Cesta 4 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 12 Kč

Cesta

4

2012

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 12 Kč

2

OBSAH Modlitba ....................................................................... 3 Jan Twardowski o nemocech .................................. 4 Hádanka ....................................................................... 4 Ten nejakčnìjší pøíbìh .............................................. 5 Zkouška pamìti .......................................................... 6 Víte to? ......................................................................... 6 Proč se øíká, že... ...................................................... 7 Ta naše kvìtena - česká? 14 .................................... 8 Rok pod nebem ........................................................ 10 Anonym ....................................................................... 11 Vtipné konce .............................................................. 11 Soutìž o tøi knihy ..................................................... 12 O nové tramvaji ......................................................... 13 Písnička - Ó chlapci milí, dcerušky ........................ 15 Vaše obrázky .............................................................. 16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Úřad Ústřední rady CČSH, Praha. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., F. V. Veselého 2635/15, Praha 9 - Horní Počernice, tel.: 234 092 811 Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, prostřednictvím redakce. Ilustrace: Archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

3

Dìkuji, Pane Bože, moc za to, že když jen začnu myslet na tebe, otevøeš dveøe a z nich na mì záøí tolik svìtla, že ve mnì a kolem mne není už žádná tma, ani šero, ani špína. A že je mi tak teplo, že zmizí všechen strach a já vím, že jsi se mnou. Dìkuji. Amen. Za to dìkuji, Bože, že mᚠpro mne vždycky čas, když s tebou potøebuji mluvit. Nauč mì, prosím, abych ho mìl já taky vždycky, když ty chceš mluvit se mnou. Amen. Z dìtských modliteb, sesbíraných Irenou Kuželovou, kazatelkou Jednoty bratrské

4

JAN TWARDOWSKI O NEMOCECH

Máme strach, aby naše tìlo neprochladlo, neonemocnìlo, nezhublo, nepøestalo rùst, máme ale taky strach o svou duši? Kdy mùže duše prochladnout? Jeden chlapec mìl za to, že tehdy, když sní zmrzlinu, jenže duše se zachladí, když pøestaneme mít rádi. Mùže duše onemocnìt? Jedna holčička myslela, že mùže dostat pøíušnice, asijskou chøipku či zánìt støedního ucha. Jenže duše mùže onemocnìt jedinì na høích. Mùže duše zhubnout? Hubne-li tìlo, človìk slábne, zívá, a váží-li se, pak jenom v lyžaøských botách, protože se bojí, aby moc nezhubl a váha neukázala, jak moc je hubený. Chudne-li duše, znamená to, že se človìk nesytí modlitbou, svatou večeøí Pánì a jeho tìlo je jak tenký proutek. Mùže duše rùst? Chce-li človìk vyrùst, cvičí, bìhá, polyká vitamíny, napíná záda na žebøíku, obouvá si boty na vysokých podpatcích. Ale ani tak neroste tìlo do nekonečna. Učíme-li se o Pánu Ježíši, naše duše roste poøád. Pøeložil Emil J. Havlíček

Hádanka Co to je? Když to nìkomu dáš, tak ti to pøesto zùstane. (Odpovìď se dozvíte na str. 13.)

Z. S.

TEN NEJAKČNÌJŠÍ PØÍBÌH

5

Máte, dìti, rády akční pøíbìhy? Takové ty, kde se poøád nìco dìje, dobro bojuje se zlem, v jednu chvíli už všechno vypadá beznadìjnì, ale nakonec to skončí šastnì? Človìk se bez dechu dívá na filmové plátno nebo hltá stránky knížky, vše prožívá se svým hrdinou a nemùže se dočkat happy endu. Pøesnì takový je i pašijový pøíbìh – tedy události velikonočního týdne. Nevìøíte? Tak si jej pøečtìte a zjistíte, že je v nìm opravdu všechno: oslavování hrdiny i jeho nespravedlivé odsouzení, pøátelství i zrada, vìrnost i selhání, soucit i krutost, smutek i radost. Ke konci se zdá, že vše je ztraceno, ale nᚠhrdina vstává z hrobu, je vzkøíšen a vítìzí na celé čáøe. I tak se mùžeme na Velikonoce dívat. Nemìli bychom však zapomenout na to nejdùležitìjší, na podstatu celého pøíbìhu. Proč se to všechno stalo a co to pro nás znamená? Nad kým nebo nad čím Ježíš Kristus zvítìzil? Neporazil ani Piláta ani Øímany, jak mnozí Židé doufali, neporazil ani veleknìze. Pán Ježíš zvítìzil nad mnohem vìtším a mocnìjším nepøítelem - nad smrtí. A co víc - Bùh nevzkøísil jen jeho, ale nabízí vzkøíšení nám všem, takže nikdo se již nemusí bát smrti. Uznejte, který akční hrdina tohle dokáže? Jana Krajčiøíková

6

ZKOUŠKA PAMÌTI

1. Nazaret 2. Jericho 3. Kafarnaum 4. Hebron 5. Jeruzalém 6. Cesarea 7. Kána 8. Betlém 9. Naim 10. Batánie Toto je deset názvù mìst v Palestinì z doby, kdy tam žil Ježíš Kristus. Napište si na papír pod sebe číslice od jedničky do desítky. Pak si seznam mìst tøikrát dobøe pøečtìte, zakryjte si názvy papírem a zkuste je napsat v tom poøadí, v jakém jsou v pøedloze. Za správné jméno na správném místì získáte dva body, za správné jméno na nesprávném místì jeden bod. Za nesprávné jméno a za prázdné místo u číslice ovšem žádný bod není. Vyhrává ten, kdo má nejvíc bodù.

Víte to? Vysvìtlete, co je: • krajáč • krajíc • krajan • krajkáø Správné odpovědi najdete na str. 13.

Z. S.

PROČ SE ØÍKÁ, ŽE...

7

4. Nìkdo je starý jako Metuzalém Pøiznám se, že když jsem byla malá, myslela jsem si, že Metuzalém je mìsto (snad proto, že mi to pøipomínalo Jeruzalém?). Je to však jméno muže, hebrejsky zní Metúšelach, a najdeme ho ve výčtu deseti patriarchù v rodokmenu od Adama po Noema (5. kapitola První knihy Mojžíšovy; Metúšelach je pak zmínìn ve verších 25-27). Jejich jména jsou: Adam, Šét, Enóš, Kénan, Mahalalel, Jered, Honech, Metúšelach, Lámech, Noe. O vìtšinì z tìchto mužù se toho z Bible mnoho nedozvíme, u všech je však uveden vìk, kterého se dožili. A ten je vskutku pozoruhodný. Skoro všichni žili zhruba 900 let a Metúšelach byl nejstarší – zemøel, když mu bylo 969 let! Teď již jistì chápete, proč se o človìku, jenž se dožil velmi vysokého vìku, øíkává, že je starý jako Metuzalém. Byli skutečnì první lidé tak staøí? Vìdci tuto otázku vysvìtlují tak, že døíve se označení „rok“ používalo i ve smyslu mìsícù, nìkdy dokonce i dnù. A je pravda, že pokud bychom údaj o vìku Metúšelacha považovali za počet mìsícù, vyšlo by nám, že zemøel v 81 letech. To je i tak vìk požehnaný, nicménì pro človìka pravdìpodobnìjší než skoro celé tisíciletí. A to bylo jakkoliv, pøeji nám všem, milé dìti, aby naše životy, nezávisle na své délce, byly pøedevším naplnìné a šastné. Jana Krajčiøíková

8

TA NAŠE KVÌTENA - ČESKÁ? 14. Jitrocel

Rod jitrocel (Plantago) zahrnuje pøibližnì 250 až 300 druhù, které rostou takøka po celém svìtì, jen výjimečnì však v tropech, kde pouze v horských a vysokohorských oblastech. Je to hlavnì evropský rod, který se rozšíøil po celém svìtì; americký lidový název „stopy bílého muže“ pochází od Indiánù, protože semena jitrocelu roznášeli kolonizátoøi na podrážkách bot. Do čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae) patøí také napø. hledík, lnice nebo náprstník. Často rostou na vlhčích lokalitách, kde prosakuje spodní voda. Jitrocel prostøední (Plantago media) je vytrvalá bylina, 10-50 cm vysoká, s pøízemními listovými rùžicemi. Má listy s 5 až 9 žilkami, stvoly pevné, v počtu 3 až 7 v jedné rùžici, kvìtní klasy husté, válcovité, mnohem kratší než stvol. Kvìty bìlavé se svìtle fialovými tyčinkami, voní. Kvete od kvìtna do srpna. Najdeme jej na loukách, trávnících, pøi okrajích cest, køovin a lesù, v sadech, na stráních, vzácnìji na rumištích a železničních náspech. Uchytí se na pùdách vlhčích, s vyšším obsahem živin, hlinitých až hlinitopísčitých, zásaditých. V České republice roztroušenì až hojnì, nejčastìji v nížinách a pahorkatinách, byl nalezen však i ve vyšších horských polohách. Celkovì roste v Evropì vyjma nejsevernìjších a nejjižnìjších oblastí, byl zavlečen do Ameriky, Austrálie, do Tichomoøí a na Nový Zéland. Rostlinu lze v léčitelství použít stejnì jako jitrocele kopinatého. Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata, na obrázku) je trsnatá trvalka dorùstající cca 30 cm, zpravidla s nìkolika pøízemními rùžicemi. Listy pøízemní rùžice jsou vystoupavé až vzpøímené, kopinaté, s 5 až 7 soubìžnými žilkami. Stvoly pøímé až obloukovité, výraznì žlábkaté, bìlavì chlupaté, v počtu 3 až 15 na jedné rostlinì. Klasy kvìtù husté, válcovité až kulovité, hnìdé s bílými tyčinkami a žlutým prašníkem; objevují se od kvìtna do øíjna. Roste na loukách, mezích, pastvinách, slunných stráních, podél cest, na rumištích, v zahradách. Pùdy musejí být vlhčí, hlubší, zásadité až neutrální, vyskytuje se však i na stanovištích písčitých, štìrkovitých a kamenitých. U nás hojný od nížin až po vrcholy hor, celkovì roste v Evropì včetnì Islandu, dále v Malé Asii a v severních oblastech Afriky, rozšíøil se do mnoha dalších částí svìta včetnì Ameriky. Již od antiky je známé jeho

9 použití v léčitelství; sbírá se list, který je velmi náročný na sušení, a proto je lépe vyrobit z nìj (prosypáním cukrem) sirup. Droga obsahuje slizové látky, enzymy, tøísloviny, pektiny, saponiny, vitamín C, kyselinu køemičitou, soli draslíku a vápníku. Užívá se jako hojivý prostøedek, dále uvolòuje hleny a upravuje stolici. Nálevem lze pøíznivì ovlivnit bronchitidu nebo tuberkulózu a stejnì tak jej lze použít i pøi zánìtech očí. Na hojení ran se osvìdčilo použití čerstvých rozmačkaných listù, kdy se má zprvu použít jitrocele vìtšího a teprve po částečném zhojení jitrocele kopinatého, který rány „zaceluje“. Žvýkaná semena jitrocele snižují hladinu cukru v krvi, ze semen se také pøipravuje sliz, který se užívá jako projímadlo. Jitrocelová mast (pøipravená nejlépe z jitrocele vìtšího) hojí vøedy, nabìhlé žíly, zánìty, popáleniny apod. Obklady z jitrocele vìtšího hojí bércové vøedy. Jitrocelová šáva vkápnutá do uší zabraòuje bolestem uší, zvláštì pøi pobytu na studeném vzduchu. Jitrocel černavý (Plantago atrata) je jeden z nejmenších druhù jitrocelù, dorùstá asi jen 5-20 cm. Listy tvoøí pøízemní rùžici, kvìty jsou uspoøádány v kulovitì vejčitém klasu a objevují se mezi červnem a srpnem. Nejlépe se mu daøí ve vysokohorském prostøedí, u nás se nachází tedy velmi vzácnì (napø. v pohoøí Hrubého Jeseníku). Má rád vápnité pùdy. Petra Štìpánová

10

ROK POD NEBEM

Slunce Slunce vstává do rùžova, mlha v náručí je chová, stoupá vzhùru, svítí na sedmero kvítí, na hory a na jezera, celý den až do večera, než se do červánkù uvelebí k spánku.

Konvalinka Konvalinka, lesní žínka, zvonky má a nezacinká, nikdy nezazvoní, ale tolik voní! Ještì nežli vzpøímila se jako k tanci, útlá v pase, lesní žínka bílá pod lupenem snila.

Tøešeò Jak je krásnì v celém kraji! Tøešnì si už začínají snítky bílých poupat pod oblaky houpat. A když vítr vùni zvedne od vìtvičky neposedné, kvìty polehýnce tančí na tøešince. Miroslav Matouš

ANONYM

11

To zvláštní slovo v nadpisu není pùvodem české. Pøiputovalo k nám z øečtiny a znamená „bezejmenný, neznámý“. Øeknete si: „To není možné. Každý človìk na svìtì má pøece nìjaké jméno.“ Ano, má. Ale jsou lidé, kteøí nìkdy chtìjí své jméno zatajit. Pošlou tøeba nìkomu dopis nebo zprávu prostøednictvím internetu, ale nakonec místo svého jména napíší smyšlené slovo, tøeba „Pirát“ nebo zkratku „N. N.“ či „X. Y.“. Proč to dìlají? Chtìjí napøíklad adresátovi ublížit, pomstít se, vyhrožují mu, ale nepøejí si, aby vìdìl, kdo to píše. To je velice ošklivé jednání. Když se nám nìco na druhých nelíbí, máme jim to statečnì a v dobrém povìdìt. Myslíte si, že opravdu nikdo nezná jméno toho, kdo se skrývá za nìjakou pøezdívkou nebo zkratkou? Ví to pøece Pán Bùh, pøed kterým se nedá nic skrýt. A on se nás jednou bude ptát, proč jsme chtìli zùstat neznámí, když jsme ubližovali druhým. Zdenìk Svoboda

Vtipné konce Doplòte následující vìty a pošlete nám je do redakce (poštou nebo e-mailem – adresu najdete na str. 2). Ty nejbystøejší a nejvtipnìjší uveøejníme. Pavel spadl z kola, protože... Zítra nepùjdu do školy, protože... Dnes nemohu psát, nebo... Není zamračeno, a proto... Jenda si hraje na ulici, tøebaže... Pùjčil jsem Karlovi nùž, tøebaže... Dal mnì pohlavek, ačkoliv... Snìdl jsem ještì jeden rohlík, ačkoliv... Dnes je teplo, ačkoliv... Nanosil mamince døíví, pøestože... Z. S.

12

O NOVÉ TRAMVAJI

„Holky, pojeďte se podívat, už je konečnì tady!“ vzrušenì volala Dvaadvacítka, která vyhlížela u vrat do vozovny. Dlouho očekávaný okamžik byl tu – z továrny pøijela úplnì nová tramvaj – veliká, lesklá, moderní, pohodlná... Její starší kolegynì se nahrnuly k vratùm, až je museli øidiči krotit, jinak by se ani nedostala dovnitø. Trojka byla také zvìdavá, což o to, zároveò však mìla obavy. Vìdìla, že nový vùz má jezdit právì po její trase, a bylo jí jasné, že ona teď už nebude žádná hvìzda. „Všichni budou chtít jezdit jen tou novou,“ posteskla si svému øidiči. „Ale neboj, holka, však do šrotu ještì nejdeme,“ chlácholil ji øidič, který už mìl také jen pár let do dùchodu. „Prosím tì, kdyby všichni jezdili jen novou tramvají, hroznì by se tam mačkali! Za chvíli je to omrzí a uvidíš, jak budou rádi, když pro nì pøijedeš. Hlavnì musíme jezdit včas a opatrnì – to je dùležitìjší než nablýskané plechy.“ Trojka byla svému øidiči vdìčná, stejnì jí ale nebylo do smíchu. Pøíštích pár dní jí navíc dalo zapravdu. Všechno se točilo jenom kolem nové tramvaje. Ve vozovnì dostala nejpohodlnìjší kolej, každý den ji myli a leštili, neustále pøijíždìli novináøi a fotografové... Ostatní tramvaje, snad aby na nich utkvìl alespoò odlesk její slávy, jí všemožnì pochlebovaly a snažily

13 se vetøít do její pøíznì. Všechny, kromì Trojky. Ta se celého toho ruchu stranila a snažila se dìlat svou práci jako døív. „Proč se s ní ani nejdeš pozdravit?“ ptala se jí Sedmička. „Vždy jsem se s ní už pozdravila. Vy se s ní ale „zdravíte“ znovu a znovu každý den celé hodiny a pak máte na trase zpoždìní. Je pìkná, to je pravda, ale my jsme taky byly nové a pìkné, na tom není nic tak zvláštního a není to žádná její zásluha,“ odpovìdìla Trojka. „Mᚠpravdu, je to vlastnì nafoukaná nána,“ obrátila najednou Sedmička. „To ale od tebe není moc hezké za zády ji pomlouvat,“ pokárala Sedmičku Trojka a odjela na svou trasu. Sedmička si jen odfrkla a popojela zase blíž k nové tramvaji, aby jí zašeptala nìjakou novou lichotku. Blížil se totiž fotograf a Sedmička doufala, že je na fotce zachytí spolu. Jana Krajčiøíková (dokončení pøíštì)

Správná odpovìď ze str. 4:

ruka. Správné odpovìdi ze str. 6: Krajáč je velký hrnec. Krajíc je plátek chleba. Krajan je ten, kdo pochází z téhož kraje. Krajkáø je výrobce krajek. Z. S.

14

SOUT̎ O TØI KNIHY

Určete slova, která chybí v pøíbìhu o umývání nohou učedníkùm (J 13,1-15), a vepište je do doplòovačky. Své øešení nám pošlete nejpozdìji do poloviny kvìtna, výherce tøí knih se dozvíte v červnové Cestì. Tìšíme se také na vaše obrázky!

Bylo pøed (5) svátky. Ježíš vìdìl, že pøišel čas, aby (9) z tohoto svìta k Otci. Miloval své učedníky a prokázal jim svou (10) až do konce. Když byli u večeøe a (7) se již rozhodl Ježíše zradit, vstal Ježíš od (11), odložil svrchní (6) a pøepásal se lnìným (8). Pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkùm umývat nohy a (12) je plátnem, jímž byl (2). Když to vykonal, (4) si znovu svùj šat a posadil se. Øekl (3): „Chápete, co jsem udìlal? Nazýváte mì Mistrem a Pánem a máte pravdu. Jestliže jsem tedy já, (1) a Mistr, vám umyl (13), pak i vy služte jeden druhému podle tohoto pøíkladu.“

Blahopøejeme výhercùm soutìže z únorové Cesty (tajenka: Uvedení do chrámu): Dominik Horák a Matìj Hačecký z Kolína a Lada Ochocká z Kojetína

Ó CHLAPCI MILÍ, DCERUŠKY

2. Aleluja, ... A po sobotì první den vidíme skupinu tøí žen. Spìchají k hrobu z mìsta ven. Aleluja.

5. Aleluja, ... Ty ženy k bratøím spìchaly, učedníkùm vše hlásaly, že andìl kámen odvalil. Aleluja.

3. Aleluja, ... Vede je Maøí z Magdaly, dvì jiné se k ní pøidaly, by mastmi tìlo mazaly. Aleluja.

6. Aleluja, ... Opustil hrobu vìzení, Pán Ježíš, Král nᚠvítìzný. A všude jeho chvála zní. Aleluja.

4. Aleluja, ... V bìlostném rouchu andìl sám ukázal se tìm tøem ženám: V Galilej pøedejde vás Pán! Aleluja.

(Píseò č. 330 ze Zpìvníku CČSH)

15

16

VAŠE OBRÁZKY

Tentokrát dìkujeme za obrázky dìtem z Kolína: Jakub Paznocht (9 let) se nechal inspirovat vyprávìním o Kainu a Ábelovi v minulém čísle; Klára Foffová (9 let) nakreslila Ježíšùv pøíjezd do Jeruzaléma na oslátku a Kryštùfek Mareš (7 let) nám poslal obrázek Ježíše na køíži.