Cesta 3 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 12 Kč

Cesta

3

2011

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 12 Kč

2

OBSAH Modlitba ..................................................................3 První izraelští králové .............................................4 Podobenství.............................................................5 Krásný vzhled je na ten Boží svìt..........................6 Jarní .........................................................................7 Ta naše kvìtena - česká? 3.....................................8 Pohádka pro kluky ............................................... 10 Poslouchají tì ruce?..............................................11 Toulky s Kuldou.................................................... 12 Kdo je to? ............................................................. 14 Označování písmen.............................................. 14 Soutìž o tøi knihy ................................................ 15 Písnička................................................................. 16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 840 306 090 Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, prostřednictvím redakce. Ilustrace: J. Oleš, V. Švejdová a archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

Pane Bože, vždycky po Vánocích, když uklidíme stromeček a život se vrací do starých kolejí, začínám se strašnì moc tìšit na jaro. Teď už mám pocit, že to ani nevydržím. Vím, že všechno má svùj správný čas, proto mi, prosím, dej sílu to vydržet. A za ten pocit tìšení ti dìkuji. Je to moc fajn, když se človìk stále má na co tìšit. Amen.

3

4

PRVNÍ IZRAELŠTÍ KRÁLOVÉ

19. Závìr V tomto čísle se se seriálem o prvních izraelských králích rozloučíme. Král Šalomoun vládl celkem čtyøicet let. Nashromáždil obrovské bohatství a vybudoval nádherné a rozsáhlé stavby – kromì chrámu nechal postavit i královský palác, opevnìní mìsta Jeruzaléma, vodovod a další. Mìl silnou a dobøe vyzbrojenou armádu. Mìlo to však i druhou stranu – aby toto vše mohl uskutečnit, uvalil na své poddané velmi vysoké danì a ukládal jim i nucené práce na stavbách. Svou moc posiloval také tím, že uzavíral četné sòatky s dcerami sousedních králù. Jeho ženy však uctívaly pohanské bohy a Šalomoun ke konci svého života pøestal být zcela vìrný Hospodinu. Vystavìl pohanským bohùm svých žen svatynì a sám se jim také klanìl. Hospodin se na nìj za to zlobil. Rozhodl se, že Šalomounovo království bude rozdìleno mezi jeho protivníky. Kvùli Šalomounovì otci Davidovi se to však stalo až po jeho smrti, za vlády Šalomounova syna Rechabeáma. Zemì byla rozdìlena na severní izraelské království s hlavním mìstem Šekem a na jižní øíši judskou s hlavním mìstem Jeruzalém. Obì království mezi sebou vedla války, což je oslabovalo i vùči okolním nepøátelùm. Králové se zde rychle støídali a vìtšinou jim pohanští bohové byli bližší než jejich Bùh, Hospodin. Nakonec celá zem upadla do babylonského zajetí. Jana Krajčiøíková

PODOBENSTVÍ

5

O boháči a stodolách Toto podobenství najdeme v Lukášovì evangeliu 12,13-21. Je uvedeno tím, že jeden človìk ze zástupu, který Ježíše ustavičnì obklopoval, se na nìj obrátil se žádostí: „Mistøe, domluv mému bratru, a se se mnou rozdìlí o dìdictví!“ Na to mu Ježíš odpovìdìl: „Já nejsem žádný soudce nebo rozhodčí. Mìjte se ale na pozoru pøed každou chamtivostí! I kdybyste mìli všeho nadbytek, nic to nemusí znamenat, nemáte tím život zajištìný!“ Možná znáte úsloví: „To si s sebou do hrobu stejnì nevezmu!“ Øíkají to lidé, kteøí si uvìdomují, že hromadìní majetku jim život nijak neprodlouží. Ve stejném smyslu hovoøí i podobenství o boháči a stodolách. Bohatý človìk očekával obrovskou úrodu. Aby ji mìl kam uložit, postavil si mnohem vìtší stodoly a tìšil se, že teď bude mít na mnoho let vystaráno, bude žít v blahobytu a bez starostí. To se ovšem mýlil – ještì téhož dne zemøel a veškeré bohatství mu bylo k ničemu. Na toto podobenství v Lukášovi hned navazuje pasáž, ve které nás Ježíš nabádá, abychom si nestarali v první øadì o to, co budeme jíst, do čeho se budeme oblékat – tedy o hmotné potøeby – vždy Bùh, který se stará o vše živé, se jistì postará i o nás. Naší hlavní snahou by mìlo být „hromadìní bohatství v nebi“ – tedy: mìli bychom se snažit žít tak, aby z nás Pán Bùh mìl radost – to je mnohem smysluplnìjší než honba za majetkem. Jana Krajčiøíková

6

KRÁSNÝ VZHLED JE NA TEN BOŽÍ SVÌT

Milí mladí čtenáøi, nebude na škodu pøipomenout právì na prahu nového roku, že jsou mezi námi i lidé, kteøí se zbytečnì ochuzují v budoucím životì o pùsobivé zážitky putování po Božím svìtì – na naší planetì. Celý život stráví jen v okolí místa, kde se narodili, tam vystudují, ožení se či vdají a zùstanou s rodinou na stejném místì až do své smrti. I když v naší České republice jsou nespornì zajímavá místa k vidìní a leckde pozoruhodné pøírodní scenérie, je jistou škodou pro každého človìka, pokud nejeví už od mládí vìtší zájem o celý svìt okolo nás. Buďte proto právì vy, jako mladí lidé, bez pøedsudkù a zábran z minulosti, ochotni načerpat do sebe co nejvíc zkušeností a dojmù právì poznáváním tajù pøírody a charakteru dobrých lidí ve svìtì. Nejlépe aspoò občasným cestováním, kam to jen jde. To vás zároveò také utvrdí v hlubším poznání smyslu života a existence Boha a Ježíše Krista, pokud nìkdy jako vìøící snad na chvíli zapochybujete. Cožpak by ta obdivuhodná krása pøírody ve svìtì – jako barevný východ slunce nad obzorem, rozevláté vlny moøe, pestrá fauna rùzných exotických zvíøat či hučící vodopády – vznikla jen tak samovolnì, sama od sebe promìnou hmoty, aniž by to bylo z popudu Božího Stvoøitele? Ale k tomuto pøesvìdčení, jak tajuplný a krásný je právì „vzhled na ten Boží svìt“, musí každý človìk obvykle dojít sám od nezkušeného a často pochybujícího mládí až po vyzrálý vìk jednou i vašeho stáøí. Dr. Karel Lachout

JARNÍ

7

Nìžný kvítek jaru odemyká stránì vùnì jemná kolem tùnì syté zelenì láska a jaro pøiznání mají k sobì jak petrklíč k trávì zelené. Kytičku jara vetknu do tvých vlasù lehounký dotyk zima už je pryč pøiznávám kouzlo jaru a miluji rána plná ptačích hlasù jarní vánek když teple zavane. Anna Kojanová

8

TA NAŠE KVÌTENA - ČESKÁ?

3. Prvosenka S pøíchodem jara si spojujeme více rostlin, ale snad právì prvosenka (Primula), zvaná lidovì petrklíč, je pro nás toho nejlepším symbolem. Její svìží lístečky a pìkná kvítka spolehlivì rozjasní dny, kdy se zima jen neochotnì vzdává své vlády. Na severní polokouli se vyskytuje kolem pìti set druhù této rostlinky, zøídka je k nalezení i v Jižní Americe. Nejvíce si asi vybavujete prvosenky se žlutými kvìty, nicménì nejsou výjimkou ani kvìty bílé či sytì rùžové – o tom si povíme dále. Prvosenka vyšší (Primula elatior) je trvalka, až 30 cm vysoká. Listy v pøízemní rùžici jsou mìkké, svrasklé, podvinuté, čepel vejčitá. Kvìtní stvol roste zpøíma a tvoøí pøevislý okolík. Kalich kolem kvìtu je válcovitý, hranatý, ke kvìtu témìø pøitisklý. Kvìty nevoní, jsou sýrovì žluté, pøi základu s oranžovou skvrnou a objevují se v bøeznu až v kvìtnu. Výskyt na polostinných až slunných stanovištích: v dubohabøinách a bučinách, na loukách a mezi vysokostébelnými travinami. Vybírá si pùdy vlhké, mírnì kyselé až neutrální. U nás místy hojná od nížin do horských oblastí (nejvíce asi do 1350 m n. m.), nìkde však vzácná nebo zcela chybí. Jinak roste v západní, støední a jižní Evropì, na severu po Dánsko a jižní Švédsko, dále na Urale, ve støední a jihozápadní Asii. Obsahuje napøíklad saponiny, silice, vitamín C, kyselinu køemičitou a cukry. Sbírá se kvìt s kalichem (tedy celý okolík) nebo oddenek s koøenem, zøídka i list, a pak se suší. Látky v prvosence obsažené uvolòují hleny, zlepšují vykašlávání, pùsobí mírnì močopudnì, tlumí zánìty, též pøispívají k rozpadu močových kaménkù a celkovì uklidòují. Prvosenka jarní (Primula veris) je až 25 cm vysoká bylina, trvalka, dosti podobná prvosence vyšší; na rozdíl od ní má však kvìty miskovité a kalich nepøiléhá zcela ke kvìtu. Kvete také mírnì pozdìji, až od dubna. Pro svùj rùst si vybírá listnaté lesy jako doubravy a bučiny, køoviny a slunné stránì; daøí se jí na pùdách svìžích až mírnì suchých, vápnitých, kyprých. Na našem území dosti hojnì od nížin po podhorské oblasti (max. asi 800 m n. m). Celkovì roste v témìø celé Evropì vyjma Støedozemí a nejsevernìjších oblastí, na východì po Kavkaz. Její léčebné využití je stejné jako u prvosenky vyšší, i když má ponìkud výraznìjší účinky.

9 Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris, na obrázku) je vytrvalá, 5 až 10 cm vysoká bylina. Listy uspoøádané v pøízemní rùžici jsou mìkké, svrasklé, podvinuté, podlouhle obvejčité. Kvìty, jednotlivé na nižších stopkách, vyrùstají z listové rùžice a chlubí se bílou, žlutou nebo červenou barvou. Kvete od bøezna do dubna. Pùvodnì pochází ze západní, støední a jihovýchodní Evropy, roste také v Malé Asii, v Sýrii nebo v Alžírsku. V České republice bývá často pìstována a občas zplaòuje. Pokud byste ji chtìli pìstovat doma, prvosence bezlodyžné se daøí na polostinném až slunném stanovišti, pùda by mìla být t잚í, výživná a vlhčí. Množí se dìlením, øízky nebo semeny, která se vysévají v bøeznu pod sklo. A ještì zajímavost: pokud je podzim dlouhý a teplý, nebo uprostøed zimy nastane déletrvající obleva, tato primulka se hned snaží vystrkovat kvítka… Petra Štìpánová

10

POHÁDKA PRO KLUKY

Byla jednou jedna stavba, poøádnì veliká, protože se stavìl nový železniční tunel. Takže se to tu jen hemžilo rùznými bagry, náklaďáky, jeøáby, míchačkami a dalšími stroji. Mezi nimi se proplétali dìlníci v oranžových vestách a bílých pøilbách, v porovnání se stroji vypadali jako malí mravenečci. Práce jim šla pìknì od ruky, navíc jim docela pøálo i počasí, tunel byl hlubší a hlubší, všichni se už tìšili, že bude brzy hotový... Tak to šlo den po dni, jednoho rána však pøišel vedoucí stavby a smutnì povídá: „Je mi líto, musíme to tu všechno ukončit. Ten boháč, co má dùm kousek odsud, zaplatil spoustu penìz, aby byla železnice odklonìna a nerušila ho. Bohužel se tak zničí nádherný les, zatímco tady by tunel žádné velké škody nenadìlal.“ „Tak to tedy ne!“ prohlásil jeøáb a ostatní stroje s ním souhlasily. Døely se tu takovou dobu zbytečnì? „My chceme tunel dostavìt!“ Když druhý den dìlníci nepøišli, vzal si jeøáb stroje na povel: „Já jsem nejvyšší, takže mám nejlepší pøehled a budu vás øídit. Ty, velký bagøe, jeď tamhle k té hromadì hlíny, tu je tøeba odvézt – budou se u tebe øadit náklaďáky, které naložíš. Malý bagr mùže zatím urovnávat cestu, aby náklaďáky mohly projet. Já vyložím všechny železné tyče na zpevnìní tunelu a budu potøebovat pomoc malého jeøábu, aby je uvnitø vztyčoval. Míchačko, pøiprav, prosím, dost betonu, aby tyče poøádnì držely...“ Za chvíli se už všude opìt pilnì pracovalo. Stroje byly rády, že nezahálejí a že jim nìkdo øíká, co mají dìlat. Za chvíli zjistily, že si docela dobøe poradí i bez dìlníkù. Když se blížil večer, uložily se spokojenì ke spánku – mìly radost, že samy stihly udìlat dvakrát víc práce než jiné dny. Zatímco ostatní stroje spaly, dva bagry vyjely na vyvýšená místa, odkud mìly pøehled po celém staveništi, a hlídaly, zda se nìkdo nesnaží stavbu jim pøekazit. Stavba pokračovala. Vždy jeden či dva stroje držely hlídku. Když se blížil nìkdo z lidí, ustaly stroje v práci a tváøily se, jako že se nic nedìje. Jakmile lidé odešli dost daleko, zase se pustily do práce. Lidem sice bylo divné, že stavba pokračuje, vìtšina z nich však z toho mìla radost, protože s tím mocným boháčem nesouhlasili. Proto se nikdo doopravdy nesnažil strojùm ve stavbì zabránit. Boháč si sice stìžoval každý den, vždy mu však øekli, že se musí mýlit, vždy na stavbì nepracují žádní dìlníci! A jednoho dne už bylo jasné, že je tunel prakticky hotov. Lidé, kteøí se

11 pøišli na stavbu podívat, napsali dlouhou zprávu, ze které vyplývaly všechny dùvody, proč je potøeba vést železnici po pùvodnì naplánované trase. Nakonec bylo rozhodnuto, že tra tudy opravdu povede. A ten boháč? Samozøejmì zuøil a nakonec se pøece jen odstìhoval. Všichni ostatní však mìli radost, že se jim podaøilo prosadit dobrou vìc. Nejvíc ze všech se samozøejmì radovaly stroje. I když – možná ještì víc se radoval ten les, který stavbou tunelu zachránily. Jana Krajčiøíková

POSLOUCHAJÍ TÌ RUCE? Postav se ke stolu a pravým ukazováčkem klepej do jednoho místa jeho hrany. Pøitom levým ukazováčkem pohybuj také na hranì zprava doleva a zpìt. – Až to dokážeš, opisuj pravou dlaní kruhy na žaludku a zároveò levou dlaní kruhy na hlavì. – Není to tak snadné, jak se zdá. Z. S.

12

NA TOULKÁCH S KULDOU XVII.

Kuldu ukradli - dokončení Lucince padala hlava už v autì a beze všeho øekla, že je ospalá. Pražská Mirka sice tvrdila, že po tolika zajímavých zážitcích neusne, druhý den ráno však poctivì pøiznala, že si je pøenesla do snù. Hoši neøíkali nic, ale podle toho, jak odbývali večerní mytí, se dalo soudit, že únava se podepsala i na nich. Ti čtyøi pøitom nezapomnìli popøát dobrou noc Kuldovi, zamával mu i otec Jurášek a kulový blesk odpovìdìl pøátelským zakroužením nad vìží Černé tvrze. Zeslabil pronikavost svého záøení, jako když se ve staré lampì stáhne knot, a zmenšil se do podoby milého nočního svìtýlka, o kterém byste museli vìdìt, abyste ho objevili. Stín, který se pozdì v noci prosmýkl mezi zahradami k rybníku Nohavici, o nìm vìdìl. Mìsíc si zrovna hrál se zemí na schovávanou za obláček, a tak se ten stín nemusel obávat, že ho nìkdo zahlédne. „Kuldo, Kuldíku, pročpak pøespávᚠna vìži, vždy mùžeš spadnout a ublížit si. Pojď se mnou, u mì se vyspíš líp.“ Stín to volal tak tichým hlasem, že jím nepronikla faleš ani zlý úmysl. Dobráček Kulda, v té chvíli ne o moc vìtší než brouček svatojánek, spíš proto, aby udìlal volajícímu radost, letìl za ním. U nízké chalupy na samém okraji Kvítkova se pøibouchla dvíøka sklepa vyhloubeného v mezi a vyklenutého z pískovcových kvádrù. A stín se vítìzoslavnì zasmál. „Tak, a mᚠto, ty Kuldo jeden. Já ti dám, že nade mnou budeš poletovat a posmívat se mi. Vyhladovím tì, protože v mém sklípku se nenají ani myš...“ Mýlil se, protože na podlaze v rohu té klenuté stavby zùstal jeden zakutálený brambor z loòské skliznì. Kdyby o nìm ten falešnì pøátelský stín vìdìl... Ale stejnì nemohl tušit, co se stane. Letní ranní slunce vyžene z postele každého, pøece nenechá vyspávat čtveøici dìtí, tìšících se na nová dobrodružství s kamarádem kulovým bleskem. Otec Jurášek už odjel v terénním autì na obhlídku pøítokù do rybníkù, protože se mu zdálo, že v Nohavici vody nepøibylo, a po včerejším uvolnìní záplavy pod Lužcem by pøibýt mìlo. Nemohl vìdìt, že by ho bylo zapotøebí tady. Dìti rychle posnídaly a vybìhly ven. Nad Černou tvrzí pøeškrtla oblohu svou čárou rovnou jako podle pravítka straka. Kuldu však nebylo vidìt, i když to poøád ještì mohlo být tím, že vìž čnìla právì do zlatì rozzáøeného slunečního kotouče a on sám byl

13 jen takové malé sluníčko. Jenže Kulda se neukázal ani potom, co na nìho zavolali. „Kuldo, Kuldíčku, vstávej, ty lenochu!“ „Ten nespí,“ tvrdil s jistotou Ríša; co jiného ho taky mohlo napadnout. „Určitì zase ve vìži nìco objevil a pøekvapí nás.“ Táta už tu nebyl, aby se ho dovolili, ale jistì by nic nenamítal, že si vezmou pramičku. Pøepluli od pøístavištì u domu na ostrùvek s Černou tvrzí a ještì než se prodrali køovím, volali jeden pøes druhého do otvoru pøi úpatí vìže. Zvali Kuldu na výlet na hrad Hromov, aniž tušili, že o hromech kulový blesk neslýchá rád a dal by jim to najevo a možná prozradil i dùvod. „Pojď, Kuldíčku,“ lákal ho Martin, „odtamtud uvidíš všechny naše rybníky najednou, je to krása. A na kamenech pod hradem pospávají zmije.“ Ve vìži cvrlikal pramínek vyvìrající ze skály, jenže Kulda tam nebyl. Všichni čtyøi se na sebe podívali, každý pøipraven kamaráda hájit. Lucinka s rozhoøčením, které nemìlo daleko k slzám, to vyslovila za všechny. „Kulda nás nezradil. Kuldu nám nìkdo ukrad...“ Ladislav Muška (pokračování pøíštì)

14

KDO JE TO?

Jeden pán zjistil, že má už moc dlouhé vlasy, a tak zašel do nedalekého kadeønictví a požádal o ostøíhání. Kadeøník si rád se svými zákazníky povídal a dával jim také rùzné hádanky. Tomuto pánovi položil takovouto: „Je to syn mé matky, ale není to mùj bratr. Kdo je to?“ Pán na židli pøemýšlel a pøemýšlel, ale odpovìď nenašel. Pøi placení øekl kadeøníkovi: „Prosím vás, povìzte mi vyluštìní té hádanky. Já jsem po celou dobu støíhání nad ní marnì pøemýšlel. Kdo je ten syn vaší matky a není to vᚠbratr?“ – „No – to jsem pøece já,“ øekl kadeøník. Pán byl ohromen tím, jak je ta odpovìď jednoduchá. Sotva vkročil do svého bytu, hned dal tuto hádanku své manželce: „Kdo je to? Je to syn mé matky a není to mùj bratr?“ Manželka pøemýšlela a pøemýšlela, ale odpovìď nenašla. „Já to nevím, musím se poddat,“ pravila. – „No – to je pøece mùj kadeøník!“ zvolal vítìzoslavnì manžel. A manželka zùstala hodnou chvíli stát s otevøenou pusou. Z. S. OZNAČOVÁNÍ PÍSMEN Dopisní schránky v domì bývají plné reklamních letákù, které lidé často ani nečtou a hážou je do koše. Avšak s tìmi letáky se dá nìco hrát. Je tøeba obstarat tolik stejných letákù, kolik je hráčù. Každý hráč dostane jeden a položí jej lícem na stùl. Na znamení vedoucího hráči text obrátí a označují v nìm určitá malá i velká písmena: podtrhávají A, pøeškrtávají E a kroužkují O. Po uplynutí jedné minuty vedoucí hru ukončí a nastane sčítání označených písmen. Vyhrává ten, kdo jich má nejvíc. Z. S.

SOUT̎ O TØI KNIHY

15

Tentokrát soutìž souvisí se začátkem pøedvelikonočního postního období, jež nastává Popeleční støedou – letos 9. bøezna. Pùst trvá čtyøicet dní, tak jako se postil i Pán Ježíš na poušti (Mt 4,1-11). V tomto biblickém textu najdete také slova do naší doplòovačky. Vyøešit ji by však nemìlo být tìžké – jako nápovìda vám poslouží chybìjící části slov pod doplòovačkou. Je tedy pouze tøeba vybrat vždy tu správnou část. Své øešení nám pošlete do poloviny dubna, abychom do kvìtnové Cesty mohli vylosovat další tøi výherce knížek.

LAD; PØ; RÁL; KA; TYØ; VÌN; VSTV; OLÙ; NDÌL; OUŠ; LEB; ENÍ; CET; OKU

Blahopøejeme výhercùm soutìže z lednové Cesty (tajenka: Úcta k Božímu Synu): Martina Bártová z Polkovic, Markéta Velebilová z Prahy 4 – Michle a Kristýna Puková z Hovoran

16

HOØKÁ BYLA NOC

2. Ježíš tiše stál, slyšel moje slovo „neznám“, hoøká byla noc a v pláči svítá den. 3. Tøikrát zapírám, klamu, lžu a kdo mi vìøí? Hoøká byla noc a v pláči svítá den. 4. Jidᚠzradil jej, peníz hanby v dlani pálí, hoøká byla noc a v pláči svítá den. 5. Tøicet støíbrných leží v chrámì, zrádce zmírá, hoøká byla noc a v pláči svítá den. 6. Pane, také já kráčím cestou zrady temné, hoøká byla noc a v pláči svítá den. 7. Pohled Ježíšùv dává slzy pro pokání, hoøká byla noc a v pláči svítá den. 8. Hoøká byla noc, kohout zradu zpíval tøikrát, hoøká byla noc, mnì v pláči vzešel den.