JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Dramatická výchova
CESTA ČASEM INTERAKTIVNÍ INSCENACE PRO 2. ST. ZŠ
Time Travel Interactive Performance for the 2nd Grade of the Elementary School
Dokumentace bakalářského projektu
Autoři práce: Iveta Kocifajová, Lukas Kavin Vedoucí práce: MgA. Kamila Kostřicová Oponent: MgA. Miroslav Jindra
V Brně, 24. května 2015
Anotace Projekt divadla ve výchově si klade za cíl aktivizovat zájem studentů/žáků o společensko-politické dění i znalost historie a kořenů lidského myšlení prostřednictvím interaktivní inscenace. Ta nabízí průřezoý pohled na světové dějiny. Vycházíme z původně německy psaného dramatického textu Jakuba Kavina: TIMEeine Zeitreise, který si sami překládáme a dramaturgicky upravujeme. Klademe si otázky týkající se společnosti tehdy a teď. Kde je pravda a lze ji vůbec uchopit?
Anotation The goal of the theatre in education project is to activate the interest of pupils, in society and politics but also history and the roots of man kind thinking thrue an interactive theatre production. This is made possible by a crosscut thrue world history. We go out from a former an originally german written drama from Jakub Kavin: TIME-eine Zeitreise, which we ourselve translated and whose dramaturgy we prepared for our own conception. We question society here and now. Where the truth is and if it is possible to catch the truth.
Klíčová slova Divadlo ve výchově, interaktivní inscenace, historie, informace, společnost, zpravodajství, studenti 2. stupně základních škol.
Keywords Theatre in education, interactive theatre production, history, information, society, news, student of the second grade of elementary school.
Obsah
1. Úvod…………………………………………………………………………….....4 2. Téma projektu…………………………………………………………………….5 3. Cíle projektu………………………………………………………………………5 4. Cílová skupina…………………………………………………………………….5 5. Forma projektu…………………………………………………………………...6 6. Tvorba inscenace………………………………………………………………….7 6.1. Scénář……………………………………………………………………7 6.2. Prostor…………………………………………………………………...8 6.3. Scénografie………………………………………………………………9 6.4. Hudba…………………………………………………………………..11 6.5. Proces zkoušení………………………………………………..............12
7. Průběh realizací....................................................................................................13 8. Časový plán projektu……………………………………………………………16 9. Finanční vyúčtování……………………………………………………………..17 10. Závěr……………………………………………………………………………18 11. Přílohy…………………………………………………………………………..20
1. Úvod Pro náš bakalářský absolventský projekt jsme se rozhodli po mnohých úvahách. Prvotním cílem bylo vytvořit inscenaci divadla ve výchově. A v době, kdy jsme se rozhodovali, jaký dramatický text zvolit a pro jakou věkovou skupinu diváků chceme hrát, přišel Lukas Kavin s dramatickým textem svého bratra Jakuba Kavina, který inscenoval ve Vídni se skupinou herců přímo ve školách. Lukas Kavin měl tu možnost zhlédnout generální zkoušku, avšak až do této chvíle před Ivetou mlčel o zvolených prostředcích i formě této inscenace, aby nedošlo k ovlivnění společné kreativní tvorby. I Jakub Kavin měl do jisté míry podobné cíle v tom, že chtěl podat zábavným způsobem zprávy o historii lidstva žákům základních škol, aby se o ni začali zajímat hlouběji v souvislosti s děním dnešního světa. Zvolil však velmi civilní způsob herectví společně s minimálními prostředky. Připadalo nám důležité uvést tuto hru v českém prostředí z toho důvodu, že je zde zájem o společenské dění menší, než v západních zemích, alespoň dle našeho subjektivního názoru a smýšlení o žácích druhého stupně základních škol. Hra, o které hovoříme, se v originále jmenuje TIME - Eine Zeitreise. Bylo potřeba ji přeložit, dramaturgicky upravit, aby zapadala do českého kontextu a najít vhodné herce, kteří by byli ochotni ve volném čase s námi zkoušet. Původně jsme chtěli celou hru pouze režírovat, být techniky i produkčními zároveň. Reakce našeho ateliéru na výběr tématu projektu byla velmi přívětivá, však spojena s přáním či doporučením, abychom se na inscenaci podíleli aktivněji, tedy i jako herci. Pokusili jsme se tedy najít určitý kompromis mezi herectvím, režií i celkovou organizací. Obrátili jsme se na Ateliér činoherního herectví Profesorky Niky Brettschneiderové a oslovili tři herce. Naše předpoklady o spolehlivosti studentů herectví se naplnily. Měli jsme u nich jistotu, že nebudou zbytečně odkládat zkoušky, rychle se naučí text a svou práci budou plnit svědomitě. V následujících kapitolách se pokusíme popsat problémy i dobré zkušenosti naší společné práce na bakalářském projektu, naše pojetí tohoto dramatického textu, proces dramaturgicko-režijní koncepce, průběh zkoušení i samotnou realizaci včetně reakcí publika.
4
2. Téma projektu Je důležité znát minulost a dokázat ji projektovat do aktuálního přemýšlení o současnosti. Téma jsme si vybrali na základě úvahy nad charakterem dnešní doby, v níž nás obklopuje velké množství informací, které spolu někdy ani nesouvisí a je nesnadné je vstřebávat. Chceme se pomocí postdramatického textu dotýkat historie, promlouvat řečí dnešní doby a navnadit mladé lidi k tomu, aby dokázali dešifrovat souvislosti mezi událostmi, které se staly, nadále dějí a dít pravděpodobně budou.
3. Cíle projektu cíle výchovně-vzdělávací v rovině umělecké
Poukázat na autenticitu divadelního vyjádření.
Vcítit se díky divadelnímu zážitku, který se koná tady a teď do postav i dění minulosti.
obecné cíle výchovně-vzdělávací
Aktivizovat zájem studentů/žáků o společensko-politické dění a znalost historie a kořenů lidského myšlení.
Rozvíjet kritické myšlení a schopnost přemýšlet nad souvislostmi.
Rozvíjet komunikaci na základě interakce a překročení „čtvrté stěny“.
4. Cílová skupina Žáci 2. stupně ZŠ (hlavně 6. a 7. třída), studenti nižšího stupně víceletého gymnázia (hlavně prima a sekunda) Věková kategorie diváků, kterou jsme pro náš projekt zvolili, je specifická i tím, že se dorostenci ve věku 12 až 14 let potýkají s hledáním vlastní identity. Začínají si utvářet vlastní názory a jejich zájem o společenské dění roste. Nedílnou součástí produkce bylo shánění diváctva na školách. Oslovili jsme asi 16 škol, gymnázia i základní školy. Velkou výhodou bylo, že děti v tomto věku nemají ve školách během měsíce května žádné závažné povinnosti, nepočítáme-li uzavírání známek, psaní testů apod. Jedinou překážkou nám byly administrativní povinnosti
5
učitelů, kteří jsou povinni informovat ředitelství školy o tom, že mají žáci jít na divadelní představení. Tento schvalovací proces bývá často časově náročný, což se neslučovalo s tím, že jsme diváky sháněli na poslední chvíli. To bylo zapříčiněno z několika důvodů. Potřebovali jsme synchronizovat naše časové možnosti s možnostmi herců a zároveň s rozvrhem učebny číslo 104. Vzhledem k nevyzpytatelnosti průběhu zkoušení, jsme se na termínech realizace dohodli až deset dní před premiérou. Nicméně komunikace se školami probíhala přívětivě, zástupci škol i pedagogové dějepisu s námi jednali velmi slušně, přestože třeba neměli o představení zájem. To často vyplývalo z důvodů již výše zmíněných. Dále jsme naráželi na problém, že škola nebyla schopna nahradit učitele, který by žáky na představení doprovázel. Výhodou nám v několika případech byly aktuální maturity na gymnáziích, kdy se školy snaží nižší ročníky nějakým způsobem zabavit, aby mohli být jejich pedagogové přítomni u maturitních zkoušek. Pozitivní na celé domluvě samozřejmě bylo to, že jde o studentský projekt, tedy je pro školy zcela zdarma. Jak zhruba vypadalo naše oslovení škol v podobě mailového dopisu, uvádíme v příloze číslo 2. Nakonec se nám podařilo dohodnout tyto školy:
Německé zemské gymnázium
Gymnázium Kpt. Jaroše
Základní škola Kotlářská
Základní škola Horní
5. Forma projektu Divadlo ve výchově – interaktivní inscenace pro 2. stupeň ZŠ
Název: Cesta časem (z něm. originálu „Time – eine Zeitreise“)
Původní text psaný již s myšlenkou specifické cílové skupiny a možností interakce s publikem, původně pro německy mluvící auditorium. Autor scénáře: Jakub Kavin, překlad: Lukas Kavin, Iveta Kocifajová.
Děj: Průřezový pohled na světové dějiny. (V původním textu, bez našich vlastních dramaturgických úprav, jsou zachyceny tyto historické postavy a
6
události: Velký třesk (améba, kvintesence prachu), Tutanchamon (Egypt), Kleopatra, Marie Terezie, Josef II., Johannes Gutenberg, Ježíš, Mojžíš, Křižové výpravy, Kryštof Kolumbus (objevení Ameriky), Indiáni (rezervace a postupné vymírání), Shakespeare, Antické divadlo, Leonardo da Vinci, W. A. Mozart, Marie Curie, Albert Einstein, Napoleon, Francouzská revoluce, průmyslová revoluce, komunismus, současnost.)
Témata: společnost tehdy a teď, co je pravda?, divadelní zprostředkování historických událostí a osobností
6. Tvorba inscenace 6.1. Scénář Jakmile jsme byli plně rozhodnuti pro inscenování tohoto německy psaného scénáře, nezbývalo nám, než text přeložit. Otázka překladu bývá vždy diskutabilní. Jelikož ani jeden z nás není kvalifikovaný překladatel, pracovali jsme na překladu intuitivně. Překlad probíhal na dvě etapy. Lukas překládal němčinu do “své“ češtiny a Iveta zase překládala z „češtiny“ do češtiny, čímž provedla základní stylistické úpravy textu. Některé z textových změn probíhaly i během čtených zkoušek. Například v okamžiku, kdy jsme zjistili, že věty přirozeně nesedí hercům do úst. Překlad divadelní hry není úplně nejsnazší a trvá poměrně dlouho. Dobrá stránka na této práci je, že člověk s textem začne „žít“. To znamená, že když se režiséři a dramaturgové stanou ještě ke všemu překladateli hry, kterou se rozhodli inscenovat, mají jakousi pomyslnou výhodu. Již během tohoto procesu je napadají případné dramaturgické úpravy pro splnění vlastní režijně - dramaturgické koncepce. V našem případě se dokonce stalo i to, že jsme nalezli nové „podtéma“, tedy další koncepční rovinu. Konkrétně jde o téma přehlcení informacemi v dnešní masmediální společnosti. Tuto rovinu nejvíce využíváme ve scénografii (viz kapitola číslo 9). Dotýkáme se jí i v samotném závěru hry, kde využíváme záměrné deklamace při čtení titulků novinových článků. Nejprve je čtou jednotliví herci za sebou v jasné a srozumitelné posloupnosti, poté se ve čtení prolínají, čímž se k divákovi dostává směsice nesrozumitelných informací, což má symbolizovat výše zmíněný přehršel informací dnešní uspěchané doby.
7
6.2. Prostor Naším původním záměrem bylo inscenovat Cestu časem v klasickém divadelním prostoru s rozmístěním hlediště a jeviště typu kukátko. Chtěli jsme využít prostory učebny číslo 013 nebo spíše učebnu číslo 4, která náleží našemu ateliéru. Jednoho dne, seděli jsme zrovna na přednášce pana profesora Kovalčuka na učebně číslo 104, jsme si všimli zajímavosti a členitosti tohoto prostoru. Bylo to ještě v době, kdy jsme překládali text. Krása prostoru posluchárny nás uchvátila natolik, že jsme se rozhodli realizovat náš projekt právě zde. Učebna 104 byla navržena v roce 1993 inženýrem a akademickým architektem Janem Konečným. Jedná se v podstatě o dřevěný amfiteátr sestavený z lavic s velkým podlouhlým stolem a řečnickým pultem v čele místnosti (viz. příloha číslo 3). Tento prostor jsme tematicky využili v mnoha scénách. Hledali jsme analogie mezi prostorem a obsahem jednotlivých scén. Elevaci, tedy postupné zvyšování dřevěných lavic, jsme využili ve scénách, v nichž se mluvilo o pyramidách, zavedení povinné školní docházky, řeckém divadle, římských gladiátorských zápasech, pádu železné opony. Dále nás uchvátila prosklená překladatelská místnost v horním rohu místnosti, která sloužila jako hrob Tutanchamona. Dřevěné přepážky v opačném horním rohu místnosti zase sloužily jako balkón ze známé scény Shakespearova dramatu z Romeo a Julie. Čelní katedra nám sloužila jako loď, pracovna, modlitebna, mučírna i popraviště. Řečnický pult zase nahrazoval trůn i piedestal. Při práci s prostorem učebny číslo 104 nám nešlo o naprosto věrnou napodobeninu reálií, ale o náznakovou mimezi. Šlo nám spíš o atmosféru, kterou architektura sálu nabízí, ne pouze o realistickou kulisu. Dalším pozitivním charakterem tohoto prostoru byl a i jeho schopnost vzbudit v divácích pocit, že přišli na přednášku o historii, a ne na divadelní představení. Jde však o pocit, který v divákovi brzy pomíjí, poněvadž se přednáškový prostor po několika minutách promění v divadelní. Toho jsme docílili zatemněním místnosti v průběhu představení a použitím divadelních světel. Nedílnou součástí učebny je její mimořádně dobré technické vybavení. Nachází se zde elektronicky snímaná tabule, elektronické fixy, vizualizér, plátno a
8
projektor, galerijní světla, počítač, mikrofon i reproduktory. Kromě mikrofonu a reproduktorů jsme se snažili všechny tyto prostředky využít. Za tuto mimořádnou kvalitu a vybavenost místnosti jsme museli zaplatit daň v podobě strachu, zda něco v místnosti nepokazíme. Také bylo potřeba vyjednávat o povolení využití této místnosti s oficiálními orgány školy.
6.3. Scénografie Hledání sdělných vizuálních prostředků nám zabralo nejednu noc. První asociací k problematice předávání informací nám byly noviny. Noviny jako sdělovací prostředek, hmatatelná materie plná informací. Jejich podstata spočívá v aktuálnosti dnešního dne. Nikdo neví, co v nich bude zítra. Stejnou otázku si pokládáme na konci našeho představení: „Dnešek se tedy příliš neliší od včerejška. Jenže jaký bude zítřek? To záleží na vás.“ Rozhodli jsme se tedy noviny využít jako základ naší scénografie. Koncepce samotných novin jako sdělovacího prostředku odpovídala i koncepci našeho scénáře. Informace, články, jsou v novinách kladeny vedle sebe, často i bez hlubší souvislosti. Scénář Cesty časem je také trochu mozaikovitě skládaný. Jednotlivé scény na sebe navazují a jsou spojeny trochu jako články v novinách a jejich rubriky. Noviny se nám tedy staly tapetami a ochrannou vrstvou dřevěných stolů i z praktického hlediska. Jejich materiál je tvárný, jelikož jde o poměrně tenký papír velkého rozměru. Hledali jsme, co vše se z novin dá vyrobit přímo před očima diváků. Například Napoleonova čepice, zeměkoule, chleba, transparent, mumie, meč, křídla, výrobní pás apod. Dalším scénografickým prvkem nám byla červené barva, jež měla připomínat krev. Naše inscenace je z velké části opřena o negativní stránku lidské historie. O boj o moc, který se neobejde bez zabíjení, mučení a intrik i agrese. Dovolíme si citovat ze scénáře: „Jako temné víno protéká válka lidskou historií.“ Temné víno zde eufemisticky označuje temnou krev. Krev, která se skrývá za tvrdou prací, jsme využili ve scéně s vynálezem knihtisku. V rámci disproporce času, který musí věnovat žák v klášteře přepsání bible, jsme jako znak knihtisku otiskli krvavou ruku. Jako by najednou všechna ta lidská dřina byla bezvýznamná a zbytečná. Jedním pohybem se natiskne strana a nikdo už nepotřebuje lidskou ruku. Tyto ruce pak necháme viset na tabuli i během scény s křížovými výpravami. Odráží se ve světle za
9
trojicí modlících se herců. Vzniká iluze, že bohem sepjaté ruce někdo rozseknul. A nakonec, při scéně s indiány, když hovoříme o useknutých rukách, trháme i tyto zavěšené ruce. Dále s krví pracujeme jako s barvivem onoho temného vína, necháváme ji na rukou Kristových. Při scéně s upalováním a mučením čarodějnic je krev aplikována na palce „čarodějnice“ jako symbol jednoho z nejčetnějších mučicích nástrojů inkvizice, palečnice. Přizná-li se obviněná k tomu, co neudělala, potře si ústa krví z palce. Udělá přes rty červenou čáru, což značí jednak násilím vynucenou řeč, krví otevřená ústa, aby mluvila. Zároveň tato ústa krvavá rána navždy uzavírá jako pečeť smrti. Následuje scéna emancipace žen, kdy první ochránkyně ženských práv stojí na piedestalu (řečnickém pultu) a hlásá své revoluční názory na samostatnost a důstojnost ženy ve společnosti. Během projevu si smývá krvavý šrám, který jí na ústech zbyl. Smývá si ho jako léta ženského útlaku a mlčení, také jako make – up, ženskou přetvářku, která má cílit jen na uspokojení mužů. Umělou krev jsme vyráběli z medu a potravinářského barviva. V malém množství teplé vody jsme rozmíchali červené barvivo jahodového a malinového odstínu. Poměr barviv jahodového a malinového odstínu byl asi 3:1. Sytý barevný roztok jsme vmíchali do medu a docílili tak požadované hustoty. Výhodou této umělé krve je, že není toxická, může se jíst, tedy vůbec nevadí, když si jí herci potírají ústa. Další výhodou je, že je velmi lehce smyvatelná ze všech povrchů. Při úklidu jde jen o to, aby se rozpustil cukr z medu. Med dodává krvi lesk a hlavně ji dokáže fixovat na kůži. Výsledný efekt je velmi realistický. Nedílnou součástí naší scénografie byly kostýmy. Rozhodli jsme se oddělit kostýmy herců mužského a ženského pohlaví. Tato kostýmní dichotomie vznikla i z přesného poměru mužských i ženských aktérů. Spodní díl kostýmu jsme ponechali víceméně neutrální. Muži měli obyčejné rifle, ženy černé legíny. Žádný hlubší smysl tato část kostýmu nenese. Vzhledem k finanční náročnosti pořizování kostýmů, jsme zvolili jednoduchý vršek, jednobarevné tričko. Ženy v červené barvě a muži v barvě bílé. Proč? Ženy jsou v inscenaci Cesta časem ztvárněny jako bytosti plné smyslnosti i schopnosti vládnout. Červená barva je také barvou života, života, který se rodí v ženském lůně. Zároveň je červená barvou, která v lidech vyvolává agresi. Tato agrese je pak často produkována muži, kteří jsou svou dávkou testosteronu poháněni do boje. I proto mají muži na sobě bílá trička. Chladná a čistá jako mysl neslitovného bojovníka s cílem zabít i přežít. Přestože jsme kostýmem rozdělili herce a herečky,
10
v inscenaci hrají ženy mužské role a naopak. S konkrétními postavami tedy kostým souvislost nemá. Naším režijním záměrem bylo použití minimálního množství rekvizit. Chtěli jsme vše ztvárnit pomocí novin. V některých případech nebylo možné nahradit reálnou věc za noviny. Konkrétně šlo o tyto rekvizity: mobil, fixy, kýbl, ručník, vajíčko, sklenice, lžíce, miska na krev.
6.4. Hudba Hudební složku inscenace vnímáme jako velmi důležitou. Hudba má moc podpořit atmosféru i vypjatost některých scén. Je schopna citově zabarvit slovo a dodat mu tím živou váhu. Mluvíme-li o živé váze, máme na mysli také kouzlo živé hudby. Hudby, která se rodí přímo na místě. Proto jsme se obrátili na našeho kamaráda Marka Demla, aby s námi spolupracoval na inscenaci jako hudebník. Marek Deml je zkušený hudebník, jeho velkou předností je také improvizovaná hra na kytaru. Použili jsme klasickou akustickou kytaru, jejíž tóny doplňovaly jednání herců. Snažili jsme se také Marka zapojit v inscenaci jako herce, kdy nenásilně promlouvá s herci i diváky na téma revoluce. Z hlediska umístění v prostoru jsme jeho pozici lehce upozadili, aby nevyčníval, ale zároveň, aby byl součástí procesu. Dalším důležitým hudebním prvkem inscenace byl zpěv herců. Zpívaly se většinou jen části známých písní, někdy s doprovodem, jindy bez doprovodu kytary. Závěrečná píseň zazněla téměř celá. V inscenaci jsme použili tyto písně: Szidi Tobias: Príbeh z roku páně (závěrečná píseň) W.A.Mozart - Malá noční hudba Gregoriánský chorál Dies irae Rice, Webber - Jesus Christ Superstar Nat King Cole – Mona Lisa Elvis Presley – Love me tender
11
6.5. Proces zkoušení Již od samého začátku práce na našem projektu jsme si byli jistí tím, že chceme pracovat s herci z Ateliéru činoherního herectví profesorky Niky Brettschneiderové. Jediná nejistota spočívala v tom, zda si vybrat dva herce a jednu herečku, nebo naopak jednoho herce a jednu herečku. Nakonec jsme se rozhodli pro dvě herečky a jednoho herce. Oslovili jsme Petra Hanáka, Barboru Goldmannovou a Taťánu Janevovou. Ihned nám odvětili, že se do projektu rádi zapojí. Když pak na první čtené zkoušce poprvé viděli text, byli nadšení. To nás potěšilo a motivovalo k práci ještě víc. Jejich entuziazmus nám byl nejsilnější oporou v době zkoušení. Taktéž domluva na termínech zkoušek byla velmi vstřícná. Takřka hned jsme se domluvili na konkrétních termínech zkoušek, posléze realizací. Původně jsme plánovali zkoušení ve velkém časovém rozpětí, měli jsme zkrátka naplánované, že budeme zkoušet podobně dlouho, jako se zkouší v profesionálním divadle. Konkrétní příčiny časového presu, do něhož se naše zkoušení a celková práce na projektu dostaly, popisujeme v kapitole číslo 8. Zkoušení s herci jsme tedy omezili na minimální potřebnou dobu pro vznik plnohodnotné inscenace. Proběhlo devět zkoušek, z nichž dvě byly pouze čtené. Potom jsme šli rovnou do prostoru na učebnu číslo 104. První aranž nám netrvala dlouho. To jen díky tomu, že jsou herci z Ateliéru činoherního herectví velmi flexibilní a nápadití. Jejich schopnost s námi nad danými problémy diskutovat a vést polemiky byla přínosná. Poskytovali nám potřebný nadhled nad textem i souvislostmi, které se občas ztráceli v našich prosezených hodinách nad režijně–dramaturgickou koncepcí. Herci pracovali s obrovskou pokorou, snažili se chápat naše tematické pojetí inscenace a respektovali naše názory. V závěru zkoušení byl přítomen i hudebník Marek Deml. Ten se velmi rychle dokázal adaptovat. S předstihem dostal materiály a písně, které by měl v průběhu představení hrát nebo doprovázet. Na zkoušce pak mezi námi proběhla asi desetiminutová poradě nad scénářem a hudbou. Po ní byl schopen okamžitě vstoupit do své role hudebního doprovodu. Námi zvolení herci ateliéru činoherního herectví nebyli jediní, kdo se herecky v inscenaci Cesta časem projevovali. Všichni, tedy nás šest, se na ní nějakým
12
způsobem herecky podílelo. Ačkoli herecky hlavní a dominantní byli právě již tito tři zmínění. Zkoušení se samozřejmě neobešlo bez problémů a technických závad. Na první světelné zkoušce se nám „povedlo“ vykopnout kabel adaptéru světelného pultu. Zkoumání tohoto problému zabralo minimálně hodinu z celé zkoušky. Herci měli plné právo být otrávení, snažili se však být empatičtí a znepokojení nedávat najevo. Světelná zkouška probíhala tedy až na poslední chvíli těsně před generálkou. Dalším malým problémem byla herecká angažovanost nás dvou v průběhu zkoušení. Sledovali jsme často scénu, jednání herců, napovídali text a psali si poznámky. Často se tedy stávalo, že jsme zapomínali na své vlastní repliky. Během představení jsme tuto roztříštěnost pozornosti vyřešili nápovědou, kterou jsme vepsali do novin, v nichž si během představení čteme. Je to náš malý, ale významný pomocník. Na tomto procesu jsme si uvědomili, jak je těžké být techniky, režiséry, produkčními i herci zároveň. Termíny zkoušek:
22. března
19:00 – 22:00
31. března
20:00 – 22:00
24. dubna
16:00 – 19:00
25. dubna
10:00 – 22:00
1. května
14:00 – 20:00
2. května
14:00 – 20:00
3. května
10:00 – 17:00
5. května
19:00 – 22:00
10. května
14:00 – 18:00
7. Průběh realizací Představení bylo určeno pro jednu třídu, tedy 25 – 30 žáků. V případě jedné realizace se nám stalo, že o jeden termín projevily zájem dvě školy, hráli jsme tedy jedno představení i pro 55 diváků. Představení je dlouhé 50 minut. Záleží na míře interakce a reakcích diváků. Jedna z realizací trvala dokonce pouhých 40 minut. Samotné realizace proběhly v tyto termíny:
13
11. května 2015
8:30
11. května 2015
10:00 1. repríza
18. května 2015
8:30
18. května 2015
10:00 3. repríza
29. května 2015
10:20 4. repríza
premiéra 2. repríza
Jedna repríza se měla konat v pátek 15. května 2015. Nekonala se z důvodu nenahraditelnosti pedagoga ve vyučování. Zároveň tato škola narážela na problém, že by žáci přišli o důležitou hodinu. Pokusíme se alespoň v krátkosti popsat jednotlivé realizace:
1)
11. května 2015
premiéra
8:30
Diváci: žáci primy z Gymnázia Kpt. Jaroše První realizace, totiž premiéra, probíhala výborně, i když jsme ještě krátce před ní chystali scénografii. Žáci primy reagovali na naše podněty, smáli se, vnímali průběh představení. Nechyběly i patřičné narážky, kterými komentovali to, co zrovna vidí. Bohužel, občas ztráceli pozornost, když si vytahovali mobily, povídali mezi sebou nebo si šeptali legrační poznámky k tomu, co právě sledují. Jejich reakce byly slyšitelné zvlášť ve chvíli, kdy se na scéně objevila krev, herci padali nebo hráli role opačného pohlaví.
2)
11. května 2015
10:00 1. Repríza
Diváci: žáci 8.B ze ZŠ Horní a primy z Gymnázia Kpt. Jaroše Druhá realizace, totiž první repríza, byla asi nejživější ze všech repríz, poněvadž na ní bylo přítomno zhruba 55 diváků, tedy dvě třídy. Tím byly i reakce diváků o poznání intenzivnější. Hercům energie publika pomohla. Díky silnějším a intenzivnějším reakcím měli o něco lepší pocit z toho, co dělají. Pozoruhodná na této repríze je odlišnost věkové kategorie obou tříd. Obávali jsme se, že jejich reakce budou rozdílné. Tyto obavy se však nevyplnily.
14
3)
18. května 2015
2. repríza
8:30
Diváci: žáci 8.B ze ZŠ Kotlářská Třetí realizace, totiž druhá repríza, byla rozvzpomínáním z hlediska techniky, poněvadž jsme si jako technici nestihli „projet“ naše úkoly. Omylem jsme vypnuli prezentaci a vizualizér dříve, než bylo plánováno. Ve stejný okamžik jsme také vytáhli rolety dřív, než jsme chtěli. Tato technická nedokonalost nás donutila improvizovat. Místo „televizního přenosu“ z pomyslného Berlína jsme provedli fiktivní rozhlasové vysílání. Troufáme si říct, že tato repríza byla asi nejhorší. Týden, který od prvních dvou realizací uběhl, udělal své. Nejistota způsobila, že představení ztrácelo napětí. I diváci méně reagovali. Vznikl tak začarovaný kruh, ze kterého se nelze vymanit. Přes všechny tyto komplikace odcházeli diváci spokojeni.
4)
18. května 2015
10:00 3. repríza
Diváci: žáci 9.A ze ZŠ Horní Čtvrtá realizace, totiž třetí repríza, probíhala výborně. Až na malé temporytmické potíže, se zdařila. Bohužel jsme dospěli ke zjištění, že jsou žáci deváté třídy pro toto představení už moc staří. Spousta informací, se kterými v inscenaci pracujeme, byla pro žáky deváté třídy známá. Možným důvodem pasivity tohoto publika byl strach z toho, že se mohou ztrapnit, budou-li se smát a reagovat na podněty, které jim představení nabízelo.
5)
29. května 2015
10:20 4. Repríza
Diváci: žáci primy z Německého zemského gymnázia Další repríza teprve proběhne na festivalu Sítko, kde se prezentují práce studentů Ateliéru Divadlo a výchova. Jsme v očekávání, jak budou žáci primy reagovat, jelikož se může narušit intimita jejich skupiny z důvodu přítomnosti studentů a pedagogů JAMU.
15
Míra interakce inscenace Cesta časem Ihned po příchodu diváků jsme jim pokládali otázku, zda čtou noviny. Papírové nebo elektronické? Dále jsme se jich dotazovali, zda znají aktuální dění. Během celého představení několikrát promlouvají herci k divákům. Hlavně v těch okamžicích, kdy vystoupí ze své role a zcivilní. Během scény s Marií Terezií jsme rozdávali natrhané noviny divákům do lavic. Dále jsme jim zadali úkol uhodnout jméno skladatele, jehož skladbu si herci notovali. Šlo o Mozartovu Malou noční hudbu. Nejintenzivnější interakce, při níž někteří z diváků vstoupí na pomyslné jeviště, se udála při scéně o industriální revoluci. Diváci měli za úkol napodobovat zvukem a pohybem stroj pásové výroby. Tato interakce se setkala s pozitivními ohlasy a diváky zaujala.
8. Časový plán projektu Náš původní časový plán projektu vypadal takto:
Překlad: do 7. prosince 2014
Režijně - dramaturgická koncepce: prosinec 2014
Zkoušení, propagace, oslovení diváckých skupin: 2. polovina ledna + únor 2015
Premiéra: březen 2015
Reprízy: březen, duben 2015
Dokumentace: květen 2015
Prezentace: červen 2015 Vzhledem k tomu, že jsme se zapojili i do projektu naší spolužačky, jehož
zkoušení se protáhlo, pozdržela se práce na našem projektu Cesta časem. To však nese s sebou i pozitiva. Je dobře, že jsme na projektu naší spolužačky pracovali intenzivně a déle než bylo plánováno. Tento proces nás obohatil v práci s dětmi ve věku 3 až 6 let. Bylo by nám líto, kdyby se projekt nazkoušel rychle, však na úkor jeho kvality. Dost již o našich vedlejších aktivitách. Scénář Cesty časem jsme stihli přeložit na přelomu prosince a ledna. Režijně – dramaturgickou koncepci jsme vypracovávali až v únoru. První čtená zkouška s herci proběhla koncem března. Do prostoru jsme začali aranžovat až na konci dubna a samotná premiéra se uskutečnila v první polovině května. Možná by nám pomohl týden zkoušení navíc. Ale i přes
16
časovou tíseň, kterou jsme během zkoušení pociťovali, se domníváme, že se nám podařilo inscenaci nazkoušet tak, aby fungovala.
9. Finanční vyúčtování:
PLÁNOVANÝ ROZPOČET Potraviny(vejce, rohlíky)
90,00 Kč
Gaffa
300,00 Kč
Noviny
180,00 Kč
Barvy
510,00 Kč
Kostýmy
300,00 Kč
Lepidlo
120,00Kč
CELKEM
1500,00 Kč
REÁLNÝ ROZPOČET Fix na White-board
23,00 Kč
Gaffa
320,00 Kč
Noviny
32,00 Kč
Potravinářské barvivo
36,00 Kč
Kostýmy
642,00 Kč
Med a vejce
183,00Kč
CELKEM
1236,00 Kč
17
10. Závěr Při práci na bakalářském projektu je důležité držet se svých uměleckých i výchovných cílů, aby vznikla plnohodnotná inscenace divadla ve výchově. To se nevylučuje s posloucháním a nasloucháním názoru druhých. Právě naopak. Pro to, aby režisér mohl docílit svých záměrů co nejlépe, zákonitě musí naslouchat svým partnerům či kolegům při společné tvorbě. Nesmí se ale ponořit do myšlenek druhých tak moc, že by se svého původního záměru vzdal. Práce s herci, kteří mají v plánu stát se herci profesionálními, je velkou úlevou pro člověka, který je zvyklý pracovat s mladými „neherci“. Jejich motivace k práci je úplně odlišná od motivace neprofesionálních skupin. Jsme rádi, že nám škola umožnila pracovat právě s lidmi, kteří už s divadlem mají nějaké zkušenosti. S lidmi, kterým nemusíme připomínat elementární chyby, které se týkají napětí v těle, výslovnosti, intonace, neodůvodněného otáčení se zády k publiku apod. Díky tomu jsme mohli lépe sledovat proces vzniku inscenace a plně se opřít do hledání symboliky a tematických rovin inscenace Cesta časem. Díky tomu předpokládáme, že budeme lépe připraveni na práci právě s neprofesionální skupinou. Při shánění diváctva na školách jsme zjistili, jak je nesmírně důležité držet se věkové skupiny, pro niž je inscenace připravována. Narazili jsme také na komunikační neshody v případě, kdy nám jedna učitelka tvrdila, že dvanáctiletí žáci nezvládnou pochopit tak složitou tematickou strukturu inscenace. To jen z důvodu toho, že dané učivo ještě ve škole neprobírali. Mrzelo nás, že dětem tímto rozhodnutím postavila hradbu z konvencí školních osnov a tím zamezila jejich poznání. Během realizací jsme dospěli k závěru, že reakce dvanáctiletých diváků byli živější než reakce čtrnáctiletých, protože humor, který se v divadelní hře vyskytuje, je zábavnější pro ty mladší. Dvanáctileté diváctvo si i z inscenace více odnese právě proto, že ještě některé události a osobnosti v dějepise zatím neprobírali. Z hlediska výchovně vzdělávacího je inscenace podle nás přínosná, jelikož se diváci dozvídají historická fakta zábavným a neotřelým způsobem. Na školách tomu tak většinou nebývá. Hlavním naším cílem bylo vzbudit v divácích zájem o souvislosti mezi “včerejškem“ a „dneškem“. Toho jsme také chtěli docílit čtením aktuálních novinových titulků. Během realizace projektu nás nemile překvapilo, že
18
tak málo dospívajících čte aktuální noviny nebo se zajímá o zpravodajství v jakékoliv formě. Z divadelního hlediska pro nás bylo důležité, aby školáci poznali jinou formu divadla, než na kterou byli možná až doposud zvyklí. Dále jsme chtěli poukázat na to, že se divadelní představení může konat i jinde než v „klasickém“ divadelním prostoru s kukátkovým rozmístěním hlediště i jeviště. Zkrátka, že se může konat na specifickém místě („sight-specific“).
19
11. Přílohy 1. Křestní list projektu ATELIÉR/KABINET/PRAC OVIŠTĚ:
AT EL IÉ R DI V A DL O A V Ý C HO V A N Á Z E V A B S O L V E N T S K É H O P R O J E KT U:
CESTA ČASEM – INTERAKTIVNÍ INSCENA CE PRO 2. ST. ZŠ V E D O U C Í P R O J E K T U / O P O N E N T P R O J E KT U :
MGA. MIROSLAV JINDRA Typ projektu (inscenace, dílna, výukový program…) Absolventský bakalářský projekt – divadlo ve výchově Stručná anotace projektu Projekt divadla ve výchově si klade za cíl aktivizovat zájem studentů/žáků o společensko-politické dění i znalost historie a kořenů lidského myšlení prostřednictvím interaktivní inscenace. Ta nabízí průřezoý pohled na světové dějiny. Vycházíme z původně německy psaného dramatického textu Jakuba Kavina: TIME-eine Zeitreise, který si sami překládáme a dramaturgicky upravujeme. Klademe si otázky týkající se společnosti tehdy a teď. Kde je pravda a lze ji vůbec uchopit? Termín přípravy a realizace projektu:
- Překlad: do 7. prosince - Dramaturgicko - režijní koncepce: prosinec - Zkoušení: 2. polovina ledna + únor - Premiéra: březen - Reprízy: březen, duben - Dokumentace: květen - Prezentace: červen Místo realizace projektu (požadavky na místnost): Učebna JAMU č. 4, 104 Konkretizace požadavků – finance, zapůjčení techniky apod. Technika: PAR-reflektory, FHR 1000, FHR 500, vany, profily případně vše co škola nabízí. 2000,- za případné rekvizity, reklamní prostředky i potřeby, které škola jako taková automaticky nenabízí. PŘÍLOHY KE KŘESTNÍMU LISTU
PŘÍLOHY PRO DOKUMENTACI
√
√
Tvůrčí a pedagogický záměr (max. 1 strana A4)
Dokumentace projektu
Položkový rozpočet, seznam požadavků
Vyúčtování projektu (bilance)
Charakteristika cílové skupiny
Žáci 2.st. ZŠ
Rozpis zkoušek a termínů představení/realizací
Zkoušky:leden-únor; realizace:březen-duben.
Dne:
Zpracoval/a
Kontakt:
20
2. Oslovení škol – dopis Dobrý den, obracím se na Vás s nabídkou divadelního představení pro studenty. Jsem studentkou oboru Dramatická výchova na Divadelní fakultě JAMU. Se spolužáky jsme vytvořili interaktivní inscenaci Cesta časem. Je vhodná pro studenty ve věku 11 – 14 let. Jedná se o bakalářský projekt, tedy je zcela zdarma. Nabízí průřezový pohled na světové dějiny. Poutavým způsobem popisuje důležité historické epochy, události a osobnosti, například: Starověký Egypt Reformy Marie Terezie Vynález knihtisku Křižácké výpravy Kryštofa Kolumba Indiány Shakespeara Antické divadlo W. A. Mozarta Marie Curie Napoleona Průmyslovou revoluci Pád komunismu Chceme svým představením poukázat na to, jak důležité je znát minulost a dokázat ji projektovat do aktuálního přemýšlení o současnosti. Připravujeme pro diváky i programy, které studentům podají další doplňující informace. Nabízíme vám tyto termíny: 11. května první představení v 8:30, druhé představení v 10:00 15. května 12:30 18. května první představení v 8:30 a druhé představení v 10:00 Vzhledem k tomu, že komunikujeme ještě s jinými školami, může se stát, že některý z termínů již bude obsazen. Pokud si tedy některé termíny vyberete, prosíme, abyste nám co nejdříve napsali. Hrajeme přímo u nás ve škole (DIFA JAMU, Mozartova 1). Představení je určeno pro jednu třídu (tedy asi 20 – 30 diváků) a trvá přibližně 60 minut. Budeme moc rádi,
21
pokud přijdete i na více představení. Moc Vám děkuji Se srdečným pozdravem Iveta Kocifajová (studentka 3. ročníku Ateliéru Divadlo a Výchova) 3. Prostor učebna 104 na DIFA JAMU
4. Ukázka scénáře Petr:
Neviděl jste můj lid?
Petr:
Lid Israele. Vystěhovali jsme se z Egypta, abychom našli zaslíbenou zem. Pšššt! (na Báru, ta přestane zpívat) Jenže cestou mi na hoře Sinai Bůh předal 10 příkázání, které jsem si zaznamenal na tuto kamenou tabuli....
Táňa:
Mojžíši, ty žiješ?
Bára:
Stop, konec (maže tabuli), takhle to nebylo! To vůbec není pravda! Mojžíš žil dlouho před Ježíšem a ti dva se nikdy na světě nepotkali. Hned zapomeňte, co jste viděli! Raz-dva-tři! Zapomenuto? Dobrý.
Petr:
Ale jak může člověk vědět co je pravda a co ne? Co je vlastně pravda?
Táňa:
Tak se podívejte na wikipedii. Tam najdete pravdu, ne?
Technika:
Wikipedia tvrdí, že pravda je, obecně řečeno, shoda tvrzení a skutečnosti. „Pravda” je českým výrazem pro starořecké aletheia.
22
Řekové ho používali pro odhalení skrytých vědomostí. Opak pravdy je lež, částečně se používá i slovo nepravda. Bára:
Jeden člověk, jedna pravda. Dva lidé, dvě pravdy. A když se celý lid shodne na jedné jediné pravdě - začiná to být nebezpečné.
Petr:
A už jsme se ocitli ve válce.
Táňa:
A mnoho válek se dělo i ve jménu církve, např. tzv. Křižácké války…
Petr:
Křižácké výpravy!
Všichni: První křižácká výprava: Jerusalem. Druhá křižácká výprava: Jerusalem. Třetí křižácká výprava: Jerusalem. Čtvrtá křižácká výprava: Konstantinopol. Pátá křižácká výprava: Egypt. Šestá křižácká výprava: Egypt. Sedmá křižácká výprava: Tunis. Aragonezská křižácká výprava. Lidová křižácká výprava. Německá křižácká výprava. Křižácká výprava proti Alexandrii... ...Křížová výprava proti pohanům, Křižácká výprava proti kacířům, Křížácká výprava proti východní církvi, Křížácká výprava proti povstalcům, Křižácká výprava proti politickým protivníkům, Křižácká výprava ... Křižácká výprava ... Bůh to chce!! Aaah... (Petr zpívá Dies irae) Táňa:
...méby!
Bára:
Améby?
Petr:
Tak teď jsem úplně ztratil pojem o čase. 1492 – Amerika.... ...ještě neexistuje. Ale Kryštof Kolumbus ano. Muž který plachtil na západ, aby se dostal až do Indie, protože cesta po souši byla uzavřená a známá cesta po moři moc dlouhá. A co k tomu potřeboval?Loď. A vy ji nám teď musíte pomoct postavit.
Sekvence výstavby lodi Petr:
Potřebujeme posádku: 6 z vás.
Technika:
Santa Maria, hlavní Kolumbova loď, měla zhruba 40 metrovou délku a nosnost 500 tun. A na to, aby se tak velká loď vůbec pohnula, potřebovala plachty.
Lukáš postaví 2 děti jako plachty s pláštěm.
23
Bára:
...Jenže když vítr nefouká, potřebujeme veslaře!
Lukáš postaví 4děti jako veslaře. Bára:
…a aby se loď neztratila potřebujeme taky kormidelníka...
Táňa:
Toho hraju já!
Bára:
A já budu Kolumbus. (maluje si červený knír)
Petr.
Dál jet nemůžeme, nikdo z nás tuhle cestu nezná! Musíme loď zastavit a otočit se.
Táňa:
Proto jsme taky vypluli, abychom prozkoumali nové cesty.
Bára (jako Kryštof Kolumbus ve své kapitánské kajutě): Proč tam ještě nejsme? Proč tam ještě nejsme? Odtud jsme vypluli. Tady jsou naše africké základny a tady jsme odbočili. Měli jsme dávno být v Číně, já tomu nerozumím! Mé tušení mne zatím nikdy nezklamalo. Zmocníme se Číny, Indie! A všechna bohatství přivezeme do Špaňelska. Zlato,koření, ženy...OOOHHHH! Neotočíme se! Ne, my ne! ŽENY, ŽENY, ŽENY, ŽENY. taky je vezmem s sebou, všechno vezmem s sebou! Podmaním si celý svět! Já, velký Kryštof Kolumbus. Ne, já se neotočím! 5. Fotografie ze zkoušek
24
6. Fotografie z realizací
25
26
