Teorie veřejné volby a model politických cyklů v České republice MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Diplomová práce. Provozně ekonomická fakulta

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav financí

Teorie veřejné volby a model politických cyklů v České republice Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Jan Ostřížek

Bc. Hana Hlásenská

Brno 2010

Prohlašuji, pod vedením

že

jsem

diplomovou

vedoucího

diplomové

práci

vypracovala

práce

samostatně

s použitím

literatury

a informačních zdrojů uvedených v seznamu použité literatury.

V Brně dne 24. května 2010 Bc. Hana Hlásenská

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu diplomové práce Ing. Janu Ostřížkovi za odborné vedení, náměty, trpělivost, cenné rady a doporučení, které mi v průběhu zpracování diplomové práce poskytl.

ABSTRAKT: HLÁSENSKÁ, Hana. Teorie veřejné volby a model politických cyklů v České republice. Diplomová práce, PEF MENDELU - Ústav financí. Brno 2010. s 105 Práce pojednává o teorii veřejné volby a především o modelech politických cyklů v České republice. Cílem práce je ověřit, zda model politických cyklů platí v podmínkách České republiky za období od roku 1993 po současnost. Testuje se hypotéza vycházející z předpokladu ovlivňování před volbami

chování

politiků,

a fiskální

restrikci

které

spočívá

v povolebním

ve fiskální období.

expanzi

Testy

jsou

provedeny jak pro oportunistické tak také pro ideologické modely. Klíčová slova: teorie veřejné volby, politicko-ekonomický cyklus, volby, nezaměstnanost, inflace, HDP. ABSTRACT: HLÁSENSKÁ, Hana. Public choice theory and model of political business cycle in Czech republic. Diploma thesis, PEF MENDELU – Department of finance. Brno 2010. s 105 This thesis deals with public vote theory and primarily about model of political business cycle in the Czech Republic. The aim of the thesis is to verify, if the model of political business cycle is valid in Czech since 1993 to present time. The hypothesis is based on assumption of influencing politicians’ behavior, which consist in fiscal expansion before elections and fiscal restriction afterwards. Tests are performed for opportunist and ideological models. Key words: public choice theory, political business cycle, elections, unemployment, inflation, GDP.

Obsah 1.

Úvod a cíl práce ......................................................................... 10

2.

Metodika ................................................................................... 12

3.

Literární rešerše ........................................................................ 16 3.1.

Teorie veřejné volby ................................................................ 16

3.2.

Vznik školy veřejné volby........................................................ 19

3.3.

Kolektivní rozhodnutí ............................................................. 21

3.4.

Aktéři procesu veřejné volby ................................................... 23

3.4.1

Voliči................................................................................ 24

3.4.2

Politici.............................................................................. 25

3.4.3

Byrokracie (úředníci) ........................................................ 26

3.4.4

Zájmové skupiny .............................................................. 26

3.5.

Pravidlo jednomyslné shody a pravidlo většiny........................ 27

3.5.1

Pravidlo jednomyslné shody ............................................. 27

3.5.1

Pravidlo většiny ................................................................ 28

3.6.

Politický cyklus ...................................................................... 31

3.6.1

Předpoklady modelu politicko-ekonomického cyklu .......... 35

3.6.2

Typy modelů politicko – ekonomického cyklu ................... 36

4.

Vlastní práce ............................................................................. 44 4.1.

Politický vývoj v České republice............................................. 44

4.2.

Vývoj nezaměstnanosti, inflace, HDP a salda SR ..................... 46

4.2.1

Nezaměstnanost............................................................... 47

4.2.2

Inflace.............................................................................. 49

4.2.3

Hrubý domácí produkt ..................................................... 53

4.2.4

Saldo státního rozpočtu.................................................... 56

4.3.

Testování politicko-ekonomického cyklu ................................. 58

4.3.1

Testování oportunistických modelů .................................. 59

4.3.2

Testování racionálních ideologických modelů.................... 61

4.3.3

Testování neracionálních ideologických modelů ................ 64

5.

Diskuse ..................................................................................... 67

6.

Závěr ......................................................................................... 77

7.

Literatura .................................................................................. 81

8.

Přílohy....................................................................................... 87

Seznam grafů Graf 1: Společný zájem........................................................................ 17 Graf 2: Logika kolektivní akce ............................................................. 21 Graf 3: Tři výsledky kolektivní akce..................................................... 23 Graf 4: Model mediánového voliče ....................................................... 24 Graf 5: Kolektivní rozhodování dle jednomyslné shody ........................ 27 Graf 6: Kolektivní rozhodnutí podle pravidla většiny............................ 30 Graf 7: Politický cyklus ....................................................................... 32 Graf 8: Zpoždění politického cyklu ...................................................... 33 Graf 9: Typy modelů PEC .................................................................... 36 Graf 10: Nordhausův model politicko-ekonomického cyklu.................. 38 Graf 11: Racionální oportunistický model PEC .................................... 40 Graf 12: Hibbsův ideologický cyklus.................................................... 41 Graf 14: Volby do PSP ČR ................................................................... 45 Graf 15: Míra nezaměstnanosti ........................................................... 47 Graf 16: Míra inflace ........................................................................... 50 Graf 17: Hrubý domácí produkt ve stálých cenách .............................. 54 Graf 18: Roční saldo státního rozpočtu 1993 - 2009............................ 57

Seznam tabulek Tab. 1: Komparace politického trhu a trhu ekonomického ................... 18 Tab. 2: Preference politických stran dle významu ekonomických cílů... 34 Tab. 3: Výsledky testu nezaměstnanosti – oportunistický model .......... 59 Tab. 4: Výsledky testu inflace – oportunistický model.......................... 60 Tab. 5: Výsledky testu HDP – oportunistický model ............................. 61 Tab. 6: Výsledky testu nezaměstnanosti - racionální ideol. model ........ 62 Tab. 7: Výsledky testu inflace – racionální ideologický model............... 63 Tab. 8: Výsledky testu HDP – racionální ideologický model .................. 64 Tab. 9: Výsledky testu nezaměstnanosti - neracionální ideolog. model. 65 Tab. 10: Výsledky testu HDP – neracionální ideologický model ............ 66

Seznam zkratek ADF – rozšířený Dickey-Fuller test AR – autoregresní ČNB – Česká národní banka ČSSD – Česká strana sociálně demokratická ČSÚ – Český statistický úřad EU – Evropská unie HDP – hrubý domácí produkt HICP - harmonizovaný index spotřebitelských cen KDU – ČSL – Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová KDS - Křesťanskodemokratická strana KSČM - Komunistická strana Čech a Moravy MF ČR – Ministerstvo financí České republiky MZV – Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ODA - Občanská demokratická aliance ODS – Občanská demokratická strana OLS - Ordinary Least Squares (metoda nejmenších čtverců) PC – Phillipsova křivka PEC – politicko – ekonomický cyklus PSP ČR – Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky SR – Státní rozpočet ÚZSVM – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových VŠPS - Výběrové šetření pracovních sil ZMS – zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích

1. Úvod a cíl práce Veřejná volba je poměrně nová vědní disciplína, která se zabývá procesy rozhodování ve veřejném sektoru, ve které dochází k propojení dvou oblastí, a to ekonomie a politologie. Teorie veřejné volby je součástí pozitivního směru veřejných financí1 a součástí této školy je model politických cyklů. Teorie politického cyklu vychází z předpokladu amerického ekonoma Anthonyho

Downse.

Stěžejní

dílo

Downse

je

Economic

Theory

of Democracy publikované v roce 1957, ve kterém se zabýval touto problematikou. Model je založen na krátkozrakosti voličů před volbami, kdy volič uvěří slibům různých politických stran. Na jejich základě poté volí, avšak nezamýšlí se nad budoucími důsledky vládních rozhodnutí. Politický cyklus spočívá ve fiskální expanzi před volbami a fiskální restrikci v povolebním období a jeho délka je dána délkou volebního období. Vítězná strana se krátce po volbách snaží napravit situaci především v oblasti veřejných financí. Tato takzvaná „náprava“ spočívá v přijímání většinou velmi nepopulárních kroků, avšak ekonomicky nezbytných, ba dokonce nevyhnutelných, pro další možné fungování státu. Tyto kroky přinášejí především zpomalení tempa ekonomického růstu, snížení růstu reálných mezd, dále dochází ke zvýšení míry nezaměstnanosti a také snížení míry inflace. Naopak v předvolebním období, pokud chce být vládní strana opětovně zvolena, snaží se realizovat takové kroky, aby se zalíbila voličům. Tato opatření by měla mít za následek opětovné urychlení hospodářského

1

pozitivní směr se ve veřejných financí vyznačuje tím, že „popisuje a vysvětluje, jak se lidé (voliči, politikové, byrokrati) chovají v rámci daného souboru pravidel, a usiluje o uplatnění logiky racionálního chování subjektů v rámci kolektivního rozhodování“ Hamerníková, Kubátová (1999)

10

růstu a snížení míry nezaměstnanosti. Hospodářský růst může mít za následek zvýšení míry inflace. Cílem diplomové práce je ověřit, zda model politických cyklů platí v podmínkách České republiky v období od vzniku samostatné republiky až po současnost. Tedy otestovat hypotézu vycházející z předpokladu ovlivňování chování politiků volbami s cílem fiskální expanze spojené s růstem výdajů, popř. snižováním daní, snižováním nezaměstnanosti, následně doprovázené zvýšením inflace. Hypotéza H0 zní: H0: V České republice neplatí Downsův model politických cyklů.

11

2. Metodika Práce je rozdělena na dvě části, a to na literární rešerši a vlastní práci. Literární rešerše je rozdělena na několik podkapitol. V první podkapitole je pojednáno obecně o teorii veřejné volby. Další podkapitoly se zabývají vznikem školy veřejné volby, kolektivním rozhodováním, aktéry procesu veřejné volby, mezi něž patří voliči, politici, byrokracie a zájmové skupiny, a pravidly rozhodování, kterými jsou pravidlo jednomyslné shody a pravidlo většiny. Následující podkapitoly pojednávají o vymezení politického cyklu, charakteristikou předpokladů modelů. Modely se dělí podle chování politických stran na oportunistické a ideologické a podle racionality voličů na voliče racionální anebo neracionální. Na základě rozdělení podle chování stran a racionality voličů lze popsat 4 typy modelů politicko-ekonomického cyklu. Výchozími podklady vlastní práce jsou především zprávy o plnění státního rozpočtu a tiskové zprávy z Ministerstva financí České republiky, dále míra inflace, zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil a volební výsledky z Českého statistického úřadu. Po rešerši článků a nastudování odborné literatury lze aplikovat teorii politických cyklů na podmínky České republiky. Kapitola vlastní práce je rozdělena na dva celky. V prvním celku je uveden vývoj jednotlivých makroekonomických

veličin

(hrubý

domácí

produkt,

inflace,

nezaměstnanost a státní rozpočet). Druhý celek se zabývá testováním uvedených veličin prostřednictvím ekonometrických metod. Časové období, kterého se analýza týká, zahrnuje počátek vzniku České republiky až po současnost. Politický cyklus je zkoumán na základě vývoje

čtvrtletních

dat

již

zmíněných

ekonomických

ukazatelů.

Při analýze hlavních faktorů je využito regresního modelu s vloženou

12

politickou dummy proměnnou, přičemž je zkoumán vliv termínů voleb na jednotlivé

ekonomické

ukazatele.

Mimo

odhadu

parametrů

regresního modelu je testována i významnost jednotlivých parametrů modelu a celková vhodnost modelu. Výchozím předpokladem pro testování je, že vývoj zmíněných veličin je možné

popsat

autoregresním

procesem

určitého

řádu.

Do autoregresního modelu poté lze vložit politickou dummy proměnnou představující teoretický koncept, který bude testován. Model lze obecně zapsat:2 yt = α 0 + α 1 y t −1 + α 2 y t −2 + ....... + α n y t − n + α n +1 PDUM t + ε t , kde

yt

představuje

časovou

řadu

jedné

z testovaných

veličin,

α 0 konstantu, α 1 až α n +1 regresní koeficienty, PDUMt umělou politickou proměnnou a ε nezávislou náhodnou veličinu. Při

testování

platnosti

hypotézy

oportunistických

teorií

je

do autoregresních modelů HDP, nezaměstnanosti a salda SR vložena dummy proměnná, která nabývá hodnot +1 v N čtvrtletích před volbami včetně období voleb a v ostatních čtvrtletích má proměnná hodnotu nula. Alesina a Roubini (1992) doporučují volit N obvykle z intervalu 4 - 8.3 Při testování vlivu voleb na vývoj inflace je vložena dummy proměnná, která nabývá hodnot +1 ve čtyřech obdobích po volbách včetně období voleb a 0 ve všech dalších čtvrtletích. Testování ideologických teorií je podmíněno změnami vlády z pravicové na levicovou a naopak. Proto je do AR modelů vložena umělá proměnná, která nabývá odlišných hodnot v závislosti na změně politické orientace vlády, přičemž politická dummy proměnná je zpožděna o jedno 2 3

Štiková (2007) Alesina, Roubini (1992)

13

čtvrtletí od jmenování

vlády

z důvodu

realizace

nové

hospodářské

politiky. V případě nezaměstnanosti Alesina a Roubini (1992) doporučují zvolit

zpoždění

dvou

čtvrtletí

vzhledem

k pomalejší

reakce

nezaměstnanosti na změnu politiky vlády.4 V případě

testování

racionální

ideologické

teorie

na

vývoj

HDP,

nezaměstnanosti a salda SR nabývá umělá proměnná hodnot +1 v N čtvrtletích následujících po změně vlády na pravicovou, -1 v N čtvrtletích následujících po změně vlády na levicovou a hodnoty 0 jestliže po volbách nedojde ke změně politické orientace vládnoucí strany. U inflace

se

nepředpokládá

dočasný

dopad,

jako

v případě

nezaměstnanosti, HDP a salda SR, a tudíž ve všech obdobích vlády pravicové strany (včetně období, kdy došlo ke změně) nabývá umělá proměnná hodnoty +1 a hodnoty -1 ve všech obdobích vlády levicové strany. Při testování neracionální ideologické teorie na vývoj salda státního rozpočtu, nezaměstnanosti, HDP i inflace se předpokládá permanentní reakce na změnu vlády a dummy proměnná nabývá tedy stejných hodnot jako v případě testování racionální ideologické teorie na vývoj inflace. Podmínkou pro testování je stacionarita časových řad. Jelikož v práci jsou použity hodnoty HDP a nezaměstnanosti již očištěné metodou ARIMA, bylo nutné provést test stacionarity pouze u inflace. Za období voleb se považuje v případě oportunistických modelů druhé čtvrtletí, avšak u ideologických modelů se za čtvrtletí parlamentních voleb považuje to období, kdy došlo ke změně politické orientace vlády, tudíž je nutné počítat s určitým zpožděním z důvodu jmenování nové vlády, a proto je za období voleb považováno až třetí čtvrtletí.5

4 5

Alesina, Roubini (1992) Štiková (2007)

14

Vyhodnocení testů metody OLS je provedeno na základě p-value dummy proměnné, díky níž se zkoumá její statistická významnost, a také na základě znaménka koeficientu. U oportunistických modelů, aby byla prokázána přítomnost politicko – ekonomického cyklu, by měl být koeficient dummy proměnné u HDP kladný a u míry inflace a míry nezaměstnanosti naopak záporný. U obou ideologických modelů, racionálních i neracionálních, musí být kladné znaménko dummy proměnné u míry nezaměstnanosti, záporné znaménko u míry inflace6 a záporné znaménko koeficientu dummy proměnné u HDP.7 Na závěr práce budou shrnuty všechny získané poznatky, ověření či zamítnutí vyslovené hypotézy a komparace výsledků se studiemi prováděnými v ostatních státech.

6 7

Block (2002) Alesina, Roubini (1992)

15

3. Literární rešerše 3.1. Teorie veřejné volby Teorie veřejné volby, v některých pramenech uváděná jako škola veřejné volby, je směr teoretické ekonomie, která se zabývá procesy rozhodování. Rozhodování se liší velmi zásadním způsobem podle sektoru, ve kterém je

aplikováno.

prostřednictvím

V tržním cenového

sektoru

rozhodují

mechanismu.

individuální

Jedná

se

o

subjekty

prodávající

a nakupující, kteří tak činí prostřednictvím nabídky a poptávky na trhu. Hlavním hlediskem při rozhodování je cena statku. Tu kupující srovnává s užitkem, který mu určitý statek může poskytnout, a prodávající ji zase porovnává s náklady a potenciálními zisky z prodeje daného statku.8 Naopak je tomu ve veřejném sektoru. Zde se jedná o kolektivní rozhodování9, kde předmětem a kritériem rozhodování je tzv. veřejný zájem. Dochází k vyjednávání mezi jednotlivými subjekty dle určitých pravidel v rámci tzv. politického trhu.10 Tedy volíme alespoň mezi dvěma variantami řešení určitého problému, přičemž v krajním případě máme na výběr buďto ponechat současný stav anebo tento stav změnit. S ohledem na vybrané kritérium vybereme vhodnou variantu. Ve výše uvedeném textu byl zmíněn pojem veřejný zájem. Ve snaze definovat tento pojem narážíme na určité potíže. Veřejný zájem je sice běžně používán v zákonech a různých předpisech, avšak přesné a jednoznačné

vymezení

tohoto

pojmu

chybí.11

V zákonech

bývá

vymezen různě, tak např. „dle § 22 odst. 2 ZMS se veřejným zájmem rozumí zejména převod věci do vlastnictví kraje nebo obce a nebo

8

Tetřevová (2008) Kolektivním rozhodování se rozumí rozhodování učiněné skupinou anebo v její prospěch. Podrobněji o něm bude pojednáno v podkapitole 3.3. 10 Holman (2005) 11 Ochrana (2003) 9

16

do vlastnictví příspěvkové organizace, krajem nebo obcí založené, jestliže předmět převodu bude sloužit k plnění veřejných úkolů nebo k plnění veřejné služby, kterou kraj nebo obec vykonává jako svou zákonem svěřenou působnost.“12 Další vymezení pojmu veřejný zájem nacházíme v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, kde se pod pojmem veřejný zájem rozumí požadavek, aby „stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu, byla užívána jen k povolenému účelu a neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala

jiné

škody

či

ztráty;

byly

odstraněny

stavebně

bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě

anebo

na stavebním

pozemku,

včetně

překážek

bezbariérového užívání stavby.“13. Obecně vymezil pojem veřejný zájem Walter Lippmann. Podle něj lze za „veřejný zájem označit to, co by si lidé vybrali, kdyby viděli jasně, mysleli racionálně, a jednali nezaujatě a shovívavě.“14 Východisko k definování veřejného zájmu je znázorněno v grafu 1.

Graf 1: Společný zájem15

12 13 14 15

ÚZSVM (c2002-2010) Business.center.cz (c1998-2010) Lippmann (2003) Ochrana (2003), upraveno autorkou

17

Průnik individuálního zájmu osoby A se zájmem osoby B lze označit za společný

zájem

těchto

dvou

osob.

Jestliže

se

však

průnik

individuálních zájmů týká velkého počtu osob anebo daná jednotka reprezentuje určitý celek (jako např. město, region apod.) a tento průnik odpovídá normativním hodnotám16, pak je možné hovořit o veřejném zájmu. Dalším zmíněným pojmem, který je v práci často používán, je „politický trh“, který označuje způsob, jak ve veřejném sektoru dochází k poptávce a nabídce veřejných statků. Na základě podobnosti politického trhu s trhem ekonomickým, kde jsou nabízeny a poptávány statky soukromé spotřeby, hledali teoretikové veřejné volby vztah nabídky a poptávky po veřejných statcích a tak vznikla myšlenka trhu politického.17 Komparaci obou uvedených trhů nabízí tabulka 1. Tab. 1: Komparace politického trhu a trhu ekonomického18 Aspekt Institucionální

Probíhá ve veřejném sektoru Hlas voliče

Ekonomický (volný) trh (trh privátních statků) Probíhá v privátním sektoru Cena

Politický trh

Instrument hlasování Objekt, o němž se hlasuje Subjekt hlasování

Veřejné statky

Soukromé statky

Politici, veřejnost

Kritérium volby

Veřejný zájem

Individuum Individuální zájem (preference individuální spotřebitele)

Elementární rozdíl mezi oběma trhy spočívá v tom, že ekonomický trh se uskutečňuje v soukromém sektoru, kde dochází k nabídce a poptávce soukromých statků, a politický zase ve veřejném sektoru, kde objektem jsou veřejné statky. Zatímco na ekonomickém trhu působí individuální

16 17 18

tzn. je v souladu s právním řádem a mravními normami v dané společnosti Ochrana (2003) Ochrana (2003)

18

subjekt (může se jednat o prodávajícího či kupujícího), který sleduje svůj vlastní zájem, v rámci trhu politického se vyskytují politici a veřejnost, kteří

se

snaží

na ekonomickém

dosáhnout trhu

veřejného

jsou

zájmu.

založeny

na

Nástroje cenovém

používané systému

a na politickém trhu jsou založeny na voličských hlasech. Teorii veřejné volby lze definovat jako ekonomické studium kolektivního, netržního, rozhodování. Jedná se tedy o aplikaci ekonomické teorie do politických věd a v některých publikacích bývá označována jako ekonomická analýza politiky.19

3.2. Vznik školy veřejné volby Vznik škole veřejné volby velmi dobře charakterizuje Holman, který tvrdí, že „politologie vychází z předpokladu, že politický člověk sleduje veřejný zájem, ekonomie naopak tvrdí, že ekonomický člověk zase sleduje svůj vlastní zájem. Může být za těchto okolností politický a ekonomický člověk jeden a tentýž? Veřejná škola je první školou, která na tuto otázku systematicky a konzistentně dává kladnou odpověď.“20 Teorie veřejné volby je poměrně nová vědní disciplína, jejíž počátky, jako samotného oboru, se začínají rozvíjet po roce 1948. Významně se na jejím rozvoji podepsala ve 30. letech 20. stol. světová hospodářská krize, která způsobila de facto zhroucení ekonomik po celém světě, a měla

za

následek

nedůvěru

některých

ekonomů

ve schopnost

ekonomiky obnovovat rovnováhu. V této době vznikla řada úvah, jak by stát mohl nahradit cenový systém a alokovat zboží tak efektivně jako trh, ba dokonce lépe.21 Kvůli krizi v první třetině 20. stol., kdy si lidé začali více uvědomovat význam dění na politické scéně a na tento fakt museli politici, usilující o zvolení, určitým způsobem reagovat, tak 19 20 21

Dvorská-Krupková (1994) Holman (2005) Dvorská-Krupková (1994)

19

stoupla důležitost teorie veřejné volby. Také v dnešní době, kdy stále doznívají následky ekonomické krize, tato teorie nabývá stále více na významu a s odvoláním na předchozí tvrzení lze tuto diplomovou práci považovat za velmi aktuální. Počátky teorie veřejné volby jsou především spjaty se jmény Abram Bergson22 a Kenneth Arrow23. Za nejvýznamnější představitele školy veřejné volby jsou považováni James McGill Buchanan24 a Gordon Tullock25. Vznik teorie veřejné volby, jako samostatné ekonomické disciplíny, je spojen s pracemi tří ekonomů: Duncan Black, který svůj článek publikoval roku 1948 v časopise Political Economy, dále James Buchanan a jeho stať z roku 1949 taktéž z časopisu Political Economy a o dva roky později publikuje svoji práci i Kenneth Arrow. Zásadními kroky v této oblasti byla díla ekonoma Anthonyho Downse – Ekonomická teorie demokracie (An Economic Theory of Democracy) a také kniha ekonomů Jamese Buchanana a Gordona Tullocka - Kalkulace souhlasu (Calculus of Consent, 1962). O tři roky později následovala další práce od Mancura Olsona s názvem The Logic of Collective Action. Podle Holmana (2005) se „ekonomové zabývali problematikou politického rozhodování s využitím nástrojů ekonomické teorie. Postupem času takto vznikla nová škola, označovaná jako škola veřejné volby, a zastala významné místo v moderním ekonomickém myšlení. Využívá nástrojů a metod ekonomie pro rozbor politického rozhodování a chováni.“26

22

Americký ekonom, který žil v letech 1914 – 2003. Jeho článek (1938) významně přispěl do teorie společenského blahobytu 23 Americký ekonom, narozený v roce 1921, který získal Nobelovu cenu za ekonomii současně s Johnem Hicksem v roce 1972. 24 Americký ekonom, narozený v roce 1919, který za svou práci na teorii veřejné volby obdržel Nobelovu cenu v roce 1986. 25 Profesor práva a ekonomie na Virginské universitě, který se narodil roku 1922. 26 Holman (2005)

20

Výstižně

se o politickém

chování

a

rozhodování

vyjádřil

Anthony

Downs:27 „Strany nevyhrávají volby, aby formulovaly své politické programy, nýbrž formulují své politické programy, aby vyhráli volby.“ (Downs, 1957, s. 28)

3.3. Kolektivní rozhodnutí Veřejná volba se zabývá procesy kolektivního rozhodování a z tohoto důvodu se nyní blíže seznámíme s danou problematikou. Buchanan tvrdí, že „kolektivní rozhodnutí vznikají jako výsledek chování směřujícího k maximalizaci osobního užitku mnoha osob, které jednají v mnoha nezávislých pozicích.“28 Komparace

existence

i

neexistence

veřejného

sektoru,

potažmo

i kolektivních akcí, je znázorněna v grafu 2.

Graf 2: Logika kolektivní akce29

27 28

Holman (2005) Buchanan (1998)

21

Graf popisuje situaci dvou skupin obyvatel, označených písmeny A a B, kteří žijí ve stejné společnosti. „Bod E (označen jako laissez fair) představuje situaci, kdy stát nezasahuje. V tomto bodě jsou důchody dosažitelné bez kolektivní akce. Při kolektivní akci, kterou je např. budování silnic, podpora vědy apod., se může důchod každého jednotlivce zvyšovat tím, jak se společnost pohybuje z bodu E směrem k hranici všech možných uspokojení.“ Samuelson, Nordhaus (1995) Tato hranice představuje množinu veškerých disponibilních zdrojů a je vyjádřena křivkou XY. veškeré body ležící na křivce XY Teorie veřejné volby popisuje společnost v jejím rozhodování o tom, jaké kolektivní akce by měla podniknout. Budeme-li uvažovat o mnoha prospěšných aktivitách činěných vládou, vyvstává zde otázka, zda kolektivní akce jsou vždy efektivní. Odpověď na tuto otázku demonstruje grafu 3. Kolektivní rozhodování se obecně rozdělují do tří skupin. Není pouze efektivní, ale může být i redistribuční a dokonce škodlivé. Škodlivé je takové rozhodování, kdy si obě skupiny pohorší. Za následek má snížení důchodů v celé společnosti. Tuto situaci

nazýváme

vládním

selháním.

V případě

redistribučního

rozhodování nastává situace, kdy u jedné skupiny obyvatel dojde ke zvýšení důchodů na úkor druhé skupiny obyvatel, která si naopak pohorší.

Výsledkem

rozhodování

je

přerozdělení

důchodů

mezi

skupinami ve společnosti. Efektivní je takové rozhodování, při kterém si obvykle obě skupiny obyvatel polepší anebo přinejmenším u jedné dojde k navýšení důchodu a u druhé se situace nezmění, tedy ani jedna ze skupin si nepohorší. Situaci, ve které v ideálním případě dochází ke zlepšení situace obou skupin aniž by si někdo pohoršil, označujeme jako Paretovsky efektivní.30

29 30

Hamerníková, Kubátová (1999), upraveno autorkou Samuelson, Nordhaus (1995)

22

Graf 3: Tři výsledky kolektivní akce31 Z grafu je patrné, že existují tři výsledky kolektivní akce. Výchozím bodem je bod E. Jestliže vyjdeme z bodu E do bodu P, jedná se o efektivní rozhodování, při kterém si skupina A i B může polepšit. Další možný pohyb je do bodu R, kdy nastává redistribuce důchodů mezi skupinami. V našem případě by došlo ke zvýšení důchodu skupiny A na úkor důchodu skupiny B. Poslední variantou je pohyb z výchozího bodu do bodu Š, kdy si pohorší obě dvě skupiny.

3.4. Aktéři procesu veřejné volby V procesu kolektivního rozhodování zastává nezastupitelnou roli řada subjektů. V první řadě jsou to občané (voliči), potom také politici, avšak nelze opomenout i byrokracii a různé zájmové skupiny, které sehrávají také svou úlohu v procesu.

31

Samuelson, Nordhaus (1995)

23

3.4.1

Voliči

Každý volič se snaží maximalizovat svůj vlastní užitek a jedná sobecky a racionálně. Chování voliče ovlivňují tři základní faktory, kterými jsou:32 •

individuální preference – každý volič preferuje jinou strukturu veřejného sektoru a poskytovaných veřejných statků. Každá politická strana se snaží zjistit preference voličů, aby uspěla ve volbách.

•

výše příjmů– příjmy jednotlivých voličů jsou rozdílné a představují jejich rozpočtové omezení.

•

existující daňový systém – čím méně platí volič na daních, ze kterých se financují veřejné statky a současně čím větší užitek z těchto statků má, tím více bude preferovat zvýšení výdajů na veřejné statky.

Při většinové volbě jsou důležité preference tzv. mediánového voliče. Ten rozděluje soubor, ve kterém je lichý počet voličů, na dva stejně velké podsoubory.33

Graf 4: Model mediánového voliče34 32 33

Tetřevová (2008) Peková (2008)

24

Politici se snaží co nejvíc vyjít vstříc voličům, kteří se nacházejí v centru politického spektra, což zobrazuje graf 4. Volič medián (X) stojí uprostřed veřejného mínění a rozděluje tedy soubor voličů na dvě stejně velké skupiny. Politické preference jsou rozloženy tak, jak je v grafu 4. Graf znázorňuje dvě soupeřící politické strany, označené body A a B, z nichž každá stojí na opačné straně politického spektra. Všichni voliči volí stranu s názory, které jsou jim nejblíže. Politická strana B získá všechny hlasy nalevo od bodu označeného písmenem X a strana A získá veškeré hlasy napravo od bodu X. Politická strana B by mohla získat více hlasů na úkor politické strany A, kdyby svůj politický program přiblížila více pravicovým voličům. Tak se posune z bodu B1 do bodu B2, čímž neztratí levicové voliče, ale získá tak navíc část pravicových voličů (v grafu tuto část představuje prostor XY, kde Y leží uprostřed bodů B2 a A1). Je pochopitelné, že podobnou strategii se bude snažit zaujmout i strana A, která se posune do bodu A2. Tímto se obě strany posunou blíže směrem do středu k bodu X. Obě strany se budou opět snažit získat více voličů dalším posunem blíže k bodu X a bude docházet ke sbližování politických programů obou stran.35 Teoreticky lze říci, že mediánový volič svými preferencemi ovlivňuje politický cyklus a rozhoduje o tom, kdo bude zvolen a jaká politika bude prováděna.

3.4.2

Politici

Politici, tedy osoby zvolené ve volbách jako zástupci občanů, se chovají tak, aby si zajistili politické přežití. Politici jednají ve svém vlastním zájmu,

namísto

zastupování

zájmů

svých

voličů.

Orientují

se na krátkodobý časový horizont36 z důvodu omezeného funkčního období. Chování politiků úzce souvisí s politickým cyklem, o kterém

34 35 36

Holman (2005), upraveno autorkou Ochrana (2003) v případě voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu obvykle čtyřletý

25

bude blíže pojednáno v dalších podkapitolách37, a je ovlivňováno zájmovými skupinami a byrokraty.

3.4.3

Byrokracie (úředníci)

Pod pojmem byrokracie se rozumí jednak úkony veřejné správy, státní úředníky a výkon moci. Hlavní zájem byrokratů je maximalizovat svůj užitek, především v oblasti zvyšování svých platů a také rozšiřováním moci. Předpokládá se, že ve svém úřadu budou jednak předkládat takový rozpočet, který vyžaduje vyšší úroveň finančních prostředků, dále přecení přínosy, kterých je třeba dosáhnout a navíc zveličí rozpočet, jelikož předvídají škrty.38

3.4.4

Zájmové skupiny

Do veřejné volby zasahují také zájmové skupiny označované jako nátlakové skupiny, skupiny vlivu anebo „lobby“39. Zájmové skupiny se snaží

ovlivnit

chování

politiků

anebo

úředníků,

za

účelem

maximalizace vlastního užitku. Zájmové skupiny se tedy nepodílejí na moci, avšak prostřednictvím svého vlivu či nátlaku na ostatní subjekty politického trhu se snaží dosáhnout svých cílů. 40 Aby dosáhly svých cílů, uchylují se i k podplácení, zastrašování anebo aférám.41 Holman tvrdí, že „vliv zájmových skupin v politice posiluje logrolling. Tento pojem označuje obchodování s hlasy poslanců za účelem přijetí určitých zákonů. Jeden poslanec slíbí, že bude hlasovat pro opatření prosazované při hlasování

37 38 39 40 41

poslanci o

jeho

jiné

skupiny

opatření.

výměnou

Důsledkem

za

jejich

tohoto

podporu

jednání

Strecková, Malý a kol. (1998) Musgrave, Musgraveová (1994) což doslovně znamená parlamentní kuloár Ochrana (2003) Peková, Pilný, Jetmar (2008)

26

je,

že legislativní orgány přijímají zákony tzv. v balíku42, přičemž tyto zákony by nejspíše nebyly přijaty, pokud by se o nich hlasovalo odděleně.“43

3.5. Pravidlo jednomyslné shody a pravidlo většiny Existují různé postupy veřejného rozhodování o předložených návrzích. Rozhodování může probíhat podle dvou základních druhů pravidel, a to dle pravidla jednomyslné shody nebo pravidla většiny.

3.5.1 Pravidlo

Pravidlo jednomyslné shody

jednomyslné

shody

vyžaduje,

aby

každý

zainteresovaný

souhlasil s kolektivním rozhodnutím. Rozhodnutí musí být přijato jednomyslně. Každé rozhodnutí tedy musí zvýšit (anebo nesnížit) důchod všech osob. Takový volební systém by zaručoval, že všechna rozhodnutí budou Paretovým zlepšením. A vzhledem k faktu, že každý volič musí dát souhlas s každým rozhodnutím, pak nemůže v žádném případě dojít k diskriminaci

menšin

početnějšími

skupinami.44

V grafu

5

znázorněno, jak probíhá jednomyslné rozhodování.

Graf 5: Kolektivní rozhodování dle jednomyslné shody45 42 43 44 45

V rámci EU se tento proces označuje termínem „balíkový princip“ Holman (2005) Samuelson, Nordhaus (1995) Hamerníková, Kubátová (1999)

27

je

Graf popisuje dvě skupiny, přičemž skupina A představuje většinu a skupina B menšinu. I když skupina A je početnější, u jednomyslné shody nemůže svého postavení zneužít a prosadit návrh bez souhlasu druhé zainteresované skupiny. Počáteční bod jednání představuje bod E. Společnost

jde

severovýchodním

směrem

k hranici

dostupných

důchodů (která je v našem případě reprezentována křivkou XY). Jestliže výsledný bod prvního jednání neleží na hranici dostupných možností, ale leží někde v oblasti EXY, pak musí dojít k dalšímu, případně dalším, jednání, dokud výsledkem nebude bod E1. Bod E1 považujeme za jeden z optimálních bodů, jelikož leží na křivce XY. Pravidlo jednomyslné shody má bohužel řadu nevýhod. Je to především časová a finanční náročnost při kolektivním rozhodování. Dále také možnost, že stačí pouze jeden nedůvěřivec, který bude zdržovat či blokovat

každé

pro společnost.

opatření

Ještě

horší

bez

ohledu

situace

by

na

jeho

mohla

prospěšnost

nastat,

jestliže

si nedůvěřivec uvědomí svou moc a pokusí se vydírat společnost a těžit tak ze svého nesouhlasu.46 Toto pravidlo má ještě jeden nedostatek, který spočívá v tom, že v podstatě zachovává výchozí stav věcí, bez ohledu na to, zda je tento stav dobrý či špatný.47

3.5.1

Pravidlo většiny

Pravidlo většiny je základním pravidlem kolektivního rozhodování v demokratických společnostech a platí v něm, že je přijat takový návrh, pro který hlasuje většina. Většina může být absolutní, kvalifikovaná anebo relativní.48 •

Absolutní většina – při hlasování

46 47 48

je

ve volbách je zvolen takový kandidát anebo

přijat

takový

návrh,

který

získá

polovinu

Tetřevová (2008) Hamerníková, Kubátová (1999) Peková (2008)

28

odevzdaných hlasů plus jeden (tedy 50% + 1 hlas).49 V České republice

se

tento

princip

používá

například

při

volbách

do Senátu. •

Kvalifikovaná většina – užívá se především při přijímání ústavy, změnách ústavy, přijímání nových ústavních zákonů apod. a v českém ústavním řádu je nutná shoda více než 60 %, tedy více než 3/5 ze všech zvolených poslanců a senátorů Parlamentu České republiky.50 Např. v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR je potřebné získat nejméně 120 hlasů a v Senátu Parlamentu ČR nejméně 49 hlasů, aby bylo možné změnit Ústavu České republiky. „V EU každá z členských zemí disponuje určitým počtem hlasů, které jsou určeny na základě demografických, ekonomických a politických kritérií (například Česká republika disponuje

12 hlasy).

Celkový

počet

hlasů

je

345,

přičemž

pro přijetí návrhu Komise je třeba získat nejméně 255 hlasů. Je zde však podmínka, podle které musí státy hlasující pro návrh představovat alespoň 62 % celkové populace EU.“51 •

Relativní většina – mandát získává ten kandidát, který získá nejvyšší počet hlasů a to i v případě, že tento počet nebude dosahovat absolutní většiny. Občas se stane, že stačí třeba i 30% hlasů k vítězství. Závisí to však na počtu kandidátů, se zvyšujícím se počtem postačí menší počet hlasů k vítězství.52 Tento systém se uplatňuje při volbách do Senátu Parlamentu ČR.

Popis většinového pravidla je uveden v grafu 6. Některá rozhodnutí budou efektivní a spravedlivá, jako např. posun z bodu E do budu P. Některá budou redistribuční a tudíž neefektivní a nespravedlivá, jako

49 50 51 52

Cabada, Kubát a kol. (2007) Žaloudek (1996) MZV (2010) Cabada, Kubát a kol. (2007)

29

v případě přesunu z bodu E do bodů R1 anebo R2. Většinové rozhodnutí ale nepovede k výsledku, který by byl škodlivý, tedy nedojde k vládnímu selhání. To by nastalo, kdybychom se posunuli nalevo od přímky e.53

Graf 6: Kolektivní rozhodnutí podle pravidla většiny54 Z grafu vyplývá, že skupina A, která tvoří většinu, může hlasovat pro jakékoli opatření zvyšující její důchod. Tomu odpovídá pohyb z bodu E směrem napravo od přímky e. Z bodu E se můžeme posunout do bodů P, R1 a R2. Pro skupinu A je nejvýhodnější přesun do bodu R1. Ten by také při většinovém hlasování zvítězil, jelikož skupině přinese nejvyšší důchod. Avšak posunem do bodu R1, by došlo ke snížení důchodu menšiny, z čehož vyplývá, že pravidlo většiny nezaručuje Paretovo zlepšení. Na závěr je nutné zmínit některé důležité aspekty většinového pravidla. Jednak již zmíněný fakt, že není vždy Paretově efektivní. Navíc toto pravidlo může vést k tyranii většiny, kdy většiny mohou menšinám vnucovat 53 54

svou

vůli

diskriminací,

rozdělováním

důchodu

anebo

Tetřevová (2008) Peková (2008)

30

otroctvím.55 Může však dojít i k druhému extrému, který se označuje jako teror menšiny. V tomto případě se většina úmyslně podřídí vůli menšiny, aby nemohla být nařčena z porušování práv menšiny.56

3.6. Politický cyklus Pojem politický cyklus zřejmě poprvé použil polský ekonom Michal Kalecki. Avšak až díky škole veřejné volby získal tento pojem skutečný smysl. Škola veřejné volby vychází z předpokladu Anthony Downse, podle kterého se vlády chovají takovým způsobem, aby maximalizovaly počet hlasů pro ně odevzdaných v následujících volbách. Na průběh hospodářského cyklu má tedy značný vliv politický cyklus, jehož délka je dána volebním obdobím.57 Z hlediska časového vedle sebe stojí dva cykly, a to cyklus politický a cyklus ekonomický. Politický cyklus má 2 hlavní příčiny. První je snaha realizovat pozitivní opatření k datu voleb a druhá nutnost řešit určité problémy bez ohledu na termín voleb. Délka politického cyklu je oproti délce ekonomického cyklu předem známa. Každá vláda chce znát časové zpoždění související s určitým opatřením, jelikož její znovuzvolení je přímo závislé na úspěších jí prosazované hospodářské

politiky.

Nově

nastupující

vláda

se

snaží

prosadit

nepopulární opatření, která podle ní mají sloužit ekonomické prosperitě, do prvních dvou let svého mandátu. V druhé části volebního období vláda směřuje k volbám tak, aby její popularita vzrostla v rozhodné době před volbami na maximum. V tomto období uplatňuje vláda tzv. „líbivou“ politiku, kdy se snaží zalíbit voličům a v mnoha případech, bez ohledu

55 56 57

Samuelson, Nordhaus (1995) Peková, Pilný, Jetmar (2008) Holman (2005)

31

na potřeby ekonomiky, usiluje o „sbírání bodů“ do nadcházejícího volebního období.

58

Politický cyklus je znázorněn na grafu 7, kde osa x představuje časové rozložení 4 let a osa y popularitu měřenou preferencemi voličů. Jestliže budeme

předpokládat

konstantní

spotřebu

a

investice,

jediné,

co se bude měnit, budou veřejné výdaje. Tudíž popularitu bude možné také měřit veřejnými výdaji, tedy i HDP.

Graf 7: Politický cyklus59 Graf znázorňuje ideální případ křivky politického cyklu, kdy vrchol nastává v době voleb a dno křivky je přibližně v polovině volebního období. Jak již bylo v práci zmíněno, vládnoucí strana se snaží s dostatečným časovým předstihem (v případě voleb do PSP ČR) z pravidla přibližně dva roky před volbami) prosazovat expanzivní politiku, čímž se její popularita zvyšuje, křivka politického cyklu roste a v době voleb dosahuje svého vrcholu. Naopak v povolebním období dochází k restriktivní politice a to se projeví poklesem křivky. Realita je však poněkud složitější a křivka popularity nebude mít vždy tento ideální průběh. V grafu 8 je znázorněno opoždění politického 58 59

Slaný a kol. (2003) Slaný, Žák (1999)

32

cyklu. Toto opoždění je způsobeno špatným načasováním prosazování politiky vládnoucí strany, čímž došlo k poruše v politickém cyklu, a tím se vytváří prostor pro opoziční stranu.

Graf 8: Zpoždění politického cyklu60 Pojetí vlády jako subjektu spíše manipulujícího nežli prosazujícího preference veřejnosti, je spjato nejen s velikostí vlády, ale také s řízením makroekonomické politiky. Vyřčená hypotéza vychází z toho, že volené osoby rozhodující o politice, si jsou vědomi významu, který mají ekonomické podmínky pro vítězství ve volbách, a tudíž prosazují takovou makroekonomickou

politiku,

jež

formuje

nejpříhodnější

podmínky

v období voleb.61 Politický cyklus se prosazuje i navzdory ideologickému zbarvení politických stran, které se střídají u moci. Strany na levé straně politického

spektra

se

obvykle

těší

podpoře

od

voličů

s nižším

postavením v zaměstnání a tudíž i nižším příjmem. Právě tato skupina voličů se více zajímá o problematiku nezaměstnanosti a pro získání jejich hlasů se levicové politické strany se orientují na řešení této problematiky. Politické strany na pravé straně politického spektra získávají hlasy od voličů, kteří se zabývají problémem inflace. Mohli 60 61

Slaný, Žák (1999) Musgrave, Musgraveová (1994)

33

bychom dojít k závěru, že pravicové strany budou prosazovat politiku poptávkové restrikce a levicové strany budou naopak spíše politiku poptávkové

expanze.

Avšak

z empirických

pozorování

vyplývá,

že na obou stranách politického spektra se v rámci politického cyklu chovají

podobně.

Tedy

po

volbách

dochází

k restrikci

a

před

nadcházejícími volbami zase k expanzi.62 Při formulaci ekonomických cílů se předpokládají různé preference politických

stran.

Preference

politických

stran

jsou

znázorněny

v tabulce 2. Vychází se ze schématu zformulovaného E. S. Kirschenem roku 1964, který přiřazuje ve 12 rovinách významnosti ekonomické cíle třem typům stran, kterými jsou levicové strany (sociálně demokratické, sociální

a strany

práce),

strany

středu

a

pravicové

strany

(konzervativní).63 Tab. 2: Preference politických stran dle významu ekonomických cílů64 Levice Střed plná zaměstnanost spravedlivé rozdělení důchodů stabilita cen růst ekonomiky růst ekonomiky

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

62 63 64

Pravice stabilita cen -

vyrovnaná platební bilance plná zaměstnanost spravedlivé rozdělení cenová stabilita růst ekonomiky vyrovnaná platební plná zaměstnanost bilance vyrovnaná platební bilance spravedlivé rozdělení

Holman (2005) Žák a kol. (2001) Žák (1998)

34

Z tabulky vyplývá, že politické spektrum lze rozdělit na pravici, levici a střed. Levicové strany straně politického spektra se především zaměřují na problematiku nezaměstnanosti a spravedlivého rozdělení důchodů

a

proto

se

těší

podpoře

voličů

s nižším

postavením

v zaměstnání a tedy i s nižším příjmem. Politické strany na pravé straně politického spektra se nejvíce zabývají problémem inflace a vyrovnaností platební

bilance.

A

strany

středu

se

zase

nejdříve

zaměřují

na problematiku stability cen, růstu ekonomiky a plné zaměstnanosti.

3.6.1

Předpoklady modelu politicko-ekonomického cyklu

Pro podrobnější analýzu politicko-ekonomického cyklu je nutné vyjít z reálného faktu, že politici se sdružují ve stranách. Podle chování dělíme politické strany na:65 •

oportunistické (prospěchářské) – snaží se zapůsobit na všechny voliče bez ohledu na jejich politické zařazení. Strany se snaží maximalizovat

svoji

popularitu

tím,

že

populární

opatření

přicházejí před volbami a naopak nepopulární se zase odkládají do doby po volbách, •

ideologické – zaměřují se pouze na voliče určité politické orientace, tedy zabývají se řešením problémů zajímajících jejich voliče.

Samozřejmě, že v praxi dochází k různému prolínání obou zmíněných skupin a jejich působení na voliče, avšak v práci budeme uvažovat pouze tyto dvě možnosti rozdělení.

65

Slaný a kol. (2003)

35

Obrácenou stranou politicko-ekonomického cyklu jsou voliči, kteří jsou chápáni buď jako racionální anebo neracionální:66 •

racionální voliči – při rozhodování zvažují veškeré dostupné informace, hodnotí minulé i budoucí chování strany a dokáží předvídat důsledky vládních opatření a adaptovat se na ně.

•

neracionální

voliči

–

nesplňují

kritéria

racionálních

voličů.

U neracionálních voličů může vláda ovlivnit i reálné ekonomické ukazatele.

3.6.2

Typy modelů politicko – ekonomického cyklu

Rozdělení stran na oportunistické a ideologické a voličů na racionální a neracionální umožňuje popsat 4 typy modelů politicko-ekonomického cyklu,67 které jsou znázorněny v grafu 9.

Graf 9: Typy modelů PEC68 66 67 68

Slaný, Žák (1999) Žák (1998) zpracováno autorkou

36

Nordhausův

model

vychází

z předpokladu

oportunistických

stran

a neracionálních voličů. Racionální oportunistický model, jak už samotný název

naznačuje,

narozdíl

od

Nordhausova

modelu

předpokládá

racionalitu voličů. Následující 2 ideologické modely, kterými jsou Hibbsův ideologický model

a racionální ideologický model, se od sebe

odlišují racionalitou voličů. Racionální ideologický model předpokládá racionální voliče, Hibbsův model naopak voliče neracionální.

3.6.2.1

Nordhausův model

Jeden z modelů politicko-ekonomického cyklu je Nordhausův model, který pochází z roku 1975 ze stati Politicko ekonomický cyklus (The Political Business Cycle). Vychází z předpokladů oportunistických stran a neracionálních voličů a funguje za následujících předpokladů:69 •

ekonomika je popsána Phillipsovou křivkou,

•

inflační očekávání jsou přizpůsobivá,

•

inflace je přímo kontrolována politiky,

•

politici jsou oportunističtí,

•

voliči uvažují „retrospektivně“ – tedy hodnotí vládu dle vývoje, nikoli dle očekávání,

•

termín voleb je dán.

V důsledku neracionality je vláda schopna ovlivnit nejen nominální, ale i reálné ekonomické veličiny. Nordhaus proto sleduje také vývoj produktu

jako

veličinu

inverzní

k nezaměstnanosti

a

dochází

k následujícímu popisu cyklu.70 Vláda se snaží vytvořit podmínky pro rychlejší

ekonomický

růst

před

volbami

(dochází

k poklesu

nezaměstnanosti) a tím získává popularitu a hlasy voličů. Provádí tedy 69 70

Žák (1998) Slaný a kol. (2003)

37

expanzivní politiku. Na druhou stranu v období po volbách narůstají inflační tlaky a vláda je pomocí restriktivní politiky eliminuje.

71

Celý

cyklus je znázorněn v grafu 10.

Graf 10: Nordhausův model politicko-ekonomického cyklu72 V grafu je termín voleb označen písmenem V, křivky PC1 a PC2 Phillipsovy křivky v období 1 a 2. V období před volbami (1) dochází vlivem expanzivní politiky ke snížení nezaměstnanosti, čímž získá popularitu a hlasy voličů. Avšak snížení míry nezaměstnanosti přináší zvýšení inflace. V povolebním období (2) narůstají inflační tlaky, dojde k přechodu na vyšší křivku PC2. Restriktivní politika (3) má za následek snížení inflace a to se projeví růstem míry nezaměstnanosti. V poslední fázi (4) dojde k přechodu zpět na křivku PC1 a navazuje opět na počátek předvolební expanze (1). Nordhausovy závěry lze shrnout do tří tvrzení. Za prvé – každá vláda provádí stejnou politiku. Za druhé – ke konci volebního období vláda stimuluje ekonomický růst (čímž řeší nezaměstnanost) a tím získává výhodu krátkodobé PC. Za třetí – vlivem expanze roste inflace a je třeba 71 72

Žák a kol. (2001) Žák (1998)

38

ji prostřednictvím restrikce zkrotit. Politicko-ekonomický cyklus je tedy pravidelným

střídáním

vládní

expanze

a

restrikce

při

dodržení

zmíněných předpokladů.73

3.6.2.2

Racionální oportunistický model

Jedná se o skupinu modelů vytvářených od roku 1986, za nimiž stojí řada autorů, jako např. K. Rogoff, A. Sibert, T. Persson, G. Tambellini. Jde

o

modely

s oportunistickými

stranami

a

racionálními

voliči

a funguje za výchozích předpokladů, kterými jsou:74 •

ekonomika je popsána Phillipsovou křivkou,

•

inflační očekávání jsou racionální,

•

inflace je přímo kontrolována politiky,

•

politici jsou oportunističtí,

•

voliči volí takového kandidáta, od kterého racionálně čekají maximální užitek,

•

termín voleb je dán.

S racionálními voliči vláda nemůže měnit reálné veličiny. Jedinou pohyblivou veličinou v závislosti na volebním cyklu je inflace, což plyne z dlouhodobé Phillipsovy křivky jako kolmice k ose x.75 Graficky je tato situace zobrazena v grafu 11.

73 74 75

Slaný a kol. (2003) Žák a kol. (2001) Slaný, Žák (1999)

39

Graf 11: Racionální oportunistický model PEC76 Dlouhodobá

Phillipsova

nezaměstnanosti

je

křivka

konstantní

(PC) a

je

vertikální,

variabilní

je

tudíž

pouze

míra inflace.

V předvolebním období (1) z důvodu expanzivní politiky roste inflace. Po volbách (2) dojde opět k poklesu inflace vlivem restriktivní politiky.

3.6.2.3

Hibbsův ideologický model

Tento model s neracionálními voliči vytvořili v roce 1977 Američané Douglas a Hibbs Jr. a v následujících letech jej několikrát rozpracovali. V Hibbsově modelu, ačkoli vychází z celé řady předpokladů jako modely předešlé, se setkáváme poprvé s pojmem ideologických stran. Levicové strany se zaměřují více na odstranění nezaměstnanosti a pravicové zase na omezení inflace. Výchozí předpoklady jsou následující:77 •

ekonomika je popsána Phillipsovou křivkou,

•

inflační očekávání jsou přizpůsobivá,

•

inflace je přímo kontrolována politiky,

•

politici jsou ideologičtí v tom smyslu, že různé strany maximalizují různé cíle,

76 77

Slaný a kol. (2003) Žák (1998)

40

•

voliči si uvědomují ideologické rozdíly stran a volí tu, která jim nabízí přitažlivější politiku,

•

termín voleb je dán.

Neracionální

chování

voličů

znamená,

že

shodně

jak

je

tomu

v Nordhausově modelu tvoří svá očekávání adaptivně, lze při popisu modelu využít krátkodobou Phillipsovu křivku. Na ní si každá vláda, v souladu se svým zaměřením, zvolí bod, který se snaží svojí politikou dosáhnout a udržet. Vládnoucí strana může trvale udržovat nejenom zvolenou míru inflace, ale vzhledem ke sklonu PC také zvolené tempo růstu

a

nezaměstnanosti.78

míru

Situaci

střídání

levicových

a pravicových vlád pohybem po PC zachycuje graf 12.

Graf 12: Hibbsův ideologický cyklus79 Graf vlevo popisuje Hibbsův ideologický model levicové vlády a vpravo model

pravicové

vlády.

Levicové

vlády

volí

bod

L,

který

je

charakteristický vysokou inflací (ΠL) a nízkou mírou nezaměstnanosti (UL). Pravicové vlády volí zase bod P s nižší inflací (ΠP) a vysokou mírou nezaměstnanosti (UP).

78 79

Slaný a kol. (2003) Žák (1998)

41

3.6.2.4

Racionální ideologický model

Tento model poprvé prezentoval harvardský profesor Alberto Alesina v roce 1987 a od předchozího Hibbsova modelu se liší jen předpokladem o

racionalitě

voličů.

Model

pracuje

s ideologickými

stranami

a racionálními voliči a vychází z předpokladů:80 •

ekonomika je popsána Phillipsovou křivkou,

•

inflační očekávání jsou racionální,

•

inflace je přímo kontrolována politiky,

•

politici jsou ideologičtí v tom smyslu, že různé strany maximalizují různé cíle,

•

voliči si uvědomují ideologické rozdíly stran a volí tu, která jim nabízí přitažlivější politiku,

•

termín voleb je dán.

„Racionalita voličů se projevuje v tom, že Phillipsova křivka, v tomto případě je kolmicí k ose x, zcela změní chování vlád. Ty sice mají snahu svou politikou sledovat deklarované cíle v míře nezaměstnanosti a míře růstu, avšak racionální chování voličů má za následek jednotlivé výkyvy reálných veličin tendence vrátit se na přirozenou míru. Výkyvu reálných veličin může vláda dosáhnout pouze krátkodobě, a to jen na počátku svého prvního volebního období, v dalších obdobích racionalita voličů tyto výkyvy nedovolí.“81 Celý mechanizmus je znázorněn na grafu 13.

80 81

Žák (1998) Slaný a kol. (2003)

42

Graf 13: Racionální ideologický model82

PCL, PCP – krátkodobé Phillipsovy křivky při konstantní (očekávané) inflaci, PCS – skutečná Phillipsova křivka, ΠP – míra inflace pravicového programu, ΠL – míra inflace levicového programu,

Graf vlevo popisuje racionální ideologický model levicové vlád a vpravo naopak vlády pravicové. Předvolební politika levice má v první periodě volebního období za následek zvýšení míry inflace z úrovně ΠP na ΠL(1). Jak již bylo zmíněno, výkyvu reálných veličin je možné dosáhnout pouze krátkodobě a proto vlivem přirozeného působení (2) dojde k přesunu z PCP na vyšší křivku PCL a míra nezaměstnanosti je opět na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti U*. Předvolební politika pravice má v první periodě volebního období za následek snížení míry inflace z úrovně ΠL na ΠP (3), a vlivem přirozeného působení (4) dojde k přesunu z PCL na nižší křivku PCP a míra nezaměstnanosti je opět na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti U*.

82

Slaný a kol. (2003)

43

4. Vlastní práce 4.1. Politický vývoj v České republice Česká republika vznikla 1. ledna 1993. Česká republika je demokratický právní

stát

s

liberální

ústavou.

Politický

systém

je

založený

na svobodném a dobrovolném vzniku a soutěži politických stran a hnutí, které respektují základní demokratické principy.83 Politické strany jsou považovány za nejdůležitější aktéry reprezentující zájmy v demokratických politických systémech. Jejich cílem je, narozdíl od nátlakových skupin, účastnit se ve volbách, získat poslanecká křesla, podílet se na správě státu a prosadit program na vládní úrovni. 84 Volby představují

demokratický

způsob

vytváření

státních

orgánů.

Prostřednictvím voleb přenáší lid suverenitu na zastupitelské sbory, deleguje je k vykonávání některých pravomocí stanovených ústavou. Moc zákonodárná náleží Parlamentu České republiky.85 Za svoji historii se v České republice konaly volby do PSP ČR čtyřikrát a za tuto dobu se zde vystřídalo celkem deset vlád. Složení PSP ČR po vzniku samostatné České republiky v roce 1993 vycházelo z voleb do České národní rady, které se uskutečnily v červnu 1992 a ve kterých zvítězila koalice ODS a KDS pod vedením Václava Klause. Termíny voleb do Poslanecké

sněmovny

Parlamentu

ČR

včetně

předsedů

vlád

znázorňuje graf 14, podrobněji v příloze 1 a 2.

83 84 85

PSP ČR (2010) Potůček a kol. (2007) PSP ČR (2010)

44

Graf 14: Volby do PSP ČR86 Sestavením historicky první vlády samostatné České republiky byl pověřen Václav Klaus, předseda ODS. Ve volbách do PSP ČR v roce 1996 zvítězila ODS a v čele vlády stanul opět Václav Klaus. Vláda však neměla dostatečný počet mandátů pro sestavení většinové vlády a tudíž koaliční vláda vedená Klausem se stala menšinovou vládou tolerovanou ČSSD. Od počátku se tato vláda potýkala s problémy, počínaje neshodami s koaličními partnery a konče vnitrostranickými spory, což nakonec vyvrcholilo demisí předsedy vlády a pádem vlády. Původní termín řádných voleb byl plánován na rok 2000, avšak kvůli pádu vlády a neshodám na politické scéně byly vypsány předčasné volby na červen 1998. V lednu 1998 byla jmenována prozatímní vláda vedená Josefem Tošovským. Vyhlášením předčasných voleb došlo k narušení čtyřletého politicko-ekonomického cyklu. Toto porušení se v budoucnu již neopakovalo a volby do PSP ČR se konaly vždy v řádném termínu v rozmezí čtyř let. Ve volbách v roce 1998 zvítězila ČSSD a předsedou vlády se stal Miloš Zeman. Poprvé tak došlo ke změně orientace vládnoucí politické strany. I v nadcházejících volbách v roce 2002 zvítězila ČSSD. Nejprve v čele vlády 86

stál

Vladimír

Špidla.

Po

neúspěchu

ČSSD

ve

volbách

Vlada.cz (c2009), zpracováno autorkou

45

do Evropského parlamentu podal premiér demisi a odstoupila i jeho vláda. Sestavením nové vlády byl pověřen Stanislav Gross.87 Kvůli aféře však podal Gross demisi v roce 2005 a jeho následníkem byl Jiří Paroubek, který setrval ve funkci předsedy vlády až do řádných voleb v červnu 2006. Ve volbách do PSP ČR zvítězila ODS v čele s Mirkem Topolánkem. Vítězství ODS ve volbách představuje druhou změnu orientace vládnoucí politické strany. Tato menšinová vláda nezískala v říjnu 2006 důvěru. Topolánek dostal druhou šanci na sestavení kabinetu, což se mu v lednu 2007 podařilo. Topolánkův kabinet vládl do března 2009, kdy mu byla na popud ČSSD vyslovena nedůvěra. Avšak až do 9. dubna 2009, kdy byl sestavením nové vlády pověřen Jan Fischer, byl Topolánek pověřen vedením vlády.88

4.2. Vývoj nezaměstnanosti, inflace, HDP a salda SR Než přistoupíme k samotnému testování makroekonomických ukazatelů, nejprve se zaměříme na jejich vývoj. Jak již bylo v práci několikrát zmíněno, politicko – ekonomický cyklus spočívá ve fiskální expanzi před volbami a fiskální restrikci v povolebním období. Fiskální expanze by měla mít za následek opětovné urychlení hospodářského růstu a snížení

míry

nezaměstnanosti.

Hospodářský

růst

může

mít

za následek zvýšení míry inflace. Naopak fiskální restrikce přináší především zpomalení tempa ekonomického růstu, snížení růstu reálných mezd, dále dochází ke zvýšení míry nezaměstnanosti a také snížení míry inflace.

87 88

Cabada, Šanc (2005) E-polis.cz (c2003-2008)

46

4.2.1 Jedním

Nezaměstnanost

z ekonomických

ukazatelů,

které

jsou

sledovány,

je

nezaměstnanost. Za nezaměstnaného se obecně považuje osoba starší 15 let, která je bez práce, aktivně práci hledá a je připravena do 14 dnů k nástupu do práce. Ukazatel, pomocí kterého se měří nezaměstnanost, je míra nezaměstnanosti představující procentní podíl nezaměstnaných aktivně hledajících práci k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu.89 Čtvrtletní údaje míry nezaměstnanosti v České republice za období 1993 – 2009 včetně znázorněných termínů voleb do PSP ČR zobrazuje graf 15. V případě míry nezaměstnanosti byly použity sezónně očištěné časové řady pomocí modelu ARIMA90. Pomocí tohoto modelu byly získány míru nezaměstnanosti očištěnou od sezónních91 či jiných výkyvů. Po odstranění těchto výkyvů lze zjistit, zda v dlouhodobém vývoji opravdu došlo k nárůstu anebo poklesu.92

Graf 15: Míra nezaměstnanosti93

89 90 91 92 93

Klíma (2005) metoda očištění od sezónních vlivů sezónní výkyv je např. každoroční nárůst nezaměstnanosti v prvním čtvrtletí ČSÚ (2010c) ČSÚ (2010c), zpracováno autorkou

47

Od počátku roku 1993 do třetího čtvrtletí roku 1997 se očištěná míra nezaměstnanosti

pohybovala

v rozmezí

pouhého

1,5%,

přesněji

od 3,9 do 4,4%. Na základě vývoje míry nezaměstnanosti v období do voleb do PSP ČR v roce 1996 však nelze hovořit o oportunistickém modelu PEC, jelikož v období po volbách by měla míra růst a naopak před volbami zase klesat.94 Avšak v tomto případě zde tento trend není patrný.

Od posledního

čtvrtletí

roku

1997

do

druhého

čtvrtletí

následujícího roku, kdy byly vyhlášeny předčasné volby, nastal výrazný zvrat

v dosud

relativně

klidném

vývoji

nezaměstnanosti neustále rostla. Kvůli

nezaměstnanosti

a

míra

zpomalení hospodářského

vývoje, snižování přebytečné zaměstnanosti, čímž došlo ke zvýšení produktivity práce, došlo k převisu nabídky nad poptávkou. Výsledkem pak byl prakticky plošný růst nezaměstnanosti, která postihla mnohem širší

okruh

osob

než

doposud.

Ani

v tomto

období

se

míra

nezaměstnanosti nevyvíjela podle teorie politicko-ekonomického cyklu. Avšak tato situace byla nejspíše zapříčiněna zkráceným volebním obdobím z důvodu předčasných voleb. Prudký růst míry nezaměstnanosti pokračoval až do prvního čtvrtletí roku 2000. Tento nárůst byl zapříčiněn restrukturalizací zastaralého průmyslu. V průběhu roku 1999 však došlo ke zpomalení růstu nezaměstnanosti, což souviselo jednak s oživením ekonomiky a také ke zpomalení přispěl prudký rozvoj informačních sítí a potravinových řetězců. Od druhého čtvrtletí roku 2000 do červnových voleb v roce 2002 došlo naopak k poklesu míry o 2%. Vývoj míry nezaměstnanosti v tomto

období

je

v souladu

s teorií

PEC.

Obdobný

vývoj

míry

nezaměstnanosti je patrný i v následujícím volebním období. Nejprve roste a od poloviny čtyřletého období opět klesá.95

94 95

Alesina, Roubini (1992) Žák a kol. (2001)

48

V posledním sledovaném období míra nezaměstnanosti stále klesala až do konce roku 2008. Tento pokles byl 3%. Od počátku následujícího roku nezaměstnanost rostla a za pouhá čtyři čtvrtletí vzrostla na úroveň z voleb v roce 2006. Tento 3% nárůst byl zapříčiněn ekonomickou krizí. Vývoj míry nezaměstnanosti je v rozporu s teorií PEC. Nyní

se

zaměříme

na

průběh

míry

nezaměstnanosti

z pohledu

ideologických modelů. Podle teorie by mělo dojít k dočasnému snížení míry nezaměstnanosti v případě racionálních voličů a k permanentnímu snižování v případě neracionálních voličů, jestliže vládne levicová vláda a naopak ke zvyšování v případě pravicové vlády.96 Pravice vládla do roku 1998. Před prvními volbami do PSP ČR je průběh křivky v rozporu s teorií. V období od 1996 do 1998 tuto teorii spíše potvrzuje. Následuje osm let vlády levicové strany. Dle teorie by mělo v povolebním období dojít ke snížení míry nezaměstnanosti, avšak po volbách se míra zvyšuje a k jejímu snížení dochází až od poloviny volebního cyklu. Od roku 2006 je se k moci opět dostala pravice, avšak ani v tomto případě není průběh míry nezaměstnanosti v souladu, jelikož po volbách dochází ke snížení míry nezaměstnanosti.

4.2.2 Vedle

Inflace

nezaměstnanosti

je

zde

další

závažný

problém

narušující

výkonnost ekonomiky, a to inflace. Obecně inflace znamená růst cenové hladiny v čase. Výši inflace určujeme pomocí míry inflace. Míra inflace představuje procentní přírůstek indexů spotřebitelských cen.97 V práci byla použita míra inflace, měřená HICP, která vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny ve vykazovaném čtvrtletí daného roku oproti stejnému čtvrtletí roku předchozího. Jde tedy o dosaženou

96 97

Štiková (2007) Klíma (2005)

49

cenovou úroveň, jež vylučuje sezónní vlivy tím, že se porovnávají vždy stejná čtvrtletí.98 Jelikož ČSÚ uvádí měsíční údaje a pro lepší komparaci dosažených výsledků bude třeba čtvrtletních hodnot, pak za čtvrtletní hodnoty považujeme meziroční míru inflace v posledním měsíci daného čtvrtletí. Čtvrtletní údaje míry inflace v ČR, za období 1993 – 2009 včetně znázorněných termínů voleb do PSP ČR zobrazuje graf 16.

Graf 16: Míra inflace99 V roce 1993 dosáhla míra inflace nejvyšších hodnot za celou historii ČR, a to 21,8%. Až v poslední čtvrtině klesla na úroveň 18,1%. Tento abnormální nárůst inflace byl zapříčiněn daňovou reformou, především zavedením dvou sazeb daně z přidané hodnoty (5 a 22%). Dopad této reformy na nárůstu úrovně cenové hladiny byl odhadován okolo 8,5 procentních bodů. Od první čtvrtiny roku 1994 až do období prvních voleb do PSP ČR míra inflace kolísala v rozmezí 7,8 – 10,3 %. Podle teorie PEC v období voleb a v několika bezprostředně po volbách následujících 98 99

obdobích

dochází

ke

zvýšení

inflace,

jako

reakce

ČSÚ (c2010b) ČSÚ (c2010b), Žák a kol. (2001), zpracováno autorkou

50

na předvolební fiskální expanzi. Naopak je tomu v povolebním období. Dle vývoje míry inflace v období před prvními volbami do PSP ČR a bezprostředně po nich však nelze hovořit o cyklu, jelikož vývoj je zcela odlišný od teorie PEC. V období po prvních volbách míra inflace nejprve klesala až na úroveň 6,8% a od třetí čtvrtiny roku 1997 do první čtvrtiny následujícího roku měla rostoucí tendenci. Tento vývoj souvisel se stupněm cenových deregulací

především

energií,

nájemného

a vodného

a stočného.

V následující čtvrtině začala klesat a klesala až do třetí čtvrtiny roku 1999 na úroveň 1,9%. Vlivem zastavení dalších deregulací a výrazného poklesu cen potravin dosáhl meziroční růst míry inflace tak nízké hodnoty. Ani toto období zkrácené vlivem vyhlášení předčasných voleb nevykazovalo průběh míry inflace, jaký by měl být dle teorie PEC. Pokles míry inflace byl zastaven až v posledním kvartálu 1999. Na poklesu míry inflace se podílelo snižování cen potravin, v posledním čtvrtletí 1999 však ceny potravin začaly růst, což se projevilo i na vývoji inflace. Míra inflace začala opět pozvolna růst až do června 2001, kdy dosáhla úrovně 5,5%. Poté došlo opětovně ke snižování míry inflace po dobu dvou let. Na poklesu inflace v roce 2001 se podílelo snížení cen ropy na světových trzích a také vývoj kurzu Kč/EUR. Na počátku roku 2003 snižování inflace ovlivňovaly ceny potravin, posléze také pokles cen odívání a obuvi. Následoval mírný nárůst, na konci roku inflace dosahovala 1%. V prvním čtvrtletí 2004 se však míra inflace zvýšila na 2,5% a v rozmezí přibližně 2–3 % se pohybovala až do září roku 2007. Ani v tomto období nelze jednoznačně konstatovat, že průběh křivky odpovídá průběhu křivky podle teorie PEC. V druhém čtvrtletí 2006 dosahovala míra inflace úrovně 2,8%. Až do třetího kvartálu roku 2007 míra inflace mírně kolísala v rozmezí

51

1,7 - 2,8%. V posledním čtvrtletí 2007 došlo k nárůstu na 5,4%, přičemž v následujícím čtvrtletí se míra ještě zvýšila na 7,1%. Až do třetího kvartálu roku 2008 se pohybovala okolo sedmi procentní hranice. Tento nárůst byl důsledkem reformních opatření v podobě zvýšení sazby DPH z 5 na 9% a také zavedení ekologických daní u elektřiny a tepla. V posledním čtvrtletí 2008 poklesla o 3 procentní body a dosáhla 3,6%. Na tomto výrazném snížení inflace se podílely tržní ceny, zejména pokles cen potravin. Ke snížení inflace také významně přispělo snížení cen pohonných hmot. Samozřejmě nelze opomenout fakt, že na vývoji míry inflace se silnou měrou podílela i finanční krize. Pokles míry inflace trval rok, ve 3. čtvrtletí klesla míra inflace na 0%, až do posledního kvartálu 2009, kdy došlo ke zvýšení na 1%. Na tomto zvýšení se nejvíce podílely ceny pohonných hmot v důsledku růstu cen ropy na světových trzích.100 Nyní se zaměřím na průběh míry inflace z pohledu ideologických modelů. Podle Alesini a Roubiniho (1992) by mělo dojít k trvalému snížení, jestliže vládne pravicová vláda, a naopak ke zvyšování v případě levicové vlády. Pravice vládla do roku 1998. Před prvními volbami do PSP ČR je sice průběh křivky v souladu s teorií a míra inflace klesá, když je u vlády pravice, avšak tato skutečnost je nejspíše výsledkem historického vývoje České republiky, tudíž nelze objektivně tvrdit, že míra inflace se vyvíjela dle teorie ideologických modelů. V období od 1996 do 1998 míra inflace nejprve klesá, ale v zápětí se zvýší postupně až o 6%, což je v rozporu s teorií. V průběhu osmi let vlády levice strany je vývoj inflace taktéž v rozporu s teorií, protože míra inflace permanentně klesá. Od roku 2006 je se k moci opět dostala pravice. Ani v tomto případě není průběh míry inflace v souladu s teorií, jelikož po volbách dochází nejprve ke zvýšení míry inflace a od roku 2008, kdy se projevila krize, opět klesá.

100

ČNB (c2003-2010)

52

4.2.3

Hrubý domácí produkt

Hrubý domácí produkt je peněžním vyjádřením celkového objemu finální produkce, vyrobené v určité zemi za dané období výrobními faktory, které jsou umístěny v určité zemi bez ohledu na to, kdo výrobní faktory vlastní. Hrubý domácí produkt je základní národohospodářský ukazatel, který se užívá pro měření výkonnosti celé ekonomiky. Mezi nejčastěji používané metody měření HDP patří metoda výdajová, důchodová a odvětvová.

101

Čtvrtletní hodnoty HDP, které jsou v práci použity, byly

vypočítány pomocí metody výdajové a jsou vyjádřeny ve stálých cenách, což charakterizuje, o kolik procentních bodů reálně vzrostl či poklesl hrubý domácí produkt ve sledovaném čtvrtletí roku oproti stejnému čtvrtletí předchozího roku. Sledované období je však kratší než bylo u inflace či nezaměstnanosti z důvodu nezveřejnění čtvrtletních dat vyjádřených ve stálých cenách z let 1993 – 1996. Český statistický úřad zveřejňuje čtvrtletní hodnoty HDP až od roku 1997. V případě HDP byly použity sezónně očištěné časové řady, čímž došlo k odstranění od sezónních102 či jiných výkyvů. Po odstranění těchto výkyvů lze zjistit, zda v dlouhodobém vývoji opravdu došlo k nárůstu anebo poklesu.103 Očištěné čtvrtletní údaje HDP ve stálých cenách za období 1997 – 2009 včetně znázorněných termínů voleb do PSP ČR zobrazuje graf 17.

101

Klíma (2005) příkladem sezónního výkyvu je např. každoroční nárůst nezaměstnanosti v prvním čtvrtletí 103 ČSÚ (c2010a) 102

53

Graf 17: Hrubý domácí produkt ve stálých cenách104 V prvním čtvrtletí roku 1997 činila hodnota HDP 1,9 procentního bodu. Od druhého kvartálu již HDP nedosahovalo úrovně předchozího roku. Na konci roku pokleslo HDP o 2 % oproti stejnému čtvrtletí loňského roku. Tento pokles byl zapříčiněn restriktivní hospodářskou politikou, která

byla

1997. Po celý

provedena následující

v souvislosti rok

HDP

s měnovou stále

krizí

z května

nedosahovalo

úrovně

předchozího roku, avšak tempo poklesu se postupem roku začalo snižovat. V druhém čtvrtletí roku byly vyhlášeny předčasné volby, avšak nejednalo se o řádný termín voleb do PSP ČR, tudíž nelze uvažovat o existenci politicko-ekonomického cyklu. V posledním čtvrtletí 1998 byl pokles HDP oproti loňskému roku 0,2 procentního bodu. Od počátku 1999 až do 3. čtvrtletí roku 2000 je patrný pozitivní vývoj HDP. Za tímto vývojem stojí poměrně značné oživení investiční aktivity.105 V posledním čtvrtletí došlo k mírnému zpomalení tempa růstu hrubého domácího produktu

a toto

zpomalení

trvalo

až

do

třetího

čtvrtletí

roku

2002. V prvním čtvrtletí vzrostlo HDP meziročně ve stálých cenách o 2,2% a ve druhém o 2%. Tento vývoj byl vyvolán rostoucí poptávkou 104 105

ČSÚ (c2010a), Žák a kol. (2001), zpracováno autorkou Spěváček a kol. (2002)

54

po tuzemské produkci určené pro konečnou spotřebu a tvorbou kapitálu. Na zpomalení tempa růstu se podílely také srpnové povodně. Ty sice neměly zásadní dopad na výrobu v základních produkčních odvětvích, avšak značně ovlivnily příjmy z turistického ruchu. Od posledního čtvrtletí roku 2002 až do třetího čtvrtletí roku 2004 se zrychlovalo tempo přírůstku HDP. V posledním čtvrtletí došlo ke zpomalení tempa přírůstku HDP vůči stejnému čtvrtletí předchozího roku. Avšak v následujícím roce došlo opět ke zrychlení tempa přírůstku.

Ke

zrychlení

hospodářského

růstu

přispívala

domácí

poptávka, zejména spotřeba domácností. Příliv zahraničních investic, vstup do EU a růst domácích investic a exportu. Hrubý domácí produkt vykazoval rostoucí trend až do posledního kvartálu roku 2008. Tempo růstu se neustále zrychlovalo, až na zpomalení tempa přírůstku v prvním a čtvrtém čtvrtletí roku 2006, do prvního kvartálu 2007. Od druhého kvartálu až do konce roku 2008 docházelo k neustálému zpomalení tempa přírůstku. Jedinou výjimkou bylo druhé čtvrtletí roku 2008, kdy došlo ke zrychlení tempa růstu. Hluboké globální změny, které byly vyvolány finanční krizí, vyústily v posledním čtvrtletí ve zcela odlišný vývoj domácí ekonomiky ve srovnání s ukazateli za první tři čtvrtletí toku. Brzdou růstu byl zahraniční obchod. Po celý rok 2009 nedosáhl hrubý domácí produkt úrovně předchozího roku. V prvním čtvrtletí byl pokles v porovnání se stejným obdobím předchozího roku o 4 procentní body. Na poklesu se negativně projevilo snížení ekonomického výkonu především v oblasti zpracovatelského průmyslu,

což

mělo

souvislost

se

značným

poklesem

poptávky

po investičním a exportním zboží. Největší pokles za celý rok a také za celou dobu existence samostatné České republiky byl zaznamenán ve druhém čtvrtletí, kdy HDP bylo o téměř 5% nižší než ve stejném období

roku

2008.

Ve

třetím

čtvrtletí

se

tempo

poklesu

HDP

55

zpomalovalo a pokles byl 4,5%. Pozitivní vliv na zpomalení tempa poklesu mělo nejspíše zvýšení výdajů na konečnou spotřebu, především růstu

výdajů

domácností

a

výdaje

institucí

vládního

sektoru.

V posledním kvartálu tohoto roku došlo k dalšímu zpomalení poklesu HDP na úroveň 3,1%. Náznak zotavování ekonomiky po krizi byl již ve 3. čtvrtletí,

tyto

tendence

se

potvrdily

i

v posledním

čtvrtletí.

Zpomalení tempa poklesu v posledním čtvrtletí roku pravděpodobně zapříčinilo zvýšení výdajů na konečnou spotřebu, především výdaje institucí vládního sektoru. Nyní se zaměřím na průběh HDP z pohledu ideologických modelů. Podle Alesini a Roubiniho (1992) by mělo dojít k jeho dočasnému snížení v případě racionálních voličů a k permanentnímu snižování v případě neracionálních voličů, jestliže vládne pravicová vláda a naopak je tomu v případě levicové vlády. Pravice vládla do roku 1998, avšak vzhledem k neúplnosti časové řady nelze volební cyklus v letech 1996 – 1998 objektivně okomentovat. Následuje osm let vlády levicové strany. Podle teorie by mělo v povolebním období dojít ke zvýšení HDP, čemuž také dochází. Od roku 2006 je se k moci opět dostala pravice. Vývoj HDP v tomto období lze označit, že je v souladu s teorií.

4.2.4

Saldo státního rozpočtu

Saldo státního rozpočtu představuje rozdíl mezi příjmy a výdaji. Podle teorie politického cyklu by mělo v předvolebním období růst deficitní hospodaření vlády a v období po volbách by měl následovat pokles dluhu. Graf 18 znázorňuje roční saldo státního rozpočtu od počátku vzniku České republiky do roku 2009.

56

Graf 18: Roční saldo státního rozpočtu 1993 - 2009106 V prvních třech letech byl státní rozpočet přebytkový, jedná se o aktivní saldo rozpočtu. Avšak počínaje rokem 1996 až do roku 2009 bylo saldo rozpočtu pasivní a deficit se, až na výjimky v letech 2002, 2005 a 2008, neustále prohluboval. V prvním období (do voleb v roce 1996) se nejprve aktivní saldo zvyšovalo a od roku 1995 se postupně začalo snižovat až do roku voleb, kdy již výdaje převýšily příjmy a tudíž rozpočet byl deficitní. Vývoj křivky salda rozpočtu odpovídá průběhu křivky podle teorie PEC. Do období mimořádných voleb se deficit stále prohluboval. V následujícím období (1998 – 2002) pokračoval trend prohlubujícího se deficitního rozpočtu. Až v roce řádných voleb do PSP ČR došlo ke snížení deficitu přibližně na úroveň roku 2000. Tento vývoj křivky je v rozporu s teorií PEC. V rozmezí let 2002 a 2006 vývoj salda SR kolísal. Nejprve, rok po volbách, se deficit státního rozpočtu prohluboval, poté se po dva roky snižoval až na úroveň 56,4 mld. Kč a v posledním roce došlo 106

MF ČR (c2005), zpracováno autorkou

57

k prohloubení deficitu na úroveň roku 2004. I když prohlubování deficitu SR v období před volbami je v souladu s teorií PEC, přesto v tomto období nelze jednoznačně potvrdit, že vývoj salda je v souladu s teorií. V posledním období se nejprve deficitní rozpočet první dva roky snižoval až na 19,37 mld. Kč. V roce 2009 došlo k prohloubení deficitu téměř desetinásobně a to až na úroveň 192,4 mld. Kč. Z pohledu vývoje křivky salda lze konstatovat, že je v souladu s teorií, avšak poslední období bylo postiženo krizí, tudíž prohlubování deficitu SR nelze jednoznačně spojovat s předvolební fiskální expanzí.

4.3. Testování politicko-ekonomického cyklu Existuje několik přístupů testování teorií politicko-ekonomického cyklu. V práci bude aplikován postup Alesiny a Roubiniho, který testuje vliv termínu voleb na vývoji HDP, nezaměstnanosti a inflace. Postup měl být aplikován i na testování vlivu voleb na vývoj salda státního rozpočtu, avšak vzhledem k povaze získaných kumulativních čtvrtletních údajů, by ze statistického hlediska nebylo možné tento test provést. Test by bylo možné provést na ročních hodnotách salda SR, avšak pro toto testování není dostatečně dlouhá časová řada. Tudíž testování bude provedeno

pouze

na

třech

výše

zmíněných

makroekonomických

veličinách. Při výběru délky období politické dummy proměnné, z doporučovaného intervalu 4 – 8 čtvrtletí, byla ve všech testovaných modelech vybrána vždy

taková

dummy

proměnná,

která

nejvíce

vyhovovala

z ekonometrického hlediska.

58

4.3.1 V této

části

Testování oportunistických modelů práce

nezaměstnanosti,

bude

míru

testován

inflace

i

vliv

termínu

HDP

z pohledu

voleb

na

míru

oportunistických

modelů.

4.3.1.1

Nezaměstnanost

Při testování termínu voleb na míru nezaměstnanosti z pohledu oportunistických modelů byla použita dummy proměnná, která nabývá hodnoty 1 ve čtyřech čtvrtletích včetně období voleb. Z korigovaného indexu determinace vyplývá, že model byl výstižný z 98,48%,

tedy

nezaměstnanosti.

z kolika Na

procent

základě

model

F-testu

vysvětluje byla

chování

dokázána

míry

statistická

průkaznost modelu na 1% hladině významnosti. Také test normality, ARCH test107 a Ljung-Box108 byly statisticky průkazné. Tab. 3: Výsledky testu nezaměstnanosti – oportunistický model109 Proměnná Koeficient konstanta 0,2694 PDUM_4 -0,0707 NEZAM_1 1,7472 NEZAM_2 -0,7841

t-statistika 2,627 -1,162 22,270 -10,060

p-value 0,0109 0,2497 2,83e-031 1,20e-014

kde PDUM_4 je dummy proměnná, NEZAM_1 proměnná se zpožděním t-1 a NEZAM_2 proměnná se zpožděním t-2. Zahrnutí dummy proměnné do modelu podle p-hodnoty je statisticky nevýznamné jak na 5% tak i na 10% hladině významnost, avšak z ekonomického hlediska nezbytné, tudíž umělá proměnná v modelu byla ponechána. Odhadnutý koeficient dummy proměnné měl záporné

107

ARCH test studuje zda model vykazuje homoskedasticitu, tedy, zda chybový člen má konstantní rozptyl 108 test, pomocí kterého zkoumáme autokorelaci nesystematické složky 109 zpracováno autorkou

59

znaménko, což je v souladu s teorií, a vypovídá o tendenci snižování míry nezaměstnanosti v předvolebním období.

4.3.1.2

Inflace

Při testování termínu voleb na míru inflace z pohledu oportunistických modelů byla použita dummy proměnná, která nabývá hodnoty jedna ve čtyřech čtvrtletích včetně období voleb. Z korigovaného indexu determinace vyplývá, že model byl výstižný z 87,76%. Na základě F-testu byla dokázána statistická průkaznost modelu na 1% hladině významnosti. Také ADF test110, ARCH test a Ljung-Box byly statisticky průkazné. Avšak test normality neprokázal normální rozdělení reziduí. Jelikož všechny testy až na test normality byly průkazné, lze využít centrální limitní věty111 a pokračovat v testování, jakoby model měl normální rozdělení. Tab. 4: Výsledky testu inflace – oportunistický model112 Proměnná konstanta PDUM_4 Inflace_1 Inflace_2

Koeficient 0,8250 -1,0028 1,0693 -0,2188

t- statistika 2,723 -2,326 9,233 -2,032

p-value 0,0084 0,0233 2,97e-013 0,0465

kde PDUM_4 je dummy proměnná, Inflace_1 proměnná se zpožděním t-1 a Inflace_2 proměnná se zpožděním t-2. Zahrnutí dummy proměnné do modelu podle p-hodnoty je statisticky významné na 5% hladině významnosti. Odhadnutý koeficient dummy proměnné měl záporné znaménko, což je v souladu s teorií, a vypovídá o tendenci snižování míry inflace v povolebním období. 110

pomocí ADF testu lze zamítnout či potvrdit hypotézu H0: nestacionarita centrální limitní věta říká, že normálnímu rozdělení se za určitých podmínek blíží i jiná rozdělení náhodných veličin. O náhodných veličinách, jejichž limitním zákonem je normální rozdělení, říkáme, že mají asymptoticky normální rozdělení. 112 zpracováno autorkou 111

60

4.3.1.3

HDP

Při testování termínu voleb na HDP z pohledu oportunistických modelů byla použita dummy proměnná, která nabývá hodnoty 1 ve čtyřech čtvrtletích včetně období voleb. Z korigovaného indexu determinace vyplývá, že model byl výstižný z 90,41% a na základě F-testu byla dokázána statistická průkaznost modelu na 1% hladině významnosti. Ostatní již zmíněné testy byly také statisticky průkazné. Tab. 5: Výsledky testu HDP – oportunistický model113 Proměnná konstanta PDUM_4 HDP_1 HDP_4

Koeficient 0,2693 0,7120 1,1250 -0,2644

t- statistika 1,138 2,065 17,040 -3,469

p-value 0,2613 0,0448 5,38e-021 0,0012

kde PDUM_4 je dummy proměnná, HDP_1 proměnná se zpožděním t-1 a HDP_4 proměnná se zpožděním t-4. Zahrnutí dummy proměnné do modelu podle p-hodnoty je statisticky významné na 5% hladině významnosti. Odhadnutý koeficient dummy proměnné měl kladné znaménko a vypovídá o tendenci zvyšování HDP v předvolebním období.

4.3.2

Testování racionálních ideologických modelů

V této části práce se zaměřím na testování vlivu termínu voleb na míru nezaměstnanosti,

míru

inflace

i

HDP

z pohledu

racionálních

ideologických modelů.

113

zpracováno autorkou

61

4.3.2.1

Nezaměstnanost

Při testování termínu voleb na míru nezaměstnanosti z pohledu racionálních

ideologických

modelů

jsem

došla

k následujícím

výsledkům. Model byl výstižný z 98,53% a na základě F-testu byla dokázána statistická průkaznost modelu na 1% hladině významnosti. Až na test normality, který neprokázal normální rozdělení reziduí, byly všechny ostatní testy statisticky průkazné. V tomto případě však lze opět využít centrální limitní věty114 a pokračovat v testování, jakoby model měl normální rozdělení. Tab. 6: Výsledky testu nezaměstnanosti - racionální ideologický model115 Proměnná Koeficient konstanta 0,2970 PDUM_4 -0,1348 NEZAM_1 1,6726 NEZAM_2 -0,7151

t- statistika 2,904 -1,920 19,650 -8,587

p-value 0,0051 0,0595 2,52e-028 3,81e-012

kde PDUM_4 je dummy proměnná, NEZAM_1 proměnná se zpožděním t-1 a NEZAM_2 proměnná se zpožděním t-2. Zahrnutí dummy proměnné do modelu podle p-hodnoty je statisticky nevýznamné na 5% hladině významnosti, avšak opačně je tomu na 10% hladině významnosti. Z ekonomického hlediska je tato proměnná nepostradatelná, tudíž bude v modelu ponechána. Koeficient dummy proměnné měl záporné znaménko, což je v rozporu s teorií. Podle teorie by mělo docházet k dočasné tendenci snižování (zvyšování) míry nezaměstnanosti v povolebních obdobích, kdy došlo ke změně vlády

114 centrální limitní věta říká, že normálnímu rozdělení se za určitých podmínek blíží i jiná rozdělení náhodných veličin. O náhodných veličinách, jejichž limitním zákonem je normální rozdělení, říkáme, že mají asymptoticky normální rozdělení. 115 zpracováno autorkou

62

a k moci se dostala levicová (pravicová) vláda. Avšak v tomto případě vykazuje model opačné tendence.

4.3.2.2

Inflace

Při testování termínu voleb na míru nezaměstnanosti z pohledu racionálních

ideologických

modelů

jsem

došla

k následujícím

výsledkům. Z OLS testu vyplývá, že model byl výstižný z 87,53% a byla dokázána statistická průkaznost modelu na 1% hladině významnosti. Veškeré provedené testy byly také statisticky průkazné. Tudíž lze považovat všechny parametry modelu za statisticky významné. Tab. 7: Výsledky testu inflace – racionální ideologický model116 Proměnná konstanta PDUM Inflace_1 Inflace_2

Koeficient 0,8418 0,4390 1,0212 -0,2202

t- statistika 2,687 2,038 8,542 -2,026

p-value 0,0092 0,0458 4,55e-012 0,0471

kde PDUM je dummy proměnná, Inflace_1 proměnná se zpožděním t-1 a Inflace_2 proměnná se zpožděním t-2. Dummy proměnná v modelu je podle p-hodnoty statisticky významná na 5% hladině významnosti, avšak koeficient dummy proměnné měl kladné znaménko. Podle výsledků by mělo docházet k permanentnímu snižování míry inflace v průběhu vládnutí levice a naopak zvyšování míry inflace při vládnutí pravice. Tyto závěry jsou však v rozporu s teorií.

4.3.2.3

HDP

Při testování termínu voleb na HDP z pohledu racionálních ideologických modelů jsem došla k následujícím výsledkům.

116

zpracováno autorkou

63

Model byl výstižný z 89,69% a na základě F-testu byla dokázána statistická průkaznost modelu na 1% hladině významnosti. Všechny provedené testy byly statisticky průkazné. Tab. 8: Výsledky testu HDP – racionální ideologický model117 Proměnná konstanta PDUM_8 HDP_1 HDP_2

Koeficient 0,1766 -0,1760 1,2565 -0,3203

t- statistika 0,8434 -0,6479 8,8970 -2,0370

p-value 0,4034 0,5202 1,46e-011 0,0474

kde PDUM_8 je dummy proměnná, HDP_1 proměnná se zpožděním t-1 a HDP_2 proměnná se zpožděním t-2. Dummy proměnná v modelu je podle p-hodnoty statisticky nevýznamné na 5% i 10% hladině významnosti, avšak z ekonomického hlediska je tato proměnná nepostradatelná, tudíž bude v modelu ponechána. Koeficient dummy proměnné měl záporné znaménko, což je v souladu s teorií, která vypovídá o dočasné tendenci snižování (zvyšování) HDP v povolebních obdobích, kdy došlo ke změně vlády a k moci se dostala pravicová (levicová) vláda.

4.3.3

Testování neracionálních ideologických modelů

V této části práce se zaměřím na testování vlivu termínu voleb na míru nezaměstnanosti,

míru

inflace

i

HDP

z pohledu

neracionálních

ideologických modelů.

4.3.3.1

Nezaměstnanost

Při testování termínu voleb na míru nezaměstnanosti z pohledu neracionálních ideologických modelů byly získány následující výsledky.

117

zpracováno autorkou

64

Model byl výstižný z 98,60% a na základě F-testu byla dokázána statistická průkaznost modelu na 1% hladině významnosti. Test normality i ostatní provedené testy byly statisticky průkazné a všechny parametry modelu tedy můžeme považovat za statisticky významné. Tab. 9: Výsledky testu nezaměstnanosti - neracionální ideolog. model118 Proměnná Koeficient konstanta 0,6905 PDUM -0,1406 NEZAM_1 1,6728 NEZAM_2 0,7780

t- statistika 3,559 -2,639 21,020 -10,430

p-value 0,0007 0,0105 6,75e-030 2,86e-015

kde PDUM je dummy proměnná, NEZAM_1 proměnná se zpožděním t-1 a NEZAM_2 proměnná se zpožděním t-2. Dummy proměnná v modelu je podle p-hodnoty statisticky významné na 5% hladině významnosti. Koeficient dummy proměnné měl záporné znaménko, což je v rozporu s teorií. Podle teorie by mělo docházet k trvalé tendenci snižování (zvyšování) míry nezaměstnanosti v obdobích vlády levice (pravice). Avšak v tomto případě vykazuje model opačné tendence.

4.3.3.2

Inflace

Testování termínu voleb na míru inflace z pohledu neracionálních ideologických modelů se provádí na základě dummy proměnné, která nabývá stejných hodnot jako v případě racionálního ideologického modelu. Tudíž výsledky jsou zmíněné již v kapitole 4.3.2.2.

4.3.3.3

HDP

Při testování termínu voleb na HDP z pohledu racionálních ideologických modelů jsem došla k následujícím výsledkům.

118

zpracováno autorkou

65

Model byl výstižný z 90,44% a na základě F-testu byla dokázána statistická průkaznost modelu na 1% hladině významnosti. Až na test normality, který neprokázal normální rozdělení reziduí, byly všechny ostatní testy statisticky průkazné. V tomto případě však je možné opět využít centrální limitní věty119 a pokračovat v testování, jakoby model měl normální rozdělení. Tab. 10: Výsledky testu HDP – neracionální ideologický model120 Proměnná konstanta PDUM HDP_1 HDP_2

Koeficient 0,1038 -0,3381 1,1475 -0,2289

t- statistika 0,5109 -2,013 7,892 -1,514

p-value 0,6119 0,0500 4,27e-010 0,1370

kde PDUM je dummy proměnná, HDP_1 proměnná se zpožděním t-1 a HDP_2 proměnná se zpožděním t-2. Dummy proměnná v modelu je podle p-hodnoty statisticky významné na 10 % hladině významnosti. Konstanta i HDP_2 statisticky významné nebyly ani na 10% hladině významnosti. Vzhledem ke statistické nevýznamnosti proměnných konstanty a HDP_2 i na 10% hladině významnosti

jsem

zkoušela

testovat

statistickou

významnost

proměnných při zahrnutí proměnné se zpožděním t-4. Avšak ani v tomto případě nedošlo ke zlepšení ani jedné z proměnných, ba naopak došlo ke zhoršení p-value u dummy proměnné, která pak také nebyla statisticky významná ani na 10% hladině významnosti. Koeficient dummy proměnné měl záporné znaménko, což je v souladu s teorií, a vypovídá o trvalé tendenci snižování (zvyšování) HDP v obdobích pravicové (levicové) vlády.

119 centrální limitní věta říká, že normálnímu rozdělení se za určitých podmínek blíží i jiná rozdělení náhodných veličin. O náhodných veličinách, jejichž limitním zákonem je normální rozdělení, říkáme, že mají asymptoticky normální rozdělení. 120 zpracováno autorkou

66

5. Diskuse Vlastní práce je rozdělena na dva celky. V prvním je zkoumán politicko - ekonomický

cyklus

pouze

na

základě

vývoje

míry

nezaměstnanosti, míry inflace, HDP a salda státního rozpočtu v průběhu sledovaného

období.

V druhém

celku

je

zkoumána

přítomnost

politicko - ekonomického cyklu prostřednictvím ekonometrických metod. Nejprve se zaměřím na zhodnocení průběhu vývoje jednotlivých ukazatelů. Průběh míry nezaměstnanosti od roku 1993 až po rok 2009 byl poměrně různorodý. Do prvních voleb v roce 1996 se míra nezaměstnanosti kolísala v rozmezí 1,5%. Na základě vývoje míry nezaměstnanosti

v tomto

období

nelze

jednoznačně

hovořit

o oportunistickém modelu politicko - ekonomickém cyklu, jelikož podle Alesini a Roubiniho (1992) by v období po volbách měla míra nezaměstnanosti růst a naopak před volbami zase klesat.121 V druhém období byl čtyřletý cyklus narušen předčasnými volbami, které se konaly v roce 1998, a nastal výrazný zvrat v dosud relativně klidném vývoji míry nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti se v průběhu 2 let neustále zvyšovala až dosáhla hranice 6%. Ani v tomto období se míra nezaměstnanosti nevyvíjela podle teorie politicko - ekonomického cyklu. To však bylo nejspíše zapříčiněno zkráceným volebním obdobím. V následujících 11 letech již čtyřletý cyklus nebyl porušen a volby do PSP ČR probíhaly v řádných termínech. V období 1998-2002 je vývoj míry nezaměstnanosti v souladu s teorií. Nejprve míra nezaměstnanosti po dva roky roste a poté začíná mírně klesat. Obdobný vývoj míry nezaměstnanosti je patrný i v následujícím volebním období. Poslední sledované období končí ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009, tedy dvě čtvrtletí před plánovanými volbami. Tyto 3 roky jsou poněkud „zvláštní“, jelikož nejprve Topolánkův kabinet nezískal důvěru, po sestavení nové vlády 121

Alesina, Roubini (1992)

67

mu byla opět o 2 roky později vyslovena nedůvěra a nakonec byla vystřídána úřednickou vládou v dubnu 2009. Navíc toto období je postiženo celosvětovou hospodářskou krizí. Když se však podíváme na průběh míry nezaměstnanosti od roku 2006 do konce roku 2009, lze konstatovat, že tento vývoj je v rozporu s teorií. Nyní zhodnotím průběh míry nezaměstnanosti z pohledu ideologických modelů. Block (2002) tvrdí, že by mělo dojít k dočasnému snížení míry nezaměstnanosti v případě racionálních voličů a k permanentnímu snižování v případě neracionálních voličů, jestliže vládne levicová vláda a naopak ke zvyšování v případě pravicové vlády.122 Pouze v období od roku 1996 do mimořádných voleb byl průběh míry nezaměstnanosti v souladu s teorií. V ostatních letech však vývoj byl v rozporu s teorií. Dalším sledovaným ukazatelem byla míra inflace. Podle Alesina a Roubiniho

(1992)

by

mělo

dojít

v období

voleb

a

v několika

bezprostředně následujících obdobích ke zvýšení inflace, jako reakce na předvolební fiskální expanzi. Naopak je tomu v povolebním období.123 V roce 1993 dosáhla míra inflace úrovně 21,8%, což je doposud nejvyšší hodnota za celou historii ČR. Tento abnormální nárůst zapříčinila daňová reforma. Od první čtvrtiny roku 1994 až do období prvních voleb do PSP ČR míra inflace kolísala v rozmezí 7,8 - 10,3 %. Vývoj míry inflace je v tomto případě zcela odlišný od teorie oportunistického modelu politicko-ekonomického cyklu. V následujícím období, které bylo zkráceno z důvodu předčasných voleb, míra inflace nejprve klesala, od třetího čtvrtletí roku 1997 do prvního kvartálu následujícího roku měla rostoucí tendenci a v druhém čtvrtletí 1998 mírně klesla. Ani toto období nebylo v souladu s teorií. Míra inflace klesala až do posledního čtvrtletí roku 1999 a poté začala opět mírně růst až do června 2001,

122 123

Block (2002) Alesina; Roubini (1992)

68

kdy dosáhla úrovně 5,5%. Následovalo snížení míry inflace až do konce roku 2003. V prvním čtvrtletí 2004 se míra inflace zvýšila a pohybovala se přibližně v rozmezí 2–3 % až do září roku 2007. Poslední dvě období sice zcela neodpovídají průběhu křivky dle teorie, avšak v některých čtvrtletích se objevují mírné náznaky, které jsou v souladu s teorií. Po volbách v roce 2006 dosahovala míra inflace 2,8%. V následujících čtyřech čtvrtletích došlo k mírnému kolísání, kdy se míra inflace pohybovala v rozmezí 1,7 - 2,8%. Na konci roku 2007 vzrostla na 5,4% a v následujícím čtvrtletí došlo ještě k dalšímu zvýšení na 7,1%. Až do třetího kvartálu roku 2008 se pohybovala okolo 7%. V posledním čtvrtletí

2008 poklesla o 3 procentní body a dosáhla 3,6%. Nelze

opomenout fakt, že na vývoji míry inflace se silnou měrou podílela finanční krize. Pokles míry inflace trval rok, ve třetím čtvrtletí klesla míra inflace na 0%, až do posledního kvartálu 2009, kdy došlo ke zvýšení na 1%. Míra inflace v posledním zkoumaném volebním období neodpovídá průběhu podle teorie. Nyní se zaměříme na průběh míry inflace z pohledu ideologických modelů. Podle teorie by mělo dojít k permanentnímu snížení, jestliže vládne pravicová vláda a naopak ke zvyšování v případě levicové vlády.124 Pravice vládla do roku 1998. Před prvními volbami do PSP ČR je sice průběh křivky v souladu s teorií, avšak tato skutečnost je nejspíše výsledkem historického vývoje České republiky, tudíž nelze objektivně tvrdit, že míra inflace se vyvíjela dle teorie ideologických modelů. V období od 1996 do 1998 míra inflace nejprve klesá, ale v zápětí se zvýší postupně až o 6%, což je v rozporu s teorií. V průběhu vlády levice strany je vývoj inflace taktéž v rozporu s teorií, protože míra inflace permanentně klesá. Od roku 2006, kdy se k moci opět dostala pravice, průběh míry inflace

124

také není v souladu s teorií. Nejprve

Block (2002)

69

po volbách dochází nejprve ke zvýšení míry inflace a od roku 2008, kdy se projevila krize, opět klesá. Průběh HDP by podle teorie měl být následující: od poloviny volebního období by mělo dojít k postupnému růstu HDP a v období voleb by mělo dosahovat vrcholu a naopak po volbách by se HDP mělo snižovat až do poloviny volebního období, kdy by mělo dosahovat nejnižších hodnot.125 Narozdíl od délky časové řady u míry nezaměstnanosti a míry inflace je sledované období u HDP kratší o 16 čtvrtletí. Z důvodu nezveřejnění čtvrtletních dat vyjádřených ve stálých cenách z let 1993 - 1996 začíná časová řada až rokem 1997 a do zkoumání tedy nejsou zahrnuty volby z roku 1996. Na začátku roku 1997 činila hodnota HDP 1,9%. Od druhého čtvrtletí tohoto roku až do počátku roku 1999 nedosahovaly čtvrtletní hodnoty HDP úrovně předchozího roku. Po celý rok 1998 se však tempo poklesu postupně začalo snižovat. Vzhledem ke krátkému období a neúplnosti dat od předchozích voleb nelze

jednoznačně

určit,

zda

se

jedná

o

oportunistický

model

politicko-ekonomického cyklu. V posledním čtvrtletí roku 1998 byl pokles HDP oproti loňskému roku 0,2 procentního bodu. Od počátku 1999 až do 3. čtvrtletí roku 2000 je patrný pozitivní vývoj HDP. Poté, až do řádných voleb v roce 2002, došlo ke zpomalení tempa růstu HDP. Průběh

HDP

v tomto

čtyřletém

období

není

v souladu

s teorií

oportunistického modelu politicko-ekonomického cyklu. Až na mírná kolísání a krátkodobá zpomalování tempa přírůstku HDP dochází po následující čtyři roky k postupnému zrychlování tempa přírůstku. Do posledního čtvrtletí roku 2008 vykazovalo HDP sice rostoucí tendenci avšak

docházelo

2009 nedosáhl

ke

hrubý

zpomalování domácí

tempa

produkt

přírůstku.

úrovně

Po celý

předchozího

rok roku.

Ve druhém čtvrtletí bylo HDP nižší ve srovnání se stejným obdobím

125

Štiková (2007)

70

o téměř 5%. Jedná se o zatím největším pokles HDP za celou dobu existence samostatné České republiky. Ve třetím čtvrtletí se tempo poklesu HDP

zpomalovalo a pokles byl 4,5% a v posledním kvartálu

tohoto roku došlo k dalšímu zpomalení poklesu HDP na úroveň 3,1%. Náznak zotavování ekonomiky po krizi byl již ve 3. čtvrtletí, tyto tendence se potvrdily i v posledním čtvrtletí. Vývoj HDP od voleb v roce 2002 do konce roku 2009 není v souladu s teorií, avšak jsou zde mírné náznaky. V předvolebním období v roce 2006 dochází k růstu HDP a naopak je tomu v povolebním období. Nyní se zaměříme na průběh HDP z pohledu ideologických modelů. Podle Alesina a Roubiniho (1992) by mělo dojít k jeho dočasnému snížení v případě racionálních voličů a k permanentnímu snižování v případě neracionálních voličů, jestliže vládne pravicová vláda a naopak je tomu v případě levicové vlády.126 Pravice vládla do roku 1998, avšak vzhledem k neúplnosti časové řady nelze volební cyklus v letech 1996-1998 objektivně okomentovat. Následuje osm let vlády levice, kdy vývoj HDP je v souladu s teorií. Od roku 2006 je se k moci opět dostala pravice. Vývoj HDP v tomto období lze také označit, že je v souladu s teorií. Jako poslední byl hodnocen vývoj salda státního rozpočtu. Vzhledem ke kumulativní povaze hodnot SR v jednotlivých letech bylo nezbytné, nejen pro provádění ekonometrických testů, ale i pro samotné hodnocení vývoje, pracovat s ročními údaji. V prvních třech letech byl státní rozpočet přebytkový, ale od roku 1996 až do posledního zkoumaného roku bylo saldo rozpočtu pasivní a deficit se, až na výjimky v letech 2002, 2005 a 2008, neustále prohluboval. Do roku 1994 se nejprve aktivní saldo zvyšovalo a od roku 1995 se postupně začalo snižovat až do roku 2006, kdy již byl rozpočet deficitní. Vývoj křivky 126

Alesina; Roubini (1992)

71

salda rozpočtu odpovídá průběhu křivky podle teorie oportunistického modelu. Do období mimořádných voleb se deficit ještě více prohluboval. Prohlubování deficitu SR pokračovalo až do roku 2001 a zastavilo se až v roce 2002, kdy došlo ke snížení deficitu přibližně na úroveň z roku 2000. V období 2002 – 2006 docházelo ke kolísání salda SR. Po volbách došlo k prohlubování rozpočtu, v následujících dvou letech se deficit postupně snižoval a v posledním roce došlo opět k prohloubení rozpočtu přibližně na úroveň roku 2004. Prohlubování deficitu SR v období před volbami je sice v souladu s teorií PEC, přesto v období 1998 - 2006 nelze jednoznačně potvrdit, že vývoj salda je v souladu s teorií. V posledním období došlo v prvních dvou letech ke snižování deficitu SR, avšak v roce 2009 došlo k prohloubení deficitu téměř desetinásobně, až na úroveň 192,4 mld. Kč. Z pohledu vývoje křivky salda by bylo možné konstatovat, že je v souladu s teorií, ale poslední období bylo postiženo krizí, tedy prohlubování deficitu SR nelze jednoznačně spojovat s předvolební fiskální expanzí. Nyní se zaměříme na vyhodnocení testování vlivu termínu voleb na míru nezaměstnanosti, míru inflace a HDP prostřednictvím ekonometrických testů.

Testování

vlivu

voleb

na

vývoj

salda

státního

rozpočtu

na čtvrtletních hodnotách nebylo možné provést vzhledem k jejich kumulativní povaze. Test by bylo možné provést na ročních hodnotách salda SR, avšak pro toto testování není dostatečně dlouhá časová řada. Nejprve

byly

makroekonomické

veličiny

testovány

z

pohledu

oportunistických modelů. Jedná se o modely, kdy se politici snaží zapůsobit na všechny voliče bez ohledu na jejich politické zařazení. V tomto případě se u testů nerozlišuje, zda se jedná o racionálního anebo neracionálního voliče. Výsledky testů byly překvapivé v porovnání s výše komentovaným vývojem jednotlivých veličin. Testování míry nezaměstnanosti prokázalo, že zvolený model je statisticky významný. I když

p-value

dummy

proměnné

byla

statisticky

nevýznamná

72

jak na 5% tak také na 10% hladině významnosti, avšak z ekonomického hlediska je nepostradatelná, tudíž v modelu byla zachována. Koeficient dummy proměnné měl záporné znaménko, což značí snižování míry nezaměstnanosti před volbami. U testování vlivu termínu voleb na míru inflace nevyšel test normality, avšak s odvoláním na centrální limitní větu bylo možné s tímto modelem nadále pracovat. Ostatní testy již byly statisticky

průkazné.

Koeficient

dummy

proměnné

byl

záporný,

což svědčí o snižování míry inflace po volbách. Na závěr byl testován vliv termínu voleb na HDP. Všechny testy byly statisticky průkazné a hodnota umělé proměnné byla kladná. Pozitivní znaménko naznačuje tendenci

zvyšování

HDP

před

volbami.

Výsledky

testů

potvrzují

hypotézu o platnosti politicko - ekonomického cyklu u oportunistických modelů. U ideologických modelů, kdy se politici zaměřují pouze na voliče určité politické orientace, se již rozlišuje u HDP a míry nezaměstnanosti, jedná-li se o voliče racionálního či neracionálního. U míry inflace se racionalita voličů nezohledňuje. V případě testování vlivu termínu voleb na míru nezaměstnanosti u racionálního

ideologického

modelu

nebyl

průkazný

pouze

test

normality. Díky znění centrální limitní věty bylo možné s modelem dále pracovat. Důležité bylo znaménko koeficientu dummy proměnné, které bylo záporné. Negativní hodnota umělé proměnné svědčí o skutečnosti, že docházelo k dočasnému snížení míry nezaměstnanosti v době, kdy došlo ke změně vlády a k moci se dostala pravicová vláda a naopak zvýšení míry nezaměstnanosti, když se k moci dostane levicová vláda. Tento závěr je však v rozporu s teorií. Při testování vlivu termínu voleb na HDP

byly

všechny

testy

statisticky

průkazné.

P-value

umělé

proměnné sice vykazovala statistickou nevýznamnost, avšak jak již bylo uvedeno, z ekonomického hlediska je dummy proměnná při testování

73

nepostradatelná a tudíž byla v modelu ponechána. Koeficient umělé proměnné byl negativní, což je v souladu s teorií, která vypovídá o dočasné tendenci snižování HDP v povolebních obdobích, kdy došlo ke změně vlády a k moci se dostala pravicová vláda. Naopak by tomu bylo v případě, kdy by se dostala k moci levicová vláda. V případě míry inflace byly provedené testy statisticky významné avšak koeficient umělé proměnné byl v rozporu s teorií. Výsledky poukazovaly na permanentní snižování míry inflace v období vlády levice a zvyšování míry inflace v období vlády pravice. Testování neracionálních ideologických modelů u míry nezaměstnanosti a

HDP

vyústilo

ve

stejné

závěry

jako

v případě

racionálních

ideologických modelů, avšak s tím rozdílem, že dopad nebyl dočasný, ale permanentní. Modely politického cyklu a jejich testováním na podmínkách České republiky se zabývá celá řada studií. Jako první zmíním studii Radky Štikové

(2007).

aktuálnější,

V porovnání

přináší

s touto

rozšíření

studií

testování

je vlivu

diplomová

práce

termínu

voleb

na makroekonomické ukazatele o dalších 12 období, avšak získané výsledky potvrzují prakticky stejné závěry, jaké jsou uvedeny ve studii. Snaha rozšířit testování o saldo státního rozpočtu však vyšla vniveč, a to z důvodu kumulativní povahy čtvrtletních hodnot. Samozřejmě, že by bylo možné testovat roční hodnoty salda státního rozpočtu, avšak časová řada není dostatečně dlouhá, tudíž získané výsledky by nebyly relevantní.127 Černohorská, Černohorský (2009) se zabývají testováním oportunistického

modelu

politicko-ekonomického

cyklu

v České

republice. Testování vlivu termínu voleb se provádí pouze na základě vývoje čtvrtletního hodnot HDP a končí rokem 2006. Kromě modelu Alesiny a Roubiniho, na jejichž základě byly v diplomové práci testovány 127

Štiková (2007)

74

všechny veličiny, je v této studii použit také model Galeottiho a Salforda. Druhý zmíněný model vychází z modelu Alesiny a Roubiniho, avšak jsou v něm zavedeny namísto jedné rovnou dvě umělé proměnné, z nichž první nabývá určitých hodnot před termínem voleb a druhá naopak určitých hodnot po volbách. Díky zavedení druhé proměnné se analýza zabývá také vývojem v období po volbách a ne pouze předvolebním obdobím. Avšak oba modely vedou ke stejnému závěru. Ani jedna z výše uvedených metod testování nepotvrdila platnost politicko-ekonomického cyklu ve vývoji HDP v podmínkách České republiky. 128 Závěry jsou však v rozporu s výsledky, které jsou prezentovány v této diplomové práci, kdy vliv termínu voleb na HDP u oportunistických modelu byl potvrzen. Zmíním zde ještě jednu studii autorky Žlíčařové (2006), která se zabývá stejnou problematikou. V ní autorka testuje pouze oportunistické modely. Testování ideologických modelů zavrhla na základě malého počtu pozorování a u oportunistických modelů testovala pouze vliv termínu

voleb

na

míru

nezaměstnanosti

a

inflace.

Výsledky

prezentované ve studii jsou poněkud odlišné od výsledků dosažených při testování těchto veličin v diplomové práci. Studie poukazuje, že mezi termínem voleb a mírou inflace je pouze slabá závislost a v případě míry nezaměstnanosti platnost hypotézy byla dokonce zamítnuta.129 Testováním vlivu termínu voleb na jednotlivé ukazatele v různých zemích se zabývá řada studií. Studie autorů Heckelman, Whaples (1996) se

zabývá

testováním

historického

politicko-ekonomického

cyklu

v období od občanské války do hospodářské krize v roce 1929. Výsledek testování však prokázal pouze slabou závislost oportunistických modelů politicko-ekonomického cyklu na HDP v USA ve sledovaném období.130 Thales

128 129 130

(2001)

testuje

také

přítomnost

oportunistického

modelu

Černohorská, Černohorský (2009) Žlíčařová (2006) Heckelman, Whaples (1996)

75

politicko-ekonomického cyklu v Rusku v letech 1993 – 1999. Závěr této studie je opačný, než v případě studie v USA, a potvrzuje přítomnost cyklu ve sledovaném období.131

131

Thames (2001)

76

6. Závěr V práci byl nejprve hodnocen průběhu vývoje jednotlivých ukazatelů ve sledovaném období. Ani u jednoho z ukazatelů nelze jednoznačně konstatovat, že jejich vývoj za pozorovaných 16 let, v případě HDP pouze 12

let,

je

zcela

v souladu

s teorií

oportunistického

modelu

politicko-ekonomického cyklu. Avšak zaměříme-li se na jednotlivé časové úseky,

v některých

obdobích

je

patrná

slabá

přítomnost

politicko-ekonomického cyklu, v jiných lze dokonce potvrdit, že jejich průběh ve čtyřletém volebním období je v souladu s teorií. V období třetího čtvrtletí 2004 do prvních voleb do PSP ČR je v průběhu míry nezaměstnanosti patrná přítomnost oportunistického modelu politickoekonomického cyklu. V následujícím období by byl průběh míry nezaměstnanosti za první 2 roky po volbách v souladu s teorií, avšak z důvodu přerušení předčasnými volbami lze tento závěr stěží potvrdit. V období 1998-2006 je vývoj míry nezaměstnanosti v souladu s teorií. Od roku 2006 do konce roku 2009, které bylo přibližně od poloviny volebního

období

postižené

hospodářskou

krizí,

se míra

nezaměstnanosti vyvíjí zcela opačně, než předpokládá teorie. Průběh míry nezaměstnanosti z pohledu ideologických modelů byl v souladu s teorií pouze v období od roku 1996 do mimořádných voleb v roce 1998. V ostatních letech však vývoj byl v rozporu s teorií. Vývoj míry inflace v období do prvních voleb je v rozporu s teorií oportunistického modelu. V následujícím období, zkráceném z důvodu předčasných voleb, také nelze připustit platnost průběhu dle teorie. Od předčasných voleb do druhého čtvrtletí roku 2006 sice zcela neodpovídají průběhu křivky dle teorie, avšak v některých čtvrtletích se objevují mírné náznaky, které jsou v souladu s teorií. Míra inflace v posledním zkoumaném volebním období neodpovídá průběhu podle teorie. Nyní se zaměříme na průběh míry inflace z pohledu ideologických

77

modelů. Před prvními volbami do PSP ČR je sice průběh křivky v souladu

s teorií,

avšak

tato

skutečnost

je

nejspíše

výsledkem

historického vývoje České republiky, tudíž nelze objektivně tvrdit, že míra inflace se vyvíjela dle teorie ideologických modelů. Od roku 1996 do současnosti již vývoj míry inflace je v rozporu s teorií. Časová řada u HDP byla zkrácena o 4 roky z důvodu nezveřejnění čtvrtletních dat za období od vzniku samostatné ČR do posledního kvartálu roku 1996, do pozorování tedy nejsou zahrnuty první volby do PSP ČR. V období od počátku roku 1997 do předčasných voleb nelze z důvodu zkráceného a neúplnosti dat od předchozích voleb jednoznačně určit, zda se jedná o oportunistický model politicko-ekonomického cyklu. Průběh HDP v obdobích 1998 – 2009 není zcela v souladu s oportunistickým modelem politicko - ekonomického cyklu, avšak jsou zde mírné náznaky platnosti teorie od voleb v roce 2002 do konce roku 2009. Např. v předvolebním období v roce 2006 dochází k růstu HDP a naopak

je

tomu

v povolebním

období.

Průběh

HDP

z pohledu

ideologických modelů od 1998 do roku 2009 lze také označit, že je v souladu s teorií. Jako poslední byl hodnocen vývoj salda státního rozpočtu. Vzhledem ke kumulativní povaze hodnot SR bylo nezbytné pracovat s ročními údaji. Až do voleb v roce 1996 byl státní rozpočet přebytkový, avšak od roku následujícího až po současnost bylo saldo rozpočtu pasivní a deficit SR se neustále, až na výjimky v letech 2002, 2005 a 2008, prohluboval. Vývoj křivky salda státního rozpočtu do období prvních voleb v roce 1996 odpovídá průběhu křivky podle teorie. Prohlubování deficitu v období před volbami je sice v souladu s teorií, přesto v období 1996 - 2006 nelze jednoznačně potvrdit, že vývoj salda je v souladu s teorií. V posledním zkoumaném období by bylo možné konstatovat, že vývoj křivky salda je v souladu s teorií, avšak poslední období bylo

78

postiženo krizí a tedy prohlubování deficitu SR nelze jednoznačně spojovat s předvolební fiskální expanzí. Prostřednictvím ekonometrických modelů byl testován vliv termínu voleb na míru nezaměstnanosti, míru inflace a HDP. Testování salda státního rozpočtu nebylo možné provést vzhledem ke kumulativní povaze hodnot na čtvrtletních údajích. By bylo možné sice testovat vliv termínu voleb na saldo SR na ročních hodnotách, avšak časová řada je pro toto testování příliš krátká a tudíž z ekonometrického hlediska nerelevantní. Nejprve jsem se zaměřila na testování makroekonomických veličin z pohledu

oportunistických

modelů

bez

zohlednění

racionality

či neracionality voličů. Testování všech tří veličin potvrzují hypotézu o platnosti politicko - ekonomického cyklu u oportunistických modelů. U ideologických modelů se již rozlišuje u HDP a míry nezaměstnanosti, jedná-li

se

o

voliče

racionálního

či neracionálního.

V případě

racionálního voliče se jedná pouze o dočasnou reakci na změnu vlády, u neracionálních

voličů

je

dopad

permanentní.

U

míry

inflace

se racionalita voličů nezohledňuje. U ideologického racionálního modelu byly výsledky v rozporu s teorií u testování vlivu voleb na míru nezaměstnanosti i míru inflace. Při testování vlivu termínu voleb na HDP byly všechny testy statisticky průkazné a koeficient umělé proměnné byl negativní, což je v souladu s teorií. Vzhledem k uvedeným výsledkům nelze potvrdit platnost racionálního ideologického modelu v podmínkách České republiky. Testování neracionálních ideologických modelů u míry nezaměstnanosti a HDP vyústilo ve stejné závěry jako v případě racionálních ideologických modelů, avšak s tím rozdílem, že dopad nebyl dočasný, ale permanentní. Z uvedených výsledků tedy plyne, že byla vyvrácena nulová hypotéza o neplatnosti Downsova modelu oportunistických modelů politického

79

cyklu

v podmínkách

ideologických neplatnosti

České

modelů teorie

tato

u

republiky. hypotéza

ideologických

Avšak

byla

modelů

v případě

potvrzena.

obou

Důvodem

v podmínkách

České

republiky může být také fakt, že zkoumaná časová řada je velmi krátká a došlo zde pouze ke dvěma změnám vládnoucí strany. První změna nastala v roce 1998, kdy se po volbách dostala k moci levice, a druhá změna byla o osm let, kdy se k moci dostala opět pravice, která vládne doposud. Pro testování ideologických modelů je třeba nejspíše delší časová

řada

spojená

především

s četnějšími

změnami

majoritní

vládnoucí politické strany, a proto bude velmi zajímavé další zkoumání a testování v následujících několika letech. V případě oportunistických modelů se politické dummy proměnné v testech zaměřují na fiskální expanzi v předvolebním období u míry nezaměstnanosti a HDP a v případě míry inflace na fiskální restrikci v období po volbách. Velmi zajímavé by však mohlo být zahrnutí takové umělé proměnné do ekonometrických testů, která by se více zabývala celkovým vývojem politicko-ekonomického cyklu v průběhu čtyř let, a získané výsledky poté porovnat s výsledky dosaženými v diplomové práci. U HDP, míry nezaměstnanosti a míry inflace by tato umělá proměnná měla dosahovat různých hodnot jak pro vrchol a dno cyklu, tak

také

pro pokles

z vrcholu

až na dno

anebo

nárůst

od

dna

až k vrcholu. Obdobně by bylo vhodné testovat také ideologické modely, samozřejmě se zohledněním vítězné strany, a rovněž tyto výsledky porovnat s mými závěry.

80

7. Literatura [1] ALESINA, Alberto; ROUBINI, Nouriel. Political Cycles in OECD Economies. Review of Economic Studies. October 1992, 59, 4, s. 663-688. Dostupný také z WWW: . [2] BLOCK, Stevens A. Political Business Cycles, Democratization, and Economic Reform: The Case of Africa. Journal of Development Economics, 2002, 67, s 205-228. Dostupný také z WWW: . [3] BUCHANAN, James M. Veřejné finance v demokratickém systému. Eva Nevrlá. 1. Brno : Computer Press, 1998. 324 s. ISBN 80-7226-1169. [4] CABADA, Ladislav; KUBÁT, Michal a kol. Úvod do studia politické vědy. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 455 s. ISBN 978-80-7380-076-5. [5] CABADA, Ladislav; ŠANC, David. Český stranický systém ve 20. století.1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 223 s. ISBN 80-86898-50-4. [6] ČERNOHORSKÁ, Liběna; ČERNOHORSKÝ, Jan. Politický cyklus v České republice. Scientific papers of the University of Pardubice, 2009, 14. Dostupný také z WWW: [7] DVORSKÁ-KRUPKOVÁ, Ladislava. Teorie veřejné volby. 1. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1994. 55 s. ISBN 80-7079-700-2.

81

[8]HAMERNÍKOVÁ, Bojka; KUBÁTOVÁ, Květa. Veřejné finance : učebnice. Praha : EUROLEX BOHEMIA, s.r.o., 1999. 402 s. ISBN 80902752-1-4. [9] HECKELMAN Jac; WHAPLES Robert. Political business cycles before the Great Depression. Economics Letters, 1996, 51, s 247-251. [10] HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. Třetí. Praha : C.H.Beck, 2005. 539 s. ISBN 80-7179-380-9. [11] KLÍMA, Jan. Makroekonomie. Druhé. Brno: International Business School, 2005. 124 s. ISBN:80-86575-71-3. [12] LIPPMANN, Walter. The public philosophy: with a new introduction by Paul Roazen. 5. vyd. Transaction Publishers: 2003. 209 s. Dostupný z WWW:. ISBN 0887387918. [13] MUSGRAVE, Richard A.; MUSGRAVEOVÁ, Peggy B. Veřejné finance v teorii a praxi. Věra Kameníčková. 1. vyd. Praha : Management Press, 1994. 581 s. ISBN 8085603764. [14] OCHRANA, František. Veřejná volba a řízení veřejných výdajů. 1. Praha : Ekopress, s.r.o., 2003. 184 s. ISBN 80-86119-71-8. [15] PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance : úvod do problematiky. 4. aktualizované a rozšířené vyd. Praha : ASPI, 2008. 579 s. ISBN 978-807357-358-4. [16]PEKOVÁ, Jitka; PILNÝ, Jaroslav; JETMAR, Marek. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a rozšířené vyd. Praha : ASPI, 2008. 712 s. ISBN 978-80-7357-351-5.

82

[17] POTŮČEK, Martin, a kol. Strategické vládnutí a Česká republika. 1. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. 360 s. ISBN 978-80-247-2126-2. [18] SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. Ekonomie. Druhé. Praha : Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 80-205-0494-X. [19] SLANÝ, Antonín, a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. Praha : C.H.Beck, 2003. 375 s. ISBN 80-7179-738-3. [20]SLANÝ, Antonín; ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. 1. Praha: C.H.Beck, 1999. 271 s. ISBN 80-7179-237-3. [21] SPĚVÁČEK, Vojtěch; a kol. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha: Linde, 2002. 525 s. ISBN 8086131327. [22] STRECKOVÁ, Yvonne; MALÝ, Ivan a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. 1. Brno : Computer Press, 1998. 214 s. ISBN 80-7226112-6. [23] ŠTIKOVÁ, Radka. Modely politického cyklu a jejich testování na podmínkách ČR. IES Working Paper 18/2007. IES FSV. Charles University. [24] TETŘEVOVÁ, Liběna. Veřejná ekonomie. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2008. 185 s. ISBN 9788086946795. [25] THAMES, Frank C. Jr. Did Yeltsin buy elections? The Russian political business cycle, 1993–1999. Communist and Post-Communist Studies, 2001, 34, s 63-76.

83

[26] VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky: historie a současnost. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Portál, 2007. 374 s. ISBN 9788073673376. [27] ŽÁK, Milan. Politicko-ekonomický cyklus. Politická ekonomie, 1998, roč. 46, č. 4, s. 471-480. [28] ŽÁK, Milan, a kol. Vnitřní a vnější podmínky restrukturalizace a hospodářská politika v ČR. 1. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. 244 s. ISBN 80-245-0257-7. [29] ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. 1. Praha : Libri, 1996. 511 s. ISBN 80-85983-11-7. [30] ŽLIČAŘOVÁ, Petra. Politicko-ekonomický cyklus v ČR. Brno, 2006. 73 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Dostupné z WWW: . Internetové zdroje: [31] Business.center.cz [online]. c1998 - 2010 [cit. 2010-04-02]. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Dostupné z WWW: . [32] ČNB [online]. c2003-2010 [cit. 2010-04-10]. Zprávy o inflaci. Dostupné z WWW: .

84

[33] ČSÚ [online]. c2010a [cit. 2010-03-29]. Hrubý domácí produkt Časové řady ukazatelů čtvrtletních účtů: Výdaje na hrubý domácí produkt, sezónně očištěno. Dostupné z WWW: [34] ČSÚ [online]. c2010b [cit. 2010-03-29]. Míra inflace: Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku. Dostupné z WWW: [35] ČSÚ [online]. c2010c [cit. 2010-03-29]. Míra nezaměstnanosti: Časové řady - Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků VŠPS. Dostupné z WWW: [36] E-polis.cz [online]. c2003-2008 [cit. 2010-04-02]. ČSSD v kontextu polistopadového vývoje a velké dyády pravice-levice.. Dostupné z WWW: . ISSN 18011438. [37] Ministerstvo financí České republiky [online]. c2005 [cit. 2010-0502]. Měsíční pokladní plnění státního rozpočtu. Dostupné z WWW: [38] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Stálé zastoupení ČR při Evropské unii [online]. neuvedeno [cit. 2010-04-02]. Cesta k Lisabonské smlouvě. Dostupné z WWW: .

85

[39] PSP ČR [online]. neuvedeno [cit. 2010-04-02]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Dostupné z WWW: [40] Vlada.cz [online]. c2009 [cit. 2010-03-14]. Vláda České republiky 1993 - 2009. Dostupné z WWW: . [41] Volby.cz [online]. c 2010 [cit. 2010-03-15]. Výsledky voleb. Dostupné z WWW: < http://volby.cz/> [42]Stálé zastoupení ČR při Evropské unii [online]. neuvedeno [cit. 201003-19]. Cesta k Lisabonské smlouvě. Dostupné z WWW: . [43]Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových [online]. c2002 2010 [cit. 2010-04-08]. Veřejný zájem pro účely § 22 odst. 2 zákona ZMS. Dostupné z WWW: .

86

8. Přílohy Příloha 1:

Vláda ČR v letech 1993 až do současnosti

Příloha 2:

Výsledky voleb do PSP ČR za období 1996 - 2006

Příloha 3:

Míra registrované nezaměstnanosti v ČR (v %)

Příloha 4:

Meziroční růst inflace v ČR (v %) - čtvrtletní údaje

Příloha 5:

Meziroční růst HDP v ČR ve stálých cenách (v %)

Příloha 6:

Saldo SR, čtvrtletní údaje 1993 – 2009 [v mld. Kč]

Příloha 7:

Roční pokladní plnění státního rozpočtu (v mld. Kč)

Příloha 8:

Test vlivu voleb na nezaměstnanost - oportunistický model

Příloha 9:

Test

vlivu

voleb

na

nezaměstnanost

–

ideologický

voleb

na

nezaměstnanost

–

ideologický

racionální Příloha 10:

Test

vlivu

neracionální model Příloha 11:

Test vlivu voleb na inflace – oportunistický model

Příloha 12:

Test vlivu voleb na inflace – ideologický model

Příloha 13:

Test vlivu voleb na HDP – oportunistický model

Příloha 14:

Test vlivu voleb na HDP – ideologický racionální model

Příloha 15:

Test vlivu voleb na HDP – ideologický neracionální model

87