Poslední oběd - inscenace s amatérskou skupinou

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ

V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Divadlo a výchova

Poslední oběd - inscenace s amatérskou skupinou Dokumentace magisterského absolventského projektu

Autor práce: Mgr. Michaela Macková Vedoucí práce: prof. PhDr. Silva Macková Brno 2015

Bibliografický záznam MACKOVÁ, Michaela. Poslední oběd – inscenace s amatérskou skupinou [Last lunch – amateur theatre performance]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, rok. 2015 s. 24. Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Silva Macková

Anotace Magisterský absolventský projekt Poslední oběd – inscenace s amatérskou skupinou vychází ze hry rakouského dramatika Felixe Mitterera a jeho rozhlasové hry Účtování v domě božím. Inscenaci jsem připravovala po dobu osmi měsíců se skupinou vysokoškolských studentů.

Synopsis The master project Last lunch - amateur theatre performance is based on the conversation comedy Trouble in the house of God (originally Krach im Hause Gott) of the Austrian playwright Felix Mitterer. I was preparing this staging during eight month with a group of university students.

Klíčová slova herecká tvorba, dramaturgie, dramatická hra, neprofesionální skupina, dramatické jednání, divadlo, dramatická výchova

Keywords acting performance, dramaturgy, dramatic play, unprofessional group, dramatic action, theatre, drama in education

2

Obsah 1. Úvod ………………………………………………………………………………

4

1.1. Charakteristika skupiny …………………………………………………

4

2. Vznik inscenace …………………………………………………………………..

5

2.1. Cíle projektu ………………………………………………………………

5

2.2. Jaké byly mé cíle ………………………………………………………….

5

2.3. Cíle souboru ………………………………………………………………

6

2.4. Utváření souboru a vznik inscenace……………………………………..

6

2.5. Poslední oběd………………………………………………………………

7

2.5.1. Scénické řešení………………………………………………………

8

2.5.2. Kostýmy……………………………………………………………..

8

2.5.3. Hudba………………………………………………………………...

9

2.5.4. Světla…………………………………………………………………

10

3. Závěr……………………………………………………………………………….

12

3.1. Zhodnocení mé práce……………………………………………………..

12

3.2. Zhodnocení práce skupiny………………………………………………..

12

4. Příloha……………………………………………………………………………..

13

4.1. Scénář k inscenaci Poslední oběd…………………………………………

13

4.2. Plakát k inscenaci Poslední oběd…………………………………………..

24

3

1. Úvod V rámci svého magisterský projektu jsem si vybrala dramatický text Účtování v domě božím, ke kterému jsem se dostala před čtyřmi lety a po přečtení jsem si řekla, ţe bych ho chtěla jednou realizovat. Tato moţnost se mi naskytla, kdyţ jsem začala pracovat na svém absolventském projektu Poslední oběd – inscenace s amatérskou skupinou v rámci svého studia na JAMU. Naše inscenace nese názvem Poslední oběd, jelikoţ se zde skrývá jistá symbolika, týkající se okolností kolem ţivota Jeţíše Krista a celého náboţenství. Hlavní zápletkou, celého představení je nedělní setkání Boha s rodinou, kde oznámí své rozhodnutí o zničení lidstva. V říjnu 2014 jsem začala hledat skupinu nadšenců, se kterými bych mohla projekt realizovat, a od ledna 2015 jsme začali pracovat na upravené verzi této konverzační komedie. Soubor, se kterým jsem pracovala, čítal šest herců - dvě ţeny a čtyři muţe ve věku od dvaceti dvou do dvaceti osmi let. Rozhodla jsme se vytvořit inscenaci s vysokoškolskými studenty, protoţe mají svůj názor a náhled na svět okolo sebe a uvědomují si jisté nuance v podobě naráţek autora na současnost. Divadelní zkušenosti kaţdého jsou různorodé, takţe první měsíce jsem si dala za úkol svou skupinu stmelit a naučit je základním divadelním zákonitostem. 1.1. Charakteristika skupiny Skupinu herců tvoří Šárka, Katka, Petr, Ivo, František a Bohumír. Šárka vystudovala na konzervatoři v Praze herectví a v současné době se věnuje studiu na Masarykově univerzitě. Katka studuje stejně jako Šárka v Brně a hraje příleţitostně v amatérských divadelních souborech. Nejstarší člen souboru Petr v současné době pracuje a společně s Ivem hrají v poloprofesionálním souboru II. pád v Brně. František studuje Masarykovu univerzitu a jeho jediná divadelní zkušenost pochází z ProFIdivadla1, kde hrál v inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem. Bohumír patří rovněţ mezi studenty zmíněné vysoké školy a mimo jiné pracuje jako statista v Janáčkově divadle v Brně. Zkoušeli jsme spolu po dobu osmi měsíců od října do května. Za tu dobu vznikl divadelní soubor, který jsme pojmenovali VšehoČUCH. Naším prvním veřejným vystoupením byl Lednový punč v Café Falk 31. ledna 2015, kde jsme vystoupili 1

Amatérský divadelní soubor spadající pod fakultu informatiky na Masarykově univerzitě

4

s voicebandem a poezií. Poté následovalo představení Poslední oběd, které mělo premiéru 15. května 2015.

2. Vznik inscenace 2.1. Cíle projektu Hlavním cílem celého projektu bylo vytvořit inscenaci se skupinou amatérů, kterou lze prezentovat na veřejnosti. Dílčím cílem bylo vytvořit z nesourodé skupiny skupinu sourodou, která bude společně kooperovat na jevišti i mimo něj. Mou snahou bylo je naučit přemýšlet o postavě a replikách i jiným způsobem neţ to myslel autor. Další dílčím cílem bylo vytvořit v nich pocit zodpovědnosti za výsledný tvar.

2.2. Jaké byly mé cíle Pro svou závěrečnou práci jsem se rozhodla zvolit inscenaci inspirovanou dramatickou předlohou, jelikoţ se mi líbilo téma a celková myšlenka hry. Původní autorův text čítá na čtyřicet stran a pro výše zmíněnou amatérskou skupinu by bylo těţko zvládnutelné celou inscenaci zahrát. Rozhodla jsem se proto najít si dramaturgyni, která by mi s úpravou textu pomohla. Oslovila jsem studentku divadelní vědy Kláru Škrobánkovou, jeţ se po společné konzultaci ujala úpravy textu a byla přítomna při zkoušení vznikající inscenace. Text jsme společně upravily a z původní hry jsme zachovaly asi jen jednu třetinu. Upravený scénář byl následně konzultován s herci. Po konzultaci nad scénářem jsme začali hledat klíč k uchopení jednotlivých postav. V rámci inscenace jsem se zaměřila především na reţijní, hereckou, scénografickou, hudební a částečně také na dramaturgickou sloţku. Původní konverzační komedii jsem převedla do činoherní podoby. Naše zkoušení bylo ze začátku náročné, jelikoţ kaţdý ze skupiny studuje jinou školu a má mnoho dalších aktivit, takţe při hledání společného času na zkoušky vznikl problém. Kdyţ jsme našli vhodný čas, tak jsme byli bez prostor, kde by se dalo zkoušet. Následně jsem během listopadu vyjednala prostory a od toho se odvíjela další práce se souborem. Při prvotním rozhodování se nad projektem bylo mým cílem udělat inscenaci, která bude bavit herce i mě a zároveň bude kulturním přínosem pro diváky.

5

2.3. Cíle souboru Hlavním cílem pro soubor bylo vytvoření inscenace a její celkový tvar. Postupně se učili, jak inscenace vzniká a jak kaţdá zkouška působí na atmosféru v souboru a na konečnou podobu inscenace. Chtěla jsem prohloubit jejich hereckou zkušenost. V rámci dílčích cílů se mi podařilo vytvořit kolektiv nadšených lidí, kteří mají chuť kulturně vyuţít svůj čas divadlem. Amatérští herci získali během tvůrčího procesu spolu se mnou zodpovědnost za výsledný tvar. 2.4. Utváření souboru a vznik inscenace První tři měsíce jsem pracovala na seznamování skupiny za pomocí metodiky dramatické výchovy (aktivity zaměřené na partnerskou spolupráci, práci ve skupině, základy důvěry, orientace v prostoru, imaginace na hudbu, improvizace). Po osvojení základních prostředků jsem se rozhodla zkusit se skupinou pásmo poezie a naučit se pracovat s textem mezi řádky. Tato průprava byla předpřípravou na samotnou inscenaci. Účelem bylo ukázat skupině, ţe jsme schopní něco vytvořit a vystoupit s tím na veřejnosti. Postupnými zkouškami se začaly odhalovat jazykové vady, limity kaţdého z nich a já jim ukázala práci s textem i z jiné perspektivy. Po třech měsících práce na textech jsme poprvé vystoupili s pásmem poezie pod názvem Lednový punč v Café Falk v Brně 31. ledna 2015. Druhou etapou naší společné práce byla inscenace. Naše lednové vystoupení a zkoušení zůstalo v paměti souboru a v rámci inscenace jsme z něj čerpali. Herci dostali poprvé scénář na Nový rok a měli za úkol se s ním seznámit. Od začátku ledna aţ do poloviny února jsme upravovali scénář s herci a diskutovali jsme o mé reţijně-dramaturgické koncepci. Herci měli za úkol přemýšlet nad svou postavou a napsat jí ţivotopis a opakovaně byli posílání na tzv. horké křeslo, kde jejich postavě byly kladeny otázky na tělo. Od února probíhaly první čtené zkoušky, které později vystřídalo aranţmá v prostoru. Březen aţ duben bylo období, kdy jsme stavěli situaci po situaci v rámci scén, aby měly logickou návaznost. Nejvíce práce jsme udělali na začátku dubna, kdy jsme odjeli na třídenní soustředění, kde jsme celou inscenaci postavili a vytvořili celistvý prezentovatelný tvar. Po návratu jsem začala pracovat na drobných aktivitách kaţdé z postav, abych naplnila jejich jevištní jednání. Zaměřila jsem se na individuální zkoušky s herci, kde jsme společně hledali specifickou mluvu, pohyb a kostým, jeţ by přesně rámoval postavu.

6

Po neustálém drilování se nám částečně ze hry vytratila hravost, a tak jsme znovu rozebírali celkovou situaci, kterou řeší postava Boha v rámci celého světa. Zdůvodňovali jsme si, proč by chtěly zničit svět nejen postavy, ale i herci. Bavili jsme se o tom, jak to funguje u nich doma, jestli mají nějaké vzory, ve které věří. Druhou linií příběhu, jsou vztahy v rodině, a tak jsme společně rozebírali, jaké jsou jejich rodinné vtahy, a ty jsme se pokoušeli dodat do hry. Zkoušeli jsme pravidelně jednou týdně na dvě aţ tři hodiny v prostorech Music Labu, následně v Café Soma a poté v divadelním studiu Paradox, kde později proběhla slavnostní premiéra. 2.5. Poslední oběd Příběh se odehrává v rodinném bytě, kam si Bůh na nedělní oběd svolá svou rodinu Jeţíše Krista, Satana, Ducha svatého a Pannu Marii. Společně s nimi chce debatovat o posledním soudu – Bůh je zcela znepokojen chováním lidí, ať uţ neustálým zbrojením, znečišťováním vody a vzduchu nebo nenávistí mezi sebou. Kaţdá z postav se k tomu vyjadřuje podle svého postoje k lidem. Jeţíš Kristus obhajuje lidskou rasu, Satan lidskou rasu zčásti obhajuje a zčásti je mu zcela lhostejná. Během hry se několikrát objeví Panna Marie v pozici ţeny pečovatelky a uklízečky, která jen posluhuje v domácnosti. V závěru, ale její pohár trpělivosti přeteče a ona se rozhodne říct vše, co celou dobu drţela v sobě. V této chvíli se uţ jedná o čistě genderový spor mezi ní a Bohem. Ona stojí na straně ţen, se kterými bylo v průběhu dějin špatně zacházeno a Bůh zastupuje muţe, kteří jsou podle jeho postoje - pány všeho tvorstva. Pana Marie má ale důkazy, ţe jeho ţivotní postoj stojí na lţivém základu. Nakonec Bůh rezignuje a přeloţí poslední soud s lidstvem na někdy příště. V závěru hry souhlasí s Pannou Marii, ţe cíleně manipuloval a manipuluje světem, aby světu vládli muţi, ale vţdy za kaţdým velkým muţem stála ţena, ať uţ matka či druţka. Druhou rovinou hry je celkový pohled na svatou rodinu, která má jít všem věřícím příkladem. V dnešní době, kdy je padesáti procentní rozvodovost, je toto téma velice aktuální. Rodinu tvoří Bůh jako pragmatický muţ, jenţ se snaţí být svým synům dobrým otcem a spravedlivým soudcem. Matka, Panna Marie, je ta poslední, kdo má v rodině slovo, ale přitom je to ona, co všechny spojuje a pečuje o rodinu, ačkoliv všem ostatním to přijde jako samozřejmost. V rodině jsou tři synové. Nejstarším je Satan, do kterého otec vkládal všechny své naděje a čekal, ţe půjde jeho cestou, ale on si našel svůj způsob, jak se realizovat, coţ otce zarmoutilo. Duch svatý je prostředním labilním synem, kterého ani jeden z bratrů 7

nerespektuje. Ve svém jednání je zcela nerozhodný, ovšem jasno má pouze v tom, ţe nemá rád svého nejmladšího bratra, jelikoţ ho matka upřednostňuje. Našim benjamínkem a hlavně milovaným synem matky je Jeţíš Kristus. Nejmladší syn, který svým aţ transcendentním myšlením působí jako člen nějaké sekty. A právě svatou trojici, k tomu Satana a Pannu Marii, ve hře zlidšťuji a ukazují, ţe ani oni nejsou svatí a ve svém jednání jsou zcela podobní nám lidem. Hra je napsána pro pět postav, herců však bylo šest, a proto se dívky v rolích Panny Marie střídaly. Scénosled: 1) Úvodní prolog o vzniku světa 2) Příchod synů 3) Oběd 4) Soud - Obhajoba Satana a Jeţíše Krista 5) Odpolední káva 6) Příchod Panny Marie 7) Rezignace Boha 8) Závěrečná pieta Jeţíše Krista a Panny Marie 2.5.1. Scénické řešení Celý děj se odehrává v jídelně, kde se celá rodina sejde na pravidelný nedělní oběd. Scénu jsem se proto snaţila volit, co nejjednodušeji, coţ podpořila i původní předloha, jelikoţ se celý příběh odehrává v jednom pokoji. Uprostřed scény stojí velký jídelní stůl, přes který je dán sváteční ubrus, čtyři ţidle a malý stolek, kam je vţdy Jeţíš posílán na hanbu kouřit. Dále se na scéně nachází věšák, obraz s pietou a další rekvizity, které pouţíváme ke hře např. talíře, lţíce, hrnce, přípitkové číše nebo velké destrukční tlačítko.

2.5.2. Kostýmy Všechny kostýmy byly voleny tak, aby přesně rámovaly mou interpretaci postavy. Jeţíš Kristus má na nohou ţabky, bílé kalhoty a batikované tričko a na hlavě nosí místo trnové koruny květinový věnec. Jeho kostým má charakterizovat éru hippie a v dramatickém pojetí, které jsme zvolili, je Jeţíš charakterizován jako volnomyšlenkář. Jeho bratr Satan přichází jako businessman na hlavě má plastové rohy v ruce kufr a celý je oblečen do bílého obleku šitého na míru. Symbolizuje vlka v rouše beránčím. Duch svatý je postava, která není v křesťanství známá jako člověk a spíš je charakterizovaná jako holub, takţe podobně je i 8

stylizovaná do kostýmu. Na sobě má bílé boa a bílou noční košili. U postavy Ducha je výklad trochu sloţitější, jelikoţ Duch si celou dobu myslí, ţe je muţ, ale dojde k odhalení, ţe původně byl ţenou, takţe z toho vychází kostým i chování. Bůh je postavou spíš usedlou, která uţ toho hodně zaţila. Herce jsem proto stylizovala do oblečení starého muţe, který má domácí papuče, dioptrické brýle, košili, pletenou vestičku a tmavé kalhoty. Hlavu má obarvenou stříbrnou barvou na vlasy. Panna Marie má dvě polohy. V první části hry symbolizuje uklízečku a pečovatelku, takţe je oblečená do tepláků, kostkované košile a na hlavě má zavázaný šátek a svázané vlasy. Při své proměně ze sebe sundává oblečení, pod kterým má modré dlouhé šaty a rozpouští si vlasy, které před tím měla staţené v culíku. Halí se do červeného šátku, coţ je vyobrazení Panny Marie, jak ho známe z obrazů v sakrálních objektech.

Obr. 1/ Duch svatý si hraje s destrukčním tlačítkem a Bůh ho trestá.

2.5.3. Hudba Při volbě hudebních podkladu k podkreslení děje a atmosféry jsem volila písně současné i historické, jeţ v sobě obsahují jistou symboliku, na které stojí celá inscenace. V úvodním prologu zní skladba, která původně pochází ze 13. století z básně, kterou napsal Jacopone da Todi. Báseň Stabat Mater pojednává o Panně Marii truchlící pod kříţem nad tělem Jeţíše Krista a byla zhudebněna Giovannem Battistou Pergolesi. Stejnou skladbou jsem

9

rovněţ podpořila tři monology (monolog Jeţíše Krista a Panny Marie). Další píseň, která v inscenaci zazní je Thrift shop pocházející od amerických rapperů Macklemora a Ryana Lewise. Touto písní podkresluji velkolepý příchod Satana. K jeho postavě rovněţ patří mobilní telefon, který kaţdou chvíli zvoní. Vyzvánění pochází z refrénu písně Highway to hell od australské hard rockové kapely AC/DC. V inscenaci se ještě objevuje zvuk odbíjení hodin a na závěr, abychom atmosféru inscenaci odlehčili, zní v rámci „děkovačky“ skladba britské komediální skupiny Monty Python, která se jmenuje Always Look on the Bright Side of Life, kterou zpívá ve videoklipu ukřiţovaný Jeţíš a jeho stoupenci na kříţi. 2.5.4. Světla Úvodní prolog o stvoření světa začíná v přítmí. Na pokyn „Budiţ, světlo“ následuje rozsvícení scény do obrazu poledního oběda, pak se postupně přidává osvětlení na pravé straně, kde je tzv. kouřící koutek Jeţíše Krista. Aţ do okamţiku, kdy Jeţíš nebo Panna Marie promlouvají v rámci monologu k publiku, je na ně namířené bodové světlo a v pozadí je přítmí podbarvené modrým filtrem. V závěru, kdy pod stolem leţí Panna Marie s Jeţíšem na klíně, je obraz piety na stěně za nimi rovněţ prosvícen.

Obr. 2/ Poslední oběd – Panna Marie má slovo

10

Obr. 3/ Poslední oběd – Panna Marie nalévá polévku rodině.

Obr.4/ Před premiérou 15. 5. 2015 Posledního obědu (zleva Ježíš Kristus, Bůh, Panna Marie, Duch svatý, panna Marie a Satan)

11

3. Závěr 3.1. Zhodnocení mé práce Reţijní práci jsem v takovém rozsahu dělala poprvé, většinou jsem byla na straně herečky, která byla vedena. Inscenaci po reţijní stránce tvoří mnoho dobrých nápadů, které se dají ještě více doladit přes hereckou sloţku, která si myslím, ţe z mé strany nebyla zcela dobře uchopena. Tvar, který vznikl má ještě pár nedostatků, na kterých je moţné ještě stále pracovat a inscenaci posunout. Z toho důvodu povaţuji v této chvíli inscenaci hotovou z 80%. Předlohu pro svůj magisterský projekt jsem nezvolila moc dobře. Vytvořit z „konverzačky“ činohru je dost těţké a většinu času nám zabrala úprava textu. I přesto je upravený text v některých chvílích dost upovídaný a zdlouhavý. Pro další realizaci bych volila autorský text, ke kterému herci víc přilnou, protoţe se objevilo mnoho míst, jeţ byla těţko uchopitelná. 3.2. Zhodnocení práce skupiny Poprvé jsem pracovala, troufám si říct, s ideální skupinou, která plnila mé pokyny a dodrţovala vše, na čem jsme se domluvili. Snaţila jsem se jim vycházet hodně vstříc a čerpat z nápadů, se kterými přicházeli.. Inscenace má za sebou úspěšnou premiéru, kterou ale práce s inscenací nekončí. Příběh, kde hlavní postavy jsou tou nejsvatější konstancí ve světě křesťanství, byl dobrým tématem pro skupinku ateistů, kteří se po celou dobu vytváření inscenace bavili. V souboru vznikly pevné vazby, které potom usnadnily cestu za společným cílem, kterým bylo udělat komickou inscenaci, kde budeme bourat mýty svaté rodiny. Při závěrečném hodnocení celého projektu mohu díky získaným zkušenostem v průběhu zkoušení říct, ţe inscenace má tvar, který se bude postupně proměňovat s další a další reprízou aţ se v hercích plně usadí. Reţijní zkušenost takového rozsahu mi odhalila moje rezervy a je poučením pro mou další reţijní tvorbu.

12

4. Příloha 4.1. Scénář k inscenaci Poslední oběd

Poslední oběd Autor: Felix Mitterer Dramaturgie: Klára Škrobánková Režie: Michaela Macková  Postavy:  Matka boţí – Šárka Gothová nebo Kateřina Rusková  Satan – František Fiala  Bůh – Petr Koláček

 Duch svatý – Bohumír Veselý  Syn Jeţíš Kristus - Ivo Krejčiřík

I. scéna Předmluva ( ÚVOD: Matka boží za světla připravuje pokoj na sváteční nedělní oběd pro rodinu. Měla by být oblečená jako typická puťka, která žije jen pro rodinu a nic víc) Na scéně je jídelní stůl;; koberec; obraz svaté rodiny na stěně nebo obraz piety; tři pohodlné židle, točící křeslo s velkým opěradlem, ve kterém zády k publiku bude sedět bůh) Matka boží dává na stůl rodinný servis, ubrus a chystá drink na přípitek.)

MATKA BOŢÍ: Na počátku všeho stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boţí vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: BŮH: Budiţ světlo! MATKA BOŢÍ: I bylo světlo; Bůh oddělil světlo od tmy. A nazval světlo dnem, a tmu nazval nocí. VŠICHNI: I byl večer a bylo jitro. Den první. MATKA BOŢÍ: Řekl také Bůh: BŮH: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ MATKA BOŽÍ: Učinil klenbu a oddělil vody od vod. Klenbu nazval nebem. VŠICHNI: I byl večer a bylo jitro, den druhý. MATKA BOŢÍ: Řekl také Bůh: BŮH: Shromaţďte se vody, kteréţ jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaţ se místo suché! MATKA BOŢÍ: A stalo se tak. Potom řekl: BŮH:Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnoţují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu! VŠICHNI: I byl večer a bylo jitro, den třetí.

13

MATKA BOŢÍ: Opět řekl Bůh: BŮH: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci. MATKA BOŢÍ: I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drţelo nade dnem, a světlo menší, aby správu drţelo nad nocí; téţ i hvězdy. VŠICHNI: I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. MATKA BOŢÍ: Řekl ještě Bůh: BŮH: Vydejte vody hmyz, ryby a ptactvo, kteréţ by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou! MATKA BOŢÍ: I poţehnal jim: BŮH: Ploďte se a mnoţte se, a naplňte vody mořské; téţ ptactvo, ať se rozmnoţuje na zemi! VŠICHNI: I byl večer a bylo jitro, den pátý. MATKA BOŢÍ: I řekl Bůh: BŮH: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad kaţdým plazem plazícím se po zemi." MATKA BOŢÍ: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Boţím, jako muţe a ţenu je stvořil. Bůh jim poţehnal a řekl jim: BŮH:"Ploďte a mnoţte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nade vším ţivým, co se na zemi hýbe." MATKA BOŢÍ: Bůh viděl, ţe všechno, co učinil, je velmi dobré. VŠICHNI: I byl večer a bylo jitro, den šestý. MATKA BOŢÍ: Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; Bůh poţehnal a posvětil den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. VŠICHNI: I byl večer a bylo jitro, den sedmý.

II.scéna Přichází Syn přichází jako hipík. Má na sobě tenisky, světlé džíny, batikované tričko s krátkým rukávem s nápisem Jesus loves you". Bůh má na sobě domácí pletenou vestu, pod ní košili s dlouhým rukávem, společenské kalhoty a papuče. Vypadá netrpělivě. SYN: (odemyká klíčem byt, otevře dveře a zakopne, do tmy vykřikne) SYN:Pane Boţe! Bůh je vzadu v křesle do tmy řekne: Bůh: Budiţ světlo! (rozsvítí se) Panna Marie: (připravuje rodinnou tabuli + sklenice na přípitek) SYN: Otče. BŮH: Synu - tak jak to teď jde? SYN: Teď uţ dobře. – (ironicky + zapaluje si cigaretu)I kdyţ někdy cítím zlost.– A bolest uţ dva tisíce let. BŮH: (podrážděně) To je mi líto. – Brzy to skončí.

14

SYN: (kouká nechápavě) (Syn zaskočen nedostane odpověď, protože uspěchaně přiběhne Duch svatý. Vydechuje na místě a přitom z něho létá peří. Provádí krouživé pohyby. Má na sobě noční košili a boa v barvě holubí šedi, podobá se však spíše vyplašenému kuřeti než holubici.) DUCH: Uţ jsem tu! (Přiběhne na jeviště, ale nikdo si ho nevšímá) Boţe, omlouvám se. Ty víš, jak mě to uklidňuje, kdyţ se mohu vznášet nad vodami. (Syn se Duchovi opovržlivě posmívá. Duch poklekne před Bohem, políbí mu ruku.) BŮH: Na to budeš mít v budoucnu dostatek času. DUCH: Jak tomu mám rozumět? Dotkl jsem se tě? BŮH: Ale ne. (otráveně) DUCH: Udělal jsem nějakou chybu? BŮH: Ne! (otráveněji) SYN: (skočí mu do řeči) No, moţná by bylo lepší, kdyby ses vznášel někde jinde. DUCH: (vstane, podrážděně) Jak to myslíš? SYN: No, víš, existuje menší skupinka řekněme - pár miliard lidí, kteří by naléhavě potřebovali, aby ses vznášel nad nimi. DUCH: Ale copak to nedělám? Vţdyť se na mě podívej! Jsem celý zničený, úplně vyřízený! SYN: Mě se taky nikdo neptá, jestli si nechci odpočinout. BŮH: Buďte tak laskaví a přestaňte! Blíţí se čas přípitku. DUCH: Jde mi na nervy! Pochoduje si tu v jednom kuse sem a tam a ukazuje tu svou lidskost! Tu svou nečistou, nechutnou lidskou krev! Připadá mi to nevkusné. SYN: Já ti jednu vlepím, ty opeřenče! BŮH: (vpadne mu do řeči) Konec! Dost uţ! ( Bůh pohlédne na hodinky) - Co je tohle to za chování. - Zatraceně to ani na nedělní oběd nemůţe přijít včas. Pojďme si připít. (Všichni zvedají číše s nápojem (Bůh, Duch svatý I Ježíš Kristus). Najednou se rázně rozrazí dveře a vstoupí Satan. V ruce má mobilní telefon, kufřík, na uchu handsfree, působí dojmem businessmana. Svlékne se kabát, ten odhodí na DUCHA, ten na sekundu zůstane stát na hlavě s kabátem a vezme duchovi číši, napije se a sedne si do křesla.) SATAN: Jdu z práce. (Ušklíbne se.) Z mírových jednání. (Položí si kufřík na stůl. vyndá telefon, položí ho vedle kufříku.) Pardon. Hned to bude. SYN: Typické... BŮH: Pro příště ţádám o dochvilné zjevení. SATAN: To víš, je moc práce. (Posadí se na křeslo, kde předtím seděl DUCH, který momentálně věší Satanův kabát) Bůh: Tak kdyţ jsme tady uţ všichni můţeme začít s obědem. (Všichni kromě Matky sedají ke stolu) (Matka nalévá všem polévku a oni začínají jíst) III.scéna BŮH: (přežvykování) Jak uţ jsem říkal tady Jeţíšovi. Přemýšlel jsem, ţe udělám s lidstvem konec. DUCH: (zatleská) Konečně! Delší dobu si kladu otázku, jak dlouho chceš ještě přihlíţet! SYN: (směrem k Bohu) Takhle jsi to myslel, to uţ tady jednou bylo. BŮH: No jednou za pár tisíc let si to snad mohu dovolit, ne? 15

SYN: A dál? Tentokrát ţádný Noe? Ţádný jediný spravedlivý. BŮH: Ne, Ţádný nový začátek. Prostě konec. Ale vy můţete tentokrát předloţit argumenty. Vy dva. Ty jsi uţ při první příleţitosti neměl ţádné námitky. DUCH: Správně, Pane. Ale uţ předtím jsi je, s dovolením, měl usmrtit všechny! Jen se na ně podívej! Všude násilí! Podvody! Veřejná masturbace! SYN: Ţe ty se rád koukáš na podvečerní zprávy, ţe? Rád bych se jich zastal. BŮH: Mluv v jejich prospěch, proti tomu nic nemám. Ale skutečným obhájcem je on. (Satan dělá sexuální náznaky s jazykem na diváky) SYN: (vyprsknutí polévky) On? On je původcem toho všeho! On je Zlo! (duch zatleská) BŮH: Kdo můţe obhajovat zlo lépe neţli zlo samo? SYN: Já! Já - člověk! (vstává a sedá si před stůl) DUCH: Uţ se zase vytahuje s tím svým lidstvím! Dvě nohy, dvě ruce, hlava no fuj… SATAN: Boţe na nebesích, to sis teda na sebe navěsil dvojici! - Jó, to byly časy. Ty a já. Tvůrce a jeho protějšek. BŮH: Jen nebuď moc domýšlivý. A buď tak laskav a nestav se na jednu rovinu se mnou! SATAN: Chtěl jsem jen říct, ţe by to bylo stačilo. My dva bychom byli ten napínavý experiment dotáhli do konce. BŮH: Bez tady těch dvou by uţ ten experiment dávno skončil. SATAN: A k čemu byly ty průtahy dobré? Je to nuda. Co se změnilo od dob Kaina a Ábela? Vůbec nic dneska to je Obama a Putin? BŮH: Takţe ty se nechceš ujmout obhajoby? SATAN: Ale jo, proč ne. BŮH: Opravdu to bereš tak na lehkou váhu? SATAN: Já beru všechno na lehkou váhu. Od chvíle, co jsem padl, je mi tak lehko. BŮH: Tak to aby ses na toto jednání dobře připravil, nemyslíš? SATAN: A proč vlastně? Co mně záleţí na lidstvu, jestli obstojí. SYN: No, kdyţ bude s lidstvem konec, tak se budeš ještě víc nudit. Vydrţíš to, kdyţ uţ nebude koho pokoušet? SATAN: Však mě uţ něco napadne. Moţná budu pokoušet tebe, Syne člověka. Pár miliónů let zábavy by z toho káplo. BŮH: (s úsměvem) Tak já ti to teda objasním. Zemře-li lidstvo, zemřeš i ty. Je to tak? - Je to tak? SATAN: Ale já jsem tvůj syn! Tvůj první syn! SYN: Doopravdy si troufáš označovat sebe jako boţího syna! Syn jsem já. SATAN: Ty jsi bastard, nic víc. BŮH: (naštvaně) Stačí! Sednout! Podejte mi sůl…(syn a satan podávají sůl nakonec ji podá duch) SATAN: (na mikrofon myšlenky těch postav) Človíček, pronásledovaný představou vlastního velikášství! A přitom ztělesněná bezmocnost. SYN (na mikrofon) On mi bude říkáš něco o velikášství? Byl jsem to snad já, kdo napadl boţí trůn? SATAN: Byl jsem to já. Zaútočil jsem na svého otce a jsem na to pyšný! Já si nenechám ve všem poroučet jako ty! (Duch se zvedá ze židle a jde mezi satana syna) Já nepochlebuju podle hesla „Pane, staniţ se vůle tvá"! Já se nenechám zbičovat a přitlouct na kříţ! SYN: (dětsky posmívá se) Já zůstávám při svém otci, a on byl zavrţen. 16

SATAN: Ty jsi selhal, jsi leda pochlebník, nicka! DUCH: Jeţíši, proč si to necháš líbit? On se vytahuje svou pýchou! Vţdyť on by měl před tebou klečet, je to ďábel! SATAN: (směje se) Co si vůbec myslíš, ty nicko! (Vodu z číše vylije na ducha-Křičí.) Já jsem kníţe temnot! Bůh mě sesadil z trůnu, ale na to, aby mě zničil celého byl slabý! Byl jsem aţ příliš částí jeho bytosti. A tak mi dal jinou říši a skoro stejně tolik moci. Bohem tohoto lidského světa jsem já. Velký Pokušitel! (Bůh třískne do stolu) BŮH: Tak dost uţ! Vystydne vám polévka, jezte! DUCH: Samozřejmě. Pane. Odpusť. J.K.: Ne, děkuji mě uţ přešla chuť. (Satanův telefon začal pípat. Satan ho vezme do ruky. zmačkne tlačítko.) SATAN: Ano? BŮH: To snad není moţné! SATAN: Ovšem - Ne, to si nemůţete nechat líbit. Udělejte jim peklo! Pošlete je k čertu! Prosím, rádo se stalo. Bůh s vámi! (Zaklapne telefon, položí ho na stůl, k Bohu.) Pardon! (Bůh vztekle zasyčí, kroutí hlavou.) BŮH: Mohl by ses konečně začít chovat slušně? DUCH: On se přece neumí chovat slušně. SATAN: Díky. To beru jako kompliment. SYN: ( si zapaluje cigaretu – pohled do očí mezi bohem a synem) DUCH: (začne kašlat až se pomalu davit) Otče, vidíš, co tady ten člověk dělá? SYN: Přál bych ti pět minut být člověkem. Zjistil bys, jak je to fantastické. Ţivot! To je síla! BŮH: Dost! (znaveně) Uklidni se! Uţ to nebudeme znovu vytahovat. SYN: (tiše) Já jsem naprosto klidný. Celých těch třiatřicet let, jsem byl klidný. Víš, jak to bylo těţké? SYN:Víš ty, jak mi bylo na kříţi? (vstane, jde dopředu k mikrofonu - píseň) Tenkrát tam nikdo nebyl. Jenom v dálce stálo pár ţen. Matka. Maria Magdaléna. Milovaná Maří Magdaléna! - Ale ani jeden jediný z těch odváţných, silných, věřících muţů, kteří slíbili, ţe mě budou následovat. Posměváčci a čumilové, ti tam byli. „Ať sestoupí s kříţe, je-li Mesiáš, Syn boţí, a my uvěříme!" Visel jsem tam na kříţi, a nikdo, absolutně nikdo se o mě nezajímal. Byl jsem zapomenut a zrazen, všemi. (klesnout) (Křičí.) Můj Boţe, proč jsi mě opustil? BŮH: Neopustil jsem tě. Opravdu ne. DUCH : Samozřejmě ţe ne! Na co si to pořád hraješ. BŮH: Pojď sem, synu. (Syn jde k Bohu, Bůh vstane. Duch si myslí, že to je na něj, a tak vstává.,.) Ty ne. (něžně) Vţdycky jsem byl s tebou. Vţdycky. (Bůh Syna obejme, Syn vzlyká, rozpláče se.) DUCH: Teď bude ještě ke všemu brečet! BŮH: (opět se posadí) Uţ přestaň, tomu opravdu nerozumíš. SATAN: Já bych se nerad míchal do vašich rodinných problémů, jsou mi vzdálené, jenom: Jeţíši, pokud tomu dobře rozumím, ty jsi se jako člověk mohl rozhodnout. A rozhodl ses pro provokaci.

17

Dříve anebo později by tě povaţovali za neškodného blázna, kterým jsi tehdy ve skutečnosti byl, a nikdo by ti byl nezkřivil vlásku. Prostě by tě byli ignorovali, smáli by se ti. SYN: (dětinský fracek, který už neví, co by řekl) Víš co,- jdi do prdele? SATAN: Tak to teda pardon. Někde se prostě začne potloukat jakýsi mladý otrhaný truhlář, nepracuje, ţebrá, spí pod širákem, vede velký řeči a nabalí na sebe pár dalších vykřičených existencí, kterým se to v ţivotě zrovna nevydařilo. Sektáře, rádoby povstalce, dokonce i děvky! A s těma ses ty... IV.scéna Matka v tu chvíli v kuchyni rozbije talíř, Satan nedořekne svou větu. Všichni se podívají jejím směrem. BŮH: Tak tedy, kde jsme to byli? Ehm.. Co kdybychom se přestali zabývat naší minulostí a soustředili se na budoucnost lidstva. (Do jeho posledních slov zapípá telefon. Satan ho vezme, učiní odmítavé gesto směrem k Bohu, odejde s telefonem do rohu, stiskne tlačítko. Syn kroutí hlavou, zapálí si cigaretu, napije se vína.) BŮH: (během toho) To není k vydrţení! SATAN: (do telefonu) Haló? - Ano, já. - Co? BŮH: (křičí) Přestaň! Konec! SATAN: (zakryje mluvítko) Hned to bude! (Bůh jde vztekle k Satanovi, chce mu sebral telefon, Satan odmítavě máchá druhou rukou.) BŮH: Tu věc okamţitě vypneš! Jasné? SATAN: Jo, v pořádku, jen klid. BŮH: Kde mám vzít klid, ty neřáde! DUCH: Potrestej ho, potrestej ho, hovnivála! Nemá ani trochu úcty! BŮH: Poklekni! Tak bude to? (Bůh začne svým prstem ovládat Satana, který se nemůže ubránit - nervózně supí, poklekne před Bohem. Ten na něj shora pohlédne a spokojeně se vrátí na své místo. BŮH: Tak - a začneme. Satane! Máš, co bys mohl přednést ve prospěch lidí? SATAN: (opatrně) Mám - jak se domnívám - několik velmi zásadních argumentů. Objektivních, jak si to přeješ. BŮH: Poslouchám. SATAN: (pořád je důležité, aby ve hlase bylo slyšet to pokoření) Ale nezačneš se zase hned zlobit, ne? BŮH: Ne! SATAN: Celý problém je, - Boţe ( vysmívá se) ,-v tobě. BŮH: Jak prosím? SATAN: Problém je v tobě. Bez tebe by nebylo lidstvo dnes na pokraji propasti. BŮH: Jak tomu mám rozumět? SATAN: Pokusím se ti to vysvětlit, Vševědoucí Boţe. DUCH: Neuvěřitelné! Co uţ si to zase dovoluje? Zavři mu ústa, Pane! Pošli ho do pekla! BŮH: (Výsměšně, ukáže duchovi ruku, aby mlčel) Tak mluv uţ, vzbudil jsi mou zvědavost. SATAN: (na mikrofon) Vše začíná na počátku. Na počátku bylo, Slovo. Tvé slovo lidem, které jsi stvořil k obrazu svému. „Ploďte a mnoţte se a naplňte zemi. A podmaňte ji." Bylo to tak, otče? BŮH: (Nerozumí mu) SATAN: No to je teda dobré! Bůh něčemu nerozumí! „Podmaňte sobě zemi!" V tom to vězí! Lidé si zemi podmanili! Byli plodní, rozmnoţili se a podmanili si zemi! Jen se na ni podívej, na 18

tu svou zemi! Jen se na ni podívej! Lidi se přemnoţili natolik, ţe přepadávají přes okraj světa. Ohlodali zem na kost, ti tví lidé, tvoje kobylky ( výsměšně)! Ale nejen to. Otrávili vzduch, vodu, půdu, podle tvého příkazu! Je to tak? A teď jsou v koncích. Chceš vrhnout na zemi kometu, která by ji roztrhala na kousky? To není potřeba, Pane, zničí se sami – zničíte se sami (sdělovat do diváků), poslušni tvého stvořitelského příkazu. BŮH: (po delší odmlce) Dal jsem člověku svobodnou vůli, ale také pravidla! SATAN: Pokud jde o tvoje zákony, tak to mohu jen opakovat: Problém je, Boţe, v tobě. DUCH: Pošli ho uţ konečně do horoucích pekel, toho hada! Tohle přece nebudeš dál poslouchat! BŮH: Chci to slyšet. Mluv! SATAN: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.“ BŮH: A? SATAN: „Zabijte nevěřící.“(jedna strana) SYN: Takhle to neřekl. SATAN: Ale podobně, ţe? (druhá strana) BŮH: (váhavě) Ano... Ale myslím si... Prosil bych, aby to bylo bráno jako historický jev, a nikoli jako něco, co má platit na věky. SATAN: Ale lidé jsou poslušní tvého příkazu aţ do dnešního dne. Takzvaní pohané byli pobiti křesťany, následovateli tohoto cituplného mladíka! Muslimové proti katolíkům, a naopak. Katolíci proti protestantům a naopak. To vše ve jménu Tvém! BŮH: Uţ jsi skončil? SATAN: Copak to nestačí? Ještě jedno tvé úsloví, tentokrát je cituji zaručeně přesně: „Oko za oko, zub za zub!" SYN: Ale tak on to nemyslel! SYN: (na mikrofon)„Miluj své nepřátele! Udeří-li tě někdo na pravou tvář, nastav mu i levou." SATAN: To je příkaz, kterého nemůţe nikdo uposlechnout. Jeţíši Kriste! Co to je za poţadavek, milovat svoje nepřátele! „Má je pomsta!" To dokáţe ukonejšit trpící lidské srdce! SYN: „Miluj svého bliţního jako sebe samého!" SATAN: Vţdyť ty lidi nemají rádi ani sami sebe! Jak by mohli milovat své bliţní? - A proč lidi nemají sami sebe rádi? Protoţes pro ně vymyslel špatné svědomí. Protoţe ty, Jeţíši, jsi jim řekl: „Milujte své nepřátele."(do diváků) Jenomţe oni své nepřátele nenávidí. A to je úplně normální. I ty, Pane Boţe, mluvíš neustále o nenávisti, kterou chováš ke svým nepřátelům! Lidi jsou jako ty, Boţe! Jsou k obrazu tvému. A za to je chceš trestat? DUCH: Tak tohle, prosím, nemá ţádnou úroveň. Diskusi, která se pohybuje v takto primitivní a demagogické rovině, musí náš Pán odmítnout. (Bůh vypadá, že přemýšlí o tom, jak odmítne Satanovy názory, ale nakonec jen řekne:) BŮH: Myslím, ţe je čas na kávu. MATKA přichází a uklízí ze stolu, přináší kávu, SYN jí pomáhá, všichni si začnou kávu sladit, lít do ní mléko apod., všichni pijí a nemluví. Do ticha začíná SATAN mluvit. V.scéna SATAN: Co bylo na počátku tvé dráhy, synu člověka? Víš to ještě? SYN: Tvé pokušení. SATAN: Správně. Pokoušel jsem se tě zachránit, bratře. Tebe a lidstvo. SYN: Ty jsi nás chtěl zachránit? SATAN: Ano. Připouštím, ţe jsem to nedělal z lásky k bliţnímu, tu já nemám ve své kompetenci. Chtěl jsem se s tebou spojit. Dva synové zbavili moci svého otce. To, ţe jsi chodil mezi lidmi 19

jako člověk, to mi připadalo velmi výhodné, cítil jsem to jako velkou, neopakovatelnou příleţitost. Musel jsem ji vyuţít. ( nahoru) Jenţe neţ jsem stihl cokoliv podniknout, - ty ses nechal ukřiţovat. (mimo jiné) BŮH: A skrze svou smrt na kříţi zkusil spasit lidstvo. SATAN: Hm, a spasil je? BŮH: (umíněně) Samozřejmě! SATAN: Jak se taková věc dělá? BŮH: Uţ toho mám doopravdy dost. Jsme tu od toho, abychom soudili lidstvo, ne Boha! SATAN: Ale to je, otče, totéţ. DUCH: Já jsem tě varoval, Pane. Jakmile se dostane do naší blízkosti, hned začne s těmi svými nekonečnými uráţkami. SATAN: Jako jejich obhájce, ale musíme mít moţnost říct, co je třeba. DUCH: Uţ jsi toho dnes řekl dost! Tatínek je unavený. BŮH: Pojďme raději o zničení lidstva hlasovat: kdo je pro: (hlásí se Duch a Otec) A kdo proti: (hlásí se Syn a Satan) DUCH: No, to jsem si mohl myslet, ţe se budete zastávat té lidské lůzy. BŮH: Pokud všichni souhlasíte, rád bych přednesl důleţitý dodatek... VI.scéna (Zarazí se, protože vidí přicházet Matku boží. Vešla a zůstala stát u vstupu na scénu. Vypadá tentokrát jako Madona, oblečená do modrých šatů a přes paže má bordový šál.. I ostatní si jí všimnou.) Syn má krásný vztah k matce a proto procitne… BŮH: (roztrpčené) Musí nás pořád něco vyrušovat? SYN: (jde k ní - přivede ji na scénu) Ach matko! Pomoz nám! Nevíme, jak dál. BŮH: Rokování je u konce. (Chce zamáčknout tlačítko na zničení světa a duch, se Satanem mu v tom zabraňují) SYN: Je to moje matka! Uţ toho mám plný zuby, jak ji věčně ignoruješ! (Bůh zůstane stát.) DUCH: Toto je věc nás muţů. My tři jsme Bůh, nikdo další. SYN: A co tenhle tady? (Ukáže na Satana.) Ten se toho účastnit smí a moje matka ne? (K Bohu.) Buďto se posadí s námi za stůl, anebo vynech i mě! (Bůh rozzlobeně rezignuje a vrátí se. Syn se dívá na matku, pustí ji na svou židli, Matka boží se posadí, Syn si jde pro židli, posadí se a rozčileně si zapálí cigaretu.) BŮH (k Matce boží.): Máš slovo. MATKA BOŢÍ: Prosím, nalijete mi vodu. Syn: Satane. Satan: Jeţíši. SYN a Satan: Duchu.(duch se urazí, ale jde nalít svým bratrům a matce vodu) Matka boţí: Vzpomínáš si ještě, co bylo před tebou? BŮH: Přede mnou nebylo nic. MATKA BOŢÍ: „Nebudeš míti jiných bohů přede mnou. Neboť já jsem Bůh ţárlivý.'' (k Bohu) To tedy znamená, ţe před tebou něco bylo, ne? Jinak bys neměl nač ţárlit. (Bůh neodpovídá.) Vydal jsi zákaz zobrazování. Proč? 20

BŮH: Aby zapomněli na své modly. DUCH: Na počátku bylo slovo. A to slovo byl Bůh! Konec, dost! (Matka boží se pobaveně podívá na Ducha, ten je zmatený, napije se minerálky.) BŮH: Co chceš víc? Jakoţto jeho matka jsi hluboce uctívána. MATKA BOŢÍ: Měl by ses s tím konečně vyrovnat. Víš, Boţe, ta myšlenka byla krásná. (Vstane na mikrofon – říkat jako mimo roli –př.drogy jsem brala další: jo byla blbá) V jedné vesnici v Galilei ţila mladá dívka, která mívala zjevení. V době, kdy byla zasnoubená, ji znásilnili. Ta dívka to nikomu neřekla, styděla se, jenomţe otěhotněla. A tak se přiznala svému snoubenci, a on ji i přesto nevyhnal. Krátce před narozením dítěte museli odejít do Betléma kvůli sčítání lidu. Neměli peníze na to, aby si zaplatili pokoj a nikdo je k sobě nevzal - chudého řemeslníka a ţenu ve vysokém stupni těhotenství. Dítě se narodilo ve chlévě a dostalo jméno Jeţíš. Ţeně se pak narodilo ještě mnoho dětí, ale ten prvorozený hoch byl něčím zvláštní. Postupem času se kolem jejího syna shromáţdili mladé učednice a učedníci a jeho matka s nimi. Jedna ţena z Magdaly, nejbliţší druţka jejího syna, maţe jeho tělo mastmi. A matka chápe - je to pomazání člověka vyvoleného a zároveň pomazání pro smrt, protoţe to co hlásal, nelze prominout. A tak Jeţíš umírá na kříţi. (zlomí se, začne plakat) Můj syn umírá na kříţi. Bolelo mne to. Ale ta myšlenka, Boţe, ta myšlenka byla velmi krásná. Boţí syn vyrostl jako chudák mezi chudáky, jako chudý putoval po světě a kázal mírnost, lásku, spravedlnost. BŮH: (skočí matce do řeči) Tvé uznání mě překvapilo. MATKA BOŢÍ: Ještě jsem, Boţe, neskončila. Já jsem hluboce věřila, ţe to, co on říkal, to ţe změní svět. Také to bylo zapsáno, aby se to zachovalo. Zapisovali to muţi a mnoho toho vypustili. Hlavně to o nás o ţenách, o jeho učednicích. Ovšem jak málo se lidé drţeli toho, co tvůj syn, co náš syn říkal. Čím myslíte, ţe to je? SATAN: (s úšklebkem) Protoţe já jsem příliš mocný. DUCH: Podcenili jsme jejich sobectví. Jejich touhu po moci. MATKA BOŢÍ: (k Bohu) Kdo řídí svět, Boţe? BŮH: (netrpělivě) Lidé! MATKA BOŢÍ: Muţi, ţe? BŮH: A co má být? MATKA BOŢÍ: Od kdy řídí muţi svět? BŮH: Odjakţiva! MATKA BOŢÍ: Ptám se tě, Boţe, ještě jednou. Co bylo před tebou? (Bůh se nemá k odpovědi, náhle Syn poklekne před Matkou boží.) SYN: Ty, matko! BŮH: (vstane naštvaně, k Synovi) Okamţitě vstaň! SYN: (vstane) Prohlédni si její obrazy v kostelech! Matka boţí, královna nebes. BŮH: To jsou modly! SYN: Ale oni k ní chodí. Ti, kdo jsou v těţké situaci jdou k Matce. SATAN: S tím musím bohuţel souhlasit. Modlí se k ţenský. K tomuhle (ukáže na Matku boží) sentimentálnímu obrázku. DUCH: A ke mně se nemodlí nikdy. Ačkoliv já bych je mohl osvítit! Jenţe oni potřebují lidské tělo. - Nechápu, jak jsi to mohl připustit! Pozvednout tu ţenu (štítí se) mezi nás tři! Do tohoto nejjasnějšího kruhu!

21

MATKA BOŢÍ: Po nějaký čas jsi vedle sebe strpěl ţenství. To bylo, kdyţ on (ukáže na Ducha Svatého a chce se mu pomstít) ještě směl být ţenskou bytostí. DUCH: Prosím? MATKA BOŢÍ: Kdysi jsi byl ţenským elementem. DUCH: (zmatený) Já, ţe jsem byl ţenou? MATKA BOZÍ: Duší svatou jsi byl, ţenská tvůrčí síla. Jenomţe on posléze nedokázal strpět uţ ani to. Udělal z tebe muţe, protoţe jedině muţe kolem sebe snese. DUCH: (k Bohu) Je to pravda, Boţe? Ty jsi ze mne udělal muţe? BŮH: Jo, zatraceně! Ale moc se mi to nepovedlo. DUCH :(vstane a shodí přitom židli) Tak to tedy není divu, ţe jsem tak beznadějný. To uţ mě tedy vůbec nic nepřekvapuje. SYN: Tak uţ si to konečně připusť, otče. Muţi přivedli svět ke zkáze, protoţe nesnesli vedle sebe ţenu jako spolupanovnici. A tys jim k tomu byl vzorem. MATKA BOŢÍ: Všechno jsi zpřeházel vzhůru nohama, jenom abys posílil své muţské nároky. Eva usilovala o poznání a jakoţto první hříšnice, která svedla muţe, je vinna dědičným hříchem. Později jste ji miliónkrát upalovali za čarodějnictví. A já, Maria, matka Jeţíšova, já jsem jakoţto jediná ţena nezatíţena dědičným hříchem, protoţe jsem neusilovala o poznání a namísto toho jsem poslušně pravila „Staniţ se vůle tvá, jsem sluţebnicí Páně". Jenomţe já nejsem tvoje sluţebnice. Já jsem tvá druţka. Jsem Matkou boţí! BŮH: Existuje pouze jediná matka. Matka církev. MATKA BOŢÍ: Církev - to jsou muţi. Starci. Co ti vědí o mateřství? BŮH: (vyčerpaně) nevím, máš pravdu.

VII.scéna SATAN: Pane, já tě prosím! Přece víš přesně, co teď přijde! Tentokrát zabije ona tebe! MATKA BOŢÍ: Já nezabíjím. Všechno se děje samo. SATAN: Ha! Tady promluvila Matka Všehomíra! Jistěţe tě nezabije. Bude jen sedět a usmívat se a ty se rozplyneš. Ona má svého syna! Tebe uţ nebude zapotřebí. BŮH: Toho jsem se vţdycky bál. Abych mohl mít syna potřeboval jsem ţenu. DUCH: Otče, my ji přece nepotřebujeme. Jsem tu já! Vţdyť to sama řekla! Já jsem ţenský element, boţská tvůrčí síla! SATAN: Jako by ţeny byly dobro samo! V čem se, prosím vás, liší ţena od muţe? Je to čarodějnice, jaké se musejí upalovat! Nech ze svých chrámů vyházet obrazy té modly! Rozbij je na kousíčky a hoď do plamenů! Ty jsi Bůh, ty jsi Pán a s nikým se nepotřebuješ dělit o svou moc! MATKA BOŢÍ: Já jsem netvrdila, ţe ţeny jsou ty lepší z lidí. Samozřejmě se vám podařilo udělat si z nich vyplňovatelky svých přání. Přesto by dnes vypadal svět jinak, kdybyste byli nevylučovali ţeny z kaţdého rozhodování (pauza) A pokud jde o ţeny, které v té vaší společnosti muţů něčeho dosáhly, tak ty toho dosáhly jedině tehdy, kdyţ jednaly jako muţi. BŮH: (po chvíli) Cesta zpátky neexistuje. Nechte mě být. Jsem unavený. DUCH: Ještě je třeba učinit rozhodnutí, otče. To o lidstvu. Kvůli tomu jsme se tu přece sešli. BŮH: (Po chvíli.) Ať zahynou. Mám toho dost. SYN: Ne! My jsme to přece zavinili, zklamali jsme my - Bůh! Tak přece nemůţeme zničit to, co je podle našeho obrazu – (k otci) Nezlikvidovat lidi, ale nás.

22

DUCH: Pane, já tě prosím, vstaň uţ konečně a uhoď svým svatým hněvem! Znič lidi, znič Satana, i tohohle toho Syna člověka, který se přidal na jejich stranu a ţádá tvou smrt! SYN: Neţádám, já prosím za smrt nás všech. Víš, otče, oni nás uţ třeba vůbec nepotřebují. BŮH: Ale mé zákony... SATAN: Ty oni přece nepotřebují. Mají své vlastní. BŮH: (Synovi) Ale víš to, synu, ţe kdyţ zemřeme, jeden z nás zůstane, a to tenhleten, Satan. On je jejich součástí. SYN: Buďto obstojí anebo neobstojí. BŮH: Nabídl jsi mi. ţe bys k nim šel ještě jednou. Chceš se o to pokusit? SYN: Ne, radši ne. Myslím, ţe by mě zase zabili. Nechme jim volnost. Ať se sami zachrání, nebo ať zahynou. BŮH: (Po chvíli) Teď se nemohu rozhodnout. Odročíme jednání a sejdeme se opět příští neděli při obědě. DUCH: Teď musíme učinit rozhodnutí, teď! Ne za týden! Proč se necháš tím člověkem tak ovlivňovat? Vţdyť jsi v právu! Oni zaslouţí trest! Tak jim aspoň udělej ze ţivota peklo! SYN: Ty jsi lidi nikdy nepochopil. Pro tebe by bylo. Duchu, doopravdy lepší... DUCH: Opovaţ se říct, ţe se mám vznášet nad vodami! A… SYN: Uţ nic neříkám. DUCH: Jen aby. SYN: I kdyţ tam by ses uplatnil nejlíp. Tvoje vznášení se nad lidmi bohuţel moc nepomohlo. A pak prosazuješ jejich likvidaci. Děláš si to moc jednoduché. BŮH: Klid, prosím! Dejte mi čas na rozmyšlenou. (duch se urazí a zmizí ze scény) SATAN: No, do té doby se moţná problém vyřeší sám. Lidi na tom pilně pracují, aby sami sebe zničili. (odchod ze scény satana) BŮH: (Pohlédne na publikum.) Jsou jako havěť! Dnes uţ si ničeho neváţí! Absolutní zmetci. SYN: Jsou takoví, jsou k obrazu tvému, ale já je mám rád. I kdyţ říkám, ţe bychom měli zaniknout, nedokáţu se s tím smířit. BŮH: Uvidíme. Měj se dobře. synu. (Položí mu ruku na rameno, pak přistoupí k Matce boží.) Ty mi odpusť, ţeno. Stal se ze mne starý samotář. Neumím být jiný. MATKA BOŢÍ: Já k tobě také necítím zlobu. A navíc - lidé mají vzpomínku. Hluboko ve svých srdcích. (Bůh se před ní krátce toporně ukloní, pak unaveně odejde. Syn i Matka boží se dívají za ním.)

VIII.scéna SYN: Dáš si se mnou skleničku vína, matko? (mění vodu ve víno) MATKA BOŢÍ: Ano, ráda. (Posadí se. Syn naleje víno do skleniček, podá jí skleničku, vezme si svou posadí se a pozvedne sklenku, ona udělá totéž, napijí se, Syn si zapálí cigaretu.) Byl to dlouhý den. MATKA BOŢÍ: (jemně, unaveně) Pojď ke mně. Syn zamáčkne cigaretu, jde k ní, poklekne. Položí jí hlavu do klína, ona ho hladí – obraz piety. Otevřou se dveře a vrací se DUCH, zapomněl si kabát – mlčky gestikuluje k Synovi a Matce, že si jen bere kabát a hned odchází. Po cestě ke dveřím zakopává a padá na destrukční tlačítko) VÝBUCH. KONEC

23

4.2. Plakát k inscenaci Poslední oběd

24