Trest smrti. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva a veřejné správy. Bakalářská práce. Lucie Vajshajtlová. Autor:

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Trest smrti Bakalářská práce

Autor:

Lucie Vajshajtlová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Pavel Norek

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Litoměřicích dne 10. dubna 2012 Lucie Vajshajtlová

Za cenné rady a připomínky bych touto cestou ráda poděkovala panu Mgr. Pavlu Norkovi.

Anotace: Tématem předkládané bakalářské práce je trest smrti. Věnuji se zde teoretickému úvodu do problematiky trestu smrti, jeho historickému vývoji a způsobům provedení, současnému stavu ve světě a mezinárodnímu právnímu zakotvení. Nechybí ani argumenty pro a proti výkonu trestu smrti a adekvátní alternativní tresty. Přílohy tvoří vesměs dokumenty a články doplňující základní text, nebo zajímavosti k tématu dané kapitoly.

Klíčová slova: Trest, trest smrti, odsouzený, poprava, soudní proces, lidsko-právní dokumenty, argument, alternativní trest.

Annotation: Subject of this thesis is the death penalty. The thesis deals with a theoretical introduction to the issue of the death penalty, its historical development and methods of implementation, the current situation in the world and international legal grounds. There are also arguments for and against capital punishment and examples of adequate alternative punishments. Attachments consist mostly of additional documents, articles, or interesting facts.

Key words: Punishment, death penalty/ capital punishment, convict, execution, trial, human rights documents, arguments, alternative punishment.

Obsah Úvod……………………………………………………………………………………7 1. Úvod do problematiky trestu smrti…………………………………………………..8 1.1. Definice trestu…………………………………………………………………..8 1.2. Historie trestu…………………………………………………………………...9 1.3. Teorie trestu – klasifikace, stručný popis……………………………………...11 1.3.1. Utilitární teorie………………………………………………………….11 1.3.2. Retribuční teorie………………………………………………………...12 1.3.3. Smíšené teorie…………………………………………………………...13 2. Trest smrti, krátký historický exkurz………………………………………………..14 2.1. Historie trestu smrti ve světě………………………………………………….. 14 2.1.1. Pravěk, starověk…………………………………………………………14 2.1.2. Středověk………………………………………………………………..15 2.1.3. Novověk…………………………………………………………………16 2.2. Historie trestu smrti na našem území…………………………………………..17 2.2.1. Období do roku 1918……………………………………………………17 2.2.2. Období první republiky 1918 – 1923……………………………………19 2.2.3. Protektorát Čechy a Morava 1939 – 1945………………………………20 2.2.4. Poválečné období………………………………………………………..21 2.2.5. Komunismus – politické procesy………………………………………..23 2.2.6. Novelizace trestního zákoníku…………………………………………..27 3. Způsoby výkonu trestu smrti………………………………………………………..29 3.1. Starší techniky usmrcení……………………………………………………….30 3.2. Vynálezy moderní společnosti…………………………………………………31 3.2.1. Gilotina………………………………………………………………….31 3.2.2. Plynová komora…………………………………………………………32 3.2.3. Elektrické křeslo………………………………………………………...34 3.2.4. Injekce…………………………………………………………………..36 4. Trest smrti v současnosti……………………………………………………………38

5

5. Trest smrti v právu………………………………………………………………..42 5.1. Všeobecná deklarace lidských práv…………………………………………42 5.2. Evropská úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod…………...42 5.3. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech……………………..43 5.4. Listina základních práv a svobod……………………………………………45 5.5. Charta základních práv Evropské unie………………………………………45 6. Zastánci vs. odpůrci……………..………………………………………………..46 6.1. Prevence proti recidivě………………………………………………………46 6.2. Zvýšená generálně preventivní funkce………………………………………46 6.3. Oko za oko…ţivot za ţivot………………………………………………….46 6.4. Názor veřejnosti……………………………………………………………...47 6.5. Doţivotně odsouzeným nelze trest zpřísnit………………………………….48 6.6. Trest smrti jako nástroj udrţení pořádku za výjimečného stavu…………….48 6.7. Ekonomické hledisko………………………………………………………..49 6.8. Trest smrti vs. právo na ţivot………………………………………………..49 6.9. Justiční omyly, justiční vraţdy………………………………………………50 6.10. Nevratnost, nenapravitelnost trestu smrti…………………………………..50 6.11. Trest smrti a mučení………………………………………………………...51 6.12. Zneuţití trestu smrti, diskriminace………………………………………….51 6.13. Existence alternativních trestů……………………………………………...52 7. Alternativní tresty…………………………………………………………………53 7.1. Trest odnětí svobody na doţivotí s moţností podmíněného propuštění……..53 7.2. Trest odnětí svobody bez moţnosti podmíněného propuštění……………….54 7.3. Zabezpečovací detence………………………………………………………54 Závěr…………………………………………………………………………………56 Seznam pouţitých zdrojů.……………………………………………………………58 Seznam příloh………………………………………………………………………...63 Přílohy………………………………………………………………………………..64

6

Úvod Trest smrti je i přes svou dlouhou a bohatou historii stále aktuálním tématem. Cílem mé bakalářské práce je charakterizovat trest, resp. trest smrti, jeho účel a smysl, popsat jeho vývoj v historických souvislostech i z hlediska způsobů provedení, porovnat současnou situaci ve světě a nastínit problematiku odlišných názorů na výkon trestu smrti. Druhým cílem je poskytnout čtenáři neznalému problematiky trestu smrti dostatek podnětů a informací, aby byl schopen vytvořit si vlastní ucelený názor. Trest smrti se vyvíjel spolu s lidskou společností, provází ji jiţ od samého počátku. V průběhu časů byl přizpůsobován momentálním okolnostem, cílům a účelům trestu, záměrům trestajících apod., jeho aktuální forma i frekvence pouţívání podléhala více faktorům. I v současnosti, v době, která se chlubí demokracií, rovnoprávností a prosazováním lidských práv a svobod, však existují stále oblasti, státy, ve kterých je trest smrti praktikován a nezřídka za otřesných podmínek. Nejedná se však pouze o rozvojové státy, jak by se na první pohled mohlo zdát. Naopak, i velmoci jako Spojené státy americké, Japonsko nebo Čína se řadí mezi státy s platným trestem smrti a dokonce kaţdoročně obsazují první příčky v počtu popravených. Přestoţe naprostá většina států světa jiţ trest smrti zrušila nebo jej alespoň nepouţívá v praxi, stále sílí hlasy volající po jeho znovuzavedení, coţ je podporováno i stále větší medializací brutálních zločinů. Ve své práci se budu zabývat trestem smrti z obecného hlediska. Jedná se o téma komplexní a obšírné, a proto se kvůli předepsanému rozsahu práce nemohu vyhnout značnému zobecnění a zestručnění. I dílčí témata budou volena tak, aby byly splněny oba cíle práce. Začátek práce se bude věnovat pojmu trestu, resp. trestu smrti a jeho teoriím. Tato teoretická část je nutná pro uvedení do problematiky trestu jako takového. Poté se ve stručnosti pokusím nastínit jeho vývoj v historických souvislostech, a to jak ve světě, tak u nás. Další kapitoly budou pojednávat o způsobech provedení poprav v minulosti a současnosti, o momentálním stavu trestu smrti ve světě. Neopomenu zmínit ani právní zakotvení v mezinárodních dokumentech. Předposlední kapitola bude věnována argumentům pro a proti trestu smrti a práci zakončím uvedením alternativních trestů, kterými lze absolutní trest nahradit. 7

1. Úvod do problematiky trestu smrti 1.1.

Definice trestu Neţ se zaměříme na trest smrti jako konkrétní typ sankce, měli bychom se

nejdříve v krátkosti věnovat trestu obecně. Trest provází lidstvo od jeho prvopočátků. Zřejmě nikdy neexistovala a ani neexistuje společnost, která by jej neznala a neuplatňovala. I my se s rozličnými formami trestu setkáváme v našem kaţdodenním ţivotě, ať jiţ v zaměstnání, škole či rodině. Charakter trestu je určen trestajícím, ale vţdy se jedná o určitou újmu, ztrátu, omezení, způsobení bolesti. Definovat pojem trestu není jednoduché. Podle H. L. A. Harta (1907–1992) určuje trest pět znaků: 1. trest zahrnuje újmu, tedy bolest nebo jiný následek obyčejně pokládaný za nepříjemný; 2. je ukládán za porušení právních norem; 3. trest můţe být uloţen pouze osobě skutečného či alespoň předpokládaného pachatele za jeho protiprávní skutek; 4. výkon trestu je proveden osobou odlišnou od pachatele; 5. trest ukládá a vykonává orgán právního systému, jehoţ právní normy byly porušeny.1 Podle J. Rawlse (1921 – 2002) je osobě uloţen trest tím, ţe je legálně zbavena některého práva, jeţ patří mezi obvyklá práva občana, neboť porušila právní normu, jejíţ porušení je konstatováno v zákonně provedeném řízení, zbavení práva je vykonáno příslušným státním orgánem a jak přestupek, tak sankce jsou stanoveny právním řádem, a to v době spáchání přestupku.“2 Francouzský sociolog Émile Durkheim (1858 – 1917) popsal trest takto: „Trest vyjadřuje touhu veřejnosti po pomstě a slouţí k uspokojení morální rozhořčenosti společnosti nad zločinem, společnost je v procesu trestání citově angaţována. Trestem _____________________ 1 Lata, J. Účel a smysl trestu. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2007. s. 6. 2 Tamteţ s. 6.

8

jsou utvrzovány morální hodnoty a posilováno společenské vědomí.“ 3 Definic trestu bychom našli nespočet, všechny ale mají stejnou podstatu – trest je újma, která se ukládá za porušení společenské, resp. právní normy. Je ovšem nutné uloţení trestu ospravedlnit a dobře odůvodnit, protoţe úmyslná újma je v naší společnosti brána za morálně špatnou, přičemţ pro trest je právě úmysl typickým znakem.

1.2.

Historie trestu Napříč časovým vývojem trestu mělo nejspíš hlavní roli vţdy náboţenství.

Účelem trestu v dávné minulosti tedy bylo především usmířit si boţstvo, které člověk svým přečinem rozhněval. Nutně to však nemuselo znamenat zvýšení krutosti trestu, naopak, většinou k usmíření bohů stačila oběť (produkty ţivočišné či rostlinné výroby apod.) nebo očistný rituál. Trest znamenal nápravu a po ní moţnost lepšího ţivota, nikoli zatracení a smrt. Proti trestu jako odvetě kázal i Jeţíš Nazaretský: „Slyšeli jste, ţe bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub. Já však Vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s Vámi; … Slyšeli jste, ţe bylo řečeno: Milovati budeš bliţního svého a nenávidět nepřítele svého. Já však Vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo Vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protoţe on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“4 Podle Jeţíše si tedy vlastně nikdo nezaslouţí zlo, ale jen dobro. Otázkou trestu se hojně zabývali i řečtí filozofové. Jako zástupce můţeme jmenovat Platóna. Ten, stejně jako Jeţíš, odmítal princip odplaty: „Sokrates: Nemá se tedy ani spláceti bezpráví bezprávím, ani se nemá nikomu činiti zlé, a to ani kdyby člověk cokoli zkoušel od lidí. A přijímáš-li se souhlasem tyto myšlenky, dej pozor, Kritóne, abys s nimi nesouhlasil proti svému mínění; neboť vím, ţe jen málo lidí je uznává a bude uznávat.“ 5 Nevěřil ani v to, ţe lze uloţit spravedlivý trest. Podle Platóna by se mělo trestat proto, aby v budoucnosti nedošlo k těm samým zločinům, čili trest _____________________ 3 Garland, D.: Sociological Perspectives on Punishment, in Duff, A. (ed.): Punishment, Dartmouth Publishing 1993, s. 460-461. 4 Mt 5: 38-9, 43-6. 5 Platón: Kritón, Spisy I., Oikoyment, Praha 2003, s. 73.

9

jako prevence. Tím se Platón řadí mezi stoupence tzv. utilitárních teorií (viz. níţe). Oproti tomu staří Římané byli typickým příkladem společnosti, ve které hrálo hlavní roli náboţenství, trest měl výrazně teistické podbarvení. Jeho výše závisela na stupni provinění proti náboţenským pravidlům, resp. boţstvu. Tresty v tomto období ale nebyly zdaleka tak kruté, jak můţeme vidět v pozdějších érách. K usmíření bohů a uklidnění situace postačovaly různé obřady, oběti (ne lidské), či potrestání viníka. I zde můţeme nalézt znaky utilitárních teorií, např. Seneca (4 př. n. l.- 65 n. l.) uvádí: „Nemo prudens punit quia peccatum est, sed ne peccetur.“ (Ţádný rozumný muţ netrestá, protoţe se stalo zlo, ale aby se v budoucnu nestalo).6 Později se začaly stále více uplatňovat tzv. zástupné tresty – potrestán byl nejen viník, ale i členové rodiny včetně dětí. Účelem těchto krutých trestů byl co největší odstrašující účinek. Tvrdými tresty vynikala i středověká Evropa. Aby měly tresty co největší odstrašující vliv, byly velice kruté a vykonávaly se veřejně. Stále častěji byl ukládán trest smrti (viz. kapitola č. 2 – Krátký historický exkurz). Trest měl být odplatou trestanému a zároveň poučením pro společnost, varováním. V dobách absolutistických monarchií a osvícených panovníků (17. a 18. století) byl zločin brán jako útok na samotného panovníka, ten měl tedy plné právo jej soudit a potrestat. Tresty ve středověku a raném novověku byly mnohdy příliš kruté, zato ale málo efektivní, kvantita nahrazovala kvalitu. Právnímu a soudnímu systému chyběla jednota. Ke změně došlo právě v 18. století, kdy se díky zlepšení ţivotních podmínek vlivem společenských proměn přesunula kriminalita ze strany nejchudší spodiny do rukou „odborníků“, profesionálních zločinců. Právě v této době bylo čím dál více slyšet ostré kritiky myslitelů a filozofů ohledně krutosti trestů a jejich malé efektivity. Trest má sice plnit odstrašující funkci, ale měl by být stanoven podle závaţnosti spáchaných zločinů. Montesquieu napsal: „Je velikou chybou, jestliţe trestáme stejně toho, kdo na veřejných cestách krade, a toho, kdo tam krade a vraţdí. Je zřejmé, ţe uţ vzhledem k veřejné bezpečnosti je nutné trochu rozlišovat tresty. V Číně bývají zloději, kteří zabíjejí, rozřezáni na kousky, kdeţto jiní ne; rozdíl v tom je podle toho, jestli při krádeţi ___________________ 6 Morris, N.: Punishment, Desert and Rehabilitation, in Gross, H. , Hirsch von, A. (ed.): Sentencing, Oxford University Press, Oxford – New York 1981, s. 268.

10

vraţdí či ne. V Rusku, kde je trest zloděje a vraha týţ, se vraţdí napořád. Říká se tam, ţe mrtví nemluví. Kdyţ uţ není rozdíl v trestu, musí se aspoň rozlišit, komu se udělí milost. V Anglii se vůbec nevraţdí, neboť zloději mohou doufati, ţe budou vyvezeni do kolonií; vrahové však nikoliv.“7 Účelem trestu tedy je zabránit viníkovi v provedení dalšího zločinu a poučit společnost. Koncem 18. století dochází k velkému omezení, či úplnému zrušení trestu smrti (i kdyţ jen na krátký čas), nahrazuje jej vězení. Rozvíjejí se tzv. pozitivistické teorie – je nutno zločin nejen trestat, ale především mu předcházet. Důraz je tedy kladen na prevenci zločinů. Vina leţí jak na pachateli, tak na společnosti, která ho k činu „donutila“, berou se v potaz i polehčující okolnosti zločinu. Proti této myšlence vystoupil ale např. Immanuel Kant (1724 – 1804): „Trestní zákon je kategorický imperativ a běda tomu, kdo se probírá zákruty nauky o štěstí, aby našel něco, co by ho pomocí výhody, kterou to slibuje, zbavilo trestu, nebo třeba jen jeho určitého stupně, podle farizejského hesla: je lépe, aby zemřel jeden člověk, neţ aby zahynul celý národ, nebo´t zahyne-li spravedlnost, pak ţivot lidí na zemi nebude uţ mít ţádnou cenu.“8 Navzdory některým negativním ohlasům pokračuje rozmach pozitivistických teorií i v 19. a 20. století.

1.3.

Teorie trestu – klasifikace, stručný popis Teorie trestu slouţí k ospravedlnění uloţení trestu a k vysvětlení jeho délky a

přísnosti. Základní klasifikace rozlišuje teorie utilitární, retribuční a smíšené. 1.3.1. Utilitární teorie Vznikly v 18. století jako reakce na koncepci trestního práva z období středověku a raného novověku. Byly kritikou nepřiměřeně tvrdých a krutých trestů. Jejich ___________________ 7 Montesquieu, Ch.: O duchu zákonů, OIKOYMENT, Praha 2010, s. 41. 8 Kolektiv autorů: Kantova filozofie a současnost, Svoboda, Praha 1981, str. 189-190.

11

podstatou je, ţe uloţení trestu je moţné tehdy, kdyţ přinese lepší výsledky neţ jeho neuloţení. Jelikoţ trest působí utrpení, můţe být uloţen jen tehdy, pokud se tím zabrání většímu utrpení. Trest je tedy ospravedlněn jen tehdy, pokud zmenší celkovou míru utrpení. Z utilitárního hlediska je špatné přesvědčení, ţe si někdo zaslouţí trpět za své činy. Nikdo si totiţ nezaslouţí trpět, ţádný trest tak není zaslouţený, ale lze ho uloţit jen jako nezbytné zlo, jeţ je nutné ve společenském zájmu.9 Tyto teorie můţeme ještě dále dělit na teorie odstrašující, nápravné, izolační a restituční: Odstrašující – klade důraz na prevenci, trest má odradit jak pachatele, tak společnost, resp. potenciální pachatele Nápravné (rehabilitační) – spočívá v morální nápravě pachatele, cílem je, aby pachatel nespáchal další trestnou činnost nikoli ze strachu z trestu, ale z vnitřních pohnutek, protoţe cítí a ví, ţe je to špatné Izolační (eliminační) – pachatel je izolován od společnosti, coţ je v podstatě nejlepší prevence proti tomu, ţe by spáchal další přečin Restituční – hlavní je náhrada způsobené újmy, škody poškozenému 1.3.2. Retribuční teorie Na rozdíl od utilitárních teorií je podle stanoviska retribuční teorie trest ospravedlněn právě svou zaslouţeností a ničím jiným.10 Zlo má být tedy potrestáno opět zlem, trest má být úměrný závaţnosti provinění, zločinu (neznamená to ovšem smrt za smrt apod.). Trest nesmí být ovlivněn moţnou nápravou pachatele, či naopak moţností recidivy. Kdyby byly do trestu zahrnuty tyto eventuality, byl by pachatel trestán za něco, co ještě nespáchal. Retribuční teorie jsou základem zákoníků některých skandinávských zemí, např. Finska. Výhodou těchto teorií je, ţe trest odpovídá míře provinění, tudíţ mají celkem jasně stanovená pravidla a hranice. ___________________ 9 Lata, J. Účel a smysl trestu. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2007. s. 19. 10 Tamtéţ, s. 34.

12

1.3.3. Smíšené teorie Jsou kombinací obou předchozích – utilitárních a retribučních teorií, přestoţe by se mohlo zdát, ţe se navzájem vylučují. Typickým odrazem smíšené teorie je ustanovení § 46 německého trestního zákona, jehoţ volný překlad zní: „Stupeň viny pachatele je základem výměry trestu. Do úvahy je třeba rovněţ vzít očekávaný efekt trestu na budoucí ţivot a chování pachatele.“ První věta vychází z retribuční teorie a zaměřuje se na závaţnost spáchaného zločinu, zatímco druhá zohledňuje moţnost nápravy, resp. odstrašení pachatele, či naopak nutnost jeho izolace. Skutečnost, ţe první hledisko je prioritní, není zcela jednoznačně určena.11

___________________ 11 Lata, J. Účel a smysl trestu. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2007. s. 51.

13

2. Trest smrti, krátký historický exkurz Trest smrti (nejvyšší, absolutní trest) je trest, jehoţ vykonáním dochází k usmrcení odsouzeného. Je ukládán dle platného trestního práva. Bývá také nazýván trestem definitivním, a to pro svou nenapravitelnost. Jakmile je jednou vykonán, uţ jej nelze vzít zpět.

2.1. Historie trestu smrti ve světě 2.1.1. Pravěk, starověk Trest smrti je téměř stejně starý jako lidstvo samo. I kdyţ na samých počátcích bychom jen stěţí mohli mluvit o trestu smrti jako úmyslném vykonání spravedlnosti na základě soudního procesu. Mnoho národů, kmenů usmrcovalo své nepřátele i soukmenovce rozličnými způsoby – někteří byli vhozeni do vody, ukamenováni, shozeni z útesu či např. roztrháni krokodýly. Většinou byl ale jeden způsob usmrcení typický jen pro určitou oblast. Proto ještě nemluvíme o trestu smrti jako takovém, který známe z pozdějších dob i ze současnosti. Před vznikem prvních státních útvarů bychom trest smrti mohli nazvat spíše krevní mstou. V tomto období hrála nejdůleţitější roli kmenová a rodová pouta, takţe pokud byl spáchán zločin na jedinci, bylo to pokládáno za útok na celý rod a stejně se posuzovala i pomsta, odplata. To ovšem nezřídka vedlo k vyhlazovacím válkám mezi rody. Později se proto začala čím dál častěji uplatňovat koncepce trestání zaloţená na principu talio – oko za oko, zub za zub. Postiţen byl tedy jen pachatel, případně jeho nejbliţší. Takovéto trestání mělo stále charakter odplaty, msty a nikoli poučení nebo snad dokonce nápravy. Opět se ještě nedá hovořit o faktickém trestu smrti, neboť nebyl výsledkem soudního procesu. Trest smrti jako právní instituce v pravém slova smyslu se objevuje aţ se vznikem prvních státních útvarů a následně prvních zákoníků. Jedním z nejstarších (dlouho povaţovaný za nejstarší vůbec) je Chammurapiho zákoník neboli Kodex krále Chammurapiho, datovaný kolem roku 1686 př. n. l., ale uvádí se i 18. století př. n. l., jehoţ základem je výše zmíněný princip talio. Zákon měl tedy co nejpřesněji odpovídat 14

míře prohřešku, trestného činu. Zároveň vkládá tento zákoník instituci trestání do rukou státu, nikoli uţ jednotlivcům, soukromým osobám. Chammurapiho zákoník slouţil jako předloha mnoha dalším. Dalším z nejstarších kodexů je Drakónův zákoník (621 př. n. l.) platný ve starém Řecku. Dle tohoto kodexu byl trest smrti ukládán za veliké mnoţství zločinů, v podstatě téměř za všechny, proto vyvolal obrovské nepokoje, které byly uklidněny aţ jeho zrušením. I staří Římané měli samozřejmě své zákony. V polovině 5. století př. n. l. zde platil Zákoník dvanácti desek, který také ukládal trest smrti v hojné míře. Této tradice se drţel i o několik století později platný Justiniánský kodex (6. stol.), který se stal vzorem pro evropské zákoníky 19. století. V Indii se řídili Manuovými zákony, v Číně zákony dynastie Tang. Zajímavostí bylo, ţe čínským ţenám byly ukládány podstatně mírnější tresty - Ve starobylé Číně obdrţely ţeny, které vykročily z řady, lehčí trest neţ muţi; dostávaly lehčí výprask a namísto trestu smrti v případě kolektivního obvinění dostávaly celoţivotní vyhnanství nebo otroctví. Těhotné ţeny nesměly být bity ani mučeny a rozsudek smrti směl být na těhotné ţeně vykonán nejdříve 100 dní po porodu dítěte.12 Nejčastější způsoby vykonání trestu smrti ve starověku byly: ukamenování či ubití, popravy za vyuţití různých druhů zvířat, upálení, otrávení (nejčastěji v Řecku) nebo ukřiţování (typické pro Řím). 2.1.2. Středověk Trest smrti se pouţíval ve všech evropských zemích, a to za velké mnoţství zločinů. Právo zemí vzniklých po rozpadu Římské říše vycházelo samozřejmě z římského práva, tudíţ zachovalo princip trestu jako odstrašujícího prostředku, odplaty, z čehoţ plyne jeho krutost a naduţívání. Nejdříve hrál hlavní roli panovník, v jehoţ rukou bylo trestání viníků, ale později přechází toto právo i do pravomoci šlechty, měst a církve. V Evropě mělo na výkon trestu smrti největší vliv právě náboţenství, resp. katolická církev, nechvalně známá tehdejšími kacířskými a čarodějnickými procesy. ___________________ 12 Lyons, L. Historie trestu. Praha: nakl. Svojtka & Co., 2004. s. 78.

15

A právě katolická církev je proslulá těmi nejdrastičtějšími, nejbolestivějšími tresty, mezi které patřilo třeba upálení, utopení, oběšení (nikoli ale zlomení vazu, oběšený se dusil pomalu a dlouho), zaplétání do kola, nabodávání na kůl apod. 2.1.3. Novověk Také v raném novověku přetrvávalo přílišné pouţívání trestu smrti, došlo to dokonce aţ tak daleko, ţe r. 1723 byl v Británii schválen tzv. Black Act (Černý zákon), který trestal smrtí například i to, kdyţ se někdo objevil na ulici se zašpiněným obličejem. Soudci, poroty a dokonce i oběti zločinů hledali jakoukoliv výmluvu, aby bylo moţné konstatovat nevinu obviněného, neţ aby jej viděli viset za malichernost.13 Navíc měl tento zákon přesně opačný dopad, neţ jaký si jeho tvůrci představovali, mnohonásobně se zvýšila těţká kriminalita. Kdyţ byl stejný trest za malou krádeţ jako za několikanásobnou vraţdu… A právě v 18. století se pod vlivem sílícího humanismu objevují čím dál častěji kritiky ze strany myslitelů a filozofů (např. Voltaire, Beccaria, Montesquieu) ohledně trestu smrti a trestání obecně. Trest nemá slouţit jen jako odplata a varování pro ostatní, ale má mít téţ nápravnou funkci. Sílí poptávka po zvýšení efektivity trestů a jednotnosti právního systému. Mění se i druh kriminality, násilné činy jsou střídány hospodářskými zločiny. Je to dáno zvýšením ţivotní úrovně, pro nejchudší vrstvu společnosti uţ není jediným východiskem z její situace násilná trestná činnost. Teď přebírají kormidlo profesionální zločinci. Dochází ke klasifikaci zločinů a tím pádem i trestů, trest smrti je udělován jen za nejtěţší zločiny. Zároveň jsou hledány mírnější (humánnější) způsoby poprav – při oběšení dochází k rychlému zlomení vazu, světlo světa spatřuje i francouzský vynález – gilotina. Prvním státem, který zrušil trest smrti, se stalo v roce 1786 Toskánsko, kde v té době vládl habsburský císař Leopold II. Na našem území došlo ke krátkodobému zrušení trestu smrti za vlády Josefa II. (habsburská dynastie). O několik desetiletí později se ohlasy proti trestu smrti rozšířily i na americký kontinent, byl zrušen v Michiganu (r. 1846) a posléze i ve Venezuele (r. 1853). _____________________ 13 Lyons, L. Historie trestu. Praha: Nakl. Svojtka & Co., 2004. s. 170.

16

Prvním evropským státem, který tento trest definitivně zrušil, bylo r. 1867 Portugalsko. V průběhu 20. století, pod tíhou dopadů I. a II. světové války a díky následnému vznikání nevládních mezinárodních společenství, dochází k dalšímu přehodnocení postoje vůči trestu smrti a ten je ve většině zemí zrušen.

2.2. Historie trestu smrti na našem území Trest smrti se na našem území pouţíval jiţ od nejstarších dob aţ do roku 1990, kdy byl zákonem č. 175/1990 Sb. definitivně zrušen. Výjimkou bylo pouze jeho dočasné zrušení za vlády Josefa II. v letech 1787-1795 (ponechán jen po dobu stanného práva).14 2.2.1. Období do roku 1918 Archeologické nálezy dokazují, ţe u nás k trestu smrti docházelo uţ v raném středověku, přesnou hranici ale nelze s určitostí stanovit. Trest měl tehdy formu osobní msty, krevní pomsty mezi jednotlivými kmeny. Jiţ v polovině 11. století můţeme na našem území nalézt první pokusy o zákoníky. Jedním z nich byla Břetislavova dekreta - soubor právních předpisů, který v roce 1039 nad hrobem svatého Vojtěcha v Krakově vyhlásil český kníţe Břetislav I. Jedná se o nejstarší českou právní památku a významný historický pramen, který poskytuje významné informace o raně středověké společnosti, dosud jen částečně christianizované.15(viz Příloha č. 1). Dekreta měla zcela vymýtit všechny pohanské zvyklosti, které přetrvávaly v čím dál více christianizované společnosti. Roku 1337 vydal král Jan Lucemburský několik listin, v nichţ přiznával městům hrdelní pravomoc, s výjimkou některých trestních zločinů. Odvolání od těchto trestních soudů však nechal směřovat rovnou k sobě. Městům připadlo stíhání deliktů, které se netýkaly ani církevní ani světské vrchnosti, protoţe šlechtici spadali pod trestněprávní ___________________ 14 Vaněček, V. a kol. Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Praha: Orbis, 1976. s. 294. 15 http://www.az-encyklopedie.info/b/22411_B%C5%99etislavova_dekreta/ [cit. 2012- 01- 08.].

17

pravomoc zemských a komorních soudů, delikty duchovních byly řešeny u konzistorních soudů a delikty obyvatel se zvláštními právy byly řešeny u speciálních tribunálů.16 Z pozdější doby bychom měli zmínit dílo P. K. Koldína: „Práva městská království českého“ z 2. pol. 16. století. Koldín zde rozlišuje 5 skupin trestů - ztráta cti, vypovězení, vězení - dočasné nebo doţivotní, pokuty a trest smrti.17 Od 15. stol. se do trestu začínají promítat i zájmy celé společnosti, resp. státu, trest přestává být pouhou mstou, odplatou. Pro celý středověk jsou typické kruté a veřejné tresty, popravy, jejichţ účelem bylo především odstrašit potenciální pachatele, nápravný prvek zde hledáme jen stěţí. I v době absolutistických monarchií vznikají důleţité právní dokumenty. Jedním z nich je bezesporu Tereziánský zákoník (Constitutio Criminalis Theresiana), který navazoval na trestní zákoník Josefa I. (1579). Navracel se k feudálnímu pojetí zákona – trest se opět stává především mstou a jeho výše rozhodně neodpovídá míře provinění. Také zachoval hrdelní tresty. Trest smrti byl v českých zemích poprvé zrušen za vlády Josefa II. roku 1787, ale jen na pár let. Došlo i k reformě trestů – trest má odpovídat závaţnosti zločinu a má plnit mimo jiné i nápravnou funkci. Z rozhodování soudců je vytlačována libovůle a závěrečný verdikt začínají ovlivňovat i jiné faktory, jako např. společenské postavení provinilce, jeho vztah k městské radě a zejména k vrchnosti, charakter trestného činu, polehčující okolnosti apod.18 Po smrti Josefa II. (1741-1790) byl roku 1795 ale nejvyšší trest znovu obnoven a zachován i v pozdějších novelách zákona (1803 a 1852). Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích č. 117/1852 ř. z., který platil aţ do roku 1950, ukládal trest smrti za dokonanou vraţdu, loupeţné zabití, zlomyslné poškození cizího majetku, kdy byla způsobena smrt, kterou mohl pachatel předvídat, dále za vzbouření v době stanného práva a za ţhářství, pokud tím byla způsobena smrt člověka a pachatel mohl tuto skutečnost předvídat.19 Zločinci mladší neţ dvacet let dostávali mírnější tresty. _____________________ 16 Francek, J. K vývoji hrdelního soudnictví v Čechách. in Hrdelní soudnictví. Pardubice, 1995. s. 15. 17 http://trestni.juristic.cz/30486/clanek/trest2.html [cit. 2012.-01- 08]. 18 Francek, J. Katovské řemeslo v Čechách, In Monastier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998, s. 343. 19 Tamtéţ, s. 36.

18

2.2.2. Období první republiky 1918-1938 Pro období po vzniku samostatné Československé republiky je typická právní rozpolcenost, dualismus. Recepční normou č. 11/1918 zůstaly totiţ v platnosti veškeré stávající říšské i zemské zákony (tím pádem zůstal zachován i trest smrti) a zároveň vstoupily v platnost nové zákony, spojené se vznikem samostatné republiky. Problematika trestu smrti v období první republiky byla značně ovlivněna zákonem č. 91/1934 Sb., jenţ opravňoval soudy uloţit místo trestu smrti trest těţkého ţaláře (káznice) buď doţivotního, nebo dočasného v trvání od 15 do 30 let, pokud byly polehčující okolnosti natolik závaţné, ţe by trest smrti byl nepřiměřeně přísný. V době účinnosti tohoto zákona byla existence trestu smrti víceméně formální záleţitostí. V období první Československé republiky byla většina udělených trestů smrti změněna cestou milosti prezidenta republiky.20 Tehdejší prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, byl silným odpůrcem výkonu trestu smrti, proto se ze svého postu snaţil počet poprav co nejvíce minimalizovat a omezit je pouze na nejtěţší případy. Během jeho funkčního období (1919-1935) udělil milost více neţ 400 k smrti odsouzeným (uváděno bývá 417). Svou nechuť k absolutnímu trestu dal zřetelně najevo jiţ v roce 1895, kdy prohlásil popravy za „nejďábelštější druh zabití, poněvadţ schvalují je lidé vládnoucí s úplným klidem a rozmyslem, s dostatečnou lhůtou k udělení milosti, pod ochranou bodáků. Jsou to nejsurovější zbytky středověké inkvizice. Statistiky snaţící se dokazovati blahodárné účinky trestu smrti na zmenšení zločinnosti jsou neúplné, nepravdivé a nevědecké.“21 Později řekl Karlu Čapkovi: „Těţká byla pro mne otázka trestu smrti; stálo mě to mnoho nocí, kdyţ jsem měl podepisovat trest smrti a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým kříţkem. Sledoval jsem pozorně, má-li trest smrti vliv na zločinnost; studoval jsem statistiky zločinů a zejména vraţd po celou dobu, ale nevidím, ţe by trest smrti měl účinek odstrašující na lidi zločinné; zločinec ve chvíli vraţdy nemyslí na trest, ale na úspěch svého zlého činu. Jistý účinek je na občany ostatní, zejména o věci myslící. Můj argument pro trest smrti není, ţe je odstrašující, ale ___________________ 20 Vorel, J. Trest smrti – minulost a současnost. In Liška O. a kol. Vykonané tresty smrti Československo 1918–1989. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2000 s. 15. 21 Tamtéţ, s. 16.

19

ţe je v něm mravní expiace: vzít člověku ţivot je bezpráví tak strašlivé, ţe můţe být usmířeno jen výkupným stejně těţkým. Dělám ovšem patřičný rozdíl mezi vraţdou a zabitím a uznávám polehčující okolnosti při kaţdém zločinu, jak to moderní kriminální psychologie vyţaduje; ale ve výjimečných případech nemohu vyvracet, ţe trest smrti je ve shodě s metafysickým uznáním hodnoty lidského ţivota. Věřím a čekám, ţe bude zrušen vyšší vzdělaností a mravností obyvatelstva, souhlasem nás všech.“22 Při ohlédnutí do této doby tedy musíme konstatovat, ţe trest smrti měl v podstatě jen formální roli a v praxi byl uplatňován jen v případech, které vylučovaly jiné moţné adekvátní řešení. 2.2.3. Protektorát Čechy a Morava 1939-1945 Ostrý kontrast k humanitnímu období první republiky vytvořila léta po vzniku Protektorátu Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren) v r. 1939. Po příjezdu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy bylo vyhlášeno první stanné právo (viz Příloha č. 2). „Zuřila válka. Na Praţském Hradě vlály standarty SS. 27. září 1941 nastoupil v Praze svůj úřad zastupujícího říšského protektora SSObergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich. Jeho úkolem bylo zlomit odpor českých vlastenců a národ dále germanizovat. Heydrich se ujal řízení protektorátu a vyhlásil stanné právo. Podepisuje rozsudky k mnoha popravám. Čechy a Moravu prohlašuje za prostor, v němţ Češi nemají co pohledávat. Ve slovanských národech vidí otroky pracující pro Říši.“23 Byly zřízeny tzv. stanné soudy v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě, které vynášely v podstatě jen tři druhy rozsudků: osvobození, které bylo vyneseno však jen v několika málo případech; trest smrti – ten se hned poté vykonával (Praha – Ruzyňská jízdárna, Brno – Kounicovy koleje, v Olomouci a Ostravě se rozsudky smrti nevynášely); předání gestapu, coţ znamenalo deportaci do koncentračního tábora, tudíţ téměř jistou smrt. Od prosince 1941 se odsouzení jednotně posílali k likvidaci do tábora Mauthausen či do Osvětimi. ______________________ 22 Vorel, J. Trest smrti – minulost a současnost. In Liška O. a kol. Vykonané tresty smrti Československo 1918–1989. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2000 s. 17. 23 http://www.lidice.info/rok-1942.php [cit. 2012- 01- 10.].

20

Heydrichovo nařízení z 27. září 1941 stanovilo, ţe „rozsudky stanných soudů jsou nenapadnutelné a budou okamţitě provedeny. Rozsudky budou vykonány zastřelením nebo oběšením“. K oběšení byli zpravidla odsouzeni lidé za hospodářské trestné činy a Ţidé.24 Obecně se trest smrti ukládal za politické a hospodářské zločiny a za kriminální činnost ( viz Příloha č. 3). Institut trestu smrti byl hojně vyuţíván, často k odstranění českých vlastenců. Stanné soudy měly totiţ jen formální roli, neprobíhaly ţádné soudní procesy, odsouzení mnohdy ani netušili, ţe jsou souzeni. Předseda soudu a po něm K. H. Frank (vyšší vedoucí SS a policie v protektorátu) jen podepsali seznam odsouzených (viz Příloha č. 4). Kdyţ jel R. Heydrich 27. května 1942 do své kanceláře, spáchali na něj českoslovenští parašutisté (Josef Gabčík a Jan Kubiš) v Praze – Libni atentát. Nejprve to nevypadalo, ţe by byl váţně raněn, o několik dní později, 4. června, však zemřel zřejmě na otravu krve. Následovalo období plné hrůzy a vraţdění, tzv. heydrichiáda. Po celém území protektorátu byly vraţděny tisíce Čechů, lidé byli stříleni bez soudu, došlo k vypálení Lidic a Leţáků (kvůli údajné spolupráci tamních obyvatel na atentátu), obyvatelé těchto dvou obcí byli povraţděni nebo posláni do koncentračních táborů. Popravy se konaly po území celé Říše v katovnách, od 5. dubna 1943 se všechny popravy Čechů gilotinou (začala se pouţívat po vzoru Německa; byla levná, spolehlivá a rychlá) vykonávaly na Pankráci, kde nacisté zřídili speciální popravčí místnost. Uvádí se, ţe během trvání Protektorátu skončilo pod ostřím gilotiny 1079 osob.25 Údaje o celkových počtech popravených z tohoto období jsou ale mnohdy nepřesné nebo zcela nedostačující. 2.2.4. Poválečné období Po 2. světové válce nastává éra nápravy válečných zločinů. Je to období tzv. retribuce. Cílovou skupinou se stali přítomní Němci a Maďaři a kolaboranti (označení pro osoby, které za války spolupracovali s německým reţimem proti českým zájmům). Jako kolaboranti bývali však označováni i lidé, kteří byli prostě nepohodlní pro _____________________ 24 http://www.fronta.cz/dotaz/prvni-stanne-pravo-v-protektoratu [cit. 2012-02-28.]. 25 Francek, J.Trest smrti v Československu v letech 1918 - 1990, In Monastier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998, s. 343.

21

nastupující reţim. Po podepsání Benešových dekretů postihla retribuce desetitisíce osob, ale jen část z nich opravdu spolupracovala s nacistickým reţimem. Benešovy dekrety je neoficiální souhrnné označení cca 100 dekretů vydaných v r. 1945, v době před znovuustavením Národního shromáţdění, presidentem Edvardem Benešem a ratihabovaných ústavním zákonem č. 57/1946 Sb.26 (viz Příloha č. 5). Jedním z nejdůleţitějších dekretů byl tzv. Velký retribuční dekret – Dekret č. 16/1945 Sb., vydaný 19. června 1945, o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných soudech. Tímto dekretem byly stanoveny, se zpětnou účinností, přísné tresty za skutky spáchané v období druhé světové války. Vedle trestných činů, které by byly trestné i podle stávajících předpisů, jako např. loupeţe, byla zavedena nová skutková podstata udavačství. Tohoto trestného činu se dopustil ten, kdo "v době zvýšeného ohroţení republiky ve sluţbách nebo v zájmu nepřítele, nebo vyuţívaje situace přivoděné nepřátelskou okupací jiného pro nějakou skutečnou nebo vymyšlenou činnost udal". Za tento trestný čin mohl být uloţen i trest smrti.27 Byly zřizovány tzv. mimořádné lidové soudy, speciální soudy pro nacistické zločince, kolaboranty a ty, kteří sympatizovali s nacistickým reţimem. Dalším důleţitým dekretem byl tzv. Malý retribuční dekret – Dekret č. 138/1945 Sb., vydaný 27. října 1945, o trestání některých provinění proti národní cti. Jeho účelem bylo umoţnit stíhání a potrestání méně závaţných činů: „Kdo v době zvýšeného ohroţení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nepřístojným chováním, uráţejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán – nejde-li o čin soudně trestný – okresním národním výborem vězením do jednoho roku nebo pokutou do 1 000 000 Kčs nebo veřejným pokáráním nebo dvěma nebo všemi těmito tresty.“28 Soudy s válečnými zločinci bývaly velmi ţivé, subjektivně podbarvené a bouřlivé. Převáţně vyústily v rozsudek trestu smrti, ale v zápalu touhy po pomstě byly často poněkud opomenuty některé zásady spravedlnosti. ___________________ 26 http://iuridictum.pecina.cz/w/Bene%C5%A1ovy_dekrety [cit. 2012-02-28]. 27 http://iuridictum.pecina.cz/w/Velk%C3%BD_retribu%C4%8Dn%C3%AD_dekret [cit. 2012-02-28.]. 28 http://iuridictum.pecina.cz/w/Mal%C3%BD_retribu%C4%8Dn%C3%AD_dekret [cit. 2012-02-28.].

22

Od května 1945 do konce roku 1948, coţ je doba působnosti mimořádných lidových soudů, bylo vyneseno přes 730 rozsudků smrti.29 2.2.5. Komunismus – politické procesy O období, které nastalo po únoru 1948, bychom jen stěţí mohli prohlásit, ţe znamenalo krok vpřed…Éra komunismu byla, co se týče zneuţívání trestu smrti, v naší historii snad nejhorší. Komunistický reţim nepřipouštěl jiný názor, neţ obyvatelům sám vštěpoval, a o svobodě myšlení a slova nemohla být vůbec řeč. Jakýkoli „nepřítel strany, potaţmo reţimu“ musel být exemplárně potrestán. Výsledkem byla série politických procesů, během nichţ bylo odsouzeno zhruba 27 000 osob, z toho kolem 250 k trestu smrti (90% z politických důvodů). Avšak stejně jako v době, kdy byl u moci nacistický reţim, jsou tato čísla pouze orientační, neboť nezahrnují zemřelé v pracovních táborech, zastřelené při nepovoleném pokusu o přestup hranice, či ty, kteří se svého procesu ani nedoţili. Ani tehdejší soudní procesy ovšem neprobíhaly tak, jak je známe dnes. Jednalo se vlastně o předem připravené, secvičené divadlo, kde měl kaţdý svou roli a obţalovaný měl ve skutečnosti pramalou šanci na vítězství. Obvinění byla převáţně vykonstruovaná a úkolem členů StB bylo sehnat svědky, dostat vyšetřovaného do jimi připravené pasti a poté, za pouţití brutálních praktik při výsleších, vynutit na obţalovaném přiznání. Pro období let 1948-1953 jsou typické procesy s organizovanou veřejností, ať jiţ na okresní či krajské úrovni, či velké veřejné procesy, tzv. monstrprocesy, s celostátním účinkem a mezinárodním ohlasem. Role jednotlivých aktérů byly určeny dopředu, byla stanovena politická linie procesu i to, jak má být vedení procesu zaměřeno, jakých paragrafů má být pouţito, způsob publikace rozsudku a zveřejnění údajů procesu.30 Právní ošetření poskytoval zákon č. 232/1948 Sb., kterým byla zřízena Státní prokuratura a Státní soud, dále zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky (stanovoval skutkovou podstatu velezrady a vyděračství – nejčastější obvinění) a zákon č. 86/1950 Sb.: „Podle § 29 trestního zákona č. 86 Sb. z 12. 7. 1950 ___________________ 29

Vorel, J. Trest smrti – minulost a současnost, In Liška, O. Vykonané tresty smrti Československo

1918-1989. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2000, s.17. 30 Tamtéţ, s. 23.

23

byl trest smrti vykonáván oběšením a v době zvýšeného ohroţení státu zastřelením. Tento zákon, který se svým obsahem a vzhledem k politickým procesům konajícím se v době jeho účinnosti blíţí daleko více období okupace a konce 40. let neţ období první Československé republiky, uplatňoval trest smrti v podstatně širším měřítku a za podstatně více trestných činů, neţ tomu bylo doposud (jednalo se především o trestné činy proti republice a vojenské trestné činy). U mnohých trestných činů byl trest smrti jedinou moţnou sankcí.“31 Jako by nestačila vykonstruovaná obvinění, kruté výslechy a pečlivě připravené a sehrané soudní procesy, bestialita tohoto reţimu se podepsala i na samotném provedení exekuce. Z výše citovaného zákona je patrné, ţe se popravy většinou prováděly oběšením, nejednalo se však o ten případ, kdy je odsouzenci rychle zlomen vaz. Oběšení se provádělo jen na vyvýšeném prkně a odsouzený umíral aţ dlouhých 10 minut. Při takto pomalém dušení navíc dochází k silným svalovým křečím, povolení svěračů apod., coţ ještě umocňovalo utrpení popravovaných a podrývalo jejich lidskou důstojnost. Navíc se popravy konaly brzy ráno po osmnáctihodinovém čekání ve zvláštní cele. Za všechny odsouzené můţeme jmenovat např. JUDr. Miladu Horákovou, generála Heliodora Píku, Vladimíra Clementise, Rudolfa Slánského či Borise Volka.32 Generál HELIODOR PÍKA byl jednou z prvních obětí komunistických politických procesů. Narodil se 3. července 1897. Po ukončení studia na gymnáziu nastoupil praxi v lékárně a chtěl se věnovat medicíně nebo farmacii. Do cesty mu však vstoupila světová válka a roku 1916 odešel jako praporčík na ruskou frontu. Brzy byl zajat. Později vstoupil do legií a bojoval v Rusku a ve Francii. Domů se vrátil s poctami za statečnost a hodností poručíka. Absolvoval vojenskou odbornou školu (Francie) a poté vyučoval na vojenské akademii v Hranicích. Od srpna 1923 pracoval na hlavním štábu československé branné moci. V Paříţi ještě vystudoval vysokou válečnou školu a po svém návratu v roce 1928 pracoval několik měsíců na zemském velitelství v Praze, _____________________ 31

Vorel, J. Trest smrti – minulost a současnost, In Liška, O. Vykonané tresty smrti Československo 1918-1989. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2000, s. 24. 32 Více k tomuto tématu a obětem komunismu lze nalézt např. v : Ţídek, L. Psáno před popravou. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005. Křivka, Z. a kol. Komunismus ve dvacátém století očima jeho obětí. Praha: Konfederace politických vězňů ČR, 2009. Šedivý, F. Legie ţivých aneb Jáchymovské peklo. Praha: Eva - Milan Nevole, 2010.

24

odkud byl však převelen zpět k hlavnímu štábu. Díky svému vzdělání, zkušenostem a znalosti několika cizích jazyků působil v letech 1932 – 1937 jako vojenský atašé v Rumunsku. Po návratu do Prahy pracoval na Generálním sekretariátu obrany státy, jiţ v hodnosti plukovníka. Po německé okupaci se podílí na vzniku ilegální Obrany národa, brzy odchází do exilu a v Rumunsku buduje zpravodajskou odbočku zahraničního odboje pod názvem Dora, pomáhá našim uprchlíkům a emigrantům.33 Po tamním fašistickém převratu se přesunul do Istanbulu, kde začal spolupracovat se sovětskými zpravodajci. Od května 1941 působí v Moskvě, řídí československou vojenskou misi, připravuje vznik našich jednotek.34 Po návratu do Čech v roce 1945 udrţoval kontakty se zástupci jiných států a zúčastnil se paříţské mírové konference. Byl povýšen na divizního generála. Komunistům byl však trnem v oku, neboť v odboji vţdy reprezentoval londýnskou exilovou vládu. Náčelník obranného zpravodajství armády, Bedřich Reicin, ho proto nechal sledovat a odposlouchávat. V únoru 1948 byl generál Píka propuštěn z armády. Jiţ 5. května byl zatčen a obviněn z velezrady a 28. ledna 1949 odsouzen k smrti. Nepomohlo ani odvolání jeho obhájce dr. Váhaly, ani intervence tehdejšího ministra národní obrany Ludvíka Svobody, který se za něj zaručil. Ve svém posledním dopisu rodině generál Píka napsal: „Netruchlete pro mne, svědomí mě nehryţe… Dokumenty, svědkové a historici později jasně dokáţí, ţe jsem pro urychlení spojeneckého vítězství přispěl měrou nemalou, ţe jsem udrţoval víru v Sovětský svaz a jeho vítězství po celou válku a první dvě léta snad jediný vůbec, v době, kdy celý svět nevěřil a očekával zhroucení SSSR… Historie se nedá tak lehce zfalšovat…“.35 21. června 1949 byl generál Heliodor Píka popraven. Jeho syn Milan společně s dr. Váhalou ale celá léta usilovali o očištění jeho jména, čehoţ se jim podařilo dosáhnout, ale aţ roku 1968. Generál Píka byl Vyšším vojenským soudem v Příbrami posmrtně zproštěn viny v plném rozsahu obţaloby, a to ___________________ 33 Francek, J. Zločin a trest v Českých dějinách. Praha: Rybka Publishers, 1999, s. 399. 34 Tamtéţ, s. 399. 35 Tamtéţ, s. 400.

25

pro nedostatek důkazů. Jednou z nejznámějších justičních vraţd tehdejší doby byl jistě proces doktorky MILADY HORÁKOVÉ. Narodila se 25. prosince 1901. Po ukončení studia práv pracovala na Ústředním sociálním úřadu v Praze. Roku 1929 se stala členkou Československé národně socialistické strany, působila i v ţenském hnutí. Během německé okupace se účastnila odboje, načeţ strávila několik let na Pankráci a v Terezíně. Po válce se prosadila do ústředního výboru své strany, byla zvolena poslankyní Národního shromáţdění, stála v čele Rady čs. ţen, zastávala funkci místopředsedkyně Svazu osvobozených politických vězňů.36 V roce 1948 se vzdala svého politického postavení a odešla do ústraní. O emigraci však neuvaţovala, neboť věřila, ţe demokracie musí v budoucnu opět zvítězit. Petru Zenklovi píše v červnu 1949: „Nyní však pociťujeme potřebu dáti celému společnému úsilí jednotný podklad. Negativní jiţ máme: boj proti komunistickému reţimu – pozitivní potřebujeme vytvořit tak, aby byl jakousi deklarací, která by zavazovala všechny bojovníky z kteréhokoli tábora. V okupaci to bylo: negativní proti Němcům, pozitivní za Beneše (jako reprezentantem určitého, jiţ známého programu). Dnes by to nešlo takto personálně vyjádřit. Musíme proto vytvořit několik konkrétních bodů politických i hospodářských, které by přijali všichni. Pokoušíme se o to. Chceme pak o nich diskutovat mezistranicky, a aţ budou přijaty všemi, budeme jejich obsah infiltrovat mezi lidi, aby o nich stále mluvili, aby se staly jejich majetkem, a pak, v rozhodné chvíli, abychom je všechny mohli na tuto deklaraci sjednotit.“37 V září 1949 byla dr. Milada Horáková zatčena (jejímu manţelovi se podařilo emigrovat) a rozjel se obrovský vykonstruovaný monstrproces. Spolu s ní bylo souzeno dalších 13 osob, které s ní měly být spolčeny a dopustit se velezrady a vyzvědačství. Proces začal 31. května 1950, trval devět dní a těšil se obrovské publicitě médií i lidu. 8. června byly vyneseny rozsudky (viz Příloha č. 6). Všichni čtyři odsouzení k smrti poţádali o prezidentskou milost. Tu ale Klement Gottwald zamítl. I přesto, ţe za Miladu Horákovou intervenovaly takové osobnosti jako např. A. Einstein, B. Russel či W. Churchill, byla 27. června 1950 popravena. (Poslední dopis rodině viz Příloha č. 7) Umírala se slovy: „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. _____________________ 36 Francek, J. Zločin a trest v Českých dějinách. Praha: Rybka Publishers, 1999, s. 403 - 404. 37 Tamtéţ, s. 404.

26

Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám, přeji vám to, přeji vám…“38 2.2.6. Novelizace trestního zákoníku K novelizaci trestních zákonů došlo aţ r. 1956. Trest smrti mohl být nahrazen odnětím svobody aţ na 25 let. Zavedením trestního zákona č. 140/1961 Sb. bylo stanoveno, ţe trest smrti je trestem výjimečným a fakultativním. Přestoţe počet skutkových podstat, za které mohl být soudy absolutní trest uloţen, výrazně vzrostl (mohl být uloţen aţ ve 33 případech), bylo jasně stanoveno, ţe jeho udělení je moţné pouze za trestný čin, u kterého to zákon dovoloval ve zvláštní části. K tomu musely být splněny další podmínky: mimořádně vysoký stupeň nebezpečnosti trestného činu a zároveň nutnost účinné ochrany společnosti nebo nemoţnost, ţe by na pachatele bylo moţno výchovně působit trestem odnětí svobody.39 Od 60. let se trest smrti z politických důvodů objevoval stále řidčeji a nakonec byl udělován převáţně za mimořádně krutou nebo několikanásobnou vraţdu. V letech 1974 – 89 byl trest smrti vykonán v průměru uţ jen 2,6 krát ročně.40 Zcela zrušen byl 1. července 1990 zákonem č. 175/1990. Posledním popraveným v Čechách byl 2. února 1989 pětinásobný vrah Vladimír Lulek (viz Příloha č. 8) a v rámci celého Československa 8. června 1989 Štefan Svitek (viz Příloha č. 9). Závěr: Trest smrti má opravdu dlouhou a bohatou historii. Dalo by se říci, ţe se vyvíjel společně s lidskou rasou. Byl přizpůsobován momentální společenské situaci, cílům trestajících, účelům trestu a geografickým podmínkám. Byl však také hojně zneuţíván k prosazování myšlenkových i náboţenských proudů, nastolení diktatury. Období obou světových válek, nacismu i komunistických procesů by jistě _____________________ 38. Francek, J. Zločin a trest v Českých dějinách. Praha: Rybka Publishers, 1999, s. 405. 39

Vorel, J. Trest smrti – minulost a současnost, In Liška, O. Vykonané tresty smrti Československo 1918-1989. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2000, s. 26.

40 Chmel, L. Nejslavnější popravy. Havlíčkův Brod: nakl. Petrklíč, 2004. s. 142.

27

zaslouţilo hlubší pojednání, neboť právě v těchto érách lidské existence dostal pojem trestu smrti nový rozměr. Bohuţel to ale není s ohledem na účel a omezení rozsahu této práce moţné.

28

3. Způsoby výkonu trestu smrti Většina děl zabývajících se otázkou trestu smrti odpovídá na otázky „kdy, kdo a proč?“. Jen málokteré projednává i otázku „jak?“. A kdyţ přece, tak jen okrajově. Přitom právě způsob vykonání rozsudku smrti se stal pro lidstvo jakýmsi morbidním druhem umění. Byly konstruovány nástroje, přístroje a stroje, vynalézány způsoby rychlé i pomalé, velmi bolestivé i bezbolestné… v závislosti na historickém období, společenské situaci, víře, geografické oblasti, druhu a míře provinění, na postavení trestaného i poškozeného a na účelu trestu. Pokud šlo o to způsobit odsouzenému co největší a nejdelší muka, lidská fantazie opravdu neznala hranic: Nahý odsouzenec poklekne, skloní záda k zemi a poté je přikován okovy kolem zápěstí, kotníků a krku. Do velkého hrnce s malým otvorem ve dně je vstrčena krysa. Doporučuje nechat krysu několik dní vyhladovět, aby byla divočejší. Pak je hrnec přiklopen odsouzenci na zadnici, přičemţ se dbá na to, aby hermeticky přiléhal a byl všude dobře utěsněn jako obrovitá léčivá baňka a tlustými řemeny byl upevněn k opasku obepínajícímu odsouzencův trup. Poté se do díry v hrnci vstrčí rozţhavený pohrabáč. Krysa bude dělat všechno proto, aby unikla rozţhavenému konci a oslnivému světlu tyče. Začne zmateně uskakovat, šplhat a pobíhat po stěnách hrnce, skákat a padat, přebíhat odsouzenci po zadku. Toho budou nejprve její pohyby lechtat, ale pak ho krysa začne škrábat a kousat svými ostrými zoubky v zoufalé snaze najít únik přes rozdrásané a zkrvavené maso. Jenţe úniku nenachází. Tedy alespoň v prvních okamţicích zmatku únik nenalezne. A šikovné a vytrvalé pohyby pohrabáče ji neustále pronásledují, ohroţují, oţehávají jí srst. Počínání odsouzence, jeho řev a cloumání zvyšují paniku krysy a ke všemu se připojí ještě opojná chuť jeho krve. Pod mučivými dotyky ţhavého pohrabáče a rozjitřená bolesti svých popálenin nakonec krysa objeví únik, jediný přirozený únik. Začne si hrabat jakousi noru v odsouzencově řitním otvoru a pronikat do jeho těla, svými drápy a zuby bude cestu freneticky rozšiřovat a ve své snaze nepoleví. Zemře uštváním ve stejném okamţiku jako odsouzenec, který po půlhodině hrůzných muk vykrvácí, či spíše skoná nesnesitelným utrpením a šílenou bolestí.41 ___________________ 41 Monestier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 27.

29

3.1. Starší techniky usmrcení Ve starověku a především následně ve středověku a raném novověku byly k popravám vyuţívány rozličné způsoby. Záviselo to na oblasti a období. Společným rysem všech technik popravování v tomto období však byla krutost. Cílem trestu smrti bylo nejen usmrcení odsouzených, ale především pomsta, co nejvyšší míra odstrašení pro ostatní a pokud moţno dlouhé, pomalé a velmi bolestivé umírání pro popravovaného. Často slouţily popravy také k pobavení přihlíţejících. Mezi techniky tehdejší doby řadíme 42: - zvířata v roli kata

- římská spravedlnost

- ukamenování

- utopení

- ubití

- upálení

- ukřiţování

- smrtící půst

- svrţení, shození z výšky

- pohřbení zaţiva

- rozpárání břicha

- staţení z kůţe

- rozřezání

- rozdrásání

- rozdrcení

- kůl

- otrávení

- probodnutí

- lámání kolem

- zardoušení

- garota

- pověšení 43

- stětí 44

- estrapáda

- zastřelení V ţádném případě však nemůţeme říci, ţe všechny tyto způsoby poprav jsou jiţ minulostí. Některé z nich byly zrušeny teprve před pár desítkami let a jiné, ačkoli bychom je označili za přeţité, barbarské a nehumánní, jsou vyuţívány i v současnosti – ukamenování, pověšení, ukřiţování, zastřelení. Stále se pouţívá i upálení, a to ve formě ___________________ 42

Jelikoţ bylo pouţívaných technik opravdu mnoho, omezila jsem se jen na jejich výčet, popř. zajímavosti, které se jich týkají. Pro více informací bych doporučila např. dílo Martina Monestiera „Historie trestu smrti“ nebo Ladislava Chmela „Nejslavnější popravy“.

43 Viz Příloha č. 10 – lynčování a Příloha č. 11 – srovnávací tabulka na vyměření délky provazu. 44 Viz Příloha č. 12 – nepovedená poprava sekyrou.

30

indického satí, coţ je obřad, při kterém se upaluje vdova spolu s tělem zesnulého manţela. Tento zvyk je v Indii dokonce zákonem zakázán a hrozí za něj přísné tresty, tradice jsou však tak silné, ţe vdově pod tlakem rodiny a okolí jiná volba mnohdy nezbývá.

3.2 . Vynálezy moderní společnosti S rozvojem a pokrokem na poli vědy a techniky se začali lidé také zajímat o nové způsoby popravování. Objevila se silná tendence odvracet se od barbarských způsobů dřívějších dob a pokusit se zkonstruovat „stroj na smrt“, který by popravoval rychle a pokud moţno bezbolestně. Cílem nových způsobu výkonu exekuce bylo tedy co nejhumánnější usmrcení odsouzeného.

3.2.1. Gilotina Gilotina byla výtvorem dvou francouzských doktorů – Josepha Ignace Guilottina a Antoina Louise. Za dobu své existence si vyslouţila mnoho přezdívek: „hora nářků, břitva národa, vlastenecké stínadlo, špehýrka, vdova, Capetova kravata“, nebo z novější doby „vikýř, rachotina“ či „řezačka“.45 Jejím vynálezem byla smrt předána z rukou kata stroji (i kdyţ uţ po mnohá staletí dříve lidé po celém světě konstruovali její předchůdce).“ Vyvanula důvěrná blízkost a osobní přístup rukodělně pracujících popravčích středověku, kteří při popravách nešetřili osobní invencí, a poprava se zase o kousek odlidštila…“46 Pro Francii znamenalo zavedení gilotiny sjednocení trestu smrti. 25. září 1791 vstoupil v platnost nový trestní zákoník, který stanovil: „Všem odsouzeným k smrti bude useknuta hlava. Trest smrti spočívá pouze ve zbavení ţivota, odsouzenec nesmí být nikdy podroben mučení.“47 Kvůli předchozím způsobům poprav, při kterých často docházelo k hrůzným scénám, hledala vláda nějaký humánnější způsob. S myšlenkou stínacího stroje přišel _____________________ 45 Monestier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 247. 46 Tamtéţ, s. 250. 47 Tamtéţ, s. 254.

31

doktor Guilottin, technickou stránku si vzal na starost doktor Louis a provedl i některé vlastní úpravy (např. skosené ostří). Roku 1792 byla gilotina schválena. Výrobcem prototypu se stal Němec Tobias Schmidt. 25. dubna 1792 se konala první poprava gilotinou (Paříţ, náměstí de Gréve). Během následujících desetiletí doznala gilotina ještě několik úprav, neţ dosáhla své konečné podoby. I přes nezpochybnitelnou výkonnost a oblíbenost ve Francii nebyla gilotina ve světě přijata. Jediný stát, kde se v hojné míře vyuţívalo jejích sluţeb, bylo nacistické Německo. Obr. č. 1 Poslední veřejná poprava v červnu1939. Eugene Weidmann je gilotinován ve Versailles.

zdroj: Monestier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 247.

Mnoho vědců se zabývalo tím, co se děje s vědomím po popravě. Bylo provedeno mnoho pokusů na useknutých hlavách. Jelikoţ tyto pokusy přinesly znepokojivé výsledky a předpokládaly, ţe hlava si ještě nějakou dobu po setnutí uchovává vědomí, byla gilotina nakonec roku 1981 zrušena. 3.2.2. Plynová komora Plynová komora je v podstatě kombinací otrávení a udušení. Její vznik byl inspirován pouţitím nervových a jiných jedovatých plynů během I. světové války. Poprvé byla pouţita r. 1924. Princip spočívá v tom, ţe odsouzený je uzavřen do vzduchotěsné komory a je nucen vdechovat jedovatý plyn (kyanid), který paralyzuje činnost dýchacích enzymů, které zajišťují přenos kyslíku z krve do tělesných buněk. Buňky, jakmile nemají kyslík,

32

začínají ihned odumírat. Dostaví se křeče. Svaly se stahují. Mozková centra jsou jedno po druhém vyřazena z činnosti a mozková smrt obvykle předchází srdeční zástavu.48 Plynová komora, většinou natřená na zeleno, je ocelová kabina osmiúhelníkového tvaru s kupolí, do níţ se vchází oválnými dveřmi, jeţ se neprodyšně uzavírají. Uvnitř jsou dvě sedadla, protoţe většina plynových komor byla konstruována tak, aby v nich mohli být popraveni najednou dva odsouzenci. Ve stěnách plynové komory jsou široké prosklené otvory, které umoţňují vnějším pozorovatelům – a bývá jich třicet aţ šedesát, úředníků, novinářů apod. – sledovat, co se děje uvnitř.49

Obr. č. 2 Plynová komora (Louisiana)

zdroj: Monestier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 303.

Postup při popravě plynovou komorou je ve všech státech, které ji pouţívají, prakticky stejný: Odsouzený je několik týdnů před popravou umístěn ve zvláštním oddělení věznice (tzv. chodba smrti), kde je pod neustálým dozorem, aby se zamezilo jeho sebevraţdě. Smí kouřit, dívat se na televizi, číst a navštěvovat náboţenské a výchovné programy. Asi týden před popravou je odsouzený seznámen s jejím průběhem. V některých zemích si můţe popravovaný obléct vlastní šaty, jinde dostává vězeňský oblek – modré kalhoty a bílou košili (aby byl v zeleném plynu dobře viditelný). Odsouzený si můţe na popravu pozvat i několik osob a učinit před popravou prohlášení pro média. Má také právo vybrat si své poslední jídlo. Zhruba den před popravou odvedou odsouzeného do předpokoje smrti, coţ je _____________________ 48 Monestier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 299 – 300. 49 Tamtéţ, s. 300.

33

malá cela v blízkosti plynové komory, která je navíc spojena horkou linkou s kanceláří guvernéra pro případ, ţe by se na poslední chvíli objevily nové skutečnosti a poprava byla odvolána. Samotná poprava je otázkou několika minut. I zde jsou však známy případy, kdy vše neproběhlo podle plánu a poprava se nepříjemně protáhla. K hromadnému a hrůznému zneuţití tohoto principu usmrcení došlo v průběhu II. světové války v nacistických koncentračních táborech. Po válce, kdyţ se na světlo dostaly podrobnosti o fungování „lágrů“ a způsobu, jakým v nich byl plyn pouţíván, ovlivnilo to řadu zemí natolik, ţe nahradily plynové komory jiným způsobem popravování. 3.2.3. Elektrické křeslo V rámci vědeckého pokroku v 19. století se téměř ihned po vynálezu elektřiny objevily návrhy na vyuţití elektrického proudu jako šetrného způsobu usmrcení. První elektrický generátor byl předveden v New Yorku v roce 1882 a jiţ o deset let později, v roce 1890, bylo elektřiny vyuţito jako legálního prostředku k výkonu popravy.50 Všechno začalo sporem dvou největších vynálezců tehdejší doby – Thomase Alvy Edisona a George Westinghouse. Edison vyráběl stejnosměrný proud, kdeţto Westinghouse proud střídavý. Edison začínal uţ na trhu klesat, kdyţ se za něj postavil jakýsi Harold P. Brown a zdůraznil nebezpečí spjatá s pouţíváním střídavého proudu. Brown a Edison se spojili, Edison dokonce poskytl své laboratoře k dispozici Brownovi na jeho pokusy. Poté Brown podnikl jakési turné napříč Spojenými státy a veřejně lidem předváděl, jak snadné a rychlé je usmrcení zvířete – pouţíval psy, kočky, koně…- pomocí střídavého proudu (aby dokázal, ţe Edisonův stejnosměrný proud je v domácnosti bezpečnější). Na celonárodní tiskové konferenci v Columbii pak prohlásil: „Střídavý proud se hodí jen k likvidaci psů u pohodného, k zabíjení zvířat na jatkách a,“ dodal ţertem, „k popravování zločinců.“51 Edison si myslel, ţe kdyţ dokáţe, jak snadno Westinghouseův proud zabíjí, obchodně jej tak naprosto zničí, protoţe lidé si domů raději pořídí proud, po jehoţ _____________________ 50 Monestier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 307. 51 Tamtéţ, s. 311.

34

zásahu mají vetší šanci přeţít. Proto nechal dovézt šest orangutanů velkých zhruba jako člověk a usmrtit je střídavým proudem před zraky zákonodárců. Také přítomní lékaři se kladně vyjádřili k rychlosti a humánnosti takového usmrcení. 4. června 1889 bylo ve státě New York usmrcení elektrickým proudem legalizováno. Edison s Brownem byli spokojeni, domnívali se, ţe proud jejich konkurenta vstoupí do povědomí lidí jako „proud ve sluţbách smrti.“ První poprava se konala 6. dubna 1890 (popravovaný Francis Kemmeler byl odsouzen za vraţdu) za účasti asi čtyřiceti přihlíţejících, včetně lékařů a vědců. Poprava však neproběhla zcela hladce a Edison s Brownem byli vyzváni, aby do příští popravy přístroj vylepšili. Obr. č. 3 Poprava Francise Kemmelera, prvního popraveného na elektrickém křesle v roce 1888*. Trvala 17 minut a zdvihla vlnu protestů po celém světě.

zdroj: Monestier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 320.

Ani další popravy se však neobešly bez komplikací a odsouzení rozhodně neumírali hned a bezbolestně. Vědci nebyli schopni přijít na ideální postup, a tak bylo elektrické křeslo po čase v některých státech zrušeno. Stejně jako u popravy plynovou komorou se i tento způsob řídí přesně stanovenými pravidly: Několik posledních dní stráví vězeň v tzv. pokoji smrti. Jedná se o speciální celu, která je pod neustálým dozorem. Pár hodin před popravou je odveden ___________________ *

Rok popravy se liší nejen v díle M. Monestiera, ale i v dalších pramenech, většina však uvádí 1890.

Můţe být uvedena i podoba jména Kemmler. (pozn. autorky)

35

do přípravny (místnost sousedící s popravčí komorou, kde je umístěno křeslo), kde ho čeká lékařská prohlídka, holič, sprcha a ošacení. Mezitím se plní sál svědků přihlíţejícími. Těmi jsou novináři a osoby pozvané odsouzeným. Jsou prozkoušeny linky ke guvernérovi a generálnímu prokurátorovi pro případ náhlé milosti. Poté se přistoupí k samotné popravě: Odsouzený je připoután. Jsou na něj připevněny elektrody a nakonec se nasadí na hlavu maska. Smrt odsouzence způsobí proud procházející srdcem a plícemi z kontaktní destičky v masce k elektrodě na lýtku.52 3.2.4. Injekce Smrtící injekce byla poprvé pouţita roku 1982 v Texasu. Při tomto způsobu popravy je odsouzenému nitroţilně aplikována směs barbiturátů a paralyzujících chemických látek. Je to velmi podobné celkové anestézii, která se běţně pouţívá při těţších zákrocích v lékařství, jen dávka je vyšší, smrtelná. Roztok obsahuje tři sloţky: barbituráty, které vedou ke ztrátě vědomí; bromid pankurnia, coţ je svalové relaxans (způsobuje jejich ochablost), jehoţ úkolem je paralyzovat bránici a přerušit tak pohyby plic; nakonec obyčejný chlorid sodný, jenţ má přivodit srdeční zástavu.53 V květnu 1977 podepsaly zákon o zavedení smrtící injekce státy Oklahoma, Texas a Florida. Ihned se rozhořely vášnivé debaty – mnozí zastávali názor, ţe tato „pokojná“ smrt je pro vrahy příliš jednoduché vyváznutí, zvláště poté, co se do směsi začalo přidávat anestetikum a odsouzený vlastně umíral ve spánku. Smrtící injekce však vyvolala vlnu nevole i v řadách lékařů. Nejen proto, ţe vznikla na poli medicíny, ale i proto, ţe bylo navrţeno, aby popravy prováděl přímo lékař (více neţ u jiných způsobů výkonu trestu smrti je zde zapotřebí lékařského „know - how“). S tím ale lékaři nesouhlasili. Musely se proto změnit předpisy, i přesto však není moţné namíchat roztok správně bez určitých znalostí medicíny, neboť dávka se musí přizpůsobit hmotnosti, velikosti a zdravotnímu stavu odsouzeného. ______________________ 52 Monestier, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. s. 325. 53 Tamtéţ, s. 327.

36

Závěr: Jak je zřejmé z této kapitoly, lidé si udělali z popravování jakýsi druh morbidního „umění“. Dřívější způsoby poprav byly opravdu přehnaně kruté a mám pocit, ţe většina nástrojů k nim pouţívaná byla výtvorem lidí, kteří podle mého názoru nemohli být zcela duševně zdrávi. Jak jinak by se dalo vysvětlit vynalezení nástrojů, jakým byla např. hruška úzkosti, Norimberská panna nebo jiné způsoby poprav jako naráţení na kůl, estrapáda, či například rozříznutí provazem? Ovšem ani novodobé, „humánnější“ způsoby poprav nejsou tak bezbolestné a rychlé, jak by se mohlo zdát. Proto nezbývá neţ doufat, ţe s pokrokem v oblasti šíření lidských práv a svobod dojde i ve zbylých státech, které vykonávají trest smrti, k jeho úplnému zrušení.

37

4. Trest smrti v současnosti Podle údajů zveřejněných organizací Amnesty International jiţ zhruba dvě třetiny zemí světa trest smrti nevykonávají. Buď je ze zákona zakázán, nebo je sice v trestním zákoně obsaţen, ale nepraktikuje se. Následující mapa znázorňuje stav ve světě v roce 2008: Státy, které trest smrti úplně zrušily; státy, které ho nevykonaly v posledních 10 letech; státy, které takto trestají jen v době války; státy, které trest smrti pouţívají jen proti dospělým a státy, které ho pouţívají také proti dětem a mladistvým. Mapa č. 1: Trest smrti v roce 2008

zdroj: map.png

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/archive/0/00/20060923114540!Death-penalty[cit. 2012-02-05].

Graf č. 1 ukazuje oficiální počty popravených ve světě v letech 1998 – 2008:

zdroj: http://newsimg.bbc.co.uk/media/images/45596000/gif/_45596114_executions466x266.gif [cit. 2012-02-05].

38

Skutečné údaje o počtech popravených je ale velice těţké získat, neboť v mnoha zemích je trest smrti praktikován i nezákonně a některé státy zachovávají tyto údaje jako státní tajemství pod hrozbou přísných trestů. Například Čína uvedla v roce 2008 1718 popravených, skutečný počet se však odhaduje aţ na 7003.54 V roce 2009 byl trest smrti vykonáván ještě v 58 zemích, ať uţ oficiálně nebo neoficiálně. V současnosti je trest smrti z globálního hlediska otázkou převáţně méně vyspělých aţ zaostalých zemí, které nemají právní a soudní systém na příliš vysoké úrovni. Podstatnou část tvoří také státy řídící se muslimskou vírou (viz Příloha č. 13). Výjimkou jsou však vyspělé státy jako USA nebo Japonsko. V muslimských zemích má největší roli tradičně náboţenství. Často jsou zde trestány smrtí takové činy, které by byly ve vyspělých státech klasifikovány zcela jinak – např. homosexualita, cizoloţství či oběti znásilnění. Navíc bývají pouţívány takové techniky usmrcení, které bychom označili za středověké, přeţité a především nehumánní: ukamenování, ukřiţování, ubití apod. Rozhodně také nemůţe být řeč o rozvinutém soudnictví a spravedlivých procesech. Obţalovaný často ani nemá moţnost se hájit a přiznání bývají vynucována mučením. Rok 2010 55 V roce 2010 se skupina států, které trest smrti oficiálně zamítly, rozšířila o Gabon. Dle zprávy Amnesty International bylo ve 23 zemích vykonáno nejméně 527 poprav a celkem bylo v 67 zemích odsouzeno 2024 osob k trestu smrti. Na konci roku 2010 činil celkový počet odsouzených k smrti po celém světě na 17 833 osob. Pomyslné první místo v počtu poprav si kaţdoročně udrţuje Čína (viz Příloha č. 14). Platí zde ovšem přísné embargo na informace ohledně poprav. Kvůli místnímu totalitnímu reţimu se do soudnictví často promítají politické zájmy. Oficiální počty poprav v r. 2010 56: Bahrajn (1), Bangladéš (9+), Bělorusko (2), _____________________ 54

Údaje převzaty z Amnesty International: [cit. 2012-02-05].

55

http://www.lidskaprava.cz/uploads/03_dokumenty/01_trest_smrti/02_AI_REPORT__Death_penalty_in_2010.pdf [cit. 2012-02-05].

56

Znaménko + za číslem znamená, ţe uvedené číslo vyjadřuje oficiálně uvedený počet poprav, ale lze předpokládat, ţe jich ve skutečnosti bylo více; samotné + znamená, ţe země i přes provedené popravy nezveřejnila ţádné údaje.

39

Botswana (1), Čína (tisíce), Egypt (4), Rovníková Guinea (4), Írán (252+), Irák (1+), Japonsko (2), Libye (18+), Malajsie (1+), Severní Korea (60+), Palestina (5), Saudská Arábie (27+), Singapur (+), Somálsko (8+), Súdán (6+), Sýrie (17+), Taiwan (4), USA (46), Vietnam (+), Jemen (53+). K výkonu poprav byly uţity následující způsoby: stětí (Saudská Arábie), elektrické křeslo (USA), oběšení (Bangladéš, Botswana, Egypt, Írán, Irák, Japonsko, Malajsie, Severní Korea, Singapur, Súdán a Sýrie), smrtící injekce (Čína, USA), zastřelení (Bahrajn, Bělorusko, Čína, Rovníková Guinea, Severní Korea, Palestina, Somálsko, Taiwan, USA, Vietnam a Jemen). Nebyly uvedeny ţádné zákonné popravy ukamenováním, ale podle neoficiálních zdrojů proběhly v Íránu, Nigérii a Pákistánu. V Íránu přišlo o ţivot ukamenováním jen na konci roku 2010 nejméně 10 ţen a 4 muţi. Veřejné popravy se konaly v Íránu, Severní Koreji a Saudské Arábii. Rok 2011 57 V roce 2011 oslavila Amnesty International 50 let od svého vzniku. Tento rok byl z hlediska její činnosti velice úspěšný, a to i na poli trestu smrti. Ze 198 zemí byly vykonány popravy jen ve 20, včetně nově vzniklého samostatného Jiţního Súdánu. Stát Illinois se stal 16. státem USA, který absolutně zrušil trest smrti. V říjnu 2011 podepsaly smlouvy, kterými zrušily trest smrti, i státy Honduras a Litva. V roce 2011 bylo popraveno 676 odsouzených (tedy více neţ v předchozím roce). Celkový počet odsouzených k trestu smrti činil ke dni 31. 12. 2011 kolem 18 750 osob. Údaje nejsou zcela přesné, neboť nezahrnují Čínu. Ta opět drţí svou zlatou příčku v počtu poprav ročně. Popravila více lidí neţ zbytek světa dohromady. Oficiální počty poprav v r. 2011: Čína (tisíce), Írán (360+), Saudská Arábie (82+), Irák (68+), USA (43), Jemen (41+), Severní Korea (30+), Somálsko (10), Súdán (74), Bangladéš (5+), Vietnam (5+), Jiţní Súdán (5), Taiwan (5), Palestina (3), Afghánistán (2), Bělorusko (2), Egypt (1+), Spojené arabské emiráty (1), Malajsie (+), Sýrie (+). K výkonu poprav byly uţity následující způsoby: stětí (Saudská Arábie), oběšení (Afghánistán, Bangladéš, Egypt, Írán, Irák, Malajsie, Severní Korea, Palestina, Jiţní _____________________ 57 Údaje převzaty z nové výroční zprávy AI vydané dne 27. 3. 2012, zdroj: http://www.amnesty.org/en/death-penalty/death-sentences-and-executions-in-2011 [cit. 2012-03-27]

40

Súdán, Súdán), smrtící injekce (Čína, Taiwan, USA), zastřelení (Bělorusko, Čína, Severní Korea, Palestina, Somálsko, Spojené arabské emiráty, Vietnam a Jemen). Oficiální údaje o vykonaných exekucích ve světě jsou však značně zkreslené, protoţe je smí uveřejňovat jen některé státy. V Bělorusku, Číně a Mongolsku je trest smrti stále klasifikován jako „státní tajemství“. Pouze část informací se smí uveřejnit v Malajsii, Severní Koreji a Singapuru. Ve Vietnamu je publikování informací týkajících se výkonu trestu smrti zakázáno zákonem. V mnoha zemích, včetně Běloruska, Botswany, Egyptu a Japonska, nejsou odsouzenci informováni o své nadcházející popravě. Stejně jsou na tom jejich právníci i rodinní příslušníci. V Bělorusku, Botswaně a Vietnamu se dokonce těla popravených nepředávají zpět rodině, aby je mohla pohřbít. V České republice byl trest smrti zrušen novelou zákona č. 175/1990 Sb. a nahrazen výjimečným trestem odnětí svobody na doţivotí. Postoj vůči trestu smrti stvrdila i Listina základních práv a svobod, která se stala součástí ústavního pořádku České republiky v prosinci 1992 58 (více informací viz 5. kapitola). Závěr: Jediným státem ze skupiny G8, který ještě vykonává trest smrti, jsou Spojené státy americké. Jako kolébka lidských práv a svobod by přitom dle mého měly jít příkladem. Na zrušení trestu smrti to ale v USA zatím nevypadá, ačkoliv výzkum veřejného mínění v roce 2010 prokázal, ţe většina obyvatel je proti trestu smrti a nahradila by jej jiným druhem trestu. Jediným státem Evropy, pouţívajícím trest smrti v praxi, je Bělorusko. To však ani přes kritiku ostatních zemí o jeho zrušení také neuvaţuje. Prosazení zrušení trestu smrti by nejspíš bylo nejtěţší v muslimských zemích, kde je jeho vykonávání podloţeno samými základy tamního náboţenství a bylo by tedy nutné kompletně změnit společenské mínění, coţ je však v podstatě nemoţné. Obávám se, ţe ani velmoci jako Japonsko nebo Čína by si do vykonávání trestu smrti nenechaly příliš mluvit…mají zkrátka naprosto jiné hodnoty a smýšlení neţ Evropané. ___________________ 58 http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

[cit. 2012-02-05].

41

5. Trest smrti v právu Konflikt mezi trestem smrti a nejzákladnějším právem kaţdého člověka – právem na ţivot – je jiţ dlouhou dobu velmi diskutovaným tématem. Trest smrti je v podstatě právem uznané porušení práva na ţivot. Kdyţ uţ je tedy trest smrti v trestním zákoníku země obsaţen, měl by být vykonáván dle určitých pravidel – po řádném soudním procesu, uzákoněným způsobem a za přesně stanovených podmínek. Jak ale víme z předchozích kapitol, ne všude a vţdy tomu tak bylo, je a bohuţel nejspíš i bude. Vazby mezi trestem smrti a právem na ţivot jsou ošetřeny mnoţstvím právních dokumentů, ať jiţ na státní, mezinárodní či světové úrovni. Jde o tzv. lidsko-právní dokumenty.

5.1. Všeobecná deklarace lidských práv Všeobecná deklarace lidských práv byla přijata shromáţděním OSN dne 10. prosince 1948. Vznikla jako reakce na hrůzy světových válek a i přesto, ţe není právně závazným dokumentem, stala se předlohou a vzorem pro další mezinárodní lidskoprávní smlouvy a den jejího vyhlášení, tedy 10. prosinec, se stal Dnem lidských práv. V té době měla OSN 58 členů, z nichţ se jen 8 zdrţelo podepsání (mezi nimi byla i ČSR). „Kaţdý má právo na ţivot, svobodu a osobní bezpečnost (Čl. 3)… Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému poniţujícímu zacházení nebo trestu (Čl. 5).“59

5.2. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 11 Byla vyhlášena 4. listopadu 1950 Radou Evropy v Římě. Tehdejší ČSFR úmluvu podepsala 18. března 1992 (Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Jedná se o _____________________ 59 zdroj: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005020101 [cit. 2012-03-08].

42

mezinárodní smlouvu, na jejíţ dodrţování dohlíţí Evropský soud pro lidská práva. Úmluva obsahuje články týkající se jak pouţívání trestu smrti, tak podrobování mučení, které je mnohde s trestem smrti úzce spjato: Hlava I – Práva a svobody Čl. 2 - Právo na ţivot: 1. Právo kaţdého na ţivot je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven ţivota kromě výkonu soudem uloţeného trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest. 2. Zbavení ţivota se nebude povaţovat za způsobené v rozporu s tímto článkem, jestliţe bude vyplývat z pouţití síly, které není víc neţ zcela nezbytné, při: a)

obraně

kaţdé

osoby

proti

nezákonnému

násilí;

b) provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadrţené; c) zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury.60 Čl. 3 - Zákaz mučení: Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či poniţujícímu zacházení anebo trestu.61 Později byly k Úmluvě přidávány ještě další protokoly. Pro téma trestu smrti jsou však stěţejní dva z nich, a to Protokol č. 6 (1983) a Protokol č. 13 (2002). Státy, které Protokol č. 6 podepsaly, se tím zavázaly ke zrušení trestu smrti s výjimkou válečného stavu nebo jeho bezprostřední hrozby. V případě podepsání Protokolu č. 13 byl trest smrti zrušen za všech okolností. ČR (resp. ČSFR) podepsala oba, Protokol č. 6 u nás vstoupil v platnost 1. dubna 1992 (Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) a Protokol č. 13 byl podepsán 3. května 2002, ratifikován 2. července 2004 (zákon č. 114/2004).

5.3. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech MPOPP byl vyhlášen Valným shromáţděním OSN v New Yorku dne 16. prosince _____________________ 60 Zdroj: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005020107 [cit. 2012-03-10]. 61 Tamtéţ.

43

1966.62 Tehdejší ČSSR jej podepsala 23. prosince 1975 (Vyhláška č. 120/1976 Sb. ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Trestem smrti se zabývá Část III., Čl. 6: 1. Kaţdá lidská bytost má právo na ţivot. Toto právo je chráněno zákonem. Nikdo nebude svévolně zbaven ţivota. 2. V zemích, kde nebyl zrušen trest smrti, můţe být rozsudek trestu smrti vyhlášen pouze za nejtěţší trestné činy v souladu s právem platným v době, kdy byl trestný čin spáchán, a nikoli v rozporu s ustanoveními tohoto Paktu a Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. Tento trest můţe být vykonán pouze na základě konečného rozsudku vyneseného příslušným soudem. 3. Jestliţe zbavení ţivota znamená zločin genocidia, rozumí se, ţe nic v tomto článku neopravňuje kterýkoli stát, který je smluvní stranou Paktu, odchýlit se od kteréhokoli závazku, jenţ byl převzat na základě ustanovení Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. 4. Kaţdý, kdo byl odsouzen k trestu smrti, má právo ţádat o milost nebo zmírnění trestu. Amnestie, milost nebo zmírnění trestu smrti mohou být uděleny ve všech případech. 5. Rozsudek trestu smrti nebude ukládán za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let a nebude vykonán na těhotných ţenách. 6. Tohoto článku se nelze dovolávat proto, aby se zabránilo zrušení trestu smrti nebo aby zrušení trestu smrti bylo zdrţeno kterýmkoli státem; účastníkem tohoto Paktu.63 Zákazu mučení a nepřípustného zacházení s lidmi je věnován hned následující Článek č. 7. 15. prosince 1989 byl vyhlášen Druhý opční protokol k MPOPP, jehoţ cílem bylo odstranit trest smrti úplně. ČR k němu přistoupila 15. června 2004. Tento protokol _____________________ 62 Dle http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/mezinar.pakt-obc.a.polit.prava.pdf [cit. 2012-03-10] byl vyhlášen o tři dny později, tedy 19. 12. 63 Zdroj: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/mezinar.pakt-obc.a.polit.prava.pdf [cit. 2012-03-10].

44

dosud není v platnosti.64

5.4. Listina základních práv a svobod Listina základních práv a svobod je součástí Ústavy České republiky, byla vyhlášena 16. prosince 1992 Federálním shromáţděním ČSFR (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). V Hlavě druhé - Lidská práva a základní svobody, Oddílu prvním – Základní lidská práva a svobody, Čl. 6 je zaneseno: (1) Kaţdý má právo na ţivot. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven ţivota. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliţe byl někdo zbaven ţivota v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.65

5.5. Charta základních práv Evropské unie Charta byla vyhlášena na zasedání členských států EU v Nice dne 7. prosince 2000 a její text byl začleněn do druhé části Smlouvy o Ústavě pro Evropu. KAPITOLA I – Důstojnost Článek 2 - Právo na ţivot: 1. Kaţdý má právo na ţivot. 2. Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti nebo popraven. Článek 4 - Zákaz mučení a nelidského nebo poniţujícího zacházení nebo trestu: Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému nebo poniţujícímu zacházení nebo trestu.66

_____________________ 64 Zdroj: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005020106 [cit. 2012-03-10]. 65 Zdroj: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005020102 [cit. 2012-03-10]. 66 Zdroj: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005040701 [cit. 2012-03-10].

45

6. Zastánci vs. odpůrci Argumentů pro i proti výkonu trestu smrti existuje celá řada. V této kapitole nastíním ty nejdůleţitější a nejčastěji zmiňované, nebudu je však striktně rozdělovat do skupin PRO a PROTI, neboť to, co pro jednoho znamená pádný argument pro zrušení trestu smrti, můţe být pro jiného důvodem k jeho zachování či obnovení.

6.1. Prevence proti recidivě Ochrana společnosti před pachatelem a jeho opětovnou trestnou činností je jedním ze zásadních argumentů podporujících trest smrti. Musím uznat, ţe usmrcení např. několikanásobného vraha, u kterého je vysoká pravděpodobnost recidivy, sice prokazatelně zabrání tomu, aby jeho rukou zemřeli další lidé, ale o co bychom pak byli lepší neţ on?

6.2. Zvýšená generálně preventivní funkce Trest smrti má ve své podstatě působit i jako forma odstrašení, varování pro potenciální pachatele stejné trestné činnosti. Tento argument však povaţuji za velice sporný, neboť ţádné výzkumy dosud neprokázaly existenci přímé úměry mezi trestem smrti a mírou kriminality.

6.3. Oko za oko…ţivot za ţivot Kdyţ dojde např. k brutální vraţdě, jak společnost, tak pozůstalí se doţadují adekvátní satisfakce, tedy smrt za smrt. V takovém případě však hrají hlavní roli emoce a trest smrti má jediný cíl – odplatu. Otázkou zůstává, zda by se společnost, resp. pozůstalí ve státě, kde se trest smrti pouţívá, spokojili s mírnějším trestem neţ je trest absolutní a jestli by v případě jiného rozsudku nechtěli vzít právo do vlastních rukou. Je velice těţké posoudit tento argument. Takto od stolu se dá lehce říci, ţe jsem proti trestu smrti, ale moţná je to jen proto, ţe jsem se nikdy neocitla v situaci, kdy bych do tohoto tématu byla osobně citově zainteresována. Je moţné, ţe v okamţiku, kdy bych 46

se stala obětí násilné trestné činnosti (např. kdyby někdo vyvraţdil mou rodinu), bych mluvila zcela jinak. Na druhou stranu je sporné, jestli poprava vraha opravdu dokáţe zmírnit ţal nad ztrátou člověka…

6.4. Názor veřejnosti Jiţ dlouhá léta výzkumy prováděné napříč světem dokazují, ţe i přes snahy organizací jako jsou OSN (Organizace spojených národů) nebo AI (Amnesty International) je většina obyvatel pro trest smrti.67 A to nejen ve státech, kde je povolen. V České republice se výzkumem veřejného mínění nejen ohledně trestu smrti zabývá CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění). Výsledky šetření z roku 2007 byly následující: Graf č. 2: Trest smrti v ČR

zdroj:http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-25440530-temer-dve-tretiny-cechu-jsou-pro-zavedeni-trestu-smrti [cit. 2012-19-03]

Jako důvody pro existenci trestu smrti byly uváděny: adekvátní trest za těţké, brutální zločiny (35% respondentů); zabránit opakování činu – někteří pachatelé jsou nenapravitelní (16%); prevence zločinnosti – trest smrti jako výstraha (14%); smrt za smrt (14%); sníţení kriminality, ochrana společnosti – obecně (12%); věznění je nákladné (6%); jiné výroky (3%).68 ___________________ 67 Na konci roku 2010 však bylo průzkumem veřejného mínění v USA prokázáno, ţe 61% tamních obyvatel by trest smrti nahradilo jiným trestem. Více viz Příloha č. 15. 68 Data převzata z http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100696s_ob70611.pdf [cit. 2012-19-03].

47

Jako důvody proti zazněly: moţnost omylu, zneuţití, nedá se to vzít zpět (48%); není to humánní, nemáme právo zabíjet (31%); jsou jiné tresty, uvěznění stačí, doţivotí je horší (8%); jiné výroky (7%); byl by to krok zpět, je to nemoderní, zastaralé (5%); nemá to vliv na kriminalitu, nesníţí ji to (1%).69 Názor veřejnosti napříč světem je vţdy ovlivněn několika faktory: náboţenstvím, kulturou, úrovní vzdělanosti, politickou a sociální situací. Co se týče ČR, bylo prokázáno, ţe odpůrci trestu smrti pocházejí většinou z řad absolventů vysokých škol a společenské vrstvy s vyšší ţivotní úrovní. Přestoţe je nadpoloviční většina obyvatel světa pro trest smrti, myslím si, ţe tento druh persekuce je jiţ přeţitkem a do současné doby, charakteristické prosazováním lidských práv a svobod, jiţ prostě nepatří.

6.5. Doţivotně odsouzeným nelze trest zpřísnit Jiţ ze samotného významu slovního spojení „nejpřísnější trest“ je patrné, ţe taková sankce jiţ nemůţe být dále zpřísněna. Tento případ se týká zemí, ve kterých je absolutní trest zrušen a nejvyšším trestem je tedy nepodmíněný trest odnětí svobody na doţivotí. Takto odsouzený nemůţe být dále trestán, a to ani v případě spáchání vraţdy (ve vězení nebo např. při nebo po útěku z něj) či jiné trestné činnosti. Tento systém platí i u nás. I přesto si nemyslím, ţe by měl trest smrti nahradit doţivotní odnětí svobody, neboť by to znamenalo krok zpět. Rozhodně bych ale ještě zpřísnila podmínky pobytu ve vězení těm nejtěţším zločincům.

6.6. Trest smrti jako nástroj udrţení pořádku za výjimečného stavu Pod pojmem výjimečný stav rozumíme stav válečný nebo jeho bezprostřední hrozbu. Za takových podmínek je pro vedení státu nejdůleţitější udrţet morálku v armádě i společnosti, a proto je nutné přehodnotit priority a postavit zájmy státu před zájmy jedinců. Některé státy mají proto trest smrti zanesen v zákoníku právě jen pro ___________________ 69 Data převzata z http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100696s_ob70611.pdf [cit. 2012-19-03].

48

výjimečný stav (ukládá se např. za dezerci nebo vlastizradu). V České republice byl trest smrti zrušen za všech okolností (viz předchozí kapitola). Myslím si, ţe kdyţ uţ byl trest smrti ve státě zrušen, mělo by to tak zůstat za všech okolností. Doba válečného stavu je i tak pro armádu a celou společnost postiţeného státu dost náročná…

6.7. Ekonomické hledisko Jedním z nejčastěji zmiňovaných důvodů zastánců trestu smrti pro jeho výkon bývá právě to, ţe poprava je finančně méně nákladná neţ doţivotní vězení. Ona to ale není tak docela pravda. Ekonomická náročnost trestu smrti závisí na jednotlivých státech, jejich stupni rozvoje a s tím spjatou vyspělostí soudnictví a také na tamních praktikách výkonu poprav. Například ve Spojených státech, kde je soudnictví na vysoké úrovni a kaţdý případ odsouzení k smrti se pečlivě projednává, a které jsou známy tím, ţe tam vězni na smrt čekají i několik let, jdou výlohy na soudní proces, pobyt v cele smrti a následnou popravu řádově i do milionů amerických dolarů (viz Příloha č. 16). V mnoha zemích, kde se trest smrti (uţ) nepouţívá, je obvyklé, ţe si vězni alespoň část nákladů na svůj pobyt ve vězení hradí sami prací vykonávanou v době výkonu trestu. Je tomu tak i v naší republice. Podle mě je přece jen lepší financovat vězně odsouzené na doţivotí, neţ se řídit poněkud morbidní myšlenkou: „Popravme je, ušetříme.“

6.8. Trest smrti vs. právo na ţivot Páté přikázání Bible zní: „Nezabiješ“. V jiţ dříve zmiňované Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod se zase můţeme dočíst, ţe „Kaţdý má právo na ţivot“. Má tedy stát, potaţmo společnost, právo lidem ţivoty brát? Tato otázka je předmětem sporů mezi zastánci a odpůrci trestu smrti jiţ dlouho. I USA jakoţto kolébka lidských práv a svobod bývají nezřídka kritizovány za výkon trestu smrti. Obecně platí názor, ţe ve státech, které přijaly mezinárodní lidskoprávní úmluvy a dokumenty, by neměl být absolutní trest vynášen, a to ani po řádném soudním procesu. 49

Tento argument je opět jedním z morálních dilemat. Zastánce trestu smrti by na tuto otázku nejspíš argumentoval tím, ţe i oběť přece měla právo na ţivot…a já nemůţu jinak neţ souhlasit. Kdyţ se ale budeme řídit pravidlem ţivot za ţivot, klesneme na úroveň vraha.

6.9. Justiční omyly, justiční vraţdy Téměř při kaţdém soudním procesu existuje alespoň malá pravděpodobnost, ţe by mohlo dojít k justičnímu omylu. Pod tímto pojmem rozumíme nezáměrné pochybení, ke kterému dojde i přesto, ţe jsou během vyšetřování a procesu dodrţeny všechny předepsané postupy. I přes neustále se vyvíjející nové technologie a moţnosti nelze vyloučit selhání lidského faktoru. Justiční vraţda je záměrné zmanipulování procesu za určitým sledovaným cílem. Dokonalým příkladem jsou výše zmiňované komunistické procesy u nás během 50. let minulého století. Dochází k nim i dnes, a to především ve státech s totalitním a autoritářským reţimem (Čína) a v zemích řídících se islámskou vírou a právem. Jak jiţ bylo řečeno, téměř u ţádného soudního procesu nemůţeme vyloučit selhání lidského faktoru, a tudíţ moţnost justičního omylu. Zvlášť v dnešní společnosti plné korupce, podplácení a zastrašování. Po celém světě je známo mnoţství případů, které se na první pohled zdály jasné, ale později bylo prokázáno, ţe odsouzený (na smrt) je nevinen. Zůstává tedy na volbě daných států, zda jsou ochotny vzít na svá bedra takové riziko. Moţnost justičního omylu je ale dle mého mínění jeden z nejsilnějších argumentů proti trestu smrti.

6.10. Nevratnost, nenapravitelnost trestu smrti Tento argument patří mezi pilíře, na kterých stavějí odpůrci absolutního trestu. Jakmile je jednou poprava vykonána, uţ ji nelze vzít zpět, napravit. Je známo mnoho případů, kdy byla nevina popravených prokázána aţ několik let, desítek let po jejich smrti za pomoci nových technologií (DNA), případně po objevení nových důkazů či svědectví.

50

Souhlasím s tím, ţe nevratnost trestu smrti by měla být jedním ze stěţejních argumentů pro zrušení trestu smrti. V případě, ţe je někdo neprávem odsouzen na doţivotí a v průběhu výkonu trestu je prokázána jeho nevina, má stát alespoň moţnost určité náhrady za újmy způsobené vězením. Ale jak nahradí mrtvému jeho ţivot? Kolik peněz nahradí rodině ztrátu člena?

6.11. Trest smrti a mučení Trest smrti a mučení jsou spolu těsně spjaty. I v současnosti se najdou státy, ve kterých se popravy stále vykonávají způsoby, které bychom nazvali přinejmenším barbarskými. Jedná se o ukamenování, pomalé dušení, ukřiţování apod. Cílem těchto metod popravy není jen zabití, ale hlavně prodlouţení odsouzencova umírání a způsobení co největšího utrpení. Mučení je stále vyuţíváno i jako prostředek výslechu (viz Příloha č. 17). Ovšem i ve státech, které zavedly humánnější způsoby poprav (elektrické křeslo, smrtící injekce) lze hovořit o mučení, a to v souvislosti s délkou a podmínkami pobytu v cele smrti. Podmínky vězňů v celách smrti jsou jistě tím nejdůleţitějším argumentem pro zrušení trestu smrti. Jak jiţ bylo zmíněno výše, odsouzení čekají na popravu v otřesných podmínkách i několik let aţ desetiletí. V některých státech (např. Japonsko) dokonce odsouzený ani nezná datum své popravy, takţe proţívá kaţdý den ve strachu, ţe je jeho poslední.

6.12. Zneuţití trestu smrti, diskriminace Vezmeme-li trest smrti z globálního hlediska a v delším časovém rozpětí, můţeme vypozorovat několik společných rysů: Ke zneuţívání trestu smrti jako prostředku prosazení či zachování vládní autority docházelo a dochází v zemích s totalitním reţimem. Je prokázáno, ţe většina odsouzených na smrt pocházela a pochází buď z minoritní skupiny dané společnosti, nebo z niţších společenských vrstev, případně obojí. Je pak často velice sloţité zajistit takové osobě spravedlivý soud s nestranným 51

soudcem, zvláště pak v případě, kdy poškozený pochází z té „lepší“ strany společnosti. Navíc sociálně slabí lidé nemají moţnost zajistit si tak kvalitní obhajobu.

6.13. Existence alternativních trestů Silným argumentem pro zrušení trestu smrti je to, ţe k němu existují adekvátní tresty, které zohledňují jak povahu trestného činu, tak pachatele. Na rozdíl od trestu smrti lze však odsouzeného v takovém případě ještě „vyuţít pro společnost“ – to znamená, ţe můţe ve vězení pracovat a uhradit tak např. výlohy na soudní proces, škody způsobené jeho trestnou činností či platit výţivné rodině oběti. Proč zabíjet, kdyţ existuje jiná moţnost? Podle mě si kaţdý zaslouţí druhou šanci a myslím si, ţe před zvlášť nebezpečnými vrahy nebo takovými, u kterých hrozí recidiva, by nás měl chránit vězeňský systém. Takoví zločinci by měli být pod neustálým dozorem profesionálních stráţí v odpovídajících zařízeních a neměli by dostat moţnost podmíněného propuštění. Tím by byl splněn základní poţadavek trestu – ochrana společnosti před pachatelem.

52

7. Alternativní tresty Jak jiţ bylo napsáno v předcházející kapitole, jedním ze základních argumentů odpůrců trestu smrti je existence adekvátních alternativ. V průběhu minulých desetiletí jsme mohli ve světě (zejména v Evropě) pozorovat sílící tendenci upouštět od fyzického trestání a od uplatňování absolutního trestu a snahu hledat alternativy a civilizovanější formy penalizace. Alternativní tresty je nutno volit tak, aby plnily základní funkce a účely trestu – ochránit společnost před pachatelem, odradit další potenciální pachatele a zabránit recidivě odsouzeného; zároveň mají však odsouzeného převychovávat, napravovat a umoţnit mu tak v případě propuštění resocializaci a eliminovat pravděpodobnost recidivy. Je tedy potřeba nalézt určitý kompromis mezi humánností a efektivitou trestu.

7.1. Trest odnětí svobody na doţivotí s moţností podmíněného propuštění Jedná se o mírnější formu trestu odnětí svobody na doţivotí. Zřejmě nejlépe splňuje podmínku humánnosti, protoţe skýtá moţnost, ţe se odsouzený po výkonu určité části trestu bude moci znovu začlenit do společnosti a motivuje ho tím k nápravě. Podmínky, které musí odsouzený splnit, aby mohl být podmínečně propuštěn, musí být předem jasně stanoveny. I to působí na delikventa motivačně, neboť má před sebou jasně stanovený cíl. Poslední fází před propuštěním na svobodu je řada vyšetření a pohovorů s odborníky, kteří následně svými posudky buď propuštění podpoří, nebo zamítnou. Cílem je zamezit propuštění nebezpečné, k recidivě inklinující osoby. Trest odnětí svobody na doţivotí s moţností podmíněného propuštění je dobrou alternativou k trestu smrti, neboť plní základní účel trestu, a to ochránit společnost před pachatelem. Skýtá však i moţnost nápravy, a tím naplňuje i poţadavek humánnosti. Zároveň ctí základní právo kaţdého člověka – právo na ţivot.

53

7.2. Trest odnětí svobody na doţivotí bez moţnosti podmíněného propuštění Ve státech, které trest smrti nepouţívají, je nejpřísnějším trestem právě trest odnětí svobody na doţivotí bez moţnosti podmíněného propuštění. Bývá ukládán zvláště nebezpečným delikventům, u kterých je mizivá šance na nápravu, ale zato vysoká pravděpodobnost recidivy. Otázka, zda je tato forma trestu humánnější neţ poprava, je však sporná – na rozdíl od trestu s moţností podmínečného propuštění má tato forma v podstatě demotivující funkci. Odsouzený nemá (kromě vnitřních pohnutek) důvod proč se snaţit o nápravu. Naopak můţe získat pocit, ţe uţ nemá co ztratit a pokusit se třeba o útěk nebo sebevraţdu. Tento trest tedy jen stěţí můţeme označit za vhodnou alternativu, neboť se ve své podstatě od trestu smrti příliš neliší, jen „umírání“ probíhá v tomto případě podstatně déle a pomaleji. ⃰⃰ ⃰ ⃰ Obě výše zmíněné varianty trestu odnětí svobody na doţivotí mají společný cíl – ochranu společnosti před pachatelem. Tu zajišťuje umístění odsouzeného do odpovídajícího zařízení, dozor vykonávaný profesionálním personálem a specifický denní reţim vězně. Dlouhodobé tresty, resp. tresty odnětí svobody na doţivotí, mohou mít jak pozitivní, tak negativní dopady na sociální vazby odsouzeného. Mezi pozitiva můţeme zařadit snahu o nápravu, převýchovu a v neposlední řadě moţnost studia či účasti na rozličných kurzech a školeních. K negativům často patří rozpad vztahů v rodině, rozvod, pocity méněcennosti, apatie, pokusy o sebevraţdu. Ne kaţdý odsouzený se dokáţe adaptovat na ţivot ve vězení a tamní vnitřní sociální hierarchii a pravidla.

7.3. Zabezpečovací detence Zabezpečovací detence není v podstatě náhradou trestu smrti, neboť se ukládá těm odsouzeným, u kterých je prokázána určitá forma duševního onemocnění a kteří spáchali čin, za nějţ by byl normálně uloţen trest odnětí svobody na doţivotí. Pachatel 54

s psychickou poruchou by při řádném soudním procesu trest smrti nedostal. Rozhodla jsem se ale zařadit ji do této kapitoly, protoţe splňuje základní účel trestu smrti – ochranu společnosti před pachatelem a jeho opakovanou trestnou činností. I tím, ţe je doba jejího výkonu variabilní a můţe tedy trvat i několik let či desetiletí, se velice podobá trestu odnětí svobody na doţivotí. Zabezpečovací detence je v podstatě ochranná léčba, která je však vykonávána ve střeţeném zařízení vězeňské sluţby, z něhoţ odsouzený nemůţe uprchnout (nebo alespoň ne snadno). Nejedná se tedy o věznici, ale o zdravotnické zařízení, které je ovšem spravováno vězeňskou sluţbou a v němţ platí taková bezpečnostní pravidla, která znemoţňují vězněným útěk. Oproti věznici je v zabezpečovacím ústavu volnější reţim.70 Zabezpečovací detence se ukládá pachatelům, kteří trpí nějakou duševní poruchou, a to za úmyslný trestný čin, za nějţ by byl za normálních okolností uloţen trest odnětí svobody na dobu delší neţ pět let; a delikventům, kteří jsou pro společnost nebezpeční, a lze u nich předpokládat, ţe uloţení pouhého ochranného léčení by nevedlo ke kýţenému cíli. Délka detence je variabilní – závisí na stavu delikventa a jeho stupni nebezpečnosti

pro

společnost,

coţ

bývá

v pravidelných

intervalech

soudně

přezkoumáváno.

___________________ 70 Zdroj: http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/zabezpecovaci-detence [cit. 2012-03-21].

55

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo charakterizovat trest, resp. trest smrti, jeho účel a smysl, popsat jeho vývoj v historických souvislostech i z hlediska způsobů provedení, porovnat současnou situaci ve světě a nastínit problematiku odlišných názorů na jeho výkon. Druhým cílem bylo poskytnout čtenáři neznalému problematiky trestu smrti dostatek podnětů a informací, aby byl schopen vytvořit si vlastní ucelený názor. První kapitola byla ryze teoretická, byla jakýmsi vstupem do problematiky trestu, potaţmo trestu smrti. Poukázala na smysl a účel trestání jako takového. Druhá kapitola měla za úkol v krátkosti zdokumentovat vývoj trestu smrti z hlediska historických souvislostí, nejprve ve světě a následně na našem území. Následující kapitola se věnuje způsobům provedení trestu smrti. Protoţe způsobů poprav bylo v historii trestu smrti opravdu značné mnoţství, dovolila jsem si tuto kapitolu rozdělit do dvou částí – na způsoby vyuţívané v minulosti a na vynálezy moderní doby. Z důvodu rozsahového omezení práce jsem první část podstatně zobecnila a zkrátila a zaměřila se spíše na zajímavosti a věnovala se hlouběji druhé části, která je aktuálnější. Ve čtvrté kapitole jsem popsala současnou situaci ve světě, tedy kde je trest smrti zrušen a kde stále vyuţíván, kolik poprav bylo vykonáno v posledních letech, kde a jakým způsobem. Pátá kapitola sleduje zakotvení institutu trestu smrti v právních dokumentech na mezinárodní úrovni. Práce je uzavřena výčtem argumentů pro a proti trestu smrti (které jsem však takto striktně nerozdělovala, neboť jak uţ bylo v dané kapitole řečeno - co můţe být pro jednoho silným argumentem pro zrušení trestu smrti, můţe znamenat pro druhého pravý opak) a alternativních trestů, kterými lze trest smrti nahradit. Trest smrti jako institut trestání doprovází lidstvo od jeho vzniku a vyvíjí se společně s ním. Má tedy velice dlouhou a bohatou historii. Jiţ po mnohá staletí je předmětem sporů mezi jeho odpůrci a zastánci. Postoj jednotlivce k tomuto trestu je vţdy ovlivněn mnoha faktory – pohlavím, věkem, vzděláním, ale také náboţenstvím, tradicemi, morálními hodnotami apod. Mám-li mluvit sama za sebe, myslím si, ţe do naší doby trest smrti uţ prostě nepatří, je přeţitkem, pozůstatkem z dob dřívějších. Myslím, ţe má práce názorně ukázala, jaké hrůzné metody byly a často i jsou k popravování pouţívány a jakým strašným způsobem docházelo ke zneuţívání tohoto institutu (komunistické procesy, 56

období nacismu a další). Avšak jak uţ jsem přiznala v kapitole Argumenty pro a proti trestu smrti, není tak snadné uzavřít tuto práci jedním (správným) závěrem - dokáţu si představit i situaci, okolnosti, za kterých bych moţná své stanovisko změnila…Nevěřím však, ţe by smrt vraha opravdu mohla přinést oběti satisfakci. Kdyţ uţ se jednou rozhodneme ctít to nejzákladnější právo kaţdého člověka, tedy právo na ţivot, měli bychom být důslední. Jak jinak dokázat, ţe to myslíme váţně, neţ zachovat ţivot třeba i vraha? Podle mého názoru je negativ trestu smrti přespříliš a pozitiva je nemohou vyváţit. Vezměme si jako příklad často medializované týrání zvířat – vyhublé koně, ţijící v miniaturních kójích, nebo týrané psy a kočky…kaţdému, kdo má v těle alespoň kousek citu, je jich líto. Kolik toho ale víme o ţivotě v celách smrti? A co teprve o přeţívání odsouzenců na smrt v rozvojových zemích, kteří mnohdy ani netuší, ţe byli odsouzeni nebo kdy budou popraveni? Zacházení s odsouzenými na smrt, dlouhé čekání na popravu, nelidské podmínky pobytu ve vězení, mnohdy barbarské způsoby výkonu popravy, moţnost omylu a smrti nevinného člověka…to vše jsou tak váţná negativa, ţe by v současnosti prostě měla být nepřijatelná. Pro mě tedy rozhodně jsou. Navíc existuje vícero adekvátních alternativních trestů, které mohu být odsouzenému tzv. šité na míru - tedy délka a podmínky trestu mohou být přizpůsobeny povaze zločinu i pachatele. Proč tedy nevyuţít tyto moţnosti substituce trestu smrti, které navíc odpovídají současným standardům moderní společnosti respektující základní lidská práva?

57

Seznam pouţitých zdrojů Monografie: 1. BARRING, L. Trest smrti v dějinách lidstva. Praha: Naše vojsko s.r.o., 2008. ISBN 978-80-206-0975-5. 2. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona. 7. přepracované vydání. Praha: Česká biblická společnost, 1996. ISBN 80-85810-11-5. 3. FRANCEK, J. Katovské řemeslo v Čechách in MONESTIER, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. ISBN 80-86182-05-3. 4. FRANCEK, J. K vývoji hrdelního soudnictví v Čechách. in Hrdelní soudnictví. Pardubice. 5. FRANCEK, J. Trest smrti v Československu v letech 1918 – 1990 in MONESTIER, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. ISBN 80-86182-05-3. 6. FRANCEK, J. Zločin a trest v českých dějinách. Praha: Rybka Publishers, 1999. ISBN 80-86182-91-6. 7. GARLAND, D. Sociological Perspectives on Punishment in DUFF, A. Punishment. Darthmouth: Darthmouth Publishing, 1993. 8. CHMEL, L. Nejslavnější popravy. Havlíčkův Brod: nakl. Petrklíč, 2004. ISBN 80-7229-107-6. 9. Kolektiv autorů. Kantova filozofie a současnost. Praha: nakl. Svoboda, 1981. 10. KŘIVKA, Z. a kol. Komunismus ve dvacátém století očima jeho obětí. Praha: Konfederace politických vězňů ČR, 2009. 11. LATA, J. Účel a smysl trestu. Praha: LexisNexis CZ s.r.o., 2007. 12. LIŠKA, O. a kol. Vykonané tresty smrti Československo 1918-1989. Sešity 2. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2000. 13. LIŠKA, O. a kol. Vykonané tresty smrti Československo 1918-1989. Sešity 2, 2. vydání. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2006. ISBN 80-86621-09-X. 14. LYONS, L. Historie trestu. Praha: nakl. Svojtka & Co., 2004. ISBN 80-7352021-4. 58

15. MONESTIER, M. Historie trestu smrti. Praha: Rybka Publishers, 1998. ISBN 80-86182-05-3. 16. MONTESQUIEU de, Ch. L. O duchu zákonů. Praha: Oikoyment, 2010. ISBN 978-80-7298-405-3. 17. MORRIS, N. Punishment, Desert and Rehabilitation in GROSS, H., HIRSCH von, A. Sentencing. Oxford – New York: Oxford University Press, 1981. 18. PLATÓN. Spis I – Kritón. Spisy I-V. Praha: Oikoyment, 2003. ISBN 80-7298062-9. 19. ŠEDIVÝ, F. Legie ţivých aneb Jáchymovské peklo. Praha: nakl. Eva – Milan Nevole, 2010. ISBN 978-80-904313-4-8. 20. ŠINDELÁŘ, V. Syn praţského kata. Praha: nakl. Regia, 2006. ISBN 80-8636760-6. 21. VANĚČEK, V. a kol. Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Praha: Orbis, 1976. ISBN 104-21-851. 22. VOREL, J. Trest smrti – minulost a současnost in LIŠKA O. a kol. Vykonané tresty smrti. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2006. ISBN 80-86621-09-X. 23. ŢÍDEK, Z. Psáno před popravou. Olomouc: Matice Cyrilometodějská s.r.o., 2005. ISBN 80-7266-221-X. DVD: 24. Dcery 50. let. Dokumenty, mládeţ & společnost, Praha 2008. 25. 50. léta a videosvědectví dětí politických vězňů. Dokumenty, mládeţ & společnost, Praha 2009. 26. Rudé temno. VIDEOFACT Miroslav Lešovský, 2005. 27. Máte slovo. Česká televize, 2007-2008. Dokumenty: 28. Břetislavova dekreta 29. Benešovy dekrety

59

30. Dopisy Dr. Milady Horákové z pankrácké cely smrti 24.-27.6.1950. Praha: Klub Dr. Milady Horákové, 1995. 31. Všeobecná deklarace lidských práv 32. Evropská úmluva o ochraně lidských práv (a základních svobod) 33. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 34. Listina základních práv a svobod Elektronické zprávy a články: 35. Death sentences and executions 2010: Amnesty International. 2011 [cit. 2012-02-05]. Dostupný z http://www.lidskaprava.cz/uploads/03_dokumenty/01_trest_smrti/ 02_ AI_REPORT_-_Death_penalty_in_2010.pdf 36. Death sentences and executions 2011: Amnesty International. 2012 [cit. 2012-03-27] Dostupný z http://www.amnesty.org/en/death-penalty/death-sentences-andexecutions-in-2011 37. Trest smrti – Zpráva Rady pro lidská práva (HRC), Model OSN – XV. ročník, 2009/2010 [cit. 2012-01-05]. 38. Postoj k trestu smrti - článek z 18. 3. 2010. Autor: neuveden [cit. 2012-03-18]. Dostupný z http://denikreferendum.cz/clanek/7377-verejne-mineni-v-usa-seodvraci-od-trestu-smrti . 39. Zabezpečovací detence – článek. Autor: neuveden [cit. 2012-03-25]. Dostupný z http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/zabezpecovaci-detence. 40. Trest smrti je pro USA příliš nákladný - článek z 20. 10. 2009. Autor: aš [cit. 2012-03-19]. Dostupný z http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/182057-trest-smrti-jepro-usa-prilis-nakladny.html. 41. Syřané popsali brutální mučení: viseli na hácích a znásilňovali je - článek z 14. 3. 2012. Autor: aš [cit. 2012-03-14]. Dostupný z http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/261792syrane-popsali-brutalni-muceni-viseli-na-hacich-a-znasilnovali-je.html. 60

42. Poslední popravený v Česku - pětinásobný vrah Vladimír Lulek – článek z 2. 2. 2008. Autor: ČT 24 [cit. 2012-03-02.]. Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/4346-posledni-popravenyv-cesku-petinasobny-vrah-vladimir-lulek/. 43. K problematice dlouhodobých trestů odnětí svobody – článek z r. 2004. Autor: JUDr. Z. Karabec, CSc., PhDr. Š. Blatníková. Kriminalistika – čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi, č. 3/2004 [cit. 2012-03-27.]. Dostupný z http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2004/ 0403/karabec_info.html. 44. Trest smrti v muslimských zemích – článek z r. 2001. Autor: L. Kropáček.

Koktejl, č. 10/2001 [cit. 2011-12-14]. Dostupný z http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view =article&id=2115:trest-smrti-v-muslimskych-zemich&catid=2:civilizace &Itemid=4. 45. Čína popravila víc lidí neţ zbytek světa dohromady – článek z 10. 10. 2011. Autor: rai [cit. 2012-02-04]. Dostupný z http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/139014-cina-popravila-viclidi-nez-zbytek-sveta-dohromady/. Elektronické zdroje: 46. A-Z Encyklopedie [online]. [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: http://www.azencyklopedie.info/. 47. Amnesty

International

[online].

[cit.

2012-03-27].

Dostupné

z:

http://www.amnesty.org/. 48. Baroko [online]. [cit. 2012-01-13]. Dostupné z: http://baroko.blogspot.com/. 49. BBC News [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/. 50. Centrum pro výzkum veřejného mínění [online]. [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/. 51. Česká

televize

[online].

[cit.

2012-03-15].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/. 52. Český

helsinský

výbor

[online].

http://www.helcom.cz/. 61

[cit.

2012-03-08].

Dostupný

z:

53. Deník

Referendum

[online].

[cit.

2012-03-18].

Dostupný

z:

http://denikreferendum.cz/. 54. Fronta.cz [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupný z: http://www.fronta.cz/. 55. HN

Zprávy

–

IHNED.cz

[online].

[cit.

2012-03-14].

Dostupný

z:

http://zpravy.ihned.cz/. 56. iKoktejl

[online].

[cit.

2011-12-14].

Dostupný

z:

http://www.czech-

press.cz/index.php. 57. Iuridictum [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupný z: http://iuridictum.pecina.cz/. 58. Lidice [online]. [cit. 2012-01-10]. Dostupný z: http://www.lidice.info/. 59. Lidská práva [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupný http://www.lidskaprava.cz/. 60. OSN [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupný z: http://www.osn.cz/.

z:

61. Parlament ČR – Poslanecká sněmovna [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupný z: http://www.psp.cz/. 62. Trestni-rizeni.com [online]. [cit. 2012-03-28]. Dostupný z: http://www.trestnirizeni.com/. 63. Wikipedie [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupný z: http://cs.wikipedia.org/. 64. www.juristic.cz [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupný z: http://trestni.juristic.cz/. Zákony: Zákon č. 2/1993 Sb. - Listina základních práv a svobod Zákon č. 209/1992 Sb. - Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 11 Zákon č. 120/1976 Sb. - Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

62

Seznam příloh: Příloha č. 1 - Břetislavova dekreta Příloha č. 2 - První stanné právo – Protektorát Čechy a Morava Příloha č. 3 - Polední list 10. října 1941 Příloha č. 4 - Dopis Illmera Frankovi Příloha č. 5 - Benešovy dekrety - přehled Příloha č. 6 - Rozsudek Jménem republiky Příloha č. 7 - Poslední dopis JUDr. Milady Horákové z pankrácké cely smrti 2 a půl hodiny před popravou Příloha č. 8 - Poslední popravený v Česku - pětinásobný vrah Vladimír Lulek Příloha č. 9 - Štefan Svitek Příloha č. 10 - Šibenice soudce Lynče Příloha č. 11 - Srovnávací tabulka – délka provazu Příloha č. 12 - Neměl uţ odvahu dílo dokončit Příloha č. 13 - Trest smrti v muslimských zemích Příloha č. 14 - Čína popravila víc lidí neţ zbytek světa dohromady Příloha č. 15 - Postoj k trestu smrti v USA Příloha č. 16 - Trest smrti je pro USA příliš nákladný Příloha č. 17 - Syřané popsali brutální mučení: viseli na hácích a znásilňovali je

63

Příloha č. 1

Břetislavova dekreta I. Vaše manţelství, která aţ dosud měli jste jako v nevěstinci a společná mezi zvířaty, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manţelka spokojila se jedním

muţem

a

muţ

jednou

ţenou

zákonitě

před

církví

provdanou.

II. Kdyby manţelka muţem anebo muţ manţelkou opovrhl a nesvár mezi nimi dospěl aţ k roztrţce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrátit do dřívějšího svazku zákonitě uzavřeného, podle řádu naší země jako rušitel manţelství byl uveden v rabství, nýbrţ spíše tísní našeho nezměnitelného příkazu, nechť je tato osoba jakákoli, budiţ uvrţen do vyhnanství do Uher a nebudiţ nikterak dovoleno, aby se do země vracel a se vykoupil, aby nákazou jedné ovce, boţí stádo ovcí se neposkvrnilo. III. Kdyby panny, vdovy a cizoloţnice byly usvědčeny, ţe ztratily stud a dobré jméno a porodily děti nemanţelsky jest je postihnouti týmţ nálezem. Neboť kdyţ mají svobodné rozhodování provdati se, proč páchají cizoloţství a své plody uměle

potracují,

coţ

je

nejhorší

hřích

před

Bohem?

IV. Kdyby si ţena stěţovala, ţe svým muţem není milována slušně, nýbrţ ţe je uchopována neslušně, budiţ mezi nimi uspořádán boţí soud před církví, a kdo by byl

shledán

vinným,

nechť

zaplatí

kníţeti

povinné

pokuty.

Podobně o těch, o nichţ se proslýchá, ţe zabili člověka, arcikněz ať jejich jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je obešle k soudu, a kdyby se vzpírali, uvrhne do vězení, aţ buď učiní náleţité pokání nebo zapírají-li, vyjde najevo ţhavým ţelezem nebo popříseţnou vodou jejich hřích či nevinna. Avšak bratrovrahy, otcovrahy, vrahy kněţí a osoby upadlé v obvinění z podobných těţkých zločinů ať arcikněz označí hradskému správci nebo kníţeti a tito ať je rukama přikovanýma k trupu vyvrhnou z království, aby potupně a běţenecky sdíleli na zemi úděl Kaina. Zdroj: http://baroko.blogspot.com/2011/03/bretislavova-dekreta.html [cit. 2012-01-13].

1

Příloha č. 2

První stanné právo – Protektorát Čechy a Morava

Zdroj: http://www.fronta.cz/dotaz/prvni-stanne-pravo-v-protektoratu [cit. 2012-02-28].

1

Příloha č. 3

Polední list 10. října 1941

Zdroj: http://www.fronta.cz/dotaz/prvni-stanne-pravo-v-protektoratu [cit. 2012-02-28].

1

Příloha č. 4

Dopis Illmera Frankovi Dne 6. listopadu 1941 Illmer (předseda praţského stanného soudu) Frankovi navrhl, aby popravy byly dále jiţ konány v koncentračním táboře (Mauthausen), coţ bylo schváleno: Praha, 6. listopadu 1941 ... Věc: Řízení před stannými soudy v Praze a v Brně v měsíci listopadu 1941 V příloze předávám návrhy na řízení před stannými soudy v Praze a Brně, plánovaná na měsíc listopad 1941. Podle nich se počítá s tím, ţe kaţdým z obou soudů bude odsouzeno po 24 osobách. Kromě toho je třeba, aby oba stanné soudy odsoudily dalších 70 osob, tedy celkem 140 osob. Poněvadţ výkon těchto rozsudků v Praze, resp. v Brně, se nejeví jako účelný a mimoto zveřejnění není nutné, resp. je neţádoucí, navrhuji, aby těchto 140 osob v Praze a Brně bylo sice stannými soudy odsouzeno, aby však rozsudky byly vykonány aţ v koncentračním táboře. To je bez dalšího moţné, poněvadţ předseda stanného soudu nařizuje výkon rozsudku a můţe proto kdykoli stanovit jeho dobu. Současně by tím bylo umoţněno provést případně ještě potřebná šetření a konfrontace i v době, kdy by jiţ mohl být civilní výjimečný stav zrušen, aniţ by tím byl nějak ohroţen nebo vzat v pochybnost výkon jiţ vyneseného rozsudku smrti.

Zdroj: http://www.fronta.cz/dotaz/prvni-stanne-pravo-v-protektoratu [cit. 2012-02-28].

1

Příloha č. 5

Benešovy dekrety - přehled 1.

Ústavní dekret č. 1/1940 Úř. věst. čsl., o ustavení Státní rady jako poradního sboru

prozatímního státního zřízení Československé republiky 2.

Ústavní dekret č. 2/1940 Úř. věst. čsl., o prozatímním výkonu moci zákonodárné,

republikován vyhláškou č. 20/1945 Sb. 3.

Dekret č. 4/1940 Úř. věst. čsl., veřejné vyhlášení nově vydávaných právních

ustanovení čs. vlády 4.

Dekret č. 5/1940 Úř. věst. čsl., o československých polních soudech

5.

Dekret č. 6/1940 Úř. věst. čsl., jímţ se mění některá ustanovení zákona o

vojenském právu 6.

Dekret č. 83/1940 Úř. věst. čsl., o slibu členů vlády, veřejných zaměstnanců a

jiných orgánů 7.

Dekret č. 2/1942 Úř. věst. čsl., o zřízení ministerstva pro hospodářskou obnovu

8.

Ústavní dekret č. 3/1942 Úř. věst. čsl., jímţ se mění ústavní dekret presidenta

republiky ze dne 21. července 1940 číslo 1 Úředního věstníku československého o ustavení Státní rady jako poradního sboru prozatímního státního zřízení Československé republiky 9.

Dekret č. 6/1942 Úř. věst. čsl., o obnově trestního řízení a zmateční stíţnosti k

zachování zákona v řízení před polními soudy u československé armády v zahraničí, republikován vyhláškou č. 150/1945 Sb. 10. Ústavní dekret č. 3/1942 Úř. věst. čsl., novela ústavního dekretu o ustavení Státní rady jako poradního sboru prozatímního státního zřízení Československé republiky 11. Dekret č. 5/1944 Úř. věst. čsl., o postavení ţen v československých vojenských jednotkách, republikován vyhláškou č. 136/1945 Sb. 12. Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, republikován vyhláškou č. 30/1945 Sb. 13. Ústavní dekret č. 18/1944 Úř. věst. čsl., o národních výborech a prozatímním Národním shromáţdění, republikován vyhláškou č. 43/1945 Sb. 14. Ústavní dekret č. 3/1945 Úř. věst. čsl., o výkonu moci zákonodárné v přechodném období 1

15. Dekret č. 5/1945 Úř. věst. čsl., o kterým se určuje postavení Správy Spojených národů pro okamţitou pomoc a první obnovu (United Nations Relief and Rehabilitation Administration), republikován vyhláškou č. 149/1945 Sb. 16. Ústavní dekret č. 1/1945 Sb. z. a n. II, o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné 17. Dekret č. 3/1945 Sb. z. a n. II, kterým se mění a doplňují některá ustanovení vojenského trestního zákona a branného zákona 18. Dekret č. 5/1945 Sb. z. a n. II, o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů 19. Dekret č. 8/1945 Sb. z. a n. II, o věnování nemovitostí Svazu sovětských socialistických republik jako projev díků 20. Dekret č. 12/1945 Sb. z. a n. II, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa 21. Dekret č. 16/1945 Sb. z. a n. II, o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech 22. Dekret č. 17/1945 Sb. z. a n. II, o Národním soudu 23. Dekret č. 19/1945 Sb. z. a n. II, o Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé 24. Ústavní dekret č. 20/1945 Sb. z. a n. II, o prozatímním výkonu moci zákonodárné 25. Ústavní dekret č. 21/1945 Sb. z. a n. II, o výkonu moci zákonodárné v přechodném období 26. Ústavní dekret č. 22/1945 Sb. z. a n. II, o vyhlášení právních předpisů, vydaných mimo území republiky Československé 27. Ústavní dekret č. 25/1945 Sb., o sjednocení celního práva na území republiky Československé 28. Dekret č. 26/1945 Sb., o zrušení zákona ze dne 9. července 1945 29. Dekret č. 27/1945 Sb., o jednotném řízení vnitřního osídlení 30. Dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci 31. Ústavní dekret č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské 2

32. Dekret č. 35/1945 Sb., o přechodném omezení výplat vkladů u peněţních ústavů (peněţních podniků) v pohraničním území 33. Dekret č. 36/1945 Sb., o plnění závazků znějících na říšské marky 34. Dekret č. 38/1945 Sb., o přísném trestání drancování 35. Dekret č. 39/1945 Sb., o dočasné příslušnosti ve věcech náleţejících soudům porotním a kmetským 36. Ústavní dekret č. 47/1945 Sb., o Prozatímním Národním shromáţdění 37. Dekret č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu 38. Dekret č. 52/1945 Sb., o zatímním vedení státního hospodářství 39. Dekret č. 53/1945 Sb., o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům 40. Dekret č. 54/1945 Sb., o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry 41. Dekret č. 56/1945 Sb., o úpravě platu prezidenta Československé republiky 42. Dekret č. 57/1945 Sb., o platu a o činovním a representačním přídavku členů vlády 43. Dekret č. 58/1945 Sb., o platovém přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům 44. Dekret č. 59/1945 Sb., jímţ se zrušují jmenování veřejných zaměstnanců z doby nesvobody 45. Ústavní dekret č. 60/1945 Sb., o přípravě provedení smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29. června 1945 46. Dekret č. 62/1945 Sb., o úlevách v trestním řízení soudním 47. Dekret č. 63/1945 Sb., o Hospodářské radě 48. Dekret č. 66/1945 Sb., o Úředním listě republiky Československé 49. Dekret č. 67/1945 Sb., jímţ se obnovuje činnost disciplinárních a kvalifikačních komisí pro veřejné zaměstnance a zrušují se předpisy o omezení opravných prostředků 50. Dekret č. 68/1945 Sb., o reaktivaci veřejných zaměstnanců 51. Dekret č. 69/1945 Sb., o přeloţení vysoké školy báňské z Příbramě do Moravské Ostravy 52. Dekret č. 71/1945 Sb., o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství 53. Dekret č. 73/1945 Sb., kterým se mění a doplňuje platový zákon ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., pokud jde o profesory vysokých škol a vysokoškolské asistenty 3

54. Dekret č. 74/1945 Sb., o reaktivaci a o opětném ustanovení provdaných ţen ve veřejné sluţbě 55. Dekret č. 76/1945 Sb., o poţadování dopravních prostředků po dobu mimořádných hospodářských poměrů 56. Dekret č. 77/1945 Sb., o některých opatření k urychlení nakládky a vykládky zboţí v ţelezniční dopravě 57. Dekret č. 78/1945 Sb., o přechodném finančním zabezpečení hospodářských podniků 58. Dekret č. 79/1945 Sb., o zatímní úpravě soudnictví v zemích České a Moravskoslezské 59. Dekret č. 80/1945 Sb., o opětném zavedení středoevropského času 60. Dekret č. 81/1945 Sb., o některých opatřeních v oboru spolkovém 61. Dekret č. 82/1945 Sb., o zálohách na náhradu za některé válečné škody majetkové 62. Dekret č. 83/1945 Sb., o úpravě branné povinnosti osob povolaných,jakoţ i dobrovolně nastoupivších do činné sluţby 63. Dekret č. 84/1945 Sb., o přechodné úpravě délky presenční sluţby 64. Dekret č. 85/1945 Sb., kterým se ruší školné na státních středních školách 65. Dekret č. 86/1945 Sb., o znovuvybudování finanční stráţe v zemích České a Moravskoslezské a o úpravě některých sluţebních a platových poměrů příslušníků finanční stráţe 66. Dekret č. 88/1945 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti 67. Dekret č. 89/1945 Sb., o vyznamenáních za zásluhy o výstavbu státu a za vynikající pracovní výkony 68. Dekret č. 90/1945 Sb., o úpravě některých organisačních a sluţebních otázek v oboru soudnictví 69. Dekret č. 91/1945 Sb., o obnovení československé měny 70. Dekret č. 93/1945 Sb., o prozatímních opatřeních v oboru veřejno-právního sociálního pojištění 71. Dekret č. 94/1945 Sb., o úpravě některých otázek organisace a sluţebních a platových poměrů sboru uniformované vězeňské stráţe 72. Dekret č. 95/1945 Sb., o přihlášení vkladů a jiných peněţních pohledávek u peněţních ústavů, jakoţ i ţivotních pojištění a cenných papírů

4

73. Dekret č. 96/1945 Sb., o zřízení pobočky lékařské fakulty University Karlovy v Hradci Králové 74. Dekret č. 97/1945 Sb., kterým se mění a doplňují ustanovení o zvláštní dani výdělkové 75. Dekret č. 98/1945 Sb., o přechodných opatřeních v oboru daně z obratu 76. Dekret č. 99/1945 Sb. o úpravě přímých daní za kalendářní roky 1942 aţ 1944 a o úpravě poplatků a daní obchodových 77. Dekret č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků 78. Dekret č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského 79. Dekret č. 102/1945 Sb., o znárodnění akciových bank 80. Dekret č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven 81. Dekret č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách 82. Dekret č. 105/1945 Sb., o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců 83. Dekret č. 106/1945 Sb., o platech členů Prozatímního Národního shromáţdění 84. Dekret č. 107/1945 Sb., o přechodné úpravě poplatkového ekvivalentu v zemích České a Moravskoslezské 85. Dekret č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy 86. Dekret č. 109/1945 Sb., o řízení výroby 87. Dekret č. 110/1945 Sb., o organisaci lidové a umělecké výroby 88. Dekret č. 112/1945 Sb., o správě soudních věznic a trestních ústavů 89. Dekret č. 113/1945 Sb., o úpravě, řízení a kontrole zahraničního obchodu 90. Dekret č. 114/1945 Sb., o zřízení nových ředitelství pošt a o úpravě obvodů ředitelství pošt v zemích České a Moravskoslezské 91. Dekret č. 115/1945 Sb., o hospodaření uhlím a palivovým dřívím 92. Dekret č. 116/1945 Sb., o změně zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. a vlád. nařízení ze dne 17. července 1928, č. 124 Sb., o úpravě platů duchovenstva církví a náboţenských společností státem uznaných případně recipovaných, a o platovém přídavku k nejniţšímu ročnímu příjmu duchovenstva 93. Dekret č. 117/1945 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého 94. Dekret č. 118/1945 Sb., o opatřeních v řízení vyţivovacího hospodářství 95. Dekret č. 119/1945 Sb., o přechodné úpravě vojenského trestního řádu 5

96. Dekret č. 120/1945 Sb., o přechodné úpravě vojenského polního trestního řízení 97. Dekret č. 121/1945 Sb., o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory 98. Dekret č. 122/1945 Sb., o zrušení německé university v Praze 99. Dekret č. 123/1945 Sb., o zrušení německých vysokých škol technických v Praze a v Brně 100.Dekret č. 124/1945 Sb., o některých opatřeních ve věcech knihovních 101.Dekret č. 125/1945 Sb., o zřízení Svazu brannosti 102.Dekret č. 126/1945 Sb., o zvláštních nucených pracovních oddílech 103.Dekret č. 127/1945 Sb., o zřízení vysoké školy "Akademie musických umění v Praze" 104.Dekret č. 128/1945 Sb., o zatímní územní organisaci některých finančních úřadů a změnách s tím spojených v zemích České a Moravskoslezské 105.Dekret č. 129/1945 Sb., o státním orchestru Česká filharmonie 106.Dekret č. 130/1945 Sb., o státní péči osvětové 107.Dekret č. 131/1945 Sb., o vybudování Akademického domu – Památníku 17. listopadu 108.Dekret č. 132/1945 Sb., o vzdělání učitelstva 109.Dekret č. 133/1945 Sb., kterým se zřizuje Výzkumný ústav pedagogický Jana Amose Komenského 110.Dekret č. 135/1945 Sb., o zřízení pobočky lékařské fakulty university Karlovy v Plzni 111.Ústavní dekret č. 137/1945 Sb., o zajištění osob, které byly povaţovány za státně nespolehlivé, v době revoluční 112.Dekret č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti 113.Dekret č. 139/1945 Sb., o přechodné úpravě právních poměrů Národní banky Československé 114.Dekret č. 140/1945 Sb., o zřízení Vysoké školy politické a sociální v Praze 115.Dekret č. 143/1945 Sb., o omezení ţalobního práva v trestním řízení

Zdroj: http://iuridictum.pecina.cz/w/Bene%C5%A1ovy_dekrety#P.C5.99ehled_Bene.C5.A1ov.C3.BDch_ dekret.C5.AF [cit. 2012-02-28].

6

Příloha č. 6

Rozsudek Jménem republiky Státní soud uznal po hlavním přelíčení provedeném ve dnech 31. května aţ 8. června 1950 takto právem: Obţalovaní jsou vinni, ţe v době od jara 1948 aţ do svého zatčení v Praze a na jiných místech na území republiky i mimo ně: spolčili se jednak navzájem, jednak s dalšími osobami k pokusu o zničení samostatnosti republiky a o zničení a rozvrácení jejího lidově demokratického zřízení a společenské a hospodářské soustavy republiky, zaručených ústavou a vešli s cizí mocí a s cizími činiteli ve styk jednak přímý, jednak nepřímý, přičemţ a) jejich jednáním byla samostatnost republiky, její lidově demokratické zřízení a společenská a hospodářská soustava, zaručené ústavou, ohroţena zvláštní měrou, b) Františka Zemínová, František Přeučil a Jan Buchal sbírali a organizovali branné a pomocné síly, všichni vyzvídali a vyzrazovali přímo i nepřímo cizí moci státní tajemství a k tomuto činu se jednak navzájem, jednak s jinými spolčili, při čemţ a) byli členy organizace, jejímţ úkolem bylo vyzvídati státní tajemství, b) dr. Milada Horáková, dr. Josef Nestával, dr. Jiří Hejda, František Přeučil, Antonie Kleinerová, dr. Oldřich Pecl a Záviš Kalandra: dopouštěli se vyzvědačství delší dobu ve značném rozsahu a způsobem zvláště nebezpečným a vyzvídali státní tajemství zvlášť důleţitá, c) dr. Jiřímu Hejdovi byla povinnost uchovávati státní tajemství výslovně uloţena Tím spáchali: všichni zločin velezrady podle § 1. odst. 2 (odst. 1 lit. a, c) zák. č. 231/48 Sb. a podle § 1 odst. 2 lit. b) téhoţ zákona Františka Zemínová, František Přeučil a Jan Buchal mimo to téţ Podle § 1 odst. 3 lit. c) téhoţ zákona. všichni zločin vyzvědačství podle § 5 odst. 1, odst. 2 lit. c) zák. č. 231/48 Sb. dr. Milada Horáková, dr. Josef Nestával, dr. Jiří Hejda, František Přeučil, Antonie Kleinerová, dr. Oldřich Pecl a Záviš Kalandra téţ podle § 5 odst. 2 lit. d, e) cit. zák. dr. Jiří Hejda mimo to téţ podle § 5 odst. 2 lit. b) téhoţ zákona a odsuzují se za to: za to všichni podle § 1 odst. 3 zák. č. 231/48 Sb. se zřetelem na ustanovení § 34 tr. z. JUDr. Milada Horáková k trestu smrti, Jan Buchal k trestu smrti, JUDr. Oldřich Pecl k trestu smrti, Záviš Kalandra k trestu smrti

1

JUDr. Josef Nestával s pouţitím ustanovení § 113 zák. 113/48 Sb. k trestu těţkého ţaláře na doţivotí JUDr. Jiří Hejda s pouţitím ustanovení § 113 zák. 113/48 Sb. k trestu těţkého ţaláře na doţivotí František Přeučil s pouţitím ustanovení § 113 zák. 113/48 Sb. k trestu těţkého ţaláře na doţivotí Antonie Kleinerová s pouţitím ustanovení § 113 zák. 113/48 Sb. k trestu těţkého ţaláře na doţivotí JUDr. Bedřich Hostička s pouţitím ustanovení § 113 zák. 113/48 Sb. k trestu těţkého ţaláře na dobu 28 roků, zostřenému půlletně jedním tvrdým loţem JUDr. Zdeněk Peška s pouţitím ustanovení § 113 zák. 113/48 Sb. k trestu těţkého ţaláře na dobu 25 roků, zostřenému půlletně jedním tvrdým loţem JUDr. Jiří Křížek s pouţitím ustanovení § 113 zák. 113/48 Sb. k trestu těţkého ţaláře na dobu 22 roků, zostřenému půlletně jedním tvrdým loţem Františka Zemínová s pouţitím ustanovení § 113 zák. 113/48 Sb. k trestu těţkého ţaláře na dobu 20 roků, zostřenému půlletně jedním tvrdým loţem Vojtěch Dundr s pouţitím ustanovení § 113 zák. 113/48 Sb. k trestu těţkého ţaláře na dobu roků, zostřenému půlletně jedním tvrdým loţem Všem odsouzeným se započítá do trestu vyšetřovací vazba. Všichni obţalovaní jsou povinni nahraditi rukou společnou a nerozdílnou náklady výkonu svého trestu. Vedle trestu na svobodě ukládá se podle § 47, zák. č. 231/48 Sb. peněţitý trest a to: dr. Josefu Nestávalovi 50 000 Kčs, dr. Jiřímu Hejdovi 500 000 Kčs, Františce Zemínové 15 000 Kčs, Františku Přeučilovi 80 000 Kčs, Antonii Kleinerové 20 000 Kčs, dr. Zdeňku Peškovi 60 000 Kčs, Vojtěchu Dundrovi 10 000 Kčs, dr. Bedřichu Hostičkovi 30 000 Kčs, dr. Jiřímu Kříţkovi 150 000 Kčs. U všech obţalovaných se vyslovuje podle § 48, zák. 231/48 Sb. konfiskace celého jmění. Podle § 52 téhoţ zákona vyslovuje se u všech obţalovaných ztráta čestných práv občanských, přičemţ doba způsobilosti k nabytí těchto práv se určuje na dobu 10 let.

Zdroj: CHMEL, Ladislav. Nejslavnější popravy. Havlíčkův Brod: Petrklíč, 2004. 136-138 s. ISBN 807229-107-6.

2

Příloha č. 7

Poslední dopis JUDr. Milady Horákové z pankrácké cely smrti 2 a půl hodiny před popravou 27. VI. 1950, 21/2 hod. Moji nejmilejší, ještě několik slov. Měla jsem z našeho setkání nesmírnou úlevu. Jen Věruška mi velmi leţí na srdci a to budoucí, co vymění svůj ţivot za ţivot můj. – Je to zvláštní shoda okolností; kdyţ se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu ţivotů zase já. Milovaná, předrahá sestřičko moje, budeš maminkou, někdo, kdo uvidí nový svět, se hlásí o své právo. Musíš pro něho a jen pro něho teď ţít. Nedej mu do vínku srdce a nervy zatíţené smutkem a jeho dekadencí. Přiveď na svět celého, zdravého a krásného člověka s pevnými nervy. Ať to bude děvče, nebo hoch, musí to být bojarský junák! Prosím Tě, Věruško, na kolenou, chraň ho, kvůli mně a pro lepší příští. Modlím se v těchto posledních chvílích za Tebe a šťastnou Tvou těţkou hodinu matky. Budeš mít teď dvě děti. Vás ostatní prosím: teď všechno pro ten nový ţivot: Pepíčku, tolik na Tebe spoléhám. Jano, jsi statečné děvče – mám z Tebe radost – jen uplatni svoji statečnost za to, co buduje, a ne za to, co boří. – Jsem úplně klidná a připravená. Byl u mne pan farář, a i kdyţ nemohl přijít dr. Kučera, bylo mi to velkou posilou – prosila jsem jej, aby také a hlavně Vám věnoval teď svou pomoc. Opřete se o vše, co Vás chce a můţe podrţet. Ţijte, ţijte! Jste taková krásná trojice. Dědeček přijde také časem o svou bolest – buďte s ním! Maminka Horáková se opře o svou víru. Má děvčátka ze Sadské, Věrka, Anička, Boţenka, budou také s Vámi. Co Vás je, já jsem sama a musím si také pomoci. – Nikdy jsem nepochybovala o Vaší síle, ale překvapili jste mne. Bude to ještě bolet chvíli, ale pak uţ stále méně a méně. Jděte na louky a do lesů, tam ve vůni květů najdete kousek mne, jděte do polí, dívejte se na krásné a všude budeme spolu. Dívejte se na lidi kolem a v kaţdém se něčím obrazím. Nejsem bezradná a zoufalá – nehraji, je to ve mne tak klidné, poněvadţ mám klid ve svém svědomí. – Vyţádejte si dopis, který jsem Vám napsala, a v něm je celý můj odkaz. Je jen pro Vás, alespoň něco v ţivotě, co patří pouze Vám a těm, které mám tolik ráda. Všechno se mi v posledních chvílích zdá jako neskutečné, a přeci počítám uţ jen minuty. Není to tak zlé – jen o Vás teď jde, ne uţ o mne. Buďte silní! Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůţe ztratit, 1

rozplynout. Nic se na světě neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a oţívá znovu. – Jděte vţdy jen s tím, co je blízko ţivotu. Drţte se jeden s druhým a opírejte se navzájem! Znovu opakuji: ten nový, blíţící se ţivot mne ohromně vyrovnal. – Mám uţ dohráno – opona se spouští, ale uţ se zase nový kus začíná. Ať je v něm však jen slavný a vítězný hrdina – ţádná uţ tragédie! Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můţete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boţí – tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boţí a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte – neteskněte moc – je mi to takhle lepší neţ pozvolně umírat. Dlouhou nesvobodou uţ by mé srdce nevydrţelo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v níţiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho – bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat – chci uţ jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď ţít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem – vrátím se ve Vašem synovi nebo dceři. Uţ se zase vidím nově na světě. Bůh Vás posilnil a teď abyste dobře to dítě postavili do světa. Janičko, miláčku, dceruško. Věro, sestřičko má, Pepíčku, táto můj, babinko, holčičky Věro, Aničko, Boţko a Ty můj zatoulaný, drahý, jediný, krásný muţi. Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk. – Ptáci uţ se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného ţivot neţ boj. Buďte zdrávi! Jsem jen Vaše Milada

Zdroj: Dopisy Dr. Milady Horákové z pankrácké cely smrti 24 .-27. 6. 1950. Vydal klub Dr. Milady Horákové v nakl. Eva. Praha: 1995.

2

Příloha č. 8

Poslední popravený v Česku - pětinásobný vrah Vladimír Lulek Praha - Posledním člověkem, který 2. února 1989 zemřel na šibenici v suterénu pankrácké věznice, byl pětinásobný vrah Vladimír Lulek. V následujícím roce zákonodárci v českém právním řádu trest smrti zrušili a nahradili jej doţivotím. V místnosti, kde kromě vrahů, jako byl Lulek, skončila svůj ţivot také řada politických vězňů, je nyní pietní místo připomínající popravy z konce 50. let. Brutální pětinásobná vraţda v Předměřicích nad Labem, za niţ byl poslední popravený odsouzen, otřásla na sklonku roku 1986 širokou veřejností. Několikrát trestaný recidivista Vladimír Lulek se vrátil 22. prosince 1986 v nočních hodinách domů opilý. Po hádce nejprve 36 bodnými ranami usmrtil o devět let starší manţelku a v útoku pokračoval proti čtyřem dětem ve věku deset, osm, sedm let a 18 měsíců. Také je ubodal k smrti. Noţem zranil i sousedku, která se snaţila bestiálnímu běsnění vraha zabránit. Obţalovaný Lulek u soudu předstíral duševní chorobu a během hlavního líčení vůbec nepromluvil. Psychiatři však jeho duševní onemocnění vyloučili. V době trestného činu komunikoval s lidmi a o jeho odpovědnosti nebylo pochyb. Lulkova poprava byla posledním vykonaným trestem smrti na území Česka. …

Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/4346-posledni-popraveny-v-cesku-petinasobny-vrahvladimir-lulek/ [cit. 2012-03-02].

1

Příloha č. 9

Štefan Svitek (23. března 1960 Podbrezová - 8. června 1989 Bratislava) byl recidivista a vrah. Uţ před spácháním čtyřnásobné vraţdy byl několikrát soudně trestán, naposledy za vydírání. Ve vězení strávil celkem 8 let. Dne 30. října 1987 bestiálním způsobem vyvraţdil celou svou rodinu, těhotnou manţelku a své dvě dcerky (6 a 4 roky, mladší byla jeho vlastní). Po návratu domů z hospody okolo 23. hodiny ranami sekyrou do hlavy zavraţdil nejdříve těhotnou manţelku a poté stejným způsobem obě spící děti. Následně všechny čtyři oběti, včetně ještě nenarozeného dítěte rozčtvrtil a vyjmul z těl vnitřnosti. Podle

znalců

byl

agresivní

a

psychopatická

osobnost

s

úchylkami

sadomasochismu a zoofilie. Absolutní trest (trest smrti) vynesl Krajský soud v Banské Bystrici. Svitek byl posledním popraveným v tehdejším Československu.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0tefan_Svitek [cit. 2012-03-02].

1

Příloha č. 10

Šibenice soudce Lynče Soudce Lynch, po němţ dostalo název lynčování, je ve skutečnosti hypotetickou postavou. Podle jedné teorie existoval jistý Lee Lynch, soudce v 17. století, jenţ vyuţil absolutní moci, kterou mu svěřili spoluobčané, a očistil zemi od

darebáčků,

jeţ

odsuzoval

v hromadných

procesech. Podle jiné teze byl Lynch farmář ve státě Virginie nebo zakladatel města Lynchlburgu v témţ státě. V počátcích kolonizace amerického kontinentu, obrovské země, kde dobrodruhů bylo dost a zástupců spravedlnosti schopných existující zákony prosadit málo, vznikaly ve všech státech, zejména však v Kalifornii, Coloradu, Oregonu a Nevadě, výbory bdělosti, které bez dalšího řízení věšely kaţdého, koho přistihly při zločinu. Bez ohledu na postupné zřizování řádných orgánů spravedlnosti neuplynul aţ do poloviny 20. století rok, kdy by nebyl hlášen případ lynčování. Jeho obětí se stávali hlavně černoši usilující o zrušení rasové segregace zejména v jiţanských státech. Odhaduje se, ţe v rozmezí let 1900 – 1944 padlo šmahem odsuzujícímu lynčování za oběť 4900 osob, hlavně černochů. Mnoho z těch, kteří byli pověšeni, bylo ještě polito benzínem a zapáleno.

Zdroj: Monestier, Martin. Historie trestu smrti. nakl. Rybka Publishers. Praha: 1998, s. 209.

1

Příloha č. 11

Srovnávací tabulka – délka provazu při oběšení Čím je odsouzenec těţší, tím musí být provaz kratší. Existuje několik tabulek srovnávajících hmotnost a délku provazu. Jejich cílem je zamezit udušení, pokud je provaz příliš krátký, a „utrţení hlavy“, kdyţ je příliš dlouhý. Největšího rozšíření v dějinách doznala tabulka vypracovaná katem Jamesem Barrym. Hmotnost odsouzence

Délka provazu

54 kg a méně………………………………………………2,46 m 56,6 kg…………………………………………………….2,40 m 58,8 kg…………………………………………………….2,35 m 61,2 kg…………………………………………………….2,23 m 63,4 kg…………………………………………………….2,16 m 65,7 kg…………………………………………………….2,05 m 67,9 kg…………………………………………………….2,01 m 70,2 kg…………………………………………………….1,98 m 72,5 kg…………………………………………………….1,93 m 74,7 kg…………………………………………………….1,88 m 77,2 kg…………………………………………………….1,83 m 79,3 kg…………………………………………………….1,80 m 81,5 kg…………………………………………………….1,75 m 83,8 kg…………………………………………………….1,70 m 86,1 kg…………………………………………………….1,68 m 88,3 kg…………………………………………………….1,65 m 90,6 kg…………………………………………………….1,62 m 92,8 kg…………………………………………………….1,57 m 95,1 kg…………………………………………………….1,55 m 99 kg a více………………………………………………..1,52 m

Zdroj: Monestier, Martin. Historie trestu smrti. nakl. Rybka Publishers. Praha: 1998, s. 216.

1

Příloha č. 12

Neměl uţ odvahu dílo dokončit Poprava Jacquesa Scotta, vévody z Monmouthu, v roce 1685 na Towerhillu, byla krutá. První ranou kat nemanţelského syna Karla II. jen zranil. Monmouth zdvihl hlavu a vyčítavě se na kata Johna Ketche podíval. John Ketch dal za sebou tři rány, ale hlava se od těla neoddělila a silně sebou škubala. Dav začal křičet. Kat zaklel a zahodil sekyru řka: „Uţ na to nemám ţaludek.“ Šerif mu nařídil pokračovat. Dav hrozil, ţe vystoupí na popraviště a s katem zúčtuje. Ketch se tedy znovu chopil sekyry a ještě dvakrát udeřil, ale ani to nestačilo. Musel tedy vévodovi oddělit hlavu od těla noţem.

Zdroj: Monestier, Martin. Historie trestu smrti. nakl. Rybka Publishers. Praha: 1998, s. 227.

1

Příloha č. 13

Trest smrti v muslimských zemích V 17. súře koránu najdeme příkaz, který je jen o něco sloţitěji vyjádřenou obdobou biblického Nezabiješ. Praví se v ní: Nezabíjejte osoby, jeţ Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li kdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbliţšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vţdyť zajisté mu bude pomoţeno. V tomto ustanovení se zřetelně odráţí stará semitská zásada, kterou známe z Mojţíšových knih, jako oko za oko, zub za zub. Korán, který muslimové pokládají za přímé slovo Boţí, zároveň jasně říká, ţe odveta má být úměrná a nepřekračovat míru trestaného činu. Takto ostatně vykládali starozákonní zásadu i křesťanští bibličtí exegeti. Islám v tomto smyslu zmírnil staroarabskou krevní mstu, která často znamenala vraţedné nepřátelství mezi celými rody nebo kmeny na řadu generací. Muhammad přitom také omezil trestní odpovědnost pouze na pachatele a právo msty na nejbliţšího příbuzného. Doporučil také přijmout namísto oprávněné pomsty za zabití hmotné odškodné, tzv. "cenu krve" (dija). Na druhé straně výslovné povolení koránu k úměrné odvetě spolu s další staletou praxí ukotvily v muslimské společnosti silný názor, ţe trest smrti je v určitých případech náleţitý. Zcela jej vyloučit, jak se dnes snaţí významné křesťanské církve a eticky zaměření představitelé západního světa, nepatří zatím k tématům islámského myšlení. Ţádný muslimský stát nepodepsal II. opční protokol k Mezinárodní úmluvě o občanských a politických právech, který vyjadřuje vůli pracovat ke zrušení absolutního trestu. Trestní normy, které vypracovali v prvních stoletích islámu (zvláště v našem 9. století) islámští právníci jako součást systému šarí'i, kombinují zásady tzv. Boţího a lidského práva. Celkově lze rozlišit tři okruhy provinění a trestních postihů: činy trestané mandatorními tresty podle koránu (hudúd), činy trestané podle uváţení soudce (ta'zír) a činy podléhající oprávněné pomstě. Do kategorie hudúd řadí islámští právníci pět nebo šest činů, které pokládají za závaţné narušení bohem určeného morálního řádu. Tresty jsou vţdy tělesné. Trest smrti se ukládá za cizoloţství, dopustí-li se jej ţenatý muţ nebo vdaná ţena, a za loupeţné

přepadení

spojené

se

zabitím. 1

Cizoloţství

se

nejčastěji

trestalo

ukamenováním, tedy vlastně podle Mojţíšova zákona, neboť Korán přímo způsob popravy v tomto případě neurčuje. Loupeţný vrah má být ukřiţován. Alternativním trestem je ve všech případech stětí mečem. Hrdelnímu trestu v rámci této kategorie propadal v minulosti někdy také odpadlík od islámu. Takový postup byl v novověku téměř všude opuštěn, dnes jsme však svědky některých snah o jeho obnovu. Spadá sem i známá Chomejního fetva z února 1989, vybízející k zabití renegáta a rouhače Salmana Rushdieho. Ve druhé skupině soudce trestá podle vlastního uváţení v duchu šarí'i a obecného zájmu méně závaţné přečiny, například menší krádeţe, pouhý pokus o cizoloţství, lesbické styky, nepoctivost, lichvu apod. Absolutní trest se tu můţe objevit jen výjimečně, například za špionáţ, kacířství nebo čarodějnictví. Otázka nejvyššího trestu však vyvstává s plnou vahou ve skupině třetí, chápané jako oprávnění soukromé pomsty. Nejbliţšímu příbuznému zavraţděného náleţí právo rozhodnout, zda poţádá o ţivot za ţivot, nebo se uspokojí přijetím "ceny krve". Připomeňme v této souvislosti, ţe mentalita pomsty není cizí ani západnímu světu. Výmluvně o tom svědčí například velký zájem příbuzných obětí teroristické výbuchu v americké Oklahomě o moţnost sledovat nedávnou popravu pachatele McVeigha na interním televizním okruhu ve věznici. Podle kniţní teorie měl všechny typy trestných činů soudit šarí'atský soudce, qádí. Ve společenské praxi se však vţdy uplatňovaly i prvky místního zvykového práva a sílící panovnická moc. Zvláště hrdelní trest byl doménou, kde mnozí vládci rozhodovali autoritářsky podle vlastních politických zájmů, bez zřetele k pravidlům šarí'i. Popravy bývaly a někde - například v Saúdské Arábii - jsou dodnes veřejné. Nemělo by valného smyslu srovnávat krutost exekucí ve středověkém islámském světě se středověkou Evropou, Dálným východem nebo třebas praktikami amerických indiánů. Nejznámějším případem kruté popravy z muslimského Orientu je patrně případ mystika al-Halládţe, umučeného roku 922 v Bagdádu za pohoršlivá extatická vystoupení. Po mnohaletém věznění byl bičován, zmrzačen osekáním údů, vyvěšen na dřevěný rám a nakonec sťat a spálen. Dnes se v muslimských zemích popravuje většinou stětím, provazem nebo zastřelením. Osmanští sultáni, kteří od 16. století ovládli většinu zemí Blízkého východu, se snaţili upravit mimošarí'atskou sféru soudnictví státními zákony, upřesňujícími trestné

2

činy, způsob dokazování i tresty. Šarí'atští soudci dostali pokyn předávat závaţné trestné činy k rozhodnutí provinčním místodrţícím. Celým 19. stoletím se pak táhly snahy reformovat trestní právo po hmotné i procesní stránce a stále více muslimské země přebíraly evropské vzory. Po první světové válce Turecká republika zavedla trestní zákoník podle německého a italského vzoru, zatímco v arabských zemích a Íránu se uplatnily nejčastěji vzory francouzské, britské, indické, případně reformní egyptské. Šarí'atské trestní právo se uchovávalo v téměř původní podobě v Saúdské Arábii, také v Jemenu a v Afghánistánu. Dnes jsme svědky postupující mnohostranné islamizace společností, která zahrnuje i opětovné nebo zcela nové zavádění tělesných trestů podle hudúd i větší uplatnění tradičního principu pomsty (qisás) ze strany rodiny zavraţděného. V 70. letech se k šarí'atskému trestnímu právu přihlásily Pákistán a Libye, od vítězství islámské revoluce Írán a od září 1983 Súdán. V zálivových ropných monarchiích - a patrně i v Libyi - volí soudy únikovou taktiku: například nad cizoloţným párem je vyhlášen šarí'atský trest, avšak jeho výkon je nahrazen vypovězením ze země. Nejdále jde v tvrdosti trestů talibanský reţim v Afghánistánu, kritizovaný ostatně umírněnou většinou muslimských zemí. V minulém desetiletí jsme měli několikrát příleţitost sledovat fungování tradičního principu hrdelní pomsty. Mezinárodní veřejnost vzrušil případ anglických zdravotnic, jeţ v Saúdské Arábii zavraţdily svou australskou kolegyni. Jejich trest závisel na rozhodnutí bratra zavraţděné, který se dlouho vzpěčoval nátlaku okolí, neţ vyslovil souhlas s výkupným. Podobně v Íránu byla zrušena poprava oběšením krátce před výkonem, kdyţ k tomu došel souhlas rodiny zavraţděné oběti. Také z Čečenska jsme mohli vidět televizní dokument P. Procházkové svědčící o právu poškozené rodiny vykonat pomstu. Z Turecka zase stojí za připomínku jiná událost. Kdyţ byl v Římě zadrţen kurdský předák Abdallah Öcalan, italské úřady ho odmítly vydat Turecku, protoţe mu tam hrozil trest smrti. Tehdy se v Turecku ozvaly hlasy, ţe by republika mohla trest smrti zrušit. Öcalana pak v Keni polapily turecké zvláštní sluţby, byl odsouzen k smrti, ale trest zatím nebyl vykonán a stále jej oddalují různá procedurální opatření. Souhrnem: podle přehledu Amnesty International o popravách ve světě za rok 1998 figuruje mezi 23 zeměmi, kde se tehdy popravovalo, 9 zemí muslimských. V

3

jejich čele je s velkým odstupem za Čínou (1067) a Kongem (100) a hned za USA (68) Írán (66). Následují Egypt (48), Saúdská Arábie (29), Jemen (17), Afghánistán (10), Jordánsko (9), Kuvajt (6), Omán (6) a Pákistán (4). Vedle tradičních šarí'atských trestných činů jsou častým důvodem odsouzení znásilnění, terorismus a podloudný obchod s drogami. Od letošního roku talibanský reţim v Afghánistánu vyhlásil, ţe bude smrtí trestat také odpadlictví od islámu a jakékoli snahy jinověrců o konverzi muslimů. Skupiny na obranu lidských práv proti popravám naopak protestují a zdůrazňují, ţe ryzí islám vyznává jen k omezenému ukládání nejvyššího trestu.

1998, Afghánistán - veřejná poprava na sportovním stadionu v Kábulu; vrah byl zastřelen otcem oběti

Tags: titul: Koktejl ročník: 2001 číslo: 10 stát: Afghánistán kontinent: Asie autor: Luboš Kropáček Zdroj: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2115:trest-smrti-vmuslimskych-zemich&catid=2:civilizace&Itemid=4 [cit. 2011-12-14].

4

Příloha č. 14

Čína popravila víc lidí neţ zbytek světa dohromady Peking – Čína v roce 2010 popravila přes 1000 lidí, víc neţ všechny ostatní země světa dohromady. Mimo Čínu loni trest smrti vykonávalo 22 zemí, celkem popravily 527 lidí. USA jsou pátou zemí na světě, kde se loni popravilo nejvíce lidí. Statistiku zveřejnila organizace na ochranu lidských práv Amnesty International u příleţitosti Světového dne proti trestu smrti. Amnesty International (AI) rovněţ vyzvala k zastavení poprav v Bělorusku, jen loni tu byli popraveni nejméně dva lidé, další tři pak na trest smrti čekají. Minsk informace o popravách tají, Bělorusko je jedinou evropskou zemí, která nejvyšší trest vykonává. "V Bělorusku nejde jen o samotný moment popravy. Celková krutost trestu spočívá také v tom, ţe se příbuzní o úmrtí svých blízkých dozvídají aţ týdny nebo dokonce měsíce po samotné popravě. Nemají moţnost pohřbít tělo a nedostanou ani informaci, kde je jejich blízký pohřbený," popsala Roseann Rifeová z AI. Kromě Běloruska má trest smrti v právních řádech zakotveno dalších 57 zemí. Loni se ovšem popravovalo ani ne v polovině z nich. Ze zemí skupiny G20 vykonávaly popravy čtyři země – Čína, Spojené státy, Saúdská Arábie a Japonsko. Ke konci roku 2010 čekalo po celém světě v celách smrti téměř 18 tisíc lidí.

Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/139014-cina-popravila-vic-lidi-nez-zbytek-svetadohromady/ [cit. 2012-02-04].

1

Příloha č. 15

Postoj k trestu smrti v USA (článek z 18. 3. 2010) Většina voličů v USA by podle průzkumu DPIC udělila za vraţdu jiný neţ nejvyšší trest. Autoři tematické studie míní, ţe získaná data ukazují na celkový trend odklonu od trestání smrtí v současné americké společnosti.

Trest smrti dnes povolují zákony v třiatřiceti státech USA. V roce 2009 zde bylo popraveno jednapadesát lidí smrtící injekcí a jeden na elektrickém křesle Jasná většina amerických voličů, přesně jednašedesát procent, by za vraţdu udělila jiný trest neţ trest smrti. Odhaluje to výzkum americké organizace Informační centrum o trestu smrti (DPIC), který autoři projektu popisují jako jednu z nejkomplexnějších studií o nejvyšším trestu, která kdy byla vytvořena. Průzkumu DPIC se zúčastnilo patnáct set amerických registrovaných voličů. Podle nich by nejlepší alternativou k trestu smrti bylo udělení doţivotního vězení bez moţnosti předčasného propuštění a s nutností odškodnění rodiny oběti (devětatřicet procent dotázaných), doţivotí bez moţnosti propuštění (třináct procent) a doţivotí s moţností předčasného propuštění (devět procent). Podle výzkumníků výsledky jasně ukazují vzestupnou tendenci podpory k alternativám vůči potrestání odnětím ţivota. To je v rozporu s dosud obecně přijímanými daty získávanými z odpovědí Ano či Ne na prostou tematickou otázku. Dle velkého šetření Gallupova institutu z jara 2010 se takto vyslovilo pro zachování trestu smrti čtyřiašedesát procent Američanů. 1

Jde i o politiku a o peníze Průzkum DPIC dále odhalil, ţe ve státech s povoleným trestem smrti se zvýšila ochota hlasovat pro politiky, kteří nejvyšší trest odmítají. Těch, kteří by hlasovali pro odpůrce trestu smrti, je čtyřiadvacet procent. Velká většina dotázaných ale odpověděla, ţe trest smrti pro ně není faktorem, který by jejich volbu nejvíce ovlivnil. „Po desetiletí vázali politici svůj tvrdý postoj vůči kriminalitě na podporu trestu smrti. Tento průzkum ale ukazuje, ţe voliči chtějí, aby jejich zástupci proti kriminalitě vyuţívali inteligentních řešení, chytře hospodařili s daňovými výnosy a podporovali ty sluţby, na kterých jim nejvíce záleţí,“ prohlásil Richard Dieter, ředitel Informačního centra o trestu smrti. „Je pravděpodobné, ţe se Američané budou nadále od trestu smrti odklánět, jak se státy a místní vlády snaţí vypořádat s niţšími rozpočty a jak se dnešní mladá generace a Hispánci dostávají do centra voličské základny,“ prohlásila jedna z tazatelek Celinda Lakeová. Od začátku roku 2009 se ve státech Maryland, Colorado, Connecticut, Montana, Kansas a Nové Mexiko jedná o legislativě, která by trest smrti zakázala. Podle autorů výzkumu bude i tento trend přetrvávat v dalších letech. Jedním z hlavních důvodů, proč by Američané podpořili alternativní řešení trestu smrti, byly náklady na dlouhé věznění před popravou, které je americkým specifikem. Osmašedesát procent dotázaných povaţovalo finanční stránku trestu smrti za důleţité kritérium. Morální a duchovní důvody k odmítání nejvyššího trestu byly nejsilnější pouze mezi Hispánci a katolickými voliči.

Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/7377-verejne-mineni-v-usa-se-odvraci-od-trestu-smrti [cit. 2012-03-18]

2

Příloha č. 16

Trest smrti je pro USA příliš nákladný (článek z úterý, 20. 10. 2009) Instituce absolutního trestu příliš zatěţuje americké soudnictví. Studie o trestu smrti, z níţ v úterý citovala CNN, uvádí, ţe náklady na odsouzené k trestu smrti jsou ročně o deset miliónů dolarů vyšší neţ u vězňů odsouzených na doţivotí. Jedno odsouzení na smrt přijde na Floridě na 24 milionů dolarů. Podle studie pohlcuje instituce trestu smrti ročně stamiliony dolarů, které by se mohly pouţít na boj proti zločinnosti nebo na prevenci. Souvisí to i s tím, ţe počet poprav klesá. Například v Kalifornii je vězněno 678 odsouzených k smrti, nikdo tam však nebyl popraven uţ čtyři roky. Ročně Kalifornie na odsouzené na smrt vydá 130 milionů dolarů. "Třicet pět států USA stále uplatňuje trest smrti, ale kaţdý rok se koná méně a méně poprav,“ uvádí výkonný ředitel Informačního centra o trestu smrti Richard Dieter. "Celková populace odsouzených k smrti však zůstává přibliţně stejná,“ dodal. V roce 2007 jich bylo podle informací ministerstva spravedlnosti 3220, přičemţ toto číslo zůstává v novém tisíciletí přibliţně stejné. Před dvaceti lety jich bylo 2250. V roce 2009 se popravovalo v deseti amerických státech. Popraveno bylo 37 lidí, zatímco před deseti lety se jich za rok popravilo 98. "V době, kdy se krátí rozpočet, se trest smrti stává drahým způsobem ţivota ve vězení,“ upozorňuje Dieter. Na vině vysokých nákladů jsou zejména dlouhé odklady při projednávání odvolání. Ředitel kalifornské nadace pro otázky kriminality Ken Scheidegger s tímto tvrzením však nesouhlasí. Podle něj můţe trest smrti naopak představovat úsporu. Musí se však změnit přístup k absolutnímu trestu: "Potřebujeme získat podporu pro trest smrti a je potřeba jej více uplatňovat tam, kde je zaveden.“ To ovšem můţe být obtíţné, protoţe ve světě přibývá lidí odmítajících tento trest, k čemuţ přispívá i počet justičních omylů, kdy v USA strávili nevinní ve vězení dvě i více desítek let. Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/182057-trest-smrti-je-pro-usa-prilis-nakladny.html [cit. 2012-03-19].

1

Příloha č. 17

Syřané popsali brutální mučení: viseli na hácích a znásilňovali je (článek ze středy 14. 3. 2012) Organizace na ochranu lidských zpráv Amnesty International (AI) ve své nové zprávě přibliţuje, jak široce je rozšířené mučení v syrských věznicích a jaké brutalitě musejí zadrţení odpůrci reţimu čelit. Připomíná, ţe současný reţim Bašára Asada v krutosti nijak nezaostává za reţimem jeho otce.

Syrští uprchlíci v severním Libanonu „Lidé, kteří byli zadrţeni při masivní vlně zatýkání v průběhu minulého roku, mají velice podobné zkušenosti s krutým mučením jako ti, kteří byli uvězněni za vlády dřívějšího prezidenta Háfize Asada,“ uvedla Ann Harrisonová ze sekce AI pro oblast Blízkého východu a severní Afriky. Zpráva nese příznačný název Syřané, kteří přeţili mučení, vypovídají. Jsou v ní i výpovědi 25 vězněných, kterým se podařilo uprchnout. Polovina jich byla z provincie Dará na jihu země, kde loni protesty propukly a kde byli také zabiti první demonstranti. Brutální bití a pálení Zadrţení vypověděli, ţe dozorci při bití pouţívali hole, paţby pušek, biče, pěsti či spletené kabely. Noví vězni se také museli vysvléci do spodního prádla a zůstat aţ 24 hodin venku. Běţné bylo také pouţívání sexuálního násilí. Jeden ze svědků popsal svou zkušenost z července 2011, kdy byl násilím donucen sledovat znásilnění jiného vězně v Damašku: „Sundali mu kalhoty, měl zranění na stehně levé nohy. Potom ho u zdi znásilnili. Strašně během toho křičel a mlátil hlavou o zeď.“ 1

Další byl znásilněn kovovou jehlicí, jinému vrazili do konečníku láhev. Zaznamenán je také nárůst případů, kdy je oběť zavěšena na hák tak, ţe nohy jí visí nad zemí, případně se podlahy dotýká pouze špičkami prstů. Jednomu v této pozici přivázali na pohlavní úd sáček s vodou. Osmnáctiletý student Karim z Dará vypověděl, ţe vyslýchající pouţívali štípací kleště, kterými odstraňovali maso z jeho nohou. U jednoho z vězňů byly vidět vyštípnuté kousky masa. Rozšířené je také mučení pomocí elektrických šoků, pálení cigaretami a bití přes chodidla. Létající koberec a německá židle Dalším promyšleným způsobem je létající koberec, kdy je oběť připoutána ke dvěma deskám, které jsou spojené pantem. Pomocí tohoto zařízení je oběť nucena se ohnout, aţ se hlava dotkne nohou, coţ vyvolává bolest v dolní části zad. Músa uvedl, ţe kdyţ byl na této tabuli, tak jej ještě bili bičem. Mučení trvalo hodinu. Opakem létajícího koberce je německá ţidle, coţ je kovová ţidle, ke které je vězeň připoután a jejíţ opěradlo se pohybuje dozadu a táhne s sebou horní polovinu těla. Brutální razie Další muţ jménem Šamí popisuje, jak byl dopaden: „Skrýval jsem se v koupelně v mešitě Amrá v Dará, kde proběhla razie 23. března. Schoval jsem se za dveřmi, ale vykopli je a našli mě. Namířili mi na hlavu kalašnikov. Srazili mě na zem. Bili mě paţbami, holemi, kopali do mě. Bylo jich moc, 10, 15, 20. Rozbili mi paţbou obličej. Krvácel jsem a oni po mě šlapali. Jeden se zeptal důstojníka - Můţu ho zabít? Ten odpověděl: Ne, potřebujeme ho.“ Abul Nadţím zase vypověděl: „Měl jsem dlouhé vlasy a vousy. Drţeli mě za ně, kdyţ mě bili pěstmi a paţbami a kopali mě. Jeden mě chytil za vousy a udeřil mě do hrdla, ţe jsem nemohl dýchat.“ Velmi brutální jsou ozbrojené polovojenské skupiny Šabíha, které se na rozdíl od policie a armády nemusejí zodpovídat nařízeným orgánům a operují nezávisle.

Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/261792-syrane-popsali-brutalnimuceni-viseli-na-hacich-a-znasilnovali-je.html [cit. 2012-03-14].

2