmy z výher, o tom jednou rozhodnete vy jako zákonodárci. V případě § 73 se nejedná o nic jiného, než o technické zpřesnění osvobození. Protože současná legislativa říká, že jsou osvobozeny výhry. A protože to je daň z příjmů, tak osvobozujeme příjmy plynoucí z výher. To je jediná změna, kterou tam děláte. To znamená, děláte pouze pojmové zpřesnění. Ještě jednou děkuji za diskusi a ještě jednou si dovoluji požádat o schválení tohoto návrhu. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má garanční zpravodaj – pan senátor Stříteský. Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně, slyšeli jsme celkem sedm příspěvku, které nám předneslo 5 senátorů, z toho dva vystoupili dvakrát. Během jejich vystoupení nezazněl žádný jiný návrh na tento zákon kromě toho, který jsem přednesl já, to je schválit. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Je jasné, že budeme hlasovat o tomto návrhu, tak jak jste ho přednesl. Zahajuji hlasování o návrhu schválit tuto novelu. Tlačítko ANO a ruku nahoru, kdo je pro. Tlačítko NE a ruku nahoru, kdo je proti. Hlasování č. 68 ukončeno. Registrováno 69, kvórum 35, pro 42, proti 21. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Pan ministr zůstává, garanční zpravodaj také. A my se tady vystřídáme. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dalším bodem je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 8. Prosím pana ministra Kalouska, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, předkládám druhou novelu daňového zákona. Bylo by fér, abych se sám na sebe přiznal, že jsem kdysi předložil do vlády všechny čtyři daňové zákony, které dnes projednáváte, jako jeden zákon. Legislativní rada vlády proti tomu protestovala a žádala o rozdělení. Myslím, že z hlediska přehlednosti právního řádu měla určitě pravdu, proto jsou z toho čtyři předlohy, nikoliv jedna. Toto byl původně přílepek, který jsem přidal k novele zákona o daních z příjmu a kde jsem reagoval na velmi intenzivní diskusi, kterou vedeme se samosprávou a se starosty o novém zákonu o rozpočtovém určení daní. Víte, že velmi živě diskutujeme o novém zákonu o rozpočtovém určení daní, protože daň z nemovitosti je stoprocentním příjmem obecných rozpočtů. Diskusi nelze od sebe příliš oddělit. Hlas starostů byl velmi dominantní, přes 90 % z nich, že by měl být ukončen nástroj podpory bytové výstavby, který byl na začátku 90. let implementován do našeho právního řádu v tom, že novostavby související s bydlením jsou patnáct let osvobozeny od daně z nemovitosti. Působí to mimořádný problém ve správě obce i v mezilidských vztazích v obci, zejména tam, kam se z velkých měst stěhují bohatší lidé za lepší kvalitou života. Dojíždějí do města, ale bydlí v menších městech či na vesnicích. Postaví si domy, které odpovídají jejich příjmové situaci a jsou 15 let

233

osvobozeny od daně z nemovitosti. Mezitím jsme zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů umožnili obecním zastupitelstvům koeficienty 1, 2, 3, 4, 5 násobit základní sazbu daně z nemovitostí. Dochází k obtížně pochopitelným situacím, kdy si obecní zastupitelstvo odhlasuje trojnásobné a čtyřnásobné zvýšení daně z nemovitostí, starým domorodcům se zvýší několikanásobně odvodová povinnost a těm – odpusťte mi toto – naplaveninám, kteří tam přišli jako noví sousedé a postavili si tam domy, se to netýká, protože jsou patnáct let osvobozeni. Uvádím to na vlastním příkladu. Jsem obecním zastupitelem města Bechyně a v roce 1998 jsem si tam postavil rodinný dům. Když teď jako obecní zastupitel Bechyně hlasuji pro koeficient 3 u daně z nemovitostí, dělám to s vědomím, že má sousedka – důchodkyně, která tam žije již padesát let v chaloupce, bude platit trojnásobnou daň z nemovitosti, zatímco já pro to zvedám klidně ruku, protože vím, že ještě pět let žádnou daň platit nebudu. Nedělá mi to dobře. Nedělá to dobře ani ve vztahu Kalousek a jeho sousedka. Proto jsem vyhověl přání starostů a předložil jsem tento návrh. Uvědomuji si, že existují i relevantní argumenty, ale domnívám se, že převažují argumenty pro schválení této novely. Využili jsme této příležitosti a vyhověli jsme rovněž zoufalému volání zemědělců, kteří prokazují obtížnost své situace, pokud se jich týkají koeficienty. Touto novelou vyjímáme možnost zvyšovat zátěž daně z nemovitostí u zemědělské půdy a ponecháváme tuto možnost pouze u nemovitostí, neboť teoreticky lze vnímat daň z nemovitosti jako příspěvek na obecní infrastrukturu, která má zajišťovat provoz nemovitostí, což nejsou pole, vinice a zahrady. Děkuji a prosím o schválení. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministrovi. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 8/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého žádám o zpravodajskou zprávu. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, projednáváním tohoto zákona se zabýval výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jak bylo naznačeno předkladatelem, je to zákon, který má své příznivce, ale zároveň i své odpůrce. Náš výbor přijal usnesení, ve kterém doporučuje horní komoře českého Parlamentu, aby schválil tento zákon tak, jak byl přijat Poslaneckou sněmovnou. Samozřejmě napravujeme určitou nerovnost tím, že zrušíme osvobození od daně nových obytných staveb, ale zároveň vytváříme určitou změnu pravidel během hry. Znamená to, že jsou lidé, i když se nejedná o velké částky, s určitým osvobozením ve svém rodinném cash flow počítali. Jsem připraven na základě diskuse, která zde může nastat, přednést i pozměňovací návrh. Toto není ale řešení, protože pokud přijmeme pozměňovací návrh, celou věc posuneme o rok a naši zemědělci budou opět rok čekat na příslušnou zákonnou změnu. Návrh našeho výboru je schválit. Jak se to vyvine dále, budeme očekávat z další diskuse. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji garančnímu zpravodaji. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Pan senátor Svoboda se stále hlásí, táži se ho, zda navrhuje, abychom se zákonem nezabývali.

234

Senátor Richard Svoboda: Nenavrhuji, ale dovoluji si v zastoupení předsedy klubu, který je zpravodajem k tomuto materiálu, požádat vás o patnáctiminutovou přestávku k projednání klubu ODS před otevřením obecné rozpravy. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Nikdo nenavrhuje podle § 107, abychom se zákonem nezabývali. Vyhlašuji patnáctiminutovou přestávku. Budeme pokračovat otevřením obecné rozpravy. (Jednání přerušeno ve 13.44 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.05 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Budeme pokračovat v přerušené schůzi. Otevírám obecnou rozpravu. Prvním přihlášeným je pan senátor Pavel Eybert. Žádám ho, aby se ujal slova. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, pokoušíme se dnes předkládanou novelou dani z nemovitosti napravit jistou nespravedlnost, která byla založena již dávno za socialismu, kdy vlastníci nově zkolaudovaných nemovitostí k bydlení neplatí patnáct let daň z nemovitosti. V době, kdy infrastrukturu budoval pouze stát a kdy náklady tohoto typu byly hrazeny ze státního rozpočtu, mělo to určitou logiku. Dnes občané žijící v dané obci jsou rozděleni na dvě skupiny: dlouhodobí vlastnící nemovitosti a vlastníci, kteří postavili svou nemovitost v nedávné době. Zatímco první skupina vlastníků dnes generuje minimální náklady na výdaje obecního rozpočtu a daně platí, druhá skupina daně neplatí a prostřednictvím požadavků budování nových sítí vedoucích k jejich nemovitostem čerpá z rozpočtu obcí a měst značné prostředky. Napravení nespravedlnosti, jak je dnes předpokládáno, není tím správným krokem. Tím by bylo zrušení daně z nemovitosti komplexně. S touto změnou by však měl přijít krok číslo dvě, zavedení obecní daně, ze které by obce hradily náklady spojené se službami, které svým občanům poskytují: úklid, údržbu, výstavbu komunikací, chodníků, veřejné osvětlení, rozvoj sítí ve správě obce, svoz odpadků, údržbu veřejné zeleně a podobně. Odpadlo by tím i daňové zatížení těch, kteří mají zemědělské pozemky mimo intravilán obce, a který obce za odvedenou daň ze zemědělských nemovitostí neposkytují žádné služby. Systém obecní daně docela slušně fungoval za první republiky a při modifikaci do dnešních podmínek by daň z nemovitosti mohl nahradit. Jak je dnes daň z nemovitosti konstruována, je v podstatě trestem za to, že se někdo sám za sebe postaral o své bydlení a o bydlení svých blízkých. Za službu, kterou mi někdo udělá, rád zaplatím. Trest za aktivitu, za kterou se někdo postará o své bydlení, nechápu. Protože v současné době není připraven krok číslo dvě a není jednoduché bez náhrady snížit příjmy obcí, které mají spoustu mandatorních nákladů, nezbude mi než navrženou novelu podpořit, protože mám pocit, že alespoň částečně posouvá řešení problému v této oblasti. Neměli bychom však čekat s řešením, které by změnilo výrazně strukturu zákona, kterým obce získají prostředky na služby, které svým občanům poskytují. Děkuji za pozornost.

235

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Táži se paní senátorky Paukrtové, zda chce využít své přednostní právo. Nechce. Táži se pana senátora Víchy, jestli chce využít své přednostní právo. Ano, chce. Má slovo. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, děkuji za možnost využití tohoto práva. Vidím, že je přihlášen pan senátor Kubera, který by určitě všechno řekl, a na mne už nic nezbylo. Jeden vtip o tchýních vysvětluje pojem rozporuplný pocit. Je to pocit, když vaše tchýně ve vašem novém autě padá do propasti. Musím se přiznat, že podobný rozporuplný pocit mám u tohoto zákona. Z diskuse jsem vyrozuměl, že jej má většina z nás. Na jedné straně zrušení neopodstatněné výhody patnáctiletého osvobození novostaveb, i když to takto nepocítí vlastníci, kteří s tím počítali, je to určitá retroaktivita, ale budiž. Je otázkou, zda podporujeme či nepodporujeme zateplování budov, ale tady retroaktivita není, protože to nabude účinnosti až v roce 2012, ale pak je tady třetí záležitost, která vznikla v Poslanecké sněmovně a u které budu rád, když z diskuse vyplyne to, jak mám hlasovat, protože to v tuto chvíli ještě stoprocentně nevím. Na jedné straně chápu zemědělce; jestliže obce využily svého práva zvýšit koeficient, tak se dostanou do potíží, ale dovedu také pochopit, že obce, které využily tohoto práva do 30. 6. přijmout vyhlášku zvýšit koeficienty pro všechny nemovitosti včetně zemědělských pozemků, dostaly vynadáno od svých zemědělců, teď mají schváleny rozpočty na rok 2009, možná se pustily i do některých investic, protože počítají s těmito zvýšenými příjmy, a my teď 18. 12. jim tuto záležitost změníme. Přiznám se, že nevím, co je v tuto chvíli menší zlo. V každém případě si myslím, že zákon jak je v pozměňovacích návrzích přijat, celkově dobrý není. Budu pečlivě sledovat rozpravu a podle ní se rozhodnu, jak budu hlasovat. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi. Nyní se vystřídáme, protože jsem si vzal příspěvek s právem přednostním. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Hovoří místopředseda Senátu Jiří Šneberger. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, budu reagovat na příspěvek pana senátora Víchy a bude se týkat pouze zemědělských pozemků. Je to úplná absurdnost. Pokud byste se zemědělci bavili, řeknou vám, jaký je rozdíl pěstovat pšenici na pozemcích v katastru velkého města a jaký na pozemcích vesnice. Pšenice je stejná, na městských pozemcích neroste lepší pšenice, za kterou dostanou více peněz, ale platí tam jinou daň z nemovitosti. To je absurdní. Daň z nemovitosti mám být určena tam, kde postavím nemovitost a mohu ji lépe prodat v důsledku její polohy a nemovitost má větší hodnotu. U zemědělské půdy tomu tak není. Toto je skutečná anomálie, kterou je třeba okamžitě zrušit. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným je pan senátor Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, především bych poprosil paní předsedající, aby sdělila panu

236

senátorovi Víchovi, že by se měl omluvit tchýním, které sedí v auditoriu, protože tady sedí samé hodné, a současně i mé tchýni, která je velmi milá. Také bych mohl říct vtip, jak se dva pánové baví o tom, jak oslavují svatbu. Jeden říká: Vy jste měli svatbu? Druhý říká: Ano, pánbůh si vzal včera tchýni. Je to ale ošklivý vtip. Tchýně jsou vesměs – alespoň ta moje – velmi dobré. K dani z nemovitosti. Tímto problémem se zabývám už od roku 1990. Především bych chtěl polemizovat s panem senátorem Eybertem, že se za totality platila domovní daň. Byla to jiná daň. Toto osvobození bylo určeno pro podporu výstavby rodinných domů. To byl smysl opatření, proč byli noví stavitelé osvobozeni. Kromě toho jsou tady dva krajní názory. Jeden říká zrušit daň z nemovitosti, kterou si člověk postavil za vlastní prostředky, proč má z toho ještě platit, když se sám postaral o své bydlení. To je ovšem hluboký omyl, protože to, co se v Čechách platí, není daň z nemovitosti. Té se tak jen říká, protože se vypočítává podle rozlohy pozemku a podle velikosti nemovitosti. Daň z nemovitosti, která se platí v USA nebo v Kanadě a kterou navrhovali sociální demokraté a která vyplývá z hodnoty nemovitosti, to je daň z nemovitosti. Tam je to tak, že přijdou z úřadu, podívají se na baráček, zjistí, jaká je prodejní cena vedlejšího baráčku a pak stanoví i daň. Daň je obrovská, v USA je menší problém postavit nebo koupit dům, ale udržet ho je nesmírně těžké. Jestli se u nás zdá někomu těžké, že daň, která u malého rodinného domku činí v tuto chvíli 1.000 Kč na rok, po koeficientu 3 činí 3.000 Kč, zkuste sehnat dnes byt, kde bude měsíční nájem menší než 3.000 Kč. Žádná skutečná daň to není. Problém je jinde, je v tom, co už dlouho prosazuji – aby se tato daň změnila na daň komunální. Je jedno, z čeho by se vypočítávala, jen ne podle hodnoty. Je absurdní, aby člověk, který si udělá střechu a vymění okna za plastová, úředník z berňáku mu navýšil daň z nemovitosti. Tam to vidím jako amorální a zbytečné. Druhá skupina říká: když si postavil tak pěkný barák, tak ať hoch platí. Nemovitosti se slovensky říká – nehnuteľnosť. Tato daň je jediná daň, která se dá v Čechách jakžtakž vybrat, dá se s ní obtížně švindlovat. Všechny jiné daně vedou k různým optimalizacím, k dávání věcí do nákladů, hádají se s berňákem, zda to do nákladů patří nebo nepatří atd. U nás se platí daň z příjmu a ve skutečnosti je to daň ze zisku. Nevím, proč se to jmenuje daň ze příjmu. Nevím, proč se neplatí daň z příjmu, nevím, co je státu do toho, jaké má podnikatel náklady. To by ho nemělo zajímat. Kdyby byla daň ze skutečných příjmů, byla by mnohem menší. To ale není náš problém. Náš problém je v tom, že současně kromě daně z nemovitosti lidé platí poplatky ze psů, poplatky za odvoz odpadu a další poplatky, které jsou ze zákonu o místních poplatcích. Tyto všechny poplatky by mohly odpadnout, kdyby existovala komunální daň, která by toto obsahovala. Nebyly by dluhy a tolik úředníků, kteří by těžko vybíratelné daně jako za psy a zejména za odpad, kde se městu dluží miliony, vymáhali. Na obranu toho, proč by měli být osvobozeni vlastníci novostaveb, musím říci, že většinou satelitní městečka vznikají podle touhy stavebníků. Co říká pan senátor Šneberger, že je to podle polohy, je nesmysl. Je to stejný nesmysl jako stanovovat nájemné podle polohy bytu. Nikdo to neumí vyhodnotit, pro někoho je bydlení na Václavském náměstí absolutní prioritou, a někdo by tam nebydlel, ani kdyby mu dopláceli. Je to subjektivní dojem, jaká je poloha, jestli někdo bydlí v satelitním městečku nebo někde jinde v obci. Problém je ale v tom, že si občas někdo vybere odlehlé místo, kde si postaví domeček a chce, aby mu tam obec přivedla plyn, elektřinu, aby tam jezdil nejméně třikrát denně autobus. Rozhodl se, že chce bydlet na samotě, funguje to, ale jen do chvíle, než děti začnou chodit do školy a do

237

kroužků. Tchýně, která tady byla zmíněna, je dobrá, protože je tam vozí nebo odvádí, ale když onemocní, musí si rodina koupit druhé a třetí auto, aby děti mohla dopravovat. Lidé se potom začínají stěhovat z těchto satelitů zpátky a domečky, které tam za patnáct milionů postavili, jsou neprodejné. Mají na ně hypotéku a najednou jim někdo řekne: Hezky jste si to vypočítali, ale my to rušíme. Na druhou stranu to není nic zvláštního. Ti, kteří se nachytali na větrné elektrárny, v době krize zjistí, že dotace třeba nebudou takové, jaké si vypočítali, a že šli do obchodu, který nebyl jistý. Jak docházejí peníze, někdo přijde na to, že je nesmysl dotovat tak obrovskými částkami ceny energií. Pokud jde o pozemky, nechápu, proč se to nenechá na obcích. Je pravda, že všechny obce mají přijaty vyhlášky, peníze mají v rozpočtu, a teď jim to někdo řekne zničehonic a další termín pro vyhlášku se může udělat k červnu příštího roku. Co budou teď dělat? V Teplicích jsme předešli těmto událostem, neplatí se tam za odpady. Často býváme obviňováni, proč nevybíráme. Nevybíráme proto, že je to služba pro lidi. Někteří ekoteroristé nám tady vyprávěli, že ti, co budou třídit odpad, budou mít menší poplatky. Když jsem se jich zeptal, jak se to pozná, tak to nevěděli. Jestli umíte někdo v sídlišti vyhodnotit, kdo třídí a kdo ne, tak mi to sdělte. V sídlišti, kde bydlí dvanáct tisíc lidí, netušíte, kdo flašky hází do kontejneru a kdo je hází do popelnice. Z toho důvodu jsme to zrušili. Jak říká Václav Klaus, je to služba, která nemá konkrétního použivatele, stejně jako veřejné osvětlení. Platí někdo někde zvlášť za veřejné osvětlení? Proč neplatí ti „vožralí“, co chodí víc v noci; a babičky, které jsou v domovech důchodců, které nevyjdou už odpoledne? Nikoho to nenapadne, dá se totiž obtížně spočítat, kdo kolik využívá veřejného osvětlení. To je přesně tato služba. A proto také vznikly obce. Ty nevznikly z ničeho jiného, protože bylo velmi nepraktické, aby každý občan si dělal chodník, lampu veřejného osvětlení, sháněl si nějakou nádobu na odpadky, i když v minulosti to tak bylo. A proto vznikly obce. Že se z nich později staly národní výbory, to už byl jiný příběh. O tom budu mluvit, až budeme mít zákon o rozpočtových pravidlech, co se tady děje. A teď si myslím, že není až tak úplně důležité, jak to teď bude, ale aspoň by tu mělo zaznít, že by se mělo na komunální dani pracovat, což je cílem všech vlád – zjednodušit administrativu – k čemuž by evidentně došlo. A poslední věc – mimochodem – platiči daně z nemovitosti zodpovídají za chodníky, které jim nepatří. To je zvláštní, to nikomu nevadí. Oni platí daň z nemovitosti a zodpovídají za bezpečnost na cizím majetku. A když jsem obhajoval náš senátní návrh v Poslanecké sněmovně, tak jsem tam slyšel hlasy: No a co? A kdo tam bude ten sníh uklízet? A co kdyby ten občan řekl, obec by mi měla zaplatit za to, že za ni dělám práci. Já jí také platím daň. Ale takto nikdo neuvažuje. Každý se dívá jenom na sníh, který stejně na jaře roztaje, jak je každému jistě známo – zvlášť když je globální oteplování. A nikdo není schopen pochopit, že je to právní záležitost, že člověk prostě nemá co odpovídat za cizí nemovitý majetek. Na obecním chodníku spadá obecní listí a zodpovídá majitel rodinného domku, kterému se teď ruší osvobození nebo zvyšuje daň z nemovitosti – odpovídá za to, když tam někdo upadne. Zdá se vám to logické? Je to samozřejmě nesmysl. Ale posedlost starostů je v tomto smyslu hodně silná. O dani z nemovitosti se říká, že to je tak bezvýznamný příjem – to je právě ta chyba, protože ona se neměnila tuším od roku 1990, zůstává, tam se nic nezměnilo. A ta daň je opravdu směšná. Já sám nevím – teď mám zvláštní stav, že jako primátor bych měl samozřejmě hlasovat: jen ať platí. Ale já se na to takto nedívám. My jsme také stanovili koeficient tak, že jsme ho sice třikrát zvýšili, ale na druhou stranu jsme čtyřikrát zvýšili investice

238

do městské infrastruktury. Takže každému občanovi můžeme říci, že ty peníze neprojíme na výkon státní správy, pane ministře. Ani omylem! Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Kuberovi. Já bych mu jen jako doplněk řekl, že největší rozvoj obcí v České republice byl za vlády krále Václava II., což bylo na konci 13. století. A to žádné veřejné osvětlení ještě neexistovalo. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně. Na včerejším zasedání výboru byl tento zákon schválen a doporučen Senátu ke schválení, aniž bychom tušili, jaká tady bude diskuse. Já bych do diskuse chtěl přispět následovně. Mám také rozporné pocity, ovšem při hodnocení všeho – protože bydlím ve vesnici velice zajímavé pro rekreaci – takže když posoudím novostavbu těch, kteří to postavili za dva – tři miliony, aby slušně bydleli, a podnikatelů, kteří si to jednoznačně postavili za 15 mil. apod., tak se kloním k té dani. A pokud se týká agrárního sektoru, chtěl bych předkladateli velice poděkovat za celý agrární sektor, že tam je to, že obce nemohou zvyšovat daň pětinásobně. Protože jak z některých příspěvků zde zaznívá, já vám řeknu, tam, kde dělám předsedu zemědělského družstva, daň z pozemku dělá přesně velikost zisku. Pokud by nám to zdvoj, troj a nedej bože zpětinásobili, jdeme do obrovské ztráty a můžeme podnik zavřít. A některé nové starosty vůbec nezajímá ekonomika nebo zemědělství, takže z tohoto titulu já budu hlasovat pro tento zákon, tak jak byl předložen. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Hajdovi. Nyní paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, já bych ráda řekla, že pan předseda hospodářského výboru by měl spíše – a pan ministr mi to promine – poděkovat poslancům. Protože pokud si dobře vzpomínám, tak zemědělské pozemky byly vyjmuty vyloučení z oprávnění obce zvýšit koeficient poslaneckým pozměňovacím návrhem. Ale to je tak na okraj. Zákon je samozřejmě velmi rozporný z mnoha ohledů. Ale já si myslím, dámy a pánové, že moc možností k rozhodování nemáme. A to z toho prostého důvodu, že byť pozměňovacím návrhem byla problematickým způsobem změněna jeho účinnost z 1. ledna 2009 na den vyhlášení, tak je třeba si říci a upozornit na to, že zdaňovacím obdobím u daně z nemovitosti je kalendářní rok, kde se přiznává v podstatě dopředu a rozhodným dnem pro výpočet je stav k 1. lednu příslušného roku. To znamená, že pokud nějakým způsobem pozměníme návrh zákona, tak bude platit stávající stav. Takže já si myslím, že pokud pro něj chceme hlasovat, tak musíme s největší pravděpodobností tak, jak to leží a běží. Já patřím mezi obec, která v jedné části katastrálního území zvýšila daň z nemovitosti, v jiné části katastrálního území snížila daň z nemovitosti. A přiznám se, že samozřejmě máme tyto příjmy či nepříjmy zahrnuty do rozpočtu, a protože chybí přechodné ustanovení, tak nevím, jak si s tím poradíme. Ale to se zřejmě nějakým způsobem dozvíme. Já jsem tu ale chtěla říci jinou věc. Já si myslím, byť se tady můžeme přít o to, co přinesou malým či větším obcím osvobození od daně z nemovitosti nově postavené stavby, nicméně mně docela vadí, že se zrušují osvobození od daně u

239

staveb, které snižují tepelnou náročnost stavby. Já si myslím, že energetické problémy, které nás v budoucnu čekají, budou muset možná použít jiné nástroje k tomu, aby se doopravdy snižovala energetická náročnost budov. A mně z tohoto důvodu není poněkud příjemné, aby tepelná náročnost budov, byť její účinnost je až od roku 2013, nebyly tyto budovy osvobozeny. Nicméně u vědomí si toho, že návrh zákona je kontroverzní, ale na druhou stranu s největší pravděpodobností spíše převažují jeho pozitiva než negativa, tak spíše se kloním k jeho schválení. Ale upozorňuji znovu na to, že chybí přechodná ustanovení. A dále na to, že si myslím, že by mělo být znovu zváženo tam, kde se snižuje tepelná náročnost stavby, zdali by tam přece jen nějaké zvýhodnění nemohlo nastat. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil. Pane senátore, prosím, ujměte se slova. Senátor Jiří Pospíšil: Pane ministře, pane místopředsedo, dámy a pánové, opravdu nejsem specialista na tyhle daňové věci. Ale jestli jsem to správně pochopil, tak mají danit i lidé, kteří už tu výjimku jednou dostali. Čili že se to netýká až staveb, které se budou kolaudovat v době platnosti zákona. A to je věc, která mi na tom hodně vadí. Nechali jsme odchodné vojákům, estébákům, protože prostě v jejich době takové zákony platily, když odcházeli. A i když to hodně lidí napadalo, tak jsme to tak nechali. Ta retroaktivita mi na tom vadí. Na druhé straně vůbec pro mě není divné, že za pozemky města v městském katastru se platí větší daň. Jsem zvědav, kdo z těch lidí by protestoval, až bude ty pozemky prodávat, že za ně dostane také víc peněz. Když za ně pěstuje obilí, tak by za ně měl dostat stejné peníze, když je prodá. A to je úplně stejná argumentace, a kupodivu s touto nikdo nepřijde. Je mi spíš divné, že chce někdo pěstovat na vzácných pozemcích ve městě obilí. Já jsem bydlel v dětství v Černovicích u Brna a pěstovala se tam zelenina, květiny, to jsou věci, které bývaly tradičně poblíž měst. Kdyby někdo třeba v Bordeaux chtěl pěstovat obilí na pozemcích ve městě, kde jsou nejlepší vinice, tak by byl považován za blázna. To je tak všechno. Pro ten zákon já – bohužel já tu kartu vytáhnu. Mně by se líbilo, kdyby tam byl pozměňovací návrh, že se to týká těch, kteří kolaudují až v době platnosti zákona, že už prostě platí normální daň. Pak bych pro ten zákon klidně hlasoval. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: O právo přednosti opět požádal pan místopředseda Šneberger, takže má slovo. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já tady pro pana senátora Pospíšila jenom skutečně vysvětlení. Každá obec má nějaké katastrální území a neexistuje pozemek v České republice, který by nebyl na nějakém katastrálním území. To je vždycky katastrální území obce nebo města. Normálně se v extravilánech měst pěstuje nejenom obilí, ale kdejaká další surovina. A cena zemědělské půdy je státně regulována. Pokud tam je zemědělská půda a není vyňata, a to se dnes už těžko vyjímá zemědělská půda pouze pro liniové stavby, tak za to ti lidé dostanou pořád stejné peníze. Cena zemědělské půdy se určuje bonitou a ne, co se na ní může stavět. To až se změní ze zemědělské půdy na půdu jiného typu, pak se na ní stavět může.

240

Ale pokud prodávám pole v extravilánu města, tak za něj dostanu stejně jako za pole, které je o 100 metrů dál. Pokud tam za 10 let nepovede náhodou dálnice, to je pouze tento případ. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu místopředsedovi. Další přihlášený je pan senátor Vladimír Dryml. Jako další pak paní Juřenčáková a pan Pospíšil; bohužel nemá právo přednosti. Takže pane senátore, domluvíme se na termínu uvedení. Senátor Jiří Pospíšil: Já bych panu místopředsedovi řekl, že v této zemi nežiji první den, a je mi docela známo, co se děje s pozemky a za jak stejnou cenu se prodávají; regulovanou. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Takže děkuji za disciplínu a hovoří pan senátor Dryml. Prosím. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pan senátor Dryml má slovo, prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr to tady řekl jasně. Je ukončen nástroj podpory bytové výstavby. ODS a lidovci říkají: Potrestejme všechny, co se přičinili a nespoléhali se na stát. Tady bylo něco řečeno, že jsou problémy u starousedlíků a u zemědělců. Ale dnes i bez tohoto zákona se nemusí zvyšovat tato daň. A není pravda, že je to povinnost. To byl falešný a prázdný argument, jak říká Václav Klaus. Rozpor cítíme všichni. Je to určitá změna pravidel uprostřed hry. A to není, vážení, dobrý signál pro voliče především ODS. Lidé si něco sami udělali a stát je za to bonusoval, dával jim určitý bonus. Nyní jim to chce vzít a chce jim to vzít, když oni na to spoléhali. O tom, jak velká částka to je, o tom je zbytečné vést diskusi. Je to prostě o určitých principech. Týká se to především mladých rodin a lidí, kteří pomáhali státu řešit levně nejen bytovou, ale i energetickou politiku, jak tady zaznělo s tím zateplováním. Jestli si takhle někteří jako pan ministr představují svoji prorodinnou politiku, já si myslím, že je to stejné jako s regulačními poplatky u dětí. Já jsem proti tomuto zákonu a myslím si, že je to neférové od nás všech, pokud budeme měnit pravidla hry. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, ještě jednou. Já bych se chtěla zastat pana ministra financí, který tento návrh, který je dnes předložen, předložil na základě požadavků starostů měst a obcí už v loňském roce. V podstatě je to požadavek sdružení místních samospráv, které sdružuje více než 1000 zástupců měst a obcí. A bylo to z tohoto důvodu, řeknu vám konkrétní příklad. Obec Chýně, která je asi 6 km od hranic Prahy, měla v roce 2002 asi 650 obyvatel. Dnes po šesti letech má trojnásobek a podle toho, co se tam staví, tak bude mít asi během dvou let pět tisíc obyvatel. A v podstatě ti starousedlíci, těch 650 obyvatel by mělo doplácet díky

241

možnostem zvýšení koeficientu daně z nemovitosti, aby zajistili infrastrukturu pro další spoluobčany. Další spoluobčané tam přišli proto, že jim stavební firmy nabídly stavební místa, že si tam lidé postavili; a teď ti noví občané, kteří tam přišli, tak chodí na obecní úřad a říkají: My bychom chtěli nové cesty, my bychom chtěli chodníky, novou školku, protože tu máme svoje děti, my bychom chtěli nové osvětlení. A obec na to nemá prostředky, aby to vůbec z něčeho mohla budovat. Protože ti noví, co přišli, postavili, tak neplatí žádnou daň z nemovitosti. Mohla bych se cítit podjata hlasovat při tomto zákonu, protože já mám také rodinný dům, na kterém mám ještě osvobození daně z nemovitosti. Ale vzhledem k tomu, co se tady řeší, tak dneska budu hlasovat pro tento zákon s tím, že se v budoucnu nebráním tomu, aby tu vznikl kvalitní zákon, který tyto daně nahradí, zákon o komunální dani. Nemám s tím problém, ale v dnešní době je asi důležité hlavně pro obce nějakým způsobem to srovnat. Protože když se na to povídáte z pohledu, jestli 650 původních obyvatel doplácí na tisíce nových obyvatel, tak to asi v pořádku není. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji paní senátorce. Další přihlášenou je paní senátorka Liana Janáčková. Senátorka Liana Janáčková: Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové. Já stejně jako pan kolega senátor Vícha jsem v té dvojjediné roli starosty a senátorky a opravdu cítím zřejmě střet zájmů. A měníme pravidla za hry. Nemám to ráda, ale opravdu někdy jako politici musíme vzít na sebe břemeno změny v průběhu hry. Já jsem měla takový možná drastický příměr, když jsem říkala: Nemám ráda jednoho svého kolegu (Omlouvám se, je to opravdu drastické.) Já ho zabiji, protože já v trestním zákonu počítám s tím, že je za vraždu 10 let. Ale přijde nový zákon a za vraždu je 20 let. Takže někdy musíme změnit zákony. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Janáčkové. Požádám pány senátory o důstojné prostředí, aby nevykřikovali z lavic. Ani v anglickém parlamentu se to nedělá. To je jako hrách na stěnu házet. Pan senátor Töpfer má slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající. Debata snad utichne. Já jsem chtěl poděkovat panu senátorovi Drymlovi, že se stará o voliče ODS, to je docela prima, protože náhodou a výjimečně já s ním souhlasím a mám stejný názor jako on. Takže myslím, že se budeme starat každý o své voliče. Já také bydlím na kraji vesnice, také bydlím v malé obci a obec pro mne zatím neudělala vůbec nic. Silnici dodnes ke svému domku nemám, protože bydlím na kraji vesnice a těch posledních 300 m patří katastrálně někam úplně jinam. Když jsem chtěl kanalizaci, tak mi ji také nezaplatili, protože obec mi ji nemohla natáhnout dva km přes les. A obec, kde jsem dopravně obslužný, tam jsem nepatřil, takže jsem si ji také zaplatil. Silnici jsem si udělal sám. Takže já moc nedám na náklady obce. Alespoň já mám tyhle zkušenosti. Když jsme byli malí kluci, tak jsme si nalajnovali hřiště a hráli jsme a říkali: Tři rohy, deset, tady je aut, tady už ne. A pravidla jsme také neměnili za hry. Mně se to moc nelíbí. Já rozumím velmi dobře těm argumentům, že noví přistěhovalci daně neplatí, a proto bych se přimlouval za pozměňující návrh, který tady avizoval pan zpravodaj. To je, ano, zrušme tuto výjimku. Já jsem absolutně pro to, abychom – i jako pan ministr – rušili veškeré tyto výjimky.

242

Ale nikoliv zpětně. Nechali je doběhnout, protože to, co je pro lidi nejdůležitější, je signál, že žijí ve státě, ve kterém mohou mít právní jistotu. To je pro mne velké zaklínadlo a za to bych se velice přimlouval. Jinak paní senátorce Paukrtové bych chtěl říci, že domy, o kterých mluvila, s tepelným zateplením, už jednu velkou výhodu mají. Že šetří proud mně, takže já už jsem zvýhodněn tím, že platím méně za energie. To je nejlepší tržní nástroj. A myslím, že už k tomu stát nemusí ničím přispívat. A ještě budu reagovat na pana senátora Hajdu, trochu opožděně. Myslím, že jste to říkal vy o tom, že jsou lidé, kteří si postaví domečky za dva miliony a jiní, kteří za 15. Já si myslím, že ty, kteří postavili drahé vily, ty bychom si měli hýčkat. Oni totiž předtím zaplatili daleko větší daně, než si na ten barák ušetřili. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Töpferovi. Ještě je přihlášena paní senátorka Palečková a pan senátor Vícha. Takže paní senátorka Palečková. Senátorka Alena Palečková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já myslím, že nemá cenu, abychom se dále navzájem přesvědčovali, protože je mi téměř jasné, že těch nerozhodnutých v tuto chvíli je tady opravdu velmi málo. Já se chci také zmínit o obavě o voliče ODS z úst pana senátora Drymla. Myslím si, že ti skutečně pravicoví to skutečně pochopí a daň z nemovitosti zaplatí, protože ona je skutečně minimální. A ty ostatní musíme trpělivě přesvědčovat. Myslím, že se nám to podaří. Ještě bych chtěla požádat pana senátora Víchu, prostřednictvím předsedajícího, i pana senátora Kuberu, kterého tady nevidím, toho také proto, aby se omluvil babičkám z domovů důchodců. To si myslím, že bychom si měli odvyknout jak ve zdravotnictví, tak v domovech důchodců nazývat dámy babičkami. A stejně tak, aby se oba omluvili tchýním za ty nevhodné vtipy, protože já jsem taky tchýně a myslím si, že jsem hodná tchýně. I když si myslím, že jenom dodneška, protože oba moji zeťové se postarali o bydlení pro své rodiny, a já teď budu hlasovat pro to, aby platila daň z nemovitosti. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji paní senátorce Palečkové. Prosím už jenom o omluvy, jestli se někdo chcete někomu omlouvat, tak potom v přísálí máte dostatek možností. Takže pan senátor Vícha. Senátor Petr Vícha: Já jsem se právě proto, pane předsedající, už v předstihu přihlásil, abych se na výzvu pana senátora Kubery omluvil jemu, „jeho tchýni a všem hodným tchýním“, existuje-li takovýto pojem. Děkuji. (Smích v sále.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Víchovi. Radši končím rozpravu, nebo se dostaneme někam úplně do jiných konců, než je daň z nemovitosti. Požádám pana ministra, aby se vyjádřil k rozpravě. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové a děkuji za velmi košatou diskusi. Pokusím se opět zareagovat na některé argumenty. Přiznám se, že rozporuplný pocit pana senátora Víchy jsem pochopil tak, že nesnáší a leze mu na nervy jeho nové auto, a miluje svoji tchýni. (Smích v sále.)

243

Možná je potřeba prověřit u Kuberů, proč to pan senátor Kubera pochopil tak jednostranně. Já si uvědomuji, že zákon je kontroverzní. V souvislosti s tím rozporuplným pocitem se vám přiznám bez mučení, že zatímco u předcházejícího zákona jsem si úpěnlivě přál, abyste ho schválili – a ještě jednou vám za to děkuji – tak tedy z ryze technického pohledu ministra financí bych měl říci, že je mi to úplně jedno. Pro mě jako pro státní fiskál se vůbec nic nestane. Jedná se o daň, která je stoprocentním příjmem obcí a já tady opravdu pouze reagoval na úpěnlivá přání starostů a samospráv, se kterými jsem v pravidelném styku při diskusi o rozpočtovém určení daní. Já si uvědomuji relevanci argumentu retroaktivity, že někdo počítal s nějakým svým rodinným cash flow, kde patnáct let nebude muset platit daň z nemovitosti. A najednou se pravidlo změní a on ji bude muset platit. Ale pěkně prosím, já si dovoluji požádat o uvědomění si té proporce v souvislosti s jinými parametry rodinného rozpočtu. Více než 50 % rodinných domů je pořízeno na hypotéky. Úvěrová sazba není patnáct let pevná, ta se prostě mění podle sazby. Navíc přišla krize a celá řada hypotéčních bank najednou přemýšlí o tom, zda bude chtít pokrýt 100 % nebo zda bude trvat na nějaké vyšší spoluúčasti. To jsou prosím dopady do investice o řád vyšší než několik stokorun daně z nemovitosti. A nechci pokračovat celou řadou dalších možností rodinného cash flow, kde je jistá nejistota změny legislativy, ať už daňové či výdajové, pokud se jedná o rodinu, která pobírá nějaké dávky, která opět do rodinného rozpočtu může dopadnout mnohem silněji než je skutečnost daně z nemovitostí. Podle mého názoru se tady opravdu nejedná o fatální věc a tolik bych se toho neobával. Rovněž tak zaznívá obava u zemědělských pozemků, že může dojít k velkým propadům příjmů obcí, které si plánují své příjmy, a tak se může stát, že nebudou stabilní. Opět si tady troufnu říci, že existuje celá řada rizik a celá řada proměnných, které mohou rozpočty obcí ovlivnit daleko víc, než je příjem ze zemědělských pozemků u daně z nemovitosti. Jsme na prahu pravděpodobně dlouhé hospodářské krize. Ty rozpočty spolu dýchají, tzn., příjem ze sdílených daní nebude zřejmě takový, jak si obce naplánovaly ještě před rokem. Není vyloučeno, že si krize vyžádá některá aktivní fiskální opatření ze strany vlády a Parlamentu. Není vůbec vyloučeno, že tady budu stát – nebo můj nástupce tady bude stát za několik měsíců – a bude vás přesvědčovat, abychom pro některé služby s vysokou přidanou hodnotou lidské práce přeřadili onu položku do snížené sazby ze základní sazby. To všechno samozřejmě bude s sebou nést, pokud s tím budete souhlasit, významné propady do příjmů obcí a troufnu si říci, opět o řád vyšší, než je daň z nemovitosti ze zemědělských pozemků. Tudíž rovněž v tomto nevidím fatální věc. Pan senátor Dryml řekl, že jsem řekl jasně – a pochopil jsem, že v tom byla výtka jisté asociálnosti – že končí nástroj bytové výstavby. Já jsem řekl jasně, že se domnívám, že je dobře, aby skončil tento přežitý nástroj podpory bytové výstavby ze začátku devadesátých let. Neboť, prosím pěkně, podpora stavebního spoření je více než patnáct miliard každoročně ze státního rozpočtu jako nástroj bytové výstavby, neboť podpora hypoték je významnou součástí státní podpory bytové výstavby. A naprosto zásadní podporou bytové výstavby je definice sociálního bydlení, kterou jsem měl tu čest definovat do zákona do DPH, kde – dovoluji si připomenout – byty do 120 m2 a rodinné domy do 350 m2, což je velmi velkorysé pojetí sociálního bydlení, pokrývá 98 % bytového fondu v ČR, je definitivně zařazeno do snížené

244

sazby DPH. To znamená stavebník je zatížen o deset bodů méně, než kdyby to bylo v sazbě základní. To jsou zásadní nástroje bytové podpory zase o několik řádů vyšší než je nástroj několika stokorun daně z nemovitosti. Výtka, že se mění pravidla během hry – no, mění se parametry. To se u daní stává. Málokterý parametr málokteré daně vydrží déle než 10 let. Měnit parametr u té či oné daně jednou za 15 let mi nepřijde vůbec nemravné. Rozhodnout se, že nebudu dodržovat zákon a nebudu vybírat zákonem dané poplatky, mi připadá změna pravidel během hry podstatně brutálnější. Ale to samozřejmě může být věcí názoru. Děkuji vám. Rozhodnutí ponechávám zcela na vás. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Poprosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé obecné rozpravě. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Stříteský: Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegyně, kolegové, v diskusi vystoupilo asi jedenáct senátorů. Kolegyně Palečková mne tak zaujala, že nevím, jestli jsem si tu čárku udělal nebo ne, takže asi jedenáct. Ale vím určitě, že jeden senátor vystoupil dvakrát a že zde byla jedna faktická připomínka. V diskusi nezazněl žádný návrh na jiné usnesení, než zde bylo mnou navrženo. A samozřejmě chtěl bych říci, že pokud toto usnesení nebude schváleno, byl bych rád, kdybychom postoupili do podrobné rozpravy, kde bych přednesl znění pozměňovacího návrhu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátorovi Stříteskému, garančnímu zpravodaji. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat. Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 69 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 49, proti bylo 7. Návrh byl přijat. My se vystřídáme. Kolegyně – paní místopředsedkyně mě vystřídá. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ještě jednou hezké odpoledne. Pokračujeme za přítomnosti pana ministra Kalouska, který bude uvádět další návrh zákona, a to: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 9. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, děkuji za možnost předložit tuto předlohu. Ta je motivována následujícími hlavními body: První z nich je úprava, která se týká osvobození převodů majetků určených zejména pro obecně prospěšné účely v rámci zemí Evropské unie plus zemí, které požívají podobných výhod, což je Norsko či Island.

245

Jinými slovy, aby bylo možno osvobodit od daně z převodu majetku ten majetek, který je převáděn přes hranice v rámci tohoto prostoru, pokud je nabyvatel nebo dárce na území Evropské unie. Rovněž je tam řešeno zdanění přechodu vlastnického práva k nemovitostem v souvislosti s postoupením pohledávky. Tam jde o případy, kdy splnění pohledávky je zajištěno zajišťovacím převodem vlastnického práva k nemovitosti. Tímto způsobem může docházet k obcházení daňového zákona, kdy za půjčené peněžní prostředky, které nebudou dlužníkem vráceny, a on s tím v podstatě dopředu počítá, věřitel získá nemovitost. Dosavadní právní úprava neumožňuje takovýto přechod vlastnictví k nemovitosti zdanit daní z převodu nemovitosti. Pokud pohledávka bude dlužníkem uspokojena a vlastnické právo k nemovitosti, které zajišťovalo splnění závazku, bude dlužníku obnoveno, daňový subjekt bude pak moci požádat o prominutí daně z převodu nemovitosti. Další problematikou, kterou návrh řeší, je, aby při výkupu pozemků, které se nacházejí pod silnicemi 2. a 3. třídy, bylo při stanovení základu daně z převodu nemovitostí vycházeno z ceny sjednané. Poslední hlavní motiv této novely je skutečnost, že ke snížení administrativní náročnosti se navrhuje, aby poplatníci, kteří nabývají bezúplatně osvobozený majetek určený na veřejně prospěšné účely, podávali daňové přiznání k dani dědické a k dani darovací jedenkrát ročně. Podle současné právní úpravy je to vyžadováno za každé pololetí a je to zbytečné. Děkuji za pozornost a prosím o schválení. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Připomínám, že návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 9. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 9/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, pan ministr zhodnotil předkládaný zákon vyčerpávajícím způsobem. Já bych k tomu dodal pouze následující. Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Navrhovaná úprava zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a je plně slučitelná s právem Evropské unie. Předpokládá se, že obdobná úprava bude přijata ve všech členských státech Evropské unie. Pokud se týká legislativního procesu, ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně ze 163 hlasovalo pro 160. Náš VHZD včera přijal 39. usnesení, ve kterém po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jana Málka, náměstka ministra financí a po zpravodajské zprávě doporučil: Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a pověřil předsedu výboru, tj. mne, předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane senátore. Také vás žádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a případně zaznamenával návrh, pokud budou podány. Ptám se, zda někdo navrhuje

246

podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Zatím nikoho nevidím, takže se zeptám, zda se pan navrhovatel chce ještě vyjádřit, nebo pan zpravodaj, i když žádná rozprava neproběhla. Děkuji. Není tomu tak. Uzavírám obecnou rozpravu. Byl podán jediný návrh – návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já tedy svolám do sálu opět všechny pány senátory k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32, opravuji, přítomno je 63 senátorek a senátorů a aktuální kvórum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zákona, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu zákona, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 70 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 58, proti návrhu nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Budeme pokračovat dalším návrhem zákona: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 10. Prosím opět pana ministra Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, předkládám novelu rozpočtových pravidel, jejímž účelem je jednoznačně definovat a vyjasnit, zda příspěvková organizace může majetek vlastnit, anebo zda jenom smí hospodařit s majetkem svého nabyvatele. Dosavadní právní úprava neposkytuje naprosto jednoznačný výklad. Navrhované řešení, na kterém se Sněmovna shodla, spočívá v tom, že předloha, kterou máte před sebou, naprosto jasně říká, že příspěvková organizace může nabývat majetek do vlastnictví, nicméně pouze se souhlasem svého zřizovatele. Dále se tam doplňují a zpřesňují některá ustanovení upravující působnost územně samosprávného celku, popř. dobrovolného svazku obcí či regionální rady regionu soudržnosti. To je vyvoláno zejména potřebou čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU. A přesněji se upravuje porušení rozpočtové kázně, především se upravují rozhodovací pravomoci orgánů obce a kraje při ukládání sankcí za porušení rozpočtové kázně daných příspěvkových organizací a o jejich eventuálním promíjení. Je logické, že navrhovaná novelizace vyvolala potřebu novelizovat i některá ustanovení zákonů o obcích, krajích a hlavním městě Praze. Dovoluji si požádat o schválení. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. Opět vás prosím, abyste zaujal své místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 10/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Igor Petrov, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

247

Senátor Igor Petrov: Vážené dámy, vážení pánové, myslím si, že pan ministr, zástupce předkladatele řekl vše, co je obsaženo v tomto návrhu zákona, takže já bych spíš dodal ostatní záležitosti, které posuzoval náš výbor. Konstatuji, že zákon je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Je rovněž v souladu se souvisejícími mezinárodními smlouvami. Nemá v podstatě vztah k právu ES a nevznikají finanční dopady na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty. Z poznámek našeho legislativního odboru bych připomenul, že jsme byli upozorněni na to, že tam jsou určité chyby, které by bylo možno odstranit pozměňovacím návrhem. Já osobně si myslím, že většina z nás, kteří se touto problematikou jakýmkoli způsobem zabývají, ví, že se chystá velká novela tohoto zákona. Pokud mám správné informace jak z ministerstva financí, tak i z pracovních skupin, které se zabývají touto problematikou, tak se očekává, že v průběhu roku 2009 bude vládou předložen do Poslanecké sněmovny komplexní návrh zákona, který asi bude akceptovat i připomínky, které se v poslední době častěji a častěji objevují k tomuto zákonu. Uvažuje se o tom, že velká novela tohoto zákona by měla platit k 1. 1. 2010. Z tohoto důvodu a po ujištění ze strany zástupce předkladatele – ve výboru byl náměstek ministra – jsme se rozhodli, že podpoříme tento návrh, tak jak byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Možná se ještě zmíním o legislativním procesu. Návrh vlády byl předložen do Poslanecké sněmovny v červnu 2008, první čtení proběhlo v září 2008, druhé čtení se konalo 3. prosince 2008. Pozměňovací návrhy, které padly při jednání v Poslanecké sněmovně, neměnily zásadním způsobem původní návrh. Třetí čtení proběhlo 10. prosince, tedy minulý týden. Návrh byl schválen, když pro hlasovalo 163 poslanců ze164 přítomných. Nikdo nebyl proti. A teď už samotný návrh na usnesení VHZD: Po úvodním slově zástupce předkladatele pana Ing. Jana Málka, náměstka MF ČR, po zpravodajské zprávě senátora Igora Petrova a po rozpravě výbor – doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Igora Petrova a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji pěkně. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já nemám zásadní námitky proti zákonu. Naopak, pokud se týká příspěvkových organizací, tak dlouhá léta nebylo úplně jasné, jak vlastně hospodaří, s jakým majetkem hospodaří, čí ten majetek je, jednou to byla smlouva o výpůjčce, pak byly dohady, jestli ten nakoupený majetek je jejich nebo zřizovatele, ale uniká ta podstata věci. My jsme již před lety mluvili o tom, že příspěvkové organizace jako forma by měly zaniknout, ale zatím se nikomu nepodařilo, co jiného místo nich vymyslet. Příspěvkové organizace jsou – některé – velmi zvláštní. Ony nesplňují kritéria příspěvkové organizace, protože nevím, co je to za příspěvkovou organizaci, která

248

více než 70 nebo 80 % hradí z příspěvku zřizovatele, teprve ten zbytek je to vlastní. Myšlenka byla samozřejmě původně jiná. Příspěvková organizace by měla normálně fungovat, zřizovatel by jí měl dávat jenom takový motivační příspěvek na činnost. Bohužel nevím, jak se bude situace vyvíjet dál. Říkalo se, že až vstoupíme do EU, že se to nějak vyřeší. Jak to funguje tam, o tom opravdu nemám ponětí. Ale mně vadí obecně, že pod touto záminkou se hned do tohoto zákona přidaly další a další úřední pokyny. A co mě zaujalo nejvíc, že je tam určeno, že bude úřad rozhodovat v samostatné působnosti, což je opravdu velmi zvláštní. Já jsem přesvědčen, že v tomto je něco skryto, co zatím neumím definovat, ale tuším, co to je. Státní správa v ČR si prostě nedokázala poradit se situací okresních úřadů, a proto volila cestu nejmenšího odporu a vybrala si tzv. ORP, neboli obce s rozšířenou působností, které postupně nahrazují okresní úřady, a to tak, že už to je na hranici únosnosti. Tady už nejde ani tak o to, co jsem vždycky prosazoval, že náklady na přenesenou působnost hradí stát. Chtěl jsem to původně dát i do tohoto zákona, tam, kde je ten výčet, že „obce hradí zejména“, mimo jiné je tam také „na výkon státní správy“, používá se už natvrdo výraz „výkon státní správy“, nikoli „v přenesené působnosti“. Ale ten návrh nedám, protože ona ta situace už je jinde. Situace už není ani tam, i kdyby státní správa nebo stát ze svého rozpočtu hradil veškerou přenesenou působnost, tak to nepomůže, protože těch agend narůstá tolik, že není kam ty lidi posadit. Obce nemají ani budovy, do kterých by ty lidi posadily. Takže už to teď není ani o penězích. Kromě toho to vede k totálnímu ořezání samosprávy, ale absolutně k totálnímu. A když ještě teď úřad bude dělat samostatnou působnost, tak možná už bude na čase zastupitelstva zrušit a vrátit se k národním výborům, které právě dělaly všechno přenesené, tam se to ani nerozlišovalo, oni to dělali všechno dohromady. Už jsem to tady jednou říkal, že nazrála doba, kdy je třeba se zamyslet nad tím, jak postupovat dál. Kraje se ukázaly jako neúčinné v tom, že např. územně plánovací podklady pro obce nepochybně měly dělat kraje. Ale protože některé kraje jsou příliš veliké a těch obcí mají hodně, tak by to nestíhaly. Udělá se to tak, že se to přesune na okresní města, která těch obcí tolik nemají. Teď mohu uvést – schválili jsme zde zákon o datových schránkách, který bude platit od 1. 1., a už jsme dostali dopis z ministerstva vnitra, že máme určit člověka, který to bude celé dělat, koordinovat a pro všech 33 obcí to zařizovat. Že některé obce ty datové schránky ani nepotřebují, je jiná věc, ale hlavně – ty obce to prostě neumí. Územně plánovací podklady bychom měli dělat také pro tyto obce, ale my nejsme ani schopni sehnat člověka, který má způsobilost na to, aby to vykonával. Dokonce už ani sami nemůžeme dělat územní plán, protože není žádný zaměstnanec, který by měl tu způsobilost. Protože jsme si vymysleli způsobilosti na všechno možné, a takoví lidé nejsou, aby tuto práci za ty peníze dělali. Takže je to velice komplikované, a připomínám, že když jsme tady projednávali stavební zákon, že už by měl někdo otevřeně přiznat, že to byl jeden z nejhorších paskvilů, který se v ČR přijal. My jsme to tady někteří říkali od začátku. Naopak média informovala, jak si teď lidé postaví domky, jak to bude všechno bezva. A ono to je tak strašné, že stavba trvá méně, než vyřídíme papíry. Územní rozhodnutí trvá minimálně 90 dnů, když všechno funguje. Protože kdekdo se k tomu vyjadřuje, a to nemluvím o různých sdruženích, která, když už to všechno je, dají k soudu žalobu, a opět nepostavíme vůbec nic. Takže já si myslím, že bychom se tím měli zabývat. Měli bychom znovu zvažovat, zda by stát některé činnosti nepřevzal na sebe.

249

Já tuším, proč to nechce. On na to totiž nemá peníze. Kdyby to musel platit ze státního rozpočtu, tak by si ty agendy nevymýšlel. Můj návrh je opakovaný, už jsem ho říkal, tuším, čtyřem ministrům financí, že ministerstvo, které si vymyslí přenesenou působnost, si ji také ze svého rozpočtu zaplatí. A to tak, že na to od státu žádné peníze nedostane. Ono se dobře vymýšlí, když platí někdo jiný. Pak má každý spoustu nápadů. Nejnovější bude veterinární policie, to k nám za chvíli přijde. Prostě neskutečné, šílené nápady, ale za nimi je vždycky schován byznys těch, kteří např. dělají čipy, „posílíme veterinární lékaře, ti budou jezdit jako policie, hledat“. O psy se staráme lépe než o bezdomovce. Pořád přijímáme – tady je to vidět, pořád nám to nabývá a nabývá a ať je vláda jakákoli, tak za jejího vládnutí to vždycky přibude. A k tomu nám tady přibývá 80 % papírů z EU, které naši úředníci ještě vylepší a něco si vždycky k tomu přidají. Opravdu ten stav na městech je takový – jistě víte, co se teď děje v souvislosti s nápadem přeregistrace a ekologické likvidace. Já jedu pokaždé s obavou do práce, protože jezdím kolem 100metrové fronty a jsem šťastný, že ti lidé po mně nic neházejí. Protože oni netuší, kdo to vymyslel, ale „pan primátor nezařídil a my tady musíme čekat“. Oni neuznávají, že si to mohli vyřídit a nevyřídili, jak to bývá zvykem. A často jsou to naprosté nesmyslnosti, protože někoho to baví, takové hlouposti si vymýšlet, vymýšlet nové a nové průkazy, nové a nové agendy, všechno vypadá krásně, ale ve skutečnosti to přináší další a další byrokracii. Já si myslím, že bychom mohli přibrzdit. Ti, kteří o tom mluví, by o tom mohli přestat mluvit a začít v tom něco dělat. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám. Další přihlášená je paní Soňa Paukrtová. Já se jí musím omluvit, protože jsem se pozdě zeptala, zda chce využít svého přednostního práva. Paní senátorko, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní místopředsedkyně, nic se nestalo. Já se většinou vzdávám svého přednostního práva. Chtěla bych k tomuto návrhu zákona říci, že jsem ráda, že se řeší hospodaření příspěvkových organizací, byť jsem si samozřejmě vědoma toho, že je to typ organizace, který by měl být v budoucnu určitě nahrazen nějakým jiným typem. Rozhodně není možné v tuto chvíli mluvit o tom, že to je typ obecně prospěšné společnosti, protože ten nenahrazuje příspěvkovou organizaci. Rozhodně ne tak, jak MF kdysi předpokládalo. Tak tomu prostě není. Nicméně si myslím, že bohužel, přes to, když přijmeme tento návrh zákona, tak možnost hospodařit s tzv. dvojím majetkem příspěvkových organizací zůstává. Domnívám se, že ten problém je docela hodně komplikovaný a pevně doufám, že se podaří vymyslet nějaký veřejný neziskový typ organizace, který by pasoval právě na ten neziskový sektor. Ale důvod, proč jsem se přihlásila, je poněkud jiný. Tady bylo řečeno, že se připravuje velký zákon o rozpočtovém určení daní. Já jsem tomu určitě velice ráda a chtěla bych z naší legislativy ocitovat, že pokud došlo k tomu, že se taxativní výčet výdajů územních samosprávných celků změnil – slůvko „může“ na demonstrativní, to je příkladné. Tím krokem je však poněkud diskutabilní, jak může obec či kraj působit v rámci své působnosti, vložením slova „zejména“ se umožňuje uskutečnit i výdaje mimo rámec této působnosti, což je v rozporu se zákonem o obcích a krajích, kde ta působnost je přesně daná. Takže já na tento problém upozorňuji, a byla bych ráda, kdyby v tom nově připravovaném zákoně se takovéto problémy nevyskytovaly. Děkuji vám.

250

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také paní senátorce. Ptám se, zda se chce ještě někdo přihlásit do rozpravy, protože zde nikoho v této chvíli nemám. Pokud ne, ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit ještě k proběhlé rozpravě. Ne. Děkuji. Prosím tedy zpravodaje, aby zhodnotil proběhlou rozpravu. Senátor Igor Petrov: Rozprava byla krátká. Přesto všechno vystoupil pan Kubera, především s kritikou ustanovení v oblasti správního řízení. Musím říci, že jsme opět zaznamenali naprostý útěk od tématu, poněvadž jsme skončili u přenesené působnosti. Mě zaujala jeho poslední věta, kde říkal: Ti, kteří o tom mluví, by měli začít dělat. Nevím, co brání panu Kuberovi v tom, aby prostřednictvím svých kolegů začal dělat na tom, aby se další přenesená působnost nepřenášela na obce. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. I když je otázka, zda to také nebyl odklon od tématu. Nicméně děkuji za shrnutí rozpravy. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, o kterém budeme hlasovat. Já opět pustím znělku a svolám kolegy a kolegyně. V sále je aktuálně přítomno 57 senátorek a senátorů, 58, aktuální kvórum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 71 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli, děkuji i garančnímu zpravodaji. Dalším bodem pokračování 2. schůze Senátu je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Arménskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a z majetku, která byla podepsána v Jerevanu dne 6. července 2008 Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 310 a uvede jej opět pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterému uděluji slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jak již jsme mohli v létě slyšet v Rádiu Jerevan, byla v červenci podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Arménií proti dvojímu zdanění. Česká republika má více než 70 takových smluv se 70 svými partnery, s Arménií doposud nikoliv. Je to přitom velmi klíčová smlouva pro investory z jedné či druhé země, protože jim zajišťuje, že nebudou diskriminačně zdaňováni dvakrát. Je to zcela standardní smlouva podle modelu OECD a její schválení nepochybně přispěje k posílení právní jistoty všech investorů z Arménie i z České republiky. Dovolím si proto doporučit její ratifikaci. Děkuji za pozornost.

251

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a opět vás prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 310/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 310/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, který je omluven, a zastoupí ho pan senátor Jiří Stříteský, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jiří Stříteský: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Jedná se o standardní smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, kterých, jak již řekl pan ministr, už máme několik desítek s různými zeměmi, se kterými máme obchodní styk. Proto jenom velmi stručně. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 3. schůzi dne 9. prosince 2008 se rozhodl po rozpravě, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Arménskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Jerevanu dne 6. prosince 2008, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne jako zástupce za senátora Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše, děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaromír Štětina. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, paní předsedající, jen krátce. Kolegyně a kolegové, chtěl bych připomenout i náš výbor. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy, učinil tak jednohlasně. A využil bych této příležitosti k tomu, abych vám přiblížil, že před několika dny, 7. prosince 2008 to bylo přesně dvacet let od chvíle, kdy arménská města Spitak a Gjur byla zničena zemětřesením. Na půdě Senátu se tady konala vzpomínková slavnost a na této slavnosti jak předseda Senátu pan Přemysl Sobotka, tak arménský velvyslanec zdůrazňovali potřebu rozvoje hospodářských styků, a když ratifikujeme tuto smlouvu, tak k tomuto přání přispějeme. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy nikoho přihlášeného nemám, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco dodat. Není tomu tak. Pan garanční zpravodaj také ne. Byl tedy podán jediný návrh Senátu, a to je vyslovit souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Arménskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Jerevanu dne 6. července 2008. O tomto návrhu tedy budeme hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28.

252

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 72 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi a garančnímu zpravodaji. Kolegyně a kolegové, posledním bodem 2. schůze Senátu je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Italské republiky o ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 22. ledna 1996 v Římě, která bude sjednána formou výměny nót Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 331 a uvede jej ministr financí Miroslav Kalousek, kterému uděluji slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, Evropská unie doporučuje svým členům, aby bilaterální smlouvy, které uzavřeli např. ještě před vstupem do EU, jako je tomu v našem případě, byly postupně vypovězeny a aby platila vzájemná dohoda v rámci EU o ochraně investic, což, upřímně řečeno, je také v zájmu České republiky, např. dohoda o vzájemné ochraně investic s Nizozemím byla pro nás mimořádně drahá ve svých důsledcích. Itálie se s Českou republikou dohodla na vzájemné dohodě nót. Díky tomu, že se nepodařilo zařadit tento bod na program dolní komory několikrát po sobě, vzniklo nebezpečí, že se nepodaří tento proces dokončit k 31. prosinci 2008, a proto se v minulých dnech sešli zástupci ministerstev zahraničí a financí s italskou stranou a dohodli se na posunutí platnosti této dohody na konec března 2009, aby existovala jistota, že se to stihne a že italská strana zašle začátkem roku 2009 nótu věcně naprosto stejného obsahu, jakou nyní projednáváte, bude tam pouze změna data. Dovolím si požádat o schválení. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře, a opět vás prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 331/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 331/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Adolf Jílek: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr víceméně řekl všechno, co bylo potřeba, to znamená, že je potřeba tuto smlouvu schválit tak, aby platilo a nedošlo k něčemu, k čemu by dojít mohlo, to znamená, že by mohly platit tři právní řády – komunitární právo nebo právo jedné nebo druhé země. Proto výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se na své schůzi, která se konala dne 9. prosince 2008, zabýval touto smlouvou a přijal usnesení, kde výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou ČR a vládou Italské republiky o ukončení platnosti Dohody mezi ČR a Italskou

253

republikou o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 22. ledna 1996 v Římě, která bude sjednána formou výměny nót. Určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jiří Pospíšil. Přeje. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Pospíšil: Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost tuto smlouvu také posoudil. Shodl se jednomyslně na tom, že tímto způsobem má být sjednána smlouva, kterou se smlouva ruší, a to vám sděluji. A ještě bych si dovolil říci své osobní stanovisko, a to, že ač opravdový euroskeptik, tak toto je ten směr, kterým by se měla vyvíjet Evropská unie, to znamená, že by se postupovalo bez dalších smluv … Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane senátore, musím vás přerušit, protože vy v této chvíli vystupujete se zpravodajskou zprávou. Pokud chcete říci svůj osobní názor, máte možnost v obecné rozpravě. Je mi líto … Senátor Jiří Pospíšil: Ano, dobře, přihlásím se do obecné rozpravy, ale mohl jsem dokončit větu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Slyšeli jsme zpravodajské zprávy, otevírám tedy obecnou rozpravu k této věci. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Pospíšil. Pane senátore, prosím. Senátor Jiří Pospíšil: Děkuji, paní předsedající, beru to s povděkem, a doufám, že na všechny budeme tak přísně striktní a že se to týká i mého předchůdce. Také se mohl přihlásit do obecné rozpravy. Chci říci, že toto je ten směr, kterým si představuji, že má fungovat sjednocující se Evropa, a že je to ten směr, že se smlouvy budou rušit. Je to lepší směr směrem k volnému pohybu osob, zboží a kapitálu než ty tisíce různých omezení, kvót a dalších předpisů. Čili i já budu pro tuto smlouvu s radostí hlasovat. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Ptám se, zda ještě někdo další se chce přihlásit do obecné rozpravy. Nikdo další přihlášený není. Ptám se pana navrhovatele, zda chce v závěru vystoupit. Je tomu tak, prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Snad to nebudete pokládat za zneužití situace. Je to poslední bod, který letos předkládá ministr financí v Senátu. A já si proto dovolím při této příležitosti poděkovat Senátu za velmi vlídný, chápavý přístup po celou dobu roku, poděkovat za spolupráci, popřát vám všem krásné a požehnané svátky, a nám všem hodně štěstí v novém roce 2009, protože ho budeme zatraceně potřebovat. (Potlesk.) Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Pane ministře, vy máte slovo vždy a záleží na vás, co sdělíte. Děkuji vám.

254

Ptám se garančního zpravodaje, zda se chce vyjádřit. Říká, že se nechce vyjádřit k předloženému návrhu dohody. Byl podán jediný návrh, a to vyslovit souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou ČR a vládou Italské republiky o ukončení platnosti Dohody mezi ČR a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 22. ledna 1996 v Římě, která bude sjednána formou výměny nót. Přistoupíme k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 73 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 24, proti návrhu nebyl nikdo. Návrh byl přijat. V této chvíli mám přihlášeného pana senátora Jiřího Stříteského, předsedu klubu ODS, který má právo vystoupit. Prosím, máte slovo. Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já jsem zneužil svého přednostního práva k tomu, abych vám všem popřál šťastné a veselé Vánoce, hodně štěstí a zdraví v novém roce, a to nejenom jménem svým, ale za celý klub ODS. (Potlesk.) Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Já trošku zneužiji svého práva a dovolím si popřát vám všem, vašim spolupracovníkům i vašim blízkým veselé, šťastné a klidné Vánoce a skutečně hodně úspěchů, štěstí a zdraví v novém roce. Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že jsme projednali všechny body, končím 2. schůzi Senátu. Informuji vás, že se zde sejdeme 8. ledna 2009 v 10.00 hodin na 3. schůzi. Děkuji vám a přeji ještě jednou hezké svátky! (Jednání ukončeno v 15.43 hodin.)

255

1

2

1

2

3

4

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 7. funkční období - 2. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY