×
«±
ÀÒǦ
æý
Brno 2015
STěEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ýINNOST Ochrana a tvorba životního prostĜedí
Flóra a vegetace v koridoru nedokonþené dálnice VídeĖ-Vratislav
Flora and vegetation of the unfinished highway Wien-Breslau
Autor: Škola:
Kryštof Chytrý Gymnázium Brno-ěeþkovice Terezy Novákové 2 621 00 Brno
Konzultant:
prof. RNDr. Milan Chytrý, Ph.D. Ústav botaniky a zoologie PĜírodovČdecká fakulta Masarykovy University KotláĜská 2 611 37 Brno
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem svou práci vypracoval samostatnČ pod vedením prof. RNDr. Milana Chytrého, Ph.D., a použil jsem pouze podklady uvedené v pĜiloženém seznamu. Postup vypracování a další nakládání s prací je v souladu se zákonem þ. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zmČnČ nČkterých zákonĤ (autorský zákon) v platném znČní.
V LipĤvce 03. 3. 2015
Podpis ................................
PODċKOVÁNÍ
Za konzultace a podporu pĜi psaní této práce dČkuji své školní konzultantce RNDr. KateĜinČ Cibulkové. Má práce by nevznikla bez mnohých rad a pomoci rĤzných lidí. ChtČl bych tímto podČkovat Mgr. Davidu Zelenému, PhD za pomoc s problematikou práce v programovacím jazyce R, RNDr. Janu Divíškovi a Mgr. Františku Kudovi za pomoc s prací v GISu, Mgr. Karlovi Fajmonovi a Mgr. Salze PalpurinČ za obecné rady k mé práci. PĜedevším bych však chtČl podČkovat svému konzultantovi Milanovi Chytrému za cenné rady a vždy ochotnou pomoc.
OBSAH Abstrakt ..................................................................................................................................... 5 Abtract ........................................................................................................................................ 6 Úvod .......................................................................................................................................... 7 Cíle práce.................................................................................................................................... 8 Studované území ........................................................................................................................ 9 Historie nedokonþené dálnice VídeĖ-Vratislav .............................................................. 9 Poloha studovaného území ........................................................................................... 12 PĜírodní podmínky studovaného území ........................................................................ 13 Biotopy nedokonþené dálnice....................................................................................... 14 Jednotlivé lokality v dálniþním koridoru ...................................................................... 18 Metodika................................................................................................................................... 23 SbČr dat v terénu ........................................................................................................... 23 Úprava floristických dat ............................................................................................... 25 Úprava mapových dat ................................................................................................... 27 Výsledky................................................................................................................................... 30 Floristický pĜehled ........................................................................................................ 30 Výsledky analýzy využití krajiny ................................................................................. 32 Ostatní zaznamenané faktory ....................................................................................... 35 Vegetaþní analýzy ........................................................................................................ 36 Diskuze ..................................................................................................................................... 40 Stav vegetace v dálniþním koridoru ............................................................................. 40 Mapové analýzy............................................................................................................ 41 Vegetaþní analýzy ........................................................................................................ 41 ZávČr......................................................................................................................................... 43 Reference .................................................................................................................................. 45 PĜílohy ...................................................................................................................................... 46
4
ABSTRAKT PĜedložená práce pojednává o þásti koridoru nedokonþené dálnice VídeĖ-Vratislav z botanického hlediska. Stavební práce na dálnici probíhaly v dobČ druhé svČtové války a netrvaly dlouho, avšak i za tuto dobu po sobČ zanechaly v krajinČ mnohé mostní konstrukce a výraznČ zmČnČný krajinný reliéf. Obnažená místa byla pak dĤsledkem kolektivizace zemČdČlství þasto nevyužita a osídlena rĤznými typy vegetace. V mnohých místech koridor nedokonþené dálnice splynul s okolní krajinou. PĜedevším na území severnČ od ýerné Hory zĤstal dálniþní koridor ve vČtšinČ míst neovlivnČn pozdČjším managementem. Tato místa byla rozdČlena do jedenácti lokalit pro mapování flóry. V rámci jednotlivých lokalit byla dokumentována také vegetace prostĜednictvím fytocenologických snímkĤ. Na sebraných datech byly provedeny vegetaþní analýzy a porovnání s jednotlivými charakteristikami prostĜedí. Lokality byly také porovnány ve vztahu k využití okolní krajiny získaného z mapových analýz. Výsledkem práce je zjištČní základních faktorĤ udávajících trendy vývoje sekundární sukcese v dálniþním koridoru. Jedním z tČchto faktorĤ je úroveĖ procházejícího dálniþního tČlesa k okolnímu terénu (dálniþní koridor mĤže být ve formČ úvozu, nebo stát na vrstvČ navezené zeminy, pĜípadnČ mĤže s okolním terénem splývat). To urþuje pĜedevším vlhkost na dané lokalitČ. V nČkterých místech byl pĜi tvorbČ dálniþního tČlesa odkryt pramen, což zpĤsobilo vznik vlhkých luk s významným zastoupením ohrožených druhĤ. Dalším faktorem je pak využití okolní krajiny zkoumané v okruhu 500 metrĤ. Klíþová slova: ýerná Hora, Boskovická brázda, botanika, ekologie, flóra, fytocenologie, nedokonþená dálnice VídeĖ-Vratislav, vegetace, využití krajiny.
5
ABSTRACT This study deals with a botanical characterization of a part of the corridor of the unfinished highway Wien-Wroclaw. The work on the highway corridor was done during the World War II and although it did not last too long, it left several incomplete bridge constructions and changed the landscape relief. Exposed parts of the corridor were not used for agriculture and were colonized by pioneer vegetation. In contrast, many sections the highway corridor was subjected to the same land use as the surrounding landscape and therefore it is no longer visible. Especially in the section north of ýerná Hora the highway corridor was abandoned and left unmanaged. These abandoned sites were divided into 11 localities for mapping of flora and vegetation survey using phytosociological relevés. The data collected were used for statistical analyses of the relationships of vegetation to the environment and land-use of the surrounding landscape. This study identified the factors determining the direction of the development of secondary succession in the highway corridor. One of these factors is the local level of the highway corridor relative to the surrounding landscape (the highway corridor can be under surrounding landscape, above it or approximately in the same level). This determine moisture on the locality. At some sites a spring was uncovered during works on highway corridor, which caused waterlogging and development of wet meadows with occurrence of endangered species. Another relevant factor is the land-use within 500 m around sites. Key words: ýerná Hora, Boskovická brázda, Botany, Ecology, Flora, Incomplete highway Wien-Wroclaw, Land-use, Phytosociology, Vegetation.
6
ÚVOD PĜedložená práce se zabývá botanickým výzkumem þásti koridoru nedostavČné dálnice VídeĖ-Vratislav. Tato dálnice na území ýeské republiky vstupuje u Mikulova, prochází kolem Brna v jiho-severním smČru, dále postupuje na sever smČrem na ýernou Horu, Jevíþko, Moravskou TĜebovou a ýeskou republiku opouští u obce Králíky v podhĤĜí Orlických hor. Stavební práce na dálnici zaþaly v roce 1939 a skonþily už v roce 1942, kdy pro kritickou situaci na východní frontČ nebylo možno ve TĜetí Ĝíši ve výstavbČ dálnic pokraþovat. Do roku 1947 byly zbytky dálnice demontovány a stavební stroje odvezeny (Janda et al. 2008). Po dálnici zĤstal pouze reliéf, na první pohled v krajinČ patrný, a nČkteré mostní konstrukce. Po opuštČní byla dálnice v nČkterých místech rozliþnými zpĤsoby zkultivována nebo jinak využita þlovČkem. Na jiných místech se ale v dálniþním koridoru zaþala vyvíjet spontánní vegetace a s rĤznou mírou zapojení þlovČka se vyvíjí dodnes. Dálniþní koridor místy prochází pod úrovní povrchu a nČkdy je zase vyvýšený nad úroveĖ okolní krajiny. Taková místa mohou posloužit jako refugia vzácným þi ohroženým druhĤm. NapĜ. nedaleko KuĜimi v okrese Brno-venkov u obce Moravské Knínice se koridor dálnice zarývá pod úroveĖ povrchu, þímž dovoluje odtok vody z pĜilehlých polí do dálniþního koridoru. Vyjma toho byl pĜi vytváĜení dálniþního koridoru na místČ odkryt pramen. Na této lokalitČ byly v minulosti objeveny chránČné orchideje jako kruštík bahenní (Epipactis palustris), pČtiprstka hustokvČtá (Gymnadenia densiflora), bradáþek vejþitý (Listera ovata) apod. (DvoĜák 1972). Lokalita byla díky tČmto nálezĤm vyhlášena pĜírodní památkou ObĤrky-TĜeštČnec a nyní je pravidelnČ seþena, aby nedošlo k vytlaþení orchidejí konkurenþnČ silnými druhy, jako je rákos obecný (Phragmites australis). Biologická hodnota následujících segmentĤ dálniþního koridoru není známá, je však možné, že nČkteré lokality mohou mít biologickou hodnotu velkou, což mČ motivovalo k provedení celkového botanického prĤzkumu koridoru dálnice VídeĖ-Vratislav na úseku v moravském mezofytiku od Brna po Malou Hanou, neboĢ v minulosti nebyla vytvoĜená žádná studie zabývající se touto problematikou ve vČtším rozsahu.
7
CÍLE PRÁCE
Pro tuto práci jsem si vytýþil následující cíle:
A) Floristický prĤzkum vybraných lokalit koridoru nedostavČné dálnice VídeĖ-Vratislav. B) ZjištČní výskytĤ chránČných þi ohrožených druhĤ. Zvážení botanické atraktivity studovaného území a pĜípadné navržení ochrany nČkterých þástí dálniþního koridoru. C) PrĤzkum vegetace tČchto lokalit prostĜednictvím fytocenologických snímkĤ vþetnČ urþení biotopĤ a vegetaþních jednotek. D) ZjištČní míry lidských zásahĤ do koridoru. E) Dokumentace vztahĤ mezi výskytem ruderálních druhĤ a využitím okolní krajiny.
8
STUDOVANÉ ÚZEMÍ Historie nedokonþené dálnice VídeĖ-Vratislav O plánech výstavby dálnice, vedoucí v jiho-severním smČru pĜes území ýeskoslovenska se poprvé zmiĖuje Adolf Hitler ve svých pokynech ministru zahraniþních vČcí Joachimu von Ribbentropovi 11. Ĝíjna 1938. Aþkoliv trasa dálnice byla naplánována pĜes ýeskoslovensko z rakouské VídnČ do polské Vratislavi, mČla být dálnice financována nČmeckou TĜetí Ĝíší. Tento projekt byl pĜedstaven na jednání þesko-nČmecké komise zabývající se dopravní problematikou spoleþnČ s výstavbou Ĝíþního kanálu Labe – Odra – Dunaj. KvĤli dálnici mČla být projednána úprava hranic, do jednání se však vložil pĜímo Hitler a pĜikázal státnímu sekretáĜi Richthoferovi, aby na území ýeskoslovenska nechal dálnici z þeské správy vyjmout a stanovil pro ni stav exteritoriality. Dálnice VídeĖ-Vratislav by tedy po celé své délce podléhala policejní i celní správČ pĜímo z nČmecké TĜetí Ĝíše. Veškeré stavební práce mČla zajistit tehdejší nČmecké státní organizace pro stavbu pozemních komunikací Reichsautobahngesellschaft (RAG), pozemky v celé délce plánované dálnice byly vyĖaty z osobního vlastnictví a bez finanþní náhrady odevzdány TĜetí Ĝíši (Janda 2008). Po stanovení tČchto podmínek byla smlouva o výstavbČ dálnice podepsána 29. listopadu 1938. Po jednání se zástupci RAG bylo dohodnuto, že þeskoslovenské automobily mohou využívat dálnici na našem území bez jakýchkoliv poplatkĤ a pasových omezení s výjimkou nČmeckých celnic zĜízených pĜi všech dálniþních nájezdech a sjezdech. Stavba dálnice byla zahájena 11. dubna 1939. Postupovala velmi rychle, ale už v dubnu 1942 byla zastavena z dĤvodu nepĜíznivé situace nČmeckých vojsk na východČ Evropy. Do konce války však byla staveništČ dálnice hlídána nČmeckou armádou (Janda 2008). Pro nedostavČnou dálnici byly pak používány rĤzné regionální názvy, napĜ. Hitlerova dálnice, stará dálnice, dálnice VídeĖVratislav, nČmecká dálnice nebo exteritoriální dálnice. BezprostĜednČ po válce byla dálnice postupnČ demontována a stavební materiál byl odvezen spolu s rĤznými stavebními zaĜízeními na území SovČtského svazu (Janda 2011). Po dálnici bylo zachováno nČkolik dálniþních mostĤ, rozestavČných mostních konstrukcí, zbytkĤ a základĤ pracovních táborĤ pro dČlníky pracující na výstavbČ dálnice a pĜedevším zmČnČný krajinný reliéf prakticky po celé délce rozestavČné dálnice. Po roce 1947 nebyl reliéf dálnice nijak využit v celé své délce. Na nČkterých úsecích bylo na stavbu navázáno a upravený reliéf byl využit pro stavbu jiných silnic, napĜíklad v okolí obce Syrovice (jižnČ od Brna) prochází 9
korytem nedokonþené dálnice rychlostní komunikace R52, mezi Brnem a Troubskem silnice R52 nebo u obce Svitávka nedaleko Boskovic místní komunikace þ. 150 (Janda 2003). V souþasné dobČ je uvažováno obnovení výstavby dálnice na úseku Brno – Litomyšl jako rychlostní silnice R43. Z usnesení vlády þ. 929 o politice územního rozvoje ýR 2008 byl pĜijat zámČr provČĜit proveditelnost výstavby rychlostní silnice R43. Vznikla studie „Rychlostní silnice R43 ýerná Hora (Svitávka) – Svitavy (Litomyšl) R45“, která však plánuje prĤchod dálnice skrze ochranné pásmo BĜezovského vodovodu I a II smČrem na Svitavy, kde není stavba uskuteþnitelná v celé délce. Koneþná podoba dálnice proto není zatím jistá (Ministerstvo pro místní rozvoj ýR 2009). Z dĤvodu pĜetížení dopravy v hlavním tahu Brno – ýerná Hora – Svitavy je na obnovení výstavby dálnice vyvíjen silný tlak ze strany starostĤ obcí na trase souþasné trasy silnice R43 a z jejího bezprostĜedního okolí. Starostové ýerné Hory, Boskovic, LipĤvky, Blanska a mnohých dalších obcí podali petici za výstavbu nové rychlostní komunikace, která by odlehþila provozu v obcích na trase. Plánovaný zaþátek stavby se však neustále posouvá. Naposledy byl z roku 2015 pĜeložen na rok 2025 (iDnes 2011). Po opuštČní rozestavČné dálnice a demontáže jednotlivých prvkĤ pĜipravených pro stavbu byla dálnice osídlena mnohými druhy polních mezí a rostlinami typickými pro raná sukcesní stádia. Pro krajinu tČsnČ po druhé svČtové válce na území ýeskoslovenska bylo charakteristické znaþné rozþlenČní. Lidé na venkovČ se þasto museli živit samozásobitelským zemČdČlstvím, nebo si jím alespoĖ pĜilepšovali. Mnoho lidí vlastnilo aspoĖ malé políþko, na kterém si mohli pČstovat základní plodiny. ýásti krajiny byly také vyhrazeny pro spoleþnou pastvu krav, ovcí, koz nebo hus. Tento zpĤsob využití krajiny v sobČ zahrnoval velmi þasté polní meze a nedokonalost hospodáĜství. Tyto dva faktory v krajinČ zvyšovaly diverzitu nejen rostlinných druhĤ, ale také bezobratlých živoþichĤ, ptákĤ a savcĤ. Díky þastým mezím bylo pro druhy polních plevelĤ snadné proniknout do polí. Polní meze také þasto poskytovaly bezobratlým živoþichĤm a malým savcĤm útoþištČ pĜed predátory (Poschlod 2002). V prĤbČhu 50. let však krajinu zasáhla kolektivizace zemČdČlství. Meze byly vČtšinou rozorány a pole spojeny ve velké celky. Rozorány byly také mnohé pastviny a jiné trávníky. Velké pole pak vytvoĜila ostré hranice lesĤ a polí.
10
Obr. 1 Krajina pĜed kolektivizací (1953) a v nedávné dobČ (2009) mezi obcemi VodČrady a Skalice nad Svitavou v okolí dálniþního koridoru (mapový zdroj: kontaminace.cenia 2009).
Obr. 2 Systém zemČdČlství na západní UkrajinČ pĜibližnČ odpovídá využití krajiny v ýeskoslovensku pĜed kolektivizací. Na fotografii jsou patrná mnohá pole rĤznČ využívaná na pČstování zeleniny, obilí, na seno a jiné ponechány jako úhory. ýasté jsou také meze mezi poli a v pozadí je patrný rozvolnČný pĜechod k lesní vegetaci. Dál od mČsta, mezi lesem a poli (na fotografii za horizontem) se obvykle pasou krávy. Krajina asi 50 km východnČ od Užhorodu (fotografie: Kryštof Chytrý 2014).
11
Poloha studovaného území Koridor nedokonþené dálnice VídeĖ-Vratislav protíná území Moravy na úseku od Mikulova po Králíky. V této práci se však budu zabývat pouze úsekem v Moravském mezofytiku od Vodní nádrže Brno po Svitávku, kde zaþíná Malá Haná. Primárním cílem práce je zaznamenání stavu vegetace po 70 letech od opuštČní dálnice v místech pĜirozeného vývoje a v místech, která byla dĜíve seþena. Práce tedy nezahrnuje místa, kde byl koridor dálnice využit napĜ. k vytvoĜení skládky, zarostl lesem, který je v okolí koridoru stejný (obvykle v místech, kde dálniþní koridor procházel skrze les, je dnes tento koridor nerozpoznatelný), nebo byl pĜemČnČn na ornou pĤdu. Ze studovaného území jsem tedy byl nucen vyþlenit znaþnČ velkou þást pĤvodní rozlohy koridoru bývalé dálnice a soustĜedil jsem se pĜevážnČ na úsek mezi ýernou Horou a Svitávkou. KromČ tohoto celku ýerná Hora – Svitávka jsem ke studovaným místĤm pĜidružil také nČkteré další lokality procházející dálniþním koridorem jižnČji, kde stanovištČ odpovídalo výbČru studovaných biotopĤ.
Obr. 3 Plánovaná trasa dálnice VídeĖ-Vratislav, vedoucí pĜes území protektorátu ýechy a Morava jako exteritoriální dálnice (mapový zdroj: portal.dalnice.cz).
12
PĜírodní podmínky studovaného území Koridor nedokonþené dálnice VídeĖ-Vratislav na naše území vstupuje v jižní þásti Karpatské pĜedhlubnČ a u Brna prostupuje do moravskoslezské oblasti ýeského masivu. Z geologického hlediska kolem Brna prochází koridor dálnice skrze systém sprašových hlín a spraše. U KuĜimi se tento systém prolíná s ostrĤvky dioritĤ a granitĤ. PĜírodní památka ObĤrky-TĜeštČnec východo-severovýchodnČ od KuĜimi leží na enklávách jílĤ a granodioritĤ. Koridor dále pĜechází zpČt na sprašové podloží, které se táhne až ke Všechovicím. Za Všechovicemi vstupuje do þlenitČjšího území, které má v podloží rĤzné jíly, jílovce a obþasné prachovce. Koridor dálnice však vede ještČ nČkolik kilometrĤ dlouhým zálivem spraše, než pĜejde na podloží jílovcĤ, poté pĜechází také systém slepencĤ a Ĝíþních brekcií u potoka LubČ a na úzkém pásu aluviálními štČrky. PĜed obcí Malá Lhota koridor opČt vstupuje na sprašové podloží. U ýerné Hory vstupuje do Boskovické brázdy, která je jednak významným migraþním koridorem pro mnohé teplomilné rostlinné druhy (Šmarda 1936), tak také dĤležitým geologickým zlomem v severo-severovýchodním smČru. V Boskovické brázdČ jsou obsaženy pĜevážnČ sedimenty svrchního karbonu a permu (Štorch 1992). Vstupem do Boskovické brázdy koridor dálnice opouští zvlnČné území moravského brunovistulika a dalším významnČji þlenitČjším území je pak až Malá Haná. Mezi ýernou Horou a Žernovníkem pĜekonává potok Býkovku a s ním spojené aluviální štČrky a hlíny. VýchodnČ od ýerné Hory, na pásu v délce asi jednoho kilometru byla v minulosti vytvoĜena nČkolik metrĤ vysoká navážka, kde stáĜí vegetace pravdČpodobnČ dosahuje let, kdy byly práce na dálnici zastaveny. Na tento pruh navážky navazuje opČt spraš a ŽerĤtský potok, lemovaný vápnitými jíly. Další pás spraše je ukonþen Lysickým potokem, opČt lemovaným vápnitými jíly. Potok ÚmoĜí pak pĜekonává dálniþní koridor skrze silnou vrstvu navážky s vyvinutou vegetací vysokého stáĜí. Následuje opČt sprašový pás ukonþený až systémem aluviálních pískĤ a zemin v bezprostĜední blízkosti Ĝeky Svitavy na úrovni VodČrad a Skalice nad Svitavou (Cháb 2007). Z Boskovické brázdy dálniþní koridor vystupuje na úrovni obce Chrudichromy a dále soubČžnČ s Boskovickou brázdou postupuje na sever k Jevíþku na Moravskou TĜebovou a ýeskou republiku opouští v pohoĜí Jeseníky u obce Králíky. Z hlediska pedologického prochází koridor nedokonþené dálnice pĜevážnČ pĜes modální hnČdozemČ, pĜípadnČ oglejené hnČdozemČ s rĤznými ostrĤvky úrodnČjších hornin, tak jak je to typické i pro široké okolí severnČ od Brna. V mnohých místech jsou však pĤdy dálniþního koridoru do znaþné míry navezené, pĜ. byly do velké míry odebrány a dálniþní kori13
dor leží na podložní horninČ. PĜírodní památka ObĤrky-TĜeštČnec se nachází na enklávČ luvické þernozemČ rozkládající se od KuĜimi po Drásov a Hradþany. PĜi pĜechodu do hornatČjšího území mezi Všechovicemi a Skaliþkou se dálniþní koridor dostává mezi ménČ úrodné pĤdy, pĜevažuje mesobasická kambizem a modální kambizem. V tČchto místech nebyl projekt dálnice ve velké míĜe realizován a reliéf tČlesa dálniþního koridoru v krajinČ zaniká po vstupu dálniþního tČlesa do Boskovické brázdy, se však charakter koridoru mČní. V tČch místech je dálniþní tČleso zachovalé þasto na silné vrstvČ navážky, nebo v úvozech se slabou vrstvou pĜevážnČ modální a luvických šedozemí. Kolem potokĤ, které z hornatČjších oblastí na východní stranČ Boskovické brázdy odvádČjí vodu do Svitavy, vznikly v minulosti glejové a modální fluvizemČ a také þernické a luvické þernozemČ (Sedláþek 2012). Charakter navážky je v rĤzných místech rozdílný. NejþastČji se jedná o štČrkovou vrstvu s rĤznými betonovými fragmenty. V nČkterých místech jsou na navážkách vrstvy železobetonové betonové drtČ z rĤzných konstrukcí. V nČkterých místech, pĜedevším kolem mostĤ je v koridoru zachovalá betonová vrstva, þasto osídlena druhy skalních míst.
Biotopy nedokonþené dálnice Neexistuje žádná komplexní práce, která by se zabývala nedokonþenou dálnicí VídeĖVratislav z botanického hlediska, pĜedpokládal jsem tedy možnost výskytu lokalit podobných jako je ObĤrky-TĜeštČnec, popĜ. pouze náhodné výskyty nČkterých zajímavých rostlinných druhĤ v jiných þástech koridoru. Studované území jsem rozþlenil do jedenácti þástí (lokalit), které se od sebe nČjakým zpĤsobem odlišují. Pro lesní lokality je typický ruderální charakter s velkou frekvencí tĜtiny kĜovištní (Calamagrostis epigejos), kuklíkem mČstským (Geum urbanum), kopĜivou dvoudomou (Urtica dioica). Tyto druhy jsou však þasté i na nelesních lokalitách. Jiné lokality byly pravdČpodobnČ nČkdy v minulosti koseny, nebo pĜírodní podmínky nedovolily vzniku lesa. Vznikl na nich pak trávník nebo vegetace ruderálních trav jako je tĜtina kĜovištní (Calamagrostis epigejos), která je vysoká a produkuje mnoho staĜiny. Díky tomu dokáže vytlaþit jakékoli jiné druhy, vegetace tČchto stanovišĢ je druhovČ chudá, popĜ. jiné stanovištČ byla kosena þastČji a vznikl na nich druhovČ bohatší trávník. V rámci dálniþního koridoru byly pro každou lokalitu vybrány dvČ základní informace, a to typ biotopu a úroveĖ dálniþního koridoru vĤþi okolnímu terénu. 14
Typy biotopĤ Ruderální les. V rámci dálniþního koridoru je ruderální les nejrozšíĜenČjší typ biotopu. Vyskytuje se jak na náspech, tak v úvozech. Pro každou z tČchto variant jsou typické stejné charakteristiky i vývoj. Jedná se pravdČpodobnČ o místa, na kterých jakákoliv antropogenní þinnost ustala pĜed 50. léty minulého století. V souþasnosti se jedná pĜevážnČ o nevyužitá místa v krajinČ, která se bohužel þasto stávají cílem nelegálních skládek. Substrát obsahuje þásti stavebního materiálu nedokonþené dálnice. NapĜíklad na navážkách je mocná vrstva hrubého štČrku, díky které je na nich þasto vyvinuté mechové patro. V úvozech má však vegetace mírnČ vlhkomilný charakter. I pĜes ruderální charakter tČchto lokalit se jedná o místa s relativnČ vysokým poþtem druhĤ ve fytocenologických snímcích (až 30 druhĤ na 16 m2, þímž se, v rámci dálniþního koridoru, vyrovnávají se seþenými loukami).
Obr. 4 Ruderální les na navážce nedaleko obce ýerná Hora. Ve stromovém patĜe je patrná dominatní borovice lesní (Pinus sylvestris). (fotografie: Kryštof Chytrý 2014).
Ruderální louka. StanovištČ ruderálních luk je v dálniþním koridoru þasto spojeno s místy, která byla v minulosti nČjakým zpĤsobem antropogennČ využívána (pĜevážnČ jako pole) a následnČ opuštČna, pĜevážnČ pro omezenou využitelnost lokality pĜi dnešním systému zemČdČlství. OpuštČním tČchto stanovišĢ se na louce zaþínají nejprve uplatĖovat druhy prvních sekundárních stádií, které jsou v dálniþním koridoru þasto nahrazeny druhy ruderálními.
15
Na vČtšinČ takových stanovišĢ se stává silnČ dominantním druhem tĜtina kĜovištní (Calamagrostis epigejos), která se vyznaþuje velkým množstvím biomasy. Na loukách se vyskytuje þasto se svízelem syĜišĢovým (Galium verum), svízelem bílým (Galium album) a svízelem pĜítulou (Galium aparine) a juvenilními druhy dĜevin, jako je svída krvavá (Cornus sanguinea) a trnka obecná (Prunus spinosa). Vedle tĜtiny je také nČkdy dominantním druhem srha laloþnatá (Dactylis glomerata), þastý je i ostružiník (Rubus fruticosus agg.), ale také nČkteré spíše teplomilné druhy jako hadinec obecný (Echium vulgare) nebo i pupava obecná (Carlina vulgaris).
Obr. 5 Ruderální louka v blízkosti ŽerĤtského potoka. Patrná je dominantní tĜtina rákosovitá (Calamagrostis epigejos) v podrostu také zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), pozadí pak také hloh obecný (Crataegus laevigata). (fotografie: Kryštof Chytrý 2014).
Seþená louka. Louky, které jsou v souþasnosti seþeny, jsou seþeny prakticky pouze kvĤli ochranČ biodiversity. Jedná se o dvČ lokality, které jsou obČ v rámci koridoru dálnice chránČny jako pĜírodní památky (PP ýtvrtky za BoĜím a PP ObĤrky-TĜeštČnec). ObČ tyto lokality jsou typické tím, že koridor dálnice v tČchto místech vytvoĜil úvoz, do kterého mohla stékat voda z okolních polí, þímž došlo k podmáþení lokalit a vytvoĜení biotopĤ, které se nikde v širším okolí nevyskytovaly. K tomu však také zásadní mírou pĜispČlo odkrytí pramenu na obou dnes seþených loukách. Tyto biotopy byly pak následnČ hustČ osídleny ohroženými druhy orchidejí, což se stalo dĤvodem jejich ochrany. Pro tento typ je v rámci sebraných dat
16
typický výskyt kostĜavy þervené (Festuca rubra), Ĝapíku lékaĜského (Agrimonia eupatoria) nebo vlhkomilného mléþe zelinného (Sonchus oleraceus).
Obr. 6 Seþená louka v pĜírodní parku ýtvrtky za BoĜím v místech mezi ýernou Horou a Lysicemi (fotografie: Kryštof Chytrý 2014).
ÚroveĖ vĤþi okolnímu terénu Nad úrovní. Nad úrovní okolního terénu jsou v rámci bývalého dálniþního koridoru pĜevážnČ místa na náspech. Pro tato stanovištČ je typické, že v minulosti nenašly žádné antropogenní uplatnČní, proto byl na nich ponechán pĜirozený vývoj vegetace, avšak na nepĜirozeném podloží, jako jsou þasto štČrky a hrubší kamenná drĢ. V úrovni. Pro lokality, které se nacházejí pĜibližnČ v úrovni okolního terénu, je typická louka ruderálního charakteru. To mĤže indikovat využití tČchto stanovišĢ v minulosti jako pastviny, seþené louky, pĜípadnČ pole. Pod úrovní. StanovištČ pod úrovní okolního terénu jsou vČtšinou spojena s urþitým stupnČm podmáþení (aĢ díky pramenu, þi odtoku vlhkosti z okolních polí). Lokality nacházející se pod úrovní okolního terénu byly buć po opuštČní využívány jako louky k seþi a pozdČji opuštČny, anebo nebyly nikdy využívány. Na takových lokalitách vznikl les s dominantní vrbou kĜehkou (Salix euxina), bĜízou bČlokorou (Betula pendula), ale také s topolem osikou (Populus tremula) ve stromovém patĜe.
17
Jednotlivé lokality v dálniþním koridoru
1.
ObrĤrky-TĜeštČnec. První studovanou lokalitou, kterou jsem vybral jako
vhodnou k prĤzkumu vegetace a flóry, je pĜírodní památka ObĤrky-TĜeštČnec. Od opuštČní prací na dálniþním koridoru v roce 1942 do 80. let území zarostlo vlhkomilnými kĜovinami a náletovými dĜevinami. Na dnČ dálniþního koridoru po 60. letech docházelo k významnému snižování biologické hodnoty travinobylinných spoleþenstev a k hromadČní biomasy. Na místČ se uplatĖoval nežádoucí trend rozvoje konkurenþnČ silných druhĤ: rákosu obecného (Phragmites australis) a tĜtiny kĜovištní (Calamagrostis epigejos), prvního na vlhþích a druhého na sušších stanovištích. Pokud je naším cílem udržet na lokalitČ spoleþenstvo druhovČ rozmanité, musí se omezovat druhy s velkým objemem biomasy, které by za normálních podmínek vytvoĜily homogenní spoleþenstvo s jedním nebo dvČma dominantními druhy. Toho se docílí omezováním konkurenþnČ silných druhĤ seþí a následným odstranČním biomasy. V roce 1972 zjistil v dálniþním koridoru mezi KuĜimí a ýebínem výskyt nČkolika chránČných druhĤ botanik Josef DvoĜák, který o nČm uveĜejnil zprávu ve Zprávách ýeskoslovenské botanické spoleþnosti (DvoĜák 1972). V této zprávČ pojednává o nČkolikaletém sledování, pĜi kterém zjistil výskyt mnohých chránČných druhĤ, jako je dnes kriticky ohrožený, zákonem chránČný na úrovni §2 (podle paragrafu §48 Zákonu ýeské národní rady o ochranČ pĜírody a krajiny z roku 1992), prstnatec pleĢový (Dactylorhiza incarnata), ohrožený, zákonem chránČný podle §3, vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), koncem þervna roku 1971 zaznamenal DvoĜák výskyt více než 300 exempláĜĤ kriticky ohrožené, zákonem chránČné na úrovni §1, pČtiprstky hustokvČté (Gymnadenia densiflora) provázené velkým množstvím silnČ ohroženého, zákonem chránČného na úrovni §2, kruštíku bahenního (Epipactis palustris). DvoĜák také popisuje systém zamokĜených rákosin s dominantním orobincem úzkolistým (Typha angustifolia), ostĜicí chabou (Carex flacca subsp. diversicolor; pozn.: dnes neuznávaný poddruh ostĜice chabé), o. sivou (C. pallescens), o. obecnou (C. nigra), o. zajeþí (C. leporina), sítinou Gerardovou (Juncus gerardii), suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium), rákosem obecným (Phragmites australis), trojštČtem žlutavým (Trisetum flavescens), jetelem zvrhlým (Trifolium hybridum subsp. elegans; pozn.: dnes neuznávaný poddruh jetele zvrhlého), hrachorem luþním (Lathyrus pratensis), štírovníkem rĤžkatým (Lotus corniculatus) a s tĜezalkou þtyĜkĜídlou (Hypericum tetrapterum) aj. Tato vegetace pĜecházela ve vlhþích místech pĜíhonu volnČ do vegetace rákosin a vysokých ostĜic s ostĜicí štíhlou (Carex acuta), o. ostrou (C. acutiformis) a sítinou sivou (Juncus inflexus).
18
V 80. letech na lokalitČ provádČli þlenové þeského svazu ochráncĤ pĜírody základní organizace LipĤvka nutnou proĜezávku náletových dĜevin (ústní sdČlení Martin Chytrý, Milan Chytrý 2014), þímž dali základ stabilnímu managementu, který v prostorách dnešní pĜírodní památky ObĤrky-TĜeštČnec zapoþal v roce 1998. Louka je každý rok seþena na konci léta. Kosené plochy byly nejprve jen na malém úseku lokality, postupnČ se však zvČtšovaly. S rozrĤstáním kosených ploch byla nutná redukce náletových dĜevin, které zasáhly až na dno dálniþního koridoru. Redukce dĜevin byla provedena v nČkolika etapách i v roce 2003. V dnešní dobČ je zanechaný úvoz kosen témČĜ celý (Martišek 2012) a populace chránČných druhĤ zesilují.
2.
Ruderální louka u Malé Lhoty. Druhou studovanou lokalitou je ruderální pás
travinné vegetace v poli východnČ od obce Malá Lhota. Dálniþní koridor zde pĜekonává pĜevýšení v okolní krajinČ a dostává se pod úroveĖ povrchu. PĜi kultivaci dálnice v širším okolí, byla v místČ dálniþního koridoru pĤda rozorána a vytvoĜeny pole. Tento pás byl pro výrazné pĜevýšení v krajinČ vynechán. V minulosti pĜed kolektivizací zemČdČlství byl pravdČpodobnČ využíván jako malé pole, které se však pozdČji nevyplatilo kolektivizovat a tudíž ani dále aktivnČ zemČdČlsky využívat. Souþasná vegetace na lokalitČ odpovídá stáĜí pĜibližnČ 20 let, husté porosty s tĜtinou kĜovištní (Calamagrostis epigejos) a mnohé náletové dĜeviny jako svída krvavá (Cornus sanguinea) nebo trnka obecná (Prunus spinosa). Biotopy této lokality odpovídají pĜevážnČ ruderální bylinné vegetaci mimo sídla (X7). V následující kapitole se vyskytují kódy odpovídající zaĜazení biotopu v katalogu biotopĤ (Chytrý et al. 2010).
3.
Ruderální les na štČrkové navážce u ýerné Hory. Po tČchto dvou oddČle-
ných celcích je další lokalitou asi kilometr dlouhý pás navážky vysoké nČkolik metrĤ východnČ od ýerné Hory. Tento pás je osídlen vegetací vysokého stáĜí dosahující pravdČpodobnČ dob, kdy bylo na dálnici upuštČno od stavebních prací. Vegetace je v tomto pásu nezanedbatelnČ ovlivĖována þlovČkem. Na þásti je vytvoĜena rozsáhlá ilegální skládka a skrze navážku dále vede lesní cesta. Na celé lokalitČ je dominantní les s topolem osikou (Populus tremula) a ruderálními druhy, jako je tĜtina rákosovitá (Calamagrostis epigejos), kopĜiva dvoudomá (Urtica dioica), srha laloþnatá (Dactylis glomerata agg.), kuklík mČstský (Geum urbanum) aj. Tento pás je ukonþen výškovým vyrovnáním s okolním terénem. Koridor dálnice však pokraþuje výraznČ pod úrovní okolního terénu.
19
Biotopy vyskytující se na této lokalitČ náleží nejvČtší mírou do skupiny náletĤ pionýrských dĜevin (X12).
4.
ýtvrtky za BoĜím. Následující lokalita pĜímo navazuje na lokalitu pĜedchozí.
Jedná se o udržovanou louku vyhlášenou jako pĜírodní památka ýtvrtky za BoĜím. PĜírodní památka byl na lokalitČ vyhlášen 20. února 1996 pro poþetnou populaci silnČ ohroženého, zákonem chránČného na úrovni §2, vstavaþe vojenského (Orchis militaris) rostoucího na exponovaných místech v dálniþním koridoru. Velká þást lokality však získala charakteristický vzhled díky pramenu odkrytého pĜi tvorbČ dálniþního koridoru. Na lokalitČ byly v minulosti zaznamenány i jiné zákonem chránČné orchideje, ohrožený druh þeské flóry, zákonem chránČný na úrovni §3, vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), taktéž ohrožený druh þeské flóry, zákonem chránČný na úrovni §3. BČhem botanického prĤzkumu v roce 2014 byl pozorován také chránČný kruštík širolistý (Epipactis helleborine) a z výraznČjších nechránČných druhĤ také ocún jesení (Colchicum autumnale). V souþasné dobČ je louka vypalována, þímž se Ĝeší problém s hromadČním biomasy a také se zarĤstáním náletovými dĜevinami. Management na lokalitČ navrhl Lacina et al. (2002).
5.
Ruderální louka u ŽerĤtského potoka. Dálniþní koridor plynule pĜestupuje
do míst, které jsou mírnČ exponované, neboĢ trasa dálnice postupnČ vystupuje z úvozu a vyrovnává se s okolním terénem. Velmi nápadný je zlom, kde konþí pĜírodní park ýtvrtky za BoĜím. Ráz vegetace se velmi rychle mČní a následující úsek, aþ má pravdČpodobnČ stejnou minulost jako pĜírodní park ýtvrtky za BoĜím do 90. let 20. století, nebyl pod management pĜírodního parku zahrnut. Další lokalita tedy zarostla konkurenþnČ silnými travami jako je tĜtina kĜovištní (Calamagrostis epigejos), srha laloþnatá (Dactylis glomerata agg.) nebo váleþka prapoĜitá (Brachypodium pinnatum). V nejexponovanČjších místech rostou také pastevní druhy jako pupava obecná (Carlina vulgaris), jetel plazivý (Trifolium repens) nebo trojštČt žlutavý (Trisetum flavescens). Biotopy na této lokalitČ se pohybují mezi klasifikaþními jednotkami acidofilních suchých trávníkĤ (R3.5) a ruderální bylinné vegetaci mimo sídla (X7).
6.
Ruderální les okolo prvního mostu na sever od ýerné Hory. V okolí jižního
ramena ŽerĤtského potoku dálniþní koridor splývá s krajinou. Další lokalita je pĜevážnČ ruderální les na mocné vrstvČ navážky (v tomto prostoru není navážka uvažována v geologických mapách). PĜes hlavní rameno ŽerĤtského potoku je zachovalý dálniþní most, na kterém je 20
dnes vyvinutá mechová vegetace s bylinami skalních stanovišĢ jako je rozchodník šestiĜadý (Sedum sexangulare) a rozchodník bílý (Sedum album). Kolem je pĜevážnČ acidofilní les s dominantním bezem þerným (Sambucus nigra) a v podrostu s bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis). Biotopy následujících lokalit vesmČs odpovídají skupinČ náletĤ pionýrských dĜevin (X12). Odlišnosti v druhovém složení jsou pĜevážnČ dány úrovnČ dané lokality vĤþi okolnímu terénu. Vznikají tak vlhþí stanovištČ v úvozech a stanovištČ mírnČ sušší na navážkách.
7.
Ruderální les kolem Lysického potoka. Následující lokalita je velice podob-
ného charakteru, jako lokalita pĜedešlá. PĜes Lysický potok vede také zachovalý dálniþní most a kolem nČj pĜevažuje opČt ruderální lesní vegetace na mocné vrstvČ navezeného štČrku a betonu. Na þástech dálniþního koridoru vznikly v 90. letech lokálnČ pole.
8.
Ruderální úvoz u silnice na Lysice. Dálniþní koridor dále pokraþuje systé-
mem polí a další lokalita pĜeklenuje až silnici, která se odpojuje od silnice Brno-Svitavy R43 smČrem na Lysice. V tomto místČ je zachovaný dálniþní úvoz pod úrovní okolní krajiny s lesní vegetací s dominantní vrbou kĜehkou (Salix euxina) a topolem osikou (Populus tremula). Jedná se o podmáþený úvoz s významným odtokem vody z okolních polí.
9.
Ruderální les kolem potoku ÚmoĜí u Drnovic. Potok ÚmoĜí u Drnovic dál-
niþní koridor pĜekonává prostĜednictvím dalšího zachovalého mostu. Celá lokalita je nad úrovní okolní krajiny na silné vrstvČ navážky uvažované i v geologických mapách. Také uprostĜed této lokality je nad úrovní okolního terénu založené pole.
10.
Úvoz u VodČrad. PĜedposlední lokalita má podobný charakter jako lokalita
osmá, zachovalý úvoz veden pod úrovní okolní krajiny hostí vegetaci typickou pro vlhþí lesy s vrbou kĜehkou (Salix euxina), vrbou popelavá (Salix cinerea), olší lepkavou (Alnus glutinosa), jilmem horským (Ulmus glabra) nebo s bĜízou bČlokorou (Betula pendula). V podrostu se objevují typické ruderální druhy, které mĤžeme naleznout prakticky na všech þástí nedokonþené dálnice. PĜevážnČ se jedná o tĜtinu rákosovitou (Calamagrostis epigejos), spolu s kopĜivou dvoudomou (Urtica dioica) a kuklíkem mČstským (Geum urbanum).
11.
ZarĤstající paseka u silnice na VodČrady. Poslední lokalita je mírnČ odlišná.
Ve stromovém patĜe dominuje opČt topol osika (Populus tremula), bĜíza bČlokorá (Betula 21
pendula), ale v bylinném patĜe pĜevažuje ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a srha laloþnatá (Dactylis glomerata). V tomto místČ dálniþní koridor prochází pod úrovní okolní krajiny. Tento prostor pravdČpodobnČ aktivnČ slouží jako místo, kam se þasto uchyluje zvČĜ bČhem dne. Lesní þást této lokality však opČt nejvíce odpovídá biotopu náletĤ pionýrských dĜevin (X12).
22
METODIKA SbČr dat v terénu Ve vegetaþní sezónČ roku 2014 jsem zapsal 31 fytocenologických snímkĤ v koridoru nedokonþené dálnice VídeĖ-Vratislav, z nichž jsem následnČ 20 vybral pro další zpracování. Jedenáct snímkĤ bylo vylouþeno pro absenci odbČrĤ pĤdy (nemohly by tedy být použity pro analýzy dohromady s ostatními), nebo kvĤli zápisu v odlišnou dobu). Polohy veškerých snímkĤ byly zaznamenány pomocí pĜístroje GPS a následnČ zaneseny do mapy. Všechny snímky byly zapsány tak, aby byl sklon svahu nulový, snímky jsou tedy zapsány vždy na dnČ dálniþního koridoru (aĢ je pod úrovní okolního terénu, þi pod). Pro obtížnČ urþitelné druhy, jsem odebral herbáĜovou položku pro pĜesné urþení, pĜípadnČ porovnání s jinými herbáĜovými položkami. Mechorosty jsem v terénu neurþoval, pouze jsem z každé lokality vzal vzorky pro každý druh pro následné urþení. Pro každý fytocenologický snímek jsem z hloubky 5-10 cm odebral 3 vzorky pĤdy z rĤzných míst v ploše snímku. Z tČchto vzorkĤ jsem následnČ vytvoĜil vzorek smČsný, který jsem využil na urþení pH a elektrické konduktivity pĤdy v místČ zápisu snímku. Fytocenologický snímek je soupis všech druhĤ vyskytujících se na pĜedem urþené ploše. Pro tuto práci byla zvolena plocha 4 × 4 m, tedy 16 m2 pro všechny snímky, což je obvyklá plocha pro snímky pastvin a luk. Zásady pro zápis fytocenologického snímku jsou pĜedevším výbČr homogenní plochy v rámci jednoho stanovištČ, dĤležité je také zapsat druhy v ploše pĜesnČ ohraniþené (þasto þtvercové). K zápisu fytocenologického snímku se využívají rĤzné stupnice pokryvnosti, dnes je nejrozšíĜenČjší Braun-Blanquetova stupnice (Moravec et al. 1994). Tato stupnice má, po modifikaci (Westhoff et al. 1978), 9 stupĖĤ, z nichž první 3 oznaþují druhy s malou pokryvností (do 5 %), následujících 6 stupĖĤ jsou druhy na lokalitČ pĜevažující.
23
Pro tuto práci jsem využíval þásteþnČ modifikovanou Braun-Blanquetovu stupnici (tj. se stupni 2a a 2b, avšak nikoliv 2m), (viz obr. 7).
Obr. 7 Tabulka Braun-Blanquetovy stupnice abundance a dominance s modifikací Westhoffa & van der Maarela pH a elektrická konduktivita byly mČĜeny ve dvou dnech v chemické laboratoĜi Ústavu botaniky a zoologie PĜF MU. První den byla vytvoĜena smČs vzorkĤ pĤd, dĜíve vysušených pĜi pokojové teplotČ, a destilované vody v pomČru 2:5. Tato smČs byla rozmíchána pomocí tĜepaþky a následnČ se nechala odstát po 24 hodin. Druhý den bylo zmČĜeno pH a elektrická konduktivita. Výsledná data byla pak znázornČna pomocí krabiþkových grafu porovnávajících statistickou významnost rozdílĤ hodnot. Hodnoty pH a elektrické konduktivity byly pak ještČ zaneseny do nezávislých grafĤ vĤþi hodnotám zemČpisných šíĜek a poþtĤ druhĤ. V dálniþním koridoru jsem poĜídil fotografie fotoaparátem Canon 600D s objektivem Sigma 18-200 mm f/3,6-6,4 s makro-mezikroužkem 5 mm (využívaného pĜedevším pro zkrácení ostĜící vzdálenosti). Fotografický materiál zahrnuje fotografie samotného dálniþního koridoru, rĤzných vegetaþních typĤ a také jednotlivých druhĤ. Taxonomická nomenklatura byla pĜevzata ze seznamu þeské flóry (Danihelka et al. 2012) a fytocenologická nomenklatura z Vegetace ýeské republiky (Chytrý 2007, Chytrý 2009). Nomenklatura pro biotopy byla pĜevzata z Katalogu biotopĤ ýeské republiky (Chytrý et al. 2010). Ohrožené druhy definuji podle seznamu ohrožených druhĤ ýeské republiky (Grulich 2012). NČkteré skupiny druhĤ byly zaznamenány pouze jako agregáty þi skupiny více druhĤ. Jedná se o skupiny: Achillea millefolium agg. zahrnující druhy Achillea collina a Achillea millefolium; skupina Knautia arvensis agg. zahrnující druh Knautia arvensis spoleþnČ s druhem Knautia kitaibelii a kĜížencem Knautia ×posoniensis; Rosa canina s. lat. zahrnující druhy Rosa canina a Rosa dumalis se všemi jejich poddruhy; skupina Rubus fruticosus agg., 24
která v sobČ zahrnuje vČtšinu obtížnČ urþitelných ostružiníkĤ rodu Rubus vþetnČ jejich kĜížencĤ; skupina Dactylis glomerata agg. zahrnující druhy Dactylis glomerata a Dactylis polygama a kĜížence; skupina Veronica chamaedrys agg. zahrnující druhy Veronica chamaedrys a Veronica vindobonensis. ExempláĜe rodu Taraxacum byly zaĜazeny do sekcí.
Úprava floristických dat Data z fytocenologických snímkĤ byla pĜepsána do databáze v programu Turboveg for Windows (Hennekens & Schaminée 2001). Celá databáze pak byla exportována do programu JUICE (Tichý 2002), který povoluje úpravy dat a pracuje souþasnČ se všemi snímky, což výraznČ pomáhá pĜi analýze a interpretaci dat. V programu JUICE byla automaticky, pomocí vstupního filtru, upravena nomenklatura taxonĤ podle seznamu flóry ýeské republiky (Danihelka et al. 2012) a data byla upravena pro následné statistické analýzy (byly odstranČny druhy se stejným jménem, ale rĤzným vegetaþním patrem apod.). Program JUICE také umožĖuje export celé fytocenologické tabulky do textového souboru txt. V tomto formátu byla využita fytocenologická tabulka jako vstupní data pro statistický analytický program R (http://www.rproject.org/). Pro grafický výstup analýz provedených v programu R byla využita konzole R Studio (http://www.rstudio.com/). Exportovaný soubor obsahuje informace o výskytech druhĤ v jednotlivých fytocenologických snímcích. Tento soubor byl ve formČ matice nahrán do programu R, kde byl pĜeveden na formát data.frame (matice s pĜesnČ danými okraji – chybČjící data se nahrazují nulou, neboĢ pokud druh v zápisu fytocenologického snímku není, mĤžeme pĜedpokládat, že jeho pokryvnost je nulová). Po exportu dat z programu JUICE jsou pokryvnosti jednotlivých druhĤ pĜevedeny z Braun-Blanquetovy stupnice na stĜední hodnoty procentické pokryvnosti. V takovéto fázi však datový soubor obsahuje velmi široké spektrum hodnot, druhy na lokalitách dominantní mají pokryvnosti až 87,5 %, zatímco druhy bČžné mají pokryvnost pĜevážnČ kolem 3 %. Jednotlivé snímky by se proto v numerických analýzách odlišovaly pĜevážnČ podle výskytĤ dominantních druhĤ. Je tedy vhodné data nČjakým zpĤsobem transformovat, aby se zmenšily rozdíly mezi jednotlivými pokryvnostmi druhĤ. Proto jsem procentické pokryvnosti logaritmoval po pĜiþtení jedniþky. Jedniþka se pĜiþítá, aby se zamezilo logaritmování nulových hodnot. ýasto se za tímto úþelem používá odmocnČní hodnot, logaritmování je však silnČjší transformací. Po logaritmování byl vytvoĜen model detrendované korespondenþní analý25
zy (DCA, z anglického detrended correspondence analysis, Hill 1980). Samotný model detrendované korespondenþní analýzy v sobČ zahrnuje n + 1 dimenzí, kde n je poþet snímkĤ zahrnutých v analýze. Program R však dokáže data interpretovat tak, aby bylo možné graf promítnout ve dvou dimenzích – pro znázornČní tedy vybere pouze souĜadnice na prvních dvou ordinaþních osách. Výsledný graf ordinaþní analýzy byl doplnČn o širší spektrum informací (pĜedevším vynesení nárĤstu hodnot promČnných prostĜedí do grafu). Jednotlivá þísla snímkĤ v ordinaci byla nahrazena barevnými symboly odlišujícími promČnné prostĜedí. V analýze byly snímky rozlišeny podle úrovnČ procházejícího dálniþního koridoru vĤþi okolnímu terénu. V tomto pĜípadČ jsou brány v úvahu tĜi rĤzné typy: 1) Násyp, þasto s ruderálním lesem. 2) Úvoz pĜevážnČ s podmáþenými biotopy. 3) Místa, kde dálniþní koridor splýval s okolní krajinou, na takových místech pĜevažují ruderální spoleþenstva s dominantní tĜtinou kĜovištní (Calamagrostis epigejos). Pro analýzu byly dále snímky rozlišeny podle typu biotopu. Toto rozlišení v sobČ obsahuje tĜi typy managementu v souþasnosti a v minulosti, což shlukuje podobné biotopy a podobné vegetaþní typy dohromady: 1) Louky, na kterých je v souþasné dobČ aplikovaná seþ. 2) Louky, které byly v minulosti nČjak zemČdČlsky využívány (dnes jsou osídleny pĜevážnČ ruderálními druhy). 3) Ruderální les, který vznikl v místech, kde se dálniþní koridor vyvíjel pravdČpodobnČ od doby opuštČní pĜirozenČ, bez vČtších zásahĤ þlovČka. ProstĜednictvím tČchto skupin byly rozlišeny symboly a barvy v ordinaþním diagramu. Do grafu byly charakteristiky vloženy jako textový soubor obsahující pro dané tvrzení informaci pozitivní – hodnota jedna; a negativní – hodnota nula (napĜ. pro seþenou louku: seþení: 1, neseþení: 0). Do grafu nelze v tomto pĜípadČ promČnné vkládat jako šipky, které vyznaþují stoupající tendenci (resp. pomocí funkce envfit v jazyce R), neboĢ vycházejí pouze z prĤmČrné pozice mezi snímky s kladnou hodnotou daného tvrzení, nikoli v rámci celého datového souboru. Graf detrendované korespondenþní analýzy byl pak také stejným zpĤsobem vytvoĜen pro data druhového složení jednotlivých lokalit. I v tomto grafu byly rozlišeny symboly v ordinaci. K datĤm zastupující v ordinaþních grafech promČnné prostĜedí patĜí také vlastnosti pĤdy – hodnota jejího pH a elektrické konduktivity. Tyto hodnoty mohou mít vztah k jednotlivým charakteristikám lokality – zemČpisné šíĜce, typu biotopu, úrovni lokality k okolnímu terénu. Vzájemný vztah mĤžou mít pĤdní vlastnosti také k poþtu druhĤm. Proto
26
byly v nezávislých grafech vyneseny proti zemČpisné šíĜce a poþtu druhĤ s barevnČ rozlišenými symboly pro jednotlivé typy biotopĤ a úrovnČ dálniþního koridoru k okolí. Do ordinaþního grafu pak byly vyneseny promČnné poþtu druhĤ, hodnoty pH pĤdy a zemČpisné šíĜky pro každý snímek. Tato data byla vložena do analýzy pomocí funkce envfit (z anglického fitting environment), která jednotlivé hodnoty v rámci celého datového souboru prĤmČruje. Vychází pĜitom ze souĜadnic jednotlivých snímkĤ na prvních dvou osách v modelu detrendované korespondenþní analýzy. Podle umístČní jednotlivých snímkĤ v datovém souboru program umístí šipku ve smČru trendu rĤstu dané veliþiny od stĜedu datového souboru (stĜed je vždy stejný, a to i pro jednotlivé druhy a snímky se souĜadnicemi 0, 0). Do programu byla data vložena externČ, jako samostatný textový soubor s informacemi pro každý snímek. Pro porovnání byly pak vytvoĜeny krabiþkové grafy zobrazující rĤzné vlastnosti fytocenologických snímkĤ. Jedná se o typ lokality, úroveĖ dálniþního koridoru k okolnímu terénu. Proti tČmto vlastnostem byly v grafech vyneseny poþty druhĤ, pokryvnosti rĤzných vegetaþních pater a celkové pokryvnosti.
Úprava mapových dat Z floristického prĤzkumu vyplývá, že nČkterá místa pod úrovní povrchu byla osídlena vegetací s pĜítomností ohrožených druhĤ. Kolonizace tČmito druhy ve velké míĜe záleží na rozdílech mezi využitím okolní krajiny (tzv. land-use, pĜ. land-cover). Pokud se v okolí vyskytuje podobná vegetace, je kolonizace snazší (ěehounková et al. 2008). Za úþelem ovČĜení vztahĤ okolního prostĜedí na vegetaci v dálniþním koridoru jsem využil komentovaný mapový pĜehled CORINE 2000 (http://image2000.jrc.ec.europa.eu/ reports/corine_tech_guide_add.pdf). Pro analýzu mapových dat jsem pak použil volnČ dostupný geografický informaþní systém Quantum GIS (http://www2.qgis.org/en/site/). Analýzy využití krajiny jsem vztahoval k jednotlivým lokalitám. V programu Google Earth jsem si uložil polygony pro jednotlivé lokality ve formátu klm. Pro práci v GISech se na území ýeské a Slovenské republiky nejþastČji používá koordinaþní systém založený na práci prof. KĜováka. Tento systém je metrický a vyžaduje pĜevod dat ze stupĖového formátu WGS, využívaného body uloženými jako klm soubor, do metric27
kého systému JTS. Za tímto úþelem byly vybrány GPS souĜadnice stĜedĤ polygonĤ, a ty pak byly pĜevedeny pomocí konvertoru DoKĜoví.exe (Hrdina 1997) do metrického systému JTS. Celý datový soubor všech polygonĤ byl pak vložen do Quantum GISu jako samostatná vrstva z textového souboru. Tato vrstva byla pĜevedena na tzv. shapefile ve formátu shp, který lze využít jako vektorovou vrstvu. Do projektu v Quantum GISu byl také vložen vektorový mapový podklad, a to data o využití krajiny Corine 2000 pro ýeskou republiku. S vektorovými objekty lze v projektu dále pracovat, neboĢ obsahují atributovou tabulku, díky které je systém schopen rozlišit jednotlivé sub-oddíly vektorového podkladu. Pro vrstvu stĜedĤ polygonĤ byly funkcí vytvoĜeny buffery. Buffery jsou místa okolo bodu (pĜ. polygonu, nebo pĜímky), která zaznamenávají konstantnČ (vzdálenost není vždy stejná, ale je závislá na definované konstantČ) vzdálenou oblast kolem urþeného tvaru. Velikost jednotlivých bufferĤ mĤže také být závislá na nČjaké hodnotČ z atributové tabulky dané vrstvy (napĜ. prĤmČr kruhových polygonĤ, prĤtok Ĝeky apod.). Pro tuto práci jsem zvolil konstantní velikost bufferĤ o prĤmČru 500 m podle výsledkĤ práce (Novák et al. 2006), která porovnává vliv vzdáleností cílového typu vegetace na koncovou podobu vegetace. Z práce vyplívá, že na vývoj vegetace má nejpodstatnČjší podíl pouze vegetace v blízkém okolí do jednoho kilometru od studované lokality. QGISem byly vykresleny kruhy kolem jednotlivých bodĤ, které se však v nČkterých místech pĜekrývaly (pĜedevším v pĜípadČ ruderálních lesĤ). QGIS nabízí v dané situaci dvČ možnosti. Pro komplexní analýzy je snazší dané buffery, které se pĜekrývají, slouþit dohromady a pracovat s nimi jako s jedním. To by se však dalo užít pouze z hlediska porovnání celého mapového souboru, proto jsem nastavil buffery tak, aby byly chápány jednotlivé kruhy samostatnČ a QGIS dČlal analýzy pro každý buffer zvlášĢ. K analýze jednotlivých bufferĤ byla využita funkce intersect, která v urþeném tvaru zkopíruje vektor mapového podkladu. Jako urþený tvar posloužily jednotlivé buffery a jako mapový podklad data Corine 2000. Data Corine 2000 jsou složena ze strukturovaných oddílĤ a sub-oddílĤ, které dokáže QGIS rozlišit díky pĜiĜazené atributové tabulce, ta zaznamenává velikosti jednotlivých sub-oddílĤ, resp. jejich plochu, jejich kód a jejich umístČní a další hodnoty. V mapovém souboru však chápe polygony stejných sub-oddílĤ jednotlivČ a nepĜiĜazuje je k sobČ (napĜ. dva lesy oddČlené od sebe chápe jako dva rĤzné polygony nezávislé na sobČ). Pro pĜiĜazení byla použita funkce disolve, která jednotlivé polygony spojuje dle parametru, který je možné si nadefinovat (pomocí atributové tabulky). Úþelem toho pĜiĜazení bylo rozlišení dat z jednotlivých bufferĤ podle sub-oddílĤ dat Corine 2000, bylo tedy nutné vytvoĜit unikátní kód pro tyto sub-oddíly v rámci samotných 28
bufferĤ. Kód jsem vygeneroval jako datový typ char, þili písmenný zápis (aby nedošlo k seþtení nČkterých hodnot), spojením kódu typu Corine 2000 a identifikaþního þísla bufferu. Vzniklý mapový soubor se ukládá do systému jako nČkolik jednotlivých souborĤ pro rĤzné úþely (nČkteré soubory obsahují geometrii daných bodĤ, jiné zase atributovou tabulku a jiné tato data spojují dohromady). Atributová tabulka se ukládá jako soubor dbf, který lze otevĜít v tabulkovém editoru excel (nelze ji však editovat a následnČ uložit jako soubor dbf). V programu excel byla pak spojena data z jednotlivých lokalit dohromady. Výsledná data lze interpretovat pouze procentuálnČ, neboĢ velikost pomyslných bufferĤ z lokalit jednotlivých typĤ biotopĤ není stejná (díky spojení dat z rĤzných lokalit). Z datového souboru byly vytvoĜeny koláþové grafy pro jednotlivé typy biotopĤ – seþené a ruderální louky a ruderální lesy.
29
VÝSLEDKY Floristický prĤzkum Studované lokality na úseku nedokonþené dálnice VídeĖ-Vratislav se ve velké vČtšinČ vyznaþují znaþnČ ruderálním charakterem. Výjimkou jsou pouze dvČ seþené louky. Na tČchto loukách je seþením podmínČn výskyt chránČných a ohrožených druhĤ. Jedná se o mírnČ podmáþené louky s výskyty chránČných druhĤ þeledi vstavaþovitých. Na lokalitČ ObĤrkyTĜeštČnec to jsou pĜedevším pČtiprstka hustokvČtá (Gymnadenia densiflora) a kruštík bahenní (Epipactis palustris), na lokalitČ ýtvrtky za BoĜím pak vstavaþ vojenský (Orchis militaris). Seþením tČchto luk se zabraĖuje degradaci vegetace, jež je cílem ochrany. Na jednotlivých lokalitách bylo zapsáno 31 fytocenologických snímkĤ, 20 z nich bylo pak vybráno na následující analýzy. Snímky byly orientovány tak, aby pĜimČĜenČ celkovému výskytu pokryly jak veškeré typy biotopĤ v dálniþním koridoru se vyskytující tak rĤzné polohy dálniþního koridoru vĤþi okolní krajinČ. Celkem bylo ve studovaném území zapsáno 232 druhĤ cévnatých rostlin, z toho 108 v seþených loukách, 81 v rámci ruderálních luk a 177 druhĤ v rámci ruderálních lesĤ. V následujícím pĜehledu jsou udávány celkové poþty druhĤ na lokalitČ zaznamenaných a poþty ohrožených druhĤ. V pĜípadČ, že je uveden pouze celkový poþet druhĤ, na lokalitČ se žádné ohrožené druhy nevyskytovaly. 1.
ObĤrky-TĜeštČnec. 72 druhĤ, 6 ohrožených.
2.
Ruderální louka u Malé Lhoty. 30 druhĤ.
3.
Ruderální les na štČrkové navážce u ýerné Hory. 104 druhĤ.
4.
ýtvrtky za BoĜím. 76 druhĤ, 2 ohrožené.
5.
Ruderální louka u ŽerĤtského potoka. 61 druhĤ
6.
Ruderální les okolo prvního mostu na sever od ýerné Hory. 67 druhĤ.
7.
Ruderální les kolem Lysického potoka. 58 druhĤ.
8.
Ruderální úvoz u silnice na Lysice. 58 druhĤ. 30
9.
Ruderální les kolem potoku ÚmoĜí u Drnovic. 37 druhĤ.
10.
Úvoz u VodČrad. 32 druhĤ.
11.
ZarĤstající paseka u silnice na VodČrady. 23 druhĤ.
Mimo již zmínČné výskyty ohrožených orchidejí se v dálniþním koridoru vyskytují ještČ dva ohrožené druhy, oba na lokalitČ ObĤrky-TĜeštČnec a sice hoĜec kĜížatý (Gentiana kruciata) a hoĜeþek brvitý (Gentianopsis ciliata). Další zajímavé duhy, jejichž výskyty jsou v dálniþním koridoru ojedinČlé je oman meþolistý (Inula ensifolia) a oman vrbolistý (Inula salicina). PĜi porovnání všech skupin dohromady je nejþastČjším druhem rĤže (Rosa canina s. lat.) s kuklíkem mČstským (Geum urbanum) a trnkou obecnou (Prunus spinosa). Tyto druhy v rámci celého floristického prĤzkumu mají 91-procentní výskyt na lokalitách v dálniþním koridoru, což je však ovlivnČno vČtším množstvím ruderálních lesĤ. Pro bezlesé typy biotopĤ je typický podbČl lékaĜský (Tussilago farfara), pĜesliþka rolní (Equisetum arvense), pastinák setý (Pastinaka sativa), pcháþ rolní (Cirsium arvense), Ĝepík lékaĜský (Agrimonia eupatoria), a škarda dvouletá (Crepis biennis). Tyto druhy mají v bezlesích typech 100-procentní zastoupení a zároveĖ se vyskytují v ménČ než polovinČ lokalit. Pro lesy je pak typický bez þerný (Sambucus nigra), který se vyskytuje na všech lesních lokalitách a na žádné nelesní, spolu s ním pak ménČ þastý svlaþec rolní (Convolvulus arvensis) a topol osika (Populus tremula). Druhového bohatství celého datového souboru je porovnáno v krabiþkových grafech. V grafu jsou vždy vyneseny tĜi krabiþky pro jednotlivé vlastnosti lokalit, na kterých byl fytocenologický snímek zapsán.
31
Obr. 8 Krabiþkové grafy porovnávající vztahy jednotlivých skupin lokalit k poþtĤm druhĤ ve fytocenologických snímcích. V grafech bylo využito porovnání statistické pomocí postupujících záĜezĤ: pokud se záĜezy mezi dvČma krabiþkami nepĜekrývají, jsou hodnoty pro dané skupiny statisticky odlišné.
Ze všech studovaných lokalit jsou pouze dvČ s výskytem chránČných druhĤ. ObČ jsou relativnČ vlhþí louky, kde došlo pĜi vytváĜení dálniþního koridoru k odkrytí pramene, což mČlo pravdČpodobnČ za následek konstantní podmáþení a výskyt orchidejí. Na ten je pak dnes vázán stálý management. V celém studovaném areálu nebyly objeveny žádné nové významnČjší výskyty chránČných druhĤ (pouze ještČ nezaznamenaný výskyt ohroženého kruštíku širokolistého (Epipactis helleborine), který však není zákonem chránČný). Stav flóry na lokalitách udržovaných pravidelným managementem je uspokojivý a progresivní.
Výsledky analýzy využití krajiny Pomocí analýz využití krajiny bylo zjištČno, že v celém studovaném území je až 39 % dálniþního koridoru využito jako orná pĤda a dalších 16 % jako jiné zemČdČlské parcely. PĜirozená vegetace zaujímá pĜibližnČ 16 %, þímž se dálniþní koridor výraznČ liší od svého okolí. Situace se zásadnČ mČní, bereme-li v potaz pouze úsek dálniþního koridoru mezi ýernou Horou a Svitávkou. Tam má nejvČtší podíl pĜirozená vegetace pĜes 60 %, zatímco orná pĤda zaujímá pouze 5 % z celkové výmČry.
32
Obr. 9
a) Koláþové grafy analýzy využití krajiny v koridoru dálnice VídeĖ-Vratislav na území mezi Vodní nádrží Brno a Svitávkou. b) VýĜez þásti studovaného území s nejvČtším pokrytím fytocenologických snímkĤ – prostor mezi ýernou Horou a Svitávkou.
Analýza
využití
krajiny
nám
ukazuje
procentický
pomČr
využití
krajiny
v bezprostĜedním okolí lokalit ve studovaném území. Patrný je výrazný rozdíl mezi využitím okolní krajiny v ruderálních lesích a seþených luk, kdy kolem dnes seþených luk je nejvíce luk (3 %)a lesĤ (5 %). V okolí ruderálních lesĤ je pak nejvyšší zastoupení ovocných sadĤ. ObecnČ nejfrekventovanČjším zpĤsobem využití krajiny i v širším okolí dálniþního koridoru je zemČdČlská orná pĤda (na jednotlivých lokalitách pĜibližnČ 80-95 %). V širším rozsahu mapových analýz se však toto procento snižuje.
33
Obr. 10 Koláþové grafy analýzy využití okolní krajiny v okruhu 500 m od stĜedu lokalit
34
Ostatní zaznamenávané faktory Z nezávislých grafĤ je patrná heterogenita ve snímcích z ruderálních lesĤ. Nejnižší pH mají snímky z ruderálních luk pod úrovní okolního povrchu. V rámci ruderálních luk je pak pH vyšší u snímkĤ zapsaných pod úrovní okolního povrchu.
Obr 11 Nezávislé grafy porovnávající data z pĤdních analýz vĤþi promČnným prostĜedí pro všechny fytocenologické snímky – poþtu druhĤ a zemČpisné šíĜky. V grafu byly barevnČ odlišeny jednotlivé snímky podle typu biotopu (zelená – seþená louka, žlutá – ruderální louka a þervená – ruderální les) a podle úrovnČ dálniþního koridoru vĤþi okolnímu terénu (koleþko – pod úrovní okolního povrchu, þtverec – v úrovni okolního povrchu a trojúhelník – nad úrovní).
35
Obr 12 Krabiþkové grafy porovnávající pokryvnosti bylinných pater v rámci jednotlivých skupin fytocenologických snímkĤ. V grafech bylo využito porovnání statistické významnosti rozdílĤ pomocí boþních záĜezĤ: pokud se záĜezy nepĜekrývají, lze pĜedpokládat statisticky významnou odlišnost mezi prĤmČrnými hodnotami.
Hodnoty pokryvností celých vegetaþních pater z hlaviþek fytocenologických snímkĤ otevírají další možnost náhledu na vegetaci dálniþního koridoru. Pokryvnost stromového patra je urþující pro biotop ruderálních lesĤ. Pod úrovní terénu je pak pokryvnost statisticky významnČ vyšší než nad úrovní. Jedná se o porovnání pouze v rámci ruderálních lesĤ. Z tohoto tvrzení je pak také patrná velká heterogenita datového souboru, který se celkem pĜehlednČ dá rozdČlit na lokality nad úrovní a pod úrovní terénu, které by byly z fytocenologického hledis36
ka pravdČpodobnČ zaĜazeny do odlišných syntaxonĤ. Rozdíly však nelze pĜesnČ vymezit, celý datový soubor odpovídá širokému gradientu lesĤ na antropogennČ vytvoĜených podkladech. PĜi porovnání pokryvností bylinného patra je opČt patrná heterogenita dat z ruderálních lesĤ. Pro seþené a ruderální louky je typická vysoká pokryvnost bylinného patra. Snímky z ruderálních lesĤ, pĜedevším ty pod úrovní terénu, mají bylinné patro prĤkaznČ více zapojené. V krabiþkovém grafu však data z lokalit pod úrovní terénu výraznČ ovlivĖují data ze seþených luk, které mají bylinné patro velmi silnČ zapojené (prĤmČrnČ 95 %). Pokryvnost mechorostĤ je urþována pĜedevším povrchem, výraznČ se lišícími i mezi jednotlivými snímky v jednom typu biotopu. V ruderálních loukách mechy nalezeny nebyly.
Obr 13 Sloupce grafĤ seþené louky, znázornČné zelenČ, ruderální louky, znázornČné žlutČ, a ruderální lesy, znázornČné þervenČ. Skupiny v druhém sloupci jsou rozdČleny podle úrovnČ dálniþního koridoru vĤþi okolnímu terénu. Jejich barevné odlišení je postupnČ od svČtlého odstínu khaki po tmavý odstín khaki – od lokalit nad úrovní okolního povrchu po lokality pod úrovní povrchu. V grafech bylo využito porovnání statistické pomocí postupujících záĜezĤ urþující mediány poþtĤ druhĤ.
37
Hodnoty pH a konduktivity jsou velmi podobné v rámci celého datového souboru. Statisticky výrazný rozdíl lze pozorovat pouze u ruderálních lesĤ, které mají statisticky prokazatelnČ nižší konduktivitu než seþené louky, které mají konduktivitu nejvyšší. Z krabiþkových grafĤ je patrná také korelace mezi nČkterými skupinami fytocenologických snímkĤ. Nad povrchem okolního terénu jsou pouze ruderální lesy. Ty jsou také pro tento typ rozlišení zásadní a obecnČ se jedná o nejrozšíĜenČjší typ biotopu v rámci celého studovaného území. Vyskytují se však také pod úrovní okolního terénu. Seþné louky jsou vždy pod úrovní povrchu. Ruderální louky jsou pak pĜedevším v úrovni okolního terénu.
Vegetaþní analýzy Grafy detrendované korespondenþní analýzy byly vytvoĜeny na podkladu mapování vegetace pomocí fytocenologických snímkĤ a také na podkladČ floristického pĜehledu. První z grafĤ zohledĖuje odlišnosti v rámci jednotlivých snímkĤ. Jsou jimi pH a elektrická konduktivita, dále také poþet druhĤ ve fytocenologickém snímku zaznamenaný a zemČpisná šíĜka polohy snímku. Z grafu je patrná koncentrace druhĤ ve smČru umístČní seþených luk. Tento smČr je pĜímý, což naznaþuje vysokou míru fidelity (vČrnosti ke skupinČ v rámci celého datového souboru) tČchto druhĤ k seþeným loukám. Podobnou koncentraci nČkterých druhĤ lze pozorovat i u shluku snímkĤ kolem množiny dat z ruderálních luk. Na druhou stranu v místech rozložení snímkĤ z množiny ruderální lesĤ jsou jednotlivé druhy roztroušeny a nevytváĜí žádné kompaktnČjší shluky. Z faktorĤ prostĜedí má pravdČpodobnČ nejvyšší urþující hodnotu konduktivita, která stoupá smČrem s lokalizací ruderálních i seþených luk. O nČco nižší pak pH, které smČĜuje smČrem dolĤ – pĜi bližším pohledu je patrné, že snímky pod úrovní okolního povrchu jsou obecnČ umístČny ve spodní þásti grafu a snímky z míst nad úrovní okolního povrchu jsou v horní þásti grafu. Lze tedy pĜedpokládat, že pH je vyšší pod úrovní povrchu. V pĜípadČ promítnutí dat z kompletního floristického pĜehledu do ordinaþního grafu, jsou patrné obdobné trendy. NejvČtší kompaktnost druhĤ je opČt možné pozorovat u množiny dat ze seþených luk. Do grafu zohledĖující jednotlivé lokality byly promítnuty zpĤsoby využití okolní krajiny. Seþené i ruderální louky mají v okruhy 500 metrĤ podstatnČ významnČjší zastoupení smíšených i listnatých lesĤ (v grafu byly tyto dva typy slouþeny) a luk.
38
Obr. 11 a) Ordinaþní diagram detrendované korespondenþní analýzy pro fytocenologické snímky. b) Ordinaþní diagram DCA pro jednotlivé lokality v rámci studovaného území. V obou grafech jsou kĜížky znázornČny polohy jednotlivých druhĤ v rámci ordinace, pomocí barevných ostatních symbolĤ pak jednotlivé fytocenologické snímky a lokality: zelenČ jsou vyznaþeny data ze seþených luk, žlutČ data z luk ruderálních a þervenČ data z ruderálních lesĤ. Pomocí koleþek jsou znaþeny místa pod úrovní okolního povrchu (v úvozech), pomocí þtvercĤ místa v úrovni okolního povrchu a pomocí trojúhelníkĤ pak místa nad úrovní okolní povrchu (navážky). V grafech jsou také znázornČny promČnné prostĜedí (viz kap. Úprava vegetaþních dat).
39
DISKUZE Stav vegetace v dálniþním koridoru V rámci celého studovaného území byl proveden floristický prĤzkum, který zaznamenal 232 druhĤ cévnatých rostlin. Vegetace studovaného území nejþastČji odpovídá ruderálním lesĤm nad úrovní okolního terénu s dominantním topolem osikou (Populus tremula) a borovicí lesní (Pinus sylvestris), hojným bezem þerným (Sambucus nigra) a pĜimíšenou vrbou kĜehkou (Salix euxina), trnkou obecnou (Prunus spinosa) a hlohy (Crataegus agg.). V bylinném patĜe se pak nejþastČji objevovala tĜtina kĜovištní (Calamagrostis epigejos) a kuklík mČstský (Geum urbanum). Dominantní druhy v tomto pĜípadČ odpovídají druhĤm uvádČným jako nejþastČjších dominanty výsypek ve stáĜí nad 25 let (Prach et al. 2008). Biotop ruderálních luk se od pĜedchozích výraznČ odlišuje. Je to pĜedevším dáno jeho minulostí. Místa v úrovni povrchu byla þasto využívána jako pole. Ty pĜístupnČjší (bez výrazných mezí) splynuly s okolním terénem, zatímco hĤĜe dostupné byly opuštČny. Dominantní druhy tČchto míst pak odpovídají druhĤm ze seznamu nejþastČjších dominant (Prach et al. 2008) na opuštČných polích stáĜí 4-10 let s nČkterými druhy ze stejné kategorie ve stáĜí 11-25 let. To pĜibližnČ odpovídá jedné z vln opouštČní polí ve stĜední EvropČ (po 90. letech 20. st. a na poþátku 21. století). Ve vegetaci ruderálních lesĤ pod úrovní okolního povrchu je pak nejþastČjší dominantou olše lepkavá (Alnus glutinosa) opČt spolu s topolem osikou (Populus tremula) a bĜízou bČlokorou (Betula pendula). Oproti vegetaci na náspech má podstatnČ vyšší pokryvnost bylinného patra, ovšem s menším poþtem druhĤ. Ve studovaném území se vyskytují také dvČ louky s pĜítomností ohrožených druhĤ. Tyto louky byly již v minulosti objeveny a je jim vČnována patĜiþná pozornost – jsou seþeny a vypalovány, aby nedošlo k degradaci spoleþenstva, které udržuje výskyty tČchto druhĤ v zájmu ochrany biodiversity. V porovnání s popisem vegetace zaznamenaným objevitelem lokality p. DvoĜákem (DvoĜák 1972) se stav lokality zmČnil. PravdČpodobnČ díky seþi jsou druhy typické pro sukcesi na tČch místech, napĜ. orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a rákos obecný (Phragmites australis), dnes potlaþovány a omezovány. Populace pČtiprstky hustokvČté (Gymnadenia densiflora) a kruštíku bahenního (Epipactis palustris) zesílily. Na 40
lokalitČ se dnes vyskytují také další významné druhy nezaznamenané DvoĜákem v roce 1971 hoĜec kĜížatý (Gentiana cruciata) a hoĜeþek brvitý (Gentianopsis ciliata). Mimo jiné také oman vrbolistý (Inula salicina). Oproti popisu DvoĜáka nebyl bČhem posledního floristického prĤzkumu na lokalitČ zaznamenán suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Z lokality ýtvrtky za BoĜím jsem nemČl k dispozici žádné floristické prĤzkumy pro porovnání se souþasným stavem. PĜedpokládám ovšem podobný vývojový trend jako u lokality ObĤrkyTĜeštČnec. Jedinou výjimkou je þást lokality, která je mírnČ odlišná. Jedná se o místa vyvýšená nad ostatní þásti lokality s podstatnČ sušším charakterem. Celá lokalita je udržována seþí. ObecnČ je možné Ĝíci, že pro nízkou úroveĖ botanické atraktivity není ochrana (pĜ. management) žádných dalších studovaných segmentĤ z botanického hlediska nutná.
Mapové analýzy V analýze využití krajiny v bezprostĜedním okolí zájmových lokalit ze studovaného území je patrný rozdíl mezi souborem dat všech typĤ biotopĤ v dálniþním koridoru. NapĜ. kolem seþených luk je nejvíce luk a lesĤ (listnatých i smíšených), v pĜípadČ ruderálních lesĤ je pak v krajinČ oproti ostatním lokalitám výrazné zastoupení ovocných sadĤ. Problém pĜi užití tČchto analýz v praxi je stáĜí vegetace na cílových stanovištích, ke kterým analýzy chceme vztáhnout. V pĜípadČ ruderálních lesĤ je vegetace velmi vysokého stáĜí a musíme uvažovat, že þlovČk svými zásahy zmČnil druhovou zásobu (species pool) v krajinČ. V 50. letech by analýza využití krajiny u množiny ruderálních lesĤ vypadala podstatnČ jinak – podle leteckého snímku z roku 1953 (kontaminace.cenia) v okolí dálniþního koridoru nebyly žádné ovocné sady, nýbrž malé polnosti a fragmenty rĤzného využití krajiny, jako polní a silniþní meze. Ovocné sady na místČ vznikly pravdČpodobnČ až v nedávné dobČ. Vliv species-poolu na souþasnou podobu vegetace je tedy nutno hodnotit s ohledem na vyvíjející se zpĤsoby využití krajiny.
Vegetaþní analýzy U grafu detrendované korespondenþní analýzy je protichĤdnost poþtu druhĤ a pH do znaþné míry pravdČpodobnČ náhodná. Poþet druhĤ v dané situaci nemá velkou orientaþní hodnotu a nekoreluje s žádnou z vymezených charakteristik, podobnČ jako zemČpisná šíĜka. Mírná protichĤdnost poþtu druhĤ a zemČpisné šíĜky je dána výskytem chránČných seþených 41
luk na jihu studovaného území, což je v dané situaci spíše náhodné a nemá to velkou výpovČdní hodnotu. PĜi podrobnČjším pohledu na data o pokryvnostech jednotlivých vegetaþních pater mĤžeme Ĝíci, že urþujícím prvkem, který do velké míry udává charakter lokality pĜi samovolném vývoji, je ve všech pĜípadech úroveĖ procházejícího dálniþního koridoru vĤþi okolnímu terénu. Je-li lokalita pod úrovní terénu, je zde zpravidla vlhþí charakter stanovištČ. DĤležitá je také míra podmáþení lokality. To spolu se zpĤsobem využívání daného místa a potenciálními zdroji semen z okolí nejvíce udává budoucí charakter (Prach et al. 2006). Vlhkost mĤže v takových pĜípadech ovlivĖovat i pH pĤdy a elektrickou konduktivitu. Podle studie z ýeského krasu (Jírová et al. 2012) pH také do znaþné míry urþuje smČr sukcese na polích. Je také možné, že lesy pod úrovní povrchu okolního terénu mají více zapojené bylinné patro než lesy nad úrovní povrchu. Je to pĜedevším dáno zeminou, která je pod úrovní povrchu obecnČ kvalitnČjší (slabší vrstva kyselé antropozemČ, než s jakou se mĤžeme setkat na navážkách). Pokud se jedná o kompletní navážku, mĤže být absence živin limitní faktor pro výskyty nČkterých druhĤ.
42
ZÁVċR Tento prĤzkum pĜináší nástin flóry a vegetace v koridoru nedokonþené dálnice VídeĖVratislav. Rozdíly mezi jednotlivými lokalitami ve studovaném území jsou velké a v pĜípadČ ruderálních lesĤ jsou patrné i v rámci jedné skupiny. Fytocenologické snímky na náspech pokrývají rĤzná stanovištČ i rĤzné vegetaþní typy a dohromady se tedy liší podstatnČ i samy navzájem, þasto i více než od jiných vegetaþních typĤ vymezených ve studovaném území (pĜevážnČ ruderálních luk). Tyto odlišnosti jsou patrné i z ordinaþních grafĤ. Na základČ vegetaþních a mapových analýz jsem touto prací zjistil vztahy vnČjších faktorĤ na formování trendĤ sekundární sukcese v koridoru nedokonþené dálnice VídeĖVratislav. NejzásadnČjším faktorem je úroveĖ procházejícího dálniþního koridoru vĤþi okolní krajinČ. Tento faktor úzce souvisí s vlhkostí. V místech pod úrovní okolního terénu se vyskytují dva typy stanovišĢ. Prvním jsou lesy s dominantní vrbou kĜehkou (Salix euxina) spolu s olší lepkavou (Alnus glutinosa). Druhým typem jsou vlhké louky s pĜítomností ohrožených druhĤ, které vznikly na dvou lokalitách, kde bylo v dĤsledku odkrytí pramene podmáþení výraznČjší. Tyto louky jsou dnes udržovány seþí. V místech pod úrovní okolního terénu je také vyšší pH i elektrická konduktivita. Lokality v úrovni okolního terénu jsou typické antropogenním využíváním v minulosti, pĜedevším jako pole. Po opuštČní se na tČchto místech spustila sekundární sukcese. Bylo to však v mnohem pozdČjší dobČ než u jiných míst v dálniþním koridoru. Vegetace podle literatury odpovídá stáĜí do 11 let. Pro místa nad úrovní okolního terénu je pak typický sušší charakter s nižšími hodnotami pH a odlišnou zeminou. Místa nad úrovní okolního terénu jsou totiž þasto tvoĜena živinami chudou navážkou. Dominantními druhy ve stromovém patĜe jsou topol osika (Populus tremula) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Druhým faktorem je pak využití krajiny v okolí cílových lokalit. Na tyto vztahy je ovšem nutné pohlížet s ohledem na dlouhou dobu sekundární sukcese na lokalitách a na mČnící se zpĤsoby využití krajiny okolo cílových lokalit. V rámci typu biotopu seþených luk je do 500 metrĤ v okolí ze všech ostatních typĤ biotopu nejvíce luk a lesĤ. V pĜípadČ ruderálních
43
lesĤ tvoĜí až þtvrtinu jinde se nevyskytující ovocné sady. NejvČtší podíl (80-90 %) využití krajiny odpovídá vždy orné pĤdČ. S výjimkou seþených luk je v bylinném patĜe nejþastČjším druhem tĜtina kĜovištní (Calamagrostis epigejos) spolu s kuklíkem mČstským (Geum urbanum) na místech nad úrovní okolního terénu a kakost luþní (Geranium pratense) na vlhþích místech. ýastými jsou také dĜeviny typické pro pokroþilejší sukcesní stádia, zejména trnka obecná (Prunus spinosa) a hlohy, nejþastČji hloh obecný (Crataegus laevigata). NejþastČji byl dálniþní koridor v mnohých místech pĜemČnČn na ornou pĤdu. V prostoru mezi Všechovicemi a ýernou Horou v údolí potoka LubČ témČĜ v celé své délce splynul s okolním lesem. Hlavním antropogenním zásahem do dálniþního koridoru, mimo pĜemČnu vhodných ploch na zemČdČlská pole, je tvorbou nelegálních skládek. V nČkolika místech byl dálniþní koridor využit jako vodárenský objekt. Skrze ruderální lesy pak velmi þasto procházejí cesty k pĜilehlým polnostem. ObecnČ je možné Ĝíci, že biologická hodnota a botanická atraktivita vČtšiny þástí koridoru nedokonþené dálnice není vysoká a nejsou potĜeba žádná další ochranná þi managementová opatĜení, vzácnČ se však vyskytují i biotopy s vzácnými a ochranáĜsky hodnotnými rostlinnými druhy.
44
REFERENCE Danihelka J. et al. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia 84: 647-811. DvoĜák J. (1972): Výskyt zajímavých vstavaþovitých rostlin v Tišnovském úvalu. Zprávy ýeskoslovenské botanické spoleþnosti 7: 122. Grulich V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia 84: 631-645. Hejný S. et Slavík B. [eds.] (1990): KvČtena ýeské republiky. Sv. 2. Academia. Praha. Hennekens S. M. et Schaminée J. H. J. (2001): TURBOVEG, a comprehensive data base management system for vegetation data. Journal of Vegetation Science 12: 589–591. Hill M. O. et Gauch H. G. Jr. (1980): Detrended correspondence analysis: an improved ordination technique. Vegetatio 34: 48–58. Chlupáþ I. et Štorch P. (1992): RegionálnČ geologické dČlení ýeského masívu na území ýeské republiky. Mineral Geology 37: 258-275 Cháb J. et al. (2007): Geologická mapa ýeské republiky 1:500 000. ýeská geologická služba, Praha. Chytrý M. [ed.] (2007): Vegetace ýeské republiky 1. Travinná a keĜíþková vegetace. Academia, Praha. Chytrý M. [ed.] (2009): Vegetace ýeské republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suĢová vegetace. Academia, Praha. Chytrý M. et al. [eds.] (2010): Katalog biotopĤ ýeské republiky. Academia, Praha. Janda T. et al. (2008): NČmecká prĤchozí dálnice. I. díl – Severní úsek. ěeditelství silnic a dálnic, Praha. Janda T. et al. (2011): NČmecká prĤchozí dálnice. II. díl – Jižní úsek. ěeditelství silnic a dálnic, Praha. Janderková J. et Sedláþek J. (2011): Syntetická digitální mapa pĤd a pĤdotvorných substrátĤ v mČĜítku 1:50 000 – analýza a metodika. ýeská geologická služba, Brno. 45
Jírová A. et al. (2012): Spontaneous restoration of target vegetation in old fields in a central European landscape: a repeated analysis after three decades. Applied Vegetation Science 15: 245-252. Kaplan Z. (2012): Flora and phytogeography of the Czech Republic. Preslia 84: 505-573. Kubát K. et al. [eds.] (2002): Klíþ ke kvČtenČ ýeské republiky. Academia, Praha. Lacina J. et al. (2002): PĜírodní památka ýtvrtky za BoĜím – odborné podklady pro inovaci plánu péþe. Agentura ochrany pĜírody, Brno. Mackovþin P. et al. (2011): Atlas krajiny ýeské republiky. Ministerstvo životního prostĜedí ýeské republiky, Praha. Martišek J. et Martišková K. (2012): ObĤrky TĜeštČnec. ýSOP ZO BrnČnsko, PustimČĜ. Ministerstvo pro místní rozvoj (2009): Politika územního rozvoje ýeské republiky 2008. Ústav územního rozvoje, Brno. Moravec J. et al. (1994): Fytocenologie. Academia, Praha. Novák J. et Konviþka M. (2006): Proximity of valuable habitats affects succession patterns in abandoned quarries. Ecological Engineering 26: 113-122. Prach K. et. ěehounková K. (2006): Succession over broad scales. Preslia 78: 469-280. Prach K. et al. (2008): Sukcese vegetace na antropogenních stanovištích v ýeské republice – pĜehled dominantních druhĤ a stádií. PĜíroda 26: 5-26. Poschlod P. et WallisDeVries F. M. (2002): The historical and socioeconomic perspective of calcareous grasslands – lessons from the distant and recent past. Biological Conservation 104. 361-176. ěehounková K. et Prach K. (2008): Spontaneous Vegetation Succession in Gravel-Sand Pits: A Potential for Restoration. Restoration Ecology 16: 305-312. Tichý L. (2002): JUICE, software for vegetation classification. Journal of Vegetation Science 13: 451–453. Šmarda J. (1936): Geobotanické studie z povodí Svratky a Svitavy. Sborník Klubu pĜírodovČdeckého v BrnČ 17: 4-18. 46
Steenmans Ch. et al. (2000): CORINE land cover technical guide – Addendum 2000. European Environment Agency Westhoff V. et van der Maarel E. (1978): The Braun-Blanquet approach. Classification of plant communities. 289-399.
Webové zdroje Janda T. (2003): Exteritoriální (prĤchozí) dálnice A88: Breslau – Wien, www.dalnice.com Kontaminace.cenia (2012): NIKM – I. etapa národní inventarizace kontaminovaných míst (2009-2012). ýeská informaþní agentura životního prostĜedí, Praha. Konzole pro programovací jazyk R (k únoru 2015): http://www.rstudio.com/ Marek Homolka pro iDnes (aktualizace z 2011): Obce na Blanensku trápí tisíce aut, sepsaly petici za urychlení R43, www.idnes.cz Program Do KĜoví – pĜevadČþ souĜadnic z WGS na S-JTS (k únoru 2015): http://www.ibot.cas.cz/personal/wild/frame/util.html/ Programovací jazyk R (k únoru 2015): http://www.r-project.org/
47