Cesta 3 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 12 Kč

Cesta

3

2012

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 12 Kč

2

OBSAH

Modlitba ....................................................................... 3 Jan Twardowski o umyté duši ................................ 4 Všechno je v Žalmech V. .......................................... 5 Proč se øíká, že... ...................................................... 7 Ta naše kvìtena - česká? 13 .................................... 8 Rok pod nebem ......................................................... 10 Cestì je už 20 let ...................................................... 11 Písnička se zpøeházeným textem .......................... 12 Co s postem? ............................................................. 13 Soutìž o tøi knihy ..................................................... 14 Písnička - Tobì, Pane, patøí dík ............................. 15 Vaše obrázky .............................................................. 16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Úřad Ústřední rady CČSH, Praha. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., F. V. Veselého 2635/15, Praha 9 - Horní Počernice, tel.: 234 092 811 Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, prostřednictvím redakce. Ilustrace: Archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

3

Pane Ježíši, ochraòuj, prosím tì, maminku, když musela odjet. A dìkujeme, že s námi tatínek mohl zùstat, takže máme rezervu. Amen. Mùj milý Tatínku v nebi, viď, že mì mᚠtak rád, jako mìl mùj tatínek, než sis ho zavolal k sobì? Prosím tì pìknì, mìj rád všechny dìti a o kousíček víc ty, co mají jen maminku (nebo jen tatínka). Amen. Z dìtských modliteb, sesbíraných Irenou Kuželovou, kazatelkou Jednoty bratrské

4

JAN TWARDOWSKI O UMYTÉ DUŠI

Umývat se musí nejenom uši, ruce, nos, zuby, celé tìlo, ale je zapotøebí umývat také duši. Tak jako netìsnící kuličkové pero dokáže umazat prsty, tak jako každá špína, prach, dehet, barva špiní tìlo, zrovna tak každý høích špiní naši duši. Špiní ji každá lež, každá neupøímnost, zloba, neposlušnost. Pøi svátosti pokání omýváme duši, omýváme ji od høíchu. Ale naše umytá duše má být ještì pìknìjší. Stává se jí to, když se sytí svatou večeøí Pánì, když má ráda lidi, umí odpouštìt a pomáhat. Má-li holčička pìknou duši, je pìkná i její sukénka, takže se podobá andìlským køídlùm. Chlapci padne oblek opravdu dobøe jenom tehdy, chce-li být nablízku Pánu Ježíši. Kde jsou lidé, kteøí žijí s Pánem Ježíšem, tam je lépe na svìtì. Lidé jsou pøejícnìjší, laskavìjší, šastnìjší. Pøeložil Emil J. Havlíček

VŠECHNO JE V ŽALMECH V.

5

„Když vidím tvá nebesa, dílo tvých prstù, mìsíc a hvìzdy, které jsi tam umístil – co je človìk, ptám se, že na nìj pamatuješ, co je lidský tvor, že o nìj pečuješ? ... Všecko jsi mu složil k nohám: ovce a kozy, všechen dobytek i všecku polní zvìø, ptáky na obloze i moøské ryby, vše, co putuje napøíč oceány.“ (Žalm 8,4-5,7b-9) Když vystoupíš na vrcholek vysokého mrakodrapu a podívᚠse odtamtud dolù do ulice, spatøíš drobné pohybující se body. Jsou to snad mravenci? Ne, jsou to lidé. Když vyletíš vzhùru letadlem, zemì ubíhá pod køídly stroje. Ty bílé nitky – to jsou silnice, ty namodralé žilky – øeky, ty nepatrné body – domy. Mìsto je jako hnízdo slepené z hrudek bláta, lidi už nevidìt. Už nejsou ani body. Čím je človìk ve srovnání s nebem a hvìzdami? Kosmonauti se už pokoušejí vznést do nebeského prostoru, do prostranství kosmu. Ale vìdí, že za sluneční soustavou se rozprostírají nekonečné prostory jakýchsi jiných galaxií, do nichž byste museli letìt tisíce let, pokud by to vùbec bylo možné. Čím je lidský život vùči tìmto vzdálenostem? Tøeba by nìkdo žil sto let, jak se zpívá v narozeninovém popìvku: Sto let, sto let, nech žije, žije nám. Ve vztahu ke kosmu je sto let chvilka. Ale ten človìk, který je bodem, chvilkou, ničím, je pro Boha dùležitý a jedinečný. Jeho si Bùh vyvolil a zamiloval a pamatuje na nìho. Pamatuje na každého. A kdyby všichni zapomnìli, kdyby, jak øíká Žalm, kdyby na tebe zapomnìli dokonce i otec s matkou, Bùh pamatuje. Dokáže vᚠskicák do sebe pojmout tento ohromný obraz? Obraz nebe plného hvìzd a s nimi

6 slunce? A malého človíčka, sice nepatrného, leč jedinečného a pro Boha tak dùležitého? Dokonce jestli sama o sobì povím - nejsem dùležitá! – nemám pravdu, protože jsem dùležitá pro Boha. Ruta se doslechla, že kdosi spáchal sebevraždu. Anebo se ji spáchat aspoò pokusil. To se nìkdy stává. Dìti totiž slyší všecko a pøemýšlejí o tom. Proto náhle v zamyšlení poví: - Pravda, je to velice zlé, spáchat sebevraždu, protože to znamená zabít v sobì Boha. Nìco jiného je, když kdosi umírá. Toho Bùh zve k sobì… Nevím, jak je to možné, že jsou dìti tak moudré. Protože nikdo nemohl líp vyjádøit to, o čem mluví nᚠŽalm. Mluví totiž o tom, že v sobì nosíme Boží lásku. Jsme nesmírnì dùležití. My ale nejsme na svìtì sami. A vždycky mì potìší, když se to v Žalmech zarojí zvíøaty, polními zvíøaty, což znamená divokými, počínaje nebeskými ptáky, z nichž každý jako by bral na svá køídla od nebe trochu modøi, pøes ryby, brázdící podmoøské tratì. Skutečnì tomu tak je, protože ryby mají své cesty, své vodní tratì. Zvláštì ty, které plují spolu, v zástupech. Rybáøi ty jejich cesty znají. Zvíøata, ptáci a ryby probouzejí v našem skicáku úsmìv a pestrost. Svìt se stává veselejší a zajímavìjší. Bùh nám postavil druhé živočichy do cesty nikoli proto, abychom je deptali, ale abychom je obklopovali tou samou péčí a láskou, jakou Bùh prostupuje lidi. Voly a ovce, divoká zvíøata, ptáky a ryby stvoøil Bùh stejnì, jako stvoøil nebe, slunce a hvìzdy. Každé stvoøení je svým zpùsobem pìkné. Moudré a dobré. Bùh, když všecko stvoøil, povìdìl, že je to dobré. Øíká nám to Písmo svaté ve své první knize, která hovoøí o stvoøení svìta, v knize Genesis. Nevím, jak ty, ale já se tìším, že napøíč Biblí pobíhají zvíøata, pod jejím nebem cvrlikají ptáci, v jejích hlubinách plují ryby. Protože ta Kniha, to je celý opravdový svìt, velká, odjakživa známá krajina, v níž se človìk učí chodit, mluvit, pracovat, hledat Boha, chválit ho a nalézat v srdci jeho lásku. Anna Kamieñska Pøeložil Emil J. Havlíček

PROČ SE ØÍKÁ, ŽE...

7

3. Nìkdo nosí Kainovo znamení Už jste to o nìkom slyšely, dìti? Co to znamená? Kdo byl biblický Kain? Dočteme se o nìm v První knize Mojžíšovì, 4. kapitole, verše 1-16. Byl to prvorozený syn Adama a Evy a mìl bratra Ábela. Ábel se stal pastýøem ovcí, Kain zemìdìlcem. Jednoho dne se oba bratøi rozhodli pøinést Hospodinu obì. Kain ji pøipravil z toho, co vypìstoval, Ábel ze svých prvorozených ovcí. Stalo se, že Bùh pøijal Ábelovu obì, Kainovu však ne. Kain dostal hrozný vztek. Když to vidìl Hospodin, napomenul jej: „Co se vztekáš? Neboj se, já pøijmu i tvou obì, když uvidím, že jsi dobrý a nehøešíš.“ Co myslíte, že Kain udìlal? Snažil se zalíbit se Bohu? Bohužel právì naopak. Začal na svého bratra žárlit a skončilo to velmi tragicky – jednoho dne jej zabil. Bùh to samozøejmì vidìl, pøesto se Kaina zeptal: „Kde je Ábel?“ Kain, místo aby se v nìm probudilo špatné svìdomí a pøiznal se, jen odsekl: „Copak ho hlídám?“ V tu chvíli se Bùh velmi rozhnìval a Kaina potrestal. Vyhnal ho z jeho zemì a na čele jej označil znamením, aby každý, s kým se setká, poznal, co Kain provedl. Stal se z nìj psanec, který svou vinu nese stále s sebou. Možná si myslíte, že to byl mírný trest, že si zasloužil smrt. Zkuste si však pøedstavit, jak mu bylo, a zjistíte, že smrt by možná považoval za vysvobození. Pokud je tedy človìk označen za nositele Kainova znamení, není to nic pøíjemného. Ačkoliv zpravidla nejde o viditelné označení, takový človìk bývá zatížený velikou vinou, a již skutečnou nebo domnìlou. Lidé o nìm vìdí, øíkají o nìm, že nìco hrozného provedl, a to ho vylučuje ze společnosti, nedovoluje mu začlenit se mezi ostatní lidi. Zùstává sám. To bych nikomu nepøála. Jana Krajčiøíková

8

TA NAŠE KVÌTENA - ČESKÁ? 13. Zvonek

Zvonky (Campanula) jsou rozsáhlý rod rostlin s vlastní čeledí zvonkovité; zahrnují asi 400 druhù, které rostou v mírném pásmu severní polokoule a v horách tropù, obzvláštì hojnì v oblasti Støedozemního moøe. Nejčastìji kvetou pìtidílnou nálevkovitou nebo zvonkovitou korunou, vìtšinou bílé, rùžové, modré nebo fialové barvy. Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) je vytrvalá, 50 až 80 cm vysoká bylina s pøímou, rýhovanou lodyhou. Pøízemní listy jsou tuhé, lesklé, v dobì kvìtu zaschlé, obvejčité až obkopinaté, lodyžní pøisedlé, čárkovitì kopinaté až čárkovité. Kvìty v chudém koncovém hroznu po tøech až devíti, široce zvonkovité, do tøetiny členìné v cípy, modré nebo bledì modré, nìkdy bílé. Kvete od června do srpna. Najdeme jej ve svìtlých lesích, na stráních, na pùdách vlhkých až vysýchavých, slabì kyselých až zásaditých, vápnitých, humózních. U nás roztroušenì od nížin po podhorské oblasti, v horách vzácnì. Celkovì roste od severovýchodního Španìlska po støední Rusko, na severu po støední Švédsko a Finsko. Pùvodní odrùdy se množí semeny, zahradní odrùdy dìlením nebo øízkováním. Zvonek øepkovitý (Campanula rapunculoides, na obrázku) je 30 až 80 cm vysoká trvalka. Lodyha pøímá, nevìtvená, hranatá, listy zubaté, pøízemní, dlouze øapíkaté, za kvìtu obvykle zaschlé, horní øapíkaté až pøisedlé, vejčitì kopinaté až podlouhlé. Kvìty jednotlivì v bohatém koncovém a obvykle jednostranném hroznu, koruna nálevkovitì zvonkovitá, témìø do poloviny členìná, modrofialová. Kvete mezi červnem a záøím. Objevuje se v zahradách, na polích, ve svìtlých lesích, podél cest, na pustých místech. Pùdy mohou být vlhké až slabì vysýchavé, humózní, mírnì kyselé až zásadité. V Česku hojnì v nížinách a pahorkatinách, zejména v zemìdìlských oblastech. Celkovì od Britských ostrovù a severního Španìlska po západní Sibiø, na severu po severní Norsko, na jihu po severní Turecko. Zvonek boloòský (Campanula bononiensis) je vytrvalá rostlina vysoká 30 až 70 cm. Lodyhy jsou tuhé, oblé s tupými hranami, obvykle nevìtvené, drsnì chlupaté. Porùstají nestejnými listy; trochu sklonìné kvìty vyrùstají v paždí listenù ve svazečcích, často po dvou až čtyøech, a tvoøí jednostranný hrozen. Nálevkovitì zvonkovitá koruna svìtle fialové barvy je do jedné

9 tøetiny rozeklaná. Kvete v červnu až srpnu. Plody jsou pøevislé, vejčitì kulovité tobolky, vypadávající jen pøi pohybu, napø. za vìtru. V České republice zvonek boloòský roste roztroušenì až vzácnì, vyskytuje se nejčastìji v Polabí, v okolí Prahy a Žatce i na støední a jižní Moravì. Pro omezené množství míst výskytu a malý počet rostlin byl zvonek boloòský prohlášen za silnì ohrožený druh. Zvonek kopøivolistý (Campanula trachelium) je trvalka, 30 až 90 cm vysoká. Lodyha pøímá, ostøe hranatá, obvykle načervenalá až fialová. Listy zubaté, chlupaté, opravdu silnì pøipomínají listy kopøivy – jenom nežahají. Kvìty po jednom až tøech vyrùstají v úžlabí listù v bohatém hroznu, jsou nálevkovitì zvonkovité, modré až modrofialové, vzácnì bílé, uvnitø chlupaté, a objevují se od července do záøí. Má v oblibì svìtlé lesy, skalnaté svahy, vysokostébelné trávníky, okraje cest, náspy; roste na pùdách vlhkých až slabì vysýchavých, výživných, zásaditých až neutrálních, humózních. Objevuje se roztroušenì až hojnì na vìtšinì území od nížin po horské oblasti, v nìkterých místech však chybí. Celkovì roste od Britských ostrovù a severozápadní Afriky po západní Sibiø, na severu po jih Skandinávie. Petra Štìpánová

10

ROK POD NEBEM Olše Jaro dýchlo do údolí, ale strom je dosud holý. V kapky na vìtvích promìnil se sníh. Vítr duje, raduje se, všemi haluzemi tøese, aby v jehnìdách smetal zlatý prach.

Podbìl Drobné kvìty znenadání vypučely v naší stráni. Zdvihly zlaté øasy v kraji spící krásy. V nízké trávì dosud samy pokyvují hlavičkami. Otvírají víčka pøímo do sluníčka!

Skøivan Skøivan vzlétl od hnízdečka. Krouží, drobný jako tečka, zpívá do umdlení, už ho vidìt není… Dozpívá a slétne k zemi, ztichne, ale neonìmí. - Ptáčku v modré výši, celý kraj tì slyší. Miroslav Matouš

CESTÌ JE UŽ 20 LET

11

I když se to mùže zdát neuvìøitelné, je to tak – časopis Cesta vychází již dvacet let, pøesnìji od ledna roku 1992. Od té doby prošel rùznými zmìnami, které byly dány jednak technickými a finančními možnostmi, jednak lidmi, kteøí se na jeho podobì a obsahu podíleli. Vždycky to byl časopis skromný, jehož hlavním cílem bylo dìtem pøiblížit Boží slovo srozumitelnì, poutavì a zábavnì. Vystøídaly se v nìm desítky rubrik a seriálù, z nichž nìkteré (napøíklad modlitby, soutìže o tøi knihy nebo písničky) jsou stálicemi. Z tìch dalších jen namátkou pøipomenu napøíklad: výklady biblických pøíbìhù, zajímavosti z Bible, zamyšlení k určitému biblickému textu nebo k určitému období církevního roku, poezie pro dìti, pohádky a pøíbìhy, komiksy, seznamování s pøírodou kolem nás, tipy na výlety, společenské hry, kvízy. Moc bychom si pøáli, aby se Cesta svým čtenáøùm líbila a pomáhala jim seznamovat se s Biblí a køesanskou vírou i v budoucnosti. Proto bych se ráda obrátila na všechny čtenáøe časopisu – dìti i dospìlé, kteøí jej využívají ve své práci, abyste nám do redakce napsali, které rubriky považujete za potøebné a užitečné, a co vám naopak v časopise chybí, co byste rádi zmìnili. Velice vám dìkujeme za vaši pøízeò a doufáme, že časopis Cesta bude vaším společníkem na cestì víry i v budoucnu! Jana Krajčiøíková

12

PÍSNIČKA SE ZPØEHÁZENÝM TEXTEM

V jedné škole mìli hodinu zpìvu a pan učitel na jejím začátku øekl dìtem: „Dnes si společnì zazpíváme lidovou píseò Když jsem já ty konì pásal. Znáte ji?“ – „Ano, ano,“ volaly dìti. A tak všichni spustili: „Když jsem já ty konì pásal, pøišla na mì døímota, døímo, døímo, døímotìnka, konì vešli do žita.“ Když skončili, pøihlásil se jeden žák, jmenoval se Honza, a když se ho pan učitel zeptal: „Copak si pøeješ?“, prohlásil: „Prosím, já tu písničku umím s pøeházenými slabikami.“ – „S pøeházenými slabikami?“ – „Ano.“ – „Tak se pøedveď.“ A Honza spustil: „Jsem když ty já nìko salpá, šlapøi mì na modøíta, modøí, modøí, modøíkatìn, nìko šlive taži do.“ Pan učitel i dìti zùstali chvíli bez sebe. A pak začali tleskat. Od té doby vždycky v hodinì zpìvu nakonec zpívali tuhle písničku správnì a pak zpøeházenì. – Dokázali byste ji také zpøeházenì zazpívat? Zdenìk Svoboda

CO S POSTEM?

13

Co je to pùst? Znamená to, že čtyøicet dní nebudu vùbec jíst? Nebo vynechám všechno maso? K čemu je to dobré? Pùst ovšem nemusí být jen „o jídle“. Vìøící človìk se bìhem postu vìdomì zøíká toho, co jej odvádí od Boha. Pøedstavte si praktický pøíklad. Soòa hroznì ráda hraje počítačové hry. Jednu má obzvl᚝ oblíbenou – na farmì chová rùzná zvíøata a pìstuje plodiny, které pak prodává na trhu, za peníze si poøizuje pokročilejší vybavení... Dokáže tak strávit i nìkolik hodin v kuse. Jindy si zase povídá s kamarádkami pøes Facebook. Když se pokusíme o nìjaký prùmìr, øeknìme, že u počítače sedí jednu hodinu dennì. Pokud by se rozhodla, že bìhem pùstu se počítače vzdá, jednoduchým výpočtem zjistíme, že ušetøí čtyøicet hodin času. Co s ním? I když jej nestráví tøeba pøímo čtením Bible a modlitbami, i tak mùže její „počítačový pùst“ pøinést užitečné ovoce. Už jen to je dobré, že by si zkusila to bez počítače vydržet a uvìdomila si, že se dá dìlat mnoho jiných vìcí – pøečíst si zajímavou knížku, místo „mailování“ kamarádkám „postaru“ napsat dopis rukou na papír, udìlat si konečnì poøádek ve svých vìcech, navštívit nemocnou babičku, jít se projít ven, popovídat si s rodiči a pøitom jim tøeba i s nìčím pomoci atd. atd. Určitì by ji (i vás) napadla spousta jiných vìcí, na které jindy „prostì nemáme čas“. Počítač možná vùbec není vᚠproblém. Zato se rádi díváte na televizi. Nebo jste „závislí“ na čokoládì. Každý máme nìjakou závislost, která nás omezuje a svazuje. Jde jen o to si ji uvìdomit a chtít to zmìnit. Tak se držte, nedejte se odradit chvilkovými neúspìchy a vytrvejte! Jana Krajčiøíková

14

SOUT̎ O TØI KNIHY

Teď v bøeznu probíhá čtyøicetidenní postní období pøed Velikonocemi. Naše osmismìrka v sobì obsahuje slova z biblického textu Mt 4,1-11, kde je popisován Ježíšùv pùst na poušti a to, jak jej ďábel pokoušel. Nezapomeòte nám poslat své øešení do poloviny dubna, abychom vás mohli zaøadit do losování o tøi knížky! andělé Bůh čtyřicet dát dolů Duch ďábel hlad hora chleby chrám kameny klanět město pokušení poušť sláva slovo svět vrcholek

Dìkujeme všem za vaše dopisy, tentokrát se nám jich sešel rekordní počet, a blahopøejeme výhercùm soutìže z lednového čísla (tajenka: Zpívejme si celý rok): Naďa Pøíhodová z Týništì n. O., Josef a Metodìj Šípovi z Voltuše, Roman Pøikryl z Hovoran

TOBÌ, PANE, PATØÍ DÍK

2. Tobì, Pane, patøí dík. Všechno znᚠa víš, /: pøed tvým zrakem ničemník, marnì hledá skrýš. :/

15

3. Tobì, Pane, patøí dík. Odpustíš nám høích, /: srdce kdysi špinavé je jak padlý sníh. :/

Melodie: F. Baltruweit Slova: M. Strank, volnì pøeložil Z. Svoboda (píseò č. 323 ze Zpìvníku CČSH)

16

VAŠE OBRÁZKY

Moc dìkujeme za obrázek Hokej na hasičské nádrži Josefovi a Metodìjovi Šípovým z Voltuše (8 a 5 let), snìhuláčka nám poslala Eliška Svobodová z Kolína (6 let) a Eliška Hoøínková z Ratají nad Sázavou (9 let) nakreslila kocourka Fleka.