Cesta 10 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 12 Kč

Cesta

10 2012

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 12 Kč

2

OBSAH Modlitba ........................................................................ 3 Proč se øíká, že... ......................................................... 4 Rok pod nebem ........................................................... 5 Jan Žižka z Trocnova .................................................. 6 Pohádka o hvìzdicích ................................................. 7 Ta naše kvìtena - česká? 18 ..................................... 8 Svatojánský brouček ................................................. 10 Kde je tvùj otec? ........................................................ 10 Bouøka .......................................................................... 11 Právì jsem zavìsil ..................................................... 11 Rukávy a rukavice ..................................................... 12 Soutìž o tøi knihy ...................................................... 14 Písnička - Žalm 8 ...................................................... 15 Vaše obrázky ............................................................... 16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Úřad Ústřední rady CČSH, Praha. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., F. V. Veselého 2635/15, Praha 9 - Horní Počernice, tel.: 234 092 811 Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, prostřednictvím redakce. Ilustrace: J. Lockerová, archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

3

Otče na nebesích, v horách, lukách, lesích z duše dìkuji ti, za slunce i kvítí,

K tobì do pøírody zvou mne čisté vody, tiché mráčky v letu, jasná líčka kvìtù,

za d隝, za ovoce, za chléb v každém roce, za tvùj dohled bdìlý, za svùj život celý.

skromné, pilné včely, lidé dobøí, smìlí, pevní jako hory. To jsou moje vzory. Miroslav Matouš

4

PROČ SE ØÍKÁ, ŽE...

8. Jsi zarostlý jako Ezau Tìm z vás, kteøí znáte český film Pelíšky, se možná vybaví omyl jednoho z hlavních hrdinù, který Ezaua zamìnil za Ezopa – autora známých bajek. Vìøím, že vìtšina z vás ví dobøe, že Ezau byl jedním z Izákových synù. Tím druhým byl Jákob. Ačkoliv bratøi byli dvojčata, byli velmi rozdílní – jak vzhledem, tak povahou. Prvorozený Ezau, už když se narodil, byl „celý červenohnìdý a chlupatý jako kožíšek“. Stal se z nìj lovec, který se celé dny toulal po lesích a polích a lovil zvìø. Izák ho mìl radìji než Jákoba, který se držel víc doma a byl oblíbencem své matky Rebeky. Na konci 25. kapitoly První knihy Mojžíšovy a potom ve 27. kapitole se dočteme, jak hladový Ezau nejprve prodal Jákobovi své prvorozenství za misku čočky a nakonec jej mladší bratr lstí pøipravil i o otcovo požehnání. Využil právì Ezauova vzhledu a toho, že Izák už špatnì vidìl – omotal si ruce kozlí kùží, aby to vypadalo, že je má chlupaté. Za tenhle svùj úskok musel opustit domov, aby se vyhnul bratrovì pomstì. Pøíštích dvacet let tìžce pracoval u svého strýce Lábana, kde také na vlastní kùži poznal, jaké to je, když vás nìkdo oklame – místo milované Ráchel, kterou si vysloužil, dostal za ženu její starší sestru Leu. Nakonec se dočkal i Ráchel, vrátil se domù a s bratrem se usmíøil. A nám z tohoto pøíbìhu kromì poučení, že se nemáme vzdávat dùležitých hodnot za nìco pomíjivého a také že to, když se k nìkomu zachováme nefér, se nám časem vrátí, zùstalo i rčení o zarostlém Ezaovi, které slýcháme pøedevším tehdy, když se naši rodiče domnívají, že už nutnì potøebujeme navštívit holiče. Jana Krajčiøíková

5

ROK POD NEBEM Les Les je zeleò, ticho, klid, šumìní a šerosvit, studánka a keø, brouci, ptáci, zvìø, houští, šedé skalní stìny, doupì, skryté pod koøeny, hnízda ve vìtvích, radost v očích mých.

Muchomùrka Stojí v lese muchomùrka, kolem krčku bílá šòùrka, bílé tečky všude na čepičce rudé. Kde se vzala, tu se vzala, včera ještì v zemi spala. Zrodila se z mechu, smrček dal jí støechu.

Vrabec Když nám liják støechu kropí, není po vrabčáku stopy. Sedí nìkde v suchu, nemá rád tu sprchu. Ale po dešti, jak mùže, frr – a už je u kaluže. Hleďte na vrabčáka! Teď ho voda láká! Miroslav Matouš

6

JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA

?

Táborského hejtmana Žižku si pøipomínáme obvykle v øíjnu, protože v tomto mìsíci zemøel. Zapátrejte v pamìti, co všechno o nìm víte, pokuste se určit, které z následujících vìt jsou pravdivé a které ne – a vypište si písmenka do tajenky. Tu si mùžete zkontrolovat na str. 14. 1. Historikové mají podrobné informace o celém Žižkovì životì. ANO (L) NE (H) 2. Narodil se pravdìpodobnì roku 1360. ANO (U) NE (O) 3. Jan Žižka mìl slabý zrak – od dìtství musel nosit brýle. ANO (I) NE (S) 4. Nìkolik let byl zbojníkem, dostal však od Václava IV. milost. ANO (I) NE (K) 5. Po určitou dobu bojoval ve službách polského krále Vladislava II. Jagellonského. ANO (T) NE (Š) 6. Pozdìji v Praze se seznámil s kázáním Mistra Jana Husa. ANO (S) NE (M) 7. V létì r. 1419 byl s dalšími svržen z okna Novomìstské radnice pøi první pražské defenestraci. ANO (Z) NE (K) 8. Potom se pøidal k husitùm v Plzni. ANO (Ý) NE (I) 9. Po cestì z Plznì do Tábora utrpìl drtivou porážku u Sudomìøe. ANO (F) NE (V) 10. V Táboøe se stal vojenským hejtmanem. ANO (O) NE (Y) 11. Papež proti husitským Čechám vyhlásil køížové výpravy. ANO (J) NE (Ø) 12. Žižka studiem starých øímských pramenù obnovil taktiku vozové hradby. ANO (Á) NE (E) 13. Roku 1420 husité pod Žižkovým vedením zvítìzili v bitvì na pražském Vítkovì. ANO (V) NE (L) 14. Na památku tohoto vítìzství zde stojí socha, znázoròující Žižku sedícího na kamenném stolci. ANO (T) NE (Ù) 15. Žižka je autorem vojenského øádu. ANO (D) NE (V) 16. Roku 1421 bìhem obléhání hradu Rabí zøejmì zcela oslepl. ANO (C) NE (O) 17. Žižka zemøel 11. øíjna 1499 u Pøibyslavi. ANO (Í) NE (E)

POHÁDKA O HVÌZDICÍCH

7

Jeden starý muž se kdysi vydal na večerní procházku po moøském bøehu. Slunce už zapadalo a teplý vzduch vonìl odcházejícím létem. Byl odliv. Moøe ustoupilo z pobøežních mìlčin a odhalilo místa, která ještì pøed pár okamžiky byla jeho dnem. Až kamsi za obzor se podél bøehu táhl široký pruh mokrého písku, zbrázdìný stružkami odplývající slané vody. Čilé ryby odplavaly, ale na suchu uvázlo bezpočet velikých hvìzdic; plហjimi byla poseta, kam až jen oko dohlédlo. Vtom si staøec všiml chlapce, který kráčel po bøehu a sbíraje hvìzdice z písku, vracel je zpátky do moøe. „Proč to dìláš?“ zeptal se ho. „Pøíliv bude až ráno,“ odvìtil chlapec. „Hvìzdice by uschly.“ „Jen se podívej, kolik jich tu je,“ mávl starý muž rukou smìrem k obzoru. „Ani kdybys sbíral celou noc, nezachráníš je. Myslíš, že to, co dìláš, má nìjakou cenu?“ Chlapec zamyšlenì pohlédl na hvìzdici, kterou právì držel v ruce. „Myslím, že zrovna pro tuhle ano,“ øekl potom. (Pøíbìh volnì pøepsaný podle vyprávìní J. D. Bauma; vydala Nadace Klíček k výstavì „VITA HUMANA 1996“)

8

TA NAŠE KVÌTENA - ČESKÁ? 18. Lopuch

Rod lopuchù (Arctium) zahrnuje asi 10 druhù, jejichž pùvodní areál rozšíøení zahrnuje Evropu a západní a støední Asii. Druhotnì však rostou i ve východní Asii, v Severní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu. Patøí mezi velkou čeleď hvìzdnicovitých. U nás rostou čtyøi druhy lopuchù, navzájem jsou dosti podobné, odlišuje se jen lopuch plstnatý. Lopuch menší (Arctium minus) je dvouletá až víceletá, 50 až 120 cm vysoká bylina. Lodyha pøímá, rýhovaná, øídce vlnatì chlupatá, vìtvená, v horní části často načervenalá. Listy vejčité, na okraji mìlce zubaté, na svrchní stranì jemnì pýøité, na spodní stranì s vystouplou žilnatinou, šedoplstnaté až témìø lysé. Kvìty kulovité, hroznovitì uspoøádané, červenofialové, jen vzácnì bílé; objevují se v červnu až záøí. Nacházíme ho na rumištích, podél cest, v obcích, na mezích a náspech, pøi okrajích lesù. Daøí se mu na pùdách dusíkatých, hlinitých, výživných, vlhkých. V naší zemi se vyskytuje v teplejších oblastech roztroušenì až místy hojnì, ve vyšších polohách vzácnì (max. asi 750 m n.m.). Celkovì roste v Evropì vyjma jejích nejjižnìjších okrajù, na severu až po støední Skandinávii, na východì po Ural a Azovské moøe. V léčitelství lze použít stejnì jako lopuch plstnatý. Lopuch vìtší (Arctium lappa) je dvouletá rostlina se silnì rozvìtvenou lodyhou. Má dlouhý, vøetenovitý, døeòový, zvenčí šedohnìdý a zevnitø bílý koøen. Lodyha dosahuje výšky až 1,5 metru. Rozvíjí velmi velké pøízemní a menší stonkové listy. Kvìty jsou černofialové, složené do úborù nacházejících se na vrcholech lodyh. Listeny kolem kvìtù jsou zelené s dovnitø zahnutými háčky. Plodem je černá, slabì vrásčitá vejčitá nažka s krátkým chmýøím. Kvete od poloviny června do poloviny záøí. Roste od nížin do hor jako obecný plevel, hojný zejména na rumištích, smetištích, navážkách, neobdìlávaných pùdách, kolem cest a polí apod. Dává pøednost sušším a bohatším, zejména vápencovým pùdám. Lopuch plstnatý (Arctium tomentosum, na obrázku, starší název – lopuch pavučinatý) je dvouletá nebo víceletá, 50 – 150 cm vysoká bylina. Lodyha pøímá, bohatì vìtvená, svìtle zelená, často tmavočervenì nebo hnìdì nabìhlá. Listy široce vejčité, zespoda šedoplstnaté. Kvìty v chocholičnatých kvìtenstvích, v tmavì zelené kulovité stopce, která je hustì

9 pavučinatì chlupatá, zákrovní listeny s tuhou špičkou. Červenofialové kvìty vídáme od června do záøí. Tento hojný druh mùžeme nalézt na rumištích, skládkách, okrajích cest, na náspech, v parcích či na smetištích. Má rád sušší až mírnì vlhké, živinami bohaté, neutrální až zásadité pùdy. Byl do Čech zavlečen ještì ve støedovìku, pravdìpodobnì z Asie. Sbíranou částí je koøen, zøídka list nebo semeno. Koøen se dobývá u jednoletých rostlin na podzim nebo u dvouletých na jaøe - koncem vegetačního období v prvním roce života rostliny se v koøeni ukládají zásobní látky, takže je dužnatý, po vykvetení však døevnatí nebo dokonce i vyhnívá, takže se pro léčitelství stává bezvýznamným. Koøen obsahuje velké množství inulinu, dále silice, sliz, tøíslovinu, minerální látky, pryskyøice, olej a vitamín C. Droga pøíznivì pùsobí pøi poruchách trávicího traktu a celkovì posiluje organismus. Má i účinky močopudné, podporuje tvorbu potu. Pøi současném vnitøním i vnìjším podávání jí lze často vyléčit i chronické ekzémy a jiné kožní poruchy vzniklé v dùsledku špatné látkové výmìny. Mladé, čerstvé a pomačkané listy pøiložené na nehojící se rány, pohmoždìniny nebo kožní zánìty mohou napomoci k jejich léčení. V lékaøství se používá lopuchový olej proti padání vlasù a lupùm. Petra Štìpánová

10

SVATOJÁNSKÝ BROUČEK

Jednou večer nesu si potmì vodu a najednou vidím ze tmy záøit krásné, zelenavé svìtélko. Svatojánský brouček! Svìtluška! A hle! Vždy on se chudinka zamotal do pavoukovy sítì! Je v nebezpečí, a pøece svítí! Vymotal jsem svìtlušku z pavučiny, nesu ji opatrnì domù. Doma položím broučka na stùl a teď jsme najednou se smutkem spatøili, co se stalo. Ležel pøed námi bez pohybu – dodìlával. A to bylo podivuhodné a dojemné zároveò: jak ten ubohý umírající brouček stále ještì svítil! Svítil celou noc, svítil ještì kus druhé noci – umíraje, bez pøestání svítil. A tu jsem si myslil, že nám lidem dává pøíklad: Svítit! Ustavičnì svítit, až do posledka, i v samé vteøinì odchodu ještì svítit! Gamma Jediné, co je dùležité, je usilovat o to, aby v nás bylo svìtlo. Albert Schweitzer

Kde je tvùj otec? „Je tvùj otec, pan doktor, doma?“ ptal jsem se dítìte. „Ne, je pryč.“ „Kde myslíš, že bych ho mohl najít?“ „No,“ øeklo s pøemítavým výrazem, „musíme se podívat po nìjakých místech, kde lidi stùòou, jsou poranìní nebo nìjak jinak trpí. Nevím, kde je, ale nìkde pomáhá.“ A já jsem si v srdci pøebral po svém tento malý rozhovor.

BOUØKA

11

Øíkáš, že se blýská a že hømí? To si v nebi hrají se zápalkami. A pak pláčou každou chvíli nad tím, co kde zapálili. Jenom poøád nevím, táto, proč vždycky pøitom roste bláto. Zdenìk Svoboda

Právì jsem zavìsil Právì jsem zavìsil; proč vlastnì volal? Ach ano, Pane… už vím. Moc jsem mluvil a málo poslouchal. Odpus, Pane, že jsem vedl samomluvu a ne rozhovor. Vnucoval jsem své myšlenky a nevymìòoval. Nic jsem se nedozvìdìl, protože jsem nenaslouchal. Nic jsem nedal, protože jsem nenaslouchal. Nenavázal jsem žádný vztah, protože jsem nenaslouchal. Odpus, Pane, byl jsem spojen a teď jsme rozdìleni. Michel Quoist

12

RUKÁVY A RUKAVICE

Bylo jednou jedno staré kamenné divadlo a v tom divadle byla stará, tmavá, ale pøívìtivá šatna. Nemyslím však tu pro herce a herečky, nýbrž šatnu pro diváky. Takovou tu šatnu, kde je celý den ticho, jen tìsnì pøed a po pøedstavení se sem nahrne dav lidí a odkládá či vyzvedává si zde své kabáty, pláštì, saka, klobouky, pøípadnì deštníky. A o té šatnì vám chci dnes vyprávìt. Vlastnì ještì spíše o kabátech, které v ní visely. Stejnì jako se lidé tìší na nevšední kulturní zážitek pøi divadelním pøedstavení, tìší se na večer i jejich šaty. Nádherné dámské večerní róby a pánské obleky se nemohou dočkat, až zazáøí v plné kráse v záøivém osvìtlení divadla, často ještì ozdobeny tøpytivými šperky. Kabáty však také nepøijdou zkrátka – tìší se na společnost ostatních svrchníkù v divácké šatnì. Vždy zde mají možnost setkat se a popovídat si s tolika zajímavými osobnostmi! Zatímco doma visí ve skøíni vedle stále stejných svrškù, s nimiž si, co si budeme povídat, po letech již často i dost lezou na nervy, tady v divadle se dostanou do vyšší SPOLEČNOSTI. Tak napøíklad tento modrý balonový pl᚝. Jak ten dovede krásnì vyprávìt o cestách po evropských velkomìstech! Nebo tamhleto tmavì zelené sametové sako. Patøí panu profesoru Novákovi, což je kapacita v oblasti chirurgie ruky. Vidíte, to mi pøipomnìlo, že nejen kabáty, ale i rukavice mohou potkat podivuhodné osudy. Poslechnìte si pøíbìh, který jednoho večera ostatním návštìvníkùm divácké šatny vyprávìl jeden černý zimník: „Dlouhá léta jsem bydlel v jedné skøíni s dámským kožichem. Byl pomìrnì mladý, plný života, užili jsme si spoustu zábavy, dokud se, chudák, nešastnì nezamiloval. Jeho majitelka, manželka mého pána, si totiž poøídila luxusní kožené rukavice. Byly celé červené a nádhernì hladké a pøíjemné

13 na dotyk. Tak mi to aspoò ten kožich líčil. Jakmile se totiž jeho rukávy tìch rukavic dotkly, propadl jejich kouzlu. Netoužil již po ničem jiném, než aby je paní nosila stále spolu. Snažil se tìm rukavicím vyjevit své city, psal pro nì básnì, hladil je svou jemnou kožešinou, vše však bylo marné. Jejich červená kùže byla studená a netečná. Levá rukavice dokonce prohlásila, že obyčejný králičí kožich u nich nemá žádnou šanci, že jsou stvoøené minimálnì pro polární lišku. Od té doby začal ten ubohý kožich chøadnout. Byl stále smutnìjší a zasmušilejší, žádný žert jej nedokázal rozveselit. A co bylo nejhorší – začal línat – chlupy z nìj vypadávaly nejprve pomalu, postupnì však stále víc a nakonec po celých hrstech. Není divu, že jej naše paní nakonec vyhodila.“ „Máte pravdu,“ plynule navázalo tmavì modré elegantní paleto. „Láska mùže být krásná, ale také velmi nebezpečná. Pøímo zde v divadelní šatnì jsem byla loni svìdkem jednoho takového smutného pøíbìhu. Chodíval sem pravidelnì mladý student. Penìz mìl poskrovnu - což bylo znát i na jeho omšelém sáčku s koženými záplatami na prodøených loktech - na nejlevnìjší lístek do divadla si však našetøil vždycky. Tuším, že sem chodil kvùli jedné herečce. No, a to jeho sako se zase zamilovalo do bundičky jedné slečny, která visívala nedaleko od nìj. Bylo však pøíliš nesmìlé, aby se odvážilo jí své city vyjevit. Ona nic netušila. Potom jednou student pøišel bez saka a my se až po nìkolika týdnech dozvìdìli, že se žalem úplnì rozpadlo. Když to uslyšela ta bundička, rozplakala se. Už dlouho se jí sako líbilo, nevìdìla však, jak mu to øíci. Vidíte, vidíte, kdyby ti dva mìli víc odvahy, mohl z nich být šastný pár. A možná i z tìch dvou studentù. Protože pokud vím, s tou herečkou to také nevyšlo...“ Tak takhle si kabáty v šatnì vyprávìjí. Určitì to nejsou jen smutné pøíbìhy, ale užijí si spolu i hodnì legrace. Tak jim ji dopøávejte co nejvíc a choďte často do divadla! Jana Krajčiøíková

14

SOUT̎ O TØI KNIHY

Naše øíjnová soutìž se podobnì jako otázky ze strany 6 vztahuje k Janu Žižkovi. Na obrázku je jeho rodový erb. Najdete mezi obìma verzemi pìt rozdílù? Své øešení nám pošlete do poloviny listopadu, jména tøí výhercù knihy otiskneme v prosincové Cestì.

Blahopøejeme výherkyním z červnového čísla (tajenka byla Prázdniny), i když tentokrát jsou jen dvì (prázdniny vás asi natolik zaneprázdnily, že jsme víc odpovìdí do redakce nedostali): Radka Vondráčková z Týništì nad Orlicí a Markéta Velebilová z Prahy 12-Kamýku

***

Správné øešení ze strany 6: Husitský vojevùdce.

ŽALM 8

2. Učinil ses pøeslavným. I malá nemluvòata tebe vidí všemocným, tvá slova jsou jim svatá. 3. A já sám ptám se sebe, když vidím vše, co činíš: čím človìk je pro tebe, že k nìmu s láskou shlížíš?

4. Neb jak andìla svého jej velkým postavil jsi, pánem všeho živého v své lásce učinil jsi. 5. = 1.

15

16

VAŠE OBRÁZKY

Tentokrát za všechny obrázky dìkujeme dìtem z Rychnova nad Knìžnou. Jistì jste poznali, že jejich tématem je stvoøení svìta a výzva k vìtší dùvìøe v Boha. Moc se tìšíme na vaši další tvorbu! Redakce