Cesta 4 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 12 Kč

Cesta

4

2011

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 12 Kč

2

OBSAH Modlitba ..................................................................3 Podobenství.............................................................4 Víte, co to je? ..........................................................5 Ta naše kvìtena - česká? 4.....................................6 Babičko, co to znamená? .......................................8 Jonáš, Ninivé a velryb.......................................... 10 Toulky s Kuldou.................................................... 12 Velikonoce ............................................................ 14 Soutìž o tøi knihy ................................................ 15 Písnička................................................................. 16

(Obrázek Richarda Mendla z Kolína) Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 840 306 090 Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, prostřednictvím redakce. Ilustrace: J. Oleš, V. Švejdová, P. Herold, R. Mendel, E. Hořínková a archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

Tolik jsme prosili za uzdravení strýčka Františka, a on pøece umøel. Jak to, že jsi nás, Pane Bože, nevyslyšel? Jenže zrovna tak tìžké je pochopit, jak to, žes nechal umøít i Pána Ježíše. Nìkteré vìci prý pochopím, až budu starší, ale všechny stejnì ne. Dìkuji za to, že vìøím, že všechno, co dìláš, je dobré a správné. Ale víš, že je to nìkdy moc tìžké tak vìøit? Z dìtských modliteb, sesbíraných Irenou Kuželovou, kazatelkou Jednoty bratrské

3

4

PODOBENSTVÍ

O neplodném fíkovníku V Lukášovì evangeliu 13,6-9 Ježíš øíká: Jeden človìk mìl na své vinici fíkovník; pøišel si pro jeho ovoce, ale nic na nìm nenašel. Øekl vinaøi: „Podívej, už tøi roky sem chodím pro ovoce a nic. Pokácej ten strom!“ Vinaø odpovìdìl: „Pane, dej mu ještì jednu šanci – okopám ho a pohnojím, když ani za rok nebude mít žádné ovoce, dᚠjej porazit.“ Ten fíkovník – to jsme my, vìøící lidé. Naše víra má být poznat po ovoci. Co to znamená? Nemusíme každému na potkání vykládat, že jsme køesané, protože když budeme podle naší víry žít, lidé to poznají – z toho, jak se chováme. A co ten fíkovník? Rostl na vinici, to znamená v úrodné, obdìlávané pùdì. Byl na tom lépe než jiné stromy, které nikdo nehnojil, neokopával a nezaléval. Také my se mùžeme tìšit z mnoha darù – máme Boží slovo, máme modlitbu, máme společenství církve. Pøesto ten fíkovník nenesl žádné ovoce. Pán té vinice však to ovoce chtìl, nemìl zájem na tom pìstovat strom, ze kterého nemìl žádný užitek. Bùh také po nás chce ovoce, není mu to jedno, zda pøinášíme plody nebo ne. Jednou pøijde a zeptá se nás. Fíkovník dostal ještì šanci. I my máme ještì čas. Ale ne navždy. Je v tom veliká nadìje, ale také závazek. Ovšem nebojte se - pøinášet ovoce víry není tak tìžké, jak se mùže zdát: znamená to napø. neubližovat slabším, nepomlouvat své kamarády, pomáhat tìm, kdo to potøebují, nezávidìt... Jistì vás napadnou další pøíklady! Jana Krajčiøíková

VÍTE, CO TO JE?

5

A – luk lup luh lub B – tapír papír rapír safír C – mandel mandl mandle madlo Z. S. (Správné odpovìdi najdete na str. 14)

6

TA NAŠE KVÌTENA - ČESKÁ?

4. Čemeøice Dalším z poslù jara je právì tato rostlina, která vykvétá nezøídka ještì na snìhu. Zaøazujeme ji do čeledi pryskyøníkovitých, kam patøí tak rozmanité kvìtiny jako napøíklad omìj, koniklec nebo blatouch. Rod Helleborus zahrnuje asi 45 druhù rozšíøených pøevážnì v jižní a jihovýchodní Evropì a ve východní Asii; u nás se vyskytuje zplanìle a ještì vzácnìji zplanìle na americkém kontinentu. Vìtšinou jde o trvalky a navíc jedovaté. Pro brzkou dobu kvìtu a zajímavý vzhled se mezi zahrádkáøi tìší oblibì její šlechtìné odrùdy. Čemeøice jsou domovem v øídkých listnatých lesích, v zahradì se tedy uplatní v polostinných zákoutích, na okrajích keøových záhonù a pod stromy, jejichž korunami částečnì prochází svìtlo. Jsou citlivé; na slunečném stanovišti mohou trpìt popálením ostrým jarním sluncem. Čemeøice černá (Helleborus niger) je nejznámìjším druhem z rodu čemeøic. Je to 15-35 cm vysoká bylina s pøízemními listy, které se skládají z pìti až devíti dílù, jsou protáhlé a pilovité, dále pak má listy lodyžní. Vykvétá jedním nebo dvìma velkými kvìty, které samozøejmì nejsou černé; naopak jsou čistì bílé nebo narùžovìlé. Mùžete se jimi kochat od února do dubna. Čemeøice černá pochází ze severovýchodních Alp a z Apenin, zplanìle roste ve støední a západní Evropì. Obsahuje tøi jedy-glykosidy (helebrin, heleborin a heleborein), které dráždí sliznice, trávicí ústrojí a nervovou soustavu. Otrava čemeøicí je vždy vážná. Jako první pomoc se podává živočišné uhlí, okamžitì je však tøeba vyhledat lékaøe. Čemeøice nachová (Helleborus purpurascens) je o trochu vyšší a od čemeøice černé se liší ještì barvou a počtem kvìtù. Kvìty má obvykle tøi a jejich barva kolísá od načervenalé po purpurovou, uvnitø kvìtu je obvykle odstín mnohem slabší. Kvete opìt v únoru až dubnu. Planì roste ve východní Evropì a části støední Evropy (napø. východní Slovensko), u nás jen vzácnì zplanìle, často se však pìstuje v zahradách. Je jedovatá; její účinky jsou podobné čemeøici černé. Čemeøice zelená (Helleborus viridis, na obrázku) dorùstá 20 až 40 cm. Kvìty, vyrùstající po dvou a po čtyøech, mají žlutozelenou až svìtle zelenou barvu a objevují se v období únor-duben. V České republice tato jedovatá bylina zøejmì není pùvodní, pravdìpodobnì pochází ze západní Evropy. Čas-

7 to je však pìstována a občas zplaòuje zejména v horských a podhorských lesích, podél potokù, na stráních či køovinách; vzácnì i v nižších polohách. Čemeøice zahradní (Helleborus hybridus) je zástupcem šlechtìné odrùdy pìstované v zahradách. Existuje velké množství nejrùznìjších typù, které vykvétají celou škálou barev: od bílé nebo zelenavì krémové či žluté až po rùžovou, červenou a tmavì švestkovì modrou. Obvykle dorùstá kolem 45 cm, doba kvìtu u nìkterých odrùd začíná již v prosinci. V zahradì pùsobí její svìží barvy jako vítané oživení po jednotvárných zimních mìsících, dìti by si ji však rozhodnì trhat nemìly; jak již jistì tušíte, ani šlechtìním se jedovatost této rostliny neztrácí. Petra Štìpánová

8

BABIČKO, CO TO ZNAMENÁ?

„Babičko, co bude dneska k obìdu?“ „Dneska je pùst, Kačenko, nebude žádné maso, jen bramborové placky.“ „Co je to pùst?“ „Pùst znamená, že si nìco odepøeme, abychom mìli víc času soustøedit se na Pána Boha.“ „Když nebudu jíst maso, budu se víc soustøedit?“ „To samo o sobì asi nestačí. Hlavnì musíš chtít. A odepøít si mùžeš i nìco jiného než maso – nìco, co ti zabírá hodnì času a pøitom to není tak dùležité. Já tøeba dneska vùbec nezapnu televizi a místo toho si budu číst v Bibli.“ „A proč je zrovna dneska pùst?“ „Dnes je Velký pátek, tento den Pán Ježíš hodnì trpìl a byl ukøižován.“ „To je ten samý Ježíš, co se narodil o Vánocích?“ „Mᚠpravdu, o Vánocích si jej pøipomínáme jako právì narozené miminko, o Velikonocích jako dospìlého muže.“ „Je to ten, co jsem ho vidìla v kostele na køíži?“ „Ano, to je on. Smrt na køíži musela být strašná.“ „A co provedl, že musel takhle umøít? Já myslela, že byl hodný.“ „To byl. Nikdy neudìlal nic špatného. Ale øíkal lidem pravdu, i tìm mocným, kterým se to nelíbilo, tak se rozhodli ho zajmout a zabít. Taky se jim nelíbilo, že dìlal rùzné zázraky a uzdravoval lidi. Báli se ho.“ „Proč jim neutekl, když umìl dìlat zázraky?“ „Jistì by mohl. Ale vìdìl, že se to musí stát, aby se naplnila Boží vùle.“ „Co to znamená?“ „Ježíš s Bohem často mluvil, aby zjistil, co si Bùh pøeje. Takže vìdìl, že to musí udìlat.“ „To s ním mluvil jako ty, když se modlíš? A proč to musel udìlat? To ho nemìl Bùh rád, když po nìm chtìl takovou hroznou vìc.“ „Ba ne, mìl ho moc rád. Ale všechny ostatní lidi má také rád. Ježíš musel zemøít, ale za tøi dny ho Bùh vzkøísil a tím zachránil nejen jeho pøed smrtí, ale všechny lidi. To je úžasná vìc, ale mᚠpravdu, je tìžké to pochopit a i spousta dospìlých s tím má potíže.“

9 „Jak to myslíš, zachránil pøed smrtí? Vždy lidé poøád umírají!“ „To je pravda, ale smrt neznamená konec. Po smrti se všichni znovu sejdeme v nebi, v Božím království a tam už budeme napoøád a nebude tam žádné trápení.“ „Takže se tam uvidíme i s dìdečkem?“ „Ano, i s dìdečkem, už se na nìj docela tìším.“ „Babičko, ty pláčeš!“ „To nic, Kačenko, to nic. Jen jsem si vzpomnìla na dìdečka...“ „A kdyby Ježíše neukøižovali, tak bychom do nebe nemohli?“ „Pøesnì tak. Proto mu musíme být moc vdìční, že to pro nás udìlal.“ „Tak dobøe, já si dneska taky nezapnu televizi. Až sníme ty placky, budeš mi ještì vyprávìt o Ježíšovi?“ „Samozøejmì, moc ráda, ty moje chytrá hlavičko!“ Jana Krajčiøíková

10

JONÁŠ, NINIVÉ A VELRYB - 1. ČÁST

To krásné mìsto Ninivé nemìlo jméno poctivé. Bezpečnì byly mìstské brány železem tìžce okovány, zdi byly pevné velice a z hradeb znìly polnice. Pod hradbami, jak zákon káže, dnem nocí støídaly se stráže. Kdo chtìl by celé mìsto znát, tøi dny by musel putovat. V ulicích stály vznosné domy a u chodníkù kvetly stromy, v parku byl rybník s bílým pískem a s rybkami a vodotryskem. Uprostøed mìsta skvostný hrad byl vidìt zdálky odevšad a odtud mocný, pyšný král

11 širému kraji panoval. Hodoval, v sálu plály svíce, a zpìvačky a tanečnice mu zpívaly a tančily a svého krále bavily. V tom mìstì žili lidé pyšní a blahobytní, zlí a høíšní. Sám Pán Bùh s výše jasnozøivé se díval dolù na Ninivé a dumal, ptal se sebe sám: „Co jen s tím mìstem udìlám?“ Pak rozhlédl se dálnou dálí pøes hory, lesy, pouštì, skály. Hle, človìk na výšinì stál. Ten muž se Jonᚠjmenoval. Byl spravedlivý, Boha ctil. A Bùh teď muže oslovil: „Slyš, Jonáši! Jdi do Ninivé a vyburcuj to mìsto lživé a lidem prorokuj mùj vzkaz, že naplnil se jeho čas: za čtyøicet dní z Ninivé že budou trosky neživé!“ Klaus-Peter Hertzsch: „Der ganze Fisch war voll Gesang“ S pøihlédnutím k biblickému prorockému spisu „Jonᚓ volnì pøebásnil Miroslav Matouš (pokračování pøíštì)

12

NA TOULKÁCH S KULDOU XVIII.

Kvìt pro královnu – první část Čtveøice dìtí rozjitøených nìčí zlomyslností se vrátila na loďce k pøístavišti u domu porybného s odhodláním kamaráda vypátrat, pak ale zùstala v rozpacích stát na návsi. Byla to zvláštní náves, nikoli do čtverce, jak návsi bývají, ale do kruhu, protože Kvítkov stál na poloostrovì obklopeném vodou. Na pìkná a upravená stavení byl pøíjemný pohled, ale jejich vzhled dìti nevnímaly. Otec Jurášek by patrnì šel najisto, dìti byly bezradné. Pøece nemohou vtrhnout nìkomu do domu a obvinit ho, vy jste nám ukrad Kuldu. Co kdyby to nebyla pravda? V tuto denní dobu byli mužští obyvatelé Kvítkova v zamìstnání mimo obec, doma zùstaly jen hospodynì, maminky a babičky, a ty mìly na práci úklid, hlavnì zametání domu od pùdy až pøed práh. Mìly to načasováno tak, že se smetáky a košaty vyšly ven, právì když vyšly sousedky a mohly si trochu popovídat. Vedle domu porybného to byla statná paní Včalová, které se øíkalo Medaøka, pøestože se včelích žihadel bála, zato vynikala silným hlasem. Podivila se, když se pøed ní zastavily čtyøi dìti a zdvoøile i zkroušenì zároveò se ptaly, jestli nevidìla jejich kamaráda kulového bleska. „Kulda se nám totiž ztratil...“ „Cože?“ ozvala se. „To není jen tak samo sebou. Nìkdo vám ho nepøál.“ Právì tím silným hlasem zavolala na sousedku Vobeckou, známou tím, že poskytovala útulek zatoulaným koatùm a odrostlejší kočky potom chodily poøád s ní a vlály ocásky. „Slyšíš, Marie? Porybného dìtem se ztratil ten hezkej Kulda!“ Nejen zpráva šla od úst k ústùm - podél domù a domkù, kterými byla obestavìna náves, šly i všechny matky a babičky, byl jich celý houf hrozivì se ježící košaty a smetáky, a ten houf poøád rostl, a nebyl zticha, naopak byl čím dál hlasitìjší, bylo to hotové srocení a vzbouøení. Protože jestli nìkdo závidìl Kuldu dìtem pana porybného tak, že ho ukrad, poškodil a urazil celou obec, vždy Kulda se líbil všem, považovali ho za vzácnost a mìli ho rádi. A co teprv øeknou Lužečtí, kterým pomohl od záplavy? To se jen tak nenechá! Takhle postupoval spravedlivì rozhoøčený dav žen od domu k domu, až dospìl k prvnímu a zároveò poslednímu stavení u pøíjezdové silnice. Byla to malinkatá chaloupka, kde bydlel občan, kterému se nikoli bez úsmìvu øíkalo

13 Smejčil. Už se neví, jestli to byla Lucinka nebo jiné dítì, kdo zavolal: „Jé, podívejte se!“ Všichni se zastavili a zírali s podivem, jak se sklep na Smejčilovì dvorku rozevøel, jako když se nad ním rozevøe víko. Otvorem vyrašil obrovský trs bramborové natì a rostl pøed očima do ještì vìtší mohutnosti. Uprostøed se vztyčila lodyha vysoká a silná jako sloup a nad ní se rozsvítil bílý nafialovìlý kvìt se žlutým vnitøkem, ohromný jak slunečnice a možná vìtší. Nade vším poletoval Kulda a veselým kroužením cosi sdìloval. „To já jsem ten jediný brambor ve sklepì ozaøoval,“ pøekládala Lucinka, která ovládala blesčí jazyk ze všech nejlíp, „aby vyrost a Smejčil mìl radost, když už mì do sklepa vlákal a zavøel.“ „Tak takhle je to!“ ozývalo se z houfu obyvatelek Kvítkova. Vìc nebyla k jednoduchému pochopení, protože jste se museli obdivovat tomu veletrsu bramborové natì a velekvìtu nad ním. Radovali jste se z Kuldova dovádìní nad tím na poli nevídaným divem a z toho, že ztracený Kulda se opìt našel. A nemohli jste zapomenout na to, kdo chudinku Kuldu vlákal do svého sklepa a uvìznil ho tam. Když k tomu Kvítkovanky dospìly, nic je už nemohlo zadržet. „Takhle je to! Smejčil je ten zlodìj a zrádce!“ Ladislav Muška (pokračování pøíštì)

14

VELIKONOCE Tak jako z vajec kuøátka zrodí se ze slov pohádka Ze dne plného sluníčka zrodí se veselá písnička Radostné dìtské zpívání do dálky zimu odhání Nic nenecháme náhodì pošleme zimu pryč po vodì Svatava Mášová

Správné odpovìdi ze str. 5: A – luk je zbraò lup je koøist luh je louka lub je tenké døevo k výrobì rùzných nástrojù B – tapír je zvíøe lichokopytník papír je výrobek k psaní, balení a tisku rapír je bodná i sečná zbraò safír je modrý drahokam C – mandel je 15 kusù mandl je stroj na uhlazování tkanin mandle jsou součást nosohltanu a také semena mandlonì madlo je držadlo

SOUT̎ O TØI KNIHY

15

Tajenku získáte, pokud správnì seøadíte velikonoční události za sebou tak, jak se udály. Své øešení nám pošlete do redakce do poloviny kvìtna a v červnové Cestì se dozvíte jména tøí výhercù knihy.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Zatčení Ježíše (E) Ukøižování (V) Umývání nohou učedníkùm (Í) Úmluva Jidáše a veleknìží (Ž) Modlitba v Getsemane (J) Petrovo zapøení (Ž) Ježíšùv vjezd do Jeruzaléma na oslátku (J) Poslední večeøe (Š) Očištìní chrámu (E) Vzkøíšení (Ý) Ježíš pøed Pilátem (I)

Blahopøejeme výhercùm soutìže z únorového čísla (Tajenka: Chodil s Bohem) Vanesa Oláhová z Kojetína, Šárka Svíčková z Kolína a Martina Hlavatá z Liberce a moc dìkujeme všem, kteøí nám zaslali své krásné obrázky, jako na této stránce nádhernou Noemovu archu od Elišky Hoøínkové z Ratají nad Sázavou. Kreslete dál, vaše díla velice rádi otiskneme!

16

STÁL JSEM U HROBU

2. A v tuhle dobu z tohoto hrobu do srdcí i po vší zemi nadìje jas je šíøen. Ref.