JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Dramatická výchova
O zakleté písničce – interaktivní inscenace pro děti z MŠ Dokumentace bakalářského absolventského projektu
Autorka práce: Paulína Mazíková Vedoucí práce: MgA. Kamila Kostřicová Oponent práce: MgA. Jitka Vrbková BRNO 2015
Kľúčové slová Interaktívna inscenácia, autorské predstavenie, rozprávka, materská škola, pieseň, rytmus, melódia, text, doprovod.
Keywords Interactive inscenation, autor´s play, fairy tale, preschool, song, rhythm, melody, text, background
Anotácia Interaktívna inscenácia pre deti, ktorej východiskom je vlastný autorský text s pôvodnou piesňou. Ide o interaktívnu cestu k vyslobodeniu začarovanej pesničky, kde sa účastníci (deti MŠ vo veku 3-6 rokov) spolu s hlavnými hrdinami príbehu- kamarátmi Rudolfom a Lumírom – formou hry a sledovaním predstavenia učia časti piesne a tiež pojmy ako rytmus, melódia, doprovod, text a podobne. Inscenácia je vytvorená v spolupráci s Divadlom Aldente, jeho hercami, produkčnou a umeleckým vedúcim.
Annotation Interactive inscenation for kids based on personal autor´s text with original song. It is an interactive journey of rescuing an enchanted song, where participants(kids in age 3-6) together with main characters – friends Rudolf and Lumír – by playing and watching the performance are learning concepts of rhythm, melody , background music, lyrics etc.. The play is created in collaboration with the theater Aldente, his actors, production and art director.
2
Téma projektu Zoznámenie a vnímanie hudobných pojmov a abstraktného výtvarného umenia pomocou interaktívnej divadelnej inscenácie.
Forma projektu Divadlo vo výchove – interaktívna inscenácia pre predškolské deti.
Cieľová skupina projektu Deti vo veku 3-6 rokov .
Ciele projektu - vytvoriť pútavý príbeh, ktorý bude deti zaujímať a baviť - prirodzene zapojiť deti do behu predstavenia - poznávať a učiť sa novým spôsobom - zoznámiť sa s hudobnými pojmami formou hry, podporiť prirodzené vnímanie rytmu, využiť vlastné telo ako hudobný nástroj - iniciovať vnímanie abstraktného umenia a emócií z neho vychádzajúcich pomocou špecifickej scénografie
Obsah projektu Predstavenie interaktívnou formou rozpráva rozprávku o začarovanej pesničke, ktorú deti spolu s postavami pomáhajú napraviť. Učia sa pri tom jej časti, na konci vedia celú pieseň a spievajú ju spolu s hrdinami.
3
Časový plán projektu - október 2014: príprava vízie projektu, podanie žiadosti o grant - november - december 2015: vytvorenie konceptu scénografie, osnova scenára - január - marec 2015: písanie scenáru, vytvorenie piesne - marec - máj 2015: skúšanie inscenácie s hercami, vytvorenie hudby, vytvorenie scénografie - máj 2015: premiéra inscenácie v Mateřském centru Loučka + reprízy v škôlkach v Brne (celkovo min. 3 reprízy), dokumentácia a prezentácia projektu na festivalu ADaV Sítko
Popis štruktúry projektu Dramaturgická zložka inscenácie: Jedná sa o autorský text, ktorý je konzultovaný s dramaturgom inscenácie Jitkou Vrbkovou. Už v samotnom texte pracujeme s interakciou. Scenár uvádzame v prílohe č.3. Scénografia: Scénografia je založená na šiestich rôzne vysokých trojbokých hranoloch z komorového plastu, ktoré majú každú stranu pomaľovanú inou abstraktnou maľbou - jedna strana je béžová s prvkami tehiel - využíva sa na postavenie domu; druhá strana má zelený motív podobný tráve - využíva sa na zobrazenie lúky a lesa; tretia strana je šedo - čierna a využíva sa ako skala. Spôsob, akým sa hranoly k sebe skladajú, pomáha vytvoriť ilúziu priestoru, v ktorom sa práve majú účastníci spolu s hercami nachádzať. Hudba: Ide o originálnu vlastnú pieseň s pôvodným textom aj hudbou. Pri voľbe tóniny, rytmu a zložitosti textu a melódie sme sa snažili čo najviac prispôsobiť vekovej skupine, avšak sme sa rovnako aj snažili vytvoriť pieseň, ktorá nie je úplne jednoduchá na naučenie a je teda pre deti výzvou.
4
Herecká zložka: V predstavení hrajú dvaja herci a herečka. Jedná sa o štylizované herectvo, kde Písnička na začiatku, kým získa svoje časti je akýmsi malým dieťaťom, neúplnou dievčinou. Čím viac súčastí nadobudne, tým viac sa stáva dospelejšou až na úplnom konci máme z Písničky dámu (táto herecká motivácia je podporená kostýmom - s každou novou časťou získava nový kus oblečenia). Lumír (L) je jednoduchší a trošku pomalší z mužskej dvojice. Rád papá (behom predstavenia pravidelne odbieha, aby si mohol okusovať zo svojej obľúbenej mrkvičky) a je takým veľkým dieťaťom. Rudolf (R) je ten údernejší z dvojice. Vie čo chce, jasne ide za cieľom a snaží sa starať o Lumíra i keď svojim spôsobom. Lumíra má rád, ale veľmi často ho nahnevá, čo filtruje cvičením. Réžia: Hlavným zámerom bolo čo najjednoduchším, najzábavnejším a najprirodzenejším spôsobom naučiť deti pieseň a nechať ich zažiť príbeh, ktorého sú súčasťou. Skúšky boli spoločné so všetkými hercami, cez herecké cvičenia sme pracovali na štylizáciách postáv, niektoré z nich nakoniec pretrvali aj v konečnom tvare (cvičenie Rudolfa, jedenie Lumíra...). Chceli sme, aby herci mali jasno v motiváciách, poznali svoje postavy, naučili sa čo najefektívnejšie používať scénu, boli pripravení na najrôznejšie formy reakcie detí, aby sa našiel prirodzený temporytmus predstavenia. Samozrejme u interaktívneho predstavenia sa posledné dve zložky dolaďujú hlavne reprízovaním. Počas realizácií samozrejme nastali aj zmeny v interakcii, pričom hľadáme najefektívnejšiu formu. Interakcia: Hlavná a základná interakcia je, že deti sa učia pieseň po jej jednotlivých častiach, ktoré pomáhajú zachrániť. Samozrejme sa s nimi počíta od začiatku nie ako s divákom za štvrtou stenou, ale ako so súčasťou predstavenia, s ktorou sa komunikuje a ktorá môže pomôcť. Komunikáciu s divákom (kladenie otázok, rozprávanie...) nebudeme popisovať, nakoľko je zväčša spontánna a improvizovaná. Popíšeme, akým spôsobom zachránia deti Písničku.
5
1. Černokňažník: zaklínanie - deti vstávajú, naťahujú ruky a zaklínajú čarodejníka spolu s Rudolfom a Lumírom. 2. Semienko: dážď - keď R+L zasadia pesničkové semienko, deti musia prísť na to, že potrebuje vodu, Lumír začína tancovať dažďový tanec a deti do toho bubnujú. Postupne zrýchľujú a keď sa započúvajú, naozaj prší. 3. Rytmus: tlieskanie a dupanie- nakoľko si Písnička nemôže spomenúť na svoj rytmus musíme jej pomôcť ho nájsť, takže každý dupe a tlieska rytmus, ktorý sa mu páči, ktorý pozná. 4. Slová: zbieranie - slová sú zakliate a roztrúsené v podobe malých farebných papierikov. Musíme ich pozbierať a začarovať, aby sme mohli vyčarovať skutočný text, ktorý sa skladá zo všetkých farieb, v akých farbách boli papieriky. 5. Melódia: zaklínanie zlých tónov - zo skaly znie pokazená melódia. Vždy keď deti počujú tón, ktorý tam nepatrí, začarujú ho tak, ako začarovali černokňažníka 6. Písnička: spievajú a tancujú Vždy, keď deti zachránia časť pesničky naučia sa ju a napájajú, na konci teda vedia rytmus, slová aj melódiu piesne, ktorú spievajú do gitarového podkladu.
Realizácie V tejto stati by sme sa radi venovali popisu interakcie v praxi- reflexii a popisu funkčných a problematických aspektov, ktoré táto inscenácia má. 1. Funkčné aspekty:
6
a) Komunikácia: komunikácia hercov s účastníkmi je primárnym aspektom celej interakcie v inscenácii. Deti sú prirodzeným spôsobom pomocou otázok a krátkych rozhovorov vťahované do príbehu a sú jeho súčasťou. b) Vtipy založené na pohybe: ukázalo sa, že momenty, kde využívame pohybovú štylizáciu, sú deťmi veľmi dobre prijímané. Na základe týchto vtipov sa deti uvoľnia, ľahšie potom vstupujú do interakcie. c) Scéna: pri jednej z realizácií počas prvej prestavby vykríklo dieťa: „Proč to dělají?“ Potom, čo herci skončili prestavbu a scénu v dome vystriedala scéna na lúke dieťa opäť vykríklo: „Jo aha, teď jsme na louce. Hezký!“ Scéna pomáha detskej fantázii ocitnúť sa na miestach mimo triedu, v domčeku u Rudolfa a Lumíra, na lúke, u strmej skaly. Je to jedno z kúziel, ktoré pre deti v tejto inscenácii funguje. d) Písnička: samotná pieseň je chytľavá a deti baví. Po premiére deti odchádzali z predstavenia s tým, že si pieseň spievali. Teda samotný cieľ, ktorý inscenácia má, naučiť deti inou formou vnímaniu hudby, sa nám zatiaľ vždy vydaril. 2. Problematické aspekty a) „Dospelácke vtipy“: vtipy založené na temporytme, zobrazujúce čakanie a nudu sa ukázali u tejto vekovej skupiny menej efektívne, až neefektívne. Podobné to je aj s niektorými slovnými vtipmi založenými na sarkazme. Tieto vtipy sme minimalizovali a scény čakania a nudy skrátili. b) Slovné vysvetľovanie: deťom je potreba ukázať, nie dlho slovom vysvetľovať. V scenári preto nastalo niekoľko škrtov dlhších slovných pasáží, niektoré pasáže boli podporené výraznejšou akciou. c) Orfové nástroje: na záver, keď Lumír s Rudolfom zháňajú doprovod, pýtali sa detí, či na niečo hrajú. Pri jednej z realizácií deti mali k dispozícii v triede orfové
7
nástroje, ktoré si s radosťou zobrali do rúk a nastalo malé peklo, kedy deti boli ako riadené strely a celú záverečnú časť rozprávky už neboli schopné veľmi sa sústrediť. Preto sme sa rozhodli, že sa už detí pýtať na nástroje nebudeme, doprovod nám pomôžu spraviť rytmom, ktorý sa naučili vytvárať vlastným telom ako prvú časť Písničky. Realizácie budú pokračovať nielen do konca školského roku, ale aj naďalej, doteraz prebehli 4 realizácie: Premiéra: 10.5. 2015 v Mateřském centru Loučka 19.5. 2015 dve predstavenia v Mateřské škole Staňkova 22.5. predstavenie na Týdnu města pred kaviarňou Tři ocásci Tento školský rok ešte plánujeme reprízu na festivale ADaV Sítko.
Na projektu spolupracovali: MgA Jitka Vrbková: dramaturgia, konzultácia Hanka Stříbrná: produkcia, podanie grantu Jan Jedlinský: hlas nahrávky prológu a epilógu Týna Kučerová: herečka (Písnička) Ondřej Hrbáč: herec (Rudolf) Tomáš Král: herec (Lumír) Adam Hlavatý: hudba Peter Rod: scénografia
Finančné zhodnotenie: Inscenácia bola hradená z grantu Nadace život umělce.
8
PRÍLOHY Zoznam príloh: Príloha č. 1: Plagát Príloha č.2: Fotografie z realizácií Príloha č. 3: Scenár
9
Príloha č.1: Plagát
10
Príloha č.2: Fotografie z realizácií
11
Príloha č.3: Scenár Prolog Kdysi dávno, když po světě chodili ještě roztomilé princezny, velikánští obři a oheň chrlící draci, lidé ještě neznali počítače, tablety ani iphony a Brno nebylo Brno, jak ho známe nyní, ale jen malinká vesnička obklopená lesy a močály, tak v malém domečku někde v těchto místech bydleli dva dobří kamarádi. Rudolf a Lumír. A tihle dva kamarádi v tomto malém domečku zažívali velká dobrodružství. R: Lumíre, vždyť my jsme v tom našem domečku snad zažili už všechna dobrodružství, co se v tak malém domečku dají zažít. L: No jo, no jo. Už jsme si hrály na vysvobození princezny, přemožení obra i na zakletí hrůzostrašného černokněžníka. R: Právě proto. Teď musíme jít do světa, abychom zažili nějaká opravdová dobrodružství. L: Anó R: Lumíre, nejdřív si ale musíme sbalit. L: Ajó R: Vem.. (vyjmenovává věci, co vidí ve školce) L: balí R: Máme opravdu všechno? L: kontroluje R: Tak jdeme L: Kam? R. No musíme jít k lesu tam určitě potkáme skutečnou princeznu, co potřebuje zachránit, obra, kterého přemůžeme a hrůzostrašného černokněžníka. Scéna u lesa Hlas: Pomóc, pomóc, pomožte mi! R. Princezna! Jdu na to! Hlas: děkuju dupání L: To zní jako obr! 12
R: Teď si na řadě ty! L: Tak jó. (mega rána) Černok: Co to je za zvuky a rány v mém rajónu. Kdo to tady je a zachraňuje princezny a likviduje obry? Asi někdo, kdo se už smířil se smrtí. Hahaha L: Co budeme dělat? R: Nevím. L: Aha R: Musíme ho zaklít L: Tak jo. Zaklínám tě Č: Hahaha R: Počkej já ti pomůžu L + R Zaklínáme tě Č: Hahaha R: Zase nic, děti pomůžete nám. Musíme všichni dohromady, protože společně budeme silnější, než jakýkoli černokněžník. Vši Zaklínáme tě Č: ÁÁÁ L: To bylo ale něco, vždyť se mohlo stát něco strašného. Rudolfe, já měl strach. R: Já teda vůbec ne. L: Já taky ne. R: Lumíre, dneska jsme zažili teda opravdové dobrodružství. L: Jo, půjdeme domů.
1. obraz doma
13
R: Lumíre, co ale budeme dělat teď? L: No co teď? R: No to já právě nevím. L: Aha R: No už jsme zažili všechna velká dobrodružství v našem malém domečku, taky jsme zažili všechna opravdová dobrodružství, co se vůbec zažít dají a... L: Ach jo R: Hele Lumíre L: Ano Rudolfe? R: Co kdybychom teď vymysleli nějakou písničku, kterou si vždycky zazpíváme, když nebudeme vědět coby a ona nás rozveselí a hned se přestaneme nudit. L: Jó R: … L: … R: Nějak musíme začít! L: Ale jak? R: Z čeho se skládá písnička... z notiček. Z notiček, které když se zazpívají, hned vznikne písnička. L: No jo ale, kde tady vezmeme noty? R: No, nevim. Kde se vezme třeba kytka? L: Tovim. Ze semínka. R: A kde se vezme nota? L: Taky ze semínka? R: Určitě ze semínka! Tak pojďme hledat semínko! R: Co děláš? L: Balím R: Nepotřebujeme balit, semínko přeci najdeme na palouku a nic jiného nepotřebujeme.
14
L: Ahá jdou (cestou mění prostředí) L: Tady je nějaké semínko! R: To není semínko, to je kámen. L: Ajó R: Tady je nějaké L: Ale to je přeci obyčejné semínko od květiny R. Od jaké květiny! To je přece semínko od... od květiny L: Takhle žádné semínko nenajdeme! R: Nesmíš to vzdávat, musíme hledat a určitě nějaké písničkové semínko objevíme. L: Tak jó! 2. obraz u lesa R: Lumíre, vidíš to? L: Rudolfe, co myslíš? R: Ty si ale ťumpas, Lumíre. No přece tady? L: No co. Nějaké podivné semínko ve tvaru malé noty. Co s nim? R: Nějaké podivné semínko ve tvaru malé noty a ty se ptáš co s nim? L: No co, přece nechodíme po světě, abychom našli nějaké podivné semínko ve tvaru malé noty. Vždyť my jsme šli do světa proto, abychom... Jé, nějaké podivné semínko ve tvaru malé noty! Víš, co si Rudolfe myslím, že to je přesně to semínko, co hledáme. Semínko, ze kterého nám vyroste písnička! R: Nepovídej, Lumíre. A co teď s tím semínkem uděláme? L: Co? R. My ho... L: My ho... Jó už vím, musíme ho zasadit. (zasadí semínko)
15
L: Rudolfe, to semínko neroste. R: Jasné, že neroste. Viděl si někdy takhle rychle růst květiny? L: Ne. R: Přece něco potřebují, ne? L: Aha. A co? R: Děti, řekněte mi, co potřebuje semínko, aby vyrostlo? Děti: Budou říkat, že hlínu, sluníčko, nebojte, řeknou i vodu :-) Děti dělají déšť, klidně bych se nebála vymyslet akcí víc – sluníčko, nakypřit hlínu apod. Semínko začne růst, roste, roste, roste – vyrostla písnička 3. obraz L: Rudolfe, koukej, vždyť to je písnička! R: Písnička. Vidím, vidím, ale neslyším, neměli bychom písničku hlavně slyšet? L: No jo, takhle písnička vůbec nezpívá! P: Já ale nemůžu zpívat. R: Jak nemůžeš? Děti my si přece musíme zazpívat písničku? Pamatujete si proč? Děti: Rekapitulace, proč vlastně Lumír a Rudolf chtěli složit písničku. P: Aha, já bych vám hrozně ráda pomohla, ale já se vůbec zpívat ani hrát nemůžu. Jsem totiž zakletá? R: Zakletá? L: Slyšíš, ona je zakletá. R: Jasně že slyším. Ona je zakletá? L: Zakletá? Když nemůže zpívat ani hrát, není to žádná písnička! P: Já ale jsem písnička. R: Já jsem Rudolf. L: Já Lumír. P: A já jsem zakletá písnička. 16
R: To už víme, tak nám už konečně pověz, co se ti stalo, abychom ti mohli pomoci. P: Kdysi dávno jsem byla písnička, co uměla zpívat i hrát. Zpívala jsem a hrála tak mocně a zvesela, že se černokněžník ze zdejších lesů rozhněval, že prý nosím lidem moc radosti. L: Jé, to přeci písničky dělat mají. L: A co ti písničko ten zlý černokněžník vlastně udělal? P: Vzal mi rytmus a někde ho schoval. Slova rozházel po celém lese, melodii pokazil a ukryl do skal a úplně mi sebral doprovod! R: Takže, rytmus najdeme, slova posbíráme, melodii opravíme a doprovod seženeme! L: Tak jdeme na to? R: Písničko? P: Na to vy dva sami nestačíte. To vůbec není snadné! R: Lumíre, ale my přeci nejsme sami. L: Rudolfe, Rudolfe. Rozhlídni se, si tu ty, já a zakletá písnička. R: A? L: A už nikdo. R: Lumíre, ty mi chceš říct, že tu není vůbec nikdo jiný, než ty, já a zakletá písnička? L: Ano, chci. R: A co tady děti? L: Jaký děti, Rudolfe, rozhlídni se kolem sebe: Ty, já, děti, písnička... Jé děti, pomůžete nám? Děti: Jóóóó 4. obraz R: Tak nejprve najdeme ten rytmus. L: Pamatuješ si písničko, jaký rytmus to byl? P: Ne (pláče) L: Tak byl to tříčtvrteční takt? R: Počkej Lumíre, vždyť děti ani nevědí, co to je. Nebo to víte?
17
L: To je, když do každé doby se vejdou tři tlesknutí. (ukáže) R: Bylo to tak, písničko? P: Nebylo (pláče méně) L: Tak to byl takt čtyřčtvrťový. R: To znamená, že na každou dobu tleskneme čtyřikrát. (ukáže) P: No není ono (pláče méně) L: A co triolky (ukáže, Rudolf s dětmi přidá) P: Počkejte děti, jak tak hezky tleskáme, myslím, že už jsem si vzpomněla. (vždy kousek ukáže, děti opakují, Lumír a Rudolf je to učí, tak projdou celý rytmus písničky, několikrát si ho zopakují, aby ho už nikdy nemohli ztratit) R: Víte jak je to s písničkami? Když si je dobře zapamatujete a budete je znát, už nikdo, ani žádný černokněžník, ji nemůže zaklít. (zopakují tleskání) 5. obraz R: Pamatujete si děti, co potřebujeme dál? L: Ano, každá písnička musí mít slova. R: Tady jsou nějaká roztroušená L: No jo, ale kdo je teď složí? R: Dokážete to, děti? Děti: Anó L: Anó R: A já vím jak na to. Všechny papírky dáme do hrnce!(pomocí rytmu zaklejou barevné papírky, které se postupným mácháním spojí do mnohobarevného papíru, na kterém je text-KOUZLO! :) ) R: Jé děti, vidíte, to je přeci napsaný text. Společně se ho naučíme. (říká text, děti opakují) L: A pamatujete si ještě ten rytmus? Abychom ho zase neztratili. (zopakuje rytmus) P: Jé, to jsem já, ještě ne celá, ale jsem to já!!! (zkusí s dětmi spojit rytmus s textem) L: Máme písničku!!!
18
R: Ty si ale ťumpas! Vždyť to není písnička. Děti, co jí ještě chybí? Děti: nějak se dopracují k melodii. 6. obraz P: Pokažená melodie je přeci schovaná ve skalách, musíme tedy do skal. R: Děti, chytněme se za ruce a půjdeme společně do skal (nějaká cesta, přijdou na to samé místo, scéna bude přestavěná na skály a bude zde hrát melodie) L: Jé, to vůbec není hezká melodie. R: Vždyť je přeci pokažená. L: Jo ale jak poznáme, které tóny do melodie nepatří? P: (pláče) Nikdy to nepoznáme a já budu navždycky jen pokažená písnička! R: No jo ženská! L: Neplakej, vždyť tu jsou s námi přece děti a ty nám pomohou. R: Jasné, oni to přeci poznají. Jakmile uslyšíte tón, který se Vám v písničce vůbec ale vůbec nelíbí, začněte tleskat. (tímto způsobem vyčistí všechny tóny, které v melodii nesedí a hrají úplně mimo) P: Jé, to je moje melodie. Ta je ale krásná. Děti, zkusíme si na ní zazpívat ten můj text? Schválně jestli to bude sedět. (shodou okolností bude) (melodie přestane hrát, zazpívají si písničku s naučenou melodií) L: No melodii jsme se hezky naučili, ale ta písnička je tedy pořádně ošizená, když už žádná hudba nehraje. R: To teda je, copak tady nikdo na ni neumí hrát? L: Jo? P: (Začne plakat) Já nechci být ošizená písnička. Chci být zase písnička, která umí zpívat a hrát tak mocně a zvesela, že se se mnou budou lidé zase radovat. L: No jo, no jo. Ale co s tím uděláme? R: Lumíre? L: Rudolfe? R: Jaký Rudolfe, já říkám Lumíre a Lumíre říkám proto, že máš celou dobu kytaru na zádech
19
L: To sice jo, ale to je tvoje kytara! (krátká improvizace, přesvědčí Lumíra aby hrál, tomu to nejde, tak Písnička veme kytaru a vrazí ji Rudolfovi, který nakonec hraje)
7. obraz Lumír a Rudolf s dětmi zopakují slova, Lumír začne hrát a společně si písničku zazpívají, písnička je šťastná, zpívá s nimi a tančí.
Epilog Toto se odehrálo kdysi dávno, když ještě po světě chodili roztomilé princezny, velikánští obři a oheň chrlící draci, když ještě lidé neznali počítače, tablety ani iphony, když Brno nebylo Brno, jak ho známe nyní, ale jen malinká vesnička obklopená lesy a močály. Přesně v tuto dobu někde v těchto místech dva kamarádi – Lumír a Rudolf zachránili písničku. L: A co s ní bylo pak? R: No co by s ní asi bylo, šla do světa. L: Aha a co tam? R: Lumíre, kdyby zůstala jen u nás, ostatní lidé by se přeci s ní nemohli radovat a veselit. L: Ajó, to je jasné. A dostala se k dalším lidem? R: Dostala se k jednomu skladateli, který se do ní zamiloval, víš? L: No já vím, ale děti ne! R: Pan skladatel se do ní zamiloval a měl s ní spoustu dalších písniček. Pracovní, milostnou, pijáckou.. L: Pochodovou, námořnickou R: Vojenskou a duchovní L: Rock and roll, hard rock, metal R: A taky ukolébavku a na tu je čas teď L: To jo, byl to ale náročný den. Dobrou noc, Rudolfem R: Dobrou noc, Lumíre
20
