Technika a technologie zpracování autovraků Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Technika a technologie zpracování autovraků Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Konrád, Ph.D.

Vypracoval: Pavel Kuzník

Brno 2011

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Technika a technologie zpracování autovraků vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury a informačních zdrojů. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

V Brně dne ………………………………………... Podpis studenta ……………………………………

PODĚKOVÁNÍ:

Dovoluji si touto cestou poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Zdeňku Konrádovi, Ph.D. za odborné vedení, náměty, cenné připomínky a rady při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval Ing. Kateřině Liškové z firmy Metalšrot Tlumačov a.s. za spolupráci a poskytnuté informace. Jednateli firmy CODET s.r.o. Ing. Tomáši Hamšíkovi za ochotné předání materiálů o drtičích značky HAMMEL a panu Adamovi Rampáčkovi za odeslání dat z informačního systému MA ISOH. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat své rodině za podporu při studiu.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce na téma „Technika a technologie zpracování autovraků“ se zabývá problematikou odstraňování a zneškodňování vozidel s ukončenou životností. Práce objasňuje základní pojmy definované národními právními předpisy České republiky v oblasti nakládání s autovraky a popisuje základní legislativní povinnosti zainteresovaných osob. V bakalářské práci jsou autovraky a příslušné komponenty zařazeny dle Katalogu odpadů. Cílem práce je i prezentovat technické prostředky a zařízení používané při nakládání s autovraky. V další kapitole bakalářské práce popisuje technologický proces odstraňování autovraků a zneškodňování jejich částí. Klíčová slova: autovrak, vozidlo s ukončenou životností, kladivové drtící a separační zařízení pro autovraky – šrédry

ABSTRACT This bachelor thesis on topic „Car wrecks processing technologies“, deals with issues of removal and disposal end-of.-life vehicles (ELV). The thesis illustrates the basic concepts in the treatment of car wrecks defined by national legislation of the Czech Republic and describe the basic legal obligation of stakeholders in the treatment of end-of-life vehicles. The car wrecks and the components are classified according to The Waste catalogue, in this bachelor thesis. The aim is also present technical means and equipment used in car wreck. The next chapter of this thesis describes the technological process of removal and disposal of car wrecks and parts. Key words: car wreck, end-of-life vehicle (ELV), hammer mill crushing and separation plant for cars – automobile shredders

OBSAH: 1

ÚVOD .......................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 10

3

LEGISLATIVA ........................................................................................................ 11 3.1 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2000/53/ES ............................... 11 3.2 ZÁKLADNÍ POJMY ................................................................................................. 12 3.3 POVINNOSTI PŘI NAKLÁDÁNÍ S AUTOVRAKY......................................................... 14 3.3.1 Povinnosti vlastníka autovraku ..................................................................... 14 3.3.2 Povinnosti oprávněných osob ....................................................................... 15 3.3.3 Povinnosti výrobců a akreditovaných zástupců ............................................ 16 3.3.4 Povinnosti provozovatele zařízení ke sběru autovraků................................. 17 3.3.5 Povinnosti zpracovatele autovraků ............................................................... 17 3.4 VYHLÁŠKA 352/2008 SB., O PODROBNOSTECH NAKLÁDÁNÍ S AUTOVRAKY ......... 18 3.4.1 Potvrzení o převzetí autovraku ..................................................................... 18 3.4.2 Provozní řád a provozní deník zařízení ........................................................ 18

4

EVIDENCE ............................................................................................................... 19 4.1 CENTRÁLNÍ REGISTR VOZIDEL .............................................................................. 19 4.1.1 Vyřazení silničního vozidla z registru .......................................................... 20 4.1.2 Poplatky ........................................................................................................ 21 4.2 MA ISOH............................................................................................................. 22 4.3 POROVNÁNÍ DAT Z CRV A MA ISOH .................................................................. 25 4.4 ZAŘAZENÍ AUTOVRAKŮ DO KATALOGU ODPADŮ.................................................. 26

5

TECHNICKÉ PROSTŘEDKY A ZAŘÍZENÍ PRO NAKLÁDÁNÍ S AUTOVRAKY ...................................................................................................... 29 5.1 MOSTOVÁ VÁHA ................................................................................................... 30 5.2 MANIPULAČNÍ A NAKLÁDACÍ TECHNIKA............................................................... 30 5.3 NOSNÁ KONSTRUKCE............................................................................................ 31 5.4 ODSÁVACÍ ZAŘÍZENÍ PROVOZNÍCH NÁPLNÍ ........................................................... 31 5.4.1 Komplexní centrální odsávací stanice s pevnou instalací ............................. 31 5.4.2 Mobilní systémy pro odsávání kapalin ......................................................... 32 5.5 SORBENTY ............................................................................................................ 32 5.6 OSTATNÍ BĚŽNÉ DÍLENSKÉ VYBAVENÍ .................................................................. 32 5.7 LISY...................................................................................................................... 32 5.8 DRTÍCÍ ZAŘÍZENÍ................................................................................................... 32 5.8.1 Drtící linka PWH 2 500 ................................................................................ 33 5.8.2 Drticí a separační linka HAMMEL .............................................................. 34 5.8.3 Linka na zpracování alternátorů a elektromotoru ......................................... 34 5.9 SEPARAČNÍ ZAŘÍZENÍ ............................................................................................ 35 5.9.1 Rošty ............................................................................................................. 35

5.9.2 5.9.3 6

Magnetické separační zařízení ...................................................................... 35 Sítové třídiče ................................................................................................. 35

TECHNOLOGICKÝ PROCES ZPRACOVÁNÍ AUTOVRAKŮ....................... 36 6.1 PŘÍJMUTÍ VOZIDLA DO ZAŘÍZENÍ ........................................................................... 36 6.2 PODMÍNKY PRO SKLADOVÁNÍ ............................................................................... 37 6.3 PŘÍPRAVNÉ PRÁCE ................................................................................................ 37 6.4 ODČERPÁNÍ PROVOZNÍCH NÁPLNÍ ......................................................................... 38 6.5 ODSTRANĚNÍ NEBEZPEČNÝCH SOUČÁSTÍ .............................................................. 39 6.6 DEMONTÁŽ AUTOVRAKŮ ...................................................................................... 39 6.7 PROCES ŠRÉDROVÁNÍ ........................................................................................... 39 6.8 OSTATNÍ ZPŮSOBY ZPRACOVÁNÍ........................................................................... 42 6.9 ZNEŠKODŇOVÁNÍ PROVOZNÍCH NÁPLNÍ ................................................................ 42 6.9.1 Brzdová kapalina .......................................................................................... 42 6.9.2 Upotřebené mazací oleje ............................................................................... 42 6.9.3 Chladicí nemrznoucí kapaliny ...................................................................... 43 6.9.4 Palivo ............................................................................................................ 43 6.10 KATALYZÁTORY ................................................................................................... 43 6.11 OLOVĚNÉ AKUMULÁTORY .................................................................................... 44 6.12 PNEUMATIKY ........................................................................................................ 44 6.13 KABELY ................................................................................................................ 45 6.14 AUTOSKLA ........................................................................................................... 45 6.15 OLEJOVÉ FILTRY ................................................................................................... 45

7

DISKUSE .................................................................................................................. 46 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6

TERMINOLOGIE ..................................................................................................... 46 ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI..................................................................................... 46 NEOFICIÁLNÍ ZPRACOVATELSKÁ ZAŘÍZENÍ ........................................................... 47 SNIŽOVÁNÍ NEGATIVNÍHO PŮSOBENÍ AUTOMOBILŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ......... 47 FINANCOVÁNÍ ....................................................................................................... 48 OSTATNÍ AUTOVRAKY .......................................................................................... 48

8

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 49

9

POUŽITÁ LITERATURA A INFORMAČNÍ ZDROJE ..................................... 51

10 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................. 56 11 SEZNAM TABULEK .............................................................................................. 57 12 SEZNAM ZKRATEK .............................................................................................. 58

1

ÚVOD Za vynálezce prvního vozidla poháněného spalovacím motorem je považován

Karl Benz, který v roce 1886 požádal patentní úřad o registraci své motorové tříkolky „Patent Motorwagen“. Tento vůz zdaleka nevypadal jako dnešní automobil, ale byl to důležitý moment pro další vývoj. Technický pokrok šel dopředu a o několik let později vznikl automobil, který se již podobal některým dnešním vozidlům. V roce 1914 zavedl Henry Ford hromadnou pásovou výrobu osobních automobilů na montážní lince, což výrazně snížilo cenu jednotlivých vozidel. Osobní automobil se tak stal dostupným pro průměrného obyvatele a vznikl obrovský trh. Automobily se rozšířily téměř po celé zeměkouli, zmenšily svět a nabídly netušené možnosti. Avšak za cenu krajiny protkané silnicemi a poškozené životní prostředí. Automobil, jak ho známe dnes, je složen z nejrůznějších materiálů. Asi pětina těchto složek je nebezpečných pro životní prostředí. Většina automobilů také během provozu vylučuje emise skleníkových plynů, které poškozují atmosféru. Silnice zabírají cennou půdu. Motorová vozidla mají na svědomí téměř čtvrtinu emisí oxidu uhličitého. Můžeme definitivně konstatovat, že automobil nepříznivě ovlivňuje životní prostředí. Na jeho obhajobu ovšem musíme říct, že poskytuje velmi cenné a nenahraditelné služby. Není snad obor, který by automobilu ke své činnosti nevyužíval. Od dob prvního automobilu se v jeho konstrukci mnohé změnilo. Postupem času docházelo díky výzkumu ke zvyšování kvality, spolehlivosti a životnosti automobilů. Na světě dnes existuje přibližně 40 výrobců osobních automobilů. Automobil se stal nezbytnou součástí potřeb lidstva a jeho vývoj bude pokračovat. Dnes jezdí po světě kolem 650 milionů aut a jejich počet neustále roste. [16] Rozvoj automobilového průmyslu vyústil v rostoucí počet vozidel, která již přestala fungovat či pouze přestala být chtěná, ať již z důvodu, že se objevily technicky dokonalejší vozy nebo pouze kvůli nemodernosti. Dříve nebo později takový osud potká i ten nejluxusnější automobil. V tu dobu se z něj stává vozidlo s ukončenou životností, v České republice označováno pojmem autovrak. V současnosti je ve světě každý rok vyřazováno více než 30 milionů automobilů. Vyřazením vozidla z provozu jeho vliv na životní prostředí zdaleka nekončí. Vozidlo stále obsahuje mnoho různorodých nebezpečných látek ohrožující životní prostředí, ale je i bohatým zdrojem surovin. Autovrak je nutno ekologicky odstranit. Snahou spousty vyspělých zemí je využít co nejvíce materiálů obsažených ve vyřazených vozidlech. Na automobil se tedy musíme dívat v širokých souvislostech. Z každého automobilu se jednou stane autovrak. Nárůst počtu 8

automobilů znamená bezpodmínečně i nárůst počtu autovraků. Jejich počet se zvyšuje rychleji, než se čekalo a svět musí tento problém řešit. Optimálním zpracování autovraků se nejen ochrání životní prostředí, ale i ušetří velké množství materiálů. [2] Problematika vozidel s ukončenou životností byla v České republice legislativně dlouho opomíjena a autovraky nekontrolovatelně znečišťovaly životní prostředí. Povinnosti v oblasti nakládání s autovraky byly zákonem poprvé definovány až 1. ledna 2002. Samostatného prováděcího právního předpisu jsme se dočkali až v roce 2008.

9

2

CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je analyzovat stav současné legislativy České republiky

v oblasti nakládání s autovraky, definovat základní pojmy a povinnosti zainteresovaných osob v této problematice, zhodnotit, do jaké míry je daná problematika po legislativní stránce vyřešena a poukázat na případné nedostatky. Dále je mým cílem zařadit autovrak a příslušné komponenty jakožto druhy odpadu dle Katalogu odpadů, shromáždit a prezentovat informace o technických prostředcích a zařízeních k odstraňování vozidel s ukončenou životností, poukázat na jejich funkce a možnosti použití a popsat technologický proces zpracování autovraků. Posledním cílem je formulovat závěry a praktická doporučení v oblasti nakládání s autovraky.

10

3

LEGISLATIVA Základní pravidla v oblasti nakládání s odpady v České republice jsou stanovena zá-

konem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech). K tomuto zákonu také náleží velké množství souvisejících prováděcích právních předpisů. Legislativa v oblasti nakládání s autovraky v České republice vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES. V České republice byla nedávno vydána vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky, která již byla novelizována vyhláškou č 54/2010 Sb.

3.1

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000,

o vozidlech ukončenou životností (dále jen směrnice) byla vydána z důvodu harmonizace odlišných vnitrostátních opatření týkajících se vozidel s ukončenou životností mezi členskými státy Evropské unie. Česká republika je členem EU, a proto národní předpisy ČR musí být v souladu s právem Evropského společenství, potažmo Evropské unie. Pro oblast nakládání s autovraky byla do zákona o odpadech implementována právě tato směrnice. Tato norma pracuje s termínem „vozidla s ukončenou životností“. V českých právních předpisech je ovšem uveden výraz „autovrak“. Jde o formálně těžko zdůvodnitelný odklon od terminologie nastavené směrnicí zapříčiněný zřejmě překladatelem a způsobující zhoršení komunikace mezi ostatními členy EU. Po technické stránce jde o nedokonalé rozlišení technického stavu vozidla. [15] Účelem směrnice je tedy nastavit podmínky pro postupné snižování množství a nebezpečnosti odpadů z vyřazených vozidel. Jeden z nejdůležitějších bodů směrnice pro občana říká, že členské státy by měly zajistit, aby poslední uživatel nebo majitel mohl vozidlo s ukončenou životností předat autorizovanému zpracovatelskému zařízení bez jakýchkoliv výdajů v důsledku toho, že vozidlo má nulovou, nebo zápornou tržní hodnotu. Členské státy by měly zajistit, aby výrobci hradili veškeré náklady nebo jejich značnou část na zavedení těchto opatření. [26]

11

3.2

Základní pojmy Základní pojmy v oblasti nakládání s autovraky vychází za zákona o odpadech a také

ze zákona o provozu vozidel na pozemních komunikacích a ze souvisejích právních předpisů. Abychom mohli definovat pojmy autovrak a vybraný autovrak, musíme vymezit slova, která se v této definici objevují. Odpad je podle § 3 zákona o odpadech každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má v úmyslu nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 tohoto zákona. Motorové vozidlo je dle vyhlášky o schvalování technické způsobilosti1 vozidlo, které se po pozemní komunikaci pohybuje pomocí vlastní motorické síly. Pozemní komunikace je dle zákona o pozemních komunikacích2 dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Vozidla kategorie M1 jsou dle přílohy zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích3 vozidla, která mají nejvýše 8 míst k přepravě osob, kromě řidiče, nebo víceúčelová vozidla. Vozidlo kategorie N1 je dle téže přílohy vozidlo, jehož největší přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg. Pak tedy autovrakem se rozumí každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem podle § 3 zákona o odpadech. Vybraný autovrak je definován jako každé úplně nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním předpisem4 jako vozidlo kategorie M1 nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo s výjimkou motorové tříkolky, které se stalo odpadem podle §3. Výrobce je definován jako konečný výrobce vozidla, který jej uvedl v České republice na trh, popřípadě jeho právní zástupce. 1

vyhláška 341/2001 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích 2 zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů 3 zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů 4 příloha A zákona 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů

12

Akreditovaný zástupce je právnická osoba, která má sídlo na území České republiky, nebo fyzická osoba, která má na území České republiky místo trvalého pobytu a je registrována Ministerstvem dopravy jako zástupce zahraničního výrobce na základě jeho písemného pověření. Akreditovaný zástupce dováží vozidla tohoto zahraničního výrobce na území České republiky a vystavuje pro tato vozidla technický průkaz nebo technické osvědčení. [31] Opětovné použití ve vztahu k autovraku je použití částí autovraků bez jejich přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny. Zpracováním autovraku se rozumí operace prováděné po převzetí autovraku za účelem odstranění nebezpečných složek autovraku, demontáž, rozřezání, drcení (šrédrování), příprava na odstranění nebo využití odpadu z drcení a provádění všech dalších operací potřebných pro využití nebo odstranění autovraku a jeho částí. Zpracovatel autovraku je dle zákona o odpadech právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která provádí jednu nebo více operací zpracování autovraku na základě souhlasu k provozování zařízení s jeho provozním řádem. Rozhodnutí o souhlasu vydává příslušně místní krajský úřad. Podstatnou částí autovraku se rozumí karoserie autovraku vybavená identifikačním číslem vozidla, včetně dveří, blatníků a kapot, hnací a převodový mechanismus s příslušenstvím, nápravy s koly, motor vybavený identifikačním číslem, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla, elektroinstalace, včetně ovládacích a bezpečnostních prvků, řídící jednotky a dalších přístrojů, katalyzátor dle homologace. Identifikační číslo vozidla VIN (Vehicle Identification Number) je určitý počet znaků, čísel a písmen, které jsou specifické pro dané vozidlo. [27] Odpadní oleje jsou jakékoliv minerální nebo syntetické mazací nebo průmyslové oleje, které se staly nevhodnými pro použití, pro které byly původně zamýšleny, zejména upotřebené oleje ze spalovacích motorů a převodové oleje a rovněž minerální nebo syntetické mazací oleje, oleje pro turbíny a hydraulické oleje.

13

3.3

Povinnosti při nakládání s autovraky Povinnosti při nakládání s autovraky vychází z § 37 zákona o odpadech v aktuálním

znění, zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pozemních komunikacích) a ostatní náležitosti jsou stanoveny vyhláškou 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky ve znění pozdějších předpisů. Na autovraky se vztahuje povinnost zpětného odběru, což je odebírání použitých výrobků povinnými osobami bez nároků na úplatu za účelem jejich využití nebo odstranění. Povinnost zpětného odběru se na území České republiky vztahuje i na použité oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, pneumatiky, výbojky a zářivky a elektrozařízení pocházející z domácnosti. [4] Mimo poslední jmenovanou věc se ostatní výrobky nacházejí nebo jsou součástí vyřazeného vozidla. 3.3.1 Povinnosti vlastníka autovraku Každý, kdo se autovraku zbavuje, je povinen jej předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování využívání nebo odstraňování autovraků. Vlastník vozidla před jeho předáním podle předchozího odstavce je povinen umístit vozidlo na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí ani nenaruší estetický vzhled obce anebo krajiny. Vozidlo umístěné v rozporu s předchozím odstavcem (dále jen opuštěné vozidlo), přemístí obecní úřad bezodkladně na náklady jeho vlastníka na vybrané parkoviště. Informaci o umístění opuštěného vozidla na vybrané parkoviště zveřejní obecní úřad na své úřední desce. O umístění vozidla písemně informuje vlastníka, pokud je možné ho identifikovat. Pokud vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po uplynutí lhůty dvou měsíců od informování a v případě nemožnosti identifikace vlastníka od zveřejnění informace podle předchozího odstavce, má se za to, že je vozidlo autovrak. Obecní úřad s ním naloží podle prvního odstavce. Náklady spojené s tímto postupem je povinen uhradit obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových vozidel. V případech, kdy je opuštěné vozidlo umístěno na pozemní komunikaci, postupuje se v souladu se zákonem o pozemních komunikacích.

14

Předně musím upozornit, že je zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé k provozu a není opatřeno registrační značkou, nebo které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu (dále jen vrak). Vlastník vraku je povinen na výzvu vlastníka pozemní komunikace odstranit vrak do dvou měsíců od doručení výzvy k odstranění. Neučiní-li tak, odstraní vrak vlastník této pozemní komunikace na náklady vlastníka vraku. [30] 3.3.2 Povinnosti oprávněných osob Povinností osob oprávněných ke sběru, výkupu, zpracování, využití a odstraňování autovraků (dále jen oprávněné osoby) je zavést systém sběru vybraných autovraků a jejich částí s přiměřenou hustotou sběrných míst. Za přiměřenou hustotu sběrných míst se považuje, pokud ve správním obvodě každé obce s rozšířenou působností, kde se vyskytuje prodejní místo výrobce je vytvořeno minimálně jedno sběrné místo vybraných autovraků a jejich částí. Další povinností oprávněných osob je nakládat vybranými autovraky tak, aby bylo dosaženo, že nejpozději od 1. ledna 2006 budou vybrané autovraky opětovně použity a využity nejméně v míře 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově využity v míře nejméně 80% průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok, s výjimkou vybraných vozidel vyrobených před 1. lednem 1980, pro které je míra opětovného použití a využití stanovena na 75 % a míra opětovného použití a materiálového využití na 70 %. Další důležité datum je 1. ledna 2015. Od tohoto dne musí oprávněné osoby zajistit, aby byly vybrané autovraky opětovně použity a využity nejméně v míře 95 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově využity v míře nejméně 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok.

Obrázek 1: Požadované recyklační kvóty při ekologickém odstraňování autovraků [50]

15

Ke splnění všech svých povinností jsou oprávněné osoby povinny uzavřít písemnou smlouvu s akreditovanými zástupci a výrobci vozidel. 3.3.3 Povinnosti výrobců a akreditovaných zástupců Akreditovaní zástupci a výrobci jsou povinni poskytovat zpracovatelům vybraných autovraků a jejich částí všechny informace, které jsou nutné k věcně správné demontáži a ekologicky šetrnému zpracování vybraného autovraku, jeho jednotlivých částí a materiálů, a informace o umístění všech nebezpečných látek ve vozidlech, a to ve formě příruček nebo na technickém nosiči dat v rozsahu potřebném pro zpracovatelská zařízení ve lhůtě do šesti měsíců po uvedení vozidla na trh. Dále jsou výrobci a akreditovaní zástupci povinni zveřejnit a zpřístupnit informace o projektech vozidel a jejich součástech s ohledem na jejich využití a recyklace, informace o zpracování vybraných autovraků způsobem šetrným k životnímu prostředí, zejména instrukce k odčerpání všech kapalin a postupy pro demontáž, informace o vývoji a optimalizaci způsobů opětovného použití, recyklace a využití vybraných autovraků a jejich součástí a o pokroku dosaženém v oblasti využití a recyklace. Tyto informace jsou poskytovány formou propagačních materiálů při uvádění nového vozidla na trh potencionálním kupcům vozidel s cílem snížit množství odpadu k odstranění a zvýšit míru jeho využití a recyklace. Další povinností výrobců a akreditovaných zástupců je zajistit na vlastní náklady sběr, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a jejich částí a odebírat vybrané autovraky vlastní značky uvedené na trh v České republice, jsou-li tato vybraná vozidla a jejich části odevzdávány do sběrného místa stanoveného výrobcem nebo akreditovaným zástupcem. Výrobci a akreditovaní zástupci jsou také povinni zajistit plnění cílů opětovného použití a využití a opětovného použití a materiálového využití autovraků a o plnění cílů za uplynulý rok zpracovávat pro vlastní značku roční zprávu. Tuto zprávu poté zaslat ministerstvu životního prostředí. Vzor této zprávy je v Příloze 4. Ke splnění povinností jsou výrobci nebo akreditovaní zástupci povinni zajistit přiměřeně dostupnou síť sběrných míst vybraných autovraků a jejich částí a uzavřít písemnou smlouvu s oprávněnou osobou, pokud jí není sám.

16

3.3.4 Povinnosti provozovatele zařízení ke sběru autovraků Provozovatel zařízení ke sběru autovraků je povinen mít souhlas k provozování tohoto zařízení s provozním řádem vydaný na základě rozhodnutí krajského úřadu a musí plnit povinnosti při sběru a výkupu stanovené § 18 zákona o odpadech. Dále je provozovatel povinen v souladu s provozním řádem identifikovat osoby, převzít od nich veškeré autovraky nebo jejich části a převzít veškeré použité části vyjmuté při opravách vozidel. Provozovatel zařízení je povinen vybrané autovraky převzít bezúplatně, pokud neobsahují odpad nemající původ ve vybraném vozidle. Při převzetí autovraku je povinností provozovatele bezúplatně vystavit potvrzení o převzetí, jestliže byla odevzdána alespoň karoserie s označením identifikačního čísla VIN a motor s označením identifikačního čísla, pokud bylo toto označení uvedeno v osvědčení o registraci vozidla. Provozovatel je povinen vést o těchto skutečnostech evidenci a mít jí na provozovně, kde se uvedené předměty nachází. Mezi povinnosti provozovatele také patří skladovaní vozidel s ukončenou životností dle předpisů a zajištění jejich předání ke zpracování výhradně zpracovateli autovraků, pokud jím sám není. Dalšími povinnostmi jsou zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků a vést průběžnou evidenci o převzatých autovracích a o autovracích odeslaných ke zpracování v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Vybrané údaje z evidence zasílat na příslušný správní úřad. 3.3.5 Povinnosti zpracovatele autovraků Zařízení ke zpracování autovraků je možno provozovat na základě rozhodnutí krajského úřadu a udělení souhlasu k provozování tohoto zařízení s jeho provozním řádem. Zpracovatel autovraků musí plnit obecné povinnosti při využívání odpadů stanovené § 19 zákona o odpadech. Co se týká samotného odstraňování autovraků, je zpracovatel dle zákona povinen před zahájením zpracovatelských operací zajistit odčerpání a oddělené shromažďování provozních kapalin, demontovat části autovraku stanovené prováděcím předpisem před jejich dalším zpracováním tak, aby se omezily negativní dopady na životní prostředí, Dále je zpracovatel autovraků povinen vyjmout a oddělit z autovraků části a materiály určené vyhláškou obsahující olovo, rtuť, kadmium a šestimocný chrom a využít nebo odstranit je samostatně.

17

Dalšími povinnostmi jsou zničit identifikační číslo autovraku (VIN) tak, aby bylo vyloučenou jakékoliv jeho opětovné použití, přednostně odstranit z autovraku části k opětovnému použití, pokud není možno je oddělit přímo při drcení a účinně využít jako materiály, skladovat a rozebírat autovraky takovým způsobem, aby bylo možno části opětovně použít nebo materiálově využít, při tomto dbát v maximální míře na opětovné použití a využití, popřípadě odstranění nebo za tím účelem předání jiné osobě. Zpracovatel je také povinen vést evidenci o převzatých autovracích a o způsobech jejich zpracování, stanovené údaje zasílat příslušnému správnímu úřadu a má povinnost i zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků.

3.4

Vyhláška 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky 5 Prováděcí právní předpis, který zapracovává stanovy Evropského společenství

a v souladu s nimi upravuje obsah provozního řádu zařízení ke sběru a zařízení ke zpracování autovraků, technické požadavky na nakládání a podmínky skladování autovraků, dále stanovuje náležitosti potvrzení o převzetí autovraku, informační systém sledování toků vybraných autovraků a rozsah, způsob a vedení průběžné evidence a způsob ohlašování veškerých odpadů vzniklých v zařízení ke sběru a v zařízeních ke zpracování autovraků. 3.4.1 Potvrzení o převzetí autovraku Provozovatel zařízení je povinen vystavit potvrzení o převzetí autovrak (dříve označováno „doklad o ekologické likvidaci“), byla-li odevzdána alespoň karoserie s označením identifikačního čísla VIN a motor s označením identifikačního čísla, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla. Toto potvrzení vystaví provozovatel bezúplatně. Vzor potvrzení je obsahem přílohy č. 3 vyhlášky o podrobnostech nakládání s autovraky. V mé práci je vyobrazen v Příloze 2. 3.4.2 Provozní řád a provozní deník zařízení Obsah provozního řádu a provozního deníku zařízení ke sběru a zařízení ke zpracování autovraků je stanoven v příloze č. 1 k vyhlášce o podrobnostech nakládání s autovraky. V mé práci jej uvádím též v Příloze 1. 5

vyhláška 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady z autovraků, vybraných autovraků, o způsobu vedení jejich evidence a evidence odpadů vznikajících v zařízení ke sběru a zpracování autovraků a o informačním systému sledování toků vybraných autovraků ve znění pozdějších předpisů (vyhlášky č. 54/2010 Sb.) [28]

18

4

EVIDENCE Provozovatelé zařízení ke sběru a zpracování autovraků jsou povinni zaslat údaje

o tomto zařízení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zařízení, a to do 2 měsíců od zahájení nebo ukončení provozu tohoto zařízení. Dále jsou povinni vést evidenci a zasílat údaje o počtu a stavu převzatých autovraků a o způsobech jejich zpracování. Zpracovatel autovraku splní svou povinnost tím, že se zapojí do informačního systému. Osoba oprávněná ke sběru nebo zpracování autovraků je na základě zákona o odpadech povinna vést průběžnou evidenci odpadů podle přílohy č. 4 k vyhlášce o podrobnostech nakládání s odpady. Evidence vždy obsahuje datum převzetí odpadu, číslo zápisu do evidence, údaje o převzatém autovraku, údaje o předávající osobě a jméno a příjmení osoby odpovědné za vedení evidence. Osoby oprávněné ke sběru nebo zpracování autovraků zasílají roční hlášení o sběru a zpracování autovraků, hlášení o produkci odpadů vzniklých zpracováním vyřazených vozidel a způsoby nakládání s těmito odpady a hlášení o produkci a nakládání s odpady jinými, než jsou autovraky. Toto hlášení se zasílá elektronicky v přenosovém standardu dat o odpadech na elektronickou adresu, kterou obecní úřad obce s rozšířenou působností zveřejní na svých internetových stránkách. Ohlašování se provádí zvlášť za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu. Vzor tohoto hlášení je v Příloze 3. Odděleně se dále vede evidence materiálů a částí k opětovnému použití. Tuto evidenci ovšem není potřeba zasílat spolu s ročním hlášením o sběru a zpracování autovraků, předkládá se pouze na vyžádání kontrolním orgánům.

4.1

Centrální registr vozidel Centrální registr vozidel je databáze, ve které musí být zapsáno každé legálně provo-

zované vozidlo na pozemních komunikacích. Jsou v něm uchovány veškeré údaje o vozidle, jeho vlastníkovi a provozovateli po celou dobu, kdy je vozidlo registrováno. Správcem a majitelem dat je Ministerstvo dopravy České republiky. Aktuálně je v CRV registrováno téměř 7,5 milionů provozovaných vozidel, z toho téměř 4,5 milionů osobních automobilů. [42] Benzín, jako palivo používá 73,07 %, dieselových motorů je 26,83 %. Zbylá desetina procenta používá jiná paliva. Průměrné stáří osobního automobilu v ČR je 13,70 let, avšak vozidel starších 15 let je bezmála 30 %. Průměrný počet obyvatel na jeden osobní automobil je 2,34 obyvatele na 1 OA. [45] Za celý rok 2010 19

bylo do Centrálního registru vozidel zapsáno 235 950 nových vozidel a 152 729 ojetých vozidel. Celkově je to 388 679 vozidel všech kategorií. Z tohoto množství bylo do CRV přihlášeno 169 239 nových a 127 034 ojetých osobních automobilů (kategorie M1) a 11 576 nových a 7 470 ojetých lehkých užitkových vozidel (kategorie N1). [49] Na Obrázku 2 je uvedeno množství nově zaregistrovaných vybraných vozidel (kategorie M1 a N1) v letech 2004 až 2010. Dále bych rád upozornil na skutečnost, že procentuální podíl vybraných vozidel v celkovém počtu všech zaregistrovaných vozidel je v průměru 81 %. Zbylých 19 % spadá na ostatní kategorie dopravních prostředků, jako jsou autobusy, nákladní automobily, motocykly, přívěsy a návěsy, traktory a ostatní vozidla. Množství nově zaregistrovaných vybraných vozidel (kategorie M1 a N1) v letech 2004-2010

počet vozidel

500000 400000

Ojetá vybraná vozidla

300000

Nová vybraná vozidla

200000 100000 0 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 rok

Obrázek 2: Nově zaregistrovaná vybraná vozidla v letech 2004 – 2010; zdroj dat: [49] 4.1.1 Vyřazení silničního vozidla z registru Podrobnosti o vyřazení vozidel z registru upravuje zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích6. Motorové vozidlo lze trvale vyřadit z registru na žádost jeho vlastníka a to v případě, pokud vozidlo zaniklo nebo zanikl účel jeho využití, zaniklo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se registrovaného vozidla a nebyla ve lhůtě čtrnácti dnů od zániku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavřena nová pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a nebo pokud vlastník motorového vozidla předloží potvrzení o převzetí autovraku, vystavené provozovatelem zařízení ke sběru autovraků. V případě, že vozidlo zaniklo nebo zanikl účel jeho využití,

6

zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů

20

je vlastník vozidla povinen doložit způsob jeho zániku nebo jeho dalšího využití. O vyřazení vozidla z registru rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na Obrázku 3 je názorně zobrazen vývoj počtu vyřazených vozidel z CRV v letech 2006-2010. Celkový počet vyřazených vybraných vozidel měl rostoucí tendenci a svého maxima dosáhl v roce 2009, kdy bylo z CRV odhlášeno 263 043 vybraných automobilů. To bylo způsobeno zpřísněním legislativy v oblasti pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla a také zavedením poplatku při první registraci nebo první přeregistraci vozů nespadajících alespoň do emisní normy EURO 3. Od roku 2009 musí majitel nepojištěného registrovaná vozidla platit příspěvek do tzv. garančního fondu. Z tohoto fondu pak jdou peníze na škody způsobené nepojištěnými vozidly. Počet vyřazených vozidel z CRV 300000

počet vozidel

250000 200000 150000 100000 50000 0 2006

2007

2008

2009

2010

rok

Obrázek 3: Vývoj počtu vyřazených vozidel z CRV v letech 2006 – 2010; zdroj dat: [49] 4.1.2 Poplatky V České republice je v současné době asi třetina automobilů starších 15 let a neplní tedy žádnou emisní normu EURO. Normou EURO se označují platné emisní limity výfukových zplodin silničních motorových vozidel. Poplatky na podporu sběru, zpracování, využívání a odstraňování vybraných autovraků mají pomoci k obnově vozového parku a tím ke snížení negativních dopadů starších vozů na životní prostředí. Získané finanční prostředky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí a slouží na podporu systému pro nakládání s autovraky.

21

Tento ekonomický nástroj tzv. „ekologická daň“ je stanoven § 37e zákona o odpadech. Při první registraci použitého vozidla kategorie M1 a N1 nebo při první přeregistraci vybraného vozidla, které nesplňuje minimální mezní hodnoty emisí ve výfukových plynech, stanovené normou EURO 3, je žadatel povinen zaplatit tento poplatek. Od poplatku jsou osvobozeni žadatelé, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP-P a žadatelé, u nichž dochází k přeregistraci v důsledku nabytí a vypořádání dědictví nebo v důsledku zániku společného jmění manželů. Výši poplatků jsou uvedeny v Tabulce 1. Tabulka 1: Výše poplatků za registraci vozidel; zdroj dat: [32] Druh vozidla

Výše poplatku

Vozidlo nesplňuje žádnou emisní normu

10 000 Kč

Vozidlo splňuje emisní normu EURO 1

5 000 Kč

Vozidlo splňuje emisní normu EURO 2

3 000 Kč

Vozidlo splňuje emisní normu EURO 3 a vyšší

0 Kč

Statní fond životního prostředí v současné době provozuje program na podporu systému pro nakládání s autovraky, který umožňuje provozovatelům zařízení zažádat o dotaci na zpracování autovraku. Po splnění daných kritérií může zpracovatel získat dotaci až do výše 500 Kč za každý bezúplatně převzatý a ekologicky zpracovaný autovrak. Program také počítá s podporou odstraňování tzv. „starých zátěží“, tj. autovraků, vyskytujících se na území obce, u kterých není možno vypátrat posledního vlastníka. Pokud takový autovrak předá územně samostatný celek do nejbližšího autorizovaného zařízení zapojeného do informačního systému, může obec získat dotaci až 2 500 Kč. [48]

4.2

MA ISOH Informační systém je funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a sys-

tematickou informační činnost. Každý informační systém zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, a dále nástroje umožňující výkon informační činnosti. [33] Vstupem České republiky do Evropské unie a následnou adaptací ustanovení a směrnic Evropského společenství do našich národních předpisů vznikla nutnost vytvořit fungující informační systém k evidenci a sledování toku vozidel s ukončenou životností. 22

V letech 2005-2006 byl vyvíjen informační systém s názvem Informační systém pro vyřazené autovraky (zkráceně ISVA), který sloužil laické veřejnosti i odborným subjektům, jako komplexní zdroj informací a pro sledování toku vyřazených automobilů. [8] Tento projekt ovšem nebyl úspěšný. Proto byl v České republice 1. ledna 2009 spuštěn nový informační systém s oficiálním názvem Modul Autovraky Informační Systém Odpadového Hospodářství (zkráceně MA ISOH). Je to informační systém pro sledování toku vybraných autovraků a slouží k plnění ohlašovací povinnosti příjemců a zpracovatelů vyřazených automobilů podle vyhlášky o podrobnostech nakládání s autovraky. Účelem MA ISOH je zajistit provázanost údajů o převzatém autovraku s údaji o odpadech, které vznikly při nakládání s vybranými autovraky. Systém byl vyvinut společností INISOFT s.r.o. a pro Ministerstvo životního prostředí jej provozuje CENIA, Česká informační agentura životního prostředí. Systém je dostupný na webových stránkách7 a kdokoliv s přístupem na internet do něj může nahlédnout. [22] Na Obrázku 4 je zobrazen vzhled informačního systému.

Obrázek 4: Úvodní strana webového portálu MA ISOH

7

https://autovraky.mzp.cz/autovrak/webklient

23

Přihlašovací údaje do systému získá každý provozovatel zařízení ke sběru nebo zpracování autovraků, který má platné povolení k provozu od příslušného krajského úřadu. Přihlašovací údaje jsou distribuovány pomocí přepážek Czech POINT. Uživatel si musí stáhnout jednoduchý freeware program, aby mohl v systému operovat. V současné době je v systému zaregistrováno 763 subjektů a 557 zařízení pro nakládání s autovraky (údaj z 2. února 2011). Samostatných hospodářských subjektů je o něco méně, protože např. povolení pro jeden hospodářský subjekt se ve více krajích promítne do seznamu v několika záznamech. Veřejný přehled zařízení ke sběru a zpracování autovraků je dostupný na webových stránkách8. Zařízení, které za posledních 30 kalendářních dnů uskutečnila příjem alespoň jednoho autovraku je v systému evidováno 363, aktivních uživatelů je 344 (údaj z 2. února 2011). [36] Kolik provozoven ze seznamu opravdu funguje je ovšem obtížné určit. Seznam totiž prokazatelně obsahuje i firmy, které již danou činnost nevykonávají. [24] Do systému MA ISOH vkládají provozovatelé zařízení zejména údaje z technického průkazu, jako je jeho číslo, VIN kód vozidla, číslo motoru a karoserie, tovární značka, model, jeho barva, registrační značka (dříve označována jako SPZ), rok a země první registrace. Dále se pak uvádí kompletnost autovraku, jméno, příjmení a adresa posledního vlastníka vozidla a identifikační údaje přebírajícího subjektu. Po odeslání dat o autovraku do systému je vytvořeno potvrzení o převzetí autovraku a je vygenerován unikátní identifikační kód, pomocí něhož úřady dopravně správních agend obcí kontroluji pravost potvrzení při odhlašování automobilu z Centrálního registru vozidel. K dispozici jsou ještě další 2 identifikátory – registrační značka a VIN kód. Jelikož je informační systém veřejně přístupný na webových stránkách, může si podle zmiňovaných identifikátorů kdokoliv ověřit, zda se konkrétní autovrak v systému nachází. [5, 12] V roce 2009 bylo do systému vloženo 156 575 autovraků, za rok 2010 v systému přibylo 146 739 kusů. V současné době je v systému evidováno 313 286 autovraků (údaj z 2. února 2011). Za posledních 30 dnů pak bylo do systému vloženo 10 650 kusů, což odpovídá průměrnému počtu autovraků vložených za měsíc. [36]

8

https://autovraky.mzp.cz/autovrak/webklient/ralight

24

4.3

Porovnání dat z CRV a MA ISOH Obrázek 5 a Obrázek 6 demonstrují, že údaje o počtu vyřazených vybraných vozidel

s ukončenou životností z CRV a vozidel vnesených vozidel do MA ISOH jsou rozdílné. Tato skutečnost je zapříčiněna mimo jiné špatně nastavenou legislativou. Abnormální množství vyřazených vozidel v lednu 2009 bylo způsobeno již zmiňovaným zpřísněním zákonů. Zde se ovšem ještě mohlo jednat již o delší dobu neexistující vozy.

počet vyřazených vozidel

Porovnání dat z MA ISOH a CRV za rok 2009 60000 50000 40000 MA ISOH 30000

CRV

20000 10000

říj en lis to pa d pr os in ec

zá ří

en ec sr pe n

en

če rv

če rv

n du be n kv ět en

bř ez e

ún or

le de n

0

měsíc

Obrázek 5: Porovnání dat z MA ISOH a CRV v jednotlivých měsících za rok 2009; zdroj dat: [45, 55] Porovnání dat z MA ISOH a CRV v roce 2010 počet vyřazených vozidel

60000 50000 40000 MA ISOH 30000

CRV

20000 10000

říj en lis to pa d pr os in ec

zá ří

en ec sr pe n

če rv

en če rv

du be n kv ět en

n bř ez e

ún or

le de n

0

měsic

Obrázek 6: Porovnání dat z MA ISOH a CRV v jednotlivých měsících za rok 2010; zdroj dat: [45, 55]

25

4.4

Zařazení autovraků do Katalogu odpadů Katalog odpadů je stanoven vyhláškou 381/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů

a v této vyhlášce ho najdeme v příloze č. 1. Je to seznam vzestupně uspořádaných šestimístných katalogových čísel druhů odpadů, v nichž prvé dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí specifikuje druh odpadů. Seznam je uspořádán podle odvětví, oboru nebo technologického procesu. [26] Autovraky spadají podle tohoto Katalogu odpadů do skupiny 16, která je nazvána „Odpady v tomto katalogu jinak neurčené“. Ve skupině 16 je vytvořena podskupina 16 01 pojmenovaná „Vyřazená vozidla (autovraky) z různých druhů dopravy (včetně stavebních strojů) a odpady z demontáže těchto vozidel a z jejich údržby“. Vozidlo s ukončenou životností přijaté do zařízení ke sběru a zpracování autovraků je jakožto druh odpadu evidováno pod číslem 16 01 04 „Autovraky“ a spadá do kategorie nebezpečných odpadů. Z vozidla je vyjmuta baterie, odčerpány provozní náplně a odstraněny nebezpečné součásti a materiály obsahující škodliviny. Jednotlivé provozní náplně a jim příslušející čísla dle Katalogu odpadů jsou uvedeny v Tabulce 2. Akumulátory, nebezpečné součásti a materiály obsahující škodliviny uvádím v Tabulce 3. Odstraněním těchto druhů odpadů ztrácí vozidlo své nebezpečné vlastnosti a stává se z něj odpad ostatní. Takové autovraku je přiřazeno číslo 16 01 06 „Autovraky zbavené provozních kapalin a jiných nebezpečných součástí“. Tabulka 2: Provozní náplně autovraků dle Katalogu odpadů; zdroj dat: [29] Katalogové číslo

Název druhu odpadu

13 01 11*

Syntetické hydraulické oleje

13 02 06*

Syntetické motorové, převodové a mazací oleje

13 07 01*

Topný olej a motorová nafta

13 07 02*

Motorový benzín

13 07 03*

Jiná paliva (včetně směsí)

16 01 13*

Brzdové kapaliny

16 01 14*

Nemrznoucí kapaliny obsahující nebezpečné látky

16 01 15

Nemrznoucí kapaliny neuvedené pod číslem 16 01 14

Pozn. symbol „*“ označuje nebezpečný odpad

26

Tabulka 3: Nebezpečné součásti a materiály obsahující škodliviny v autovraku zařazené dle Katalogu odpadů; zdroj dat: [29] Katalogové číslo

Název druhu odpadu

16 01 07*

Olejové filtry

16 01 08*

Součástky obsahující rtuť

16 01 09*

Součástky obsahující PCB

16 01 10*

Výbušné součásti (např. airbag)

16 01 11*

Brzdové destičky obsahující azbest

16 01 21*

Ostatní nebezpečné součástky a náplně

16 06 01*

Olověné akumulátory

16 06 02*

Nikl-kadmiové baterie a akumulátory

16 08 07*

Upotřebené katalyzátory znečištěné nebezpečnými látkami

Pozn. symbol „*“ označuje nebezpečný odpad

Autovrak je mimo nebezpečné součásti složen z celé řady materiálů, které je možno vhodnými separačními postupy oddělit a opětovně znovu použit nebo využít. Průměrná hmotnost autovraku se dnes pohybuje okolo 950 kg. [20] V průměru 75 % hmotnosti vozu tvoří kovy, zbylých 25 % hmotnosti jsou ostatní nekovové materiály. Mezi kovy, ze kterých jsou autovraky složeny, patří především ocel, ocelový plech a litina. [1] V menším množství se vyskytují nejrůznější slitiny, barevné a neželezné kovy. Nekovový podíl automobilu tvoří pryže a gumy, plasty, sklo, textil a řadu ostatních materiálů. Důležitou součástí automobilů je také elektroinstalace tvořená obvykle z měděných kabelů potažených gumovým izolantem. Tyto kabely jsou poměrně zajímavým zdrojem hodnotné suroviny – mědi, avšak jejich technika zpracování ještě není zcela ideální. Materiálová struktura autovraků se bude postupně měnit. [10] U novějších vozů přibývá elektroinstalace, většinou měděných drátů. Najdeme zde také větší množství hliníku a jiných lehkých slitin, které jako konstrukční materiál nahrazují ocel. Významně také narůstá podíl plastů. Automobil střední třídy obsahuje něco kolem 100 kg plastových dílů. Téměř všechny plasty jsou dále zpracovatelné. [25] Obrázek 7 prezentuje materiálové složení modernějšího vozu, konkrétněji Škody Octavie 1.9 TDI. Zařazení materiálů a některých komponentů, kterým přísluší vlastní katalogová čísla, je uvedeno v Tabulce 4.

27

Obrázek 7: Materiálové složení modernějšího vozidla o hmotnosti 1 350 kg [50] Tabulka 4: Materiály a ostatní komponenty obsažené v autovraku s příslušným číslem dle Katalogu odpadů; zdroj dat: [29] Katalogové číslo

Název druhu odpadu

16 01 17

Železné kovy

16 01 18

Neželezné kovy

16 01 19

Plasty

16 01 20

Sklo

16 01 99

Odpady jinak blíže neurčené

16 01 03

Pneumatiky

16 01 12

Brzdové destičky neobsahující azbest

16 01 16

Nádrže na zkapalněný plyn

16 01 22

Součástky blíže neurčené

16 08 01

Upotřebené katalyzátory obsahující zlato, stříbro, rhenium, rhodium, paladium, iridium nebo platinu (kromě odpadu uvedeného pod číslem 16 08 07)

16 08 07*

Upotřebené katalyzátory znečištěné nebezpečnými látkami

17 04 11

Kabely

Pozn. symbol „*“ označuje nebezpečný odpad

28

5

TECHNICKÉ PROSTŘEDKY A ZAŘÍZENÍ PRO NAKLÁDÁNÍ S AUTOVRAKY Požadavky na zařízení ke zpracování autovraků jsou stanoveny v příloze č. 2

k vyhlášce 352/2008 Sb. Místa k přejímání, skladování a zpracování autovraků, místa k shromažďování odpadů a skladování materiálů a součástí k opětovnému použití musí být zřetelně označena a musí umožnit: •

příjem autovraků, zjištění jejich hmotnosti, provádění příslušných záznamů a vedení evidence

•

skladování autovraků a jejich části zbavených škodlivin

•

odčerpání provozních náplní a odnětí dalších nebezpečných částí autovraků

•

skladování autovraků bez materiálů a součástek obsahujících škodliviny

•

demontáž

•

skladování částí vozidel, které lze opětovně použít a které neobsahují žádné kapaliny i těch částí, které kapaliny obsahují

•

skladování odpadů určených k využití nebo k odstranění

•

skladování zbytkových karoserií určených k odvozu nebo dalšímu zpracování

Místa ke zpracování autovraků musí být vybavena: •

plochou zajišťující, aby nedošlo k ohrožení ani ke znečištění povrchových nebo podzemních vod

•

pomůckami pro úklid, látkami pro vsakování uniklých provozních náplní, zařízením pro odstranění uniklých kapalin a shromažďovacími prostředky, které odpovídají vznikajícím odpadům, materiálům a částem k opětovnému využití a případně i dalšími zařízeními k úpravě odpadů

•

zařízením k jímání nebo čištění odpadních vod včetně vod srážkových v souladu s vodním zákonem

•

skladovacími prostory pro použité pneumatiky a pro jednotlivé demontované části autovraků, včetně částí znečištěných olejem

•

příslušnými shromažďovacím prostředky pro oddělené shromažďování vymontovaných materiálů a částí, provozních náplní a jakékoliv další kapaliny obsažené v autovraku

29

V posledních deseti letech razantně pokročil vývoj a zdokonalování určitých zařízení, například zařízení k odsávání provozních náplní. Naopak některé drtící kladivové šrédry pracují již od 70. let 20. století. [37] V této kapitole uvádím přehled vybraných technických prostředků a zařízení pro nakládání s autovraky a pro jejich zpracování. Bez některých z nich by se dnes zpracovatelé autovraků neobešli, neboť musí splnit požadavky stanovené prováděcím právním předpisem. Jiná zařízení zase velmi usnadňují každodenní úkony při nakládání s autovraky.

5.1

Mostová váha Mostová váha dnes patří ke standardnímu vybavení ke zjištění hmotnosti vozidla

s ukončenou životností. Stanovuje se s ní také hmotnost odváženého železného šrotu a jiných materiálů. Základem je obvykle ocelový nebo betonový most o šířce 3 metry, délce až 21 metrů a schopností zvážit hmotnosti 30 až 60 tisíc kilogramů. Existují váhy zapuštěné do úrovně vozovky nebo nadúrovňové váhy s nájezdem. Váhy jsou vybaveny snímači propojenými s měřící a vyhodnocovací jednotkou. Ta může být dále propojena s počítačem, ve kterém se mohou pomocí vhodného softwaru zaznamenávat změřené údaje.

5.2

Manipulační a nakládací technika Manipulační technika je nezbytnou součástí procesu zpracování autovraků. Nejčas-

tějším mobilním strojem pro manipulaci s nepojízdnými vraky je vysokozdvižný vozík, tzv. „ještěrka“. K pohonu vozíku i hydraulicky ovládané nástavby se většinou využívá spalovacího motoru, u kterého se jako palivo používá benzín, v praxi jsou k vidění i motory na zkapalněný uhlovodíkový plyn nebo pohon na AKU baterie. Jako přídavné zařízení k vysokozdvižnému vozíku se používají prodloužené nosné vidlice, které zajišťují snadnou manipulaci a autovraky. Mezi nakládací techniku můžeme zařadit mostový jeřáb s drapákovou kočkou, který se využívá k podávání vraků do šrédru. Drapáková kočka dokáže velmi schopně pracovat i s jiným železným šrotem. K podávání vraků z míst, kam mostový jeřáb nedosáhne, jsou používány i mobilní jeřáby vybavené drapákem. Místo drapákové kočky se v některých případech využívá elektromagnetů.

30

5.3

Nosná konstrukce Pro lepší dostupnost při odčerpávání provozních náplní bývá autovrak umístěn

na nosnou konstrukci, popřípadě zdvižnou plošinu, respektive zdvižné vidlice. Nosná konstrukce zabudovaná napevno bývá ve výšce kolem 180 cm, zdvižné vidlice je možné nastavit dle potřeby do libovolné výšky. V současné době jsou vyráběny i speciální naklápěcí zařízení, které umožňují naklonění vozidla, což umožňuje navrtání nádrže v nejnižším bodě, čímž se docílí kvalitnějšího a úplnějšího vypuštění paliva.

5.4

Odsávací zařízení provozních náplní Zařízení na odsávání provozních náplní jsou neustále zdokonalována tak, aby usnad-

nila a urychlila práci. Za poslední desetiletí byly vymyšleny nástroje na účinnější odsávání náplní a navrtávání nádrží. Mezi provozní kapaliny patří brzdová kapaliny, nemrznoucí chladicí kapalina, kapalina z odstřikovačů, benzín, nafta a oleje. Specifickou náplní je pak plyn z klimatizace. Jednotlivé náplně musí být skladovány odděleně ve speciálních nádobách. Zařízení na odsávání provozních tekutin můžeme rozdělit dle pohyblivosti na zařízení s pevnou instalací a zařízení mobilní. [46] 5.4.1 Komplexní centrální odsávací stanice s pevnou instalací Na výrobu komplexních odsávacích stanic se již řadu let zaměřuje společnost SEDA se sídlem v Rakousku. Cena komplexní centrální odsávací stanice se pohybuje kolem 22 000 EUR. V Příloze 5 je fotografie odsávací stanice připravené k transportu a fotografie odsávací stanice firmy Metalšrot Tlumačov.

Obrázek 8: Kompletní odsávací stanice [47]

31

5.4.2 Mobilní systémy pro odsávání kapalin Mobilní stanice pro odsávání provozních náplní je praktické zařízení určené pro navrtávání nádrží a odsávání provozních kapalin s tou výhodou, že je možné jej v případě potřeby přemisťovat mezi jednotlivými autovraky.

5.5

Sorbenty Sorbenty jsou látky pro vsakování uniklých provozních náplní. Většinou mají tuhé

skupenství ve formě sypkých látek nebo textilních pásů. Sorbenty jsou schopny na sebe navázat uniklou kapalinu, pohlcovat ji nebo s ní reagovat a tím zabránit jejímu dalšímu šíření.

5.6

Ostatní běžné dílenské vybavení K demontáži autovraků je nutné i běžné dílenské vybavení, jako jsou šroubováky go-

la sady, kleště, kladiva a ostatní nářadí. Nutností bývá i kotoučová úhlová bruska, pneumatické nůžky, autogeny a jiné vybavení. [34]

5.7

Lisy Lisy jsou stroje ke snížení objemu kovového odpadu. Jsou to většinou stacionární za-

řízení, která ovšem můžou být přepravována pomocí mobilních prostředků. Některé lisovací stroje jsou schopny pojmout i celou karoserii vozu, jiné musí nejdříve autovrak rozstříhat. Pracují na hydraulickém principu a slisováním může vzniknout balík o stanovených a požadovaných rozměrech.

5.8

Drtící zařízení Mezi drtící zařízení působící v oblasti nakládání s autovraky můžeme zařadit kladi-

vové drtiče (šrédry) a mlýny určené k drcení autovraků. Šrédrování je nejúčinnější a nejvíce využívaná technologie pro zpracování autovraků, ale i ostatního kovového odpadu. Nejčastěji jsou využívány modifikované kladivové drtiče (šrédry). Šrédry lze rozdělit podle velikosti, viz Tabulka 5, ve které je rovněž uvedena oblast použití daných šřédrů a jejich příkon.

32

Tabulka 5: Rozdělění šrédrů; zdroj dat: [34] Označení velikost: Mini šrédr

Oblast použití:

Příkon:

jednotlivé díly

do 250 kW

Střední šrédr

autovraky bez motorů

250-750 kW

Velký šrédr

kompletní autovraky

750-2 200 kW

Velmi velký šrédr

ostatní větší materiály

nad 2 200 kW

5.8.1 Drtící linka PWH 2 500 PWH 2 500 je drtící a separační linka na úpravu autovraků a lehkého kovového odpadu, kterou disponuje akciová společnost Metalšrot Tlumačov. Toto drtící a separační zařízení je schopno zpracovat až 70 000 autovraků za rok. [41] Zařízení zpracovává osobní i dodávkové automobily v původním nebo předlisovaném stavu. Dále se také využívá k drcení vyřazených elektrospotřebičů a lehkého ocelového odpadu do tloušťky stěny 4 mm. Při momentálním přetížení je drtič schopen zpracovat i silnější materiály. Součástí linky je i separační zařízení, takže odpad, který vstupuje do zařízení, může být promíchán s neželeznými kovy a znečištěn nekovovými povlaky. Drtící linka je soustavou několika samostatných technologických celků, které jsou navzájem propojeny dopravníkovou soustavou. Příkon celé linky je 2 350 kW. Základní činností je drcení materiálu, které je prováděno v uzavřeném rotačním kladivovém drtiči. Hlavní motor drtiče pracuje pod napětím 6 000 V a jeho příkon je 1 850 kW. Motor dosahuje 740 otáček za minutu, při momentálním přetížení, které je způsobeno drcením silnějších částí dosahuje drtič cca 450 otáček za minutu. Výkon linky se liší podle vstupního materiálu a pohybuje se v rozmezí od 20 000 do 70 000 kg železa za hodinu. Spotřeba energie je 25 kWh na 1 000 kg drceného materiálu. Maximální vstupní rozměry materiálu jsou: výška - 1 500 mm, šířka - 2 400 mm, délka - až 5 metrů. Vstupující karoserie autovraků mohou být kompletní, včetně motoru, čalounění, skel, pneumatik apod. Nesmí ovšem obsahovat zbytky provozních kapalin, autobaterie a jiné nebezpečné součásti. [21] V předchozím odstavci specifikovaná drtící linka se nachází v Tlumačově. Podobný stroj najdeme také v Kladně. Nejnovější zařízení vybudovala v roce 2009 akciová společnost Kovošrot Group CZ. Je to drtící linka Shredder v obci Česká Lípa. [39]

33

5.8.2 Drticí a separační linka HAMMEL Jedná se drtící a separační linku, kterou je možno převézt na místo použití. Výchozím zařízením je HAMMEL VB 950 DK, viz Příloha 6, další součástí linky vibrační síto HAMMEL MMS 150 a excentrický dodrcovač HAMMEL HEM 1 250. HAMMEL VB 950 K je výkonný vysokootáčkový kladivový drtič, který je schopen dezintegrovat kompletní vraky osobních automobilů zbavené provozních kapalin a nebezpečných součástí. Drtící zařízení je vybaveno dieselovým agregátem, jehož kladiva podrtí vložený materiál na částice o maximální velikosti 300 mm. Zařízení je schopno podrtit až 60 000 kg autovraků za hodinu. Hmotnost celého zařízení se pohybuje kolem 46 000 kg. Součástí zařízení je elektromagnet, který rozdělí podrcený materiál na 2 frakce – magnetickou a nemagnetickou. Jednotlivé frakce jsou odděleně vedeny pásovými dopravníky k dalším zařízením, kde probíhá jejich separace. Magnetická frakce putuje do vibračního síta HAMMEL MMS 150 s velikostí ok 150 mm. Jemná frakce (menší než 150 mm) propadne skrz vibrační síto do vibračního žlabu a dovedena k elektromagnetickému bubnu, kde jsou odděleny zbytky neželezných kovů a prach. Částice větší než 150 mm putují do jiné zařízení. Výkonnost tohoto zařízení je až 40 000 kg za hodinu a zařízení váží kolem 18 000 kg. Výkon dieselového agregátu je 62 000 W. Excentrický drtič HAMMEL HEM 1 250 je určen k dodrcování částic větších než 150 mm, ale zvládne i drcení částí autovraků. Je také využíván k drcení bloků motorů a hliníkových materiálů. Zařízení je také poháněno dieselovým motorem a jeho hmotnost se pohybuje kolem 49 000 kg. Výstupy ze zařízení se dále třídí a neželezné kovy jsou oddělovány od ostatních materiálů. [38] Tato linka je vyráběna německou firmou Hammel Recyclingtechnik a je výsledkem dlouholetého vývoje. Cena celé sestavy se pohybuje od 1 400 000 EUR. K zařízení můžou být připojeny další stroje na separaci neželezných kovů. 5.8.3 Linka na zpracování alternátorů a elektromotoru Tato linka slouží pro zpracování elektromotorů a alternátorů vyjmutých z vozidel. Elektromotor či alternátor je pásovým dopravníkem veden do kladívkového mlýna, kde je rozemlet a rozemletý materiál dalším dopravníkem přepravován na určené místo. Nad tímto dopravníkem visí magnetický separátor, který zbavuje materiálu kovů. [53]

34

5.9

Separační zařízení Účelem separačních zařízení je rozdělit materiály dle velikosti částic a druhu mate-

riálu. K třídění dle velikosti částic se používají síta nebo rošty. K oddělení kovových materiálů složí magnetický separátor. K oddělení prachových částic se využívají různé odlučovače, které jsou součástí šrédrů. 5.9.1 Rošty Rošty, respektive roštové třídiče jsou určené pro hrubé roztřídění kusových částic materiálů. Jsou sestaveny z pevných, posuvných, pohyblivých nebo kotoučových roštnic. Rošty bývají součástí zařízení ke šrédrování autovraků. [3] 5.9.2 Magnetické separační zařízení Magnetické separátory jsou zařízení určené k oddělení kovových částic různých velikostí od materiálů nekovových. Dle konstrukce rozlišujeme magnetické separátory z permanentního magnetu a separátory z elektromagnetu napájené elektrickou energií z elektromotoru. [3] Permanentně magnetické separační rampy jsou nejčastěji využívány k oddělení magnetické a nemagnetické frakce vzniklé drcením autovraků vedené na dopravníku. Základem je magnet, kolem něhož obíhá pás, na který je pomocí magnetických sil přitahován feromagnetický materiál. Tento materiál je pomocí pásu odváděn na určené místo. Magnetická separační rampa se většinou umísťuje nad dopravník s vodorovným pootočením o 90°. Kvalita separace závisí na rychlosti pásu a zrnitosti materiálu. 5.9.3 Sítové třídiče Síta lze rozdělit dle funkčnosti na desková a drátěná. Dle konstrukce dělíme síta na bubnová a vibrační. Pro roztřídění nemagnetické frakce z drcení autovraků se používají především rotační bubnová síta. [3]

35

6

TECHNOLOGICKÝ PROCES ZPRACOVÁNÍ AUTOVRAKŮ Takzvané ekologické zpracování autovraků je technologický proces, který je dnes

zákonem a vyhláškami poměrně významně standardizován, co do technického vybavení, způsobu výkonu technologických procesů, ale i zajištění ochrany životního prostředí. Ve světě se postupem času vyvinulo několik přístupů ke zpracování vozidel s ukončenou životností. Tato pojetí se liší podle množství odstraňovaných vozidel, podle vztahu k ochraně životního prostředí, ale velkou roli hraje i ekonomická síla a technická vyspělost státu. Existují 4 rozdílné způsoby zpracování. Prvním z nich je šrédrování (americký přístup), jehož podstatou je rozdrcení vozidla a následná separace materiálů. Druhým způsobem je úplná demontáž (německý přístup), který uplatňuje zásadu recyklace veškerých materiálů. Třetím způsob je tzv. selektivní demontáž (francouzský přístup). Tento přístup k nakládání s vozidly s ukončenou životností preferuje znovupoužití nepoškozených dílů. Posledním a nejméně využívaným způsobem je tzv. nepreferovaný přístup, někdy nazýván jako repase, který je založen na principu modernizace a obnovy používaného vozidla. V České republice se zřejmě pohybujeme mezi americkým, německým a francouzským přístupem. [17]

6.1

Příjmutí vozidla do zařízení Ať už si vybereme kterýkoliv přístup ke zpracování autovraků, každý z nich začíná

přijmutím vozidla s ukončenou životností do zařízení oprávněného ke zpracování autovraků. Provozovatel tohoto zařízení nebo obsluha zařízení musí nejprve ověřit, že předložený technický průkaz skutečně patří k danému vozidlu. Zpravidla to provádí porovnáním čísla VIN z karoserie a motoru vozidla a číslem uvedeným v technickém průkazu. Provozovatel či obsluha zařízení také ověřují ostatní údaje z technického průkazu. Je zjištěna hmotnost vozidla, dále se kontroluje úplnost vozidla a zda-li vozidlo s ukončenou životností obsahuje všechny podstatné části. Provozovatel či obsluha zařízení se také ujistí, že se ve vozidle nenachází žádné odpady, které v tomto vozidle nemají původ. Z vozidla jsou demontovány registrační značky a přijaté vozidlo je následně zaevidováno do informačního systému MA ISOH. Pokud vozidlu s ukončenou životností nechybí podstatné části, je bezúplatně vystaven dokument „potvrzení o převzetí autovraku“. Pokud vozidlu některé podstatné části chybí, může provozovatel zařízení vyžadovat po majiteli vozu jisté finanční prostředky. V Tabulce č. 6 jsou uvedeny poplatky za chybějící díly vyžadované akciovou společností Metalšrot Tlumačov. 36

Tabulka 6: Poplatky za chybějící díly; zdroj dat: [40] Chybějící díl

Výše poplatku

Motor

550 Kč

Převodovka

200 Kč

Náprava (1 ks)

100 Kč

Katalyzátor (dle homologace)

1 200 Kč

Základní elektrická instalace

150 Kč

Část karoserie (1 ks)

6.2

50 Kč

Dodán jen skelet s VIN od vozidla, u něhož není homologován katalyzátor

1 500 Kč

Dodán jen skelet s VIN od vozidla, u něhož je homologován katalyzátor

2 500 Kč

Podmínky pro skladování Vyřazené vozidlo obvykle není zpracováno ihned po přijetí do zařízení ke zpracování

autovraků a to z důvodu, že jsou zrovna rozebírána jiná vozidla. Autovraky musí být tedy skladovány. I pro skladování autovraků jsou legislativně stanoveny podmínky, které musí být dodržovány. V naší právní normě je najdeme v příloze č. 2 k vyhlášce o podrobnostech nakládání s autovraky. Podle tohoto předpisu musí být místa, kde dochází k přejímání, skladování, soustřeďování a zpracování autovraků vybavena plochou zajišťující, aby nedošlo k ohrožení ani ke znečištění povrchových nebo podzemních vod. Dále musí být k dispozici pomůcky pro úklid, látky pro vsakování uniklých provozních kapalin, zařízení pro odstranění případných uniklých kapalin a shromažďovací prostředky pro vznikající odpady. Autovraky při skladování nesmí být vršeny na sebe, pokud nejsou umístěny ve stojanech. Nesmějí se také skladovat v poloze na boku nebo na střeše. Při nakládání s autovraky nesmí dojít k úniku provozních kapalin. [28]

6.3

Přípravné práce Samotné zpracování autovraku začíná dopravou skladovaného autovraku na místo

jeho demontáže. S jednotlivými vyřazenými vozidly je v dnešní době již ve většině případů manipulováno vysokozdvižným vozíkem či jinou podobnou manipulační technikou.

37

Autovrak je umístěn na nosnou konstrukci, která může být buď v pevně stanovené výšce, nebo ve formě zvedáku. Nejprve probíhají takzvané přípravné práce, kdy je odpojena a vyjmuta baterie. Pokud byl automobil poháněn zkapalněným nebo stlačeným plynem, odstraňuje se nádrž na tento plyn přednostně. Jezdilo-li vozidlo na benzín či naftu, odšroubuje se obvykle víčko palivové nádrže, aby se následně urychlilo odtékání pohonných hmot. Následuje fáze odčerpání všech provozních náplní. [43]

6.4

Odčerpání provozních náplní Provozními náplněmi v automobilu se rozumí palivo, motorový a převodový olej,

oleje z rozvodovky, oleje z hydrauliky, chladicí kapaliny, nemrznoucí směsi, brzdové kapaliny, náplně klimatizačního systému a jakékoliv další kapaliny obsažené v autovraku. Při vypouštění kapalin ze všech systémů autovraku musí být dosaženo stavu, kdy kapaliny již neodkapává. [28] Postupy při odčerpávání provozních náplní se mírně liší. V mé práci budu prezentovat postup odčerpávání provozních náplní dle videa [44], stanovený firmou SEDA z Kössenu v Rakousku, která je vedoucím producentem zařízení k odstraňování provozních náplní z autovraků. Po vyjmutí baterie a odšroubování víčka palivové nádrže je autovrak pomoci vysokozdvižného vozíku umístěn na ocelovou konstrukci, aby se pod ním dalo volně pohybovat. K vozidlu je přivezena plošina, aby byl přístup i k motorové části. Jako první je odsáta chladicí kapalina a kapalina z odstřikovačů. Následuje napíchnutí gumové hadičky vedoucí z chladiče a natlakování celého chladicího systému, aby bylo dosáhnuto úplného odsátí. Natlakován je také zásobník brzdové kapaliny. Tyto činnosti jsou prováděny na plošině. Poté se pracovník přesune pod vozidlo a provádí odsávání chladicí kapaliny z okruhu topení a odsátí brzdové kapaliny přes odvzdušňovací šroub a pomocí kleští na trubičky a hadičky. Následuje vypouštění oleje do výlevek, které jsou pomocí pneumatického systému nastaveny do potřebné výšky. Po vypuštění oleje je odšroubován olejový filtr, dále je navrtána převodovka a odsát převodový olej. Poté pracovník nakloní vozidlo pro optimální odběr pohonných hmot a navrtá palivovou nádrž. Odsávané palivo jde přes filtr kontrolující jeho kvalitu. Dále je odsáván olej z tlumičů. Když má vozidlo klimatizaci, musí být odčerpána i náplň z klimatizace. Všechny náplně jsou umístěny do oddělených speciálních nádob. Proces odsávání provozních náplní trvá kolem 10 minut. Zbytky provozních kapalin je vhodné nechat nasáknout do vhodných sorbentů. Veškeré navrtané otvory a otvor po olejovém filtru je zazátkován.

38

6.5

Odstranění nebezpečných součástí Z vyřazeného vozidla musí být dále přednostně odstraněny potenciálně výbušné sou-

části (např. airbagy), pokud je nelze deaktivovat a také všechny součásti obsahující rtuť, pokud je to technicky proveditelné.

6.6

Demontáž autovraků Jednou z variant pro následné zpracování vozidel s ukončenou životností po vyjmutí

baterie, odčerpání provozních náplní a zbavení nebezpečných součástí je ruční demontáž s roztříděním jednotlivých demontovaných součástí na materiálové skupiny a jejich následná recyklace. Tento způsob zpracování se vyznačuje vysokou čistotou koncových materiálů vyseparovaných ruční demontáží. Demontáž jednotlivých součástí se liší případ od případu v závislosti na stáří vozidla a zejména na tom, co jednotlivá demontážní pracoviště považují za hodnotný díl. Rozebrání vozidla je také limitováno vybavením daného pracoviště, jeho kapacitou, popřípadě specializací na určitý typ a značku vozidla. Po prvotních operacích pak probíhá rozebrání a roztřídění dílů dle materiálů. Demontáž autovraků je velice nákladnou záležitostí vzhledem k časové náročnosti jednotlivých operací a vysokému podílu lidské manuální práce. Zpracování vysloužilého auta stojí asi 3 000 korun. [20]

6.7

Proces šrédrování Zcela jiným způsobem zpracování vyřazených osobních a dodávkových vozidel

je šrédrování. Nelze-li při drcení oddělit části a součásti k opětovnému použití a účinně využit jako materiály, musí být z autovraku přednostně odstraněny. Jsou to: katalyzátor; pneumatiky; velké části plastů, například nárazník, přístrojová deska, kryty kol; kovové části obsahující měď, hliník, hořčík; sklo. [28] Autovraky lze šrédrovat až po odčerpání provozních kapalin a odstranění nebezpečných součástí. V této kapitole popisuji šrédrování autovraků na drtící lince PWH 2 500. Z obecného pohledu funguje drcení na stejném principu i na jiných strojích. Autovraky a jiný vhodný odpad jsou pomocí mostového nebo mobilního jeřábu pokládán na deskový dopravník s ovladatelnou rychlostí posunu. Z důvodu vysoké energetické náročnosti zařízení je nutné, aby byl zajištěn plynulý přísun železného šrotu určeného k drcení. Dopravník vede surovinu ke dvěma hydraulicky ovládatelným podá-

39

vacím válcům. Materiál je ve válcích částečně deformován, hutněn a vtláčen do rotačního kladivového drtiče. Podávací válce jsou reverzní, čehož se využívá v případě chybného odhadu nebo podávání nevhodného materiálu. V prostoru drtiče je zhutněný materiál postupně odsekáván rotujícími volně uloženými kladivy ze speciální oceli, viz Obrázek 9. Podrcený materiál propadává oky roštu na vibrační žlab. Velikost ok tohoto roštu je neměnná a jejich rozměry určují maximální zrnitost hotového produktu.

Obrázek 9: Šrédrování (animace) [35] Při drcení materiálu vzniká prach, je otloukána rez, rozbíjeno dřevo a další nečistoty. Jemné prachové částice jsou přímo v samotném drtiči odsávány radiálním ventilátorem s podtlakem až 60 kPa do mokrého odlučovače, kde jsou smáčeny vodou a jako kal vynášeny speciálním dopravníkem. Hrubá frakce je odsávána do suchého odlučovače, odtud putuje ke smísení s kalem a obě frakce jsou ukládány do kontejneru. Z pohledu bezpečnosti je celá odsávací soustava jištěna proti přetlaku gumovými klapkami a dokáže fungovat v období, kdy okolní teplota neklesne pod - 7°C. Další technologický prvek, který je umístěný přímo za rotačním kladivovým drtičem je cyklón soustavy cik-cak. Do tohoto zařízení padá veškerý drcený materiál a jsou v něm na základě odstředivé síly oddělovány hrubší lehké nečistoty a další prachové částice. Proti materiálu působí při pádu vzduch a lehké nekovové části jsou odsávány do téhož suchého odlučovače, jako podobný materiál přímo z drtiče.

40

Podrcený materiál zbavený prachu a lehkých nečistot je dopravníkem přiváděn k magnetickému separátoru. Toto zařízení pracuje automaticky na základě přitažlivosti železného kovu a oceli k magnetu, viz Obrázek 10. Materiál je tříděn na magnetický (ocel) a nemagnetický (neželezné kovy a těžké nečistoty).

Obrázek 10: Vybrané možnosti magnetické separace [54] Odseparovaná magnetická frakce je dále dopravníkem transportována k třídícímu pracovišti. Na tomto pracovišti jsou obvykle dva zaměstnanci, kteří kvalifikovaným zrakem kontrolují kvalitu odseparované železné frakce a ručně vybírají ty kusy podrceného materiálu, ve kterých je vidět neželezný kov. Tyto kusy podrceného materiálu jsou umísťovány do předem připravených kontejnerů. Magnetická frakce je dále vedena přes pásovou váhu, kde je prováděno průběžné vážení a obsluha je průběžně informována o okamžitém výkonu čistého železného produktu za hodinu. Zkontrolovaný a zvážený materiál putuje k rotačnímu třídícímu bubnu, který slouží k dalšímu třídění již hotového produktu. Na základě rozdílné velikosti ok v sítu můžeme získat dvě frakce, o průměru 40 mm a 80 mm. Dle požadavků odběratele lze třídění pomocí bubnu vyloučit. Koncový produkt je otočným dopravníkem ukládán na haldu pod jeřábovou drahou a je připraven k expedici. Zbylá nemagnetická frakce po činnosti magnetického separátoru je pásovým dopravníkem vedena k rotačním třídícímu bubnu. Síto bubnu tento materiál roztřídí dle velikosti částic na 3 frakce: 1. Jemná frakce (velikost částic do 15 mm) obsahuje sklo, dřevo, umělé hmoty atd. 2. Střední frakce (velikost části 15-50 mm) obsahuje neželezné kovy a jiné 3. Hrubá frakce (velikost částic nad 50 mm) obsahuje barevné kovy, plasty atd. Jemná a střední frakce jsou ukládány do zásobníků. Jemná frakce většinou končí na skládkách nebo je po další úpravě spalována, ke zpracování střední frakce dochází 41

na jiném zařízení, hrubá frakce je dopravována k ručnímu třídění a jsou z ní separovány neželezné kovy. Procesem šrédrování tedy vzniká podrcený kusový kovový odpad o obsahu téměř 100 % železa, vytříděné neželezné kovy z ručních pracovišť, nevytříděná frakce obsahující neželezné kovy určená k dalšímu zpracování a zbytkový odpad. Průměrná procentuální výtěžnost zpracovaných autovraků technologií šrédrování je 71 % železných kovů, 2,7 % neželezných kovů a 26% směsi ostatních materiálů. [21]

6.8

Ostatní způsoby zpracování Lisování a stříhání jsou další vhodné úpravy autovraků zbavených provozních kapa-

lin a nebezpečných součástí. Hlavním důvodem zavedení lisování bylo snížení objemu materiálu, což vedlo k úspoře prostoru při přepravě i skladování a zhutnění materiálů. Zhutnění má velký význam při vsázení do ocelářských pecí. [7] V posledních letech se rozšiřuje i stříhání kovů, protože zájem o stříhaný kov roste [2] Fotografie z lisování autovraků jsou obsahem Přílohy 7.

6.9

Zneškodňování provozních náplní

6.9.1 Brzdová kapalina Brzdové kapaliny jsou tekutiny různého chemického složení. Recyklace brzdových kapalin je z hlediska sběru, třídění, ale i vlastního procesu neefektivní. Brzdové kapaliny nesmějí být z důvodu bezpečnosti provozu znovupoužity. I z toho důvodu se brzdové kapaliny ve většině případů zneškodňují spalováním ve speciálních zařízeních nebo rotačních cementářských pecích. [1, 6] 6.9.2 Upotřebené mazací oleje U odpadních motorových a převodových olejů se počítá se spotřebou 3,5 litru na občana za rok. Odpadní oleje lze chemickým postupem vyčistit (regenerovat). Současné nároky na kvalitu nových mazacích olejů jsou však vysoké a regenerované odpadní oleje lze použít pouze ke spalování. Odstranění olejů se provádí spálením v uzavřené kontrolované peci jako palivo nebo jej odstraňujeme pod dohledem ve spalovně při velmi vysoké teplotě, aby se zabránilo tvorbě nežádoucích zplodin. Spalování vyjetých olejů je v malých energetických zdrojích do 200kW od roku 2004 zakázáno. [6]

42

6.9.3 Chladicí nemrznoucí kapaliny Médium pro odvádění tepla z motoru a chránící ho před poškozením korozí a mrazem je obvykle směs obsahující monoethylenglykol (MEG), vodu a další přísady. Při odstraňování těchto kapalin přichází v úvahu několik možností. Nemrznoucí směsi lze zpracovat různými způsoby regenerace, například filtrací se sorbentem a aktivním uhlí nebo je možno nemrznoucí směs nechat nasát do hořlavého materiálu a spálit v průmyslových spalovnách odpadů. Ve většině případů se využívá spalování, které je ekonomicky výhodnější. [1] 6.9.4 Palivo Zbylé palivo bývá po kontrole kvality opětovně použito. Silně znečištěné palivo se spaluje.

6.10 Katalyzátory Dle požadavků na zpracování autovraků stanovené přílohou 2 vyhlášky o podrobnostech nakládání s autovraky musí být katalyzátor, jakožto součástka k opětovnému využití, z autovraku odstraněn přednostně. Automobilové katalyzátory obsahují významné množství drahých kovů jako je například platina, palladium a rhodium. Platiny je v katalyzátoru množství zhruba za dva tisíce korun, ovšem běžnými chemickými reakcemi se z něj získává velmi obtížně, jelikož je natažena ve velmi tenké vrstvě na keramickém nosiči. Katalyzátory jsou z pohledu Katalogu odpadů řazeny mezi nebezpečné odpady. K získávání drahých kovů z katalyzátorů se využívá ionizovaného plynu ve formě plazmového oblouku. Tato technologie pracuje v redukčním prostředí, teplota v reaktoru dosahuje kolem 1600 °C, avšak samotná teplota plazmového oblouku se pohybuje kolem deseti tisíc stupňů. Použité katalyzátory se musí nejdříve nadrtit na menší částice a následně jsou taveny. Vzniká směs taveniny, ve které se odděluje těžší kovový podíl od drahých kovů. Touto technologií v České republice zatím disponuje pouze jediná společnost – Safina, a.s. sídlící ve Vestci nedaleko Prahy. Roční kapacita tohoto zařízení využívající plazmových procesů je 1 000 000 kilogramů zpracovaných vstupních surovin. Od dubna 2011 by měla začít fungovat společnost Nippon PGN v průmyslové zóně v Liberci. Tento podnik se chce zaměřit také na získávání platiny z katalyzátorů. [18]

43

6.11 Olověné akumulátory Akumulátory jsou galvanické články, které produkují elektrickou energii. Používají se především pro startování motorů automobilů. Pracují na principu opětovného nabíjení, ovšem nabíjet nelze nekonečněkrát. U automobilů se nejčastěji používá olověný akumulátor s olověnými elektrodami, přičemž elektrolyt tvoří zředěná kyseliny sírová. Na výrobu těchto akumulátorů se spotřebovává 66 % světové produkce olova. Akumulátor je po vyjmutí z vozidla umístěn do speciálního dvouplášťového boxu a převezen ke zpracování. [7] V České republice zpracovává olověné akumulátory jediný podnik – Kovohutě Příbram. Z akumulátoru je nejprve odstraněna kyselina sírová. Následně se separují jednotlivé části. Olovo je recyklováno. Od roku 2009 disponuje tato společnost novou technologií na zpracování polypropylenu, který je v akumulátoru zastoupen asi z 13 % a je stejně jako olovo hodnotnou surovinou. [9] Existuje ještě nikl-kadmiový akumulátor, ve kterém je elektrolytem hydroxid draselný. Ty jsou oblíbeny pro svou delší životnost a odolnost vůči nepříznivým podmínkám. Zpracovávají se demontáží, kdy je po neutralizaci elektrolytu ocel, nikl, kadmium, plasty a pryž.

6.12 Pneumatiky Průměrná hmotnost jedné pneumatiky pro osobní automobil se uvažuje asi 7 kg. Přibližně 80 % celkové hmotnosti tvoří směs pryže z vulkanizovaných přírodních a syntetických kaučuků, sazí a dalších minoritních přísad. Zbytek pneumatiky tvoří ocelové výztuže a textil, popřípadě jiné materiály. Pneumatika je díky svému materiálovému složení a energetickým vlastnostem významným zdrojem materiálu, energie a potenciálně také surovin. Skládkování pneumatik je zakázáno, a proto připadají v úvahu následující možnosti: •

opětovné použití výrobku díky protektorování,

•

opětovné použití materiálu jako např. ochranné bariéry pro automobilová závodiště nebo technický materiál k zabezpečení skládky odpadů

•

materiálové zhodnocení recyklací nebo regenerací

•

pyrolýza a energetické zhodnocení

44

V České republice se nejhojněji využívá energetického a surovinového zhodnocení v cementářských pecích, kde dochází jak k energetickému zhodnocení, tak i ke kompletnímu využití anorganických látek obsažených v pneumatice. [7]

6.13 Kabely Každý vyřazený automobil obsahuje asi 10 až 20 kg elektrických kabelů, převážně měděných drátů obalených izolačním pláštěm z PVC nebo pryž. U modernějších automobilů přibývá elektroinstalace, což má za následek i větší počet kabelů. Z důvodu problematické separace jednotlivých komponent je recyklace kabelů poměrně obtížná. Zpracování kabelů se provádí pomocí specializovaných granulačních linek, které od sebe oddělí kovové jádro a izolaci. Kabely větších průměrů se zbavují izolace pomocí speciálních páracích strojů. Kabely menšího průměru, zamotané kabely a kabely ve svazcích se nejprve rozdrtí a následně se oddělí kovy od zbytků izolace. Separace se nejčastěji provádí pomocí stlačeného vzduchu. [6]

6.14 Autoskla Ve vozidle s ukončenou životností se vyskytuje kolem 30 kg skla. Většina tohoto skla je lepená s bezpečnostní folií uvnitř. Recyklace autoskel je možná. Autosklo se podrtí a zbytky folie se odstraňují pomocí soustavy optických čidel. Tento způsob nakládání s autoskly ovšem není ekonomicky výhodný. Z toho důvodu je většina autoskla ukládána na skládky. Při zpracování autovraku pomocí šrédrů je autosklo součástí nemagnetické frakce. [6]

6.15 Olejové filtry Olejové filtry jsou v České republice zpracovávány firmou Kovohutě Mníšek a.s. Tato společnost vlastní linku na zpracování olejových filtrů. Technologie zpracování je založena na rozdrcení filtrů a následném oddělení kapalné fáze a pevného podílu pomocí odstředivé síly. Pevný podíl je poté pomocí magnetického separátoru roztříděn na magnetický a nemagnetický. Z 1 000 kg olejových filtrů se získá asi 600 kg železné drtě, která je využita jako vsázka do ocelárny, 200 litrů oleje s minimálním obsahem nečistot a 200 kg

nemagnetického

podílu

(plast,

k energetickému využití. [52]

45

pryž,

papír),

který

je

vhodný

7

DISKUSE

7.1

Terminologie České právní předpisy používají slovo „autovrak“, v evropských normách je uveden

termín „ vozidlo s ukončenou životností“. Po technické stránce jde o nedokonalé rozlišení technického stavu vozidla. Vozidla s ukončenou životností lze rozdělit na dvě kategorie. Vozidla s ukončenou životností, ale se zbytkovou technickou užitečností, jejichž díly a součástky lze díky šetrné demontáži a návratu ve formě náhradních dílů opětovně použít. Jsou to například ne zcela zdemolované automobily z dopravních nehod. Druhou kategorií jsou vozidla s ukončenou životností, ale technicky už dále nevyužitelná, což jsou vozidla přestárlá či totálně zdevastovaná. Jednotlivé díly z těchto vozidel nelze znovu použít a tato vozidla se stávají přímo předmětem materiálové recyklace a odstraňování nerecyklovatelných odpadů. Až tyto vyřazené vozy by měly být správně označovány autovraky. [15, 19] Terminologii je třeba sjednotit a tato chyba by měla být co nejdříve opravena, protože zhoršuje komunikaci mezi ostatními členy Evropské unie.

7.2

Zahraniční zkušenosti Odstraňování a zneškodňování autovraků je v každém státě trochu na jiné úrovni.

Západoevropské státy jsou na tom lépe než Česká republika. Existují tam postupy a technologie recyklace na velmi vysoké úrovni. Například v Německu pracuje demontážní linka, která je schopna zpracovat až 10 000 autovraků za rok. Demontážní linka se skládá ze šesti úplných pracovních míst a je to v podstatě montážní pás pohybující se obráceně než při výrobě. Každé stanoviště je obsluhováno dvěmi zaměstnanci a vybaveno potřebnými nástroji. Autovrak je pomocí speciálního vozíku přepravován od pracoviště k pracovišti a postupně rozebírán. Demontovaný materiál je odděleně soustřeďován do kontejnerů podél demontážní linky. Tím se zajistí co největší možný podíl opětovně použitých materiálů. [34] Na rozdíl od vysoké úrovně zpracování vozidel s ukončenou životností v západní Evropě, je ve východní Evropě situace úplně jiná. Autovraky tam zatím nejsou téměř vůbec řešeny.

46

7.3

Neoficiální zpracovatelská zařízení Hospodářské subjekty, které nemají povolení pro výkon ekologického zpracování au-

tovraků, tvoří síť neoficiálních zpracovatelských zařízení. V těchto zařízeních dochází doslova k likvidaci nepotřebných či nechtěných vozidel. Nejedná se o ekologické zpracování, nýbrž o likvidaci, jelikož tyto provozovny většinou nevlastní technické zařízení ani vybavení stanovené legislativními předpisy. Netrápí je ani separace nevyužitelných a využitelných odpadů a jejich další recyklace či odstranění a také se nemusí starat o evidenci.

Jejich

provozovatelé

nemuseli

investovat

do

technického

vybavení,

a proto si můžou dokonce dovolit nabízet vlastníkům vozidel určených ke zpracování finanční odměnu. Můžeme se s nimi setkat v různých formách. Počínaje sběrnami druhotných surovin a konče tzv. nepodnikajícími fyzickými osobami, na jejichž pozemky nemají dozorující orgány ekologického zpracování možnost ani vstoupit, natož provádět kontrolu. Zákonodárná moc svou nedokonalostí zatím umožňuje jejich činnost takových zařízení, konkrétněji § 13 zákona o pozemních komunikacích, ve kterém je uvedeno, že pokud motorové vozidlo zaniklo nebo zanikl účel jeho využití, je možno ho trvale vyřadit z registru silničních vozidel z čehož plyne, že daný vlastník nepotřebuje potvrzení o ekologickém zpracování. Stačí mu pouze doložit způsob zániku vozidla nebo jeho dalšího využití. Toto představuje významný problém, protože odvádí autovraky z oficiálního systému. Důkazem existence takových zařízení je skutečnost, že v roce 2009 bylo z centrálního registru vozidel odhlášeno 249 151 automobilů, ale přes zpracovatelská zařízení prošlo a do systému MA ISOH bylo zadáno jen 156 587 autovraků. Odečtením těchto dvou čísel zjistíme, že 92 564 autovraků šlo mimo systém ekologického zpracování. Můžeme jen odhadovat, jaká část těchto vozidel se skutečně objevila na neoficiálních autovrakovištích. Ovšem i malé množství těchto vozidel by mohlo přispět k naplnění draze vybudované kapacity oficiální sítě. [24]

7.4

Snižování negativního působení automobilů na životní prostředí Výrobci automobilů, jejich konstruktéři, technologové a jiné zainteresované osoby

mají snahu snižovat negativní působení automobilů na životní prostředí během výroby, provozu i po ukončení životnosti vozidel. Při výrobě sou zaváděny bezodpadové a máloodpadové technologie. Klade se důraz na ekodesign. Jednotlivé díly nových vozidel jsou značeny podle materiálového složení, což usnadňuje následnou recyklaci, popřípadě energetické využití.

47

7.5

Financování Dle základního kamene EU „kdo znečišťuje, ten platí“, by systém odstraňování

a zneškodňování autovraků měli financovat ti, kteří uvádí nová auta na trh, tedy výrobci. V ČR je financování systému nakládání s vozidly s ukončenou životností nastaveno trochu jinak. Pro omezování negativních vlivů vozidel s ukončenou životností vznikají dodatečné systémy a nástroje. Systém je de facto financován z tzv. „ekologické daně“, která je vybírána při přeregistraci nebo nové registraci vozidel nespadajících alespoň do emisní normy EURO 3. Ale i vozidel splňující lepší emisní normu časem vzniknou autovraky. Systém čerpání finančních prostředku je také nastaven poněkud složitě. Oprávněné osoby musí o příspěvky žádat, čehož málokdo využívá. [14, 23]

7.6

Ostatní autovraky Do informačního systému jsou zapisovány pouze vybrané autovraky. Tok autovraků

spadajících do ostatních kategorií vozidel, mezi něž patří například nákladní vozidla a autobusy, ovšem není sledován vůbec. A to v průměru 19 % z celkového počtu vyřazených vozidel podle CRV připadá na vozidla ostatních kategorií. To mi nepřipadá jako zanedbatelný počet

48

8

ZÁVĚR S rozvojem automobilového průmyslu se na silnicích objevuje stále více nových vo-

zidel. To má za následek, že vyřazených, nepotřebných, nechtěných či už nepoužitelných automobilů začalo být obrovské množství. Problematika ekologického odstraňování a zneškodňování autovraků, respektive vozidel s ukončenou životností, je poměrně nová. Z historického pohledu se v EU poprvé formálně objevuje až ve směrnici 2000/53/ES. V českých právních předpisech byl termín autovrak poprvé zaveden v roce 2002. Po vstupu do Evropské unie musela být do našich právních předpisů transponována příslušná legislativa. Za posledních několik let byl zákon mnohokrát novelizován, ale i v roce 2011 má určité nedostatky. A to především v terminologii a v systému financování. [11, 13] V roce 2009 byl spuštěn MA ISOH – informační systém sledování toku vybraných autovraků. Mezi vybrané autovraky se řadí vozidla kategorie M1 a N1, což jsou vozidla, která mají nejvýše 8 míst k přepravě osob a jejichž hmotnost nepřesahuje 3 500 kg. Systém obsahuje seznam zařízení a subjektů, kam lze předat vozidlo s ukončenou životností a kde občan dostane potvrzení o převzetí autovraku. Následně si v systému může ověřit, zda do něj bylo vozidlo zavedeno. Seznam zařízení a subjektů je již po 2 letech provozu poměrně neaktuální. Bylo by vhodné seznam aktualizovat, ne do něj jen přidávat nové subjekty. Zavedení informačního systému přineslo zlepšení komunikace a je přehled o vyřazených vybraných autovracích. V kapitole 4.3 je uvedeno grafické porovnání údajů mezi informačním systémem a Centrálním registrem vozidel. Z grafů lze vidět, že ne všechna vyřazená vozidla končí v informačním systému, tedy ne všechna vyřazená vozidla jsou ekologicky odstraněna. Tato skutečnost se děje kvůli možnosti odhlášení vozidla v případě, že motorové vozidlo zaniklo nebo zanikl způsob jeho využití. Vlastník motorového vozidla je sice povinen doložit způsob jeho zániku nebo jeho dalšího využití, ale ten může být v podstatě jakýkoliv. Informační systém také vůbec nesleduje tok vozidel s ukončenou životností ostatních kategorií. A to je jich v průměru 19 % ze všech vyřazených vozidel. Autovrak je v Katalogu odpadů veden pod číslem 16 01 04* „Autovraky“. Požadavky na zpracování autovraků jsou stanoveny vyhláškou. Z autovraku musí být nejprve odčerpány všechny provozní náplně a přednostně musí být odstraněny části a materiály, které obsahují škodliviny. Mezi ně patří baterie a náplně na zkapalněný plyn nebo stlače-

49

ný plyn, potenciálně výbušné součásti (např. airbagy), pokud je nelze deaktivovat, a všechny součásti obsahující rtuť (je-li to technicky proveditelné). Těmito úkony ztrácí autovrak své nebezpečné vlastnosti a může být evidován pod číslem 16 01 06 „Autovraky zbavené provozních kapalin a jiných nebezpečných součástí“. Z autovraku musí být ještě přednostně odstraněny části a součásti k opětovnému využití, pokud je nelze oddělit při drcení a účinně využít jako materiály. Způsobů následného zpracování autovraků 16 01 06 je několik. Mezi nejčastěji využívané patří úplná demontáž a zpracování autovraků pomocí šrédru. Každý ze způsobu zpracování má své výhody i nevýhody. Většina materiálů obsažených v autovraku je recyklovatelná. I zákon stanovuje procentuální podíl materiálů, které musí být znovupoužity. Do roku 2015 musí být minimálně 80 % materiálů obsažených v autovracích recyklováno nebo znovupoužito, 5 % musí být energeticky využito a 10 % smí být ukládáno na skládky. Od roku 2015 budou podmínky ještě přísnější. Pouze 5 % materiálů smí být skládkováno, 10 % energeticky využito a 85 % materiálů musí být materiálově recyklováno nebo znovupoužito. Z pohledu ekonomického je výhodnější šrédrování a následná separace materiálů. Dle vytříděnosti materiálů je lepší úplná demontáž. Drcením autovraků na šrédru totiž vzniká nemagnetická frakce, která se obtížně třídí a zatím hledá své uplatnění. Optimálním řešením je tedy zřejmě demontáž spojená s následným drcením. Při budoucím zpracovávání autovraků je třeba počítat s nárůstem podílu nekovových frakcí jakožto důsledek zvýšení vybavenosti vozidel elektronikou a jejich automatizace. Zvyšuje se především podíl lehkých slitin a plastových dílů. Oblast nakládání s autovraky patří již několik let k velmi aktuálním a často diskutovaným tématům. V posledním desetiletí došlo k výraznému zlepšení situace. I výrobci automobilů aplikují při své výrobě ekodesign, volí suroviny šetrné k životnímu prostředí a označují materiály mezinárodnímu kódy s cílem usnadnění recyklace.

50

9

POUŽITÁ LITERATURA A INFORMAČNÍ ZDROJE

[1] BOŽEK, František; URBAN, Rudolf; ZEMÁNEK, Zdeněk. Recyklace. 1. vydání. Vyškov: MoraviaTisk Vyškov, 2003. 238 s. ISBN 80-238-9919-8. [2] BROŽEK, Milan. Zpracování kovového odpadu [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2005 [cit. 2011-02-13]. Zpracování kovového odpadu, s. 12. Dostupné z WWW: . [3] ČERNECKÝ, Josef; KVASNOVÁ, Petra. Technika odpadového hospodárstva. Zvolen: Technická univerzita, 2007. 160 s. ISBN 978-80-228-1855-1. [4] HŘEBÍČEK, Jiří; FRIEDMANN, Bedřich. Integrovaný systém nakládání s odpady na regionální úrovni. Brno: Literra, 2009. 202 s. ISBN 978-80-85763-54-6. [5] JUDL, Jáchym. Modul Autovraky Informační Systém Odpadového Hospodářství. Odpadové fórum. 2009, 09, s. 10-11. [6] KALCŮ, Milan, et al. Metodická příručka: Metodika 2 [online]. Most: Asistenční centrum, a.s., 2010 [cit. 2011-03-25]. Odpady z dopravy, s. 320. Dostupné z WWW: . [7] KIZLINK, Juraj. Nakládání s odpady. 1. vydání. Brno: Fakulta chemická VUT v Brně, 2007. 284 s. ISBN 978-80-214-3384-9. [8] KONRÁD, Zdeněk. Využití geoinformačních technologií v odpadovém hospodářství. Brno, 2008. 126 s. Dizertační práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. [9] KUNICKÝ, Zdeněk. Recyklace propylenu z vyřazených automobilových baterií. Odpady. 2008, 11, s. 16. Dostupný také z WWW: . [10] KURAŠ, Mečislav, et al. Odpadové hospodářství. 1. vydání. Chrudim: Ekomonitoring, 2008. 143 s. ISBN 978-80-86832-34-0. [11] KVÍTEK, Jiří. Autovraky tak trochu jinýma očima. Odpadové fórum. 2010, 09, s. 12. [12] KVÍTEK, Jiří. MA ISOH - Autovraky. Odpadové fórum. 2009, 09, s. 12-13. [13] PELECH, František. Legislativní změny v nakládání s autovraky. Odpadové fórum. 2010, 09, s. 12.

51

[14] POLÍVKA, Emil. Autovraky. Odpadové fórum. 2010, 09, s. 10-11. [15] POLÍVKA, Emil. Autovraky a terminologie. Odpady. 2010, 03, s. 15-16. Dostupný také z WWW: . [16] Století motorismu: automobil v českých zemích. Brno: Brněnské veletrhy a výstavy, 2001. 140 s. ISBN 80-85763-16-8. [17] ŠOOŠ, Lubomír. Optimalizácia spracovania starých vozidel. In Sborník přednášek: mezinárodní kongres a výstava Odpady- Luhačovice. Luhačovice: Joga, 199-?. s. --. [18] Špičková technologie využívá ionizovaný plyn. Odpady. 2011, 01, s. 24-25. Dostupný také z WWW: . [19] ŠTIFTER, Martin. Autovraky jsou evergreenem. Odpady. 2010, 04, s. 25. Dostupný také z WWW: . [20] ŠŤASTNÁ, Jarmila. Zpětný odběr pneumatik, autovraků a olejů. Zpětný odběr: Magazín Asekol [online]. 2009, 3, [cit. 2011-03-11]. Dostupný z WWW: . [21] Technologický předpis na úpravu autovraků a lehkého kovového odpadu na drtící lince PWH 2 500. Tlumačov: Metalšrot a.s., 2003. 6 s. [22] VALTA, Jiří. Autovraky by se už neměly ztrácet ze systému. Odpady. 2010, 02, s. 16. [23] VOLEJNÍK, Jan. Ekologické odstraňování autovraků je živořící činností. Odpady. 2008, 02, s. 13-15. Dostupný také z WWW: . [24] VOLEJNÍK, Jan. Ekologické zpracování autovraků dnes. Odpadové fórum. 2010, 09, s. 14-15. [25] VOŠTOVÁ, V. a kol. Logistika odpadového hospodářství. 1. vydání. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2009. 349 s. ISBN 978-80-01-04426-1. [26] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností

52

[27] Vyhláška č. 341/2002 Ministerstva dopravy a spojů ze dne 11. července 2002 o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. [cit. 2011-02-18]. [28] Vyhláška č. 352/2008 Sb. ze dne 11. září 2008 o podrobnostech nakládání s odpady z autovraků, vybraných autovraků, o způsobu vedení jejich evidence a evidence odpadů vznikajících v zařízení ke sběru a zpracování autovraků a o informačním systému sledování toku vybraných autovraků (o podrobnostech nakládání s autovraky) ve znění pozdějších předpisů [cit. 2011-02-16]. Dostupné z WWW: . [29] Vyhláška č. 381/2001 Sb. ze dne 17. října 2001 Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) ve znění pozdějších předpisů [cit. 2011-03-11]. Dostupné z WWW: . [30] Zákon č. 13/1997 ze dne 23. ledna 1997 o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů [cit. 2011-02-16]. [31] Zákon č. 56/2001 Sb. ze dne 10. ledna 2001 o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. [cit. 2011-02-18]. [32] Zákon č. 185/2001 Sb. ze dne 15. května 2001 o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů [cit. 2011-02-20]. Dostupné z WWW: . [33] Zákon č. 365/2000 Sb. ze dne 14. září 2000 o informačních systémech veřejné správy a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů [cit. 2011-03-02]. [34]

Bez

vraků,

o.s. [online].

2009

[cit.

2011-02-16].

Dostupné

z

WWW:

. [35] Car shredding manuals [online]. Berlin: Technical University, 2004 [cit. 2011-0323]. Dostupné z WWW: . [36] CENIA [online]. [cit. 2011-02-02]. Modul Autovraky Informačního Systému Odpadového Hospodářství. Dostupné z WWW: .

53

[37] GRABIANOWSKI, Ed. How stuff works [online]. 2005 [cit. 2011-02-18]. How car crushers works. Dostupné z WWW: . [38] Hammel Recycling [online]. 2011 [cit. 2011-04-03]. Produkte. Dostupné z WWW: . [39] Kovošrot group CZ a.s. [online]. 2010 [cit. 2011-02-10]. Autovraky. Dostupné z WWW: . [40] Metalšrot Tlumačov a.s. [online]. 2010 [cit. 2011-03-03]. Autovraky. Dostupné z WWW: . [41] Metalšrot Tlumačov a.s. [online]. 2010 [cit. 2011-02-03]. Historie. Dostupné z WWW: . [42] Ministerstvo vnitra ČR [online]. 2010 [cit. 2011-02-23]. Centrální registr vozidel. Dostupné z WWW: . [43] Odhlášení vozidla: Váš pomocník při odhlášení vozidla [online]. 2009 [cit. 2011-0220]. Zpracování autovraků. Dostupné z WWW: . [44] RPJ International s.r.o. [online]. 2001-2007 [cit. 2011-03-03]. Odsávací stanice. Dostupné z WWW: . [45] Sdružení automobilového průmyslu [online]. 2010 [cit. 2011-02-03]. Složení vozového parku v ČR. Dostupné z WWW: . [46] SEDA [online]. 2010 [cit. 2011-03-13]. Dostupné z WWW: . [47] SEDA [online]. 2010 [cit. 2011-02-13]. SEDA-Rapid. Dostupné z WWW: . [48] Státní fond životního prostředí České republiky [online]. 2010 [cit. 2011-03-12]. Program na podporu systému pro nakládání s autovraky. Dostupné z WWW: .

54

[49] Svaz dovozců automobilů [online]. 2004-2011 [cit. 2011-02-15]. Statistiky registrací vozidel. Dostupné z WWW: . [50] Škoda auto: Udržitelný rozvoj [online]. 2008 [cit. 2011-03-03]. Dostupné z WWW: . [51] UK JMC Recycling System Ltd [online]. 2011 [cit. 2011-04-21]. Orca S4800G / S5250G. Dostupné z WWW: . [52] USU Praha [online]. 2011 [cit. 2011-04-03]. Linka na zpracování olejových filtrů. Dostupné z WWW: . [53] VLČEK TRADE s.r.o. [online]. 2010 [cit. 2011-03-04]. Recyklace alternátorů a motorů. Dostupné z WWW: . [54] VVV MOST spol. s r.o. [online]. 2011 [cit. 2011-04-04]. Permanentně magnetické separační rampy PMSR. Dostupné z WWW: . [55] Data ze systému MA ISOH, počty odstraňovaných autovraků po jednotlivých měsících, leden 2009- prosinec 2010. Data dostupná na požádání od CENIA.

55

10

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Požadované recyklační kvóty při ekologickém odstraňování autovraků ....... 15 Obrázek 2: Nově zaregistrovaná vybraná vozidla v letech 2004 – 2010; zdroj dat ......... 20 Obrázek 3: Vývoj počtu vyřazených vozidel z CRV v letech 2006 – 2010; zdroj dat ........ 21 Obrázek 4: Úvodní strana webového portálu MA ISOH .................................................. 23 Obrázek 5: Porovnání dat z MA ISOH a CRV v jednotlivých měsících za rok 2009........ 25 Obrázek 6: Porovnání dat z MA ISOH a CRV v jednotlivých měsících za rok 2010........ 25 Obrázek 7: Materiálové složení modernějšího vozidla o hmotnosti 1 350 kg .................. 28 Obrázek 8: Kompletní odsávací stanice............................................................................ 31 Obrázek 9: Šrédrování (animace) ..................................................................................... 40 Obrázek 10: Vybrané možnosti magnetické separace ...................................................... 41

56

11

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Výše poplatků za registraci vozidel ................................................................ 22 Tabulka 2: Provozní náplně autovraků dle Katalogu odpadů .......................................... 26 Tabulka 3: Nebezpečné součásti a materiály obsahující škodliviny v autovraku zařazené dle Katalogu odpadů ....................................................................... 27 Tabulka 4: Materiály a ostatní komponenty obsažené v autovraku s příslušným číslem dle Katalogu odpadů ....................................................................................... 28 Tabulka 5: Rozdělění šrédrů ............................................................................................. 33 Tabulka 6: Poplatky za chybějící díly ............................................................................... 37

57

12

SEZNAM ZKRATEK

a.s. – akciová společnost CENIA – Česká informační agentura životního prostředí CRV – Centrální registr vozidel ČR – Česká republika ELV – end-of-life vehicle EU – Evropská unie kg - kilogram kPa – kilopascal kW – kilowatt kWh - kilowatthodina Kč – koruna česká MA ISOH – Modul Autovraky Informační Systém Odpadového Hospodářství mm - milimetr PVC – polyvinylchlorid OA – osobní automobil RQ – recyklační kvóta V – volt VIN – Identifikační číslo vozidla (Vehicle Identification Numer) ZTP – zvlášť těžké postižení ZTP-P – zvlášť tělesně postižený s průvodcem

58

PŘÍLOHY

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Obsah provozního řádu a provozního deníku zařízení Příloha 2: Vzor potvrzení o převzetí autovraku Příloha 3: Vzor hlášení o sběru a zpracování autovraků Příloha 4: Vzor roční zprávy výrobce vozidel (akreditovaného zástupce) Příloha 5: Odsávací stanice Příloha 6: Drcení autovraku na drtiči HAMMEL Příloha 7: Lisováni autovraků mobilně trasportovatelným lisem

Příloha 1: Obsah provozního řádu a provozního deníku zařízení Provozní řád zařízení ke sběru autovraků obsahuje: 1.1

Základní údaje o zařízení: název zařízení, identifikační údaje vlastníka a provozovatele zařízení (obchodní firma nebo název a sídlo, pokud jde o právnickou osobu nebo obchodní firma nebo jméno a příjmení a místo podnikání, popřípadě místo trvalého pobytu, pokud jde o fyzickou osobu oprávněnou k podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno), včetně údajů o statutárních zástupcích a telefonním spojení na ně, jména a příjmení vedoucích zaměstnanců zařízení, adresa a údaje o pozemcích, na nichž je zařízení umístěno (číslo popisné parcely a katastrální území), projektovaná kapacita zařízení.

1.2

Charakter a účel zařízení: přehled druhů odpadů, pro něž je zařízení určeno a které jeho provozem vznikají, v zařazení podle přílohy č. 1 a č. 2 jiného právního předpisu2), účel, k němuž je zařízení určeno.

1.3

Stručný popis zařízení: popis technického a technologického vybavení zařízení (skladovací prostředky, manipulační prostředky, způsob ochrany horninového prostředí v místech nakládání s odpady apod.).

1.4

Technologie a obsluha zařízení: povinnost obsluhy zařízení při všech technologických operacích v zařízení, přejímka odpadu - administrativní postup a praktický postup kontroly kvality odpadu, povinnosti obsluhy (např. zjistit hmotnost odpadu, provést vizuální kontrolu, vystavit příslušné dokumenty, způsob a postup zápisu do provozního deníku), další nakládání s odpadem - způsob značení odpadu, balení odpadu, umísťování odpadů do zařízení.

1.5

Organizační zajištění provozu zařízení.

1.6

Vedení evidence odpadů přijímaných do zařízení i v zařízení produkovaných odpadů.

1.7

Opatření k omezení negativních vlivů zařízení a opatření pro případ havárie.

1.8

Opatření k zajištění bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí a zdraví lidí.

1.9

Vzor provozního deníku.

Provozní řád pro zařízení ke zpracování autovraků obsahuje: 2.1

Všechny údaje uvedené v provozním řádu k zařízení ke sběru autovraků (bod l.) a dále tyto následující údaje:

2.2

Podrobná kvalitativní charakteristika odpadů umožňující jejich přijetí do zařízení.

2.3

Využitelné materiály získávané v zařízení z odpadů a jejich množství ve vztahu k přijímaným odpadům.

2.4

Monitorování provozu zařízení - výběr ukazatelů předpokládaných vlivů provozu zařízení na okolí, způsob a četnost jejich sledování a dokumentování, měření hlukových emisí, sledování množství,kvality a skutečných vlastností odpadních, podzemních a povrchových vod v souladu s jinými předpisy, vliv na pracovní prostředí apod.).

2.5

Informace, které jsou nutné k věcně správnému a ekologicky šetrnému zpracování autovraku nebo jeho častí, u vybraných vozidel poskytované zpravidla akreditovaným zástupcem nebo výrobcem vozidla.

Příloha 2: Vzor potvrzení o převzetí autovraku

Příloha 3: Vzor hlášení o sběru a zpracování autovraků

Příloha 4: Vzor roční zprávy výrobce vozidel (akreditovaného zástupce)

Příloha 5: Odsávací stanice

Obrázek 1: Odsávací stanice SEDA připravená k transportu [46]

Obrázek 2: Zařízení pro odsávání provozních náplní firmy Metalšrot Tlumačov

Příloha 6: Drcení autovraku na drtiči HAMMEL

Obrázek 3: Drtič HAMMEL VB 950 DK [38]

Obrázek 4: Drcení autovraku na drtiči HAMMEL [38]

Obrázek 5: Detail kladiv drtiče HAMMEL [38]

Obrázek 6: Koncový produkt po zpracování autovraku na drtiči HAMMEL VB 950 DK určen k následné separaci [38]

Příloha 7: Lisováni autovraků mobilně trasportovatelným lisem

Obrázek 7: Lisováni autovraku pomocí lisu ORCA S 5 250-G [51]

Obrázek 8: Slisovaný autovrak pomocí lisu ORCA S 5 250-G [51]