STUDIE studie
Název písně
Odkazový aparát
1. Kde jste císařové Máme v Pána Boha věřiti Jasnost nebeská končiny Nejsilnější Bůh, všeho 2. země osvítila tvoru Pán; jako žalm 50 Maria pole vznešené 3. (obsahuje akrostich) 4.
Jasné slunce již jest vyšlo (obsahuje akrostich)
5. Triumf, triumf, veselme se
Vstal Kristus naše spasení
Kam pospícháš choti Kdož ochrany nejvyššího Krista Maria, královno nebes (s. 7. 42 je text K Marii nebes královně)
6.
Zdráva buď krásná 8. růžičko (akrostich)
Všickni zvučně prozpěvujte (zpívejte)
O archo Liguriášové milosti (O sv. Liguriášovi) K horám chvátám (O sv. 12. Anně) Všichni lidé v světě, 13. všichni umíráme (obsahuje akrostich)
Litanie česká – Za duše věrných mrtvých 16. Litanie Lauretánská Requiem české 17. Odpočinutí věčné
Autorství uznává1
[30]
J. Bužga, Z. Kalista
47
A. Škarka
8
2hl./Gb.
8
Sopr./ VlaI/ VnoI,II/ 67 Vla alt/ Cb./ Gb.
J. Bužga
15
2hl./Gb.
125
A. Škarka
10
3hl./Org./ Gb.
286
4
3hl./Gb.
389 391
Z. Kalista výslovně neuvádí, F. Tichý, J. Bužga, J. Ivánek (nejstarší verzi) J. Bužga, J. Podobský
4
3hl./Gb.
391
4
4hl./Gb Bas. I,II,III/ VnoI,II/ Org./Gb.
389 403
L. Zvonař, J. Bužga
3
3hl./Gb.
405
L. Zvonař, J. Bužga
O pokrme pocestných; Navštěv nás duše Svatý
8
3hl./Gb.
407
L. Zvonař, J. Bužga
Ach běda, běda; Marnost nad marnost
13
2hl./Org./ Gb.
[5]
A. Škarka V. Bitnar (uznává všechny), J. Jireček (O Václavu mučedníku)
Otče náš v nebi
A na zemi budiž
11.
14. Vejvodo sv. Václave
Str.
J. Bužga, Z. Kalista, J. Podobský, (J. Ivánek výslovně neuvádí) V. Bitnar, J. Ivánek
9. Čas bychom se radovali 10.
Počet Obsazení strof 8 3hl./Gb.
Ty jsi dědič České země
15.
O jak hrozná trápení
8
11
2hl./Gb.
[390]
3
2hl.
Přívazek 1 L. Zvonař, J. Bužga
1hl.
Přívazek 3 L. Zvonař, J. Bužga Přívazek 2 L. Zvonař, J. Bužga
3
3hl./Gb.
Tabulka 1. Autorské písně V. K. Holana Rovenského
opus musicum 5/2012
Den přijde Božího hněvu (Dies irae) Bože Otče smiluj se 19. (Offertorium) Obrať své, ó Pane 20. (Offertorium) 18.
21.
Svatý, svatý, svatý Pane (Sanctus)
22.
Beránku Boží, jenž snímáš (Agnus)
A na zemi budiž; Ach můj smutku
19
Umučení našeho
6
Hospodine všemohoucí; Obecnou notou Pane přispěj k mé pomoci; Obecní notou Veselým hlasem zpívej
4hl./Gb.
9
3hl./Gb.
8
3hl./Gb.
8
2hl./Gb.
Jitka Rejhonová studuje v doktorském studijním programu obor Česká literatura na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Kateřina Smékalová studuje v doktorském studijním programu na Ústavu hudební vědy tamtéž.
Summary This study deals with one of the most remarkable Czech catholic hymnbooks of the Baroque period Capella regia musicalis by Karel Václav Holan Rovenský, published in the years 1693 and 1694. The hymnbook contains almost 800 songs and instrumental pieces and inspired and influenced other authors. However, no critical edition of the work exists. The authors of the present study intend to make a selection of Rovenský’s songs and prepare the first modern edition of them. The study introduces the author and his work, tries to place it within the context of Baroque hymnography and focuses on selected issues, namely on the role of the hymnbook in the Czech tradition of sacred music and literature, its structure and form, and, more importantly, its sources (songs by other authors), the modifications by Holan, as well as his own songs and compositions. Another important issue discussed is the existence of two basic versions of the work, each with many various forms. The study further focuses on literary and musical characteristics of selected songs. The study is completed by a table of the authorial songs.
60 ~61
STUDIE studie
Herbstova Herbstova Musica Musica moderna moderna prattica prattica v kontextu dobových diminučních technik MARTIN CELHOFFER
opus musicum 5/2012
P
Pojednání Musica moderna prattica (1642), jehož autorem je Johann Andreas Herbst (1588– 1666), představuje syntézu (ne-li synkrezi) dřívějších „diminučních“ traktátů, jakými byla pojednání Praetoria, Bovicelliho, Rognoniho, či příkladů ze samotné dobové kompoziční praxe. Jako takové dokládá rozvíjení diminučních technik a postupů a jejich adaptaci pro výuku zpěvu v průběhu 17. století. Následující stať předkládá kritické zhodnocení tohoto dnes méně známého a reflektovaného pramene, jehož význam nespočívá ani tak v novátorství, jako spíše v doložení významu a dalšího pokračování diminučních diskurzů v hudební praxi 17. století.
1
Norimberk: vyd. Jeremias Dümler v roce 1643.
2
První vydání 1642, druhé a třetí (identická vydání): Frankfurt: Anthon Hummen (Georg Müller), 1653 a 1658.
3
Viz také Unger, P. Melvin: Historical Dictionary of Choral Music, Lanham, Maryland, Scarecrow Press 2010, s. 195.
4
Zde faksimilová edice Deutsche Gesangtraktate des 17. Jahrhunderts, Florian Grampp (ed.), řada Documenta Musicologica, Erste Reihe: DruckschriftenFaksimiles XLIII, Kassel: Bärenreiter 2006.
5
„Důkladné a řádné poučení, jak zpívat podle nynější italské manýry“ (pozn. „itzige“ přeloženo jako „jetzige“), Herbst, Johann Andreas: Musica moderna prattica, s. 1.
6
Pojem „natura“ chápeme ve smyslu teorie klasické rétoriky jako talent nebo vrozené nadání (ingenium). Herbst zde převzal Praetoriovu systematiku metodického přístupu (Natura – Doctrina seu Ars – Exercitatio), která je evidentně adaptací z vlivného Ciceronova spisu De oratore.
Norimberský rodák Johann Andreas Herbst byl pravděpodobně žákem Hanse Lea Hasslera. Herbst působil jako kapelník v Butzbachu, Darmstadtu a Frankfurtu. V roce 1636 se vrací do Norimberku, kde vznikají jeho teoretická díla: Musica poetica,1 Musica moderna prattica,2 Compendium musices se nedochovalo. V roce 1644 se vrací do Frankfurtu a zůstává zde až do konce svého života, opět ve funkci kapelníka. Kromě zmíněných teoretických pojednání se věnoval vícehlasé vokální kompozici, zde zmiňme sbírky Theatrum amoris (1613) a Meletemata Jako pramenná předloha předkládané studie nám sacra (1619). 3 poslouží druhé vydání spisu Musica moderna prattica, ouero maniera del buon canto z roku 16534 (viz Obr. 1). Pramen (15,8 x 19,6 cm, 75 číslovaných stránek, 8 nečíslovaných a titulní list) je v současnosti uložen ve Forschungsbibliothek v Gotě, signatura 4000565 (08). Pojednání Musica moderna prattica lze pokládat za dobovou „učebnici“ zpěvu: „Gründliche und rechte Unterweisung / auff itzige Italianische Manier zu singen“.5 Didaktický záběr se omezuje téměř výhradně na interpretační aspekty a hlasová cvičení. Nezabývá se důkladně „správnou“ technikou zpěvu a jejím rozvíjením, nýbrž zcela v duchu někdejších pojednání ji chápe jako predispozici v intencích pojmu Natura.6 Kromě věnování a úvodní teoreticky pojaté kapitoly spočívá těžiště Herbstovy učebnice na hudebních příkladech. Ty jsou rozvrženy od jednoduchých zdobných manýr (accentus, ribattuta, tremolo, tremoletto, gruppo, tirata, trillo) ke složitějším zdobným útvarům (diminutiones), jak v rozvrhu stoupajících a klesajících voces,7 tak v rozvrhu intervalových sekvencí a kadencí. Všechny tyto diminuční figurace jsou zakomponovány do četných cvičení. Závěr pojednání je potom věnován problematice praktického provádění zdobení melodie (passaggio a coloratura).
62 ~63
STUDIE studie
Obr. 1 Titulní list Musica moderna prattica, 2. vydání z roku 1653.
opus musicum 5/2012
7
Tedy hexachordů, jež substituují koncept stupnic.
8
[...] bylo mi zvlášť nápomocno pojednání Syntagma Musicum, díl třetí, neobyčejně věhlasného Michaela Praetoria“, Herbst, Johann Andreas: Musica moderna prattica, s. 1.
9
Praetorius, Michael: Syntagma Musicum, III. sv., Wolfenbüttel: Elias Holwein 1619, s. 229–240.
10
Tj. od textu „Gleich wie eines Oratoris…“: Musica moderna prattica, s. 2, druhý odstavec; Syntagma Musicum III., s. 229, první odstavec.
11
Zde Herbst končí s citací „demonstrieret werden“, Musica moderna prattica, s. 19; Syntagma Musicum III., s. 240, první odstavec.
Musica moderna prattica a Syntagma Musicum Již na první straně svého pojednání Herbst odkazuje na nejdůležitější zdroj: „worzu mir dann sonderlich des weitberühmten Musici Mich. Praet. Tractätlein in Tom.3. Syntag. Musici fol. 229. sehr dienstlich gewesen“.8 Musica moderna prattica je tak zejména v první, teoretické části citací a reorganizací materiálu ze Syntagma musicum Michaela Praetoria (1571–1621), resp. jeho třetího svazku, kapitoly č. 9: Instructio pro Symphoniacis, Wie die Knaben / so vor andern sonderbare Lust und Liebe zum singen tragen / uff jetzige Italienische Manier zu informiren und zu unterrichten seyn.9 Herbst Praetoria cituje poměrně přesně, a to hned od druhé strany úvodní teoretické části10 až do části Exercitatio11 – ta je ale vzhledem k původnímu rozsahu v pojednání Syntagma Musicum III. zkrácena. Obecně lze konstatovat, že odlišnosti jsou v citovaném textu pouze marginální, hlavní Herbstem provedená revize spočívá v reorganizaci příkladů a doplnění hlasových cvičení jako součásti konceptu exercitatio. Nicméně je nutné podotknout, že podstatnou část Musica moderna prattica, tj. od s. 20 až do konce pojednání na s. 75 věnuje Herbst vlastním, jako i z hudební praxe převzatým příkladům diminuční zdobné praxe. Jelikož v muzikologické literatuře se často zmiňuje vztah obou pramenů bez bližšího určení rozsahu citací a práce s materiálem, v následujících podkapitolách dle jednotlivých zdobných manýr budeme blíže precizovat především odlišnosti obou pramenů, jako i jiné pramenné kontexty.
Accentus
12
Syntagma Musicum III., třetí odstavec, s. 230.
13
Musica moderna prattica, čtvrtý odstavec, s. 2.
14
Bovicelli, Giovanni Battista (činný v letech 1592–94): Regole, passaggi di musica, madrigali e motetti passeggiati, Benátky: Giacomo Vincenti 1594, zde s. 17–36.
Termín accentus v kontextu Praetoria a Herbsta odkazuje na typickou zdobnou manýru – diminuční vyplnění prostoru melodického intervalu. Pro tuto ozdobu se z pramenného hlediska jeví jako zásadní skutečnost, že Herbst vynechává část původního textu v Syntagma Musicum III.: „dasselbige sol in einem absonderlichen Tractätlein (Worzu Mir denn sonderlich der Giulio Romano sonsten Giulio Caccini de Roma genant / in seiner Le nuove Musiche, und Gio: Battista Bovicelli dienlich gewesen) in kurzen mit Göttlicher hülffe herfür kommen“12 a tuto pasáž zkracuje: „Dasselbige soll auffs kürzeste in diesem Tractätlein demonstriret und gewiesen werden“.13 Herbst tedy neodkazuje na původní zdroje příkladů pro accentus v Syntagma Musicum III. Ztrácí se tak pramenná stopa některých specifických zdobných manýr převzatých především z Bovicelliho pojednání Regole, passaggi di musica z roku 1594, resp. z jeho části Diversi modi di diminuire,14 i když v obecné rovině Bovicelli uvádí nesporně více diminučních variant daných intervalů. Uveďme alespoň tyto příklady na sestupnou zdobnou sekundu:
64~65
STUDIE studie
Př. 1 Bovicelli: Regole, passaggi di musica 1594, „Movimento per Grado Descendete“, s. 22–23.
Př. 2 Praetorius: Syntagma Musicum III., „Per Secundam Descendendo“, s. 233.
Př. 3 Herbst: Musica moderna prattica, „Per secundam Descendendo“, s. 4.
opus musicum 5/2012
15
Bassano, Giovanni. Ricercate, passaggi et cadentie, Benátky: Giacomo Vincenzi & Ricciardo Amadino 1585.
Př. 4 Bassano: Ricercate, passaggi et cadentie, „passaggi diminuiti“, s. 10.
16
Syntagma Musicum III., s. 233.
17
Srovnej Syntagma Musicum III., s. 234 a Musica moderna prattica, s. 4.
18
Tamtéž, s. 5–6.
19
„Následují Accentus na šest solmizačních slabik (Voces Musicales) ut, re, mi, fa, sol, la, ve vzestupu a sestupu. Daniela Bolliuse“, tamtéž, s. 5.
Z uvedených příkladů je zřejmá adaptace Bovicelliho diminučních idiomů a jejich pramenná cesta až k Musica moderna prattica. I když z jiných příkladů (např. kadencí) je evidentní, že Herbst nepracoval přímo s Regole, passaggi di musica. Důležité je ale připomenout, že jak pojednání Bovicelliho, tak i Herbstovo je zaměřeno na vokální specifikaci diminučních technik. Tudíž u zdobení melodických postupů (intervalů, tedy zdobné figury Accentus) nenarážíme na typickou instrumentální idiomatiku vlivného dřívějšího Bassanova pojednání Ricercate, passaggi et cadentie.15 Pro srovnání zde uveďme příklad zmíněné zdobné sestupné sekundy:
Z hlediska rozdílu textových pokynů v pojednáních Syntagma Musicum III. a Musica moderna prattica pro ozdobu accentus chybí u Herbsta upřesňující poznámka: „Die zweygeschwentzte Note / darunter 3. gezeichnet / bedeutet dass sie dreygeschwenzt seyn soll / deren 32. uff einen Tact gehören.“16 I v samotných příkladech jsou rozdíly nepatrné, Herbst například uvádí více příkladů na postup per quartam ascendendo/descendendo a per quintam descendendo.17 Zásadnější rozdíl spočívá v zařazení následných vokálních cvičení v Musica moderna prattica18 na ozdobu accentus. Cvičení jsou postavena na bázi šesti voces (hexachord). Zde Herbst odkazuje na Daniela Bolliuse (asi 1590–asi 1638): „Folgen die Accentus über die sex Voces Musicales, ut, re, mi, fa, sol, la im auff- und nidersteigen. Danielis Bollii.“19 Není známo, zda Herbst studoval skutečně u Bolliuse, který byl ve své době znám i jako vyhledávaný učitel, a není tedy známa cesta, jakou se dostala jeho hlasová cvičení do Herbstova pojednání. Upozorněme však na chybný údaj v encyklopedii Grove, podle něhož je Bollius autorem pojednání Gründliche und rechte Unterweisung uff jetzig italienisch Art zu singen20 v rámci Herbstovy Musica moderna prattica. Správně je Gründliche
66 ~67
STUDIE studie
und rechte Unterweisung auff jetzig [...] podtitulem, resp. definicí názvu Herbstova pojednání.21 Sám Herbst odkazuje na Bolliuse jen v některých vokálních cvičeních na accentus,22 pár příkladů na gruppi,23 trillo24 a exlamatio.25 Mimo to odkazuje i na další autory převzatých cvičení, nebo přímo vypracovaných diminucí v rámci kompoziční dobové praxe (Ignatus Donatus, Francesco Rognoni, Andrea Banchieri).
20 A. Lindsey Kirwan – Gregory S. Johnston: Bollius, Daniel (Works) In: Grove Music Online. Oxford Music Online, http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/ article/grove/music/03451 (accessed September 14, 2012). 21
Tremolo a Gruppo Tremolo, nebo také tremulo, je charakterizováno jako chvění hlasu nad tónem26 v rozmezí intervalu sekundy. Rozlišujeme dva druhy: ascendens a descendens, přičemž dáváme přednost tremolu ascendens. Herbst oproti Praetoriovi uvádí rozdílné příklady na tremoletti.27 Rozšiřuje také komentář k ozdobě gruppo: „Gruppo, vel Groppi. Groppo heist eine Kugel oder Walze / ist ein geschwindes nider und auff wancken der Stimme / werden in den Cadentiis und Clausulis formalibus, oder Final-clausulen, entweder mit einem vorhergehenden Tremolo, oder Accento gebrauchet / müssen aber schärffer als die Tremoli angeschlagt werden“.28 Praetorius: „Gruppo: vel Groppi: Werden in den Cadentiis und Clausulis formalibus gebraucht / und müssen scherffer alss die Tremoli angeschlagen werden“.29 Na rozdíl od Praetoria uvádí Herbst rozšířenou interpretaci ozdoby Gruppo, a to v kadenci s tremolo a v kadenci s acccento:
Musica modrna prattica, s. 1.
22 Musica moderna prattica, s. 5–6, celkem pět cvičení. 23 Tamtéž, odkaz „D.B.“, s. 12–13, jedno cvičení. 24
Tamtéž, odkaz „Dan. Bollii.“, s. 14, jedno cvičení.
25 Tamtéž, s. 16–19, osm cvičení. 26 „Zittern der Stimme“, tamtéž, s. 6. 27
Tamtéž, s. 7, srovnej s: Syntagma Musicum III., s. 235.
Př. 5 Praetorius: Syntagma Musicum III., „Groppi“, s. 236 (pozn. ve 4. taktu je jedna čtvrťová hodnota navíc, v přepisu neupraveno).
Př. 6 Herbst: Musica moderna prattica, „Cadentia. I. Mit einem Tremulo.“, s. 7 (pozn. v 5. taktu chybí jedna dvaatřicetinová nota, v přepisu neupraveno).
opus musicum 5/2012
Př. 7 Herbst: Musica moderna prattica, „Cadentia. II. Mit einem Accento.“, s. 7 (pozn. v původním zápisu „c“ klíč chybně na druhé lince, v přepisu opraveno).
28 „Gruppo nebo Groppi. Groppo se jmenuje podle koule nebo válce, je to rychlé kolísání hlasu směrem dolů a nahoru, bývá v Cadentiis a Clausulis formalibus nebo ve Final-clausulen, používá se buď s předcházejícím Tremolo nebo Accento, musí být ale naraženo silněji než Tremoli“, Musica moderna prattica, s. 7. 29 Syntagma Musicum III., s. 236. 30 Tamtéž, s. 236. 31
„Tiratae. Tirata se nazývá výstřel nebo šíp, jsou to dlouhé rychlé běhy, učiněné sekundovým postupem (gradatim) od jedné noty a skrze další (Claves, zde ve srovnání se Syntagma Musicum III jsou míněny noty) nahoru a dolů běžící“, Musica moderna prattica, s. 13.
32 Syntagma Musicum III., s. 237. 33 „Trillo se nazývá líbezné klokotání a je to chvění hlasu na tónu. Je dvojího druhu: první se odehrává v unisonu (Unisono) na jedné notě (Clavis), buď na notové lince osnovy (Linea) nebo v mezeře (Spatio); když je opakováno po sobě mnoho rychlých not“, Musica moderna prattica, s. 13. 34 Srovnej Syntagma Musicum III., s. 237, poslední odstavec; Musica moderna prattica, s. 14.
Ve srovnání se Syntagma Musicum III. Herbst dále rozvádí kadence s Tremoli a Groppi v četných příkladech z praxe, které obohacuje svými variacemi. Rovněž přikládá již zmíněná cvičení na Groppi s odkazem na Daniela Bolliuse.
Tirata a Trillo V části zabývající se ozdobou Tirata rovněž nalézáme Herbstovy dodatky a úpravy Praetoriova textu. Praetorius: „Tiratae: Sind lange geschwinde Läufflin / so gradatim gemacht werden / und durchs Clavier hinauff oder herunter lauffen“.30 Herbst: „Tiratae. Tirata heist ein Schuss oder Pfeil / sind lange geschwinde Läufflein / so gradatim über einer Noten gemachet werden / und durch die Claves auff und niderwerts hindurch lauffen“.31 Herbst rovněž doplňuje Praetoriovu charakteristiku ozdoby Trillo, patrně v souvislosti s vokálním pojetím ozdoby (Praetorius uvádí pod notami prstoklad). Praetorius: „Trillo: Ist zweyrley: Der eine geschiehet in Unisono, entweder auff einer Linien oder im Spatio; Wann viel geschwinde Noten nacheinander repetiret werden“.32 Herbst: „Trillo heist ein liebliches Saufen / und ist ein Zittern der Stimme über einer Note / derselbe ist zweyerley: Der eine geschicht in Unisono in einem Clave, entweder in der Linea oder im Spatio; wann viel geschwinde Noten nacheinander repetiret werden“.33 Herbst opět přidává vokální cvičení na ozdobu Trillo s odkazem na Bolliuse. Také tato cvičení jsou vystavěná na bázi šesti voces. V souvislosti s druhým typem ozdoby Trillo odkazuje Praetorius na Cacciniho, Herbst tento odkaz vypouští.34 Návaznost na Cacciniho pojetí vokálních ozdob je evidentní.35 Následující cvičení přebírá Herbst již beze změn.
Specifické figurace Z hlediska diminučních figurací jsou nepochybně významným přínosem pojednání Musica moderna prattica složené, sekvenční intervalové útvary. Zde je autorem s největší pravděpodobností sám Herbst.36 V následujících přepisech příkladů je původní nota semibrevis nahrazena půlovou hodnotou.
68 ~69
STUDIE studie
Př. 8 Tertiae in semibrevibus ascendentes, s. 27:
Př. 9 Tertiae in semibrevibus descendentes, s. 27:
Př. 10 Quartae in semibrevibus ascendentes, s. 29:
35 Caccini, Giulio: Le nuove musiche, Florencie: Marescotti 1601, s. 7. 36 Viz iniciály „J.A.H.“, Musica moderna prattica, s. 27.
opus musicum 5/2012
Př. 11 Quartae in semibrevibus descendentes, s. 29:
Př. 12 Quintae in semibrevibus ascendentes, s. 30–31:
Př. 13 Quintae in semibrevibus descendentes, s. 31:
Kadence 37
Rognoni, Francesco: Selva de varii passaggi secondo l‘uso moderno, per cantare, & sonare, Miláno 1620.
38 Musica moderna prattica, s. 51–62.
Ačkoli je Herbstovo pojednání metodicky zaměřeno především na exekuci vokálních zdobných manýr, Herbst uvádí, že cvičení – exempla diminutionum, která následují po části Exercitatio, je možné využít i pro instrumentální hudbu. Je to pochopitelné, protože čerpá také z pramene Selva de varii passaggi Francesca Rognoniho.37 Výhradně instrumentální hudbě je ovšem věnován prostor ve formě diminuovaných kadencí.38 Zdobné kadence byly předmětem úvah již od dob prv-
70 ~71
