Cesta 12 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 7 Kč

Cesta

12 2009

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 7 Kč

2

OBSAH

Modlitba ..................................................................3 První izraelští králové .............................................4 Podobenství...................................................................5 Poznáváme Bibli ......................................................6 Vánoční verše.................................................................7 Na toulkách s Kuldou IV.............................................8 Štìtináčovy Vánoce ............................................. 10 Adventní kalendáøe .............................................. 12 Soutìž o tøi knihy ................................................ 13 Putujeme s Biblí..........................................................14 Písnička................................................................. 16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 234 092 870, e-mail: [email protected] Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, přímo s distributorem. Ilustrace: J. Oleš, R. Sco� a archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

Milý Pane Bože, pekli jsme doma z perníku postavičky pro betlém. Moc jsem si pøála, aby se mi hezky povedla Marie s dìátkem, ale kousek se ulomil. Plakala jsem. Maminka øíkala, že i tak je to krásné, ale já vím, že tvoje dìátko je nejkrásnìjší na svìtì. Prosím, mohla bych nìkdy vidìt Ježíška, tak jako pastýøi a tøi králové? To by pro mì byl nejhezčí vánoční dárek. Amen.

3

4

PRVNÍ IZRAELŠTÍ KRÁLOVÉ

6. David je pomazán za krále a pøichází k Saulovi Prorok Samuel se poøád trápil kvùli Saulovi. Bùh mu však øekl: „Už se tím netrap, vybral jsem si jiného krále. Vydej se do Betléma k Jišajovi, králem bude jeden z jeho synù.“ „Ale co když mì Saul zabije, až se dozví, že jsem pomazal jiného krále?“ strachoval se Samuel. „Neboj se,“ poradil mu Hospodin. „Vezmi s sebou jalovici a vykonej tam obì. Na obøad pozvi i Jišaje.“ Samuel učinil, jak mu Hospodin naøídil. Když se seznámil s Jišajem, byli s ním i jeho synové. Samuelovi se hned zalíbil ten nejstarší, Elíab. Byl vysoký, urostlý a krásný. Samuel si v duchu pomyslel, že to je určitì budoucí král Izraelcù. Bùh mu však øekl: „Vy lidé vidíte jen to, co máte pøed očima. Já však hledím človìku do srdce. To, že je nìkdo vysoký a krásný, pro mì vùbec nic neznamená.“ Samuel si postupnì zavolal všechny Jišajovy syny, ale Hospodin z nich žádného nevybral. „Jiné syny už nemáš?“ ptal se Samuel Jišaje. „Mám ještì nejmladšího, Davida, hlídá stádo.“ „Pošli pro nìj!“ požádal ho Samuel. David byl mládenec pìkného vzhledu, s ryšavými vlasy. Když pøedstoupil pøed Samuela, Bùh prorokovi øekl: „To je on, toho pomaž.“ Samuel Davida v kruhu jeho rodiny pomazal olejem, nikdo však nevìdìl, co to znamená. Od toho dne byl s Davidem Hospodinùv duch. Zato od Saula Boží duch odstoupil. Začaly ho pøepadat záchvaty zuøivosti. Vìdìl, že si Hospodin vybral jiného krále, netušil však, kdo to je. Nenávidìl toho človìka, i když jej neznal. Jeho služebníci mu poradili: „Možná by ti pomohl poslech pøíjemné hudby. V Betlémì žije Jišajùv syn David, ten krásnì hraje na citaru. Tøeba by tì to uklidnilo.“ Saul souhlasil a povolali tedy Davida. Jeho hra skutečnì Saula uklidòovala a král si mladíka oblíbil. David začal žít na jeho dvoøe. Jana Krajčiøíková

PODOBENSTVÍ

5

8. O rybáøské síti V Matoušovì evangeliu 13,47-50 čteme toto podobenství: „Anebo je království nebeské jako sí, která se spustí do moøe a zahrne všechno možné; když je plná, vytáhnou ji na bøeh, sednou a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i pøi skonání vìku: vyjdou andìlé, oddìlí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skøípìní zubù.“ Pán Ježíš tu opìt používá pøirovnání k činnosti, která byla tehdejším jeho posluchačùm dùvìrnì známá. Lov ryb byl v okolí Galilejského moøe častým a dùležitým povoláním. Rybáøi mnohdy používali tažné sítì napnuté mezi dvìma loďkami. Taková sí do sebe nabrala vše bez rozdílu, právì tak, jak je øečeno v podobenství. Rybáøi potom svùj úlovek pøebírali a tøídili. Co nám chce toto podobenství øíci? Sí pøedstavuje království nebeské. Znamená to, že je otevøeno všem bez rozdílu. V Ježíšovì dobì lidé nemìli rovné postavení – dìlili se na židy a pohany, svobodné a otroky, farizeje a ty ostatní, ani ženy ve srovnání s muži nemìly stejná práva. Dnes je to jiné, pøesto však mnozí lidé mohou mít pocit, že jsou lepší než ti druzí – kvùli svému majetku, vzdìlání, barvì kùže... Kdyby se však nìkdo domníval, že má z tìchto dùvodù vìtší právo nebo nadìji dostat se do nebeského království, ze slov podobenství jasnì vyplývá, že tomu tak není. Bùh k sobì volá úplnì všechny. I ten z lidského pohledu nejbezvýznamnìjší človìk má dveøe do Božího království otevøené. Ovšem pozor – ne každý bude vybrán. Jako rybáøi tøídí svùj úlovek, tak andìlé budou pøi skonání vìku tøídit nás. Kdy to bude? To nikdo neví, proto bychom se už teď, každý den svého života, mìli snažit chovat se a žít tak, aby se to Bohu líbilo. Právì nyní, v adventní dobì, bychom si to mìli uvìdomovat ještì silnìji. Závìr podobenství vám zní možná hrozivì a krutì. Vyjadøuje však nadìji, že skutečné zlo, které se nám nìkdy mùže jevit jako beztrestné, bude nakonec spravedlivì potrestáno. Ovšem rozhodovat o tom, kdo si trest zaslouží, nepøísluší nám lidem, nýbrž jedinì Bohu. Jana Krajčiøíková

6

POZNÁVÁME BIBLI

Prosincové biblické otázky se vztahují, jak jinak, k adventu a Vánocùm. Určitì pro vás nebude tìžké s pomocí nápovìdy a biblických textù najít správné odpovìdi. Zkontrolovat si je mùžete na str. 9.

1. Jak se jmenoval otec Jana Køtitele? (L 1,5) a) Nehemijáš, b) Nátan, c) Zachariᚠ2. Který císaø naøídil soupis lidu v dobì Ježíšova narození? (L 2,1) a) Augustus, b) Caesar, c) Nero 3. Jak se jmenoval andìl, který Marii zvìstoval, že se jí narodí syn Ježíš? (L 1,26) a) Michael, b) Samuel, c) Gabriel 4. Odkud byli mudrci, kteøí se pøišli novì narozenému králi poklonit? (Mt 2,1) a) ze severu, b) ze západu, c) z východu 5) Do které zemì musel Josef s Marií a s dìátkem pøed Herodem uprchnout? (Mt 2,13) a) do Egypta, b) do Mezopotámie, c) do Øíma

VÁNOČNÍ VERŠE

7

Bílé pápìøí Pápìøí, bílé pápìøí padá mnì do vlasù. Človìk svým očím nevìøí a stojí v úžasu. Večer je celý bílý, z nebe bez pøestání chumelí, vločky se rozvíøily, jako kdyby tančit umìly. Pápìøí, bílé pápìøí sype se z oblakù. Pápìøí, bílé pápìøí; je večer zázrakù. Zdenìk Svoboda Tam, kde kdysi stranou stál chudý chlév, do noci se rozléhal slavný zpìv. Tam, kde pastýø s holí svou stádo pás, hvìzda zazáøila tmou v onen čas. Tam, kde skrýval celou zem temný stín, narodil se lidem všem Boží Syn. Miroslav Matouš

8

NA TOULKÁCH S KULDOU IV. Objevuje se Smejčil - druhá část

„A kdo je ten Smejčil, jak o nìm strýček mluvil?“ zajímala se Mirka. Martin se usmál, jako se pøi vyslovení toho jména usmìje v Kvítkovì každý. Smejčil se vlastnì jmenuje Smejkal, ale tak mu žádný neøekne. „Nikdo ho nevidìl pracovat, zato prosmejčí kdeco a všechno se mu hodí, nejvíc má spadeno na tátovy ryby...“ Útes, na kterém stála Černá tvrz, mìl srázné skalnaté bøehy jakoby nakrojené velkým nožem a tìžko by se po nich vylézalo. Martin však vìdìl o místì, kde byla vykrojena plošinka na pøistání, znal i pìšinku køovím, kterým byla tvrz témìø neprostupnì obrostlá. Museli jít houštinou bezovčí za sebou, zato do klenutého vchodu pøi úpatí vìže už se tlačili všichni společnì. „Kuldo, Kuldíčku,“ volali jeden pøes druhého. „Nestalo se ti nìco?“ „Ahoj, kamarádi!“ Byli by se dušovali, že nejen Lucinka slyší ten do zlatova jasný hlas, nebo uvnitø vìže nejenže nebyla tma, jak pøedpovídal Martin, bylo tam docela svìtlo a teplo, možná že i ten studený pramen tryskající ze skály se trošku ohøál. Vnitøkem vìže totiž poletoval Kulda, stoupal vzhùru a zase se snášel v pùvabných kruzích. Dalo se øíct, že tak projevuje radost, a čtyøi mladí pøíbuzní pochopili, že je to zpùsob, jak s nimi hovoøí. „Tys nám nahnal strach,“ volali na nìho. „Já už jsem se vás nemoh dočkat,“ sdìloval jim kulový blesk svým kroužením, „tak jsem si to tu zatím prohlíd. A heleďte, tady je nìco psáno, jenže já neumím číst. Posvítím vám na to.“ Ze schodištì, které se kdysi vinulo pøi stìnách vìže vzhùru, zbylo už jen pár stupòù a pod jedním byl do kamenné stìny vytesán nápis. Začernalé písmo mìlo hranaté a kostrbaté tvary, Martinovi nic neøíkalo, Lucince pøipadalo čarodìjnické, zato pražští sourozenci byli o nìco dál v dìjepisu a poznali, že je to písmo historické. Luštili je, i když museli litery objíždìt prsty, zatímco Kulda jim k tomu pilnì svítil. Slabikovali tak dlouho, až nápis vyluštili. „Černá tvrz byla vystavìna za bohulibého panování císaøe a krále Karla

9 na obranu rybného bratrstva pøed loupežníky Smejčily z Vlkova.“ Všichni čtyøi zùstali chvíli stát v uctivém tichu, ba i Kulda utkvìl na jednom místì. Možná že nápis neznìl docela tak, že jej nerozluštili správnì nebo nerozluštili celý. Že tak znìl, ponìvadž si to pøáli, ale byli spokojeni, a to je hlavní. Teprv pak se s rozzáøenýma očima naráz rozhovoøili jeden pøes druhého. „O tomhle nikdo neví!“ „Však taky nikdo nemá Kuldu, aby to objevil!“ „A posvítil!“ „Kuldo, Kuldíčku, jsi ten nejšikovnìjší kulovej blesk...“ Ladislav Muška (pokračování pøíštì)

Správné odpovìdi ze str. 6: 1-c, 2-a, 3-c, 4-c, 5-a

10

ŠTÌTINÁČOVY VÁNOCE

„Tak kde je s tìmi žaludy? Už tady mrzneme celou vìčnost!“ brblal malý kanec Štìtináč. „Nebuď netrpìlivý, však se dočkáš,“ napomínala ho maminka. „Mùžeme být rádi, že na nás hajný myslí. V téhle snìhové vánici mohl klidnì zùstat doma.“ „A co když opravdu nepøijde?“ strachovala se Štìtináčova sestøička. „Neboj se, vždycky pøišel, i když mrzlo, chumelilo a foukal vítr,“ ujišovala ji maminka. „Jen musíme být trpìliví.“ To ovšem Štìtináč rozhodnì nebyl. To, že jim hajný o Vánocích nosí pytel žaludù a kaštanù na pøilepšenou, bral jako samozøejmost a ještì si poøád stìžoval. I dneska, když konečnì vidìli u krmelce hajného, jak srnám zakládá seno a pro nì sype do korýtka žaludy a kaštany, nedočkavý Štìtináč jej sledoval za keøem a bručel: „Tak už si pospìš, tobì to ale trvá!“ Pak se vyøítil ke korýtku jako støela a pustil se hladovì do té pochoutky. Maminka jej musela napomínat, aby neodstrkoval své sourozence. „Dìláš, jako kdybys týden nežral,“ kárala ho. „Letos se teda nepøedal,“ chrochtal nespokojenì Štìtináč. Pøitom se cpal tak, že na ostatní kance toho moc nezbylo. Bìhem nìkolika minut bylo všechno pryč. Kančí rodina se vydala zpìt do hustého lesa, kde mìla v mìlkém dolíku, pìknì za vìtrem, doupì. Štìtináč poøád odbíhal a ryl pod snìhem, i když se zdálo neuvìøitelné, že by mohl

11 mít ještì hlad. „Nebìhej nikam, Štìtináči, v tomhle počasí ještì nìkam zapadneš!“ snažila se maminka pøekøičet stále sílící bouøi. Štìtináč ovšem dìlal, jako by ji neslyšel. Naschvál zamíøil ještì dál do lesa. „Poøád jen, nedìlej tohle, udìlej tamto...“ zase si brblal pod vousy. „Ten lakomec hajný nám dává každý rok míò a míò, copak za to mùžu, že mám ještì hlad?“ Ve skutečnosti žádný hlad nemìl, jen prostì nechtìl poslouchat. A najednou køup, drc, bác – a Štìtináč se zøítil do hluboké díry. Pøekryly ji napadané vìtve, listí a sníh, takže vùbec nebyla vidìt. Stihl jen vykøiknout a už ležel nejmíò dva metry hluboko. „Pomóóóc, mamíííí, pomóóóc, tady jsem!!!“ volal ze všech sil, ale sílící vítr byl stále hlasitìjší, takže jej maminka neslyšela. „Jak mì najdou?“ hoøekoval v duchu Štìtináč. „Vítr a sníh okamžitì smazal moje stopy. A když mì najdou, jak mì vytáhnou? To mám za to, že jsem neposlouchal,“ vidìl konečnì i vlastní chybu. Maminka samozøejmì brzy zjistila, že Štìtináč chybí, ale musela se rozhodnout, zda jej v bouøi hledat nebo radìji odvést ostatní dìti do bezpečí. Musela zvolit druhou možnost. Dokud se bouøe neutiší, nemùže nic dìlat, jen se o Štìtináče bát a doufat, že se mu nic vážného nestalo. Druhý den bylo krásnì. Modré nebe, vítr se úplnì utišil, sluníčko jiskøilo v krystalcích snìhu, až z toho oči bolely. Štìtináč byl poøád dole – napùl zapadal snìhem, byla mu zima, bál se. Občas ještì volal o pomoc, ale byl už tak vysílený, že ho nebylo slyšet moc daleko. Konečnì však zaslechl nìčí kroky. Že by ho maminka našla? Ne, to je nìkdo jiný... Byl to hajný, který obcházel les a kontroloval, jaké škody bouøe napáchala. Uslyšel Štìtináčovo volání. Když se naklonil nad díru, spatøil dole malého kance. Rychle bìžel pro souseda a společnì kance vytáhli. Štìtináč se nejdøív bál, že ho zabijí, ale bál se zbytečnì. Hajný mu jen zkontroloval nohy, zda je nemá polámané, a pustil ho domù, za maminkou. Ten pelášil! A vìøte nebo ne, od té doby už si nikdy na nic nestìžoval. Tedy, nìkdy pøece, ale jen maličko - ovšem na hajného, na toho nikdy! Jana Krajčiøíková

12

ADVENTNÍ KALENDÁØE

Milé dìti, určitì už jste nìkdy mìly v ruce adventní kalendáø. Vìtšinou si pod tímto označením pøedstavíme obrázek s očíslovanými okénky od 1 do 24, v nichž jsou malé čokoládičky. Vynalézaví výrobci však už pøišli s mnoha novými nápady, napøíklad kapsáøi s kapsičkami plnými dárečkù, na trhu se dokonce objevily i adventní šišky salámu, na nichž jsou vyznačeny dílky, které se den po dni ukrajují. Smysl adventního kalendáøe je jasný – má nám ukrátit čekání na nejkrásnìjší svátky v roce. Ještì lepší však je, když nám navíc pomùže uvìdomit si, proč jsou tyto svátky nejkrásnìjší – že to není kvùli záplavì dárkù, televizních pohádek a cukroví. O Vánocích se narodil Ježíš Kristus, Boží Syn, nᚠSpasitel. Z toho se radujeme, na to se každý rok tìšíme. Zkuste si tentokrát sami vyrobit svùj vlastní adventní kalendáø, který vám navíc kromì ukrácení čekání pomùže „adventnì“ se pøiblížit k Bohu a tøeba se o nìm i nìco nového dozvìdìt. Návod na zhotovení hned nìkolika rùzných druhù najdete na internetové adrese www.deti.vira.cz. Tam je kapitola Omalovánky a v ní část nazvaná Adventní „kalendáøe“. Pokud, dìti, ještì samy na internetu hledat neumíte nebo k nìmu nemáte pøístup, poproste nìkoho z dospìlých. Na této internetové stránce mùžete najít i hodnì rùzných omalovánek a jiných vìcí, které vám mohou pøi objevování Bible a Boha pomoci. Pøeji vám pokojný advent a požehnané Vánoce! Jana Krajčiøíková

SOUT̎ O TØI KNIHY

13

Ve sloupečku „A“ najdete začátky vìt, ve sloupečku „B“ jejich dokončení. Jistì však tušíte, že jejich poøadí je pøeházené. Když pøiøadíte ke každé vìtì správný konec, vyjde vám z písmenek v závorce tajenka. Tu nám pošlete nejpozdìji do poloviny ledna, abyste mohli být zaøazeni do losování tøí výhercù knihy.

A 1. Zachariᚠvykonával svou službu v chrámu... 2. Jan Køtitel vyzýval k pokání... 3. Josef se od andìla dozvìdìl... 4. Ježíš se narodil v judském Betlémì... 5. Tøi mudrcové z východu... 6. Herodovi vojáci... 7. Josef a Maria včas uprchli do Egypta... B a. ...na odpuštìní høíchù. (O) b. ...za dnù krále Heroda. (Í) c. ...kde žili až do Herodovy smrti. (N) d. ...když mu andìl oznámil, že se jeho ženì narodí syn. (B) e. ...dostali pøíkaz najít a usmrtit všechny chlapce v Betlémì, kteøí byli mladší než dva roky. (Y) f. ...se pøišli novì narozenému králi poklonit. (S) g. ...že Maria dítì počala z Ducha svatého. (Ž)

Blahopøejeme výhercùm øíjnové soutìže (øešení: prak, mrak, drak, zrak, brak, vrak, frak): Štìpánka Mühlová z Nové Paky, Ester Čuryová z Kojetína a Siggi Dotter z Kolína.

14

PUTUJEME S BIBLÍ

12. Tesalonika - Soluò Z Filip vedla cesta apoštola Pavla do Tesaloniky, nazývané též Soluò. Po tøi soboty kázal v synagoze, ale svým úspìchem u mnoha Øekù si popudil proti sobì místní židy. Ti vtrhli do domu Jásona, jenž Pavla a Silase u sebe hostil, dovlekli jej a nìkolik dalších bratøí k pøedstaveným mìsta a obvinili jej, že u sebe nechává bydlet buøiče, kteøí tvrdí, že pravým králem je Ježíš, čímž porušují císaøova naøízení. Jáson a bratøí za sebe sice zaplatili záruku a byli propuštìni, Pavel se Silasem však museli v noci potají z mìsta odejít do Beroje. Dnes má Soluò asi 800 tisíc obyvatel. Leží na pobøeží Soluòského zálivu a je dùležitým pøístavem a druhým nejvìtším mìstem Øecka. Ve mìstì mùžeme najít spoustu kostelù a dalších architektonických památek. Je prý odtud za dobrého počasí vidìt i bájnou horu Olymp. Ze Solunì pocházeli vìrozvìstové Konstantin a Metodìj. Mìsto založil v roce 312 pø. Kr. makedonský král Kassandr. Pojmenoval jej po své manželce Thessalonice, sestøe Alexandra Velikého. Mìsto rychle rostlo, v druhém století pø. Kr. již byly vybudovány hradby. Soluò byla centrem v té dobì autonomní makedonské provincie s vlastním parlamentem. Po pádu makedonského království v roce 146 pø. Kr. se mìsto stalo sou-

15 částí øímské øíše. V této dobì byl vybudován také pøístav, jeho části se dochovaly dodnes. V roce 55 pø. Kr. byla postavena Akropolis, která mìla mìsto chránit pøed thráckými nájezdy, které je nedlouho pøedtím vážnì poškodily. V roce 620 postihlo mìsto zničující zemìtøesení a Balkán byl navíc od konce 6. století vystaven ničivým barbarským nájezdùm Slovanù a Avarù. Roku 904 vyplenili mìsto Arabové, odvezli z nìj bohatou koøist a odvlekli na tøicet tisíc zajatcù. Pøesto se byzantská Soluò po rozdìlení øímské øíše na západní a východní postupnì stala prosperujícím mìstem, významnou obchodní køižovatkou i centrem tehdejší učenosti. Ve druhé polovinì 14. století bylo byzantské území silnì okleštìno osmanskými Turky. Soluò byla jednou z mála držav, které zùstaly císaøi. Roku 1430 bylo mìsto definitivnì dobyto osmanským sultánem Muradem II., pøejmenováno na Selânik a vydrželo v tureckých rukách až do roku 1912 - témìø 500 let. V té dobì bylo neuvìøitelnì multikulturním mìstem, žilo zde na 60 000 židù, dále Bulhaøi, Albánci a samozøejmì Turci a Øekové. V první balkánské válce, v roce 1912 byla Soluò úspìšnì obsazena øeckými vojsky, po vypuknutí první svìtové války zde došlo k vylodìní jednotek Trojdohody. Ještì pøed podepsáním míru, roku 1917 bylo mìsto celé zničeno požárem, jehož pøíčina není dodnes známá. Francouzský architekt Ernest Hebrard Soluò pøestavìl a díky nìmu tak ztratila svùj orientální, turecký ráz a vrátila se do Evropy. Po válce kromì této obnovy došlo i k ohromnému stìhování obyvatelstva, často se Soluni také øíkalo Hlavní mìsto uprchlíkù; byli sem pøesídleni Øekové ze západní Anatolie, židé odešli do Palestiny nebo do USA. O dvacet let pozdìji, v druhé svìtové válce byla Soluò obsazena nìmeckými vojsky. Okupace zničila poslední zbytky židovské komunity, zùstalo jen témìø 1000 židù. Po válce bylo mìsto rychle obnoveno. Další ranou bylo zemìtøesení v roce 1978. Soluò byla roku 1997 vyhlášena Evropským mìstem kultury.

16

ADVENT JE TU