Cesta 1 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 12 Kč

Cesta

1

2012

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 12 Kč

2

OBSAH

Modlitba ..................................................................3 Nový rok ..................................................................4 Proč se øíká .............................................................5 Škola hrou V............................................................6 Rok pod nebem.......................................................7 Ta naše kvìtena - česká? 11...................................8 Strašidýlko............................................................ 10 Návrat vánoční hvìzdy ........................................ 12 Soutìž o tøi knihy ................................................ 14 Písnička................................................................. 15 Ohlédnutí za létem .............................................. 16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., F. V. Veselého 2635/15, Praha 9 - Horní Počernice, tel.: 234 092 811 Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, prostřednictvím redakce. Ilustrace: archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

Pane Bože, dnes je mi strašnì moc smutno! První den po Vánocích ve škole a holky øíkaly, že sice bylo fajn, že se nemuselo chodit do školy, ale jinak že to byla otrava být s rodiči doma. Mámy že si poøád jen pøály, už aby bylo po svátcích, že mají víc práce než jindy a poøád jen aby vaøily. A tátové nadávali, proč by mìli o svátcích pomáhat, anebo kvùli tomu, že jsou svátky, tvrdnout doma a nechodit do hospod. Vùbec jsem nevìdìla, že jsou na svìtì lidi, kteøí mají tak ubohý a chudý život. Mùžeš pro nì nìco udìlat? A mùžu nìco udìlat já? Moc za nì prosím. Amen. Z dìtských modliteb, sesbíraných Irenou Kuželovou, kazatelkou Jednoty bratrské

3

4

NOVÝ ROK

Co je to Nový rok? Je to snad nový kalendáø, který visí na stìnì? Nový rok nevidíš. V domì se nic nezmìnilo, na ulici všecko vyhlíží tak, jak to bylo v roce starém. Tak kde je Nový rok? Mnì samému je tøeba být novým rokem. Každý z nás se musí novì promìnit, novì se stát lepším. To je nový rok. Máme se modlit Otčenáš, ale jaksi líp než loni. Máme opìt poslouchat maminku i tatínka. Opìt, to znamená více. Na Nový rok musím být nový, svìží, obnovený. Všecko má být tam, kde jsem, nové, stejnì doma, jako ve škole. Lépe než jenom s vyznamenáním. Na samé jedničky. Každý z nás má být novým rokem, z nìhož se všichni radují. To právì je Nový rok. Pøinášet druhým cosi nového, lepšího, šastnìjšího. Jan Twardowski Pøeložil Emil J. Havlíček

PROČ SE ØÍKÁ, ŽE...

5

1. Začínáme od Adama Milé dìti, s novým rokem tu máme také nový seriál o Bibli, jež je skutečnì bezednou studnicí moudrosti a vyplatí se z ní pravidelnì čerpat. Mimo jiné tøeba i proto, abyste vìdìly, proč se øíká tøeba, že je nìkdo zarostlý jako Ezau, že spadl do jámy lvové nebo že nìco je jako házet perly sviním... Už jste to určitì nìkdy slyšely, že? A celou øadu jiných pøirovnání a rčení, která lidé často používají, mnozí však vùbec netuší, kde mají tato rčení svùj pùvod. Pøestože je dnes stále ménì tìch, kdo Bibli dobøe znají a čtou si v ní, poøád platí, že naše kultura vychází z køesanství a Bible je jedním z jejích dùležitých pramenù. Proto si v tomto novém seriálku budeme pøibližovat nìkteré z bìžnì používaných obratù, pocházejících z Bible, øekneme si, kde se dají v Bibli najít, co znamenají pùvodnì a v jakém významu se používají dnes. A začneme, jak jinak, od Adama. Tento obrat se používá k vyjádøení, že nìjakou činnost, tøeba výklad, vezmeme od úplného začátku, od základu, aby posluchači vše dobøe pochopili, protože od tohoto základu se odvíjí vše další. Je to narážka na fakt, že Bible také začíná „Adamem“ – tedy zprávou o stvoøení svìta, jehož vyvrcholením bylo stvoøení človìka – Adama. Proto se také tento první oddíl první biblické knihy (Genesis – První Mojžíšova) nazývá Počátek. Stvoøení človìka je popisováno v 1. kapitole této knihy od verše 26. Co je vlastnì Bible? Je to popis cesty človìka s Bohem – cesty nesnadné, často køivolaké, popis toho, jak se lidé nìkdy více, nìkdy ménì od této cesty odklánìli a co z toho vzniklo. A tato cesta začíná právì prvním človìkem – Adamem. Pøíštì se k nìmu ještì vrátíme – to už s ním bude Eva. Na společné biblické putování se tìší Jana Krajčiøíková

ŠKOLA HROU V.

6

ZEMÌPIS Pojedeme spolu na výlet k mysu Dobré nadìje. Tenhle výlet nic nestojí a všem vám prospìje. Pak pøeplujeme oceán a ten, kdo se nebojí, mùže se toulat krajinou, kde žijí kovboji. Ten, kdo rád mlsá nanuky, na Špicberky je zván tam nanukù je pro kluky plničký oceán. Tajemným kouzlem zavoní čaj z dálné Asie a stoj o hlavì pochází možná z Austrálie. Když listuješ si v atlase či točíš globusem, mᚠblízko, pøímo na dosah, svìtadíl nebo zem. Svatava Mášová (dokončení pøíštì)

ROK POD NEBEM

7

Roční doby Jaro jásá, køídly mává, jarem voní kvìt i tráva. V létì zlaté klasy zrají, pod sluncem si dìti hrají. O podzimu listy spolu žloutnou, poletují dolù. Zemì v zimì, jak to bývá, v bílém snìhu odpočívá. Jak bude zítra? Nad vrcholky hor začal rozhovor v temných mracích, na oblacích. Jak nám vítr cestou hlásí, zemì s nebem povídá si. O čem asi? O počasí! Vítr Každý den se vítr mìní, nìkdy je a jindy není. Na co myslí asi, když nám čechrá vlasy? Včera jako meluzína fičel, hvízdal do komína, dnes jen lehce dýchá. Usnul. Spí. Je zticha. Miroslav Matouš

8

TA NAŠE KVÌTENA - ČESKÁ?

11. Sléz Rod slézù (Malva) zahrnuje asi 25 druhù, které rostou pøevážnì v teplejších oblastech Evropy, Asie a Afriky. Pùvodnì rostly zøejmì jen v Pøední a Støední Asii, již v dávných dobách se však šíøily i do dalších oblastí Eurasie a severní Afriky. Nìkteré druhy jsou s oblibou pìstovány v zahradách, zatímco jiné se snadno šíøí jako výbojný plevel. Ve starovìku, ale i ve støedovìku, byly mladé listy slézù oblíbenou salátovou zeleninou; dnes se takto používají napø. v turecké kuchyni. Sléz pøehlížený (Malva neglecta) je jednoletá až vytrvalá bylina, dorùstající až jednoho metru. Lodyha je poléhavá až vystoupavá, hned od zemì vìtvená, chlupatá. Listy má chlupaté, trojlaločné až pìtilaločné, horní listy dlanitì zaøezávané. Kvìty vyrùstají ve svazečcích v úžlabí listù, jsou svìtle rùžové až bílé, objevují se v červnu až v øíjnu. Vybírá si rumištì, pustá místa obcí, dvory, zahrady, roste podél plotù a cest. Potøebuje pùdu støednì vlhkou, dusíkatou, takže ho často najdete v okolí kravínù, hnojiš apod. U nás roste takøka v každé obci od nížin po pahorkatiny, ve vyšších polohách øidčeji, max. asi 680 m n. m. Co se týče jeho léčivých účinkù, obsahuje zejména sliz, vitamín C, karoten, tøísloviny, v semenech množství oleje. Sbírá se kvìt, list nebo kvetoucí na. Užívá se pøi žaludečních či dvanácterníkových vøedech, jako kloktadlo pøi zánìtu dutiny ústní či pøi kašli, ve formì koupele se osvìdčil pøi ekzémech (zejména atopickém), nebo tlumí zánìtlivost a svìdìní. Sléz lesní (Malva sylvestris, na obrázku) je dvouletý až vytrvalý, dorùstá 30 až 180 cm. Lodyha vìtvená, obvykle chlupatá, listy témìø do poloviny troj- až sedmiklané, zubaté. Kvìty nejčastìji po dvou nebo šesti v úžlabí listù, hluboce vykrojené, fialovì rùžové, nachové až černofialové, vzácnì bílé, s tmavými žilkami. Kvete v červnu až øíjnu. Stejnì jako sléz pøehlížený, i sléz lesní najdeme obvykle v blízkosti lidských sídel, protože potøebuje silnì dusíkatou pùdu; jeho obvyklými stanovišti jsou opuštìná místa, komposty, okraje polí a cesty. V České republice se objevuje nerovnomìrnì, častìji v teplých polohách, v horských oblastech chybí. Použití v léčitelství stejné jako u slézu pøehlíženého. Modrofialových až černomodrých barviv z kvìtù (malvin a malvidin) se døíve užívalo k barvení vlny, octa, vín či jiných nápo-

9 jù.; když si sami udìláte odvar, budete pøekvapeni jeho namodralou barvou. Množí se semeny nebo øízky, sází se na jaøe do paøeništì. Sléz pižmový (Malva moschata) je 30 až 100 cm vysoká trvalka. Lodyha vìtvená, chlupatá, lodyžní listy pìtisečné až sedmisečné, na rubu chlupaté, pøízemní listy obvykle celistvé. Kvìtní stopka chlupatá, kvìty vyrùstají v úžlabí listù jednotlivì nebo ve svazečcích a jsou mìlce vykrojené, rùžové až bílé, tmavìji žilkované. Kvete mezi červnem a záøím. Na rozdíl od svých dvou sourozencù má rád pùdy vápnité a chudší, ale jinak se mu líbí také na rumištích, podél cest, na náspech a pastvinách. V Čechách a na Moravì rozšíøen v jižních oblastech, maximálnì do 1000 metrù n. m. Zejména v minulých dobách byl sléz pižmový často pìstován na zahradách. Na pìstování není náročný, vyhovuje mu slunné stanovištì, bìžná, ne však pøíliš mokrá pùda. Množí se semeny na jaøe nebo øízky vysazenými do paøeništì. Petra Štìpánová

10

STRAŠIDÝLKO

Že nejsou strašidla? Jéje, to byste koukali. Pøesvìdčil se o tom pan Hodinka. Tenhle pán pracoval na úøadu, který ochraòuje hrady a zámky. Celý život mohl sedìt u stolu, ale to on ne. Po celou dobu toužil stát se kastelánem neboli správcem nìjakého zámku, provádìt po nìm návštìvníky a chøestit svazkem klíčù. Až se ho zželelo øediteli úøadu. „Hodinko,“ pravil, „nemùžu se koukat, jak se trápíš. Udìlám tì kastelánem na zámku Záø.“ Zámek Záø zrovna nezáøil, ale bude, protože se opravuje, a aby záøil, o to se starají zedníci. Zatím není veøejnosti pøístupný, zato pøedtím, než tam pøijel pan Hodinka, nastìhovala se do zámku strašidla. „Hodinka, ty se nevyspíš,“ varovali ho zedníci, kteøí dávali zámku Záø novou záøivou fasádu. „Protože tady straší.“ „To jsou øeči,“ mávl rukou pan Hodinka. Nastìhoval se do pokoje ve vìži. Prošel všecky zámecké sály a smál se - kde by se tu vzala strašidla? Ale sotva se večer setmìlo a on ulehl, spustil mu nad hlavou, kde byly zámecké pùdy, ukrutný rámus. Dupalo to a bouchalo a rachotilo, hvízdalo to, jako když létají šípy. Že si pan Hodinka netroufl na pùdu, to nezavinil strach, ale skutečnost, že nemìl svítilnu. Vystoupil tam padacími dveømi ráno, ale nalezl jen nìjaké ohlodané kostičky. Snad se mi to nezdálo, pomyslil si a nechal ty padací dveøe otevøené. S nocí se zas otøásala pùda zvuky divoké honičky, ale zprostøed nich zaslechl pan Hodinka teninký náøek. Tìmi zvedacími dveømi spadlo do chodby malinké strašidýlko, ještì se nedovedlo postavit na nožičky a jen naøíkalo. Když je vzal pan Hodinka do ruky, pøestalo. Celou noc se k nìmu tisklo a høálo se, ale ráno začalo tichounce plakakt. „Mᚠhlad, viď?“ uhodl pan Hodinka. „Ale co ti dát, možná mlíčko...“ Zašel do drogerie v mìstečku Záøi a vyžádal si tu nejmenší kojeneckou láhev s dudlíkem. V obchodì se zajímali, jestli má štìnì nebo koátko. Když øekl, že malé strašidýlko, nikdo mu nevìøil. Strašidýlku to u pana Hodinky svìdčilo; rostlo a dostalo krásnou tmavou kožešinku s bílou náprsenkou. Milovalo pana Hodinku, nechtìlo se od nìho hnout a byl nucen nosit je všude s sebou v rukávu. Sledovalo, když si vaøil,

11 ochutnávalo, jedlo už i maso, ale nejradši mìlo sladké, a tak Hodinka musel často vaøit rýžový nákyp se skoøicí a smažit omelety. Když šel kastelán na nákup do samoobsluhy, vystrčilo strašidýlko hlavičku s bystrými očky a popadlo balíček čokoládových sušenek. Ochotnì se však k tomu pøiznávalo, u pokladny vykouklo panu Hodinkovi z rukávu a hlásilo: „Kradudu. Kradudu.“ Poprvé se paní pokladní vylekala, ale copak se mùžete na tak roztomilé strašidýlko zlobit? Jestlipak už jste pøišli na to, jak se jmenují lesní šelmičky, které se rády nastìhují do stodol a na pùdy a straší tam? No pøece kuny skalní! Ladislav Muška

12

NÁVRAT VÁNOČNÍ HVÌZDY

Na nebi bylo nezvykle rušno. Vrátila se totiž kometa, ta hvìzda s dlouhým ocasem, kterou Bùh poslal, aby lidem, zvláštì pak tøem mudrcùm, ukázala cestu k místu, kde se narodil jeho vlastní Syn. Aby to nepopletli, protože na lidi není moc spolehnutí a tohle bylo docela dost dùležité. Hvìzda se na svou misi vypravila s opravdovým nadšením, ale teď se vrátila úplnì rozčarovaná. „Teda, holky,“ vykládala udýchanì kámoškám z Mléčné dráhy, „já jsem byla doteďka od Zemì dost daleko, takže jsem o lidech skoro nic nevìdìla, ale to, co jsem tam dole vidìla, mi vyrazilo dech. Vždy oni jsou naprosto nemožní! A nebezpeční! Já toho Boha nechápu – jak mohl mezi nì poslat svoje vlastní dítì? Vždy je to čirý nerozum a nezodpovìdnost! No øeknìte samy: Boží Syn si pøece zaslouží určitou úctu, ne? A kde myslíte, že se ten chudáček narodil? V obyčejném chlívì! Na slámì! Bez vody, bez elektøiny, žádná hygiena, zima... To ale ještì není to nejhorší. Pøedstavte si, že ho hned po narození chtìli zabít! Nìjaký Herodes se na nìj chystal. Josefovi se sice podaøilo i s Marií a miminem utéct, ten kruák ale ze vzteku pobil všechny malé dìti v celém Betlémì. Prostì hrùza! Co je to za plémì, ty lidi? Proč jim to Bùh trpí? Hlavnì ale proč mezi nì posílá svoje vlastní dítì, takové malé, bezbranné...“ Hvìzda, když si znovu vybavila pohled na novorozeného Ježíše, pøešla ze spravedlivého rozhoøčení k nìžnému tónu. „Zasloužil by si palác plný služebnictva, krmili by ho zlatou lžičkou ze zlatého talíøku...“ brblala dál. „Hvìzdo, pojď ke mì na chvilku, prosím!“ ozval se najednou Boží hlas. Kometa sebou trhla a rychle prosvištìla k Božímu trùnu. „Tak jak jsi dopadla?“ zeptal se Bùh. „Šlo všechno, jak mìlo?“ Proč se ptá, když je vševìdoucí, divila se v duchu hvìzda, nahlas však øekla: „Ano, Bože, tøi mudrci v poøádku dorazili na místo, pøedali dary a vrátili se domù. Ale...“ „Copak, dìje se nìco?“ zeptal se Bùh laskavì. „Víš, Bože, tak nìjak mám o Ježíše strach. Když jsem vidìla všechny ty lidi kolem, bojím se, aby se mu tam mezi nimi nìco nestalo...“ soukala ze sebe hvìzda. A to vùbec, dìvče, netušíš, co všechno ho čeká, øíkal si Bùh v duchu. Nahlas ji však uklidòoval: „Já vím, že je to s lidmi tìžké. Ostatnì, sám jsem

13 je stvoøil... A párkrát už mì opravdu poøádnì naštvali... Ale nejsou všichni špatní, neboj se. Rád bych jim dal ještì šanci.“ „Jasnì, Bože, ale proč mezi nì posílᚠto dítì? Nechci být nezdvoøilá, ale nepøipadá mi to právì jako projev zodpovìdného rodiče...“ dodala si odvahy hvìzda. „Vidìls ten chlív? A vidìls Heroda? Copak ti na tvém dítìti vùbec nezáleží?“ „Jistìže záleží, milá hvìzdo. A vìø, že to pro mì není lehké. Na lidech mi ale taky moc záleží. Jsou to totiž taky moje dìti. Mám je rád.“ Hvìzda užasle hledìla do Boží tváøe (mìla tuto výsadu, kterou lidé nemají) a nevìøila svým očím: poprvé v životì – a ten u hvìzd není nijak krátký – vidìla Boha dojatého. Jana Krajčiøíková

14

SOUT̎ O TØI KNIHY

Dokážete, dìti, správnì „pøečíst“ tuto písničku? Určitì ano, pokud za každou notičku dosadíte správné písmenko z uvedeného klíče. Pošlete nám své øešení do redakce nejpozdìji do poloviny února, abychom tøi z vás mohli odmìnit knížkou!

Blahopøejeme výhercùm soutìže z listopadu 2011 (správné øešení: žilkování na kaštanovém listu; žilkování na dubovém listu; stopka na žaludu; chybìjící žalud; „trn“ na slupce kaštanu): Patrik Miko a Kateøina Rozsívalová z Kojetína Ema Hoøínková z Ratají nad Sázavou

DVANÁCT UČEDNÍKÙ

1. Dvanáct bylo učedníkù, co s Ježíšem chodili, opustili vše a novì žít se učili.

2. Zavolal je od øemesla, zavolal je od sítí, uložil jim nový úkol lidi loviti.

Refrén: Petr, Ondøej, Bartolomìj, Matouš, Tomáš, Tadeáš, Šimon, Jakub, také Filip, Jakub, Jan, Jidáš.

3. Ježíš volá právì tebe, úkol pro tì pøipravil, k učedníkùm zaøadil tì, abys u nìj byl.

15

(Učedníci podle Mt 10,2-4. Refrén je možné opakovat víckrát za sebou a místo slùvka „také“ pøipojit vždy jedno jméno – na dvì slabiky – nìkoho z pøítomných) Slova i melodie Alena Naimanová

16

OHLÉDNUTÍ ZA LÉTEM

Snad nás trochu zahøejí obrázky z letních akcí – Tábora Broučkù a Malování na chodníku (psali jsme o nich v letošní červnové Cestì). Nahoøe: Tábor Broučkù Vlevo: Malování na chodníku