Činnost sociálního kurátora s cílovou skupinou osob bez přístřeší

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Andrea Smolíková

Činnost sociálního kurátora s cílovou skupinou osob bez přístřeší

Katedra: Sociální pedagogiky Vedoucí: PaedDr. Marie Vorlová Konzultant: PhDr. Pavel Pěnkava 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Činnost sociálního kurátora s cílovou skupinou osob bez přístřeší zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. 23. 4. 2012

Andrea Smolíková

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

Anotace Práce se zabývá problematikou bezdomovectví z pohledu sociálního kurátora. Jejím cílem je obecný popis činnosti sociálního kurátora a zjištění, jak ji vnímá sociální kurátor Úřadu MČ Praha 1 a jak jeho klienti. V teoretické části práce je popsána problematika bezdomovectví. Obsahuje definici tohoto jevu, charakteristiku osob bez přístřeší, jaké jsou formy a příčiny bezdomovectví. Dále práce také krátce popisuje historii sociálních kurátorů, konkrétně vznik této profese, proč vznikla a její původní cílovou skupinou. Práce také popisuje aktuální pojetí činností sociálního kurátora a náplň jeho práce. Samostatná kapitola je věnována spolupráci s cílovou skupinou osob bez přístřeší. Praktická část obsahuje rozhovory se sociálním kurátorem a jeho klienty a snaţí se o zjištění, nakolik ji obě strany povaţují za dostatečně kvalitní a zdali navrhují nějaké úpravy. V návaznosti na rozhovory následují mé vlastní návrhy na zlepšení činnosti sociálního kurátora. Klíčová slova: bezdomovectví, osoby bez přístřeší, sociální kurátor, sociální nouze, sociální sluţby, sociální pomoc.

Die Annotation Die Arbeit sich beschäftigt mit der Problematik der Obdachloseigkiet aus der Ansicht eines Sozialkurators. Ihres Ziel ist eine allgemeine Beschreibung der Tätigkeit eines SozialenKurators und die Feststellung, wie diese Arbeit der Kurator und seine Klienten des Amtes des Stadtteiles Prag 1 nehmen auf. Im theoretischen Teil der Arbiet ist die Problematik der Obdachlosigkeit beschreib. Es enthaltet die Definition dieser Erscheinung, die Charakteristik den Personen ohne ein Obdach, welchen Formen und Ursachen der Obdachlosigkeit sind. Die Arbiet weiter kurz beschreibt die Historie des Sozialekurators, genau die Entstehung dieser Berufs, warum er enstehte und seine Zielsgruppe. Die Arbeit beschreibt auch die aktuelle Auffassung den Tätigkeiten des Sozialenkurators und den Inhalt seiner Arbeit. Ein selbstständges Kapitol beschäftift sich mit der Zusammenarbeit mit den Obdachlosen. Der praktische Teil enthaltet die Gespräche mit einem Sozialenkurator und mit seinen Klienten und sie bemüht um die Feststellung, wie viel die Zusammenarbeit für die beide gut ist und ob sie eine Regulierung schlagen vor. In der Anschluss auf die Gespräche folgen meine eigene Vorschlage auf eine Verbesserung der Tätigkeit des Sozialenkurators.

Die Schlüsselwörte: die Obdachlosigkeit, die Personen ohne ein Obdach, der Sozialkurator, die Sozialenot, die Sozialendienste, die Sozialehilfe.

Poděkování Tímto bych na prvním místě ráda poděkovala paní Vorlové za její trpělivé, laskavé a podnětné vedení této práce a za čas, který mi věnovala. Také děkuji panu Pěnkavovi za trpělivé zodpovídání otázek a poskytnutí pomoci při realizaci praktické části. Nemalé díky patří i mé rodině a přátelům za oporu, kterou mi byli celou dobu.

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 9 1. Problematika bezdomovectví ................................................................................... 11 1.1 Definice pojmu ...................................................................................................... 11 1.2 Charakteristika osob bez přístřeší ......................................................................... 13 1.3 Formy bezdomovectví ........................................................................................... 16 1.3.1 Forma zjevného bezdomovectví .................................................................... 17 1.3.2 Forma skrytého bezdomovectví ..................................................................... 17 1.3.3 Potencionální bezdomovectví ........................................................................ 18 1.3.4 Moţnosti způsobu pomoci osobám bez přístřeší ........................................... 18 1.4 Příčiny bezdomovectví .......................................................................................... 19 1.4.1 Vnější (objektivní) příčiny ............................................................................. 20 1.4.2 Vnitřní (subjektivní) příčiny .......................................................................... 21 2. Historie sociálních kurátorů .................................................................................... 25 2.1 Historie práce s odsouzenými jako s původní cílovou skupinou .......................... 25 2.1.1 První aspekty péče o osoby po výkonu trestu odnětí svobody....................... 26 2.1.2 Výzkum Faktorů recidivy a jeho přínos pro postpenitenciární péči .............. 26 2.1.3 Legislativní úprava pro výkon práce sociálního kurátora v letech 1976 – 1989 ......................................................................................................................... 27 2.1.4 Činnost sociální kurátora po roce 1989.......................................................... 28 3. Aktuální pojetí činností sociálního kurátora .......................................................... 29 3.1 Vymezení v platné legislativě ............................................................................... 29 3.1.1 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ............................................... 29 3.1.2 Zákon o ţivotním a existenčním minimu a zákon o pomoci v hmotné nouzi ........................................................................................................................ 30 3.2 Činnost sociálního kurátora v organizační struktuře jednotlivých úřadů.............. 31 3.3 Kvalifikační předpoklady pro výkon profese sociálního kurátora ........................ 31 3.4 Cílová skupina sociální kurátora ........................................................................... 32 3.5 Pracovní náplň sociálního kurátora ....................................................................... 34

3.6. Vymezení kompetencí sociálního kurátora .......................................................... 35 3.6.1. Kompetence sociálního kurátora v oblasti přímé práce s klientem............... 35 3.6.2. Kompetence sociálního kurátora v oblasti technicko-administrativní činnosti .................................................................................................................... 35 3.7 Spolupráce sociálního kurátora s ostatními subjekty ............................................ 37 3.7.1 Spolupráce sociálního kurátora s Vězeňskou sluţbou ČR ............................. 37 3.7.2 Spolupráce sociálního kurátora s Probační a mediační sluţbou .................... 38 3.7.3 Spolupráce sociálního kurátora s orgánem sociálně právní ochrany dětí a se školskými zařízeními .......................................................................................... 38 3.7.4 Spolupráce sociálního kurátora se zdravotnickými zařízeními ...................... 39 3.7.5. Spolupráce sociálního kurátora s úřady práce............................................... 39 3.7.6. Spolupráce sociálního kurátora s místní samosprávou a s poskytovateli sluţeb ...................................................................................................................... 39 4. Specifika činnosti s cílovou skupinou osob bez přístřeší ....................................... 40 4.1 Nejčastější ţádosti osob bez přístřeší .................................................................... 40 4.2 První kontakt s klientem ....................................................................................... 41 4.3 Typické úkony při práci s cílovou skupinou ......................................................... 41 4.4 Vybrané administrativní záleţitosti....................................................................... 42 4.5 Moţné formy pomoci sociálního kurátora ............................................................ 43 4.5.1 Krizová intervence ......................................................................................... 43 4.5.2 Krátkodobá pomoc ......................................................................................... 43 4.5.3 Dlouhodobá pomoc ........................................................................................ 43 4.5.4 Uspokojování potřeb podle poskytovaných sluţeb ........................................ 44 4.5.5 Uspokojování biologických a hygienických potřeb ....................................... 44 4.5.6 Uspokojování spirituálních potřeb ................................................................. 44 5. Práce s osobami bez přístřeší z pohledu sociálního kurátora i klienta ................ 45 5.1 Charakteristika Oddělení sociální prevence Úřadu Městské části Praha 1 ........... 45 5.2 Metodika šetření .................................................................................................... 46 5.2.1 Rozhovor se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha 1 .................................. 46 Shrnutí rozhovoru se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha 1 .............................. 48 5.2.2 Rozhovory s klienty OSP Úřadu MČ Praha 1.................................................... 49

Shrnutí rozhovoru se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha 1 .............................. 50 5.2.3 Návrhy úprav pro výkon profese sociálního kurátora .................................... 51 5.2.3.1 Zákon o sociálních pracovnících................................................................. 51 5.2.3.2 Zavedení povinných supervizí na pracovišti sociálních kurátorů ............... 52 5.2.3.3 Způsob vyplácení dávek v hmotné nouzi .................................................... 52 Závěr .............................................................................................................................. 54

Úvod Do přímého kontaktu s lidmi bez přístřeší nebo v jiné sociální nouzi jsem poprvé přišla na sociálně pedagogické praxi, kterou jsem absolvovala v Centru sociálních sluţeb Praha 1 pod vedením PhDr. Pavla Pěnkavy. Velmi ţivě si pamatuji okamţik, kdy jsem poprvé vešla do místnosti a ucítila charakteristický zápach, který tyto lidi často doprovází a říkala si, co mě asi čeká. Jako většina neinformovaných lidí jsem bezdomovce vnímala primárně jako páchnoucí, zarostlé a ošuntělé bytosti, jeţ si svoje bydlení nosí v igelitkách a okolí obtěţují svojí přítomností. Nyní, po třech letech v sociální oblasti, se snaţím o nadhled a současně pochopení chování těchto lidí. Tuto klientelu chápu pro pracovníky v oblasti sociální práce jako jednu z nejnáročnějších. Dnes vím, ţe i osoby bez přístřeší se mohou dělit na slušné a méně slušné. Jeden semestr jsem na tom samém pracovišti absolvovala průběţnou praxi, během které jsem se seznamovala nejen s náplní činnosti sociálního kurátora, ale i problematikou bezdomovectví a dalšími jeho příčinami a jejich následky. Důvodem volby tématu bezdomovectví/osoby bez přístřeší je především můj zájem o tuto problematiku – jak se lidé „dostanou“ na ulici, proč tam ţijí a mnohdy se nechtějí vrátit zpět k standardnímu způsobu ţivota. V praxi bezdomovectví bohuţel znamená problém, který je velmi rozšířený, má mnoho podob, např. různá místa pro přebývání, vznik ovlivňující pozdější průběh bezdomovectví atd. Ne vţdy je snadno kontrolovatelný a řešitelný. Jedním z nejdůleţitějších faktorů je kontakt s těmito lidmi, vzájemná komunikace a nemají-li klienti o tyto sluţby zájem, alespoň pravidelná kontrola míst, kde se zdrţují. Úkolem takové komunikace je přesvědčit kaţdého bezdomovce, ţe příchodem na ulici se nestávají někým méněcenným, kdo ztratil právo na důstojný ţivot. Kontaktní osobou pro osoby bez přístřeší můţe být sociální koordinátor sociální péče a o osoby společensky nepřizpůsobené, dříve sociální kurátor, který své klienty provází řešením problémů a pomáhá jim překlenout tíţi situace, které klienti nemusí být schopni vyřešit sami. Pomáhá jim v lepší orientaci a návrzích, jak řešit otázky a situace, které bezdomovce trápí. Svoji práci vykonává pouţíváním metod sociální práce a nástrojů sociální politiky. Cílem mé práce je popsat činnost sociálního kurátora a jak ji vnímá sociální kurátor Úřadu MČ Praha 1, jak ji vnímají klienti 9

navštěvující toto pracoviště a popřípadě navrhnout řešení, která by činnost sociálního kurátora doplňovala a ideálně byla přínosná jak pro sociálního kurátora, tak i jeho klienty.

10

1. Problematika bezdomovectví

Za bezdomovce bývá označen člověk, který ţije doslova bez domova – nemá moţnost vlastního ubytování nebo alespoň místo pro dlouhodobější pobyt. Takový způsob ţivota však můţe být také dobrovolný, vyjadřovat určitý ţivotní postoj či demonstrovat svůj nesouhlas například s okolním světem. Tuto domněnku mi potvrdili Hradečtí ve své knize, kde uvádějí, ţe bezdomovci jsou rovněţ mladí jedinci z dobře situovaných rodin, kteří utíkají na důkaz svého protestu.1 U nedobrovolného bezdomovectví se setkáme spíše s okolnostmi, jejichţ důsledkem je stav bezdomovectví. Za bezdomovectví tedy označujeme jev, kterým se tyto způsoby ţivota projevují. Zaujalo mne, jací lidé se ocitnou bez přístřeší. Konkrétními otázkami byly: jak se s touto situací vyrovnávají a jak fungují po stránce např. psychické, sociální? Jak zvládají ţivot na ulici, kde jim mnohdy chybí i základní fyziologické potřeby, jako teplo, dobré jídlo, pití, spánek – potřeby ideálně jiné, neţ alkohol, hygiena a odpočinek? Bezdomovectví se ve společnosti vyskytovalo odjakţiva, v různých podobách a mluvilo se o něm, jak konkrétní společnost uznala za vhodné. Bezdomovectví je v dnešní době aktuální fenomén, o kterém se mluví a píše. Denně zaměstnává mnoho odborných profesí, stále ještě toho o bezdomovcích nevíme mnoho.2 Proto je na místě toto téma netabuizovat, ale naopak mluvit o něm, informovat srozumitelně a jasně laickou veřejnost.

1.1 Definice pojmu V odborné literatuře se dnes setkáme spíše s označením „osoby bez přístřeší“ či „lidé bez domova.“ Osobně s tímto přístupem souhlasím, protoţe slovo bezdomovec můţe vyvolávat negativní dojem spojený s konkrétní představou zanedbaného,

1

Hradečtí: extrémní vyloučení, s. 59 - 60

2

Průdková: Bezdomovectví, s. 7

11

páchnoucího člověka, kterého např. spícího potkáme v tramvaji. Schwarzová k tomu navíc uvádí, ţe pojem bezdomovec můţe být zatíţen stereotypy a být tak nositelem pejorativního označení.3 Podle mě dokonce natolik pejorativního, ţe dotyčná osoba je mimořádně ohroţena vyloučením na okraj společnosti. Za stereotypy bych zde označila především vzhled – upravenost, stav oblečení, způsob verbálního vyjadřování a další prvky, kterých si u bezdomovce obvykle všimneme jako prvních. Z vlastní zkušenosti vím, ţe kdyţ se někoho zeptáte, kdo se mu vybaví pod pojmem „bezdomovec“, téměř automaticky odpoví způsobem „ošuntělý,“ páchnoucí člověk, který má špinavé oblečení a hrabe se v odpadcích.“ Tato odpověď laické veřejnosti je velmi

podobná

další definici, kterou uvádí

Hradecký

v Národní zprávě

o bezdomovectví z roku 2006, konkrétně v politické části: „slovo „bezdomovec“ se stává pojmem pro zanedbaného, špinavého, zapáchajícího a obtěžujícího člověka, zejména muže.“4 Proto se odborníci shodují v důleţitosti termínu „osoba bez přístřeší“. Ačkoliv není pravdivé doslova, jelikoţ mnohé osoby bez přístřeší vyuţívají dočasných obydlí (např. nocleháren, denních center) nebo rovnou alternativního bydlení (vlastnoručně postavená bouda, stan v lese apod.), nemá tolik negativní citové zabarvení. Nicméně pojem bezdomovec je jasnější ve svém významu, tedy člověk bez domova. Domnívám se, ţe slovo pochází z anglického homeless: home = domov, less = méně, téţ znamená bez. Domov totiţ není jen materiální zázemí, ale i duševní, kam se vracíme do bezpečí před nepříznivými vnějšími vlivy okolního světa a kde na nás obvykle čeká někdo, kdo je nám blízkou osobou, ať jako partner či jako rodinný příslušník. A takové zázemí jen stěţí nalezneme v institucionálních zařízeních, jako jsou azylové domy, ubytovny, o věznicích ani nemluvě. Stejně tak se jedná o místo, které nám slouţí k zajištění základních fyziologických potřeb. Těmi zde rozumíme stravu, nealkoholické pití, teplo spánek a další. Nejsou-li tyto potřeby zajištěny, jedinec působí zanedbaně a dlouhodobější trvání těchto problémů můţe vést, jak uvádím výše, aţ k sociálnímu vyloučení, které je nedílnou součástí bezdomovectví. Bezdomovectví není zcela definováno ani v ostatních zemích Evropské unie, a proto

3

Matoušek: Sociální práce v praxi, s. 315

4

Hradecký, Ilja. Národní zpráva o bezdomovectví 2006 – politická část [online] [cit. 2012-02-08] s. 5.

12

Evropská federace národních organizací pracujících s osobami bez přístřeší (FEANTSA) vytvořila vlastní pracovní definici.5 Podle FEANTSA jsou „osoby bez přístřeší“: 1) lidé, kteří nemají střechu nad hlavou 2) lidé, kteří ţijí v institucích, protoţe nemají kam jít 3) lidé ţijící v nejistém ubytování 4) lidé ţijící v nevhodném a standardu neodpovídajícímu ubytování. Tuto definici později převzala Evropská unie a stanovila ji jako jednotící bod pro všechny sociální politiky členských států EU. Tyto body představují výčet spíše ve smyslu materiálního zajištění. Bezdomovectví je také společenský jev, který neznamená jen bytí na ulici, ale i jistou formu sociální deviace, tedy odchylku od sociální normy.6 Mezi tyto odchylky můţeme zařadit výše zmíněné vyloučení, zanedbaný vzhled, asociální chování, negativní projevy vůči celému okolí apod. Ve své práci budu pouţívat označení „osoba/lidé bez přístřeší“, které je příznačnější pro lidi, jeţ nejsou jen bez materiálního domova, ale i bez toho duševního.

1.2 Charakteristika osob bez přístřeší Podle Průdkové je většina osob bez přístřeší v produktivním věku.7 Hartl jej ve své knize definuje jako rozmezí dospělosti aţ důchodu.8 Hradečtí dále uvádějí, ţe nejčastější věkovou hranicí je střední věk.9 Pro toto období neexistuje přesná věková hranice, rozumí se jí však věkové období do 45 let.10 Odlišné výsledky přineslo šetření z analýzy, kterou v roce 2001 pořádalo Naděje, o.s. Podle výsledků tvoří

5

Pěnkava. Metodická příručka pro sociální kurátory. s 89. Cit. podle Naděje, 1998, s. 21

6

Dočkal: Sociální deviace, s. 6

7


8

Hartl. Psychologicky slovník, s. 230

9

Hradečtí: extrémní vyloučení, s. 58

10

Langmeier, Křejčířová. Vývojová psychologie. s. 161

13

převáţnou část osoby do věku 40 let. V obou případech je však zřejmé, ţe se jednalo o osoby spíše mladší aţ starší dospělosti.11 Protoţe tito lidé neměli sociální zázemí, které by jim pomohlo k lepšímu osobnímu rozvoji a kde by se jim někdo věnoval individuálně – jako tomu bývá u funkčních rodin, nemají tito lidé dostatečně „natrénované“ sociální návyky, vţitou sebekázeň a mnohdy chybí model spořádané rodiny, proto chybí i motivace na spořádaný ţivot bez problémů, které bezdomovectví doprovází. Téměř polovina bezdomovců nikdy nevstoupila do manţelství, jsou to nejčastěji muţi s psychiatrickou diagnózou nebo poruchou osobnosti. Zhruba 40% lidí bez domova tvoří rozvedení – z čísla je patrné, ţe mezi svobodnými i rozvedenými najdeme přibliţně stejný počet. Ráda bych doplnila, ţe rozvod můţe být jednou z příčin bezdomovectví, protoţe jedinec přijde o bydlení – kvůli soudnímu rozhodnutí nebo např. neuzavření předmanţelské smlouvy, kdy byt připadne druţce.12 Velký otazník problematiky bezdomovectví tvoří vzdělání. Mnozí z neodborné veřejnosti tvrdí, ţe osoby bez přístřeší jsou nevzdělané. Ačkoliv je toto tvrzení z velké části pravdivé, je podle mě předsudkem, silně vyplývajícím z představy, ţe vzdělaný člověk s titulem je vţdy spořádaný občan a „na úrovni“ – duševní i fyzické ve smyslu vzhledu, chování, jednání hovoru. S tímto tvrzením nesouhlasím. Osobně jsem se na praxích setkala s lidmi, kteří i přes kvalifikaci svého vzdělání byli osobami bez přístřeší. Průdková ve své knize uvádí, ţe obecně mají osoby bez přístřeší v důsledku nevhodných podmínek pro studium vzdělání na nízké úrovni, tzn. základní nebo s výučním listem bez maturity, který by je mohl posunout do vrstvy lidí s maturitou či vyučeni s maturitou.13 Vacínová uvádí, ţe dokončené středoškolské vzdělání (střední odborné učiliště, střední odbornou školu nebo gymnázium) má jen o trochu více lidí bez přístřeší - 48,5%, zatímco 42% jich dosáhlo základního vzdělání.14 Prakticky stejné výsledky šetření vyšly v Naději, kde střední vzdělání dosáhlo necelých 50% respondentů. Na stupnici základního aţ

11

Prudký, Šmídová: Kudy ke dnu, s. 72

12


13


14

Vacínová, T. Problematika bezdomovectví. In Průdková, s. 19

14

vysokoškolského vzdělání pak převaţovali klienti s niţším vzděláním, tj. základní, střední nebo bez vzdělání.15 Tento výsledek potvrzuje tabulka o původním povolání z roku 2004: necelá polovina klientů (38, 5%) uvedla profesi kvalifikovaný dělník.16 Psychosociální stránkou bezdomovectví se zabývá mj. Vágnerová ve své knize Psychopatologie pro pomáhající profese, vydané v roce 2003 v nakladatelství Portál. Osobnost bezdomovce bývá komplikovaná. Schopnosti těchto lidí bývají sníţené, nejsou schopni jednat a konat samostatně a mnohdy k tomu jiţ nemají ani odvahu, ani vůli – potřebují pomoc další osoby, např. sociálního pracovníka, který jim pomáhá s vyřizováním úředních záleţitostí jako občanský průkaz nebo sociální dávky. Osoby bez přístřeší se nedokáţou adekvátně orientovat ve světě. Selhávají při řešení náročnějších situací, věci nedotáhnou do konce. Málokdy se zajímají o následky svého jednání. Svůj ţivotní styl maximálně zjednodušují, veškerý jejich čas je volný a jeho náplní je převáţně vegetování. Vedou ţivot bez motivační budoucnosti.17 V oblasti uspokojování potřeb je u bezdomovců specifická téměř neznatelná touha něco změnit. U mnohých bezdomovců převaţuje tzv. postoj naučené bezmocnosti, pro který jsou příznačné rezignace, apatie a fatalismus.18 Obvykle nebývá uspokojen pocit jistoty, bezpečí a vztahového zázemí, převaţují povrchní vztahy (nemusí být vţdy partnerské), které se vyznačují častými hádkami, snahou v předhánění, kdo má závaţnější problém, vzájemným nerespektováním a neustálým sráţením důstojnosti druhého. Naopak důleţitým společníkem se stává zvíře, obvykle psi a kočky. Snadno se bez velkých nároků přizpůsobí tomuto způsobu ţivota a pro majitele bývají náplastí na citové strádání. Nicméně ne vţdy je vztah majitele a zvířete harmonický, také bití a křik nejsou ojedinělé. Velmi často se dá z chování ke zvířeti vypozorovat míra citové otupělosti a emoční inteligence.19 Nicméně moje osobní zkušenosti z terénní práce byly vţdy 15


16


17

Vágnerová: Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 750 - 751

18

Vágnerová: Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 751

19


15

pozitivní. V terénu jsem poznala nejednoho bezdomovce se psem a vţdy se jednalo o vztah, ve kterém byl pes na prvním místě, jak dokazuje následující úryvek rozhovoru s klientkou: „pejsek, ten nikdy nesmí mít hlad, nikdy. Dostane najíst jako první, pak aţ já – tady mu vařím těstoviny s masem, podívejte.“ Potřeba seberealizace bývá velmi špatná, tito lidé jiţ nechtějí nic dokázat, sami sebe přesvědčit, ţe mají na lepší ţivotní podmínky. Toto chování můţeme označit jako důsledky nízkého sebevědomí a sebehodnocení.20 Zaskočeni nezvládnutou situací následuje zklamání a otázka „jak se mi to mohlo přihodit?“ Chybí nejen motivace ke změně, ale především dlouhodobější cílevědomý „tah na bránu“ k vytyčenému cíli. Co však stálo na začátku sestupující spirály, je obtíţné zjistit. Osobně jsem se často setkávala se zpytováním svědomí a litováním vlastních činů v minulosti. Od ţivota jiţ nelze očekávat nic pořádného, vše je ztraceno. Propad aţ na dno společnosti se zřetelně projevuje také v mezilidských vztazích – viz výše. Účelem partnerského vztahu je obvykle prvoúčelově strach či obava ze samoty a to znamená snaha nebýt osamocen, coţ se v praxi projevuje jako nestabilní vztah, kde se střídají hádky s usmiřováním. Existují však i partnerská souţití, kde jsou si dva navzájem oporou a jsou na sobě citově i existenčně zcela závislí. Pouze obava souţití se liší standardních partnerských vztahů. Protoţe mnozí bezdomovci cítí pocit křivdy, zanevřou pak na celý svět, jejich chování nese prvky agrese a hostility.21 Navíc vnímají nepříjemné pohledy okolí a jejich agresivní chování bývá sebeobranou a snahou o vyrovnání způsobené křivdy a všech jejích důsledků.

1.3 Formy bezdomovectví Podle odborné literatury dělí bezdomovectví na tři skupiny: zjevné, skryté a potenciální.22 Kaţdá z těchto forem má svá specifika, podoby a existují různé moţnosti pomoci, které se mohou aplikovat u více forem najednou. Lze říci, ţe 20


21

Pojmem hostilita rozumíme nepřátelské chování, doprovázené zpravidla zvýšeným cynizmem a

agresivitou. 22

Hradečtí: Extrémní vyloučení, s. 36

16

kriteriem pro všechny formy je jejich průhlednost, tedy jakou měrou jsou tyto formy vnímány veřejností a nakolik se s nimi můţeme setkat na veřejnosti.

1.3.1 Forma zjevného bezdomovectví Jedná se o nejviditelnější formu. Zjevné bezdomovce obvykle poznáme na první pohled – svůj čas tráví na ulici, přespávají na veřejných místech jako parky, nádraţí, průchody, tzv. pod mostem, obývají zbořeniště či vlastnoručně vyrobené příbytky. Po stránce vzhledové se jedná o (velmi) zanedbané lidi. Zcela evidentní je nedostatečná hygiena a špinavé oblečení. To můţe navíc tvořit poměrně výrazné stylové i barevné variace, protoţe pochází z nadací ze sociálních šatníků, takţe moţnosti na výběr jsou velmi omezené. Veškerý svůj majetek nosí v taškách s sebou. Velmi často je u lidí ve zjevném bezdomovectví obtíţná identifikace, protoţe nemají základní doklady jako občanský průkaz. Osobně jsem se na praxi setkala se situací, kdy jsme s klientem jeli zařizovat nový doklad totoţnosti, v uplynulých 12 měsících jiţ patnáctý. Protoţe zjevní bezdomovci jsou nejviditelnější, jsou také nejvíce viděni laickou veřejností, která si podle toho rovnou utváří jiţ celkový obraz o problematice bezdomovectví, aniţ by si uvědomila hlubší i širší rozměr této problematiky. Zjevní bezdomovci také nejvíce vyuţívají sociálních sluţeb, jako jsou denní nízkoprahová centra nebo sociální poradenství.

1.3.2 Forma skrytého bezdomovectví Této skupině se také říká latentní bezdomovci. Patří sem ti, kteří na první pohled nejsou poznat – chodí upraveni v čistém oblečení, dodrţují hygienu a snaţí se, aby bylo na první pohled minimálně patrné, ţe nemají skutečný domov. Nemají trvalé bydliště, ale ani se nezdrţují na místech specifických pro zjevné bezdomovce – proto je potkáme v azylových domech, na ubytovnách, squatech, noclehárnách, u známých či příbuzných. Místa svého pobytu často mění, převáţně z organizačních důvodů – nemohou zůstat trvale. Tak přecházejí z jednoho místa na druhé a v důsledku špatné finanční situace a absenci odrazového sociálního můstku nemají vlastní bydlení, které by mohlo být prvním větším krokem k nastartování nové, úspěšnější ţivotní etapy. Méně vyhledávají i vyuţívají sociálních sluţeb, ovšem lze se domnívat, ţe 17

tvoří podstatně větší skupinu, neţ zjevní bezdomovci. (Průdková: Bezdomovectví, s. 14)

1.3.3 Potenciální bezdomovectví Zjednodušeně řečeno se jedná o bezdomovectví, které není jako takové v pravém slova smyslu, ale má k němu velmi blízko. Týká se nejen jedinců, ale i rodin ţijících v bídných podmínkách, často na hranici chudoby. Ačkoli tito lidé mají střechu nad hlavou, podmínky bydlení mohou být velmi sloţité a nedostačující. Potencionální bezdomovci nemají jistotu trvalého bydliště, ze dne na den se mohou ocitnout na ulici. Spadají sem např. adolescenti propuštěni z ústavní výchovy, dále osoby po výkonu trestu, propuštěné z psychiatrické léčebny nebo osoby ilegálně pobývající na území ČR. Častým problémem této skupiny je fakt, ţe jejich snaha o zajištění vlastního či lepšího bydlení je zcela pasivní a buď situaci neřeší vůbec, nebo spoléhají, ţe se o ně postará někdo jiný. V praxi se stává, ţe jednotlivé formy se mohou střídat u jednoho klienta, a to v závislosti na jeho aktuální situaci. Proto je důleţitá prevence těchto situací, případně začít s jejich řešením hned na začátku. Jak jsem jiţ uvedla v předešlé podkapitole o příčinách bezdomovectví – ve všech ústavních zařízeních či věznicích by měl být sociální pracovník, jehoţ činností by mělo být také sociální poradenství a poskytnutí potřebných kontaktů, kterých můţe klient vyuţít po propuštění. Na místě je nabídnutí pomoci nejen ze strany sociálního pracovníka či pedagoga, ale i odborníků z řad psychologů, finančních poradců a dalších, kteří se mohou podílet na prevenci nebo rovnou řešení obtíţné situace a zabránit tak jejímu prohloubení či recidivě.

1.3.4 Možnosti způsobu pomoci osobám bez přístřeší Jedním z nástrojů sociální práce je sociální politika, která usiluje mj. o zdokonalení ţivotních podmínek lidí. K realizaci tohoto úsilí vyuţívá sociální politika také systému sociálního zabezpečení. Jednou z jeho součástí je sociální pomoc, která se skládá ze sociálních sluţeb, dávek sociální pomoci, sociálně právní ochrany a je jedním z prostředků realizace pomoci osobám bez přístřeší. 18

Problematiku bezdomovectví řeší sociální politika prostřednictvím sociální pomoci: sociální sluţby jsou stanoveny v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. K osobám bez přístřeší se nejčastěji vztahují zařízení sluţeb sociální prevence, zejména tato: azylové domy (§57), nízkoprahová denní centra (§61), noclehárny (§63), terénní programy §69).

V neziskovém sektoru většinu těchto sluţeb poskytují nestátní neziskové organizace, jejichţ sluţby jsou primárně určeny osobám bez přístřeší, které jsou ohroţeny sociálním vyloučením. V současné době patří osobami bez přístřeší mezi nejhojněji vyuţívané sociální sluţby. Další způsob pomoci pro osoby bez přístřeší představují zmíněné dávky pomoci v hmotné nouzi, nejčastěji dávky ţivotního a existenčního minima. Ze státních subjektů se jedná o úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady. Zákon o sociálních sluţbách ukládá jak úřadu obce s rozšířenou působností, tak krajskému úřadu povinnost poskytnout pomoc osobám ohroţeným sociálním vyloučením. Jednou z moţností pomoci je sociální kurátor, který je specializovaný sociální pracovník a jeho úkolem je spolupracovat s klienty na řešení jejich sociální situace a najít její optimální řešení.

1.4 Příčiny bezdomovectví Velmi často se ve svém okolí setkávám s tímto názorem: „můţe si za to sám, můţe si za to sama.“ Patrný vliv na tento názor má pravděpodobně i fakt, ţe většinu stávajících bezdomovců potkáme jako zanedbané chudáky s krabicovým vínem v ruce, kteří rezignovali na svoji důstojnost a jejich vztah k okolí i společnosti jako celku je převáţně negativní. Takový vzhled a chování je pak podhoubím pro názory, ţe „smrdí na sto honů, takţe ţádný div, ţe mu nikdo nedá práci,“ „věčně pije, tak jak 19

můţe mít za něco zodpovědnost a kdyţ všechny peníze utratí za pití a nic jinýho ho nezajímá, ať se pak nediví, ţe ho vystěhujou.“ Tyto citace jsou úryvky z diskusí mezi mnou a mým okolím. Problém v této oblasti představuje „skutečnost, že ne vždy lze spolehlivě rozlišit, co je příčinou a co následkem bezdomovectví.“23 Tedy kdy byl daný problém důsledkem, který způsobil ztrátu domova a kdy naopak následkem, se kterým se jedinec začal potýkat po ztrátě domova. V praxi se pak můţe jednat např. o alkoholismus, gamblerství nebo i ztrátu zaměstnání – tyto prvky mohou být důsledky, kvůli kterým se lidé ocitnou na ulici, stejně tak následky. Důsledkem můţe být také mnohaletý psychický pracovní či osobní stres či psychické vydírání. Dalším z nejčastějších důsledků je také rozvod, viz kap. 1.2 Charakteristika osob bez přístřeší. Pro upřesnění: důsledkem nazýváme jev, který z něčeho logicky vyplývá a následkem to, co vyplývá z předcházejícího děje.24 Za příčinu vzniku bezdomovectví povaţujeme faktor, který způsobí ztrátu trvalého bydlení. Následně se mohou vyskytnout i další komplikace, např. uţívání drog či trvalé zdravotní problémy. Příčiny bezdomovectví dělíme na vnější a vnitřní.

1.4.1 Vnější (objektivní) příčiny Rozumíme jimi činitele, kteří se podílejí na vzniku situací vedoucích k bezdomovectví. Mezi tyto situace můţe patřit např. špatně sestavená a nefunkční sociální politika státu, ekonomické problémy a s nimi rostoucí nezaměstnanost a chudoba. Dále diskriminace podle pohlaví nebo rasového původu, problémy po propuštění z výchovných institucí, věznic. Většina propuštěných lidí se najednou ocitá mimo přesně daný reţim, je bez jakýchkoliv prostředků a zajištění bydlení, neví, kam se má obrátit a na koho. Prevencí by měla být včasná informovanost, tj. dříve, neţ klient odejde ze zařízení a poskytnutí potřebných kontaktů, které klient můţe vyuţít v budoucnosti při řešení problémů. Z praktických příčin sem řadíme zejména:

23 24

Průdková: Bezdomovectví, s. 15 Slovník spisovného jazyka českého. Viz. http://ssjc.ujc.cas.cz/ [online] [cit. 2012-02-08]

20

nedostatečné nebo chybějící rodinné zázemí, zkušenosti s institucionálními zařízeními (např. dětské domovy, výchovné ústavy, věznice), rychle se měnící společenské trendy, které kladou na jedince velké nároky.

1.4.2 Vnitřní (subjektivní) příčiny Patří sem faktory, které se osobně týkají osob bez přístřeší, tzn., jedinci jsou přímými aktéry příčin a aktivně mohou ovlivnit jejich průběh. Podle Pěnkavy navíc souvisí

tyto

příčiny

s oslabenou

schopností

začlenit

se

do

společnosti

a s nedostatečnými psychickými schopnostmi.25 Pěnkava dále uvádí mírně odlišné pojetí vnitřních příčin, které propojuje do souvislosti s řešením problémů. Po pozorné studii a porovnání je však zřetelné, ţe se jedná o konkrétní příklady vnitřních příčin, které lidem komplikují šanci dostat se z ulice. Jsou to: abnormální sebedůvěra, komunikační problémy, neobratnost při jednání s úřady a jinými institucemi ovlivňujícími ţivot člověka vedoucí aţ k sociální fobii, neschopnost smířit se s vlastními chybami a zodpovědnost za sebe sama, útěk před řešením problémů, podceňování moţných důsledků z nevyřešených problémů.

Hradečtí tyto příčiny dělí na následující čtyři kategorie:26 a) materiální – většinou se jedná o dlouhodobě nízký příjem, ztrátu bydlení nebo nejisté bydlení, zadluţenost, neschopnost/nemohoucnost najít si nové pracovní místo, ztrátu majetku, ztrátu zaměstnání – zde je vysoké riziko, ţe jedinec ztratí naučené pracovní návyky a s prohlubujícím trváním nezaměstnanosti zcela odvykne pracovní morálce. 25

Pěnkava: Výchovně vzdělávací prvek v sociální práci s cílovou skupinou osob bez přístřeší, s. 26

26

Hradečtí: Extrémní vyloučení, s. 44

21

b) vztahové – špatné nebo ţádné rodinné zázemí, úmrtí partnera, rozvod – s ním můţe souviset ztráta bydlení, jmenovaná v předešlém bodě; dále negativní povahové rysy a vlastnosti, osamělost, rozchod nesezdaných párů. c) osobní – závislosti na návykových látkách, proţitá traumata v podobě pohlavního zneuţívání; týrání, mentální retardace, trvalé zdravotní problémy, fyzické zdravotní postiţení, nejčastěji na traumatickém podkladě, který můţe znamenat trvalou neschopnost věnovat se dosavadnímu zaměstnání či výrazně omezuje schopnost věnovat se určenému pracovnímu oboru. Situace je o to komplikovanější, pokud dotyčný není schopen vykonávat jiné práce kvůli nedostatečnému vzdělání a pracovním schopnostem. Jiné označení pouţívá Pěnkava, tzv. victim-blaming – individuální faktor, podle kterého je oběť zároveň viníkem a proto pomoc poskytnutá těmto osobám by měla být minimální, protoţe za svoji situaci jsou zodpovědní sami.27 d) institucionální – propuštění z ústavu, ukončení VTOS, odchod z dětského domova. Tato sloţka se prolíná s vnější příčinou (viz výše), zde je však aktérem přímo sám jedinec. Častá je bezradnost, nejistota a nerozhodnost, které jsou důsledkem absence zkušenosti z dosavadního ţivota. Nemusí se vţdy jednat o jeho neochotný přístup k řešení situace, můţe sem spadat např. mentální postiţení, které brání schopnosti samostatného uvaţování a jednání. Není výjimkou, ţe tito lidé jsou často zneuţíváni pro svoji důvěřivost aţ naivitu a snadnou manipulovatelnost. Z osobních zkušeností mohu potvrdit, ţe tyto příčiny se často nejen navzájem prolínají, ale často také potencují a mají váţný dopad především na psychiku osob bez přístřeší. Důleţitou roli hraje také míra motivace klientů adekvátně řešit svoji situaci. Pro lepší představu uvedu několik příkladů z praxe. Př. 1) Vedla jsem krátký rozhovor s muţem středního věku, kterého propustili z věznice a neměl kam jít, protoţe rodina jej mezitím zcela vydědila, kvůli záznamu v trestním rejstříku nemohl najít zaměstnání a nevěděl, jak vzniklou situaci řešit. V jeho situaci se prolínalo několik vnitřních příčin, zdali i vnějších mi není známo.

27

Pěnkava, Výchovně vzdělávací prvek v sociální práci s cílovou skupinou osob bez přístřeší. s. 25

22

Ačkoliv měl svého kurátora – dle svých slov za ním docházel – při prvním setkání působil dojmem, ţe se jiţ nesnaţí o řešení své situace. Př. 2) Při rozhovoru o řešení situace nám paní na otázku ohledně hledání zaměstnání odpověděla „ne, já uţ to vzdala. Mám záznam v rejstříku, podmínku ještě na 4 roky a s tím nemám šanci sehnat místo, všude mi řeknou ne. Takţe uţ na to kašlu, mně se takhle ţije líp. Zkusím to, aţ mi ji vymaţou.“ Ačkoliv se klientka nacházela v opravdu nesnadné a psychicky velmi náročné situaci, z jejího přístupu bylo poznat, ţe u ní také došlo k částečné ztrátě pracovních návyků i rezignaci pramenící z neustálého neúspěchu a odmítání. Její postoj by bylo moţné charakterizovat jako obranu, kdy neţ se trápit ze zklamání dalšího odmítnutí, raději se chrání nečinností a „nezájmem“. Př. 3) Ţena s chronickými zdravotními problémy ţije se svým kamarádem v lese, kde si postavili novou chatičku poté, co jim neznámý pachatel spálil předchozí bydlení. Jednou měsíčně jezdí do Berouna pro dávku ţivotního minima, ze které se svým spolubydlícím nakoupí základní potřebné věci. Zbylé finance si obstarávají ze sběru. Při jedné z jejích návštěv byl zdravotní stav natolik špatný, ţe musela navštívit nemocnici. Zde se ukázalo, ţe se opakovaně nedostavila na potřebná vyšetření. Při rozhovoru s lékařem byla dotyčná zmatená a zapamatovala si jen velmi málo informací, prakticky ţádné. Na vyšetření na jiné oddělení nebyla schopna sama dojít. Její chování lze chápat a většina lidí by si jej vyloţila jako odmítavé přeţívání. Pravou příčinou však byla- překvapivě – její negramotnost. Proto má také problémy sehnat zaměstnání. U této paní je příčina materiální nemohoucnosti propojena s osobní příčinou chronicky poškozeného zdraví.

Často jsem naráţela na tvrzení, ţe vyplácené dávky ţivotního nebo existenčního minima dotyčným stačí, ale k zajištění potřeb jako strava, některé léky, pitná voda a cigarety nebo alkohol. Hygienu si zajistí v příslušných sociálních zařízeních. Problém nacházím v tom, ţe tito lidé si svoje alternativní bydlení zařídili tak, aby jim poskytlo teplo, ochranu před větrem a aby jim v rámci moţností maximálně připomínalo skutečné bydlení. Dávky ţivotního i existenčního minima vyuţívají spíše jako minimální finanční jistotu. Přitom účelem těchto dávek je zajistit přeţití 23

a současně je má motivovat dále řešit svoji situaci, tzn. také kontaktovat sociálního kurátora. Myslím si, ţe dostupnost ţivotního i existenčního minima je v těchto případech trochu kontraproduktivní, protoţe je sice potřebná a uţitečná, aby lidem pomohla udrţet si alespoň základní lidskou důstojnost, zároveň však konkrétně u osob bez přístřeší vytváří podmínky pro setrvání v současné situaci a klienti tak nemají důvod, proč se snaţit najít si bydlení, sehnat zaměstnání, zařadit se do většinové společnosti a snaţit se o aktivně získané finanční příjmy, tj. mzdu nebo plat.

24

2. Historie sociálních kurátorů

Specifickou roli mezi sociálními pracovníky zaujímá sociální kurátor, jinak nazývaný také koordinátor sociální péče o osoby tzv. společensky nepřizpůsobené či nepřizpůsobivé. Hlavním posláním činnosti sociálního kurátora je péče o osoby, kterým hrozí sociální vyloučení nebo které jiţ mezi sociálně vyloučené patří, např. osoby bez přístřeší, vykonávající VTOS nebo propuštěné, osoby propuštěné z léčebných zařízení a všichni ti, kteří nejsou z rozličných důvodů schopni se zařadit do běţného ţivota společnosti. Vznik činnosti sociálního kurátora není v ČR příliš dávný, původ této profese najdeme na začátku 2. pol. 20. století, kdy byl zaznamenán zvýšený počet lidí propuštěných z VTOS a bylo důleţité zařídit adekvátní sociální péči o tyto lidi. Kořeny náplně, principů a poslání najdeme jiţ v křesťanské filosofii, zaloţené na lásce k bliţnímu, rovnosti všech, a ţe všichni ve společnosti mají stejnou hodnotu a lidskou důstojnost.

2.1 Historie práce s odsouzenými jako s původní cílovou skupinou Vedle kořenů činnosti sociálního kurátora zmíněné v křesťanské filozofii, nalézáme počátky činnosti vycházející z filantropických pohnutek a snahy pomoci všem s problematickou adaptací na obecně platné normy. Je zajímavé, ţe původní cílovou skupinou sociálního kurátora byly osoby vracející se z výkonu trestu odnětí svobody a jaký byl způsob křesťanského pojetí pomoci vězňům, které si kladlo za cíl uspokojit aspoň základní ţivotní potřeby. Prostředí středověkých věznic bylo zvlášť kruté a strašlivé, vedle minimální hygieny a podprůměrných ţivotních podmínek zde byla velmi nekvalitní strava a těţký vzduch – v takových podmínkách byly minimální šance na udrţení zdraví a pocitu důstojnosti. Termín sociální kurátor se začal pouţívat na konci 60. let. Náplní a poslání jeho činnosti, původně zaměřené na jedince po VTOS, předcházela řada vládních usnesení.

25

2.1.1 První aspekty péče o osoby po výkonu trestu odnětí svobody V 50. letech minulého století úředníci státní správy zjistili, ţe neexistuje prakticky ţádná postpenitenciární péče. Bylo třeba vytvořit systém, který by tuto péči a spolupráci s propuštěnými umoţnil. K péči o osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody a dorost propuštěný z výchovných zařízení došlo na základě nového vládního usnesení. Ukázalo se, ţe po propuštění ze zařízení ztrácí často tyto osoby smysl pro reţim dne, pracovní morálku a především jsou dezorientovaní a v odborné praxi nemají nikoho, na koho by se mohli obrátit s ţádostí o radu, jak postupovat dále při řešení sociální situace, tj. získat bydlení, vyřídit si doklady totoţnosti, sociální dávky, získat zaměstnání apod. Podle vládního usnesení vznikly následující povinnosti oznámit příslušným orgánům alespoň měsíc před propuštěním odsouzeného skutečný den propuštění a údaje, které by mohly ovlivnit zařazení od zaměstnání. Podniky při přijímání zaměstnanců nesměly dělat rozdíly mezi jedincem s čistým trestním rejstříkem a jedincem, který měl záznam o výkonu trestu.28 Toto zde uvádím jako odkaz na jeden z důvodů, proč vznikla funkce sociálního kurátora, který zaujímá v sociální práci důleţitou pozici. Porovnám-li dnešní a tehdejší moţnosti propuštěných z VTOS v souvislosti se sociálním kurátorem, dnešní péče je o hodně kvalitnější a více pruţná a oběma stranám nabízí širokou škálu moţností pro úspěšnou spolupráci a řešení klientových zakázek.

2.1.2 Výzkum Faktorů recidivy a jeho přínos pro postpenitenciární péči Výzkum Faktorů recidivy neboli Projekt Řásnovka se řadí mezi zcela unikátní projekty v oblasti sociální práce na území České republiky. Byl totiţ jedním z prvních impulsů, které upozornily na problematiku začlenění osob po výkonu trestu a potřebu spolupráce mezi kompetentním pracovníkem v sociálních sluţbách a institucemi, které vykonávaly zadrţení osob a obvykle jejich převýchovu.

28

Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky sociální prevence, s. 32 - 34

26

Působení sociálních kurátorů na našem území se datuje k roku 1968. Ve stejném roce v rámci rozsáhlejšího výzkumu Faktorů recidivy uskutečnil Výzkumný ústav kriminologický experiment zvaný Postpenitencirání péče, jehoţ realizací byla pověřena Správa sociálních sluţeb Hl. m. Prahy. Předmětem výzkumu bylo zkoumání dlouhodobé sociální práce s recidivujícími jedinci propuštěnými z VTOS. Výzkum potvrdil domněnku, ţe „kvalitně prováděná sociální práce může účinně přispět k omezení počtu recidivujících pachatelů.“29 Na základě výsledků výzkumu bylo doporučeno opatření, aby činnost kurátorů směřovala ke kontinuální práci s klientem. Současně s projektem bylo zřízeno první specializované pracoviště – Oddělení zvláštní péče při Správě sociálních sluţeb Hl. m. Prahy. Zde probíhalo odborné školení sociálních kurátorů, aby výkon této profese byl kvalifikovaný a maximálně odborný.

2.1.3 Legislativní úprava pro výkon práce sociálního kurátora v letech 1976 – 1989 V této podkapitole uvedu pouze zkrácený přehled legislativních úprav – nebudu se proto uvádět konkrétní znění tehdejších zákonů, ani provádět jejich analýzu. Do roku 1976 byl pro kurátora základním legislativním pramenem zákon o sociálním zabezpečení, který vymezoval poskytnutí sociálních sluţeb všem, kteří se ocitli nebo ţili v mimořádně obtíţných ţivotních podmínkách. Zákon byl později upraven a následující rok vstoupil v platnost jako zákon ve stejném znění společně se zákonem o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení. Vztah obou zákonů ke společensky nepřizpůsobeným občanům podrobně popisoval 4. oddíl vyhlášky MPSV ČSR č. 130/1975 Sb. Významným počinem jiţ v 60. letech byl také zákon o výkonu trestu odnětí svobody. Ten ukládal výborům prostřednictvím svých zaměstnanců povinnost dohlíţet na vytváření podmínek vhodných pro dovršení nápravy odsouzených po

29

Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky sociální prevence, s. 32 - 34

27

propuštění z výkonu. Ke změně tohoto dosavadního systému došlo v roce 1988 nahrazením nových zákonů, především zákonu č. zákonu z. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, který je platný dodnes a stanovil rozsah péče o společensky nepřizpůsobené osoby.

2.1.4 Činnost sociální kurátora po roce 1989 V důsledku pádu komunistického reţimu se společnost začala potýkat s problémy, o kterých se dosud veřejně nemluvilo. Transformační změnu od socialistického

reţimu

k demokratickému

nezvládl

kaţdý.

K rozšíření

bezdomovectví došlo také kvůli zrušení podniků, které svým zaměstnancům zajišťovaly ubytování ve „státních zaopatřovacích zařízeních nebo podnikových a jiných podobných ubytovnách.“30 Dále došlo k částečné reorganizaci státní správy. Sociální kurátor jiţ neměl na starosti pouze osoby propuštěné nebo ve výkonu VTOS. Praktické vymezení je uvedeno na internetových stránkách Společnosti sociálních kurátorů, cituji: „Po roce 1989 došlo k určitým změnám a to jak v trestní politice, tak ve vězeňství – začaly se vytvářet nové instituty a do trestního řízení vstoupily i nestátní a charitativní organizace. Klientela sociálního kurátora se postupně rozšířila i na další okruhy osob (bez přístřeší, závislých na omamných, psychotropních a jiných návykových látkách včetně závislosti na hracích automatech, rodin žijících v mimořádně obtížných situacích, osamělých lidí atd.). Základním posláním sociálního kurátora zůstává především pomoc osobám, proti kterým je vedeno trestní stíhání a to ve všech stadiích. Sociální kurátor je nadále základním článkem funkční sociální sítě, která je zaměřená právě na výše popisovanou problematiku a prochází transformací na moderní trendy v sociální práci evropského charakteru.“31

30

Gojová: Sborník studijních textů, s. 382

31

Sekce sociálních kurátorů [online] [cit. 2012 – 04 - 04]

28

3. Aktuální pojetí činností sociálního kurátora

V této kapitole se budu věnovat nástrojům, které sociální kurátor pouţívá pro výkon své profese. Nástroji rozumíme platné zákony, příslušné dávky a sociální sluţby. Z popisu činnosti sociálního kurátora jako specializovaného sociálního pracovníka však nevyplývá pouze spolupráce s klientem, zaloţená na přímém kontaktu a která podléhá konkrétním nařízením a principům, ale také administrativní činnost, týkající se jak klienta, tak úředních a technických záleţitostí v oblasti sociální správy a komunikaci se všemi institucemi, se kterými přijdou do kontaktu klienti sociálního kurátora.

3.1 Vymezení v platné legislativě V současné době náplň práce sociálního kurátora vymezuje především legislativa, kterou doplňují příslušné vyhlášky, doporučení a pokyny. V této kapitole se budu snaţit vybrat zejména ty části zákonů, které se vztahují k problematice bezdomovectví a činnosti sociálního kurátora. Pro sociálního kurátora jsou z legislativních úprav stěţejní především následující zákony, proto v textu uvedu pouze je. Konkrétně se jedná o následující:  zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách,  zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu,  zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

3.1.1 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách S ohledem na osoby bez přístřeší zákon o sociálních sluţbách upravuje výklad:  druhů a forem sociálních sluţeb. Přesná vymezení pro druhy najdeme v § 32 a formy v § 33.  odborného a právního poradenství – ta jsou také jedním z nástrojů činnosti sociálního kurátora. Přesně je definuje § 37. 29

 zařízení sociálních sluţeb – některá z nich mohou osoby bez přístřeší vyuţít pro dočasné zajištění bydlení. To jim podle mě díky poskytnutí materiálního zázemí velmi pomáhá při řešení jejich situace a při procesu začleňování do společnosti. Dále se jedná především o místa pro krátkodobý pobyt. Oboje patří mezi sluţby sociální prevence, konkrétní příklady uvádím v kapitole 1.3.4 Možnosti způsobu pomoci osobám bez přístřeší.  státních subjektů, které se zabývají pomocí osobám sociálně vyloučeným nebo takto ohroţeným. Zákon jmenuje v § 92 úřad obce s rozšířenou působností a dále v § 93 krajský úřad.

3.1.2 Zákon o životním a existenčním minimu a zákon o pomoci v hmotné nouzi Zásadní úpravou obou zákonů je nové zavedení sociální dávek v hmotné nouzi. Jmenovitě se jedná o příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamţitou pomoc. Ţivotní minimum je nyní koncipováno jako příspěvek na ţivobytí a vypláceno můţe být formou stravenek nebo finanční částky, a to aţ do výše ţivotního minima. O způsobu vyplácení rozhoduje sociální pracovník.32 V našem případě jím můţe být také sociální kurátor, který vede agendu klienta. Z dávek je také moţné poskytnout doplatek na bydlení nebo příspěvek na bydlení, který je součástí státní sociální podpory. Pro splnění podmínek nároku na dávky sociální pomoci musí ţadatel prokázat, ţe se aktivně snaţí o nalezení pracovního místa a splnění resocializačního plánu neboli programu individuálního motivačního postupu, který vypracoval společně se sociálním kurátorem.33 Zákon o pomoci v hmotné nouzi dále stanovuje, ţe o výši a přiznání mimořádné okamţité pomoci rozhoduje příslušná pobočka Úřadu práce ČR. Zákon také definuje cílovou skupinu sociálního kurátora.34 Touto částí se budu zabývat samostatně v kapitole 3.4 Cílová skupina sociálno kurátora.

32

Štěchová a kol.: Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie, s. 12

33

Štěchová a kol.: Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie, s. 12

34

Gojová: Příručka pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory, s. 10 -11

30

Poskytování těchto dávek je vázánou podmínkou adresovaného trvalého bydliště, které bývá u osob bez přístřeší formální v podobě obecního úřadu, jehoţ adresu uchazeč o dávku nahlásí jako trvalé bydliště. Dávky pomoci v hmotné nouzi vyplácí nově od roku 2012 příslušné pobočky Úřadu práce ČR. Tento nový systém podstatně zkomplikoval podávání ţádostí, protoţe ţadatelé z řad osob bez přístřeší jsou kvůli nedostatečné informovanosti zmatení a neví, jak postupovat při podávání ţádostí. S tímto problémem jim můţe pomoci sociální kurátor, který ţadateli pomůţe vyřídit podklady pro podání ţádosti a objasní proces vyřizování, přesto najdeme osoby bez přístřeší, které tuto pomoc nevyuţijí. Buď o ní neví, nebo nemají zájem.

3.2 Činnost sociálního kurátora v organizační struktuře jednotlivých úřadů Působnosti při zajišťování sociálních sluţeb upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Jedná se o tyto subjekty: obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, obec a kraj. Zákon ukládá jednotlivým subjektům kompetence a povinnosti v oblasti sociálních sluţeb. Ve své práci budu popisovat činnost sociálního kurátora na úřadu obce s rozšířenou působností. V oblasti přenesené působnosti sociální sluţby zajišťovány obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Ten je zároveň místem výkonu práce sociálního kurátora, který vykonává státní správu v přenesené působnosti při sociální práci s osobami ohroţenými sociálním vyloučením. Kompetence sociálního kurátora spadá také i pod krajský úřad, kde sociální kurátor vykonává koncepční a koordinační činnost sociálních sluţeb a zastává zde místo koordinátora péče.

3.3 Kvalifikační předpoklady pro výkon profese sociálního kurátora Kvalifikační poţadavky vymezuje § 110 zákona o sociálních sluţbách, kde jsou uvedeny upravené předpoklady pro výkon sociálního pracovníka: „Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona.“35 Zákon dále definuje minimální vzdělání, kterého musí pracovník dosáhnout. Jedná se

35

zákon č. 108/2006 Sb., o soc. službách

31

o vyšší odborné vzdělání, vysokoškolské bakalářské nebo magisterské a absolvování akreditovaného vzdělávacího kurzu v oblasti sociálních a pedagogických věd. Sociální kurátor si musí průběţně rozšiřovat, doplňovat a aktualizovat své vzdělání formou účastí na různých kurzech, přednáškách, školeních, odborných konferencích a seminářích. Zahrnuty mohou být i některé poznatky ze zdravotně sociální problematiky, které mají profesní vztahy k práci sociálního kurátora.

3.4 Cílová skupina sociální kurátora Klienty sociálního kurátora jsou ti občané, jejichţ sociální situaci lze označit za neuspokojivou a lidskou důstojnost ohroţující. Patří sem osoby ohroţené sociálním vyloučením nebo vyloučené, osoby bez přístřeší eventuálně kterým hrozí ztráta bydlení. Dále osoby vykonávající VTOS nebo po jeho propuštění, také osoby ve výkonu vazby. Konkrétní vymezení je ustanoveno v jednotlivých legislativních zakotveních, kterým se budu věnovat níţe. Velmi častými klienty jsou osoby bez přístřeší, které přichází s ţádostí o vyřízení sociálních dávek, potřebují vyřídit občanský průkaz nebo se potřebují poradit ohledně úředních záleţitostí, kterým nerozumí či konzultovat, zda je chápou dobře. Nejčastěji je přivádí obava, aby „neprovedli nějakou hloupost.“ Sociální kurátor, který pracuje na úřadu obce s rozšířenou působností, poskytuje odborné sociální poradenství podle zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen zákon o sociálních sluţbách) podle § 92 odst. b) – cituji: I. „ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo výkonu trestu II. osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností.36 Ustanovení také vymezuje náplň činnosti sociálního kurátora (viz kapitola 3.5 – Náplň činnosti soc. kurátora). Dále zmiňuje osoby ohroţené trestnou činností páchanou jinou osobou – těmto ohroţeným občanům sociální kurátor musí poskytnout základní poradenství, jak mu nařizuje § 37 odst. 2, téhoţ zákona. V rámci tohoto základního poradenství pak můţe poskytnout kontakt na odborníka na

36

zákon č. 108/2006 Sb., o soc. službách

32

konkrétní problematickou oblast, která klienta tíţí. Tento odborník – např. právník, speciální pedagog, supervizor, pak poskytne konkrétní erudované rady, jak řešit situaci. Sociální kurátor tedy můţe v rámci základního poradenství poskytnout kontakt na osobu, jeţ poskytne odborné poradenství, s jistou nadsázkou tedy zastává funkci logistika pro sociální poradenství. Význam tohoto systému mohu potvrdit z osobní zkušenosti z praxe na OSP na Praze 1. Na konzultaci přišla paní v poměrně zoufalém psychickém stavu. Popsala nám situaci, která obtěţovala její rodinu, a ptala se, co má dělat - ţe uţ neví, jak dál. Společně s kurátorem jsme ji vyslechli, zeptali se na podrobnosti a řekli jí, kdy pachateli hrozí právní postih a kdy ještě ne. Poté jsme jí předali kontakt na bezplatnou právní poradnu a doporučili jí návštěvu právníka, který jí poskytne odborné rady, jak právně postupovat proti pachateli. Naše doporučení akceptovala a podotkla, ţe se jí velmi ulevilo a po dlouhé době má pocit, ţe se dá situace řešit.

Zákon č. 111/2006 Sb., o hmotné nouzi (dále jen zákon o hmotné nouzi) také definuje okruh osob, které lze povaţovat za klienty sociálního kurátora. V § 2, odstavci 6 najdeme definici těchto osob, cituji: „Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2 (viz níţe), avšak v daném čase, s ohledem na neuspokojivé sociální zázemí a nedostatek finančních prostředků nemůže úspěšně řešit svoji situaci a je ohrožena sociálním vyloučením, jestliže zejména a) je propuštěna z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, nebo b) je po ukončení léčby chorobných závislostí propuštěna ze zdravotnického zařízení, psychiatrické léčebny nebo léčebného zařízení pro chorobné závislosti, nebo c) je propuštěna ze školského zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy nebo z pěstounské péče po dosažení zletilosti, respektive v 19 letech, nebo d) nemá uspokojivě naplněny životně důležité potřeby vzhledem k tomu, že je osobou bez přístřeší, nebo

33

e) je osobou, jejíž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby.“ 37 V odstavci 2 jsou podmínky hmotné nouze stanovené dvěma způsoby: a) osoba po odečtení příjmů nedosahuje částky ţivobytí. Svoji finanční situaci není schopna řešit svépomocí kvůli zdravotnímu stavu, věku a dalším faktorům, které komplikují moţnost zajistit si prostředky pro obţivu. Z tohoto důvodu je váţně ohroţeno zabezpečení základních ţivotních podmínek. b) osoba dosahuje sama nebo s příspěvkem na ţivobytí částek, které však nestačí na pokrytí odůvodněných nákladů na bydlení a sluţeb bezprostředně spojených s bydlením.38

Dále je moţné ve spolupráci s klienty sestavit tzv. program individuálního motivačního postupu. Jeho vypracováním je pověřen sociální kurátor na obecním úřadu obce s rozšířenou působností. Jeho účelem je odvrátit hrozící sociální propad a vyloučení.39

3.5 Pracovní náplň sociálního kurátora Činnost, kterou vykonává sociální kurátor ve své profesi, vychází ze zákonu o sociálních službách, konkrétně § 92, odst. b) – cituji: koordinuje poskytování sociálních služeb poskytuje odborné sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo výkonu trestu, osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností spolupracuje se zařízeními pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou České republiky, správními úřady a územními samosprávnými celky.

37

zákon č. 111/2006 Sb., o hmotné nouzi, § 2, odst. 6

38

zákon č. 111/2006 Sb., o hmotné nouzi, § 2, odst. 2

39

Gojová: Příručka pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory, s. 11

34

Poslední bod – spolupráce s VS ČR a PMS ČR se týká zejména osob vykonávajících ústavní nebo ochrannou výchovu a VTOS. Pokud občan vykonává ústavní nebo ochrannou výchovu a je nezletilý, dohled a péči vykonává OSPOD. Jakmile dosáhne plnoletosti, je mu nabídnuta činnost sociálního kurátora. Sociální kurátor také spolupracuje s neziskovými organizacemi, soudy, Policií ČR, školskými zařazeními, úřady práce, zdravotnickými zařízeními a dalšími orgány, které mohou být v kontaktu s klienty sociálního kurátora. 3.6. Vymezení kompetencí sociálního kurátora

3.6.1. Kompetence sociálního kurátora v oblasti přímé práce s klientem Vyhledává a kontaktuje sociálně vyloučené osoby v jejich přirozeném prostředí, nebo které jsou tímto vyloučením ohrožené o Aktivní vyhledávání probíhá v přirozeném prostředí klienta, po obdrţení informace od spolupracujících organizací, při kontaktování potenciálního klienta ve věznici, je-li kurátor kontaktován třetí osobou. Provádí sociální intervenci o Jedná se o sluţby, které pomáhají překonat náhlou nepříznivou situaci, ve které se klient ocitl. Cílem je nejen překonat situaci, ale předejít vzniku negativních jevů. Poskytuje základní a odborné sociální poradenství o

Kurátor poskytne informace, které vedou k řešení nepříznivé sociální situace.

Při přímé práci s klientem spolupracuje s dalšími subjekty o Jedná se o spolupráci se zařízeními, ve kterých se klient nachází nebo nacházel.

3.6.2. Kompetence sociálního kurátora v oblasti technicko-administrativní činnosti Zajišťuje a zprostředkovává citlivé údaje oprávněným osobám, vyžaduje-li charakter situace 35

o Pomocí hlášenek, které kurátor získá od VS ČR, obdrţí kurátor potřebné údaje o klientovi. Hlášenky musí kurátor ukládat do spisu, vést jejich evidenci a vykazovat ve statistikách. Rozhoduje o přiznání a výši dávky mimořádné okamžité pomoci a evidované dávky osobě, které hrozí sociální vyloučení o Kurátor vede agendu poskytování dávek, zpracovává ţádosti a poskytuje finanční dávku. Vede spisovou dokumentaci a evidenci o práci s klientem o Vedení probíhá prostřednictvím evidence klientů v přírůstkovém rejstříku a vedení jednotlivých spisů o klientech, tzv. spisové dokumentaci. Předává spis mezi úřady v případě změny trvalého pobytu o Jelikoţ spis by měl být veden v místě trvalého bydliště klienta, v případě změny bydliště by spis měl být předán na příslušný úřad obce s rozšířenou působností, pod které nové místo pobytu spadá. Vede statistiky o Jedná se zejména o statistiky typu „Roční výkaz o sociální práci s příslušníky marginálních skupin“, který obdrţí MPSV pro své potřeby. Koordinuje činnost v oblasti plánování rozvoje sociálních služeb o Činnost lze realizovat zejména díky spoluúčasti na komunitním plánování obce. Do plánování se zapojují všichni členové ze systému sociálních sluţeb (poskytovatelé, uţivatelé, zadavatelé) a výsledkem jednání by měl být plán, který odpovídá potřebám všech zúčastněných. Vytváří a aktualizuje adresář poskytovatelů sociálních služeb o Tato činnost napomáhá ke zvýšení informovanosti jednotlivých poskytovatelů a podává informace pracovníkům pracujícím s osobami ohroţenými vyloučením.

36

3.7 Spolupráce sociálního kurátora s ostatními subjekty S ohledem na náplň své činnosti a různorodou klientelu je ţádoucí, aby kurátor spolupracoval s ostatními subjekty, se kterými jeho klienti přijdou do kontaktu. Mám zde na mysli subjekty, které mohou aktivně i pasivně ovlivnit sociální situaci klienta. Zejména u osob bez přístřeší se velmi často jedná o kumulaci více subjektů, se kterými můţe přijít do kontaktu v důsledku svého jednání. Můţe se jednat např. o Policii ČR kvůli krádeţi, musí-li „bezdomovec“ nastoupit VTOS, pak VS ČR, jejíţ sociální pracovník (pokud tak neučiní sám klient) mu obvykle nabídne pomoc sociálního kurátora atd. Osobně spolupráci kurátora se subjekty i spolupráci mezi subjekty vnímám jako řetěz, ke kterému se podle potřeb přidávají další články. Vybírat budu pouze ty subjekty, které povaţuji adekvátní ve vztahu k problematice bezdomovectví.

3.7.1 Spolupráce sociálního kurátora s Vězeňskou službou ČR VS ČR začala na našem území aktivně fungovat v roce 1993. Od samého počátku je její hlavní činností zajistit výkon vazby a VTOS. Její spolupráce s kurátorem se řadí patrně mezi nejpočetnější v oblasti předpisů a moţností spolupráce. Pokusím se proto vybrat jen to, co povaţuji za skutečně podstatné vzhledem k charakteru práce. Kurátor navštěvuje a prostřednictvím návštěvy má moţnost kontinuální spolupráce s pachatelem v období vazby, VTOS i krátce před propuštěním. Tato práce má charakter prevence vzniku sekundárních problémů a rizika recidivy trestné činnosti. Cílem spolupráce kurátora s VS ČR je především snaha o zabezpečení podmínek pro souvislou práci s pachatelem. Cíle je dosahováno prostřednictvím aktivní práce s klienty i sociálními pracovníky věznic, kterým kurátor poskytuje informace o sociálním prostředí nebo např. nabídce sluţeb v daném regionu.40

40

Gojová: Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky sociální prevence, s. 22

37

3.7.2 Spolupráce sociálního kurátora s Probační a mediační službou Probační a mediační sluţba, zkráceně PMS, je orientována jak na odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody, tak na odsouzené, kteří trest vykonávají na svobodě. Probací rozumíme organizování a dohled nad podezřelým či odsouzeným, kontrolu výkonu alternativního trestu, způsob ţivota, zdali hrozí recidiva trestné činnosti. Cílem je zabránit odsouzenému v opakování trestné činnosti.41 Mediací rozumíme náhradní metodu pro řešení sporů, která pomáhá sniţovat komunikační překáţky a podpořit sociální sblíţení lidí.42 PMS můţe klient vyuţít dobrovolně nebo mu je nařízena soudně. Spolupráce mezi kurátorem a PMS je zaloţena na efektivní případové práci. Ke kontaktu dochází dvěma způsoby: klient má soudně nařízený dohled PMS a kontaktuje proto kurátora, který mu následně zprostředkuje kontakt na příslušnou instituci. Při moţnosti podmínečného propuštění můţe kurátor kontaktovat PMS a spolupracovat při přípravě ţádosti o propuštění.43

3.7.3 Spolupráce sociálního kurátora s orgánem sociálně právní ochrany dětí a se školskými zařízeními Zde se jedná o spolupráci s nezletilými klienty, kteří brzy dosáhnou 18. roku a nebudou tak spadat do péče OSPOD nebo školského zařízení, ve kterém jsou umístěni. Doporučená doba pro návštěvu ze strany kurátora je 3 – 6 měsíců, tak, aby byl dostatek času na vyřízení potřebných úředních úkonů. Sociální kurátor také můţe pomoci se začleněním do běţné společnosti.44 To osobně povaţuji za velmi důleţitý krok. Kurátor tím pomáhá zabránit propadu jedince na společenské dno, které je často chápáno jako měřítko pro bezdomovectví.

41

Gojová: Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky sociální prevence, s. 22

42

Matoušek, O. Metody a řízení sociální práce, s. 135

43

Gojová: Příručka pro metodiky sociální prevence, s. 33

44

Gojová: Příručka pro metodiky sociální prevence, s. 33

38

3.7.4 Spolupráce sociálního kurátora se zdravotnickými zařízeními Nemá-li klient sjednaného vlastního praktického lékaře, můţe vyuţít preventivní zdravotní péče zajištěné sociálním kurátorem. Jedná se však pouze o akutní případy. Na základě § 7 zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění mají nárok na bezplatnou zdravotní péči ti občané, kteří splňují dané podmínky. Právo na tuto péči zajišťuje také Listina základních práv a svobod, konkrétně článek 31. V něm je uvedeno, ţe „každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“45

3.7.5. Spolupráce sociálního kurátora s úřady práce Cílem této spolupráce je pomoci nalézt pracovní místo osobám, které mají ztíţené podmínky na trhu práce. Kurátor pomáhá klientovi jednat s úřadem, který není schopen samostatného jednání nebo má např. obavy z komunikace s těmito typy institucí. Jeho úkolem je zamezit vzniku nejasností pro obě strany a předejít vyřazení z evidence úřadu práce. Mám zkušenost, ţe klient ţijící na ubytovně, byl evidován na úřadu práce. Se svým kurátorem opakovaně přerušil spolupráci a stejně tak byl velmi pasivní při jednání s úřadem. Ten jej proto vyškrtl z evidence.

3.7.6. Spolupráce sociálního kurátora s místní samosprávou a s poskytovateli služeb V oblasti spolupráce s místní samosprávou sociální kurátor informuje o aktuálních potřebách v lokalitě, vysvětluje a obhajuje potřeby konkrétní cílové skupiny a snaţí se o jejich prosazení. U osob bez přístřeší se můţe jednat o zřízení vybraná zařízení jmenovaná v zákoně o sociálních sluţbách, Díl 4 – sluţby sociální prevence (viz kap - 3. 1. 1. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách).

45

Listina základních práv a svobod [online] [cit. 2012 – 04 - 01]

39

4. Specifika činnosti s cílovou skupinou osob bez přístřeší

Jednotlivé cílové skupiny se charakterizují podle konkrétních problémů. Z nich vyplývají potřeby uspokojovat odlišné potřeby a tím i výběr odlišných pracovišť poskytujících sociální sluţby. Sociální kurátor vykonávající státní exekutivu v přenesené působnosti poskytuje nebo zprostředkovává ty druhy sociálních a dalších sluţeb, které vedou k reintegraci klienta. Převáţná část sluţeb, které v rámci spolupráce klientovi nabízí, má technicko-administrativní charakter (převáţně odborné sociální poradenství). V kapitole vyjmenuji nejčastější ţádosti, se kterými se osoby bez přístřeší obrací na sociálního kurátora a co on můţe konkrétně osobám bez přístřeší nabídnout. Při psaní budu vycházet vedle odborné literatury také z osobních zkušeností, které jsem získala na Oddělení sociální prevence ÚMČ Praha 1.

4.1 Nejčastější žádosti osob bez přístřeší Neţ se začnu věnovat samotné spolupráci, vyjmenuji nejčastější potřeby osob bez přístřeší, kvůli kterým vyhledají sluţby sociálního kurátora. Ačkoliv zde budu psát výhradně o osobách bez přístřeší, nahradím je tentokrát pro stručnost textu slovem klient. Mezi nejčastější potřeby a ţádosti klientů patří: vyřízení podkladů pro podání ţádosti o doklad totoţnosti (např. rodný list, oddací list, rozvodový list, úmrtní list). Zprostředkovávají ubytování nebo bydlení v nejrůznějších formách, zprostředkování běţných občanských činností, které souvisejí s právy a povinnostmi příslušníka většinové společnosti, např. konzultace při nejasnostech s úředními dopisy, telefonický kontakt s institucemi, ţádost o radu při řešení jakýchkoliv ţivotních situací, potřeba někomu se svěřit a vypovídat. Rozsah spolupráce je přímo odvislý od schopnosti, dovednosti a moţnosti klienta. Je důleţité si uvědomit, ţe větší mnoţství klientů bývá zcela dezorientováno a neví, jak konkrétní situaci řešit. Kurátor je zde od toho, aby mu vše objasnil a společnými silami vyřešili problém. Záměrem spolupráce je, aby sociální kurátor na základě diagnostiky schopností klienta a jeho 40

situace, ve které se nachází, rozpoznal, jaký rozsah činností musí provést za klienta a jaké úkony lze delegovat na klienta, aby je vykonal samostatně. 4.2 První kontakt s klientem První osobní setkání mezi sociálním kurátorem a klientem řadíme mezi jeden z nejdůleţitějších okamţiků. Velmi důleţitý je první vzájemný dojem, který můţe výrazně ovlivnit pozdější jednání obou stran. Po pozdravu by se měl kurátor zeptat, co klient potřebuje a co pro něj můţe udělat. Neměl by dělat závěry a rozhodnutí za klienta, ale nechat jej, aby sám vyjádřil, co ho nejvíc trápí. Dále je velmi důleţitá stálá úroveň zdvořilosti, tzn. vynechat projevy opovrţení, nadřazenosti apod. Klient by pak mohl nabýt dojmu, ţe jej kurátor vnímá jako zcela méněcennou přítěţ, se kterou ztrácí čas. Tempo komunikace by se mělo přizpůsobit klientovi. Kurátor se musí – ideálně pomocí zpětného dotazování - neustále ujišťovat, ţe mu klient rozumí. První nabídnuté sluţby musí uspokojovat základní, tj. fyziologické potřeby klienta. Aţ kdyţ je člověk ohřátý a trochu klidnější, je schopen začít uvaţovat o řešení své situace.46 V této chvíli také bude klient schopen soustředěněji mluvit o důvodu své návštěvy a o tom, co jej tíţí.

4.3 Typické úkony při práci s cílovou skupinou Při práci s osobami bez přístřeší je nezbytná spolupráce s NNO, které poskytují sociální sluţby v sociálních zařízeních pro osoby bez přístřeší, např. azylové domy, noclehárny, denní nízkoprahová centra. Nejčastější sluţby, které sociální kurátor poskytuje a zprostředkovává klientům, jsou: doklady potřebné pro splnění podmínek dávky v hmotné nouzi, registraci na úřadu práce, moţnosti nástupu na brigádu nebo do zaměstnání. ubytování, hygienické sluţby, moţnosti stravování. komunikace

s fyzickými

osobami

–

rodina,

zaměstnavatel,

policie

a s právnickými osobami – úřady, NNO aj.

46


41

ţádost o starobní či invalidní důchod. pomoc při splácení dluhů. pomoc při podávání ţádosti o byt.47

4.4 Vybrané administrativní záležitosti Jednou z nejčastějších potřeb klienta je vyřízení nového OP. Protoţe klient obvykle nemá všechny prostředky a někdy ani neví, jak se OP vyřizuje, vyhledá pomoc sociálního kurátora. Ten mu poradí a vysvětlí, co musí mít klient před samotnou ţádostí vyřízené, tj. 100 Kč v hotovosti a rodný list. Můţe také zprostředkovaně přes úřad práce – oddělení hmotné nouze, poskytnout finanční podporu na vyřízení dokladu. Ne vţdy má klient místo, kde si můţe věci schovat. Aby se předešlo neustálému ztrácení, můţe kurátor nabídnout klientovi uloţení věcí do spisu. Při vyřizování dokladu můţe klienta doprovodit na úřad a v případě jakýchkoli komplikací pomůţe vyjasnit situaci. Není výjimkou, ţe klienti jsou zmatení, neví, co se po nich chce a kdyţ se jich úředník na něco zeptá, nejsou schopni mu odpovědět. Aby se předešlo ztrátě nového OP, někteří klienti u sebe mají kopii a originál uschovaný u svého kurátora nebo např. v trezoru neziskovky. Dalším častým problémem bývá rodný list (RL). Mnoho klientů je např. v Praze a jejich RL je evidován v místě narození, kam se nedostanou třeba z důvodu absence finančních prostředků. Navíc bez předloţení dokladů totoţnosti matrika nevystaví klientovi RL. Tím se dostává do začarovaného kruhu. Z těchto důvodů sociální kurátor můţe vyuţít moţnost ţádosti o tento matriční doklad pro úřední potřeby. Doklad pro úřední potřeby podle zákona o matrikách přesně určený způsob s jeho nakládáním. Jedna ze základních podmínek je, ţe klient nemůţe dostat doklad pro osobní potřeby. V praxi to vypadá tak, ţe sociální kurátor doprovodí klienta na úřad po podání ţádosti o OP si doklady uloţí do spisu.

47

Gojová: Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky sociální prevence, s. 89 – 99.

42

4.5 Možné formy pomoci sociálního kurátora 4.5.1 Krizová intervence Klientovi je poskytována ve chvíli, kdy hrozí nebo jiţ nastala krizová situace, která uvádí klienta do situace ohroţující jeho psychický stav. Cílem je najít řešení, které zmírní nebo zcela zamezí prohlubování kritické situace. Bývá poskytována např. při ohroţení vlastního ţivota – klient zaţívá strach, jestli v zimě neumrzne, neví, co s ním bude. Dalším předmětem krizové intervence je úmrtí blízké osoby, ztráta bydlení nebo propuštění ze zaměstnání.48 Sociální kurátor zde není pouze úředním pracovníkem, ale také terapeutem, který situaci řeší z oblasti sociální i psychologické. Rozhodně by však neměl poskytovat přímo terapii, pokud nemá odpovídající vzdělání.

4.5.2 Krátkodobá pomoc Zahrnuje situace, které jsou nárazové a dají se vyřešit i během jednoho společného setkání. Častěji sem však řadíme problémy, které vyţadují krátko aţ střednědobou délku řešení problému. Sociální kurátor ji poskytuje v podobě odborného poradenství, vyřízení osobních dokladů, sociálních dávek, při zprostředkování ošacení, stravy a ubytování.49

4.5.3 Dlouhodobá pomoc Je to časově neomezená spolupráce mezi klientem a kurátorem, jejímţ cílem je maximálně efektivní vyřešení situace. Trvá v rozmezí několika týdnů, měsíců i let. Prostředky pro řešení tvoří všechny vyuţitelné a dostupné sluţby. Ty pak mohou kurátor i klient vyuţít např. při řešení soudního sporu, uplatňování svých práv a nároků vůči právnickým osobám, hledání bydlení nebo zaměstnání.50 Aby byla dlouhodobá pomoc efektivní a výsledkem bylo vyřešení situace, je třeba, aby klient byl maximálně zodpovědný a aktivně se podílel na spolupráci. To v praxi někdy

48

Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky sociální prevence, s. 89 – 99

49


50


43

představuje problém, ze kterého vzniká začarovaný kruh. Dlouhodobá pomoc se tak skutečně můţe protáhnout aţ na několik let a přitom stále stagnovat v jednom bodě. 4.5.4 Uspokojování potřeb podle poskytovaných služeb Zde budu vycházet z Maslowovy hierarchie potřeb, podle které musí být uspokojeny základní, tj. fyziologické potřeby, a pak aţ potřeby tzv. vyšší – potřeba někam patřit, cítit náklonnost a duchovní potřeby. Mnozí z klientů nemají splněné ani základní potřeby. Úkolem kurátora je tedy vyuţít nabídky dostupných sluţeb a nabídnout je klientovi v pořadí, které nenaruší sled hierarchie potřeb, tzn. postupovat od základních k vyšším.51 To můţe vyţadovat i dlouhodobou spolupráci, protoţe většina osob bez přístřeší je náchylná ke ztrátě sebedůvěry a rezignuje i na udrţení základních potřeb.

4.5.5 Uspokojování biologických a hygienických potřeb V praxi se sociální kurátor běţně setká s klienty, kteří nepatří mezi tu skupinu, která není orientovaná v ţivotě na ulici a neví, které zařízení jí nabídne konkrétní sluţby. Úkolem sociálního kurátora je informovat klienta o nabídkách konkrétních sluţeb a zejména pomoci klientovi vyřídit podklady pro doklady, které potřebuje pro povolení vyuţívání těchto sluţeb.52 Jedná se zpravidla o zařízení sluţeb sociální prevence. Uspokojování těchto potřeb patří mezi osobami bez přístřeší mezi nejčastěji vyhledávané a vyuţívané.

4.5.6 Uspokojování spirituálních potřeb Spirituální neboli duchovní potřeby jsou prvkem, který významně ovlivňuje jednání i myšlení jedince. Otázky typu „kdo jsem, kde je mé místo na světě, jaké je mé poslání?“ bývají přehlušeny proţitými extrémními situacemi, které sniţují sebedůvěru klienta v sebe sama a degradují jeho společenské postavení. Na uspokojování tohoto druhu potřeb se zaměřuje i zákon o sociálních sluţbách prostřednictvím socioterapie. Nabídka programů touto netradiční metodou v rámci 51


52


44

sociální práce směřuje k pozitivnímu ovlivňování klienta. Jejich cílem je vrátit jedinci pocit sebedůvěry a naučit jej řešit sloţité situace co nejsamostatněji. V oblasti sociálních sluţeb je tento druh potřeby stále nedostatečně rozvinutý a sociální kurátor by se na něj měl zaměřit.

53

Vzhled i chování osob bez přístřeší mohou vyvolat

domněnku, ţe tito lidé nemají ţádné spirituální potřeby a jsou jen „prázdnými“ dušemi. Ve skutečnosti mnozí z nich kontakt s druhými potřebují – mají pak pocit, ţe nejsou sami. I z tohoto důvodu osoby bez přístřeší ţijí často v početných skupinách, bez ohledu na hádky a jiné nepokoje.

5. Práce s osobami bez přístřeší z pohledu sociálního kurátora i klienta Praktickou část jsem realizovala v Městském centru sociálních sluţeb a prevence na Praze 1. Centrum je součástí Úřadu Městské části Praha 1 – Odboru sociálních věcí a zdravotnictví, konkrétně Oddělení sociální prevence (dále jen OSP). Nejprve krátce charakterizuji OSP a jeho zaměstnance, abych lépe přiblíţila funkci zařízení.

5.1 Charakteristika Oddělení sociální prevence Úřadu Městské části Praha 1 Pracoviště je detašované a nejčastější klientelu tvoří osoby z různých důvodů sociálně vyloučené nebo kterým toto vyloučení hrozí, zejména pak osoby bez přístřeší, které tvoří převáţnou většinu klientů – aţ polovinu. Na oddělení pracují dva sociální kurátoři, referent oddělení a veřejný opatrovník, který se nachází mimo detašované pracoviště. Oddělení je specifické dvěma vlastnostmi: přátelský a tolerantní přístup sociálních kurátorů, kteří klientům dovolí zůstat i po vyřízení aktuálního důvodu návštěvy. Podle mě se jedná o velmi neobvyklý, mimořádně pozitivní přístup úředníků a vedoucí OSP mi jej odůvodnil poměrně logickým tvrzením „když jsou tady, je to lepší, než aby byli na ulici a byly z toho pak nějaké problémy.“ Druhým specifikem je fakt, ţe oddělení často řeší za Magistrát hl. m. Prahy problémy ze sociální oblasti. To do určité míry souvisí s umístěním pracoviště v centru města, kde

53


45

se sociálně vyloučení lidé kumulují ve větším mnoţství, neţ v jiných městských částech. Sociální kurátoři tak pracují nejen s klienty, kteří mají trvalé bydliště na Praze 1, ale i s dalšími. Nejčastěji se jedná o odborné poradenství. Jedním z hlavních cílů OSP je pomoci kaţdému, kdo se nachází v sociální nouzi a potřebuje odbornou sociální pomoc. Systém pomoci vychází mj. ze zákonu o sociálních sluţbách a zákonu o pomoci v hmotné nouzi. Jednou týdně se klienti schází při odpoledním klubu, jehoţ náplní je projekce filmu s vybranou tematikou nebo diskuse s pozvanými hosty, jimiţ jsou odborníci z oblasti různých společenských věd.

5.2 Metodika šetření Pro své šetření jsem zvolila strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami. Uskutečnila jsem celkem tři rozhovory – jeden s vedoucím OSP a dva s klienty, kteří pravidelně vyuţívají sluţeb tohoto zařízení. Všechny rozhovory jsem nahrávala na diktafon. Otázky pro klienty jsem se snaţila formulovat tak, aby dotyční mohli vyjádřit svůj názor a přesto neměli pocit, ţe jsou u výslechu. Dva klienty jsem volila z důvodu stručného a jednoduchého vyjadřování prvního respondenta, jehoţ odpovědi měly převáţně pozitivní závěry a nepoukazovaly na ţádné náznaky nespokojenosti. Cílem je popsat, jak činnost sociálního kurátora a způsob práce vnímají klienti, kterými jsou v tomto případě dvě osoby bez přístřeší, a jak sociální kurátor, popřípadě jaká řešení navrhuje. Otázky jsem vybírala tak, aby pokud moţno maximálně mapovaly činnost sociálního kurátora a jestli ji sociální kurátor i jeho klient shledávají jako kvalitní a dostačující nebo naopak. Odpovědi uvádím z důvodu jejich významnosti a důvěryhodnosti v autentické podobě.

5.2.1 Rozhovor se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha 1 1) Má podle Vás současný systém sociální pomoci nějaké mezery? Já se domnívám, ţe od 1. 1. 2012 má velmi nesystémové mezery v tom, ţe se v podstatě několik let budovaný systém sociálních sluţeb a dávek v hmotné nouzi rozdělil, přestoţe ten původní záměr bylo, aby sociální dávky byly motivační sloţkou sociální práce a sociální pracovníci měli moţnost podle svého uváţení a znalosti klientů a terénu účinně přiznávat peníze těm lidem, kteří je potřebují. 46

Ten sociální systém má spoustu nedostatků a jsou to spíš jednotlivosti. V zásadě je problém v neuváţených škrtech, způsobu financování a reformy, která z našeho pohledu nepřináší nic kvalitativně lepšího. Co se týče zákonu o sociálních sluţbách – ten je dobře nastavený. To je právě ten rozdíl – jak dlouho se připravoval tento zákon a jak dlouho ta reforma, je to znát. A jinak ostatní zákony, které reagují na potřeby klientů, jsou taky dobře nastaveny, ale selhává to potom na nekvalifikovaných politických zásazích do sociální práce, která by měla být apolitická. 2) Zhodnotíte-li současné pracovní možnosti a prostředky sociálních kurátorů, jsou podle Vás dostatečné, nebo je sociální kurátor spíše omezován? Já myslím, ţe způsoby, jak práci děláme, kompetence, které máme, jsou dostatečné. Ale ne v těch současných podmínkách, kdy v podstatě dochází k různým „trendům“ jako třeba diskriminace na pracovním trhu z důvodu záznamu v rejstříku trestu. To je tak velký problém, ţe byť s tím člověkem dlouhodobě spolupracujeme ve výkonu trestu i po výstupu, připravíme ho na to jak materiálně, tak technicky i motivačně, a pak naráţíme na to, ţe ho nezaměstnají, alespoň ne v té reálné době, kdy je schopen čelit odmítání a neţ úplně rezignuje. Takţe si myslím, ţe naše kompetence jsou dostatečné, ale nechtěl bych jich mít víc, protoţe na druhou stranu kompetence svazují. Naše spolupráce je zaloţena na dobrovolnosti, v podstatě musíme mít takové kompetence, které nepodmiňují sankce, kdyţ člověk nespolupracuje. Takţe ty jsou v pořádku, podmínky jsou horší z důvodu společenského klimatu a vztahu společnosti k našim klientům. 3) A naopak, najdete na své práci něco pozitivního? Já si myslím, ţe je hodně důleţitý - a tahle filozofie je dobře nastavená uţ od 70. let a stále aktuální, ţe stát se přiznává ke své zodpovědnosti za pomoc lidem, kteří se dostanou do nějaké velmi obtíţné ţivotní situace, teď myslím třeba výkon trestu, bezdomovectví, závislosti. A kaţdý občan téhle republiky má moţnost obrátit se na kvalifikovaného odborníka, který mu dokáţe poradit, zprostředkovat sluţby a dokáţe nahradit to, co ti lidé nemají – vztahové zázemí. Podle mě mají za cíl a úkol, pracují-li dobře, ţe ti lidé nachází určitou důvěru a jistotu. Musíme si 47

uvědomit jednu věc a to teď nemyslím špatně – ţe neziskové organizace nejsou rovnoměrně rozprostřeny po celé republice a ţe kdyţ klient opakovaně poruší pravidla, tak organizace mu udělí sankce z různých pochopitelných důvodů a za třetí – zítra tu ta organizace nemusí být. Ale kdyţ klient ví, ţe půjde do výkonu trestu, tak ví, kde kurátor sedí. Ví, ţe kurátor za ním můţe do toho výkonu trestu přijít a ţe klient můţe přijít po výkonu, byť by tam byl jiný kurátor. Ta pomoc mu bude zajištěna a to je na té práci hrozně důleţité. Je tu permanentně někdo, kdo pomoc nabízí. 4) Vedle přímé práce s klientem vykonáváte také technicko-administrativní činnosti, které s klienty někdy vůbec nesouvisí. Vyhovuje Vám to, nebo by tuto práci měl vykonávat někdo jiný? Vezmeme-li model ve Skotsku, tak tam pracovník vyloţeně diagnostikuje a přímo pracuje s klientem a administrativu dělá někdo jiný. Tenhle model by mi vyhovoval z různých důvodů. Ta administrativa samozřejmě je zatěţující, určitý stereotyp a v podstatě potom přispívá k většímu vyhoření, ale na druhou stranu – kdyţ tu administrativu víc dělám, tak ten případ lépe znám, neţ kdyby ho někdo připravoval a já se s ním jen seznámil. A kdyţ pak jednám s úřadem třeba o neplacení příspěvku na odpady, dozvím se spoustu věcí jinak, neţ jen ţe má dluhy. Ten případ poznám víc, neţ jen při jednání. 5) Mají podle Vás sociální kurátoři v ČR zajištěnou kvalitní péči v oblasti psychohygieny? To si nemyslím, spíš ţe tohle je systémový nedostatek, protoţe standardy sociálních sluţeb podmiňují, ţe sociální pracovníci budou mít pravidelné supervize, ale úřady mají výjimky, coţ je ke škodě. To se pak můţe odrazit na kvalitě. Psychohygiena je důleţitá, naráţíme například na problémy financování. Ty úřady chtějí selekci těch akcí, na které kurátoři jezdí. Já bych potřeboval minimálně 5x za rok někam vyjet a ne vţdy mi to umoţní. Shrnutí rozhovoru se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha 1 Z odpovědí na kladené otázky je patrné, ţe ačkoliv je činnost sociálního kurátora podloţena legislativou, úředními předpisy a dostatečnými kompetencemi pro výkon profese, není zcela dostatečně zajištěna kvalita a podmínky pro vykonání 48

práce. Na druhou stranu, Česká republika má díky zodpovědné péči o své občany vybudovaný takový systém sociální pomoci, který obvykle umoţňuje co nejpruţnější a nejrychlejší reakci na sociální událost. Tento systém v současnosti mírně komplikuje sociální reforma z letošního roku, zejména nový způsob vyplácení dávek. Dalším problémem je klima společnosti, které sociálnímu kurátorovi často kvůli předsudkům nepřímo komplikuje spolupráci s klientem při začleňování do společnosti, respektive hledání zaměstnání. Shrnu-li rozhovor, závěrem je, ţe rozsah kompetencí a náplň činnosti sociální kurátora jsou v teoretické rovině nastaveny dobře. V praktické rovině sociální kurátor naráţí na překáţky, které se týkají všech sociálních kurátorů v ČR, a přitom je ţádný subjekt neřeší, např.: klima společnosti vůči klientům sociálního kurátora i sociální práci a z toho vyplývající přístup nadřízeného pracovníka, který nemusí být vţdy příznivě nakloněn návrhům a činnostem sociálního kurátora. Přesto je důleţitý fakt, ţe sociální kurátor je jako jeden z mála schopný kdykoliv poskytnout odbornou pomoc díky své neustálé přítomnosti v sociální oblasti.

5.2.2 Rozhovory s klienty OSP Úřadu MČ Praha 1 1) Zhodnotíte-li, co vše Vám může sociální kurátor nabídnout – jste spokojen nebo byste něco doplnil? K. č. 1: Co jsem potřeboval, to mně vţdycky vyhověli, takţe v tom problém nebyl. Obstarali mi, co jsem neměl – doklady a takovýhle věci, to všechno obstarali. Můţu si sem nechat posílat poštu, kdyţ potřebuju telefon a nemám kredit, můţu si odsud zavolat. Zatím mi tady ve všem vyšli vstříc. Pošlou mi odsud i e-mail. Zase kdyţ něco potřebuji, tak sem přece nepřijdu opilý, ale budu se chovat slušně a ne na ně řvát, jako jiný případy. K. č. 2: V podstatě jsem spokojený. A pokud něco nemohou udělat, tak aspoň mi poradí a řeknou jak. 2) Zhodnotíte-li současné pracovní možnosti a prostředky sociálních kurátorů, jsou podle Vás dostatečné, nebo je sociální kurátor spíše omezován?

49

K. č. 1: Z toho, co jsem potřeboval já, mně vţdycky pomohl, vyšel vstříc. Takţe jestli je omezován pro někoho jiného nebo ţe sem někdo přijde, ţe chce nevím co.. mně vţdycky vyšli ve všem vstříc. Doklady mně sehnal, dokonce tady mám schovaný originály a u sebe kopie. Kdykoli sem přijdu, tak kaţdý z těch tří, co jsou tady, mi pomůţe. K. č. 2: V podstatě jsou dostatečné a jsou dost markantní rozdíly v přístupech sociálních pracovníků, zvlášť tady u pana Pěnkavy, tady není problém. Pokavaď Vám nemůţe pomoci, tak Vám aspoň vysvětlí, u koho co a jak. 3) Jak dlouho navštěvujete sociálního kurátora? K. č. 1: Já jsem tady poprvé byl před dvěma roky, není to zas tak dlouho. Sehnal jsem si práci, tu mi pomohli sehnat přes Naději. K. č. 2: Asi rok a půl. 4) S jakou žádostí se na něj obracíte nejčastěji? K. č. 1: Já první, co jsem potřeboval, byly ty doklady, ty kopie a teď nechat si sem posílat tu poštu a kdyţ si potřebuju zavolat. To je tak jediný, co jsem zatím potřeboval. K. č. 1: Dost často se mi stávalo, ţe jsem si našel nějakou brigádu nebo zaměstnání a zaměstnavatel mě nevyplatil, tak jsem vţdycky přišel a zeptal se, co se s tím dá dělat. Kdyţ Vám někdo nezaplatí. No a většinou, kdyţ si najdu nějakou brigádu, tak vţdycky přijdu, poradím se, co všechno mám mít. A kdyţ jsem k nim měl nějaké právní otázky, tak pan Pěnkava nebo pan doktor Novotný vţdycky poradí.

Shrnutí rozhovoru se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha 1 Z odpovědí obou respondentů vyplývá, ţe činnost a přístup sociálních kurátorů na Praze 1 vnímají jako pozitivní, individuální a přátelský - zejména druhý respondent, který v odpovědi na otázku č. 2 zřejmě nepřímo odkazuje na horší zkušenosti s jiným pracovištěm. Spokojenost obou muţů vyplývá z ochotného a vstřícného přístupů zaměstnanců pracoviště, kteří klientům srozumitelně poskytují erudované rady. Klienti mají moţnost vyuţít sluţby a materiální zázemí pracoviště, 50

např. neplacený internet, telefonní sluţby, vyzvednutí poštovních zásilek. Mají moţnost uloţit si zde originály dokladů totoţnosti a předejít tak jejich ztrátě, pokud nenastane situace, kdy sociální kurátor ţádá o originály dokladů pro úřední potřeby (viz kapitola 4.4 Vybrané administrativní záleţitosti). Mám-li shrnout výsledky rozhovorů s oběma respondenty, závěr zní: sociální kurátoři OSP Úřadu MČ Praha 1 konají svoji práci svědomitě, jsou laskaví, příjemní a jejich přístup ke své práci a ke klientům je zodpovědný. Ani jeden klient neshledává u tohoto pracoviště nedostatky.

5.2.3 Návrhy úprav pro výkon profese sociálního kurátora V této části práce popíši vlastní návrhy na činnosti a předpisy související s funkcí sociálního kurátora. V návrzích budu vycházet z výsledků rozhovoru se sociálním kurátorem a současně z vlastních zkušeností na pracovišti, na kterém jsem vykonala praxi. V návrzích budu brát v potaz moţnost jejich uplatnění v praxi.

5.2.3.1 Zákon o sociálních pracovnících V české legislativě chybí zákon, který by celostně popisoval profesi sociálního pracovníka, potaţmo kurátora a vše, co s ní souvisí – zákon, který byl by podkladem pro činnost sociálního kurátora. Přesněji popis všech subjektů, se kterými můţe sociální kurátor přijít do kontaktu. Ačkoliv české zákony vymezují cílovou skupinu sociálního kurátora, laik nikde nenajde přesný popis začínající slovy např. „cílovou skupinu sociálního kurátora tvoří.“ Na stejný problém narazíme při snaze definovat sociálního kurátora, vymezení jeho pracoviště, na kterém působí, subjektech, se kterými spolupracuje – fakticky vše, co popisuji ve 3. kapitole, kde se zabývám popisem aktuální činnosti sociálního kurátora. V aktuálních zákonech se jedná spíše o nepřímý odkaz, jako je tomu u zákonu o pomoci v hmotné nouzi nebo o sociálních sluţbách. To podle mě není dobře, protoţe ať laik nebo začínající sociální pracovník či student tohoto oboru by měli mít moţnost přečíst si legislativní dokument, ve kterém budou jasně obsaţeny a vysvětleny všechny tyto prvky a jejich účel. Já při zjišťováních výše uvedených částí vycházela z knih Příručka pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory a Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky

51

sociální prevence. Obě tyto publikace jsou podle mě mj. reakcí na absenci takového zákonu a svým obsahem se jej do určité míry snaţí suplovat. Při diskuzi se P. Pěnkava zmínil o návrhu připravit tzv. profesní zákon sociálních pracovníků, který by obsahoval a definoval veškerou činnost sociálního kurátora. Myslím si, ţe se jedná o návrh, který by v budoucnosti jistě našel své uplatnění v teorii i praxi a který by usnadnil práci nejen sociálním kurátorům, ale kaţdému, kdo se sociální prací přijde do kontaktu ať jako zaměstnanec nebo jako klient.

5.2.3.2 Zavedení povinných supervizí na pracovišti sociálních kurátorů V rozhovoru mi na otázku kvalitu psychohygieny sociální kurátor odpověděl, ţe kvalitu nepovaţuje za úplně dostatečnou. S tímto tvrzením souhlasím. Kaţdé pracoviště by mělo svým zaměstnancům poskytovat dostatečnou moţnost psychohygieny formou supervize, kde můţe kaţdý zaměstnanec vyjádřit, s čím nebo kým je nespokojen, proč a jaké řešení by si představoval. Supervize by měla nabízet moţnost vyjádřit se k problémům ve vztahu zaměstnanec - jeho pracoviště i zaměstnanec - klienti a vnější spolupracující subjekty. Takový krok by jistě pomohl k „pročištění“ atmosféry na pracovišti i psychickému uvolnění zaměstnanců. V opačném případě hrozí syndrom vyhoření, který ohroţuje výkon zaměstnance a tím pádem i kvalitu poskytovaných sluţeb, protoţe „úřední procedura se stane důležitější než nabízení pomoci.“54 Na druhou stranu je otázkou, nakolik jsou sociální kurátoři ochotni přistoupit na povinnou supervizi a především: jestli znají hranice své psychické pohody a jsou ochotni přiznat, ţe mají problém s vyhořením.

5.2.3.3 Způsob vyplácení dávek v hmotné nouzi Nově od ledna 2012 ţádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi vyřizují příslušné pobočky Úřadu práce ČR, který vyplácí také dávky státní sociální podpory. Zde také dochází k projednání ţádosti a případnému vyplácení dávky. Původně tyto dávky vyplácel příslušný úřad obce s rozšířenou působností, kde zároveň pracuje sociální

54

Úlehla: Umění pomáhat, s. 121

52

kurátor. Fungovala zde proto určitá souvislost mezi klienty sociálního kurátora, kteří mohli být zároveň ţadateli o dávky v hmotné nouzi, konkrétně „dávky byly motivační složkou sociální práce a sociální pracovníci měli možnost podle svého uvážení a znalosti klientů a terénu účinně přiznávat peníze těm lidem, kteří je potřebují.“55 Tento sjednocený způsob byl nyní rozdělen, a zatímco nárok na všechny sociální dávky vyřizuje a uznává Úřad práce, sociální kurátor je ten, který zná situaci ţadatele, obvykle je s ním v kontaktu a podle mě dokáţe přesněji a lépe určit, zdali konkrétní dávka skutečně je důleţitá. Dalším problém představuje větší koncentrace ţadatelů o dávky na jednom pracovišti, neţ před rokem 2012. Původním účelem bylo jednodušší vyřizování dávek a efektivnější způsob vyřizování sociálních dávek.56 Skutečnost je taková, ţe systém je značně nefunkční a většina pracovníků úřadů volá po starém systému.57 Z výše uvedených důvodů souhlasím s přáním mnohých pracovníků, aby dávky pomoci v hmotné nouzi vyplácely opět úřady obce s rozšířenou působností.

55

Rozhovor se sociálním kurátorem OSP Úřadu MČ Praha 1 – kap. 5.2.1, ot. č. 1

56

Sociální Reforma – změny 2012 – cíle reformy [online] [cit. 2012 – 04 - 21]

57

Spor o sociální dávky: vše je funkční, tvrdí ministr Drábek navzdory potíţím [online] [cit. 2012–04-

21]

53

Závěr Ve své práci jsem se zabývala činností sociálního kurátora s cílovou skupinou osob bez přístřeší. V teoretické části jsem popisovala problematiku bezdomovectví, tedy co pojem bezdomovectví znamená, jaké jsou příčiny a formy. Dále jsem se zabývala popisem osob bez přístřeší a jejich charakteristikou. Následně jsem popisovala roli sociálního kurátora v sociální práci, tedy kde působí, které činnosti se řadí mezi jeho kompetence, kdo jsou jeho klienti a jaké sluţby konkrétně můţe sociální kurátor nabídnout osobám bez přístřeší. Cílem práce bylo popsat činnost sociálního kurátora Úřadu MČ Praha 1, jak ji hodnotí sám sociální kurátor a jak ji vnímají klienti navštěvující toto pracoviště a popřípadě navrhnout řešení pro zlepšení efektivity práce. Na tomto pracovišti jsem také realizovala praktickou část práce, jejíţ náplní byly strukturované rozhovory se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha 1 a klienty, kteří vyuţívají sluţeb tohoto pracoviště. Cíl práce se mi tedy podařilo naplnit. Z rozhovorů vyplynulo, ţe sociální kurátor kompetence a náplň své práce vnímá jako dostatečné, nicméně ne úplně ideální. Naopak jeho klienti byli zcela spokojeni s přístupem a jeho činnost zhodnotili jako dostačující, coţ odůvodnili tvrzením, ţe pokud sociální kurátor nemá příslušné kompetence, vţdy jim dá kontakt a odkáţe je na příslušné pracoviště. Přístup také zhodnotili jako mimořádně vstřícný a lidský, kdy sociální kurátor nejedná jako úředník, ale pomáhající pracovník. Toto je podle mě jeden z příkladů dobré praxe, protoţe poukazuje na vyzdviţení pojmu pomáhající profese, kterou je také sociální kurátor. V návaznosti na rozhovor se sociálním kurátorem i na vlastní zkušenosti jsem se pokusila navrhnout moţná řešení, jejichţ cílem by bylo zefektivnit a zlepšit práci sociálního kurátora. Tyto návrhy jsem se pak snaţila podat s ohledem na moţnost jejich realizace i praktické vyuţití.

54

Seznam literatury Česká republika. Zákon o sociálních sluţbách: Zákony 2007 III. In: Aktualizace III/1. Český Těšín: PORADCE, s.r.o., 2007. DAVIDOVÁ IVANA, Alice Gojová, Vendula Gojová, Tereza Melšová, Taťána Tkadlečková, Petr Antoni, Karel Giampaoli, Radim Kvasnička, Pavel Pěnkava, Adolf Polák a Jiří Sejbal. Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky sociální prevence. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 150 s. ISBN 978-80-7369-628-4. Dostupné také z: http://projekty.osu.cz/sockur/dok/publikace/metodicka_prirucka.pdf DOČKAL, Jan: Sociální deviace. 1. vyd. Praha: JABOK, 2008. 59 s. GOJOVÁ ALICE, Hortvíková Petra , Janoušková Klára, Kujevská Lenka, Matoušek Jan, Nedělníková Dana, Pěnkava Pavel, Kvasnička Radim, Nesétová Ivana, Pala Petr, Štědrá Ivana, Vajďáková Zuzana, Ma. Příručka pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2007, nestránkováno. ISBN 978-80-7368-329-0. Dostupné také z: http://projekty.osu.cz/metakor/dok/prirucka_pro_metodiky.pdf HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: Budka, 1994, s. 230. ISBN 80901549-0-5. HRADEČTÍ, Vlatimila a Ilja: Bezdomovectví – extrémní vyloučení. Praha: NADĚJE, o.s., 1996. 107 s. ISBN 80-902292-0-4. LANGMEIER, Josef a Dana KŘEJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha: Grada, 1998, s. 19-198. ISBN 80-7169-195-X. MATOUŠEK, Oldřich: Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 2. vyd. Praha: Portál, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7367-818-0. PĚNKAVA, Pavel. Specifika sociální práce s osobami bez přístřeší. In: Sborník studijních textů. Gojová Alice. 1. vyd. Ostrava: b.n., 2009, 379 - 413. ISBN 978-80-7368-627-7. Dostupné také z: http://projekty.osu.cz/sockur/dok/publikace/gojova_a-sbornik_st_textu.pdf 55

PĚNKAVA, Pavel. Výchovně vzdělávací prvek v sociální práci s cílovou skupinou osob bez přístřeší. Praha, 2010. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra sociální práce. Vedoucí práce JUDr. Kristina Koldinská, Ph.D. PRŮDKOVÁ, Táňa; NOVOTNÝ, David: Bezdomovectví. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 93 s. ISBN 978-80-7387-100-0. PRUDKÝ, Libor a Gabriela ŠMÍDOVÁ. KUDY KE DNU: Analýza charakteristik klientů Naděje, o. s., středisko Praha, Bolzanova. Praha: BMSS-START, spol. s. r. o., 2010, 135 s. ISBN 978-80-86140-68-1. ŠTĚCHOVÁ, Markéta, Marina LUPTÁKOVÁ a Bedřiška KOPOLDOVÁ. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie: Závěrečná zpráva. 1. vyd. Praha: b.n., 2008, 7 - 14. ISBN 978-80-7338-069-4. Dostupné také z: www.ok.cz/iksp/docs/344.pdf ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat: učebnice metod sociální práce. Vyd. 2., v Sociologickém nakladatelství 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 1999. ISBN 80-85850-69-9. VÁGNEROVÁ, Marie: Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha Praha: Portál, 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3.

Internetové zdroje HRADECKÝ, Ilja: Národní zpráva o bezdomovectví v České republice 2006: politická část [online]. Praha: Naděje, o. s., 2006, s. 5 [cit. 2012-02-08]. Dostupné z WWW. http://www.nadeje.cz/vz/nzob2006p.pdf MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Sociální Reforma: Státní úředník - cíle sociální reformy [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné z WWW: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/7 POKORNÝ, Marek. Spor o sociální dávky: Vše je funkční, tvrdí ministr Drábek navzdory potíţím. [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné z WWW: 56

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-54562290-spor-o-socialni-davky-vse-je-funkcnitvrdi-ministr-drabek-navzdory-potizim SPOLEČNOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ. Sekce sociálních kurátorů: O nás. [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z WWW: http://socialnipracovnici.cz/sekcesocialnich-kuratoru/article/o-nas ÚŘAD MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 1 – Odbor sociálních věcí a zdravotnictví Oddělení sociální prevence: Přehled základních činností Oddělení sociální prevence. [online] [cit. 2012-04-17] Dostupné z WWW. http://www.praha1.cz/cps/odbory-aoddeleni-oddeleni-socialni-prevence.html Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích [online] [cit. 2012-03-24] Dostupné z WWW: http://www.zakonycr.cz/seznamy/128-2000-sb-zakon-o-obcich-%28obecnizrizeni%29.html

57

Seznam zkratek MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí NNO – nestátní nezisková organizace OSPOD – oddělení sociálně-právní ochrany dětí OP – občanský průkaz PČR – Policie ČR PMS – Probační a mediační sluţba RL – Rodný list VS ČR – Vězeňská sluţba České republiky VTOS – výkon trestu odnětí svobody

58

Činnost sociálního kurátora s cílovou skupinou osob bez přístřeší

Recommend Documents