Cesta 12 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 7 Kč

Cesta

12 2010

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 7 Kč

2

OBSAH

Modlitba ..................................................................3 První izraelští králové .............................................4 Jan Twardowski o poøádku ....................................5 Podlaha ....................................................................5 Čtete rádi?...............................................................6 Podobenství.............................................................7 Komiks .....................................................................8 Toulky s Kuldou.................................................... 10 Soutìž krásy......................................................... 12 Snìhulák ............................................................... 14 Soutìž o tøi knihy ................................................ 15 Písnička................................................................. 16

Upozornìní pro pøedplatitele Od ledna 2011 bude cena časopisu Cesta zvýšena na 12 Kč. Roční pøedplatné činí tedy 120 Kč. Číslo účtu pro úhradu pøedplatného: 43-3856220207/0100

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 840 306 090, e-mail: [email protected] Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, přímo s distributorem. Ilustrace: J. Oleš, P. Herold, H. Rokytová a archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

Pane Bože, hodnì dìtí u nás ve tøídì píše Ježíškovi, co by chtìly dostat k Vánocùm. Já se radìji nechám pøekvapit, protože mám pocit, že Ježíšek ví stejnì líp než já sám, co mi udìlá nejvìtší radost. Tebe bych chtìl ale poprosit, aby byl na Vánoce sníh, abychom mohli s bratrem sáòkovat. Dìkuji ti za bratra, jsem moc rád, že ho mám, protože jinak by u nás doma byla nuda. Amen.

3

4

PRVNÍ IZRAELŠTÍ KRÁLOVÉ

16. Konec Davidovy vlády David sice zvítìzil nad vojskem svého syna Abšalóma, kvùli Abšalómovì smrti se však velice rmoutil. Velitel jeho vojsk Joáb se na nìho kvùli tomu zlobil, øíkal, že to vypadá, jako by David vùbec nemìl radost z vítìzství, ale je mu naopak líto porážky nepøátel. Navíc nebylo vùbec jednoduché znovu celé království sjednotit. K tomu se ještì pøidaly opìtovné útoky vnìjších nepøátel. David už byl ze všech tìch bojù unavený. Jednou se rozhodl, že nechá spočítat všechny své bojeschopné muže. Naøídil Joábovi, aby to provedl. Joábovi se to moc nezdálo, nicménì pøíkaz splnil. Tím však David rozhnìval Hospodina, protože se mìl spoléhat na nìj a ne na sílu svého vojska. Hospodin za ním poslal proroka Gáda, který mu øekl: „Hospodin ti dává na výbìr ze tøí možností trestu: buď bude tvá zemì sedm let trpìt hladem nebo tøi mìsíce pronásledováním nepøátel nebo v ní tøi dny bude øádit mor. Co si vybereš?“ David byl zoufalý a uznával svou chybu. Nakonec se rozhodl, aby jej potrestal radìji Bùh než lidé – nepøátelé. Na zem tedy dolehl mor. David se modlil: „To já jsem zhøešil a já si nejvíc zasloužím trest.“ Hospodin se nakonec slitoval a další pohromou už Izraelce nestíhal. Léta plynula a David byl již starý muž. Rozhodl se, že místo nìj bude vládnout jeho syn Šalomoun. Než zemøel, zavolal si jej a kladl mu na srdce, aby postavil Hospodinu chrám, který nemohl vybudovat on sám. Nabádal ho: „Øiď se vždy Hospodinovými pøíkazy a on bude s tebou.“ Zemøel, když mu bylo sedmdesát let. Na jeho trùn usedl Šalomoun. Jana Krajčiøíková

JAN TWARDOWSKI O POØÁDKU

5

- Vezmi lùžko a jdi do svého domu øekl Ježíš rozhøešenému a uzdravenému paralytikovi, kterého spouštìli pøes støechu, protože se sám nemohl pohybovat. Co to znamená? Znamená to: ukliď po sobì, pøece nechceš nechat lùžko na ulici, dìlat nepoøádek! Co je to za zázrak, zùstane-li po nìkom chaos? Stane-li se zázrak, je tøeba vždycky uklidit. O jednom chlapci, který se nepoøádnì pøevlékal, bylo øečeno, že se pøevléká, jenom „když se mu zachce“. Cestou z koupelny trousil po zemi ponožky, boty, svetr, kšandy. Hned bylo jasné, „že se mu zachtìlo“ pøevléci se. Je to nepsaný zákon – uklidit po sobì, odnést, položit na místo, poskládat, urovnat... Pøeložil Emil J. Havlíček

PODLAHA V kuchyni nemá špína místa, podlaha musí zùstat čistá. Postačí kbelík, hadr, voda, nìkdo z nás svoje ruce dodá, aby se podlaha zas leskla jako by byla jenom ze skla. Zdenìk Svoboda

6

ČTETE RÁDI? Vy, kteøí jste už od útlého mládí zvládli písmenka a naučili se číst, nezùstanete jistì jen u čtení pohádek Sùl nad zlato, Červená Karkulka či u románu Babička od Boženy Nìmcové. Ve svìtì vynálezu knihtisku a písma máte možnost čtením načerpat mnoho nových poznatkù a zkušeností, které byste nejspíš sami v životì nezískali a neprožili. Poznáte, že kniha se časem mùže stát vaším spolehlivým „nìmým“ pøítelem, který nezištnì poradí i povzbudí mysl v dobré i zlé dobì. Záleží proto hlavnì na vás, jaký vztah

ke knize si vytvoøíte. Není tøeba mít doma haldu knih. Už proto, abyste nakonec nebyli pøirovnáváni žertem k úsloví: „Byl jeden mnich, mìl mnoho knih, ale nevìdìl, co je v nich.“ Stačí jen výbìr z tìch, které máte po ruce v pøípadì potøeby. Jiné si mùžete dnes kdykoliv zapùjčit v nìkteré knihovnì. Pro lepší pøehled si v budoucnu jistì poøídíte svou vlastní pøíruční knihovničku, která se stane vaším hlavním zdrojem rychlé informace. Tam jistì nebude chybìt nìjaký ten atlas svìta, jazykové pøíručky, klasické romány české i cizí, beletrie a básnì, nejspíš také nìjaká ponìkud vìtší všeobecná encyklopedie. Pozdìji i pøíbìhy z Bible mohou kladnì ovlivnit vᚠvztah k Bohu a životu Ježíše Krista. Neprohloupíte, když si už odmalička budete systematicky budovat tuto „zásobárnu vìdìní“, která vám dopomùže od prvotních školních krùčkù až po dospìlost zvládnout životní situace. Mnohem snáze, když víte, kam se obrátit o radu – do které knížky. Nakonec není tøeba se obávat, jak soudí nìkteøí škarohlídi, že by knížky byly v budoucnu nahrazeny novodobými technickými prostøedky. KNIHA nespornì i nadále zùstane pokladem lidstva a vìdomostí. Dr. Karel Lachout

PODOBENSTVÍ

7

O vìrnosti služebníkù Text tohoto podobenství najdeme u Matouše (24,45-51) a u Lukáše (12,41-48), v obou pøípadech za výzvou určenou učedníkùm, aby byli neustále bdìlí a pøipravení na pøíchod Pánì. Petr se ptá Ježíše: „Pane, platí tato výzva jenom pro nás nebo pro všechny?“ Na to mu Ježíš odpovídá: Když pán určí jednoho ze svých služebníkù, aby se v dobì jeho nepøítomnosti jako jeho správce staral o ostatní, má tento povìøený služebník mnohem vìtší odpovìdnost než ostatní. Bylo mu mnohé svìøeno – mùže rozhodovat o pánovì majetku, o tom, co má kdo dìlat a jakou za to dostane odmìnu. Záleží potom na správci, jak se zachová. Poctivý správce si bude počínat odpovìdnì, aby zájmy jeho pána nebyly poškozeny. Jiný však mùže svého postavení a pánovy nepøítomnosti zneužít k tomu, aby jej okrádal, lenošil a tyranizoval své podøízené. Jak se potom zachová pán, když se nečekanì vrátí? Samozøejmì pochválí vìrného služebníka a naopak špatného potrestá. Ježíšovi učedníci byli povìøeni podobnì jako onen správce v podobenství. V jejich díle pak pokračuje køesanská církev. My všichni bychom se tedy mìli chovat jako vìrní správci, aby až se nᚠPán vrátí, nemusel z nás být zklamaný. Jana Krajčiøíková

8

9

10

NA TOULKÁCH S KULDOU XIV.

Práce má chutný konec a Smejčil slibuje pomstu – první část Záplava už se pøed hodnou chvílí stáhla od lužeckých stavení. Teď, když pan porybný uvolnil prùtok docela, jako když vytáhne zátku z láhve, se zbývající vodní plocha dále zmenšovala, už bylo vidìt, jak se voda z obou stran louky pøelévá do koryta a už i čápi odlétli na hnízdo. Otec Jurášek kývl na dìti, je čas vypouštìt ryby, zachránìné z kaluží, do potoka. „Mùžu to dìlat já?“ ozvala se Mirka. Pražská pøíbuzná, které se pøírodní dìje vlastnì teprv začaly dotýkat, se o to kupodivu hlásila sama. Pomáhala jí v tom Lucinka, držela naklonìnou hrouzkovnici a Mirka z ní opatrnì vyjímala krásné klidné líny, kteøí neomylnì zamíøili do potočních tùnìk, zatímco malí kapøíci se hned nemohli rozpomenout, že mají utvoøit hejnko, protože kaprùm je vrozeno táhnout pospolu. Dva červenì tečkovaní pstruzi okamžitì vyrazili proti proudu, který je jejich domovem. Mirka pøi dotyku s rybami zažívala nevyslovitelnì šastný pocit. Zasmála se, že štička, která pøišla na øadu jako poslední, po ní šilhá. Otec Jurášek se pøezul z vysokých brodících bot, ve kterých se špatnì chodí, a spolu s Martinem pomocí kapesních nožù šikovnì vyvrhovali rybí drobo, hrouzky a okouny, které vysypali z košíku a vykuchané je tam zas vraceli. Ríša byl poslán pod jablonì u silnice, aby posbíral spadané suché vìtve. „Kdybyste, páni hospodáøi, pomohli,“ jen jakoby mimochodem vyzval skupinu pøihlížejících na silnici, „bylo by to dobré. Ty, Smejčile, nechoď,“ dodal, ačkoli ten vùbec nemìl v úmyslu pomáhat. „Jsi nemocnej človìk, nemùžu si tì vzít na svìdomí. Taky budem potøebovat pruty, ale ne z vrby, vrba roní mízu a ta teplem hoøkne, nepochutnali bychom si. Nejlepší by byl lísčák.“ Skupina na silnici se rozdìlila, podle návodu porybného jednali hospodáøi i starostka Panpelišková a hostinský Pivoòka, protože už tušili, co se bude dít, a tìšili se na to. Smejčil, pøestože byl zmáčený, jak sebou plácl do kaluže, neodjíždìl domù, šklebil se a mìl pøipomínky. Pochopil, že se chystá oheò, když vidìl, jak porybný láme vìtve a rovná hraničku, jenže ke své škodì netušil, k čemu oheò bude.

11

„Toho roští je málo,“ øekl tøeba. „I co, tak pøilámeme moje plaòky,“ nabídl hospodáø, kterému povodeò sebrala plot. „Ty plaòky jsou namočený a nebudou hoøet,“ namítl Smejčil. „Já je vysuším,“ pøátelským kroužením se pøihlásil Kulda. Sestoupil nad hromádku planìk, maličko zvìtšil objem a za chvíli se z døevìných tyčí páøilo, jak osychaly. Otec Jurášek mezitím pøevzal od hospodáøù lískové pruty, oøezával je do špičky a napichoval na nì drobné rybky. „Neočistili jste šupiny a okoun má šupiny jak sklo,“ pokoušel se vysmívat Smejčil. „To nevíš, ty chytráku, že šupiny se nad plamenem opálí?“ umlčel ho porybný. „No jakpak bys to vìdìl, když radši upytlačíš kapra zrcadlovce bez šupin.“ „A nemáte sùl!“ vítìznì vykøikl Smejčil. „Ryba bez soli je... jako ryba bez soli!“ Ladislav Muška (pokračování pøíštì)

12

SOUT̎ KRÁSY

Byla tichá, vánoční noc. Z černé oblohy se k zemi tiše snášely velké záøivé snìhové vločky. Tøpytily se ve svitu pouličních lamp a pomalu se vršily do rostoucích závìjí. Když se blížilo ráno, bylo již venku dobrých dvacet centimetrù čerstvého snìhu. Pro spoustu dìtí to byl ten nejkrásnìjší vánoční dárek. Kolik týdnù se již tìšily na sníh a poøád nic. Obloha byla sice zatažená, ale pokud z ní nìco padalo, byl to spíš d隝. Jakmile uvidìly tu nadílku venku, nedočkavì se začaly shánìt po oteplovácích, rukavicích, čepicích a samozøejmì sáòkách. Maminka se je snažila krotit, aby se nejprve umyly a nasnídaly, dìti však nemìly stání. Kdo by teď myslel na vánočku! Nakonec si však pøeci jen daly øíct a usadily se ke svátečnímu stolu. A snìhové vločky, které dosud døímaly v bílé peøinì, se už mezitím také probudily. Povídaly si, jakou mìly cestu dolù z mrakù. „Já jsem letìla krásnì pomaloučku, užívala jsem si klidnou noc, když tu se do mì najednou opøel vítr a nesl mì dál a dál, až jsem spadla tady u vás,“ vyprávìla jedna krásná, obzvláštì veliká vločka. Rozhlédla se kolem sebe: „Skutečnì, mám pocit, že sem skoro ani nepatøím. Podívejte se na mì. Vždy jsem mnohem vìtší než vy ostatní. A vidíte, jaký mám nádherný vzorek?“ Ostatní vločky si ji obdivnì prohlížely. „Netlačte se tolik, a mì neumačkáte!“ bránila se. „Víte co?“ napadlo ji najednou. „Uspoøádáme soutìž krásy. Pìknì se tu seøaďte do øady a vybereme tu nejkrásnìjší a nejvìtší z nás!“ Ne všechny vločky byly tímto nápadem nadšené. „To je jasné, že vyhraješ ty,“ potichu si postìžovala jedna. „Kdo to vlastnì bude vybírat?“ ptala se druhá. „Nemá to cenu, stejnì za chvíli roztajeme,“ namítala tøetí. Pøesto se na vyhlášenou výzvu brzy vytvoøila dlouhá øada tìch, které se chtìly soutìže zúčastnit.

13

Velká vločka, která to všechno vymyslela, chodila dùležitì od jedné vločky ke druhé a komentovala, jak vypadají, radila jim, jak se držet zpøíma, jak se natočit, aby lépe vynikl jejich tøpyt, nìkteré však nemilosrdnì vyøazovala, že nemají šanci postoupit ani do druhého kola. Jedna taková odmítnutá vločka se smutnì skutálela dolù z vrcholku závìje a plakala. „Nebreč, vždy je to všechno hloupost,“ utìšovala ji její sousedka. „Všechny vločky jsou krásné. Vùbec nezáleží na tom, jestli je jedna vìtší nebo menší, pravidelná nebo ne. Hlavní je, aby nás bylo co nejvíc. Podívej se, k čemu je pøece sníh? Za chvíli pøijdou dìti a budou si s námi hrát. Vytáhnou sáòky, postaví z nás snìhuláka, budou se koulovat. Uplácají z nás koule a naše krása bude v mžiku pryč. To ale pøece nevadí, hlavnì když dìti budou mít radost! Tak si utøi slzy a na nìjakou soutìž krásy už nemysli!“ Smutná vločka se usmála a nálada se jí opravdu zlepšila. „Podívej, dìti už bìží!“ vykøikla. Opravdu, ze dveøí domu se vyhrnuly všechny tøi dìti, které v nìm bydlely, a začaly se nadšenì válet ve snìhu. Vyhazovaly ho plnými hrstmi, plácaly z nìj koule, začaly dokonce stavìt iglú. „Takový krásný sníh!“ volaly nadšenì. A v tu chvíli jim ani za mák nezáleželo na soutìži krásy snìhových vloček. Hlavnì, že jich bylo tolik! Jana Krajčiøíková

14

SNÌHULÁK

Padá snížek bílý a za malou chvíli koule z nìho vyválíme, na sebe je postavíme. Už tu stojí snìhulák, na sobì má bílý frak, místo nosu mrkvičku, v ruce drží metličku. Je to starý hajdaláček, dìravý má hnedle fráček, zbývá ho jen maličko, roztálo ho sluníčko. Mirka Žáková

SOUT̎ O TØI KNIHY

15

Pokud nám tajenku této vánoční osmismìrky pošlete do poloviny ledna, mùžete vyhrát jednu ze tøí knih, jejichž výherce budeme losovat a jejich jména oznámíme v únorové Cestì.

advent andìl betlém Boží hod Bùh dary dítì

jesle Jezulátko jmelí Josef kadidlo koledy Maria

myrha prosinec strom svíce Syn Tøi králové

Štìdrý den Štìpán vìnec záøe zlato

Blahopøejeme výhercùm soutìže z øíjnové Cesty (rozdíly mezi dvìma draky: nos; obočí; tøásnì; mašle na ocasu; brada): Jenifer Milková, Roman Čureja a Kateøina Kosubíková z Kojetína Rádi bychom povzbudili všechny, kteøí zatím váhají s posláním svého øešení do redakce – napište, a vám mùžeme poslat hezkou knížku!

16

AJ, RَE ROZVILA SE

2. Rùžičku tu, již míním a o níž prorok dìl, složila nám i jiným Maria v plének bìl. Jak Pánì slíbil hlas, zrodila dítko to nám v pùlnoční témìø čas. 3. To kvítečko podivné má libé vùnì dech a jasem svým pøedivné nám záøí v temnostech. V nìm pøišel spasiti Hospodin zahynulé, høích i smrt zmaøiti.

4. Ó Jezu, ve své moci rač býti pøítomen! A v temné høíchu noci až vyjíti dᚠven, tam otevø ráj mi svùj, kde tebe budu chválit na vìky, Pane mùj!