Cesta 2 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 12 Kč

Cesta

2

2012

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 12 Kč

2

OBSAH

Modlitba ....................................................................... 3 Jak ho poznat? ........................................................... 4 Všechno je v Žalmech IV. ......................................... 4 Proč se øíká, že... ...................................................... 6 Životní pøedsevzetí ..................................................... 7 Ta naše kvìtena - česká? 12 .................................... 8 Škola hrou VI. ........................................................... 10 Rok pod nebem ......................................................... 11 Jak se Ferdinand učil myšilov ................................ 12 Soutìž o tøi knihy ................................................ 14 Písnička - Boží vzkaz ................................................ 15 Víte to? ........................................................................ 15 Vaše obrázky .............................................................. 16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Úřad Ústřední rady CČSH, Praha. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., F. V. Veselého 2635/15, Praha 9 - Horní Počernice, tel.: 234 092 811 Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, prostřednictvím redakce. Ilustrace: Archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

3

Prosím, Pane Bože, dej, a není zima tučòáčkùm v knížce, když jim čouhají nohy zpod dečky. Ani gumovému námoøníkovi, ani ptáčkùm venku, když tolik mrzne. Dìkujeme ti, Pane, že je u nás doma tak hezky, že se máme všichni tak rádi. Prosíme tì, buď vždycky s tatínkem v práci a mamince dávej zdraví a sílu. A nám pomáhej ve škole a chraò nás v ulicích a všude, kde jsme. A také naše spolužáky a vùbec všechny dìti. I naše učitele a učitelky. Amen. Z dìtských modliteb, sesbíraných Irenou Kuželovou, kazatelkou Jednoty bratrské

4

JAK HO POZNAT?

Pán Ježíš øekl: „Pøijdu za vámi.“ Kdo pøichází za dìtmi? Nìkdy ráno pøiletí vrabec a klepe na okno, aby popøál dobrý den. Nebo pøijde mamka a dá na dobrý den pusu. Nìkdy pøijede na nedìli babička a pøiveze dìtem dárek. Anebo pøicházejí za dìtmi kamarádi či kamarádky. Kdy ale pøichází za dìtmi Pán Ježíš? Jak poznáme, že skutečnì pøišel, když je neviditelný a buď je v nebi anebo ho vidíme na obrázku? Jestliže se všichni doma mají rádi, jestli vykonají nìco dobrého, když tøeba nìkdo lhal a jednoho dne lhát pøestal a øíká pravdu (jeden moudrý človìk prý øekl, že lže-li nìkdo, zcela jistì se mu tøese palec na noze; jenže to nikdo nevidí, protože noha je ukryta v botì), kdosi byl lakomý a najednou začal rozdávat a vypomáhat druhým, kdosi zlobil mamku a teď ji odprosil a dokonce jí políbil ruku - to je známka, že kolem prošel neviditelný Ježíš. Nebylo ho vidìt, ale on každému cosi pošeptal do duše. Jan Twardowski Z polštiny pøeložil Emil J. Havlíček

VŠECHNO JE V ŽALMECH IV. „Hospodine, nᚠPane, jak dùstojné je tvé jméno po vší zemi, nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa. Z úst nemluvòátek a kojencù mocnì dokazuješ svou sílu, abys učinil pøítrž vymstívajícímu se protivníku!“ (Žalm 8,2-3)

Honem, honem si vezmìme štìteček, pastelky, tužky. Malujme zemi. Tady hory, nádherné, pnoucí své štíty k nebesùm. Nad horami obrovský mìsíc v úplòku. Jako by plul po skalnatém úbočí. Lesy pod ním sestupují do údolí. Je rozkošné prozpìvovat tu slovo. A stejnì je rozkošné, když pastelky utíkají po zelené trávì, po polích, v nichž se schovávají koroptve a zajíci. Své hnízdo tu má chøástal. Polní myši zde hloubí své chodbičky. A tady moøe. Vysoké vlny pokryté bílou pìnou. Osamocené plachetnice

5 v dáli. Nad moøem hvìzdy, hvìzdy, hvìzdy, svítící body, souhvìzdí, která dávným plavcùm ukazovala cestu, aby loď nezbloudila na ohromném nekonečném moøi. Nebe a zemì. Všecko, co Bùh stvoøil, co vytvaroval svýma rukama, jak praví Žalm. Dílo tvých rukou. Vùči kráse pøírody, nebe a zemì – stojí človìk v úžasu. Učenec, který všecko studuje velkými čočkami dalekohledù i mikroskopù – nám øíká, jak moudøe a spanile je všecko zbudováno a zaøízeno. Vše, co existuje. Proč ale existuje? Mohlo by nebýt. Ale je. Bylo stvoøeno a povoláno k existenci skrze Tvùrce. Každá stvoøená vìc mluví o svém Tvùrci. Tøebaže zdánlivì nemá ústa – jako hvìzda, jako voda, jako drobný živočich – hovoøí neustále o moudrosti Tvùrce. Žák ve škole umí napsat vzorec vody H2O. Učenec umí napsat vzorec energie. Čí to ale energie uvádí do pohybu všecko, co žije, co existuje? Všecko mluví o Bohu. Nemluvnì, které ještì saje mateøské mléko, a jelínek a štìnì a telátko i ovečka, všecko, co začíná žít, co začíná svým životem chválit Tvùrce života, Boha. Bùh je Bohem živých. Je Bohem všeho, co žije. Je Otcem. Proto každý den øíkáme: Otče náš, který jsi v nebesích. A tøebaže jsi v nebesích, neopouštíš nás. Čím je človìk vùči spanilosti a velikosti pøírody, slunce, hvìzd, moøe, hor a údolí? S výšin se jeví jako bodík, jako prášeček. Jeví se jako nic. Jako cosi nepodstatného. A pøesto na nìho Bùh pamatuje. Na každého z nás, dokonce i na ty nejmenší. Když dítì poprvé otvírá oči, už se v nich odráží svìtlo. A toto svìtlo je životem, Božím darem. Už první hlásek nemluvnìte, jeho první pláč, chválí Boha – praví Žalm. Z úst nemluvòat a kojencù stvoøil sis chválu. Oč více tedy ti, kteøí už umìjí mluvit a kreslit a popisovat – musejí ho chválit, to znamená zdravit, vítat, volat, prosit, dìkovat, milovat. Øecky – psallein – chválit Boha. Anna Kamieñska Pøeložil Emil J. Havlíček

6

PROČ SE ØÍKÁ, ŽE...

2. Nìkdo je lstivý jako had V minulém čísle jsme si vyprávìli o Adamovi. Brzy po jeho stvoøení Bùh poznal, že není dobré, aby byl sám, a stvoøil mu z jeho žebra jako pomocnici jemu rovnou ženu (Gn 2,18; 2,22). Adam s Evou žili v ráji spokojenì, dokud se k Evì nepøiblížil had. Tento živočich není v Bibli pøíliš oblíbený – je označován jako „nejzchytralejší ze vší polní zvìøe, kterou Hospodin Bùh učinil“ (Gn 3,1). Had začal Evu pøemlouvat, a ochutná vynikající ovoce ze stromu uprostøed zahrady: „Bùh vám øekl, že zemøete, když je budete jíst? To vùbec není pravda! Nezemøete, jen se mu pak vyrovnáte – budete jako Bùh znát, co je dobré a co je zlé!“ To Evu samozøejmì lákalo, proto si ovoce utrhla a začala je jíst. Dala ochutnat i Adamovi, který rovnìž neodolal. Jenže Bùh pochopitelnì brzy zjistil, co se stalo. Jak je pro nás, lidi, pøíznačné, jeden svaloval vinu na druhého – Adam na Evu, Eva na hada. Potrestáni byli všichni tøi. Adam a Eva byli vyhnáni z ráje. Had byl proklet a odsouzen k odloučení od všech ostatních zvíøat a k lezení po bøiše. „Mezi tebe a ženu položím nepøátelství,“ øekl mu Bùh (Gn 3,14-15). Takže již od počátku svìta lidé vìtšinou nemají hady rádi, štítí se jich a jsou pro nì symbolem lstivosti, záludnosti a podobných nepøíjemných vlastností. Je to k tìmto zajímavým živočichùm trochu nespravedlivé, co myslíte? Jana Krajčiøíková

ŽIVOTNÍ PØEDSEVZETÍ

7

Milí mladí čtenáøi, na začátku nového roku se vás chci zeptat, jak jste byli spokojeni o Vánocích na Štìdrý den s dárky, které jste našli pod stromečkem od Ježíška. Ti, kteøí mìli pøání skromnìjší, nejspíš našli právì to, co si tolik pøáli dostat. Ti náročnìjší se však v dnešní dobì finanční krize a šetøení musí mnohdy spokojit s lacinìjšími dárky. Ale nezoufejte, časem se dočkáte i tìch dosud nesplnitelných pøání. Vždy máte život pøed sebou. Pamatujte na to, že tím nejvìtším dárkem od Boha a Ježíše Krista je dar vašeho života, když jste byli stvoøeni z Boží vùle a teď je na vás, jak se svým životem naložíte. Zda k dobru svému i ostatních lidí, nebo život zbytečnì promarníte v povrchní kratochvíli tøeba počítačù a hracích automatù či nìjakými nepravostmi. Tøeba lákadlem užití zhoubných drog. Pøi vstupu do nového roku 2012 se patrnì také, jako ostatní, budete rozhodovat a činit rùzná dobrá pøedsevzetí: vyvarovat se konečnì všech záporných zlozvykù, o kterých nejspíše sami dobøe víte. K jisté radosti vašich rodičù. Záleží však hlavnì na tom, abyste svá dobrá pøedsevzetí v novém roce nakonec opravdu plnili a splnili. Aby nezùstalo jen u hezkých slov, jak to bohužel tak často končí. Pøeji vám všem mladým čtenáøùm Cesty, aby se to nakonec podaøilo splnit! Dr. Karel Lachout

8

TA NAŠE KVÌTENA - ČESKÁ?

12. Turan Do rodu turanù (Erigeron) patøí více než 240 druhù rozmanitého tvaru i velikosti, rozšíøených v Evropì, Severní i Jižní Americe a v Austrálii. Jsou to rostliny jednoleté, dvouleté i vytrvalé, vysoké i nízké. Turany patøí do čeledi hvìzdnicovitých, jsou velmi podobné hvìzdnicím (tzv. astra) a špatnì se určují. Kvìty nìkterých druhù turanù jsou jednotlivé a velké, u jiných malé, ale uspoøádané do bohatých kvìtenství. Kvetou vìtšinou rùžovì, fialovì až bíle. Vyšlechtìné kultivary mají rùzné barvy, kvìty v terči jsou pøevážnì žluté. Turany jsou nenáročné rostliny, pìstují se až na pár výjimek snadno. Vyžadují pouze normální zahradní pùdu a slunné stanovištì. Vysokohorským druhùm bychom mìli zajistit zimní kryt. Turany množíme výsevem, kultivary dìlením trsù. Turan roční (Erigeron annuus, na obrázku) je 40-100 cm vysoká dvouletá bylina s pøímou, chlupatou lodyhou, nahoøe vìtvenou. Lodyžní listy alespoò v dolní části zubaté, špičaté, výraznì paprskující jazykovité kvìty. Kvete v červnu až øíjnu. Vybírá si rumištì, pustá místa, objevuje se všemožnì jako bìžný plevel; má rád vlhčí místa. Pùvodnì pochází ze Severní Ameriky, u nás zdomácnìl v okolí lidských sídel. Døíve se užíval pøi dýchacích obtížích, nevolnosti nebo dnì; pùsobí močopudnì a podporuje pocení. Turan kanadský (Erigeron canadensis) je jednoletka, 15 až 100 cm vysoká. Lodyha pøímá, hustì olistìná, rýhovaná, brvitá až témìø lysá, svìtle žlutozelená. Všechny listy støídavé a pøisedlé. Kvìty uspoøádány v latovitých kvìtenstvích, na jedné rostlinì jich mùže být až 250. Jazykovité kvìty bílé, listeny jsou podobné listùm. Plodem je pøitiskle chlupatá nažka. Kvete od června do øíjna. Najdete ho na náspech, rumištích, podél cest, okolí obcí, v zahradách nebo na polích, na pùdách mírnì vlhkých a suchých, dusíkatých. Pùvodní je v Severní Americe (jih Kanady a USA), k nám byl zavlečen pravdìpodobnì již na konci 18. století, v současnosti se na území ČR vyskytuje velmi hojnì od nížin až po podhorské oblasti (max. asi 1200 m n.m.). Celkovì roste v současné dobì témìø po celém svìtì vyjma Arktidy. Sbírá se kvetoucí na, která obsahuje silice, tøísloviny, pryskyøice, vosky aj. Droga pùsobí močopudnì, tlumí vnitøní krvácení a prùjmy, podporuje látkovou výmìnu (zejména pøi kožních chorobách) a pøíznivì ovlivòuje tvorbu bílých

9 krvinek. Užívá se jako antirevmatikum, pøi dnì, bronchitidì nebo pøi zánìtech močových cest. V tradiční indiánské medicínì (u Siouxù) se používala i proti úplavici nebo zevnì ve formì kašovitého obkladu na rùzné pohmoždìniny, otekliny, bolavé klouby či jako prostøedek proti vším a svrabu. Turan jednoúborný (Erigeron uniflorus) má celokrajné, na okraji mírnì brvité listy v pøízemní rùžici. Je jen 3-7 cm vysoký, ale kvìty má až 2,5 cm velké. Jazykovité kvìty jsou fialové, nìkdy bílé, terč je žlutý, zákrovní listeny chlupaté. Kvete od července do záøí. Turan jednoúborný pochází z horských oblastí Evropy a arktických oblastí, poddruh Erigeron leiomerus je pùvodem ze Skalistých hor. Najdeme jej tedy zejména na horách, více než u nás je rozšíøený na Slovensku. Má rád vápencové podloží a vìtrná stanovištì. Petra Štìpánová

10

ŠKOLA HROU VI.

DÌJEPIS Okamžik vážného zamyšlení nad tím, co bylo – a už není. Stín trosek chrámù zboøených a vìčné pravdy dávných knih, jablko sváru po pøedcích… Staletí lidských vìd a bìd – a ty se tìšíš na obìd.

RUČNÍ PRÁCE Holky øežou svižnì pilou, kluci umí plést a šít. Až se sejde milý s milou, mohou si to vymìnit. Svatava Mášová

ROK POD NEBEM

11

Zajíc Zajíc hopká brázdou v poli, rozhlíží se po okolí. Ani zbytky snìhu nevadí mu v bìhu. Na mezi už raší tráva, zajíček si pochutnává. Má už plno v bøíšku? Honem do pelíšku!

Jíva Polehoučku ze své skrýše kočičky se kradou tiše od vìtévek vzhùru nad oživlou kùru. Není jim tam zima, ba ne! Do kožíškù zachumlané dívají se s námi k nebi pod hvìzdami. Miroslav Matouš

12

JAK SE FERDINAND UČIL MYŠILOV

Jeden malíø si koupil chalupu u rybníka. Pøivezl si tam černé koátko, které mu málem vbìhlo pod auto. Z toho vidíte, že to bylo ještì kotì hloupoučké, protože chytré kočky se pøece netoulají po silnici. Co se dává kočičkám k jídlu, to malíø vìdìl a nalil novému kamarádovi do misky mléko. Kotì se napapalo, krásnì pøedlo a otíralo se malíøi o nohy, což znamenalo, že u nìho zùstane. Malíø mu chtìl nìco øíci, jenže nemohl, protože kotì – vlastnì malý kocourek – ještì nemìlo jméno. Pøemýšlel, pøemýšlel, až pøišel na jméno Ferdinand. „Tak, Ferdinande,“ povídal, „jméno už máš. Ale jestlipak víš, co je první kočičí povinností? Pøece chytat a nosit myši. A tady jich, chlapče, je. Tøeba to ještì neumíš, ale podívej – já taky neumím chytat ryby a jdu k rybníku. Musím se to napøed naučit...“ Jenže jak se to mìl chudák Ferdinand naučit, když mu to nikdo neukázal? A myši kolem chaloupky to poznaly a začaly kocourka zlobit. „Ferdinande,“ volaly na nìho z kouta zahrady. A když tam kocourek pøi-

13 bìhl, nevidí ani myšičku, zato na nìho volají myši z opačné strany zahrady: „Ferdinande!“ Kocourek se mohl ubìhat, jak ho myší banda prohánìla. Býval z toho tak popletený, že když nìjakou myšku dopadl, zapomnìl vytasit drápky, kočičí šavličky, a myška byla pryč. Nejvíc kocourka trápil myšák Špekoun, vypasený z loupeží v chalupì. Co ten se ho nazlobil! Ferdinand by ho byl rád chytil, jenže myšák ho k sobì nechal pøiblížit na tøi kočičí délky a utekl do díry. V ten čas padalo z javoru suché listí. Když takový suchý list podfoukne vítr, bìží jako zvíøátko. A kocourek to pochopil. Pouštìl si ten suchý list nejdøív na tøi, pak dokonce na pìt kočičích délek od tìla a nezapomínal vytasit drápky, kočičí šavličky. Brzy byl obklopen velikánským kruhem myší, které se hihòaly: „Jé, jú, jó, Ferdinand loví sucháče z listnáče!“ „Nevyrušujte mì,“ pokáral je kocourek. „Já se učím.“ „Uč se, uč,“ popichoval ho myšák Špekoun. „Já se zatím vloupám do spíže a vykoušu ďouru do slaniny.“ Kocourek už skákal na šest kočičích délek a myši pištìly: „Co se učíš? Povídej, nezdvoøáku!“ Kocourek nebyl nezdvoøák, ale copak mìl čas odpovìdìt? Povedl se mu skok na sedm kočičích délek a jestlipak víte, co držel v tlamičce a bìžel se s tím pochlubit kamarádovi malíøi? No pøece tu drzou zlodìjskou myš, která se jmenovala Špekoun! Ladislav Muška

14

SOUT̎ O TØI KNIHY

Podle textu v Lukášovì evangeliu o setkání Ježíšových rodičù se Simeonem a Annou (2,21-40) seøaďte vìty pøíbìhu ve správném poøadí – tím získáte poøadí písmenek do tajenky. Nezapomeòte nám ji poslat do poloviny bøezna, abychom vás mohli zaøadit do losování výhercù tøí knih. 1. V Jeruzalémì žil muž jménem Simeon. (E) 2. Dítì rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním. (U) 3. Ježíšùv otec i matka byli plni údivu nad jeho slovy. (O) 4. Byl to velmi zbožný muž. (D) 5. V chrámu žila i prorokynì Anna, nyní již osmdesátiletá. (CH) 6. Když uplynuly dny jejich očišování podle zákona Mojžíšova, pøinesla Marie s Josefem Ježíše do Jeruzaléma. (U) 7. Simeon vzal Ježíše do náručí a chválil Boha: (Í) 8. Podle zákona totiž všichni prvorození synové byli v chrámu zasvìcováni Hospodinu a rodiče obìtovali dvì hrdličky nebo dvì holoubata. (V) 9. Duch svatý mu pøedpovìdìl, že nezemøe døív, než spatøí Mesiáše. (E) 10. V den, kdy do chrámu pøišli rodiče s Ježíšem, potkali se zde se Simeonem. (N) 11. V tu chvíli k nim pøistoupila, chválila Boha a všem øíkala, že to dítì vykoupí Izrael. (Á) 12. „Nyní propouštíš svého služebníka, nebo mé oči vidìly tvé spasení, které jsi pøipravil pro všechny.“ (D) 13. Když Josef s Marií vše øádnì vykonali, vrátili se do Nazareta. (M) 14. Jako mladá ovdovìla a od té doby sloužila Bohu posty a modlitbami. (R)

Blahopøejeme výhercùm soutìže z prosince 2011 (tajenka: Syn Boží): Andrea Tobišková z Rychnova nad Knìžnou Jan Krist z Hovoran Petr Kováč z Kolína

15

BOŽÍ VZKAZ Kánon

Proč by ses bál, když blízko jsem, když

blíz - ko jsem, když

blíz - ko

jsem. Autor: H. Soenke Pøeklad: Z. Svoboda

VÍTE TO? Nìkterá slova mají první čtyøi písmena shodná a po nich následují další, která mìní význam tìchto slov. Dokážete chybìjící písmena doplnit? 1.

Pøedmìt velikých rozmìrù je kolo .

2.

Jelení mládì je kolo .

3.

Otáčivé zaøízení se sedátky je kolo .

4. 5. 6. 7.

.

.. Mazadlo na nápravy vozù je kolo . . . Velký človìk, hromotluk je kolo . . . . Vozítko se dvìma koly a øídítky je kolo . . . . . Hrací skøíòka s klikou je kolo . . . . . .

Správné øešení si mùžete zkontrolovat na str. 16. Z. S.

16

VAŠE OBRÁZKY

Asi jste si, dìti, všimly, že od minulého čísla máme v Cestì barevnou obálku. Rádi bychom tuto možnost co nejlépe využili a napadlo nás, že bychom zadní stranu mohli vìnovat vašim obrázkùm, které tak vyniknou mnohem lépe než v černobílé podobì. Jako první jsme vybrali krmítko od Míši Faifrové z Kolína a Marii s Josefem od Dominiky Krčové z Hovoran. Moc se tìšíme na vaši další tvorbu! Správné øešení ze str. 15: kolos, kolouch, kolotoč, kolomaz, kolohnát, kolobìžka, kolovrátek.