JA N Á Č K O VA A KA D E M I E M Ú Z I C K Ý C H U M Ě N Í V BRNĚ D i va d e l n í f a k u l t a A t e l i é r d i va d e l n í h o m a n a ž e r s t ví D i va d e l n í m a n a ž e r s t ví s e z a m ě ř e n í m n a j e vi š t n í m a n ag e m e n t a t e c h n o l o g i e
Technická příprava inscenace
Bakalářská práce
A u t o r p r á c e : P e t r a K o n vi c o vá Ve d o u c í p r á c e : d o c . M g r. J an K o l e g a r O p o n e n t p r á c e : M g A . L e n k a Te s á č k o vá Brno 2016
B i b l i o g r a f i c k ý z á z n a m K O N V I C O V Á , P e t r a . Te c h n i c k á p ř í p r a v a p ř e d s t a v e n í [ Te c h n i c a l akademie
preparation m ú z i c k ý c h
of
staging].
umění
v
Brno:
Brně,
Janáčkova
Divadelní
fakulta,
A t e l i é r d i v a d e l n í h o m a n a ž e r s t v í , r o k . 2 0 1 6 s . 9 4 . Ve d o u c í d i p l o m o v é p r á c e d o c . M g r. J a n K o l e g a r.
Anotace Bakalářská
práce
„ Te c h n i c k á
příprava
inscenace“
pojednává o vzniku inscenace po její technické stránce. Popisuje
zapojení
jednotlivých
složek
umělecko-
technického úseku do inscenačních příprav a dává ucelený přehled všech činností, které musí proběhnout, aby mohla vzniknout
inscenace.
ovlivňujících
Práce
vznik
se
také
inscenace
dotýká
a
faktorů
dokumentaci,
která v průběhu příprav vzniká.
Annotation The
title
of
this
bachelor
thesis
is
" Te c h n i c a l
preparation of staging". The thesis deals with preparation of
production
from
the
point
of
Its
technical
side.
It describes the involvement of the various components of artistic and technical department in preparation and it also gives a comprehensive overview of all activities that must take place in order to develop production. The thesis also
looks
at
factors
affecting
the
creation
of
the
production and documentation, which is formed during the preparation.
K l í č o vá s l o va jevištní
technologie,
světlo,
zvuk,
umělecko-
t e c h n i c k ý ú s e k , d i v a d e l n í p r o s t o r, i n s c e n a c e , d i v a d l o
K e yw o r d s s t a g e t e c h n o l o g y, l i g h t , s o u n d , a r t i s t i c a n d t e c h n i c a l department, theatrical space, production, theatre
Prohlášení Prohlašuji, že
jsem
předkládanou
práci
zpracovala
samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Brně, dne 23. května 2016
Petra Konvicová
P o d ě k o vá n í N a t o m t o m í s t ě b y c h r á d a p o d ě k o v a l a d o c . M g r. J a n u Kolegarovi především za jeho trpělivost, kterou se mnou měl při vedení této práce. Děkuji také všem svým blízkým , kteří mě podporovali, pomáhali a dík y kter ým jsem práci mohla dokončit. Díky!
Obsah P ř e d m l u v a ...................................................................................................9 Ú v o d ............................................................................................................1 0 1 D r u h y d i v a d e l n í h o p r o s t o r u .........................................................11 1 . 1 Ty p y d i v a d e l n í a r c h i t e k t u r y ................................................11 1 . 1 . 1 D i v a d e l n í a r c h i t e k t u r a h i s t o r i c k á ............................1 2 1 . 1 . 2 D i v a d e l n í a r c h i t e k t u r a m o d e r n í ................................1 3 1 . 1 . 3 A r c h i t e k t u r a n e d i v a d e l n í z d i v a d e l n ě n á ................1 3 1 . 2 V l a s t n o s t i d i v a d e l n í h o p r o s t o r u .......................................1 4 1 . 2 . 1 A k u s t i k a p r o s t o r u ............................................................1 5 1 . 2 . 2 Te c h n i c k é z á z e m í ..........................................................1 5 1.2.3 Možnosti provozu budovy (dostatek prostoru pro z á z e m í , s k l a d y, z k u š e b n y a p o d . ) ..........................................1 7 2 D r u h y d i v a d e l n í h o p r o v o z u .........................................................1 8 2 . 1 J e d n o s o u b o r o v ý č i v í c e s o u b o r o v ý t y p d i v a d l a ..........1 9 2 . 2 S e r i á l o v ý t y p d i v a d l a .............................................................2 0 2 . 3 S t a g i o n a .......................................................................................2 0 2 . 4 O p e n a i r s c é n a .........................................................................2 1 2 . 5 E x p e r i m e n t á l n í d i v a d l o .......................................................2 1 3 Prostor y di vadla vyu žívané při zkoušení a realizaci i n s c e n a c e ..................................................................................................2 3 3 . 1 J e v i š t ě ..........................................................................................2 3 3 . 2 H l e d i š t ě ........................................................................................2 4 3 . 3 Z á k u l i s í a p r o s t o r p r o o d b a v e n í t e c h n o l o g i í ..............2 5 3 . 4 Z k u š e b n y .....................................................................................2 6 4 Jevištní technologie (technické prostředky využitelné k r e a l i z a c i i n s c e n a c e ) .............................................................................2 8 4 . 1 S c é n i c k é o s v ě t l e n í .................................................................2 9 4 . 1 . 1 K o n v e n č n í s v ě t l a ...........................................................2 9 4 . 1 . 2 I n t e l i g e n t n í s v ě t l a .........................................................3 0 4 . 1 . 3 P r o j e k t o r y a l a s e r y .......................................................3 0 4 . 1 . 4 S v ě t e l n é p u l t y / O v l á d a c í k o n z o l e ..........................3 0 4 . 1 . 5 S t m í v a c í j e d n o t k y ..........................................................3 1 4 . 1 . 6 S c é n i c k é o z v u č e n í ........................................................3 1 4 . 2 S c é n i c k é t e c h n o l o g i e ............................................................3 2
4 . 3 P r o j e k c e .......................................................................................3 3 4 . 4 S p e c i á l n í e f e k t y .......................................................................3 3 4 . 5 B e z p e č n o s t p r á c e ....................................................................3 4 5 O r g a n i z a c e p ř í p r a v y i n s c e n a c e ................................................3 6 5.1 Umělecko-technick ý tým a přehled činností jeho č l e n ů p ř i v z n i k u i n s c e n a c e ...........................................................3 6 5 . 1 . 1 Ve d o u c í u m ě l e c k o – t e c h n i c k é h o p r o v o z u ( t e c h n i c k ý n á m ě s t e k , s t a g e m a n a g e r ) ................................3 7 5 . 1 . 2 S v ě t l o ....................................................................................3 7 5 . 1 . 3 Z v u k .....................................................................................3 8 5 . 1 . 4 P r o j e k c e / t i t u l k y ..............................................................3 9 5 . 1 . 5 J e v i š t n í t e c h n i k a ..........................................................4 0 5 . 1 . 6 G a r d e r o b a .........................................................................4 0 5 . 1 . 7 R e k v i z i t y ............................................................................4 0 5 . 1 . 8 V l á s e n k y, m a s k y ............................................................4 1 5 . 2 I n s c e n a č n í t ý m .........................................................................4 1 5 . 3 D o k u m e n t y, v ý t v a r n é p o d k l a d y, a j . .................................4 2 6 H a r m o n o g r a m p ř í p r a v y i n s c e n a c e ...........................................4 4 6 . 1 P ř í p r a v n á f á z e ..........................................................................4 4 6 . 1 . 1 E x p l i k a c e ( i n s c e n a č n í p o r a d a ) .................................4 4 6 . 1 . 2 P ř e d á v a c í p o r a d a ............................................................4 5 6 . 2 V ý r o b a s c é n y a k o s t ý m ů ......................................................4 5 6 . 3 Z k o u š e n í i n s c e n a c e ...............................................................4 6 7 Te c h n i c k á d o k u m e n t a c e ................................................................5 2 7 . 1 S v ě t l o ............................................................................................5 2 7 . 1 . 1 S v ě t e l n ý s c é n á ř ...............................................................5 2 7 . 1 . 2 L i g h t p l o t .............................................................................5 3 7 . 1 . 3 N a s v ě c o v á k ........................................................................5 3 7 . 1 . 4 C u e l i s t ................................................................................5 4 7 . 2 Z v u k ...............................................................................................5 4 7 . 2 . 1 Z v u k o v ý s c é n á ř ................................................................5 4 7.2.2 Seznam použité techniky a zakreslení v prostoru ( s c h é m a ) ...........................................................................................5 5 7 . 2 . 3 D a t o v ý n o s i č s e z v u k o v ý m i p o d k l a d y ....................5 5 7 . 3 J e v i š t n í t e c h n i k a ( p ř e s t a v b y, s t r o j e ) .............................5 5
7 . 3 . 1 Te c h n i c k ý s c é n á ř .............................................................5 6 7 . 3 . 2 N á k r e s s t a v b y s c é n y .....................................................5 6 7 . 4 Z á k u l i s n í d o k u m e n t a c e ( r e k v i z i t y, g a r d e r o b a , m a s k y a v l á s e n k y ) ...........................................................................................5 6 Z á v ě r ...........................................................................................................5 8 S e z n a m c i t o v a n ý c h p r a m e n ů ...........................................................5 9 S e z n a m p o u ž i t ý c h p r a m e n ů ..............................................................6 1 S e z n a m p ř í l o h .........................................................................................6 2
P ř e d m l u va Bakalářská technických
práce
složek
se
v
zabývá
divadle
problematikou
při
vzniku
práce
inscenace
a f a k t o r y, k t e r é j e j i c h p r á c i o v l i v ň u j í . P ů v o d n í m z á m ě r e m práce
bylo
popsat
inscenace, a jejich Te n t o
a
to
specifické
směr
se
nepopsateln ým složek
práci
konkrétně přípravy
však
v
ukázal provozu
umělecko-technického
t ýmu
s vedoucím
technického
zajištění
světlo-zvuk-stavba-projekce rámci příliš
bez předchozího
divadelního
Po domluvě
složek
jednotlivých
specifickým
vhledu
a
do při
práce
se
a
žánrů. řádně
do
koordinace
činností
pracovníků
vzniku
inscenace.
autorka
zaměřila
na divadelní provoz a cestu, kterou se ubírá celý technický t ý m p ř i v z n i k u i n s c e n a c e . Te n t o s m ě r s e u k á z a l n a t o l i k svéb ytn ým , že vyd al na samostatnou bakalářskou práci. Práce se věnuje komplexnosti a koordinaci činností technického t ýmu při vzniku inscenace. V první části jsou uvedeny faktory ovlivňující jejich práci a činnost celého divadelního
provozu.
Divadelním
provozem
rozumíme
v š e c h n y ú k o n y, k t e r é ú s t í v p r a v i d e l n é u v á d ě n í d i v a d e l n í c h inscenací. Odehrává se na jevišti, v hledišti, v zákulisí, ale i v kancelářích. Jde o koordinaci a organizaci všech faktorů, které dohromady tvoří celek divadla. Divadelní provoz
jako
s yn tetizace
složek
je
patrný
u
každého
d i v a d l a , a ť u ž č í t á d v a h e r c e , n e b o t ř i s o u b o r y. K a ž d é divadlo
je
ovlivňováno generačními
jedinečné
právě
mnoh ými rozdíly
aj.),
svým
fungováním,
faktory které
(tradicí, vytváří
tu
které
je
budovou, jedinečnost
a originalitu každého divadla. Nicméně je důležité zaměřit se i na společné znaky a činnosti, které se opakují a musí proběhnout,
aby
vůbec
inscenace
vzniknout. 9
či
projekt
mohly
Ú vo d Ta t o b a k a l á ř s k á p r á c e j e z a m ě ř e n a n a p o d r o b n ě j š í popis činností úzce souvisejících s technickou stránkou i n s c e n a c e a s f a k t o r y, k t e r é j i o v l i v ň u j í . P r o t o ž e d i v a d l o funguje jako živý organismus a k jeho provozu je potřeba s yn téza
různ ých
a p o s t u p y,
procesů,
které
by
nelze
byly
přesně
popsat
dogmatickým
osoby
uspořádáním
a návodem pro organizaci po stránce samotné technické přípravy inscenace. Fungování divadelních institucí je sice navázáno
na
dodržování
ale běžný
provoz
a
daných
především
pravidel příprava
a norem, divadelních
inscenací záleží na jednotli vých institucích a samotn ých jednotlivcích v nich. Hlavní myšlenkou práce je možnost eliminovat možné komplikace od samotného počátku a při dodržování jistých zákonitostí
je
možné
předcházet.
Je
a výsledků
technického
totiž
mnoh ým důležitý
problémům podrobný
úseku
při
dostatečně
popis
tvorbě
činností
inscenace
pro správnou koordinaci a komunikaci s dalšími složkami divadla. Proto si tato práce dává za úkol shrnout všechny f a k t o r y,
které
ovlivňují
inscenace
po
jednotlivé
faktory
dostatek
pozornosti
a
technické
podmiňují
stránce.
podrobně i
Je
vznik nesmírně
prozkoumat před
realizačního procesu.
10
a
samotn ým
divadelní důležité
věnovat
jim
začátkem
1 D ru h y d i va d e l n í h o p r o s t o r u V této kapitole budou představen y t yp y di vadelních budo v a prostorů, se kterými se můžeme setkat v České republice.
Při
vzniku
inscenace
jsou
prostory nedíln ým
faktorem, který určuje výsledek a ovlivňuje nejen vznik, ale i konečnou verzi celé inscenace. Všechny divadelní prostory mají z technického pohledu svá určitá specifika a můžeme je dělit podle různ ých kritérií, ať už je to jejich fungování,
historie
nebo
např.
možnost
dělení
podle
d i v a d e l n í a r c h i t e k t u r y. „Kvalitnímu při přípravě
provozu
prostoru,
lze
ve
vytvořit
kterém
se
předpoklady bude
již
odehrávat.
Znalost specifik di vadelních pro vozů, jejich vzájemn ých vazeb
a
z
toho
do prostoru
plynoucí
ovlivňuje
jak
vhodné kvalitu
rozmístění a
r ychlost
pracovišť práce,
tak
mezilidské vztahy a celkovou atmosféru v divadle.“ (Hrbek, 2 0 0 9 , s t r. 9 7 ) Následující
kapitola
se
bude
zabývat
především
provozem divadelní budo vy a jejím technick ým vyba vením, což
je
Budou
nedílnou důkladněji
prostorů,
ve
ale i jejich
součástí
ovlivňující
představeny
vznik
nejen
inscenace.
jednotlivé
kter ých
může
vznikat
vlastnosti,
které
ovlivňují
druhy
divadelní
umění,
průběh
příprav
inscenace.
1 . 1 Ty p y d i v a d e l n í a r c h i t e k t u r y „Až
do
v souladu
s
Divadelní
hry
19.
století
se
dramatika
rytmem
proměn
se
s
psaly
vyvíjela
divadelního
vědomím,
že
se
zcela
prostoru. budou
hrát
v u r č i t é a r c h i t e k t u ř e . “ ( B r a u n , 2 0 11 , s t r. 1 6 0 ) . M á m e p r o t o s t á l e v ý s o s t n é h i s t o r i c k é d i v a d e l n í b u d o v y, k t e r é m a j í s v é 11
genius
loci.
Ač
je
problematičtější
tato
divadla
dovybavovat moderními technologiemi, splňují povětšinou základní
potřeby
se však pohled
pro většinu
žánrů.
Postupem
času
na divadelní prostory změnil. Divadelní
prostor začal podléhat dramatick ým te xtům, no vým žánrům a
měl
jim
sloužit,
zároveň
prošel
historickým
vývojem
a začal vznikat v různých budovách, které nebyly původně určené
pro
divadelní
se začaly společenské kina.
Umělci
se
otevřených
umění.
Proměňovat
s á l y, s k l e p n í
exhibují
i
v
prostranstvích,
na
p r o s t o r y, č i
přírodních
či
divadlo bývalá
scenériích,
výstavních
sálech
a jesk yn ích. Vžd y je ale nutné vybrané prostory uzpůsobit či dovybavit, aby se divákům mohl nabídnout plnohodnotný umělecký
zážitek.
Proto
se
dnes
setkáváme
nejčastěji
s divadelními prostory variabilními. Těmi, které se mohou co
nejvíce
přizpůsobit
potřebám
umělců.
To
platí
i o moderní divadelní architektuře. Nová moderní budova je
plánována
a
stavěna
tak,
aby
mohla
nabídnout
c o n e j v í c e f u n k č n í p r o s t o r, t e c h n i c k o u v y b a v e n o s t , a l e a b y b yla i uměleckým prvkem sama o sobě.
1.1.1 Divadelní architektura historická Historické
divadelní
budovy
většinou
disponují
velkým di vadelním sálem, kter ý b yl uzpůsoben pro různé žánry
divadelního
umění,
čili
se
v
jejich
interiéru
setká váme s klasick ým uspořádáním prostoru kukátkového jeviště.
Postupem
i marketingové komornější,
času
strategie
který
nabízel
si
však
vyžádaly to,
co
i
velké
moderní
trendy
prostor
navíc,
scény
n e m o h l y.
P r o t o s e m ů ž e m e s e t k á v a t i s t z v. m a l ý m i s c é n a m i , k t e r é vznikají
z původních
prostorů
a
jsou
komornějších
uzpůsobeny
pro
projektů i doprovodných programů. 12
či
improvizovaných
konání
specifických
1.1.2 Divadelní architektura moderní Moderní di vadla už počítají s variabilitou a náročn ými požadavky
dnešního
umění.
I
v
divadle
je
totiž
dnes
potřeba realizovat nejen klasické divadelní umění, ale být divákovi
blíž
podmíněny
experimentálními
hlavně
blízkostí
k u s y,
diváka.
Je
které
bývají
však
potřeba
p o č í t a t i s p r o s t o r y p r o e v e n t o v é a k c e t y p u w o r k s h o p y, k o n c e r t y, s c é n i c k á č t e n í , a j . , k t e r é p a k n a v e l k é m j e v i š t i nemusí úplně vynikat. Už v plánech se tedy může počítat n e j e n s v e l k ý m i d i v a d e l n í s á l y, a l e z a m ě ř i t s e i n a p r o s t o r, který
nabídne
komornější
atmosféru.
Ta k o v ý m i
prostory
mohou být nejen malé scény 1, ale třeba i lépe vybavené a d o b ř e p ř í s t u p n é z k u š e b n y, k d e j s o u v y u ž i t e l n é m o ž n o s t i a prostředk y k zadan ým požadavkům akce.
1.1.3 Architektura nedivadelní zdivadelněná Zdivadelňují se budovy s předpoklady pro uměleckou a di vadelní činnost. Mnohd y jsou vstřícn ými podmínkami výhodná
lokace
a
nízké
finanční
náklady
než
správné
d i s p o z i c e b u d o v y. P r o t o j e v t o m t o p ř í p a d ě v e l m i n u t n é zam yslet se, jak ý prostor je potřeba pro naše záměr y a co vše
bude
zapotřebí
ke
zdárnému
zhotovení
funkčního
prostoru. Historické budovy tak slouží umění stále spíše venkovní
vizáží
než
funkčním
divadelním
prostorem,
p r o t o ž e j e v e l m i s l o ž i t é d ě l a t v ý r a z n ě j š í z á s a h y d o b u d o v y. I přesto se můžeme setkat s variabilním prostorem, který je možno měnit dle jistých dispozic. Což je však možné u b u d o v,
které
musely
projít
výraznějšími
stavebními
úpravami, aby tyto dispozice mohly nabídnout. 1
Ve
smyslu
druhého
inscenačního
prostoru,
který
nabízí
k o m o r n ě j š í p r o s t o r p r o m e n š í p r o j e k t y ( p o h á d k y, s c é n i c k á č t e n í , apod.)
13
Koncepce divadla se dvěma a více scénami Při
rekonstrukcích
již
existujících
divadel
po
roce
1989 velmi často docházelo k výrazným změnám prostoru. Využilo se propracování možnosti měnit dispozice je viště a hlediště
mezi
pe vn ým
jednopohledovým
uspořádáním
a variabilním black boxem. V některých divadlech došlo k takovému
posunu
hranic
prostoru,
že
je
možné
zrealizovat přeměnu prostoru k výše zmíněn ým i na prostor t yp u aréna. Výrazn ým různých
důvodem
prostorů
je
ke
zdivadelňování
hledání
toho
a
úpravám
správného
prostoru
pro divadelní provoz. Je to z důvodů migrace divadelních souborů. Je faktem, že soubor působící v určitém prostoru na který je zvykl ý a je nucen ho z nějak ých dů vodů opustit, velmi
často
prostoru
hledá
prostor
dosavadnímu.
vyhovující
Jinak
se
a
soubor
odpovídající snaží
totožný
či co nejvíce podobný prostor vytvořit v nově vybraných objektech.
1.2 Vlastnosti divadelního prostoru Protože
divadelní
provoz
vzniká
a
musí
fungovat
právě v budovách různých typů a charakterů, je potřeba prostory dotvářet a vybavovat tak, abychom našich záměrů d o c í l i l i c o n e j l é p e . Ve v š e c h t y p e c h p r o s t o r ů j e p r o v o z divadla možný, avšak má svá specifika, která jsou určující pro vyznění různých žánrů divadla. V
následujících
specifika,
na
které
podkapitolách je
nutno
vhodného divadelního prostoru.
14
brát
budou zřetel
představena při
výběru
1.2.1 Akustika prostoru Akustika je rozsáhl ým vědním oborem, kter ý zkoumá zvukové
jevy
a
souvislosti
v
uzavřeném
prostoru.
Akustikou v divadelní problematice rozumíme vznik, šíření a přenos zvuku dan ým prostorem až k vnímání lidskými s m y s l y.
Jednotlivými
pro nás
v
divadle
směry
důležité
tohoto tyto:
vědního
stavební
oboru
a
jsou
prostorová
akustika. Již v minulé kapitole jsme zjistili, že jsou různé druhy prostoru, ve kterých vznikají divadelní inscenace, a díky jejich rozmanitosti musíme řešit různé akustické p r o b l é m y. akustiky
Nejčastěji
to
nadměrný
prostoru, ale
hluk
může ze
být
z
hlediska
sousedního
i hluk z technologick ých
či
stavební
venkovního
zařízení
budovy
(hlučná vzduchotechnika apod.) Prostorová akustika pak řeší
často
nesrozumitelnost
reprodukované
h u d b y,
mluveného
ale
i
slova,
nepříznivé
kvalitu
podmínky
při poslechu živé hudby apod. Je
tedy
nejen
nutné
zamyslet
se
nad
zvukovou
n á r o č n o s t í p r o d u k c e , a l e i v y z k o u š e t d a n ý p r o s t o r. P o k u d se nějaké akustické problémy v prostoru objeví, je možné je
řešit
nejen
kvalitním
dozvučením,
ale
například
i akustickými úpra vami. Mnohé firm y dnes nabízejí projekt y na míru, ale i možnost vyu žití různ ých sta vebních prvků – a k u s t i c k é p o d h l e d y, a k u s t i c k é s t ě n o v é o b k l a d y a d e s k y, akustické závěsné prvky a mnoho dalších.
1 . 2 . 2 Te c h n i c k é z á z e m í Pod
pojmem
technickou
technické
vybavenost
zázemí
divadla
v
nerozumíme rámci
jen
jevištních,
světelných či zvukových technologií. Především by to mělo znamenat obslužné
vstřícnost možnosti
divadelního
prostoru. 15
zákulisí
Všechny
tyto
a
sociálně
možnosti
by
měly usnadňovat nejen chod provozu divadla, ale většinou jsou
i
nedílnou
součástí
hladkého
průběhu
každého
p ř e d s t a v e n í . Te c h n i c k ý m v y b a v e n í m z á z e m í d i v a d l a t e d y rozumíme
řádné
umístění
a možnosti
technické
režie
(zvukové a světelné kabiny či live postu 2). Dále je to pracovní
a
obrazový
přijímač
prostor
signální
pro
s
osvětlení,
inspicientský
kamerovým
inspicienta,
s ystémem
případně
rozhlas,
pro
i techniku
a
přehled recepci
divadla, zvukové signály pro diváky a jiné komunikační směry
využitelné
pro
obsluhu
hlavního
divadelního
provozu. Samozřejmě ne všechny divadelní prostory vším tímto vybavením
mohou
nad výše
disponovat,
avšak
jmenovan ým
i v improvizovaném
či
vždy
se
uvažuje
vybavením,
jiném,
úsporném
třeba
provedením.
Je
na dané produkci, co je pro hladký chod vzniku inscenace i samotného představení důležité a nepostradatelné. A v rámci samotného technického vybavení po stránce inscenační jde o aktuální technickou vyb avenost divadla . Zda divadlo disponuje dostatečnou technikou k vytvoření požadovaného a dovybavení
díla. a
v
Jde
případě
i
o
možnosti
získání
rozšíření
požadované
techniky
možnost instalace a její funkčnost. Dále možnosti využití jevištních technologií – při požadavcích divadelních tahů, propadel, stávajících
t o č n y, scén
ale
třeba
nedisponuje.
i
o p o n y,
Je
třeba
kterou uvážit
mnoho dopředu,
zda je v prostoru možné požadované prostředky vytvořit, nebo
jestli
to
prostor
nedovoluje
a
jsou-li
vůbec
možnosti.
2
Prostor v hledišti vyhrazený pro zvukovou a světelnou režii.
16
jiné
1.2.3 Možnosti provozu budovy (dostatek p r o s t o r u p r o z á z e m í , s k l a d y, z k u š e b n y apod.) Při realizaci větších inscenací (muzikálové či operní projekty)
je
pro zázemí
potřeba
mít
početnějšího
dostatek
hereckého
prostoru
nejen
ansámblu,
ale
je
potřeba zajistit skladový prostor pro uskladnění dekorací, kost ýmů, zůstávat zkušebny
rekvizit v
a dalšího
divadelních
vyb avení,
prostorách.
Je
které
nemůže
potřeba
zajistit
p r o h e r e c k é a t a n e č n í z k o u š k y, k o r e p e t i c e a j .
Pokud jsou tyto prostory v době zkoušení potřeba, je nutné je
i dostatečně
se dle
potřeb
s ystému
pro
technicky vybavují poslech
zajistit.
zvukovým až
po
Jednotlivé zařízením kompletní
zkušebny (od
audio
ozvučení
korepetičních zkoušek), scénickými světl y či náznako vou dekorací a rekvizitami.
17
2 D ru h y d i va d e l n í h o p r o vo z u Z
organizačního
pohledu
je
velmi
důležité
strukturovat divadelní instituce z provozního pohledu. Jsou rozdíly
mezi
tím,
nebo vícesouborové,
zda
je
kolika
divadlo
scénami
jednosouborové
divadlo
disponuje,
akceptovatelnost hosto vání jin ých souborů, či zájezdová činnost vlastního souboru. Je třeba s ystematizo vat činnost divadla
z
hlediska
dramaturgického zázemí.
rozpočtu,
plánu,
Jednotlivá
ale
z
i
specifika
hlediska
realizace
materiálně-technického
divadelních
provozů
totiž
v nemalé míře ovlivňuje práci umělecko-technického týmu. „Předpokladem
funkčního
divadelního
provozu
je
dobrá komunikace a koordinace práce mezi jednotlivými složkami, realizovaná s vědomím, že každá individualita je součástí
t ýmu
(souboru)
vytvářející
společné
dílo
p o d s p o l e č n o u z n a č k o u a p r o n i . “ ( H r b e k , 2 0 0 9 , s t r. 9 7 ) Při
systematizaci
divadla
však
musíme
brát
ohled
n a r ů z n é f a k t o r y. Tr a d i c e j e v n a š e m p r o s t ř e d í v ý r a z n ý f a k t o r, k t e r ý o v l i v ň u j e v z n i k a s a m o t n ý p r o v o z d i v a d l a . Při vzniku objevují
inscenace i jiných kulturních projektů se nám
stejné
s l o ž k y,
které
pak
můžeme
strukturovat
různ ým způsobem. D a l š í m v ý r a z n ý m f a k t o r e m d n e š n í d o b y, k t e r ý v ý r a z n ě ovlivňuje provoz divadla je marketing a PR. „Pro velkou kulturní instituci, provozující celoroční činnost, jakou nesporně divadlo představuje, je nutné najít si
„svůj
příběh“,
který
instituci
zviditelní
a
přitáhne
pozornost veřejnosti odborné i laické.“ - „Z tohoto důvodu pořádají zacílené
divadla
více
divadelní
či
méně
f e s t i v a l y, 18
pořádané
přehlídky
či
programově jednotlivé
u m ě l e c k é u d á l o s t i ( v e s m y s l u e v e n t u ) . “ ( Š e s t á k , 2 0 1 2 , s t r. 14) Zviditelňování herců v mediích (reklamách, seriálech) může být jak faktorem pozitivním pro divadlo, tak faktorem negativním právě v rámci provozu. Vznikají tím komplikace v harmonogramu či organizačně v rámci
kvůli náročné
vlastního
s yn tetizace
dostupnosti
vlastních
eventy
jejich
divadla.
divadelního
Je
pro
tedy potřeba
provozu
zamyslet
herců,
prezentaci se
i
v
nad
rámci těmito
možnostmi a záměry instituce. Rozlišujeme různé druhy divadelního provozu, které ovlivňují
jednotlivé
V následujícím
činnosti
přehledu
se
při
objeví
vzniku
projektu.
základní
divadelní
s t r u k t u r y, s e k t e r ý m i s e v p r a x i m ů ž e m e s e t k a t n e j č a s t ě j i . Vznik inscenace je složitou koordinací mnoha složek, které musí prokazovat součinnost a schopnost spolupráce. Je tedy důležité vymezit nejen hranice, ale vědět jaké výhody a nevýhody jednotlivé druhy provozu nabízejí.
2.1 Jednosouborový či vícesouborový typ divadla Kulturní
instituce
t yp u
Národního
divadla
pracují
s více soubory ve více budovách. Proto vzniká logistický problém s organizací a hladkým chodem pro vozu ve všech b u d o v á c h . K o č o v n ý m p r v k e m s e s t á v á u m ě l e c k ý s o u b o r. Umělecko-technická
složka
divadla
je
většinou
pe vn ým
p r v k e m s v ý c h b u d o v. N e j č a s t ě j i k o m b i n a c e č i n o h r a – o p e r a – balet (v dnešní době proniká stále i opereta a pro velký zájem
může
být
součástí
i
muzikálový
s o u b o r,
kdy
z provozního hlediska je vhodné muzikál i operetu slučovat v j e d i n ý s o u b o r ) . Ty t o i n s t i t u c e č a s t o d i s p o n u j í i v l a s t n í m i dílnami pro výrobu dekorací, kostýmů i rekvizit. S tím pak 19
souvisejí
skladovací
p r o s t o r y,
nebo
i
vlastní
doprava
pro potřeby všech divadelních budov a souborů. O co jsou tedy dostupnější prostředky a potřeby pro vznik inscenace, o to je tedy složitější jejich organizace a komunikace celé instituce.
2.2 Seriálový typ divadla Jedná se o t yp pro vozu, ve kterém se hraje jediná inscenace
po dobu
její
životnosti.
Představení
se
hrají
souvisle, či v pravidelných blocích. Dnes je seriálový typ divadla
využíván
Většinou
tento
převážně
typ
divadla
pro muzikálové vzniká
přímo
produkce. pro
danou
i n s c e n a c i č i ž á n r. B u d o v a s e t e d y b u d u j e č i r e k o n s t r u u j e za určitým účelem, a proto vzniká i specifické technické vybavení. Záměry k vybavenosti divadla bohužel omezují právě t yp y b udo v a architektura. V památkově chráněn ých budovách
jsou
totiž
jisté
záměry
a
možnosti
poměrně
o m e z e n y. Provoz
tedy
musí
řešit
nejen
nárazovou
výrobu
u dodavatele, ale musí počítat i s uskladněním, servisem a samotnou
existencí
dekorací,
kostýmů
i
rekvizit.
V průběhu vzniku inscenace postupně vznikají i specifické požadavky
na
zvyšováním
techniku
nároků
nad
může
rámec
vybavení.
docházet
k
A
právě
nedostatku
osob
pro obsluhu a odbavení technologií.
2.3 Stagiona Pojmem
stagiona
je
označován
divadelní
prostor
b e z s t á l é h o s o u b o r u . Te n t o t y p d i v a d e l n í h o p r o s t o r u s l o u ž í především
k
uvádění
či jednorázovým pro vytváření
zájezdových
prezentacím
nových
projektů,
inscenací. 20
ale
Většinou
představení není
určen
disponuje
základním technick ým vyba vením. Je to podobn ý případ jako u seriálo vého t ypu divadla. Divadelní prostor vzniká v historických budovách a v kulturních domech. Přestože se u stagiony počítá s poměrně širokou škálou divadelních a
kulturních
aktivit,
bývá
vybavena
spíše
základní
technikou.
2.4 Open air scéna Je
specifickým
scénickým
prostorem
pod
širým
n e b e m . Ty t o p r o d u k c e b ý v a j í s e z ó n n í z á l e ž i t o s t í , u ž k v ů l i podnebn ým
podmínkám.
Většinou
se
jedná
o
vytvoření
divadelní atmosféry – ať u budovaných či improvizovaných p r o s t o r ů p r o h e r c e i d i v á k y. P ř í k l a d e m m o h o u b ý t l e t n í scény
na
otevřených
hradech a
a zámcích
přírodních
či
v
plenérech.
jin ých
historických
Te c h n i c k é
zázemí
vzniká většinou až přímo pro danou akci v rámci produkce. Díky oblíbenosti letních akcí je ale stále častějším jevem, že si majitelé těchto prostor vytvoří „technický základ“, kterého nejen sami využívají, ale nabízejí jej i v rámci p r o n á j m u p r o s t o r. P a k j e n a j e d n o t l i v ý c h p r o d u k c í c h , z d a nabízené možnosti využijí, nebo si vyb avení seženou dle vlastních potřeb.
2.5 Experimentální divadlo Je
formou
divadla,
které
splňuje
dnešní
potřebu
vytvářet performance v různ ých podmínkách. Ať už jsou to pouliční
divadla,
nebo inscenace
v
nedivadelních
prostorách jako jsou výstavní sál y či jesk yně . Ovšem i v těchto
případech
je
potřeba
alespoň
základního
technického vyb avení. A to od zvuko vých podkresů, přes s v ě t e l n ý d e s i g n a ž p o r ů z n é e f e k t y. J e t e d y n u t n é p ř i realizaci tako vých to projektů velmi důkladně vyp racova t
21
technické možnosti daného místa. Experimentální divadlo můžeme rozdělit do skupin a podle nich určit potřebnou techniku a náročnost projektu. Divadlo třetího druhu je multidruhový a multižánrový t yp di vadla vycházejícího z divadla loutkového. Divadlo fyzické a taneční je divadlem vyj adřujícím se
poh ybem,
což
samo
o
sobě
udává
jistá
technická
specifika. Divadlo na filmu,
multimediální
projekcích
či
je
projektem
světelné
show
založen ým nejčastěji
v kombinaci s tanečním divadlem. Pouliční di vadlo, happening a site specific
jsou
projekty odvíjející se hlavně od prostoru, kde vznikají. Improvizační projekty jsou poměrně no vým st ylem, který proniká napříč divadelním uměním.
22
3 P r o s t o r y d i va d l a v yu ž í va n é při zkoušení a realizaci inscenace Pokud má vzniknout divadelní inscenace, je nutné brát
v
potaz,
prostory
kde
inscenace
a jednotlivé
vzniká.
prostory
se
Budova
ovlivňuje
stávají
zásadními
a ovlivňují práci svými dispozicemi a vybavením. Divadelní budova se dá rozdělit na mnoho funkčních, avšak dílčích částí
(např. na část technologickou, provozní, či prostory
určené divákům). S c é n i c k ý m p r o s t o r e m r o z u m í m e p r o s t o r, v e k t e r é m se něco
odehrává.
Jsme
zvyklí,
že
inscenace
se
koná
převážně na jevišti. Divák je pak v určité vzdálenosti a je oddělen
konkrétním
prostorem,
v
hledišti.
Ale
není
to
žádn ým dogmatem. Stále častěji se dějová linka herce snaží přiblížit co nejvíce divákům. Proto se můžeme setkat s tendencemi do hlediště,
přesouvat nebo
Smazáváním i herce
se
naopak
přesně nám
inscenační diváka nové
mezi
přesunout
ohraničeného
otevírají
děj
prostoru
možnosti,
diváky
na
jeviště.
pro
diváka
ale
i
n á r o k y.
Scénick ým prostorem ted y rozumíme už ne jen je viště, ale veškerý
p r o s t o r,
ve
ale vznikají
i
požadavky
další
kterém
se na
odehrává
děj.
technické
Čímž
zajištění
veškerého hracího prostoru, s čímž je spojený i patřičný prostor pro technologie a jejich obsluhu.
3.1 Jeviště „Jeviště uskutečňovaného,
je aby
místo b yl
dramatického vnímatelný
1 9 3 7 , s t r. 1 6 7 )
23
děje
divákovi“
tak
(Honzl,
Jeviště
prošlo
za
dobu
existence
divadla
mnoha
proměnami se stále častějšími tendencemi zprostředkovat divákovi co nejbližší a nejautentičtější zážitek. Dnes již můžeme využít velké rozmanitosti
divadelních prostorů.
Jeviště, jak jej známe z klasického kukátkového divadla, ustupuje a inscenátoři překonávají hranice, a tak se klade důraz
převážně
na
variabilitu
veškerého
prostoru
(viz
Příloha A: Uspořádání hracího prostoru). „Vzájemný vystupovali
v
dekoracemi
a
přirozeným,
kontakt
herců
otevřených
vznikal
vždy
prostorech
rekvizitami
a
autentickým,
mohli
tam,
kde
nepřeplněn ých
jednat
organickým ,
nekonvenčním
způsobem“.
( B r a u n , 2 0 11 , s t r. 1 6 5 ) Experimentální prostory mají snahu přesunout diváka co nejblíže, v nejlepším případě přímo zahrnout do děje. Ty t o e x p e r i m e n t y v š a k z t r á c í i l u z í v n o s t d i v a d l a a m ů ž o u se stát technicky velmi náročn ými na odbavení.
3.2 Hlediště H l e d i š t ě j e p r o s t o r e m p r i m á r n ě u r č e n ý m p r o d i v á k y, avšak
je
v
dnešní
době
propojování
jeviště
představu
komornější
a účinkujícími,
je
s
hojně
využíváno
hledištěm.
Pokud
atmosféry
možné
přenést
má
mezi akci
do
principu režisér divákem hlediště,
č i n a o p a k n a j e v i š t i v y t v o ř i t p r o s t o r p r o d i v á k y. Z a v š e c h okolností
by
měl
být
divákům
dopřán
pocit
jistého
sociálního komfortu. Neopomenutelnou funkcí hlediště ale zůstává i jeho funkce prostoru pro divadelní technologie. Inscenační práci s prostorem hlediště však může ztěžovat i fakt,
že
čast ým
prvkem
je
elevace 3,
která
umožňuje lepší viditelnost a již zmíněný komfort. 3
Stupňové vyvýšení hlediště.
24
divákům
Samozřejmě hlediště je třeba zahrnout k technické přípravě. Osvětlovači mají k dispozici osvětlení sálu, které ovládají, popř. dle požadavků režiséra vytvoří osvětlení speciální. Pro zvukaře je pak tento prostor primární
částí
pracovního výkonu. Je třeba zabezpečit, aby hlediště bylo funkčně
a
kvalitně
a rozmanitostí vytvoření
ozvučeno.
reprodukčních
efektního
Dnešními
možnostmi
technologií
prostorového
zvuku
za
je
možné
pomoci
buď
většího množství reproduktorů, eventuálně se dá pracovat například s využitím ps ychoakustik y 4.
3.3 Zákulisí a prostor pro odbavení technologií Určitě
je
divadelního
důležité
zákulisí
zmínit při
i
provozní
odbavování
prostory
představení.
Je potřeba uvědomit si, že je potřeba využívat nemalý prostor mimo jeviště, ale přitom v dosažitelné vzdálenosti. Te n t o p r o s t o r j e u r č e n ý n a r y c h l é a k c e j a k o n a p ř . p ř e v l e k y herců,
chystání
ale i umístění je potřeba
rekvizit,
potřebné
pracovat
zázemí
t e c h n i k y.
v dosahu
Při
jejich
pro
inspicienta,
práci
s mikroporty
přijímačů.
V
tomto
prostoru většinou pracuje pomocný zvukař, který mimo jiné obstarává instalaci vysílačů – mikroportů na umělce. Te c h n i c k á r e ž i e Ve l m i
diskutovaným
problémem
se
stává
umístění
z v u k o v é a s v ě t e l n é r e ž i e . Ve v ě t š i n ě b u d o v, k t e r é s e s t a v í j a k o d i v a d e l n í p r o s t o r, s e p o č í t á s e z v u k o v o u a s v ě t e l n o u k a b i n o u . J d e o p r o s t o r, z e k t e r é h o s e t e c h n i c k y o d b a v u j e představení. Většinou je to prosklená kabina nad úrovní hlediště.
To t o
umístění
se
používá,
aby
zvukaři
a osvětlovači měli přímý kontakt s jevištěm a mohli plynule 4
Možnosti oklamání lidského mozku v zájmu prostorového zvuku.
25
a
samostatně
odbavovat
představení.
Problém
však
nastává ve chvíli, kdy se zvuková a světelná kabina umístí právě za sklo a vysoko nad úroveň jeviště. Zvukař je akusticky oddělen a hlavně u živě hraného představení vzniká
překážka
I pro osvětlovače
jeho
je
kvalitního
určitě
lepší
nazvučení.
variantou
mít
přímý
kontakt s jevištěm. Většinou totiž musí umět zareagovat světelnou změnou na sebemenší poh yb herce. Opět je ted y potřeba
počítat
s potřebami
techniky
a
p o s t u p o v a t i p ř i v z n i k u t ě c h t o p r o s t o r.
dle
požadavků
Je sice možné
využívat kabiny a v případě potřeby přesunout zvukaře a osvětlovače
s technikou
na
improvizovaný
livepost
do hlediště, nicméně je potřeba si uvědomit, že realizace této možnosti je komplikující pro prodej vstupenek, protože se
tímto
krokem
vyblokují
místa
původně
určena
p r o d i v á k y.
3.4 Zkušebny Protože
zkoušení
nové
inscenace
se
na
jeviště
dostává až v určité fázi a dle harmonogramu divadelního provozu, je třeba vyu žívat i jin ých prostorů. V budovách existují buď přímo prostory určené ke zkoušení, nebo se využívá
a l t e r n a t i v,
které
splňují
požadavky
na velikost
a vybavení. Zkušebny se mohou dělit nejen dle velikosti, a l e i t í m , p r o k o h o j s o u u r č e n y. Z k u š e b n a m i m l u v e n é h o s l o v a s e č a s t o s t á v a j í r ů z n é p r o s t o r y, v e k t e r ý c h h e r c i zkoušejí pro tanec
text a
a
základní
pohybové
a p o t ř e b y. V ě t š i n o u
jsou
hereckou
složky
už
mají
akci. svá
o b l o ž e n y z r c a d l y,
Zkušebny specif ika
taneční tyčí
a s možností položení baletizolu5. Zkušebny pro korepetice hudebních čísel by zase měly mít specifické akustické vlastnosti. 5 Dnes už hovorové označení profesionálního taneční povrchu.
26
Ve l k á
divadla
samozřejmě
zkušeben
určených
jednotlivým
divadelní
prostory
se
prostorem, Většinou
kde je
ale
se
pak
všechny
potřeba
složkám
musí složky
prostory
upravovat jednotlivě.
27
disponují
množstvím
divadla.
spokojit dle na
s
Menší jedním
potřeb
střídají.
každou
zkoušku
4 J e vi š t n í t e c h n o l o g i e ( t e c h n i c k é p r o s t ř e d k y v yu ž i t e l n é k r e a l i z a c i inscenace) Základní jevištních
složkou
při
technologií,
tvorbě
které
inscenace
divadlo
je
může
souhrn
nabídnout.
V této kapitole budou popsány jednotlivé složky jevištních technologií využívaných k realizovaní uměleckých záměrů inscenačního t ýmu. Není ale cílem práce popsat podrobně veškeré existující a využitelné technologie, cílem kapitoly je shrnout jednotlivé složky a jejich možnosti. Při vzniku inscenace je nutné pracovat s možnostmi daného prostoru a jeho technologického parku – a to nejen s možnostmi stávajícími, ale je nutno brát v potaz i další e v e n t u a l i t y, k t e r é m ů ž o u m o d e r n í , k a ž d ý d e n s e v y v í j e j í c í technologie nabídnout. Dle
daného
i nad umístěním
prostoru
technologií.
je
třeba
Jinak
se
přem ýšlet dá
pracovat
s technologiemi v divadle klasickém a jinak je potřeba fungovat
v
kreativním
prostoru,
jednotlivý projekt proměňuje. Je
který
se
pro
každý
tedy potřeba zamýšlet
se nad funkčností pořizovaného vyb aven í, např. možnosti v nabídkách statických či mobilních technologií. „Žádné technické zařízení pak nesmí být samoúčelné, má sloužit snadnějšímu ovládnutí dekorací, aby se lépe, přesvědčivěji a realističtěji dalo zobrazit prostředí, které zobrazuje
autor
rozhodujeme-li
se
básnického i
při
díla
středním
–
dramatu.
rozměru
Proto
divadelního
prostoru pro jednotlivá technická zařízení, musíme uvážit, jak jich využijeme v divadelní praxi, máme dosti příkladů, které ukazují neuvážené a nákladné pořízení technického 28
zařízení,
jehož
se
v
praxi
neužívá,
pravidelně
pro nedostatek pracovníků obsluze a proto, že si s ním r e ž i s é ř i a v ý t v a r n í c i s o u b o r u n e v ě d í r a d y. “ ( K o u ř i l , 1 9 5 5 , s t r. 5 4 )
4.1 Scénické osvětlení Nezávisle výraznou
na
a
na technickém
žánru
inscenace
nepostradatelnou vybavení
divadla,
bývá
světlo
složkou. jakého
vždy Záleží
světelného
designu je možno dosáhnout. Pokud to finanční možnosti divadla dovolují, je v dnešní přetechnizované době možné vždy
dokupovat,
vybavovat
a
vyl epšovat
světelný
park
novými t yp y světel, ovládacích prvků a světeln ých pultů. Je však nutné brát na zřetel vhodnost vybavení divadla dle uváděného
žánru,
ale
třeba
i
lidského
faktoru
jakožto
o b s l u h y. V následujícím jednoduchému
textu
základnímu
se
budeme
rozdělení
věnovat světelného
a ovládacího zařízení, ze kterého vyplývají další potřeby a vybavení.
4.1.1 Konvenční světla Te n t o
t yp
světel
je
stále
nejrozšířenější
součástí
světelných parků. „Jsou to zdroje světla, kde optická osa zpravidla obsahuje zrcadlo, zdroj a čočku nebo soustavu čoček. Svítidlo se soustavou čoček lze nazvat projekčním r e f l e k t o r e m , k t e r ý m l z e t é ž p r o m í t a t k l a s i c k é d i a p o z i t i v y. “ ( G r e g o r i n i , 2 0 0 7 , s t r. 2 2 )
29
Nejčastěji
se
setkáváme
se
svítidly
t yp u
PA R ,
reflektory typu FHR s PC čočkou 6, reflektor y t yp u GHR s Fresnelovou čočkou, plošn ými svitidl y Flood lights (van y) nebo svítidly profilovacími (tvarovacími).
4.1.2 Inteligentní světla Jedná se taktéž o světla automatizovaná či moving lights.
Jsou
stále
poměrně
novým,
avšak
již
velmi
oblíben ým výrazovým prostředkem. Dávají možnosti, jaké konvenční
světla
nemají
–
pohyb
světla
i
světelného
k u ž e l u , z m ě n u b a r v y, e f e k t y. N e n a h r a z u j í z á k l a d n í s v í c e n í k o n v e n č n í m i s v ě t l y, a l e s t á v a j í s e r o v n o c e n n ý m i p a r t n e r y při vzniku světelného designu.
4.1.3 Projektory a lasery Jsou
technologie,
inscenačními
které
p r o s t ř e d k y.
jsou
Jsou
méně
spíše
využívan ými
efektovými
světly
pomáhajícími umocnit vytvořenou světelnou atmosféru.
4.1.4 Světelné pulty / Ovládací konzole Potřeba dovedla veškeré
až
jednoduchého k
možnostem
světelné
se setkáváme
ovládání ovládat
zařízení
převážně
s programovan ým
z
všech
na
dálku
jednoho
se
světel v
podstatě
místa.
světeln ými
zařízením. Další využitelnou
nás Dnes pulty
možností
jsou pak počítače se speciálními program y a specifick ým připojením k ovládané technologii.
6
Plankonvexní
čočkou,
tedy
centrovaných ploch.
30
optickou
soustavou
dvou
4.1.5 Stmívací jednotky Jsou
regulační
technikou
k ovládání
intenzity
jednotlivých světelných zdrojů. Součástí vybavení divadla by měly být jednotky jak statické, tak i mobilní (můžeme je v n í m a t i v e s m y s l u r e z e r v y, a l e p ř e d e v š í m j a k o m o ž n o s t kreativního
vyj ádření
nad
rámec
základních
možností
prostoru).
4.1.6 Scénické ozvučení Základním
vyb avením
každého
prostoru
je elektroakustický řetězec (zdroj zvuku – zvukový pult – reprodukce). Zjednodušeně řečeno, každ ý projekt vyu žívá hudebních
podkladů,
ruchů,
či
nazvučení
umělců.
Dle
prostorové akustiky divadla a náročnosti projektů se volí specifické elektroakustické vybavení. Reproduktorové
soustavy
volíme
a
kompletujeme
dle zvoleného prostoru a jeho akustických vlastností. M i k r o f o n y,
mikroporty
rovněž
volíme
dle
potřeb
a použití v inscenaci. Jiný mikrofon použijeme na zpěv a jiný
na
ozvučení
nástrojů
či
snímání
zvuků
(např.
z podlah y). Zvukové
nosiče
a
jejich
přehrávače ,
aktuálně
n e j p o u ž í v a n ě j š í j s o u d a t o v é z v u k o v é s o u b o r y ( W AW , M P 3 ) . Datovými paměťové (Dropbox).
nosiči karty Ty t o
jsou a
nejčastěji
stále zvukové
flash
častěji
i
soubory
disc,
hard
cloudové jsou
disc,
úložiště
odbavovány
nejčastěji počítači a speciálními přehrávači. U zvukové techniky se dá říct, že „stárne“ nejr ychleji. A i proto jsou stále využívan ými nosiči i CD, MD a jejich přehrávače. Právě
proto
je
potřeba
ukládat
31
zvukové
podklady
jednotlivých inscenací nejen na nosič využitelný ve svém prostoru, ale určitě jej archivovat pro možnost přehrání, aby se např. na zájezdu nestalo, že podklady jsou uloženy pouze na flash disku a v navštíveném prostoru disponují pouze CD nebo MD přehrávačem. Je tedy důležité sledovat nejen
nové
technologie,
ale
i
jejich
oblíbenost
a využitelnost – např. nesporné výhody cloudových úložišť spočívají v možnosti mít v případě dostupnosti internetu data kdykoli k dispozici. Z v u k o v é p u l t y , t z v. m i x á ž n í , j s o u v l a s t n ě t a k o v ý m řídícím
centrem
celého
řetězce.
Analogové
pulty
dnes
již častěji nahrazují pulty digitální. Liší se nejen výrobci, v e l i k o s t í , s v ý m i p a r a m e t r y, a l e h l a v n ě ú č e l e m p o u ž i t í . Zvukové
procesory
jsou
zařízení,
která
upravují
přijíman ý signál. Používají se ted y pro práci se zvukovým signálem
a
jeho
přeměny
za
různ ými
ú č e l y.
Efektové
procesor y nám například umožňují zvukovým podkladům, či reprodukovanému
slovu
dodávat
dalších
např.
prostorových efektů (hall, echo, aj.)
4.2 Scénické technologie „V
divadelních
repertoárového strojní
budovách,
t yp u,
se
scénické
k rekonstrukci
a
kde
využívají
technologie
divadelníci
se
se
hraje
pevně od
divadlo
zabudované rekonstrukce
přizpůsobují
možnostem
a v y h ý b a j í o m e z e n í m , k t e r á t e c h n o l o g i e s k ý t a j í . “ ( K o l e g a r, 2 0 11 , s t r. 5 9 ) Záměrem scénické
práce
není
technologie,
detailně
ale
spíše
popisovat
jednotlivé
rozlišit
možnosti
a p r o s t o r y p r o j e j i c h v y u ž i t í . Te c h n o l o g i c k o u č á s t d ě l í m e na horní a dolní sféru + orchestřiště.
32
Horní sféra
je
prostorem
nad
hrací
plochou
a
je
nejexponovanějším místem ve vazbě na scénickou výpravu ( o p o n y, t a h o v á s o u s t a v a , b o č n í a z a d n í v ý k r y t y, s p e c i á l n í zvedaná zařízení, ale i osvětlovací baterie). Dolní
sférou
je
většinou
označováno
vše,
co
je
u m í s t ě n o p o d ú r o v n í h r a c í p l o c h y ( s t o l y, p r o p a d l a , t o č n y, prospektový sejf či samotná podlaha jeviště). O r c h e s t ř i š t ě j e p r o s t o r u r č e n ý p r o o r c h e s t r. Interiérové
pr vky
jsou
funkčním
doplňkem
divadelního prostředí (koncertní akustické mušle, podhledy v h l e d i š t i , p r a k t i k á b l y, a j . )
4.3 Projekce Stále
častěji
se
v
divadelním
provozu
vyu žívají
projekce. Možností využití této techniky je mnoho. Může prezentovat
dokumentární
prvky
v
inscenacích,
tj. promítání fotografií, videí, dokreslovaní či nahrazování scénografie
pomocí
grafiky (projekce
či
videomapping).
Stále častěji je využíváno kinetické projekce pro potřeby efektů
na
scéně
typu
p o ž á r,
sníh,
voda.
Oblíbenou
součástí se stává i „ži vá“ projekce. Dalším praktickým využitím této techniky je možnost titulkování.
4.4 Speciální efekty Nedílnou inscenací
až
jsou
historickou efektní
součástí
výstupy
divadelních
se
zbraněmi
č i p y r o t e c h n i c k é a o h ň o v é a k t i v i t y. D n e š n í m o d e r n í d o b a nám
nabízí
poměrně
širokou
škálu
možnosti,
kter ých
režiséři rádi využívají. Můžeme se tedy v divadlech setkat s
efekty
atmosférickými
(kouř,
déšť,
pára,
v í t r,
mlha),
s n ě h o v ý m i ( s n ě h o v ý p o r y v, p a d a j í c í s n í h , l e d ) , p a r t y e f e k t y 33
( b u b l i n k y,
k o n f e t y,
pěna)
a
již
zmiňo van ými
ohňovými
( v ý b u c h y, p o c h o d n ě , h o ř á k y ) n e b o p y r o t e c h n i c k ý m i e f e k t y (ohňostroje,
výbuchy).
Je
však
velmi
nutné
dodržovat
bezpečnostní pravidla pro práci v interiéru.
4.5 Bezpečnost práce V
rámci
bezpečnosti
práce
v
divadle
chápeme
povinnosti provozovatele ve vztahu k požární prevenci, k revizím
požárně
k bezpečnostním
bezpečnostních
pravidlům
elektrick ých
zařízení, a
strojních
zařízení a současné platné legislativě v České republice. Ve š k e r á z a ř í z e n í v d i v a d l e m ů ž e m e r o z d ě l i t d o d v o u základních
skupin
–
elektrická
a
strojní.
Pro
jejich
bezpečné používání musíme dodržovat jistá bezpečnostní pravidla
a
(požadavky Probíhají
z á s a d y. na
nutné
pravidelně
Je
nutná
kvalifikaci) revize
a
řádná jejich
a
evidence
proškolováni.
Ve š k e r é
obsluha pravidelná
a
zařízení údržba.
zaměstnanci práce
v
jsou
divadle
na zařízeních se odvíjí od technických českých norem – ČSN a vyhlášek7, které je potřeba sledovat a řídit práci podle nich. „Provozovatelé občansk ých
staveb
divadelních mají
zákonné
prostor povinnosti
a
dalších
z
hlediska
požární bezpečnosti staveb, tzn., že na ně spadá velké množství více či méně nákladn ých činností, které musejí v době životnosti dané stavby a provozu dodržovat.“ (Fait, 2 0 1 3 , s t r. 7 5 ) Na protipožární ochranu je nutné myslet i při vzniku scénografie, pokud se počítá s ohněm a efekty na jevišti. Všechny textilie, dekorace i kulisy by měly být nehořlavé 7
Právní požadavky na bezpečnost práce
34
či
impregnované
proti
vzplanutí.
Všechny
tyto
akce
je
navíc potřeba nahlásit požární ochraně, která při nich dbá na zvýšenou pozornost (viz Příloha B a C).
35
5 Organizace přípravy inscenace Období přípravy inscenace je nejčastěji dlouhé šest až osm týdnů (při náročn ých projektech až dvanácti týdnů), ve kterém proběhnou veškeré činnosti, směřující ke vzniku divadelní
inscenace.
při kter ých potřebné
se ke
a životnosti
V
první
předávají
řadě
nutné
zkoušecímu
informace
procesu
představení.
probíhají
a
Zkoušení
p o r a d y,
a
podklady
následné
realizaci
inscenace
započíná
v době, kdy jsou známy základní informace (viz Příloha D: Křestní list inscenace) a začíná se pracovat na textu díla. Jednotlivé
zkoušky
ve výsledný
tvar
a
začínají zkoumají
inscenaci její
formovat
možnosti
(případná
možnost zájezdových představení). Před začátkem vzniku inscenace je naprosto nezbytné vypracovat
harmonogram
zodpovědných základní
za
jednotlivých
jejich
t e r m í n y,
realizaci.
které
je
Je
možno
kroků
a
osob
potřeba
stanovit
sice
následně
aktualizovat, nicméně je nutné vytvořit jistý rámec a sled činností. Harmonogram je nutný zpracovávat dle zvyklostí provozu divadla, žánru či náročnosti projektu. Je potřeba dát
prostor
všem
ale zároveň
všichni
vypracování
svého
n e p ř e k r ý v a l y,
činnostem, měli
dostatek
úkolu.
probíhá
aby
Aby
vše
prostoru
se
dle
mohly
kooperovat, pro
kvalitní
jednotlivé fermanu,
činnosti který
je
aktualizován dle potřeb tajemníkem divadla.
5.1 Umělecko-technický tým a přehled činností jeho členů při vzniku inscenace Celý tým umělecko-technického provozu stojí za tím, aby
se
každá
inscenace
kvalitně
připravila
a
každé
j e d n o t l i v é p ř e d s t a v e n í o d e h r á l o . Te n t o n e p o s t r a d a t e l n ý t ý m 36
může
u
menších
už u jediného
specifických
člověka,
nicméně
projektů
ve
začínat
větších
divadlech
pro náročnost obsluhy technologií jich můžeme napočítat až
d e s í t k y.
V
následujícím
textu
je
přehled
všech
umělecko-technick ých složek a pozic, se kter ými je možno se setkat. Divadlo
je
s yn tetickým
uměním
a
jak
už
jsme
si naznačili, nefunguje v každém divadle stejně. Proto by nemělo
b ýt
nikdy
na kombinaci
překvapením,
jednotlivých
když
činností,
v
či
praxi
na
narazíme
jejich
úplnou
absenci.
5 . 1 . 1 Ve d o u c í u m ě l e c k o - t e c h n i c k é h o provozu (technický náměstek, stage manager) Ve d o u c í technického informace
pracovník, týmu
a
týkající
který
vedení se
je
lidí.
provozu
zodpovědný
za
Shromažďuje i správy
práci
veškeré
divadla
nebo
prostoru. Koordinuje celý tým při jeho činnostech, předává a pracuje s informacemi všech složek divadla. Sleduje harmonogram divadla, ale i jednotlivých zkoušek a dohlíží na
jejich
průběh.
dokumentace
týkající
Měl
by
se
shromažďovat
všech
inscenací
i
veškeré
pro
případ
zájezdu, či komplikací a změn. Měl by mít obecný přehled a kontrolu pro návaznost a logickou posloupnost všech činností.
5.1.2 Světlo Činností osvětlovačů je nejen kvalitně představení nasvítit
a
připravit,
ale
i
odbavit.
s pozicemi popsan ými níže.
37
Můžeme
se
setkat
Mistr os větlo vač je hlavní osvětlovač, zodpovídající za práci
svých
kolegů,
měl
by
mít
přehled
o všech
inscenacích a projektech a měl by být schopen všechna představení odbavit, kd yb y to b ylo nezb ytně nutné. Programátor aktuální
pultů
situací.
technologií
se
Ve
(„pultař“)
velmi
stává,
že
je
r ychlém ne
pozice vývoji
všichni
vyžádaná moderních
osvětlovači
jsou
schopni kvalitně, ale i svižně programovat v napjatých chvílích
zkoušení.
nákupem
Te n t o
nového,
světelného
pultu
problém
modernějšího, či zapůjčením
nastává
převážně
tedy
složitějšího
neznámé
technologie.
P r o t o m ů ž e s i t u a c i ř e š i t o s v ě t l o v a č – p r o g r a m á t o r, k t e r ý se pultu
ujímá
v
době
nasvěcování
projektu.
Inscenaci
v pultu naprogramuje a ve chvíli, kdy je projekt hotový, jej předává kolegovi, který už se základními znalostmi pultu každé jednotlivé představení odbaví. Štychař je osoba, která obsluhuje po čas představení s l e d o v a c í r e f l e k t o r, t z v. b o ď á k č i f o l l o w s p o t . Světelný designer u nás stále ještě není úplně častý pojem. Je to osvětlovač na úrovni scénografa či výtvarníka a
světlem
výraznou
představení část.
Od
jen
nepodporuje,
počátku
komunikuje
ale s
tvoří
jeho
režisérem,
ale i se scénografem a kost ýmním výtvarn íkem a vytváří tak výraznou uměleckou složku inscenace.
5.1.3 Zvuk Ta t o s l o ž k a o b s a h u j e v e l k é m n o ž s t v í č i n n o s t í , k t e r é sam y o sobě můžou b ýt dokonce svéb ytn ými profesemi. V divadle se však nejčastěji setkáváme s Mistrem z vuku, jenž je hlavním zvukařem odpovídajícím za práci svých kolegů a stará se o svěřené technologie. Základní činností
38
divadelního zvukaře je ozvučení představení a zkoušek a vytváření
ruchů
představení představit
si
a
ale
podkresové v
kreativní
dnešní
práci
h u d b y.
Pod
„náročné“
od
přípravy
ozvučením
době a
můžeme
tvorby
ruchů
a ž p o o z v u č e n í ž i v é h u d b y, z p ě v u a s l o v a . D o k o n c e j s o u i kurióznější
p ř í p a d y,
kdy
požadavkem
je
např.
ozvučit
r e k v i z i t y. Zvukaři se dají dělit do mnoha skupin dle specializací jejich
profesních
nahrávek,
mix
činností
hudby),
úpravy
hotových
ruchaři
a
–
studioví
masteringoví
nahrávek
lovci
zvuků,
zvukaři zvukaři
určen ých
koncertní
pro
(tvorba (koncové
distribuci),
zvukaři
(ozvučení
živých koncertů a kapel nebo živých muzikálů), ke kterým se vážou pódioví zvukaři či mikroportisté . Dá se říci, že občas
je
v divadle
potřeba
využít
každou
z
výše
jmenovaných specializací.
5.1.4 Projekce/titulky Oblíben ým trendem poslední dob y je využití projekcí v inscenacích nový
směr
a
uměleckých
nabízí
mnoho
projektech. možností,
Jako jak
poměrně
představení
ozvláštnit a využít dalšího výrazného uměleckého prvku. Nicméně
většinou
nejde
jen
o
prezentaci
natočeného
m a t e r i á l u v r á m c i p ř e d s t a v e n í . Ve l m i č a s t o s e p r o j e k t o r ů využívá
na umělecké
využití
live
„nasvícení“
přenosu,
a
to
prostoru jak
projekcemi,
scénografického
či sdělovacího prvku. Čím více technologie je použito, tím více je potřeba specialistů přímo na tyto projekce a jejich odbavení, zapojení a obsluhu. Osvětlovači jsou v menší míře schopni projekce obsloužit, pokud jde o promítání obrázků, videí či titulků. Při náročnějších požadavcích je ale potřeba další osoba, která se většinou stará nejen
39
o zapojení
a
speciálních
odbavení, efektů,
ale
dotáček
podílí a
se
práci
i na
tvorbě
ve speciálních
grafických programech.
5.1.5 Jevištní technika Je
t ým
osob,
který
je
nejpočetnější
skupinou
v divadelním prostředí. V divadelní historii se od jejího počátku
setkáváme
se scénickými
technologiemi
a technick ými vymoženostmi. Ale stejně jako tenkrát se ani d n e s n e o b e j d e b e z l i d s k é o b s l u h y. H l a v n í z o d p o v ě d n o u osobou je jevištní mistr. Zodpovídá nejen za organizaci všech
techniků
při
všech
stavbách,
přestavbách
a p ř í p r a v á c h s c é n y, a l e z o d p o v í d á i z a t e c h n o l o g i e a j e j i c h s t a v. V n e p o s l e d n í ř a d ě j e t o a l e č l o v ě k , k t e r ý k o n z u l t u j e všechny návrhy scénografů a výtvarníků k realizaci kulis a dekorací.
Jednotlivými
činnostmi
t ýmu
jsou
stavěč
„kulisák“ a strojník.
5.1.6 Garderoba „Oblékači“ se nejčastěji dělí na pánskou a dámskou část a náplň jejich činnosti je starost o veškeré kostým y a oděvy v rámci projektu. Jde především o údržbu textilií (praní, žehlení, zašívání), popř. jejich úpravu. Složitost některých kostýmů občas znemožňuje samostatnost herců při jejich oblékání, proto garderoba vypomáhá při jejich „instalaci“
na
herce.
Stejně
tak
je
garderoba
přítomna
v z á k u l i s í ( č i d o k o n c e t ř e b a i s k r y t a n a j e v i š t i ) p ř i t z v. r ychl ých pře vlecích, kd y se herec nestíhá jít pře vléknout do své šatny v rámci rychlého sledu výstupů na jevišti.
40
5.1.7 Rekvizity Rekvizitami se rozumí vše, co se dostane na jevišti do kontaktu
s
hercem.
Rekvizitou
se
tedy
rozumí
vše
od nábytku, až po jídlo nebo zvířata na jevišti. Rekvizitář má za úkol tyto předměty udržovat ve stavu požadovaném pro realizaci
projektu.
Umisťuje
věci
na
scénu,
či za scénou dle požadavků a dané situace. Rekvizitář je přítomen akcím v zákulisí a vykonává pomocné akce jako např.
házení
rekvizity
od
rekvizit herce
z
lávek
přebírá.
na
jeviště,
Vše
se
a
česání
či
odvíjí
v zákulisí od
akce
a záleží na domluvě s hercem.
5 . 1 . 8 V l á s e n k y, m a s k y P a r u k y,
k l o b o u k y,
líčení
herců,
lepení
umělých vousů, umělých nosů či bradavic, nebo krvavé š r á m y. To
je
jen
povrchově
shrnuto
umění
uměleck ých
maskérů a maskérek. Jejich úkolem je nejen herce líčit, ale
ti
ze „staré
školy“
p a r u k y,
licousy
či
vousy
stále
vyrábějí. V jiných případech se paruky i vousy objednávají u specializovan ých prodejců. Nedílnou součástí je však jejich udržování a česaní.
5.2 Inscenační tým Pro vznik každé inscenace je klíčový správný výběr inscenátorů – kolektivu umělců, který dává obraz a směr celé inscenaci. V čele toho týmu je vžd y osoba, či spíše o s o b n o s t – r e ž i s é r. R e a l i z u j e s k r z e o s t a t n í s v o u m y š l e n k u a je „autorem“ inscenace. Podstatné tedy je, aby si tato osoba kolem sebe soustředila sprá vn ý t ým lidí a uměla ho motivovat. Je důležité, aby režisér byl osobou vůdčí, měl dostatek nejen odborn ých , ale i organizačních schopností. V
hudebním
divadle,
převážně 41
v
opeře,
by
měla
být
zásadní rolí role dirigenta, který především realizuje zápis skladatele.
Režisér
ale
stále
představuje
hlavní
roli
ve scénickém provedení díla. V tanečním divadle je to pak choreograf, který tvoří výklad díla. P a r t n e r y, k t e ř í j s o u v š a k p o d v e d e n í m r e ž i s é r a , j s o u scénografie, hudba, tvorba kost ýmů, umělecká projekce či dramaturgie. Každá jednotlivá složka, která je vlastně i samostatn ým uměleck ým dílem, se pak propojuje v jeden celek
–
inscenaci.
Dalšími
členy
inscenačního
t ýmu
se stávají, v závislosti na žánru a náročnosti inscenace, k o r e p e t i t o r, s b o r m i s t r, a s i s t e n t r e ž i e a v n e p o s l e d n í ř a d ě inspice či nápověda. Při vzniku inscenace pak každý člen inscenačního t ýmu kooperuje se složkami techniky v rámci svého oboru. Stále
ještě
stávající
novinkou,
tým,
která
jsou
už
pozice
však
jako
častěji
rozšiřuje
světelný
designer
(ale i sound designer či stage manager). Jsou to pracovní posty pro nás v České republice poměrně nové a učíme se s nimi pracovat. O to složitější při takovém strukturování pak
může
být,
osvětlovačů,
že
při
se
light
realizaci
by
designer však
objeví
měl
být
z
brán
řad jako
právoplatn ý člen inscenačního t ýmu. Tu t o p r o b l e m a t i k u s e s n a ž í o b j a s n i t J a n H o n s Š u š k l e b ve svých skriptech: „V českém uměleckém prostředí není obor divadelní lighting design akceptován jako samostatná umělecká
činnost,
ale
umělecké
t v o r b y. “
…
jako „ Ve
podpůrný
světě
je
výtvarný
však
aspekt
chápán
jako
s a m o s t a t n ý o b o r u m ě l e c k é t v o r b y, v y u ž í v a j í c í j a k z n a l o s t i t e c h n i k y,
technologick ých
sofistikovan ých znalosti
postupů
komplexních
scénografické
tvorby
( Š u š k l e b , 2 0 1 0 , s t r. 7 ) 42
zařízení a
a
dnes a
i
systémů,
umělecké
velmi tak
k r e a t i v i t y. “
5 . 3 D o k u m e n t y, v ý t v a r n é p o d k l a d y, a j . Potřebnou souhrn
dokumentací
veškerých
inscenace.
V
díla,
vzniku
podkladů
činoherní
dramatického
ke
potřebných
inscenaci
se
inscenace
je
kterým
k realizaci
nejdůležitější
se
je
postupně
text
pracuje
a od kterého se odvíjí vše ostatní. Alternativou textu je notový záznam či partitura v hudební inscenaci. Pomocnou dokumentací potřebné
pak
jsou
informace
náznakové
t e x t y,
a videozáznamy
všechny
a mohou odborné
(mohou
m a t e r i á l y,
být
v y u ž í v á n y,
texty
sloužit
které
či
u
přináší
jako
např.
fotodokumentace
tvorby
choreografie
v tanečním divadle). Scénograf s výtvarníkem předkládají pro představu postupně různé varianty scénického návrhu a
nákresy kostýmů,
které
následně
přepracovávají
tak,
aby vznikla plnohodnotná dokumentace pro jejich realizaci. Te d y
od
nákresů
scény
se
postupně
dostáváme
k počítačovým vizualizacím, maketám scény a ve výsledku v
řádnou
dokumentaci
určenou
pro
výrobu.
K návrhům
kost ýmů se postupně přikládají vzorky látek, mír y herců aj. Do
souboru
představení jako
křestní
o provedení
je
dokumentů
potřeba
list
zahrnout
inscenace,
nehořlavé
potřebn ých i
výrobní
potvrzovací
ú p r a v y,
výjimky
pro
vznik
dokumentaci
listiny (dohoda pro
realizaci
ohňo vých či p yro technick ých efektů, atd. (viz. Příloh y D – G).
43
6 Harmonogram přípravy inscenace Následující kapitola má za úkol shrnout všeobecně známé a používané pojmy během vzniku inscenace. Opět platí, že ne vždy se můžeme setkat se zkouškami přesně v takovém
pořadí
U jednotlivých
a
v přesně
procesů
takovém
pojmenování.
jsou
zrealizovány
vzniku
t y z k o u š k y, k t e r é j s o u v r á m c i ž á n r u , p r o s t o r u , r e a l i z a c e , ale i organizace potřeba.
6.1 Přípravná fáze Přípravná důležitá
proto,
potřebné
fáze že
je se
informace
pro v
umělecko-technický
rámci
důležité
ní pro
t ým
předávají
všechny
přípravu
samotné
inscenace.
6.1.1 Explikace (inscenační porada) Explikace
je
prvním
setkáním
inscenačního
týmu
s umělecko-technickou složkou divadla a vedením divadla. Hla vni m yšlenkou explikace je představit inscenační t ým , p r o j e k t a j e h o z á m ě r. P ř e d k l á d a j í s e v ý t v a r n é a k o s t ý m n í n á v r h y, d i s k u t u j e s e o r e k v i z i t á c h , t e c h n i c e , m o ž n o s t e c h prostoru a provozu a dalších požadavcích. Explikace by měla
být
začátkem
konstruktivní
komunikace
mezi
inscenačním a realizačním týmem. V tuto chvíli je nutné vyřešit, nakolik se předsta va režiséra a jeho t ýmu dá v podmínkách daného divadla realizovat. Jde tedy nejen o výrobní či technickou náročnost, ale i o stránky finanční a organizační. Řeší se tedy možnosti nákupů, kreativního využití skladů a fundusů divadel či zapůjčení. Je potřeba domluvit
konečné
termíny
schválení
a
dodání
všech
p o d k l a d ů , k t e r é j s o u n a e x p l i k a č n í p o r a d ě p r o j e d n á v á n y. 44
6.1.2 Předávací porada Schválené
a
případně
přepracované
materiály
se znovu předloží na předávací poradě. Po domluvě všech zainteresovaných
osob
konečné
zhotovení
termíny
nad
požadavky
se
domlouvají
dodání.
Jsou
stanoveny
a
a z v e ř e j n ě n y k o n e č n é i n f o r m a c e a p o d k l a d y, s e k t e r ý m i j e následně
nutné
pracovat
–
např.
herecké
obsazení,
materiál y dekorací a kost ýmů aj. Specifikují
se
požadavky
na
techniku
–
efektová
s v ě t l a , p y r o t e c h n i k a , s p e c i f i c k é n a h r á v k y – r u c h y, p r o j e k c e a d o t á č k y, a t d . V nejlepším případě by měl být představen technický realizační
tým,
inscenace,
který
se
t ým
mohl
aby
bude
úzce
fungovat
podílet a
na
vzniku
komunikovat
již
od samého počátku zkoušení (zvukař, osvětlovač, jevištní m i s t r, a l e i o s o b y z o d p o v í d a j í c í z a r e k v i z i t y č i k o s t ý m y ) . Vym ě ř o va c í zk ouš k a Pokud
na
předávací
poradě
dojde
k
nějakým
pochybnostem či nejasnostem v rámci realizace dodaných návrhů v daném prostoru, vypisuje se vyměřovací zkouška. T ým si projde přímo inscenační prostor a se zodpovědn ými pracovníky proberou veškeré možnosti, dokud nenaleznou řešení nastalého problému. Je to možnost vyu žití prostoru na
vyzkoušení
a
k
výběru
správné
možnosti
realizace
požadavků.
6.2 Výroba scény a kostýmů „Z organizačního hlediska můžeme divadelní výrobu generálně divadlem
rozdělit a
výrobu
na
výrobu
provozovanou
dodavatelskou. 45
Oba
samotn ým
způsoby
mají
některé principy shodné, zejména pak plánování termínů kroků výroby dekorací v návaznosti na dramaturgický plán a
termíny
p r e m i é r. “
...
„V ýrobu
dekorace
ve
vlastních
dílnách využívají jak vícesouborová divadelní tělesa, často hrající
v
oblastní
několika s c é n y,
divadelních
kde
kvalifiko van ými
budovách,
divadelní
technici
řemeslníky
tak
menší
jsou
schopn ými
zároveň
svépomocí
j e d n o d u c h é d e k o r a c e v y r o b i t . “ ( P e t r, 2 0 1 0 , s t r. 2 5 ) Po zadaní všech dokumentací a požadavků, ať dílnám a krejčovnám nebo dodavatelské firmě, by neměla ustat komunikace s tvůrčím t ýmem. Je potřeba konzultovat jisté kroky
a
náležitosti,
nevznikaly
aby
problémy
následně
vycházející
v z
daném
prostoru
neznalosti
lehko
dostupn ých informací.
6.3 Zkoušení inscenace V následující kapitole jsou popsány fáze zkoušení i n s c e n a c e a j e d n o t l i v é z k o u š k y, s e k t e r ý m i s e m ů ž e m e v rámci různ ých žánrů setkat. První
fází
zkoušení
inscenace
je
t z v.
zkoušení
a
setkáním
od stolu V
činohře
je
prvním
impulsem
inscenačního t ýmu s herci čtená zkouška. Herci se jsou seznámeni
se
záměry
inscenátorů
a
začínají
se seznamovat s textem, jeho výkladem a jakým způsobem jej
budou
chtít
pojmout.
V
hudebních
inscenacích
se účinkující seznamují s partiturami a dirigent vysvětlí své hudební nastudování – to jsou zkoušky orchestrální (zkoušení sborového zkoušek,
pouze
hudebního
tělesa) kdy
se
a
tělesa),
korepetice.
jednotlivě
46
sborové
Korepetice
zpěváci
(ať
(zkoušení jsou už
typ
operní
či činoherní)
připravují
na
své
hudební
výstupy
pouze
s korepetitorem, většinou u klavíru. V této fázi se můžeme v rámci technické přípravy zaměřit na zvukovou stránku. Nastává chvíle, kdy by již r e ž i s é r m ě l v ě d ě t , j a k é h u d e b n í n a h r á v k y ( z v u k y, e f e k t y ) bude potřeba vyrobit a se zvukařem řeší jejich finální podobu. Zvukař má pak čas na zpracování do požadované p o d o b y,
než
bude
nezbytné
začít
nahrávky
používat
v rámci zkoušení. Fáze zkoušení na zkušebně Je
to
fáze
zkoušení
v
omezeném
prostoru
s náznakovou dekorací a rekvizitami. Herci s režisérem hledají výraz a rytmus inscenace. Na zkušebně se může pracovat se zvukovými podklad y a hudbou. Fáze zkoušení na jevišti Na jevišti se začíná zkoušet ve chvíli, kdy je potřeba přenést nazkoušené představení ze zkušebny a začít je u p r a v o v a t n a v e l i k o s t a p o d m í n k y, k t e r é j e v i š t ě p o s k y t u j e . Ve s l o ž i t ě j š í m p r o v o z u s e ř e š í i o t á z k a o r g a n i z a č n í , č i l i s e zkoušky
na
na jevišti.
jevišti
Je
tedy tým
domlouvají potřeba
dle
účelná
pro režiséra
a
v náznakové
či
specifick ých
scénografií, například
již
nezbytné hotové
možností
provozu
komunikace,
začít
zkoušet
dekoraci.
na
Většinou
se složitým
kdy
je
jevišti, se
týká
terénem
jako šikma, práce s točnou, propadla apod. Zkouška technická (montážní) Zkouška
probíhá ve
chvíli, kdy dílny či dodavatel
dovezou připravenou scénu do divadla. Montážní zkouška je
ryze
technickou,
kdy
se
47
dodané
kulisy
a
dekorace
montují a je potřeba je postavit a upravovat pro potřeby provozu.
Za
přítomnosti
scénografa,
vedoucího
t e c h n i k y,
ale
sestavuje
technika
scénu
Scénograf
i
zodpovědné dle
jevištního
mistra,
osoby
výroby
dodaných
z
dokumentací.
dohlíží a snaží se kooperací vyu žít prostoru
d i v a d l a p r o p l á n o v a n ý z á m ě r. Ta t o z k o u š k a m u s í p r o b í h a t v dostatečném předstihu, aby bylo možné odhalit problémy a
nesrovnalosti
a
případně
dekorace
vrátit
na přepracování. Jevištní mistr staví scénu dle dokumentací a zapisuje postup sestavení dekorací, zakresluje značky na jednotlivé č á s t i s c é n y, t o v š e p r o p ř í š t í s t a v b y. Ř e š í s e i ú l o ž n o s t s c é n y.
U
nad jejich
větších
kusů
možnostmi
dekorací
rozložení
se a
může
diskutovat
případného
složení
a uložení. Řeší se postup přestaveb během představení, popř. i časová náročnost přestaveb během představení. Ve c h v í l i , k d y j e d e k o r a c e o f i c i á l n ě p ř e d á n a , p ř e c h á z í p o d s p r á v u i ú d r ž b u m í s t n í t e c h n i k y. Zkouška svícená Režisér za přítomnosti scénografa a osvětlovače musí projít celé představení dle scénáře a sdělit požadavky na osvětlení. Osvětlovač pak scénu připraví a s režisérem vytvoří
první
verzi
t z v.
světelného
scénáře
–
změny
jednotlivých světeln ých nálad na narážk y či herecké akce. Osvětlovač si zakreslí „mapu“ světel, čili kde je který světelný zdroj umístěn a kam a jak svítí. Většinou tato světelná zkouška probíhá bez herců na prázdném jevišti, kdy
se
správnost
světeln ých
změn
a
narážek
ověřuje
při ověřovací zkoušce. U větších a náročnějších projektů pak
na
jevišti
mohou
herce
48
zastupovat
figuranti
–
s takovou přípravou je pak možno rovnou svítit generální z k o u š k y. Zkouška zvuková I se zvukařem si musí režisér projít celý scénář, aby si řekli, kdy připravené nahrávky a zvuky pouštět. Zvuková zkouška
se
realizuje
si projít
jednotlivé
u
větších
scény
a
projektů,
kombinovat
kdy
např.
je
třeba
nahrávky
a ruchy s orchestrem. Nebo je důležitá dostatečná zvuková zkouška u muzikálových projektů, kdy je nutné si nazvučit živou kapelu a projít funkčnost a nastavení mikroportů. U živých muzikálových projektů pak neznamená zvuková zkouška jen jednu „akci“ v rámci přípravné fáze inscenace, ale
je
nutno
počítat
s
tím,
že
zvuková
zkouška
musí
proběhnout před každ ým představením. Zkouška orchestrální Orchestrální
těleso
pod
vedením
dirigenta
zkouší
odděleně, a tak je i tady potřeba čas a prostor pro sehrání orchestru s ostatními složkami inscenace. Zkouška kostýmo vá Ab y se předešlo komplikacím spojen ým se vzhledem a funkčností kostýmů, koná se kost ýmo vá zkouška. Kost ým průběžně
se
hercům
šije
zkoušet, nicméně
na
tělo
záleží na
a
chodí
si
ho
druhu inscenace.
Nejen věrné kopie historick ých kost ýmů b ývaj í důvodem, že
nazkoušené
akce
se
musí
rušit
provedení kvůli složitosti kost ýmu, ve herec
stát
spíš
sešněrovanou
pro nemožnost kterém se může
loutkou.
Ta k t é ž
u poh ybo vých a tanečních projektů je potřeba v kost ýmech
49
vyzkoušet náročnější choreografii, aby se následně mohlo pracovat buď na kost ýmech nebo na záměrech inscenátorů. Je potřeba, aby tato zkouška probíhala ve světlech inscenace
(tedy
ze kterých
se
které
v
e f e k t y.
nejlépe
zkoušce
svícené).
kostýmy šijí, mají totiž různé
divadelních Nejlepším
používané
po
světlech řešením
materiály
se na kostýmo vé
mohou je
od
počátku
zkoušce
vlastnosti,
vytvořit
konzultovat
L á t k y,
nechtěné s
dílnami
realizace,
neodhalilo
zbytečně
aby mnoho
nechtěn ých efektů. Zkouška aranžovací Ve l k é
množství
rekvizit,
kostýmy
či
líčení,
a l e i p ř e s t a v b y, t o b ý v a j í j e d n o t l i v ě p ř i p r a v o v a n é s l o ž k y inscenace a každá tato složka potřebuje určitý prostor pro začlenění do herecké akce. Aranžovací zkouška nabízí prostor pro koordinaci všech těchto složek, aby průběh představení
b yl
následně
načasování
specifick ých
co
nejplynulejší.
akcí
–
Řeší
r ychlé
se
p ř e v l e k y,
nej vhodnější umístění všech rekvizit, se kter ými herci musí pracovat, spolupráce rekvizitáře na akcích, a to vše mezi jednotlivými
přestavbami
scény
a
změnami
dekorace.
Pokud to lze, může zkouška probíhat bez světel či zvuku. Zkouška o věřovací (pro věrka) Ověřovací zkouška má pak za úkol prověřit souhru všech
složek
d o h r o m a d y.
Se
světly
a
zvukem,
hercem
v kostýmu a v přesta vbách dle již předem připraven ých sledů se ověřuje, zda vše funguje. Režisér bedlivě sleduje s o u h r u v š e c h s l o ž e k , a b y s e u k á z a l y v š e c h n y n e d o s t a t k y, které je třeba ještě odstranit.
50
Zkouška hlavní Poslední zkouška před generálkovým týdnem, která má za
úkol
prověřit
připravenost následných
generálek
a všech zjištěn ých a napraven ých ch yb . Generálkový týden Je
posledním
t ýdnem
před
premiérou.
Generální
zkoušky už by měly probíhat po technické stránce jako hotové
představení.
Stál ým
opakováním
již
celého
představení se zdokonaluje plynulost všech akcí a režisér b y se měl věno vat už jen hereckým akcím. Pojm y veřejná generálka
a
pro veřejnost
předpremiéra a
mají
jsou za
pak
úkol
zkoušky prověřit
otevřené interakci
se samotn ým di vákem. Premiéra Uza vírá c yklus zkoušení a přípravy inscenace. Tímto završením
se
oficiálně
a
slavnostně
projekt
prezentuje
veřejnosti. Stává se součástí repertoáru a veškeré činnosti nadále usilují o tutéž kvalitu po celou dobu životnosti inscenace.
51
7 Te c h n i c k á d o ku m e n t a c e Při
vzniku
pracovníků
každé
vzniká
inscenace
technická
z
potřeb
dokumentace.
technických V
současné
době není dané, jak b y taková dokumentace měla vyp adat. Je
však
tvořena
potřebou
uchovat
vzniklou
podobu
inscenace po jejím prvním uvedení a hlavně k hladkému p r ů b ě h u p ř i j e j í m u v á d ě n í . Ta t o se využívá
vždy
k
technická dokumentace
pravidelnému
uvádění
titulu
a
je
k osobní potřebě technického pracovníka, aby představení b ylo
uváděno
stále
v
téže
podobě
a
kvalitě
jako
při premiéře. Nutností se pak stává , kd yž je třeba vyvézt inscenaci na zájezd či technickou část inscenace přebírá nový pracovník, který se nepodílel na jejím vzniku. Proto je důležité dokumentaci vést zodpovědně v takové formě, ab y se mohla předat a b yla pochopena jin ým pracovníkem.
7.1 Světlo Následující
dělení
světelné
dokumentace
není
dogmatem, které by bylo využíváno nezbytně v každém divadle každým osvětlovačem. Následné dělení je spíše ukázka
toho,
dokumentace
co
by
ideálně
měla/mohla
na jednotlivci,
jak
si
kompletní
obsahovat.
světelnou
světelná
Vždy
je
dokumentaci
však vytvoří
a kterých možností či kombinací vyu žije (viz Příloha H: Světelná dokumentace).
7.1.1 Světelný scénář Pro technickou dokumentaci se zpracuje text hry v jeho nejaktuálnější podobě, tak aby odpovídal textu, jenž zazní
na
narážky
či
jevišti. akci
Protože na
technika
jevišti,
potřebuje
52
reaguje se
ve
na
slovní
hře
dobře
orientovat.
Následně
si
do
svého
scénáře
osvětlovači
d ě l a j í s v é p o z n á m k y a z a z n a m e n á v a j í j e d n o t l i v é ú k o n y. Jednotný text je důležitý ve chvíli, kdy je potřeba sjednotit úkony
a
akce
Světelný
všech,
scénář
s osvětlovačem odvíjet
od
začne mají
daného
zaznačovány
kdo
se
na
vznikat
určitou textu
světelné
představení
ve
chvíli,
představu, či
akce.
změny
a
jsou
kdy
která
Do
podílejí. režisér
se
začne
scénáře
závislé
jsou
na
t z v.
narážkách. Do scénáře je poznačeno, jaká světelná změna proběhne v závislosti na větě, pohybu či jiné narážce, k t e r o u u r č í r e ž i s é r. V o p e r n í c h č i p o h y b o v ý c h i n s c e n a c í c h scénář nahrazuje hudební partitura.
7.1.2 Light plot Je dokument, kde jsou zakreslena všechna používaná světla
v
prostoru.
Do
světelného
parku
je
potřeba
si poznačit typ světla, umístění a světelný kanál. Light plot by
měl
vzniknout
ve chvíli,
kdy
těsně
před
inscenace
samotnou
dosáhla
premiérou,
určitého
bodu
připravenosti a již se věnuje jen úpravám jako fokusení světel (pouze pohyb světelného paprsku po scéně, nikoli převěšování světelných zdrojů).
7.1.3 Nasvěcovák Vzniká
jako
doplněk
light
plotu,
kam
se
zapisuje
či zakresluje, které světlo plní jakou funkci. Jde o přesné určení t yp u světla, jeho kanálu a popisu, kam a jak má iris8
s v í t i t , p ř í p a d n ě s e z a z n a č u j e b a r e v n ý f i l t r, k l a p k y, či t yp
goba9.
speciálně, 8
je
Mechanická umístěných
Te n t o možné součástka,
do
kruhu.
dokument ho
není
zahrnout
skládající Uzavírající
světla a tím zužují emitovaný paprsek.
53
do
se se
nutné
z
light
vytvářet plotu.
jednotlivých
lamely
omezují
Je
lamel
průchod
na každém
osvětlovači,
jak
podrobně,
zodpovědně
či přehledně chce dokumentaci vytvořit.
7.1.4 Cue list Vzniká ze světelné dokumentace jako poslední a úzce souvisí se světeln ým
scénářem. Jde vlastně o seznam
světelných změn, ve kterém jsou zaznamenány hodnoty jednotlivých světeln ých zdrojů, které tvoří danou světelnou změnu. Cue list vzniká a bývá součástí paměti světelného pultu, na kterém inscenaci vytváříme. Je vhodné ho mít uložen
i
v
celkové
dokumentaci,
a
to
pro
využití
při divadelních zájezdech. Při těchto akcích je nutno cue list vytvářet na místním světelném pultu znovu a je potřeba jej co nejvíce přiblížit původní verzi.
7.2 Zvuk Součástí zvukové dokumentace nejsou jen dokumenty j a k o z v u k o v ý s c é n á ř a s e z n a m a n á k r e s p o u ž i t é t e c h n i k y, součástí této dokumentace musí být i přiložený datový nosič, na kterém se nacházející všechny tracky potřebné k odbavení představení. Součástí archivovaných materiálů by měl být v případě digitálních pultů i nahrávek nosič se zálohovan ými
materiály
(viz
Příloha
I:
Zvuková
dokumentace).
7.2.1 Zvukový scénář Zde je to obdobné jako u scénáře světelného. Zvukař si po domluvě s režisérem podrobně do textu zapisuje, kdy pouští dohodnutý zvuk či hudbu, zapíná mikrofony apod. 9
Je to šablona umístěná v přední části zdroje světla, používá se k tvarovaní emitovaného světla.
54
V
případě
digitálních
pultů
je
možné
narážky
si v pultu zapisovat ro vnou ke zvukovým změnám. Je to praktická vlastnost, kterou novější digitální pulty běžně nabízejí.
7.2.2 Seznam použité techniky a zakreslení v prostoru (schéma) Protože
každá
inscenace
sama
o
sobě
je
jinak
náročná a čítá jiné požadavky na zvukaře, je dobré udělat si nejen seznam používané techniky v daném představení, ale s jistou přesností je vhodné si technologie zakreslit v daném prostoru.
7.2.3 Datový nosič se zvukovými podklady Ke zvukovému scénáři se obvykle přikládá i datový nosič.
Ta d y
záleží
na
divadelním
provozu,
který
t yp
přehrávačů používají (CD, minidisk, flash disk či cokoli j i n é h o ) . N o s i č o b s a h u j e v e š k e r é n a h r á v k y, k t e r é s e b ě h e m i n s c e n a c e p o u ž í v a j í . J s o u t o h u d e b n í p o d k l a d y, z v u k o v é e f e k t y, r u c h y, a p o d .
7 . 3 J e v i š t n í t e c h n i k a ( p ř e s t a v b y, s t r o j e ) Jedná a poh ybu
se
o
kompletní
scénických
dokumentaci technologií.
k
montáži Kompletní
a koordinovaná práce všech členů jevištní techniky záleží na dokonalém předávání veškerých informací a pok ynů. Ačkoli
při
se spoléhá
jevištních většinou
na
přestavbách pokyny
a
pohybu
inspicienta,
který
strojů dává
včas vědět, která změna kdy proběhne, je třeba poznámek každého jednoho technika pro samostatnou a uvědomělou činnost.
55
7 . 3 . 1 Te c h n i c k ý s c é n á ř V tomto případě vzniká a vychází technický scénář z potřeb inscenace. Jevištní mistr si zapisuje, kdy a jak je třeba
rozpohybovat
jevištní
stroje
či
k u l i s y.
Posléze
se tento technický scénář namnoží všem, kterých se poh yb strojů
či
přestavby
týkají.
Ti
si
pak
upravují
scénář
i poznámky dle vlastních potřeb, aby představení probíhalo co nejplynuleji.
7.3.2 Nákres stavby scény Je
přesné
inscenace
zakreslení
v prostoru,
a
další
technický částí
popis
jsou
stavby
zakreslené
podrobnosti a značky na jevišti, které odpovídají seznamu kulis, dekorací i nábytku. Scénograf na půdor ysu
v
rámci
divadla.
podkladů
Ta t o
dodává
upravená
řez
scény
doku mentace
poté
slouží kromě toho k opětovné montáži a sestavení celé s c é n y.
Celou
dokumentaci
může
doplňovat
i fotodokumentace celé scénografie.
7 . 4 Z á k u l i s n í d o k u m e n t a c e ( r e k v i z i t y, garderoba, masky a vlásenky) Z d e n e n í p o t ř e b a p r a c o v a t s e s a m o t n ý m t e x t e m h r y. „Akce“,
což
jsou
například
p ř e v l e k y,
přeměny
rekvizit
na scéně apod., hlídá a avizuje inspicient představení. Důležitou
dokumentací
jsou
však
seznamy
používaných
věcí a potřeb (seznam y rekvizit, kost ýmů, paruk). Nedílnou součástí by ale měl být podrobný popis, s
rekvizitami
v jakém
mají
či být
kost ým y stavu
naložit apod.
–
jakým způsobem
kam
Možností
je je
nachystat, pak
také
fotodokumentace. Např. pro vlásenky a masky fotografické 56
předlohy pro přesnost líčení a účesů při každém uvádění inscenace.
57
Z á vě r I
přes
různorodost
umělecko-technické Činnost
práce
technického
s ystematizací
a
divadelních jejich
t ýmu
je
rozdílností
provozů
nedílnou právě
struktur
součástí.
tak
jako
jsou
ovlivněna jiné
složky
divadelní instituce. Ale přes všechny možnosti fungování, které tato pestrost nabízí, je nutné dodržovat základní principy a posloupnost činností, které jsou uvedeny v této bakalářské práci. Práce aspektů
poukazuje
realizační
i
na
nutnost
dokumentace
a
dodržení
pro
její
jistých
používání
a archivaci. Cílem
této
práce
činnosti
související
všechny
f a k t o r y,
Protože
předcházení
inscenace
se
které
zásadní.
teoretickému
b ylo
soupisu
přehledně
vznikem ovlivňují problémů
Realizace činností
shrnout
představení jeho
a
hladký
může
být
inscenace stále
všechny
živým
je
ukázat průběh.
pro
vznik
ale
oproti
organismem,
u kterého je potřeba b ýti stále ve střehu a čelit nastal ým , a
přes
všechnu
snahu
nástrahám (viz Příloha
a
připravenost
neodvratiteln ým,
J: Ukázka realizace inscenace
Vévodkyně a kuchařka). Ale i pouhé seznámení se se základní problematikou přípravy inscenace může ulehčit a zefektivnit práci nejen technickému t ýmu, ale i tomu organizačnímu.
58
S e zn a m c i t o va n ýc h p r a m e n ů BRAUN,
Kazimierz.
Divadelní
p r o s t o r.
Praha:
Akademie múzických umění, 2001. ISBN 80-85883-73-2. GREGORINI,
Bedřich,
Jindřich
SRSTKA.
Základy
divadelní
FA M U
HAMU].
Praha:
+
činnosti:
Akademie
GREGORINI [AMU
=
a
Jiří
DAMU
múzick ých
+
umění,
Divadelní fakulta, katedra produkce, 2007. ISBN 978-807331-093-6. HONZL, zápisník.
Jindřich.
Praha:
Sláva
Družstevní
a
bída
práce,
divadel: 1937.
režisérův
Orbis
pictus
(Družstevní práce). HRBEK, Daniel. Budování divadla. V Praze: Kant pro AMU, 2009. Disk (Akademie múzických umění v Praze). ISBN 978-80-7437-012-0. KOLEGAR, Jan. Historie scénick ých technologií. 2. vyd . Brno: Janáčkova akademie múzick ých umění v Brně, 2 0 11 . I S B N 9 7 8 - 8 0 - 8 6 9 2 8 - 9 4 - 4 . KOUŘIL,
M i r o s l a v.
O
malém
jevišti.
Praha:
Orbis,
1955. PEJCHA, Jiří a Jan ŠKUBAL. Zvuk v divadle: učební texty pro výuku předmětu Základy scénického zvuku. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2005. ISBN 80-86928-01-2. PETR, Jan. Organizace divadelní výroby: (technická realizace scénických návrhů). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2010. ISBN 978-80-86928-71-5. ŠESTÁK, Jiří. Divadlo - kultura - podmínky: (osobní zkušenost).
V
Praze:
KANT 59
pro
AMU,
2012.
Disk
(Akademie múzick ých umění v Praze). ISBN 978-80-7437079-3. ŠUŠKLEB,
Jan.
Aplikovaný
lighting
design:
vhled
do oboru světelného designu. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2010. ISBN 978-80-86928-83-8.
60
S e zn a m p o u ž i t ýc h p r a m e n ů ČERNÝ, Jiří. Základy architektonického a scénického svícení.
Praha:
Akademie
múzických
umění,
Divadelní
fakulta, 2002. ISBN 80-7331-906-3. DVOŘÁK, Jan. Malý slovník managementu divadla: příručka
pro
produkční,
o r g a n i z á t o r y,
studenty
a
p r o d u c e n t y,
adepty
studia
m a n a ž e r y,
divadla,
kultury
a u m ě n í . P r a h a : P r a ž s k á s c é n a , 2 0 0 5 . Te a t r o l o g i e . I S B N 80-86102-49-1. DVOŘÁK,
Jan.
Kreativní
management
pro
divadlo,
aneb, O divadle jinak: kapitoly k tématu realizace divadla. 2 . v y d . P r a h a : P r a ž s k á s c é n a , 2 0 0 4 . Te a t r o l o g i e . I S B N 8 0 86102-53-X. DVOŘÁK, Jan. Management divadla - antologie textů: čítanka
k
tématu
V tomto
souboru
realizace vyd.
2.
divadla
Praha:
v
českých
Pražská
zemích.
scéna,
2004.
Te a t r o l o g i e . I S B N 8 0 - 8 6 1 0 2 - 5 0 - 5 . M O R A N , N i c k . S v ě t e l n ý d e s i g n : p r o d i v a d l o , k o n c e r t y, výstavy a živé akce. Praha: Institut umění – Divadelní ústav ve spolupráci s Institutem světelného designu, 2010. ISBN 978-80-7008-246-1. PA C O V S K Ý ,
J a r o s l a v.
Než
se
zvedne
opona:
O divadle a o Hamletovi. Praha: Albatros, 1977. Objektiv (Albatros). PRAŽÁK,
Albert.
Interpretace
scénografického
p r o s t o r u . P r a h a : I S V, 2 0 0 3 . M é d i a . I S B N 8 0 - 8 6 6 4 2 - 2 1 - 6 .
61
S e zn a m p ř í l o h Příloha A: Uspořádání hracího prostoru Příloha B: Bezpečnostní dokumentace – Impregnace dekorace Příloha
C:
Bezpečnostní
dokumentace
–
efekty
v představení Příloha D: Křestní list inscenace Příloha E: Výtvarné návrhy – scénografie Příloha F: Výtvarné ná vrh y – kost ým y Příloha G: Realizační dokumentace Příloha H: Světelná dokumentace Příloha I: Zvuková dokumentace P ř í l o h a J : Te c h n i c k á p ř í p r a v a p ř e d s t a v e n í V é v o d k y n ě a kuchařka v divadle Reduta
62
Příloha A: Uspořádání hracího prostoru
Příloha
B:
– Impregnace dekorace
Bezpečnostní
dokumentace
Příloha v předsta vení
C:
Bezpečnostní
dokumentace
–
efekty
Příloha D: Křestní list inscenace
Příloha E: Výtvarné návrhy - scénografie
Příloha F: Výt varné ná vrhy – kostýmy
Příloha G: Realizační dokumentace
Příloha H: Světelná dokumentace
Příloha I: Z vuko vá dokumentace
Příloha
J:
Te c h n i c k á
příprava
představení
Vévodkyně a kuchařka v di vadle Reduta Realizace inscenace Národního divadla Brno v Divadle Reduta I N S C E N AC E V É V O D K Y N Ě A K U C H AŘ K A Úvod do problematiky Pro sezónu 2014/2015 byl v dramaturgickém plánu Národního
divadla
a kuchařka od Avizovaný
Brno
prezentován
projekt
Vévodkyně
Ladislava Fukse v režii Kamily Polívkové.
byl
nevšední
zážitek
propojující
divadelní
inscenaci s moderní gastronomií, odehrávající se ve formě hostiny v Divadle Reduta, v Mozartově sále. Ta t o d o k u m e n t a c e s e v ě n u j e s a m o t n é r e a l i z a c i t é t o inscenace
v
Divadle
Reduta
a
budou
v
ní
podrobně
popsány přípravy a činnosti umělecko-technického týmu. Náročnost uvedení tohoto projektu by mohla být příkladem, že po zvolení díla do dramaturgického plánu je potřeba p ř i j e h o t e c h n i c k é r e a l i z a c i b r á t v p o t a z m n o h é f a k t o r y, aby
mohla
vzniknout
kvalitní
inscenace.
Jde
o
možné
p r o s t ř e d k y, k t e r ý m i s e t v ů r č í t ý m u b í r á a j a k ý m i z p ů s o b y lze dosáhnout zamýšlených cílů. Divadelní a scénický prostor Divadlo
Reduta
je
nejstarším
divadlem
ve
střední
E v r o p ě , p r o s l u l é n á v š t ě v o u W. A . M o z a r t a , a l e i s v ý m i devastujícími
p o ž á r y.
divadlem
až
do
zchátralý
stav
roku
B ylo
oblíben ým
1993,
uzavřeno.
kdy
Prošlo
a
na vštěvo van ým
muselo rozsáhlou
b ýt
pro
svůj
rekonstrukcí
a v roce 2006 b ylo slavnostně otevřeno, vedle Mahenova a Janáčkova divadla, jako třetí divadelní scéna Národního divadla
Brno.
V
dnešní
době
samotné
divadlo
stále
ohromuje svým historickým zje vem, překvapí však moderně zrekonstruo van ým jádrem di vadla. Divadlo
Reduta
kamenn ých aktuálním
scén a
je
progresivní
Národního
scénou
divadla.
experimentálnějším
vedle
Prezentuje
uměním
a
snaží
se se
splňovat náročná očekávání diváků. Reduta aktuálně disponuje těmito hlavními prostory k realizování projektů: jeviště kukátkového typu, variabilní prostor
Mozartova
performance
i
sálu
jiné
a
Komorní
aktivity
se
sál.
však
Pro
inscenace,
využívají
prostory
celého divadla. Běžně jsou využívány prostory historického s k l e p a , f o y e r, v ý s t a v n í c h p r o s t o r, a l e i p r o s t o r y p r o z a t í m n e v y u ž i t é k a v á r n y. Díky
modernizaci i neustálému úsilí zaměstnanců je
technické zázemí velmi vstřícné. Divadlo bylo budováno jako
profesionální
nalezneme
vše,
divadlo
co
jen
a
může
ve
výčtu
ulehčit
technologií
realizaci
všech
d i v a d e l n í c h ž á n r ů . Te d y v e v ý č t u n a p ř . r o z h l a s d o c e l é h o z á k u l i s í p r o k o m u n i k a c i , z v u k o v á s i g n a l i z a c e p r o d i v á k y, kamerový
systém
využívaný
od
ostrahy
divadla
až po možnost zprostředkování dirigenta v prostoru jeviště či zákulisí. Pro technické odbavení představení jsou k dispozici obě dvě potřebná a využívaná místa – zvuková a světelná kabina a livepost. I přes rozsáhlou rekonstrukci je Divadlo Reduta prostoro vě divadlem poměrně mal ým a naráží na problém
neexistence
větších
skladovacích
p r o s t o r.
I
přesto, že jako součást instituce Národního divadla, které disponuje
velkými
sklady
dekorací
a
rekvizit
či
sklady
kost ýmů, b y b ylo velmi náročné a nepraktické neustále potřebné věci přivážet a navážet. Ač se tomu v jistých případech Divadlo Reduta nevyhne, snaží se uskladnit a ponechávat větší část dekorací, kost ýmů, ale i rekvizit v
p r o s t o r á c h d i v a d l a . Ta k s e t e d y v y u ž í v á n a p ř í k l a d p r o s t o r u původních šaten pro sklad y kost ýmů či technologií. Vyu žitelnost
všech
například
při
poslouží
kancelář
prostor
zkoušení
divadla
inscenací,
kdy
a d m i n i s t r a t i v y,
se
dá
jako
ukázat
zkušebna
prostory
nevyu žité
k a v á r n y, m a l á d i v a d e l n í g a l e r i e č i M o z a r t ů v a K o m o r n í s á l . Pro
vytíženost
Mahenova
divadla
divadla,
a zázemím
které
se je
inscenačních
kooperuje vlastně
týmů
se
zkušebnami
domovskou
většiny
scénou
připra vovan ých
aktivit. Divadelní provoz Divadlo Reduta je součástí Národního divadla Brno a jako třetí scéna je plně využívána všemi soubory této instituce. Je však i pronajímatelem prostoru a domovskou scénou
menším
divadelním
projektům
jako
je
Opera
D i v e r s a č i D i v a d e l n í s p o l e k F r í d a . Ve l m i č a s t o p a k h o s t í zájezdová
představení
(aktuálně
např.
Studio
Hrdinů)
a scénická čtení Listování. Své prostory ale nenabízí jen divadlu.
Při
přenosech
představení
Metropolitní
opery
se stává i kinosálem a je velmi atraktivní pro realizování konferencí, koncertů, pro taneční kurzy či pro výtvarníky a jejich umělecká díla a velmi oblíbená je i pro soukromé akce a společenská setkání. Národní divadlo Brno je instituce třísouborová, spadá pod ní činohra, opera a balet. Divadlo Reduta je pro ně prostorem
vyu žívan ým
pro
specifickou
dramaturgii.
Většinou jde o experimentálnější inscenace (Černá labuť, Improvizovna),
prezentace
jednotlivých
souborů
(Choreografický ateliér) či pohádek (činoherní Brněnské pověsti a operní Papageno). A za zmínku určitě stojí např. i kooperace dvou souborů v jedné inscenaci (činoherně – baletní představení Alžběta a Salomena). Protože i Divadlo Reduta
spadá
pod
d í l n y,
krejčovny
i samotnou
administrativu Národního divadla, je nutné brát v potaz, jaké
vznikají
problémy
např.
při
vzniku
více
inscenací
a projektů záro veň a jak ým složit ým logistickým úkolem organizačních složek všech souborů je plánovat jednotlivá představení. Di vadlo Reduta není jen využívan ým prostorem všech souborů
Národního
hostujících vyžadují
produkcí,
stálý
stagionový technicky
divadla. ale
i
technický
p r o s t o r. zajistit
Náročnost
potřeby tým.
Te d y nejen
samotného
Funguje
má
ostatních divadla,
podobně
zodpovědnost
všechny
a
projekty
jako musí
souborů
Národního divadla, ale i všechna hostující představení, p r o j e k t y, e v e n t y, a p o d . Prostory
divadla
využívané
při
zkoušení
a realizaci inscenace Vévodkyně a kuchařka Následující
text
a
kapitoly
se
věnují
už
samotné
realizaci inscenace a prostoru, ve kterém vznikala a je uváděna. Scénickým
prostorem
představení
Vévodk yně
a k u c h a ř k a b y l z á m ě r n ě o d p o č á t k u v y b r á n M o z a r t ů v ( t z v. Červen ý) sál. Záměrem režisérk y b ylo vytvořit inscenaci propojením jeviště s hledištěm a nechat vyniknout téma hostiny zcela
konkrétně.
Představa
byla
taková,
že
se
v Mozartově sále sestaví velká jídelní tabule, u které bude probíhat reálná hostina, při které herci odehrají i samotné představení.
Mozartův
sál
se
tedy
podle
představ
inscenátorů měl proměnit v hodovní síni. Záměrem bylo smazání nevšední najednou.
odstupu
diváka
podívanou
od
útočící
jeviště na
a
více
děje
a
vytvořit
smyslů
diváka
Mozartův sál Je
ceněnou
balkónkem
částí
nového
původního
divadla
historického
s
dochovan ým
hlediště.
B yl
rekonstruován jako prostor ke koncertům a společenským událostem pro kapacitu až na 350 osob. V poslední době je však hojně využíván i k divadelním počinům. Jeho technické vyb aven í však neodpovídá di vadelním projektům,
proto
je
a
prostor
improvizovat
třeba
v
tomto
dovybavit
dle
prostoru potřeb
vždy
daného
projektu. Čtyřchodové avšak
bylo
menu
nutné
aranžování
b ylo
vyřešit
pokrmů,
připravováno
kde
ale
a
kdo
jak
restaurací,
se
ujme
zefektivnit
nejen
obsluhu
desetičlenného t ýmů a následn ý debaraz (úklid) špinavého nádobí. Řešením b ylo vyu žití prostoru di vadelního baru nacházejícího se v těsné blízkosti Mo zarto va sálu. B ylo třeba
prostor
dovyb avi t
dalším
odkládacím
prostorem
pro přípravu pokrmů a nádobí. Nicméně velmi praktick ým je samotn ý bar se svým zařízením (dřez s tekoucí vodou, h ygienický prostor apod.) Te c h n i c k é
odbavení
představení
pak
probíhá
na improvizovaném livepostu, který je umístěn na balkónku Mozartova sálu, jenž je jedin ým st yčn ým bodem, kde jsou technici
dostatečně
„v
obraze“
a
zároveň
nenarušují
atmosféru společenské události v prostorách samotného sálu. Mozartův sál také bezprostředně sousedí se zákulisím a jevištěm a krom oficiálního příchodu má vlastní vstup právě
ze
umožňuje
zákulisí nejen
skrytý
za
nenápadnost
poh ybli vými hereck ých
p a n e l y,
což
nástupů.
Jde
o nejsnadnější vstup nejen pro herce, ale i pro techniku, garderobu
a
rekvizity
v
rámci
p ř í p r a v.
A
určitě
je
nedocenitelná možnost i pro inspici, která musí udržovat přehled nad složitější organizací večera.
Mozartův sál divadla Reduta
Jevištní technologie a činnosti členů technického týmu při vzniku inscenace Protože Mozartův sál je opravdu spíše společenský sál,
není
vybaven.
krom Ale
vlastního
protože
k uměleckým
účelům,
s inscenátory
měl
osvětlení
sál
je
poměrně
technický
poměrně
nijak
jasno
t ým jak
technologicky
často po
využíván
rozhovorech
využije
mobilních
prostředků, kter ými divadlo disponuje. Scénické osvětlení Te c h n i c k é
vybavení
divadla
Reduta
disponuje
dostatkem mobilních světelných zdrojů a stmívačů, které jsou nezb ytné pro umělecké nasvícení prostoru Mozarto va sálu. Záměrem inscenátorů b yla co nejcivilnější atmosféra s
občasn ými
světelnými
iluzemi.
Požadovaného
light
d e s i g n u s e t e d y d o s á h l o k o n v e n č n í m i s v ě t l y, a l e i v y u ž i t í m vlastního osvětlení sálu a hry zrcadel. Jednotky odbavuje osvětlovač
z
live
postu
pomocí
světelného
pultu
dle
domluvených narážek ve světelném scénáři. Osvětleni sálu je možné ovládat pouze na ovládacím panelu v zákulisí
u je viště, osvětlovač nemohl ovládat sál přímo, proto b yl zaškolen jeden z účinkujících, který na povel osvětlovače v y s í l a č k o u p r o v á d ě l j e d n o t l i v é ú k o n y.
„Nasvěcovák“
Světelný scénář
Scénické ozvučení Nazvučení
prostoru
bylo
vytvořeno
zavěšením
ozvučovacího systému z balkónu, který slouží jako „live post“. Původním záměrem inscenátorů bylo pouze pouštění hudebního podkladu. Bylo však zjištěno, že herce bude potřeba
dozvučit
mikroporty
kvůli
problémové
akustice
ve spojení s hlučn ými projevy stolujících diváků. Zvukaři pak
odbavují
představení
dle
domluvených
narážek
ve zvukovém scénáři.
Zvukový scénář
Jevištní technika Práce
jevištní
techniky
b yla
omezena
pouze
n a n a c h y s t á n í p r o s t o r u M o z a r t o v a s á l u a z á z e m í k a v á r n y. Je třeba vžd y sestavit jídelní tabuli a nach ystat pomocné stoly pro přípravu a servis pokrmů. Garderoba Krom kostýmů bylo třeba vyřešit i starost o další textilie
využívané
se v inscenaci
v
rámci
pracuje
s
představení. kostým y
Krom
obsluhy
kost ýmů a
jejich
p ř í s l u š e n s t v í m ( z á s t ě r y, p ř í r u č n í k y ) . D á l e j d e i o ú d r ž b u ubrusů a textilních ubrousků.
Zápisky garderoby
Rekvizity R e s t a u r a c e d o d á v á p ř i p r a v e n é p o k r m y, k t e r é s e r v í r u j e jejich kuchař. Nastala ale situace, kdy bylo potřeba nejen pomoct kuchaři se servisem, ale i s množstvím nádobí, k t e r é s e h r o m a d í p o č t y ř e c h c h o d e c h p o k r m ů . Ta t o č i n n o s t b yla
tedy
přidělena
rekvizitářce.
A
ačkoli
se
chody
podávají postupně a v jistých intervalech, množství nádobí se na možnosti zázemí zdály neúnosné. Situace se měla řešit postupn ým odm ýván ím, bohužel však hlasitost této činnosti byla neúnosná při představení. Nádobí je tedy postupně
odklízeno
rekvizitářky
tady
byla
pro
pozdější
navýšena
úklid.
tedy
nejen
Povinnost o
starost
o velké množství nádobí (pro představu se jedná o cca 250 ks
nádobí,
150
ks
skla
a
350
ks
příborů),
ale i o pomoc kuchaři se servisem a zdobení pokrmů. Bylo třeba zajistit, jak se bude nádobí převážet a které prostory b u d o u n e j v h o d n ě j š í p r o u m ý v á n í a u s k l a d n ě n í . Ta k é j a k ý m i prostředky bude nádobí um ýváno a utíráno. Kd yž se pak
představení hraje v blocích vykonávají tuto činnost i lidé navíc.
Předávací dokument dílen Národního divadla Brno
Inspice Určitě je třeba zmínit i činnost inspice, která b yla při představení velmi omezena. Divadlo Reduta disponuje osobou,
která
a l e i n á p o v ě d y.
zastává Bylo
tedy
nejen nezbytné,
činnost aby
se
inspice, účastnila
každého představení přímo u jídelní tabule v nejbližším dosahu
herců.
B ylo
ale
i
potřeba,
aby
dávala
signály
d o z á k u l i s í p r o k a ž d ý n á s t u p o b s l u h y. N e n í m o ž n é p o u ž í v a t v y s í l a č k y, a t a k s e v e s p o l u p r á c i s o s v ě t l o v a č i v y t v o ř i l a světelná
signalizace.
B ylo
nainstalováno
světlo
za příchodové ovládání,
dveře,
která
má
které
bylo
zapojeno
inspicientka
u
sebe
a
na
dálkové
dle
potřeby
rozsvěcuje. Protože je navíc jediná, která má naprostý přehled o probíhajícím představení a okolí, b ylo potřeba vymyslet i možnost předávání informací ostatním členům realizačního t ýmu. Předsta vení má jedinečnou a poměrně komorní ale co
atmosféru, nejméně
b ylo
tedy
nápadnou
třeba
formu
vym yslet
komunikace.
funkční, Je
tedy
p o u ž í v á n o n e j e n m o b i l n í c h z p r á v, a l e n a p ř í k l a d p ř e d á v á n í papírových vzkazů po hercích, kteří ztvárňují obsluhu. Bezpečnost práce Protože zapojení světel nelze provést bezdrátově, je potřeba řádně zajistit kabeláže, které se v tomto případě nachází
v
celém
prostoru
sálu
a
nepřekonávají
je
jen
herci, ale i diváci. B y l o p o t ř e b a i z a j i s t i t m í s t o p r o h a s i č s k ý d o z o r, k t e r ý dohlíží na každém představení. Nemohl ale být účasten přímo při hostině a mít místo někde bokem narušovalo atmosféru
představení,
nachází
se
tedy
celou
dobu
představení před divadelním sálem. Organizace přípravy představení Explikační porada Na explikační poradě b yl představen tvůrčí t ým , kter ý bude
na
projektu
pracovat
a
reži sérka
seznámila
osazenstvo se svou představu inscenace jako specifického projektu. Inscenace
se
měla
odehrávat
v
rámci
skutečné
h o s t i n y, k d e s e d i v á c i m ě l i s t á t v p o d s t a t ě s a m o t n ý m i účinkujícími.
A
pointou
projektu
mělo
být
čtyřchodové
degustační menu restaurace Koishi. Scénograf na maketě Mozartova
sálu
odprezentoval
svou
scénografii.
Pro náročnost
představení
se
dlouho
diskutovalo
o o r g a n i z a c i s a m o t n é h o s t i n y a o b s l u h y. V rámci hostiny účinkují dva herci (Vladimír Javorský, Eva Novotná), dvě osoby hudebního doprovodu (operní pěvkyně
a
harfistka)
a
deset
studentů
herectví
jako
o b s l u h y. Porady
byli
účastni
vedoucí
pracovníci
Národního
divadla Brno – ředitel, technický náměstek, vedoucí dílen, vedoucí
výroby
krejčovny
a
za
rekvizit, divadlo
vedoucí Reduta
vlásenek,
byl
vedoucí
přítomen
vedoucí
t e c h n i c k é h o p r o v o z u a j e v i š t n í m i s t r. Scénograf zkonzultoval možnosti s jevištním mistrem a vedoucím dílen kvůli případné realizaci jídelní tabule a protože divadlo Reduta nedisponuje takovými možnostmi k
vytvoření
tabule
dle
představ
scénografa,
byl
tedy
postoupen požadavek vedoucímu dílen na výrobu tabule. Výtvarník kost ýmů předložil ná vrh y kost ýmů a řešil y se
možnosti
z
již
hotových
paruk,
kterými
disponují
d i v a d e l n í s k l a d y. Předávací porada Tvůrčí tým předložil definitivní požadavky k výrobě a n á k u p ů s c é n y, r e k v i z i t a k o s t ý m ů . Ř e š i l a s e j e š t ě o t á z k a prostírání jídelní tabule, požadavkem byl textilní, nikoli navrhovaný
jednorázový
ubrus.
Musí
se
však
vytvořit
z více částí, aby jej mohla vůbec garderoba pravidelně prát. Byl
vznesen
i
požadavek
na
prostory
a
čas
ke zkoušení obsluhy a servisu jídel, k čemuž bylo potřeba vytvořit
prozatímní
a p r o s t ř e d k y.
tabuli
a
sehnat
základní
nádobí
Vyměřovací zkouška Proběhly s vedoucím
tvůrčí
techniky
schůzky a
inscenačního
jevištním
mistrem
nad
týmu výkresy
a p o ž a d a v k y. H l e d a l y s e m o ž n o s t i p r o s p o k o j e n o s t n a o b o u stranách.
Procházel
se
se
prostor
Mozartova
sálu
a hledaly se cesty k přesné realizaci představ tvůrců. Výroba scény a kostýmů V
dílnách
Národního
divadla
a u p r a v o v a l y k o s t ý m y,
v
na míru
do
Rekvizity
protože
se
prostoru. jednalo
o
dílnách
velké
Brno
vznikala se
jídelní
tentokrát
množství
nádobí,
nejsou specifické požadavky na dobové určení.
Maketa scény versus Mozartův sál
se
šily tabule
n a k o u p i l y, na
které
Maketa návrhu scény inscenace Vévodkyně a kuchařka
Realizace scény
Dokumentace jevištní techniky 1
Dokumentace jevištní techniky 2
Zkoušení inscenace Inscenace je hrou o dvou hercích a dvou hudebnících, takže
zkoušení
samotných
herců
i
hudebníků
nebylo
zpočátku vůbec složité a dalo se zkoušet prakticky kdekoli. Nicméně od samého počátku zkoušení inscenace, kdy herci m o h l i z k o u š e t t z v. o d s t o l u , b y l o t ř e b a n a z k o u š e t j i n é č á s t i inscenace.
A
to
obsluhu
připomínající
spíše
elegantní
choreografii – stále ale profesionální servis jídla hostům. A p r o t o ž e n i k d e n e b y l a l t e r n a t i v n í a d o s t a t e č n ý p r o s t o r, kde by kvalitně mohli zkoušet, muselo se tedy Mozartova sálu využívat ke zkoušení od samého začátku. Obsluha
diváků,
jakožto
hostů,
musela
vypadat
co nejprofesionálněji a b ýt co nejr ychlejší, ab y co nejméně narušovala představení. Deset studentů herectví se mělo stát právě touto profesionálně působící obsluhou. Většina mladých
herců
však
s
tímto
neměla
jedinou
zkušenost
a proto bylo zapotřebí velmi často a dlouze zkoušet. Což znamenalo zkouškách
domluvení zajistit
a dostatek nádobí.
mnoha
postavení
termínů prozatímní
a
při
všech
jídelní
tabule
Již
při
zkoušení
byl
postaven
vedoucí
techniky
a tajemnice divadla před problém, jak vym yslet ferman tak, aby se
mohlo
provozu
zkoušet
divadla.
v
Mozartově
Pomineme-li
sále
i
při
problém
běžném
neustál ých
přestaveb přímo v Mozartově sálu, neb ylo možné zkoušet, pokud probíhalo zkoušení, či představení na jevišti divadla Reduta, protože zvuky nádobí a povelů by rušily produkci probíhající na jevišti. Právě kvůli servisu jídla bylo nutné do harmonogramu zkoušek
zařadit
i
speciální
z k o u š k y,
na
kterých
b ylo
potřeba odservírovat všechny čtyři chody za sebou a zjistit tak
časovou
představení. diváci,
náročnost Na
kteří
zkoušce
by
těchto však
odmlk
b yli
konzumovali
v
průběhu
potřeba
všechna
opravdoví
jídla
v
rámci
zkoušeného předsta vení. Byli ted y za symbolickou sumu sezváni
zaměstnanci
divadla.
Následovalo
zjištění,
že nádobí a konzumace jídla dělá poměrně hluk a nadále zkouška
probíhala
informativní,
v
bez
rámci
herecké
podávání
akce,
jídel
a
pouze jeho
jako
servisu.
Zpracováním všech poznatků bylo domluveno dozvučení prostoru
a
úprava
při podávání speciální
jídel
hereck ých
se
zkoušky
omezilo byly
akcí
tak,
textu
nakonec
na
aby
právě
minimum.
do
Ty t o
harmonogramu
zařazeny dvě. Pro
iluzivní
efekty
se
světlem
chtěla
režisérka
dřívější přítomnost osvětlovače, což nebylo vždy možné. Požadavky
na
světla
tedy
b yl y
nachystány
a
světla
zapojena na dálkové ovládání, která během zkoušek mohla ovládat inspicientka. Generálkový představení diváků,
–
zbytek
týden
veřejné
probíhal g e n e r á l k y,
generálních
také
s p e c i f i c k y,
proběhly
zkoušek
dvě
za
účasti
probíhal
velmi
omezeně, pouze textově, bez diváků a jídla.
Závěr Představení
bylo
na
premiéře
úspěšně
odehráno
a zařazeno na repertoár Národního divadla Brno. Inscenaci se snaží vedení nasazovat a odehrávat kvůli náročnosti v blocích za sebou.
minimálně
po
dvou
až
třech
představeních
